Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112) a na doprovodné pracovní dokumenty (SEC(2011)0288) a (SEC(2011)0289),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku“ (COM(2010)0265) a na jeho doprovodný dokument (SEC(2010)0650),

–  s ohledem na návrhy přepracování (COM(2011)0656) a změnu směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) (COM(2011)0652) a směrnice o zneužívání trhu (MAD) (COM(2011)0651) týkající se systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 23. října 2011,

–  s ohledem na klimatický a energetický balíček EU,

–  s ohledem na článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (sociální doložka),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0033/2012),

A.  vzhledem k tomu, že přibližně 90 smluvních stran rámcové úmluvy OSN o změně klimatu včetně rozvíjejících se ekonomik, které jsou společně odpovědné za více než 80 % globálních emisí, přijalo jednostranně kvantifikované cíle snížení emisí v rámci celého hospodářství, i když právně nezávazné;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament a Evropská rada oznámily, že budou usilovat o snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80–95 %;

C.  vzhledem k tomu, že má-li být vytvořen základ a rámec pro nezbytné legislativní akty a další opatření, musí Evropská unie přijmout konkrétní cíle v oblasti snížení emisí;

D.  vzhledem k tomu, že z plánu přechodu vyplývá, že současný 20% cíl v oblasti klimatu, jehož lze více než z poloviny dosáhnout jinými než domácími kompenzacemi, nepředstavuje nákladově účinnou metodu pro dosažení 80% snížení emisí do roku 2050 oproti roku 1990; vzhledem k tomu, že 80 % představuje nejnižší hranici rozmezí 80–95 %, kterou IPCC považuje za nezbytnou pro průmyslově vyspělé země a kterou Evropská rada schválila jako cíl EU do roku 2050;

E.  vzhledem k tomu, že průmysl musí mít jasnou představu o nízkouhlíkové strategii EU, která musí být rovněž podpořena jistotou v oblasti regulace, ambiciózními cíli a dobře navrženými mechanismy financování, aby mohl provádět dlouhodobé zelené investice;

F.  vzhledem k tomu, že je v zájmu členských států omezit svou závislost na zahraničních dodavatelích energie, a to zejména z politicky problémových zemí;

G.  vzhledem k tomu, že podle výpočtů Mezinárodní energetické agentury čtyři pětiny celkových emisí CO2 související s energií povolené až do roku 2035 scénářem 450 jsou již nyní vázány na stávající akciový kapitál;

H.  vzhledem k tomu, že je nutné posoudit rizika a přijmout opatření zamezující tomu, aby při nedostatečném globální úsilí nevedla domácí opatření k přesunu podílu na trhu směrem k méně účinným zařízením v jiných zemích, čímž by se v celosvětovém měřítku emise zvýšily, tj. došlo by k úniku uhlíku;

I.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Sternovy zprávy by se náklady v případě nepřijetí opatření na ochranu klimatu rovnaly ztrátě nejméně 5 % celosvětového HDP ročně;

J.  vzhledem k tomu, že výroba a využívání biomasy jako zdroje energie nemusí být nutně neutrální z hlediska emisí uhlíku;

K.  vzhledem k tomu, že je třeba zohledňovat sociální aspekty pomocí nástroje pro posuzování sociálního dopadu;

1.  uznává výhody, které pro členské státy, a případně pro jejich regiony, plynou z rozvoje nízkouhlíkového hospodářství; přijímá proto plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 předložený Komisí společně s jeho harmonogramem, konkrétními mezníky stanovenými pro snížení emisí na úrovni 40 %, 60 % a 80 % pro léta 2030, 2040 a 2050 a rozmezí u konkrétních mezníků pro jednotlivá odvětví, jakožto základ pro předkládání návrhů legislativních a dalších iniciativ v oblasti hospodářství a klimatu; uznává, že harmonogramy a mezníky jsou založeny na modelech PRIMES s cílem připravit potřebné legislativní a regulační nástroje;

2.  vyzývá Komisi, aby stanovila průběžné snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a 2040, včetně konkrétních cílů pro každé odvětví, spolu s ambiciózním časovým plánem;

3.  vyzývá Komisi, aby v nadcházejících dvou letech předložila opatření nezbytná pro dosažení cílů pro rok 2030, přičemž specificky zohlední kapacitu a potenciál jednotlivých států a pokrok, jehož bylo v oblasti klimatu dosaženo na mezinárodní úrovni;

4.  domnívá se, že opatření by měla být prováděna koordinovaným, nákladově efektivním a účinným způsobem, který bude přizpůsoben konkrétním podmínkám v členských státech;

5.  vyzývá k větší konzistentnosti programů a politik Společenství, aby se tak mohly uskutečnit cíle tohoto plánu a aby bylo zajištěno, že jeho priority budou plně začleněny do nového víceletého finančního rámce na období 2014–2020; uznává, že dosažení cíle 20% energetické účinnosti by EU umožnilo snížit své emise CO2 do roku 2020 o 25 % nebo více a že by se v případě takového snížení stále ještě jednalo o efektivní cestu z hlediska nákladů směrem k dlouhodobému cíli 80–95% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 oproti úrovním roku 1990; konstatuje, že podle tohoto plánu by méně ambiciózní postup mohl vést k výrazně vyšším nákladům za celé období; připomíná však, že nákladová efektivita investic by měla být vždy poměřována ve vztahu k rozpočtům členských států;

6.  připomíná, že se Evropský parlament před konferencí o klimatu v Durbanu vyslovil pro stanovení vyššího cíle, než je 20% snížení emisí CO2do roku 2020;

7.  zdůrazňuje, že jasné cíle snižování emisí podnítí potřebné počáteční investice do výzkumu a vývoje, předvádění a zavádění nízkoemisních technologií a že vymezení dlouhodobé strategie má mimořádný význam pro zajištění toho, aby EU směřovala k dosažení svého dohodnutého cíle snížení emisí do roku 2050;

8.  vyzývá Komisi, aby předložila analýzu nákladů a výnosů plnění navrhovaného postupu na úrovni členských států, a zohlednila přitom rozdíly mezi státy, které vyplývají z odlišné míry technologického rozvoje, potřebných investic (a související společenské přijatelnosti) a existence širších globálních podmínek;

9.  připomíná, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství v sobě skrývá významný potenciál z hlediska vytváření nových pracovních míst, zajištění hospodářského růstu a poskytnutí konkurenční výhody evropskému průmyslu;

10.  připomíná, že přechod na čisté technologie by zásadním způsobem omezil znečištění ovzduší, a tím by zajistil významný přínos pro zdraví i životní prostředí;

Mezinárodní rozměr

11.  bere na vědomí, že tempo vývoje a používá nízkouhlíkových technologií se na celém světě stále zrychluje a že pro budoucí konkurenceschopnost Evropy je nezbytné zvýšit investice do výzkumu, vývoje a používání těchto technologií;

