Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2275(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0330/2012

Předložené texty :

A7-0330/2012

Rozpravy :

PV 20/11/2012 - 17
CRE 20/11/2012 - 17

Hlasování :

PV 21/11/2012 - 5.11
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0442

Přijaté texty
PDF 230kWORD 74k
Středa, 21. listopadu 2012 - Štrasburk
Kontrola uplatňování práva EU (2010)
P7_TA(2012)0442A7-0330/2012

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. listopadu 2012 o dvacáté osmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2010) (2011/2275(INI))

Evropský parlament,

  s ohledem na Dvacátou osmou výroční zprávu o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2010) (KOM(2011)0588),

  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zpráva o hodnocení projektu “EU Pilot„“ (KOM(2010)0070),

  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Druhá zpráva o hodnocení projektu “EU Pilot„“ (KOM(2011)0930),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. září 2007 nazvané „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“ (KOM(2007)0502),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 týkající se vztahů se stěžovateli ve věcech porušení práva Společenství (KOM(2002)0141),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané „Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie“ (COM(2012)0154),

  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o dvacáté sedmé výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2009)(1),

  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o 26. výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2008)(2),

  s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise SEK(2011)0193, SEK(2011)0194 a SEK(2011)1626),

  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o činnosti Petičního výboru v průběhu roku 2010(3),

  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A7-0330/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla řadu nových právních základů, které mají usnadnit provádění, uplatňování a prosazování práva EU;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 298 SFEU se při plnění svých úkolů orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

C.  vzhledem k tomu, že oblastmi, v nichž dochází nejsnáze k nesplnění povinnosti, jsou životní prostředí, vnitřní trh a zdanění, které představují 52 % všech případů nesplnění povinnosti;

1.  připomíná, že článek 17 SEU stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“; v této souvislosti konstatuje, že pravomoc a povinnost Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu, který nesplnil povinnost podle Smluv(4), je základním kamenem právního řádu Unie a je v souladu s koncepcí Unie založené na principech právního státu;

2.  zdůrazňuje zásadní význam právního státu jakožto podmínky pro legitimitu jakékoli formy demokratické správy věcí veřejných a dále pro to, aby bylo občanům v plném rozsahu zaručeno, že mohou požívat svých práv podle zákona;

3.  podporuje přístup Komise usilující o „inteligentní regulaci“, který se zaměřuje na začlenění kontroly uplatňování práva EU do širšího cyklu tvorby politiky, což výbor považuje za klíčové preventivní opatření;

4.  konstatuje, že řízení o nesplnění povinnosti má dvě fáze: fázi administrativní (šetření) a fázi soudní před Soudním dvorem; domnívá se, že pokud jde o zajištění souladu s právem Unie na místě, připadá v administrativní fázi mimořádně důležitá úloha občanům jako stěžovatelům;

5.  vítá, že Komise využívá pro usnadnění procesu provádění předpisů do vnitrostátního práva velký počet nástrojů (kontrolní seznamy pro provádění, příručky nebo vysvětlivky), a vybízí Komisi, aby ještě důkladněji sledovala provádění směrnic do vnitrostátního práva před koncem lhůty pro provedení, zejména v případě členských států se „špatnými výsledky“ v této oblasti, aby mohla pohotově zasáhnout;

6.  upozorňuje na to, že jsou-li ustanovení směrnic dostatečně přesná a nepodmíněná, jsou podle konsolidované judikatury Soudního dvora přímo použitelná (tzv. přímý účinek);

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby jednaly společně a jednotně s cílem řešit problém překračování norem vyžadovaných směrnicí (tzv. „gold-plating“).

8.  konstatuje, že Komise nedávno zveřejnila nové sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie (COM(2012)0154), v němž přepracovala podmínky, za nichž se registrují stížnosti, a tím ovlivnila podobu řízení o nesplnění povinnosti; naléhavě vyzývá Komisi, aby pro řízení o nesplnění povinnosti nepoužívala právně nevynutitelné předpisy (soft law), ale navrhla nařízení(5), které by umožnilo, aby byl v tomto důležitém bodě právního řádu EU v plné míře zahrnut Parlament jako spolutvůrce právních předpisů;

9.  vyjadřuje však politování nad obrovským počtem případů týkajících se nesdělení přijatých opatření (470 nevyřešených případů v roce 2010);

