Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 10. března 2011 - Štrasburk
Mediální zákon v Maďarsku
 Země jižního sousedství, zejména Libye, včetně humanitárních aspektů
 Přístup EU k Íránu
 16. zasedání Rady pro lidská práva (Ženeva, 28. února – 25. března 2011)
 Pákistán – vražda ministra pro menšiny Šahbáze Bhattího
 Bělorusko, obzvláště případy Alese Michaleviče a Natalie Radinové
 Situace a kulturní dědictví v Kašgaru (ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, Čína)
 Vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace
 Nehody těžkých nákladních vozidel

Mediální zákon v Maďarsku
PDF 224kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o mediálním zákonu v Maďarsku
P7_TA(2011)0094B7-0191/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii, články 49, 56, 114, 167 a 258 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 11 Listiny základních práv Evropské unie a článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech, které se týkají dodržování, prosazování a ochrany základních práv a zejména svobody projevu a informací a práva na pluralitu sdělovacích prostředků,

–  s ohledem na směrnici 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních službách),

–  s ohledem na Evropskou chartu svobody tisku ze dne 25. května 2009, na pracovní dokument Komise o pluralitě sdělovacích prostředků v členských státech EU (SEK(2007)0032), na „třístupňový přístup k pluralitě sdělovacích prostředků“ vymezený Komisí a na nezávislou studii, která byla jménem Komise provedena a dokončena v roce 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2004 o nebezpečí porušování svobody projevu a informací v Evropské unii a zejména v Itálii(1), ze dne 25. září 2008 o koncentraci a pluralitě sdělovacích prostředků v Evropské unii(2) a ze dne 7. září 2010 o žurnalistice a nových sdělovacích prostředcích – vytváření veřejné sféry v Evropě(3),

–  s ohledem na prohlášení Komise, na předložené parlamentní otázky a diskusi v EP týkající se svobody informací v Itálii ze dnů 8. října 2009 a 8. září 2010 a na diskusi věnovanou otázce maďarského mediálního zákona, která proběhla dne 17. ledna 2011 na společné schůzi Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a Výboru pro kulturu a vzdělávání (CULT),

–  s ohledem na rozhodnutí výboru LIBE požádat Agenturu pro základní práva o vydání výroční srovnávací zprávy o situaci v oblasti svobody, plurality a nezávislého spravování sdělovacích prostředků v členských státech EU, která bude zahrnovat také ukazatele,

–  ohledem na Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, zejména na čl. 5 odst. 2 a na články 7 a 11 této úmluvy,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách demokracie a právního státu v souladu s článkem 2 Smlouvy o EU, a tudíž zaručuje a podporuje svobodu projevu a informací, jak je uvedeno v článku 11 Listiny základních práv a v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech, a uznává právní hodnotu práv, svobod a zásad uvedených v Listině základních práv, což také Unie prokázala přistoupením k Evropské úmluvě o lidských právech, přičemž pro tyto hodnoty je svoboda a pluralita sdělovacích prostředků základním předpokladem, a vzhledem k tomu, že tato práva zahrnují svobodu vyjadřovat své názory a přijímat a sdělovat informace bez jakéhokoli dohledu, vměšování či tlaku ze strany orgánů veřejné moci,

B.  vzhledem k tomu, že pluralita a svoboda sdělovacích prostředků jsou i nadále v EU a jejích členských státech, zejména v Itálii, Bulharsku, Rumunsku, České republice a Estonsku, předmětem vážného znepokojení, jak ukazuje nedávná vlna kritiky, která se vzedmula v souvislosti se změnami mediálního zákona a ústavy v Maďarsku zavedenými mezi červnem a prosincem 2010 a za níž stojí mezinárodní organizace, jako je OBSE a úřad komisaře pro lidská práva Rady Evropy, velký počet mezinárodních a vnitrostátních profesních organizací novinářů, redaktorů a vydavatelů, nevládních organizací působících v oblasti lidských práv a občanských svobod i členské státy a Evropská komise,

C.  vzhledem k tomu, že Komise vyjádřila pochybnosti ohledně souladu maďarského mediálního zákona se směrnicí o audiovizuálních službách a s acquis communautaire obecně, zejména pokud jde o povinnost všech poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb zajistit vyvážené zpravodajství, a rovněž projevila pochybnost, zda je tento zákon v souladu se zásadou proporcionality a základními právy na svobodu projevu a informací zakotvenými v článku 11 Listiny základních práv, se zásadou země původu a registračními požadavky, a požádala maďarskou vládu o příslušné informace, a vzhledem k tomu, že maďarská vláda reagovala poskytnutím dalších informací a zahájila proces změn dotčeného zákona v bodech požadovaných Komisí,

D.  vzhledem k tomu, že OBSE vyjádřila vážné obavy v souvislosti s (věcnou i územní) působností maďarských právních předpisů, svobodou projevu a regulací obsahu, jmenováním jediné osoby do čela státního mediálního a telekomunikačního úřadu a dodržováním zásad veřejnoprávního vysílání(4), přičemž uvedla, že nové právní předpisy oslabují pluralitu sdělovacích prostředků, ruší politickou a finanční nezávislost veřejnoprávních médií a dlouhodobě v negativním smyslu ovlivňují svobodu médií, a uvedla, že mediální úřad a rada pro rozhlasové a televizní vysílání jsou politicky homogenní(5) a vykonávají všudypřítomnou a centralizovanou vládní a politickou kontrolu nad všemi sdělovacími prostředky; vzhledem k tomu, že další obavy se týkaly mimo jiné nepřiměřených a extrémních sankcí ukládaných na základě diskutabilních a nejasných důvodů, neexistující možnost automatického pozastavení sankcí mediálního úřadu v případě, že proti nim bylo podáno odvolání k soudu, porušení zásady ochrany novinářských zdrojů a ochrany rodinných hodnot,

E.  vzhledem k tomu, že sdílí vážné výhrady OBSE ohledně politicky homogenního složení mediálního úřadu a rady pro rozhlasové a televizní vysílání, časového rámce, všudypřítomné a centralizované vládní, soudní a politické kontroly nad všemi sdělovacími prostředky, dále ohledně skutečnosti, že nejproblematičtější prvky dotčených právních předpisů – jako je např. odstranění politické a finanční nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků, rozsah působnosti regulace (věcný a územní) a rozhodnutí nevymezit klíčové pojmy, takže novináři nemohou vědět, zda eventuálně neporušují zákon –jsou v rozporu se standardy OBSE a mezinárodními normami pro svobodu projevu,

F.  vzhledem k tomu, že komisař pro lidská práva Rady Evropy vyzval maďarské orgány k tomu, aby při přezkumu mediálního zákona zohlednily standardy Rady Evropy týkající se svobody projevu a plurality sdělovacích prostředků, příslušná doporučení Výboru ministrů a Parlamentního shromáždění Rady Evropy a zejména závazné standardy uvedené v Evropské úmluvě o lidských právech a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva; vzhledem k tomu, že poukázal na používání nejasných definic, které lze nesprávně vykládat, na vytvoření politicky nevyváženého regulačního systému vyznačujícího se nepoměrným rozdělením pravomocí, který není pod plným soudním dohledem, na ohrožení nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků a na porušování ochrany novinářských zdrojů; vzhledem k tomu, že rovněž zdůraznil, že na přezkumu těchto právních předpisů, které upravují takovýto základní aspekt fungování demokratické společnosti, by se měly smysluplným způsobem podílet všechny příslušné zainteresované strany, včetně opozičních stran a zástupců občanské společnosti(6),

G.  vzhledem k tomu, že komisař pro lidská práva ve svém druhém stanovisku vydaném dne 25. února 2011 doporučuje celkový přezkum balíčku maďarských mediálních zákonů mimo jiné s cílem obnovit přesné právní předpisy podporující pluralitní a nezávislé sdělovací prostředky a posílit záruky pro to, aby mediální regulační orgány nepodléhaly politickému vlivu(7); vzhledem k tomu, že dále uvádí, že maďarské sdělovací prostředky musí být schopny plnit úlohu „strážce“ pluralistické demokratické společnosti a že je k tomu zapotřebí, aby Maďarsko dodržovalo závazky vyplývající z jeho členství v Radě Evropy a aby maximálně využívalo odborných zkušeností, které má tato organizace v oblasti svobody projevu a nezávislosti a plurality sdělovacích prostředků,

H.  vzhledem k tomu, že na základě připomínek a návrhů Komise, OBSE a Rady Evropy by proto mělo dojít k okamžitému pozastavení platnosti a přezkumu maďarského mediálního zákona, aby se zajistil jeho plný soulad s právními předpisy EU a evropskými hodnotami a standardy v oblasti svobody, plurality a nezávislého řízení sdělovacích prostředků,

I.  vzhledem k tomu, že Komise navzdory opakovaným výzvám Parlamentu k přijetí směrnice o svobodě, pluralitě a nezávislé správě sdělovacích prostředků doposud s tímto návrhem otálela, a tak se jeho přijetí stává čím dál nezbytnějším a naléhavějším,

J.  vzhledem k tomu, že kodaňská kritéria pro přistoupení k EU týkající se svobody tisku a svobody projevu, která byla stanovena v roce 1993 na zasedání Evropské rady v Kodani, by měla být podporována všemi členskými státy EU a prosazována příslušnými právními předpisy EU,

K.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v bodech 45 a 46 svého rozsudku ve spojených věcech C-39/05 P a C-52/05 P uvedl, že přístup k informacím umožňuje občanům lepší zapojení do rozhodovacího procesu a zaručuje vyšší legitimitu, účinnost a odpovědnost správních orgánů ve vztahu k občanům v demokratickém systému a že je „předpokladem pro to, aby občané mohli účinně uplatňovat svá demokratická práva“,

1.  vyzývá maďarské orgány, aby obnovily nezávislé řízení sdělovacích prostředků a zdržely se státních zásahů do svobody projevu a vyváženého zpravodajství, a je přesvědčen, že přehnaná regulace sdělovacích prostředků je kontraproduktivní a ohrožuje účinnou pluralitu ve veřejné sféře;

2.  vítá spolupráci Komise s maďarskými orgány na úpravě maďarského mediálního zákona tak, aby byl uveden v soulad se Smlouvami a právem EU, a zahájení procesu změny příslušného zákona na vnitrostátní úrovni;

3.  vyslovuje politování nad skutečností, že se Komise v souvislosti s prováděním acquis communautaire ze strany Maďarska rozhodla zaměřit pouze na tři body, a nad tím, že chybí odkaz na článek 30 směrnice o audiovizuálních službách, což omezuje pravomoci Komise zkontrolovat, zda Maďarsko při uplatňování práva EU dodržuje Listinu základních práv; naléhavě vyzývá Komisi, aby přezkoumala, jak Maďarsko dodržuje režim zodpovědnosti stanovený ve směrnici 2000/31/ES o elektronickém obchodu a jak provedlo ve svých vnitrostátních právních předpisech rámcová rozhodnutí EU o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (2008/913/SVV) a o boji proti terorismu (2008/919/SVV), která obsahují odkazy na svobodu projevu a obcházení předpisů o svobodě sdělovacích prostředků;

4.  vyzývá Komisi, aby i nadále pozorně sledovala přepracovaný maďarský mediální zákon a posoudila, zda je v souladu s evropskými právními předpisy, především s Listinou základních práv;

5.  vyzývá maďarské orgány, aby do procesu revize mediálního zákona a ústavy zapojily všechny zainteresované strany, což je základem demokratické společnosti založené na zásadách právního státu a náležité kontrole a zárukách, jejichž cílem je chránit základní práva menšiny proti riziku tyranie ze strany většiny;

6.  vyzývá Komisi, aby začala jednat a na základě článku 265 SFEU předložila do konce roku návrh legislativní iniciativy podle článku 225 SFEU o svobodě, pluralitě a nezávislém řízení sdělovacích prostředků, a tím odstranila nesrovnalosti v legislativním rámci EU týkajícím se sdělovacích prostředků, a aby současně využila svých pravomocí v oblasti vnitřního trhu, audiovizuální politiky, hospodářské soutěže, telekomunikací, státních dotací, závazků veřejné služby a základních práv každé osoby s trvalým pobytem na území EU a určila alespoň minimální základní standardy, které musí všechny členské státy splnit a dodržovat ve svých vnitrostátních právních předpisech, aby se zajistila, zaručila a prosazovala svoboda informací a odpovídající úroveň plurality a nezávislého řízení sdělovacích prostředků;

7.  vyzývá maďarské orgány, aby mediální zákon důkladněji přezkoumaly na základě připomínek a návrhů Evropského parlamentu, Komise, OBSE a komisaře pro lidská práva Rady Evropy, doporučení Výboru ministrů a Parlamentního shromáždění Rady Evropy a judikatury Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a aby v případě, že bude shledán neslučitelným s duchem Smluv nebo právem EU, Listinou základních práv nebo Evropskou úmluvou o lidských právech, tento zákon nebo jeho nekompatibilní části odvolaly a neuplatňovaly;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě Evropy, vládám a parlamentům členských států, Agentuře pro základní práva, OBSE a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 1026.
(2) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 85.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2010)0307.
(4) Analýza a posouzení souboru maďarských právních předpisů a legislativních návrhů o sdělovacích prostředcích a telekomunikacích, které vypracoval dr. Karol Jakubowicz pro OBSE.
(5) Dopis ze dne 14. ledna 2010, který zaslal zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků předsedovi Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.
(6) http://www.coe.int/t/commissioner/News/2011/110201Hungary_en.asp
(7) https://wcd.coe.int/wcd/ViewDoc.jsp?id=1751289.


