Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (2011/2095(INI))

P7_TA(2012)0086 A7-0033/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112) a na doprovodné pracovní dokumenty (SEC(2011)0288) a (SEC(2011)0289),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku“ (COM(2010)0265) a na jeho doprovodný dokument (SEC(2010)0650),

–  s ohledem na návrhy přepracování (COM(2011)0656) a změnu směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) (COM(2011)0652) a směrnice o zneužívání trhu (MAD) (COM(2011)0651) týkající se systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 23. října 2011,

–  s ohledem na klimatický a energetický balíček EU,

–  s ohledem na článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (sociální doložka),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0033/2012),

A.  vzhledem k tomu, že přibližně 90 smluvních stran rámcové úmluvy OSN o změně klimatu včetně rozvíjejících se ekonomik, které jsou společně odpovědné za více než 80 % globálních emisí, přijalo jednostranně kvantifikované cíle snížení emisí v rámci celého hospodářství, i když právně nezávazné;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament a Evropská rada oznámily, že budou usilovat o snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80–95 %;

C.  vzhledem k tomu, že má-li být vytvořen základ a rámec pro nezbytné legislativní akty a další opatření, musí Evropská unie přijmout konkrétní cíle v oblasti snížení emisí;

D.  vzhledem k tomu, že z plánu přechodu vyplývá, že současný 20% cíl v oblasti klimatu, jehož lze více než z poloviny dosáhnout jinými než domácími kompenzacemi, nepředstavuje nákladově účinnou metodu pro dosažení 80% snížení emisí do roku 2050 oproti roku 1990; vzhledem k tomu, že 80 % představuje nejnižší hranici rozmezí 80–95 %, kterou IPCC považuje za nezbytnou pro průmyslově vyspělé země a kterou Evropská rada schválila jako cíl EU do roku 2050;

E.  vzhledem k tomu, že průmysl musí mít jasnou představu o nízkouhlíkové strategii EU, která musí být rovněž podpořena jistotou v oblasti regulace, ambiciózními cíli a dobře navrženými mechanismy financování, aby mohl provádět dlouhodobé zelené investice;

F.  vzhledem k tomu, že je v zájmu členských států omezit svou závislost na zahraničních dodavatelích energie, a to zejména z politicky problémových zemí;

G.  vzhledem k tomu, že podle výpočtů Mezinárodní energetické agentury čtyři pětiny celkových emisí CO2 související s energií povolené až do roku 2035 scénářem 450 jsou již nyní vázány na stávající akciový kapitál;

H.  vzhledem k tomu, že je nutné posoudit rizika a přijmout opatření zamezující tomu, aby při nedostatečném globální úsilí nevedla domácí opatření k přesunu podílu na trhu směrem k méně účinným zařízením v jiných zemích, čímž by se v celosvětovém měřítku emise zvýšily, tj. došlo by k úniku uhlíku;

I.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Sternovy zprávy by se náklady v případě nepřijetí opatření na ochranu klimatu rovnaly ztrátě nejméně 5 % celosvětového HDP ročně;

J.  vzhledem k tomu, že výroba a využívání biomasy jako zdroje energie nemusí být nutně neutrální z hlediska emisí uhlíku;

K.  vzhledem k tomu, že je třeba zohledňovat sociální aspekty pomocí nástroje pro posuzování sociálního dopadu;

1.  uznává výhody, které pro členské státy, a případně pro jejich regiony, plynou z rozvoje nízkouhlíkového hospodářství; přijímá proto plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 předložený Komisí společně s jeho harmonogramem, konkrétními mezníky stanovenými pro snížení emisí na úrovni 40 %, 60 % a 80 % pro léta 2030, 2040 a 2050 a rozmezí u konkrétních mezníků pro jednotlivá odvětví, jakožto základ pro předkládání návrhů legislativních a dalších iniciativ v oblasti hospodářství a klimatu; uznává, že harmonogramy a mezníky jsou založeny na modelech PRIMES s cílem připravit potřebné legislativní a regulační nástroje;

2.  vyzývá Komisi, aby stanovila průběžné snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a 2040, včetně konkrétních cílů pro každé odvětví, spolu s ambiciózním časovým plánem;

3.  vyzývá Komisi, aby v nadcházejících dvou letech předložila opatření nezbytná pro dosažení cílů pro rok 2030, přičemž specificky zohlední kapacitu a potenciál jednotlivých států a pokrok, jehož bylo v oblasti klimatu dosaženo na mezinárodní úrovni;

4.  domnívá se, že opatření by měla být prováděna koordinovaným, nákladově efektivním a účinným způsobem, který bude přizpůsoben konkrétním podmínkám v členských státech;

5.  vyzývá k větší konzistentnosti programů a politik Společenství, aby se tak mohly uskutečnit cíle tohoto plánu a aby bylo zajištěno, že jeho priority budou plně začleněny do nového víceletého finančního rámce na období 2014–2020; uznává, že dosažení cíle 20% energetické účinnosti by EU umožnilo snížit své emise CO2 do roku 2020 o 25 % nebo více a že by se v případě takového snížení stále ještě jednalo o efektivní cestu z hlediska nákladů směrem k dlouhodobému cíli 80–95% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 oproti úrovním roku 1990; konstatuje, že podle tohoto plánu by méně ambiciózní postup mohl vést k výrazně vyšším nákladům za celé období; připomíná však, že nákladová efektivita investic by měla být vždy poměřována ve vztahu k rozpočtům členských států;

6.  připomíná, že se Evropský parlament před konferencí o klimatu v Durbanu vyslovil pro stanovení vyššího cíle, než je 20% snížení emisí CO2do roku 2020;

7.  zdůrazňuje, že jasné cíle snižování emisí podnítí potřebné počáteční investice do výzkumu a vývoje, předvádění a zavádění nízkoemisních technologií a že vymezení dlouhodobé strategie má mimořádný význam pro zajištění toho, aby EU směřovala k dosažení svého dohodnutého cíle snížení emisí do roku 2050;

8.  vyzývá Komisi, aby předložila analýzu nákladů a výnosů plnění navrhovaného postupu na úrovni členských států, a zohlednila přitom rozdíly mezi státy, které vyplývají z odlišné míry technologického rozvoje, potřebných investic (a související společenské přijatelnosti) a existence širších globálních podmínek;

9.  připomíná, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství v sobě skrývá významný potenciál z hlediska vytváření nových pracovních míst, zajištění hospodářského růstu a poskytnutí konkurenční výhody evropskému průmyslu;

10.  připomíná, že přechod na čisté technologie by zásadním způsobem omezil znečištění ovzduší, a tím by zajistil významný přínos pro zdraví i životní prostředí;

Mezinárodní rozměr

11.  bere na vědomí, že tempo vývoje a používá nízkouhlíkových technologií se na celém světě stále zrychluje a že pro budoucí konkurenceschopnost Evropy je nezbytné zvýšit investice do výzkumu, vývoje a používání těchto technologií;

12.  konstatuje posun v udržitelných vědeckých a technologických inovacích z Evropy směrem do jiných částí světa, což může vést ke ztrátě technologické vedoucí pozice EU v této oblasti a naopak ji změnit v čistého dovozce těchto technologií a souvisejících konečných výrobků; zdůrazňuje proto význam evropské přidané hodnoty pro rozvoj a domácí výrobu technologií a výrobků, zejména v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie;

13.  zdůrazňuje, že Čína je světovým lídrem z hlediska kapacity instalovaných větrných elektráren, že čínští a indičtí výrobci jsou mezi deseti nejvýznamnější výrobci větrných turbín a že Čína a Tchaj-wan v současnosti vyrábějí většinu fotovoltaických panelů na světě; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na podporu ekologicky účinného vývoje a výroby těchto technologií v EU a nových a inovativních technologií, které jsou zapotřebí k dosažení ambiciózních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

14.  vyzývá EU, aby i nadále hrála aktivní úlohu v mezinárodních jednáních o dosažení ambiciózní, komplexní a právně závazné dohody; poukazuje na to, že je důležité, aby EU demonstrovala své přesvědčení a působila jako vzor při vysvětlování výhod a životaschopnosti nízkouhlíkového hospodářství; vítá výsledky konference v Durbanu, pokud jde o dohodnutí jasného časového plánu pro vypracování mezinárodní dohody pro období po roce 2012 a schválení toho, že velcí producenti emisí, ať už jde o rozvinuté nebo rozvíjející se ekonomiky, musí přijmout ambiciózní a dostatečné cíle pro snižování emisí skleníkových plynů;

15.  zdůrazňuje, že EU musí při globálních jednáních o klimatu nadále postupovat konstruktivně a že je nutné v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) rozvinout evropskou diplomacii v oblasti klimatu;

16.  poukazuje na to, že hlavní výzvou udržitelného nízkouhlíkového hospodářství je zajistit, aby politiky boje proti změně klimatu byly integrovány do veškerých klíčových oblastí činnosti týkajících se energetiky, dopravy, zemědělství, vzdělávání, inovací atd.;

17.  zdůrazňuje, že pozdní přijetí opatření k boji proti změně klimatu by si vyžádalo vyšší náklady nezbytné k dosažení cíle pro rok 2050, a to v důsledku promarněných investic do fyzického kapitálu spojeného s vysokým obsahem uhlíku a pomalejšího získávání poznatků v oblasti technologií, ale také z hlediska ztráty inovativní vedoucí úlohy EU ve výzkumu, vytváření pracovních míst a poskytování doporučení pro ekologičtější udržitelné hospodářství; dále zdůrazňuje, že opožděné přijetí opatření pro rok 2020 bude mít za následek omezený potenciál pro snižování emisí pro rok 2030 a další roky;

18.  znovu opakuje, že kumulativní emise mají rozhodující vliv na klimatický systém; konstatuje, že i kdyby se EU podařilo dosáhnout 30% snížení v roce 2020, 55% snížení v roce 2030, 75% snížení v roce 2040 a 90% snížení v roce 2050, stále by ještě překračovala zhruba dvojnásobně podíl na globálním uhlíkovém rozpočtu slučitelném s omezením na 2°C na osobu, a že oddalování snižování emisí vede k výraznému navýšení kumulativního podílu;

19.  připomíná, že omezení nárůstu globální teploty průměrně na 2 °C nezaručuje, že nedojde k významným negativním dopadům na klima;

Systém EU pro obchodování s emisemi

20.  uznává, že systém EU pro obchodování s emisemi (ETS) je hlavním, nikoli však jediným nástrojem umožňujícím snížit emise v průmyslu a podpořit investice do nízkouhlíkových technologií; konstatuje, že ETS je třeba dále zdokonalit; vyzývá Komisi a členské státy, aby doplnily EU ETS o přístup založený na technologiích a inovacích, aby bylo zajištěno potřebné výrazné snížení;

21.  konstatuje, že EU ETS funguje v souladu se svým záměrem a že nižší cena uhlíku je důsledkem snížené ekonomické aktivity a povolenek, které daleko překračují poptávku; vyjadřuje obavu, že nedostatek stimulů pro investice do nízkouhlíkových technologií a větší energetické účinnosti představuje riziko, že EU bude vůči svým průmyslovým konkurentům znevýhodněna; bere na vědomí zprávy, že se neočekává zvýšení ceny uhlíku, pokud nedojde k mnohem vyššímu růstu nebo přizpůsobení se ETS ;

22.  uznává skutečnost, že stávající ceny CO2 nepředstavují pobídku pro investice do nízkouhlíkových technologií, a budou mít proto jen velmi omezenou roli v motivaci ke snižování emisí, přičemž vzniká riziko, že EU zůstane pro budoucí desetiletí závislá na infrastrukturách náročných na uhlík;

23.  zdůrazňuje, že politika zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně nemůže spočívat výhradně v tržních mechanismech,

24.  uznává, že ETS se potýká s problémy, s nimiž se původně nepočítalo, a že kvůli rostoucímu přebytku povolenek klesne na mnoho let motivace k podpoře investic do nízkouhlíkových technologií; poukazuje na to, že tento problém by mohl snížit účinnost ETS jako hlavního evropského nástroje snižování emisí, pokud se tak má dít způsobem, který by vytvářel rovné podmínky pro různé konkurenční technologie, poskytoval podnikům potřebnou flexibilitu, aby mohly vyvíjet své vlastní strategie omezování emisí, a obsahoval zvláštní opatření k zamezení úniků uhlíku. Vyzývá Komisi, aby přijala opatření za účelem odstranění nedostatků ETS, a aby tak umožnila jeho fungování v souladu s původním záměrem. Tato opatření mohou zahrnovat:

25.  konstatuje, že tato opatření zvýší příjmy členských států z dražeb; připomíná vládám, že podíl prostředků, které mohou být využity na účely související s klimatem, není omezen, a doporučuje, aby byly tyto částky využity jako pobídka nízkouhlíkových investic v průmyslu nebo na podporu jiných způsobů tvorby pracovních míst, např. snížení zdanění práce;

26.  vyzývá Komisi, aby do konce roku 2013 předložila návrhy na to, jak rozšířit požadavek na nákup povolenek v rámci dražeb i na energeticky náročná odvětví, která čelí pouze minimální hrozbě zámořské konkurence;

27.  uznává, že v zájmu dosažení cílů plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství bude třeba upravit nejen ETS, ale rovněž rozhodnutí o společném úsilí (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES);

Unik uhlíku

28.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila podrobnosti o skutečném příspěvku EU ke snižování celosvětových emisí CO2 od roku 1990, přičemž zohlední její spotřebu produktů, jež jsou v současnosti vyráběny ve třetích zemích;

29.  trvá na tom, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství by měl být podpořen odůvodněným a přiměřeným regulačním přístupem; potvrzuje, že administrativně a finančně zatěžující dodržování požadavků v oblasti životního prostředí má podstatný dopad na zaměstnanost a výrobu v energeticky náročných odvětvích a zvyšuje riziko úniku uhlíku, čímž zároveň nutí podniky k odchodu z EU a stává se příčinou odlivu pracovních míst z EU;

30.  souhlasí s názorem Komise, že opatření v oblasti přeshraničního obchodu nebo opatření zahrnující dovoz do ETS musí být prováděna společně s dražbami veškerých povolenek pro dotčená odvětví;  vyzývá Komisi, aby vypracovala analýzu odvětví, v nichž bezplatné přidělování povolenek nezabraňuje úniku uhlíku;

31.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve poskytla členským státům pokyny pro přijetí opatření zaměřených na kompenzace pro odvětví, u nichž se prokázalo, že jsou vystavena značnému riziku úniku uhlíku, za nepřímé náklady spojené s emisemi skleníkových plynů, jak to předpokládá směrnice;

32.  vyzývá Komisi, aby vypracovala analýzu týkající se neexistence zeměpisného kritéria v hodnocení úniku uhlíku pro trh s elektřinou v jihovýchodní Evropě;

33.   bere na vědomí závěry uvedené v plánu, že odvětví energetiky by mělo být schopno emise uhlíku do roku 2050 prakticky odstranit (snížení emisí o 93 až 99 %); uznává, že z pohledu průmyslu EU mají v současném i budoucím nízkouhlíkovém světě konkurenční výhodu ti, kdo na technologie s nízkými emisemi přejdou mezi prvními; konstatuje, že snižování emisí by proto mělo být dosaženo způsobem, který nepoškodí konkurenceschopnost EU a zaměří se na riziko úniku uhlíku, zejména v energeticky náročných odvětvích;

Energetická účinnost

34.  připomíná, že existují hodnocení, z nichž vyplývá, že ve srovnání s odhady na rok 2020 nedochází v současnosti ke zvýšení energetické účinnosti a ke snížení využívání energie o 20 %; vyzývá k urychlené akci, k vyšším ambicím a výraznějšímu politickému závazku, pokud jde o dosažení cílů roku 2020 a výhled na období po roce 2020, a přilákat tak odpovídající investice; podporuje závěr plánu Komise, že politiky ke zvýšení energetické účinnosti jsou klíčové pro další snižování emisí uhlíku; domnívá se proto, že by neměly být vyloučeny závazné cíle; zdůrazňuje, že opatření energetické účinnosti vedou k vytváření pracovních míst a k hospodářským úsporám a že zvyšují zabezpečení dodávek a konkurenceschopnost; vítá v této souvislosti priority stanovené v navržené směrnici o energetické účinnosti pro zvýšení energetické účinnosti ve všech odvětvích a zejména v budovách pomocí obnovy současných staveb se zaměřením na cíl renovace veřejných budov; vyzývá k navýšení zdrojů a přijetí dalších opatření, aby bylo možné využívat nové zdroje financování na evropské a vnitrostátní úrovni, včetně využívání nových finančních nástrojů; zdůrazňuje význam soukromých investic, které mohou překonat nynější rozpočtová omezení ve veřejném sektoru;

35.  vyjadřuje politování nad tím, že nebyla přijata dostatečná opatření k využití potenciálu záporných nákladů na snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů a vyzývá k urychlení práce na směrnici o ekodesignu (2009/125/ES) a k tomu, aby byla důsledně uplatňována zásada co nejnižších nákladů životního cyklu, nebo aby byla prováděcí opatření stanovena na úrovni nejvýkonnějších podniků, a rovněž aby byly stanoveny minimální požadavky také pro jiné než elektrické výrobky;

36.  vyzývá k práci na směrnici o ekodesignu, aby zahrnovala vybavení pro vytápění, ohřívače vody a izolační materiály, jež mohou usnadnit snížení spotřeby energie a využívání zdrojů a zároveň umožnit rozsáhlejší recyklaci, a vyzývá k rozšíření a rozvoji požadavků na označování, které mohou pomoci spotřebitelům přijímat informovaná v rozhodnutí;

37.  zdůrazňuje potřebu aktualizovat akční plán pro energetickou účinnost podle závazných cílů včetně celé škály skutečných, kvantifikovaných opatření v řetězci dodávek energie;

38.  domnívá se, že energetická účinnost je nejúčinnějším způsobem, jak posílit průmyslové technologické inovace a z hospodářského hlediska účinným způsobem přispět k celkovému snížení emisí a zároveň podpořit tvorbu pracovních míst; vyzývá proto Komisi, aby podpořila úsilí členských států při prosazování energetické účinnosti přijetím stabilních dlouhodobých režimů pobídek s cílem podpořit technologie, které jsou nejúčinnější z hlediska nákladů a přínosů; domnívá se, že v zájmu dosažení cíle energetické účinnosti pro rok 2020 by měla být zajištěna odpovídající míra harmonizace evropských norem v oblasti energetické účinnosti;

