Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 5/2011 na rozpočtový rok 2011, oddíl IX – Evropský inspektor ochrany údajů a oddíl X – Evropská služba pro vnější činnost (13991/2011 – C7-0244/2011 – 2011/2131(BUD))

P7_TA(2011)0445 A7-0346/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 314 této smlouvy, a na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(1), a zejména na články 37 a 38 tohoto nařízení,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2011, přijatý s konečnou platností dne 15. prosince 2010(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu Evropské unie č. 5/2011 na rozpočtový rok 2011, který Komise předložila dne 22. června 2011 (KOM(2011)0374),

–  s ohledem na postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 5/2011, který Rada přijala dne 12. září 2011 (13991/2011 – C7-0244/2011),

–  s ohledem na článek 75b jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0346/2011),

A.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 5/2011 k souhrnnému rozpočtu na rok 2011 zahrnuje změnu plánů pracovních míst dvou institucí, evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ) a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ);

B.   vzhledem k tomu, že zřízení ESVČ v roce 2010 se řídilo zásadou rozpočtové neutrality a řádného a účinného řízení a zároveň byl plně zohledněn dopad hospodářské krize na veřejné finance a potřeba provádět přísná rozpočtová opatření;

C.   vzhledem k tomu, že bylo od počátku jasné, že bude třeba tuto službu budovat postupně a že by zdroje měly být poskytovány podle pokroku při vytváření dané instituce a s ohledem na její aktuální absorpční kapacitu;

D.  vzhledem k tomu, že Rada ve svém postoji ze dne 12. září 2011 potvrdila žádost Komise;

1.  bere na vědomí postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 5/2011;

2.  rozhodl se pozměnit postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 5/2011 tak, jak je uvedeno níže;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení spolu se změnami, které Parlament provedl, Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím a vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh 1

ODDÍL: IX: Inspektor ochrany údajů

PŘÍLOHA

-------------------------------

(1) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (2) Úř. věst. L 64, 12.3.2010. (3) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.

1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské policejní akademie na rozpočtový rok 2009 (C7-0241/2010 – 2010/2181(DEC))

P7_TA(2011)0446 A7-0330/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi akademie(1),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (05892/2011 – C7-0052/2011),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(2), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a odpovědi ředitele Evropské policejní akademie,

–  s ohledem na článek 276 Smlouvy o ES a článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3) a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/681/SVV ze dne 20. září 2005 o zřízení Evropské policejní Akademie (EPA) (4), a zejména na článek 16 tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(5) ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Komise C(2011)4680 ze dne 30. června 2011, kterým na žádost Evropské policejní akademie uděluje souhlas s výjimkou z nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002,

–  s ohledem na zprávu Evropské policejní akademie ze dne 12. července 2010 o proplácení soukromých výdajů (10/0257/KA),

–  s ohledem na externí audit proplácení soukromých výdajů zadaný Evropskou policejní akademií (smlouva č. CEPOL/2010/001),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu o externím pětiletém hodnocení Evropské policejní akademie (smlouva č. CEPOL/CT/2010/002),

–  s ohledem na výroční zprávu generálního ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost za rok 2009,

–  s ohledem na čtvrtou zprávu o pokroku Evropské policejní akademie o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o provádění víceletého akčního plánu Evropské policejní akademie na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu útvaru interního auditu (IAS) ze dne 4. července 2011 (Ares (2011) 722479) o třetí zprávě o pokroku Evropské policejní akademie o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu a přílohy uvedené zprávy Evropské policejní akademie o provádění usnesení Evropského parlamentu nazvané „Udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009: Evropská policejní akademie“,

–  s ohledem na zprávu a přílohu uvedené zprávy Evropské policejní akademie o uplatňování její příručky pro zadávání zakázek v období od 1. července 2010 do 1. července 2011,

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0330/2011),

1.  uděluje řediteli Evropské policejní akademie absolutorium za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2009;

2.  předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli Evropské policejní akademie, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o uzavření účtů Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009 (C7-0241/2010 – 2010/2181(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní uzávěrce Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi akademie(6),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (05892/2011 – C7-0052/2011),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(7), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a odpovědi ředitele Evropské policejní akademie,

–  s ohledem na článek 276 Smlouvy o ES a článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8) a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/681/SVV ze dne 20. září 2005 o zřízení Evropské policejní akademie (EPA) (9), a zejména na článek 16 tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(10) ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Komise C(2011)4680 ze dne 30. června 2011, kterým na žádost Evropské policejní akademie uděluje souhlas s výjimkou z nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002,

–  s ohledem na zprávu Evropské policejní akademie ze dne 12. července 2010 o proplácení soukromých výdajů (10/0257/KA),

–  s ohledem na externí audit proplácení soukromých výdajů zadaný Evropskou policejní akademií (smlouva č. CEPOL/2010/001),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu o externím pětiletém hodnocení Evropské policejní akademie (smlouva č. CEPOL/CT/2010/002),

–  s ohledem na výroční zprávu generálního ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost za rok 2009,

–  s ohledem na čtvrtou zprávu o pokroku Evropské policejní akademie o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o provádění víceletého akčního plánu Evropské policejní akademie na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu útvaru interního auditu (IAS) ze dne 4. července 2011 (Ares (2011) 722479) o třetí zprávě o pokroku Evropské policejní akademie o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu a přílohy uvedené zprávy Evropské policejní akademie o provádění usnesení Evropského parlamentu nazvané „Udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009: Evropská policejní akademie“,

–  s ohledem na zprávu a přílohu uvedené zprávy Evropské policejní akademie o uplatňování její příručky pro zadávání zakázek v období od 1. července 2010 do 1. července 2011,

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0330/2011),

1.  schvaluje uzavření účtů Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli Evropské policejní akademie, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského Parlamentu ze dne 25. října 2011 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské policejní akademie na rozpočtový rok 2009, (C7-0241/2010 – 2010/2181(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi akademie(11),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (05892/2011 – C7-0052/2011),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(12), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a odpovědi ředitele Evropské policejní akademie,

–  s ohledem na článek 276 Smlouvy o ES a článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13) a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/681/SVV ze dne 20. září 2005 o zřízení Evropské policejní Akademie (EPA) (14), a zejména na článek 16 tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(15) ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí Komise C(2011)4680 ze dne 30. června 2011, kterým na žádost Evropské policejní akademie uděluje souhlas s výjimkou z nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002,

–  s ohledem na zprávu Evropské policejní akademie ze dne 12. července 2010 o proplácení soukromých výdajů (10/0257/KA),

–  s ohledem na externí audit proplácení soukromých výdajů zadaný Evropskou policejní akademií (smlouva č. CEPOL/2010/001),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu o externím pětiletém hodnocení Evropské policejní akademie (smlouva č. CEPOL/CT/2010/002),

–  s ohledem na výroční zprávu generálního ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost za rok 2009,

–  s ohledem na čtvrtou zprávu o pokroku Evropské policejní akademie o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o provádění víceletého akčního plánu Evropské policejní akademie na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu útvaru interního auditu (IAS) ze dne 4. července 2011 (Ares (2011) 722479) o třetí zprávě o pokroku Evropské policejní akademie o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014,

–  s ohledem na zprávu a přílohy dané zprávy Evropské policejní akademie o provádění usnesení Evropského parlamentu nazvané „Udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009: Evropská policejní akademie“,

–  s ohledem na zprávu a přílohu dané zprávy Evropské policejní akademie o uplatňování její příručky pro zadávání zakázek v období od 1. července 2010 do 1. července 2011,

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0330/2011),

A.  vzhledem k tomu, že akademie byla zřízena v roce 2001 a ve smyslu článku 185 finančního nařízení byla s účinností od 1. ledna 2006 přeměněna na subjekt Společenství, na nějž se vztahuje rámcové finanční nařízení pro agentury,

B.  vzhledem k tomu, že ve své zprávě o ověření účetní závěrky akademie za rozpočtové roky 2006 a 2007 vznesl Účetní dvůr výhrady vůči legalitě a správnosti uskutečněných operací s odůvodněním, že postupy při zadávání zakázek nebyly v souladu s ustanoveními finančního nařízení,

C.  vzhledem k tomu, že ve své zprávě o ověření roční účetní závěrky akademie za rozpočtový rok 2008 dal Účetní dvůr ještě větší důraz na své stanovisko, pokud jde o spolehlivost účetní závěrky, aniž by vůči ní vznesl konkrétní výhrady, a vznesl výhrady vůči legalitě a správnosti uskutečněných operací,

D.  vzhledem k tomu, že ve svému rozhodnutí ze dne 7. října 2010(16) Parlament odmítl udělit řediteli akademie absolutorium za plnění rozpočtu akademie za rozpočtový rok 2008,

E.  vzhledem k tomu, že ve své zprávě o ověření roční účetní závěrky agentury za rozpočtový rok 2009 vznesl Účetní dvůr opět výhrady vůči legalitě a správnosti uskutečněných transakcí,

F.  vzhledem k tomu, že ve výše zmíněném rozhodnutí ze dne 10. května 2011 se Parlament rozhodl, že o udělení absolutoria za plnění rozpočtu za rok 2009 řediteli akademie rozhodně později,

G.  vzhledem k tomu, že Účetní dvůr ve své zprávě o víceletém akčním plánu akademie na období 2010–2014 konstatoval, že akademie postupuje podle milníků stanovených ve víceletém akčním plánu,

H.  vzhledem k tomu, že útvar IAS ve své zprávě řediteli akademie ze dne 4. července 2011 konstatoval, že ačkoliv popis situace ve zprávě o pokroku Evropské policejní akademie v provádění víceletého akčního plánu je stále velmi obecný, poskytuje jasný přehled o stavu plnění dílčích cílů, a proto může sloužit jako základ pro informování jednotlivých zúčastněných subjektů,

I.  vzhledem k tomu, že rozhodnutím C(2011)4680 ze dne 30. června 2011 udělila Komise akademii výjimku z článku 74b nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002,

SOUHRNNÉ HODNOCENÍ

1.  oceňuje kroky nového vedení a řízení akademie k odstranění nedostatků, kterými akademie reagovala na žádost Parlamentu o učinění nápravných opatření, jež následovala po vážných nesrovnalostech v plnění rozpočtu na rok 2009; vítá zejména následující kroky, kterými akademie reagovala na žádost Parlamentu:

2.  očekává, že Komise v roce 2012 představí nový právní rámec akademie, aby výše zmíněná hlasovací práva Komise mohla být začleněna do postupů správní rady;

3.   zdůrazňuje, že orgán příslušný k udělení absolutoria bude během nadcházejících postupů udělování absolutoria i nadále bedlivě sledovat úroveň provádění přijatých opatření;

4.   bere na vědomí, že závěrečná zpráva o externím pětiletém hodnocení akademie potvrdila, že existují důvody k jejímu přemístění; vyzývá proto Účetní dvůr, aby během roku 2012 připravil zvláštní zprávu, ve které rozvrhne finanční a provozní náklady a přínosy sloučení odpovědností akademie s odpovědnostmi Europolu;

KONKRÉTNÍ OPATŘENÍ AKADEMIE K ODSTRANĚNÍ NEDOSTATKŮ
Postupy zadávání zakázek

5.   bere na vědomí, že akademie již vypracovala a začala interně uplatňovat svou příručku pro zadávání zakázek, jak akademii žádal Parlament ve svých rozhodnutích o udělení absolutoria za rok 2008 a 2009; bere na vědomí, že tato příručka byla akademií přijata dne 8. června 2010 a vstoupila v platnost dne 1. července 2010 a že byl jmenován koordinátor veřejných zakázek;

6.   vítá první zprávu akademie o uplatňování své příručky pro zadávání zakázek v období od 1. července 2010 do 1. července 2011; očekává však, až to, jak akademie příručku pro zadávání zakázek uplatňuje, zhodnotí Účetní dvůr;

7.  prohlédl statistickou zprávu akademie za období od 1. července 2010 do 1. července 2011; vítá skutečnost, že tento dokument poskytuje Parlamentu úplné informace o postupech při zadávání zakázek; na základě této zprávy a zprávy o uplatňování příručky pro zadávání zakázek uznává, že postupy akademie jsou akademií neustále sledovány a kontrolovány;

Pravidla pro výdaje na organizaci kurzů

8.  bere na vědomí, že dne 28. dubna 2011 předložila akademie Komisi žádost o změnu finančního nařízení vložením nového článku (článku 74c), který obsahuje výjimku z nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002 týkající se vyloučení z veřejné soutěže, pokud jde o výběr odborníků na vzdělávání, s cílem využít odborníky z vnitrostátních policejních vzdělávacích zařízení;

9.   vítá následné rozhodnutí Komise C(2011)4680 ze dne 30. června 2011, kterým uděluje souhlas s výše uvedenou výjimkou;

10.   je toho názoru, že akademie by měla poskytnout přímý přístup ke svému podrobnému rozpočtu, který by měl zahrnovat seznam jejích smluv a rozhodnutí ve věci postupů při zadávání veřejných zakázek; a domnívá se, že by měla zveřejnit tento seznam na internetové stránce v souladu s ustanoveními finančního nařízení, s výjimkou podrobností u smluv, jejichž zveřejnění by mohlo představovat bezpečnostní riziko;

Převod prostředků

11.  bere na vědomí, že akademie zřídila evidenci organizačních rizik jako součást průběžné správy svého rozpočtu, aby zmírnila riziko jeho nevyčerpání; připomíná však akademii, že je důležité plánovat a monitorovat plnění rozpočtu v zájmu snížení převodu prostředků; vyzývá rovněž Účetní dvůr a útvar IAS, aby Parlament ujistily o tom, že v této věci se situace v akademii skutečně zlepšila, a potvrdily, že jsou standardně využívány veškeré nástroje plánování a monitorování;

Účetní chyby

12.   bere na vědomí, že akademie i přes závažná prodlení a chyby ve své předběžné účetní závěrce za rok 2009 ujistila Parlament, že od roku 2010 zvýšila svou finanční kázeň a vnitřní kontrolu; očekává zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce akademie za rok 2010, která má prokázat, zda jsou ujištění akademie opodstatněná;

13.  vítá rozhodnutí správní rady akademie z března 2011 o nahrazení dosavadních standardů vnitřní kontroly (ICS) nedávno stanovenými standardy Komise ICS 16;

14.  je toho názoru, že tyto nové standardy ICS 16 lépe pomohou řediteli akademie nejen při zavádění kontrol, ale také při sledování, zda tyto kontroly probíhají podle plánu;

15.  vyzývá proto akademii, aby Parlament průběžně informovala o aktuální úrovni provádění standardů ICS 16;

Řízení lidských zdrojů

16.  bere na vědomí, že akademie ukončila smlouvu, kterou Účetní dvůr považoval za „v rozporu s právními předpisy“; bere na vědomí, že platnost smlouvy končí k 15. září 2011 a že oznámení o volném pracovním místě již bylo zveřejněno; vyzývá akademii, aby informovala orgán příslušný k udělení absolutoria o dalším vývoji této konkrétní záležitosti;

17.   bere na vědomí, že úroveň uplatňování příručky akademie pro nábor zaměstnanců, která tyto postupy uvádí do souladu se služebním řádem úředníků Evropské unie(17), pokládala akademie za dostačující; vyzývá také Účetní dvůr, aby informoval Parlament, v jaké míře je tato příručka uplatňována;

Využívání prostředků na soukromé výdaje

18.   bere na vědomí, že po provedení externího auditu zaměřeného na zpětnou kontrolu rozhodl současný ředitel o vystavení inkasního příkazu, jímž žádá předchozího ředitele o vrácení částky ve výši 2014,94 EUR, z níž bylo doposud získáno zpět pouze 43,45 EUR; vyjadřuje politování nad zanedbatelnou výší této vrácené částky ve srovnání s finanční ztrátou, která akademii vznikla za vedení předchozího ředitele; bere na vědomí, že poslední výzva k úhradě byla zaslána v roce 2011, a že dalším krokem je podání žaloby u anglického soudu, aby se zjistila oprávněnost vymáhání dluhu, který vznikl v roce 2007, a rovněž skutečnost, že pokud bude dosaženo příslušného rozsudku, bude donucovací orgán vymáhat úhradu zbývající dlužné částky; vyzývá současného ředitele, aby o vývoji této záležitosti dále průběžně informoval orgán příslušný k udělení absolutoria;

Víceletý akční plán akademie na období 2010–2014

19.  podotýká, že zvýšená transparentnost, kterou zajistil současný ředitel a jeho řídící tým, vedla k lepšímu pochopení výzev, kterým akademie čelí, a vytvořila půdu pro podpořila potřebné změny; vítá v tomto ohledu koncepci postupu akademie, která má záměr:

20.  vítá vydání zprávy Účetního dvora o provádění víceletého akčního plánu na období 2010–2014 na žádost Parlamentu; bere na vědomí, že se v této zprávě Účetního dvora uvádí, že akademie postupuje při provádění svého víceletého akčního plánu shodně s jeho milníky; vítá v tomto ohledu skutečnost, že se akademii podařilo dokončit svůj víceletý akční plán 1 (řízení), 4 (hodnocení finančního systému), 5 (finanční prostředí), 6 (transparentnost správní rady), 8 (strategický plán), 9 (víceletý plán přijímání pracovníků); a že plnění víceletého akčního plánu 12 (kontrola zadávání zakázek) a zbývajících cílů víceletého akčního plánu pokračuje podle plánu;

21.  vyzývá akademii, aby pravidelně vedla konzultace s Parlamentem a nadále ho průběžně informovala prostřednictvím své zprávy o pokroku týkající se plnění víceletého akčního plánu;

22.  vítá také poznámku útvaru IAS ke 3. zprávě o pokroku v plnění víceletého akčního plánu akademie, zejména to, že útvar IAS pokládá odpovědi akademie na připomínky a doporučení útvaru IAS za přiměřené, a ačkoliv je popis ve zprávě o pokroku stále velmi obecný, podává jasný přehled o plnění různých dílčích cílů, a proto může sloužit jako základ pro informování jednotlivých zúčastněných subjektů, včetně parlamentního Výboru pro rozpočtovou kontrolu;

Strukturální nedostatky

23.  zdůrazňuje, že správní náklady akademie jsou vzhledem k její činnosti velmi vysoké; vítá proto snahy akademie snížit své správní náklady a rozhodnutí její správní rady, která se na své 25. schůzi v červnu 2011 dohodla na tom, že do roku 2012 budou zrušeny veškeré výbory správní rady a působení veškerých pracovních skupin správní rady bude podrobeno kritické analýze;

o
o   o

24.  pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 10. května 2011(18) o výkonnosti, finančním řízení a kontrole agentur.

(1) Úř. věst. C 338, 14.12.2010, s 137. (2) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 260. (3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (4) Úř. věst. L 256, 1.10.2005, s. 63. (5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. (6) Úř. věst. C 338, 14.12.2010, s 137. (7) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 260. (8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (9) Úř. věst. L 256, 1.10.2005, s. 63. (10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. (11) Úř. věst. C 338, 14.12.2010, s 137. (12) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 260. (13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (14) Úř. věst. L 256, 1.10.2005, s. 63. (15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. (16) Úř. věst. L 320, 7.12.2010, s. 11. (17) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1. (18) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 269.

1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčiva na rozpočtový rok 2009 (C7-0233/2010 – 2010/2173(DEC))

P7_TA(2011)0447 A7-0329/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi agentury(1),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (05892/2011 – C7-0052/2011),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(2), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a odpovědi výkonného ředitele Evropské agentury pro léčivé přípravky,

–  s ohledem na článek 276 Smlouvy o ES a článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004(4) o zřízení Evropské agentury pro léčivé přípravky, a zejména na článek 68 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(5) ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–  s ohledem na dopis, který předseda správní rady agentury zaslal předsedovi Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu dne 17. června 2011 (EMA/441533/2011),

–  s ohledem na odpovědi agentury na připomínky uvedené v usnesení Parlamentu ze dne 10. května 2011(6) připojeném k výše uvedenému rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na výroční zprávy útvaru interního auditu Komise (IAS) o interních auditech provedených v agentuře v letech 2009, 2008 a 2007,

–  s ohledem na konečnou následnou zprávu o auditech agentury provedených útvarem IAS v letech 2009, 2008 a 2006,

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0329/2011),

1.  uděluje výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky absolutorium za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2009;

2.  předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o uzavření účtů Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2009 (C7-0233/2010 – 2010/2173(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi agentury(7),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (05892/2011 – C7-0052/2011),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(8), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a odpovědi výkonného ředitele Evropské agentury pro léčivé přípravky,

–  s ohledem na článek 276 Smlouvy o ES a článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(9), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004(10) o zřízení Evropské agentury pro léčivé přípravky, a zejména na článek 68 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(11) ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–  s ohledem na dopis, který předseda správní rady agentury zaslal předsedovi Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu dne 17. června 2011 (EMA/441533/2011),

–  s ohledem na odpovědi agentury na připomínky uvedené v usnesení Parlamentu ze dne 10. května 2011(12) připojeném k výše uvedenému rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na výroční zprávy útvaru interního auditu Komise (IAS) o interních auditech provedených v agentuře v letech 2009, 2008 a 2007,

–  s ohledem na konečnou následnou zprávu o auditech agentury provedených útvarem IAS v letech 2009, 2008 a 2006,

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0329/2011),

1.  schvaluje uzavření účtů Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčiva na rozpočtový rok 2009 (C7-0233/2010 – 2010/2173(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi agentury(13),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (05892/2011 – C7-0052/2011),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(14), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a odpovědi výkonného ředitele Evropské agentury pro léčivé přípravky,

–  s ohledem na článek 276 Smlouvy o ES a článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004(16) o zřízení Evropské agentury pro léčivé přípravky, a zejména na článek 68 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(17) ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–  s ohledem na dopis, který předseda správní rady agentury zaslal předsedovi Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu dne 17. června 2011 (EMA/441533/2011),

–  s ohledem na odpovědi agentury na připomínky uvedené v usnesení Parlamentu ze dne 10. května 2011(18) připojeném k výše uvedenému rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009,

–  s ohledem na výroční zprávy útvaru interního auditu Komise (IAS) o interních auditech provedených v agentuře v letech 2009, 2008 a 2007,

–  s ohledem na konečnou následnou zprávu o auditech agentury provedených útvarem IAS v letech 2009, 2008 a 2006,

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0329/2011),

A.  vzhledem k tomu, že ve své zprávě o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2009 vznesl Účetní dvůr výhrady vůči legalitě a správnosti uskutečněných operací,

B.  vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném rozhodnutí ze dne 10. května 2011 Parlament uvedl, že o udělení absolutoria výkonnému řediteli agentury za plnění rozpočtu agentury za rozpočtový rok 2009 rozhodne později,

C.  vzhledem k tomu, že rozpočet agentury na rok 2009 činil 194 000 000 EUR, což představuje navýšení o 6,28 % oproti rozpočtovému roku 2008,

D.  vzhledem k tomu, že rozpočet agentury je financován jak z ročního rozpočtu Unie, z něhož v roce 2009 pocházelo 18,52 % celkových příjmů agentury, tak – a to z hlavní části – z poplatků farmaceutických firem za služby, které se mohou týkat období delšího než jeden rozpočtový rok, a že v důsledku toho se celkový příspěvek Unie mezi roky 2008 a 2009 snížil o 9,2 %,

E.  vzhledem k tomu, že orgán příslušný k udělení absolutoria obdržel v návaznosti na usnesení Parlamentu ze dne 10. května 2011 odpovědi agentury,

F.  vzhledem k tomu, že ve svých odpovědích Parlamentu podala agentura orgánu příslušnému k udělení absolutoria aktuální informace o uplatňování doporučení útvaru IAS, přičemž uvedla, že:

Souhrnné hodnocení

1.  potvrzuje, že obdržel dopis od předsedy správní rady agentury ze dne 17. června 2011, v němž se uvádí, že agentura učinila opatření zaměřená na nápravu nedostatků zjištěných v roce 2009; dále bere na vědomí dokumenty a přílohy, které agentura předložila v reakci na výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 10. května 2011; potvrzuje rovněž, že v návaznosti na dotazy vznesené při rozpravě o udělení absolutoria agentuře za rok 2009, která proběhla na schůzi parlamentního Výboru pro rozpočtovou kontrolu dne 13. července 2011, obdržel dopis od úřadujícího výkonného ředitele agentury ze dne 10. srpna 2011; vyslovuje však politování nad tím, že ne všechny požadované informace byly poskytnuty;

2.  upozorňuje však, že by agentura měla i nadále každé čtvrtletí informovat orgán příslušný k udělení absolutoria o výsledcích činností, jejichž vykonání tento orgán požaduje;

3.  zdůrazňuje, že orgán příslušný k udělení absolutoria bude i nadále během nadcházejících postupů udělování absolutoria pečlivě sledovat, v jaké míře jsou prováděna opatření zavedená s cílem řešit závažné nedostatky agentury, na které poukázaly ve svých zprávách jak Účetní dvůr, tak i útvar IAS; očekává tedy, že agentura bude orgán příslušný k udělení absolutoria informovat o provedených opatřeních a jejich výsledcích a že předloží požadované dokumenty, zejména dokumenty pojednávající o:

Konkrétní připomínky
Postupy zadávání zakázek

4.  bere na vědomí poskytnuté informace o kontrolním systému, jehož cílem je předcházet nebo včas odhalovat přetrvávající nedostatky v postupech při zadávání zakázek; očekává předložení víceletého plánu zadávání zakázek; dále agentuře připomíná, že je třeba, aby i nadále zvyšovala kvalitu svého systému zadávání zakázek a důsledně dodržovala požadavky formulované v příslušných pravidlech pro zadávání veřejných zakázek, a napravila tak nedostatky, na něž poukázal Účetní dvůr;

5.  bere na vědomí, že byly zahájeny činnosti zaměřené na vypracování akčního plánu pro zvýšení kvality postupů při zadávání zakázek; vyzývá agenturu, aby urychleně přistoupila k přijetí akčního plánu na odstranění nedostatků v postupech při zadávání zakázek, především chyb v řízení postupů pro udělování zakázek, a to zajištěním přísnějších technických a procedurálních kontrol, a aby orgán příslušný k udělení absolutoria o tomto plánu informovala;

6.  připomíná, že Účetní dvůr ve své výroční zprávě z roku 2009 uvedl, že agentura neprovedla dostatek kontrol, které by zajistily snížení nebezpečí výskytu chyb u řady postupů používaných při zadávání velkých rámcových smluvních zakázek v oblasti IT; rovněž připomíná, že audit odhalil chyby, jež zpochybnily správnost těchto operací a na jejichž základě Účetní dvůr vznesl své výhrady k legalitě a správnosti transakcí uvedených v účetní závěrce agentury;

Převod prostředků

7.  zdůrazňuje, že Účetní dvůr ve své výroční zprávě o hospodaření agentury v roce 2009 upozornil na převedení 19 500 000 EUR (tj. 38 % závazků agentury v roce 2009), přičemž přibližně 14 800 000 EUR z této částky se týkalo na konci roku dosud neprovedených činností (nebo v některých případech nedoručeného zboží či služeb, které se mohou týkat období delšího než jeden rozpočtový rok); připomíná proto agentuře, aby tuto situaci napravila, a očekává, že Účetní dvůr potvrdí, že tato náprava proběhla;

Příjmy plynoucí z poplatků

8.  bere na vědomí informaci agentury o tom, že k 1. lednu 2011 začala využívat integrovaný systém plánování zdrojů (ERP) SAP s cílem eliminovat své velké zpoždění u inkasních příkazů; bere na vědomí, že agentura pomocí tohoto nového systému převádí data ze svých stávajících operačních systémů (např. SIAMED) přímo do finančního modulu SAP;

Měnové kontrakty

9.  bere na vědomí, že se agentura zavázala snížit rizika, která jí hrozí v souvislosti s výkyvy měnových kurzů, a že k 11. červnu 2010 provedla revizi své finanční politiky, jejíž součástí bylo: zřízení interního poradního výboru, jehož úkolem je podávat doporučení účetnímu ve věci zajišťovacích strategií; snížení míry zajišťování na 50 % odhadovaných potřeb; zajištění toho, aby dosažené tržní kurzy byly stejné nebo vyšší než kurzy plánované v rozpočtu;

Řešení střetů zájmů

10.  bere na vědomí odpovědi agentury ve věci shody s etickým kodexem, které má být dosaženo stanovením zásad a pokynů týkajících se nezávislosti a důvěrnosti informací pro členy správní rady, členy výborů, odborníky a zaměstnance agentury; v této souvislosti od agentury očekává, že před přidělením léčivých přípravků vedoucím jednotlivých projektových týmů důkladně posoudí, zda nemohou zájmy deklarované zaměstnanci ovlivnit jejich nestrannost a nezávislost; očekává aktualizaci dokumentace agentury, která se týká střetu zájmů;

11.  bere na vědomí záměr agentury postupovat podle doporučení IAS, která tento útvar formuloval v rámci svého následného auditu v roce 2010, zaujmout v této souvislosti přístup vycházející z rizik a zaměřit kontroly na zaměstnance, kteří předloží prohlášení o svých finančních zájmech; vyzývá agenturu, aby orgán příslušný k udělení absolutoria informovala o tom, kdy a jak plánuje provést doporučení útvaru IAS do konce roku 2011 v praxi;

12.  bere však na vědomí odpověď agentury, která se vyslovila v tom smyslu, že není její povinností každoročně vyžadovat či monitorovat prohlášení o finančních zájmech odborníků odpovědných za hodnocení léčivých přípravků, neboť se jedná o povinnost příslušných orgánů jednotlivých členských států (článek 126b směrnice 2001/83/ES(19) ve znění směrnice 2004/27/ES(20)); vyzývá proto Komisi, aby příslušné orgány v členských státech upozornila na jejich povinnosti v tomto ohledu;

13.  zdůrazňuje, že nejen, že by mohla být poškozena pověst agentury, pokud by bylo v některých případech možné její hodnocení z důvodu případného střetu zájmů zpochybnit, ale že takové střety zájmů navíc rozhodně nezaručují optimální ochranu zdraví evropských občanů;

14.  připomíná, že od 1. července 2011 je zpřístupněn nový elektronický formulář prohlášení o zájmech a všichni odborníci byli požádáni, aby jej vyplnili, a že tato elektronická prohlášení všech odborníků, kteří jsou uvedeni v databázi odborníků, byla dne 30. září 2011 zpřístupněna veřejnosti na internetové stránce agentury; rovněž připomíná, že dne 4. července 2011 vstoupilo v platnost memorandum o porozumění, jež agentura podepsala se všemi příslušnými vnitrostátními orgány ohledně sledování vědecké úrovně a nezávislosti hodnocení, které tyto orgány provádí u služeb, jež mají být poskytovány agentuře;

15.  vyzývá agenturu, aby orgánu příslušnému k udělení absolutoria podávala informace o krocích, které učiní v souvislosti s účinným dodržováním etického kodexu, pokud jde o řešení střetů zájmů;

16.  naléhavě žádá, ale rovněž agenturu varuje, aby všechna opatření uvedená v příslušných zprávách o auditu, včetně zprávy za rok 2010, byla v plném rozsahu uplatněna před zahájením příštího postupu udělování absolutoria;

Řízení lidských zdrojů

17.  bere na vědomí odpověď agentury, v níž se uvádí, že odstranila nedostatky zjištěné útvarem IAS ve výběru smluvních zaměstnanců, že byly přezkoumány pracovní pokyny, začaly se používat vzorové dokumenty a zaměstnancům agentury bylo zajištěno odborné školení; vyzývá agenturu rovněž k tomu, aby orgán příslušný k udělení absolutoria aktuálně informovala o tom, v jaké míře jsou tato opatření uplatňována; očekává, že ve zprávě Účetního dvora za rok 2010 bude uvedeno, zda je ujištění agentury podložené fakty;

o
o   o

18.  pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 10. května 2011(21) o výkonnosti, finančním řízení a kontrole agentur.

(1) Úř. věst. C 338, 14.12.2010, s. 28. (2) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 173. (3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (4) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1. (5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. (6) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 182. (7) Úř. věst. C 338, 14.12.2010, s. 28. (8) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 173. (9) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (10) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1. (11) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. (12) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 182. (13) Úř. věst. C 338, 14.12.2010, s. 28. (14) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 173. (15) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (16) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1. (17) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72. (18) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 182. (19) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67). (20) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 34. (21) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 269.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži (kodifikované znění) (KOM(2011)0120 – C7-0071/2011 – 2011/0053(COD))

P7_TA(2011)0448 A7-0349/2011

(Řádný legislativní postup – kodifikace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2011)0120),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0071/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. června 2011(1),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. prosince 1994 - zrychlená pracovní metoda pro úřední kodifikaci právních předpisů(2),

–  s ohledem na články 86 a 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0349/2011),

A.  vzhledem k tomu, že poradní skupina složená z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise došla jednomyslně k závěru, že návrh je prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi, jakož i národním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. října 2011 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU o o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži (Kodifikované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek  114  této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

poté, co postoupily návrh legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 92/23/EHS ze dne 31. března 1992 o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži(5) byla několikrát podstatně změněna(6). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice kodifikována.

(2)  Směrnice 92/23/EHS je jednou ze zvláštních směrnic systému ES schvalování typu stanoveného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice)(7) a stanovuje  technické  předpisy , které musí motorová vozidla splňovat,  vztahující se mimo jiné na pneumatiky. Tyto technické předpisy se týkají sbližování právních předpisů členských států tak, aby umožnily postup ES schvalování typu stanovený směrnicí 2007/46/ES na každý typ motorového vozidla a přípojného vozidla. Proto se ustanovení směrnice 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla vztahují na tuto směrnici. 

(3)  Předpisy pro pneumatiky by měly zahrnovat společné požadavky týkající se nejen jejich vlastností, ale i požadavků na vybavení vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska jejich pneumatik.

(4)  Je žádoucí vzít v úvahu technické požadavky přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů v jejím předpisu č. 30 („Jednotná ustanovení pro schvalování typu pneumatik pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla“)(8) ve znění předpisu č. 54 („Jednotná ustanovení pro schvalování typu pneumatik užitkových vozidel a jejich přípojných vozidel“)(9), předpisu č. 64 („Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel vybavených koly nebo pneumatikami pro dočasné užití“), v platném znění(10), a v jejím předpisu č. 117 („Jednotná ustanovení pro schvalování pneumatik z hlediska emisí hluku odvalování a přilnavosti na mokrých površích“), v platném znění(11), které jsou přílohou  Dohody Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto předpisů (revidovaná dohoda z roku 1958)(12).

(5)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost stanovených v příloze VII části B,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Článek 2

1.  Požadavky stanovené v příloze V se vztahují na pneumatiky určené k první montáži na vozidla poprvé uvedená do provozu dne 1. října 1980 nebo po tomto dni.

2.  Požadavky stanovené v příloze V se nevztahují na:

Článek 3

1.  Za podmínek stanovených v příloze I udělí členské státy ES schválení typu pro každý typ pneumatiky, který splňuje požadavky stanovené v příloze II, a přidělí mu číslo schválení typu uvedené v příloze I.

2.  Za podmínek stanovených v příloze V udělí členské státy ES schválení typu pro každý typ pneumatiky, který splňuje požadavky stanovené v příloze V, a přidělí mu číslo schválení typu uvedené v příloze I.

3.  Za podmínek stanovených v příloze III udělí členské státy ES schválení typu pro každé vozidlo z hlediska jeho pneumatik, pokud tyto pneumatiky (popřípadě včetně náhradních pneumatik) splňují požadavky stanovené v příloze II a požadavky týkající se vozidel stanovené v příloze IV, a pro každé takové vozidlo přidělí číslo schválení typu uvedené v příloze III.

Článek 4

Schvalovací orgán každého členského státu zašle ostatním členským státům do jednoho měsíce od udělení nebo odmítnutí udělení ES schválení typu   konstrukční části  (pneumatiky) nebo vozidla kopii dotyčného certifikátu, jehož vzory jsou uvedeny v dodatcích k příloze I a k příloze III, a  na vyžádání  zašlou zkušební protokol každého schváleného typu pneumatiky.

Článek 5

Členské státy nesmějí zakázat ani omezovat uvádění na trh pneumatik opatřených značkou ES schválení typu .

Článek 6

Členské státy nesmějí odmítnout udělit 1 ES schválení typu  nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z hlediska jeho pneumatik, pokud jsou tyto pneumatiky opatřeny značkou ES schválení typu  a jsou namontovány podle požadavků stanovených v příloze IV.

Článek 7

Členské státy nesmějí zakázat užívání určitého vozidla z důvodů týkajících se jeho pneumatik, pokud jsou tyto pneumatiky opatřeny značkou ES schválení typu  a jsou namontovány v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV.

Článek 8

1.  Pokud členský stát na základě náležitého zdůvodnění usoudí, že určitý typ pneumatiky nebo vozidla představuje ohrožení bezpečnosti, třebaže splňuje požadavky této směrnice, může dočasně zakázat uvádění tohoto výrobku na trh na svém území nebo je podřídit zvláštním podmínkám. O tomto rozhodnutí neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi a uvede důvody svého rozhodnutí.

2.  Komise do šesti týdnů konzultuje dotčené členské státy a poté neprodleně zaujme stanovisko a přijme nezbytná opatření.

3.  Pokud má Komise za to, že je nezbytné technické přizpůsobení této směrnice, přijme tyto změny postupem podle článku 11. V takovém případě může členský stát, který přijal ochranná opatření, zachovat tato opatření až do doby, než změny vstoupí v platnost.

Článek 9

1.  Členský stát, který uděluje ES schválení typu   konstrukční části  (pneumatiky) nebo vozidla, přijme podle potřeby a popřípadě ve spolupráci se schvalovacími orgány jiných členských států, opatření k ověření, že vyráběné typy jsou shodné se schváleným typem. Za tímto účelem může tento členský stát kdykoliv ověřit soulad pneumatik nebo vozidel s požadavky této směrnice. Toto ověření se omezí na namátkovou kontrolu.

2.  Pokud členský stát  uvedený v odstavci 1  zjistí, že se určitý počet pneumatik nebo vozidel se stejnou značkou ES schválení typu  neshoduje s typem, který byl schválen, přijme nezbytná opatření k zajištění shodnosti. V případě trvalé neshodnosti mohou tato opatření vést až k odejmutí 1 ES schválení typu . Stejná opatření orgán přijme, jestliže je o takové neshodnosti informován příslušnými orgány jiného členského státu.

3.  Schvalovací orgány členských států se do jednoho měsíce vzájemně informují o každém odejmutí ES schválení typu  s uvedením důvodů prostřednictvím formuláře uvedeného v dodatcích k příloze I a k příloze III.

Článek 10

Veškerá rozhodnutí o odmítnutí nebo odejmutí ES schválení typu  pneumatiky nebo vozidla z hlediska montáže jeho pneumatik nebo o zákazu jeho uvedení na trh nebo jeho užívání, učiněná na základě předpisů přijatých k provedení této směrnice, musí být podrobně odůvodněna. Rozhodnutí se oznamuje dotčené osobě s uvedením možnosti podat opravné prostředky, které jsou jí podle platných právních předpisů členských států k dispozici, a o lhůtách pro jejich podání.

Článek 11

Veškeré změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh I až VI technickému pokroku se přijímají postupem  uvedeným  v čl. 40 odst. 2 směrnice 2007/46/ES.

Článek 12

1.  Členské státy nesmějí:

2.  Členské státy nesmějí udělit ES schválení typu a mohou odmítnout udělit vnitrostátní schválení pro typy pneumatik, které spadají do oblasti působnosti této směrnice a které nesplňují požadavky této směrnice.

3.  Členské státy nesmějí udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla z důvodů týkajících se jeho pneumatik a jejich montáže, pokud nejsou splněny požadavky této směrnice.

4.  Členské státy:

5.  Ustanovení této směrnice se použijí pro účely článku 28 směrnice 2007/46/ES na všechny pneumatiky, na které se tato směrnice vztahuje, s výjimkou pneumatik třídy C1e, na které se použijí od 1. října 2011.

Článek 13

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 14

Směrnice 92/23/EHS ve znění aktů uvedených v příloze VII části A se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost stanovených v příloze VII části B.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VIII.

Článek 15

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 16

Tato směrnice je určena členským státům.

V […]

Za Evropský parlament

předseda / předsedkyně

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

SEZNAM PŘÍLOH

(Text přílohy zde není uveden vzhledem k jeho délce. Text naleznete v návrhu Komise COM (2011)0120).

