Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2012/2063(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0302/2012

Předložené texty :

A7-0302/2012

Rozpravy :

Hlasování :

PV 25/10/2012 - 14.11
CRE 25/10/2012 - 14.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0399

Přijaté texty
PDF 476kWORD 186k
Čtvrtek, 25. října 2012 - Štrasburk
Zpráva EU za rok 2011 o soudržnosti politik v zájmu rozvoje
P7_TA(2012)0399A7-0302/2012

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2012 o zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2011 (2012/2063(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 9 a 35 společného prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“(1),

–  s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii a zejména na její čl. 21 odst. 2, který stanoví zásady a cíle EU v oblasti mezinárodních vztahů, a na čl. 208 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti z roku 1992 a Stockholmskou úmluvu o perzistentních organických znečišťujících látkách,

–  s ohledem na článek 12 dohody o partnerství AKT-ES (dohoda z Cotonou),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Zpráva EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2011“ (SEC(2011)1627),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „EU jako globální partner pro rozvoj: jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí“ (SEC(2008)0434),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Soudržnost politik ve prospěch rozvoje, pracovní program na období 2010–2013“ (SEC(2010)0421),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Soudržnost politik ve prospěch rozvoje – vytvoření politického rámce pro přístup Unie jako celku“ (COM(2009)0458),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o soudržnosti politik EU ve prospěch rozvoje a o koncepci oficiální rozvojové pomoci plus(2),

–  s ohledem na závěry Rady o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje ze dne 14. května 2012 (dokument 09317/2012),

–  s ohledem na závěry Rady o zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu ze dne 14. května 2012 (dokument 09369/2012),

–  s ohledem na závěry Rady o přístupu EU k obchodu, růstu a rozvoji v příštím desetiletí ze dne 16. března 2012 (dokument 07412/2012),

–  s ohledem na závěry Rady o globálním přístupu k migraci a mobilitě ze dne 3. května 2012 (dokument 09417/2012),

–  s ohledem na závěry Rady o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje ze dne 18. listopadu 2009 (dokument 16079/2009),

–  s ohledem na hodnocení Evropské unie za rok 2012 členy Výboru OECD pro rozvojovou pomoc,

–  s ohledem na zprávu o odpovědnosti EU při financování rozvoje za rok 2012: přezkum pokroku EU a jejích členských států ze dne 9. července 2012,

–  s ohledem na studii „Politika EU v oblasti surovin a těžba ve Rwandě – soudržnost politik ve prospěch rozvoje v praxi“, kterou v únoru 2012 předložila Evert Vermeer Foundation,

–  s ohledem na prohlášení A (2010) 21584 z 21. zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 28. září 2010;

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro rybolov a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0302/2012),

A.  vzhledem k tomu, že článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví jako hlavní cíl politiky EU v oblasti rozvoje snížení a výhledově i vymýcení chudoby, jak je definováno v Evropském konsensu o rozvoji, a vzhledem k tomu, že Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země;

B.  vzhledem k závazku Evropské unie zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje v souladu se závěry Evropské rady z roku 2005, které byly nedávno znovu potvrzeny v jejích závěrech o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

C.  vzhledem k tomu, že v politikách EU v oblasti obchodu, zemědělství, rybolovu, změny klimatu, práv duševního vlastnictví, migrace, financí, zbrojení a surovin jsou zřejmé nesrovnalosti, které mají vliv na rozvojové cíle; vzhledem k tomu, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje může díky nalezení základní součinnosti mezi politikami EU přispět ke snížení chudoby;

D.  vzhledem k tomu, že rámec nové rozvojové politiky představený v Agendě pro změnu usiluje o soudržnost politik nejen uvnitř Unie, ale také pokud jde o Unii a její členské státy, neboť doporučuje vytváření společných programů a zdůrazňuje úlohu EU jako koordinátora, organizátora a tvůrce politiky;

E.  vzhledem k tomu, že mezinárodní rámec pro rozvojovou spolupráci po roce 2015 může urychlit řešení důležitých rozvojových a jiných celosvětových problémů a mohl by pomoci naplnit práva a potřeby jednotlivců;

F.  vzhledem k tomu, že přes všechna zlepšení, jichž EU dosáhla, mají přímé či nepřímé dotace na zemědělské výrobky stále negativní vliv na zajišťování potravin a rozvoj životaschopného zemědělského odvětví v rozvojových zemích;

G.  vzhledem k tomu, že se EU zavázala dosáhnout do roku 2015 cíle OSN, jenž stanoví, že se výše oficiální rozvojové pomoci má rovnat 0,7 % HND;

H.  vzhledem k rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z listopadu 2008, podle kterého musí operace Evropské investiční banky (EIB) v rozvojových zemích upřednostňovat hledisko rozvoje před jakýmikoli hospodářskými či politickými cíli;

I.  vzhledem k tomu, že řada studií ukázala, že z rozvojových zemí každoročně nelegálně odchází 850 miliard až 1 bilion amerických dolarů, což závažným způsobem snižuje daňové příjmy rozvojových zemí, a tedy i možnost jejich vlastního rozvoje;

J.  vzhledem k tomu, že Agenda pro změnu (COM (2011)0637) prostřednictvím cíle zvýšit účinek rozvojové pomoci EU znovu opakuje, že cíle, jimiž jsou rozvoj, demokracie, lidská práva, řádná veřejná správa a bezpečnost, jsou navzájem propojené;

K.  vzhledem k tomu, že veřejné zakázky tvoří 19 % světového HDP, tedy téměř 40krát tolik, kolik poskytuje EU a členské státy v rámci oficiální rozvojové pomoci; vzhledem k tomu, že zadávání veřejných zakázek má samo o sobě velký potenciál být nástrojem provádění udržitelných politik řízení jak v EU, tak v zemích, jimž je oficiální rozvojová pomoc určena;

L.  vzhledem k tomu, že podle odhadů zemře na podvýživu každoročně 2,6 milionu dětí a že pokud se ji nepodaří zmírnit, bude v příštích 15 letech vystaveno riziku trvalých následků téměř půl miliardy dětí; vzhledem k tomu, že v celosvětovém měřítku v současné době přibližně třetina dětí předškolního věku trpí podváhou (příliš nízká váha vzhledem k jejich věku) nebo zakrněním (příliš malá výška vzhledem k jejich věku); vzhledem k tomu, že náklady, jež s sebou podvýživa nese, představují 2–4 % HDP jednotlivých zemí a až 11 % celoživotního výdělku jednotlivce, zatímco existují ověřené nákladově efektivní zásahy do výživy, které by představovaly rozumnou investici;

M.  vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2030 naroste poptávka po energii a vodě o 40 % a poptávka po potravinách o 50 % , a vzhledem k tomu, že nárůst populace a zesílení střední třídy v nově vznikajících a rozvojových národech bude klást velký tlak na přírodní zdroje, zvláště vodu, energii a půdu, a na životní prostředí;

N.  vzhledem k tomu, že koncepce lidského rozvoje a lidské bezpečnosti sdílejí čtyři základní hlediska: zaměřují se na lidi, jsou vícerozměrné, jejich pojetí dlouhodobého uspokojení lidských potřeb je velmi široké a řeší chronickou chudobu(3);

O.  vzhledem k tomu, že vnější rozměr dvou nových fondů GŘ pro vnitřní věci a složky tematického programu Globální veřejné statky a výzvy zřízeného v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, které se týkají přistěhovalectví a azylu, zahrnují v souladu s deklarovanými prioritami podobné tematické oblasti, i když z odlišných hledisek;

P.  vzhledem k tomu, že provádění klinických zkoušek, které již etické komise v západní Evropě neakceptují, místní etické komise v zemích jako Indie, Čína, Argentina a Rusko stále ještě schvalují; vzhledem k tomu zejména, že obchodní společnosti a regulační orgány přehlížejí etické zásady(4), které jsou pro rozvojové země maximálně důležité, jak vyjadřuje Helsinská deklarace;

Q.  vzhledem k tomu, že kultura je ve všech svých dimenzích základní složkou udržitelného rozvoje, protože prostřednictvím hmotného a nehmotného dědictví, tvůrčích odvětví a různých podob uměleckých vyjádření významně přispívá k hospodářskému rozvoji, sociální stabilitě a ochraně životního prostředí;

R.  vzhledem k tomu, že studie ukazují, že jsou-li ženy vzdělané a mohou vydělávat a kontrolovat příjmy, přináší to dobré výsledky, jako například: pokles úmrtnosti matek a dětí, zlepšení zdravotního stavu a výživy žen a dětí, nárůst zemědělské produktivity, zmírnění změny klimatu, zpomalení růstu populace, rozvoj ekonomik a přerušení cyklu chudoby(5);

S.  vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie (IKT) mohou přispět ke zmírnění změny klimatu, a to nejen snížením svého vlastního podílu na emisích skleníkových plynů, ale také tím, že jejich používání umožní snížit emise v jiných odvětvích a zaměřit se na systémovou změnu a zpětné účinky, jako je například menší spotřeba materiálu a on-line zasílání, nahrazení dopravy a cestování, programy pro monitorování a řízení, zvýšení energetické účinnosti ve výrobě a při používání výrobků, dozor nad výrobky a recyklace;

T.  vzhledem k tomu, že hodnocení Evropských společenství za rok 2007 členy Výboru pro rozvojovou pomoc ukázalo, že „je důležité dobře chápat vhodnost rozpočtové podpory v místním kontextu“;

