Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření pozměněného statutu a jednacího řádu Mezinárodní studijní skupiny pro kaučuk Evropskou unií (13123/2011 – C7-0332/2011 – 2011/0116(NLE))

P7_TA(2012)0098 A7-0060/2012

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13123/2011),

–  s ohledem na pozměněný statut a jednací řád Mezinárodní studijní skupiny pro kaučuk (13350/2011),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 3 a 4 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0332/2011),

–  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0060/2012),

1.  souhlasí s přijetím pozměněného statutu a jednacího řádu Mezinárodní studijní skupiny pro kaučuk;

2.  vyzývá Komisi, aby pokročila v práci na rozšíření členské základny Mezinárodní studijní skupiny pro kaučuk, především tím, že bude jednat s hlavními zeměmi výroby a spotřeby kaučuku, aby podrobně monitorovala práci této skupiny a do dvou let ode dne vstupu pozměněného statutu a jednacího řádu skupiny v platnost předložila Parlamentu zprávu o veškerém relevantním vývoji;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal tento postoj Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Mezinárodní studijní skupině pro kaučuk.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o fungování a uplatňování nabytých práv osob v letecké dopravě (2011/2150(INI))

P7_TA(2012)0099 A7-0053/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise o uplatňování nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanovují společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (COM(2011)0174),

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování a výsledcích nařízení (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (COM(2011)0166),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. října 2011(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(2) a zejména na odstavce 42, 43, 46, 82 a 97 tohoto usnesení,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0053/2012),

A.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 261/2004 a nařízení (ES) č. 1107/2006 (dále jen „nařízení“) jsou pozitivním krokem kupředu v oblasti ochrany práv cestujících, přesto existuje potřeba větší právní jistoty, větší jasnosti, pokud jde o výklad těchto nařízení, a jejich jednotného uplatňování v celé EU;

B.  vzhledem k tomu, že ačkoli nařízení (ES) č. 261/2004 poskytuje cestujícím výraznou ochranu a od doby svého přijetí prokázalo svou účinnost, vyzdvihla krize způsobená sopečným popelem potřebu vyjasnit a znovu přezkoumat některé aspekty nařízení pro případ, že by takové mimořádné okolnosti v budoucnu nastaly znovu;

C.  vzhledem k tomu, že nejdůležitějším právem cestujících je právo na služby poskytované podle plánu na základě základního práva na svobodu pohybu a smluvních závazků, jež vyplývají z koupě letenky; vzhledem k tomu, že je nezbytné cestujícím poskytovat srozumitelné, přesné a včasné informace, které jsou přístupné všem;

D.  vzhledem k tomu, že v případě nesprávně poskytnuté služby nebo v případě porušení jakýchkoli dalších práv zaručených cestujícím by cestující měli mít k dispozici účinné systémy pro podávání stížností, zejména proto, že cenu letenky uhradili již před poskytnutím dané služby;

E.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby právní rámec chránící práva cestujících zaručil minimální standard ochrany spotřebitele, který bude schopen čelit vývoji obchodních postupů leteckých společností;

F.  vzhledem k tomu, že vývoj metod kontroly cestujících vede k širšímu používání metod, jako jsou bezpečnostní skenery a behaviorální profilování, a vyvstávají tak nové otázky ohledně ochrany cestujících, pokud jde o jejich soukromí, nediskriminační zacházení a veřejné zdraví;

G.  vzhledem k tomu, že osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením by měly být informovány o svých právech před zahájením cesty a ve formě přístupné všem; vzhledem k tomu, že personál letišť a leteckých dopravců by měl projít vhodným školením zaměřeným na poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, tak aby byl zajištěn bezbariérový a rovný přístup k možnosti cestovat letadlem v souladu s požadavky „designu pro všechny“ / „univerzálního designu“;

Obecný rámec

1.  vítá skutečnost, že se Komise zavázala provést analýzu a revizi stávajících předpisů o právech cestujících v letecké dopravě s cílem zlepšit situaci cestujících, zejména v případech velkých zpoždění či zrušení letu; je přesvědčen, že základním kamenem opětovného získání důvěry cestujících by mělo být řádné uplatňování stávajících předpisů ze strany členských států a leteckých dopravců, prosazování dostatečných a jednoduchých opravných prostředků a poskytování přesných informací cestujícím ohledně jejich práv;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že subjekty vytvořené členskými státy a odpovědné za prosazování nařízení nezajišťují vždy účinnou ochranu práv cestujících, což cestující poškozuje; žádá tudíž členské státy, aby navrhly pracovní postupy pro tyto subjekty, zejména pokud jde o vyřizování stížností a sankce, jež umožní vymáhání práv cestujících v zájmu právní jistoty;

3.  zdůrazňuje, že cestující v letecké dopravě nemají pouze práva, ale také povinnosti, a že plnění těchto povinností přispívá k zajištění toho, že vše probíhá bez problémů a v zájmu jejich bezpečnosti, ale i bezpečnosti ostatních cestujících, a to jak před letem, tak během něj i po něm;

4.  zdůrazňuje, že jednotné vyřizování stížností v členských státech je nezbytné pro vytvoření rovných podmínek, a vyzývá Komisi, aby zajistila jednotný výklad a uplatňování nařízení a dala vzniknout hlubší spolupráci mezi subjekty odpovědnými za vyřizování stížností, mj. na základě výměny osvědčených postupů a informací, a aby usilovala o lepší koordinaci databází uvedených subjektů;

5.  vyzývá Komisi, aby formalizovala evropskou síť subjektů odpovědných za prosazování nařízení tím, že vytvoří jasný mandát a stanoví interní pracovní postupy ve snaze prohloubit spolupráci a usnadnit proces přijímání společných relevantních rozhodnutí;

6.  domnívá se, že je nutné přesněji definovat úlohu subjektů odpovědných za prosazování nařízení, že by tyto subjekty měly být nezávislé na leteckých dopravcích a letištích a neměly by představovat střet zájmů, že by měly být schopny jednat z vlastního podnětu a že sankce členských států uplatňované vůči leteckým dopravcům v případě porušení předpisů EU by měly být účinnější; zdůrazňuje význam spolehlivých statistických údajů pro pravidelné důkladné hodnocení dopadu práv cestujících v Evropě, a domnívá se proto, že povinností subjektů odpovědných za prosazování nařízení by mělo být každoroční zveřejňování podrobných informací o stížnostech, které jim jsou předkládány, a to včetně stížností týkajících se nespravedlivých podmínek, ale i informací o sankcích uložených leteckým přepravcům, a že letecké společnosti nebo letiště by měly mít povinnost shromažďovat údaje o počtu a délce zpoždění, a to jak v případě cestujících, tak v případě jejich zavazadel; je toho názoru, že Komise by tyto statistiky měla analyzovat a zveřejňovat;

7.  vybízí Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zjistila nedostatky, pokud jde o vnitrostátní subjekty odpovědné za prosazování nařízení a příslušné postupy, a tyto nedostatky odstranila a aby zajistila řádnou koordinaci mezi právními předpisy o právech cestujících v letecké dopravě a plánovanými opatřeními EU v oblasti mechanismů alternativních řešení sporů;

8.  domnívá se, že zveřejňování pravidelných zpráv leteckých společností a operátorů určených pro subjekty odpovědné za prosazování nařízení a týkajících se relevantních údajů o uplatňování nařízení by zvýšilo účinnost těchto subjektů a stimulovalo hospodářskou soutěž;

9.  zdůrazňuje užitečnou úlohu poradní skupiny pro práva cestujících v letecké dopravě, jíž by zúčastněné strany mohly poskytovat informace týkající se přezkumu nařízení, a vyzdvihuje význam této poradní skupiny při podpoře diskusí a při spolupráci mezi subjekty odpovědnými za prosazování nařízení, sdruženími spotřebitelů a leteckými společnostmi s cílem vytvářet a šířit osvědčené postupy v oblasti uplatňování právních předpisů o právech cestujících, včetně stanovení přijatelných a přesných časových rámců pro vyřizování stížností cestujících;

10.  zdůrazňuje, že úplné informace o právech cestujících by měly být cestujícím poskytovány jak leteckými dopravci, tak poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu v jazyce, v němž byla provedena rezervace letenky, ve všech hlavních bodech cesty, počínaje fází, kdy se cestující rozhoduje o tom, zda si má rezervovat letenku, a to ve snadno srozumitelné a přístupné podobě; doporučuje, aby tyto informace zahrnovaly spolehlivé kontaktní údaje o oddělení dotyčné letecké společnosti určeném pro styk se zákazníky a o příslušném subjektu členského státu odpovědném za prosazování nařízení; vítá iniciativu Komise týkající se vytvoření centrální internetové stránky o právech cestujících v letecké dopravě, která by byla dostupná ve všech úředních jazycích EU a byla by vytvořena v podobě umožňující přístup cestujících se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí;

11.  naléhavě žádá Komisi, aby pokračovala v informačních kampaních zahájených v roce 2010 s cílem zlepšit informovanost cestujících o jejich právech a vybízela sítě spotřebitelů, aby ke zlepšení této informovanosti rovněž přispívaly, přičemž by tuto činnost koordinovaly se subjekty odpovědnými za prosazování nařízení;

12.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala veškeré zdroje informací, jež stanovují práva cestujících v letecké dopravě (např. příslušné internetové stránky Komise, dokumenty a brožury), a aby přitom zohlednila nejnovější rozhodnutí Evropského soudního dvora;

13.  zdůrazňuje, že letečtí dopravci by měli na všech letištích, na která létají, zajistit přítomnost kontaktních osob z řad personálu nebo přítomnost služby, která může tyto osoby zajistit, které by mohly přijímat okamžitá rozhodnutí v případě problému s letem, zejména pokud jde o poskytnutí pomoci, náhradu jízdného, přesměrování letu, změnu rezervace a ztraceného nebo zpožděného zavazadla, a jimž by bylo možné předkládat stížnosti; naléhavě žádá Komisi, aby navrhla povinné uvádění centrálního informačního místa, obzvláště internetových stránek, telefonní linky s nízkými poplatky za její využití a e-mailové adresy dotyčných leteckých dopravců, s cílem zajistit náležité informování spotřebitelů;

14.  domnívá se, že všechny letecké společnosti musejí všem cestujícím od okamžiku rezervace letu poskytovat dostupnou a účinnou telefonickou podporu; tato podpora musí zahrnovat poskytování informací a alternativní návrhy v případě přerušení letu, a v žádném případě by neměla přesáhnout náklady na místní hovor;

15.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala opatření, která by umožnila chránit cestující při příletu i odletu tím, že by jim zajistila náležitou náhradu v případě ztráty nebo nepřijatelně velkého zpoždění zavazadla;

16.  zdůrazňuje, že i cestující, kteří jsou si vědomi svých práv, mohou být odrazeni od usilování o nápravu, vyžaduje-li pracné postupy vyřizování stížností; domnívá se, že je třeba, aby subjekty odpovědné za prosazování nařízení byly vybaveny zdroji potřebnými pro zachování jasné přítomnosti na větších letištích Unie a pro poskytování základních informací a mediačních služeb;

17.  domnívá se, že by letečtí dopravci měli zajistit, aby byl stanoven jednoduchý a dostupný způsob, kterým by cestující mohli neprodleně podávat písemné stížnosti, a to bez dalších výdajů; žádá Komisi, aby při přezkumu nařízení (ES) č. 261/2004 zavedla právo každého cestujícího na podání písemné stížnosti na letišti nebo na palubě letadla, jejíž kopii obdrží letecký dopravce a subjekt odpovědný za prosazování nařízení, a také možnost podat stížnost elektronickou cestou; vyzývá Komisi, aby navrhla standardní formulář přeložený do všech jazyků EU s cílem zabránit jazykovým problémům, a aby sjednotila postupy podávání stížností;

18.  domnívá se, že má-li být zajištěno dodržování práv cestujících a umožněno podávání stížností, měli by mít cestující možnost kdykoli identifikovat leteckou společnost, let a bezpečnostní a letištní personál;

19.  zdůrazňuje, že cestující by měli mít neomezený přístup k informacím týkajícím se jmenné evidence cestujících a že by měli být informováni o způsobu, jakým jsou jejich údaje v rámci jmenné evidence cestujících využívány, a o subjektech, které je s nimi společně využívají; domnívá se také, že v zájmu zajištění práva cestujících na soukromí může letecký dopravce při rezervaci letenky vyžadovat od cestujících uvedení údajů jmenné evidence cestujících pouze tehdy, je-li to nezbytné a přiměřené, a zdůrazňuje, že cestujícím by mělo být odepřeno právo na přepravu pouze tehdy, vyžaduje-li to příslušný orgán v případech podložených bezpečnostními důvody a jsou-li takovéto kroky cestujícímu příslušným orgánem vysvětleny a písemně potvrzeny;

20.  zdůrazňuje, že pokud je cestující, který již vstoupil na palubu letadla, požádán o opuštění letadla na základě údajů jmenné evidence cestujících, musí být vyvedení z letadla provedeno příslušnými orgány, nikoli členy posádky;

21.  připomíná členským státům povinnost monitorovat finanční způsobilost leteckých společností a možnost pozastavení jejich provozní licence, jsou-li jejich finanční prostředky nedostatečné; naléhavě žádá Komisi, aby se ujistila, že vnitrostátní orgány tyto povinnosti plní, a aby zajistila, že cestující, kteří uvízli na letišti, mají v případě platební neschopnosti, úpadku, ukončení činnosti nebo odebrání provozní licence možnost návratu;

22.  vyzývá Komisi, aby zajistila účinné uplatňování a prosazování stávajících právních předpisů týkajících se transparentnosti cen a nekalých obchodních praktik s cílem zajistit, aby inzerovaná cena správně odrážela cenu konečnou a aby byly veškeré povinné provozní náklady a veškeré administrativní poplatky a poplatky za způsob platby zahrnuty do tarifů a uváděny/distribuovány s požadovanými informacemi; vyzývá letecké společnosti, aby v případě různých způsobů placení, zejména při platbě kreditní kartou, účtovaly v souladu s novou směrnicí 2011/83/EU o právech spotřebitelů poplatek pouze ve výši skutečných nákladů na své služby;

23.  zdůrazňuje, že smlouvy o letecké dopravě velmi často obsahují nespravedlivé smluvní podmínky a že judikatura členských států ve zvýšené míře zakazuje některé smluvní podmínky, které letecké společnosti běžně uplatňují; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby tento problém vyřešila vydáním seznamu konkrétních nespravedlivých smluvních podmínek v odvětví letecké dopravy, které by měly být zakázány; zdůrazňuje, že je nutno přijmout opatření na ochranu cestujících před dalšími nespravedlivými smluvními podmínkami uplatňovanými leteckými společnostmi, jako jsou smluvní ustanovení týkající se nesrovnalostí, zpoždění či poškození, k nimž došlo při přepravě zavazadel, přenositelnosti přepravních dokladů, okolností způsobených vyšší mocí, jednostranné reorganizace letu a zákazu využívání zpátečních přepravních dokladů pouze pro cestu zpět, vyjma případů splňujících velmi omezená a objektivní kritéria, proč se cestující nedostavil k odletu;

24.  zdůrazňuje, že cenovou diskriminaci cestujících na základě země pobytu je nutno důkladněji prošetřit a v případě, že bude potvrzena, odstranit;

25.  vyzývá Komisi, aby navrhla opatření, která by cestujícím umožnila snadno a bezplatně opravit drobné chyby vzniklé při rezervaci a zrušit internetovou rezervaci do dvou hodin po počáteční rezervaci;

26.  vyzývá Komisi, aby navrhla opatření, která by umožnila harmonizaci obchodních praktik týkajících se příručních zavazadel s cílem chránit cestující před nepřiměřenými omezeními a umožnit jim vzít si na palubu přiměřené množství příručních zavazadel, včetně nákupů z obchodů na letištích;

27.  zdůrazňuje, že cestující mají právo na snadný přístup k přesným a objektivním podrobným informacím o energetické účinnosti jejich cesty a jejím vlivu na životní prostředí, které by měly být zřetelně uvedeny jak na internetových stránkách leteckých dopravců, tak i na samotných letenkách; vyzývá Komisi a letecké dopravce, aby podpořili úsilí, které je v tomto směru vynakládáno, pokud budou přijatá opatření přiměřená vzniklým nákladům;

28.  zdůrazňuje, že bezpečnou přepravu je nutné zajistit všem cestujícím, včetně dětí mladších dvou let; vyzývá letecké dopravce, aby zajistili snadný přístup na palubu letadla cestujícím s dětmi v dětských kočárcích při zohlednění skutečnosti, že malé děti cestující společně s dospělými mohou být klasifikovány jako cestující se sníženou pohyblivostí; vyzývá letecké dopravce, aby nabízeli snížené sazby pro děti, včetně dětí od dvou let, jak je již běžnou praxí u jiných druhů dopravy; vyzývá Komisi, aby zajistila právo přednostního vstupu na palubu pro cestující s dětmi a možnost dojet s dětským kočárkem až ke dveřím letadla a vyzvednout si dětský kočárek u těchto dveří při příletu;

29.  je přesvědčen, že je potřeba přezkoumat rozšířenou praxi, kdy provozovatelé osobní letecké přepravy osob neplní povinnost zajistit dětská sedadla, čímž omezují možnosti, které mají rodiče při výběru způsobu dopravy;

30.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala otázky ochrany cestujících související s novými metodami kontroly, jako jsou například bezpečnostní skenery, manuálně prováděné prohlídky a profilování cestujících; domnívá se, že určitou úlohu při odstraňování problémů, jež by mohly nastat, by mohly hrát stávající ustanovení o právech cestujících a orgány odpovědné za prosazování nařízení;

31.  žádá, aby byl zajištěn řádný soulad mezi právními předpisy v oblasti práv cestujících v letecké dopravě a souborem očekávaných evropských opatření pro kolektivní odškodnění, aby bylo možné účinně zaručit práva cestujících a zakročit proti společnostem, které tato práva soustavně přehlížejí;

32.  navrhuje zavedení evropské ceny pro leteckou společnost s nejohleduplnějším přístupem ke spotřebitelům, která by se udělovala každoročně;

33.  navrhuje, že by se mělo dále zjišťovat, zda existuje reálná možnost vytvoření jediného právního nástroje, který by zahrnul všechna ustanovení a zásady týkající se práv cestujících v osobní letecké dopravě, a který by tak umožnil omezit roztříštěnost a odstranit nesrovnalosti v různých oblastech práv cestujících;

34.  oceňuje, že cestující mají rozmanitá práva odpovídající různým druhům dopravy, ať už se jedná o vodní, pozemní nebo leteckou dopravu; domnívá se nicméně, že je nutný holistický přístup, který by umožnil všechna práva cestujících, mj. právo na odškodnění, náhradu jízdného a informace, integrovat do jediného komplexního a konsolidovaného právního rámce;

Nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanovují společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů

35.  vyzývá Komisi, aby při jakémkoli nastávajícím přepracování daného nařízení upřesnila pojem „mimořádné okolnosti“ a vymezila pojem „zrušení letu“ a dále přijala pravidla, kterými by se řídila oblast poskytování pomoci a právo na finanční náhradu a odškodnění; domnívá se, že při tomto přepracování by bylo vhodné přihlédnout k míře ochrany cestujících, kterou na základě svého rozhodnutí poskytl Evropský soudní dvůr, a také k jeho výkladu pojmu „mimořádné okolnosti“; vzhledem k prostoru pro zpochybňování pravidel o náhradách a pro různé přístupy při jejich vymáhání na úrovni členských států, který v současnosti existuje, a vzhledem k událostem, jako byla krize v roce 2010 způsobená sopečným popelem, považuje tato opatření za důležitá;

36.  vyzývá Komisi, aby vytvořila jednotný, úplný a podrobný systém posuzování průkazné hodnoty důkazů předložených leteckými společnostmi za účelem prokázání „mimořádných okolností“;

37.  vyzývá Komisi, aby jednoznačně stanovila, že v případě zpoždění nebo zrušení jednoho letu v rámci rotace, k němuž dojde v důsledku mimořádné okolnosti, se může letecká společnost na tuto mimořádnou okolnost odvolat i v případě prvního návazného letu v rámci téže rotace;

38.  domnívá se, že je naléhavě potřeba stanovit jasná pravidla, pokud jde o obsah, dostupnost, načasování a přesnost informací poskytovaných cestujícím v letecké dopravě, které by se měly týkat důvodů zpoždění nebo rušení letů, očekávané doby trvání problémů s letem a toho, jak se bude postupovat v případě nadměrného počtu rezervací, a také alternativních možností cestování, které mají cestující k dispozici;

39.  zdůrazňuje, že při nadcházejícím přepracování nařízení je zapotřebí stanovit také subjekt odpovědný za včasné poskytování informací o veškerých změnách služeb poskytovaných cestujícím v rámci zájezdů, jelikož v tomto případě uzavírají cestující smlouvu s cestovní kanceláří, nikoli přímo s leteckým dopravcem;

40.  zdůrazňuje, že výběr cestujících mezi třemi možnostmi, totiž mezi proplacením letenky a přesměrováním nebo změnou rezervace letu, je v případě problému během cesty základním právem a že tato možnost výběru by měla být okamžitě nabídnuta všem cestujícím, kteří uvízli na letišti;

41.  vyzývá Komisi, aby podpořila opatření, která by zajistila lepší a účinnější využívání alternativních možností dopravy, zejména za mimořádných okolností;

42.  domnívá se, že cestujícím, u nichž došlo ke ztrátě nebo zpoždění zavazadel, by měly být okamžitě poskytnuty informace o právech, na něž mají nárok v souladu s Montrealskou úmluvou a nařízením (ES) č. 889/2002, a že je na evropské úrovni potřeba přijmout právní předpisy nebo uskutečnit informační akce s cílem zvýšit veřejné povědomí o právech cestujících a postupech podávání stížností souvisejících se ztrátou či zpožděním zavazadel; domnívá se, že při zpoždění zavazadla o více než šest hodin by měla být cestujícímu poskytnuta finanční náhrada přiměřená jeho potřebám, aby měl prostředky k uspokojení svých potřeb po dobu čekání na doručení svého zavazadla; zdůrazňuje, že při přepracování směrnice 96/67/ES o odbavovacích službách by se měla věnovat pozornost otázce celkové kvality služeb, které poskytují zaměstnanci při odbavování zavazadel;

43.  domnívá se, že v případě ztráty, zpoždění či poškození zavazadla musejí letecké společnosti v první řadě nahradit cestujícímu, s nímž uzavřely smlouvu, způsobenou škodu, avšak v další fázi v případě, že nejsou zodpovědné za problém, který cestujícímu vznikl, musejí mít letecké společnosti právo usilovat o náhradu ze strany provozovatelů letišť či poskytovatelů služeb;

44.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh na stanovení maximální časové lhůty pro zpracování stížností cestujících v délce dvou měsíců v případě daného odvětví a dvou měsíců v případě subjektů odpovědných za prosazování nařízení; domnívá se, že cestujícím by mělo být do 48 hodin zasláno potvrzení o doručení stížnosti; cestující, kteří provedou rezervaci elektronicky, například prostřednictvím internetu, by měli mít také nárok na bezplatné kontaktování své letecké společnosti, a to za použití stejných prostředků a s jasně vyznačenou adresou pro tento účel, aby se zákazník mohl rychle a jednoduše obrátit na příslušný personál letecké společnosti s cílem vyřešit jakékoli problémy; domnívá se rovněž, že by měla být vytvořena telefonní linka a webová služba, jejichž prostřednictvím by mohli cestující získat informace o stavu své stížnosti;

45.  v zájmu vytvoření plné odpovědnosti vůči cestujícím se domnívá, že je nutné prozkoumat a využít možnost hlubší spolupráce a koordinace mezi různými subjekty, jako jsou letečtí dopravci, letiště a poskytovatelé příslušných služeb, zejména v případě „mimořádných okolností“;

46.  naléhavě žádá, aby dodatečné finanční náklady, jež leteckým dopravcům vzniknou na základě tohoto nařízení, nebyly přenášeny na cestující formou vyšší ceny letenek;

47.  bere na vědomí nedávno vydaná rozhodnutí Evropského soudního dvora týkající se nároku cestujících na odškodnění v případě zpoždění, která potvrzují nezbytnost přijetí opatření, jež mají zajistit rovné zacházení a řádné odškodnění v případě jakéhokoli dlouhého zpoždění bez ohledu na jeho příčinu, aby byly plně zohledněny škody, které tím cestujícím vznikly; z tohoto důvodu naléhavě žádá Komisi, aby za tímto účelem navrhla opatření, aniž by však cestující ztratili právo na využití dalšího dostupného letu;

48.  zdůrazňuje, že tím, že se budou případy významného zpoždění a zrušení letu považovat za stejný případ, budou letecké společnosti motivovány k rušení zpožděných letů, jež by patrně stále mohly být uskutečněny;

49.  aniž jsou tím dotčeny povinnosti leteckých přepravců vyplývající z nařízení (ES) č. 261/2004, domnívá se, že v zájmu zajištění práv cestujících by se v nařízení měla vyjasnit ustanovení týkající se toho, zda si mohou cestující sami vypomoci a zakoupit občerstvení nebo rezervovat hotely, popř. alternativní lety, a požadovat od leteckého dopravce proplacení přiměřených výdajů, a pokud ano, v kterých případech by jim to mělo být umožněno; nařízení by zároveň mělo zahrnovat mechanizmy na ochranu proti zneužívání ze strany cestujících;

Nařízení (ES) č. 1107/2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě

50.  poukazuje na to, že osoby se sníženou pohyblivostí a se zdravotním postižením by měly mít zaručenu stejnou možnost cestovat letecky a neomezený přístup k poskytovaným službám;

51.  zdůrazňuje, že ohroženým skupinám cestujících, zejména osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, je třeba zajistit zvláštní ochranu; poukazuje na to, že tyto ohrožené skupiny by měly mít zvláštní záruky pro zajištění práv, které jim jako cestujícím náleží, a vyzývá Komisi, členské státy a letecké dopravce k prosazování těchto práv;

52.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pro osoby se sníženou pohyblivostí a osoby s postiženími usnadnily bezbariérový přístup ke službám v letecké dopravě; zdůrazňuje, že by mělo být v této souvislosti usnadněno uplatňování práva používat pomůcky ke zvýšení pohyblivosti a práva na doprovod ze strany vodícího psa s osvědčením či asistenčního psa; vyzývá Komisi, aby předložila návrh právního předpisu, který by se vztahoval na možnost fyzického přístupu na letiště, aby bylo zajištěno, že překážky v rámci infrastruktury nebudou bránit osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí využívat stejné možnosti přepravy;

53.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny k výkladu nařízení (ES) č. 1107/2006, zejména pokud jde o ustanovení o bezpečnosti a doprovodu jiné osoby;

54.  vybízí Komisi, aby provedla celounijní akční plán týkající se veškerých opatření, jež mají přijmout orgány členských států, a vyzývá Komisi, aby spolupracovala se subjekty odpovědnými za prosazování nařízení a s příslušnými organizacemi zastupujícími osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením s cílem zlepšit uplatňování tohoto nařízení;

55.  sdílí názor Komise, že by se neměla zúžit současná definice pojmu „osoba se sníženou pohyblivostí“;

56.  zdůrazňuje, že způsob poskytování informací, postup při rezervaci letenek a postup pro podávání stížností musí být plně přístupný, že osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením by měly mít možnost uvádět, že potřebují pomoc, už v době, kdy si rezervují letenku, a že cestující by měli dostávat potvrzení o tom, že tyto informace uvedli; zdůrazňuje, že je nutné uznat kojence a děti jako osoby se sníženou pohyblivostí z důvodu věku;

57.  zdůrazňuje, že ačkoli je bezpečnost letu zásadní otázkou veřejného zájmu, nesmí letecká společnost odepřít přístup na palubu cestujícímu se sníženou pohyblivostí nebo cestujícímu se zdravotním postižením z důvodu, že nemá doprovod; zdůrazňuje, že letecká společnost nesmí plošně vyžadovat, aby byli tito cestující doprovázeni další osobou;

58.  poukazuje na mimořádný význam proškolování posádek letadel a dalšího personálu leteckých dopravců, letišť a subjektů odpovědných za prosazování nařízení, které se musejí vhodným způsobem věnovat otázce nejrůznějších individuálních potřeb osob se sníženou pohyblivostí a osob se zdravotním postižením, se zvláštním ohledem na jejich nástup na palubu letadla a výstup z letadla a na zacházení s jejich pomůckami; zdůrazňuje, že toto školení by se mělo poskytovat ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí;

59.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh, který by zajistil, že osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením budou mít na palubě letadel kdykoli možnost bezplatného použití schválených dýchacích přístrojů; domnívá se, že je nutné vypracovat ve spolupráci s průmyslovými podniky a organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí seznam schválených lékařských kyslíkových přístrojů, a to při náležitém zohlednění bezpečnostních požadavků;

60.  domnívá se, že aby bylo možné v Evropě dosáhnout jednotného přístupu k odbavování na zemi a poskytovat kvalitní služby cestujícím se sníženou pohyblivostí, je nutné stanovit minimální normy pro pomůcky určené osobám se sníženou pohyblivostí a pro jejich používání na všech letištích EU;

61.  domnívá se, že je nezbytné stanovit minimální normy pro poskytování informací způsobem, který by byl přístupný osobám se sníženou pohyblivostí a osobám se zdravotním postižením na všech letištích EU, se zvláštním ohledem na nouzové situace; upozorňuje Komisi na nové technologie, jež jsou nyní k dispozici, jako jsou například videoslužby ve znakové řeči a textové služby;

62.  vyzývá k ukončení zneužívajících nebo diskriminačních praktik, které používají některé letecké společnosti vyžadující, aby osoby se sníženou pohyblivostí před vstupem na palubu letadla podepsaly prohlášení zbavující leteckou společnost odpovědnosti za jakoukoli škodu způsobenou jejich pomůckám zajišťujícím jim pohyblivost;

63.  vyzývá Komisi, aby vynaložila úsilí na možnou změnu Montrealské úmluvy v zájmu dosažení plné náhrady pomůcek ke zvýšení pohyblivosti osob se sníženou pohyblivostí, jelikož jsou důležité z hlediska jejich samostatnosti, důstojnosti a nezávislosti, a proto je nelze v žádném případě srovnávat se zavazadly; dále je přesvědčen, že cestující by měl mít právo použít dle možnosti svůj invalidní vozík až ke dveřím do letadla a u dveří do letadla jej zase získat po příletu zpět; mezitím trvá na tom, že osoby se sníženou pohyblivostí musejí být informovány o svém právu požadovat náhradu škod způsobených na pomůckách ke zvýšení pohyblivosti a o svém právu učinit zvláštní prohlášení o svých zájmech v souladu s Montrealskou úmluvou;

64.  trvá na tom, že letecká společnost poskytující komplexní služby se zajištěním stravy pro cestující nesmí diskriminovat cestující požadující specifickou stravu z důvodu zdravotního stavu (např. celiakie, diabetu atd.) a že tato specifická strava musí být poskytována bez dodatečných nákladů pro cestující, a to ve všech cestovních třídách.

o
o   o

65.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 125. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0453.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Luigi de Magistris (2011/2064(IMM))

P7_TA(2012)0100 A7-0070/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádosti Luigiho de Magistris o ochranu své imunity v souvislosti s řízením probíhajícím u soudu v Catanzaru (Itálie), předložené 15. března a 1. dubna 2011 a oznámené na plenárním zasedání 24. března a 6. dubna 2011,

–  poté, co Luigiho de Magistris vyslechl v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na písemné vyjádření Luigiho de Magistris v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem na článek 68 Ústavy Italské republiky,

–  s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0070/2012),

A.  vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Luigi de Magistris požádal o ochranu své poslanecké imunity v souvislosti s řízením před italským soudem;

B.  vzhledem k tomu, že žádosti Luigiho de Magistris se týkají předvolání k soudu v Catanzaru jménem Maurizia Mottoly di Amato v souvislosti se dvěma články, které Luigi de Magistris zveřejnil na svých webových stránkách na začátku roku 2011;

C.  vzhledem k tomu, že podle tohoto předvolání zakládají výroky uvedené v těchto článcích skutkovou podstatu pomluvy, a je proto požadován soudní příkaz k odstranění uvedených článků;

D.  vzhledem k tomu, že tyto články byly zveřejněny na internetu v době, kdy byl Luigi de Magistris poslancem Evropského parlamentu, zvoleným v evropských volbách v roce 2009;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nesmějí být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce, a vzhledem k tomu, že podle článku 9 tohoto protokolu požívají poslanci na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

F.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris se odvolává současně na články 8 a 9 protokolu; protože však článek 9 není s ohledem na článek 68 Italské ústavy relevantní, zjevně se opírá pouze o článek 8;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s běžnou praxí Parlamentu není skutečnost, že dané právní kroky mají občanskoprávní nebo správní charakter nebo obsahují určité aspekty spadající pod občanské nebo správní právo, sama o sobě důvodem pro to, aby se imunita zakotvená v uvedeném článku neuplatnila;

H.  vzhledem k tomu, že ze skutkového stavu případu, jak vyplývá z předvolání a písemného vyjádření Luigiho de Magistris podaného Výboru pro právní záležitosti, je patrné, že učiněné výroky mají přímou a zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris při zveřejnění daných článků proto jednal v rámci výkonu povinností poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že ochrání imunitu a výsady, kterých požívá Luigi de Magistris;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Luigimu de Magistris.

(1) Věc 101/63 Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil, 1964, s. 195, věc 149/85 Wybot v. Faure a další, Recueil, 1986, s. 2391, věc T-345/05 Mote v. Parlament, Sb. rozh., 2008, s. II-2849, spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra v. De Gregorio a Clemente, Sb. rozh., 2008, s. I-7929 a věc T-42/06 Gollnisch v. Parlament ([2010] ECR II-1135) a věc C-163/10 Patriciello (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí).

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Luigi de Magistris (2011/2097(IMM))

P7_TA(2012)0101 A7-0073/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Luigiho de Magistris o ochranu své imunity v souvislosti s řízením probíhajícím u soudu v Cosenze (Itálie), předloženou dne 11. dubna 2011 a oznámenou na plenárním zasedání dne 9. května 2011,

–  poté, co Luigiho de Magistris vyslechl v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na písemné vyjádření Luigiho de Magistris v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  ohledem na článek 68 Ústavy Italské republiky,

–  s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0073/2012),

A.  vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Luigi de Magistris požádal o ochranu své poslanecké imunity v souvislosti s řízením před italským soudem;

B.  vzhledem k tomu, že žádost Luigiho de Magistris se týká předvolání k soudu v Cosenze jménem Dr. Vincenzy Bruna Bossia v souvislosti s tvrzeními, které Luigi de Magistris uvedl ve své knize Assalto al PM, storia di un carrivo magistrato („Útok na veřejného žalobce – příběh špatného soudce“), která vyšla v dubnu 2010;

C.  vzhledem k tomu, že podle tohoto předvolání zakládají tvrzení uvedená v této knize skutkovou podstatu pomluvy, a je proto požadováno odškodnění;

D.  vzhledem k tomu, že tato kniha vyšla v době, kdy byl Luigi de Magistris poslancem Evropského parlamentu, zvoleným v evropských volbách v roce 2009;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nesmějí být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce, a vzhledem k tomu, že podle článku 9 tohoto protokolu požívají poslanci na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

F.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris se odvolává současně na články 8 a 9 protokolu, avšak s ohledem na článek 68 Italské ústavy se zjevně opírá pouze o článek 8;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s běžnou praxí Parlamentu není skutečnost, že dané právní kroky mají občanskoprávní nebo správní charakter nebo obsahují určité aspekty spadající pod občanské nebo správní právo, sama o sobě důvodem pro to, aby se imunita zakotvená v uvedeném článku neuplatnila;

H.  vzhledem k tomu, že ze skutkového stavu případu, jak vyplývá z předvolání a písemného vyjádření Luigiho de Magistris podaného Výboru pro právní záležitosti, je patrné, že učiněné výroky nemají přímou a zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris při vydání dané knihy nejednal v rámci výkonu povinností poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že neochrání imunitu a výsady, kterých požívá Luigi de Magistris;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Luigimu de Magistris.

(1) Věc 101/63 Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil, 1964, s. 195, věc 149/85 Wybot v. Faure a další, Recueil, 1986, s. 2391, věc T-345/05 Mote v. Parlament, Sb. rozh., 2008, s. II-2849, spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra v. De Gregorio a Clemente, Sb. rozh., 2008, s. I-7929 a věc T-42/06 Gollnisch v. Parlament ([2010] ECR II-1135 ) a věc C-163/10 Patriciello (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí).

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Luigi de Magistris (2011/2098(IMM))

P7_TA(2012)0102 A7-0074/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Luigiho de Magistris o ochranu své imunity v souvislosti s řízením probíhajícím u soudu v Miláně (Itálie), předloženou dne 3. května 2011 a oznámenou na plenárním zasedání dne 9. května 2011,

–  poté, co Luigiho de Magistris vyslechl v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na písemné vyjádření Luigiho de Magistris v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, který je připojen ke Smlouvě o fungování Evropské unie, na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách ,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem na článek 68 Ústavy Italské republiky,

–  s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0074/2012),

A.  vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Luigi de Magistris požádal o ochranu své poslanecké imunity v souvislosti s řízením před italským soudem;

B.  vzhledem k tomu, že žádost Luigiho de Magistris se týká předvolání k soudu v Miláně jménem Giancarla Pittelliho v souvislosti s tvrzeními, které Luigi de Magistris uvedl ve své knize Assalto al PM, storia di un carrivo magistrato („Útok na veřejného žalobce – příběh špatného soudce“), která vyšla v dubnu 2010;

C.  vzhledem k tomu, že podle tohoto předvolání zakládají tvrzení uvedená v této knize skutkovou podstatu pomluvy, a je proto požadováno odškodnění;

D.  vzhledem k tomu, že tato kniha vyšla v době, kdy byl Luigi de Magistris poslancem Evropského parlamentu, zvoleným v evropských volbách v roce 2009;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nesmějí být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce, a vzhledem k tomu, že podle článku 9 tohoto protokolu požívají poslanci na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

F.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris se odvolává současně na články 8 a 9 protokolu; protože však článek 9 není s ohledem na článek 68 Italské ústavy relevantní, zjevně se opírá pouze o článek 8;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s běžnou praxí Parlamentu není skutečnost, že dané právní kroky mají občanskoprávní nebo správní charakter nebo obsahují určité aspekty spadající pod občanské nebo správní právo, sama o sobě důvodem pro to, aby se imunita zakotvená v uvedeném článku neuplatnila;

H.  vzhledem k tomu, že ze skutkového stavu případu, jak vyplývá z předvolání a písemného vyjádření Luigiho de Magistris podaného Výboru pro právní záležitosti, je patrné, že učiněné výroky nemají přímou a zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris při vydání dané knihy nejednal v rámci výkonu povinností poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že neochrání imunitu a výsady, kterých požívá Luigi de Magistris;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Luigimu de Magistris.

(1) Věc 101/63 Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil, 1964, s. 195, věc 149/85 Wybot v. Faure a další, Recueil, 1986, s. 2391, věc T-345/05 Mote v. Parlament, Sb. rozh., 2008, s. II-2849, spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra v. De Gregorio a Clemente, Sb. rozh., 2008, s. I-7929 a věc T-42/06 Gollnisch v. Parlament ([2010] ECR II-1135 ) a věc C-163/10 Patriciello (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí).

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Luigi de Magistris (2011/2189(IMM))

P7_TA(2012)0103 A7-0075/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Luigiho de Magistris o ochranu své imunity v souvislosti s řízením probíhajícím u soudu v Lamezii (Itálie), předloženou dne 20. července 2011 a oznámenou na plenárním zasedání dne 12. září 2011,

–  poté, co Luigiho de Magistris vyslechl v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na písemné vyjádření Luigiho de Magistris v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, který je připojen ke Smlouvě o fungování Evropské unie, na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem článek 68 Ústavy Italské republiky,

–  s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0075/2012),

A.  vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Luigi de Magistris požádal o ochranu své poslanecké imunity v souvislosti s řízením před italským soudem;

B.  vzhledem k tomu, že žádost Luigiho de Magistris se týká předvolání k soudu v Lamezii jménem Antonia Saladina v souvislosti s výroky, které Luigi de Magistris pronesl v rozhovoru zveřejněném v italském deníku Il Fatto Quotitidiano dne 9. března 2011;

C.  vzhledem k tomu, že podle tohoto předvolání zakládají výroky uvedené v tomto rozhovoru skutkovou podstatu pomluvy, a je proto požadováno odškodnění;

D.  vzhledem k tomu, že tyto výroky byly učiněny a rozhovor zveřejněn v době, kdy byl Luigi de Magistris poslancem Evropského parlamentu, zvoleným v evropských volbách v roce 2009;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nesmějí být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce, a vzhledem k tomu, že podle článku 9 tohoto protokolu požívají poslanci na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

F.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris se odvolává současně na články 8 a 9 protokolu, avšak s ohledem na článek 68 Italské ústavy se zjevně opírá pouze o článek 8;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s běžnou praxí Parlamentu není skutečnost, že dané právní kroky mají občanskoprávní nebo správní charakter nebo obsahují určité aspekty spadající pod občanské nebo správní právo, sama o sobě důvodem pro to, aby se imunita zakotvená v uvedeném článku neuplatnila;

H.  vzhledem k tomu, že ze skutkového stavu případu, jak vyplývá z předvolání a písemného vyjádření Luigiho de Magistris podaného Výboru pro právní záležitosti, je patrné, že učiněné výroky nemají přímou a zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že Luigi de Magistris při vyslovení daných výroků proto nejednal v rámci výkonu povinností poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že neochrání imunitu a výsady, kterých požívá Luigi de Magistris;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Luigimu de Magistris.

(1) Věc 101/63 Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil, 1964, s. 195, věc 149/85 Wybot v. Faure a další, Recueil, 1986, s. 2391, věc T-345/05 Mote v. Parlament, Sb. rozh., 2008, s. II-2849, spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra v. De Gregorio a Clemente, Sb. rozh., 2008, s. I-7929 a věc T-42/06 Gollnisch v. Parlament ([2010] ECR II-1135) a věc C-163/10 Patriciello (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 573/2007/ES o zřízení Evropského uprchlického fondu na období 2008 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (06444/2/2012 – C7-0072/2012 – 2009/0127(COD))

P7_TA(2012)0104 A7-0063/2012

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (06444/2/2012 – C7-0072/2012),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Parlamentu a Radě (COM(2009)0456),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 a čl. 78 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–  s ohledem na články 72 a 37 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0063/2012),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  schvaluje prohlášení, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Rady a prohlášení Komise připojené k tomuto usnesení

4.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

5.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

6.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Evropského parlamentu

Evropský parlament prohlašuje, že toto rozhodnutí upřesňuje zásadu solidarity ve svých ustanoveních, a to formou nových finančních pobídek v zájmu podpory zapojení členských států do znovuusídlování. S cílem zajistit jeho neprodlené přijetí schválil Evropský parlament toho rozhodnutí v současném znění v duchu kompromisu, prostřednictvím něhož se výslovný odkaz na článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie omezuje na bod odůvodnění tohoto rozhodnutí. Evropský parlament potvrzuje, že přijetím tohoto rozhodnutí není dotčena škála dostupných právních základů, zejména pokud jde o budoucí použití článku 80 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Prohlášení Rady

Stávajícím rozhodnutím nejsou dotčena jednání o víceletém finančním rámci na období 2014–2020, a tudíž ani jednání o „návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Azylový a migrační fond“ na období 2014–2020 (COM(2011)0751), včetně otázky, zda konkrétní společné priority EU v oblasti znovuusídlování vycházející mimo jiné z geografického kritéria budou stanoveny v nařízení o Azylovém a migračním fondu na období 2014–2020.

Prohlášení Komise

Komise v zájmu kompromisu a za účelem zajištění bezodkladného přijetí návrhu podporuje konečné znění; Komise však poznamenává, že tím není dotčeno její právo iniciativy, pokud jde o volbu právních základů, zejména v souvislosti s budoucím použitím článku 80 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 161.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (18144/1/2011 – C7-0070/2012 – 2010/0262(COD))

P7_TA(2012)0105 A7-0078/2012

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (18144/1/2011 – C7-0070/2012),

–   s ohledem na příspěvek, který k tomuto návrhu legislativního aktu předložil portugalský parlament,

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2010)0509),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 72 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro mezinárodní obchod (A7-0078/2012),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty ze dne 13. září 2011, P7_TA(2011)0345.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2010)0484 – C7-0265/2010 – 2010/0250(COD))

P7_TA(2012)0106 A7-0223/2011

Řádný legislativní postup (první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (KOM(2010)0484),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0265/2010),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 8. prosince 2010(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 13. ledna 2011(2),

–  s ohledem na článek 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 21. března 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro právní záležitosti (A7-0223/2011),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal tento postoj Parlamentu, Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 29. března 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č 648/2012.)

(1) Úř. věst. C 54, 19.2.2011, p. 44. (2) Úř. věst. C 57, 23.2.2011, s. 1. (3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 5. července 2011 (Přijaté texty, P7_TA(2011)0310).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 k návrhu směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/40/ES o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (osmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (COM(2012)0015 – C7-0020/2012 – 2012/0003(COD))

P7_TA(2012)0107 A7-0042/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2012)0015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0020/2012),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2012(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. března 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0042/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 29. března 2012 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU kterou se mění směrnice 2004/40/ES o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (osmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice 2012/11/EU.)