12.  konstatuje posun v udržitelných vědeckých a technologických inovacích z Evropy směrem do jiných částí světa, což může vést ke ztrátě technologické vedoucí pozice EU v této oblasti a naopak ji změnit v čistého dovozce těchto technologií a souvisejících konečných výrobků; zdůrazňuje proto význam evropské přidané hodnoty pro rozvoj a domácí výrobu technologií a výrobků, zejména v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie;

13.  zdůrazňuje, že Čína je světovým lídrem z hlediska kapacity instalovaných větrných elektráren, že čínští a indičtí výrobci jsou mezi deseti nejvýznamnější výrobci větrných turbín a že Čína a Tchaj-wan v současnosti vyrábějí většinu fotovoltaických panelů na světě; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na podporu ekologicky účinného vývoje a výroby těchto technologií v EU a nových a inovativních technologií, které jsou zapotřebí k dosažení ambiciózních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

14.  vyzývá EU, aby i nadále hrála aktivní úlohu v mezinárodních jednáních o dosažení ambiciózní, komplexní a právně závazné dohody; poukazuje na to, že je důležité, aby EU demonstrovala své přesvědčení a působila jako vzor při vysvětlování výhod a životaschopnosti nízkouhlíkového hospodářství; vítá výsledky konference v Durbanu, pokud jde o dohodnutí jasného časového plánu pro vypracování mezinárodní dohody pro období po roce 2012 a schválení toho, že velcí producenti emisí, ať už jde o rozvinuté nebo rozvíjející se ekonomiky, musí přijmout ambiciózní a dostatečné cíle pro snižování emisí skleníkových plynů;

15.  zdůrazňuje, že EU musí při globálních jednáních o klimatu nadále postupovat konstruktivně a že je nutné v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) rozvinout evropskou diplomacii v oblasti klimatu;

16.  poukazuje na to, že hlavní výzvou udržitelného nízkouhlíkového hospodářství je zajistit, aby politiky boje proti změně klimatu byly integrovány do veškerých klíčových oblastí činnosti týkajících se energetiky, dopravy, zemědělství, vzdělávání, inovací atd.;

17.  zdůrazňuje, že pozdní přijetí opatření k boji proti změně klimatu by si vyžádalo vyšší náklady nezbytné k dosažení cíle pro rok 2050, a to v důsledku promarněných investic do fyzického kapitálu spojeného s vysokým obsahem uhlíku a pomalejšího získávání poznatků v oblasti technologií, ale také z hlediska ztráty inovativní vedoucí úlohy EU ve výzkumu, vytváření pracovních míst a poskytování doporučení pro ekologičtější udržitelné hospodářství; dále zdůrazňuje, že opožděné přijetí opatření pro rok 2020 bude mít za následek omezený potenciál pro snižování emisí pro rok 2030 a další roky;

18.  znovu opakuje, že kumulativní emise mají rozhodující vliv na klimatický systém; konstatuje, že i kdyby se EU podařilo dosáhnout 30% snížení v roce 2020, 55% snížení v roce 2030, 75% snížení v roce 2040 a 90% snížení v roce 2050, stále by ještě překračovala zhruba dvojnásobně podíl na globálním uhlíkovém rozpočtu slučitelném s omezením na 2°C na osobu, a že oddalování snižování emisí vede k výraznému navýšení kumulativního podílu;

19.  připomíná, že omezení nárůstu globální teploty průměrně na 2 °C nezaručuje, že nedojde k významným negativním dopadům na klima;

Systém EU pro obchodování s emisemi

20.  uznává, že systém EU pro obchodování s emisemi (ETS) je hlavním, nikoli však jediným nástrojem umožňujícím snížit emise v průmyslu a podpořit investice do nízkouhlíkových technologií; konstatuje, že ETS je třeba dále zdokonalit; vyzývá Komisi a členské státy, aby doplnily EU ETS o přístup založený na technologiích a inovacích, aby bylo zajištěno potřebné výrazné snížení;

21.  konstatuje, že EU ETS funguje v souladu se svým záměrem a že nižší cena uhlíku je důsledkem snížené ekonomické aktivity a povolenek, které daleko překračují poptávku; vyjadřuje obavu, že nedostatek stimulů pro investice do nízkouhlíkových technologií a větší energetické účinnosti představuje riziko, že EU bude vůči svým průmyslovým konkurentům znevýhodněna; bere na vědomí zprávy, že se neočekává zvýšení ceny uhlíku, pokud nedojde k mnohem vyššímu růstu nebo přizpůsobení se ETS ;

22.  uznává skutečnost, že stávající ceny CO2 nepředstavují pobídku pro investice do nízkouhlíkových technologií, a budou mít proto jen velmi omezenou roli v motivaci ke snižování emisí, přičemž vzniká riziko, že EU zůstane pro budoucí desetiletí závislá na infrastrukturách náročných na uhlík;

23.  zdůrazňuje, že politika zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně nemůže spočívat výhradně v tržních mechanismech,

24.  uznává, že ETS se potýká s problémy, s nimiž se původně nepočítalo, a že kvůli rostoucímu přebytku povolenek klesne na mnoho let motivace k podpoře investic do nízkouhlíkových technologií; poukazuje na to, že tento problém by mohl snížit účinnost ETS jako hlavního evropského nástroje snižování emisí, pokud se tak má dít způsobem, který by vytvářel rovné podmínky pro různé konkurenční technologie, poskytoval podnikům potřebnou flexibilitu, aby mohly vyvíjet své vlastní strategie omezování emisí, a obsahoval zvláštní opatření k zamezení úniků uhlíku. Vyzývá Komisi, aby přijala opatření za účelem odstranění nedostatků ETS, a aby tak umožnila jeho fungování v souladu s původním záměrem. Tato opatření mohou zahrnovat:

25.  konstatuje, že tato opatření zvýší příjmy členských států z dražeb; připomíná vládám, že podíl prostředků, které mohou být využity na účely související s klimatem, není omezen, a doporučuje, aby byly tyto částky využity jako pobídka nízkouhlíkových investic v průmyslu nebo na podporu jiných způsobů tvorby pracovních míst, např. snížení zdanění práce;

26.  vyzývá Komisi, aby do konce roku 2013 předložila návrhy na to, jak rozšířit požadavek na nákup povolenek v rámci dražeb i na energeticky náročná odvětví, která čelí pouze minimální hrozbě zámořské konkurence;

27.  uznává, že v zájmu dosažení cílů plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství bude třeba upravit nejen ETS, ale rovněž rozhodnutí o společném úsilí (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES);

Unik uhlíku

28.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila podrobnosti o skutečném příspěvku EU ke snižování celosvětových emisí CO2 od roku 1990, přičemž zohlední její spotřebu produktů, jež jsou v současnosti vyráběny ve třetích zemích;

