Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 975/98 o nominálních hodnotách a technických specifikacích euromincí určených pro peněžní oběh (COM(2011)0296 – C7-0189/2011 – 2011/0128(NLE))

P7_TA(2012)0206 A7-0440/2011

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0296),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0189/2011),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0440/2011),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Článek 1 Nařízení (ES) č. 975/98 Čl 1g – odst. 2 2.  Za účelem splnění odstavce 1 vydávající členský stát předá Komisi nové návrhy vzorů euromincí nejméně šest měsíců před plánovaným datem vydání. Komise bezodkladně ověří shodu s ustanoveními tohoto nařízení, nejpozději však do deseti pracovních dní. 2.  Za účelem splnění odstavce 1 vydávající členský stát předá Komisi nové návrhy vzorů euromincí nejméně šest měsíců před plánovaným datem vydání. Komise bezodkladně ověří shodu s ustanoveními tohoto nařízení, nejpozději však do deseti pracovních dní. Komise o svých zjištěních informuje ostatní členské státy a ECB do deseti pracovních dní od takového ověření.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie ((2010/2308 (INI))

P7_TA(2012)0207 A7-0143/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem zejména na články 6, 7, 8, čl. 10 odst. 1, články 11, 12, 21, 47 až 50, 52 a 53 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem zejména na článek 2 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a na kapitoly 1, 2, 4 a 5 hlavy V (Prostor svobody, bezpečnosti a práva) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 25. února 2010, kterým se zřizuje Stálý výbor pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti (COSI)(1),

–  s ohledem na dokument „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“ a na sdělení Komise nazvané „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům – akční plán provádění Stockholmského programu“ (COM(2010)0171),

–  s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie („Směrem k evropskému modelu bezpečnosti“), kterou Rada přijala ve dnech 25. a 26. února 2010,

–  s ohledem na strategii Evropské unie pro boj proti terorismu, kterou Rada přijala dne 30. listopadu 2005,

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu a Radě nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (COM(2010)0673),

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu a Radě nazvané „První výroční zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie“ (COM(2011)0790),

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu a Radě o posilování chemické, biologické, radiologické a jaderné bezpečnosti v Evropské unii – akční plán EU v oblasti CBRN (COM(2009)0273),

–  s ohledem na závěry Rady ze dnů 24. a 25. února 2011 ke sdělení Komise o provádění strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie,

–  s ohledem na závěry Rady ze dnů 8. a 9. listopadu 2010 o vytvoření a provádění politického cyklu EU pro boj proti organizované a závažné mezinárodní trestné činnosti,

–  s ohledem na závěry Rady, jimiž se stanoví priority EU pro boj proti organizované trestné činnosti na období 2011 až 2013,

–  s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů ze dne 17. prosince 2010 ke sdělení Komise „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“,

–  s ohledem na zprávu Europolu o situaci a vývoji terorismu v EU (TE-SAT 2011),

–  s ohledem na posouzení hrozeb organizované trestné činnosti v EU vypracované Europolem (OCTA 2011),

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii přijatou v roce 2003(2) a na zprávu o jejím provádění z roku 2008(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o organizované trestné činnosti v Evropské unii(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o sdělení nazvaném „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“(7),

–  s ohledem na příslušnou evropskou judikaturu a judikaturu ústavních soudů členských států týkající se kritérií proporcionality a na to, že ji veřejné orgány v demokratické společnosti musí respektovat,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0143/2012),

A.  vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost dále upevnil prostor svobody, bezpečnosti a práva s ohledem na základní práva a různé právní systémy a tradice jednotlivých členských států; vzhledem k tomu, že politiky v této oblasti spadají podle ustanovení Smlouvy do sdílené pravomoci Unie a členských států;

B.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva tedy pevně zakotvila bezpečnostní politiku EU do zvláštních právních norem EU, které pokládají základy rozvoji bezpečnostního programu, který úzce sdílí EU a členské státy a který podléhá demokratickému dohledu na evropské i vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že tato politika musí být posílena na základě demokratických hodnot, lidských práv a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že politika v oblasti bezpečnosti musí ve všech svých aspektech zahrnovat prvek prevence, který má mimořádný význam v době rostoucí hospodářské a sociální nerovnosti, která ohrožuje účinné uplatňování základních práv;

D.  vzhledem k tomu, že ve Stockholmském programu se zdůrazňuje, že by měla být vypracována strategie vnitřní bezpečnosti EU s cílem dále zvyšovat bezpečnost v Unii a chránit tak životy a bezpečnost občanů EU a účinně bojovat proti organizované trestné činnosti, terorismu a dalším hrozbám a zároveň dodržovat základní práva, zásady mezinárodní ochrany a právní stát;

E.  vzhledem k tomu, že členské státy ani Komise doposud pro Parlament nenaplánovaly v tomto procesu žádnou roli, i když Lisabonská smlouva již vstoupila v platnost;

F.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení o strategii vnitřní bezpečnosti pro období 2010–2014 určila pět prioritních oblastí, v nichž může činnost EU představovat přidanou hodnotu, konkrétně se jedná o boj proti závažné trestné činnosti a organizovanému zločinu, terorismu a kyberkriminalitě a jejich prevenci, o posilování správy vnějších hranic a zvyšování odolnosti vůči přírodním nebo lidmi způsobeným katastrofám;

G.  vzhledem k tomu, že Komise v první výroční zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti uznala, že všech pět cílů stanovených v roce 2010 zůstává v platnosti, a nastínila současný stav, dosažené výsledky a další postup;

H.  vzhledem k tomu, že ve Stockholmském programu se uvádí, že „rozvíjení, monitorování a provádění strategie vnitřní bezpečnosti by se mělo stát jedním z prvořadých úkolů výboru COSI“;

1.  vítá práci odvedenou s cílem vytvořit strategii vnitřní bezpečnosti a hlavní zásady, z nichž vychází evropský model bezpečnosti, jak je definován ve strategii vnitřní bezpečnosti, zejména pokud jde o posílené vztahy mezi bezpečností, svobodou a soukromím a o spolupráci a solidaritu mezi členskými státy; zdůrazňuje, že bezpečnostní opatření EU a spolupráce musí být v souladu se závazky Unie k dodržování základních práv a musí být zaměřeny na cílené prosazování práva a zpravodajskou činnost s prokázanou schopností snižovat kriminalitu a předcházet teroristickým útokům;

2.  zdůrazňuje, že svoboda, bezpečnost a právo jsou cíle, které je třeba naplňovat současně, a je přesvědčen o tom, že uplatňování Listiny EU musí být jádrem jakékoli plnohodnotné strategie vnitřní bezpečnosti; připomíná, že v zájmu dosažení svobody a uplatňování práva je vždy nezbytné usilovat o bezpečnost v souladu se zásadami Smluv a právního státu a s povinnostmi Unie v oblasti základních práv;

3.  bere na vědomí pokrok, jehož dosáhly členské státy a Komise v rámci politického cyklu EU zaměřeného na organizovanou a závažnou mezinárodní trestnou činnost při plnění obecných strategických cílů prostřednictvím opatření, která jsou založená na mezivládní spolupráci na provozní úrovni; je ale přesvědčen o tom, že je nezbytné jasně rozdělit úlohy mezi EU a vnitrostátní orgány, že Parlament musí být součástí tohoto procesu, tj. podílet se na formulaci obecných politických pokynů, jejich plnění a hodnocení výsledků, a že v roce 2013 by mělo být vypracováno důkladné posouzení tohoto evropského politického cyklu; dále se domnívá, že by tento cyklus měl být vzhledem ke své povaze přejmenován na „provozní cyklus EU“; žádá členské státy, aby pravidelně hodnotily, jak se vnitrostátní programy boje proti organizovanému zločinu doplňují s programy vytvářenými na úrovni EU, a aby posoudily dosažené výsledky a budoucí vyhlídky z evropské strategické a operační perspektivy zahrnující orgány a instituce EU, příslušné agentury EU a vnitrostátní parlamenty;

4.  dále se domnívá, že na provádění této strategie je naprosto nezbytné ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 vyčlenit z příslušného fondu dostatečné finanční prostředky;

5.  připomíná, že pravomoc v oblasti bezpečnostních politik sdílí EU a členské státy a že se jedná o oblast, v níž je nutné dodržovat zásadu subsidiarity; je toho názoru, že rámec strategie vnitřní bezpečnosti by mohl být přínosný pro úsilí všech orgánů EU a členských států v této oblasti, neboť nabízí komplexní a soudržný přístup;

6.  je toho názoru, že zásadním předpokladem účinné strategie vnitřní bezpečnosti je komplexní analýza hrozeb, jež je třeba řešit, vypracovaná na úrovni EU a založená na důkazech a znalostech, a že takovou analýzu by měl pro celou EU vypracovat s pomocí ostatních orgánů, subjektů a agentur EU Europol a použít přitom transparentnější a spolehlivější metodiku pro posuzování hrozeb a přitom vycházet z rozsáhlých příspěvků členských států;

7.  připomíná, že Parlament je nyní plnohodnotným institucionálním aktérem v oblasti bezpečnostních politik, a je proto oprávněn aktivně se podílet na určování rysů a priorit strategie vnitřní bezpečnosti a modelu bezpečnosti EU a na hodnocení těchto nástrojů, a to i prostřednictvím pravidelných kontrol provádění strategie vnitřní bezpečnosti, které mají podle článků 70 a 71 SFEU a čl. 6 odst. 2 rozhodnutí o zřízení výboru COSI společně vykonávat EP, vnitrostátní parlamenty a Rada;

8.  v této souvislosti a na základě stávající spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty podporuje myšlenku „parlamentního politického cyklu“ (jenž musí být řádně sladěn mimo jiné s předkládáním výročních zpráv Komise v této oblasti), který bude uzavřen výroční zprávou Parlamentu o aktuálním stavu strategie vnitřní bezpečnosti;

9.  upozorňuje na význam soudržnosti a součinnosti vnitřních a vnějších aspektů bezpečnosti a zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby opatření a činnosti, kterými se provádí strategie vnitřní bezpečnosti, byly v souladu se závazky Unie v oblasti dodržování základních práv, zejména s články 2, 6 a 7 Smlouvy o EU, a s jejími cíli v oblasti vnější politiky stanovenými v článku 21 Smlouvy o EU a mezinárodně uznávanými lidskými právy a humanitárním právem; bere na vědomí společný dokument o posílení vazeb mezi subjekty činnými v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a v oblasti svobody, bezpečnosti a práva s činnostmi představenými v pracovním plánu; upozorňuje na význam náležité výměny informací, konzultací a spolupráce se všemi zúčastněnými subjekty i řešení, která upřednostňují preventivní opatření před reakcí na události; s nadějí očekává výsledky, kterých bylo v rámci provádění Stockholmského programu dosaženo při slaďování činností členských států a EU v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, které mají mezinárodní přesah, jakož i počinů usilujících o případnou aktualizaci strategie vnější bezpečnosti EU;

10.  zdůrazňuje, že strategie vnitřní bezpečnosti by se měla v dlouhodobém výhledu více soustředit na prokazatelný vztah mezi vnějšími hrozbami a chybějícím či nedostatečným využíváním strategií a opatření, jež mohou zásadním způsobem přispívat k prevenci hrozeb pro bezpečnost, jako je cílená rozvojová pomoc, strategie pro snížení chudoby nebo plány obnovy po přírodních katastrofách nebo katastrofách způsobených člověkem;

11.  bere na vědomí vymezení pěti klíčových oblastí, pro něž byla navržena různá konkrétní opatření na úrovni EU a členských států; domnívá se, že výčet těchto cílů není vyčerpávající a že pořadí priorit by mohlo být lépe strukturováno; zdůrazňuje, že boj proti terorismu a organizované trestné činnosti je a musí zůstat klíčovou prioritou strategie vnitřní bezpečnosti; domnívá se, že je třeba také řešit odolnost vůči přírodním katastrofám nebo katastrofám způsobeným člověkem, včetně případů selhání základní infrastruktury; konstatuje však, že zřejmě není plně opodstatněné či vhodné přijímat v rámci strategie vnitřní bezpečnosti opatření v oblasti prosazování práv duševního vlastnictví, o nichž se vede rozsáhlá zvláštní diskuse;

12.  je přesvědčen o tom, že organizovaná trestná činnost ve všech svých formách, včetně mafie, stále silněji ohrožuje svobodu, bezpečnost a práva občanů EU a že její potírání musí zůstat jednou z priorit v souladu s doporučeními uvedenými v usnesení EP ze dne 25. října 2011 o organizované trestné činnosti v Evropské unii, a na základě konkrétních údajů a informací o stávající spolupráci mezi EU a členskými státy v boji proti mafiím, praní špinavých peněz, korupci, kriminalitě bílých límečků a dalším formám organizované trestné činnosti;

13.  vzhledem k tomu, že ve Stockholmském programu je korupce uvedena mezi aktuálními mezinárodními hrozbami pro vnitřní bezpečnost Unie (4.1), které vyžadují rozhodnou a komplexní reakci, vyzývá Komisi a Radu, aby potírání korupce stanovily jako jednu z priorit bezpečnostního programu EU a aby na tyto účely vyhradily potřebné zdroje;

14.  připomíná význam prevence a potírání terorismu a souvisejících aktivit, včetně zamezení jejich financování, a s nadějí očekává návrh rámce pro správní opatření, jako je zmrazení peněžních prostředků osob podezřelých z terorismu podle článku 75 SFEU; nad působnost rámce vytvořeného pro strategii vnitřní bezpečnosti dále žádá Komisi a členské státy, aby zvážily přijetí zvláštních právních předpisů o obětech teroristických aktů, které by uznaly jejich veřejný charakter a obsahovaly podrobnější ustanovení zajišťující přiměřenou ochranu, podporu a uznání;

15.  domnívá se, že je mimořádně důležité rozhodně bojovat proti trestné činnosti poškozující životní prostředí a proti hospodářské a podnikové trestné činnosti, která se negativně promítá hlavně do životních podmínek občanů EU, zejména v době krize; v tomto ohledu vyjadřuje politování nad tím, že určité členské státy přijaly opatření, jejichž cílem je oslabit tresty ukládané za takové přestupky; mimo jiné zdůrazňuje rozdíly mezi návrhy v této oblasti a stigmatizací některých méně závažných přestupků;

