Evropský parlament,

–  s ohledem na články 26 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ (COM(2011)0941, dále jen „zelená kniha“),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb“ (COM(2011)0942) ,

–  s ohledem na veřejnou konzultaci k zelené knize, kterou Komise pořádala od 11. ledna 2012 do 11. dubna 2012,

–  s ohledem na konferenci o platbách prováděných kartou, pomocí mobilního telefonu a přes internet, kterou Komise uspořádala dne 4. května 2012,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009(1),

–  s ohledem na informační zprávu z března 2012 o prosazování pravidel hospodářské soutěže v odvětví plateb, kterou sestavila podskupina pro bankovnictví a platby v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž(2),

–  s ohledem na doporučení Evropské centrální banky z dubna 2012 pro bezpečnost plateb prostřednictvím internetu(3),

–  s ohledem na reakci evropského inspektora ochrany údajů ze dne 11. dubna 2012 na veřejnou konzultaci o zelené knize s názvem „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ uspořádanou Komisí(4),

–  s ohledem na pracovní dokument Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize ze dne 22. května 2012 (INT/634),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 24. července 2002 týkající se řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci COMP/29.373 Visa International(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2007 týkající se řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci COMP/34.579 – MasterCard, věci COMP/36.518 – EuroCommerce a věci COMP/38.580 – Platební karty pro komerční klientelu(6),

–  s ohledem na rozsudek Tribunálu ze dne 24. května 2012 ve věci MasterCard a další proti Komisi(7),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0304/2012),

A.  vzhledem k tomu, že evropský trh plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu je v současnosti stále rozdrobený na jednotlivé členské státy a pouze několik velkých subjektů je schopno získat od obchodníků souhlas a působit přeshraničně;

B.  vzhledem k tomu, že vedoucí postavení dvou neevropských poskytovatelů služeb plateb kartou může vést jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky k nadměrným a neoprávněným poplatkům, jejichž prostřednictvím jejich příslušné banky (takzvané vydávající a zúčtovací banky) tuto situaci využívají, jak uvádí Komise v zelené knize;

C.  vzhledem k tomu, že by rozvoj a širší využívání plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu mohly napomoci také růstu elektronického obchodu v Evropě z hlediska objemu i rozmanitosti;

D.  vzhledem k tomu, že podíl a škála internetových a mobilních plateb v Evropě i ve světě stále roste;

E.  vzhledem k tomu, že díky technickému rozvoji může být systém plateb kartami postupně nahrazen jinými elektronickými způsoby platby a platbami pomocí mobilního telefonu;

F.  vzhledem k tomu, že zelená kniha se nezabývá náklady a společenskými dopady hotovostních a šekových plateb ve srovnání s náklady na platby prováděné kartou, přes internet nebo pomocí mobilního telefonu, a neumožňuje tak provést komparativní analýzu hospodářských a sociálních nákladů a společenských dopadů plateb v hotovosti nebo šekem;

G.  vzhledem k tomu, že stávající obchodní model pro platby kartou umožňuje vybírání nadměrně vysokých vícestranných mezibankovních poplatků (MIF), u nichž se někdy zdá, že překračují skutečné náklady na financování systému, a jež představují závažnou překážku pro hospodářskou soutěž na platebním trhu;

H.  vzhledem k tomu, že přeshraniční akvizici může v současnosti využít pouze omezené množství subjektů, a vzhledem k tomu, že toto uspořádání by mohlo obchodníkům rozšířit možnost volby, a posílit tak hospodářskou soutěž a snížit náklady pro spotřebitele;

I.  vzhledem k tomu, že příplatky za platby kartou některé členské státy nepovolují, zatímco v jiných se používají běžně, a vzhledem k tomu, že nadměrné příplatky jsou na úkor spotřebitelů, neboť poskytovatelé plateb často jiné platební metody než metody s příplatky neumožňují;

J.  vzhledem k tomu, že rámec jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) týkající se platebních karet vyžaduje, aby mohli zákazníci „používat běžné platební karty na platby a výběry hotovosti v eurech v rámci celého systému SEPA stejně snadno a pohodlně jako v jejich domovské zemi; neměl by být rozdíl mezi tím, zda použijí kartu/y doma nebo kdekoliv jinde v rámci systému SEPA; už by neměly existovat žádné systémy pro běžné platební karty určené výlučně pro použití v jedné zemi, stejně jako žádné systémy pro platební karty určené výlučně pro přeshraniční použití v rámci systému SEPA“;

K.  vzhledem k tomu, že se dá očekávat, že úspěšný přechod na systém SEPA bude podnětem k rozvoji inovačních celoevropských způsobů plateb;

Různé platební metody

1.  chválí Komisi za vypracování zelené knihy, považuje úvahy a otázky, kterými se tato kniha zabývá, za velmi důležité a plně souhlasí s uvedenými cíli ke zvýšení hospodářské soutěže, výběru, inovací a zabezpečení plateb, jakož i důvěry zákazníků;