29.  trvá na tom, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství by měl být podpořen odůvodněným a přiměřeným regulačním přístupem; potvrzuje, že administrativně a finančně zatěžující dodržování požadavků v oblasti životního prostředí má podstatný dopad na zaměstnanost a výrobu v energeticky náročných odvětvích a zvyšuje riziko úniku uhlíku, čímž zároveň nutí podniky k odchodu z EU a stává se příčinou odlivu pracovních míst z EU;

30.  souhlasí s názorem Komise, že opatření v oblasti přeshraničního obchodu nebo opatření zahrnující dovoz do ETS musí být prováděna společně s dražbami veškerých povolenek pro dotčená odvětví;  vyzývá Komisi, aby vypracovala analýzu odvětví, v nichž bezplatné přidělování povolenek nezabraňuje úniku uhlíku;

31.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve poskytla členským státům pokyny pro přijetí opatření zaměřených na kompenzace pro odvětví, u nichž se prokázalo, že jsou vystavena značnému riziku úniku uhlíku, za nepřímé náklady spojené s emisemi skleníkových plynů, jak to předpokládá směrnice;

32.  vyzývá Komisi, aby vypracovala analýzu týkající se neexistence zeměpisného kritéria v hodnocení úniku uhlíku pro trh s elektřinou v jihovýchodní Evropě;

33.   bere na vědomí závěry uvedené v plánu, že odvětví energetiky by mělo být schopno emise uhlíku do roku 2050 prakticky odstranit (snížení emisí o 93 až 99 %); uznává, že z pohledu průmyslu EU mají v současném i budoucím nízkouhlíkovém světě konkurenční výhodu ti, kdo na technologie s nízkými emisemi přejdou mezi prvními; konstatuje, že snižování emisí by proto mělo být dosaženo způsobem, který nepoškodí konkurenceschopnost EU a zaměří se na riziko úniku uhlíku, zejména v energeticky náročných odvětvích;

Energetická účinnost

34.  připomíná, že existují hodnocení, z nichž vyplývá, že ve srovnání s odhady na rok 2020 nedochází v současnosti ke zvýšení energetické účinnosti a ke snížení využívání energie o 20 %; vyzývá k urychlené akci, k vyšším ambicím a výraznějšímu politickému závazku, pokud jde o dosažení cílů roku 2020 a výhled na období po roce 2020, a přilákat tak odpovídající investice; podporuje závěr plánu Komise, že politiky ke zvýšení energetické účinnosti jsou klíčové pro další snižování emisí uhlíku; domnívá se proto, že by neměly být vyloučeny závazné cíle; zdůrazňuje, že opatření energetické účinnosti vedou k vytváření pracovních míst a k hospodářským úsporám a že zvyšují zabezpečení dodávek a konkurenceschopnost; vítá v této souvislosti priority stanovené v navržené směrnici o energetické účinnosti pro zvýšení energetické účinnosti ve všech odvětvích a zejména v budovách pomocí obnovy současných staveb se zaměřením na cíl renovace veřejných budov; vyzývá k navýšení zdrojů a přijetí dalších opatření, aby bylo možné využívat nové zdroje financování na evropské a vnitrostátní úrovni, včetně využívání nových finančních nástrojů; zdůrazňuje význam soukromých investic, které mohou překonat nynější rozpočtová omezení ve veřejném sektoru;

35.  vyjadřuje politování nad tím, že nebyla přijata dostatečná opatření k využití potenciálu záporných nákladů na snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů a vyzývá k urychlení práce na směrnici o ekodesignu (2009/125/ES) a k tomu, aby byla důsledně uplatňována zásada co nejnižších nákladů životního cyklu, nebo aby byla prováděcí opatření stanovena na úrovni nejvýkonnějších podniků, a rovněž aby byly stanoveny minimální požadavky také pro jiné než elektrické výrobky;

36.  vyzývá k práci na směrnici o ekodesignu, aby zahrnovala vybavení pro vytápění, ohřívače vody a izolační materiály, jež mohou usnadnit snížení spotřeby energie a využívání zdrojů a zároveň umožnit rozsáhlejší recyklaci, a vyzývá k rozšíření a rozvoji požadavků na označování, které mohou pomoci spotřebitelům přijímat informovaná v rozhodnutí;

37.  zdůrazňuje potřebu aktualizovat akční plán pro energetickou účinnost podle závazných cílů včetně celé škály skutečných, kvantifikovaných opatření v řetězci dodávek energie;

38.  domnívá se, že energetická účinnost je nejúčinnějším způsobem, jak posílit průmyslové technologické inovace a z hospodářského hlediska účinným způsobem přispět k celkovému snížení emisí a zároveň podpořit tvorbu pracovních míst; vyzývá proto Komisi, aby podpořila úsilí členských států při prosazování energetické účinnosti přijetím stabilních dlouhodobých režimů pobídek s cílem podpořit technologie, které jsou nejúčinnější z hlediska nákladů a přínosů; domnívá se, že v zájmu dosažení cíle energetické účinnosti pro rok 2020 by měla být zajištěna odpovídající míra harmonizace evropských norem v oblasti energetické účinnosti;

39.   připomíná důležitost poskytování pobídek pro veřejné i soukromé investice, jejichž cílem je navrhování a rozvíjení technologií, které se dají snadno uplatnit i jinde pro zlepšení kvality úspor energie a energetické účinnosti;

40.  vyzývá Komisi, aby při prosazování energetické účinnosti zavedla specifická opatření s cílem řešit opačné pobídky, které vznikají mezi spotřebiteli a distributory energie;

41.  vyzývá Komisi, aby zavedla cíle na snížení spotřeby energie u budov EU do roku 2050;

42.   poukazuje na skutečnost, že EU a členské státy dosud dostatečně neinvestovaly do opatření na snížení emisí CO2 či zvýšení energetické účinnosti v oblasti stavebnictví a dopravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby na opatření ke zvýšení energetické účinnosti budov a centrálního vytápění a chlazení ve městech vyčlenily větší objem finančních prostředků, a to jak v souvislosti s přezkumem současného finančního výhledu, tak v rámci budoucích víceletých finančních rámců;

Energie z obnovitelných zdrojů

43.  vyzývá Komisi, aby vypracovala politiku pro zásobování biomasou s cílem podpořit její udržitelnou produkci a využívání; zdůrazňuje, že by měla obsahovat kritéria udržitelnosti pro různé druhy biomasy s přihlédnutím k profilu životního cyklu uhlíku z různých zdrojů, přičemž prioritou by bylo zajistit nejdříve vytvoření hodnoty ze surovin biomasy, nikoli jejich využití k energetickým účelům; trvá na tom, že splnění cíle EU v oblasti využívání biopaliv nesmí negativně ovlivňovat výrobu potravin a krmiv nebo vést ke ztrátě biologické rozmanitosti;

