Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o energetické strategii Světové banky pro rozvojové země(1),

–  s ohledem na Zprávu o světovém vývoji z roku 2010: rozvoj a změna klimatu,

–  s ohledem na zprávu vypracovanou v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Světové meteorologické organizace (WMO) s názvem „Celkové hodnocení dopadu elementárního uhlíku a troposférického ozónu. Shrnutí pro osoby s rozhodovací pravomocí“, 

–  s ohledem na 3. zprávu OSN o světovém vývoji v hospodaření s vodou z roku 2009,

–  s ohledem na zprávu vypracovanou v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP) a Světové zdravotnické organizace (WHO) s názvem „Přístup k energii v rozvojových zemích“ z roku 2008,

–  s ohledem na zprávu vypracovanou v rámci projektu pro přehrady a rozvoj, který je součástí Programu OSN pro životní prostředí, s názvem „Přehrady a rozvoj: významné postupy z hlediska lepšího rozhodování. Přehled významných postupů z hlediska lepšího rozhodování o stavbě přehrad a jejich alternativách“ z roku 2007,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Světové komise pro přehrady s názvem „Přehrady a rozvoj: nový rámec pro rozhodování“ ze dne 16. listopadu 2000,

–  s ohledem na zprávu vypracovanou v rámci Programu OSN pro životní prostředí s názvem „Vysokohorské ledovce a změna klimatu“ ze dne 8. listopadu 2010,

–  s ohledem na zprávu „Ohrožení zásob pitné vody. Jižní Asie. Hodnocení ohrožení zdrojů pitné vody z hlediska změn životního prostředí“ z roku 2008, která byla vypracována v rámci Programu OSN pro životní prostředí,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0213/2011),

A.  vzhledem k tomu, že podle současných odhadů na světě existuje více než 50 000 velkých přehrad, 100 000 menších přehrad a 1 milion malých přehrad,

B.  vzhledem k tomu, že dle mezinárodních norem přesahuje velká přehrada výšku 15 metrů od základu a malá přehrada je většinou nižší než 15 m,

C.  vzhledem k tomu, že v letech 1999 až 2001 bylo v Asii postaveno přibližně 589 velkých přehrad a v roce 2006 byla naplánována či probíhala stavba 270 přehrad s hrází vysokou či přesahující 60 metrů,

D.  vzhledem k tomu, že bylo uděleno povolení ke stavbě třetí největší přehrady na světě, přehrady Belo Monte v Brazílii, a to i přes závažné obavy týkající se životního prostředí, jelikož přehrada zaplaví 500 km2, což povede k rozsáhlému poškození nedocenitelného ekosystému a biologické rozmanitosti amazonského pralesa a k vystěhování 50 tisíc lidí, z větší části domorodých obyvatel,

E.  vzhledem k tomu, že se Evropská investiční banka podílí na řadě projektů výstavby velkých přehrad, včetně Asie (například v zemích, jako je Laos a Pákistán),

F.  vzhledem k tomu, že voda má rozhodující význam pro zemědělství, že pouze 5 % obdělávané půdy v Africe je zavlažováno, že se využívá méně než 10 % potenciálu vodní energie a že k nezávadné pitné vodě má přístup pouze 58 % Afričanů,

G.  vzhledem k tomu, že nevhodné hospodaření s vodními zdroji v Africe způsobuje nadměrnou erozi půdy, nárůst nákladů na úpravu vody, rychlé zanášení nádrží, pokles hospodářského života a přerušení dodávek vody,

H.  vzhledem k tomu, že velké projekty vodních elektráren představují 25 % navrhovaných kreditů snižování emisí v rámci mechanizmu čistého rozvoje,

I.  vzhledem k tomu, že rozvoj decentralizované vodohospodářské infrastruktury je nezbytným předpokladem pro zabezpečení dodávek vody v Africe a pro splnění rozvojových cílů tisíciletí; vzhledem k tomu, že k zajištění spolehlivého zásobování vodou v obdobích sucha a k zadržení přebytečné vody v obdobích záplav je nutné zdokonalit možnosti jímání vody; vzhledem k tomu, že průměrná možnost zadržování vody na osobu v Africe je asi 200 krychlových metrů za rok, což je mnohem méně než v rozvojových zemích v jiných regionech,