2.  souhlasí s Komisí, že je nezbytné rozlišit v oblasti čtyřstranných systémů bankovních karet tři rozdílné výrobkové trhy: především trh, na němž různé karetní systémy soutěží o finanční instituce jako o své vydávající nebo zúčtovací zákazníky; pak první „navazující“ trh, na němž soutěží vydávající banky o obchod spojený s držiteli bankovních karet („vydávající trh“); a v poslední řadě druhý „navazující“ trh, na němž zúčtovací banky soutěží o obchod spojený s obchodníky („zúčtovací trh“); domnívá se, že by na každém trhu měla být posílena volná hospodářská soutěž;

3.  poukazuje na důležitost trhu založeného na samoregulaci za spolupráce všech zainteresovaných subjektů, ale uznává, že samoregulace nemusí kvůli střetům zájmů dosáhnout kýžených výsledků v přijatelném časovém rámci; očekává, že Komise předloží nutné legislativní návrhy za účelem zajištění řádného systému SEPA pro platby kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu, a v tomto ohledu poukazuje na důležitost nadcházejícího přezkumu směrnice o platebních službách;

4.  zdůrazňuje potřebu jasné a úplné představy systému SEPA pro platby kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu a zajištění takových pokynů a harmonogramů, jež jsou nutné, má-li být dosaženo základního cíle, jímž je odstranění veškerých rozdílů mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami;

5.  podtrhuje potřebu pokročit k systému zúčtování a vypořádání v reálném čase, který je již z technického hlediska k dispozici a používá se pro některé platby, a zdůrazňuje, že posun k ekonomice reálného času by měl být důležitým cílem celého systému SEPA a že by vyspělý mezibankovní systém v reálném čase potřeboval stejnou obecnou dosažitelnost, jako má systém SEPA;

6.  zastává tedy názor, že by se všechny vnitrostátní systémy plateb prováděných kartou, pomocí mobilního telefonu a přes internet měly připojit k celoevropskému systému kompatibilnímu se systémem SEPA, nebo se v takový systém přeměnit, aby byly veškeré platby prováděné kartou, pomocí mobilního telefonu a přes internet přijímány v celé oblasti systému SEPA, a že by Komise měla navrhnout období nezbytné pro tento přechod;

7.  konstatuje, že všechny terminály by měly mít možnost přijímat všechny karty a splňovat požadavky interoperability, a že by tedy měly být odstraněny jakékoli technické překážky plynoucí z rozdílů ve funkčnosti a požadavcích na osvědčení pro terminály, protože společné normy a pravidla a standardizovaný terminálový software by vedly k větší hospodářské soutěži;

8.  domnívá se, že samoregulační přístup není v rámci integrovaného evropského trhu plateb dostačující; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím legislativního kroku zajistila platební bezpečnost, spravedlivou hospodářskou soutěž, finanční začlenění, ochranu osobních údajů a transparentnost pro spotřebitele;

9.  vyzývá Komisi, aby reformovala řízení systému SEPA, a zajistila tím demokratický a transparentní rozhodovací proces, který poslouží veřejným zájmům; konstatuje, že tento krok vyžaduje aktivnější a vůdčí úlohu Komise a Evropské centrální banky (ECB) v řízení systému SEPA, jakož i vyvážené zastoupení všech příslušných zainteresovaných subjektů ve všech orgánech rozhodujících o systému SEPA a orgánech, které jej provádějí, se zaručením dostatečného zapojení koncových uživatelů;

10.   vyjadřuje znepokojení nad veškerou příliš přísnou regulací trhů internetových a mobilních plateb v současné fázi, protože tyto platební metody se dosud vyvíjejí; domnívá se, že jakákoli regulační iniciativa v této oblasti přináší riziko, že bude klást přehnaný důraz na již existující nástroje plateb, a může tak zabránit inovacím a narušit trh ještě předtím, než se rozvine; žádá Komisi, aby v budoucím návrhu zaujala vhodný přístup k veškerým budoucím metodám plateb přes internet a pomocí mobilního telefonu, a zajistila tak vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, zvláště těch zranitelných;

11.  poukazuje na to, že ačkoli elektronické platby hrají v Evropě i ve světě stále důležitější roli, stojí v souvislosti s nimi stále v cestě plně a efektivně integrovanému, konkurenceschopnému, inovačnímu, bezpečnému, transparentnímu a ke spotřebiteli vstřícnému digitálnímu jednotnému evropskému trhu vážné překážky;

