Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 29. září 2011 - Štrasburk
Změna nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci ***I
 Situace v Palestině
 Summit Země Rio+20
 Budoucnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci
 Zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci
 Civilisté zranění ve válce

Změna nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci ***I
PDF 288kWORD 43k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (KOM(2011)0336 – C7-0161/2011 – 2011/0147(COD))
P7_TA(2011)0428A7-0308/2011

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2011)0336),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 175 třetí odstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0161/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem

–  po konzultaci s Výborem regionů

–  s ohledem na článek 55 a čl. 46 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0308/2011),

1.  přijímá svůj níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 29. září 2011 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci

P7_TC1-COD(2011)0147


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 175 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006(2) zřídilo Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“), jenž má Unii umožnit poskytnout podporu pracovníkům postiženým propouštěním v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací a projevit solidaritu s těmito pracovníky.

(2)  Jako součást reakce na finanční a hospodářskou krizi nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 ze dne 18. června 2009(3) změnilo nařízení (ES) č. 1927/2006 tím, že zejména stanovilo dočasnou odchylku, kterou se rozšiřuje oblast působnosti uvedeného nařízení tak, aby se vztahovalo i na propouštění v důsledku krize, a dočasné zvýšení míry spolufinancování z EFG.

(3)  Vzhledem ke stávající hospodářské a finanční situaci v Unii je vhodné prodloužit tuto odchylku předtím, než dne 30. prosince 2011 skončí její platnost.

(4)  Nařízení (ES) č. 1927/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V čl. 1 odst. 1a nařízení (ES) č. 1927/2006 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:"

Tato odchylka se použije na všechny žádosti podané do 31. prosince 2013.

"

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011.
(2) Úř. věst. L 48, 22.2.2008, s. 82.
(3) Úř. věst. L 167, 29.6.2009, s. 26.


Situace v Palestině
PDF 203kWORD 41k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o situaci v Palestině
P7_TA(2011)0429RC-B7-0525/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Blízkém východě,

–  s ohledem na závěry Rady o mírovém procesu na Blízkém východě ze dne 8. prosince 2009, 13. prosince 2010 a 18. července 2011,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na odpovídající rezoluce OSN, zejména na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 (1947) a 194 (1948) a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 (1967), 338 (1973), 1397 (2002), 1515 (2003) a 1850 (2008),

–  s ohledem na prohlášení kvartetu pro Blízký východ, zejména na prohlášení ze dne 23. září 2011,

–  s ohledem na čl. 10 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že u příležitosti 66. zasedání Valného shromáždění OSN prezident Palestinské národní správy Mahmúd Abbás požádal o uznání palestinské státní suverenity a členství v OSN;

B.  vzhledem k tomu, že Palestina je stálým pozorovatelem Valného shromáždění OSN, aniž by byla jeho členem;

C.  vzhledem k tomu, že Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodlo ve své rezoluci č. 181 ze dne 29. listopadu 1947 vytvořit na území bývalého mandátu Palestina dva samostatné státy;

D.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně potvrdila svou podporu řešení založenému na existenci dvou států, tedy izraelského státu a nezávislého, demokratického, sousedního a životaschopného palestinského státu, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí, vyzvala k obnovení přímých mírových jednání mezi Izraelci a Palestinci a prohlásila, že by neměly být uznány jiné změny hranic existujících před rokem 1967, včetně hranic Jeruzaléma, než změny, na nichž se obě strany dohodly;

E.  vzhledem k tomu, že podle Světové banky, MMF a OSN dosáhla v posuzovaných klíčových odvětvích palestinská samospráva vyšší úrovně, než je úroveň nezbytná pro zajištění fungujícího státu, a palestinské orgány vycházejí ve srovnání s orgány v existujících státech lépe;

F.  vzhledem k tomu, že právo Palestinců na sebeurčení a vlastní stát je nezpochybnitelné, stejně jako právo Izraele existovat v rámci bezpečných hranic;

G.  vzhledem k tomu, že po arabském jaru, je vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu ještě naléhavější a je hlavním zájmem obou stran, všech národů v této oblasti a celého mezinárodního společenství;

H.  vzhledem k tomu, že na neformálních schůzkách konaných 2. a 3. září 2011 ministři zahraničních věcí členských států EU předložili v rámci debaty zaměřené na mírový proces na Blízkém východě různé postoje a příslušné diplomatické iniciativy plánované během zářijového zasedání Valného shromáždění OSN;

1.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise a vlády členských států EU, aby pokračovaly v úsilí při hledání společného postoje EU k žádosti palestinské samosprávy o členství v OSN a zabránily rozporným postojům členských států;

2.  podporuje a vyzývá členské státy, aby v rámci jednání, která mají být završena v průběhu probíhajícího 66. zasedání Valného shromáždění, vyřešily jednotně legitimní žádost palestinského lidu na zastoupení svého státu v Organizaci spojených národů;

3.  vyzývá současně celé mezinárodní společenství, včetně EU a jejích členských států, aby znovu potvrdilo svůj pevný závazek týkající se bezpečnosti Státu Izrael;

4.  znovu vyjadřuje pevnou podporu řešení založenému na existenci dvou států, jejichž hranice budou odpovídat hranicím v roce 1967, kdy hlavním městem obou států bude Jeruzalém a v rámci kterého budou izraelský stát a nezávislý, demokratický, sousední a životaschopný palestinský stát existovat bok po boku v míru a bezpečí;

5.  uznává a vítá úspěch snah o vybudování státu, které vyvíjejí palestinský prezident Mahmúd Abbás a předseda vlády Salám Fajjád a jež EU rozhodně podporuje, které schvalují rovněž různí mezinárodní aktéři;

6.  znovu zdůrazňuje, že mírové a nenásilné prostředky jsou jediným způsobem, jak dosáhnout udržitelného řešení izraelsko-palestinského konfliktu;

7.  zdůrazňuje, že přímé řešení mezi Izraelci a Palestinci založené na existenci dvou států by měla být bezodkladně a v souladu s dřívější dohodou kvartetu o lhůtách obnovena s cílem překonat nepřijatelný status quo; znovu zdůrazňuje, že by se mělo zabránit všem krokům, jež by mohly ohrozit vyhlídky vyjednávané dohody, a že by neměly být uznány jiné změny hranic existujících před rokem 1967, včetně hranic Jeruzaléma, než změny, na nichž se dohodly obě strany; zdůrazňuje, že žádným rozhodnutím, k němuž by strany mohly dospět, nesmí utrpět důstojnost ani jedné z nich; vyzývá izraelskou vládu, aby ukončila jakoukoli výstavbu a rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě; vyzývá k zastavení raketových útoků na Izrael z pásma Gazy a trvá na tom, že je třeba dosáhnout trvalého příměří;

8.  naléhavě žádá EU a její členské státy, aby přijaly jednotný postoj a pokračovaly v aktivnějším úsilí o dosažení spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci, a to i v rámci kvartetu; zdůrazňuje ústřední úlohu kvartetu a plně podporuje úsilí vysoké představitelky o to, aby kvartet zajistil věrohodnou perspektivu pro obnovení mírového procesu.

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, předsedovi Valného shromáždění OSN, vládám a parlamentům států, jež jsou členy Rady bezpečnosti OSN, vyslanci kvartetu pro Blízký východ, Knesetu a izraelské vládě, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.


