Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2026(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0275/2011

Předložené texty :

A7-0275/2011

Rozpravy :

PV 13/09/2011 - 3
CRE 13/09/2011 - 3

Hlasování :

PV 13/09/2011 - 5.19
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0361

Přijaté texty
PDF 220kWORD 56k
Úterý, 13. září 2011 - Štrasburk
Směrnice o mediaci v členských státech
P7_TA(2011)0361A7-0275/2011

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2011 o provádění směrnice o mediaci ve členských státech, jejím dopadu a využití ze strany soudů (2011/2026(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 67 a čl. 81 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2008 o společnému postoji Rady ohledně přijetí směrnice o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech(1),

–  s ohledem na slyšení, která uspořádal Výbor pro právní záležitosti dne 20. dubna 2006, 4. října 2007 a 23. května 2011,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech(2),

–  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0275/2011),

A.  vzhledem k tomu, že zajištění lepšího přístupu ke spravedlnosti je jedním z hlavních cílů politiky Evropské unie, pokud jde o vytváření oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; vzhledem k tomu, že koncepce spravedlnosti by v této souvislosti měla zahrnovat přístup k náležitým procesům mediace v občanských a obchodních záležitostech,

B.  vzhledem k tomu, že cílem směrnice 2008/52/ES je podporovat smírné řešení sporů podporou využívání mediace a zabezpečením vyváženého vztahu mezi mediací a soudním řízením,

C.  vzhledem k tomu, že má-li se usnadnit přístup k mediaci jako funkční alternativě tradičního zahájení sporu a zajistit, aby strany využívající mediace v rámci Evropské unie těžily z předvídatelné rámcové legislativy, zavádí směrnice společné zásady, které jsou zaměřeny především na aspekty občanskoprávního postupu,

D.  vzhledem k tomu, že cílem směrnice je kromě předvídatelnosti také vytvoření rámce, který umožní zachovat pružnost, která je hlavní výhodou mediace; vzhledem k tomu, že tyto dva požadavky by se pro členské státy měly stát vodítkem při vytváření vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici,

E.  vzhledem k tomu, že směrnice 2008/52/ES se stala předmětem zájmu i v sousedních státech a v některých z těchto zemí měla prokazatelný vliv na zavedení podobné legislativy,

F.  vzhledem k tomu, že členské státy mají povinnost splnit podmínky této směrnice do 21. května 2011, s výjimkou článku 10, pro nějž byla stanovena lhůta do 21. listopadu 2010; vzhledem k tomu, že většina členských států ohlásila, že ukončily proces provádění či jej ukončí ve stanovené lhůtě, a pouze několik členských států dosud neoznámilo splnění ustanovení této směrnice: Česká republika, Rakousko, Finsko a Švédsko,

G.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament považuje za důležité prověřit, jakým způsobem byl tento právní předpis proveden členskými státy, zjistit, co si subjekty uplatňující a využívající mediaci myslí o tomto právním předpise, a také stanovit, zda a jakým způsobem by jej bylo možno vylepšit;

H.  vzhledem k tomu, že by měla být za tímto účelem vypracována důkladná analýza hlavních regulačních přístupů členských států za účelem zjištění osvědčených postupů a s cílem vyvodit závěry, pokud jde o jakákoli budoucí opatření na evropské úrovni,

I.  vzhledem k tomu, že akční plán Komise pro provádění Stockholmského programu (KOM(2010)0171) počítá s tím, že v roce 2013 bude vydáno sdělení o provádění směrnice o mediaci,

J.  vzhledem k tomu, že je užitečné zvážit otázku, jakým způsobem členské státy provedly hlavní ustanovení směrnice o mediaci, pokud jde o možnost soudů vyzvat strany, aby k řešení sporu využily mediace (článek 5), o záruku důvěrnosti (článek 7), o vykonatelnost dohod vyplývajících z mediace (článek 6) a o účinek mediace na běh promlčecích a prekluzních dob (článek 8),

K.  vzhledem k tomu, že Komise do svého pracovního programu na rok 2011 zahrnula legislativní návrh alternativního řešení sporů,

1.  všímá si toho, že požadavek na důvěrnost stanovený touto směrnicí existoval již ve vnitrostátních právních předpisech některých členských států: v Bulharsku občanský zákoník stanoví, že mediátoři mohou odmítnout svědčit ohledně sporu, jehož urovnání zprostředkovávali; ve Francii a v Polsku obsahují právní předpisy týkající se mediace v občanskoprávních záležitostech totožná ustanovení; poukazuje na to, že v rámci členských států zaujímá Itálie rigorózní přístup k otázce důvěrnosti v rámci postupu mediace, zatímco ve Švédsku předpisy v oblasti mediace stanoví, že důvěrnost není automatická a vyžaduje se, aby dané strany za tímto účelem uzavřely dohodu; domnívá se, že je v tomto ohledu třeba zřejmě zaujmout ucelenější přístup;