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o návrhu nařízení Rady o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní (COM(2011)0730 – C7-0447/2011 – 2011/0330(CNS))

P7_TA(2012)0108 A7-0044/2012

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0730),

–  s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0447/2011),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0044/2012),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie odpovídajícím způsobem změnila;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 a (nový) (2a)  Vytvoření evropské fiskální unie by mělo zahrnovat rozšířenou, rychlou, efektivní, uživatelsky vstřícnou a, pokud je to možné, automatickou výměnu informací mezi členskými státy s cílem zlepšit boj proti daňovým únikům. Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 11 (11)  Zpětná vazba je vhodným prostředkem k zajištění trvalého zvyšování kvality vyměňovaných informací. Je proto třeba stanovit rámec pro poskytování zpětné vazby. (11)  Zpětná vazba je vhodným prostředkem k zajištění trvalého zvyšování kvality vyměňovaných informací a zjednodušení administrativních postupů. Je proto třeba stanovit rámec pro poskytování zpětné vazby. Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Bod odůvodnění 14 a (nový) (14a)  Podle platných vnitrostátních a unijních právních předpisů by osobní údaje zpracovávané v souladu s tímto nařízením neměly být uchovávány déle, než je třeba. Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Bod odůvodnění 19 (19)  Pro účely účinného použití tohoto nařízení může být nezbytné omezit rozsah některých práv a povinností stanovených směrnicí 95/46/ES, konkrétně práva a povinnosti stanovená v článku 10, čl. 11 odst. 1, článku 12 a článku 21 uvedené směrnice, a to v zájmu ochrany zájmů uvedených v čl. 13 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice vzhledem k potenciálním výpadkům příjmů pro členské státy a k zásadnímu významu informací, na něž se vztahuje toto nařízení, pro účinný boj proti podvodům. Členské státy by měly být povinny přijmout taková omezení v nezbytném a přiměřeném rozsahu. (19)  Pro účely účinného použití tohoto nařízení může být nezbytné omezit rozsah některých práv a povinností stanovených směrnicí 95/46/ES, konkrétně práva a povinnosti stanovená v článku 10, čl. 11 odst. 1 a článků 12 a 21 uvedené směrnice, a to v zájmu ochrany zájmů uvedených v čl. 13 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice vzhledem k potenciálním výpadkům příjmů pro členské státy a k zásadnímu významu informací, na něž se vztahuje toto nařízení, pro účinný boj proti podvodům. Členské státy by měly být povinny přijmout taková omezení v nezbytném a přiměřeném rozsahu. Vzhledem k potřebě uchovávat důkazy v případech podezření na daňové nesrovnalosti či podvody a předejít tomu, aby nebylo mařeno náležité posouzení toho, zda jsou dodržovány právní předpisy o spotřební dani, mělo by být případně možné omezit povinnosti správce údajů a práva subjektu údajů týkající se poskytování informací, přístupu k údajům a zveřejňování postupů zpracovávání během výměny osobních údajů podle tohoto nařízení. Pozměňovací návrh 5 Návrh nařízení Bod odůvodnění 20 (20)  K zajištění jednotných podmínek pro provádění článků 8, 16, 19, 20, 21 a 34 tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. (20)  K zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení a popisu hlavních kategorií údajů, které si členské státy mohou v souladu s tímto nařízením vyměňovat, by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Pozměňovací návrh 6 Návrh nařízení Bod odůvodnění 20 a (nový) (20a)  Zpracování osobních údajů týkajících se protiprávního jednání, rozsudků v trestních věcech či bezpečnostních opatření má probíhat v souladu s čl. 8 odst. 5 směrnice 95/46/ES nebo čl. 10 odst. 5 nařízení (ES) č. 45/2001. Pozměňovací návrh 7 Návrh nařízení Bod odůvodnění 22 (22)  Je nezbytné sledovat a vyhodnocovat fungování tohoto nařízení. Mělo by být přijato ustanovení za účelem sběru statistických údajů a jiných informací členskými státy a vypracovávání pravidelných zpráv Komisí. (22)  Je nezbytné sledovat a vyhodnocovat fungování tohoto nařízení. Mělo by být přijato ustanovení za účelem sběru statistických údajů a jiných informací členskými státy a vypracovávání pravidelných zpráv Komisí. Údaje shromažďované členskými státy a příslušné zprávy Komise by měly být předkládány každoročně a měly by být zpřístupněny Evropskému parlamentu a Radě. Pozměňovací návrh 8 Návrh nařízení Bod odůvodnění 25 a (nový) (25a)  Komise by měla zřídit nové fórum pro DPH a spotřební daň, podobné Společnému fóru EU pro vnitropodnikové oceňování, v jehož rámci společnosti mohou řešit záležitosti týkající se DPH u právnických osob a spory mezi členskými státy. Pozměňovací návrh 9 Návrh nařízení Čl. 8. – odst. 3 3.  Žádost podle odstavce 1 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Jestliže členský stát rozhodne, že správní šetření není nutné, sdělí neprodleně dožadujícímu orgánu důvody svého rozhodnutí. 3.  Žádost podle odstavce 1 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Pozměňovací návrh 10 Návrh nařízení Čl. 8. – odst. 5 5.  Dožádaný orgán může dožadující orgán požádat, aby mu podal zprávu o následných opatřeních, která dožadující členský stát přijal na základě poskytnutých informací. Je-li podána takováto žádost, zašle dožadující orgán takovouto zprávu co nejdříve, pokud to pro něj nepředstavuje nepřiměřenou zátěž, aniž jsou dotčena pravidla týkající se služebního tajemství a ochrany údajů platná v jeho členském státě. 5.  Dožádaný orgán může dožadující orgán požádat, aby mu podal zprávu o následných opatřeních, která dožadující členský stát přijal na základě poskytnutých informací. Je-li podána takováto žádost, zašle dožadující orgán takovouto zprávu co nejdříve, aniž jsou dotčena pravidla týkající se služebního tajemství a ochrany údajů platná v jeho členském státě. Pozměňovací návrh 11 Návrh nařízení Čl. 9. – odst. 4 4.  Není-li použití dokladu v rámci vzájemné správní pomoci praktické, lze výměnu zpráv uskutečnit zcela nebo částečně jinými prostředky. V těchto mimořádných případech je ke zprávě připojeno vysvětlení, proč nebylo možno použít doklad v rámci vzájemné správní pomoci. 4.  Není-li použití dokladu v rámci vzájemné správní pomoci praktické, lze výměnu zpráv uskutečnit zcela nebo částečně jinými prostředky. V těchto mimořádných případech, považuje-li to dožádaný orgán za nutné, je ke zprávě připojeno vysvětlení, proč nebylo možno použít doklad v rámci vzájemné správní pomoci. Pozměňovací návrh 13 Návrh nařízení Čl. 13. – odst. 1 1.  Za účelem výměny informací potřebných k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani se mohou dva či více členských států na základě analýzy rizik dohodnout, že na svých územích provedou souběžné kontroly odvodu spotřební daně u jednoho či více hospodářských subjektů nebo jiných osob, o něž mají společný či doplňující zájem, kdykoli se takové kontroly jeví účinnějšími než kontroly provedené pouze jedním členským státem. 1.  S cílem zajistit správné uplatňování právních předpisů o spotřební dani se mohou dva či více členských států na základě analýzy rizik případně dohodnout, že na svých územích provedou souběžné kontroly odvodu spotřební daně u jednoho či více hospodářských subjektů nebo jiných osob, o něž mají společný či doplňující zájem, kdykoli se takové kontroly jeví účinnějšími než kontroly provedené pouze jedním členským státem. Pozměňovací návrh 15 Návrh nařízení Čl. 15 – odst. 4 – pododstavec 1 – písm. a a) přesných kategorií informací, které jsou vyměňovány podle čl. 15 odst. 1; a) přesných kategorií informací, které jsou vyměňovány podle čl. 15 odst. 1, s cílem vytvořit souhrnný seznam informací, který bude dvakrát ročně aktualizován pro účely uzpůsobení novým potřebám v oblasti výměny informací; Pozměňovací návrh 16 Návrh nařízení Čl. 16 – odst. 1 – pododstavec 2 Za tímto účelem mohou využít elektronický systém, je-li systém schopen takovéto informace zpracovávat. Za tímto účelem je žádoucí, aby využili elektronický systém, je-li systém schopen takovéto informace zpracovávat. Pozměňovací návrh 17 Návrh nařízení Čl. 16. – odst. 2 2.  Orgán, který předal informace jinému orgánu podle odstavce 1, může tento druhý orgán požádat, aby mu podal zprávu o následných opatřeních, která dožadující členský stát přijal na základě poskytnutých informací. Je-li podána takováto žádost, zašle druhý orgán takovouto zprávu co nejdříve, pokud to pro něj nepředstavuje nepřiměřenou administrativní zátěž, aniž by byla dotčena pravidla týkající se služebního tajemství a ochrany údajů, která jsou platná v jeho členském státě. 2.  Orgán, který předal informace jinému orgánu podle odstavce 1, může tento druhý orgán požádat, aby mu podal zprávu o následných opatřeních, která dožadující členský stát přijal na základě poskytnutých informací. V případě, že daný orgán předal informace po zjištění neobvyklé, avšak ekonomicky významné nesrovnalosti, vyžádá si obdobnou zprávu o následných krocích. Je-li podána takováto žádost, zašle druhý orgán takovouto zprávu co nejdříve, pokud to pro něj nepředstavuje nepřiměřenou administrativní zátěž, aniž by byla dotčena pravidla týkající se služebního tajemství a ochrany údajů, která jsou platná v jeho členském státě. Pozměňovací návrh 18 Návrh nařízení Čl. 19 – odst. 2 – písm. b b) jméno nebo název a adresa hospodářského subjektu nebo obchodních prostor; b) jméno nebo název a adresa hospodářského subjektu nebo obchodních prostor, nebo u registrovaných příjemců uvedených v odst. 1 písm. a) bodě ii) adresa pro doručování schválená příslušnými orgány členského státu registrace; Pozměňovací návrhy 19 a 20 Návrh nařízení Článek 23 Žádosti o pomoc včetně žádostí o doručení a připojené dokumenty mohou být vyhotoveny v jakémkoli jazyce, na němž se dožádaný a dožadující orgán dohodnou. K žádostem se přikládá překlad do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo, pouze ve zvláštních případech, kdy dožádaný orgán uvede důvody objasňující potřebu překladu. Žádosti o pomoc včetně žádostí o doručení a připojené dokumenty mohou být vyhotoveny v jakémkoli jazyce, na němž se dožádaný a dožadující orgán předem dohodnou. K žádostem se přikládá překlad do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo, pouze ve zvláštních případech, kdy dožádaný orgán uvede rozumné důvody objasňující potřebu překladu. Pozměňovací návrh 21 Návrh nařízení Čl. 25. – odst. 3 3.  Příslušný orgán členského státu může odmítnout informace předat, pokud dožadující členský stát nemůže z právních důvodů poskytnout podobné informace. vypouští se Pozměňovací návrh 22 Návrh nařízení Čl. 25. – odst. 4 4.  Poskytnutí informací může být odmítnuto, pokud by vedlo k prozrazení obchodního, průmyslového či profesního tajemství či obchodního postupu nebo pokud by poskytnutí daných informací odporovalo veřejnému pořádku. Členské státy nemohou odmítnout poskytnout informace o hospodářském subjektu pouze z toho důvodu, že tyto informace jsou v držení banky, jiné finanční instituce, určené osoby nebo osoby jednající v zastoupení nebo ve funkci zmocněnce, nebo z toho důvodu, že se týkají vlastnických podílů u určité právnické osoby. 4.  Poskytnutí informací může být odmítnuto, pokud by prokazatelně vedlo k prozrazení obchodního, průmyslového či profesního tajemství či obchodního postupu nebo pokud by poskytnutí daných informací odporovalo veřejnému pořádku. Členské státy nemohou odmítnout poskytnout informace o hospodářském subjektu pouze z toho důvodu, že tyto informace jsou v držení banky, jiné finanční instituce, určené osoby nebo osoby jednající v zastoupení nebo ve funkci zmocněnce, nebo z toho důvodu, že se týkají vlastnických podílů u určité právnické osoby. Pozměňovací návrh 23 Návrh nařízení Čl. 28 – odst. 2 – pododstavec 2 Příslušný orgán členského státu, který poskytuje informace, však povolí jejich použití pro jiné účely v členském státě dožadujícího orgánu, pokud právní předpisy členského státu dožádaného orgánu umožňují použití informací pro obdobné účely v tomto členském státě. Příslušný orgán členského státu, který poskytuje informace, však může povolit jejich použití pro jiné účely v členském státě dožadujícího orgánu, pokud právní předpisy členského státu dožádaného orgánu umožňují použití informací pro obdobné účely v tomto členském státě. Pozměňovací návrh 24 Návrh nařízení Čl. 28 – odst. 4 – pododstavec 1 4.  Uchovávání a výměna informací ze strany členských států podle tohoto nařízení podléhá vnitrostátním předpisům k provedení směrnice 95/46/ES. 4.  Zpracovávání osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení podléhá vnitrostátním předpisům k provedení směrnice 95/46/ES. Pozměňovací návrh 25 Návrh nařízení Čl. 32. – odst. 2 2.  Pokud se dotčená třetí země zavázala poskytnout pomoc nezbytnou ke shromáždění důkazů o protiprávní povaze operací, které se jeví být v rozporu s právními předpisy o spotřební dani, mohou být informace získané podle tohoto nařízení sděleny třetí zemi, a to se souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy, ke stejným účelům, pro něž byly tyto informace poskytnuty, a v souladu se směrnicí 95/46/ES, zejména ustanoveními o předávání osobních údajů do třetích zemí, a vnitrostátními právními opatřeními k provedení směrnice. 2.  Pokud se dotčená třetí země zavázala poskytnout pomoc nezbytnou ke shromáždění důkazů o protiprávní povaze operací, které se jeví být v rozporu s právními předpisy o spotřební dani, mohou být informace získané podle tohoto nařízení sděleny příslušným orgánem členského státu třetí zemi, a to se souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy, ke stejným účelům, pro něž byly tyto informace poskytnuty, a v souladu se směrnicí 95/46/ES, včetně ustanovení o předávání osobních údajů do třetích zemí, a vnitrostátními právními opatřeními k provedení směrnice. Pozměňovací návrh 26 Návrh nařízení Čl. 34. – odst. 1 1.  Členské státy a Komise prověří a vyhodnotí uplatňování tohoto nařízení. Za tímto účelem Komise pravidelně shrnuje zkušenosti členských států v zájmu lepšího fungování systému zřízeného tímto nařízením. 1.  Členské státy a Komise prověří a vyhodnotí uplatňování tohoto nařízení. Za tímto účelem Komise pravidelně srovnává a analyzuje zkušenosti členských států v zájmu lepšího fungování systému zřízeného tímto nařízením. Pozměňovací návrh 27 Návrh nařízení Čl. 34. – odst. 1 a (nový) 1a.  Do 31.prosince 2012 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o podvodech v oblasti spotřební daně, případně společně s pozměňovacími návrhy k tomuto nařízení. Pozměňovací návrh 28 Návrh nařízení Čl. 34 – odst. 2 – pododstavec 2 Pro vyhodnocení účinnosti tohoto systému správní spolupráce při vymáhání dodržování právních předpisů o spotřební dani a v boji proti únikům a podvodům v souvislosti se spotřebními daněmi mohou členské státy Komisi sdělit jakékoli jiné dostupné informace než informace podle prvního pododstavce. Pro vyhodnocení účinnosti tohoto systému správní spolupráce při vymáhání dodržování právních předpisů o spotřební dani a v boji proti únikům a podvodům v souvislosti se spotřebními daněmi členské státy sdělí Komisi jakékoli jiné dostupné informace než informace podle prvního pododstavce. Pozměňovací návrh 29 Návrh nařízení Článek 37 Co pět let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, a zejména na základě informací poskytnutých členskými státy, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání tohoto nařízení. Každé tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, a zejména na základě informací poskytnutých členskými státy, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání tohoto nařízení.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2013 (2012/2006(BUD))

P7_TA(2012)0109 A7-0062/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(1), a zejména na článek 31 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2013 – oddíly I, II, IV, V, VI, VII, VIII, IX a X(3),

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka předsednictvu o vypracování předběžného odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2013,

–  s ohledem na předběžný odhad příjmů a výdajů, který podle čl. 23 odst. 7 a čl. 79 odst. 1 jednacího řádu Parlamentu vypracovalo předsednictvo dne 12. března 2012,

–  s ohledem na návrh odhadu příjmů a výdajů, který podle čl. 79 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu vypracoval Rozpočtový výbor,

–  s ohledem na článek 79 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0062/2012),

A.  vzhledem k tomu, že strop okruhu 5 víceletého finančního rámce (VFR) pro rozpočet Unie na rok 2013 činí 9 181 milionů EUR v běžných cenách(4);

B.  vzhledem k tomu, že přistoupení Chorvatska bude mít dopad na rozpočet na rok 2013, zejména v podobě zdrojů vyčleněných pro nové poslance a na nábor zaměstnanců;

C.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s těžkým břemenem zadlužení veřejných rozpočtů jednotlivých států a omezením vyplývajícím z probíhajících snah o konsolidaci vnitrostátních rozpočtů by měl Parlament projevovat rozpočtovou zodpovědnost a sebekázeň, a poukazuje na dopis komisaře Lewandowského předsedům orgánů Unie ze dne 23. ledna 2012;

D.  vzhledem k tomu, že je obzvláště důležité, aby Rozpočtový výbor a předsednictvo pokračovaly v užší spolupráci po celý průběh ročního rozpočtového procesu podle článků 23 a 79 jednacího řádu Parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že výsadní pravomoci pléna při schvalování odhadu příjmů a výdajů a konečného rozpočtu budou plně zachovány v souladu s ustanoveními Smlouvy a s jednacím řádem;

F.  vzhledem k tomu, že dne 6. března se uskutečnila přípravná a dne 13. března 2012 hlavní dohodovací schůzka delegací předsednictva a Rozpočtového výboru;

Obecný rámec a celková výše rozpočtu

1.  vítá dobrou spolupráci mezi předsednictvem a Rozpočtovým výborem během právě probíhajícího rozpočtového procesu a dohodu, které dosáhly na dohodovací schůzce dne 13. března 2012;

2.  domnívá se, že pracovní místa Parlamentu by měla být omezena na jediné sídlo pro poslance a úředníky; vyzývá Radu, aby zohlednila žádosti, které Parlament a občané Unie již několikrát vyjádřili, pokud jde o potřebu stanovit jediné sídlo pro poslance a úředníky – tato žádost je opět uvedena v bodu 7 usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012 o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2013, oddíly mimo Komisi;

3.  bere na vědomí, že výše předběžného návrhu odhadu příjmů a výdajů pro rozpočet na rok 2013, kterou navrhuje generální tajemník ve své zprávě předsednictvu, činí 1 768 731 441 EUR; konstatuje, že navrhovaná míra zvýšení oproti rozpočtu na rok 2012 je 2,96 %;

4.  vítá úsilí vynaložené na to, aby byl předložen realistický odhad příjmů a výdajů, a bere na vědomí, že předsednictvo je připraveno schválit další úspory oproti původní výši prostředků navržené ve zprávě generálního tajemníka; zdůrazňuje, že cílem všech jednání o rozpočtu by mělo být dosažení maximální efektivity; na základě dohody, k níž dospěly předsednictvo a Rozpočtový výbor na dohodovací schůzce dne 13. března 2012, je celková výše odhadovaných příjmů a výdajů na rok 2013 nyní stanovena na 1 759 391 671 EUR, což odpovídá navýšení o 1,9 % ve srovnání s rozpočtem na rok 2012, vyjma nákladů na přistoupení Chorvatska; dále trvá na tom, že je třeba se zaměřit na přísnou rozpočtovou kontrolu, úzkou spolupráci s Rozpočtovým výborem a na určení dalších možných úspor během tohoto rozpočtového procesu;

Jednotlivé otázky

5.  vítá navrhované úspory spojené se služebními cestami zaměstnanců a s přesuny v plánu pracovních míst;

6.  vítá úspory ve výši přibližně 3,5 milionů EUR v souvislosti s parlamentní asistencí navrhované ve zprávě generálního tajemníka členům předsednictva o předběžném návrhu odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2013; konstatuje, že tyto úspory zohledňují výsledek výdajů této rozpočtové položky v roce 2011;

7.  bere na vědomí plány na informační kampaň před volbami v roce 2014; žádá o včasné poskytnutí dalších informací;

8.  vitá iniciativu generálního tajemníka, který v roce 2011 navrhl reorganizaci překladatelských a tlumočnických činností; je přesvědčen, že tato iniciativa povede ke značným úsporám v rozpočtu na rok 2012 a požaduje, aby tato iniciativa pokračovala i v roce 2013; hájí však zásadu mnohojazyčnosti a upozorňuje na jedinečnost Parlamentu, pokud jde o potřeby tlumočení a překladu; dále zdůrazňuje význam interinstitucionální spolupráce v této oblasti;

9.  naléhavě vyzývá správu, aby předložila nezávislé hodnocení rozpočtu Parlamentu s cílem zjistit veškeré možné úspory ve všech rozpočtových položkách a aby toto hodnocení předložila Rozpočtovému výboru nejpozději do září 2012; v této souvislosti připomíná generálnímu tajemníkovi a předsednictvu svůj požadavek, aby byla aktualizována zpráva generálního tajemníka z roku 2002 pro předsednictvo týkající se nákladů na držení tří pracovních míst; dále připomíná generálnímu tajemníkovi a předsednictvu svůj požadavek, aby byla k tomuto účelu co nejdříve zřízena pracovní skupina; domnívá se, že tato skupina by se měla zabývat mimo jiné zjištěními požadované zprávy o pracovních cestách poslanců, která má být dokončena do 31. března 2012, výsledky srovnávací studie rozpočtů reprezentativního vzorku parlamentů členských států s rozpočtem Kongresu USA a financováním politiky v oblasti budov; připomíná, že závěry, k nimž skupina dospěje, by měly být neprodleně uplatněny v praxi;

10.  požaduje předložení zprávy o úsporách docílených při plnění rozpočtu na rok 2012, v souladu s požadavky týkajícími se úspor, které vyslovil ve svém stanovisku ze dne 26. října 2011 k návrhu rozpočtu na rok 2012 ve znění pozměněném Radou – všechny oddíly(5); očekává, že tato zpráva bude předána Rozpočtovému výboru nejpozději do 31. srpna 2013;

11.  zdůrazňuje svou ochotu aktivně přispět k dodržování rozpočtové kázně tím, že zmrazí veškeré rozpočtové položky týkající se cestovních výdajů a nebude valorizovat žádné individuální příspěvky poslanců až do konce tohoto volebního období;

12.  bere na vědomí zvýšený objem nelegislativních činností poslanců stanovených v jednacím řádu, které vážou významnou část zdrojů Parlamentu a dalších orgánů Unie; vyzývá předsednictvo a generálního tajemníka, aby před přijetím rozpočtu Parlamentu na rok 2013 provedli analýzu této situace a představili návrhy, jak tuto zvýšenou zátěž omezit;

13.  je toho názoru, že by měla být zvážena o další reorganizace pracovních metod Parlamentu; opakuje, že skutečných úspor by bylo možné dosáhnout, pokud by Parlament měl jediné sídlo; zdůrazňuje, že by Parlament měl mít právo rozhodnout o svém pracovním uspořádání; vyzývá generálního tajemníka, aby provedl možnou revizi harmonogramu schůzí výborů a cest delegací; dále vyzývá generálního tajemníka, aby zkoumal další možnosti, jak dosáhnout úspor u delegací; pokud bude možno tyto změny uskutečnit v roce 2012, žádá správu, aby poskytla Rozpočtovému výboru přehled úspor, jichž bylo v těchto oblastech v roce 2012 dosaženo;

14.  všímá si značné výše prostředků navrhovaných na pokračování víceleté strategie v oblasti informačních a komunikačních technologií; chápe, že dokončit právě prováděné projekty může trvat několik let; vítá zahájení programu „e-výbory“; vyrozumívá, že právě probíhá pilotní projekt pro program „e-výbory“; požaduje další informace o tom, jaké mohou být náklady na tento program a kdy bude plně realizován; žádá, aby byla Rozpočtovému výboru předložena analýza nákladů a přínosů schůzí bez tištěných podkladů; vybízí správu, aby prováděla koncepční kroky, které umožní poslancům používat efektivní nástroje založené na nových technologiích, a efektivněji podporovala legislativní proces, zejména tím, že dotáhne do konce systém práce s poznatky; ze stejného důvodu požaduje, aby bylo ve zvýšené míře využíváno videokonferencí, což by mohlo dále přispět ke snižování cestovních výdajů poslanců i zaměstnanců;

15.  poznamenává, že cílem zřízení ředitelství pro podporu demokracie je prohloubit součinnost mezi jednotlivými interními útvary, které se zabývají otázkami souvisejícími s demokracií; očekává, že toto rozhodnutí povede k tomu, že bude organizace útvarů transparentnější, koherentnější a účelnější; trvá na tom, že tato reorganizace útvarů musí být rozpočtově neutrální;

16.  bere na vědomí podmínky stanovené v nařízení o financování politických stran na evropské úrovni(6); je znepokojen tím, že „zásady, na kterých je založena Evropská unie, tj. zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu“ nejsou plně dodržovány; trvá na tom, že finanční zdroje Parlamentu by měly být poskytovány pouze těm stranám, které přísně dodržují základní zásady Unie a Chartu základních práv; žádá proto o příslušnou revizi pravidel;

17.  s ohledem na výše čerpání prostředků v položce výdajů v letech 2011 a 2010 a na nezbytná rozpočtová omezení v období krize je přesvědčen, že veškeré prostředky na výdaje na reprezentaci na rozpočtový rok 2013 by měly být zmrazeny a přísně pod kontrolou;

18.  bere na vědomí, že na základě dohody, k níž dospěly předsednictvo a Rozpočtový výbor na dohodovací schůzce ze dne 13. března 2012, byla rezerva ve výši 3 milionů EUR na připravované prioritní projekty (kapitola 10 6) z odhadů příjmů a výdajů vyloučena;

19.  konstatuje, že výše prostředků navrhovaná v předběžném návrhu odhadu příjmů a výdajů pro rezervu na EMAS se oproti roku 2012 výrazně zvýšila; požaduje nejpozději do srpna 2012 podrobné vysvětlení tohoto zvýšení;

Budovy

20.  je si vědom toho, že rozšíření budovy KAD je významným projektem Parlamentu, který tak usiluje o racionalizaci svých správních útvarů v Lucemburku v zájmu dosažení součinnosti; je znepokojen tím, že další zpoždění projektu by mohlo vést ke značnému zvýšení nákladů; požaduje proto, aby Rozpočtovému výboru byly co nejdříve předány aktualizované informace o harmonogramu projektu až do jeho ukončení (podle plánu nejpozději v roce 2017), vývoji předpokládaných nákladů na projekty KAD I a KAD II od roku 2008 oproti původním odhadům, postupu prací na projektu a o veškerém nečekaném novém vývoji; je přesvědčen o tom, že při vytváření jakýchkoli nových pracovních míst pouze pro tento projekt by měla být zachována rovnováha mezi místy omezenými na dobu trvání projektu a stálými pracovními místy; dále zdůrazňuje, že je třeba veškeré změny zohlednit, a trvá na tom, aby byl konzultován před přijetím jakéhokoli rozhodnutí o zvýšení finančních prostředků na tento projekt a o vytvoření nových pracovních míst;

21.  vítá revizi odhadovaných provozních nákladů Domu evropských dějin; bere na vědomí, že v rozpočtu na rok 2013 budou finanční prostředky na Dům evropských dějin podstatně navýšeny vzhledem k tomu, že se předpokládá, že bude otevřen v roce 2014; je znepokojen odhadovanými náklady na stavební úpravy, a požaduje proto, aby byla důsledně dodržována linie minimálních nákladů a nebyly překročeny částky uvedené v odhadech; je přesvědčen, že Parlament by měl hledat jiné zdroje možného financování než jen svůj rozpočet; s odkazem na dopis předsedy Evropské komise ze dne 28. září 2011 dále očekává, že konkrétní dohoda o spolufinancování provozních nákladů bude podepsána nejpozději v srpnu 2013;

22.  bere na vědomí, že odhad příjmů a výdajů zahrnuje 22% zvýšení prostředků oproti roku 2012 na „přístup zlepšené údržby“; požaduje od generálního tajemníka více podrobností o tomto přístupu a o tom, jak budou navrhované prostředky použity; chápe, že některé budovy je třeba renovovat; žádá však podrobnější informace o časovém rozvržení a nákladech této renovace;

o
o   o

23.  schvaluje odhady příjmů a výdajů na rozpočtový rok 2013;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a odhad příjmů a výdajů Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (2) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0050. (4) Strop okruhu 5 zahrnuje příspěvky zaměstnanců do důchodového systému. (5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0461. (6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 297, 15.11.2003, s. 1).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. březny 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/006 ES/Comunidad Valenciana Výstavba budov, podaná Španělskem) (COM(2012)0053 – C7-0044/2012 – 2012/2023(BUD))

P7_TA(2012)0110 A7-0066/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0053 – C7-0044/2012),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28 této dohody,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (nařízení o EFG),

–  s ohledem na postup třístranných rozhovorů uvedený v bodě 28 IID ze dne 17. května 2006,

–  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0066/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost EFG rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí;

C.  vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji;

D.  vzhledem k tomu, že Španělsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 1138 zaměstnanců (pomoc může být poskytnuta všem z nich) v 513 podnicích, jejichž činnost spadá do oddílu 41 (výstavba budov)(3) v rámci klasifikace NACE (2. revize) v regionu NUTS II Comunidad Valenciana (ES52) ve Španělsku;

E.  vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EGF;

1.  žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti; doufá, že nové nařízení o Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci přinese zlepšení postupu a že bude dosaženo větší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;

2.  připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG s cílem poskytnout jednorázovou, časově omezenou individuální podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může EFG hrát při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

3.  zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné dlouhodobé začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; znovu poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

4.  konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů;

5.  vítá , že po opakovaných žádostech Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové položce EFG (04 05 01) prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových položek, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;

6.  vítá skutečnost, že balík koordinovaných opatření zahrnuje projekt s názvem „Monitorování rovných příležitostí“ s cílem zajistit, aby žádné osobní nebo rodinné překážky nebránily dotčeným pracovníkům využívat těchto opatření;

7.  lituje, že pro žádosti podané po 31. prosinci 2011 se Rada rozhodla zablokovat prodloužení platnosti „krizové výjimky“, která umožňuje zvýšit podíl spolufinancování Unie na 65 % nákladů na program, a vyzývá Radu, aby toto opatření ihned obnovila;

8.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

9.  pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a jeho přílohu Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/006 ES/Comunidad Valenciana Výstavba budov, podaná Španělskem)

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí 2012/261/EU.)

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (2) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1. (3) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o změně jednacího řádu s ohledem na vývoj vztahů mezi Evropským parlamentem a orgány zastupujícími vnitrostátní vlády po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (2011/2266(REG))

P7_TA(2012)0111 A7-0039/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na dopis předsedy ze dne 4. března 2011,

–  s ohledem na články 211 a 212 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0039/2012),

1.  rozhoduje o změně jednacího řádu, jak je uvedeno níže;

2.  upozorňuje, že tyto změny vstupují v platnost prvním dnem následujícího dílčího zasedání;

3.  pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

Původní znění   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 116 – odst. 1 1.  Doba vyhrazená pro otázky Radě a Komisi je zařazena na každé dílčí zasedání v čase, který stanoví Parlament na návrh Konference předsedů. 1.  Doba vyhrazená pro otázky Komisi je zařazena na každé dílčí zasedání v čase, který stanoví Parlament na návrh Konference předsedů. Pozměňovací návrh 2 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 116 – odst. 2 2.  Žádný poslanec nesmí na jednom dílčím zasedání položit více než jednu otázku Radě a jednu otázku Komisi. 2.  Žádný poslanec nesmí na jednom dílčím zasedání položit více než jednu otázku Komisi. Pozměňovací návrh 3 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 116 – odst. 5 5.  V souladu s pokyny stanovenými Konferencí předsedů se může zvláštní doba vyhrazená pro otázky konat za přítomnosti předsedy Komise, místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a předsedy euroskupiny. 5.  V souladu s pokyny stanovenými Konferencí předsedů se může zvláštní doba vyhrazená pro otázky konat za přítomnosti Rady, předsedy Komise, místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a předsedy euroskupiny. Pozměňovací návrh 4 Jednací řád Evropského parlamentu Příloha II – část A – odst. 1 – odrážka 2 – spadají do působnosti a oblasti odpovědnosti Komise a Rady a jsou v obecném zájmu; – spadají do působnosti a oblasti odpovědnosti adresáta a jsou v obecném zájmu; Pozměňovací návrh 5 Jednací řád Evropského parlamentu Příloha II – část A – odst. 1 – odrážka 2 a (nová) – , jedná-li se o otázky položené Radě, se týkají zejména výkonu jejích funkcí spočívajících ve vymezování, koordinaci a provádění politik Unie, nebo jejích pravomocí v rámci postupů jmenování či postupů spojených s fungováním orgánů, institucí a subjektů Unie nebo s revizí Smluv; Pozměňovací návrh 6 Jednací řád Evropského parlamentu Příloha II – část A – odst. 2 2.  Otázka je nepřípustná, pokud je projednávání věci za účasti příslušného orgánu již na pořadu jednání. 2.  Otázka je nepřípustná, pokud je projednávání věci za účasti příslušného orgánu již na pořadu jednání, nebo se daná otázka týká výkonu legislativní a rozpočtové funkce Rady uvedené v čl. 16 odst. 1 první větě Smlouvy o Evropské unii.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o situaci v Bělorusku ((2012/2581(RSP))

P7_TA(2012)0112 RC-B7-0178/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bělorusku, zejména na usnesení ze dne 16. února 2012(1), 15. září 2011(2), 12. května 2011(3), 10. března 2011(4), 20. ledna 2011(5), 10. března 2010(6) a 17. prosince 2009(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 23. března 2012 o posílení omezujících opatření proti běloruskému režimu;

–  s ohledem na závěry Evropské rady z dnů 1.–2. března 2012, v nichž Evropská rada vyjádřila hluboké znepokojení ohledně dalšího zhoršování situace v Bělorusku,

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí Rady 2012/126/CFSP ze dne 28. února 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2010/639/CFSP o omezujících opatřeních proti Bělorusku(8),

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 28. února 2012 týkající se jejího rozhodnutí a rozhodnutí polské vlády odvolat z Minska vedoucího delegace EU a polského velvyslance v Bělorusku,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/36/CFSP ze dne 23. ledna 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2010/639/CFSP o omezujících opatřeních proti Bělorusku(9),

–  s ohledem na rezoluci parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1857(2012) ze dne 25. ledna 2012 o situaci v Bělorusku, v níž odsoudilo pokračující pronásledování členů opozice a zastrašování aktivistů občanské společnosti, nezávislých sdělovacích prostředků a bojovníků za lidská práva v Bělorusku,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 17/24 ze dne 17. června 2011 o stavu lidských práv v Bělorusku, v níž Rada OSN odsoudila porušování lidských práv před prezidentskými volbami v Bělorusku, během nich i po volbách, a vyzvala běloruskou vládu, aby ukončila „pronásledování“ vůdců opozice,

–  s ohledem na deklaraci přijatou na summitu o Východním partnerství, který se konal v Praze ve dnech 7.–9. května 2009, a na deklaraci o situaci v Bělorusku přijatou u příležitosti konání summitu o Východním partnerství ve Varšavě dne 30. září 2011,

–  s ohledem na společné prohlášení ministrů zahraničních věcí Visegrádské skupiny, Estonska, Lotyšska a Litvy vydané v Praze dne 5. března 2012,

–  s ohledem na prohlášení běloruské národní platformy fóra občanské společnosti Východního partnerství vydané v Minsku dne 2. března 2012,

–  s ohledem na rozhodnutí přijaté na výročním kongresu Mezinárodní hokejové federace v Bernu v květnu 2009 uspořádat pod záštitou této federace mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2014 v Bělorusku navzdory skutečnosti, že v Bělorusku jsou pronásledováni političtí odpůrci Alexandra Lukašenka a objevuje se zde řada případů porušování lidských práv,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že pražská deklarace ze summitu o Východním partnerství opětovně potvrzuje závazek, mimo jiné Běloruska, dodržovat zásady mezinárodního práva a základní hodnoty, včetně demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod;

B.  vzhledem k tomu, že politická situace v Bělorusku se od prezidentských voleb, které se konaly dne 19. prosince 2010, výrazně zhoršuje, jelikož jsou přijímána represivní opatření proti členům demokratické opozice, svobodným sdělovacím prostředkům, aktivistům občanské společnosti a obráncům lidských práv, a to i přes opakované výzvy ze strany mezinárodního společenství, aby byla tato opatření okamžitě zrušena;

C.  vzhledem k tomu, že Uladzislav Kavaljov a Dzmitryj Kanavalav, které Nejvyšší soud odsoudil k trestu smrti v listopadu 2011, byli v březnu 2012 popraveni; vzhledem k tomu, že v Bělorusku pod vedením Lukašenka nepanuje dostatečná důvěra v právní stát a nezávislost justice a že soudní procesy zjevně nesplňují mezinárodně uznávané normy; vzhledem k tomu, že trest smrti je nehumánním, neúčinným a nezvratným trestem;

D.  vzhledem k tomu, že s ohledem na dále se zhoršující situaci v Bělorusku se dne 28. února 2012 ministři zahraničních věcí EU rozhodli zařadit 21 běloruských úředníků odpovědných za represe namířené proti občanské společnosti a demokratické opozici na seznam osob, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a omezení vstupu;

E.  vzhledem k tomu, že mezi EU a Běloruskem se vyostřil diplomatický spor nevídaného rozsahu poté, co běloruské úřady vyzvaly velvyslance EU a polského velvyslance k opuštění země a v reakci na rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2012 odvolaly své vlastní velvyslance z Bruselu a Varšavy;

F.  vzhledem k tomu, že Alexandr Lukašenko na tyto události navázal osobním útokem na německého ministra zahraničních věcí, kterým překročil veškeré meze diplomatické etikety;

G.  vzhledem k tomu, že všichni velvyslanci členských států EU v Minsku byli odvoláni ke konzultacím v hlavních městech svých zemí a všechny členské státy EU povolaly běloruské velvyslance před své ministry zahraničních věcí;

H.  vzhledem k tomu, že pevné odhodlání všech členských států EU i jiných demokratických zemí vystupovat v případě potřeby jednotně může přispět k úspěšnému prosazování univerzálních hodnot v zemích, jako je Bělorusko, a nasměrovat je na cestu demokratizace;

I.  vzhledem k tomu, že zlepšení dvoustranných vztahů s Evropskou unií je rovněž podmíněno propuštěním všech politických vězňů a pokrokem běloruské vlády při plnění jejích závazků vůči OBSE a dodržování základních lidských práv, právního státu a demokratických zásad;

J.  vzhledem k tomu, že velký počet zástupců běloruské demokratické opozice a aktivistů občanské společnosti, včetně bývalých kandidátů na úřad prezidenta a známých obránců lidských práv zůstává z politických důvodů ve vězení;

K.  vzhledem k tomu, že mladí aktivisté a členové mládežnických organizací jsou neustále pod tlakem nebo jsou různými způsoby zastrašováni, jako například Ivan Šila, člen „Mladé fronty“, který strávil 22 dnů ve vězení z důvodu účasti na loňské kampani za solidaritu se Zmicerem Daškevičem;

L.  vzhledem k tomu, že dne 24. února 2012 okresní soudce ve Vitebsku odsoudil opozičního aktivistu Sjargeje Kavalenka ke dvěma letům a jednomu měsíci v nápravném zařízení s nízkou ostrahou na základě obvinění z porušení podmíněného trestu; vzhledem k tomu, že Kavalenka byl zadržen dne 19. prosince 2011, v den, na který připadá výročí zfalšovaných prezidentských voleb; vzhledem k tomu, že drží již 86. den hladovku proti nespravedlivému rozsudku a jeho zdravotní stav je kritický;

M.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány porušují článek 30 běloruské ústavy a omezují právo na volný pohyb občanů; vzhledem k tomu, že dne 1. března 2012 běloruské nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že běloruským občanům, kteří podporují nové zahraniční sankce vůči Bělorusku, může být zakázáno vycestovat do zahraničí, že třem vůdcům opozice a aktivistům – Anatolu Ljabedzkovi, Aljaksandru Dabravolskému a Viktaru Karňajenkovi – a rovněž obránci lidských práv Valjancinu Stefanovičovi nebylo ve dnech 7. až 11. března 2012 povoleno překročit bělorusko-litevskou hranici;

N.  vzhledem k tomu, že z rozhodnutí běloruského ministra spravedlnosti ze dne 14. února 2012 byla již počtvrté bez jakéhokoli právního zdůvodnění zamítnuta registrace strany Běloruské křesťanské demokracie; vzhledem k tomu, že podle zpráv se tentokrát členové této strany poprvé setkali s hrozbami fyzického útoku, pokud nestáhnou své podpisy z jejích zakládacích listin;

O.  vzhledem k tomu, že se pokojné demonstrace v Minsku dne 25. března 2012 na Den svobody zúčastnily tisíce lidí, aby si připomněly 94. výročí vyhlášení Běloruské národní republiky v roce 1918, a vzhledem k tomu, že tím prokázaly svou připravenost odvážně bránit své postavení běloruských občanů a vyjádřit své evropské ambice;

P.  vzhledem k tomu, že na základě Zákona o demokracii a lidských právech v Bělorusku z roku 2011, který americký Senát jednomyslně schválil a prezident Barack Obama dne 3. ledna 2012 podepsal, vyzývají Spojené státy IIHF, aby odložila plán na pořádání mistrovství světa v roce 2014 v Bělorusku, dokud běloruská vláda nepropustí všechny politické vězně;

1.  nadále důrazně odsuzuje zhoršující se situaci lidských práv a základních svobod spolu s nedostatkem radikálních demokratických a ekonomických reforem v Bělorusku a bude i nadále vystupovat proti represím vůči odpůrcům režimu v Minsku;

2.  ostře nesouhlasí s popravou Uladzislava Kavaljova a Dzmitryje Kanavalava, k níž došlo přes trvající domácí i mezinárodní protesty, a vyzývá běloruské orgány, aby předaly těla obou mužů rodinám, aby je mohly pohřbít; vyzývá běloruské orgány, aby okamžitě zavedly moratorium na výkon trestu smrti;

3.  odsuzuje pokračující politicky motivovanou perzekuci obránců lidských práv a příslušníků demokratické opozice a zastrašování aktivistů z řad občanské společnosti a nezávislých sdělovacích prostředků v Bělorusku;

4.  požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů; opakuje, že v dialogu mezi EU a Běloruskem nemůže dojít k žádnému pokroku, dokud Bělorusko nepokročí na cestě k demokracii, lidským právům a právnímu státu a dokud nebudou bezpodmínečně propuštěni všichni političtí vězni, mj. Ales Bjaljacký, předseda střediska lidských práv Vjasna a místopředseda Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH), dva bývalí kandidáti na úřad prezidenta Mikalaj Statkevič a Andrej Sannikav, vůdci předvolební prezidentské kampaně kandidátů demokratické opozice Pavel Sevjaryněc a Zmicer Bandarenka a rovněž politický vězeň Sjargej Kavalenka, který je zadržován pro údajné porušení domácího vězení a již delší dobu drží protestní hladovku, v důsledku čehož se značně zhoršil jeho zdravotní stav a je vážně ohrožen jeho život, a dokud nebudou v plné míře obnovena jejich občanská práva;

5.  zdůrazňuje, že rozhodnutí vyhostit všechny velvyslance členských států EU z Běloruska svědčí o tom, že snahy běloruských úřadů rozdělit Evropskou unii na základě rozdílných rozhodnutí o sankcích selhaly;

6.  zdůrazňuje, že pevné odhodlání všech členských států EU i jiných demokratických zemí vystupovat v případě potřeby jednotně může přispět k prosazování univerzálních hodnot v zemích, jako je Bělorusko, a nasměrovat tyto země na cestu demokratizace;

7.  odsuzuje urážlivou rétoriku, s níž Alexandr Lukašenko zaútočil na německého ministra zahraničních věcí;

8.  odsuzuje vytvoření seznamu osob, kterým je zakázáno cestovat do zahraničí, ze strany běloruské vlády, jenž několika odpůrcům režimu a lidskoprávním aktivistům zakazuje opustit zemi; vyjadřuje svou solidaritu všem osobám uvedeným na seznamu a vyzývá orgány v Minsku, aby tuto praxi, která porušuje základní svobody běloruských občanů ukončily;

9.  zdůrazňuje, že místo prohlubování své izolace by měl Minsk přijmout správné rozhodnutí ve prospěch svých občanů a otevřít se demokracii;

10.  vyzývá národní hokejové federace členských států EU a všech ostatních demokratických zemí, aby na Mezinárodní hokejovou federaci na jejím nadcházejícím kongresu v květnu ve finských Helsinkách naléhaly, aby znovu projednala své dřívější rozhodnutí s cílem uvažovat o možnosti uspořádat mistrovství světa v hokeji v roce 2014 v jiné zemi než Bělorusku, dokud nebudou všichni političtí vězni uznaní mezinárodními organizacemi pro lidská práva za „vězně svědomí“ propuštěni a dokud běloruský režim nedá jasně najevo, že je odhodlán dodržovat lidská práva a právní stát;

11.  vítá rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2012 zpřísnit omezující opatření a doplnit 21 osob odpovědných za represe vůči představitelům občanské společnosti a demokratické opozice v Bělorusku na seznam osob, na které se vztahuje zákaz cestování a zmrazení majetku;

12.  vítá rozhodnutí Rady ze dne 23. března 2012 zpřísnit omezující opatření proti běloruskému režimu a doplnit 12 osob, které využívají a podporují běloruský režim, a osob odpovědných za represe vůči představitelům občanské společnosti a demokratické opozice v Bělorusku na seznam osob, na které se vztahuje zákaz cestování a zmrazení majetku, a zmrazit majetek 29 subjektů podporujících tento režim;

13.  vyzývá Radu, aby zvážila nejnovější vývoj diplomatických vztahů mezi EU a Běloruskem a další zhoršování situace v oblasti lidských práv a základních svobod v zemi, a na tomto základě ji vyzývá, aby přijala odpovídající rozhodnutí ohledně dalších omezujících opatření, mezi něž budou patřit i cílené ekonomické sankce;

14.  zdůrazňuje, že Evropská unie a Bělorusko by měly mít dobré sousedské vztahy, k nimž by měla významně přispívat úzká spolupráce EU se zástupci běloruské občanské společnosti a demokratické opozice i podpora, kterou EU vyjadřuje demokratickým ambicím běloruského lidu;

15.  znovu žádá Komisi, aby finančními i politickými prostředky podporovala úsilí běloruské občanské společnosti, nezávislých sdělovacích prostředků (včetně televizní stanice Belsat, Evropského rádia pro Bělorusko, rozhlasové stanice Radio Racyja a dalších) a nevládních organizací v Bělorusku při prosazování demokracie;

16.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její východní sousedé úžeji spolupracovali v rámci Východního partnerství se společným cílem zahájit v Bělorusku skutečný proces demokratizace, a aby se tato spolupráce odehrávala i na parlamentní úrovni, tj. v rámci parlamentního shromáždění Euronest;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, parlamentním shromážděním OBSE a Rady Evropy, sekretariátu Společenství nezávislých států a parlamentu a vládě Běloruska.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0063. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0392. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0244. (4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0099. (5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0022. (6) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 37. (7) Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 16. (8) Úř. věst. L 55, 29.2.12, s. 19. (9) Úř. věst. L 19, 24.1.2012, s. 31.