44.  vyzývá proto Komisi, aby ve věci nepřímých změn ve využití půdy (ILUC) zaujala širší přístup a na dvojstranné i mnohostranné úrovni podporovala vhodnou ochranu životního prostředí ve třetích zemích, v nichž dochází ke změnám ve využití půdy s cílem zohlednit emise skleníkových plynů vzniklé v důsledku změn modelů využívání půdy; toho by bylo možné dosáhnout tím, že by se u některých kategorií biopaliv dovážených ze třetích zemí zavedly další požadavky na udržitelnost;

45.   zdůrazňuje význam nových technologií při rozvoji obnovitelných energií a výrobě bioenergie a zdůrazňuje, že EU musí k dosažení svých cílů snížení emisí CO2 využít každou dostupnou inovaci;

46.   zdůrazňuje důležitou úlohu energie z obnovitelných zdrojů, včetně inovačního rozvoje v této oblasti, a naléhavou nutnost nalézt lepší řešení, pokud jde o její skladování, zvyšování energetické účinnosti a zajištění účinného přenosu energie, včetně odpovídajících infrastrukturních opatření; uznává významný pokrok v otázce rozvoje obnovitelných zdrojů energie, jehož členské státy dosáhly od okamžiku stanovení závazných cílů pro rok 2020; poukazuje na to, že je důležité v tomto přístupu pokračovat a stanovit další závazné cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie na rok 2030 a zároveň vzít v úvahu možnost a makroekonomický dopad tohoto postupu; poukazuje na to, že takový postup napomůže dosažení cílů na rok 2050, dodá průmyslu požadovanou investiční jistotu, podstatně sníží emise skleníkových plynů, vytvoří pracovní místa, podpoří energetickou nezávislost EU a posílí vedoucí postavení v oblasti technologií a průmyslových inovací; zdůrazňuje, že splnění cílů stanovených ve vnitrostátních akčních plánech pro oblast energie z obnovitelných zdrojů má zásadní význam pro dosažení obecných cílů EU na rok 2050; domnívá se, že Komise by měla přijmout opatření, pokud nebyly vnitrostátní cíle splněny;

47.   zdůrazňuje, že Komise musí zajistit, že přijetí těchto cílů neomezí pobídky pro investice do jiných forem nízkouhlíkové výroby energie;

48.  vyzývá Komisi, aby při zveřejnění požadované zprávy o pokroku všech členských států v rámci plnění legislativních požadavků v oblasti obnovitelné výroby energie do konce roku 2012 společně s posouzením, zda budou splněny cíle do roku 2020, předložila návrh programu kroků, které budou učiněny s cílem podpořit dodržování požadavků členskými státy, které v současnosti k jejich splnění nesměřují;

49.  připomíná, že bude nutné modernizovat a rozvinout elektrické sítě, zejména pro přenos obnovitelné energie vyráběné v oblastech s velkým potenciálem, jako je pobřežní větrná energie v regionu Severního moře a solární energie v jižní Evropě, a pro účely decentralizované výroby obnovitelné energie;

50.  zdůrazňuje, že zvýšení energetické účinnosti prostřednictvím například recyklace odpadu, lepšího nakládání s odpady a změny chování hraje při plnění strategických cílů EU v oblasti snižování emisí CO2 velmi důležitou roli;

51.  upozorňuje, že při současných znalostech a technikách již dnes mohou zemědělské podniky dosáhnout energetické soběstačnosti s možností zvýšit výnosnost a současně přinášet výhody životnímu prostředí prostřednictvím místní výroby bioenergie z organického odpadu;

52.  upozorňuje, že je třeba s ohledem na vyšší účinnost zdrojů povzbuzovat zemědělce k lepšímu využívání potenciálu bioplynu a vedlejších produktů bioplynu jako náhrady hnojiv;

53.  zdůrazňuje v této souvislosti význam zpracování hnoje, který poskytuje obnovitelnou energii a navíc snižuje zátěž životního prostředí a nahrazuje umělá hnojiva v podobě minerálních koncentrátů; v této souvislosti zdůrazňuje, že má-li být hnůj považován za zdroj energie, pak je nezbytné, aby byl zpracovaný hnůj uznán jako náhrada umělého hnojiva ve směrnici o dusičnanech;

54.  zdůrazňuje, že je nutné zlepšit energetickou soběstačnost zemědělských podniků prostřednictvím pobídek k výrobě obnovitelné energie pro vlastní potřebu, například s využitím větrných elektráren, solárních panelů a biofermentační technologie, čímž by se snížily náklady na výrobu a zvýšila by se hospodářská životaschopnost tím, že budou pro zemědělce představovat alternativní zdroj příjmů;

Výzkum

55.  vyzývá Komisi, aby zaručila, že program Horizont 2020 a evropská inovační partnerství v rámci Unie inovací budou upřednostňovat potřebu rozvíjet všechny druhy udržitelných nízkouhlíkových technologií s cílem posílit konkurenceschopnost EU, podpořit tvorbu zelených pracovních míst a napomáhat změně chování spotřebitelů;

56.   zdůrazňuje, že je naléhavě potřeba zvýšit úsilí v oblasti výzkumu a financování k vyvinutí a zavedení klimaticky účinných, méně energeticky náročných a méně znečišťujících zemědělských postupů a efektivnější výroby energie; konstatuje dále, že méně znečišťující a energeticky účinné alternativy již existují; považuje výzkum a vývoj v této oblasti za nezbytnou součást řádného plnění strategického plánu energetických technologií, což vyžaduje dodatečné investice; zdůrazňuje, že je v této souvislosti nezbytné zajistit, aby byly výsledky výzkumů na úrovni podniků převedeny do praxe; vítá návrh Komise vybudovat nový výzkumný rámec (Horizont 2020);

57.  vyzývá k tomu, aby rozpočtová podpora odpovídala požadavku na 50 miliard EUR z veřejných a soukromých zdrojů, které jsou potřebné k plné realizaci Evropského strategického plánu pro energetické technologie (dále jen „plán SET“);

58.  zdůrazňuje význam výzkumu a vývoje pro rozvoj technologií s nízkými emisemi, které budou energeticky účinné; vyzývá EU, aby hrála vedoucí úlohu při výzkumu technologií se sníženým účinkem na klima a zvýšenou energetickou účinností a aby rozvíjela úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery se zvláštním důrazem na čisté a udržitelné technologie, které budou na rok 2020 součástí plánu SET (stěžejní iniciativa EU v oblasti nízkouhlíkových technologií); zdůrazňuje, že musí být zvýšeny finanční prostředky na všechny typy výzkumu v oblasti energetiky v rámci programu Horizont 2020, zejména prostředky na obnovitelné zdroje energie; připomíná, že finanční prostředky vyčleňované v současnosti na oblast energetiky představují pouhých 0,5 % rozpočtu EU na období 2007–2013, což není v souladu s politickými prioritami EU;