39.   připomíná důležitost poskytování pobídek pro veřejné i soukromé investice, jejichž cílem je navrhování a rozvíjení technologií, které se dají snadno uplatnit i jinde pro zlepšení kvality úspor energie a energetické účinnosti;

40.  vyzývá Komisi, aby při prosazování energetické účinnosti zavedla specifická opatření s cílem řešit opačné pobídky, které vznikají mezi spotřebiteli a distributory energie;

41.  vyzývá Komisi, aby zavedla cíle na snížení spotřeby energie u budov EU do roku 2050;

42.   poukazuje na skutečnost, že EU a členské státy dosud dostatečně neinvestovaly do opatření na snížení emisí CO2 či zvýšení energetické účinnosti v oblasti stavebnictví a dopravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby na opatření ke zvýšení energetické účinnosti budov a centrálního vytápění a chlazení ve městech vyčlenily větší objem finančních prostředků, a to jak v souvislosti s přezkumem současného finančního výhledu, tak v rámci budoucích víceletých finančních rámců;

Energie z obnovitelných zdrojů

43.  vyzývá Komisi, aby vypracovala politiku pro zásobování biomasou s cílem podpořit její udržitelnou produkci a využívání; zdůrazňuje, že by měla obsahovat kritéria udržitelnosti pro různé druhy biomasy s přihlédnutím k profilu životního cyklu uhlíku z různých zdrojů, přičemž prioritou by bylo zajistit nejdříve vytvoření hodnoty ze surovin biomasy, nikoli jejich využití k energetickým účelům; trvá na tom, že splnění cíle EU v oblasti využívání biopaliv nesmí negativně ovlivňovat výrobu potravin a krmiv nebo vést ke ztrátě biologické rozmanitosti;

44.  vyzývá proto Komisi, aby ve věci nepřímých změn ve využití půdy (ILUC) zaujala širší přístup a na dvojstranné i mnohostranné úrovni podporovala vhodnou ochranu životního prostředí ve třetích zemích, v nichž dochází ke změnám ve využití půdy s cílem zohlednit emise skleníkových plynů vzniklé v důsledku změn modelů využívání půdy; toho by bylo možné dosáhnout tím, že by se u některých kategorií biopaliv dovážených ze třetích zemí zavedly další požadavky na udržitelnost;

45.   zdůrazňuje význam nových technologií při rozvoji obnovitelných energií a výrobě bioenergie a zdůrazňuje, že EU musí k dosažení svých cílů snížení emisí CO2 využít každou dostupnou inovaci;

46.   zdůrazňuje důležitou úlohu energie z obnovitelných zdrojů, včetně inovačního rozvoje v této oblasti, a naléhavou nutnost nalézt lepší řešení, pokud jde o její skladování, zvyšování energetické účinnosti a zajištění účinného přenosu energie, včetně odpovídajících infrastrukturních opatření; uznává významný pokrok v otázce rozvoje obnovitelných zdrojů energie, jehož členské státy dosáhly od okamžiku stanovení závazných cílů pro rok 2020; poukazuje na to, že je důležité v tomto přístupu pokračovat a stanovit další závazné cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie na rok 2030 a zároveň vzít v úvahu možnost a makroekonomický dopad tohoto postupu; poukazuje na to, že takový postup napomůže dosažení cílů na rok 2050, dodá průmyslu požadovanou investiční jistotu, podstatně sníží emise skleníkových plynů, vytvoří pracovní místa, podpoří energetickou nezávislost EU a posílí vedoucí postavení v oblasti technologií a průmyslových inovací; zdůrazňuje, že splnění cílů stanovených ve vnitrostátních akčních plánech pro oblast energie z obnovitelných zdrojů má zásadní význam pro dosažení obecných cílů EU na rok 2050; domnívá se, že Komise by měla přijmout opatření, pokud nebyly vnitrostátní cíle splněny;

47.   zdůrazňuje, že Komise musí zajistit, že přijetí těchto cílů neomezí pobídky pro investice do jiných forem nízkouhlíkové výroby energie;

48.  vyzývá Komisi, aby při zveřejnění požadované zprávy o pokroku všech členských států v rámci plnění legislativních požadavků v oblasti obnovitelné výroby energie do konce roku 2012 společně s posouzením, zda budou splněny cíle do roku 2020, předložila návrh programu kroků, které budou učiněny s cílem podpořit dodržování požadavků členskými státy, které v současnosti k jejich splnění nesměřují;

49.  připomíná, že bude nutné modernizovat a rozvinout elektrické sítě, zejména pro přenos obnovitelné energie vyráběné v oblastech s velkým potenciálem, jako je pobřežní větrná energie v regionu Severního moře a solární energie v jižní Evropě, a pro účely decentralizované výroby obnovitelné energie;

50.  zdůrazňuje, že zvýšení energetické účinnosti prostřednictvím například recyklace odpadu, lepšího nakládání s odpady a změny chování hraje při plnění strategických cílů EU v oblasti snižování emisí CO2 velmi důležitou roli;

51.  upozorňuje, že při současných znalostech a technikách již dnes mohou zemědělské podniky dosáhnout energetické soběstačnosti s možností zvýšit výnosnost a současně přinášet výhody životnímu prostředí prostřednictvím místní výroby bioenergie z organického odpadu;

52.  upozorňuje, že je třeba s ohledem na vyšší účinnost zdrojů povzbuzovat zemědělce k lepšímu využívání potenciálu bioplynu a vedlejších produktů bioplynu jako náhrady hnojiv;

53.  zdůrazňuje v této souvislosti význam zpracování hnoje, který poskytuje obnovitelnou energii a navíc snižuje zátěž životního prostředí a nahrazuje umělá hnojiva v podobě minerálních koncentrátů; v této souvislosti zdůrazňuje, že má-li být hnůj považován za zdroj energie, pak je nezbytné, aby byl zpracovaný hnůj uznán jako náhrada umělého hnojiva ve směrnici o dusičnanech;

54.  zdůrazňuje, že je nutné zlepšit energetickou soběstačnost zemědělských podniků prostřednictvím pobídek k výrobě obnovitelné energie pro vlastní potřebu, například s využitím větrných elektráren, solárních panelů a biofermentační technologie, čímž by se snížily náklady na výrobu a zvýšila by se hospodářská životaschopnost tím, že budou pro zemědělce představovat alternativní zdroj příjmů;

Výzkum

55.  vyzývá Komisi, aby zaručila, že program Horizont 2020 a evropská inovační partnerství v rámci Unie inovací budou upřednostňovat potřebu rozvíjet všechny druhy udržitelných nízkouhlíkových technologií s cílem posílit konkurenceschopnost EU, podpořit tvorbu zelených pracovních míst a napomáhat změně chování spotřebitelů;

56.   zdůrazňuje, že je naléhavě potřeba zvýšit úsilí v oblasti výzkumu a financování k vyvinutí a zavedení klimaticky účinných, méně energeticky náročných a méně znečišťujících zemědělských postupů a efektivnější výroby energie; konstatuje dále, že méně znečišťující a energeticky účinné alternativy již existují; považuje výzkum a vývoj v této oblasti za nezbytnou součást řádného plnění strategického plánu energetických technologií, což vyžaduje dodatečné investice; zdůrazňuje, že je v této souvislosti nezbytné zajistit, aby byly výsledky výzkumů na úrovni podniků převedeny do praxe; vítá návrh Komise vybudovat nový výzkumný rámec (Horizont 2020);

57.  vyzývá k tomu, aby rozpočtová podpora odpovídala požadavku na 50 miliard EUR z veřejných a soukromých zdrojů, které jsou potřebné k plné realizaci Evropského strategického plánu pro energetické technologie (dále jen „plán SET“);

58.  zdůrazňuje význam výzkumu a vývoje pro rozvoj technologií s nízkými emisemi, které budou energeticky účinné; vyzývá EU, aby hrála vedoucí úlohu při výzkumu technologií se sníženým účinkem na klima a zvýšenou energetickou účinností a aby rozvíjela úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery se zvláštním důrazem na čisté a udržitelné technologie, které budou na rok 2020 součástí plánu SET (stěžejní iniciativa EU v oblasti nízkouhlíkových technologií); zdůrazňuje, že musí být zvýšeny finanční prostředky na všechny typy výzkumu v oblasti energetiky v rámci programu Horizont 2020, zejména prostředky na obnovitelné zdroje energie; připomíná, že finanční prostředky vyčleňované v současnosti na oblast energetiky představují pouhých 0,5 % rozpočtu EU na období 2007–2013, což není v souladu s politickými prioritami EU;

Zachycování a ukládání uhlíku

59.  uznává, že má-li být dosaženo cílů týkajících se omezení emisí CO2 s co nejnižšími náklady, je důležité uplatňovat technologie zachycování a skladování CO2 (dále jen „CCS“), a uznává, že procedurální zpoždění, nedostatek finančních prostředků a nedostatečné odhodlání některých členských států pravděpodobně znemožní dosažení cíle Evropské rady, jímž je, aby v roce 2015 probíhalo až 12 demonstračních projektů CCS; vyzývá Komisi, aby zveřejnila akční plán o CCS; uznává, že CCS nebude možné uplatňovat za všech okolností ani do roku 2050 a že tyto technologie budou pravděpodobně využívány pouze u velkých zařízení a při omezování emisí z průmyslových procesů; vyzývá k podpoře průkopnických technologií v ostatních oblastech s cílem zvýšit energetickou účinnost, snížit spotřebu energie a nabídnout i jiná řešení, než jsou technologie CCS;

60.  vyzývá Komisi, aby navrhla přesun nevyužitých prostředků na projekty CCS v rámci plánu evropské hospodářské obnovy na alternativní demonstrační projekty CCS;

Plány přechodu v členských státech a v jednotlivých odvětvích

61.  konstatuje, že dohoda z Cancúnu stanoví, že všechny rozvinuté země vypracují nízkouhlíkové strategie;

62.  vítá vypracování nízkouhlíkových strategií ze strany některých členských států EU, avšak současně vyzývá všechny zbývající státy, aby tyto plány vypracovaly nejpozději do července 2013; zdůrazňuje, že pokud do konce roku 2012 nepřijmou všechny členské státy tento závazek, měla by Komise předložit legislativní návrhy ukládající jejich vypracování;

63.  vyzývá Komisi, aby zhodnotila přiměřenost těchto plánů s ohledem na příspěvek ke splnění cíle z Cancúnu udržet nárůst celosvětových průměrných teplot pod 2 °C ve srovnání s úrovní z předprůmyslové doby;

64.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že plány přechodu v členských státech a v jednotlivých odvětvích budou podrobeny nezávislému přezkumu s cílem posoudit, zda byl plně zohledněn potenciál využití nejlepších dostupných technologií a zda navrhované náklady odpovídají běžné praxi;

65.  očekává, že Komise při přípravě politických iniciativ plně zohlední plány přechodu a rovněž upozorní na případy, kdy průmyslová odvětví tyto akční plány nepřipravila;

66.  vyzývá příslušné průmyslové skupiny, aby vypracovaly plány přechodu pro jednotlivá odvětví, v nichž stanoví, jak lze nejlépe dosáhnout cílů EU na snížení emisí CO2, a to včetně potřebných úrovní investic a zdrojů financování;

67.  očekává, že Komise a členské státy podpoří odvětví, která vypracovala plány přechodu, při dalším rozvíjení iniciativ a partnerství vycházejících z těchto plánů s cílem rozvinout průlomové technologie, které umožní zbavit dotyčná energeticky náročná odvětví emisí uhlíku;

68.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala plán přechodu do roku 2050 a své předpovědi každých 3−5 let a aby do aktualizované verze svých plánů přechodu začlenila plány přechodu jednotlivých odvětví, regionální plány a plány přechodu členských států, přičemž zajistí, aby byly modely a metodologie využívané k tomuto účelu plně transparentní;

69.  zdůrazňuje, že k dosažení nízkouhlíkového hospodářství je nezbytné dosáhnout mnohem účinnějšího využívání zdrojů; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby vytvořily nebo posílily stávající strategie účinného využívání zdrojů a do roku 2013 je začlenily je do svých vnitrostátních politik růstu a tvorby pracovních míst;

Výroba energie

70.  připomíná, že světová poptávka po primární energii vzroste do roku 2035 o více než 30 %, což vyostří celosvětovou soutěž o zdroje energie;

71.  zastává názor, že členské státy by měly mít co nejvíce prostředků k dosažení nízkouhlíkové výroby energie (včetně obnovitelných zdrojů energie, jaderné energie, využívání technologie pro zachycování a skladování uhlíku a biomasy vyráběné udržitelným způsobem) a že žádný ze zdrojů by neměl být vyloučen z těchto možností, jejichž prostřednictvím je možné splnit tyto požadavky;

72.  vyzývá Komisi, aby byla obzvláště ostražitá, pokud jde o přesouvání zdrojů emisí při výrobě energie mimo EU ETS, a aby věnovala zvláštní pozornost členským státům, které mají vzájemné vazby se zeměmi mimo EU;

73.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost mechanismů, které umožňují řádné fungování trhu s elektřinou v nízkouhlíkovém hospodářství, a aby v případě potřeby předložila legislativní návrhy na lepší propojení přeshraničních trhů s elektřinou a návrhy dalších opatření s cílem docílit rovnováhy a dostupnosti kapacit výroby energie;

74.  vyzývá EU, aby se zavázala k úplnému odstranění emisí CO2 způsobených energetickým odvětvím do roku 2050;

75.  vyzývá členské státy a Komisi, aby investovaly více zdrojů do energetických infrastruktur nezbytných pro přechod na udržitelné hospodářství; zdůrazňuje, že Evropa by měla být průkopníkem při vyvíjení standardů a interoperabilních internetových technologií spojených s energetikou a v oblasti energeticky účinných informačních a komunikačních technologií, zejména pokud jde o inteligentní sítě, plné a včasné zavádění inteligentních systémů pro domácnost, jako jsou inteligentní měřiče vytvořené ve prospěch spotřebitele, a o modernizaci a rozvoj propojené evropské energetické supersítě a infrastruktur zkapalněného zemního plynu (dále jen „LNG“); s ohledem na meziregionální propojení zdůrazňuje potřebu zavést investiční plán založený mj. na balíčku opatření EU týkajících se energetické infrastruktury, a zaručit tak diverzifikaci dodávek energetických zdrojů; vyzývá Komisi, aby navrhla praktická řešení pro účinnou integraci velkého množství energie z obnovitelných zdrojů tím, že podpoří tržní pravidla, která umožní účinnou a transparentní mezinárodní výměnu energie; vyzývá proto k rychlé integraci a využívání přeshraničních trhů s elektřinou; uznává, že je naléhavě třeba mít dlouhodobou vizi vzhledem k tomu, že vybudování energetické infrastruktury s dlouhou životností vyžaduje mnohaleté období; vítá skutečnost, že se plánovaný nástroj pro propojení Evropy zaměřuje na energetickou infrastrukturu;

76.  upozorňuje na skutečnost, že stávající 20% cíl je založen na příspěvku jaderné energie do energetické skladby v řadě členských států; konstatuje, že světový energetický výhled z roku 2011 vypracovaný Mezinárodní energetickou agenturou (dále jen „IEA“) zahrnuje scénář vycházející z nižšího zapojení jaderné energie, podle kterého by bylo odhadované zvýšení celosvětových emisí CO2 pocházejících z energetiky ve střednědobém horizontu výrazně vyšší kvůli rozsáhlejšímu používání fosilních paliv; znovu opakuje, že rozhodnutí některých členských států odstavit některé ze stávajících jaderných reaktorů nesmí sloužit jako odůvodnění pro snížení úrovně ambicí v jejich současné politice v oblasti klimatu; poukazuje na skutečnost, že podle IEA by dosažení cíle 2 °C vyžadovalo rychlejší rozvoj a zavádění technologií CCS v elektrárnách spalujících uhlí a plyn; poukazuje však také na to, že technologie CCS jsou doposud v testovací a předobchodní fázi, a že je proto třeba zvážit také alternativní scénáře, jako jsou např. plány vycházející z vysokého podílu obnovitelných zdrojů energie a vysoké energetické účinnosti; vyzývá proto k posílení podpory poskytované rozvoji a zavádění průkopnických technologií s cílem posílit energetickou účinnost a oddělit hospodářský růst od spotřeby energie;

77.  je přesvědčen, že dosažení těchto cílů do roku 2050, aniž by tím byla dotčena skladba zdrojů energie jednotlivých členských států, by mohlo vést ke snížení spotřeby, zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energie a omezení výkyvů cen energie, přičemž by byly zajištěny spravedlivé a konkurenceschopné ceny energie pro spotřebitele i podniky a posílena konkurenceschopnost EU a růst zaměstnanosti;

Průmysl

78.  zdůrazňuje, že podpora „zelené ekonomiky“ ze strany EU by měla uznávat význam investic vynaložených stávajícími průmyslovými odvětvími s cílem výrazně posílit účinnost využívání zdrojů, snížit emise CO2 a dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 v oblasti tvorby zelených pracovních míst; připomíná, že zelenější hospodářství by mělo podporovat konkurenceschopnost a inovace ve všech odvětvích tím, že se zaměří na oblasti, kde jsou zlepšení z hospodářského hlediska úspornější a z hlediska životního prostředí účinnější;

79.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila možnosti inovativních finančních nástrojů pro investice do nízkouhlíkového hospodářství;

80.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly vytváření inovativních uskupení (tzv. clusterů) za účelem rozvíjení regionálních a celostátních řešení;

Doprava

81.  podporuje požadavek plánu Komise na vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru s cílem omezit do roku 2050 emise skleníkových plynů z dopravy v EU o 60 % v porovnání s úrovní v roce 1990; vyzývá dále Komisi, aby předložila průběžné cíle na snížení emisí v tomto odvětví s cílem zajistit, aby byla již v rané fázi přijímána dostatečná opatření;

82.  vítá pokrok, jehož od roku 2007 dosáhli výrobci vozidel při snižování emisí CO2 způsobených osobními automobily, a zdůrazňuje, že je důležité dále urychlit zvyšování účinnosti paliv; je přesvědčen, že při přípravě nadcházejícího přezkumu by Komise měla navrhnout způsob, jak zaručit, aby průměrné emise CO2 nových automobilů splnily přijatý cíl pro rok 2020, tj. nejvýše 95 g/km, a nepřekročily cíl pro rok 2025, tedy 70 kg/km; vyzývá Komisi, aby posílila dialog a spolupráci s Mezinárodní námořní organizací (dále jen „IMO“) s cílem zajistit začlenění odvětví námořní dopravy do závazků na snížení CO2;