(1) Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 153. (2) Úř. věst. C 102, 4.4.1996, s. 2. (3) Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 153. (4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011. (5) Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 95. (6) Viz příloha VII část A. (7) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1. (8) Dokument Evropské hospodářské komise E/ECE/324 - E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Dopl. 29, 1.4.1975 a jeho změny 01 a 02 a doplňky. (9) Dokument Evropské hospodářské komise E/ECE/324 - E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Dopl. 53 a doplňky. (10) Dokument Evropské hospodářské komise E/ECE/324 - E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Dopl. 63 a doplňky. (11) Dokument Evropské hospodářské komise E/ECE/324 - E/ECE/TRANS/505/Rev. 2/Dopl. 116 a jeho změna 01 a doplňky. (12) Zveřejněná jako příloha I rozhodnutí Rady 97/836/ES (Úř. věst. L 346, 17.12.1997, s. 78). (13) Technické požadavky na pneumatiky jsou obdobné požadavkům předpisů Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) č. 30 a 54.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o alternativním řešení sporů v občanských, obchodních a rodinných věcech (2011/2117(INI))

P7_TA(2011)0449 A7-0343/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a na článek 67 a čl. 81 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na konzultační dokument Komise nazvaný „O používání alternativního řešení sporů jako prostředku řešení sporů týkajících se obchodních transakcí a praktik v Evropské unii“ ze dne 18. ledna 2011 a dokument s názvem „Shrnutí obdržených odpovědí“ zveřejněný v dubnu 2011,

–  s ohledem na konzultační dokument Komise nazvaný „Alternativní řešení sporů v oblasti finančních služeb“ ze dne 11. prosince 2008 a dokument s názvem „Shrnutí odpovědí na veřejnou konzultaci o alternativním řešení sporů v oblasti finančních služeb“ ze dne 14. září 2009,

–  s ohledem na zelenou knihu o alternativním řešení sporů v občanském a obchodním právu ze dne 19. dubna 2002 (KOM(2002)0196),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 30. března 1998 o zásadách pro orgány odpovědné za mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů(1) a ze dne 4. dubna 2001 o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 s názvem „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – “Společně pro nový růst'' (KOM(2011)0206),

–  s ohledem na usnesení rady ze dne 25. května 2000 o evropské síti vnitrostátních orgánů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů(3) a na Evropskou mimosoudní síť (EEJ-Net), jež zahájila svou činnost dne 16. října 2001,

–  s ohledem na memorandum o porozumění ze dne 30. března 1998 o síti pro přeshraniční mimosoudní reklamace finančních služeb v Evropském hospodářském prostoru a na síť FIN-Net,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci(4),

–  s ohledem na Evropský kodex chování pro mediátory (dále „kodex chování“) vyhlášený v roce 2004,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech(5),

–  s ohledem na studii „Cena neexistence ADR – zjišťování a ukazování skutečných nákladů na obchodní soudní spory v rámci Společenství“ ze dne 9. června 2010, kterou vypracovalo ADR Center v Římě v Itálii,

–  s ohledem na zjištění Evropského podnikatelského konzultačního panelu (EBTP) o alternativním řešení sporů, pokrývající období 17. prosince 2010 až 17. ledna 2011,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2003 o zelené knize Komise o alternativním řešení sporů v občanském a obchodním právu(6),

–  s ohledem na své doporučení ze dne 19. června 2007 vycházející ze zprávy vyšetřovacího výboru ke krizi společnosti Equitable Life Assurance Society(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o správě a partnerství na jednotném trhu(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o provádění směrnice o mediaci ve členských státech, jejím dopadu na mediaci a využití ze strany soudů(10),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0343/2011),

A.  vzhledem k tomu, že přístup ke spravedlnosti je základním právem,

B.  vzhledem k tomu, že prostor svobody, bezpečnosti a práva, jak je stanoven ve Smlouvách, musí naplňovat potřeby občanů a podniků, např. vytvářením jednodušších a jasnějších postupů a současným zlepšováním přístupu ke spravedlnosti;

C.  vzhledem k tomu, že cíle soudního řízení a alternativního řešení sporů úzce souvisí a jejich účelem je rychle obnovit právní smír mezi stranami sporu, chránit náležitě hmotná práva jednotlivců a řešit spory mezi stranami;

D.  vzhledem k tomu, že alternativní řešení sporů (ADR), jež stranám umožňuje vyhnout se tradičním rozhodčím postupům, může představovat rychlou a nákladově efektivní alternativu soudního řízení;

E.  vzhledem k tomu, že alternativním řešením sporů (ADR) se rozumí mechanismus pro mimosoudní urovnávání sporů, v jehož rámci je spotřebitelům a obchodníkům poskytnuta pomoc spočívající v zásahu třetí strany (mediátora nebo rozhodce);

F.  vzhledem k tomu, že v mnoha zemích veřejné orgány – včetně veřejných ochránců práv a regulačních orgánů – plní významnou roli při podpoře řešení sporů;

G.  vzhledem k tomu, že posílení sebedůvěry občanů na vnitřnímu trhu a důvěry v prosazování práv v přeshraničních sporech může přispět ke stimulaci hospodářství EU;

H.  vzhledem k tomu, že povědomí občanů EU o alternativním řešení sporů a jeho chápání je v celé Evropě slabé a mylné a že pouze malá část občanů ví, jak podat stížnost k orgánu ADR,

I.  vzhledem k tomu, že mechanismy ADR je třeba více propagovat a spotřebitele i obchodníky je třeba více podněcovat k tomu, aby je využívali jako alternativu k soudním řízením, která umožňuje vyhnout se konfrontačnímu přístupu a nabízí řešení výhodné pro všechny strany;

J.  vzhledem k tomu, že je třeba usilovat o vyvážený přístup, který zohlední jak flexibilitu mechanismů ADR, tak i potřebu ochrany spotřebitelů a spravedlivých postupů;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně požadoval, aby se rozvoji ADR věnovalo více úsilí; vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 6. dubna 2011 o správě a partnerství na jednotném trhu vyzval Komisi, aby do konce roku 2011 předložila legislativní návrh týkající se využívání alternativního řešení sporů v EU;

L.  vzhledem k tomu, že Komise zařadila do svého pracovního plánu na rok 2011 legislativní návrh týkající se ADR jako strategickou iniciativu a ve svém sdělení ze dne 13. dubna 2011 o Aktu o jednotném trhu jej označila za jeden z dvanácti nástrojů k oživení růstu a posílení důvěry, přičemž cílem je posílit postavení spotřebitele;

M.  vzhledem k tomu, že lhůta pro provedení směrnice 2008/52/ES vypršela dne 21. května 2011;

Horizontální přístup k ADR

1.  vítá nedávnou konzultaci Komise o ADR, zaměřenou navzdory poněkud obecnému názvu výhradně na spotřebitelské transakce;

2.  domnívá se však, že ADR je součástí širší agendy „spravedlnost pro růst“ zasahující více odvětví; domnívá se, že jakýkoli přístup k mechanismu ADR by se neměl omezovat na spotřebitelské spory, ale měl by zahrnovat i spory mezi podniky týkající se občanských a obchodních transakcí bez ohledu na to, zda byly provedeny mezi soukromými či veřejnými subjekty, rodinné spory, případy pomluvy a další spory obecného zájmu nebo spory, jehož účastníky jsou strany s rozdílným právním statusem;

3.  vítá skutečnost, že směrnice 2008/52/ES harmonizovala některé normy v oblasti mediace; zdůrazňuje, že ve všech oblastech ADR je třeba vymezit společné podmínky a zajišťovat procesní záruky; domnívá se, že je zapotřebí vrátit se k doporučením Komise z let 1998 a 2001 a ke kodexu chování;

4.  domnívá se, že samoregulace je sice stále důležitá, nicméně je nutné přistoupit k legislativním opatřením stanovujícím minimální standardy, na nichž se bude mechanismus ADR zakládat, aby se tak vytvořil pro ADR rámec v právních řádech členských států, po příkladu směrnice 2008/52/ES; zdůrazňuje, že jakýkoli takový rámec by měl být pečlivě stanoven, aby neomezoval rozmanitost v oblasti ADR, neboť neexistuje jediné univerzální řešení pro různorodé problémy, které se vyskytují v různých právních systémech;

5.  zdůrazňuje, že je třeba lépe chápat mnohé rozdílné typy mechanismů a postupů (včetně činností veřejných orgánů, jako je veřejný ochránce práv), na něž se často všeobecně odkazuje jako na ADR; domnívá se, že pokud jde o techniky vyjednávání a usnadňování sporů, existuje mnoho společných rysů, které lze nalézt v různých mechanismech ADR, nicméně že struktura a stavba ADR se v jednotlivých členských státech výrazně liší;

6.  domnívá se, že legislativní opatření přijatá na úrovni EU usnadní provádění ADR a povzbudí fyzické a právnické osoby k jeho častějšímu vyžívání, zejména pokud jde o přeshraniční spory, přičemž je třeba mít na paměti, že soudní řízení pro řešení takovýchto sporů bývají složitější, dražší a zdlouhavější;

7.  v této souvislosti vyzývá Komisi, aby do konce roku 2011 předložila legislativní návrh týkající se využívání alternativního řešení spotřebitelských sporů v EU, a klade důraz na jeho urychleného přijetí;

Společné normy pro ADR

8.  domnívá se, že normy týkající se ADR by měly zahrnovat: uplatňování ADR / dohodu o ADR, nezávislost, transparentnost, účinnost, spravedlnost, nestrannost a důvěrnost; účinky na promlčecí a prekluzní doby, vykonatelnost dohod vyplývajících z ADR a kvalifikaci třetích stran;

9.  domnívá se, že subjekty ADR by měly být monitorovány a pravidelně hodnoceny nezávislými hodnotiteli;

10.  aby nebyl dotčen přístup ke spravedlnosti, odmítá jakékoli hromadné zavádění povinného systému ADR na úrovni EU, nicméně navrhuje, že by mohla být posouzena možnost povinného systému postoupení dotčených stran, aby zvážily možnost ADR;

11.  všímá si příkladu italského „společného urovnání sporu“ jako možného osvědčeného modelu, který vychází z protokolu schváleného a podepsaného asociacemi podniků a spotřebitelů, který zavazuje společnost, aby předem souhlasila s ADR v souvislosti s řešením jakýchkoli sporů, které by se vyskytly v oblasti zahrnuté do protokolu;

12.  zdůrazňuje, že by žádná doložka o ADR neměla narušovat přístup ke spravedlnosti, zejména pro slabší stranu, kterou za některých okolností mohou být i malé a střední podniky, a proto se domnívá, že rozhodnutí ADR mohou být závazná pouze za předpokladu, že dojde k explicitní dohodě obou zúčastněných stran;

13.  zastává názor, že by se na ADR obecně měla vztahovat povinnost zveřejňovat okolnosti, které ovlivňují nezávislost třetí strany nebo které vedou ke střetu zájmů, a povinnost sloužit bez rozdílu všem stranám, jak je stanoveno v kodexu chování;

14.  požaduje, aby byly zúčastněné strany, případně třetí strana – jak to stanoví kodex chování – povinny uchovávat informace týkající se ADR jako důvěrné; zvažuje rovněž dále sahající případná opatření, např. zavedení profesního výsadního práva po vzoru článku 7 směrnice 2008/52/ES;

15.  konstatuje nicméně, že zatímco zachovávání důvěrnosti osobních údajů je důležité, je třeba v rámci ADR rovněž zaručit transparentnost, která členským státům a subjektům ADR umožní stanovit a sdílet osvědčené postupy a nezávislým regulátorům nabídne příležitost ke kontrole postupů v případech, kdy byly podány stížnosti;

16.  domnívá se, že nejen mediace, ale ADR obecně (článek 8 směrnice 2008/52/ES) by měly mít účinek na promlčecí a prekluzní doby; uznává existenci rizika spojeného s mnoha formami ADR a rizika nepatřičného protahování soudních řízení; konstatuje, že studie proveditelnosti evropského smluvního práva(11) stanoví pozastavení prekluze v případě rozhodčího řízení a mediace a v některých dalších situacích spojených s ADR; žádá Komisi, aby na této věci dále pracovala;

17.  je přesvědčen, že je nevyhnutelné zajistit rychlé a nenákladné – i přeshraniční – vykonávání dohod vzniklých v rámci ADR; žádá, aby byla za tímto účelem přijata legislativní opatření;

18.  připomíná, že je nezbytné, aby se neutrálním třetím stranám dostalo specifické odborné přípravy; žádá proto Komisi, aby shromáždila údaje o požadovaném druhu a rozsahu takové přípravy a aby byla jednotlivým odvětvím při vytváření systémů odborné přípravy a kontroly kvality nápomocna;

ADR v jednotlivých oblastech

19.  podporuje Komisi v jejím záměru pobízet k využívání alternativních způsobů řešení sporů, které budou rychlé, účinné a levné a které umožní vytvářet a udržovat kvalitní obchodní, hospodářské, sociální a sousedské vztahy a budou přispívat k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele, přičemž řešení bude narozdíl od běžné soudní praxe výhodné pro obě strany;

20.  zdůrazňuje, že ačkoli v Evropě v současnosti fungují četné systémy ADR, jednou z největších překážek jejich užívání je, že se nevyvíjejí ve všech zemích EU rovnoměrně, a to ani geograficky, ani pokud jde o odvětví; navrhuje proto, aby stávající nedostatky související s geografickým pokrytím ADR v Evropě byly co nejrychleji odstraněny; lituje významných nedostatků v některých odvětvích ve většině členských států, avšak podporuje zlepšování pokrytí jednotlivých sektorů, do něhož by se zapojily osoby, které rozumí fungování těchto odvětví; vybízí členské státy, aby zvážily zavedení jednotných kontaktních míst pro každé odvětví, která by poskytovala informace o tom, jak zahájit řízení ADR;

21.  připomíná, že ADR je zvláště zajímavé pro malé a střední podniky; opakuje svou výzvu Komisi, aby posoudila synergie mezi ADR a nástrojem v rámci smluvního práva EU; uvítal by pokyny pro doložky o ADR ve standardních smlouvách;

22.  uznává úspěchy, jichž dosáhly FIN-Net, ECC-Net a SOLVIT, nicméně je přesvědčen, že je možné dosáhnout dalšího zlepšení, pokud jde o informování stran a financování, a vyzývá Komisi, aby podpořila a posílila stávající subjekty působící v této oblasti a zvýšila jejich kapacitu, neboť tyto subjekty prokázaly svou účinnost a hodnotu;

23.  vidí velký potenciál pro online ADR, zejména u menších žalob; konstatuje, že tradiční postupy ADR existují online, stejně jako postupy pro prevenci sporů a usnadňování jejich řešení; zdůrazňuje, že probíhá-li tradiční ADR online, neměly by se tím snižovat procesní standardy a měly by se řešit i takové otázky, jako je vykonatelnost kompenzací; zvláštní přínos spatřuje v online systémech značek důvěry; poukazuje na práci pracovní skupiny UNCITRAL pro řešení sporů online(12) věnovanou mezipodnikovým transakcím a transakcím mezi podniky a spotřebiteli;

24.  domnívá se, že časové lhůty zkrátí a náklady sníží hierarchie řešení sporů, jež bude zahrnovat nejprve interní systém řešení stížností, za druhé ADR, a teprve jako nejzazší možnost soudní řízení; žádá Komisi, aby byla při podpoře těchto systémů jednotlivým odvětvím nápomocna;

25.  zdůrazňuje zásadní úlohu jednotlivých forem ADR při řešení rodinných sporů, neboť ADR může snížit psychologické škody, napomoci stranám začít spolu znovu komunikovat, a především v důsledku těchto okolností pomoci zajistit ochranu dětem; spatřuje potenciál v přeshraničním ADR, zejména v souvislosti s jeho pružností; poukazuje rovněž na práci zprostředkovatele Evropského parlamentu pro případy mezinárodních únosů dětí jejich rodiči;

26.  souhlasí s Komisí v tom, že přiměřený přístup k náhradě škody na vnitřním trhu vyžaduje jak možnost snadného využití alternativního řešení sporů, tak i existenci účinného systému kolektivních žalob, přičemž oba tyto prostředky se navzájem doplňují a nevylučují se;

27.  vidí potenciál pro ADR v rámci pokračují debaty o kolektivním odškodnění, neboť ADR poskytuje účinný prostředek řešení sporů, jenž se obejde bez projednávání odškodnění před soudem;

28.  domnívá se, že na úrovni EU je ADR zapotřebí v oblasti svobody tisku a osobnostních práv, neboť zejména v případech pomluvy a porušování osobnostních práv mohou být náklady na soudní řízení – zvláště v některých členských státech – neúnosné, a že ADR by mohlo přispět ke zlepšení současné situace;

ADR jako mechanismus řešení spotřebitelských sporů

29.  zdůrazňuje, že je třeba zaručit evropským spotřebitelům přístup k systémům ADR v případě vnitrostátních i přeshraničních sporů, zejména pokud jde o obchody online, jejichž počet v Unii rychle roste; poukazuje na to, že využívání systémů ADR poskytuje vyšší úroveň ochrany práv spotřebitelů a posiluje důvěru spotřebitelů v trh, podniky a instituce ochrany práv spotřebitelů tím, že je zatraktivňuje a že podporuje přeshraniční obchod a zvyšuje prosperitu všech subjektů na trhu EU;

30.  požaduje účinný systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, jenž bude fungovat v celé EU;

31.  navrhuje, aby budoucí legislativní návrh Komise o využívání ADR ze strany spotřebitelů v EU definoval hlavní zásady, které by měly systémy ADR působící v Evropě dodržovat; těmito zásadami jsou:

32.  vyzývá Komisi, aby pro přeshraniční spotřebitelské spory ustanovila koordinační strukturu s cílem usnadnit přístup k vnitrostátním systémům ADR a k systémům ADR vycházejícím ze strany podniků a posílit jejich koordinaci;

33.  vyzývá Komisi, aby v souvislosti s přeshraničními spotřebitelskými spory v oblasti elektronického obchodu přijala opatření k urychlenému zavedení vícejazyčné platformy umožňující spotřebitelům své spory zcela vyřešit online a aby přitom měla na paměti, že tato platforma musí splňovat normy kvality a vycházet ze stávajících systémů ADR v členských státech;

34.  domnívá se, že poskytování informací spotřebitelům je sdíleným úkolem veřejných orgánů, informačních a poradenských sítí, regulačních orgánů a spotřebitelských skupin, a doporučuje, aby každý z těchto subjektů na své příslušné úrovni vedl v souvislosti s touto otázkou informační kampaně a pilotní projekty;

35.  kritizuje nepřehlednost stávající databáze ADR, kterou spravuje Komise; navrhuje Komisi, aby vytvořila vícejazyčný evropský internetový portál pro ADR, kde by se každý spotřebitel mohl informovat o tom, jak ADR funguje, co obnáší a jaká práva a povinnosti jsou s ním spojena, přičemž východiskem by byly existující databáze a sítě; zdůrazňuje, že v zájmu spotřebitelů je nutné klást důraz na to, aby byl tento portál uživatelsky přívětivý a přehledný;

36.  zdůrazňuje, že spotřebitelé musí mít možnost získat veškeré relevantní informace o ADR na internetu, a to řádně přeložené do svého jazyka a pomocí snadno dostupných a uživatelsky přívětivých online překladačů;

37.  zdůrazňuje, že před zahájením spotřebitelského sporu je velmi důležité informovat spotřebitele o existenci a přínosech ADR; trvá na tom, že je v tomto ohledu nutné posílit smysl pro odpovědnost podniků a obchodních organizací; domnívá se, že podniky a podnikové svazy mají povinnost informovat spotřebitele o dostupných mechanismech ADR; navrhuje, aby byl součástí těchto informací ve všech smluvních dokumentech vypracovaných odborníky odkaz na možnost využít ADR, spolu s kontaktními informacemi a postupy pro předložení žádosti v rámci příslušných systémů ADR; tento požadavek by však neměl vést k dodatečným nákladům a byrokracii;

38.  doporučuje, aby byla na celoevropské úrovni zavedena jako možná pobídka pro podniky značka kvality pro mediaci v oblasti spotřebitelských sporů, jež by byla spojena s pokyny zohledňujícími osvědčené postupy, což by dalo spotřebitelům možnost rychle identifikovat podniky, jež si zvolily systémy ADR; soudí, že tento návrh by měl nejprve projít hodnocením nákladů a přínosů; zdůrazňuje, že by Komise měla zajistit, aby tato značka byla náležitě používána a prosazována;

Další kroky

39.  konstatuje, že je třeba zlepšit obecnou informovanost o právech a jejich prosazování a specifickou informovanost o systémech ADR, a to včetně informovanosti o jejich existenci, fungování a umístění; domnívá se, že tyto informační programy by rovněž měly upozorňovat na hlavní výhody volby ADR, jako jsou nízké náklady oproti soudnímu řízení, míra úspěšnosti a časová efektivita oproti soudnímu řízení; má za to, že tyto programy by se měly především zaměřovat na občany a malé a střední podniky; domnívá se, že ADR je nejúčinnější v rámci sítě, která je blízko občanům a zakládá se na spolupráci s členskými státy;

40.  vyzývá zároveň Komisi, aby přijala okamžité kroky pro zvýšení informovanosti spotřebitelů a podniků o stávajících legislativních nástrojích, jako jsou nařízení (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, směrnice 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech a nařízení (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky; s ohledem na tento cíl navrhuje, aby byly do komplexní informační kampaně zapojeny vnitrostátní orgány, soudy, advokátní a obchodní komory, organizace spotřebitelského poradenství, pojistitelé právní ochrany a další příslušné organizace; vyzývá k poskytnutí finanční podpory pro evropské a vnitrostátní kampaně tohoto druhu;

41.  připomíná, že míra využívání soudů pro drobné nároky v různých členských státech zůstává značně nízká a že je třeba učinit více, pokud jde o právní jistotu, jazykové překážky a transparentnost řízení; vyzývá Komisi, aby při formulování svého legislativního návrhu o využívání ADR u spotřebitelských sporů v EU věnovala těmto soudům zvláštní pozornost;

42.  konstatuje, že ADR ze své podstaty vedou ke smírným řešením, což znamená, že řešení bude spíše považováno za výsledek výhodný pro obě strany, a zdůrazňuje, že řešení dosažená prostřednictvím ADR jsou obvykle dodržována; je proto přesvědčen, že spolu s veřejnými informacemi o ADR by se měly zveřejňovat i aktuální statistiky týkající se této otázky;

43.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vedla informační kampaně s cílem vzdělávat a informovat spotřebitele a podniky o přínosech tohoto nástroje;

44.  domnívá se, že informační kampaně o ADR by měly být v zájmu dobré koordinace a účinnosti prováděny ve spolupráci s obchodními komorami, spotřebitelskými organizacemi a úřady spravedlivého obchodu (nebo obdobnými organizacemi);

45.  domnívá se, že poskytování informací podnikům je odpovědností, kterou sdílejí veřejné orgány a zastupující organizace, a doporučuje, aby tyto subjekty na své příslušné úrovni vedly kampaně pro zvýšení povědomí a pilotní projekty týkající se této otázky;

46.  uznává, že jednou z hlavních překážek, které brání využívání systémů ADR, je neochota podniků se těchto systémů účastnit; navrhuje, aby obchodní komory, zastřešující organizace na vnitrostátní i unijní úrovni a jiné profesní organizace měly povinnost informovat podniky o existenci ADR a o jeho potenciálních výhodách, mimo jiné s ohledem na možnost snížit počet soudních sporů, ochránit pověst společnosti a – narozdíl od závěru arbitráže nebo rozsudku soudu – obnovit díky ADR důvěru v obchodních vztazích mezi stranami;

47.  žádá Komisi, aby na základě shromážděných údajů a řádného posouzení dopadu v souladu s pravidly zlepšování právní úpravy prozkoumala možnost stanovení minimálních norem pro ADR zasahující více odvětví a aby současně rozvíjela stávající systémy a podněcovala členské státy a sektory zapojené do těchto systémů ke zvýšení financování, neboť je třeba mít na paměti, že ADR sice nabízí stranám nízkonákladovou alternativu, avšak nesmí se stát „lacinou spravedlností“;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31. (2) Úř. věst. L 109, 19.4.2001, s. 56. (3) Úř. věst. C 155, 6.6.2000, s. 1. (4) Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25. (5) Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3. (6) Úř. věst. C 61 E, 10.3.2004, s. 256. (7) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 110. (8) Úř. věst. C 285E, 21.10.2010, s. 12. (9) Přijaté texty, P7_TA(2011)0144. (10) Přijaté texty, P7_TA(2011)0361. (11) http://ec.europa.eu/justice/policies/consumer/docs/explanatory_note_results_feasibility_study_05_2011 _en.pdf. (12) http://www.uncitral.org/uncitral/commission/working_groups/3Online_Dispute_Resolution.html.

1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2009, oddíl II – Rada (C7-0213/2010 – 2010/2144(DEC))

P7_TA(2011)0450 A7-0328/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2009(1),

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské unie za rozpočtový rok 2009 (SEK(2010)0963 – C7-0213/2010)(2),

–  s ohledem na výroční zprávu Rady pro orgán příslušný k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2009,

–  s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(3),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie(4),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(5), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a na usnesení k němu připojené,

–  s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES a čl. 314 odst. 10 a články 317, 318 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6),  zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí č. 190/2003 vydané generálním tajemníkem Rady / vysokou představitelkou pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady(7),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(8),

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0328/2011),

1.  odmítá udělit generálnímu tajemníkovi Rady absolutorium za plnění rozpočtu Rady na rozpočtový rok 2009;

2.  předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 obsahujícího připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2009, oddíl II – Rada (C7-0213/2010 – 2010/2144(DEC))

Evropský parlament,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2009(9),

–  s ohledem na roční účetní závěrku Evropské unie za rozpočtový rok 2009 (SEK(2010)0963 – C7-0213/2010)(10),

–  s ohledem na výroční zprávu Rady pro orgán příslušný k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2009,

–  s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2009, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(11),

–  s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie(12),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011(13), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2009, a na usnesení k němu připojené,

–  s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES a čl. 314 odst. 10 a články 317, 318 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(14) (finanční nařízení), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozhodnutí č. 190/2003 vydané generálním tajemníkem Rady / vysokou představitelkou pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady(15),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(16),

–  s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–  s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0328/2011),

A.  vzhledem k tomu, že „občané mají právo vědět, jakým způsobem se nakládá s jejich daněmi a jak se zachází s pravomocí, jež byla svěřena politickým orgánům“(17),

B.  vzhledem k tomu, že správa Rady by měla podléhat demokratické kontrole ze strany evropských občanů, pokud jde o využívání finančních prostředků Unie,

C.  vzhledem k tomu, že je také důležité zajistit větší transparentnost při uplatňování právních předpisů Unie a evropští občané mají právo být lépe informováni i v tomto ohledu, Parlament vítá dosažení dohody s Radou ve věci srovnávacích tabulek,

D.  vzhledem k tomu, že Parlament je jediným přímo voleným orgánem Unie a má za úkol udělovat absolutorium za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie,

Nevyřešené otázky

1.  lituje obtíží, které vyvstaly při postupech udělování absolutoria v letech 2007 až 2009, a znovu potvrzuje svůj postoj k dotčenému finančnímu období, který vyjádřil ve svých předchozích usneseních;

2.  potvrzuje, že dne 28. února 2011 obdržel dopis generálního tajemníka Rady, který obsahoval několik dokumentů týkajících se postupu udělování absolutoria Radě za rozpočtový rok 2009 (konečné finanční výkazy za rok 2009 včetně účtů, zprávu o finanční činnosti a přehled interních auditů provedených v roce 2009), což vítá jako konstruktivní krok k zajištění demokratické kontroly správního rozpočtu Rady;

3.  vítá skutečnost, že Rada předložila výše uvedené dokumenty Parlamentu a že se zástupci předsednictví Rady zúčastnili plenárního zasedání, na němž se projednávalo udělení absolutoria za rok 2009; připomíná však, že Parlament udělení absolutoria odložil, protože neobdržel odpovědi na řadu nevyřešených otázek týkajících se udělení absolutoria Radě za rok 2009, které byly vzneseny v předchozích fázích, konkrétně:

Pravomoc Parlamentu udělovat absolutorium

4.  bere na vědomí dopis ze dne 2. června 2011 od předsednictví Rady adresovaný předsedovi Evropského parlamentu, v němž Rada konstatuje, že „všem účetním závěrkám Unie za rok 2009, včetně účetních závěrek Rady, bylo uděleno absolutorium v souladu s právem EU, a to hlasováním Parlamentu podle článku 319 Smlouvy o fungování EU, které proběhlo dne 10. května 2011“;

5.  zdůrazňuje, že Parlament má podle článků 316 a 317 a článku 319 Smlouvy o fungování EU) pravomoc udělovat absolutorium a že tato pravomoc by měla být vykládána s ohledem na svůj kontext a účel, jímž je podrobit plnění celého rozpočtu Evropské unie bez výjimky parlamentní kontrole a parlamentnímu dohledu; dále zdůrazňuje, že Parlament může nezávisle udělovat absolutorium nejen oddílu rozpočtu plněnému Komisí, ale i oddílům rozpočtu plněným ostatními orgány, které uvádí článek 1 finančního nařízení;

6.  je toho názoru, že na základě článku 319 Smlouvy o fungování EU a článku 50 finančního nařízení mají ostatní orgány povinnost dodržovat při plnění svých rozpočtů stejná pravidla a řídit se stejnými podmínkami jako Komise; domnívá se tedy, že odpovědnost za plnění jednotlivých rozpočtů nese příslušný orgán a nikoliv pouze Komise;

7.  zdůrazňuje, že nehledě na možné rozdíly v právních výkladech samostatných účetních závěrek zastává Parlament názor, že politické hodnocení finančního řízení orgánu v posuzovaném roce by mělo být ukončeno, ať už se provádí pro jakékoli účely, čímž by měla být zachována stávající institucionální rovnováha, v souladu s níž je Parlament odpovědný za zajištění veřejné odpovědnosti vůči občanům Unie;

8.  domnívá se, že výše uvedené právní zdůvodnění i zavedená praxe přijímání individuálních rozhodnutí o udělení absolutoria všem orgánům a institucím Unie tento výklad podporují, a kromě toho musí být rozhodnutí o udělení absolutoria přijímána z provozních důvodů odděleně, aby se zabránilo přerušení a narušení činnosti Unie;

9.  zastává názor, že článek 147 finančního nařízení a článek 265 Smlouvy o fungování EU je třeba vykládat tak, že nejsou-li přijata náležitá opatření, která by vyhověla připomínkám připojeným k rozhodnutí Parlamentu o udělení absolutoria, má Parlament právo podat žalobu pro nečinnost;

Odlišná úloha Parlamentu a Rady v procesu udělování absolutoria

10.  konstatuje, že podle prohlášení, s nímž předsednictví Rady vystoupilo na schůzi Výboru pro rozpočtovou kontrolu dne 21. června 2011, má „memorandum o porozumění“, které přijal výbor COREPER dne 2. března 2011, vytvořit základ vztahů mezi Parlamentem a Radou v souvislosti s udělováním absolutoria za plnění rozpočtů těchto dvou orgánů; dále konstatuje, že toto memorandum vyžaduje plnou reciprocitu mezi Parlamentem a Radou, pokud jde o předkládání dokumentů, zodpovídání otázek a každoroční dvoustranné schůzky zástupců Rady a výboru Parlamentu příslušného pro proces udělování absolutoria i generálních tajemníků obou orgánů;

11.  plně respektuje úlohu Rady, která během každoročního postupu udělování absolutoria vydává podle článku 319 Smlouvy o fungování EU doporučení; nemohl by však s Radou souhlasit, pokud by se domnívala, že v procesu udělování absolutoria zaujímá rovnocenné postavení s Parlamentem;

12.  znovu zdůrazňuje, že v procesu udělování absolutoria je třeba nadále rozlišovat různé úlohy Parlamentu a Rady a že by správa Rady (jeho generální sekretariát) a správní útvary ostatních orgánů Unie, včetně Parlamentu, měly podléhat kontrolám Účetního dvora a měly by být plně odpovědné občanům Unie za plnění svého rozpočtu, k čemuž slouží postup udělování absolutoria stanovený ve Smlouvě o fungování EU;

13. konstatuje, že Účetní dvůr provádí kontroly v těchto orgánech nezávisle na kontrolách Komise, a zdůrazňuje, že konečným článkem v hierarchii odpovědnosti by měla být demokratická kontrola formou absolutoria udělovaného Parlamentem;

14.  připomíná Účetnímu dvoru návrh Parlamentu, aby vypracoval hloubkové posouzení systémů dohledu a kontroly v Radě podobné těm, která provedl u Soudního dvora, evropského veřejného ochránce práv a evropského inspektora ochrany údajů v rámci přípravy výroční zprávy Účetního dvora za rozpočtový rok 2010;

Hlavní prvky absolutoria udělovaného Radě

15.  připomíná, že na výdaje Rady je třeba dohlížet stejně jako na výdaje ostatních orgánů s těmito hlavními prvky kontroly:

(1) Úř. věst. L 69, 13.3.2009. (2) Úř. věst. C 308, 12.11.2010, s. 1. (3) Úř. věst. C 303, 9.11.2010, s. 1. (4) Úř. věst. C 308, 12.11.2010, s. 129. (5) Úř. věst. L 250, 27.09.2011, s. 23. (6) Úř. věst. L 248, 16.09.2002, s. 1. (7) Rozhodnutí vyplývající z jednacího řádu Rady ze dne 22. července 2002 (Úř. věst. L 230, 28.8.2002, s. 7). (8) Úř. věst. C 139, 14.06.06, s. 1. (9) Úř. věst. L 69, 13.3.2009. (10) Úř. věst. C 308, 12.11.2010, s. 1. (11) Úř. věst. C 303, 9.11.2010, s. 1. (12) Úř. věst. C 308, 12.11.2010, s. 129. (13) Úř. věst. L 250, 27.09.2011, s. 23. (14) Úř. věst. L 248, 16.09.2002, s. 1. (15) Rozhodnutí vyplývající z jednacího řádu Rady ze dne 22. července 2002 (Úř. věst. L 230, 28.8.2002, s. 7). (16) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (17) Evropská iniciativa pro transparentnost. (18) Úř. věst. L 252, 25.9.10, s. 22.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/25/ES, pokud jde o uplatňování etap mezních hodnot emisí na úzkorozchodné traktory (KOM(2011)0001 – C7-0018/2011 – 2011/0002(COD))

P7_TA(2011)0451 A7-0282/2011

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (KOM(2011)0001),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0018/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. března 2011(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 21. září 2011 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0282/2011),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal tento postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. října 2011 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU kterou se mění směrnice 2000/25/ES, pokud jde o uplatňování etap mezních hodnot emisí na úzkorozchodné traktory

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice č. 2011/87/EU.)

(1) Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 53.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 97/68/ES, pokud jde o ustanovení o motorech uvedených na trh v rámci přechodného režimu (KOM(2010)0362 – C7-0171/2010 – 2010/0195(COD))

P7_TA(2011)0452 A7-0080/2011

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0362),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0171/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2010(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. června 2011 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0080/2011),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. října 2011 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU, kterou se mění směrnice 97/68/ES, pokud jde o ustanovení o motorech uvedených na trh v rámci přechodného režimu

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice 2011/88/EU.)

(1) Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 134.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (2010/2272(INI))

P7_TA(2011)0453 A7-0263/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (UN CRPD) a její vstup v platnost dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(1),

–  s ohledem na Listinu základních sociálních práv pracovníků Společenství(2),

–  s ohledem na články 2, 10, 19 a 168 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(3),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008)0426) předložený Komisí a na postoj Parlamentu k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–  s ohledem na doporučení Rady 98/376/ES ze dne 4. června 1998 o parkovací kartě pro osoby se zdravotním postižením(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (KOM(2010)0245),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. května 2000 nazvané „Směrem k Evropě bez bariér pro osoby se zdravotním postižením“ (KOM(2000)0284),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. září 2001 nazvané „e-Evropa 2002: přístupnost veřejných internetových stránek a jejich obsah“ (KOM(2001)0529),

–  s ohledem na Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, zdravotního postižení a zdraví Světové zdravotnické organizace ze dne 22. května 2001 (usnesení Světového zdravotnického shromáždění 54.21),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2003 nazvané „Rovné příležitosti pro zdravotně postižené osoby: evropský akční plán“ (KOM(2003)0650),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. ledna 2003 nazvané „Na cestě k právně závaznému nástroji OSN na podporu a ochranu práv a důstojnosti zdravotně postižených osob“ (KOM(2003)0016),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. března 2005 nazvané „Zelená kniha o nové mezigenerační solidaritě jako odpovědi na demografické změny“ (KOM(2005)0094),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2007 nazvané „Postavení zdravotně postižených osob v Evropské unii: Evropský akční plán 2008–2009“ (KOM(2007)0738),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost' (KOM(2010)0758),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15 listopadu 2010 nazvané „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (KOM(2010)0636),

–  s ohledem na opční protokol k Úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením („opční protokol“) schválený dne 13. prosince 2006,

–  s ohledem na závěry Rady ze 30. listopadu 2009 nazvané „Podpora začlenění na trh práce – zotavení z krize a příprava na polisabonské období po roce 2010“,

–  s ohledem na petici č. 1454/2010, kterou podala Urzula Weber-Królová,

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování a výsledcích nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohyb a orientace v letecké dopravě (KOM(2011)0166),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora (Věc C-13/05 týkající se směrnice 2000/78/ES rovného zacházení v zaměstnání a povolání – pojmu „zdravotní postižení“) ze dne 11. července 2006,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 1988 o znakové řeči pro neslyšící osoby(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 1989 o ženách a zdravotním postižení(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 1992 o právech mentálně postižených osob(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14 prosince 1995 o právech zdravotně postižených osob(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. května 1996 o právech osob postižených autismem(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 1996 o parkovací kartě pro zdravotně postižené osoby – právech zdravotně postižených osob(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11 dubna 1997 o rovných příležitostech pro mentálně postižené osoby(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23 června 2003 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvanému „Na cestě k právně závaznému nástroji OSN na podporu a ochranu práv a důstojnosti zdravotně postižených osob“(14),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. ledna 2011 nazvané „Roční analýza růstu: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi“ (KOM(2011)0011) a návrh zprávy o zaměstnanosti, který byl k tomu sdělení připojen,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/308/EU ze dne 19. května 2011 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU(16),

–  s ohledem na Rámcovou dohodu o trzích práce přístupných všem, uzavřenou mezi evropskými sociálními partnery dne 25. března 2010,

–  s ohledem na závěry Rady o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech Evropské unie (2006/C146/01),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2010 o „rovnosti a zdraví jako součásti všech politik: solidarita v oblasti zdraví“,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru(A7-0263/2011),

A.  vzhledem k tomu, že jako plnoprávní občané mají lidé se zdravotním postižením, a to včetně tělesného a psychosociálního postižení, rovnocenná práva a nárok na nezpochybnitelnou důstojnost, rovné zacházení, nezávislý život a plné zapojení do společnosti,

B.  vzhledem k tomu, že více než 80 milionů osob, čili asi 16 % celkové populace Evropské unie, trpí postižením, včetně osob s problémy v oblasti duševního zdraví (zvláště pak s ohledem na artismus), přičemž jejich míra nezaměstnanosti je přinejmenším dvojnásobná, než je tomu u osob bez zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením jsou ohroženou skupinou, jejíž míra chudoby je o 70 % vyšší než průměr; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením dosahuje pouze asi 45 %, přičemž kvalitní zaměstnání zajišťuje ekonomickou nezávislost, přispívá k osobnímu úspěchu a poskytuje tu nejlepší ochranu před chudobou, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost zvyšuje riziko chudoby a sociálního vyloučení, neboť duševními problémy trpí během života přinejmenším jedna čtvrtina populace, a vzhledem k tomu, v případě 10 % populace tyto obtíže mohou vyústit v chronické duševní problémy, což zdůrazňuje potřebu aktivních a cílených politik na řešení této přetrvávající situace; vzhledem k tomu, že zvýšené riziko je často nejen výsledkem omezeného přístupu k zaměstnání a odborné přípravě, ale rovněž ke zdravotní péči a náležité léčbě;

C.  vzhledem k tomu, že skupiny, které jsou ve společnosti nejvíce marginalizovány, bývají nejcitelněji zasaženy krizí; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením jsou v Evropě jednou ze skupin nejhůře postižených finanční krizí;

D.  upozorňuje na skutečnost, že dotčení občané pravidelně informují Petiční výbor o nedostatcích v uplatňování stávající zásady rovnocenného zacházení s osobami se zdravotním postižením;

E.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením, které potřebují vysokou míru podpory, patří ve společnosti mezi nejvíce vyloučenou skupinu obyvatel, vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením patří obecně mezi nejvíce zranitelné a marginalizované členy společnosti a setkávají se s diskriminací a potýkají se s vyloučením, pokud jde o účast na vzdělání, zaměstnání a společenském životě,

F.  vzhledem k tomu, že úspěch strategie Evropa 2020, jejímž cílem je podpořit v Evropě inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (založený na inovacích a výzkumu), nezbytně obnáší strukturální zlepšení v oblasti mobility a začlenění osob se zdravotním postižením,

G.  vzhledem k tomu, že počet těchto lidí bude v příštích letech výrazně vzrůstat, neboť nevyhnutelně dojde k obrácení populační pyramidy, přičemž více než třetina osob nad 75 let má nějaký druh zdravotního postižení, které je do určité míry omezuje, a více než 20 % se musí vyrovnávat se závažným omezením,

H.  vzhledem k tomu, že Evropská unie formálně ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) a tuto úmluvu podepsalo všech 27 členských států EU a 17 z nich ji ratifikovalo,

I.  vzhledem k tomu, že pravomoci Evropské unie v oblasti ochrany před diskriminací na základě zdravotního postižení jsou v současnosti omezeny na oblast zaměstnání, povolání a odborného vzdělávání (2000/78/ES), a vzhledem k tomu, že Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením je smíšenou smlouvou, z níž plynou pro orgány EU a členské státy povinnosti týkající se provádění, a návrhy a přístupy obsažené v této zprávě by měly být zvažovány a řešeny v rámci nadcházejícího návrhu Evropského aktu přístupnosti, který předloží Komise;

J.  vzhledem k tomu, že politiky zaměřené na osoby se zdravotním postižením jsou často v kompetenci členských států a vycházejí tudíž z národního dědictví, sociálních zvyků, z ekonomického rozvoje a z mimořádně důležité úloze, kterou plní rodiny a sdružení při pomoci osobám se zdravotním postižením dosáhnout samostatnosti a sociálního začlenění,

K.  vzhledem k tomu, že zdravotní postižení je pojem, který se vyvíjí a který se utváří v interakci mezi osobami se zdravotním postižením, kterým v jejich plné a skutečné účasti ve společnosti na rovnoprávném základě s ostatními a za stejně důstojných podmínek brání překážky v prostředí a postoje okolí,

L.  vzhledem k tomu, že existuje silná vazba mezi mobilitou, zdravotním postižením a sociálním začleněním, zejména s ohledem na volnost komunikace a přístup k ní (včetně Braillova písma, znakové řeči a dalších alternativních forem komunikace), svobodu pohybu ve všech oblastech života a přístup ke službám; vzhledem k tomu,že je třeba podporovat plné zapojení do všech oblastí společnosti, přičemž je třeba zohlednit význam politik Společenství týkajících se informačních a komunikačních technologií a také asistovaného žití a online komunikačních řešení, a vzhledem k tomu, že je třeba vyvíjet snahu o dosažení plné přístupnosti prosazováním kompatibilních standardů v rámci jednotného trhu a usnadnit jejich šíření;

M.  vzhledem k tomu, že přístup k informacím (článek 11 Listiny základních práv) a kultuře, jak je stanoví usnesení Rady z 6. května 2003 o přístupnosti kulturní infrastruktury a kulturních aktivit pro osoby se zdravotním postižením, má zásadní úlohu v rámci intelektuálního rozvoje lidí, včetně osob se zdravotním postižením, a tudíž má přímý dopad na jejich příležitosti v oblasti zaměstnanosti;

N.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením mají právo na služby v rámci komunity, které podporují nezávislý život, právo na osobní asistenci, právo na ekonomickou a sociální nezávislost a plné zapojení do společnosti a trhu práce, vzhledem k tomu, že pokud by byly podpůrné činnosti placeny, představovaly by téměř 50 % HDP (Komise pro měření hospodářského výkonu a sociálního pokroku, 21. dubna 2010)

O.  vzhledem k tomu, že bariéry v přístupu ke službám a zboží pro všechny jsou pro osoby se zdravotním postižením značnou překážkou,

P.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením trpí po celý život v některých členských státech a v některých odvětvích diskriminací , zejména pak v průběhu vzdělávání a odborné přípravy, a to v důsledku toho, že nejsou dostatečně brzy identifikovány děti a žáci s postižením a nejsou v jejich případě přijata opatření, což omezuje jejich budoucí příležitosti, pokud jde o zaměstnání;

Q.  vzhledem k tomu, že ve věkové skupině 16–19 let dosahuje míra neúčasti na vzdělávání u osob se zdravotním postižením 37 % a u osob s určitým zdravotním omezením 25 %, ve srovnání se 17 % u osob bez zdravotního omezení,

R.  vzhledem k tomu, že článek 24 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU ratifikovala v prosinci 2010, zakazuje vyloučení ze vzdělávacího systému z důvodu zdravotního postižení, a že inkluzívní vzdělávání je nejúčinnějším nástrojem, jímž lze čelit diskriminačnímu jednání, vybudovat společnost otevřenou sociálnímu začlenění a zajistit vzdělání všem osobám,