J.  vzhledem k tomu, že v letech 2007 až 2008 došlo k výraznému nárůstu podpory poskytované na budování infrastruktury související s obchodem (o 75 %) a přestože závazky v této oblasti do značné míry kolísaly, představuje jejich hodnota v celkové výši téměř 5 miliard EUR za rok 2008 rekordní číslo,

K.  vzhledem k tomu, že Světová banka, jejíž portfolio v rozpracovaných projektech spojených s budováním vodohospodářských staveb ve více než 100 zemích činí 20 miliard USD, je nejvýznamnějším externím poskytovatelem financí v oblasti vodohospodářských staveb,

L.  vzhledem k tomu, že přehrady zásadním způsobem mění řeky a využívání přírodních zdrojů a mají závažný dopad na lidská společenství a na říční a mokřadní ekosystémy a jejich biologickou rozmanitost,

M.  vzhledem k tomu, že v závěru zprávy Světové komise pro přehrady ze dne 16. listopadu 2000 se uvádí, že velké přehrady nevyrábějí tolik elektřiny, nezajišťují tolik vody a ani tolik nepomáhají při předcházení povodním, jak se předpokládalo, že však mají obrovský sociální a environmentální dopad a že úsilí o jeho zmírnění bylo z velké části neúspěšné;

N.  vzhledem k tomu, že přehradní nádrže produkují skleníkové plyny, včetně metanu, a to vlivem tlejících rostlin,

O.  vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN budou do roku 2050 žít pod hrozbou závažných škod způsobených v důsledků povodní 2 miliardy lidí,

P.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové komise pro přehrady bylo v důsledku výstavby přehrad vysídleno 40–80 milionů osob na celém světě,

Q.  vzhledem k tomu, že Světová komise pro přehrady dospěla k závěru, že velké přehrady v mnoha případech vedly k zásadnímu a nezvratnému zániku druhů a ekosystémů, a vzhledem k tomu, že chápání, ochrana a obnova ekosystémů na úrovni povodí jsou nezbytné pro podporu spravedlivého lidského rozvoje a pro dobré životní podmínky všech druhů,

1.  domnívá se, že povodně se v posledním století ukázaly v celosvětovém měřítku jako nejničivější živelné nebezpečí, pokud jde o majetek a ztráty na lidských životech, a to nehledě na miliardy dolarů věnovaných na zvládání povodňových rizik;

2.  zdůrazňuje, že voda je vzácným přírodním zdrojem, při jehož přidělování je nutné přemýšlet o otázce spravedlnosti; zdůrazňuje proto, že klíčovým úkolem pro celý svět je přehodnotit způsob hospodaření se sladkovodními zdroji v souvislosti se změnou klimatu;

3.  poukazuje na to, že existují doklady o tom, že ve druhé polovině 20. století došlo k nárůstu četnosti rozsáhlých povodní a že povodně budou i v nadcházejících desetiletích představovat velmi závažný problém;

4.  konstatuje, že důsledky záplav jsou ohroženy především nejméně rozvinuté země; podporuje doporučení Programu OSN pro životní prostředí v oblasti zvládání povodní, podle nichž je třeba spojit lepší hospodaření s půdou s dokonalejšími metodami jímání vody, které vycházejí z tradičních znalostí i z poznatků současné vědy; obhajuje rekultivaci a obnovu ekosystémů v kritickém stavu od lesů po mokřady, které mohou vést ke zvýšení zásob vody a tlumit extrémní klimatické jevy, k nimž patří záplavy;

5.  zdůrazňuje, že globální oteplování bude mít dopad na srážkové modely a na ledovce a led, a tudíž představuje rostoucí problém v oblasti zabezpečení potravin;

