Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 5. července 2012 - Štrasburk
Protokol o statutu Soudního dvora Evropské unie ***I
 Přechodní soudci Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ***I
 Finanční pomoc v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí ***I
 Návrh opravného rozpočtu č. 3/2012: přebytek rozpočtu na rok 2011
 Politika EU, pokud jde o Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém
 Násilí vůči lesbickým ženám a práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů v Africe
 Svoboda projevu v Bělorusku, zejména případ Andreje Pačobuta
 Pobouření vyvolané nuceným potratem v Číně
 Poskytování informací o rozvojové problematice a o aktivním celosvětovém občanství
 Zavedení Evropského dne ručně vyráběné zmrzliny

Protokol o statutu Soudního dvora Evropské unie ***I
PDF 278kWORD 38k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně Protokolu o statutu Soudního dvora Evropské unie a přílohy I k němu (02074/2011 – C7-0090/2011 – 2011/0901A(COD))
P7_TA(2012)0294A7-0185/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Soudního dvora předloženou Parlamentu a Radě (02074/2011),

–  s ohledem na čl. 257 odst. 1 a 2 a čl. 281 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle nichž byl návrh aktu předložen Parlamentu (C7-0090/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Komise (COM(2011)0596),

–  s ohledem na dopis Soudního dvora ze dne 8. května 2012,

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 30. května 2012,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 31. května 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0185/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  konstatuje, že vzhledem k částečnému obnovení složení Soudního dvora, k němuž došlo dne 7. října 2012, a k naléhavé potřebě nalézt řešení, které by zaručilo řádné fungování Soudu pro veřejnou službu, je třeba, aby navrhované změny statutu týkající se organizace Soudního dvora a organizace Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu byly přijaty bez dalšího odkladu, jak uvádí dopis předsedy Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. května 2012;

3.  vyhrazuje si právo přezkoumat žádost týkající se členů Tribunálu, již předložil Soudní dvůr, později;

4.  rozhodl, že v Parlamentu v blízké budoucnosti uspořádá debatu o přínosu, který by představovalo zavedení možnosti vydávat v rámci Soudního dvora odlišná stanoviska;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Soudnímu dvoru, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012 o změně Protokolu o statutu Soudního dvora Evropské unie a přílohy I k němu

P7_TC1-COD(2011)0901A


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU, Euratom) č. 741/2012.)


Přechodní soudci Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ***I
PDF 277kWORD 37k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přechodných soudcích Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (01923/2011 – C7-0091/2011 – 2011/0902(COD))
P7_TA(2012)0295A7-0184/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na žádost, již Soudní dvůr předložil Parlamentu a Radě (01923/2011),

  s ohledem na články 257 a 281 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého byl návrh předložen Parlamentu (C7-0091/2011),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Komise (KOM(2011)0596),

  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 31. května 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0184/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Soudnímu dvoru a Komisi a také parlamentům členských států.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. .../2012 o přechodných soudcích Soudu pro veřejnou službu Evropské unie

P7_TC1-COD(2011)0902


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU, Euratom) č. 979/2012.)


Finanční pomoc v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí ***I
PDF 283kWORD 37k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 1639/2006/ES, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013), a nařízení (ES) č. 680/2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (COM(2011)0659 – C7-0372/2011 – 2011/0301(COD))
P7_TA(2012)0296A7-0150/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0659),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 172 a čl. 173 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0372/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 23. února 2012(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. května 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, jakož i Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0150/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012, kterým se mění rozhodnutí č. 1639/2006/ES, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013), a nařízení (ES) č. 680/2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí

P7_TC1-COD(2011)0301


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 670/2012.)

(1) Úř. věst. C 143,22.5.2012, p. 134.


Návrh opravného rozpočtu č. 3/2012: přebytek rozpočtu na rok 2011
PDF 208kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 3/2012 na rozpočtový rok 2012, oddíl III – Komise (11113/2012 – C7-0147/2012 – 2012/2071(BUD))
P7_TA(2012)0297A7-0206/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 310 a 314 této smlouvy, a na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,

  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(1) (dále jen „finanční nařízení“), a zejména na články 15, 37 a 38 tohoto nařízení,

  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2012, přijatý s konečnou platností dne 1. prosince 2011(2),

  s ohledem na postoj Rady k žádosti o převod prostředků DEC 9/2012, přijatý dne 7. června 2012,

  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(3),

  s ohledem na návrh opravného rozpočtu Evropské unie č. 3/2012 na rozpočtový rok 2012, který Komise předložila dne 16. dubna 2012 (COM(2012)0181),

  s ohledem na postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2012 sestavený Radou dne 11. června 2012 (11113/2012 – C7-0147/2012),

  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro roční rozpočet Evropské unie, který předložila Komise dne 22. prosince 2010 (COM(2010)0815),

  s ohledem na články 75b a 75e jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0206/2012),

A.  vzhledem k tomu, že cílem návrhu opravného rozpočtu č. 3/2012 je zapsat přebytek rozpočtu na rok 2011 ve výši 1 496 968 014 EUR do rozpočtu na rok 2012,

B.  vzhledem k tomu, že hlavními složkami tohoto přebytku jsou nevynaložené výdaje ve výši 0,73 miliardy EUR, kladný zůstatek na straně příjmů ve výši více než 0,67 miliardy EUR a kladný zůstatek prostředků na kurzové rozdíly ve výši 0,1 miliardy EUR,

C.  vzhledem k tomu, že velká část prostředků na straně příjmů (0,45 miliardy EUR z 0,67 miliardy EUR) pochází z pokut a úroků za pozdní platby,

D.  vzhledem k tomu, že nevynaložené výdaje – jedná se o prostředky z rozpočtu na rok 2011 ve výši 0,56 miliardy EUR a o přenosy prostředků z roku 2010 ve výši 0,17 miliardy EUR – nejsou důsledkem potíží s absorpcí nebo špatného nakládání s prostředky, nýbrž platných předpisů pro úpravu rozdělení prostředků na platby v souladu s potřebami, zejména v posledních týdnech rozpočtového roku,

E.  vzhledem k tomu, že všechny dostupné ukazatele v tomto roce naopak naznačují, že budou chybět prostředky na platby v mnoha oblastech působení EU, zejména proto, že v roce 2011 rozpočtový orgán druhý rok po sobě snížil pro rok 2012 prostředky na platby oproti původnímu návrhu Komise, včetně oblastí výzkumu a politiky soudržnosti, a to o více než 3 miliardy EUR,

F.  vzhledem k tomu, že ve svém postoji k žádosti o převod prostředků DEC 9/2012 Rada drasticky snížila prostředky na platby převáděné do oblasti výzkumu, v níž jsou hlášeny naléhavé potřeby prostředků na platby, aby bylo možno dodržet závazky z minulosti, ale nakonec svůj postoj v souvislosti se žádostí o převod prostředků DEC 19/2012 přehodnotila;

G.  vzhledem k tomu, že článek 15 finančního nařízení stanoví, že rozdíl oproti odhadům, který má být zapsán do rozpočtu Unie prostřednictvím opravného rozpočtu, jehož výhradním účelem je právě uvedený rozdíl,

1.  bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 3/2012, jehož výhradním účelem je zapsat do rozpočtu přebytek z rozpočtu na rok 2011, a to v souladu s článkem 15 finančního nařízení; zdůrazňuje, že tento článek ponechává určitý manévrovací prostor pro to, na co má být tento přebytek použit;

2.  bere na vědomí, že hlavními složkami tohoto přebytku jsou nevynaložené výdaje ve výši 0,73 miliardy EUR, kladný zůstatek na straně příjmů ve výši více než 0,67 miliardy EUR a kladný zůstatek prostředků na kurzové rozdíly ve výši 0,1 miliardy EUR;

3.  zdůrazňuje, že nevynaložené výdaje (ve výši 0,73 miliardy EUR) nejsou důsledkem potíží s absorpcí nebo špatného nakládání s prostředky, nýbrž platných předpisů pro úpravu rozdělení prostředků na platby v souladu s potřebami; domnívá se proto, že tuto část přebytku je třeba posuzovat jinak než tu část, která je výsledkem rozdílů na straně příjmů; zdůrazňuje navíc, že velká část těchto nevyčerpaných prostředků je důsledkem rozhodnutí Rady neschválit úpravu platů a důchodů, jak ji stanoví služební řád;

4.  s politováním konstatuje, že i přes ustanovení čl. 310 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie o řádném finančním řízení a společné prohlášení o prostředcích na platby, na němž se dohodly všechny tři orgány v rámci rozpočtového procesu pro rok 2012, se Rada nejprve rozhodla snížit o dvě třetiny částku 485 milionů EUR, která je předmětem žádosti o přenos prostředků DEC 9/2012 a pochází z nevyčerpaných prostředků na energetické projekty na podporu hospodářského oživení a měla být použita ke zvýšení prostředků ve třech rozpočtových položkách na 7. RP – Spolupráce;

5.  zdůrazňuje, že tím by se uměle zvýšila míra nevyčerpaných prostředků na platby na rok 2012, čímž se zvýší přebytek za rok 2012, a to v době, kdy všechny dostupné ukazatele již nyní naznačují, že v letošním roce budou chybět prostředky na platby v oblasti výzkumu a v dalších oblastech působení EU; vítá proto skutečnost, že Rada přehodnotila svůj postoj tím, že přijala žádost o převod DEC 19/2012;

6.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2012 beze změny;

7.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 3/2012 za přijatý s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(2) Úř. věst. L 56, 29.2.2012.
(3) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.


