Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012 o provádění směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (2012/2037(INI))
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0343/2012),
A. vzhledem k tomu, že otevření vnitrostátních trhů ve významném odvětví spotřebitelských úvěrů, podpora hospodářské soutěže, řešení otázky odlišných úrovní ochrany spotřebitelů, odstranění potenciálních narušení hospodářské soutěže mezi subjekty působícími na trhu a zlepšení fungování vnitřního trhu představují pro EU politický závazek a jsou v zájmu jak spotřebitelů, tak i poskytovatelů úvěrů;
B. vzhledem k tomu, že zamýšlená definitivní harmonizace, kterou má přinést směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru v pěti dílčích oblastech a která přináší opatření, jež ponechávají členským států jen omezený manévrovací prostor, zejména pokud jde o možné rozdílné přístupy k provádění, vytváří společný evropský právní rámec na ochranu spotřebitelů;
C. vzhledem k tomu, že však i nadále přetrvávají některé právní i praktické překážky, které je třeba odstranit;
D. vzhledem k tomu, že, jak ukazuje studie Evropského parlamentu o provádění směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru, nedosáhla některá důležitá ustanovení této směrnice – například článek 5 týkající se předsmluvních informací – zamýšlené harmonizace vnitrostátních právních úprav, pokud jde o ochranu spotřebitele, a to z důvodu odlišného výkladu a provedení ze strany členských států;
E. vzhledem k tomu, že v důsledku krátkých lhůt a počtu a rozsahu změn, které je třeba v právních předpisech provést, ne všechny členské státy provedly směrnici o smlouvách o spotřebitelském úvěru včas nebo v některých případech zcela správně;
F. vzhledem k tomu, že podle statistických údajů se počet uzavřených přeshraničních spotřebitelských úvěrů od doby vstupu směrnice v platnost nezvýšil, ačkoliv tento stav by se dal vysvětlit různými faktory, jako je jazyk, ale také velké problémy ve finančním sektoru a nedostatečné informování spotřebitelů o možnostech přeshraničních spotřebitelských úvěrů a právech spotřebitelů, která při uzavření takovýchto smluv mají;
G. vzhledem k tomu, že dostatečná opatření v oblasti ochrany spotřebitelů v odvětví poskytování úvěrů hrají významnou roli v zajišťování finanční stability; vzhledem k tomu, že pro spotřebitele představuje značné riziko volatilita směnných kurzů, zejména během finanční krize;
H. vzhledem k tomu, že nadměrné poskytování spotřebitelských úvěrů v cizích měnách zvýšilo riziko a ztráty nesené domácnostmi;
I. vzhledem k tomu, že Evropská rada pro systémová rizika vydala dne 21. září 2011 důležitá doporučení týkající se poskytování úvěrů v cizích měnách (ESRB/2011/1);
J. vzhledem k tomu, že na základě článku 27 směrnice má Komise povinnost provést přezkum určitých aspektů směrnice, a vzhledem k tomu, že v této souvislosti již požádal o vypracování přípravné studie;
K. vzhledem k tomu, že by velmi uvítal, kdyby byl pravidelně informován o jednotlivých etapách tohoto přezkumu a o jeho výsledcích, aby mohl vydat své stanovisko;
1. vítá, že Komise v rámci přípravy svého přezkumu již vypracovává studii týkající se dopadů směrnice na vnitřní trh a ochranu spotřebitele, aby přesně zjistila, jakým způsobem ovlivní fungování přeshraničního úvěru, a oceňuje velký objem práce, kterou Komise, vnitrostátní zákonodárci a úvěrové instituce vykonali;
2. zdůrazňuje, že zlepšení přeshraničního trhu se spotřebitelskými úvěry může přinést evropskou přidanou hodnotu ve smyslu podpory vnitřního trhu; domnívá se, že toho lze dosáhnout mimo jiné lepším informováním spotřebitelů o možnosti získat spotřebitelský úvěr v jiném členském státě a o právech, která při uzavření takovýchto smluv spotřebitelé mají;
3. bere na vědomí, že podíl přeshraničních spotřebitelských úvěrů na trhu všech spotřebitelských úvěrů je nižší nežli 2 % a z toho přibližně 20 % tvoří úvěry, které byly uzavřeny online;
4. upozorňuje, že jedním z cílů směrnice je zajistit dostupnost informací, čímž by se podpořilo fungování vnitřního trhu i v oblasti poskytování úvěrů, a proto je třeba posoudit, zda počet přeshraničně poskytnutých úvěrů roste;
5. je toho názoru, že ustanovení týkající se předsmluvních informací, vysvětlení podávaná v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 6 a ověření úvěruschopnosti podle článku 8 hrají významnou úlohu, pokud jde o zlepšování informovanosti spotřebitelů o rizicích spojených s poskytováním úvěrů v cizí měně;
6. žádá nicméně orgány dohledu, aby vyžadovaly, aby finanční instituce poskytovaly spotřebitelům personalizované, úplné a snadno srozumitelné informace vysvětlující rizika spojená s úvěry v cizí měně a o dopadu, jaký by na jejich splátky mělo závažné znehodnocení zákonného platidla členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, nebo zvýšení zahraniční úrokové sazby; domnívá se, že uvedené informace by měly být poskytnuty před podepsáním jakékoli smlouvy;
7. bere na vědomí obavy některých členských států ohledně způsobu, jakým jsou předsmluvní informace spotřebitelům poskytovány prostřednictvím formuláře se standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru (SECCI), neboť tyto informace jsou natolik odborné, že to ovlivňuje schopnost spotřebitelů skutečně těmto informacím porozumět; domnívá se, že efektivita formuláře se standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru by měla být důležitým aspektem hodnocení dopadu směrnice, jež bude provádět Komise;