Summit Země Rio+20
PDF 442kWORD 126k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o vypracování společného postoje EU před zahájením konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (Rio+20)
P7_TA(2011)0430B7-0522/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na konferenci Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (Rio+20), která se uskuteční v červnu 2012 v Riu de Janeiru a která se zaměří na dvě témata: „zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby“ a „institucionální rámec pro udržitelný rozvoj“,

–  s ohledem na otázky položené Komisi a Radě o cílech EU pro konferenci Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (Rio+20), která se uskuteční v červnu 2012 v Riu de Janeiru (O-000181/2011 - B7-0436/2011, O-000182/2011 - B7-0437/2011),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Rio+20: na cestě k zelené ekonomice a lepší správě“ (KOM(2011)0363),

–  s ohledem na výsledky konference o biologické rozmanitosti konané v roce 2010 v japonské Nagoji,

–  s ohledem na Kjótský protokol z roku 1997,

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000, v níž jsou stanoveny rozvojové cíle tisíciletí jako cíle vypracované společně mezinárodním společenstvím ve snaze odstranit chudobu,

–  s ohledem na globální iniciativu Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB), kterou schválili vedoucí představitelé států G8+5 v červnu 2007, a na její výsledky zveřejněné v letech 2009 a 2010,

–  s ohledem na zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech původního obyvatelstva,

–  s ohledem na zprávu Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD), která byla přijata v roce 2008,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny nazvanou „Agroekologie a právo na potraviny“, která byla předložena na zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 8. března 2011,

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že ačkoli bylo od summitu v Riu v roce 1992 a summitu v Johannesburgu v roce 2002 dosaženo v oblasti udržitelného rozvoje pokroku, nadále přetrvávají značné nedostatky a výzvy, pokud jde o provádění, přičemž řada závazků mezinárodního společenství nebyla doposud zcela splněna;

B.  vzhledem k tomu, že třemi cíli summitu Rio+20 bude zajistit obnovení politického závazku vůči udržitelnému rozvoji, posoudit pokrok, kterého bylo doposud dosaženo, a přetrvávající nedostatky při plnění výstupů hlavních summitů o udržitelném rozvoji a řešit nově se objevující výzvy;

C.  vzhledem k tomu, že je třeba zlepšit součinnost mezi třemi úmluvami přijatými v Riu, a to o biologické rozmanitosti (CBD), o změně klimatu (UNFCCC) a o desertifikaci (UNCCD),

D.  vzhledem k tomu, že až 1,4 miliardy lidí nadále žije v extrémní chudobě a polovina z nich se nachází v subsaharské Africe; vzhledem k tomu, že šestina světové populace trpí podvýživou, přičemž se prohlubuje problém nedostatečného zajištění potravin a nezaměstnanost nebo částečná zaměstnanost je pro velkou část obyvatelstva v rozvojových zemích i nadále realitou; vzhledem k tomu, že 70 % osob, které žijí za méně než dolar denně, představují ženy;

E.  vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje vážkou hrozbu pro snižování chudoby, lidská práva, mír a bezpečnost a dosažení rozvojových cílů tisíciletí v mnoha rozvojových zemích;

F.  vzhledem k tomu, že podle odhadů celosvětová populace vzroste do roku 2050 nejméně na 9 miliard, což dále zvýší nároky na omezené přírodní zdroje a na schopnost zvládat toky odpadu, které budou s takovým nárůstem spojené;

G.  vzhledem k tomu, že neustále rostoucí poptávka po vodě, půdě a lesích vede k stále většímu vyčerpávání a znehodnocování těchto zdrojů; vzhledem k tomu, že se i nadále znepokojivou rychlostí snižuje biologická rozmanitost, probíhá nadměrný rybolov, zhoršuje se stav ekosystémů a pokračuje odlesňování;

H.  vzhledem k tomu, že množství globálních emisí skleníkových plynů dále vzrůstá;

I.  vzhledem k tomu, že světové oceány hrají zásadní úlohu ve světových klimatických procesech, zejména z hlediska sekvestrace uhlíku, jsou významným zdrojem energie a jsou domovem velkého množství druhů, představují důležitý prostředek dopravy, skýtají udržitelnou obživu a vytváří podmínky pro život, především potraviny, léčivé prostředky a čerstvou vodu; vzhledem k tomu, že změna klimatu, neudržitelné rybolovné praktiky a nekontrolovatelné znehodnocování mořských ekosystémů, lokalit a druhů, společně s dalšími vlivy poškozují schopnost oceánů i nadále tyto služby poskytovat;

J.  vzhledem k tomu, že 80 % světových rybolovných oblastí je buď plně vyčerpáno, nebo přečerpáno, přičemž přibližně 20 % světové populace je přímo závislých na rybolovu jako svém hlavním zdroji bílkovin;

K.  vzhledem k tomu, že vinou ekologických katastrof vzrůstá počet osob bez domova; vzhledem k tomu, že je nezbytné vytvořit mezinárodní status uprchlíka z důvodu klimatu a životního prostředí;

L.  zhledem k tomu, že dopady změny klimatu jsou ohroženy především ženy a děti, a to zejména v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích; vzhledem k tomu, že velké množství žen je stále přehlíženo a diskriminováno;

M.  zhledem k tomu, že výzvy, které před námi stojí, nejsou izolované, ale vzájemně propojené a provázané; zhledem k tomu, že Rio+20 je jediné mnohostranné fórum, které se věnuje všem třem pilířům udržitelného rozvoje, čímž je zajištěn celostní přístup;

N.  vzhledem k tomu, že koncepce přístupu trojité spirály, která je součástí programu OSN pro životní prostředí, by mohla být pro diskusi dobrým základem;

O.  vzhledem k tomu, že existují dosažitelná řešení četných výzev v oblasti udržitelnosti; vzhledem k tomu, že například návratnost investic do zachování biologické rozmanitosti a služeb ekosystému je až dvousetnásobná;

P.  vzhledem k tomu, že se obecně uznává, že používání HDP jako ukazatele dobrých životních podmínek pro lidi a rozvoje má jistá omezení;

Q.  vzhledem k tomu, že je nutné podporovat udržitelnou spotřebu a výrobu;

R.  vzhledem k tomu, že je nutné podporovat zdravou, bezpečnou a spravedlivou společnost, která podporuje sociální začlenění, respektuje základní práva a kulturní rozmanitost a bude vytvářet rovné příležitosti a bojovat proti všem formám diskriminace;

S.  vzhledem k tomu, že řádná správa v environmentální oblasti se neomezuje na institucionální opatření a zahrnuje transparentnost, odpovědnost a zapojení občanské společnosti; vzhledem k tomu, že zásada č. 10 Deklarace z Ria potvrzuje, že environmentální otázky se nejlépe řeší za účasti všech dotčených občanů, a vyzdvihuje potřebu umožnit přístup k informacím týkajícím se životního prostředí, právo účasti na rozhodovacích procesech a faktický přístup k soudním a správním řízením;

T.  vzhledem k tomu, že v posledních dvaceti letech došlo k zásadní proměně geopolitické scény, přičemž některé rozvojové země jsou dnes hlavními hospodářskými a politickými aktéry, což vedlo k novému rozložení moci a vlivu a ony musí přijmout nové role a také povinnosti;

U.  vzhledem k tomu, že příspěvky by měly být OSN předloženy do 1. listopadu 2011 jako podklad k jednáním, která budou zahájena na počátku roku 2012;

1.  vítá rozhodnutí Valného shromáždění OSN v rezoluci 64/236 uspořádat v červnu 2012 v Riu de Janeiru konferenci Organizace spojených národů na nejvyšší možné úrovni o udržitelném rozvoji, která bude jedinečnou příležitostí k tomu, aby vedoucí představitelé z celého světa stanovili program udržitelnosti na příštích 10 let a současně zdůraznili potřebu celosvětové solidarity; požaduje, aby byly země zastoupeny na úrovni hlav států nebo vlád;

2.  vítá sdělení Komise nazvané „Rio+20: na cestě k zelené ekonomice a lepší správě“ domnívá se však, že důraz na zelenou ekonomiku a soukromý sektor by neměl odpoutat pozornost od potřeby posílení úlohy občanů a řádné správy v environmentální oblasti, která přesáhne rámec institucionálních opatření; zdůrazňuje, že EU se při provádění zásady 10 z Ria může v této souvislosti podělit o cenné zkušenosti;

3.  vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, aby byl OSN do 1. listopadu 2011 předložen pevný a jednotný postoj EU jako podklad k jednání, která budou zahájena již na počátku roku 2012;

4.  zdůrazňuje, že má-li být EU soudržná vnitřně i ve vztahu ke svým ambicím na mezinárodním poli, musí být udržitelný rozvoj v popředí všech procesů a politik EU;

