Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2069(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0383/2012

Předložené texty :

A7-0383/2012

Rozpravy :

PV 11/12/2012 - 17
CRE 11/12/2012 - 17

Hlasování :

PV 12/12/2012 - 7.18
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0500

Přijaté texty
PDF 431kWORD 263k
Středa, 12. prosince 2012 - Štrasburk
Stav dodržování základních práv v Evropské unii (2010-2011)
P7_TA(2012)0500A7-0383/2012

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2012 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2010–2011) (2011/2069(INI))

Evropský parlament,

  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii, zejména na druhou a čtvrtou až sedmou odrážku,

  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhou odrážku a články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii,

  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000 („Listina“), která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku,

  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

  s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949,

  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1),

  s ohledem na zprávy Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2010 a za rok 2011 (COM(2011)0160COM(2012)0169) a na průvodní pracovní dokumenty útvarů Komise,

  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zpráva o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ (COM(2010)0603),

  s ohledem na strategii účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií (COM(2010)0573), kterou předložila Komise, a na operační pokyny k zohledňování základních práv při posuzování dopadů Komisí (SEC(2011)0567),

  s ohledem na dokument Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je(2),

  s ohledem na závěry Rady o činnostech a iniciativách Rady v rámci provádění Listiny základních práv Evropské unie, jež byly přijaty na 3092. zasedání Rady pro obecné záležitosti dne 23. května 2011 v Bruselu, a s ohledem na pokyny Rady k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv(3),

  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a „Vnitrostátní strategie integrace Romů: první krok při provádění rámce EU“ (COM(2012)0226),

  s ohledem na soubor úmluv Organizace spojených národů o lidských právech, jejichž smluvními stranami jsou členské státy, na úmluvy a doporučení Rady Evropy, zprávy orgánů Rady Evropy, zejména zprávy parlamentního shromáždění a komisaře pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv, a na rozhodnutí, pokyny a rozsudky specializovaných monitorovacích subjektů a soudních orgánů,

  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva,

  s ohledem na judikaturu ústavních soudů členských států, která se při výkladu vnitrostátního práva opírá také o Listinu,

  s ohledem na činnost, výroční zprávy a studie Agentury Evropské unie pro základní práva,

  s ohledem na zprávy a studie nevládních organizací o lidských právech a příslušné studie zadané Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

  s ohledem na svá usnesení o základních právech a lidských právech, zejména na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) − účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(4),

  s ohledem na své usnesení o ochraně menšin a protidiskriminačních politikách v rozšířené Evropě ze dne 8. června 2005(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(6),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A7-0383/2012),

A.  vzhledem k tomu, že článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví, že Unie je společenstvím, jež je založeno na nedělitelných a univerzálních hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti žen a mužů, nepřípustnosti diskriminace, solidarity, právního státu a dodržování lidských práv a občanských svobod všech osob na území EU, včetně osob patřících k menšinám, osob bez státní příslušnosti i osob, kteří se na území Evropské unie zdržují dočasně nebo nezákonně; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů;

B.  vzhledem k tomu, že dodržování a prosazování těchto hodnot je zásadní součástí identity Evropské unie a je podmínkou členství v EU a úplného zachování výsad členských států;

C.  vzhledem k tomu, že čl. 6 odst. 3 SEU potvrzuje, že základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie;

D.  vzhledem k tomu, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost získala Listina podle článku 6 SEU stejnou právní sílu jako Smlouvy a stala se závaznou pro orgány, instituce a agentury EU a členské státy při provádění práva EU; vzhledem k tomu, že hodnoty a zásady zakotvené v Listině se změnily v konkrétní a vymahatelná práva;

E.  vzhledem k tomu, že, přistoupí-li EU v souladu s požadavky SEU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, budou akty EU podléhat přezkumu Evropským soudem pro lidská práva, což přinese posílení odpovědnosti EU a zlepšení přístupu jednotlivců ke spravedlnosti;

F.  vzhledem k tomu, že účinná ochrana a prosazování práv musí být všeobecným cílem veškerých politik EU, včetně jejich vnějšího rozměru, a vzhledem k tomu, že dodržování povinnosti chránit, podporovat a naplňovat nevyžaduje nové pravomoci pro EU, nýbrž aktivní zapojení orgánů v oblasti lidských práv a budování a posilování skutečné kultury základních práv v orgánech Unie a v členských státech; vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o jednotnou politiku EU v oblasti lidských práv a vytvořit mechanismus, který by spojoval různé subjekty působící v oblasti základních práv;

G.  vzhledem k tomu, že občané mohou požívat svých práv v plném rozsahu pouze tehdy, jsou-li dodržovány základní hodnoty a zásady, jako je právní stát, nezávislost soudnictví, svoboda sdělovacích prostředků a nepřípustnost diskriminace;

H.  vzhledem k tomu, že rozdíl mezi teoretickými základními právy a jejich uplatňováním v praxi oslabuje důvěryhodnost EU a jejích členských států a účinné dodržování a prosazování lidských práv na území EU a ve světě;

I.  vzhledem k tomu, že povinnosti, které pro kandidátské země vyplývají z kodaňských kritérií, se na základě článku 2 SEU vztahují po vstupu do EU i na členské státy, a vzhledem k tomu, že s ohledem na tuto skutečnost by se u všech členských států mělo prostřednictvím průběžného hodnocení ověřovat, zda se stále drží základních hodnot EU, totiž úcty k základním právům, demokratickým institucím a zásadám právního státu;

J.  vzhledem k tomu, že k účinné ochraně a prosazování základních práv je nutné, aby členské státy v duchu solidarity a otevřené spolupráce s ostatními členskými státy akceptovaly kontrolu dodržování hodnot EU v jejich legislativní, politické a praktické činnosti;

K.  vzhledem k tomu, že článek 7 společně s článkem 2 SEU svěřuje orgánům EU pravomoc posoudit, zda nedochází k porušování společných hodnot, k nimž patří dodržování lidských práv, demokracie a zásad právního státu v členských státech, a v dotčených zemích politicky zasahovat s cílem zamezit této praxi a zjednat nápravu;

L.  vzhledem k tomu, že společná studie Agentury EU pro základní práva, Rozvojového programu OSN a Světové banky o situaci Romů z května 2012 potvrzuje, že Romové jsou v celé Evropě vystaveni diskriminaci a že jejich situace je oproti neromskému obyvatelstvu za srovnatelných podmínek horší; vzhledem k tomu, že diskriminace Romů a rostoucí násilí proti této menšině v členských státech EU má kořeny v latentních protiromských postojích;

M. vzhledem k tomu, že současná hospodářská krize ohrožuje zásadu solidarity, která je klíčovým prvkem historie a identity EU, a základní pouto mezi občany EU coby členy stejného politického společenství(7);
N. vzhledem k tomu, že sociální a hospodářská práva patří mezi základní prvky Listiny a jako taková by měla být předně uznána ve veškerých rozborech situace v oblasti základních práv v Unii;
Obecná doporučení

1.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby v plné míře převzaly odpovědnost, pokud jde o řádné a důsledné uplatňování mandátu a pravomocí EU v oblasti základních práv, a to jak na základě Listiny a článků Smluv, které se týkají základních práv a práv občanů, tak především na základě článků 2, 6 a 7 SEU; je přesvědčen, že to je jediný způsob, jak se Evropská unie může připravit na řešení krizí a napětí ohrožující demokracii, právní stát a základní práva, jež mají dopad na EU a její členské státy, stejně jako se připravila v jiných oblastech společného zájmu a významu, jako jsou hospodářské a rozpočtové záležitosti; žádá, aby byl bezodkladně posílen evropský mechanismus, který zajistí dodržování zásad demokracie, právního státu a základních práv v Evropské unii;

2.  vítá kroky, které Komise činí k zajištění souladu svých legislativních návrhů s Listinou, ale současně konstatuje, že v této oblasti stále zůstává prostor pro zlepšení, neboť se nadále objevují návrhy, které vůbec nezohledňují nebo zohledňují pouze nedostatečně dopad navrhovaných opatření na základní práva; vyzývá Komisi, aby podnikla konkrétní kroky ke zlepšení ověřování toho, zda jsou její návrhy slučitelné s Listinou, včetně zajištění odpovídající odbornosti právní služby Komise;

3.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že dopad právních předpisů EU a jejich provádění členskými státy na základní práva bude tvořit nedílnou součást hodnotících zpráv Komise o provádění právních předpisů EU i její výroční zprávy o sledování uplatňování práva EU; doporučuje, aby Komise přezkoumala stávající pokyny pro posouzení dopadů a zajistila otázkám lidských práv významnější postavení a aby rozšířila normy tak, že zahrnou nástroje OSN a Rady Evropy v oblasti lidských práv;

4.  vítá návrh Komise, aby bylo prováděno průběžné hodnocení soudnictví, právního státu, demokracie a základních práv ve všech členských státech zapojených do evropského semestru; vyzývá Komisi, aby zajistila, že se této činnosti budou plně účastnit Evropský parlament a parlamenty členských států a že toto hodnocení bude pravidelně předkládáno Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu za účelem kontroly a posouzení;

5.  žádá Radu, aby zajistila účinné provádění svého závazku ověřovat, zda jsou její pozměňovací návrhy k návrhům Komise a návrhy, které předkládá z vlastní iniciativy, slučitelné s Listinou; připomíná, že má-li být zaručeno účinné uplatňování základních práv, musí i členské státy zajistit důsledné uplatňování ustanovení Listiny při provádění právních předpisů EU;

6.  vyzývá Komisi – a Radu, předkládá-li návrhy právních předpisů –, aby při posuzování dopadů systematicky využívaly nezávislé externí odborníky, především z Agentury EU pro základní práva;

7.  příznivě hodnotí opatření přijatá Komisí, evropským veřejným ochráncem práv a dalšími institucemi s cílem zvýšit povědomí občanů o uplatňování jejich práv vyplývajících z Listiny základních práv; naléhavě vyzývá Komisi, aby občanům i nadále poskytovala informace a aby vyhodnocovala výsledky této činnosti;

8.  zdůrazňuje zásadní úlohu Parlamentu v kontrole a sledování tvorby a provádění evropských právních předpisů a trvá na tom, že Parlament by se měl u legislativních a pozměňovacích návrhů, které projednává v rámci legislativního procesu, rovněž více zaměřit na nezávislé posouzení dopadů na základní práva a více ho systematizovat;