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 29. března 2012 o způsobu a podmínkách možného založení Evropské nadace pro demokracii (END) (2011/2245(INI))

P7_TA(2012)0113 A7-0061/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh doporučení Radě, který předložil Alexander Graf Lambsdorff za skupinu ALDE, o způsobu a podmínkách možného založení Evropské nadace pro demokracii (B7–0391/2011),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie(1),

–  s ohledem na články 2, 6, 8 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství(2), a zejména bod 10 tohoto usnesení,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 7. dubna 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství – východním rozměru(3) a o přezkumu evropské politiky sousedství – jižním rozměru(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o dodržování lidských práv ve světě v roce 2009 a o politice Evropské unie v této oblasti(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2002 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (evropský nástroj pro demokracii a lidská práva – EIDHR)(7),

–  s ohledem na dohody uzavřené mezi Evropskou unií a třetími zeměmi a doložky o lidských právech a demokracii obsažené v těchto dohodách,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. května 2009 na téma „Podpora demokratické státní správy: směrem k posílenému rámci EU“,

–  s ohledem na tři soubory závěrů Rady: ze dne 22. října 2009 o podpoře demokracie v oblasti vnějších vztahů EU, závěry ze dne 13. prosince 2010, které obsahují zprávu o pokroku za rok 2010 a seznam pilotních zemí, a závěry ze dne 20. června 2011 o evropské politice sousedství,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 25. května 2011 o novém přístupu k sousedství, jež prochází změnami (COM(2011)0303),

–  s ohledem na sdělení Komise o partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím (COM(2011)0200)),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci k evropské politice sousedství přijaté dne 20. června 2011 na 3101. zasedání Rady,

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci k evropské nadaci pro demokracii přijaté dne 1. prosince 2011 na 3130. zasedání Rady,

–  s ohledem na tematické a geografické finanční nástroje Komise týkající se demokratizace a lidských práv (evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, nástroj pro evropské sousedství a partnerství atd.),

–  s ohledem na podporu vyjádřenou založení END v dopise, který dne 25. listopadu 2011 obdržel předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek a VP/MK Catherine Ashtonová,

–  s ohledem na čl. 121 odst. 3 a článek 97 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0061/2012),

A.  vzhledem k tomu, že smlouvy EU zakotvují všeobecná lidská práva a demokracii jako základní hodnoty Unie a zásady a cíle její vnější činnosti;

B.  vzhledem k tomu, že článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie stanovuje zásadu začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, neboť uvádí, že Unie by měla veškerou svou činností směřovat k odstranění nerovností a podpoře rovného zacházení pro muže a ženy;

C.  vzhledem k tomu, že v rámci svého akčního programu na podporu demokracie v rámci vnějších vztahů EU vyjádřila Rada svou vůli zlepšit soudržnost a účinnost své podpory, přesto však došlo jen k omezenému pokroku v tomto směru;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie uvítal iniciativu spočívající v založení Evropské nadace pro demokracii,

E.  vzhledem k tomu, že založení END podpořilo v dopisu zaslaném předsedovi Evropského parlamentu Jerzymu Buzkovi a VP/MK Catherine Ashtonové několik významných zastánců lidských práv včetně nositelů Sacharovovy ceny Aun San Su Ťij a Aljaksandra Milinkieviče;

F.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy dosud v praxi nerealizovaly opravdu soudržný a strategický přístup v otázkách spojených s demokratizací, který by uznal podporu demokracie jako oblast, která si zaslouží zvláštní pozornost;

G.  vzhledem k tomu, že události tzv. arabského jara a v zemích východního sousedství prokázaly, že je třeba, aby se EU okamžitě angažovala strategičtějším způsobem v zemích a s autoritářskými režimy a v zemích, které usilují o demokratické reformy, přičemž by se mělo vycházet z nového a odlišného přístupu, aby se obnovila důvěryhodnost a zajistila včasná pomoc v rámci procesu přechodu k demokracii; vzhledem k tomu, že vytvoření evropské nadace pro demokracii by mohlo být jednou z nejjednoznačnějších reakcí EU na výzvy demokratizace v našem sousedství i mimo ně;

H.  vzhledem k tomu, že ženy hrají zásadní úlohu v procesech demokratizace a při zajišťování úspěchu společenských hnutí;

I.  vzhledem k tomu, že nedávné události v severní Africe a na Blízkém východě ukázaly, že ženy jsou rozhodujícími aktéry demokratických změn a že často dochází k porušování práv žen, neboť ženy jsou více vystaveny riziku chudoby a jsou marginalizovány v politickém, sociálním a hospodářském životě jejich země;

J.  vzhledem k tomu, že povstání v severní Africe a na Blízkém východě jednoznačně poukázaly na to, že je třeba řešit nestabilitu a nedemokratické režimy v zemích v sousedství EU, neboť to má význam i z hlediska bezpečnosti a stability v samotné Evropě;

K.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby byl posílený přístup k podpoře demokracie a lidských práv, který byl přijat v rámci politiky sousedství EU a tzv. agendy pro změnu, doprovázen zvýšenou připraveností rychle a důsledně reagovat na vývoj související s demokracií a právním státem;

L.  vzhledem k tomu, že evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) se zaměřuje na naléhavá opatření ve prospěch zastánců lidských práv v ohrožení, včetně novinářů a příslušníků opozice, a na opatření dlouhodobějšího charakteru, která doplňují stávající geografické nástroje EU;

M.  vzhledem k tomu, že politické strany, přední politické osobnosti (např. disidenti, představitelé opozice, vůdci mládežnických organizací), společenská hnutí, představitelé občanské společnosti, kultury a sdělovacích prostředků (např. novináři, blogeři, aktivisté sociálních médií a umělci) s jasným programem, jehož cílem je zlepšení demokracie, i nadále plní zásadní úlohu v rámci jednotlivých demokracií a demokratizačních procesů; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatku finančních prostředků, omezenému mandátu a zdlouhavým procesům v rámci nástroje EIDHR byla podpora těchto aktérů v minulosti omezena;

N.  vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci podpořila iniciativu k vytvoření evropské nadace pro demokracii (END); vzhledem k tomu, že kroky ke zřízení nadace postupují svižně kupředu, je naléhavě zapotřebí dosáhnout dohody o podrobných aspektech jejího fungování;

1.  předkládá Radě toto doporučení, přičemž ji naléhavě vyzývá, aby:

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi a členským státům.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0334. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0576. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0153. (4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0154. (5) Přijaté texty, P7_TA(2010)0489. (6) Úř. věst. C 131 E, 5.6.2003, s. 147. (7) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o evropském integračním procesu v případě Srbska (2011/2886/RSP)

P7_TA(2012)0114 B7-0188/2012

Evropský parlament,

–   s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 2. března 2012,

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé, k níž dal Parlament dne 19. ledna 2011 svůj souhlas a která právě prochází poslední fází ratifikace v členských státech, a s ohledem na Prozatímní dohodu o obchodu a obchodních záležitostech mezi Evropským společenstvím na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé, která vstoupila v platnost dne 1. února 2010,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/213/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách evropského partnerství se Srbskem a o zrušení rozhodnutí 2006/56/ES(1),

–  s ohledem na závěry Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 28. února 2012,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. října 2010, ve kterých vyzývá Komisi k předložení stanoviska ve věci žádosti Srbska o členství v Evropské unii, a s ohledem na závěry Rady ze dne 5. prosince 2011 a závěry ze zasedání Evropské rady ze dne 9. prosince 2011,

–  s ohledem na stanovisko Komise týkající se žádosti Srbska o členství v Evropské unii (SEC(2011)1208) ze dne 12. října 2011 a na sdělení Komise nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012“ (COM(2011)0666) ze dne 12. října 2011,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 k otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 9. září 2010, jež vzala na vědomí obsah uvedeného stanoviska a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Bělehradem a Prištinou(2),

–  s ohledem na společné prohlášení 5. meziparlamentního shromáždění EU-Srbsko, které proběhlo 18. až 19. dubna 2011,

–  s ohledem na dohodu mezi EU a Srbskem ze dne 8. listopadu 2007 o zpětném přebírání osob(3) a na nařízení Rady (ES) č. 1244/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni(4),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/361/SZBP ze dne 20. prosince 2010 o podpisu a uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Srbsko o rámci pro účast Republiky Srbsko na operacích Evropské unie pro řešení krizí(5);

–  s ohledem na zprávu hlavního žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) předloženou dne 7. prosince 2011,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v rámci závěrů předsednictví vydaných po zasedání Evropské rady v Soluni konaném ve dnech 19.–20. června 2003 bylo všem zemím západního Balkánu jednoznačně přislíbeno přistoupení k Evropské unii, jakmile splní stanovená kritéria, a tento slib byl znovu potvrzen v rámci obnoveného konsenzu ohledně rozšíření, které bylo schváleno na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 14. a 15. prosince 2006, v závěrech Rady ze dne 25. října 2010 a na setkání ministrů zemí EU a západního Balkánu konaném dne 2. června 2010;

B.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém stanovisku ze dne 12. října 2011 k žádosti Srbska o členství doporučila, aby Evropská rada přiznala Srbsku postavení kandidátské země EU;

C.  vzhledem k tomu, že konstruktivní přístup k regionální spolupráci a dobré sousedské vztahy jsou klíčovými prvky procesu stabilizace a přidružení;

D.  vzhledem k tomu, že Srbsko má předpoklady pro to stát se při zajišťování bezpečnosti a stability v regionu důležitým aktérem;

E.  vzhledem k tomu, že dvoustranné otázky by neměly v procesu přistoupení představovat překážku a neměly by být jako překážka využívány, ale měly by být řešeny v konstruktivním duchu, co nejdříve a při zohlednění veškerých zájmů a hodnot EU;

1.  vítá rozhodnutí Rady udělit Srbsku dne 1. března 2012 statut kandidátské země; vítá pokrok, kterého Srbsko dosáhlo v rámci procesu reforem, vítá dohodu mezi Bělehradem a Prištinou o rozsáhlé regionální spolupráci, jíž bylo dosaženo dne 24. února 2012; zdůrazňuje mimořádný význam toho, aby dialog mezi Bělehradem a Prištinou pokračoval a aby dosažená dohoda byla v dobré vůli prováděna;

2.  domnívá se, že budou-li uspokojivě splněny klíčové priority stanovené Komisí v jejím stanovisku a bude-li i nadále pokračovat proces reforem, měla by být přístupová jednání se Srbskem zahájena co nejdříve, čímž EU prokáže svůj zájem na budoucím členství této země v EU; vítá značný pokrok, který Srbsko učinilo směrem ke splnění politických kodaňských kritérií, jak to uznala Evropská rada, a připomíná, že další úspěch evropského integračního procesu závisí na trvalém postupu v této oblasti, zejména zaručení demokracie a fungování demokratických institucí, dodržování zásad právního státu a lidských práv, rovnoprávné a oddané ochraně všech menšin v Srbrsku v souladu s evropskými standardy, zachování dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce, včetně mírového vyřešení bilaterálních otázek a rovněž zlepšování fungování tržního hospodářství; vyzývá zejména srbské orgány, aby nepořádaly místní volby v obcích severního Kosova, neboť by byly v rozporu s mezinárodním právem a rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244; vyzývá srbské orgány, aby podporovaly začlenění těchto obcí do oblasti Kosova;

3.  vítá pokrok dosažený při ratifikaci Dohody o stabilizaci a přidružení a vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby proces ratifikace co nejdříve dokončily;

4.   zdůrazňuje, že je důležité, aby parlamentní volby a místní volby, jež se mají konat dne 6. května 2012, byly spravedlivé a transparentní; zdůrazňuje význam co nejrychlejšího sestavení konečného seznamu oprávněných voličů;

5.  vítá předání zbývajících dvou uprchlíků hledaných mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, Ratka Mladiče a Gorana Hadžiče, soudním orgánům, čímž bylo dosaženo naprosto uspokojivé spolupráce s mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii; zdůrazňuje, že jejich dopadení nebylo pouze podmínkou pro další přiblížení Srbska k EU, ale především dalším krokem k tomu, aby se dovolaly spravedlnosti oběti konfliktů, k nimž došlo v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech dvacátého století, a aby v regionu zavládl smír; požaduje systematickou naprostou a angažovanou spolupráci s tribunálem a důkladné vyšetření a stíhání osob, které byly zapojeny do sítě, jež těmto uprchlíkům pomáhala a umožnila jim, aby se po tak dlouhou doby skrývali, zejména ve vojenských složkách a civilních bezpečnostních službách;

6.  vyjadřuje vážné znepokojení nad vývojem situace v severním Kosovu v druhé polovině roku 2011, a zejména nad násilím, které bylo výsledkem červencových incidentů a následných útoků proti mezinárodním silám KFOR; odsuzuje tyto činy, připomíná srbské vládě její závazek učinit vše, co je v její pravomoci, aby jim zabránila; připomíná, že pouze trvalé politické úsilí v dobré víře a vyjednaná, pragmatická a udržitelná řešení v rámci dialogu mezi Bělehradem a Prištinou zprostředkovaná EU mohou trvale odstranit napětí v regionu, a opětovně poukazuje na rozhodující význam stabilních vztahů mezi menšinou a většinou založených na vzájemném respektu; v tomto ohledu vítá dosažené dohody o volném pohybu a účasti Kosova v regionálních organizacích a vyzývá srbskou vládu, aby bezodkladně přikročila k jejich plnému provádění; vítá stálý tok zboží, který byl umožněn díky akceptaci celních kolků, technický protokol o provádění dohody o integrované správě hranic, zahájení předávání knih občanských rejstříků, které srbské orgány odvezly z Kosova, misi EULEX a zahájení provádění dohody o volném pohybu ze dne 26. prosince 2011 jako první kroky v rámci provádění dohod; vítá prohlášení presidenta Tadiče o nutnosti odstranit překážky, po němž následovalo jejich částečné odstranění; vyzývá politické představitele, aby si osvojili konstruktivní slovník, aby nebylo ohroženo uplatňování dosažených dohod a probíhající jednání mezi Srbskem a Kosovem; připomíná, že svoboda pohybu osob, zboží, myšlenek, služeb a kapitálu jsou základními hodnotami EU, a vyzývá srbské orgány, aby nadále podporovaly trvalé odstranění přetrvávajících překážek, a umožnily tak volný přístup k přechodům a jejich překračování, a zároveň usnadnily spolupráci mise EULEX s kosovskými Srby, a umožnily tak misi EULEX a silám KFOR plně vykonávat svůj mandát; v tomto ohledu vítá odstranění dvou zbývajících silničních zátarasů na srbské straně hranice i trestní vyšetřování osob, které stojí za incidenty z července roku 2011;

7.  vítá, že byla opět potvrzena nutnost pokračovat v dialogu mezi Bělehradem a Prištinou, aby se zlepšily životní podmínky občanů Srbska a Kosova, a zdůrazňuje význam tohoto procesu pro širší regionální spolupráci, stabilitu a dynamiku procesu přistoupení; požaduje řádné vyšetření případů násilí, zejména těch, které se týkají i mezinárodních sil KFOR; připomíná však, že demontáž paralelních struktur v Kosovu by byla ústředním prvkem veškeré spolupráce;

8.  vítá skutečnost, že srbští občané mohou od prosince 2009 cestovat v schengenském prostoru, aniž by potřebovali vízum, což mělo silnou podporu Parlamentu; plně podporuje toto rozšíření bezvízového styku, nicméně je znepokojen zvýšeným počtem žadatelů o azyl v některých členských státech EU; vyzývá orgány, aby zintenzivnily své úsilí při informování občanů o tom, že takovéto žádosti jsou nepřípustné, a aby odhalily a stíhaly organizátory „azylových zájezdů“; zdůrazňuje však, že jakákoli opatření, jejichž cílem je zabránit zneužívání bezvízového režimu cestování, musí být založena na zásadách právního státu a nesmí porušovat základní práva, jako je tomu například v případech, kdy je jednotlivcům svévolně upíráno právo na opuštění jejich země; vyzývá členské státy EU, aby Srbsku poskytovaly pomoc v jeho boji proti organizované trestné činnosti v souvislosti s obchodováním s falešnými žádostmi o azyl; kromě toho poukazuje na to, že Srbsko se stále častěji stává přijímající zemí žadatelů o azyl, a potřebuje tudíž účinnější systém zpracovávání žádostí o azyl;

9.  poukazuje na to, že velký počet srbských žadatelů o azyl v Evropské unii patří k etnickým menšinám; vyzývá srbské orgány, aby aktivně řešily jejich problémy, které zhoršuje současná hospodářská situace a vysoká nezaměstnanost, tím, že napomůže jejich integraci do společnosti a zlepší jejich životní podmínky; zastává názor, že tyto činnosti sníží a případně odstraní základní příčiny vysokého počtu žádostí o azyl; vyzývá dále členské státy, aby ve spolupráci s Komisí a s agenturami EU zabývajícími se prosazováním práva zvýšily své úsilí v boji proti skupinám organizované trestné činnosti, které obchodují s lidmi;

10.   připomíná také, že respektování a ochrana menšin je důležitou součástí přístupových kritérií EU; souhlasí s Evropskou komisí, že je třeba, aby Srbsko zlepšilo provádění právního a institucionálního rámce pro ochranu menšin; vítá proto záměr Komise uvedený v jejím prohlášení k zápisu ze zasedání Rady dne 28. února 2012 o monitorování úsilí Srbska v tomto ohledu a očekává se zájmem její zprávu;

11.  zdůrazňuje zásadní význam, který má boj proti korupci a organizovanému zločinu pro právní stát v této zemi; vítá nedávné přijetí několika zákonů souvisejících s bojem proti korupci a vybízí srbské orgány, aby se zaměřily na jejich účinné provádění; vyjadřuje však své znepokojení nad nedostatky v provádění a rostoucím vlivem výkonné moci na práci nezávislých institucí a sdělovacích prostředků; zdůrazňuje v tomto ohledu, že postavení Srbska, pokud jde o index vnímání korupce, se za poslední tři roky nezměnil; zdůrazňuje, že pro boj proti korupci je potřebná nejen deklarovaná, ale i skutečná politická vůle; vybízí vládu, aby se ujala jednoznačné vedoucí úlohy v procesu boje proti korupci; vítá také rozhodnutí Ústavního soudu ohledně neústavnosti výkonu několika veřejných funkcí jako krok k větší transparentnosti ve veřejném sektoru, který sníží riziko střetu zájmů; zdůrazňuje nicméně, že provázané zájmy politických stran a soukromých zájmů udržují korupci v systému, což je v tomto regionu běžný a i nadále velmi rozšířený problém, a vyzývá k vedení důvěryhodného stíhání v případech, do nichž jsou zapleteny osoby z vysokých kruhů, a k uplatňování systému ochrany osob, které korupci nahlásí; zdůrazňuje rovněž, že zvlášť znepokojivá je korupce ve zdravotnictví; naléhavě vyzývá vládu, aby se zabývala případy korupce na vysoké úrovni a korupce systému, které odhalila antikorupční rada a antikorupční agentura, aby těmto agenturám zajistila dostatečné finanční a správní zdroje k výkonu jejich činností a aby protikorupční strategii poskytla více podpory z nejvyšších míst;

12.  vyjadřuje znepokojení nad návrhem zákona o změně zákona o zadávání veřejných zakázek, který není v souladu s vlastní strategií srbské vlády pro vývoj v oblasti zadávání veřejných zakázek; vyzývá srbskou vládu, aby umožnila náležitou veřejnou konzultaci o tomto návrhu zákona a aby jej uvedla do souladu s oficiální strategií vlády v oblasti zadávání veřejných zakázek a s mezinárodními standardy; zdůrazňuje, že změny zákona by neměly oslabit orgán, který sleduje postupy zadávání, neboť tato oblast byla označena za jeden z největších zdrojů korupce systému v zemi;

13.  poukazuje na mnohé zjištěné nedostatky, zejména v oblasti privatizace a veřejných zakázek, a vyzývá k aktivnějšímu zapojení ze strany agentur zabývajících se prosazováním práva s cílem zajistit důsledné vyšetření těchto nedostatků a postavit pachatele před soud; v tomto ohledu poukazuje na zásadní význam, který má vypracování podrobného a úplného soupisu veřejného majetku pro zajištění bezpečného a předvídatelného podnikatelského prostředí a kontinuity restitucí soukromého majetku bez jakéhokoli druhu diskriminace, zejména na základě etnického původu, pro zabránění postupům zahrnujícím likvidaci a úpadek soukromých společností způsobených nepřiměřeně zvýšenými a zpětně uplatňovanými daněmi, pro přezkoumání takových případů a umožnění spravedlivého odškodnění postiženým osobám a pro zamezení nezákonnému vyvlastnění veřejného majetku ze strany soukromých subjektů; oceňuje, že přijatý zákon o rehabilitaci se zabývá kontroverzními otázkami kolektivní viny a že individuální odpovědnost v tomto zákoně převažuje; vyzývá vládu, aby zajistila účinnost a nediskriminaci v procesu uplatňování zákona o restituci a zákona o rehabilitaci;

14.  vítá přijetí zákona o financování politických stran jako zásadní krok směrem k transparentnosti politického systému a vyzývá k jeho řádnému provádění, zejména s ohledem na zajištění účinného systému sledování transakcí a účinných sankcí;

15.  připomíná význam činnosti srbského parlamentu; vítá opatření přijatá k posílení jeho legislativní úlohy a úlohy v oblasti dohledu nad činností vlády a vyzývá k většímu úsilí o další zvýšení jeho kapacit pro účinné plnění jeho úkolů, zejména v oblasti bezpečnostních služeb; v tomto ohledu vítá rozhodnutí týkající se reorganizace útvarů parlamentu, jejímž cílem je zjednodušení a zvýšení účinnosti jejich činnosti;

16.  bere na vědomí reformu soudnictví a prokuratury a reorganizaci systému s cílem zlepšit jeho výkonnost a snížit počet nevyřešených případů v souladu s doporučením Benátské komise; vyzývá však srbskou vládu, aby zvýšila své úsilí k zajištění nezávislosti a profesionality těchto dvou oblastí, které by měly prodělat rozsáhlou a hlubokou reformu; zdůrazňuje, že rozvoj nepolitického soudnictví a oddělení pravomocí jsou nezbytnými prvky reformy soudnictví;

17.  vyjadřuje politování nad nedostatečnou transparentností a množstvím nedostatků a nedokonalostí v postupu soudního přezkumu a v postupu odvolání týkajícím se soudců a prokurátorů, kteří nebyli znovu jmenováni, včetně porušování postupů a norem, a nad dopadem, který by tyto nedostatky mohly mít na nezávislost soudnictví, oddělení pravomocí a právní stát a na právo na nestranné zacházení pro všechny členy soudního systému, včetně těch, kteří byli propuštěni z funkce; vyzývá orgány k zajištění toho, aby nejvyšší soudní rada jednala transparentně, nezávisle a aby plně vykonávala své pravomoci a uplatňovala konzistentní a pevná kritéria jasně stanovená zákonem a bez nátlaku z vnějšku; zdůrazňuje, že v zájmu zaručení trvalé kvality soudnictví po ukončení tohoto procesu je zapotřebí řádného systému hodnocení výkonu soudců;

18.  je vážně znepokojen opakovanými obviněními ze zneužití článku 359 trestního zákoníku týkajícího se zneužití funkce, jež doprovázelo údajné rozsáhlé neodůvodněné blokování majetku společností a soukromého majetku; zdůrazňuje, že tato obvinění podkopala důvěru v dodržování zásad právního státu v zemi; vyzývá orgány, aby urychleně provedly revizi trestního zákoníku a zajistily jeho soulad s evropskými standardy a aby okamžitě zastavily stíhání za zneužití funkce v soukromém podniku a v podnicích s většinovým soukromým vlastnictvím a aby ukončily probíhající trestní stíhání; zdůrazňuje, že v případě, že byly osoby obviněny podle článku 359 a existuje podezření, že období, kdy byly zadržovány nebo kdy byla jejich aktiva zmražena, je neúměrné vážnosti jejich údajného trestného činu, měly by mít nárok na okamžitý přezkum řízení, které je proti nim vedeno, a právo na znovuzískání soukromého majetku a spravedlivou náhradu;

19.  vyzývá srbské orgány, aby neprodleně přezkoumaly kontroverzní privatizaci a prodej 24 společností, včetně společností „Sartid“, „Jugoremedija“, „Mobtel“, „C market“ a ATP Vojvodina, neboť Evropská komise nabyla vážných pochybností, pokud jde o jejich zákonnost, a aby neprodleně odtajnily dokumenty týkající se jejich privatizace a prodeje, utajované jakožto státní tajemství, neboť je to v rozporu s evropskými standardy; v tomto ohledu poukazuje na zásadní význam, který má vypracování podrobného a úplného soupisu veřejného majetku pro zajištění bezpečného a předvídatelného podnikatelského prostředí a restitucí soukromého majetku a pro zamezení nezákonnému nabytí veřejného majetku ze strany soukromých subjektů;

20.  poukazuje na závažné nedostatky ve fungování programu na ochranu svědků v souvislosti s případy válečných zločinů, které vedly k tomu, že řada svědků se dobrovolně rozhodla odstoupit od účasti v tomto programu poté, co byli vystaveni systematickým hrozbám; vyzývá ministerstvo vnitra a státní zastupitelství pro válečné zločiny, aby se aktivně zapojily do úsilí o zajištění bezpečnosti a dobrých životních podmínek všech svědků zapojených do programu ochrany; zdůrazňuje, že fungující program ochrany svědků má zásadní význam pro existenci právního státu v zemi a pro prokázání politické vůle účinně řešit případy válečných zločinů, které vnitrostátním soudům postoupil Mezinárodní soud pro zločiny v bývalé Jugoslávii;

21.  naléhavě žádá srbské orgány, aby iniciovaly a zajistily právní rehabilitaci a finanční náhradu pro osoby, jež byly v minulosti pronásledovány z politických, etnických nebo náboženských důvodů, jakož i pro osoby, které jsou v důsledku tohoto pronásledování postiženy uplatňováním kolektivní viny;

22.  vyzývá úřady, aby se v rámci demokratizace Srbska i nadále snažily odstraňovat odkaz bývalých komunistických tajných služeb; připomíná význam hlubší reformy bezpečnostních složek, většího parlamentního dohledu a kontroly bezpečnostních služeb a zároveň otevření národních archivů, zejména dokumentů bývalé tajné policie UDBA; vybízí orgány, aby usnadnily přístup k těmto archivům, jež se týkají bývalých jugoslávských republik, a aby je navrátily příslušným vládám, pokud o to požádají;

23.  vítá pokrok dosažený při reformě veřejné správy, zdůrazňuje nicméně, že je třeba vyvinout další úsilí, aby byla zajištěna plná profesionalita a nezávislost na politickém vlivu, a to plným uplatňováním systému jmenování a kariérního postupu na základě pracovních zásluh; vyzývá k větší koordinaci při provádění strategie pro reformu veřejné správy a začlenění místních správních orgánů do legislativního rámce; upozorňuje na nedostatečné zastoupení národnostních menšin ve veřejné správě, u soudů a ve státních podnicích;

24.  vítá změny volebního zákona, včetně zákona o místních volbách, zejména pak zrušení nedemokratických postupů, pokud jde o  jmenování členů parlamentu politickými stranami bez ohledu na jejich pořadí na volebních seznamech a tzv. bianko rezignace, které umožňují politickou kontrolu jejich činnosti; vyzývá k přijetí zákona o státní volební komisi okamžitě po volbách, aby se vytvořil nezávislý orgán pro kontrolu volebního procesu;

25.  vítá úlohu nezávislých regulačních orgánů při zvyšování účinnosti a transparentnosti státních institucí; oceňuje zejména práci veřejného ochránce práv a úřadu pověřence pro informace veřejného významu a ochranu osobních údajů; naléhavě žádá orgány, aby poskytly státnímu orgánu pro audit, komisi pro ochranu hospodářské soutěže, úřadu pro zadávání veřejných zakázek a orgánu pro přezkum zadávacího procesu přiměřené finanční a správní kapacity, aby mohly plnit své povinnosti; znovu opakuje, že nezávislé regulační orgány jsou nezbytné pro boj proti systémové korupci a účinný vládní dohled;

26.  připomíná, že silná, profesionální a nezávislá média a zajištění internetového připojení jsou nepostradatelnou součástí jakéhokoli demokratického systému; v tomto ohledu vítá přijetí strategie pro vytvoření veřejného informačního systému a její akční plán a plánované ukončení podílu státu na vlastnictví jakýchkoli sdělovacích prostředků; vítá skutečnost, že tato strategie respektuje ústavní práva týkající se sdělovacích prostředků v menšinových jazycích; vyjadřuje nicméně znepokojení nad pokusy o kontrolu sdělovacích prostředků a vměšování se do jejich práce a vyzývá orgány, aby zajistily nezávislost médií na politických tlacích a dalších vlivech; vyzývá srbskou vládu, aby zajistila svobodu a nezávislost sdělovacích prostředků v souladu se standardy EU; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že byl přijat trestní zákon zakazující veřejné vyjadřování se k soudním řízením a rozsudkům ve sdělovacích prostředcích; vyjadřuje obavy z hrozeb namířených vůči srbským novinářům a vyzývá k jejich důkladnému vyšetření, aby se tak pro tyto novináře zajistilo bezpečné prostředí, v němž by mohli účinně vykonávat svou práci, aniž by byli nuceni k autocenzuře; zdůrazňuje, že je třeba přijmout opatření proti koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků a nedostatku transparentnosti ve sdělovacích prostředcích a pro zajištění rovného přístupu na trh s reklamou, včetně vynakládání veřejných prostředků určených na reklamu a propagaci; vyzývá novináře k dodržování etického kodexu; poukazuje na to, že úroveň přístupu k internetu je stále nízká, uznává význam internetu, pokud jde o svobodu sdělovacích prostředků a naléhavě žádá orgány, aby v této oblasti maximalizovaly své úsilí;

27.  vyjadřuje politování nad tím, že státní orgány vytvořily v zemi informační vakuum ve sdělovacích prostředcích v souvislosti s událostmi, k nimž došlo v červenci 2011 v severním Kosovu, a zkreslily úlohu KFOR v těchto událostech; zdůrazňuje význam svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků pro demokratickou a dobře informovanou veřejnost;

28.  vítá činnost demokraticky zvolených národnostních rad menšin, jež zastupují národnostní menšiny v oblastech vzdělání, kultury, sdělovacích prostředků a používání úředního jazyka; poukazuje však na význam plného uplatňování pravomocí těchto orgánů samosprávy menšin a na potřebu, aby zákon o národnostních radách menšin zaručil přiměřené rozpočtové prostředky; bere se znepokojením na vědomí stížnosti na nesrovnalosti v procesu přípravy a na zákonné požadavky pro vytváření rad, jakož i stížnosti na porušování zaručených pravomocí národnostních rad ze strany některých ministerstev a místních samospráv, a vyzývá tyto orgány, aby na ně reagovaly; vítá rozhodnutí srbského správního soudu, který v soudních sporech vedených národní radou maďarské národnostní menšiny z důvodu porušení pravomocí této národní rady ze strany místních orgánů rozhodl ve prospěch této rady;

29.  vyjadřuje uspokojení nad celkově dobrou situaci mezi etnickými skupinami a nad skutečností, že počet a intenzita etnicky motivovaných incidentů v zemi se snižuje, podporuje však další úsilí Srbska v oblasti ochrany menšin prostřednictvím důsledného provádění právních předpisů, které byly přijaty; je znepokojen protesty etnických Albánců proti diskriminaci a napjatou situací v Sandžaku a vyzývá vládu, aby se na politické úrovni více zabývala zlepšováním dodržování základních práv všech menšin, včetně jejich přístupu ke vzdělání v jejich vlastním jazyce, rovného přístupu na pracovní trh a spravedlivého zastoupení v institucích; zároveň vládu vyzývá, aby se zabývala problémem regionálních nerovností a podpořila sociální a hospodářský rozvoj Sandžaku a jihovýchodního regionu, včetně údolí Preševo, a vypracovala strategie pro snížení míry nezaměstnanosti v těchto oblastech; vítá dohodu, jíž bylo dosaženo v říjnu 2011 v obci Bujanovac, která stanoví kroky pro začlenění etnických Srbů do veřejné správy, a vyzývá k jejímu urychlenému provedení;

30.  konstatuje, že ani dva roky po volbách do rad menšin nebyla z důvodu údajných procesních nedostatků volebního procesu stále ustavena Bosenská národní rada, a vyzývá, aby v souladu s předpisy došlo k jejímu rychlému vytvoření; vyzývá politické a náboženské představitele, aby se zdrželi štvavých prohlášení, která by mohla zvýšit napětí; vyzývá srbskou vládu, aby si zachovala neutralitu vůči napětí okolo náboženské komunity v Sandžaku a aby přijala opatření pro zajištění dobrých vztahů s touto komunitou a zajistila její právo na svobodu náboženského vyznání;

31.  zdůrazňuje význam sčítání lidu pro sběr statistických údajů, které mají význam pro rozvoj Srbska, zejména v méně rozvinutých regionech; vítá skutečnost, že činnosti spojené se sčítáním lidu, které v Srbsku proběhlo v říjnu 2011, byly všeobecně úspěšné; vyjadřuje silné politování nad výzvami k bojkotu sčítání ze strany politiků z albánské menšiny, které uposlechly členové místních sčítacích komisí a značné množství obyvatel Prešova a Bujanovace; konstatuje, že orgány dosud nepředložily statistické údaje týkající se etnického původu;

32.  vyzývá k přijetí dalších opatření, která zajistí plné provádění legislativního rámce pro oblast boje proti diskriminaci; vyjadřuje silné znepokojení nad nedostatkem politické vůle k aktivnímu prosazování politiky tolerance a dodržování základních lidských práv a k zajištění bezpečnosti účastníků pochodu sexuálních menšin naplánovaného na 2. října 2011, který se projevil v průběhu příprav tohoto pochodu a který nakonec vedl k jeho zákazu; silně odsuzuje štvavé a diskriminující poznámky v tomto ohledu, které učinili někteří politici a představitelé ortodoxní církve; připomíná vládě, že svoboda projevu a sdružování představují základní lidská práva a zásadní hodnoty EU, které musí respektovat všechny země, které se uchází o členství v EU; vítá rozhodnutí ústavního soudu v této věci ze dne 22. prosince 2011; vítá pozitivní opatření, která přijal ochránce lidských práv a komisař pro rovnoprávnost, určená k podpoře těchto hodnot v srbské společnosti;

33.  vyzývá k vyšetření hrozeb ze strany extremistických skupin, které byly použity jako důvod pro zákaz tohoto pochodu; zdůrazňuje význam prvních odsuzujících rozsudků za diskriminaci gayů v Srbsku, včetně rozsudku bělehradského vrchního soudu, který odsoudil krajně pravicového vůdce ke dvěma rokům odnětí svobody za podněcování k násilí během pochodu sexuálních menšin v roce 2010, konstatuje nicméně, že vyšetřování násilností souvisejících s pochodem sexuálních menšin 2010 je velmi pomalé a doposud vedlo k malému počtu odsuzujících rozsudků a k mírným trestům; vítá nicméně opatření přijatá státním zastupitelstvím a soudy, jejichž cílem je zákaz fungování extremistických skupin; vyzývá státní a městské úřady, aby usilovně pracovaly na budování tolerantního prostředí, včetně kampaní na zvyšování povědomí zaměřených proti homofobii, v souladu s evropskými standardy;

34.  vítá pokrok ve zlepšování ochrany dětí a vytvoření pevného právního základu a strategií pro posílení respektování práv dětí a pro reformu systému sociálního zabezpečení dětí; vyjadřuje nicméně znepokojení nad pomalým prováděním přijatých právních předpisů, zejména těch, které se týkají dětí se zdravotním postižením, z nichž mnohé zůstávají prakticky vyloučeny ze společnosti, a rozvoje služeb pro ochranu dětí na místní úrovni; je zvlášť znepokojen nárůstem násilí u mladistvých; v tomto ohledu vyzývá orgány, aby důsledně prováděly preventivní opatření a aby přijaly veškeré nezbytné kroky k vymýcení násilí ve školách;

35.  vítá změny volebního zákona zvyšující procentuální zastoupení žen v zákonodárných orgánech; vyzývá úřady, aby urychleně provedly politiky boje proti diskriminaci, včetně nepřímé diskriminace, které čelí ženy na pracovním trhu a v dalších oblastech společnosti, a aby podpořily jejich větší účast na politickém životě země, a to i na vládních postech; je znepokojen skutečností, že přestože legislativní i prováděcí orgány zabývající se opatřeními proti diskriminaci a podporou rovnosti mezi muži a ženami existují, účinné provádění současných právních předpisů a další posilování administrativní kapacity jsou stále velkým problémem; naléhavě vyzývá úřady, aby v tomto směru zvýšily své úsilí; vyzývá k energetičtějšímu úsilí o předcházení domácímu násilí a jeho oznamování a také v oblasti poskytování pomoci jeho obětem; v této souvislosti vítá otevření prvního azylového domu v jižním Srbsku;

36.  zdůrazňuje obtížnou situaci romské komunity, která i nadále trpí diskriminací na pracovním trhu a rovněž čelí problémům, pokud jde o přístup ke vhodnému bydlení, vzdělání a zdravotní péči; vítá řadu iniciativ orgánů, jejichž cílem je řešit konkrétní problémy související se zdravotními podmínkami, přístupem ke vzdělání a registrací Romů; vyzývá zástupce romské komunity, aby se do tohoto procesu aktivně zapojili; vyzývá srbskou vládu, aby plně provedla národní strategii pro zlepšení postavení Romů a související akční plán na zlepšení sociální a ekonomické situace Romů v souladu s rámcem EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů; vyjadřuje znepokojení nad slabou školní docházkou romských dětí, a to zejména dívek; vyzývá srbskou vládu, aby zajistila, že všichni Romové budou vybaveni doklady totožnosti, neboť jejich absence brání požívání základních občanských práv; zdůrazňuje zvláště obtížnou situaci příslušníků romské komunity v Srbsku, kteří uprchli z Kosova v důsledku války; odsuzuje nucená vystěhování Romů, včetně dětí a starších občanů, aniž by tato skutečnost byla s nimi projednána a byli na ni upozorněni a aniž by jim bylo nabídnuto alternativní bydlení; vyzývá orgány, aby tuto praxi okamžitě ukončily;

37.  žádá Srbské orgány, aby vytvořily institucionální a právní rámec pro organizace sociálních služeb, aby lépe koordinovaly poskytování služeb a dávek a přizpůsobily ho místním potřebám a zapojily potenciální a stávající příjemce do utváření, sledování a hodnocení tohoto systému, a to v úzké spolupráci s místními orgány; zdůrazňuje význam posilování kapacit obcí za tímto účelem;

38.  zdůrazňuje význam organizací občanské společnosti při zlepšování vztahů mezi různými etniky a při monitorování činnosti orgánů; vyzývá vládu a parlament, aby vytvořily jednotný rámec, který umožní provádět patřičné konzultace při rozvoji sociálních politik; naléhavě žádá vládu, aby důkladně prošetřila veškeré incidenty namířené proti etnickým menšinám; vyjadřuje znepokojení nad hrozbami směřovanými vůči aktivistům, obráncům lidských práv, novinářům a mediálním organizacím, zejména vůči těm, kteří pracují v oblasti válečných zločinů, organizovaného zločinu, korupce, práv gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů a vztahů s Kosovem, a vyzývá orgány, aby zajistily, že tyto hrozby budou vyšetřeny a pachatelé postaveni před soud, a že tak skončí stávající vysoká míra beztrestnosti;

39.  vyjadřuje podporu iniciativě RECOM (Regionální komise pro hledání a sdělování pravdy o válečných zločinech a dalším závažném porušování lidských práv v bývalé Jugoslávii) s cílem dosáhnout dalšího postupu v procesu usmíření na celém západním Balkáně;

40.  zdůrazňuje, že Srbsko ratifikovalo hlavní úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) v oblasti pracovního práva, jakož i revidovanou Evropskou sociální chartu; poukazuje na to, že pracovní a odborová práva zůstávají navzdory ústavním zárukám stále omezená a žádá Srbsko, aby tyto práva dále posílilo; je znepokojen tím, že sociální dialog zůstává slabý a že konzultace se sociálními partnery probíhá nepravidelně; vyzývá k dalším krokům pro posílení Sociální a hospodářské rady, které zajistí, aby mohla převzít aktivní úlohu při prohlubování sociálního dialogu a hrát aktivnější konzultační roli při tvorbě právních předpisů;

41.  vyzývá Srbsko a Komisi, aby zajistily, že strukturální reformy a liberalizace v rámci pokroku směrem ke členství EU nepovedou ke zhoršení pracovních podmínek, pracovních práv a práv odborů;

42.  s uspokojením konstatuje, že nástroj předvstupní pomoci (NPP) funguje v Srbsku dobře; vybízí vládu i EU, aby zjednodušily administrativní postupy pro financování z prostředků NPP s cílem tento nástroj více zpřístupnit menším a necentralizovaným subjektům; zdůrazňuje potřebu zachovat přiměřenou úroveň předvstupní pomoci při nadcházejícím přezkumu finančního rámce EU;

43.  vítá činnost ochránce práv a vyzývá orgány, aby jeho doporučením poskytly plnou politickou podporu a zajistily navazující opatření a zaručily pro jeho úřad patřičné finanční, administrativní a správní kapacity, aby mohl vykonávat příslušné činnosti;

44.  vítá iniciativu úřadů města Bělehradu zahájit kampaň na získání statutu evropského města kultury pro rok 2020 a podporuje související projekty, které Bělehrad a Srbsko kulturně přiblíží EU, zejména s ohledem na soužití etnických skupin, multikulturní porozumění a mezináboženský dialog; vyzývá členské státy a Komisi, aby kandidaturu Bělehradu podpořily; vyzývá v tomto ohledu srbský parlament, aby přijal a provedl nezbytné zvláštní zákony pro regulaci kulturní činnosti a aby schválil strategii pro kulturní rozvoj s cílem lépe uplatňovat zákon o kultuře;

45.  opětovně připomíná význam inkluzivní regionální spolupráce na západním Balkáně a vítá aktivní zapojení Srbska do regionálních iniciativ a dvoustranná jednání na podporu dobrých sousedských vztahů, stejně jako stále aktivnější úlohu Srbska při prohlubování smíru v regionu; vítá oficiální návštěvu prezidenta Tadiče v Bosně a Hercegovině a podporu, kterou vyjádřil, pokud jde o územní celistvost a suverenitu této země; vyzývá srbskou vládu, aby zajistila, že její přímé vztahy s orgány Republiky Srbsko budou v souladu s touto deklarovanou podporou a nebudou ohrožovat integritu, suverenitu, kompetence a účinné fungování institucí státu Bosna a Hercegovina; dále naléhavě vyzývá srbské orgány, aby podporovaly reformy v Bosně a Hercegovině určené k posílení a zjednodušení činnosti institucí této země s ohledem na reformy související s EU; vyzývá obě vlády, aby uspořádaly zvláštní společné setkání, jehož účelem by byla lepší koordinace reforem souvisejících s EU; vítá iniciativy a výsledky v oblasti zlepšování politických vztahů mezi Chorvatskem a Srbskem, které zahájili prezidenti Josipovič a Tadič; opakuje, že tyto pozitivní dvoustranné vztahy jsou dobrým základem pro vyřešení otevřených otázek ohledně hranic, a zdůrazňuje že soudní spory týkající se genocidy, jež spolu obě země vzájemně vedou, by neměly bránit dalšímu pokroku v tomto směru; vybízí srbské orgány, aby úzce spolupracovaly se zeměmi bývalé Jugoslávie a dalšími sousedními zeměmi na řešení přetrvávajících problémů právního nástupnictví; vybízí k přeshraniční spolupráci se sousedními státy, které jsou členy EU, tedy s Bulharskem, Maďarskem a Rumunskem, a to i v rámci strategie EU pro Podunají;