16.  vítá, že boj proti kyberkriminalitě byl ve strategii vnitřní bezpečnosti označen za jednu z priorit, a zdůrazňuje, že je důležité se soustředit na její prevenci; s potěšením bere na vědomí, že Komise přislíbila vypracovat v roce 2012 zastřešující evropskou strategii pro bezpečný internet; naléhavě vyzývá členské státy, aby ratifikovaly úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě;

17.  opakuje, že posílení policejní a soudní spolupráce v EU – i prostřednictvím Europolu a Eurojustu a pomocí náležitých školení – je zásadním předpokladem pro řádné provádění strategie vnitřní bezpečnosti a musí zahrnovat příslušné orgány členských států a také orgány a agentury EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby toto posílení spolupráce učinily prioritou strategie vnitřní bezpečnosti; dále žádá o vytvoření vhodných a jednotných právních nástrojů, které usnadní používání důkazních materiálů;

18.  zdůrazňuje přínos misí SBOP pro posilování zásad právního státu a zachování míru a bezpečnosti v sousedství EU i na celém světě, čímž pomáhají předcházet selhání státu a eliminovat bezpečná útočiště nadnárodní trestné činnosti a terorismu;

19.  v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že strategie vnitřní bezpečnosti stále dostatečně nezahrnuje „oblast soudnictví“; v souladu se Stockholmským programem připomíná, že je třeba posílit vzájemnou důvěru tím, že bude postupně rozvíjena evropská kultura soudnictví, která bude založena na různorodosti právních systémů a současně na jednotě dosažené evropskými právními předpisy, a že soudní systémy jednotlivých členských států by měly být schopny soustavně a efektivně spolupracovat v souladu s příslušnými vnitrostátními tradicemi; je přesvědčen o tom, že na stanovení seznamu priorit v oblasti soudní spolupráce se musí pohlížet v souvislosti s úzkým provázáním všech dimenzí této oblasti politik zakotvené v hlavě V SFEU, tj. prostoru svobody bezpečnosti a práva; vyzdvihuje význam řádného provádění dohod o soudní spolupráci uzavřených s třetími zeměmi;

20.  s ohledem na spojitost mezi vnitřní a vnější bezpečností se domnívá, že by měla být dále podporována spolupráce EU s dalšími mezinárodními institucemi, jako jsou NATO a OBSE;

21.  zdůrazňuje, že boj proti terorismu patří mezi priority strategie vnitřní bezpečnosti a že jeho cíle a nástroje musí podléhat řádnému hodnocení, jak uvádí ve svém usnesení ze dne 14. prosince 2011 nazvaném: „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“; upozorňuje na to, že na politiky zaměřené na prevenci a ochranu musí být v rámci priorit kladen větší důraz a že totéž platí i v případě trestního stíhání a reakce; v této souvislosti se domnívá, že je nutné se více zaměřit na cílené prosazování práva a zpravodajskou činnost, neboť se jedná o činnosti, které prokazatelně pomáhají předcházet teroristickým útokům a které jsou v souladu se zásadami nezbytnosti, přiměřenosti, dodržování základních práv a veřejné odpovědnosti prováděny pod náležitým dohledem; připomíná, že se jedná o zásadní kroky, má-li EU vystupovat jako věrohodný aktér při prosazování základních práv v rámci vnitřní i vnější politiky;

22.  domnívá se, že je mimořádně důležité vypracovat systém preventivních opatření, která zejména umožní rozpoznat první náznaky prudké radikalizace nebo zesílení hrozeb, včetně násilných nebo militantních projevů extremismu; připomíná význam opatření bránících silné radikalizaci zranitelných skupin, a s nadějí očekává budoucí činnost sítě EU pro zvyšování povědomí o radikalizaci, jejímž úkolem je usnadňovat předávání znalostí, zlepšování informovanosti a hledání inovačních řešení;

23.  vítá, že se strategie vnitřní bezpečnosti zaměřuje na bezpečnost na hranicích, avšak je přesvědčen o tom, že správa hranic a mobilita osob nepatří pouze mezi bezpečnostní otázky, ale představují rovněž klíčové prvky širší politické strategie, jež vedle bezpečnostního rozměru zahrnuje také politiky v oblasti přistěhovalectví, azylu a rozvoje na úrovni EU a politiky podporující hospodářský, sociální a demokratický rozvoj a prosazování lidských práv ve třetích zemích; dále zdůrazňuje, že při zajišťování bezpečnosti musejí být respektovány výdobytky Unie, tedy právo volného pohybu přes vnitřní hranice;

24.  znovu zdůrazňuje, že je důležité zajistit koordinaci správy vnějších hranic zajišťované jednotlivými členskými státy, a upozorňuje na zásadní význam úzké spolupráce se sousedními zeměmi, které sdílejí hranice s EU, má-li být usnadněn volný pohyb osob a posílena solidarita a bezpečnost na vnějších hranicích; zdůrazňuje, že postupným zaváděním integrované správy hranic by se mělo být usilovat o usnadnění cestování;

25.  zastává proto názor, že strategie vnitřní bezpečnosti by měla lépe odrážet vizi Stockholmského programu, a domnívá se, že je vhodné provést do konce roku 2013 parlamentní přezkum Stockholmského programu v polovině období s cílem posoudit jeho strategické, legislativní a finanční priority; rovněž se domnívá, že je třeba vypracovat doplňkové posouzení příslušných evropských agentur, které jsou v současné době přizpůsobovány Lisabonské smlouvě (Europol, Eurojust a Evropská soudní síť) společně s dalšími agenturami a subjekty; připomíná, že činnost a provoz agentur musí být v souladu s jejich mandáty stanovenými v rozhodnutích o jejich zřízení a fungování a musí dodržovat demokratické hodnoty a zásady, jakož i svobody a základní práva zakotvená v Listině základních svobod EU;

26.  připomíná, že zpracování a shromažďování osobních údajů v rámci strategie vnitřní bezpečnosti musí vždy probíhat v souladu se zásadami EU pro ochranu údajů, zejména se zásadou nezbytnosti, přiměřenosti a zákonnosti a s příslušnými právními předpisy EU v této oblasti; vítá návrhy týkající se ochrany údajů, které Komise představila dne 25. ledna 2012, ale domnívá se, že návrh směrnice o soudní spolupráci ve věcech trestních a při prosazování práva musí být ambicióznější a musí poskytovat pevnější záruky, zejména ve svých ustanoveních o profilaci pachatelů a o automatickém zpracování údajů;

27.  v této souvislosti znovu potvrzuje nutnost řádného demokratického dohledu nad agenturami, jejichž činnost se týká prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a jejich hodnocení s cílem zamezit riziku zastření rozdílu „mezi politickým poradenstvím a skutečnou tvorbou politik“ ve vztahu k těmto agenturám;

28.  naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby předložily návrh – plánovaný na rok 2011 – na provedení doložky solidarity, který nesmí duplikovat stávající iniciativy, ale definovat rámec pro používání a koordinaci dostupných nástrojů na unijní a vnitrostátní úrovni, včetně SBOP, v situacích uvedených v článku 222 SFEU; zastává názor, že EU bude připravena předcházet jakýmkoli bezpečnostním hrozbám namířeným proti jednomu nebo více členským státům a bezpečně a koordinovaně na ně reagovat pouze za předpokladu, že bude mít k dispozici plnou škálu možností, které přinese přijetí doložky solidarity všemi členskými státy;

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 52, 3.3.2010, s. 50. (2) „Bezpečná Evropa v lepším světě – evropská bezpečnostní strategie“, kterou schválila Evropská rada na zasedání v Bruselu dne 12. prosince 2003 a která byla navržena pod dohledem vysokého představitele EU Javiera Solany. (3) „Zpráva o provádění Evropské bezpečnostní strategie – zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, S407/08. (4) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12. (5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0459. (6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0388. (7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0577.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o přístupu EU k trestnímu právu (2010/2310(INI))

P7_TA(2012)0208 A7-0144/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na její třetí část, hlavu pátou, kapitolu 4 nazvanou „Justiční spolupráce v trestních věcech“,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na hlavu VI této listiny o soudnictví,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva“ (COM(2011)0573),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu 2009 o vzorových ustanoveních pro vedení jednání Rady v oblasti trestního práva,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o organizované trestné činnosti v Evropské unii(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 s návrhem doporučení Evropského parlamentu Radě o rozvoji prostoru trestního soudnictví v EU(2),

–  s ohledem na své studie nazvané „Harmonizace trestního práva v EU“(3) a „Rozvoj prostoru trestního soudnictví EU“(4),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0144/2012),

A.  vzhledem k tomu, že podle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se mimo jiné předcházení a potírání zločinnosti,

B.  vzhledem k tomu, že Parlament a Rada mohou v souladu s článkem 83 Smlouvy o fungování EU stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí,

C.  vzhledem k tomu, že čl. 83 odst. 3 Smlouvy o fungování EU zároveň zavádí postup tzv. záchranné brzdy v případě, že se člen Rady domnívá, že by se navrhované legislativní opatření dotklo základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, čímž uznává, že trestní právo často odráží základní hodnoty, zvyky a volby každé dané společnosti, třebaže musí být v plném souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv,

D.  vzhledem k tomu, že zásada subsidiarity a zásada proporcionality, jak jsou uvedeny v článku 5 Smlouvy o EU, tedy mají zvláštní význam v případě legislativních návrhů, které upravují trestní právo,

E.  vzhledem k tomu, že systémy trestního práva hmotného a procesního vznikaly v členských státech po staletí a každý členský stát má své zcela specifické formy a zvláštnosti, a že v důsledku toho musí být klíčové oblasti trestního práva nadále ponechány v kompetenci členských států;

F.  vzhledem k tomu, že zásada vzájemného uznávání je přijímána ve stále větším počtu oblastí politiky, zejména v souvislosti s rozsudky a soudními rozhodnutími a že tato zásada předpokládá vzájemnou důvěru, která vyžaduje zavedení minimálních standardů ochrany na co nejvyšší úrovni;

G.  vzhledem k tomu, že harmonizace trestního práva v EU by měla přispět k rozvíjení společné právní kultury EU v oblasti boje proti trestné činnosti, která doplňuje, ale nenahrazuje vnitrostátní právní tradice a má pozitivní vliv na vzájemnou důvěru v rámci právních systémů členských států EU;

H.  vzhledem k tomu, že trestní právo musí představovat ucelený legislativní systém, který se řídí souborem základních zásad a standardy řádné správy, přičemž je plně respektována Listina základních práv EU, Evropská úmluva o lidských právech a další mezinárodní dohody o lidských právech, jež podepsaly členské státy;

I.  vzhledem k tomu, že trestní právo může ze své podstaty omezovat některá lidská práva a některé základní svobody podezřelých, obviněných nebo odsouzených osob a kromě toho mohou mít trestní vyšetřování stigmatizující účinek, a s ohledem na to, že přílišné využívání trestněprávních předpisů vede k poklesu jejich účinnosti, musí být uplatňováno jako poslední možnost (ultima ratio) a musí se zaměřovat na jednoznačně definované a vymezené jednání, jež nelze účinně řešit méně přísnými prostředky a jež závažně poškozuje společnost nebo jednotlivce,

J.  vzhledem k tomu, že trestněprávní předpisy EU by obecně měly stanovovat tresty pouze za činy, které byly spáchány úmyslně, nebo ve výjimečných případech za činy spáchané z hrubé nedbalosti, a musí vycházet ze zásady individuální viny (nulla poena sine culpa), ačkoli pro některé instance může být odůvodněné zavést odpovědnost právnických osob pro některé trestné činy;

K. vzhledem k tomu, že v souladu s požadavkem lex certa musí být přesně formulováno, co tvoří zásadní prvky trestného činu, aby byla zajištěna předvídatelnost, pokud jde o používání, rozsah a smysl tohoto pojmu,

L.  vhledem k tomu, že v případě směrnic mohou členské státy využít určitou míru vlastního uvážení ohledně toho, jak daná ustanovení provedou do svých vnitrostátních právních předpisů, což znamená, že aby byl splněn požadavek lex certa, musí být co nejkvalitnější nejen samotné právní předpisy EU, ale i jejich provedení do vnitrostátních právních předpisů,

M.  vzhledem k tomu, že zavádění trestněprávních ustanovení EU není omezeno pouze na prostor svobody, bezpečnosti a práva, ale může mít vztah k mnoha různým politikám,

N.  vzhledem k tomu, že Evropská unie často vytváří trestněprávní ustanovení ad hoc, což vede k potřebě zvýšené soudržnosti,

O.  vzhledem k tomu, že je nutné, aby Parlament vytvořil vlastní postupy s cílem zajistit společně se spolutvůrcem právních předpisů soudržný systém trestního práva co nejvyšší kvality,

P.  vzhledem k tomu, že za účelem usnadnění spolupráce mezi Komisí, Radou a Parlamentem v oblasti trestního práva je třeba uzavřít interinstitucionální dohodu,

Q.  vzhledem k tomu, že čl. 67 odst. 1 SFEU stanoví, že Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva, při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států,

1.  zdůrazňuje, že návrhy ustanovení trestního práva hmotného EU musí v plné míře respektovat zásadu subsidiarity a zásadu proporcionality;

2.  připomíná, že trestní právo musí plně respektovat základní práva podezřelých, obviněných nebo odsouzených osob;

3.  zdůrazňuje, že v tomto ohledu nestačí odkazovat na abstraktní pojmy či symbolické účinky, ale že nutnost zavést nová ustanovení trestního práva hmotného musí být prokázána prostřednictvím nutných konkrétních důkazů, které objasní, že:

4.  uznává význam ostatních obecných zásad, kterými se řídí trestní právo, jako je:

5.  vítá, že Komise ve svém nedávném sdělení o politice EU v oblasti trestního práva uznává, že prvním krokem v otázce trestně právních předpisů by vždy mělo být rozhodnutí o tom, zda je vůbec nutné přijímat opatření trestního práva hmotného;

6.  vybízí Komisi, aby navrhla opatření, která by umožnila důslednější a koherentnější prosazování platných předpisů EU v oblasti trestního práva hmotného na vnitrostátní úrovni, a to aniž by byly dotčeny zásady nezbytnosti a subsidiarity;