9.  vyzývá Komisi, aby vypracovala výroční zprávu o stavu dodržování základních práv v EU, mimo jiné na základě článků 2 a 6 SEU a Listiny; je přesvědčen, že součástí této zprávy by měla být analýza situace v členských státech, která bude mimo jiné vycházet z podnětů mezinárodních organizací, nevládních organizací, Evropského parlamentu a občanů týkajících se porušování lidských práv, zásad právního státu a demokracie; požaduje vypracování zprávy zabývající se prováděním, ochranou a podporou a dodržováním základních práv v EU a jejích členských státech, jak uvádí Listina, Evropská úmluva o lidských právech a mezinárodní smlouvy o základních právech, a obsahující konkrétní doporučení; připomíná, že Komise je povinna tuto činnost vykonávat coby strážkyně Smluv a Listiny a na základě článků 2, 6 a 7 SEU;

10.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že její výroční zpráva o uplatňování Listiny bude obsahovat vyváženější a sebekritičtější analýzu a zahrne nejen pozitivní vývoj, ale i rozbor toho, kde může v budoucnu svůj přístup prohloubit;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že zprávy Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2010 a za rok 2011 nezdůrazňují sociální a hospodářská práva, obzvlášť v současném kontextu hospodářské krize, kdy jsou tato práva ještě významnější;

12.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se její výroční zpráva o uplatňování Listiny zabývala situací v oblasti sociálních a hospodářských práv v Unii, a zejména tím, jak jsou tato práva prováděna v členských státech;

13.  doporučuje, aby Parlament, Komise a Rada společně formálně uznaly, že součástí práva EU jsou pozitivní závazky k ochraně a prosazování lidských práv; zdůrazňuje, že dodržování základních práv a svobod s sebou nese činnost na různých úrovních (na mezinárodní, evropské, vnitrostátní, regionální i místní), a poukazuje na to, že regionální a místní orgány zde mohou ve spojení se sdruženími působícími v oblasti lidských práv hrát důležitou úlohu; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci předlegislativní a legislativní činnosti zlepšily spolupráci s mezinárodními organizacemi působícími v oblasti lidských práv, nevládními organizacemi a občanskou společností;

14.  vyzývá Komisi a Radu, aby v nadcházejícím víceletém finančním rámci zajistily dostatečnou výši prostředků pro organizace občanské společnosti na všech úrovních na financování programů zaměřených na základní práva a boj proti diskriminaci;

15.  vyzývá Radu, aby do svých výročních zpráv o stavu lidských práv ve světě zahrnula rozbor situace v členských státech a zohlednila také opatření, která je třeba přijmout za účelem provedení rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a odpovídajícího přizpůsobení vnitrostátních právních předpisů a postupů;

16.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala legislativní acquis EU s náležitým ohledem na práva obsažená v Listině EU; je přesvědčen, že možné napětí mezi hospodářskými svobodami a základními právy je nutné řešit již na legislativní úrovni, a nikoli pouze prostřednictvím soudních orgánů EU;

17.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala oblast bývalého třetího pilíře (policejní a soudní spolupráce v trestních věcech) s ohledem na Listinu; připomíná své doporučení obsažené v usnesení ze dne 25. listopadu 2009 ke Stockholmskému programu(8), v němž žádal o celkový přezkum těchto právních předpisů, a připomíná Komisi, že dne 1. prosince 2014 se veškeré právní předpisy přijaté ve zcela odlišném ústavním rámci začnou v EU uplatňovat jako takové a že to bude mít neúměrný dopad na práva jednotlivce v rámci jurisdikce EU;

18.  vyjadřuje politování nad tím,

   že dialog Komise s členskými státy, pokud jde o základní práva nebo zájmy evropských občanů, je netransparentní; domnívá se, že tato netransparentnost v provádění práva EU je v rozporu s pravidly transparentnosti EU a se zásadou právní jistoty a je velmi škodlivá pro ostatní země EU, občany EU a pro ostatní orgány, a to zejména pokud jde o sociální a hospodářská práva občanů; vítá iniciativy oznámené Komisí, které mají zlepšit transparentnost činnosti či nečinnosti členských států v souvislosti s prováděním vnitřního trhu, a domnívá se, že je nutné dále zlepšit transparentnost fiskální politiky, pokud jde o základní práva;
   že agentury EU nefungují transparentně, což ztěžuje možnost zjistit, zda je jejich činnost v souladu se zásadami transparentnosti, řádné správy, ochrany osobních údajů, nepřípustnosti diskriminace, nezbytnosti a proporcionality; že Komise dlouhodobě neprojevuje dostatečný zájem o legislativní rámec, který by zaručil otevřenou, nezávislou a účinnou správu v souladu s požadavky článku 41 Listiny a článku 298 SFEU;
   že mezinárodní jednání nejsou transparentní ani otevřená a vykazují nedostatky, pokud jde o dodržování, ochranu a podporu základních práv a demokratického a parlamentního dohledu, což Parlament vedlo k zamítnutí některých mezinárodních dohod, například dohody ACTA, v důsledku čehož budou orgány EU a členské státy nuceny změnit své stávající postupy a respektovat práva občanů;

19.  doporučuje, aby byla zvýšena transparentnost dialogu Komise s členskými státy a rovněž činnosti agentur EU, pokud jde o základní práva nebo zájmy evropských občanů;

20.  vyzývá k zahájení „evropského politického cyklu pro lidská práva“, v jehož rámci budou pro jednoroční a víceletá období stanoveny cíle, jichž má být dosaženo, a určeny problémy, které je nutné vyřešit; je přesvědčen, že v rámci tohoto cyklu by měl být připraven rámec pro orgány EU, Agenturu EU pro lidská práva a členské státy, v němž budou spolupracovat, aniž by se jejich činnost překrývala, vzájemně vycházet ze svých zpráv, přijímat společná opatření a organizovat společné akce za účasti nevládních organizací, občanů, vnitrostátních parlamentů atd.;

21.  navrhuje, aby byly provedeny kroky, které zajistí průběžné sdílení informací o základních právech v EU mezi příslušnými institucemi a v rámci orgánů EU a jejích agentur, a aby se každým rokem konalo interinstitucionální fórum, na němž se bude hodnotit stav dodržování základních práv v EU; domnívá se, že toto fórum by mělo představovat přípravnou fázi ke každoroční rozpravě Parlamentu o základních právech a o vývoji evropského prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; domnívá se, že na tomto interinstitucionálním fóru by se měli sejít zástupci Komise, pracovní skupiny Rady pro základní práva, občanská práva a volný pohyb osob (FREMP), Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Petičního výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj Parlamentu a rovněž zástupci evropského veřejného ochránce práv, Agentury EU pro základní práva, agentury Eurofound a evropského inspektora ochrany údajů;

22.  naléhavě vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby posílily svoji úlohu při kontrole činnosti EU a vnitrostátního provádění předpisů EU s ohledem na dodržování lidských práv, a žádá je, aby pořádaly pravidelná setkání zaměřená na vytváření strategií k provádění Listiny a judikatury soudů EU;

23.  vyjadřuje politování nad tím, že EU odkládá přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv; vyzývá Radu, aby jednala v souladu s ustanoveními článku 265 SFEU a umožnila tak dokončení postupu přistoupení EU k této úmluvě; naléhavě vyzývá Komisi, aby tento postup dokončila při nejbližší možné příležitosti, a členské státy, aby co nejdříve zahájily ratifikaci přistoupení k úmluvě, která se tak stane dalším mechanismem k prosazování lidských práv občanů EU;

24.  domnívá se, že EU a její členské státy by ještě před uzavřením jednání o přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv měly k provedení judikatury štrasburského soudu členskými státy přistupovat jako k otázce společného zájmu;

25.  domnívá se, že Komise a Rada by měly vytvořit mechanismus, který zajistí, aby EU a její členské státy dodržovaly, uplatňovaly a prováděly judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jelikož se jedná o otázku společného zájmu a o závazek v oblasti dodržování základních práv v EU;

26.  připomíná všem členským státům, aby dostály svým závazkům a dodržovaly základní svobody a práva; konstatuje, že účast na mezinárodních smlouvách v oblasti ochrany a podpory lidských práv může jedině zesílit ochranu základních práv v rámci EU, a vítá, že EU přistoupila k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením a že přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv; vyzývá Radu a Komisi, aby podnikly kroky vedoucí k tomu, že se EU připojí k dalším mezinárodním smlouvám v oblasti lidských práv, jako je Úmluva OSN o právech dítěte;

27.   je krajně znepokojen stavem demokracie, právního státu, systému kontrol a vyvážených pravomocí, sdělovacích prostředků a základních práv v některých členských státech, a zejména tím, že osoby s pravomocí vybírat, jmenovat či odvolávat osoby, které zastávají nezávislé posty jako např. u ústavních soudů, v soudnictví, ve veřejných rozhlasových a televizních sdělovacích prostředcích, v regulačních orgánech sdělovacích prostředků nebo v kancelářích veřejných ochránců práv či zmocněnců, jednají pouze na základě politické příslušnosti, a nikoli na základě schopností, zkušeností a nezávislosti;

28.  vyjadřuje politování nad opatrnou reakcí Komise na konkrétní případy porušování základních práv a na oslabování demokratických kontrol a záruk a právního státu v členských státech a žádá Komisi, aby zajistila účinnou ochranu lidských práv spíše prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti než snahou řešení s členskými státy vyjednat;

29.  domnívá se, že mají-li být podmínky přistoupení i nadále důvěryhodné, je třeba dodržování základních hodnot EU a plnění závazků v oblasti fungování demokratických institucí a právního státu nepřetržitě posuzovat i u členských států EU; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti zajišťovala účinnou ochranu základních práv, a má-li k tomu řádné důvody, aby zahajovala objektivní vyšetřování a řízení o nesplnění povinnosti a zamezila tak vzniku dvojích standardů, kdykoli při provádění právních předpisů EU dojde ze strany členského státu k porušení práv zakotvených v Listině;

30.  připomíná závazek Komise upřednostnit řízení o nesplnění povinnosti, která se týkají zásadních otázek nebo jejichž negativní dopad na občany je mimořádně významný(9);

