Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 11. září 2012 - Štrasburk
Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2011/008 DK/Odense Steel Shipyard, Dánsko)
 Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2011/017 ES/Aragón Stavebnictví, Španělsko
 Energetická účinnost ***I
 Žádost, aby byl Jarosław Leszek Wałęsa zbaven poslanecké imunity
 Žádost, aby byla Birgit Collin-Langen zbavena poslanecké imunity
 Údajný převoz a nezákonné zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích
 Posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu
 Evropská normalizace ***I
 Elektronická identifikace skotu ***I
 Změna směrnice 2001/83/ES, pokud jde o farmakovigilanci ***I
 Změna nařízení (ES) č. 726/2004, pokud jde o farmakovigilanci ***I
 Obsah síry v lodních palivech ***I
 Režim jednotné platby a podpora pěstitelů révy ***I
 Správní spolupráce prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu***I
 Společný systém zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států *
 Příprava pracovního programu Komise na rok 2013
 Dobrovolné a bezplatné dárcovství tkání a buněk
 Úloha žen v ekologickém hospodářství
 Pracovní podmínky žen v odvětví služeb
 Vzdělávání, odborná příprava a strategie Evropa 2020
 On-line distribuce audiovizuálních děl v Evropské unii

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2011/008 DK/Odense Steel Shipyard, Dánsko)
PDF 385kWORD 60k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2011/008 DK/Odense Steel Shipyard, Dánsko) (COM(2012)0272 – C7-0131/2012 – 2012/2110(BUD))
P7_TA(2012)0304A7-0232/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0272 – C7-0131/2012),

  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28 této dohody,

  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení o EFG“),

  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,

  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0232/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, které mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, při jejich novém začlenění na trhu práce;

B.  vzhledem k tomu, že u žádosti podaných po 1. květnu 2009 byla působnost EFG rozšířena i na podporu pracovníků, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí;

C.  vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a co nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG;

D.  vzhledem k tomu, že Dánsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 981 pracovníků, přičemž pomoc se má vztahovat na 550 z nich, v loděnici Odense Steel Shipyard a u čtyř dodavatelů a výrobců, kteří jsou odběrateli uvedeného podniku, v Dánsku v průběhu čtyřměsíčního referenčního období;

E.  vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Dánsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.  bere na vědomí, že dánské orgány podaly žádost o finanční příspěvek z EFG dne 28. října 2011 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 6. června 2012; vyzývá Komisi, aby urychlila postup hodnocení, zejména co se týče žádostí zaměřených na odvětví, kde byl EFG použit již několikrát;

3.  poznamenává, že přímé ztráty pracovních míst v loděnici Odense Steel Shipyard, na které se vztahují dvě žádosti o pomoc z EFG (tato žádost a žádost EGF/2010/025 DK/Odense Steel Shipyard(3)) činí kolem 2 % místní pracovní síly a spolu s nepřímým zánikem pracovních míst se uzavření této loděnice považuje v rámci ekonomiky daného regionu za vážný problém;

4.  bere na vědomí, že dánské orgány uvedly, že podle jejich hodnocení by pouze 550 z 981 propuštěných pracovníků zvolilo účast na opatření, zatímco ostatní by dali přednost odchodu do důchodu nebo by si sami našli nové zaměstnání; vyzývá dánské orgány, aby v plné míře využily finanční podpory z EFG;

5.  konstatuje, že počet pracovníků v loďařském průmyslu v Evropě podle výroční zprávy Společenství evropských sdružení loděnic (CESA) za roky 2010–2011(4) klesl o 23 % během posledních tří let z 148 792 pracovníků v roce 2007 na 114 491 pracovníků v roce 2010; a že pomoc z EFG byla v uplynulých třech letech uvolněna již ve třech případech v loďařském průmyslu (případy EGF/2010/001 DK/Nordjylland(5), EGF/2010/006 PL/H. Cegielski-Poznaň(6) a EGF/2010/025 DK/Odense Steel Shipyard);

6.  vítá skutečnost, že obce Odense a Kerteminde, které jsou silně postiženy propouštěním v loděnici Odense Steel Shipyard, se výrazně zapojily do žádosti, která je součástí strategie nových příležitostí růstu v regionu, již formulovalo sdružení místních, regionálních a vnitrostátních zúčastněných stran na základě oznámení o uzavření loděnice v roce 2009;

7.  vítá skutečnost, že se dánské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly uplatňovat opatření ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;

8.  bere na vědomí, že dánské orgány navrhly poměrně nákladný koordinovaný soubor individualizovaných služeb (podpora z EGF ve výši 11 737 EUR na osobu); vítá nicméně, že se tento soubor skládá z opatření, která jsou v porovnání se standardními službami poskytovanými personálními agenturami doplňkové a inovativní a jsou přizpůsobeny tak, aby napomáhaly vysoce kvalifikovaným pracovníkům na složitém trhu práce;

9.  připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost těchto pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;

10.  konstatuje, že pracovníci, jimž je určena pomoc, jsou již vysoce kvalifikovaní, avšak v oboru, jehož vyhlídky na budoucí zaměstnanost jsou neradostné; opatření, která jsou pro ně navrhována, budou tedy o něco nákladnější, než by tomu bylo v případě jiných pracovníků při masovém propouštění, které se často týká osob s relativně nízkou kvalifikací;

11.  vítá skutečnost, že koordinovaný soubor individualizovaných služeb zahrnuje rovněž pobídky a vzdělávací kurzy na podporu založení nového podniku určené pro deset zaměstnanců (včetně úvěru na zahájení podnikání ve výši 26 000 EUR);

12.  vítá skutečnost, že sdružení místních, regionálních a vnitrostátních zúčastněných stran projednávalo a formulovalo strategii nových příležitostí růstu v regionu Odense, která určuje volbu rekvalifikačních opatření uvedených v žádosti;

13.  konstatuje nicméně, že navrhovaný příspěvek na pracovníka a na den aktivní účasti činí 103 EUR a že předpokládaná částka na tyto příspěvky představuje více než třetinu celkových nákladů na tento soubor opatření; připomíná, že podpora z EGF by měla být určena spíše na hledání práce a vzdělávací programy, než na přímou pomoc při vyplácení finančních příspěvků, za něž jsou odpovědné členské státy na základě vnitrostátních právních předpisů;

14.  vítá důraz na nové oblasti potenciálního růstu a rozvoje v regionální ekonomice, jako jsou energetické technologie, robotika a technologie v sociální sféře, které jsou v souladu jak s lisabonskými cíli silné evropské konkurenceschopnosti a cíli strategie Evropa 2020 v podobě inteligentního, inkluzivního a udržitelného růstu;

15.  vítá skutečnost, že v tomto případě koordinuje podporu z EGF sekretariát EFG nově zřízený v obci Odense a že byla vytvořena specializovaná internetová stránka a plánují se dvě konference, kde budou prezentovány výsledky dvou žádostí o pomoc z EGF;

16.  žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí o zlepšení procedurální a rozpočtové úpravy s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také posouzení Komise ohledně způsobilosti žádosti o pomoc z EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;

17.  připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

18.  vyjadřuje politování nad skutečností, že přesto, že několikrát úspěšně proběhlo uvolnění prostředků z EGF ve prospěch Dánska na základě obchodních i krizových kritérií, patří Dánsko mezi země, které ohrožují budoucnost EGF po roce 2013, jelikož blokuje rozšíření krizové odchylky a snižuje finanční příspěvek Komisi na technickou pomoc při uplatňování EGF na rok 2012;

19.  zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k dlouhodobé zaměstnanosti; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;

20.  konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

21.  vítá skutečnost, že na základě opakovaných žádostí Parlamentu jsou v rozpočtové položce pro EFG 04 05 01 v rozpočtu na rok 2012 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a že by mu proto měly být přiděleny vlastní prostředky, čímž by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových položek, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit plnění politických cílů EFG;

22.  lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání kvůli velkým změnám ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %, a žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;

23.  schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;

24.  pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a jeho přílohu Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2011/008 DK/Odense Steel Shipyard, Dánsko)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/537/EU.)

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.
(3) Úř. věst. L 195, 27.7.2011, s. 52.
(4) http://www.cesa.eu/presentation/publication/CESA_AR_2010_2011/pdf/CESA%20AR%2020102011.pdf
(5) Úř. věst. L 286, 4.11.2010, s. 18.
(6) Úř. věst. L 342, 28.12.2010, s. 19.


Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2011/017 ES/Aragón Stavebnictví, Španělsko
PDF 385kWORD 58k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2011/017 ES/Aragón Stavebnictví, Španělsko) (COM(2012)0290 – C7-0150/2012 – 2012/2121(BUD))
P7_TA(2012)0305A7-0233/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0290 – C7-0150/2012),

  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (IID ze dne 17. května 2006), a zejména na bod 28 této dohody,

  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (nařízení o EFG),

  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,

  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0233/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, při jejich opětovném začlenění na trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost EFG rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí;

C.  vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji;

D.  vzhledem k tomu, že Španělsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 836 zaměstnanců (příjemců pomoci bude 320) v 377 podnicích působících v rámci oddílu 41 NACE Revize 2 („výstavba budov“)(3) v regionu NUTS II Aragón (ES24) ve Španělsku;

E.  vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. b) nařízení o EFG jsou splněny, a Španělsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.  bere na vědomí, že španělské orgány podaly svou žádost o finanční příspěvek z EFG dne 28. prosince 2011 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 18. června 2012; vítá skutečnost, že postup hodnocení a doplnění informací ze strany Španělska proběhl rychle a přesně;

3.  konstatuje, že nezaměstnanost v Aragonii prudce stoupá a že na konci roku 2011 se počet pracovníků evidovaných na úřadech práce blížil 100 000, z nichž 15 % tvořili pracovníci propuštění ve stavebnictví;

4.  konstatuje, že Aragonie byla v minulosti těžce zasažena hromadným propouštěním, a vítá skutečnost, že se tento region rozhodl řešit propouštění využitím podpory z fondu EFG; Španělsko již v minulosti předložilo dvě žádosti o uvolnění prostředků z fondu EFG týkající se Aragonie: EGF/2008/004 ES Castilla y León & Aragón (1 082 zaměstnanců propuštěných v automobilovém průmyslu, z nichž 594 bylo propuštěno v Aragonii)(4) a EGF/2010/016 ES Aragón retail (1 154 zaměstnanců propuštěných v odvětví maloobchodu)(5); vítá skutečnost, že tento region využívá zkušenosti s EFG a poskytuje rychlou podporu pracovníkům v několika odvětvích; je pevně přesvědčen, že očekávaná pomoc poskytnutá z fondu EFG může dále přispět k prevenci rizika vylidnění Aragonie (která má v současnosti 3 až 54 obyvatel na km2), neboť bude místní obyvatele účinně motivovat k tomu, aby toto území neopouštěli;

5.  konstatuje, že jej španělské orgány informovaly o tom, že podle jejich hodnocení, které vychází ze zkušeností s předchozími žádostmi o podporu z EFG, se pouze 320 pracovníků rozhodne pro účast na opatřeních; vyzývá španělské orgány, aby využily podporu z EFG v plném rozsahu;

6.  vítá skutečnost, že se španělské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly uplatňovat opatření ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;

7.  připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale rovněž potřebám skutečného podnikatelského prostředí;

8.  vítá skutečnost, že žádost o pomoc z fondu EFG a obsah souboru individualizovaných služeb, které mají být pracovníkům poskytnuty, byly konzultovány s příslušnými sociálními partnery s cílem dosáhnout většího souladu mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu;

9.  vítá zejména kurz odborné přípravy, který byl vytvořen na míru předem zjištěným potřebám místních podniků, které na oplátku přijmou závazek, že některé z pracovníků účastnících se tohoto programu zaměstnají;

10.  zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a provedení této a dalších žádostí, které se týkají hromadných propouštění v mnoha malých a středních podnicích v jednom odvětví, zejména pokud jde o způsobilost žádostí o podporu z EFG u osob samostatně výdělečně činných a majitelů malých a středních podniků v rámci budoucího nařízení a opatření uplatňovaná regiony a členskými státy, aby se co nejdříve připravily žádosti jednotlivých odvětví, do nichž bude spadat velký počet podniků;

11.  konstatuje, že opatření na podporu podnikání se budou týkat jen 20 pracovníků; věří, že španělské orgány budou podporovat podnikání a budou schopny upravit koordinovaný soubor služeb, vzroste-li zájem o tento druh opatření;

12.  žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další zdokonalení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a že bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;

13.  konstatuje, že koordinovaný soubor služeb zahrnuje několik pobídek na podporu účasti na opatřeních: příspěvek k hledání zaměstnání ve výši 300 EUR (jednorázová částka), příspěvek při hledání jiného zaměstnání ve výši 200 EUR a příspěvek při hledání jiného zaměstnání pro osoby samostatně výdělečně činné ve výši 400 EUR, obojí měsíčně po dobu maximálně tří měsíců; připomíná, že prostředky z EFG by neměly být přímým příspěvkem na dávky v nezaměstnanosti, které jsou v kompetenci vnitrostátních orgánů, ale měly by být přednostně vyhrazeny na odbornou přípravu, hledání zaměstnání a vzdělávací programy;

14.  připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může EFG hrát při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

15.  konstatuje, že tento případ odráží sociální a hospodářskou situaci v daném regionu, která může být v budoucnu řešena rozšířením oblasti působnosti EFG na samostatně výdělečně činné osoby (v souladu s návrhem Komise o EFG na období 2014–2020);

16.  zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG by mělo být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; hluboce lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby své smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;

17.  konstatuje, že informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nemohlo dojít ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

18.  vítá skutečnost, že na základě opakovaných žádostí Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové položce pro EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto vlastní přidělené prostředky; tím se zamezí převodům z jiných rozpočtových položek, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit plnění politických cílů EFG;

19.  lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání kvůli změnám ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;

20.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

21.  pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, včetně přílohy, Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2011/017 ES/Aragón Stavebnictví, Španělsko)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/536/EU.)

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.
(3) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).
(4) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 165.
(5) Úř. věst. C 169 E, 15.6.12, s. 157.


Energetická účinnost ***I
PDF 287kWORD 79k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu 11. září 2012 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (COM(2011)0370 – C7-0168/2011 – 2011/0172(COD))
P7_TA(2012)0306A7-0265/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2011)0370),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0168/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko švédského parlamentu podle protokolu (č. 2) o dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, v němž je uvedeno, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. října 2011(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 14. prosince 2011(2),

–  s ohledem na to, že zástupce Rady dopisem ze dne 27. června 2012 přislíbil, že Rada schválí postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0265/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

  2 schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2012 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/.../EU o .o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES

P7_TC1-COD(2011)0172


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2012/27/EU.)

Příloha k legislativnímu usnesení

Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o příkladné úloze jejich budov v souvislosti se směrnicí o energetické účinnosti

Evropský parlament, Rada a Komise prohlašují, že vzhledem k velké viditelnosti svých budov a vedoucímu postavení, které by měly zaujímat, pokud jde o jejich energetickou náročnost, se budou, aniž jsou dotčena použitelná rozpočtová pravidla a pravidla pro zadávání zakázek, na budovy, které mají ve vlastnictví a v užívání, vztahovat stejné požadavky, jako jsou požadavky vztahující na budovy ústředních vládních institucí členských států podle článku 5 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/XX/EU o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES.

Prohlášení Komise v souvislosti s energetickými audity

Jak vysvětlila ve svém sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o modernizaci státní podpory v EU (COM(2012)0209 ze dne 8. května 2012), Komise určila pokyny ke státní podpoře na ochranu životního prostředí jako jeden z nástrojů, které mohou přispět k plnění prorůstové strategie Evropa 2020 a jejích cílů a které lze přezkoumat do konce roku 2013. V této souvislosti Komise může ověřit, zda budoucí pravidla pro státní podporu na ochranu životního prostředí i nadále optimálním způsobem prosazují udržitelný růst, mimo jiné prostřednictvím podpory energetické účinnosti v souladu s cíli této směrnice.

Prohlášení Komise v souvislosti se systémem EU pro obchodování s emisemi

S ohledem na nutnost zachovat pobídky v rámci systému EU pro obchodování s emisemi se Komise zavazuje:

   urychleně přeložit první zprávu podle čl. 10 odst. 5 směrnice 2003/87/ES o trhu s uhlíkem doplněnou přezkumem časového profilu dražeb ve třetí fázi;
   posoudit v této zprávě možnosti, mimo jiné včetně trvalého zadržení nezbytného množství povolenek, pomocí nichž by bylo možné co nejdříve přijmout další vhodná strukturální opatření k posílení systému pro obchodování s emisemi v průběhu třetí fáze a k jeho zefektivnění.

(1) Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 134.
(2) Úř. věst. C 54, 23.2.2012, s. 49.


Žádost, aby byl Jarosław Leszek Wałęsa zbaven poslanecké imunity
PDF 206kWORD 38k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o žádosti, aby byl Jarosław Leszek Wałęsa zbaven imunity (2012/2112(IMM))
P7_TA(2012)0307A7-0230/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na žádost, aby byl Jarosław Leszek Wałęsa zbaven imunity, kterou dne 20. dubna 2012 zaslal polský státní zástupce v souvislosti se soudním řízením týkajícím se údajného trestného činu a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 23. května 2012,

  s ohledem na to, že Jarosław Leszek Wałęsa dostal příležitost se vyjádřit v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

  s ohledem na článek 105 Ústavy Polské republiky a čl. 7b odst. 1 a článek 7c ve spojení s článkem 10b polského zákona ze dne 9. května 1996 o výkonu mandátu poslance nebo senátora,

  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0230/2012),

A.  vzhledem k tomu že polský státní zástupce požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Jarosław Leszek Wałęsa zbaven poslanecké imunity v souvislosti se soudním řízením týkajícím se údajného trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že se žádost polského státního zástupce vztahuje k soudnímu řízení, které se týká údajného trestného činu podle zákona ze dne 20. května 1971 polského trestního zákoníku a zákona o silničním provozu ze dne 20. června 1997 v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo 2. září 2011 v Polsku, jejímž byl Jarosław Leszek Wałęsa účastníkem a při níž byl vážně zraněn;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

D.  vzhledem k tomu, že se Jarosław Leszek Wałęsa odmítl vyjádřit před Výborem pro právní záležitosti, ale dal najevo, že dává přednost rychlému uzavření této záležitosti a je toho názoru, že by měl být zbaven imunity;

E.  vzhledem k tomu, že o tom, jestli má být imunita v daném případě odebrána, či nikoli, rozhoduje pouze Parlament; vzhledem k tomu, že Parlament může při rozhodování o zbavení či nezbavení poslance imunity důvodně zohlednit postoj poslance(2);

F.  vzhledem k tomu, že fakta tohoto případu, jak byla Výboru pro právní záležitosti podána v písemném vyjádření, naznačují, že údajný čin nemá přímou a zřejmou souvislost s výkonem funkce Jarosława Leszka Wałęsy jako poslance Evropského parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že Jarosław Leszek Wałęsa tudíž nejednal v rámci výkonu povinností poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, aby byl Jarosław Leszek Wałęsa zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušnému polskému orgánu a Jarosławu Leszku Wałęsovi.

(1) Věc 101/63 Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil, 1964, s. 195, věc 149/85 Wybot v. Faure a další, Recueil, 1986, s. 2391, věc T-345/05 Mote v. Parlament, Sb. rozh., 2008, s. II-2849, spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra v. De Gregorio a Clemente, Sb. rozh., 2008, s. I-7929 a věc T-42/06 Gollnisch v. Parlament (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí) a věc C-163/10 Patriciello (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí).
(2) Věc T-345/05 Mote v. Parlament, 2008, Recueil II-2849, odst. 28.


Žádost, aby byla Birgit Collin-Langen zbavena poslanecké imunity
PDF 206kWORD 40k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o žádosti, aby byla Birgit Collin-Langen zbavena imunity (2012/2128(IMM))
P7_TA(2012)0308A7-0229/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na žádost, aby byla Birgit Collin-Langen zbavena imunity, kterou dne 27. dubna 2012 předložil krajský státní zástupce v německé Koblenci v souvislosti s řízením ve věci údajného spáchání trestného činu a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 14. června 2012,

  poté, co Birgit Collin-Langen dostala možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

  s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

  s ohledem na článek 46 německé ústavy (Grundgesetz),

  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0229/2012),

A.  vzhledem k tomu, že krajský státní zástupce požádal, aby byla poslankyně Evropského parlamentu Birgit Collin-Langen zbavena imunity v souvislosti s řízením ve věci údajného spáchání trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že se žádost krajského státního zástupce týká řízení vedeného ve věci údajného spáchání trestného činu podle odstavce 331 německého trestního zákoníku, který stanoví, že „veřejný činitel nebo osoba pověřená zvláštními funkcemi spadajícími do oblasti veřejné služby, kteří ve vlastní či cizí prospěch požádají o výhodu výměnou za výkon úřední pravomoci, umožní, aby jim byla taková výhoda slíbena, nebo takovou výhodu přijmou, budou potrestáni odnětím svobody v délce až tři léta nebo peněžitým trestem“;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci EP na území vlastního státu imunit přiznávaných poslancům parlamentu tohoto státu;

D.  vzhledem k tomu, že na základě čl. 46 odst. 2 německé ústavy (Grundgesetz) nelze poslance postihnout za trestný čin, bez souhlasu parlamentu, pokud nebyl přistižen při činu, nebo zadržen během dne následujícího po spáchání tohoto činu;

E.  vzhledem k tomu, že Parlament tudíž musí Birgit Collin-Langenovou zbavit poslanecké imunity, má-li řízení, jež je proti ní vedeno, pokračovat;

F.  vzhledem k tomu, že Výbor pro právní záležitosti Birgit Collin-Langenovou vyslechl, že poslankyně požádala o rychlé vyřešení této záležitosti a prohlásila, že by měla být zbavena imunity;

G.  vzhledem k tomu, že o tom, zda má být určitý poslanec zbaven imunity či nikoli, rozhoduje výhradně samotný Parlament; vzhledem k tomu, že je rozumné, aby Parlament při přijímání tohoto rozhodnutí o zbavení imunity přihlédl k postoji daného poslance či poslankyně(2);

H.  vzhledem k tomu, že Birgit Collin-Langen je poslankyní Evropského parlamentu ode dne 17. března 2012;

I.  vzhledem k tomu, že tento případ se týká skutků, k nimž došlo v letech 2006–2008 a, jak ukazují dokumenty předložené Výboru pro právní záležitosti, údajné činnosti nemají přímou a zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu ze strany Birgit Collin-Langenové;

J.  vzhledem k tomu, že Birgit Collin-Langen tedy nejednala v rámci výkonu svého mandátu poslankyně Evropského parlamentu;

K.  vzhledem k tomu, že skutečnosti uvedené ve vysvětlujícím prohlášení nepředstavují fumus persecutionis;

1.  rozhodl, aby byla Birgit Collin-Langen zbavena imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušným orgánům Spolkové republiky Německo a Birgit Collin-Langenové.

(1) Věc 101/63, Wagner v. Fohrmann a Krier, 1964, Recueil s. 195, věc 149/85, Wybot v. Faure a další, 1986, Recueil s. 2391, věc T-345/05, Mote v. Parlament, 2008, Sb. rozh. s. II-2849, spojené věci C-200/07 a C-201/07, Marra v. De Gregorio a Clemente, 2008, Sb. rozh. s. I-7929, věc T-42/06, Gollnisch v. Parliament (dosud nezveřejněno ve Sb. rozh.) a věc C-163/10, Patriciello (dosud nezveřejněno ve Sb. rozh.).
(2) Věc T-345/05, Mote v. Parlament, 2008, Sb. rozh. s. II-2849, bod 28.


Údajný převoz a nezákonné zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích
PDF 372kWORD 150k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích: navazující na zprávu výboru Evropského parlamentu TDIP (2012/2033(INI))
P7_TA(2012)0309A7-0266/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 2, 3, 4, 6, 7 a 21 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 2, 3, 4, 18 a 19 této listiny,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly,

–  s ohledem na příslušné nástroje OSN v oblasti lidských práv, zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984 a její příslušné protokoly a na Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením ze dne 20. prosince 2006,

–  s ohledem na čl. 5 Severoatlantické smlouvy z roku 1949,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(1),

–  s ohledem na dokument „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“(2), a na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 20. dubna 2010 nazvané „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům: akční plán provádění Stockholmského programu“ (COM(2010)0171),

–  s ohledem na obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a na obecné zásady EU ohledně trestu smrti,

–  s ohledem na bruselskou deklaraci ze dne 1. října 2010 přijatou na 6. konferenci parlamentních výborů pro dohled nad bezpečnostními a zpravodajskými službami v členských státech Evropské unie,

–  s ohledem na společnou studii OSN o globálních postupech ve vztahu k tajnému zadržování v souvislosti s bojem proti terorismu, jejímiž autory jsou zvláštní zpravodaj pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod během boje proti terorismu Martin Scheinin, zvláštní zpravodaj pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání Manfred Nowak, pracovní skupina pro svévolné zadržování zastoupená svou místopředsedkyní Šahín Sardar Ali a pracovní skupina pro násilná nebo nedobrovolná zmizení zastoupená svým předsedou Jeremym Sarkinem(3),

–  s ohledem na zprávu Rady OSN pro lidská práva vypracovanou zvláštním zpravodajem pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, která se zaměřuje na pověření k vyšetřování v reakci na způsoby a praxi mučení či jiných podob špatného zacházení(4),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod během boje proti terorismu Martina Scheinina s názvem „Soubor osvědčených postupů v oblasti právních a institucionálních rámců a opatření, které zajišťují dodržování lidských práv zpravodajskými službami během boje proti terorismu, včetně dohledu nad těmito službami“(5),

–  s ohledem na přispění Rady Evropy, zejména práci bývalého komisaře pro lidská práva Thomase Hammarberga a Evropského výboru pro prevenci mučení, jakož i na příslušná usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy, zejména usnesení s názvem „Údajné tajné zadržování a nezákonné mezistátní přesuny zadržených v členských státech Rady Evropy“(6) a „Tajné zadržování a nezákonné mezistátní přesuny zadržených v členských státech Rady Evropy: druhá zpráva“(7) a zprávu Výboru pro právní záležitosti a lidská práva Parlamentního shromáždění s názvem „Zneužívání státního tajemství a národní bezpečnosti: překážky parlamentní a soudní kontroly porušování lidských práv“(8),

–  s ohledem na případy řešené Evropským soudem pro lidská práva Al-Náširí v. Polsko, Abú Zubajdá v. Litva, Abú Zubajdá v. Polsko a El-Masrí v. Bývalá jugoslávská republika Makedonie, jímž se Velký senát zabýval dne 16. května 2012,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(9),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 14. února 2007(10) a 19. února 2009(11) o údajném využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů,

–  s ohledem na svá usnesení o Guantánamu, zejména na usnesení ze dne 9. června 2011 o Guantánamu: hrozící rozhodnutí o trestu smrti(12), ze dne 4. února 2009 o návratu a opětovném začlenění vězňů z vazebního zařízení v zátoce Guantánamo(13) a ze dne 13. června 2006 o situaci vězňů na základně Guantánamo(14), a na své doporučení Radě ze dne 10. března 2004 o právu osob zadržených na Guantánamu na spravedlivý proces(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) − účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o sdělení nazvaném „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“(17),

–  s ohledem na projev Jacquese Barrota, místopředsedy Evropské komise, přednesený ve Štrasburku dne 17. září 2008(18),

–  s ohledem na prohlášení Komise o tom, že je třeba, aby dotyčné členské státy prošetřily tvrzení o spoluúčasti na programech CIA pro vydávání a tajné zadržování osob, a na dokumenty, o nichž zpravodajku informovala Komise, včetně čtyř dopisů zaslaných Polsku, čtyř Rumunsku a dvou Litvě v letech 2007 až 2010,

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Parlamentu ze dne 15. října 2003 o článku 7 Smlouvy o Evropské unii: Dodržování a podpora hodnot, na nichž je Unie založena (COM(2003)0606),

–  s ohledem na dopis předsednictví EU ze dne 29. listopadu 2005 adresovaný ministryni zahraničí USA Condoleezze Riceové, v němž byly Spojené státy požádány o vysvětlení zpráv o údajném zadržování nebo převozu osob podezřelých z terorismu v některých členských státech EU nebo přes jejich území, čímž by mohly zmírnit obavy ze strany parlamentů a veřejnosti,

–  s ohledem na 2748./2749. zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy konané dne 15. září 2006, na němž se projednával bod „Boj proti terorismu – Tajná vazební zařízení“,

–  s ohledem na prohlášení EU přednesené dne 7. března 2011 na 16. zasedání Rady pro lidská práva ohledně výše uvedené společné studie OSN o tajném zadržování,

–  s ohledem na článek nazvaný „Counter-terrorism and Human Rights “ (Boj proti terorismu a lidská práva) Villyho Søvndala, Gillese de Kerchove a Bena Emmersona, zveřejněný dne 19. března 2012 v týdeníku European Voice,

–  s ohledem na odpověď ministryně zahraničí USA Condoleezzy Riceové ze dne 5. prosince 2005 na dopis předsednictví EU ze dne 29. listopadu 2005, v níž uvádí, že vydávání osob je v boji proti terorismu zásadním nástrojem a že Spojené státy nebo jejich současná administrativa nejsou jediní, kdo jej využívá, dále popírá tvrzení o přímém podílu USA na mučení a zdůrazňuje, že účelem vydávání není mučení vydaných osob, a na prohlášení ministryně zahraničí USA Condoleezzy Riceové, v němž potvrzuje, že Spojené státy respektují svrchovanost svých partnerů(19),

–  s ohledem na projev bývalého prezidenta USA George W. Bushe přednesený z Východního pokoje Bílého domu dne 6. září 2006, v němž uznal existenci programu CIA pro vydávání a tajné zadržování osob, zahrnujícího i činnost v zámoří,

–  s ohledem na paměti George W. Bushe vydané dne 9. listopadu 2010,

–  s ohledem na veřejnosti přístupnou verzi zprávy generálního inspektora CIA Johna Helgersona z roku 2004 o výsleších prováděných CIA za Bushovy éry, zveřejněnou v srpnu 2009,

–  s ohledem na zprávu Mezinárodního výboru Červeného kříže z roku 2007 o zacházení se 14 vysoce důležitými zadržovanými v zajetí CIA, která byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2009,

–  s ohledem na různé iniciativy na vnitrostátní úrovni zaměřené na přijetí odpovědnosti členských států za spoluúčast na programu CIA pro vydávání a tajné zadržování osob, zejména na probíhající šetření v Dánsku a již skončená šetření ve Švédsku, probíhající trestní šetření v Polsku a ve Spojeném království, někdejší trestní stíhání v Itálii, Německu, Litvě, Portugalsku a Španělsku, vyšetřování parlamentní vyšetřovací komise složené ze zástupců všech stran ve Spojeném království a někdejší parlamentní vyšetřování provedená v Německu, Litvě, Polsku a Rumunsku,

–  s ohledem na dvouleté soudní šetření v Portugalsku, které bylo náhle ukončeno v roce 2009,

–  s ohledem na závěry vnitrostátních šetření, která již byla v některých členských státech provedena,

–  s ohledem na četné zprávy v médiích a zjištění investigativních novinářů, mj. zejména zprávy ABC News v roce 2005(20) a 2009(21) a zprávy Washington Post v roce 2005(22), bez nichž by případy vydávání a zadržování osob zůstaly skutečně utajeny,

–  s ohledem na provedené výzkumy a vyšetřování a na zprávy vypracované nezávislými výzkumnými pracovníky, organizacemi občanské společnosti a vnitrostátními i mezinárodními nevládními organizacemi, zejména Human Rights Watch(23), Amnesty International a Reprieve, od roku 2005,

–  s ohledem na slyšení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) konané dne 27. března 2012 a na slyšení podvýboru pro lidská práva konané dne 12. dubna 2012, na návštěvu delegace výboru LIBE v Litvě ve dnech 25.–27. dubna 2012, návštěvu zpravodajky v Polsku dne 16. května 2012 a na veškeré písemné i ústní příspěvky, které zpravodajka obdržela,

–  s ohledem na společnou žádost o letové údaje, kterou řediteli organizace Eurocontrol předložili předseda Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a zpravodajka dne 16. dubna 2012, a na obsáhlou odpověď obdrženou od organizace Eurocontrol dne 26. dubna 2012,

–  s ohledem na sdělení GŘ IPOL nazvané „Výsledky vyšetřování týkajícího se programu CIA pro mimořádné vydávání osob a tajné věznice v evropských státech s ohledem na nový právní rámec po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost“ (PE 462.456),

–  s ohledem na články 48 a 50 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0266/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Parlament odsoudil Spojenými státy vedený program CIA pro vydávání a tajné zadržování osob, zahrnující mnohé případy porušování lidských práv, včetně nezákonného a svévolného zadržování, mučení a dalšího špatného zacházení, porušování zásady nenavracení a násilného zmizení; vzhledem k tomu, že dočasný výbor pro prošetření domnělého využívání evropských zemí k přepravě a protiprávnímu zadržování vězňů zpravodajskou službou CIA (dále jen „dočasný výbor“) doložil využití evropského vzdušného prostoru a území ze strany CIA, a vzhledem k tomu, že Parlament od té doby opakovaně žádal o úplné vyšetření spolupráce vnitrostátních vlád a agentur s programem CIA;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzývá k tomu, aby v rámci boje proti terorismu byla plně respektována lidská důstojnost, lidská práva a základní svobody, a to i při mezinárodní spolupráci na tomto poli, na základě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, Listiny základních práv EU, vnitrostátních ústav a právních předpisů týkajících se základních práv, a vzhledem k tomu, že nedávno tuto výzvu zopakoval ve své zprávě o politice EU v oblasti boje proti terorismu, ve které rovněž uvedl, že dodržování lidských práv je nezbytným předpokladem pro zajištění účinnosti této politiky;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně a ostře odsoudil nelegální praktiky, včetně „mimořádného vydávání osob“, únosů, zadržování bez soudu, zmizení, tajného věznění a mučení, a požadoval, aby domnělá účast některých členských států na těchto praktikách ve spolupráci s orgány USA, zejména se CIA, a to i na území EU, byla prošetřena;

D.  vzhledem k tomu, že účelem tohoto usnesení je „zajistit politický dohled nad činností dočasného výboru a sledovat vývoj situace, a zejména, pokud Rada nebo Komise nepodniknou přiměřená opatření, stanovit, zda existuje jasné riziko vážného porušení zásad a hodnot, na nichž je Evropská unie založena, a doporučit jakékoli řešení, které by se v tomto ohledu ukázalo, na základě článků 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii, jako nutné“(24);

E.  vzhledem k tomu, že EU je založena na respektování zásad demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod, úctě k lidské důstojnosti a dodržování mezinárodního práva, a to nejen ve svých vnitřních, ale i vnějších politikách; vzhledem k tomu, že závazek EU v oblasti lidských práv, posílený vstupem Listiny základních práv EU v platnost a procesem přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech, se musí odrazit ve všech oblastech politiky s cílem zajistit, aby byla činnost EU v oblasti lidských práv efektivní a důvěryhodná;

F.  vzhledem k tomu, že pro to, aby zůstala zachována důvěra občanů v demokratické instituce EU, aby byla ve vnějších i vnitřních politikách EU účinně chráněna a podporována lidská práva a aby byla zajištěna legitimní a účinná bezpečnostní politika založená na zásadách právního státu, je zcela zásadní řádný postup přijetí odpovědnosti;

G.  vzhledem k tomu, že žádný členský stát dosud nesplnil beze zbytku své povinnosti v oblasti ochrany, zachování a dodržování mezinárodních lidských práv a předcházení jejich porušování;

H.  vzhledem k tomu, že mezi nástroje určující společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP) patří Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (ICCPR) a jeho dva opční protokoly, Úmluva OSN proti mučení (CAT) a její opční protokol, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Listina základních práv Evropské unie a Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, které společně nejen že nařizují úplný zákaz mučení, ale zahrnují také konstruktivní povinnost prošetřovat obvinění z mučení a zajistit nápravu a odškodnění; vzhledem k tomu, že obecné zásady por politiku EU týkající se mučení poskytují rámec pro snahy EU „o předcházení mučení a špatnému zacházení a o jejich vymýcení ve všech částech světa“;

I.  vzhledem k tomu, že s cílem zajistit prosazování mezinárodního práva a dodržování lidských práv obsahují veškeré dohody o přidružení, obchodní dohody a dohody o spolupráci doložky o lidských právech, a vzhledem k tomu, že EU rovněž vede politický dialog se třetími zeměmi na základě obecných zásad dodržování lidských práv, jež zahrnují boj proti trestu smrti a mučení; vzhledem k tomu, že v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) podporuje EU organizace občanské společnosti, které bojují proti mučení a napomáhají k rehabilitaci jeho obětí;

J.  vzhledem k tomu, že tajné zadržování, které je jednou z forem násilného zmizení, se může při rozsáhlém nebo systematickém využívání rovnat zločinu proti lidskosti; vzhledem k tomu, že stavy nouze a boj proti terorismu představují vhodné prostředí umožňující tajné zadržování;

K.  vzhledem k tomu, že ačkoliv EU prokázala své odhodlání zabránit uzavírání tajných dohod ohledně mučení, a to prostřednictvím nařízení Rady (ES) č. 1236/2005(25), naposledy pozměněným v prosinci 2011(26), které zakazuje veškerý vývoz nebo dovoz zboží, jež nemá jiné praktické využití než pro účely vykonání trestu smrti, mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, je nutné ještě dále pracovat na zajištění jeho naprostého dodržování;

L.  vzhledem k tomu, že při povolování vydání nebo vyhoštění osoby do země, v jejímž případě existují závažné důvody k domněnce, že by jí zde mohlo hrozit mučení nebo špatné zacházení, nelze spoléhat pouze na diplomatické záruky a že tato praxe je neslučitelná s absolutním zákazem mučení v mezinárodním právu, v právních předpisech EU a ve vnitrostátních ústavách a zákonech členských států(27);