U.  vzhledem k tomu, že vzdělání může mít zásadní význam nejen pro udržitelnost životního prostředí, pro zdravotnictví a hospodářský růst a dosažení rozvojových cílů tisíciletí obecně, ale také pro budování míru; vzhledem k tomu, že vzdělávání možná více než kterékoli jiné odvětví může přinést velmi brzy viditelné ovoce v mírové oblasti, na němž může záviset přežití mírových dohod, pokud jsou vzdělávací systémy dostupné všem a podporují postoje vedoucí k vzájemnému porozumění, toleranci a respektu, čímž přispívají k tomu, aby byly společnosti méně náchylné k násilným konfliktům;

Zajištění funkční soudržnosti politik ve prospěch rozvoje

1.  vítá snahy, které EU vyvíjí v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; zdůrazňuje, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje nepředstavuje pouze právní závazek, ale že vytvoření zodpovědných, transparentních politik založených na lidských právech a podporujících začlenění je pro EU příležitostí rozvinout s rozvojovými zeměmi rovná a udržitelná partnerství přesahující oblast rozvojové spolupráce; zdůrazňuje také, že politiky vytvářené v souladu se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje dávají vládám a společnostem v rozvojových zemích šanci a odpovědnost, aby samy vytvářely své úspěchy;

2.  je přesvědčen, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje musí být založena na přiznání práva země nebo regionu na demokratické určení jeho vlastních politik, priorit a strategií na ochranu živobytí obyvatelstva v souladu s Mezinárodním paktem OSN o ekonomických, sociálních a kulturních právech;

3.  vítá 8 oblastí činnosti na období 2011–2014, které ve svém návrhu nové politiky v oblasti sociální odpovědnosti podniků vybrala Komise; zdůrazňuje, že je důležité, aby povinnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků byly závazné a aby byli zaměstnavatelé vybízeni k uplatňování sociálních norem, které jsou ambicióznější než stávající zákonná ustanovení, a to včetně možnosti vytvářet a obdržet označení, jako je např. sociální značka; vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí členských států důkladně sledovat plnění těchto závazků a zajistit jejich právní vymahatelnost, a trvá na tom, aby budoucí legislativní návrh v oblasti sociální odpovědnosti podniků odrážel povinnosti vůči soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a posunul se směrem k závazným normám sociální odpovědnosti podniků;

4.  zdůrazňuje, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje není pouze technickou záležitostí, ale v první řadě politickým úkolem a že Evropský parlament je jako spoluzákonodárce a demokraticky zvolený orgán zásadním způsobem odpovědný za to, aby se závazky přeměnily v konkrétní politiky;

5.  trvá na tom, že Evropský konsensus pro rozvoj včetně jeho definice soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zůstává i nadále ideovým rámcem rozvojové politiky EU a že do jakéhokoli pokusu o přezkum nebo nahrazení tohoto konsensu v souvislosti s tzv. Agendou pro změnu by měly být zapojeny orgány, které stály u jeho zrodu;

6.  připomíná, že jakákoli nová politická orientace v souvislosti s 11. Evropským rozvojovým fondem vycházející z Agendy pro změnu musí být slučitelná se smyslem a obsahem dohody z Cotonou;

7.  zdůrazňuje, že transparentnost ve všech oblastech umožňuje dosáhnout soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, protože může zabránit neúmyslnému nesouladu, ale je účinná také v případech, kdy dojde ke střetu zájmů;

8.  vyzývá k zavedení strukturovaných každoročních schůzí zástupců vnitrostátních parlamentů členských států EU a Evropského parlamentu s cílem zajistit soulad ve výdajích na rozvojovou pomoc;

9.  poukazuje na důležitost získávání informací a odborných znalostí s ohledem na komplexní charakter soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; proto žádá Komisi, aby zajistila přijetí ustanovení, na jejichž základě se některé programy GŘ pro výzkum zaměří na otázky spojené se soudržností politik ve prospěch rozvoje; také doporučuje, aby byla vypracována a podporována strategie výzkumu rozvoje, do které by se zapojilo GŘ pro výzkum a jiná výzkumná GŘ spolu s dalšími příslušnými subjekty mimo Komisi, např. OECD nebo Světová banka;

10.  trvá na tom, aby byly otázky ohledně hospodářských, ekologických a sociálních dopadů politik uvnitř a vně EU, které byly položeny v roce 2009 v pokynech pro posuzování dopadů, zodpovězeny v posouzeních dopadů vypracovaných Komisí, jakož i v posouzeních dopadů, které má vypracovat Evropský parlament; vyzývá rovněž Komisi, aby posouzení dopadů dokončila před návrhem odpovídající politiky, s cílem zajistit účast organizací občanské společnosti a dalších důležitých zúčastněných stran v daném procesu, čímž posílí rovněž příslušnou kapacitu;

11.  zdůrazňuje, že výbor Komise pro posuzování dopadů a podobný orgán, který má Parlament vytvořit, musí mít dostatečné odborné znalosti v oblasti rozvojových politik, aby splnily svůj úkol ověřovat kvalitu posouzení dopadů, pokud jde o soudržnost politik ve prospěch rozvoje;

12.  navrhuje, aby byl do přezkumů a následných hodnocení politik EU případně začleněn odkaz na soudržnost politik ve prospěch rozvoje; je toho názoru, že jakékoli hodnocení programů provedených v rámci Evropského rozvojového fondu nebo nástroje rozvojové spolupráce by mělo zahrnovat posouzení jejich dopadů na soudržnost politik ve prospěch rozvoje;

13.  vítá začlenění zvláštních závazků v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje do pracovního programu dánského předsednictví a žádá následující předsednictví, aby se řídila tímto příkladem;

14.  vítá třetí dvouletou zprávu Komise o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2011, ale souhlasí s Radou, že je třeba začlenit do budoucích zpráv nezávislé posouzení pokroku, včetně kvalitativních a kvantitativních důsledků a nákladů na nesoudržnosti politiky; navrhuje, aby budoucí zprávy obsahovaly také kompletní přehled dosažených výsledků debat na vnitrostátní úrovni souvisejících se soudržností politik ve prospěch rozvoje, aby byly vyslyšeny hlasy občanů rozvojových zemí;

15.  vyzývá členské státy a jejich vnitrostátní parlamenty, aby podporovaly soudržnost politik ve prospěch rozvoje prostřednictvím zvláštního pracovního programu se závazným harmonogramem, aby tak byl vylepšen pracovní program evropské soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

16.  souhlasí s Komisí, že při přípravě dalšího průběžného pracovního programu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje je potřeba širší diskuse s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), s členskými státy a příslušnými zúčastněnými stranami, například nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti; souhlasí s tím, že méně ukazatelů a zároveň přesnější a lepší kontrola mohou zlepšit funkčnost rámce a usnadnit sledování;

17.  žádá vysokou představitelku Unie a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby potvrdily svou důležitou úlohu při praktickém provádění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

18.  navrhuje, aby byla soudržnost politik ve prospěch rozvoje stanovena jako jasná priorita ESVČ a delegací tím, že se více posílí politický dialog EU s organizacemi občanské společnosti, místními parlamenty a dalšími zúčastněnými subjekty, které budou požádány o shromažďování konkrétních příkladů nejednotnosti či nesoudržnosti, dále tím, že do programové dokumentace budou lépe začleněny odkazy na soudržnost politik ve prospěch rozvoje, jež budou funkční, a dále tím, že společně s GŘ pro rozvoj a spolupráci bude vypracován program odborné přípravy pro všechny nové zaměstnance ESVČ zajišťující, aby byli schopni porozumět zásadám soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a používat je; poukazuje na to, že pro splnění této úlohy musí delegace a ředitelství získat odpovídající finanční prostředky;

19.  zdůrazňuje, že delegace EU mají ústřední úlohu při vytváření a řízení rozpočtové podpory a že by jim měly být zajištěny odpovídající finanční prostředky;

20.  připomíná zásadní důležitost článku 12 dohody o partnerství AKT-ES a povinnost Komise pravidelně informovat sekretariát skupiny AKT o plánovaných návrzích, které by se mohly týkat zájmů zemí AKT; žádá Komisi, aby Parlament informovala o zahájení tohoto postupu;

21.  vítá návrh Komise prohloubit spolupráci s Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje tím, že se více zapojí do výměn názorů s těmito orgány na uvedené téma a tím, že jim pomohou získat konkrétní analytické schopnosti, díky nimž přispějí k podpoře soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v rámci EU; navrhuje, aby tyto výměny názorů mezi vnitrostátními parlamenty, Evropským parlamentem a Komisí probíhaly ve formě strukturovaných každoročních setkání, která budou kromě činností zaměřených na sledování úkolů zahrnovat i jasné cíle za účelem posílení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v rámci EU;

22.  domnívá se, že zadávání veřejných zakázek by mělo být účinně využito k dosažení celkových cílů EU v oblasti udržitelného rozvoje, a proto by měly budoucí směrnice o zadávání veřejných zakázek umožnit, aby byla kritéria udržitelnosti zahrnuta do celého postupu;

Zvláštní doporučení v rámci pěti ústředních oblastí
Obchod

23.  vítá skutečnost, že Komise se ve svém sdělení „Obchod, růst a rozvoj: uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“ zavazuje k podpoře malých výrobců a prosazuje spravedlivé, ekologické a etické obchodní iniciativy, vyjadřuje však politování nad tím, že sdělení neobsahuje závazek uplatňovat zásady spravedlivého obchodu ve všech politikách EU;