2.  konstatuje, že v souladu s článkem 6 směrnice ve většině členských států existuje postup, který zajišťuje, aby dohoda o urovnání sporu v rámci mediace měla stejnou váhu jako rozhodnutí soudu; uvádí, že se tak děje předložením dohody soudu či notářským ověřením dohody, přičemž se jeví, že některé vnitrostátní zákonodárné orgány zvolily první možnost, zatímco ve většině členských států existuje rovněž možnost notářského ověření: zatímco například právní předpisy Řecka a Slovinska stanoví, že dohoda o urovnání sporu prostřednictvím mediace může být uznána soudy, v Nizozemsku a v Německu se tyto dohody stávají vymahatelnými jako notářsky ověřené dokumenty, přičemž v jiných členských státech, jako například v Rakousku, se dohody uzavřené formou notářsky ověřených dokumentů stávají na základě daného právního stavu vymahatelnými bez toho, aby tuto možnost musel výslovně uvádět vnitrostátní právní akt, který je nutno provést; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby všechny členské státy, jejichž legislativa dosud není v souladu s článkem 6 této směrnice, ji v soulad s tímto článkem bezodkladně uvedly;

3.  domnívá se, že článek 8, který se zabývá účinkem mediace na běh promlčecích a prekluzních dob, představuje zásadní ustanovení, neboť zajišťuje, aby stranám, které si zvolí mediaci pro urovnání sporu, nebylo bráněno v pozdějším zahájení soudních řízení kvůli době, po kterou probíhala mediace; konstatuje, že se jeví, že členské státy nevznesly v souvislosti s touto záležitostí žádné konkrétní otázky;

4.  poukazuje na to, že některé členské státy se rozhodly ve dvou oblastech stanovit další požadavky nad rámec základních požadavků této směrnice, konkrétně se jedná o finanční pobídky k účasti na mediaci a povinné požadavky v oblasti mediace; konstatuje, že takovéto iniciativy států přispívají k efektivnějšímu řešení sporů a snižují zátěž práce soudů;

5.  uznává, že čl. 5 odst. 2 umožňuje členským státům stanovit využití mediace jako povinné nebo je učinit předmětem pobídek nebo sankcí, ať už před zahájením soudního řízení nebo po jeho zahájení, za předpokladu, že to nebrání stranám sporu ve výkonu jejich práva na přístup k soudnictví;

6.  konstatuje, že některé členské státy přijaly řadu opatření s cílem poskytnout finanční pobídky stranám, které se rozhodnou využít mediace; v Bulharsku se zúčastněným stranám proplácí 50 % státního poplatku, který byl již uhrazen při předkládání daného sporu soudu, pokud je spor úspěšně vyřešen formou mediace, v Rumunsku právní předpisy stanoví plnou úhradu soudního poplatku, jestliže zúčastněné strany urovnají spor, který původně řešily soudní cestou, prostřednictvím mediace; konstatuje, že podobná ustanovení lze nalézt v právních předpisech Maďarska a že v Itálii jsou veškerá rozhodnutí a dohody vyplývající z mediace osvobozeny od kolkovného a poplatků;

7.  poznamenává, že kromě finančních pobídek jisté členské státy, jejichž soudní systémy jsou přetíženy, přistoupily k uplatňování předpisů, které stanoví využití mediace jako povinné; konstatuje, že v takovýchto případech nemohou být spory řešeny soudní cestou, jestliže se zúčastněné strany nepokusily nejdříve vyřešit spor mediací;

8.  zdůrazňuje, že ukázkovým příkladem je italské legislativní nařízení č. 28, jehož cílem je v tomto ohledu revidovat právní systém a kompenzovat nechvalně známou přetíženost italských soudů tím, že sníží počet případů a sníží délku potřebnou k ukončení soudních řízení u občanskoprávních sporů, která činí v průměru devět let; konstatuje, že, jak se dalo očekávat, osoby vykonávající právní praxi toto nařízení nepřijaly příznivě a napadly jej u soudu a dokonce stávkovaly;

9.  zdůrazňuje, že navzdory kontroverzím se jeví, že členské státy, jejichž vnitrostátní právní předpisy jdou nad rámec základních požadavků směrnice o mediaci, dosáhly významných výsledků při prosazování mimosoudního řešení sporů v občanských a obchodních záležitostech; poukazuje na to, že výsledky, kterých bylo dosaženo především v Itálii, Bulharsku a Rumunsku, dokazují, že mediace může přinést nákladově účelné a rychlé mimosoudní řešení sporů prostřednictvím procesů, které jsou uzpůsobeny potřebám zúčastněných stran;