Zachycování a ukládání uhlíku

59.  uznává, že má-li být dosaženo cílů týkajících se omezení emisí CO2 s co nejnižšími náklady, je důležité uplatňovat technologie zachycování a skladování CO2 (dále jen „CCS“), a uznává, že procedurální zpoždění, nedostatek finančních prostředků a nedostatečné odhodlání některých členských států pravděpodobně znemožní dosažení cíle Evropské rady, jímž je, aby v roce 2015 probíhalo až 12 demonstračních projektů CCS; vyzývá Komisi, aby zveřejnila akční plán o CCS; uznává, že CCS nebude možné uplatňovat za všech okolností ani do roku 2050 a že tyto technologie budou pravděpodobně využívány pouze u velkých zařízení a při omezování emisí z průmyslových procesů; vyzývá k podpoře průkopnických technologií v ostatních oblastech s cílem zvýšit energetickou účinnost, snížit spotřebu energie a nabídnout i jiná řešení, než jsou technologie CCS;

60.  vyzývá Komisi, aby navrhla přesun nevyužitých prostředků na projekty CCS v rámci plánu evropské hospodářské obnovy na alternativní demonstrační projekty CCS;

Plány přechodu v členských státech a v jednotlivých odvětvích

61.  konstatuje, že dohoda z Cancúnu stanoví, že všechny rozvinuté země vypracují nízkouhlíkové strategie;

62.  vítá vypracování nízkouhlíkových strategií ze strany některých členských států EU, avšak současně vyzývá všechny zbývající státy, aby tyto plány vypracovaly nejpozději do července 2013; zdůrazňuje, že pokud do konce roku 2012 nepřijmou všechny členské státy tento závazek, měla by Komise předložit legislativní návrhy ukládající jejich vypracování;

63.  vyzývá Komisi, aby zhodnotila přiměřenost těchto plánů s ohledem na příspěvek ke splnění cíle z Cancúnu udržet nárůst celosvětových průměrných teplot pod 2 °C ve srovnání s úrovní z předprůmyslové doby;

64.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že plány přechodu v členských státech a v jednotlivých odvětvích budou podrobeny nezávislému přezkumu s cílem posoudit, zda byl plně zohledněn potenciál využití nejlepších dostupných technologií a zda navrhované náklady odpovídají běžné praxi;

65.  očekává, že Komise při přípravě politických iniciativ plně zohlední plány přechodu a rovněž upozorní na případy, kdy průmyslová odvětví tyto akční plány nepřipravila;

66.  vyzývá příslušné průmyslové skupiny, aby vypracovaly plány přechodu pro jednotlivá odvětví, v nichž stanoví, jak lze nejlépe dosáhnout cílů EU na snížení emisí CO2, a to včetně potřebných úrovní investic a zdrojů financování;

67.  očekává, že Komise a členské státy podpoří odvětví, která vypracovala plány přechodu, při dalším rozvíjení iniciativ a partnerství vycházejících z těchto plánů s cílem rozvinout průlomové technologie, které umožní zbavit dotyčná energeticky náročná odvětví emisí uhlíku;

68.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala plán přechodu do roku 2050 a své předpovědi každých 3−5 let a aby do aktualizované verze svých plánů přechodu začlenila plány přechodu jednotlivých odvětví, regionální plány a plány přechodu členských států, přičemž zajistí, aby byly modely a metodologie využívané k tomuto účelu plně transparentní;

69.  zdůrazňuje, že k dosažení nízkouhlíkového hospodářství je nezbytné dosáhnout mnohem účinnějšího využívání zdrojů; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby vytvořily nebo posílily stávající strategie účinného využívání zdrojů a do roku 2013 je začlenily je do svých vnitrostátních politik růstu a tvorby pracovních míst;

Výroba energie

70.  připomíná, že světová poptávka po primární energii vzroste do roku 2035 o více než 30 %, což vyostří celosvětovou soutěž o zdroje energie;

71.  zastává názor, že členské státy by měly mít co nejvíce prostředků k dosažení nízkouhlíkové výroby energie (včetně obnovitelných zdrojů energie, jaderné energie, využívání technologie pro zachycování a skladování uhlíku a biomasy vyráběné udržitelným způsobem) a že žádný ze zdrojů by neměl být vyloučen z těchto možností, jejichž prostřednictvím je možné splnit tyto požadavky;

72.  vyzývá Komisi, aby byla obzvláště ostražitá, pokud jde o přesouvání zdrojů emisí při výrobě energie mimo EU ETS, a aby věnovala zvláštní pozornost členským státům, které mají vzájemné vazby se zeměmi mimo EU;

73.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost mechanismů, které umožňují řádné fungování trhu s elektřinou v nízkouhlíkovém hospodářství, a aby v případě potřeby předložila legislativní návrhy na lepší propojení přeshraničních trhů s elektřinou a návrhy dalších opatření s cílem docílit rovnováhy a dostupnosti kapacit výroby energie;

74.  vyzývá EU, aby se zavázala k úplnému odstranění emisí CO2 způsobených energetickým odvětvím do roku 2050;

75.  vyzývá členské státy a Komisi, aby investovaly více zdrojů do energetických infrastruktur nezbytných pro přechod na udržitelné hospodářství; zdůrazňuje, že Evropa by měla být průkopníkem při vyvíjení standardů a interoperabilních internetových technologií spojených s energetikou a v oblasti energeticky účinných informačních a komunikačních technologií, zejména pokud jde o inteligentní sítě, plné a včasné zavádění inteligentních systémů pro domácnost, jako jsou inteligentní měřiče vytvořené ve prospěch spotřebitele, a o modernizaci a rozvoj propojené evropské energetické supersítě a infrastruktur zkapalněného zemního plynu (dále jen „LNG“); s ohledem na meziregionální propojení zdůrazňuje potřebu zavést investiční plán založený mj. na balíčku opatření EU týkajících se energetické infrastruktury, a zaručit tak diverzifikaci dodávek energetických zdrojů; vyzývá Komisi, aby navrhla praktická řešení pro účinnou integraci velkého množství energie z obnovitelných zdrojů tím, že podpoří tržní pravidla, která umožní účinnou a transparentní mezinárodní výměnu energie; vyzývá proto k rychlé integraci a využívání přeshraničních trhů s elektřinou; uznává, že je naléhavě třeba mít dlouhodobou vizi vzhledem k tomu, že vybudování energetické infrastruktury s dlouhou životností vyžaduje mnohaleté období; vítá skutečnost, že se plánovaný nástroj pro propojení Evropy zaměřuje na energetickou infrastrukturu;

