Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0493 – C7-0294/2012),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID“ ze dne 17. května 2006), a zejména na bod 28 této dohody,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení EFG“),

–  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,

–  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0346/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých strukturálních změn uvnitř světového obchodu, při jejich opětovném začlenění na trh práce,

B.  vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí,

C.  vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji,

D.  vzhledem k tomu, že Německo požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 2 284 pracovníků – přičemž pomoc by byla určena 2 103 z nich – u výrobce tiskařských strojů Manroland AG a ve dvou jeho dceřiných společnostech a také u jednoho jeho dodavatele v Německu,

E.  vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení EFG,

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení EFG jsou splněny, a Německo má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.  bere na vědomí, že německé orgány podaly svou žádost o finanční příspěvek z EFG dne 4. května 2012 a Komise její posouzení zpřístupnila dne 13. září 2012; vítá rychlý postup hodnocení žádosti;

3.  poznamenává, že tato propuštění se týkají tří německých regionů – Augsburgu (Bavorsko), Offenbachu (Hesensko) a Plavna (Plauen, Sasko), uzavření podniků a propouštění zasáhlo také další velká města v okolí, mj. Aschaffenburg, Wiesbaden, Darmstadt a Frankfurt nad Mohanem; poznamenává, že nejslabším z těchto regionů je Plavno, nacházející se ve východní části Německa, které má sice malý počet obyvatel, ale jehož obyvatelstvo je značně závislé na dávkách sociálního zabezpečení; konstatuje, že v důsledku platební neschopnosti společnosti Manroland nyní z této oblasti zmizí třetí největší zaměstnavatel (před uzavřením zaměstnával 700 pracovníků) a jeden ze tří jediných zaměstnavatelů dostatečně velkých na to, aby se svými pracovníky uzavřeli kolektivní smlouvu o mzdách;

4.  vítá skutečnost, že sociální partneři přijali sociální plán pro pracovníky propuštěné ve společnosti Manroland a že dvě přechodové společnosti budou koncipovat a řídit koordinovaný soubor individualizovaných služeb;

5.  poznamenává, že předtím, než se ocitla v platební neschopnosti, zaměstnávala společnost Manroland 6 500 pracovníků a byla moderním výrobcem strojů s moderním know-how a atraktivními mzdami; domnívá se, že rozpad tohoto podniku (spojený se ztrátou třetiny jeho zaměstnanců) povede ke ztrátě dovedností, jež může zasáhnout také ostatní zaměstnavatele a dotčené regiony; soudí, že pracovníci, kteří najdou nové zaměstnání, budou muset přistoupit na nižší úroveň mezd, což sníží jejich kupní sílu a omezí peněžní tok v místní ekonomice; podle jeho mínění navíc tři uvedené regiony přijdou o jednoho z nejvýznamnějších zaměstnavatelů, přičemž nemají žádnou bezprostřední vyhlídku na to, že se v blízké budoucnosti objeví s ním srovnatelný nástupce;

6.  konstatuje, že více než polovina podpory z EFG bude vynaložena na různé příspěvky a příplatky – uvádí se, že 2 001 pracovníků bude během své aktivní účasti na daných opatřeních pobírat krátkodobý příspěvek (náklady na něj se odhadují na 2 727,67 EUR na pracovníka po dobu 6-8 měsíců) nádavkem k příspěvku na živobytí vyplácenému veřejnými službami zaměstnanosti na základě čisté mzdy, kterou pracovník předtím pobíral; dále konstatuje, že žádost uvádí též pevnou částku ve výši od 4 000 do 1 000 EUR jako aktivační příplatek pro 430 pracovníků, kteří přistoupí na pracovní smlouvu s platem nižším, než činila jejich mzda na předchozím místě;

7.  vítá skutečnosti, že s uplatňováním koordinovaného souboru individualizovaných služeb se započalo 1. srpna 2012, tj. se značným předstihem před rozhodnutím rozpočtového orgánu udělit podporu z EFG; poznamenává, že propuštěným pracovníkům se před účastí na opatřeních financovaných z EFG dostalo také podpory z ESF; konstatuje, že německé orgány potvrdily, že byla zavedena opatření nezbytná k tomu, aby se zabránilo dvojímu financování z fondů Unie;

8.  připomíná, že podpora EFG by se měla poskytovat v první řadě na hledání nových pracovních míst a na programy odborné přípravy, a nikoli přímo přispívat k finančním dávkám; je přesvědčen, že je-li součástí souboru opatření, měla by být podpora z EFG pouze doplňující povahu a nikdy by neměla nahrazovat dávky, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné členské státy nebo podniky;

9.  připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;

10.  vítá skutečnost, že do plánování a provádění opatření v rámci této žádosti o pomoc z EFG byli od prvopočátku zapojeni příslušní sociální partneři a zúčastněné strany;

11.  vítá skutečnost, že se daný koordinovaný soubor individualizovaných služeb snaží zvýšit přeshraniční mobilitu podporou hledání zaměstnání na mezinárodním trhu práce;

12.  zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a konkrétní činnosti na základě této a dalších žádostí, které se týkají hromadného propouštění;

13.  konstatuje, že podle německých orgánů představuje daný koordinovaný soubor individualizovaných služeb značnou přidanou hodnotu k opatřením, které je možné provést s využitím vnitrostátních finančních prostředků a prostředků z ESF;

14.  žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;

15.  připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při znovuzačleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

16.  zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že podpora z EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovali zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;

17.  konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

18.  vítá skutečnost, že na základě žádostí Parlamentu jsou v rozpočtové linii pro EFG 04 05 01 v rozpočtu na rok 2012 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových položek, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;

19.  lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání kvůli velkým změnám ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;

20.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

21.  pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (2) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2012/002 DE/Manroland, Německo)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/732/EU.)