Země jižního sousedství, zejména Libye, včetně humanitárních aspektů
PDF 321kWORD 69k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o zemích jižního sousedství a především Libyi
P7_TA(2011)0095RC-B7-0169/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 1. března 2011, která jednomyslně pozastavila členství Libye v Radě OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na usnesení Rady bezpečnosti OSN 1970/2011 ze dne 26. února 2011,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2011, kterým se provádí rezoluce Rady bezpečnosti OSN a zavadí dodatečná omezující opatření vůči osobám odpovědným za násilné útoky páchané na civilním obyvatelstvem Libye,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva S-15/2 přijatou dne 25. února 2011,

–  s ohledem na pozastavení jednání o rámcové dohodě mezi EU a Libyí ke dni 22. února 2011,

–  s ohledem na nedávná prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové k událostem v Libyi a severní Africe,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Libyi, konkrétně usnesení ze dne 17. června 2010 o popravách v Libyi(1) a doporučení ze dne 20. ledna 2011 obsahující klíčové podmínky jednání o rámcové dohodě mezi EU a Libyí(2),

–  s ohledem na Ženevskou úmluvu ze dne 28. července 1951 a na Protokol ze dne 31. ledna 1967 týkající se právního postavení uprchlíků,

–  s ohledem na Africkou chartu o ochraně lidských práv a práv národů a její protokol o zřízení Afrického soudu pro lidská práva a práva národů, které Libye ratifikovala dne 26. března 1987 a 19. listopadu 2003,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že účastníci nedávných demonstrací v několika arabských zemích severní Afriky a Blízkého východu vyzvali k ukončení autoritářských režimů a volali po politických, hospodářských a sociálních reformách, po svobodě, demokracii a zajištění lepších životních podmínek pro běžné občany; vzhledem k tomu, že masové protesty probíhající v řadě arabských zemí ukázaly, že nedemokratické a autoritářské režimy nemohou být věrohodnou zárukou stability a že pro hospodářská a politická partnerství jsou klíčové demokratické hodnoty,

B.  vzhledem k tomu, že protesty proti libyjskému režimu vypukly dne 15. února 2011 ve městě Benghází a rozšířily se po celé zemi, mezi jinými do měst al-Bajdá, al-Kubá, Darna az-Zintán, a že účastníci protestů převzali nad mnohými městy kontrolu, zejména ve východní Libyi,

C.  vzhledem k tomu, že protestující se stali terčem nebývale násilných útoků Kaddáfího režimu, který k násilnému potlačení protestů použil libyjské ozbrojené složky, milice, žoldnéře a ozbrojence ze zahraničí a bez rozmyslu na civilisty útočil za použití kulometů, odstřelovačů, vojenských bojových letounů a helikoptér; vzhledem k tomu, že tento přístup vedl k prudkému nárůstu obětí a vysokému počtu zraněných a zatčených,

D.  vzhledem k tomu, že násilná a brutální reakce režimu na požadavky libyjského obyvatelstva vyvolala nejen odchod řady vojáků z armády, ale i rezignaci některých stoupenců režimu,

E.  vzhledem k tomu, že podle UNHRC uprchlo z Libye v posledních dnech více než 200 000 lidí do sousedního Tuniska, Egyptu a Nigeru a další statisíce uprchlíků a zahraničních pracovníků se za dramatických okolností pokoušejí před konfliktem uniknout nebo z Libye odcestovat; vzhledem k tomu, že takto vznikla humanitární krize, která vyžaduje rychlou reakci ze strany EU,

F.  vzhledem k tomu, že poté, co Rada OSN pro lidská práva dne 25. února 2011 na svém 15. zvláštním zasedání přijala na základě konsenzu rezoluci o stavu lidských práv v Libyi, v níž odsuzuje hrubé a systematické porušování lidských práv v této zemi a poukazuje na to, že v některých případech tohoto porušování by se mohlo jednat o zločiny proti lidskosti, rozhodlo Valné shromáždění OSN dne 2. března 2011 pozastavit členství Libye v Radě pro lidská práva OSN (UNHRC), a to na základě doporučení samotné UNHRC,

G.  vzhledem k tomu, že v reakci na rezoluci o Libyi, kterou dne 26. února 2011 vydala Rada bezpečnosti OSN a v níž se uvádí, že vzniklým stavem by se měl zabývat Mezinárodní trestní soud, zahájil žalobce tohoto soudu dne 3. března 2011 vyšetřování zločinů proti lidskosti, k nimž údajně v Libyi došlo, včetně vyšetřování namířeného proti Muammaru Kaddáfím a stoupencům místního režimu; vzhledem k tomu, že rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1970 bylo na zemi uvaleno zbrojní embargo a na Kaddáfího rodinu a jeho režim byl uvalen zákaz cestování a příkaz zmrazit majetek a současně bylo všem členským státům OSN povoleno zabavit veškeré zakázané vojenské vybavení a využívat je,

H.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2011 zavedlo pro osoby odpovědné za násilné zásahy proti civilnímu obyvatelstvu další omezující opatření, především zákaz vydávání víz a zmrazení majetku, a vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se uplatňuje rezoluce o Libyi, kterou dne 26. února 2011 vydala Rada bezpečnosti OSN,

I.  vzhledem k tomu, že řada vedoucích světových osobností již od počátku protestů vyzývá plukovníka Kaddáfího, aby odstoupil,

J.  vzhledem k tomu, že dne 22. února 2011 pozastavila Arabská liga Libyi členství a dne 3. března 2011 generální tajemník této organizace prohlásil, že pokud budou boje v Libyi pokračovat, je možné, že liga bude ve spolupráci s Africkou unií podporovat vyhlášení bezletové zóny nad Libyí,

K.  vzhledem k tomu, že libyjská prozatímní Přechodná národní rada ve svém prohlášení (ITNC) ze dne 5. března 2011 vyzvala mezinárodní společenství, aby „splnilo své závazky a chránilo libyjské občany před další genocidou a zločiny proti lidskosti, aniž by však došlo k přímému vojenskému zásahu na libyjské půdě“,

L.  vzhledem k tomu, že dne 22. února 2011 zastavila EU probíhající jednání o rámcové dohodě mezi EU a Libyí a všech smlouvách o spolupráci s Libyí,

M.  vzhledem k tomu, že EU má zásadní zájem na demokracii, stabilitě, prosperitě a míru v Severní Africe, vzhledem k tomu, že nedávné události v Libyi, Egyptě a Tunisku podtrhly naléhavou potřebu přezkoumat vnější politiku EU uplatňovanou v oblasti Středomoří,

N.  vzhledem k tomu, že se očekává, že na mimořádném zasedání Evropské rady v pátek 11. března 2011 bude důkladně projednána zpráva vysoké představitelky a Komise o rychlém uzpůsobení nástrojů EU i zpráva vysoké představitelky o podpoře pro procesy přechodu a transformace,

1.  vyjadřuje solidaritu s občany Libye a především s mladými lidmi této země, kteří byli hnací silou na cestě k demokracii a změně režimu; vítá jejich odvahu a odhodlání a plně podporuje jejich oprávněné úsilí o demokratické, hospodářské a společenské změny;

2.  co nejpřísněji odsuzuje bezostyšné a systematické porušování lidských práv v Libyi, především pak násilný útlak poklidných demonstrantů, novinářů a zastánců lidských práv ze strany Kaddáfího režimu; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že došlo ke značným ztrátám na životech a že velké množství lidí bylo zraněno; vyjadřuje soustrast rodinám obětí; odsuzuje skutečnost, že nejvyšší představitelé režimu Muammar al-Kaddáfí a jeho syn Saíf al- Islám ve svých prohlášeních podněcovali k nepřátelství vůči civilnímu obyvatelstvu;

3.  žádá okamžitý konec brutálního diktátorského režimu plukovníka Kaddáfího a vyzývá jej, aby okamžitě odstoupil, čímž zamezí dalšímu krveprolití a umožní, aby proběhla poklidná politická transformace; vyzývá libyjské orgány, aby okamžitě zastavily násilí a umožnily mírové řešení situace, jaké oprávněně očekávají obyvatelé Libye; vyzývá libyjské orgány, aby respektovaly lidská práva a mezinárodní humanitární právo, zrušily všechna omezení týkající se svobody vyjadřování, včetně jejího projevování po internetu, a okamžitě umožnily vstup do země nezávislým pozorovatelům v oblasti lidských práv a zahraničním médiím;

4.  plně podporuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1970, která odsuzuje závažné a soustavné porušování lidských práv v Libyi, a žádá, aby byla záležitost postoupena Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) a aby na Libyi současně uvalila zbrojní embargo, aby rodině Muammara al-Kaddáfího bylo zakázáno cestovat a aby byla zmrazena její aktiva; zdůrazňuje, že podle mezinárodního práva nesou pachatelé útoků proti civilnímu obyvatelstvu osobní trestní odpovědnost, že musí být postaveni před soud a že nikdo nesmí uniknout trestu; jednoznačně podporuje skutečnost, že žalobce Mezinárodního trestního soudu zahájil vyšetřování údajných zločinů proti lidskosti, které měly být v Libyi spáchány Muammarem al-Kaddáfím a stoupenci jeho režimu;

5.  konstatuje, že EU jako první zavedla sankce uvalené Radou bezpečnosti OSN a že opatření EU jdou ještě dále, neboť EU zavedla i vlastní sankce; vítá proto rozhodnutí Rady o zákazu obchodu s Libyí v oblasti vybavení, které lze využít k vnitřním represím, a rozšíření seznamu osob, na které se vztahuje zmrazení majetku a zákaz udělování víz; vyzývá k neustálému hodnocení účinnosti sankcí;

6.  zdůrazňuje, že všechna opatření by se měla týkat veškerých libyjských aktiv, včetně aktiv státního investičního fondu spravovaného Libyjským investičním úřadem; žádá, aby zmrazení aktiv zasáhlo i zisky z prodeje ropy a plynu; vyzývá Radu a členské státy, aby podrobnosti o všech zmrazených aktivech v plném rozsahu zveřejnily; vítá v této souvislosti diskuse o dalších sankcích EU, včetně zmrazení majetku libyjských společností s vazbami na Kaddáfího režim;

7.  vítá rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2011 o zákazu dodávek zbraní, střeliva a souvisejícího vybavení do Libye; vyzývá v tomto ohledu Radu, aby prověřila, zda došlo k případům porušení kodexu chování EU pro vývoz zbraní a aby přijala přísná opatření s cílem zajistit úplné dodržování tohoto kodexu členskými státy; vyzývá vysokou představitelku, aby prozkoumala možnost prosazení embarga využitím aktiv leteckých a námořních sil SBOP;

8.  plně podporuje rozhodnutí Rady OSN pro lidská práva vyslat nezávislý mezinárodní vyšetřovací komise do Libye, aby prošetřila případy porušování mezinárodních lidských práv a rozhodnutí Valného shromáždění OSN ze dne 2. března 2011 pozastavit členství Libye v UNHRC;

9.  vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby podnikly veškeré kroky vedoucí k úplné izolaci Kaddáfího a jeho režimu, a to na národní i mezinárodní úrovni;

10.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí dostát své odpovědnosti chránit, a chránit tedy libyjské civilisty před rozsáhlými ozbrojenými útoky; poukazuje na to, že proto není možné vyloučit žádnou variantu uvedenou v Chartě OSN; vyzývá vysokou představitelku a členské státy, aby byly připravené na rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o dalších opatřeních, včetně možnosti zřízení bezletové zóny, která by režimu zabránila v útocích na obyvatelstvo; zdůrazňuje, že všechna opatření, která EU a její členské státy uplatní, by měla být v souladu s mandátem OSN, měla by být koordinována s Ligou arabských států a Africkou unií a měla by obě tyto organizace podněcovat, aby se chopily řízení mezinárodního úsilí;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby navázala vztahy s libyjskou prozatímní Přechodnou národní radou a zahájila proces jejich oficiálního uznání a aby podpořila přechod k demokracii, zajistit účast širokého spektra zástupců libyjské společnosti a posílit úlohu žen a menšin v transformačním procesu a aby podpořila prozatímní Přechodnou radu v osvobozenecké oblasti s cílem zmírnit tlak, kterému je místní obyvatelstvo vystavené, a zabezpečit jeho základní humanitární potřeby včetně lékařské pomoci;

12.  naléhavě žádá EU, aby se podílela na demokratických reformách a na zřízení orgánů právního státu v Libyi poskytováním podpory rozvoje svobodných sdělovacích prostředků a nezávislých organizací občanské společnosti, zejména demokratických politických stran, aby se mohly v budoucnu konat demokratické volby;

13.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucí humanitární krizí, neboť ve snaze uniknout násilnostem z Libye prchá více než 200.000 migrantů, z nichž mnozí uvízli na hranicích mezi Libyí a Tuniskem a jiní jsou nuceni setrvávat v uprchlických táborech v Tunisku, Egyptě a Nigeru; vyzývá současné i budoucí libyjské orgány, aby humanitárním organizacím umožnily vstup do země a zajistily bezpečnost humanitárních pracovníků;

14.  vyzývá Radu, Komisi a vysokou představitelku, aby vyčlenily všechny potřebné finanční a lidské zdroje, kterými disponují, podpořily tuto rozsáhlou mezinárodní humanitární operaci a pomohly tak Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) a dalším příslušným humanitárním agenturám při poskytování ochrany a pomoci v nouzi všem potřebným; vítá dosud zavedená opatření a uvolnění prostředků komisařkou Georgievovou a ECHO i humanitární pomoc poskytnutou některými členskými státy s cílem řešit tuto výzvu; vyzývá EU a členské státy, aby poskytly leteckou a námořní dopravu na repatriaci nebo přesídlení migrantů, žadatelů o azyl a utečenců z Libye v souladu s mezinárodním právem a příslušnými právními předpisy Evropské unie a poskytly finanční podporu, o kterou společně požádaly Rada OSN pro lidská práva a Mezinárodní organizace pro migraci dne 3. března 2011;

15.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že budou zavedena všechna potřebná opatření, včetně přiměřených finančních, technických a lidských zdrojů, s cílem zaručit, že v případě jakéhokoli velkého proudu migrantů bude EU schopna reagovat v souladu s článkem 80 SFEU;

16.  připomíná, že evropští a afričtí vedoucí představitelé se v roce 2007 ve společné strategii Afriky a EU zavázali, že přijmou nezbytná opatření s cílem zabezpečit, aby byl prošetřen nezákonně získaný majetek, včetně finančních prostředků, a aby byl tento majetek vrácen do zemí původu; naléhavě vyzývá členské státy, aby jednaly v souladu s Úmluvou OSN proti korupci a zabezpečily, že zmrazená aktiva budou v budoucnosti navrácena libyjskému lidu; zdůrazňuje, že na zmrazení aktiv Kaddáfího rodiny a jeho známých spojenců, kteří mají v Evropě nebo v evropských finančních institucích činných v daňových rájích, je nezbytná koordinovaná činnost v rámci EU, která zajistí, aby banky EU plnily požadavky na hloubkovou analýzu, pokud jde o veškeré případné nezákonné prostředky převedené z Libye;

17.  zdůrazňuje, že žoldnéřské činnosti představují hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost a jsou zločinem proti lidskosti, a proto je třeba s nimi skoncovat; vyzývá Radu a vysokou představitelku, aby důrazně varovala vlády před vysíláním žoldnéřů, vojenského personálu nebo poskytování vojenského vybavení na podporu represí vůči libyjskému lidu Kaddáfího režimu;

18.  vítá skutečnost, že na 11. března 2011 byla svolána mimořádná Evropská rada o vývoji v Libyi a jižních sousedících zemích; vyzývá vysokou představitelku a členské státy, aby vypracovaly jasnou celkovou strategii humanitárního a politického řešení situace v Libyi;

19.  vyzývá vysokou představitelku, aby zahájila přípravy na zapojení EU do jižního sousedství a jeho podporu, se zvláštním ohledem na rozvoj právního státu, řádnou správu, ústavní a volební předpoklady stabilní, pluralistické demokracie a demokratického života v míru v této oblasti; vyzývá vysokou představitelku, aby plně využívala příslušné finanční nástroje EU pro vnější činnost;

20.  domnívá se, že revoluční změny v severní Africe a na Středním východě jasně prokázaly, že kladné působení EU v tomto regionu a její dlouhodobá důvěryhodnost budou záležet na její schopnosti provádět soudržnou společnou zahraniční politiku založenou na hodnotách a jasné podpoře nových demokratických sil; opakuje svou výzvu, aby EU zrevidovala svou politiku na podporu demokracie a lidských práv v tom smyslu, že bude ve všech dohodách se třetími zeměmi vytvořen prováděcí mechanismus pro doložku o lidských právech;

21.  opakuje svou žádost, aby byl úzce zapojen do práce pracovní skupiny, která bude koordinovat odpověď EU na krizi v Libyi a na dalších místech v regionu Středozemního moře;

22.  opět zdůrazňuje, že události v Libyi a dalších zemích v regionu zdůraznily naléhavou potřebu rozvinout ambicióznější a účinnější politiky a nástroje a posílit jejich rozpočtový základ s cílem povzbudit a podpořit politické, hospodářské a společenské reformy v zemích jižních sousedů EU; zdůrazňuje, že probíhající strategický přezkum evropské politiky sousedství musí reflektovat současný vývoj v severní Africe a musí nalézt nové a lepší způsoby, jak uspokojit potřeby a ambice těchto národů; trvá na tom, že přezkum evropské politiky sousedství musí upřednostňovat kritéria týkající se nezávislosti justice, respektování základních svobod, plurality, svobody tisku a boje proti korupci; požaduje její lepší koordinaci s ostatními politikami Unie uplatňovanými vůči zúčastněným zemím;

23.  souhlasí s názorem, že Unie pro Středomoří se bude muset přizpůsobit nové době a podmínkám a musí zohlednit a reagovat na nedávné události s cílem představit návrhy, jak nejlépe posílit demokracii a lidská práva ve svých členských státech a v regionu, který zahrnuje Libyi, a jak provést reformy s cílem posílit, ucelit a zefektivnit svou roli;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění OSN, Radě OSN pro lidská práva, Lize arabských států, Africké unii, Unii pro Středomoří, vládám sousedních zemí Libye a prozatímní Přechodné národní radě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0246.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0020.