76.  upozorňuje na skutečnost, že stávající 20% cíl je založen na příspěvku jaderné energie do energetické skladby v řadě členských států; konstatuje, že světový energetický výhled z roku 2011 vypracovaný Mezinárodní energetickou agenturou (dále jen „IEA“) zahrnuje scénář vycházející z nižšího zapojení jaderné energie, podle kterého by bylo odhadované zvýšení celosvětových emisí CO2 pocházejících z energetiky ve střednědobém horizontu výrazně vyšší kvůli rozsáhlejšímu používání fosilních paliv; znovu opakuje, že rozhodnutí některých členských států odstavit některé ze stávajících jaderných reaktorů nesmí sloužit jako odůvodnění pro snížení úrovně ambicí v jejich současné politice v oblasti klimatu; poukazuje na skutečnost, že podle IEA by dosažení cíle 2 °C vyžadovalo rychlejší rozvoj a zavádění technologií CCS v elektrárnách spalujících uhlí a plyn; poukazuje však také na to, že technologie CCS jsou doposud v testovací a předobchodní fázi, a že je proto třeba zvážit také alternativní scénáře, jako jsou např. plány vycházející z vysokého podílu obnovitelných zdrojů energie a vysoké energetické účinnosti; vyzývá proto k posílení podpory poskytované rozvoji a zavádění průkopnických technologií s cílem posílit energetickou účinnost a oddělit hospodářský růst od spotřeby energie;

77.  je přesvědčen, že dosažení těchto cílů do roku 2050, aniž by tím byla dotčena skladba zdrojů energie jednotlivých členských států, by mohlo vést ke snížení spotřeby, zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energie a omezení výkyvů cen energie, přičemž by byly zajištěny spravedlivé a konkurenceschopné ceny energie pro spotřebitele i podniky a posílena konkurenceschopnost EU a růst zaměstnanosti;

Průmysl

78.  zdůrazňuje, že podpora „zelené ekonomiky“ ze strany EU by měla uznávat význam investic vynaložených stávajícími průmyslovými odvětvími s cílem výrazně posílit účinnost využívání zdrojů, snížit emise CO2 a dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 v oblasti tvorby zelených pracovních míst; připomíná, že zelenější hospodářství by mělo podporovat konkurenceschopnost a inovace ve všech odvětvích tím, že se zaměří na oblasti, kde jsou zlepšení z hospodářského hlediska úspornější a z hlediska životního prostředí účinnější;

79.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila možnosti inovativních finančních nástrojů pro investice do nízkouhlíkového hospodářství;

80.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly vytváření inovativních uskupení (tzv. clusterů) za účelem rozvíjení regionálních a celostátních řešení;

Doprava

81.  podporuje požadavek plánu Komise na vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru s cílem omezit do roku 2050 emise skleníkových plynů z dopravy v EU o 60 % v porovnání s úrovní v roce 1990; vyzývá dále Komisi, aby předložila průběžné cíle na snížení emisí v tomto odvětví s cílem zajistit, aby byla již v rané fázi přijímána dostatečná opatření;

82.  vítá pokrok, jehož od roku 2007 dosáhli výrobci vozidel při snižování emisí CO2 způsobených osobními automobily, a zdůrazňuje, že je důležité dále urychlit zvyšování účinnosti paliv; je přesvědčen, že při přípravě nadcházejícího přezkumu by Komise měla navrhnout způsob, jak zaručit, aby průměrné emise CO2 nových automobilů splnily přijatý cíl pro rok 2020, tj. nejvýše 95 g/km, a nepřekročily cíl pro rok 2025, tedy 70 kg/km; vyzývá Komisi, aby posílila dialog a spolupráci s Mezinárodní námořní organizací (dále jen „IMO“) s cílem zajistit začlenění odvětví námořní dopravy do závazků na snížení CO2;

83.  připomíná, že směrnice 2009/29/ES Komisi ukládá vyhodnotit pokrok IMO v oblasti emisí z lodní dopravy k 31. prosinci 2011; vyzývá Komisi, aby do svého plánu začlenila lodní dopravu a – nebude-li dosaženo mezinárodní dohody o snížení emisí způsobených lodní dopravou – navrhla odpovídající právní předpis, jenž zajistí, aby byly tyto emise začleněny do závazku Společenství v oblasti snižování emisí, přičemž bude navržen tak, aby vstoupil v platnost v roce 2013;

84.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na zlepšení účinnosti paliv těžkých nákladních vozidel a aby ve svém přezkumu právních předpisů o emisích z lehkých užitkových vozidel v roce 2013 více zohlednila potřebu zlepšit účinnost paliv s cílem snížit náklady pro podniky, které vznikly v důsledku rostoucích cen paliv;

85.  vyzývá Komisi, aby nakupujícím všech typů osobních i nákladních vozidel umožnila získávání přesnějších údajů o palivové účinnosti těchto vozidel a aby předložila dlouho odkládaný návrh revize směrnice o označování, který by zahrnoval všechny formy obchodní propagace;

86.  vyzývá Komisi, aby přijala okamžitá opatření s cílem zajistit, že používané zkušební cykly pro hodnocení emisí nových vozidel budou přesně odrážet skutečnou situaci při používání těchto vozidel v běžných podmínkách provozu;

87.  uznává úsilí některých členských států na vytvoření infrastruktury dobíjecích/doplňovacích stanic s cílem podpořit používání elektrických automobilů a vozidel s mimořádně nízkými emisemi uhlíku a vyzývá Komisi, aby předložila návrhy stanovující minimální požadavky pro každý členský stát s cílem vytvořit celoevropskou síť;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na snižování emisí znečišťujících látek způsobených dopravou považovaly za svou prioritu investice do rozvoje celoevropské inteligentní energetické sítě, která dokáže využívat energii vytvořenou na místní a regionální úrovni, včetně energie z obnovitelných zdrojů, a pomáhá rozvíjet nezbytnou infrastrukturu pro využívání elektrických vozidel;

89.  domnívá se, že je zapotřebí kulturního posunu k udržitelnějším druhům dopravy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podporovaly nové způsoby investování s cílem usnadnit přechod na dopravu šetrnější k životnímu prostředí a omezit potřebu dopravy, mimo jiné pomocí uplatňování informačních technologií a prostřednictvím územního plánování;

90.  zdůrazňuje, že jednou z klíčových výzev v rámci podpory úspor energie a energetické účinnosti je internalizace externích nákladů na dopravu do cen dopravy, které by měly být také navýšeny o prvek zohledňující úroveň znečištění, a že posílení účinnosti těchto opatření povede k volbě dopravy šetrné k životnímu prostředí;

91.  vyzývá k zajištění konzistentnosti plánovaných nových investic do dopravní infrastruktury s prioritami plánu, protože u 1,5 bilionu EUR, které požaduje Evropská komise na období 2010–2030, hrozí nebezpečí, že nebudou dostatečně vázány na nízkouhlíkové priority; zdůrazňuje tudíž, že je nezbytné, aby rozpočtové prostředky EU určené na infrastrukturu lépe zohledňovaly ochranu životního prostředí, zejména pokud se jedná o strukturální fondy a Fond soudržnosti;