83.  připomíná, že směrnice 2009/29/ES Komisi ukládá vyhodnotit pokrok IMO v oblasti emisí z lodní dopravy k 31. prosinci 2011; vyzývá Komisi, aby do svého plánu začlenila lodní dopravu a – nebude-li dosaženo mezinárodní dohody o snížení emisí způsobených lodní dopravou – navrhla odpovídající právní předpis, jenž zajistí, aby byly tyto emise začleněny do závazku Společenství v oblasti snižování emisí, přičemž bude navržen tak, aby vstoupil v platnost v roce 2013;

84.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na zlepšení účinnosti paliv těžkých nákladních vozidel a aby ve svém přezkumu právních předpisů o emisích z lehkých užitkových vozidel v roce 2013 více zohlednila potřebu zlepšit účinnost paliv s cílem snížit náklady pro podniky, které vznikly v důsledku rostoucích cen paliv;

85.  vyzývá Komisi, aby nakupujícím všech typů osobních i nákladních vozidel umožnila získávání přesnějších údajů o palivové účinnosti těchto vozidel a aby předložila dlouho odkládaný návrh revize směrnice o označování, který by zahrnoval všechny formy obchodní propagace;

86.  vyzývá Komisi, aby přijala okamžitá opatření s cílem zajistit, že používané zkušební cykly pro hodnocení emisí nových vozidel budou přesně odrážet skutečnou situaci při používání těchto vozidel v běžných podmínkách provozu;

87.  uznává úsilí některých členských států na vytvoření infrastruktury dobíjecích/doplňovacích stanic s cílem podpořit používání elektrických automobilů a vozidel s mimořádně nízkými emisemi uhlíku a vyzývá Komisi, aby předložila návrhy stanovující minimální požadavky pro každý členský stát s cílem vytvořit celoevropskou síť;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na snižování emisí znečišťujících látek způsobených dopravou považovaly za svou prioritu investice do rozvoje celoevropské inteligentní energetické sítě, která dokáže využívat energii vytvořenou na místní a regionální úrovni, včetně energie z obnovitelných zdrojů, a pomáhá rozvíjet nezbytnou infrastrukturu pro využívání elektrických vozidel;

89.  domnívá se, že je zapotřebí kulturního posunu k udržitelnějším druhům dopravy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podporovaly nové způsoby investování s cílem usnadnit přechod na dopravu šetrnější k životnímu prostředí a omezit potřebu dopravy, mimo jiné pomocí uplatňování informačních technologií a prostřednictvím územního plánování;

90.  zdůrazňuje, že jednou z klíčových výzev v rámci podpory úspor energie a energetické účinnosti je internalizace externích nákladů na dopravu do cen dopravy, které by měly být také navýšeny o prvek zohledňující úroveň znečištění, a že posílení účinnosti těchto opatření povede k volbě dopravy šetrné k životnímu prostředí;

91.  vyzývá k zajištění konzistentnosti plánovaných nových investic do dopravní infrastruktury s prioritami plánu, protože u 1,5 bilionu EUR, které požaduje Evropská komise na období 2010–2030, hrozí nebezpečí, že nebudou dostatečně vázány na nízkouhlíkové priority; zdůrazňuje tudíž, že je nezbytné, aby rozpočtové prostředky EU určené na infrastrukturu lépe zohledňovaly ochranu životního prostředí, zejména pokud se jedná o strukturální fondy a Fond soudržnosti;

92.  vítá navrhované nové obecné pokyny pro transevropské dopravní sítě a význam, který připisují rozvoji železničních koridorů pro osobní i nákladní dopravu; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila strategii využívání alternativních paliv a nových technologií v dopravě; vybízí členské státy, aby naléhavě provedly opatření jednotného evropského nebe, a zlepšily tím účinnost provozu letadel a řízení letového provozu;

93.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně provedly právní předpisy o letectví v rámci systému ETS;

Zemědělství

94.  vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření s cílem snížit emise skleníkových plynů, podpořit účinnější využívání zemědělské půdy a snížit spotřebu hnojiv, pro jejichž výrobu se používají fosilní paliva, se zvláštním ohledem na úlohu zemědělství při produkci potravin (spíše než paliva); domnívá se dále, že menší zemědělské statky mohou v této oblasti potřebovat odborná školení a technickou pomoc; vyzývá také Komisi, aby posílila výzkum zaměřený na fungování různých typů zemědělství a na účinné ekologické postupy v zemědělství, přičemž je třeba řádně zohlednit klimatické podmínky, jež v dané oblasti panují;

95.  je přesvědčen, že díky svému zvláštnímu postavení může zemědělství zásadně přispět k vyřešení problému změny klimatu a vytváření nových pracovních míst prostřednictvím zeleného růstu; konstatuje, že snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství je všestranně výhodné, protože dlouhodobě posiluje životaschopnost zemědělství z hospodářského i agronomického hlediska; žádá, aby součástí SZP byly cíle v oblasti využívání udržitelné energie;

96.   zdůrazňuje, že se od SZP po roce 2013 očekává, že výše uvedený přínos zvýší; uznává, že zemědělství již podstatně snížilo své emise díky zvýšení efektivity výroby; konstatuje však, že v dlouhodobém výhledu je potenciál zemědělství z hlediska snižování emisí významný (odvětví zemědělství bude moci do roku 2050 snížit emise jiných látek než CO2 o 42 až 49 % v porovnání s jejich úrovní v roce 1990), ale v porovnání s ostatními odvětvími jej lze považovat spíše za omezený; zdůrazňuje, že všechny země, které patří mezi hlavní emitenty, musí náležitě přispívat;

97.  prosazuje, aby ekologická složka SZP fungovala jako celounijní režim pobídek zaměřený na posílení účinnosti živin, energetické účinnosti a klimatické účinnosti tím, že se zaměří zejména na rozvoj ukládání uhlíku do půdy, další snižování emisí skleníkových plynů a zlepšení hospodaření s živinami, cílem tohoto režimu by bylo podpořit konkurenceschopnost zemědělských podniků a dlouhodobé zajištění dostatku potravin díky zvýšení efektivity při využívání omezených přírodních zdrojů;

98.  požaduje, aby byla v rámci SZP zavedena nezbytná opatření, zejména financování výzkumu, podpora vzdělávání, podpora investic a další iniciativy založené na pobídkách, jež by podpořila a umožnila využití zbytků v zemědělství a lesnictví k výrobě udržitelné energie;

99.  připomíná, že zdokonalené zemědělské a lesnické postupy by měly zvýšit schopnost tohoto odvětví uchovávat a vázat CO2 v půdě a v lesích; zdůrazňuje zároveň, že většinu vlastníků lesa představují zemědělci; zdůrazňuje dále, že cílem EU je zabránit odlesňování, k němuž dochází na celém světě, zejména v rozvojových zemích, a nejpozději do roku 2030 zastavit celosvětový úbytek zalesněné plochy;

100.  zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet vhodná opatření a/nebo mechanismy umožňující skutečné finanční uznání úlohy, kterou zemědělství a lesnictví hrají z hlediska zadržování uhlíku;

101.  zdůrazňuje, že udržitelné využívání lesů přispívá ke snížení emisí CO2, a že je tudíž nezbytné přijmout v rámci druhého pilíře zemědělské politiky opatření, díky nimž bude možné spravovat lesy i v náročných lokalitách;

102.  zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost zalesňování, neboť se jedná o jediný prostředek přirozeného zvětšení úložiště uhlíku a zdroj dřeva pro bioenergii;

103.  vyzývá k přijetí strategie pro využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví v EU (označované jako „LULUCF“), které by zajišťovaly trvalost a ekologickou vyváženost příspěvku tohoto odvětví k omezení emisí; vyzývá členské státy, aby s ohledem na zásadu subsidiarity rozvíjely své národní programy, aby mohl být plně využit potenciál, který jejich odvětví LULUCF mají v oblasti zmírňování změny klimatu, neboť tím lze získat cenné zkušenosti; zdůrazňuje, že je třeba investovat do vědeckého výzkumu týkajícího se možností LULUCF z hlediska ukládání uhlíku a emisí pocházejících z činností LULUCF;

104.  je přesvědčen, že dlouhodobé konkurenceschopnosti lze dosáhnout jedině prostřednictvím zdravých, biologicky rozmanitých zemědělských ekosystémů, které jsou odolné vůči změně klimatu, a náležité ochrany omezených a vyčerpatelných přírodních zdrojů, jako je půda, voda a krajina;

105.  zdůrazňuje, že pro dosažení nízkouhlíkového hospodářství je klíčová ochrana, oceňování a obnova biologické rozmanitosti a služeb ekosystémů;

106.  zdůrazňuje, že by Komise měla klást důraz na systematické zohledňování změny klimatu ve všech politikách, aby byla zajištěna soudržnost mezi politikami v oblastech, jako je průmysl, výzkum, energetika, biologická rozmanitost, obchod, rozvoj, zemědělství, inovace, doprava, dobré životní podmínky zvířat, a strategií Evropa 2020; je přesvědčen, že kvalitní strategické řízení potenciálu odvětví zemědělství je tím správným krokem, aby se Evropa stala konkurenceschopným aktérem v rámci budoucího světového nízkouhlíkového hospodářství;

107.   zdůrazňuje, že řetězec potravin by měl být kratší a transparentnější a měl by povzbuzovat spotřebu lokálně produkovaných potravin, včetně podpory místních a regionálních trhů, s cílem omezit emise zemědělské produkce spojené s dopravou; zdůrazňuje, že přemístění evropské mnohostranné produkce a zpracování do zemí, které nejsou členy EU, by mělo negativní dopad na evropskou přidanou hodnotu a na cíle v oblasti klimatu;

108.  je přesvědčen, že lepší řízení krmení skotu zahrnující bílkovinné plodiny pěstované za použití rotace plodin a zvyšování rozmanitosti bílkovinných plodin ve skladbě stálých pastvin s cílem vypěstovat více krmiva pro zvířata na místě by snížilo závislost na dovozu krmiv způsobujícím značné emise CO2; je přesvědčen, že by se tím také snížily náklady zemědělců na krmiva a vedlo by to k lepšímu hospodaření s půdou zvyšováním její schopnosti zadržovat vodu a také ke snížení náchylnosti vůči škůdcům;

Financování

109.  podporuje návrhy předložené Komisí s ohledem na to, aby víceletý finanční rámec 2014–2020 (dále jen „VFR“) vyčleňoval finanční zdroje určené k posílení investic a podpoře rozvoje a zavádění nízkouhlíkových technologií; souhlasí se záměrem systematicky zohledňovat financování spojené s otázkou klimatu v celém VFR a vyčlenit 20 % prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen „EFRR“) na obnovitelné energie a na investice do energetické účinnosti, přičemž zdůrazňuje, že je nezbytné, aby bylo uplatňování těchto prostředků účinně monitorováno; doporučuje, aby Komise zajistila, že tyto prostředky budou využity zejména k pomoci členským státům, které mají vysoký potenciál snížit emise pod stávající cíle, ale nemají dostatečné kapacity pro potřebné investice;

110.  poukazuje na to, že je třeba zohlednit současnou finanční a hospodářskou krizi při vypracovávání politik, jejichž cílem je zajistit a podpořit vstupní investice, které přispějí ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, aby se tak v dlouhodobém horizontu snížily náklady na energii a zvýšila energetická účinnost v oblastech, jako jsou dodávky energie a doprava;

111.  připomíná, že dlouhodobé ekonomické náklady vzniklé v důsledku nečinnosti v boji proti změně klimatu vysoce přesahují krátkodobé náklady spojené s přijetím výrazných a rozhodných aktuálních opatření;

112.  doufá, že budou urychleně stanoveny konkrétní a měřitelné cíle pro každé odvětví, neboť je třeba podporovat soukromé investory, budovat mezi nimi důvěru a spolupráci a prosazovat lepší využívání evropských fondů; zdůrazňuje, že obnovitelná energie, inovace a rozvoj průlomových technologií mohou přispívat k boji proti změně klimatu a současně pomáhají přesvědčit partnery EU po celém světě, že snížení emisí je proveditelné, aniž by přitom došlo k poklesu konkurenceschopnosti a k ohrožení tvorby pracovních míst; považuje za zásadní, aby EU a její členské státy byly příkladem při zavádění systému investování do nových energeticky účinných nízkouhlíkových technologií; požaduje, aby byly za účelem dosažení plánovaných cílů posíleny stávající systémy financování, aby byly urychleně zahájeny diskuse o finančních nástrojích, které je třeba použít, a aby byly usnadněny lepší synergie mezi vnitrostátními a evropskými systémy financování; je přesvědčen, že systémy financování z více zdrojů mohou být účinným nástrojem; zdůrazňuje klíčovou úlohu financování ze zdrojů regionální politiky a politiky soudržnosti jakožto hlavního nástroje spolufinancování regionálních opatření pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství; je přesvědčen, že na plnění cílů plánu do roku 2050 by měla být přidělena významná poměrná část finančních prostředků na programové období 2014–2020;

113.  konstatuje, že pokud nebude ve třetím obchodovacím období upraven příslušný strop, nepřinesou v důsledku nízkých cen uhlíku dražby v rámci obchodování s emisními povolenkami tolik prostředků na investice do klimatu, kolik se předpokládalo; připomíná, že nejméně 50 % výtěžku z dražeb musí být investováno do opatření v oblasti změny klimatu jak v EU, tak v rozvojových zemích, a naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně sledovala nakládání s těmito prostředky ze strany členských států a každoročně informovala Parlament o svých zjištěních; vyzývá členské státy, aby účinně využívaly výtěžky z dražeb na podporu výzkumu a vývoje a inovací s cílem dosáhnout dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů;

114.  vyzývá Komisi, aby od roku 2013 shromažďovala informace související s využíváním prostředků získaných z dražeb povolenek ETS a aby každoročně zveřejňovala zprávu obsahující srovnání toho, do jaké míry jednotlivé členské státy využívají tyto prostředky na podporu rozvoje nízkouhlíkových technologií a dalších prostředků na omezení emisí skleníkových plynů;

115.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh požadující, aby členské státy poskytly část prostředků získaných prostřednictvím dražeb na dodatečné financování EU určené na podporu inovací prostřednictvím plánu SET nebo rovnocenných iniciativ;

116.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala a zvážila možnost nalézt dodatečné a inovativní zdroje financování, včetně možného využití fondů pro regionální rozvoj, s cílem s cílem dále podporovat rozvoj a zavádění nízkouhlíkových technologií;

117.  zdůrazňuje naléhavou potřebu vyřešit v rámci plánu problém dotací, které jsou škodlivé pro životní prostředí; vyzývá ke koordinovanému postupu zaměřenému na odhalení a postupné zrušení všech dotací škodlivých pro životní prostředí do roku 2020 s cílem podpořit konsolidaci rozpočtu a přechod k udržitelnému hospodářství; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2013 zveřejnila sdělení, v němž uvede veškeré způsoby, kterými se rozpočet EU využívá ke zdůvodnění finanční podpory – poskytované přímo nebo prostřednictvím členských států – činností, které jsou v rozporu s cíli plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství;

118.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasazovaly o rychlejší plnění dohody G-20 o odstraňování dotací na fosilní paliva; zdůrazňuje, že aby provádění mělo požadovaný dopad, musí být mezinárodně koordinované;

Dodatečná opatření

119.  vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 předložila ctižádostivé návrhy na snížení emisí metanu, uhlíkových částic a fluorovaných plynů;

120.  připomíná, že dřevo má potenciál nahradit většinu materiálů, které jsou velmi náročné na uhlík, např. ve stavebnictví, a vyzývá ke stanovení jednoznačné hierarchie využívání udržitelně těženého dřeva s cílem zajistit soudržnost s cíli v oblasti klimatu stejně jako s cíli v oblasti účinnosti zdrojů; je přesvědčen, že udržitelnou bioenergii lze získávat z odpadů, některých zbytků a vedlejších produktů průmyslové výroby za předpokladu, že budou přijaty dostatečné bezpečnostní záruky zabraňující ztrátě uhlíku uloženého v půdě a snížení biologické rozmanitosti, jakož i vzniku nepřímých emisí v důsledku nahrazení jiných využití téhož materiálu;

121.  připomíná, že stavebnictví zanechává značnou ekologickou stopu, protože spotřebovává značné množství neobnovitelných přírodních zdrojů a energie a způsobuje značné emise oxidu uhličitého; připomíná, že použití obnovitelných stavebních materiálů omezuje spotřebu přírodních zdrojů a poškozování životního prostředí; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby lépe zohledňovala povahu a energetickou účinnost stavebních materiálů spojených s nízkými emisemi během celého životního cyklu a aby podporovala užívání ekologicky udržitelných, obnovitelných a nízkoemisních materiálů, jako např. dřeva, ve stavebnictví; připomíná, že dřevo během růstu váže uhlík, takže se jedná o uhlíkově neutrální materiál;

o
o   o

122.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o diskriminačních internetových stránkách a vládních reakcích (2012/2554(RSP))

P7_TA(2012)0087 RC-B7-0152/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3, 4 a 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU), na články 2, 3, 4, 9, 10, 18, 19, 20, 21, 26, 45, 49, 56, 67, 83 a 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), na Listinu základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(2),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(3),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise Viviane Redingové ze dne 11. února 2012(4) o internetové stránce strany PVV,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že počátkem února 2012 zahájila nizozemská Strana pro svobodu (PVV) provoz internetové stránky „Meldpunt Midden en Oost Europeanen“ a vyzvala občany, aby na ni zasílali své stížnosti týkající se „hromadné migrace pracovních sil ze střední či východní Evropy“, a zejména Poláků, Rumunů a Bulharů; vzhledem k tomu, že lidé byli zejména tázáni, zda pocítili nějaké problémy v souvislosti s antisociálním chováním a zda je o pracovní místo připravil některý z občanů těchto zemí;

B.  vzhledem k tomu, že volný pohyb osob v rámci Evropské unie je zakotven v článku 21 SFEU a volný pohyb pracovníků v rámci Evropské unie v článku 45 SFEU;

C.  vzhledem k tomu, že právo na ochranu před diskriminací na základě státní příslušnosti je zakotveno v článku 18 SFEU a ochrana před diskriminací na základě rasy nebo etnického původu v článku 10 SFEU;

D.  vzhledem k tomu, že právo na svobodu myšlení je zakotveno v článku 10 Listiny základních práv a svoboda projevu v článku 11 této listiny;