Přístup EU k Íránu
PDF 344kWORD 116k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o postoji EU k Íránu (2010/2050(INI))
P7_TA(2011)0096A7-0037/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na předchozí usnesení o Íránu, včetně usnesení ze dne 8. září 2010 o situaci v oblasti lidských práv v Íránu, zejména s ohledem na případy Sakíne Muhammadí Aštíáníové a Zahry Bahrámíové(1), a usnesení ze dne 10. února 2010 o situaci v Íránu(2) a ze dne 22. října 2009 o Íránu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni proti trestu smrti(4),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluvu o právech dítěte, jichž je Írán smluvní stranou,

–  s ohledem na společné prohlášení ze dne 8. února 2010, v němž Evropská unie (EU) a Spojené státy americké (USA) vyzývají íránskou vládu, aby splnila své povinnosti týkající se dodržování lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové (dále jen vysoké představitelky) ze dne 24. září 2010 o „neslýchaných a nepřijatelných“ poznámkách, které učinil íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád ve Valném shromáždění OSN,

–  s ohledem na prohlášení EU o nešíření zbraní hromadného ničení přijaté během zasedání Evropské rady v Soluni konaného ve dnech 19. a 20. června 2003 a na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení ze dne 10. prosince 2003,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky ze dne 23. září 2010 odsuzující výbuch bomby v íránském městě Mahabád,

–  s ohledem na zprávu o provádění evropské bezpečnostní strategie (EBS) nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ schválenou Evropskou radou dne 12. prosince 2008,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 22. září 2010, které učinila jménem zemí E3+3, o urychleném diplomatickém řešení otázky íránského jaderného programu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 12. srpna 2010, které učinila jménem Evropské unie, k odsouzení 7 vůdčích představitelů Bahá'í víry,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky ze dne 16 července 2010 odsuzující útoky v Íránu,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 22. března 2010 o svobodném přístupu k informacím v Íránu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 6. července 2010 o hrozících propravách v Íránu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 12. června 2010, které učinila jménem Evropské unie, o „výrazném zhoršení situace v oblasti lidských práv v Íránu od prezidentských voleb v červnu 2009“,

–  s ohledem na údaje íránského statistického úřadu týkajících se zvýšení míry nezaměstnanosti, která na jaře roku 2010 dosáhla 14,6 %, přičemž počet nezaměstnaných se odhaduje na 3,5 milionu,

–  vzhledem k tomu, že Írán je smluvní stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, a že se ratifikací této smlouvy oficiálně zřekl držení jaderných zbraní a je právně vázán poskytovat informace o veškeré jaderné činnosti, včetně jaderného materiálu, a zajistit, aby tyto činnosti podléhaly bezpečnostním zárukám agentury MAAE,

–  s ohledem na prohlášení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ze dne 27. září 2005, že Írán nedodržuje své závazky přijaté v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT),

–  s ohledem na skutečnost, že zastavení obohacování uranu a další požadavky byly postupně potvrzeny v šesti rezolucích Rady bezpečnosti OSN (1696, 1737, 1747, 1803, 1835 a 1929) jako nezbytné podmínky toho, aby mohla být obnovena práva, která pro Írán vyplývají ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní,

–  s ohledem na prohlášení ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii Jukiji Amana začleněné do čtvrtletní zprávy pro správní radu ze dne 18. února 2010, v němž uvádí, že „Írán neplní požadavky uvedené v příslušných rezolucích správní rady a Rady bezpečnosti“,

–  s ohledem na návrh Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) týkající se dohody o poskytování jaderného paliva do výzkumného reaktoru v Teheránu výměnou za slabě obohacený uran z íránských zásob a s ohledem na překlenovací návrh pod záštitou vlád Turecka a Brazílie ve snaze vybudovat důvěru a usnadnit jednání mezi Íránem a skupinou E3+3, jakož i mezi Íránem a tzv. vídeňskou skupinou,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1929(2010), jež zavádí nová restriktivní opatření proti Íránu a čtvrtou řadu sankcí pro Írán s ohledem na jeho jaderný program,

–  s ohledem na závěry, které přijala Rada s ohledem na Írán dne 26. července 2010, a s ohledem na řadu restriktivních opatření přijatých Radou, které mají být uvaleny na Írán v oblasti obchodu, finančních služeb, energie a dopravy a s ohledem na nařízení, kterým se rozšiřuje seznam osob, jimž má být zmražen majetek,

–  s ohledem na další sankce uvalené na Írán, které oznámily Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Austrálie,

–  s ohledem na dlouhodobý závazek Evropské unie usilovat o diplomatické řešení otázky jaderného programu Íránu,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0037/2011),

A.  vzhledem k tomu, že Islámská íránská republika (dále jen Írán) čelí řadě problémů v oblasti správy věcí veřejných, od mocenských bojů mezi konkurenčními frakcemi vládnoucích elitních struktur v zemi až po ochromující sociální a hospodářské problémy, nedostatečné zajištění bezpečnosti na regionální úrovni a rostoucí nespokojenost obyvatel v zemi, z nichž mnohé způsobil samotný íránský režim,

B.  vzhledem k tomu, že politický vývoj v Íránu po sporných prezidentských volbách v červnu 2009, které byly obecně považovány za zmanipulované, ukázal, že v této zemi, jejíž hybnou silou je energická a aktivní společnost, existuje velký potenciál pro demokratickou změnu vedenou lidem, konstatuje, že reformní síly jsou obvykle spojovány s tzv. Zeleným hnutím, které se zformovalo během hromadných protestů proti znovuzvolení prezidenta Ahmadínežáda,

C.  vzhledem k tomu, že íránské bezpečnostní síly – revoluční gardy, milice Basídž a policie – reagovaly tvrdým svévolným zákrokem, při němž byly neodůvodněně zatčeny tisíce pokojných demonstrantů a disidentů, včetně studentů a členů akademické obce, obhájců ženských práv, odborářů, právníků, novinářů, autorů internetových blogů, duchovních a předních zastánců lidských práv, s jasným cílem zastrašit kritiky a potlačit opozici; vzhledem k tomu, že justice připravila hromadné zinscenované procesy se stovkami prominentních reformátorů a aktivistů, které vedly k tomu, že někteří z nich byli odsouzeni na dlouhé roky vězení či dokonce k trestu smrti,

D.   vzhledem k tomu, že od zvolení prezidenta Ahmadínežáda v roce 2005 využívají íránské Revoluční gardy finanční prostředky nashromážděné od osmdesátých let ke koupi státních podniků a společností privatizovaných přes teheránskou burzu,

E.  vzhledem k tomu, že základní práva Íránců – právo na život, na svobodu projevu a sdružování a právo nebýt svévolně zatýkán, zadržován a mučen či jakkoliv diskriminován– jsou i nadále beztrestně porušována,

F.  vzhledem k tomu, že Írán patří mezi země s největším rozšířením internetu na Středním východě, díky čemuž má třetí největší blogovou sféru na světě po Spojených státech a Číně; vzhledem k tomu, že není náhoda, že telekomunikace a internet jsou od voleb v červnu 2009 běžně přerušovány,

G.  vzhledem k tomu, že Írán stále zachovává trest smrti a je jednou ze tří zemí světa, v nichž je vykonána většina poprav; vzhledem k tomu, že Írán drží rekord v nejvyšším počtu popravených mladistvých pachatelů; vzhledem k tomu, že v Íránu se stále uplatňuje trest smrti ukamenováním, což je v rozporu s Druhým opčním protokolem k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech,

H.  vzhledem k tomu, že řada Íránců byla popravena z politických důvodů, bezpočet zůstává ve vězení a stovky byly přinuceny uprchnout ze země ze strachu o své životy nebo před časově neomezeným vězněním, výslechy a mučením,

I.  vzhledem k tomu, že íránské organizace zabývající se lidskými právy v Íránu (např. Islámská komise pro lidská práva a Komise pro článek 90) jsou spojenci vlády a jsou do značné míry zanedbatelné,

J.  vzhledem k tomu, že v rámci íránského jaderného program docházelo v minulosti k zatajování, která časem narušila důvěryhodnost tvrzení Íránu, že program je určen výhradně k mírovým účelům,

K.  vzhledem k tomu, že Írán musí ještě splnit své závazky podle všech příslušných rezolucí RB OSN, z nichž poslední je rezoluce č. 1929 (2010), a všechny požadavky Rady guvernérů MAAE, jež stanovují úplný a bezpodmínečný přístupu agentury ke všem místům, zařízením, osobám a dokumentům, které by umožnily řádnou inspekci íránských jaderných záměrů a umožnily by MAAE plnit její funkci dozorce v oblasti jaderné energie,

L.  vzhledem k tomu, že některé politiky íránské vlády představují hrozbu pro stabilitu a mír v regionu; vzhledem k tomu, že Izrael a zvláště země Perského zálivu se cítí ohroženy agresivní a cílenou rétorikou Íránu, jeho současným jaderným programem a jeho podporou Hizballáhu a Hamásu; vzhledem k tomu, že Írán by nicméně mohl mít stabilizační potenciál ve prospěch celého regionu za předpokladu, že normalizuje své mezinárodní vztahy, především se sousedními státy, že definitivně uklidní obavy týkající se skutečných cílů svého jaderného programu a zaručí dodržování lidských práv a demokracie,

M.  vzhledem k tomu, že Írán poskytl ve své zemi útočiště dvěma generacím afghánských uprchlíků, jež využívaly základní zdravotní a vzdělávací služby; vzhledem k tomu, že v roce 2010 sídlil v Íránu více než jeden milion registrovaných Afghánců; vzhledem k tomu, že v této oblasti obdržel Írán pouze omezenou mezinárodní podporu,

N.  vzhledem k tomu, že Írán patří ke třem zemím s největšími prokázanými zásobami ropy a zemního plynu na světě,

O.  vzhledem k tomu, že se významným způsobem prohlubují vztahy mezi Íránem a Tureckem; vzhledem k tomu, že Írán využívá svých státních i nestátních spojenců Sýrie, Hizballáhu a Hamásu a také Muslimského bratrství k destabilizaci regionu,

P.  vzhledem k tomu, že v článku IV Smlouvy o nešíření jaderných zbraní je uvedeno nezadatelné právo všech smluvních stran této smlouvy bez rozdílu na provádění výzkumu, výrobu a využívání jaderné energie k mírovým civilním účelům, a to v souladu s článkem I a II Smlouvy,

Vnitřní situace

1.  se znepokojením bere na vědomí vnitřní politickou situaci, zejména pokud jde o demokracii; bere na vědomí také úsilí íránského lidu o demokratické změny a hluboce lituje, že íránská vláda a parlament evidentně nejsou schopny reagovat na oprávněné požadavky íránských občanů, především mladší generace; zdůrazňuje, že nespokojenost veřejnosti s íránskou vládou, která je důsledkem vážné sociálně-hospodářské situace a neexistence svobody a základního respektování lidské důstojnosti v Íránu, představují pro pokračování režimu hlavní nebezpečí;

2.  zdůrazňuje, že demokratické změny nelze vnutit zvenčí či dokonce vojenskými prostředky, ale musí být dosaženy mírovým demokratickým procesem; obdivuje odvahu desítek tisíc Íránců, kteří i nadále riskují profesní dráhu a nasazují životy ve snaze domoci se v Íránské islámské republice větší svobody a demokratičtějších práv;

3.  poukazuje na skutečnost, že přestože byl prezident Ahmadínežád zvolen v roce 2005 na základě příslibu sociální spravedlnosti a na základě hospodářské populistické propagandy, vnitrostátní problémy Íránu se i nadále zhoršují, a to i přes rostoucí ceny nafty; lituje proto skutečnosti, že prezident Ahmadínežád se rozhodl podpořit své politické postavení tím, že bude prosazovat radikální mezinárodní agendu, přičemž očekává, že jednoznačně protizápadní a protiizraelský postoj posílí vedoucí postavení Íránu v muslimském světě;

4.  konstatuje, že předchozí masová hnutí v Íránu vycházela z podvojné snahy o dosažení blahobytu a svobody a že tyto sliby revoluce z roku 1979 nebyly dodnes splněny; poukazuje na to, že hospodářské problémy, jako jsou např. inflace, korupce, vysoká nezaměstnanost, nedostatek energie, neúčinný státní sektor a plýtvání veřejnými prostředky, se v posledních letech prudce prohloubily;

5.  konstatuje, že reformní hnutí se skládá z celého spektra intelektuálních trendů a politických programů, od přání postupně modernizovat íránské vládní orgány, až po zásadní přeměnu režimu;

6.  vyjadřuje solidaritu s miliony Íránců, kteří se po prezidentských volbách konaných v červnu 2009 vydali do ulic v naději, že v Íránu dojde k politické změně;

7.  důrazně odsuzuje protiprávní zadržení vůdců iránské opozice Mira Hosseina Mousaviho a Mehdiho Karroubiho společně s jejich manželkami iránskými bezpečnostními službami a vyzývá k jejich okamžitému a bezpodmínečnému propuštění; poukazuje na skutečnost, že toto zadržení porušuje iránské právo; odsuzuje přístup iránských úřadů k opozici, jež vykonává své legitimní právo k protestu a prohlašuje solidaritu Parlamentu s íránským lidem a jeho úsilím o demokracii; odsuzuje pokrytectví íránské vlády, která používá nepřiměřenou sílu, zastrašování a svévolná zadržování proti pokojným demonstrantům, kteří vyjádřují solidaritu s egyptským lidem dne 14. února 2011, zatímco prohlašuje podporu svobody v Egyptě;

8.  důrazně odmítá odsouzení demonstrantů a politických odpůrců ze strany režimu po volbách v roce 2009 jako „nepřátel Alláha“ (tzv. muharib), kteří by na základě islámského pojetí měli být co nejpřísněji potrestáni; dochází k závěru, že za vlády Šáha byla kritika režimu považována za zločin, přičemž za současného režimu je považována za rovnocennou hříchu proti Islámu;

9.  upozorňuje na skutečnost, že sbory islámských revolučních gard postupně získávají čím dál prominentnější úlohu v íránské společnosti, armádě, politických a hospodářských záležitostech, což vyvolává obavy z další militarizace státu; vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že tyto tendence mohou vést ke stupňování násilí a represe uplatňovaných proti politickým odpůrcům;

10.  je vážně znepokojen významnou úlohou, již v íránské společnost hraje Studentská basídžská organizace (Student Basij Organization, SBO) podléhající ústřední kontrole sborů islámských revolučních gard při kontrole a potírání studentského disentu, a poukazuje na to, že íránské studentské hnutí je jedním z předních aktérů v boji za demokracii, svobodu a spravedlnost;