S.  domnívá se, že ženy se zdravotním postižením často čelí dvojnásobné diskriminaci a že vlády proti tomu tomuto jevu postupovat tak, že ve všech oblastech politiky týkajících se osob se zdravotním postižením budou uplatňovat nástroj pro začleňování hlediska rovnosti mužů a žen;

T.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize představuje v oblasti zaměstnanosti obecný problém, tím spíše pak pokud jde o osoby se zdravotním postižením, neboť u osob, které mají některý druh zdravotního postižení, se míra nezaměstnanosti zvyšuje mnohem výrazněji, přičemž vzrůstají obavy, že sociální dávky budou využívány ke kontrole nabídky pracovních příležitostí,

U.  vzhledem k tomu, že diskriminací trpí jakožto osoby blízké i příslušníci rodin se zdravotně postiženými osobami a že opatření na podporu těchto rodin budou mít současně příznivý vliv na to, aby se v plné míře a rovnocenným způsobem naplnila práva osob se zdravotním postižením,

V.  poukazuje na to, že v roce 2007 byla Komisi předložena petice s 1 364 984 podpisy vyzývající k tomu, aby byla osobám se zdravotním postižením ve všech politikách Evropské unie poskytnuta rozsáhlá ochrana, a vzhledem k tomu, že Komise doposud této odůvodněné iniciativě nevěnovala patřičnou pozornost;

Cíle

1.  zdůrazňuje, že cíle strategie EU Evropa 2020, kterým je zajistit 75% míru zaměstnanosti pracujícího obyvatelstva ve věku 20-64 let, nelze dosáhnout, aniž by došlo k začlenění osob s některým druhem zdravotního postižení;

2.  zdůrazňuje, že finanční výdaje ve prospěch osob se zdravotním postižením a ekonomické investice do těchto osob představují investice s dlouhodobou návratnosti do prosperity všech a do udržitelné společnosti, kde lidé mohou žít déle a pracovat efektivněji za lepších podmínek; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nepřijatelné, aby v rámci úsporných opatření byly prováděny neodůvodněné škrty, pokud jde o služby pro osoby se zdravotním postižením nebo omezení projektů zaměřených na jejich sociální začlenění, protože by tato omezení znamenala nižší míru zajištění některých základních a nepopiratelných práv osob se zdravotním postižením; domnívá se dokonce, že v těchto oblastech by měly být investice výrazně navýšeny; připomíná, že veškeré zdravotnické služby v Evropské unii by měly vycházet ze základních hodnot, kterými jsou univerzálnost, přístup ke kvalitní péči, spravedlnost a solidarita;

3.  konstatuje, že v době finanční krize, u níž se nyní již projevují známky oživení, byla v rámci společností v Evropě zachována skutečná solidarita; plně uznává a zdůrazňuje potřebu pro adresná opatření v případě osob se zdravotním postižením, kteří potřebují (v důsledku různé míry a charakteristik postižení) ještě větší podporu, která bude vycházet z lidských práv a důstojnosti a zohledňovat riziko diskriminace, kterou je třeba v Evropě prosazovat a posilovat prostřednictvím informačních kampaní; zdůrazňuje, že by tedy měly být zohledněny potřeby osob se zdravotním postižením na základě jejich specifických požadavků, aby bylo možno přijímat odpovídající opatření ve všech etapách vzdělávání i profesního života;

4.  podtrhuje význam cílů nové Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 20102020, a zejména vyzývá ke stanovení podrobnějších opatření na všech úrovních správy, které se budou opírat o spolehlivé údaje; domnívá se, že jako základní princip by při tom měla být v případě osob se zdravotním postižením dodržována zásada „co je o nás, nesmí být bez nás“, což znamená, že všech kroků a rozhodnutí, které se týkají osob se zdravotním postižením, by měly být tyto osoby měly zapojeny;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise o Evropské strategii na pomoc osobám se zdravotním postižením nezahrnuje integrované hledisko rovnosti žen a mužů nebo zvláštní kapitolu o politikách pro osoby s postižením na základě pohlaví, a to navzdory tomu, že ženy se zdravotním postižením mají často více znevýhodněnou pozici než muži se zdravotním postižením a že jsou častěji oběťmi chudoby a sociálního vyloučení; vyzývá Komisi a členské státy, aby hlediska rovnosti žen a mužů vzaly v úvahu v rámci celé Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením (EDS) 2010–2020;

6.  zdůrazňuje, že je třeba zaujmout k otázce postižení nový účinný přístup, přičemž prvním krokem by bylo vytvoření Evropského výboru pro postižené osoby, který by se pravidelně setkával a d o nějž by za aktivní účasti Evropského parlamentu a zapojení zástupců organizací sdružujících osob se zdravotním postižením a také vnitrostátní pracovní skupiny, přičemž cílem je zajistit účinnější mechanismy koordinace, monitorování, hodnocení a provádění strategie EDS v rámci programů a strategií Komise a členských států, a to v souladu se zásadou subsidiarity;

7.  připomíná, že udržitelná společnost, v níž lidé žijí lépe a zachovávají si lepší zdraví, by měla rovněž znamenat zlepšení při plánování městských a společných prostor a dostupnosti zboží a služeb, které jsou k dispozici, včetně rovného přístupu k novým informačním a komunikačním technologiím, aby se tak zlepšila kvalita život se zdravotním postižením a předešlo se sociálnímu vyloučení;

Občanská a lidská práva

8.  vyzývá k plnému dodržování Listiny základních práv Evropské unie a podpoře zásady „design pro všechny“ a „univerzální design“; uznává úsilí Evropské unie a Organizace spojených národů, pokud jde o právní předpisy zaměřené na plnou integraci osob se zdravotním postižením do společnosti, domnívá se však, že je třeba udělat více;

9.  zdůrazňuje zejména potřebu zajistit i pro děti se zdravotním postižením úplné respektování práv uvedených v Úmluvě OSN o právech dítěte, včetně práva na hru, vzdělání, účast na životě vlastního společenství, a to i kulturním a uměleckém, na zdravotní péči, kterou si vyžaduje jeho situace, na svobodu vyhledávat a získávat informace a myšlenky; připomíná zejména, že článek 23 této Úmluvy přiznává nezletilým osobám se zdravotním postižením právo „požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti“, a požaduje, aby tyto osoby měly přístup „ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do společnosti a co největšího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně jeho kulturního a duchovního rozvoje“;

10.  požaduje účinné zohlednění problematiky zdravotního postižení v rámci celé strategie EU 2020 a jejích stěžejních iniciativ, včetně Unie inovací, ve které problematika zdravotního postižení není zohledněna,

11.  upozorňuje na to, že mnoho osob se zdravotním postižením i nadále trpí diskriminací vzhledem k absenci rovného uznání před zákonem a justicí, a vyzývá členské státy, aby tyto nedostatky napravily, včetně skutečného přístupu osob s postižením k justice, patřičnému odbornému vzdělávání pro administrativní pracovníky v oblasti justice, včetně zaměstnanců policie a vězeňského personálu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby v souladu s článkem 29 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) byla zaručena a zajištěna rovnocenná účast v politickém a veřejném životě, včetně práva volit, kandidovat ve volbách a zastávat veřejnou funkci, neboť podle odhadů příslušných nevládních organizací a volebních odborníků možnost účastnit se voleb jen male procento osob se zdravotním postižením;

12.  zastává názor, že kupování zboží a služeb, včetně potřebných a dostupných informací o nich, by mělo zahrnovat i vhodná řešení v oblasti (internetového) prodeje a rovněž zboží a služby poskytované v podobě umožňující jejich dlouhodobou přístupnost; upozorňuje na nutnost standardizace výrobků určených osobám se zdravotním postižením, a to v souladu s evropskými i světovými standardy; vyzývá Komisi, aby přijala další vhodná opatření na podporu vývoje a zpřístupnění zboží a služeb splňujících požadavky univerzálního designu, zakotvené v článku 29 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD), včetně výměny osvědčených postupů;

13.  poukazuje na to, že mnohé studie prokázaly ve světle Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, že zdravotně postižené ženy jsou vystaveny dvojí diskriminaci, a to diskriminaci na základě pohlaví a na základě zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že v této oblasti prakticky neexistují žádné nástroje, žádá Komisi, aby v rámci systémů sociálního zabezpečení věnovala zvláštní pozornost ženám, které trpí některým typem zdravotního postižení;

14.  zdůrazňuje, že zejména osoby s mentálním a duševním postižením jsou vystaveny riziku zneužití a násilí; vyzývá členské státy, aby vytvořily rozvinutý kontrolní mechanismus, který zaručí dodržování lidských práv a svobod osob žijících v ústavech, zejména s ohledem na zdravotně postižené ženy a děti; vyzývá Evropský institut pro rovnost žen a mužů, aby vypracoval studie o situaci dívek a žen se zdravotním postižením v souvislosti s násilím; zdůrazňuje, že je zapotřebí opatření a akcí, které by bojovaly proti dvojité diskriminaci žen a podporovaly úplnou rovnost práv a příležitostí; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby přijaly aktivní a účinná opatření s cílem podporovat a prosazovat přechod od ústavní péče k péči v místních komunitách, přičemž by měly využívat možnosti financování z EU, jako je program Progress, na opatření určená na podporu větší veřejné informovanosti o situaci osob se zdravotním postižením žijících v ústavech; vyzývá členské státy, aby ženám se zdravotním postižením, které se staly obětí násilí, zaručily přednostní přístup k sociálnímu bydlení, aby zajistily granty na úpravu domácího prostředí, pomoc v domácnosti a veřejné služby poskytované v případech násilí páchaného na základě pohlaví;

15.  zdůrazňuje, že členské státy by měly být podněcovány k tomu, aby věnovaly výrazně větší pozornost sociálním aspektům zdravotního postižení; domnívá se, že nezbytným předpokladem uplatňování občanských práv každého jednotlivce je zákonný rámec, který může sloužit jako opora pro daný rozhodovací mechanismus; vyzývá členské státy, aby v co největší možné míře usilovaly prosazovaly takové formy podpory, jako je osobní asistence a jiné služby, které podporují individuální způsob života, aby se tak obecně omezila institucionální péče a upřednostnily se jiné formy podpory; žádá Komisi, aby vypracovala hloubkovou studii zabývající se tímto jevem a zvýšila informovanost společnosti v této záležitosti; zdůrazňuje úlohu dobrovolnické činnosti jakožto nepostradatelné podpory zdravotně postiženým osobám a vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily iniciativy a programy pomoci zaměřené na dobrovolnickou činnost;

16.  zdůrazňuje, že v souladu s článkem 21 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) je třeba zaručit a zajistit rovný přístup k veřejným informacím se zvláštním ohledem na řešení přírodních katastrof a katastrof způsobených lidmi ze strany veřejných orgánů,

17.  upozorňuje Komisi a členské státy, že je v zájmu přípravy na přírodní a člověkem způsobené katastrofy nutno přijmout vhodná opatření, se zvláštním přihlédnutím k vhodnému informování osob se zdravotním postižením takovou formou, která je pro ně přijatelná, včetně poukázání na užitečné dobré příklady ze zahraničí;

18.  upozorňuje na potřebu iniciativ, které by na vnitrostátní i evropské úrovni za využití strukturálních fondů a za současné podpory větší veřejné informovanosti o situaci osob se zdravotním postižením žijících v ústavech podporovaly přechod od ústavní péče k péči v místních komunitách;

Význam sběru dat a konzultací se zainteresovanými stranami

19.  zdůrazňuje, že v současné době neexistují konzistentní údaje rozlišené podle pohlaví osob o otázkách zdravotního postižení a s tím souvisejících službách v členských státech, včetně potřeby konkrétních ukazatelů a počtu a kvality ústavů, anebo jsou tyto údaje omezené, a Eurostat by měl za daný rok přinášet více údajů rozlišených podle pohlaví o osobách se zdravotním postižení a o osobách, které o ně pečují;

20.  vyjadřuje zklamání nad nedostatkem transparentnosti a omezeným zapojením osob se zdravotním postižením do sběru údajů a do konzultací a domnívá se, že Evropská komise by měla osoby se zdravotním postižením vybízet k účasti na konzultačních postupech, které musí být plně přístupné, jak vyplývá ze zkušeností nevládních organizací, a koncipované tak, aby umožňovaly strukturované připomínky, a musí být podpořeny účinnou informační kampaní: zdůrazňuje, že pouze 336 odpovědí získaných z řad občanské společnosti v rámci konzultace Komise, která proběhla v roce 2009 na centrálních internetových stránkách Komise pro konzultace, ukazuje, že daná informační kampaň nezasáhla cílové skupiny, a mimoto také tzv. internetový nástroj IPM nebyl přístupný zrakově postiženým osobám používajícím odečítače obrazovky; vyzývá členské státy, aby zajistily, že do všech prováděcích postupů budou na všech úrovních zapojeny osoby se zdravotním postižením a jejich organizace (v souladu s ustanovením článku 33 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD));

21.  vyzývá Komisi, aby urychlila proces monitoringu, spolupráce a výměny u osvědčených postupů mezi členskými státy, zejména s ohledem na shromažďování srovnatelných údajů rozlišených podle pohlaví osob, aby se tak zajistilo plnění cílů stanovených na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství; zdůrazňuje, že hodnocení by měla vycházet z potřeb osob se zdravotním postižení a neměla by být založena pouze na lékařských hlediscích, ale měla by zahrnovat i hlediska společnosti, zaměstnanosti a životního prostředí; zároveň zdůrazňuje důležitost koordinace v boji proti jevům zneužívání a falešných invalidů;

22.  připomíná, že registrace osob se zdravotním postižením k využívání služeb a podpory z veřejného rozpočtu nesmí vést k porušování jejich lidských práv a soukromí ani k jejich stigmatizaci;

Demografické změny a bezbariérové prostředí

23.  zdůrazňuje, že demografické změny by mohly přinést větší počet seniorů se zdravotním postižením, neboť se vzhledem k delší délce života více lidí dožije začátku zdravotního postižení, takže bude narůstat potřeba rozvoje a koncepce služeb a řešení, které budou pomáhat osobám se zdravotním postižením bez ohledu na jejich věk a seniorům se zdravotním postižením i bez něho;

24.  vybízí k vytváření svazků mezi těmito dvěma skupinami ve společnosti, které budou přispívat k inovativnímu růstu, založenému mj. i na zaměstnanosti a sociálním rozvoji v členských státech, a vycházet vstříc novým nárokům, které s sebou ponesou demografické změny a stárnutí společnosti;

25.  vyzývá Komisi, aby v souvislosti s prováděním článku 16 nařízení (ES) č. 1083/2006 a dodržováním jeho právně závazných požadavků posílila sankce i pozitivní pobídky pro členské státy; vyzývá Komisi, aby v budoucí politice soudržnosti pro období 2014–2020 posílila antidiskriminační ustanovení a ustanovení týkající se přístupnosti a sledovala a hodnotila správnost provádění evropských programů financování a využívání evropských fondů;

26.  vyzývá Komisi, aby podporovala využívání evropských strukturálních fondů, zejména Evropského fondu pro regionální rozvoj, ke zlepšování dostupnosti zboží a služeb a přístupnosti zastavěných prostor s pomocí prostředků z evropských fondů;

Volný pohyb a bezbariérové služby

27.  potvrzuje, že volný pohyb je základním právem v Evropské unii; zdůrazňuje, že volný pohyb pozitivně ovlivňuje kvalitu života a zapojení osob se zdravotním postižením a jejich rodin do společnosti a na pracovním trhu, zvláště pak s ohledem na lepší přístup ke zdravotnickým službám, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat osobám postiženým chronickými chorobami, aby se v rámci celé Evropské unii snížily nerovnosti v oblasti zdraví;

28.  uvádí, že v Evropě, která podporuje rovnost a volný pohyb občanů uvnitř svého území, se práva osob se zdravotním postižením v jednotlivých státech liší;

29.  zdůrazňuje, že doprava s upraveným přístupem umožňuje osobám se zdravotním postižením, aby se bez obtíží účastnily trhu práce, a napomáhá proto boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby bez prodlev zlepšily přístupnost služeb prostřednictvím různých strategií pro zrušení omezení přístupu k technologiím, včetně zajištění nižších cen, a realizovaly stěžejní iniciativy EU2020 určené ke splnění cílů EU2020;

31.  připomíná, že mobilita představuje ústřední otázku Evropské strategie zaměstnanosti a že v EU existují dosud velmi vysoké překážky, které brání tomu, aby mohly osoby se zdravotním postižením vést důstojný a samostatný život; zejména jde o přenositelnost dávek a podpor, vstup do budov a nezbytnou osobní asistenci;

32.  zdůrazňuje, že podle směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (2011/24/EU) mají osoby se zdravotním postižením právo na přeshraniční zdravotní péči a měl by jí být umožněn rovnocenný přístup ke zdravotní péči v kterémkoli jiném státě EU, tím spíše, potřebují-li vysoce odbornou pomoc;

33.  požaduje, aby členské státy lépe vzájemně uznávaly status osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby organizovaly výměny osvědčených postupů s cílem sjednotit v celé EU vnitrostátní systémy hodnocení stupně (stupňů) zdravotního postižení a zajistit tak osobám se zdravotním postižením lepší mobilitu;

34.  zdůrazňuje, že je třeba podpořit, aby členské státy ve svých systémech sociálního zabezpečení a v době odchodu lidí do důchodu uznávaly zapojení a neplacenou práci osob, většinou žen, pečujících o osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že těmto ženám by měla být věnována zvláštní pozornost;

35.  uznává význam doporučení Rady 98/376/ES ze dne 4. června 1998 o parkovací kartě pro osoby se zdravotním postižením, ve kterém se uvádí, že tato karta by měla mít standardní formát a měla by být uznávána ve všech členských státech, aby ji její držitelé mohli bez obtíží užívat, a konstatuje, že jednotná listina práv cestujících v EU týkající se rovněž získávání či obnovování platnosti řidičských průkazů a veškerých dalších oprávnění či dokladů, které mohou být požadovány v souvislosti s usnadněním mobility mezi členskými státy, má pro začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti ve všech členských státech EU zásadní význam; uznává, že inovativní formy nástrojů neomezené komunikace pro zrakově a sluchově postižené osoby, jako je přístupnost informačních služeb se zvláštním ohledem na internetové služby, mají rovněž zásadní význam pro to, aby mohly tyto osoby požívat svá práva; patří sem „zjednodušené verze“ pro osoby s kognitivními poruchami a duševním postižením; vyzývá ke snížení překážek volného pohybu pro osoby postižením, a to přijetím Evropského průkazu mobility založeného na vzájemném uznávání průkazů zdravotně postižených osob a dávek a nároků postižených osob, aby tak pro osoby se zdravotním postižením bylo jednodušší studovat, pracovat a cestovat, přičemž by se měl využít rámec otevřené metody koordinace; vyzývá Komisi, aby vytvořila informační internetové stránky, které by se zaměřily na osoby se zdravotním postižením, kde by byly vysvětleny jejich práva a poskytnuty konkrétní doplňující informace o cestování;

36.  žádá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k podporování bezbariérového vstupu na pracoviště a do obytných budov, což umožní zvýšit pracovní začlenění osob se zdravotním postižením;

37.  zdůrazňuje, že inovativní ekonomiky založené na znalostech se nemohou rozvíjet bez přístupných obsahů a forem pro osoby se zdravotním postižením, na něž se vztahují právně závazné předpisy, například přístupných internetových stránek pro zrakově postižené a titulků označeného obsahu pro sluchově postižené, včetně služeb hromadných sdělovacích prostředků, a služeb poskytovaných online pro osoby používající znakovou řeč, aplikací tzv. inteligentních telefonů a hmatových a zvukových pomůcek ve veřejných médiích;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby začaly uplatňovat přístup sledující dvojí linii, na jehož základě budou závazné právní úpravy a normy chápány jako vzájemně se doplňující nástroje, které jsou nezbytné k zajištění přístupnosti; zdůrazňuje, že právní předpisy by měly určit rámec, který bude i při rychlém vývoji v odvětví informačních a komunikačních technologií udržitelný; konstatuje, že dané normy by pak měly sloužit jako průběžně upravované nástroje, které umožní zajistit provádění právních předpisů;

39.  uvědomuje si nedostatečné rovnosti v oblasti přístupu ke zdravotním službám, včetně přístupu k informacím o zdraví a zdravotní péči a vyzývá Evropskou komisi, aby urychlila práce na doporučeních, která podpoří rovný přístup ke zdravotním službám a rovný přístup k informacím o zdraví a zdravotní péči;

40.  zdůrazňuje, že aby bylo dosaženo aktivní zapojení osob se zdravotním postižením do všech oblastí společenského života, musí být vyvinuto úsilí, které povede k zajištění komunikačních řešení pro osoby s mentálním postižením (např. srozumitelné internetové stránky) a augmentativní a alternativní komunikace (AAC) pro lidi s komplexními komunikačními potřebami;

41.  vyzývá členské státy, aby s pomocí Komise podpořily integraci osob se zdravotním postižením a jejich přijetí v rámci společnosti zlepšením přístupu těchto osob na sportovní, zábavní a kulturní akce a aktivity, včetně podpory kulturních materiálů pro zrakové postižené a jejich výměny mezi členskými státy, a to v souladu s usnesením Rady ze ne 6. května 2003 o přístupnosti kulturní infrastruktury a kulturních aktivit pro osoby se zdravotním postižením(17);

42.  vyzývá členské státy, aby napravily nedostatky právních předpisů v oblasti přístupu, zejména pokud jde o veřejnou doprava, právní předpisy upravující práva cestujících, včetně poškození vybavení umožňujícího pohyb, služby elektronických informačních systémů a pravidla pro veřejné zástavby a služeb;

Rovné příležitosti

43.  domnívá se, že rovnost příležitostí nelze chápat tak, že pro osoby s odlišnými potřebami platí stejné podmínky a okolnosti, a je proto přesvědčen, že osoby s různými druhy zdravotního postižení by proto měly mít přístup k dostatečným prostředkům, které by jim umožnily kupovat zboží a služby, čímž se zajistí skutečně rovné příležitosti;

44.  znovu potvrzuje potřebu zaručit osobám se zdravotním postižením univerzální, prakticky fungující a nediskriminační přístup k sociální ochraně, sociálním výhodám, zdravotní péči a vzdělání, jakož i přístup ke zboží a službám, které jsou dostupné veřejnosti, včetně bydlení, telekomunikací a elektronických komunikací, informací, včetně informací poskytovaných ve snadno přístupných formátech, finančních služeb, kultury a volnočasových aktivit, budov přístupných veřejnosti, dopravních prostředků a dalších veřejných oblastí a zařízení;

45.  zdůrazňuje, že začlenění do světa práce a ekonomická samostatnost jsou mimořádně důležité faktory pro sociální začlenění osob se zdravotním postižením;

46.  znovu potvrzuje, že výrobky, zboží a služby, včetně pozměněných verzí, by neměly být diskriminující, a proto nemohou mít vyšší cenu pro osoby se zdravotním postižením;

47.  domnívá se, že malé a střední podniky jsou zásadní pro přístup osob se zdravotním postižením na pracovní trh, a to tam, kde mohou vytvořit vhodné pracovní prostředí pro zdůraznění jejich individuálních a profesionálních schopností; zdůrazňuje proto, že by měly být malým a středním podnikům poskytnuty nejenom komplexní informace týkající se opatření podpory a pomoci související se zaměstnáváním chráněných kategorií osob, ale také veškeré relevantní informace týkající se technologií a vzdělávacích programů, které osobám se zdravotním postižením umožňují stát se samostatnými a a vést aktivní profesní život;;

48.  zdůrazňuje mimořádný význam zaměstnávání zdravotně postižených osob na běžném trhu práce; je si vědom, že je velmi zapotřebí flexibilnější právní úpravy pracovně právních vztahů a důrazem na moderní formy vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a vyzývá Komisi a vlády členských zemí k přijetí takových legislativních a finančních opatření, které zaměstnávání osob se zdravotním postižením účinně podpoří;

49.  žádá členské státy, aby zlepšily a upravily své politiky aktivní zaměstnanosti, a to takovým způsobem, aby osobám se zdravotním postižením umožňovaly nejen vstoupit na pracovní trh, ale také na něm setrvat; navrhuje, aby byly zavedeny iniciativy přizpůsobené potřebám jednotlivých druhů zdravotního postižení, které zájemcům nabídnou programy a poradenství v otázkách zaměstnání již od okamžiku jejich registrace ve střediscích k těmto účelům zřízeným;

50.  zdůrazňuje, že chráněné dílny a integrovaná pracoviště, přestože nejsou plnohodnotnou alternativou účasti na otevřeném pracovním trhu, jsou přínosnými řešeními nabízejícími všem osobám s různým zdravotním postižením nabízet různé možnosti a podporu v různých fázích života, a to i formou přiměřené úpravy při jejich přechodu na otevřený trh práce, a domnívá se, že neodůvodněné odmítání přiměřené úpravy (článek 5 směrnice 2000/78/ES) by mělo být v souladu s článkem 2 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) považováno za formu diskriminace; konstatuje, že v některých členských státech mohou chráněné dílny a kvóty sloužit přechod na otevřený pracovní trh, poskytování specifických zařízení pro lidi s postižením a pracovníci vyškolení k tomu, aby byli schopni splnit jejich potřeby; zdůrazňuje, že ve velkých podnicích by bylo vítáno vybírání zástupců z řad osob se zdravotním postižením, čímž se umožní, aby se sami vyjádřili, a stejně tak by bylo vítáno i posílení úzké spolupráce mezi relevantními nevládními organizacemi a malými a středními podniky; zdůrazňuje, že osobní asistenti by měli být v případě potřeby podporováni, neboť by se tak výrazně zvýšily příležitosti pro osoby se zdravotním postižením upevnit si postavení na pracovním trhu;

51.  zdůrazňuje význam programů zaměřených na fázi přechodu, které jednak nabízejí pracovní příležitosti, počínaje chráněnými dílnami a odtud dále k otevřenému trhu práce, jednak také v průběhu provádění strategie Evropa 2020 vytvářejí pružnější rámec pro přechod od profesní reintegrace k jiným formám zaměstnání;

52.  žádá členské státy, aby konsolidovaly a zlepšovaly politiky aktivní zaměstnanosti přijaté za účelem integrace osob se zdravotním postižením do zaměstnání, jakož i efektivitu příslušných vnitrostátních orgánů;

53.  konstatuje, že členské státy by měla přednostně a co nejrychleji přijmout a schválit návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008)0426); vyzývá Komisi, aby v zájmu dosažení rychlé dohody v této věci i nadále přispívala k překonání technických obtíží, které existují v Radě; konstatuje že antidisktrimační politika hraje zásadní úlohu při podpoře sociálního začleňování a zaměstnanosti osob se zdravotním postižením;

54.  požaduje revizi evropských právních předpisů týkajících se zadávání veřejných zakázek, která by stanovila, že kritéria přístupnosti budou povinně uplatňována v rámci výběrových kritérií, jejichž cílem je podpora sociálního začlenění, inovací a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením;

55.  zdůrazňuje, že i přes rozdíly, které existují mezi jednotlivými členskými státy, převážná většina systémů sociálního zabezpečení neposkytuje dostatečnou pružnost, která by umožnila jednotlivcům získávat sociální dávky, které by jim umožnily setrvat na pracovním trhu; požaduje revizi uvedených systémů v tom smyslu, aby systémy sociálního zabezpečení uplatňovaly proaktivnější přístup, díky němuž by osoby, které dostávají dávky či které mají částečnou pracovní neschopnost, mohly setrvat na pracovním trhu;

56.  připomíná, že Komise sama ve svém sdělení o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením vyjadřuje znepokojení nad nízkou dostupností titulků a zvukového popisu v rámci televizního vysílání v Evropské unii; podtrhuje zejména skutečnost, že již několik let vedou organizace neslyšících a nedoslýchavých osob s podporou Evropského parlamentu celoevropskou kampaň, jejímž cílem je zajistit v rámci vysílání veřejnoprávních televizních stanic v Evropské unii širší přístup k titulkům; požaduje, aby členské státy přistoupily s větším odhodláním k plnění svého závazku, který pro ně vyplývá ze směrnice 2007/65/ES, a vedly poskytovatele vysílání k tomu, aby pro osoby se sluchovým nebo zrakovým postižením zajistili lepší přístupnosti svých mediálních služeb; vyzývá Komisi, aby zajistila konkrétní možnosti financování pro veřejné i soukromé poskytovatele vysílání, které by jim pomohly zavádět rámec služeb, v rámci něhož by u svých pořadů poskytovali titulky a zvukové popisy;

Investice do osob se zdravotním postižením

57.  uvádí, že úroveň zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v celé Evropě je dramaticky nízká, a zároveň evropským orgánům připomíná, že bez zlepšení jejich situace není možné dosáhnout ani cílů strategie Evropa 2020, a proto je nutno posilovat povědomí o různých formách postižení a zajistit přijetí osob se zdravotním postižením ve společnosti, a to již na úrovni mateřských škol a škol;

58.  uvádí, že stávající vzdělávací a školící systémy nedostačují k tomu, aby předešly vysoké míře předčasného ukončení docházky u osob se zdravotním postižením, přičemž další veřejné politiky nenabízejí konkrétní pomoc v oblasti učení, neboť čísla související s cíli strategie 2020 představují snížení o více než 10 %; zdůrazňuje, že to vede k velkému znevýhodnění v oblasti sociální a oblasti zaměstnanosti, což má za následek chudobu osob se zdravotním postižením, a to především v době současné ekonomické krize; zdůrazňuje, že s ohledem na vysokou míru předčasného ukončení školní docházky v případě osob se zdravotním postižením a s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociální dimenzi vzdělání a odborné přípravy, je třeba investovat do účinných programů (včetně alternativních) vzdělávání a odborné přípravy, které jsou uzpůsobeny konkrétním potřebám, charakteristikám a schopnostem osob se zdravotním postižením, a tyto programy podporovat, a konstatuje, že z tohoto důvodu je třeba, aby byl k dispozici adekvátní počet kvalifikovaných a motivovaných odborníků a také propracovaných a vhodných programů, a také to, že takovéto programy se musí promítnout ve vyučovacích osnovách veškerých zařízení odborné přípravy a odborného vzdělávání a institucí vyššího vzdělávání, včetně programů nad rámec vyučovacích osnov pro osoby se zdravotním postižením, aby se tak bojovalo proti negativním postojům vůči dětem se zdravotním postižením a aby tyto děti mohly získat patřičnou kvalifikaci odpovídající modernímu a otevřenému trhu; vyzývá členské státy a Komisi, aby umožnily osobám se zdravotním postižením lepší přístup k informacím o stávajících programech v oblasti mobility a vzdělávání a také rovnocenný přístup k programům celoživotního vzdělávání; konstatuje, že za této situace je nutné zohlednit otázku antidiskriminace ve strategii Evropa 2020 a v jejích stěžejních iniciativách, má-li být dodržen článek 24 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD);

59.  potvrzuje, že pozornost by měla být zaměřena na inkluzívní vzdělávání, a to zejména v rámci hodnocení nabyté praxe, a že by to mělo být zdůrazněno ve strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) i ve stěžejní iniciativě pro nové dovednosti a pracovní místa v rámci EU2020; konstatuje dále, že jsou zapotřebí nové vhodné pokyny a řádné využívání informačních technologií ve školách a doma s ohledem poskytování osobní asistence uzpůsobené individuálním potřebám;

60.  zdůrazňuje, že všem dětem, včetně dětí se zdravotním postižením, musí být zaručeno právo na univerzální přístup do všech oblastí a stupňů vzdělávání ve všech vzdělávacích institucích; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily obecné informování rodin dětí se zdravotním postižením, aby byly zahrnuty i otázky včasného rozpoznání vad a podpory a aby byla nalezena možná řešení jejich potřeb; poukazuje na význam státní podpory, která musí být zajištěna rodinám osob se zdravotním postižením, pokud jde o financování (včetně služeb péče o děti), zdravotní péči, psychologickou podporu a sdílení odborných znalostí a rovněž flexibilní pracovní dobu pro rodiče (jednoho z rodičů) dětí se zdravotním postižením; vyzývá proto členské státy, aby zřídily speciální a dostupné kanceláře, kde by bylo možno získat informace a využít poradenství týkající se administrativy; vyzývá členské státy, aby podporovaly rodiny osob se zdravotním postižením a zdravotnický personál zaměstnaný ve vnitrostátních zdravotních systémech pořádáním cílených informačních akcí a kurzů odborné přípravy a zapojováním sdružení pacientů do rozhodování a monitorování,

61.  zdůrazňuje, že zaměstnavatelé by osobám se zdravotním postižením s potřebnou kvalifikaci měli umožnit zaměstnání na určité pracovní pozici s vyhlídkou dalšího postupu a poskytovat jim podporu formou odborné přípravy;

62.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat přijímání integračních vzdělávacích projektů s vazbou na zaměstnání, které mladým lidem se zdravotním postižením umožňují okamžitý praktický přechod ze vzdělávací fáze do pracovního procesu;

63.  zdůrazňuje, že je třeba věnovat, co se týče mladých lidí se zdravotním postižením, péči také aspektům neformální odborné přípravy a vzdělávání, jako například v sociální oblasti a v oblasti sdělovacích prostředků, v nichž by mělo být kritérium přístupnosti (pomocí systémů titulků a audiopopisu) rozvíjeno ve stále vyšší míře, v oblasti sportu, her a venkovních aktivit, a to podle individuálních potřeb každého dítěte a mladého člověka; zdůrazňuje, že tyto nástroje jsou nezbytné nejenom pro zdravé formování osobnosti každého člověka, ale jedná se také o nezcizitelná práva uznaná Organizací spojených národů;

64.  zdůrazňuje, že celoživotní učení je zásadním způsobem, jak podpořit a zvýšit adaptabilitu osob se zdravotním postižením a jejich trvalou zaměstnanost, a že se tato oblast týká především osob, u nichž k postižení dojde v době jejich zaměstnání, především osob, kteří trpí progresivními invalidizujícími nemocemi;

65.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily či zavedly neintegrační služby v oblasti zdraví, vzdělání, odborné přípravy, zaměstnanosti, nástrojů pro nezávislý život, dopravy atd., které budou účinnější a nebudou se překrývat; tyto služby musí být nejen monitorovány a individuálně uzpůsobeny, ale musí rovněž napomáhat při dlouhodobém plánování v oblasti rozpočtu a rozvoje;

66.  je pevně přesvědčen o tom že vhodné financování by mělo probíhat prostřednictvím organizací sdružujících osoby se zdravotním postižením; trvá na tom, aby podíl spolufinancování těchto organizací byl nejméně10 % ceny projektů, které předloží, vzhledem k jejich známým finančním potížím;

O životním stylu

67.  zdůrazňuje, že životní situaci osob se zdravotním postižením by mohla významně ovlivnit i dobrovolná společenská odpovědnost podniků; vyzývá k tomu, aby osobám a podnikům, které zaměstnávají pracovníky se zdravotním postižením, byly poskytovány pomoc dotace se zvláštním poukazem na fondy a programy EU, přičemž uvedená pomoc by se lišila podle toho, o jaký druh smlouvy se jedná a zaměstnává-li osobu se zdravotním postižením podnik či jednotlivec; vyzývá činitele a zúčastněné strany, aby podporovaly a uplatňovaly osvědčené postupy v této oblasti, se zvláštním zřetelem na ženy a děti se zdravotním postižením;

68.  znovu potvrzuje, že by se mělo více podporovat školení úředníků evropských orgánů i státních úředníků členských států v oblasti přijímání a informování osob se zdravotním postižením a že přístup k veřejným právním dokumentům a postupům by měl být podpořen konkrétními opatřeními; vyzývá orgány EU, aby se v zaměstnávání osob se zdravotním postižením staly příkladem, a naléhavě žádá členské státy, aby i ony tuto strategii uplatňovaly;

69.  zdůrazňuje, že politiky zaměřené na posílení a podporu samostatného vzdělávání umožňují začlenění osob se zdravotním postižením na pracovní trh i do ekonomické činnosti, neboť vytvářejí flexibilitu, která je v mnoha případech nezbytná k překonání omezení a bariér na pracovištích; žádá členské státy, aby poskytly větší a účinnější podporu politikám zaměřeným na samostatné podnikání této skupiny ve společnosti;

70.  vyzývá Komisi, aby účinnějším způsobem představila výhody přístupnosti a v co nejširším měřítku začleňovala náklady a výdaje související s vytvořením bezbariérového prostředí pro všechny do různých oblastí, zvláště pak s ohledem na stárnutí společnosti;

71.  vyzývá k tomu, aby byl zaveden zvláštní typ volna určeného k tomu, aby rodiče mohli pečovat o své děti se zdravotním postižením; Naléhavě dále vyzývá k tomu, aby se rodičům dětí se zdravotním postižením jejich péče a práce uznávala jak v rámci hodnocení nabyté praxe, tak i v rámci zvláštního zohlednění pro účely nároku na starobní důchod;

72.  zdůrazňuje, že bezbariérový přístup k zdravotnickým službám a komplexním neintegračním službám nemůže přinést zastavení zhoršování celkového zdravotního stavu, zejména ve stárnoucí společnosti, a proto musí nést každý jedinec zodpovědnost v rámci svých každodenních aktivit a spotřebitelských návyků, má-li být dosaženo udržitelné společnosti, v rámci níž je maximální důraz kladen na zdraví, ať už prevenci či rehabilitaci;

Boj proti chudobě

73.  vyzývá Komisi, aby zastřešujícím organizacím zastupujícím osoby se zdravotním postižením a rovněž i dalším evropským organizacím osob se zvláštním postižením zajistila odpovídají finanční podporu a umožnila jim tak plnou účast na tvorbě politik a provádění právních předpisů, které konkrétním způsobem naplňují závazky vyplývající z Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením a Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD), a rovněž jejich zapojení do dalších rozhodovacích procesů souvisejících s problematikou osob se zdravotním postižením;

74.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že osoby se zdravotním postižením musí na sebe vzít dodatečnou finanční zátěž – zvláštní výdaje, které se v krátkodobém měřítku jeví jako důsledek jejich postření -, a to v každodenním životě, což má výrazný dopad na kvalitu jejich života;

75.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na své cíle v oblasti snižování chudoby provedla rozčlenění statistických údajů týkajících se chudoby v případě osob se zdravotním postižením, které trpí chudobou, aby bylo možno v rámci strategie EU 2020 usilovat o plnění srovnatelných cílů v oblasti snižování chudoby i u osob se zdravotním postižením;

76.  zdůrazňuje, že odstranění či výrazné snížení této chudoby si vyžádá, aby více osob se zdravotním postižením pracovalo, což by zvýšilo čistý příjem státu z daní a snížilo by počet osob závislých na dávkách v důsledku extrémní chudoby;

77.  potvrzuje, že s ohledem na Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a novou evropskou platformu proti chudobě a sociálnímu vyloučení nelze snížení chudoby dosáhnout, aniž by se osoby se zdravotním postižením zapojily do pracovního trhu a aniž by byly upraveny příjmové politiky týkající se systémů invalidních důchodů v souladu s bodem 12 závěrů Rady přijatých na zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele konaném dne 30. listopadu 2009, přičemž je třeba zohlednit, že tyto důchody také vést ke stigmatizaci osob;

78.  Uznává, že včasné odhalení a brzká pomoc mají zásadní význam v případě dětí se zdravotním postižením a je třeba je vnímat jako dlouhodobé investice do stárnoucí společnosti; všímá si toho, že rodiny osob se zdravotním postižením jsou ve větší míře vystaveny riziku chudoby a sociálního vyloučení a že je třeba těmto rodinám věnovat zvláštní pozornost;

79.  vyzývá členské státy, aby zabránily neodůvodněným škrtům v oblasti sociální ochrany poskytované osobám se zdravotním postižením v důsledku úsporných politických opatření prováděných v reakci na hospodářskou krizi, neboť tato ochrana je nezbytná k tomu, aby těmto osobám mohly být zajištěny důstojné životní podmínky, na které mají nezadatelné právo;

80.  uvádí, že osoby se zdravotním postižením jsou vysoce ohroženy sociálním vyloučením a chudobou, a upozorňuje na to, že míra chudoby je u osob se zdravotním postižením o 70 % vyšší než u osob, které zdravotně postiženy nejsou; zdůrazňuje, že osoby s vážným či mnohočetným postižením a rodiče samoživitelé s dětmi se zdravotním postižením patří mezi nejzranitelnější; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily jejich práva a přijaly opatření na zlepšení kvality jejich života, mimo jiné poskytováním přístupu k praktickým informacím o každodenních otázkách, včetně seznamování s postupy získávání dovedností a služeb, které mají dopad na rodinný život;

81.  vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly další opatření a předkládaly pravidelné zprávy týkající se vzácných chorob a poskytovaly skutečnou pomoc při budování kontaktů mezi rodiči a odborníky, kteří se nacházejí v co nejbližším okolí jejich domovů; domnívá se, že tato otázka musí být zohledněna a vyhodnocena v rámci činnosti organizace INSERM; vyzývá Komisi, aby podpořila vytvoření evropské sítě akreditovaných středisek pro diagnostiku a léčbu specifických forem vzácných onemocnění s cílem koordinovat a monitorovat činnost těchto středisek a jejich přínosy pro pacienty;

Parlament nadále požaduje sociálně udržitelný přístup založený na lidských právech

82.  potvrzuje, že Komise uplatňuje v otázce rovných příležitostí správný přístup, který se zakládá na právech nově zakotvených v Listině EU: posilování antidiskriminačních opatření, podpora politiky aktivního začleňování, zvyšování povědomí o zdravotním postižení, včetně konceptu „design pro všechny“ a „univerzální design“, a zdůrazňování významu přiměřeného uspořádání;

83.  vyzývá členské státy a Komisi, aby urychleně ratifikovaly a začaly uplatňovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokoly, a vítá iniciativu Komise, která má vést k přistoupení k opčním protokolům této úmluvy;

84.  vyzývá Komisi a Radu, aby zvážily uzavření interinstitucionální dohody s Evropským parlamentem, a to tak, aby byl ve lhůtě jednoho roku připraven konkrétní návrh s cílem zapojit Evropský parlament do kontrol provádění úmluvy OSN;

85.  vyzývá Radu, aby přijala Komisí předložený návrh rozhodnutí o přijetí opčního protokolu ze strany EU, a zdůrazňuje, že mechanismus stanovený v tomto protokoly by za účasti Evropského parlamentu mohl vést k provádění této úmluvy OSN ze strany EU;

86.  vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala konkrétní, vhodná a podrobnější opatření a vytvořila monitorovací mechanismus pro všechny úrovně správy s ohledem na uplatňování Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením v souladu se seznamem opatření této strategie a v úzké spolupráci s Evropským parlamentem;

87.  vyzývá členské státy, aby poskytly maximální možnou podporu vhodným opatřením a nástrojům (s výjimkou lékařského hlediska) pro vyšší úroveň nezávislého života, a zajistily tak pro osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny rovné příležitosti a aktivní život;