E.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách demokracie a právního státu, jak uvádí článek 2 SEU, a na jednoznačném dodržování základních práv a svobod, jak je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a v EÚLP;

F.  vzhledem k tomu, že členské státy mají vůči všem občanům EU povinnost zajistit, aby nebyli diskriminováni či stigmatizováni bez ohledu na to, kde v Evropě žijí a pracují;

G.  vzhledem k tomu, že internetová stránka zřízená stranou PVV otevřeně vybízí k diskriminaci pracovníků Evropské unie pocházejících ze zemí střední a východní Evropy a vytváří rozpory mezi jednotlivými komunitami nizozemské společnosti;

H.  vzhledem k tomu, že internetová stránka strany PVV podrývá zásadu volného pohybu osob a právo na ochranu před diskriminací, jež se zakládají na směrnici 2004/38/ES a příslušných článcích Smluv;

I.  vzhledem k tomu, že nizozemská vláda uzavřela se stranou PVV dohodu o parlamentní podpoře, díky níž může spoléhat na většinu hlasů v nizozemském parlamentu;

J.  vzhledem k tomu, že nizozemská vláda zmíněnou internetovou stránku PVV dosud oficiálně neodsoudila;

K.  vzhledem k tomu, že zahájení provozu této stránky vyvolalo v Nizozemsku prudkou diskusi a že mnoho politických stran, sdělovacích prostředků, představitelů malých a středních podniků a dalších společností, zástupců občanské společnosti a jednotlivých občanů tuto iniciativu strany PVV odsoudilo; vzhledem k tomu, že bylo zahájeno mnoho iniciativ v opačném směru, například internetové stránky pro ohlášení pozitivních zkušeností s polskými občany;

L.  vzhledem k tomu, že velvyslanci deseti zemí střední a východní Evropy v Nizozemsku proti této internetové stránce důrazně protestovali s tím, že „podporuje negativní vnímání konkrétní skupiny občanů EU v rámci nizozemské společnosti“;

M.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších studií, jež uskutečnila Erasmova univerzita v Rotterdamu(5), představují migrující pracovníci ze střední a východní Evropy pro nizozemské hospodářství a trh práce významný přínos;

N.  vzhledem k tomu, že se v posledních letech výrazně snížilo úsilí nizozemské vládní politiky o evropskou integraci, jak ukazuje postoj stávající nizozemské vlády k otázkám, jako je rozšíření schengenského prostoru a volný pohyb pracovníků;

O.  vzhledem k tomu, že existuje reálné nebezpečí vzniku obdobných internetových stránek v dalších členských státech;

1.  jednoznačně odsuzuje internetovou stránku zřízenou stranou PVV, neboť popírá základní evropské hodnoty lidské důstojnosti, svobody, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv a ohrožuje samotnou podstatu Unie, již tvoří pluralismus, nediskriminační zacházení, tolerance, spravedlnost, solidarita a svoboda pohybu;

2.  považuje internetovou stránku PVV za iniciativu vedenou špatnými úmysly, jejímž cílem je rozdělovat společnost a dosahovat politického zisku na úkor pracovníků ze střední a východní Evropy;

3.  rozhodně vyzývá předsedu vlády Marka Rutteho, aby jménem nizozemské vlády tuto politováníhodnou iniciativu odsoudil a aby se od ní distancoval; dále zdůrazňuje povinnost všech vlád Evropské unie zajistit právo na volný pohyb a právo na nediskriminační zacházení, a vyzývá proto Evropskou radu, aby internetovou stránku strany PVV oficiálně odsoudila, neboť tato práva ohrožuje a uráží evropské hodnoty a zásady;

4.  naléhavě vyzývá nizozemskou vládu, aby nepřehlížela postupy Strany pro svobodu, jež jsou v rozporu se základními hodnotami EU;

5.  vyzývá nizozemské orgány, aby prošetřily, zda tato iniciativa nevede k podněcování nenávisti;

6.  zdůrazňuje, že pracovníci ze zemí, které přistoupily k EU v letech 2004 a 2007, měli na hospodářství členských států pozitivní dopad a nezpůsobili zásadní narušení jejich trhů práce, naopak významně přispěli k dlouhodobému hospodářskému růstu EU;

7.  vyzývá nizozemskou vládu, aby urychleně odpověděla na dopisy, které jí zaslala Komise ohledně plánovaných právních předpisů, jež by mohly být v rozporu se směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, a aby přijala opatření v návaznosti na požadavky, jež vyjádřil Parlament ve svých usneseních;

8.  vyzývá Komisi a Radu, aby vyvinuly maximální úsilí k zastavení šířících se xenofobních postojů, jako jsou ty, jež jsou vyjádřeny na této internetové stránce, a aby zajistily účinné provádění rámcového rozhodnutí o rasismu a xenofobii ve všech členských státech;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě Evropy a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55. (2) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77. (3) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (4) http://ec.europa.eu/commission_20102014/reding/multimedia/news/2012/02/20120211_en.htm (5) Arbeidsmigranten uit Polen, Roemenie en Bulgarije in Den Haag. Sociale leefsituatie, arbeidpositie en toekomstperspectief, Prof. Godfried Engbersen, Afdeling Sociologie Universiteit Rotterdam.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o výsledku prezidentských voleb v Rusku (2012/2573(RSP))

P7_TA(2012)0088 B7-0177/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskou federací, která vstoupila v platnost roku 1997 a jejíž platnost byla prodloužena do doby, než bude nahrazena dohodou novou,

–  s ohledem na probíhající jednání o nové dohodě, která by zajistila nový souhrnný rámec pro vztahy EU s Ruskem, i na „Partnerství pro modernizaci“ zahájené v roce 2010,

–  s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na svá usnesení ze dne 16. února 2012(1) o nadcházejících prezidentských volbách v Rusku, ze dne 14. prosince 2011(2) o volbách do Státní dumy, a především v něm obsaženou kritiku organizace voleb do Dumy, a ze dne 7. července 2011(3) o přípravách na volby do ruské Státní dumy v prosinci 2011,

–  s ohledem na společná předběžná zjištění a závěry Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OBSE/ODIHR), Parlamentního shromáždění OBSE (OBSE PA) a Parlamentního shromáždění rady Evropy (PACE) ze dne 5. března 2012,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 4. března 2012 o prezidentských volbách v Rusku, které se konaly dne 4. března 2012, a na její projevy ze dne 14. prosince 2011 o summitu EU–Rusko, který přednesla ve Štrasburku, a ze dne 1. února 2012 o politické situaci v Rusku, který přednesla v Bruselu,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že EU jako strategický partner Ruska a jeho přímý soused sledovala se zvláštním zájmem volební proces, veřejnou debatu a rozsáhlé pokračující protesty v Rusku v souvislosti s volbami do Státní dumy, které proběhly v prosinci minulého roku, a s prezidentskými volbami, jež se konaly dne 4. března 2012;

B.  vzhledem k tomu, že stále panují vážné obavy ohledně vývoje v Ruské federaci, pokud jde o dodržování a ochranu lidských práv a dodržování obecně přijímaných demokratických zásad, volebních pravidel a postupů; vzhledem k tomu, že Ruská federace je řádným členem Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a že se tudíž zavázala respektovat zásady demokracie a dodržovat lidská práva;

C.  vzhledem k tomu, že dne 12. dubna 2011 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že zdlouhavé postupy pro registraci politických stran v Rusku, které odporují volebním standardům stanoveným Radou Evropy a OBSE, mají být odstraněny; vzhledem k tomu, že omezování registrace politických stran a kandidátů narušuje politickou soutěž a pluralismus v Rusku;

D.  vzhledem k tomu, že před nedávnem sice byly vyvinuty omezené snahy o zlepšení volebních zákonů, přesto však zůstávají obecná pravidla příliš složitá a v některých případech nejasná, což vede k nedůslednému uplatňování právního základu;

E.   vzhledem k tomu, že ruské orgány se pokusily zdiskreditovat nevládní organizace zapojené do sledování voleb, zejména sdružení Golos, které bylo donuceno opustit svou hlavní kancelář v Moskvě a vystaveno mediální kampani, jejímž cílem bylo pošpinit pověst tohoto sdružení, přičemž regionální pobočky tohoto sdružení byly předmětem vyšetřování daňových orgánů; vzhledem k tomu, že velkému nátlaku byly vystaveny také nezávislé sdělovací prostředky;

F.  vzhledem k tomu, že podle předběžných společných zjištění a závěrů OBSE/ODIHR, OSCE PA a PACE ze dne 5. března 2012 nebyl ani svobodný ani spravedlivý, neboť byl volební proces „silně ovlivněn ve prospěch jednoho kandidáta“ v důsledku veřejného hanění během procesu registrace potencionálně konkurenčních kandidátů, nerovného a neobjektivního zpravodajství ze strany sdělovacích prostředků a využívání státních prostředků ve prospěch jednoho kandidáta;

G.  vzhledem k tomu, že od konání voleb do Dumy dne 4. prosince 2011 vyjadřovali ruští občané, zejména tzv. demonstranti s bílou stužkou, na řadě demonstrací svou touhu po větší míře demokracie a důkladné reformě volebního systému;

1.  bere na vědomí výsledky prezidentských voleb s ohledem na předběžné závěry OBSE/ODIHR a místních organizací zabývajících se sledováním průběhu voleb, např. Golos, Graždanin nabludatěl, the Voters´League, a také zástupců politických stran;

2.  při plné podpoře agendy pro modernizaci, jež zahrnuje dialog o ekonomických i politických reformách s cílem zavést a provádět reformy, jež odstraní současné nedostatky, zdůrazňuje, že je třeba k Rusku zajmout přístup kritické angažovanosti;

3.  důrazně kritizuje nedostatky a nesrovnalosti v přípravě a organizaci těchto voleb a skutečnost, že voliči měli omezený výběr kandidátů; zdůrazňuje, že během volební kampaně nepřinášely ruské sdělovací prostředky objektivní zpravodajství o všech kandidátech, což je v rozporu se zákonnými požadavky; vítá významné zapojení občanské společnosti do kampaně a požaduje, aby byly provedeny komplexní a transparentní analýzy všech nesrovnalostí a byla zavedena, posílena a prováděna demokratická pravidla pro volby, které se budou konat v budoucnosti, odsuzuje zatčení mnoha protestujících na území celého Ruska během demonstrací;

4.  vyzývá prezidenta Medveděva, aby svá slova přeměnil v činy a zaručil přijetí nutných reforem politického systému, a očekává, že nový ruský prezident bude připraven v těchto reformách pokračovat, včetně velmi potřebného zjednodušení pravidel, jimiž se řídí registrace politických stran; vyzývá k tomu, aby byla projevena řádná snaha také o řešení problematiky svobody sdělovacích prostředků a svobody shromažďování a projevu; opakuje, že EU je ochotna spolupracovat s Ruskem, a to i v rámci partnerství pro modernizaci, aby zlepšila dodržování lidských a základních práv , s čímž souvisí klíčová otázka, jíž je propuštění politických vězňů a účinnost nezávislého právního státu v Rusku;

5.  vyzývá ruské orgány a politické strany zastoupené ve Státní dumě, aby se v zájmu souhrnné reformy, transparentnosti a demokracie zapojily do smysluplného dialogu s prodemokratickými demonstranty a opozicí; vyzývá nově zvoleného prezidenta Vladimíra Putina, aby zmírnil svou rétoriku namířenou proti demonstrantům a aby s nimi vstoupil do upřímného dialogu o budoucnosti země;

6.   vybízí různé ruské demokratické opoziční skupiny, aby se intenzivněji sjednotily v rámci pozitivního programu politických reforem a nabídly tak ruským občanům důvěryhodnou alternativu;

7.   vítá rozhodnutí prezidenta Dmitrije Medveděva pověřit státního zástupce prošetřením zákonnosti 32 trestních případů, včetně uvěznění Michaila Chodorkovského; vyzývá nově zvoleného prezidenta Vladimíra Putina, aby podobné přezkoumání požadoval také u případu Sergeje Magnitského;

8.  bere na vědomí, že Státní duma začala schvalovat návrhy prezidentských zákonů, jejichž cílem jsou komplexní změny politického systému, včetně zjednodušení pravidel, jimiž se řídí registrace politických stran a jejich přístup k volbám; naléhavě vyzývá Státní dumu, aby při přijímání potřebných zákonů zohlednila pozměňovací návrhy společně předložené neregistrovanými stranami; očekává, že před uvedením nového prezidenta do úřadu využijí všechny strany příležitosti k přijetí rozhodnutí ohledně souhrnného balíčku reforem včetně změn volebního zákona; s velkou nadějí očekává, že se stane svědkem dosažení úspěšného výsledku a plného provádění všech reformních návrhů, které jsou předmětem diskuze v rámci pracovní skupiny prezidenta Medveděva, je přesvědčen, že nové volební právo a registrace opozičních politických stran by měly poskytovat základ pro svobodné a spravedlivé volby do Státní dumy;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Ruské federace, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0054. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0575. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0335.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o Kazachstánu (2012/2553(RSP))

P7_TA(2012)0089 RC-B7-0135/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na obecná ustanovení o vnější činnosti Unie stanovená v článku 21 SEU a na postup uzavírání mezinárodních dohod stanovených v článku 218 SFEU,

–  s ohledem na strategii EU pro Střední Asii,

–  s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi ES a Kazachstánem, která vstoupila v platnost v roce 1999, a zejména na její článek 2 oddílu „Obecné zásady“,

–  s ohledem na strategii EU pro nové partnerství se Střední Asií, kterou přijala Evropská rada ve dnech 21–22. června 2007, a na její zprávy o pokroku, jež zveřejnila dne 24. června 2008 a dne 28. června 2010,

–  s ohledem na závěry Rady o Kazachstánu, které přijala dne 24. května 2011,

–  s ohledem na prohlášení EU o Kazachstánu ve Stálé radě OBSE ze dne 3. listopadu a 22. prosince 2011, 19. ledna, 26. ledna a 9. února 2012 a na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové o událostech v oblasti Žanaozenu ze dne 17. prosince 2011 a 15. ledna 2012 a na prohlášení o kazašských parlamentních volbách ze dne 17. ledna 2012,

–  s ohledem na prohlášení o předběžných zjištěních a závěrech mise OBSE/ODIHR, jejímž úkolem bylo pozorovat dne 15. ledna 2012 průběh parlamentních voleb,

–  s ohledem na prohlášení zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků ze dne 25. ledna 2012 o situaci sdělovacích prostředků v Kazachstánu,

–  s ohledem na prohlášení ze dne 1. února 2012 o ostrém zásahu proti kazašské opozici, jež učinil ředitel Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii(1),

–  s ohledem na odstavec 23 svého usnesení o Radě OSN pro lidská práva(2) ze dne 16. února 2012,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU i Kazachstán by mohly mít z širší spolupráce významný prospěch a že Parlament tento cíl podporuje a zdůrazňuje, že hospodářská spolupráce musí být doprovázena politickou spoluprací a musí být založena na politické vůli uplatňovat a dodržovat společné hodnoty; vzhledem k tomu, že Kazachstán má klíčový význam pro sociálně-ekonomický rozvoj Střední Asie i pro stabilitu a bezpečnost v regionu;

B.  vzhledem k tomu, že jednání o nové posílené dohodě mezi EU a Kazachstánem, která má nahradit dosud platnou Dohodu o partnerství a spolupráci, byla zahájena v červnu 2011;

C.  vzhledem k tomu, že dne 17. února 2012 podepsal prezident Kazachstánu několik zákonů, jejichž účelem je jednak zlepšit právní základ pro pracovněprávní vztahy, práva zaměstnanců a sociální dialog a jednak posílit nezávislost soudnictví;

D.  vzhledem k tomu, že dne 16. prosince 2011 byl během nepokojů ve městě Žanaozen v západním Kazachstánu usmrceno mnoho lidí a ještě více jich bylo zraněno – na hlavním náměstí se shromáždilo více než 3000 lidí, aby pokojnou cestou vyjádřili podporu dělníkům v ropném průmyslu, kteří byli již od května ve stávce za vyšší mzdy, lepší pracovní podmínky a právo vybrat si své vlastní odborové zástupce;

E.  vzhledem k tomu, že úřady podaly zprávu o smrti 17 osob poté, co na základě nezávislých zpráv a očitých svědků pořádkové policejní složky zaútočily na demonstranty a zahájily střelbu na civilisty, včetně neozbrojených stávkujících a jejich rodin; vzhledem k tomu, že kazašské orgány vyhlásily v návaznosti na tyto události výjimečný stav a zamítly novinářům a nezávislým pozorovatelům přístup do Žanaozenu; vzhledem k tomu, že mimořádný stav byl zrušen dne 31. ledna 2012, ačkoli svědkové daných událostí prohlašují, že mrtvých muselo být mnohem více; vzhledem k tomu, že regionální orgány přislíbily finanční pomoc rodinám, jejichž blízcí při těchto událostech zahynuli;

F.  vzhledem k tomu, že je stále nejasné, co se v Žanaozenu 16. prosince 2011 skutečně stalo; vzhledem k tomu, že zpočátku úřady zablokovaly komunikace a přístup do města, které poté zůstalo pod kontrolou v rámci výjimečného stavu, jenž trval do 31. ledna 2012; vzhledem k tomu, že zastrašování a násilné útoky proti nezávislým sdělovacím prostředkům společně s atmosférou strachu, která vládne mezi občany, i nadále stojí v cestě bližšímu objasnění; vzhledem k tomu, že kazašské úřady v reakci na prosincové události v Žanaozenu zpřísnily v zemi cenzuru internetu a nyní zavádějí u veškerého internetového provozu hloubkovou inspekci paketů;

G.  vzhledem k tomu, že přibližně 43 osob bylo od prosince 2011 zadrženo a obviněno z činů, za něž hrozí odnětí svobody v délce až šesti let, a že jsou mezi nimi významní představitelé a aktivisté, kteří se stávky dělníků v ropném průmyslu zúčastnili, mimo jiné Talat Saktaganov, Roza Tuletajevová a Natalia Ažigaljevová; vzhledem k tomu, že ve městě Uralsk bylo dne 3. února 2012 zadrženo několik mladých lidí obviněných z islámských aktivit a podezřelých z organizování masových nepokojů v Žanaozenu;

H.  vzhledem k tomu, že prezident Kazachstánu vyzval k řádnému vyšetření těchto událostí, ustanovil k tomuto účelu vládní komisi v čele s prvním místopředsedou vlády a k účasti na vyšetřování přizval i mezinárodní odborníky, mimo jiné odborníky z OSN; vzhledem k tomu, že probíhá šetření několika policejních důstojníků za nepřiměřený zásah s použitím střelných zbraní, ačkoli žádný dosud nebyl obžalován;

