Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (COM(2011)0539),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky (COM(2011)0540), který předložila Komise,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 24. listopadu 2011 o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci – „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 nazvané „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“(1),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0168/2012),

A.  vzhledem k tomu, že současné společné globální problémy spojené energetikou a uskutečňování ambiciózních cílů EU v oblasti energie a změny klimatu vyžadují ze strany Evropské unie jednotná, účinná a spravedlivá opatření na mezinárodní scéně, především pak posílení vnějšího rozměru její energetické politiky a zaujetí jednotného postoje s cílem zvýšit diverzifikaci energetických zdrojů a tras, posílit bezpečnost dodávek a podporovat udržitelnou výrobu a spotřebu;

B.  vzhledem k současným trendům, na jejichž základě se očekává, že světová populace dosáhne roku 2050 počtu 9 miliard osob, celosvětová poptávka po energii vzroste do roku 2030 o 40 % – převážně v zemích, které nejsou členy OECD – a zintenzívní se celosvětové soupeření o zdroje fosilních paliv ze strany rozvíjejících se ekonomik;

C.  vzhledem k tomu, že závislost EU na dovozu energie se v průběhu příštích deseti let bude kvůli vyčerpání vnitřních zdrojů fosilních paliv pravděpodobně zvyšovat, a to navzdory zvyšujícímu se množství vstupů z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a výzkumu v oblasti energetických technologií;

D.  vzhledem k tomu, že energetická účinnost je klíčová pro snížení závislosti EU na zahraniční energii a pro zvýšení její geopolitické nezávislosti a energetické bezpečnosti, neboť EU vynakládá na dovoz energie více než 400 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že splnění cíle dosáhnout alespoň 20% úspor energie nejen zvýší naši energetickou bezpečnost, ale také sníží o minimálně 50 miliard EUR ročně převod bohatství z ekonomik EU do zemí produkujících energii;

E.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby EU upřednostnila zajištění a rozvíjení vnitřních fosilních zdrojů energie, zejména velkých zásob nedávno objevených ve Středozemním moři, čímž by se mohla snížit závislost Evropy na dovozech energie; vzhledem k tomu, že existují významné příležitosti pro rozvoj a využívání zdrojů fosilních paliv společně se zeměmi sousedícími s EU;

F.  vzhledem k tomu, že EU je jakožto digitální hospodářství a společnost dnes více než kdy v minulosti závislejší na nepřetržitých a spolehlivých dodávkách elektřiny;

G.  vzhledem k tomu, že EU je již nyní předním dovozcem fosilních paliv a že její závislost na dovozu a zranitelnost vůči vnějším dodavatelům a tranzitním zemím roste; vzhledem k tomu, že na druhé straně poskytuje tato skutečnost EU jakožto přednímu odběrateli na globálních trzích s energií značný vliv;

H.  vzhledem k tomu, že rostoucí počet obyvatel a zvyšující se životní úroveň by do roku 2030 mohly zvýšit celosvětovou poptávku po energii až o 40 %; vzhledem k tomu, že si vysoká a stále rostoucí míra závislosti EU na dovozu žádá politiky, které tento možný vývoj zohledňují a řeší;

I.  vzhledem k tomu, že společná vnější energetická politika založená na solidaritě, diverzifikaci a strategické spolupráci – a to i se zeměmi, které jsou významnými spotřebiteli energie – a rovněž na podpoře vlastních obnovitelných zdrojů energie, by vytvořila součinnosti, které by napomohly k zajištění bezpečnosti dodávek pro Evropskou unii a zvýšení akceschopnosti EU v záležitostech zahraniční politiky a její důvěryhodnosti jakožto celosvětového aktéra, a to i v oblasti změny klimatu;

J.  vzhledem k tomu, že podniky z třetích zemí těží z otevření trhu s energií v EU, avšak vzhledem k tomu, že neprůhledné obchodování a agresivní snahy netransparentních zahraničních subjektů o ovládnutí trhu s energií v EU představují hrozbu, která vyžaduje důsledné uplatňování pravidel EU týkajících se hospodářské soutěže a dalších příslušných právních předpisů, má-li být zajištěno řádné fungování vnitřního trhu s diverzifikovanými dodávkami energie a má-li se v budoucnu předejít přerušení dodávek ropy a plynu a s ním spojeným krizím;

K.  vzhledem k tomu, že členské státy jsou stále propojenější, a vzhledem k tomu, že snahy zabezpečit dodávky výhradně na vnitrostátní úrovni se proto ukázaly jako nedostatečné a neschopné zaručit dlouhodobý zájem všech členských států;

L.  vzhledem k tomu, že EU sice uznala nutnost rozvíjet energetickou infrastrukturu, avšak nezbytné investiční prostředky stále scházejí;

M.  vzhledem k tomu, že pouze plně integrovaný evropský trh s energií, jehož fungování by se zakládalo na zásadě solidarity, může být dostatečným řešením problémů v oblasti zabezpečení dodávek energie plynoucích z rozdílů ve složení dovozů energie a v podílu na těchto dovozech v jednotlivých členských státech;

N.  vzhledem k tomu, že zcela zásadní význam má zajištění konzistentnosti a soudržnosti vnějších vztahů EU s klíčovými dodavateli, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi, a vzhledem k tomu, že zásadní roli při jednáních s velkými dodavateli energie ve třetích zemích hraje strategická a politická koordinace mezi členskými státy;

O.  vzhledem k tomu, že vztahy v oblasti energetiky vyžadují předvídatelnost, stabilitu a dlouhodobé investice;

P.  vzhledem k tomu, že obtížným úkolem energetické bezpečnosti je zmenšit nejistotu, která vyvolává napětí mezi zeměmi, a snížit neúčinnost trhu, která klade odpor tomu, aby měli z obchodu prospěch dodavatelé i spotřebitelé;

Q.  vzhledem k tomu, že se v Arktické oblasti nachází podle průměrného odhadu třetina množství dosud neobjevených světových zásob zemního plynu a 13 % neobjevených zdrojů ropy;

Vnitřní trh s energií – lepší koordinace na úrovni EU

1.  zdůrazňuje nutnost zajištění plného rozvíjení přeshraniční energetické infrastruktury v Unii; zdůrazňuje nutnost úzké koordinace mezi politikami členských států a nezbytnost společných opatření a solidarity v oblasti vnější energetické politiky a energetické bezpečnosti a uznává význam transparentnosti a úplného uskutečnění vnitřního trhu s energií, v souladu s dlouhodobými cíli EU v oblasti energetiky a změny klimatu;

2.  domnívá se, že energetická politika musí tvořit integrovanou a významnou součást společné zahraniční politiky a měla by být vypracována a prováděna v součinnosti s ostatními politikami, které mají vnější rozměr;

