Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2273(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0258/2011

Předložené texty :

A7-0258/2011

Rozpravy :

PV 24/10/2011 - 17
CRE 24/10/2011 - 17

Hlasování :

PV 25/10/2011 - 8.11
CRE 25/10/2011 - 8.11
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0455

Přijaté texty
PDF 352kWORD 127k
Úterý, 25. října 2011 - Štrasburk
Podpora mobility pracovníků
P7_TA(2011)0455A7-0258/2011

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o podpoře mobility pracovníků v Evropské unii (2010/2273(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 21, 45 a 47 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 15, 21, 29, 34 a 45 Listiny základních práv,

–   s ohledem na článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15.října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství(1),

–   s ohledem na směrnici Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách smlouvy nebo zaměstnaneckého vztahu(2),

–  s ohledem na klíčové pracovní normy Mezinárodní organizace práce;

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(4), zprávu z roku 2008 o uplatňování směrnice 2004/38/ES (KOM(2008)0840) a usnesení Rady z listopadu 2007 a dubna 2009 týkající se směrnice 2004/38/ES,

–  s ohledem na navazující dokument Komise o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (KOM(2009)0313),

–  s ohledem na návrh prozatímní zprávy nazvané „Srovnávací studie k uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států“, kterou na žádost Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu předložilo Evropské středisko pro občanskou akci (ECAS),

–  s ohledem na sdělení Komise o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES a na její záměr zveřejnit zjednodušené pokyny pro občany EU a co nejlépe přitom využít internet;

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2007 nazvané „Mobilita, nástroj pro zajištění většího počtu a vyšší kvality pracovních míst: Evropský akční plán pro pracovní mobilitu (2007–2010)“ (KOM(2007)0773),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2008 o dopadu volného pohybu pracovníků v kontextu rozšíření EU (KOM(2008)0765);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2008 nazvané „Nové dovednosti pro nová pracovní místa; Předvídání a zohledňování potřeb trhu práce a potřebných kvalifikací“ (KOM (2008)0868),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2010 nazvané „Potvrzení volného pohybu pracovníků: práva a hlavní vývojové změny“ (KOM(2010)0373),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – „Společně pro nový růst“ (KOM(2011)0206), které zahrnuje mobilitu pracovníků mezi dvanáct klíčových nástrojů,

–  s ohledem na strategii Evropa 2020, a zejména na její stěžejní iniciativy „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ a „Mládež v pohybu“,

–  s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 27. listopadu 2008 nazvané „Volný pohyb osob: zneužívání a nesprávné použití v souvislosti s právem na volný pohyb osob“,

–  s ohledem na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele ze dne 9. března 2009 nazvané „Profesionální a geografická mobilita pracovní síly a volný pohyb pracovníků v Evropské unii“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o problémech a perspektivách spojených s evropským občanstvím(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o Evropském akčním plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010)(7),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Určení přetrvávajících překážek mobility na vnitřním trhu práce(8),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0258/2011),

A.  vzhledem k tomu, že možnost žít a pracovat na území různých členských států – bez ohledu na etnický původ – je jednou ze základních svobod Unie, základní složkou občanství Unie a záležitostí uznanou ve smlouvách, statistiky přesto ukazují, že nadále velmi málo osob tohoto práva využívá navzdory zvláštním iniciativám, které jsou přijímány na podporu mobility pracovníků,

B.  vzhledem k tomu, že mobilita pracovníků EU by se měla podporovat všude v Evropské unii, kde je potřeba zaměstnanosti,

C.  vzhledem k tomu, že pracovníci z EU se mohou při hledání zaměstnání v hostitelském členském státě potýkat s potížemi a problémy,

D.  vzhledem k tomu, že právo žít a pracovat na území jiného členského států Unie patří k základním svobodám EU, tvoří základní složku jejího občanství a je uznáno ve smlouvách, přesto však ze statistik vyplývá, že navzdory zvláštním iniciativám přijímaným na podporu mobility pracovníků tohoto práva stále využívá příliš málo osob,

E.  vzhledem k tomu, že stávající míra mobility pracovníků nestačí na zvýšení účinnosti trhů práce v Evropské unii; vzhledem k tomu, že pouze 2,3 % obyvatel EU pobývá na území jiného členského státu, než ve státě, jehož jsou občany, ale 17 % obyvatel zamýšlí v budoucnosti využít volného pohybu a 48 % by v případě propouštění uvažovalo nad možností hledat si práci v jiné zemi,

F.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků je pro EU i členské státy kladným příkladem v sociální a hospodářské oblasti, představuje milník pro integraci EU, hospodářský rozvoj, sociální soudržnost, osobní zdokonalování na profesionální úrovni a pro boj proti předsudkům, rasismu a xenofobii a může zmírnit negativní dopady hospodářské krize a pomoci k lepší připravenosti na problémy spojené s globálními změnami, jelikož zapojuje všechny zúčastněné strany na úrovni rozhodování a vtahuje občanskou společnost do dialogu,