Politika EU, pokud jde o Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém
PDF 244kWORD 79k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o politice EU v otázce Západního břehu Jordánu a východního Jeruzalému (2012/2694(RSP))
P7_TA(2012)0298RC-B7-0373/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 29. září 2011 o situaci v Palestině(1), ze dne 16. února 2012 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu(2) a ze dne 9. září 2010 o stavu Jordánu a zejména oblasti jeho dolního toku(3),

  s ohledem na závěry Rady o mírovém procesu na Blízkém východě ze dne 14. května 2012, 18. července a 23. května 2011 a 8. prosince 2009,

  s ohledem na projev místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Catherine Ashtonové na plenárním zasedání dne 12. června 2012 o posledním vývoji na Blízkém východě a v Sýrii,

  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Catherine Ashtonové, a zejména prohlášení ze dne 8. června 2012 o rozšiřování osad, ze dne 25. dubna 2012 o rozhodnutí izraelských orgánů ohledně statusu osad Sansana, Rechelim a Bruchin na okupovaném palestinském území a ze dne 22. února 2012 o schváleních izraelských osad,

  s ohledem na zprávy vedoucích misí EU o východním Jeruzalému z ledna 2012 a o „Oblasti C a budování palestinského státu“ z července 2011 a na zprávu vedoucích misí EU o násilí páchaném osadníky z dubna 2011 a na doprovodné sdělení vedoucích misí EU o násilí páchaném osadníky z února 2012,

  s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války z roku 1949,

  s ohledem na Chartu OSN,

  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 (1947) a č. 194 (1948) a na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 (1967), č. 252 (1968), č. 338 (1973), č. 476 (1980), č. 478 (1980), č. 1397 (2002), č. 1515 (2003) a č. 1850 (2008),

  s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech z roku 1966,

  s ohledem na prohlášení Kvartetu pro Blízký východ, zejména na prohlášení ze dne 11. dubna 2012 a 23. září 2011,

  s ohledem na společné prohlášení Izraele a palestinské samosprávy ze dne 12. května 2012,

  s ohledem na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora nazvané „Právní důsledky výstavby zdi na okupovaném palestinském území“ ze dne 9. července 2004,

  s ohledem na dvouletý plán budování státu palestinského předsedy vlády Saláma Fajjáda nazvaný „Ukončení okupace, vytvoření státu“ ze srpna 2009,

  s ohledem na prozatímní dohodu o Západním břehu Jordánu a pásmu Gazy ze dne 18. září 1995,

  s ohledem dohody z Osla (Vyhlášení zásad o přechodném uspořádání samosprávy) ze dne 13. září 1993,

  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně potvrdila svou podporu řešení založenému na existenci dvou států, tedy státu Izrael s bezpečnými a uznanými hranicemi a sousedního nezávislého, demokratického a životaschopného státu Palestina, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí, a prohlásila, že nebudou uznány jiné změny hranic existujících před rokem 1967, včetně hranic Jeruzaléma jako hlavního města dvou států, než změny, na nichž se obě strany dohodly; vzhledem k tomu, že právo Palestinců na sebeurčení a vlastní stát je nezpochybnitelné, stejně jako právo Izraele na existenci v rámci bezpečných hranic;

B.  vzhledem k závěrům z jednání Rady dne 14. května 2012, které kladou důraz na to, že „s ohledem na změny probíhající v celém arabském světě je stále naléhavěji třeba, aby bylo dosaženo pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě“ a že „klíčovým prvkem k zajištění trvalého míru, stability a prosperity v regionu je respektování přání obyvatel žijících na jeho území, včetně přání Palestinců dosáhnout státní suverenity a přání Izraelců žít v bezpečné zemi“;

C.  vzhledem k tomu, že přímé mírové rozhovory mezi oběma stranami se zastavily a veškeré úsilí vynaložené v poslední době na obnovení jednání selhalo; vzhledem k tomu, že EU obě strany vyzvala, aby přijímaly opatření, jež pomohou vytvořit atmosféru důvěry nezbytnou k zajištění smysluplných jednání, aby se zdržely kroků, jež oslabují důvěryhodnost procesu, a aby předcházely rozdmýchávání emocí;

D.  vzhledem k tomu, že Izrael a palestinská samospráva vydaly dne 12. května 2012 následující společné prohlášení: „Izrael a palestinská samospráva usilují o dosažení míru a obě strany doufají, že výměna dopisů mezi prezidentem Abbásem a předsedou vlády Netanjahuem pomůže se k tomuto cíli přiblížit“;

E.  vzhledem k tomu, že pro Západní břeh Jordánu včetně východního Jeruzaléma a pro pásmo Gazy lze plně uplatnit mezinárodní lidská práva a humanitární právo, včetně čtvrté Ženevské úmluvy; vzhledem k tomu, že Izrael je mimo jiné povinen v dobré víře zajistit, aby byly pokryty základní potřeby okupovaného palestinského lidu, okupaci provádět způsobem, který bude místnímu obyvatelstvu k užitku, chránit a zachovávat civilní objekty a zabránit tomu, aby se jeho vlastní obyvatelstvo přesunulo na okupované území a aby se obyvatelé okupovaného území dostali na jeho vlastní území;

F.  vzhledem k tomu, že zprávy vedoucích misí EU z poslední doby o „Oblasti C a budování palestinského státu“, o východním Jeruzalému a o násilí páchaném osadníky, opět potvrdily znepokojivý a potenciálně nezvratný vývoj na místě v dotčených oblastech; vzhledem k tomu, že izraelské ministerstvo zahraničních věcí odmítá požadavky uvedené v dokumentech EU a zaujal k nim kritický postoj, protože podle jeho mínění tyto dokumenty nepodporují pokrok v mírovém procesu;

G.  vzhledem k tomu, že na základě dohod z Osla z roku 1995 byl Západní břeh Jordánu administrativně rozdělen na tři zóny nebo oblasti; vzhledem k tomu, že oblast C představuje největší část území Západního břehu Jordánu; vzhledem k tomu, že sociální a hospodářský rozvoj oblasti C má pro životaschopnost budoucího palestinského státu klíčový význam;

H.  vzhledem k tomu, že palestinská přítomnost na Západním břehu, se zvláštním důrazem na oblast C, a ve východním Jeruzalému je mařena politikou izraelské vlády, zejména budováním a rozšiřováním osad; vzhledem k tomu, že izraelské osady jsou podle mezinárodního práva nelegální a představují hlavní překážku v mírovém úsilí, přičemž je izraelská vláda dotuje značnými pobídkami v oblasti zdaňování, bytové výstavby, infrastruktury, budování silnic, přístupu k vodě, vzdělávání, zdravotní péče atd.;

I.  vzhledem k tomu, že Izrael ve svém „Základním zákonu: Jeruzalém, hlavní město Izraele“ z roku 1980 prohlásil Jeruzalém za celé a sjednocené hlavní město Izraele, což je v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 478 (1980); vzhledem k tomu, že v závěrech z jednání Rady dne 14. května 2012 se znovu opakuje, že je prostřednictvím jednání třeba nalézt způsob, jak vyřešit postavení Jeruzaléma jako budoucího hlavního města obou států; vzhledem k tomu, že v důsledku aktuálního vývoje ve východním Jeruzalému se vyhlídka na to, že se Jeruzalém stane budoucím hlavním městem dvou států, stává stále nepravděpodobnější a neproveditelnější; vzhledem k tomu, že východní Jeruzalém je stále více izolován od Západního břehu, přičemž historické jádro Jeruzaléma je stále více izolováno od zbytku Jeruzaléma;

J.  vzhledem k tomu, že i když Palestinci žijící ve východním Jeruzalému představují 37 % obyvatelstva Jeruzaléma a podílejí se 36 % na fiskálních příjmech tohoto města, je ve východním Jeruzalému vynakládáno pouhých 10 % z rozpočtu města a úroveň poskytování služeb v této části je naprosto nepostačující; vzhledem k tomu, že většina palestinských institucí včetně centra „Orient House“ byla izraelskými orgány ve východním Jeruzalému uzavřena, čímž se vytvořilo instituční a správní vakuum pro místní palestinské obyvatelstvo, což i nadále zůstává zásadním problémem;

K.  vzhledem k tomu, že Palestinci žijící ve východním Jeruzalému mají status trvalého pobytu, který lze převést za určitých podmínek pouze na děti a není automaticky převáděn v rámci manželství, což brání manželským partnerům a dětem mnoha obyvatel východního Jeruzaléma se statusem trvalého pobytu žít se svými rodinnými příslušníky; vzhledem k tomu, že na druhé straně žije ve východním Jeruzalému a okolo něj přibližně 200 000 izraelských osadníků;