24.  lituje toho, že Komise zveřejnila dvě samostatné zprávy o obchodu obecně a o obchodu a rozvoji, což bylo z pohledu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje kontraproduktivní;

25.  lituje toho, že HDP na jednoho obyvatele je jediným kritériem způsobilosti pro všeobecný systém preferencí, neboť by to mohlo bránit dosažení rozvojových cílů EU; připomíná své usnesení ze dne 8. června 2011 o překročení HDP – měření pokroku v měnícím se světě, které odkazuje na index lidského rozvoje(6);

26.  připomíná rozpory, které se vyskytují v rámci evropských dohod o partnerství, konkrétně: a) některé země jsou nuceny podepsat dohodu dříve, než jsou oboustranně sjednány její přesné podmínky, b) Komise navrhuje vyjmout 18 zemí z přílohy I nařízení o přístupu na trh a c) během vyjednávání nejsou dostatečným způsobem řešeny otázky lidských práv;

27.  je toho názoru, že pravidla OECD pro nadnárodní podniky by se měla stát závaznými normami ve smlouvách EU o investicích do obchodu a průmyslu a že by tyto smlouvy o investicích měly obsahovat kromě povinnosti obchodních společností podávat úplné zprávy o otázkách životního prostředí a sociálních otázkách také ustanovení o transparentnosti a boji proti nezákonným kapitálovým tokům; poukazuje na to, že smlouvy o investicích by měly zlepšovat práva a povinnosti vlád v oblasti řízení hospodářských činností v citlivých politických oblastech, jakými jsou životní prostředí a důstojné pracovní podmínky v širším veřejném zájmu a dlouhodobém zájmu budoucích generací;

Politika v oblasti zemědělství a rybolovu

28.  lituje toho, že podíl pomoci EU nejméně rozvinutým zemím v oblasti obchodu klesl v roce 2010 na 16 % (1,7 miliard EUR oproti 8.7 miliardám EUR poskytnutým zemím, které nepatří mezi nejméně rozvinuté), přičemž v roce 2009 to bylo 22 %(7); vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o ročním nebo víceletém podílu finančních prostředků ERF využitých v rámci pomoci v oblasti obchodu;

29.  navrhuje, aby Komise dala nový podnět k udržitelnému zadávání veřejných zakázek na mezinárodní úrovni a aby rámec, který bude výsledkem revize směrnic o zadávání veřejných zakázek, poskytl zadavatelům politický prostor činit v souvislosti s veřejnými zakázkami informovaná rozhodnutí zaměřená na rozvoj;

30.  vyzývá Komisi, aby v rámci WTO aktivně prosazovala návrh některých poskytovatelů pomoci zúžit záběr iniciativy pomoci v oblasti obchodu, aby ji bylo možné lépe monitorovat, aby byla účinnější a aby se zaměřila na klíčové prvky spojující obchod a rozvoj s cílem zvýšit její účinnost a zajistit finanční prostředky poskytovatelů pomoci;

31.  upozorňuje na zveřejnění přepracované strategie v oblasti práv duševního vlastnictví vzhledem ke třetím zemím, která by měla z hlediska rozvoje zajistit dostatečný přístup k léčivým přípravkům a účinně podnítit farmaceutický výzkum tím, že se v příslušných případech, jako je ohrožení zdraví, využije flexibilita dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví, a tím, že uvedená strategie bude slučitelná se souběžným programem „cenově dostupných léčivých přípravků“; také zdůrazňuje, že v této souvislosti je velmi důležitá vazba na program zajištění potravin, např. zajištění ochrany rozmanitosti rostlin a uznání důležitosti různých zemědělských systémů a tradičních systémů zásobování osivem;

32.  navrhuje provádět preferenční pravidla obchodu, která podporují převod ekologických zemědělských technologií do dohod WTO a do dvoustranných obchodních dohod s rozvojovými zeměmi;

33.  vítá skutečnost, že v roce 2010 vzniklo na generálním ředitelství pro obchod v rámci skupiny pro udržitelný rozvoj kontaktní místo pro koordinaci činností spravedlivého obchodu, jež je významným příkladem posílení soudržnosti a vzájemné podpory politik EU v oblasti obchodu a rozvoje;

34.  poukazuje na to, že spravedlivý obchod mezi EU a rozvojovými zeměmi znamená placení spravedlivých cen za přírodní suroviny a zemědělské produkty z rozvojových zemí, tj. cen, které odrážejí interní a externí náklady a zároveň zaručují, že pracovní podmínky budou odpovídat základním pracovním normám Mezinárodní organizace práce, jakož i mezinárodním normám v oblasti ochrany životního prostředí;

35.  znovu opakuje svou výzvu k účinnému řešení problému nerostných surovin a dalších zdrojů spojených s konflikty v rozvojových zemích, jejichž následkem byla smrt a vysídlení milionů osob;

36.  domnívá se, že by rozvojové země měly chránit své hospodářství a přistoupit k výběrovému otevírání trhů, jak tomu bylo v Evropě;

37.  žádá Komisi, aby dále začleňovala mezinárodně přijaté normy v oblasti práce a životního prostředí do nástrojů, jako jsou dohody o hospodářském partnerství a dohody o volném obchodu;

38.  vítá skutečnost, že EU uznává význam drobných zemědělců pro boj s hladem a že adaptační opatření jsou prioritami programu zajišťování potravin; zdůrazňuje, že je zvláště důležité podporovat drobné zemědělské podniky, které řídí ženy;

39.  znovu opakuje, že problematika rozvoje by měla být součástí celého rozhodovacího procesu ohledně zemědělské politiky EU, a vyzývá k případnému vytvoření vedlejších opatření podobných doprovodným opatřením k protokolu o cukru;

40.  znovu vyzývá k pravidelným a nezávislým posouzením a hodnocením zemědělských a obchodních politik EU vycházejícím z údajů předložených vládami, organizacemi zemědělců, organizacemi občanské společnosti a jinými zúčastněnými stranami v rozvojových zemích, které jsou obchodními partnery EU, přičemž zvláštní důraz bude kladen na dopady těchto politik na místní a drobné producenty;

41.  naléhavě vyzývá EU, aby posílila dodavatelské řetězce mezi zeměmi EU a AKT a aby podpořila posílení dodavatelských řetězců v rámci samotných zemí AKT, neboť mezi oběma trhy vznikla vzájemná závislost; navrhuje, aby se v rozvojových zemích podpořilo využívání moderních nástrojů pro řízení trhu, jako jsou ustanovení o transparentnosti, budování kapacit, technické předpisy či podpora v oblasti vyjednávání smluv, např. v souvislosti se společnou strategií EU-Afrika;

42.  navrhuje vytvořit nadnárodní twinningové partnerství oblastí sítě Natura 2000 a oblastí v rozvojových zemích s obdobným zemědělsko-ekologickým režimem za účelem: a) výměny know-how o správě takových oblastí místními orgány, místními vedoucími představiteli a místními zemědělskými společenstvími, aby se zajistilo, že budoucí správa bude ekologicky i ekonomicky udržitelná a proveditelná, b) budování kapacit hospodářsky životaschopných obchodních řetězců prostřednictvím twinningových programů v těchto oblastech s cílem přispět k udržitelné potravinové bezpečnosti v těchto oblastech a c) provádění výzkumu, který napomůže ochraně zemědělské a biologické rozmanitosti s cílem zajistit dlouhodobé přežití cenných a ohrožených druhů a lokalit; také navrhuje vytvoření nadnárodních twinningových center pro studium a rozvoj know-how mezi oblastmi sítě Natura 2000 a podobnými oblastmi ve třetích zemích;

43.  zdůrazňuje, že včasné informace o změnách norem uplatňovaných u zemědělských produktů nebo o uplatňování alternativních obdobných norem pro dovozy do EU jsou nezbytné pro zjednodušení dlouhodobého plánování v rozvojových zemích a zajištění konkurenceschopnosti na základě kvality;

44.  vyzývá Komisi, aby rozvíjela integrovaný přístup k výživě a zřídila účelový podílový fond, který by řešil problém podvýživy v rozvojových zemích a mobilizoval by nezbytné prostředky pro základní opatření, jež by mohla zabránit velké většině případů podvýživy, zejména v kritickém 1000denním období mezi početím a věkem 2 let, a která by zahrnovala podporu optimální výživy a optimálních způsobů péče, jako je kojení, což by vyloučilo používání kontaminované vody, dále vhodné zavádění různorodé stravy u kojenců, obohacení základních potravin a dodávání vitaminů; domnívá se, že díky tomuto fondu by bylo možné spojit zdroje Komise a členských států, příp. zdroje získané od jiných poskytovatelů, a zesílit jejich účinek a že by se tak zviditelnila činnost EU při záchraně životů;

45.  vyjadřuje politování nad tím, že na přímou potravinovou intervenci je v současné době vyčleněno pouze asi 418 milionů či přibližně 3,4 % celkového rozpočtu Komise na rozvojovou pomoc, jenž činí 12 miliard EUR ročně; domnívá se, že úsilí vynaložené na boj s podvýživou musí být multidisciplinární a že se do něj musí zapojit více zúčastněných stran v souladu s vnitrostátními prioritami dotyčných zemí;

46.  domnívá se, že vzhledem k velikosti trhu EU s rybami a k zeměpisnému rozsahu činností plavidel plujících pod vlajkou EU či plavidel vlastněných EU má Unie značnou odpovědnost při zajištění, aby byly tyto činnosti založeny na stejných normách ekologické a sociální udržitelnosti a transparentnosti ve vodách Unie i mimo ně; konstatuje, že pro dosažení tohoto souladu je nutná koordinace v rámci samotné Komise i mezi Komisí a vládami jednotlivých členských států;