G.  vzhledem k tomu, že podpora mobility pracovníků pozitivně přispívá k dosažení cílů stanovených pro oblast zaměstnanosti ve strategii Evropa 2020; vyzývá Komisi k zahrnutí pracovní mobility do stěžejních iniciativ a žádá členské státy, aby zohlednily rozměr pracovní a geografické mobility při přípravě svých národních strategií a programů reforem;

H.  vzhledem k tomu, že málo flexibilní pracovní právní předpisy brzdí mobilitu pracovních sil v Evropě;

I.  vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2008 mají mobilní pracovníci ze zemí, které k EU přistoupily v roce 2004 a 2007 pozitivní dopad na hospodářství členských států, v nichž se mobilní pracovníci usazují;

J.  vzhledem k tomu, že nejnovější vývoj v naší společnosti, zejména co se týče průmyslových změn, globalizace, nových způsobů organizace práce, demografických změn a vývoje dopravních prostředků, vyžaduje větší míru mobility pracovníků;

K.  vzhledem k tomu, že v členských státech, které neuplatnily přechodná opatření týkající se volného pohybu pracovníků pocházejících ze členských států, které k EU přistoupily v roce 2004 a 2007, nebyl zaznamenán žádný negativní dopad, ale několik členských států se rozhodlo nadále uplatňovat na svých trzích práce omezení, pokud jde o státní příslušníky Rumunska a Bulharska,

L.  vzhledem k tomu, že i přes právní akty a programy EU zacílené na podporu volného pohybu pracovníků existují překážky v úplném uplatňování této základní svobody (např. sociální, jazykové, kulturní, právní a administrativní překážky, špatné návratové politiky, jež nesplňují potřeby migrujících pracovníků, nedostatečné uznávání zkušeností v rámci mobility, obtíže týkající se zaměstnání manžela / manželky nebo partnera / partnerky a zdlouhavý proces uznávání diplomů a odborných kvalifikací),

M.   vzhledem k tomu, že v průběhu hospodářské krize může profesní a geografická mobilita pracovníků přispět ke snížení nezaměstnanosti, jelikož přiřadí nabídku pracovních sil k poptávce, podpořit příležitosti k vytváření pracovních míst a přizpůsobování hospodářství, společnosti a demografických podmínek strukturálním změnám, a povzbudit hospodářský růst a konkurenceschopnost EU; proto se domnívá, že stávající postupy uznávání odborných kvalifikací představují pro mobilitu pracovníků v Evropské unii velkou překážku;

N.  vzhledem k tomu, že tyto překážky a omezení porušují základní právo pracovníků, činí obnovu hospodářství EU obtížnější a mohou mít kontraproduktivní účinky, jako je nárůst nezákonné práce, rozmach stínové ekonomiky a vykořisťování pracovníků,

O.  vzhledem k tomu, že diskriminace na základě sexuální orientace je podle článku 21 Listiny základních práv zakázána;

P.   vzhledem k tomu, že současná hospodářská krize má negativní účinky na mobilitu a nejvíce postihla pracovníky vykonávající dočasnou práci anebo pracující na částečný úvazek, přičemž jednou z nejvíce postižených kategorií jsou ženy;

Q.   vzhledem k tomu, že pokud jde o mobilitu pracovníků v rámci EU, pozorujeme mezi ženami a muži výrazné rozdíly (muži uvádějí, že se stěhují z důvodu nového zaměstnání nebo převedení na jinou práci mnohem častěji než ženy, 44 % oproti 27 %(9)); vzhledem k tomu, že je třeba na základě genderově rozčleněných údajů lépe monitorovat fenomén mobility;

1.  poukazuje na to, že zpráva Komise KOM(2008)0840 uvádí, že členské státy trvale porušují uplatňování směrnice 2004/38/ES, což má dopad na volný pohyb pracovníků, a tato situace vedla k tomu, že bylo podáno několik individuálních stížností, žádostí a více než 40 otázek ze strany Parlamentu, v důsledku čehož Komise zahájila pět řízení pro nesprávné uplatňování této směrnice;

2.  vítá sdělení Komise KOM(2010)0373, které popisuje a vysvětluje současný stav volného pohybu pracovníků, ale lituje, že není stanoveno dostatečné množství konkrétních opatření či řešení problémů v oblasti mobility;

3.  vítá iniciativy, jež podnikla Komise, jako např. „nástroj na posílení mobility žen“ (WO.M.EN – WOmen Mobility ENhancement Mechanism) a vyzývá ji, aby rozšířila a zlepšila rozsah projektů zaměřených na zvýšení pracovní mobility žen;

4.  vyzývá Komisi, aby nadále podporovala pracovní mobilitu, a to tím, že představí dlouhodobou, komplexní, víceoborovou strategii mobility s cílem zamezit veškerým stávajícím právním, administrativním a praktickým překážkám ve volném pohybu pracovníků; vyžaduje soudržnou, účinnou a transparentní politiku zaměřenou na požadavky pracovního trhu a hospodářské trendy;