3.  zdůrazňuje, že s ohledem na nynější hospodářské podmínky i na cíl dosažení skutečně jednotného trhu s energií v EU by měla EU upřednostňovat investice do energetické infrastruktury, které umožní postupný nárůst kapacit při mezních investičních nákladech, což by umožnilo jednotnému trhu EU mít prospěch z výhod optimálního využívání energetické infrastruktury a současně nákladově efektivním způsobem zajišťovat a podporovat zabezpečení dodávek, konkurenceschopnost a udržitelnost;

4.  opakuje požadavek Parlamentu, aby byly připraveny plány na evropské Energetické společenství, včetně intenzivní spolupráce na energetických sítích a evropského financování nových energetických technologií, aby bylo překonáno roztříštění evropské energetické politiky a aby Unie v rámci svých mezinárodních vztahů souvisejících s energií hovořila silným hlasem;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh na zřízení energetické observatoře, jež bude mít za cíl zlepšit informace o trzích s dováženou energií a prohloubit analýzu vývozních trhů;

6.  domnívá se, že plně fungující, propojený a integrovaný evropský vnitřní trh s energií může značně zvýšit bezpečnost dodávek dokonce i v krátkodobém výhledu a že je základním stavebním kamenem pro úspěšnou evropskou vnější energetickou politiku; také se domnívá, že je pro proces vytváření vnitřního trhu s energií klíčový evropský regulační rámec v oblasti energetiky, jenž by měl být v partnerských zemích podporován zvyšováním informovanosti o jeho účelu, výhodách a přínosech; celkovým cílem je zajistit, aby vnější energetická politika EU a dvoustranné dohody členských států byly v naprostém souladu s právními předpisy EU;

7.  zdůrazňuje, že Komise a ESVČ musí zajistit, aby všechny mnohostranné a dvoustranné smlouvy EU, zejména smlouvy o partnerství a spolupráci, plně odpovídaly pravidlům vnitřního trhu EU; zdůrazňuje, že takovéto smlouvy by měly zaručovat vzájemnost, rovné podmínky a transparentnost, s cílem vytvořit bezpečné právní prostředí pro investory EU v zemích dodávajících energii a v tranzitních zemích;

8.  vyzývá EU a členské státy, aby zajistily propojený vnitřní trh s energiemi, který dokáže odolat vnějšímu tlaku a pokusům o využití dodávek energie a cen jako nástroje nátlaku v zahraniční politice; zdůrazňuje proto, že je třeba zvýšit zdroje pro projekty, které propojují trhy s energií EU a dokončit do konce roku 2015 evropské infrastrukturní sítě pro plyn a elektřinu, zejména plán připojení Pobaltí, jak je stanoveno ve třetím energetickém balíčku EU;

9.  zdůrazňuje, že řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje, aby se dodávky energie do Unie, jakmile se ocitnou na jejím území, zcela řídily pravidly vnitřního trhu s energií; zdůrazňuje proto, že EU by měla usilovat o sbližování regulačního rámce se sousedními zeměmi, které chtějí přijmout pravidla vnitřního trhu s energií EU; zdůrazňuje v tomto ohledu význam a úlohu Energetického společenství;

10.  vyzývá Komisi, aby podporovala zavedení komplexního systému EU pro indexaci cen zemního plynu založeného na tržních cenách zemního plynu, aby mohly všechny společnosti v EU obchodující se zemním plynem obchodovat s jeho vnějšími dodavateli spravedlivějším a předvídatelnějším způsobem nezávisle na cenách ropy a aby byla na vnitřním trhu EU se zemním plynem dále posilována hospodářská soutěž;

11.  upozorňuje, že síla, která bude pramenit z integrace vnitřního trhu s energií a infrastruktury, by měla být plně využita spojením prostředků, odborných znalostí a schopností členských států a EU; vyzývá proto ke zvýšení transparentnosti a většímu zapojení EU do vyjednávání o dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi, neboť tyto dohody by rovněž mohly mít vliv na fungování vnitřního trhu s energií v EU; podporuje Komisi v jejím směřování k větší transparentnosti a sdílení informací mezi členskými státy a vyzývá k většímu využívání svávajících opatření v oblasti hospodářské soutěže, aby bylo zajištěno, že právo EU nebude obcházeno;

12.  zdůrazňuje další odpovědnosti Parlamentu v oblasti energie plynoucí z článku 194 SFEU a trvá na tom, že je třeba Parlament odpovídajícím způsobem zapojovat do všech informačních a konzultačních procesů souvisejících s vnější energetickou politikou; zdůrazňuje v tomto ohledu, že Parlament by měl být zapojen do sdílení údajů o společných akcích, programech a projektech uskutečňovaných EU, jejími finančními institucemi nebo jinými subjekty EU;

13.  vítá přistoupení Moldavské republiky a Ukrajiny k Energetickému společenství a rovněž status pozorovatele Arménie a Gruzie, což přispěje k posílení regionální spolupráce v energetické oblasti díky lepšímu regulačnímu rámci pro budoucí partnerství mezi EU a těmito partnerskými zeměmi;

14.  znovu vyzývá, aby se mezinárodní energetické projekty řídily transparentními mezivládními dohodami na úrovni členských států nebo na úrovni Unie; zdůrazňuje, že zakládání energetických projektů výhradně na obchodních dohodách je riskantní z hlediska ochrany investorů i z hlediska úplného dodržování mezinárodních tržních pravidel;

15.  vyzývá, aby byla v souladu se strategickými rozhodnutími o spolupráci v oblasti energetické politiky s partnery mimo EU vytvářena větší součinnost mezi obchodní politikou a energetickou politikou EU, mimo jiné v souladu se strategií „Energie 2020“ a se sdělením Komise o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci;

16.  zdůrazňuje, že posílení vnějšího rozměru energetické politiky EU má klíčovou úlohu jak pro zvýšení energetické bezpečnosti EU, tak pro zlepšení obchodních vztahů EU s třetími zeměmi; zdůrazňuje, že je nutné vytvořit stabilní rámec pro spolupráci s našimi strategickými obchodními partnery v oblasti energie a surovin, jenž bude ve všech ohledech v souladu s nařízeními upravujícími vnitřní trh s energiemi;

17.  domnívá se, že zlepšení koordinace mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí by mělo členským státům umožnit plně využívat politického a hospodářského vlivu Unie; vítá v této souvislosti návrh rozhodnutí, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, který předložila Komise; zdůrazňuje přidanou hodnotu stanoviska Komise a její pomoc v průběhu vyjednávání, potřebnou pro zajištění slučitelnosti mezivládních dohod s právními předpisy, jimiž se řídí vnitřní trh s energiemi, a souladu s dlouhodobými cíli EU v oblasti energetiky a změny klimatu;

18.  zdůrazňuje, že vytvoření mechanismu výměny informací o mezivládních dohodách týkajících se energetické politiky mezi členskými státy EU a třetími zeměmi by významně zvýšilo transparentnost politik, koordinaci a účinnost v EU jako celku;