Lidská práva

11.  naléhavě žádá Írán, aby v zemi odstranil všechny formy diskriminace; je znepokojen diskriminací a politickou a sociální represí dopadající na ženy zejména v Íránu; vyzývá íránské úřady, aby ukončily diskriminaci lidí na základě jejich sexuálního zaměření; odsuzuje nelidské a středověké praktiky spočívající v odsuzování k trestu smrti za údajné trestné činy týkající se výběru partnerů či sexuálního chování;

12.   je šokován skutečností, že podle výročních zpráv o trestu smrti v Íránu byl počet poprav v roce 2009 nejvyšší za posledních 10 let, díky čemuž se Írán stal zemí s největším počtem poprav na jednoho obyvatele na světě; vyzývá Írán, aby zveřejnil oficiální statistiku týkající se uplatňování trestu smrti; vyzývá Írán, aby zcela zrušil trest smrti za trestné činy spáchané před dosažením 18 let věku pachatele a aby upravil své právní předpisy, které jsou v rozporu s mezinárodními dohodami v oblasti lidských práv, jež Írán ratifikoval, včetně Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vyzývá íránské orgány, aby v souladu s rezolucemi č. 62/149 a 63/138 Organizace spojených národů uvalily moratorium na výkon trestu smrti v očekávání jeho zrušení; zdůrazňuje skutečnost, že orgány EU musí v tomto ohledu na Írán uplatňovat trvalý nátlak;

13.  rozhodně odsuzuje popravu nizozemsko-íránské občanky Zahry Bahrámíové v Teheránu dne 29. ledna 2011; je rozčarován tím, že íránské orgány odepřely konzulární přístup k paní Bahrámíové a nezajistily transparentní a spravedlivý soudní proces;

14.  bere na vědomí tvrzení íránských úřadů, že bojují proti rasové diskriminaci, avšak zdůrazňuje, že íránské etnické menšiny si stěžují na nedostatečný hospodářský rozvoj oblastí, v nichž tvoří většinu obyvatelstva; odsuzuje četné teroristické útoky spáchané v Sístánu a Balúčistánu hnutím Džundalláh od jeho založení v roce 2003; současně požaduje konkrétní důkazy prokazující oficiální íránské tvrzení, že Džundalláh je podporován tajnými službami USA a Velké Británie;

15.  vyjadřuje hluboké rozhořčení nad skutečností, že Írán patří spolu s Afghánistánem, Somálskem, Saudskou Arábií, Súdánem a Nigérií k nepočetné skupině zemí, které nadále vykonávají trest smrti ukamenováním; vyzývá íránský parlament, aby přijal právní předpis, který by zakázal tento krutý a nelidský trest;

16.  důrazně vyzývá íránské orgány, aby v zákonech i v praxi zrušily veškeré formy mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestů a aby prosazovaly řádná soudní řízení a ukončily beztrestnost za porušování lidských práv; vyzývá obzvláště íránský parlament a justici, aby zrušily kruté a nelidské tresty, jako je např. amputace končetin, ukamenování a bičování, které odporují mezinárodním závazkům Íránu; jednoznačně odsuzuje koncepci prosazovanou íránskými soudními orgány, podle níž jsou takové tresty kulturně opodstatněné;

17.  znovu poukazuje na všeobecně rozšířené – a oprávněné – heslo „Kam se poděl můj hlas“ íránských demonstrantů, kteří protestovali dne 13. června 2009 kvůli svému přesvědčení, že během voleb, jež proběhly předchozí den, došlo k podvodům, což zůstane i nadále poskvrnou druhého volebního období prezidenta Ahmadínežáda;

18.  je zděšen skutečností, že střelba do davu protestujících v noci 15. června 2009 a později byla bezpečnostními službami považována za přípustnou, jak je vidět z videozáznamu; rok po lidovém povstání v Íránu je hluboce znepokojen sílící represí, včetně zpráv o svévolném zatýkání, mučení, špatném zacházení a popravách politických disidentů; odsuzuje snahy íránské vlády umlčet veškerou politickou opozici a její pokusy vyhnout se jakémukoli mezinárodnímu přezkumu porušování práv, k němuž došlo v průběhu nepokojů po volbách; naléhavě žádá orgány EU, aby íránským orgánům předložily podrobný seznam všech zjištěných incidentů/násilných činů proti íránským občanům, k nimž došlo po volbách, a požaduje, aby proběhlo nezávislé mezinárodní vyšetřování, jehož závěry budou zveřejněny;

19.  vyzývá íránské orgány, aby okamžitě propustily všechny osoby zadržené za to, že pokojně uplatňovaly své právo na svobodný projev, sdružování a shromažďování, a aby vyšetřily a stíhaly vládní úředníky a příslušníky bezpečnostních sil, kteří nesou odpovědnost za zabíjení, týrání a mučení rodinných příslušníků stoupenců opozice, demonstrantů a zadržených;

20.  trvá na tom, že ve veškerých budoucích jednáních s Íránem by měla vysoká představitelka učinit ze situace v oblasti lidských práv v této zemi hlavní prioritu; vyzývá Komisi, aby uplatňovala veškeré nástroje, jimiž disponuje, s cílem bránit a podporovat lidská práva v Íránu; naléhavě ji vyzývá, aby především vypracovala dodatečná opatření v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva s cílem aktivně chránit ochránce lidských práv; zdůrazňuje, že je obzvláště důležité usnadnit poskytování ochrany ochráncům lidských práv a zpřístupnit jim organizační zdroje a komunikační platformy; vybízí členské státy, aby podporovaly evropský program měst poskytujících útočiště a programy usilující o vypracování opatření proti technologiím určeným k zachycení mediálního obsahu;

21.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že íránští ženatí muži mohou tvrdit, že jejich cizoložný poměr je vlastně zákonným dočasným manželstvím, zatímco vdané ženy obviněné z cizoložství tuto možnost nemají; rovněž hluboce lituje skutečnosti, že podle článku 105 trestního zákoníku Islámské republiky může soudce odsoudit osobu obviněnou z cizoložství k ukamenování pouze na základě svých „poznatků“ a rovněž skutečnosti, že Írán se snaží omezit povědomí mezinárodní veřejnosti o své brutalitě tím, že rozsudky trestu smrti ukamenováním nevyhlašuje veřejně;

22.  odsuzuje systematické zastrašování odborářských aktivistů, jehož se dopouštějí íránské orgány v rozporu s tím, k čemuž se Írán zavázal během procesu všeobecného pravidelného přezkumu, tedy dodržovat sociální a hospodářská práva svých občanů a jejich práva na svobodu projevu; naléhavě žádá íránské orgány, aby propustily všechny zatčené odborářské aktivisty a respektovaly právo aktivistů odborových svazů a učitelů účastnit se oslav Svátku práce (1. května) a Národního dne učitelů (2. května); žádá íránskou vládu, aby respektovala základní práva pracovníků, jak jsou stanovena podle mezinárodních pracovních norem;

23.  odsuzuje kampaň spočívající v propouštění předních univerzitních profesorů z politických důvodů, což představuje nepřijatelný útok na jejich lidská práva a akademickou svobodu; je přesvědčen, že tyto postupy ještě více zpolitizují a poškodí pověst íránských univerzit, které byly dlouhou dobu zdrojem národní hrdosti a které obdivovali učenci z celého světa; žádá íránské orgány, aby okamžitě přijaly opatření k obnovení akademické svobody v zemi;

24.  lituje skutečnosti, že členové náboženských menšin jsou v rozporu s ústavou vystavováni diskriminaci v oblastech, jako jsou bydlení, vzdělávání a řádné zaměstnání, což vede k tomu, že mladí lidé z těchto menšin volí emigraci; odsuzuje zejména systematické pronásledování společenství Bahá'í víry, vlnu zatýkání křesťanů v roce 2009 a zastrašování náboženských disidentů, konvertitů, súfistů a sunnitských muslimů; znovu opakuje svou výzvu k propuštění 7 vůdčích představitelů Bahá'í víry a vyzývá íránský parlament, aby změnil íránské právní předpisy tak, aby bylo zajištěno, že všichni příslušníci různých přesvědčení, ať je ústava uznává, či ne, mohou v Íránu vyznávat svou víru, aniž by za to byli pronásledováni, a aby jim zaručil stejná práva podle zákona i v praxi;

25.  konstatuje, že se postavení íránských nevládních organizací od protestů, které následovaly po kontroverzních prezidentských volbách dne 12. června 2009, výrazně zhoršilo; jednoznačně kritizuje skutečnost, že íránské orgány systematicky zneužívají všech mezinárodních kontaktů a finanční pomoci pro nevládní organizace v Íránu a pokoušejí se tak tyto organizace a jejich práci diskreditovat;

26.  je vážně znepokojen četnými popravami mladistvých a veřejným ukamenováním žen, k nimž každoročně dochází navzdory tomu, že je Írán mezinárodním společenstvím vyzýván k dodržování norem v oblasti lidských práv;

27.  vyzývá k tomu, aby byl znovu zřízen mandát OSN pro zvláštního zpravodaje k prošetření případů porušování lidských práv a hodlá zajistit, aby byly osoby, které se v Íránu dopouštějí jejich porušování, pohnány k odpovědnosti; naléhavě žádá íránské orgány, aby pozitivně reagovaly na dlouho opakované žádosti několika zvláštních zpravodajů OSN (např. pro oblasti mimosoudních a svévolných poprav a poprav bez vynesení řádného rozsudku; mučení; svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; nezávislosti soudců a právních zástupců) o oficiální návštěvu Íránu;

28.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že situace íránských advokátů po prezidentských volbách konaných v červnu 2009 se v rozporu se zásadami OSN pro roli advokátů výrazně zhoršila, neboť íránské orgány využívají tyranské metody (např. zatýkání, vyškrtnutí ze seznamu advokátů, porušování svobody projevu, neoprávněná šetření v souvislosti s údajnými daňovými úniky a další formy finančního nátlaku), aby zabránily advokátům vykonávat svobodně jejich povolání;

29.  vyjadřuje politování nad skutečností, že se zhoršuje situace zastánců lidských práv, zejména advokátů lidských práv a zastánců práv žen; je hluboce znepokojen skutečností, že zastánci lidských práv čelí nejrůznějším útokům a jsou vystavováni nespravedlivým procesům a že je jim bráněno v uplatňování práv, která jim zajišťuje ústava; vyzývá k okamžitému propuštění všech dosud vězněných zastánců lidských práv a vězňů svědomí;

30.  vyzývá Íránskou islámskou republiku, aby podepsala, ratifikovala a uplatnila Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW);

31.  vyjadřuje svou podporu kampani „Milion podpisů žádajících provedení změn v diskriminačních zákonech“, jejímž cílem je shromáždit jeden milion podpisů na podporu změn zákonů diskriminujících ženy v Íránu; naléhavě žádá íránské orgány, aby zastavily pronásledování osob účastnících se této kampaně, a to i za strany soudních orgánů;

32.  naléhavě žádá íránskou vládu, aby zlepšila situaci v oblasti práv žen a uznala klíčovou úlohu žen ve společnosti, a aby dostála závazkům Íránu v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, připomíná svou výzvu íránskému parlamentu, aby přijal právní předpis, který by zakázal krutý a nelidský trest smrti ukamenováním; vyzývá vysokou představitelku, aby právům íránských žen věnovala zvláštní pozornost a aby s íránskými orgány jednala o případech Sakíne Muhammadí Aštíáníové a Zahry Bahrámíové;

33.  zdůrazňuje, že představitelé orgánů EU by měli rozvíjet kontakty s nejrůznějšími představiteli íránských politických a společenských organizací včetně předních íránských zastánců lidských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby více podporovaly místní činnosti a mezilidské vztahy;

34.  odsuzuje snahy íránských orgánů o potlačení nezávislých sdělovacích prostředků a cenzuru videomateriálu a fotomateriálu s cílem omezit tok informací, sdělení a přístup k nim; je krajně znepokojen skutečností, že svévolný výkon spravedlnosti v Íránu vede k silné (auto)cenzuře sdělovacích prostředků; naléhavě žádá oficiální představitele EU a členských států, aby připomněli Íránu jeho mezinárodní povinnost zajistit svobodu sdělovacích prostředků; vyzývá oficiální představitele EU a členských států, aby při setkáních s Íránem trvali na obnovení mnoha deníků, jejichž vydávání bylo v násilně zastaveno, a také na propuštění politických vězňů, přičemž v obou případech by předložili konkrétní seznam; odsuzuje vyhošťování zahraničních korespondentů, kterého se dopouští íránská vláda, což se týká i zpravodajů významných evropských deníků; vítá zahájení vysílání stanice Euronews v perském jazyce;

35.  je znepokojen potlačováním kulturního, hudebního a uměleckého projevu pomocí cenzury a zákazů a také útiskem umělců, hudebníků, filmových režisérů, spisovatelů a básníků;

36.  vyzývá k ukončení beztrestnosti v Íránu prostřednictvím nezávislého přezkoumání zákonnosti v této zemi či předáním dotyčných případů prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN institucím, které působí podle mezinárodního práva, jako je například Mezinárodní trestní soud;

37.  vítá kroky, které učinilo několik členských států tím, že poskytly útočiště íránským zastáncům lidských práv, disidentům, novinářům, studentům, ženám, dětem a umělcům, kteří jsou pronásledováni kvůli svému náboženskému přesvědčení, názorům, sexuální orientaci či jiným aspektům uplatňování svých lidských práv;

Jaderná otázka

38.  aniž by bylo dotčeno právo Íránu na rozvoj jaderné energie k mírovým účelům v rámci pravidel režimu nešíření jaderných zbraní, opakovaně upozorňuje na to, že riziko šíření jaderných zbraní v souvislosti s íránským jaderným programem je pro Evropskou unii a mezinárodní společenství stále zdrojem vážného znepokojení, jak je jednoznačně uvedeno v mnoha rezolucích Rady bezpečnosti OSN;

39.  vyzývá íránské orgány, aby plnily povinnosti, které pro Írán vyplývají ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní; důrazně vyzývá Teherán, aby ratifikoval a začal provádět dodatkový protokol Dohody o bezpečnostních zárukách; odsuzuje skutečnost, že Írán neustále odmítá plně spolupracovat s MAAE a brání jí v její činnosti, znemožňuje plný a bezpodmínečný přístup ke klíčovým zařízením a protestuje proti jmenování inspektorů;

40.  dále zdůrazňuje skutečnost, že v souladu s ústřední zásadou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní má Írán právo obohacovat uran k mírovým cílům a za tímto účelem obdržet technickou pomoc;

41.  podporuje dvousměrný přístup Rady, jehož cílem je nalézt pomocí jednání nenásilné východisko ze situace, kdy řešení jaderné otázky uvízlo na mrtvém bodě, schvaluje její nový společný postoj ze dne 26. července 2010, který zavádí nová a rozsáhlá cílená autonomní opatření vztahující se na Írán; vyjadřuje politování nad tím, že Írán nebyl připraven přijmout nabídku předloženou během posledního kola jednání s Íránem P5+1 konaného v Istanbulu a nad následným krachem těchto jednání; je však i nadále přesvědčen, že by EU měla vůči Íránu vyvinout širší strategii, která by přesahovala jadernou otázku a zabývala se také situací lidských práv v Íránu a jeho regionální úlohou;

42.  připomíná, že otázka íránského jaderného programu staví proti sobě Írán a celou Organizaci spojených národů, a nikoli Írán a „Západ“;