I.  vzhledem k tomu, že bylo podáno několik zpráv o tom, že zadržené osoby byly vystaveny týrání a špatnému zacházení; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je nutné provést důvěryhodné vyšetřování a následně přijmout příslušné právní kroky;

J.  vzhledem k tomu, že všeobecné volby, které se konaly dne 15. ledna 2012, se podle OBSE neodehrály podle jejích standardů, neboť se vyznačovaly mnoha nesrovnalostmi při hlasování, využitím státních prostředků a slogany, jež měly zvýšit popularitu vládnoucí strany, která nezajistila podmínky potřebné k uspořádání skutečně pluralitních voleb, přestože tentokrát bylo shledáno, že jsou volby po technické stránce dobře zajištěny;

K.  vzhledem k tomu, že dne 6. ledna 2012 podepsal prezident Kazachstánu Zákon o národní bezpečnosti, který posiluje pravomoci bezpečnostních složek a potvrzuje postup, podle něhož osoby, které budou shledány škodlivými pro pověst země ve světě, mohou být prohlášeny za „škůdce“ a budou muset čelit následkům;

L.  vzhledem k tomu, že několik uplynulých měsíců se v Kazachstánu vyznačovalo zhoršováním situace v oblasti lidských práv, jak je uvedeno v prohlášeních EU ve Stálé radě OBSE a v nedávných prohlášeních zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků i ředitele Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

M.  vzhledem k tomu, že v září 2011 přijaly státní orgány zákon o náboženství, který všem náboženským skupinám ukládá povinnost znovu se registrovat a který obsahuje ustanovení, jež občanům Kazachstánu mohou zakázat svobodné vyznávání víry; vzhledem k tomu, že veškeré nedávno přijaté právní předpisy o masových sdělovacích prostředcích a národní bezpečnosti navíc zahrnují ustanovení, která posilují neliberální rysy kazašského politického systému a jsou v rozporu s deklarovanými snahami o demokratizaci;

N.  vzhledem k tomu, že dne 8. srpna 2011 byla městským soudem v Aktau obviněna právní zástupkyně dělníků v ropném průmyslu Natalia Sokolovová z „podněcování k sociálním nepokojům“ a z „aktivní účasti na nezákonných shromážděních“ a byla odsouzena k šesti letům vězení;

O.  vzhledem k tomu, že Kazachstán se v roce 2010 s nadějí, že zvýší svoji vážnost na mezinárodní úrovni, ujal předsednictví OBSE a zavázal se k řadě demokratických reforem a dodržování základních zásad této organizace;

P.  vzhledem k tomu, že během dvou minulých měsíců se staly opoziční strany a organizace Alga, Azat a sociální hnutí v Kazachstánu, ale i nezávislé sdělovací prostředky, jako jsou deník Vzgljad, Golos Republik a Respublika a satelitní televizní stanice STAN TV, a nezávislé odborové svazy, včetně svazu Žanartu a jiných organizací občanské společnosti, terči značné represe, která vyústila mimo jiné v zatčení vůdce strany Alga Vladimira Kozlova a šéfredaktora Vzgljadu Igora Viňjavského; vzhledem k tomu, že dne 28. ledna 2012 se přibližně 1 000 lidí v Almaty zúčastnilo nepovoleného protestu proti represi a vyzvalo orgány k ukončení politického pronásledování;

Q.  vzhledem k tomu, že opoziční strany oznámily plán uspořádat dne 24. března 2012 v Almaty protestní shromáždění, které by připomnělo, že od zabíjení v Žanaozenu již uplynulo 100 dní;

R.  vzhledem ke skutečnosti, že pan Kozlov byl krátce po svém návratu z jednání v Evropském parlamentu zatčen a držen v izolaci a že Evropská služba pro vnější činnost dává Evropské unii další důvod ke znepokojení, zdůrazňuje, že je důležité, aby byla zachována schopnost naší instituce vést rozhovory s širokou škálou činitelů v partnerských zemích EU, aniž by to mělo pro naše partnery jakékoli negativní důsledky;

1.  zdůrazňuje význam vztahů mezi EU a Kazachstánem a prohloubení politické a hospodářské spolupráce, a to ve strategických oblastech, například v oblasti demokracie, lidských práv, životního prostředí, energetiky, obchodu a dopravy, stejně jako v boji proti terorismu, organizované trestné činnosti a obchodování s drogami; podtrhuje skutečnost, že loňský rok proběhl ve znamení hlubší spolupráce, častých schůzek na vysoké úrovni a zahájení jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení a upřímnou soustrast v souvislosti s událostmi, k nimž došlo dne 16. prosince 2011 v kazašském okrese Žanaozen, kde 17 osob přišlo o život a dalších 110 bylo zraněno;

3.  důrazně odsuzuje násilný zákrok policejních sil proti demonstrantům v Žanaozenu a vyzývá k nezávislému a přesvědčivému vyšetření těchto událostí za mezinárodní účasti;

4.  vyjadřuje své odhodlání i nadále vést dialog se zástupci občanské společnosti v rámci svých vztahů s Kazachstánem a v souladu se svými postupy pro vztahy s jinými třetími zeměmi; očekává, že tyto dialogy budou respektovány, a zdůrazňuje, že se nejedná o necitlivost k prospívání jeho partnerů;

5.  je přesvědčen, že nevhodné řešení pracovně-právního sporu v ropném průmyslu na západě Kazachstánu bylo hlavní příčinou prohloubení nespokojenosti lidu před událostmi v polovině prosince 2011; je přesvědčen, že uznání - slovy i skutky - práva pracovníků na sdružování, vedení dialogu mezi odbory, zaměstnavateli a příslušnými orgány při zachování vzájemného respektu, přijetí propuštěných dělníků zpět do zaměstnání nebo na nová pracovní místa, podpora rodin závažně postižených důsledky nedávných událostí a budování důvěry v donucovací orgány jsou klíčem k dosažení sociálního smíru a udržitelné stability;

6.  vyzývá ESVČ, aby detailně sledovala a monitorovala soudní řízení s osobami obviněnými z organizování demonstrací a aby Parlamentu o této činnosti podala zprávu;

7.  vítá nedávné propuštění ochránce lidských práv Jevgenije Žovtise, ředitele mezinárodní kanceláře pro lidská práva a právní stát v Kazachstánu, a novináře deníku Vremja Tochnijaze Kučukova, kterým byla rozhodnutím soudu ze dne 2. února 2012 udělena milost poté, co byli v září 2009 odsouzeni k čtyřletému trestu v pracovním táboře;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že jinak je známo pouze několik výjimek, které se vymykají negativnímu trendu v oblasti lidských práv v Kazachstánu, který přetrvává již značnou dobu a který se v poslední době vyostřil, a žádá kazašské orgány, aby rodinám uvězněných aktivistů zaručily bezpečnost;

9.  naléhavě žádá kazašské orgány, aby vynaložily veškeré úsilí na zlepšení situace v oblasti lidských práv ve své zemi; zdůrazňuje, že pokrok v jednání o nové posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem musí záviset na pokroku politické reformy; vybízí Kazachstán k tomu, aby dodržel svůj deklarovaný závazek uskutečnit další reformy s cílem vybudovat otevřenou a demokratickou společnost, v níž bude fungovat nezávislá občanská společnost i opozice, budou respektována základní práva a právní stát;

10.  znovu opakuje, že neomezený přístup k informacím a prostředkům komunikace a necensurovaný přístup k internetu (digitální svobody) jsou všeobecnými právy a jsou nepostradatelné pro lidská práva, mezi něž patří svoboda projevu a přístup k informacím, jakož i zajištění transparentnosti a odpovědnosti ve veřejném životě;

11.  vítá právní změny, k nimž došlo v posledních měsících s cílem rozšířit škálu politických stran, které mohou navrhovat kandidáty do parlamentních voleb; poznamenává, že od posledních voleb do zákonodárného sboru jsou v novém parlamentu zastoupeny tři strany; lituje skutečnosti, že řadě opozičních stran není dovoleno se registrovat a vybízí kazašské orgány, aby provedly další reformy, jež jsou zapotřebí k uspořádání skutečně pluralitních voleb, a podporovaly fungování nezávislých sdělovacích prostředků a činnost nevládních organizací;

12.  vyzývá kazašské orgány, aby se přednostně zabývaly závěry, k nimž došla OBSE/ODIHR, a mohla tak kazašské opozici umožnit plnění její oprávněné úlohy v demokratické společnosti a mohla rovněž přijmout veškeré kroky nezbytné ke splnění mezinárodních volebních norem; vyzývá ESVČ, aby Kazachstán při řešení těchto otázek podpořila;

13.  bere na vědomí plán postupu Kazachstánu na cestě ke členství ve Světové obchodní organizaci, které pomůže vytvořit rovnocennější podmínky pro podnikatelské kruhy na obou stranách, usnadní a liberalizuje obchod a přinese spolupráci a otevřenost; zdůrazňuje, že přistoupením vzniká Kazachstánu závazek dodržovat pravidla WTO, včetně zrušení ochranářských opatření;

14.  vyjadřuje rozhořčení nad uvězněním vůdčích představitelů opozice a novinářů, které trvá od ledna 2012, a vyzývá kazašské orgány, aby ukončily represi opozice a nezávislých sdělovacích prostředků v zemi a propustily veškeré osoby uvězněné z politických důvodů, včetně vůdce strany Alga Vladimira Kozlova a šéfredaktora Vzgljadu Igora Viňjavského, jakož i všech osob uvedených v nedávných prohlášeních EU ve Stálé radě OBSE, jež jsou dosud zadržovány; žádá, aby byl panu Kozlovovi umožněn přístup k jeho nejbližším rodinným příslušníkům, včetně jeho ženy, a žádá o nezávislé posouzení jeho zdravotního stavu; vítá propuštění Natalie Sokolovové, právní zástupkyně odborové organizace ropné společnosti Karažanbasmunaj, která byla odsouzena k trestu šesti let odnětí svobody, jenž byl nyní zmírněn na tři roky podmíněně; vyjadřuje však politování nad skutečností, že paní Sokolovová má na základě rozsudku Nejvyššího soudu i nadále zákaz podílet se během tohoto podmíněného trestu na činnosti odborů;

15.  naléhavě vyzývá kazašské orgány, aby v návaznosti na doporučení zástupců a organizací OBSE neprodleně zlepšily dodržování svobody shromažďování, sdružování, projevu i náboženského vyznání a aby věnovaly zvýšenou pozornost mezinárodním závazkům, které Kazachstán učinil, jakož i slibům učiněným před rozhodnutím udělit Kazachstánu předsednictví v OBSE pro rok 2010; připomíná důkladně připravený národní akční plán v oblasti lidských práv přijatý v roce 2009 a naléhavě vyzývá kazašské úřady, aby jej plně uplatnily;

16.  je přesvědčen o tom, že kazašské úřady a společnost by měly z takových kroků velký užitek, a to nejen pokud jde o stabilitu a bezpečnost, ale i pokud jde o návrat k průběžnému zlepšování mezinárodní pozice této země, kterým se dříve vyznačovala;

17.  zdůrazňuje, že oficiální zástupci Kazachstánu se od ledna 2012 podílí na otevřených a konstruktivních schůzkách s poslanci v Evropském parlamentu za účasti občanské společnosti a nevládních organizací, při nichž dali najevo, že jsou přístupní mezinárodnímu vyšetřování daných událostí, a přislíbili informace o zatčeních, k nimž došlo v minulých měsících; očekává, že po těchto prohlášeních budou následovat konkrétní kroky;

18.  podtrhuje význam dialogů mezi orgány EU a Kazachstánu ohledně lidských práv, při nichž je možné otevřeně diskutovat o všech otázkách; vyzývá k posílení těchto dialogů tak, aby byly účelnější a více zaměřeny na výsledky a umožňovaly účast představitelů občanské společnosti;

19.  vyzývá EU a obzvláště vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vývoj úzce sledovala, formulovala před kazašskými orgány veškeré své námitky, nabízela pomoc a pravidelně informovala Parlament;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Republiky Kazachstán a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) P7_TA(2011)0588. (2) P7_TA(2012)0058.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o situaci v Nigérii (2012/2550(RSP))

P7_TA(2012)0090 RC-B7-0131/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 26. prosince 2011 o bombových útocích, k nimž došlo na Boží hod vánoční, a na její prohlášení ze dne 22. ledna 2012 o bombových útocích ve městě Kano,

–  s ohledem na prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 27. prosince 2011 ohledně útoků v Nigérii,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, který Nigérie ratifikovala dne 29. října 1993,

–  s ohledem na druhou revizi dohody z Cotonou 2007–2013, kterou Nigérie ratifikovala dne 27. září 2010,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981 ratifikovanou Nigerií dne 22. června 1983,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na ústavu Nigerijské federativní republiky, a zejména na její ustanovení o ochraně svobody náboženského vyznání uvedená v kapitole IV – Právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání,

–  s ohledem na setkání ministrů Nigérie a EU, které se konalo v Abudži dne 8. února 2012,

–  s ohledem na rezoluci Výboru OSN pro lidská práva E/CN.4/RES/2005/69, která obsahuje požadavek, aby „generální tajemník jmenoval zvláštního zástupce pro otázky lidských práv a nadnárodních korporací a ostatních podnikatelských subjektů“,

–  s ohledem na doporučení obsažená ve zprávě Programu OSN pro životní prostředí, aby byl vytvořen úřad pro obnovu životního prostředí v oblasti Ogoni,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nigérii,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že je pobouřen posledními vlnami ozbrojených a bombových útoků ze strany islamistické sekty Boko Haram, při nichž bylo dne 20. ledna 2012 ve městě Kano zabito nejméně 185 osob a které se zaměřily převážně na policejní stanice; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram varovala obyvatele města Kano prostřednictvím letáků šířených v noci po městě, že její útoky proti bezpečnostním složkám budou pokračovat, a naléhavě je vyzývala, aby vytrvali, dokud tato skupina bude bojovat za nastolení „islámského systému“;

B.  vzhledem k tomu, že organizace pro lidská práva prokázala zapojení islamistické skupiny Boko Haram do útoků na policejní stanice, vojenská zařízení, kostely, banky a také do sebevražedného bombového útoku na sídlo OSN, při němž zahynulo nejméně 24 osob a více než 100 dalších osob bylo zraněno;

C.  vzhledem k tomu, že v reakci na násilí skupiny Boko Haram provedla nigerijská policie a armáda mimosoudní popravy mnoha osob podezřelých z příslušnosti k této skupině;

D.  vzhledem k tomu, že útoky Boko Haram byly zacíleny na křesťany, a to zejména na Boží hod vánoční, kdy byly v sérii bombových útoků zabity desítky osob, přičemž nejkrvavější útok před katolickým kostelem nedaleko hlavního města Abudža připravil o život 44 osob; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram vyhlásila křesťanům náboženskou válku s cílem vypudit je ze severní části země, kde většinu tvoří muslimové;

E.  vzhledem k tomu, že dne 3. ledna 2012 dala Boko Haram křesťanům na severu Nigérie ultimátum, aby oblast do tří dnů opustili; vzhledem k tomu, že dne 5. ledna 2012 bylo zabito nejméně 8 křesťanů, kteří se účastnili bohoslužby ve městě Gombe, a dne 6. ledna 2012 bylo ve městě Mubi zabito dalších 20 křesťanů, kteří se účastnili smutečního obřadu;

F.  vzhledem k tomu, že dne 26. února 2012 dva sebevražední atentátníci ze skupiny Boko Haram odpálili výbušniny umístěné v autě před kostelem ve městě Jos, přičemž zabili tři osoby a 38 jich zranili; vzhledem k tomu, že dne 21. února 2012 extrémisté odpálili bombu před kostelem ve městě Suleja a zranili přitom pět osob;

G.  vzhledem k tomu, že 4. března 2012 skupina Boko Haram vyhlásila, že zahájí sérii řízených útoků s cílem vyhladit celou křesťanskou komunitu žijící v severní části země;

H.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání a přesvědčení a svoboda svědomí a myšlení jsou základními a univerzálními hodnotami a stěžejními prvky demokracie; vzhledem k tomu, že se Evropská unie opakovaně zavázala chránit svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a svobodu svědomí a myšlení a zdůraznila, že vlády mají povinnost tyto svobody zaručit na celém světě;

I.  vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram je odpovědná za smrt více než 900 osob při 160 různých útocích, k nimž došlo od července 2009; vzhledem k tomu, že podle nedávných zpráv existuje možná spojitost mezi Boko Haram a AQMI (z fr. Al Qaeda au Maghreb Islamique, neboli Al–Kájda v islámském Maghrebu), jež by mohla být vážnou hrozbou pro mír a bezpečnost v oblasti Sahelu a západní Afriky;

J.  vzhledem k tomu, že v reakci na eskalaci násilí prezident Goodluck Jonathan vyhlásil dne 31. prosince 2011 v několika státech výjimečný stav a dočasně uzavřel hranice s Čadem, Kamerunem a Nigerem; vzhledem k tomu, že prezident přiznal, že se skupině Boko Haram podařilo proniknout do státních institucí a bezpečnostních složek a že zkorumpovaní úředníci údajně opatřili skupině Boko Haram zbraně;

K.  vzhledem k tomu, že problémy v Nigérii pramení z nedostatečného hospodářského rozvoje a že toto napětí má kořeny v desetiletích záště mezi domorodými skupinami obyvatel, které soupeří o kontrolu nad úrodnou zemědělskou půdou s migranty a usedlíky z muslimského severu, kteří náleží k etniku Hausa;

L.  vzhledem k tomu, že mírové řešení konfliktů předpokládá dodržování lidských práv, přístup ke spravedlnosti, konec beztrestnosti a spravedlivý přístup ke zdrojům a k přerozdělování příjmů v zemi tak bohaté na ropu, jako je Nigérie;

M.  vzhledem k tomu, že přestože je Nigérie celosvětově osmým největším producentem ropy, většina z jejích 148 milionů obyvatel žije pod hranicí chudoby;

N.  vzhledem k tomu, že výdaje nigerijské vlády na dotace paliv činí ročně přibližně 8 miliard amerických dolarů; vzhledem k tomu, že v zemích bohatých na zdroje, kde panují obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými, jako je tomu v případě Nigérie, patří dotované palivo k jedné z mála výhod, které nechvalně zkorumpovaná vláda zpronevěřující zisky z ropy poskytuje obyvatelstvu;