88.  zdůrazňuje potřebu pomáhat těm, kdo mohou pracovat a chtějí zůstat součástí pracovní síly, přestože částečně pozbyli některých svých funkčních schopností; vyzývá členské státy, aby podporovaly kulturu začleňování a pomáhaly integrovat osoby s částečnou pracovní schopností do trhu práce;

89.  vyzývá členské státy, aby (znovu) zvážily svá opatření a národní programy nebo strategie související se zdravotním postižením v časovém horizontu a rámci strategie EDS v souladu se strategií EU2020 a Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením;

90.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh Evropského aktu přístupnosti, který je ohlášen ve strategii EDS, přičemž zdůrazňuje, že na úrovni EU je třeba přijmout účinná a závazná opatření, která na základě jednoznačně stanoveného časového plánu povedou ke zlepšení přístupnosti zboží a služeb pro osoby se zdravotním postižením;

91.  žádá členské státy, aby za podpory Komise přijaly konkrétní sociální opatření, která zaručí rovný přístup k lékařské péči, včetně kvalitních zdravotnických a rehabilitačních služeb určených osobám s psychickým či fyzickým postižením;

92.  zdůrazňuje význam výzkumu nových léčebných metod, které dále usnadní zdravotně postiženým osobám jejich začlenění do společnosti; poukazuje na to, že v této souvislosti se osvědčuje například dramaterapie a terapie za pomoci malých domácích zvířat, které podporují socializaci a mezilidskou komunikaci;

93.  vybízí Komisi, aby přijala nezbytná opatření, jimiž zrakově postiženým osobám umožní provádět obchodní transakce;

94.  vyzývá Komisi, aby do plánované revize reformy zadávání veřejných zakázek více začlenila odkazy související se zdravotním postižením;

95.  žádá Komisi, aby navázala na diskuse vedené po zveřejnění zelené knihy o důchodech a aby v příští bílé knize, která by měla být zveřejněna ve druhém pololetí roku 2011, propagovala průřezovou politiku v oblasti zdravotního postižení;

96.  vyzývá Komisi, aby zhodnotila, zda další opatření přijatá v rámci evropských strukturálních fondů, zejména pokud jde o Fond pro rozvoj venkova, pomáhají osobám se zdravotním postižením k tomu, aby se staly aktivními evropskými občany žijícími ve venkovských oblastech;

97.  vyzývá Komisi a Radu, aby vyvinuly maximální úsilí na vytvoření pravidel pro osobní kontroly při využívání dopravních služeb, která budou respektovat základní práva a důstojnost cestujících a budou sloužit účelům cestování, zejména co se týče zdravotnických prostředků a pomocných prostředků, pomůcek a doplňků, které je možno vzít s sebou na palubu, a aby zajistily, že existující bezpečnostní požadavky byly vykládány jednoznačně a jednotně, aby nebylo osobám se zdravotním postižením bezdůvodně a v přehnané míře znemožněno cestovat jenom proto, že je to tak jednodušší pro poskytovatele služeb;

98.  vyzývá Komisi, aby vyvíjela zvýšené úsilí v zájmu zajištění systémů osobní navigační služby pro nevidomé a zrakově těžce postižené osoby a aby o své činnosti každoročně informovala a udělovala konkrétní doporučení, s přihlédnutím k dynamickému rozvoji technologií, v zájmu zajištění pokroku a realizace plynulé multimodální dopravy „z domu do domu“ uvedené v bílé knize nazvané „Vytvoření konkurenceschopného a energeticky účinného dopravního systému“;

99.  vyzývá členské státy, aby přezkoumaly, jakým způsobem jsou poskytovány zdravotnické služby osobám se zdravotním postižením, jako např. opatření týkající se fyzické přístupnosti služeb, odborné přípravy a zdravotnického personálu, osvěty, informací poskytovaných ve snadno přístupných formátech, specifických poradenských služeb, včetně překladů do různých jazyků, a zdravotnických služeb přizpůsobených potřebám osob se zdravotním postižením;

100.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při podporování sportovních a rekreačních aktivit osob se zdravotním postižením nečinily rozdíl mezi jednotlivými druhy postižení, a naléhavě vyzývá Radu, aby pokračovala ve svých snahách, přičemž připomíná, že v roce 1986 Výbor ministrů Rady Evropy přislíbil podporu sportovních činností osob se zdravotním postižením;

101.  vyzývá Komisi a Radu, aby zlepšily přístup osob se zdravotním postižením v oblasti autorských práv, včetně zajištění intenzivnější výměny osvědčených postupů, aby podpořily vytvoření optimálních forem spolupráce a zajistily, že se na poskytovatele služeb budou vztahovat vhodné, jednotné a povinné požadavky týkající se osob se zdravotním postižením, se zvláštním důrazem na osoby s vadami zraku;

102.  zdůrazňuje, že v souladu se zásadami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (se zvláštním zřetelem k ustanovení o klamavých opomenutích) relevantní i v případě osob se zdravotním postižením;

103.  vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly opatření založená na praxi a zkušenostech Evropského parlamentu ve snaze o odstranění překážek v informačních a komunikačních technologiích pro neslyšící, v souladu s usneseními Evropského parlamentu z roku 1988 a z roku 1998, a aby o těchto opatřeních každoročně informovaly příslušné poslance Evropského parlamentu;

104.  vyzývá Komisi, aby připravila studii o osobách se zrakovým postižením, v níž osvětlí vlastnosti digitálních indikátorů (rozhraní) průmyslových a v domácnosti využívaných produktů a alternativních, rovnocenných informačních řešení pro nevidomé a zároveň zformuluje konkrétní návrhy právních předpisů;

105.  vyzývá členské státy a Komisi, aby uznaly znakovou řeč jako úřední jazyk členských států; poukazuje na to, že členské státy by proto měly aktivně usilovat o možnost takového uznání v souladu s bruselským prohlášením z 19. listopadu 2010;

106.  vyzývá Komisi, aby se při řízení mezinárodních vztahů a rozvojové pomoci soustředila také na potřeby osob se zdravotním postižením v souladu s vytyčenými rozvojovými cíli tisíciletí OSN;

o
o   o

107.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (2) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (3) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (4) Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 68. (5) Úř. věst. L 167, 12.6.1998, s. 25. (6) Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46. (7) Úř. věst. C 187, 18.7.1988, s. 236. (8) Úř. věst. C 158, 26.6.1989, s. 383. (9) Úř. věst. C 284, 2.11.1992, s. 49. (10) Úř. věst. C 17, 22.01.1996, s. 196. (11) Úř. věst. C 152, 27.5.1996, s. 87. (12) Úř. věst. C 20, 20.1.1997, s.386 (13) Úř. věst. C 132, 28.04.97, s. 313. (14) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 231. (15) Úř. věst. L 138, 26.5.2011, s. 56. (16) Přijaté texty, P7_TA(2011)0081. (17) Úř. věst. C 134, 7.6.2003, s. 7.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o modernizaci zadávání veřejných zakázek (2011/2048(INI))

P7_TA(2011)0454 A7-0326/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnice 2004/18/ES a 2004/17/ES o postupech při zadávání veřejných zakázek(1) a směrnici 2007/66/ES o přezkumném řízení při zadávání veřejných zakázek(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/48/ES o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(3), která vstoupila v platnost dne 22. ledna 2011, podle nějž jsou směrnice v oblasti zadávání veřejných zakázek akty Společenství týkající se záležitostí upravených Úmluvou,

–  s ohledem na Dohodu o vládních zakázkách uzavřenou v rámci Světové obchodní organizace dne 15. dubna 1994,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, především její článek 26 (začlenění osob se zdravotním postižením),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o rovném přístupu na trhy veřejného sektoru v EU a ve třetích zemích(4),

–  s ohledem na Zelenou knihu Komise o modernizaci politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek (KOM(2011)0015),

–  s ohledem na Zelenou knihu Komise o rozšířeném využití elektronického zadávání veřejných zakázek v EU (KOM(2010)0571),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o jednotném trhu pro podniky a růstu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o novém vývoji v oblasti veřejných zakázek(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2009 nazvané „Zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi: podpora inovace za účelem zajištění udržitelné vysoké kvality veřejných služeb v Evropě“(7),

–   s ohledem na sdělení Komise „Inteligentní regulace v Evropské unii“(KOM(2010)0543),

–  s ohledem na sdělení Komise „Na cestě k Aktu o jednotném trhu Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství: 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod“ (KOM(2010)0608),

–   s ohledem na zprávu profesora Maria Montiho ze dne 9. května 2010 nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise SEK(2010)1214,

–   s ohledem na zprávu „Vyhodnocení přístupu malých a středních podniků na trhy veřejných zakázek v EU“(8),

–   s ohledem na sdělení Komise „Zadávání veřejných zakázek v zájmu lepšího životního prostředí“ (KOM(2008)0400),

–  s ohledem na sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu (KOM(2008)0394),

–   s ohledem na sdělení Komise „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020. Unie inovací“ (KOM(2010)0546),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů z 11.−12. května 2011 k zelené knize nazvané „Modernizace politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek – směrem k efektivnějšímu evropskému trhu“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 13. července 2011 k zelené knize na téma „modernizace politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek – směrem k efektivnějšímu evropskému trhu“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 13. července 2011 k zelené knize o rozšířeném využití elektronického zadávání veřejných zakázek v EU,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro regionální rozvoj (A7 −0326/2011),

A.  vzhledem k tomu, že řádně fungující evropský trh veřejných zakázek je hlavním motorem růstu a základním kamenem jednotného trhu, má zásadní význam pro povzbuzení hospodářské soutěže a inovací a pro řešení četných nových veřejných politických výzev v oblasti ochrany životního prostředí a v sociální oblasti a současně pro dosažení optimální hodnoty pro občany, podniky a daňové poplatníky;

B.  vzhledem k tomu, že evropská pravidla pro zadávání veřejných zakázek výrazně přispěla k posílení transparentnosti a rovného zacházení, k boji proti korupci a k větší profesionalizaci výběrových a zadávacích řízení;

C.  vzhledem k tomu, že v současném hospodářském prostředí je více než kdy jindy důležité zajistit náležitou hospodárnost veřejných výdajů a maximální omezení nákladů, které ponesou podniky, přičemž k naplnění těchto dvou cílů by přispělo lepší fungování trhu veřejných zakázek;

1.  vítá zelenou knihu Komise a široký konzultační proces jako výchozí bod pro přezkum směrnic týkajících se zadávání veřejných zakázek v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy a judikaturou Evropského soudního dvora (ESD) a podle revidovaných pravidel pro státní podporu;

2.  zdůrazňuje, že revize směrnic EU pro oblast veřejných zakázek v roce 2004 sice v zásadě přinesla další užitečný rozvoj jednotného trhu v této oblasti, ovšem několik let po provedení směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES do vnitrostátního práva je třeba posoudit, zda nebude nutné provést úpravy a upřesnění směrnic k odstranění nedostatků, které odhalila praxe; upozorňuje, že mnohé zainteresované strany vnímají pravidla pro zadávání veřejných zakázek jako velmi složitá, což vede k drahým a náročným administrativním postupům, jejichž dodržení vyžaduje administrativní vnitrostátní postupy; vyjadřuje politování nad častým výskytem případů nedostatečné transpozice pravidel do vnitrostátního práva a nad nedostatkem opatření v oblasti školení; vyzývá Komisi, aby navrhla podstatné zjednodušení a konsolidaci pravidel a případně je dále objasnila; dále zdůrazňuje, že rozšířené využívání informačních a komunikačních technologií musí nyní hrát významnou úlohu při snižování administrativy a nákladů a že by měly být práce na jednotlivých evropských iniciativách v oblasti elektronického zadávání veřejných zakázek příslušně sladěny s reformou pravidel pro zadávání veřejných zakázek;

3.  žádá, aby bylo ve směrnicích výslovně uvedeno, že nebrání žádné zemi v dodržení požadavků Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 94; vyzývá Komisi, aby vybídla všechny členské státy ke splnění požadavků této Úmluvy; zdůrazňuje, že v zájmu efektivního fungování udržitelného zadávání veřejných zakázek jsou nezbytná jasná a jednoznačná pravidla EU, která přesně stanoví členským státům rámec pro právní předpisy a provádění;

První úkol: zlepšit právní jasnost

4.  žádá o objasnění oblasti působnosti směrnic; připomíná, že hlavním účelem veřejných zakázek je nákup zboží, práce a služeb ze strany veřejných orgánů za účelem uspokojení potřeb občanů a zajištění efektivního využívání veřejných finančních prostředků; zdůrazňuje, že kvalifikovat postup jako zadání veřejné zakázky je možné tehdy, pokud přinese veřejnému zadavateli přímý prospěch;

5.  vyzývá k objasnění definic ve směrnicích – například definice „veřejnoprávního subjektu“ – s ohledem na judikaturu ESD, aniž by se ovšem zmenšila oblast působnosti pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek;

6.  připomíná své usnesení z května 2010 o novém vývoji v oblasti veřejných zakázek, které zohlednilo judikaturu ESD a přiklonilo se k názoru, že se na vzájemnou spolupráci veřejných orgánů nevztahují pravidla pro zadávání veřejných zakázek, pokud platí, že: účelem daného partnerství je plnění úkolu ve veřejném zájmu uloženého všem dotčeným veřejným orgánům, tento úkol plní výhradně dotčené veřejné orgány, tj. bez zapojení soukromého kapitálu a tato činnost byla v zásadě vykonána jménem dotčených veřejných orgánů; zdůrazňuje skutečnost, že přenos úkolů mezi organizacemi veřejného sektoru je záležitostí vnitřní organizace správy členských států a nepodléhá pravidlům pro zadávání veřejných zakázek; domnívá se, že tato objasnění by měla být kodifikována ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek;

7.  upozorňuje na vyloučení koncesí na služby z oblasti působnosti evropských pravidel pro zadávání veřejných zakázek; opakuje, že je třeba věnovat náležitou pozornost složitosti postupů a rozdílům v právní kultuře a praxi jednotlivých členských států ve vztahu ke koncesím na služby; přiklání se k názoru, že proces vymezení pojmu koncese na služby a vytvoření právního rámce, jímž by se tyto koncese řídily, prošel vývojem, který je důsledkem směrnic o zadávání veřejných zakázek z roku 2004 a doplňující judikatury Soudního dvora Evropské unie; trvá na tom, že jakýkoli návrh právního aktu týkajícího se koncesí na služby by byl opodstatněný, pouze pokud by měl za cíl napravit narušení fungování vnitřního trhu; upozorňuje, že taková narušení dosud nebyla zjištěna, a právní akt o koncesích na služby je tudíž zbytečný, protože nesměřuje ke znatelnému zlepšení fungování vnitřního trhu;

8.  zdůrazňuje, že by měla být zachována stávající klasifikace kategorií služeb A a B, jelikož „mírnější“ pravidla pro služby B mají své opodstatnění v povaze služeb poskytovaných především na místní nebo regionální úrovni; vyzývá Komisi, aby vytvořila nástroje, díky nimž budou moci místní a regionální orgány snáze rozhodnout, do které kategorie konkrétní zakázka spadá;

9.  v této souvislosti konstatuje, že uplatnění pravidel pro zadávání veřejných zakázek v případě poskytování osobních sociálních služeb často není tou nejlepší cestou, jak uživateli dané služby zajistit ty nejlepší výsledky; požaduje, aby byly podle evropského práva uznány prověřené postupy členských států založené na zásadě, že všichni poskytovatelé, kteří dokáží vyhovět předem zákonem stanoveným podmínkám, by měli být oprávněni služby poskytovat bez ohledu na svou právní formu za předpokladu, že budou dodrženy obecné zásady rovného zacházení, transparentnosti a nediskriminace;

10.  zdůrazňuje, že by nemělo dojít k zavedení nových pravidel pro trhy veřejných zakázek pod prahovými hodnotami EU, jelikož by to mohlo ohrozit právní jistotu vytvořenou na vnitrostátní úrovni;

11.  vyzývá Komisi, aby sladila směrnici o přezkumném řízení s novým rámcem pro zadávání veřejných zakázek, který bude výsledkem probíhající revize, a provedla tento úkon souběžně s hlavním legislativním návrhem a zajistila tak soudržnost;

12.  zdůrazňuje, že Komise má povinnost sledovat řádné provedení směrnic EU do právních řádů členských států;

Druhý úkol: rozvinout celý potenciál zadávání veřejných zakázek – získat nejlepší poměr hodnoty k ceně

13.  je toho názoru, že za účelem plného rozvinutí potenciálu zadávání veřejných zakázek by již nemělo být určujícím faktorem kritérium nejnižší ceny, jež by mělo být všeobecně nahrazeno kritériem hospodářsky nejvýhodnější nabídky, pokud jde o hospodářský, sociální a ekologický přínos, přičemž by se měly zohlednit celkové náklady životního cyklu příslušného zboží, služeb či prací; zdůrazňuje, že to nijak nevylučuje nejnižší cenu jako rozhodující kritérium v případě vysoce standardizovaného zboží a služeb; naléhavě vyzývá Komisi, aby v těsné spolupráci se členskými státy vypracovala metodiku pro výpočet nákladů životního cyklu na široké a dobrovolné bázi; zdůrazňuje, že podpora kritéria „maximálního hospodářského prospěchu“ by podpořila inovace a úsilí o dosažení nejlepší kvality a ceny, tzn. naplnění požadavků strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že toto má význam zejména pro zadávání veřejných zakázek v případě zboží, které má dopad na zdraví spotřebitelů, např. v potravinářském odvětví, kde hrají kvalita a výrobní metody důležitou úlohu; zdůrazňuje, že pravidla zadávání veřejných zakázek by měla být dostatečně pružná, aby se zajistilo, že pasivní konzumenti, například v nemocnicích, pečovatelských zařízeních pro starší osoby, ve školách a předškolních zařízeních budou mít rovný přístup ke zdravému a kvalitnímu jídlu za odpovídající cenu, a nikoli pouze k nejlevnější dostupné variantě;

14.  uznává, že při správném využití mohou být veřejné zakázky skutečnou hybnou silou při podpoře kvalitních pracovních míst, platů a podmínek, rovných příležitostí, rozvoje schopností, odborné přípravy, podpoře politik v oblasti životního prostředí a při zajišťování pobídek pro výzkum a inovace; vyzývá Komisi, aby vybídla vlády a veřejné zadavatele, aby posílili využívání udržitelného zadávání veřejných zakázek, čímž podpoří vysoce kvalitní zaměstnanost a zabezpečí poskytování kvalitních služeb a zboží; vyzývá Komisi, aby analyzovala, jak zadávání veřejných zakázek přispělo k dosažení širších cílů EU, a aby navrhla, jak by bylo možné tyto cíle v budoucnu zlepšit;

15.  připomíná, že zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi je málo využívaným nástrojem, který může podnítit inovace při zadávání veřejných zakázek a výrazně přispět k určení a vytvoření vedoucích trhů ke zlepšení přístupu malých a středních podniků k veřejným zakázkám; dále se domnívá, že navrhovaný model sdílení rizik a přínosů v předobchodní fázi vyžaduje právní vyjasnění a zjednodušení, aby zadavatelé zakázek mohli tento nástroj pravidelně a účinně využívat; v souladu s tím vyzývá Komisi, aby jako součást celkové revize navrhla změnu příslušných pravidel pro zadávání veřejných zakázek a pravidel státní pomoci a podpořila tak zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi;

16.  poukazuje na význam standardů pro zadávání veřejných zakázek, které mohou zadavatelům veřejných zakázek pomoci naplnit cíle jejich politik efektivním a transparentním způsobem; žádá, aby byla v této souvislosti vytvořena pravidelně aktualizovaná databáze norem, zejména ve vztahu k environmentálním a sociálním kritériím, která by byla k dispozici veřejným orgánům, aby tak bylo zajištěno, že zadavatelé budou mít při přípravě výběrových řízení k dispozici vhodné pokyny a jasný soubor pravidel, aby si mohli snadno ověřit, zda dodržují příslušné normy;

17.  vyzývá k tomu, aby byly v oblasti veřejných zakázek více uplatňovány nediskriminační a otevřené normy v zájmu cílů usilujících o zjednodušení a inovace, a to především pokud jde o přístupnost, IKT a životní prostředí;

18.  zdůrazňuje skutečnost, že je správné považovat za vlastnost produktu informaci o tom, zda produkt či služba vznikaly udržitelným způsobem, což může být využito jako kritérium pro srovnání s produkty nebo službami, jež udržitelným způsobem nevznikaly, aby tak mohli veřejní zadavatelé transparentně kontrolovat environmentální a sociální dopad zadaných zakázek, a aby současně nedošlo k oslabení nezbytné vazby na předmět smlouvy; upozorňuje na to, že je třeba v relevantních a přiměřených případech u všech typů smluv vyjasnit rámec pro zahrnutí požadavků na výrobní proces do technických specifikací; poukazuje na kauzu Wienstrom, která se stala klasickým příkladem toho, jak a proč mohou být výrobní vlastnosti zařazeny do technických specifikací;

19.  zdůrazňuje potřebu posílit rozměr udržitelnosti na poli veřejných zakázek tím, že se umožní, aby byla otázka udržitelnosti začleňována do každé fáze postupu zadávání veřejné zakázky (tj. prokázání způsobilosti, technické specifikace, ustanovení o plnění zakázky);

20.  poukazuje na to, že by veřejní zadavatelé měli v reakci na zvýšené povědomí o vlivu zboží, činností a služeb na životní prostředí a změnu klimatu zahrnout náklady na životní prostředí do posouzení „hospodářsky nejvýhodnější nabídky“ a do svých výpočtu nákladů souvisejících s životním cyklem;

21.   konstatuje, že je třeba dále zpřesnit znění směrnic, pokud jde o zlepšení přístupu osob se zdravotním postižením;

22.  domnívá se, že by měla být posílena stávající ustanovení o subdodávkách, neboť využívání několika úrovní subdodávek může způsobovat problémy s plněním kolektivních smluv, pracovních podmínek a zdravotních a sociálních norem; navrhuje proto, aby byly veřejné orgány podrobně informovány o využití subdodavatelů ještě před přidělením zakázky; žádá Komisi, aby s přihlédnutím k příštímu přezkumu směrnic posoudila, zda jsou nezbytná další pravidla pro přidělování subdodávek, například ve vztahu ke stanovení linie odpovědnosti, zejména s cílem zabránit tomu, aby se na subdodavatele z řad malých a středních podniků vztahovaly horší podmínky než na hlavního dodavatele, kterému byla veřejná zakázka přidělena;

23.  uvědomuje si, jakou úlohu může EU hrát při snazším rozvoji úspěšných partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem tím, že v členských státech podpoří spravedlivou hospodářskou soutěž a výměnu osvědčených postupů v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti; poukazuje však na to, že v jednotlivých členských státech existují významné rozdíly mezi zákonnými a procesními požadavky, které se v této oblasti uplatňují; vyzývá proto Komisi, aby jasně definovala pojem partnerství veřejného a soukromého sektoru, zejména pokud jde o způsob, jakým budou jednotlivé strany sdílet společná rizika a finanční závazky;

24.  vyzývá Komisi, aby přehodnotila vhodnou úroveň prahových hodnot pro zakázky na dodávky a služby a v případě potřeby tyto prahové hodnoty zvýšila a usnadnila tak mimo jiné subjektům neziskového sektoru, podnikům sociální ekonomiky a malým a středním podnikům přístup k veřejným zakázkám; požaduje, aby byly velmi pečlivě zváženy právně závazné požadavky Dohody o vládních zakázkách uzavřené v rámci WTO; zdůrazňuje, že vzhledem k obtížím, které již v jednáních o přístupu k veřejným zakázkám existují, by mělo být zohledněno také to, že zvyšování prahových hodnot v Evropě by mohlo velice snadno vést k dalším komplikacím pro obchodní politiku EU;

25.  zdůrazňuje, že jakékoliv rozšíření pravidel pro zadávání veřejných zakázek v EU na předmět nákupu by představovalo významnou změnu stávajícího systému, jež by měla být pečlivě uvážena; pochybuje, že by tato změna přispěla k zjednodušení a zefektivnění, a obává se, že by spíše zkomplikovala pravidla a přinesla velké množství výjimek, které by v praxi bylo obtížné administrativně zpracovat, neboť směrnice o zadávání veřejných zakázek stanovují procesní pokyny („jak nakupovat“), které by neměly být doplňované ustanoveními o tom, „co nakupovat“;

Třetí úkol: zjednodušit pravidla a umožnit pružnější postupy

26.  zdůrazňuje, že směrnice bývají často vnímány jako příliš podrobné a stále techničtější a složitější, přičemž se současně velmi zvýšilo právní riziko nedodržení těchto pravidel jak ze strany veřejných zadavatelů, tak dodavatelů; upozorňuje, že obava z příliš složitých pravidel vede k neochotě podstupovat rizika, což potlačuje inovace a udržitelný rozvoj, a zadavatelé proto velmi často volí místo nejlepší hodnoty nejnižší cenu; žádá, aby bylo věnováno více prostoru jednání a komunikaci ve spojení s opatřeními, jimiž by se zajistila transparentnost a předešlo se zneužívání a diskriminaci, a důrazně vyzývá, aby byl jako první možný krok výslovně povolen průzkum trhu;

27.  konstatuje, že politika v oblasti zadávání veřejných zakázek by měla v prvé řadě zavedením jasných, transparentních a pružných postupů zajistit účinné využívání finančních prostředků ze strany členských států, dosáhnout optimálních výsledků s ohledem na veřejné zakázky a umožnit, aby evropské podniky po celé Unii mohly soutěžit na stejné výchozí úrovni;

28.  vyjadřuje svou podporu tomu, aby byla při přezkumu evropských právních předpisů o zadávání veřejných zakázek vytvořena jasná, jednoduchá a pružná pravidla, čímž by se postupy zadávání veřejných zakázek zjednodušily, byly méně těžkopádné, levnější, otevřenější malým a středním podnikům a více by napomáhaly investicím; považuje proto za nutné více se opírat o obecné zásady transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace; domnívá se, že zjednodušení pravidel o zadávání veřejných zakázek by mělo umožnit, aby se omezilo riziko chyb a aby se věnovala větší pozornost potřebám malých veřejných zadavatelů;

29.  doporučuje posoudit, zda by vyjednávací řízení s předběžným zveřejněním na úrovni EU mohlo být povoleno nad rámec toho, co je uvedeno ve stávající směrnici, aby mohli zadavatelé a hospodářské subjekty lépe komunikovat a nabídka a poptávka mohly být účinně koordinovány; domnívá se, že pokud se uvažuje o jakémkoliv rozšíření rozsahu vyjednávacího řízení, je třeba zavést další ochranná opatření proti zneužití, např. povinnost zadavatelů stanovit předem pro všechny účastníky alespoň některé minimální podmínky týkající se vykonávání postupu, v souladu s tím, co je považováno v oblasti soukromých zakázek za osvědčený postup, a zavést rovněž požadavky na písemnou dokumentaci;

30.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala současné přístupy ke kvalifikaci dodavatelů (konkrétně u rámcových dohod, dynamických nákupních systémů a využívání kvalifikačních systémů ze strany zadavatelů veřejných služeb), aby tak přijetí jakýchkoli nových přístupů ke kvalifikaci vedlo ke snížení nákladů a zkrácení časových lhůt, aby přístupy byly přitažlivé jak pro zadavatele, tak hospodářské subjekty a aby vedly k nejlepším možným výsledkům;

31.  opětovně připomíná, že trvá na systematickém přijímání alternativních nabídek (nebo variant), neboť jsou klíčové pro podporu a rozšiřování inovativních řešení; zdůrazňuje, že specifikace odkazující na výkon nebo funkční požadavky a výslovné přijetí variant dává uchazečům možnost navrhnout inovativní řešení, zejména ve vysoce inovativních odvětvích, jako je oblast IKT; žádá také, aby byly prověřeny všechny legislativní i v nelegislativní prostředky, jak zajistit, aby se zadávání veřejných zakázek ve větší míře podílelo na podpoře inovací v Evropě;

32.   vyzývá Komisi, aby vyjasnila regulační rámec pro zadávání veřejných zakázek, zejména pokud jde o fázi provádění smlouvy (např. provádění „podstatných změn“ platné smlouvy, změn týkajících se dodavatele a vypovězení smluv);

33.  považuje za politováníhodné, že uchazeči mají pouze omezené možnosti napravit opomenutí ve svých nabídkách; žádá proto Komisi, aby přesněji určila, jaká opomenutí mohou uchazeči napravit, jaké dodatečné úpravy jsou povoleny a jakým způsobem lze zajistit transparentnost a rovné zacházení;

34.  poukazuje na to, že veřejní zadavatelé by měli být schopni využívat předchozích zkušeností s konkrétním uchazečem na základě oficiální hodnotící zprávy; doporučuje stanovit časový limit pro vyloučení, což by mělo zajistit transparentnost a objektivitu; poukazuje na to, že je nutné právní vyjasnění směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES, v němž se uvede, že uchazeč, který byl shledán vinným z pochybení v předchozím výběrovém či zadávacím řízení, může poté, co konkrétně prokáže, že prošel efektivním „samoočistným procesem“, znovunabýt spolehlivost; toto vyjasnění by posílilo protikorupční mechanismy, neboť podporuje stimuly k rychlejšímu překonávání korupčních praktik, a mohl by odstranit závažnou právní nejistotu;

35.  kritizuje, že zelená kniha neuvádí slabé stránky, nedostatek odbornosti a znalostí o zadávání zakázek a nevhodnost strategií zadávání veřejných zakázek; zdůrazňuje, že je důležité podporovat profesionalitu a objektivitu jak na straně veřejných zadavatelů, tak hospodářských subjektů, zejména podporováním rozvoje cílených programů odborné přípravy; doporučuje, aby byla v kontextu stávajících národních rámců zřízena síť špičkových odborných středisek a aby se podporovala výměna informací a osvědčených postupů mezi členskými státy; vybízí rovněž zastřešující organizace na vnitrostátní i evropské úrovni, aby přijaly sdílenou odpovědnost za zpřístupnění příslušných informací a za usnadnění výměny informací mezi svými členy po celé Evropě; zdůrazňuje důležitost jasných a snadno srozumitelných manuálů pro veřejné zadavatele i pro uchazeče; vyjadřuje politování nad skutečností, že dokumenty „Nakupujte zeleně! Příručka pro veřejné zakázky v oblasti životního prostředí“ (vydaná v roce 2005) a „Kupujte sociálně: Pokyny ke zohlednění sociálních aspektů ve veřejných zakázkách“ (vydané v roce 2010) nejsou v tomto směru dostatečně užitečné;

36.  poznamenává, že pouze 1,4 % zakázek je uděleno podnikům z jiného členského státu; zdůrazňuje, že větší profesionalita a lepší odborná příprava těch, kdo zakázky udělují, a uchazečů by podpořily celoevropskou hospodářskou soutěž a pomohly k plnému využívání výhod vnitřního trhu v oblasti veřejných zakázek;

Čtvrtý úkol: zlepšit přístup pro malé a střední podniky

37.  zdůrazňuje, že volný malých a středních podniků, které jsou hybnou silou evropského hospodářství, k veřejným zakázkám je zásadně důležitý pro zachování zaměstnanosti a pro udržitelný rozvoj, inovace a růst; upozorňuje na to, že zjednodušení postupů a administrativních požadavků, vytvoření strategií vstřícných k malým a středním podnikům a uplatňování kodexu osvědčených postupů usnadní přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám a umožní jim účast za rovnocenějších a spravedlivějších podmínek; domnívá se, že zajištění zjednodušeného, rovného a spravedlivého přístupu k veřejným zakázkám pro všechny hospodářské subjekty by vedlo k lepšímu využití peněz daňových poplatníků; poukazuje na to, že malé a střední podniky obecně nemají výraznou specializovanou administrativní kapacitu, a že je proto důležité minimalizovat administrativní zátěž, které jsou vystaveny;

38.  zdůrazňuje, že výběrová kritéria týkající se finančního postavení, jako je např. obrat společnosti, by měla být přiměřená povaze dané zakázky; varuje Komisi a členské státy, aby při přijímání flexibilních a uživatelsky vstřícných nástrojů nevytvářely nové překážky pro malé a střední podniky a aby především vzaly v potaz jejich zájmy; vyzývá Komisi, aby v zájmu snazšího přístupu k zadávacím řízením v oblasti veřejných zakázek a zvýšení jejich transparentnosti – zejména ve prospěch menších veřejných orgánů a zadavatelů – zmodernizovala internetovou databázi TED (Tenders Electronic Daily) tím, že zlepší její prezentaci a usnadní uživatelům orientaci, přičemž se zaměří hlavně na vyhledávací kritéria a na kvalitu a přesnost překladů shrnutí všech soutěžních nabídek; doporučuje, aby databáze TED poskytovala uživatelům informační servis o zveřejnění nových zajímavých zakázek;

39.  žádá Komisi, aby zvýšila informovanost o významu dělení zakázek na dílčí smlouvy a zvážila zavedení zásady „použij nebo vysvětli“, podle níž musí být pravidla v otázkách, jako je dělení zakázek, dodržována nebo jejich nedodržení vysvětleno;

40.  poukazuje na to, že veřejní zadavatelé by měli více využívat dělení veřejných zakázek na dílčí smlouvy a tak malým a středním podnikům poskytnout kvalitativně a kvantitativně lepší možnosti pro účast na veřejném výběrovém řízení, čímž se zvýší i úroveň soutěže; vyzývá malé a střední podniky, aby využívaly společného zadávání a slučování zakázek, což by jim umožnilo realizovat úspory z rozsahu v oblastech, jako je například logistika a přeprava; vybízí veřejné orgány, aby flexibilně zvažovaly tyto moderní a dobrovolné formy ujednání; vyzývá Komisi, aby prověřila veškeré možnosti, jak povzbudit dočasné nebo trvalé seskupování malých a středních podniků s cílem umožnit jim účast v nabídkových řízeních, která nejsou rozdělena do částí, aniž by museli fungovat jako subdodavatelé; v této souvislosti žádá Komisi, aby posoudila zejména současnou praxi udělování subdodávek malým a středním podnikům, často za horších podmínek, než má hlavní dodavatel, pokud jde o části zakázek, které nebyly rozděleny na dílčí částí a které jsou příliš velké, než aby se malé a střední podniky mohly zadávacího řízení samy zúčastnit;

41.  navrhuje, aby byla v případech, kdy je to proveditelné, povolena vlastní prohlášení, a aby byly originály dokumentů požadovány pouze od kandidátů v užším výběru nebo od úspěšného uchazeče, přičemž by se mělo zabránit jakýmkoli zpožděním nebo narušení trhu způsobeným nepravdivými prohlášeními; žádá Komisi, aby podpořila možnost „elektronického pasu pro veřejné zakázky“, který by uznávaly všechny členské státy a který by dokládal, že hospodářský subjekt splňuje podmínky uložené právními předpisy EU o veřejných zakázkách; zdůrazňuje, že evropský systém předběžné kvalifikace by mohl být užitečným nástrojem, pokud bude jednoduchý, levný a snadno přístupný pro malé a střední podniky;

Pátý úkol: zajistit správnost postupů a zabránit nespravedlivým výhodám

42.  vyzývá Komisi, aby v zájmu boje proti korupci při zadávání veřejných zakázek prosazovala účinnější postupy pro podávání zpráv, včetně výměny informací mezi členskými státy o vyloučení neseriózních uchazečů; vybízí Komisi, aby na základě doporučení obsažených v usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1729(2010) (9) stanovila jasná pravidla pro ochranu informátorů, aby zvýšila transparentnost smluv hrazených z peněžních prostředků EU a podporovala osvětu na institucionální úrovni i v řadách široké veřejnosti;

43.  konstatuje, že některé členské státy již používají efektivní postupy zadávání veřejných zakázek, které zajišťují transparentnost a náležité využívání peněz daňových poplatníků; vyzývá Komisi, aby analyzovala osvědčené postupy členských států v této oblasti a stanovila nejúčinnější zásady zadávání veřejných zakázek v EU;

44.  zdůrazňuje, že jedním z cílů těchto směrnic je boj proti korupci a zvýhodňování; zdůrazňuje, že členské státy se v této oblasti potýkají s odlišnými problémy a že propracovanější evropský přístup s sebou nese riziko, že úsilí o zefektivnění a zjednodušení pravidel spíše povede k vytvoření nové administrativní zátěže; poukazuje na to, že v boji proti korupci mají klíčový význam zásady transparentnosti a hospodářské soutěže; vybízí ke společnému přístupu v oblasti „samočisticích opatření“, aby se tak předešlo narušení trhu a aby se zajistila právní jistota pro hospodářské subjekty i veřejné zadavatele;

45.  zastává názor, že vzhledem k tomu, že se veřejné zakázky týkají veřejných finančních prostředků, měly by být transparentní a otevřené veřejné kontrole; žádá Komisi o stanovení jasných pravidel s cílem zajistit, aby místní a ostatní veřejné orgány měly právní jistotu a mohly informovat občany o svých smluvních závazcích;

46.  vyzývá Komisi, aby posoudila problémy spojené s neobvykle nízkými nabídkami a aby navrhla vhodná řešení; doporučuje, aby veřejní zadavatelé v případě, že obdrží neobvykle nízké nabídky, zavčas poskytli dostatečné informace jiným uchazečům, aby mohli posoudit, zda existuje důvod pro zahájení přezkumného řízení; požaduje větší soudržnost mezi společnou politikou EU v oblasti zahraničního obchodu   a praxí v členských státech přijímajících neobvykle nízké nabídky;

Šestý úkol: rozšířit elektronické zadávání veřejných zakázek

47.   vítá zelenou knihu Komise o větším využívání elektronického zadávání veřejných zakázek; poukazuje na to, že akční plán pro elektronické zadávání zakázek nesplnil svůj cíl a že má-li pokračovat a být urychlen přechod na elektronické zadávání veřejných zakázek, je třeba důslednějšího politického vedení na všech správních úrovních, včetně na úrovni EU; přeje si zajistit, aby alespoň 50 % veřejných zakázek orgánů EU a členských států bylo zadáváno elektronicky v souladu se závazky, které vlády členských států přijaly na ministerské konferenci konané v roce 2005 v Manchestru na téma elektronická správa;

48.  zdůrazňuje skutečnost, že Komise má jedinečnou úlohu při prosazování větší standardizace a v otázkách infrastruktury – například elektronické podpisy a časová razítka vyžadují pro účely bezpečnosti společně schválený formát; vyzývá Komisi k vytvoření příslušných společných norem; zdůrazňuje, že vysoké technické požadavky na ověření identity uchazečů mohou fungovat jako překážky pro hospodářské subjekty; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba vytvořit standardizovaný systém pro elektronický podpis; vyzývá členské státy, aby zavedly službu pro ověřování osvědčení, která pod jejich dohledem vydali akreditovaní ověřovatelé;

49.  zdůrazňuje, že má-li být zajištěna interoperabilita různých systémů a má-li se předejít závislosti na prodejcích, je nutno dodržovat otevřené normy a zásadu technologické neutrality; žádá Komisi, aby zajistila skutečnou interoperabilitu mezi různými platformami pro elektronické zadávání veřejných zakázek, které již existují v členských státech, a aby k tomuto účelu využila výsledky získané v rámci iniciativ EU, jako je PEPPOL a e-CERTIS;

50.  upozorňuje na to, že veškeré legislativní návrhy na rozšíření a zjednodušení elektronického zadávání veřejných zakázek by měly být zahrnuty do přezkumu hlavních směrnic o zadávání veřejných zakázek a měly by být v souladu s oblastí působnosti a obecnými pravidly pro zadávání veřejných zakázek, jako jsou povinnosti spojené s prahovými hodnotami;

51.  zdůrazňuje, že elektronické zadávání veřejných zakázek může stimulovat zjednodušení celého zadávacího procesu a zavést účinnější postupy, které podnikům i orgánům veřejné správy umožní výrazné úspory nákladů a času a které povedou ke zvýšení transparentnosti a přístupnosti; konstatuje, že zejména elektronické udělování zakázek otvírá nové cesty pro modernizaci správy v oblasti veřejných zakázek; opakuje, že elektronické zadávání veřejných zakázek by mělo být méně nákladné, účelnější a transparentnější než klasická veřejná zadávací řízení; domnívá se však, že ještě existuje prostor ke zlepšení a že by se mělo odvést více práce, pokud jde o přístup ke spolehlivým, srovnatelným a objektivním informacím a statistickým údajům; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly přeshraniční využívání elektronického zadávání veřejných zakázek;

52.  zdůrazňuje, že právní předpisy nejsou jediným stimulem změn; žádá proto Komisi, aby prověřila nové způsoby přeshraniční výměny zkušeností, sdílení osvědčených postupů a předávání znalostí mezi místními a regionálními subjekty; upozorňuje na výraznou potřebu dalšího budování kapacit a zlepšování informovanosti pracovníků používajících elektronické zadávání veřejných zakázek a rovněž na skutečnost, že je nutné pomoci malým a středním podnikům s budováním znalostí a kapacit prostřednictvím pobídek na úrovni členských států nebo EU s cílem zajistit „rovné podmínky“ pro malé a střední podniky na jedné straně a velké podniky na straně druhé; vítá nový nástroj „Propojení Evropy“, který podnítí přeshraniční zadávání veřejných zakázek elektronickou cestou a tak umožní rozvoj jednotného digitálního trhu;

53.   vítá, že Komise v akčním plánu „eGovernment“ na období 2011–2015 oznámila, že platforma epractice.eu bude přetvořena v účinný nástroj pro výměnu zkušeností a informací mezi členskými státy a subjekty využívajícími služby eGovernment, a důrazně vyzývá, aby byla oblast jeho působnosti rozšířena na místní a regionální uživatele;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 134, 30.4.2004. (2) Úř. věst. L 335, 20.12.2007, s.31. (3) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0233. (5) Přijaté texty P7_TA(2011)0146. (6) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 38. (7) Úř. věst. C 67E, 18.3.2010, s.10. (8) http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/business-environment/files/smes_access_to_public_procurement_final_report_2010_en.pdf (9) Usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1729(2010) o ochraně informátorů, znění přijaté dne 29. dubna 2010.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o podpoře mobility pracovníků v Evropské unii (2010/2273(INI))

P7_TA(2011)0455 A7-0258/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 21, 45 a 47 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 15, 21, 29, 34 a 45 Listiny základních práv,

–   s ohledem na článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15.října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství(1),

–   s ohledem na směrnici Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách smlouvy nebo zaměstnaneckého vztahu(2),

–  s ohledem na klíčové pracovní normy Mezinárodní organizace práce;

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(4), zprávu z roku 2008 o uplatňování směrnice 2004/38/ES (KOM(2008)0840) a usnesení Rady z listopadu 2007 a dubna 2009 týkající se směrnice 2004/38/ES,

–  s ohledem na navazující dokument Komise o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (KOM(2009)0313),