43.  konstatuje, že další sankce jsou logickým důsledkem neochoty Íránu plně spolupracovat s MAAE; vyzývá vysokou představitelku a členské státy EU, aby posoudily všechny mechanismy pro prosazení provádění společného postoje EU – zejména pokud jde o vývozní povolení, celní a hraniční kontroly, nákladní leteckou dopravu a lodní přepravu – aby se Íránu zabránilo obcházet sankční režim a aby bylo možné realisticky zhodnotit, zda sankce vedou k očekávaným výsledkům; připomíná svůj postoj, že tato opatření by neměla negativně zasáhnout běžné obyvatele; v této souvislosti vítá rozhodnutí USA uvalit cílené sankce na íránské úředníky, u kterých se předpokládá odpovědnost nebo spoluodpovědnost za závažné porušování lidských práv v Íránu v období počínajícím problematickými prezidentskými volbami v červnu 2009; vyzývá Radu, aby přijala obdobná opatření;

44.  je přesvědčen, že do obnoveného úsilí o odstranění hrozby jaderných zbraní se musí zapojit celý svět; vítá výzvu prezidenta Obamy k jadernému odzbrojení a žádá vysokou představitelku, aby jak při jednáních se členskými státy, tak při jednáních s vládami zemí na Blízkém východě a v Asii prosazovala tuto otázku jako jednu ze svých priorit;

45.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy EU, aby posoudily obchodní vztahy s Íránem nad rámec sankcí s cílem omezit porušování lidských práv, k němuž dochází v důsledku dovozu technologií splňujících evropské normy do Íránu, včetně mobilních telefonů, komunikačních sítí, technologií (dvojího užití), technologií pro sledování a počítačových programů pro prohledávání internetu, internetovou cenzuru a vyhledávání údajů (data mining), včetně osobních údajů; žádá Komisi, aby předložila návrh nařízení o novém systému licencí v případě, že z tohoto přezkumu vyplyne, že je třeba přijmout legislativní opatření;

46.  vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly okamžitá opatření zakazující společnostem EU vyvážet do Íránu technologie na sledování (zejména monitorovací centra);

47.  vyzývá Evropskou radu, aby rozšířila seznam íránských občanů s vazbami na íránské jaderné a balistické programy a související dodavatelské sítě; vyzývá příslušné orgány, aby co nejdříve přistoupily ke zmrazení jejich účtů a zabránily jim ve vstupu na území EU a ve využívání jurisdikcí EU k vykonávaní veškerých činností spojených s těmito programy;

48.  vyzývá vysokou představitelku, aby íránskou jadernou otázku a lidská prává Íránců řešila přednostně a vyzývá Írán, aby se účastnil smysluplných jednání s cílem zajistit komplexní a dlouhodobé urovnání jaderné otázky;

Vnější vztahy

49.  co nejrozhodněji odsuzuje přání íránského prezidenta Ahmadínežáda „srovnat Izrael se zemí“ a jeho antisemitskou rétoriku, zejména jeho popírání holocaustu a jeho základní cíl, kterým je připravit izraelský stát o jeho legitimitu, znovu potvrzuje svou plnou podporu existenci Izraele a řešení palestinské otázky předpokládajícímu vytvoření dvou států;

50.  žádá Radu a Komisi, aby pozorně sledovaly situaci v Perském zálivu a aby vynaložily maximální úsilí o podporu míru a stability v tomto regionu;

51.  je si vědom úlohy Turecka jako vlivného regionálního aktéra a chválí jeho snahy, kdy se společně s Brazílií snaží dosáhnout vyjednání dohody o íránské jaderné otázce; s politováním však konstatuje, že ustanovení třístranné dohody ze dne 17. května 2010 odpovídají požadavkům MAAE jen částečně; vyzývá turecké orgány, aby se řídily postojem, který v otázce íránské jaderné hrozby zaujaly orgány EU; vybízí Turecko, aby do svého dialogu s Íránem začlenilo situaci v oblasti lidských práv;

52.  zdůrazňuje skutečnost, že Rusko je jedním z hlavních dodavatelů moderních zbraní a obohaceného uranu do Íránu; vítá letošní rozhodnutí Ruské federace pozastavit prodej raket S-300 Iránu a její podporu pro sankce OSN vůči Íránu za jeho jaderný program; žádá naléhavě Rusko, aby zastavilo veškeré šíření jaderných zbraní a vývoz uranu do Iránu, aby mohla být zajištěna efektivnost sankcí proti Íránu a plnění požadavků NPT;

53.  vybízí vysokou představitelku, aby posílila transatlantickou koordinaci a vzájemné doplňování, pokud jde o Írán, a aby své kroky ve vztahu k Íránu konzultovala se stálými členy Rady bezpečnosti OSN a všemi relevantními globálními i regionálními partnery, kteří obavy spojené s Íránem sdílejí;

54.  bere na vědomí společný zájem EU a Íránu o zabezpečení míru a stability v Afghánistánu; vítá konstruktivní úlohu Íránu při modernizaci infrastruktury a obnově hospodářství v Afghánistánu a také i při úsilí o zabránění pašování drog z Afghánistánu; zdůrazňuje však, že udržitelný mír a stabilita v Afghánistánu si vyžádá, aby se všichni jeho sousedi zdrželi politických zásahů do fungování této země;

55.  vyzývá vysokou představitelku, aby otevřela delegaci EU v Teheránu, neboť evropský útvar pro vnější činnost převzal nyní od rotujícího předsednictví odpovědnost za zastupování Evropské unie v třetích zemích;

56.  vyzývá Komisi a Radu, aby vybízely Írán k tomu, aby z hlediska budoucího vývoje v Afghánistánu hrál konstruktivní úlohu, a zdůrazňuje společné cíle EU a Íránu, pokud jde o stabilitu v Afghánistánu a o účinná opatření v boji proti produkci opia a obchodování s drogami;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU a vládě a parlamentu Islámské íránské republiky.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0310.
(2) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 9.
(3) Úř. věst. C 265 E, 30.9.2010, s. 26.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2010)0351.


16. zasedání Rady pro lidská práva (Ženeva, 28. února – 25. března 2011)
PDF 324kWORD 86k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o prioritách 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva a o hodnocení v roce 2011
P7_TA(2011)0097RC-B7-0158/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Radě OSN pro lidská práva (UNHRC), zejména na usnesení ze dne 25. února 2010 o třináctém zasedání Rady OSN pro lidská práva(1), ze dne 14. ledna 2009 o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU(2), a na usnesení ze dne 16. března 2006 o výsledku jednání o Radě pro lidská práva a o 62. zasedání UNHRC(3), ze dne 29. ledna 2004 o vztazích mezi Evropskou unií a Organizací spojených národů(4), ze dne 9. června 2005 k reformě OSN(5), ze dne 29. září 2005 o výsledku jednání světového summitu Organizace spojených národů ve dnech 14.–16. září 2005(6) a ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti(7),

–  s ohledem na svá naléhavá usnesení o lidských právech a demokracii,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/60/251 o zřízení Rady pro lidská práva,

–  s ohledem na předchozí řádná a mimořádná zasedání UNHRC a na předchozí kola všeobecného pravidelného přezkumu,

–  s ohledem na 16. zasedání UNHRC a na 11. běh všeobecného pravidelného přezkumu, které se mají uskutečnit ve dnech 2. až 13. května 2011,

–  s ohledem na hodnocení UNHRC, které proběhne během roku 2011,

–  s ohledem na institucionální změny po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, k nimž patří zejména vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii ve znění vyplývajícím z Lisabonské smlouvy,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dodržování, prosazování, ochrana a univerzálnost lidských práv je součástí etického a právního acquis Evropské unie a jedním ze základních kamenů evropské jednoty a celistvosti(8),

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy by měly garantovat dodržování lidských práv ve svých vlastních politikách, aby tak posílily a zdůvěryhodnily pozici Evropské unie v UNHRC,

C.  vzhledem k tomu, že UNHRC je v systému OSN jedinečnou platformou specializovanou na všeobecná lidská práva a zvláštním fórem zaměřeným na lidská práva; vzhledem k tomu, že důležitým posláním a úkolem UNHRC je usilovat o větší podporu, ochranu a dodržování lidských práv na celém světě,

D.  vzhledem k tomu, že hodnocení UNHRC probíhá ve dvou rovinách s tím, že o stavu orgánu se diskutuje v New Yorku a o postupech v Ženevě; vzhledem k tomu, že všichni mezinárodní aktéři musí současně usilovat o odstranění dvojích standardů a vyvarování se selektivity a politizace při posuzování otázek lidských práv,

E.  vzhledem k tomu, že odvolávání se na státní svrchovanost a vnitrostátní jurisdikci již nelze používat k ochraně států před kontrolou jejich počínání v oblasti lidských práv,

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla na půdě OSN obecně, a zejména pak v rámci UNHRC vystupovat jako globální hráč a že nový přístup, který ztělesňuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), by měl Unii zásadním způsobem pomoci jednat efektivněji a důrazněji, aby byla schopna jednotně, důsledně a účinně čelit celosvětovým výzvám a tyto výzvy řešit,

G.  vzhledem k tomu, že v rámci ESVČ bylo vytvořeno ředitelství pro lidská práva a demokracii,

H.  vzhledem k tomu, že delegace podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu se zúčastní 16. zasedání UNHRC v Ženevě, jak tomu bylo v případě minulých zasedání UNHRC i zasedání předchůdkyně UNHRC, Komise OSN pro lidská práva,

1.  zdůrazňuje význam 16. zasedání UNHRC a zejména procesu hodnocení UNHRC, který skýtá jedinečnou příležitost k posouzení toho, jak rada plní svůj mandát, a který radě umožní zlepšit pracovní metody tak, aby účinněji a systematicky reagovala na případy porušování lidských práv; vítá skutečnost, že UNHRC jmenovala pro proces hodnocení dva zprostředkovatele – Maroko a Lichtenštejnsko;

2.  vítá skutečnost, že na program 16. řádného zasedání byla mimo jiné zařazena zpráva o právech osob, které patří k národnostním nebo etnickým, náboženským a jazykovým menšinám, a o prosazování a ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu, jakož i četné schůzky, na nichž se bude jednat o právech dítěte;

3.  vítá skutečnost, že v tomto roce byli pro tato klíčová témata jmenováni zvláštní zpravodajové, a bere na vědomí, že tito zpravodajové předloží zprávy o mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení a o situaci obhájců lidských práv; vyzývá členské státy EU, aby se do těchto diskusí aktivně zapojily;

4.  vítá vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii a podporuje Radu EU ve zřízení pracovní skupiny pro lidská práva (COHOM) se sídlem v Bruselu, neboť v Bruselu jsou lepší předpoklady pro sledování politik EU; pracovní skupinu by tvořili odborníci na lidská práva ze všech 27 členských států EU, kteří by pomáhali organizovat multilaterální činnost s ohledem na bilaterální činnost;

5.  podporuje jmenování zvláštního zástupce EU na vysoké úrovni pro lidská práva a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné pro jednotlivé země vypracovat strategie v oblasti lidských práv a demokracie;

6.  zdůrazňuje, že je důležité, aby EU zaujala k tématům, která se budou na 16. zasedání UNHRC projednávat, společný postoj, a vyzývá členské státy EU, aby posílily přístup, který EU v praxi uplatňuje a který lze vystihnout slovy „jedno poselství, ale mnoha hlasy“ a který se v posledních letech osvědčil, např. v rámci iniciativ EU namířených proti trestu smrti;

Práce UNHRC

7.  znovu vyzývá členské státy EU, aby aktivně vystupovaly proti jakýmkoli pokusům o oslabení koncepce univerzálnosti, nedělitelnosti a vzájemné provázanosti lidských práv a aby vybízely UNHRC k tomu, aby věnovala stejnou pozornost všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví, zdravotního postižení, rasového nebo etnického původu, věku, sexuální orientace a vyznání nebo přesvědčení;

8.  připomíná význam vzájemné provázanosti občansko-politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv; žádá, aby byl přístup k vodě a hygienickým zařízením považován za základní právo, díky němuž lze zlepšit životní podmínky lidí;

9.  je znepokojen tím, že největší překážku pro efektivnější plnění mandátu UNHRC představuje často převládající „bloková politika“, která ovlivňuje UNHRC při výběru zemí a situací, kterým bude věnovat pozornost; znovu opakuje svůj názor, že schopnost UNHRC účinně, zavčas a adekvátně řešit situaci v různých zemích má zásadní význam pro její autoritu a důvěryhodnost;

10.  domnívá se, že Rada pro lidská práva by měla disponovat lepšími nástroji k řešení neustále se opakujících i mimořádných situací a že takové nástroje by mohla kupříkladu získat, pokud by rozšířila svůj soubor nástrojů pro lidská práva (human rights toolbox) tak, že by skupiny odborníků využívala nejen během zasedání, ale i mezi nimi, a svá zasedání pořádala i mimo Ženevu; vyslovuje politování nad tím, že kvůli neexistenci vhodných nástrojů nebyla UNHRC již v několika případech schopna pohotově a včas řešit závažné situace týkající se lidských práv, a podporuje myšlenku nezávislých spouštěcích mechanismů; aktivně usiluje o vytvoření účelově zaměřených mechanismů UNHRC, které by této organizaci umožňovaly bezprostředně reagovat na krize v oblasti lidských práv, k jakým došlo například na Blízkém východě a v severní Africe, v Íránu a v Bělorusku;

11.  vítá snahu UNHRC ustavit meziregionální pracovní skupinu k situaci v Bělorusku; naléhavě vyzývá UNHRC, aby jednoznačně a ostře odsoudila hrubé porušování lidských práv v této zemi a represe namířené proti demokratické opozici a běžným občanům po prezidentských volbách, které se konaly dne 19. prosince 2010, a aby v této věci přijala rezoluci;

12.  vítá iniciativu USA, které navrhují předložení rezoluce o Íránu; vyzývá členské státy EU, aby v případě Íránu důrazně podporovaly zavedení zvláštního mechanismu; vyzývá vysokou představitelku a ESVČ, aby koordinovaly spolupráci EU a Spojených států v otázkách společného zájmu týkajících se lidských práv, přičemž by EU ovšem měla vystupovat zcela nezávisle, aby mohla jednat efektivně a působila důvěryhodně;

13.  vítá skutečnost, že ve dnech 27. ledna až 2. února 2011 Tunisko navštívila mise OSN na vysoké úrovni zaměřená na lidská práva, a důrazně vybízí k plnému uplatnění jejích doporučení; znovu opakuje svou výzvu ke zřízení nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise, která by prošetřila všechny případy porušování lidských práv, k nimž údajně došlo v souvislosti s událostmi po 17. prosinci 2010;

14.  podporuje úmysl vyslat do Egypta misi Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva, jejímž úkolem by bylo posoudit celkovou situaci v oblasti lidských práv po výměně čelních představitelů této země;

15.  vítá skutečnost, že na 15. mimořádném zasedání konaném dne 25. února 2011 byla po společné dohodě přijata rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v Libyi, která odsuzuje hrubé a soustavné porušování lidských práv v Libyi a poukazuje na to, že v některých případech se dokonce může jednat o zločiny proti lidskosti; žádá, aby byla do Libye vyslána nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise, která by na místě prověřila všechny případy údajného porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv, a rozhodně podporuje doporučení pozastavit Libyi členství v UNHCR; vítá v tomto ohledu rozhodnutí Valného shromáždění ze dne 1. března 2011 pozastavit členství Libye v UNHRC;

16.  podporuje vytvoření regionální kanceláře Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva v oblasti Středomoří;