47.  opakuje, že má-li se prohloubit soudržnost politik ve prospěch rozvoje, je třeba založit vyjednávání dohod o partnerství v odvětví rybolovu na prioritách signatářských zemí pro náležitý rozvoj jejich odvětví rybolovu; zdůrazňuje, že platby vyplácené podle dohod o partnerství v odvětví rybolovu by měly být slučitelné s rozvojovými cíli a že dopady uvedených dohod by měla EU pozorně sledovat;

48.  je toho názoru, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje by měla být posílena prostřednictvím: a) společné odpovědnosti GŘ pro rybolov a námořní záležitosti a GŘ pro rozvoj za dohody o partnerství v odvětví rybolovu, b) uplatňování příslušných pravidel nastíněných v kodexu chování FAO pro zodpovědný rybolov, závazků EU vůči soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a dohody z Cotonou mezi EU a zeměmi AKT, c) začlenění lidských práv, antikorupčních povinností a odpovědnosti do všech dohod o partnerství v odvětví rybolovu a d) zajištění souladu dohod o partnerství v odvětví rybolovu s cíli v oblastech snižování chudoby a lidského rozvoje stanovenými ve strategických dokumentech pro jednotlivé země a regiony EU nebo zajištění toho, aby tyto dohody k dosažení uvedených cílů přispívaly;

49.  zdůrazňuje, že jakýkoli přístup k rybolovným zdrojům ve vodách třetích zemí musí splňovat nejen článek 62 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ohledně nadbytečných zdrojů, ale také články 69 a 70 o právech vnitrozemských a zeměpisně znevýhodněných států v regionu s ohledem na nutriční a sociálně-ekonomické potřeby místních obyvatel;

50.  navrhuje, aby v souladu s rezolucí Valného shromáždění OSN z roku 2006 o regionálních organizacích pro řízení rybolovu byl Komisi udělen jasný mandát pro vyjednávaní se všemi takovými organizacemi s cílem prosazovat ochranu mořského prostředí a udržitelný rybolov;

51.  domnívá se, že každý systém přidělování rybolovných práv zemím v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu musí zahrnovat zákonná práva a ambice rozvojových zemí rozvinout vlastní rybolov; trvá na tom, aby se EU postavila proti zavedení systémů převoditelných koncesí k rybolovu v regionálních organizacích pro řízení rybolovu, neboť by mohly ohrozit jak živobytí, tak dobré životní podmínky závislých společenství v rozvojových zemích;

52.  trvá na tom, že rozvojová politika Evropské unie by měla být prováděna v souladu se závazky přijatými v rámci Organizace spojených národů a jiných organizací a příslušných mezinárodních subjektů a že rybolov by měl napomáhat rozvoji v souladu se zásadami a cíli vnější činnosti Unie a přispívat k dosažení hlavního cíle rozvojové politiky Unie, kterým je snížení míry chudoby v rozvojových zemích a nakonec i její vymýcení;

53.  domnívá se, že Unie by měla přispívat k rozvoji v oblasti rybolovu tím, že podpoří zásadu týkající se přebývajících rybolovných zásob a další pravidla stanovená Úmluvou OSN o mořském právu a uplatňování pokynů FAO pro odpovědný rybolov a dohody FAO o dodržování opatření pro zachování a řízení rybolovných zdrojů na celosvětové úrovni;

54.  zdůrazňuje, že cílů rybářské politiky je nutné dosahovat transparentním způsobem a že tyto cíle musí být v souladu s ostatními cíli Unie, přičemž jejich dopad na rozvoj musí být plánovaný, měřitelný, musí být posuzován a pravidelně a systematicky podrobován demokratické kontrole;

55.  rád by zcela jasně uvedl, že dohody Evropské unie o partnerství v odvětví rybolovu a ustanovení jejích dohod o rozvojové spolupráci a jejích obchodních dohod týkající se rybolovu by měly přispívat k tomu, aby byl rybolov pro Evropskou unii a její partnery sociálně, hospodářsky a environmentálně udržitelnou činností;

56.  lituje toho, že se nepodařilo dosáhnout významné části cílů dohod o partnerství v odvětví rybolovu; vyjadřuje politování zejména nad nedostatečnými výsledky dosaženými v oblasti vědecko-technické spolupráce a podpory udržitelného rozvoje v odvětví rybolovu (a souvisejících průmyslových odvětvích) v rozvojových zemích; domnívá se, že tyto aspekty lze vylepšit na základě soudržnosti politik a řádného řízení mezinárodního rybolovu;

57.  zdůrazňuje, že EU musí zajistit, aby současná reforma společné rybářské politiky byla sladěna s jejími závazky v oblasti podpory dosahování rozvojových cílů tisíciletí v rozvojových zemích a se základním lidským právem na výživu stanoveným Všeobecnou deklarací lidských práv;

58.  žádá Komisi, aby zajistila, aby její vnější činnost obecně a zejména dohody o partnerství v odvětví rybolovu podporovaly řádnou správu a transparentnost a aby vytvářely podmínky, které by rozvojovým třetím zemím umožňovaly, aby se jejich rybářská politika řídila stejnými pokyny a normami udržitelnosti jako společná rybářská politika, včetně: přijímání rozhodnutí podložených vědeckými zprávami a hodnocením dopadu a vytváření víceletých plánů pro využívání zdrojů odpovídající maximálnímu udržitelnému výnosu, zvláštní podpory drobného rybolovu a akvakultury a společenství, která jsou na těchto činnostech závislá, podpory selektivního rybolovu a přizpůsobení kapacity loďstva zdrojům a zodpovědnějším metodám rybolovu, postupného snižování výmětů až po jejich konečné odstranění, boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, zlepšení bezpečnosti při práci a zajištění dobrého pracovního prostředí, ochrany biologické rozmanitosti a životního prostředí a boje proti změně klimatu, kvality produktů a zlepšení jejich odbytu a podpory výzkumu a inovací s cílem zvýšit udržitelnost činností v oblasti rybolovu, akvakultury a souvisejících odvětví;

59.  zdůrazňuje, že dohody a odvětví, která se na jejich základě rozvíjejí, přispívají k rozvoji třetích zemí a k tomu, aby v budoucnu byly schopny využívat vlastní zdroje;

60.  je pevně přesvědčen, že Unie a její členské státy musejí v rámci svých vztahů se třetími zeměmi a svého působení v mezinárodních organizacích přispívat k tomu, aby společnosti a vlády rozvojových zemí byly schopny vytvářet, provádět a kontrolovat udržitelnou rybářskou politiku, která by zlepšila zajištění potravin a přispěla k rozvoji těchto zemí;

61.  doporučuje, aby byly modely vytvářeny společně s cíli, opatřeními a ukazateli s cílem účinněji v duchu partnerství kontrolovat využívání finančních prostředků; zdůrazňuje, že tato kontrola musí zahrnovat přijetí opravných postupů, na nichž je třeba se shodnout s příslušnou třetí zemí a které budou použity vždy, když se zjistí, že se některá strana odchýlila od daných cílů;

62.  vítá skutečnost, že EU je v celosvětovém měřítku příkladem díky zveřejnění podmínek dohod o partnerství v odvětví rybolovu; naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala v této politice otevřenosti tím, že zajistí, aby v souladu s Aarhuskou úmluvou byla veřejně přístupná také hodnocení těchto dohod, aby místní parlamenty, občanská společnost a další zainteresované strany mohly účinně přezkoumat uplatňování a dopad těchto dohod;

63.  upozorňuje, že je důležité mít k dispozici aktualizované transparentní vědecké údaje o rybolovných populacích, o všech dohodách v oblasti rybolovu, včetně dohod s EU, a o celkové intenzitě rybolovu ve vodách každé země; domnívá se, že vědecké posouzení by se mělo provést před podpisem dohod, nebo že by tyto dohody měly přinejmenším přispívat k přezkoumání údajů;

64.  upozorňuje na problém nezákonného, nehlášeného a neřízeného rybolovu; připomíná, že mnohá rybolovná plavidla náležitě nevykazují své úlovky a nejsou podrobována inspekci, že se údaje předložené plavidly neověřují a že ulovené druhy nejsou jasně identifikovány; domnívá se, že EU může a musí účinněji přispívat k řešení těchto problémů; naléhavě vyzývá Komisi, aby ve všech svých mezinárodních vztazích podporovala zásadu odpovědnosti státu vlajky, která je základem mezinárodního práva a má zásadní význam pro účinné uplatňování nařízení o nezákonném, nehlášeném a neřízeném rybolovu;

65.  doporučuje lépe propojit dohody o partnerství v odvětví rybolovu se stávajícími nástroji v oblasti rozvojové politiky, zejména Evropským rozvojovým fondem, a s podmínkami týkajícími se přístupu rozvojových zemí na trhy EU;

66.  zdůrazňuje, že ze spolupráce v oblasti rybolovu může mít přímý užitek 150 milionů osob na této planetě, jejichž živobytí závisí na rybolovu a na souvisejících činnostech;

Změna klimatu a energetika

67.  znovu opakuje, že je třeba věnovat více pozornosti zajištění maximální součinnosti mezi politikami EU v oblasti změny klimatu a rozvojovými cíli EU, především co se týče používaných prostředků a nástrojů a vedlejších přínosů rozvoje či přizpůsobení se změně klimatu;