19.  vyzývá k užší spolupráci mezi Radou, Komisí a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), aby mohly v otázkách týkajících se společné zahraniční politiky v oblasti energie vystupovat a jednat společně; zdůrazňuje potřebu vytvořit v rámci ESVČ oddělení pro energetickou politiku a přímo zapojit delegace EU do vedení diplomatických jednání o energii;

20.  podporuje využívání nástrojů, jako je mechanismus včasného varování, ve spolupráci s dodavateli energie a tranzitními zeměmi; je přesvědčen, že v kontextu rostoucí soutěže o zdroje a existujících monopolů producentů je nezbytná další podpora myšlenky společného nákupu energetických surovin ze strany členských států;

21.  vyzývá členské státy a Komisi, aby určily překážky obchodu a investic v energetické oblasti ve vztahu ke třetím zemím a aby v případě potřeby přijaly opatření k jejich odstranění, a to dvoustranně i prostřednictvím Světové obchodní organizace;

22.  podporuje návrh Rady analyzovat fungování Smlouvy o Energetickém společenství a vypracovat plán na urychlení modernizace energetických odvětví; vyzývá, aby byl kladen větší důraz na uskutečňování reforem a zavádění technologií, např. inteligentních rozvodných sítí, v zájmu podpory integrace obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti; proto podporuje myšlenku dát nový impuls Smlouvě o energetické chartě a navrhuje zřídit pro tento účel strategická partnerství; opakuje, že musí být vytvořen sociální rozměr této smlouvy, aby bylo možné účinně řešit problémy typu energetické chudoby a korupce;

23.  vyzývá Komisi, aby ve snaze lépe využívat potenciál energetické charty vyzdvihla význam Konference energetické charty a potřebnost její podpory, především v klíčových oblastech, kam patří obchod, tranzit, investice a urovnávání sporů, mimo jiné rozšířením Smlouvy o energetické chartě na státy, které ji ještě nepodepsaly nebo neratifikovaly;

24.  domnívá se, že každý členský stát by měl zveřejňovat a sdělovat Eurostatu svou průměrnou dvoustrannou dovozní cenu zemního plynu, a to alespoň čtvrtletně a se zpožděním nepřesahujícím dvě čtvrtletí;

25.  domnívá se, že uplatňování jednotné a konzistentní vnější energetické politiky EU vyžaduje pravidelnou koordinaci mezi členskými státy a Komisí; vyzývá Komisi, aby pořádala pravidelné výměny informací s členskými státy – zejména prostřednictvím strategické skupiny pro mezinárodní spolupráci v oblasti energetiky – o prioritách a činnostech v rámci vnější strategie EU a členských států v oblasti energetiky na politické i odborné úrovni; požaduje zapojení nezávislých energetických regulačních subjektů do strategické skupiny pro mezinárodní spolupráci v oblasti energetiky, neboť mají v oblasti fungování přeshraničních trhů s elektřinou a plynem zkušenosti a hluboké znalosti;

26.  domnívá se, že by bylo možné zvýšit účinnost opatření navržených Komisí, kdyby jim byla dána priorita, kdyby byly zavedeny časové rámce a akční plány a kdyby byl uváděn dosažený pokrok a lhůty;

27.  domnívá se, že zajištění soudržnosti mezi horizontálními cíli stanovenými v Lisabonské smlouvě je stěžejním úkolem vnější energetické politiky EU; žádá, aby byl Parlament o prioritních projektech EU včas informován;

28.  vyzývá členské státy, aby neuzavíraly smlouvy o dodávkách energie nebo energetických technologií s třetími zeměmi, které poškozují zájmy jiného členského státu Unie;

29.  zastává názor, že by se v rámci formálních i neformálních schůzek ministrů energetiky v Radě měly konat pravidelné diskuse o problémech, kterým čelí vnější energetická politika EU, jichž by se účastnil vysoký představitel a komisař pro energetiku a jejich příslušné útvary; na těchto schůzkách by se měl rovněž koordinovat společný evropský postoj před schůzkami na vysoké úrovni v mezinárodních organizacích, jako jsou Mezinárodní energetická agentura (IEA), OSN, Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie (IRENA), Mezinárodní partnerství pro spolupráci v oblasti energetické účinnosti (IPEEC) a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), na nichž je třeba, aby EU hrála aktivnější a vlivnější roli; Parlament by měl být pravidelně informován a konzultován o všech důležitých otázkách;

30.  domnívá se, že pokud strategicky významný projekt infrastruktury ovlivňuje zabezpečení dodávek energie pro EU jako celek, měla by Rada uvážit, zda Komisi udělí mandát, aby vedla vyjednávání, přičemž udělení tohoto mandátu by mělo být uváženo i v případě jiných mezivládních dohod, u nichž se má za to, že budou mít významný dopad na dlouhodobé cíle energetické politiky EU, zejména na její energetickou nezávislost; vyzývá v tomto ohledu, aby byl Parlament řádně konzultován a informován;

31.  vyzývá Komisi, aby vyvinula nástroj pro sdílení informací, který by sloužil ke shromažďování a zveřejňování důležitých údajů o energetických programech správních orgánů a finančních institucí členských států a EU a o projektech ve třetích zemích; vyzývá také členské státy, aby v této souvislosti poskytly Komisi příslušné informace;

32.  žádá Komisi, aby sledovala světové trhy s energií a spolupracovala v tomto ohledu s členskými státy a mezinárodními organizacemi, jako je IEA; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 představila právní nástroj vytvořený k tomuto účelu;

33.  zdůrazňuje, že vzhledem k velké závislosti Unie na dovozu energie představují větší diverzifikace zdrojů (včetně nových zdrojů energie) a přepravních tras a rozvoj zdrojů obnovitelné energie v EU naléhavé a zásadní prvky, jež podporují vnější bezpečnostní politiku Evropské unie, její strategickou úlohu a nezávislost její zahraniční politiky, soudržnost, důvěryhodnost a účinnost;

34.  žádá, aby byla vytvořena koordinovaná a jednotná politická strategie EU pro nové dodavatele energie, a to se zvláštním ohledem na podporu podmínek hospodářské soutěže v EU, neboť je třeba, aby noví dodavatelé dostali příležitost vstoupit na trh EU;

35.  vyzývá k zajištění větší součinnosti mezi obchodní a energetickou politikou EU, a to v souladu se strategií Evropa 2020; zdůrazňuje, že je třeba podporovat struktury globálního řízení surovin, aby se v této oblasti snížilo mezinárodní napětí, a v tomto ohledu si cení příkladu Mezinárodního energetického fóra; domnívá se, že uzavírání dlouhodobých smluv o dodávkách energie a surovin za spravedlivé ceny s našimi strategickými obchodními partnery patří mezi jednu z nejvyšších priorit; vyzývá proto EU, aby přijala koherentní strategii pro uzavírání smluv o dodávkách energie s těmito partnery;