L.  vzhledem k tomu, že ochrana palestinských obyvatel a jejich práv na Západním břehu Jordánu, se zvláštním důrazem na oblast C, a ve východním Jeruzalému má pro zachování schůdnosti řešení založeného na existenci dvou států zásadní význam; vzhledem k tomu, že probíhající rozšiřování osad a zintenzivňování násilí ze strany osadníků, omezení územního plánování a následný výrazný nedostatek bydlení, demolice obydlí, vystěhovávání a vysídlování, konfiskace půdy, obtížný přístup k přírodním zdrojům a nedostatek základních sociálních služeb a pomoci mají významný negativní dopad na životní podmínky Palestinců; vzhledem k tomu, že hospodářská situace v těchto oblastech ztížená omezeními, pokud jde o přístup, pohyb a plánování, je i nadále závažným zdrojem obav; vzhledem k tomu, že podle výroční zprávy MOP nemá 53,5 % mladých žen a 32,3 % mladých mužů ve věku 15 až 24 let na Západním břehu Jordánu zaměstnání;

M.  vzhledem k tomu, že palestinské obyvatelstvo na Západním břehu Jordánu, zejména v oblasti C, a ve východním Jeruzalému trpí vážným nedostatkem vody; vzhledem k tomu, že palestinští zemědělci jsou vážně postiženi nedostatkem vody k zavlažování, kterou naopak ve velké míře využívá Izrael a izraelští osadníci; vzhledem k tomu, že dostatečné zdroje vody jsou základním předpokladem pro budoucí životaschopný palestinský stát,

N.  vzhledem k tomu, že separační zeď, kterou staví Izrael a která nesleduje Zelenou linii, zabírá značnou část palestinského území jak na Západním břehu, tak ve východním Jeruzalémě; vzhledem k tomu, že v poradním stanovisku Mezinárodního soudního dvora nazvaném „Právní důsledky výstavby zdi na okupovaném palestinském území“ z roku 2004 se uvádí, že „výstavba zdi, kterou Izrael staví (...), a s výstavbou související režim, je v rozporu s mezinárodním právem“;

O.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjádřil svou podporu státotvornému úsilí prezidenta Mahmúda Abbáse a předsedy vlády Saláma Fajjáda a uznal i uvítal úspěch, kterým byl korunován dvouletý plán budování státu předsedy vlády Fajjáda; vzhledem k tomu, že oblast C a východní Jeruzalém by měly nadále zůstat prioritami palestinských národních plánů rozvoje, především jako reakce na soustavné opomíjení, jež pociťují Palestinci, kteří v těchto oblastech žijí;

P.  vzhledem k tomu, že v současné době je v izraelských věznicích a vazebních střediscích zadržováno více než 4500 palestinských vězňů, včetně 24 členů Palestinské legislativní rady, asi 240 dětí a více než 300 Palestinců držených v administrativní vazbě;

Q.  vzhledem k tomu, že arabští Beduíni jsou původními obyvateli, kteří vedou usedlý a tradiční život rolníků na půdě svých předků a usilují o formální a trvalé uznání své specifické situace a postavení; vzhledem k tomu, že společenství arabských Beduínů, kteří jsou ohroženi izraelskou politikou postupně ničící jejich životní podmínky a zahrnující násilné přesídlování, představují na okupovaném palestinském území a v oblasti Negevu (Naqab) mimořádně zranitelné obyvatelstvo;

R.  vzhledem k tomu, že podle zprávy pracovní skupiny pro přemístění (Displacement Working Group – DWG), která byla zveřejněna dne 14. května 2012, a podle pravidelného měsíčního humanitárního monitoru orgánu OCHA zničily izraelské síly od ledna 2011 více než 60 staveb, včetně solárních panelů, vodních nádrží a zemědělských staveb, financovaných Evropskou unií a řadou jejích členských států; vzhledem k tomu, že více než 100 podobných projektů je demolicí ohroženo;

S.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy při mnoha příležitostech, včetně závěrů Rady ze dne 14. května 2012, vyjádřily svůj základní závazek vůči bezpečnosti Izraele, co nejdůrazněji odsoudily násilí úmyslně páchané na civilním obyvatelstvu, včetně raketových útoků z pásma Gazy, a vyzvaly k účinnému zabránění pašování zbraní do pásma Gazy;

T.  vzhledem k tomu, že článek 2 dohody o přidružení uzavřenou mezi EU a Izraelem uvádí, že vztahy mezi stranami se zakládají na dodržování lidských práv a demokratických zásad, jimiž se řídí jejich vnitřní a mezinárodní politika a jež tvoří základní prvek této dohody,

U.  vzhledem k tomu, že navzdory mnohým výzvám mezinárodního společenství k okamžitému, trvalému a bezpodmínečnému otevření hraničních přechodů pro tok humanitární pomoci, komerčního zboží a pohyb osob z pásma Gazy i do něj blokáda a humanitární krize v pásmu Gazy od roku 2007 pokračuje, jak je opakovaně uvedeno i v závěrech Rady ze dne 14. května 2012;

1.  znovu vyjadřuje pevnou podporu řešení založenému na existenci dvou států, jejichž hranice budou odpovídat hranicím z roku 1967 a hlavním městem obou států bude Jeruzalém, a tedy státu Izrael s bezpečnými a uznávanými hranicemi a s ním sousedícího nezávislého, demokratického a životaschopného státu Palestina, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí;

2.  vítá závěry zasedání Rady ze dne 14. května 2012 o mírovém procesu na Blízkém východě – které obsahují závěry týkající se Západního břehu Jordánu a východního Jeruzaléma – a opakuje přitom, že EU neuzná žádné změny hranic existujících před rokem 1967, včetně hranic Jeruzaléma, než změny, na nichž se obě strany dohodly, a zároveň vítá prohlášení Kvartetu pro Blízký východ ze dne 11. dubna 2012;

3.  zdůrazňuje, že ukončení konfliktu je základním zájmem EU i samotných zúčastněných stran a širšího regionu a že jej lze dosáhnout prostřednictvím komplexní mírové dohody založené na příslušných rezolucích Rady bezpečnosti OSN, madridských zásadách včetně zásady „území za mír“, cestovní mapě, předchozích dohodách zúčastněných stran a arabské mírové iniciativě; zdůrazňuje, že žádným rozhodnutím, k němuž by strany mohly dospět, nesmí utrpět důstojnost ani jedné z nich; konstatuje, že EU jakožto největší dárce palestinské samosprávy a jeden z nejvýznamnějších obchodních partnerů Izraele má k dispozici nástroje, jimiž může oba partnery aktivněji vybídnout k tomu, aby usilovaly o nalezení řešení; vyzývá obě strany, aby spolupracovaly s EU, jež by měla vynakládat veškeré úsilí na vyřešení konfliktu; připomíná, že na okupovaném palestinském území platí mezinárodní humanitární právo, včetně čtvrté Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války;

4.  zdůrazňuje, že v souladu s lhůtami požadovanými Kvartetem by měla být bezodkladně obnovena přímá jednání mezi Izraelci a Palestinci vedoucí k řešení založenému na existenci dvou států a s cílem překonat nepřijatelný status quo; vítá výměnu dopisů mezi stranami zahájenou dne 17. dubna 2012 a společné prohlášení Izraele a palestinské samosprávy ze dne 12. května 2012;

5.  vyjadřuje nejhlubší obavy z vývoje situace na místě v oblasti C na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalému, jak je popsán ve zprávách vedoucích misí EU o „Oblasti C a budování palestinského státu“ z července 2011 a o východním Jeruzalému z ledna 2012;

6.  zdůrazňuje význam ochrany palestinského obyvatelstva a jeho práv v oblasti C a ve východním Jeruzalému, což je zásadní pro zachování životaschopnosti řešení založeného na existenci dvou států;

7.  znovu opakuje, že všechny osady jsou nadále podle mezinárodního práva ilegální, a vyzývá izraelskou vládu, aby ukončila veškerou výstavbu a rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě a odstranila veškerá stanoviště vybudovaná od března 2001;

8.  rozhodně odsuzuje veškeré akty extremizmu, násilí a zastrašování ze strany osadníků vůči palestinským civilistům a vyzývá izraelskou vládu a izraelské orgány, aby postavily pachatele těchto činů před soud a pohnaly je k odpovědnosti;

9.  žádá plné a účinné provádění platných právních předpisů EU a dvoustranných dohod mezi EU a Izraelem s cílem zajistit, aby kontrolní mechanizmus EU – „technická ujednání“ – neumožňoval dovoz produktů pocházejících z izraelských osad na evropský trh v rámci preferenčního režimu Dohody o přidružení mezi EU a Izraelem;

10.  vyzývá izraelskou vládu a izraelské orgány, aby plnily své povinnosti v rámci mezinárodního humanitárního práva, a zejména aby:

   zajistily okamžité ukončení demolic obydlí, vystěhovávání a nuceného vysídlování Palestinců,
   napomáhaly plánovacím a stavebním činnostem Palestinců a realizaci palestinských rozvojových projektů,
   usnadnily přístup a pohyb,
   usnadnily Palestincům přístup k zemědělským oblastem a pastvinám,
   zabezpečily spravedlivou distribuci vody s ohledem na potřeby palestinského obyvatelstva,
   zlepšily dostupnost vhodných sociálních služeb a pomoci pro palestinské obyvatelstvo, zejména v oblasti vzdělávání a veřejného zdraví, a
   usnadnily humanitární operace v oblasti C a ve východním Jeruzalému;