6.  podotýká dále, že vzhledem k rychlejšímu tání ledovců, především v Himálajích a v Andách, jsou povodněmi a lavinami ohroženy ve zvýšené míře také horské regiony; upozorňuje však, že vodní toky v Himálajích neovlivňuje pouze tání ledovců, ale že dalšími určujícími činiteli jsou rytmus a intenzita monzunových dešťů a dalších srážek a především způsob nakládání s půdou, k němuž patří odlesňování, nadměrné spásání, zemědělské systémy a struktura osídlení; zdůrazňuje především, že objem a rychlost přítoku vody do hlavních toků často narůstá v důsledku odlesňování a že rozsah „povodní způsobených protržením hrází ledovcových jezer“ je často větší kvůli neudržitelným postupům obhospodařování půdy;

7.  domnívá se, že je nezbytné přijmout mnohostrannou protipovodňovou strategii v oblastech, kde nestabilní ledovcová jezera představují závažnou hrozbu výskytu povodní, kterou dále zvyšují účinky globálního oteplování na srážkové modely a přítomnost elementárního uhlíku, jež, jak se ukazuje, urychlují ústup ledovců; s politováním proto pohlíží na skutečnost, že v řadě nejméně rozvinutých zemí zcela chybí protipovodňová opatření; varuje však před spoléháním se na to, že velké přehrady zabrání povodňovým škodám, a to zejména v souvislosti se změnou klimatu, kdy roste pravděpodobnost, že výskyt nárazových srážek povede k vyšší intenzitě a četnosti přívalových povodní, což vyvolává obavy o bezpečnost přehrad;

8.  zdůrazňuje, že výstavbu přehrady je třeba posuzovat s ohledem na její dopad na toky řek, práva na přístup k vodním a říčním zdrojům a na to, zda přehrada zničí stávající osídlení, naruší kulturu a zdroje obživy místních společenství nebo zda poškodí či znehodnotí přírodní zdroje;

9.  zdůrazňuje, že Světová komise pro přehrady dospěla k závěru uvedenému ve zprávě s názvem „Přehrady a rozvoj: nový rámec pro rozhodování“ ze dne 16. listopadu 2000, že hospodářský výnos projektů výstavby velkých přehrad je stále nejasný, jelikož nebyly z ekonomického hlediska správně vypočteny náklady v oblasti životního prostředí a v sociální oblasti;

10.  upozorňuje na to, že v důsledku ústupu ledovců dochází k rychlému zvětšování přirozeně se vyskytujících ledovcových jezer do té míry, že hrozí povodně z jejich protržení; vítá skutečnost, že program pro jižní Asii v rámci Globálního nástroje pro snižování rizika katastrof a obnovu a ve spolupráci se strategií OSN pro omezování důsledků katastrof řadí otázku povodní způsobených protržením ledovcových jezer k prioritám;

11.  připomíná tragickou katastrofu z roku 1941, kdy v důsledku protržení ledovcové hráze došlo ke zničení města Huaraz v Peru a k úmrtí 4 500 osob;

12.  připomíná, že záplavy v nejméně rozvinutých zemích ohrožují nejen životy lidí, ale i rozvoj těchto oblastí; připomíná, že povodeň z protrženého ledovcového jezera v nepálském regionu Khumbu Himal, k níž došlo v roce 1985, zničila téměř dokončený projekt malé vodní elektrárny v Namče Bazaru;

13.  zdůrazňuje, že Mezinárodní středisko pro integrovaný rozvoj horských oblastí (ICIMOD) registruje jen v pohoří Hindúkuš a v Himálajích přes 8 000 ledovcových jezer, z nichž 203 představují vhledem ke své poloze a nestabilitě svých přirozeně se vyskytujících morén (valů) potenciální nebezpečí;

14.  zdůrazňuje, že podle odhadů je v jižní Asii 1,3 miliardy lidí závislých na 10 zjištěných trvalých říčních systémech, které jsou zásobovány vodou ze srážek, tajícího sněhu a himálajských ledovců; naléhavě žádá EU, aby se věnovala přednostně tomuto regionu s cílem předejít budoucím humanitárním katastrofám způsobeným zvyšující se četností výskytu rizik spojených s vodními zdroji;