Diverzifikace – lepší zabezpečení evropských dodávek energie

36.  zdůrazňuje, že Smlouva o EU požaduje solidaritu mezi členskými státy, která by měla být součástí jak jejich každodenní práce, tak i krizového řízení vnitřní i vnější energetické politiky; žádá Komisi, aby poskytla jasnou definici „energetické solidarity“ a zajistila tak, že ji budou moci všechny členské státy dodržovat;

37.  upozorňuje, že rostoucí závislost EU na dovozu fosilních paliv oslabí její politický vliv a může mít závažné důsledky pro nezávislost jejího rozhodování i v jiných oblastech politiky a že tento nepříznivý stav může vyvážit pouze úplný přechod k dodávkám energie šetrným vůči životnímu prostředí, energetická účinnost a propojenost, vzájemná závislost a solidarita mezi členskými státy;

38.  zdůrazňuje, že společná energetická politika a strategické cíle EU by měly být náležitě zohledněny v jejích vnějších vztazích, v regionální politice a v evropské politice sousedství;

39.  vyzývá Komisi, aby také podporovala výzkum a vývoj v oblasti vlastních zdrojů energie a aby podporovala zajištění dodávek paliva od diverzifikovaných dodavatelů, zdrojů dodávek a tras pro dopravu paliva do jednotlivých regionů EU, neboť je třeba, aby byly v souladu se sdělením Komise „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ (COM(2010)0677) v každém regionu k dispozici alespoň dva různé zdroje dodávek;

40.  zdůrazňuje, že vnější energetická politika EU by měla přispívat k zajištění bezpečné, zajištěné, udržitelné a cenově dostupné energie v souladu s všeobecnými cíli energetické politiky EU týkajícími se konkurenceschopnosti, bezpečnosti dodávek a udržitelnosti a rovněž v souladu s cíli plánu EU 2050 v oblasti energie a klimatu;

41.  zdůrazňuje, že by měly být urychleny kroky k diverzifikaci dodavatelů, tras a zdrojů dodávek energie do EU, a to s ohledem na prioritní koridory energetické infrastruktury, zejména pak ty, jejichž cílem je vytvoření skutečně konkurenčního trhu se zemním plynem, vytvoření nových tranzitních koridorů (jižní koridor a Středomoří) a posílení stávajících koridorů (východní koridor) a vytvoření skutečné hospodářské soutěže mezi zdroji dodávek plynu prostřednictvím zvýšení podílu zkapalněného zemního plynu (LNG) v EU a zajištěním nových a vzdálených dodavatelů (Austrálie, Kanada, Spojené státy, Latinská Amerika, subsaharská Afrika, střední Asie a další);

42.  dále zdůrazňuje význam zlepšení propojení energetických sítí a dokončení výstavby evropsko-středomořských a euroatlantických elektrických infrastruktur a infrastruktur pro zemní plyn a dopracování plánu na propojení s baltským trhem s energií, a to při současné modernizaci a zdokonalení stávajících elektráren a plynových elektráren a příslušné infrastruktury (propojení, rozvodných sítí, potrubí, přenosových sítí a terminálů LNG); tato opatření by měla zajišťovat, aby žádný členský stát nezůstal ' energetickým ostrovem' a aby mohla energie volně plynout po celé EU; vítá v tomto ohledu navrhovaný nástroj pro propojení Evropy;

43.  vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění tzv. „doložky o energetické bezpečnosti“ do obchodních dohod a dohod o přidružení, partnerství a spolupráci se zeměmi výroby a tranzitními zeměmi, přičemž by tato doložka stanovila kodex chování a explicitně uváděla opatření, jež budou přijata v případě jakékoli jednostranné změny podmínek jedním z partnerů;

44.  vítá sdělení Komise nazvané „O zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci; Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (COM(2011)0539); avšak je toho názoru, že je zapotřebí i dalších nástrojů založených na solidaritě mezi členskými státy EU, které by zajistily, že EU bude schopna během jednání se svými vnějšími partnery chránit zájmy vlastní energetické bezpečnosti, zejména v případech krize;

45.  vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní soubor krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých priorit v oblasti energetické politiky ve vztahu k sousedům EU s cílem vytvořit společnou právní oblast založenou na zásadách acquis a na pravidlech vnitřního trhu; zdůrazňuje význam dalšího rozšiřování evropského Energetického společenství a vytvoření právních kontrolních mechanismů, s jejichž pomocí bude řešeno nedostatečné uplatňování acquis;

46.  podporuje politický a ekonomický dialog se sousedními zeměmi EU na téma využívání nových zdrojů energie;

47.  žádá, aby byly v rámci evropské politiky sousedství a Černomořské synergie uplatňovány stávající mechanismy a vytvořeny mechanismy nové, aby byla posílena spolupráce a zajištěna větší transparentnost a stabilita dodávek a přepravy;

48.  podporuje politický dialog s Norskem a Ruskem ohledně průzkumu nových zdrojů energie v Barentsově moři, který by se zakládal na podmínce, že bude zaručena ochrana zranitelného životního prostředí v arktické oblasti, a rovněž podporuje spolupráci s Norskem na dovozu elektřiny z vodních zdrojů prostřednictvím dálkových podmořských elektrických kabelů; vyzývá k rychlejší formulaci strategie EU pro arktickou oblast;

49.  považuje vnější politický dialog za zásadní pro odloučení globálního hospodářského růstu od využívání zdrojů energie a pro prosazování předvídatelnějších trhů s energiemi a považuje jej za prospěšný v oblasti politických vztahů; vedle dialogu s klíčovými spotřebitelskými zeměmi, jako jsou Spojené státy a Japonsko, vyzdvihuje i význam dialogu s rozvíjejícími se ekonomikami, jako je Čína, Indie, Brazílie, Indonésie a Jihoafrická republika;

50.  domnívá se, že EU by měla prosazovat rozvoj a prohlubování své spolupráce v oblasti energetické politiky s třetími zeměmi, které sdílejí stejné hodnoty a jsou ochotné se zapojit do demokratických reforem a prosazovat hodnoty, na nichž je EU založena;

51.  vítá doporučení Komise týkající se posílení politické spolupráce s východními sousedy a považuje za nezbytné, aby se s nejvyšší naléhavostí přistupovalo k připojení Turecka ke Smlouvě o Energetickém společenství a k otevření kapitoly o energetice v přístupových jednáních; dále vítá iniciativu třístranného rozhovoru mezi EU, Ukrajinou a Ruskem a zdůrazňuje, že je třeba zajistit důkladnou politickou a správní spolupráci s oběma partnery;