46.  vítá aktivní zapojení Srbska do postupujícího sarajevského procesu a podpis prohlášení ministrů o ukončení vysídlení a nalezení udržitelného řešení pro uprchlíky a vysídlené osoby, které dne 7. listopadu 2011 podepsalo Srbsko společně s Bosnou a Hercegovinou, Chorvatskem a Černou Horou; očekává konferenci regionálních dárců, která se má konat dne 24. dubna 2012 v Sarajevu a na níž bude představen společný regionální program pro problematiku bydlení, jež by měl uspokojit přetrvávající potřeby, a doufá, že bude zajištěna rozsáhlá pomoc v oblasti bydlení pro uprchlíky a vysídlené osoby ve všech zemích, přičemž Srbsko, na jehož území se nachází největší množství vysídlených osob v Evropě, získá pomoc úměrnou této situaci;

47.  vítá zlepšení vztahů mezi Černou Horou a Srbskem; vyzývá k užší koordinaci mezi jejich vládami při provádění reforem souvisejících s EU, a to zejména pokud jde o úsilí při řešení společných problémů v oblasti dodržování zásad právního státu, a především přijímání opatření proti organizovanému zločinu; vybízí obě vlády, aby zvýšily úsilí o nalezení řešení pro přetrvávající otázky týkající se hranic;

48.  vítá dohodu, jíž bylo dosaženo mezi Srbskem a Makedonií v oblasti volného pohybu občanů a která se tak řadí k dohodám, které Srbsko již dříve uzavřelo s Černou horou a Bosnou a Hercegovinou, a doufá, že tyto dohody, které zlepšují dvoustranné vztahy a rozšiřují příležitosti pro dotčené osoby, mohou být rozšířeny na všechny země regionu;

49.  zdůrazňuje význam činnosti komise pro historické usmíření a znovu opakuje, že probíhající dialog by mohl vést ke zlepšení vztahů; s politováním však konstatuje, že větší část historických archivů, zejména archivů bývalé tajné policie UDBA, zůstává uzavřena; dále naléhavě vyzývá k úplnému a důkladnému vyšetření masakrů z let 1944–1945;

50.  vyzývá úřady, aby propagovaly relativně prosperující Vojvodinu jako příklad pro ostatní méně rozvinuté regiony Srbska; vyzývá orgány, aby dva roky po schválení statutu Vojvodiny urychleně přistoupily k přijetí souvisejícího zákona o financování této provincie;

51.  doporučuje, aby evropské finanční prostředky byly přímo přístupné národnostním radám menšin a organizacím občanské společnosti Srbska, a to v rámci podpory reformního procesu země ze strany EU;

52.  vybízí orgány, aby iniciovaly další kroky a otevřely hraniční regiony sousedním zemím s cílem usnadnit obchodní a hospodářské styky; zdůrazňuje význam otevření terminálu pro komerční kamiony a zboží na hraničním přechodu Ribarci-Otomanci s cílem podpořit místní hospodářský rozvoj;

53.  zdůrazňuje obrovský význam vysoce kvalitního vzdělání pro další společenský a hospodářský rozvoj Srbska a pro snížení vysoké nezaměstnanosti v této zemi, zejména mezi mladými lidmi; vyzývá orgány, aby se aktivně zapojily do propagace významu vzdělání mezi mladými lidmi a aby také více investovaly do vyššího vzdělání; zdůrazňuje nutnost veřejných investic do zaměstnávání absolventů univerzit, které zvýší efektivitu práce veřejného sektoru a zamezí dalšímu odlivu mozků, jenž by v budoucnosti představoval vážnou překážku pro dlouhodobý rozvoj země;

54.  vyzývá k většímu úsilí o zajištění neomezené možnosti kvalitního vzdělávání v jazycích menšin na úrovni státu i provincií, které je nezbytné pro zachování etnické a kulturní identity, přičemž toto právo je již zajištěno ústavou a federálním zákonem z roku 2002 o ochraně práv a svobod národnostních menšin a je v souladu s obecnými směry uvedenými v Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin, zejména pak pokud jde o poskytování všech nezbytných učebnic a dalších vzdělávacích materiálů; v tomto ohledu vítá otevření dvojjazyčné fakulty na univerzitě v Bujanovaci, která vyhovuje požadavkům studentů albánského i srbského původu; vyzývá Srbsko, aby použila tento model politiky tam, kde je to vhodné, i vůči ostatním menšinám; vyzývá menšiny žijící v Srbsku, aby se v zájmu lepšího vzájemného porozumění učily jazyku většinové komunity, a naopak; zdůrazňuje, že je nutné respektovat kulturní rozmanitost etnických menšin a umožnit bezproblémové zakládání dalších kulturních center, elektronických a tištěných médií a knihoven, jež budou náležitě obstarávat kulturní potřeby těchto komunit;

55.  vyzývá srbskou vládu, aby se zabývala otázkou akreditace Mezinárodní univerzity Novi Pazar v Sandžaku, a zdůrazňuje význam zajištění nezávislosti a nestrannosti komise pro akreditaci a zajištění kvality;

56.  vítá důležité kroky přijaté k zavedení a fungování tržního hospodářství a činnost vlády, v jejímž důsledku se zlepšila finanční a makroekonomická situace v Srbsku; bere na vědomí rozhodnutí ohledně zmrazení dohody o úvěrové výpomoci s MMF do doby, než bude zvolena nová vláda; zdůrazňuje, že má-li se zvýšit výrobní kapacita srbského hospodářství, musí Srbsko provést strukturální reformy; konstatuje rovněž, že je třeba, aby Srbsko snížilo svůj rozpočtový deficit; připomíná, že celosvětová finanční a hospodářská krize má negativní dopad na společnost, zejména na nejzranitelnější skupiny; vyzývá orgány, aby u těchto skupin vyvinuly veškeré možné úsilí k minimalizaci negativních důsledků krize – chudoby, nezaměstnanosti či sociálního vyloučení – a aby se zabývaly jejich základními příčinami a vypracovaly pro tento účel nezbytné sociální a hospodářské politiky;

57.  zdůrazňuje, že k přilákání zahraničních investorů, zlepšení podmínek pro rychlejší přechod hospodářství k otevřenému trhu a vytvoření lepšího podnikatelského prostředí je třeba, aby byl v Srbsku nastolen skutečný právní řád; v tomto ohledu připomíná existenci monopolů, což takovémuto přechodu zásadně brání, a vyzývá vládu, aby pokračovala v přijímání opatření k jejich zrušení; zdůrazňuje, že je důležité odstranit byrokratické postupy, rozvinout hospodářskou soutěž a posílit úlohu soukromého sektoru;

58.  vítá úsilí vlády o rozvoj prosperujícího odvětví malých a středních podniků, které projevila přijetím a uplatňováním příslušných právních předpisů a vytvořením správních orgánů na podporu malých a středních podniků; zároveň ji však vyzývá, aby více usilovala o vytvoření vhodnějšího prostředí k zakládání dalších malých a středních podniků prostřednictvím snížení administrativní zátěže, uvolnění rigidních pravidel na pracovním trhu a zajištění lepšího přístupu k financování; naléhavě vládu žádá, aby uplatňovala takovou definici malých a středních podniků, která je plně v souladu s doporučeními EU;

59.  vyzývá srbskou vládu, aby zavedla opatření nezbytná k posílení spolupráce s odvětvím malých a středních podniků v sousedních regionech; zdůrazňuje, že tento krok je nezbytný pro to, aby se srbské hospodářství mohlo výhodněji začlenit do obchodního systému společenství;

60.  oceňuje značný pokrok Srbska při zajišťování souladu s acquis v oblasti životního prostředí; vyzývá k dalšímu úsilí v této oblasti, přičemž je třeba se zaměřit na prosazování právních předpisů; naléhavě žádá orgány, aby vyvíjely větší úsilí, zejména pokud jde o kvalitu vody a nakládání s odpady; vybízí Srbsko, aby přijalo cíle v oblasti změny klimatu, které budou v souladu s cíli Evropské unie;

61.  vítá uzavření dohody mezi EU a Srbskem o vytvoření rámce pro účast Srbska na misích EU pro řešení krizí a vyslovuje Srbsku uznání za jeho ochotu účastnit se dvou misí SBOP EU, jmenovitě mise EUTM Somalia a EU NAVFOR Somalia;

62.  vyzývá k dalšímu úsilí o vytvoření udržitelné sítě veřejné dopravy v Srbsku, zejména o zlepšení železničního systému, vnitrozemské vodní dopravy (koridor VII) a silniční infrastruktury, včetně rychlého dokončení koridoru X; zdůrazňuje význam, který má pro usnadnění mobility občanů lepší propojení se sousedními zeměmi;

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a srbskému parlamentu a vládě.

(1) Úř. věst. L 80, 19.3.2008, s. 46. (2) A/RES/64/298. (3) Úř. věst. L 334, 19.12.2007, s. 46. (4) Úř. věst. L 336, 18.12.2009, s. 1. (5) Úř. věst. L 163, 23.6.2011, s. 1

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o evropském integračním procesu v případě Kosova (2011/2885(RSP))

P7_TA(2012)0115 B7-0187/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. října 2011 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012“ (COM(2011)0666) a zprávu Komise o pokroku Kosova za rok 2011 (SEC(2011)1207), která je k němu připojena,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady pro obecné záležitosti ze dne 7. prosince 2009, 14. prosince 2010 a 5. prosince 2011, v nichž Rada, aniž by byla dotčena stanoviska členských států ke statusu Kosova, zdůrazňuje a znovu připomíná, že z perspektivy případného uvolnění vízového režimu by po splnění všech podmínek mělo těžit i Kosovo, vítá záměr Komise zahájit ke konci roku dialog o vízovém režimu a vyzývá Komisi, aby zaujala strukturovaný přístup, který přiblíží kosovské občany EU,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1244/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni(1), a zejména na jeho přílohu I, v níž se odkazuje na osoby s bydlištěm v Kosovu z důvodů právní jistoty a bezpečnosti,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 28. února 2012 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení;

–  s ohledem na společnou akci Rady 2008/124/SZBP ze dne 4. února 2008 o misi Evropské unie na podporu právního státu v Kosovu EULEX KOSOVO pozměněnou společnou akcí Rady 2009/445/SZBP ze dne 9. června 2009 a rozhodnutím Rady 2010/322/SZBP ze dne 8. června 2010,

–  s ohledem na společnou akci Rady 2008/123/SZBP ze dne 4. února 2008 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie v Kosovu a na rozhodnutí Rady 2011/478/SZBP ze dne 28. července 2011 o prodloužení mandátu zvláštního zástupce Evropské unie v Kosovu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku EU, místopředsedkyně Komise o situaci v Kosovu ze dne 27. července 2011,

–  s ohledem na tiskové zprávy Rady Evropské unie o dialogu zprostředkovaném ze strany EU,

–  s ohledem na společná prohlášení přijatá na zasedáních meziparlamentního shromáždění EP-Kosovo ve dnech 28.–29. května 2008, 6.–7. dubna 2009 a 22.–23. června 2010 a dne 20. května 2011,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební mise odborníků Evropské unie vyslané do Kosova ze dne 25. ledna 2011,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244(1999),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 9. září 2010 o dialogu mezi Bělehradem a Prištinou (A/RES/64/298), kterou společně předložily Srbsko a 27 členských států EU, která byla přijata na základě obecné shody a která uvádí, že cílem dialogu je „podpora spolupráce, dosažení pokroku na cestě k Evropské unii a zlepšení života občanů“, a vítá ochotu EU napomáhat tomuto dialogu,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu zvláštního vyslance OSN o budoucím statusu Kosova a na souhrnný návrh na řešení statusu Kosova ze dne 26. března 2007, a zejména na jeho ustanovení týkající se lidských práv a základních svobod společenství a jejich členů, náboženského a kulturního dědictví a decentralizace,

–  s ohledem na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 ohledně souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti prozatímními orgány samosprávy Kosova s mezinárodními právními předpisy,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003 bylo všem západobalkánským státům přislíbeno, že budou moci přistoupit k Evropské unii, a vzhledem k tomu, že tento příslib byl znovu zopakován na zasedání na vysoké úrovni o západním Balkánu v Sarajevu dne 2. června 2010;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vždy obhajovala udržitelnost multietnických států s několika náboženstvími na západním Balkáně, které by se zakládaly na hodnotách demokracie, tolerance a multikulturalismu;

C.  vzhledem k tomu, že z hlediska procesu evropské integrace a zajištění bezpečnosti a stability v regionu má zásadní význam regionální spolupráce a dobré sousedské vztahy;

D.  vzhledem k tomu, že Ahtisaariho plán zůstává dobrým rámcem pro řešení sporů ohledně severu a pro udržení územní a politické celistvosti Kosova;

E.  vzhledem k tomu, že přetrvávající slabost právního státu vede k pomalejšímu dosažení vyzrálé demokracie a poškozuje hospodářství, což podkopává dlouhodobý rozvoj;

F.  vzhledem k tomu, že mezi hlavní priority mise EULEX patří boj proti korupci a organizované trestné činnosti a vyšetřování a trestní stíhání válečných zločinů;

1.  konstatuje, že vyhlášení nezávislosti Kosova uznalo 88 zemí, včetně 22 členských států EU; uvítal by, kdyby zbývajících pět členských států EU tento krok učinilo také; uvítal by rovněž jejich aktivnější zapojení do zprostředkování rozhovorů mezi Srbskem a Kosovem; připomíná, jak je pro EU důležité, aby se zavázala k dialogu s touto zemí, a pokládá tento závazek za zásadní pro zachování stability a bezpečnosti v bezprostředním sousedství EU; považuje za politováníhodný diplomatický tlak, který vyvíjí Srbsko, aby některým zemím zabránilo uznat Kosovo;

2.  klade důraz na evropskou perspektivu Kosova, která je v souladu s evropskou perspektivou celého západobalkánského regionu, což je významnou motivací k provádění nezbytných reforem; upozorňuje na to, že strategie EU, která měla pro občany Kosova takovou budoucnost učinit skutečností, nebyla dosud úspěšná a že bylo dosaženo jen skromných výsledků; vítá jmenování zvláštního vyslance EU, který zároveň zastává funkci vedoucího úřadu EU;

3.  vítá záměr Komise zahájit studii proveditelnosti dohody o stabilizaci a přidružení mezi Kosovem a EU, jak bylo uvedeno v závěrech ze zasedání Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 28. února 2012, a zejména vítá oficiální zahájení této studie komisařem Fülem dne 27. března 2012 během prvního setkání kosovské Národní rady pro evropskou integraci, a doufá, že tato studie může být dokončena nejpozději na podzim 2012;

4.  zdůrazňuje potřebu zlepšit spolupráci mezi misemi EU a dalšími mezinárodními misemi působícími v Kosovu, aby se zabránilo překrývání činnosti a aby se zajistilo účinné hospodaření se zdroji;

5.  znovu opakuje své stanovisko vyjádřené v usneseních ze dne 29. března 2007(2), 5. února 2009(3) a 8. července 2010(4), že je nutné odmítnout možnost rozdělení Kosova;

6.  vyjadřuje znepokojení nad závažnými nedostatky, které provázely parlamentní volby v prosinci 2010; vyzývá k řádnému vyšetření volebních podvodů, které by odhalilo jednotlivé osoby nesoucí politickou odpovědnost za nesrovnalosti, a k rychlému a přiměřenému potrestání všech pachatelů, včetně místních volebních úředníků, s cílem ukončit stav beztrestnosti, který podkopává důvěru společnosti ve státní orgány a jejich legitimitu; naléhavě požaduje, aby se pozornost soustředila na vyřešení případů volebních podvodů, a proto vyzývá kosovské státní instituce (státního zástupce, Nejvyšší soud a kosovskou Soudní radu) k tomu, aby zdokonalily způsob koordinace své práce; zdůrazňuje, že dobře fungující volební rámec má pro fungování demokratických institucí zásadní význam;

7.  vyzývá všechny strany, ať už se jedná o vládu, nebo o opozici, aby urychleně pokročily ve slibovaných ústavních a volebních reformách, jak se zavázaly voličům po volbách, s cílem zajistit větší transparentnost volebního systému a jeho soulad s mezinárodními normami, zejména s normami Rady Evropy;

8.  v této souvislosti bere na vědomí záměr kosovké vlády ukončit během tohoto roku proces nezávislosti pod mezinárodním dohledem, přičemž bude zrušen mezinárodní civilní úřad; vyzývá kosovský parlament, aby v nové ústavě zachoval a zakotvil principy Ahtisaariho plánu, který položil základy kosovské nezávislosti;

9.  konstatuje, že kosovské orgány úspěšně vyřešily krizi spojenou s volbou prezidenta na počátku roku 2011; blahopřeje Kosovu ke zvolení první ženy do čela státu a poukazuje na to, že prezidentka Jahjagová je také nemladší demokraticky zvolenou hlavou státu v Evropě;

10.  vítá zahájení vízového dialogu v souladu s předchozími závazky týkajícími se evropské perspektivy západního Balkánu, aniž by tím byla dotčena stanoviska členských států ke statusu Kosova, s cílem působit proti vzrůstající izolaci kosovských občanů, což má negativní dopad zejména na nejohroženější skupiny a mládež, a očekává, že Komise letos na jaře představí časový plán liberalizace vízového režimu, který zvolí stejný přístup, jaký byl uplatněn pro ostatní západobalkánské země, zejména prostřednictvím přípravy časového plánu, který se bude zabývat čtyřmi problematickými oblastmi, a jehož hlavním cílem bude dosáhnout liberalizace vízového režimu v závěru tohoto procesu; vítá závěry Rady ze dne 5. prosince 2011, v nichž znovu zopakovala, jakmile budou splněny veškeré podmínky, k liberalizaci vízového režimu v Kosovu skutečně nakonec dojde; zdůrazňuje, že lepší mezilidské kontakty jsou významnou pobídkou pro demokratizaci a hnací silou dalších reforem v regionu;

11.  upozorňuje, že problémem pro Kosovo zůstává návrat uprchlíků a osob, které byly ve vlastní zemi přesídleny; vítá snahu kosovských orgánů v této oblasti a vyzývá k dalšímu úsilí na ústřední a místní úrovni, které by zajistilo sociálně-ekonomickou integraci navrátilců se zvláštním přihlédnutím k potřebám srbských, romských, aškalských a egyptských navrátilců;

12.  poukazuje na nutnost zajistit účinnou spolupráci a koordinaci mezi veškerými příslušnými ministerstvy a na potřebu poskytovat ve spolupráci s mezinárodními zúčastněnými stranami školení, zajistit budování kapacit a odbornou pomoc místním institucím a koordinačním strukturám; zdůrazňuje, že je důležité vyřešit otázku restitucí majetku navrátilců a zajistit navrácení majetkových práv v případě srbských občanů Kosova;

13.  zdůrazňuje nutnost dosáhnout zásadního pokroku v jednáních o dohodě mezi Kosovem a sousedními zeměmi, pokud jde o právní nástupnictví a majetková práva;

14.  zdůrazňuje význam dialogu s Bělehradem probíhajícího po dosažení dohody mezi Srbskem a Kosovem v rámci Valného shromáždění OSN v září 2010, kterému je EU nápomocna, pro regionální spolupráci a dosažení evropské perspektivy v případě obou zemí; je potěšen tím, že dosud proběhlo devět kol těchto rozhovorů, které vyústily v několik předběžných dohod, včetně dohody o integrované správě hraničních přechodů v severní části země, která zavedla jednotnou společnou integrovanou kontrolu a byla vyjednána dne 2. prosince 2011, a vyzývá k jejímu provádění v dobré víře;

15.  je nicméně znepokojen tím, že předchozí dohody, jež jsou důležité pro zlepšení každodenního života občanů na obou stranách hranic, např. dohoda o předání všech občanských rejstříků kosovským orgánům a o celních kolcích, nebyly srbskou stranou zcela provedeny, což spolu s neúspěchem v provádění pozdějších dohod vedlo vládu Kosova v červenci 2011 k rozhodnutí přijmout odvetná opatření; vyzývá srbskou vládu, aby prokázala ochotu dosáhnout cílů dialogu; vítá v této souvislosti dohody mezi Bělehradem a Prištinou o integrované správě přeshraničních přechodů a o všestranné regionální spolupráci uzavřené dne 24. února 2012 a zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby uzavřené dohody byly prováděny v dobré víře; v této souvislosti považuje za politováníhodné nedávné neshody mezi oběma stranami ohledně použití poznámky pod čarou týkající se kosovské delegace;

16.  zdůrazňuje, že obě strany by podle očekávání měly k této problematice přistupovat pragmaticky, což vyžaduje angažovanost, vytrvalost a smysl pro odpovědnost při hledání řešení; doufá, že bude brzy dosaženo dohod o všech zbývajících otázkách, aby mohla být otevřena cesta k dosažení skutečné regionální stability a dobrých sousedských vztahů a aby Kosovo mohlo dosáhnout smluvních vtahů s EU;

17.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby parlamenty a společnosti obou států byly o výsledcích tohoto dialogu odpovídajícím způsobem informovány, aby byla zajištěna transparentnost a legitimita tohoto procesu; upozorňuje na to, že EU by měla v této komunikaci sehrát svou úlohu, stejně jako ve sbližování obou stran a usnadňování mezilidských kontaktů;

18.  naléhavě žádá Radu a Komisi Evropské unie, aby co nejdříve vyjednaly obchodní dohodu s Kosovem, což má pro rozvoj této země a pro úspěšný boj proti nezaměstnanosti zásadní význam;

19.  je hluboce znepokojen nestabilní a napjatou situací na severu země a důrazně odsuzuje nepřijatelné násilí vůči misi KFOR a kosovským orgánům v této oblasti, jež vede ke ztrátám na životech a ke zraněním; vyzývá k obnově právního státu v této oblasti na základě intenzivnějšího boje proti organizované trestné činnosti a kriminálním strukturám využívajícím tuto oblast jako útočiště, které je mimo kontrolu jakéhokoli orgánu; vyzývá k urychlenému a úplnému odstranění silničních zátarasů a k zajištění volného pohybu lidí a zboží, včetně přístupu mezinárodního společenství a celních orgánů Kosova k hraničním přechodům, a vítá prohlášení srbského prezidenta v tomto ohledu; vyzývá srbskou vládu, aby rozpustila paralelní struktury působící na území Kosova;

20.  zdůrazňuje, že uplatnění Ahtisaariho plánu na severu země by kosovským Srbům poskytlo širokou autonomii a zaručilo by jim jejich práva a základní svobody; opakuje, že pouze výsledky dosažené na základě dialogu přinesou trvalé řešení, a vyzývá kosovskou vládu, aby vynaložila veškeré úsilí k vypracování a uplatnění efektivní strategie zaměřené na občany na severu Kosova s cílem usnadnit realizaci tohoto plánu; naléhavě žádá mezinárodní společenství, aby nadále podporovalo kosovskou vládu při hledání dlouhodobého mírového řešení situace na severu země;

21.  upozorňuje srbské orgány, že organizování místních voleb v Kosovu by bylo v rozporu s mezinárodním právem, se zvláštním důrazem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244, a mohlo by podrýt regionální stabilitu a probíhající dvoustranný dialog s Kosovem; poukazuje na skutečnost, že případná účast občanů Kosova, kteří mají srbské občanství a trvale žijí na území Kosova, v nadcházejících všeobecných volbách v Srbsku by měla být odsouhlasena kosovskými orgány ve spolupráci s Prozatímní správní misí OSN v Kosovu (UNMIK) a s OBSE;

22.  zdůrazňuje, že kosovské orgány musejí přijmout další opatření zaměřená na srbskou menšinu zejména na severu země s cílem plně ji začlenit do kosovské společnosti; v této souvislosti vítá výraznější zastoupení kosovských Srbů v místních a celostátních správních orgánech, aby tak byla zajištěna propagace zájmů srbské menšiny a posílena její schopnost podílet se na rozhodovacím procesu, což by přispělo k jednotnosti Kosova;

23.  vítá větší zapojení srbské komunity žijící jižně od řeky Ibar do institucionálního rámce Kosova, o čemž svědčí zvýšená účast ve volbách a při sčítání lidu; zdůrazňuje v této souvislosti klíčovou roli procesu decentralizace a vyzývá k dalšímu úsilí, má-li být korunován úspěchem, a zejména k zajištění úzké spolupráce mezi všemi úrovněmi správy; vyzývá k navýšení kapacity a rozpočtů místní správy; doufá, že tento model spolupráce může být rychle rozšířen i na sever, jak je stanoveno v Ahtisaariho plánu, a vyzývá také k tomu, aby byl v této oblasti prováděn účinný proces decentralizace, a to v zájmu zmírnění etnického napětí a upevnění stability;

24.  zdůrazňuje význam mise na podporu právního státu EULEX, která je hmatatelným důkazem angažovanosti celé EU a jejích 27 členských států při zdokonalování fungování právního státu v Kosovu, a žádá Evropskou unii, aby vytvořila iniciativy zaměřené na zvýšení účinnosti této důležité mise na celém území Kosova a na to, aby byla tato mise přijímána pozitivněji; vyzývá kosovské orgány, aby upevnily spolupráci s misí EULEX a aby zajistily podporu práci mise EULEX ve všech oblastech jejího mandátu; bere na vědomí činnost mise EULEX na severu Kosova a zároveň ji vyzývá, aby zvýšila své úsilí s cílem naplnit svůj mandát v této oblasti; konstatuje, že v současné době probíhá přehodnocení mandátu mise, zejména pokud jde o její plánování, operace, správu a kontrolu, s cílem přizpůsobit ji měnící se situaci na místě;

25.  uznává významný pokrok, jehož bylo dosaženo v některých oblastech, jako jsou policejní a celní orgány, a domnívá se, že je nutné zintenzivnit základní činnost v těchto oblastech zaměřenou na boj proti korupci a organizované trestné činnosti a také na válečné zločiny, tak aby tato mise přinesla hmatatelnější výsledky; je v tomto ohledu znepokojen velkým množstvím nevyřešených případů, jehož důvodem bylo to, že prozatímní správní mise OSN v Kosovu převedla na misi EULEX velký počet případů; zdůrazňuje odpovědnost mise EULEX, pokud jde o její výkonné pravomoci a její mandát pro sledování, instruování a poskytování poradenství; v tomto ohledu vybízí misi EULEX, aby přijala konkrétní opatření k dosažení rychlejšího pokroku při řešení případů korupce na vysoké úrovni; v této souvislosti upozorňuje na zásadní význam práce státních zástupců a soudců a vyzývá členské státy EU, aby zajistily jejich dostatečný počet vysláním vhodných pracovníků, a v případě potřeby využily i postupy najímání smluvních pracovníků s cílem obsadit volná místa;

26.  vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily odpovídající logistická opatření, která by umožnila pracovníkům mise EULEX naplňovat její poslání i v krizových situacích, jako je např. situace, která v současné době vznikla u severních přechodů v oblasti Mitrovice; upozorňuje na význam zajištění kontinuity činnosti mise; je znepokojen tím, že několik členských států EU oznámilo, že stáhnou své speciální policejní jednotky, a žádá je, aby své rozhodnutí s ohledem na neustálou potřebu přítomnosti těchto jednotek přímo na místě přehodnotily;

27.  zdůrazňuje nutnost účinného vnitřního řízení, koordinace a spolupráce v rámci mise EULEX; upozorňuje na potřebu počínat si při činnosti mise EULEX transparentně a odpovědně a prokázat citlivost k politickému kontextu její práce s cílem zvýšit její legitimitu v očích občanů; kromě toho zdůrazňuje, že je důležité být v neustálém úzkém kontaktu s vládou Kosova, jejími občany a sdělovacími prostředky; vyzývá misi EULEX, aby občany Kosova informovala o dosažených výsledcích a aby usilovala také o získání větší důvěry a věnovala pozornost očekávání občanů;

28.  domnívá se, že mise EULEX by měla naléhavě vyřešit některé strukturální nedostatky, jako je nedostatečná vnitřní odpovědnost a slabý vnější dohled;

29.  vítá postupný přesun odpovědnosti, pokud jde o ochranu kulturních a náboženských míst na místní policii, což dokazuje, že místní orgány řádně fungují;

30.  vybízí Kosovské shromáždění, aby posilovalo svou úlohu v demokratických a legislativních procesech v Kosovu; zdůrazňuje potřebu posílit kontrolní funkci shromáždění vůči činnosti vlády, a to zejména v oblasti kontroly rozpočtových výdajů; je znepokojen nejasnostmi v jednacím řádu shromáždění a jeho dodržováním; zdůrazňuje, že aby mohl tento orgán efektivně plnit svou funkci, musí fungovat v souladu s jasně stanoveným jednacím řádem a mít k dispozici odpovídající kapacity; vítá připravovaný program partnerství a vyzývá k větší podpoře rozvoje provozních kapacit shromáždění i odborného poradenství;

31.  domnívá se, že případy podvodů (jak na ně nedávno upozornily sdělovací prostředky) – nehledě na to, zda měly souvislost s parlamentem, vládou či jinými orgány – musí být řádně prošetřeny, a v případě potřeby musí být rozhodnuto o zbavení imunity; vyzývá kosovský parlament a orgány, aby se od takovéhoto chování jasně distancovaly a přijaly příslušná opatření, aby se takovéto poměry staly neslučitelnými s veřejnými funkcemi;

32.  zdůrazňuje významnou úlohu Výboru pro evropskou integraci a Ministerstva pro evropskou integraci a vítá zlepšení vztahů mezi oběma orgány; vyzývá však kosovskou vládu, aby dále posilovala tyto instituce a zlepšovala jejich spolupráci;

33.  vítá zřízení zvláštní vyšetřovací komise mise EULEX pro posouzení údajného nelidského zacházení s občany a nezákonného obchodování s lidskými orgány, jak požaduje rezoluce Rady Evropy ze dne 25. ledna 2011; žádá důkladné vyšetření zmíněných záležitostí; vyzývá všechny dotčené subjekty, včetně kosovských a albánských orgánů, aby při vyšetřování plně spolupracovaly, a všechny sousední země, aby práci vyšetřovací komise plně podpořily;

34.  zdůrazňuje, že je třeba vyvinout další úsilí k nalezení osob pohřešovaných od dob konfliktu v letech 1998–1999 i osob, které zmizely později; zdůrazňuje, že je základním lidským právem rodin, aby se dozvěděly, jaký byl osud jejich příbuzných, a že je to nezbytným předpokladem pro usmíření mezi společenstvími a pro mírovou budoucnost v regionu; plně tudíž podporuje úsilí pracovní skupiny pro pohřešované osoby a mise EULEX o modernizaci soudního lékařství v Kosovu; vyzývá k vynaložení většího úsilí při řešení případů souvisejících s událostmi z března 2004, neboť vyšetřování trestních případů v této souvislosti nadále brání neochota a nízká efektivita;

35.  zdůrazňuje, že hlavním problémem v zemi, stejně jako ve zbytku západobalkánského regionu, je i nadále rozsáhlá a systémová korupce, která podkopává důvěru občanů v právní stát a brání jim v přístupu k veřejným službám; vítá veškerá zlepšení legislativního rámce, která se připravují, a vybízí k jejich rychlému a řádnému zavedení a k vyvinutí většího úsilí o aktivnější řešení tohoto problému, zejména prostřednictvím posílení kapacit donucovacích orgánů a soudnictví v tomto ohledu a rovněž zajištěním transparentnosti při zadávání veřejných zakázek a výběrových řízeních; zdůrazňuje, že je nezbytný aktivní přístup a lepší spolupráce mezi Agenturou pro boj s korupcí, policií a státním zastupitelstvím; zdůrazňuje, že stávající klima beztrestnosti a nedostatek přiměřených trestů za korupci jsou jedním z hlavních problémů Kosova, a naléhavě žádá kosovské orgány, aby vypracovaly shrnutí dosavadních výsledků stíhání v oblasti boje proti korupci, včetně nejvyšších úrovní politické a hospodářské moci;

36.  domnívá se, že otázka právního státu v Kosovu představuje nadále závažný problém a vyžaduje naléhavou pozornost; vybízí příslušné orgány, aby urychleně přijaly reformy, které jsou nezbytné pro přiblížení evropské perspektivy Kosova, která bude v konečném důsledku prospěšná pro veškeré obyvatelstvo;

37.  vyjadřuje vážné znepokojení nad úlohou, již hraje organizovaná trestná činnost v Kosovu při páchání různých trestných činů v tomto regionu, včetně drog a obchodu s lidmi; konstatuje, že policejní a soudní kapacity pro boj proti organizované trestné činnosti jsou dosud nedostatečné, a vyzývá kosovské orgány, aby neprodleně přijaly opatření k jejich zlepšení; rovněž vyzývá kosovské orgány, aby zvýšily kvalitu a transparentnost legislativního procesu s cílem zajistit Kosovu spolehlivý právní rámec a zlepšit důvěru v právní systém;

38.  zdůrazňuje význam mezinárodní spolupráce pro účinný boj proti organizované trestné činnosti; vyjadřuje politování nad tím, že vzhledem k neochotě některých členů mezinárodního společenství uznat kosovský stát nemohlo Kosovo navázat přímou spolupráci s Europolem a Interpolem; lituje toho, že výměna informací mezi misemi EULEX a UNMIK dosud řádně nefunguje; vyzývá Europol a Interpol, aby zahájily účinnou výměnu informací s Kosovem, a to buď prostřednictvím dohod o spolupráci, nebo tak, že Kosovu přiznají status pozorovatele; zdůrazňuje význam výměny informací mezi agenturou FRONTEX a Kosovem;

39.  vítá pokrok v reformě soudnictví, požaduje však, aby bylo vyvinuto větší úsilí k zajištění profesionality soudců a státních zástupců a také jejich nezávislosti na jakémkoli politickém vměšování, jakož i k řešení korupce v jejich řadách; v této souvislosti vítá aktivní roli Ústavního soudu při zajišťování ústavnosti parlamentních postupů a objasňování funkční imunity; konstatuje, že soudní systém v Kosovu je i přes pokrok v některých oblastech nadále slabý a velké množství případů zůstává nevyřízeno; zdůrazňuje v této souvislosti potřebu pokračovat v reformách; zdůrazňuje zásadní význam zavedení plně funkčních a účinných programů ochrany a přemisťování svědků pro řádné fungování soudního systému a vyzývá k okamžitému přijetí opatření k uplatňování právních předpisů o ochraně svědků a vytvoření oddělení ochrany svědků v rámci kosovské policie a soudnictví; mimoto vyzývá členské státy EU a další země, které se účastní mise EULEX, aby se zavázaly k účasti na programech přemisťování svědků; vyjadřuje politování nad tím, že soud v Mitrovici stále nefunguje na plný výkon, a vyzývá kosovské a srbské orgány, aby tento problém vyřešily s cílem zlepšit přístup občanů na severu země ke spravedlnosti;

40.  zdůrazňuje význam profesionální, nezávislé, spolehlivé a dostupné veřejné služby pro řádné fungování státních institucí; za tímto účelem vyzývá k urychlenému přijetí akčního plánu k provedení reforem stanovených ve strategii veřejné správy; zdůrazňuje, že veřejná správa musí odrážet genderové i etnické složení kosovské společnosti a že o jejím složení by se mělo rozhodovat na základě profesionálních zásluh a bez politického vměšování do procesu jmenování úředníků;

41.  zdůrazňuje, že svobodné, nestranné, silné a nezávislé sdělovací prostředky fungující v souladu s mezinárodními mediálními normami a zajišťující svobodu slova a přístup k informacím, jsou základním kamenem demokracie; vyzývá proto vládu, aby vytvořila vhodný právní rámec a zajistila jeho účinné provádění, včetně vynětí pomluvy z kategorie trestných činů; se znepokojením poukazuje na pokračující politické zásahy do činnosti sdělovacích prostředků a vyzývá příslušné orgány, aby učinily okamžité kroky k ochraně novinářů před hrozbami a jiným nátlakem v rámci jejich práce, a to včetně využívání veřejných informačních kampaní ve vybraných případech, s cílem podporovat nezávislé a pluralitní sdělovací prostředky, a zajistit tak kosovským občanům přístup k informacím; vyzývá k zajištění ochrany novinářů a ke stanovení minimálních pracovních práv a podmínek pro novináře; vyzývá k přijetí opatření zajišťujících transparentní vlastnictví sdělovacích prostředků a finanční a redakční nezávislost veřejnoprávního vysílání, mimo jiné i odpovídající (např. 20%) podíl nezávislých producentů na programové nabídce, včetně publicistických pořadů na aktuální témata;

42.  je znepokojen tím, že diskriminace zůstává v zemi nadále vážným problémem, a vyzývá vládu, aby v souladu s mezinárodními standardy v oblasti ochrany lidských práv uplatňovala rozsáhlou antidiskriminační strategii zaručující rovnost všech lidí bez ohledu na jejich etnický původ, pohlaví, věk, náboženské vyznání, sexuální orientaci, pohlavní identitu nebo zdravotní postižení, s cílem podporovat toleranci, respekt a porozumění v rámci úsilí o zvýšení povědomí o lidských právech na centrální i místí úrovni; zdůrazňuje, že je potřeba přijmout další opatření k většímu posílení právních a správních prostředků k nápravě porušování lidských práv; upozorňuje zejména na situaci žen a romské, aškalské a egyptské komunity a na potřebu zajistit integraci všech dětí do vzdělávacího systému prostřednictvím vzdělávání v mateřském jazyce; vzhledem k etnické rozmanitosti Kosova naléhavě žádá příslušné orgány, aby v souladu s mezinárodními a evropskými standardy zajistily přístup k účinným mnohojazyčným veřejným službám;

43.  zdůrazňuje význam úřadu veřejného ochránce práv pro ochranu práv a svobod občanů a vybízí vládu a Kosovské shromáždění, aby zvýšily úsilí o provádění doporučení veřejného ochránce práv; žádá o větší politickou, správní a finanční podporu tohoto úřadu, který by měl hrát klíčovou roli jako záruka dodržování lidských práv; konstatuje v této souvislosti, že nedostatečné lidské a finanční zdroje a nedostatek přiměřených pracovních prostor jsou nadále překážkou jeho řádného fungování;

44.  naléhavě žádá vládu Kosova, aby zajistila dodržování ústavních ustanovení zaměřených na zajištění respektu a ochrany menšin v praxi;

45.  zdůrazňuje, že právní rámec Kosova stanovuje základy pro institucionalizaci rovnosti žen a mužů a pro provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti; zdůrazňuje nicméně, že sociální normy, tradice, špatné ekonomické podmínky a slabé instituce, zejména v oblasti soudnictví, umožňují nadále systematické odchylky od uplatňování stávajících právních předpisů, jejichž příkladem je omezený přístup žen k majetku, váhavost při uplatňování dědických práv a neschopnost žen požadovat svěření dítěte do péče; konstatuje, že nedostatečná ochrana žen před domácím násilím, nedostatečný přístup ke spravedlnosti za spáchané trestné činy, nerovný přístup dívek ke vzdělání, hospodářská nerovnost mezi ženami a muži a pokračující nedostatečné zastoupení žen v politickém rozhodování na všech úrovních svědčí o tom, že rezoluce č. 1325 zdaleka není respektována; vyzývá v tomto ohledu příslušné orgány Kosova, aby vynaložily veškeré úsilí o provádění této rezoluce;

46.  vítá pokrok dosažený v oblasti ženských práv a rovnosti žen a mužů, jehož příkladem je zavedení placené mateřské dovolené v délce 9 měsíců; je však znepokojen vysokým procentem dívek, které předčasně ukončují školní docházku, a nedostatečným zastoupením žen na pracovním trhu, včetně klíčových odvětví společnosti; vyzývá příslušné orgány Kosova, aby aktivněji podporovaly účast žen na trhu práce a posilovaly jejich postavení;

47.  připomíná klíčovou úlohu mezikulturního vzdělávání v Kosovu při posilování ducha respektu, přijímání ostatních a tolerance mezi národy, etnickými a náboženskými skupinami, kdy je chráněna identita každé skupiny a uznávána identita druhé skupiny; naléhavě žádá příslušné orgány Kosova, aby zajistily vzdělávací program zahrnující historii, kulturu a další atributy všech komunit, jež jsou tradičně v Kosovu přítomny, a posílily tak ducha tolerance;

48.  vybízí vládu a parlament Kosova k vybudování moderního vzdělávacího systému veřejných a soukromých škol, který bude respektovat oddělení náboženských komunit a státu a který bude založen na kulturní a náboženské rozmanitosti a starodávné tradici tolerance v kosovské společnosti;

49.  vyzývá k většímu úsilí o ochranu kulturního a náboženského dědictví Kosova, především srbských pravoslavných kostelů a klášterů i všech dalších památek, které představují světové a evropské kulturní dědictví; vyzývá v této souvislosti k účinnému uplatňování zvláštních ochranných zón, mimo jiné i k zastavení nezákonné výstavby v těchto zónách i v jejich blízkosti a k zajištění jejich trvalého začlenění do místních komunit; upozorňuje na nutnost přijmout zákony o ochraně srbských středověkých klášterů pravoslavné církve označených organizací Unesco za světové kulturní dědictví a historického centra města Prizren a obce Velika Hoča/Hoça e Madhe; vyzývá k přijetí komplexního seznamu objektů kulturního dědictví, které podléhají ochraně, s cílem dosáhnout právní jasnosti a předcházet nesrovnalostem;

50.  zdůrazňuje v tomto ohledu důležitost zlepšujících se vztahů s Kosovem a jeho zastoupení v rámci mezinárodních organizací pro kulturní dědictví a sportovních organizací, zejména co se týče Mezinárodního olympijského výboru s cílem umožnit kosovským atletům, aby se účastnili nadcházejících olympijských her v Londýně

51.  vyzývá k vynaložení dalšího úsilí o sjednocení univerzity v Prištině, která je nyní rozdělena, a vyzývá Komisi, aby předložila návrhy iniciativ, které by mohla Evropská unie vyvinout s cílem sjednotit fakulty v Mitrovici a Prištině;

52.  vyzývá Radu, aby neprodleně pověřila Komisi zahájením jednání o rámcové dohodě s Kosovem týkající se jeho účasti na programech Společenství; bere na vědomí doporučení Komise zahájit účast Kosova nejprve na programech „Kultura“ a „Evropa pro občany“, avšak zdůrazňuje, že je důležité, aby byla co nejdříve rozšířena i na další programy;

53.  znovu zdůrazňuje svou podporu činnosti občanské společnosti a vyzývá vládu a Kosovské shromáždění, aby vytvořily struktury a platformy pro dialog s organizacemi občanské společnosti; vyzývá zároveň příslušné orgány, aby při formulování sociálních a hospodářských politik zohledňovaly přínos činitelů občanské společnosti; zdůrazňuje význam nevládních organizací při monitorování činnosti příslušných orgánů, zejména v oblasti boje proti korupci a při budování důvěry mezi etniky; podporuje dialog mezi zástupci občanské společnosti s cílem stanovit společné priority a soustředit úsilí při ovlivňování veřejných politik;

54.  uznává, že ačkoli je svoboda vstupovat do odborových organizací zaručena zákonem, je stále třeba zlepšovat situaci v oblasti základních pracovních a odborových práv; vybízí Kosovo, aby posílilo sociální dialog v rámci rozhodovacího procesu a v oblasti utváření politik a budování kapacit sociálních partnerů;

55.  je znepokojen hospodářskou situací v Kosovu; zdůrazňuje význam rozpočtové kázně a udržitelných makroekonomických politik pro rozvoj země a zdůrazňuje, že proces privatizace musí probíhat naprosto transparentně; vítá opatření zaměřená na zjednodušení postupů pro začínající podniky, jejichž cílem je zvýšit rozpočtové příjmy a zároveň snížit vysokou nezaměstnanost v zemi, a to zejména mezi mladými lidmi; v této souvislosti lituje zpoždění při prodlužování platnosti autonomních obchodních opatření;

56.  vítá přijetí strategie pro rozvoj MSP na období 2012–2016 a vyzývá agenturu Ministerstva průmyslu a obchodu pro podporu MSP, aby tuto strategii uplatňovala; naléhavě žádá tuto agenturu, aby zvýšila úsilí o větší nárůst počtu malých a středních podniků (MSP) tím, že jim zajistí přístup k finančním prostředkům, sníží administrativní zátěž a bude podporovat spolupráci mezi MSP v Kosovu, v celém regionu a v EU;

57.  vyzývá Radu a Komisi, aby v úzké spolupráci s místními, regionálními a celostátními orgány v Kosovu podporovaly rozvoj moderního, ekologického a udržitelného zemědělství a MSP vyrábějících obnovitelnou energii;

58.  připomíná, že konkrétní perspektivu pro udržitelný dlouhodobý hospodářský rozvoj Kosova lze zajistit pouze prostřednictvím obchodní dohody mezi Evropskou unií a Kosovem; vítá skutečnost, že Rada vyzvala Komisi, aby navrhla postup vedoucí k uzavření obchodní dohody, jakmile bude dosaženo dostatečného pokroku, a naléhavě žádá Komisi, aby do Kosova urychleně vyslala první misi odborníků s cílem posoudit pokrok země v této oblasti;

59.  vítá řadu kroků, jež byly učiněny v oblasti ochrany životního prostředí; lituje skutečnosti, že kosovské orgány neprovedly adekvátní průzkum alternativ k vybudování nové tepelné elektrárny spalující uhlí, kterou má být nahrazena výroba energie v elektrárnách Kosovo A a B; uznává zároveň, že rostoucí energetické potřeby Kosova budou muset být v krátkodobém časovém horizontu nadále uspokojovány využíváním uhlí jako nejdůležitějšího zdroje energie, požaduje však, aby se v souladu s cíli EU více investovalo do alternativních, čistějších technologií a zlepšování energetické účinnosti elektrické rozvodné sítě; žádá, aby byl zvýšen podíl energie z obnovitelných zdrojů s ohledem na to, že provoz elektráren Kosovo A a B musí být co nejdříve ukončen;

60.  je toho názoru, že náležitá infrastruktura je zásadním předpokladem udržitelného rozvoje; zdůrazňuje význam zlepšení dopravní sítě a dopravního propojení se sousedními zeměmi s cílem usnadnit pohyb osob a zboží; považuje veřejnou dopravu a zejména železnice za nákladově efektivní a udržitelnou alternativu k silniční dopravě a vyzývá vládu a mezinárodní dárce, aby ve svých investičních plánech upřednostňovaly její rozvoj a modernizaci;

61.  vítá upevňování vztahů Kosova s většinou sousedních zemí a vyzývá k plnému začlenění Kosova do regionální spolupráce; konstatuje, že předsednictví Kosova ve Středoevropské dohodě o volném obchodu (CEFTA) v roce 2011 proběhlo hladce; je však znepokojen tím, že napětí ve vztahu se Srbskem negativně ovlivňuje volný pohyb osob a zboží a obecně spolupráci v rámci dohody CEFTA;

62.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládě, prezidentovi a parlamentu Kosova.