31.  vyzývá proto Komisi, aby aktualizovala své sdělení z roku 2003 (COM(2003)0606) a do konce roku 2012 vypracovala podrobný návrh jasně formulovaného mechanismu sledování a systému včasného varování i „postupu zmrazení“, jak již Parlament požadoval, který by zajistil, aby členské státy na žádost orgánů EU pozastavily přijímání zákonů, u nichž existuje podezření, že nedodržují základní práva nebo že porušují právní řád EU, a aby tímto návrhem propojila především vnitrostátní orgány působící v oblasti základních práv, které byly vytvořeny v souladu s pařížskými zásadami, a v němž naváže na ustanovení článků 2, 6 a 7 SEU a článku 258 SFEU;

32.  zdůrazňuje svůj závazek, že svých pravomocí využije k obhajobě lidských práv, a zejména zajistí, že akty EU budou respektovat, chránit, prosazovat a naplňovat lidská práva;

33.  vyzývá k revizi procesních pravidel Soudního dvora Evropské unie a Tribunálu, která usnadní zásahy třetích stran, zejména nevládních organizací působících v oblasti lidských práv;

34.  žádá, aby byly ve všech členských státech vytvořeny vhodné vnitrostátní orgány pro lidská práva a aby byla zavedena opatření, která s podporou Agentury EU pro základní práva usnadní propojení těchto orgánů v rámci EU; vyzývá orgány a členské státy EU, aby rozvíjely kapacitu orgánů působících v oblasti rovných příležitostí a ochrany údajů, vnitrostátních orgánů pro lidská práva a Agentury EU pro základní práva vystupovat jako obhájci lidských práv;

35.  vyzývá k užší spolupráci mezi orgány Unie a dalšími mezinárodními institucemi, zejména s Radou Evropy, a žádá Evropskou komisi pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise), aby své odborné znalosti využívala k prosazování zásad demokracie, lidských práv a právního státu; vyzývá Komisi a členské státy, aby prohloubily vzájemnou spolupráci, mimo jiné s Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, s cílem zlepšit provádění právních předpisů EU v oblasti lidských práv a zajistit vyřizování stížností a nápravu nesrovnalostí;

36.  s politováním konstatuje, že v různých členských státech došlo k omezení svobody médií; vyzývá členské státy, aby respektovaly svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, a Komisi, aby přijala vhodná opatření ke sledování a prosazování jejich svobody a plurality; vítá iniciativu Evropského parlamentu, který má v úmyslu vypracovat zprávu o normách svobody médií v celé EU;

37.  je znepokojen tím, že se v Unii zhoršila situace týkající se svobody a plurality sdělovacích prostředků, zejména tisku, což je mimo jiné důsledkem současné hospodářské krize; odsuzuje podmínky, v nichž někteří novináři pracují, a překážky, které musejí překonávat, zejména když zajišťují reportáže z demonstrací; je obzvláště znepokojen tím, že některé členské státy se snaží zpochybnit zásadu ochrany novinářských zdrojů a možnost investigativních novinářů zjišťovat informace od vládních zdrojů; vyjadřuje hluboké politování nad postojem Komise, která odmítá předložit jakýkoli legislativní návrh, jenž by zajistil svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků podle článku 11 Listiny;

38.  žádá Komisi, aby Agenturu EU pro základní práva pověřila zveřejňováním výročních zpráv o stavu svobody a plurality sdělovacích prostředků v Evropské unii;

39.  vítá skutečnost, že Rada OSN pro lidská práva přijala rezoluci, která uznává práva týkající se internetu, konkrétně přístup k síti a svobodu projevu; vyzdvihuje především výzvu k boji za podporu, ochranu a požívání lidských práv na internetu a při využívání dalších technologií, včetně práva na svobodu projevu, a konstatuje, že tato práva musí být dodržována bez ohledu na hranice a na druh sdělovacích prostředků; žádá EU a členské státy, aby tuto rezoluci provedly ve vnitrostátním právu a zajistily její podporu na mezinárodní úrovni;

40.  opakuje svoji výzvu, aby Komise bezodkladně, do stanovené lhůty 1. prosince 2014, provedla revizi acquis EU týkajícího se policejní spolupráce a trestních věcí z hlediska souladu s Lisabonskou smlouvou a Listinou;

41.  žádá, aby byla navázána trvalá spolupráce mezi Výborem EP pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, pracovní skupinou Rady pro základní práva, občanská práva a volný pohyb osob a výbory vnitrostátních parlamentů zabývajícími se základními právy, v jejímž rámci by bylo prováděno parlamentní hodnocení politik v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva s cílem posuzovat příslušné právní předpisy na úrovni EU i na úrovni členských států;

42.  vyzývá členské státy, aby řádně plnily své povinnosti plynoucí z mezinárodního práva, které dosud zanedbávaly, aby vyšetřily závažné případy porušování lidských práv, k nimž došlo v souvislosti se spoluprací se CIA v rámci jejího programu boje proti terorismu, aby zintenzivnily boj proti obchodování s lidmi a organizované trestné činnosti a zajistily obětem plnou nápravu;

43.  vyzývá orgány EU, aby zajistily, aby veškeré legislativní návrhy s dopadem na základní práva byly konzultovány s Agenturou EU pro základní práva, a aby respektovaly nezávislost a kompetence této agentury;

44.  zdůrazňuje, že by měl být rozšířen mandát Agentury Evropské unie pro základní práva tak, aby zahrnoval pravidelné sledování toho, zda členské státy dodržují článek 2 SEU, zveřejňování zjištěných skutečností ve výročních zprávách a předkládání těchto zpráv Evropskému parlamentu;

45.  považuje za nepřijatelné,

   aby Parlament, jediný přímo volený orgán EU a spolutvůrce většiny politik EU, nemohl vymezit tematické oblasti víceletého rámce Agentury Evropské unie pro základní práva;
   že mandát Agentury EU pro základní práva stále výslovně nezahrnuje policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, která se stala standardní politikou EU, ani sociální a hospodářská práva, která jsou základními prvky Listiny; žádá Radu, aby výše uvedené záležitosti zahrnula do příštího víceletého rámce této agentury;

46.  poukazuje na nedostatky stávajícího mandátu Agentury pro základní práva, především na omezený počet srovnávacích hodnocení jednotlivých členských států a na chybějící posouzení celkového stavu dodržování lidských práv, právního státu a demokracie v členských státech;

47.  poukazuje na to, že jako model pro reformy vnitrostátních orgánů a Agentury pro lidská práva by měly posloužit pařížské zásady pro vnitrostátní orgány pro lidská práva, a vyzývá Komisi a Radu, aby spolu s Evropským parlamentem řádným legislativním postupem bezodkladně revidovaly nařízení, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro základní práva, s cílem rozšířit pravomoci agentury tak, aby zahrnovaly všechna ustanovení článků 2, 6 a 7 SEU, a zejména provádění Listiny ze strany orgánů, institucí a jiných subjektů EU, a rovněž činnosti členských států; domnívá se, že je třeba posílit nezávislost, pravomoci a kompetence agentury; je přesvědčen, že vědecký výbor Agentury pro základní práva a síť FRANET by měly každý rok zveřejňovat a předkládat Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům tematickou a úžeji zaměřenou zprávu, v níž posoudí situaci v členských státech, jak to do roku 2006 činila bývalá síť odborníků v oblasti základních práv; vyzývá Agenturu pro základní práva, aby důsledně dodržovala článek 15 SFEU a prostřednictvím veřejného rejstříku zpřístupnila svá jednání a dokumenty, jak stanoví nařízení (ES) č. 1049/2001;

48.  je znepokojen hrozbou, že takzvané „výjimky“ některých členských států se dotknou práv jejich občanů, kteří tak budou více postiženi diskriminací než ostatní občané EU, a připomíná, že podle judikatury Evropského soudního dvora tyto „výjimky“ neosvobozují členské státy od povinnosti dodržovat ustanovení Listiny, ani nebrání soudu některého z těchto členských států, aby dodržování těchto ustanovení zajišťoval;

49.  zdůrazňuje, že Komise musí zajistit nejen to, aby byli jednotlivci informováni o svých právech vyplývajících z Listiny, ale rovněž aby měli povědomí o tom, jakým způsobem uplatnit své právo na přístup ke spravedlnosti a jak prosazovat svá práva na příslušných místech; domnívá se, že na vnitrostátní a regionální úrovni by měly být zřízeny neformální sítě, jako jsou například úspěšně vytvořené sítě pro vnitřní trh (SOLVIT), jejichž prostřednictvím bude možné poskytovat pomoc a poradenství lidem, jejichž práva jsou ohrožena (například přistěhovalcům, žadatelům o azyl, znevýhodněným osobám); domnívá se, že tyto podpůrné struktury pro zajištění dodržování práv a hospodářské a sociální začleňování by měly být prioritou regionálních fondů;

50.  vyzývá Komisi, aby občanům, kteří se na ni obrátí ve věci porušování základních práv, poskytla podrobné informace o těchto dalších či vhodnějších možnostech, aby tyto případy evidovala a detailně se jim věnovala ve svých výročních zprávách o dodržování základních práv v EU a o provádění Listiny; zdůrazňuje, že korespondence občanů má mimořádný význam pro odhalování možného strukturálního, systémového a závažného porušování základních práv v EU a jejích členských státech, a proto je důležitá k zajištění skutečného uplatňování článků 2, 6 a 7 SEU ze strany Komise;

Diskriminace

51.  vyzývá členské státy, aby shromáždily roztříštěné údaje o veškerých důvodech k diskriminaci a aby ve spolupráci s Agenturou pro základní práva vytvořily ukazatele pro oblast základních práv s cílem zajistit, že se budou právní předpisy a politiky zakládat na dostatečných informacích a budou náležitě zacílené, zejména co se týče nepřípustnosti diskriminace a vnitrostátních strategií pro začleňování Romů;

52.  žádá Komisi, aby navrhla přezkum rámcového rozhodnutí o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, s cílem zahrnout do něj další formy trestných činů páchaných z nenávisti, včetně trestných činů z důvodu sexuální orientace, genderové identity a vyjádření genderové příslušnosti;