7.  zdůrazňuje, že by harmonizační opatření měla být v první řadě navrhována proto, aby bylo podporováno uplatňování zásady vzájemného uznávání v praxi, a nikoli proto, aby byla pouze rozšiřována oblast působnosti harmonizovaného trestního práva EU;

8.  vybízí Komisi, aby do svých posouzení dopadu nadále zahrnovala posouzení z hlediska nezbytnosti a proporcionality, aby přebírala osvědčené postupy členských států s vysokými zárukami procesního práva a aby zavedla posouzení založené na jejím seznamu základních práv a test, který určí, jak její návrhy odrážejí výše zmíněné obecné zásady, jimiž se trestní právo řídí;

9.  zdůrazňuje, že je nutné pro posílení vzájemné důvěry vypracovat jednotné minimální standardy ochrany na nejvyšší možné úrovni pro podezřelé a obviněné v trestním řízení;

10.  vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily také nelegislativní opatření, jež upevní důvěru mezi rozdílnými právními systémy členských států, zlepší soudržnost a podpoří vytvoření společné právní kultury EU v oblasti boje proti trestné činnosti;

11.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zaujala soudržnější a vysoce kvalitní přístup k trestnímu právu, a vyjadřuje politování nad tím, že dosavadní přístup je roztříštěný;

12.  vítá existenci koordinační skupiny mezi útvary Komise zaměřené na trestní právo a žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla konkrétnější informace o jejím mandátu a fungování;

13.  požaduje jednoznačnou koordinační odpovědnost Komise za všechny návrhy obsahující trestněprávní ustanovení, aby tak byl zajištěn soudržný přístup;

14.  vítá existenci Pracovní skupiny Rady pro trestní právo hmotné a žádá Radu, aby Parlamentu poskytla konkrétní informace o tom, v jakém vztahu vystupuje vůči ostatním pracovním skupinám Rady, které se zabývají trestněprávními ustanoveními v jiných politických oblastech, než jsou spravedlnost a vnitřní věci;

15.  vyzývá, aby byla uzavřena interinstitucionální dohoda o zásadách a pracovních metodách, kterými se řídí návrhy budoucích ustanovení trestního práva hmotného EU, a vyzývá Komisi a Radu, aby sestavily interinstitucionální pracovní skupinu, v jejímž rámci tyto orgány a Parlament mohou sestavit takovou dohodu a projednávat obecné záležitosti a případně přitom konzultovat nezávislé odborníky, s cílem zajistit soudržnost trestního práva EU;

16.  je přesvědčen, že tato interinstitucionální pracovní skupina by měla pomoci při stanovení vlastního obsahu a uplatňování sankcí trestního práva na úrovni EU i při přezkumu stávajících právních předpisů s cílem snížit roztříštěnost a střet jurisdikcí, které charakterizují současný přístup;

17.  rozhodl se prověřit, jakým způsobem je možné co nejlépe zajistit soudržný přístup k právním předpisům EU v oblasti trestního práva hmotného v rámci Parlamentu, a v tomto ohledu poukazuje na to, že v současné době neexistuje koordinační výbor, a rovněž na potenciálně významnou roli své právní služby;

18.  zdůrazňuje význam vytvoření vědecké služby Parlamentu, která může podpořit jednotlivé poslance v každodenní práci, a zajistit tak kvalitu práce Parlamentu jakožto spolutvůrce právních předpisů;

19.  zdůrazňuje, že pro účely soudržného přístupu Parlament musí mít před přijetím jakéhokoli legislativního návrhu týkajícího se trestního práva hmotného k dispozici právní analýzu návrhu, která ukáže, zda byly splněny všechny požadavky uvedené v tomto usnesení, nebo jaká zlepšení jsou ještě potřebná;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0459. (2) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 116. (3) http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=30499 (4) http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=30168

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů (2011/2272(INI))

P7_TA(2012)0209 A7-0155/2012

Evropský parlament

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES(2),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Spotřebitelé na období 2014–2020 (COM(2011)0707) a související dokumenty (SEC(2011)1320 a SEC(2011)1321),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (dále jen „nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“)(5),

–  s ohledem na směrnici 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(7),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která je do Smluv začleněna na základě článku 6 Smlouvy o Evropské unii, zejména její článek 7 (respektování soukromého a rodinného života), článek 21 (zákaz diskriminace), článek 24 (práva dítěte), článek 25 (práva starších osob), článek 26 (začlenění osob se zdravotním postižením) a článek 38 (ochrana spotřebitele),

–  s ohledem na článek 12 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanovuje, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

–  s ohledem na článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanovuje, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“;

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o nové strategii spotřebitelské politiky(8),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropské radě nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o dopadu reklamy na chování spotřebitelů(10),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2009 Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů (COM(2009)0346) a na doprovodný návrh doporučení Komise (SEC(2009)0949),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 7. dubna 2011 nazvaný „Posílení pravomocí spotřebitelů EU“ (SEC(2011)0469),

–  s ohledem na sdělení Komise z října 2011, nazvané „Zajistit, aby trhy pracovaly pro spotřebitele – šesté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích“ (SEC(2011)1271),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2011 s názvem „Spotřebitelé na jednotném trhu jako doma“, 5. vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách (SEC(2011)0299),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o hodnotící zprávě o vnitřním trhu(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. ledna 2009 o provádění, uplatňování a prosazování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. září 2008 o vlivu marketingu a reklamy na rovnost mužů a žen(17),

–  s ohledem na zvláštní průzkum Eurobarometru č. 342 o posílení práv spotřebitelů,

–  s ohledem na rozbor zabývající se postoji k přeshraničnímu prodeji a ochranou spotřebitele, který Komise zveřejnila v březnu 2010 v tzv. „flash“ Eurobarometru č. 282,

–  s ohledem na „evropský přístup k mediální gramotnosti v digitálním prostředí“;

–  s ohledem na obecné pokyny Komise k uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách (SEC(2009)1666),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0155/2012),

A.  vzhledem k tomu, že podpora a ochrana práv spotřebitelů představují základní hodnoty pro rozvoj politik Evropské unie a pro plnění cílů strategie Evropa 2020;

B.  vzhledem k tomu, že cílem spotřebitelské politiky EU by měla být vysoká úroveň práv a ochrany všech spotřebitelů;

C.  vzhledem k tomu, že jednotný trh musí rovněž zajišťovat vysokou úroveň ochrany všech spotřebitelů a věnovat zvláštní pozornost ochraně zranitelných skupin spotřebitelů za účelem zohlednění jejich zvláštních potřeb a posílení jejich pravomocí;

D.  vzhledem k tomu, že široce používaný pojem zranitelní spotřebitelé vychází z pojmu zranitelnosti jako vnitřního stavu a označuje nesourodou skupinu, která je tvořena kategoriemi osob považovaných za zranitelné z důvodu duševního nebo fyzického postižení, mentální retardace, věku, důvěřivosti či pohlaví a vzhledem k tomu, že pojem zranitelní spotřebitelé by měl zahrnovat i spotřebitele v oslabeném postavení, to znamená spotřebitele, kteří jsou ve stavu dočasné bezmoci vyplývající z rozporu mezi jejich individuálním stavem a charakteristickými vlastnostmi na straně jedné a jejich vnějším prostředím na straně druhé s přihlédnutím k takovým kritériím, jako je vzdělání, sociální a finanční postavení (například nadměrné zadlužení), přístup k internetu atd.; vzhledem k tomu, že kterýkoli spotřebitel se v určitém okamžiku svého života může stát zranitelným v důsledku vnějších faktorů a interakcí s trhem, nebo protože má problémy s dostupností a s chápáním příslušných spotřebitelských informací, a proto by mu měla být poskytována zvláštní ochrana;

Zranitelnost a zranitelné skupiny spotřebitelů

1.   poukazuje na skutečnost, že příčiny zranitelnosti mohou být velmi rozmanité, a to jak v případě, že spotřebitel je pod zákonnou ochranou, tak v případě, že je zranitelný dočasně nebo v souvislosti s konkrétním odvětvím, což brání jednotnému přístupu i přijetí komplexního právního nástroje, takže se otázka zranitelnosti ve stávajících právních předpisech a politikách řeší na základě kazuistiky; zdůrazňuje proto, že evropské právní předpisy musí řešit otázku zranitelnosti spotřebitele jako průřezový cíl s přihlédnutím k různým okolnostem a potřebám a schopnostem spotřebitelů;

2.  zdůrazňuje, že členské státy musí přijmout příslušná opatření, která zaručí ochranu zranitelných spotřebitelů;

3.  zdůrazňuje, že strategie zaměřená na práva zranitelných spotřebitelů se musí soustředit na posílení jejich práv a zajištění jejich účinného zachovávání a prosazování a musí poskytovat spotřebitelům veškeré nezbytné prostředky, díky nimž se budou moci náležitě rozhodovat a být asertivní, bez ohledu na použité nástroje; domnívá se, že jelikož se EU musí zaměřit na účinnou ochranu všech spotřebitelů, pojem „průměrný spotřebitel“ není dostatečně flexibilní, aby se mohl přizpůsobit konkrétním případům, a někdy neodpovídá situacím ve skutečném životě;

4.  zdůrazňuje, že strategie řešení zranitelnosti spotřebitelů musí být přiměřená, aby neomezovala osobní svobody a možnosti volby pro spotřebitele;

5.  žádá Komisi a vybízí členské státy, aby například na základě stížností spotřebitelů pravidelně a podrobně prováděly analýzy typů sociálního a spotřebitelského chování a situací, které by mohly u některých skupin či jedinců způsobit zranitelnost, a aby ji v případě potřeby řešily přijetím reformy ochrany spotřebitele a poskytováním ochrany všem spotřebitelům, bez ohledu na jejich schopnosti a na to, v jaké životní fázi se nachází;

6.  zdůrazňuje, že v různých členských státech stále existují rozdíly mezi výrobky stejné značky, z čehož plyne, že v některých členských státech jsou spotřebitelé méně chráněni; zdůrazňuje, že současný právní rámec neumožňuje odstranění rozdílů v kvalitě výrobků stejné značky v různých členských státech, a vyzývá Komisi, aby patřičně doplnila právní předpisy na ochranu spotřebitelů;

Hodnocení platného právního rámce

7.  uvádí, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu zavedla problematiku zranitelnosti spotřebitelů, přičemž se soustředí na „nepatřičné ovlivňování“, který by mohl být vyvíjen na spotřebitele, jejichž vůle není zcela pevná; podotýká, že směrnice 2005/29/ES se problémem zranitelnosti zabývá především z hlediska ekonomického zájmu spotřebitelů;

8.  zdůrazňuje, že směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, která představuje nejnovější právní nástroj na ochranu práv spotřebitelů, posiluje předsmluvní a smluvní požadavky na informace, formuluje silnější právo na odstoupení od smlouvy, pokud poskytovatel nebo prodejce nesplnil svou zákonnou povinnost poskytnout uvedené informace, a vyžaduje, aby informace byly sdělovány jasně a srozumitelně; domnívá se, že vhodná a účinná opatření by se měla přijmout také pro odvětví, na něž se směrnice 2011/83/EU nevztahuje a kde se může projevit specifická zranitelnost, jako jsou například finančnictví nebo doprava;

Posílení úlohy spotřebitelů a jejich odpovědnost za vlastní ochranu

9.  domnívá se, že posílení práv zranitelných spotřebitelů neznamená pouze rozvoj právních předpisů a účinné posilování jejich práv, ale i posilování jejich schopnosti samostatně přijímat optimální rozhodnutí; proto vítá a rozhodně podporuje snahu Komise o posilování úlohy spotřebitelů pomocí snadno dostupných a srozumitelných informací a vzdělávání spotřebitelů, neboť tato činnost v každém případě přispívá ke zvýšení účinnosti a spravedlivosti vnitřního trhu; obává se však, že tento přístup může být nedostatečný pro účely ochrany zranitelných skupin spotřebitelů, neboť jejich zranitelnost může pramenit z jejich potíží s přístupem k informacím nebo s vyhodnocováním informací, jež jsou jim poskytovány; žádá Komisi, aby rozvíjela spotřebitelskou politiku pro všechny evropské spotřebitele a aby zajistila, že zranitelní spotřebitelé budou mít přístup ke stejnému zboží a službám a nebudou klamáni;

10.  konstatuje, že příčinou zranitelnosti je u mnohých spotřebitelů nízká asertivita a nedostatečné pochopení získaných informací či dostupných možností nebo neznalost stávajících způsobů reklamace a kompenzace, a že tyto překážky rostou v případě podomního prodeje a přeshraničního obchodu, včetně přeshraničního elektronického obchodu;

11.  vyzývá EU a členské státy, aby se více věnovaly informačním a vzdělávacím kampaním, které konkrétním skupinám spotřebitelů poskytnou odpovídající sdělení, a aby do těchto oblastí více investovaly;

12.  vyzývá proto členské státy a Komisi, aby za účelem lepší informovanosti a vzdělávání spotřebitelů dále podporovaly a rozvíjely stávající iniciativy (jako Dolceta, síť ESC a pod.) a zároveň mezi nimi zajistily soudržnost;

13.  zdůrazňuje, že slabší stranou smluvních vztahů bývá často právě spotřebitel; vyzývá podniky, aby podporovaly a rozvíjely samoregulační iniciativy na posílení ochrany práv zranitelných spotřebitelů, aby zajistily, že jsou spotřebitelům podávány lepší a jasnější informace, a aby rozvíjely postupy, které rozvíjejí schopnosti všech spotřebitelů porozumět smlouvám a vyhodnocovat je; vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby ve vztahu k této problematice poskytovaly pobídky a aby zavedly nezbytnou právní ochranu spotřebitelů;

Právní úprava týkající se poskytování informací

14.  žádá Komisi a členské státy, aby lépe zajistily, že se při vývoji bezpečnostních norem a provozních podmínek pro některé výrobky zdůrazní požadavky v oblasti jakosti a ochranných opatření a že se skutečně zohlední potřeba zajistit odpovídající ochranu zranitelných spotřebitelů; konstatuje, že určený způsob použití ne vždy zohledňuje konkrétní rizika, s nimiž se mohou setkat spotřebitelé ve zranitelném postavení, zejména co se týče dostupnosti výrobků běžné potřeby pro slabozraké osoby; navrhuje proto, aby normy a bezpečnostní podmínky některých výrobků pokud možno zohlednily nejen určený způsob použití, ale i jiné možné použití; požaduje, aby budoucí revize směrnice o obecné bezpečnosti výrobků zohlednila výše uvedené obavy;