11.  vyzývá izraelské orgány k ukončení používání administrativní vazby bez formálního obvinění či procesu vůči Palestincům, žádá přístup ke spravedlivému soudnímu procesu pro všechny zadržené Palestince a propuštění palestinských politických vězňů, se zvláštním důrazem na členy Palestinské legislativní rady včetně Marwána Barghútího a osob v administrativní vazbě; rovněž žádá, aby byl okamžitě propuštěn Nabíl ar-Ráí, umělecký ředitel Svobodného divadla (The Freedom Theatre) v uprchlickém táboře Džanín, který byl zatčen dne 6. června 2012 a od té doby je zadržován; vítá dohodu dosaženou dne 14. května 2012, jež umožnila ukončení hladovky palestinských vězňů, a vyzývá k jejímu úplnému a okamžitému provedení;

12.  vyzývá k ochraně beduínských komunit na Západním břehu Jordánu a v oblasti Negev a k plnému dodržování jejich práv izraelskými úřady a jednoznačně odsuzuje jakákoli porušení práv (např. demolice obydlí, nucené vysídlování, omezování veřejných služeb); v této souvislosti vyzývá izraelskou vládu rovněž ke zrušení Prawerova plánu;

13.  vybízí palestinskou vládu a orgány, aby věnovaly zvýšenou pozornost oblasti C a východnímu Jeruzalému v rámci plánů palestinského národního rozvoje a projektů, jejichž cílem je zlepšit situaci a životní podmínky palestinského obyvatelstva v těchto oblastech;

14.  znovu zdůrazňuje, že mírové a nenásilné prostředky jsou jediným způsobem, jak dosáhnout udržitelného řešení izraelsko-palestinského konfliktu; v této souvislosti i nadále podporuje politiku nenásilného odporu prezidenta Abbáse a vybízí k procesu vnitropalestinského usmíření a budování palestinského státu a domnívá se, že důležitými prvky tohoto procesu jsou prezidentské a parlamentní volby;

15.  opakuje svůj pevný závazek týkající se bezpečnosti státu Izrael; odsuzuje veškeré násilí, jehož se kterákoli ze stran úmyslně dopouští při útocích na civilní obyvatelstvo, a je rozhořčen raketovými útoky z pásma Gazy;

16.  vyzývá Radu a Komisi, aby dále podporovaly a poskytovaly pomoc palestinským orgánům a rozvojovým projektům v oblasti C a ve východním Jeruzalému s cílem chránit a podporovat palestinské obyvatelstvo; vyzývá k lepší koordinaci mezi EU a členskými státy v této oblasti; zdůrazňuje, že Izrael musí ukončit praxi zadržování celních a daňových příjmů, které patří palestinské samosprávě;

17.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby na místě ověřily všechna obvinění týkající se zničení a poškození budov a projektů financovaných EU na okupovaném území a aby předložily výsledky tohoto šetření Parlamentu;

18.  vyzývá Radu a Komisi, aby i nadále řešily tyto otázky na všech úrovních v rámci bilaterálních vztahů EU s Izraelem a palestinskou samosprávou; zdůrazňuje, že závazek Izraele dodržovat své povinnosti v oblasti mezinárodních lidských práv a humanitárního práva vůči palestinskému obyvatelstvu musí být plně zohledněn v rámci bilaterálních vztahů EU s tímto státem;

19.  naléhavě žádá EU a členské státy, aby hrály aktivnější politickou úlohu, a to i v rámci Kvartetu, ve snaze o dosažení spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci; znovu zdůrazňuje ústřední úlohu Kvartetu a plně podporuje úsilí vysoké představitelky o dosažení důvěryhodné perspektivy pro obnovení mírového procesu;

20.  opakuje svou výzvu k okamžitému, trvalému a bezpodmínečnému zrušení blokády pásma Gazy, co se týče osob, toku humanitární pomoci a komerčního zboží, a k přijetí kroků, jež umožní rekonstrukci a hospodářskou obnovu této oblasti; požaduje rovněž účinný kontrolní mechanismus, který zabrání pašování zbraní do pásma Gazy, přičemž uznává legitimní bezpečnostní zájmy Izraele; bere na vědomí rozhodnutí Rady prodloužit do 30. června 2013 mandát mise EU pro pomoc na hranicích na hraničním přechodu Rafáh a očekává, že mise bude plnit své úkoly a sehraje rozhodující a účinnou úlohu při každodenní správě přeshraničních vztahů a při budování důvěry mezi Izraelem a palestinskou samosprávou; vyzývá Hamás k uznání státu Izrael a k vyslovení podpory řešení založenému na existenci dvou států; také vyzývá Hamás k ukončení násilí, jehož se dopouští zevnitř i zvenčí vůči státu Izrael;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, předsedovi Valného shromáždění OSN, vládám a parlamentům států, jež jsou členy Rady bezpečnosti OSN, vyslanci Kvartetu pro Blízký východ, Knessetu a izraelské vládě, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0429.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0060.
(3) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 81.


Násilí vůči lesbickým ženám a práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů v Africe
PDF 341kWORD 68k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o násilí vůči lesbickým ženám a právech lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob v Africe (2012/2701(RSP))
P7_TA(2012)0299RC-B7-0389/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Africkou chartu lidských práv a práv národů,

  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a Pekingskou akční platformu, které zdůrazňují, že právo řídit záležitosti vztahující se ke své sexualitě a rozhodovat o nich svobodně a odpovědně, bez nátlaku, stigmatizace a násilí, mají všechny ženy,

  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva A/HRC/17/19 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě ze dne 17. června 2011 a na zprávu Vysoké komisařky OSN pro lidská práva o diskriminačních právních předpisech a postupech a násilných činech vůči osobám v závislosti na jejich sexuální orientaci a genderové identitě ze dne 17. listopadu 2011,

  s ohledem na panelovou diskuzi Rady OSN pro lidská práva, která se konala dne 7. března 2012 a týkala se lidských práv, sexuální orientace a genderové identity,

  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navanethem Pillayové, které učinila během panelové diskuze o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě na 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 7. března 2012,

  s ohledem na výroční zprávu organizace Amnesty International za rok 2012, která se týká stavu lidských práv ve světě a v níž s uvádí, že v Africe došlo k nárůstu intolerance vůči lesbickým, homosexuálním, bisexuálním a transsexuálním (LGBT) osobám,

  s ohledem na druhé přepracování dohody o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (Dohoda z Cotonou) a na doložky o lidských právech, které jsou v ní obsaženy, zejména na čl. 8 odst. 4 a 9,

  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a čl. 21 Smlouvy o Evropské unii a na článek 10 Smlouvy o fungování Evropské unie, které zavazují Evropskou unii a její členské státy k dodržování a propagování všeobecných lidských práv a k ochraně osob v rámci jejich vztahů s vnějším světem,

  s ohledem na akční plán Evropské unie pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje na období let 2010–2015,

  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a předsedy Evropského parlamentu k Mezinárodnímu dni proti homofobii v letech 2010, 2011 a 2012,

  s ohledem na balíček nástrojů sloužících k podpoře a ochraně všech lidských práv lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů (balíček LGBT), který přijala Rada,

  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. prosince 2011 o zřízení finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (COM(2011)0840), který předložila Komise, a na sdělení Komise s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637) ze dne 13. října 2011,

  s ohledem na své usnesení o Ugandě: návrhy právních předpisů zaměřených proti homosexuálům(1) ze dne 17. prosince 2009, usnesení o Ugandě: tzv. Bahatiho zákon a diskriminace lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů(2) ze dne 16. prosince 2010, usnesení o Ugandě: zavraždění Davida Kata(3) ze dne 17. února 2011 a na usnesení o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě v OSN(4) ze dne 28. září 2011,

  s ohledem na své usnesení o zohledňování rovnosti žen a mužů ve vnějších vztazích EU a při budování míru / rekonstrukci zemí ze dne 7. května 2009(5),

  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv; vzhledem k tomu, že všechny státy mají povinnost předcházet násilí a podněcování k nenávisti na základě sexuální orientace, genderové identity a jejího vyjádření a dodržovat zásady rovnosti mezi ženami a muži;

B.  vzhledem k tomu, že lesbické, bisexuální, transsexuální a intersexuální ženy mají stejná lidská práva jako všechny ženy a muži a že je nutné tato práva chránit nehledě na sexuální orientaci, genderovou identitu a její vyjádření;

C.  vzhledem k tomu, že opatření zaměřená na dodržování lidských práv a základních svobod jsou v některých afrických státech v popředí pozornosti, a vzhledem k tomu, že ústava Jihoafrické republiky vzniklá po ukončení apartheidu je první ústavou, která staví diskriminaci na základě sexuální orientace mimo zákon, a vzhledem k tomu, že Jihoafrická republika iniciovala rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. A/HRC/17/19 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě;

D.  vzhledem k tomu, že v Africe existují politická hnutí a vůdčí osobnosti, které budou schopny dovést tyto země ke změnám a k posílení lidských práv, práv žen a práv lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob (LGBTI);

E.  vzhledem k tomu, že v Africe dochází v rámci státních orgánů, policejních složek, rodin žen a členů komunit ke zvyšování stigmatizace lesbických, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních žen i žen, které jsou za takové považovány, a k rostoucímu násilí vůči nim, což všichni vnímají jako problém, jak vyplývá z řady prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna a Vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navanethem Pillayové a z rezoluce Rady OSN pro lidská práva č. A/HRC/17/19 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě;