53.  vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny členské státy řádně provedly rámcové rozhodnutí Rady o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva; vyzývá členské státy, aby potíraly xenofobii, rasismus, protiromské nálady a další formy násilí a nenávisti vůči jakýmkoli menšinovým skupinám, včetně slovních projevů nenávisti; vyzývá členské státy, aby zajistily, že trestné činy páchané z nenávisti, jako jsou činy s rasistickým, xenofobním, antisemitským, islamofobním, homofobním či transfobním podtextem, budou postižitelné v rámci systému trestního práva, že budou řádně evidovány a účinně vyšetřeny, že jejich pachatelé budou stíháni a potrestáni a že obětem bude zajištěna řádná pomoc, ochrana a odškodnění; připomíná, že toto rámcové rozhodnutí se stává plně vymahatelným dne 1. prosince 2014;

54.  zdůrazňuje, že zásady lidské důstojnosti a rovnosti před zákonem jsou základem demokratické společnosti; vyjadřuje politování nad současným zablokováním jednání Rady o návrhu horizontální směrnice o rozšíření komplexní ochrany proti diskriminaci na diskriminaci z jakéhokoli důvodu, který předložila Komise; vyzývá v souladu s článkem 265 SFEU Radu, aby jednala a tuto směrnici přijala;

55.  zdůrazňuje, že v souladu s Listinou základních práv EU by evropští občané měli být chráněni i před diskriminací na základě jazyka;

56.  žádá členské státy, aby zavedly postupy pro řešení stížností, které zajistí, aby mohly oběti vícenásobné diskriminace, jimiž jsou nejčastěji ženy, podat kvůli diskriminaci na základě více důvodů jen jednu stížnost; považuje za vhodné podporovat činnost obhájců lidských práv a úsilí marginalizovaných osob a společenství vyvíjet společnou činnost;

57.  vyzývá členské státy, aby chránily svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně svobody osob bez vyznání, a zajistily jim, že nebudou vystaveny diskriminaci v důsledku toho, že jsou náboženstvím udělovány nepřiměřené výjimky z právních předpisů o rovnosti a nepřípustnosti diskriminace;

58.  zdůrazňuje, že v oblasti boje proti diskriminaci by měla být plně zohledněna zvláštní povaha diskriminace z důvodu zdravotního postižení;

Ochrana příslušníků menšin

59.  zdůrazňuje, že je třeba řešit situaci osob bez státní příslušnosti, které trvale pobývají na území členských států, a to na základě doporučení mezinárodních organizací;

60.  podtrhuje význam dodržování práv příslušníků národnostních menšin; vyzývá členské státy, které dosud neratifikovaly Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartu regionálních a menšinových jazyků, aby tak bez dalších odkladů učinily, a případně stáhly své námitky a restriktivní prohlášení; žádá členské státy, aby přijaly kroky v boji proti diskriminaci příslušníků jazykových menšin a aby doložily výsledky opatření přijatých na ochranu práva příslušníků jazykových menšin užívat svůj jazyk; naléhavě vyzývá členské státy, aby nevystavovaly diskriminaci osoby patřící k národnostním nebo etnickým menšinám a aby jim zajistily možnost požívat práv, která jim přiznává mezinárodní právo a právo EU;

61.  vyzývá členské státy, aby se zabývaly diskriminací na základě rasového nebo etnického původu v zaměstnání, bydlení, vzdělávání, zdravotnictví a přístupu ke zboží a službám; je obzvlášť znepokojen vzestupem politických stran, které jsou otevřeně rasistické, xenofobní, islamofobní a antisemitské, což je způsobeno hospodářskou a sociální krizí a z ní plynoucím zoufalým hledáním obětních beránků, a jejichž násilné praktiky je třeba odsoudit; je rovněž znepokojen tím, že jsou v současné době krize přijímána represivní opatření namířená proti lidem bez domova;

62.  upozorňuje na to, že v důsledku rozdílů v provádění práva EU a složitých správních postupů čelí některé kategorie osob při uplatňování svého práva na volný pohyb a pobyt diskriminačním překážkám; žádá Komisi, aby s členskými státy, které porušují směrnici 2004/38/ES, zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

63.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy hromadně vyhošťují občany romského původu, a s nevolí sleduje, že Komise v některých případech reaguje nedostatečně;

64.  žádá Komisi, aby vyhodnotila konkrétní výsledky rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů a pokrok, kterého dosáhly jednotlivé členské státy; uvědomuje si úsilí některých členských států, ale především mnohé nedostatky ve většině strategií, které byly Komisi předloženy; vyzývá Komisi, aby navrhla zlepšení, jejichž prostřednictvím bude možné účinněji naplnit cíle stanovené v rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů; žádá Komisi, aby ve svých výročních zprávách předkládaných Parlamentu a Radě provedla analýzu finanční uskutečnitelnosti a udržitelnosti těchto strategií a vyhodnotila pokrok, kterého dosáhly jednotlivé členské státy;

65.  zdůrazňuje, že je důležité řádně provádět vnitrostátní strategie integrace Romů tím, že se vypracují integrované politiky, do nichž budou zahrnuty místní orgány, nevládní organizace a společenství Romů formou trvalého dialogu v souladu s ustanoveními rámce EU; vyzývá členské státy, aby na vyloučení Romů účinně odpověděly tím, že provedou opatření předložená ve svých vnitrostátních strategiích integrace Romů, že zapojí zástupce romských občanů do řízení, sledování a hodnocení projektů týkajících se jejich společenství a využijí veškeré dostupné finanční zdroje EU;

66.  domnívá se, že do boje proti diskriminaci Romů by měli být více zapojeni příslušníci romské komunity, jejíž představitelé mohou nejlépe dosvědčit nedostatečný přístup k právu na zaměstnání, vzdělávání, bydlení, zdravotní péči, zboží a služby a nalézt řešení těchto problémů;

67.  žádá členské státy, aby odstranily územní segregaci, nucené vyhošťování a bezdomovectví Romů tím, že vypracují účinnou a transparentní politiku bydlení, a aby zamezily kriminalizaci bezdomovectví;

68.  žádá členské státy, aby řešily otázku vysoké nezaměstnanosti Romů tím, že odstraní překážky, které jim brání v přístupu k zaměstnání;

69.  žádá členské státy, aby provedly reformu svých systémů vzdělávání a zaměřily se přitom na potřeby menšin, včetně romských dětí, a aby odstranily segregované vzdělávání, aniž by tím bylo dotčeno vzdělávání v jazyce menšin, které existuje v mnoha členských státech;

70.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly potřebné změny v právních předpisech týkající se sterilizace a aby v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva finančně odškodnily oběti nedobrovolné sterilizace prováděné na romských ženách a ženách s mentálním postižením;

71.  připomíná svůj požadavek přistupovat cíleně k sociálnímu začlenění romských žen, aby nedocházelo k vícenásobné diskriminaci a etnické segregaci;

72.  žádá členské státy, aby přidělily dostatečné množství finančních prostředků na provedení cílů stanovených ve svých vnitrostátních strategiích integrace Romů; žádá Radu, aby podpořila a přijala návrhy Komise a Parlamentu ohledně příštího víceletého finančního rámce, konkrétně ty návrhy, jejichž prostřednictvím by Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj více přispívaly k sociálnímu začlenění Romů tím, že se rozšíří škála předběžných podmínek, do nichž bude začleněno vypracování vnitrostátních strategií a mapování oblastí s vysokým výskytem chudoby;

73.  poukazuje na to, že poslední rozšíření EU vedlo a také budoucí rozšíření povede ke zvýšení počtu členských států, pro něž je typická kulturní a jazyková rozmanitost; domnívá se proto, že EU nese zvláštní odpovědnost za zajištění práv menšin; žádá Komisi, aby více dbala na to, že budou do jejího úsilí o sociální začlenění romských občanů zapojeny země, které jsou součástí procesu rozšíření, a aby využila nástroje předvstupní pomoci a tyto země motivovala k činnosti v tomto směru prostřednictvím mechanismu pro proces stabilizace a přidružení;

74.  je znepokojen velkým nárůstem nenávistných projevů vůči menšinám a dalším skupinám obyvatel a stigmatizace těchto menšin a skupin a rostoucím vlivem těchto jevů ve sdělovacích prostředcích a v řadě politických hnutí a stran, což se odráží na nejvyšší politické úrovni a vede k přijímání restriktivních právních předpisů; vyzývá členské státy k přijetí vhodných opatření s cílem prosazovat v hospodářském, sociálním, politickém a kulturním životě skutečnou rovnost občanů, při náležitém zohlednění specifických podmínek příslušníků národnostních menšin; poukazuje na nesoulad politik týkajících se národnostních menšin a konstatuje, že ačkoli je ochrana menšin součástí kodaňských kritérií, v politice Společenství žádná norma pro práva menšin neexistuje; zdůrazňuje, že práva menšin jsou nedílnou součástí základních lidských práv;

75.  domnívá se, že pro zlepšení situace národnostních menšin neexistuje jednotné řešení ve všech členských státech, ale že pro veřejné orgány v EU by měly být vypracovány určité společné minimální cíle se zohledněním příslušných mezinárodních právních norem a stávajících osvědčených postupů; žádá Komisi, aby standardizovala politiku ochrany národnostních menšin;

76.  domnívá se, že tradiční komunity národnostních menšin představují prvek, který jedinečným způsobem obohacuje evropskou kulturu, a proto by se veřejné politiky měly více zaměřit na jejich ochranu, a také že Unie musí tyto potřeby řešit vhodnějším způsobem;

77.  vyzývá k podpoře budování důvěry mezi komunitami, které tradičně žijí vedle sebe, a k podpoře jejich soužití tím, že si budou vzájemně předávat informace o své identitě, o regionálních identitách, jazycích, historii, dědictví a kultuře, s cílem zlepšit porozumění a zvýšit toleranci rozmanitosti;

78.  domnívá se, že jedním z nejúčinnějších způsobů, jak řešit problémy národnostních menšin, je jejich účinné zapojení do rozhodování na základě zásady subsidiarity a samosprávy, a že je třeba uplatňovat postupy, které se v Unii osvědčily;