15.  žádá členské státy a Komisi, aby zaměřily své úsilí na zpřístupnění údajů poskytovaných občanům se zdravotním postižením, včetně jejich standardizace, aby daly podnikům k dispozici osvědčené postupy, aby je podněcovaly k jejich uplatňování a aby podporovaly poskytování informací a služeb v podobě, která bude pro všechny občany přijatelná, včetně případů, kdy se využívají prostředky poskytované Evropskou unií;

16.  žádá členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly úmluvu ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob, která v situacích s mezinárodním dosahem chrání dospělé osoby, jež z důvodu zhoršení nebo nedostatečnosti svých osobních schopností nejsou schopny hájit své zájmy;

17.  vyzývá Komisi a Radu, aby považovaly posílení práv zranitelných spotřebitelů za hlavní prioritu v rámci probíhajícího přezkum návrhu nařízení o programu Spotřebitelé na období 2014–2020 a nadcházejícího zveřejnění programu pro spotřebitele;

18.  vyzývá Komisi, aby zahrnula otázku zranitelnosti spotřebitelů do přehledu výsledků v oblasti spotřebitelských trhů, například rozdělením údajů podle věku, úrovně vzdělání nebo socioekonomických faktorů, aby tak vznikl jasnější přehled potřeb zranitelných spotřebitelů;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu se zásadami sociální odpovědnosti podniků poskytly podnikům pobídky na zavedení systému nepovinného označování obalů průmyslových výrobků v Braillově písmu (zahrnující alespoň informace o typu výrobku a datu spotřeby), jehož cílem je usnadnit život spotřebitelům se zrakovým postižením;

20.  ve stejném duchu vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj zboží, služeb, vybavení a zařízení, které by splňovaly požadavky univerzálního designu, tedy zboží použitelného kýmkoli, v co nejvyšší možné míře a bez nutnosti provádět další úpravy či navrhovat speciální design;

Zvláště problematická odvětví

21.  konstatuje, že na mezinárodních fórech byla uznána nutnost chránit spotřebitele poskytováním informací a právní úpravou finančních trhů, jejichž složitost je příčinou toho, že se kterýkoli spotřebitel může stát zranitelným; konstatuje, že tato složitost může vést k nadměrnému zadlužení spotřebitelů; podotýká, že podle nedávného průzkumu Komise v 70 % případů byly na internetových stránkách finančních institucí a společností základní chyby v reklamách a v základních požadovaných informacích o nabízených produktech, přičemž informace o ceně byly zavádějící; zdůrazňuje, že odvětví finančních služeb musí vynaložit větší úsilí a poskytovat jasné a jednoduché informace o povaze produktů či služeb, které poskytují, a vyzývá zúčastněné strany, aby vytvořily účinné programy zaměřené na finanční gramotnost;

22.  žádá, aby informace byly lépe zaměřeny a aby byly šířeny všemi způsoby, nejen úředními cestami, ale i prostřednictvím spotřebitelských organizací a regionálních, městských a místních kanceláří, které se nacházejí blíže, jsou viditelnější a přístupnější méně mobilním spotřebitelům;

23.  zdůrazňuje, že v souladu s výsledky posledních průzkumů Eurobarometru, které ukazují, že méně než 50 % spotřebitelů se cítí být informováno a chráněno, je potřeba zavést opatření zaměřená zejména na zranitelné spotřebitele jak na úrovni EU, tak v členských státech; zranitelné skupiny mají především problémy pochopit toho, jaké možnosti mají k dispozici, neznají svá práva, častěji se setkávají s problémy, a pokud problémy nastanou, nejsou ochotní jednat;

24.  zdůrazňuje, že děti a mládež, u nichž se stále více projevují negativní vlivy fyzické nečinnosti a obezity, jsou vnímavější vůči reklamám na potraviny s vysokým obsahem tuku, soli a cukru; vítá samoregulační iniciativy či kodexy chování podniků, které si kladou za cíl omezit působení reklamy na potraviny na děti a mládež (například iniciativy zahájené v rámci platformy Evropské komise pro stravu, tělesnou aktivitu a zdraví), a vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby děti, mládež a osoby, které o ně pečují, účinně vzdělávaly a informovaly o významu vyváženého stravování a aktivního životního stylu; v tomto ohledu žádá, aby Komise provedla hloubkovou analýzu s cílem zjistit, zda jsou nutná přísnější pravidla pro reklamu zaměřenou na děti a mládež; naléhavě žádá Komisi, aby zahrnula ochranu dětí mezi hlavní priority agendy Spotřebitelé se zvláštním zaměřením na agresivní nebo klamavou televizní a internetovou reklamu;

25.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšila informovanost spotřebitelů o bezpečnosti výrobků, se zvláštním zaměřením na nejzranitelnější skupiny spotřebitelů, jako jsou děti a těhotné ženy;

26.  vyjadřuje své znepokojení nad dopadem, jenž má na zranitelné spotřebitele běžné používání internetové reklamy založené na chování a rozvoj reklamních praktik v online prostředí, které pronikají do soukromí osob, zejména prostřednictvím sociálních sítí; opětovně vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 provedla podrobnou analýzu dopadu klamavé a agresivní reklamy na zranitelné spotřebitele, zejména na děti a mládež;

27.  zdůrazňuje skutečnost, že reklama na finanční investiční produkty často dostatečně nevysvětluje podkladová rizika a nadhodnocuje možné zisky, které se mnohdy nerealizují, a tak spotřebitelé těchto finančních produktů tak ztrácejí svůj kapitál; vyzývá Komisi, aby zavedla přísnější normy týkající se reklamy na sofistikované finanční produkty zaměřené na drobné investory, kteří nemusí dobře chápat finanční riziko, a požadavek na výslovné uvádění ztrát, které mohou investorovi hrozit;

28.  domnívá se, že děti a mládež jsou zvláště ovlivnitelní agresivním marketingem a reklamou; vyzývá Komisi, aby provedla podrobnou analýzu dopadu klamavé a agresivní reklamy na zranitelné spotřebitele, zejména na děti a mládež;

29.  zdůrazňuje, že děti a mládež jsou zvláště zranitelné při používání komunikačních technologií, jako jsou chytré telefony a internetové hry; domnívá se, že by za těchto okolností měla být zavedena opatření na ochranu před nadměrně vysokými účty;

30.  konstatuje, že navzdory stávajícím právním předpisům se spotřebitelé stále často setkávají s obtížemi při cestování a ocitají se ve zranitelném postavení, zejména v případech, kdy je zrušen nebo opožděn jejich dopravní spoj, což může ohrozit zvláště spotřebitele s postižením; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření potřebná k lepšímu poskytování informací a k usnadnění přístupu k reklamačnímu řízení týkajícímu se mimo jiné práv cestujících a transparentnosti sazeb; žádá Komisi, aby ve své plánované revizi právních předpisů EU týkajících se práv cestujících zohlednila situaci zranitelných spotřebitelů, zejména osob s omezenou pohyblivostí a postižených, a upravila výše náhrad, jejich kritéria a mechanismy, aniž by se snížila stávající úroveň;

31.  podotýká, že digitalizace služeb může znamenat, že spotřebitelé, kteří z různých důvodů nemají přístup k internetu nebo jej nemohou používat, se mohou ocitnout ve zranitelné pozici, jelikož nemohou plně využívat výhod elektronického obchodu, a jsou tudíž vyřazeni z podstatné části vnitřního trhu, jelikož za stejné produkty platí více nebo jsou závislí na pomoci ostatních; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly důvěru spotřebitelů a odstraňovaly překážky přeshraničního elektronického obchodu tak, že budou rozvíjet účinnou politiku, která bude věnovat zvláštní pozornost potřebám zranitelných spotřebitelů pomocí opatření, jejichž cílem je uzavřít „digitální propast“; vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily provádění evropské digitální agendy ve prospěch všech občanů a spotřebitelů EU; zdůrazňuje, že je třeba podporovat úsilí celé společnosti a zejména podniků o to, aby přispěly k informovanosti zranitelných spotřebitelů, včetně starších osob, a aby jim umožnily plně využívat výhody digitalizace;

32.  zdůrazňuje, že liberalizace hlavních dodavatelských trhů posílila hospodářskou soutěž, a může tak přinést výhody spotřebitelům, pokud jsou řádně informováni, schopni srovnávat ceny a měnit poskytovatele; konstatuje, že nedostatečná transparentnost hlavních dodavatelských trhů, včetně odvětví energetiky a telekomunikací, mohla spotřebitelům obecně a zejména zranitelným spotřebitelům v některých případech způsobit další potíže při volbě nejvhodnějšího tarifu, který nejvíce odpovídá jejich potřebám, možnosti změnit poskytovatele a pochopení účtovaných položek; vyzývá Evropskou komisi, členské státy a podniky, aby přijaly příslušná opatření a zajistily přístup spotřebitelů obecně, a zranitelných spotřebitelů zvláště, k jasným, srozumitelným a srovnatelným informacím o poplatcích, podmínkách a nápravných opatřeních a k možnosti snadno změnit poskytovatele;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že návrh směrnice o alternativním řešení sporů a návrh nařízení o elektronickém řešení spotřebitelských sporů, který je v současné době předmětem přezkumu, umožní zranitelným spotřebitelům účinný přístup k alternativnímu řešení sporů buď bezplatně nebo za co nejnižší poplatek; vyzývá Komisi, aby uvažovala o vhodném mechanismu, který zajistí, aby v souvislosti s možným zavedením systému kolektivních žalob na úrovni EU byly zohledněny potřeby a práva zranitelných spotřebitelů;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby společně přijaly širokou a soudržnou politickou a legislativní strategii zaměřenou proti zranitelnosti a přihlédly přitom ke složitosti a různorodosti daných situací;

o
o   o

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22. (2) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64. (3) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21. (4) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1. (5) Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1. (6) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37. (7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0453. (8) Přijaté texty, P7_TA(2011)0491. (9) Úř. věst. C 50 E, 21.2.2012, s. 1. (10) Přijaté texty, P7_TA(2010)0484. (11) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. (12) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37. (13) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1. (14) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 1. (15) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 25. (16) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 26. (17) Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 43.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vydávání euromincí (COM(2011)0295 – C7-0140/2011 – 2011/0131(COD))

P7_TA(2012)0210 A7-0439/2011

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0295),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 133 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0140/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 23. srpna 2011(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. dubna 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0439/2011),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. května 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012 o vydávání euromincí

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 651/2012.)

(1) Úř. věst. C 273, 16.9.2011, s. 2.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o hodnotící zprávě o vnitřním trhu (2011/2155(INI))

P7_TA(2012)0211 A7-0153/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na hodnotící zprávu o vnitřním trhu č. 23, kterou zveřejnila Komise (SEC(2011)1128),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. února 2012 „Zajištění přínosu jednotného trhu– výroční přezkum správy za rok 2011“ (Making the Single Market Deliver: Annual Governance Check-up 2011),

–  s ohledem na hodnotící zprávu o vnitřním trhu č. 22, kterou zveřejnila Komise (SEC(2011)0372),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. února 2012 „Podpora efektivního řešení problémů na jednotném trhu – uvolnění potenciálu sítě SOLVIT při příležitosti jejího 10letého výročí“ (Reinforcing effective problem-solving in the Single Market – unlocking SOLVIT's potential at the occasion of its 10th anniversary),

–  s ohledem na prohlášení členů Evropské rady ze dne 30. ledna 2012 nazvané „Směrem ke konsolidaci prospívající růstu a růstu příznivému pro vznik pracovních míst“ (Towards growth-friendly consolidation and job-friendly growth) týkající se správy jednotného trhu a závazku „rychle a v plném rozsahu provést na vnitrostátní úrovni“ vše, na čem se již členské státy dohodly, aby bylo možné využít veškerý potenciál jednotného trhu,

–  s ohledem na výroční zprávu sítě SOLVIT za rok 2010 s názvem „Vývoj a výkonnost sítě SOLVIT v roce 2010“ (SEC(2011)0229),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu. Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry. Společně pro nový růst“ (SEC(2011)0467),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. listopadu 2011 nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu. Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství. 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod“ (COM(2010)0608),

–  s ohledem na tzv. Krakovskou deklaraci přijatou na Fóru o jednotném trhu,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Jednotný trh očima občanů: 20 nejdůležitějších připomínek občanů a podniků“ (SEK(2011)1003),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Akt o jednotném trhu. Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry. Společně pro nový růst“, COM(2011)0206.