17.  vítá skutečnost, že z podnětu Nigérie a Spojených států bylo uspořádáno 14. mimořádné zasedání, které se věnovalo stavu lidských práv v Pobřeží slonoviny v souvislosti s ukončením prezidentských voleb v roce 2010, na němž bylo odsouzeno porušování lidských práv a všechny dotčené strany byly vyzvány k plnému dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu; znovu opakuje, že podporuje výsledky voleb, jak je uznala OSN, a vyzývá všechny aktéry, aby uznaly Alassaneho Ouattaru jako nově zvoleného prezidenta; podporuje rozhodnutí Africké unie vytvořit panel složený z hlav států s cílem dosáhnout mírového a diplomatického řešení povolební krize v Pobřeží slonoviny;

18.  s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů o stavu lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR) a v Myanmaru/Barmě opakuje svou výzvu, aby EU veřejně podpořila zřízení vyšetřovacích komisí OSN, které by prošetřily porušování lidských práv v těchto zemích a posoudily, do jaké míry se jedná o zločiny proti lidskosti; lituje, že KLDR nedostatečně spolupracuje se zvláštním zpravodajem, a žádá o prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje pro Myanmar/Barmu;

19.  naléhavě vyzývá EU, aby se na nadcházejícím zasedání HRC proaktivně podílela na vypracování a podpoře rezoluce ke zprávě o krocích komise nezávislých odborníků v návaznosti na mezinárodní vyšetřovací misi do oblasti konfliktu v Gaze a zajistila tak, aby byli viníci porušování mezinárodního práva pohnáni k odpovědnosti, a podpořila postoupení dotčených případů Valnému shromáždění i uplatnění mechanismů mezinárodní justice v případě, že na izraelské a palestinské straně nebude plněna povinnost provádět vyšetřování v souladu s mezinárodními standardy; dále vyzývá vysokou představitelku, aby bedlivě sledovala, zda jsou dodržovány závěry obsažené v „krocích učiněných v návaznosti na zprávu mezinárodní vyšetřovací mise o zásahu proti humanitární flotile“ s cílem zajistit dodržování zásady odpovědnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že hlediska lidských práv musí být nejdříve projednána v rámci Rady přidružení EU – Izrael a smíšeného výboru EU – palestinská samospráva; je obzvláště znepokojen skutečností, že závěry, k nimž Rada přidružení EU – Izrael dospěla dne 21. února 2011, neodrážejí postoj EU v této věci;

20.  vítá vyjádření vysoké komisařky OSN pro lidská práva během její první návštěvy okupovaného palestinského území a Izraele a zejména důrazné vyjádření, které učinila při své kritice izraelské politiky osídlování, v tom smyslu, že o „mezinárodním právu v oblasti lidských práv a mezinárodním humanitárním právu nelze smlouvat“; zdůrazňuje důležitost procesu demokratizace Blízkého východu poklidnou cestou;

21.  lituje skutečnosti, že ačkoliv kritéria pro členství v UNHRC stanovená rezolucí Valného shromáždění č. 60/251 požadují plnou spolupráci s tímto orgánem, přináší stávající přístup založený na dobrovolných závazcích velmi nesourodé a neuspokojivé výsledky; znovu proto opakuje, že všichni členové by jako minimální požadavek pro členství měli kromě spolehlivě osvědčeného postoje v otázce dodržování lidských práv mít i platné stálé pozvání pro držitele mandátů pro zvláštní postupy OSN; zdůrazňuje význam skutečně konkurenčního prostředí při volbách; vyzývá ke zrušení možnosti, aby regionální skupiny předkládaly předem stanovený seznam kandidátů na členství v UNHRC;

22.  vyzývá členské státy EU a ESVČ, aby se aktivně zapojily do hodnocení UNHRC v roce 2011, a podpořily tak plnění jejího mandátu; zdůrazňuje, že UNHRC by měla více fungovat jako mechanismus včasného varování a prevence a že by za tímto účelem měly být využity zkušenosti získané ze zvláštních postupů; znovu opakuje, že je třeba, aby byl proces hodnocení transparentní a komplexní a aby v jeho rámci byly vzaty v potaz i názory nevládních organizací, občanské společnosti a všech ostatních zainteresovaných stran; vyzývá ESVČ, aby pravidelně informovala podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva o aktuálním stavu tohoto hodnocení;

23.  znovu opakuje svůj postoj, že v rámci tohoto hodnocení je třeba zachovat nezávislost Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva, a staví se proti všem pokusům změnit jeho statut, což by mohlo negativně ovlivnit jeho financování a následně i jeho nezávislost; vítá nedávné jmenování asistenta generálního tajemníka OSN odpovědného za lidská práva, který povede pobočku Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva v New Yorku; domnívá se, že tato nová pobočka pomůže posílit kontakty, dialog a transparentní vztahy mezi Valným shromážděním OSN a ostatními útvary OSN, včetně Rady bezpečnosti a Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva; zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatek finančních prostředků k zachování regionálních a místních poboček UNHCR, aby mohly pokračovat ve své práci v terénu;

24.  trvá na tom, aby byly zachovány a posíleny zvláštní postupy a aby byla zaručena možnost UNHRC reagovat na konkrétní případy porušení lidských práv prostřednictvím rezolucí a mandátů pro jednotlivé země; zdůrazňuje nedělitelnost lidských práv, ať už se jedná o práva sociální, hospodářská, kulturní, občanská či politická; se znepokojením konstatuje, že mechanismus pro podávání stížností, jenž je jedinečným celosvětovým mechanismem na podporu obětí, zatím ve srovnání s velkým počtem přijatých podnětů vykázal minimální výsledky; zdůrazňuje, že je třeba se tomuto problému věnovat v rámci hodnocení UNHRC;

Všeobecný pravidelný přezkum

25.  uznává přínos všeobecného pravidelného přezkumu jako společné zkušenosti pro všechny vlády, neboť v jeho rámci je se všemi členy OSN jednáno rovnocenně a všichni jsou podrobováni stejné kontrole, a to navzdory tomu, že státy musí dobrovolně souhlasit s tím, že se podrobí přezkumu a že se budou vydanými doporučeními řídit; připomíná, že do prosince 2011 se podrobí přezkumu v rámci tohoto mechanismu všechny členské státy Organizace Spojených národů;

26.  trvá na tom, že je nezbytné zachovat v rámci Rady OSN pro lidská práva prostor pro občanskou společnost za účelem posílení její účasti na dialogu, díky čemuž se otevřou i nevládním organizacím nové možnosti k navázání dialogu v jednotlivých státech;

27.  podporuje větší zapojení nevládních organizací do všeobecného pravidelného přezkumu prostřednictvím písemných doporučení, která by předkládala k posouzení pracovní skupině, a účasti na jejích diskusích;

28.  bere na vědomí, že všeobecný pravidelný přezkum poskytuje jednotlivým státům možnost, aby se zavázaly k plnění svých povinností v oblasti lidských práv a aby jednaly v souladu se závěry smluvních subjektů a zvláštních postupů;

29.  znovu potvrzuje, že doporučení by měla být více zaměřena na výsledky, a žádá, aby do všeobecného pravidelného přezkumu byli ve větší míře zapojeni nezávislí odborníci a vnitrostátní instituce činné v oblasti lidských práv, aby se zajistilo, že tento přezkum bude účinným nápravným mechanismem; domnívá se, že nezávislé odborné poradenství může v rámci procesu všeobecného pravidelného přezkumu probíhat tak, že odborníci budou sledovat jeho průběh a při schvalování konečné zprávy předloží shrnutí a analýzu všeobecného pravidelného přezkumu;

30.  lituje skutečnosti, že první fáze přezkumu určitých zemí nesplnila očekávání transparentního, neselektivního a nekonfrontačního procesu; uznává v tomto ohledu úlohu, kterou sehrály členské státy ve snaze o překonání „blokové mentality“; vybízí členské státy EU, aby poskytly technickou pomoc s cílem pomoci realizovat vydaná doporučení;

31.  vyzývá členské státy EU, aby se i nadále podílely na hodnocení UNHRC, a zajistily tak, aby nebyla přerušena návaznost druhé fáze všeobecného pravidelného přezkumu na první fázi, a zároveň aby zajistily, aby se druhá fáze přezkumu zaměřila na provádění doporučení a následná opatření; souhlasí s názorem, že země, u nichž se všeobecný pravidelný přezkum provádí, by měly předkládat jasné odpovědi ke každému z doporučení a časové harmonogramy pro provádění doporučení vydaných pracovní skupinou; konstatuje, že pro tento proces může být přínosem předložení zprávy o stavu provádění v polovině období;

Zvláštní postupy

32.  opakovaně prohlašuje, že zvláštní postupy jsou základem systému OSN pro ochranu lidských práv a že důvěryhodnost a účinnost ochrany lidských práv ze strany UNHRC závisí na spolupráci na zvláštních postupech a jejich plném uplatňování; v této souvislosti zdůrazňuje, že posílení nezávislosti držitelů mandátů pro zvláštní postupy a jejich interaktivity s radou je zásadní;

33.  odsuzuje pokusy o oslabení nezávislosti zvláštních postupů tím, že se vlády staví do pozice, kdy nad nimi vykonávají dohled; zdůrazňuje, že kontrola v jakékoli podobě by zpolitizovala a oslabila účinnost tohoto systému;

34.  opakuje, že zvláštní postupy pro situaci v jednotlivých zemích jsou základním nástrojem pro posílení lidských práv tamních obyvatel; zdůrazňuje, že s ohledem na jejich zásadní charakteristiky, jako jsou pravidelnost a odbornost, z nichž vycházejí, nemohou být mandáty pro jednotlivé země nahrazeny všeobecným pravidelným přezkumem;

35.  vyzývá členské státy EU, aby během přezkumu chránily integritu a odpovědnost UNHRC tím, že podpoří vytvoření mechanismu následných opatření v souvislosti s prováděním doporučení vyplývajících ze zvláštních postupů, a aby kromě toho také přijaly výběrová kritéria a zavedly transparentnější postup jmenování, který bude založen na profesní dráze, dovednostech, kvalifikaci a zkušenostech kandidátů; schvaluje návrh nevládních organizací, aby se posílila schopnost zvláštních postupů včas varovat prostřednictvím mechanismu, který jim umožní automaticky zahájit proces posouzení situace ze strany UNHRC;

Zapojení EU

36.  vítá účast vysoké představitelky / místopředsedkyně EU na 16. zasedání UNHRC;

37.  trvá na tom, aby ESVČ, a zejména delegace EU v Ženevě a New Yorku, zlepšila koherenci, viditelnost a důvěryhodnost činnosti EU v rámci UNHRC tím, že rozšíří přeshraniční dosah a spolupráci a zejména spolupráci ve věci ovlivňování umírněných států ve všech skupinách;

38.  v této souvislosti znovu opakuje svůj postoj ke konceptu „hanobení náboženství“, a přestože uznává, že problémem diskriminace náboženských menšin je třeba se důkladně zabývat, domnívá se, že není vhodné začlenit tento koncept do protokolu o dodatečných normách v oblasti rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a všech forem diskriminace; vítá doprovodnou akci, kterou zorganizovala delegace EU u příležitosti oslav 25. výročí ustavení mandátu zvláštního zpravodaje pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; žádá EU, aby za účelem nalezení alternativy rezoluce o hanobení, jež bude předložena, zahájila spolupráci se zeměmi, které tuto rezoluci především prosazují, a s dalšími hráči;

39.  podporuje meziregionální prohlášení, které bude předloženo k problematice práv lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů;

40.  znovu vyjadřuje podporu aktivní účasti EU na práci UNHRC již od jejího zřízení, konkrétně prostřednictvím prosazování či společného prosazování rezolucí, vydávání prohlášení a zapojení do interaktivních dialogů a diskusí; oceňuje, že se EU v rámci UNHRC zavázala k řešení situace jednotlivých zemí, a zdůrazňuje, že je důležité, aby těmto svým závazkům se vší rozhodností dostála;

41.  podporuje společnou iniciativu EU a skupiny GRULAC (latinskoamerická a karibská skupina) navrhnout rezoluci o dětech, které žijí a pracují na ulici;

42.  vyzývá členské státy EU, aby učinily vše, co je v jejich silách, pro zachování veškerých mandátů pro zvláštní postupy, a žádá zejména o obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obhájců lidských práv;

43.  vyjadřuje politování nad tím, že EU ve své snaze o dosažení konsenzu často vyvolává mylný dojem, že upouští od svých ambicí, a domnívá se, že by EU při předkládání a prosazování rezolucí o jednotlivých zemích měla být mnohem důraznější;

44.  se znepokojením konstatuje, že EU není schopna účinně uplatňovat svůj vliv v rámci širšího systému OSN; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU z UNHRC učinila prioritu a aby lépe koordinovala členské státy, a vyzývá Radu, aby přijala pokyny, kterými v této souvislosti usnadní koordinaci a přijímání rozhodnutí, aby usilovala o vytvoření koalic/spojenectví s významnými regionálními partnery a všemi umírněnými státy ve snaze překonat logiku bloků uvnitř UNHRC;

45.  upozorňuje na to, že z praktického hlediska je důležité, aby EU měla v Ženevě a New Yorku početnější a dobře zajištěnou delegaci; zdůrazňuje, že politika prováděná v Ženevě a New Yorku musí být nedílnou součástí zahraniční politiky EU a že v tomto ohledu je nutné se soustředit na zlepšení interní koordinace, a rovněž zdůrazňuje potřebu dobré souhry mezi bilaterální a multilaterální rovinou;

46.  lituje skutečnosti, že byla odložena rezoluce, kterou EU v září 2010 předložila Valnému shromáždění OSN s cílem posílit své postavení tak, aby bylo v souladu s novým institucionálním uspořádáním vyplývajícím z Lisabonské smlouvy; poukazuje na to, že toto posílené postavení by umožnilo, aby EU měla stálé zastoupení (v osobě předsedy Evropské rady a/nebo vysoké představitelky) a vystupovala jednotně, a zvýšila by se tak viditelnost a vliv EU jako globálního aktéra; trvá na tom, že je nutné, aby zvláštní pracovní skupina ESVČ v úzké spolupráci s členskými státy EU i nadále prosazovala přijetí této rezoluce;

47.  pověřuje svou delegaci, aby na 16. zasedání UNHRC přednesla obavy vyjádřené v tomto usnesení; vyzývá tuto delegaci, aby podala zprávu o své cestě podvýboru pro lidská práva, a považuje za nezbytné, aby Evropský parlament i nadále vysílal své delegace na významná zasedání UNHRC;

48.  znovu vyzývá členské státy EU, aby zajistily, aby v rámci jejich vnitřních politik byla dodržována lidská práva, aby se tak předešlo uplatňování dvojích standardů, a také s ohledem na probíhající proces přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech, neboť neúspěch by v tomto případě mohl zásadně oslabit postavení EU v UNHRC;

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce / místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 64. zasedání Valného shromáždění, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a pracovní skupině EU-OSN zřízené Výborem pro zahraniční věci.

(1) Úř. věst. C 348 E, 21.12.2010, s. 6.
(2) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 71.
(3) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 409.
(4) Úř. věst. C 96 E, 21.4.2004, s. 79.
(5) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 549.
(6) Úř. věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 582.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2010)0489.
(8) Článek 2, čl. 3 odst. 5 a článek 6 Smlouvy o Evropské unii.