(1) Úř. věst. L 336, 18.12.2009, s. 1. (2) Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 207. (3) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 126. (4) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 78.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011 (2011/2889(RSP))

P7_TA(2012)0116 B7-0189/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2011 (SEC(2011)1201),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012“ (COM(2011)0666),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 27. září 2006 o pokroku Turecka na cestě k přistoupení(1), ze dne 24. října 2007 o vztazích mezi EU a Tureckem(2), ze dne 21. května 2008 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2007(3), ze dne 12. března 2009 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2008(4), ze dne 10. února 2010 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009(5) a ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010(6), ze dne 6. července 2005(7) a ze dne 13. února 2007(8) o úloze žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku,

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou(9) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010 a 5. prosince 2011,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že poté, co Rada schválila rámec pro jednání, byla dne 3. října 2005 zahájena přístupová jednání s Tureckem, a vzhledem k tomu, že zahájení takových jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem založeným na přesně vymezených podmínkách a závazku k provádění reforem;

B.  vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by tyto snahy měly být vnímány jako příležitost pro Turecko, aby se modernizovalo a konsolidovalo a dále zdokonalovalo své demokratické orgány, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že podmínkou vstupu do EU, která je společenstvím založeným na sdílených hodnotách, skutečné spolupráci a vzájemné solidaritě jeho členských států, zůstává v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 i nadále splnění všech kodaňských kritérií a dostatečná integrační kapacita EU;

D.  vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2011 došla k závěru, že Turecko je klíčovou zemí pro zajištění bezpečnosti a prosperity Evropské unie, dále že pozitivní program a věrohodný přístup k vyjednávacímu procesu zajistí plně účinné přispění Turecka k EU v mnoha stěžejních oblastech a že je nadále zásadní, aby Turecko pokračovalo v reformách týkajících se politických kritérií a aby vyvíjelo další podstatné úsilí na zajištění základních práv;

E.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila obnovenou pozitivní agendu mezi EU a Tureckem s cílem proaktivním způsobem společně utvářet budoucnost; vzhledem k tomu, že tato pozitivní agenda staví na pevných základech vztahů mezi EU a Tureckem a posouvá reformní proces vpřed; vzhledem k tomu, že tato nová iniciativa nenahrazuje jednání o přistoupení, ale doplňuje je s cílem podpořit reformy a rozšířit práva a svobody tureckých občanů;

F.  vzhledem k tomu, že Turecko již šestým rokem neuplatňuje ustanovení dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu k této dohodě;

G.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby Turecko ve svém vlastním zájmu a v zájmu posílení stability a podpory dobrých sousedských vztahů a pozitivního politického a hospodářského partnerství zvýšilo úsilí o vyřešení otevřených dvoustranných problémů, včetně nesplněných právních závazků a sporů ohledně hranic pozemních a mořských a ohledně vzdušného prostoru se svými nejbližšími sousedy, v souladu s ustanoveními Charty OSN a mezinárodním právem;

H.  vzhledem k tomu, že hospodářství Turecka v posledním desetiletí zaznamenalo trojnásobný růst, který v minulém roce dosáhl bezmála 10 %, a že je Turecko považováno za jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa a jednou ze sedmi nejvíce se rozvíjejících ekonomik světa; vzhledem k tomu, že v roce 2010 dosáhl objem obchodu mezi Evropskou unií a Tureckem 103 miliard EUR, že je Turecko sedmým největším obchodním partnerem Evropské unie a Unie je s 80°% podílem veškerých přímých zahraničních investic, které do Turecka plynou, největším obchodním partnerem této země; vzhledem k tomu, že společnosti z EU v Turecku založily více než 13 000 podniků; vzhledem k tomu, že ve srovnání s většinou členských států, především těch vyspělejších, je HDP na obyvatele Turecka i nadále nízký; vzhledem k tomu, že relativně nízký HDP na obyvatele ve velké kandidátské zemi vytváří problémy zejména v oblastech hospodářského a sociálního sbližování se stávajícími členskými státy EU; vzhledem k tomu, že ekonomický růst by měl respektovat rovněž zásadu udržitelnosti životního prostředí; vzhledem k tomu, že Turecko i EU mohou profitovat z pokračující hospodářské integrace;

I.  vzhledem ke strategickému významu dialogu a spolupráce s Tureckem, pokud jde o stabilitu, demokracii a bezpečnost v celé oblasti Blízkého východu; vzhledem k tomu, že Turecko by se jako země postavená na pevných základech sekulárního státu mohlo v souvislosti s účinným procesem reforem stát zdrojem inspirace pro demokratizaci arabských států při jejich dokončování přechodu k demokracii a společensko-hospodářských reforem; vzhledem k tomu, že strukturovaný dialog mezi EU a Tureckem o postupné koordinaci politik obou partnerů v oblasti zahraničních vztahů a politik sousedství by mohl přinést jedinečné synergie, zejména na podporu demokratizace a společensko-hospodářských reforem celé oblasti Středomoří a Blízkého východu obecně a v reakci na výzvy, které představuje Írán;

J.  vzhledem k tomu, že Turecko je významným energetickým koridorem, kterým do EU proudí ropa a plyn z oblasti Kavkazu a Kaspického moře, a nachází se ve strategické blízkosti Iráku a jeho rozvíjejících se trhů s ropou a zemním plynem; vzhledem k tomu, že plánovaný plynovod Nabucco nadále zůstává jednou z největších priorit EU v oblasti zajištění dodávek energie; vzhledem k tomu, že Turecko a Ázerbájdžán uzavřely dne 25. října 2011 dohodu o přepravě azerbajdžánského plynu přes turecké území, čímž se otevře jižní koridor pro přepravu plynu, posílí se dodávky plynu do plánovaného plynovodu Nabucco a do koridoru propojovacího plynovodu Turecko-Řecko-Itálie, což dále posílí zabezpečení dodávek energie v Unii; vzhledem ke značnému potenciálu Turecka v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s ohledem na jeho významné solární, větrné a geotermální zdroje;

K.  vzhledem k tomu, že trvalý mír, stabilita a prosperita Balkánu jsou strategicky důležité pro EU i Turecko;

Vzájemná závislost a vzájemný závazek

1.  zdůrazňuje vzájemnou závislost mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Tureckem; uznává potenciál Turecka v oblasti hospodářství a růstu a jeho významnou úlohu pro stabilitu regionu a zabezpečení dodávek energie; zdůrazňuje, že zmíněná vzájemná závislost je doplněna hodnotou potenciálních synergií mezi politikami Unie a Turecka v oblasti zahraničních vztahů, bezpečnosti a sousedství, které mohou oběma stranám přinést výhody a vést k posílení jejich vlivu; je však přesvědčen, že taková vzájemná závislost může vést k pozitivním výsledkům jedině tehdy, pokud je zasazena do kontextu vzájemného závazku, strategického dialogu a účinné spolupráce, úspěšného plnění procesu reforem a jejich následného provádění, a dobrých vztahů Turecka s členskými státy EU, které s ním sousedí;

2.  vítá a podporuje úsilí Komise o vypracování nové pozitivní agendy, která by zahrnovala širokou škálu oblastí společného zájmu a zaměřila by se na novou dynamiku vztahů EU-Turecku, konkrétní výsledky a přínosy pro obě strany a možnost, aby EU zůstala měřítkem pro pokračující reformy v Turecku a přiblížení Turecka ke splnění přístupových kritérií; podporuje dialog s Tureckem o dohodách o volném obchodu uzavřených EU, které mají případný dopad na Turecko v rámci celní unie; zastává názor, že by se mělo obnovit úsilí o vytvoření podmínek pro otevření kapitol v oblasti spravedlnosti a základních práv; trvá na tom, že vztahy Turecka s členskými státy EU, které s ním sousedí, jsou klíčovým faktorem pro obnovu jednání a vedení dialogu v nové podobě;

3.  poznamenává, že Turecko je jedinou kandidátskou zemí, v jejímž případě nedošlo k uvolnění vízového režimu; zdůrazňuje důležitost usnadnění přístupu do Evropské unie pro obchodníky, vysokoškolské pracovníky, studenty a zástupce občanské společnosti; podporuje úsilí, které Komise a členské státy vynakládají na provádění vízového kodexu, harmonizaci a zjednodušování požadavků vízové povinnosti a na zřizování nových středisek vydávajících víza v Turecku; naléhavě vyzývá Turecko, aby bez dalšího prodlení podepsalo a uplatňovalo dohodu o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem a aby do doby, než tato dohoda vstoupí v platnost, zajistilo, aby byly plně uplatňovány stávající bilaterální dohody; podtrhuje význam prohloubení spolupráce mezi EU a Tureckem v oblasti řízení migrace, boje proti obchodování s lidmi a hraničních kontrol, a to mimo jiné vzhledem ke skutečnosti, že vysoký podíl nelegálních přistěhovalců přichází na území EU přes Turecko; žádá, aby docházelo k postupné konvergenci vízových politik Turecka a EU, pokud jde o občany třetích zemí; zastává názor, že jakmile bude dohoda o zpětném přebírání osob podepsána, měla by Rada pověřit Komisi zahájením dialogu o vízech a stanovením plánu dalšího postupu, pokud jde o uvolnění vízového režimu;

Plnění kodaňských kritérií

4.  vyjadřuje Turecku uznání za průběh volebního procesu v rámci všeobecných voleb konaných v červnu 2011, jenž se vyznačoval vysokou účastí voličů a který mezinárodní pozorovatelé velmi kladně ohodnotili jako proces demokratický a utvářený dynamickou občanskou společností; opětovně připomíná význam reformy právních předpisů o politických stranách a volebního zákona a snížení10% minimálního limitu pro zastoupení v Parlamentu, jenž je mezi členskými státy Rady Evropy limitem nejvyšším a nemůže být reprezentativním odrazem pluralismu turecké společnosti; vyzývá, aby byly odstraněny veškeré překážky pro zřízení politických frakcí v tureckém Velkém národním shromáždění;

5.  vítá skutečnost, že se nová vláda Turecké republiky rozhodla zřídit ministerstvo pro záležitosti EU, což je odrazem skutečnosti, že si je vláda vědoma zásadního významu dalšího úsilí, závazků a dialogu;

6.  připomíná zásadní úlohu tureckého Velkého národního shromáždění jako centrálního bodu demokratického systému Turecka, a proto zdůrazňuje, že je třeba tomuto shromáždění propůjčit významnější úlohu, díky níž by fungovalo jako platforma pro veškeré politické strany, které by tak mohly v rámci systému kontrol a vyvážených pravomocí přispívat k demokratickému dialogu, a také úlohu shromáždění při prosazování integrujícího reformního procesu;

7.  připomíná, že je třeba pokračovat v provádění procesu ústavní reformy, který započal v roce 2010, a vyzývá Komisi, aby zahrnula do zprávy o pokroku za rok 2012 podrobnou analýzu o pokroku tohoto procesu;

8.  vyjadřuje svou neomezenou podporu procesu navrhování nové občanské ústavy Turecka, který vnímá jako výjimečnou příležitost pro provedení opravdové ústavní reformy, která bude podporovat demokracii, právní stát, bude zaručovat základní práva a svobody (zejména svobodu projevu a svobodu sdělovacích prostředků), pluralismus, zapojení, řádnou správu, odpovědnost a pospolitost v turecké společnosti, a to v plném souladu s Listinou základních práv EU; vyzývá všechny politické strany a příslušné aktéry, aby podpořili jednání o nové ústavě a přijali v této věci konstruktivní přístup, a to na základě shody a konstruktivního kompromisu; zdůrazňuje potřebu pokračovat v přípravných pracích na návrhu ústavy a vítá v tomto ohledu rozhodnutí zajišťující rovné zastoupení veškerých politických sil v ústavním dohodovacím výboru a příslib, že proces navrhování bude vycházet z co nejširších konzultací se všemi segmenty společnosti jako součást procesu, do nějž bude skutečně zapojena turecká občanská společnost; zdůrazňuje, že nová ústava by měla podporovat práva veškerých skupin a jednotlivců v Turecku, zaručit oddělení pravomocí, zajistit nezávislost a nestrannost soudnictví, civilní dohled nad armádou a prosazovat inkluzivní turecké občanství;

9.   vybízí Turecko, aby využilo proces vypracovávání nové ústavy jako šanci pro vytvoření realističtější a demokratičtější identity umožňující plné uznání všech etnických a náboženských skupin, aby uznalo, že moderní občanství by nemělo být založeno na etnickém původu, a aby začlenilo ochranu práv souvisejících s mateřským jazykem do nové občanské ústavy;

10.  zdůrazňuje důležitost vyrovnaných a konstruktivních vztahů mezi vládou a opozicí jako nezbytné podmínky pro účinný reformní proces; připomíná, že opravdu demokratická a pluralistická společnost se musí vždy opírat o dva pilíře vlády a opozice a o trvalý dialog a spolupráci mezi těmito dvěma stranami; vyjadřuje v této souvislosti své obavy ohledně probíhajících soudních procesů a dlouhodobého vazebního zadržování před samotným procesem, které se týkají poslanců tureckého Velkého národního shromáždění, a ohledně soudního řízení zahájeného za účelem zrušení parlamentní imunity pana Kemala Kılıçdaroğlua, vůdce hlavní opoziční strany; zdůrazňuje, že pokud poslanci parlamentu musejí plnit své úkoly pod hrozbou, že budou trestně stíháni, nejsou zaručeny demokracie, svoboda slova a svoboda tisku;

11.  vítá pokračující úsilí o zlepšení civilního dohledu nad armádou, zejména přijetí zákona o účetním dvoru v prosinci 2010, který zajišťuje provádění civilního auditu vojenských výdajů; vyzývá k tomu, aby účetní dvůr prováděl plný dohled nad výdaji armády; vyzývá, aby policejní sbor a armádní složky byly převedeny pod civilní jurisdikci a aby policejní sbor podléhal kontrole veřejného ochránce práv; zdůrazňuje však, že je nutné zajistit operační schopnosti ozbrojených sil, s ohledem na význam členství Turecka v NATO;

12.  zdůrazňuje, že reforma soudnictví je nepostradatelnou podmínkou modernizace Turecka a že tato reforma musí vyústit v moderní, výkonný, plně nezávislý a nestranný soudní systém, který zaručuje řádné právní postupy všem občanům; vítá v této souvislosti přijetí právních předpisů o Vysoké radě soudců a státních zástupců (dále jen „Vysoká rada“) a o Ústavním soudu, jež byly přijaty po podrobných konzultacích s Benátskou komisí; vyzývá tureckou vládu, aby provedla doporučení Benátské komise z roku 2011, zejména pokud jde o způsob voleb do Vysoké rady, úlohu ministerstva spravedlnosti v tomto subjektu a způsob jmenování soudců a státních zástupců; vyzývá k tomu, aby byla přijata opatření k zajištění toho, aby byla rozhodnutí Vysoké rady transparentní a podléhaly soudní kontrole; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly podniknuty další kroky k zajištění možnosti soudního přezkumu veškerých rozhodnutí prvního stupně, která učiní Vysoká rada a která se týkají povýšení, změn místa výkonu profese a disciplinárních postihů; vítá rozhodnutí ministerstva spravedlnosti zřídit generální ředitelství pro lidská práva, které ponese odpovědnost za plné, účinné a včasné provedení rozsudků Evropského soudu pro lidská práva v Turecku; v této souvislosti vyjadřuje politování nad rostoucím počtem nových stížností u Evropského soudu pro lidská práva; oceňuje nové návrhy na reformu soudního systému, zejména pokud jde o kritéria pro vazbu, jako první krok správným směrem;

13.  je toho názoru, že nové právní předpisy týkající se Ústavního soudu by měly zajistit, aby tento soudní stupeň měl pravomoc posuzovat a přezkoumávat soulad tureckých zákonů s mezinárodními dohodami, které Turecko ratifikovalo, jako je Evropská úmluva o lidských právech;

14.  vyjadřuje znepokojení nad nejnovějším verdiktem v případu Hranta Dinka; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby byla vražda Hranta Dinka řádně prošetřena a aby byly všechny odpovědné osoby postaveny před soud; v této souvislosti dále zdůrazňuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2010, který shledal, že Turecko neprovedlo účinné vyšetření vraždy Hranta Dinky; domnívá se, že toto soudní řízení je zkouškou právního státu a nezávislosti soudnictví v Turecku;

15.  opětovně vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že se soudní postupy v Turecku dosud nezlepšily natolik, pokud se jedná o jejich účinnost a procesní pravidla, aby bylo zajištěno právo na spravedlivé a rychlé soudní řízení včetně práva na přístup k důkazům v neprospěch obviněného a dokumentům soudního řízení v prvotních fázích řízení a dostatečných záruk pro všechny podezřelé osoby; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepřiměřeně dlouhými dobami trvání vazby, jež může v současnosti dosáhnout až deseti let a fakticky představuje trest bez soudu; naléhavě vyzývá Velké národní shromáždění Turecka, aby v tomto ohledu reformovalo právní předpisy v souladu s normami Evropské úmluvy o lidských právech a Rady Evropy, podle nichž by upravilo maximální délku trvání vazby v Turecku tak, aby odpovídala průměrné délce vazby v Evropské unii; naléhavě žádá vládu, aby pokračovala ve svých reformách a přezkumu zákona o boji proti terorismu a tureckého trestního zákoníku; připomíná, že delegace Evropského parlamentu ad hoc pro pozorování soudních procesů s novináři v Turecku bude nadále vývoj sledovat; je znepokojen velkým množstvím mladistvých vězňů čítajícím na 2 500 osob ve věku od 12 do 18 let;

16.  vyzývá tureckou vládu, aby k tomu, aby bylo možno se zabývat přetrvávajícím množstvím nevyřízených případů, co nejdříve zprovoznila své regionální odvolací soudy, které se měly ze zákona stát funkčními do června 2007, a aby se zaměřila na odbornou přípravu soudců za tímto účelem;

17.  zdůrazňuje, že je důležité, aby měl každý občan právo na řádnou obhajobu při soudních řízeních, a připomíná odpovědnost státu za zaručení přístupu k právní obhajobě; připomíná rovněž skutečnost, že by právníci měli požívat u příslušných prohlášení, učiněných v dobré víře při písemných nebo ústních žalobách či v profesních vystoupeních u soudu, tribunálu nebo u jiného právního nebo správního orgánu, občanskou a trestní imunitu; žádá Turecko, aby zajistilo, že právníci budou mít možnost vykonávat všechny své profesní funkce bez zastrašování, omezování, šikanování či nepatřičného vměšování do jejich práce;

18.  zdůrazňuje, že vyšetřování případů údajně plánovaných státních převratů, např. případů „Ergenekon“ a „Sledgehammer“, musí dokázat sílu a řádné, nezávislé, nestranné a transparentní fungování tureckých demokratických institucí a soudního systému a jejich pevný a bezpodmínečný závazek k respektování základních práv; je znepokojen tvrzeními o používání rozporuplných důkazů proti obviněným v těchto řízeních; vyzývá Komisi, aby oba výše uvedené případy pozorně sledovala a aby podrobněji rozvedla zjištění v dokumentu přiloženém ke své zprávě o pokroku za rok 2012;

19.   vyjadřuje úlevu nad tím, že do doby konání soudního jednání byli propuštěni novináři Ahmet Şik, Nedim Şener, Muhammet Sait Çakir a Coşkun Musluk, což považuje za důležitý krok k obnově respektování základních svobod v Turecku; zdůrazňuje však, že jejich propuštění by nemělo zastínit skutečnost, že desítky dalších novinářů jsou stále uvězněny;

20.  znovu opakuje své znepokojení nad praxí, kdy jsou trestně stíháni zastánci lidských práv, aktivisté a novináři, kteří jako příspěvek k diskuzi o pluralitní společnosti zveřejní důkazy o případech porušování lidských práv či další témata veřejného zájmu; zdůrazňuje, že toto trestní stíhání může mít dopad na vnímání nezávislosti a nestrannosti justičního systému veřejností; považuje kriminalizaci názorů za klíčovou překážku pro plnou ochranu lidských práv v Turecku a lituje nepřiměřeného omezování svobody projevu, sdružování a shromažďování;

21.  je znepokojen širokými mezemi výkladu a uplatňování, jež dovoluje zákon o boji proti terorismu a trestní zákoník, zejména v případech, kdy členství v teroristické organizaci nebylo prokázáno, ale má se za to, že určité konání nebo výrok se shodují s cíli teroristické organizace; vyjadřuje znepokojení, pokud jde o zprávy o mučení a špatném zacházení, ke kterým i nadále dochází na policejních stanicích a ve věznicích, o nadměrném užívání síly ze strany policie během demonstrací a o nedostatečném pokroku ve stíhání státních úředníků za údajné porušování lidských práv; naléhavě vyzývá Turecko, aby co nejdříve přezkoumalo zákon o boji proti terorismu a aby důsledně dodržovalo své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv tím, že novelizuje příslušné právní předpisy; vítá rozhodnutí poskytnout soudcům a žalobcům interní školení o svobodě projevu a svobodě tisku a o zásadní úloze Evropského soudu pro lidská práva; naléhá na tureckou vládu, aby policistům poskytovala systematické a odpovídající odborné vzdělávání v oblasti judikatury Evropského soudu pro lidská práva; zdůrazňuje potřebu zřídit účinný policejní mechanismus pro vyřizování stížností; přivítal by další opatření ke zlepšení přímého přístupu jednotlivých občanů k tureckým soudům tak, aby bylo dodržováno jejich právo na obhajobu, s cílem snížit počet řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku;

22.  trvá na tom, že probíhající soudní řízení proti novinářům by měla být vedena průhledným způsobem při dodržení zásad právního státu a zajištění patřičných podmínek, jako je poskytnutí prostor přizpůsobených pro druh slyšení, která se mají konat, předávání přesných opisů dokumentů zadrženým osobám, jakož i informování novinářů o obvinění, která proti nim byla vznesena, čímž by se zajistilo, aby podmínky soudního řízení verdikt negativně neovlivňovaly; je hluboce znepokojen podmínkami, za jakých jsou novináři zadržováni; s politováním konstatuje, že se nedostává přesných údajů o počtu zadržených novinářů ani nejsou k dispozici údaje o množství soudních řízení zahájených v současné době proti novinářům; vyzývá turecké orgány, aby tyto informace zpřístupnily veřejnosti;

23.  připomíná, že svoboda projevu a pluralita médií jsou středobodem evropských hodnot a že skutečně demokratická, svobodná a pluralitní společnost vyžaduje opravdovou svobodu projevu; připomíná, že svoboda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, které jsou souhlasně přijímány nebo jsou považovány za neškodné nebo bezvýznamné, ale v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech rovněž i na všechny informace a myšlenky, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát nebo část obyvatelstva; lituje skutečnosti, že mnoho právních předpisů, jako jsou články 301, 318 a čl. 220 odst. 6 v kombinaci s čl. 314 odst. 2 a články 285 a 288 trestního zákoníku a článek 6 a čl. 7 odst. 2 zákona o boji proti terorismu i nadále omezují svobodu projevu; zdůrazňuje, že by měla být co nejrychleji přijata opatření s cílem zrušit právní předpisy, které umožňují uložit médiím neúměrně vysoké pokuty, což v některých případech vyústilo k ukončení jejich činnosti nebo vedlo k cenzuře vlastní práce ze strany novinářů či jejich redaktorů, a také provedena reforma zákona č. 5651/2007 o internetu, jenž omezuje svobodu projevu, zamezuje přístupu občanů k informacím a umožňuje vydávat zákazy neúměrného rozsahu a trvání týkající se provozování internetových stránek; znovu opakuje své předchozí výzvy, aby byla dokončena revize právního rámce pro svobodu projevu a jeho uvedení do souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to bez dalších prodlev;

24.  vyjadřuje svou podporu novému přístupu, který Komise uplatňuje již v počátečních fázích vyjednávacího procesu při řešení problémů spojených s oblastmi soudnictví, základních práv a spravedlnosti a vnitřních věcí a který spočívá v otevírání kapitol souvisejících s těmito oblastmi na základě jasných a podrobných akčních plánů, přičemž tyto kapitoly budou uzavírány až mezi posledními na základě zcela prokazatelných dobrých výsledků, kterých se v jejich rámci dosáhne; je pevně přesvědčen, že vzhledem k zásadnímu významu pokračujících reforem soudního systému Turecka a zajištění plného respektování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a tisku, by mělo být obnoveno úsilí na předložení kontrolní zprávy o postupu v rámci kapitoly 23 týkající se soudnictví a základních práv; vyzývá Komisi, aby v souladu s pozitivní agendou zvážila kroky vedoucí k otevření kapitoly 24 týkající se spravedlnosti a vnitřních věcí;

25.  naléhavě žádá Turecko, aby uznalo právo na odepření výkonu povinné vojenské služby z důvodů svědomí v souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva v případu Erçep vs. Turecko; konstatuje se znepokojením neprovedení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z roku 2006 v případu Ulke vs. Turecko požadující zakotvení právních předpisů s cílem zabránit opakovaným trestním stíháním osob odmítajících vojenskou službu z důvodu svědomí za jejich odmítnutí výkonu vojenské služby;

26.  vítá provedení téměř všech doporučení obsažených v hodnotící zprávě za rok 2005, kterou vypracovala v rámci Rady Evropy Skupina států proti korupci (GRECO); zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout dalšího pokroku v oblasti právních předpisů a obecných opatření proti korupci, a požaduje, aby byly orgány zapojené do boje s korupcí více posíleny a aby jim byla poskytnuta větší nezávislost; vyzývá vládu k provedení zbývajících doporučení skupiny GRECO;

27.  naléhavě vyzývá k plnému uplatňování ústavních ustanovení zaručujících právo na pořádání demonstrací a vyzývá ministerstvo vnitra, aby dokončilo revizi zákona o shromažďování a demonstracích;

28.  vítá skutečnost, že byly v srpnu 2011 přijaty nové právní předpisy, kterými se mění zákon z února 2008 o nadacích a které rozšiřují možnosti týkající se obnovení vlastnických práv všech nemuslimských komunit, a zdůrazňuje, že je třeba, aby byly v plné míře uplatňovány; připomíná však, že je naléhavě třeba pokračovat v rozhodujících a zásadních reformách v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, a to zejména tak, že se náboženským komunitám umožní získat právní subjektivitu, odstraní se veškerá omezení týkající se vzdělávání, jmenování a následnictví duchovních, oficiálně budou uznány svatyně komunity Alevi, dosáhne se souladu s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a že se do právního rámce promítnou stanoviska Benátské komise, a že je třeba plně uznat práva všech náboženských společenství; vyzývá tureckou vládu, aby zajistila, že klášter svatého Gabriela, který byl založen v roce 397 n. l., nebude zbaven svých pozemků a bude chráněn v celém rozsahu;

29.  připomíná, že vzdělávání hraje klíčovou úlohu v procesu vytváření různorodé společnosti, která je otevřená sociálnímu začlenění a respektuje náboženské komunity a menšiny; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby věnovala zvláštní pozornost vzdělávacím materiálům používaným ve školství, které by měly odrážet národnostní a náboženskou pluralitu a pluralitu víry v turecké společnosti, odstraňovat diskriminaci a předsudky a prosazovat plné akceptování všech náboženských komunit a menšin, a zdůrazňuje, že je zapotřebí nezaujatých vzdělávacích materiálů; vítá zřízení komise pro rovnost pohlaví v rámci ministerstva školství; s úlevou konstatuje, že byli propuštěni studenti, kteří byli 18 měsíců neoprávněně zadržováni za to, že požadovali svobodné vzdělávání;

30.  opakuje, že je zapotřebí posílit soudržnost mezi tureckými regiony a mezi venkovskými a městskými oblastmi; v této souvislosti vyzdvihuje zvláštní úlohu vzdělání a nutnost řešit přetrvávající výrazné regionální rozdíly v oblasti kvality vzdělávání i počtu žáků a studentů;

31.   vyzývá tureckou vládu, aby dostála svému závazku usilovat o vysokou míru školní docházky, a zajistila, aby nová reforma vzdělávání odrážela potřebu udržet děti, zejména dívky ve venkovských oblastech, ve vzdělávacím systému i nad rámec povinné školní docházky, a potřebu umožnit dětem, aby se rozhodovaly o vzdělávacím oboru ve věku, kdy jsou schopny činit uvědomělé volby;

32.  vybízí vládu, aby prioritou svého reformního úsilí učinila zásadu rovnosti žen a mužů, potírala chudobu žen a zvyšovala sociální začlenění žen a jejich účast na trhu práce; opětovně navrhuje, aby se přikročilo k zavedení systému vyhrazených kvót s cílem zajistit významnou účast žen na všech úrovních v podnikové a veřejné sféře a v politice; vítá snahu vlády zvýšit počet dívek ve školách, díky níž se na úrovni základního vzdělávání podařilo rozdíl mezi dívkami a chlapci téměř odstranit, a vyzývá vládu, aby přijala veškerá nutná opatření, aby se tento rozdíl podařilo minimalizovat i na úrovni středoškolského vzdělávání; vítá rovněž skutečnost, že po volbách konaných v červnu 2011 zasedlo ve Velkém národním shromáždění Turecka více žen, a vyzývá politické strany, aby dále posilovaly aktivní zapojení žen a jejich účast v politice;

33.  vítá, že Turecko dne 24. listopadu 2011 podepsalo a ratifikovalo úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu; naléhavě vyzývá vládu, aby přijala politiku nulové tolerance v otázce násilí na ženách a aby dále na všech úrovních vystupňovala své úsilí na boj proti „vraždám ze cti“, domácímu násilí, nuceným sňatkům a dětským nevěstám, a to především spoluprací a nalezením širokého konsensu se skupinami na ochranu práv žen a změnou zákona č. 4320 o ochraně rodiny, aby bylo zajištěno, že bude všestranně uplatňován bez ohledu na rodinný stav a vztah mezi obětí a agresorem, včetně účinných zákonných mechanismů náhrady škody a mechanismů ochrany, a tím že bude pečlivě sledovat uplatňování zákona č. 4320 ze strany policie, účinně sledovat, zda obce plně dodržují povinnost poskytovat adekvátní přístřeší ženám a nezletilým osobám v ohrožení, že zajistí bezpečnost příbytků a zapojí náležitě proškolené pracovníky sociálních služeb a že zavede systém následné pomoci ženám a nezletilým osobám, které tato útočiště opustí, aby se jim dostalo vhodné psychologické podpory, právní pomoci a zdravotní péče a aby se zajistilo jejich opětovné začlenění do společnosti, jak po sociální tak po ekonomické stránce; vítá úsilí ministerstva pro rodinu a sociální politiku, které spočívá v navýšení počtu a zlepšení kvality takových příbytků, a také jeho rozhodnutí umožňující i soukromým subjektům poskytovat taková útočiště jako další zdroj pomoci pro ženy a nezletilé osoby v ohrožení; vítá nedávný oběžník Vysoké rady soudců a státních zástupců č. 18, v němž je stanoveno, že provádění ochranných opatření v případech domácího násilí již nebude odkládáno až po vynesení rozsudku; vítá snahu turecké vlády posílit v otázkách zohledňování rovnosti žen a mužů spolupráci mezi státními orgány;

34.  je znepokojen nepoměrně velkou mírou chudoby mezi dětmi; vyzývá Turecko, aby vypracovalo komplexní strategii pro boj proti dětské chudobě a dětské práci; vítá ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním; naléhavě vyzývá Turecko, aby intenzivněji bojovalo proti domácímu násilí na dětech;

35.  naléhavě žádá vládu o zajištění toho, aby právní předpisy zaručovaly rovnost bez ohledu na pohlaví, pohlavní identitu, rasový či etnický původ, náboženství či víru, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci a aby tato rovnost byla účinně prosazována a  dodržována také policií; vyzývá vládu Turecka, aby sblížila turecké právní předpisy s acquis communautaire a přijala právní předpisy zřizující antidiskriminační radu prosazující rovnost občanů; poukazuje na to, že je třeba podniknout další kroky v boji proti homofobii a jakékoli diskriminaci, pronásledování či násilí na základě sexuální orientace nebo pohlavní identity, a zejména uvést tyto druhy motivace v protidiskriminačních právních předpisech; vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že gayové, lesbické ženy, bisexuálové a transsexuálové jsou často stíháni na základě zákona o přestupcích a ustanovení o „nemorálním chování“; opětovně vyzývá vládu Turecka, aby tureckým ozbrojeným silám nařídila, aby ustoupily od klasifikace homosexuality jakožto „psychosexuálního onemocnění“;

36.  vyzývá Turecko, aby prokázalo nezdolnost a zintenzivnilo své úsilí o dosažení politického řešení kurdské otázky, a vyzývá všechny politické síly, aby spolupracovaly na dosažení posíleného politického dialogu a procesu dalšího politického, kulturního a socioekonomického začlenění a účasti občanů kurdského původu s cílem zaručit jejich právo na svobodu projevu, sdružování a shromažďování; domnívá se v této souvislosti, že právo na vzdělání v mateřském jazyce je zásadní; vyzývá vládu Turecka, aby zintenzivnila své úsilí a poskytla větší podporu socioekonomickému rozvoji na jihovýchodě země; zastává názor, že ústavní reforma představuje velice užitečný rámec na podporu procesu demokratického otevírání; připomíná, že politické řešení se může zakládat jedině na otevřené a skutečně demokratické diskusi o kurdské otázce, a vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem trestních řízení vedených proti spisovatelům a novinářům, kteří o kurdské otázce píší, a nad zatčeními několika kurdských politiků, starostů a členů obecních rad zvolených v místních volbách, právníků, protestujících a bojovníků za lidská práva ve spojitosti s procesem proti Demokratické konfederaci Kurdistánu a jinými policejními operacemi; vyzývá tureckou vládu, aby vybudovala mírový základ pro politiky kurdského původu s cílem vést svobodnou a pluralistickou diskusi; zdůrazňuje, že je důležité podporovat diskusi o kurdské otázce na půdě demokratických institucí, zejména tureckého Velkého národního shromáždění;

37.   ostře odsuzuje nedávné útoky proti evropským úřadům tureckých novin a požaduje koordinované vyšetřování těchto útoků;

38.  vítá a očekává urychlené provedení nedávno přijatého prohlášení turecké vlády o opětovném otevření školy pro řeckou menšinu na ostrově Gökçeada (Imbros), což představuje pozitivní krok k zachování dvojí kultury na tureckých ostrovech Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos) v souladu s rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1625 (2008); konstatuje však, že jsou zapotřebí další kroky k řešení problémů, s nimiž se příslušníci řecké menšiny potýkají, zejména v souvislosti s jejich majetkovými právy;

39.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby byl právní rámec pro oblast pracovních a odborových práv sladěn se standardy Evropské unie, nástroji Rady Evropy a s úmluvami Mezinárodní organizace práce a v plném rozsahu používán v praxi, jelikož odstranění veškerých překážek plnohodnotného uplatňování těchto práv zajistí, aby byl současný výrazný hospodářský pokrok doprovázen rozsáhlejším rozdělováním bohatství vytvořeného hospodářským růstem mezi tureckou společnost, což povede k dalšímu růstovému potenciálu; vyzývá proto všechny strany Hospodářské a sociální rady, aby posílily své zapojení a spolupráci s cílem dosáhnout stanovených ukazatelů pro otevření kapitoly 19 o sociální politice a nezaměstnanosti;

40.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že jsou trestně stíháni představitelé odborových organizací, zejména v oblasti vzdělávání, kteří v zájmu pracovníků, ve veřejném zájmu a jako příspěvek pro pluralitní společnost aktivně usilují o lepší pracovní, vzdělávací i životní podmínky a upozorňují na případy porušování lidských práv;

41.  vyzývá tureckou vládu, aby podporovala aktivní a plné zapojení spotřebitelských organizací do procesu konzultací týkajících se tvorby právních předpisů a politik v oblasti ochrany spotřebitelů a aby přijala veškerá nutná opatření na podporu a posílení spotřebitelského hnutí; vybízí spotřebitelské organizace, aby spojily své síly za účelem zvýšení své reprezentativnosti;

42.  vítá diverzifikaci tureckého energetického trhu, současně však vybízí tureckou vládu, aby náležitě prověřila riziko a odpovědnost v souvislosti s aktuálními projekty jaderných elektráren, například elektrárny v Akkuyu; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné chránit přírodní, kulturní a archeologické bohatství v naprostém souladu s evropskými normami;

Budování dobrých sousedských vztahů

43.  rozhodně podporuje pokračující vyjednávání o znovusjednocení Kypru, která probíhají pod záštitou generálního tajemníka Organizace spojených národů; zdůrazňuje, že v současnosti je naléhavě nutné dosáhnout spravedlivého a životaschopného řešení kyperské otázky, a vyzývá Turecko a všechny zúčastněné strany, aby intenzivně a v dobré víře spolupracovaly na dosažení všeobecné dohody; vyzývá vládu Turecka, aby z Kypru začala stahovat své ozbrojené síly a aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 550 (1984) předala město Famagusta Organizaci spojených národů; zároveň vyzývá Kyperskou republiku, aby pod dohledem celních orgánů EU otevřela přístav ve Famagustě, a podpořila tak pozitivní atmosféru vedoucí k úspěšnému rozřešení probíhajících jednání o znovusjednocení a umožnila kyperským Turkům obchodovat přímo a podle práva přijatelného pro všechny strany;

44.  vybízí Turecko, aby zvýšilo svou podporu Výboru pro pohřešované osoby na Kypru;

45.  vyzývá Turecko, aby se zdrželo jakéhokoli nového usazování tureckých občanů na Kypru, jelikož by se tak dál měnila demokratická rovnováha a snižovala by se loajalita jeho občanů na ostrově vůči budoucímu společnému státu založenému na společné minulosti;

46.  lituje prohlášení Turecka o tom, že zmrazí vztahy s předsednictvím Evropské unie ve druhé polovině roku 2012, pokud do té doby nebude nalezeno řešení kyperské otázky; připomíná, že Evropská unie je založena na zásadě upřímné spolupráce a vzájemné solidarity mezi všemi jejími členskými státy a že se Turecko jako kandidátská země musí zavázat k rozvíjení vyrovnaných vztahů s Evropskou unií a se všemi jejími členskými státy; dále připomíná, že předsednictví Rady Evropské unie je stanoveno Smlouvou o Evropské unii;

47.  vyzývá Turecko, aby umožnilo politický dialog mezi EU a NATO tak, že zruší své veto vůči spolupráci mezi EU a NATO zahrnující Kypr, a vyzývá proto Kyperskou republiku, aby zrušila své veto namířené proti účasti Turecka v Evropské obranné agentuře;

48.  bere na vědomí pokračující zvýšené úsilí Turecka a Řecka o zlepšení jejich dvoustranných vztahů; považuje však za politováníhodné, že ještě nebyla stažena hrozba použití vojenské síly proti Řecku, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka, a je přesvědčen, že zlepšení dvoustranných vztahů mezi oběma zeměmi by k jejímu stažení vést mělo; naléhavě vyzývá vládu Turecka, aby zastavila opakované narušování řeckého vzdušného prostoru a lety tureckého vojenského letectva nad řeckými ostrovy;

49.  zdůrazňuje, že Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) podepsala EU, jejích 27 členských států a všechny ostatní kandidátské země a že tato úmluva je součástí acquis communautaire; vyzývá proto vládu Turecka, aby ji bez dalšího prodlení podepsala a ratifikovala; připomíná plnou legitimitu výlučné ekonomické zóny Kyperské republiky podle úmluvy UNCLOS;

50.  naléhavě žádá Turecko a Arménii, aby bezpodmínečnou ratifikací protokolů a otevřením hranic přistoupily k normalizaci vzájemných vztahů;

51.  domnívá se, že Turecko je důležitým partnerem EU v černomořské oblasti, který má pro EU strategický význam; vyzývá Turecko, aby podporovalo a aktivně přispívalo k provádění politik a programů EU v této oblasti;

Prohlubování spolupráce mezi EU a Tureckem

52.  odsuzuje skutečnost, že Turecko odmítlo dostát své povinnosti plně a nediskriminačně uplatňovat dodatkový protokol k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem vůči všem členským státům; připomíná, že toto odmítnutí nadále velmi negativním způsobem ovlivňuje vyjednávací proces, a vyzývá vládu Turecka, aby bez dalších průtahů přistoupila k plnému provádění tohoto protokolu;

53.  zdůrazňuje, že celní unie EU-Turecko umožnila Turecku dosáhnout vysoké úrovně sbližování v oblasti volného pohybu zboží a dál posiluje dvoustranný obchod mezi EU a Tureckem, který v roce 2010 činil 103 miliardy EUR; konstatuje ovšem, že celní unie není v Turecku prováděna v plné míře a Turecko si ponechává právní předpisy, které porušují jeho závazky týkající se odstraňování technických překážek obchodu, jako jsou například dovozní licence, omezení dovozu zboží ze třetích zemí do volného oběhu v EU, státní podpora, vymáhání práv duševního vlastnictví, požadavky na registraci nových farmaceutických výrobků a diskriminační zdanění;

54.  znovu neústupně a ostře odsuzuje pokračující teroristické násilí ze strany Kurdské strany pracujících, kterou EU zařadila na seznam teroristických organizací, a vyjadřuje plnou solidaritu s Tureckem; vyzývá členské státy, aby v úzké spolupráci s koordinátorem Evropské unie pro boj proti terorismu a Europolem a s patřičným zřetelem k lidským právům, základním svobodám a mezinárodnímu právu zintenzivnily spolupráci s Tureckem v boji proti terorismu a proti organizovanému zločinu, jenž je zdrojem financování teroristických aktivit; vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily přiměřený informativní dialog a výměnu informací s Tureckem o žádostech Turecka o vydání, kterým nelze vyhovět z právních či procesních důvodů;

55.  vyjadřuje politování nad tím, že se předložení právních předpisů na ochranu uprchlíků a žadatelů o azyl Velkému národnímu shromáždění Turecka opozdilo; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že i nadále dostává zprávy o osobách, které byly navráceny do zemí, v nichž jim po svévolném zamítnutí přístupu k řízení o azylu může hrozit riziko mučení nebo jiné porušování lidských práv;

56.  vítá pokrok, jehož Turecko dosáhlo v oblasti obnovitelné energie, a podporuje další snahu o výraznější využití zdrojů obnovitelné energie ve všech odvětvích; vyzdvihuje potenciál Turecka v oblasti obnovitelných energií, významné solární, větrné a geotermální zdroje a potenciál, aby EU dovážela obnovitelnou energii z Turecka na dlouhou vzdálenost pomocí stávajícího vysokonapěťového přenosového vedení stejnosměrného proudu, a přispěla tím nejen k energetické bezpečnosti EU, ale i k cílům EU v oblasti obnovitelné energie;

57.  připomíná ústřední postavení Turecka jako energetického koridoru, kterým do EU proudí ropa a plyn z oblasti Kavkazu a Kaspického moře, a jeho strategickou blízkost Iráku a jeho rozvíjejícímu se trhu s ropou; zdůrazňuje strategickou úlohu plánovaného plynovodu Nabucco a jiných plynovodů, jako například tranzitního koridoru plynu ITGI (spojovací plynovod Turecko – Řecko – Itálie), pro zabezpečení dodávek energie do Evropské unie; je přesvědčen, že s přihlédnutím ke strategické úloze a potenciálu Turecka, mimo jiné i pokud jde o investice EU a další spolupráci s EU, by se mělo začít uvažovat o významu zahájení jednání o kapitole 15 týkající se energie s cílem dále pokročit ve strategickém dialogu o energii mezi EU a Tureckem;