52.  zdůrazňuje, že je nezbytné učinit opatření ke zvýšení vnitřní produkce energie z obnovitelných zdrojů, aby se snížila závislost EU na dovozech uhlovodíků; domnívá se, že je třeba přezkoumat výrobu energie v EU a strukturu distribuce z hlediska souladu s dlouhodobými cíli v oblasti energie a klimatu;

53.  připomíná významný přínos zkapalněného zemního plynu k energetickým dodávkám EU a vyzývá k posílení spolupráce s hlavními dodavateli a současnými i budoucími spotřebiteli;

54.  zdůrazňuje, že diverzifikace by měla přinést nové zdroje ropy, zemního plynu a elektřiny, které nepocházejí z Ruska, pro ty členské státy, které jsou nadměrně závislé na tomto jediném dodavateli; zdůrazňuje, že z celkové spotřeby plynu v EU představuje ruský plyn 24 %, avšak ve dvanácti z 27 členských států tento podíl odpovídá 48 % až 100 %, a má tudíž přímý dopad na energetickou bezpečnost Unie;

55.  je toho názoru, že s rozvojem nových, nekonvenčních energetických technologií (ropné písky a plyn z břidlic z Kanady, Spojených států, Austrálie, Kataru, Brazílie, Argentiny, energetický průzkum arktické oblasti, další těžba v Iráku, Venezuele a v afrických zemích) přibývají noví aktéři, partneři a regiony jako potenciální budoucí dodavatelé, a EU by se tudíž měla zaměřit na plné využití výhod, které nabízí tato nová situace, a měla by navázat nová partnerství v oblasti energetiky, aby diverzifikovala své dodavatele;

56.  přestože připouští důležitost přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství, zdůrazňuje, že je třeba zachovat konkurenceschopnost a inovace, mj. prostřednictvím vhodných nástrojů obchodní politiky; zastává názor, že přechod k nízkouhlíkovému hospodářství musí být přizpůsoben potenciálu příslušných zeměpisných oblastí, specifickým vlastnostem energetického systému a skladbě energie konkrétních členských států a jejich geologické struktuře; domnívá se, že tento přístup umožní zachovat vysokou úroveň bezpečnosti dodávek energie a konkurenceschopnosti hospodářství a zároveň zajistí nezávislost jednotlivých členských států, jak je zakotvena ve smlouvách, přičemž umožní stanovit podmínky využívání zdrojů energie, volit mezi různými zdroji energie a určovat obecnou strukturu dodávek energie;

57.  uznává význam přímých zahraničních investicí EU při budování a modernizaci energetické infrastruktury v rozvojových zemích; zároveň zdůrazňuje, že je třeba zajistit odpovídající právní ochranu těchto investic, které je možné dosáhnout rozšířením působnosti acquis communautaire na třetí země (mimo jiné posílením a rozšířením působnosti Smlouvy o Energetickém společenství);

58.  připouští význam široké spolupráce v arktické oblasti, zejména mezi zeměmi z euroatlantické oblasti;

Udržitelnost – posílené partnerství s dodavatelskými zeměmi a mezinárodními organizacemi

59.  je toho názoru, že celosvětová zvyšující se poptávka po energii a vysoká koncentrace zásob fosilních paliv v převážně nestabilních a nedemokratických zemích činí EU zranitelnou a zásadním způsobem oslabuje rozvoj spolehlivých, efektivních a důsledných společných evropských politik;

60.  domnívá se, že tato energetická partnerství EU a účast EU na světových fórech, např. v rámci G-20, musí být využívána k prosazování udržitelnější energetické politiky v třetích zemích a současně se musí zlepšovat transparentnost trhů, zmírňovat výkyvy na mezinárodních trzích a přispívat k vytváření světového trhu s energií, který bude méně citlivý na náhlé změny a přerušování dodávek;

61.  zdůrazňuje, že je nezbytné rozšířit propojení evropské energetické sítě se sousedícími zeměmi (západní Balkán, východní sousedé a kaspické země, Severní Afrika, a Blízký východ) pomocí nového propojovacího vedení, podporou širší regulované oblasti a co možná největším rozšířením působnosti environmentálních a bezpečnostních norem EU, aby se zajistilo, že všechny typy elektráren v blízkosti hranic s EU budou splňovat nejvyšší normy jaderné bezpečnosti;

62.  vyzdvihuje význam provádění projektů infrastruktury společného zájmu, jak jsou definovány v návrhu nařízení Komise, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropskou energetickou infrastrukturu, a ve sdělení Komise o prioritách energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období; vzhledem ke strategickému významu těchto projektů považuje za nezbytné, aby výsledné smlouvy s vnějšími partnery byly odpovídajícím způsobem upřednostněny, byly sestaveny tak, aby byly dlouhodobě udržitelné a aby byly uzavřeny co nejdříve a v rámci tržního systému založeného na pravidlech;

63 upozorňuje na to, že v energetickém dialogu mezi EU a Ruskem, kde by EU měla zastávat jednotný postoj, by měla být zohledněna specifická a závislá situace členských států ze střední a východní Evropy, jelikož bezpečnost jejich energetických dodávek může být zaručena pouze propojením celounijní infrastruktury a úplným prováděním pravidel vnitřního trhu s energií; domnívá se, že by v rámci dialogu měly být projednávána taková klíčová témata, jako jsou přístup ke energetickým zdrojům a sítím a k vývozním trhům v oblasti energie, ochrana investic, reciprocita, předcházení krizím a spolupráce, rovné soutěžní podmínky a tvorba cen energetických zdrojů; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by se měla věnovat otázce ropovodu Družba a že by měla být přijata konkrétní opatření na úrovni EU s cílem obnovit dodávky ropy uzavřenou částí ropovodu;

64.  zdůrazňuje, že teď, když se členské státy chystají propojit a sloučit své vnitrostátní trhy prostřednictvím investic do infrastruktury a přijetím společných nařízení, by se mělo usilovat rovněž o spolupráci s Ruskem s cílem určit kreativní a oboustranně přijatelná opatření, jejichž cílem bude zmenšení rozdílů mezi těmito dvěma energetickými trhy;

65.  zdůrazňuje význam dialogu o energii s Ruskem a význam plánu EU a Ruska podle návrhu Rady ve složení pro energetiku; zdůrazňuje význam spolupráce v oblastech, které mají přínos pro obě strany, jako jsou společný výzkum a transfer technologií, zejména s ohledem na energetickou účinnost a zdroje obnovitelné energie;

66.  žádá, aby byla Smlouva o energetické chartě rozšířena na více zemí a aby účastníci fóra Konference energetické charty usilovali o vyjednání takového řešení, které povede k plnému přijetí zásad energetické charty a jejích protokolů ze strany Ruska;