M.  vzhledem k tomu, že Rada dne 15. září 2006 uznala, že „existence tajných vazebních zařízení, v nichž jsou zadržené osoby drženy v právním vakuu, není v souladu s mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním trestním právem,“ doposud však nepřipustila a neodsoudila spoluúčast členských států na programu CIA, ačkoli politické a soudní orgány členských států využití evropského vzdušného prostoru a území ze strany CIA přiznaly;

N.  vzhledem k tomu, že k porušování lidských práv v důsledku programu CIA dochází i nadále, o čemž svědčí zejména skutečnost, že v zátoce Guantánamo jsou dosud úředně zadržováni Abú Zubajdá a Abd al-Rahím Al-Náširí, kteří v rámci polského trestního vyšetřování týkajícího se tajných věznic CIA získali status oběti;

O.  vzhledem k tomu, že výzkum provedený OSN, Radou Evropy, vnitrostátními a mezinárodními sdělovacími prostředky, investigativními novináři a organizacemi občanské společnosti přinesl nové konkrétní informace o umístění tajných vazebních zařízení CIA v Evropě, letech za účelem vydávání osob v rámci evropského vzdušného prostoru a o přepravovaných či zadržovaných osobách;

P.  vzhledem k tomu, že k páchání protiprávních činů na území EU mohlo dojít v rámci vícestranných nebo dvoustranných dohod NATO;

Q.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní šetření i mezinárodní výzkumy ukazují, že členové Severoatlantické aliance (NATO) se souhlasně zavázali k opatřením v boji proti terorismu, což umožnilo tajnou leteckou dopravu a využívání území členských států EU v rámci programu vydávání osob vedeného CIA, z čehož vyplývá, že o tomto programu věděly všechny členské státy, které jsou rovněž členy NATO;

R.  vzhledem k tomu, že společná studie OSN o globálních postupech v otázce tajného zadržování v souvislosti s bojem proti terorismu (A/HRC/13/42), kterou připravil zvláštní zpravodaj pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu, zvláštní zpravodaj pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, pracovní skupina pro svévolné zadržování a pracovní skupina pro násilná a nedobrovolná zmizení, podrobně popisuje, jak CIA v rámci svého programu vyžívala různá místa na území členských států EU k tajnému zadržování osob, a vzhledem k tomu, že následně byly členským státům zaslány dopisy se žádostí o dodatečné informace, jak je uvedeno ve sděleních o zvláštních postupech, včetně sdělení ze dne 23. února 2012(28);

S.  vzhledem k tomu, že zpráva Rady Evropy z roku 2011 uvádí, že údaje získané od polských agentur v letech 2009 a 2010 „poskytují jednoznačné důkazy“ o tom, že v Polsku přistálo sedm letadel spojovaných se CIA, a vzhledem k tomu, že polské sdělovací prostředky přinesly informace o obvinění bývalých polských ředitelů zpravodajských služeb a odhalily možné kontakty mezi příslušníky zpravodajské služby a polskou vládou ohledně využití vazebního zařízení CIA na polském území; vzhledem k tomu, že se rumunští investigativní novináři snažili v roce 2011 prokázat na základě informací získaných od bývalých zaměstnanců CIA existenci „černého místa“ v rumunském státním úřadu pro tajné informace(29); vzhledem k tomu, že rumunské orgány existenci tohoto „černého místa“ popřely a neprokázalo ji ani šetření vedené rumunským parlamentem; vzhledem k tomu, že bývalí libyjští disidenti zahájili soudní řízení proti Spojenému království pro přímou účast MI6 na vydání, tajném zadržování a mučení jich samotných a jejich rodinných příslušníků;

T.  vzhledem k tomu, že se litevské orgány pokusily vrhnout světlo na spoluúčast Litvy na programu CIA provedením parlamentního a soudního vyšetřování; vzhledem k tomu, že parlamentní vyšetřování provedené Výborem pro národní bezpečnost a obranu při parlamentu Litevské republiky, jež se zabývalo údajnou přepravou a vězněním osob zadržených CIA na litevském území, odhalilo, že mezi lety 2003 a 2005 v Litvě přistálo pět letadel spojovaných se CIA a že na žádost CIA byla v Litvě připravena dvě zvlášť upravená zařízení vhodná k zadržování vězňů (projekt č. 1 a projekt č. 2); vzhledem k tomu, že delegace výboru LIBE děkuje litevským orgánům za to, že v dubnu 2012 uvítaly ve Vilniusu poslance Evropského parlamentu a umožnily této delegaci přístup k projektu č. 2; vzhledem k tomu, že dispozice budov i vnitřní vybavení se zdají být odpovídající účelu zadržování vězňů; vzhledem k tomu, že i přes následné soudní vyšetřování provedené v roce 2010 a uzavřené v lednu roku 2011 zůstává mnoho otázek ohledně operací CIA v Litvě otevřených; vzhledem k tomu, že litevské orgány vyjádřily svou připravenost vyšetřování obnovit, pokud by se objevily nové informace, a vzhledem k tomu, že státní zastupitelství v reakci na písemnou žádost Parlamentu nabídlo, že poskytne další informace o trestním vyšetřování;

U.  vzhledem k tomu, že portugalské orgány mají ještě vysvětlit nemálo okolností, které naznačují, že mnoho letů, odhalených mimo jiné i dočasným výborem, sloužilo k přepravě osob mezi Bagrámem, ostrovem Diego García, tajnými vězeními a Guantánamem;

V.  vzhledem k tomu, že soudní vyšetřování a zjištění ohledně způsobů, jakými byly tyto nezákonné operace zakrývány, včetně fiktivních letových plánů, označování civilních a vojenských letadel za státní lety a využívání soukromých leteckých společností k vydávání osob CIA, dále odhalila systematický charakter a rozsah evropské spoluúčasti na programu CIA; vzhledem k tomu, že rozbor nových údajů poskytnutých organizací Eurocontrol podporuje zejména tvrzení, že za účelem utajení výchozího letiště a destinace převozů vězňů měnily subjekty uskutečňující vydání osob v průběhu cesty letadlo;

W.  vzhledem k tomu, že EU vytvořila svou vnitřní bezpečnostní politiku a politiku boje proti terorismu na základě policejní a soudní spolupráce a na podpoře sdílení zpravodajských informací; vzhledem k tomu, že tyto politiky by měly být zakotveny v dodržování základních práv a zásad právního státu a v účinné parlamentní kontrole zpravodajských služeb;

X.  vzhledem k tomu, že podle Evropského výboru pro prevenci mučení „techniky vyslýchání uplatňované v zámořských vazebních zařízeních provozovaných CIA zcela jistě vedly k porušování zákazu mučení a nelidského a ponižujícího zacházení“(30);

Y.  vzhledem k tomu, že se vztahy mezi EU a USA zakládají na silném partnerství a spolupráci v mnoha oblastech a na společně sdílených hodnotách demokracie, právního státu a základních práv; vzhledem k tomu, že EU a Spojené státy sice posílily po teroristických útocích z 11. září 2001 své závazky v boji proti terorismu, a to zejména ve společném prohlášení o boji proti terorismu ze dne 3. června 2010, ale je nutné deklarované závazky dodržovat v praxi a překonat rozdíly v politice EU a USA v boji proti terorismu;

Z.  vzhledem k tomu, že orgány USA schválily v prosinci roku 2011 zákon o zmocnění k národní obraně (NDAA), který právně kodifikuje časově neomezené zadržování osob podezřelých z účasti na teroristických akcích na území USA, čímž je ohroženo právo na řádný a spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že proti rozsahu působnosti NDAA byly vzneseny právní námitky;

AA.  vzhledem k tomu, že prezident Obama podepsal dne 22. ledna 2009 tři dekrety, které zakazují mučení během výslechů, ustavují meziagenturní pracovní skupinu, která má systematicky přezkoumávat politiky a postupy zadržování a provést revizi všech jednotlivých případů, a nařizují uzavření věznice Guantánamo;

AB.  vzhledem k tomu, že věznice v zátoce Guantánamo zatím kvůli silnému tlaku ze strany amerického Kongresu zrušena nebyla; vzhledem k tomu, že za účelem jejího rychlejšího uzavření vyzvaly Spojené státy členské státy EU k přijetí vězňů z Guantánama; vzhledem k tomu, že vysoká komisařka OSN pro lidská práva vyjádřila hluboké zklamání nad tím, že se věznici v zátoce Guantánamo nepodařilo uzavřít a že došlo k zakořenění systému svévolného zadržování;

AC.  vzhledem k tomu, že osoby zadržované na Guantánamu jsou stále stavěny před vojenský soud, zejména poté, co prezident USA dne 7. března 2011 podepsal dekret, kterým bylo zrušeno dvouleté zmrazení nových řízení před vojenskými soudy, a dne 7. ledna 2012 byl přijat zákon zakazující převozy osob zadržovaných na Guantánamu před soud do USA;

Obecně

1.  připomíná, že strategie boje proti terorismu mohou být účinné jedině tehdy, jsou-li prováděny v plném souladu se závazky v oblasti lidských práv, především s právem na řádný proces;

2.  znovu opakuje, že účinnost protiteroristických opatření a dodržování lidských práv se nevylučují, ale že se jedná o doplňující se cíle, které se vzájemně posilují; připomíná, že dodržování základních práv je zásadním prvkem úspěšné politiky boje proti terorismu;

3.  zdůrazňuje nanejvýš citlivou povahu politiky boje proti terorismu; domnívá se, že utajení může být ospravedlněno pouze skutečnými důvody národní bezpečnosti; připomíná však, že státní tajemství nemůže být za žádných okolností nadřazeno nedotknutelným základním právům, a argumenty o státním tajemství proto nikdy nemohou být používány k omezení právních povinností států vyšetřit případy závažného porušení lidských práv; domnívá se, že definice utajovaných informací a státního tajemství by neměly být příliš široké a že zneužívání státního tajemství a národní bezpečnosti představuje vážnou překážku demokratickému dohledu;

4.  zdůrazňuje, že na osoby podezřelé z terorismu by neměly být uplatňovány zvláštní postupy; připomíná, že každému musí být poskytnuty všechny záruky stanovené zásadou spravedlivého řízení, které definuje článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech;

5.   znovu zdůrazňuje, že odsuzuje praxi mimořádného vydávání osob, tajné věznice a mučení, jež jsou zakázány vnitrostátními i mezinárodními právními předpisy stanovujícími dodržování lidských práv a které mimo jiné porušují právo na svobodu, bezpečnost, lidské zacházení, ochranu před mučením, nenavracení, presumpci neviny, spravedlivý soud, právního zástupce a stejnou ochranu danou zákonem;

6.  trvá na tom, že je nutné poskytnout záruky, aby bylo možné v budoucnu při provádění politik boje proti terorismu předejít jakémukoli porušování základních práv;

7.  domnívá se, že členské státy ohlásily svou ochotu dodržovat mezinárodní právo, ale dosud řádně nesplnily svou konstruktivní povinnost, která je jim všem uložena, aby vyšetřily případy závažného porušení lidských práv v souvislosti s programem CIA, a lituje zpoždění při plném objasnění této věci, které brání tomu, aby byla obětem co nejrychleji zjednána plná náprava, včetně případné omluvy a odškodnění;

8.  je přesvědčen, že potíže, s nimiž se členské státy potýkají při provádění vyšetřování, vedou k tomu, že nemohou plně plnit své mezinárodní závazky, což poškozuje vzájemnou důvěru a víru v ochranu základních práv, a stává se tak odpovědností EU jako celku;

9.  opakuje, že závazek členských států a EU prošetřit evropskou spoluúčast na programu CIA je v souladu se zásadou upřímné a loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii;

Postup přijetí odpovědnosti členskými státy

10.  vyjadřuje znepokojení nad překážkami, jimž čelí vnitrostátní parlamentní a soudní vyšetřování spoluúčasti některých členských států na programech CIA, jak podrobně dokládá zpráva Rady Evropy z roku 2011 o zneužívání státního tajemství a národní bezpečnosti, včetně nedostatku transparentnosti, utajení dokumentů, převládání vnitrostátních a politických zájmů, úzkého zaměření šetření, omezení práva obětí na účinnou účast a obranu, nedostatek důsledných metod vyšetřování a chybějící spolupráce mezi vyšetřujícími orgány napříč EU; vyzývá členské státy, aby se vyvarovaly toho, že svá vnitrostátní trestní řízení založí na takových právních důvodech, které umožní a budou mít za následek ukončení trestních řízení na základě citování ustanovení o promlčení a povedou k beztrestnosti, a aby dodržovaly zásadu mezinárodního zvykového práva, která uznává, že promlčení nemůže a nemělo by být uplatněno na případy závažných porušení lidských práv;

11.  naléhavě vyzývá ty členské státy, které dosud nesplnily svou konstruktivní povinnost, aby nezávisle a efektivně vyšetřily případy porušení lidských práv, přičemž zohlední veškeré nové důkazy, které se objevily; konkrétně vyzývá členské státy, aby vyšetřily, zdali na jejich území existují tajná vězení nebo zda probíhají či proběhly operace, v jejichž rámci došlo pod záštitou programu CIA k zadržování osob v zařízeních na jejich území;

12.  poznamenává, že závěry parlamentního vyšetřování provedeného v Rumunsku uvádí, že nebyl nalezen žádný důkaz existence tajného vazebního zařízení CIA na rumunském území; vyzývá soudní orgány, aby zahájily nezávislé šetření ohledně údajných tajných vazebních zařízení v Rumunsku, zejména poté, co se objevil nový důkaz týkající se leteckých spojení mezi Rumunskem a Litvou;

13.  vybízí Polsko, aby vytrvalo v pokračujícím trestním vyšetřování tajných vazebních zařízení, vyjadřuje ovšem hluboké politování nad tím, že neprobíhá oficiální komunikace o rozsahu, průběhu a stavu tohoto vyšetřování; vyzývá polské orgány, aby toto vyšetřování bylo důsledné, náležitě transparentní a aby umožnilo účinné zapojení obětí a jejich právních zástupců;

14.  poznamenává, že parlamentní a soudní vyšetřování, která proběhla v Litvě v letech 2009 až 2011, nebyla schopna prokázat, že v Litvě byly tajně zadržovány osoby; vyzývá litevské orgány, aby dodržely svůj závazek znovu zahájit trestní vyšetřování ohledně zapojení Litvy do programu CIA, pokud se objeví nové informace, a to s ohledem na nový důkaz, který poskytla organizace Eurocontrol, že letadlo N787WH, které mělo údajně přepravovat Abú Zubajdáha, učinilo dne 18. února 2005 na cestě do Rumunska a Litvy mezipřistání v Maroku; konstatuje, že rozbor údajů organizace Eurocontrol rovněž odhalil nové informace získané z letových plánů, které hovoří o letu z Rumunska do Litvy dne 5. října 2005 se změnou letadla v Tiraně (Albánie), a o letu z Litvy do Afghánistánu dne 26. března 2006 přes Káhiru (Egypt); považuje za zásadní, aby nová vyšetřování zahrnovala kromě zneužívání pravomocí státními činiteli také případné nezákonné zadržování osob na litevském území a špatné zacházení s těmito osobami; vybízí úřad litevského nejvyššího státního zástupce, aby pomocí dokumentace doložil ujištění daná při návštěvě delegace výboru LIBE o tom, že „kategorickým“ závěrem soudního vyšetřování je, že „v zařízeních projektů č. 1 a 2 v Litvě nebyli zadržováni žádní vězni“;

15.  bere na vědomí, že ve Spojeném království bylo zahájeno šetření týkající se vydávání osob do Libye, a vítá rozhodnutí pokračovat po uzavření tohoto šetření v rozsáhlejším šetření, jež se bude zabývat úlohou Spojeného království v programu CIA; vyzývá orgány Spojeného království, aby toto šetření bylo náležitě transparentní a aby umožnilo účinné zapojení obětí a občanské společnosti;

16.  uznává, že vyšetřování vedená členskými státy se musí zakládat na spolehlivých soudních důkazech a na respektování vnitrostátních soudních systémů a práva EU, nikoli jen na spekulacích sdělovacích prostředků a veřejnosti;

17.  vyzývá členské státy, například Finsko, Dánsko, Portugalsko, Itálii, Spojené království, Německo, Španělsko, Irsko, Řecko, Kypr, Rumunsko a Polsko, jež byly zmíněny ve zprávě dočasného výboru, aby zpřístupnily veškeré nezbytné informace o všech podezřelých letadlech spojovaných se CIA na svém území; vyzývá členské státy, aby respektovaly právo na svobodu informací a řádně reagovaly na žádosti o přístup k informacím; v této souvislosti vyjadřuje znepokojení nad tím, že většina členských států, s výjimkou Dánska, Finska, Německa, Irska a Litvy, nereagovala dostatečně na žádosti organizací Reprieve a Access Info Europe o přístup k informacím, které podaly v souvislosti se svým vyšetřováním případů mimořádného vydávání osob;

18.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přezkoumaly veškerá ustanovení nebo jejich výklad, jež by hovořily ve prospěch mučení, jako je například právní stanovisko Michaela Wooda (na něž odkazuje výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2007), které v rozporu s mezinárodní judikaturou tvrdí, že je oprávněné převzít informace získané prostřednictvím mučení či je dále používat za předpokladu, že za toto mučení není nesena přímá odpovědnost (což podněcuje a ospravedlňuje k tomu, aby mučení bylo vykonáváno vnějšími subjekty, tzv. „outsourcing“ mučení);

19.  vyzývá všechny členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením;

20.  vyzývá členské státy, aby s ohledem na prohloubenou spolupráci a výměnu informací mezi svými zpravodajskými a bezpečnostními službami zajistily plnou demokratickou kontrolu těchto služeb a jejich činnosti prostřednictvím vhodných mechanismů vnitřního, výkonného, soudního a nezávislého parlamentního dohledu, pokud možno prostřednictvím specializovaných parlamentních výborů s rozšířenou pravomocí a působností, včetně pravomoci získávat informace, a s dostatečnými prostředky na vyšetřování a výzkum, aby bylo možné prověřovat nejen otázky, jako je politika, správa a finance, ale i operativní činnost těchto služeb;

Reakce orgánů EU

21.  považuje za zásadní, aby EU odsoudila veškeré způsoby zneužívání v boji proti terorismu, včetně všech takových činů páchaných na jejím území, nejen proto, aby dostála svým hodnotám, ale aby je také věrohodným způsobem obhájila před svými zahraničními partnery;

22.  připomíná, že Rada se nikdy oficiálně neomluvila za to, že porušila zásadu loajální spolupráce mezi orgány Unie zakotvenou ve Smlouvách, když se chybně snažila Parlament přesvědčit, aby vypracoval záměrně zkrácené verze zápisů ze schůzí Pracovní skupiny pro mezinárodní právo veřejné (COJUR) a Pracovní skupiny pro transatlantické vztahy (COTRA) s vysokými severoamerickými úředníky; očekává, že se Rada omluví;

23.  očekává, že Rada konečně vydá prohlášení, v němž uzná spoluúčast členských států na programu CIA a problémy, s nimiž se členské státy potýkaly při provádění vyšetřování;

24.  vyzývá Radu, aby poskytla svou plnou podporu postupům zjišťování pravdy a přijetí odpovědnosti v členských státech, a to tak, že se touto záležitostí bude formálně zabývat na svých zasedáních ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci, bude sdílet veškeré informace, poskytne pomoc při vyšetřování a zejména vyhoví požadavkům na zpřístupnění dokumentů;

25.  vyzývá Radu, aby uspořádala slyšení s příslušnými bezpečnostními agenturami EU, zejména Europolem, Eurojustem a protiteroristickým koordinátorem EU, aby objasnila, co je jim známo o spoluúčasti členských států na programu CIA a reakci EU; rovněž vyzývá Radu, aby navrhla záruky, které by zajistily dodržování lidských práv při sdílení zpravodajských informací, a jasně rozdělila úlohy zpravodajských služeb a donucovacích složek tak, aby zpravodajským službám nebylo povolováno přebírat pravomoci zatýkání a zadržování osob, a do jednoho roku v této věci podala zprávu Parlamentu;

26.  vyzývá Radu, aby podpořila členské státy ve sdílení osvědčených postupů ohledně parlamentního a soudního dohledu nad zpravodajskými službami, a zapojila do tohoto úsilí i vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament;

27.  opakuje svou výzvu Radě a členským státům, aby při vydávání nebo vyhošťování osob, které jsou pokládány za hrozbu pro národní bezpečnost, nespoléhaly na nevymahatelné diplomatické záruky, pokud existuje reálné nebezpečí, že tyto osoby budou vystaveny mučení nebo špatnému zacházení nebo soudnímu řízení, při němž budou použity důkazy získané tímto způsobem;

28.  žádá příslušné orgány, aby se v souvislosti s mezinárodní spoluprací v oblasti zpravodajských služeb neodvolávaly na státní tajemství s cílem bránit odpovědnosti a nápravě, a trvá na tom, že utajování lze ospravedlnit jedině skutečnými zájmy národní bezpečnosti, kterými však v žádném případě nejsou dotčeny závazky ohledně neporušitelnosti základních práv, jako je naprostý zákaz mučení;

29.  naléhavě žádá příslušné orgány, aby zajistily přísné rozlišení mezi činností zpravodajských a bezpečnostních složek na jedné straně a donucovacími orgány na straně druhé, aby se zajistilo dodržení obecné zásady „nemo iudex in sua causa“ (nikdo nesmí být ve své věci soudcem);

30.  zdůrazňuje, že dočasný výbor, který provedl šetření, z nichž vycházela usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2007 a 19. února 2009, odhalil extrémní slabiny, jež vykazovaly schvalovací a kontrolní postupy pro civilní letadla přelétávající vzdušný prostor členských států nebo přistávající na jejich území, což vedlo nejen k tomu, že CIA tyto postupy zneužívala pro „mimořádná vydávání osob“, ale že je také mohli snadno obejít pachatelé organizované trestné činnosti včetně teroristických sítí; připomíná rovněž pravomoc Unie v oblasti bezpečnosti a ochrany dopravy a doporučení Parlamentu Komisi, aby regulovala a sledovala řízení unijního vzdušného prostoru, letišť a nekomerčního letectví; vyzývá proto EU a její členské státy, aby již dále neodkládaly důkladný přezkum svého provádění Úmluvy o mezinárodním civilním letectví (Chicagská úmluva), pokud jde o povolování a kontroly civilních letadel přelétávajících jejich vzdušný prostor nebo přistávajících na jejich území, za účelem zvýšení bezpečnosti a zajištění systematických kontrol, což vyžaduje provádět předem identifikaci cestujících a posádek a zajištění toho, aby veškeré lety klasifikované jako „státní lety“ (které jsou z oblasti působnosti Chicagské úmluvy vyňaty) dostaly předchozí a řádné povolení; připomíná rovněž doporučení Parlamentu, aby členské státy účinně prosazovaly Tokijskou úmluvu o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla;

31.  bere na vědomí iniciativy Komise v reakci na doporučení Parlamentu; považuje nicméně za politováníhodné, že se tyto iniciativy nestaly součástí širší agendy a strategie s cílem zajistit odpovědnost za případy porušení lidských práv, k nimž v souvislosti s programem CIA došlo, a nezbytnou nápravu a odškodnění obětí;

32.  vyzývá Komisi, aby vyšetřila, zda byla spoluprací s programem CIA porušena ustanovení EU, zejména pokud jde o udělování azylu a soudní spolupráci;

33.  vyzývá Komisi, aby usnadnila a podpořila vzájemnou právní pomoc a soudní spolupráci mezi vyšetřujícími orgány, jež bude v souladu s lidskými právy, a spolupráci mezi právníky zapojenými do práce na přijetí odpovědnosti v členských státech a zejména aby zajistila výměnu důležitých informací a podporu účinného využívání všech dostupných nástrojů a prostředků EU;

34.  vyzývá Komisi, aby do jednoho roku přijala rámec, zahrnující rovněž povinnost členských států podávat zprávy, s cílem monitorovat a podporovat postupy přijetí odpovědnosti v jednotlivých státech, včetně pokynů pro vyšetřování v souladu s lidskými právy, jenž bude vycházet ze standardů vytvořených Radou Evropy a OSN;

35.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na institucionální nedostatky odhalené v souvislosti s programem CIA přijala opatření na posílení schopnosti EU předcházet případům porušení lidských práv na úrovni EU a zajistit jejich nápravu a umožnila posílení úlohy Parlamentu;

36.  vyzývá Komisi, aby zvážila navržení opatření pro trvalou spolupráci a výměnu informací mezi Evropským parlamentem a parlamentními výbory pro dohled nad zpravodajskými a bezpečnostními službami členských států v případech, kdy se jeví, že byly zahájeny společné akce zpravodajských a bezpečnostních služeb členských států na území EU;

37.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na vytvoření opatření pro demokratický dohled nad činnostmi v rámci přeshraniční spolupráce zpravodajských služeb v souvislosti s politikami EU boje proti terorismu; má v úmyslu plně využívat svých parlamentních pravomocí ke kontrole politik v oblasti boje proti terorismu, v souladu s doporučeními navrženými oddělením Parlamentu pro vypracovávání studií (PE 453.207);

38.  vyzývá evropského veřejného ochránce lidských práv, aby prověřil selhání Komise, Rady a bezpečnostních agentur EU, zejména Europolu a Eurojustu, pokud jde o dodržování základních práv a zásad řádné správy a loajální spolupráce při jejich reakci na doporučení výboru TDIP;

39.  vyzývá EU, aby zajistila důsledné dodržování svých vlastních mezinárodních závazků a aby byly v plné míře uplatňovány její politiky a zahraničněpolitické nástroje, jako jsou obecné zásady týkající se mučení a dialogy o lidských právech, díky čemuž by získala silnější pozici k tomu, aby mohla žádat o důsledné provádění doložek o lidských právech ve všech mezinárodních dohodách, které podepíše, a naléhat na své hlavní spojence, včetně USA, aby se řídili ustanoveními svého vnitrostátního i mezinárodního práva;

40.  znovu potvrzuje, že v rámci mezinárodního boje proti terorismu a dvoustranné i vícestranné mezinárodní spolupráce v této oblasti, a to i v rámci NATO nebo mezi zpravodajskými a bezpečnostními službami, musí být důsledně dodržována lidská práva a základní svobody za odpovídajícího demokratického a soudního dohledu; vyzývá členské státy EU, Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a Radu, aby zajistily uplatňování těchto zásad ve svých zahraničních vztazích, a trvá na tom, že by měly podrobně zhodnotit situaci svých protějšků v oblasti lidských práv ještě před tím, než s nimi uzavřou jakoukoli novou dohodu, zejména jedná-li se o spolupráci v oblasti zpravodajských služeb nebo sdílení informací, dále že by měly provést přezkum stávajících dohod, pokud jejich protějšky nedodržují lidská práva, a informovat Parlament o výsledcích tohoto hodnocení a přezkumů;

41.  s naléhavostí prohlašuje, že zvláštní služby cizích států již v budoucnu nesmí zasahovat do svrchovanosti členských států EU a že boj proti terorismu musí být veden při plném dodržování lidských práv, základních svobod, demokracie a právního státu;

42.  připomíná, že opční protokol k úmluvě CAT požaduje vytvoření monitorovacích systémů pokrývajících všechny případy odnětí svobody, a zdůrazňuje, že dodržování ujednání tohoto mezinárodního nástroje zvyšuje úroveň ochrany; důrazně vybízí partnerské země EU, aby opční protokol ratifikovaly a vytvořily nezávislé vnitrostátní preventivní mechanismy, které budou v souladu s Pařížskými zásadami, a aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením;

43.  znovu v souladu s mezinárodním právem, zejména článkem 12 úmluvy CAT, opakuje svůj požadavek, aby všechny státy, jež čelí důvodnému podezření, učinily vše nezbytné k jeho objasnění, a pokud podezření z porušování práv trvá, aby důkladně vyšetřily a prozkoumaly všechna tvrzení o mimořádném vydávání osob, tajných věznicích, mučení a dalších závažných případech porušování lidských práv, a ověřily tak pravdivost údajů, popřípadě aby na jejich základě stanovily odpovědnost, zajistily převzetí odpovědnosti a zamezily beztrestnosti, což zahrnuje i to, aby byli před soud postaveni jednotlivci, existují-li důkazy o jejich trestní odpovědnosti; vyzývá v této souvislosti vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a členské státy, aby přijaly veškerá nutná opatření k zajištění řádných návazných opatření na společnou studii OSN o globálních postupech v otázce tajného zadržování osob v souvislosti s bojem proti terorismu, především s ohledem na následný dopis, který dne 21. října 2011 odeslali zmocněnci pro zvláštní postupy 59 státům s žádostí, aby jejich vlády poskytly aktuální informace o provádění doporučení obsažených v této studii;

44.  vyzývá EU k zajištění toho, aby její členské státy a partnerské a přidružené země (zejména ty, na něž se vztahuje dohoda z Cotonou), které souhlasily s přijetím osob dříve zadržovaných na Guantánamu, poskytly těmto osobám skutečně plnou podporu, co se týče životních podmínek, usnadnění jejich začlenění do společnosti, zajištění lékařské péče včetně psychologické péče, přístupu k dokladům totožnosti a cestovním dokladům a možnosti uplatnění práva na sloučení rodiny a všech ostatních základních práv přiznávaných osobám, jimž byl udělen politický azyl;

45.  je velmi znepokojen postupem vojenské komise USA ve věci Abda al-Rahíma al-Našírího, který by mohl být v případě usvědčení odsouzen k trestu smrti; vyzývá orgány USA, aby vyloučily možnost, že bude pan al-Našírí odsouzen k trestu smrti, a opakuje svůj dlouhodobý nesouhlas s trestem smrti ve všech případech a za všech okolností; konstatuje, že případ pana al-Našírího projednává od 6. května 2011 Evropský soud pro lidská práva; vyzývá orgány všech zemí, kde byl pan al-Našírí zadržován, aby využily všechny dostupné prostředky k zajištění toho, aby nebyl trestu smrti podroben; naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby případ pana al-Našírího nadnesla při jednání s USA jako přednostní záležitost v souladu s uplatňováním obecných zásad EU ve věci trestu smrti;

46.  opakuje, že ve vztazích mezi EU a jejími členskými státy a třetími zeměmi je velmi důležité plně uplatňovat doložku o lidských právech, která je součástí smluv s těmito zeměmi, a domnívá se, že nastal čas přezkoumat, jakým způsobem evropské vlády spolupracovaly s represivními orgány diktatur ve jménu boje proti terorismu; domnívá se v této souvislosti, že nově revidovaná evropská politika sousedství musí poskytnout výraznou podporu reformě bezpečnostního sektoru, jež musí především zajistit jasné oddělení zpravodajských a donucovacích složek; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, Radu a Komisi, aby při plánování a provádění projektů na podporu boje proti terorismu se třetími zeměmi a ve všech typech dialogů o boji proti terorismu se třetími zeměmi posílily svou spolupráci s Evropským výborem pro prevenci mučení a dalšími příslušnými mechanismy Rady Evropy;

47.  vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie (FYROM), aby zjistila, kdo nese odpovědnost za únos Chálida el-Masrího, k němuž došlo zřejmě z důvodu záměny totožnosti osob a který vedl k jeho nezákonnému zadržování a údajnému mučení, a aby zajistila, aby viníci byli pohnáni k odpovědnosti; vyjadřuje politování nad tím, že úřad prokurátora ve Skopje nepodnikl dostatečné kroky k uskutečnění trestního vyšetřování na základě stížnosti pana El-Masrího; bere na vědomí, že se případu ujal Evropský soud pro lidská práva a že první slyšení velkého senátu se uskutečnilo dne 16. května 2012; domnívá se, že údajný postup vlády FYROM v tomto případě je v rozporu se základními zásadami EU v oblasti základních práv a právního státu a Komise musí toto téma náležitě otevřít v souvislosti s kandidaturou Bývalé jugoslávské republiky Makedonie na přistoupení k EU;

48.  vyzývá NATO a orgány USA, aby provedly vlastní vyšetřování, úzce spolupracovaly s parlamentními či soudními orgány EU a členských států vyšetřujícími tyto otázky(31) a případně rychle reagovaly na žádosti o vzájemnou právní pomoc, zveřejnily informace o programech mimořádného vydávání osob a jiných praktikách porušujících lidská práva a základní svobody a poskytly právním zástupcům podezřelých veškeré informace nutné k obhajobě jejich klientů; žádá o potvrzení toho, že veškeré dohody NATO, dohody mezi NATO a EU a ostatní transatlantické dohody dodržují základní práva;

49.  vzdává hold iniciativám americké občanské společnosti, díky nimž byla v roce 2010 zřízena nezávislá pracovní skupina složená ze zástupců obou stran, jejímž úkolem je přezkoumat politiku vlády USA a opatření týkajících se zatýkání, zadržování a trestního stíhání „podezřelých teroristů“ a jejich zadržování ve vazbě v USA během Clintonovy, Bushovy a Obamovy vlády;

50.  žádá USA, aby vzhledem ke stěžejní úloze transatlantického partnerství a vedoucímu postavení USA v této oblasti plně vyšetřily jakékoli zneužívání, jehož se dopustily, a zajistily za něj trestní odpovědnost, aby zajistily plné uplatňování příslušných vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů s cílem odstranit právní mezery, rozpustily vojenské soudy, důsledně uplatňovaly trestní právo vůči podezřelým z terorismu a znovu přezkoumaly svůj přístup v souvislosti se zadržováním, zásadou habeas corpus, řádnými procesy, ochranou před mučením a nerozlišováním mezi cizími státními příslušníky a občany USA;

51.  vyzývá prezidenta Obamu, aby dodržel svůj slib z ledna 2009, že nechá věznici v zátoce Guantánamo uzavřít, že každému zadrženému, jenž nebude obžalován, bude umožněno se co nejrychleji navrátit do své domovské země nebo přesídlit do jiné bezpečné země a že USA proti všem osobám zadržovaným na Guantánamu, proti nimž existuje dostatek přípustných důkazů, neprodleně zahájí spravedlivé soudní řízení formou veřejných slyšení u nezávislého a nestranného tribunálu a zajistí, že pokud budou tyto osoby odsouzeny, budou uvězněny na území Spojených států v souladu s platnými mezinárodními normami a zásadami; vyzývá rovněž k vyšetření porušování lidských práv ve věznici Guantánamo a k vyjasnění odpovědnosti v této věci;

52.  žádá, aby všichni zadržení, kteří nebudou obžalováni, avšak kvůli reálnému riziku mučení nebo pronásledování ve své domovské zemi nemohou být navráceni, dostali možnost přesídlit na území Spojených států pod humanitární ochranou a bylo jim přiznáno odškodnění(32), a naléhavě vyzývá členské státy, aby rovněž projevily ochotu tyto osoby dříve zadržované na Guantánamu přijímat;

53.  vyzývá orgány USA, aby zrušily právo na časově neomezené zadržování bez obvinění nebo soudu, které umožňuje zákon o zmocnění k národní obraně (NDAA);

54.  vyzývá Konferenci předsedů delegací, aby na základě závěrů společné studie OSN o globálních postupech v otázce tajného zadržování osob v souvislosti s bojem proti terorismu a následných opatření a na základě souhrnu osvědčených postupů týkajících se právních a institucionálních rámců a opatření zajišťujících dodržování lidských práv ze strany bezpečnostních služeb zapojených do boje proti terorismu, včetně jejich kontroly, který sestavila OSN, zajistila zahájení parlamentních dialogů o ochraně základních práv v rámci boje proti terorismu;

55.  zavazuje se, že se na příštím společném parlamentním setkání s vnitrostátními parlamenty zaměří na přezkum jejich úlohy při zajišťování odpovědnosti za případy porušení lidských práv v souvislosti s programem CIA a že bude podporovat větší spolupráci a pravidelnou výměnu informací mezi vnitrostátními orgány dohledu, které mají za úkol dohlížet na zpravodajské služby, za účasti příslušných vnitrostátních orgánů, orgánů EU a agentur;

56.  je rozhodnut nadále naplňovat svůj mandát, který mu byl udělen dočasným výborem v souladu s články 2, 6 a 7 SEU; pověřuje Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci spolu s podvýborem pro lidská práva, aby do jednoho roku po přijetí tohoto usnesení informovaly o této záležitosti Parlament na plenárním zasedání; považuje za zásadní v současné době zhodnotit, do jaké míry byla doporučení přijatá Parlamentem dodržována, a v případě, že dodržována nebyla, prozkoumat, z jakého důvodu;

57.  požaduje, aby Rada, Komise, evropský veřejný ochránce práv, vlády a parlamenty členských států, kandidátských zemí a přidružených zemí, Rada Evropy, NATO, OSN a vláda a obě komory Kongresu Spojených států Parlament informovaly o jakémkoli vývoji, k němuž by mohlo dojít v oblastech spadajících do oblasti působnosti této zprávy;

o
o   o

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států, kandidátských zemí a přidružených zemí, jakož i Radě Evropy, NATO, OSN a vládě a oběma komorám Kongresu Spojených států.