68.  zdůrazňuje, že investice do vzdělávání zaměřeného na udržitelný rozvoj, včetně boje proti změně klimatu, jsou oblastí, kde může rozvojová pomoc plnit zároveň několik cílů, zejména pokud se zaměří na ženy;

69.  domnívá se, že problémy, které přináší změna klimatu, je třeba řešit prostřednictvím strukturálních reforem, a vyzývá k systematickému posuzování rizika spojeného se změnou klimatu u všech aspektů plánování politik EU a rozhodování, včetně obchodu, zemědělství, zajištění potravin atd., a žádá, aby se výsledky tohoto posuzování využívaly při formulování jasných a ucelených národních a regionálních strategických dokumentů a ve všech rozvojových programech a projektech;

70.  požaduje, aby se ve všech politikách a dohodách, které by mohly vést k omezení zdrojů pro produkci potravin, jako jsou mj. půda, voda či mobilita, nebo k omezení přístupu k nim, věnovala zvláštní pozornost konkrétním potřebám drobných zemědělců a chovatelů hospodářských zvířat, kteří se potýkají s důsledky změny klimatu;

71.  znovu vyzývá Komisi a členské státy, aby při plánování, provádění a hodnocení politik, programů a projektů v oblasti změny klimatu shromažďovaly údaje z jednotlivých zemí tříděné podle pohlaví s cílem účinně posoudit a řešit různé dopady změny klimatu na ženy a muže a aby vypracovaly příručku o přizpůsobení se změně klimatu, která by nastínila politiky, jež mohou ženy před dopady změny klimatu chránit a umožnit jim vyrovnat se s těmito dopady;

72.  vítá návrhy obsažené v Evropské zprávě o rozvoji 2011/2012 na integrovanou správu vody, energie a půdy z hlediska ekosystému, neboť tyto tři zdroje jsou pro rozvoj klíčové; žádá Komisi, aby se přijala následná opatření k návrhům uvedeným v této zprávě; poukazuje zejména na významné nedostatky ve správě v rámci EU i v celosvětovém měřítku a zdůrazňuje, že je třeba změnit spotřební a výrobní vzorce v rámci Unie samotné směrem k větší udržitelnosti;

73.  navrhuje, aby EU podporovala v rozvojových zemích investice, inovativní přístupy a vysoké standardy podnikových postupů, pokud jde o udržitelné využívání vody, energie a půdy a jejich dostupnost pro všechny; navrhuje také, aby byl důraz, který Agenda pro změnu klade na udržitelnou energii a hospodářství, doplněn o zásahy v oblasti vodního hospodářství;

74.  žádá Evropskou komisi, aby do konce roku 2012 podala zprávu o sociální udržitelnosti biopaliv a aby předtím konzultovala dotčená společenství a místní nevládní organizace; poukazuje na to, že je to příležitost pro navržení vhodné metodiky pro řešení plného rozsahu dopadů evropských cílů v oblasti biopaliv na zajištění potravin, pozemková práva a další otázky spojené s rozvojem; připomíná, že sledování a předkládání zpráv Komisí, které stanoví návrh směrnice, poskytuje příležitost navrhnout případně nápravná opatření založená na získaných zkušenostech;

75.  zdůrazňuje, že je důležité zaručit, aby byla dovážená bioenergie vyrobena v přijatelném pracovním prostředí, za dodržování pracovních norem a respektování místních společenství;

76.  podporuje další rozvoj bioenergie druhé a třetí generace z biomasy získané z vedlejších produktů, odpadu a zbytků;

77.  žádá Komisi, aby přehodnotila cíl stanovený ve směrnici o energii z obnovitelných zdrojů týkající se 10% podílu biopaliv z obnovitelných zdrojů do roku 2020, ledaže by byla uplatněna přísná kritéria udržitelnosti;

78.  naléhavě žádá členské státy, aby od roku 2013 vyčleňovaly významnou část příjmů z dražby z evropského systému pro obchodování s emisemi na činnosti související se zmírňováním dopadu změny klimatu v rozvojových zemích;

79.  naléhavě žádá Komisi, aby navrhla vhodnou metodiku pro vyčíslení dopadů nepřímých změn ve využívání půdy, která by odpovídala zásadám soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, a připomíná Komisi, že tato metodika měla být vypracována do konce roku 2010;

Bezpečnost

80.  zdůrazňuje, že přezkum týkající se vývozu zbraní ze strany EU, který má být proveden v roce 2012, musí být založen na komplexních informacích, aby byl v souladu s rozvojovými cíli; poukazuje na to, že zveřejnění třinácté výroční zprávy Rady o kontrole vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu vyvolalo otázky týkající se spolehlivosti a použitelnosti údajů, které byly k dispozici;

81.  upozorňuje na závazky EU vůči demokracii a lidským právům a vůči podmínkám zakotveným například v přístupu „více za více“, pokud jde evropskou politiku nejbližšího sousedství; zdůrazňuje, že jejich závaznost lze zajistit pouze tehdy, pokud žádná jiná politická oblast nebo spolupráce s partnerskými zeměmi nebude v rozporu s iniciativami na posílení lidských práv, lidské bezpečnosti a demokracie v partnerských zemích;

82.  připomíná, že vývozy zbraní jsou mezivládní záležitosti a že by v této souvislosti měla být vzata v úvahu soudržnost politik ve prospěch rozvoje; dochází k závěru, že rozhodování, zda schválit vývozy zbraní do rozvojových zemí v souvislosti s kritériem „udržitelného rozvoje“, tj. kritériem 8 konsolidovaných licenčních kritérií pro vývoz zbraní na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, může být obtížné, protože před jeho uplatněním mohou mít přednost jiné politické zájmy; doporučuje, aby členské státy poskytly úplné odůvodnění metodiky používané v souvislosti s tímto kritériem;

83.  uznává vzájemnou provázanost rozvoje, demokracie, lidských práv, řádné správy a bezpečnosti, k níž je třeba přihlížet při každé debatě o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

84.  je toho názoru, že koncepce lidské bezpečnosti a rozvoje by měly být pojímány jako klíčové ve spojení bezpečnosti a rozvoje, neboť jsou zaměřeny na jednotlivce;

85.  poukazuje na to, že koordinace mezi budováním míru, humanitární pomocí a rozvojovými činnostmi po skončení konfliktu by se měla zlepšit podle strategického rámce Propojení pomoci, obnovy a rozvoje (LRRD), aby byl zajištěn soulad se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a lidské bezpečnosti, která je stále podhodnocována; připomíná Komisi, že ji Rada v roce 2009 vyzvala k přípravě akčního plánu EU o konfliktních a nestabilních situacích a že EU podpořila novou dohodu o angažovanosti v nestabilních zemích, která byla schválena v Busanu na fóru na vysoké úrovni o účinnosti rozvojové pomoci;

86.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pracovní skupina Rady pro vývoz konvenčních zbraní, která je hlavním výborem odpovědným za Kodex chování EU pro vývoz zbraní, zohledňovala při svém jednání rozvojové cíle; vyzývá Radu, aby učinila evropský Kodex chování pro vývoz zbraní právně závazným;

Migrace

87.  zdůrazňuje, že tzv. únik mozků může v rozvojových zemích způsobovat závažné problémy především v oblasti zdravotnictví; bere na vědomí, že odliv mozků, který postihuje rozvojové země, je výsledkem kombinace strukturálních příčin a „push“ a „pull“ faktorů; žádá proto Komisi, aby sledovala, jaké dopady má systém modrých karet na rozvojové země, a aby v případě potřeby přijala nápravná opatření; žádá rovněž Komisi, aby podporovala uplatňování „kodexu zásad Světové zdravotnické organizace“, který se týká mezinárodního náboru zdravotnických pracovníků jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru;

88.  zdůrazňuje, že je třeba zaručit, aby partnerství v oblasti mobility byla ve shodě s mezinárodním právním rámcem pro lidská práva; žádá EU, aby v rámci jak dvoustranných, tak mnohostranných jednání vedených EU a členskými státy odstranila podmínění rozvojové pomoci snížením migrace;

89.  trvá na tom, aby kapitola věnovaná v Azylovém a migračním fondu vnější dimenzi byla naprosto konzistentní s nástroji vnější pomoci a rozvojovými cíli EU; navrhuje přijetí ochranných opatření, která by členským státům zabránila využít tuto část finančních prostředků pouze na omezení migrace z rozvojových zemí;

90.  podporuje přístup k politice EU v oblasti migrace zaměřený na migranta a založený na lidských právech s cílem umožnit členským státům a partnerským zemím, aby dodržovaly, chránily a naplňovaly lidská práva všech migrantů, a umožnit migrantům domáhat se svých práv během celé cesty; zdůrazňuje, že přístupy založené na lidských právech a zaměřené na migranta pomáhají řádně analyzovat základní příčiny nucené migrace, kterými jsou především konflikty, změna klimatu, nezaměstnanost a chudoby, a zajišťují odpovídající reakci EU na tyto příčiny, která by byla v souladu se soudržností politik ve prospěch rozvoje;

91.  poukazuje na to, že je vhodné zapojit jako aktéry rozvoje diaspory a osoby, které se z diaspor navracejí a které jsou v souvislosti s evropskou finanční krizí obzvlášť důležité;