–  s ohledem na výroční zprávu o hodnocení fungování projektu „EU Pilot“ (COM(2010)0070),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. listopadu 2010 o provádění čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU (SEC(2010)1371),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 29. června 2009 o opatřeních ke zlepšení fungování jednotného trhu(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o hodnotící zprávě o vnitřním trhu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o síti SOLVIT(4),

–  s ohledem na zprávu profesora Maria Montiho s názvem „Nová strategie pro jednotný trh ve službách evropského hospodářství a společnosti“,

–  s ohledem na závěry Rady (konkurenceschopnost – vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír) ze dne 10. prosince 2010 o Aktu o jednotném trhu,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0153/2012),

A.  vzhledem k tomu, že na prvním Fóru o jednotném trhu (2.–4. října 2011v polském Krakově) a zejména pak v Krakovské deklaraci a v následném usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2011 o výsledcích Fóra o jednotném trhu(5) byl zdůrazněn význam funkčního vnitřního trhu a jednotný trh byl označen za nejúčinnější nástroj, který může v Evropě obnovit udržitelný růst a tvorbu pracovních míst;

B.  vzhledem k tomu, že vnitřní trh nemůže řádně fungovat bez správného provádění, uplatňování a vymáhání právních předpisů, které k jeho fungování přispívají;

C.  vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně nutné, aby členské státy provedly právní předpisy o vnitřním trhu do vnitrostátního práva nejen včas, ale rovněž správně, a vzhledem k tomu, že členský stát, který by to nedodržel, poškodí nejen své hospodářské zájmy, ale zájmy Unie jako celku;

D.  vzhledem k tomu, že nestačí rychle a správně provádět evropské směrnice, neboť velký význam má rovněž náležité uplatňování právních předpisů EU;

E.  zhledem k tomu, že zveřejňování hodnotící zprávy o vnitřním trhu soustavně pomáhá zlepšovat provádění pravidel jednotného trhu, neboť poskytuje objektivní a věcné informace o uplatňování a provádění těchto pravidel členskými státy; domnívá se však některým členským státům se stále nedaří splnit cíl včasného a úplného provedení evropských právních předpisů ve vnitrostátním právu a proto by objektivní údaje měly tvořit hlavní část hodnotící zprávy o vnitřním trhu, a to na základě systematického a nezávislého monitorování; vzhledem k tomu, že současně je třeba přijmout přístup více zaměřený na kvalitu, který nehledí pouze na čísla, ale odhaluje důvody těchto nedostatků;

F.  vzhledem k tomu, že přestože jsou hodnotící zpráva o vnitřním trhu a hodnotící zpráva o spotřebitelském trhu využívány v odlišných souvislostech a mají odlišné metodiky, oblasti působnosti a ukazatele, sdílí společný celkový cíl, a sice zlepšit fungování vnitřního trhu;

G.  vzhledem k tomu, že co se týče včasného provádění směrnic EU, nejlepší výsledky má Malta a nejhůře je na tom Belgie, u níž vzrostlo již tak dost velké zdržení v provádění;

H.  vzhledem k tomu, že „kontrolou stavu vnitřního trhu“ prošlo ve všech ohledech úspěšně pouze Estonsko;

I.  vzhledem k tomu, že i když země s malými správami mají k tomu, aby zvládly provedení složitých právních dokumentů, omezené prostředky, se některým malým členským státům jako např. Maltě přesto podařilo termíny pro provedení dodržet;

J.  vzhledem k tomu, že průměrný deficit v provádění ve výši 1,2 % stále překračuje cíl stanovený na 1 %, na němž se shodli představitelé států a vlád v roce 2007, vyjadřuje politování nad sílícím trendem, kdy dochází ke zpožděním při provádění, a vyzývá členské státy, aby zacílily větší zdroje na boj s tímto trendem, přičemž si všímá, že mnohé členské státy snížily počet směrnic, které dosud neprovedly;

K.  vzhledem k tomu, že stále zůstává 85 směrnic, jež nebyly provedeny alespoň v jednom členském státě (faktor nesourodosti dosahuje 6 %) a které tudíž nemohou v plné míře působit na jednotný trh;

L.  vzhledem k tomu, že u dvou směrnic je o více než dva roky překročena lhůta pro provedení, což je v přímém rozporu s cílem „nulové tolerance“, jejž stanovili představitelé států a vlád v roce 2007;

M.  vzhledem k tomu, že počet nesprávně provedených směrnic je nadále v průměru 0,8 %, ačkoli Komise v Aktu o jednotném trhu poukázala na to, že je třeba jednoznačné a rozhodné politiky pro deficit souladu vnitrostátních právních předpisů;

N.  vzhledem k tomu, že během posledních několika měsíců se zpoždění sedmi členských států v provádění směrnic EU ještě zvětšilo;

O.  vzhledem k tomu, že k dosažení kvalitního provádění je třeba přesnějších informací;

P.  vzhledem k tomu, že kvalitnější příprava návrhů přijatých právních předpisů by mohla přispět k tomu, že se zdržení v provádění předpisů EU zmenší;

Q.  vzhledem k tomu, že v Lisabonské smlouvě byla zavedena vůbec poprvé v historii možnost, aby Evropský soudní dvůr v případě nepodání informací o přijatých prováděcích opatřeních neprodleně uložil pokuty;

R.  vzhledem k tomu, že Komise, Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty a správní orgány členských států musí více usilovat o to, aby svým občanům vymezily a sdělily jejich práva a poskytly jim pomoc při jejich vymáhání, neboť to by rovněž umožnilo vnitřnímu trhu fungovat lépe;

S.  vzhledem k tomu, že v případě nesprávného uplatnění pravidel vnitřního trhu může absence efektivních systémů vymáhání bránit účinnosti práv občanů, kteří by byli nuceni na svou obranu zahájit dlouhé a pomalé soudní řízení;

T.  vzhledem k tomu, že mezi orgány odpovědnými za správné uplatňování pravidel vnitřního trhu a mezi orgány pověřenými vymáháním v případě nesprávného uplatňování musí plynule probíhat výměna osvědčených postupů a informací;

U.  vzhledem k tomu, že síť SOLVIT byla v roce 2002 vytvořena Komisí a členskými státy k řešení problémů, s nimiž se občané a podniky setkávají kvůli nesprávnému uplatňování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu;

V.  vzhledem k tomu, že síť SOLVIT je internetovou sítí pro řešení problémů, v jejímž rámci členské státy EU (spolu s Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem) spolupracují na řešení problémů občanů a podniků způsobených tím, že veřejné orgány nesprávně uplatňují právní předpisy v oblasti vnitřního trhu, aniž by bylo nutné uchylovat se k soudnímu řízení;

W.  vzhledem k tomu, že síť SOLVIT je úspěšný systém pro zjednávání nápravy bez formálního řízení, které bývá v průměru dosaženo během 10 týdnů, a že by úspěch této sítě při řešení problémů na vnitřním trhu mohl sloužit jako model osvědčených postupů pro ostatní asistenční služby v oblasti jednotného trhu;

X.  vzhledem k tomu, že je stále důležité upevňovat a dále rozvíjet přítomnost a schopnosti sítě SOLVIT ve všech vrstvách správních orgánů členských států, a zaručit jí tak maximální účinnost a nejlepší výsledky;

Y.  vzhledem k tomu, že by síť SOLVIT měla doplňovat právní práci Komise v oblasti řízení pro porušování právních předpisů tím, že Komisi upozorní na konkrétní problémy související s prováděním a uplatňováním právních předpisů EU v členských státech;

Z.  vzhledem k tomu, že Komise připravuje novou strategii na posílení sítě SOLVIT;

Budování předpisového rámce vnitřního trhu

1.  vítá zprávy o vnitřním trhu a síť SOLVIT jako důležité nástroje, které mají sice odlišný charakter, přesto však slouží nejen ke sledování a odhalování nedostatků při provádění a uplatňování právních předpisů EU, ale i k odhalování nedostatků a překážek na jednotném trhu, a to s ohledem na podporu činností, jejichž cílem je dosáhnout lepšího fungování vnitřního trhu;

2.  potvrzuje, že včasné a správné provádění a uplatňování právních předpisů pro vnitřní trh je klíčovým předpokladem pro úspěch vnitřního trhu, který je zase hlavní hnací silou vyšší konkurenceschopnosti a růstu, především v době hospodářské krize;

3.  vítá skutečnost, že Komise spojila hodnotící zprávy o vnitřním trhu, o portálu Vaše Evropa a Vaše Evropa – poradenství, o síti SOLVIT, IMI a jednotných kontaktních místech do jediné komplexní zprávy nazvané „Výroční přezkum správy“ (Annual Governance Check-up), díky čemuž mají čtenáři k dispozici přehledné a ucelené hodnocení fungování jednotného trhu;

4.  považuje neustálé a časté sledování pokroku učiněného členskými státy za jeden z klíčových faktorů, které je mohou přimět zvýšit úsilí; vítá v této souvislosti oznámení Komise, že samostatná hodnotící zpráva o vnitřním trhu bude i nadále vydávána každý rok přibližně v létě; se znepokojením však konstatuje, že zvláštní zaměření na jednotlivé odlišné aspekty výročního přezkumu správy (Annual Governance Check-up) by mohlo odvést pozornost od uceleného přístupu a mohlo by znamenat, že služby Komise budou vynakládat úsilí na podávání zpráv o problémech, na něž přezkum upozornil, místo toho, aby se je snažily vyřešit;

5.  vyzývá Radu, aby se zavázala, že ještě ve větší míře sníží deficit v provádění a nastaví náročnější – avšak zároveň realističtější – cíle pro provádění a uplatňování, které budou plnit všechny členské státy;

6.  vyzývá členské státy, aby směrnice, na jejichž vzniku se podílely, braly vážně a účinně plnily své povinnosti stanovené smlouvami Evropské unie;

7.  vítá skutečnost, že byl zaznamenán značný pokrok ve snižování počtu směrnic prováděných s velkým zpožděním, a vyzývá členské státy, aby v tomto úsilí pokračovaly;

8.  vyzývá Komisi a členské státy v Poradním výboru pro vnitřní trh, aby zvážily, jak zlepšit spolupráci mezi Komisí a členskými státy, jak nejlépe postupovat při výměně osvědčených postupů a jak vyzdvihnout úspěšné mechanismy zavedené členskými státy;

9.  vyzývá Komisi, aby provedla klasifikaci typů nedořešených přestupků v hodnotící zprávě o vnitřním trhu podle toho, zda je lze snadno vyřešit nebo zda ústí v naprostou neshodu mezi Komisí a členskými státy; vyzývá Komisi a členské státy, aby pracovaly na odhalování příčin těchto neshod a odstraňovaly je; vyzývá Komisi, aby zejména ve sporných případech navrhla případně změny právních předpisů EU, aby se tak vyřešily sporné otázky týkající se jejich výkladu;

10.  bere na vědomí úspěch projektu Komise „EU Pilot“; varuje však, že ačkoli tato situace může přinést snížení počtu případů nesplnění povinností, může vést k tomu, že bude Komise nucena zabývat se nejsložitějšími případy v rámci formálního řízení o nesplnění povinností, což může rovněž prodloužit dobu trvání těchto případů; obává se, že by to mohlo způsobit prodloužení lhůt pro řešení nedostatků na vnitřním trhu;

11.  bere na vědomí, že téměř 50 % nevyřešených řízení o nesplnění povinností vnitřního trhu souvisí s daněmi a životním prostředím; vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost lepšímu a včasnějšímu uplatňování a provádění předpisů EU v těchto dvou oblastech;

12.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že případy porušení práva EU se budou urychleně řešit v rámci řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá Komisi, aby zavedla zrychlený postup pro nesplnění povinnosti a zvážila zřízení nezávislého orgánu v rámci Komise, který by měl za úkol stíhat případy porušení pravidel vnitřního trhu a po obdržení souhlasu sboru komisařů vést řízení o nesplnění povinnosti;

13.  vyzývá Komisi, aby více využívala síť SOLVIT jakožto první místo, kam směřovat stížnosti ohledně chybného provádění předpisů EU v přeshraničním kontextu; vyzývá rovněž Komisi, aby zajistila, že případy, které nebude možné vyřešit prostřednictvím sítě SOLVIT, budou náležitě prověřeny;

14. vyzývá Komisi, aby členským státům poskytovala podporu při provádění předpisů EU, a to tak, že bude vyvíjet nové nástroje, jako jsou např. pokyny pro provádění a kontaktní místo pro informace ohledně provádění ;

15.  konstatuje, že průměrná délka řízení o nesplnění povinnosti je příliš dlouhá, a vyzývá Komisi, aby přijala efektivní opatření k jejímu zkrácení; vyzývá Komisi, aby informovala Parlament o takovýchto opatřeních;

16.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala nové způsoby, jimiž lze zajistit, aby členské státy včas a v plném rozsahu prováděly rozsudky a postupy Soudního dvora;

17.  vyzývá Komisi, aby hodnotící zprávu o vnitřním trhu doplnila o další nová kritéria pro sledování správného provádění stávajících právních předpisů, aniž by se tím zhoršila její srozumitelnost;

18.  vyzývá Komisi, aby v hodnotící zprávě o vnitřním trhu představila měnící se podíl jednotlivých odvětví, pokud jde o řízení o nesplnění povinností, oproti předchozí zprávě a aby navrhla hodnocení příčin nejvýznamnějších změn, pokud jde o počet zahájených řízení;

19.  vyzývá členské státy, aby obnovily své úsilí o lepší plnění cílů; potvrzuje, že dokončení vnitřního trhu spojené s lepším a včasnějším prováděním stávajících a nových právních předpisů představuje efektivní způsob boje proti hospodářské krizi;

20.  zdůrazňuje, že členské státy by měly nadále zmenšovat své zpoždění v provádění, aby splnily cíl 1 %; bere na vědomí, že by bylo vhodné věnovat zvláštní pozornost a dát přednost těm směrnicím, u nichž termín pro provedení ve vnitrostátním právu vypršel více než před rokem, což by situaci ohledně zdržení v provádění významně zlepšilo;

21.  vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o uplatňování čl. 260 odst. 3 Lisabonské smlouvy ohledně toho, že Evropský soudní dvůr má možnost okamžitě ukládat pokuty v případech, kdy se zjistí, že členské státy nesplnily svou povinnost provést právní předpisy EU;

22.  vyzývá Komisi, aby poskytla hodnocení údajů zjištěných v souvislosti s peticemi předloženými Parlamentu na téma obtíží na jednotném trhu a zahrnula jej do výročního přezkumu správy (Annual Governance Check-up); zdůrazňuje, že je třeba brát větší ohled na proces předkládání a projednávání petic s cílem zlepšit legislativní proces EU a přiblížit jej občanům;

23.  konstatuje, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se rozšířily pravomoci Evropského parlamentu, pokud jde o utváření a přezkumy právních předpisů EU; žádá, aby závěry hodnotící zprávy hrály roli ve strukturovaném dialogu mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty;

24.  vyzývá Komisi, aby zajistila zveřejnění srovnávacích tabulek, aby trvala na tom, že členské státy formálně přijmou snížení kvantitativních cílů pro deficit provádění a souladu vnitrostátních právních předpisů, a to na 0,5 % u deficitu provádění a na 0,5 % u deficitu souladu, a aby zajistila efektivnější uplatňování řízení o nesplnění povinnosti pomocí kvantitativních cílů pro jednotlivé fáze postupu, neboť jsou nezbytné pro důkladné a komplexní provádění právních předpisů pro jednotný trh, jak Komise uvedla v Aktu o jednotném trhu;

25.  vyzývá členské státy, aby systematicky poskytovaly patřičné srovnávací tabulky, v nichž bude uvedeno, jak probíhá provádění směrnic o vnitřním trhu ve vnitrostátních předpisech;