(1) Úř. věst. L 200, 30.7.2005, s. 1.
(2) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(3) A/HRC/13/42, 19.2.2010.
(4) A/HRC/19/61, 18.1.2012.
(5) A/HRC/14/46, 17.5.2010.
(6) Usnesení 1507 (2006).
(7) Usnesení 1562 (2007).
(8) Dokument 12714, 16. 9. 2011.
(9) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12.
(10) Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 309.
(11) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 51.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2011)0271.
(13) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 91.
(14) Úř. věst. C 300 E, 9.12.2006, s. 136.
(15) Úř. věst. C 102 E, 28.4.2004, s. 640.
(16) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 49.
(17) Přijaté texty, P7_TA (2011)0577.
(18) SPEECH/08/716, „Une politique visant à assurer l'effectivité des droits fondamentaux sur le terrain“.
(19) „Poznámky na cestě do Německa“, otázky tisku a odpovědi Condoleezy Riceové, Berlín, 5. prosince 2005, a „K dispozici tisku“ během zasedání Severoatlantické rady, Brusel, 8. prosince 2005.
(20) „Podle zdrojů ABC News jsou čelní představitelé Al-Káidy zadržováni v tajných vězeních CIA“, ABC News, 5.12.2005.
(21) „Litva hostila tajné vězení CIA, aby získala pozornost USA“, ABC News, 20.8.2009.
(22) „CIA zadržuje podezřelé z terorismu v tajných věznicích“, 2.11.2005, a „Evropané vyšetřují utajené lety CIA“, Washington Post, 17.11.2005.
(23) Mimo jiné: Prohlášení organizace Human Rights Watch o tajných vazebních zařízeních Spojených států v Evropě, 6.11.2005; Zpráva organizace Amnesty International Europe nazvaná „Veřejné tajemství: rostoucí důkazy o spoluúčasti Evropy na vydávání a tajném zadržování osob“, 15.11.2010; Zpráva organizace Reprieve nazvaná „Zaznamenáno vydávání osob: využití práva svobodného přístupu k informacím k odhalení cest pro nezákonné převozy vězňů“, 15.12.2011.
(24) Bod 232 výše uvedeného usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2007.
(25) Úř. věst. L 200, 30.7.2005, s. 1.
(26) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 31.
(27) Článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a související judikatura a článek 4 Listiny základních práv Evropské unie.
(28) A/HRC/19/44.
(29) „Uvnitř rumunské tajné věznice CIA“, The Independent, 9.12.2011.
(30) Zpráva Evropského výboru pro prevenci mučení ze dne 19. května 2011 o jeho návštěvě Litvy uskutečněné ve dnech 14. až 18. června 2010.
(31) Viz mimo jiné výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 9. června 2011.
(32) Viz bod 3 výše uvedeného usnesení Parlamentu ze dne 4. února 2009.


Posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu
PDF 356kWORD 109k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu (2012/2032(INI))
P7_TA(2012)0310A7-0248/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 67 odst. 2 a články 78 a 80 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 2. prosince 2011 o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu – Agenda EU pro lepší sdílení odpovědnosti a silnější vzájemnou důvěru (COM(2011)0835),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(1),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 6. dubna 2005 o zřízení rámcového programu týkajícího se solidarity a řízení migračních toků pro období 2007–2013, COM(2005)0123,

–  s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 8. března 2012 o společném rámci skutečné a praktické solidarity vůči členským státům, jejichž azylový systém je vystaven mimořádnému tlaku, mj. prostřednictvím smíšených migračních toků, při 3151. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na nástroje na mezinárodní a evropské úrovni v oblasti lidských práv, zahrnující především Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků, Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 6. června 2007 o budoucím společném evropském azylovém systému (COM(2007)0301),

–  s ohledem na Plán politiky pro azyl ze dne 17. června 2008: Integrovaný přístup k ochraně v celé EU (COM(2008)0360), který vypracovala Komise,

–  s ohledem na směrnici 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími(2),

–  s ohledem na 18timěsíční program Rady ze dne 17. června 2011 vypracovaný polským, dánským a kyperským předsednictvím,

–  s ohledem na návrh nařízení Komise ze dne 15. listopadu 2011, kterým se zřizuje Azylový a migrační fond (COM(2011)0751),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0248/2012),

A.  vzhledem k tomu, že se Evropská unie zavázala dokončit v roce 2012 zavedení společného evropského azylového systému (CEAS);

B.  vzhledem k tomu, že solidarita je od samého začátku uznávána jako základní prvek a hlavní zásada společného evropského azylového systému, která zároveň tvoří ústřední zásadu práva EU, podle níž by členské státy měly využívat výhody, ale také sdílet zátěž rovným a spravedlivým způsobem;

C.  vzhledem k tomu, že solidarita musí být provázána s odpovědností, členské státy musí zajistit, aby jejich azylové systémy dokázaly vyhovět normám, jež stanoví mezinárodní i evropské právo, zejména Ženevská úmluva o uprchlících z roku 1951 a dodatečný protokol k této úmluvě z roku 1967, Evropská úmluva o lidských právech a Listina základních práv Evropské unie;

D.  vzhledem k tomu, že poskytování podpory při postupech v rámci udělení azylu v duchu účinné solidarity a spravedlivě sdílené odpovědnosti musí být vnímáno jako prostředek na pomoc členským státům, aby splnily svou povinnost poskytnout ochranu osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, a pomoc třetím zemím, do kterých přichází největší počet uprchlíků, s cílem upevnit společný prostor ochrany jako celek;

E.  vzhledem k tomu, že aniž by tím byla dotčena povinnost prověřovat jednotlivé žádosti o udělení azylu případ od případu, má-li společné vyřizování vést ke společným rozhodnutím, je třeba, aby byly řádně zohledňovány společné koncepce EU ohledně bezpečných zemí původu a bezpečných třetích zemí při dodržování podmínek a záruk zahrnutých ve stanovisku Parlamentu ze dne 6. dubna 2011 v prvním čtení k návrhu přepracovaného znění směrnice o azylovém řízení, který předložila Komise;

Úvod

1.  vítá sdělení Komise o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu, které vybízí k převádění solidarity a sdílení odpovědnosti do konkrétních opatření a k tomu, aby členské státy dostály svému závazku zajistit, aby jejich vlastní azylové systémy splňovaly jak mezinárodní, tak i evropské normy;

2.  zdůrazňuje ústřední úlohu a horizontální účinek solidarity a sdílení odpovědnosti při vytváření společného evropského azylového systému; znovu opakuje potřebu zajistit účinné a jednotné uplatňování acquis Unie v oblasti azylu a provedení právních předpisů v této oblasti, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany;

3.  připomíná, že právo na mezinárodní ochranu je základní právo zakotvené v mezinárodním právu a právu Unie, které je doplněno řadou dodatečných práv a zásad, jako je zásada nenavracení, právo na důstojnost, zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení, ochrana žen před násilím a všemi formami diskriminace, právo na účinnou právní ochranu a právo na soukromý a rodinný život;

4.  zdůrazňuje, že zásada solidarity a sdílení odpovědnosti je zakotvena ve Smlouvách a že účinný rámec solidarity obsahuje minimálně úkol na straně institucí a agentur EU a členských států spolupracovat při nalézání cest, jak uvést tuto zásadu do praxe; tvrdí, že solidarita se netýká pouze vztahů mezi členskými státy navzájem, ale směřuje i k žadatelům o azyl a osobám požívajícím mezinárodní ochrany;

5.  zdůrazňuje skutečnost, že zatímco počet žadatelů o azyl během roku 2011 vzrostl, za posledních deset let došlo v EU k celkovému poklesu počtu žádostí o azyl; zdůrazňuje, že určité členské státy řeší v porovnání s ostatními neúměrné množství žádostí o azyl v důsledku různých faktorů, včetně jejich zeměpisné charakteristiky, a žádosti o azyl jsou v rámci EU rozšířeny nerovnoměrně; připomíná, že v roce 2011 připadalo více než 90 % žádostí o azyl na deset členských států, že do léta 2011 bylo v rámci EU pouze 227 osob požívajících mezinárodní ochrany přesídleno z Malty do jiných šesti členských států a že v celé EU bylo v roce 2011 znovuusídleno jen 4 125 uprchlíků do pouhých 10 členských států EU, což představuje přibližně 6,6 % všech osob přesídlených v tomto roce; zdůrazňuje, že je zásadní tyto nerovnosti identifikovat, mj. porovnáním absolutních čísel s ukazateli kapacity, a že členským státům, na které mají žádosti o azyl největší dopad, se musí dostat větší pomoci ze strany EU, a to na administrativní i finanční úrovni;

6.  zdůrazňuje, že vysokému počtu žadatelů o azyl a osobám požívajícím mezinárodní ochrany nelze zajistit vysokou úroveň ochrany, a ani nelze činit řádná rozhodnutí o udělení azylu, nebudou-li odstraněny nesrovnalosti mezi poměrem žádostí o azyl a absorpční kapacitou jednotlivých členských států z technického a administrativního hlediska, a pokud se podpůrná opatření prováděná v členských státech nepřizpůsobí měnícím se tokům v oblasti udělování azylu;

7.  opakuje, že členské státy by měly zajistit zavedení spravedlivých a účinných systémů pro udělování azylu, a přizpůsobit se tak měnícím se tokům v oblasti azylu; domnívá se, že ačkoli počet žádostí o azyl není stálý, existují důkazy o konkrétních místech vstupu na vnějších hranicích EU, které tvoří „centra vstupu“, kde se dá rozumně předpokládat, že bude podáno velké množství žádostí o azyl; požaduje opatření na zlepšení připravenosti azylových systémů členských států ležících blízko hlavních míst vstupu do EU, a sice na znamení praktické solidarity;

8.  zdůrazňuje, že všechny členské státy mají za povinnost plně provádět a uplatňovat právní předpisy Unie a své mezinárodní závazky týkající se azylu; konstatuje, že členské státy na vnějších hranicích Unie v rámci společného evropského azylového systému čelí jiným problémům než členské státy bez vnějších hranic, a potřebují tedy také odlišné formy podpory pro adekvátní provedení příslušných úkolů; poukazuje na článek 80 SFEU, který požaduje oživení stávajících opatření, stejně jako vývoj opatření nových, na pomoc těmto členským státům, bude-li to zapotřebí;

9.  vybízí k optimalizaci využívání stávajících opatření, jakož i k vývoji nových cílených opatření a nástrojů, pomocí nichž bude možné pružně a účinně reagovat na stále se měnící problémy; taková optimalizace je obzvláště aktuální vzhledem k probíhající finanční krizi postihující EU, která pro úsilí dotčených členských států představuje zátěž navíc, aby se efektivně vyrovnávaly s azylovými řízeními, zejména v případě těch států, které přijímají nepřiměřené počty žadatelů o azyl;

10.  konstatuje, že ve světle rostoucích potřeb, pokud jde o uprchlíky na celosvětové úrovni, může hrát spolupráce se třetími zeměmi, jež probíhá v souvislosti s politikou životního prostředí a politikou rozvoje, v budování vztahů založených na solidaritě nezbytnou úlohu;

11.  zdůrazňuje, že je důležité shromáždit, analyzovat a zasadit do souvislostí spolehlivé, přesné, komplexní, porovnatelné a aktuální kvantitativní a kvalitativní údaje, které umožní sledovat a vyhodnocovat opatření a řádně pochopit otázky spojené s azylem; vybízí členské státy, aby kromě údajů poskytovaných podle nařízení o statistice migrace a podle nařízení o Evropském podpůrném úřadu pro otázky azylu (EASO) poskytly úřadu EASO a Komisi příslušné údaje týkající se záležitostí azylu; veškeré statistické údaje by měly být případně rozlišeny podle pohlaví;

12.  s politováním konstatuje nárůst xenofobie a rasismu a negativních a zkreslených domněnek ohledně žadatelů o azyl a uprchlíků doprovázející socioekonomickou nejistotu v EU; doporučuje, aby členské státy zorganizovaly informační kampaně ohledně skutečné situace žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany;

Praktická spolupráce a technická pomoc

13.  zdůrazňuje, že zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu má potenciál podpořit užší praktickou spolupráci členských států, která má usnadnit snížení významných rozdílů v azylových postupech a vytvořit lepší a spravedlivější azylové systémy v EU; domnívá se, že tato aktivní, praktická spolupráce musí být ve vzájemné shodě s legislativní harmonizací evropských azylových politik;

14.  připomíná, že je třeba, aby Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu poskytoval členským státům technickou pomoc a odborné znalosti při provádění jejich právních předpisů v oblasti azylu, a to ve spolupráci s občanskou společností a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR); zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise používala informace shromážděné úřadem EASO na identifikaci potenciálních nedostatků v azylových systémech členských států; tyto informace shromážděné úřadem EASO v souladu s nařízením (EU) 439/2010 jsou rovněž významné pro mechanismus včasného varování, připravenost a krizový management, které budou součástí pozměněného nařízení Dublin; zdůrazňuje význam předkládání pravidelných zpráv a vypracování akčních plánů, aby se podpořila cílená řešení a doporučení ke zlepšení společného evropského azylového systému a k nápravě potenciálních nedostatků; podtrhuje především úlohu úřadu při koordinaci a podpoře společné činnosti na pomoc členským státům, jejichž azylové systémy a přijímací zařízení čelí obzvláště velkému tlaku, prostřednictvím opatření, jako je vysílání úředníků do těchto členských států a zapojení týmů odborníků na otázky azylu a sociálních pracovníků i tlumočníků, které lze rychle mobilizovat v krizových situacích; připomíná, že vliv úřadu EASO je podmíněn ochotou členských států plně využít jeho potenciálu;

15.  vyzývá Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, přičemž bere v úvahu jeho povinnosti i omezený rozpočet, zdroje i zkušenosti, aby optimalizoval své dostupné zdroje tím, že se zapojí do úzkého dialogu a spolupráce s mezinárodními organizacemi a s občanskou společností za účelem výměny informací a sdílení poznatků v oblasti azylu, shromažďování údajů, výměny osvědčených postupů, rozvoje komplexních pokynů týkajících se otázek rovnosti žen a mužů spojených s azylem, rozvoje odborné přípravy a vytvoření týmů odborníků, sociálních pracovníků a tlumočníků, kteří by mohli být v krátké době zmobilizováni na pomoc; dále doporučuje Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu, aby zajistil, že se poradního fóra zúčastní široké spektrum organizací;

16.  zdůrazňuje, že činnost Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu by se měla zaměřovat jak na dlouhodobé preventivní cíle, tak na krátkodobá reaktivní opatření, což by umožnilo adekvátně reagovat na různé situace; domnívá se proto, že Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu by měl podporovat opatření budování kapacit pro nedostatečně rozvinuté a nefunkční azylové systémy, nicméně prioritu by měl dát mimořádným situacím a členským státům, jež jsou vystaveny mimořádnému a nepoměrnému tlaku; zdůrazňuje v tomto ohledu klíčovou úlohu skupin odborníků v oblasti azylu, jejichž cílem je pomoc s těžkými a s nevyřízenými případy, poskytování odborné přípravy, realizace projektového řízení, poradenství a doporučování konkrétních opatření a rovněž sledování a provádění opatření přijatých v návaznosti na závěry sledování;

17.  bere na vědomí operační plán zavedený na podporu řeckého azylového systému a zlepšení situace žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany v Řecku; upozorňuje, že i přes určitý pokrok, kterého bylo dosaženo, je potřeba vynaložit další úsilí jak ze strany EU, tak ze strany řeckých orgánů, aby se azylový systém zlepšil a zajistilo se, že práva žadatelů o azyl budou plně respektována; připomíná, že opatření ke snížení rozpočtového schodku vylučují přidělování vnitrostátních prostředků na najímání více úředníků, a doporučuje tuto problematiku řešit, neboť dobře fungující azylový orgán je potřeba k tomu, aby bylo plnění povinností Řecka v rámci mezinárodního práva a práva EU možné;

18.  bere na vědomí doporučení Komise a Rady ohledně spolupráce mezi agenturami, pokud jde o Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Frontex, a zdůrazňuje, že k tomu, aby se taková spolupráce v souvislosti s mezinárodní ochranou mohla uskutečnit, je bezpodmínečně nutné plně a co nejdříve provést strategii uplatňování základních práv agentury Frontex včetně jmenování zástupce pověřeného sledováním stavu lidských práv, vytvoření poradního fóra s občanskou společností a vyzvání mezinárodních organizací k účasti na jeho aktivitách jako pozorovatele v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že veškerá spolupráce musí být vnímána v kontextu dodržování standardů stanovených evropskými a mezinárodními normami, což v praxi zvýší kvalitu ochrany poskytované žadatelům o azyl; vyzývá proto úřad EASO, aby podpořil agenturu Frontex v souvislosti s povinnostmi v oblasti přístupu k mezinárodní ochraně, zejména se zásadou nenavracení; zdůrazňuje, že opatření na hranicích by měla být uplatňována způsobem citlivým vůči ochraně;

19.  uznává potřebu pravidelně mandát Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu přezkoumávat, aby se zajistila odpovídající schopnost reagovat na různé problémy, jimž budou azylové systémy vystaveny; má na paměti, že veškerá opatření, která Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu přijme, závisí na dobré vůli členských států, a navrhuje proto zvážit možnost zavedení strukturálních záruk v rámci mandátu Evropského úřadu pro otázky azylu, které by v případě potřeby zajišťovaly poskytnutí praktické spolupráce a technické pomoci;

Finanční solidarita

20.  vybízí členské státy, aby plně využily dostupných možností v rámci Evropského uprchlického fondu, pokud jde o přijímání cílených opatření ke zlepšování azylových systémů; doporučuje členským státům, aby učinily opatření k řešení otázek, jako jsou těžkopádné byrokratické postupy, zpoždění v absorpci a problémy s likviditou, aby se zajistilo, že finanční prostředky budou účinně a rychle rozděleny;

21.  podotýká, že členské státy musí zajistit plné využití možností, které poskytuje Evropský uprchlický fond, a že všechny přidělené dotace mohou být vyplaceny, tak aby vedoucím projektů nenastaly při realizaci financovaných projektů komplikace;

22.  vítá vytvoření jednoduššího a flexibilnějšího Azylového a migračního fondu (AMF) počínaje rokem 2014, který nahradí Evropský uprchlický fond, Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Evropský návratový fond, a zdůrazňuje potřebu přidělit dostatek prostředků na posílení ochrany osob požívajících mezinárodní ochrany a žadatelů o azyl; zdůrazňuje v této souvislosti význam zahrnutí záruk v rámci Azylového a migračního fondu, aby bylo možné předcházet nadměrnému přidělování prostředků pouze jedné oblasti politiky na úkor společného evropského azylového systému jako celku; považuje za nezbytné, v souvislosti s reformou rozdělení prostředků pro oblast vnitřních věcí v rámci VFR 2014–2020, přidělit dostatečné zdroje také na ochranu hranic, aby i v této oblasti došlo k větší soudržnosti; připomíná, že by měly vždy existovat dostatečné zdroje na financování opatření mezinárodní ochrany a solidarity pro členské státy;

23.  zdůrazňuje, že je třeba, aby Azylový a migrační fond byl dostatečně flexibilní a snadno mobilizovatelný a aby nabízel rychlý přístup, a tak pohotově a vhodně reagoval na nepředvídané tlaky či krizové situace, v nichž se může jeden či více členských států ocitnout; navrhuje v tomto ohledu v rámci přezkumu v polovině období určité procento Azylového a migračního fondu vyčlenit případně na opatření, jež mají pomoci členským státům plně provádět a uplatňovat stávající právní předpisy EU upravující poskytování azylu a dodržovat všechny mezinárodní povinnosti v této oblasti;

24.  vítá dialogy s jednotlivými členskými státy o politice vnitřních věcí týkající se jejich využívání fondů předcházející víceletému programování; zdůrazňuje význam participativního přístupu pro dosažení optimálních výsledků a doporučuje posílit zásadu partnerství prostřednictvím začlenění občanské společnosti, mezinárodních organizací a místních a regionálních úřadů, jakož i příslušných zúčastněných stran, jelikož jejich praktické zkušenosti jsou pro stanovení realistických priorit a vytvoření udržitelných programů zásadní; jimi předložené výstupy získané při stanovování, provádění, monitorování a hodnocení daných cílů a programů jsou tudíž důležité a členské státy by je měly zohlednit;

25.  zdůrazňuje význam sdílení finanční odpovědnosti v oblasti azylu a doporučuje vytvoření dobře financovaného mechanismu pro přijímání vysokého počtu žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany, a to buď v absolutním smyslu nebo poměrně, a bude pomáhat těm, kteří mají méně rozvinuté azylové systémy; domnívá se, že je nutný další výzkum, který by určil a vyčíslil reálné náklady pobytu žadatele a vyřizování azylových žádostí; vyzývá proto Komisi k uskutečnění studie, která by posoudila finanční prostředky, jež by měly být přiděleny podle odpovědnosti, kterou nese každý jednotlivý členský stát, a to na základě ukazatelů, jako je: počet prvních žadatelů o azyl, počet kladných rozhodnutí o udělení postavení uprchlíka nebo rozhodnutí, která udělí doplňkovou ochranu, počet přemístěných a znovuusídlených uprchlíků, počet rozhodnutí o návratu a návratových operací a počet zatčených nelegálních migrantů;

26.  doporučuje, aby členské státy využívaly finančních pobídek dostupných prostřednictvím fondu AMF pro činnosti znovuusídlení, a uznává, že je důležitá finanční pomoc prostřednictvím fondu a technická pomoc prostřednictvím Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu; navrhuje zavedení prioritních oblastí k řešení mimořádných situací a poskytování významnější finanční pomoci členským státům, které se chtějí účastnit iniciativ přemístění, s cílem zmírnit související finanční náklady;

27.  je přesvědčen, že vytvoření jasnějšího a účinnějšího systému finančních pobídek pro účast členských států na činnostech přemístění a proaktivní strategie zaměřené na zlepšování infrastruktur vnitrostátních azylových systémů budou mít dlouhodobý příznivý dopad na sbližování norem v EU a kvalitu společného evropského azylového systému;

28.  vítá možnost zvýšení příspěvku Komise až na 90 % celkových způsobilých výdajů na projekty, které by jinak nemohly být provedeny; domnívá se, že z projektů financovaných Komisí by měla plynout jasná přidaná hodnota; zdůrazňuje, že financování EU by za žádných okolností nemělo nahrazovat vnitrostátní rozpočty určené pro azylové politiky;

29.  zdůrazňuje problémy aktuálně spojené s financováním činností ve smyslu překážek přístupu k přesným informacím a financování, vytváření realistických a na míru navrhovaných cílů a provádění účinných návazných opatření; navrhuje zavedení záruk k zamezení zdvojování, jednoznačné přidělování finančních prostředků a důkladné posuzování přidané hodnoty činností a výsledků, jichž bylo dosaženo;

30.  zdůrazňuje význam přísného dohledu nad využíváním fondů a jejich řízením, a to pomocí kvantitativních a kvalitativních ukazatelů a konkrétních kritérií, s cílem vyhnout se nesprávnému přidělování lidských a finančních zdrojů a zaručit dodržení stanovených cílů; vítá v této souvislosti vytvoření společného systému pro hodnocení a sledování;

31.  naléhavě žádá členské státy, aby za pomoci Komise zajistily řádné využívání existujících komplementárních prvků mezi jinými dostupnými finančními nástroji, jako je Evropský sociální fond a další strukturální fondy, k dosažení uceleného přístupu k financování politik v oblasti azylu;

Odpovědnost

32.  vítá závazek Komise provést v roce 2014 komplexní hodnocení dublinského systému, při kterém se bude přezkoumávat jeho dopad v oblasti právní, hospodářské, sociální a v oblasti lidských práv, včetně dopadu na situaci žadatelek o azyl; domnívá se, že je třeba se dále zabývat tím, jak vyvinout mechanismus rovného sdílení odpovědnosti, jenž by určil, který členský stát by měl odpovídat za zpracování žádostí o azyl, což by umožnilo rychlou a efektivní praktickou podporu členských států v krizových situacích a v případě nepřiměřené zátěže, které dané státy čelí;

33.  domnívá se, že dublinské nařízení, které upravuje rozdělování odpovědnosti za žádost o azyl, klade nepřiměřenou zátěž na členské státy, které tvoří místa vstupu do EU, a nepředvídá spravedlivé rozdělování odpovědnosti za azyl mezi členskými státy; konstatuje, že dublinský systém tak, jak byl dosud uplatňován, v kontextu charakterizovaném velmi odlišnými systémy azylu a nedostatečnou úrovní provádění azylového acquis, vedl k nerovnému zacházení s žadateli o azyl, což mělo zároveň nepříznivý dopad na znovusejdnocování rodin a integraci; mimoto zdůrazňuje jeho nedostatky z hlediska účinnosti a nákladové efektivnosti, neboť více než polovina schválených přesídlení se nikdy neuskutečnila a stále přetrvává značný počet případů, kdy táž osoba předkládá žádosti v různých státech; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby žadatelé o azyl, kteří jsou navráceni do členského státu na základě nařízení Dublin II, nebyli diskriminováni jen z toho důvodu, že jsou přesídleni na základě zmíněného nařízení;

34.  klade důraz na to, že příslušná judikatura již přispívá ke zpochybnění účelu dublinského systému; domnívá se, že při řešení individuálních případů judikatura neřeší nedostatky, které přetrvávají při provádění acquis v oblasti azylu; uznává potřebu členských států zajistit, aby jejich systémy azylu splňovaly evropské a mezinárodní normy, vítá proto úsilí o začlenění dodatečných kritérií do nařízení Dublin II, aby se tak zmírnily nežádoucí nepříznivé dopady tohoto systému; je přesvědčen, že diskuse týkající se určování členského státu, který je odpovědný, musí vzít v úvahu to, že některé členské státy jsou již vystaveny nepřiměřeným tlakům a některé azylové systémy jsou částečně nebo zcela nefunkční;

Společné vyřizování žádostí o azyl

35.  považuje za nezbytné účastnit se dalšího dialogu, pokud jde o sdílení odpovědnosti vůči žadatelům o azyl a osobám požívajícím mezinárodní ochrany, včetně využívání nástrojů, jako je společné vyřizování žádostí o azyl (dále jen „společné vyřizování“) a programy přemístění;

36.  domnívá se, že společné vyřizování by představovalo cenný nástroj pro solidaritu a sdílení odpovědnosti v různých případech, zejména tam, kde jsou členské státy vystaveny značným nebo náhlým přílivům žadatelů o azyl nebo se značné množství žádostí nevyřídí, což zpožďuje nebo narušuje azylové řízení na úkor žadatelů o azyl; společné vyřizování by mohlo předejít problémům s kapacitou nebo tyto problémy napravit, snížit zátěž a náklady spojené s vyřizováním žádostí, urychlit vyřizování žádostí a zajistit spravedlivější sdílení odpovědnosti za vyřizování žádostí o azyl; zdůrazňuje, že společné vyřizování vyžaduje jasné rozdělení odpovědnosti mezi dotčenými členskými státy, aby se zamezilo přesouvání odpovědnosti, a že činění rozhodnutí zůstává v kompetenci členských států; konstatuje, že toto by se muselo doplnit systémem, který by zajistil spravedlivější sdílení odpovědnosti, jakmile je žádost zpracována;

37.  vítá studii proveditelnosti, kterou zahájila Komise a která by měla prozkoumat právní a praktické dopady společného vyřizování na území Unie, jelikož je zapotřebí řadu otázek objasnit;

38.  konstatuje, že společné vyřizování nevyžaduje nutně společné rozhodnutí, ale mohlo by zahrnovat podporu a společné vyřízení, pokud jde o jiné aspekty azylového řízení, jako je identifikace, příprava postupů první instance, rozhovory nebo zhodnocení politické situace v zemi původu;

39.  zdůrazňuje, že společné vyřizování by mohlo poskytnout přidanou hodnotu ohledně kvality rozhodovacího procesu a mělo by zajistit a usnadnit spravedlivá, účinná a rychlá řízení; upozorňuje na skutečnost, že zlepšování azylových řízení od samého začátku (důraz na počátek rozhodování) může zkrátit délku a snížit náklady tohoto řízení, což bude výhodné jak pro žadatele pro azyl, tak pro členské státy;

40.  zdůrazňuje, že systém společného vyřizování by měl plně respektovat práva žadatelů a obsahovat silné záruky za tímto účelem; trvá na tom, že společné vyřizování nesmí být za žádných okolností použito k urychlování azylového řízení na úkor jeho kvality; domnívá se, že společné vyřizování by mohlo vést k účinnějším azylovým řízením a také být ku prospěchu žadatelům o azyl, jelikož jejich potřeba ochrany může být z důvodu navýšených administrativních kapacit uznána rychleji;

41.  domnívá se, že úloha Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu by mohla být cenná z hlediska vzájemného propojování, odborné přípravy a koordinování činnosti podpůrných týmů v oblasti azylu, které by poskytovaly pomoc, poradenství a doporučení pro řízení v první instanci;

42.  doporučuje, aby zvažované režimy týkající se společného vyřizování dávaly přednost možnostem zahrnujícím rozmístění a spolupráci příslušných orgánů, spíše než aby docházelo k přesidlování žadatelů o azyl;

43.  vyzývá Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, aby podpořil, usnadnil a koordinoval výměny informací a další činnosti související se společným vyřizováním žádostí;

Přemístění osob požívajících mezinárodní ochrany a žadatelů o azyl

44.  zdůrazňuje, že znovuusídlení na území EU a přemístění v rámci EU jsou doplňkovými opatřeními zaměřenými na posilování ochrany žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany a současně ukazují na vnitřní i vnější solidaritu EU;

45.  zdůrazňuje, že za určitých podmínek je fyzické přemístění osob požívajících mezinárodní ochrany a žadatelů o azyl jednou z nejkonkrétnějších forem solidarity a může významně přispět ke spravedlivějšímu společnému evropskému azylovému systému; zdůrazňuje, že ačkoli to také představuje rozhodný projev závazku k mezinárodní ochraně a podpoře lidských práv, zapojilo se dosud do iniciativ přemístění jen málo členských států;

46.  zdůrazňuje význam projektů, jako je projekt Evropské unie pro Maltu týkající se přemístění (Eurema) a jeho rozšíření, podle něhož osoby požívající mezinárodní ochrany byly nebo jsou přesídlovány z Malty do jiných členských států, a je zastáncem rozvíjení více takovýchto iniciativ; vyjadřuje politování nad tím, že tento projekt nebyl tak úspěšný, jak se předpokládalo, jelikož členské státy nebyly ochotny se ho zúčastnit; vyzývá členské státy, aby se v duchu solidarity a odpovědnosti aktivněji podílely na projektu Eurema; vítá závazek Komise provést důkladné zhodnocení projektu Eurema a předložit návrh na mechanismus EU pro trvalé přemístění;

47.  vyzývá Komisi, aby ve svém legislativním návrhu stálého a účinného mechanismu přemístění v rámci EU vzala v úvahu využívání „distribučního klíče EU“ pro přemísťování osob, které požívají mezinárodní ochrany, na základě vhodných ukazatelů souvisejících s přijímací a integrační kapacitou členských států, jako je HDP členských států, počet obyvatel, rozloha a nejlepší zájmy těchto osob i vyhlídky, pokud jde o jejich integraci; tento „distribuční klíč EU“ by přicházel v úvahu v případě členských států, které čelí specifickému a nepřiměřenému tlaku na vnitrostátní azylové systémy nebo v krizových situacích; zdůrazňuje, že přemístění bude vždy podmíněno souhlasem osob, které požívají mezinárodní ochrany, a že zavedení „distribučního klíče EU“ by nemělo vliv na povinnost každého členského státu provádět a uplatňovat stávající právní předpisy EU pro oblast azylu, co se týče způsobilosti k ochraně, přijímacích podmínek a procedurálních záruk, a dodržovat mezinárodní povinnosti v této oblasti;

48.  vybízí Komisi, aby do svého návrhu programu EU pro trvalé přemístění zahrnula silné procesní záruky a jasná kritéria, aby byly zaručeny nejlepší zájmy osob, které tento program případně využijí, a uvolněn migrační tlak v těch členských zemích, které jsou obzvláště vystaveny migračním tokům; doporučuje zapojení hostitelské komunity, občanské společnosti a místních orgánů do iniciativ přemístění od samého počátku;

49.  zdůrazňuje, že i když přemístění může nabídnout trvalá řešení pro osoby požívající mezinárodní ochrany i zmírnit potíže azylových systémů členských států, nesmí z něho plynout přesouvání odpovědnosti; trvá na tom, že přemístění by mělo zahrnovat silné závazky ze strany členských států, které z něho budou mít prospěch, k účinnému odstraňování mezer týkajících se ochrany v jejich azylovém systému a k zaručení nejvyšší úrovně ochrany pro ty, kdo zůstávají ve vysílajících členských státech z hlediska podmínek přijetí, azylových řízení a integrace;

50.  vítá možnosti financování poskytované v rámci Azylového a migračního fondu pro přemístění žadatelů o azyl a vybízí členské státy, aby se zapojovaly do dobrovolných iniciativ, zatímco budou plně respektovat práva žadatelů o azyl a potřebu jejich souhlasu; vyzývá Komisi, aby prověřila proveditelnost rozvinutí systému EU pro přemístění žadatelů o azyl a mj. prověřila možnost založit tuto opci na „distribučním klíči EU“, který by zohlednil objektivně ověřitelná kritéria, jako je HDP členských států, počet obyvatel, rozloha a nejlepší zájmy žadatelů o azyl a vyhlídky, pokud jde o jejich integraci; tento program by se prováděl jako opatření solidarity v situacích, kdy je počet žadatelů o azyl nepřiměřeně vysoký v poměru ke kapacitě azylového systému daného členského státu, nebo v případech nouze;

51.  připomíná mandát Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu v souvislosti s podporou přemístění osob požívajících mezinárodní ochrany mezi členskými státy a vyzývá tento úřad, aby v úzké spolupráci s UNHCR vybudoval svou kapacitu za účelem aktivní podpory programů a činností přesídlení, a to prostřednictvím výměny informací a osvědčených postupů a dále prostřednictvím činností zaměřených na koordinaci a spolupráci;

52.  poukazuje na to, že Komise se již vyjádřila v tom smyslu, že vždy, když budou splněny příslušné podmínky, zváží, zda mechanismus směrnice o dočasné ochraně aktivovat, zvláště v případě masového přílivu nebo hrozícího masového přílivu vysídlených osob, které se nemohou bezpečně a trvale vrátit do své země původu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že bude možné, aby se směrnice aktivovala i v případech, kdy aktuální příliv má za následek alespoň v jednom členském státu masový příliv, a nikoli pouze tehdy, když představuje takový příliv pro EU jako celek;

Vzájemná důvěra jakožto stěžejní prvek obnoveného systému správy a řízení

53.  trvá na tom, že vzájemná důvěra je založena na společném pochopení povinností; zdůrazňuje, že dodržování právních předpisů EU představuje nezbytný prvek vzájemné důvěry mezi členskými státy;

54.  zdůrazňuje, že pokud členské státy dodrží své povinnosti týkající se zákonných a základních práv, posílí se tím jak důvěra, tak solidarita;

55.  zdůrazňuje, že je důležité položit pevné základy pro vzájemnou důvěru mezi členskými státy, neboť ta má podstatnou a neodmyslitelnou vazbu na rozvoj společného evropského azylového systému a na opravdovou solidaritu v praxi;

56.  konstatuje, že dodržování povinností v oblasti mezinárodní ochrany sice posiluje vzájemnou důvěru, avšak nevede nutně k jednotnému uplatňování pravidel, neboť výklad a uplatňování azylového práva na mezinárodní úrovni a na úrovni EU se v rámci členských států stále velmi liší, jak vyplývá z nedávné Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a judikatury Soudního dvora Evropské unie souvisejících s dublinským nařízením; zdůrazňuje, že Komise a soudy jsou odpovědné za sledování a posuzování toho, zda se pravidla týkající se azylu uplatňují v souladu s mezinárodním právem a právem EU;

57.  věří, že mechanismy včasného varování zavedené ke zjišťování a řešení mimořádných problémů dříve, než povedou ke krizi, mohou představovat cenný nástroj; domnívá se však, že by měla být zároveň plánována doplňková řešení, s cílem vyhnout se porušování základních práv a zajistit řádné fungování azylových systémů;

58.  zdůrazňuje, že i když by řízení pro porušení předpisů měla být pohotověji používána, aby se obrátila pozornost na odpovědnost členských států a na jejich neúspěch při dodržování stávajícího acquis v oblasti azylu, musí je provázet preventivní opatření, operační plány a mechanismy dozoru, aby bylo možné dosáhnout požadovaných výsledků; zdůrazňuje význam pravidelných hodnocení, konstruktivního dialogu a výměny osvědčených postupů, neboť se jedná o klíčové prvky, jak snadno dosáhnout pozitivního vývoje azylového systému tam, kde byly zjištěny nedostatky; mohou se tedy poskytovat různé formy finanční a praktické pomoci za účelem dosažení plného a řádného provádění evropské azylové legislativy;

59.  konstatuje, že dublinský systém je založen na vzájemné důvěře a že jeho provádění obnáší vzájemné uznávání zamítavých rozhodnutí mezi členskými státy, neboť azylová žádost může být projednávána v EU pouze jednou; vyzývá Komisi, aby do roku 2014 předložila sdělení o rámci pro převádění ochrany osob požívajících mezinárodní ochrany a vzájemné uznávání rozhodnutí o udělení azylu v souladu s akčním plánem provádění Stockholmského programu;

60.  zdůrazňuje, že řízení migrace může vzájemnou důvěru a opatření solidarity zvýšit pouze ve spojení s přístupem citlivým vůči ochraně, na jehož základě by měla být prováděna opatření na hranicích tak, aniž by se omezovala práva uprchlíků a osob požadujících mezinárodní ochranu;

61.  zdůrazňuje, že prostřednictvím vízových režimů se udělí velké množství vstupních a výstupních povolení a že tato pravidla pro vstup a výstup žádným způsobem neomezují zákonné povinnosti o poskytování přístupu k azylu;

62.  připomíná závazek Komise usnadnit bezproblémový příchod do EU osobám, které potřebují ochranu, a vyzývá k prověření nových přístupů k zahájení řízení pro udělení azylu; v této souvislosti vítá závazek Komise přijmout do roku 2013 sdělení o nových přístupech, pokud jde o zahájení řízení pro udělení azylu, jež se zaměří na nejvýznamnější tranzitní země;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12.
(2) Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12.


Evropská normalizace ***I
PDF 281kWORD 80k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské normalizaci a změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/105/ES a 2009/23/ES (COM(2011)0315 – C7-0150/2011 – 2011/0150(COD))
P7_TA(2012)0311A7-0069/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0315),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0150/2011),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. září 2011(1),

  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 6. června 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0069/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES

P7_TC1-COD(2011)0150


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1025/2012.)

(1) Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 69.