5.  zdůrazňuje, že summit Rio+20 je zásadní příležitostí k posílení politických závazků vůči udržitelnému rozvoji v celosvětovém měřítku i partnerství mezi průmyslově vyspělými a rozvojovými zeměmi;

6.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné dodat provádění a mezinárodní správě politik udržitelného rozvoje větší naléhavost a dynamiku, neboť postupují jen pomalu;

7.  vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, aby summit Rio+20 nepřinesl pouze prohlášení o dobrých záměrech, ale také konkrétní opatření a závazné cíle a způsoby hodnocení jejich plnění, které jsou zapotřebí k tomu, aby vznikla synergie mezi jednotlivými prvky udržitelného rozvoje;

8.  pokud jde o důraz kladený na zelenou ekonomiku jako na jedno ze dvou hlavních témat summitu, trvá na tom, aby „zelená ekonomika“ byla chápána jako celkový chod ekonomiky v mezích udržitelnosti s ohledem na biologickou rozmanitost, zachování služeb ekosystému, ochranu životního prostředí a využívání přírodních zdrojů; zdůrazňuje, že větší pozornost než pouhé zelené ekonomice by měla být věnována lidskému, environmentálnímu a přírodnímu kapitálu;

9.  zdůrazňuje, že summit Rio+20 by se měl zaměřit na posílení vazeb mezi environmentální, hospodářskou a sociální agendou a posunout jejich chápání jako tří samostatných pilířů směrem ke koherentnějšímu a provázanějšímu pojetí;

10.  je toho názoru, že řešení problémů, které před námi stojí, není zpomalení růstu, nýbrž podpora udržitelného růstu a zelené ekonomiky, což nabízí příležitosti všem zemím bez ohledu na úroveň jejich rozvoje a strukturu jejich hospodářství;

11.  zdůrazňuje, že je nutné se zaměřit na nové a nově se objevující výzvy, jako je nedostatek zdrojů včetně toho, jakou úlohu hraje tento nedostatek v konfliktech;

12.  zdůrazňuje, že základním kamenem systémové změny, k níž musí dojít, je rovnost, která by měla být zajištěna na celém světě, což méně a nejméně rozvinutým zemím umožní urychlit proces obvyklého vývoje a dosáhnout vyšší úrovně z hlediska kvality lidského života, ale i z pohledu rovnosti uvnitř státu a rovnosti mezi generacemi;

13.  zdůrazňuje, že summit Rio+20 by měl stanovit specifické a konkrétní cíle a způsoby jejich hodnocení a sledování jejich plnění, a v této souvislosti požaduje, aby byl přijat plán přechodu na zelenou ekonomiku;

14.  zdůrazňuje, že v zájmu dosažení přechodu na zelenou ekonomiku v souvislosti s úsilím o vymýcení chudoby je nezbytné propojit ochranu životního prostředí a lidských práv a zabývat se třemi vzájemně provázanými dimenzemi politiky, jimiž jsou:

   investice do udržitelného hospodaření s klíčovými zdroji a přírodním kapitálem vycházející z koordinovaného úsilí v oblasti výzkumu a vývoje,
   zavedení správných tržních a regulačních podmínek inspirovaných zásadou rovnosti,
   zlepšení správy a zapojení občanské společnosti a soukromého sektoru;

15.  zdůrazňuje, že je třeba zahrnout také zásadu společného, avšak diferencovaného přístupu, zásadu předběžné opatrnosti, zásadu „znečišťovatel platí“ a rozšířenou odpovědnost producenta s cílem prosazovat spravedlivé rozdělení odpovědnosti za celosvětový udržitelný rozvoj; zdůrazňuje, že politiky zeleného růstu by se měly orientovat na všestranně výhodná řešení tím, že podpoří podnikání, konkurenceschopnost a inovace napříč všemi odvětvími a budou se soustřeďovat na všechny oblasti, v nichž jsou řešení ekonomicky nejúčinnější a mají největší dopad na životní prostředí;

16.  zdůrazňuje, že cílem zelené ekonomiky musí být oddělení hospodářské aktivity od využívání zdrojů a znehodnocování životního prostředí;

17.  vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že se summit Rio+20 bude snažit nalézt řešení přetrvávajících a prohlubujících se nedostatků plynoucích ze stávajícího hospodářského modelu na celosvětové úrovni a na úrovni jednotlivých států;

18.  opakuje své přesvědčení, že nejbezpečnější, nejpraktičtější a nejdostupnější řešení provázaných problémů změny klimatu, poklesu biologické rozmanitosti a rozšiřování pouští spočívá v ochraně a rozšiřování přírodních ekosystémů;

19.  zdůrazňuje, že summit Rio+20 by měl jednat o integrovaném přístupu k řešení mnoha palčivých otázek, jako např. vymýcení chudoby, zdraví, dodávky potravin, zaměstnanost, rovnost mezi muži a ženami a dodávky energie; zdůrazňuje, že tyto problémy nelze řešit samostatně a že neexistuje žádné zázračné řešení, spolupráce je tudíž stále důležitější; zdůrazňuje v tomto ohledu nezbytnou úlohu, kterou hrají zdravé a přirozené ekosystémy při dosahování rozvojových cílů tisíciletí;

20.  vyzývá summit Rio+20, aby trval na výrazném pokroku v otázce zajištění účinnosti stávajícího mezinárodního právního rámce pro ochranu životního prostředí vybízením států k tomu, aby se připojily ke stávajícím mezinárodním nástrojům, a signatářských států, aby přistoupily k urychlené ratifikaci;

Opatření v oblasti zdrojů a přírodního kapitálu

21.  zdůrazňuje, že přechod na zelenou ekonomiku vyžaduje bezodkladná opatření, pokud jde o ochranu ekosystémů, účinné a udržitelné zdroje a přírodní kapitál a zároveň musí podporovat udržitelnou spotřebu a výrobu; zdůrazňuje, že je nutné prosazovat současně iniciativy zaměřené na budování kapacit;

22.  připomíná, že pokud nebudou hospodářství řádně řízena, přírodní kapitál efektivně a nestranně spravován a pokud nebude zaručen současným i budoucím generacím rovnocenný přístup k distribuci, nepřinese Komisí obhajovaná koncepce „zeleného hospodářství“ chudým automaticky blahobyt a nepřispěje k dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

23.  zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout plánů pro udržitelnou výrobu a spotřebu a realizovat je a dále udržet dopady využívání přírodních zdrojů náležitě v bezpečných ekologických mezích;

24.  zdůrazňuje, že spravedlivý a rovnoprávný přístup ke zdrojům a jejich distribuci je zásadním předpokladem rozvoje a vymýcení chudoby a že rozvojové země i regionální a místní orgány by měly mít možnost svých přírodních zdrojů využívat tím nejudržitelnějším a nejvíce inkluzivním způsobem; upozorňuje, že je mimořádně důležité, aby se zapojily všechny země ve snaze vytvořit udržitelné společnosti; zdůrazňuje, že dopadem změny klimatu budou nejvíce postiženy nejchudší země, a proto potřebují podporu, která jim umožní přizpůsobit se situaci, zejména zohlednit potřeby a znalosti žen a nejohroženějších skupin obyvatel;

25.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se ohodnocování zdrojů, přírodního kapitálu a služeb ekosystému odvíjelo od jejich skutečné hodnoty, aniž by docházelo ke komodifikaci přírodních zdrojů; vyzývá k zavedení účetních postupů v oblasti přírodního kapitálu a jejich integraci do struktur ekonomického účetnictví a procesů politického rozhodování;

26.  domnívá se, že jednou z povinností vyspělých zemí je, aby rozvojové země v jejich snaze o rozvoj podporovaly a umožnily jim, aby se nedopouštěly stejných chyb, co se týče přírodních zdrojů a neudržitelného způsobu rozvoje;

27.  zdůrazňuje, že těžba a využívání zdrojů mají zásadní dopad na životní prostředí a místní společenství; naléhavě vyzývá Komisi, aby do diskusí a jednání na summitu Rio+20 zahrnula i koncepci internalizace vnějších nákladů v souvislosti s životním prostředím a společenstvími;