O.  vzhledem k tomu, že na začátku tohoto roku přinutily násilné protesty veřejnosti a týdenní generální stávka prezidenta Goodlucka Jonathana, aby znovu částečně zavedl dotace na palivo; vzhledem k tomu, že mezinárodní finanční instituce jako Mezinárodní měnový fond namítají, že dotace by našly lepší využití při financování vzdělávání, zdravotnictví a dalších služeb;

P.  vzhledem k tomu, že špatné řízení a zneužívání obrovských přírodních zdrojů země, zejména ropy, ze strany vládnoucí elity i nadále pokračuje se stejnou intenzitou; vzhledem k tomu, že opakované úniky ropy v rámci nadnárodních ropných operací, sabotáže potrubí, krádeže surové ropy a rozšířené spalování plynu způsobily silné znečištění delty Nigeru; vzhledem k tomu, že podle zprávy OSN by obnova životního prostředí v nigerijské oblasti Ogoni, kde se těží ropa, mohla patřit k nejrozsáhlejším a nejdelším projektům odstraňování ropných úniků na světě, pokud se má uvést kontaminovaná pitná voda, půda, vodní toky a ostatní ekosystémy do původního výborného stavu;

Q.  vzhledem k tomu, že Hajia Zainab Mainaová, ministryně pro ženské záležitosti a sociální rozvoj, odsoudila vysoký počet případů znásilnění a sexuálního násilí na ženách v zemi a prohlásila, že má-li se zastavit tento znepokojující vývoj, je naprosto nezbytné, aby byl přijat návrh zákona o „násilí proti osobám“;

R.  vzhledem k tomu, že podle nigerijského federálního trestního řádu je za homosexuální chování ukládáno až 14 let vězení, a vzhledem k tomu, že v některých státech, v nichž se uplatňuje právo šáría, hrozí za dobrovolný homosexuální vztah v případě mužů trest smrti a v případě žen bičování a šest měsíců vězení; vzhledem k tomu, byly nedávno předloženy návrhy na federální právní předpisy, které staví svazky osob stejného pohlaví mimo zákon a trestají je až 14 lety vězení; vzhledem k tomu, že Národní shromáždění se dvakrát pokusilo takový zákon prosadit, ale zabránili mu v tom zahraniční a domácí aktivisté v oblasti lidských práv;

S.  vzhledem k tomu, že nigerijští odboráři a obránci lidských práv Osmond Ugwu a Raphael Elobuike jsou zadržováni ve federálním vězení ve státě Enugu na jihovýchodě Nigérie a byli po svém zadržení při protestech pracujících dne 24. října 2011 obviněni z pokusu o vraždu policisty; vzhledem k tomu, že podle organizací Amnesty International a Human Rights Watch nemá žaloba proti těmto osobám žádné důkazy;

T.  vzhledem k tomu, že EU je významným dárcem finanční pomoci Nigérii a že Komise a federální vláda Nigérie podepsaly dne 12. listopadu 2009 strategický dokument Nigérie–ES a národní orientační program na období 2008–2013, podle něhož bude EU financovat projekty zaměřené mj. na mír,bezpečnost a lidská práva;

U.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 revidované dohody z Cotonou se EU zapojuje do pravidelného politického dialogu s Nigérií o lidských právech a demokratických zásadách, včetně otázek etnické, náboženské a rasové diskriminace;

1.  důrazně odsuzuje nedávné projevy násilí, zejména teroristické útoky islamistické sekty Boko Haram, a tragické ztráty na životech v postižených oblastech Nigérie a vyjadřuje soustrast pozůstalým a účast raněným;

2.  nabádá všechny komunity, aby se chovaly zdrženlivě a usilovaly o nenásilné způsoby řešení neshod mezi náboženskými a etnickými skupinami v Nigérii;

3.  naléhá na nigerijskou vládu, aby co nejrychleji ukončila násilí a aby zaručila bezpečnost a ochranu obyvatel Nigérie a dodržování lidských práv;

4.  vyzývá nigerijského prezidenta, aby podněcoval navázání dialogu mezi představiteli náboženství a náboženských vyznání a posílil svobodu myšlení, svědomí a vyznání;

5.  zdůrazňuje význam nezávislého a nestranného soudnictví, k němuž je zajištěn přístup, pro skoncování s beztrestností a zlepšení dodržování zásad právního státu a základních práv obyvatelstva;

6.  vyzývá federální vládu, aby vyšetřila příčiny posledních projevů násilí a také zajistila, aby pachatelé násilných činů byli postaveni před soud; zejména vyzývá federální vládu, aby důrazně zakročila proti skupině Boko Haram, jež těží z hluboko zakořeněného náboženského napětí v Nigérii a využívá je k posílení svého vlivu;

7.  zdůrazňuje význam regionální spolupráce pro vypořádání se s hrozbou možného propojení mezi skupinou Boko Haram a organizací AQMI; vybízí země v regionu, aby prohloubily svou spolupráci, a to i prostřednictvím příslušných regionálních organizací, s cílem zabránit propojení mezi skupinou Boko Haram a AQMI; vyzývá orgány a instituce EU a členské státy, aby tomuto regionálnímu úsilí poskytovaly svou podporu;

8.  důrazně odsuzuje zabití britského občana Chrise McManuse a italského státního příslušníka Franca Lamolinara, dvou inženýrů pracujících pro italskou stavební firmu, kteří byli drženi jako rukojmí organizací AQMI po dobu 10 měsíců v severní Nigérii a zemřeli při neúspěšném pokusu o jejich osvobození dne 8. března 2012, a vyjadřuje svou soustrast rodinám obětí;

9.  vyzývá k hlubšímu prozkoumání základních příčin konfliktu, včetně příčin sociálního, ekonomického a etnického napětí, a k tomu, aby se zamezilo obecným a zjednodušeným vysvětlením založeným pouze na náboženském vyznání, která nemohou tvořit základ dlouhodobého a trvalého vyřešení problémů tohoto regionu;

10.  vyzývá federální vládu, aby chránila obyvatelstvo své země a snažila se vyřešit hlavní příčiny násilí tím, že všem občanům zajistí stejná práva a vyřeší problémy týkající se kontroly nad úrodnou zemědělskou půdou, nezaměstnanosti a chudoby;

11.  vyzývá federální vládu, aby bojovala proti korupci, chudobě a nerovnosti a aby prosazovala sociální, politické a hospodářské reformy s cílem vybudovat demokratický, stabilní, bezpečný a svobodný stát, který dbá na lidská práva;

12.  vyzývá orgány, aby řešily skutečné problémy občanů žijících v severních oblastech země, které jsou daleko více postiženy chudobou než některé bohatší jižní státy, a aby se zlepšení katastrofálních životních podmínek těchto lidí stalo prioritou, aniž by se přehlížely jižní státy s podobnými problémy;

13.  vyzývá nigerijské orgány a zahraniční společnosti působící v ropném odvětví v Nigérii, aby napomohly posílit správu zlepšením transparentnosti a odpovědnosti v těžebním odvětví, a vyzývá společnosti, aby se zapojily do iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu a zveřejňovaly částky, které platí nigerijské vládě;

14.  zdůrazňuje, že je třeba, aby nigerijské orgány a nadnárodní ropné společnosti vyvinuly maximální úsilí a zamezily probíhající kontaminaci a aby provedly doporučení Programu OSN pro životní prostředí s cílem odstranit škody na životním prostředí vzniklé v důsledku ropného znečištění;

15.  důrazně vybízí nigerijské orgány k tomu, aby zajistily, že bude schválen návrh zákona o násilí vůči osobám, a doufá, že tento zákon zamezí vysokému počtu případů sexuálního násilí a dalšího násilí vůči ženám;

16.  vyzývá ke zrušení stávajících právních předpisů, které kriminalizují homosexualitu, přičemž v některých případech ji trestají ukamenováním; vyzývá nigerijský parlament, aby zamítl zákon o zákazu manželství mezi osobami stejného pohlaví, který by v případě schválení vystavil lesbické ženy, gaye, bisexuály a transsexuály – a to jak nigerijské státní příslušníky, tak i cizince – vážné hrozbě násilí a zatčení;

17.  vyzývá vládu, aby propustila odborového předáka Osmonda Ugwua a člena odborů Raphaela Elobuikeho s ohledem na nedostatek důkazů, kterými proti nim disponuje žalobce;

18.  znovu připomíná své obavy ohledně plného a účinného dodržování práva na svobodu náboženského vyznání všech náboženských menšin v mnoha třetích zemích; v této souvislosti zdůrazňuje, že svoboda konání bohoslužeb je jedním z mnoha aspektů práva na svobodu náboženského vyznání, neboť toto právo zahrnuje i svobodu změnit své náboženské vyznání a také je projevovat při výuce, provádění a dodržování náboženských úkonů, a to samostatně či v kolektivu, v soukromí, na veřejnosti či na institucionální úrovni; v této souvislosti zdůrazňuje, že veřejný prvek je ústředním bodem svobody náboženského vyznání a že zabraňování tomu, aby křesťané vyznávali svou víru veřejně, a omezování projevů jejich náboženství pouze na jejich soukromou sféru je vážným porušením jejich práva na svobodu náboženského vyznání;

19.  zdůrazňuje, že v mnoha částech světa stále existují překážky, které brání jednotlivcům svobodně se hlásit ke své víře, a vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku Ashtonovou a Komisi, aby se zasazovaly o řešení takovýchto otázek v souvislosti s příslušnými iniciativami Komise v oblasti lidských práv;

20.  vyzývá vysokou představitelku, která zodpovídá za Evropskou službu pro vnější činnost, aby v Nigérii přikročila k opatřením, jež budou spojovat diplomatické kroky s dlouhodobou rozvojovou spoluprací s cílem dosáhnout míru, bezpečnosti, řádné správy věcí veřejných a dodržování lidských práv;

21.  naléhavě vyzývá EU, aby i nadále vedla politický dialog s Nigérií podle článku 8 revidované Dohody z Cotonou a v této souvislosti se věnovala otázkám souvisejícím univerzálními lidskými právy, včetně svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání nebo víry, jak jsou zakotvena ve všeobecných, regionálních a národních nástrojích v oblasti lidských práv;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, federální vládě Nigérie, orgánům Africké unie a společenství ECOWAS, generálnímu tajemníkovi OSN, Valnému shromáždění OSN, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU a Panafrickému parlamentu.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o 6. světovém fóru o vodě, které se bude konat v Marseille ve dnech 12.–17. března 2012 (2012/2552(RSP))

P7_TA(2012)0091 B7-0130/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na 6. světové fórum o vodě, které se bude konat v Marseille ve dnech 12.–17. března 2012,

–  s ohledem na prohlášení prvních pěti Světových fór o vodě, která se konala postupně v Marrákeši (1997), Haagu (2000), Kjótu (2003), Mexiku (2006) a Istanbulu (2009),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 64/292 ze dne 28. července 2010 o právu lidí na vodu a sanitární opatření a na rezoluci Rady pro lidská práva OSN č. 15/9 ze dne 30. září 2010 o právu lidí na nezávadnou pitnou vodu a sanitární opatření a na přístup k nim,

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000, která stanovila rozvojové cíle tisíciletí jako cíle, na nichž se společně dohodlo mezinárodní společenství za účelem vymýcení chudoby a podle nichž by se do roku 2015 měl snížit podíl populace bez trvalého přístupu k nezávadné pitné vodě a základním sanitárním opatřením na polovinu,

–  s ohledem na třetí zprávu OSN o světovém vývoji v hospodaření s vodními zdroji nazvanou „Voda v měnícím se světě“,

–  s ohledem na usnesení o znečištění vody přijaté Smíšeným parlamentním shromážděním AKT-EU v Budapešti ve dnech 16.–18. května 2011,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(1) (rámcová směrnice o vodě),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2011 o vypracování společného postoje EU před zahájením konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (Rio+20)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2009 o vodě s ohledem na páté Světové fórum o vodě konané v Istanbulu ve dnech 16. až 22. března 2009(3) a na usnesení ze dne 15. března 2006 o čtvrtém Světovém fóru o vodě v Mexiko City (16.–22. března 2006)(4),

–  s ohledem na otázku týkající se 6. světového fóra o vodě v Marseille, které se bude konat od 12. do 17. března 2012, (O-000013/2012 – B7-0101/2012),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že téměř polovina obyvatelstva rozvojového světa nemá přístup k zařízením na čištění odpadních vod, více než 800 milionů lidí stále používá závadné zdroje pitné vody, a že kvůli nedostatečnému přístupu k nezávadné vodě a zařízením na čištění odpadních vod a nevhodným hygienickým návykům umírá každoročně více než 2,5 milionu dětí;

B.  vzhledem k tomu, že vodní hospodářství má přímé dopady na lidské zdraví, výrobu energie, zemědělství a zajištění potravin a že účinné vodní hospodářství je zásadní podmínkou pro omezení chudoby;

C.  vzhledem k tomu, že odlesňování, urbanizace, růst počtu obyvatel, biologické a chemické znečištění a změna klimatu ohrožují dostupnost a kvalitu nezávadných a jistých zdrojů vody a vedou k většímu riziku vzniku extrémních jevů spojených s vodou, a vzhledem k tomu, že chudí obyvatelé jsou těmito trendy ohroženi nejvíce a nejhůře se jim přizpůsobují;

D.  vzhledem k tomu, že geografické rozložení vodních zdrojů je velmi nerovnoměrné a že často se s těmito zdroji nejlépe hospodaří na základě „vícestupňové správy“, která posiluje úlohu regionálních a místních orgánů;

E.  vzhledem k tomu, že ve svých usneseních o 4. a 5. světovém fóru o vodě Parlament vyzval Komisi a Radu, aby vybídly orgány místní samosprávy v EU k tomu, aby věnovaly část poplatků vybraných od uživatelů za dodávky vody a čištění odpadních vod na opatření decentralizované spolupráce, a že tyto požadavky nevedly k žádným příslušným krokům, a to i navzdory tomu, že opatření v této oblasti by umožnila zajistit nejchudším obyvatelům širší přístup k vodě a sanitárním zařízením;

F.  vzhledem k tomu, že systémy vodohospodářské infrastruktury jsou v rozvojových zemích často nevhodné a v rozvinutých zemích zastaralé;

G.  vzhledem k tomu, že díky technickému pokroku lze dosáhnout vyšší účinnosti a trvalejšího využívání vody, přičemž tohoto pokroku je možné využít zejména ku prospěchu rozvojových zemí;

H.  vzhledem k tomu, že rámcová směrnice o vodě vytvořila rámec pro ochranu a obnovu čisté vody v EU a pro zajištění jejího dlouhodobého a udržitelného využívání;

I.  vzhledem k tomu, že uspokojivého stavu vod lze nejlépe dosáhnout omezením vypouštění, emisí a úniku znečišťujících látek do životního prostředí;

J.  vzhledem k tomu, že navrhovaný nový rámec EU pro společnou zemědělskou politiku a politiku soudržnosti v rámci strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění požaduje racionální přístup k problematice životního prostředí a klimatu;

K.  vzhledem k tomu, že Světové fórum o vodě, které se koná každé tři roky, představuje jedinečnou platformu, kde se mohou setkávat a diskutovat odborníci v oblasti vodohospodářství, tvůrci politik a činitelé s rozhodovacími pravomocemi ze všech oblastí světa a kde se mohou snažit nalézt řešení zaměřená na zajištění dodávek vody;

L.  vzhledem k tomu, že 6. světové fórum o vodě, jehož tématem je „Čas pro hledání řešení“, stanovilo 12 hlavních priorit v rámci vodohospodářských opatření, které jsou seskupeny do tří strategických oblastí – zajistit všem lidem dobré životní podmínky, přispět k hospodářskému rozvoji a zachovat modrou barvu planety –, a 3 podmínky dosažení cílů;

Zajistit všem lidem dobré životní podmínky

1.  prohlašuje, že voda je společným bohatstvím celého lidstva, že by tudíž neměla být zdrojem nelegitimního zisku a že přístup k ní by měl být základním a všeobecně platným právem; vítá skutečnost, že Organizace spojených národů uznala právo na nezávadnou pitnou vodu a sanitární opatření jako právo, které se odvíjí od práva na přiměřenou životní úroveň; žádá, aby bylo vynaloženo nezbytné úsilí na zajištění přístupu nejchudšího obyvatelstva k pitné vodě do roku 2015;

2.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily své úsilí o úplné dosažení rozvojových cílů tisíciletí, které OSN stanovila v oblasti vody a sanitárních opatření, a aby zohlednily příslušné výsledky konference o udržitelném rozvoji Rio+20; zdůrazňuje, že diskuse v rámci Světového fóra o vodě by se měla zaměřit na strategie a řešení v oblasti zemědělského a hospodářského rozvoje, které mohou zajistit vysokou úroveň dostupnosti a kvality vody;

3.  zdůrazňuje, že je nezbytné přijmout konkrétní závazky směřující k rozšíření a ochraně vodních zdrojů, a to obzvláště v souvislosti s nadcházející konferencí Rio+20;

4.  domnívá se, že veřejné zdraví a ochrana životního prostředí jsou prioritou v rámci každé vodohospodářské politiky; zdůrazňuje zásadní význam ochrany zdrojů pitné vody pro lidské zdraví; vyzývá k přijetí plánovacích a prováděcích opatření na úrovni povodí, která by se vztahovala na celý koloběh vody; zdůrazňuje, že se znečištěním vody by se mělo bojovat u jeho zdroje, a to omezením množství nebezpečných látek, které se mohou dostat do životního prostředí a do zón, v nichž se vyskytují zdroje pitné vody; vyzývá k uplatňování zásady „znečišťovatel platí“;

5.  zdůrazňuje úlohu vody pro dosažení míru a spolupráce; vyzývá k uzavření a uplatňování mezinárodních dohod o společném hospodaření s přeshraničními zdroji povrchové a podzemní vody, které by spojily obyvatelstvo a správní orgány s cílem zajistit udržitelné hospodaření s vodními zdroji a které by fungovaly jako pojistka proti lokálním a mezinárodním konfliktům;

Přispět k hospodářskému rozvoji

6.  zdůrazňuje, že je nutné využívat vodu vyváženě, a zajistit tak zejména v rozvojových zemích odpovídající poptávku, dostupnost a kvalitu vody; vyzývá k přijetí jednotných plánů hospodaření s vodními zdroji, které by odpovídaly územnímu plánování na mezinárodní, statní i místní úrovni;