5.  vyzývá Komisi, aby posílila mobilitu pracovní síly tím, že naplánuje a podpoří další strategie poskytování zjednodušených informací o právech migrujících pracovníků, o výhodách, které mobilita přináší celkovému procesu rozvoje, a rovněž o přínosech pro hospodářství EU a jejích členských států; zvyšování povědomí zaměstnanců, příslušníků jejich rodin a zúčastněných stran o jejich právech, příležitostech a o dostupných nástrojích v oblasti volného pohybu představují klíčové prvky v efektivním provádění právních předpisů EU;

6.   je toho názoru, že mobilitu je možné prosazovat účinným způsobem pouze tehdy, bude-li dosaženo výrazného zlepšení v oblasti solidarity a sdílené odpovědnosti ze strany členských států a formulováním jasného regulačního rámce, kterým se bude řídit legální migrace;

7.   vyzývá členské státy, aby odstranily překážky mobilitě pracovníků tím, že nabídnou osobám (z nichž většinu tvoří ženy), které následují své manžely, manželky či partnery do jiného členského státu, odpovídající služby, jako jsou kurzy, které jim umožní integrovat se do nového sociálního a kulturního prostředí, např. jazykové kurzy či kurzy odborného vzdělávání;

8.  konstatuje však, že mobilita by měla zůstat dobrovolná; zdůrazňuje, že na úrovni EU by měly být lépe mírněny negativní vedlejší účinky zvýšené mobility, k nimž patří odliv mozků a mládeže i negativní vliv na rodinnou soudržnost a na děti v případě, že jeden nebo oba rodiče pracují v zahraničí;

9.   vyzývá členské státy, aby vytvořily mechanizmy spolupráce, jež mají za cíl zabránit zničujícím dopadům, jež na rodiny, a zejména na děti, má odloučení od rodičů a vzdálenost mezi nimi;

Administrativní zjednodušení a právní hlediska

10.  vzhledem k ustanovením smluv a stávajících právních předpisů připomíná, že členské státy mají povinnost zjednodušit administrativní postupy týkající se výkonu volného pohybu pracovníků za účelem optimálního uplatňování tohoto práva a vyloučení neopodstatněných, zbytečných nebo těžkopádných administrativních postupů, které omezují uplatňování tohoto práva;

11.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala zefektivnění administrativních postupů a administrativní spolupráce, aby byla umožněna součinnost mezi vnitrostátními orgány;

12.  vybízí členské státy k rozvíjení efektivnějších komunikačních kanálů mezi migrujícími pracovníky a příslušnými státními službami, aby zaměstnanci získali úplný přístup k informacím o svých právech a povinnostech;

13.  zdůrazňuje, že práva pracovníků je možné uplatňovat lepším způsobem, pokud migrující pracovník z EU vykonává v hostitelském členském státě legální výdělečnou činnost;

14.   zdůrazňuje, že pracovnice, které se stěhují do zahraničí za prací, jež zahrnuje péči o dítě či starší osobu, jako jsou opatrovatelky, „au-pair“, chůvy a zdravotní sestry, jsou často zaměstnávány soukromými subjekty, jako jsou rodiny, či členové rodin, a pracují bez smlouvy nebo nelegálně, a v důsledku toho nemají žádná práva ani nároky na výhody plynoucí ze sociálního zabezpečení, zdravotní péče atd.;

15.  je znepokojen nedostatečným prováděním a prosazováním stávajících směrnic týkajících se volného pohybu pracovníků, zejména směrnice 2004/38/ES, pokud jde o právo na vstup a pobyt pro rodinné příslušníky ze třetích zemí, a zdlouhavé administrativní postupy a požadavky na dodatečné dokumenty v souvislosti s pobytem (pracovní povolení, důkazy o uspokojivém ubytování), jež jsou v rozporu se směrnicí 2004/38/ES;

16.  vyzývá Komisi, aby plně uplatnila své výsady vyplývající ze smluv a trvale a komplexně sledovala uplatňování směrnice 2004/38/ES a v případě potřeby vykonala své právo na zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům, které nedodržely své povinnosti;

17.  vyzývá členské státy, aby přezkoumaly svá ustanovení pro regulaci přechodných období pro přístup na svůj trh práce, jež mohou mít v dlouhodobém výhledu nepříznivý dopad na základní hodnoty a práva zakotvené ve Smlouvách EU, jako je svoboda pohybu, nediskriminace a solidarita a rovná práva; vítá proto nedávné rozhodnutí některých členských států plně otevřít svůj trh práce některým členským státům, které k EU přistoupily v roce 2004, a vyjadřuje politování nad nedávnými legislativními návrhy v jiných členských státech, jejichž cílem je oslabit práva pracovníků z členských států, které k EU přistoupily v letech 2004 a 2007; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda nejsou takové politiky v rozporu s právními předpisy EU;

18.  vyzývá Komisi, aby posílila stávající právní rámec pro uznávání odborných kvalifikací, který je stanoven směrnicí 2005/36/ES;

19.  vyzývá Komisi, aby revidovala nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství(10), a zohlednila tak návrhy z tohoto usnesení Evropského parlamentu;

20.  vyzývá Komisi, aby zajistila uplatňování nařízení „Brusel I“ (nařízení Rady (ES) č. 44/2001) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze strany členských států; klade důraz na význam nařízení „Brusel I“ pro sankce a pokuty za vykořisťování pracovníků;