28.  zdůrazňuje, že je třeba se naléhavě zabývat omezenými zdroji, jako jsou suroviny, jejich udržitelným využíváním a možnostmi jejich recyklace, ale také posílit výzkum v oblastí technologií pro efektivní využívání zdrojů, zlepšit jejich šíření a usnadnit k nim přístup;

Voda

29.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby summit Rio+20 obnovil svůj závazek prosazovat ochranu vodních zdrojů a udržitelné vodní hospodářství jako veřejný statek; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle by mohlo pomoci vytvoření mezinárodních partnerství v této oblasti, zejména prostřednictvím programů přizpůsobení se změně klimatu, jejichž cílem je zadržovat vodu v místě, kde spadne;

30.  zdůrazňuje, že rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 28. července 2010 označuje přístup k pitné vodě za lidské právo, a vyzývá k zvláštní ochraně vody jako živlu obzvláště ohroženého změnou klimatu, která by mohla vést ke snížení množství a kvality dostupné vody, zejména pak pitné vody;

31.  vyzývá summit Rio +20, aby zajistil celosvětové naplnění lidského právo na vodu a její hygienickou úpravu;

32.  zdůrazňuje význam integrované správy povodí a žádá posílení politik na zlepšení přístupu k vodě, její kvality a účinnosti jejího využívání a také přeshraniční spolupráce týkající se přeshraničních říčních koryt;

Mořské prostředí a oceány

33.  klade důraz na to, že je nutné zlepšit správu a posílit ochranu mořského prostředí, biologické rozmanitosti a oceánů; domnívá se, že kromě ochrany klimatu a biologické rozmanitosti by se měly stát jedním z klíčových pilířů rámce z Ria moře a oceány;

34.  vyzývá summit Rio+20 k tomu, aby zahájil jednání o přijetí mezinárodních právních nástrojů pro:

Takové nástroje by vytvořily právní rámec pro víceúčelové chráněné mořské oblasti, posuzování dopadu na životní prostřední a spravedlivé a rovnocenné sdílení zisků plynoucích z využívání genetických a dalších zdrojů. Tyto nástroje by měly rovněž zřídit mechanismy dozoru a vymahatelnosti;

   kontrolu nad znečištěním moří a oceánů pocházejícím z půdy,
   udržitelné řízení a posuzování lidské činnosti v oblastech mimo jurisdikci států a
   ochranu mořské biologické rozmanitosti, vytvoření a uznávání chráněných mořských oblastí v mezinárodních vodách.

35.  vyzývá k urychlenému zavedení světového systému sledování mořského ekosystému k mapování změn, k nimž dochází v mořských ekosystémech a rybolovných zdrojích;

36.  domnívá se, že by měl být přijat jasnější závazek vůči udržitelnému řízení rybolovných zdrojů, zejména: prostřednictvím udržitelných lovných programů, zajištěním obnoveného politického závazku provést mezinárodní dohody v oblasti zachování a udržitelného řízení živých mořských zdrojů; nalezením shody ohledně procesu přezkoumávání provedení tak, aby měl rybolov povolení k pokračování jedině za předpokladu, že je realizován v souladu s mezinárodními závazky a posílením regionálních organizací pro řízení rybolovu a zavedením osvědčených postupů, pokud jde o instituce a mechanismy dozoru a vymahatelnosti;

37.  zdůrazňuje, že v případě veškerých činností, které mají vliv na životní prostředí, je nutné uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti a ekosystémový přístup;

Energetika

38.  poukazuje na to, že je stále méně fosilních zdrojů energie, jako je ropa, zemní plyn nebo uhlí; opětovně upozorňuje na skutečnost, že se podílejí na skleníkovém efektu, přičemž alternativní zdroje by měly podléhat posouzení dopadu na životní prostředí a posouzení výrobních dopadů;

39.  varuje před těžbou ropy na moři a těžební činností v oblastech, kde je citlivé životní prostředí, například v arktické oblasti s cílem usnadnit přechod na bezuhlíkovou výrobu energie ve světovém měřítku a je proti těžbě ropy z živičných písků či živičné břidlice;

40.  zdůrazňuje, že přechod na zelenou ekonomiku vyžaduje radikální transformaci energetického sektoru, s cílem prosazovat obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost, zejména v nejméně rozvinutých zemích; zdůrazňuje potřebu vytvořit technologie obnovitelných zdrojů energie a předávat (napříč odvětvími) technologie a know-how, zejména s cílem podpořit nízkokapacitní a místní využívání obnovitelných zdrojů energie, aby nebylo ohroženo jejich právo na vývoj;

41.  žádá globální cíle a opatření s cílem zvýšit celosvětově využívání obnovitelných zdrojů energie a energetickou účinnost;

42.  domnívá se, že energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost mají potenciál zmírňovat změnu klimatu, přispívat k sociálnímu a hospodářskému rozvoji, zlepšit zabezpečení dodávek a zajistit přínos v oblasti životního prostředí a zdraví;

43.  vyzývá summit Rio+20, aby zajistil, že bude zaručena udržitelnost biopaliv a bionergietických produktů, a zdůrazňuje v této souvislosti, že musí být plně dodržována lidská práva a ochrana životního prostředí;

44.  domnívá se, že krátká časová období používaná v současné metodice výpočtu objemu skleníkových plynů v činnostech souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím (GHG LULUCF) ohrožují již dosažený pokrok v oblasti úspory emisí skleníkových plynů; žádá, aby došlo k revizi této metodiky, aby byla chráněna schopnost přizpůsobení se přírodních ekosystémů;

45.  domnívá se, že vnější náklady na dodávky energie by se měly odrazit v ceně energie;

46.  s ohledem na katastrofu ve Fukušimě připomíná, že je naprosto nezbytné, aby byla v rámci EU zajištěna nejvyšší úroveň jaderné bezpečnosti a aby byly tyto požadavky prosazovány na mezinárodní úrovni;

Zemědělství a zajišťování potravin

47.  zdůrazňuje, že přístup k odpovídajícímu množství zdravých potravin je základním lidským právem, a požaduje tudíž rozhodný a koordinovaný zásah proti základním příčinám hladu způsobených člověkem a za zajištění potravinové soběstačnosti rozvojových zemí;

48.  zdůrazňuje, že v souvislosti se snahou o vymýcení chudoby je naléhavě nutné prosazovat drobné, udržitelné organické zemědělství s ohledem na to, že již existují náležité multifunkční zemědělské systémy s malým dopadem uplatňující tradiční semenné porosty, které by měly být podporovány;

49.  je přesvědčen, že odvětví živočišné výroby je klíčovou součástí zelené ekonomiky, že je nezbytné provádět postupy humánního a udržitelného chovu hospodářských zvířat a že zlepšení a zajištění obživy hraje důležitou úlohu při snižování dopadů změny klimatu, a to zejména v rozvojových zemích a ve venkovských oblastech;

50.  souhlasí s názorem Komise, že by měly být posíleny stávající iniciativy podporující udržitelné zemědělství, které se opírají o vícestranné akce (např. FAO), regionální, vnitrostátní a lokální aktivity (jako je např. organické zemědělství a zemědělství s vysokou přírodní hodnotou, energeticky účinné skleníky, udržitelné ustájení zvířat, přesné zemědělství, uhlíkově neutrální zemědělské podnikání, kvašení biomasy a hnoje) i podnikatelské aktivity, a kromě toho že by v rámci správních opatření výboru pro zajišťování potravin měly být zahájeny nové iniciativy a partnerství, aby se spotřeba a výroba potravin stala udržitelnější, v zájmu podpory odolnosti společenství a omezení hladovění;

51.  žádá celosvětová opatření, která by na trh s komoditami vnesla větší transparentnost a zabránila by finančním spekulacím, které přispívají k vysoké kolísavosti cen potravin a následně celosvětovým potravinovým krizím, prostřednictvím přijetí doporučení předložených zvláštním zpravodajem OSN pro právo na potraviny; vyjadřuje své znepokojení nad trendy skupování půdy ve velkém, k němuž dochází ze strany zahraničních subjektů v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byl tento trend zastaven, a je nutné zabezpečit potravinové zajištění a chránit práva drobných zemědělců a původních společenství;