15.  zdůrazňuje dále, že oblasti po proudu vodního toku v nejméně rozvinutých zemích prosperují z přírodních zdrojů povodí a představují jedny z nejbohatších zemědělských oblastí na světě; připomíná, že rychlý hospodářský růst v Číně i v Indii lze částečně připsat jejich společnému postavení hlavních světových producentů rýže, přičemž většina jejich celkové produkce pochází z povodí Gangy, Jang-c´-ťiang a Žluté řeky, které jsou všechny ohroženy povodněmi z protržení ledovcových jezer;

16.  konstatuje, že je třeba vyváženým způsobem investovat do řídících opatření na straně poptávky, do hospodaření s půdou, do dokonalejšího zachytávání vody a možností jejího jímání a do institucí, aby byly vodní zdroje využívány udržitelným a produktivním způsobem, aby se zmírnil dopad opakovaných záplav a období sucha a byly zajištěny základní dodávky vody, což se stane základem hospodářského růstu v Africe; vyzývá k upřednostňování investic, které by se zaměřovaly na růst, snižování chudoby na venkově, vytváření odolnosti vůči změnám klimatu a přizpůsobování se jim a na podporu spolupráce v mezinárodní oblasti povodí;

17.  konstatuje, že není znám způsob zpevnění přirozených ledovcových jezer, zároveň však poznamenává, že zpráva vypracovaná v rámci Programu OSN pro životní prostředí s názvem „Vysokohorské ledovce a změna klimatu“ z roku 2010 popisuje jiné způsoby, jimiž lze zmírnit dopady povodní způsobených protržením jejich hrází, a to výstavbou sifonů, otevřených kanálů a vodních tunelů, díky nimž se sníží hladina vody ledovcových jezer, řízením toku vody do místního říčního systému a využitím dané vodní nádrže jako zdroje;

18.  domnívá se, že pokud vysoce úrodné zemědělské oblasti nebudou ochráněny před účinkem povodní, mohly by prudce se rozvíjející ekonomiky pocítit náhlý obrat ve svém vývoji a rychle eskalující problém se zajišťováním potravin; připomíná, že tání ledovců v Himálajích má zvýšit říční toky na dvě až tři desetiletí, poté však dojde k jejich výraznému poklesu; z toho důvodu připisuje klíčový význam vypracování strategií pro zmírňování změn klimatu a přizpůsobování se jim, jejichž prostřednictvím by bylo v budoucnu možné se vypořádat s obdobími sucha;

19.  zastává názor, že je nutné investovat do budování kapacit, neboť orgány zodpovědné za rozumné hospodaření s vodou mohou zajistit trvalou návratnost investic do zvyšování účinného využívání vody a v největší možné míře zúročit přidělování a využívání vody v mnoha hospodářských odvětvích bez ohledu na správní či politické hranice;

20.  důrazně podporuje doporučení Světové komise pro přehrady, podle nichž by před výstavbou nových projektů měla mít přednost optimalizace výkonnosti stávající infrastruktury; domnívá se, že u již vybudovaných přehrad je třeba pravidelně provádět jejich hodnocení za účasti různých stran, v jehož rámci by byly posuzovány nejrůznější otázky, včetně bezpečnosti a možnosti stržení hráze;

21.  poukazuje na to, že bez podrobných aktuálních informací týkajících se oblastí ohrožených povodněmi bude vytvoření systémů včasného varování, sledování ledovcových jezer a realizace praktických opatření, jimiž se v horských oblastech umožní přizpůsobení se změně klimatu a její zmírnění, představovat nesplnitelný úkol; podporuje iniciativu s názvem „Sdružení univerzit pro Himaláje“ (Himalayan University Consortium), kterou zahájily místní univerzity s cílem spolupracovat v této oblasti s dalšími vědeckými institucemi;