7.  vyzývá k veřejným i soukromým investicím do výzkumu a rozvoje inovativních vodohospodářských technologií ve všech oblastech; podporuje využívání nových vodohospodářských technologií, zařízení a nástrojů v zemědělství s cílem zajistit udržitelnou produkci dostatečného množství nezávadných potravin a využívat přitom hospodárněji a lépe nekonvenční vodní zdroje, včetně opětovného využívání vyčištěných odpadních vod k zavlažování a v průmyslu;

8.  vyzývá k odstranění překážek, které brání předávání znalostí a technologie v oblasti uchovávání a shromažďování vody, technik zavlažování, správy podzemních vod, čištění odpadních vod atd.;

9.  zdůrazňuje význam účinného hospodaření s vodou; vyzývá k účinnějšímu využívání vody, obzvláště v odvětvích, jako je zemědělství, která spotřebovávají nejvíce vody, neboť právě v těchto odvětvích lze zvýšením efektivity dosáhnout nejvyšších úspor; vyzývá dále k zavedení požadavků na minimální účinnost u produktů, které vstupují na trh EU a mají rozsáhlé dopady na spotřebu vody, přičemž by se měl také zohlednit odpovídající potenciál úspor energie;

10.  zdůrazňuje, že dosáhnout udržitelného využívání vody je nezbytné jak pro hospodářství, tak pro životní prostředí a zdraví; vyzývá ke zvýšení transparentnosti modelů tvorby cen vody;

Zachovat modrou barvu planety

11.  zdůrazňuje, že voda je obzvlášť citlivá na účinek změny klimatu, což může vést ke snížení množství a zhoršení kvality dostupné vody, zejména vody pitné, a ke zvýšení četnosti a intenzity povodní a období sucha; vyzývá k tomu, aby se v rámci politiky přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování následků této změny řádně přihlíželo k dopadu změny klimatu na vodní zdroje; zdůrazňuje, že z hlediska prevence extrémních vodohospodářských jevů je důležité uplatňovat strategie, které by se zaměřovaly na předcházení rizikům, jejich zmírňování a reakci na ně;

12.  vyzývá všechny země, aby si do roku 2015 stanovily kvantitativní cíle týkající se snižování chemického a biologického znečišťování, k němuž dochází působením městských odpadních vod a pozemních činností, aby bylo možné zachovat a obnovit kvalitu vody a podpořit udržitelné využívání vodních zdrojů a ekosystémů; připomíná členským státům jejich povinnost dosáhnout do roku 2015 dobrého stavu vod, která vyplývá z rámcové směrnice o vodě; vyzývá členské státy, aby učinily veškerá nezbytná opatření a poskytly dostatečné finanční prostředky s cílem dosáhnout těchto cílů zaměřených na zlepšení kvality vody;

Podmínky pro dosažení cíle

13.  vyzývá k vytvoření společného souboru poznatků v oblasti vodohospodářství, které by se využívaly jak v celosvětovém měřítku, tak v EU; vyzývá k vypracování hlavních globálních ukazatelů kvality, kvantity, dosažitelnosti a cenové dostupnosti vody a ukazatelů účinného využívání vodních zdrojů na úrovni povodí;

14.  podporuje rozvoj jednotných plánů povodí na celosvětové úrovni; zdůrazňuje prvořadou úlohu plánů povodí při uplatňování politiky EU ve vodohospodářské oblasti v souladu s rámcovou směrnicí o vodě; zdůrazňuje základní úlohu regionálních a místních orgánů při hospodárném řešení celosvětových problémů s vodou a při prevenci úplatkářství;

15.  vyzývá Komisi, aby jménem Evropské unie společně s členskými státy přistoupila ke Konvenci Organizace spojených národů o mezinárodních vodních tocích a aby podporovala vstup změn helsinské Úmluvy o ochraně a využívání vodních toků přesahujících hranice státu a mezinárodních jezer z roku 1992 v platnost s cílem rozšířit působnost tohoto nástroje i na země, které nejsou členy EHK OSN, a podporovat rozsáhlejší ratifikaci Protokolu o vodě a zdraví k helsinské úmluvě z roku 1992 v zájmu koordinovaného a spravedlivého hospodaření s vodou ve vnitrostátních i mezinárodních povodích;

16.  zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout tematického zaměření dostupných finančních prostředků na problematiku hospodaření s vodou a začlenit tuto problematiku do všech oblastí politiky, včetně všech finančních a právních nástrojů EU; zdůrazňuje, že řešení problematiky hospodaření s vodou je nedílnou součástí úspěšného přechodu na ekologické hospodářství a jeho fungování;

17.  opakuje svůj požadavek adresovaný Radě a Komisi, aby vyzvaly orgány místní samosprávy v Unii k využití části poplatků vybraných od uživatelů za dodávky vody a čištění odpadních vod na přijetí opatření decentralizované spolupráce; upozorňuje na zásadu „1% solidarity pro vodu“, kterou přijaly některé členské státy, jakožto na model, jenž by bylo možné podpořit;

o
o   o

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0430. (3) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 157. (4) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 294.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o obchodování s lidmi na Sinajské poušti se zvláštním přihlédnutím k případu Solomona W. (2012/2569(RSP))

P7_TA(2012)0092 RC-B7-0158/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o eritrejských uprchlících, kteří jsou rukojmími obchodníků s lidmi na Sinajské poušti(1),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména její článek 3 („každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost“), článek 4 zakazující obchodování s otroky ve všech podobách a článek 5,

–  s ohledem na článek 3 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její články 1, 3, 4, 5 a 6,

–  s ohledem na první konferenci Evropsko-středomořské sítě pro lidská práva, která se konala ve dnech 26. a 27. ledna 2006 v Káhiře,

–  s ohledem na Palermský protokol OSN z roku 2000 o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu, a zejména jeho články 6 a 9,

–  s ohledem na Bruselskou deklaraci o předcházení obchodování s lidmi a boji proti němu přijatou dne 20. září 2002,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi přijatou v roce 2005,

–  s ohledem na článek 2, čl. 6 odst. 1, článek 7 a článek 17 („každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům“) Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její Protokol z roku 1967,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 21. září 2010 o politických vězních v Eritreji,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že tisíce žadatelů o azyl a migrantů přijdou každý rok o život nebo zmizí v Sinajské poušti, přičemž další, včetně mnoha žen a dětí, jsou unášeni a stávají se rukojmími obchodníků s lidmi, kteří za ně žádají výkupné; vzhledem k tomu, že oběti obchodníků s lidmi se stávají obětí nejkrutějších podob nelidského zacházení a jsou předmětem systematického násilí, mučení, znásilňování, sexuálního zneužívání a nucené práce;

B.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2011 bylo poblíž uprchlického tábora OSN v Súdánu uneseno obchodníky s lidmi z kmene Rašáida několik osob; vzhledem k tomu, že 27 z nich, včetně čtyř dívek a jedné ženy s malým dítětem, bylo z Eritreje a bylo přivedeno do egyptské vesnice Al-Mahdíja poblíž Rafáhu v Sinajské poušti;

C.  vzhledem k tomu, že v této skupině byly obzvláště ženy podrobeny bití a násilí, několik z nich bylo zabito a jejich těla byla pohozena v poušti a pouze Solomonovi – Eritrejci ve věku 25 let – se podařilo uprchnout svým únoscům;

D.  vzhledem k tomu, že Solomon byl ušetřen, aby mohl přinést vodu 125 dalším vězňům z Eritreje, Súdánu a Etiopie, kteří byli zadržováni v domech a stájích ve vesnici Al-Mahdíja, a že je tedy Solomonovi známo přesné místo zadržování těchto osob a byl svědkem vražd, mučení a znásilňování;

E.  vzhledem k tomu, že tento mladý muž z Eritreje uvedl, že mu jeden z únosců ukázal igelitovou tašku obsahující lidské orgány uprchlíka, který nezaplatil výkupné;

F.  vzhledem k tomu, že Solomonův život je v nebezpečí, neboť ho pronásledují obchodníci s lidskými orgány a vypsali na jeho hlavu odměnu 50 000 dolarů, a že jej v současnosti chrání salafističtí beduíni šajcha Muhammada;

G.  vzhledem k tomu, že každý měsíc údajně vstoupí do Izraele přes Sinaj v průměru 2 000 lidí, z nichž mnoho tak učiní za pomoci pašeráků, kteří si v této oblasti vytvořili poměrně rozsáhlou síť; vzhledem k tomu, že podle odhadů izraelské vlády vstoupilo nezákonně do Izraele přes Sinaj od roku 2005 přibližně 50 000 Afričanů;

H.  vzhledem k tomu, že policie zatkla stovky nelegálních migrantů, převážně z Eritreje, Etiopie a Súdánu, a zadržuje je na policejních stanicích a ve věznicích na Sinaji a v Horním Egyptě, aniž by k nim měl přístup Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, čímž je jim odpíráno právo požádat si o azyl;

I.  vzhledem k tomu, že podle lidskoprávních organizací jsou ti, kteří nezaplatí výkupné, zabiti a jsou jim z těla vyříznuty vnitřní orgány, s nimiž se poté obchoduje; vzhledem k tomu, že existují zprávy o masových hrobech zabitých uprchlíků;

J.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně vyzvala Egypt a Izrael, aby rozvíjely a zvyšovaly kvalitu pomoci a ochrany poskytovaných žadatelům o azyl a uprchlíkům, kteří dočasně pobývají na jejich území nebo přes něj pokračují dál;

K.  vzhledem k tomu, že Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, definuje obchodování s lidmi jako „najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob za použití hrozeb či síly nebo jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování“;

L.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je pro organizovaný zločin mimořádně výnosným podnikáním;

1.  naléhavě vyzývá egyptské úřady, aby urychleně zasáhly s cílem účinně Solomona ochránit a zajistit, že zůstane naživu, vzhledem k tomu, že jej pronásledují obchodníci s lidskými orgány, kteří na jeho hlavu vypsali odměnu ve výši 50 000 dolarů, protože mu je známo, kde přesně jsou dané osoby zadržovány;

2.  vyzývá egyptské úřady, aby Solomonovi jakožto oběti obchodování s lidmi a všem ostatním obětem, zejména ženám a dětem, poskytly ochranu a zabránily tomu, aby se z nich opět stali oběti;

3.  naléhavě vyzývá egyptské úřady, aby tento případ plný vražd, mučení a znásilnění, v němž byly ženy podrobeny bití a násilí, několik z nich bylo zabito a jejich těla pohozena v poušti, vyšetřily, přičemž uplatní vnitrostátní i mezinárodní právo postihující tento druh organizované trestné činnosti spojené s obchodováním s lidmi;

4.  naléhavě vyzývá egyptské úřady, aby urychleně zasáhly s cílem zajistit ochranu těchto uprchlíků a aby přijaly vhodná opatření vedoucí k zatčení a trestnímu stíhání členů těchto gangů obchodujících s lidmi;

5.  vyzývá egyptské orgány, aby ve svém vnitrostátním právu plně provedly zásady úmluv, jejichž smluvní stranou je i Egypt, tj. Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její opční protokol z roku 1967, Úmluvy Organizace africké jednoty z roku 1969, která upravuje zvláštní aspekty problémů uprchlíků v Africe, a mezinárodní úmluvy z roku 1993 o ochraně migrujících pracovníků a jejich rodin, kterou Egypt ratifikoval v roce 1993 a která vstoupila v platnost v roce 2003;

6.  naléhavě vyzývá egyptské úřady, aby přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem ukončit mučení a vydírání eritrejských a jiných uprchlíků v Egyptě a obchodování s nimi, a aby trestně stíhala osoby, které se pokoušejí porušovat lidská práva uprchlíků, a ty, které praktikují otroctví v jakékoli podobě, přičemž budou věnovat zvláštní pozornost situaci žen a dětí;

7.  vyjadřuje uznání aktivitám egyptských a izraelských lidskoprávních organizací, které obětem obchodování s lidmi na Sinajské poušti poskytují pomoc a lékařskou péči, a naléhavě vyzývá mezinárodní společenství a EU, aby jejich práci podporovaly;

8.  uznává, že nelegální migranti na Sinajské poušti představují pro Egypt a Izrael bezpečnostní riziko; naléhavě nicméně vyzývá egyptské a izraelské bezpečnostní složky, aby se vyhýbaly použití smrtících prostředků proti nelegálním migrantům;

9.  zdůrazňuje, že za ukončení obchodování s lidmi na Sinajské poušti a ochranu obětí nesou odpovědnost egyptské a izraelské úřady; vítá úsilí egyptské a izraelské vlády v této oblasti; vyzývá nicméně k posílení pomoci a podpory obětem, se zvláštním důrazem na ženy a děti;

10.  vítá úsilí Egypta při boji proti obchodování s lidmi, především ustavení Národního koordinačního výboru pro potírání a prevenci obchodování s lidmi v roce 2007, a vyzývá egyptské úřady, aby uplatňovaly svůj zákon na boj proti obchodování s lidmi z roku 2010 a přijaly opatření na prevenci obchodování s lidmi a boj proti němu, jako jsou např. výzkumné programy, informační kampaně v hromadných sdělovacích prostředcích a sociální a hospodářské iniciativy;

11.  naléhavě vyzývá Egypt, Izrael a mezinárodní společenství k tomu, aby dále posílily svůj boj proti pašování osob a obchodování s lidmi na Sinajské poušti;

12.  vyzývá k tomu, aby byl agenturám OSN a lidskoprávním organizacím umožněn neomezený přístup do oblastí Sinajské pouště, v nichž dochází k pašování osob a obchodování s lidmi;

13.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi, aby toto téma zařadily na pořad politického dialogu s Egyptem jako prioritní záležitost a aby naléhavě vybízely egyptskou vládu k boji proti obchodování s lidmi a plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv týkajících se uprchlíků s cílem posilovat mezinárodní spolupráci při přijímání opatření na boj proti obchodování s lidmi;

14.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce, Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států, egyptské a izraelské vládě, egyptskému parlamentu a izraelskému Knesetu, generálnímu tajemníkovi OSN a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0496.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o Palestině: razie izraelských sil na palestinské televizní stanice (2012/2570(RSP))

P7_TA(2012)0093 RC-B7-0160/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky paní Catherine Ashtonové ze dne 3. března 2012 o uzavření dvou palestinských televizních stanic,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 8. prosince 2009, 13. prosince 2010 a 18. července 2011 o mírovém procesu na Blízkém východě,

–  s ohledem na Dohodu o přidružení mezi EU a Izraelem, zejména na článek 2 této dohody,

–  s ohledem na Chartu OSN,

–  s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, v němž se uvádí, že „každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice“,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na dohody z Osla (vyhlášení zásad o přechodném uspořádání samosprávy) z roku 1993 a na další dohody mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou,

–  s ohledem na prohlášení Kvartetu pro Blízký východ, zejména na prohlášení ze dne 23. září 2011 a 12. března 2012,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně potvrdila svou podporu řešení založenému na existenci dvou států, tedy státu Izrael a s ním sousedícího nezávislého demokratického a životaschopného státu Palestina, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí,

B.  vzhledem k tomu, že dne 29. února 2012 provedli vojáci Izraelských obranných sil a úředníci izraelského Ministerstva komunikací razii v sídle dvou palestinských televizních stanic v Ramalláhu – stanice Wattan TV a vzdělávací televizní stanice Al Quds –, kde zabavili vysílače, počítače, vysílací zařízení, kazety a administrativní a finanční dokumenty a po několik hodin zadržovali jejich zaměstnance,

C.  vzhledem k tomu, že izraelské Ministerstvo komunikací ve svém prohlášení uvedlo, že obě stanice opakovaně varovalo, že používají frekvence, které jsou v rozporu s dohodami mezi Izraelem a Palestinou a narušují komunikační a vysílací systémy v Izraeli; vzhledem k tomu, že mluvčí izraelské armády uvedl, že toto narušování mělo vliv na komunikaci mezi letadly na Ben Gurionově mezinárodním letišti,

D.  vzhledem k tomu, že Palestinská samospráva odpověděla, že se obvinění Izraele týkající se přerušování letecké komunikace nezakládají na pravdě, a dodala, že ani ona ani obě televizní stanice nedostaly varování izraelských orgánů a že tyto stanice nejsou vinny porušováním dohod mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, zatímco izraelské razie porušily tyto dohody, které vyžadují, aby se takovéto spory řešily na základě konzultací,

E.  vzhledem k tomu, že EU spolupracovala s oběma stanicemi, které vysílají již řadu let,

F.  vzhledem k tomu, že na základě dohod z Osla byl vytvořen společný izraelsko-palestinský technický výbor, který se má zabývat veškerými spornými otázkami v oblasti telekomunikací,

G.  vzhledem k tomu, že k izraelské razii v případě obou palestinských televizních stanic došlo v oblasti A, která je pod palestinskou civilní a bezpečnostní správou a kontrolou,

1.  je velmi znepokojen raziemi v Ramalláhu, které provedly izraelské bezpečnostní síly v sídle palestinské televizní stanice Wattan TV a vzdělávací televizní stanice Al Quds;

2.  podporuje snahu palestinských orgánů a obou televizních stanic o to, aby bylo vysílací zařízení znovu uvedeno do provozu a aby se pokračovalo v přerušeném vysílání; naléhavě žádá izraelské orgány, aby okamžitě vrátily zabavené zařízení a umožnily oběma televizním stanicím pokračovat v jejich činnosti;

3.  vyzývá izraelské orgány, aby v případech, kdy mají do činění s palestinskými sdělovacími prostředky, dodržovaly veškerá ustanovení stávajících dohod mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou; naléhavě žádá palestinské Ministerstvo komunikací, aby se zapojilo do užší spolupráce s izraelskými orgány s cílem zajistit, aby bylo veškeré vysílací zařízení bezpečné a v souladu s právními předpisy;

4.  vyzývá Izrael a Palestinskou samosprávu, aby při řešení sporných otázek v oblasti telekomunikací co nejlépe využily společný izraelsko-palestinský technický výbor vytvořený na základě dohod z Osla s cílem co nejrychleji vyřešit veškeré sporné otázky týkající se vysílání těchto televizních stanic;

5.  vítá snahu Palestiny o vytvoření vlastních institucí; podotýká, že útoky izraelských sil na palestinská města v místech, nad nimiž podle dohod z Osla převzala kontrolu a odpovědnost v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku Palestinská samospráva, jsou porušením těchto dohod;

6.  znovu zdůrazňuje, že mírové a nenásilné prostředky jsou jediným způsobem, jak dosáhnout trvalého řešení izraelsko-palestinského konfliktu;