26.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem zlepšit kvalitu návrhů evropských právních předpisů; vítá úsilí vynaložené na lepší a inteligentnější legislativní práce a vybízí všechny tři orgány podílející se na legislativním procesu, aby se nadále snažily zlepšovat kvalitu právních předpisů, které společně vytváří;

Zajištění vnitřního trhu podnikům a občanům

27.  vyzývá Komisi, aby nalezla způsob, jak posílit koordinaci a zlepšit praktickou spolupráci mezi nástroji, jako je síť SOLVIT, portál Vaše Evropa – poradenství, Evropská podniková síť, síť Evropských spotřebitelských center, Evropská služba zaměstnanosti, IMI, informační síť Europe Direct a jednotná kontaktní místa, a zabránila zdvojování úsilí a zdrojů a dosáhla tak efektivnějšího řízení;

28.  vyzývá Komisi, aby navrhla způsob, jak nástroje, jako je např. síť SOLVIT, lépe začlenit do petičního procesu Evropského parlamentu;

29.  zdůrazňuje, že v průběhu let se síť SOLVIT ukázala být jednoduchým, rychlým a nákladově efektivním nástrojem pro řešení problémů, které mají při nevhodném uplatňování pravidel jednotného trhu dopad na občany i podniky; zdůrazňuje nicméně, že síť SOLVIT je dosud z velké části roztříštěna a nedostatečně využívána; naléhavě žádá Komisi, aby soustředila větší úsilí na odbornou přípravu, vzdělávání a výměnu osvědčených postupů mezi zaměstnanci sítí SOLVIT;

30.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že střediska sítě SOLVIT budou řádně vybavena personálem a že koordinace a komunikace bude na potřebné úrovni probíhat na všech stupních státní správy stejně jako mezi různými útvary Komise, čímž se zaručí provedení rozhodnutí; vyzývá Komisi, aby provedla aktualizaci svého doporučení z roku 2001 o zásadách využívání sítě SOLVIT – sítě pro řešení problémů vnitřního trhu v souladu s návrhy, které jsou obsaženy v pracovním dokumentu služeb Komise s názvem „Podpora efektivního řešení problémů jednotného trhu“ (Reinforcing effective problem-solving in the Single Market);

31.  bere na vědomí, že komplikované postupy v oblasti sociálního zabezpečení jsou jednou ze záležitostí, které brání mobilitě pracovníků v Evropě; vyzývá, aby bylo na řešení případů, které se týkají sociálního zabezpečení, věnováno více zdrojů sítě SOLVIT;

32.  zdůrazňuje význam zapojení blízkých partnerů do rámce sítě SOLVIT, zejména s ohledem na snížení zátěže pro střediska sítě SOLVIT; zdůrazňuje, že spolupráce s blízkými partnery se v minulosti prokázala jako účinná, mimo také díky jejich přímému kontaktu s občany a podniky; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že budou mít blízcí partneři k síti SOLVIT přístup v plné míře;

33.  vyzývá Komisi, aby nadále usilovala o to, aby bylo možné občanům a podnikům nabídnout ucelený virtuální soubor informací a poradenských služeb, zejména prostřednictvím dalšího rozvoje portálu Vaše Evropa coby jediného místa pro online přístup k informacím a poradenství; bere však na vědomí, že je důležitý přímý lidský kontakt, a proto v této souvislosti navrhuje doplnit toto úsilí o vznik jednotného kontaktního místa pro občany a spotřebitele prostřednictvím kanceláří zastoupení Komise v jednotlivých členských státech; zastává názor, že cestou k dosažení tohoto cíle je propojení styčných úředníků ze sítě SOLVIT, z portálu Vaše Evropa – poradenství, Evropské podnikové sítě, ze sítí Evropských spotřebitelských center a z Evropské služby zaměstnanosti v rámci kanceláří zastoupení a že by to rovněž přineslo lepší koordinaci a soudržnost;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly kroky za účelem podpory portálu Vaše Evropa ve vnitrostátní správě a rozvíjely spolupráci mezi tímto portálem a internetovými stránkami vnitrostátních úřadů;

35.  vyzývá Komisi, aby členské státy povzbuzovala k dalšímu posílení jednotných kontaktních míst a aby informace občanům poskytovala srozumitelným a praktickým způsobem a v plné míře tak využila spolupráce v oblasti podávání informací na evropské úrovni, jako je Vaše Evropa – poradenství;

36.  vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o tom, zda je proveditelné na jednotná kontaktní místa v každém členském státě dosadit zaměstnance Komise; domnívá se, že by to mohlo být řešení personálních nesnází sítě SOLVIT ve veřejné správě různých členských států; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda je proveditelné dát síti SOLVIT konkrétní právní základ;

37.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že prostřednictvím portálů veřejné správy budou ve všech členských státech zřízena jednotná online kontaktní místa, dostupná v úředním jazyce hostitelské země a v angličtině; bere na vědomí, že jednotná kontaktní místa mají klíčový význam pro provádění směrnice o službách; s politováním konstatuje, že pouhá jedna třetina dostupných portálů veřejné správy umožňuje vyřizování záležitostí elektronickou cestou; vyzývá členské státy, aby v několika jazycích EU poskytovaly uživatelsky vstřícné informace ohledně pravidel pro online administrativu a postupů při poskytování služeb, což by v Evropě usnadnilo přeshraniční podnikání;

38.  vyzývá síť SOLVIT, portál Vaše Evropa – poradenství, Evropskou podnikovou síť, síť Evropských spotřebitelských center a Evropskou službu zaměstnanosti, aby vzaly na vědomí hlavní obavy občanů a podniků, které jsou vyjádřeny v pracovním dokumentu útvarů Komise s názvem „Jednotný trh očima občanů: 20 nejdůležitějších připomínek občanů a podniků“, a podle nich sestavily priority své práce;

39.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda do svého hodnocení ve výročním přezkumu správy (Annual Governance Check-up) nezahrnout výsledky průzkumů Eurobarometru, čímž by přispěla k větší informovanosti při rozhodování;

40.  bere na vědomí nedávno zveřejněné dokumenty týkající se 20 připomínek, které vznikly na základě usnesení ze dne 20. května 2010; poukazuje na uvedené informace, legislativní nedostatky a nedostatky při provádění předpisů, které na jednotném trhu stále přetrvávají, stejně jako na nedostatečné povědomí spotřebitelů a podniků o jejich právech a povinnostech, což jim znemožňuje těžit z výhod jednotného trhu; zaručuje se, že bude s občany více komunikovat o právech, která pro ně z jednotného trhu vyplývají, a vyzývá k tomu i Komisi a členské státy;

41.  vyzývá Komisi, aby podala zprávu o hlavních překážkách vnitřního trhu, zejména těch, na něž naráží občané a spotřebitelé s nějakým typem postižení, a aby zajistila, že k jejich odstranění bude vyvinuto zvláštní úsilí;

42.  doporučuje užší koordinaci mezi sítí SOLVIT a projektem „Pilot EU“ s cílem dosáhnout lepší koordinace a výměny osvědčených postupů;

43.  bere na vědomí úspěch prvního Fóra o jednotném trhu a chápe jej jako příležitost prověřit pokrok na jednotném trhu a přispět k tomu, aby se občané a podniky seznámili se svými právy, nároky a povinnostmi v rámci jednotného trhu; vítá tuto událost jako příležitost k dalšímu upozornění na stávající překážky řádného fungování vnitřního trhu; znovu připomíná, že je důležité, aby Komise a členské státy přijaly opatření směřující k odstranění těchto překážek a k přenesení zájmů občanů a podniků do centra pozornosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby zachovaly tuto dynamiku a nadále zapojovaly a posilovaly zúčastněné strany pravidelným pořádáním Fóra o jednotném trhu a doplnily jej o časté návštěvy, jejichž účelem bude hodnotit a podporovat jednotný trh v jednotlivých členských státech;

o
o   o

44.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 176, 7.7.2009, s. 17. (2) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 84. (3) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 25. (4) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 10. (5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0543.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o výhledu do roku 2020 pro ženy v Turecku (2011/2066(INI))

P7_TA(2012)0212 A7-0138/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na úmluvu o odstranění diskriminace žen (CEDAW) a její opční protokol, které jsou součástí mezinárodního práva a k nimž se Turecko připojilo v roce 1985, resp. v roce 2002, a s ohledem na článek 90 turecké ústavy, v němž je stanoveno, že mezinárodní právo má přednost před tureckým vnitrostátním právem,

–  s ohledem na úmluvy Rady Evropy, jako je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluva o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, které Turecko ratifikovalo jako první ze signatářských zemí,

–  s ohledem na dokument 11372 a doporučení 1817(2007) Parlamentního shromáždění Rady Evropy, oba nazvané „Parlamenty společně v boji proti domácímu násilí na ženách, hodnocení kampaně v polovině období“,

–  s ohledem na acquis communautaire v oblasti práv žen a rovnosti pohlaví,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 17. prosince 2004 o zahájení jednání s Tureckem o jeho přistoupení k Evropské unii,

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2010 (SEK(2010)1327) a 2011 (SEK(2011)1201),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie rozšiřování a hlavní výzvy v období 2010–2011“ (COM(2010)0660),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2005(1) a ze dne 13. února 2007(2) o úloze žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010(3), a na své usnesení ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011(4),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0138/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Turecko má jako kandidátská země povinnost řídit se acquis communitaire a zavázat se k dodržování lidských práv, a to včetně práv žen a rovnosti pohlaví; vzhledem k tomu, že se Turecko vyzývá, aby pokračovalo v provádění legislativní reformy a dohledu nad ní, jakož i v organizování osvětových aktivit s cílem bojovat proti násilí na ženách včetně domácího násilí;

B.  vzhledem k tomu, že politika rovnosti pohlaví má velký potenciál pro dosažení cílů strategie Evropa 2020 tím, že přispívá k růstu a plné zaměstnanosti;

C.  vzhledem k tomu, že Turecko dosahuje omezeného pokroku při zlepšování a provádění právního rámce s cílem zajistit rovnou účast žen ve společenském, ekonomickém a politickém životě;

D.  vzhledem k tomu, že Komise ve svých zprávách z roku 2010 a roku 2011 o pokroku v Turecku zdůraznila, že je potřeba trvale vyvíjet úsilí o to, aby se stávající právní rámec stal politickou, sociální a hospodářskou realitou; vzhledem k tomu, že Komise dále uvedla, že rovnost žen a mužů, boj proti násilí na ženách včetně vražd ze cti a boj proti manželstvím v raném věku a nuceným manželstvím zůstávají pro Turecko hlavními výzvami; vzhledem k tomu, že by nová turecká ústava, která má být vypracována, měla podpořit rovnost pohlaví, práva žen a uplatňování hlediska pohlaví v širokém měřítku;

E.  vzhledem k tomu, že společné a koordinované činnosti je zapotřebí zejména v oblasti boje proti násilí na ženách, v oblasti vzdělávání, práce a zastoupení na celostátní a místní úrovni;

Právní předpisy, koordinace a občanská společnost

1.  vyzývá tureckou vládu, aby při přijímání a změnách právního rámce, včetně plánovaného procesu tvorby nové ústavy podporovala a posilovala zásady rovnosti a ženských práv;

2.  zdůrazňuje, že nedostatečná ekonomická a sociální rozvinutost ve znevýhodněných oblastech Turecka, jakož i problémy pramenící z přistěhovalectví, chudoby a převládajících patriarchálních sociálních struktur ztěžují problémy žen a podkopávají jejich postavení; požaduje, aby se při řešení ženských práv více zdůraznila potřeba zohlednit regionální rozdíly a formulovat politiky odpovídajícím způsobem, a uznává, že ženy kurdského původu obecně čelí větším problémům a nerovnostem; vyzývá tureckou vládu, aby přistoupila ke všem nezbytným reformám a aby spolupracovala s místními úřady s cílem zajistit, aby všechny ženy, včetně kurdských žen, měly stejná práva;

3.  vítá jmenování nové ministryně pro rodinnou a sociální politiku a zřízení výboru pro rovné příležitosti žen a mužů v tureckém parlamentu, který se v souvislosti s důležitými otázkami, jako je násilí páchané na ženách či uzavírání manželství v dětském věku, úspěšně snaží provádět šetření, vypracovávat zprávy a s nejrůznějšími organizacemi včetně organizací nevládních vést konzultace;

4.  zdůrazňuje význam účinné koordinace, aby se zajistilo zohledňování rovnosti žen a mužů; vítá proto úsilí, které vynakládá turecká vláda na posílení spolupráce mezi státními orgány v otázkách zohledňování rovnosti žen a mužů; vybízí tureckou vládu, aby za aktivní a nediskriminační účasti občanské společnosti přijala další strategie s cílem zaručit a účinně sledovat uplatňování plné rovnosti, včetně odstranění rozdílů v platech mezi ženami a muži, a aby uvedla výsledky této spolupráce do praxe;

5.  zdůrazňuje, že přidělením dostatečných finančních prostředků, zajištěním soudržnosti a rozvíjením kontrolních mechanismů, které jsou podloženy jasně danými a měřitelnými cíli, je třeba převést stávající právní předpisy zohledňující genderové aspekty do praxe v celé zemi;

6.  vyzývá tureckou vládu, aby uznala význam účasti občanské společnosti na rozvoji a provádění politiky rovnosti žen a mužů a aby zajistila zapojení nevládních organizací na centrální i místní úrovni s cílem vytvářet co nejpříznivější podmínky ve prospěch žen,

7.  vítá pokrok Turecka v registraci všech dětí při narození, kdy podíl registrovaných dětí činí 93 %; zdůrazňuje potřebu konzistentního a systematického shromažďování statistických údajů členěných podle pohlaví s cílem monitorovat pokrok v oblasti provádění právních předpisů či mezery ve vnitrostátních zákonech;

8.  přeje si vědět, jakého pokroku dosáhla turecká vláda ve věci uznání práv lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů v oblasti veřejného života;

Násilí páchané na ženách

9.  zdůrazňuje, že podle oficiálních údajů tureckého statistického úřadu se s fyzickým násilím v určité etapě života setkalo 39 % tureckých žen; je hluboce znepokojen pravidelností a krutostí násilí páchaného na ženách, včetně vražd ze cti, sňatků uzavíraných v raném věku a nucených manželství, a neúčinností stávajících nápravných opatření a shovívavostí tureckých orgánů při trestání pachatelů trestných činů založených na pohlaví;