22.  konstatuje, že většina přehrad byla navržena na základě historických údajů o tocích řek a za předpokladu, že říční systém zůstane oproti minulosti nezměněn; poukazuje na to, že v důsledku změny klimatu vyvstává v základních parametrech projektů výstavby přehrad značná nejistota (jelikož změna klimatu se neprojevuje pouze v průměrných hodnotách, ale přináší i extrémní výkyvy); poukazuje také na to, že změna klimatu pravděpodobně povede k dalšímu prohloubení problémů s usazeninami, které se hromadí za přehradami, a tím připravují planiny po proudu řeky o klíčové živiny pro úrodnost půdy;

23.  zdůrazňuje, že nejdůležitější části infrastruktury, které jsou klíčové z hlediska podpory politických cílů EU v oblasti udržitelného rozvoje a lepšího zabezpečení potravin v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí, jsou ve stále větší míře ohrožovány důsledky povodní a je nutné je chránit; doporučuje, aby agentury poskytující finanční prostředky (dvoustranné agentury pro pomoc, multilaterální rozvojové banky, exportní úvěrové agentury, EIB) zajistily, aby jakákoli potenciální výstavba přehrady, na niž jsou schvalovány finanční prostředky, vycházela z dohodnutého procesu vyhodnocení různých alternativ v oblasti zavlažování, jímání vody a výroby vodní energie a dodržovala pokyny Světové komise pro přehrady; zdůrazňuje dále, že vodní elektrárny, jsou rovněž mimořádně ohroženy přívalovými povodněmi a lavinami;

24.  poukazuje na to, že malé zásobní nádrže na vodu mohou posílit odolnost vůči změně klimatu, jelikož představují rentabilní řešení problémů se zásobování vodou, umožňují zmírnit následky sucha a díky vyšší produktivitě v zemědělství zlepšují dodávky potravin; upozorňuje na to, že k těmto menším nádržím patří nádrže mimo hlavní koryta řek, sítě víceúčelových malých nádrží a podzemní nádrže;

25.  zdůrazňuje, že máme k dispozici jen omezený počet důkazů o tom, že velké přehrady jsou jediným, nejlepším či nejvhodnějším řešením problému s elektrickou energií, jelikož u chudých a ohrožených skupin společnosti nemusí jejich využívání vést ke zlepšení dostupnosti energie;

26.  připomíná závazky týkající se provázanosti politik v zájmu rozvoje; zdůrazňuje rovněž, že je třeba věnovat větší pozornost dopadu přehrad na populace, které žijí po proudu řeky, jelikož pro ně výstavba přehrady může znamenat zásadní změny, jako například omezené zajištění dodávek potravin;

27.  nabádá finanční instituce a EU k tomu, aby uvolnily prostředky na budování kapacit a na vzdělávání v oblasti lepších způsobů hospodaření s půdou a vodními zdroji, které by vycházely z vědeckotechnických poznatků a rovněž z tradičních znalostí, jako jsou původní zavlažovací systémy, jak je uvedeno ve zprávě vypracované v rámci Programu OSN pro životní prostředí s názvem „Vysokohorské ledovce a změna klimatu“; domnívá se, že veškeré finanční prostředky pocházející z EU by měly přispívat k podpoře cílů politiky EU v oblasti udržitelného rozvoje a zajišťování dodávek potravin v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí;

28.  zdůrazňuje, že budování a zpevňování přehrad v nejméně rozvinutých zemích k ochraně ohrožených oblastí nestačí, a vyzývá ke společnému úsilí při řešení podstaty problému, nikoli jen jeho průvodních jevů, aby se tak předešlo nehospodárnému vynakládání peněz daňových poplatníků EU;

29.  vyzývá EU, aby pokud jde o řešení základních příčin častějšího výskytu a větší intenzity povodní, přijala další závazky ke snížení emisí skleníkových plynů, tak aby splnila cíl, který si v oblasti klimatu stanovila, totiž že ve srovnání se stavem z doby před industrializací udrží nárůst teploty pod úrovní 2°C;