10.  lituje, že ve výše uvedeném novém sdělení chybí jakýkoli odkaz na projekt „EU Pilot“, který je podle Komise samotné „zavedenou pracovní metodou“(6), již používá při řešení stížností jako první krok v řízení o nesplnění povinnosti ve všech případech, kdy by mohlo být toto řízení zahájeno(7); konstatuje, že ve sdělení není dokonce zmíněn ani název projektu „EU Pilot“ a že zde není zmínka o žádném z práv ani o ochraně, které jsou stěžovateli podle tohoto projektu přiznány; dochází tudíž k závěru, že všechna rozhodnutí Komise, která předchází řízení o nesplnění povinnosti nebo jej vylučují, se neřídí pravidly transparentnosti a odpovědnosti a Komise je provádí sama podle svého zcela volného uvážení;

11.  vyzývá Komisi, aby vyjasnila status systému EU Pilot a jasně vymezila rámec a pravidla jeho používání takovým způsobem, aby jim občané porozuměli;

12.  poukazuje na počet členských států, jež se účastní projektu EU Pilot (18 na konci roku 2010), a na velký počet případů uzavřených poté, co byla odpověď členského státu ohodnocena jako přijatelná (81 % případů); zdůrazňuje význam kvality těchto hodnocení, jak pokud jde o platné a ověřené informace, tak pokud jde o dodržování obecných zásad správního práva, jež uznal Soudní dvůr;

13.  opakuje svůj názor, že diskreční pravomoc ve věci řízení o nesplnění povinnosti, kterou Komisi svěřují Smlouvy, musí být vykonávána v souladu s principy právního státu a právní jasnosti, požadavky transparentnosti a otevřenosti a zásadou proporcionality a nic nesmí za žádných okolností ohrozit základní účel této pravomoci, kterým je včasné a správné uplatnění práva Unie(8);

14.  všímá si povzbudivých údajů, podle nichž 88 % případů nesplnění povinnosti uzavřených v roce 2010 se nedostalo před Soudní dvůr, jelikož členské státy napravily právní problém, na který upozornila Komise, ještě před tím, než bylo nutné pokročit do další fáze řízení o nesplnění povinnosti; zastává však názor, že je zásadní pokračovat v pečlivém monitorování opatření členských států, neboť některé petice se týkají problémů, které přetrvávají i poté, co byla věc uzavřena (viz např. petice 0808/2006, 1322/2007, 0492/2010, 1060/2010 a 0947/2011);

15.  celkově zdůrazňuje, že je třeba vynaložit další úsilí na zvýšení transparentnosti a posílení vzájemných vztahů, pokud jde o komunikaci mezi Parlamentem a Komisí; podotýká například, že by bylo možno poskytnout lepší přístup k informacím o stížnostech, spisech týkajících se řízení o nesplnění povinnosti a o dalších mechanismech prosazování práva, aniž by byl ohrožen účel vyšetřování, a že převažující veřejný zájem by mohl ospravedlnit přístup k těmto informacím, zejména pak v případech, kdy se jedná o ohrožení lidského zdraví a nevratné poškození životního prostředí;

16.  konstatuje, že v rámci realizace projektu EU Pilot Komise vytvořila „důvěrnou on-line databázi“ určenou ke komunikaci mezi jejími útvary a orgány členských států; opět upozorňuje na nedostatek transparentnosti vůči stěžovatelům v rámci projektu „EU Pilot“ a opakuje svou žádost o přístup k této databázi, ve které jsou registrovány všechny stížnosti, aby tak mohl plnit svou úlohu, která spočívá v dohledu nad tím, jak Komise vykonává úkol strážkyně Smluv;

17.  lituje, že nebyly podniknuty žádné kroky v návaznosti na výše zmíněné usnesení Parlamentu o dvacáté sedmé výroční zprávě, a zejména na jeho výzvu k přijetí procesního právního předpisu ve formě nařízení podle článku 298 SFEU, který by upravil různé aspekty řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející, včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva na slyšení, povinnosti odůvodnit rozhodnutí a práva každé osoby na přístup ke své složce, a to za účelem posílení práv občanů a zaručení transparentnosti;

18.  vyzývá proto opět Komisi, aby navrhla „procesní právní předpis“ ve formě nařízení založeného na novém právním základu článku 298 SFEU;