Elektronická identifikace skotu ***I
PDF 556kWORD 190k
Pozmněňovací návrhy Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o pozměněném návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o elektronickou identifikaci skotu, a zrušují ustanovení o nepovinném označování hovězího masa (COM(2012)0162 – C7-0114/2012 – 2011/0229(COD))(1)
P7_TA(2012)0312A7-0199/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 43
Návrh nařízení
Název
Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o elektronickou identifikaci skotu, a zrušují ustanovení o nepovinném označování hovězího masa

Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o elektronickou identifikaci skotu a označování hovězího masa

Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Sledování hovězího masa až ke zdroji prostřednictvím identifikace a evidence je nezbytnou podmínkou pro označování původu v celém potravinovém řetězci zajišťující ochranu spotřebitele a veřejné zdraví.
(4)  Sledování hovězího masa až ke zdroji prostřednictvím identifikace a evidence je nezbytnou podmínkou pro označování původu v celém potravinovém řetězci. Tato opatření zajišťují ochranu spotřebitele a veřejné zdraví a zvyšují důvěru spotřebitelů.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6
(6)  Používání elektronických identifikačních systémů by mohlo zefektivnit postupy sledovatelnosti prostřednictvím automatizovaného a přesnějšího načítání a záznamu do podnikových evidencí. Umožnilo by rovněž automatizované hlášení přesunů zvířat do počítačové databáze, a tím by zvýšilo rychlost, spolehlivost a přesnost systému.
(6)  Používání elektronických identifikačních systémů by mohlo zefektivnit postupy sledovatelnosti prostřednictvím automatizovaného a přesnějšího načítání a záznamu do podnikových evidencí. Umožnilo by rovněž automatizované hlášení přesunů zvířat do počítačové databáze, a tím by zvýšilo rychlost, spolehlivost a přesnost systému. Zlepšilo by řízení přímých plateb zemědělcům za jednotlivé kusy dobytka díky lepší kontrole a sníženému riziku chyb při platbách.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)  Elektronické identifikační systémy založené na radiofrekvenční identifikaci se v posledních deseti letech značně zlepšily. Tato technologie umožňuje rychlejší a přesnější načítání individuálních identifikačních kódů zvířat přímo do systémů pro zpracování údajů, což vede ke zkrácení času potřebného k vysledování potenciálně nakažených zvířat nebo infikovaných potravin a snižuje náklady práce, avšak zároveň zvyšuje náklady na vybavení.
(7)  Elektronické identifikační systémy založené na radiofrekvenční identifikaci se v posledních deseti letech značně zlepšily, přestože je stále třeba uplatňovat normy Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), a tyto systémy je třeba otestovat pro použití v případě skotu. Tato technologie umožňuje rychlejší a přesnější načítání individuálních identifikačních kódů zvířat přímo do systémů pro zpracování údajů, což vede ke zkrácení času potřebného k vysledování potenciálně nakažených zvířat nebo infikovaných potravin, což má za následek vylepšení databázízvýšení schopnosti pohotově reagovat v případě vypuknutí nákazy, a snižuje náklady práce, avšak zároveň zvyšuje náklady na vybavení. Pokud je elektronická identifikace defektní, nesmí být v důsledku selhání technologie uložena zemědělcům povinnost platit penále.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 9
(9)  Vzhledem k technickému pokroku v oblasti EID se několik členských států rozhodlo začít provádět elektronickou identifikaci skotu na bázi dobrovolnosti. Je pravděpodobné, že tyto iniciativy povedou k tomu, že jednotlivé členské státy nebo zainteresované subjekty budou vyvíjet rozdílné systémy. Takový vývoj by bránil pozdější harmonizaci technických norem v Unii.
(9)  Vzhledem k technickému pokroku v oblasti EID se několik členských států rozhodlo začít provádět elektronickou identifikaci skotu na bázi dobrovolnosti. Je pravděpodobné, že tyto iniciativy povedou k tomu, že jednotlivé členské státy nebo zainteresované subjekty budou vyvíjet rozdílné systémy. Takový vývoj by bránil pozdější harmonizaci technických norem v Unii. Mělo by se zajistit, aby systémy zaváděné v členských státech byly interoperabilní a v souladu s normami ISO.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 16
(16)  Stanovení povinné EID v celé Unii by pro některé hospodářské subjekty mohlo mít nepříznivé ekonomické účinky. Pro zavedení EID je proto vhodné stanovit nepovinný režim. V rámci tohoto režimu by si EID zvolili chovatelé, pro které by EID pravděpodobně měla okamžité ekonomické přínosy.
(16)  Stanovení povinné EID v celé Unii by pro některé hospodářské subjekty mohlo mít nepříznivé ekonomické účinky. Kromě toho existují praktické problémy, které nadále brání účinnému fungování EID, a to zejména pokud jde o přesnost této technologie. Zkušenosti s uplatňováním povinné elektronické identifikace malých přežvýkavců dokazují, že je často nemožné dosáhnout 100% přesnosti v důsledku defektní technologie a praktických potíží. Je proto vhodné stanovit nepovinný režim. Takový režim by umožnil, aby si EID zvolili pouze chovatelé, pro které by EID pravděpodobně měla rychlé ekonomické přínosy.
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 17
(17)  Členské státy mají velmi rozdílné systémy chovu, zemědělské postupy a odvětvové organizace. Proto by mělo být členským státům umožněno, aby stanovily povinnost EID na svém území pouze tehdy, pokud to budou považovat za vhodné, po zvážení všech těchto činitelů.
(17)  Členské státy mají velmi rozdílné systémy chovu, zemědělské postupy a odvětvové organizace. Proto by mělo být členským státům umožněno, aby stanovily povinnost EID na svém území pouze tehdy, pokud to budou považovat za vhodné, po zvážení všech těchto činitelů, včetně veškerých negativních důsledků pro drobné zemědělce, a po konzultaci s organizacemi zastupujícími odvětví hovězího masa.
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18
(18)  Na zvířata dovážená do Unie ze třetích zemí by se měly vztahovat stejné požadavky na identifikaci, které se používají pro zvířata narozená v Unii.
(18)  Na zvířata a maso dovážené do Unie ze třetích zemí by se měly vztahovat stejné požadavky na identifikaci a sledovatelnost, které se používají pro zvířata narozená v Unii.
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19
(19)  Nařízení (ES) č. 1760/2000 stanoví, že příslušný orgán vydá pas pro každé zvíře, které musí být identifikováno podle uvedeného nařízení. To představuje značnou administrativní zátěž pro členské státy. Počítačové databáze zřízené členskými státy dostatečně zajišťují sledovatelnost vnitrostátních přesunů skotu. Pasy by proto měly být vydávány pouze pro zvířata určená pro obchod v rámci Unie. Jakmile bude v provozu výměna údajů mezi jednotlivými národními počítačovými databázemi, požadavek vydávat tyto pasy by se již neměl vztahovat na zvířata určená pro obchod v rámci Unie.
(19)  Nařízení (ES) č. 1760/2000 stanoví, že příslušný orgán vydá pas pro každé zvíře, které musí být identifikováno podle uvedeného nařízení. To představuje značnou administrativní zátěž pro členské státy. Počítačové databáze zřízené členskými státy by měly dostatečně zajišťovat sledovatelnost vnitrostátních přesunů skotu. Pasy by proto měly být vydávány pouze pro zvířata určená pro obchod v rámci Unie. Jakmile bude v provozu výměna údajů mezi jednotlivými národními počítačovými databázemi, požadavek vydávat tyto pasy by se již neměl vztahovat na zvířata určená pro obchod v rámci Unie.
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19 a (nový)
(19a)  Zatím neexistují zvláštní právní předpisy týkající se klonování. Průzkumy veřejného mínění však naznačují, že se evropská veřejnost o tuto otázku velice zajímá. Je proto vhodné zajistit, aby bylo hovězí maso pocházející z klonovaných zvířat či z jejich potomků jako takové označováno.
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 20
(20)  Oddíl II hlavy II nařízení (ES) č. 1760/2000 obsahuje pravidla pro systém nepovinného označování hovězího masa, která stanoví schválení některých zadávacích podmínek označování příslušným orgánem členského státu. Administrativní zátěž a náklady vynakládané členskými státy a hospodářskými subjekty na používání tohoto systému nejsou přiměřené přínosům tohoto systému. Uvedený oddíl by proto měl být zrušen.
(20)  Oddíl II hlavy II nařízení (ES) č. 1760/2000 obsahuje pravidla pro systém nepovinného označování hovězího masa, která stanoví schválení některých zadávacích podmínek označování příslušným orgánem členského státu. Vzhledem k vývoji, k němuž došlo v odvětví hovězího masa od přijetí uvedeného nařízení, je třeba, aby byl systém označování hovězího masa revidován. Jelikož není systém nepovinného označování hovězího masa účinný ani užitečný, měl by být zrušen, aniž by bylo ohroženo právo hospodářských subjektů informovat spotřebitele prostřednictvím nepovinného označování. Stejně jako u všech jiných druhů masa proto budou muset být údaje, které přesahují rámec povinného označování, tj. v tomto konkrétním případě požadavky článků 13 a 15 nařízení (ES) č. 1760/2000, a které jsou velmi důležité pro spotřebitele a zemědělce, jako například plemeno, krmivo a chov, v souladu se stávajícími horizontálními předpisy, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům1. Kromě toho je zrušení vyváženo vytvořením obecných pravidel zajišťujících ochranu spotřebitele v tomto nařízení.
Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.
Pozměňovací návrhy 14 a 45
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 22
(22)  Aby bylo zajištěno používání nezbytných pravidel pro řádné fungování identifikace, registrace a sledovatelnosti skotu a hovězího masa, měla by být na Komisi v souladu s článkem 290 Smlouvy přenesena pravomoc, pokud jde o požadavky pro alternativní značky k identifikaci skotu, zvláštní okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální lhůtu pro používání identifikačních značek, údaje vyměňované mezi počítačovými databázemi členských států, maximální lhůtu pro některé ohlašovací povinnosti, požadavky pro identifikační značky, informace, které mají být uvedeny v pasech a v jednotlivých evidencích, které se mají vést v každém zemědělském podniku, minimální úroveň úředních kontrol, identifikaci a evidenci přesunů skotu při vyhánění na letní pastviny v různých horských oblastech, pravidla pro označování některých výrobků, která by měla odpovídat pravidlům stanoveným v nařízení (ES) č. 1760/2000, definice mletého hovězího masa, hovězího ořezu nebo bouraného hovězího masa, zvláštní údaje, které mohou být uvedeny na štítcích, ustanovení o označování týkající se zjednodušení označování původu, maximální velikosti a složení některých skupin zvířat, postupy schvalování týkající se podmínek označování na obalech bouraného masa a správní sankce, které mají členské státy použít v případě, že nařízení (ES) č. 1760/2000 není dodrženo. Je zvláště důležité, aby Komise během svých přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.
(22)  Aby bylo zajištěno používání nezbytných pravidel pro řádné fungování identifikace, registrace a sledovatelnosti skotu a hovězího masa, měla by být na Komisi v souladu s článkem 290 Smlouvy přenesena pravomoc, pokud jde o požadavky pro alternativní značky k identifikaci skotu, zvláštní okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální lhůtu pro používání identifikačních značek, údaje vyměňované mezi počítačovými databázemi členských států, maximální lhůtu pro některé ohlašovací povinnosti, požadavky pro identifikační značky, informace, které mají být uvedeny v pasech a v jednotlivých evidencích, které se mají vést v každém zemědělském podniku, minimální úroveň úředních kontrol, identifikaci a evidenci přesunů skotu při různém sezónním přesunu zvířat na jiné pastviny, pravidla pro označování některých výrobků, která by měla odpovídat pravidlům stanoveným v nařízení (ES) č. 1760/2000, definice mletého hovězího masa, hovězího ořezu nebo bouraného hovězího masa, maximální velikosti a složení některých skupin zvířat, postupy schvalování týkající se podmínek označování na obalech bouraného masa a správní sankce, které mají členské státy použít v případě, že nařízení (ES) č. 1760/2000 není dodrženo. Je zvláště důležité, aby Komise během svých přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 23
(23)  Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o evidenci zemědělských podniků, které používají alternativní identifikační značky, technické vlastnosti a způsoby vzájemné výměny údajů mezi počítačovými databázemi členských států, formát a provedení identifikačních značek, technické postupy a normy pro provádění EID, formát pasů a evidence, která má být vedena v každém zemědělském podniku, pravidla týkající se postupů provádění sankcí uložených členskými státy zemědělským podnikům podle nařízení (ES) č. 1760/2000, nápravná opatření, jež mají uvedené členské státy učinit v případě, že je to nutné vzhledem ke kontrolám na místě, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.
(23)  Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o evidenci zemědělských podniků, které používají alternativní identifikační značky, technické vlastnosti a způsoby vzájemné výměny údajů mezi počítačovými databázemi členských států, prohlášení, že systém výměny údajů mezi členskými státy je plně provozuschopný, formát a provedení identifikačních značek, technické postupy a normy pro provádění EID, formát pasů a evidence, která má být vedena v každém zemědělském podniku, pravidla týkající se postupů provádění sankcí uložených členskými státy zemědělským podnikům podle nařízení (ES) č. 1760/2000, nápravná opatření, jež mají uvedené členské státy učinit v případě, že je to nutné vzhledem ke kontrolám na místě, a nezbytná pravidla pro zajištění řádného dodržování tohoto nařízení, zejména pokud jde o kontroly, správní sankce a maximální lhůty stanovené v tomto nařízení, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 23 a (nový)
(23a)  Je třeba sledovat provádění tohoto nařízení. Proto by Komise nejpozději pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu zabývající se jak prováděním tohoto nařízení, tak technickou a ekonomickou proveditelností uplatňování povinné elektronické identifikace v celé Unii. Pokud ze zprávy vyplývá, že by elektronická identifikace měla být povinná, měl by k ní být případně připojen příslušný legislativní návrh. Tento právní předpis by odstranil riziko narušení hospodářské soutěže v rámci vnitřního trhu.
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 1 a (nový)
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Článek 2
1a)  V článku 2 se doplňuje nová definice, která zní:
'„klonovanými zvířaty“ zvířata, která vznikla metodou nepohlavního umělého rozmnožování s cílem vytvořit geneticky identickou nebo téměř identickou kopii jednotlivého zvířete,„.
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 1 b (nový)
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Článek 2
1b)  V článku 2 se doplňuje nová definice, která zní:
'„potomky klonovaných zvířat“ zvířata, která vznikla pohlavním rozmnožováním, přičemž alespoň jeden z jejich předků je klonovaným zvířetem,„.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 3
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4 – odst. 1 – pododstavec 1
1.  Všechna zvířata v zemědělském podniku musí být identifikována alespoň dvěma samostatnými identifikačními značkami schválenými podle článků 10 a 10a a schválenými příslušným orgánem.
1.  Všechna zvířata v zemědělském podniku musí být identifikována alespoň dvěma samostatnými identifikačními značkami schválenými podle článků 10 a 10a a schválenými příslušným orgánem. Komise zajistí, aby identifikátory používané v Unii byly interoperabilní a v souladu s normami ISO.
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 3
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4 – odst. 1 – pododstavec 2
Identifikační značky se přidělují zemědělskému podniku, rozdělují a připevňují na zvířata způsobem stanoveným příslušným orgánem.

Identifikační značky se přidělují zemědělskému podniku, rozdělují a připevňují na zvířata způsobem stanoveným příslušným orgánem. Toto ustanovení se nevztahuje na zvířata, která se narodila před 1. lednem 1998 a nejsou určena pro obchod v rámci Unie.

Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 3
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4 – odst. 1 – pododstavec 3
Všechny identifikační značky připevněné na jedno zvíře mají stejný jedinečný identifikační kód, který umožňuje individuálně identifikovat toto zvíře a zemědělský podnik, ve kterém se narodilo.

Všechny identifikační značky připevněné na jedno zvíře mají stejný jedinečný identifikační kód, který umožňuje individuálně identifikovat toto zvíře a zemědělský podnik, ve kterém se narodilo. Odchylně od tohoto ustanovení může příslušný orgán v případech, kdy není možné, aby dvě samostatné identifikační značky měly stejný jedinečný identifikační kód, povolit, aby se pod jeho dohledem u druhé identifikační značky použil jiný kód, pokud je zaručena plná sledovatelnost a je možné identifikovat zvíře i zemědělský podnik, ve kterém se narodilo.

Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 3
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4 – odst. 2 – pododstavec 2
Členské státy, které tuto možnost využijí, sdělí Komisi znění těchto vnitrostátních předpisů.

Členské státy, které tuto možnost využijí, sdělí Komisi znění těchto vnitrostátních předpisů. Komise následně poskytne ostatním členským státům shrnutí vnitrostátních pravidel upravujících přesun zvířat do členských států, které se rozhodly pro povinnou elektronickou identifikaci, v jazyce v těchto státech snadno srozumitelném a zpřístupní je veřejnosti.

Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4a – odst. 1 – pododstavec 1 - písm. b
(b) 60 dní pro druhou identifikační značku.
b) 60 dní pro druhou identifikační značku, z důvodů spojených s fyziologickým vývojem zvířat.
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4a – odst. 1 – pododstavec 2
Žádné zvíře nesmí opustit zemědělský podnik, ve kterém se narodilo, dokud nejsou tyto dvě identifikační značky připevněny.

Žádné zvíře nesmí opustit zemědělský podnik, ve kterém se narodilo, dokud nejsou tyto dvě identifikační značky připevněny, s výjimkou případů vyšší moci.

Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4a – odst. 2 – pododstavec 1 a (nový)
První pododstavec se nepoužije v případě zvířat, která se narodila před 1. lednem 1998 a nejsou určena pro obchod v rámci Unie.

Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4b – odst. 2 – pododstavec 2
Uvedená lhůta nesmí překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci 1. V každém případě se identifikační značky připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

Uvedená lhůta nesmí překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci 1. Odchylně od tohoto ustanovení může být z důvodů spojených s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní. V každém případě se identifikační značky připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4c – odst. 2 – pododstavec 2
Maximální lhůta uvedená v písmenu b) nepřesáhne 20 dní ode dne dovozu zvířat do zemědělského podniku určení. V každém případě se identifikační značky připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

Maximální lhůta uvedená v písmenu b) nepřesáhne 20 dní ode dne dovozu zvířat do zemědělského podniku určení. Odchylně od tohoto ustanovení může být z důvodů spojených s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní. V každém případě se identifikační značky připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 4 c – odst. 2 – pododstavec 2 a (nový)
Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 4 odst. 1 třetího pododstavce, může příslušný orgán v případech, kdy není možné označit zvíře elektronickým identifikátorem se stejným jedinečným identifikačním kódem, povolit, aby se pod jeho dohledem u druhé identifikační značky použil jiný kód, pokud je zaručena plná sledovatelnost a je možné identifikovat zvíře i zemědělský podnik, ve kterém se narodilo.

Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 4
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Článek 4 d
Žádná identifikační značka nesmí být odebrána nebo nahrazena bez povolení a kontroly příslušného orgánu. Toto povolení lze udělit pouze tehdy, pokud odebrání nebo nahrazení nenaruší sledovatelnost zvířete.

Žádná identifikační značka nesmí být změněna, odebrána nebo nahrazena bez povolení a kontroly příslušného orgánu. Toto povolení lze udělit pouze tehdy, pokud změna, odebrání nebo nahrazení nenaruší sledovatelnost zvířete.

Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 5
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 5 – odst. 2 – pododstavec 1
Členské státy si mohou vyměňovat elektronické údaje mezi svými počítačovými databázemi ode dne, kdy Komise uzná, že je systém pro výměnu údajů plně provozuschopný.

Členské státy si mohou vyměňovat elektronické údaje mezi svými počítačovými databázemi ode dne, kdy Komise uzná, že je systém pro výměnu údajů plně provozuschopný. Musí to být prováděno způsobem, který zaručí ochranu údajů a zabrání jakémukoli zneužívání s cílem chránit zájmy zemědělského podniku.

Pozměňovací návrh 31
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 6
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 6 – písm. c a (nové)
ca) v případě zvířat vyvážených do třetích zemí je pas zvířete odevzdán posledním chovatelem zvířete příslušnému orgánu v místě vývozu.
Pozměňovací návrh 32
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 7 - písm. b
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 7 – odst. 5 – písm. b
b) zadává aktuální informace přímo do počítačové databáze během dvaceti čtyř hodin od výskytu události.
b) zadává aktuální informace přímo do počítačové databáze během sedmdesáti dvou hodin od výskytu události.
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 8
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Článek 9a
Členské státy zajistí, aby každá osoba odpovědná za identifikaci a evidenci zvířat obdržela pokyny a poučení ohledně příslušných ustanovení tohoto nařízení a všech aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých Komisí na základě článků 10 a 10a a aby byly k dispozici vhodné školicí kurzy.

Členské státy zajistí, aby každá osoba odpovědná za identifikaci a evidenci zvířat obdržela pokyny a poučení ohledně příslušných ustanovení tohoto nařízení a všech aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých Komisí na základě článků 10 a 10a a aby byly k dispozici vhodné školicí kurzy. Tyto informace budou sdělovány bezplatně odpovědné osobě při každé změně příslušných ustanovení tak často, jak to bude nutné. Členské státy sdílejí osvědčené postupy s cílem zajistit dobrou kvalitu odborné přípravy a sdílení informací v celé Unii.

Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 9
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 10 – odstavec 1 – písm. e
e) identifikaci a evidenci přesunů skotu při vyhánění na letní pastviny v různých horských oblastech.
e) identifikaci a evidenci přesunů skotu při různém sezónním přesunu zvířat na jiné pastviny.
Pozměňovací návrh 35
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 11 – písm. b a (nové)
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 13 – odst. 5 a (nový)
ba)  Doplňuje se nový odstavec, který zní:
'5a.  Pokud hovězí maso pochází z klonovaných zvířat či potomků klonovaných zvířat, uvedou hospodářské subjekty a organizace od .......*[ na štítcích i tuto informaci.„
*Šest měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 46
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 14
Nařízení (ES) č.1760/2000
Oddíl II – hlava II
14)  Články 16, 17 a 18 se zrušují.
14)  Od 1. ledna 2014 se nadpis hlavy II, oddílu II nahrazuje slovy „Nepovinné označování“, články 16, 17 a 18 se zrušují a do hlavy II, oddílu II se vkládá nový článek, který zní:
'Článek 15a
Obecná pravidla

Jiné údaje než ty, které stanoví oddíl I této hlavy a které zemědělské subjekty či organizace dodávající hovězí maso na trh uvádějí na štítcích, musí být objektivní, ověřitelné ze strany příslušných orgánů a srozumitelné pro spotřebitele.

Kromě toho musí nepovinné označování hovězího masa být v souladu se stávajícími horizontálními právními předpisy o označování a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

Pravdivost nepovinných označování ověřuje příslušný orgán. Pro případ nedodržení těchto povinností ze strany hospodářských subjektů nebo organizací dodávajících hovězí maso na trh se použije sankce podle čl. 22 odst. 4a.„

Pozměňovací návrh 51
DocAmend>Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 15
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 19 – písm. b
b) zvláštní údaje, které mohou být uvedeny na štítcích;
b) definice a požadavky, pokud jde o
zvláštní údaje, které mohou být uvedeny na štítcích;
Pozměňovací návrh 40
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 17 – písm. a
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Čl. 22 – odst. 1 – pododstavec 3
Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení, týkající se postupů pro provádění sankcí uvedených v druhém pododstavci. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 23 odst. 2.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, jimiž se stanoví nezbytná pravidla, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení, týkající se postupů pro provádění sankcí uvedených v druhém pododstavci.

Pozměňovací návrh 47
DocAmend>Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 18
Nařízení (ES) č.1760/2000
Článek 22 b
1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.
1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.
2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, článcích 5, 7, 10, 14 a 19 a v čl. 22 odst. 4a se svěřuje Komisi na dobu neurčitou od *
2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, článcích 5, 7, 10, 14 a 19, čl. 22 odst. 1 třetím pododstavci a v čl. 22 odst. 4a se svěřuje Komisi na dobu pěti let od *.
3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, v článcích 5, 7, 10, 14 a 19 a v čl. 22 odst. 4a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Rozhodnutí nemá vliv na platnost žádných aktů v přenesené pravomoci, které jsou již v platnosti.
3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, v článcích 5, 7, 10, 14 a 19, v čl. 22 odst. 1 třetím pododstavci a v čl. 22 odst. 4a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Rozhodnutí nemá vliv na platnost žádných aktů v přenesené pravomoci, které jsou již v platnosti.
4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, článcích 5, 7, 10, 14 a 19 a čl. 22 odst. 4a vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud Evropský parlament a Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.„
5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, článků 5, 7, 10, 14 a 19, čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce a čl. 22 odst. 4a vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud Evropský parlament a Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.„
*[data vstupu tohoto nařízení v platnost nebo od kteréhokoli jiného data stanoveného zákonodárcem].
*Vstup tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 42
Návrh nařízení
Čl. 1 – bod 19 a (nový)
Nařízení (ES) č. 1760/2000
Článek 23 a (nový)
19a) Vkládá se článek, který zní:

'Článek 23a
Podávání zpráv a legislativní vývoj

Nejpozději pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost Komise předloží Parlamentu a Radě zprávu zabývající se jak prováděním tohoto nařízení, tak technickou a ekonomickou proveditelností uplatňování povinné elektronické identifikace v celé Unii. Pokud ze zprávy vyplývá, že by elektronická identifikace měla být povinná, bude k ní připojen příslušný legislativní návrh.„.

(1) Věc byla poté vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst. 2 druhého pododstavce (A7-0199/2012).


Změna směrnice 2001/83/ES, pokud jde o farmakovigilanci ***I
PDF 282kWORD 41k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice č. 2001/83/ES, pokud jde o farmakovigilanci (COM(2012)0052 – C7-0033/2012 – 2012/0025(COD))
P7_TA(2012)0313A7-0165/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0052),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2, článek 114 a čl. 168 odst. 4 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0033/2012),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 28. března 2012(1),

  po konzultaci s Výborem regionů,

  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. června 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0165/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2012 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a rady 2012/.../EU, kterou se mění směrnice 2001/83/ES, pokud jde o farmakovigilanci

P7_TC1-COD(2012)0025


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2012/26/EU.)

(1) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 201.


Změna nařízení (ES) č. 726/2004, pokud jde o farmakovigilanci ***I
PDF 282kWORD 41k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 726/2004, pokud jde o farmakovigilanci (COM(2012)0051 – C7-0034/2012 – 2012/0023(COD))
P7_TA(2012)0314A7-0164/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0051),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2, článek 114 a čl. 168 odst. 4 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0034/2012),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 28. března 2012(1),

  po konzultaci s Výborem regionů,

  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. června 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0164/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 726/2004, pokud jde o farmakovigilanci

P7_TC1-COD(2012)0023


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1027/2012.)

(1) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 202.


Obsah síry v lodních palivech ***I
PDF 279kWORD 41k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/32/ES, pokud jde o obsah síry v lodních palivech (COM(2011)0439 – C7-0199/2011 – 2011/0190(COD))
P7_TA(2012)0315A7-0038/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0439),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0199/2011),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. ledna 2012(1),

  po konzultaci s Výborem regionů,

  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 31. května 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0038/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2012 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/.../EU kterou se mění směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o obsah síry v lodních palivech

P7_TC1-COD(2011)0190


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2012/33/EU.)

(1) Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 70.


Režim jednotné platby a podpora pěstitelů révy ***I
PDF 281kWORD 39k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o režim jednotné platby a podporu pěstitelům révy (COM(2011)0631 – C7-0338/2011 – 2011/0285(COD))
P7_TA(2012)0316A7-0203/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0631),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0338/2011),

  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

   s ohledem na čl. 294 odst. 3 a první pododstavec čl. 42 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. dubna 2012(1),

  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. května 2012(2),

  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 9. července 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0203/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o režim jednotné platby a podporu pěstitelům révy

P7_TC1-COD(2011)0285


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1028/2012.)

(1) Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 116.
(2) Úř. věst. C 225, 27.7.2012, s. 174.


Správní spolupráce prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu***I
PDF 285kWORD 45k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) (COM(2011)0522 – C7-0225/2011 – 2011/0226(COD))
P7_TA(2012)0317A7-0068/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0522),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0225/2011),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 7. prosince 2011(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. května 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0068/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne w´11. září 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES („nařízení o systému IMI“)

P7_TC1-COD(2011)0226


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1024/2012.)

(1) Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s.14.


Společný systém zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států *
PDF 394kWORD 86k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (přepracované znění) (COM(2011)0714 – C7-0516/2011 – 2011/0314(CNS))
P7_TA(2012)0318A7-0227/2012

(Zvláštní legislativní postup – konzultace – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0714),

–  s ohledem na článek 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0516/2011),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti, ze dne 6. března 2012 pro Hospodářský a měnový výbor podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 87 a 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0227/2012),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise daný návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které byly jako takové v návrhu označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států byla několikrát změněna. Vzhledem k novým změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.
(1)  Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států byla několikrát změněna. Vzhledem k novým změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována. Dne 19. dubna 2012 Evropský parlament vyzval k podniknutí konkrétních kroků proti daňovým podvodům a daňovým únikům, přičemž zdůraznil daňové úniky, k nimž dochází prostřednictvím hybridních finančních nástrojů, a vyzval členské státy k tomu, aby zajistily hladkou spolupráci a koordinaci svých daňových systémů, a zabránily tak neúmyslnému nezdanění nebo daňovým únikům.
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1 a (nový)
(1a)  Přetrvávající a značné schodky veřejných financí jsou úzce spojeny se současnou sociální, hospodářskou a finanční krizí.
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4
(4)  Zrušení veškerého zdanění úroků a licenčních poplatků v členském státě, v němž mají zdroj, bez ohledu na to, zda jsou daně vybírány srážkou u zdroje nebo na základě daňového výměru, je nejvhodnějším prostředkem k odstranění výše popsaných formalit a problémů a k zajištění stejného daňového zacházení v případě vnitrostátních i přeshraničních operací. Zejména je nutné zrušit takovéto daně ve vztahu k platbám úroků a licenčních poplatků prováděným mezi přidruženými společnostmi z různých členských států i mezi stálými provozovnami těchto společností.
(4)  Zrušení veškerého zdanění úroků a licenčních poplatků v členském státě, v němž mají zdroj, bez ohledu na to, zda jsou daně vybírány srážkou u zdroje nebo na základě daňového výměru, je nejvhodnějším prostředkem k odstranění výše popsaných formalit a problémů a k zajištění stejného daňového zacházení v případě vnitrostátních i přeshraničních operací. Zejména je nutné zrušit takovéto daně ve vztahu k platbám úroků a licenčních poplatků prováděným mezi přidruženými společnostmi z různých členských států i mezi stálými provozovnami těchto společností s cílem zajistit zjednodušený a transparentnější systém zdanění.
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5
(5)  Je nutné zajistit, aby platby úroků a licenčních poplatků byly zdaněny jednou v jednom členském státě a aby se výhody plynoucí z této směrnice použily, pouze pokud příjem pocházející z platby skutečně podléhá zdanění v členském státě společnosti příjemce nebo v členském státě, v němž je umístěna stálá provozovna příjemce.
(5)  Je nutné zajistit, aby platby úroků a licenčních poplatků byly zdaněny jednou v jednom členském státě a aby se výhody plynoucí z této směrnice použily, pouze pokud příjem pocházející z platby skutečně podléhá zdanění v členském státě společnosti příjemce nebo v členském státě, v němž je umístěna stálá provozovna příjemce, aniž by existovala možnost osvobození od daně, vyrovnání nebo náhrady platbou jiné daně.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 12
(12)  Dále je nutné, aby členské státy nebyly zbaveny možnosti přijímat opatření vhodná k boji proti daňovým únikům či zneužívání daňových režimů.
(12)  Dále je nutné přijmout vhodná opatření, aby členské státy nebyly zbaveny možnosti bojovat proti daňovým podvodům, daňovým únikům či zneužívání daňových režimů.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 20 a (nový)
(20a)  Aby se zajistilo hladké provádění ustanovení této směrnice, které bude efektivní z hlediska vynaložených nákladů, měly by společnosti vypracovat své roční účetní závěrky zahrnující všechny příslušné daňové údaje ve formátu rozšiřitelného jazyka pro podnikové výkaznictví (XBRL).
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1
1.  Úroky nebo licenční poplatky mající zdroj v členském státě jsou osvobozeny od veškerých daní, které na ně jsou formou srážky u zdroje či na základě daňového výměru v daném členském  státě uloženy, pokud skutečný vlastník úroků či licenčních poplatků je společností jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěnou stálou provozovnou společnosti členského státu a skutečně podléhá dani z příjmu pocházejícího z těchto plateb v tomto druhém členském státě .
1.  Úroky nebo licenční poplatky mající zdroj v členském státě jsou osvobozeny od veškerých daní, které na ně jsou formou srážky u zdroje či na základě daňového výměru v daném členském státě uloženy, pokud skutečný vlastník úroků či licenčních poplatků je společností jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěnou stálou provozovnou společnosti členského státu a skutečně podléhá dani z příjmu pocházejícího z těchto plateb v tomto druhém členském státě ve výši alespoň 70 % průměrné zákonné sazby daně z příjmů právnických osob použitelné v členských státech, aniž by existovala možnost osvobození od daně nebo vyrovnání nebo náhrady platbou jiné daně. Úroky nebo licenční poplatky mající zdroj v členském státě nejsou v tomto státě osvobozeny, pokud nejsou zdanitelné podle vnitrostátních daňových předpisů, jimž podléhá skutečný vlastník úroků či licenčních poplatků, v důsledku odlišné kvalifikace platby (hybridní nástroje) nebo odlišné kvalifikace poplatníka a příjemce (hybridní subjekty).
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 3
3.  Stálá provozovna je považována za plátce úroků či licenčních poplatků pouze v případě, že tyto platby představují náklady  vynaložené pro účely činnosti  stálé provozovny.
3.  Stálá provozovna je považována za plátce úroků či licenčních poplatků pouze v případě, že tyto platby představují náklady  vynaložené pro účely činnosti  stálé provozovny. Osvobození od daně nebo daňových výhod požívá pouze ta stálá provozovna, která dostála svým daňovým závazkům.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Čl. 2 – pododst. 1 – písm. d – bod ii
ii) druhá společnost drží na základním kapitálu první společnosti podíl nejméně 10 %, nebo
ii) druhá společnost drží na základním kapitálu první společnosti podíl nejméně 25 %, nebo
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Čl. 2 – pododst. 1 – písm. d – bod iii
iii) třetí společnost drží na základním kapitálu první společnosti i na základním kapitálu druhé společnosti podíl nejméně 10 %.
iii) třetí společnost drží na základním kapitálu první společnosti i na základním kapitálu druhé společnosti podíl nejméně 25 %.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Čl. 4 – nadpis
Daňové úniky a zneužívání daňových režimů

Daňové podvody, daňové úniky a zneužívání daňových režimů

Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 2
2.  Členské státy mohou v případě transakcí, jejichž hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů je daňový únik, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, odepřít poskytnutí výhod plynoucích z této směrnice nebo odmítnout její použití.
2.  Členské státy mohou v případě transakcí, jejichž hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů je daňový podvod, daňový únik, zneužití daňového režimu nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, odepřít poskytnutí výhod plynoucích z této směrnice nebo odmítnout její použití.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 1 – podostavec 1
1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 1 odst. 1 a 3, čl. 2 písm. c) a d) a přílohou I částí A  do 1. ledna 2012. Neprodleně sdělí  Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.
1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 1 odst. 1 a 3, čl. 2 písm. c) a d) a přílohou I částí A do 31. prosince 2013. Neprodleně sdělí  Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 a (nový)
2a.  Společnosti vypracují své roční účetní závěrky zahrnující všechny příslušné daňové údaje ve formátu rozšiřitelného jazyka pro podnikové výkaznictví (XBRL).
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Článek 7
Do 31. prosince 2016 předloží Komise Radě zprávu o  hospodářském dopadu  této směrnice.

Do 31. prosince 2015 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o hospodářském dopadu této směrnice.

Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Článek 8
Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních předpisů či předpisů vyplývajících ze smluv, jež překračují rámec ustanovení této směrnice a jejichž účelem je odstranit nebo omezit dvojí zdanění úroků a licenčních poplatků.

Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních předpisů či předpisů vyplývajících ze smluv, jež překračují rámec ustanovení této směrnice a jejichž účelem je odstranit nebo omezit dvojí zdanění a dvojí nezdanění úroků a licenčních poplatků.