F.  vzhledem k tomu, že v průběhu každoroční diskuze o ochráncích lidských práv žen v rámci Rady OSN pro lidská práva, která proběhla ve dnech 25.–26. června 2012, zvláštní zpravodajka OSN pro ochránce lidských práv Margret Sekaggyaová poukázala na to, že násilí páchané na ochránkyních lidských práv nabývá genderově specifické podoby od slovních urážek na základě pohlaví přes sexuální zneužívání až po znásilnění, že ženy jsou považovány za zpochybňující všeobecně přijímané společenské normy, kulturu a tradice nebo náboženské předpisy, v důsledku čehož jsou stigmatizovány, a že ochránkyně lidských práv si zasluhují zvláštní pozornost, jelikož utrpení, které musejí snášet při své práci, někdy přesahuje utrpení jejich mužských protějšků;

G.  vzhledem k tomu, že ženy, které porušují sociální a kulturní normy, jsou často označovány jako lesbičky, přičemž existuje riziko, že se stanou cílem mužského násilného chování či ponižujícího zacházení, a vzhledem k tomu, že v důsledku toho dochází k potlačování vyjádření sexuality a svobody rozhodování všech žen, a to i v případě heterosexuálních žen; vzhledem k tomu, že sexuální práva jsou spjata s tělesnou autonomií a svobodou rozhodování všech žen;

H.  vzhledem k tomu, že v Africe je ženská homosexualita legální ve 27 zemích a ve 27 zemích je nelegální, vzhledem k tomu, že mužská homosexualita je legální v 16 zemích a nelegální ve 38 zemích, že homosexualitu lze v Mauretánii, Súdánu, částech Somálska a Nigérie trestat smrtí, a vzhledem k tomu, že v návrhu zákona, který byl předložen jedním z poslanců v ugandském parlamentu, se homosexualita stíhá trestem smrti;

I.  vzhledem k tomu, že kriminalizace vztahů a sexuality mezi stejným pohlavím přispívají k vytváření atmosféry, která podporuje násilí vůči ženám, jež jsou lesbičkami, nebo jsou za lesbičky považovány;

J.  vzhledem k tomu, že na celém světě jsou hlášeny případy vražd, mučení, zatýkání, násilí, stigmatizace a projevů nenávisti vůči LGBTI osobám, které jsou někdy legalizovány zákonem; vzhledem k tomu, že v několika afrických zemích došlo k opakovaným aktům násilí a agrese vůči lesbickým ženám;

K.  vzhledem k tomu, že boj za rovnost a spravedlnost a za zviditelnění a práva žen je úzce spojen se všeobecným bojem za lidská práva žen; vzhledem k tomu, že lesbičky jsou stejně jako další ženy terčem násilí, a to proto, že jsou ženami, a také na základě své sexuální orientace;

L.  vzhledem k tomu, že v Kamerunu bylo v únoru 2012 zatčeno deset žen a tři byly poprvé obviněny z toho, že provozují homosexuální vztahy; vzhledem k tomu, že neustále dochází k zatýkání a bití ze strany policie, přičemž poslední případ byl zaznamenán dne 24. června 2012; vzhledem k tomu, že právničce Alice Nkomové při mnoha příležitostech vyhrožovali smrtí a použitím násilí za to, že obhajuje osoby obviněné z homosexuality; vzhledem k tomu, že dne 19. května 2012 jistý gang násilně ukončil jednání o právech LGBTI osob konané v Yaoundé;

M.  vzhledem k tomu, že liberijský senát v současné době projednává návrh na další rozšíření zákazu vztahů mezi osobami stejného pohlaví, který platí podle současných právních předpisů; vzhledem k tomu, že se média a široká veřejnost stále více snaží LGBTI osoby zastrašovat; vzhledem k tomu, že v Libérii ozbrojení muži nedávno napadli dvě lesbičky;

N.  vzhledem k tomu, že ženská homosexualita byla v Malawi v lednu 2011 nově postavena mimo zákon; vzhledem k tomu, že prezidentka Joyce Bandaová prohlásila, že požádá parlament, aby zrušil zákony, které kriminalizují homosexualitu;

O.  vzhledem k tomu, že Nigérie kriminalizuje registraci, fungování a podporu jistých organizací a také jejich schůzí a manifestací a zároveň prohlašuje za nezákonné činnosti, které spadají čistě do mezí soukromého života;

P.  vzhledem k tomu, že v Jihoafrické republice i nadále dochází ke znásilňování „za trest“ páchanému na lesbičkách a transsexuálkách; vzhledem k tomu, že probíhající diskuze o ústavní ochraně osob, které se stávají oběťmi na základě své sexuální orientace, rozdmýchává násilí vůči osobám LGBTI; vzhledem k tomu, že homosexuální aktivista Thapelo Makutle byl nedávno mučen a zavražděn, 22letá lesbička Phumeza Nkolonziová byla zastřelena ránou do hlavy v důsledku své sexuální orientace a Neil Daniels byl pobodán, znetvořen a zaživa upálen, protože byl gay;

Q.  vzhledem k tomu, že ve Svazijsku je vyvíjeno pozitivní úsilí o prevenci a léčbu HIV / AIDS u ohrožené populace, včetně žen a mužů, kteří mají sex s muži, a to i přes nezákonnost homosexuality v této zemi;

R.  vzhledem k tomu, že v Ugandě v únoru a červnu 2012 policejní jednotky společně s ministrem pro etiku a integritu, kteří jednali bez soudního povolení a nerespektovali právo občanů na svobodné shromažďování, ukončili soukromá setkání ochránců lidských práv; vzhledem k tomu, že ministr plánuje postavit 38 organizací, které se zasazují o lidská práva osob LGBTI, mimo zákon; vzhledem k tomu, že zákon zakazující homosexualitu, jenž byl poprvé předložen v roce 2009, se stále projednává a je možné, že bude obsahovat nepřijatelná ustanovení včetně trestu smrti; vzhledem k tomu, že soudní řízení a vyšetřování v Ugandě a ve Spojených státech odhalily mj. úlohu Scotta Livelyho a organizace Abiding Truth Ministries, která je fundamentalistickou evangelickou skupinou se sídlem v USA, při šíření nenávisti a netolerance na základě sexuální orientace a při zavádění uvedeného zákona;

Diskriminace a násilí vůči lesbickým ženám v Africe

1.  rozhodně odsuzuje všechny formy násilí a diskriminace vůči lesbičkám, k nimž dochází v afrických zemích, včetně extrémních forem násilí, jako jsou znásilnění „za trest“ a jiné typy sexuálního násilí;

2.  vyjadřuje zásadní podporu kampaním a iniciativám, jejichž cílem je odstranění všech diskriminačních právních předpisů vůči ženám a LGBTI osobám; vyzývá ty africké státy, v nichž dosud platí diskriminační právní předpisy, aby je okamžitě zrušily, a to včetně zákonů, které zakazují homosexualitu, i zákonů, které diskriminují ženy v důsledku jejich občanského stavu, majetku či dědických práv;

3.  opakuje, že boj za základní a lidská práva lesbiček v Africe je úzce spjat s ochranou sexuálního a reprodukčního zdraví všech žen; vyzývá proto Evropskou unii, aby v rámci spolupráce s partnerskými zeměmi v Africe učinila pevný závazek, co se týče zdrojů a politiky, na podporu sexuálního a reprodukčního zdraví;

4.  vyzývá příslušné orgány v Africe, aby efektivně chránily všechny ženy před zavražděním, tzv. znásilněním „za trest“ a dalšími typy sexuálního násilí a aby pachatele povolaly ke spravedlnosti;

5.  konstatuje, že stigmatizace a násilí vůči lesbickým, bisexuálním, transsexuálním a intersexuálním ženám jsou často úzce propojeny s diskriminací;

6.  vyjadřuje svou solidaritu a podporu všem činitelům, kteří nabádají k silnější podpoře programů zaměřených na práva žen;

7.  vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby podporovaly ženské organizace a organizace osob LGBTI v Africe v jejich boji za rovnost, tělesnou autonomii a právo na sexuální svobodu všech žen a osob LGBTI; zároveň zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost lesbičkám v rámci LGBTI a ženských hnutí a dalších společenských hnutí s cílem upozornit na dvojnásobnou a někdy mnohonásobnou diskriminaci, které jsou vystaveny lesbičky v afrických zemích;

8.  vyzývá Evropskou komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby zintenzívnily provádění cílů stanovených v akčním plánu EU pro rovnost pohlaví a posílení postavení žen v oblasti rozvoje a aby věnovaly zvláštní pozornost právům lesbických, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních žen, a to jak v rámci vztahů s třetími zeměmi, tak při poskytování podpory nevládním organizacím a ochráncům lidských práv;

Práva LGBTI osob v Africe

9.  vyzývá 76 zemí světa, v nichž je homosexualita protiprávní, včetně 38 afrických zemí, aby homosexualitu legalizovaly;

10.  odsuzuje nabádání k nenávisti a násilí na základě sexuální orientace, genderové identity a projevu; vyzývá výše zmíněné země, aby účinným způsobem dodržovaly právo osob z řad LGBTI na život a důstojnost, a odsuzuje veškeré akty násilí, diskriminace, stigmatizace a ponižování namířené vůči nim;