–  s ohledem na návrh prozatímní zprávy nazvané „Srovnávací studie k uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států“, kterou na žádost Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu předložilo Evropské středisko pro občanskou akci (ECAS),

–  s ohledem na sdělení Komise o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES a na její záměr zveřejnit zjednodušené pokyny pro občany EU a co nejlépe přitom využít internet;

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2007 nazvané „Mobilita, nástroj pro zajištění většího počtu a vyšší kvality pracovních míst: Evropský akční plán pro pracovní mobilitu (2007–2010)“ (KOM(2007)0773),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2008 o dopadu volného pohybu pracovníků v kontextu rozšíření EU (KOM(2008)0765);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2008 nazvané „Nové dovednosti pro nová pracovní místa; Předvídání a zohledňování potřeb trhu práce a potřebných kvalifikací“ (KOM (2008)0868),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2010 nazvané „Potvrzení volného pohybu pracovníků: práva a hlavní vývojové změny“ (KOM(2010)0373),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – „Společně pro nový růst“ (KOM(2011)0206), které zahrnuje mobilitu pracovníků mezi dvanáct klíčových nástrojů,

–  s ohledem na strategii Evropa 2020, a zejména na její stěžejní iniciativy „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ a „Mládež v pohybu“,

–  s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 27. listopadu 2008 nazvané „Volný pohyb osob: zneužívání a nesprávné použití v souvislosti s právem na volný pohyb osob“,

–  s ohledem na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele ze dne 9. března 2009 nazvané „Profesionální a geografická mobilita pracovní síly a volný pohyb pracovníků v Evropské unii“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o problémech a perspektivách spojených s evropským občanstvím(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o Evropském akčním plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010)(7),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Určení přetrvávajících překážek mobility na vnitřním trhu práce(8),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0258/2011),

A.  vzhledem k tomu, že možnost žít a pracovat na území různých členských států – bez ohledu na etnický původ – je jednou ze základních svobod Unie, základní složkou občanství Unie a záležitostí uznanou ve smlouvách, statistiky přesto ukazují, že nadále velmi málo osob tohoto práva využívá navzdory zvláštním iniciativám, které jsou přijímány na podporu mobility pracovníků,

B.  vzhledem k tomu, že mobilita pracovníků EU by se měla podporovat všude v Evropské unii, kde je potřeba zaměstnanosti,

C.  vzhledem k tomu, že pracovníci z EU se mohou při hledání zaměstnání v hostitelském členském státě potýkat s potížemi a problémy,

D.  vzhledem k tomu, že právo žít a pracovat na území jiného členského států Unie patří k základním svobodám EU, tvoří základní složku jejího občanství a je uznáno ve smlouvách, přesto však ze statistik vyplývá, že navzdory zvláštním iniciativám přijímaným na podporu mobility pracovníků tohoto práva stále využívá příliš málo osob,

E.  vzhledem k tomu, že stávající míra mobility pracovníků nestačí na zvýšení účinnosti trhů práce v Evropské unii; vzhledem k tomu, že pouze 2,3 % obyvatel EU pobývá na území jiného členského státu, než ve státě, jehož jsou občany, ale 17 % obyvatel zamýšlí v budoucnosti využít volného pohybu a 48 % by v případě propouštění uvažovalo nad možností hledat si práci v jiné zemi,

F.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků je pro EU i členské státy kladným příkladem v sociální a hospodářské oblasti, představuje milník pro integraci EU, hospodářský rozvoj, sociální soudržnost, osobní zdokonalování na profesionální úrovni a pro boj proti předsudkům, rasismu a xenofobii a může zmírnit negativní dopady hospodářské krize a pomoci k lepší připravenosti na problémy spojené s globálními změnami, jelikož zapojuje všechny zúčastněné strany na úrovni rozhodování a vtahuje občanskou společnost do dialogu,

G.  vzhledem k tomu, že podpora mobility pracovníků pozitivně přispívá k dosažení cílů stanovených pro oblast zaměstnanosti ve strategii Evropa 2020; vyzývá Komisi k zahrnutí pracovní mobility do stěžejních iniciativ a žádá členské státy, aby zohlednily rozměr pracovní a geografické mobility při přípravě svých národních strategií a programů reforem;

H.  vzhledem k tomu, že málo flexibilní pracovní právní předpisy brzdí mobilitu pracovních sil v Evropě;

I.  vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2008 mají mobilní pracovníci ze zemí, které k EU přistoupily v roce 2004 a 2007 pozitivní dopad na hospodářství členských států, v nichž se mobilní pracovníci usazují;

J.  vzhledem k tomu, že nejnovější vývoj v naší společnosti, zejména co se týče průmyslových změn, globalizace, nových způsobů organizace práce, demografických změn a vývoje dopravních prostředků, vyžaduje větší míru mobility pracovníků;

K.  vzhledem k tomu, že v členských státech, které neuplatnily přechodná opatření týkající se volného pohybu pracovníků pocházejících ze členských států, které k EU přistoupily v roce 2004 a 2007, nebyl zaznamenán žádný negativní dopad, ale několik členských států se rozhodlo nadále uplatňovat na svých trzích práce omezení, pokud jde o státní příslušníky Rumunska a Bulharska,

L.  vzhledem k tomu, že i přes právní akty a programy EU zacílené na podporu volného pohybu pracovníků existují překážky v úplném uplatňování této základní svobody (např. sociální, jazykové, kulturní, právní a administrativní překážky, špatné návratové politiky, jež nesplňují potřeby migrujících pracovníků, nedostatečné uznávání zkušeností v rámci mobility, obtíže týkající se zaměstnání manžela / manželky nebo partnera / partnerky a zdlouhavý proces uznávání diplomů a odborných kvalifikací),

M.   vzhledem k tomu, že v průběhu hospodářské krize může profesní a geografická mobilita pracovníků přispět ke snížení nezaměstnanosti, jelikož přiřadí nabídku pracovních sil k poptávce, podpořit příležitosti k vytváření pracovních míst a přizpůsobování hospodářství, společnosti a demografických podmínek strukturálním změnám, a povzbudit hospodářský růst a konkurenceschopnost EU; proto se domnívá, že stávající postupy uznávání odborných kvalifikací představují pro mobilitu pracovníků v Evropské unii velkou překážku;

N.  vzhledem k tomu, že tyto překážky a omezení porušují základní právo pracovníků, činí obnovu hospodářství EU obtížnější a mohou mít kontraproduktivní účinky, jako je nárůst nezákonné práce, rozmach stínové ekonomiky a vykořisťování pracovníků,

O.  vzhledem k tomu, že diskriminace na základě sexuální orientace je podle článku 21 Listiny základních práv zakázána;

P.   vzhledem k tomu, že současná hospodářská krize má negativní účinky na mobilitu a nejvíce postihla pracovníky vykonávající dočasnou práci anebo pracující na částečný úvazek, přičemž jednou z nejvíce postižených kategorií jsou ženy;

Q.   vzhledem k tomu, že pokud jde o mobilitu pracovníků v rámci EU, pozorujeme mezi ženami a muži výrazné rozdíly (muži uvádějí, že se stěhují z důvodu nového zaměstnání nebo převedení na jinou práci mnohem častěji než ženy, 44 % oproti 27 %(9)); vzhledem k tomu, že je třeba na základě genderově rozčleněných údajů lépe monitorovat fenomén mobility;

1.  poukazuje na to, že zpráva Komise KOM(2008)0840 uvádí, že členské státy trvale porušují uplatňování směrnice 2004/38/ES, což má dopad na volný pohyb pracovníků, a tato situace vedla k tomu, že bylo podáno několik individuálních stížností, žádostí a více než 40 otázek ze strany Parlamentu, v důsledku čehož Komise zahájila pět řízení pro nesprávné uplatňování této směrnice;

2.  vítá sdělení Komise KOM(2010)0373, které popisuje a vysvětluje současný stav volného pohybu pracovníků, ale lituje, že není stanoveno dostatečné množství konkrétních opatření či řešení problémů v oblasti mobility;

3.  vítá iniciativy, jež podnikla Komise, jako např. „nástroj na posílení mobility žen“ (WO.M.EN – WOmen Mobility ENhancement Mechanism) a vyzývá ji, aby rozšířila a zlepšila rozsah projektů zaměřených na zvýšení pracovní mobility žen;

4.  vyzývá Komisi, aby nadále podporovala pracovní mobilitu, a to tím, že představí dlouhodobou, komplexní, víceoborovou strategii mobility s cílem zamezit veškerým stávajícím právním, administrativním a praktickým překážkám ve volném pohybu pracovníků; vyžaduje soudržnou, účinnou a transparentní politiku zaměřenou na požadavky pracovního trhu a hospodářské trendy;

5.  vyzývá Komisi, aby posílila mobilitu pracovní síly tím, že naplánuje a podpoří další strategie poskytování zjednodušených informací o právech migrujících pracovníků, o výhodách, které mobilita přináší celkovému procesu rozvoje, a rovněž o přínosech pro hospodářství EU a jejích členských států; zvyšování povědomí zaměstnanců, příslušníků jejich rodin a zúčastněných stran o jejich právech, příležitostech a o dostupných nástrojích v oblasti volného pohybu představují klíčové prvky v efektivním provádění právních předpisů EU;

6.   je toho názoru, že mobilitu je možné prosazovat účinným způsobem pouze tehdy, bude-li dosaženo výrazného zlepšení v oblasti solidarity a sdílené odpovědnosti ze strany členských států a formulováním jasného regulačního rámce, kterým se bude řídit legální migrace;

7.   vyzývá členské státy, aby odstranily překážky mobilitě pracovníků tím, že nabídnou osobám (z nichž většinu tvoří ženy), které následují své manžely, manželky či partnery do jiného členského státu, odpovídající služby, jako jsou kurzy, které jim umožní integrovat se do nového sociálního a kulturního prostředí, např. jazykové kurzy či kurzy odborného vzdělávání;

8.  konstatuje však, že mobilita by měla zůstat dobrovolná; zdůrazňuje, že na úrovni EU by měly být lépe mírněny negativní vedlejší účinky zvýšené mobility, k nimž patří odliv mozků a mládeže i negativní vliv na rodinnou soudržnost a na děti v případě, že jeden nebo oba rodiče pracují v zahraničí;

9.   vyzývá členské státy, aby vytvořily mechanizmy spolupráce, jež mají za cíl zabránit zničujícím dopadům, jež na rodiny, a zejména na děti, má odloučení od rodičů a vzdálenost mezi nimi;

Administrativní zjednodušení a právní hlediska

10.  vzhledem k ustanovením smluv a stávajících právních předpisů připomíná, že členské státy mají povinnost zjednodušit administrativní postupy týkající se výkonu volného pohybu pracovníků za účelem optimálního uplatňování tohoto práva a vyloučení neopodstatněných, zbytečných nebo těžkopádných administrativních postupů, které omezují uplatňování tohoto práva;

11.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala zefektivnění administrativních postupů a administrativní spolupráce, aby byla umožněna součinnost mezi vnitrostátními orgány;

12.  vybízí členské státy k rozvíjení efektivnějších komunikačních kanálů mezi migrujícími pracovníky a příslušnými státními službami, aby zaměstnanci získali úplný přístup k informacím o svých právech a povinnostech;

13.  zdůrazňuje, že práva pracovníků je možné uplatňovat lepším způsobem, pokud migrující pracovník z EU vykonává v hostitelském členském státě legální výdělečnou činnost;

14.   zdůrazňuje, že pracovnice, které se stěhují do zahraničí za prací, jež zahrnuje péči o dítě či starší osobu, jako jsou opatrovatelky, „au-pair“, chůvy a zdravotní sestry, jsou často zaměstnávány soukromými subjekty, jako jsou rodiny, či členové rodin, a pracují bez smlouvy nebo nelegálně, a v důsledku toho nemají žádná práva ani nároky na výhody plynoucí ze sociálního zabezpečení, zdravotní péče atd.;

15.  je znepokojen nedostatečným prováděním a prosazováním stávajících směrnic týkajících se volného pohybu pracovníků, zejména směrnice 2004/38/ES, pokud jde o právo na vstup a pobyt pro rodinné příslušníky ze třetích zemí, a zdlouhavé administrativní postupy a požadavky na dodatečné dokumenty v souvislosti s pobytem (pracovní povolení, důkazy o uspokojivém ubytování), jež jsou v rozporu se směrnicí 2004/38/ES;

16.  vyzývá Komisi, aby plně uplatnila své výsady vyplývající ze smluv a trvale a komplexně sledovala uplatňování směrnice 2004/38/ES a v případě potřeby vykonala své právo na zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům, které nedodržely své povinnosti;

17.  vyzývá členské státy, aby přezkoumaly svá ustanovení pro regulaci přechodných období pro přístup na svůj trh práce, jež mohou mít v dlouhodobém výhledu nepříznivý dopad na základní hodnoty a práva zakotvené ve Smlouvách EU, jako je svoboda pohybu, nediskriminace a solidarita a rovná práva; vítá proto nedávné rozhodnutí některých členských států plně otevřít svůj trh práce některým členským státům, které k EU přistoupily v roce 2004, a vyjadřuje politování nad nedávnými legislativními návrhy v jiných členských státech, jejichž cílem je oslabit práva pracovníků z členských států, které k EU přistoupily v letech 2004 a 2007; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda nejsou takové politiky v rozporu s právními předpisy EU;

18.  vyzývá Komisi, aby posílila stávající právní rámec pro uznávání odborných kvalifikací, který je stanoven směrnicí 2005/36/ES;

19.  vyzývá Komisi, aby revidovala nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství(10), a zohlednila tak návrhy z tohoto usnesení Evropského parlamentu;

20.  vyzývá Komisi, aby zajistila uplatňování nařízení „Brusel I“ (nařízení Rady (ES) č. 44/2001) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze strany členských států; klade důraz na význam nařízení „Brusel I“ pro sankce a pokuty za vykořisťování pracovníků;

21.  vyzývá Komisi, aby zajistila provádění směrnice 2004/38/ES členskými státy bez jakékoli diskriminace, včetně diskriminace na základě sexuální orientace; připomíná Komisi předchozí výzvy k zajištění volného pohybu pro všechny občany EU a jejich rodiny, bez ohledu na jejich sexuální orientaci;

Vazby na ostatní politiky

22.  konstatuje, že na právo na volný pohyb pracovníků nelze pohlížet odděleně od ostatních práv a základních zásad EU a že dodržování evropského sociálního modelu a práv, jež zaručuje Evropská úmluva o lidských právech, jak je uvedeno v Listině základních práv EU, bude nabízet možnost důstojných pracovních míst, odpovídající pracovní podmínky, včetně ochrany a bezpečnosti práce, práva na sociální zabezpečení, rovné zacházení a sladění rodinného života s požadavky zaměstnání, a svobodné poskytování služeb; zdůrazňuje, že základním prvkem těchto práv je právo volit v místních, regionálních a evropských volbách a vyzývá k jeho lepšímu dodržování; konstatuje, že může dojít k zaniknutí práva volit ve vnitrostátních volbách konaných v členských státech původu, a domnívá se, že této problematice je třeba věnovat pozornost;

23.  vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnávací přehled problémů, s nimiž se setkávají pracovníci Unie, chtějí-li využít svého práva na volný pohyb, a způsobů, jimiž se s nimi členské státy vypořádávají, a mohla tak posoudit, zda jsou řešeny důkladně a efektivně;

24.  vyzývá Komisi, aby podrobně vyhodnotila stávající hospodářskou situaci v členských státech s ohledem na trhy práce; vyzývá členské státy, aby v oblasti práce lépe využily migrační politiky s cílem vypořádat se s nedostatkem pracovních sil a podpořit vnitřní produkci;

25.  blahopřeje Komisi k propojení mobility pracovníků se strategií Evropa 2020 a zastává názor, že to má zásadní význam pro podporu blahobytu v rámci EU skrze řádné a udržitelné vytváření pracovních míst;

26.  zdůrazňuje, že je důležité, aby stejné zacházení s pracovníky a náležitá ochrana pracovních práv byly vždy v souladu s platnými právními předpisy a kolektivními dohodami v daném členském státě; je přesvědčen, že v celé EU by měla platit zásada „stejné odměny za stejnou práci“ ve spojení s rovností pohlaví, aby se zabránilo mzdovému a sociálnímu dumpingu; zdůrazňuje, že práva budou k užitku všem, pouze budou-li řádně prováděna a vymáhána; proto žádá Komisi a členské státy EU, aby zajistily, že volný pohyb nebude nikdy zneužit k nerovnému zacházení, mzdovému a sociálnímu dumpingu;

27.  domnívá se, že je třeba právní předpisy EU a členských států lépe koordinovat, aby se zamezilo jakýmkoli druhům překážek v uplatňování a užívání práva volného pohybu pracovníků;

28.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na subsidiaritu zajistily řádné provádění stávajících právních předpisů o nediskriminaci, přijaly praktická opatření k prosazování zásady rovného zacházení ve vztahu k mobilním pracovníkům a bojovaly proti předsudkům, rasismu a xenofobii;

29.  naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby posílily politiku EU v oblasti boje proti přímé a nepřímé diskriminaci, vykořisťování migrujících pracovníků v Evropské unii a porušování jejich práv v důsledku jejich nedostatečné znalosti jazyků a předpisů, které se vztahují na jejich zaměstnání v hostitelském členském státě;

30.  vybízí členské státy, aby zajistily, že orgány odpovědné za sledování trhu práce budou věnovat větší pozornost ochraně práv mobilních pracovníků, zejména tím, že zlepší vzdělávání, zvýší povědomí v oblasti pracovního práva;

31.  domnívá se, že změny právních předpisů členských států v oblasti sociálního zabezpečení, systémů péče a zdanění je třeba předem prověřit a zjistit, jaký dopad budou mít na volný pohyb pracovníků; vyzývá tudíž k zavedení povinnosti provádět posouzení dopadů v pohraničních oblastech, z něhož vyplynou podrobné informace o překážkách volného pohybu;

32.  poukazuje na to, že zvýšení přeshraniční mobility vyžaduje rovněž aktivní zapojení sociálních partnerů, s cílem zajistit dotyčným pracovníkům, zejména těm, kteří přechodně pracují v zahraničí, přiměřené a efektivní informace, podporu a ochranu v oblasti jejich sociálních a pracovních práv;

33.  domnívá se, že pro účinné uplatňování všech politik souvisejících s volným pohybem pracovníků, musí probíhat koordinace činností, zejména v oblasti dokončení vnitřního trhu, koordinace systémů sociálního zabezpečení, nároků na penzijní připojištění, ochrany pracovníků, přeshraniční zdravotní péče, vzdělávání a odborné přípravy, daňových opatření, jako jsou opatření na zamezení dvojímu zdanění, a zákazu diskriminace;

34.   zdůrazňuje, že pracovní omezení představují překážku pro fungování vnitřního trhu a že hospodářská krize prokázala, že je nezbytné prosazovat volný pohyb pracovníků;

35.   opakuje, že má-li se zabránit nesrovnalostem v rámci vnitřního trhu EU, musí členské státy s ohledem na zaměstnanost upřednostňovat občany Unie a mohou upřednostňovat občany třetích zemí, kteří se uchází o pracovní místa vyžadující vysokou kvalifikaci, jak stanoví směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci(11); zdůrazňuje důležitost zamítání žádostí o modrou kartu EU v odvětvích pracovního trhu, u nichž je přístup pro pracovníky z jiných členských států omezen na základě přechodných ustanovení;

36.   vyzývá evropské a vnitrostátní orgány, aby lépe koordinovaly své činnosti v oblasti poskytování informací a pomoci občanům, sledování uplatňování práva na volný pohyb pracovníků v praxi a způsob, jímž jej jednotlivci využívají, s cílem urychlit dosažení mobility pracovní síly;

37.   je toho názoru, že vhodné systémy sociálního zabezpečení velmi usnadňují geografickou a profesní mobilitu pracovníků a že otázka sociálního začlenění pracovníků a opětovného sociálního začlenění navrácených pracovníků musí být zahrnuta do politiky v oblasti pracovní mobility; zdůrazňuje, že k tomu účelu má uznání již nabytých práv a lepší porozumění rozdílům v systémech jednotlivých členských států zásadní význam, což je třeba podporovat;

38.   vyzývá členské státy, aby se zabývaly otázkou falešné samostatně výdělečné činnosti u mobilních pracovníků; zdůrazňuje, že těmto pracovníkům je třeba zajistit přístup k právům a ochraně;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby proti xenofobii vůči všem pracovníkům z EU bojovaly tím, že v hostitelských členských státech zajistí prostředky na integraci a na informace a budou podporovat porozumění, kulturní rozmanitost a úctu;

40.  zdůrazňuje, že účinné uplatňování volného pohybu pracovníků vyžaduje koordinovanou činnost evropských a vnitrostátních orgánů, aby bylo možné usnadnit a zjednodušit administrativní postupy v otázkách, které nepřímo souvisí s tímto právem, jako jsou převod registrace vozidel a zajištění dostupnosti lékařské dokumentace, vytvoření aktuální komplexní databáze pracovníků ve zdravotnictví, zamezení dvojímu zdanění, jasná pravidla pro úhradu léčebných výloh atd.;

41.  domnívá se, že mají-li migrující pracovníci efektivně těžit z nabytých výsad, je třeba jim umožnit využívání přenosných práv na sociální zabezpečení;

42.  domnívá se, že malé a střední podniky mohou svým působením přispět k hospodářské obnově a rozvoji, protože jsou primárním zdrojem, který vytváří pracovní místa; opakuje proto, že je nutné, aby se EU zavázala k podpoře a rozvoji malých a středních podniků (např. pomocí facility mikrofinancování Progress), zejména prostřednictvím aktivních politik zaměstnanosti a programů v oblasti odborné přípravy a vzdělávání;

43.  vyzývá příhraniční regiony, aby zvážily uzavření dohod o podpoře přeshraniční mobility pracovních sil s cílem v těchto regionech získat vzájemné (vzájemně prospěšné) výhody;

Opatření na podporu volného pohybu

44.  vyzývá členské státy, aby vymýtily stávající přechodné překážky týkající se volného pohybu pracovníků pro členské státy, které k EU přistoupily v roce 2007; je toho názoru, že tyto překážky zavádějí dvojí normy, jsou kontraproduktivní a představují diskriminační opatření zaměřená proti evropským občanům, a zároveň vyzývá, aby byla v celé Unii účinně vymáhána preferenční doložka;

45.  je toho názoru, že mobilita pracovníků v rámci Evropské unie je nezbytná pro hospodářskou obnovu a dosažení cílů strategie Evropa 2020; naléhavě proto žádá členské státy, které nadále uplatňují omezení přístupu na trh práce pro rumunské a bulharské občany, aby tato omezení do konce roku 2011 odstranily v souladu s termínem stanoveným ve smlouvě o přistoupení;

46.  vyzývá k bližší a účinnější spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány při ověřování, zda jsou pracovní smlouvy v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy EU; poukazuje na to, že v případech nedodržení těchto předpisů musí být zaručena vzájemná podpora a výměna informací mezi členskými státy; žádá Komisi, aby na tento proces dohlížela;

47.  vyzývá veřejné orgány a všechny zúčastněné strany, aby vynaložily nejvyšší možné úsilí o zvýšení povědomí pracovníků o jejich právech a o různých nástrojích (pracovní právo, kolektivní smlouvy, kodexy chování, předpisy o sociálním zabezpečení), které upravují jejich pracovní poměr a stejně tak jejich pracovní a životní podmínky;

48.  vyjadřuje politování nad snížením počtu inspekcí práce v EU; zdůrazňuje, že účinné kontroly jsou základním předpokladem pro zajištění rovného zacházení a rovných podmínek; vyzývá členské státy, aby zvýšily počet inspekcí práce a poskytly jim dostatečné prostředky; vyzývá Komisi, aby v oblasti inspekcí práce zlepšila spolupráci a koordinaci;

49.  domnívá se, že členské státy by měly zajistit, aby se děti mobilních pracovníků EU nemusely potýkat s problémy spojenými s jejich národností nebo občanstvím v důsledku pracovní volby jejich rodičů, a že je třeba důkladně se zabývat konkrétními potřebami dětí mobilních pracovníků s cílem vytvořit v této oblasti účinnou politiku;

50.  zdůrazňuje, že členské státy by měly zlepšit situaci dětí, které rodiče zanechali doma a pomoci jim normálně se vyvíjet a těžit ze vzdělání a přiměřeného společenského života;

51.  vyjadřuje obavy nad rostoucím množstvím případů nucené práce v EU, která je v některých oblastech úzce propojena s organizovanou trestnou činností; zdůrazňuje, že nucená práce se musí stát klíčovou prioritou činnosti agentur EUROPOL a EUROJUST; naléhavě žádá členské státy, aby zvýšily své společné úsilí v oblasti kontroly, stíhání a trestání nucené práce a aby zajistily, že to bude zahrnuto do trestních postihů; zdůrazňuje, že je nutné zavést opatření, která zajistí ochranu obětí nucené práce;

52.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala zveřejnila pozitivní dopady i záporné stránky pracovní mobility pro hostitelské i domovské země a pro EU, a to z hlediska sociální, ekonomické a geografické soudržnosti a aby zdůraznila důsledky, jakými jsou např.: hospodářské ztráty, nárůst nehlášené práce a nezákonné pracovní podmínky v důsledku nejasné právní situace způsobené platností přechodných opatření, nedostatečná informovanost občanů EU o jejich právech a důsledky opožděného zavádění opatření členskými státy v oblasti integrace pracovníků EU z integrační vlny v roce 2004 a 2007; vyzývá Komisi a členské státy, aby zabránily zavedení přechodných opatření, jež omezují volný pohyb pracovníků a negativně ovlivňují konkurenceschopnost trhů práce v EU, a to v případe všech současných členských států i kandidátských zemí;

53.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svých iniciativách zaměřených na podporu geografické mobility mladých lidí prostřednictvím programů mobility ve vzdělávání, a využila přitom veškeré stávající programy, které s tímto tématem souvisí;

54.  vítá plán Komise zavést pravidelné systematické hodnocení dlouhodobé nabídky a poptávky na trzích práce v EU až do roku 2020 rozdělené podle odvětví, povolání, úrovní kvalifikace a zemí, a důrazně doporučuje koordinaci politik zaměstnání a vzdělávacích politik mezi členskými státy za účelem dosažení cílů stanovených ve strategii EU 2020, pokud jde o tvorbu pracovních míst a zamezení vzniku budoucích nepřímých překážek, které mohou bránit ve výkonu práva na volný pohyb, jako je neuznávání diplomů z jiných členských států EU; plán by měl jasně označit nedostatky pracovních sil v EU z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska;

55.  žádá o vypracování a zavedení vhodných opatření s cílem zastavit přetrvávající diskriminaci a negativní stereotypy, jako jsou ty, jimž jsou vystaveni pracovníci z východní a jižní Evropy, a podpořit integraci pracovníků, kteří ve společnosti hostitelské země uplatňují právo na volný pohyb;

56.  vyzývá orgány na všech úrovních, aby dané politice zajistily podporu a zvyšovaly povědomí o možnostech a výhodách mobility, především pro ty, kteří hledají své první zaměstnání, přičemž zdůrazňuje koordinační úlohu Komise;

57.  domnívá se, že členské státy by měly usnadnit uznávání diplomů a kvalifikací a v této oblasti stanovit obecná kritéria, jelikož právě v tom velmi často spočívá řada obtíží pro osoby, které hledají práci v jiném členském státě, než je jejich země původu;

58.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy hostitelské politiky, jimiž aktivně podporují občany jiných států EU k opuštění jejich země; žádá Komisi, aby prověřila, zda tyto politiky porušují právo na volný pohyb;

Úřady práce a informování pracovníků

59.  uznává a zdůrazňuje význam veřejných úřadů práce, a zejména systému a sítě EURES v oblasti podpory pracovní mobility v rámci celé EU, a především v přeshraničních regionech, která poskytuje informace o volných pracovních místech, o právech a povinnostech spojených s migrací, včetně přistěhovalectví, a spojených s přeshraniční prací, a stejně tak informace o možnostech vzdělávání a odborné přípravy a pracovních a životních podmínkách; zdůrazňuje, že sociální partneři mají zvláštní úlohu v poskytování poradenství zaměstnancům v rámci přeshraničních partnerství; zdůrazňuje, že síť EURES by měla zůstat prostředkem k zajišťování spravedlivé mobility, a proto vyzývá Komisi, aby nadále poskytovala finanční prostředky na podporu činnosti sociálních partnerů v pohraničních regionech;

60.  vyzývá k rozvoji institucionálních kapacit sítě EURES a k podpoře její koncepce centrálního nástroje pro usnadnění mobility pracovníků a jejich rodin;

61.  je znepokojen omezením finančních prostředků pro poradce EURES; vyzývá, aby byl učiněn závazek ohledně dlouhodobé strategie, která službě EURES a jejím pracovníkům umožní účinně vykonávat její úkoly, a konstatuje, že toho lze dosáhnout, pouze budou-li navýšeny finanční prostředky;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, díky nimž bude spolupráce mezi sítí EURES a příslušnými vnitrostátními veřejnými orgány produktivnější a efektivnější;

63.  vybízí členské státy, aby ve spolupráci s Komisí podporovaly síť EURES mezi občany, zajistily příslušnou dokumentaci a poradenství o jejím využití v rámci úřadů práce a rovněž pořádaly setkání na podporu mobility v rámci vysokoškolského vzdělávání;

64.  domnívá se, že by měly být dále zlepšovány informace poskytované pracovníkům z EU týkající se přínosů, práv a povinností vyplývajících z pracovní mobility; vyzývá Komisi, aby koordinovala svou činnost s vnitrostátními orgány a rozvíjela vztahy mezi sítí EURES a internetovou sítí pro řešení problémů SOLVIT, s cílem zlepšit kvalitu služeb poskytovaných občanům, kteří využívají svého práva na mobilitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby zřídily vícejazyčné poradenské agentury pro vysílané migrující pracovníky EU, zejména v místech s vysokým podílem těchto zaměstnanců;

65.  zdůrazňuje, že v podpoře aktivních politik zaměstnanosti by měly mít nejvyšší prioritu informace o vzdělávání a vzdělávacích programech dostupných v celé EU;

66.  naléhavě vyzývá k důraznějšímu provádění směrnice Rady ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (91/533/EHS) (takzvaná „směrnice o informacích“)(12), v níž je stanovena minimální úroveň informací o pracovním poměru, které by zaměstnanci měli dostat od svého zaměstnavatele, včetně veškerých příslušných ustanovení ohledně jejich postavení v zaměstnání v hostitelské zemi;

67.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy podporovala aktivní zapojení sociálních partnerů, a tím zajistila uplatňování a upevňování práv migrujících pracovníků v praxi;

68.  zdůrazňuje, že je nutné, aby zaměstnanci a zaměstnavatelé navázali spolupráci v rámci sítě EURES;

69.  vyzývá k tomu, aby mezi národními a regionálními orgány probíhal intenzivnější dialog a užší koordinace, jelikož právě tyto orgány jsou pro mnoho občanů obvykle prvním zdrojem informací, jsou jim blízké a znají jejich potřeby, a aby se ve větší míře zapojili sociální partneři;

70.  vyzývá členské státy, aby přísněji dohlížely na činnost personálních agentur, a tím předcházely porušování práv mobilních pracovníků a vzniku nenaplněných očekávání, což by mohlo vést k omezení volného pohybu pracovníků a ohrožení jejich sociálního zabezpečení;

71.  vyzývá Komisi a členské státy, aby monitorovaly situaci agentur a organizací nabízejících pracovní místa pracovníkům z jiných členských států a aby identifikovaly případy poskytování potencionální nezákonné pracovní nabídky či nabídky práce na černo nebo agentury / organizace, jež nabízejí fiktivní pracovní místa;

72.  zdůrazňuje, že v souvislosti s uplatňováním svobody pohybu by zaměstnavatelé měli mít povinnost poskytnout zahraničním pracovníkům informace o právech zaměstnanců v zemi, kde jsou zaměstnáni; kromě toho je třeba v členských státech zřídit vícejazyčné poradenské agentury pro migrující pracovníky;

73.  vyzývá Komisi, aby připravila sdělení o dopadu zdanění na pracovníky, kteří spadají pod působnost této směrnice, a tím zajistila lepší porozumění a předložila možnosti řešení zásadních překážek, které mohou stát v cestě mobilitě pracovníků nebo od ní odrazovat;

Získávání dovedností a znalostí pro získání větší konkurenceschopnosti

74.  má-li být zajištěna a navýšena konkurenceschopnost Evropy, největší prioritou musí být investování do formálního a neformálního vzdělávání, odborné přípravy, výměny pracovních zkušeností a koordinovaných opatření na urychlení procesu pracovní mobility;

75.  zastává názor, že je třeba posílit aktivní politiky v oblasti trhu práce, konkrétně celoživotní učení a odborné vzdělávání, neboť ty mohou přispět ke zvýšení mobility pracovní síly, usnadnit přechodná období v dobách strukturální nezaměstnanosti a umožnit pracovníkům přizpůsobení se změnám na trhu práce;

76.  blahopřeje Komisi k její stěžejní iniciativě Mládež v pohybu a k zahájení Programu pro nové dovednosti a pracovní místa a vítá zejména pilotní projekt „První zaměstnání v rámci sítě EURES“ a navrhovanou akci pro vytvoření evropského pasu dovedností;

77.  vítá skutečnost, že v rámci vzdělávání jsou rozvíjeny dovednosti mládeže nezbytné k práci a k pobytu v jiných zemích; zastává názor, že lidé mají právo žít a pracovat v zemi, kterou si vyberou;

78.  domnívá se, že dovednosti a znalosti odpovídající specifickým vnitrostátním, regionálním či lokálním tržním požadavkům posílí mobilitu pracovníků, a žádá Komisi, aby sestavila plán poptávky po dovednostech a střednědobé a dlouhodobé hodnocení ohledně budoucích pracovních míst, v němž může být nabídnuto přiřazení nabídky a poptávky, jakož i střednědobé a dlouhodobé výhledy pro nedostatek pracovníků ve vybraných profesích, který se může projevit při demografických změnách v populaci a stárnutím obyvatelstva;

79.  domnívá se, že mobilita pracovní síly je obousměrný proces; na jedné straně vede k tomu, že aktivní populace získává dovednosti a znalosti prostřednictvím všech druhů vzdělávání, a tím se připravuje na konkurenci při hledání nového zaměstnání, a na druhé straně mohou mobilní pracovníci díky mobilitě pracovních sil zdokonalovat své dovednosti a rozšiřovat znalosti, neboť získávají více praktických zkušeností a znalostí na nových místech;

80.  je přesvědčen, že mobilitu je třeba podporovat především v odborném vzdělávání, neboť v této oblasti stále existují nedostatky; zdůrazňuje význam programů, jako např. Leonardo, a vyzývá členské státy a podniky zapojené do odborného vzdělávání, aby je více využívaly a rovněž jejich využití usnadnily;

81.  rovněž žádá, aby byly uznány nové dovednosti, které mobilní pracovníci v rámci své mobility nabudou, aby byl doceněn jejich zvýšený osobní potenciál a bylo usnadněno jejich udržitelné profesní začlenění;

82.  je toho názoru, že mladí pracovníci by neměli být jediným středem zájmu a že je třeba sestavit cílené strategie podporující a usnadňující volný pohyb pro různé kategorie pracovníků založené na specifických vlastnostech (věk, pohlaví, dovednosti, příslušnost ke zranitelným skupinám a skupinám menšin), aby se mobilita mohla pro všechny kategorie zaměstnanců stát možností;

83.  vyzývá členské státy, aby přizpůsobily své strategie celoživotního vzdělávání a odborného vzdělávání vývoji na trzích práce a poskytovaly přenositelné dovednosti, které dosahují širšího pokrytí, pokud jde o geografickou oblast a znalosti, a to s cílem řádně tyto strategie sladit s nabídkou pracovních míst;

84.  vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly v oblasti dosahování vyšší srovnatelnosti školních a vysokoškolských osnov a vzdělávacích systémů v EU pomocí zjednodušeného vzájemného uznávání kvalifikací s cílem též podpořit vzájemné uznávání vzdělávacích kvalifikací, což má zásadní význam; zdůrazňuje však, že toto se liší od uznávání kvalifikací u regulovaných povolání, přestože by i u těchto profesí uvítal obecně liberalizovanější přístup; v souvislosti s tím vítá skutečnost, že narostl počet dohod o přeshraniční spolupráci uzavřených mezi vysokými školami a univerzitami, a vyzývá členské státy, aby tento vývoj podpořily;

85.  vybízí členské státy, aby posílily zapojení malých a středně velkých podniků do celoživotního učení, skrze pobídky pro zaměstnance a zaměstnavatele, se zvláštním důrazem na výuku jazyků a nových technologií a v souladu s požadavky trhu práce, jelikož většina pracovní síly v Evropě je zaměstnána v malých a středních podnicích a tímto způsobem může být konkurenceschopnější, což však rovněž posílí mobilitu, která v řadě členských států vyřeší problém s obsazováním volných pracovních míst;

86.  je toho názoru, že je nutné nalézt lepší součinnost mezi programy na podporu volného pohybu studentů, osob podstupujících odbornou přípravu a stážistů a programy, jež jsou specificky zaměřené na podporu volného pohybu pracovníků;

87.  vybízí členské státy, aby s pomocí Evropské komise a sociálních partnerů vytvářely struktury pro podporu výuky cizích jazyků a pro vzdělávání v oblasti kulturních tradic hostitelských členských států, jichž by využívaly rodiny migrujících pracovníků, zejména z toho důvodu, že tyto faktory nadále brzdí mobilitu evropských občanů;

88.  je toho názoru, že nedostatečná znalost jazyků (zejména v případě dospělých) je nadále významnou překážkou v pracovní mobilitě, která by mohla vést ke zvýšení výskytu nehlášené pracovní činnosti; vyzývá členské státy, aby aktivně prosazovaly výuku cizích jazyků a rozšířily ji na všechny typy škol, a vyzývá Komisi, aby v této oblasti vyvíjela patřičné úsilí;

o
o   o

89.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2. (2) Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32. (3) Úř. věst. L 200, 7.6.2004, s. 1. (4) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77. (5) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22. (6) Úř. věst., C 137 E, 27.5.2010, s. 14. (7) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 23. (8) Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 14. (9) Studie agentury Eurofound „Mobilita v Evropě – cesta vpřed“. (10) Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2. (11) Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17. (12) Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o postupu vzájemného hodnocení podle směrnice o službách (2011/2085(INI))

P7_TA(2011)0456 A7-0324/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 9, 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Cesta k lépe fungujícímu jednotnému trhu služeb vycházející z výsledků postupu vzájemného hodnocení podle směrnice o službách“ (KOM(2011)0020) a s ohledem na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise o procesu vzájemného hodnocení podle směrnice o službách (SEK(2011)0102),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akt o jednotném trhu. Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry“ (KOM(2011)0206),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ (KOM(2010)0608),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 10. března 2011 o lépe fungujícím jednotném trhu služeb – postup vzájemného hodnocení podle směrnice o službách,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o správě a partnerství na jednotném trhu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2011 o provádění směrnice o službách 2006/123/ES(4),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0324/2011),

A.  vzhledem k tomu, že služby stále představují pouze zhruba pětinu celkového obchodu uvnitř EU, přestože se podílejí více než dvěma třetinami na HDP a zaměstnanosti EU;

B.  vzhledem k tomu, že činnosti, na které se směrnice o službách vztahuje, tvoří 40 % HDP a pracovních míst v EU, zároveň však rovněž představují jednu z oblastí s nejvýraznějším nevyužitým potenciálem pro hospodářský růst a vytváření pracovních míst v EU, neboť na vnitřním trhu stále existuje mnoho překážek obchodu se službami;

C.  vzhledem k tomu, že služby jsou hnací silou hospodářství členských států, neboť vytvářejí pracovní místa a vedou k růstu a inovacím, a že dobře fungující a integrovaný vnitřní trh se službami je vzhledem ke stávající hospodářské a finanční krizi nyní potřebnější než kdykoli předtím a představuje též podmínku pro oživení;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice o službách představuje nástroj pro růst Evropské unie, a vzhledem k tomu, že její úplné a správné provádění je zahrnuto v rámci strategie Evropa 2020 a v Aktu o jednotném trhu;

E.  vzhledem k tomu, že ačkoli včasné a správné provádění směrnice o službách bylo pro správní orgány členských států náročným úkolem, je nezbytné a zároveň tvoří i silnou základnu pro rozvoj spolupráce mezi správními orgány členský států;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská komise v souvislosti s procesem prověřování obdržela téměř 34 000 požadavků;

Úvod

1.  vítá sdělení Komise o postupu vzájemného hodnocení podle směrnice o službách a je si vědom obrovského množství práce, kterou Komise a především vnitrostátní orgány členských států, včetně orgánů místních a regionálních, vykonaly;

2.  zdůrazňuje skutečnost, že fungování jednotného trhu služeb je základním předpokladem pro vytváření růstu, důstojných pracovních míst a inovací v Evropě a pro zachování konkurenceschopné úlohy Evropy na světové scéně;

3.  připomíná, že celkový potenciál společného trhu služeb nebyl dosud plně využit, neboť zejména v důsledku omezení trhu v členských státech poskytuje přeshraniční služby pouze malá část malých a středních podniků;

4.  domnívá se, že nejvyšší prioritou pro vytvoření jednotného trhu služeb je úplné a kompletní provádění směrnice o službách ve všech členských státech a zřízení plně funkčních jednotných kontaktních míst;

5.  vyzývá tudíž ke zvážení toho, zda by v zájmu poskytovatelů a uživatelů služeb z jiných členských států neměly být informace v jednotných kontaktních místech poskytovány v anglickém a místním jazyce a zda by poskytovatelé a uživatelé služeb nemohli využívat elektronického podpisu;

6.  zdůrazňuje, že při uplatňování vzájemného hodnocení bylo zohledněno posouzení vnitřního trhu služeb po provedení směrnice, především s ohledem na požadavky článků 9, 15 a 16;

Zkušenosti s postupem vzájemného hodnocení

7.  je si vědom neurčitosti článku 39 směrnice o službách, pokud jde o stanovení přesných cílů postupu vzájemného hodnocení; upozorňuje na to, že zúčastněné strany měly různé pohledy i očekávání, co se týče jeho cílů a výsledků;

8.  poukazuje na to, že vzájemné hodnocení proběhlo po konečném termínu pro provedení ustanovení směrnice o službách ve vnitrostátních právních předpisech; zdůrazňuje, že provádění směrnice o službách by nemělo být zaměňováno s prováděním vzájemného hodnocení;

9.  lituje zpoždění v provádění směrnice o službách v některých členských státech a domnívá se, že toto zpoždění mělo dopad na postup vzájemného hodnocení;

10.  domnívá se, že ačkoliv byl harmonogram postupu vzájemného hodnocení náročný, pomohl udržet tempo po provedení směrnice;