21.  vyzývá Komisi, aby zajistila provádění směrnice 2004/38/ES členskými státy bez jakékoli diskriminace, včetně diskriminace na základě sexuální orientace; připomíná Komisi předchozí výzvy k zajištění volného pohybu pro všechny občany EU a jejich rodiny, bez ohledu na jejich sexuální orientaci;

Vazby na ostatní politiky

22.  konstatuje, že na právo na volný pohyb pracovníků nelze pohlížet odděleně od ostatních práv a základních zásad EU a že dodržování evropského sociálního modelu a práv, jež zaručuje Evropská úmluva o lidských právech, jak je uvedeno v Listině základních práv EU, bude nabízet možnost důstojných pracovních míst, odpovídající pracovní podmínky, včetně ochrany a bezpečnosti práce, práva na sociální zabezpečení, rovné zacházení a sladění rodinného života s požadavky zaměstnání, a svobodné poskytování služeb; zdůrazňuje, že základním prvkem těchto práv je právo volit v místních, regionálních a evropských volbách a vyzývá k jeho lepšímu dodržování; konstatuje, že může dojít k zaniknutí práva volit ve vnitrostátních volbách konaných v členských státech původu, a domnívá se, že této problematice je třeba věnovat pozornost;

23.  vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnávací přehled problémů, s nimiž se setkávají pracovníci Unie, chtějí-li využít svého práva na volný pohyb, a způsobů, jimiž se s nimi členské státy vypořádávají, a mohla tak posoudit, zda jsou řešeny důkladně a efektivně;

24.  vyzývá Komisi, aby podrobně vyhodnotila stávající hospodářskou situaci v členských státech s ohledem na trhy práce; vyzývá členské státy, aby v oblasti práce lépe využily migrační politiky s cílem vypořádat se s nedostatkem pracovních sil a podpořit vnitřní produkci;

25.  blahopřeje Komisi k propojení mobility pracovníků se strategií Evropa 2020 a zastává názor, že to má zásadní význam pro podporu blahobytu v rámci EU skrze řádné a udržitelné vytváření pracovních míst;

26.  zdůrazňuje, že je důležité, aby stejné zacházení s pracovníky a náležitá ochrana pracovních práv byly vždy v souladu s platnými právními předpisy a kolektivními dohodami v daném členském státě; je přesvědčen, že v celé EU by měla platit zásada „stejné odměny za stejnou práci“ ve spojení s rovností pohlaví, aby se zabránilo mzdovému a sociálnímu dumpingu; zdůrazňuje, že práva budou k užitku všem, pouze budou-li řádně prováděna a vymáhána; proto žádá Komisi a členské státy EU, aby zajistily, že volný pohyb nebude nikdy zneužit k nerovnému zacházení, mzdovému a sociálnímu dumpingu;

27.  domnívá se, že je třeba právní předpisy EU a členských států lépe koordinovat, aby se zamezilo jakýmkoli druhům překážek v uplatňování a užívání práva volného pohybu pracovníků;

28.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na subsidiaritu zajistily řádné provádění stávajících právních předpisů o nediskriminaci, přijaly praktická opatření k prosazování zásady rovného zacházení ve vztahu k mobilním pracovníkům a bojovaly proti předsudkům, rasismu a xenofobii;

29.  naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby posílily politiku EU v oblasti boje proti přímé a nepřímé diskriminaci, vykořisťování migrujících pracovníků v Evropské unii a porušování jejich práv v důsledku jejich nedostatečné znalosti jazyků a předpisů, které se vztahují na jejich zaměstnání v hostitelském členském státě;

30.  vybízí členské státy, aby zajistily, že orgány odpovědné za sledování trhu práce budou věnovat větší pozornost ochraně práv mobilních pracovníků, zejména tím, že zlepší vzdělávání, zvýší povědomí v oblasti pracovního práva;

31.  domnívá se, že změny právních předpisů členských států v oblasti sociálního zabezpečení, systémů péče a zdanění je třeba předem prověřit a zjistit, jaký dopad budou mít na volný pohyb pracovníků; vyzývá tudíž k zavedení povinnosti provádět posouzení dopadů v pohraničních oblastech, z něhož vyplynou podrobné informace o překážkách volného pohybu;

32.  poukazuje na to, že zvýšení přeshraniční mobility vyžaduje rovněž aktivní zapojení sociálních partnerů, s cílem zajistit dotyčným pracovníkům, zejména těm, kteří přechodně pracují v zahraničí, přiměřené a efektivní informace, podporu a ochranu v oblasti jejich sociálních a pracovních práv;

33.  domnívá se, že pro účinné uplatňování všech politik souvisejících s volným pohybem pracovníků, musí probíhat koordinace činností, zejména v oblasti dokončení vnitřního trhu, koordinace systémů sociálního zabezpečení, nároků na penzijní připojištění, ochrany pracovníků, přeshraniční zdravotní péče, vzdělávání a odborné přípravy, daňových opatření, jako jsou opatření na zamezení dvojímu zdanění, a zákazu diskriminace;