92.  zdůrazňuje, že je potřeba více vysvětlit parametry doplňkovosti a zavést ucelený dialog na institucionální úrovni, do něhož se zapojí všechny strany a jehož cílem bude plánování a správa vnějších a vnitřních fondů, které řeší záležitosti spojené s migrací z pohledu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a z pohledu lidských práv;

93.  vyzývá Komisi a země AKT, aby v rámci probíhající revize dohody AKT-EU zahrnuly do článku 13 zásady cirkulační migrace a její usnadnění udělováním cirkulačních víz; zdůrazňuje, že tento článek vyzdvihuje dodržování lidských práv a spravedlivé zacházení s příslušníky států AKT, ale že působnost těchto zásad závažně ohrožují dvoustranné dohody s tranzitními zeměmi o zpětném přebírání osob, což způsobuje externalizaci řízení migrace ze strany EU, nezaručuje dodržování práv migrantů a může vyústit v „kaskádové“zpětné přebírání, ohrožující jejich bezpečnost a životy;

94.  připomíná význam spolufinancování nevládních organizací jakožto zásady, která příjemce motivuje k větší odpovědnosti a účinnosti rozvoje a zlepšuje spolupráci všech zúčastněných stran doporučenou istanbulskými zásadami(8);

Jiné otázky

95.  upozorňuje, že ve všech politických dialozích by se měl klást důraz na celkový rámec řádné veřejné správy a na dodržování lidských práv a jeho urychlujícího vlivu na rozvoj v partnerských zemích, bez ohledu na pět klíčových otázek vymezených pro účely posouzení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

96.  navrhuje, aby byla koncepce „účinnosti pomoci“ doplněna o koncepci „účinnosti rozvoje“, neboť tento faktor je pro posuzování soudržnosti politik ve prospěch rozvoje vhodnější a více vyhovuje prohlubování dialogu se zeměmi BRICS v oblasti rozvojové politiky;

97.  upozorňuje, že programy řádné veřejné správy mají v rozvojových zemích průřezovou povahu a vyzývá v tomto ohledu k většímu úsilí ze strany Komise; upozorňuje rovněž, že ve stávajícím období četných krizí je třeba lepší celosvětové správy, která slouží jako nástroj pro dosažení celosvětového rozvoje; vyjadřuje politování nad tím, že závěrečný dokument konference OSN Rio+20 neobsahuje závazek zachovávat zdroje, přizpůsobovat se změně klimatu a zmírňovat ji a závazek hospodářské udržitelnosti, které EU požadovala; nicméně naléhavě žádá EU, aby i nadále zůstala úzce zapojena do formulování cílů udržitelného rozvoje a uplatnila je do roku 2015;

98.  podporuje návrh Komise na vytvoření komplexního přehledu nákladů politik, které nevyhovují zásadám soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, a přínosů, nebo všestranně výhodných výsledků, jež vznikly díky politikám odpovídajícím uvedeným zásadám; tento přehled může být využit pro další osvětu a vzdělávání a jako základ pro debatu s evropskými občany a dalšími zúčastněnými stranami s cílem překonat dosud převládající mylné názory na náklady a přínosy soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; takovýto rozbor by mohl být nápomocný zejména v oblasti migrace, kde by EU měla zdůraznit vazby mezi migrací a rozvojovými politikami a soustavně své občany informovat o přínosech těchto vazeb, a v oblasti udržitelné energie;

99.  vyzývá Komisi a Radu, aby vypracovaly dlouhodobou průřezovou strategii EU pro vzdělávání v oblasti rozvoje, zvyšování povědomí občanů a pro podporu aktivního celosvětového občanství;

100.  vyzývá členské státy, aby rozvíjely – nebo posilovaly – národní strategie vzdělávání v oblasti rozvoje a programy vzdělávání v oblasti udržitelného rozvoje a aby soudržnost politik ve prospěch rozvoje začlenily do příslušných kurikul;

101.  poukazuje na skutečnost, že probíhající příprava směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) může být cenným přínosem k naplnění obecných cílů rozvojové spolupráce Unie, a to tím, že zahrne přísné limity pozic, přísné omezení výjimek z MiFID a že posílí pravomoci regulačních orgánů zasáhnout v případě konkrétních výrobků nebo činností;

102.  opakuje, že v zájmu transparentnosti a odpovědnosti by ESVČ a GŘ pro rozvoj a spolupráci měly sledovat, jak v praxi probíhá rozdělení povinností schválené Komisí a ESVČ, a rozvinout jej tak, aby se zabránilo překrývání a byla zajištěna součinnost;

103.  poukazuje na skutečnost, že s cílem zvýšit viditelnost činností EU navrhla ESVČ koncepci „Aktivního působení EU“; domnívá se, že tato skutečnost činí soudržnost politik ve prospěch rozvoje ještě důležitější, neboť každý negativní dopad bude více spojován s EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, aby tato koncepce nebyla v rozporu s dalšími cíli rozvojové politiky, které formulovala EU, zejména s cílem vlastní odpovědnosti a cílem prostoru pro uskutečňování politik rozvojových zemí;

104.  navrhuje, aby v souladu s dohodou z Cotonou a referenčním dokumentem „Angažovanost nestátních aktérů v nových podmínkách pro poskytování pomoci“(9) měly delegace EU na starost důkladné mapování nevládních organizací, organizací občanské společnosti a místních orgánů důležitých pro jejich práci v dané zemi, zejména místních organizací a organizací vycházejících z daného společenství;

105.  opakuje, že vytvoření funkce stálého zpravodaje pro soudržnost politik ve prospěch rozvoje ze zemí AKT v kontextu Smíšeného parlamentního shromáždění by mohlo usnadnit koordinaci s těmito zeměmi a práci stálého zpravodaje EP pro soudržnost politik ve prospěch rozvoje i příslušného oddělení Komise a Rady a mohlo by pomoci odstranit překážky soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v samotných rozvojových zemích;

106.  připomíná, že Komise ve svém sdělení o víceletém finančním rámci z června 2011 navrhla rozšíření kontrolních pravomocí Evropského rozvojového fondu na EP; lituje skutečnosti, že tento návrh není obsažen v legislativním návrhu o 11. Evropském rozvojovém fondu;

107.  zdůrazňuje, že mezinárodní rámec rozvojové spolupráce po roce 2015 by měl překročit hranice tradičního výkladu rozvojové spolupráce, aby byl zajištěn ucelenější přístup k vymýcení chudoby a udržitelnému rozvoji, prostřednictvím posílení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje jakožto důležitého mechanismu a podpory přístupů založených na právech; poukazuje na skutečnost, že takovýto rámec by měl překračovat stávající koncepci veřejných opatření a pomoci a měl by do uceleného a všem přístupného procesu začlenit všechny země (rozvinuté, rozvojové, nově vznikající) a všechny subjekty (tradiční a nové poskytovatele, vlády rozvojových a rozvinutých zemí a místní orgány, soukromý sektor, nevládní organizace, sociální partnery atd.);

108.  vítá skutečnost, že sociální doložka z článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se uplatňuje jak v rámci EU, tak i mimo ni;

109.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby sociální ustanovení obsažená v obchodních dohodách EU byla prováděna a řádně sledována; domnívá se, že je nezbytné zajistit, aby byly k dispozici mechanismy pro jejich revizi a vymáhání;

110.  vyzývá Komisi, aby do všech obchodních dohod EU zahrnula ustanovení o sociálních normách a o cílech plné a produktivní zaměstnanosti se zohledněním rovnosti žen a mužů a mládeže, důstojné práce, dodržování práv pracovníků, a to včetně migrujících pracovníků, a rovnosti žen a mužů;

111.  zdůrazňuje nutnost podporovat a více využívat kolektivní vyjednávání jako nástroj pro omezování nerovností na pracovním trhu, zajištění důstojné práce a odměn, předcházení sociálnímu dumpingu a nehlášené práci a zajišťování spravedlivé hospodářské soutěže;

112.  zdůrazňuje, že je nezbytné dodržovat podmínky pracovních smluv a že práce vykonávaná mladými lidmi a ženami by neměla zahrnovat jakoukoli formu vykořisťování, včetně sexuálního vykořisťování, nucené práci či služeb, otroctví či podobných praktik;

113.  zdůrazňuje význam povinností v oblasti sociální odpovědnosti podniků a vybízení zaměstnavatelů k uplatňování sociálních norem, které jsou ambicióznější než stávající zákonná ustanovení, a to včetně možnosti vytvářet a obdržet určité označení, jako je např. značka pro sociální podniky; vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí členských států důkladně sledovat plnění těchto povinností a zajistit jejich právní vymáhání;

114.  zdůrazňuje, že je důležité zřídit kontaktní místa pro soudržnost politik ve prospěch rozvoje také v rozvojových zemích, a zlepšit tak mimo jiné výměnu informací o problémech, které nespadají do pravomocí EU, například využívání příjmů nebo daní z přírodních zdrojů a s nimi souvisejících plateb na podporu sociálního začlenění a dopady tzv. „odlivu mozků“ na země jejich původu; vyzývá Komisi, aby začlenila sociální politiku do činnosti ESVČ; domnívá se, že je rovněž zásadní, aby i země se středně vysokým příjmem přijaly závazek, že ze svých příjmů budou přispívat většími částkami na sociální účely, a to zejména rozvojem daňových systémů a sociální ochrany;

115.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly větší pozornost zapojení a integraci přistěhovalců, zejména žen a dětí, v přijímajících zemích a přenositelnosti sociálních práv;

116.  vyzývá Komisi, aby s organizacemi práce a odbory ze zemí, které nejsou členskými státy EU, vedla sociální dialog o uplatňování sociálních norem v jejich zemích a zajistila přiměřenější odbornou pomoc při zavádění sociální a fiskální politiky.