58.  zdůrazňuje strategický politický a zeměpisný význam Turecka pro zahraniční politiku Evropské unie a pro její politiku sousedství; zdůrazňuje úlohu Turecka jako důležitého regionálního hráče v oblasti Blízkého Východu, západního Balkánu, Afghánistánu a Pákistánu, jižního Kavkazu, Střední Asie a Afrického rohu a úlohu Turecka jako zdroje inspirace v procesu demokratické přeměny arabských států ve významných oblastech politiky, jako je politická a hospodářská reforma a budování institucí; vyjadřuje svou podporu snaze Turecka přispět k dalšímu prohloubení dialogu na vysoké úrovni a spolupráce mezi Afghánistánem a Pákistánem a vítá istanbulský proces zahájený k posílení regionální spolupráce mezi Afghánistánem a jeho sousedy; podporuje pevný postoj a odhodlání Turecka, pokud jde o podporu demokratických sil v Sýrii, a připomíná jeho důležitou roli při poskytování ochrany syrským uprchlíkům; žádá Komisi, členské státy a mezinárodní společenství, aby podpořily snahy Turecka o řešení rostoucích humanitárních problémů spojených s kritickou situací v Sýrii; vyzývá EU a Turecko, aby posílily stávající politický dialog týkající se rozhodnutí a cílů v oblasti zahraniční politiky, na nichž mají obě strany zájem; vybízí Turecko, aby rozvíjelo svou zahraniční politiku v rámci dialogu a společného postupu s EU a aby postupně slaďovalo svou zahraniční politiku se zahraniční politikou EU s cílem vytvářet cennou součinnost a posílit potenciál k dosažení kladného účinku;

59.  připomíná význam úzké koordinace a spolupráce mezi Tureckem a EU v otázce šíření jaderných zbraní v Íránu a domnívá se, že Turecko může hrát důležitou a konstruktivní úlohu při usnadňování a podněcování dialogu s Íránem o bezodkladném řešení a v zajišťování plné podpory pro sankce proti Íránu;

60.  připomíná ambice Turecka inspirovat a podporovat demokratické a společensko-ekonomické reformy v zemích jižního sousedství; konstatuje, že zapojení tureckých orgánů a nevládních organizací do nástrojů evropské politiky sousedství by přineslo jedinečné synergické účinky, a to zejména v oblastech, jako je budování institucí a rozvoj socioekonomické a občanské společnosti; domnívá se, že praktickou spolupráci by měl doplňovat strukturovaný dialog mezi EU a Tureckem s cílem koordinovat jejich příslušné politiky sousedství;

61.  vítá, že Turecko ratifikovalo dne 27. září 2011 opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení, a vyzývá Turecko, aby jeho požadavky urychleně zavedlo do vnitrostátních právních předpisů; naléhavě žádá, aby byly neprodleně přijaty vnitrostátní prováděcí mechanismy; vyzývá Turecko, aby mezinárodním pozorovatelům umožnilo přístup do svých věznic;

62.  znovu vyzývá vládu Turecka, aby podepsala a předložila k ratifikaci statut Mezinárodního trestního soudu, čímž ještě zvýší příspěvek a zapojení Turecka do celosvětového mnohostranného systému;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 284. (2) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 452. (3) Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 57. (4) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 139. (5) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 59. (6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0090 (7) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 385. (8) Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 174. (9) Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Černé Hory za rok 2011 (2011/2890(RSP))

P7_TA(2012)0117 B7-0190/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Černá Hora na straně druhé, která byla uzavřena dne 29. března 2010(1),

–  s ohledem na závěry Evropské rady z 19. a 20. června 2003 a na jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro západní Balkán: směrem k evropské integraci“,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 9. prosince 2011 o pokroku Černé Hory v procesu přistoupení(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 17. prosince 2010 udělit Černé Hoře status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii(3),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o zprávě o pokroku Černé Hory za rok 2011 ze dne 12. října 2011 (SEC(2011)1204),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. října 2011 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012“ (COM(2011)0666),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 9. listopadu 2010 o stanovisku Komise k žádosti Černé Hory o členství v Evropské unii (COM(2010)0670),

–  s ohledem na prohlášení a doporučení, která na své třetí schůzi ve dnech 3.–4. října 2011 vydal Parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení Evropská unie-Černá hora,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že členské státy EU usilují o zahájení přístupových jednání s Černou Horou v červnu 2012 a že Evropská rada vyzvala Komisi, aby předložila návrh rámce pro jednání s Černou Horou;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská rada pověřila Radu, aby na základě zprávy Komise posoudila pokrok Černé Hory;

C.  vzhledem k tomu, že politická shoda o záležitostech týkajících se EU je v Černé Hoře i nadále vysoká a že základním kamenem zahraniční politiky země je pokračování v integraci do EU a NATO; vzhledem k tomu, že reformní úsilí vyžaduje silnou politickou vůli a prvořadý závazek reagovat na nadcházející výzvy v procesu přistoupení;

D.  vzhledem k tomu, že Černá Hora učinila značný pokrok při plnění sedmi klíčových priorit, které v roce 2010 stanovila Komise, zejména pokud jde o fungování parlamentu a volebního rámce, profesionalitu státní správy, nezávislost soudní moci, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, zajištění svobody sdělovacích prostředků a posílení spolupráce s občanskou společností;

E.  vzhledem k tomu, že Černá Hora zaznamenala postupné zotavování svého hospodářství spolu s nízkou inflací, vysokým přílivem přímých zahraničních investic a lehkým snížením míry nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že Černá Hora splnila ustanovení týkající se obchodu obsažená v Dohodě o stabilizaci a přidružení, kterou uzavřela s EU;

F.  vzhledem k tomu, že Černá Hora musí pokračovat v dalším reformním úsilí s cílem účinně provádět vládní akční plán týkající se klíčových priorit, urychlit zotavování z hospodářské krize a zároveň zajistit odpovídající kontrolu veřejných výdajů a zahraničního dluhu, který podle údajů za rok 2011 v porovnání s předchozím rokem roste; a vzhledem k tomu, že Černá Hora musí udržet fiskální stabilitu i posílit a vytvořit správní a institucionální kapacity nezbytné pro to, aby v budoucnu mohla převzít závazky vyplývající z členství v EU;

Obecné poznámky

1.  vítá rozhodnutí Evropské rady o snaze zahájit přístupová jednání s Černou Horou v červnu 2012; vyzývá členské státy, aby příliš a bezdůvodně nezdržovaly zahájení rozhovorů vzhledem k tomu, že Černá Hora doposud učinila značný pokrok při plnění nezbytných požadavků;

2.  zdůrazňuje potřebu vyslat pozitivní signál Černé Hoře i dalším zemím, které usilují o splnění kritérií pro členství; pevně věří, že kandidátské země a případné kandidátské země by měly být posuzovány výhradně na základě svých vlastních úspěchů a pokroku při plnění těchto kritérií a že jejich proces přidružení by v žádném případě neměl být spojován s pokrokem v dalších sousedních nebo kandidátských zemích s cílem zachovat důvěryhodnost procesu rozšiřování;

3.  s uspokojením konstatuje, že nástroj předvstupní pomoci funguje v Černé hoře dobře; vyzývá vládu Černé hory i Komisi, aby zjednodušily správní postup pro získávání prostředků z nástroje předvstupní pomoci s cílem zvýšit jeho dostupnost pro menší a nevládní organizace, odborové organizace a další příjemce;

4.  chválí Černou Horu, že dosáhla vysokého stupně souladu s kritérii pro členství tím, že získala celkově uspokojivé výsledky v klíčových prioritách;

5.  zdůrazňuje, že je nutné a důležité pokračovat v komplexním a kvalitativním úsilí při provádění reforem, se zvláštním důrazem na oblast právního státu a základních práv; zdůrazňuje, že nejdůležitějším cílem tohoto úsilí jsou kroky zamezující korupci a organizované trestné činnosti, které budou mít v rámci procesu přistoupení Černé Hory i nadále zásadní význam; vyzývá orgány Černé Hory, aby nadále plynule plnily závazky vyplývající z dohody o stabilizaci a přidružení; zastává názor, že instituce EU budou mít všechny předpoklady k tomu, aby mohly monitorovat reformu soudnictví a pomáhat při jejím provádění, jakmile bude při předvstupních jednáních otevřena kapitola 23;

6.  vítá, že Komise zaujala při jednáních o přistoupení novou strategii, podle níž budou kapitoly 23 a 24 otevřeny hned na počátku jednání, a doufá, že tyto dvě kapitoly budou otevřeny co nejdříve, aby se dále urychlily reformy soudnictví v Černé Hoře;

7.  připomíná, že EU je založena na zásadách multikulturalismu, tolerance a rovnosti práv všech členů společnosti; vyzývá Černou Horu, aby pokračovala v konstruktivním dialogu mezi politickými silami s cílem zachovat soudržnost mnohonárodnostního charakteru země, překonat přetrvávající kulturní a národnostní rozdíly a předejít diskriminaci;

Politická kritéria

8.  vítá legislativní opatření přijatá s cílem zlepšit práci vnitrostátního parlamentu; doporučuje však vyvinout další úsilí s cílem zlepšit transparentnost zákonodárného procesu, posílit účast veřejnosti na vypracovávání nových právních předpisů prostřednictvím užší konzultace s představiteli občanské společnosti, posílit správní kapacitu parlamentu a zlepšit tak jeho fungování, jak při vypracovávání právních předpisů, tak co se týče politického dohledu a demokratické kontroly výkonné moci, a rovněž častěji a účinněji využívat nástroj poradních a kontrolních slyšení a systematicky sledovat parlamentní interpelace a požadavky vznesené vůči vládě; konkrétně doporučuje, aby se rozšířily úkoly a pravomoci příslušného výboru, a parlament tak mohl vykonávat přiměřený a účinný dohled nad procesem evropské integrace;

9.  vítá přijetí změn zákona o volbě městských zastupitelů a členů parlamentu jako jednu ze zbývajících podmínek v rámci sedmi klíčových priorit; vyzývá nicméně černohorské orgány, aby tyto úspěchy v legislativní oblasti doplnily o nová opatření na posílení rovnosti žen a mužů, jelikož tato rovnost dosud není v praxi zaručena;

10.  zdůrazňuje, že ženy jsou nadále velmi málo zastoupeny v parlamentu, ve významných vládních funkcích a ve vedoucích pozicích ve státním i soukromém sektoru; vítá proto přijetí nových ustanovení, podle nichž musí být na kandidátních listinách nejméně 30 % žen, je však znepokojen tím, že v praxi rovnost žen a mužů zaručena není; je rovněž znepokojen tím, že jsou zcela běžně porušována práva žen v pracovních vztazích, včetně práva na stejnou odměnu; vybízí černohorské orgány k tomu, aby zvýšily své úsilí o začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech politik a zavedly zásadu stejné odměny za stejnou práci;

11.  chválí přijetí změn zákona o vzdělávání, které ukončily dlouhé politické rozpory ohledně postavení srbského jazyka ve vzdělávacím systému Černé Hory; domnívá se, že tento pozitivní kompromis odkazuje na široký konsensus všech politických sil ohledně soudržného, zároveň však mnohonárodnostního a nábožensky pluralitního charakteru země;

12.  považuje novou strategii reformy veřejné správy na období 2011–2016 za pozitivní krok zaměřený na zavádění evropských norem pro přijímání pracovníků, služební postup a zlepšení účinnosti státní správy; naléhá na vládu Černé Hory, aby řešila klíčové aspekty správního systému, které v rámci rozhodování nadále špatně fungují, a organizaci státní správy včetně systému přenesení a decentralizace pravomocí s cílem vytvořit odpolitizovanou a profesionální státní správu jednající účinně a nestranně; vyzývá orgány, aby se zaměřily na řádnou správu, aby přispěly k postupnému rozvoji právní a správní kultury a aby se vypořádaly s přetíženými administrativními kapacitami;

13.  konstatuje pokrok v reformě soudnictví, kdy došlo např. ke snížení počtu neuzavřených případů u soudů, k přijetí opatření na posílení nezávislosti, odpovědnosti, autonomie a účinnosti soudců a státních zástupců, což je jedna z klíčových priorit, a k systematičtějšímu používání disciplinárního řízení proti podezřelým soudcům a státním zástupcům ze strany soudní rady; vyzývá parlament Černé Hory, aby přijal změnu ústavy s cílem posílit právní nezávislost a odpovědnost soudního systému, posílit nezávislost soudců a profesní autonomii Soudní rady a Rady státních zástupců; zdůrazňuje, že je třeba účinněji sledovat korupci a předpisy týkající se střetu zájmů; vyzývá ke zjednodušení soudního systému s cílem zvýšit účinnost soudnictví vzhledem k tomu, že Černá Hora je stále jednou ze zemí Evropy s nejvyšším počtem soudů nejnižšího stupně, soudců, státních zástupců a administrativních zaměstnanců na obyvatele;

14.  vyzývá orgány Černé Hory, aby se zaměřily na výběr soudců a státních zástupců, jejich finanční nezávislost a na striktní uplatňování disciplinárních opatření, pokud by soudci nebo státní zástupci porušovali příslušná pravidla; dále vyzývá černohorské orgány, aby zvýšily transparentnost soudnictví; znovu vyzývá, aby se zajistil předvídatelný soudní systém, a získala se tak důvěra veřejnosti; požaduje, aby byly v rámci rozpočtu na soudnictví přiděleny adekvátní finanční prostředky na infrastrukturu, vybavení a vzdělávání s cílem zvýšit účinnost soudnictví; považuje za důležité, aby se stanovila společná kritéria pro vzdělávání soudců, která bude uplatňovat Vzdělávací centrum pro soudce;

15.  vítá další pozitivní pokrok v přijímání protikorupčních právních předpisů, zejména nový zákon o veřejných zakázkách, zákon o financování politických stran a změny zákona o střetu zájmů; podotýká však, že nový zákon o veřejných zakázkách je přísnější než předchozí právní úprava, a mohl by tedy odrazovat od hlášení korupčního jednání; je znepokojen výraznou úlohou zástupců politických stran v Komisi pro předcházení střetu zájmů, která je pověřena uplatňováním nových ustanovení zákona o střetu zájmů; domnívá se, že stávající návrh zákona o svobodném přístupu k informacím by v současném znění mohl závažným způsobem omezit přístup k informacím, a snížit tak schopnost organizací občanské společnosti a sdělovacích prostředků odhalovat případy korupce; konstatuje, že korupce je v mnoha oblastech stále rozšířená a že je i nadále důvodem mimořádného znepokojení a může rovněž způsobovat významnou zátěž pro veřejné finance;

16.  vyzývá vládu, aby důsledně provedla protikorupční právní předpisy a právní předpisy týkající se financování politických stran a volebních kampaní; vyzývá příslušné orgány činné v trestním řízení, aby soustavně pokračovaly v protikorupčním úsilí i ve zvyšování počtu rozsudků v případech korupce, včetně případů na vysokých postech; vyzývá černohorské orgány, aby zavedly konkrétnější mechanismus uplatňování a monitorování protikorupčních iniciativ a projektů a posílily spolupráci mezi agenturami a výměnu informací zejména mezi policií a státními zástupci; vybízí parlament Černé Hory, aby posílil svůj dohled nad protikorupčními orgány; vyzývá tamější orgány, aby objasnily nařčení z korupce, zejména v případech týkajících se privatizace; vyzývá Komisi, aby provedla hodnocení dopadu a výsledků dosažených přidělením prostředků EU na reformu soudnictví a boj proti korupci;

17.  zdůrazňuje, že je třeba zintenzívnit boj proti organizovanému zločinu, zejména s ohledem na posílení administrativních a vyšetřovacích kapacit policie a orgánů činných v trestním řízení s cílem zlepšit jejich účinnost; domnívá se, že je důležité zintenzívnit úsilí, pokud jde o účinné zpracovávání informací o trestné činnosti, a v budoucnu rozšířit mezinárodní a regionální spolupráci zaměřenou na boj proti organizovanému zločinu, především praní peněz a pašování;

18.  uznává sice legislativní pokrok, jehož bylo dosaženo v zajišťování svobody projevu ve sdělovacích prostředcích, zaznamenává nicméně případy údajného zastrašování novinářů a fyzického násilí vůči nim a zprávy o omezování svobody sdělovacích prostředků; je znepokojen skutečností, že u soudů se hromadí žaloby proti sdělovacím prostředkům a novinářům obviněným z pomluvy a křivého nařčení;

19.  vyzývá orgány Černé Hory, aby důkladně prošetřily případy fyzického násilí a zastrašování novinářů a prokázaly svůj závazek, pokud jde o sdělovací prostředky, které nebudou politicky ovlivňovány; naléhavě vyzývá orgány Černé Hory, aby důkladně prošetřily a stíhaly vraždy novinářů i případ žhářského útoku na vozy deníku Vijesti a aby stíhaly osoby zodpovědné za útok na pracovní tým televizní stanice Vijesti v listopadu 2011 v Humci poblíž města Nikšič; vyzývá orgány Černé Hory, aby zajistily nezávislost regulačních orgánů a přijaly veškerá opatření, která vytvoří podmínky nezbytné k zahájení činnosti úřadu pro samoregulaci sdělovacích prostředků v souladu s nejlepšími evropskými standardy; vyzývá vládu Černé Hory, aby navrhla takovou změnu stávajících právních předpisů o svobodě informací, která by nevedla k omezení přístupu k informacím a ke snížení transparentnosti; vyzývá novináře, aby dodržovali profesní etiku a normy, pokud jde o ochranu soukromí a důstojnost ve sdělovacích prostředcích;

20.  vítá úsilí vlády zlepšit spolupráci s nevládními organizacemi a vyzývá k další konzultaci s občanskou společností v oblasti tvorby politik a právních předpisů; považuje za pozitivní, že státní orgány jmenovaly kontaktní osoby pro nevládní organizace a že mnoho z těchto orgánů stanovilo požadavky a postupy pro výběr zástupců občanské společnosti do příslušných pracovních skupin zřízených vládou; zdůrazňuje nicméně, že je důležité posilovat dialog s odbory a s organizacemi občanské společnosti, které zastupují nejohroženější skupiny a zabývají se otázkami rovnosti pohlaví;

21.  chválí obecně dobrou situaci, pokud jde o vztahy mezi etnickými skupinami, včetně vypořádání se s citlivými otázkami, jako jsou etnická příslušnost a jazyk při sčítání lidu; s uspokojením konstatuje, že legislativní rámec týkají se protidiskriminačních politik a ochrany menšin je již z velké části uplatňován včetně úlohy poradce předsedy vlády v oblasti lidských práv a ochrany před diskriminací; zdůrazňuje, že je třeba vyvinout další úsilí, pokud jde o jeho uplatňování; vyzývá orgány Černé Hory, aby přijaly další opatření na zajištění lepšího zastoupení menšin ve veřejných orgánech na vnitrostátní a místní úrovni vzhledem k tomu, že osoby patřící k menšinám jsou ve veřejných orgánech nadále nedostatečně zastoupeny; vyzývá orgány, aby bojovaly proti diskriminaci komunit Romů, Aškaliů a Egypťanů a aby zlepšily jejich životní podmínky, přístup ke službám sociálního zabezpečení, zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a zaměstnanosti; dále naléhá na vládu a místní orgány, aby se přidaly k Evropskému rámci pro vnitrostátní strategie integrace Romů tím, že po uplynutí platnosti současné strategie na období 2008–2012 připraví a předloží novou desetiletou vnitrostátní strategii integrace s cílem zlepšit postavení Romů, Aškaliů a Egypťanů;

22.  vítá nedávné přijetí zákona proti diskriminaci, který výslovně zmiňuje sexuální orientaci a genderovou identitu, a vyzývá k řádnému uplatňování stávajícího protidiskriminačního legislativního rámce; vyzývá orgány Černé Hory, aby posílily opatření, na jejichž základě bude možné provádět právní a instituční rámec této země, pokud jde o práva LGBT osob; vybízí orgány Černé Hory k přijetí opatření, jež zabrání jakémukoli zastrašování LGBT osob a organizací bojujících za jejich práva a aby udělali maximum pro to, aby zabránily útokům na komunitu těchto osob;

23.  zdůrazňuje, že Černá Hora ratifikovala osm základních úmluv Mezinárodní organizace práce o pracovních právech a přepracovanou Evropskou sociální chartu; zdůrazňuje, že ačkoli jsou základní pracovní a odborová práva stanovena v zákoníku práce, stále zde ještě existují určitá omezení; vyzývá Černou Horu, aby pracovní a odborová práva ještě dále posilovala; zdůrazňuje významnou úlohu sociálního dialogu a vybízí vládu Černé Hory k tomu, aby zvýšila své ambice v Sociální radě a dále je posilovala; zdůrazňuje význam zlepšování transparentnosti a účinnosti Sociální rady;

24.  zdůrazňuje, že všechny politické strany bez ohledu na komunitu, kterou zastupují, by se měly snažit o zachování konstruktivního a zralého politického klimatu a měly by se vyvarovat přijímání politických pokynů od třetích zemí;

25.  vybízí Černou Horu, aby posílila právní rámec, který spravuje práva osob se zdravotním postižením, a zlepšila jejich přístup k zaměstnanosti, a to i ve veřejných institucích; vyzývá orgány, aby přizpůsobily veřejná prostranství potřebám těchto osob a pokračovaly v organizování informačních kampaní zaměřených na sociální začlenění osob se zdravotním postižením;

26.  konstatuje, že v současnosti je v Černé Hoře přibližně 15 000 uprchlíků, vysídlených osob a vnitřně vysídlených osob pocházejících z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova; vyzývá vládu Černé Hory, aby našla trvalé a udržitelné řešení této situace prostřednictvím úplného provedení její příslušné strategie a vynaložením dalšího úsilí s cílem poskytnout těmto osobám právní postavení; považuje za důležité, aby se vrátily do své země původu, aby byly také odstraněny přetrvávající překážky mezi zeměmi v této oblasti a aby byl usnadněn návrat těchto osob; v tomto ohledu s uspokojením konstatuje, že se Černá Hora aktivně účastní regionálního programu nazvaného „Bělehradská iniciativa“ a že přijala akční plán pro provedení strategie trvalého řešení záležitosti týkající se vysídlených a vnitřně vysídlených osob v Černé Hoře;

Hospodářská kritéria

27.  chválí Černou Horu za udržování makroekonomické stability, rovněž však konstatuje předpokládané zpomalení hospodářského růstu a trvale vysokou míru nezaměstnanosti; vybízí vládu, aby urychlila zotavování z těžkého hospodářského útlumu, který zaznamenala v roce 2009, a udržela fiskální stabilitu tím, že bude pokračovat v obezřetnější fiskální politice a snižování veřejného dluhu s cílem vytvořit zdravý hospodářský růst, který povede ke zlepšení životní úrovně;

28.  vítá přijetí důležitých strukturálních reforem, které se týkaly například veřejného důchodového systému, zjednodušení zaměstnávání ve veřejné správě nebo nového finančního schématu pro místní samosprávy; vybízí Černou Horu, aby pokračovala ve strukturálních reformách, zejména v posílení právního státu, fyzické infrastruktury a lidských zdrojů, a aby pokračovala v přijímání dalších opatření na odstranění obchodních překážek, zlepšení obchodního prostředí, zvýšení flexibility pracovního trhu a podporu konkurenceschopného vývozu; nadále je znepokojen vysokou mírou stínové zaměstnanosti a rozsahem stínové ekonomiky, které jsou zásadní výzvou pro ekonomiku a společnost Černé Hory;

29.  vítá přijetí rozvojové strategie pro malé a střední podniky na období 2011–2015 a strategie podpory konkurenceschopnosti na mikroekonomické úrovni na období 2011–2015; vybízí vládu, aby zlepšila koordinaci různých institucí v této oblasti, lépe sbírala údaje o malých a středních podnicích a posílila systém jednotné registrace podniků s cílem zajistit účinné provedení těchto strategií;

Schopnost převzít závazky vyplývající z členství

30.  vyzývá vládu Černé Hory, aby výrazně posílila institucionální a správní kapacity a spolupráci a koordinaci mezi příslušnými státními orgány v otázkách týkajících se přistoupení; vyzývá orgány Černé Hory, aby v tomto ohledu posílily administrativní kapacitu Ministerstva pro zahraniční věci a evropskou integraci a ministerstev zabývajících se klíčovými oblastmi acquis; vyzývá orgány Černé Hory, aby se zabývaly roztříštěností správního systému a překrývajícími se pravomocemi a aby společně s ministerstvy rozvinuly kapacity pro tvorbu politik s cílem zlepšit kvalitu právních předpisů, a posílit tak právní stát;

31.  vítá přijetí vládního plánu, který nastiňuje politiku Černé Hory v oblasti energetiky do roku 2030, a konstatuje, že reforma odvětví energetiky je zcela zásadní výzvou, na kterou musí země reagovat; naléhá na orgány Černé Hory, aby urychlily pokrok v oblasti zabezpečení dodávek energie a energetické účinnosti a pokračovaly v dalším úsilí směřujícímu k vytvoření právního prostředí, které by podporovalo zvýšené využívání obnovitelných zdrojů energie ve všech odvětvích, jak požaduje příslušné acquis EU o obnovitelné energii;

32.  vyzývá Černou Horu, aby usilovala o dosažení pokroku při sbližování vnitrostátních právních předpisů s acquis, pokud jde o přístup k informacím o životním prostředí, přístup ke spravedlnosti, environmentální odpovědnost a ustanovení o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí, pokud jde o přeshraniční aspekty; naléhá na orgány, aby systematicky začleňovaly otázky životního prostředí a změny klimatu do dalších odvětvových politik; považuje za velmi důležité, aby byly řešeny problémy související s pevným odpadem, odpadní vodou a nedostatečně regulovaným systémem nakládání s odpadem, aby byly zavedeny přísnější postihy pro všechny, kteří porušují platné právní předpisy, a aby byl vytvořen účinný inspekční monitorovací systém; dále opakuje, že je třeba vyřešit nejasné rozdělení pravomocí mezi orgány a nesoulad v jejich činnostech, což výrazným způsobem brzdí pokrok v oblasti ochrany životního prostředí;

33.  připomíná, že oblast západního Balkánu přispívá k evropské biologické rozmanitosti více než 25 %; zároveň připomíná, že v mnoha malých a velkých řekách a jezerech – těmi největšími je řeka Morača a Skadarské jezero – žije řada vzácných druhů; vyzývá černohorské orány, aby přehodnotily plány na budování velkých vodních elektráren a na získávání energie hlavně z těchto zdrojů; připomíná, že je zapotřebí vypracovat návrh vnitrostátní energetické strategie, která zohlední různé obnovitelné zdroje energie včetně menších zdrojů vodní energie; připomíná, že je zapotřebí také respektovat přírodní bohatství, jak je stanoveno v ústavě, která uvádí, že Černá Hora je ekologickým státem a přírodní bohatství a cestovní ruch jsou dva důležité pilíře černohorského hospodářství; naléhavě vyzývá černohorské orgány, aby před přijetím jakéhokoli rozhodnutí o stavbě nových elektráren vždy prováděly hodnocení dopadu na životní prostředí a společnost v souladu s normami EU a s mezinárodními normami, jako je Aarhuská úmluva a úmluva z Espoo; naléhá na černohorské orgány, aby se více angažovaly v rozsáhlých a transparentních veřejných konzultacích zahrnujících příslušné organizace občanské společnosti, pokud jde o plánování budoucích projektů vodních elektráren, a zveřejňovaly příslušná rozhodnutí, odborná stanoviska a další dokumentaci;

34.  chválí Černou Horu, že se stala celosvětovou turistickou destinací s vysokým potenciálem pro další rozvoj; konstatuje však, že cestovní ruch představuje potencionální riziko pro životní prostředí, a vyzývá vládu k dalším krokům na ochranu přírody, a to i podél pobřeží Jaderského moře;

35.  vyzývá vládu Černé Hory, aby urychlila vytvoření struktur nezbytných pro řízení společné zemědělské politiky, jako jsou platební agentura a integrovaný administrativní a kontrolní systém; vyzývá k pokroku, pokud jde o politiku zemědělství a rozvoje venkova, a to i prostřednictvím dalšího úsilí o rozvoj politik a využíváním dostupné finanční pomoci;

36.  chválí Černou Horu, že se na ministerské konferenci Světové obchodní organizace konané dne 17. prosince 2011 stala členem této organizace; domnívá se, že členství ve WTO zaručí transparentnější, předvídatelnější a přitažlivější prostředí pro obchodní a zahraniční investice;

37.  vyzývá orgány Černé Hory, aby provedly příslušné právní předpisy o nezávislosti centrální banky, peněžním financování, zvýhodněném přístupu veřejných orgánů k finančním institucím a ochraně eura; konstatuje, že budou muset být podrobně definovány důsledky pro měnový systém Černé Hory a že tyto důsledky budou muset být řešeny během dalších jednáních o přistoupení;

38.  chválí Černou Horu, že až doposud řádně provádí bezvízový režim s schengenským prostorem, který vstoupil v platnost dne 19. prosince 2009; naléhá nicméně na černohorské orgány, aby modernizovaly správní kapacity Ministerstva pro zahraniční věci a evropskou integraci a svou diplomatickou a konzulární síť a vytvořily například online propojení mezi vnitrostátním vízovým systémem ministerstva a diplomatickými a konzulárními zastoupeními zavedením vízového štítku s ochrannými znaky;

Regionální spolupráce

39.  chválí Černou Horu za její odhodlání a konstruktivní úlohu, kterou přispívá k regionální stabilitě a posílení dobrých sousedských vztahů s ostatními zeměmi západního Balkánu; s uspokojením konstatuje, že Černá Hora hraje aktivní úlohu v mnoha regionálních iniciativách v jihovýchodní Evropě; zdůrazňuje zejména odhodlání Černé Hory podepsat dohody o vydávání s Chorvatskem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie a Srbskem, které je doloženo uzavřením dohod o spolupráci s finančními informačními službami dalších zemí a připojením se k prohlášení, které dne 7. listopadu 2011 učinili ministři zahraničních věcí Srbska, Černé Hory, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny a které je zaměřené na hledání řešení otázky uprchlíků v regionu;

40.  vítá závazek jak Černé Hory, tak Srbska ozdravit bilaterální vztahy; vyzývá politické a náboženské představitele obou zemí, aby nadále zlepšovali úroveň dialogu mezi etniky a náboženstvími s cílem dosáhnout dohody upravující postavení srbské pravoslavné církve v Černé Hoře; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s přístupovými jednáními věnovala pozornost vztahům mezi černohorskou a srbskou pravoslavnou církví, neboť lepší vztahy mezi těmito dvěma církvemi a komunitami činnými v zemi by mohly pozitivně ovlivnit politické klima v Černé Hoře;

41.  s uspokojeném konstatuje, že Černá Hora má dobré sousedské vztahy s Chorvatskem; vítá dohodu o spolupráci mezi donucovacími orgány Černé Hory a Srbska, která stanoví rámec pro společné činnosti v různých oblastech práce policie, jako je předcházení trestné činnosti, ochrana hranic a boj proti komplexním formám regionální a mezinárodní organizované trestné činnosti; vítá ustavení společného výboru Černé Hory a Chorvatska a s uspokojením konstatuje, že obě strany souhlasily s tím, že se podřídí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v dosud nevyřešené otázce vlastnictví území poloostrova Prevlaka;

o
o   o

42.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a parlamentu Černé Hory.

(1) Úř. věst. L 108, 29.4.2010, s. 3. (2) Viz závěry ze zasedání Evropské rady (00139/1/2011) konaného dne 9. prosince 2011. (3) Viz závěry ze zasedání Evropské rady (00030/1/2010) konaného ve dnech 16.–17. prosince 2010.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 k rámci pro správu a řízení evropských společností (2011/2181(INI))

P7_TA(2012)0118 A7-0051/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 5. dubna 2011 nazvanou „Rámec EU pro správu a řízení společností“ (COM(2011)0164),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o deontologických otázkách vztahujících se k řízení podniků(1),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0051/2012),

Obecný přístup

1.  vítá, že Komise svojí zelenou knihou zahájila přepracování rámce EU pro správu a řízení společností;

2.  vyjadřuje však politování nad tím, že významné otázky správy a řízení společností, jako je rozhodování správní rady, odpovědnost členů správní rady, nezávislost členů správní rady, střety zájmů nebo angažovanost zúčastněných stran, jsou v zelené knize opomenuty;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že se zelená kniha zaměřuje na unitární systém a nebere v úvahu systém duální, který je v Evropě široce zastoupen; zdůrazňuje, že při přepracovávání rámce pro správu a řízení evropských společností ze strany Komise je nutné zohlednit práva a povinnosti, jež různým orgánům společností svěřuje vnitrostátní právo, a zejména rozdíly mezi unitárním a duálním systémem; Komise při tomto přezkumu zásadně používá pojem „správní rada“, hovoří-li o kontrolní úloze jejích členů, jež v duální struktuře obvykle náleží dozorčí radě,

4.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit v EU transparentnější, stabilnější a spolehlivější podnikatelský sektor s dokonalejší správou a řízením společností; domnívá se, že podnikatelský sektor by měl ve svých postupech zohledňovat sociální, etická a environmentální hlediska a projevovat svoji odpovědnost vůči zaměstnancům i akcionářům a vůči společnosti obecně a současně zajišťovat lepší hospodářské výsledky a vytváření důstojných pracovních míst;

5.  zastává ovšem názor, že řádná správa a řízení nemůže sama o sobě zabránit nadměrnému riskování; požaduje proto, aby byl prováděn nezávislý audit a zavedena pružná pravidla, jež by zohlednila různost podnikových kultur v EU;

6.  konstatuje, že základním předpokladem je, aby řádně spravovaná a řízená společnost byla odpovědná a transparentní vůči svým zaměstnancům, akcionářům a případně dalším zúčastněným stranám;

7.  domnívá se, že by měla být více prosazována definice správy a řízení společností, kterou v roce 2004 formulovala organizace OECD , podle níž správa a řízení společností zahrnuje soubor vztahů mezi vedením společnosti, její správní radou, akcionáři a jinými zúčastněnými stranami;

8.  domnívá se, že v období těsně po finanční krizi je možné se poučit ze stěžejních případů, kdy došlo v podnikatelské sféře k úpadku společností;

9.  v tomto smyslu zdůrazňuje, že je nutné věnovat pozornost významné úloze, jakou mají různé výbory (výbor pro audit a – pokud v členských státech existují – výbory pro odměňování a jmenování členů správní rady) v oblasti řádné správy a řízení společností, a vyzývá Komisi, aby posílila jejich úlohu;

10.  domnívá se, že základní soubor opatření EU v oblasti správy a řízení společností by se měl vztahovat na všechny kótované společnosti; poznamenává, že tato opatření by měla odpovídat velikosti, složitosti a druhu společnosti;

11.  domnívá se, že iniciativy v oblasti správy a řízení společností by měly jít ruku v ruce s iniciativami v oblasti sociální odpovědnosti společností, jak navrhuje Komise; je toho názoru, že zejména v současných hospodářských a sociálních podmínkách by sociální odpovědnost společností mohla ve spojení se správou a řízením společností napomoci utvořit těsnější vazby mezi společnostmi a sociálním prostředím, v němž působí a dosahují růstu;

12.  zdůrazňuje, že iniciativa finanční čestnosti je příkladem řádné správy věcí veřejných v oblasti sportu; vyzývá ostatní odvětví a veřejné orgány, aby tato opatření dále prozkoumaly s cílem uplatnit některé jejich základní zásady;

13.  vyzývá Komisi, aby u každého projednávaného legislativního návrhu týkajícího se správy a řízení společností provedla posouzení dopadu, které by se mělo zaměřit jednak na cíle, jichž by mělo být dosaženo, a jednak na potřebu, aby společnosti zůstaly konkurenceschopné;

Správní rada

14.  zdůrazňuje, že v unitárním systému by měla být stanovena jasná hranice mezi povinnostmi předsedy správní rady a generálního ředitele; poznamenává však, že toto pravidlo by mělo být přiměřené velikosti a specifikům společnosti;

15.  zdůrazňuje, že správní rada musí zahrnovat nezávislé jednotlivce s různými kompetencemi, zkušenostmi a odbornými znalostmi, že toto hledisko jejího složení by mělo být přizpůsobeno složitosti činností vykonávaných v rámci společnosti a že za zajištění správné rovnováhy mezi kompetencemi členů správní rady jsou odpovědní akcionáři;

16.  je toho názoru, že pokud společnosti uplatňují politiku náboru zaměstnanců, měla by být tato politika přesně stanovena a měla by se řídit zásadou, že je nutné dodržovat pravidla, nebo vysvětlit důvody jejich nedodržování; zdůrazňuje, že navrhování a schvalování takovýchto dokumentů týkajících se náborové politiky společnosti by mělo být ve výlučné kompetenci akcionářů;

17.  vyzývá společnosti, aby v oblasti lidských zdrojů zavedly transparentní a na zásluhách založené metody a aby rozvíjely a účinně podporovaly nadání a dovednosti mužů a žen; zdůrazňuje, že společnosti jsou povinny zajistit rovné zacházení s ženami a muži a rovné pracovní příležitosti pro ženy a muže a přispívat k přiměřené rovnováze pracovního a soukromého života žen a mužů;

18.  zdůrazňuje význam širokého a rozmanitého zastoupení souboru dovedností a odborných znalostí ve správní radě;

19.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila kompletní aktuální údaje o zastoupení žen ve všech druzích společností v EU a o povinných i nepovinných opatřeních, která byla přijata v obchodním sektoru i opatření přijatá v nedávné době členskými státy za účelem zvýšení tohoto zastoupení, a aby poté v případě, že kroky podniknuté společnostmi a členskými státy nebudou dostačující, navrhla v průběhu roku 2012 právní předpisy, zahrnující i kvóty, s cílem zvýšit zastoupení žen v řídících orgánech podniků do roku 2015 na 30 % a do roku 2020 na 40 % a zohlednila přitom povinnosti členských států i jejich hospodářská, strukturní (tj. spjatá s velikostí podniků), právní a regionální specifika;

20.  zdůrazňuje, že členové správní rady musí výkonu svých povinností věnovat dostatečný čas; domnívá se však, že není vhodné předepisovat univerzální pravidla; domnívá se, že členským státům by mělo být doporučeno, aby omezily počet správních rad, v nichž může člen působit; zdůrazňuje, že by to pomohlo zvýšit četnost schůzí správních a dozorčích rad a zlepšilo kvalitu vnitropodnikových dozorčích orgánů; zdůrazňuje význam úplné transparentnosti a otevřenosti členů správních rad, pokud jde o jejich další závazky;

21.  souhlasí, že pravidelná externí hodnocení jsou užitečným nástrojem pro posouzení účinnosti postupů správy a řízení společností; je však toho názoru, že by neměla být povinná;

22.  je toho názoru, že členové vedení a dozorčí rady sami zodpovídají za to, aby využívali možností odborného a dalšího vzdělávání nezbytného k plnění svých úkolů, a to případně i s podporou společnosti;

23.  podporuje zveřejňování politiky odměňování a výročních zpráv o odměňování, které by měly podléhat schválení na schůzi akcionářů; zdůrazňuje však, že členským státům by mělo být umožněno jít nad rámec těchto pravidel a stanovit požadavky týkající zveřejňování odměn jednotlivých výkonných a nevýkonných členů správních orgánů, což by napomohlo zvýšení transparentnosti;

24.  je přesvědčen, že je nutné zavést přísný dohled a nová pravidla s cílem zakázat jakékoli nekalé praktiky týkající se vyplácení mezd, bonusů a náhrad vedoucím pracovníkům, kteří patří k finančnímu nebo nefinančnímu podnikovému sektoru, jenž byl sanován vládou členského státu; domnívá se, že aby se zabránilo zneužívání veřejných finančních prostředků vyčleněných pro záchranná opatření, je v případě potřeby nutné podniknout právní kroky;

25.  žádá zavedení udržitelné dlouhodobé politiky odměňování, která by se měla zakládat na dlouhodobém výkonu daného jednotlivce a jeho společnosti;

26.  domnívá se, že by růst odměn členů výkonné rady měl být v souladu s dlouhodobou životaschopností společnosti;

27.  podporuje myšlenku, aby součástí proměnlivé složky odměn vedoucích pracovníků byly i prvky dlouhodobé udržitelnosti, např. aby určitý procentní podíl proměnlivé složky jejich odměn závisel na splnění cílů týkajících se sociální odpovědnosti společností, jako je bezpečnost a ochrana zdraví při práci a spokojenost zaměstnanců s prací;

28.  poznamenává, že správní rada je orgánem odpovědným za přezkum a schvalování strategie společnosti, což zahrnuje i přístup společnosti k riziku, a o této strategii by měla, pokud je to možné, řádně informovat akcionáře, aniž by byly zveřejněny informace, jež by mohly společnost poškodit, například ve vztahu ke konkurenci; domnívá se, že zohledněna by měla být i rizika pro životní prostředí a sociální rizika, pokud mají závažný dopad na společnost, jak již vyžadují právní předpisy EU;

Akcionáři

29.  domnívá se, že angažovanost akcionářů ve společnosti by měla být podporována posílením jejich úlohy, ale tato angažovanost by měla být ponechána na volném uvážení a nikdy by neměla být povinností;

30.  domnívá se však, že by měla být zvážena opatření pro pobídky k dlouhodobým investicím, stejně jako požadavek plné transparentnosti hlasování na základě vypůjčených akcií, kromě akcií na majitele; domnívá, že by mělo být přehodnoceno chování institucionálních investorů zaměřené na vytváření likvidity a udržování dobrého ratingu, neboť to vede pouze ke krátkodobým nákupům akcií ze strany těchto investorů;

31.  poznamenává, že směrnice o právech akcionářů(2) podporuje zásadu rovného zacházení s akcionáři a že všichni akcionáři (institucionální či nikoli) tedy mají právo získávat od společnosti stejné informace bez ohledu na jejich podíl;

32.  žádá Komisi, aby předložila přiměřené návrhy na celoevropské pokyny k tomuto typu informací poskytovaných akcionářům ve výročních zprávách podniků; domnívá se, že by tyto informace měly být vysoce kvalitní a věcné;

33.  poznamenává, že na trhu chybí zaměření na dlouhodobé cíle, a vyzývá Komisi, aby přezkoumala veškeré příslušné právní předpisy s cílem posoudit, zda některé požadavky nedopatřením nepřispěly k orientaci na krátkodobé zájmy; vítá zejména návrh Komise, aby se ve směrnici o transparentnosti upustilo od požadavku podávání čtvrtletních zpráv, protože tento požadavek zvyšuje informovanost akcionářů jen minimálně a poskytuje pouze příležitost pro krátkodobé obchodování;

34.  vítá myšlenku vytvoření kodexu týkajícího se správy (Stewardship Codes) pro institucionální investory v celé Evropské unii; je přesvědčen, že evropský kodex týkající se správy by mohl být vypracován na základě stávajících modelů a ve spolupráci s vnitrostátními orgány;

35.  zdůrazňuje, že základní povinností institucionálních investorů je chránit své investice a že tito investoři jsou odpovědní za kontrolu správce aktiv, kterého si zvolili, pokud jde o strategie, náklady, obchodování a míru, v jaké se správci aktiv angažují ve společnostech, do nichž bylo investováno, a proto musí vyžadovat odpovídající transparentnost při výkonu fiduciárních povinností;

36.  v této souvislosti je toho názoru, že institucionální investoři by měli mít možnost navrhnout příslušné struktury pobídek v rámci svých profesních vztahů vůči správcům aktiv;

37.  poznamenává, že střety zájmů, včetně těch potenciálních, by vždy měly být zveřejněny a že na úrovni EU je nutné přijmout vhodná opatření;

38.  vyzývá Komisi, aby pozměnila směrnici o právech akcionářů takovým způsobem, aby bylo možné zhodnotit, jakými způsoby lze dále zvýšit zapojení akcionářů; v této souvislosti se domnívá, že Komise by měla přezkoumat úlohu elektronického hlasování na valných hromadách kótovaných společností na základě hodnocení jeho dopadu, s cílem povzbudit angažovanost akcionářů, zejména  pokud jde o přeshraniční akcionáře;

39.  připomíná Komisi, že je nutné jednoznačně vymezit „jednání ve shodě“, protože neexistence jednotných pravidel představuje jednu z hlavních překážek ve spolupráci akcionářů;

40.  domnívá se, že zmocnění poradci mají velmi významný úkol, ale že jejich činnost je často předmětem střetu zájmů; vyzývá Komisi, aby zajistila další regulaci zmocněných poradců, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována otázkám transparentnosti a střetu zájmů; je toho názoru, že zmocnění poradci by neměli být oprávněni poskytovat konzultační služby společnostem, do nichž bylo investováno;

41.  domnívá se, že společnosti by měly mít právo vybrat si mezi systémem akcií na majitele a systémem akcií na jméno; domnívá se, že pokud si zvolí systém akcií na jméno, měly by společnosti mít právo znát totožnost svých vlastníků a že by na úrovni EU měly být stanoveny požadavky na minimální harmonizaci, pokud jde o zveřejňování významných podílů; domnívá se, že by tím nemělo být dotčeno právo vlastníků akcií na majitele neodhalovat svou totožnost;

42.  poznamenává, že i když je ochrana menšinových akcionářů otázkou, kterou se zabývají ustanovení vnitrostátního práva společností, opatření Unie by mohla být užitečná, pokud jde o podporu hlasování na základě plné moci;