11.  vyzývá politické a náboženské vůdčí osobnosti, aby odsoudily pronásledování a diskriminaci na základě sexuální orientace a rozhodně se postavily proti homofobii, a připojily se tak k výzvě arcibiskupa Desmonda Tutua k boji proti nespravedlnosti a předsudkům a podpoře solidarity a spravedlnosti;

12.  vyzývá ESVČ, Evropskou komisi a členské státy, aby v rámci politického dialogu s africkými státy těmto státům připomněly jejich povinnost plnit závazky v rámci právně závazných nástrojů v oblasti mezinárodních lidských práv a úmluv, a především dodržovat a podporovat právo na upuštění od diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity;

13.  vítá skutečnost, že některé africké státy, mezi něž patří Kapverdy, Středoafrická republika, Gabon, Guinea-Bissau, Malawi, Mauricius, Rwanda, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Jihoafrická republika a Svazijsko, se veřejně postavily proti kriminalizaci homosexuality, zajistily přístup ke zdravotní péči pro osoby LGBTI nebo se zavázaly homosexualitu dekriminalizovat;

14.  vyzývá skupinu států AKT, aby se zapojily do otevřené, konstruktivní a všechny zúčastněné strany respektující diskuze;

15.  vyzývá africké státy, aby zajistily bezpečnost ochránců lidských práv z řad LGBTI, a vyzývá EU, aby byla nápomocna místní občanské společnosti při navrhování programů na vytváření kapacit v Africe;

16.  naléhavě vyzývá Evropskou komisi, ESVČ a členské státy, aby plně využívaly soubor nástrojů EU pro práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT Toolkit) při podpoře třetích zemí v jejich snaze o dekriminalizaci homosexuality, omezení násilí a diskriminace a při ochraně osob zasazujících se o lidská práva z řad LGBTI;

17.  vyzývá Komisi a především Catherine Ashtonovou, vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise, aby učinily konkrétní kroky a mobilizovaly všechny vhodné nástroje pro vyvinutí tlaku s cílem chránit osoby před diskriminací a pronásledováním na základě jejich sexuální orientace a aby tyto otázky připomínaly v rámci vztahů a dialogu EU s třetími zeměmi;

o
o   o

18.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, generálnímu tajemníkovi skupiny států AKT, všem velvyslancům zemí AKT v Evropské unii, parlamentu Jihoafrické republiky a Africké unii i jejím orgánům.

(1) Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 25.
(2) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 134.
(3) Úř. věst. C 188 E, 28.6.2012, s. 62
(4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0427.
(5) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 32.


Svoboda projevu v Bělorusku, zejména případ Andreje Pačobuta
PDF 228kWORD 68k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o Bělorusku, konkrétně o případu Andrzeje Poczobuta (2012/2702(RSP))
P7_TA(2012)0300RC-B7-0393/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bělorusku, zejména na usnesení ze dne 29. března 2012(1), 16. února 2012(2), 15. září 2011(3), 12. května 2011(4), 10. března 2011(5), 20. ledna 2011(6), 10. března 2010(7) a 17. prosince 2009(8),

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 28. červena 2012 k situaci v Bělorusku,

–  s ohledem na tiskovou zprávu představitelky OSCE pro svobodná média Dunji Mijatovičové ze dne 22. června 2012 o zadržení polsko-běloruského novináře Andrzeje Poczobuta,

–  s ohledem na písemné prohlášení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 523 ze dne 26. června 2012 požadující propuštění polsko-běloruského novináře Andrzeje Poczobuta z běloruského vězení,

–  s ohledem na závěry Evropské rady z 1.–2. března 2012, v nichž Evropská rada vyjádřila hluboké znepokojení nad dále se zhoršující situací v Bělorusku,

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí Rady 2012/126/CFSP ze dne 28. února 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2010/639/CFSP o omezujících opatřeních proti Bělorusku(9),

–   s ohledem na závěry Rady o zahájení evropského dialogu o modernizaci s běloruskou společností, 3157. zasedání Rady ve složení pro zahraniční věci, Brusel, 23. března 2012,

–   s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 354/2012 ze dne 23. dubna 2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku(10),

–   s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 28. února 2012 týkající se jejího rozhodnutí a rozhodnutí polské vlády odvolat z Minsku vedoucího delegace EU a polského velvyslance v Bělorusku,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/36/CFSP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/639/CFSP o omezujících opatřeních proti Bělorusku(11),

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1857(2012) ze dne 25. ledna 2012 o situaci v Bělorusku, v níž bylo odsouzeno pokračující pronásledování členů opozice a zastrašování aktivistů občanské společnosti, nezávislých sdělovacích prostředků a bojovníků za lidská práva v Bělorusku,

–  s ohledem na zprávu vysoké komisařky OSN pro lidská práva ze dne 10. dubna 2012 a na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 17/24 ze dne 17. června 2011 o stavu lidských práv v Bělorusku,

–   s ohledem na deklaraci přijatou na summitu o Východním partnerství, který se konal v Praze ve dnech 7.–9. května 2009, a na deklaraci o situaci v Bělorusku přijatou na summitu o Východním partnerství ve Varšavě dne 30. září 2011,

–   s ohledem na společné prohlášení ministrů zahraničních věcí Visegrádské skupiny, Estonska, Lotyšska a Litvy vydané v Praze dne 5. března 2012,

–   s ohledem na prohlášení běloruské národní platformy fóra občanské společnosti Východního partnerství vydané v Minsku dne 2. března 2012,

–   s ohledem na závěry o Bělorusku, které přijala Rada ve složení pro zahraniční věci na svém 3101. zasedání dne 20. června 2011,

–   s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 10. dubna 2011 o zásahu proti nezávislým sdělovacím prostředkům v Bělorusku,

–   s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, na článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a na článek 11 Listiny základních práv EU,

–   s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 a na deklaraci OSN o ochráncích lidských práv z prosince 1988,

–   s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že dne 21. června 2012 byl pan Andrzej Poczobut, dopisovatel polského deníku Gazeta Wyborcza a také přední polsko-běloruský aktivista angažující se v ochraně práv menšin a současně předseda rady Svazu Poláků v Bělorusku, zadržen v běloruském městě Grodno;

B.   vzhledem k tomu, že v bytě pana Poczobuta v Grodně nechal úřad státního zástupce provést domovní prohlídku a jeho materiály zabavil; vzhledem k tomu, že pracovníci policie následně prohledali také kancelář Svazu Poláků v Grodně, jejímž oficiálním nájemcem je pan Poczobut, a zabavili počítačové vybavení;

C.  vzhledem k tomu, že pan Poczobut byl obviněn z tzv. urážky na cti, jíž se měl dopustit vůči prezidentovi Aleksandru Lukašenkovi, podle článku 367 trestního zákoníku Běloruské republiky, a to za dvanáct článků, které zveřejnil na internetových stránkách „Charta 97“ a „Běloruský partyzán“ a v nichž se hovořilo kromě jiných témat i o loňském pokusu o pumový útok v metru;

D.  vzhledem k tomu, že pan Poczobut již byl v minulosti tři měsíce vězněn a právě nyní je v podmínce po odsouzení ke tříletému trestu, který mu byl uložen za stejné obvinění, tj. za údajné urážky prezidenta v článku zveřejněném v listu Gazeta Wyborcza a na jednom běloruském internetovém serveru; vzhledem k tomu, že mu proto hrozí trest omezení nebo odnětí svobody až na sedm let a devět měsíců, který by zahrnoval i podmíněně odložený trest;

E.  vzhledem k tomu, že dne 30. června 2012 byl pan Poczobut podmínečně propuštěn z vazby, přičemž musel podepsat, že neopustí místo svého bydliště;

F.  vzhledem k tomu, že dne 5. července 2011 soud v grodněnském obvodu Leninski vydal rozsudek, kterým pana Poczobuta zprostil obvinění z urážky prezidenta podle části 1 článku 368 trestního zákoníku, ale uznal jej vinným z očerňování prezidenta podle části 1 článku 367 téhož zákoníku;

G.  vzhledem k tomu, že k poslednímu zadržení pana Poczobuta dne 21. června 2012 došlo právě v době, kdy Svaz Poláků pod jeho vedením organizoval poklidný protest proti tomu, že se Lukašenkův režim snaží násilně poruštit polskou školu v Grodně – při tomto protestu bylo zadrženo zhruba dvacet lidí;

H.  vzhledem k tomu, že běloruský zákon o sdělovacích prostředcích, který vstoupil v platnost v roce 2008, je již svou podstatou restriktivní, protože novinářská činnost je kontrolována pomocí různých opatření, jako je cenzura televizního a rozhlasového vysílání, sledování činnosti nezávislých novinářů a kontrola nad vydavatelstvími;

I.   vzhledem k tomu, že podle článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má každý právo svobodně zastávat své názory a právo na svobodu projevu, přičemž tuto svobodu zaručuje článek 34 běloruské ústavy; vzhledem k tomu, že pozorovatelé a novináři, kteří jsou nezávislí nebo pracují pro mezinárodní sdělovací prostředky, si dlouhodobě stěžují na to, že vláda omezuje svobodu projevu a sdělovací prostředky;

J.  vzhledem k tomu, že po zatčení pana Poczobuta v dubnu 2011 jej organizace Amnesty International prohlásila za vězně svědomí;