(1) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Příprava pracovního programu Komise na rok 2013
PDF 316kWORD 75k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o pracovním programu Komise na rok 2013 (2012/2688(RSP))
P7_TA(2012)0319RC-B7-0346/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na nadcházející sdělení o pracovním programu Komise na rok 2013,

  s ohledem na stávající rámcovou dohodu o vztazích mezi Parlamentem a Komisí, a zejména na přílohu 4 této dohody,

  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2012 o zasedání Evropské rady konaném v červnu 2012(1),

  s ohledem na čl. 35 odst. 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rozsah a povaha dluhové, finanční a hospodářské krize způsobuje, že správa věcí veřejných v Evropské unii prochází těžší zkouškou než kdy dříve;

B.  vzhledem k tomu, že EU je v kritickém bodě a krizi se nepodaří překonat bez výrazného prohloubení evropské integrace, zejména v eurozóně, s odpovídajícím zvýšením demokratické kontroly a odpovědnosti;

C.  vzhledem k tomu, že úlohou Komise je prosazovat obecný zájem Unie, vyvíjet za tímto účelem vhodné iniciativy, zajišťovat uplatňování Smluv, dohlížet na provádění práva Unie, vykonávat koordinační, výkonné a řídící funkce a navrhovat právní předpisy;

ČÁST 1

1.  vyzývá Komisi, aby plně využila veškerých svých pravomocí a byla politickou vůdčí silou potřebnou k řešení mnoha problémů způsobených pokračující krizí a současně se snažila dosáhnout finanční stability a hospodářského oživení založeného na větší konkurenceschopnosti a udržitelné, účinné a sociálně spravedlivé protikrizové agendě;

2.  připomíná svůj požadavek ze dne 4. července 2012, aby Komise v souladu s metodou Společenství předložila do září balíček legislativních návrhů založených na čtyřech okruzích uvedených ve zprávě nazvané „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“;

3.  trvá na tom, aby Komise hrála plnohodnotnou roli při formulování zpráv pro zasedání Evropské rady v říjnu a prosinci 2012, v nichž musí být předestřen jasný plán postupu a časový rozvrh pro konsolidaci hospodářské a měnové unie, včetně integrovaného rámce finanční, fiskální a hospodářské politiky, a které musí vést v patřičném časovém sledu k silnější politické unii. a zejména k větší demokratické odpovědnosti a legitimitě na základě změny Smlouvy;

4.  poukazuje na postoj Parlamentu k balíčku dvou legislativních aktů, který posílí dohled nad rozpočty a posílí rozpočtovou politiku v eurozóně a který obsahuje ustanovení umožňující v případě závažného hospodářského útlumu zvolit pro účely konsolidace rozpočtu diferencovaný postup;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, kterými budou naplněny závazky obsažené v Paktu pro růst a zaměstnanost, zejména s cílem stimulovat investice zaměřené na udržitelný růst, zlepšit konkurenceschopnost evropské ekonomiky směřující ke splnění cílů strategie Evropa 2020, zejména cílů týkajících se účinného využívání zdrojů a udržitelnosti, a prohloubení jednotného trhu; vyzývá Komisi, aby využila svůj pracovní program na rok 2013 k formulaci podrobné prorůstové agendy, která se zaměří na podněcování podniků a podnikatelů k rozvíjení odvětví a služeb, které přinesou dlouhodobá pracovní místa a prosperitu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité výrazně rozšířit evropské projektové dluhopisy na základě spolupráce mezi rozpočtem EU a Evropskou investiční bankou;

6.  dále poukazuje na potřebu neustálého a symetrického snižování nadměrné makroekonomické nerovnováhy a vyzývá ke konkrétním změnám v daňových právních předpisech EU, aby byly postiženy veškeré aspekty daňových rájů a daňových úniků;

7.  vyzývá Komisi, aby se maximálně vynasnažila napomoci urychlenému přijetí víceletého finančního rámce (VFR) a s ním souvisejících víceletých legislativních programů, a to s plným zapojením Parlamentu a s náležitým respektováním jeho práv v rámci spolurozhodování; rozhodně podporuje závazek zajistit, aby rozpočet EU působil jako katalyzátor růstu a zaměstnanosti v celé Evropě; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby hájila jeho návrh zajistit, aby rozpočet Unie bezprostředněji odrážel její potřeby a politické cíle;

8.  trvá však na tom, že reforma systému vlastních zdrojů, včetně vytvoření nových vlastních zdrojů, je základním prvkem, bez něhož jsou vyhlídky na dohodu o novém VFR malé; žádá Komisi, aby podpořila žádost několika členských států o užší spolupráci v této oblasti; zdůrazňuje nicméně, že je žádoucí dosáhnout celkové dohody do konce letošního roku;

9.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zlepšila koherentnost svého legislativního programu, zvýšila kvalitu své tvorby legislativních návrhů, posílila posuzování dopadu návrhů právních předpisů, navrhovala tam, kde to je vhodné, použití srovnávacích tabulek pro lepší provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a podpořila Parlament v jeho jednáních s Radou o používání prováděcích aktů v přenesené pravomoci; znovu vyjadřuje své opakované výzvy ke sjednání nového znění interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003;

10.  vyzývá Komisi, aby vzala náležitě na vědomí postoje Parlamentu v jednotlivých konkrétních oblastech, jak jsou níže v části 2;

ČÁST 2
Uplatňování práva Unie

11.  zdůrazňuje důležitost řádného a včasného uplatňování právních předpisů EU prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů členských států a naléhavě vyzývá Komisi, aby v případě nutnosti zahájila řízení o porušení povinnosti s cílem zajistit řádné provedení unijních právních předpisů ve vnitrostátním právu a jejich účinné vymáhání;

12.  naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla zavedení povinných prohlášení o řízení na vnitrostátní úrovni, podepsaných na odpovídající politické úrovni a zahrnující prostředky EU v rámci sdíleného řízení; naléhavě vyzývá k pokračování v úsilí o zjednodušení programů EU, zejména v oblasti výzkumu a inovací; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala využívání nástrojů finančního inženýrství; požaduje systematické, pravidelné a nezávislé hodnocení, které zajistí, že všechny výdaje povedou k očekávaným cílům a náklady budou využity efektivně;

13.  očekává, že Komise předloží včas návrhy opravných rozpočtů potřebných k zajištění takové výše prostředků na platby, která je v souladu s opatřeními dohodnutými na zasedání Evropské rady v říjnu 2012 s cílem stimulovat růst a která postačuje k pokrytí nezaplacených závazků;

Jednotný trh

14.  vyzývá Komisi, aby se i nadále zaměřovala na zlepšování správy jednotného trhu, aby s novým elánem usilovala o zjednodušení administrativních formalit, aby náležitě zvažovala, zda v příhodných případech předkládat návrhy nařízení, nikoli směrnic, aby byla zajištěna proporcionalita navrhovaných opatření, a aby monitorovala pokrok v úsilí o plné uplatňování acquis pro jednotný trh, zejména v oblasti služeb, včetně možnosti vést zrychlená řízení pro porušení právních předpisů; zdůrazňuje, že je třeba mít patřičně na zřeteli hospodářský, sociální a environmentální rozměr jednotného trhu;

15.  očekává návrhy Komise týkající se prioritních akcí na podporu růstu, zaměstnanosti a důvěry v jednotný trh v rámci Aktu o jednotném trhu II; podněcuje k využití užší spolupráce tam, kde to je vhodné a nutné;

16.  vyzývá Komisi, aby byla systematičtější při posuzování dopadu svých návrhů na MSP, na něž Evropa spoléhá v tom smyslu, že mohou vytvořit mnoho nových pracovních míst; v tomto ohledu naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně varovala před tzv. „gold-platingem“ práva EU na vnitrostátní úrovni, který vede k narušení rovných podmínek na vnitřním trhu; požaduje, aby byla dále snižována byrokratická zátěž;

17.  potvrzuje, že podporuje důraz, který klade Komise na digitální agendu; naléhavě požaduje návrhy s cílem poskytovat více přeshraničních služeb spotřebitelům v celé EU;

18.  připomíná, že je třeba provést důkladnou revizi směrnici o obecné bezpečnosti výrobků (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES(2)), která má chránit zdraví a bezpečnost spotřebitelů, ale zároveň usnadňuje obchodování se zbožím, zejména malým a středním podnikům; vyzývá Komisi, aby navrhla průřezové nařízení o dohledu nad trhem pro všechny výrobky; dále požaduje účinné zjednávání nápravy v rámci maloobchodních finančních služeb a společný koordinovaný horizontální přístup, jehož cílem by bylo chránit spotřebitele;

19.  naléhavě žádá Komisi, aby zlepšila svůj regulatorní přístup vůči malým a středním podnikům a mikropodnikům tím, že přizpůsobí tvorbu právních předpisů potřebám malých a středních podniků a rovněž prosadí zavedení příslušných výjimek;

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své reformě ochrany autorských práv, která by měla odpovídat potřebám v prostředí internetu a měla by být založena na společenské legitimitě, s patřičným respektem k základním právům, včetně dokončení reformy ochrany práv průmyslového vlastnictví s cílem podpořit růst a vytváření pracovních míst v Evropě; vyzývá Komisi, aby při předkládání svého návrhu revize nařízení o ochranné známce EU vzala náležitě v potaz právní problémy, které vyšly najevo v polemikách ohledně obchodní dohody proti padělání (ACTA);

Klima, životní prostředí, energetika a doprava

21.  trvá na tom, že je třeba uskutečnit tzv. plán pro Evropu účinněji využívající zdroje s cílem vytvořit pobídky pro rozvoj zelené ekonomiky, pro zachovávání biologické rozmanitosti a boj proti změně klimatu a také do něj začlenit opatření k účinnému využívání zdrojů, jak se o nich hovoří ve strategii Evropa 2020;

22.  je přesvědčen, že evropský semestr musí být pro každý členský stát příležitostí ke zhodnocení, jak plní své vlastní závazky, pokud jde o strategii EU 2020, Pakt euro plus, Akt o jednotném trhu a další důležité cíle EU;

23.  žádá Komisi, aby neprodleně předložila návrhy na řešení nedostatků současného systému obchodování s emisemi, aby nedošlo k jeho zhroucení;

24.  žádá Komisi, aby předložila podrobný akční plán s opatřeními k vybudování plně integrovaného a propojeného jednotného evropského trhu s energií, a zdůrazňuje, že je důležité vybavit EU moderní rozvodnou a přenosovou infrastrukturou;

25.  žádá Komisi, aby uskutečňovala plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, včetně jeho střednědobých milníků;

26.  požaduje, aby Komise vypracovala strategii, jak zmírnit dopad rostoucích cen energií na členy společnosti;

27.  je přesvědčen, že současná krize by měla být využita jako příležitost k přeměně našeho modelu společnosti založeného na rozvoji a k vytvoření vysoce účinného hospodářství založeného na obnovitelné energii a odolného vůči změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise předložila návrhy na vytvoření energeticko-klimatického souboru předpisů na období do roku 2030, který by spočíval na současných třech pilířích: snižování emisí skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a energetická účinnost;

28.  podporuje důraz, který Komise klade na potřebu modernizovat multimodální dopravní síť v Evropě, která je pro úspěšné fungování vnitřního trhu životně důležitá; vyzývá Komisi, aby dodržela svůj závazek podporovat železniční dopravu a rozšířit pravomoci Evropské agentury pro železnice v oblasti vydávání osvědčení o bezpečnosti a harmonizace vozového parku;

29.  lituje skutečnosti, že se nedaří plně uskutečňovat iniciativu Jednotné evropské nebe, a vyzývá Komisi, aby s novou energií napřela své úsilí v tomto směru;

Soudržné a inkluzivní společnosti – Evropa občanů

30.  velmi vítá zaměření Komise na zaměstnanost mladých lidí a její návrhy na zvýšení schopnosti Unie podporovat vzdělávání a odbornou přípravu; očekává, že součástí balíčku právních předpisů v oblasti zaměstnanosti budou jasné cíle a harmonogramy a konkrétní návrhy v oblasti mobility mladých lidí, tzv. záruky pro mladé lidí, kvalitního rámce pro stáže, jazykových znalostí a podnikání mladých s cílem bojovat proti nezaměstnanosti mladých lidí; očekává také konkrétní opatření s cílem zmírnit chudobu, reformovat trh práce a stanovit sociální normy, aby v těch členských státech, které o to mají zájem, mohl být uplatňován vyvážený přístup flexikurity, a vyzývá k tomu, aby byl v kontextu stárnoucí společnosti kladen větší důraz na zaměstnávání zdravotně postižených;

31.  zdůrazňuje, že je důležité investovat do lidského kapitálu a výzkumu a vývoje a důležité je i odpovídající vzdělávání a odborná příprava, jež usnadní profesní mobilitu; vyzývá také k tomu, aby se dále pracovalo na otázkách násilí na ženách a obchodování s lidmi;

32.  znovu vyzývá k tomu, aby na období po roce 2013 byla vytvořena propracovaná politika soudržnosti pro celou Unii a aby se v rámci její přípravy zefektivnilo využívání stávajících fondů a programů, bylo zajištěno dostatečné financování a aby byla založena na víceúrovňové správě a řízení a byla úzce napojena na plnění cílů strategie EU 2020; trvá na tom, že je třeba zlepšit účinnost Fondu solidarity a jeho schopnost reagovat a očekává návrhy v tomto smyslu; je přesvědčen, že je vhodným způsobem možné nalézt společný základ unijní politiky soudržnosti a politiky v oblasti výzkumu a rozvoje, které by měly mít za cíl dosažení růstu a konkurenceschopnosti a zároveň by měly dodržovat zásady hospodářské, sociální a územní soudržnosti a dosahování vynikajících výsledků;

33.  podporuje iniciativy na úrovni EU, jejichž cílem je podpořit úsilí členských států o zvýšení dostupnosti mikroúvěrů a stimulaci sociálního podnikání, které poskytuje služby, jejichž nabídka ze strany veřejného či soukromého sektoru není dostatečná;

34.  vítá důraznější přístup, který zvolila Komise ve věci ochrany právního státu a základních práv v celé Unii; požaduje přezkum mandátu a činnosti Agentury Evropské unie pro základní práva s cílem zaručit účinné monitorování a uplatňování Charty lidských práv a uvést ji do souladu s Lisabonskou smlouvou; podporuje Komisi při jejím jednání o přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech;

35.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala, jak je uplatňována směrnice o rasové rovnosti (směrnice Rady 2000/43/ES(3)) a jak je provedeno ve vnitrostátních právu rámcové rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii (rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV(4)), a pokládá za politováníhodné, že rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů není právně závazný;

36.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byl zabezpečen volný pohyb osob a bylo plně dodržováno schengenské acquis; zdůrazňuje, že je třeba nahradit nevhodný systém vzájemného hodnocení jiným mechanismem, a vyzývá Komisi, aby převzala plnou odpovědnost za dohled nad dodržováním schengenských pravidel; vítá skutečnost, že Komise podporuje jeho postoj ve věci právního základu pro schengenská pravidla;

37.  pokládá za politováníhodné, že zatím nebyl předložen legislativní návrh týkající se větší solidarity mezi zeměmi v rámci EU v oblasti azylu; požaduje legislativní návrh s cílem vytvořit společný evropský azylový systém spojující zodpovědnost a solidaritu;

38.  zdůrazňuje, že je důležité přijmout nařízení o obecném rámci pro ochranu údajů a směrnici o prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání trestných činů s cílem zajistit, aby při jakýchkoli dalších protiteroristických opatřeních byly dodrženy vysoké standardy ochrany soukromí a osobních údajů; vyzývá Komisi, aby předložila svůj přezkum směrnice o uchovávání údajů (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES(5));

39.  rozhodně podporuje důraz, který Komise klade na uskutečňování iniciativ vstřícných k občanům v rámci návrhu rozhodnutí o Evropském roce občanů (2013) (COM(2011)0489) s cílem dále zvyšovat obeznámenost občanů s výhodami, které jim přináší evropské občanství;

Zemědělství a rybolov

40.  bere na vědomí probíhající reformu společné zemědělské politiky; vítá odhodlání Komise prosazovat vyvážený a integrovaný přístup, který zabezpečí udržitelnou a efektivní produkci vysoce kvalitních a cenově dostupných potravin a současně respektování hodnot venkova souvisejícím s životním prostředím a tradicí; naléhavě požaduje, aby byla SZP úzce napojena na strategii Evropa 2020 s cílem podněcovat inovace v zemědělské činnosti a zvyšovat udržitelnost, spravedlivost a konkurenceschopnost evropského zemědělství na místní a regionální úrovni;

41.  zdůrazňuje, že reforma společné rybářské politiky musí být ambiciózní, má-li se podařit dosáhnout dlouhodobě udržitelných a zdravých rybích populací; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že právním základem pro její návrhy bude čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a že použití čl. 43 odst. 3 SFEU bude omezeno výhradně na návrhy související se stanovením a udělením rybolovných práv; připomíná, že je proti praxi výmětů a nesprávným a nákladným opatřením s cílem omezit kapacitu loďstev;

Zahraniční a rozvojová politika

42.  vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby pracovaly společně na přípravě návrhů dobře koordinovaných iniciativ pro Radu v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky; naléhavě vyzývá Komisi, aby spojila všechny své relevantní činnosti a útvary, včetně rozvojové politiky, s cílem dosáhnout mezinárodních cílů Lisabonské smlouvy, a zejména článku 208 SFEU, který se týká soudržnosti politik v zájmu rozvoje, přičemž musí zůstat věrná hodnotám, na nichž byla sama Unie postavena;

43.  očekává legislativní podněty, které budou revizemi právních základů pro příští generaci nástrojů vnější finanční pomoci, přičemž by měl být plně využit systém aktů v přenesené pravomoci; vyzývá k větší flexibilitě při vyplácení finanční pomoci v krizových situacích;

44.  očekává, že Komise bude podporovat rozšiřování Unie, které bude otevřeno všem evropským zemím, které ctí hodnoty Unie a jsou odhodlány je prosazovat, přičemž je třeba brát v úvahu požadavek, aby země usilující o přistoupení splňovaly kodaňská kritéria, a integrační kapacitu Unie; je přesvědčen, že zavře-li Unie dveře svým sousedům, ztratí morální autoritu a politickou důvěryhodnost po celém světě; očekává, že Komise bude pokračovat ve své práci v rámci probíhajících jednání o přistoupení;

45.  vyzývá Komisi, aby uplatňovala zlepšenou rozvojovou politiku zaměřenou na výsledky, která zajistí větší účinnost pomoci a zaručí pevnější koherenci politiky a větší koordinaci dárců na úrovni jednotlivých států, EU i na globální úrovni, a stále více spolupracovala s nastupujícími světovými aktéry rozvoje; trvá na potřebě vytvořit účelový svěřenecký fond, který by se věnoval problematice podvýživy v rozvojových zemích, a zahájit postup konzultací o problému zabírání půdy; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila větší účinnost pomoci EU v souvislosti s možným programem plnění rozvojových cílů tisíciletí po roce 2015;

Obchod

46.  reciproční a vyváženou otevřenost trhů pokládá za strategický nástroj politiky, který může přispět k vnitřnímu růstu a zaměstnanosti v EU; zdůrazňuje důležitost zapojení Parlament ve všech fázích jednání a je i nadále přesvědčeným zastáncem multilaterálního přístupu k mezinárodnímu obchodu; zdůrazňuje důležitost boje proti protekcionismu na multilaterální úrovni a prostřednictvím všech obchodních dohod;

47.  podporuje úsilí Komise ve všech probíhajících bilaterálních a regionálních jednáních o obchodu; uvědomuje si nutnost nadále usilovat o pokrok při dosahování bilaterálních dohod o volném obchodu s významnými partnery;

48.  zdůrazňuje důležitost, jakou přikládá důrazu na lidská práva, sociální a environmentální standardy a sociální odpovědnost podniků ve veškeré mezinárodní politice, spolu s jasnými pravidly vyžadujícími zodpovědné chování evropských společností;

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0292.
(2) Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4.
(3) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(4) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(5) Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 54.


Dobrovolné a bezplatné dárcovství tkání a buněk
PDF 320kWORD 80k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o dobrovolném a bezplatném dárcovství tkání a buněk (2011/2193(INI))
P7_TA(2012)0320A7-0223/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 184 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 1 o lidské důstojnosti a článek 3 o právu na nedotknutelnost lidské osobnosti, jenž poukazuje na „zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu“,

  s ohledem na druhou zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o dobrovolném a bezplatném dárcovství tkání a buněk(COM(2011)0352),

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/53/EU ze dne 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci(1),

  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2010 o sdělení Komise: Akční plán pro dárcovství a transplantaci orgánů (2009–2015): posílená spolupráce mezi členskými státy(2),

  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007(3) ze dne 13. listopadu 2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č.726/2004,

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk(4),

  s ohledem na směrnici Komise 2006/17/ES ze dne 8. února 2006(5), kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES, pokud jde o určité technické požadavky na darování, opatřování a vyšetřování lidských tkání a buněk,

  s ohledem na obecné zásady Světové zdravotnické organizace pro transplantace lidských buněk, tkání a orgánů,

  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně a na její dodatkový protokol o transplantaci orgánů a tkání lidského původu,

  s ohledem na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně z Ovieda a na její dodatkový protokol o transplantaci orgánů a tkání lidského původu,

  s ohledem na evropské údaje o dárcovství tkání, krvetvorných a reprodukčních buněk a o transplantacích uvedené ve zprávě Evropského registru orgánů, tkání a buněk za rok 2010,

  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2005 o obchodu s lidskými vajíčky(6),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0223/2012),

A.  vzhledem k tomu, že darované tkáně a buňky, jako jsou kůže, kosti, šlachy, rohovky a krvetvorné kmenové buňky, jsou stále více využívány v léčbě a jako výchozí materiál v léčivých přípravcích pro moderní terapii (ATMP); vzhledem k tomu, že směrnice 2004/23/ES stanoví, že se členské státy snaží zajistit, aby bylo dárcovství dobrovolné a neplacené a aby se odběr tkání a buněk jako takový prováděl na neziskovém základě; vzhledem k tomu, že je to jednoznačná právní povinnost, která může v případě, že se členský stát touto zásadou neřídí, vést k zahájení řízení pro nesplnění povinnosti,

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 12 odst. 1 směrnice 2004/23/ES informují členské státy každé tři roky Komisi o praxi v oblasti dobrovolného a bezplatného dárcovství,

C.  vzhledem k tomu, že dvacet sedm z dvaceti devíti vykazujících zemí má určitou formu předpisů (závazných nebo nezávazných), které upravují zásadu dobrovolného a bezplatného dárcovství tkání a buněk,

D.  vzhledem k tomu, že ve třinácti zemích existují hlavní zásady, pokud jde o možnost poskytování určité formy náhrady nebo pobídek pro dárce tkání a buněk,

E.  vzhledem k tomu, že devatenáct zemí informovalo o poskytování určité formy náhrady nebo pobídek pro žijící dárce tkání a buněk (s výjimkou reprodukčních buněk),

F.  vzhledem k tomu, že čtrnáct zemí poskytuje určitou formu náhrady nebo pobídek pro dárce reprodukčních buněk,

G.  vzhledem k tomu, že čtyři země poskytují určité formy náhrady a pobídek pro příbuzné zemřelých dárců,

H.  vzhledem k tomu, že zvyšování cílené informovanosti veřejnosti a šíření jasných, korektních, vědecky podložených a průkazných lékařských informací, zejména v blízkém okolí pacienta, hrají velmi důležitou úlohu,

I.  vzhledem k tomu, že by mělo být zakázáno zveřejňovat potřebu nebo dostupnost lidských tkání a buněk za účelem nabízení či vyhledávání finančního zisku nebo srovnatelných výhod,

J.  vzhledem k tomu, že zatímco jedenáct zemí oficiálně zavedlo politiky ve snaze podporovat soběstačnost, pokud jde o tkáně a buňky, má 17 dalších zemí uzavřeny dvoustranné smlouvy sledující tentýž cíl, tedy zajistit vnitrostátní zásobování lidskými tkáněmi a buňkami,

K.  vzhledem k tomu, že současně je z etického hlediska nanejvýš důležité zajistit pokud možno dostatečnou dodávku tkání a buněk potřebných pro lékařské účely; vzhledem k tomu, že s touto dodávkou musí být nakládáno v zájmu občanů, a proto by na ni měly dohlížet veřejné orgány,

L.  vzhledem k tomu, že ve většině vykazujících zemí jsou zařízení provádějící odběr a dodavatelé tkání a buněk veřejnými subjekty, nebo zde existuje kombinovaný systém soukromých a veřejných zařízení provádějících odběr a dodavatelů,

M.  vzhledem k tomu, že opatřování lidských tkání a buněk provádějí osoby, které úspěšně dokončily vzdělávací program stanovený klinickým týmem specializujícím se na tkáně a buňky, které mají být opatřeny, nebo tkáňovým zařízením, které má oprávnění k opatřování,

N.  vzhledem k tomu, že odběr tkání a buněk ve prospěch jejich příjemců lze provádět pouze při splnění dvou podmínek: musí mít lékařský či vědecký a terapeutický cíl a veškerý odebraný materiál musí být darován bez nároku na finanční odměnu,

O.  vzhledem k tomu, že se odběr tkání a buněk musí řídit těmito zásadami: anonymita (vyjma případu odběru žijícímu člověku pro osobu blízkou), bezplatnost, souhlas, povinnost spravedlivého rozdělení odebraného materiálu mezi nemocné a ochrana zdraví dárců a příjemců,

P.  vzhledem k tomu, že odběr tkání a buněk lze provést pouze tehdy, pokud dal dárce před provedením odběru písemný, svobodný a informovaný souhlas, a že tento souhlas lze vzít kdykoli zpět a bez zvláštního požadavku na formu,

Q.  vzhledem k tomu, že užití tkání a buněk pro použití v lidském těle může znamenat riziko přenosu nemocí na příjemce; vzhledem k tomu, že toto riziko lze snížit pečlivým výběrem a posouzením potenciálního dárce před provedením odběru, a to na základě analýzy rizik a přínosů, kontrolou a sledováním každého darování a uplatněním postupů opatřování tkání a buněk, které jsou v souladu s předpisy a postupy stanovenými a aktualizovanými na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků,

R.  vzhledem k tomu, že darování některých tkání a buněk vytváří vážné riziko pro dárce; a vzhledem k tomu, že toto riziko je zvlášť vysoké při darování vajíčka vzhledem k hormonální léčbě, která je nezbytná pro přípravu darování,

S.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv EU, která stanoví základní zásady EU a která je od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost právně závazná, zakazuje využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu,

T.  vzhledem k tomu, že by bylo žádoucí, aby měly všechny členské státy závazná pravidla k prosazování této etické zásady, včetně prostředků trestního práva,

U.  vzhledem k tomu, že přesto zůstávají pochybnosti, zda je tato etická zásada slučitelná s určitými formami náhrady, která je v souvislosti s dárcovstvím poskytována, zvlášť pokud je poskytována příbuzným zemřelých dárců,

V.  vzhledem k tomu, že bezplatné darování není pouze etickou zásadou, ale že je rovněž nezbytné pro ochranu zdraví dárce a příjemce, neboť přítomnost velkých finančních částek v procesu darování může dárce vést k přijetí rizika a může zabránit v uvedení rizik v jeho anamnéze,

W.  vzhledem k tomu, že existuje velké množství důkazů, které ukazují, že alogenní transplantace pupečníkové krve je již u mnoha pacientů úspěšná; a vzhledem k tomu, že existují věrohodné informace o tom, že v některých případech může být autologní léčba pomocí těchto druhů buněk úspěšná,

X.  vzhledem k tomu, že ze zdrojů renomovaných médií vyplývá, že v oblasti tkání a buněk je zásada bezplatného dárcovství znovu a znovu porušována,

Y.  vzhledem k tomu, že možnost sledovat buňky a tkáně od dárce k příjemcům a naopak a dlouhodobé sledování žijících dárců a příjemců buněk a tkání jsou základním prvky řízení bezpečnosti a jakosti,

1.  vítá předložení druhé zprávy o dobrovolném a bezplatném dárcovství tkání a buněk, která poukazuje na to, že v členských státech je podnikána řada kroků s cílem zavést zásadu bezplatného dárcovství, ale také že je toho ještě mnoho, co zbývá udělat;

2.  se znepokojením konstatuje, že polovina členských států uvádí, že se často setkává s problémem nedostatku lidských tkání a buněk, zejména míchy, gamet a tkání, jako je rohovka a kůže; a že je tudíž potřeba přezkoumat politiky a platné právní předpisy, jež se ukáží jako nedostatečné pro řešení problému soběstačnosti v Evropské unii;

Bezplatnost, souhlas a ochrana zdraví

3.  zdůrazňuje, že dárcovství orgánů by mělo být dobrovolné, bez nároku na finanční odměnu a anonymní (vyjma případu odběru žijícímu člověku pro osobu blízkou) a mělo by se řídit ochrannými právními a etickými pravidly, která respektují nedotknutelnost osoby;

4.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření na ochranu žijících dárců a aby zaručily, že dárcovství bude anonymní (vyjma případu odběru žijícímu člověku pro osobu blízkou), dobrovolné, svobodné, podložené informovaným souhlasem a bezplatné;

5.  žádá Komisi, aby bedlivě sledovala vývoj v členských státech a aby pečlivě posoudila veškeré zprávy z občanské společnosti a ve sdělovacích prostředcích o porušování zásad bezplatného dárcovství a aby přijala patřičná opatření, případně zahájila řízení pro nesplnění povinnosti;

6.  domnívá se, že je nezbytné, aby všechny členské státy jasně definovaly podmínky, za nichž může být smí být poskytnuta spravedlivá a přiměřená finanční náhrada, a zohlednily přitom, že náhrada je striktně omezena na náhradu skutečných výdajů vzniklých v souvislosti s darováním tkání a buněk, jako jsou cestovní výdaje, ušlý výdělek či léčebné výlohy spojené s lékařským zákrokem a případnými vedlejšími účinky, což zakazuje jakékoli finanční pobídky a zabraňuje znevýhodnění pro potenciálního dárce; tato náhrada musí být transparentní a pravidelně kontrolovaná;

7.  vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o stávajících vnitrostátních postupech a kritériích pro náhradu pro žijící dárce, zejména v případě darování vajíčka;

8.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že veškeré formy náhrady poskytované dárcům budou v souladu s etickými principy; doporučuje, aby byla věnována zvláštní pozornost této otázce v případě, kdy náhrada není poskytována dárci, ale rodině dárce po jeho smrti;

9.  vyzývá členské státy k zajištění toho, aby žijící dárce vybírali kvalifikovaní a vyškolení odborníci na základě posouzení zdravotního stavu a anamnézy, včetně psychologického vyšetření založeného na analýze rizik a přínosů, je-li považováno za nezbytné;

10.  vyzývá členské státy, aby v oblasti odběrů tkání a buněk přijaly opatření na ochranu nezletilých osob a dospělých osob, kterým byl přidělen opatrovník;

Anonymita, sledovatelnost, transparentnost a informace

11.  zdůrazňuje, že zásada transparentnosti a zásada bezpečnosti jsou klíčové pro dosažení vysoké úrovně veřejné podpory dárcovství; vybízí členské státy, aby pracovaly na vytvoření transparentního systému dárcovství, který bude bezpečný pro dárce i příjemce;

12.  vyzývá všechny členské státy, aby stanovily pravidla pro zajištění sledovatelnosti tkání a buněk lidského původu od dárce k pacientovi a naopak a aby vytvořily systém regulace dovozu lidských tkání a buněk ze třetích zemí, který zajistí uplatňování srovnatelných norem jakosti a bezpečnosti;

13.  vyzývá členské státy, aby posílily své kampaně pro šíření informací a zlepšování povědomí veřejnosti týkající se dárcovství tkání a buněk a zajistily poskytování jasných, korektních, vědecky podložených a průkazných lékařských informací a údajů, které jí umožní činit informovaná rozhodnutí; zdůrazňuje, že dárci musí být zcela informováni o postupech použitých v tomto procesu a o jejich etických, psychologických, medicínských a společenských důsledcích;

14.  vyzývá členské státy, aby přijaly koordinovaná opatření k zamezení vzniku černého trhu s gametami na internetu, protože takový trh představuje riziko snížení kvality i bezpečnosti tkání a buněk a vyvolává právní, etické a zdravotnické problémy;

Výměna osvědčených postupů a posilování evropské a mezinárodní spolupráce

15.  vyzývá členské státy, aby zintenzívnily výměnu osvědčených postupů, zejména v oblasti dodávek tkání a buněk, zachování jakosti tkání a buněk při jejich přepravě, informovanosti o dárcovství a vzdělávání zdravotnického personálu;

16.  očekává, že všechny členské státy zřídí veřejné tkáňové a buněčné banky;

17.  požaduje evropské normy a požadavky pro soukromé tkáňové a buněčné banky;

18.  domnívá se, že v zájmu sledování etického imperativu zajištění dostatečných dodávek by měla Komise a členské státy zvážit možnost zavedení celoevropské databáze dárců a potenciálních příjemců, aby bylo s dodávkami nakládáno v obecném zájmu a aby bylo pokud možno zamezeno nedostatkům;

19.  domnívá se, že úloha dvoustranných dohod je mimořádně významná při podpoře zemí, které se potýkají s nedostatkem tkání a buněk nebo na vnitrostátní úrovni nemají žádné dárce s odpovídajícím profilem, a dále při zajišťování toho, aby mohl být pohyb informací o tkáních a buňkách mezi státy plynulejší;

20.  v evropském kontextu oceňuje zejména úlohu Evropského registru orgánů, tkání a buněk (Eurocet) v této oblasti, jehož role je zásadní v tom, že působí jako ústřední evropská databáze pro shromažďování údajů o dárcovství tkání a buněk a o transplantacích; vyzývá orgány členských států, aby posílily svoji spolupráci s registrem Eurocet s cílem dohodnout se na dalších společných normách v oblasti dárcovství buněk a tkání a umožnit tak zdravotníkům zdokonalit kompatibilitu buněk či tkání nabízených evropským občanům;

21.  vyzývá členské státy, aby prozkoumaly všechny možné příležitosti k širší mezinárodní spolupráci v této oblasti, zejména s ohledem na potenciální využití krvetvorných kmenových buněk;

Pupečníková krev a kmenové buňky

22.  uznává významné vědecké pokroky dosažené v oblasti pupečníkové krve, která představuje velmi nadějnou terapeutickou alternativu pro léčbu řady chorob, včetně dětských nemocí;

23.  poukazuje na to, že klinické pokusy využívající kmenové buňky pupečníkové krve při léčbě nehematologických poruch jsou v současnosti prováděny zejména mimo Evropskou unii; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly vhodná opatření k vytvoření regulačního rámce, který podnítí větší dostupnost kmenových buněk pupečníkové krve;

24.  lituje, že kmenové buňky pupečníkové krve jsou v současné době uchovávány pouze v 1 % všech narození v EU; zdůrazňuje proto, že je důležité, aby matky při porodu darovaly pupečníkovou krev a tkáň bankám, jež přijmou společné provozní a etické normy, a přispěly tak k léčbě nemocí a dalšímu výzkumu v této oblasti; navíc zdůrazňuje, že sledovatelnost musí být jednou z podmínek požadovaných pro povolení těchto bank na vnitrostátní nebo evropské úrovni; zdůrazňuje, že přidělovací postup prostřednictvím těchto bank musí být spravedlivý, poctivý, nediskriminační a transparentní;

25.  poukazuje na to, že veřejné buněčné banky musí přijmout nezbytná opatření na ochranu důvěrnosti dat, aby se skloubil požadavek na sledovatelnost s potřebou chránit práva dárců, jako je právo na lékařské tajemství a soukromí;

26.  je toho názoru, že by se mělo dále rozvíjet dárcovství alogenní pupečníkové krve od nepříbuzných dárců – bez ohledu na to, zda jde o veřejnou nebo soukromou banku –, aby uchovávané štěpy pupečníkové krve byly zaregistrovány v celosvětové databázi dárců kostní dřeně databázi (BMDW) a byly k dispozici kterémukoli kompatibilnímu pacientovi, který je bude potřebovat;

27.  připomíná, že takové darování musí podléhat svobodnému, informovanému a písemnému souhlasu matky a že tento souhlas lze vzít kdykoli a bez zvláštního požadavku na formu zpět;

28.  vyzývá členské státy, aby zvyšovaly informovanost o existenci veřejných bank pupečníkové krve prostřednictvím informačních kampaní, které se mohou konat např. během kurzů pro nastávající matky, a navrhuje to v souladu s ustanovením Listiny základních práv Evropské unie;

29.  domnívá se, že muži a ženy by měli být informováni o všech stávajících možnostech v souvislosti s darováním pupečníkové krve při porodu, např.: veřejné nebo soukromé skladování, darování pro autologní nebo heterologní účely nebo pro výzkum; domnívá se, že by měly být poskytovány komplexní, objektivní a přesné informace výhodách a nevýhodách bank pupečníkové krve;

30.  vyzývá členské státy, aby zároveň zlepšily ochranu práva rodičů na informovaný souhlas a svobodnou volbu, pokud jde o postupy uchovávání kmenových buněk pupečníkové krve;

31.  navrhuje, aby členské státy zvážily přijetí a uplatňování provozních a etických norem pro veřejné a soukromé banky pupečníkové krve, které například potvrdí zásadu zákazu komercializace lidského těla a jeho částí a zajistí sledovatelnost;

32.  očekává, že členské státy zřídí alespoň jednu veřejnou banku pupečníkové krve;

33.  žádá, aby bylo aktualizováno stanovisko Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích (č. 19) o etických aspektech bank pupečníkové krve, vydaného v roce 2004, a to ve světle vývoje v oblasti uchovávání kmenových buněk pupečníkové krve a probíhajících klinických testů používání kmenových buněk pupečníkové krve;

34.  vybízí členské státy, aby zajistily územní síť porodnic oprávněných provádět tyto odběry s cílem zajistit dodávky pupečníkové krve ve všech oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva;

35.  vyzývá, aby vnitrostátní orgány prováděly při stanovování a uskutečňování strategií vnitrostátních informačních kampaní pro rodiče konzultace se všemi bankami, které dodržují provozní normy EU pro shromažďování a uchovávání pupečníkové krve;

36.  požaduje evropské normy a požadavky pro soukromé banky kmenových buněk;

37.  konstatuje, že modely a možnosti spolupráce veřejného a soukromého sektoru již v některých členských státech existují a vybízí veřejné a soukromé banky pupečníkové krve, aby´úzce spolupracovaly s cílem zvýšit dostupnost vnitrostátních vzorků pupečníkové krve a tkání; vyzývá členské státy, aby řádně regulovaly veřejné i soukromé banky, aby byla zaručena co největší transparentnost a bezpečnost pupečníkové krve, a zdůrazňuje, že banky musí zajistit pracovních postupy, které jsou otevřené a spolehlivé ve sdílení informací, s cílem zajistit maximální přínos pro pacienta;

38.  upozorňuje na rozvoj neintrusivních postupů získávání kmenových buněk za použití odběru periferních krevních kmenových buněk (PBSC);

39.  je toho názoru, že členské státy by měly zvážit navýšení počtu dárců kostní dřeně a periferních kmenových buněk, aby rozšířily registry dárců kostní dřeně a ve spolupráci s národními registry ostatních zemí umožnily, aby kterýkoli pacient, který potřebuje transplantaci kmenových buněk, měl prostřednictvím BMDW co největší šanci, že nalezne kompatibilního dárce;

40.  vyzývá členské státy, aby vytvořily programy, které budou povzbuzovat členy etnických menšin k darování tkání a buněk veřejným bankám s cílem vyřešit nedostatky v úspěšném nalézání odpovídajících dárců v této skupině;

41.  zdůrazňuje, že je věcí členských států, zda povolí, zakážou či budou regulovat výzkum v oblasti lidských embryonálních kmenových buněk a oplodnění in vitro, ale že členské státy musí v tomto ohledu dodržovat předpisy stanovené směrnicí 2004/23/ES, včetně předpisů týkajících se kvality a bezpečnosti a předpisů týkajících se zásady bezplatného dárcovství; poukazuje na to, že Evropská unie omezila pravomoci v této oblasti a že je při uplatňování této pravomoci zapotřebí dodržovat zásady Listiny základních práv EU a zásady uplatňované v rozsudcích Soudního dvora Evropské unie;

42.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla revizi směrnice 2004/23/ES, s cílem uvést ji do souladu se zásadami, jimiž se řídí dárcovství orgánů a jež jsou stanoveny ve směrnici 2010/45/EU, a zohlednila nový právní stav po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a vědecký vývoj, praktické zkušenosti všech subjektů v tomto odvětví a doporučení předložená v této zprávě;

43.  žádá Komisi, aby rovněž navrhla revizi nařízení (ES) č. 1394/2007 s cílem zahrnout ustanovení, jež zaručí uplatňování zásady bezplatného darování, podobné tomu, které je uvedeno ve směrnici 2010/45/EU, a zohlednit problémy, které se vyskytly při uplatňování nařízení, zejména pro malé a střední podniky;

o
o   o

44.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř.věst. L 207, 6.8.2010, s.14.
(2) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 65.
(3) Úř.věst. L 324, 10.12.2007, s.121.
(4) Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 48.
(5) Úř. věst. L 38, 9.2.2006, s. 40.
(6) Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 251.