34.   zdůrazňuje, že pracovní omezení představují překážku pro fungování vnitřního trhu a že hospodářská krize prokázala, že je nezbytné prosazovat volný pohyb pracovníků;

35.   opakuje, že má-li se zabránit nesrovnalostem v rámci vnitřního trhu EU, musí členské státy s ohledem na zaměstnanost upřednostňovat občany Unie a mohou upřednostňovat občany třetích zemí, kteří se uchází o pracovní místa vyžadující vysokou kvalifikaci, jak stanoví směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci(11); zdůrazňuje důležitost zamítání žádostí o modrou kartu EU v odvětvích pracovního trhu, u nichž je přístup pro pracovníky z jiných členských států omezen na základě přechodných ustanovení;

36.   vyzývá evropské a vnitrostátní orgány, aby lépe koordinovaly své činnosti v oblasti poskytování informací a pomoci občanům, sledování uplatňování práva na volný pohyb pracovníků v praxi a způsob, jímž jej jednotlivci využívají, s cílem urychlit dosažení mobility pracovní síly;

37.   je toho názoru, že vhodné systémy sociálního zabezpečení velmi usnadňují geografickou a profesní mobilitu pracovníků a že otázka sociálního začlenění pracovníků a opětovného sociálního začlenění navrácených pracovníků musí být zahrnuta do politiky v oblasti pracovní mobility; zdůrazňuje, že k tomu účelu má uznání již nabytých práv a lepší porozumění rozdílům v systémech jednotlivých členských států zásadní význam, což je třeba podporovat;

38.   vyzývá členské státy, aby se zabývaly otázkou falešné samostatně výdělečné činnosti u mobilních pracovníků; zdůrazňuje, že těmto pracovníkům je třeba zajistit přístup k právům a ochraně;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby proti xenofobii vůči všem pracovníkům z EU bojovaly tím, že v hostitelských členských státech zajistí prostředky na integraci a na informace a budou podporovat porozumění, kulturní rozmanitost a úctu;

40.  zdůrazňuje, že účinné uplatňování volného pohybu pracovníků vyžaduje koordinovanou činnost evropských a vnitrostátních orgánů, aby bylo možné usnadnit a zjednodušit administrativní postupy v otázkách, které nepřímo souvisí s tímto právem, jako jsou převod registrace vozidel a zajištění dostupnosti lékařské dokumentace, vytvoření aktuální komplexní databáze pracovníků ve zdravotnictví, zamezení dvojímu zdanění, jasná pravidla pro úhradu léčebných výloh atd.;

41.  domnívá se, že mají-li migrující pracovníci efektivně těžit z nabytých výsad, je třeba jim umožnit využívání přenosných práv na sociální zabezpečení;

42.  domnívá se, že malé a střední podniky mohou svým působením přispět k hospodářské obnově a rozvoji, protože jsou primárním zdrojem, který vytváří pracovní místa; opakuje proto, že je nutné, aby se EU zavázala k podpoře a rozvoji malých a středních podniků (např. pomocí facility mikrofinancování Progress), zejména prostřednictvím aktivních politik zaměstnanosti a programů v oblasti odborné přípravy a vzdělávání;

43.  vyzývá příhraniční regiony, aby zvážily uzavření dohod o podpoře přeshraniční mobility pracovních sil s cílem v těchto regionech získat vzájemné (vzájemně prospěšné) výhody;

Opatření na podporu volného pohybu

44.  vyzývá členské státy, aby vymýtily stávající přechodné překážky týkající se volného pohybu pracovníků pro členské státy, které k EU přistoupily v roce 2007; je toho názoru, že tyto překážky zavádějí dvojí normy, jsou kontraproduktivní a představují diskriminační opatření zaměřená proti evropským občanům, a zároveň vyzývá, aby byla v celé Unii účinně vymáhána preferenční doložka;

45.  je toho názoru, že mobilita pracovníků v rámci Evropské unie je nezbytná pro hospodářskou obnovu a dosažení cílů strategie Evropa 2020; naléhavě proto žádá členské státy, které nadále uplatňují omezení přístupu na trh práce pro rumunské a bulharské občany, aby tato omezení do konce roku 2011 odstranily v souladu s termínem stanoveným ve smlouvě o přistoupení;

46.  vyzývá k bližší a účinnější spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány při ověřování, zda jsou pracovní smlouvy v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy EU; poukazuje na to, že v případech nedodržení těchto předpisů musí být zaručena vzájemná podpora a výměna informací mezi členskými státy; žádá Komisi, aby na tento proces dohlížela;

47.  vyzývá veřejné orgány a všechny zúčastněné strany, aby vynaložily nejvyšší možné úsilí o zvýšení povědomí pracovníků o jejich právech a o různých nástrojích (pracovní právo, kolektivní smlouvy, kodexy chování, předpisy o sociálním zabezpečení), které upravují jejich pracovní poměr a stejně tak jejich pracovní a životní podmínky;

48.  vyjadřuje politování nad snížením počtu inspekcí práce v EU; zdůrazňuje, že účinné kontroly jsou základním předpokladem pro zajištění rovného zacházení a rovných podmínek; vyzývá členské státy, aby zvýšily počet inspekcí práce a poskytly jim dostatečné prostředky; vyzývá Komisi, aby v oblasti inspekcí práce zlepšila spolupráci a koordinaci;