52.  s politováním konstatuje pomalý pokrok v jednáních a závazcích v souvislosti s Úmluvou OSN o boji proti rozšiřování pouští (UNCCD); domnívá se, že znehodnocování půdy a změny ve využívání půdy vyžadují celosvětovou odezvu; vyzývá ke konkrétním krokům, účinným opatřením a sledování, zejména co se týče výroby biopaliv;

53.  vyzdvihuje nezastupitelnou úlohu využívání plného potenciálu drobných producentů a rodinných zemědělských podniků, kteří vyrábějí většinu celosvětových dodávek potravin, a potřebují specifickou podporu výroby a přístupu na trh;

54.  zdůrazňuje, že v oblasti zemědělství jsou zapotřebí výzkum a inovace, které by podnítily udržitelná řešení, například přesné zemědělství, které snižuje potřebu zavlažování a výrobků na ochranu rostlin;

55.  souhlasí s doporučeními Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj, Mezinárodního měnového fondu, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Konference OSN o obchodu a rozvoji, Světového programu výživy, Světové banky, Světové obchodní organizace, Mezinárodního institutu pro výzkum potravy a pracovní skupiny na nejvyšší úrovni pro globální krizi v zabezpečení potravin určenými státům skupiny G-20, aby zrušily ustanovení současných vnitrostátních politik, která dotují či přikazují výrobu a spotřebu biopaliv, přinejmenším do té doby, než bude zaručeno, že nebudou v rozporu s produkcí potravin, biologickou rozmanitostí a ochranou klimatu;

Lesy

56.  zdůrazňuje, že odlesňování a znehodnocování lesů přináší environmentální a sociální škody na lesích, které lze jen stěží napravit, jako je dlouhodobé narušování vodních podmínek, vznik stepí a rozšiřování pouští, změna klimatu a pokles biologické rozmanitosti, chudoba ve venkovských oblastech a spory ohledně půdy, přístupu ke zdrojům, práva a zisky, přičemž celkové náklady uvedeného dalece převyšují výdaje na ochranu a opatření na zlepšení; domnívá se, že cílem summitu Rio+20 by mělo být zajištění participativní správy lesů, spravedlivého a rovnocenného sdílení zisků a ochrana a udržitelné využívání lesů v celosvětovém měřítku;

57.  zdůrazňuje potřebu prosazovat udržitelné lesní hospodářství a bojovat proti odlesňování, mimo jiné prostřednictvím uzavření trhů pro nezákonné či neudržitelně vytěžené dřevo; vyzdvihuje nezbytnost vytvoření partnerství s vládami, místními společenstvími, původním obyvatelstvem a občanskou společností a soukromým sektorem, aby bylo tohoto cíle dosaženo;

58.  v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné naplnit závazky z Nagoji, tedy do roku 2020 přinejmenším snížit na polovinu, případně snížit až na úroveň blízkou nule tempo ztráty všech přirozených lokalit, zejména lesů;

59.  domnívá se, že charakter nástroje REDD+ v rámci UNFCCC by měl zajistit dodržování a přispět k plnění celkových záměrů a cílů v oblasti ochrany lesů, a že by měla být například rozvinuta specifická infrastruktura pro satelitní pozorování a pozorování na místě s cílem posoudit, zda je uhlík vstřebáván chráněnými lesními porosty, a že by měl nástroj rovněž respektovat lidská práva a příslušná ustanovení Úmluvy o biologické rozmanitosti; požaduje proto větší transparentnost přidělování příslušných finančních prostředků a výraznější sledování; zdůrazňuje, že charakter nástroje REDD+ by měl kromě zmírňování změny klimatu zajistit výrazný přínos z hlediska biologické rozmanitosti a základních služeb ekosystému a měl by přispět k posílení práv a zlepšení obživy lidí, kteří jsou na lese závislí, zejména domorodých a místních společenství;

60.  vyjadřuje své obavy ohledně nového lesnického kodexu, který má přijmout brazilský senát a který zhoršuje odlesňování v brazilské části amazonského pralesa, což je v rozporu s mezinárodním úsilím o zmírnění následků změny klimatu;

61.  naléhavě vyzývá hostitelský stát Brazílii, aby se výslovně zavázala ochraňovat amazonský prales a zastavit trestní stíhání zástupců občanské společnosti bojujících za ochranu životního prostředí;

62.  vyzývá Komisi, aby před summitem Rio+20 včas zpřístupnila studii posuzující dopad evropské spotřeby potravinářských a nepotravinářských výrobků na odlesňování; vyzývá k vypracování studie, jež by posoudila dopady stávajících politik a právních předpisů EU na odlesňování a k navržení nových politických iniciativ, jež by identifikované dopady řešily;

Chemické a nebezpečné látky

63.  schvaluje názor Komise, že nastal čas pro zavedení solidnějšího a ucelenějšího mezinárodního režimu, kterým by se řídilo používání chemických a nebezpečných látek, a že summit Rio+20 by měl začít pracovat na dosažení tohoto cíle a požadovat přitom, aby co nejvíce zemí přijalo jako model právní úpravu EU v podobě nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH);

Nakládání s odpady

64.  vyzdvihuje skutečnost, že řádné nakládání s odpady nejen minimalizuje dopad na životní prostředí, ale zároveň je zdrojem opětovně použitelných a recyklovaných materiálů a zaměstnanosti;

65.  zdůrazňuje, že v současnosti je mnoho zdrojů, které by bylo možné opakovaně využít či recyklovat, na skládkách, ve spalovnách, či mají negativní dopad na životní prostředí a místní společenství; zdůrazňuje, že by měla být recyklaci těchto zdrojů věnována velká pozornost, aby se vytvořila přidaná hodnota pro místní společnosti v podobě pracovních míst a inovací, přičemž recyklace a opakované využití zabraňuje zničení přirozených lokalit a místních společností;

Vytváření podmínek pro stimulaci trhů a investování do lidského kapitálu

66.  zdůrazňuje, že biologickou rozmanitost, služby ekosystému a přírodní zdroje je nutné začlenit do národních účtů, stejně jako do všech plánů a strategií rozvoje, resp. plánů a strategií na odstranění chudoby;

Dotace škodlivé pro životní prostředí

67.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné se zabývat dotacemi, které škodí životnímu prostředí, a rozvíjet a uplatňovat pozitivní pobídky, jež mohou těžit z biologické rozmanitosti a z její ochrany;

68.  vítá v této souvislosti skutečnost, že je v rámci návrhů na reformu společné zemědělské politiky věnována větší pozornost ekologizaci této politiky;

69.  vyzývá summit Rio+20, aby do roku 2020 spustil koordinovaný soubor opatření pro jednotlivé země k odhalení a postupnému vyloučení všech dotací poškozujících životní prostředí v souladu se závazky z Nagoji;

Regulační a tržní nástroje

70.  zdůrazňuje, že pro všeobecnou udržitelnost naší společnosti bude mít zásadní význam používání regulačních nástrojů společně s nástroji tržními, a to na úrovni států i na mezinárodní úrovni; v této souvislosti zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zabývat se tím, jaké klimatické dopady má mezinárodní lodní doprava a letectví; vyzdvihuje příklad EU a jejích cílů 20-20-20, ale i její pokrokové politiky a obecně cíle v oblasti životního prostředí;

71.  zdůrazňuje, že je nezbytný jasný a spolehlivý komplexní regulační rámec, který by aktérům umožnil posunout hospodářské opodstatnění směrem k účinnému, odpovědnému a zelenému hospodářství;

72.  požaduje, aby byla daň z finančních transakcí zavedena na mezinárodní úrovni;