Úloha žen v ekologickém hospodářství
PDF 334kWORD 103k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o úloze žen v ekologickém hospodářství (2012/2035(INI))
P7_TA(2012)0321A7-0235/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

  s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. června 2011 s názvem „Rio+20: Na cestě k zelené ekonomice a lepší správě“ (COM(2011)0363),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 s názvem „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

  s ohledem na pracovní program Komise ze dne 11. února 2011 s názvem „Pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů – Výroční zpráva za rok 2010“ (SEC(2011)0193),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 s názvem „Strategie rovnosti žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

  s ohledem na čtvrtou světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, na deklaraci a akční platformu přijaté v Pekingu a na následné závěrečné dokumenty přijaté dne 9. června 2000, 11. března 2005 a 2. března 2010 při příležitosti mimořádných zasedání OSN Peking+5, Peking+10 a Peking +15, které se týkají dalších opatření a iniciativ pro provádění Pekingské deklarace a akční platformy,

  s ohledem na Úmluvu OSN ze dne 18. prosince 1979 o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW),

  s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2012 s názvem „Přezkoumání provádění oblasti K Pekingské akční platformy v EU: Ženy a životní prostředí se zvláštním zaměřením na rovnost pohlaví a změnu klimatu“ (Review of the Implementation in the EU of Area K of the Beijing Platform for Action: Women and the Environment Gender Equality and Climate Change),

  s ohledem na zprávu, kterou společně vydaly Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) a Kancelář vysokého představitele OSN pro nejméně rozvinuté státy, vnitrozemské rozvíjející se státy a malé ostrovní rozvíjející se státy (UN-OHRLLS) s názvem „Proč je ekologické hospodářství důležité pro nejméně rozvinuté státy“ (Why a Green Economy Matters for the Least Developed Countries)„(1), jež byla vypracována pro čtvrtou konferenci OSN o nejméně rozvinutých státech konanou v květnu 2011,

  s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí ze září 2008 s názvem „Ekologická pracovní místa: důstojná práce v trvale udržitelném nízkouhlíkovém světě (Green Jobs: Towards Decent Work in a Sustainable, Low-Carbon World)“(2),

  s ohledem na zprávu orgánu OSN pro rovnost pohlaví a posílení postavení žen (OSN Ženy) ze dne 1. listopadu 2011 s názvem „Důležitost rovnosti pohlaví a posílení postavení žen v oblasti trvale udržitelného rozvoje (The Centrality of Gender Equality and the Empowerment of Women for Sustainable Development)“(3), vypracovanou k předpokládanému závěrečnému dokumentu z konference OSN o trvale udržitelném rozvoji (Rio+20), která se bude konat v roce 2012,

  s ohledem na shrnutí stanoviska hlavního uskupení žen ze dne 1. listopadu 2011 v souvislosti s konferencí Rio+20(4),

  s ohledem na stanovisko hlavního uskupení žen z března 2011 v rámci přípravy na konferenci OSN o trvale udržitelném rozvoji, která se bude konat v roce 2012, s názvem „Genderové hledisko v oblasti ekologického hospodářství (A Gender Perspective on the Green Economy)“(5),

  s ohledem na uveřejnění oficiální zprávy vlády (Stockholm, Švédsko) z roku 2005 s názvem Auta, steaky, obydlí: trvale udržitelné náklady – inteligentnější model spotřeby (Bilen, Biffen, Bostaden: Hållbara laster – smartare konsumtion)(6),

  s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 o ženách a změně klimatu(7),

  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o ženách v politickém rozhodovacím procesu – kvalita a rovnost(8),

  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011(9),

  s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2011 o vypracování společného postoje EU před zahájením konference Organizace Spojených národů o trvale udržitelném rozvoji (Rio+20)(10),

  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o rozvíjení potenciálu k tvorbě pracovních příležitostí v novém udržitelném hospodářství(11),

  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o genderových aspektech poklesu hospodářství a finanční krize(12),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0235/2012),

A.  vzhledem k tomu, že ekologické hospodářství lze vymezit jako trvale udržitelné hospodářství, čímž se rozumí sociální a ekologická udržitelnost; vzhledem k tomu,že sociální udržitelnost znamená společenský řád založený na rovnosti a sociální spravedlnosti bez ohledu na pohlaví, etnický původ, barvu pleti, náboženské vyznání, sexuální orientaci, zdravotní postižení či politické smýšlení;

B.  vzhledem k tomu, že změna klimatu a ztráta biologické rozmanitosti ohrožují životní podmínky žen a mužů, jejich blahobyt a prosperitu; zachování ekosystémů tedy představuje základní pilíř zeleného hospodářství; současná generace nemůže nechat řešení současných environmentálních problému na příštích generacích; vzhledem k tomu, že ekologická udržitelnost zahrnuje užívání, zachování a posílení zdrojů společenství, aby byly zachovány pro život nezbytné ekologické procesy, a bylo tak možné nyní i do budoucna zvýšit celkovou kvalitu života;

C.  vzhledem k tomu, že kvůli své genderové roli nemají ženy vliv na životní prostředí ve stejné míře jako muži a vzhledem k tomu, že v mnoha zemích je přístup žen ke zdrojům a možnostem, jak tuto situaci zvládnout a přizpůsobit se jí, z důvodu strukturálních norem a diskriminace omezený;

D.  vzhledem k tomu, že politika související se životním prostředím má přímý vliv na zdraví a socioekonomickou situaci osob, a vzhledem k tomu, že nerovnost mezi pohlavími společně s nedostatečným zohledněním rozdílné hospodářské a sociální situace a potřeb žen znamená, že na ženy má nepoměrně větší dopad zhoršování kvality životního prostředí a nedostatečné politiky v této oblasti;

E.  vzhledem k tomu, že některé členské státy stále podceňují a přehlížejí úlohu žen v ekologickém hospodářství, což vede v mnoha směrech k diskriminaci týkající se ztráty výhod, jako je sociální ochrana, zdravotní pojištění, právo na odpovídající platy a důchody;

F.  vzhledem k tomu, že důsledky změny klimatu a narušení ekosystému nejvíce postihnou nejchudší osoby, z nichž ženy podle odhadů tvoří až 70 %;

G.  vzhledem k tomu, že je nevyhnutelný přechod na ekologické hospodářství s cílem snížit zatížení životního prostředí, zvýšit sociální spravedlnost a vytvořit společnost, ve které mají ženy a muži stejná práva a příležitosti;

H.  vzhledem k tomu, že přechodem k ekologickému hospodářství často pro ženy vyvstávají určité problémy týkající se jejich zapojení do trhu s ekologickými pracovními místy, protože ženy často nemají dostatečné technologické školení nutné pro práci na odborných pozicích v ekologickém hospodářství;

I.  vzhledem k tomu, že ženy jsou jednoznačně nedostatečně zastoupeny jak v rámci jednání o životním prostředí a rozpočtu, tak při přijímání rozhodnutí o přechodu na ekologické hospodářství;

J.  vzhledem k tomu, že vzorce chování spotřebitelů a modely jejich životního stylu mají značný vliv na životní prostředí a klima; rozmanitost vzorců chování spotřebitelů, například pokud jde o potraviny a dopravu, jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelné, zejména pokud bereme v úvahu skutečnost, že všechny ženy a všichni muži na Zemi mají právo žít v dobrých životních podmínkách;

K.  vzhledem k tomu, že vzorce spotřebitelského chování žen a mužů se liší; ženy mají v porovnání s muži menší spotřebu, a to bez ohledu na jejich sociálně-ekonomickou situaci, přitom však volbou určitých modelů spotřeby, jako je například jíst méně masa, méně jezdit automobilem či účinněji využívat energii, projevují větší odhodlání podniknout kroky s cílem zachovat životní prostředí;

L.  vzhledem k tomu, že v důsledku současné struktury rozdělení moci podle pohlaví ženy nemají stejnou moc a přístup k dopravnímu systému jako muži; vzhledem k tomu, že v zájmu zlepšení dopravních možností pro ženy je nutné zavést efektivnější způsoby veřejné dopravy, vybudovat více cest pro chodce a cyklistických stezek a rovněž zkrátit vzdálenosti k poskytovaným službám, rozvíjet a zlepšovat znalosti a inovace týkající se dopravy šetrné k životnímu prostředí;

M.  vzhledem k tomu, že ženy jsou značně zranitelné vůči dopadům rizik spojených se životním prostředím a se změnou klimatu, neboť mají nižší socioekonomické postavení než muži, vykonávají ve větší míře povinnosti v domácnosti, které jsou nerovnoměrně rozděleny, a jsou vystaveny riziku násilí v případě konfliktů, které vznikají či jsou vystupňovány z důvodu nedostatečných přírodních zdrojů;

N.  vzhledem k tomu, že ženy se musejí v plné míře spolupodílet na vytváření a provádění ekologického hospodářství, jakož i přijímat rozhodnutí v této oblasti; zkušenosti s jejich podílením se na různých opatřeních jsou dobré a jejich účast přináší výsledky, jako je například lepší řízení katastrof, zvýšení biologické rozmanitosti, zvýšení potravinové bezpečnosti, zabránění dezertifikaci a ochrana lesů;

O.  vzhledem k tomu, že není k dispozici dostatek komplexních srovnávacích údajů týkajících se dopadu ekologického hospodářství na trh práce;

Obecné informace

1.  zdůrazňuje potřebu přeorientovat společnost na ekologické hospodářství, kde ekologické hledisko úzce souvisí se sociální udržitelností, jako je větší rovnost a sociální spravedlnost;

2.  konstatuje, že mezi zvláště důležité prvky ekologického hospodářství patří ekosystém, spotřeba, potraviny, růst, doprava, energetika a oblast dobrých životních podmínek;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise orgánům a výborům EU s názvem Rio+20: Na cestě k zelené ekonomice a lepší správě zcela opomíjí genderové hledisko;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při plánování, provádění a posuzování strategií, programů a rozpočtových projektů v oblasti životního prostředí a klimatu shromáždily údaje rozčleněné podle věku a pohlaví; bez statistických údajů je těžší prosadit důležitá opatření na zvýšení rovnosti;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že do politik a programů udržitelného rozvoje není dostatečně začleněna problematika a genderové hledisko; připomíná, že pokud politiky v oblasti životního prostředí nezačleňují genderové hledisko, zvyšuje se tím nerovnost mezi pohlavími; vyzývá Komisi a členské státy, aby na mezinárodní, vnitrostátní i regionální úrovni zavedly mechanismus systematického přihlížení k rovnosti mezi pohlavími pro posouzení politik v oblasti životního prostředí;

6.  vyzývá Komisi, aby podnítila výzkum v oblasti genderového hlediska a ekologického hospodářství a také v oblasti zapojení žen do rozvoje ekologických inovací, služeb a produktů;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily a propagovaly výzkum a studie věnované konkrétně tomu, jaký vliv bude mít přechod k zelenému hospodářství na ženy a muže v různých odvětvích a jaká je úloha žen při podpoře tohoto přechodu; vyzývá Komisi a členské státy, aby genderové hledisko začlenily do studií o ochraně životního prostředí a o hodnocení dopadu na životní prostředí;

8.  uznává, že je naléhavě třeba dohodnout se na společné definici ekologického hospodářství na základě pilířů sociální i ekologické udržitelnosti na mezinárodní úrovni; zdůrazňuje, že při stanovování účelu a cílů zeleného hospodářství musí hrát významnou úlohu občanské společnosti, především sociální hnutí, organizace pro životní prostředí a organizace pro lidská práva;

9.  žádá Komisi, aby systematicky začleňovala hledisko rovnosti mezi pohlavími do definic, provádění i sledování politik v oblasti životního prostředí na všech úrovních, včetně místního a regionálního rozvoje a výzkumných činností; žádá Komisi, aby využívala a podporovala propagaci systematického přihlížení k rovnosti mezi pohlavími jako nástroje řádné správy;

10.  žádá Komisi, aby rovnost mezi pohlavími prosazovala jako klíčové téma při vytváření budoucích nařízení a programů pro strukturální fondy EU (Evropský sociální fond – ESF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR)) a pro Společnou zemědělskou politiku a při jednání o nich, především v rámci opatření týkajících se přechodu k ekologickému hospodářství;

11.  konstatuje, že je možné používat obnovitelnou energii ve vzdálených a izolovaných oblastech bez elektřiny, což přispívá k výrobě energie, která nezpůsobuje znečištění; vyzývá proto členské státy, aby vytvořily nástroje na využívání obnovitelné energie a energie šetrné k životnímu prostředí a využily k tomu Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF); dále podporuje více inovací a větší zapojení žen i mužů například v oblasti rozvoje energie, staveb a energie, které jsou obnovitelné a šetrné k životnímu prostředí;

12.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím informačních kampaní zvyšovala informovanost o důležitosti přechodu na ekologické hospodářství a o pozitivních dopadech politik v oblasti životního prostředí, které zohledňují genderové aspekty;

Trvale udržitelná spotřeba

13.  vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily cíl rovnosti do všech oblastí politiky, které souvisí se životním prostředím, a zavedly ho na všech úrovních hospodářského rozhodování; tyto cíle je třeba prosazovat po dohodě s občanskou společností;

14.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby začaly používat nový ukazatel růstu zohledňující sociální otázky a otázky klimatu, který zahrnuje nehospodářská hlediska týkající se dobrých životních podmínek a je primárně zaměřen na problematiku udržitelného rozvoje, jako je rovnost mezi pohlavími, omezení chudoby a snížení emisí skleníkových plynů;

15.  konstatuje, že opatření na splnění oprávněných požadavků osob, týkající se bydlení, potravin, energie a pracovních příležitostí, je zapotřebí uskutečňovat tak, aby se zachoval ekosystém a omezila se změna klimatu a aby byly přírodní zdroje využívány způsobem, který je v souladu s lidskými právy a vede k větší rovnosti a přidělování na základě zásad environmentální spravedlnosti;

16.  zdůrazňuje, že je důležité dětem a vnoučatům zabezpečit dobré životní podmínky, a proto je nevyhnutelné, aby hospodářský rozvoj vyhovoval současným požadavkům a zároveň neohrozil potřeby příštích generací;

17.  zdůrazňuje, že HDP je ukazatelem produkce, nikoli environmentální udržitelnosti, účinného využívání zdrojů, sociálního začleňování či všeobecného rozvoje společnosti; požaduje, aby byly předloženy nové, jasné a měřitelné ukazatele, které zohledňují změnu klimatu, biologickou rozmanitost, účinné využívání zdrojů a sociální spravedlnost;

18.  vyzývá členské státy, aby přijaly fiskální opatření, která povedou k ekologickému hospodářství, a to zčásti stanovením ceny za dopad na životní prostředí a zčásti investováním do podpory ekologických inovací a trvale udržitelného systému infrastruktury;

19.  domnívá se, že veřejné prostředky EU by se měly v mnohem větší míře použít na udržitelné veřejné statky;

20.  žádá, aby byly stanoveny podmínky, například aby poskytování dotací EU bylo vyhrazeno pro činnosti ve prospěch životního prostředí a sociální udržitelnosti;

Trvale udržitelná doprava

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily trvale udržitelné dopravní systémy, které berou stejný ohled na potřeby žen a mužů, pokud jde o dopravu, a které mají zároveň malý dopad na životní prostředí;

22.  žádá Komisi, aby financování výzkumu, jež je nezbytnou pákou, zaměřila na projekty v oblasti inovativní a udržitelné dopravy;

23.  vyzývá členské státy, aby omezily dopad odvětví dopravy na životní prostředí a oblast energetiky a zároveň podpořily rovnost prostřednictvím opatření na zvýšení přístupu k informačním technologiím a opatření v oblasti územního plánování s cílem zefektivnit dopravu;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v dopravě zavedly hierarchii, jež bude jasně určovat, které druhy dopravy se mají v zájmu dosažení všeobecných cílů v oblasti životního prostředí a dopravy upřednostnit;

25.  žádá, aby byly před vypracováním jakékoli hierarchie prostředků dopravy shromážděny statistické údaje, aby byl změřen vliv soukromých prostředků i prostředků veřejné dopravy na životní prostředí s přihlédnutím k odlišnostem jednotlivých místních situací, a žádá úřady veřejné správy, aby šly v tomto směru příkladem;

26.  žádá členské státy, aby do kontrol veřejných financí, které provádí auditní orgány, začlenily, jaký vliv má využívání dopravy ze strany příslušných kontrolních orgánů;

27.  žádá, aby členské státy podporovaly práci na dálku prostřednictvím sociálních a finančních pobídek a stanovením ochranného legislativního rámce pro zaměstnance;

28.  vyzývá členské státy, aby značně posilnily místní veřejnou dopravu zvýšením kvality a kvantity služeb veřejné dopravy, zlepšením bezpečnosti, pohodlí a fyzické přístupnosti dopravních prostředků a zařízení a zřízením integrovaných a doplňkových dopravních systémů i v menších městech a venkovských oblastech, a tím zlepšit možnosti žen, postižených osob a starších občanů přemisťovat se, čímž by došlo k většímu sociálnímu začlenění a zlepšení jejich životních podmínek;

29.  zdůrazňuje, že při investování do trvale udržitelného systému dopravy je nevyhnutelné vzít v úvahu to, že ženy a muži vnímají veřejné prostředí rozdílně a jejich vnímání se zakládá na odlišných posouzeních rizika, což znamená, že bezpečné prostředí musí být v této oblasti prioritou, a to pro ženy i pro muže;

Oblast dobrých životních podmínek a ekologická pracovní místa

30.  shledává, že ekologická pracovní místa, například v zemědělství, energetice, dopravě, výzkumu, technologiích, IT, stavebnictví a v odpadovém hospodářství, mají pro ekologické hospodářství velký význam;

31.  vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikání žen v oblasti ekologického hospodářství, aby se jim k němu usnadnil přístup prostřednictvím šíření informací a pořádáním přípravných seminářů a díky opatřením na dosažení rovnováhy mezi soukromým a pracovním životem; vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikání žen v oblasti ekologického hospodářství, rozvoje ochrany životního prostředí a technologií šetrných k životnímu prostředí, například v odvětvích jako je obnovitelná energie, zemědělství a cestovního ruch a v rozvíjení ekologických inovací, zejména v odvětví služeb; poznamenává, že obnovitelná energie může vést k vytvoření nových pracovních příležitostí pro ženy podnikatelky v oblastech s obzvlášť vysokou úrovní nezaměstnanosti žen;

32.  žádá členské státy, aby ženám zajistily vhodné pracovní podmínky a poskytly jim přístup k důstojným standardům zdravotnických služeb, vzdělávání a bydlení a aby výrazně přispěly k sociálnímu dialogu s cílem podpořit přechod k novým ekologickým pracovním místům;

33.  poznamenává, že udržitelné hospodářství znamená „zelenou pro všechny“, tedy vznik důstojných pracovních míst a udržitelných společenství a možnost spravedlivějšího rozdělení bohatství;

34.  konstatuje, že v rámci ekologického hospodářství nejsou důležitá jen ekologická pracovní místa, ale všechna pracovní místa, která mají byť jen malý negativní vliv na životní prostředí; konstatuje, že taková pracovní místa se nacházejí v soukromém sektoru služeb, ale i v odvětví sociálních služeb, jako je například školství a sociální péče;

35.  vyzývá členské státy, aby ženám zabezpečily rovnou účast na politickém rozhodování, v orgánech a institucích volených vládou, které se zabývají definováním, plánováním a prováděním politik v oblasti životního prostředí, energetiky a ekologickými pracovními místy, a aby bylo začleněno hledisko pohlaví; vyzývá členské státy, aby v oblasti ekologických pracovních míst jmenovaly větší počet žen na vedoucí pozice a do správních rad; zdůrazňuje, že pokud to není možné dobrovolnou cestou, je nevyhnutelné přijmou cílená opatření na posílení rovnosti a demokracie, jako je například zavedení kvót či jiných metod;

36.  poukazuje na to, že ekologická přeměna hospodářství a přechod na nízkouhlíkové hospodářství vytvoří obrovskou poptávku po kvalifikovaných pracovnících; odkazuje na skutečnost, že ženy jsou nedostatečně zastoupeny na pracovních pozicích v odvětví obnovitelné energie, zejména na vědeckých a vysoce technických pozicích; zdůrazňuje proto, že je zvláště důležité, aby členské státy vypracovaly akční plány s cílem podpořit ženy, aby si více vybíraly vzdělání v oborech, jako je inženýrství, přírodní vědy, IT a další obory vyspělé technologie, kde bude v budoucnu velký počet ekologických pracovních míst;

37.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly a rozvíjely metody podněcování žen k tomu, aby se rozhodovaly vzdělávat se a pracovat v odvětví životního prostředí, dopravy a energetiky, a tvrdě tak bojovaly proti stereotypnímu vyhrazování pracovních míst v oblasti vědy mužům;

38.  konstatuje, že je třeba podpořit a podnítit přístup žen k mikroúvěrům pro malé podniky;

39.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly a rozvíjely metody podněcování mužů k tomu, aby se rozhodovali vzdělávat se a pracovat v odvětví, která mají malý negativní vliv na životní prostředí v oblasti sociálních služeb;

40.  vyzývá členské státy, aby prostřednictvím programů Evropské unie, jako Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropský sociální fond (ESF), vyvinuly kurzy odborné přípravy, jejichž cílem bude usnadnit ženám přístup k novým ekologickým pracovním místům vznikajícím technologiím s nízkým dopadem na životní prostředí, a to v soukromém i veřejném sektoru; naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zajistily větší účast pracujících žen ve školicích programech a projektech zaměřených na přechod k ekologickému hospodářství, např. v odvětví obnovitelné energie či na vědeckých a vysoce technických pozicích, a aby se zaměřila to, aby žena díky vzdělávání a odborné přípravě získaly nezbytné schopnosti a kvalifikaci a mohly rovným způsobem konkurovat mužům v zaměstnání a v osobním profesním růstu; konstatuje, že muži mají snadnější přístup k pokročilejším zemědělským výrobním prostředkům a obchodním technologiím, které jsou nutné pro získání vysoce kvalifikovaných pozic v ekologickém hospodářství;

41.  konstatuje, že aby se ženy mohly podílet na ekologickém hospodářství za stejných podmínek jako muži, je potřeba vybudovat zařízení péče o děti a domovy důchodců, ženy i muži musí mít příležitost sladit pracovní a soukromý život a musí být zajištěna práva týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví; poukazuje na to, že politiky a nařízení by se měly zaměřit na podporu sociální bezpečnosti, plánování rodiny a péče o děti, jelikož ženy budou moci přispět svými odbornými znalostmi a rovným dílem se tak podílet na rozvoji ekologického hospodářství, pouze pokud společnost tyto požadavky zajistí;

42.  zdůrazňuje, že ekologizace hospodářství se začala považovat za prostředek podpory hospodářského rozvoje, především v situaci hospodářské krize a strategie EU 2020; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly snahy o ekologické hospodářství pobídkami investic do ekologických inovací a programů, které podporují ekologické inovace a  ekologická pracovní místa a zaměřují se na ty, kteří je nejvíce potřebují; trvá na tom, že hledisko pohlaví je zásadní, aby nedocházelo k nerovnostem mezi muži a ženami;

43.  žádá Komisi a členské státy, aby shromáždily a zanalyzovaly údaje rozčleněné podle pohlaví týkající se rozdělení finančních zdrojů ve vztahu k odvětvím rozděleným podle pohlaví a k ekologickým inovacím a aby vypracovaly ukazatele na zjištění, jaké různé dopady může mít ekologické hospodářství na územní a sociální soudržnost; žádá Komisi a členské státy, aby vypracovaly strategickou orientaci a soubor nástrojů, aby bylo možné účinně reagovat na možné změny v úrovni zaměstnanosti a struktuře trhu práce;

Udržitelná politika v mezinárodních vztazích

44.  očekává, že přechod na širší a udržitelnější hospodářské ukazatele dokonce i v rozvojové politice bude vést k většímu zaměření se na sociální a environmentální cíle v rozvojových zemích a že specifické politiky a nařízení zajistí majetková práva žen a kontrolu přírodních zdrojů; zdůrazňuje potřebu podporovat přístup žen k těmto službám a novým technologiím, jež jsou nutné pro řízení a provoz mechanismů výroby energií, vody, podniků a zemědělské výroby; zdůrazňuje, že je třeba, aby se ženy více zapojily do vedoucích pozic podniků a organizací;

45.  žádá Komisi, aby plně uznala a řešila nejrůznější dopady zhoršování životního prostředí na vznik nerovností, především mezi ženami a muži, a aby při přípravě návrhů nových politik v oblasti změny klimatu a udržitelnosti životního prostředí zajistila prosazování rovných práv pro ženy;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily ukazatele s cílem posoudit důsledky projektů a programů z genderového hlediska a současně v zájmu dosažení ekologického hospodářství prosazovaly hledisko pohlaví a hledisko rovnosti v environmentálních strategiích;

47.  vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu zejména skutečnost, že přístup k čisté vodě je pro ženy a dívky v mnohých zemích světa velmi důležitý, protože jsou to právě ony, kdo je velmi často zodpovědný za zásobování domova čistou vodou; zdůrazňuje, že je rovněž důležité využívat poznatky původního ženského obyvatelstva o místních ekosystémech;

48.  žádá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost skutečnosti, že příležitosti žen budovat kariéru v ekologickém hospodářství v mnoha zemích stále značně omezuje sociální podmiňování a patriarchální modely a že ženy nezískávají přístup k informacím, odborné přípravě a technologiím, jež jsou pro přístup do tohoto odvětví nezbytné;

49.  vyzývá Komisi, aby věnovala pozornost především skutečnosti, že miliardy osob jsou naprosto závislé na biomase jako na zdroji energie; děti a ženy trpí zdravotními problémy, neboť biomasu sbírají, zpracovávají či používají; zdůrazňuje, že jsou proto nutné investice do účinnějších a obnovitelných zdrojů energie;

50.  požaduje, aby byl důkladně posouzen dopad multilaterálních a bilaterálních obchodních dohod projednávaných mezi EU a třetími zeměmi z hlediska klimatu, rovnosti mezi pohlavími a udržitelnosti, a vyzývá Komisi, aby jasně podpořila řešení problematiky změny klimatu jakožto součásti pomoci v oblasti obchodu a jiných druhů příslušné rozvojové pomoci;

51.  vyzývá Komisi, aby vypracovala program na přenos moderních technologií a poznatků, které mohou rozvojovým zemím a regionům pomoci přizpůsobit se změnám životního prostředí;

52.  zdůrazňuje, že při vytváření strategií boje proti změně klimatu je třeba se zaměřit na genderové nerovnosti v oblasti přístupu k prostředkům, jako jsou například mikroúvěry, úvěry, informace a technologie;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám členských států.

(1) http://unctad.org/en/Docs/unep_unctad_un-ohrlls_en.pdf.
(2) http://www.unep.org/labour_environment/features/greenjobs-report.asp.
(3) http://www.unwomen.org/wp-content/uploads/2011/11/Rio+20-UN-Women-Contribution-to-the-Outcome-Document.pdf.
(4) http://www.womenrio20.org/Women's_MG_Rio+20_Summary.pdf.
(5) http://www.wecf.eu/download/2011/March/greeneconomyMARCH6docx.pdf.
(6) http://www.regeringen.se/content/1/c6/04/59/80/4edc363a.pdf.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2012)0145.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0070.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2012)0069.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2011)0430.
(11) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 6.
(12) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 79.


Pracovní podmínky žen v odvětví služeb
PDF 265kWORD 106k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o pracovních podmínkách žen v odvětví služeb (2012/2046(INI))
P7_TA(2012)0322A7-0246/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii a na článek 8, článek 153 odst. 1 písm. i) a článek 157 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173) a jeho průvodní dokument o využití potenciálu osobních služeb a služeb pro domácnost v oblasti zaměstnanosti (SWD(2012)0095),

  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace (COM(2011)0609), který předložila Komise,

  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011(1),

  s ohledem na zprávu Komise za rok 2011 nazvanou „Pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů v roce 2010“ (SEC(2011)0193),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států – část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020 (COM(2010)0193),

  s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2009 o flexikuritě v době krize,

  s ohledem na směrnici 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(2),

  s ohledem na směrnici 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)(3),

  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(4);

  s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek z roku 2008 nazvanou „Práce v Evropě: rozdíly mezi ženami a muži“,

  s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek z roku 2007 nazvanou Pracovní podmínky v Evropské unii: postavení mužů a žen„,

  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii(6),

  s ohledem na své usnesení ze dne 19. října 2010 o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek(7),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0246/2012),

A.  vzhledem k tomu, že mnohé země procházejí procesem terciarizace hospodářství, což znamená, že většina pracovních míst je vytvářena v sektoru služeb, který má také největší podíl na HDP země a představuje více než 70 % hospodářské činnosti v Evropské unii, přičemž jeho podíl na celkové zaměstnanosti dosahuje podobných hodnot a dále roste; vzhledem k tomu, že v roce 2010 představoval sektor služeb v EU průměrně téměř 70 % celkové zaměstnanosti, zatímco průmysl se na zaměstnanosti podílel 25,4 % a zemědělství 5,2 %;

B.  vzhledem k tomu, že v současné době devět z deseti pracovních míst vzniká v sektoru služeb a studie ukazují, že další prohlubování jednotného trhu služeb může pomoci uvolnit značný potenciál zaměstnanosti, tedy vytvořit pracovní místa, která EU v současném krizovém období nutně potřebuje;

C.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen činí 62,1 % ve srovnání se 75,1 % u mužů, což znamená, že hlavní cíl strategie Evropa 2020, kterým je dosažení 75% míry zaměstnanosti do roku 2020, lze splnit pouze tehdy, bude-li mít více žen přístup na pracovní trh;

D.  vzhledem k tomu, že většina žen je zaměstnána v sektoru služeb, a vzhledem k tomu, že v EU představovala tato skupina žen v roce 2010 průměrně 83,1 %, zatímco u ekonomicky aktivních mužů to bylo průměrně 58,1 %;

E.  vzhledem k tomu, že ženy jsou na pracovním trhu v zaměstnáních s pružnou pracovní dobou a na zkrácený úvazek obvykle zastoupeny v mnohem větší míře než muži, a to i z toho důvodu, že v naší společnosti existují genderové stereotypy, které zobrazují primární odpovědnost ženy v podobě péče o rodinu, a proto jsou ženy oproti mužům považovány za vhodnější pro výkon dočasné či příležitostné práce, práce na zkrácený úvazek a práce z domova; vzhledem k tomu, že pružná úprava pracovní doby, včetně práce na dálku, práce na zkrácený úvazek či práce z domova, je i nadále do značné míry považována za „ženský“ způsob organizace pracovní doby;

F.  vzhledem k tomu, že pružné pracovní smlouvy – pružná pracovní doba, smlouvy na částečný úvazek a krátkodobé smlouvy – mohou, pokud jsou volitelné, pomoci mužům i ženám v roli pečovatele kombinovat práci s péčí; vzhledem k tomu, že ženy více využívají pružnou pracovní dobu a zaměstnání na zkrácený úvazek, aby skloubily povinnosti profesního a rodinného života, a to i přesto, že mezi pracovníky na zkrácený a na plný úvazek existují rozdíly v odměňování, pokud jde o hodinovou sazbu, a vzhledem k tomu, že ženy častěji přerušují kariéru a pracují méně hodin než muži, což může ovlivnit rozvoj jejich kariéry a perspektivu sociálního postupu a tím se promítá i do méně placené kariéry;

G.  vzhledem k tomu, že pracovní nejistota je na pracovním trhu Evropské unie trvalým jevem, a že na ženy tato nejistota dopadá více, že jsou diskriminovány, co se týče odměňování, a častěji pracují na zkrácený pracovní úvazek, a jsou proto i méně placeny než muži, požívají nižší sociální ochrany, mají omezenější možnosti, co se týče kariérního postupu, a menší šanci na hospodářskou nezávislost, což podporuje jejich návrat do soukromé sféry a brání jim následně podílet se na odpovědnosti; vzhledem k tomu, že ženy představují velký podíl pracovníků v rámci nehlášené práce, kteří vykonávají zejména práci v domácnosti a poskytují pečovatelské služby;

H.  vzhledem k tomu, že procentní podíl zaměstnaných mužů je na všech stupních vzdělání vyšší než procentní podíl zaměstnaných žen, přestože ženy mohou mít stejnou úroveň vzdělání jako muži, nebo i vyšší, a vzhledem k tomu, že jejich dovednostem se často dostává nižšího uznání a jejich kariéra postupuje pomaleji;

I.  vzhledem k tomu, že ženy představují přibližně 60 % absolventů univerzit, avšak pokud jde o sektor služeb, jejich zastoupení ve vysokých a rozhodovacích funkcích je nepřiměřeně nízké;

J.  vzhledem k tomu, že ženy zaměstnané v sektoru služeb pracují často na pozicích, kde je třeba nejnižší kvalifikace a které jsou nejméně prestižní i nejhůře platově ohodnocené a je za ně nejnižší odměna, a z tohoto důvodu jsou ženy méně placeny než muži a čelí větší nejistotě ohledně zaměstnání;

K.  vzhledem k tomu, že příspěvek žen k pracovní síle je obvykle ze strany zaměstnavatelů podceňován, protože je u nich pravděpodobnější, že přeruší kariéru, aby mohly porodit a vychovávat děti;

L.  vzhledem k tomu, že na poskytování lepších pracovních příležitostí ženám se musí pohlížet jako na přínos pro společnost a investici do společnosti jako celku, zejména v kontextu současných demografických změn a problémů v Evropě;

M.  vzhledem k tomu, že se ženy potýkají s většími těžkostmi, pokud chtějí sladit rodinný a pracovní život, neboť povinnosti v rámci rodinného života nejsou vždy rozděleny rovnoměrně a péče o závislé členy rodiny leží zejména na ženách, a vzhledem k tomu, že sladění pracovního a osobního života proto podpoří uvolnění značného potenciálu zaměstnanosti žen a usnadní lepší rozmístění žen s ohledem na dostupná pracovní místa v sektoru služeb, čímž dojde ke zvýšení hospodářského růstu, zaměstnanosti a inovací; vzhledem k tomu, že strategie vlády, která zajišťuje služby péče o děti a závislé osoby, je v této souvislosti důležitým faktorem podporujícím schopnost žen a mužů zvládat rozdílné nároky v rámci zaměstnání a poskytování péče;

N.  vzhledem k tomu, že tradiční role a stereotypy týkající se žen a mužů i nadále silně ovlivňují rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti, v zaměstnání a ve společnosti jako takové a mají tendenci zachovávat status quo ve formě historických překážek, které brání dosažení rovnosti žen a mužů a omezují v sektoru služeb v případě žen výběr zaměstnání a jejich osobní rozvoj, což jim znemožňuje naplno realizovat jejich potenciál jako jednotlivců a hospodářských subjektů;

O.  vzhledem k tomu, že domácí, manželské, hospodářské a sexuální násilí páchané na ženách je porušením lidských práv, které zasahuje do všech společenských, kulturních a majetkových vrstev;

P.  vzhledem k tomu, že hospodářská nezávislost žen je naprosto nezbytnou podmínkou, aby mohly vzít svůj osobní i pracovní život do vlastních rukou a aby se jim dostalo skutečné možnosti výběru;

Q.  vzhledem k tomu, že mezi muži a ženami nadále přetrvává nerovnost, pokud jde o přístup k novým technologiím a internetu a o jejich užívání, což často vede k rozdílům v dovednostech a dokonce i k „digitální negramotnosti“, tedy jevu obecně známému jako „digitální propast mezi muži a ženami“;

R.  vzhledem k tomu, že rozdíl v odměňování mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty je v sektoru služeb na jedné z nejvyšších úrovní;

1.  poukazuje na to, že v sektoru služeb se velmi výrazně projevuje horizontální segregace pracovního trhu, tedy dělení práce podle pohlaví: téměř polovina ekonomicky činných žen je soustředěna v deseti ze 130 zaměstnání uvedených v Mezinárodní klasifikaci zaměstnání, kterou vypracovala Mezinárodní organizace práce (MPO): prodavačky a asistentky v obchodech, pracovnice a pomocnice v domácnosti, uklízečky, pradleny a žehličky, pečovatelky a pomocné ošetřovatelky, úřednice, administrativní referentky, pracovnice v hotelech a restauračních zařízeních, sekretářky a písařky, ředitelky, pracovnice v oblasti finančnictví a obchodu a střední zdravotnický personál a porodní asistentky;

2.  vyzývá Komisi, aby bojovala s touto propastí mezi muži a ženami pomocí kampaní propagujících tato povolání;

3.  zdůrazňuje význam snižování segregace na pracovním trhu, a to v zájmu překlenutí rozdílu v odměňování žen a mužů, které je často horší u žen, které pracují v převážně ženských povoláních, než u žen, které mají stejnou kvalifikaci, ale jsou zaměstnané v jiných sektorech;

4.  uvádí, že zaměstnané ženy jsou rovněž více zastoupeny ve veřejném sektoru, v němž nalezneme 25 % aktivní ženské populace ve srovnání s pouhými 17 % aktivní mužské populace; zdůrazňuje, že v tomto sektoru jsou ženy více ohroženy ztrátou zaměstnání v důsledku rozpočtových škrtů; poukazuje na to, že pro dosažení cílové 75% zaměstnanosti žen a mužů v rámci strategie růstu EU Evropa 2020 je třeba vynaložit úsilí směrem k vyšší zaměstnanosti žen ve veřejném i v soukromém sektoru; poznamenává, že v mnoha členských státech je mnohem více lékařek než lékařů;