43.  schvaluje pokyny obsažené v prohlášení evropského fóra pro správu a řízení společností k transakcím se spřízněnými stranami pro kótované společnosti ze dne 10. března 2011; vybízí Komisi, aby na úrovni EU podnikla kroky prostřednictvím nezávazného opatření, jako je např. doporučení;

44.  domnívá se, že otázka systémů vlastnictví zaměstnaneckých akcií je jednou ze záležitostí, které by měly být upravovány na úrovni členského státu a které by měly být ponechány na jednání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci: možnost podílet se na takovém systému by měla vždy vycházet z dobrovolného rozhodnutí;

Rámec systému „dodržuj pravidla nebo vysvětli jejich nedodržování“

45.  domnívá se, že systém „dodržuj pravidla nebo vysvětli jejich nedodržování“ je ve správě a řízení společností užitečným nástrojem; je pro povinné dodržování vnitrostátního kodexu správy a řízení společností nebo kodexu chování, který si společnost zvolila; domnívá se, že jakékoli odchýlení se od kodexu chování by mělo být smysluplně vysvětleno a že kromě tohoto vysvětlení by měla být popsána a objasněna alternativní opatření přijatá v rámci správy a řízení společnosti;

46.  zdůrazňuje, že spíše než zavádět závazná pravidla pro správu a řízení evropských společností, je nutné dosáhnout lepší funkčnosti stávajících pravidel a doporučení týkajících se správy a řízení společností a lepšího souladu s nimi;

47.  domnívá se, že kodexy mohou přinést změnu v chování a že flexibilita, kterou tyto kodexy poskytují, umožňuje inovaci, která může vycházet z osvědčených postupů v celé EU; je přesvědčen, že společné využívání osvědčených postupů by zlepšilo správu a řízení společností v EU;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 16. (2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (Úř. věst. L 184, 14.7.2007, s. 17).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) za rok 2010 (2011/2186(INI))

P7_TA(2012)0119 A7-0058/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Evropské investiční banky (EIB) za rok 2010,

–   s ohledem na články 15, 126, 175, 208 až 209, 271, 308 až 309 Smlouvy o fungování Evropské unie a protokol č. 5 o statutu EIB,

–  s ohledem na článek 287 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví úlohu Účetního dvora,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU ze dne 25. října 2011 o poskytnutí záruky EU na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Unii a o zrušení rozhodnutí č. 633/2009/ES,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2011 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu osmého, devátého a desátého Evropského rozvojového fondu na rozpočtový rok 2009(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. dubna 2011 o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2009(2),

–  s ohledem na operační plán EIB pro období 2011–2013, který schválila správní rada dne 14. prosince 2010,

–  s ohledem na výroční zprávu za rok 2010 ze dne 6. dubna 2011, kterou Radě guvernérů předložil Výbor pro audit EIB,

–  s ohledem na usnesení své ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu(3),

–  s ohledem na usnesení své ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o EU 2020(5),

–  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a na stanoviska Výboru pro rozvoj, Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0058/2012),

A.  vzhledem k tomu, že EIB byla zřízena na základě Římské smlouvy a že jejím hlavním cílem je přispívat k rozvoji jednotného trhu a ke snižování rozdílů v rozvoji různých regionů,

B.  vzhledem k tomu, že finanční operace EIB v rámci Evropské unie se zaměřují na šest politických priorit: zajištění hospodářské a sociální soudržnosti a sbližování, zavedení znalostní ekonomiky, rozvoj transevropských dopravních a přístupových sítí, podporu malých a středních podniků, ochranu a zlepšování životního prostředí, podporu udržitelných společenství a podporu udržitelné, konkurenceschopné a bezpečné energetiky,

C.  vzhledem k tomu, že EIB je stále „evropskou bankou“ a představuje prostředek pro dosahování cílů EU,

D.  vzhledem k tomu, že v roce 2010 skupina EIB uvolnila na úvěrové operace EU 52 miliard EUR,

E.  vzhledem k tomu, že jsou operace EIB mimo Evropskou unii prováděny především za účelem podpory politik vnější činnosti Evropské unie,

F.  vzhledem k tomu, že v roce 2010 skupina EIB uvolnila na úvěrové operace mimo EU 6 miliard EUR,

G.  vzhledem k tomu, že po ratifikaci Lisabonské smlouvy nesmí podle statutu EIB úhrnná částka úvěrů a záruk poskytnutých touto bankou převýšit 250 % částky úhrnu upsaného základního kapitálu a rezervních fondů, nerozdělených rezerv a kladného zůstatku účtu zisků a ztrát,

H.  vzhledem k tomu, že přetrvávání finanční a hospodářské krize a krize státního dluhu i po roce 2010 a s tím související omezení emise úvěrů zvýšily potřeby financování,

I.  vzhledem k tomu, že úkolem EIB je pomáhat evropskému hospodářství, a to využíváním jak prostředků z kapitálových trhů, tak vlastních prostředků,

J.  vzhledem k tomu, že rating AAA je pro fungování EIB zásadní,

K.  vzhledem k tomu, že Výbor pro audit byl vytvořen v rámci statutu EIB jakožto nezávislý výbor odpovědný za audit účtů EIB a kontrolu souladu činnosti banky s nejlepší bankovní praxí; vzhledem k tomu, že Výbor pro audit uvedl ve své zprávě ze dne 6. dubna 2011, že obdržel v roce 2010 očekávanou podporu ze strany jednotlivých bankovních úseků, a může tudíž náležitě plnit své úkoly;

L.  vzhledem k tomu, že cílů strategie Evropa 2020, jako jsou investice do infrastruktury, ekologické technologie, inovace a podpora malých a středních podniků, nelze dosáhnout bez odpovídající výše financování,

M.  vzhledem k tomu, že udržitelný růst musí být v Unii zajištěn rovněž převedením nevyužitých prostředků na platby v rozpočtu EU na společné programy zaměřené na růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost a využitím stimulační funkce úvěrů od EIB a vytvořením účinného trhu s projektovými dluhopisy,

Rámec výroční zprávy za rok 2010

1.  vítá zveřejnění výroční zprávy za rok 2010 a povzbuzuje EIB, aby pokračovala v činnosti se zaměřením na rozvoj evropského hospodářství a na podporu růstu, stimulaci zaměstnanosti a podporu sociální a územní soudržnosti se zvláštním důrazem na projekty orientované na méně rozvinuté regiony; podporuje banku v jejím úmyslu cíleně směřovat operace tam, kde bude mít financování pravděpodobně největší dopad na hospodářský růst; zdůrazňuje, že by EIB měla své zdroje a nástroje využívat co nejlépe v zájmu boje proti stávající finanční a hospodářské krizi;

2.  domnívá se, že skupina EIB(6) by měla i nadále předkládat Parlamentu každoročně zprávy o své úvěrové činnosti v rámci EU – se zřetelem k podpoře cílů Unie a strategie Evropa 2020 – a mimo EU se zřetelem ke svému mandátu a celkové koherenci své politiky s vnější činností EU; zastává názor, že EIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) by se měly rovněž zaměřit na posílení vzájemné koordinace a spolupráce ve třetích zemích, aby tak mohly zvýšit své komparativní výhody a nedocházelo k překrývání jejich činností(7), a zároveň zajistit účelnější využívání zdrojů; připomíná také, že Rada a Parlament se shodly na tom, že nastal čas ke zvážení racionalizace systému evropských veřejných finančních institucí, přičemž by neměla být vyloučena žádná varianta;

3.  poukazuje na to, že skupina EIB by měla nadále Evropskému parlamentu každý rok předkládat zprávu o svých finančních činnostech souvisejících s rozpočtem EU, a zejména pokud jde o financování EU a vnější financování; žádá banku, aby zajistila, aby její výroční zpráva byla snadno dostupná a srozumitelná pro širší veřejnost;

4.  vítá schválený Operační plán EIB pro období 2011–2013, který činnosti banky pro nadcházející roky orientuje třemi hlavními směry: provádění strategie Evropa 2020, boj proti změně klimatu a podpora vnější politiky EU;

5.  podporuje banku v jejím závazku zaměřit se na znalostní trojúhelník, který spojuje vzdělávání, výzkum a vývoj a inovace;

6.  doporučuje, aby EIB na svých webových stránkách zveřejňovala společně se svými zprávami usnesení Evropského parlamentu o výročních zprávách a otázky k písemnému zodpovězení předkládané poslanci Evropského parlamentu s odpověďmi EIB;

Financování poskytované ze strany EIB v rámci EU

7.  uznává, že s ohledem na hospodářskou a finanční krizi je třeba většího objemu úvěrů na strukturální programy; zdůrazňuje významnou úlohu těchto úvěrů pro hospodářské oživení a růst, neboť podporují investice veřejného sektoru v některých členských státech; vyzývá EIB, aby nejen nadále nabízela podobné nástroje zemím, které se potýkají s finančními potížemi, ale rovněž aby výrazně podporovala země s dobrou finanční kázní a konvergenční regiony;

8.  poukazuje na to, že z hlediska objemu úvěrů projekty v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru v roce 2010 představovaly 32 % úvěrů, které EIB poskytla na transevropské dopravní sítě; vítá zřízení Evropského odborného centra pro partnerství veřejného a soukromého sektoru se sítí členů, která nyní kromě EIB a Evropské komise zahrnuje 30 zemí (členské státy EU a přidružené země) a rovněž mnoho regionů;

9.  vyzývá EIB, aby u těch partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež jsou příjemci finančních prostředků, vyzvala ke zveřejňování souhrnných veřejných platebních závazků v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru společně s informacemi o zdroji budoucích plateb;

10.  naléhá na EIB, aby zveřejnila výroční seznam všech koncových příjemců úvěrů a dalších finančních nástrojů, a to stejným způsobem, jakým je Komise povinna zveřejňovat takový seznam koncových příjemců finančních prostředků EU;

11.  naléhavě vyzývá EIB, aby navýšila svou podporu určenou pro infrastrukturní sítě v nových členských státech, která je ve srovnání s členskými státy EU–15 stále relativně nízká; žádá, aby tato účast na financování infrastrukturních sítí byla vyšší u propojení na hranicích členských států;

12.  plně podporuje spolupráci mezi EIB a Evropskou komisí, pokud jde o rozvoj inovativních finančních nástrojů na podporu cílů strategie Evropa 2020, která je opatřením, jež má nastartovat krizí postižené hospodářství a plnění potřeb souvisejících s opatřeními v oblasti klimatu; uznává předchozí dobré zkušenosti s využíváním těchto nástrojů, včetně mechanismů pro kombinování grantů a úvěrů a sdílení rizika;

13.  podporuje zejména finanční nástroj pro sdílení rizik (RSFF), společnou iniciativu Evropské komise a EIB, jež zajišťuje úvěry pro rizikovější projekty s vyšším přínosem; v souvislosti s uplatňováním sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj (RDFP) je překvapen, že úvěrové smlouvy RSFF v roce 2010 dosáhly pouze 1,8 miliardy EUR, tedy o 1 miliardu méně než v roce 2009; považuje důvod tohoto poklesu, který uvádí EIB ve své zprávě za rok 2010, tj. že dochází k uvolňování omezení úvěrů pro podniky, jež se na EIB obrátily v době, kdy krize vrcholila, za nedostatečný, a žádá další vysvětlení ze strany EIB a Evropské komise;

14.  vyjadřuje znepokojení nad systémy vnitřních kontrol a auditu EIB a vybízí Komisi a EIB, aby vzhledem k očekávanému rozmachu inovativních finančních nástrojů, jež skupina EIB spravuje, dokončily v listopadu 2012 komplexní finanční a správní rámcovou dohodu; očekává, že EIB předloží Evropskému parlamentu zprávu o dosaženém pokroku do prosince 2012;

Podpora EIB určená malým a středním evropským podnikům

15.  vítá skutečnost, že cíle poskytnout malým a středním podnikům úvěry v objemu 30 miliard EUR, který stanovila Rada pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) v prosinci 2008, bylo dosaženo o celý rok dříve, než bylo plánováno; podporuje nový úvěrový produkt pro společnosti se střední kapitalizací a zdůrazňuje její význam pro podporu evropského hospodářského oživení; vyzývá EIB, aby podle potřeby poskytovala poradenství malým a středním podnikům a dalším příjemcům s cílem zajistit kvalitu a účinnost projektů;

16.  znovu poukazuje na doporučení, která Evropský parlament opakovaně činil již dříve, aby byla zvýšena transparentnost způsobu, jakým EIB vybírá finanční zprostředkovatele a jakým jsou udělovány globální úvěry, a trvá na potřebě přijmout opatření, jež tato doporučení zavedou do praxe; zdůrazňuje nutnost jasnějších podmínek a přísnějších kritérií efektivnosti poskytování úvěrů; vybízí EIB, aby bezodkladně a nejpozději do konce roku 2012 vypracovala nové, koherentní a účinné nástroje pro lepší dohled nad finančními zprostředkovateli, kteří s EIB spolupracují v oblasti podpory malých a středních podniků v Evropě;

17.  znovu opakuje svou výzvu EIB, aby pravidelně předkládala zprávy o dosažených výsledcích, které by obsahovaly úplné a komplexní údaje o koncových příjemcích, souhrnné zprávy o monitorování a provádění vnitřních postupů a o dosahování stanovených cílů; vyzývá, aby byly uváděny a zdůvodňovány odchylky od těchto cílů a také podrobnosti týkající se odpovědnosti za ně; je znepokojen tím, že nejsou stanovena jasná referenční kritéria a míry penetrace, v důsledku čehož je efektivnost úvěrů stále nejasná;

18.  oceňuje skutečnost, že v roce 2010 obdrželo podporu od skupiny EIB 115 000 malých a středních podniků a že EIB poskytla na úvěry pro malé a střední podniky úvěrové prostředky ve výši 10 miliard EUR a EIF poskytl záruky na úvěry malým a středním podnikům a rizikový kapitál v celkové výši 2,8 miliardy EUR; podporuje úsilí EIB o zajištění větší podpory malých a středních podniků;

19.  vítá rozhodnutí EIB připojit se ke skupině EBRD a Světové banky v rámci společného akčního plánu mezinárodních institucí pro posílení podpory malých a středních podniků ve střední a východní Evropě v období 2009–2010; konstatuje, že splněním svých závazků v rámci tohoto plánu (zdvojnásobení zdrojů, jež jsou obvykle dostupné pro malé a střední podniky v tomto regionu) EIB splnila svůj cíl mnohem rychleji, a že na konci roku 2010 bylo v úvěrové činnosti EIB zaznamenáno zvýšení o 25 % – tedy o 14 miliard EUR; vyzývá EIB, aby pokračovala v úzké spolupráci s bankami v tomto regionu při podpoře malých a středních podniků;

20.  vítá evropský nástroj mikrofinancování Progress, který v březnu 2010 zřídila Komise a EIB; zdůrazňuje, že je nezbytné zveřejňovat aktuální výsledky tohoto nástroje; vyzývá k co nejrychlejšímu stanovení jasných kritérií pro výběr zprostředkovatelů, kteří se podílí na této iniciativě, a jejich zveřejnění;

21.  vítá zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 4/2011 o auditu záručního mechanismu malých a středních podniků a uznává významnou úlohu tohoto mechanismu; je znepokojen zjištěním Účetního dvora, pokud jde o skutečnost, že mechanismus poskytuje nedostatečné podklady k parametrům dohod mezi EIF a finančními zprostředkovateli, nabízí nejasné ukazatele výkonnosti a postrádá cílové hodnoty pro tyto ukazatele; vyzývá skupinu EIB, aby napravila tyto nedostatky v souladu s doporučeními Účetního dvora;

22.  vyzývá EIB, aby Evropskému parlamentu předkládala zprávy o pokroku v naplňování doporučení Evropského účetního dvora (EÚD);

23.  zdůrazňuje významnou úlohu EIF při podpoře malých a středních podniků; zdůrazňuje, že EIF by měl pokračovat ve svých činnostech souvisejících s financováním malých a středních podniků a poskytováním záruk za jejich transakce; vyzývá EIF, aby pokračoval ve svém úsilí na podporu stabilizace trhu sekuritizace portfolií pohledávek malých a středních podniků, který je stále slabý;

Činnosti EIB mimo EU

24.  vítá skutečnost, že záruka EU poskytnutá EIB na období 2007–2013 na ztráty z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo EU bezpochyby spadá pod kontrolu Evropského účetního dvora(8);

25.  vyzývá Evropský účetní dvůr, aby Evropskému parlamentu předložil zvláštní zprávu o finančních operacích provedených v rámci uvedeného rozhodnutí, včetně posouzení dopadů na úrovni projektu, odvětví, země a regionu, které ukáže účinnost přispěvku EIB k cílům vnější politiky EU;

26.  je toho názoru, že záruční nástroj Evropské unie zajišťovaný vnějším mandátem přináší vysokou přidanou hodnotu a dosahuje značných účinků; vyzývá nicméně EIB, aby, kdykoli je to možné, nástroje prováděla na vlastní riziko a zároveň při zachování ratingu AAA a zajistila účinnou koordinaci pomoci ze strany Evropské komise, EIB a dalších mezinárodních a místních partnerů s cílem zvýšit konzistentnost a doplňkovost jednotlivých opatření;

27.  je toho názoru, že EIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) by se měly zaměřit na posílení vzájemné spolupráce a koordinace ve třetích zemích, aby tak mohly zvýšit své komparativní výhody a aby nedocházelo k překrývání jejich činností(9);

28.  vyzývá EIB, aby informovala Evropský parlament o svých finančních operacích ve Středomoří, které vycházejí z vnějšího mandátu pro úvěrové aktivity, a prokázala tak dopady své úvěrové činnosti na rozvoj, a aby Evropskému parlamentu předložila zprávu do konce roku 2012;

29.  zdůrazňuje úlohu financování ze strany EIB, pokud jde o projekty v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru hlavně v EU, a bere na vědomí úmysl EIB prozkoumat potenciál partnerství veřejného a soukromého sektoru v zemích Středomoří;

30.  vyzývá EIB, aby společně s Komisí a v úzkém dialogu s přijímajícími zeměmi urychleně předložila návrh bankovního nástroje, který bude účinnější než nástroj pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP), a to ve snaze podpořit účinnost úlohy, kterou plní EIB v zemích Středomoří, pokud jde o malé a střední podniky, mikroúvěry atd.;

31.  je znepokojen riziky spojenými s režimy partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako je nízká efektivnost vynaložených prostředků a částečně podrozvahové položky státního dluhu; povzbuzuje EIB, aby zohlednila doporučení uvedená v její interní zprávě „Review of Lessons from Completed PPP Projects Financed by the EIB“ (Ponaučení z realizovaných projektů v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru financovaných EIB), zejména:

32.  vyzývá EIB, aby omezila podporu pro finanční zprostředkovatele mimo EU pouze na místní instituce, jež neprovozují svou činnost v rámci zahraničních (offshore) finančních center a nesou na místní úrovni podstatnou odpovědnost a jsou vybaveny k tomu, aby mohly zaujmout přístup příznivý pro rozvoj a podporující specifičnost místních malých a středních podniků v každé zemi; žádá EIB, aby informovala o tom, jak toto doporučení provádí v roce 2012;

33.  vítá přezkum vnějšího mandátu EIB na roky 2007–2013 v polovině období nazvaný „Zpráva a doporučení řídícího výboru odborníků“ z února 2010;

34.  vítá uplatňování rozhodnutí č. 1080/2011/EU, které poskytuje záruky EU na případné ztráty EIB z půjček a úvěrových záruk na projekty mimo EU; zdůrazňuje, že vnější mandát EIB musí být v souladu s článkem 280 SFEU, který praví, že hlavním cílem politiky Unie v oblasti rozvojové spolupráce je snížení a vymýcení chudoby;

35.  je znepokojen tím, že nejsou k dispozici dostatečné informace o výsledcích opatření v oblasti vnější politiky; zdůrazňuje, že od finančních zprostředkovatelů není požadováno zasílat ex post výsledky jednotlivých operací; vyzývá tudíž banku, aby toto podávání zpráv ex post učinila povinným; vítá však nová ustanovení o podávání zpráv uvedená v rozhodnutí č. 1080/2011/EU;

36.  vzhledem k tomu, že se činnost EIB mimo EU rozvinula především ve středněpříjmových zemích s omezenými personálními zdroji zvláště pro práci od zdola nahoru a pro sledování projektů a s omezenou přítomností na místě v porovnání s úrovní a složitostí finančních aktivit mimo EU;

37.  doporučuje, aby bylo posíleno monitorování projektů v průběhu jejich provádění i při jejich dokončení;

38.  konstatuje, že z celkové částky 72 miliard EUR, kterou EIB v roce 2010 poskytla formou půjček, bylo 8,511 miliardy poskytnuto na půjčky rozvojovým zemím (konkrétně 1,2 miliardy zemím Asie a Latinské Ameriky (ALA), 1 miliarda EUR africkým, karibským a tichomořským státům AKT (973 milionů EUR) a Jihoafrické republice (50 milionů EUR), 2,55 miliardy EUR zemím Středomoří a 328 milionů EUR středoasijským zemím), včetně částky 657 milionů EUR na projekty zaměřené na dodávky vody a budování hygienické infrastruktury, zdravotní péči a vzdělávání;

39.  konstatuje, že nezávislé hodnocení vnějšího mandátu EIB ukazuje, že úsilí EIB o další kontroly realizace projektů, zajištění přítomnosti na místě a návazné sledování environmentálních a sociálních aspektů se stále jeví jako nedostatečné, přičemž schopnost EIB plnit požadavky mandátu týkající se aspektů rozvoje je pouze nepřímá;

40.  připomíná, že úzké zaměření na růst založený na růstu HDP nevede nezbytně k udržitelnému rozvoji podporujícímu začlenění a ke snižování nerovností; domnívá se v tomto kontextu, že je nezbytné vyčlenit přiměřené zvýhodněné finanční prostředky a personální zdroje na to, aby mohla EIB účinněji podporovat cíle EU v oblasti rozvojové spolupráce;

41.  vyzývá EIB, aby aktivně podporovala projekty zaměřené na finanční začlenění, tj. na usnadnění rovného přístupu k finančním službám, jako jsou půjčky, úspory a systémy pojištění, například podporou institucí poskytujících mikroúvěry;

42.  požaduje, aby byly definovány „výkonnostní ukazatele“ pro lepší sledování přidané hodnoty a dopadu operací EIB a rozšíření odborných znalostí vlastních zaměstnanců v oblasti udržitelného rozvoje, lidských práv a sociálních otázek/otázek rovnosti pohlaví;

43.  vítá vypracování politiky zaměřené na nespolupracující jurisdikce a odhodlání EIB v této oblasti; vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem transparentnosti, pokud jde o způsob, jakým jsou přidělovány a sledovány „globální půjčky“ z hlediska správy daní; připomíná, že EIB by měla zajistit, aby příjemci půjček nevyužívali daňové ráje a neuplatňovali ani jiné nekalé praktiky, například nesprávné oceňování převodů, které mohou vést k daňovým únikům nebo k vyhýbání se daňovým povinnostem; v této souvislosti EIB vyzývá, aby od finančních zprostředkovatelů vyžadovala zveřejnění každého způsobu využití globálních a rámcových půjček, které tito zprostředkovatelé získají, a zveřejnění zprávy o jejich činnosti v každé zemi, v níž působí;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že EIB nepovažuje za prioritu investice do místních společností v zemích AKT; má za to, že monitorování globálních půjček nebo půjček pro MSP by se mělo zlepšit s cílem zajistit, aby finanční zprostředkovatelé řádně plnili požadavky stanovené EIB, aby se zaručila odpovědnost, transparentnost a udržitelnost životního prostředí při využívání finančních prostředků poskytnutých místním MSP; domnívá se, že by měla být vyjasněna definice MSP používaná v každém jednotlivém vnějším regionu, a to při zohlednění struktury místního hospodářství;

45.  požaduje, aby se soulad se standardy EU/dohodnutými mezinárodními standardy v oblasti politiky životního prostředí a sociální politiky stal systematickou podmínkou pro přístup k financování ze strany EIB, zatímco společnosti nebo podniky, které tyto zásady porušují a/nebo jsou registrovány v daňových rájích, by z něj měly být účinným způsobem vyloučeny;

46.  vítá iniciativu uzavřít memorandum o porozumění týkající se spolupráce mezi Evropským parlamentem a EIB; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu úzce zapojit Parlament do diskuse o vytvoření „platformy EU pro vnější spolupráci a rozvoj“ a zaručit transparentnost tohoto procesu.

47.  zdůrazňuje důležitost zlepšení a optimalizace finančních operací EU a členských států na podporu vnější spolupráce; podporuje návrh odborníků ohledně sloučení všech vnějších činností do samostatné jednotky, aby se tak dosáhlo lépe zacíleného řízení; znovu opakuje návrh EP přezkoumat možnosti zřízení „platformy EU pro rozvojovou spolupráci“

48.  doporučuje zefektivnit činnosti EIB tím, že EIB bude i nadále vystupovat především jako „evropská banka“;

49.  vyzývá EIB, aby se do poskytování úvěrů mimo Unii pouštěla teprve tehdy, když se ujistí, že obchodní pravidla platná ve vztahu mezi zemí, kde je úvěr poskytován, a Unií zahrnují zásadu vzájemnosti při uplatňování sociálních, environmentálních a zdravotních standardů;

Správní a kontrolní mechanismy EIB

50.  připomíná potřebnost evropského systému obezřetnostního dohledu, v jehož rámci by EIB podléhala stejným obezřetnostním pravidlům jako subjekty poskytující úvěry; taková obezřetnostní kontrola by měla dohlížet na stav finanční situace EIB a zajistit, aby výsledky byly přesně měřeny a aby zaměstnanci dodržovali pravidla správného chování; znovu opakuje výzvu EP, aby EIB podléhala obezřetnostnímu regulačnímu dohledu;

51.  znovu opakuje svou výzvu Evropské komisi, aby Parlamentu poskytla právní analýzu možností obezřetnostního dohledu nad EIB; uznává existenci institucionálních problémů týkajících se možné úlohy Evropské centrální banky v obezřetnostním dohledu nad EIB; vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy eurozóny prozkoumala veškeré možnosti obezřetnostního dohledu nad EIB;

52.  navrhuje, aby tento regulační dohled:

53.  naléhavě však žádá skupinu EIB, aby i nadále nezávisle uplatňovala osvědčené obezřetnostní postupy s cílem udržet si silnou kapitálovou pozici banky a přispívat k růstu reálné ekonomiky; vyzývá proto, aby EIB podstoupila zátěžový test za účelem ověření odolnosti jejího portfolia;

54.  vítá skutečnost, že se EIB dobrovolně řídí současnými kapitálovými požadavky podle dohody Basilej II, a vyzývá EIB, aby splnila i povinnosti, které vyplynou z dohody Basilej III;

55.  vyjadřuje vážné znepokojení nad nejnovějším vývojem ratingu EIB; naléhavě vyzývá EIB, aby vypracovala a uplatňovala strategii s cílem zachovat si rating AAA, jenž je základním prvkem činnosti této banky a je zásadní pro bankovní operace; poznamenává, že pokud by se nepodařilo zachovat rating AAA, byla by banka vyloučena z určitých kategorií investorů;

56.  vzhledem k investičním potřebám EU a jejích členských států a nedostatečnému objemu kapitálu poskytovanému trhy vyzývá guvernéry EIB, aby souhlasili s výrazným navýšením kapitálu EIB;

57.  zdůrazňuje, že celková úroveň úvěrového rizika v případě úvěrového portfolia banky se zvýšila částečně v důsledku rostoucího tlaku na bonitu stávajících protistran, který je následkem přetrvávajících účinků hospodářské krize, a částečně v důsledku vyššího úvěrového rizika spojeného s novými operacemi; doporučuje, aby EIB přijala vhodná opatření s cílem zabránit zhoršování svého úvěrového portfolia;

58.  zdůrazňuje, že EU potřebuje hospodářský růst, který může být účinně podpořen investicemi do výzkumu a vývoje a posilování výstavby celoevropských sítí, a že v této souvislosti činnost EIB může přispět ke zlepšení současných hospodářských vyhlídek;

59.  domnívá se, že by EIB měla zavést mechanismy, jimiž zaručí, aby při všech jejích finančních operacích byly přísně dodržovány evropské environmentální a sociální standardy a standardy týkající se lidských práv, transparentnosti a zadávání veřejných zakázek; vybízí EIB, aby dále posilovala transparentnost při poskytování úvěrů prostřednictvím finančních zprostředkovatelů a aby zabránila využívání daňových rájů, vnitropodnikovému oceňování a vyhýbání se daňovým povinnostem;

60.  vyzývá EIB, aby předložila Parlamentu formálním a transparentním způsobem výroční zprávu obsahující relevantní údaje o její kapitálové přiměřenosti, podmíněných závazcích, operacích prováděných prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, podstupování rizik, pákovém efektu při financování soukromého sektoru a o spolupráci mezi EIB a EIF;

61.  vyzývá skupinu EIB, aby i nadále uplatňovala osvědčené obezřetnostní postupy s cílem udržet velmi silnou kapitálovou pozici banky a přispívat k růstu reálné ekonomiky; vyzývá proto EIB, aby i nadále podléhala přísnému obezřetnostnímu regulačnímu dohledu k posuzování její bonity, sledování kvality její finanční situace, zajištění přesného měření jejích výsledků a dodržování pravidel řádných postupů v podnikání; je toho názoru, že by EIB mohla rovněž podstoupit zátěžový test s cílem nechat posoudit svou bonitu;

62.  vyzývá skupinu EIB, aby na svých webových stránkách v odůvodněných případech a ještě před schválením projektu zpřístupnila relevantní informace o příjemcích dlouhodobých úvěrů a záruk, svých finančních zprostředkovatelích, kritériích uznatelnosti projektů a o úvěrování malých a středních podniků formou rizikového kapitálu, zejména s uvedením vyplacených částek, počtu poskytnutých půjček a dotčeného regionu nebo průmyslového odvětví; doporučuje, aby byla úloha EIB konkrétněji vymezená, selektivnější, efektivnější a více zaměřená na dosažení výsledků; vyzývá také k vyhodnocení ekologických, sociálních a makroekonomických dopadů na podporované projekty;

63.  zastává názor, že k tomu, aby se dostala k malým a středním podnikům, by EIB měla partnerství zejména na vyšší úrovni vytvářet s transparentními a odpovědnými finančními zprostředkovateli spojenými s místní ekonomikou;

64.  vybízí EIB, aby dál pokračovala ve svém úsilí o zajištění toho, aby byly úvěry malým a středním podnikům poskytovány prostřednictvím finančních zprostředkovatelů účelně;

65.  vyzývá EIB, aby objasnila svůj postoj k tzv. projektovým dluhopisům EU nebo jiným inovativním finančním nástrojům založeným na spolufinancování z rozpočtů EU a EIB; je přesvědčen, že by Komise měla výše uvedené projektové dluhopisy EU zavést a že by měly začít fungovat co možná nejdříve, nejlépe před začátkem rozpočtového období 2014–2020; vyzývá EIB, aby v realizaci těchto iniciativ sehrála aktivní úlohu; domnívá se, že provádění návrhu Komise, který se týká projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020, by mohlo přispět k rozvoji udržitelných průmyslových odvětví a infrastruktury na úrovni členských států i EU; zdůrazňuje, že postupy stanovené za tímto účelem by měly být výslovně stanoveny v rámci uznatelnosti projektů podléhajícím řádnému legislativnímu postupu; domnívá se, že je třeba respektovat požadavky týkající se environmentálních a sociálních standardů a standardů občanských práv a transparentnosti ve všech inovativních finančních nástrojích;

66.  je přesvědčen, že EIB musí při rozhodování o tom, ve kterých infrastrukturách by měla být zavedena pilotní fáze projektových dluhopisů, zohlednit finanční situaci členských států; tato pilotní fáze by měla upřednostňovat projekty v členských státech, které vykazují nízkou míru růstu a mají na finančních trzích problémy s likviditou;

67.  vyzývá EIB, aby posoudila – a případně přezkoumala nebo zintenzivnila – svou činnost v těch zemích jižního Středomoří, kde provádí své operace, aby podpořila investice do odvětví, která mají zásadní význam pro hospodářský rozvoj, fungování trhu, konkurenceschopnost a tvorbu pracovních míst, a vzala přitom v úvahu demokratický proces a existenci právního státu v těchto zemích; bere na vědomí nedávné navýšení mandátu EIB pro poskytování úvěrů o 1 miliardu EUR, která je k dispozici pro země jižního Středomoří, a domnívá se, že by EIB měla zveřejnit dopad operací, které v současné době v tomto regionu provádí, na rozvoj;

68.  vítá větší roli úvěrů EIB v oblasti strukturálních programů s cílem pomoci členským státům financovat jejich příspěvky do programů podporovaných ze strukturálních fondů EU; naléhá na Komisi, aby spolupracovala s EIB při zajištění toho, aby investice do infrastrukturních projektů nebyly odkládány v důsledku hospodářských obtíží, kterým členské státy čelí;

69.  domnívá se, že by EIB měla provést své vlastní nezávislé hodnocení jurisdikcí, v nichž působí, s cílem bojovat proti nezákonným tokům kapitálu a zajistit, aby se nezapletla do operací ve finančních offshore centrech;

70.  vybízí EIB, aby rozšířila svou činnost v těch členských státech EU, které mají velké a přetrvávající schodky běžného účtu, aby tak mohla podpořit sociální a hospodářskou konvergenci a zvýšit finanční a politickou udržitelnost měnové unie;

71.  žádá EIB, aby objasnila a odůvodnila svůj postoj týkající se transformace finančního nástroje FEMIP na evropsko-středomořskou banku;

72.  požaduje, aby byl revidován politický dokument EIB v oblasti energií z roku 2007, a stal se tak konzistentním s cíli EU do roku 2050 a plány k dosažení uvedených cílů;

73.  bere na vědomí, že v roce 2010 poskytla EIB 25,9 miliardy EUR těm regionům v EU, které byly nejhůře zasaženy hospodářskou krizí;

74.  je přesvědčen, že v souvislosti s obtížemi, s nimiž se MSP setkávají v přístupu k úvěrům, by EIB měla být partnerem transparentních a odpovědných finančních zprostředkovatelů napojených na místní ekonomiku a pravidelně zveřejňovat informace o vyplacených částkách, příjemcích těchto částek a regionech a průmyslových odvětvích, kterým byly vyplacené prostředky určeny;

75.  zdůrazňuje význam programů JASPERS, JESSICA, JEREMIE a JASMINE, a to jak z hlediska regionální konvergence a soudržnosti v Evropě, tak i z hlediska podpory malých a středních podniků, a poukazuje na to, že i v novém programovém období (2014–2020) bude na ně zapotřebí odpovídající financování; vítá zapojení EIB do evropského nástroje mikrofinancování Progress; zdůrazňuje význam půjček EIB v podobě financování strukturálních projektů pro regionální konvergenci;

76.  bere na vědomí snížení objemu půjček EIB v rámci nového operačního programu pro období 2012–2014 ze 75 miliard EUR v roce 2011 na 60 miliard EUR v roce 2012, jak je uvedeno v ročním programu, který přijala správní rada;

77.  vítá pomoc, kterou poskytuje EIB ve spolupráci se strukturálními fondy EU zemím, jež čelí finančním obtížím, a to zejména formou úvěrů na pokrytí spolufinancování ze strany státu u projektů podpořených z těchto fondů; vítá vytvoření garančního fondu v Řecku financovaného z národního strategického referenčního rámce s pomocí a podporou EIB, který by měl pomoci usnadnit realizaci veřejných investic.

78.  vítá nový mechanismus EIB pro stížnosti; poznamenává však, že tento mechanismus ještě nebyl v roce 2010 plně funkční; bere na vědomí podstatný nárůst počtu stížností zejména v oblasti veřejných zakázek a v souvislosti s environmentálními, sociálními a rozvojovými hledisky financovaných projektů; žádá EIB, aby EP do konce září 2012 poskytla náležité informace o opatřeních přijatých v návaznosti na předložené stížnosti; vítá přijetí mechanismu pro vyřizování stížností, který schválil řídící výbor EIB v listopadu 2011;

79.  vyzývá EIB, aby při své práci na projektech rozšířila hloubkovou kontrolu sociálních aspektů (včetně dodržování lidských práv), a to jak využíváním analýzy ex ante, tak zejména monitorováním projektu v průběhu jeho realizace a dokončení;

80.  požaduje, aby se soulad se standardy EU v oblasti politiky životního prostředí a sociální politiky stal důsledně vyžadovanou podmínkou pro přístup k financování ze strany EIB, zatímco společnosti nebo podniky, které tyto zásady porušují a jsou registrovány v zemích s nespolupracující jurisdikcí, by z něj měly být účinným způsobem vyloučeny;

81.  vyzývá EIB, aby stanovila jasné „výkonnostní ukazatele“ pro lepší sledování přidané hodnoty finančních operací a rozšířila odborné znalosti vlastních zaměstnanců v oblasti udržitelného rozvoje, lidských práv a sociálních otázek či otázek rovnosti pohlaví;

82.  požaduje, aby finanční záruky, které EU poskytne EIB, byly spláceny s průměrnou sazbou pro splácení srovnatelných záruk, aktuálně platnou na finančním trhu; takto vypočítané splátky mohou být předmětem rozhodnutí EU o poskytnutí dotace EIB v souladu s obvyklými postupy, pokud nesplacení této záruky tvoří součást hospodářského modelu v souladu s cíli Unie, zejména pro činnosti mimo Unii, a s pravidly o fungování vnitřního trhu s cílem zabránit narušení hospodářské soutěže se soukromým sektorem;

83.  vyzývá EIB a Komisi, aby v zájmu zlepšení účinnosti a efektivity systémů kontroly, sledování a dohledu a uplatňování a fungování nástrojů a mechanismů vypracovaly průvodce osvědčenými postupy, jež rovněž poukáže na případné nesprávné postupy s cílem poučit se z minulých chyb;

84.  vyjadřuje v zájmu transparentnosti politování nad skutečností, že zpráva EIB za rok 2010 v kapitole nazvané „Kapitál EIB a úvěrové operace ze rok 2010“ neuvedla a neposoudila rizika spojená s mechanismem EIB jako takovým, který je založen na velmi vysoké míře upsaného kapitálu, který členské státy, jež jsou jedinými podílníky a jejichž rating se od počátku krize na podzim 2008 trvale zhoršuje, nesplatí;

85.  navrhuje, aby členské státy, jež mají podíly v EIB, přijaly plán, např. na období platnosti strategie EU 2020, že splatí nesplacené podíly upsaného kapitálu, který 31. prosince 2010 dosahoval výše kolem 190 miliard EUR;

Povinnosti EIB a její budoucí role

86.  konstatuje zneklidňující odlišnosti mezi evropskými ekonomikami z hlediska konkurenceschopnosti a inovací;

87.  oceňuje EIB za to, že v roce 2010 zvýšila objem investic do projektů určených k řešení otázky klimatu v oblasti energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů, dopravy, zalesňování, inovací a přizpůsobení se dopadům změny klimatu, a to ze 16 miliard EUR investovaných na tyto účely v předchozím roce na 19 miliard EUR, což představuje 30 % celkového objemu úvěrů poskytnutých v Evropské unii;

88.  vítá, že se EIB zaměřila na změnu klimatu, zejména na obnovitelné zdroje energie; vyzývá EIB, aby učinila všeobecný přístup k energii těžištěm svých snah v odvětví energetiky, a to podporou decentralizovaných drobných projektů a projektů nevyžadujících připojení do sítě především ve venkovských oblastech; vyzývá EIB, aby utlumovala projekty, které by mohly mít značný dopad na životní prostředí, jako jsou velké přehrady, zachycování a ukládání uhlíku a technologie spalování fosilních paliv, s cílem zabránit tomu, aby byly rozvojové země nuceny tento druh energie trvale používat;

89.  je toho názoru, že EIB by měla financovat projekty, které splňují přísné požadavky v oblasti životního prostředí, a tím podporovat udržitelný růst a odstranění financování pro projekty, které jsou z hlediska životního prostředí škodlivé;

90.  vyzývá EIB k ambicióznějšímu příspěvku ke snižování emisí uhlíku v odvětví dopravy; v této souvislosti se domnívá, že by EIB měla upřednostňovat projekty, které snižují poptávku po dopravě a rozvíjejí veřejnou a kombinovanou dopravu;

91.  vyzývá EIB, aby ke studijním účelům vypracovala šedou listinu projektů zahrnujících technologie, které sice mohou splňovat evropské minimální normy, avšak nedosahují průměrných evropských environmentálních norem;

92.  vítá podporu, kterou EIB poskytuje odvětví energie z obnovitelných zdrojů (jež má strategický význam pro splnění cílů EU týkajících se klimatu); tato podpora byla v minulých letech podstatně navýšena (6 miliard EUR v roce 2010 oproti 500 milionům EUR v roce 2006);

93.  s potěšením konstatuje, že EIB také zdokonalila svou interní technickou složku, když zvýšila ze 40 % (2007) na 64 % (2011) podíl projektových specialistů, kteří se zaměřují zejména na projekty věnované energetické účinnosti nebo energii z obnovitelných zdrojů;

94.  požaduje, aby EIB i nadále uplatňovala přísnější podmínky pro projekty využívající fosilní paliva, které bohužel stále představují 10 % financování této banky; uplatňování těchto podmínek má obzvláště velký význam pro co nejrychlejší ukončení pomoci, kterou banka poskytuje v oblasti výroby energie s vysokými emisemi uhlíku.

95.  vyzývá EIB, aby zajistila, že přínosy projektů financovaných z jejích prostředků v rozvojových zemích se rozšíří také na místní komunity, s nimiž by se případně měly konzultovat investiční projekty, které mohou mít dopad na jejich oblast; je toho názoru, že by se měla kontrolovat ekologická vyváženost projektů a projekty by měly být v souladu s cíli EU v oblasti snižování emisí uhlíku;

96.  vyzývá EIB, aby s ohledem na biologickou rozmanitost vycházela při své činnosti ze zásady „nulové čisté ztráty“; v této souvislosti připomíná normy vyvinuté v rámci programu kompenzace obchodu a biologické rozmanitosti (Business and Biodiversity Offsets Programme, BBOP);

97.  naléhavě vyzývá EIB, aby navýšila financování projektů souvisejících s řízením vodních zdrojů se zvláštním zaměřením na evropské země v oblasti jižního Středomoří, zejména pokud jde o udržitelnost dodávek;

98.  připomíná EIB vzrůstající nedostatek surovin; vyzývá EIB, aby prozkoumala, jak může pomoci k zajištění efektivnějšího využívání surovin v EU.