K.  vzhledem k tomu, že případ pana Poczobuta je ukázkou rozšířeného způsobu trvalého a dlouhodobého zastrašování občanské společnosti, polské menšiny a ochránců lidských práv po prezidentských volbách v prosinci 2010, které vedlo k dramatickému zhoršení stavu lidských práv a občanských a politických svobod v Bělorusku;

L.  vzhledem k tomu, že neustále přicházejí zprávy o soustavném zastrašování představitelů občanské společnosti v Bělorusku; vzhledem k tomu, že v poslední době došlo k více zatčením: byli zadrženi aktivisté z řad demokratické opozice Aljaksandr Artsybašov, Paval Vinahradov a Sjarhej Kavalenka a do vazby byli vzati novináři Aljaksandr Barazenka, Sjarhej Balai, Alina Radačynskaja a Ina Studzinskaja a aktivisté organizace Tell the Truth Hanna Kurlovičová, Michail Paškevič, Aljaksandr Ulicjonak a Sjarhej Vaznjak;

M.  vzhledem k tomu, že Ales Bjalacki, předseda organizace Viasna a místopředseda Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH), který je držen ve věznici ve městě Bobrujsk, se stal v poslední době terčem nových nezákonných omezujících opatření a vězeňská správa na něj vyvíjela tlak s jednoznačným úmyslem donutit jej k tomu, aby přiznal svou údajnou vinu;

N.  vzhledem k tomu, že dne 24. května 2012 byl Oleg Volček, bývalý vedoucí Právní pomoci obyvatelstvu, organizace, která poskytovala právní pomoc až do roku 2003, kdy byla zlikvidována, byl zadržen neuniformovanými policisty, kteří jej obvinili ze „sprostých nadávek na veřejnosti“; vzhledem k tomu, že ještě tentýž den byl odsouzen na devět dní do správní vazby podle článku 17.1 kodexu správních přestupků („sprosté nadávky na policii“); vzhledem k tomu, že pan Volček byl již dříve, v lednu 2012, odsouzen na čtyři dny do správní vazby proto, že se údajně na ulici vyjadřoval hrubě; vzhledem k tomu, že jeho jméno bylo zapsáno na seznam osob, které mají zákaz opustit Bělorusko;

O.  vzhledem k tomu, že od začátku března 2012 bylo pod různými záminkami odepřeno patnácti opozičními politikům, nezávislým novinářům a ochráncům lidských práv právo vycestovat ze země, přičemž běloruské orgány údajně uvažovaly o sestavení seznamu 108 ochránců lidských práv a opozičních aktivistů, kterým by zakázali vycestovat ze země;

P.  vzhledem k tomu, že dne 14. června 2012 přijal běloruský parlament řadu změn zákona o orgánech státní bezpečnosti, kterými dal běloruské KGB rozsáhlé pravomoci, včetně možnosti libovolně používat donucovací opatření; vzhledem k tomu, že podle této nové legislativy smí KGB kdykoli vstoupit na soukromý pozemek a má neomezené právo zadržet běloruské občany a diplomaty a představitele mezinárodních institucí;

Q.  vzhledem k tomu, že během roku 2011 bylo během akcí „tichého protestu“ zadrženo nejméně 95 novinářů, 22 novinářů bylo postaveno před soud a 13 z nich bylo odsouzeno ke správní vazbě v různé délce trvání; vzhledem k tomu, že koncem roku 2011 orgány ještě zintenzívnily kontrolu internetu, a to mj. dalšími opatřeními stupňujícími regulaci internetu;

R.  vzhledem k tomu, že je obava, že pokusy běloruských orgánů zahájit trestní stíhání opozičních aktivistů se staly záminkou pro to, aby jim byl ze zákona uložen zákaz vycestovat ze země a být v kontaktu s OSN a jinými mechanismy;

1.  rozhodně odsuzuje nedávné zatčení novináře polského deníku Gazeta Wyborcza Andrzeje Poczobuta a důrazně odmítá obvinění, jež byla proti němu vznesena;

2.  vítá propuštění pana Poczobuta z vazby a žádá, aby bylo jeho stíhání zastaveno a aby byl zproštěn všech obvinění;

3.  je hluboce znepokojen zhoršující se situací ochránců lidských práv v Bělorusku, a odsuzuje všechny případy vyhrožování novinářům a jedincům, kteří využívají svého práva na svobodu projevu;

4.  žádá ministry zahraničních věcí zemí Východního partnerství, aby na svém čtvrtém setkání, jež proběhne v Bruselu ve dnech 23. a 24. července 2012, důkladně prozkoumali a projednali situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku a případ pana Poczobuta;

5.  žádá, aby bylo ukončeno pronásledování novinářů, aktivistů z řad občanské společnosti a ochránců lidských práv ze strany soudních orgánů; vyzývá běloruské orgány, aby upustily od své současné represivní politiky;

6.  v této souvislosti a vzhledem k bezprecedentnímu zásahu proti běloruské občanské společnosti po prezidentských volbách konaných v prosinci 2010 a k následným událostem (minimálně 21 reportérů bylo zbito, 27 novinářů zadrženo a 13 z nich odsouzeno k odnětí svobody v délce 10 až 15 dní) je přesvědčen o tom, že případ pana Poczobuta je politicky motivován a má mu zabránit v jeho legitimní práci novináře a vůdce národnostní menšiny;

7.  je velmi znepokojen tím, že panu Poczobutovi byl odložen výkon trestu tří let podmíněně, k němuž byl odsouzen za údajné „přestupky“ podobného charakteru; obává se, že by tento odklad mohl být zrušen – odklad trestu totiž znamená, že pan Poczobut může být kdykoli poslán zpět do vězení za plné podpory Lukašenkova režimu, pokud orgány shledají, že při výkonu své novinářské práce opět „porušil zákon“; domnívá se, že se jedná o účinnou formu zastrašování a o pokus donutit ho k autocenzuře;

8.  s politováním konstatuje, že běloruské orgány novinářům znemožňují výkon profese, neboť pomocí represivních zákonů usilují o potlačení všech projevů občanské společnosti a používají trestní postihy k zastrašování ochránců lidských práv a aktivistů z řad menšiny;

9.  domnívá se, že běloruské orgány záměrně a účelně zneužívají běloruské právo a mezinárodní mechanismy;

10.  vyzývá běloruské orgány, aby za všech okolností zajistily dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv, které Bělorusko ratifikovalo; zdůrazňuje, že svoboda sdělovacích prostředků a svoboda projevu patří k základním principům demokracie, které se běloruské orgány zavázaly dodržovat;

11.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby provedly právní reformu a sladily běloruské právní předpisy (zejména předpisy upravující svobodu sdružování a svobodu projevu) s mezinárodními normami a ukončily praxi cenzury a autocenzury a aby mezitím přestaly zneužívat zákony např. k věznění politických oponentů, umlčování novinářů, zastrašování nezávislých obhájců a zavádění opatření ke kontrole internetu;

12.  naléhá na běloruské orgány, aby odvolaly pozměňovací návrhy k řadě zákonů, které běloruský parlament přijal v říjnu 2011 a které dále omezují svobodu sdružování, shromažďování, názoru a projevu;

13.  naléhá na běloruské orgány, aby přestaly se svévolnou praxí krátkodobého věznění a zákazů cestování, které mají zřejmě sloužit k zastrašení ochránců lidských práv, sdělovacích prostředků, politické opozice a aktivistů z řad občanské společnosti a zabránit jim v další činnosti;

14.  pokládá přeložení Mykoly Statkeviče do samovazby za represi a pokus donutit ho k podpisu žádosti o milost; vyzývá proto Komisi a ESVČ, aby v jeho případě zasáhly;

15.  vyzývá běloruské orgány, aby okamžitě přestaly vyvíjet jakýkoli nátlak na novináře a pracovníky sdělovacích prostředků, stáhly veškerá obvinění vůči novinářům stíhaným za výkon jejich povolání a přijaly opatření k jejich rehabilitaci; dále je žádá, aby zajistily svobodu projevu a vytvořily právní prostředí a postupy, které v budoucnu zajistí skutečnou svobodu sdělovacích prostředků, odstraní cenzuru a autocenzuru, aby omezily opatření pro kontrolu internetu na minimum a zajistily, aby právní předpisy nevedly k cenzuře elektronických médií a k omezení svobody slova;

16.  zdůrazňuje, že případná spolupráce EU s Běloruskem je přísně podmíněna závazkem Běloruska dodržovat lidská práva a právní stát, jak je stanoveno ve společném prohlášení z pražského summitu o Východním partnerství ze dne 7. května 2009, které podepsala i vláda Běloruska;

17.  vyzývá Radu a Komisi, aby navázaly těsnější styky s organizacemi běloruské občanské společnosti a podporovaly větší osobní kontakty;

18.  vyzývá členské státy EU, které jsou v současnosti členy Rady OSN pro lidská práva, aby na její půdě vyvinuly maximální úsilí na vytvoření zvláštního, alespoň dvouletého mandátu – např. pro zvláštního zpravodaje – pro situaci lidských práv v Bělorusku; zdůrazňuje, že tento mandát by hrál významnou úlohu také při nezávislé dokumentaci případů zneužití moci a sledování toho, jak Bělorusko plní doporučení vydaná různými orgány OSN, zejména doporučení zformulovaná v poslední zprávě vysoké komisařky;

19.  znovu zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zintenzívnila spolupráci a dialog se svými východními sousedy v rámci Východního partnerství se společným cílem zahájit v Bělorusku proces demokratizace, a aby se tato spolupráce odehrávala i na parlamentní úrovni, tj. na půdě parlamentního shromáždění Euronest;

20.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby vzhledem k parlamentním volbám v roce 2012 pokračovaly s reformou volebního zákona a volebního procesu, při níž zohlední všechna doporučení Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE/ODIHR) a Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva a budou postupovat v souladu se všemi mezinárodními demokratickými normami a standardy;

21.  vyzývá členské státy, aby posoudily účinnost stávajících restriktivních opatření vůči Bělorusku a zvážily rozšíření současných sankcí, např. rozšíření seznamu Bělorusů, na něž se vztahuje zákaz vydávání víz a zmrazení majetku, o další osoby;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, parlamentním shromážděním OBSE a Rady Evropy a vládě a parlamentu Běloruska.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0112.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0063.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0392.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0244.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0099.
(6) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 57.
(7) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 37.
(8) Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 16.
(9) Úř. věst. L 55, 29.2.2012, s. 19.
(10) Úř. věst. L 113, 25.4.2012, s. 1
(11) Úř. věst. L 19, 24.1.2012, s. 31.