8. vítá kontrolu „SWEEP“, kterou Komise provedla v září 2011 a která došla k výsledku, že u 70 % zkontrolovaných webových stránek finančních institucí chyběly informace v reklamách nebo důležité údaje v nabídce nebo bylo zavádějící vyčíslení nákladů na úvěr, a žádá Komisi a členské státy, aby přijaly vhodná opatření, která by tento stav napravila; v této souvislosti poznamenává, že pravidla o reprezentativních příkladech nejsou v některých případech používána v souladu s předpisy a že je třeba situaci v této oblasti zlepšit;
9. vyzývá k tomu, aby byly reklamní a marketingové akce finančních institucí přísně sledovány s cílem předejít šíření klamavých nebo nepravdivých informací v reklamě a marketingu zaměřeném na nabídky úvěrových smluv;
10. konstatuje, že některé členské státy využily možnosti rozšířit oblast působnosti této směrnice na jiné finanční produkty, aniž by to podle všeho vedlo k nesrovnalostem při provádění;
11. zdůrazňuje, že ustanovení právních předpisů by měla odrážet standardní postupy a potřeby běžného spotřebitele a běžného podnikatele, nikoli představovat reakci na malý počet případů zneužití a následně činit informace poskytované spotřebiteli méně srozumitelnými, transparentními a srovnatelnými;
12. konstatuje, že obsáhlejší ustanovení automaticky nezvyšují ochranu spotřebitele a že přebytek informací může nezkušeného spotřebitele spíše zmást, nežli mu věc objasnit; v tomto ohledu uznává odborné znalosti, pomoc a finanční osvětu, které poskytují sdružení spotřebitelů, a jejich potenciální roli při restrukturalizaci úvěrů u domácností, které se potýkají s problémy;
13. žádá, aby spotřebitelé měli právo získat informace o cenách doplňkových služeb a o svém právu na nákup doplňkových služeb, např. pojištění, od jiných dodavatelů; domnívá se, že finanční instituce by měly mít povinnost odlišovat tyto služby a související poplatky od služeb a poplatků spojených s daným úvěrem a měly by jasně uvádět, které služby jsou nezbytné pro poskytnutí úvěru a které jsou ponechány na uvážení dlužníka;
14. je toho názoru, že obtíže, které by mohly nastat při uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, by měly být v případech uzavření souvisejících smluv blíže prozkoumány; zdůrazňuje, že je důležité uvědomit spotřebitele o tom, že pokud uplatňují právo na odstoupení od smlouvy v případě, že dodavatel nebo poskytovatel služby přímo obdrží částku, která odpovídá platbě poskytovatele úvěru poskytnuté na základě doplňkové smlouvy, nesmí být spotřebiteli účtovány žádné poplatky, provize ani náklady související s poskytnutou finanční službou;
15. vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry nejsou dodržovány požadavky o poskytování informací ve smlouvách, u nichž nejsou zprostředkovatelé vázáni požadavky na předsmluvní informace, a aby tak zjistila, jak nejlépe chránit spotřebitele v takovýchto situacích;
16. domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat komplikovaným pravidlům pro předčasné splacení úvěru;
17. konstatuje, že předtím, než se změní úrokové sazby, by spotřebitelé měli být o dané skutečnosti informováni v takovém časovém předstihu, který jim umožní provést průzkum trhu a změnit poskytovatele úvěru, než dojde ke změnám sazeb;
18. konstatuje, že je potřeba objasnit výklad toho, co se rozumí tzv. reprezentativním příkladem;
19. zdůrazňuje, že by měl být zaveden jednotný výpočet roční procentní sazby nákladů, měly by být odstraněny nejasnosti a zajištěna provázanost se všemi ostatními právními nástroji;
20. vyzývá členské státy, aby zajistily, že vnitrostátní orgány dohledu budou mít veškeré nezbytné pravomoci a zdroje, aby mohly vykonávat své povinnosti; dále vyzývá vnitrostátní orgány dohledu, aby kontrolovaly, zda jsou dodržována ustanovení této směrnice, a jejich dodržování účinně prosazovaly;
21. zdůrazňuje, že při stanovování lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu v budoucnosti by se měly více zohlednit změny vnitrostátního práva, které je v důsledku tohoto procesu nutno provést;
22. žádá členské státy, aby rozšířily stávající úroveň ochrany spotřebitele na úvěry, včetně krátkodobých úvěrů, poskytované prostřednictvím internetu, textových zpráv nebo jiných prostředků komunikace na dálku, jež se na trhu spotřebitelských úvěrů stále více používají, a zahrnula i částky nižší než spodní hranice 200 EUR, které v současné době nespadají do působnosti této směrnice;
23. zdůrazňuje, že v současnosti neexistuje žádný důvod k přepracování směrnice, naopak by se mělo zajistit, aby byla směrnice správně provedena a uplatňována v praxi;
24. je toho názoru, že po úplném a správném provedení směrnice ve vnitrostátním právu by měl být posouzen praktický dopad této směrnice, a teprve poté by měla Komise navrhnout potřebné změny; vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila zprávu o posouzení provádění směrnice a úplné posouzení jejích dopadů z hlediska ochrany spotřebitele, a to s přihlédnutím k důsledkům finanční krize a k novému právnímu rámci EU pro finanční služby;
25. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.