19.  bere v této souvislosti na vědomí odpověď Komise na žádost Parlamentu týkající se procesního právního předpisu, ve které Komise vyjadřuje pochybnosti nad možností přijmout jakékoli další nařízení založené na článku 298 SFEU s ohledem na diskreční pravomoc při úpravě způsobu vedení řízení o nesplnění povinnosti a související práce za účelem řádného uplatňování práva EU, které jí přiznávají Smlouvy; je přesvědčen, že procesní právní předpis by v žádném případě neomezil diskreční pravomoc Komise, pouze by zaručil, že by Komise při jejím výkonu dbala na zásadu „otevřené, efektivní a nezávislé evropské správy“, na kterou odkazuje článek 298 SFEU, a na právo na řádnou správu, které je zakotveno v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie;

20.  zdůrazňuje, že při řízení o nesplnění povinnosti je velmi důležitá transparentnost, v neposlední řadě s ohledem na to, aby mohl Parlament kontrolovat uplatňování práva Unie; v této souvislosti připomíná, že v revidované rámcové dohodě o vztazích s Parlamentem se Komise zavazuje, že „poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká“, a očekává, že toto ustanovení bude v dobré víře uplatňováno v praxi;

21.  zdůrazňuje, že petice je vhodným nástrojem k tomu, aby občané, organizace občanské společnosti a podniky ohlašovali nedodržování práva EU ze strany orgánů členských států na různých úrovních; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby zachovala transparentnost stávajících řízení o porušení povinnosti tím, že bude včas a řádně informovat občany o opatřeních přijatých na základě jejich žádosti;

22.  poukazuje na to, že občané a organizace občanské společnosti nadále využívají petiční mechanismus především k tomu, aby upozornili na nedodržování právních předpisů EU ze strany orgánů členských států na různých úrovních a aby na ně podali stížnost; s ohledem na to zdůrazňuje zásadní roli Petičního výboru jakožto účinného spojení mezi občany, Parlamentem a Komisí;

23.  vítá skutečnost, že v dvacáté osmé výroční zprávě je na základě požadavku Parlamentu obsažen zvláštní oddíl o peticích, ve kterém Komise předkládá přehled nových petic, jež obdržela; vítá, že ve zprávě Komise se uvádí, že v několika oblastech „petice předložené Evropskému parlamentu vedly k zahájení řízení o nesplnění povinnosti“; zdůrazňuje, že i když se petice netýkají nesplnění povinnosti, poskytují Parlamentu a Komisi významné informace o problémech občanů;

24.  poukazuje na značný počet petic obdržených k otázkám týkajícím se právních předpisů v oblasti životního prostředí, a zejména pak s ohledem na ustanovení o nakládání s odpady; připomíná body, které v průběhu konference Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí konané dne 15. června 2011 zdůraznil předseda a které se týkají časté absence řádného posouzení vlivů na životní prostředí, lhostejnosti vůči veřejným konzultacím a různých dalších nedostatků při provozování systémů nakládání s odpady;

25.  připomíná, že původně byla Listina určena ke kodifikaci základních práv občanů EU a že hlavy států a předsedové vlád opakovaně slavnostně deklarovali, že Listina stanoví práva občanů EU; vyzývá všechny členské státy, aby znovu zvážily nezbytnost článku 51 Listiny, a vybízí je, aby jednostranně deklarovaly, že nebudou v rámci své jurisdikce omezovat práva jednotlivců na základě ustanovení tohoto článku;

26.  zdůrazňuje, že když občané předkládají petici Evropskému parlamentu, očekávají, že se na ně bude vztahovat ochrana plynoucí z ustanovení Listiny, a to bez ohledu na to, v jakém členském státě pobývají a zda se uplatňují právní předpisy EU či nikoli; v tomto ohledu je i nadále znepokojen tím, že občané se cítí být špatně informováni o skutečné oblasti působnosti Listiny; považuje proto za nezbytné řádně vysvětlit zásadu subsidiarity a objasnit oblast působnosti Listiny z hlediska Parlamentu na základě článku 51 Listiny;

27.  zdůrazňuje, že značná část petic souvisejících se základními právy se týká volného pohybu osob a že – jak je jasně patrné ze zprávy o občanství EU za rok 2010 – práva plynoucí z občanství EU jsou důležitým předpokladem pro plné využívání vnitřního trhu občany; zdůrazňuje, že toto posílené využívání ze strany občanů může uvolnit značný růstový potenciál vnitřního trhu, a vzhledem ke stávajícím hospodářským výzvám v Evropě tudíž opakuje svůj požadavek vůči Komisi a členským státům, aby zvýšily úsilí o úplné a včasné provádění práva EU v této oblasti;