12.  konstatuje, že za současné krize je nezbytné podniknout kroky k posílení hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí a opětovně podnítit spotřebu, že zatímco digitální trh je skvělou příležitostí k dosažení těchto cílů, musí být EU za tímto účelem schopna plně ustavit vnitřní digitální trh, a že je zcela zásadní, aby byly na jedné straně odstraněny současné překážky a na druhé straně posílena důvěra spotřebitelů; v této souvislosti se domnívá, že existence neutrálního a bezpečného jednotného evropského trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu, jenž by usnadnil volnou hospodářskou soutěž a inovace, je nezbytná pro dosažení skutečného jednotného digitálního trhu a mohla by zásadním způsobem přispět ke zvýšení důvěry spotřebitelů;

13.  poznamenává, že rozvoj transparentních, bezpečných a účinných platebních systémů na evropském digitálním trhu je nezbytný pro zajištění skutečné digitální ekonomiky a usnadnění přeshraničního elektronického obchodu;

14.  upozorňuje, že pro zavedení jednotného digitálního trhu je nezbytný bezpečný, důvěryhodný a transparentní evropský rámec elektronických plateb; zdůrazňuje význam informačních kampaní zvyšujících povědomí spotřebitelů o možnostech dostupných na trhu a o podmínkách a požadavcích bezpečných elektronických plateb, a domnívá se, že tyto kampaně by měly být vyhlašovány na úrovni EU, a to rovněž s cílem překonat často neopodstatněné obavy z tohoto typu plateb; je přesvědčen o tom, že v této souvislosti by důvěru v platby na dálku zvýšila kontaktní místa vstřícná ke spotřebitelům;

15.  v této souvislosti zdůrazňuje, že by měla být přijata opatření, která by zastavila častou diskriminaci evropských spotřebitelů, jejichž přeshraniční internetové platby nebývají přijaty kvůli svému místu původu;

16.  lituje, že za současné situace je většina nákladů na platby netransparentní, a upozorňuje, že ti občané, kteří drahých platebních metod nevyužívají, stejně pokrývají jejich náklady; připomíná, že každá platební metoda má určité náklady; žádá proto Komisi, aby v budoucnu zohlednila náklady, zvláštnosti a společenský dopad hotovostních a šekových plateb u všech tržních subjektů a spotřebitelů ve srovnání s jinými platebními metodami; připomíná, že všichni Evropané by měli mít přístup k základním bankovním službám; zdůrazňuje, že veškeré kroky směrem ke společným technickým normám musí být podniknuty s ohledem na důležitost, účinnost a dostačující úroveň norem, které jsou nyní v Evropě v platnosti;

Normalizace a interoperabilita

17.  je přesvědčen, že by další práce na společných technických normách na bázi otevřeného přístupu mohla posílit konkurenceschopnost evropského hospodářství a fungování vnitřního trhu a zároveň podpořit interoperabilitu a přinést bezpečnostní výhody v podobě společných bezpečnostních norem, což by bylo přínosem pro spotřebitele i obchodníky;

18.  konstatuje, že většina norem pro platby přes internet a pomocí mobilního telefonu by měla být stejná jako pro stávající platby v rámci systému SEPA, ale že je zapotřebí nových norem pro bezpečnost a identifikaci zákazníků a zajištění mezibankovních výkonů v reálném čase a po síti, a zdůrazňuje, že pouhý vývoj nových norem není dostačující a že nejméně stejně důležité je koordinované provádění;

19.  zdůrazňuje, že normalizace by neměla klást překážky hospodářské soutěži a inovacím, ale měla by je spíše odstraňovat, aby zajistila rovné podmínky pro všechny strany; doporučuje proto, aby byly normy otevřeny inovacím a hospodářské soutěži na trhu, protože zavedení jediné nebo uzavřené normy by omezovalo rozvoj trhu a inovací, způsobilo nepřiměřené omezení a neumožnilo konkurenční rovné podmínky; bere však na vědomí, že Komise vede protikartelové vyšetřování procesu vytváření norem pro platby přes internet (elektronické platby) prováděného Evropskou radou pro platební styk (EPC);

20.  konstatuje, že v podstatě všechny platební transakce obsahují tentýž druh údajů, a zdůrazňuje, že pro všechny platby umožňující přímé zpracování od koncového zákazníka ke koncovému zákazníku a v reálném čase by měl existovat bezpečný přenos údajů; je si vědom výhod všech systémů využívajících stejného formátu zpráv a připomíná, že nejzřejmější volbou je systém používaný pro příkazy k úhradě a příkazy k inkasu, jak je vymezen v příloze nařízení o konečném termínu pro systém SEPA (tj. ISO XML 20022); doporučuje, aby byl stejný formát zpráv používán při všech přenosech transakčních údajů z terminálu k zákazníkovi a obsahoval všechny relevantní informace;

21.  zdůrazňuje, že vzhledem k rychle rostoucímu, ale momentálně nezralému trhu elektronických plateb a plateb pomocí mobilního telefonu by zavedení povinných norem v těchto oblastech, jež jsou klíčové pro posílení jednotného digitálního trhu v Evropě, s sebou neslo riziko negativních důsledků pro inovace, hospodářskou soutěž a růst trhu;