92.  vítá navrhované nové obecné pokyny pro transevropské dopravní sítě a význam, který připisují rozvoji železničních koridorů pro osobní i nákladní dopravu; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila strategii využívání alternativních paliv a nových technologií v dopravě; vybízí členské státy, aby naléhavě provedly opatření jednotného evropského nebe, a zlepšily tím účinnost provozu letadel a řízení letového provozu;

93.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně provedly právní předpisy o letectví v rámci systému ETS;

Zemědělství

94.  vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření s cílem snížit emise skleníkových plynů, podpořit účinnější využívání zemědělské půdy a snížit spotřebu hnojiv, pro jejichž výrobu se používají fosilní paliva, se zvláštním ohledem na úlohu zemědělství při produkci potravin (spíše než paliva); domnívá se dále, že menší zemědělské statky mohou v této oblasti potřebovat odborná školení a technickou pomoc; vyzývá také Komisi, aby posílila výzkum zaměřený na fungování různých typů zemědělství a na účinné ekologické postupy v zemědělství, přičemž je třeba řádně zohlednit klimatické podmínky, jež v dané oblasti panují;

95.  je přesvědčen, že díky svému zvláštnímu postavení může zemědělství zásadně přispět k vyřešení problému změny klimatu a vytváření nových pracovních míst prostřednictvím zeleného růstu; konstatuje, že snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství je všestranně výhodné, protože dlouhodobě posiluje životaschopnost zemědělství z hospodářského i agronomického hlediska; žádá, aby součástí SZP byly cíle v oblasti využívání udržitelné energie;

96.   zdůrazňuje, že se od SZP po roce 2013 očekává, že výše uvedený přínos zvýší; uznává, že zemědělství již podstatně snížilo své emise díky zvýšení efektivity výroby; konstatuje však, že v dlouhodobém výhledu je potenciál zemědělství z hlediska snižování emisí významný (odvětví zemědělství bude moci do roku 2050 snížit emise jiných látek než CO2 o 42 až 49 % v porovnání s jejich úrovní v roce 1990), ale v porovnání s ostatními odvětvími jej lze považovat spíše za omezený; zdůrazňuje, že všechny země, které patří mezi hlavní emitenty, musí náležitě přispívat;

97.  prosazuje, aby ekologická složka SZP fungovala jako celounijní režim pobídek zaměřený na posílení účinnosti živin, energetické účinnosti a klimatické účinnosti tím, že se zaměří zejména na rozvoj ukládání uhlíku do půdy, další snižování emisí skleníkových plynů a zlepšení hospodaření s živinami, cílem tohoto režimu by bylo podpořit konkurenceschopnost zemědělských podniků a dlouhodobé zajištění dostatku potravin díky zvýšení efektivity při využívání omezených přírodních zdrojů;

98.  požaduje, aby byla v rámci SZP zavedena nezbytná opatření, zejména financování výzkumu, podpora vzdělávání, podpora investic a další iniciativy založené na pobídkách, jež by podpořila a umožnila využití zbytků v zemědělství a lesnictví k výrobě udržitelné energie;

99.  připomíná, že zdokonalené zemědělské a lesnické postupy by měly zvýšit schopnost tohoto odvětví uchovávat a vázat CO2 v půdě a v lesích; zdůrazňuje zároveň, že většinu vlastníků lesa představují zemědělci; zdůrazňuje dále, že cílem EU je zabránit odlesňování, k němuž dochází na celém světě, zejména v rozvojových zemích, a nejpozději do roku 2030 zastavit celosvětový úbytek zalesněné plochy;

100.  zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet vhodná opatření a/nebo mechanismy umožňující skutečné finanční uznání úlohy, kterou zemědělství a lesnictví hrají z hlediska zadržování uhlíku;

101.  zdůrazňuje, že udržitelné využívání lesů přispívá ke snížení emisí CO2, a že je tudíž nezbytné přijmout v rámci druhého pilíře zemědělské politiky opatření, díky nimž bude možné spravovat lesy i v náročných lokalitách;

102.  zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost zalesňování, neboť se jedná o jediný prostředek přirozeného zvětšení úložiště uhlíku a zdroj dřeva pro bioenergii;

103.  vyzývá k přijetí strategie pro využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví v EU (označované jako „LULUCF“), které by zajišťovaly trvalost a ekologickou vyváženost příspěvku tohoto odvětví k omezení emisí; vyzývá členské státy, aby s ohledem na zásadu subsidiarity rozvíjely své národní programy, aby mohl být plně využit potenciál, který jejich odvětví LULUCF mají v oblasti zmírňování změny klimatu, neboť tím lze získat cenné zkušenosti; zdůrazňuje, že je třeba investovat do vědeckého výzkumu týkajícího se možností LULUCF z hlediska ukládání uhlíku a emisí pocházejících z činností LULUCF;

104.  je přesvědčen, že dlouhodobé konkurenceschopnosti lze dosáhnout jedině prostřednictvím zdravých, biologicky rozmanitých zemědělských ekosystémů, které jsou odolné vůči změně klimatu, a náležité ochrany omezených a vyčerpatelných přírodních zdrojů, jako je půda, voda a krajina;

105.  zdůrazňuje, že pro dosažení nízkouhlíkového hospodářství je klíčová ochrana, oceňování a obnova biologické rozmanitosti a služeb ekosystémů;

106.  zdůrazňuje, že by Komise měla klást důraz na systematické zohledňování změny klimatu ve všech politikách, aby byla zajištěna soudržnost mezi politikami v oblastech, jako je průmysl, výzkum, energetika, biologická rozmanitost, obchod, rozvoj, zemědělství, inovace, doprava, dobré životní podmínky zvířat, a strategií Evropa 2020; je přesvědčen, že kvalitní strategické řízení potenciálu odvětví zemědělství je tím správným krokem, aby se Evropa stala konkurenceschopným aktérem v rámci budoucího světového nízkouhlíkového hospodářství;

107.   zdůrazňuje, že řetězec potravin by měl být kratší a transparentnější a měl by povzbuzovat spotřebu lokálně produkovaných potravin, včetně podpory místních a regionálních trhů, s cílem omezit emise zemědělské produkce spojené s dopravou; zdůrazňuje, že přemístění evropské mnohostranné produkce a zpracování do zemí, které nejsou členy EU, by mělo negativní dopad na evropskou přidanou hodnotu a na cíle v oblasti klimatu;

108.  je přesvědčen, že lepší řízení krmení skotu zahrnující bílkovinné plodiny pěstované za použití rotace plodin a zvyšování rozmanitosti bílkovinných plodin ve skladbě stálých pastvin s cílem vypěstovat více krmiva pro zvířata na místě by snížilo závislost na dovozu krmiv způsobujícím značné emise CO2; je přesvědčen, že by se tím také snížily náklady zemědělců na krmiva a vedlo by to k lepšímu hospodaření s půdou zvyšováním její schopnosti zadržovat vodu a také ke snížení náchylnosti vůči škůdcům;