28.  dále zdůrazňuje, že občané se stejně tak cítí být špatně informováni o použitelnosti práva Společenství v případech opožděného provedení právních předpisů do vnitrostátního práva; poukazuje na smutnou skutečnost, že občané, kteří nemohou využít platný právní předpis Společenství, jelikož dotčený členský stát ho ještě neprovedl do svého práva, se ocitají v situaci, kdy nemají k dispozici žádný mechanismus nápravy;

29.  podporuje názor právní služby Evropského parlamentu, že s ohledem na přípustnost petic je oblast činností Evropské unie širší než její pravomoci; zdůrazňuje, že tento názor by měl sloužit jako základ pro to, jakým způsobem se Parlament a Komise peticemi zabývají;

30.  opakuje, že individuální stížnosti občanů a podniků jsou nadále uznávány za nejdůležitější zdroj informací o porušování práva EU a následně pro zahájení řízení pro porušení povinnosti; požaduje tudíž zavedení účinnějších, právně závazných správních předpisů, které by měly jistě a spolehlivě vymezit procesní vztahy mezi Komisí a stěžovateli před řízením o nesplnění povinnosti, během něj i po něm, a posílit tak především postavení jednotlivých stěžovatelů;

31.  vítá nový prvek obsažený v článku 260 SFEU, který Komisi v okamžiku předložení věci Soudnímu dvoru podle článku 258 SFEU umožňuje požádat Soudní dvůr o uložení finančních sankcí členskému státu z důvodu zpoždění v provedení směrnice;

32.  vítá závazek Komise k soustavnému využívání čl. 260 odst. 3 SFEU v případech nesplnění povinnosti, kterou ukládá toto ustanovení a jež se týká provádění směrnic přijatých legislativním postupem;

33.  má za to, že je nanejvýš důležité, aby Komise této možnosti využívala, a to společně s dalšími prostředky k zajištění toho, aby členské státy prováděly právní předpisy Unie včas a správně; členské státy, které mají zpoždění a neprovedly směrnice do svého vnitrostátního práva včas, by měly být jmenovitě uvedeny;

34.  upozorňuje na to, že od doby, kdy byla tato zpráva vydána, dosáhly Parlament, Rada, Komise a členské státy v otázce informativních dokumentů dohody, která stanoví vztah mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva (srovnávací tabulky); podotýká, že tyto tři orgány a členské státy se dohodly, že do směrnic budou začleňovat bod odůvodnění, v němž se prohlašuje, že dotčený členský stát musí předložit srovnávací tabulku v určitém případě, kdy je to nezbytné a přiměřené;

35.  zdůrazňuje, že srovnávací tabulky jsou neocenitelným nástrojem, který Komisi a Parlamentu umožňuje dohlížet na to, zda členské státy správně provádějí a uplatňují právo Unie, jelikož vztah mezi směrnicí a příslušnými vnitrostátními ustanoveními je často velmi složitý a někdy je téměř nemožné ho zpětně vysledovat;

36.  vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu předložila jasná pravidla o vytváření, začleňování a uplatňování srovnávacích tabulek do práva Společenství, a rovněž provedla transparentní hodnocení, které významnou měrou přispěje k posouzení provádění těchto právních předpisů na úrovni členských států;

37.  konstatuje, že klíčovou úlohu při uplatňování práva EU hrají vnitrostátní soudy, a plně podporuje úsilí EU posílit a koordinovat odborná školení pro právní, soudní a správní orgány a právní odborníky, úředníky a státní zaměstnance vnitrostátních správních orgánů a také regionálních a místních orgánů na evropské úrovni;

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0377.
(2) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 46.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0382.
(4) Články 258 a 260 SFEU stanoví pravomoc Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu. Zejména článek 258 stanoví, že Komise vydá odůvodněné stanovisko, pokud se domnívá, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv.
(5) Viz bod 7, v němž je výzva k přijetí „procesního právního předpisu“.
(6) Druhá zpráva Komise o hodnocení projektu „EU Pilot“ (SEC(2011)1626), s. 7.
(7) Viz výše zmíněnou zprávu, s. 3. Viz výše zmíněné usnesení ze dne 25. listopadu 2010.
(8) Parlament ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 25. listopadu 2010 uvedl, že „absolutní pravomoc ve spojení s naprostým nedostatkem transparentnosti je v zásadním rozporu s právním řádem“.

Právní upozornění - Ochrana soukromí