117.  žádá Komisi, aby zvážila navýšení své podpory pro programy orientované na kulturu nebo projekty spolupráce s partnery z rozvojových zemí kvůli jejich průřezovému charakteru, co se týče rozvojových cílů EU;

118.  zdůrazňuje, že při plánování klíčových služeb, jako je primární vzdělávání, je třeba rozhodněji se zaměřit na specifické vlastnosti zvláště opomíjených skupin, které ztěžují poskytování těchto služeb a omezují schopnost těchto skupin těžit z toho, co je dostupné;

119.  zdůrazňuje naléhavou potřebu změnit humanitární smýšlení a pochopit klíčovou úlohu vzdělání, zejména pokud jde o vzdělávání během krizových situací souvisejících s konflikty a v následném období po konfliktu; vyjadřuje politování nad skutečností, že vzdělávání stále zůstává jednou z nejméně financovaných oblastí humanitární pomoci;

120.  žádá Komisi, aby zvážila průřezovou povahu IKT v rozvojových politikách, zejména pozitivní vliv, který mohou mít IKT na vzdělávací systém, a zdůrazňuje, že práva duševního vlastnictví, převod technologií a budování kapacit na místě vyžadují v tomto ohledu zvláštní pozornost;

121.  poukazuje na skutečnost, že skutečné bankovní operace využívající technologii mobilních telefonů (mobilní bankovnictví) by měly být odlišeny od základních peněžních převodů využívajících tuto technologii (mobilní platby) a že je třeba uvést do souladu nutnost regulovat mezinárodní peněžní operace (např. zabránit praní peněz nebo financování terorismu) a potřebu podporovat cenově dostupný přístup k penězům pro chudé prostřednictvím využívání mobilních telefonů; poukazuje na to, že shromažďování stávajících osvědčených postupů by bylo užitečným způsobem, jak sdílet znalosti a řešit tyto problémy;

122.  vyjadřuje politování nad skutečností, že pro systémy rozpočtové podpory je i nadále příznačné, že občané a poslanci nedostatečně dohlížejí na dohody, jejich provádění a kontrolu;

123.  připomíná, že zatímco rozpočtová podpora by měla být v souladu s prosazováním demokratické správy, posilováním vlastních hospodářských zdrojů rozvojových zemí, bojem proti korupci a odpovědností v oblasti veřejných výdajů, v první řadě by se měla zaměřit na snižování chudoby;

124.  připomíná, že úsilí EU o zajištění přístupu k surovinám z rozvojových zemí nesmí podrývat místní rozvoj a vymýcení chudoby, naopak musí podporovat rozvojové země, aby přeměnily své nerostné bohatství ve skutečný rozvoj; zdůrazňuje, že EU by měla podporovat řádnou veřejnou správu, vytváření přidané hodnoty a finanční transparentnost vlád a obchodních podniků takovým způsobem, aby místní těžební odvětví mohlo působit jako urychlovač rozvoje;

125.  zdůrazňuje, že finanční transparentnost je zásadní pro podporu mobilizace příjmů a boj proti daňovým únikům; trvá na tom, že současná reforma směrnic EU o účetnictví a transparentnosti by měla zahrnovat požadavek, aby kotované a velké soukromé těžební a dřevařské společnosti oznamovaly platby, které odvádějí vládám za jednotlivé projekty, přičemž minimální částky, které je nutné ohlašovat, by měly odrážet významnost plateb z pohledu chudých společenství;

126.  je toho názoru, že zatímco existuje určité omezení, pokud jde o to, co může dárcovská pomoc znamenat z hlediska posílení vlastní odpovědnosti přijímající země, mohou některé druhy pomoci skutečně něčeho dosáhnout, ať už pouze nezpůsobí škodu, nebo skutečně posílí stávající domácí systémy odpovědnosti, např. tak, že zapojí místní organizace občanské společnosti a parlamenty rozvojových zemí do kontextu celoodvětvových přístupů;

127.  vyjadřuje politování nad skutečností, že financování světového zdravotnictví a intervence jsou zkresleny velmi významnými událostmi, jako je například tsunami v Asii nebo několik velmi důležitých infekčních nemocí (např. HIV/AIDS), zatímco nepřenosné nemoci způsobují 63 % všech úmrtí ve světě a úrazy se na celosvětové úmrtnosti podílejí 17 % a zatímco ženy a děti umírají, protože jim nebyla poskytnuta základní péče během těhotenství, porodu a v kojeneckém období;

128.  zdůrazňuje, že v souladu se svou povinností chránit práva subjektů klinických testů v rozvojových zemích a chránit zdraví občanů EU může využít svého práva zahájit šetření; navrhuje, aby se v určitých záležitostech sledovala opatření Evropské agentury pro léčivé přípravky, např. opatření k objasnění praktického uplatňování etických norem v případě klinických zkoušek, s cílem zajistit, aby agentura podnikala kroky k harmonizaci uplatňování etických norem příslušnými orgány;

129.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím dostupných finančních prostředků a budování kapacit podporovala místní skupiny občanské společnosti, zejména ženské skupiny a skupiny, které se ve svém programu zaměřují na genderové otázky, s cílem umožnit jim plnit jejich úlohu účinných aktérů rozvoje a strážců míru a řádné veřejné správy, zejména v nestabilních a konfliktních situacích;

130.  vítá akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje a podporuje sledování a provádění zásady rovnosti žen a mužů v projektech financovaných EU na vnitrostátní úrovni; vyzývá vysokou představitelku EU, aby přijala veškerá potřebná opatření pro zajištění vhodného a účinného školení pro členy delegace EU v otázce genderově vyváženého přístupu při provádění činností zaměřených na zachování míru, prevenci konfliktů a budování míru;

131.  vítá aktivní činnost Komise jak na politické úrovni, tak prostřednictvím různých nástrojů financování a mechanismů rozpočtové podpory, jejímž cílem je intenzivněji usilovat o posílení postavení žen, a to zejména prostřednictvím začlenění priorit a potřeb žen do všech klíčových oblastí soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

132.  zdůrazňuje, že je třeba vést spolehlivé statistické údaje a zaznamenávat příčiny úmrtí matek v souladu s klasifikací příčin úmrtí při porodu MKN WHO, které poskytnou jednotlivým zemím orientaci a mohou jim pomoci zlepšit odhalování a posuzování příčin úmrtí matek;

133.  připomíná prohlášení A (2010) 21584 Parlamentního shromáždění AKT-EU;

134.  vyzývá k tomu, aby soudržnost politik ve prospěch rozvoje upřednostňovala participativní přístup, který podporuje posílení postavení a právo na sebeurčení místních obyvatel a zejména žen;

135.  připomíná, že je důležité zohledňovat situaci žen, a to nejen proto, že se jedná o zranitelnou část populace, ale také proto, že ženy aktivně napomáhají provádění rozvojových politik; v této souvislosti připomíná, že ženy mají v Africe na starost 80 % zemědělství, i když dosud jen výjimečně mohou vlastnit půdu, kterou obdělávají; vyzývá proto k tomu, aby politiky v oblasti zemědělství a rybolovu byly nejenom začleněny do soudržnosti politik ve prospěch rozvoje kvůli jejich dopadu na rozvoj, ale aby byly také posuzovány na základě rozdílných dopadů na ženy a muže;

136.  zdůrazňuje, že je důležité zohlednit nejvíce znevýhodněné a zranitelné sociální skupiny, zejména ženy a dívky, a věnovat jim zvláštní pozornost, aby se dále neprohlubovala jejich nerovnoprávnost; zkušenosti ukázaly, že tzv. „neutrální“ opatření dále posilují stávající mocenskou strukturu a že je klíčové podnikat pozitivní, informované a systematické kroky v podobě opatření, která zlepšují situaci žen, aby se tak zajistilo, že tyto kroky budou ve prospěch nejvíce znevýhodněných skupin;

137.  zdůrazňuje, že politika podpory rovnosti mužů a žen by měla být nejenom náplní určitého konkrétního rozpočtového okruhu v rámci rozvojových politik, ale měla by být považována za průřezové téma, neboť každá politika, jež má dopad na společnost, ovlivňuje ženy a muže odlišným způsobem kvůli přetrvávajícím genderovým rolím ve společnosti a jelikož soudržnost politik ve prospěch rozvoje poskytuje praktický prostředek, jak zabránit tomu, aby nepříznivé vnější okolnosti měly negativní dopad na rovnost mezi muži a ženami;

138.  zdůrazňuje, že je třeba, aby soudržnost politik ve prospěch rozvoje obsahovala globální přístup, který se neomezí jen na rodiny a mikrosociální úroveň, ale bude zohledňovat i genderové vztahy; je pevně přesvědčen, že tento průřezový přístup k genderovým otázkám je třeba začlenit do všech rozvojových projektů a každé sociální analýzy; trvá na tom, že tento přístup se musí uplatnit nejenom na všechna odvětví, ale také ve všech politických, hospodářských, environmentálních, kulturních a dalších oblastech; zdůrazňuje, že tento přístup systematicky přihlížející k situaci a roli žen a genderovým vztahům ve společnosti je komplexnější, humanističtější a demokratičtější než přístup, který ženy staví zvlášť, zejména proto, že předchází marginalizaci žen v „ženských projektech“ nebo v projektech, které pro ženy znamenají více práce nebo úkolů, aniž by se zvyšovala jejich kontrolní pravomoc nad užitkem z dotyčných projektů;