Rovné příležitosti

79.  vyjadřuje politování nad tím, že iniciativy EU a členských států v oblasti nerovnosti mezi muži a ženami, zejména pokud jde o zaměstnanost, mají omezený dopad; žádá členské státy, aby v rámci svých národních programů reforem a akčních plánů pro rovnost žen a mužů stanovily zvláštní cíle a strategie pro oblast zaměstnanosti a zajistily tak ženám i mužům rovné podmínky přístupu na trh práce a setrvání na něm; je přesvědčen, že pro odstranění pevně zakořeněných rozdílů v platech a důchodech mezi muži a ženami se tyto cíle musí zaměřit na to, že velké množství žen je stále zaměstnáno na částečný úvazek, za nízkou mzdu a nejistých podmínek; žádá členské státy, aby přijaly opatření zaměřená na optimálnější vyvážení rodinného a pracovního života pro všechny generace žen, včetně zajištění kvalitních zařízení péče o děti a další závislé osoby;

80.  domnívá se, že nedostatečné zastoupení žen v politickém rozhodování je problematické z hlediska základních práv a demokracie; vítá pozitivní opatření zavedená ve Francii, Španělsku, Belgii, Slovinsku, Portugalsku a Polsku, jako je uzákonění systémů parity a kvót pro zastoupení žen, které považuje za nezbytné a účelné kroky, a žádá členské státy, v nichž je zastoupení žen v politickém životě obzvlášť nízké, aby zvážily přijetí závazných legislativních opatření;

81.  poukazuje na skutečnost, že ženy jsou navzdory platným právním předpisům o boji proti diskriminaci stále vystaveny diskriminaci v různých oblastech každodenního života, a s hlubokým zklamáním konstatuje, že ani po 40 letech existence právních předpisů se rozdíly mezi platy mužů a žen téměř vůbec nezmenšily;

82.  domnívá se, že násilí na ženách představuje nejčastější případ porušování lidských práv žen a dívek na celém světě včetně EU; žádá Komisi, aby rok 2015 vyhlásila Evropským rokem pro skoncování s násilím na ženách a aby vypracovala strategii pro celou EU zaměřenou na skoncování s násilím na ženách, jak bylo ohlášeno v závěrech Rady z března 2010, která bude obsahovat právně závazné nástroje, osvětové činnosti, sběr údajů a financování ženských nevládních organizací;

83.  znovu zdůrazňuje svůj postoj k právům na pohlavní a reprodukční zdraví, který uvedl ve svém usnesení ze dne 10. února 2010(10), 8. března 2011(11) a 13. března 2012(12) o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009, 2010 a 2011; vyjadřuje v této souvislosti znepokojení nad případy omezení přístupu ke službám pohlavního a reprodukčního zdraví v některých členských státech z poslední doby, především pokud jde o bezpečné a legální interrupce, sexuální výchovu a omezení prostředků na plánované rodičovství;

84.  žádá orgány EU, aby prověřily provádění Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) v právním rámci EU;

85.  žádá EU, aby skoncovala s politikami, jejichž prostřednictvím vzniká v rámci sloučení rodin závislost mezi rodinnými příslušníky, a žádá EU a členské státy, aby přistěhovalkyním přiznávaly samostatné postavení rezidenta, především v případech domácího násilí;

86.  naléhavě žádá EU a členské státy, aby zintenzivnily úsilí o dosažení cílů Evropského paktu pro rovnost žen a mužů na období 2011–2020 a aby přijaly opatření k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů, segregace na pracovním trhu a všech forem násilí páchaného na ženách;

87.  žádá členské státy, aby účinnými opatřeními zajistily ochranu těhotných zaměstnankyň a žen na mateřské dovolené;

88.  naléhavě žádá členské státy, aby se věnovaly problému násilí páchaného na ženách, domácího násilí a všech forem sexuálního vykořisťování a aby bojovaly proti obchodování s lidmi;

89.  žádá členské státy, aby zajistily, že se vnitrostátní akční plány budou zabývat vícenásobnou diskriminací žen a budou chránit příslušnice etnických menšin a přistěhovalkyně;

Sexuální orientace a genderová identita

90.  žádá Komisi, aby předložila návrh přepracovaného znění rámcového rozhodnutí Rady o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, který do rozhodnutí zahrne další formy trestných činů páchaných z nenávisti, včetně trestných činů z důvodu sexuální orientace, genderové identity a vyjádření genderové příslušnosti;

91.  vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní legislativní rámec, který bude řešit diskriminaci lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a párů stejného pohlaví vyplývající z jejich sexuální orientace nebo genderové identity, a naléhavě je vyzývá, aby zajistily účinné provádění stávajícího právního rámce EU a judikatury Soudního dvora Evropské unie;

92.  vyzývá členské státy, aby evidovaly a vyšetřovaly trestné činy páchané z nenávisti vůči lesbičkám, homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům a přijaly trestněprávní předpisy, které zakážou podněcování k nenávisti z důvodu sexuální orientace a genderové identity;

93.  vítá návrhy Komise(13) ohledně příslušnosti a rozhodného práva ve věci majetkových důsledků manželství a registrovaného partnerství; domnívá se však, že použití dvou různých nástrojů a odlišného přístupu k registrovanému partnerství a k manželství není opodstatněné; domnívá se, že v obou případech je třeba uplatňovat stejnou příslušnost a stejné rozhodné právo;

94.  vyzývá členské státy, které přijaly právní předpisy týkající se partnerství osob stejného pohlaví, aby uznaly ustanovení přijatá jinými členskými státy, která mají podobný účinek; připomíná povinnost členských států plně provést směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, která se vztahuje i na homosexuální páry a jejich děti; vítá skutečnost, že roste počet členských států, které zavedly nebo upravily právní předpisy ohledně soužití, občanského svazku a manželství s cílem zamezit diskriminaci na základě sexuální orientace, které čelí páry stejného pohlaví a jejich děti, a vyzývá další členské státy, aby zavedly obdobné předpisy;

95.  žádá Komisi, aby předložila návrh ohledně úplného vzájemného uznávání platnosti všech dokladů o osobním stavu v rámci celé EU, včetně právního uznání pohlaví, manželství a registrovaných partnerství, s cílem omezit diskriminující právní a správní překážky, s nimiž se potýkají občané využívající práva volného pohybu;

96.  žádá Komisi a Radu, aby důrazněji zasáhly proti homofobii, násilí a diskriminaci na základě sexuální orientace, a to i tím, že vyzvou starosty a policii členských států, aby chránili svobodu vyjadřování a shromažďování při pochodech lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů; žádá Komisi, aby v návaznosti na výsledky probíhajícího šetření Agentury pro základní práva konečně zareagovala na opakované výzvy Parlamentu a nevládních organizací a neprodleně zveřejnila plán EU pro zamezení diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, aby mohl být přijat do roku 2014;

97.  vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou ochranu účastníků veřejných akcí lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů, včetně jejich pochodů, a také to, aby se tyto akce mohly konat legálně;

98.  vyjadřuje politování nad tím, že v řadě členských států jsou transsexuálové stále považováni za duševně nemocné; vyzývá členské státy, aby zavedly či přehodnotily postupy právního uznávání pohlaví podle vzoru Argentiny a aby přezkoumaly podmínky (včetně nucené sterilizace) pro právní uznávání pohlaví; žádá Komisi a Světovou zdravotnickou organizaci, aby poruchy pohlavní identity odstranily ze seznamu psychických poruch a poruch chování a aby zajistily, že při jednání o 11. verzi Mezinárodní klasifikace nemocí budou tyto poruchy zařazeny mezi nepatologické;

99.  vítá nový soubor pravidel týkajících se azylu, která zavádí kvalifikační směrnice a jež obsahují genderovou identitu jako důvod pronásledování; trvá na tom, že balíček opatření týkajících se azylu musí být i nadále soudržný a musí zahrnovat sexuální orientaci a genderovou identitu ve směrnici o azylovém řízení;

100.  vyzývá členské státy, aby v souladu s právními předpisy EU(14) zajistily přístup k zaměstnání a ke zboží a službám bez diskriminace z důvodu genderové identity;

101.  vítá zahájení šetření Agentury pro základní práva, jehož prostřednictvím budou získány srovnatelné údaje o zkušenostech lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů v Evropské unii a v Chorvatsku;

102.  vyzývá členské státy, aby plně provedly směrnici Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, bez diskriminace na základě pohlaví nebo sexuální orientace; připomíná, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva spadají páry stejného pohlaví do oblasti působnosti ustanovení týkajících se rodinného života(15);

103.  domnívá se, že základní práva lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů lze nejúčinněji chránit tím, že bude těmto osobám umožněn přístup k právním institutům, jako je právně formalizované soužití, registrované partnerství či manželství; vítá skutečnost, že v současnosti tyto možnosti nabízí 16 členských států, a vyzývá další členské státy, aby jejich zavedení rovněž zvážily;

Mladí lidé, starší osoby a osoby se zdravotním postižením

104.  žádá členské státy, aby diskriminaci na základě věku v zaměstnání řešily v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie týkající se přijímání a propouštění starších pracovníků;

105.  vyzývá členské státy, aby zajistily začlenění mladých pracovníků, zejména těch, kteří byli zasaženi hospodářskou krizí, na trh práce, a to mimo jiné organizováním a poskytováním odborné přípravy zaměřené na sociální rozvoj mládeže;

106.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech jsou mladí lidé stále stíháni a vězněni, neboť dosud není dostatečně uznáváno právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí, a žádá členské státy, aby upustily od stíhání a diskriminace těchto osob;

107.  vítá rozhodnutí vyhlásit rok 2012 Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity; vyzývá členské státy, aby uznaly a dodržovaly práva starších osob a zajistily těmto občanům důstojný a kvalitní život tím, že jim poskytnou odpovídající sociální služby, celoživotní vzdělávání a další programy pro jejich sociální a kulturní začlenění; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, která budou zaměřena na potírání všech forem násilí na starších osobách a zneužívání těchto osob a která budou přispívat k jejich nezávislosti podporou rekonstrukcí a dostupnosti bydlení; připomíná, že starší ženy žijí z důvodu rozdílů v odměňování a později ve výši důchodu mezi ženami a muži často pod hranicí chudoby; zdůrazňuje, že aktivní dobrovolníci z řad mužů a žen nad 65 let plně a různými způsoby přispívají ke každodennímu životu naší společnosti;

108.  žádá o úctu k důstojnosti osob na sklonku života, zejména zajištěním toho, že budou uznávána a dodržována rozhodnutí uvedená v závětích;

109.  vyzývá členské státy, aby bojovaly proti diskriminaci osob se zdravotním postižením, zejména pokud jde o jejich zapojení do pracovního trhu;