7.  vyzývá místopředsedkyni/vysokou představitelku, Radu a Komisi, aby tuto otázku, která se dotýká základních práv přístupu veřejnosti k informacím, svobody tisku a svobody projevu, zařadila na pořad jednání Rady pro přidružení mezi EU a Izraelem, a znovu poukazuje v této souvislosti na povinnost EU zajistit soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami, jak požaduje článek 21 Smlouvy o Evropské unii;

8.  naléhavě žádá EU a členské státy, aby přijaly jednotný a zásadový postoj a aby také v rámci Kvartetu aktivněji usilovaly o dosažení spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci; zdůrazňuje ústřední úlohu Kvartetu a plně podporuje úsilí vysoké představitelky o to, aby Kvartet zajistil přesvědčivou perspektivu pro obnovení mírového procesu;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, předsedovi Valného shromáždění OSN, vládám a parlamentům států, jež jsou členy Rady bezpečnosti OSN, vyslanci Kvartetu pro Blízký východ, Knesetu a izraelské vládě, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o porušování lidských práv v Bahrajnu (2012/2571(RSP))

P7_TA(2012)0094 RC-B7-0171/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 7. července 2011 o situaci v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu v souvislosti se situací v arabském světě a severní Africe(1) a ze dne 27. října 2011 o Bahrajnu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2011(3) o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu,

–  s ohledem na prohlášení svého předsedy ze dne 12. dubna 2011 o smrti dvou bahrajnských občanských aktivistů a ze dne 28. dubna 2011, ve kterém odsoudil rozsudek smrti, jenž byl vynesen nad čtyřmi bahrajnskými účastníky pokojných protestů za demokracii,

–  s ohledem na slyšení podvýboru Evropského parlamentu pro lidská práva o Bahrajnu, které se uskutečnilo dne 3. října 2011,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky v roce 2011 o Bahrajnu, a zejména na prohlášení ze dne 24. listopadu 2011 o zveřejnění zprávy bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise, prohlášení mluvčího vysoké představitelky Catherine Ashtonové k výročí nepokojů v Bahrajnu ze dne 13. února 2012 a prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 12. října 2011 o situaci v Egyptě, Sýrii, Jemenu a Bahrajnu v Evropském parlamentu,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady týkající se Bahrajnu, které se konalo ve dnech 21. března, 12. dubna a 23. května 2011,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 23. června 2011 a 30. září 2011 učinil generální tajemník OSN o dlouholetých rozsudcích vynesených nad 21 bahrajnskými politickými aktivisty, obhájci lidských práv a vůdci opozice, zahrnujících v některých případech i doživotní vězení, a prohlášení mluvčího generálního tajemníka ze dne 15. února 2012 o Bahrajnu;

–  s ohledem na prohlášení 66. Valného shromáždění OSN o Bahrajnu ze dne 29. září 2011,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Ministerstva zahraničních věcí Bahrajnského království ze dne 5. října 2011 a prohlášení bahrajnského Ministerstva zdravotnictví o rozsudcích vynesených nad lékaři, zdravotními sestrami a zdravotníky ze dne 30. září 2011,

–  s ohledem na prohlášení bahrajnského státního zástupce ze dne 23. října 2011 ohledně obnoveného soudního řízení s lékaři, které bylo dříve vedeno jako vojenské soudní řízení,

–  s ohledem na zprávu bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise ze dne 23. listopadu 2011,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, Úmluvu Organizace spojených národů proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Arabskou chartu lidských práv, k nimž Bahrajn přistoupil,

–  s ohledem na čl. 19 písm. d) bahrajnské ústavy,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv z roku 2004, které byly aktualizovány v roce 2008,

–  s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 28. února 2012,

–  s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1949,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 14. února 2012 si připomínáme první výročí pokojného lidového hnutí požadujícího dodržování základních lidských práv a demokratické reformy; vzhledem k tomu, že vládní orgány reagovaly zatýkáním a zabránily pokojným protestujícím se shromáždit; vzhledem k tomu, že vládní síly násilně zakročily proti protestujícím; vzhledem k tomu, že v obytných čtvrtích byly nasazeny slzný plyn, omračující granáty a střelba broky a policie údajně vtrhla do několika domů;

B.  vzhledem k tomu, že protesty jsou nadále násilně potlačovány; vzhledem k tomu, že pokračuje pronásledování, věznění a mučení obránců lidských práv, právníků, učitelů, zdravotníků a bloggerů, kteří se účastnili pokojných demonstrací za demokracii; vzhledem k tomu, že podle organizací pro lidská práva bylo během posledních dvou měsíců svévolně zadrženo více než 100 občanů;

C.  vzhledem k tomu, že hospodářství opírající se o bankovnictví a cestovní ruch, již oslabené světovou finanční krizí, bojuje o oživení;

D.  vzhledem k tomu, že dne 29. ledna 2012 zahájilo přibližně 250 politických vězňů rozsáhlou celonárodní hladovku na protest proti tomu, že od března 2011 je svévolně zadržováno 14 významných politických aktivistů a obránců lidských práv;

E.  vzhledem k tomu, že od začátku roku 2012 bránily bahrajnské orgány mezinárodním organizacím pro lidská práva a novinářům vstoupit do země a omezovaly jejich pobyt , čímž jim závažným způsobem znemožnily vykonávat jejich práci;

F.  vzhledem k tomu, že ze zprávy bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise (BICI), o jejíž vypracování požádal král v červnu loňského roku a která byla zveřejněna v listopadu 2011, vyplývá, že v loňských nepokojích zemřelo 35 osob, včetně pěti bezpečnostních pracovníků a pěti zadržených umučených ve vazbě; vzhledem k tomu, že ve zprávě BICI se uvádí, že proti pokojným demonstrantům, politickým aktivistům, obráncům lidských práv a novinářům byla použita nadměrná síla, že docházelo k rozsáhlému mučení a že mnoho osob bylo postaveno před soud nebo odsouzeno do vězení za uplatňování svého práva na svobodu projevu a shromažďování; vzhledem k tomu, že BICI ve své zprávě vyjádřila názor, že tyto soudy nebyly v souladu s mezinárodními normami řádného procesu ani se samotným bahrajnským trestním zákoníkem;

G.  vzhledem k tomu, že bahrajnský král přijal závěry zprávy a jmenoval devatenáctičlennou národní komisi pro dohled nad procesem provádění; vzhledem k tomu, že národní komise plánuje dne 20. března 2012 zveřejnit své závěry týkající se řízení policie, soudnictví, školství a sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že král Hamad bin Ísá al-Chalífa veřejně přislíbil provedení reforem s cílem dosáhnout národního usmíření;

H.  vzhledem k tomu, že na základě doporučení BICI Bahrajn dokončil vytvoření speciální vyšetřovací jednotky v rámci oddělení státního zastupitelství, které se věnuje určení odpovědnosti těch, kdo se v loňském roce dopustili protiprávního jednání nebo nedbalosti s následkem smrti, mučili a špatně zacházeli s civilisty;

I.  vzhledem k tomu, že provádění doporučení BICI probíhá pomalu; vzhledem k tomu, že byl zahájen proces národního dialogu vedoucího k usmíření;

J.  vzhledem k tomu, že podle zpráv několika nevládních organizací jsou hlavním prvkem represí proti prodemokratickému protestnímu hnutí v Bahrajnu nespravedlivé soudní procesy před vojenskými a civilními soudy; vzhledem k tomu, že jedním z doporučení BICI bylo, aby případy všech občanů souzených vojenskými soudy byly přezkoumány řádnými soudy, ale toto doporučení nebylo ještě ve všech případech provedeno;

K.  vzhledem k tomu, že bahrajnské orgány opakovaně vyjádřily své odhodlání provést reformy v oblasti lidských práv a spolupracovat s mezinárodními organizacemi pro lidská práva;

L.  vzhledem k tomu, že bahrajnská vláda byla několikrát vyzvána, aby prodloužila trvalé pozvání pro zvláštní orgány v rámci Rady OSN pro lidská práva;

M.  vzhledem k tomu, že Juan Mendez, zvláštní zpravodaj OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, měl navštívit Bahrajn ve dnech 8. až 17. března 2012, ale byl oficiálně bahrajnskými orgány požádán, aby svou cestu odložit až po červenci 2012;

N.  vzhledem k tomu, že za účast na protestech bylo údajně propuštěno ze zaměstnání nebo vyloučeno z univerzity více než 4 000 osob; vzhledem k tomu, že podle bahrajnských odborů nebylo více než 1 000 z nich dosud vráceno jejich pracovní místo a že desítky univerzitních studentů stále čeká na povolení pokračovat ve studiu; vzhledem k tomu, že mnozí z těch, kteří se vrátili do svého zaměstnání, byli vystaveni nátlaku, aby podepsali prohlášení, v nichž se zavazují, že upustí od veškerých odborářských činností a že souhlasí s přeložením na jiné pracovní pozice, než byly jejich původní;

O.  vzhledem k tomu, že na základě loňských událostí označili Reportéři bez hranic Bahrajn za „nepřítele internetu“;

1.  vítá doporučení BICI a naléhavě vyzývá bahrajnskou vládu, aby přijala veškerá nezbytná opatření s cílem plně a rychle provést doporučení BICI, aby se řešily nejdůležitější otázky, ukončila beztrestnost, obnovil sociální smír, zlepšila ochrana lidských práv v souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv a provedly hlavní reformy;

2.  vyjadřuje svou solidaritu s oběťmi represí v Bahrajnu a s jejich rodinami;

3.  odsuzuje pokračující porušování lidských práv v Bahrajnu a naléhavě vyzývá bahrajnské orgány a bezpečnostní síly, aby zastavily nadměrné používání násilí, včetně nadměrného využívání slzného plynu, represí, mučení, nezákonného zadržováním a stíhání pokojných demonstrantů, a aby při snahách o kontrolu demonstrací projevily maximální zdrženlivost; naléhavě vyzývá orgány, aby jednaly přísně v souladu se svými právními předpisy a mezinárodními závazky; zdůrazňuje dodržování práva na spravedlivý proces, k čemuž se Bahrajn zavázal;

4.  opakuje svou výzvu k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech pokojných demonstrantů, politických aktivistů, obránců lidských práv, lékařů a středního zdravotnického personálu, bloggerů a novinářů, zejména Abdulhádího al-Chawádžu, předsedu Střediska pro lidská práva Bahrajnu, a Mahdího abú Díba, předsedu sdružení učitelů Bahrajnu, kteří byli zadrženi nebo odsouzeni za uplatňování svého práva na svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování nebo za plnění si svých profesních povinností;

5.  zdůrazňuje, že demonstranti vyjádřili své legitimní demokratické aspirace, a naléhavě vyzývá bahrajnské orgány, aby dospěly k procesu usmíření v rámci konstruktivního dialogu zahrnujícího všechny strany, což je nezbytným předpokladem demokratické stability rozmanité bahrainské společnosti, v níž by práva každého občana měla být zaručena stejným způsobem, a to jak v liteře zákona, tak při jeho uplatňování v praxi;

6.  naléhavě vyzývá bahrajnské orgány, aby provedly důkladné, nestranné a nezávislé vyšetřování porušování lidských práv ze strany policie a bezpečnostních sil a po vojenském zásahu v Bahrajnu během prodemokratických protestů a po nich proti pokojně protestujícím a občanům, aby zajistily odpovědnost a zabránily beztrestnosti odpovědných osob bez ohledu na postavení nebo hodnost a aby přijaly opatření, která zabrání porušování lidských práv v budoucnosti;

7.  vyzývá bahrajnskou vládu, aby upustila od všech žalob a zrušila všechny rozsudky vynesené od února 2011 národními bezpečnostními soudy nebo civilní soudy v souvislosti s uplatňováním práva na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování i všechny rozsudky založené pouze na přiznání;

8.  vyzývá bahrajnskou vládu, aby se postarala o to, že orgány poskytnou všem obžalovaným z trestních činů rychlý a neomezený přístup k právnímu zástupci, jak to stanovuje bahrajnské a mezinárodní právo, i v souvislosti s výslechy a přípravou procesů, aby prošetřily důvěryhodná obvinění týkající se mučení a špatného zacházení během výslechu a aby pohnaly k odpovědnosti všechny úředníky, kteří nerespektují požadavky na zajištění spravedlivého procesu;

9.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby připomínala bahrajnské vládě její sliby týkající se dodržování lidských práv, provedení nezbytných reforem, zahájení nezávislého vyšetřování porušování lidských práv a zajištění, aby odpovědné osoby byly pohnány k odpovědnosti, a aby bahrajnskou vládu naléhavě vyzvala k upuštění od veškerých žalob proti lékařům a zdravotnickému personálu a k propuštění všech, kteří byli zadrženi za účast na pokojných protestech za demokracii;

10.  vyzývá bahrajnské orgány, aby obnovily platnost všech lidských práv a základních svobod, včetně svobody projevu (i na internetu), svobody shromažďování, svobody náboženského vyznání, práv žen a rovnosti žen a mužů, a dodržovaly je, aby bojovaly proti diskriminaci a aby okamžitě ukončily veškerá omezení v přístupu k informačním a komunikačním technologiím; vyzývá bahrajnské orgány, aby uvolnily veškerá omezení pro zahraniční novináře a mezinárodní organizace pro lidská práva a aby umožnily monitorování ohlášeného nezávislého vyšetřování porušování lidských práv a provádění ohlášených reforem;

11.  vítá vytvoření ministerstva pro lidská práva a sociální rozvoj v Bahrajnu a vyzývá toto ministerstvo, aby jednalo v souladu s mezinárodními standardy a povinnostmi v oblasti lidských práv;

12.  naléhavě vyzývá příslušné vnitrostátní orgány a evropské společnosti, aby přijaly nezbytná opatření a zajistily opětovné zaměstnání těch osob, které se do svého zaměstnání nesměly vrátit;

13.  vítá, že Spojené státy pozastavily vývoz zbraní, výzbroje a dalších nástrojů, které lze použít k násilným represím vůči občanům a k porušování lidských práv, a obdobně vyzývá členské státy, aby dodržovaly společný postoj Evropské rady, v němž jsou vymezena společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenské technologie a zařízení;

14.  znovu opakuje svůj silný odpor vůči trestu smrti a naléhavě vyzývá bahrajnské orgány k okamžitému vyhlášení moratoria na jeho výkon;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Bahrajnského království.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0333. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0475. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0109.

Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o vytváření vědeckého potenciálu v Africe: podpora evropsko-afrických partnerství v oblasti radioastronomie

P7_TA(2012)0095 P7_DCL(2011)0045

Evropský parlament,

–  s ohledem na společnou strategii EU–Afrika, jejímž cílem je posílení spolupráce v oblasti vědy a techniky mezi EU a Afrikou,

–  s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí, které vědě a technice přisuzují zásadní roli v sociální a ekonomické transformaci,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  uznávaje skutečnost, že výzkumné infrastruktury jsou důležité pro usnadnění spolupráce s Afrikou, podporu rozvoje lidského kapitálu a řešení společenských výzev, na což poukazuje i iniciativa Unie inovací a strategie Evropa 2020,

B.  bera na vědomí, že Afrika má ve studiu radioastronomie jedinečnou konkurenční výhodu, jež se odráží v rozsáhlých stávajících projektech v oblasti radioastronomie, které v Africe probíhají (projekt PAPER, síť VLBI, MeerKAT apod.),

C.  uznávaje, že se větší zapojení Evropy do africké radioastronomie může stát významnou hybnou silou socioekonomického růstu v Africe a může pro oba kontinenty vytvořit nové tržní příležitosti,

1.  naléhavě vyzývá Komisi, Radu a parlamenty členských států, aby:

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů(1) předal Komisi, Radě a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 1 k zápisu ze zasedání ze dne 15. března 2012 (P7_PV(2012)03-15(ANN1)).

Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o zavedení limitu pro přepravu jatečných zvířat v rámci Evropské unie v maximální délce 8 hodin

P7_TA(2012)0096 P7_DCL(2011)0049

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 13 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o vyhodnocení akčního plánu v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006–2010(1),

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v nařízení (ES) č. 1/2005 se uvádí, že by se měly „pokud možno omezit dlouhotrvající cesty zvířat, včetně jatečných zvířat“, přesto však nařízení umožňuje velmi dlouhou přepravu, pokud jde o vzdálenost a trvání cest, v důsledku čehož zvířata během takovýchto cest strádají, trpí a dokonce umírají;

1.  konstatuje, že petici 8hours.eu (8hodin.eu) zasazující se o zavedení limitu pro přepravu jatečných zvířat v maximální délce 8 hodin podpořil téměř milion evropských občanů;

2.  vyzývá Komisi a Radu, aby provedly přezkum nařízení (ES) č. 1/2005 s cílem omezit délku přepravy jatečných zvířat na maximálně 8 hodin;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů(2) předal Komisi a vládám členských států.

(1) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 25. (2) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 2 k zápisu ze zasedání ze dne 15. března 2012 (P7_PV(2012)03-15(ANN2)).

Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 o zavedení programu „Šachy ve škole“ do vzdělávacích systémů Evropské unie

P7_TA(2012)0097 P7_DCL(2011)0050

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 6 a 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že článek 6 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že mezi oblasti, v nichž má „Unie […] pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států“, patří sport;

B.  vzhledem k tomu, že šachy jsou dostupnou hrou pro děti ze všech sociálních skupin a že mohou napomoci sociální soudržnosti a splnění politických cílů, jako je sociální integrace, boj proti diskriminaci, snižování kriminality a dokonce boj proti různým závislostem;

C.  vzhledem k tomu, že bez ohledu na věk dítěte mohou šachy zlepšit koncentraci, trpělivost a výdrž dětí a  rozvíjet kreativitu, intuici, paměť, analytické myšlení a rozhodovací schopnosti; vzhledem k tomu, že šachy učí rozhodnosti, motivaci a sportovnímu chování;

1.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly zavedení programu „Šachy ve škole“ do vzdělávacích systémů členských států;

2.  vyzývá Komisi, aby ve svém připravovaném sdělení o sportu věnovala nezbytnou pozornost programu „Šachy ve škole“ a od roku 2012 pro něj zajistila dostatečné financování;

3.  vyzývá Komisi, aby vzala v potaz výsledky všech studií ohledně účinků tohoto programu na rozvoj dětí;

4.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů(1) předal Komisi a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 3 k zápisu ze zasedání ze dne 15. března 2012 (P7_PV(2012)03-15(ANN3)).