22.  zdůrazňuje, že podle stanoviska Komise vyjadřujícího odezvu na veřejnou konzultaci zelené knihy představuje zavádění vytvořených norem často obtížný úkol; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost posilujících mechanismů, například stanovení konečných termínů přechodu;

23.  konstatuje, že poplatky při výběru hotovosti z peněžních bankomatů mimo vlastní bankovní a karetní systémy uživatele platebních služeb jsou v mnoha členských státech často nadsazené a měly by v rámci systému SEPA více odpovídat nákladům;

24.  zdůrazňuje, že veškeré požadavky týkající se normalizace a interoperability by měly být zaměřeny na zvýšení konkurenceschopnosti, transparentnosti, inovační povahy, bezpečnosti plateb a efektivity evropských platebních systémů, což by bylo přínosem pro všechny spotřebitele a další zainteresované subjekty; zdůrazňuje, že žádné normalizační požadavky by neměly vést k vytváření překážek kvůli zbytečným rozdílům oproti světovému trhu; domnívá se rovněž, že o společné normy by se mělo usilovat i na celosvětové úrovni, v úzké spolupráci s klíčovými hospodářskými partnery EU;

25.  žádá Komisi, aby zhodnotila možné způsoby, jak podpořit vstup nových subjektů na trh platebních karet, např. prostřednictvím posouzení společné platební infrastruktury pro všechny transakce bez ohledu na poskytovatele karty;

26.  konstatuje, že oddělení platebních infrastruktur od platebních systémů by mohlo posílit hospodářskou soutěž, neboť technická omezení by již nebránila v zapojení malým subjektům; zdůrazňuje, že poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost zvolit si jakoukoli kombinaci vydávajících a zúčtovacích služeb, které jsou v rámci platebních systémů na trhu k dispozici, a že by platební infrastruktury měly nestranně zpracovávat transakce různých paralelních platebních systémů pro podobné nástroje;

27.  poznamenává, že je třeba postarat se o to, aby veškerá taková opatření vždy splňovala zásady volné a spravedlivé hospodářské soutěže a volného vstupu a přístupu na trh a brala v úvahu budoucí technologické inovace v tomto odvětví, aby měl systém možnost přizpůsobovat se budoucímu vývoji a důsledně podporovat a usnadňovat inovace a konkurenceschopnost;

Řízení a správa

28.   vyzývá Komisi, aby navrhla lepší řízení systému SEPA, jež se bude vztahovat na organizační složení spojené s vývojem hlavních prvků platebních služeb a provádění nutných požadavků a umožní, aby byl vývoj technických a bezpečnostních norem organizován odděleně s cílem podpořit provádění souvisejících právních předpisů; žádá vyváženější zastoupení všech zainteresovaných subjektů na dalším vývoji společných technických a bezpečnostních norem pro platební systémy; naléhavě vyzývá Komisi, aby reagovala na předešlé výzvy k reformě řízení systému SEPA, aby bylo při rozhodovacím postupu a postupu stanovení norem zajištěno lepší zastoupení uživatelů platebních služeb; konstatuje, že mezi tyto zainteresované subjekty mohou patřit, mimo jiné, Evropská rada pro platební styk (EPC), spotřebitelské organizace, organizace obchodníků a velké maloobchodní řetězce, Evropský orgán pro bankovnictví, Komise, odborníci z různých oborů, nebankovní poskytovatelé platebních služeb a poskytovatelé mobilních, internetových a karetních plateb a operátoři mobilní sítě; vyzývá tyto zainteresované subjekty, aby svou práci uspořádaly v rámci nové struktury řízení, v níž bude hrát úlohu Rada jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA); domnívá se, že Radě SEPA by měly pomáhat různé technické výbory nebo pracovní skupiny pro elektronické platby, platby prostřednictvím mobilních telefonů, karty, hotovost a další otázky normalizace a pracovní skupiny ad hoc; připomíná závazek Komise v prohlášení o systému řízení SEPA vydanému při příležitosti přijetí nařízení (EU) č. 260/2012, jímž je předložit návrh do konce roku 2012; vyzývá evropské orgány pro normalizaci, jako je Evropský výbor pro normalizaci (Comité Européen de Normalisation, CEN) a Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI), aby hrály ve spolupráci s Komisí aktivnější roli při normalizaci plateb prováděných kartou;

29.  v této souvislosti uznává, že systém SEPA je základním kamenem pro vytváření integrovaného trhu plateb EU, který by se na jeho základě měl rozvíjet a stát se více inovačním a konkurenceschopnějším;

30.  domnívá se, že vymáhání dodržování předpisů týkajících se elektronických plateb je často obtížné, nepřiměřené a rozdílné v rámci Evropy a že je třeba vyvinout větší úsilí o zajištění řádného a jednotného vymáhání dodržování těchto předpisů;