110.  vyzývá EU a členské státy, aby využitím stávajících fondů EU zlepšily přístup k zaměstnání a odborné přípravě pro osoby se zdravotním postižením, včetně osob s psychosociálním postižením;

111.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a opční protokol připojený k této úmluvě a aby zajistily soulad všech vnitrostátních akčních plánů s evropskou strategií pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 a jejich zacílení na zlepšení přístupnosti, zaměstnávání, inkluzívní přístupy ve vzdělávání a odborné přípravě a nezávislý život osob se zdravotním postižením;

112.  vyzývá Evropský institut pro rovnost žen a mužů spolu s Agenturou EU pro základní práva, aby na evropské úrovni i na úrovni členských států provedly šetření a poskytly doporučení ohledně specifické situace žen a dívek se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že pozornost by se měla zaměřit především na praktiky nucené sterilizace a vynucených potratů, které mohou představovat mučení či nelidské nebo ponižující zacházení, a měly by tudíž být předmětem stíhání a postihů;

113.  vyzývá k inovativnímu řešení dostupnosti informací a komunikačních prostředků, pokud jde o přístup neslyšících a nedoslýchavých osob k orgánům EU a konferencím, na základě usnesení Parlamentu ze dne 17. června 1988 o znakové řeči pro neslyšící osoby(16), ze dne 18. listopadu 1998 o znakové řeči(17) a ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(18) v souladu s články 2, 21, 24 a 30 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

114.  žádá členské státy, aby poskytly prostředky organizacím, které přispívají k vytváření podmínek pro nezávislý život osob se zdravotním postižením a zajišťují programy umožňující opuštění zařízení ústavní péče;

115.  žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že se prostředky EU na vnitřní a vnější činnosti nebudou využívat na vytváření překážek či diskriminace ve vztahu k osobám se zdravotním postižením, a aby zavedly vhodná opatření pro přijímání nových programů financování, která těmto problémům zabrání;

116.  žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že prostředky EU se nebudou využívat na rekonstrukci stávajících či stavbu nových ústavů pro osoby se zdravotním pojištěním, ale že budou namísto toho vynaloženy na podporu komunitní péče v souladu s články 5 a 19 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a články 21 a 26 Listiny základních práv;

117.  zdůrazňuje, že je potřeba zvýšit politickou účast osob se zdravotním postižením ve volbách tím, že budou zohledněny jejich specifické potřeby;

Ochrana údajů

118.  znovu zdůrazňuje, že právo rozhodovat o svých osobních údajích a právo na soukromí představují základní prvky osobnosti jedince, lidské důstojnosti a svobody;

119.  zdůrazňuje, že reforma režimu ochrany údajů v EU by měla zvýšit transparentnost a zlepšit informovanost o právech na ochranu údajů a měla by zajistit větší účinnost opravných prostředků a sankcí a dát úřadům pro ochranu údajů pravomoc udělit pokutu za porušování právních předpisů EU v oblasti ochrany údajů; naléhavě vyzývá Radu, aby se zavázala k vytvoření komplexního rámce ochrany údajů s jednotnou harmonizací na vysoké úrovni na základě směrnice 95/46/ES; zdůrazňuje, že je třeba se vyhnout odchylkám a výjimkám, pokud jde o zásady ochrany osobních údajů, především o zásadu omezení účelu, a při přenosu údajů do třetích zemí; zdůrazňuje, že je zcela zásadní, aby se komplexní normy ochrany údajů, které jsou zamýšlené v oblasti vymáhání práva, vztahovaly také na vnitrostátní zpracování údajů;

120.  je znepokojen skutečností, že v současnosti dochází k narušování nezávislosti úřadů pro ochranu údajů, a vítá důkladný dohled Komise; žádá členské státy, aby jednaly v souladu s existujícími ustanoveními a s příslušnou judikaturou;

121.  vyjadřuje znepokojení ohledně nedostatků směrnice o uchovávání údajů, na něž upozornila zpráva Komise, evropský inspektor ochrany údajů, několik vnitrostátních parlamentů a ústavní soudy některých členských států, které uvedly, že zmíněná směrnice je protiústavní; zdůrazňuje, že je potřeba směrnici o uchovávání údajů přezkoumat nebo alespoň prozkoumat jiné alternativy uchovávání údajů, jako je urychlené zálohování údajů a cílené shromažďování provozních údajů;

122.  je znepokojen tím, že nebyl zaznamenán pokrok v jednání mezi Evropskou unií a Kanadou ohledně dohody o přenosu a využívání údajů jmenné evidence cestujících s cílem předcházet terorismu a dalším závažným formám mezinárodního zločinu a bojovat proti nim; poukazuje na to, že dohoda podepsaná v roce 2005 již není v platnosti, a to vzhledem k tomu, že v září 2009 vypršela platnost rozhodnutí o přiměřenosti, a že od té doby se přenos údajů jmenné evidence cestujících provádí na základě jednostranných závazků Kanady vůči členským státům;

123.  vítá skutečnost, že v rámci dohody o údajích jmenné evidence cestujících mezi EU a Austrálií dochází ke sběru údajů výhradně pro účely předcházení, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné mezinárodní trestné činnosti a že jsou zajištěny účinné mechanismy odškodnění a záruky ochrany;

124.  lituje skutečnosti, že v dohodě o údajích jmenné evidence cestujících mezi EU a USA není explicitně uveden účel shromažďování údajů a že záruky ochrany údajů, které tato dohoda stanoví, nejsou plně v souladu s normami EU; zdůrazňuje, že Komise řádně neprozkoumala méně rušivé alternativy analýzy údajů jmenné evidence cestujících, jako jsou údaje poskytované z předběžných informací o cestujících či omezení využívání údajů jmenné evidence cestujících na případy s již existujícím podloženým či počátečním podezřením;

125.  je znepokojen skutečností, že dohoda mezi EU a USA o programu sledování financování terorismu zřejmě nebyla provedena v souladu s ustanoveními této dohody; zdůrazňuje, že první a druhá kontrola společného kontrolního orgánu Europolu vzbudily závažné obavy ohledně toho, zda je dohoda mezi EU a USA o programu sledování financování terorismu v souladu se zásadami ochrany údajů;

126.  se znepokojením poukazuje na to, že první kontrola provedená společným kontrolním orgánem Europolu vzbudila závažné obavy ohledně toho, zda je dohoda mezi EU a USA o programu sledování financování terorismu v souladu se zásadami ochrany údajů;

127.  žádá Komisi, aby v reakci na obavy, které ohledně navrhované směrnice o evropské jmenné evidenci cestujících (PNR)(19) vyjádřili evropský inspektor ochrany údajů, pracovní skupina zřízená podle článku 29, Evropský hospodářský a sociální výbor, Agentura Evropské unie pro základní práva a řada vnitrostátních parlamentů, omezila rozsah uplatňování na lety do a ze třetích zemí, boj proti mezinárodnímu terorismu, zkrátila dobu uchovávání údajů a zúžila seznam uchovávaných údajů a aby zajistila efektivní zhodnocení systému;

128.  domnívá se, že sdělení Komise o evropském systému sledování financování terorismu není vhodným základem pro vyjednávání; žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh právního a technického rámce pro extrahování údajů na území EU, v němž bude zajištěn úplný soulad s evropskými normami ochrany údajů;

129.  zdůrazňuje, že evropský systém sledování financování terorismu(20) by měl být účinným a dobře zaměřeným systémem extrahování údajů s jasnými právy přístupu, který zajistí, že bude co nejdříve ukončeno hromadné přenášení údajů do USA;

130.  žádá Komisi a členské státy, aby zrušily či přezkoumaly pravidla týkající se tekutin a detektorů pro fyzickou kontrolu, a žádá Komisi, aby zahájila řízení pro porušení pravidel proti členským státům, které porušují předpisy EU na ochranu základních práv občanů v této oblasti;

Přistěhovalci a uprchlíci

131.  vyzývá členské státy, aby vytvořily postup pro používání koordinovanějších pravidel pro žadatele o azyl, který bude v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva;

132.  připomíná členským státům, že musejí v plném rozsahu dodržovat Ženevskou úmluvu o uprchlících, zejména pak její článek 33, jímž je zakázáno jakékoli navracení na hranice jejich států;

133.  důrazně odsuzuje skutečnost, že se mnohé členské státy ve velkém rozsahu uchylují k zadržování přistěhovalců včetně nezletilých, aby usnadnily jejich odsun, a naléhavě vyzývá členské státy, aby do vnitrostátních právních předpisů zavedly jiné možnosti, než je zadržení;

134.  vyzývá členské státy k provedení reformy azylových řízení, jejímž cílem je uvést tato řízení do souladu s požadavkem na zajištění účinné nápravy, jejž stanoví judikatura Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, především pokud jde o použitelné lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí, zamítavé rozhodnutí a ustanovení o právu pobývat během odvolacího řízení v hostitelské zemi;

135.  konstatuje, že v azylových řízeních v EU existují obrovské rozdíly v uznávání pronásledování na základě pohlaví; vyzývá členské státy, aby přijaly a uplatňovaly pokyny týkající se pohlaví, které jsou určené rozhodovacím orgánům prvního stupně a soudcům a které jsou založené na pokynech týkajících se této oblasti vydaných Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, a žádá Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, aby vyvinul nástroje, které ve společném evropském azylovém systému zajistí hledisko rovnosti žen a mužů;

136.  žádá členské státy, aby se zaměřily na účinné politiky legální migrace a ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin; zdůrazňuje, že pozornost by se měla zaměřit především na migrující ženy, které jsou obzvlášť zranitelné;

137.  připomíná, že směrnice o sezónních pracovnících(21) má význam pro omezení nepoctivých pracovních podmínek a rizika vykořisťování, a naléhavě vyzývá k rychlému dokončení vyjednávání;

138.  připomíná, že přístup ke zdravotním službám je základním právem, a žádá především členské státy, aby toto právo zpřístupnily v praxi, a to i nelegálním migrantům, zejména těhotným ženám a mladistvým, přičemž vychází z obav, které ve své zprávě ze dne 11. října 2011 vyjádřila Agentura EU pro základní práva;