49.  domnívá se, že členské státy by měly zajistit, aby se děti mobilních pracovníků EU nemusely potýkat s problémy spojenými s jejich národností nebo občanstvím v důsledku pracovní volby jejich rodičů, a že je třeba důkladně se zabývat konkrétními potřebami dětí mobilních pracovníků s cílem vytvořit v této oblasti účinnou politiku;

50.  zdůrazňuje, že členské státy by měly zlepšit situaci dětí, které rodiče zanechali doma a pomoci jim normálně se vyvíjet a těžit ze vzdělání a přiměřeného společenského života;

51.  vyjadřuje obavy nad rostoucím množstvím případů nucené práce v EU, která je v některých oblastech úzce propojena s organizovanou trestnou činností; zdůrazňuje, že nucená práce se musí stát klíčovou prioritou činnosti agentur EUROPOL a EUROJUST; naléhavě žádá členské státy, aby zvýšily své společné úsilí v oblasti kontroly, stíhání a trestání nucené práce a aby zajistily, že to bude zahrnuto do trestních postihů; zdůrazňuje, že je nutné zavést opatření, která zajistí ochranu obětí nucené práce;

52.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala zveřejnila pozitivní dopady i záporné stránky pracovní mobility pro hostitelské i domovské země a pro EU, a to z hlediska sociální, ekonomické a geografické soudržnosti a aby zdůraznila důsledky, jakými jsou např.: hospodářské ztráty, nárůst nehlášené práce a nezákonné pracovní podmínky v důsledku nejasné právní situace způsobené platností přechodných opatření, nedostatečná informovanost občanů EU o jejich právech a důsledky opožděného zavádění opatření členskými státy v oblasti integrace pracovníků EU z integrační vlny v roce 2004 a 2007; vyzývá Komisi a členské státy, aby zabránily zavedení přechodných opatření, jež omezují volný pohyb pracovníků a negativně ovlivňují konkurenceschopnost trhů práce v EU, a to v případe všech současných členských států i kandidátských zemí;

53.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svých iniciativách zaměřených na podporu geografické mobility mladých lidí prostřednictvím programů mobility ve vzdělávání, a využila přitom veškeré stávající programy, které s tímto tématem souvisí;

54.  vítá plán Komise zavést pravidelné systematické hodnocení dlouhodobé nabídky a poptávky na trzích práce v EU až do roku 2020 rozdělené podle odvětví, povolání, úrovní kvalifikace a zemí, a důrazně doporučuje koordinaci politik zaměstnání a vzdělávacích politik mezi členskými státy za účelem dosažení cílů stanovených ve strategii EU 2020, pokud jde o tvorbu pracovních míst a zamezení vzniku budoucích nepřímých překážek, které mohou bránit ve výkonu práva na volný pohyb, jako je neuznávání diplomů z jiných členských států EU; plán by měl jasně označit nedostatky pracovních sil v EU z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska;

55.  žádá o vypracování a zavedení vhodných opatření s cílem zastavit přetrvávající diskriminaci a negativní stereotypy, jako jsou ty, jimž jsou vystaveni pracovníci z východní a jižní Evropy, a podpořit integraci pracovníků, kteří ve společnosti hostitelské země uplatňují právo na volný pohyb;

56.  vyzývá orgány na všech úrovních, aby dané politice zajistily podporu a zvyšovaly povědomí o možnostech a výhodách mobility, především pro ty, kteří hledají své první zaměstnání, přičemž zdůrazňuje koordinační úlohu Komise;

57.  domnívá se, že členské státy by měly usnadnit uznávání diplomů a kvalifikací a v této oblasti stanovit obecná kritéria, jelikož právě v tom velmi často spočívá řada obtíží pro osoby, které hledají práci v jiném členském státě, než je jejich země původu;

58.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy hostitelské politiky, jimiž aktivně podporují občany jiných států EU k opuštění jejich země; žádá Komisi, aby prověřila, zda tyto politiky porušují právo na volný pohyb;

Úřady práce a informování pracovníků

59.  uznává a zdůrazňuje význam veřejných úřadů práce, a zejména systému a sítě EURES v oblasti podpory pracovní mobility v rámci celé EU, a především v přeshraničních regionech, která poskytuje informace o volných pracovních místech, o právech a povinnostech spojených s migrací, včetně přistěhovalectví, a spojených s přeshraniční prací, a stejně tak informace o možnostech vzdělávání a odborné přípravy a pracovních a životních podmínkách; zdůrazňuje, že sociální partneři mají zvláštní úlohu v poskytování poradenství zaměstnancům v rámci přeshraničních partnerství; zdůrazňuje, že síť EURES by měla zůstat prostředkem k zajišťování spravedlivé mobility, a proto vyzývá Komisi, aby nadále poskytovala finanční prostředky na podporu činnosti sociálních partnerů v pohraničních regionech;

60.  vyzývá k rozvoji institucionálních kapacit sítě EURES a k podpoře její koncepce centrálního nástroje pro usnadnění mobility pracovníků a jejich rodin;