Pákistán – vražda ministra pro menšiny Šahbáze Bhattího
PDF 217kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o Pákistánu, konkrétně o vraždě guvernéra Šahbáze Bhátího
P7_TA(2011)0098RC-B7-0166/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a demokracii v Pákistánu, zejména na usnesení ze dne 20. ledna 2011(1) a 20. května 2010(2), 12. července 2007 (3), 25. října 2007(4) a 15. listopadu 2007(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a o politice Evropské unie v této oblasti(6),

–  s ohledem na závěry Rady o netoleranci, diskriminaci a násilí na základě náboženství nebo víry přijaté dne 21. února 2011,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové o vraždě ministra pro menšiny v Pákistánu, pana Šahbáze Bhátího ze dne 2. března 2011,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka ze dne 2. března 2011,

–  s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech z roku 1966 (ICCPR),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na článek 19 pákistánské ústavy, který se týká svobody projevu,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 2. března 2011 byl pákistánský ministr pro menšiny Šahbáz Bhátí zavražděn ozbrojenými muži, kteří zaútočili na jeho vozidlo při cestě do zaměstnání ve městě Islamabád, vzhledem k tomu, že k odpovědnosti za útok se přihlásilo hnutí Talibánu Pandžáb (Tehreek-e-Taliban Pandžáb), které uvedlo, že ministr byl zavražděn pro svůj postoj k zákonům proti rouhání,

B.  vzhledem k tomu, že p. Bhátímu pákistánské orgány přes opakované hrozby zabití ze strany islamistických skupin zamítly jeho zvláštní žádost o neprůstřelný automobil a důvěryhodné osobní strážce dle vlastní volby,

C.  vzhledem k tomu, že Šahbáz Bhátí byl jediný křesťanský člen pákistánského kabinetu a jeden z mála politických vůdců v zemi, který měl odvahu bojovat proti takovým zákonům a nespravedlnosti, ke kterým vedly,

D.  vzhledem k tomu, že k vraždě došlo jen dva měsíce po zavraždění Salmana Tasíra, guvernéra provincie Pundžáb, jedním z jeho osobních strážců, který nesouhlasil s jeho postojem k pákistánským zákonům proti rouhání,

E.  vzhledem k tomu, že dne 1. března 2011 byl zavražděn také třetí významný pákistánský zastánce lidských práv Naem Sabír Jamaldini, koordinátor výboru pro lidská práva v Pákistánu, který se angažoval zejména v boji proti porušování lidských práv v regionu Balúčistán,

F.  vzhledem k tomu, že byla údajně vynesena fatva nad Sherry Rehmanovou, bývalou pákistánskou ministryní, reformní političkou a známou novinářkou, a že byla označena za terč příští vraždy,

G.  vzhledem k tomu, že ministr Bhátí a guvernér Tasír pouze prosazovali postoj přijatý vládnoucí Pákistánskou lidovou stranou, vzhledem k tomu, že když dne 30. prosince 2010 vláda ministra Gíláního veřejně revokovala závazek ze svého manifestu, že přezkoumá zákony proti rouhání, nechala zastánce reformy zcela izolované a náchylné hrozbám radikálních náboženských vůdců a militantních extremistických skupin, které zastrašují, ohrožují a vraždí ty, kteří stojí v opozici,

H.  vzhledem k tomu, že politikové, politické strany a zástupci sdělovacích prostředků a občanské společnosti, jako aktivisté za práva žen a lidská práva, jsou neustále zastrašováni a dokonce vražděni, a vzhledem k tomu, že veřejná diskuze o zákonech proti rouhání je ve stále větší míře potlačována,

I.  vzhledem k tomu, že v čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii se uvádí, že podpora demokracie a dodržování lidských práv a občanských svobod jsou základními zásadami a cíli Evropské unie a tvoří společný základ jejích vztahů se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že rozvojová pomoc EU je podmíněna dodržováním lidských práv a práv menšin;

1.  jednoznačně odsuzuje brutální vraždu Šahbáze Bhátího, ministra pro menšiny pákistánské vlády, k níž došlo dne 2. března 2011, a vyjadřuje upřímnou soustrast rodině a přátelům oběti a pákistánskému lidu a zároveň solidaritu s těmi, kteří zůstávají ohrožováni a přesto nadále vyjadřují své postoje;

2.  blahopřeje ministrovi Šahbázimu Bhátímu k jeho odvaze a prokázanému nasazení podporovat spravedlnost, dialog mezi různými náboženstvími a svobodu náboženství a víry v Pákistánu a také k jeho zapojení v případu křesťanky Asie Bibiové, matky pěti dětí, která byla odsouzena k trestu smrti za rouhání, a to i přesto, že neustále čelil výhrůžkám a vystavoval se obrovskému osobnímu riziku;

3.  uznává odhodlání ministra Šahbáze Bhátího bojovat proti zákonům proti rouhání a nespravedlnosti, k níž vedou; uznává pokrok, jehož bylo během jeho působení ve funkci ministra dosaženo, včetně významných a diskrétních jednání o potenciálních změnách těchto zákonů;

4.  konstatuje, že na rozdíl od slabé reakce veřejnosti na vraždu guvernéra Salmana Tasíra, zavraždění ministra Šahbáze Bhátího vyvolalo rozsáhlou reakci napříč politickým spektrem, ve sdělovacích prostředcích a napříč širokým náboženským a etnickým spektrem pákistánské společnosti; doufá, že tento projev nevole přispěje ke sjednocení všech, kteří usilují o ochranu demokratických hodnot zakotvených v pákistánské ústavě;

5.  naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby podrobně vyšetřily všechny aspekty vraždy Šahbáze Bhátího a předaly všechny pachatele tohoto zločinu urychleně do rukou spravedlnosti, a to plně v souladu s právními předpisy, a zároveň aby zajistily urychlené a spravedlivé trestní stíhání vraha guvernéra Salmana Tasíra;

6.  vyzývá pákistánskou vládu, aby posílila opatření na zajištění ochrany členů kabinetu a osob, jimž hrozí konkrétní nebezpečí ze strany náboženských extremistů a teroristů, jako jsou např. bývalá ministryně pro informace Sherry Rehmanová nebo advokáti, kteří zastupují osoby obžalované z rouhání;

7.  vyzývá pákistánskou vládu, aby neprodleně jmenovala nového ministra pro menšiny, a potvrzuje svůj postoj, že tuto funkci by měla plnit osoba, která bude jednoznačně a nestranně zastupovat menšiny;

8.  vyzývá pákistánskou vládu, aby podporovala ministerstvo pro menšiny v jeho další činnosti a podporovala vizi Šahbáze Bhátího, zejména dialog na celostátní úrovni mezi náboženskými vůdci a místní projekty výboru pro harmonické soužití různých vyznání;

9.  znovu naléhavě žádá pákistánskou vládu, všechny politické strany, občanskou společnost a sdělovací prostředky, aby se spojily a bojovaly proti extremistickým útokům; doufá, že pákistánská vláda bude zastupovat jak svým složením, tak svými činy pákistánskou společnost složenou z mnoha etnik a mnoha náboženství;

10.  požaduje, aby byla bezodkladně provedena změna politiky, tzn. aby se přestala vůči takovýmto extremistům uplatňovat politika ústupků, přičemž je třeba získat podporu armády, soudního systému, sdělovacích prostředků a také politiků, a to s ohledem na stávající politický přístup, který vedl k těmto dramatickým následkům, žádá pákistánskou vládu, aby zabránila tomu, aby zastánci náboženské tolerance a dodržování všeobecných zásad lidských práv v zemi byli umlčeni extremisty;

11.  je hluboce znepokojen ovzduším netolerance a násilí a naléhavě žádá pákistánskou vládu, aby trestně stíhala ty, kteří podněcují násilí v Pákistánu, zejména ty, kteří požadují smrt jednotlivců a skupin, s nimiž nesouhlasí, a někdy za jejich smrt nabízí odměnu, a aby přijala opatření na zahájení diskuze v této oblasti;

12.  oceňuje zejména snahy bývalé ministryně Sherry Rehmanové a nedávného ministra pro menšiny Šahbáze Bhátího změnit zákony proti rouhání s cílem zabránit jejich zneužívání a vyzývá vládu, aby tyto i další diskriminační zákony zrušila, mezi nimi také oddíl 295 B a C trestního zákoníku, které jsou pozůstatky minulosti; naléhavě žádá pákistánskou vládu, aby také prosazovala stávající právní předpisy, jako je článek 137 trestního zákoníku, který stanoví trestnost podněcování k nenávisti;

13.  vyzývá příslušné evropské orgány, aby do svého politického dialogu s Pákistánem začlenily otázku náboženské tolerance ve společnosti, neboť se jedná o věc ústředního významu pro dlouhodobý boj proti náboženskému extremismu;

14.  navrhuje, aby EU pozvala pákistánskou vládu k výročnímu kulatému stolu, kde bude projednána situace menšin v Pákistánu, a aby byl Evropský parlament začleněn do příprav a uskutečnění této akce;

15.  vyzývá příslušné orgány EU, aby i nadále finančně podporovaly organizace pro lidská práva a ochránce lidských práv a aby nastínily praktická opatření, kterými podpoří aktivity občanské společnosti v Pákistánu zaměřené proti zákonům proti rouhání a další diskriminační legislativě;

16.  vítá nedávné závěry Rady týkající se netolerance, diskriminace a násilí na základě náboženského vyznání nebo víry, které vyzývají k intenzivnějšímu úsilí EU v této oblasti; vyzývá příslušné orgány EU, aby se aktivně zabývaly otázkami pronásledování na základě náboženského vyznání na celém světě;

17.  vyzývá příslušné orgány EU, aby prozkoumaly možnost využití Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) s cílem poskytnout prostředky na podporu boje proti náboženské netoleranci, extremismu a diskriminačním zákonům kdekoli na světě; opakovaně vyzývá vysokou představitelku, aby vytvořila stálou funkci v rámci ředitelství pro lidská práva při Evropské službě pro vnější činnost, která by se zabývala sledováním situace vládních a společenských omezení svobody svědomí a příslušných práv;

18.  žádá příslušné orgány EU, aby vyzvaly pákistánskou vládu k obnovení samostatné funkce ministra pro lidská práva a k vytvoření smysluplného, nezávislého a nestranného vnitrostátního výboru pro lidská práva;

19.  naléhavě vyzývá příslušné orgány EU, aby trvaly na tom, aby pákistánská vláda prosazovala doložku o demokracii a lidských právech zakotvenou v dohodě o spolupráci mezi Evropskou unií a Pákistánskou islámskou republikou; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby předložila zprávu o provádění dohody o spolupráci a doložky o demokracii a lidských právech;

20.  připomíná, že Pákistán má jako signatář Mezinárodního paktu o občanských a politických právech určité závazky, a vyzývá příslušné orgány Pákistánu, aby se zapojily do procesu přezkumu plošných výminek k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, z nichž některé omezují práva zakotvená v pákistánské ústavě nebo jsou v rozporu s pojetím nadřazenosti mezinárodního práva nad právem vnitrostátním; je toho názoru, že způsob, jakým jsou v současné době uplatňovány zákony proti rouhání, je jasným porušením těchto povinností, a žádá, aby tuto skutečnost ESVČ zohlednila při posuzování případného využití programu GSP+ v Pákistánu od roku 2013 a aby o této záležitosti informovala Parlament;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Pákistánu.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0026.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2010)0194.
(3) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 583.
(4) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 666.
(5) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 432.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2010)0489.


Bělorusko, obzvláště případy Alese Michaleviče a Natalie Radinové
PDF 221kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o Bělorusku (zejména o případech Alese Michaleviče a Natalie Radinové)
P7_TA(2011)0099RC-B7-0167/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bělorusku, zejména na usnesení ze dne 20. ledna 2011(1), ze dne 17. prosince 2009(2) a ze dne 22. května 2008(3),

–  s ohledem na prohlášení o obvinění a odsouzení jednoho z představitelů běloruské opozice, které učinila vysoká představitelka EU Catherine Ashtonová v Bruselu dne 18. února 2011,

–  s ohledem na závěry o Bělorusku, které přijala Rada ve složení pro zahraniční věci na svém 3065. zasedání v Bruselu dne 31. ledna 2011,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/69/SZBP ze dne 31. ledna 2011, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/639/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým představitelům Běloruska,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestům (dále jen „Úmluva proti mučení“), jejíž smluvní stranou Bělorusko je,

–  s ohledem na Minimální standardní zásady OSN pro zacházení s vězni,

–  s ohledem na obecné zásady pro politiku Evropské unie vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestů, které byly přijaty v roce 2001 a revidovány v roce 2008,

–  s ohledem na rezoluci 1790 (2011) Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 27. ledna 2011 o situaci v Bělorusku po prezidentských volbách,

–  s ohledem na zprávu organizace Amnesty International ze dne 2. února 2011 nazvanou „Bezpečnost, mír a pořádek? Násilnosti po volbách v Bělorusku“,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že velký počet představitelů opozice, včetně bývalých prezidentských kandidátů, novinářů a obhájců lidských práv, byl po událostech ze dne 19. prosince 2010 v Minsku zatčen a je od té doby vězněn ve věznici KGB; vzhledem k tomu, že až do dnešního dne probíhají represivní akce a politicky motivovaná soudní řízení proti představitelům opozice a obhájcům lidských práv, přičemž až dosud bylo obviněno více než 40 osob a hrozí jim tresty odnětí svobody až na 15 let,

B.  vzhledem k tomu, že státní zastupitelství města Minsku prodloužilo dobu vyšetřování případu tzv. „hromadných nepokojů“, jež se týká událostí ze dne 19. prosince 2010, na pět měsíců; vzhledem k tomu, že soudní řízení s prezidentskými kandidáty, opozičními aktivisty, obhájci lidských práv a novináři, jež byla zahájena v souvislosti s tímto případem, byla politicky motivována,

C.  vzhledem k tomu, že Aljaksandr Atraščenkov, Aljaksandr Malčanov, Dzmitrij Novik, Vasil Parfjankov, členové týmů pro volební kampaň demokratických kandidátů opozice Uladzimira Njakljajeva a Andreje Sannikova, byli v souvislosti s demonstracemi ze dne 19. prosince 2010 odsouzeni k trestu odnětí svobody v přísně střeženém vězení na dobu tří až čtyř let; vzhledem k tomu, že podle prohlášení jejich právních zástupců se státním orgánům nepodařilo prokázat jejich vinu,

D.  vzhledem k tomu, že jejich právním zástupcům bylo opakovaně odepřeno setkání s obviněnými; vzhledem k tomu, že v důsledku výhrůžek ze strany KGB byli právní zástupci nuceni vzdát se svých případů a že ministerstvo spravedlnosti následně zrušilo jejich povolení k výkonu činnosti,

E.  vzhledem k tomu, že Ales Michalevič, bývalý kandidát na prezidentský úřad, jenž byl uvězněn v souvislosti s povolebními protesty, byl propuštěn teprve dne 26. února roku 2011 po podepsání závazku, že bude spolupracovat s běloruskou KGB, kterého se poté veřejně zřekl,

F.  vzhledem k tomu, že dne 28. února 2011 vydal Ales Michalevič prohlášení, v němž popisuje duševní a fyzické mučení, kterému byli političtí vězni vystaveni s cílem donutit je k přiznání a k přijetí důkazů o jejich vině,

G.  vzhledem k tomu, že Natalie Radinová, editorka webových stránek opozice nazvaných „Charta 97“, byla v prosinci 2010 také zatčena a obviněna z organizování hromadných nepokojů, které následovaly po prezidentských volbách, a z účasti na nich; vzhledem k tomu, že paní Radinová byla propuštěna z vyšetřovací vazby KGB a poté dostala zákaz opustit město, v němž žije, dokud nebude skončeno vyšetřování jejího případu,

H.  vzhledem k tomu, že Natalie Radinová po svém propuštění prohlásila, že během jejího zadržení ji důstojníci KGB vystavovali psychickému nátlaku a pokusili se ji naverbovat jako informátorku KGB; vzhledem k tomu, že její prohlášení potvrzuje zprávy o mučení politických vězňů ve vazební věznici KGB v Minsku,