139.  vítá Strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016 a práci koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi; připomíná, že směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi hromadných znásilnění, obchodování s lidmi a dalších forem sexuálního zneužívání žen a dětí nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí jsou užitečnými nástroji pro ochranu obětí obchodování s lidmi a měly by být uplatňovány v plném rozsahu;

140.  vyjadřuje politování nad pomalým pokrokem při přijímání společného evropského azylového systému (CEAS) a nad tím, že se Unie soustředí především na kontrolu přistěhovalectví spíše než na to, aby osoby, které by měly mít prospěch z mezinárodní ochraně, měly k této ochraně přístup; vyzývá Radu a členské státy, aby zajistily, že systém CEAS bude podle plánu proveden do konce roku 2012, v souladu s mezinárodními závazky členských států týkajícími se azylu;

141.  vítá vylepšenou podobu přepracované kvalifikační směrnice(22), především uznání více druhů pronásledování na základě pohlaví, zahrnutí genderové identity mezi důvody ke stíhání, před nímž by měla být poskytnuta ochrana, a závazek jednat s ohledem na nejlepší zájmy dítěte;

142.  naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly kvalifikační směrnici tak, aby byl zajištěn plný soulad s mezinárodními předpisy týkajícími se lidských práv, a žádá členské státy, které si tak přejí učinit, aby překročily minimální úroveň výhod a práv zaručených tímto textem;

143.  zdůrazňuje, že rozšíření působnosti směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech(23) tak, aby zahrnovala uprchlíky a osoby, jimž byl přiznán status podpůrné ochrany, přispěje k jejich účinné integraci, která je prospěšná pro EU i pro členské státy;

144.  vítá přepracovaný návrh Komise, kterým se mění směrnice o normách pro přijímání žadatelů o azyl(24), a zdůrazňuje, že základní podmínky přijímání by měly být poskytovány od chvíle, kdy žadatelé o azyl přicestují, a že by tito žadatelé měli být podporováni v tom, aby se podíleli na životě hostitelské komunity bez ohledu na délku svého pobytu;

145.  zdůrazňuje, že nedostatky a nejasnosti obsažené v přepracovaném znění návrhu směrnice o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany(25) je třeba řešit tak, aby měly členské státy možnost vyhnout se riziku zvýšených nákladů a možného zneužití a zároveň aby byl zajištěn přístup ke spravedlivému a způsobilému rozhodování o udělení azylu pro ty, kteří potřebují ochranu;

146.  doporučuje vytvoření skupin odborníků v oblasti azylové politiky, které členským státům pomohou řešit nedostatečnou azylovou infrastrukturu; zastává názor, že minimální normy a mechanismy pro hodnocení kvality mohou zvýšit kvalitu rozhodování v azylových řízeních;

147.  zdůrazňuje, že žadatelé o azyl nemají kvůli nedostatečnému provedení právních předpisů EU či rozdílným přístupům k uplatňování stejnou úroveň procesní a hmotněprávní ochrany ve všech členských státech;

148.  vyjadřuje znepokojení nad tím, jaký má současný dublinský systém dopad na zákonná práva žadatelů o azyl, včetně práva na spravedlivé přezkoumání jejich žádosti o azyl a v případě uznání i práva na účinnou ochranu, a rovněž nad tím, že počet žádostí o azyl je v různých členských státech rozdělen nerovnoměrně;

149.  zdůrazňuje význam jednání o změně nařízení Dublin II a zdůrazňuje, že by nemělo být usilováno o větší efektivitu řízení na úkor práv žadatelů;

150.  zdůrazňuje, že je potřeba dokončit jednávání o účinném mechanismu pro pozastavení přesunů žadatelů o azyl na základě nařízení Dublin II do členských států, ve kterých hrozí porušení základních práv dotčených osob, a to v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie;

151.  žádá, aby byla při kontrolách na hranicích respektována základní práva, a zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Parlament vykonával demokratický dohled nad operacemi agentury Frontex;

152.  zdůrazňuje svůj závazek zajistit plný parlamentní dohled nad agenturami EU působícími v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, především nad agenturami Europol, Frontex, Cepol, Eurojust a nad agenturou pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů; žádá tyto agentury, aby posílily rozměr základních práv v rámci svých činnosti;

153.  zdůrazňuje, že je potřeba dohlížet na uplatňování mandátu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu v praxi, a poukazuje na to, že by se nová vyjednávání o mandátu Europolu v roce 2013 měla zabývat těmi aspekty jeho činnosti, které se týkají základních práv;

154.  žádá, aby byla v souvislosti s budoucím schengenským hodnocením účinně prováděna ustanovení o základních právech Schengenského hraničního kodexu a kodexu Společenství o vízech;

155.  zdůrazňuje, že zásady nezbytnosti a proporcionality týkající se shromažďovaných a uchovávaných údajů by se měly vztahovat na nové technologie uchovávání osobních údajů a hraniční kontroly;

156.  zdůrazňuje, že volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru je jedním z nejhmatatelnějších práv občanů EU; důrazně nesouhlasí s novými důvody pro návrhy týkající se opětovného zavedení hraničních kontrol v schengenském prostoru, neboť by se tím narušil volný pohyb osob v Evropské unii a fungování schengenského prostoru;

157.  vyjadřuje obavy ohledně toho, že členské státy stále častěji nedodržují schengenské acquis a narušují tak volný pohyb osob v Evropské unii, a zdůrazňuje proto, že je důležité, aby existoval mechanismus hodnocení a sledování vedený EU, který by ověřoval, zda je schengenské acquis uplatňováno v souladu s článkem 77 SFEU a v souladu se zásadami základních práv;

158.  je znepokojen neexistencí harmonizovaných procesních záruk v případech, kdy je zpochybňována zákonnost a přiměřenost vydání varování v Schengenském informačním systému či obdobné vnitrostátní databázi;

159.  žádá Komisi, aby se s ohledem na hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob(26) zdržela podpory unáhleného uzavírání nových dohod vedoucích k porušování základních práv; vyzývá Radu, aby se řídila zásadou nepřijímat dohody za každou cenu;

160.  vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o účasti cizinců ve veřejném životě na místní úrovni, a ty, které ji ratifikovaly, aby provedly článek 6 této úmluvy, podle nějž je všem příslušníkům třetích zemí, kteří po dobu pěti let před konáním voleb legálně a řádně pobývali v hostitelském státě, uděleno právo volit a být volen ve volbách na místní úrovni;

Práva dítěte

161.  vyzývá orgány EU, aby se účinně zabývaly otázkami, jako jsou odebrání dítěte z péče jednoho nebo obou rodičů, pohřešované děti, sexuální vykořisťování dětí a dětská pornografie, ochrana nezletilých migrantů bez doprovodu a situace dětí se zdravotním postižením v ústavech a také ochrana dětí, které jsou vystaveny domácímu násilí či vykořisťování na pracovištích;

162.  vítá agendu EU v oblasti práv dítěte, kterou předložila Komise, úsilí Komise zajistit dodržování a prosazování práv dítěte v soudním řízení a to, že směrnice o obětech trestných činů zajišťuje vyšší míru ochrany dětí jako zranitelných obětí;

163.  žádá orgány EU a všechny členské státy, aby vypracovaly politiky příznivé vůči dětem v oblasti zaměstnanosti, životního prostředí, bezpečnosti a přistěhovalectví a také týkající se soudních záležitostí, vzdělávání a ochrany údajů; zdůrazňuje, že je důležité investovat do činností zaměřených na děti přesměrováním stávajících položek rozpočtu a prostřednictvím nových investic; vyzývá členské státy, aby zakázaly zaměstnávání dětí před dosažením věku odpovídajícího ukončení školní docházky; zdůrazňuje, že mladí lidé musí být při práci chráněni před hospodářským vykořisťováním, před vším, co by mohlo ohrozit jejich bezpečnost, zdraví nebo fyzický, duševní, morální a sociální vývoj, a před pracovními podmínkami, které by mohly být na překážku jejich vzdělávání;

164.  připomíná, že EU a její členské státy musí brát v potaz práva a povinnosti rodičů, zákonných opatrovníků či jiných osob, které jsou za dítě právně odpovědné;

165.  žádá členské státy, aby zajistily náležité provedení směrnice o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí a proti dětské pornografii(27) a směrnice o prevenci obchodování s lidmi a boji proti němu(28);

166.  vyzývá všechny členské státy EU, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly Opční protokol k Úmluvě OSN o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a zneužíváním z roku 2007;

167.  zdůrazňuje, že nezletilé děti bez doprovodu by neměly být zadrženy, protože se jedná o zranitelné osoby, s nimiž je třeba zacházet specifickým způsobem;

168.  vítá akční plán Komise pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014); žádá Komisi, aby Parlament informovala o zjištěních odborné skupiny pro nezletilé osoby bez doprovodu v procesu migrace;

169.  žádá Komisi, aby problematiku práv dítěte začlenila do všech činností EU a aby zhodnotila dosavadní práci koordinátora pro práva dítěte a Evropského fóra pro práva dítěte;

170.  pobízí k tomu, aby byly při přezkumu činností EU využity ukazatele týkající se práv dítěte, které vypracovala Agentura EU pro základní práva; vyzývá k vypracování praktických pokynů ohledně optimálního využívání těchto ukazatelů;

171.  vyjadřuje znepokojení nad nedávnými skandály zahrnujícími případy pedofilie a vyzývá EU a členské státy, aby zajistily, aby pokud jde o vyšetřování pedofilie, nebyla tolerována beztrestnost;

Práva obětí a přístup ke spravedlnosti

172.  vyzývá další zúčastněné strany, včetně agentur EU, jako je např. EUROPOL, a členské státy, aby otázce lidských práv přikládaly nejvyšší důležitost a zajistily přitom spolupráci na úrovni EU prostřednictvím uceleného, koordinovaného a integrovaného přístupu; vyzývá členské státy, aby přijaly vhodné právní rámce a vhodnou a jednotnou definici obchodování s lidmi a aby na vnitrostátní úrovni zajistily koordinaci mezi státními činiteli zodpovědnými za ochranu a podporu lidských práv obětí obchodování s lidmi; vyzývá členské státy k podpoře výzkumu v oblasti obchodování s lidmi, aby bylo možné náležitě uzpůsobit vládní politiky v oblastech, jako je přistěhovalectví, trh práce a hospodářství;

173.  zdůrazňuje, že je zapotřebí na základě zjištění koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi zhodnotit pokrok, kterého bylo v této oblasti dosaženo;