31.   prohlašuje, že samoregulační přístup není dostatečný; domnívá se, že Komise a Evropská centrální banka by měly ve spolupráci s členskými státy hrát aktivnější vůdčí roli a že všechny příslušné zúčastněné strany včetně sdružení spotřebitelů by měly být řádně zapojeny do rozhodovacího procesu a být v jeho rámci konzultovány;

32.   domnívá se, že je pravděpodobné, že se bude zvyšovat počet evropských společností, jejichž činnosti de facto závisejí na schopnosti přijímat platby prováděné kartou; domnívá se, že je ve veřejném zájmu definovat objektivní pravidla popisující okolnosti, za nichž mohou systémy plateb platebními kartami jednostranně odmítnout přijetí, a postupy, jakými to mohou udělat;

33.  považuje za důležité posílit řízení systému SEPA a přidělit obnovené Radě SEPA větší úlohu a domnívá se, že by tento nový řídící orgán měl být složen ze zástupců hlavních důležitých zainteresovaných subjektů a měl být vytvořen tak, aby zajistil demokratickou kontrolu prostřednictvím Komise a dalších orgánů EU; navrhuje, aby obnovená Rada SEPA vedla práci, určovala časový harmonogram a pracovní plán a rozhodovala o prioritách a hlavních otázkách, čímž by urovnávala spory mezi zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že demokratická kontrola by měla být zajištěna skrze Komisi, přičemž by významné úlohy hrály Evropská centrální banka a Evropský orgán pro bankovnictví;

34.  vítá, že v souladu s bodem odůvodnění č. 5 nařízení (EU) č. 260/2012 proběhla konzultace Komise se zainteresovanými subjekty v rámci zelené knihy o řízení systému SEPA, a těší se na návrh na toto téma, který se Komise chystá předložit na konci tohoto roku; podtrhuje, že okamžitou prioritou všech zúčastněných stran systému SEPA musí být příprava na přechod na tento systém v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení (EU) č. 260/2012 s cílem zajistit bezproblémový přechod od vnitrostátních na celoevropské platební systémy;

Přeshraniční akvizice

35.  poukazuje na skutečnost, že další normalizace a sladění postupů za účelem překonání technických překážek a požadavků vnitrostátního vypořádání a zúčtování by přispěly k větší podpoře přeshraničních akvizic, a posílily tak hospodářskou soutěž a následně rozšířily možnosti volby, jež mají k dispozici obchodníci, což by mohlo přinést nákladově efektivnější platební metody pro spotřebitele; domnívá se, že obchodníci by měli být lépe informováni o možnostech přeshraniční akvizice;

36.  naléhavě vyzývá, aby se s ohledem na výhody přeshraniční akvizice pro vnitřní trh aktivně hledala řešení, která ji ještě více usnadní; vyjadřuje znepokojení nad stávajícími vnitrostátními právními a technickými překážkami, jako jsou například některé licenční podmínky, které by měly být odstraněny, aby se s cizím nabyvatelem slučitelným se systémem SEPA nakládalo stejně jako s domácím nabyvatelem v dané zemi;

37.   zdůrazňuje, že mezi právními předpisy týkajícími se různých platebních účtů by neměly být žádné větší rozdíly a plátce by měl mít možnost převést finanční prostředky prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu jakémukoliv příjemci platby, jehož účet je v jakékoliv finanční instituci spojené se systémem SEPA;

38.   zdůrazňuje, že všichni oprávnění poskytovatelé platebních služeb by měli mít totéž přístupové právo k možnostem zúčtování a vypořádání plateb, pokud mají patřičné postupy řízení rizik, splňují minimální technické požadavky a jsou považováni za natolik stabilní, že nepředstavují žádné riziko, tj. v podstatě podléhají týmž příslušným požadavkům jako banky;

Vícestranné mezibankovní poplatky (MIF – Multilateral Interchange Fees)

39.   připomíná, že podle rozhodnutí Evropského soudního dvora v případě „Mastercard“ ze dne 24. května 2012 může být vícestranný mezibankovní poplatek považován za poplatek potlačující hospodářskou soutěž, a žádá Komisi, aby navrhla, jak by se toto rozhodnutí mělo zohlednit při řízení obchodních modelů plateb prováděných kartou, pomocí mobilního telefonu nebo přes internet;

40.   konstatuje, že stávající příjmy z poplatků MIF jsou v mnoha případech příliš vysoké vzhledem k nákladům, jež by měly pokrývat; poukazuje na to, že bude možná třeba vyrovnat rozdílné platební poplatky, aby bylo zajištěno, že postupy křížového dotování nebudou podporovat výběr neúčinných nástrojů, a žádá Komisi, aby prostřednictvím předpisů zajistila, že poplatky MIF již nebudou narušovat hospodářskou soutěž tím, že by vytvářely překážky pro vstup nových subjektů na trh a inovace; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 provedla posouzení dopadů týkající se jednotlivých možností; zdůrazňuje, že pokud jde o poplatky MIF, je třeba právní jasnosti a jistoty;