99.  vyzývá Komisi a skupinu EIB, aby navrhla inovativní společné rozpočtové nástroje financování pro investice na podporu biologické rozmanitosti a vyzývá EIB, aby poskytovala příslušné technické a finanční poradenské služby, které jsou v souladu s environmentálními standardy banky;

100.  vyzývá EIB, aby prosazovala projekty určené k podpoře biologické rozmanitosti a vodohospodářské činnosti a zavázala se, že nebude financovat projekty, které vedou k podstatným změnám důležitých přírodních stanovišť nebo k produkci zakázaných látek, projekty výstavby rozsáhlých přehrad, jež se nedrží doporučení Světové komise pro přehrady, nebo těžební projekty (ropa, plyn a nerosty), které mají ničivé environmentální a sociální dopady a nedodržují doporučení uvedená ve zprávě Světové banky o těžebním průmyslu (Extractive Industries Review);

101.  požaduje, aby EIB i nadále uplatňovala přísné podmínky pro projekty výroby energie využívající uhlí a lignit, které mají na základě cílů zabezpečení politiky zásobování EU stále ještě nárok na podporu banky, a zdůrazňuje, že uplatňování těchto podmínek má obzvláště velký význam pro co nejrychlejší ukončení podpory, kterou banka poskytuje v oblasti výroby energie s vysokými emisemi uhlíku;

102.  znovu opakuje svou výzvu, aby EIB své činnosti plně sladila s cílem EU, kterým je rychlý přechod na nízkouhlíkové hospodářství, a aby přijala plán na postupné ukončení poskytování půjček určených na využívání fosilních paliv, včetně půjček poskytovaných uhelným elektrárnám, a na zvýšení úsilí o větší míru transferu technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energeticky účinných technologií;

103.  naléhavě vyzývá EIB, aby zdokonalila svůj systém hodnocení a výběru projektů a nepodporovala projekty, které mají nepříznivý dopad na klima, a zároveň aby posílila monitorování provádění projektů; každý rok by měla být předkládána zpráva o výsledcích dosažených prostřednictvím investic banky do projektů k předcházení změně klimatu;

104.  navrhuje, aby se Komise ve spojení s EIB (vzhledem ke kvalitě lidských zdrojů banky a jejím zkušenostem s financováním rozsáhlé infrastruktury) zapojila do procesu strategické analýzy financování investic, aniž by vyloučila jakýkoli možný scénář, včetně dotací, splácení částí kapitálu EIB upsaných členskými státy, částí kapitálu EIB upsaných EU, úvěrů, inovativních nástrojů, finančního inženýrství uzpůsobeného pro dlouhodobé projekty, jež nejsou ziskové okamžitě, rozvoje systému záruk, vytvoření investiční sekce v rámci rozpočtu EU, finančního konsorcia evropských, vnitrostátních a místních orgánů, partnerství veřejného a soukromého sektoru atd.;

105.  připomíná mimoto, že strategie Evropa 2020 bude důvěryhodná pouze v případě, že se bude opírat o adekvátní finanční prostředky, a proto podporuje významnější úlohu EIB v posilování katalytické úlohy a stimulační funkce strukturálních fondů a další rozvoj a optimální využití inovativních nástrojů financování, na kterých se budou podílet především EIB a EIF a další mezinárodní finanční instituce na bázi reciprocity (např. kombinace grantů a úvěrů, nástroje rizikového kapitálu, nové formy sdílení rizik a záruky);

106.  vyzývá řídící orgány EIB, aby zvážily možnost, že se Evropská unie stane v bance akcionářem vedle členských států, neboť by to podle něj posílilo spolupráci mezi EIB a Komisí;

107.  vybízí EIB, aby podporovala úsilí o budování důvěry v těch členských státech, jejichž finanční stabilita v eurozóně je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, účastí na investičních projektech v těchto zemích a poskytováním záruk, které zmírní zvýšené riziko dané země;

108.  je toho názoru, že na základě změn, jež přinesla Lisabonská smlouva, a posílené role EIB, pokud jde o vyvážený a stálý rozvoj vnitřního trhu, by měla EIB nést větší odpovědnost vůči občanům EU, konkrétně by měla podléhat postupu udělení absolutoria Evropským parlamentem, co se týče uvolňování veřejných finančních prostředků z rozpočtu EU nebo z Evropského rozvojového fondu a spravovaných EIB;

109.  vítá závazek EIB vytvořit pro vyhodnocování projektů ex ante i ex post od ledna 2012 nový rámec pro měření dopadů na rozvoj (rámec revidovaného vnějšího mandátu) a povzbuzuje EIB, aby posílila transparentnost uplatňování tohoto rámce uveřejněním úplného seznamu ukazatelů a zveřejňováním monitorovacích zpráv a přijatých opatření; žádá, aby byl informován o zlepšeních při sledování výsledků dosažených na základě tohoto rámce;

110.  vítá skutečnost, že finanční a smluvní monitorování projektů bylo posíleno vytvořením nové monitorovací pracovní skupiny; žádá, aby byl informován o výsledcích a zlepšeních, kterých tato pracovní skupina dosáhne;

111.  vyzývá EIB, aby se zapojila do financování investičních projektů, jejichž cílem je podporovat výzkum, vývoj a inovace v těch zemích a regionech, které budou v případě vnějších asymetrických ekonomických šoků neúměrně postiženy;

112.  vyzývá EIB, aby její projekty financování měly za cíl přispět ke snižování chudoby a plnění rozvojových cílů tisíciletí, k ochraně lidských práv, ke společenské odpovědnosti podniků, k dodržování zásad důstojné práce, zásad ochrany životního prostředí a k řádné správě věcí veřejných, a to prováděním rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU;

113.  vítá proto iniciativu v rámci strategie Evropa 2020 týkající se projektových dluhopisů jako mechanismu sdílení rizika mezi EK a EIB s poskytnutím limitované podpory z rozpočtu EU, který by měl využít pákového efektu finančních prostředků EU a přilákat další financování ze soukromého sektoru pro jednotlivé projekty v oblasti infrastruktury v souladu s cíli strategie Evropa 2020; vybízí EIB, aby pilotní fázi této iniciativy realizovala před koncem programového období 2007–2013, aby bylo možné posoudit účinnost systému;

114.  oceňuje pokrok, jehož EIB dosáhla v zavádění jasných postupů vůči nespolupracujícím jurisdikcím; podporuje banku v její politice, na jejímž základě se banka neúčastní žádných operací, které se provádí v rámci nespolupracující jurisdikce; vyzývá EIB, aby posoudila uplatňování a fungování své „Politiky vůči slabě regulovaným, netransparentním a nespolupracujícím jurisdikcím“ (tzv. politika NCJ) a aby Evropskému parlamentu do konce roku 2012 předložila příslušnou zprávu; vybízí EIB, aby pravidelně přezkoumávala a aktualizovala svou politiku NCJ s cílem zajistit, aby finanční operace EIB nepřispívaly k jakékoli formě daňových úniků, praní špinavých peněz či financování terorismu;

o
o   o

115.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské investiční bance a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 111. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0156. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0266. (4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0331. (5) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 30. (6) Skupina EIB zahrnuje EIB a Evropský investiční fond (EIF). (7) Parlament k tomu vyzval ve svém usnesení ze dne 25. března 2009 o výročních zprávách EIB a EBRD za rok 2007. Mimoto Parlament rovněž zaujal tento postoj v rámci svého hlasování o zprávě Bowlesové, která se týkala upsání dodatečných akcií v kapitálu Evropské banky pro obnovu a rozvoj ***I. (8) Článek 15 rozhodnutí č. 1080/2011/EU. (9) . Parlament k tomu vyzval ve svém usnesení ze dne 25. března 2009 o výročních zprávách EIB a EBRD za rok 2007. V rozhodnutí o upisování dodatečných akcií kapitálu EBRD Evropskou unií v důsledku rozhodnutí o navýšení tohoto kapitálu Parlament a Rada rovněž vyzvaly guvernéra EBRD za Unii, aby Parlamentu každý rok předkládal zprávu o spolupráci mezi EIB a EBRD mimo Unii.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o zprávě o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU (2011/2182(INI))

P7_TA(2012)0120 A7-0047/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o jednáních Petičního výboru,

–  s ohledem na právo předložit petici zakotvené v článku 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 20 SFEU, v němž je definován pojem občanství,

–  s ohledem na část druhou SFEU nazvanou Zákaz diskriminace a občanství EU a kapitoly III a V Listiny základních práv,

–  s ohledem na článek 45 SFEU, podle něhož volný pohyb pracovníků EU zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání,

–  s ohledem na články 3, 10 a 11 Smlouvy o Evropské unii a na článek 8 SFEU,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Zpráva o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ (COM(2010)0603),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 s názvem „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“ (COM(2010)0608),

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(2) (dále jen „směrnice o volném pohybu“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(3) (dále jen „směrnice o kvalifikacích“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(4)

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o problémech a perspektivách spojených s evropským občanstvím(5),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku občanů (2013), který Komise předložila dne 11. srpna 2011 (COM(2011)0489),

–  s ohledem na Stockholmský program, který činí z občana ústřední bod evropských snah v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a zaručuje respektování rozmanitosti a ochranu těch nejzranitelnějších,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0047/2012),

A.  vzhledem k tomu, že občané Unie mají – bez ohledu na své zdravotní postižení – mimo jiné právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, právo na konzulární ochranu diplomatických a konzulárních orgánů jiného členského státu ve třetích zemích a petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Smluv(6);

B.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva rozšířila a podrobně popsala koncepci občanství EU – poprvé představenou Maastrichtskou smlouvou v roce 1992 – a práv z něj odvozených, jež se řídí rovněž judikaturou, a to tím, že posílila postavení a obraz Evropské unie jako ochránce lidských práv, že poskytla legislativní prostředky na povzbuzení aktivního zapojení občanů EU a zavedla či posílila nová práva, jak je tomu například v případě evropské občanské iniciativy nebo individuálních práv uvedených v Listině základních práv; vzhledem k tomu, že by občanství EU mělo být vnímáno jako zdroj práv i povinností;

C.  vzhledem k tomu, že to dokazuje snahu EU učinit občana ústředním bodem své činnosti a budovat prostor svobody, spravedlnosti a práva pro všechny občany EU;

D.  vítá judikaturu Evropského soudního dvora týkající se výkladu článku 51 Listiny základních práv Evropské unie, zejména rozsudek ve věci ERT, v němž se zdůrazňuje, že pokud orgány členských států chtějí uplatňovat vnitrostátní opatření omezující základní svobody zaručené Smlouvou o fungování EU, jsou rovněž vázány primárními základními právy Unie;

E.  vzhledem k tomu, že volný pohyb osob je neodmyslitelnou součástí konceptu lidských práv a občanství Unie a patří mezi základní práva a svobody, jež jsou občanům Unie přiznány na základě Smluv;

F.  vzhledem k tomu, že sedm let po vstupu směrnice o volném pohybu v platnost stále přetrvává řada problémů, pokud jde o její provádění; vzhledem k tomu, že se většina stížností týká občanů EU, jejich práva vstupu, práva pobytu na dobu delší tří měsíců, platnosti povolení k pobytu, zachování práva pobytu a práva trvalého pobytu a práv jejich rodinných příslušníků;

G.  vzhledem k tomu, že mnoho občanů nemá k dispozici veškeré relevantní informace o právech, jež jsou jim přiznána na základě směrnice o volném pohybu, zejména domáhají-li se práv pro rodinné příslušníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí;

H.   vzhledem k tomu, že občané EU, kteří mají obvyklé bydliště ve Spojeném království a kteří žádají o některé dávky sociálního zabezpečení, musí podstoupit tzv. ověření práva na pobyt, které ukládá těm, jež nejsou občany Spojeného království, další podmínky;

I.  vzhledem k tomu, že otázka deportace Romů Francií v roce 2010 byla kontroverzní nejen z pohledu základních práv, ale také z hlediska práva na volný pohyb a z hlediska diskriminace na základě státní příslušnosti a rasového a etnického původu;

J.  vzhledem k tomu, že Parlament přijal dne 15. prosince 2011 usnesení o volném pohybu pracovníků v rámci Evropské unie s důrazem na práva rumunských a bulharských pracovníků na jednotném trhu(7); vzhledem k tomu, že se některé členské státy rozhodly pro zavedení nebo pokračování v uplatňování přechodných opatření, která omezují přístup rumunských a bulharských státních příslušníků na jejich trh práce; vzhledem k tomu, že taková opatření mohou vést k vykořisťování pracovníků, nelegální práci a nedostatečnému přístupu k dávkám sociálního zabezpečení;

K.  vzhledem k tomu, že volný pohyb či dobrovolná mobilita pracovníků jsou podmíněny nebo podporovány širokou škálou práv přiznaných občanům na základě právních předpisů Unie; vzhledem k tomu, že díky volnému pohybu mohou tudíž občané snadněji využívat všech výhod jednotného trhu a být přitom základním nástrojem růstu;

L.  vzhledem k tomu, že právo na volný pohyb a pobyt na území členských států umožňuje lepší pochopení hodnot evropské integrace jen v případě, že je spojeno s konkrétními opatřeními přijatými Unií a členskými státy v oblasti informací, odborné přípravy, uznávání kvalifikací a mobility pracovníků (sezónních pracovníků, přeshraničních pracovníků, vyslaných pracovníků, pracovníků přemístěných z důvodu změny sídla podniku atd.);

M.  vzhledem k tomu, že velké množství petic odhalilo problémy v oblasti přístupu k dávkám sociálního zabezpečení, které se týkaly zejména nedostatečné spolupráce ze strany vnitrostátních orgánů, nesprávného uplatňování zásady sčítání, pokud jde o nároky na určité dávky vyplácené několika členskými státy (zejména přenositelnost důchodových práv), neposkytnutí správných informací o platných právních předpisech nebo zdlouhavého vyřizování případů; vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2011(8) potvrzuje právo občanů EU přestěhovat se do jiného členského státu EU a mít nárok na sociální zabezpečení;

N.  vzhledem k tomu, že na základě boloňského procesu se udílejí obecně uznávané diplomy o ukončení vysokoškolského studia, které představují první fázi ke snadnějšímu uznávání kvalifikací;

O.  vzhledem k problémům spojeným s nesprávným prováděním směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací (kompenzační opatření, žádosti o další dokumenty, nepodložená negativní rozhodnutí v hostitelském členském státě, zbytečné průtahy při vyřizování žádostí, systematické ukládání specifických jazykových zkoušek), které představují významnou překážku pro výkon práv občanů v celé EU, a připravují tak občany o výhody sociální soudržnosti,

P.  vzhledem k tomu, že předkladatelé petice obviňují německý úřad péče o mládež (Jugendamt) z diskriminace neněmeckého manželského partnera ve smíšených manželstvích; vzhledem k tomu, že Jugendamt z titulu své nezávislé činnosti v některých případech přispívá ke ztížení situace rozvedeného rodiče cizí státní příslušnosti, který si přeje opustit německé území společně se svými dětmi;

Q.  vzhledem k tomu, že 25. října 2011 Parlament přijal usnesení(9) týkající se mobility a integrace osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že řadu peticí předkládají lidé se zdravotním postižením, kteří se každodenně setkávají s mnoha překážkami, jež jim znemožňují využívat práva občanů EU, např. běžné využívání vzdělávacího systému, přístup k pojištění nebo k prostředkům veřejné hromadné dopravy; vzhledem k tomu, že je zapotřebí soudržného systému EU, který by přesně určil stupeň postižení, a vzhledem k tomu, že neexistence takového systému může vest k nerovným podmínkám, a dokonce k sociálnímu vyloučení;

R.  vzhledem k tomu, že každý občan EU, který je předvolán k soudu některého z členských států, má při své obhajobě právo na přístup k dokumentům přeloženým do svého mateřského jazyka, aby nedocházelo k žádné formě diskriminace na základě jazyka, a zejména vzhledem k tomu, že všichni občané musí být obeznámeni s každým soudním řízením, které je proti nim vedeno, a to ve lhůtách, které jsou pro soudní praxi přijatelné;

S.  vzhledem k tomu, že největší překážky uplatňování aktivního občanství Unie spočívají v nedostatečné informovanosti jednotlivců o jejich právech jako občanů Unie a v nedostatku jasně strukturovaných a všeobecně propagovaných informačních služeb; vzhledem k tomu, že Parlament a Komise se proto musí při vyvíjení snah o posílení občanství Unie zaměřit na lepší a odpovídajícím způsobem finančně zajištěnou komunikaci s občany a členskými státy, a to na místní i státní úrovni, přičemž je třeba odstranit veškeré přetrvávající právní a správní překážky, které občanům EU brání v uplatňování jejich práv, a současně zajistit snadný přístup občanů k jasnému a přesnému poradenství;

1.  vítá zprávu o občanství EU za rok 2010, která stanoví cíl spočívající v odstranění překážek, jež brání občanům EU uplatňovat jejich práva, a domnívá se, že návrhy obsažené v této zprávě představují konkrétní kroky ke snížení zbytečných výdajů, a tedy i příspěvek ke kupní síle občanů EU, což je obzvláště důležité v době krize; vyzývá Komisi, aby zajistila co možná nejrychlejší předložení a schválení legislativních a nelegislativních opatření uvedených v této zprávě, aby se zajistilo, že práva občanů EU nabudou účinnost a že všechny členské státy zruší výše zmíněné překážky a zároveň zavedou správní opatření usnadňující všeobecné uplatňování těchto práv, přičemž odstraní možné rozpory mezi vnitrostátním právem a právem EU;

2.  konstatuje, že ačkoli je petiční právo k Evropskému parlamentu výslovně stanoveno ve Smlouvách, není dostatečně známo či využíváno, a proto žádá, aby byly informace o petičním právu občanům poskytovány lépe a aktivněji, včetně odůvodnění a vysvětlení, a to v jednom z úředních jazyků Evropské unie; dále vyzývá Komisi, aby se připojila ke snahám o lepší propagaci petičního práva prostřednictvím svých kanceláří v členských státech, svých decentralizovaných informačních sítí, sítě veřejných ochránců práv a všech organizací spolupracujících s Komisí a s Parlamentem, aby se informace dostaly k co největšímu počtu občanů a aby docházelo k výměně osvědčených postupů;

3.  domnívá se, že evropská občanská iniciativa (ECI), která bude platit od 1. dubna 2012, představuje první nástroj mezinárodní participativní demokracie a dá občanům možnost aktivně se zapojit do vytváření evropských politik a právních předpisů; vyzývá k účinnému, transparentnímu a zodpovědnému provádění nařízení o ECI a zejména vyzývá orgány EU a členské státy, aby veškeré nezbytné administrativní i praktické kroky učinily včas a aby přijaly aktivní úlohu a skutečně se zapojily do informování občanů o tomto novém nástroji takovým způsobem, aby všichni občané EU mohli plně požívat jeho výhod, a aby využily zejména Evropského roku občanů (2013) jako impulsu pro zvýšení informovanosti; navíc zastává názor, že Petiční výbor by vzhledem ke svým zkušenostem s přímým kontaktem s občany měl být pověřen pořádáním veřejných slyšení s organizátory úspěšných evropských občanských iniciativ, jak uvádí článek 11 nařízení o ECI; navrhuje, aby Komise pravidelně Petičnímu výboru předkládala zprávu o provádění ECI;

4.  vyzývá Komisi, aby se při přípravě své výroční zprávy o uplatňování Listiny základních práv EU nesoustředila pouze na uplatňování Listiny, ale také na všechny články Smlouvy o EU týkající se základních práv a na situaci v oblasti základních práv v Evropské unii; vyzývá Komisi, aby do této zprávy zařadila podrobnější informace o tom, jak členské státy uplatňují Listinu při provádění evropského práva, o otázkách, s nimiž se na ni občané obracejí, o způsobu jejich řešení a o konkrétních následných opatřeních, která přijala;

5.  vyzývá všechny orgány Unie, instituce, úřady a agentury k zajištění toho, aby právo na přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001(10), jedno z významných práv občanů EU, bylo zaručeno zvýšením transparentnosti a umožněním snadného, uživatelsky vstřícného a srozumitelného přístupu k dokumentům a informacím, a to i prostřednictvím bezbariérových technologií, aby se občané mohli více podílet na procesu rozhodování; v této souvislosti poukazuje na mimořádný význam činnosti evropského veřejného ochránce práv při prosazování práva na přístup k dokumentům orgánů Unie;

6.  vzhledem k tomu, že uznává právo na přístup k informacím jako jeden z pilířů demokracie, zdůrazňuje, že přístup k informacím nesmí vest k porušování jiných základních práv, jako je právo na ochranu soukromí nebo osobních údajů; zdůrazňuje, že přístup k informacím orgánů a institucí EU je prvotním zájmem občanů, kteří chtějí porozumět tomu, jaké politické a ekonomické úvahy stojí za rozhodováním; domnívá se, že by Komise mohla poskytnout lepší přístup k informacím o šetření a stížnostech pro porušení práva, aniž by tím byl dotčen účel šetření, a že přístup k těmto informacím by mohl být dostatečně ospravedlněn na základě prvořadého veřejného zájmu, a to zejména v případech, kdy mohou být ohrožena základní práva, lidské zdraví, zdraví zvířat a ochrana životního prostředí před nevratnými škodami, nebo kdy již probíhá řízení ve věci diskriminace menšiny či útoku na lidskou důstojnost, a to za předpokladu, že je zajištěna ochrana obchodního tajemství a citlivých informací týkajících se soudních případů, hospodářské soutěže a osobních spisů;

7.  vybízí Komisi, aby i nadále vyvíjela úsilí s cílem zajistit, aby členské státy provedly a uplatňovaly směrnici o volném pohybu v plném rozsahu a správně, a aby přitom plně využívala své pravomoci zahájit řízení pro porušení práva; vyzývá členské státy, aby odstranily existující právní a praktické překážky bránící volnému pohybu občanů a aby nezaváděly těžkopádné, neopodstatněné administrativní postupy a netolerovaly nepřijatelné praktiky omezující uplatnění tohoto práva; vyzývá dále Komisi, aby zvýšila své úsilí s cílem zlepšit informovanost o právu občanů na volný pohyb a pomoci jim při jeho uplatňování, zejména je-li jim odepřeno či je-li omezeno nebo jsou-li zavedeny postupy vedoucí k přímé či nepřímé diskriminaci; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby v rámci příští zprávy o občanství EU předložila hodnocení politik týkajících se volného pohybu a navrhla konkrétní způsoby a nástroje na podporu uplatňování svobody pohybu; zdůrazňuje, že i když je koncepce občanství Unie úzce spojena s právem na volný pohyb, práva občanů Unie využívají i všichni občané, kteří neopustí svůj členský stát původu;

8.   opakuje své dřívější výzvy členským státům, aby zajistily svobodu pohybu všem občanům EU a jejich rodinám, a to bez diskriminace na základě sexuální orientace nebo státní příslušnosti; opakuje svou výzvu členským státům, aby v plném rozsahu uplatňovaly práva přiznávaná na základě článků 2 a 3 směrnice 2004/38/ES(11) nejen manželům opačného pohlaví, ale také registrovaným partnerům, členům domácností občana EU a partnerům, s nimiž má občan EU řádně ověřený a stabilní vztah, včetně párů stejného pohlaví, a to na základě zásad vzájemného uznávání, rovnosti, nediskriminace, důstojnosti a respektování soukromého a rodinného života; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zajistila důsledné uplatňování směrnice;

9.  vyzývá členské státy, aby odstranily překážky bránící volnému pohybu občanů EU a aby přijaly opatření, na jejichž základě budou mobilní pracovníci mít k dispozici pokyny a poradenství ohledně pracovních příležitostí a životních a pracovních podmínek v EU, a aby současně občany informovala o rizicích vyplývajících z nelegální práce a o výhodách spojených se získáním legálního zaměstnání (daně, sociální zabezpečení, právo na odbornou přípravu, právo na občanství, na bydlení, na sloučení rodiny, přístup dětí ke vzdělávání a k odborné přípravě) prostřednictvím již existujících nástrojů (EURES);

10.  vyzývá k lepší koordinaci mezi členskými státy řešícími problémy, jako jsou dvojí zdanění a nedostatečná harmonizace systémů zdanění důchodů občanů EU, a vyzývá proto členské státy, aby rozšířily a aktualizovaly dohody o dvoustranné spolupráci; podporuje úsilí Komise zaměřené na předložení návrhu nových předpisů, které by odstranily daňové překážky, a zastává názor, že zvláštní pozornost je třeba věnovat poplatkům za registraci motorových vozidel, jež byly předtím registrovány v jiném členském státě;

11.  vyzývá členské státy, které se v rámci smlouvy o přistoupení Rumunska a Bulharska k EU rozhodly zavést sedmileté moratorium (do 1. ledna 2014) na právo na volný pohyb v rámci EU pro pracovníky z těchto dvou zemí nebo pokračovat v uplatňování přechodných opatření omezujících přístup Rumunů a Bulharů na svůj trh práce(12), aby co nejdříve svá rozhodnutí přehodnotily a vzaly přitom v potaz zásadu rovnosti, zákaz diskriminace, neopodstatněnost takovýchto rozhodnutí a zásadu solidarity, aby tak právo na zaměstnání spojené s občanstvím EU nebylo dále pro občany Rumunska a Bulharska omezováno;

12.  žádá Komisi, aby věnovala více pozornosti četným peticím, které dostává a které se týkají obtíží spojených s oběhem písemností dokládajících osobní stav a s uznáváním těchto písemností a z nich vyplývajících skutečností, a aby na tyto petice reagovala s větší důkladností(13); zdůrazňuje proto, že je důležité co nejrychleji dosáhnout toho, aby byly písemnosti dokládající osobní stav vzájemně uznávány a aby byl zajištěn jejich volný oběh, aniž by docházelo k diskriminaci, jak stanoví článek 21 Listiny základních práv;

13.  zdůrazňuje skutečnost, že kolektivní vypovězení je nejen v rozporu se základními hodnotami a zásadami, na nichž je založena Evropská unie, ale představuje rovněž porušení směrnice o volném pohybu; připomíná, že k omezení volného pohybu a pobytu z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti lze podle směrnice o volném pohybu přistoupit pouze na základě chování jednotlivců, aniž by došlo k diskriminaci na základě zdravotního postižení nebo etnického původu či státní příslušnosti, a že automatické vyhoštění občanů EU nelze zdůvodňovat nedostatkem finančních prostředků ani jiným důvodem souvisejícím s odškodněním, trestem či odebráním práv (bod odůvodnění 16, článek 14);

14.  naléhavě žádá členské státy, aby upustily od politik a zrušily či prohlásily za neplatné právní předpisy, které přímo či nepřímo diskriminují Romy a další menšiny na základě rasové a etnické příslušnosti, a vyzývá je, aby přestaly přijímat jakákoli opatření zahrnující pronásledování, vystěhování a vyhoštění či zabavení majetku jakékoli menšiny; vyzývá všechny členské státy a EU, aby v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(14) a se sdělením Komise nazvaném „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“(COM(2011)0173) společně převzaly odpovědnost za podporu a usnadnění integrace romských komunit a přiznaly jim stejná práva a povinnosti, jako mají občané EU, a aby prosazovaly a hájily jejich základní práva;

15.  vyzývá Komisi, aby priority sociálního začleňování spojila s jasně vymezenými cíli, mezi něž bude patřit ochrana občanů před diskriminací ve všech oblastech života a podpora sociálního dialogu mezi Romy a ostatními etniky s cílem bojovat proti rasismu a xenofobii; vyzývá Komisi jako strážkyni Smluv, aby zajistila plné provedení příslušných právních předpisů a uložení náležitých trestů za rasově motivované trestné činy(15);

16.  vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že ačkoli je právo na volný pohyb a pobyt pevně zakotveno v primárním právu Unie a je dobře rozpracováno v sekundárním právu, právní předpisy jsou uplatňovány neuspokojivě; poukazuje na to, že by členské státy měly společně přispět k odstranění všech přetrvávajících administrativních a právních překážek, na něž je upozornily orgány EU nebo Petiční výbor; žádá Komisi, aby pečlivě zhodnotila, zda právní předpisy a postupy členských států porušují práva občanů EU podle Smluv a směrnice o volném pohybu a zda pro občany EU a pro jejich rodiny nepředstavují zbytečnou zátěž, která nepřímo omezuje jejich právo na volný pohyb;

17.  připomíná, že téměř 80 milionů osob se zdravotním postižením v Evropské unii se stále v mnoha případech potýká s nepřekonatelnými překážkami, když různými způsoby uplatňuje své právo občanů Unie na volný pohyb; vyzývá proto orgány EU a členské státy, aby označily a odstranily překážky, které omezují možnost osob se zdravotním postižením využívat práva občanů EU, a aby bez prodlení a mimořádných nákladů usnadnily osobám se zdravotním postižením co nejdříve získat přístup ke všem dopravním prostředkům, zařízením infrastruktury, veřejnému vzdělávání a k informacím v souladu s Evropskou strategií pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (COM(2010)0636) a výše uvedeném ustanovení ze dne 25. října 2011; upozorňuje rovněž na nepřiměřeně velké množství starších osob s omezenou pohyblivostí; vyzývá k vytvoření programu typu Erasmus pro osoby se zdravotním postižením;

18.  naléhavě žádá členské státy o zajištění toho, aby sluchově postiženým podezřelým, obžalovaným či poškozeným stranám byl v případě trestných činů poskytnut vhodný tlumočník do znakového jazyka, pokud to požadují, a to v zájmu ochrany jejich práv a zachování jejich důstojnosti, a upozorňuje Komisi na potřebu takových možností;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby – s ohledem na návrhy Komise usnadnit lepší přístup k přeshraniční zdravotní péči, a vzhledem k tomu, že právo pacientů na informace je základním právem – informovaly občany EU ve větší míře o jejich právech a prostředcích, které mají k dispozici pro jejich prosazení, včetně praktických hledisek, jako je proplacení nákladů na základě evropského průkazu zdravotního pojištění; vyzývá Komisi a členské státy, aby do roku 2020 co nejvíce využívaly stávající potenciál telemedicíny a služeb elektronického zdravotnictví a zároveň plně dodržovaly evropské předpisy o ochraně údajů; vřele vítá iniciativu Komise týkající se vzniku nového systému elektronické výměny údajů o sociálním zabezpečení, a vybízí proto k užší spolupráci mezi vnitrostátními systémy sociálního zabezpečení; dále podporuje pilotní projekty zaměřené na to, aby byl občanům EU zajištěn bezpečný přístup online k jejich zdravotním údajům a aby byla zaručena interoperabilita zdravotních záznamů pacientů;

20.  konstatuje, že největší překážkou znemožňující občanům využívat širší škálu produktů a konkurenční ceny na jednotném trhu je nedostatečná znalost práv spotřebitelů v ostatních zemích EU a nedostatek informací pro spotřebitele při nakupování na internetu v jiných členských státech; domnívá se, že informace určené spotřebitelům jsou někdy složité a že je třeba je zjednodušit, například na etiketách;

21.  připomíná nedávné publikace Komise nazvané „Posílení práv spotřebitelů“ a „20 hlavních obav“, které upozorňují na informační, legislativní a prováděcí nedostatky, které na jednotném trhu přetrvávají, například pokud jde o nezákonné praktiky některých adresářových služeb; vyzývá Komisi, aby rozvoj digitálního jednotného trhu považovala za prioritu; vítá činnost a úsilí Komise, pokud jde o provádění Aktu o jednotném trhu; žádá další opatření ze strany členských států v koordinaci s Komisí k překonání překážek, jež brání, aby byl občanům umožněn přístup ke službám online; v této souvislosti bere na vědomí návrh Komise týkající se evropského smluvního práva;

22.  zastává názor, že přístup k bankovním službám pro občany EU, kteří se usadí v jiném členském státě, by měl být ještě více usnadněn; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala nezbytná legislativní opatření k zajištění přístupu všech občanů EU k základnímu platebnímu účtu; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit transparentnost bankovních poplatků;

23.  konstatuje rozdíly mezi členskými státy v oblasti mobilních telefonních služeb a připojení na internet; zdůrazňuje, že ke snížení poplatků za roaming došlo výhradně díky evropským právním předpisům; požaduje proto zveřejnění nákladů na SMS a MMS, hovory účtované po minutách volání a připojení na internet v každém členském státě, aby bylo podpořeno vytvoření evropských paušálů umožňujících snížit náklady na služby mobilních telefonů;

24.  odsuzuje praktiky vázaného obchodu; vyzývá k tomu, aby byl Evropský rok občanů využit jako příležitost upozornit občany na opatření, které je ochránily jako spotřebitele a pomohly zachovat jejich kupní sílu v období krize;

25.  vyzývá Komisi, aby sledovala, zda členské státy správně uplatňují předpisy o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, přičemž by se měla zaměřit na nové aspekty zavedené nařízeními (ES) č.883/2004 a (ES) č. 987/2009, která vstoupila v platnost dne 1. května 2010;

26.  je znepokojen skutečností, že orgány Spojeného království vyžadovaly po mnohých předkladatelích petic, aby podstoupili „ověření práva na pobyt“, chtějí-li získat přístup k sociálnímu bydlení či jiné podpoře, jako je dávka při hledání zaměstnání(16); upozorňuje zejména na skutečnost, že tento požadavek představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, což je v rozporu s článkem 4 nařízení (ES) č.883/2004; naléhavě žádá Spojené království, aby uvedly své právní předpisy do souladu s právem EU;

27.  naléhavě žádá Spojené království, aby se podřídilo rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, pokud jde o peněžité dávky v nemoci, které lze pobírat v zahraničí(17), a aby neuplatňovalo tzv. „Past Presence Test“ (podmínka předchozího skutečného pobytu žadatele), jestliže lze použít jiné reprezentativní ukazatele ke stanovení skutečné vazby na systém sociálního zabezpečení Spojeného království;

28.  zastává názor, že aktualizovaná směrnice o kvalifikacích by se měla zaměřit na odstranění překážek mobility v oblasti vzdělávání, a to zejména pokud jde o mládež, a zároveň na sjednocení zdrojů informací, které mají odborní pracovníci v současnosti k dispozici, a zajistit koordinaci s portálem „Vaše Evropa“; naléhá na Komisi, aby zjednodušila poskytování informací o mobilitě studentům, vyučujícím a vědeckým pracovníkům v EU tím, že vytvoří jednotné kontaktní místo; souhlasí s tím, že dobrovolný evropský profesní průkaz by mohl sloužit jako nástroj k usnadnění mobility Evropanů a poskytnout vzor pro Evropu zaměřenou na občany;

29.  naléhavě žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby v rámci obecného systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy zavedly systém kompenzačních opatření v souladu s požadavky článku 10 směrnice o kvalifikacích, neboť v opačném případě vzniká diskriminace na základě státní příslušnosti; v této souvislosti upozorňuje, že občané členských států, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, zejména pracovníci ve zdravotnictví (lékaři, porodní asistentky a sestry), uvedli, že v členských státech mimo svou vlast narážejí na problémy, pokud jde o uznávání jejich kvalifikace či nabytých práv(18);

30.  připomíná, že jedna z nejdéle nedořešených petic se týká diskriminačního zacházení s vysokoškolskými učiteli cizích jazyků („lettori“) na severoitalských univerzitách(19); vyzývá Komisi, aby provedla další šetření ve věci tzv. reformy Gelminiové, která vstoupila v platnost v prosinci 2010; vyzývá italské orgány a dotčené univerzity, aby tuto záležitost co nejdříve vyřešily; zastává však názor, že se nejedná o izolovaný případ a že veřejní ochránci práv jednotlivých členských států by se proto mohli sejít a vyměnit si názory na řešení, jež by měla být v Evropě zavedena;

31.  navrhuje vytvoření zvláštního internetového portálu, skutečně pravidelně aktualizovaného, jenž by umožňoval vnitrostátním, regionálním nebo místním orgánům informovat o odvětvích hospodářství, která hledají pracovní síly, a podpořil tak dobrovolnou mobilitu;

32.  připomíná, že nařízení (ES) č. 2201/2003(20) stanoví zásadu, že děti mají mít možnost udržovat vztahy s oběma rodiči i po rozluce rodičů, a to i v případě, že žijí v různých členských státech; poukazuje na to, že ačkoli je zavedení a uplatňování zásadních předpisů o právu na styk s dítětem v současnosti záležitostí jednotlivých členských států, musí členské státy dodržovat v rámci výkonu svých pravomocí právní předpisy Unie, zejména ustanovení Smlouvy týkající se práva všech občanů EU na cestování a pobyt v jiném členském státě(21) i zachování vazeb mezi rodiči a dětmi, prarodiči a vnoučaty a mezi sourozenci; doplňuje, že občasné dlouhé lhůty a množství řízení, jež musí absolvovat rodiče, kteří se chtějí vrátit do země svého původu společně se svým(i) dítětem (dětmi), jsou překážkou volného pohybu občanů EU; vyzývá Komisi, aby prošetřila údajnou diskriminaci neněmeckého manžela (manželky) ve smíšených manželstvích ze strany německého úřadu péče o mládež (Jugendamt);

33.  poukazuje na význam administrativní spolupráce v otázkách osobního stavu; konstatuje například, že každý členský stát, který má v úmyslu upravit doklady osvědčující osobní stav dítěte, jež jsou uznány v jiném členském státě Unie, musí o svém úmyslu tento členský stát informovat, aby takové dokumenty, jako například rodné listy, nemohly být upraveny tak, že by byla vymazána původní totožnost dítěte;

34.  poukazuje na to, že každý občan Unie, který je uznán jako rodič dítěte narozeného v manželství či mimo něj, musí být v případě odluky informován o rozsahu opravných prostředků za účelem získání práva na osobní styk s dítětem, s výjimkou případů, kdy na základě společné dohody mezi domovskou zemí rodičů a domovskou zemí dítěte bylo stanoveno, že by to vystavilo dítě skutečnému riziku;

35.  požaduje, aby byl v každém členském státě jmenován prostředník, nebo přinejmenším prostředník pro potřeby dětí, který by měl dostatečné pravomoci, jež by mu umožňovaly přístup ke všem dokumentům a opravňovaly by jej opětovně se zabývat soudními rozhodnutími, přičemž jeho úkolem by bylo pomoci rozcházejícím se rodičům řešit jejich nároky a složité právní otázky, aby nedopouštěli nezákonného jednání k prosazení toho, co považují za své právo a za právo svých dětí; dodává, že každý občan se může obrátit na prostředníka v zemi svého původu nebo v zemi, kde podle jeho názoru nebyla dodržena jeho práva;

36.  vyzývá – v zájmu rovnosti občanů EU, pokud jde o volbu práva v oblasti rozvodu – ty členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2010, kterým se schvaluje posílená spolupráce v oblasti platného práva v oblasti rozvodu a rozluky; dále vyzývá Komisi, aby v rámci Evropského roku občanů podpořila tento nový nástroj vzhledem k tomu, že se zvyšuje počet mezinárodních manželství, a tudíž se nevyhnutelně zvýší i počet mezinárodních rozvodů;

37.  zastává názor, že náprava musí být pro každého občana, který je přesvědčen, že jeho práva jsou ignorována, dostupná alespoň na místní, vnitrostátní či evropské úrovni, aby bylo možné tato práva bránit;

38.  znovu upozorňuje na problémy občanů EU, kteří se rozhodli vykonat své právo usazování v souladu s článkem 49 SFEU a zákonnou cestou koupili nemovitosti ve Španělsku a kteří byli posléze postaveni mimo zákon; naléhavě vyzývá španělské orgány, aby důkladně prověřily, jakým způsobem je prováděn zákon o ochraně pobřeží (Ley de Costas ), a zabránily tak tomu, aby byla narušována práva jednotlivých vlastníků nemovitostí, a zohlednily skutečnost, že vlastnické právo není v pravomoci EU a vztahuje se na ně zásada subsidiarity zakotvená ve Smlouvách;

39.   znovu zdůrazňuje, že hlavní prioritou Petičního výboru je najít řešení letitých majetkových problémů; poukazuje na to, že občané EU, a to jak příslušníci daného členského státu, tak i příslušníci jiných členských států, se setkávají s řadou závažných problémů při majetkových transakcích a bankovních garancích a že porušování vlastnických práv přispívá k nedůvěře v přeshraniční trh s nemovitostmi a k hospodářským problémům v Evropě; žádá o to, aby byly zásady EU týkající se ochrany spotřebitele a volného pohybu uplatňovány i na oblast nemovitostí, a připomíná, že již dříve vyzýval k tomu, aby právo na zákonně nabytý majetek bylo plně respektováno;

40.  uznává, že existuje řada překážek, které brání občanům EU plné uplatňovat jejich volební práva při pobytu v jiné zemi, než jejich vlastní, ačkoli je to nejhmatatelnější politické právo občanů Unie a výkon tohoto práva musí být oproštěn od jakékoli diskriminace a formalit bránících jeho výkonu; vyzývá Komisi a členské státy, aby před příslušnými volbami lépe informovaly občany o tomto právu prostřednictvím cílených informačních kampaní; vítá ochotu Komise zjednodušit postup, který občanům EU umožňuje účast ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště, a vybízí ji k provedení přípravných prací na zlepšení mechanismů předcházení dvojímu hlasování nebo ztrátě volebního práva; proto navrhuje, aby byl pro volby do Evropského parlamentu vytvořen evropský seznam voličů; podporuje kroky Komise na podporu zveřejnění výsledků voleb do Evropského parlamentu ve stejný okamžik ve všech členských státech; vyzývá členské státy, aby hledaly lepší řešení na zlepšení předpisů upravujících volby a aby prosazovaly osvědčené postupy; zdůrazňuje mimo jiné, že lepší přímá účast občanů prostřednictvím evropských politických stran je rozhodujícím krokem k dosažení silnější Evropy a autentičtější demokracie;

41.  navrhuje, aby byl vstup do evropské politické strany běžně nabízen při vstupu do vnitrostátní politické strany, aby se podpořilo politické zapojení občanů na evropské úrovni;

42.  zastává názor, že vytvoření fyzického a online kontaktního místa pro občany „Vaše Evropa“ má velký význam pro jednotlivce, kteří hledají radu nebo nápravu, ať už jsou dlouhodobými nebo nově příchozími obyvateli; přiznává zároveň, že informační sítě a sítě, jež zřídila Komise a jež pomáhají s řešením problémů (Europe Direct, Solvit, evropská spotřebitelská střediska atd.), jsou významnými partnery při řešení stížností týkajících se špatného fungování vnitřního trhu nebo omezení práv občanů EU; vyzývá Komisi, aby aktivněji podporovala tyto přístupné služby online nejen tím, že zapojí asistenční služby a služby v oblasti řešení problémů, které v současnosti existují na úrovni EU, ale i tím, že zaujme komplexnější a aktivnější postoj při seznamování občanů s těmito službami;

43.  domnívá se, že přeshraniční pracovníci, kteří se často setkávají s byrokracií v členských státech, potřebují lepší, cílenější informace o svých sociálních a pracovních právech; vyzývá Komisi, aby vytvořila informační příručku, v níž by byla jasně a jednoduše uvedena práva všech občanů EU, kteří se pohybují, pracují, studují, nakupují, cestují a uplatňují svá politická práva doma i v zahraničí; zastává názor, že nový systém alternativního řešení sporů zaměřený na občany, který by stavěl na stávajících poradních orgánech a administrativních strukturách, by byl velmi prospěšný pro poskytování dostupného, rychlého a přístupného mimosoudního řešení sporů pro spotřebitele;

44.  navrhuje, aby Komise provedla průzkum s cílem zjistit, jak si evropští občané přejí být informováni o činnostech Unie, aby to co nejvíce splňovalo jejich očekávání;

45.  vyzývá Komisi, aby na území EU zlepšila informovanost o činnosti Unie tím, že zvýší počet místních informačních kanceláří;

46.  žádá snížení objemu dokumentů, u nichž je třeba ověřený překlad pro soudní řízení, na absolutní minimum, aby nedocházelo k prodlevám při obhajobě občana a nedocházelo k nadměrným soudním nákladům;

47.  vyzývá k tomu, aby se každý občan EU, který se cítí obětí přílišné horlivosti nebo zneužití dominantního postavení správních nebo policejních orgánů jiného členského státu, mohl snadno obrátit na vnitrostátní nebo místní orgán, který se zabývá stížnostmi na tyto subjekty;

48.  vyzývá Komisi, která podporuje partnerské vztahy mezi evropskými městy, aby se nezaměřovala pouze na poskytování pomoci pro partnerské programy zahrnující nové členské státy nebo země mimo EU, ale vyjadřuje přání, aby déle trvající partnerské dohody nadále dostávaly pomoc EU s cílem zajistit jejich pokračující existenci v delším časovém horizontu, která je v současné době ohrožena;

49.  je přesvědčen, že každý občan EU má právo na volný přístup k objektivním a kvalitním informacím; s maximální obavou sleduje vytváření orgánů dohledu nad sdělovacími prostředky, které jsou příliš úzce napojeny na vládu;

50.  je přesvědčen, že by Unie měla komunikovat pravidelněji prostřednictvím televize, která je důležitým nástrojem poskytování informací; vítá proto dodatečné rozpočtové prostředky určené pro Euronews;

51.  vítá nedávný návrh Komise na posílení ochrany občanů EU ze strany diplomatických nebo konzulárních orgánů jiného členského státu, čímž se vyjasní zejména to, kdy je občan považován za nezastoupeného, a bude stanoven druh pomoci, kterou členský stát obvykle v případě potřeby poskytuje;

52.  blahopřeje Komisi za zprovoznění portálu e-justice, který poskytuje užitečný souhrn právních postupů a ujednání v každém členském státě;

53.  vybízí Komisi ke spolupráci s Petičním výborem při vypracovávání nové zprávy o občanství v roce 2013; v této souvislosti jasně uvádí, že Petiční výbor, který jedná zejména na základě obdržených petic, bude před zveřejněním příští zprávy kriticky posuzovat dosažené výsledky s cílem posílit občanství Unie a v případě potřeby bude od Komise požadovat další kroky;

54.  vítá návrh Komise vyhlásit rok 2013 „Evropským rokem občanů“, což by posílilo a zvýšilo povědomí o právech a výhodách spojených s občanstvím Unie; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s místními, regionálními a vnitrostátními orgány a zástupci občanské společnosti využila této příležitosti k posílení svých snah o ochranu a prosazování občanských práv a tím k posílení statutu a obrazu EU jako ochránce a zprostředkovatele těchto práv; zdůrazňuje význam využití strategického potenciálu roku 2013 pro urychlení společenských a politických změn nutných pro vyřešení nedostatku důvěry občanů, prohloubenému hospodářskou krizí; vyzývá k zahrnutí občanství Unie mezi priority úřadujícího předsednictví Rady Evropské unie; vyjadřuje naději, že Evropský rok občanů v roce 2013 se zaměří na sociální a hospodářské problémy EU a úsilí o vytvoření trhu, z něhož budou mít občané prospěch, a zároveň výrazně zvýší celkové povědomí o statutu občanů EU;

55.  navrhuje, aby Komise v roce 2012 vyhlásila na úrovni Unie soutěž na grafické ztvárnění loga pro Evropský rok občanů;

56.  vyzývá Parlament a Radu, aby dohlédly na to, že členské státy budou mít dostatečné rozpočtové prostředky na zajištění hladkého průběhu Evropského roku občanů v roce 2013 a s ním spojených aktivit, zejména těch, do nichž budou zapojeny i sdělovací prostředky, aby mohlo být dosaženo stanovených cílů;

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2. (2) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77. (3) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22. (4) Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1. (5) Úř. věst. C 137E, 27.5.2010, s. 14. (6) Ustanovení čl. 20 odst. 2 SFEU. (7) Přijaté zprávy, P7_TA(2011)0587. (8) Viz Lucy Stewart proti Secretary of State for Work and Pensions, věc C-503/09. (9) Přijaté zprávy, P7_TA(2011)0453. (10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. (11) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77. (12) Viz mj. petice 0810/2011 a 0900/2011. (13) Viz mj. petice 0632/2008. (14) Přijaté texty, P7_TA(2011)0092. (15) Viz mj. petice 1351/2008, 0945/2010 a 1300/2010. (16) Viz mj. petice 0401/2009 a 1119/2009. (17) Věc C-299/05 ze dne 18. října 2007 a nověji také věc C-503/09 ze dne 21. července 2011. (18) Viz mj. petice 0112/2009. (19) Viz mj. petice 0511/1998 a 0689/1998. (20) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1. (21) Viz mj. petice 1614/2009.