174.  vyjadřuje politování nad tím, že občané EU, kteří pobývají v jiném členském státě, než je jejich vlastní, nejsou účinně informováni o svých právech a naléhavě vyzývá členské státy, aby zlepšily své informační systémy;

175.  zdůrazňuje, že Evropský soud pro lidská práva i Soudní dvůr Evropské unie ve svých rozsudcích poukázaly na překážky týkající se práva obhajoby a překážky v přístupu ke spravedlnosti, jako jsou například délka řízení a absence účinných opravných prostředků;

176.  vyzývá členské státy, aby se věnovaly zbývajícím překážkám, jako jsou např. časové lhůty, právní postavení, délka řízení, náklady řízení a procesní formality;

177.  naléhavě vyzývá členské státy, aby s cílem co nejvíce napomoci rovnému přístupu ke spravedlnosti provedly změnu struktury svých soudních systémů, přezkoumaly výši soudních poplatků, provedly reformu systému právní pomoci a poskytly alternativní mechanismy řešení sporů;

178.  naléhavě vyzývá orgány EU a členské státy, aby prozkoumaly, jak by bylo možné začlenit společné právní zásady o kolektivní náhradě škody do právního systému EU a do právního řádu členských států;

179.  vyjadřuje znepokojení v souvislosti s dodržováním práva na spravedlivý proces v Evropské unii a jejích členských státech, zejména pokud jde o nedávné návrhy týkající se „tajných důkazů“, na jejichž základě by vláda mohla proti jednotlivcům použít důkazy, jež by nemohli zpochybnit, a dokonce ani vidět, což by bylo ve výrazném rozporu s evropskými základními právy a normami;

180.  žádá Komisi, aby dokončila plán posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení, který by zajistil, aby právo na spravedlivý proces mohlo být účinně uplatňováno v praxi;

181.  vítá plán pro trestní řízení a žádá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí o dosažení pevných norem v celé EU týkajících se procesních práv pro obžalované i pro oběti;

182.  žádá členské státy, aby zajistily, aby při vydávání osob do třetích zemí nebyla porušována základní práva, a vyzývá je, aby v tomto směru provedly přezkum mezinárodních smluv, jejichž jsou smluvními stranami;

183.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda je v Evropské unii účinně uplatňováno právo na přístupu ke spravedlnosti v souvislosti s právem všech příslušníků současné generace i generací budoucích žít v životním prostředí vhodném pro jejich zdraví a dobré životní podmínky;

184.  vyzývá členské státy, aby se zabývaly trestnou činností charakteristickou pro jednotlivá pohlaví a aby navrhly účinné prostředky pro boj proti domácímu násilí, v případě potřeby i přijetím právních předpisů o ochranných opatřeních;

185.  vítá plán posílení práv a ochrany obětí, který přijala Rada, a návrh Komise ohledně souboru právních předpisů o obětech, který se zabývá obzvláště potřebami nezletilých obětí a obětí terorismu;

186.  žádá členské státy, aby s ohledem na nadcházející hodnocení Agentury EU pro základní práva týkající se možností a slibných postupů členských států poskytly finanční prostředky na služby obětem trestných činů;

187.  upozorňuje na přetrvávající nedostatky, pokud jde o minimální záruky práva na obhajobu, a poukazuje na to, že komisař Rady Evropy pro lidská práva vznesl otázky ohledně neexistence účinných opravných prostředků proti evropskému zatýkacímu rozkazu a ohledně jeho používání na méně závažné trestné činy;

188.  je vážně znepokojen situací zadržených osob v Evropské unii; žádá Komisi, Radu a členské státy, aby společně s Radou Evropy a Evropským výborem pro zabránění mučení předložily návrhy, jejichž prostřednictvím by bylo zajištěno dodržování práv vězňů a podpora opětovného začlenění do společnosti; žádá, aby byly provedeny žádosti uvedené v jeho usnesení ze dne 15. prosince 2011 o podmínkách zadržování osob v EU(29), a především žádosti ohledně legislativní iniciativy týkající se společných minimálních norem zadržování v EU a ohledně vhodných mechanismů sledování;

189.  zdůrazňuje, že základem mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu by měl být úplný soulad s mezinárodními normami a závazky v oblasti lidských práv;

190.  vítá vyšetřování nezákonné činnosti CIA, které již proběhlo v některých členských státech, jak to požadovaly zprávy Parlamentu z roku 2007 a na ně navazující zpráva Parlamentu z roku 2012; žádá další vyšetřování a vyzývá členské státy, aby plně dostály svým závazkům v rámci mezinárodního práva;

191.  vyzývá k tomu, aby byl na vnitrostátní úrovni posílen demokratický a soudní dohled nad tajnými službami, což je krajně naléhavé a nutné; žádá Evropskou unii, aby posílila svůj dohled týkající se spolupráce mezi agenturami na úrovni EU, a to i prostřednictvím orgánů EU, a mezi nimi a třetími zeměmi;

192.  vyjadřuje znepokojení nad případy, kdy policie v EU použila nepřiměřenou sílu při veřejných událostech a demonstracích; žádá členské státy, aby zajistily posílení demokratického a soudního dohledu nad donucovacími orgány a zaměstnanci a aby zajistily odpovědnost a to, aby beztrestnost vymizela z Evropy, především pokud jde o nepřiměřené použití síly nebo o případy mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby policisté nosili identifikační číslo;

Občanství

193.  připomíná, že Maastrichtská smlouva z roku 1992 zavedla pojem „občanství Unie“, a přidělila tak každému občanovi Unie právo svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie, právo volit a být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem, petiční právo k Evropskému parlamentu a právo obrátit se na evropského veřejného ochránce práv a dále řadu práv v různých oblastech, např. v oblastech volného pohybu zboží a služeb, ochrany spotřebitele a veřejného zdraví, rovných příležitostí a rovného zacházení, přístupu k zaměstnání a sociální ochraně; poznamenává, že Amsterodamská smlouva (1997) a Lisabonská smlouva (2009) práva spojená s občanstvím Unie dále posílily;

194.  žádá Komisi, aby vypracovala srovnávací studii o volebních právech v členských státech a na úrovni EU s cílem určit rozdíly, které mají nespravedlivý dopad na určité kategorie osob v Evropské unii, a aby ji doplnila vhodnými doporučeními, jak překonat diskriminaci; připomíná, že přednostní zacházení a zvláštní opatření mají význam pro podporu zastoupení osob z různého prostředí a znevýhodněných skupin ve funkcích s rozhodovací pravomocí;

195.  připomíná rozsudky Evropského soudu pro lidská práva týkající se volebních postupů založené mimo jiné na kodexu osvědčených postupů ve volebních záležitostech Benátské komise a vyzývá EU a členské státy, aby je prováděly;

196.  žádá Komisi, aby se zabývala situací osob, které nejsou občany EU, a to především ve zprávě o občanství a ve zprávě o uplatňování Listiny základních práv EU;

197.  vyzývá členské státy, aby zahájily informační a osvětové kampaně, které budou občany EU informovat o jejich právu volit a být volen ve volbách a zároveň zohlední potřeby zvláštních okruhů publika a zranitelných skupin; vyzývá k provedení nezbytných reforem volebních postupů pro volby do Evropského parlamentu ve všech členských státech s cílem podporovat aktivní občanství EU; domnívá se, že aktivní občanství EU, kdy se občané zapojují do veřejného dění, by mělo být podporováno rovněž zpřístupněním dokumentů a informací, transparentností, dobrou správou věcí veřejných, demokratickou účastí a zastoupením, přičemž rozhodování by mělo probíhat na úrovni co nejbližší občanům Unie;

198.  vítá skutečnost, že rok 2013 byl označen jako Evropský rok občanů, čímž se zviditelní občanství Unie i konkrétní přínosy, které pro občany Unie představuje, a žádá Komisi a členské státy, aby zajistily uspořádání informačních kampaní o evropském občanství a s ním spojenými právy;

199.  žádá Komisi a členské státy, aby šířily informace o právu na diplomatickou a konzulární ochranu; vyzývá členské státy, aby aktivně spolupracovaly s cílem zajistit ochranu občanů EU mimo Evropskou unii, včetně krizových situací či případů katastrof;

200.  vyzývá členské státy, aby připravily informační kampaně s cílem posílit aktivní účast občanů prostřednictvím uplatňování jejich petičního práva, práva podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv proti nesprávnému úřednímu postupu ze strany evropského orgánu nebo instituce a prostřednictvím občanské iniciativy;

201.  vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby zvýšily veřejné povědomí o Evropské občanské iniciativě, což je prostředek přímé demokracie zaměřený na zlepšení demokratického fungování Unie;

202.  poukazuje na to, že je potřeba zahájit účinné informační kampaně na podporu práv souvisejících s občanstvím EU mezi mladými lidmi, například zahájit ve školách a na univerzitách tzv. „program aktivního občanství“;

203.  zdůrazňuje, že je potřeba provést rychlou reformu volebního systému Evropského parlamentu, která zajistí aktivní účast občanů EU na fungování EU;

o
o   o

204.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátským zemím, Organizaci spojených národů, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(2) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(3) Dokument Rady č. 10140/2011 ze dne 18. května 2011.
(4) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 49.
(5) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(6) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112.
(7) Viz zejména články Listiny týkající se sociálních práv a příslušné konkrétní články Smluv týkající se solidarity: články 80 a 122 SFEU.
(8) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12.
(9) COM(2010)0573.
(10) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 35.
(11) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 65.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2012)0069.
(13) COM(2011)0127 a COM(2011)0126.
(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání; směrnice Rady 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
(15) Schalk a Kopf vs. Rakousko, žádost č. 30141/04, Evropský soud pro lidská práva.
(16) Úř. věst. C 187, 18.7.1988, s. 236.
(17) Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 66.
(18) Texty přijaté, P7_TA(2011)0453.
(19) COM(2011)0032.
(20) COM(2011)0429.
(21) COM(2010)0379.
(22) Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9.
(23) Úř. věst. L 132, 19.5.2011, s. 1.
(24) COM(2011)0320.
(25) COM(2011)0319.
(26) COM(2011)0076.
(27) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
(28) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(29) Texty přijaté, P7_TA(2011)0585.

Právní upozornění - Ochrana soukromí