73.  podtrhuje, že fiskální reformy navržené tak, aby přesunuly daňovou zátěž z pracujících na využívání zdrojů a znečišťování, mohou pomoci zajistit oboustranně prospěšné výsledky pro zaměstnanost i životní prostředí, neboť takový přesun zvýší atraktivitu účinného využívání zdrojů, recyklace a opakovaného využití a poskytne se tím příležitost pro více pracovních míst;

74.  vyzývá Komisi EU, aby prosazovala začlenění environmentálních aspektů do jednání o mezinárodním obchodu;

Financování

75.  zdůrazňuje, že přechod ke globální zelené ekonomice bude vyžadovat rozsáhlé finanční investice; zdůrazňuje, že veřejné finanční prostředky nebudou dostačující a že bude třeba, aby bylo veřejné financování v mnohem větší míře podněcováno a mobilizováno soukromými investicemi; zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat inovace a nové technologie, mimo jiné zlepšením přístupu k finančním prostředkům;

76.  vyzývá summit Rio+20, aby doporučil reformu stávajících finančních strategií a aby případně vytvořil nové režimy financování a partnerství za účasti veřejného a soukromého sektoru;

77.  domnívá se, že rozvojové země potřebují stabilní dlouhodobý rámec finanční podpory, budování kapacit a transferu technologií, který jim umožní prosazovat udržitelný rozvoj a vyhnout se energeticky náročné rozvojové cestě s vysokými emisemi uhlíku, kterou prošly průmyslově vyspělé země;

78.  vyzývá summit Rio +20, aby posílil opatření a navýšil dostupné zdroje pro mechanismy zmírňování celosvětových enviromentálních rizik a snižování nebezpečí katastrof;

79.  zdůrazňuje, že oficiální rozvojová pomoc (ODA) by měla být lépe monitorována, včetně alternativních opatření pro rozvojové závazky, jako je pomoc programovatelná příslušnou zemí organizace OECD nebo index plnění závazku rozvoje, s cílem zajistit soulad se všemi mnohostrannými dohodami v oblasti životního prostředí a příspěvek k dosažení rozvojových cílů tisíciletí i širších cílů zelené ekonomiky;

80.  domnívá se, že je krajně důležité, aby nejchudší země měly přístup k inovativním formám financování v zájmu vyřešení nedostatku vlastního kapitálu, kterým trpí;

81.  požaduje, aby byly sledovány dopady financování na rovnováhu mezi muži a ženami, s cílem zajistit, aby financování více přihlíželo k otázkám rovnosti mezi muži a ženami;

Posílení vlivu občanů

82.  domnívá se, že je nanejvýš důležité nadále posilovat podíl občanů na správě environmentálních záležitostí, a žádá, aby summit Rio+20 zajistil efektivní celosvětový pokrok v provádění zásady 10; domnívá se, že EU může po více než deseti letech provádění Aarhuské úmluvy vnést do mezinárodních jednání cenné zkušenosti;

83.  požaduje, aby byla ustanovení Aarhuské úmluvy rozšířena i mimo Evropskou hospodářskou komisi OSN prostřednictvím celosvětové úmluvy či rozšíření Aarhuské úmluvy i na strany mimo Evropskou hospodářskou komisi OSN;

84.  doporučuje komplexní přístup k dodržování zásad v oblasti lidských práv v rámci provádění politik směřujících k udržitelnému rozvoji; zdůrazňuje, že je nutné poskytnout odpovídající míru ochrany lidem, kteří jsou změnou klimatu nejvíce postiženi;

85.  zdůrazňuje, že jakýkoli regulační nástroj může být úspěšný pouze tehdy, je-li zkombinován s informováním a vzděláváním; dále je toho názoru, že obrovský význam mají změny hodnot a chování v rámci přístupu zdola nahoru, a konkrétně požaduje iniciativy mobilizující mladé lidi, neboť jsou to právě budoucí generace, kdo bude nést důsledky naší činnosti;

Odborná příprava

86.  zdůrazňuje, že je ve všech zemích zapotřebí podporovat programy vzdělávání a odborné přípravy, zejména určené mládeži; domnívá se, že podpora nových dovedností pomůže k vytváření nových pracovních míst na světovém trhu práce a přinese tak pozitivní multiplikační efekt v sociální rovině;

Technologie

87.  zdůrazňuje význam výzkumu a vývoje a inovací a potřebu vědecké a technologické spolupráce;

88.  uznává, že technologické inovace a hodnocení a transfer technologií mají zásadní význam pro schopnost reagovat na environmentální, hospodářské a sociální výzvy; zároveň však zdůrazňuje, že technologický rozvoj nemůže být jediným řešením environmentálních problémů či pro úsilí o vymýcení chudoby;

89.  zdůrazňuje, že inovace je mnohem více než pouhá technická inovace – sociální inovace spočívají v nových a účinných řešeních naléhavých sociálních potřeb, s nimiž přicházejí jednotlivci či organizace a která jsou vedena sociálními, a nikoli nezbytně ekonomickými motivy; dále zdůrazňuje, že sociální inovace představují příležitost pro občany, aby bez ohledu na svou situaci zlepšili své pracovní a životní podmínky, což by mohlo pomoci k upevnění postavení občanské společnosti na celém světě, a zároveň je to příležitost, aby se občanská společnost podílela na ochraně a udržitelném využití přírodních zdrojů;

90.  vyjadřuje svůj nesouhlas s návrhy na rozsáhlé geoinženýrství;

91.  připomíná, že v původních dohodách ze summitu v Riu je výslovně uvedena ochrana znalostí, inovací a postupů původních obyvatel nabízejících časem prověřené, bezpečné a flexibilní způsoby práce s přírodou;

92.  zdůrazňuje, že zavedení nových a v současnosti vyvíjených technologií nesmí jít na úkor cílů spravedlivého a udržitelného rozvoje a úsilí o vymýcení chudoby; zdůrazňuje, že technologie mohou mít různý environmentální, sociální a hospodářský dopad a bez řádného dohledu mohou některé technologie vést k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů (vody, půdy, biomasy), nárůstu chudoby a dalším nežádoucím sociálním důsledkům;

93.  podporuje proto strategický plán technologické podpory a budování kapacit z Bali týkající se technologií zaměřených na životní prostředí a cílů hodnocení a přenosu ekologicky vyhovujících technologií; žádá, aby byla v rámci systému OSN vytvořena kapacita pro monitorování, vyhodnocování a poskytování informací o nových technologiích, pro integraci širší koncepce udržitelnosti a podporu udržitelného rozvoje výrobků a procesů ve všech oblastech;

Měření pokroku

94.  požaduje, aby byly neprodleně provedeny studie, které vytvoří nový soubor ukazatelů pro měření pokroku v úsilí o rovnost a udržitelný rozvoj;

95.  zdůrazňuje, že výsledkem summitu Rio+20 by měl být alternativní model měření růstu a blahobytu nad rámec HDP, který by stavěl na iniciativách, jako je mezinárodní systém pro integrované hospodářské a environmentální účetnictví, index lidského rozvoje a projekt Měření pokroku společností; zdůrazňuje, že je to nezbytné, aby mohl být pokrok měřen v širším kontextu, který zahrnuje i hospodářský, environmentální a sociální rozměr; vyzývá proto k vytvoření jasných a měřitelných ukazatelů, jež by zohledňovaly změnu klimatu, biologickou rozmanitost, účinnost využívání zdrojů a sociální začlenění;

96.  vybízí k široké diskusi na téma začlenění těchto ukazatelů v mezinárodním měřítku do obecně používaných procesů hodnocení veřejného a soukromého pokroku;

97.  vyzývá k uznání zásady nesnižování míry ochrany také v souvislosti s ochranou životního prostředí a v souvislosti s ochranou základních práv;

Zlepšení správy a větší zapojení soukromého sektoru

98.  zdůrazňuje naléhavou potřebu zlepšit správu udržitelného rozvoje;

99.  zastává názor, že je třeba posílit UNEP uvnitř systému OSN např. přeměnou UNEP na specializovanou agenturu OSN (jako je např. MOP), neboť by to byl nejlepší způsob, jak zlepšit mezinárodní environmentální správu a dosáhnout pokroku na cestě k celosvětovému udržitelnému rozvoji; odkazuje však v této souvislosti na možnosti a alternativy, jež byly onačeny ve výstupech z Helsinek a z Nairobi;