41.   podotýká, že po přechodném období by měla být platební karta, jež je slučitelná se systémem SEPA a patří osobě z jakéhokoliv členského státu, přijata každým platebním terminálem v systému SEPA a daná platba my měla být bezpečně převedena; podotýká, že tento požadavek může znamenat, že je třeba regulovat poplatky MIF tak, aby nepřesahovaly určitou prahovou hodnotu, a trvá na tom, že by tento krok neměl přinést zvýšení poplatků MIF v členských státech, ale spíše jejich snížení a v pozdějších fázích možná dokonce přiblížení se nule;

42.   domnívá se, že je třeba posílit přeshraniční a centrální akvizice a odstranit jakékoli technické či právní překážky, neboť by tento krok napomohl snížení sazeb poplatků MIF a obchodních poplatků;

43.   domnívá se, že by poplatky MIF by měly být regulovány na evropské úrovni s cílem zajistit snazší přístup na trh novým subjektům přeshraniční akvizice, a poskytnout tak obchodníkům skutečnou možnost výběru, do jakého platebního systému se zapojí; zdůrazňuje, že pokud tento nový legislativní návrh stanoví poplatky, měla by být zajištěna plná transparentnost prvků, které zakládají jejích sazby; připomíná, že čl. 5 nařízení (EU) č. 260/2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech, zdůrazňuje, že po 1. únoru 2017 nebude možné při transakci uplatnit žádné poplatky MIF; žádá tentýž přístup v případě plateb prováděných kartou;

44.   domnívá se, že obchodní model pro třístranné nebo smíšené platební systémy může zvýšit obavy ohledně hospodářské soutěže podobně jako v případě čtyřstranných platebních systémů; domnívá se proto, že by všechny systémy platebních karet, ať již čtyřstranné, třístranné nebo smíšené, a jakékoli nové subjekty na trhu měly být považovány za rovné s cílem zajistit rovné podmínky a podněcovat hospodářskou soutěž a transparentnost pro spotřebitele i obchodníky;

Co-badging (společné označování)

45.   konstatuje, že co-badging, na němž se účastnící se platební systémy podílí dobrovolně, by mohl být pro spotřebitele přínosem, neboť by snížil množství karet v jejich peněženkách a usnadnil přístup vnitrostátních domácích systémů na širší trh SEPA podporující hospodářskou soutěž; upozorňuje však, že by co-badging neměl být používán s cílem obcházet domácí systémy pomocí předem rozhodnutého využití domácí značky;

46.   zdůrazňuje, že zákazníci mající kartu by měli mít možnost vybrat si, jaké možné alternativy společného označení platebních karet by měly být na jejich kartách aktivní, a trvá na tom, aby obchodníci měli právo si vybrat, jakou alternativu společného označení platebních karet budou chtít přijmout, a držitelé karet měli v každé konkrétní platební situaci právo vybrat si z možností společného označení platebních karet, které obchodník přijímá, upřednostňovanou alternativu; vyzývá Komisi, aby navrhla řešení, která podpoří co-badging více než jednoho systému slučitelného se systémem SEPA; domnívá se, že by měly být důkladně zváženy otázky, jako je například slučitelnost postupů řízení, technická interoperabilita a odpovědnost za nedostatky v otázkách bezpečnosti;

47.   domnívá se, že by společné označování mělo být zavedeno spolu s příslušnými informacemi pro spotřebitele, aby byli chráněni před nebezpečím, že budou uvedeni v omyl; zdůrazňuje, že všem stranám musí být jasné, kdo je odpovědný za ochranu a důvěrnost údajů držitelů karty a obchodníků a za společně označený platební nástroj;

Přirážky

48.   domnívá se, že přirážky, srážky a další postupy řízení chování jsou tím, jak jsou obecně používány, často škodlivé pro koncové uživatele platebních služeb; konstatuje, že u přirážek, jež se zakládají čistě na volbě způsobu platby učiněné zákazníkem, existuje riziko, že budou náhodné a mohou být zneužity k získání dalších příjmů, spíše než k pokrytí nákladů; domnívá se, že je důležité zabránit možnosti nadměrných přirážek v souvislosti s poplatky, které musejí za jednotlivé transakce platit obchodníci, a kontrolovat srážky a podobné postupy řízení chování spotřebitelů na úrovni EU; zdůrazňuje proto, že by měli obchodníci přijmout jeden společně používaný platební nástroj bez jakékoli přirážky (debetní karty slučitelné se systémem SEPA, elektronické platby) a že jakékoliv přirážky dalších nástrojů nesmí v žádném případě překročit přímé náklady těchto nástrojů ve srovnání s nástrojem přijatým bez přirážky;