Pobouření vyvolané nuceným potratem v Číně
PDF 203kWORD 38k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o skandálním případu nuceného potratu v Číně (2012/2712(RSP))
P7_TA(2012)0301RC-B7-0388/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávy předložené podle Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) společně s jejím opčním protokolem a na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Úmluvu o právech dítěte;

–  s ohledem na mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji (ICPD), která se konala v roce 1994 v Káhiře,

–  s ohledem na čínskou politiku jednoho dítěte a čínské právní předpisy týkající se potratů,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 2. června 2012 byla v okrese Žen-ping v provincii násilím odvedena a podrobena potratu žena v sedmém měsíci těhotenství Feng Ťia-mej, což vyvolalo vlnu pobouření a nesouhlasu v Číně a po celém světě;

B.  vzhledem k tomu, že potraty po šestém měsíci těhotenství jsou podle čínské práva nezákonné; vzhledem k tomu, že místní správa v An-kchangu provedla vyšetřování, z nějž vyplývá, že úředníci v okrese Žen-ping použili „krutých prostředků“ a „přesvědčili“ paní Feng o provedení potratu; vzhledem k tomu, že se ve zprávě uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejích práv; vzhledem k tomu, že místní správa v An-kchangu oznámila, že místní plánovací úředníky zapletené do případu potrestá mj. tím, že je propustí;

C.  vzhledem k výsledkům vyšetřování, z nichž vyplynulo, že si místní úředníci vyžádali od rodiny paní Feng „záruční poplatek“ ve výši 40 000 RMB, který podle jejího manžela přestavovala pokuta za druhé dítě; vzhledem k tomu, že místní orgány nemají oprávnění takové poplatky vymáhat; vzhledem k tomu, že paní Feng byla nucena podepsat souhlas s ukončením těhotenství, protože nechtěla zaplatit pokutu, a byla v nemocnici držena pod dohledem dozorců;

D.  vzhledem k tomu, že výsledkem politiky jednoho dítěte v Číně je rozšíření nelegálních potratů na základě pohlaví plodu, což vede k nerovnováze v počtu mužů a žen;

E.   vzhledem k tomu, že EU poskytovala a stále poskytuje finanční prostředky organizacím zapojeným do politiky v oblasti plánování rodičovství v Číně;

1.  ostře zdůrazňuje, že podle akčního plánu mezinárodní konference o populaci a rozvoji musí být cílem programů v oblasti plánování rodiny umožnit párům a jedincům se svobodně, odpovědně a informovaně rozhodovat o tom, zda budou mít děti, a poskytnout jim celou řadu bezpečných, účinných a přijatelných metod plánování rodičovství podle jejich volby, v nichž nemá místo žádná forma nátlaku;

2.  znovu opakuje základní právo všech žen na přístup k systémům veřejné zdravotní péče, zejména k základní, gynekologické a porodnické zdravotní péči, jak je stanoveno Světovou zdravotnickou organizací;

3.  vyjadřuje soustrast rodinám obětí, důrazně odsuzuje pronásledování, kterému byli vystaveni a požaduje pro ně ochranu ze strany veřejných orgánů;

4.  důrazně odsuzuje rozhodnutí o přinucení paní Feng k potratu a zavrhuje praxi nucených potratů a sterilizací, zejména v souvislosti s politikou jednoho dítěte;

5.  vítá rozhodnutí místní správy v An-kchangu nabídnout rodině paní Feng odškodnění a přísně potrestat místní úředníky zapletené do případu;

6.  bere na vědomí, že případ paní Feng vešel do širokého povědomí díky internetu, a zdůrazňuje význam svobody projevu, a to i na internetu; s potěšením vítá vznik veřejné diskusní sféry, částečně díky mikroblogování;

7.  považuje diskusi probíhající mezi intelektuály a akademickou obcí o tom, zda pokračovat v politice jednoho dítěte v Číně, či nikoli, za důležitou;

8.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, aby její financování projektů nebylo v rozporu s poznámkami v oddíle III, hlavy 21 souhrnného rozpočtu Evropské unie na rok 2012;

9.  vyzývá Komisi a Evropský útvar pro vnější činnost, aby začlenily otázku nucených potratů do programu svého příštího dvoustranného dialogu o lidských právech s Čínou;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, delegaci Evropské unie při OSN a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.


Poskytování informací o rozvojové problematice a o aktivním celosvětovém občanství
PDF 68kWORD 34k
Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o poskytování informací o rozvojové problematice a o aktivním celosvětovém občanství
P7_TA(2012)0302P7_DCL(2012)0007

Evropský parlament,

  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji, v němž se zdůrazňuje, že EU bude věnovat zvláštní pozornost poskytování informací o rozvojové problematice a zvyšování povědomí o ní,

  s ohledem na závěry strukturovaného dialogu o úloze občanské společnosti a místních orgánů v rozvojové oblasti, v němž se členské státy EU a Evropská komise vyzývají, aby posílily své strategie týkající se poskytování informací o rozvojové problematice a zvyšování povědomí o ní,

  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že poskytování informací o rozvojové problematice a zvyšování povědomí o ní jsou ústředními prvky rozvojových politik EU, jak se uvádí v Evropském konsensu o poskytování informací o rozvojové problematice (Evropský konsensus o rozvoji: přínos poskytování informací o rozvojové problematice a zvyšování povědomí o ní);

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie nemá pro poskytování informací o rozvojové problematice konkrétní strategii navzdory tomu, že je v této oblasti jedním z největších investorů v Evropě;

C.  vzhledem k tomu, že v době, která je poznamenaná úspornými opatřeními, krizemi a rostoucím vlivem nacionalistických a populistických hnutí, je obzvláště důležité podporovat ideu aktivního celosvětového občanství;

1.  vyzývá Komisi a Radu, aby pro poskytování informací o rozvojové problematice, zvyšování povědomí občanů o ní a pro podporu idey aktivního celosvětového občanství vypracovaly dlouhodobou strategii EU, která bude zahrnovat různá odvětví;

2.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly a posílily své vnitrostátní strategie pro poskytování informací o rozvojové problematice;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů(1) předal Komisi, Radě a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 1 k zápisu ze zasedání ze dne 5. července 2012 (P7_PV(2012)07-05(ANN1)).


Zavedení Evropského dne ručně vyráběné zmrzliny
PDF 66kWORD 33k
Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 o zavedení Evropského dne ručně vyráběné zmrzliny
P7_TA(2012)0303P7_DCL(2012)0010

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že evropské normy se vyvíjejí směrem, který má zajistit kvalitu potravin, a že z čerstvých mléčných výrobků je ručně vyráběná zmrzlina špičkovým výrobkem, pokud jde o kvalitu a bezpečnost, vyzdvihujícím hodnotu potravinářských produktů každého jednotlivého členského státu;

B.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé si volí stále více zdravé potraviny, jež jsou výživnější a chutnější a jsou vyráběny tradičními metodami bez dopadů na životní prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že toto odvětví přispívá k přímé zaměstnanosti zejména mladých lidí přibližně 300 000 pracovníky v asi 50 000 zmrzlinářstvích v celé Evropě a že spotřeba zmrzliny postupně přestává být závislá na ročním období a vytváří tak tržby ve výši stamilionů eur v průběhu celého roku;

1.  vyzývá členské státy, aby podpořily kvalitní výrobu, kterou představuje ručně vyráběná zmrzlina, jako konkurenceschopnou oblast hospodářství v našich zemích a jako možnost, kterou je třeba využít v současné krizi doléhající mimo jiné i na odvětví mléčných výrobků;

2.  stanoví Evropský den ručně vyráběné zmrzliny, který se bude slavit 24. března, s cílem přispět tak k podpoře tohoto výrobku a k rozvoji gastronomické tradice tohoto odvětví;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů(1) předal vládám a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 2 k zápisu ze zasedání ze dne 5. července 2012 (P7_PV(2012)07-05(ANN2)).

Právní upozornění - Ochrana soukromí