I.  vzhledem k tomu, že běloruský Výbor státní bezpečnosti popřel jakékoli používání mučení u vězňů nacházejících se ve vazební věznici KGB,

1.  odsuzuje skutečnost, že běloruské orgány nedodržují základní práva, tj. svobodu shromažďování a svobodu projevu, a vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech účastníků protestních akcí, kteří byli zadrženi, a ke zrušení politicky motivovaných obvinění, jež byla proti nim vznesena;

2.  odsuzuje co nejrozhodněji používání mučení vězňů jako formu nelidského zacházení, které je podle mezinárodního práva jednoznačně zakázáno a je v evropské zemi, která je jedním z nejbližších sousedů EU, naprosto nepřijatelné;

3.  odsuzuje přísné tresty uložené v poslední době mladým opozičním aktivistům pouze proto, že se zúčastnili demonstrací, které se konaly dne 19. prosince 2010, jako očividné a závažné porušení jejich politických a občanských práv a flagrantní porušení mezinárodních úmluv, jejichž stranou Bělorusko je;

4.  odsuzuje atmosféru obav a zastrašování, kterému jsou v Bělorusku vystaveni představitelé politické opozice; odsuzuje represi a zastrašování aktivistů občanské společnosti a nezávislých sdělovacích prostředků, k nimž došlo po konání voleb, včetně hromadného prohledávání soukromých bytů, kanceláří sdělovacích prostředků a organizací občanské společnosti, jakož i vyloučení z univerzit a propuštění ze zaměstnání; vyzývá orgány, aby dodržovaly svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků v Bělorusku;

5.  naléhá na Bělorusko, aby dodržovalo zásady právního státu, mezinárodní úmluvy a vnitrostátní právní předpisy zaručující odpovídající zacházení s vězni a jejich neomezený kontakt s rodinnými příslušníky a přístup k právnímu poradenství a lékařské péči, a aby ukončilo stále probíhající zastrašování politických oponentů, aktivistů obhajujících lidská práva a nezávislých sdělovacích prostředků;

6.  odsuzuje rozhodnutí kolegia právníků města Minsku o odebrání povolení k výkonu činnosti některým advokátům, kteří obhajovali obviněné v trestním řízení týkajícím se účasti na hromadných nepokojích, včetně Aleha Achjejeva, Pavla Sapelka, Tatjany Ahjejevové, Uladzimira Touscika a Tamaty Harajevové, a vyzývá kolegium právníků města Minsku, aby toto rozhodnutí zrušilo;

7.  odsuzuje odvolání Aljaksandra Pylchanky, předsedy advokátní komory města Minsku, ministrem spravedlnosti za to, že vyjádřil obavy, že rozhodnutí ministerstva odejmout povolení k výkonu činnosti čtyřem právním zástupcům, kteří hájili obviněné v případu takzvaných hromadných nepokojů, je neopodstatněné a je důkazem toho, že existuje reálné ohrožení nezávislosti soudnictví a nezávislosti každého jednotlivého právního zástupce;

8.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby provedly důkladné a nestranné prošetření údajného mučení politických vězňů a aby zjistily, které osoby se podílely na takových praktikách, a zahájily jejich soudní stíhání;

9.  vyzývá běloruské orgány, aby přezkoumaly zákon o veřejných shromážděních a aby jej uvedly do souladu s požadavky Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

10.  vyzývá Radu, Komisi, vysokou představitelku EU a další partnerské země EU, aby zvážily rozšíření omezujících opatření tak, aby se týkala i státních zástupců, soudců a představitelů KGB, kteří se podíleli na porušování lidských práv v Bělorusku, pokud nebude represe v této zemi okamžitě ukončena a nedojde k významnému pokroku v oblasti lidských práv a základních svobod; je toho názoru, že by Rada měla zvážit zavedení inteligentních a cílených hospodářských sankcí namířených proti společnostem, které jsou vlastněny běloruskou vládou;

11.  vítá závazek devíti zemí – konkrétně Chorvatska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory, Albánie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Islandu, Lichtenštejnska a Norska – uplatnit restriktivní opatření vůči některým představitelům Běloruska;

12.  znovu zdůrazňuje, že pokud běloruská vláda neučiní okamžité kroky k demokratizaci a dodržování lidských práv, bude proces rozšiřování vztahů mezi Evropskou unií a Běloruskem zmrazen, a to včetně účasti Běloruska v projektu Východního partnerství;

13.  zdůrazňuje, že přes politické důsledky povolebního represivního zásahu vůči opozici pro vztahy mezi EU a Běloruskem je nutné, aby EU zvýšila svou pomoc běloruské občanské společnosti, a to i formou usnadnění postupů při udělování víz;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, parlamentním shromážděním OBSE a Rady Evropy a parlamentu a vládě Běloruska.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0022.
(2) Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 16.
(3) Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 113.


Situace a kulturní dědictví v Kašgaru (ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, Čína)
PDF 213kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, Čína)
P7_TA(2011)0100RC-B7-0168/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá dřívější usnesení o Číně, zejména na svá usnesení o lidských právech a právech menšin, a především pak na usnesení ze dne 26. listopadu 2009(1) a 25. listopadu 2010(2),

–  s ohledem na 13. summit EU−Čína, který se konal dne 6. října 2010 v Bruselu, jehož součástí bylo i první kulturní fórum na vysoké úrovni EU−Čína, které se zaměřilo na posílení kulturního dialogu a spolupráce mezi EU a Čínou,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin, která byla přijata rezolucí Valného shromáždění 47/135 ze dne 18. prosince 1992 a která stanoví, že státy chrání existenci a národnostní, etnickou, kulturní, náboženskou a jazykovou identitu menšin na svých územích,

–  s ohledem na články 4, 22 a 119 Ústavy Čínské lidové republiky, které zaručují vládní pomoc při kulturním rozvoji regionů obývaných národnostními menšinami a státní ochranu cenných kulturních pamětihodností a památek, a ochranu kulturního dědictví jednotlivých národností,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že čínská vláda oznámila projekt opravy nebezpečných domů v Kašgaru v hodnotě 500 milionů USD, což je program rekonstrukce města, v jehož rámci dochází od roku 2009 k postupnému ničení starobylého města Kašgar, které leží na Hedvábné stezce, přičemž je plánováno zbourat 85 % tradičního starého města a nahradit jej moderními činžovními domy a ze zbývající části starého města má být vytvořena smíšená čínsko-ujgurská turistická zóna,

B.  vzhledem k tomu, že Peking i nadále brání, aby bylo město Kašgar začleněno do žádostí o zařazení na seznam památek světového dědictví Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), jakou je například plánovaná žádost několika států, jejímž účelem je ochrana určitých kulturních památek, jež jsou součástí Hedvábné stezky ve Střední Asii,

C.  vzhledem k tomu, že je město Kašgar památkou mezinárodního významu a nachází se v něm vzácné architektonické dědictví, které má historický a zeměpisný význam, neboť se jedná o starobylé centrum obchodu a turistického ruchu,

D.  vzhledem k tomu, že Kašgar má dodnes vysoce symbolickou hodnotu pro kulturní identitu místních obyvatel, kteří patří k ujgurské menšině a menšině Hui, a také pro kulturní rozmanitost Číny,

E.  vzhledem k tomu, že jako oficiální důvod pro program rekonstrukce je uváděna potřeba zpevnit konstrukci domů kvůli zemětřesení, což však nevyžaduje kompletní demolici tradičních budov, neboť další možností je provedení kulturně citlivé renovace budov,

F.  vzhledem k tomu, že Peking zahájil destruktivní modernizaci budov v dalších částech Číny prostřednictvím různých místních plánů rozvoje, v jejichž důsledku dochází k ničení historických budov a násilnému přesidlování obyvatel, aniž by se bral ohled na skutečnost, že dochází ke ztrátě památek nevyčíslitelné historické a kulturní hodnoty, a aniž by se upřednostnilo uchování památek či zásadních stavebních artefaktů a architektonických děl, ať už formou chráněných oblastí či vytvořením muzeí, aby tak mohly být předány budoucím generacím a světu jako díla ilustrující tisíce let trvající historický a kulturní rozvoj Číny,

G.  vzhledem k tomu, že Peking i nadále uplatňuje v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR) represivní etnicko-kulturní politiky, které tragicky vyvrcholily při povstání v Urumči v roce 2009 násilným a tvrdým zásahem proti ujgurským protestujícím,

H.  vzhledem k tomu, že jsou neustále porušována lidská práva příslušníků ujgurské menšiny a menšiny Hui, přičemž mnohým z nich je upíráno právo na řádné politické zastoupení a kulturní sebeurčení,

1.  vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě zastavila kulturní destrukci, která ohrožuje přežití architektonické podoby Kašparu, a aby provedla komplexní odborný průzkum ohledně kulturně šetrných metod renovace;

2.  vyzývá čínskou vládu, aby ukončila veškeré nucené přesidlování a sociální marginalizaci ujgurských obyvatel Kašgaru, ke kterým dochází v důsledku ničení obytných částí města, a aby patřičně odškodnila všechny oběti z minulosti za ztráty, které jim vznikly;

3.  vyzývá čínské orgány, aby vyvinuly veškeré úsilí k rozvoji skutečného dialogu mezi příslušníky etnika Chan a Ujgury a aby v oblasti Sin-ťiang přijaly komplexnější hospodářské politiky přístupnější pro všechny, jež budou zaměřeny na posílení místního pocitu sounáležitosti s komunitou a na ochranu kulturní identity ujgurské populace;

4.  naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby dodržovala své ústavní povinnosti tím, že bude řádně podporovat kulturní tradice Kašgaru a Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, které jsou silně ovlivněny ujgurskou identitou;

5.  vyzývá čínské orgány, aby zavedly více opatření k boji proti nelegálnímu obchodu a pašování, které se podílejí na ztrátě památek čínské civilizace;

6.  vyzývá čínského ministra kultury, aby provedl přezkum stávajících předpisů a zákonů v oblasti ochrany kulturních památek s cílem přizpůsobit je stávajícím změnám v životním stylu etnických menšin, které někdy, aniž jsou si vědomy svých pokladů, nevhodným způsobem nakládají se svým kulturním dědictvím či odmítají jeho ochranu; prohlašuje, že v této záležitosti by měla proběhnout na národní úrovni osvětová kampaň;

7.  naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby posoudila možnost zahrnutí města Kašgar do společné žádosti Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu o zařazení Hedvábné stezky do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO;

8.  vyzývá čínskou vládu, aby zastavila veškeré diskriminační a represivní politiky zaměřené proti příslušníkům ujgurské menšiny a menšiny Hui, a aby dodržovala jejich základní právo na svobodu kulturního projevu, zejména s ohledem na případ Tursunjana Hezima, bývalého učitele dějepisu, který byl v tajném soudním procesu odsouzen k 7 letům vězení, a na další aktivisty, kteří byli odsouzeni v posledních měsících;

9.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby předložila návrh dodatečných opatření v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, jejichž účelem bude ochrana lidských a kulturních práv etnických, náboženských a jazykových menšin v Číně,

10.  vyzývá zástupce EU a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby posílili a zintenzívnili jednání o lidských právech a právech menšin s Čínskou lidovou republikou, a aby zefektivnili dialog o lidských právech a zaměřili se v jeho rámci více na dosažení konkrétních výsledků;

11.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva, organizaci UNESCO, Všečínskému shromáždění lidových zástupců Čínské lidové republiky (a jeho Stálému výboru) a Stálému výboru regionální strany Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR).

(1) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 80.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2010)0449.


Vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace
PDF 77kWORD 34k
Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace
P7_TA(2011)0101P7_DCL(2010)0084

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany(2),

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že bohatství a stabilita společnosti vznikají na základě pestrosti podnikatelské činnosti, a vzhledem k tomu, že sdružení, vzájemné pojišťovny a nadace přispívají k této pestrosti tím, že poskytují vyhraněný obchodní model založený na klíčových zásadách, jako je solidarita, demokratický dozor a upřednostnění společenských cílů před ziskem,

B.  vzhledem k tomu, že sdružení, vzájemné pojišťovny a nadace se dosud rozvíjely především ve vnitrostátním kontextu, a potřebují tudíž lepší přeshraniční přístup s cílem maximalizovat svůj podnikatelský potenciál v EU,

1.  konstatuje, že je třeba vytvořit rovné podmínky, které sdružením, vzájemným pojišťovnám a nadacím zajistí nástroje a možnosti obdobné těm, jež mají k dispozici jiné organizační zákonné struktury, přičemž bude jejich organizaci a činnostem dodán evropský rozměr;

2.  vyzývá Komisi, aby učinila nutné kroky k představení návrhů evropských stanov pro sdružení, vzájemné pojišťovny a nadace, aby navrhla studii proveditelnosti a zhodnocení dopadů pro stanovy sdružení a vzájemných pojišťoven a včas dokončila zhodnocení dopadů stanov pro nadace;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů(3) předal Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 16.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2010)0186.
(3) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 1 k zápisu ze zasedání ze dne 10. března 2011 (P7_PV(2011)03-10(ANN1)).


Nehody těžkých nákladních vozidel
PDF 69kWORD 34k
Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o nehodách těžkých nákladních vozidel
P7_TA(2011)0102P7_DCL(2010)0081

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že těžká nákladní vozidla představují 3 % vozového parku EU, ale jsou příčinou 14 % nehod se smrtelnými následky, přičemž ve 27 členských státech Evropské unie dojde ročně k více než 4 000 úmrtí,

B.  vzhledem k tomu, že v Evropě přibližně 400 osob, ve většině případů nechráněných účastníků provozu na pozemních komunikacích, jako jsou např. cyklisté, motocyklisté a chodci, každý rok zemře při nehodách vzniklých kvůli mrtvému úhlu výhledu těžkých nákladních vozidel,

C.  vzhledem k tomu, že mnohým z těchto úmrtí by bylo možné zabránit, pokud by vozidlo bylo plně vybaveno zrcátky nebo stále levnějšími zařízeními kamera-monitor, systémy aktivního varování, vyspělými systémy nouzového brzdění a systémy varování při vybočení z jízdního pruhu,

D.  vzhledem k tomu, že i přes zvýšení požadavků na viditelnost vyžadovaných směrnicí 2003/97/ES pro nově registrovaná těžká nákladní vozidla a směrnicí 2007/38/ES pro těžká nákladní vozidla v provozu zůstává ve výhledu těchto vozidel i nadále značný mrtvý úhel představující nebezpečí,

E.  vzhledem k tomu, že požadavky z roku 2007, které jsou mírnější, než požadavky z roku 2003, jsou navzdory snahám EU snížit počet smrtelných dopravních nehod na polovinu nedostatečně uplatňovány členskými státy,

1.  naléhá na Komisi, aby uspíšila vyhodnocení směrnice 2007/38/ES a revidovala ji tak, aby odpovídala technologickému pokroku a nejnovějším požadavkům na zařízení pro nepřímý výhled pro nově registrovaná nákladní vozidla, a zaručila tak optimální míru bezpečnosti;

2.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že z povinné montáže vyspělých systémů nouzového brzdění a systémů varování při vybočení z jízdního pruhu podle nařízení (ES) č. 661/2009 o obecné bezpečnosti nebudou udělovány žádné výjimky;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů(1) předal Radě a Komisi.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 2 k zápisu ze zasedání ze dne 10. března 2011 (P7_PV(2011)03-10(ANN2)).

Právní upozornění - Ochrana soukromí