10.  všímá si, že se zdá, že povinná mediace dosahuje v rámci italského právního systému svého cíle, neboť snižuje přetížení soudů; zdůrazňuje nicméně, že mediace by měla být prosazována jako praktická, méně nákladná a rychlejší alternativní forma výkonu spravedlnosti, nikoli jako povinná součást soudního řízení;

11.  bere na vědomí úspěchy dosažené díky finančním pobídkám, které v případě mediace zaručují bulharské právní předpisy; uznává nicméně, že tyto úspěchy jsou také výsledkem dlouhodobé pozornosti, kterou mediaci věnoval bulharský právní systém, neboť skupina mediátorů působí již od roku 1990 a centrum pro urovnání sporů, jehož zaměstnanci jsou mediátoři, kteří se ve výkonu funkce střídají, poskytuje od roku 2010 každodenně bezplatné služby v oblasti mediace a informace stranám, které jsou účastny soudních sporů; konstatuje, že v Bulharsku jsou dvě třetiny postoupených sporů řešeny prostřednictvím mediace a polovina z těchto případu je úspěšně vyřešena mediací;

12.  všímá si také úspěšných výsledků rumunských právních předpisů v oblasti mediace: mimo ustanovení o finančních pobídkách vznikla také mediační rada, což je vnitrostátní orgán pro mediační praxi, která funguje jako zvláštní autonomní právní subjekt; je naprosto odhodlán prosazovat mediační činnosti, rozvíjet školící standardy, poskytovat přípravu poskytovatelům školících kurzů, vydávat dokumenty dokládající odbornou kvalifikaci mediátorů, přijmout etický kodex a vypracovat návrhy pro další legislativu;

13.  je přesvědčen o tom, že s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti jsou členské státy jako celek na nejlepší cestě začít včas provádět směrnici 2008/52/ES před 21. květnem 2011 a že i když členské státy používají různé regulační přístupy a některé státy mají mírné zpoždění, členské státy nejenže dodržují požadavky směrnice, ale dokonce mají náskok, pokud jde o požadavky;

14.  zdůrazňuje, že u stran, které jsou ochotné hledat řešení svého sporu, je méně pravděpodobné, že proti sobě budou postupovat, nýbrž spolu budou spíše spolupracovat; domnívá se, že tyto strany mívají proto větší pochopení pro postoj druhé strany a usilují o řešení věcných problémů sporu; poukazuje na to, že tato okolnost má často přínos v podobě zachování vztahů, které měly strany předtím, než spolu vstoupily do sporu, což je obzvláště důležité v rodinných záležitostech, kdy se jedná o děti;

15.  vybízí Komisi, aby se ve svém chystaném sdělení o provádění směrnice 2008/52/ES zabývala rovněž oblastmi, ve kterých se členské státy rozhodly rozšířit opatření směrnice nad rámec její zamýšlené působnosti;

16.  poukazuje na spotřebitelské výhody systémů alternativního řešení sporů, které nabízejí praktické řešení přizpůsobené konkrétním okolnostem sporu; požaduje v této souvislosti, aby Komise co nejdříve představila legislativní návrh alternativního řešení sporů;

17.  upozorňuje na to, že soudce či porota by nemohly zjednat řešení, kterých bylo dosaženo na základě mediace a ke kterým dospěly zúčastněné strany; domnívá se proto, že mediace umožňuje dosahovat výsledků, které jsou pro zúčastněné oboustranně přijatelné, resp. je obě strany mohou považovat za svou výhru; konstatuje, že v důsledku toho je vyšší pravděpodobnost, že strany budou takto dosaženou dohodu uznávat, a dohody uzavřené na základě mediace obvykle také bývají ve vysoké míře dodržovány;

18.  domnívá se, že je třeba zvyšovat informovanost o mediaci a přispívat k jejímu lepšímu chápání, a požaduje, aby byla přijata další opatření týkající se vzdělávání, zvyšování informovanosti o mediaci, většího využívání možností mediace ze strany podniků a požadavků, jejichž splnění je předpokladem pro výkon povolání mediátora;

19.  domnívá se, že vnitrostátní orgány by měly být vedeny k tomu, aby vytvářely programy podporující šíření příslušných znalostí týkajících se alternativního řešení sporů; tato opatření by měla poukazovat na hlavní výhody mediace, tj. nízké náklady, míru úspěšnosti a úsporu času, a měla by se zaměřovat na právníky a podniky, zejména na malé a střední podniky, a rovněž na pracovníky v akademické sféře;

20.  uznává, že je důležité, aby byly zavedeny společné normy, které stanoví podmínky pro výkon povolání mediátora, a bylo tak možné v celé Unii zvyšovat kvalitu mediace a zajistit vysokou úroveň odborné přípravy a akreditací;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 259E, 29.10.2009, s. 122.
(2) Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3.

Právní upozornění - Ochrana soukromí