139.  konstatuje, že zatímco úspěch rozvojových politik, a tudíž i soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, nelze měřit pouze na základě obecných ukazatelů, jejichž omezení již byla prokázána, jako je vývoj HDP na obyvatele, jiné ukazatele, například ty, které se týkají rovnoprávnosti mužů a žen, by měly být schopny poskytnout podrobnější obraz o celkovém účinku rozvojových politik; zdůrazňuje proto, že údaje rozdělené podle pohlaví musí být shromažďovány na místě, aby bylo možné hodnotit a posílit dopad soudržnosti politik v oblasti rozvoje;

140.  zdůrazňuje úlohu žen při zvyšování účinku rozvojových politik, která vychází z jejich účasti na tvorbě a provádění těchto politik, což zajišťuje, že politická a hospodářská jednání zohledňují jejich zájmy, a vede ke vzniku pozitivní spirály, v níž jsou ženy hnací silou rozvojových politik, které následně vytvářejí struktury umožňující posilování postavení žen; zdůrazňuje význam podpory organizací a skupin občanské společnosti, které usilují o prosazování rovnosti žen a mužů a o posílení postavení žen;

141.  konstatuje, že ženy hrají v oblasti rozvoje zásadní úlohu, protože jako matky pečující o děti a další závislé rodinné příslušníky přijímají odpovědnost za obecné blaho rodiny; poukazuje na to, že ženy například hrají klíčovou úlohu v oblasti výživy a zajišťování potravin, zejména pokud jde o zemědělství pro vlastní potřebu;

142.  zdůrazňuje, že situace žen se v mnoha případech zhoršuje více než situace mužů, a to jak z relativního, tak z absolutního hlediska; se znepokojením konstatuje, že v posledních přibližně dvaceti letech došlo k nárůstu chudoby, který se týká zejména žen;

143.  zdůrazňuje, že přestože je významná úloha žen v rozvojových politikách a rozvojové spolupráci všeobecně uznávána, statistiky a kvantitativní údaje, které se týkají konkrétně žen, stále nejsou dostačující a nesplňují svůj cíl poskytovat informace o situaci žen v rozvojových zemích, zejména v oblastech, jako je zdravotní péče, vzdělávání, prevence a naplňování základních potřeb; zdůrazňuje proto, že je třeba usilovat o to, aby ve všech cílech, analýzách, dokumentech a hodnoceních soudržnosti politik v oblasti rozvoje byly kvantitativní údaje rozděleny podle pohlaví a aby byly začleněny genderové ukazatele s cílem zohlednit skutečné životní podmínky žen;

144.  uvádí, že každé dítě bez ohledu na pohlaví má právo na život, přežití a rozvoj, a znovu opakuje, že i dívky mají podle Úmluvy OSN o právech dítěte stejné postavení; vyzývá delegace EU v rozvojových zemích, aby společně s vládami těchto zemí usilovaly o zajištění rovných práv a nediskriminace dívek; mimo jiné by měly požadovat okamžitou registraci všech dětí po porodu, zaručit dívkám i chlapcům rovný přístup ke vzdělání a školní docházce, bojovat proti stereotypům a skoncovat s neetickými a diskriminačními praktikami, jako jsou prenatální výběr pohlaví, potraty plodů ženského pohlaví, zabíjení novorozených dívek, nucené sňatky v útlém věku, mrzačení ženských pohlavních orgánů a zejména dětská prostituce a sexuální turistika; připomíná své usnesení ze dne 5. července 2012 o skandálním případu nuceného potratu v Číně(10);

145.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit respektování práva dívek na to, aby mohly vyjádřit svůj názor a být vyslyšeny v otázkách týkajících se jejich zdraví a lidské důstojnosti, a podtrhuje, že prvořadý je nejlepší zájem dítěte; zdůrazňuje, že všechny děti, a zejména dívky, potřebují vyrůstat v rodinném prostředí, v němž vládne klid, důstojnost, tolerance, svoboda, nediskriminace, rovnost mužů a žen a solidarita; vyzývá k důslednému dodržování Ženevské deklarace práv dítěte a Pekingského prohlášení o ženách;

146.  připomíná, že EU a její členské státy musí zohledňovat práva a povinnosti rodičů, zákonných zástupců nebo jiných osob právně zodpovědných za dítě, pokud se jedná o práva dítěte v souvislosti s rozvojovou pomocí; žádá příslušné orgány, aby věnovaly zvláštní pozornost vztahům mezi rodiči a dětmi, například prostřednictvím programů obsahujících konkrétní opatření speciálně uzpůsobená vnitrostátním potřebám, a to s cílem poskytovat maximální a optimální pomoc rodičům nebo zákonným zástupcům při plnění jejich rodičovských povinností, a předcházet tak rozpadům rodin, špatnému zacházení s dětmi či umísťování dětí do ústavů sociální péče v důsledku hluboké chudoby, nebo zajistit, aby tento typ opatření byl považován jen za krajní řešení;

147.  trvá na tom, že při uplatňování konkrétních ustanovení o zákazu donucování nebo nátlaku v otázkách sexuálního zdraví a reprodukce schválených Mezinárodní konferencí o populaci a rozvoji v Káhiře stejně jako v případě právně závazných mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv, acquis communautaire EU a politických kompetencí Unie v této oblasti, by pomoc Unie neměla být poskytována žádnému orgánu, organizaci nebo programu, který propaguje, podporuje nebo se podílí na řízení akcí, v jejichž rámci dochází k porušování lidských práv, jako jsou nucené potraty, nedobrovolná sterilizace žen a mužů a určování pohlaví plodu, jež má za následek prenatální výběr pohlaví nebo usmrcení novorozence, a to zejména v těch případech, kdy tyto akce stanoví své priority v reakci na psychologický, sociální, ekonomický nebo právní nátlak; vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o uplatňování zahraniční pomoci Unie zahrnující tento program;

148.  je velice znepokojen skutečností, že se celosvětově a především v rozvojových zemích rozšířilo násilí založené na pohlaví, zejména sexuální násilí a vykořisťování a zabíjení žen; zdůrazňuje, že prosazování práv žen, včetně jejich sexuálních a reprodukčních práv, a zachování jejich lidské důstojnosti je nezbytné, má-li se zabránit násilí založenému na pohlaví a bojovat proti němu, poskytovat ochrana a vhodné poradenství obětem a zajistit potrestání pachatelů; vyzývá Komisi, aby z boje proti beztrestnosti pachatelů tohoto druhu násilí učinila jednu z priorit své politiky rozvojové pomoci;

149.  zdůrazňuje, že ženy jsou často diskriminovány, pokud jde uznání jejich přínosu v boji za mír, a že ženy v zemích, v nichž probíhá válečný konflikt, jsou vystaveny nesmírnému utrpení; trvá na tom, že činy tohoto typu, včetně znásilňování dívek vojáky, nucené prostituce, nuceného oplodňování žen, sexuálního otroctví, znásilňování, sexuálního obtěžování a konsensuálních únosů (jimž předchází svedení), jsou trestnými činy, před nimiž nelze zavírat oči; tvrdí, že EU musí k těmto činům přistupovat jako k zásadním problémům, k nimž je nutno přihlížet;

150.  upozorňuje, že je nutné věnovat mimořádnou pozornost vzdělávání žen a mužů v oblasti genderu a začínat s ním již v raných školních letech, aby se tak postupně změnil přístup společnosti a stereotypy týkající se rovnoprávnosti mužů a žen;

151.  uvádí, že podpůrná opatření musí brát v úvahu specifika krizových nebo naléhavých situací a také zemí či situací, které se vyznačují velkým nedostatkem základních svobod, v nichž je nejvíce ohrožena bezpečnost osob nebo ve kterých organizace na ochranu lidských práv a ochránci lidských práv působí v nejtěžších podmínkách; zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost situacím, kdy jsou ženy vystavovány fyzickému nebo psychickému násilí;

152.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat lidská práva žen a začleňovat rovnost žen a mužů do občanské, politické, sociální, hospodářské a kulturní oblasti, stejně jako do vnitrostátních právních předpisů;

153.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat úlohu žen v oblasti prosazování lidských práv a demokratických reforem, podpory předcházení konfliktům a při konsolidaci politické účasti a zastoupení.

o
o   o

154.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 47.
(3) Sen, Amartya: „Proč lidská bezpečnost?“, dokument předložený na „Mezinárodním sympóziu o lidské bezpečnosti“ konaném dne 28. července 2000 v Tokiu.
(4) Klinické zkoušky v rozvojových zemích: jak chránit obyvatele před neetickými postupy?, studie vypracovaná GŘ Evropského parlamentu pro vnější politiky Unie.
(5) Coleman, Isobel: The global glass ceiling: Why empowering women is good for business: Foreign Affairs, sv. 89, květen/červen 2010, s. 13–20; UNFPA: State of World Population 2009, Facing a changing world: women, population and climate.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0264.
(7) Evropská komise, Zpráva o odpovědnosti EU při financování rozvoje za rok 2012, 9. července 2012
(8) Zásady dohodnuté na valném shromáždění otevřeného fóra ve dnech 28.–30. září 2010 v Istanbulu.
(9) Tools and Methods Series, referenční dokument č. 12: Engaging Non-State Actors in New Aid Modalities for Better Development Outcomes and Governance.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2012)0301.

Právní upozornění - Ochrana soukromí