30.  vyzývá EU, aby v co největší míře uplatňovala a prosazovala opatření v oblasti snižování emisí zaměřená na elementární uhlík, jako je například využití metanu produkovaného při těžbě uhlí, ropy a zemního plynu a v dopravě, zachycování metanu v rámci nakládání s odpady a používání sporáků s čistými technologiemi spalování v domácnostech, což přispěje k boji proti změně klimatu a ke zpomalení ústupu horských ledovců;

31.  připomíná své přesvědčení, že malé přehrady na výrobu vodní energie jsou udržitelnější a z ekonomického hlediska přijatelnější než velké vodní elektrárny; zdůrazňuje zejména, že ve venkovských oblastech vzdálených od centralizovaných elektrických sítí je vhodnější využívat decentralizované možnosti menšího rozsahu (vodní mikroelektrárny, domácí solární systémy, větrné elektrárny a elektrárny na biomasu), které jsou založeny na místních obnovitelných zdrojích;

32.  zdůrazňuje, že elementární uhlík má na ústup ledovců i nadále stejně významný vliv jako oxid uhličitý; připomíná především to, že elementární uhlík a ozón v nižších vrstvách atmosféry jsou škodlivé látky, které znečišťují ovzduší, poškozují zdraví, zkracují délku života a urychlují tání sněhu a ledu na celém světě, včetně Arktidy, Himálají a dalších oblastí pokrytých ledovci nebo sněhem; zdůrazňuje, že ozón je rovněž velmi významnou látkou znečišťující ovzduší, která vede ke snížení výnosů plodin, a tím ovlivňuje zajištění potravin; konstatuje, že metan je důležitým prekurzorem ozónu a že snížení jeho emisí vede také k omezené tvorbě ozónu;

33.  vyzývá k okamžitým opatřením, která by především skrze podporu výzkumu a investic do technologií zaměřených na snižování škodlivých emisí omezila emise elementárního uhlíku a metanu, a stala se tak rychlou metodou jak zastavit ústup ledovců a tání sněhu; upozorňuje na to, že vzhledem ke krátkému poločasu elementárního uhlíku a metanu v atmosféře by společné úsilí o zlepšení situace na základě urychlených opatření mohlo výrazným způsobem rychle omezit hrozbu povodní z protržení ledovcových jezer;

34.  vyzývá EU, aby podporovala stávající technologii, která vede k prudkému snížení emisí elementárního uhlíku; zdůrazňuje, že je nutné podporovat a propagovat právní předpisy, které by zakázaly mýcení a vypalování lesů, požadovaly přísné a pravidelné kontroly emisí u vozidel, omezily spalování biomasy a vyžadovaly celoroční sledování emisí z elektráren; vyzývá EU, aby podporovala 16 různých opatření směřujících ke snížení emisí elementárního uhlíku a metanu, která jsou obsažena ve zprávě vypracované v rámci Programu OSN pro životní prostředí s názvem „Celkové hodnocení dopadu elementárního uhlíku a troposférického ozónu“, a v rámci dialogu s rozvojovými zeměmi dosáhla zlepšení kvality ovzduší a brzkého přínosu pro klima a usilovala o rozšíření nejrůznějších stávajících regionálních dohod o předcházení znečištění ovzduší na základě práce v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států;

35.  vyzývá EU, aby podporovala zavedení celosvětového systému včasného varování před záplavami, sesuvy půdy a tsunami (eventuálně pod záštitou OSN) a aby zajistila, že se tyto informace dostanou do odlehlých oblastí a k nejohroženějším vrstvám obyvatelstva v rozvojových zemích;

36.  poukazuje na příklad probíhajícího jednání o zařazení elementárního uhlíku do přezkumu Göteborského protokolu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a zdůrazňuje, že je třeba navázat na zprávu Programu OSN pro životní prostředí s názvem „Celkové hodnocení dopadu elementárního uhlíku a troposférického ozónu“ a vypracovat celosvětový akční plán pro snížení emisí látek s krátkodobým dopadem na klima;