61.  je znepokojen omezením finančních prostředků pro poradce EURES; vyzývá, aby byl učiněn závazek ohledně dlouhodobé strategie, která službě EURES a jejím pracovníkům umožní účinně vykonávat její úkoly, a konstatuje, že toho lze dosáhnout, pouze budou-li navýšeny finanční prostředky;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, díky nimž bude spolupráce mezi sítí EURES a příslušnými vnitrostátními veřejnými orgány produktivnější a efektivnější;

63.  vybízí členské státy, aby ve spolupráci s Komisí podporovaly síť EURES mezi občany, zajistily příslušnou dokumentaci a poradenství o jejím využití v rámci úřadů práce a rovněž pořádaly setkání na podporu mobility v rámci vysokoškolského vzdělávání;

64.  domnívá se, že by měly být dále zlepšovány informace poskytované pracovníkům z EU týkající se přínosů, práv a povinností vyplývajících z pracovní mobility; vyzývá Komisi, aby koordinovala svou činnost s vnitrostátními orgány a rozvíjela vztahy mezi sítí EURES a internetovou sítí pro řešení problémů SOLVIT, s cílem zlepšit kvalitu služeb poskytovaných občanům, kteří využívají svého práva na mobilitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby zřídily vícejazyčné poradenské agentury pro vysílané migrující pracovníky EU, zejména v místech s vysokým podílem těchto zaměstnanců;

65.  zdůrazňuje, že v podpoře aktivních politik zaměstnanosti by měly mít nejvyšší prioritu informace o vzdělávání a vzdělávacích programech dostupných v celé EU;

66.  naléhavě vyzývá k důraznějšímu provádění směrnice Rady ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (91/533/EHS) (takzvaná „směrnice o informacích“)(12), v níž je stanovena minimální úroveň informací o pracovním poměru, které by zaměstnanci měli dostat od svého zaměstnavatele, včetně veškerých příslušných ustanovení ohledně jejich postavení v zaměstnání v hostitelské zemi;

67.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy podporovala aktivní zapojení sociálních partnerů, a tím zajistila uplatňování a upevňování práv migrujících pracovníků v praxi;

68.  zdůrazňuje, že je nutné, aby zaměstnanci a zaměstnavatelé navázali spolupráci v rámci sítě EURES;

69.  vyzývá k tomu, aby mezi národními a regionálními orgány probíhal intenzivnější dialog a užší koordinace, jelikož právě tyto orgány jsou pro mnoho občanů obvykle prvním zdrojem informací, jsou jim blízké a znají jejich potřeby, a aby se ve větší míře zapojili sociální partneři;

70.  vyzývá členské státy, aby přísněji dohlížely na činnost personálních agentur, a tím předcházely porušování práv mobilních pracovníků a vzniku nenaplněných očekávání, což by mohlo vést k omezení volného pohybu pracovníků a ohrožení jejich sociálního zabezpečení;

71.  vyzývá Komisi a členské státy, aby monitorovaly situaci agentur a organizací nabízejících pracovní místa pracovníkům z jiných členských států a aby identifikovaly případy poskytování potencionální nezákonné pracovní nabídky či nabídky práce na černo nebo agentury / organizace, jež nabízejí fiktivní pracovní místa;

72.  zdůrazňuje, že v souvislosti s uplatňováním svobody pohybu by zaměstnavatelé měli mít povinnost poskytnout zahraničním pracovníkům informace o právech zaměstnanců v zemi, kde jsou zaměstnáni; kromě toho je třeba v členských státech zřídit vícejazyčné poradenské agentury pro migrující pracovníky;

73.  vyzývá Komisi, aby připravila sdělení o dopadu zdanění na pracovníky, kteří spadají pod působnost této směrnice, a tím zajistila lepší porozumění a předložila možnosti řešení zásadních překážek, které mohou stát v cestě mobilitě pracovníků nebo od ní odrazovat;

Získávání dovedností a znalostí pro získání větší konkurenceschopnosti

74.  má-li být zajištěna a navýšena konkurenceschopnost Evropy, největší prioritou musí být investování do formálního a neformálního vzdělávání, odborné přípravy, výměny pracovních zkušeností a koordinovaných opatření na urychlení procesu pracovní mobility;

75.  zastává názor, že je třeba posílit aktivní politiky v oblasti trhu práce, konkrétně celoživotní učení a odborné vzdělávání, neboť ty mohou přispět ke zvýšení mobility pracovní síly, usnadnit přechodná období v dobách strukturální nezaměstnanosti a umožnit pracovníkům přizpůsobení se změnám na trhu práce;

76.  blahopřeje Komisi k její stěžejní iniciativě Mládež v pohybu a k zahájení Programu pro nové dovednosti a pracovní místa a vítá zejména pilotní projekt „První zaměstnání v rámci sítě EURES“ a navrhovanou akci pro vytvoření evropského pasu dovedností;

77.  vítá skutečnost, že v rámci vzdělávání jsou rozvíjeny dovednosti mládeže nezbytné k práci a k pobytu v jiných zemích; zastává názor, že lidé mají právo žít a pracovat v zemi, kterou si vyberou;