67.  požaduje, aby bylo strategické partnerství s Ruskem posíleno uzavřením nové dohody o partnerství a spolupráci; zdůrazňuje, že tato nová dohoda musí být plně v souladu s pravidly vnitřního trhu a nařízeními třetího energetického balíčku EU a musí být založena na vzájemném respektu a reciprocitě; zdůrazňuje, že Rusko je již vázáno Smlouvou o energetické chartě (ECT) na základě toho, že přijalo článek 45 této smlouvy; je proto přesvědčen, že ratifikace ECT ze strany Ruska by měla pozitivní dopad na bilaterální vztahy v oblasti energetiky, které by byly přínosné pro obě strany;

68.  zdůrazňuje úlohu parlamentního shromáždění Euronest, které přispěje k plnění cílů Východního partnerství, a pozitivně tak ovlivní otázku bezpečnosti dodávek energie;

69.  zdůrazňuje, že země Evropského hospodářského prostoru jsou již součástí vnitřního trhu EU a jejich spolupráce je klíčem k dosažení energetických cílů pro rok 2020; vítá stávající opatření na posílení spolupráce se Švýcarskem, jejichž cílem by také mělo být dosažení jeho úplného začlenění do vnitřního trhu EU s energií;

70.  domnívá se, že vnější energetická politika EU by měla vycházet ze zásad solidarity, transparentnosti, subsidiarity, udržitelnosti a spolupráce, jakož i reciprocity, tržního přístupu založeného na pravidlech a koordinace mezi EU, členskými státy a partnerskými zeměmi a měla by tyto zásady podporovat; domnívá se, že respektování horizontálních cílů stanovených v Lisabonské smlouvě je zásadní pro potvrzení úlohy Evropy v měnících se souvislostech regionální politiky; vyzývá Radu, aby dala Komisi mandát k zahájení vyjednávání o přeměně stávajících memorand o porozumění týkajících se otázek v oblasti energetiky uzavřených se sousedními zeměmi do podoby právně závazných textů;

71.  zdůrazňuje důležitost dalšího rozvoje partnerství mezi Afrikou a EU v oblasti energie, které bylo zahájeno v roce 2010;

72.  je přesvědčen, že účinnější správa na globální úrovni by zlepšila spolupráci s výrobními, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi; domnívá se, že EU by proto měla hrát hlavní roli v mezinárodním řízení energetické politiky, aby podporovala transparentní a nediskriminační zásady, usilovala o plnění cíle udržitelnosti, snižovala transakční náklady a určovala pobídky pro účastníky trhu s cílem podporovat konkurenci v oblasti cen a kvality;

73.  vítá, že do sdělení s názvem „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ byl zařazen cíl všeobecného přístupu k energii do roku 2030, domnívá se, že v případě rozvojových zemí by se pozornost měla zaměřit na decentralizovanou, udržitelnou a cenově dostupnou energii, zejména pro venkovské a chudé obyvatelstvo; vybízí k podpoře inovativních systémů plateb se zapojením veřejného i soukromého sektoru s cílem cenově zpřístupnit energii koncovým uživatelům;

74.  zdůrazňuje, že udržitelná energie je hlavní hnací silou rozvoje, a opakuje svou výzvu týkající se vytvoření zvláštního programu pro „energii a rozvoj“, který by se zaměřoval zejména na řešení spočívající v obnovitelné energii, energetické účinnosti, malém rozsahu a decentralizaci a na podporu rozvoje kapacity a přenosu technologií s cílem zajistit odpovědnost na místní úrovni; podotýká, že k udržitelnému pokrytí narůstající energetické poptávky městských oblastí a průmyslu, zejména v nově se rozvíjejících zemích, mohou být zapotřebí velkokapacitní systémy obnovitelných energií; vyzývá k zajištění toho, aby tyto systémy ve všech případech splňovaly ta nejpřísnější sociální a environmentální kritéria;

75.  vyzývá, aby byly při jednání s rozvojovými zeměmi ohledně energetických otázek respektovány hlavní rozvojové cíle EU, demokracie a lidská práva v souvislosti se strategickým přístupem k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie a zároveň aby v centru pozornosti byly zájmy obyvatelstva rozvojových zemí;

76.  zdůrazňuje význam transparentnosti, demokratického dohledu a zapojení občanské společnosti ve vztazích s třetími zeměmi v oblasti energie;

77.  zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v začleňování klíčových zásad pro obchod a investice, včetně zásad podporujících rovné podmínky pro investice do udržitelné energie, do dvoustranných dohod i do vícestranných právních rámců, jako je Smlouva o energetické chartě a Světová obchodní organizace, a učinit je vymahatelnými prostřednictvím účinných mechanismů pro řešení sporů;

78.  zastává názor, že kromě spolupráce v oblasti těžby energetických produktů, obchodu s těmito produkty a jejich přepravy do EU je rovněž zapotřebí zintenzívnit spolupráci v dalších důležitých otázkách týkajících se energie; žádá proto, aby bylo vytvořeno strategické partnerství mezi EU a klíčovými zeměmi, jako jsou země BRICS a země, jejichž spotřeba energie rychle stoupá, mimo jiné v následujících oblastech:

79.  naléhavě vyzývá Komisi, aby požadovala a prosazovala nejpřísnější normy mezinárodní bezpečnosti jaderných elektráren v zemích sousedících s EU tím, že použije všechny dostupné nástroje a smlouvy, jako jsou Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států („úmluva z Espoo“) a Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí („Aarhuská úmluva“); vyzývá sousední státy EU, aby prováděly komplexní testy bezpečnosti a rizik, a Komisi, aby k tomuto účelu nabídla technickou pomoc EU;

80.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci všech příslušných obchodních dohod, včetně v rámci Světové obchodní organizace (WTO), prosazovala přijetí zásad iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu a mezinárodních standardů pro řízení trhů s energií, což zahrnuje také odstranění dotací na fosilní paliva podle kvantifikovaných cílů;

81.  konstatuje, že skladování energie a elektřiny z obnovitelných zdrojů a další pokročilé aplikace v oblasti energetiky vyžadují mnoho různých surovin, včetně vzácných zemin, jejichž dodávky mají v současnosti zásadní význam; zastává názor, že je zapotřebí, aby EU postupovala koordinovaně s ostatními vedoucími aktéry v oblasti technologií, včetně USA a Japonska, aby postoupila ve výzkumu zaměřeném na nalezení nových surovin a náhrad za suroviny nebo omezení využívání surovin, jež jsou problematické, pokud jde o zajištění pokračování dodávek, toxicitu nebo dopad na životního prostředí;

82.  s cílem prosazovat globálně zabezpečenou a bezpečnou výrobu energie, jež bude zároveň šetrná k životnímu prostředí, podporuje posílení a prosazování radiologické ochrany, ochranných mechanismů, norem jaderné bezpečnosti, prosazuje přísné požadavky pro těžbu ropy a plynu na moři, bezpečnost přepravy surové ropy a ropných produktů po moři, jakož i spolupráci v oblasti nových technologií, výzkumu, vývoje a inovací a vývoje mezinárodních norem;