11.  domnívá se, že postup vzájemného hodnocení se ukázal jako cenná zkušenost, díky níž Evropská komise a členské státy lépe pochopily zbývající překážky a situaci v každém členském státě; poznamenává, že tento postup umožnil členským státům získat zpětnou vazbu týkající se jejich politických rozhodnutí, usnadnil prosazování osvědčených regulačních postupů a zvýšil transparentnost výsledků provádění;

12.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podnítily dialog o tom, jaké překážky jsou povoleny a jaké nikoliv;

13.  zastává názor, že postup vzájemného hodnocení byl klíčový pro vyjasnění některých nejednoznačných situací, jež stále přetrvávají v oblasti poskytování služeb na vnitrostátní i přeshraniční úrovni, jako je například vzájemné uznávání odborných kvalifikací a pojistných povinností ukládaných přeshraničním poskytovatelům služeb; zdůrazňuje skutečnost, že tento postup nakonec pomohl určit, zda jsou prováděcí opatření přijatá v každém členském státě uplatňována v souladu s duchem směrnice o službách;

14.  zdůrazňuje „skupinové diskuse“ jako klíčový prvek vzájemného hodnocení; vítá atmosféru spolupráce a vzájemné důvěry, která vládla během diskusí;

15.  domnívá se, že provádění vzájemného hodnocení přispělo k rozvoji „evropského ducha“ mezi vnitrostátními správními orgány a umožnilo správním orgánům členských států lépe se navzájem poznat; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby vědomosti a zkušenosti nabyté v rámci vzájemného hodnocení zůstaly zachovány a byly využity ke zlepšení jednotného trhu služeb;

16.  konstatuje, že zapojení zúčastněných stran do postupu vzájemného hodnocení bylo omezené; uznává, že důležitou podmínkou pro vytvoření vzájemné důvěry mezi členskými státy byl určitý stupeň zachování důvěrnosti informací; lituje však, že zúčastněným stranám nebyla poskytována pravidelná zpětná vazba o postupu;

17.  je si vědom správních nákladů spojených se vzájemným hodnocením, zvláště pak v těch členských státech, kde byly do postupu zapojeny správní orgány na regionální úrovni;

Výsledky a následná opatření za účelem lepšího fungování vnitřního trhu služeb

18.  je toho názoru, že postup vzájemného hodnocení popsaný ve směrnici o službách je významným nástrojem pro stanovení dalších iniciativ zaměřených na zlepšení fungování vnitřního trhu služeb; vítá skutečnost, že Komise navrhuje řadu opatření, která by měla rozvíjet potenciál získaný během fáze provádění směrnice a postupu vzájemného hodnocení;

19.  vyzývá Komisi, aby Parlament pravidelně informovala o pokroku a výsledcích dialogu s členskými státy o provádění směrnice o službách; žádá Komisi, aby přijala další donucovací opatření, jestliže se ukážou jako nezbytná;

20.  očekává ohlášené hospodářské posouzení provádění směrnice o službách a jejího dopadu na fungování trhu služeb; doufá, že toto posouzení umožní změřit skutečný dopad směrnice na hospodářskou činnost a zaměstnanost; žádá Komisi, aby při provádění tohoto posouzení zajistila co největší transparentnost, a vyzývá ji, aby Parlament seznámila se svými zjištěními, jakmile budou k dispozici;

21.  vítá iniciativu týkající se kontroly fungování vnitřního trhu a doufá, že tato kontrola výrazně zlepší praktické porozumění tomu, jak jsou jednotlivé právní předpisy Evropské unie v praxi uplatňovány a jak spolu vzájemně souvisejí; domnívá se, že při provádění kontroly fungování by mělo být zohledněno hledisko uživatelů jednotného trhu;

22.  vyzývá Komisi, aby úzce zapojila Evropský parlament do iniciativy týkající se provedení kontroly;

23.  požaduje, aby byly vyřešeny i zbývající regulační překážky, jako např. pravidla pro vyhrazování činností, pojistné povinnosti a požadavky na právní formu a vlastnictví kapitálu; vyzývá Komisi, aby své úsilí soustředila na neodůvodněné či nepřiměřené požadavky, které by se měly zrušit, aby se zajistilo bezproblémové fungování jednotného trhu;

24.  lituje skutečnosti, že v oblastech, kde jsou problémy známy po dlouhou dobu, nebyla přijata žádná dřívější opatření;

25.  lituje, že Komise nestanovila kritéria pro volbu konkrétních druhů požadavků pro cílená opatření; vyzývá Komisi, aby objasnila důvody, proč byly ostatní druhy požadavků uvedené v článku 15 směrnice o službách, jako je minimální počet zaměstnanců a pevně stanovené minimální nebo maximální sazby, vyhodnoceny jako méně důležité než ty, jež byly stanoveny v jejím sdělení;

26.  vyzývá Komisi, aby shromáždila a předložila údaje kvantifikující dopad několika zbývajících požadavků, které by v případě odstranění zlepšily fungování jednotného trhu služeb; vyzývá Komisi, aby upřednostnila činnosti zaměřené na odstranění těchto požadavků, které by pro fungování jednotného trhu služeb znamenaly nejvyšší přidanou hodnotu, a to v plném souladu s článkem 1 směrnice o službách; dále žádá Komisi, aby zaměřila svou činnost na odvětví a profese s velkým růstovým potenciálem v oblasti přeshraničního poskytování služeb;

27.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci s jednotlivými členskými státy a prohloubila ji, aby tak dosáhla úplné a správné transpozice a provádění směrnice o službách ve všech členských státech;

28.  zastává názor, že stále existuje mnoho vnitrostátních překážek, které obzvláště zpomalují růst v oblasti profesionálních služeb poskytovaných navzájem mezi podniky; vyzývá členské státy, aby zajistily, že nové i zbývající požadavky budou nediskriminační, nezbytné a přiměřené; vyzývá Komisi, aby se spolu s členskými státy aktivněji zapojila do bedlivého sledování a aby zajistila náležité oznamování relevantních vnitrostátních legislativních opatření týkajících se provádění článku 15 směrnice o službách;

29.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby intenzivněji spolupracovaly s cílem zajistit řádné uplatňování ustanovení o svobodě poskytování služeb obsaženého v článku 16 směrnice o službách členskými státy; vyzývá Komisi, aby provedla komplexní posouzení současného stavu v oblasti poskytování přeshraničních služeb v EU, včetně důvodů vysvětlujících omezené tempo růstu v tomto odvětví, a vypracovala podrobný přehled účinnosti provádění ustanovení článku 16 směrnice o službách členskými státy;

30.  zdůrazňuje potřebu zajistit soudržnost uplatňování různých právních předpisů, jež mají zásadní význam pro služby;

31.  naléhá na členské státy, aby zajistily dokončení a řádné uplatňování těch ustanovení směrnice o službách, která nebyla zahrnuta do postupu vzájemného hodnocení, jako jsou jednotná kontaktní místa, a vyzývá Komisi, aby zajistila přísné vymáhání relevantních ustanovení;

32.   vyzývá Komisi, aby věnovala důkladnou pozornost pravidelným kontrolám a hodnocením činnosti jednotných kontaktních míst v členských státech, která mají klíčový význam pro poskytovatele služeb, neboť jim moderním a srozumitelným způsobem zpřístupňují nezbytné informace;

33.  upozorňuje na významnou úlohu alternativních mechanismů a nástrojů řešení sporů, jako je např. SOLVIT, při zajišťování toho, aby poskytovatelé služeb, a zejména malé a střední podniky, mohli plně využívat svých práv vyplývajících z jednotného trhu; vítá oznámení Komise o tom, že posoudí účinnost těchto nástrojů a podá zprávu o potřebě dalších zvláštních iniciativ;

34.  sdílí názor Komise, že poskytovatelům i příjemcům služeb by měla být poskytnuta pomoc při prosazování jejich práv, a doporučuje navázat na stávající nástroje, jako je SOLVIT;

Postup vzájemného hodnocení jako nástroj

35.  opakovaně vyjadřuje svoji podporu využití vzájemného hodnocení v dalších oblastech politiky, ve kterých to bude vhodné; domnívá se, že vzájemné hodnocení se ukázalo jako inovativní a užitečné a mělo by být považováno za nástroj ke zlepšení fungování jednotného trhu;

36.  navrhuje proto, aby bylo pro účely vzájemného hodnocení oblastí politiky pokrytých horizontálními směrnicemi, na jejichž základě si členské státy uchovaly značný manévrovací prostor, zváženo a případně zavedeno zjednodušené vzájemné hodnocení s cílem dosáhnout jednotnější právní úpravy, která povede k lepším vztahům a vzájemnému porozumění mezi členskými státy a jež zabrání přidávání požadavků na vnitrostátní úrovni („gold-plating“);

37.  doporučuje, aby vzájemné hodnocení bylo využito jako „flexibilní nástroj“ pro každý případ zvlášť; navrhuje, aby byl tento nástroj cíleným způsobem doporučen pro vložení do vybraných směrnic s „horizontální“ povahou, které s sebou nesou četná prováděcí opatření a které členským státům nabízejí široké spektrum možností pro volný výklad; dále navrhuje cílené využití vzájemného hodnocení, v němž budou tomuto postupu podléhat pouze klíčová ustanovení směrnice;

38.  vyzývá však Komisi, aby jasně vymezila cíle a očekávané výsledky vzájemného hodnocení dříve, než navrhne vzájemné hodnocení pro další směrnice, s cílem zajistit, aby tento postup zbytečně nezatěžoval hodnotící orgány;

39.  věří, že „skupinové diskuse“ by měly zůstat klíčovým prvkem postupu vzájemného hodnocení; domnívá se, že vhodně zvolený, avšak omezený počet odborníků účastnících se skupinových diskusí vytváří podmínky pro účinnost a dosažení výsledků; domnívá se, že vzájemné hodnocení by mělo být rozvíjeno dále jako postup pro výměnu osvědčených postupů a zkušeností z rozvoje politiky mezi členskými státy a že úloha Komise by mohla být vyjasněna, pokud jde o poskytování pokynů a řízení tohoto postupu, zejména při těchto skupinových diskusích; je toho názoru, že složení skupiny by vždy mělo odrážet očekávání členských států a potenciální dopad na jednotný trh;

40.  žádá Komisi, aby zvýšila transparentnost tím, že bude Evropský parlament informovat o obsahu diskusí mezi členskými státy a dosaženém pokroku a že bude pravidelně předkládat zprávy v různých fázích postupu vzájemného hodnocení, a zajistí tak veškerým zúčastněným stranám aktuální informace; vyzývá Komisi, aby zveřejňovala hlavní závěry ze setkání skupin a z plenárních zasedání;

41.  poukazuje na to, že srovnávací tabulky a vzájemné hodnocení mají často rozdílný účel, a proto by měly být považovány za samostatné, nezaměnitelné politické nástroje, a že srovnávací tabulku jsou tudíž pro provedení evropských právních předpisů nepostradatelné;

o
o   o

42.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36. (2) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22. (3) Přijatý text, P7_TA(2011)0144. (4) Přijatý text, P7_TA(2011)0051.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o globální ekonomické správě (2011/2011(INI))

P7_TA(2011)0457 A7-0323/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry a dohody ze summitů skupiny G20 konaných v Londýně, Pittsburghu, Torontu a Soulu,

–  s ohledem na zprávu Palais-Royal Initiative nazvanou „Reforma měnového systému: přístup založený na spolupráci pro dvacáté první století“ zveřejněnou dne 8. února 2011,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o EU jako globálním hráči: její roli v mnohostranných organizacích(2),

–  s ohledem na pokračující významnou práci transatlantického dialogu zákonodárců (TLD) a transatlantického obchodního dialogu (TABD),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0323/2011),

A.  vzhledem k tomu, že světové hospodářství zaznamenalo v posledních desetiletích obecně zvýšený růst a prosperitu, což milionům lidí umožnilo vymanit se z chudoby, ačkoli tento růst a prosperita jsou nerovnoměrně rozděleny a počet lidí žijících v chodbě a zoufalství je nadále nepřijatelně vysoký; vzhledem k tomu, že je třeba snížit sociální a hospodářské nerovnosti mezi zeměmi i uvnitř těchto zemí; vzhledem k tomu, že boj proti chudobě musí být jednou z hlavních priorit strategie EU 2020;

B.  vzhledem k tomu, že USA a Evropa se v současnosti nadále vyrovnávají s nejhoršími důsledky nejvážnější mezinárodní hospodářské recese od velké hospodářské krize;

C.  vzhledem k tomu, že vývoj světového hospodářství v posledních desetiletích byl poznamenán neudržitelnou nerovnováhou;

D.  vzhledem k tomu, že účinná světová správa ekonomických záležitostí by umožnila snížení negativních dopadů na minimum a vyřešila by nebezpečné důsledky globalizace, jako je například prohlubování nerovností nebo ničení životního prostředí;

E.  vzhledem k tomu, že příchod nových klíčových hráčů, jak v souvislosti se světovým obchodem, tak hospodářským růstem, v jejichž čele stojí Čína a Indie, na světovou hospodářskou scénu výrazně ovlivnil a zásadně změnil hospodářské prostředí a vyžaduje obchodní reformy a konvertibilní směnné kurzy;

F.  vzhledem k tomu, že za dnešní nerovnováhu je nadále zodpovědná především nedostatečná konkurenceschopnost a soukromé a veřejné úspory v zemích se schodkem a vysoké úspory společně s nedostatečnou poptávkou v zemích s přebytkem, což jsou jevy, které v dnešní době rostou na významu, a vzhledem k tomu, že vlivem vysokého stupně globalizace a rozsahu kapitálových toků klade tato nerovnováha nové požadavky na globální správu a zpochybňuje struktury současných institucionálních ujednání;

G.  vzhledem k tomu, že k obnovení rovnováhy světového hospodářství v širokém slova smyslu jsou zapotřebí dva nástroje: větší konkurenceschopnost a rozsáhlé reformy podporující růst v zemích se schodkem a otevření trhů a řádná měnová politika v zemích s přebytkem;

H.  vzhledem k tomu, že první dekáda fungování HMU ukázala, že odpovědná rozpočtová politika je jednou z podmínek pro omezení dopadu celosvětových finančních a hospodářských otřesů na minimum;

I.  vzhledem k tomu, že existuje množství mezinárodních organizací, jejichž úkolem je řídit světové hospodářství, jako je MMF, Světová banka, WTO, UNCTAD a Mezinárodní finanční korporace, společně s mezivládními fóry skupin G7 a G20, s nichž nejefektivnější je MMF a G20, které je nicméně třeba dále zdokonalovat;

J.  vzhledem k tomu, že globální trhy vyžadují přijetí globálních pravidel;

K.  vzhledem k tomu, že přetrvávající měnová ujednání vedla v některých zemích s přebytkem ke značnému nahromadění devizových rezerv, zejména amerického dolaru, což naopak zvýšilo příliv kapitálu v zemích se schodkem a vyvinulo tlak na pokles úrokových sazeb, a pomohlo tak k propíchnutí bubliny s cenami aktiv, které hrály klíčovou úlohu v nedávné finanční krizi;

L.  vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská krize, která začala ve finančním odvětví, vedla u některých vedoucích světových hospodářských hráčů včetně USA, Japonska a EU k vysokým mírám zadluženosti;

M.  vzhledem k tomu, že skupina G20 se ve svém závěrečném prohlášení v Pittsburghu o rámci pro silný, udržitelný a vyvážený růst shodla na tom, že je naléhavě třeba krizi řešit za pomoci nového mnohostranného přístupu;

N.  vzhledem k tomu, že celý svět si je vědom skutečnosti, že některá odvětví finančního průmyslu sehrála při vzniku celosvětové finanční krize významnou úlohu, což poukázalo na slabiny finanční regulace a prohloubilo krizi veřejného dluhu, a že panuje společné přesvědčení o tom, že je třeba posílit odpovědnost a transparentnost finančního odvětví, které by se mělo spravedlivě podílet na nákladech, které krize způsobila;

O.  vzhledem k tomu, že často zmiňovaná nerovnováha běžných účtů je výsledkem zásadní strukturální nevyváženosti domácích ekonomik;

P.  vzhledem k tomu, že nedostatečně koordinovaná a účinná regulace celosvětového finančního systému a dohled nad ním způsobily slabiny ve finančním odvětví, což následně vedlo k prohloubení zranitelnosti celosvětového hospodářství;

Q.  vzhledem k tomu, že významnější úloha a důležitost skupiny G20 jako fóra pro neformální politické diskuse na nejvyšší celosvětové úrovni je vítána; vzhledem k tomu, že skupina G20 postrádá jako instituce právní základ a stálý sekretariát a vyznačuje se slabou řídící strukturou, zejména v porovnání s jinými mezinárodními institucemi, jako je MMF a WTO;

R.  vzhledem k tomu, že současný mezinárodní měnový systém umožnil několika zemím přistoupit ke konkurenčním devalvačním strategiím, které společně s rostoucími spekulativními transakcemi uskutečňovanými mocnými tržními subjekty na devizových trzích významně přispěly k nadměrné kolísavosti kurzů a výrazně ohrozily devizové trhy i mezinárodní obchod;

S.  vzhledem k tomu, že EU není při přetváření mezinárodního měnového a finančního systému považována za silného aktéra, neboť nevystupuje jednotně a dále kvůli roztříštěnosti jejího vnějšího zastoupení v mezinárodních hospodářských záležitostech;

T.  vzhledem k tomu, že je třeba zajistit, aby hospodářské a finanční systémy neškodily reálné ekonomice;

U.  vzhledem k tomu, že v souladu s doporučeními skupiny G20 byly MMF uděleny větší pravomoci v oblasti dozoru a dohledu nad celosvětovým finančním systémem, jeho finanční prostředky byly navýšeny a probíhá důkladná reforma jeho správní struktury;

V.  vzhledem k tomu, že finanční trhy se za posledních několik desetiletí vyvinuly tak, že nyní fungují globálně pomocí postupů a sítí náročných na IT, zatímco standardizace údajů pokulhává, což omezuje trh a často i shromažďování údajů, analýzu a operace na úrovni celé firmy a snižuje transparentnost finančních transakcí;

Doporučení ohledně postupu řešení globální ekonomické správy

1.  zdůrazňuje, že globální nevyváženost, zejména je-li nadměrná, může potenciálně ohrozit finanční a makroekonomickou stabilitu vedoucích ekonomik a mít dopad i na další ekonomiky; bera toto v úvahu poznamenává, že jak země s přebytkem, tak země se schodkem by měly řešit nerovnováhu vyplývající ze strukturální nevyrovnanosti a nedostatku konkurenceschopnosti v domácí ekonomice, neboť právě tyto jevy by mohly způsobovat zásadní problémy;

2.  zdůrazňuje, že finanční a hospodářská krize ukázala, že příliv kapitálu jako výsledek globální nerovnováhy by měl být doprovázen odpovědnou měnovou politikou a účinnou finanční regulací a dohledem;

3.  uznává, že je třeba, aby tvůrci politik na celém světě pokračovali v hledání řešení vedoucích k reformě globální ekonomické správy, jež by pomohla světovou ekonomiku znovu vyrovnat a zabránit dalším propadům; zdůrazňuje, že reforma globální správy by měla zajistit, aby trhy byly začleněny do uceleného institucionálního rámce, což jim umožní řádně fungovat; dále se domnívá, že jedním z přednostních cílů celosvětové správy ekonomických záležitostí musí být vytvoření příznivého prostředí pro dlouhodobé investice;

4.  zdůrazňuje význam odpovědných měnových politik; naléhavě vyzývá centrální banky hlavních ekonomik, aby při uplatňování tradičních i nekonvenčních opatření zvážily případné negativní vnější faktory, jako jsou bubliny na trhu s aktivy, dynamika spekulací na měnovém trhu a finanční destabilizace v jiných zemích;

5.  je si vědom toho, že důvěra v silnou základní ekonomiku a hloubka, transparentnost, propracovanost a stabilita jejích finančních trhů jsou v konečném důsledku základními faktory, pro něž centrální banky třetích zemí drží měny jako rezervy; v tomto ohledu zdůrazňuje, že jakákoli měna, která se chce stát součástí koše zvláštních práv čerpání MMF, musí být plně konvertibilní, a uznává, že složení koše zvláštních práv čerpání MMF by mělo odrážet relativní význam měn ve světových obchodních a finančních systémech;

6.  tvrdí, že směnné kurzy by měly odrážet základní faktory trhu s cílem posílit otevřenost a flexibilitu a zjednodušit přizpůsobování hospodářské situaci, a proto by je neměly spravovat či s nimi nakládat vnitrostátní měnové úřady;

7.  naléhavě vyzývá členy MMF, aby se připojili k článkům dohody, zejména k závazku nedopouštět se manipulace směnného kurzu, a k příslušným ustanovením dohod GATT a WTO;

8.  naléhavě vyzývá, aby bylo znovu uvažováno o zvláštních právech čerpání coby o možném nahrazení dolarové světové měnové rezervy, což by mohlo pomoci stabilizovat celosvětový finanční systém; žádá MMF, aby zvážil další přidělení a širší využití zvláštních práv čerpání (ZPČ), zejména za účelem posílení mnohostranného systému směnných kurzů;

9.  vyjadřuje podporu činnosti a závazkům států skupiny G20 při uskutečňování střednědobých plánů fiskální konsolidace, které budou řádně rozvrženy na dílčí úseky a budou podporovat růst a domácí poptávku tak, aby odpovídala situaci každé země, při provádění vhodných měnových politik, zvyšování flexibility směnného kurzu s cílem lépe zohlednit základní ekonomické faktory a při uskutečňování strukturálních reforem zaměřených na zvyšování počtu pracovních míst a opětovné nastolení globální rovnováhy;

10.  nicméně poznamenává, že vyhlídky, že by se na úrovni států G20 podařilo napravit globální nevyváženost, se v této chvíli zdají omezené;

11.  naléhavě vyzývá Světovou obchodní organizaci (WTO), aby se aktivně zapojila do určování a řešení možného narušování obchodu v oblasti finančních služeb způsobeného rozdílnými regulačními režimy;

12.  vyzývá Komisi, aby navrhla komplexní mechanismus, vycházející z velké části z pravidel WTO a výrazně s nimi provázaný, který by umožnil zabránit využívání obchodu jako nástroje k prosazování zahraniční politiky v rozporu s mezinárodně uznávanými demokratickými hodnotami obsaženými v Chartě Organizace spojených národů;

13.  vyzývá Komisi, aby na příštím setkání EU a USA na půdě Transatlantické hospodářské rady vznesla otázku vzájemné spolupráce při dohledu nad komoditními deriváty v souladu s platnou právní úpravou v oblasti transparentnosti a zneužívání trhu;

14.  vyzývá EU, aby uskutečnila prohlášení vydaná na summitech skupin G8/G20, zejména pokud jde o dotace na fosilní paliva a zemědělství, a zohlednila přitom pokyny OECD v této oblasti, volatilitu cen potravin a trhy s komoditami;

15.  vyzývá Komisi, aby revidovala svou obchodní strategii s ohledem na obchod jih-jih a meziregionální obchod v ostatních částech světa ve snaze zmírnit zranitelnost řady malých ekonomik a přispět k budoucímu rozvoji posílených hospodářských partnerů;

16.  podporuje vytvoření harmonogramu pro akční plán, kterým se bude provádět rámec skupiny G20 pro silný, udržitelný a vyrovnaný růst;

17.  vítá veškeré iniciativy usilující o další diskusi o společných globálních výzvách a o spolupráci v těchto otázkách, poznamenává však, že mnohá ze současných fór, jako je skupina G20, slouží pouze k neformálním diskusím a v rozhodovacím procesu nebo při uplatňování a kontrole svých rozhodnutí postrádají právní základ a atributy mezinárodních organizací a jako taková zůstanou i nadále slabými řídícími strukturami;

18.  poznamenává, že metoda konsenzu, pomocí které přijímají rozhodnutí mnohé orgány pro celosvětovou spolupráci, nevybízí k odvážným rozhodnutím a často vede k neurčitým a nezávazným dohodám; naléhavě vyzývá celosvětové fórum, aby si vzalo příklad z EU, která se přestala spoléhat výhradně na jednomyslnost;

19.  má za to, že závazky přijaté v rámci skupiny G20 musí být konkrétnější a že na pokrok musí dohlížet nezávislý, formálnější a komplexnější subjekt, který má vlastní stanovy a sekretariát, např. MMF;

20.  vítá záměr odsouhlasený na summitu ministrů financí skupiny G20, který se konal dne 19. února 2011 v Paříži, měřit nevyváženost pomocí souboru ukazatelů; zdůrazňuje, že tyto ukazatele by se měly týkat vnitřní nerovnováhy, jako je státní dluh a schodky a soukromé úspory a dluhy, ale i vnější nerovnováhy způsobené obchodními a investičními toky a převody;

21.  žádá skupinu G20, aby pravidelně prováděla postup vzájemného posuzování na základě rámce G20 a výše uvedených ukazatelů s cílem získat možnosti politiky, které povedou k silnému, udržitelnému a vyváženému růstu;

22.  zdůrazňuje, že finanční subjekty jsou činné na globální úrovni, a domnívá se, že je třeba začít se zabývat nedostatky v koordinaci finanční regulace s cílem zabránit tomu, aby některé finanční subjekty mohly těžit z regulatorní arbitráže;

Reforma mezinárodního měnového a finančního systému a jeho institucí

23.  zdůrazňuje, že Evropská unie musí hrát vedoucí úlohu v uskutečňování globální hospodářské reformy, jež povede k tomu, že mezinárodní instituce budou legitimnější, transparentnější a odpovědnější, a dále zdůrazňuje, že Evropská unie by měla v mezinárodních záležitostech stále častěji vystupovat jako jeden subjekt;

24.  domnívá se, že EU by měla být schopna mluvit jedním hlasem, a vyzývá k tomu, aby EU měla svého zástupce v MMF a Světové bance; vyzývá, aby MMF byl demokratičtější, což znamená také otevřenou volbu výkonného ředitele založenou na zásluhách a výrazný nárůst hlasovacích práv pro rozvojové země a země, v nichž dochází k transformaci;

25.  je toho názoru, že globální ekonomická správa musí být dostatečně reaktivní, pružná a pragmatická, aby mohla stanovit, jaká opatření jsou vzhledem k okolnostem nejvhodnější a v souladu se zásadou subsidiarity;

26.  zdůrazňuje, že Evropská unie musí hrát vedoucí úlohu v uskutečňování reformy světového hospodářství, jež povede k tomu, že mezinárodní instituce a neformální fóra budou legitimnější, transparentnější a odpovědnější;

27.  připomíná, že těmto institucím a fórům, především skupině G20, chybí určitá parlamentní legitimita na světové úrovni, a proto je vyzývá, aby do svých rozhodovacích procesů zapojily parlamenty; vyjadřuje politování nad nedostatečnou demokratičností některých partnerů;

28.  připomíná obtíže, které by mohly vzniknout, pokud by politiky jednotlivých neformálních fór a mezinárodních hospodářských a finančních institucí nebyly soudržné; zdůrazňuje, že opatření zaměřená na globální koordinaci institucí by měla být prováděna prostřednictvím MMF;

29.  zdůrazňuje, že je třeba se na celosvětové úrovni dohodnout na měnové politice, mezinárodním obchodu, udržitelných veřejných financích a flexibilních měnách na základě hlavních ekonomických veličin a zaujmout k těmto záležitostem společný přístup; domnívá se, že globální hospodářství by se mělo vyznačovat otevřenými trhy ve prospěch všech účastníků; zdůrazňuje, že vysoké společenské a environmentální normy jsou klíčové a je třeba je rozvíjet ve všech ohledech; zdůrazňuje, že MMF a WTO by měly být základem tohoto procesu;

30.  naléhavě vyzývá členy WTO, aby přistoupili k mnohostranným obchodním dohodám a zabývaly se dalšími jednáními o mezinárodním obchodě s cílem výrazně zmírnit překážky mezinárodního obchodu a zajistit rovné podmínky ve všech odvětvích, a přispět tak k hospodářskému růstu a rozvoji;

31.  domnívá se, že k tomu, aby rozvojové země mohly více těžit z obchodu a zajistit důstojné pracovní podmínky a mzdy všem pracovníkům, se EU musí velmi snažit posílit Mezinárodní organizaci práce a povzbudit ji k účasti na činnosti WTO a ke sledování kapitol zaměřených na udržitelnost souvisejících se systémem všeobecných obchodních preferencí;

32.  vyzývá Komisi, aby nově definovala strategii EU pro obchod a investice tak, aby zahrnovala i země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), které se v budoucnu stanou významnými obchodními partnery s vlastním zájmem na společné světové síti vzájemně propojených zájmů na sociálně a ekologicky udržitelném rozvoji;

33.  je toho názoru, že mnohostranné banky pro rozvoj by měly účinněji poskytovat dodatečné zdroje, aby se mohly zaměřit na konkrétní místní potřeby, podporovat dlouhodobé investice a konsolidovat místní ekonomiky;

34.  doporučuje silný a nezávislý MMF, který bude mít k dispozici dostatečné nástroje a prostředky, jež mu umožní více se rozšířit pozornost na přeshraniční propojení, a to nejen posílením vícestranného dohledu, ale rovněž tím, že se zaměří na ekonomiky systémového významu a vytvoří ukazatele umožňující posoudit dlouhotrvající významné nerovnováhy; vyzývá k rozšíření mandátu MMF také na rizika vyplývající z kapitálových účtů;

35.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby mnohostranné dohody o výměně daňových informací obsahovaly ustanovení o automatické výměně informací, a vybízí k posílení právního základu černé listiny OECD uvádějící nespolupracující jurisdikce s cílem zvýšit fiskální transparentnost a bojovat proti podvodům a daňovým únikům; naléhavě vyzývá Komisi, aby do konce roku 2011 navrhla pevnou normu pro podávání zpráv o přeshraničních společnostech podle jednotlivých zemí, s cílem zvýšit transparentnost a zpřístupnit příslušné údaje správcům daní;

36.  zdůrazňuje význam mezinárodních iniciativ přijatých například v oblasti účetních standardů či standardů pro provádění auditů správy;

37.  vyzývá vůdce skupiny G20, aby bez dalšího otálení uzavřeli jednání o minimálních společných prvcích pro globální daň z finančních transakcí;

38.  domnívá se, že skupina G20 je, bez ohledu na význam ostatních orgánů, klíčovým fórem pro globální konzultaci, zároveň však poukazuje na to, že skupina G20 má jako globální instituce řadu nedostatků, včetně nedostatečného zastoupení malých států, nedostatku transparentnosti a demokratické odpovědnosti a slabého právního základu pro právní závaznost jejích rozhodnutí;

39.  podporuje MMF a skupinu G20 v jejich úsilí při vyhledávání a využívání informací a doporučení pocházejících z globálních ekonomik s nízkými rozpočtovými schodky a umírněnými vládními výdaji;

40.  zdůrazňuje, že v kontextu diskusí o celosvětovém měnovém uspořádání by měla být eurozóna vzhledem k jednotné měně a kurzové politice pojímána jako jeden celek;

41.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby se snažily o další zlepšení koordinace mezi formacemi skupin G a systémem OSN;

42.  vybízí k ustavení mezinárodní rady centrálních bank – složené zejména z centrálních bank EU, Japonska, Spojeného království a Spojených států – s mandátem pro koordinaci měnové politiky, kontrolu finančního dohledu a rozšíření a podporu zvláštních práv čerpání coby celosvětové rezervní měny;

43.  doporučuje, aby byl MMF po politické stránce posílen výročními summity čelních představitelů států zastoupených ve výkonné radě MMF; v této souvislosti také vyzývá členské státy MMF, aby do výkonné rady jmenovaly osoby z nejvyšších vládních funkcí, aby tato rada mohla být nedůležitějším fórem pro jednání a rozhodnutí o globální ekonomické správě;

44.  domnívá se, že je zapotřebí zvýšit transparentnost mezinárodních kapitálových toků, a především skoncovat s bankovním tajemstvím;

Celosvětová finanční správa

45.  zdůrazňuje, že nedostatečná spolupráce mezi orgány finančního dohledu přispěla k šíření finanční krize a zhoršila její důsledky; v tomto kontextu vyzývá kontrolní orgány Unie, aby se ujaly vedení při budování mezinárodní spolupráce a stanovování osvědčených postupů ve finančním řízení; dále zdůrazňuje, že sbližování směrem ke společnému finančnímu regulačnímu rámci mezi USA a EU by bylo prospěšné;

46.  bere na vědomí, že je zapotřebí provést reformy na celosvětové úrovni, a zvýšit tak transparentnost a odpovědnost finančních institucí;

47.  zdůrazňuje, že přestože byly ve světových finančních centrech přijaty právní předpisy pro zlepšení řízení některých oblastí finančního sektoru, stále ještě nedošlo k reformám pravidel a postupů v bankovním a stínovém bankovním systému;

48.  zdůrazňuje, že evropské orgány finančního dohledu musí získat jasný mandát k úzké spolupráci se svými partnery ve třetích zemích nebo s mezinárodními partnery, po vzoru Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) a Rady pro finanční stabilitu;

49.  zdůrazňuje, že je třeba kombinovat mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní dohled jako součást uceleného a jednotného přístupu;

50.  poznamenává, že USA a EU společně představují 40 % celosvětového obchodu a téměř 50 % celosvětového HDP, a doporučuje rozšíření makroobezřetnostního dialogu, se zvláštním zaměřením na atlantický dialog, řádné a rovnoměrné provádění balíčku Basel III a další diskuse o rozšíření rozsahu dohledu o nebankovní finanční instituce; vybízí k zachování dosavadní dynamiky reformy řízení finančního odvětví s cílem zajistit, že finance budou účinně podporovat stabilitu a růst v reálné celosvětové ekonomice;

51.  respektuje skupinu G20, WTO, Basel III a další nadnárodní orgány, avšak zároveň si uvědomuje potenciální úskalí nadměrné regulace a konkurence jednotlivých předpisů;

52.  vítá zřízení skupiny „Global Economy Meeting“ složené z guvernérů centrálních bank pod záštitou Banky pro mezinárodní platby jakožto referenční skupiny pro organizaci spolupráce centrálních bank;

53.  je znepokojen skutečností, že v důsledku rozmanitých právních předpisů, které mají dopad na činnost celosvětových finančních subjektů, by mohlo dojít k roztříštěnosti; vybízí proto k větší provázanosti mezi jednotlivými mechanismy zavedenými v různých oblastech;

54.  uznává úlohu EIB v posilování růstu prostřednictvím dlouhodobých investic;

55.  zdůrazňuje, že je třeba stanovit přiměřená kritéria k určení systémově významných finančních institucí s cílem vyvarovat se institucí, které jsou „příliš velké a příliš propojené na to, aby mohly padnout“, a snížit tak systémové riziko prostřednictvím dodatečných rezerv, kapitálových požadavků a antimonopolních zákonů;

56.  vyzývá Basilejský výbor pro bankovní dohled, aby navrhl opatření pro omezení činností retailového bankovnictví systémově významných institucí a požadoval po nich samostatnou kapitalizaci;

57.  naléhavě vyzývá Basilejský výbor pro bankovní dohled, aby vytvořil standardní model pro výpočet rizikově vážených aktiv s cílem přesně vyhodnotit a porovnat úvěrová a tržní rizika bank;

58.  doporučuje vytvoření odpovídající mezinárodní infrastruktury pod záštitou MMF, která úřadům i průmyslu nabídne jednotný zdroj standardizovaných základních finančních údajů coby technickou podporu v oblasti mezinárodních obezřetnostních úkolů a bezpečnějších a účinnějších průmyslových postupů;

Restrukturalizace mezinárodního měnového systému
Úloha a výzvy EU

59.  zdůrazňuje, že silnější rámec správy ekonomických záležitostí v EU a eurozóně pozitivně ovlivní celosvětovou spolupráci a koordinaci;

60.  bere na vědomí velký význam posilování a prohlubování jednotného evropského trhu nejenom jakožto vnitřního cíle, ale zároveň i jako vůdčího příkladu pro ostatní obchodní bloky na celém světě;

61.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit zemědělské i finanční politiky EU, které pomohou zabránit celosvětovým otřesům v oblasti dodávek potravin a cen;

62.  zdůrazňuje, že silnější rámec správy ekonomických záležitostí posilující Pakt stability a růstu EU a eurozónu pozitivně ovlivní celosvětovou spolupráci a koordinaci;

63.  konstatuje, že EU by měla hrát aktivní úlohu při přetváření mezinárodního měnového a finančního systému prostřednictvím silnějšího vnějšího zastoupení založeného na účinnějším a transparentnějším vnitřním rozhodování v souladu s příslušnými ustanoveními Lisabonské smlouvy;

64.  vítá vytvoření čtyř nových evropských finančních regulačních orgánů, Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy a Evropské rady pro systémová rizika, a doufá, že budou silné a účinné;

65.  domnívá se, že potřeba upřednostňovat mezinárodní rovné podmínky by neměla bránit unijním nebo regionálním blokům a zemím v posilování regionálních dohod usilujících o plné využití flexibility WTO a dalších mezinárodních norem za účelem vyrovnání makroekonomické základny a zvýšení prosperity;

66.  vyzývá EU, aby se zaměřila na snižování své energetické závislosti s cílem zamezit dovážené inflaci a znovu dosáhnout obchodní rovnováhy se zeměmi těžícími ropu;

67.  zdůrazňuje, že k vytváření globálních veřejných statků, jako je ochrana klimatu a naplňování rozvojových cílů tisíciletí, by mohl napomoci rámec EU pro kvalifikovaný přístup na trh;

68.  žádá Komisi, aby předložila návrh na zlepšení vnitřního postupu rozhodování EU s cílem zlepšit jeho soudržnost, pokud jde o vnější zastoupení v oblasti hospodářských a finančních záležitostí, aby zastoupení EU bylo demokraticky odpovědné Evropskému parlamentu, členským státům a vnitrostátním parlamentům;

69.  naléhavě vyzývá skupinu G20 nebo WTO, aby prozkoumaly možnost uzavření globální dohody o uhlíkové dani na dovážené produkty a služby;

70.  připomíná, že v souladu s článkem 138 Lisabonské smlouvy by eurozóna měla zavést jednotné zastoupení ve vnějších záležitostech; naléhavě vyzývá Komisi, aby za tímto účelem předložila příslušný legislativní návrh;

71.  zdůrazňuje, že plné zastoupení v celosvětovém hospodářství je pro Evropu důležité k tomu, aby mohla využít všech příležitostí, které se jí nabízí, a že tou nejlepší příležitostí je dosáhnout toho jako celek;

72.  vyzývá EU, aby v rámci svých obchodních politik a v souladu s Lisabonskou smlouvou, svou vnitřní agendou a rozvojovými cíli tisíciletí vždy podporovala spravedlivý obchod, demokracii, lidská práva, důstojné pracovní podmínky a udržitelný rozvoj.

o
o   o

73.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0377. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0229.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o situaci matek samoživitelek (2011/2049(INI))

P7_TA(2011)0458 A7-0317/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 14 odst. 3 a na články 23, 24 a 33 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na článek 5 Mezinárodní úmluvy o právech dítěte,

–  s ohledem na články 7, 8, 16, 17, 27 a 30 revidované Evropské sociální charty Rady Evropy,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2008 nazvané „Lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem: silnější podpora pro sladění profesního, soukromého a rodinného života“ (KOM(2008)0635),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (KOM(2010)0491),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 3. října 2008 o provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku (KOM(2008)0638),

–  s ohledem na zprávu Komiseze dne 18. prosince 2008 o rovnosti žen a mužů 2010 (KOM(2009)0694),

–  s ohledem na doporučení Komise 2008/867/ES ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce,

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů v letech 2011–2020,

–  s ohledem na platformu EU pro boj proti sociálnímu vyloučení,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 24. března 2010 nazvanou „Druhý evropský průzkum kvality života: Rodinný život a práce“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o ženách a chudobě v Evropské unii(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2009 o nediskriminaci na základě pohlaví a mezigenerační solidaritě(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o genderových aspektech poklesu hospodářství a finanční krize(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o hodnocení výsledků plánu pro dosažení rovnosti žen a mužů na období 2006–2010 a doporučení pro budoucnost(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2011 nazvané „Na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě“(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii(7),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení ze dne 20. října 2010 týkající se návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň(8),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0317/2011),

Obecná situace

A.  vzhledem k tomu, že díky společenským a kulturním změnám, které byly doprovázeny vstupem žen na trh práce a jejich větší finanční nezávislostí, byl narušen model rodiny o dvou rodičích a mateřství pouze po sňatku, a matky samoživitelky nyní představují ve všech vyspělých a industrializovaných zemích stále významnější skupinu; vzhledem k tomu, že stále větší počet žen se svobodně rozhoduje pro mateřství bez závazků k partnerovi;

B.  vzhledem k tomu, že se věnuje nepřiměřená pozornost rodičovství nezletilých jako cesty k samoživitelství, což vytváří neadekvátní obraz toho, kdo skutečně jsou rodiče samoživitelé; vzhledem k tomu, že škodlivé a zkreslující stereotypy narušují sebevědomí a sebeúctu rodičů samoživitelů a jejich dětí;

C.  vzhledem k tomu, že rodiny rodičů samoživitelů nejsou jednotnou skupinou, ale zahrnují velmi rozdílné rodinné, finanční a sociální poměry;

D.  vzhledem k tomu, že životní podmínky určitých kategorií matek samoživitelek z nich činí zranitelnou skupinu, což může mít dopady na jejich děti;

E.  vzhledem k tomu, že matky samoživitelky, ať už v důsledku rozvodu, rozluky, nebo proto, že nikdy nebyly vdané, představují ve všech vyspělých a industrializovaných zemích stále významnější skupinu a vzhledem k tomu, že je nutné na tuto novou skutečnost reagovat přizpůsobením politik;

F.  vzhledem k tomu, že členské státy mají odpovědnost za zajištění řádných podmínek pro matky samoživitelky a jejich děti;

G.  vzhledem k tomu, že veřejné politiky v mnoha členských státech se stále nepřizpůsobily různým modelům rodiny a rodinným situacím, a vzhledem k tomu, že rodiče samoživitelé jsou stále často sociálně a ekonomicky znevýhodněni;

H.  vzhledem k tomu, že v mnoha společnostech není volba stát se svobodnou matkou znevažována či stigmatizována, jak je tomu ve společnostech, v nichž z různých důvodů převládají patriarchální modely;

I.  vzhledem k tomu, že velká většina rodičů samoživitelů v Evropě jsou ženy; vzhledem k tomu, že v roce 2001 v průměru 85 % rodičů samoživitelů představovaly matky ve věku od 25 do 64 let, což znamená, že 5 % celkové ženské části populace byly matky samoživitelky, a že v některých členských státech byl tento podíl matek samoživitelek 6 až 7,5 % (Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovinsko) a v dalších zemích dokonce 9 % (Estonsko, Lotyšsko);

J.  vzhledem k tomu, že nahlížení na matky samoživitelky a politiky, které se v této oblasti vedou, se mezi jednotlivými evropskými regiony liší, čímž vzniká geografická nerovnováha, neboť severní regiony disponují silnějšími systémy sociálního zabezpečení, jižní regiony se spoléhají na roli široké rodiny a ve východních regionech se tyto dva přístupy spojují ;