Financování

109.  podporuje návrhy předložené Komisí s ohledem na to, aby víceletý finanční rámec 2014–2020 (dále jen „VFR“) vyčleňoval finanční zdroje určené k posílení investic a podpoře rozvoje a zavádění nízkouhlíkových technologií; souhlasí se záměrem systematicky zohledňovat financování spojené s otázkou klimatu v celém VFR a vyčlenit 20 % prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen „EFRR“) na obnovitelné energie a na investice do energetické účinnosti, přičemž zdůrazňuje, že je nezbytné, aby bylo uplatňování těchto prostředků účinně monitorováno; doporučuje, aby Komise zajistila, že tyto prostředky budou využity zejména k pomoci členským státům, které mají vysoký potenciál snížit emise pod stávající cíle, ale nemají dostatečné kapacity pro potřebné investice;

110.  poukazuje na to, že je třeba zohlednit současnou finanční a hospodářskou krizi při vypracovávání politik, jejichž cílem je zajistit a podpořit vstupní investice, které přispějí ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, aby se tak v dlouhodobém horizontu snížily náklady na energii a zvýšila energetická účinnost v oblastech, jako jsou dodávky energie a doprava;

111.  připomíná, že dlouhodobé ekonomické náklady vzniklé v důsledku nečinnosti v boji proti změně klimatu vysoce přesahují krátkodobé náklady spojené s přijetím výrazných a rozhodných aktuálních opatření;

112.  doufá, že budou urychleně stanoveny konkrétní a měřitelné cíle pro každé odvětví, neboť je třeba podporovat soukromé investory, budovat mezi nimi důvěru a spolupráci a prosazovat lepší využívání evropských fondů; zdůrazňuje, že obnovitelná energie, inovace a rozvoj průlomových technologií mohou přispívat k boji proti změně klimatu a současně pomáhají přesvědčit partnery EU po celém světě, že snížení emisí je proveditelné, aniž by přitom došlo k poklesu konkurenceschopnosti a k ohrožení tvorby pracovních míst; považuje za zásadní, aby EU a její členské státy byly příkladem při zavádění systému investování do nových energeticky účinných nízkouhlíkových technologií; požaduje, aby byly za účelem dosažení plánovaných cílů posíleny stávající systémy financování, aby byly urychleně zahájeny diskuse o finančních nástrojích, které je třeba použít, a aby byly usnadněny lepší synergie mezi vnitrostátními a evropskými systémy financování; je přesvědčen, že systémy financování z více zdrojů mohou být účinným nástrojem; zdůrazňuje klíčovou úlohu financování ze zdrojů regionální politiky a politiky soudržnosti jakožto hlavního nástroje spolufinancování regionálních opatření pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství; je přesvědčen, že na plnění cílů plánu do roku 2050 by měla být přidělena významná poměrná část finančních prostředků na programové období 2014–2020;

113.  konstatuje, že pokud nebude ve třetím obchodovacím období upraven příslušný strop, nepřinesou v důsledku nízkých cen uhlíku dražby v rámci obchodování s emisními povolenkami tolik prostředků na investice do klimatu, kolik se předpokládalo; připomíná, že nejméně 50 % výtěžku z dražeb musí být investováno do opatření v oblasti změny klimatu jak v EU, tak v rozvojových zemích, a naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně sledovala nakládání s těmito prostředky ze strany členských států a každoročně informovala Parlament o svých zjištěních; vyzývá členské státy, aby účinně využívaly výtěžky z dražeb na podporu výzkumu a vývoje a inovací s cílem dosáhnout dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů;

114.  vyzývá Komisi, aby od roku 2013 shromažďovala informace související s využíváním prostředků získaných z dražeb povolenek ETS a aby každoročně zveřejňovala zprávu obsahující srovnání toho, do jaké míry jednotlivé členské státy využívají tyto prostředky na podporu rozvoje nízkouhlíkových technologií a dalších prostředků na omezení emisí skleníkových plynů;

115.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh požadující, aby členské státy poskytly část prostředků získaných prostřednictvím dražeb na dodatečné financování EU určené na podporu inovací prostřednictvím plánu SET nebo rovnocenných iniciativ;

116.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala a zvážila možnost nalézt dodatečné a inovativní zdroje financování, včetně možného využití fondů pro regionální rozvoj, s cílem s cílem dále podporovat rozvoj a zavádění nízkouhlíkových technologií;

117.  zdůrazňuje naléhavou potřebu vyřešit v rámci plánu problém dotací, které jsou škodlivé pro životní prostředí; vyzývá ke koordinovanému postupu zaměřenému na odhalení a postupné zrušení všech dotací škodlivých pro životní prostředí do roku 2020 s cílem podpořit konsolidaci rozpočtu a přechod k udržitelnému hospodářství; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2013 zveřejnila sdělení, v němž uvede veškeré způsoby, kterými se rozpočet EU využívá ke zdůvodnění finanční podpory – poskytované přímo nebo prostřednictvím členských států – činností, které jsou v rozporu s cíli plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství;

118.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasazovaly o rychlejší plnění dohody G-20 o odstraňování dotací na fosilní paliva; zdůrazňuje, že aby provádění mělo požadovaný dopad, musí být mezinárodně koordinované;

Dodatečná opatření

119.  vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 předložila ctižádostivé návrhy na snížení emisí metanu, uhlíkových částic a fluorovaných plynů;

120.  připomíná, že dřevo má potenciál nahradit většinu materiálů, které jsou velmi náročné na uhlík, např. ve stavebnictví, a vyzývá ke stanovení jednoznačné hierarchie využívání udržitelně těženého dřeva s cílem zajistit soudržnost s cíli v oblasti klimatu stejně jako s cíli v oblasti účinnosti zdrojů; je přesvědčen, že udržitelnou bioenergii lze získávat z odpadů, některých zbytků a vedlejších produktů průmyslové výroby za předpokladu, že budou přijaty dostatečné bezpečnostní záruky zabraňující ztrátě uhlíku uloženého v půdě a snížení biologické rozmanitosti, jakož i vzniku nepřímých emisí v důsledku nahrazení jiných využití téhož materiálu;

121.  připomíná, že stavebnictví zanechává značnou ekologickou stopu, protože spotřebovává značné množství neobnovitelných přírodních zdrojů a energie a způsobuje značné emise oxidu uhličitého; připomíná, že použití obnovitelných stavebních materiálů omezuje spotřebu přírodních zdrojů a poškozování životního prostředí; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby lépe zohledňovala povahu a energetickou účinnost stavebních materiálů spojených s nízkými emisemi během celého životního cyklu a aby podporovala užívání ekologicky udržitelných, obnovitelných a nízkoemisních materiálů, jako např. dřeva, ve stavebnictví; připomíná, že dřevo během růstu váže uhlík, takže se jedná o uhlíkově neutrální materiál;

o
o   o

122.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.