83.  zastává názor, že celosvětové výzvy v oblasti změny klimatu nemohou být řešeny, pokud se nezapojí významní emitenti, a vybízí Komisi, aby vypracovala společnou strategii s cílem dosáhnout společně s těmito zeměmi celosvětového řešení; uznává, že odborné poznatky získané v rámci EU a založené na našich zkušenostech s vytvářením a realizací systému pro obchodování s emisemi (ETS) by mohly být přínosné pro třetí země, a vyzývá Komisi, aby třetím zemím poskytla pomoc a podporu při zřizování a vytváření jejich vlastních systémů ETS s ohledem na propojení těchto systémů se systémem EU;

84.  zdůrazňuje, že Evropa potřebuje dlouhodobou politickou perspektivu zahrnující nová celosvětová partnerství a nástroje dvoustranné spolupráce, jež EU umožní hrát klíčovou úlohu při sestavování celosvětové energetické agendy tím, že zaujme vedoucí postavení při vytváření nových tržních norem a směřování mezinárodního úsilí k výzkumu technologií a k inovacím v oblasti energie;

85.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit spolupráci s třetími zeměmi v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, aby bylo možné se vypořádat s celosvětovými výzvami; domnívá se, že Evropská unie by měla úzce spolupracovat s velkými dovozci biopaliv ze třetích zemí, aby zajistila, že tyto alternativní, čisté zdroje energie, které mohou přispět k diverzifikaci dodávek energie, budou skutečně udržitelné a že se předejde změnám v nepřímém využívání půdy, které by měly nepříznivé následky; zdůrazňuje, že by se vnější zdroje biopaliv měly řídit podle stejných norem jako zdroje EU, zejména podle norem týkajících se životního prostředí a klimatu; domnívá se, že Unie musí podporovat vnitřní i vnější zavádění druhé a třetí generace technologií na biopaliva;

86.  upozorňuje na komplexní vztah mezi energií, dodávkou potravin a jejich zabezpečením, zejména s ohledem na biopaliva, která mohou mít ze sociálního hlediska i z hlediska životního prostředí na rozvojové země negativní dopad; domnívá se, že právo na potraviny však musí mít přednost před cílem EU v oblasti obnovitelné energie pocházející z biopaliv;

87.  konstatuje, že rozmach agropaliv je téměř zcela závislý na rozmachu velkoplošných průmyslových monokultur, a vede tudíž k rozšiřování zemědělských postupů, které jsou škodlivé pro životní prostředí, biologickou rozmanitost, úrodnost půdy a dostupnost vody; vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že rozmach agropaliv podporuje koncentraci vlastnictví půdy, a tudíž může mít dramatické následky, jako je porušování pozemkových práv, ztráta přístupu k životně důležitým přírodním zdrojům, odlesňování a zhoršování kvality životního prostředí;

88.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že směrnice o obnovitelných zdrojích energie neobsahuje žádná závazná kritéria udržitelnosti produkce biomasy; za těchto okolností se domnívá, že by bioenergie mohla nepříznivě působit v boji proti změně klimatu a stát se dalším významným faktorem vedoucím k zabírání půdy, nedostatečnému zajištění potravin, odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích; proto naléhá na Komisi, aby vypracovala právně závazná kritéria udržitelnosti, která zamezí negativním klimatickým, environmentálním a sociálním dopadům produkce a využívání biomasy k výrobě energie;

89.  vyzývá EU, aby zavedla politiku udržitelné produkce biomasy a jejího využívání pro energetické účely, která by vyhovovala požadavkům politiky boje proti změně klimatu a byla rovněž v souladu s politikou Unie v oblasti rozvojové spolupráce;

90.  domnívá se, že by EU měla zajistit, aby se energie stala klíčovým prvkem programů její vnější pomoci, protože přístup k energii, který je nezbytný pro hospodářský rozvoj, zůstává v rozvojových zemích problémem;

91.  domnívá se, že spolupráce v oblasti rozvoje a zavádění energetických technologií orientovaných na budoucnost by měla být ústřední součástí spolupráce EU s průmyslovými partnery a rozvíjejícími se ekonomikami;

92.  zastává názor, že by EU měla otázky energie postavit do středu pozornosti evropských iniciativ, jako jsou Východní partnerství, Unie pro Středomoří a evropská politika sousedství;

93.  vyzývá Komisi, aby navrhla plány pro oblast energetiky společně se všemi klíčovými dodavateli energie a strategicky významnými tranzitními zeměmi a vytvořila partnerství se zeměmi, jež čelí podobným problémům s energií a sdílejí podobné hodnoty, především pak s cílem podporovat spolupráci v oblasti technologií, výzkumu a průmyslu a vytvořit společné normy pro technologie obnovitelné energie, energetickou účinnost, elektrické dopravní prostředky, nové a nekonvenční energetické technologie, bezpečnost vrtání na moři i jadernou bezpečnost a nešíření jaderných zbraní;

94.  s cílem zajistit přístup k energii pro všechny a v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí znovu připomíná, že je důležité zvyšovat přímé zahraniční investice EU v oblasti budování a modernizace energetické infrastruktury a energetické účinnosti v rozvojových zemích prostřednictvím budování kapacit pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a podpory vytváření vhodných legislativních rámců, které napomohou diverzifikaci skladby energetických zdrojů a přitom díky vhodným právním prostředkům posílí ochranu evropských investic v těchto zemích;

95.  vyzývá, aby byla prováděna opatření koordinovaným způsobem s ostatními vedoucími představiteli v oblasti technologií (např. USA a Japonsko), kterými by se řešily nově vznikající problémy, jako je nedostatek surovin a vzácných zemin, které ovlivňují rozvoj technologií pro obnovitelnou energii a uchovávání energie a pokročilých aplikací v oblasti energetiky;

96.  požaduje programy spolupráce EU s rozvojovými zeměmi v oblasti energie, které by umožnily vytvoření odpovídající struktury trhu a regulačního rámce, a zajistily tak domácím spotřebitelům prospěch z obnovitelné energie za vhodnou cenu;

97.  zastává názor, že přísná opatření jaderné bezpečnosti, která platí v EU, se musí odrážet ve strategii EU vůči státům mimo Unii, zejména vůči sousedním zemím, v nichž jsou provozovány nebo plánovány jaderné elektrárny, které mohou mít značný dopad na bezpečnost EU;

98.  v této souvislosti vítá nedávný závazek Transatlantické hospodářské rady a Energetické rady EU-USA k podpoře spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti, norem pro inteligentní sítě, technologie vodíkových a palivových článků, obnovitelných zdrojů energie a ostatních čistých energetických technologií, v oblasti energetické účinnosti a účinných politik pro usnadnění obchodu a uvedení čistých energetických technologií na trh; žádá, aby závěry Rady pro energetiku EU-USA byly lépe převáděny do rozhodovacích struktur;