5.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že veřejný sektor, který se vyznačuje transparentními a jasnými kritérii náboru zaměstnanců a podmínkami postupu, bude mít příkladný postoj, co se týče rovného přístupu k zaměstnání ve veřejných službách a zejména k vedoucím pozicím; zdůrazňuje potřebu zavést transparentní pravidla pro výběr a nábor zaměstnanců v soukromém sektoru;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření pro další prohlubování trhu služeb s cílem rozvíjet jeho významný potenciál tvorby pracovních míst;

7.  zdůrazňuje, že v sektoru služeb je zapotřebí bojovat proti stereotypům a diskriminaci na základě pohlaví, podle nichž se práce dělí na mužskou a ženskou, přičemž za ženskou práci bývají považovány takové činnosti, které navazují na domácí práci žen a jsou s ní spojeny (oděvnictví, výuka, zdravotnictví a ošetřovatelství, úklidové služby atd.), a to na základě aktivní politiky, která by mohla omezit skutečné nevýhody, jimž ženy čelí; vyzývá k tomu, aby ve školách hrálo větší úlohu vzdělávací a odborné poradenství, aby se mezi mládeží propagovala rovnost mezi muži a ženami a aby se bojovalo proti stereotypům, aby se mladé ženy dostaly ke kvalifikacím a povoláním, v nichž nejsou dostatečně zastoupeny; konstatuje, že podíl mužů, kteří se věnují učitelskému povolání, je podstatně nižší než podíl žen, a zdůrazňuje, že je nutné, aby se tomuto povolání věnovalo více mužů;

8.  poukazuje na to, že mezi ženami zaměstnanými v sektoru služeb je více žen, které nalézají zaměstnání v sociální oblasti, v oblasti pečovatelství a telekomunikací, které obvykle vyžadují nižší kvalifikaci, požívají nízké společenské prestiže a odpovídají tradiční roli žen ve společnosti, zatímco muži převládají ve finančnictví a bankovnictví, tedy v těch nejprestižnějších a nejlukrativnějších odvětvích;

9.  poukazuje na to, že politika péče a služby pro seniory, závislé osoby a děti, včetně ustanovení o mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, jsou naprosto zásadními prvky pro dosažení rovnosti žen a mužů; poznamenává proto, že ženy a muži by měli mít možnost rozhodnout se vykonávat placenou práci, mít děti a rodinu, aniž by jim byla upřena jejich svoboda plně uplatnit své právo na zaměstnání a rovné příležitosti;

10.  upozorňuje na to, že zaměstnání na částečný úvazek (19,2 % celkového počtu pracovních míst v EU v roce 2010) se i nadále týká především žen; konstatuje, že v roce 2010 pracovalo v EU 31,9 % ekonomicky aktivních žen na částečný úvazek, zatímco u ekonomicky aktivních mužů to bylo pouze 8,7 %, což znamená, že 78 % práce na částečný úvazek vykonávají ženy; uvádí, že v rámci celé EU pracuje 19 % žen a 7 % mužů na „zkrácený“ částečný úvazek (méně než 20 hodin týdně), zatímco na „zkrácený“ částečný úvazek pracují v porovnání s 18% žen ve stejné věkové skupině pouze 3 % mužů ve věku mezi 35 a 49 lety; konstatuje dále, že pracovní místa na částečný úvazek se nacházejí nejčastěji v určitých odvětvích a že více než 38 % osob pracujících na částečný úvazek – „zkrácený“ i „nezkrácený“ – ( tj. mezi 20 a 34 hodinami týdně) působí v oblasti vzdělávacích, zdravotních a sociálních služeb, jiných služeb nebo v odvětví maloobchodního a velkoobchodního prodeje;

11.  poukazuje na rostoucí převahu pružné pracovní doby: práce o víkendech, nepravidelné či nepředvídatelné pracovní doby či prodlužování pracovní doby, a na to, že tuto flexibilitu vyžadují hlavně zaměstnanci na částečný úvazek, jimiž jsou většinou ženy, což znamená, že ženy, zejména svobodné matky a ženy pečující o závislé členy rodiny, musejí ve větší míře než muži čelit změnám pracovní doby z týdne na týden, a mohou tak jen stěží dosáhnout sladění svého rodinného a pracovního života; zdůrazňuje, že pracovní smlouvy by měly být stabilní a pracovní doba by měla být předem stanovena, počet pracovních hodin však může být na žádost zaměstnankyň domluven tak, aby mohly lépe sladit svůj pracovní, rodinný a soukromý život; zdůrazňuje, že pružná pracovní doba by měla být rozhodnutím ženy a neměla by být ukládána nebo vynucována zaměstnavatelem; odmítá takovou pružnost a smluvní nejistotu, které neumožňují vytvoření rodiny a zajištění stability;

12.  připomíná, že pružné uspořádání pracovní doby se typicky projevuje v mnoha zaměstnáních v tomto odvětví; zdůrazňuje, že pružnější uspořádání pracovní doby, pokud je dobrovolné a odpovídá skutečným potřebám pracovníků, pokud nad ním pracovníci mají kontrolu a pokud je jasně stanovena pracovní doba a práce na částečný úvazek, na jedné straně ženám umožňuje aktivněji se zapojit do práce v odvětví služeb a podporuje sladění pracovního, rodinného a soukromého života, že však může na druhé straně nepříznivě ovlivnit jejich mzdy a důchody a mít negativní důsledky v zaměstnání, jako je absence oficiálních smluv, nedostatečné sociální zabezpečení a omezená jistota zaměstnání; podotýká, že to může vést také k tomu, že zaměstnavatelé nezajistí dostatečné podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

13.  zdůrazňuje význam práce z domova, která stává čím dál tím víc oblíbenější; poukazuje na to, že více než 90 % společností v Německu a ve Švédsku dělí pracovní týden novým způsobem, hodnotí zaměstnance podle hodin odpracovaných za rok místo za týden a umožňuje manželům dělit se o pracovní místo;

14.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit důstojné pracovní podmínky, které by se pojily s právy mimo jiné s ohledem na normy vztahující se na odměňování, bezpečnost a ochranu zdraví, přístup na pracovní trh, možnost kariérního postupu, další odbornou přípravu, trvalé sociální zabezpečení a celoživotní vzdělávání;

15.  konstatuje, že v EU bylo v roce 2010 zaměstnáno 14,5 % ekonomicky aktivních žen na dobu určitou, zatímco u mužů byl tento procentní podíl o něco nižší, a sice 13 %;

16.  znovu připomíná, že v Evropské unii vydělávají ženy průměrně o 16,4 % méně než muži; uvádí, že ženy v případě, že vykonávají stejné zaměstnání nebo zaměstnání stejné hodnoty jako muži, nepobírají stejnou mzdu; podotýká, že v jiných případech nezaujímají stejné pracovní pozice proto, že na pracovním i trhu nadále přetrvává vertikální i horizontální segregace a vysoká míra zaměstnávání na částečný úvazek; vyzývá proto členské státy, zaměstnavatele a odborová hnutí, aby navrhli a využívali konkrétní praktické nástroje pro hodnocení pracovních míst s cílem pomoci stanovit práci stejné hodnoty, a zajistit tak rovné odměňování mužů i žen, a doporučuje společnostem, aby prováděly roční audity rovnosti odměňování a zveřejňovaly údaje v zájmu maximální transparentnosti a odstranění rozdílů v odměňování mužů a žen; poukazuje na to, že rozdíl v odměňování mužů a žen často vede k rozdílu v jejich důchodech, což může vést k tomu, že se ženy ocitají pod hranicí chudoby;

17.  zdůrazňuje proto, že je třeba prosazovat zásadu stejného odměňování mužů a žen zastávajících stejné pracovní místo, která je zakotvena v článku 157 Lisabonské smlouvy; připomíná své usnesení o stejné odměně mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci(8) ze dne 24. května 2012, a opakuje svůj požadavek obsažený v tomto usnesení, totiž aby bylo provedeno přehodnocení směrnice 2006/54/ES nejpozději do 15. února 2013;

18.  s obavami poukazuje na to, že převážná většina nízkých mezd a téměř všechny velmi nízké mzdy jsou vypláceny za práci na částečný úvazek a že asi 80 % chudých pracujících jsou ženy; poukazuje na to, že jsou zapotřebí konkrétní opatření pro boj proti nejistému zaměstnání ve službách, což zasahuje zejména ženy, a proto vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly strategie zaměřené na boj s tímto fenoménem;

19.  upozorňuje na dosti obvyklou diskriminační praxi, kdy se v rámci jednoho druhu práce nebo práce stejné hodnoty určí různé profesní kategorie pro muže a ženy: například v oblasti úklidových služeb, kde muži pracují jako údržbáři a ženy jako uklízečky, což se využívá jako prostředek k obhajobě toho, že ženy za svou práci dostávají nižší odměnu;

20.  konstatuje, že vyšší dosažené vzdělání málokdy u žen znamená kariérní postup či zlepšení pracovních podmínek a že lze v této souvislosti poukázat na to, že u ženské části obyvatelstva se setkáváme s překvalifikovanost;

21.  konstatuje, že ve vztahu k rostoucímu trendu zaměstnávání žen na zkrácený úvazek a ve vztahu k tomu, že zaměstnavatelé upřednostňují investice do zaměstnanců se smlouvou na dobu určitou, mají ženy jasně omezený přístup k široké nabídce vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů, což snižuje jejich možnosti profesního rozvoje;

22.  zdůrazňuje, že je nutné, aby všichni pracovníci v odvětví služeb – a zvláštní pozornost by měla přitom být věnována nejohroženějším skupinám – měli trvale přístup k programům zaměřeným na zvyšování kvalifikace a k celoživotnímu vzdělávání s cílem zlepšit jejich budoucí pracovní vyhlídky a zmenšit míru nesourodosti mezi jejich dovednostmi a neustále se vyvíjejícími pracovními povinnostmi;

23.  poukazuje na nízkou účast žen v oblasti odborného vzdělávání poskytovaného v rámci celoživotního vzdělávání v odvětví služeb a vyzývá členské státy, aby v tomto směru přijaly příslušná opatření;

24.  zdůrazňuje, že v případě starších pracovníků a rodičů vracejících se na pracovní trh po určité době, po kterou se starali o děti či o závislé rodinné příslušníky, je třeba usilovat o zvyšování kvalifikace;

25.  uvádí, že v roce 2010 připadala na každých sedm členů správních rad významnějších evropských podniků pouze jedna žena (13,7 %) a že pouze 3,4 % správních rad největších podniků předsedá žena;

26.  zdůrazňuje, že je nutné pracovat na tom, aby se do oblasti výzkumu dostalo více žen, a poukazuje na to, že ženy mohou hrát rozhodující úlohu při vývoji nových a inovativních systémů a nových výrobků a služeb v odvětví služeb, zejména proto, že přestože v celosvětovém měřítku odpovídají za 80 % rozhodnutí ohledně nákupů, většinu výrobků, včetně 90 % technických výrobků, navrhují muži; je přesvědčen, že větší účast žen v inovačních procesech by vedla k otevření nových trhů a vyšší konkurenceschopnosti; je přesvědčen, že zcela nové služby jsou při řešení problémů budoucnosti naprosto zásadní, zejména s ohledem na zvyšující se poptávku po sociálních službách ze strany stárnoucího obyvatelstva, a díky zajištění dobrých telekomunikačních a obchodních služeb mohou vytvořit lepší příležitosti pro práci a život lidí ve velkoměstech, městech a na venkově v celé Unii;

27.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že se mnoho žen i nadále rozhoduje pro odborné vzdělávání v odvětví služeb, a získávají tak své obchodní zkušenosti a znalosti v tomto odvětví, existuje zde dostatečný prostor pro jejich podnikatelskou činnost; je přesvědčen, že aby byla snaha podpořit podnikání a podnikatelského ducha mezi ženami účinná, je v sektoru výroby nutné zajistit stejné podmínky, jaké má sektor služeb; vítá v této souvislosti návrh na to, aby mikrofinancování pokračovalo v rámci programu pro sociální změny a inovace jako samostatná oblast, a zdůrazňuje jeho význam jako nástroje pro podporu podnikatelské činnosti žen a osob, jež se na trhu práce v odvětví služeb nacházejí v nejistém postavení; vítá sdělení Komise s názvem „Iniciativa pro sociální podnikání“ (COM(2011)0682), protože zaměstnání v oblasti sociálního podnikání se věnují převážně ženy;

28.  konstatuje, že v sektoru služeb se ženy v řídicích funkcích nejčastěji vyskytují v takových oblastech, jako je například maloobchodní distribuce nebo hotelnictví, přestože se do popředí dostávají i v méně tradičních oblastech, například v pojišťovnictví a bankovnictví, a že ženy řídí ve většině případů malé podniky nebo podniky bez zaměstnanců; konstatuje dále, že ve velkých organizacích ženy zpravidla zaujímají vysoké řídicí funkce jen v takových odděleních, které jsou pro daný podnik méně významné, například v oblasti lidských zdrojů nebo v administrativě; pobízí společnosti, aby pravidelně poskytovaly školení služebně mladým zaměstnancům a zaváděly účinné systémy podpory mateřství, otcovství a rodičovství;

29.  vyzývá k tomu, aby byl zrušen tzv. skleněný strop ve veřejných službách, který ženám brání získat pozice s vysokou odpovědností; podotýká, že veřejný sektor musí jít v této oblasti příkladem;

30.  zdůrazňuje, že k nelegálnímu zaměstnávání dochází v sektoru služeb častěji v případě žen než v případě mužů; zčásti je tomu tak proto, že sektory, v nichž tradičně pracuje více žen, například služby v domácnosti nebo pečovatelství, se vyznačují vyšší mírou deregulace; na druhé straně podotýká, že ke značnému rozšíření nelegálního zaměstnávání došlo vinou krize, přestože lze v tomto ohledu jen stěží situaci skutečně správně odhadnout, neboť neexistují spolehlivé údaje, které by mapovaly výskyt a dopad tohoto jevu;

31.  vítá pracovní dokument vyplývající z ročního průzkumu růstu nazvaný „O využití potenciálu osobních služeb a služeb pro domácnost v oblasti zaměstnanosti“ a vyzývá členské státy, sociální partnery a další zúčastněné strany, aby aktivně přijaly pozvání Komise k diskuzi na toto téma;

32.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly strategie zaměřené na to, aby se z osob pracujících za nejistých podmínek v neformální ekonomice staly řádní pracovníci, například pomocí zavedení daňových výhod a poukázek na služby; vyzývá k tomu, aby byl vypracován program zaměřený na poučení pracovníků v sektoru služeb o jejich právech a na podporu jejich organizace; vyzývá k iniciativám zaměřeným na zaměstnavatele a širší veřejnost, které by vedly k vyšší informovanosti o negativních účincích a dopadech nejisté nehlášené práce, včetně jejích účinků a dopadu na bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

33.  vyzývá Komisi, aby zadala provedení nezávislé studie o účincích liberalizace sektoru domácích pečovatelských služeb na postavení a podmínky zaměstnanců;

34.  vyjadřuje znepokojení nad postavením migrujících pracovnic v sektoru služeb, zejména těch, které jsou zaměstnány v soukromých domácnostech, vzhledem k tomu, že tyto ženy pracují ve většině případů za nejistých podmínek a bez smlouvy v oblasti služeb v domácnosti, a to za špatných podmínek, za podstatně nižší mzdy, než mají řádně nahlášené pracovnice, a bez jakýchkoli sociálních práv; zdůrazňuje proto potřebu vhodných strategií, které by zajistily, aby měli migrující pracovnice základní lidská práva, včetně práva na zdravotní péči, na spravedlivé pracovní podmínky, na vzdělávání a odbornou přípravu, na morální a fyzickou integritu a na rovnost před zákonem; vyzývá členské státy, aby přehodnotily svou politiku a své postupy, tak aby se více zaměřovaly na praxi při náboru zaměstnanců, na přístup k informacím a ochranu lidských práv, a aby povzbuzovaly pracovnice k nahlašování nekorektních pracovních podmínek, aniž by riskovaly, že to bude mít dopad na jejich povolení k pobytu;

35.  vyzývá členské státy, aby bezodkladně ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 189 o osobách pracujících v domácnosti, která byla přijata touto tripartitní organizací v roce 2011 s cílem zajistit osobám pracujícím v domácnosti důstojné pracovní podmínky a stejná základní pracovní práva, jaká mají jiní pracovníci a podpořit rozvoj oficiálního sektoru domácích prací a pečovatelských služeb;

36.  vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení zvláštního režimu pro odvětví osobních služeb a služeb pro domácnost s cílem řádně upravit široce rozšířený fenomén nehlášené práce, což se týká zvláště žen, a zajistily tak pro tyto pracovníky důstojné pracovní podmínky; vyzývá členské státy, aby podaly zprávu o tom, jak usilují o úspěch v boji proti nehlášené práci ve svých národních programech reforem v rámci strategie Evropa 2020;

37.  vyzývá členské státy, aby pro pracovní trh přijaly integrační politiku zaměřenou na ohrožené pracovníky, zejména s ohledem na pracovníky s nízkou kvalifikací, nezaměstnané, mladé a starší pracovníky, osoby se zdravotním postižením, osoby s duševními poruchami nebo na menšinové skupiny, jako jsou migranti či Romové, která by byla realizována prostřednictvím přesně cílených a přizpůsobených programů profesního poradenství, odborného vzdělávání a pracovních stáží;

38.  uvádí, že průvodním jevem hospodářské krize a tzv. úsporných opatření je i nižší míra prosazování rovnosti mužů a žen, a že tato opatření představují další překážku uplatňování zásady rovnosti mezi muži a ženami, zejména pokud jde o ztrátu zaměstnání, přístup k novým pracovním místům a vyšší nejistotu v případě žen, což spolu s tím, že míra zaměstnanosti mužů se obvykle vrací do normálu rychleji než míra zaměstnanosti žen, velmi negativně ovlivňuje zaměstnávání žen v sektoru služeb a jejich kariéru a důchody; vyzývá Komisi, aby shromáždila údaje týkající se dopadu úsporných opatření na ženy na trhu práce, přičemž zvláštní důraz by měl být kladen na odvětví služeb; zdůrazňuje potřebu většího uznání vzájemného propojení sociálních a ekonomických otázek, protože zvýšená pozornost věnovaná sociálním otázkám je předpokladem účinného řešení nerovností na základě pohlaví;

39.  poukazuje na to, že podle 5. průzkumu pracovních podmínek v Evropě z dubna 2012 uvedlo 18 % pracovníků, že rovnováha mezi jejich pracovním a soukromým životem není uspokojivá; trvá na tom, že musí být zaváděny vhodné strategie zaměřené na sladění rodinného a pracovního života; požaduje zejména, aby byl navýšen počet bezplatných a kvalitních veřejných sociálních služeb a zařízení poskytujících služby v oblasti péče o děti a jiné závislé osoby, a to v podobě, která by umožňovala sladění profesního, rodinného a soukromého života jak ve venkovských, tak i v městských oblastech; zdůrazňuje, že vytvoření těchto zařízení napomůže také snížit chudobu mezi ženami tím, že jim umožní pracovat;

40.  zdůrazňuje, že aktivní účast a zapojení mužů v rámci opatření ke sladění pracovního a rodinného života, jako je práce na zkrácený úvazek, jsou klíčové pro dosažení rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem, protože výhody spojené s politikou zaměstnanosti, která by byla vstřícná k rodině a se stejným rozdělením neplacené práce a povinností v domácnosti by mohli využívat jak ženy, tak muži; vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly rozhodné politické kroky v boji proti genderovým stereotypům a přiměly muže, aby se spolu se ženami rovným dílem podíleli na povinnostech v oblasti péče o rodinu a o domácnost, zejména tím, že by je motivovaly k tomu, aby si vybírali otcovskou a rodičovskou dovolenou, což by posílilo jejich rodičovská práva, zajistilo větší míru rovnosti mezi ženami a muži a rovnoměrnější rozdělení povinností spojených s péčí o rodinu a o domácnost a zvýšilo možnost žen plně se zapojit do pracovního trhu; doporučuje, aby členské státy řádně uplatňovaly směrnici Rady 2010/18/EU(9) o rodičovské dovolené, ať už prostřednictvím legislativních nebo vzdělávacích opatření týkajících se rovnosti pohlaví;

41.  vyzývá Komisi a Radu, aby přijala plán činnosti zaměřený na dosažení barcelonských cílů v oblasti péče o děti a stanovila časový harmonogram k postupnému zvyšování cílových hodnot;

42.  poukazuje na omezené možnosti, které ženy mají, aby se přizpůsobily požadavkům pracovního trhu v moderním a vysoce globalizovaném světě, v němž je klíčovou vlastností zaměstnanců mobilita a snadnost, s níž se přesouvají za prací mimo své bydliště, což je pro ženy, které se péči o děti a o domácnost věnují více, často nemožné a neumožňuje jim to naplno využít příležitostí, které pracovní trh nabízí;

43.  vyzývá Radu, aby přestala bránit přijetí změn směrnice o těhotných zaměstnankyních a aby schválila pružnost, kterou navrhuje Evropský parlament, což Evropě umožní prosadit vyšší stupeň ochrany práv a zlepšení pracovních podmínek těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu; v této souvislosti zdůrazňuje význam účinné ochrany mateřství a otcovství na základě boje proti i) propouštění ze zaměstnání během těhotenství a po jeho skončení, ii) snížení mzdy během mateřské dovolené a iii) zařazení na nižší pracovní pozici a snížení mzdy po návratu do práce; zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby netypické zaměstnankyně ve společnostech, jako jsou zaměstnankyně na zástup, nezávislé pracovnice a další dočasné zaměstnankyně, mohly uplatňovat svá práva do míry, která by odrážela práci odvedenou jednotlivými zaměstnankyněmi v období do těhotenství a narození dítěte, což zaručí nejvyšší možnou rovnost zacházení v porovnání s kolegyněmi z daného oboru, které mají smlouvu na dobu neurčitou;

44.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dodržovaly zásadu subsidiarity a za konzultace se sociálními partnery vypracovaly strategie pro dodržování minimálních norem v odvětví služeb, včetně řádných smluv a kolektivního vyjednávání, a aby se snažily vyřešit otázku negativních důsledků horizontální a vertikální segregace;

45.  zdůrazňuje, že v sektoru služeb je zapotřebí bojovat proti všem druhům násilí páchaného na ženách, včetně hospodářského násilí, psychologického a sexuálního obtěžování na pracovišti, pohlavního zneužívání či obchodování s lidmi;

46.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise a členské státy zajistily, aby pracovní podmínky žen v sektoru služeb (náročnost a rizika vyplývající z vykonávané práce a z pracovního prostředí) odpovídaly prohlášení Mezinárodní organizace práce o zásadách a základních právech při práci přijatému v červnu 1998 a konkrétním základním úmluvám této organizace;

47.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření proti zneužívání některých osobních služeb, například masáží či sauny, jako zástěrky pro poskytování sexuálních a podobných služeb, pokud jsou vykonávány pod nátlakem a kontrolovány organizacemi zabývajícími se obchodováním s lidmi;

48.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily ochranu sociálních práv a práv v oblasti zaměstnanosti pro vysoký počet mobilních pracovníků v odvětví služeb a bojovaly proti všem formám vykořisťování a rizikům sociálního vyčlenění a zároveň zajistily, aby informace o právech pracovníků byly snadno přístupné; zdůrazňuje, že mobilita by měla být dobrovolná;

49.  poukazuje na potřebu podporovat možnosti počátečního a průběžného vzdělávání pro ženy, které by bylo zaměřeno na rozvíjení vědecko-technických dovedností požadovaných pro získání práce a pro budování kariéry a bylo by v souladu s tímto cílem;

50.  uvádí, že se sice zvyšuje počet žen, které používají počítače a mají uživatelskou znalost internetu, avšak nadále existuje značná digitální propast v dovednostech, což ženy omezuje v přístupu k informačním a komunikačním technologiím (IKT) a znesnadňuje jim jejich využití, což jim komplikuje hledání a získání kvalifikovaného zaměstnání a v důsledku vede k prohlubování nerovností v rámci domácnosti, společenství, pracovního trhu a širšího hospodářství; proto žádá, aby byl prosazován přístup žen k novým technologiím tím, že by jim byly přednostně nabízeny bezplatné vzdělávací kurzy; vyzývá členské státy a regiony, aby prostřednictvím projektů financovaných Evropským sociálním fondem vypracovaly bezplatné počítačové kurzy, čímž ženám poskytnou šanci získat nové technické dovednosti na poli nových technologií a informatiky, které by ženám přinesly větší příležitost získat zaměstnání v sektoru služeb; vyzývá vlády, aby uzákonily strategie (například propagační kampaně a speciální stipendia) zaměřené na zvyšování počtu studentek zapsaných do kurzů informačních a komunikačních technologií;

51.  požaduje živější sociální dialog a zapojení zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců do procesu určování priorit EU v oblasti služeb s ohledem na ochranu sociálních a pracovních práv, dávky v nezaměstnanosti a práva na zastoupení;

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Příloha k závěrům Rady ze dne 7. března 2011.
(2) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
(3) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(4) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0069.
(6) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 77.
(7) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 1.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0225.
(9) Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.


Vzdělávání, odborná příprava a strategie Evropa 2020
PDF 238kWORD 82k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o vzdělávání, odborné přípravě a strategii Evropa 2020 (2012/2045(INI))
P7_TA(2012)0323A7-0247/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 14,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2011 nazvané „Roční analýza růstu na rok 2012“ (COM(2011)0815),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 nazvané „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“ (COM(2011)0902),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociálním rozměru vzdělávání a odborné přípravy(1),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020)(2),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 nazvané „Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání“(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2011 o řešení problému předčasného ukončování školní docházky(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o učení se v raném věku v Evropské unii(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o klíčových schopnostech pro měnící se svět: provádění pracovního programu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy na rok 2010(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o celoživotním učení jako základu znalostí, tvořivosti a inovací – provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“(7),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0247/2012),

A.  vzhledem k tomu, že celoživotní učení není pro většinu obyvatel EU dosud skutečností, přestože v oblasti vzdělávání a odborné přípravy došlo k určitému pokroku, a že některé ukazatele dokonce budí znepokojení; vzhledem k tomu, že kromě obecného vzdělávání a odborné přípravy je zapotřebí zdůraznit rovněž význam formálního i neformálního vzdělávání dospělých;

B.  vzhledem k tomu, že strategie celoživotního učení nejsou v mnoha členských státech řádně prováděny, ačkoli jsou klíčovou součástí strategie Evropa 2020;

C.  vzhledem k tomu, že politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy musí nabízet příležitosti k celoživotnímu učení pro všechny bez ohledu na věk, zdravotní postižení, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, sexuální orientaci, jazykové prostředí či socioekonomický původ;

D.  vzhledem k tomu, že osoby z různých skupin mají stále omezené příležitosti k učení, nedostatečně přizpůsobené jejich potřebám; vzhledem k tomu, že původní obyvatelé, stejně jako příslušníci jazykových a kulturních menšin by měli mít možnost vzdělávat se ve svém mateřském jazyce;

E.  vzhledem k tomu, že hospodářský růst musí být založen především na vzdělávání, znalostech, inovacích a také na sociálních politikách upravených tak, aby se EU dokázala vymanit ze současné krize, a že je důležité, aby se v rámci strategie Evropa 2020 skutečně a plně prováděly politiky v této oblasti, aby tak bylo možné toto kritické období překonat;

F.  vzhledem k tomu, že rozvoj politik zaměřených na vzdělávání a odbornou přípravu je veřejnou odpovědností členských států, a vzhledem k tomu, že je třeba na ně poskytnout dostatečné finanční prostředky z veřejných zdrojů, aby byl zajištěn rovný přístup ke vzdělání bez sociální, ekonomické, kulturní, rasové či politické diskriminace;

G.  vzhledem k tomu, že úsporná opatření a následné rozpočtové škrty uplatňované v rámci systémů vzdělávání a odborné přípravy v celé Unii ohrožují jednu z hlavních hnacích sil soudržnosti a růstu, jakož i splnění cíle zaměřeného na vytvoření evropského hospodářství založeného na znalostech;

H.  vzhledem k tomu, že členské státy musí pokračovat ve spolupráci a výměně osvědčených postupů a dále rozvíjet své vnitrostátní systémy vzdělávání a odborné přípravy;

I.  vzhledem k tomu, že nedostatečné jazykové znalosti jsou i nadále obrovskou překážkou pro mobilitu za účelem vzdělávání a odborné přípravy;

J.  vzhledem k tomu, že má-li být strategie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy úspěšná, měla by usilovat mimo jiné o to, aby poskytla studentům kvalifikace a dovednosti nezbytné k jejich osobnímu rozvoji a aktivnímu občanství;

K.  vzhledem k tomu, že celoživotní učení by mělo být v současném demografickém kontextu skutečně chápáno jako celoživotní, a vzhledem k tomu, že je nutné ve větší míře zohledňovat potenciál znalostí starších osob;

L.  vzhledem k tomu, že získávání dovedností v oblasti nových technologií výrazně usnadňuje plnění cílů celoživotního učení;

M.  vzhledem k tomu, že celoživotní učení je nepřetržitým procesem a mělo by trvat po celý život člověka, kvalitním předškolním vzděláváním počínaje a konče dobou, kdy člověk již nepracuje;

N.  vzhledem k tomu, že zajištění kvalitní péče a vzdělávání pro všechny děti předškolního věku je investicí do budoucnosti a představuje velký přínos jak pro jednotlivce, tak pro společnost;

O.  vzhledem k tomu, že předčasné ukončování školní docházky má závažné důsledky pro jednotlivce i pro hospodářský a sociální rozvoj EU;

P.  vzhledem k tomu, že by bylo vhodné zvážit další inovace v oblasti studentských grantů udělovaných ve fázích vzdělávání, které předchází vysokoškolskému studiu;

Q.  vzhledem k tomu, že dostupnost vzdělávání a odborné přípravy rovněž představuje zásadní výzvu na cestě k sociálnímu začlenění, soudržnosti a boji proti chudobě;

R.  vzhledem k tomu, že evropské, vnitrostátní, regionální a místní orgány musí spolupracovat, aby se dokázaly úspěšně vypořádat s výzvami, jimž Evropa v současnosti čelí;

1.  bere na vědomí výše zmíněné sdělení Komise nazvané „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“;

2.  připomíná, že v období před současnou krizí se výsledky členských států, pokud jde o účast všech věkových skupin na vzdělávání, odborné přípravě a celoživotním učení, výrazně lišily a EU celkově zaostávala za mezinárodními průměry;

3.  zdůrazňuje, že některé členské státy přistoupily k rozpočtovým škrtům v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v souvislosti se stávající hospodářskou situací, domnívá se však, že tyto investice, které mají nejvyšší strategickou hodnotu, by měly být zachovány a případně navýšeny; zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec Unie předpokládá, že vzdělávání a související odvětví dosáhnou v rámci dlouhodobého rozpočtu EU největšího procentního navýšení;

4.  zdůrazňuje, že je ve víceletém finančním rámci třeba schválit zvýšení rozpočtu na vzdělávání a na související odvětví; vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní strategie celoživotního učení a vyčlenily na ně dostatečné finanční prostředky, což je nejlepší dostupný nástroj k dosažení cílů stanovených ve strategii Evropa 2020;

5.  zdůrazňuje, že ekonomické náklady na důsledky neuspokojivého vzdělávání, včetně předčasného ukončování školní docházky a sociální nerovnosti v rámci systémů vzdělávání a odborné přípravy a jejich dopad na růst členských států jsou podstatně vyšší než náklady na finanční krizi, a členské státy již nyní tuto cenu každým rokem platí;

6.  žádá členské státy, aby dávaly přednost výdajům na vzdělávání, odbornou přípravu, mládež, celoživotní učení, výzkum, inovace a jazykovou a kulturní různorodost, které představují investice do budoucího růstu a hospodářské rovnováhy, ale zároveň je žádá, aby zajistily přidanou hodnotu těchto investic; opakuje v této souvislosti žádost, aby celkové investice na vysokoškolské vzdělávání představovaly nejméně 2 % HDP, což doporučuje Komise ve své roční analýze růstu a zaměstnanosti jakožto minimum pro znalostní ekonomiky;

7.  připomíná, že pokud chtějí členské státy EU v budoucnu obstát v konkurenci nových světových velmocí, musí splnit základní cíle strategie Evropa 2020, což v oblasti vzdělávání znamená dosáhnout 3% investic na výzkum, zvýšit počet vysokoškolsky vzdělaných mladých osob na 40 % a snížit předčasné ukončování školní docházky pod 10 %;

8.  připomíná význam výzkumu v rámci ambiciózní strategie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy; žádá proto Komisi a členské státy, aby posílily svá opatření, jejichž cílem je zvýšit počet mladých lidí, kteří se rozhodnou věnovat výzkumné činnosti;

9.  připomíná, že zvláštní pozornost by se měla věnovat mladým lidem, přičemž je třeba brát v úvahu, že míra jejich nezaměstnanosti v EU vzrostla na více než 20 % a její vrchol v některých členských státech nebo regionech přesahuje 50 %, a že mladí lidé jsou současnou krizí obzvláště silně zasaženi, zejména mají-li nižší vzdělání; poukazuje zejména na nepříznivé dopady úsporných programů na míru nezaměstnanosti mladých lidí v některých státech Unie, zejména v jižní Evropě, které vedly mimo jiné k výraznému odlivu mozků do jiných zemí, a to včetně třetích zemí; připomíná rovněž, že jeden ze sedmi dnešních žáků (14,4 %) ukončuje své vzdělání na nižším středoškolském stupni a dále se nezapojuje do žádného dalšího vzdělávání nebo odborné přípravy;

10.  upozorňuje na systémy odborného vzdělávání s praktickou přípravou, které existují v některých členských státech a které zajišťují propojení teorie s praxí a v porovnání s čistě školskými vzdělávacími systémy umožňují lepší přístup na trh práce;

11.  navrhuje členským státům, aby v rámci fiskální úmluvy odečetly investice do vzdělávání a odborné přípravy od výše státního schodku, neboť v souladu s cíli strategie Evropa 2020 jsou tyto investice považovány za nejdůležitější hnací sílu zdravé obnovy;

12.  vyzývá orgány EU, aby vynaložily další úsilí s cílem vypracovat jasnější a důkladněji zacílené politiky mládeže na úrovni EU, které budou přizpůsobeny novým výzvám, jimž společnost čelí; současná generace mladých lidí se domnívá, že nebude schopna dosáhnout stejné úrovně prosperity, k níž dospěla předchozí generace;

13.  zejména žádá členské státy, aby prováděly opatření zaměřená na mladé lidi, u nichž by mohlo dojít k předčasnému ukončení školní docházky nebo kteří nejsou zapojeni do vzdělávání či odborné přípravy ani nejsou zaměstnaní, nabízely jim kvalitní výuku a poskytovaly odbornou přípravu a programy záruk pro mládež umožňující získat dovednosti a zkušenosti nezbytné k pracovnímu začlenění a usnadnily návrat některých z nich do vzdělávacího procesu; současně žádá, aby členské státy věnovaly zvláštní pozornost odbornému vzdělávání a přípravě v systémech terciárního vzdělávání, s přihlédnutím k rozmanitosti vnitrostátních vzdělávacích systémů; žádá členské státy, aby zvýšily své úsilí k zajištění toho, aby mladí lidé mohli získávat skutečné pracovní zkušenosti a rychle vstoupit na trh práce; zdůrazňuje, že stáže musí být pro studium relevantní a musí být součástí osnov;

14.  zdůrazňuje, že v období krize je zaměstnanost mladých lidí obzvláště ohrožena; zdůrazňuje, že je důležité sledovat, jak rychle získají mladí absolventi po ukončení školní docházky zaměstnání, v němž mohou uplatnit své vzdělání a znalosti, přičemž tyto údaje by se poté měly stát základem pro hodnocení kvality systémů vzdělávání a odborné přípravy i pro jejich případnou úpravu;

15.  vybízí Komisi a členské státy, aby důsledně prosazovaly zavádění, provádění a následný rozvoj systému ECVET, nástroje Europass a evropského rámce kvalifikací;

16.  zdůrazňuje, že mladí lidé hrají klíčovou roli při dosahování hlavních cílů EU, jež mají být splněny do roku 2020, pokud jde o zaměstnanost, výzkum a inovace, klima a energii, vzdělávání a boj proti chudobě;

17.  zdůrazňuje význam informálního a neformálního vzdělávání pro rozvoj hodnot, schopností a dovedností zejména u mladých lidí a také pro osvojení občanského cítění a demokratické účasti; žádá Komisi, aby podpořila informální a neformální vzdělávání, a to i finančně, v rámci nových programů přijatých v oblasti vzdělávání a mládeže a rovněž v oblasti občanství;

18.  vyzývá univerzity, aby rozšířily přístup ke vzdělávání a aby modernizovaly své studijní programy, a postavily se tak novým výzvám ve snaze zlepšit dovednosti evropské populace, aniž by však došlo k narušení jejich akademických úkolů v oblasti předávání vědomostí a s ohledem na to, že demografická změna je v Evropě nepopiratelnou skutečností; v této souvislosti zdůrazňuje význam podpory a uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení;

19.  vybízí k dialogu mezi soukromými subjekty, zejména malými a středními podniky, místními a regionálními orgány a organizacemi občanské společnosti a vysokoškolskými institucemi a univerzitami, což studentům umožní získávat znalosti a dovednosti usnadňující jejich vstup na trh práce; připomíná zaměstnavatelům význam praxí, které mladým lidem umožňují zvyknout si na pracovní prostředí;

20.  připomíná, že zásadním prvkem nového hospodářství založeného na znalostech je tvořivost; zdůrazňuje, že tvořivá odvětví přispívají do hospodářství značnou měrou, která stále narůstá a představuje 4,5 % HDP Evropské unie a 8,5 milionů pracovních míst;

21.  připomíná, že je nezbytná součinnost mezi nabízenými kvalifikacemi a potřebami trhu práce;