10.  vyzývá tureckou vládu, aby přijala účinnější opatření pro boj proti vraždám ze cti, a to ve formě legislativních, právních a finančních opatření s cílem předcházet takovým vraždám a trestat pachatele i rodinné příslušníky, kteří tiše souhlasí s násilím páchaným na ženách, zejména v případech vražd ze cti, a pomáhat obětem; táže se turecké vlády, zda v letech, které uplynuly od změny tureckého trestního zákoníku, který v případech vražd klasifikuje vraždy ze cti jako přitěžující okolnost, nějak poklesl počet obětí; táže se také, jak často soudci ve věci vražd ze cti rozhodovali a jaké byly tresty;

11.  vyzývá tureckou vládu, aby prozkoumala náhlé zvýšení výskytu sebevražd žen ve východním Turecku a aby se zavázala k důkladnému prošetření jevu „sebevražd ze cti“, k poskytování pomoci a podpory ženám, které jsou pod tlakem rodiny a okolí, s cílem zabránit situacím, kdy rodina nesáhne k vraždě ze cti, ale dožene ženu k sebevraždě;

12.  konstatuje, že jakékoli násilí páchané na ženách je nepřijatelné; vyzývá tureckou vládu, aby přijala a prováděla politiku nulové tolerance v otázce násilí páchaného na ženách přijetím vhodných právních předpisů v oblasti ochrany obětí, trestání pachatelů a prevence násilí a dohledem nad těmito předpisy a jejich prováděním;

13.  vítá, že zákon č. 4320 o ochraně rodiny byl s platností od 8. března 2012 zrušen a nahrazen zákonem č. 6284 o ochraně rodiny a prevenci násilí na ženách; zdůrazňuje, že je důležité zajistit široký rozsah uplatňování bez ohledu na povahu vztahu mezi obětí a pachatelem a na pohlavní identitu, dále účinná právní opatření a ochranné mechanismy a přísné a okamžité provádění právního rámce bez jakýchkoli ústupků, aby se vymýtilo násilí na ženách, s odrazujícími a přísnými tresty pro pachatele násilí na ženách; zdůrazňuje, že je třeba, aby se přijala opatření nezbytná k vystěhování násilných manželů či partnerů a aby byl obětem zajištěn účinný přístup k soudům a k ochranným opatřením;

14.  vyzývá tureckou vládu, aby vytvořila monitorovací systém s referenčními hodnotami a lhůtami pro provedení vnitrostátního akčního plánu pro boj proti násilí na ženách a aby se za tímto účelem pevně zavázala, že bude tento plán dostatečně financovat;

15.  podporuje další odborné vzdělávání policistů, zdravotnického personálu, soudců, státních zástupců, duchovních a jiných úředních osob v oblasti prevence domácího násilí; znovu připomíná, že pro doplnění tohoto úsilí je zapotřebí mechanismus na zjišťování a vyšetřování těch, kteří oběti neochrání a nepomohou jim, a na přidělování dostatečných rozpočtových prostředků na ochranná opatření;

16.  vítá zřízení specializovaného odboru pro problematiku domácího násilí v rámci vrchního státního zastupitelství v Ankaře; zdůrazňuje, že zajištěním toho, aby celý právní postup v případech násilí páchaného na ženách byl zpracován státními zástupci, kteří jsou odborníky v problematice domácího násilí, poskytnutím pravomoci tomuto specializovanému odboru vydat okamžitě účinné přímé rozkazy policii k zatčení pachatele a k ochraně obětí, včetně okamžitého výkonu ochranných příkazů a přemístění do azylových domů, učinil tento úřad důležitý krok v boji proti násilí na ženách, v ochraně obětí a potrestání pachatelů; s cílem rozšířit tuto úroveň ochrany v celé zemi vyzývá tureckou vládu, aby ve všech provinciích země zřídila na státních zastupitelstvích specializované odbory pro řešení domácího násilí;

17.  vyzývá tureckou vládu, aby zaručila účinný přístup obětí ke vhodným právním informacím, právní pomoci a náležitým soudním řízením, jejichž prostřednictvím se oběti mohou domoci spravedlnosti tím, že se zorganizuje obrana jejich práv, aniž by jim hrozilo další násilí;

18.  podporuje stanovisko, že by ochranné mechanismy měly být stejným způsobem dostupné i pro ženy přistěhovaleckého původu, které čelí dalším problémům (např. jazykové bariéře, izolaci v rámci rodin atd.);

19.  vítá iniciativy turecké vlády reorganizovat ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami systém azylových domů; konstatuje, že oficiální počet azylových domů pro ženy, jež se staly obětí násilí činí podle údajů generálního ředitelství pro postavení žen 81, což je stále velice málo a neodpovídá to potřebám obyvatelstva čítajícího přibližně 70 milionů; vyzývá tureckou vládu, aby v souladu s ustanoveními Úmluvy Rady Evropy ze dne 11. května 2011 o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu zřídila azylové domy v dostatečném počtu rovnoměrně po celé zemi, a splnila tak cíl, který si sama stanovila zákonem o obcích, a vybudovala azylový dům v každé obci s alespoň 50 000 obyvatel; konstatuje, že azylové domy musí být rozšířeny po celé zemi, přičemž musí existovat náležitá rovnováha mezi venkovskými a městskými oblastmi; zdůrazňuje význam zavedení mechanismů pro zvýšení bezpečnosti, kapacity a kontroly stávajících azylových domů a pro uložení sankcí v případě nedodržení, pro zaměstnávání dobře vyškoleného a dobře placeného personálu sociálních služeb a pro zajištění toho, aby ženy v azylových domech získaly pomocí profesionální odborné přípravy dovednosti k tomu, aby byly schopny vybudovat nový život pro sebe a své děti; zdůrazňuje, že pro bezpečnost obětí je důležité zachovat umístění techto azylových domů v tajnosti;

20.  považuje za důležité, aby muži, kteří mají sklon k násilí, byli léčeni; navrhuje proto, aby muži, proti nimž bylo vydáno soudní rozhodnutí, byli resocializováni za pomoci probačních orgánů;

21.  vítá zřízení telefonních linek pomoci a vytvoření center pro prevenci a monitoring násilí, kde se obětem násilí založeného na pohlaví dostane lékařské péče a psychologického poradenství v průběhu soudního projednávání jejich případu, aby se zabránilo opakované viktimizaci;

22.  vyzývá tureckou vládu, aby nucené manželství posuzovala jako trestný čin a aby prostřednictvím informačních kampaní upozornila ženy a muže na právo svobodně si zvolit partnera; zdůrazňuje význam zvyšování povědomí o nezákonnosti nucených manželství ve školách a pro rodiče;

23.  je hluboce znepokojen podřadným právním postavením svobodných žen, rozvedených žen, žen, které vstupují do manželství pouze na základě náboženského obřadu, takže jejich sňatek nemá právní platnost, a žen pocházejících z menšin;

24.  poukazuje na význam podpory respektu vůči ženám z náboženských menšin a mezináboženského dialogu;

Vzdělání

25.  zdůrazňuje význam vzdělání pro posílení postavení žen a zajištění zohlednění hlediska rovnosti žen a mužů na všech úrovních vzdělávání;

26.  poukazuje na to, že právo na vzdělání je podle článku 26 Všeobecné deklarace lidských práv OSN ze dne 10. prosince 1948 lidským právem;

27.  vítá skutečnost, že se zvyšuje podíl dívek na základních školách (1.–8. třída) a že rozdíl v docházce mezi pohlavími na této úrovni nyní prakticky neexistuje; nicméně považuje za politováníhodné, že na středních školách se rozdíl mezi pohlavími mírně zvýšil, a naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby přijala veškerá nezbytná opatření k odstranění tohoto rozdílu a k zavedení dalších opatření s cílem zajistit školní docházku všech dětí;

28.  vyzývá, aby v rámci vzdělávacího systému byly podporovány odborné školy, jež by ženám poskytly možnost vyučit se řemeslu anebo je připravily na zaměstnání v odvětví služeb;

29.  vyzývá tureckou vládu, aby bojovala se sexuálním vykořisťováním, sexuálním zneužíváním, domácím násilím, chudobou, negramotností a vykořisťováním dívek a aby zajistila rovné příležitosti v přístupu ke vzdělání, aniž by se činily rozdíly výhradně na základě věku, jazyka, příslušnosti k etnické menšině či pohlaví;

30.  je znepokojen tím, že podíl dětí ve věkové skupině 0–5 let zapsaných do předškolního vzdělávání je stále velmi nízký a že nedošlo k pokroku, pokud jde o poskytování péče o děti a zařízení předškolního vzdělávání; naléhá na tureckou vládu, aby vyčlenila dostatečné zdroje na rozšíření cenově dostupných služeb péče o děti této věkové skupiny; dále ji vyzývá, aby změnila nařízení týkající se středisek péče o děti, které ukládá podnikům zaměstnávajícím více než 150 žen povinnost poskytnout bezplatnou péči o děti, jelikož toto ustanovení je odrazem diskriminačního přístupu, který předpokládá, že výchova dětí je výhradní odpovědností žen, a negativně ovlivňuje rozhodnutí podniků, pokud jde o zaměstnání většího počtu žen;

31.  vyzývá tureckou vládu, aby zintenzivnila své úsilí a informační kampaně s cílem vymýtit negramotnost a chudobu u milionů žen, zejména těch, které jsou kurdského původu nebo pocházejí z komunit přistěhovalců či Romů, a aby věnovala zvláštní pozornost ženám, které žijí na venkově;

32.  vítá iniciativy turecké vlády, jako např. projekt zmírňování sociálního rizika (podmíněný hotovostní transfer), v rámci něhož rodiny v nouzi dostávají peníze za každé dítě, které navštěvuje základní školu; bere na vědomí, že částka poskytovaná rodinám za dívky je vyšší než částka poskytovaná za chlapce a že tato částka je vyplácena matkám; vítá skutečnost, že tímto způsobem je zároveň řešena otázka školní docházky dívek i posílení postavení žen v rámci rodinné struktury; konstatuje však, že předčasné ukončování školní docházky je stále problémem, zejména u rodin sezónních dělníků a romských dětí, a vyzývá tureckou vládu k podpoře a plnému využívání systému včasného varování pro děti, u nichž hrozí předčasné ukončení školní docházky, a k odstranění regionálních rozdílů v základním i středním vzdělávání;

33.  zdůrazňuje, že problém genderových stereotypů lze nejlépe řešit v rámci vzdělávacího systému; vítá proto zřízení komise pro rovnost pohlaví v rámci ministerstva školství; uznává její úsilí o odstraňování sexistického jazyka, obrázků a formulací ze vzdělávacích materiálů; konstatuje však, že na odstraňování předsudků týkajících se pohlaví ze školních učebnic na všech úrovních vzdělání a odborné přípravy je potřeba vynaložit větší úsilí, a proto požaduje, aby turecká vláda provedla přezkum pokroku dosaženého v odstraňování předsudků týkajících se pohlaví ze vzdělávacích materiálů;

34.  vyzývá všechny instituce vyššího vzdělávání, aby se kurzy rovnosti žen a mužů staly povinnými ve vzdělávacích programech pro budoucí učitele, a tureckou vládu, aby zahrnula toto téma do programů dalšího vzdělávání pro učitele;

35.  zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby byl systém formálního povinného základního vzdělání složen z bloku, v němž nebudou časové mezery, které by mohly vést k tomu, že dívky předčasně ukončují školní docházku, zejména ve venkovských oblastech, a to proto, aby byla zaručena účast dívek na povinném základním vzdělávání a aby se zabránilo tomu, že budou dívky zbaveny možnosti studovat nebo budou nuceny do sňatků v raném věku;

Podíl na trhu práce

36.  zdůrazňuje velmi nízký podíl žen na tureckém trhu práce, jenž zdaleka nesplňuje cíle, které předpokládá výhled strategie Evropa 2020, a vyzývá tureckou vládu k sestavení vnitrostátního akčního plánu k zajištění větší účasti žen na trhu práce;

37.  nabádá k pokračování kroků zahájených v rámci „Projektu aktivních opatření na trhu práce“, jehož cílem je snížení nezaměstnanosti žen a mladých lidí; vyzývá tureckou vládu, aby vynakládala větší objem finančních prostředků ze svého rozpočtu na profesní aktivaci nezaměstnaných žen;

38.  vyzývá tureckou vládu, aby finanční prostředky z rozpočtu EU na projekty prováděné v Turecku vynakládala co nejefektivněji; vyzývá Komisi k provedení důkladného přezkumu této efektivity;

39.  naléhavě žádá provedení oběžníku předsedy vlády 2010/14 týkajícího se zvýšení zaměstnanosti žen a dosažení rovných příležitostí; v této souvislosti upozorňuje na strategie a opatření EU k dosažení vyváženého a spravedlivého obsazení vedoucích míst ženami;

40.  vyzývá tureckou vládu, aby vybízela k aktivní účasti žen na trhu práce mimo jiné podporou opatření pro zajištění lepších pracovních podmínek, stejné odměny za stejnou práci, celoživotního učení, pružné pracovní doby a sladění rodinného a pracovního života;

41.  konstatuje, že ačkoli Turecko nedávno zlepšilo své právní předpisy týkající se mateřské dovolené (s prodloužením doby z dvanácti na šestnáct týdnů), možnost rodičovské dovolené existuje pouze pro státní úředníky, a nikoli pro ostatní zaměstnance, a že pro zajištění toho, aby se rodiče podělili o práva a povinnosti týkající se péče o děti, a pro snížení nerovnosti žen a mužů na trhu práce je nezbytný široce použitelný program rodičovské dovolené; vyzývá tureckou vládu, aby zavedla placenou rodičovskou dovolenou pro všechny pracovníky, což umožní otcům převzít stejnou odpovědnost v péči o děti;

42.  vybízí ženy k rozvíjení vlastní podnikatelské činnosti s využitím prostředků z úvěrových programů, jako je Úvěrový program pro malé podniky, jakož i k využívání vzdělávacích programů v rámci programu KOSGEB;