K.  vzhledem k tomu, že v důsledku různých veřejných politik a právních postavení (rozvedená, odloučená, neprovdaná či ovdovělá) zažívají matky samoživitelky různé situace a využívají v závislosti na zemi, ve které žijí, různé druhy příspěvků, včetně příspěvků na zdravotnické služby pro sebe i své děti;

L.  vzhledem k tomu, že matky samoživitelky se navíc vystavují riziku sociálního vyloučení a chudoby, protože často přerušují své vzdělávání a získávání profesních dovedností z důvodu omezených časových možností a prostředků, které využívají k výchově svých dětí;

M.  vzhledem k tomu, že informovanost o sexuálních a reproduktivních právech žen, a zejména mladších žen, má zásadní význam pro předcházení nechtěným těhotenstvím;

N.  vzhledem k tomu, že ženy, které ztratily svého partnera násilným způsobem, který zahrnuje i násilí na základě příslušnosti k pohlaví či násilí spojené s terorismem a organizovaným zločinem, jsou častěji náchylné k izolaci od společnosti, a proto potřebují zvláštní pozornost, jež by podpořila jejich opětovné začlenění do společnosti a poskytla jim vedení při plnění jejich rodičovské role, a to způsobem co nejprospěšnějším pro dítě;

O.  vzhledem k tomu, že příslušné orgány na evropské úrovni zavádějí opatření a programy na pomoc těmto skupinám;

P.  vzhledem k tomu, že rozvoj dětí v rodinách samoživitelů ovlivňuje mnoho faktorů, že většina dětí rodičů samoživitelů se řádně rozvine a že faktory ovlivňující rozvoj dětí jsou mnohem komplexnější, než je typ rodiny;

Q.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí o rodinné politice by měla upřednostňovat potřeby a nejlepší zájmy dětí a měla by zajistit jejich zdárný rozvoj;

Zaměstnanost matek samoživitelek

R.  vzhledem k tomu, že 69 % matek samoživitelek se účastní trhu práce, a vzhledem k tomu, že v roce 2001 pracovalo v průměru 18 % matek samoživitelek na částečný úvazek;

S.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí pracovat na částečný úvazek a nedostatečná zaměstnanost matek samoživitelek často není dobrovolná, ale je určena rodinnými omezeními;

T.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti matek se zvyšuje, zejména pak v případě matek samoživitelek, v souvislosti s poskytováním kvalitních služeb péče o děti; avšak vzhledem k tomu, že tyto služby je třeba je spojit s dalšími doplňkovými opatřeními, včetně dobrých podmínek mateřské dovolené a pružných pracovních možností, což podpoří větší zapojení a zároveň přispěje ke spokojenosti matek i dětí;

U.  vzhledem k tomu, že otcové dětí mají sklon pracovat více než bezdětní muži, zatímco o ženách platí opak; vzhledem k tomu, že platové rozdíly mezi muži a ženami, které v EU průměrně představují 18 %, se zvětšují poté, co se ženy stanou matkami, a pokračují až do důchodu;

Riziko chudoby a sociálního vyloučení

V.  vzhledem k tomu, že domácnosti rodičů samoživitelů jsou, pokud jde o riziko chudoby a jejího přenášení na další generace, zranitelnější než domácnosti se dvěma rodiči; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších údajů dostupných v roce 2006 je 32 % domácností rodičů samoživitelů v EU-25 ohroženo chudobou, zatímco u párů s dětmi tento podíl dosahuje 12 %;

W.  vzhledem k tomu, že je pravděpodobné, že riziku finanční nejistoty bude čelit větší procentní podíl žen než mužů, a to zejména kvůli jejich podmínkám na trhu práce, včetně vyšší míry nezaměstnanosti, nižších platů, práce na částečný úvazek nebo méně kvalitních pracovních míst, což je situace, která má kritičtější dopad na matky samoživitelky bez příjmu;

X.  vzhledem k tomu, že riziko chudoby je vyšší u dětí z rodin samoživitelů (19 %) než u běžné populace a že poskytování služeb péče o děti přispívá ke snižování chudoby, včetně chudoby dětí, a ke zvyšování sociálního začlenění;

Spojení rodinného a profesního života

Y.  vzhledem k tomu, že přístup na trh práce a kariérní příležitosti jsou nejlepší mezi 25. a 40. rokem života, kdy jsou děti stále malé a vyžadují od svých rodičů více péče a času; vzhledem k tomu, že kvalitních a dostupných zařízení péče o děti je nedostatek a že otevírací doba těchto zařízení a škol a pracovní doba jsou často neslučitelné, což je často největší překážkou a omezením při spojení rodinného a profesního života;

Z.  vzhledem k tomu, že rodiče samoživitelé čelí dvakrát větším potížím než rodiny se dvěma rodiči, protože se nemohou podělit o každodenní povinnosti související s péčí;

AA.  vzhledem k tomu, že poskytování kvalitních a dostupných služeb péče o děti je nesmírně důležité pro matky samoživitelky a jejich děti, zejména pokud jde o děti ve věku od narození do 2 let; vzhledem k tomu, že využívání možností formální péče o děti ve věkové kategorii od narození do dvou let věku se pohybuje od 73 % v Dánsku až po pouhá 2 % v České republice a Polsku a že pouze několik členských států EU (Dánsko, Nizozemsko, Švédsko, Belgie, Španělsko, Portugalsko a Velká Británie) již splnilo barcelonské cíle, tedy poskytování služeb péče o děti v případě 33 % dětí ve věkové kategorii do 3 let;

AB.  vzhledem k tomu, že všechny ženy, včetně matek samoživitelek, by měly předpokládat, že jediným prostředkem, jak se vyhnout zranitelnému postavení a chudobě, je vstup na trh práce; vzhledem k tomu, že veřejné orgány by proto měly maximálně usilovat o dosažení tohoto cíle;

Obecná situace

1.  vyzývá k tomu, aby se situaci matek samoživitelek věnovala větší pozornost; vyzývá členské státy, aby přijaly veřejné politiky, včetně politik v oblasti vzdělávání, poskytování pečovatelských služeb, zdravotnictví, zaměstnanosti, systémů sociálního zabezpečení a bydlení, aby mohly podpořit potřeby rodin samoživitelů v rámci jejich každodenní reality, přičemž je třeba zejména přihlédnout k podmínkám rodin matek samoživitelek;

2.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly činnost všech organizací a neformálních sítí, které pomáhají matkám samoživitelkám, zejména pak v zemích, kde je podpora pro rodiny rodičů samoživitelů malá nebo žádná; tato podpora by neměla v oblasti pomoci matkám samoživitelkám nahrazovat státní sociální podporu v členských státech, neboť vzhledem k zeměpisným a kulturním rozdílům mezi jednotlivými členskými státy, pokud jde o podporu státu matkám samoživitelkám, nelze uplatňovat jediný univerzální model; vyzývá orgány členských států, aby vytvořily programy podpory pro všechny dotčené osoby;

3.  podporuje práci, jejímž cílem je pomáhat matkám samoživitelkám; zastává názor, že toto úsilí by mělo mít za cíl povzbudit soběstačnost a nezávislost matek samoživitelek, snižovat jejich pocit pasivity a izolace, zlepšovat jejich schopnost aktivovat sociální zdroje, posilovat jejich rodičovské schopnosti a poskytnout jim snadnější přístup k informacím o zaměstnaneckých právech a pracovních příležitostech;

4.  vyzývá k vytváření většího počtu strategií zaměřených na rovnost mezi pohlavími, což může poskytnout lepší vhled do souvislostí mezi genderovým aspektem a chudobou, a k investování do projektů zaměřených na potřeby rodin samoživitelů;

5.  vyzývá členské státy k podpoře sdružení, která pomáhají matkám samoživitelkám tak, že jim zajišťují vzdělávací kurzy, a jejichž cílem je usnadnit zaměstnávání matek samoživitelek a pomoci jim zvýšit jejich sebeúctu; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby podporovaly zakládání rodinných center, která poskytují dočasné ubytování a mohou matkám samoživitelkám poskytovat poradenství a vzdělání; vyzývá vnitrostátní orgány, aby vytvořily zvláštní vzdělávací programy pro matky samoživitelky s cílem usnadnit jim přístup na trh práce a aby spolupracovaly se sdruženími, která o plnění tohoto cíle usilují;

6.  podporuje rozvoj on-line a interpersonálních diskusních fór, blogů a telefonních linek pomoci, které jsou přímo zaměřeny na matky samoživitelky s cílem snížit jejich izolaci a umožnit jim výměnu zkušeností, informací a osvědčených postupů na základě jejich individuálních potřeb, a dále podporuje zavedení telefonických linek pomoci či zelených linek, které jim umožní snadnější kontakt se sociálními službami;

7.  naléhavě vyzývá členské státy, aby stanovily společné politiky na základě výměny osvědčených postupů v Evropě;

8.  podporuje rozvoj podpůrných mechanismů, včetně rodičovských vzdělávacích kurzů, které podpoří matky samoživitelky a poskytnou jim poradenství týkající se nejlepších způsobů, jak se vypořádat se složitým úkolem vychovávat dítě jako rodič samoživitel a zároveň dítěti zajistit vyvážený životní rytmus;

9.  vyzývá členské státy a jejich správní orgány, aby podporovaly rozvoj rodičovských vzdělávacích kurzů, které mladé rodiče samoživitele bez prostředků připravují a učí, jak se účinněji vypořádat s úkolem, který představuje výchova dítěte;

10.  vyzývá členské státy, aby posílily roli vnitrostátních orgánů pro rovnoprávnost žen a mužů při boji proti diskriminačním praktikám na pracovištích zaměřeným proti matkám samoživitelkám;

11.  doporučuje členským státům, aby poskytovaly pomoc v oblasti bydlení a dočasného ubytování, a to zejména matkám samoživitelkám, které musely z důvodu věku opustit svou pěstounskou rodinu;

12.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily zvláštní podmínky matek samoživitelek v různých evropských zemích a aby zajistily zvláštní pomoc matkám samoživitelkám z nejzranitelnějších skupin obyvatelstva;

Zaměstnanost matek samoživitelek

13.  podtrhuje nutnost usnadnit přístup matek samoživitelek ke vzdělávání, odborné přípravě a stipendiím určených přímo pro matky samoživitelky (svobodné, ovdovělé a odloučené) prostřednitvím financování z Evropského sociálního fondu a ze strany členských států a zdůrazňuje zejména význam povzbuzování mladých těhotných žen k tomu, aby nezanechávaly studií, neboť studium jim umožní dosáhnout kvalifikace a maximálně zvýší jejich šance získat důstojné pracovní podmínky, dobře placené zaměstnání a finanční nezávislost, což je jedinou zárukou, že budou moci uniknout chudobě;

14.  vyzývá Komisi, aby při vypracovávání rámců programů, jako jsou Progress a Equal, pro další víceletý finanční rámec zvážila vytvoření programů ke zvýšení informovanosti s cílem posílit účast a podpořit zapojení některých ekonomicky oslabených společenských skupin, jako jsou matky samoživitelky;

15.  vybízí členské státy, aby pečlivě analyzovaly jev, kterým je nízká míra zaměstnanosti matek samoživitelek, a aby přijaly náležité kroky zaměřené na vyřešení tohoto problému;

16.  zdůrazňuje nutnost zajistit dostatečné, kvalitní a finančně dostupné služby péče o děti a jiné závislé osoby, jež budou slučitelné se zaměstnáním na plný úvazek, umožnit matkám samoživitelkám přednostní přístup k těmto službám, významně jim usnadňovat přístup ke vzdělání a hledání práce a zvýšit pravděpodobnost, že zůstanou zaměstnané; podporuje zakládání zařízení péče o děti v podnicích, která budou mít pružné otvírací hodiny; trvá na tom, že členské státy musí zajistit přístup k zařízením péče o děti, přičemž se zaměří na zajištění podmínek pro 50 % potřebné péče o děti od narození do tří let a 100 % péče o děti ve věku od 3 do 6 let;

17.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zavedly více opatření s cílem zvýšit zaměstnanost matek, protože tato možnost představuje nejúčinnější způsob, jak zvýšit jejich příjmy a zároveň snížit riziko chudoby či sociálního vyloučení matek samoživitelek;

18.  zdůrazňuje, že je důležité usilovat o to, aby politiky v oblasti zaměstnanosti usilovaly o zaměstnávání matek samoživitelek a aby zamezovaly případům neopodstatněného propuštění;

19.  vybízí členské státy, aby podnikům zaměstnávajícím rodiče samoživitele nebo vytvářejícím, provozujícím či poskytujícím služby péče o děti zaměstnanců v místě svého působiště poskytly daňové odpisy či jiné finanční pobídky;

Riziko chudoby a sociálního vyloučení

20.  povzbuzuje členské státy, aby sdílely osvědčené postupy, pokud jde o podporu rodin rodičů samoživitelů, zejména v souvislosti s finanční krizí, která situaci rodičů samoživitelů zhoršuje;

21.  vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů prozkoumaly konkrétní potřeby matek samoživitelek, provedly sběr a analýzu příslušných údajů, zvážily zavedení konkrétních opatření s cílem tyto otázky řešit a vyměňovaly si osvědčené postupy k jejich řešení;

22.  naléhavě vyzývá členské státy, aby podnikly kroky a opatření s cílem zabránit tomu, aby matkám samoživitelkám neustále hrozila chudoba a sociální vyloučení;

23.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že matky samoživitelky budou moci využívat podpory v oblasti bydlení a budou upřednostňovány při sestavování seznamů čekatelů na pronájem obydlí;

24.  žádá členské státy, aby zajistily rovné zacházení a podporovaly vysokou kvalitu života pro všechny děti bez ohledu na rodinný stav jejich rodičů nebo jejich rodinné poměry a v rámci toho poskytovaly univerzální příspěvky, aby se chudoba nepřenášela na děti;

25.  žádá členské státy aby zavedly opatření, která vymýtí diskriminaci matek samoživitelek a jejich dětí, a oceňuje proto programy, které dětem matek samoživitelek poskytují státní podporu a stipendia;

26.  povzbuzuje členské státy, aby zavedly politiky zacílené na poskytování finanční podpory rodinám samoživitelů ve formě příspěvku pro jednoho rodiče, daňových odpočtů pro domácnosti rodiče samoživitele nebo jiných daňových úlev, které jsou v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy, a ve formě příspěvku na vzdělání pro rodiče samoživitele;

27.  žádá členské státy o zajištění toho, aby rodiče, kteří nemají dítě v péči, pravidelně hradili příspěvky (vyživovací povinnost k dítěti);

28.  vybízí členské státy, aby při provádění reforem důchodových systémů zohlednily hledisko pohlaví a zejména situaci matek samoživitelek;

Spojení rodinného a profesního života

29.  podtrhuje skutečnost, že členské státy i veřejné a soukromé organizace by se měly soustředit na vyváženost pracovního a soukromého života zaváděním pracovních podmínek, které jsou vstřícnější vůči rodinám a zahrnují např. flexibilní pracovní dobu a práci na dálku, a dále rozvíjením zařízení pro děti, jeslí atd.;

30.  zdůrazňuje, že má-li být možné usnadnit vyváženost pracovního a soukromého života matek samoživitelek, je nezbytné větší zapojení otců; v tomto ohledu poznamenává, že společná péče o děti v některých členských státech téměř neexistuje;

31.  naléhavě žádá, aby byly v souladu se zásadou rovných příležitostí všechny iniciativy ve prospěch matek samoživitelek uplatňovány i na otce samoživitele;

32.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby na úrovni EU shromažďovaly komparativní údaje týkající se této otázky a různých obecných trendů, aby bylo možné porovnat i sociální opatření a systémy;

33.  vzhledem k tomu, že ten, kdo věnuje svůj čas a schopnosti výchově dětí a péči o ně nebo o starší osoby, by měl být společností uznáván a že tohoto cíle je možno dosáhnout, pokud budou těmto osobám přiznána konkrétní práva, zejména v oblasti sociálního zabezpečení a důchodu;

o
o   o

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 233E, 28.9.2006, s. 130. (2) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 31. (3) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 79. (4) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 87. (5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0058. (6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0085. (7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0086. (8) Přijaté texty, P7_TA(2010)0373.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o organizované trestné činnosti v Evropské unii (2010/2309(INI))

P7_TA(2011)0459 A7-0333/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii, článek 67 hlavu IV (články 82–86) a hlavu V (články 87–89) Smlouvy o fungování Evropské unie a na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Stockholmský program v prostoru svobody, bezpečnosti a práva(1), na sdělení Evropské komise nazvané „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům: akční plán provádění Stockholmského programu“ (KOM(2010)0171) a na sdělení Evropské komise nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti EU v akci: pět kroků k bezpečnější Evropě“ (KOM(2010)0673),

–  s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci z 8. a 9. listopadu 2010 o vytvoření a provádění okruhu politik EU pro boj s mezinárodní organizovanou trestnou činností,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti(2),

–  s ohledem na úmluvu OSN proti mezinárodní organizované trestné činnosti, kterou schválilo generální shromáždění dne 15. listopadu 2000 (rezoluce 55/25), a na příslušné protokoly, zejména na protokol o předcházení, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky a protokol týkající se nezákonné výroby střelných zbraní, jejich částí a součástek a munice a obchodu s nimi,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii, rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005(3) o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti a rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007(4) o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností a s ohledem na zprávu Evropské komise KOM(2011)0176 podle článku 8 výše uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na závěry Rady (7769/3/10) o konfiskaci a vyhledávání majetku,

–  s ohledem na úmluvu Rady Evropy č. 198 o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a financování terorismu (CETS č. 198),

–  s ohledem na studii zadanou Komisí a nazvanou „Posouzení účinnosti postupů členských států EU při identifikaci, vysledování, zmrazení a konfiskaci majetku pocházejícího z trestné činnosti“ (2009),

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu nazvanou „Úloha EU v boji s mezinárodním organizovaným zločinem“(5),

–  s ohledem na zprávy OCTA (posouzení hrozeb organizované trestné činnosti), které každoročně připravuje Europol(6), a zejména na zprávu z roku 2011,

–  s ohledem na společnou zprávu agentur Europol, Eurojust a Frontex o vnitřní bezpečnosti Evropské unie (2010),

–  s ohledem na výroční zprávy Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost o stavu problematiky drog v Evropě,

–  s ohledem na výroční zprávy italského národního ředitelství pro boj proti mafii (Direzione Nazionale Antimafia); s ohledem na zprávy Bundeskriminalamt (BKA, německý spolkový útvar pro vyšetřování trestné činnosti) o přítomnosti organizace „Ndrangheta v Německu a zejména s ohledem na nejnovější zprávu nazvanou “Analýza činnosti klanu z oblasti San Luca v Německu„,

–  s ohledem na zprávu ROCTA (posouzení hrozeb ruské organizované trestné činnosti) předloženou agenturou Europol v roce 2008,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu o činnosti agentury Europol (2009),

–  s ohledem na studii zadanou Evropským parlamentem a nazvanou „Zlepšení koordinace mezi subjekty EU odpovědnými za oblast policejní a soudní spolupráce: krok směrem k vytvoření postu evropského veřejného žalobce“,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu a o změně rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti(7),

–  s ohledem na výroční zprávy o činnosti Eurojustu (2002–2010)(8),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti(9),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Eurojustu a Evropské soudní sítě v boji proti terorismu a organizovanému zločinu v Evropské unii (KOM(2007)0644),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol)(10),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(11),

–  s ohledem na úmluvu ze dne 29. května 2000 o vzájemné právní pomoci v trestní oblasti mezi členskými státy Evropské unie(12) a akty Rady ze dne 16. října 2001 stanovující prováděcí protokol k této úmluvě a ze dne 18. prosince 1997 o úmluvě o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami (Neapol II)(13),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy ve znění pozdějších úprav(14),

–  s ohledem na sdělení Komise podle článku 34 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (KOM(2005)0063) a KOM(2006)0008),

–  s ohledem na zprávu o provádění evropského zatýkacího rozkazu, kterou vydala Komise dne 11. července 2007 a informační sdělení generálního sekretariátu Rady ze dne 11. června 2008 „Odpovědi na dotazníky, jejichž cílem je shromáždit kvantitativní informace o praktickém fungování evropského zatýkacího rozkazu – rok 2007“(15),

–  s ohledem na svá doporučení Radě k hodnocení evropského zatýkacího rozkazu(16),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech(17) a na sdělení Komise o provedení rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech (KOM(2004)0858),

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu z roku 2009 nazvanou „Používání evropského zatýkacího rozkazu a společných vyšetřovacích týmů na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU“(18),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011(19) o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,

–  s ohledem na 40 doporučení Finančního akčního výboru (FATF) proti praní špinavých peněz,

–  s ohledem na směrnici 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu(20),

–  s ohledem na nařízení (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící(21),

–  s ohledem na nařízení (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků(22),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV ze dne 22. července 2003 o boji proti korupci v soukromém sektoru(23) a zpráva Komise Radě na základě článku 9 rámcového rozhodnutí 2003/568/SVV (KOM(2007)0328),

–  s ohledem na úmluvu OSN proti korupci (zvanou „úmluva z Meridy“),

–  s ohledem na trestněprávní a občanskoprávní úmluvy Rady Evropy, s ohledem na evropskou úmluvu týkající se boje proti korupci, do níž jsou zahrnuti úředníci Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, a úmluvu OECD o boji proti korupci zahraničních zaměstnanců veřejnoprávních institucí v mezinárodních hospodářských transakcích,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004(24) o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby ve znění pozdějších úprav,

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu nazvanou „Finanční instituce a uplatňování strukturálních fondů v jižní Itálii“ (2009),

–  s ohledem na protidrogovou strategii Evropské unie (2005–2012) a na akční plán EU v oblasti boje proti drogám (2009–2012),

–  s ohledem na světovou zprávu z roku 2010 o drogách vydanou Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC),

–  s ohledem na výroční zprávu Evropského střediska pro sledování drog a závislosti za rok 2010 o vývoji problematiky drog v Evropě,

–  s ohledem na studii Střediska pro studium demokracie, kterou zadala Komise, nazvanou „Zkoumání vztahů mezi organizovaným zločinem a korupcí“ (2010),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a na doporučení Komise ze dne 13. června 2007(25), v němž se stanoví řada kroků na provádění tohoto nařízení,

–  s ohledem na studii provedenou organizací Transcrime v roce 2008 a financovanou Komisí, nazvanou „Studie vydírání: potřeba nástroje k boji proti aktivitám organizované trestné činnosti“,

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 25. září 2008 o komplexním evropském plánu boje proti padělání a pirátství a na usnesení Rady ze dne 23. října 2009 o posílené strategii pro celní spolupráci,

–  s ohledem na směrnici 2008/99/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(26),

–  s ohledem na písemné prohlášení Evropského parlamentu č. 2/2010 o úsilí Unie v boji proti korupci,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 20. listopadu 2008 – Výnosy z organizované trestné činnosti: zajištění skutečnosti, že „zločin se nevyplácí“ (KOM(2008)0766),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0333/2011),

A.  vzhledem k tomu, že prvotním cílem Evropské unie je vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, v němž se předchází trestné činnosti a bojuje proti ní (článek 3 SFEU), a zajistit vysokou úroveň bezpečnosti prostřednictvím opatření pro předcházení trestné činnosti a boje proti ní a opatření pro koordinaci a spolupráci mezi policejními a justičními orgány a jinými příslušnými orgány, jakož i prostřednictvím vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech, a je-li to nezbytné, prostřednictvím sbližování předpisů trestního práva (článek 67 SFEU);

B.  vzhledem k tomu, že organizovaný zločin má značné sociální náklady, porušuje lidská práva a potlačuje právní stát, odcizuje a rozptyluje finanční, lidské a jiné zdroje, narušuje svobodný vnitřní trh, zamořuje podniky i legální hospodářské činnosti, napomáhá korupci, znečišťuje a ničí životní prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že důkazy soudů nebo důkazy vyplývající z vyšetřování policie či novinářů ukazují, jak v některých členských státech organizovaná trestná činnost hluboce a pevně proniká do světa politiky, veřejné správy a legálních hospodářských činností; vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že toto pronikání posiluje organizovanou trestnou činnost i v ostatních částech Evropské unie;

D.  vzhledem k tomu, že cílem a základem organizovaného zločinu je hospodářský výnos, musí se účinná prevence a boj s tímto jevem zaměřovat na identifikaci, zmrazení, odebírání a konfiskaci výnosů z trestné činnosti; vzhledem k tomu, že stávající právní rámec na úrovni EU se zdá být nedostatečný, aby zaručil spolehlivý boj proti organizované trestné činnosti, a že jsou nezbytné právní předpisy, které by například umožnily takzvanou „rozšířenou konfiskaci“ a zákrok zaměřený na majetek registrovaný na nastrčené osoby a organizace; dále vzhledem k tomu, že opětovné použití konfiskovaného majetku k sociálním účelům umožňuje pozitivní postoj ke strategii boje proti organizovanému zločinu, neboť konfiskace majetku již není jen pouhým prostředkem k odnětí zdrojů zločinecké organizaci, ale představuje dvojnásobně konstruktivní faktor, zaprvé proto, že pomáhá předcházet organizované trestné činnosti, a zadruhé proto, že podporuje hospodářský a společenský rozvoj;

E.  vzhledem k tomu, že zločinecké organizace soustřeďují svou činnost na různá a stále širší prostředí, jako je například mezinárodní obchod s omamnými látkami, obchod s lidmi a jejich zneužívání, finanční zločin, mezinárodní obchod se zbraněmi, padělání, počítačová kriminalita, ekologická kriminalita, zpronevěra veřejných prostředků, podvody a vydírání a tyto činnosti mají většinou nadnárodní a celoevropský charakter; vzhledem k tomu, že velká část příjmů z této trestné činnosti je předmětem praní špinavých peněz;

F.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky z řad nelegálních přistěhovalců se obětí organizované trestné činnosti, jako je prostituce a obchodování s lidmi, stávají snáze než ženy a dívky, jež jsou občankami zemí EU;

G.  přestože neexistuje souhrnná studie, je objem obchodů zločineckých organizací mafiánského typu, které působí v Evropě, ohromný, a to zejména italských organizací, jak vyplývá z mnoha studií (mimo jiné studie Eurispes) a jak potvrzuje společná zpráva agentur Eurojust, Europol a Frontex za rok 2010, střízlivým odhadem dochází ke vstupům v přibližné výši nejméně 135 miliard EUR, což je údaj převyšující celkový hrubý domácí produkt šesti členských států EU; nejvýznačnějším příkladem je tomto ohledu organizace „Ndrangheta, mafie, která je v zemích EU a v celém světě nejvíce zakořeněna a jejíž roční zisk se pohybuje přinejmenším kolem 44 miliard EUR;

H.  hrozba organizovaného zločinu v Evropské unii překračuje její hranice a je jí třeba čelit na základě globálního a mezinárodního přístupu, tedy v úzké spolupráci se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, jako je například Interpol a UNODC;

I.  vzhledem k tomu, že korupce je základním nástrojem vydírání a odplaty v organizované trestné činnosti s cílem odcizit veřejné prostředky a proniknout do místní politiky, veřejné správy i soukromého sektoru;

J.  vzhledem k tomu, že praní špinavých peněz je jedním z nejzáludnějších způsobů zamoření legálních činností nelegálními postupy a nezbytným přechodným procesem, bez něhož by kupní síla nabytá trestnou činností zůstala pouze teoretická, použitelná uvnitř ilegálního okruhu, ale bez možnosti přeměnit se ve skutečnou hospodářskou moc; vzhledem k tomu, že spolupráce a mezinárodní spolupráce jsou základními prvky v účinném boji proti praní špinavých peněz;

K.  vzhledem k tomu, že mezinárodní obchod s omamnými látkami je hlavním zdrojem zisku organizované trestné činnosti a mafie a vytváří základní podmínky pro jejich hospodářské a společenské postavení; vzhledem k tomu, že Evropská unie je jedním z hlavních odbytišť obchodu s omamnými látkami (heroin, kokain a marihuana) i jedním z hlavních producentů (zejména v oblasti syntetických drog); vzhledem k tomu, že jsou do tohoto obchodu zapojeny mnohé, snadno zjistitelné mimoevropské producentské i tranzitní země, zejména země Latinské Ameriky, západní Afriky a Asie;

L.  vzhledem k tomu, že vymáhání peněz za ochranu, vydírání a lichva jsou způsoby, jimiž organizovaná trestná činnost proniká do legální ekonomiky, a výrazně přeměňuje jakoukoli formu volného trhu a potlačuje práva občanů, podnikatelů, pracovníků a živnostníků; vzhledem k tomu, že jak ukázala studie Transcrime z roku 2008 financovaná Evropskou unií a nazvaná „Studie vydírání: potřeba nástroje na boj proti organizované trestné činnosti“, nabývá tento fenomén znepokojivých rozměrů nejméně v polovině členských států EU, a že ve zbývající polovině je také výrazně přítomen; vzhledem k tomu, že existuje vzájemný vztah mezi rozšířením vydírání a kontrolou určitého území a jeho hospodářskou a podnikatelskou činností a politickou činností zločinců z organizovaných zločineckých organizací; vzhledem k tomu, že základními kroky účinného boje proti vydírání je především vybízení obětí k oznamování trestných činů a zajištění silného zastoupení oficiálních orgánů na daném území;

Úvod

1.  vítá opatření na snížení organizovaného zločinu navrhovaná ve Stockholmském programu, v příslušném akčním plánu a ve vnitřní bezpečnostní strategii a doufá, že tři nové země podílející se na předsednictví zařadí organizovaný zločin mezi politické priority a dosažené hmatatelné výsledky;

2.  vyjadřuje přesvědčení, že organizovaný zločin – ať už mafiánského typu, či nikoli – je jednou z hlavních hrozeb pro vnitřní bezpečnost a svobodu občanů EU; domnívá se, že přestože existuje riziko, že kriminální organizace budou stále častěji spolupracovat s teroristickými organizacemi, je třeba se organizovaným zločinem zabývat nezávisle na terorismu, a požaduje v této oblasti konkrétní a horizontální strategii EU zahrnující legislativní a operativní opatření, přidělení finančních prostředků a přísný harmonogram provádění; schvaluje závěry Rady ze dnů 8.–9. listopadu 2010 o cyklu politik EU pro organizovaný zločin a vyzývá Radu, aby rozhodnutí revidovala a umožnila zapojení Parlamentu do stanovování priorit, diskusí o strategických cílích a posuzování výsledků cyklu politik;

3.  podporuje členské státy v jejich opatřeních zaměřených na boj proti organizovanému zločinu a vybízí je, aby posílily své soudní orgány a policejní síly na základě stávajících osvědčených zkušeností, mj. srovnáváním právních předpisů a zdrojů určených na podporu jejich aktivit, a aby za tímto účelem vyčlenily dostatečné lidské a finanční zdroje; vyzývá členské státy, aby zaujaly proaktivní přístup k vyšetřování, aby vypracovaly národní plány boje proti organizovanému zločinu a aby prostřednictvím vhodných specifických struktur zajistily ústřední koordinaci kroků s využitím osvědčených zkušeností některých členských států; vyzývá Výbor pro vnitřní bezpečnost (COSI), aby uspořádal výroční schůzi, které se zúčastní alespoň členské státy, Komise, Rada, Evropský parlament, Europol a Eurojust a na níž by mohly být prezentovány dosažené výsledky a budoucí plány v boji proti organizovanému zločinu na úrovni EU a jednotlivých členských států;

4.  zdůrazňuje, že veškerá opatření namířená proti organizovanému zločinu musí plně dodržovat základní práva a musí být přiměřená dosahovaným cílům a tyto cíle musí být nezbytné pro demokratickou společnost, v souladu s článkem 52 Listiny základních práv, aniž by nepřiměřeně omezovaly svobodu jednotlivců, jak je zakotvena v Evropské úmluvě o lidských právech, Listině základních práv Evropské unie a ústavních zásadách, které jsou společné členským státům;

5.  připomíná, že článek 222 SFEU stanoví právní povinnosti Evropské unie a jejích členských států provádět doložku solidarity, a vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně snah organizovaného zločinu proniknout do politiky, všech úrovní správy, hospodářství a finančnictví; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zaměřovaly svá odrazující opatření na zákroky proti majetku nabytému trestnou činností, včetně majetku, který se často skrývá pomocí sítě nastrčených osob, pomahačů, politických orgánů a lobbistických skupin; zdůrazňuje, že boj proti organizovanému zločinu musí plně zohledňovat trestnou činnost tzv. bílých límečků;

Zkvalitňování legislativního rámce EU

6.  vzhledem k tomu, že mezinárodní kriminální sítě jsou velmi aktivní a organizovaný zločin je stále rozsáhlejší a propracovanější, vyzývá členské státy, aby zlepšily spolupráci a koordinaci a aby pracovaly na sblížení svých právních předpisů, zejména pokud jde o rozvoj společných standardních postupů a typů trestných činů, a využily osvědčené zkušenosti právních řádů, které jsou v oblasti boje proti organizovanému zločinu nejrozvinutější; vyzývá členské státy, aby zajistily včasnou a účinnou ratifikaci nebo provedení všech evropských a mezinárodních právních předpisů přímo či nepřímo souvisejících s opatřeními pro boj proti organizovanému zločinu;

7.  s ohledem na velmi omezený dopad rozhodnutí 2008/841/SVV o organizovaném zločinu na právní systémy členských států – toto rozhodnutí nevedlo k žádnému významnému zlepšení vnitrostátních právních předpisů nebo operační spolupráce v boji proti organizovanému zločinu – vyzývá Komisi, aby do konce roku 2013 předložila návrh směrnice, jenž by obsahoval konkrétnější definici organizovaného zločinu a lépe určoval hlavní charakteristické rysy tohoto jevu, zejména s ohledem na klíčový koncept organizace a také na nové typy organizovaného zločinu; žádá, aby byla v souvislosti s trestným činem účasti ve zločinecké organizaci a s řádným ohledem na různé a specifické charakteristiky jednotlivých vnitrostátních právních systémů připravena studie zaměřená na odstranění stávajícího dvojího přístupu (který kriminalizuje jak účast, tak spiknutí) a aby byl stanoven soubor typických trestných činů, které by, bez ohledu na maximální trestní sazbu povolenou právními systémy členských států, mohly být považovány za naplnění této skutkové podstaty; vyzývá také k podrobnějšímu přezkoumání otázky kriminalizace všech typů podpory kriminálních organizací;

8.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila rámcový návrh směrnice o postupu exekuce a konfiskace výnosů z trestné činnosti, jak je stanoveno v jejím pracovním programu na rok 2011, a proto žádá Komisi, aby s ohledem na nezbytnost dodržovat základní práva zakotvená v Listině základních práv a Evropské úmluvě o lidských právech:

9.  vyzývá Komisi, aby akceptovala a podpořila naléhavě potřebný evropský právní předpis o opětovném použití výnosů z trestné činnosti na sociální účely, včetně ochrany svědků u soudu, aby byl kapitál zločineckých organizací nebo organizací s nimi souvisejících opětovně uveden do legálního, čistého, transparentního a počestného hospodářského oběhu;

10.  podporuje užší spolupráci mezi členskými státy za účelem uznání a řádného provádění příkazů k odebrání a konfiskaci; domnívá se, že úřady pro vymáhání majetku jsou klíčovým nástrojem v boji proti organizovanému zločinu a že je třeba jim co nejdříve poskytnout nezbytné zdroje, odborné znalosti a pravomoci; schvaluje analýzu Komise zaměřenou na hlavní obtíže, s nimiž se stávající úřady pro vymáhání majetku setkávají; vyzývá Komisi, aby posílila úlohu a kompetence úřadů pro vymáhání majetku a poskytla jim flexibilnější a pružnější přístup k informacím při dodržování základních práv EU a norem na ochranu údajů;

11.  žádá Komisi, aby do konce roku 2013 připravila studii o vyšetřovacích postupech platných v členských státech v oblasti boje proti organizovanému zločinu, a to zejména s odkazem na využívání takových nástrojů, jako jsou telefonické odposlechy, odposlechy v terénu, způsoby prohlídek, odložená zatčení, odložená odebrání majetku, utajené operace, kontrolované zásilky a zásilky pod dohledem; dále žádá Komisi, aby do konce roku 2014 předložila návrh společných vyšetřovacích technik zaměřených na boj proti organizovanému zločinu podle čl. 87 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie,

12.  zdůrazňuje, že je nezbytné poskytnout dostatečnou ochranu prvotním a druhotným obětem organizovaného zločinu, svědkům u soudu, informátorům, vnitřním informátorům a jejich rodinám; v této souvislosti vítá návrh Komise na směrnici, která stanoví minimální normy pro práva, podporu a ochranu svědků trestné činnosti, ale zároveň vyzývá k předložení právních předpisů EU, které se budou vztahovat také na svědky u soudu, informátory, vnitřní informátory a jejich rodiny; žádá, aby se se všemi druhy obětí zacházelo rovnocenným způsobem (zejména s oběťmi organizovaného zločinu a terorismu a s osobami zraněnými v průběhu plnění povinností) a aby se ochrana svědků u soudu, informátorů, vnitřních informátorů a jejich rodin rozšířila a trvala déle než jen po dobu soudního řízení; zdůrazňuje, že nezletilé osoby vyžadují zvláštní pozornost, zacházení, ochranu, pomoc a vedení, stanou-li se obětí organizovaného zločinu; vyzývá Komisi, aby vydala jasné směrnice ve prospěch svědků u soudu, informátorů, vnitřních informátorů a jejich rodin a přiznala jim evropské nadnárodní právní postavení a rozšířila ochranu, kterou jim poskytují členské státy, pokud to budou členské státy původu informátorů, svědků nebo vnitřních informátorů žádat; navrhuje ustanovit evropský fond na ochranu a pomoc obětem organizovaného zločinu a svědkům u soudu, a to i prostřednictvím podpory nevládních sdružení pro boj proti mafii a vydírání , jež jsou uznávána členskými státy; vítá skutečnost, že některé členské státy přijaly legislativní opatření zaměřená na zlepšení ochrany svědků a informátorů v případech týkajících se organizovaného zločinu (např. tím, že umožňují používání dálkových výslechů);

13.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly úlohu sdružení rodin obětí, vzájemný dialog mezi těmito sdruženími a institucemi a rovněž myšlenku vytvořit v rámci EU fórum těchto sdružení;

Vyhladit hluboce zakořeněný organizovaný zločin mafiánského typu v EU

14.  naléhavě žádá Komisi, aby připravila návrh směrnice, podle níž by bylo sdružování s mafií nebo jinými kriminálními kruhy trestným činem ve všech členských státech, aby bylo možné potrestat zločinecké organizace, které mají prospěch ze své samotné existence tím, že jsou schopny vyvolávat strach z trestných činů i bez přítomnosti konkrétních násilných činů nebo hrozeb, čímž ovlivňují hospodářství, veřejnou správu, veřejné služby a volební systém;

15.  má v úmyslu zřídit do tří měsíců od přijetí tohoto usnesení zvláštní výbor zabývající se šířením zločineckých organizací, které působí na mezinárodní úrovni, a to včetně mafií, jehož cílem bude mimo jiné zjistit rozsah tohoto jevu a jeho negativní sociální a hospodářský dopad v rámci EU a zaměřit se také na otázku zpronevěřování veřejných financí zločineckými organizacemi a mafiemi a na jejich pronikání do veřejného sektoru i do legální ekonomiky a finančního systému; dalším cílem bude stanovit soubor legislativních opatření, jimiž by bylo možno čelit této hmatatelné a rozpoznané hrozbě pro Evropskou unii a její občany; proto žádá Konferenci předsedů, aby předložila návrh ve smyslu článku 184 jednacího řádu;

16.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s agenturami Europol a Eurojust provedla do června 2013 studii, jež vyhodnotí negativní dopad mezinárodního organizovaného zločinu v Evropské unii; vyzývá Europol, aby v roce 2012 navázal na tématickou zprávu OCTA o hrozbě, již představuje přítomnost zločineckých organizací mafiánského typu v EU;

17.  zdůrazňuje, že podle zprávy OCTA (evropské posouzení hrozeb organizované trestné činnosti), kterou zveřejnil v roce 2011 Europol, prokazují zločinecké organizace skutečnou schopnost přizpůsobit se a rychle identifikují a využívají nové ilegální trhy; domnívá se tedy, že je nezbytné bojovat nejen proti tradičním činnostem organizovaného zločinu, ale že je nutné věnovat také zvláštní pozornost novým formám organizované trestné činnosti;

Zlepšení fungování evropských systémů zapojených z různého titulu do boje proti organizovanému zločinu a posílení vztahů s jinými mezinárodními institucemi

18.  vyzývá členské státy, aby okamžitě převzaly a prováděly rozhodnutí Rady 2009/426/SVV o posílení agentury Eurojust a aby splnily všechna uvedená doporučení; vyzývá členské státy, aby zajistily, že členové agentury Eurojust z jejich země budou bezodkladně informováni o trestných činech, které se týkají nejméně dvou členských států a u nichž existují vážné náznaky, že se jedná o zapojení zločinecké organizace; zdůrazňuje význam posílení Eurojustu, aby byl účinnější v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, s odkazem na své pravomoci iniciativy a zejména na pravomoc iniciovat vyšetřování a na pravomoci, které jsou Parlamentu uděleny na základě článku 85 Smlouvy o fungování Evropské unie; vyzývá evropské orgány, aby uplatňovaly svůj politický vliv na mezinárodní úrovni, aby bylo možné začít řešit možnosti výměny některých zkušeností získaných EU, včetně agentury Eurojust, na mezinárodní úrovni a případně poskytovat know-how dosud získané na úrovni EU;

19.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve připravila hodnocení dopadu týkající se přínosu úřadu evropského veřejného žalobce, jež by zvažovalo možnost rozšířit jeho činnost na boj proti závažnému mezinárodnímu organizovanému zločinu a korupci, jak je stanoveno v čl. 86 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, a zohlednilo dopad na základní práva a zejména na práva na obhajobu i potřebu předchozí harmonizace norem procesního a hmotného trestního práva a předpisů trestního soudnictví; vyzývá Komisi, aby zahájila konzultace se všemi příslušnými subjekty, včetně Agentury pro základní práva, evropského inspektora ochrany údajů, Rady Evropy, Evropského parlamentu, vnitrostátních parlamentů a občanské společnosti, aby projednala dopady možného vytvoření úřadu evropského veřejného žalobce;

20.  schvaluje pětiletou strategii rozvoje agentury Europol připravenou v roce 2009; vyzývá Europol, aby zvýšil četnost setkávání a posílil vztahy s Evropským parlamentem a pravidelně s ním přezkoumával pokrok v této strategii i případné problémy; vyzývá Europol, aby se účinněji zabýval organizovaným zločinem a trestnou činností mafiánského typu tím, že ve své organizaci vytvoří a posílí konkrétní útvar a lépe využije finanční prostředky přidělené na tuto oblast; vyzývá Europol k užší spolupráci s Interpolem s cílem bojovat proti zločineckým organizacím na mezinárodní úrovni, zejména pokud jde o sdílení informací; vyzývá Europol, aby si vytvořil užší vazby a uzavřel strategické a operační dohody s příslušnými orgány ve třetích zemích;