49.   zdůrazňuje, že je nutné požadovat větší transparentnost a lepší informování spotřebitelů, pokud jde o přirážky a další poplatky u různých způsobů plateb, a to vzhledem ke skutečnosti, že obchodníci obecně zahrnují náklady na transakce do cen svých produktů a služeb, což má za následek to, že spotřebitelé nejsou předem náležitě informováni o celkových nákladech, a platí tak za své nákupy více, čímž je oslabována jejich důvěra;

50.   konstatuje, že u přirážek, jež se zakládají čistě na volbě způsobu platby učiněné zákazníkem, existuje riziko, že budou náhodné a mohou být zneužity k získání dalších příjmů, spíše než k pokrytí nákladů, a že uvalování přirážek celkově neprospívá rozvoji jednotného trhu, protože brání hospodářské soutěži, zvyšuje fragmentaci trhu a mate spotřebitele;

51.   konstatuje, že jednou z možností je omezení přirážek na přímé náklady spojené s využitím platebního nástroje, stejně jako zákaz přirážek v celé EU; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadů případného zákazu možnosti nadměrných přirážek v souvislosti s transakčními poplatky účtovanými obchodníkům i celoevropského zákazu přirážek, a to s ohledem na článek 19 směrnice o právech spotřebitelů 2011/83/EU;

Zabezpečení plateb

52.  zdůrazňuje, že má-li být plně rozvinut potenciál elektronických plateb, je nezbytné zajistit důvěru spotřebitelů, která zase vyžaduje vysokou míru bezpečnosti, aby se zabránilo riziku podvodu a zajistila ochrana citlivých a osobních údajů spotřebitelů;

53.   zdůrazňuje, že soukromí spotřebitele by mělo být chráněno podle vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů EU a že každá strana platebního řetězce by měla mít přístup pouze k těm údajům, které jsou důležité pro zpracování platby, a ostatní údaje by měly zůstat zakódovány;

54.   domnívá se, že minimální bezpečnostní požadavky na platby prostřednictvím internetu, platební karty a mobilního telefonu by měly být ve všech členských státech stejné a že by měl existovat společný řídící orgán, jenž by tyto požadavky stanovil; podotýká, že normalizovaná bezpečnostní řešení by zjednodušila informace pro zákazníky, a tedy i způsob, jakým se zákazníci přizpůsobují bezpečnostním opatřením, a snížila by také náklady poskytovatelů platebních služeb; navrhuje proto, aby byli všichni poskytovatelé platebních služeb povinni zachovávat minimální bezpečnostní normy, které, ačkoli by mohly být těmito poskytovateli dále zlepšovány, by se neměly stát překážkami pro hospodářskou soutěž;

55.   připomíná, že zatímco zákazník nemůže nést konečnou odpovědnost za bezpečnostní opatření týkající se různých platebních metod, měl by být informován o preventivních bezpečnostních opatřeních a finanční instituce by měly být odpovědné za výdaje za podvod, nejsou-li zapříčiněny zákazníkem, „který jedná podvodně či nesplní jednu či více svých povinností podle čl. 56 směrnice o platebních službách z úmyslné nebo hrubé nedbalosti“; domnívá se tedy, že je třeba podporovat kampaně pro informování veřejnosti s cílem zvýšit její obecné povědomí a zejména znalost otázek digitální bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby při rozvoji strategie a nástrojů pro integraci trhů plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu zohlednila normy a doporučení evropského inspektora ochrany údajů ohledně transparentnosti, určení kontrolora/zpracovatele, proporcionality a práv subjektu údajů; považuje za důležité, aby všechny podvody při platbách v systému SEPA byly oznámeny centrále pro sledování, statistiku a hodnocení s cílem umožnit rychlou reakci na nové bezpečnostní hrozby, a aby se hlavní změny ve vývoji zveřejnily; žádá Komisi, aby s cílem zajistit minimalizaci údajů neomezovala pojetí soukromí již od samotného vzniku návrhu („privacy by design“) jen na mechanismy ověřování a bezpečnostní záruky, dále aby uplatňovala ochranu soukromí prostřednictvím výchozího nastavení, omezila přístup k osobním informacím pouze na informace, které jsou nutně třeba k zajištění služeb, a zavedla nástroje, které uživatelům umožní lepší ochranu svých osobních údajů;

56.   domnívá se, že platby prováděné kartou tváří v tvář jsou obecně dobře zabezpečeny a že postupný přechod od karet s magnetickým proužkem k čipovým kartám, jenž by měl být urychleně dokončen, míru zabezpečení ještě zvýší; vyjadřuje své znepokojení nad bezpečnostními otázkami spojenými s jinými formami plateb prováděných kartou a nad skutečností, že některá stávající evropská provádění EMV nemusí být plně důsledná, požaduje, aby byla tato nechtěná situace napravena, a připomíná, že je třeba také zlepšit řešení pro platby na dálku pomocí síťových karet; vyzývá Komisi, aby shromáždila nezávislé údaje o podvodech při platbách on-line a začlenila do svého legislativního návrhu příslušná opatření proti podvodu;