78.  domnívá se, že dovednosti a znalosti odpovídající specifickým vnitrostátním, regionálním či lokálním tržním požadavkům posílí mobilitu pracovníků, a žádá Komisi, aby sestavila plán poptávky po dovednostech a střednědobé a dlouhodobé hodnocení ohledně budoucích pracovních míst, v němž může být nabídnuto přiřazení nabídky a poptávky, jakož i střednědobé a dlouhodobé výhledy pro nedostatek pracovníků ve vybraných profesích, který se může projevit při demografických změnách v populaci a stárnutím obyvatelstva;

79.  domnívá se, že mobilita pracovní síly je obousměrný proces; na jedné straně vede k tomu, že aktivní populace získává dovednosti a znalosti prostřednictvím všech druhů vzdělávání, a tím se připravuje na konkurenci při hledání nového zaměstnání, a na druhé straně mohou mobilní pracovníci díky mobilitě pracovních sil zdokonalovat své dovednosti a rozšiřovat znalosti, neboť získávají více praktických zkušeností a znalostí na nových místech;

80.  je přesvědčen, že mobilitu je třeba podporovat především v odborném vzdělávání, neboť v této oblasti stále existují nedostatky; zdůrazňuje význam programů, jako např. Leonardo, a vyzývá členské státy a podniky zapojené do odborného vzdělávání, aby je více využívaly a rovněž jejich využití usnadnily;

81.  rovněž žádá, aby byly uznány nové dovednosti, které mobilní pracovníci v rámci své mobility nabudou, aby byl doceněn jejich zvýšený osobní potenciál a bylo usnadněno jejich udržitelné profesní začlenění;

82.  je toho názoru, že mladí pracovníci by neměli být jediným středem zájmu a že je třeba sestavit cílené strategie podporující a usnadňující volný pohyb pro různé kategorie pracovníků založené na specifických vlastnostech (věk, pohlaví, dovednosti, příslušnost ke zranitelným skupinám a skupinám menšin), aby se mobilita mohla pro všechny kategorie zaměstnanců stát možností;

83.  vyzývá členské státy, aby přizpůsobily své strategie celoživotního vzdělávání a odborného vzdělávání vývoji na trzích práce a poskytovaly přenositelné dovednosti, které dosahují širšího pokrytí, pokud jde o geografickou oblast a znalosti, a to s cílem řádně tyto strategie sladit s nabídkou pracovních míst;

84.  vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly v oblasti dosahování vyšší srovnatelnosti školních a vysokoškolských osnov a vzdělávacích systémů v EU pomocí zjednodušeného vzájemného uznávání kvalifikací s cílem též podpořit vzájemné uznávání vzdělávacích kvalifikací, což má zásadní význam; zdůrazňuje však, že toto se liší od uznávání kvalifikací u regulovaných povolání, přestože by i u těchto profesí uvítal obecně liberalizovanější přístup; v souvislosti s tím vítá skutečnost, že narostl počet dohod o přeshraniční spolupráci uzavřených mezi vysokými školami a univerzitami, a vyzývá členské státy, aby tento vývoj podpořily;

85.  vybízí členské státy, aby posílily zapojení malých a středně velkých podniků do celoživotního učení, skrze pobídky pro zaměstnance a zaměstnavatele, se zvláštním důrazem na výuku jazyků a nových technologií a v souladu s požadavky trhu práce, jelikož většina pracovní síly v Evropě je zaměstnána v malých a středních podnicích a tímto způsobem může být konkurenceschopnější, což však rovněž posílí mobilitu, která v řadě členských států vyřeší problém s obsazováním volných pracovních míst;

86.  je toho názoru, že je nutné nalézt lepší součinnost mezi programy na podporu volného pohybu studentů, osob podstupujících odbornou přípravu a stážistů a programy, jež jsou specificky zaměřené na podporu volného pohybu pracovníků;

87.  vybízí členské státy, aby s pomocí Evropské komise a sociálních partnerů vytvářely struktury pro podporu výuky cizích jazyků a pro vzdělávání v oblasti kulturních tradic hostitelských členských států, jichž by využívaly rodiny migrujících pracovníků, zejména z toho důvodu, že tyto faktory nadále brzdí mobilitu evropských občanů;

88.  je toho názoru, že nedostatečná znalost jazyků (zejména v případě dospělých) je nadále významnou překážkou v pracovní mobilitě, která by mohla vést ke zvýšení výskytu nehlášené pracovní činnosti; vyzývá členské státy, aby aktivně prosazovaly výuku cizích jazyků a rozšířily ji na všechny typy škol, a vyzývá Komisi, aby v této oblasti vyvíjela patřičné úsilí;

o
o   o

89.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2.
(2) Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32.
(3) Úř. věst. L 200, 7.6.2004, s. 1.
(4) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.
(5) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(6) Úř. věst., C 137 E, 27.5.2010, s. 14.
(7) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 23.
(8) Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 14.
(9) Studie agentury Eurofound „Mobilita v Evropě – cesta vpřed“.
(10) Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2.
(11) Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17.
(12) Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32.

Právní upozornění - Ochrana soukromí