100.  vyzývá k tomu, aby byl pod záštitou OSN vytvořen specializovaný panel vědců utvořený po vzoru Mezivládního panelu pro změnu klimatu s úkoly přezkoumávat a posuzovat napříč odvětvími nejnovější vědecké, technické a socioekonomické informace z celého světa týkající se chápání biologické rozmanitosti a udržitelnosti;

101.  opakuje svůj návrh na vytvoření mezinárodního soudního dvora pro environmentální záležitosti, aby se globální environmentální právní předpisy staly závaznějšími a vymahatelnějšími, nebo alespoň vytvoření mezinárodního orgánu, jako je veřejný ochránce práv s pravomocemi mediace;

102.  vyzývá summit Rio+20, aby zahájil strategii pro posílení soudržnosti mezi nejrůznějšími vícestrannými dohodami týkajícími se životního prostředí; zdůrazňuje potřebu koordinovaného přístupu mezi všemi třemi úmluvami z Ria (o biologické rozmanitosti, o změně klimatu a o rozšiřování pouští), neboť jsou spolu neoddělitelně propojené, působí na stejné ekosystémy a řeší otázky navzájem provázané;

103.  zdůrazňuje, že do prováděcích postupů je třeba zapojit globální, národní a místní činitele;

104.  zdůrazňuje, že je nutné posílit zapojení ministrů financí, hospodářství, životního prostředí a dalších do politik udržitelného rozvoje;

105.  vyzývá summit Rio+20, aby posílil zapojení klíčových zúčastněných stran, včetně soukromého sektoru; poukazuje na to, že významnou úlohu musí mít obchodní komunita a občanská společnost, zejména nevládní organizace, sociální hnutí a společenství původních obyvatel;

106.  zdůrazňuje, že je důležité, aby obchodní komunita a občanská společnost v rozvojových a rozvinutých zemích spolupracovaly a mohly tak dosáhnout hmatatelných výsledků;

107.  zdůrazňuje význam zapojení občanů; žádá větší osvětu a informovanost v oblasti udržitelné spotřeby a zavedení a podporu pobídek s cílem změnit hodnoty a chování spotřebitelů a umožnit jim se odpovědně rozhodovat;

108.  zdůrazňuje potřebu opatření ke stimulaci změny v chování směrem k udržitelnému modelu spotřeby;

109.  podtrhuje, že všechny významné zúčastněné strany by měly mít plný, otevřený a rovnoprávný přístup ke všem jednáním i setkáním probíhajícím mezi zasedáními i přípravným setkáním před zahájením summitu Rio+20;

110.  domnívá se, že zástupci Parlamentu by měli v souvislosti s touto konferencí prokázat iniciativu; v ideálním případě by měl být Evropský parlament ke konferenci formálně přidružen, a to na rovnocenné úrovni jako delegace Komise a mít přitom přinejmenším stejné postavení, jako tomu dosud bylo na jiných konferencích;

o
o   o

111.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.


Budoucnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci
PDF 217kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o budoucnosti Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci
P7_TA(2011)0431B7-0521/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1), na jejímž základě byl zřízen Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EGF),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 ze dne 18. června 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(4),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rozpočet – Evropa 2020“ (KOM(2011)0500),

–  s ohledem na výroční zprávy Komise o využívání EGF,

–  s ohledem na konference zúčastněných stran o budoucnosti EGF, jež v lednu a březnu 2011 pořádala Evropská komise a jichž se zúčastnily členské státy a zástupci sociálních partnerů,

–  s ohledem na svá usnesení o uvolnění prostředků z EGF, jež přijal od ledna 2007, včetně připomínek Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) k jednotlivým žádostem,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o financování a fungování Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(5) včetně stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) ze dne 25. června 2010,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 nazvané „Investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“(6),

–  s ohledem na jednání zvláštní pracovní skupiny výboru EMPL o EGF,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EGF byl zřízen na podporu opatření zaměřených na pracovníky, jež jsou v důsledku globalizace či finanční a hospodářské krize v Evropské unii zasaženi hromadným propouštěním nejvíce, a jeho cílem je jejich znovuzačlenění na pracovní trh;

B.  vzhledem k tomu, že ve velké většině případů byly prostředky z EGF uvolněny v souvislosti s propouštěním způsobeným finanční a hospodářskou krizí;

C.  vzhledem k tomu, že Komise navrhuje prodloužit dočasnou výjimku, jež umožňuje využití EGF na podporu pracovníků, kteří byli propuštěni v důsledku celosvětové finanční a hospodářské krize, až do konce roku 2013;

D.  vzhledem k tomu, že EGF byl navržen jako nástroj rychlého zásahu pro případy hromadného propouštění, jehož snahou je předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti v obtížných podmínkách na pracovním trhu; vzhledem k původnímu účelu EGF jakožto nástroje pro okamžité zmírnění naléhavých a neočekávaných problémů na pracovním trhu způsobených propuštěním velkého počtu pracovníků z velkých podniků či malých a středních podniků působících v konkrétním odvětví a konkrétní oblasti; znovu přitom opakuje, že dlouhodobé cíle Evropy 2020 zvýšit zaměstnanost a míru zaměstnatelnosti podporuje Evropský sociální fond (ESF);

E.  vzhledem k tomu, že zdlouhavý postup uvolňování prostředků z EGF byl shledán podstatným nedostatkem uvedeného nařízení;

F.  vzhledem k tomu, že některé členské státy se v souvislosti s využitím EGF potýkaly s potížemi, neboť nemohly zajistit odpovídající vnitrostátní financování;

G.  vzhledem k tomu, že EGF přispívá k prosazení inovativních opatření na zvýšení zaměstnatelnosti pracovníků;

H.  vzhledem k tomu, že současné nařízení o EGF prokázalo, že je natolik pružné, aby mohlo být uplatňováno v různých systémech pracovního trhu a kontextech celé EU;

I.  vzhledem k tomu, že EGF financuje opatření, jež doplňují opatření financovaná ESF, a příspěvky na odbornou přípravu a rekvalifikaci;

1.  připomíná, že EGF byl zřízen proto, aby demonstroval solidaritu Evropy s pracovníky, jichž se dotknulo hromadné propouštění v důsledku globalizace, a že v roce 2009 byl v rámci plánu obnovy rozšířen rovněž na případy propouštění v důsledku finanční a hospodářské krize;

2.  uznává přínos EGF jakožto nástroje rychlého zásahu, jehož oblast působnosti je omezena na spolufinancování aktivních opatření na trhu práce, jež pomáhají pracovníkům, kteří přišli o zaměstnání, znovu se zapojit do pracovního trhu; rovněž zdůrazňuje, že fond by se měl v budoucnu zaměřit na udržitelnost politik v oblasti trhu práce; vybízí členské státy, aby využívaly Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci k plnění evropských cílů a k podpoře nových kvalifikací, včetně těch potřebných pro nová udržitelná a kvalitní „zelená“ pracovní místa;

3.  vyjadřuje uspokojení nad skutečností, že EGF dokázal v období 2009–2010 pomoci asi 10 % veškerých propuštěných pracovníků v EU, a konstatuje, že 40 % pracovníků, jimž byla v roce 2009 určena pomoc EGF, bylo s úspěchem opětovně začleněno na trh práce i navzdory negativním vlivům, jež měla na trh práce finanční a hospodářská krize;

4.  podporuje návrh Komise pokračovat v EGF nad rámec stávajícího víceletého finančního rámce a žádá naléhavé vysvětlení situace, v níž se nacházejí zemědělci a pracovníci se smlouvami na dobu určitou;

5.  žádá, aby byl obnovený EGF úzce spojen s evropským rámcem pro restrukturalizaci, jehož je zapotřebí pro předvídání a zvládání přechodných období;