57.   je přesvědčen, že poskytovat třetím stranám údaje o dostupnosti finančních prostředků na bankovních účtech s sebou nese rizika; konstatuje, že jedním z těchto rizik je, že spotřebitelé nemusí mít úplný přehled o tom, kdo má přístup k informacím o jejich účtu, jaký se v této souvislosti používá právní rámec a který provozovatel odpovídá za platební služby, jež spotřebitel využívá; zdůrazňuje, že v žádné fázi nesmí být ohrožena ochrana údajů;

58.   zdůrazňuje, že tato bezpečnostní rizika by mohla být zmírněna regulačními a technickými změnami, díky nimž by se platby prostřednictvím nebankovních poskytovatelů platebních služeb mohly stát stejně bezpečnými jako přímé platby z dobře chráněných bankovních účtů, pokud budou v praxi k dispozici bezpečné systémy a pokud bude jasně vymezena oprávněnost takového přístupu, stejně jako organizace, které takový přístup vyžadují;

59.  nepodporuje tudíž, aby třetí strany měly přístup k informacím o bankovním účtu zákazníka, pokud systém není prokazatelně bezpečný a nebyl řádně otestován; konstatuje, že v rámci jakýchkoli předpisů by přístup třetí strany měl být omezen na binární informaci („ano–ne“) o dostupnosti finančních prostředků a zvláštní pozornost by měla být věnována bezpečnosti, ochraně údajů a právům spotřebitele; domnívá se, že by mělo být jasně a nediskriminačně stanoveno, které strany mohou mít k těmto informacím přístup a za jakých podmínek mohou být údaje uloženy, a že musí tato opatření podléhat smluvnímu vztahu mezi subjekty, kterých se týkají; zdůrazňuje, že by měl být při vytváření regulačního rámce pro přístup třetích stran jasně rozlišen přístup k informacím o dostupnosti finančních prostředků pro danou transakci a přístup k informacím o účtu zákazníka obecně; vyzývá Komisi, aby zajistila ochranu osobních údajů tím, že po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů navrhne jasné předpisy, jež stanoví, jakou úlohu bude každý subjekt hrát při sběru údajů a za jakým účelem, a jasně vymezí subjekty odpovědné za sběr, zpracování a uchování údajů; připojuje, že uživatelé karet by měli mít možnost přístupu a úpravy svých osobních údajů, a to i v komplexním přeshraničním kontextu; shledává, že požadavky ochrany údajů by měly být prováděny podle zásady „soukromí již od samotného vzniku návrhu / prostřednictvím výchozího nastavení“ a že podniky nebo spotřebitelé by neměli nést odpovědnost za ochranu svých údajů;

60.   je přesvědčen, že práva spotřebitelů na vrácení peněz by měla být posílena, a to jak v případě neautorizovaných plateb, tak i v případě nedoručeného zboží či neposkytnutých služeb (nebo zboží nedoručeného či služeb neposkytnutých podle dohody), a že účinné systémy kolektivního odškodnění a alternativního řešení sporů jsou nepostradatelnými nástroji ochrany spotřebitelů, a to i v oblasti elektronických plateb;

61.   konstatuje, že vzhledem k tomu, že bezpečnostní hrozby jsou stále větší, měly by se do rozvoje bezpečnostních norem aktivně zapojit také Evropský výbor pro normalizaci a Evropský ústav pro telekomunikační normy;

62.   konstatuje, že u platebních systémů, kde je jeden nebo více účastníků v různých členských státech, se očekává, že Komise předloží návrh, v němž vysvětlí, jaký systém soudního nebo mimosoudního urovnávání sporů by měl být pro které spory použit, a že by spotřebitelé měli mít snadný přístup k těmto orgánům alternativního řešení sporů a jejich využití;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22. (2) http://ec.europa.eu/competition/sectors/financial_services/information_paper_payments_en.pdf. (3) http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/recommendationsforthesecurityofinternetpaymentsen.pdf. (4) http://www.edps.europa.eu/EDPSWEB/webdav/site/mySite/shared/Documents/Consultation/Comments/2012/12-04-11_Mobile_Payments_EN.pdf. (5) Úř. věst. L 318, 22.11.2002, s. 17. (6) http://ec.europa.eu/competition/antitrust/cases/dec_docs/34579/34579_1889_2.pdf; shrnutí rozhodnutí bylo zveřejněno v Úř. věst. C 264, 6.11.2009, s. 8. (7) Věc T-111/08, MasterCard a další proti Komisi, dosud nezveřejněno.