37.  vyzývá EU, aby vzhledem k přeshraniční povaze povodní z protržených ledovcových jezer podporovala dialog mezi zeměmi s cílem vypracovat koncepce, které by se zabývaly problematikou přírodních katastrof, a aby podpořila odpovídající investice na ochranu zemí v regionu Hindúkuše a Himálají před povodněmi; naléhavě vyzývá, aby se uznalo, že se nejedná o problém jedné země, ale že se s ním potýká řada zemí, a vzhledem k této skutečnosti žádá o jeho řešení multilaterálním způsobem;

38.  doporučuje, aby byla pod záštitou Organizace spojených národů naléhavě vytvořena agentura zahrnující několik zemí, jejímž výslovným účelem by byla výměna dostupných údajů, řešení dané problematiky a příčin rizika povodní postihujících více zemí a předkládání návrhů vhodných opatření, která by umožnila se na danou situaci připravit a zmírnit případné následky; zdůrazňuje, že nebude-li stát v čele tato společná agentura, může se ukázat, že klíčová jednání mezi znesvářenými zeměmi o protipovodňových opatřeních a opatřeních na zmírňování důsledků povodní nebude možné uskutečnit; zdůrazňuje, že ledovcovým oblastem, které jsou často zdrojem povodní, je připisován strategický význam, neboť tvoří hranice mezi národy, a že vzhledem k tomu mohou být dotyčné strany zdrženlivé, pokud jde o výměnu důležitých informací;

39.  poukazuje na to, že projekty budování přehrad mají dopad na mezinárodní bezpečnost; zdůrazňuje, že tento dopad může být negativní, jelikož vede k přeshraničním konfliktům a sociálním nepokojům a poškozuje životní prostředí; připomíná však, že otázky dodávek energie a vody mohou mít i pozitivní vliv, neboť podporují také dialog mezi sousedícími státy či regiony;

40.  zdůrazňuje, že veškeré plány na budování přehrad je třeba posuzovat podle pěti kritérií: spravedlnosti, účinnosti, rozhodování za účasti různých stran, udržitelnosti a odpovědnosti; z širšího hlediska naléhavě vyzývá k tomu, aby rozhodovací proces ohledně budování přehrad v plně míře zohledňoval lidská práva; připomíná především, že pokud mají projekty dopad na původní domorodé národy, musí se celý proces podřídit jejich předchozímu svobodnému a informovanému souhlasu; vyzývá k tomu, aby před schválením jakéhokoli projektu výstavby přehrad proběhlo důkladné posouzení jeho dopadu, které by v plné míře posoudilo ekologické a sociální náklady projektu, a to transparentním způsobem a za účasti veřejnosti;

41.  vyjadřuje obavu nad tím, že Světová banka vynaložila více než 100 miliard USD na budování přehrad, přičemž se většinou jednalo o rozsáhlé projekty výstavby vodních elektráren zaměřené na export, což vedlo k vysídlení přibližně 40–80 milionů lidí, ke ztrátě živobytí, k narušení ekosystémů a k obrovskému zadlužení rozvojových zemí;

42.  zdůrazňuje, že lidé, kteří byli vystěhování v důsledku budování přehrad, by neměli získat pouze finanční náhradu, ale že je rovněž třeba zajistit jejich dlouhodobou schopnost obstarat si živobytí;

43.  vyzývá k provedení uceleného a transparentního posouzení celé řady dostupných možností, jimiž lze omezit dopady povodní a naplnit potřeby v oblasti zdrojů vody a energie, kterého by se zúčastnily nejrůznější strany, s tím, že přednost by měla mít řešení založená na udržení ekosystémů a na zvýšení efektivity a udržitelnosti stávajících systémů;

44.  naléhavě žádá EU, aby se s cílem vyřešit problém povodní i nadále věnovala politice propagování obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor (tzv. „soft path stragety“); je si vědom toho, že se podmínky pro vznik povodní mění, a vyžadují proto flexibilní přístup; vyzývá ke zdokonalení předpovědi vzniku povodní, k zabezpečení jednotlivých budov před povodněmi a k vytvoření údolních niv a systémů odvádějících vodu na ochranu před povodněmi;

45.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0067.