6.  domnívá se, že největší přínos obnoveného EGF by spočíval v účinné podpoře odborné přípravy a rekvalifikace pracovníků za účelem jejich opětovného zapojení do pracovního procesu v obtížných situacích pracovního trhu, které jsou důsledkem nepředvídatelných restrukturalizací podniků či odvětví, jež způsobují nebo zhoršují nesoulad kvalifikací s požadavky na dané pracovní místo; zdůrazňuje, že takový nástroj by významně doplňoval opatření financovaná z ESF, jež jsou cílená především na přizpůsobení se globálním výzvám s ohledem na udržitelně rostoucí ekonomiku; dále zdůrazňuje, že tento nástroj by na jedné straně zajistil solidaritu EU s pracovníky nepříznivě dotčenými restrukturalizací a na druhé straně to, že všechny členské státy by mohly mít prospěch z jeho včasného a na míru šitého zásahu, jehož cílem je předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti;

7.  domnívá se, že zavedení postupů rychlejší intervence, díky nimž by byly prostředky EGF uvolňovány účinněji a včasněji, je hlavní výzvou budoucnosti;

8.  bere na vědomí úsilí Komise předložit schůdná řešení toho, jak zkrátit postup předkládání žádostí a uvolnění prostředků na nejvýše 6 měsíců od data podání žádosti až po poukázání finančních prostředků danému členskému státu, a to v souladu s legislativním a rozpočtovým postupem, jenž je v současné době pro EGF stanoven; poukazuje ovšem na nedostatečný pokrok, jehož bylo za 4 roky využívání fondu dosaženo, a naléhavě žádá členské státy, aby urychlily jeho využívání tím, že se přednostně zaměří na opatření, která jsou pro jeho využití relevantní, aniž by tím přitížily problémům rozpočtů členských států;

9.  naléhavě žádá, aby budoucí EGF kladl silný důraz na inovace v souladu s cíli strategie Evropa 2020, a žádá Komisi, aby předložila návrhy, díky nimž by mohly být v rámci EGF řešeny rovněž krize na místní, regionální či vnitrostátní úrovni, které vedou ke značné ztrátě pracovních míst;

10.  zdůrazňuje, že Komise musí zajistit soudržnost a slučitelnost opatření s cíli strategie Evropa 2020 a použít část svého rozpočtu na technickou pomoc k podpoře a šíření osvědčených postupů a vzájemného učení mezi členskými státy;

11.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila soudržnost mezi zásahy v rámci EGF a opatřeními cílenými na podniky a odvětví v oblasti pravidel hospodářské soutěže v EU a průmyslové politiky;

12.  žádá, aby budoucí nařízení o EGF dosáhlo zlepšení v tom směru, že zajistí, aby fond v nadnárodních společnostech nepodněcoval k morálnímu hazardu;

13.  trvá na tom, aby sociální partneři a místní veřejné orgány byli významně zapojeni do postupu předkládání žádostí a především do přípravy koordinovaného balíčku opatření; znovu připomíná, že sociální partneři by se měli podílet na sledování jeho provádění a hodnocení výsledků pro pracovníky;

14.  naléhavě žádá Komisi, aby prošetřila způsoby, jak zabránit tomu, aby finanční prostředky EGF nadnárodní společnosti nevyužívaly ke snižování nákladů spojených se sociálně odpovědnou restrukturalizací a k obcházení svých povinností; vyzývá Komisi, aby vytvořila rámec EU pro předvídání a řízení změn a restrukturalizaci, v němž jsou tyto společnosti finančně odpovědné za opatření pro opětovné přijetí pracovníků;

15.  naléhavě žádá Komisi, aby zjistila, proč některé členské státy dosud EGF nevyužily, ačkoli v nich došlo k hromadnému propouštění, a aby navrhla vhodná řešení, jež zajistí, aby finanční prostředky EGF byly rozdělovány v souladu s cílem Unie podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy (článek 3 Smlouvy o EU);

16.  zdůrazňuje, že EGF by měl i nadále financovat pouze ta aktivní opatření trhu práce, jež doplňují opatření stanovená vnitrostátními právními předpisy v případech, kdy dojde k hromadnému propouštění; dále navrhuje, aby finanční podpora EGF byla v budoucnu vždy spojena s opatřeními na odbornou přípravu či rekvalifikace, jež jsou rovněž financovány z EGF, a aby nenahrazovala finanční podporu poskytovanou na základě vnitrostátních právních předpisů či právních předpisů Společenství nebo kolektivních smluv;

17.  žádá Komisi, aby prozkoumala možnost spojení podílu spolufinancování EGF s podílem uplatňovaným v rámci strukturálních fondů v jednotlivých členských státech;

18.  vyzývá k tomu, aby v žádostech byly uváděny informace o zdrojích spolufinancování;

19.  naléhavě žádá Komisi, aby proces provádění sledovala pozorně, a zajistila tak, aby výsledky opatření byly prospěšné stejnou měrou pro všechny pracovníky, a aby vytvořila databázi osvědčených postupů a modelů;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.
(3) Úř. věst. L 167, 29.6.2009, s. 26.
(4) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2010)0303.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0266.


Zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci
PDF 71kWORD 34k
Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci
P7_TA(2011)0432P7_DCL(2011)0025

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že článek 214 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že „k vytvoření rámce pro společný příspěvek mladých Evropanů k humanitárním činnostem Unie se zřídí Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci“,

B.  vzhledem k tomu, že Komise dne 23. listopadu 2010 vydala sdělení Jak vyjádřit solidaritu občanů EU prostřednictvím dobrovolnictví: první reflexe o Evropském dobrovolnickém humanitárním sboru (EVHAC),

C.  vzhledem k tomu, že rok 2011 je Evropským rokem dobrovolnictví,

1.  prohlašuje, že humanitární činnost je základním vyjádřením evropské hodnoty, kterou je solidarita;

2.  zdůrazňuje, že mnohaletá evropská tradice dobrovolnictví je nezanedbatelnou součástí naší společné evropské identity;

3.  zdůrazňuje, že EVHAC přinese evropským občanům přidanou hodnotu, protože je bude podněcovat k aktivní účasti a přispění ve prospěch soudržnější společnosti;

4.  vyzývá Evropský parlament a Radu, aby stanovily pravidla a postupy pro fungování sboru při zásazích v případě katastrof a zasadily se co nejrychleji o jeho zřízení;

5.  domnívá se, že klíčovými složkami dobrovolné služby by měly být identifikace a výběr dobrovolníků a jejich proškolení a nasazení;

6.  zdůrazňuje, že dobrovolná služba by měla být vykonávána na základě požadavků a potřeb a s prvořadým ohledem na bezpečnost;

7.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů(1) předal Komisi, Radě a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 1 k zápisu ze zasedání ze dne 29. září 2011 (P7_PV(2011)09-29(ANN1)).


Civilisté zranění ve válce
PDF 67kWORD 33k
Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 29. září 2011 o civilistech zraněných ve válce
P7_TA(2011)0433P7_DCL(2011)0021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Stockholmský program přijatý Evropskou radou v prosinci 2009,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se již dlouho zasazuje o mezinárodní mír a prevenci používání nášlapných min,

B.  vzhledem k tomu, že civilisté zranění ve válce, oběti nášlapných min a jiného zbývajícího vojenského vybavení a oběti terorismu v členských státech a v kandidátských zemích čelí trvajícím zdravotním a socioekonomickým obtížím, které je zapotřebí řešit uceleně a koordinovaně,

1.  je toho názoru, že Evropa by měla jít celému světu příkladem tím, že uzná a bude se zabývat dlouhodobými potřebami obětí teroristických útoků a civilistů zraněných ve válce a přizná jim zvláštní postavení;

2.  vyzývá Komisi, aby přijala vhodná opatření k zajištění toho, že trvající zdravotní a společenské potřeby civilistů zraněných ve válce a obětí terorismu budou v EU uspokojeny bez rozdílu s cílem pomoci těmto osobám vést důstojný život v jejich vlastním prostředí;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů(1) předal Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 2 k zápisu ze zasedání ze dne 29. září 2011 (P7_PV(2011)09-29(ANN2)).

Právní upozornění - Ochrana soukromí