43.  zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti všem formám diskriminace na pracovišti, včetně diskriminace na základě pohlaví při náboru pracovníků, kariérním postupu a vyplácení odměn; znovu žádá tureckou vládu, aby shromažďovala relevantní a přesné statistické údaje;

44.  zdůrazňuje význam poskytování zvláštních vzdělávacích kurzů, finančních prostředků a technické pomoci nezaměstnaným administrativním pracovnicím a podnikatelkám s cílem zajistit rovné příležitosti z hlediska přístupu na trh práce;

45.  zdůrazňuje, že po nedávném rozšíření právního nároku na mateřskou dovolenou (s prodloužením doby z dvanácti na šestnáct týdnů) by mělo následovat zvýšení platu s cílem lépe zaručit, aby rodiny a ženy nebyly finančně trestány za to, že mají děti;

46.  naléhavě žádá tureckou vládu, aby v zájmu zvýšení zaměstnanosti žen vyčlenila finanční prostředky na zřízení cenově přijatelných a široce dostupných zařízení péče o děti a zařízení péče o starší a zdravotně postižené osoby;

47.  pozoruje nízkou účast žen v odborových organizacích a zejména v jejich řídících orgánech; zdůrazňuje význam toho, aby odborářské činnosti byly přístupnější, a dosáhlo se tak vyšší účasti žen;

48.  upozorňuje na skutečnost, že ženy často pracují ve špatných podmínkách a vykonávají neregistrovanou a neplacenou činnost v rodinných firmách, a z tohoto důvodu dochází k jejich viktimizaci a vykořisťování; vyzývá tureckou vládu k přijetí veškerých nezbytných opatření za účelem boje proti stínové ekonomice;

Účast na politickém životě

49.  vítá zvýšení počtu poslankyň v tureckém parlamentu z 9,1 % v roce 2007 na 14,3 % po volbách v roce 2011; konstatuje však, že toto procento je stále nízké, a vyzývá k přijetí nového zákona o politických stranách a volbách, který by zavedl systém povinných kvót, jenž by zajistil spravedlivé zastoupení žen na volebních seznamech; je znepokojen obecně omezeným zastoupením tureckých žen v politice, ve vedoucích pozicích ve veřejné správě a v politických stranách;

50.  zdůrazňuje, že je třeba, aby turecká vláda a politické strany revidovaly stávající volební zákon tak, aby zaručil rovnou a demokratickou účast mužů a žen v politice, a to včetně genderově vyváženějšího zastoupení žen na volitelných místech na hlasovacích lístcích;

51.  vybízí všechny turecké politické strany, aby přijaly komplexní strategie rovnosti pohlaví a interní pravidla zaručující zapojení žen na všech úrovních;

52.  je znepokojen velmi nízkým procentem zapojení žen do politické činnosti na místní úrovni a vyzývá všechny politické strany, aby zajistily změnu tohoto stavu v komunálních volbách v roce 2014; vzhledem ke skutečnosti, že v Turecku je pouze v 1 % obcí starostkou žena, a že je proto nutné podporovat začlenění žen do politiky, a to nejen na místní úrovni, vyzývá, aby byl zaveden systém kvót pro ženy na volebních seznamech;

Výhled do roku 2020

53.  vyzývá Turecko jako kandidátskou zemi EU k podpoře cílů strategie Evropa 2020 a k posílení postavení žen, tak aby se aktivněji zapojily do trhu práce;

54.  vyzývá Komisi, aby otázku práv žen učinila ústředním bodem jednání s Tureckem; zdůrazňuje význam toho, aby Turecko splnilo své právní a politické povinnosti vyplývající z acquis EU a příslušných rozhodnutí EU a Evropského soudu pro lidská práva, a umožnilo tak otevřít kapitolu 23 přístupových jednání (soudnictví a základní práva) na podporu reforem Turecka v oblasti lidských práv žen v rámci této kapitoly;

55.  vyzývá Turecko ke splnění všech jeho povinností vyplývajících z dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu, který Turecko ještě stále, a to už šestý rok v řadě, neprovedlo, aby tak dalo najevo opravdovou vůli stát se plnohodnotnou pluralitní demokracií, jejímž ústředním prvkem je dodržování a ochrana lidských práv a základních svobod mužů i žen;

56.  zdůrazňuje, že pro otevření kapitoly 19 přístupových jednání v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, která je velmi důležitá pro zlepšení sociální a hospodářské situace žen a pro zvýšení jejich přítomnosti na trhu práce, je jedním z kritérií pro Turecko, aby předložilo Komisi akční plán pro provedení acquis v každé oblasti působnosti kapitoly 19, včetně přijetí přístupu zohledňujícího rovné postavení žen a mužů; navrhuje, aby do tohoto procesu bylo úzce zapojeno generální ředitelství pro postavení žen;

57.  zdůrazňuje, že pozitivní program, který představila Komise k doplnění přístupových jednání s Tureckem, by měl být využit jako hlavní fórum pro prosazování práv žen a rovnosti žen a mužů v Turecku; vyzývá Komisi, aby zajistila začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech pracovních skupin pozitivního programu;

58.  zdůrazňuje, že je důležité přehodnotit současné rigidní hodnoty týkající se úlohy žen ve společenské struktuře, a upozorňuje na to, že pro transformaci legislativního rámce do reality je potřeba zásadní změna způsobu myšlení;

59.  vyzývá k organizování kampaní na zvýšení informovanosti, které by byly určeny celé společnosti a zaměřovaly by se na práva žen a rovnost pohlaví, prevenci násilí na základě pohlaví, odsouzení vražd ze cti a na předsudky týkající se pohlaví ve sdělovacích prostředcích;

60.  vyzývá sociální partnery, aby se aktivně zapojili do prosazování práv žen a jejich úlohy v hospodářském, společenském a politickém životě a aby zapojili ženy do sociálního dialogu;

61.  vyzývá tureckou vládu, aby na všech úrovních vzdělávání zavedla do učebních osnov jako povinné předměty rovnost žen a mužů a toleranci;

62.  navrhuje vytvoření celostátního projektu, v němž se v diskusi o budoucnosti Turecka setkají ženské a mužské vzory a mladé ženy a muži, aby ženy a muži všech věkových skupin a politického přesvědčení mohli společně pracovat na strategii úspěšné transformace patriarchální struktury společnosti na takovou společnost, v níž je účast žen na politickém, ekonomickém a sociálním životě přiměřená a společensky přijatelná;

63.  uznává, že ke změně mentality nikdy nemůže dojít bez účasti a zapojení mužů, a proto vyzývá tureckou vládu, aby zorganizovala veřejné debaty k výměně názorů mezi ženami a muži ze všech částí turecké společnosti jako prostředek k řešení příčin násilí založeného na pohlaví a nakonec k dosažení skutečné rovnosti žen a mužů;

64.  je přesvědčen, že by se zvláštní pozornost měla věnovat posílení postavení žen v méně rozvinutých regionech Turecka; vítá proto projekty turecké vlády, jako jsou kurzy nabízející odbornou přípravu v rámci středisek CATOM (víceúčelová sociální střediska) v jihovýchodním Turecku, ale zdůrazňuje také, že je třeba, aby existovalo více iniciativ, které by respektovaly a podporovaly práva všech žen a které by se zaměřovaly zejména na sociální začlenění a posílení postavení žen na venkově, nezaměstnaných žen a žen žijících v chudobě;

65.  je přesvědčen, že pokud chce Turecko hrát úlohu vzoru pro země „arabského jara“, mělo by i nadále odhodlaně pokračovat ve svých reformách a zaručit provedení schválených zákonů; připomíná, že Turecko musí dosáhnout viditelných a konkrétních výsledků v uplatňování zásady rovnosti a dodržování práv žen;

66.  zdůrazňuje zásadní úlohu sdělovacích prostředků při prosazování práv žen a podporuje začlenění otázky rovnosti pohlaví do odborného vzdělávání pracovníků mediálních organizací; poukazuje na to, že je důležité, aby ve sdělovacích prostředcích byly ženy zobrazovány způsobem, který se vyhýbá genderovým stereotypům;

67.  zdůrazňuje význam otázky rovnosti pohlaví při sestavování rozpočtu, protože žádnou reformu nelze provést bez odpovídajících finančních prostředků;

68.  vyzývá Turecko ke zvýšení úsilí, pokud jde o komplexní reformy, ke splnění kodaňských kritérií v zájmu modernizace země a k ustavení atmosféry vzájemného porozumění a respektu se všemi 27 členskými státy EU, což Turecku umožní výměnu osvědčených postupů v oblasti rovnosti žen a mužů se všemi zeměmi ve prospěch tureckých žen;

o
o   o

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, orgánu OSN „UN Women“, generálnímu tajemníkovi Mezinárodní organizace práce a vládě a parlamentu Turecka.

(1) Úř. věst. C 157E, 6.7.2006, s. 385. (2) Úř. věst. C 287E, 29.11.2007, s. 174. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0090. (4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0116.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o změně jednacího řádu Evropského parlamentu s ohledem na provádění evropské občanské iniciativy (2011/2302(REG))

P7_TA(2012)0213 A7-0148/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrhy změny jednacího řádu (B7-0539/2011 a B7–0732/2011),

–  s ohledem na články 211 a 212 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0148/2012),

1.  rozhoduje o změně jednacího řádu, jak je uvedeno níže;

2.  upozorňuje, že tyto změny vstupují v platnost prvním dnem příštího dílčího zasedání;

3.  vyzývá předsedu, aby učinil nezbytná opatření s cílem zajistit, aby byl v Evropském parlamentu vytvořen jednotný kontaktní bod, na nějž se občané, reprezentativní sdružení a osoby z řad občanské společnosti mohou obrátit ohledně otázek spojených s evropskými občanskými iniciativami;

4.  vyzývá Komisi, aby dopisem adresovaným předsedovi Evropského parlamentu potvrdila, že si přeje být zastoupena – v zásadě na úrovni komisaře příslušného pro danou otázku, nebo není-li to možné, jiného komisaře či generálního ředitele příslušného pro danou otázku – na veškerých veřejných slyšeních o evropských občanských iniciativách;

5.  vyzývá předsednictvo a generálního tajemníka, aby přijali vhodná opatření s cílem zajistit největší možné zviditelnění veřejných slyšení o evropských občanských iniciativách, a to poskytnutím vhodných nástrojů, včetně využití nejlepší dostupné informační a komunikační technologie;

6.  domnívá se, že je třeba vybízet poslance Evropského parlamentu, aby byli přítomni na slyšeních týkajících se evropských občanských iniciativ;

7.  pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

Původní znění   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrhy 5 a 4 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 197 a (nový) Článek 197a Veřejná slyšení o občanských iniciativách 1.  Poté, co Komise zveřejnila občanskou iniciativu v příslušném registru v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 211/20111, předseda Evropského parlamentu na návrh předsedy Konference předsedů výborů: a) uloží legislativnímu výboru příslušnému pro danou otázku na základě přílohy VII, aby uspořádal veřejné slyšení v souladu s článkem 11 nařízení (EU) č. 211/2011; Petiční výbor je automaticky přidružen k legislativnímu výboru podle článku 50 jednacího řádu; b) je-li téma dvou či více občanských iniciativ zveřejněných v příslušném registru na základě čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 211/2011 podobné, může po konzultaci s organizátory rozhodnout, že bude uspořádáno společné veřejné slyšení, na kterém se bude ke všem dotčeným občanským iniciativám přistupovat stejně. 2.  Příslušný výbor: a) prověří, zda jsou organizátoři Komisí přijati na patřičné úrovni v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 211/2011; b) v případě potřeby za pomoci Konference předsedů výborů zajistí, aby se Komise na pořádání daného veřejného slyšení řádně podílela a aby byla při té příležitosti zastoupena na patřičné úrovni. 3.  Předseda příslušného výboru svolá veřejné slyšení na vhodné datum, vždy však do tří měsíců od předložení iniciativy Komisi v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 211/2011. 4.  Příslušný výbor uspořádá veřejné slyšení v Parlamentu, případně ve spolupráci s ostatními orgány a institucemi Unie, které si přejí se jej zúčastnit. K účasti může přizvat i další zainteresované strany. Příslušný výbor pozve skupinu osob zastupující organizátory, jejímž členem je vždy alespoň jedna z kontaktních osob uvedených v čl. 3 odst. 2 druhém pododstavci nařízení (EU) č. 211/2011 a která danou iniciativu představí na slyšení. 5.  Předsednictvo přijme v souladu s podmínkami, které byly dohodnuty s Komisí, pravidla týkající se náhrady veškerých vzniklých nákladů. 6.  Předseda Parlamentu a předseda Konference předsedů výborů mohou výkon pravomocí na základě tohoto článku svěřit místopředsedovi a jinému předsedovi výboru (v uvedeném pořadí). 7.  Pokud jsou splněny podmínky stanovené v článcích 50 nebo 51, použijí se tato ustanovení obdobně pro ostatní výbory. Použije se rovněž článek 188. Na veřejná slyšení o občanských iniciativách se nevztahuje čl. 23 odst. 9. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě (Úř. věst. L 65, 11.3.2011, s.1). Pozměňovací návrh 2 Jednací řád Evropského parlamentu Článek 203 a Pokud je Parlament informován, že Komise byla vyzvána k předložení návrhu právního aktu podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii, Petiční výbor ověří, zda tento akt může svou povahou ovlivnit jeho činnost, a případně o něm informuje organizátory, kteří předložili petice k souvisejícím tématům. Pokud je Parlament informován, že Komise byla vyzvána k předložení návrhu právního aktu podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v souladu s nařízením (EU) č. 211/2011, výbor příslušný pro petice ověří, zda tento akt může svou povahou ovlivnit jeho činnost, a případně o něm informuje organizátory, kteří předložili petice k souvisejícím tématům. Navržené občanské iniciativy, které byly zaregistrovány v souladu s článkem 4 nařízení (EU) č. 211/2011, jež však nemohou být předloženy Komisi v souladu s článkem 9 uvedeného nařízení, neboť nebyly dodrženy všechny stanovené příslušné postupy a podmínky, může přezkoumat výbor příslušný pro petice, pokud se domnívá, že je vhodné dále se jimi zabývat. Články 201, 202 a 203 se použijí obdobně.