21.  vyzývá členské státy a Komisi, aby v praxi zlepšily spolupráci mezi vnitrostátními policejními službami a odstranily co nejvíce formálních překážek;

22.  opakovaně zdůrazňuje význam zlepšení praktické spolupráce mezi policejními a soudními orgány členských států s cílem vyměňovat si údaje o zločineckých organizacích a koordinovat vyšetřování; vyzývá Evropskou komisi a Eurojust, aby za tímto účelem vybudovaly účinnější síť vnitrostátních styčných bodů; dále žádá Komisi, aby předkládala výroční zprávy o pokroku v oblasti posílené spolupráce mezi policejními a soudními orgány na poli organizované trestné činnosti;

23.  uznává, že i přes protokoly a dvoustranné dohody mezi Europolem, Eurojustem a úřadem OLAF existuje ještě řada možností, jak zlepšit spolupráci mezi těmito subjekty; vyzývá proto Europol, Eurojust, OLAF a koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi, aby se konkrétně a společně zavázali, že budou průběžně posuzovat a aktualizovat dohody o spolupráci a provádět je, zejména pokud jde o výměnu shrnutí jednotlivých případů, informací týkajících se případů a strategických informací a údajů; je přesvědčen, že aby byla spolupráce mezi Europolem, Eurojustem a úřadem OLAF plně účinná, je třeba jasně vymezit jejich úkoly, aby nedocházelo ke zdvojování úsilí; vyzývá Komisi, aby provedla studii, jejímž cílem bude posoudit účinnost agentur EU a členských států bojujících proti organizovanému zločinu;

Rozvoj zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech a zlepšení soudní a policejní spolupráce v rámci EU a se třetími zeměmi

24.  je si vědom toho, že k překonání praktických překážek v oblasti soudní spolupráce je třeba věnovat mimořádnou pozornost informování a zvyšování povědomí soudních a policejních orgánů, a vyzývá členské státy, aby soudní a policejní odborné vzdělávání považovaly za politickou prioritu; současně vyzývá Komisi, aby vyčlenila vhodné prostředky, včetně finančních, na podporu činnosti členských států;

25.  uznává, že soudní spolupráce mezi členskými státy je jedním z pilířů boje proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a pro vytvoření společného prostoru bezpečnosti a práva, a vyzývá členské státy, aby dodržovaly své závazky a neprodleně prováděly všechny nástroje soudní spolupráce již existující na úrovni EU, zejména úmluvu z roku 2000 o vzájemné soudní pomoci v trestních věcech a protokol k této úmluvě z roku 2001 a rámcové rozhodnutí o společných vyšetřovacích týmech; je si vědom toho, že k překonání praktických překážek v oblasti soudní spolupráce je třeba věnovat mimořádnou pozornost informování a zvyšování povědomí soudních a policejních orgánů a obhájců, a vyzývá členské státy, aby soudní a policejní odborné vzdělávání považovaly za politickou prioritu; současně vyzývá Komisi, aby vyčlenila dostatečné prostředky, včetně finančních, na podporu činnosti členských států;

26.  vyzývá členské státy a Komisi, aby pokračovaly ve svém úsilí účinně zavést evropský zatýkací rozkaz; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by důvody pro volitelné odmítnutí výkonu evropského zatýkacího rozkazu podle článku 4 rámcového rozhodnutí mohly být upraveny, aby splňovaly povinnosti Unie v oblasti základních práv, a také v kontextu zkušeností získaných s následnými nástroji vzájemného uznávání, pokud jde o trestné činy obecně související s organizovaným zločinem, včetně trestného činu mafiánského spolčování; vyzývá soudní orgány členských států, aby plně usilovaly o zajištění toho, že evropské zatýkací rozkazy, které vydají, budou vždy předány Interpolu;

27.  uznává zásadní význam společných vyšetřovacích týmů v boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a vyjadřuje obavy ze skutečnosti, že neochota některých vnitrostátních soudních orgánů provádět příslušné rámcové rozhodnutí neumožňují plné uplatnění tohoto vyšetřovacího nástroje; vyzývá Komisi a Radu, aby daly nový podnět činnosti společných vyšetřovacích týmů tím, že zajistí plné provádění rámcového rozhodnutí 2002/465/SVV ve všech členských státech a poskytnou dostatečnou finanční podporu; zdůrazňuje, že výsledky dosahované společnými vyšetřovacími týmy mohou být hodnoceny na evropské úrovni (např. na základě hodnoty konfiskovaného majetku) i na vnitrostátní úrovni (např. na základě výkonnosti jednotlivých členů týmu), a vyzývá Komisi, aby při řešení této otázky postupovala v součinnosti s Eurojustem a Europolem;

28.  připomíná, že hranice nejsou pro organizovaný zločin překážkou; proto považuje za nezbytné, aby byl do evropského úsilí o boj proti tomuto jevu začleněn také vnější rozměr organizovaného zločinu; připomíná, že za tímto účelem je třeba více využívat Evropskou službu pro vnější činnost a společné situační středisko (SitCen); vyzývá Komisi, aby zvyšovala účinnost a pravidelně prováděla aktualizaci dohod o spolupráci v oblasti soudnictví a vyšetřování se třetími zeměmi, jejichž cílem je boj proti mezinárodnímu organizovanému zločinu; dále žádá, aby se při přípravě těchto smluv řádně zohledňovaly konkrétní hrozby, které představuje organizovaný zločin v jednotlivých zemích pro vnitřní a vnější bezpečnost EU; žádá Europol, aby stále častěji a důkladněji prováděl pravidelné a účelové analýzy mimoevropských zločineckých organizací, jejichž činnost má přímý nebo nepřímý dopad na Evropskou unii; za prioritu považuje zachování a posílení angažovanosti Evropské unie a mezinárodních institucí v oblasti Balkánu, zejména pokud jde o opatření v boji proti organizovanému zločinu; žádá Komisi, aby ve spolupráci s Europolem připravila společný projekt s Interpolem na podporu vytvoření a zavedení regionálního systému pro výměnu policejní a soudních informací se západní Afrikou a zároveň poskytla Hospodářskému společenství států západní Afriky k nezbytné know-how a zdroje, a to i na úrovni vzdělávání a dalšího sledování;

Další doporučení k problematice boje proti organizovanému zločinu

29.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat kulturu zákonnosti a zvyšovat povědomí a znalosti o této problematice mezi občany i obecně v rámci veřejného mínění; v této souvislosti zdůrazňuje zásadní úlohu tisku bez jakýchkoli vnějších zásahů, což mu umožňuje vyšetřovat a zveřejňovat vazby mezi organizovaným zločinem a souvisejícími zájmy; domnívá se, že při provádění těchto činností je třeba zajistit řádné dodržování základních práv na osobní důstojnost, čest a soukromí; vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní akční plány pro rozvoj kultury zákonnosti, a to i prostřednictvím vzniku konkrétních rozpočtových položek určených k tomuto účelu;

30.  zdůrazňuje, že evropské orgány a členské státy musí k obchodování s dětmi zaujmout komplexní přístup, který sloučí kroky podnikané v různých oblastech za účelem ochrany práv dětí, jež se staly obětí obchodování, a dětí, jimž takové nebezpečí hrozí; trvá na tom, že by se členské státy měly aktivně podílet na boji proti nezákonné adopci a že by měly vypracovat rámec, který by jim umožnil zajistit transparentnost a účinné sledování vývoje opuštěných a adoptovaných dětí;

31.  zdůrazňuje zásadní význam transparentnosti veřejného sektoru v boji s organizovaným zločinem a žádá Komisi, aby se zasadila o to, aby vznikly předpisy nezbytné k tomu, aby příslušné orgány, ale i občané a tisk, mohli plně vysledovat a kontrolovat přidělování a používání evropských fondů; požaduje, aby tyto informace byly včas k dispozici na příslušné internetové stránce ve strojně čitelném, srovnatelném a otevřeném datovém formátu a nejméně v jednom z pracovních jazyků EU tak, aby tyto informace byly pro občanskou společnost snadno dostupné, opakovaně použitelné a zpracovatelné; žádá členské státy, aby přijaly obdobná opatření k zajištění transparentnosti všech transakcí využívajících veřejné fondy se zvláštním odkazem na orgány místní správy, které jsou nejvíce vystaveny nebezpečí pronikání organizovaného zločinu, a vzaly v potaz nezbytnou diskrétnost opatření v boji proti organizovanému zločinu,

32.  aniž by byla dotčena jakákoli lidská práva a základní svobody, požaduje zavedení odpovídajícího systému trestů a přiměřený vězeňský režim za trestné činy související s organizovaným zločinem, který by buď odrazoval od páchání trestných činů, nebo by po dobu vazby znemožňoval další řízení organizací nebo napomáhání jejich cílům a páchání dalších trestných činů;

Opatření týkající se konkrétních oblastí činnosti organizovaného zločinu

33.  prohlašuje, že je přesvědčen o vnitřní vazbě mezi organizovaným zločinem a korupcí, a důrazně opakuje výzvu, kterou vyjádřil při schvalování prohlášení 02/2010, pokud jde o vytvoření objektivního a kvantifikovatelného mechanismu hodnocení a kontroly politiky všech 27 členských států v oblasti boje proti korupci a o vytvoření komplexní protikorupční politiky evropských orgánů; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba v boji proti korupci zaujmout proaktivní přístup a vyzývá Komisi, aby kladla důraz na opatření zaměřená proti korupci ve veřejné i soukromé sféře; dále považuje za prioritu vytvoření účinných opatření na boj proti korupci v politice sousedství, v oblasti předvstupní pomoci a v oblasti využívání fondů určených k rozvojové pomoci, zejména ze strany Evropské investiční banky a ze strany nových vytvářejících se struktur v rámci Evropské služby pro vnější činnost, vyzývá Komisi, aby informovala Parlament a zavedla účinné sledování přijímaných opatření a dosažených výsledků;

34.  žádá členské státy, aby neprodleně ratifikovaly mezinárodní nástroje na boj proti korupci, zejména úmluvu OSN proti korupci a trestněprávní a občanskoprávní úmluvy Rady Evropy pro oblast korupce (1999);

35.  zavazuje se stanovit pravidla, která budou zajišťovat, aby do Evropského parlamentu nemohly kandidovat osoby pravomocně odsouzené za trestné činy účasti ve zločineckých organizacích nebo za trestné činy typicky páchané v souvislosti s těmito organizacemi (jako obchodování s lidmi, mezinárodní obchod s drogami, praní špinavých peněz, podvody, korupce a vymáhání peněz za ochranu); vyzývá členské státy, aby stanovily podobné předpisy pro vnitrostátní a místní volby;

36.  vyzývá Komisi, aby připravila jasné pokyny a vhodné legislativní návrhy, které zabrání tomu, aby se podniky spojené s organizovaným zločinem a mafií podílely na veřejných zadávacích řízeních a na řízení veřejných zakázek; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily vysledovatelnost finančních toků v souvislosti se smlouvami na veřejné práce, služby a dodávky a aby posoudily zavedení pravidel zaměřených na trestání narušení administrativních výběrových řízení k udělení zakázek ze strany veřejných orgánů; vyzývá Komisi, aby zajistila plné a správné uplatňování článku 45 směrnice 2004/18/ES, a to tím, že vyloučí zásadu „samočistících mechanismů“ a vyjasní, že rozsudky týkající se právnických i fyzických osob povedou k jejich vyloučení, a dále aby zajistila, že tyto důvody pro vyloučení budou trvalé nebo platné po určitou rozumnou dobu, a nejen v době rozsudku; žádá Komisi, aby předložila návrhy, v nichž budou stanoveny důvody pro vyloučení z veřejných nabídkových řízení nebo zvláštní opatření týkající se osob, které jsou předmětem vyšetřování nebo probíhajícího trestního řízení; vyzývá k rozšíření souboru trestných činů, které vedou k vyloučení, aby zahrnoval všechny trestné činy páchané v souvislosti s organizovaným zločinem, a k přijetí opatření, jejichž cílem bude zabránit obcházení právních předpisů prostřednictvím používání nastrčených osob a pomahačů; vyzývá členské státy, aby přijaly podobná opatření pro všechny druhy zadávacího řízení, koncese, licence nebo veřejné pomoci, přestože nespadají do evropských právních předpisů; vyzývá Komisi, aby vypracovala vhodné legislativní a operativní nástroje pro výměnu informací mezi členskými státy a mezi členskými státy a evropskými orgány a agenturami a pro přípravu černých listin, jejichž cílem bude předcházet zpronevěřování veřejných fondů Evropské unie;

37.  s potěšením vítá schválení směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi a boji proti němu – tento jev je často spojen s takovými činnostmi organizované trestné činnosti, jako je využívání prostituce, vykořisťování práce, odebírání orgánů a uvržení do otroctví, zdůrazňuje, že rychlé a účinné uplatňování této směrnice je velmi významné;

38.  naléhavě žádá členské státy a orgány EU, aby řádně zohlednily skutečnost, že organizovaný zločin nadále vyvíjí svou činnost a podporuje své zájmy i prostřednictvím obchodu s omamnými látkami a snaží se rozšířit celosvětový obchod s ilegálními drogami na nové trhy a o nové látky;

39.  žádá Evropskou investiční banku a všechny evropské finanční rozvojové instituce členských zemí, aby zkvalitnily své politiky v souvislosti s exteritoriálními finančními středisky a nespolupracujícími jurisdikcemi, a to zejména tím, že schválí seznam jurisdikcí, které je třeba pozorněji sledovat v souvislosti s černou a šedou listinou OECD a podle potřeby provedly konkrétní hloubkové audity jednotlivých zemí a zakázaly všechny typy podpor finančních zprostředkovatelů v jurisdikcích považovaných za vysoce rizikové a požadovaly přemístění registrovaných společností, které mají sídlo v nespolupracujících jurisdikcích a v exteritoriálních finančních střediscích, jako základní předpoklad finanční podpory na konkrétní činnosti; žádá evropské orgány a členské státy, aby se aktivně zavázaly k řádnému uplatňování všech čtyřiceti doporučení Finančního akčního výboru tím, že schválí pro každý orgán konkrétní politiky včetně posílených hloubkových auditů, a to zejména v politicky exponovaných případech;

40.  zdůrazňuje, že organizovaný zločin využívá k nelegálním účelům komunikační a informační technologie, aby mohl páchat trestné činnosti, jako jsou krádež identity, počítačová kriminalita, podvody, nelegální sázky a maskované sportovní události; vyzývá proto k rozvoji soudržného evropského právního rámce; žádá orgány EU, aby vyzvaly co největší počet svých mezinárodních partnerů k podpisu a ratifikaci Úmluvy o počítačové kriminalitě z roku 2001; zdůrazňuje trend, kdy se zločinecké organizace stále častěji zaměřují na příležitosti k praní špinavých peněz nebo finanční kriminalitu, což by mohlo vyústit ve stále rozšířenější rozvoj trestných činností na internetu;

41.  vyzývá evropské orgány, aby vyslaly jasný signál na úrovni EU i na mezinárodní úrovni s cílem omezit všechny formy praní špinavých peněz prostřednictvím využívání finančních trhů, konkrétně tím, že zváží případná opatření na kontrolu kapitálu, jak nedávno navrhl sám Mezinárodní měnový fond, omezí prolínání finančních trhů při krátkodobých transakcích, nařídí větší transparentnost při používání veřejných fondů, a zejména těch, které jsou určeny na podporu rozvoje soukromého sektoru, a účinně zakročí proti daňovým rájům tím, že nadnárodní hospodářské subjekty budou muset podávat finanční zprávy podle jednotlivých zemí, podpoří mnohostrannou dohodu o výměně informací v daňové oblasti a zároveň přezkoumají definici „daňového ráje“ a seznam těchto netransparentních jurisdikcí; vyzývá Komisi, aby připravila jasné pokyny v oblasti vysledovatelnosti toku peněz, a usnadnila tak odhalování jevů spojených s praním špinavých peněz pocházejících z nelegální činnosti; vyzývá Komisi, aby v souvislosti se svým legislativní návrhem na aktualizaci směrnice proti praní špinavých peněz co nejvíce rozšířila kriminalizaci praní výnosů z trestné činnosti a vytvořila právní základ pro co nejširší škálu příslušných vyšetřovacích pravomocí; v této souvislosti žádá, aby byly všechny členské státy nuceny kriminalizovat „samopraní špinavých peněz“, neboli praní peněz nelegálního původu, které provádí tatáž osoba nebo subjekt, který peníze nelegálně získal; dále žádá Komisi, aby ve svém návrhu zvážila možnost rozšířit kriminalizaci praní špinavých peněz na případy, kdy pachatel měl vědět, že daný majetek pochází z výnosů z trestné činnosti;

42.  žádá Evropskou komisi, aby pozorně sledovala, zda členské státy včas a účinně provádějí směrnici EU o trestněprávní ochraně životního prostředí; vyzývá Komisi, aby připravila inovativní nástroje ke stíhání osob, které páchají environmentální trestné činy, na nichž se podílí organizovaný zločin, například tím, že předloží návrh na rozšíření na celou EU pozitivní italské zkušenosti v souvislosti s trestným činem „organizované činnosti v oblasti nezákonného obchodu s odpady“, který byl v roce 2011 zařazen mezi trestné činy se závažným společenským dopadem (proto jej řeší obvodní ředitelství boje proti mafii); vyzývá k posílení činnosti úřadů CITES a k jejich koordinaci na evropské úrovni v oblasti ilegálního obchodu s chráněnými a ohroženými živočišnými a rostlinnými druhy;

43.  vyzývá členské státy, aby zaujaly proaktivní přístup k vyšetřování případů vymáhání peněz za ochranu, například prostřednictvím podnětů a různých forem finanční podpory, která žalobci umožní pokračovat v jeho podnikatelské činnosti, a aby zároveň zahajovaly vyšetřování na základě zpravodajské činnosti; domnívá se, že je velmi důležité posílit a podpořit úlohu občanské společnosti i partnerství mezi občanskou společností a soudním systémem a pořádkovými silami; žádá členské státy, aby vyzvaly k podpisu memoranda o porozumění mezi veřejností a obchodníky a podnikateli, kteří si stěžují na vydírání, aby se jim umožnilo pokračovat v činnosti i přes související obtíže; vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu směrnice o konfiskaci výnosů z organizované trestné činnosti rozšířila opatření, která jsou v současné době stanovena v čl. 3 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV, o vymáhání peněz za ochranu;

44.  vyzývá Komisi, aby do legislativního rámce v oblasti boje proti padělatelství a pirátství zahrnula zvláštní ustanovení o úloze organizovaného zločinu; podporuje rozhodnutí uvedená v usnesení Rady ze dne 23. října 2009 o posílené strategii pro celní spolupráci a zejména odkazuje na rozvoj nových forem spolupráce a nových vyšetřovacích metod, na přijetí institucionálního přístupu založeného na spolupráci mezi celní správou, policií a dalšími příslušnými orgány a na zlepšení stávajícího procesu spolupráce s cílem uplatňovat účinný přístup v oblasti boje proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a umožnit odebírání nelegálního zboží v celé Evropské unii; domnívá se, že těmto aspektům je třeba věnovat co největší pozornost v souvislosti s přijímáním a prováděním pátého akčního plánu o spolupráci celních orgánů;

o
o   o

45.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, národním parlamentům, Europolu, Eurojustu, Evropské investiční bance, Interpolu a UNODC.

(1) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1. (2) Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42. (3) Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49. (4) Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103. (5) PE 410.678. (6) http://www.europol.europa.eu/index.asp?page=publications&language= (7) Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14. (8) http://www.eurojust.europa.eu/press_annual.htm (9) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130. (10) Úř. věst. L 121, 15.05.2009, s. 37. (11) Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60. (12) Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s 3. (13) Úř. věst. C 24, 23.1.1998, s. 1.. (14) Úř. věst. L 190, 18.07.2002, s. 1. (15) 10330/2008 (16) Úř. věst. C 291E, 30.11.2006, s. 244. (17) Úř. věst. L 162, 20.06.2002, s. 1. (18) PE 410 671. (19) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1. (20) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15. (21) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 9. (22) Úř. věst. L 345, 8.12.2006, s. 1. (23) Úř. věst. L 192, 31.07.2003, s. 54. (24) Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114. (25) Úř. věst. L 61, 3.3.97, s. 1. (26) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2011 o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci (2011/2145(INI))

P7_TA(2011)0460 A7-0313/2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji z roku 2005(1),

–  s ohledem na Kodex chování Evropské unie pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2006 nazvané „Více a lépe spolupracovat: balíček na rok 2006 týkající se účinnosti pomoci EU“(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o „opatřeních následujících po pařížské deklaraci z roku 2005 o účinnosti pomoci pro rozvoj “(4),

–  s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy přijaté dne 17. listopadu 2009(5) o operačním rámci pro účinnost pomoci

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci (ministři pro rozvoj) přijaté dne 14. června 2010 o dělbě práce na mezistátní úrovni spolu s doplněním a nahrazením řady prvků(6),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční vztahy (ministři pro rozvoj) přijaté dne 9. prosince 2010 o vzájemné odpovědnosti a transparentnosti: čtvrtá kapitola operačního rámce EU pro účinnost pomoci(7),

–  s ohledem na konsolidované znění vypracované generálním sekretariátem Rady Evropské unie o operačním rámci pro účinnost pomoci ze dne 11. ledna 2011(8),

–  s ohledem na budapešťské prohlášení o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci konaném v Busanu, Jižní Koreji (2011) přijaté na 21. zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v Budapešti,

–  s ohledem na prohlášení z Dillí ze dne 10. dubna 2010 o posílení míru a upevňování právního státu,

–  s ohledem na prohlášení z Bogoty ze dne 26. března 2010 o provádění zásad akčního programu z Akry v rámci spolupráce na ose jih-jih,

–  s ohledem na konsensus z Tunisu nazvaný „Zacíleno na účinný rozvoj“, který se týká afrického programu pro účinnost rozvoje a jehož bylo dosaženo ve dnech 4.–5. listopadu 2010,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvojovou pomoc organizace OECD z června roku 2009 nazvanou „Účinnost pomoci: zpráva o pokroku v oblasti provádění pařížské deklarace“,

–  s ohledem na zprávu Komise z října 2009 nazvanou 'Program účinnosti pomoci: výhody evropského přístupu„(9),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o akčním plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje (2010–2015) (SEK(2010)0265) a s ohledem na závěry Rady ze dne 14. června 2010 o rozvojových cílech tisíciletí, jejichž součástí je uvedený akční plán EU,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Komise z března 2011 nazvanou 'Společné víceleté programování„(10),

–  s ohledem na sdělení Komise z dubna 2011 nazvané „Posílení odpovědnosti EU při financování rozvoje – příspěvek k vzájemnému hodnocení oficiální rozvojové pomoci EU“ (KOM(2011)0218),

–  s ohledem na iniciativu Evropské komise z března 2010 nazvanou „Strukturovaný dialog: pro účinné partnerství pro rozvoj“, jejímž cílem je nalézt praktické způsoby, jak zlepšit účinnost účasti organizací občanské společnosti a místních orgánů v evropské spolupráci,

–  s ohledem na „Závěrečnou zprávu o hodnocení pařížské deklarace: 2. fáze“, která byla zveřejněna v květnu 2011,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2007 o místních společenstvích a rozvojové spolupráci(11),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0313/2011),

A.  vzhledem k tomu, že čtvrté fórum na vysoké úrovni o účinnosti pomoci by mělo určit budoucí závazky pro účinnější rozvojovou pomoc a přispět k zavedení nové struktury mezinárodní pomoci pro rozvojové cíle tisíciletí pro rok 2015 a na období po tomto roce;

B.  vzhledem k tomu, že zásady pařížské deklarace jsou v první řadě zaměřeny na mechanismy poskytování pomoci spíše než na úspěšné vytváření rozvojové politiky; vzhledem k tomu, že akční program z Akry o účinnosti pomoci utrpěl vlivem několika faktorů, např. finanční krize, nižší úrovně plateb v rámci oficiální rozvojové pomoci, změnami strategie ze strany některých věřitelů, kteří požadují lepší krátkodobé výsledky, jakož i příchodem nových veřejných i soukromých věřitelů, kteří nejsou součástí Výboru pro rozvojovou pomoc a jejichž přístup není vázán dohodnutými normami spolupráce;

C.  vzhledem k tomu, že stále větší část celkové oficiální rozvojové pomoci pochází z nově industrializovaných zemí, které nejsou členy OECD;

D.  vzhledem k tomu, že z nejnovějších monitorovacích a hodnotících studií vyplývá, že přijímající země odvedly více práce než dárcovské země, pokud jde o provedení závazků obsažených v pařížské deklaraci a v akčním programu z Akry,

E.  vzhledem k tomu, že předcházející konference na vysoké úrovni nevyvinuly nezbytný politický tlak ani nevytvořily právně závazný rámec, a vzhledem k tomu, že provedení pařížské deklarace nepřineslo očekávané snížení roztříštěnosti pomoci a že příliš mnoho činností stále postrádá transparentnost, například pokud jde o podmínky;

F.  vzhledem k tomu, že transparentnost a odpovědnost jsou základními podmínkami účinnosti pomoci, a to nejen mezi vládami dárcovských a přijímajících zemí, ale rovněž mezi státem a společností; vzhledem k tomu, že v rámci akčního programu z Akry se dárci a partnerské země dohodli, že zveřejní podrobné informace o tocích současné a budoucí pomoci v přiměřené lhůtě, aby rozvojové země mohly co nejpřesněji sestavit svůj rozpočet a ověřit své účetní závěrky; dále vzhledem k tomu, že pro dárcovské země má i nadále prvořadý význam, aby podporovaly posílení instituce parlamentu a rovněž zapojení místních orgánů a organizací občanské společnosti s cílem zakotvit rozvojovou politiku pevně v demokratickém procesu;

G.  vzhledem k tomu, že Unie a její členské státy přispívají na více než polovinu veřejné rozvojové pomoci na celosvětové úrovni, a že tak zastávají důležitou úlohu v programování účinné pomoci;

H.  vzhledem k tomu, že v souvislosti se čtvrtým fórem je důležité dárcovským zemím připomenout jejich závazek do roku 2015 věnovat 0,7 % jejich HDP/HND na rozvojovou pomoc, začlenit významný prvek týkající se rovnoprávnosti mužů a žen do všech politik a postupů v rámci jejich vztahů s rozvojovými zeměmi, přísněji vymezit veřejnou rozvojovou pomoc a dodržovat stále platné zásady z akčního programu z Akry a že je třeba neomezovat se na oficiální rozvojovou pomoc, aby bylo možné budovat partnerství pro rozvoj s cílem podpořit takovou vizi rozvoje, kterou podněcují samotné země a jež je jim vlastní;

I.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti rozvojové pomoci se neustále vyvíjí a že mechanismy pro zajištění účinné pomoci by měly lépe odrážet příchod nových dárců;

J.  vzhledem k tomu, že veškeré způsoby financování rozvojové pomoci, včetně inovativních finančních mechanismů, jako je daň z finančních transakcí a globální fondy na financování zdravotnictví a vzdělávání, musí zahrnovat a uplatňovat zásady pařížské deklarace;

K.  vzhledem k tomu, že konsensus z Tunisu ohledně vypracování afrického programu pro rozvoj požaduje, aby byla pozornost přenesena z účinnosti pomoci na širší program účinnosti rozvoje; vzhledem k tomu, že mezi šest prvků, které byly identifikovány jako nezbytné pro Afriku za účelem účinnosti rozvoje, patří: posílení vnitrostátních kapacit, posílení demokratické odpovědnosti, podpora spolupráce jižních regionů, uvažování a působení na regionální úrovni, zavedení nových partnerství ve prospěch rozvoje a zvládání problému závislosti na pomoci;

1.  vyzdvihuje důležitost ambiciózního postoje Unie na čtvrtém fóru na vysoké úrovni, které může významně přispět k prohloubení a plnému provedení závazků týkajících se účinnosti pomoci; doufá, že vzhledem k tomu, jak je účinná pomoc důležitá pro zvýšení kvality života a snížení chudoby v zemích přijímajících pomoc a pro provedení rozvojových cílů tisíciletí, bude Unie v Busanu zastoupena představiteli na nejvyšší úrovni;

2.  připomíná, že jednou ze základních podmínek splnění „programu účinnosti pomoci“ je ztotožnit se v plném rozsahu se zásadou „demokratické odpovědnosti“, podle níž jsou rozvojové strategie podněcovány jednotlivými zeměmi a odrážejí závazky všech vnitrostátních zúčastněných stran;

3.  konstatuje, že vlády rozvojových zemí nezajistily svým parlamentům a občanské společnosti prostor potřebný pro vybudování skutečné odpovědnosti; naléhavě žádá Unii, aby posílila závazky z pařížské deklarace a z akčního programu z Akry a podpořila demokratickou odpovědnost za rozvojové politiky, plánování a činnosti tím, že bude v plném rozsahu spolupracovat se všemi stranami podílejícími se na rozvoji a bude se jim plně zodpovídat;

4.  je toho názoru, že čtvrté fórum na nejvyšší úrovni bude úspěšné, vyústí-li ve významný závazek ve prospěch účinnosti pomoci, který se projeví v jasných a měřitelných cílech spolu s harmonogramem jejich plnění; s vědomím nedostatečného provádění pařížské deklarace a akčního programu z Akry zdůrazňuje význam vlastní odpovědnosti za rozvoj na základě přístupu zdola nahoru, netříštění pomoci a také stanovení silných, účinných a nezávislých donucovacích kontrolních mechanismů, do nichž budou zapojeny parlamenty a občanská společnost na vnitrostátní i mezinárodní úrovni; domnívá se, že pokud má být pomoc účinná, měla by být chápána a hodnocena z hlediska svého konkrétního přispění k dosahování rozvojových cílů, nikoli pouze z hlediska vstupů;

5.  připomíná, že účinná pomoc znamená, že chudé země budou moci mobilizovat domácí příjmy; proto znovu naléhavě žádá EU, aby si jako hlavní prioritu stanovila boj proti daňovým rájům a daňovým úniků a zároveň podporovala alternativní zdroje financování rozvoje, např. zavedením daně z  finančních transakcí; také naléhavě žádá Unii, aby více podporovala rozvojové země při provádění daňových reforem s cílem podpořit účinné, účelné, spravedlivé a udržitelné daňové systémy, které by vedly ke snížení míry chudoby a závislosti na pomoci;

6.  vyzývá dárcovské země a země, které přijímají pomoc, aby přijaly okamžitá opatření s cílem dodržet závazky plynoucí z pařížské deklarace a akčního programu z Akry, které naráží na jediné překážky – politickou vůli, byrokracii a vysoké náklady na transakce, například v otázce vyvázání se z pomoci, předvídatelnosti pomoci, podmíněnosti a transparentnosti; a zdůrazňuje zejména, že je třeba realizovat závazek obsažený v akčním programu z Akry, totiž že dárci v rámci mezivládní bilaterální spolupráce využijí systémy dané země jako první možnost a že bude řešen problém nepředvídatelnosti toků pomoci; rovněž naléhavě žádá dárcovské země, aby upřednostnily zadávání zakázek na místní a regionální úrovni;

7.  připomíná, že pomoc by měla podněcovat hospodářský růst podporující trvalé začlenění s cílem snižovat chudobu a závislost na pomoci a podporovat tvorbu pracovních míst, přičemž je třeba přihlížet ke zvláštnostem každé země a posilovat účinnost pomoci v těch zemích, které to nejvíce potřebují; konstatuje rovněž, že pomoc by neměla být považována za dlouhodobé řešení, ale za dočasné opatření, jehož cílem je podporovat samostatně udržitelný růst v rozvojových zemích;

8. zdůrazňuje, že růstu brání některé postupy dárcovských zemí při zadávání veřejných zakázek, které nezohledňují místní hospodářství; žádá proto naléhavě dárcovské země, aby upřednostňovaly zadávání veřejných zakázek na místní a regionální úrovni a posilovaly tak místní hospodářské kapacity;

9.  připomíná, že rozvojová pomoc není dostatečná, aby vymýtila chudobu a že by se měla místo na projevy chudoby zaměřit na její příčiny; trvá na tom, že pomoc musí být účinnější a musí být součástí rozvojového procesu, který umožní vytvořit v zemích přijímajících pomoc silné hospodářství šetrné k životnímu prostředí, kde budou mít všichni občané zaručen přístup k základním sociálním službám, a který nakonec umožní omezit závislost na pomoci; zdůrazňuje v této souvislosti, že je důležité v zemích přijímajících pomoc vytvořit klima podporující vytváření důstojných pracovních míst, rozvoj podnikání a inovací; povzbuzuje dárcovské země, aby využívaly přednostně místní hospodářské kapacity a aby aktivně podporovaly jejich posilování;

10.  vyzývá ke zlepšení mezinárodní koordinace rozdělování pomoci mezi země s cílem vyřešit problém „upřednostňovaných“ a „osiřelých“ zemí; zdůrazňuje, že cíl zvýšení dopadu pomoci a dosažení lepších výsledků/lepší protihodnoty by nemělo vést k vytvoření rozvojové politiky, která bude projevovat nechuť k riziku a bude se zaměřovat výhradně na „bezproblémové země“; trvá na tom, že vymýcení chudoby a jednotlivé potřeby musí zůstat klíčovým kritériem pro přidělování rozvojové pomoci;

11.  zdůrazňuje význam diferencovaného přístupu k účinnosti pomoci s přihlédnutím k úrovni rozvoje přijímajících zemí (nejméně rozvinuté, zranitelné země a země se středními příjmy) a jejich konkrétním potřebám; zdůrazňuje, že vzhledem k vysokému počtu zranitelných států (podle OECD 41) a vzhledem ke skutečnosti, že tyto stály mají největší zpoždění při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, přičemž tvoří 75 % schodku, je důležité věnovat této otázce zvláštní pozornost;

12.  zdůrazňuje, že k dosažení rozvojových cílů tisíciletí a zajištění řádné veřejné správy je nezbytné do rozvojových politik zapojit místní orgány a organizace občanské společnosti; konstatuje, že navzdory tomu, že akční program z Akry považuje organizace občanské společnosti za „samostatné aktéry rozvoje“, čelí mnohé z nich politikám a postupům, které oslabují tuto jejich úlohu; v širším smyslu vyzývá dárce a partnerské země, aby více uznávaly zapojení parlamentů, místních orgánů a občanské společnosti a aby kladly větší důraz na transparentnější využívání vnitrostátních systémů;

13.  připomíná, že finanční pomoc není dostatečnou zárukou dlouhodobého rozvoje a že místní vládní orgány a domácí soukromý sektor se musí zapojit do uskutečňování projektů souvisejících s rozvojovými cíli tisíciletí; zdůrazňuje úlohu soukromých podniků a malých a středních podniků při vytváření bohatství a odpovědnost států za zajištění stability a právního státu; v této souvislosti trvá na tom, že je důležité, aby se v zemích přijímajících pomoc uplatňovala řádná veřejná správa;

14.  zdůrazňuje, že rovněž ukazatelé řádné veřejné správy, z nichž některé jsou stále velmi kontroverzní, musí být posouzeny s ohledem na jejich prospěšnost při stanovování kvality přístupu a jeho nezbytného podílu na demokratické kontrole;

15.  vyzývá vlády partnerských zemí, aby respektovaly a podpořily snahy o decentralizaci (politickou, administrativní a daňovou), aby posílily koordinaci místních a vnitrostátních procesů pro plánování rozvoje a aby při tom přispívaly ke komplementaritě a specializaci a respektovaly místní autonomii;

16.  vyzývá dárcovské země, aby lépe zkoordinovaly a sladily svá opatření, aby došlo ke zjednodušení jejich postupů a aby intenzivněji a úžeji spolupracovaly se soukromými dárci;

17.  trvá na uskutečňování a podpoře spolupráce na ose jih-jih a trojstranné spolupráce, které představují formy pomoci přispívající ke zlepšování kvality a účinnosti, k výměně znalostí a budování kapacit;

18.  připomíná, že vlády všech zemí – dárcovských i přijímajících – musí dodržovat závazky v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že ty to závazky a odpovědnost před mezinárodními právními předpisy v oblasti lidských práv jsou klíčové pro dosažení účinnosti rozvoje; proto důrazně žádá Unii, aby v Busanu obhajovala zavedení závazných opatření, která by dokázala zajistit, aby pomoc odpovídala úmluvám v oblasti lidských práv;

19.  podtrhuje důležitost nalezení rovnováhy mezi splněním některých politických a daňových podmínek a mezi přístupy zaměřenými na výkonnostní ukazatele s cílem zabránit tomu, aby politické a přísné výkonnostní požadavky tyto vlády partnerských zemí neodradily od zavedení jejich vlastních politik, stejně jako nových odvážnějších přístupů a nepodpořily naopak pouhé plnění požadavků stanovených ze strany dárců pomoci;

20.  vítá přijetí Kodexu chování Evropské unie pro dělbu práce v rámci rozvojové politiky a zdůrazňuje, že tyto zásady dosud nebyly plně uplatňovány v důsledku nedostatku politické vůle, což zabraňuje optimálnímu využití evropské pomoci, jakož i možnosti, aby Unie měla vedoucí úlohu v oblasti dělby práce v souvislosti se čtvrtým fórem;

21.  vyzývá Evropskou unii, aby urychlila zrychlenou iniciativu v oblasti dělby práce, zejména při provádění koncentrace na základě odvětví, prostřednictvím reorganizace a společného programování a aby stejně tak podpořila využívání vnitrostátních systémů s cílem dodržet přijaté závazky v rámci pařížské deklarace, většího využívání dalších způsobů zasílání pomoci založených na kontrole, zejména kontrole rozpočtové podpory;

22.  vítá iniciativu Komise, která byla stanovena v zelené knize o rozpočtové podpoře a jež usiluje především o podporu vnitřního rozvoje partnerských zemí, a požaduje, aby byla přesně stanovena kritéria způsobilosti pro rozpočtovou podporu, a to tak, aby se předešlo riziku případných pochybení nebo nesprávného použití tohoto typu podpory, a s přihlédnutím k takovým měřítkům, jako jsou například indexy korupce jednotlivých zemí;

23.  podtrhuje prvořadou úlohu vnitrostátních parlamentů v rámci nové struktury pomoci a připomíná nezbytnost poskytování podpory těmto parlamentům s cílem posílit jejich schopnost vytvářet právní předpisy a podpořit nutné změny, aby tyto parlamenty mohly přezkoumat všechny výdaje týkající se rozvoje;

24.  požaduje, aby vnitrostátní parlamenty ve snaze umožnit plnou demokratickou kontrolu projednaly přijetí strategických dokumentů podle zemí a roční rozpočet s občanskou společností a místními orgány před zahájením politického dialogu s dárci;

25.  připomíná z tohoto důvodu závazek vyjádřený v operačním rámci Rady Evropské unie týkajícím se účinnosti pomoci(12), jehož cílem je umožnit, aby finanční pomoc poskytovaná dárci Unie byla předmětem demokratické kontroly v rámci procesu partnerských zemí;

26.  upozorňuje na významnou úlohu nejvyšších auditorských orgánů, které by měly napomáhat vnitrostátním parlamentům při plnění jejich dohledu nad výdaji souvisejícími s rozvojem a podporovat účinnost pomoci;

27.  připomíná nebezpečí přeměny účinnosti pomoci v ryze technickou záležitost; zdůrazňuje, že je nezbytné klást větší důraz na ukazatele týkající se dopadu pomoci na rozvoj a na způsob, jakým účinně přispívá k vymýcení chudoby, podpoře rovnosti žen a mužů, snížení nerovností a tvorbě bohatství; domnívá se, že užší spojení mezi veřejnými a soukromými subjekty působícími v oblasti rozvoje a využívání zkušeností s uplatňováním závazků z pařížské deklarace a akčního programu z Akry přispějí ke zlepšení programu o účinnosti pomoci;

28.  vyzývá Unii k přezkumu jejích politik v oblasti dělby práce, aby zajistila, že průřezové otázky, jako například lidská práva, sociální začlenění, rovnost mužů a žen, občanství nebo změna klimatu, nebudou opomíjeny;

29.  trvá na tom, že transparentnost pomoci je zásadní za účelem zajištění odpovědnosti a účinnosti pomoci; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby byly v otázce transparentnosti pomoci náročné a aby na mezinárodní úrovni podporovaly používání mechanizmů, jejichž cílem je uplatňování celosvětově platných norem v této oblasti, jako je např. Iniciativa na podporu transparentnosti rozvojové pomoci (IATI); vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby IATI podepsaly a prováděly;

30.  zdůrazňuje, že je důležité jednoznačně posoudit možná rizika spojená s rostoucí účastí soukromého sektoru a že je proto zapotřebí stanovit jednoznačná kritéria pro podporu projektů soukromého sektoru a pevné mechanismy posouzení dopadů, které by měly zajistit, aby investice soukromého sektoru byly udržitelné, v souladu s mezinárodními rozvojovými cíli a aby nevedly k návratu k vázané pomoci;

31.  domnívá se, že rovnost žen a mužů musí být prioritou při vypracovávání rozvojových politik, proto žádá, aby byla důsledně začleněna do agendy účinnosti pomoci a aby se všech rozvojových procesů účastnily organizace žen;

32.  zdůrazňuje, že čtvrté fórum na vysoké úrovni by mělo rovněž položit základy otevřenějšího globálního partnerství pro rozvoj tím, že více zapojí nové dárcovské země, zejména země, jejichž přístup se neřídí celosvětovými normami účinnosti pomoci; vyzývá EU, aby se v této souvislosti chopila vedoucí úlohy s cílem zajistit, aby pomoc těchto zemí byla v souladu se schválenými mezinárodními zásadami v oblasti veřejné rozvojové pomoci; domnívá se, že by to nemělo vést k rozmělnění dosažených výsledků v oblasti účinnosti pomoci a jejích základních zásad;

33.  domnívá se, že vzhledem ke své úloze demokratické kontroly by se Evropský parlament měl i nadále podílet na stávající změně programu o účinnosti pomoci, včetně odpovídající účasti na zasedání v Busanu;

34.  vyzývá Unii a její členské státy, aby nadále věnovaly pozornost kvalitě pomoci a aby podporovaly mezinárodní agendu zaměřenou na rozvoj;

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (2) Závěry Rady 9558/07, 15.5.2007. (3) Úř. věst. C 306E, 15.12.2006, s. 373. (4) Úř. věst. C 279E, 19.11.2009, s. 100. (5) Dok. 15912/09. (6) Dok. 11081/10. (7) Dok. 17769/10. (8) Dok. 18239/10. (9) Projekt č. 2008/170204 - Verze 1. (10) Projekt č. 2010/250763 – Verze 1. (11) Úř. věst. C 301E, 13.12.2007, s. 249. (12) Generální sekretariát Rady Evropské unie, konsolidované znění 18239/10.