99.  zdůrazňuje, že je nezbytné prohloubit dialog o strategických energetických otázkách společného zájmu, podpořit spolupráci na energetických politikách a posilovat spolupráci se Spojenými státy na výzkumu, zejména v oblasti energeticky efektivních technologií výroby a dopravy; žádá, aby bylo se Spojenými státy navázáno partnerství pro energetickou bezpečnost založené na stávající spolupráci v rámci transatlantické Rady pro energetiku EU-USA;

100.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Transatlantická hospodářská rada podporovala mimo jiné spolupráci v oblasti regulačních systémů, výzkumu udržitelné energie a energetické účinnosti, výzkumu jaderné syntézy a jaderné bezpečnosti, a vyzývá k vedení pravidelných dialogů o energetice s Ruskem a dalšími partnery s cílem vytvářet a lépe prosazovat mezinárodní pravidla pro zajištěnou, bezpečnou a účinnou výrobu energie a její přenos, přepravu, uskladňování a zpracování a k dvoustrannému obchodování s novými energetickými technologiemi a produkty, jako jsou biopaliva;

101.  vyzývá Komisi, aby posílila spolupráci s Mezinárodní energetickou agenturou, která poskytuje zásadní informace o údaje o energetickém plánování; domnívá se, že Unie a všechny členské státy, které nejsou jejími členy, by se měly připojit k této agentuře;

102.  vítá, že se EU podílí na projektu Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER) a na Mezinárodním fóru IV. generace (GIF);

103.  vyzývá EU a členské státy, aby dále spolupracovaly s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na otázkách energetické bezpečnosti a ochrany kritické energetické infrastruktury;

104.  žádá Radu a Komisi, aby s USA a ostatními spojenci pracovaly na ochraně energetické infrastruktury před kybernetickými útoky; zdůrazňuje, že s přechodem na „inteligentní“ rozvodnou síť, toto riziko – kterému tradiční bezpečnostní opatření nedokážou předejít – bude hrát v rámci ochrany kritické infrastruktury ještě důležitější úlohu;

105.  vítá navrhované „energetické partnerství EU-jižní Středomoří“; domnívá se, že by se toto partnerství mělo zaměřit na obrovský potenciál obnovitelných zdrojů (solární) energie v tomto regionu a že by toto partnerství mělo přinést nezbytná opatření, která by pomohla uspokojit značné energetické potřeby v zemích jižního Středomoří, a to pomocí udržitelných řešení;

106.  znovu opakuje, že vnější spolupráce v oblasti energetické politiky musí přispívat k prosazování, nikoli úpadku, základních hodnot Unie, jako jsou dodržování lidských práv, demokracie, řádná správa věcí veřejných, právní stát, sociální dialog, vzájemný respekt, odpovědné využívání přírodních zdrojů, boj proti klimatickým změnám a celková ochrana životního prostředí, a dále musí podporovat mír a být v souladu se zahraničními politikami Unie;

107.  vyzývá Radu a Komisi, aby ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost vypracovaly do konce roku 2013 přesný harmonogram založený na sdělení Komise „O zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci; Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (COM(2011)0539), který povede k vytvoření účinné energetické politiky s krátkodobými, střednědobými a dlouhodobými cíli a kroky spolu s konkrétním časovým rámcem pro jejich uskutečnění.

108.  upozorňuje na význam oblasti Černého moře s ohledem na diverzifikaci zdrojů a přepravní trasy, potenciál obnovitelných zdrojů energie a jeho geostrategickou polohu, díky níž je vstupní bránou ke Kaspickému moři, na Blízký východ a do střední Asie; domnívá se, že Komise a členské státy by měly poskytovat podporu mnohostranné energetické spolupráci v oblasti integrace energie, regulačních rámců a infrastruktury; poukazuje v tomto ohledu na klíčový význam jižního koridoru, projektu Nabucco a transkaspického plynovodu a také dalších menších projektů;

109.  uznává přínos GMES pro výzkum zdrojů sluneční energie Země z vesmíru; vzhledem ke skutečnosti, že GMES zjistil, že pouštní oblasti v jeden den získají mnohem větší množství energie, než jaké spotřebuje celé lidstvo za jeden rok, vyzývá Komisi, aby vytvářela partnerství se státy, v nichž se nacházejí rozsáhlé pouštní oblasti, zejména s africkými státy, a aby rozvíjela strategie a technologie k účinnému využití tohoto energetického potenciálu a využívala přitom také mechanismů pro spolupráci a rozvoj, které jsou součástí balíčku opatření v oblasti energetiky a klimatu;

110.  vyzývá k dalšímu rozšíření členství v rámci Smlouvy o Energetickém společenství (SES) o více zemí sousedících s EU, zejména o země Východního partnerství a středoasijské republiky; zdůrazňuje, že Komise by měla zajistit a prosazovat včasné a přísné uplatňování předpisů EU pro oblast energetiky ze strany zemí, na něž se vztahuje Smlouva o Energetickém společenství, zejména zpřístupněním finančních prostředků EU nezbytných pro plnění povinností vyplývajících ze Smlouvy.

111.  domnívá se, že přístup k udržitelné energii je hlavní hybnou silou rozvoje, a naléhavě vyzývá EU, aby své rozvojové činnosti zaměřila na pomoc rozvojovým zemím při prosazování udržitelných energetických politik, reformních opatření, rozvoje infrastruktury, výhodných podmínek pro investice a energetické účinnosti;

112.  vyzývá ke konkrétnímu dialogu o energii se zeměmi kaspické oblasti, vítá úsilí vynaložené v rámci projektu kaspické rozvojové společnosti (Caspian Development Corporation); žádá Komisi, aby pokračovala v práci na posílení vztahů EU s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem;

113.  domnívá se, že priority vnější energetické politiky EU by měly být náležitě zohledněny ve vnějších finančních nástrojích po roce 2013;

114.  vyzdvihuje význam spolupráce v rámci platformy Východního partnerství týkající se energetické bezpečnosti při provádění evropských norem v oblasti energetické politiky a regulace, při podpoře rozvoje infrastruktury a propojení, energetické účinnosti a používání obnovitelných zdrojů; vítá iniciativu partnerství východní Evropy pro energetickou účinnost a životní prostředí (E5P) a doufá, že se na této iniciativě budou kromě Ukrajiny brzy podílet i další země účastnící se Východního partnerství;

115.  připomíná nedávné napětí ve východním Středomoří, které vzniklo v souvislosti s výskytem uhlovodíků; zdůrazňuje, že energie by měla být využívána jako prostředek na podporu míru, spolupráce a stability v tomto regionu;

o
o   o

116.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 64.