22.  zdůrazňuje, že veřejné služby zaměstnanosti hrají v politikách poskytování pomoci a poradenství pro uchazeče o práci zásadní úlohu, především při hledání zaměstnání či odborné přípravy; zdůrazňuje, že vhodná odborná příprava, která umožňuje snadnější návrat na trh práce, by měla být k dispozici pro mnohem větší počet uchazečů o práci, a vyzývá tedy členské státy, aby na ni vyčlenily potřebné prostředky;

23.  zdůrazňuje, že je velmi důležité zlepšit přístup osob se zdravotním postižením k celoživotnímu učení, a to nejen vytvořením a prováděním programů, které na ně budou zaměřeny, ale též tím, že otázka zdravotního postižení bude začleněna do všech programů pro širokou veřejnost; aby bylo možné předcházet sociálnímu vyloučení a skutečně posílit postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce, je nezbytné věnovat zvláštní pozornost vztahu mezi zdravotním postižením a celoživotním učením, vzhledem k tomu, že podle všech studií věnujících se této otázce je úroveň vzdělání zdravotně postižených osob podprůměrná a jejich účast na daných programech velmi nízká;

24.  připomíná, že zaměstnavatelé nesou klíčovou odpovědnost za to, aby se celoživotní učení stalo skutečností pro všechny, se zvláštním důrazem na rovnoprávnost žen a mužů; vyzývá zaměstnavatele, aby pracovníkům po celou dobu jejich profesní dráhy umožňovali průběžně se vzdělávat, a to tím, že více zdůrazní právo na vzdělávání a zajistí, aby se vzdělávání mohli účastnit všichni pracovníci; zaměstnavatelé by také měli dostatečně oceňovat vzdělávání v rámci zaměstnání, jež umožňuje dosáhnout hlubší specializace a vytváří příležitosti pro další profesní postup;

25.  vyzývá ke zvýšení úsilí s cílem zavést a uplatňovat evropský systém akreditací a uznávání kvalifikací a formálního i neformálního vzdělávání, včetně dobrovolnictví, aby se tak posílily klíčové vazby mezi neformálním učením a formálním vzděláváním a aby se zlepšila vnitrostátní i přeshraniční mobilita v rámci vzdělávání i trhu práce;

26.  poukazuje na to, že systémy vzdělávání a odborné přípravy jednotlivých zemí se velmi liší, a navrhuje, aby byl zároveň se zprávou o pokroku a při dodržení zásady subsidiarity zveřejněn praktický průvodce o každém členském státě, který bude obsahovat doporučení na zlepšení stávající politiky a rozvoj vnitrostátních systémů vzdělávání;

27.  žádá, aby byl posílen vnější rozměr politik EU prostřednictvím intenzivnějšího politického dialogu a spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy mezi Unií a jejími mezinárodními partnery a sousedními zeměmi, jejichž cílem bude a) reflektovat vzrůstající hospodářskou, sociální a politickou propojenost, b) přispět k provádění vnějšího rozměru strategie Evropa 2020 a c) podporovat stabilitu, prosperitu a lepší vyhlídky na zaměstnání pro občany partnerských zemí a zároveň vyvinout lepší nástroje na řízení a podporu profesní migrace kvalifikovaných pracovníků do Evropy, čímž se vyrovná nedostatek kompetencí, které jsou nedílně spjaty s demografickým vývojem v Evropě;

28.  připomíná, že jakožto subjekty na mezinárodním trhu vzdělávání musejí být vnitrostátní systémy vzdělávání a odborné přípravy propojeny s dalšími zeměmi, aby byly i nadále moderní a konkurenceschopné a snadněji přitahovaly studenty z dalších evropských či třetích zemí tím, že jim nabídnou vzdělávání a odbornou přípravu i snadnější uznávání kvalifikací; zdůrazňuje, že vlivem demografických změn a mezinárodní migrace nabývají tyto záležitosti ještě na větším významu;

29.  zdůrazňuje, že ačkoliv v současné době vzniká evropský prostor vzdělávání a odborné přípravy, nebyl ještě dosažen cíl spočívající v odstranění překážek mobilitě a mobilita studentů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy je i nadále nízká; zdůrazňuje, že zásadní výzvou pro budoucnost bude výrazné posílení mobility studentů a učitelů mezi jednotlivými státy a uznávání znalostí, kvalifikací a kompetencí získaných v zahraničí a že je též třeba poskytovat cílené informace a poradenství, aby se zvýšil zájem zahraničních studentů o naše systémy vzdělávání a odborné přípravy;

30.  lituje, že sdělení Komise nazvané „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“ se dostatečně nevěnuje otázce rozvoje v rané fázi školní docházky, a zejména jejímu lingvistickému rozměru, přestože se jedná o jeden z hlavních cílů strategie Evropa 2020; domnívá se, že tato fáze vzdělávání by se měla považovat za nejvýznamnější, pokud jde o budoucí úroveň dosaženého vzdělání a osobní i sociální rozvoj jednotlivce; je toho názoru, že dětem nejlépe prospěje předškolní vzdělávání zaměřené na posílení jejich motorických a sociálních dovedností, na podporu harmonického emočního rozvoje a na povzbuzování jejich zvídavosti;

31.  žádá Komisi, aby poskytla členským státům podporu a pomoc při zavádění opatření, jimiž dětem zajistí skutečnou cestu za vzděláním již od nejútlejšího věku;

32.  je pevně přesvědčen o tom, že investice do předškolního vzdělávání a péče přináší lepší výsledky než investice do jakékoli jiné fáze vzdělávání, za předpokladu, že toto vzdělávání v každém stadiu odpovídá stupni vnímavosti a zralosti jednotlivých cílových skupin; zdůrazňuje, že je prokázáno, že investice do prvních let vzdělávání snižují pozdější náklady; domnívá se rovněž, že úspěšné vzdělávání je na všech stupních závislé na dobře vyškolených učitelích a na jejich průběžné profesní přípravě – z tohoto důvodu jsou nezbytné dostatečné investice do odborné přípravy učitelů;

33.  zdůrazňuje význam, který má odborná péče v raném věku pro sociální rozvoj dětí, zejména dětí ze sociálně slabších rodin;

34.  zdůrazňuje, že je nutné osvojovat si od nejútlejšího věku jazykové dovednosti, a to nejen pokud jde o úřední jazyky EU, ale i o regionální a menšinové jazyky, neboť to lidem umožní větší mobilitu, zlepší jejich přístup na trh práce, poskytne výrazně větší příležitosti ke studiu a podpoří mezikulturní výměnu a větší evropskou soudržnost;

35.  zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat mobilitu zaměřenou na výuku jazyků ke splnění cíle, aby všichni občané Evropské unie znali vedle svého mateřského jazyky ještě nejméně další dva jazyky;

36.  zdůrazňuje, že proces osvojování cizích jazyků by měl začít již v předškolním věku, a vítá iniciativy, které umožňují žákům učit se písemně i ústně jazyk své země původu jakožto nepovinný školní předmět a získat tak další dovednosti;

37.  považuje za nezbytné podporovat mobilitu prostřednictvím ambiciózních komunitních programů zaměřených na vzdělávání a kulturu, a zejména prostřednictvím výměn učitelů, studentů a žáků, obzvláště v oblasti studia jazyků, s cílem podporovat aktivní občanství, evropské hodnoty, jakož i jazykové dovednosti a další cenné schopnosti a dovednosti;

38.  vyzývá Komisi, aby podpořila rozvoj inovačních řešení v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, která bude možné snadno přizpůsobit různým jazykům a technickým požadavkům a jež umožní dosáhnout mobility i v oblastech, v nichž je mnohojazyčnost méně častá;

39.  uznává významný přínos Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 a připomíná, že je pro EU důležité, aby měli její občané příležitost zapojit se do učení ve všech jeho formách i ve vyšším věku, a aby studenty pokročilejšího věku zapojovala do dialogu s odborníky, kteří pracují ve službách zajišťujících a podporujících učení;

40.  připomíná, že cílem programu Grundtvig je přispívat k rozvoji odvětví vzdělávání dospělých a umožnit většímu počtu lidí zapojit se do vzdělávacích aktivit; zdůrazňuje, že se program zaměřuje na potřeby spojené s výukou a studiem studentů, kteří se účastní kurzů vzdělávání dospělých a alternativního vzdělávání, a na organizace poskytující tyto služby; žádá členské státy, aby zdokonalovaly kvalitu vzdělávání nabízeného organizacemi pro vzdělávání dospělých a podporovaly jejich vzájemnou spolupráci;

41.  zdůrazňuje, že je zapotřebí podporovat stávající evropské nástroje, zejména strukturální fondy zaměřené na odbornou přípravu;

42.  zdůrazňuje, že vzdělávání dospělých přesahuje rámec činností souvisejících se zaměstnáním, jelikož zahrnuje zlepšování osobních, občanských a společenských dovedností prostřednictvím formálního vzdělávání a odborné přípravy v průběhu celého života, jak je uvedeno v programu celoživotního učení;

43.  uznává, že činnost starších osob má pro společnost jako celek pozitivní přínos, to lze podpořit účastí těchto osob na vzdělávání a odborné přípravě, k níž bude docházet pro osobní naplnění či společenský kontakt;

44.  zdůrazňuje, že je třeba sestavovat statistiky týkající se celoživotního učení, které se budou vztahovat na věkovou skupinu nad 65 let; zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že důchodový věk se v mnoha zemích EU posouvá a lidé tak pracují do vyššího věku, je třeba zohledňovat i novou situaci obyvatel spadajících mimo tuto věkovou skupinu;

45.  uznává vzdělávací a výchovnou úlohu sportu, a vybízí proto členské státy, aby zvýšily své investice do sportu a podporovaly sportovní činnost ve školách s cílem podpořit začlenění a přispět k rozvoji kladných hodnot u mladých Evropanů;

46.  zdůrazňuje, že odborná příprava sportovců na místní úrovni je pro udržitelný rozvoj sportu a pro jeho společenskou úlohu zásadní; vyjadřuje svou podporu řídícím sportovním orgánům, které povzbuzují kluby k investicím do vzdělávání a odborné přípravy místních mladých sportovců zaváděním opatření, jež stanoví minimální počet sportovců jednotlivých oddílů klubu, kteří jsou odborně připravováni na místní úrovni, a pobízí je, aby tato opatření ještě posílily;

47.  vybízí členské státy, aby zvážily možnost zavedení širšího a co nejméně byrokratického systému malých grantů pro studenty, kteří se nachází ve fázích vzdělávání předcházejících vysokoškolskému studiu a mají finanční těžkosti, a povzbudily je tak k pokračování ve studiu, čímž by se přispělo k odstranění sociálních rozdílů a zajištění lepších vzdělávacích příležitostí pro všechny;

48.  domnívá se, že je třeba vyvinout větší úsilí, aby bylo možné vypořádat se s nerovností v počtech mužských a ženských absolventů v oblastech vědy, technologie, inženýrství a matematiky (STEM), přičemž o této nerovnosti svědčí skutečnost, že ženy tvoří pouze 20 % absolventů inženýrských oborů;

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 135, 26.5.2010, s. 2.
(2) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(3) Úř. věst. C 199, 7.7.2011, s. 1.
(4) Texty přijaté, P7_TA(2011)0531.
(5) Texty přijaté, P7_TA(2011)0231.
(6) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 8.
(7) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 33.


On-line distribuce audiovizuálních děl v Evropské unii
PDF 341kWORD 107k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2012 o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii (2011/2313(INI))
P7_TA(2012)0324A7-0262/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

–  s ohledem na článek 21 Listiny základních práv Evropské unie, podle nějž kulturní a tvůrčí odvětví významně přispívají k boji proti všem formám diskriminace, včetně rasismu a xenofobie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)(1),

–  s ohledem na článek 8 Listiny základních práv Evropské unie, podle nějž musí být zaručena ochrana osobních údajů,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1718/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006 o provádění programu podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007)(2),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. listopadu 2005 o filmovém dědictví a konkurenceschopnosti souvisejících průmyslových činností(3),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví(5),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro právní záležitosti (A7-0262/2012),

A.  vzhledem k tomu, že digitální věk nabízí ze své podstaty široké možnosti tvorby a šíření děl, avšak přináší i ohromné výzvy;

B.  vzhledem k tomu, že pokrok na trhu přinesl v mnoha ohledech nezbytný růst a kulturní obsah v souladu s cíli jednotného trhu;

C.  vzhledem k tomu, že v současné době je k dispozici více spotřebitelského obsahu než kdy dříve;

D.  vzhledem k tomu, že je nezbytné posílit on-line služby, aby se evropské audiovizuální odvětví stalo konkurenceschopnější, a zároveň podpořit evropskou civilizaci, jazykovou a kulturní rozmanitost a pluralismus sdělovacích prostředků;

E.  vzhledem k tomu, že autorské právo je významným právním nástrojem, který nositelům práv zaručuje určitá výhradní práva a tato práva chrání, čímž umožňuje růst a finanční prosperitu kulturního a tvůrčího odvětví a současně pomáhá zachovat pracovní místa;

F.  vzhledem k tomu, že změny právního rámce zaměřené na usnadnění získání práv by napomohly volnému pohybu děl v EU a přispěly k posílení evropského audiovizuálního průmyslu;

G.  vzhledem k tomu, že evropské rozhlasové a televizní společnosti hrají klíčovou úlohu při podpoře evropského tvůrčího odvětví a ochraně kulturní rozmanitosti a financují více než 80 % původního evropského audiovizuálního obsahu;

H.  vzhledem k tomu, že uvádění v kinech je i nadále zdrojem velké části příjmů z filmů a má značný vliv na úspěch filmů v rámci platforem videa na vyžádání;

I.  vzhledem k tomu, že čl. 13 odst. 1 směrnice o audiovizuálních mediálních službách poskytuje základ pro zavedení závazků financování a podpory u audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, neboť i ony hrají klíčovou roli při podpoře a ochraně kulturní rozmanitosti;

J.  vzhledem k tomu, že evropské rozhlasové a televizní společnosti působící v digitálním, konvergentním a multimediálním multiplatformním prostředí potřebují flexibilní a na budoucnost zaměřené systémy zúčtování práv, které umožní jejich efektivní zúčtování i na jednom kontaktním místě; vzhledem k tomu, že v severských zemích je flexibilní systém zúčtování práv tohoto druhu využíván po celá desetiletí;

K.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zaručit rozvoj přitažlivé a různorodé legální nabídky obsahu on-line a dále usnadnit a zajistit snadnou distribuci tohoto obsahu absolutní minimalizací překážek v udělování licencí, včetně přeshraničního udělování licencí; dále zdůrazňuje, že je důležité usnadnit spotřebitelům využití obsahu, zejména co se týče plateb;

L.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé požadují on-line přístup ke stále širší nabídce filmů bez ohledu na zeměpisnou polohu platformy;

M.  vzhledem k tomu, že audiovizuální díla jsou již v Evropě distribuována přes hranice díky panevropským licencím získávaným na dobrovolném základě, a vzhledem k tomu, že jejich další rozvoj může být jednou z cest, kterými je možné se zabývat, bude-li existovat odpovídající ekonomická poptávka; vzhledem k tomu, že je třeba řádně zohlednit skutečnost, že společnosti musí brát v potaz i různé jazykové a kulturní preference evropských spotřebitelů, jež odráží pestrost výběru občanů EU, co se týče spotřeby audiovizuálních děl na vnitřním trhu;

N.  vzhledem k tomu, že on-line distribuce audiovizuálních produktů představuje vynikající příležitost k rozšíření znalostí evropských jazyků a že tohoto cíle lze dosáhnout prostřednictvím původních znění a možnosti nechat tyto produkty přeložit do celé škály jazyků;

O.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s dodržováním autorských práv a práv příbuzných v evropském digitálním prostoru je nezbytné zajistit právní jistotu jak držitelům práv, tak i spotřebitelům, a to prostřednictvím větší koordinace právních předpisů mezi členskými státy;

P.  vzhledem k tomu, že posílení právního rámce pro audiovizuální odvětví v Evropě přispívá k větší ochraně svobody projevu a myšlení a upevňuje demokratické hodnoty a zásady EU;

Q.  vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout konkrétní kroky za účelem ochrany evropského kinematografického a audiovizuálního dědictví, a to zejména formou podpory digitalizace obsahu a zjednodušením přístupu občanů a uživatelů k evropskému filmovému a audiovizuálnímu dědictví;

R.  vzhledem k tomu, že zavedení systému identifikace a značení děl by napomohlo k ochraně vlastníků práv a k omezení neoprávněného využívání děl;

S.  vzhledem k tomu, že je velmi důležité zachovat neutralitu informačních a komunikačních sítí a zaručit technologickou neutralitu designu mediálních platforem a subjektů, aby byla zajištěna dostupnost audiovizuálních služeb, dále podporovat svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků v Evropské unii a zohledňovat technologickou konvergenci;

T.  vzhledem k tomu, že bez autorského práva, které chrání tvůrce a umožňuje jejich odměňování, i bez možnosti právně nezávadného přístupu uživatelů ke kulturnímu dědictví není možná ani udržitelná tvorba, ani kulturní rozmanitost; vzhledem k tomu, že nové obchodní modely by měly zahrnovat efektivní systémy udělování licencí, stálé investice do digitalizace tvůrčího obsahu a snadný přístup pro spotřebitele;

U.  vzhledem k tomu, že velké množství případů porušení autorských práv a souvisejících práv duševního vlastnictví vychází z pochopitelné potřeby potenciálního publika získat nový audiovizuální obsah za jednoduchých a spravedlivých cenových podmínek, a vzhledem k tomu, že tato potřeba nebyla dosud dostatečně naplněna;

V.  vzhledem k tomu, že je třeba podnítit úpravy spojené s realitou digitálního věku, zejména ty, jejichž cílem je zabránit přemisťování způsobenému touhou nalézt právní předpisy, které nabízejí co nejmenší možnou ochranu;

W.  vzhledem k tomu, že je spravedlivé, aby veškeré smlouvy stanovily spravedlivou odměnu pro tvůrce za veškeré formy využívání jejich děl, včetně využití on-line;

X.  vzhledem k tomu, že je naléhavě třeba, aby Komise představila návrh směrnice o kolektivní správě práv a o organizacích pro kolektivní správu práv s cílem posílit důvěru v tyto organizace, a to zavedením opatření zaměřených na posílení účinnosti, výrazné zlepšení transparentnosti a podporu řádné správy věcí veřejných a účinného řešení sporů;

Y.  vzhledem k tomu, že, s ohledem na vysoký počet práv, které musí společnosti každý den vyúčtovat, je kolektivní správa práv základním nástrojem rozhlasových a televizních společností, a měla by tudíž zajistit účinné systémy udělování licencí na on-line využití audiovizuálního obsahu na vyžádání;

Z.  vzhledem k tomu, že je třeba upravit zdanění kulturních statků a služeb potřebám digitálního věku;

AA.  vzhledem k tomu, že zásada časové posloupnosti médií umožňuje celkovou rovnováhu v audiovizuálním odvětví, která zajišťuje účinný systém předběžného financování audiovizuálních děl;

AB.  vzhledem k tomu, že zásada časové posloupnosti médií čelí rostoucí konkurenci, jelikož naše moderní informační společnost umožňuje stále větší dostupnost digitálních děl a okamžité šíření informací;

AC.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby Unie zaujala soudržný přístup k technologickým otázkám podporou interoperability systémů používaných v digitálním věku;

AD.  vzhledem k tomu, že právní a fiskální rámec by měl být příznivý pro podniky, které podporují on-line distribuci audiovizuálních produktů s hospodářskou hodnotou;

AE.  vzhledem k tomu, že přístup k médiím má zásadní význam pro osoby se zdravotním postižením a že je třeba jej usnadnit prostřednictvím programů upravených pro jejich potřeby;

AF.  vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné zintenzivnit výzkum a vývoj s cílem rozvíjet postupy automatizované správy služeb poskytovaných osobám se zdravotním postižením, a to zejména skrze hybridní vysílání;

1.  bere na vědomí roztříštěnost on-line trhu, pro niž jsou typické např. technologické překážky, složitost postupů vydávání licencí, rozdíly ve způsobech placení, nedostatečná interoperabilita klíčových prvků, jako je elektronický podpis, a rozdíly v sazbách některých daních vztahujících se na zboží a služby, včetně DPH; je tudíž přesvědčen, že v současnosti je zapotřebí transparentního, flexibilního a harmonizovaného přístupu na evropské úrovni s cílem pokročit směrem k jednotnému digitálnímu trhu; zdůrazňuje, že jakékoli navrhované opatření by mělo usilovat o zmírnění administrativní zátěže a nákladů na transakce související s licencemi na obsah;

Legální obsah, dostupnost a kolektivní správa práv

2.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit aktuálnost legálního obsahu a posílit jeho přitažlivost po stránce kvantity i kvality, stejně jako zlepšit on-line dostupnost audiovizuálních děl, a to jak děl v původním znění s titulky, tak ve všech úředních jazycích EU;

3.  zdůrazňuje význam poskytování obsahu s titulky v co největším možném počtu jazyků, a to zejména prostřednictvím služeb videa na vyžádání;

4.  zdůrazňuje, že roste potřeba propagovat nástup legální a lákavé on-line nabídky audiovizuálního obsahu a podporovat inovace, a že má tudíž zásadní význam, aby nové metody distribuce byly flexibilní s cílem umožnit vznik nových obchodních modelů a zpřístupnit digitální zboží všem občanům EU bez ohledu na členský stát, v němž mají bydliště, při čemž bude řádně zohledněna zásada neutrality sítí;

5.  zdůrazňuje, že digitální služby, jako je například video streaming, by měly být dostupné všem občanům EU bez ohledu na to, v jakém členském státě se nacházejí; vyzývá Komisi, aby přišla s požadavkem, aby evropské digitální společnosti odstranily geografické kontroly (např. blokování IP adres) v celé Unii a umožnily nákup digitálních služeb z oblastí mimo členský stát původu spotřebitele; žádá Komisi, aby vypracovala návrh analýzy týkající se uplatnění směrnice o družicovém vysílání a kabelovém přenosu(6) na digitální distribuci;

6.  domnívá se, že větší pozornost by měla být věnována zlepšování bezpečnosti on-line distribučních platforem, včetně on-line plateb;

7.  zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet alternativní a inovační systémy mikroplateb, jako jsou například platby prostřednictvím SMS nebo aplikací pro legální platformy poskytující on-line služby, aby bylo jejich používání pro spotřebitele jednodušší;

8.  zdůrazňuje, že by měly být řešeny problémy spojené s on-line platebními systémy, jako je nedostatek interoperability a vysoké náklady spotřebitelů na mikroplatby, a to s cílem vytvořit jednoduchá, inovační a hospodárná řešení výhodná pro spotřebitele i pro digitální platformy;

9.  vyzývá k nalezení nových řešení v oblasti uživatelsky vstřícných platebních systémů, jako jsou mikroplatby, a k rozvíjení systémů usnadňujících přímou platbu tvůrcům, což bude ku prospěchu spotřebitelům i autorům;

10.  zdůrazňuje, že on-line užívání může představovat skutečnou příležitost pro lepší šíření a distribuci evropských děl, zejména děl audiovizuálních, a to za podmínek, kdy se legální dodávání těchto děl může rozvíjet v prostředí zdravé hospodářské soutěže, která účinně čelí nelegálnímu dodávání chráněných děl;

11.  podporuje rozvoj bohaté a různorodé legální nabídky audiovizuálního obsahu, zejména prostřednictvím flexibilnějších vysílacích oken; zdůrazňuje, že držitelé práv by měli mít možnost svobodně se rozhodnout, kdy chtějí své produkty uvést na jednotlivých platformách;

12.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby nynější systém vysílacích oken nebyl používán jako prostředek ke znemožnění využívání sítě na úkor malých producentů a distributorů;

13.  vítá rozhodnutí Komise provést přípravná opatření, která Evropský parlament schválil pro testování nových způsobů distribuce založených na vzájemné doplňkovosti platforem, co se týče flexibility vysílacích oken;

14.  vyzývá k podpoře strategií, které evropským malým a středním podnikům působícím v audiovizuální oblasti umožní efektivněji spravovat digitální práva, a tím oslovit širší publikum;

15.  naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby normativně provedly článek 13 směrnice o audiovizuálních mediálních službách a zavedly závazky financování a podpory u audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, a Komisi, aby Parlamentu neprodleně předložila podrobnou zprávu o aktuálním stavu provádění podle čl. 13 odst. 3;

16.  připomíná, že pro vytvoření jednotného vnitřního digitálního trhu v Evropě je nezbytné zavést celoevropské právní předpisy pro kolektivní správu autorských práv a souvisejících práv duševního vlastnictví, a učinit tak přítrž neustálým úpravám právních předpisů v členských státech, které přeshraniční správu práv v rostoucí míře znesnadňují;

17.  podporuje vytvoření právního rámce zaměřeného na usnadnění digitalizace a přeshraničního šíření osiřelých děl na jednotném digitálním trhu, což je také jedním z klíčových opatření stanovených v Digitální agendě pro Evropu, jež je součástí strategie Evropa 2020;

18.  konstatuje, že rozvoj přeshraničních služeb je rozhodně možný za předpokladu, že budou obchodní platformy připraveny získávat smluvně práva na pokrytí jednoho nebo více území, neboť je nutné mít na paměti, že v audiovizuálním odvětví představují územní systémy přirozené trhy;

19.  zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout právní jistoty ohledně toho, který právní systém platí pro zúčtování práv u přeshraniční distribuce, a to předložením návrhu, že použitelným právem by mělo být právo země, v níž podnik provozuje hlavní činnost a vytváří své hlavní příjmy;

20.  opět potvrzuje cíl dosáhnout intenzivnější a účinnější přeshraniční distribuce audiovizuálních děl on-line mezi členskými státy;

21.  navrhuje přijetí komplexního přístupu na úrovni EU, který by měl zahrnovat větší spolupráci mezi držiteli práv, on-line distribučními platformami a poskytovateli internetových služeb s cílem usnadnit uživatelsky vstřícný a konkurenceschopný přístup k audiovizuálnímu obsahu;

22.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit flexibilitu a interoperabilitu distribuce audiovizuálních děl prostřednictvím digitálních platforem s cílem rozšířit legální on-line nabídku audiovizuálních děl v reakci na tržní poptávku a podpořit přeshraniční přístup k obsahu pocházejícímu z jiných členských států, při čemž je třeba zajistit dodržování autorských práv;

23.  vítá nový program „Tvůrčí Evropa“, jejž navrhla Komise a který zdůrazňuje, že on-line distribuce má také výrazný a pozitivní dopad na distribuci audiovizuálních děl, zejména na oslovení nového publika uvnitř i vně Evropy a na posílení sociální soudržnosti;

24.  zdůrazňuje význam neutrality sítě pro zaručení rovného přístupu k vysokorychlostním sítím, který je zásadní pro kvalitu legálních on-line audiovizuálních služeb;

25.  zdůrazňuje, že digitální propast mezi členskými státy nebo regiony EU představuje vážnou překážku pro rozvoj jednotného digitálního trhu; vyzývá proto k rozšíření širokopásmového přístupu k internetu v celé EU s cílem podnítit přístup k on-line službám a novým technologiím;

26.  připomíná, že u komerčního využití se práva převádí na producenta audiovizuálního díla, který se opírá o centralizaci výlučných práv zaručených podle autorského práva při zajišťování organizace financování, produkce a distribuce audiovizuálních děl;

27.  připomíná, že komerční užívání výlučných práv týkajících se sdělování informací veřejnosti a zpřístupňování informací veřejnosti má za cíl vytváření finančních zdrojů, dostaví-li se obchodní úspěch, za účelem financování budoucí produkce a distribuce projektů, čímž je podporována dostupnost rozmanité a trvající nabídky nových filmů;

28.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní iniciativu pro kolektivní správu autorských práv zaměřenou na zajištění větší odpovědnosti a transparentnosti a lepší správy organizací kolektivní správy práv, jakož i účinných mechanismů pro řešení sporů, a na vyjasnění a zjednodušení systémů udílení licencí v hudebním odvětví; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba jasně rozlišovat mezi postupy udílení licencí pro různé druhy obsahu, zejména mezi audiovizuálními/kinematografickými a hudebními díly; připomíná, že udílení licencí na audiovizuální díla se děje na základě individuálních smluvních dohod a v některých případech kolektivní správy žádostí o odměnu;

29.  zdůrazňuje, že zpráva Komise o provádění směrnice 2001/29/ES(7) identifikovala rozdíly v provádění ustanovení článků 5, 6 a 8 v členských státech, což vede k rozdílnému výkladu a rozhodnutím ze strany soudů členských států; upozorňuje, že tato rozhodnutí se stala součástí zvláštního souboru judikatury v oblasti audiovizuálního odvětví;

30.  žádá Komisi, aby pokračovala v přísné kontrole provádění směrnice 2001/29/ES a v pravidelném podávání zpráv o učiněných zjištěních Parlamentu a Radě;

31.  vyzývá Komisi, aby po konzultaci se všemi relevantními zúčastněnými stranami přezkoumala směrnici 2001/29/ES tak, aby ustanovení článků 5, 6 a 8 byla přesněji formulována s cílem zajistit na úrovni Unie harmonizaci právního rámce pro ochranu autorského práva v informační společnosti;

32.  podporuje zavedení jednotných evropských pravidel pro řádnou správu a transparentnost organizací pro kolektivní správu práv a účinných mechanismů pro řešení sporů;

33.  zdůrazňuje, že jednodušší zúčtování a seskupování, především u hudebních práv na audiovizuální díla pro on-line distribuci, by podpořilo vnitřní trh, a naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost náležitě zohlednila v ohlášeném právním aktu o kolektivní správě práv;

34.  poukazuje na to, že pokračující sbližování sdělovacích prostředků vyžaduje nové přístupy k řešení problémů nejen co se týče autorských práv, ale i práv v oblasti sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby ověřila, do jaké míry jsou rozdílná ustanovení pro lineární a nelineární služby obsažená ve směrnici 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách stále aktuální, a přihlédla přitom k nejnovějšímu technologickému vývoji;

35.  je přesvědčen, že ačkoli je rozlišování mezi lineárním a nelineárním vysíláním do stále větší míry překonané, má omezení reklamy v lineárním vysílání pro děti, ve zprávách a v informačních programech své opodstatnění; navrhuje však, aby byly zváženy možnosti nových forem systémů zúčtování přesahujících jednotlivé programy a platformy, které by mohly vzbudit zájem o kvalitní obsah, a následně zvýšit kvalitu lineárních programů a podpořit rozmanitost na internetu, aniž by tím byly zatíženy příjmy soukromých rozhlasových a televizních společností;

36.  zdůrazňuje, že na digitální prostředí by měla být i nadále uplatňována možnost zvolit systémy územní produkce a distribuce, protože se zdá, že tento způsob uspořádání audiovizuálního trhu tvoří základ financování evropských audiovizuálních a kinematografických děl;

37.  vyzývá Komisi, aby předložila analýzu, v níž posoudí, zda by zásada vzájemného uznávání mohla být uplatněna na digitální zboží stejným způsobem, jako je tomu u zboží fyzického;

Identifikace

38.  má za to, že by k usnadnění hrazení práv mohly být použity nové technologie; vítá v této souvislosti iniciativu týkající se mezinárodního standardního čísla audiovizuálního díla (ISAN), které zjednodušuje identifikaci audiovizuálních děl a držitelů práv k těmto dílům; vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení prováděcích opatření, která by zjednodušila širší využívání systému ISAN;

Neoprávněné použití

39.  vyzývá Komisi, aby uživatelům internetu poskytla právní jistotu při používání služeb nabízených formou streamingu a aby především zvážila, jakými způsoby lze zabránit používání platebních systémů a financování těchto služeb prostřednictvím reklamy na placených platformách, které nabízí neoprávněné služby stahování a streamingu;

40.  vyzývá členské státy, aby podporovaly dodržování autorských práv a práv příbuzných a aby bojovaly proti poskytování a distribuci neautorizovaného obsahu, a to i v rámci streamingu;

41.  upozorňuje na náhlý nárůst počtu platforem sociálních sítí, které uživatelům internetu nabízejí možnost poskytnout finanční podporu produkci filmu nebo dokumentu, což v nich vyvolává pocit přímého zapojení do jeho výroby, zdůrazňuje však přesto, že tento druh financování v nejbližší době pravděpodobně nenahradí tradiční zdroje financování;

42.  uznává, že tam, kde existují legální alternativy, zůstává porušování autorských práv on-line problémem, a legální dostupnost kulturních děl chráněných autorským právem on-line je tudíž potřeba doplnit posíleným on-line prosazováním autorského práva, a to při plném dodržování základních práv, zejména svobody informací a slova, ochrany osobních údajů a práva na soukromí, jakož i zásady prostého přenosu;

43.  vyzývá Komisi, aby podpořila právní jistotu v souvislosti s přezkumem směrnice 2004/48/ES určené pro analogový trh, s cílem provést v ní změny nezbytné k vytvoření efektivních řešení pro digitální trh;

Odměňování

44.  připomíná, že je nezbytné zajistit řádné odměňování držitelů práv za on-line distribuci audiovizuálního obsahu; konstatuje, že ačkoli je toto právo na evropské úrovni uznáváno od roku 2001, řádné odměňování za díla, jež jsou zpřístupněna on-line, stále chybí;

45.  domnívá se, že cílem této odměny by mělo být usnadnění umělecké tvorby, zvýšení evropské konkurenceschopnosti a zohlednění charakteristických znaků daného sektoru, zájmů jednotlivých zúčastněných stran i potřeby výrazného zjednodušení postupů pro udělování licencí; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami podněcovala řešení vycházející zdola s cílem dále rozvíjet konkrétní právní úpravu EU;

46.  je toho názoru, že je nezbytné zaručit autorům a umělcům odměnu, jež je spravedlivá a přiměřená všem formám využívání jejich děl, především využití on-line, a z tohoto důvodu vyzývá členské státy, aby zakázaly výkupní smlouvy, které jsou s touto zásadou v rozporu;

47.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila studií zabývající se nerovnostmi různých mechanismů odměňování autorů a umělců, které se používají na vnitrostátní úrovni, s cílem vypracovat seznam osvědčených postupů;

48.  vyzývá k opětovnému vyvážení vyjednávací pozice autorů a umělců ve vztahu k producentům tím, že autorům a umělcům bude přiznáno nezadatelné právo na odměnu za veškeré formy využívání jejich děl, včetně stálé odměny v případě, že převedli své výlučné právo na zpřístupnění daného díla na producenta;

49.  vyzývá k přijetí opatření, která držitelům práv zajistí spravedlivou odměnu za distribuci, opakované vysílání a reprízy audiovizuálních děl;

50.  tvrdí, že nejlepším způsobem, jak zaručit držitelům práv odpovídající odměnu, je nabídnout jim podle jejich preferencí volbu mezi dohodami o kolektivním vyjednávaní (včetně dohodnutých běžných smluv), rozšířenými kolektivními licencemi a organizacemi kolektivní správy;

Udělování licencí

51.  zdůrazňuje, že acquis communautaire v oblasti evropského autorského práva samo o sobě nebrání dobrovolným licenčním mechanismům pro území více států či celé Evropy, ale že kulturní a jazykové rozdíly mezi členskými státy, jakož i rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech, včetně těch nesouvisejících s duševním vlastnictvím, vyžadují flexibilní a komplexní přístup na evropské úrovni s cílem pokročit směrem k digitálnímu jednotnému trhu;

52.  poukazuje na to, že mechanismy udělování licencí na více územích a v celé Evropě by si měly zachovat dobrovolný charakter a že jazykové a kulturní rozdíly mezi členskými státy, nehledě na rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech nesouvisejících s oblastí autorských práv, s sebou nesou vlastní specifické problémy; je proto přesvědčen, že je nutné zaujmout k udělování licencí v celé Evropě flexibilní přístup a současně chránit držitele práv a postupovat směrem k jednotnému digitálnímu trhu;

53.  domnívá se, že bude-li možné podporovat a prosazovat udržitelné udělování licencí na audiovizuální díla pro více území v rámci jednotného digitálního trhu, usnadní se trhem řízené iniciativy; zdůrazňuje, že digitální technologie poskytují nové a inovační způsoby pro přizpůsobení a obohacení nabídky těchto děl na každém trhu a pro uspokojení poptávky spotřebitelů, včetně přeshraničních služeb přizpůsobených potřebám; vyzývá k lepšímu využívání digitálních technologií, jež by měly představovat odrazový můstek jak pro diferenciaci, tak pro multiplikaci zákonné nabídky audiovizuálních děl;

54.  domnívá se, že je třeba aktualizovaných údajů ohledně podmínek pro udělování licencí, držitelů licencí a repertoárů a že je zapotřebí vypracovat na evropské úrovni komplexní studie, aby bylo možné usnadnit transparentnost, identifikovat, kde vznikají problémy, a vytvořit jasné, účinné a vhodné mechanismy pro jejich řešení;

55.  uvádí, že správa audiovizuálních práv v digitálním věku by mohla být pro komerční využívání děl snazší, pokud by členské státy mohly prosazovat účinné a transparentní udělování licencí,včetně dobrovolného rozšířeného kolektivního udělování licencí, v těch případech, kde v současné době pociťují nedostatky;

56.  konstatuje, že pro pracovníky v oblasti kultury a pro členské státy by bylo užitečné vyjednat provádění opatření, která by umožnila, aby se u veřejných záznamů děl, jež tvoří součást dědictví, v plné míře využily digitální technologie, zejména co se týče přístupu ke vzdáleným digitálním dílům nekomerční povahy;

57.  vítá konzultaci Komise, která byla zahájena zveřejněním zelené knihy a tím, že Komise uznala zvláštní rysy audiovizuálního odvětví, pokud jde o mechanismy udílení licencí, které mají velký význam pro pokračování rozvoje tohoto sektoru, co se týče podpory kulturní rozmanitosti i silného evropského audiovizuálního průmyslu na jednotném digitálním trhu;

Interoperabilita

58.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby kolektivní správa práv spočívala na efektivních, funkčních a interoperabilních systémech;

DPH

59.  zdůrazňuje, že je důležité zahájit diskusi o otázce rozdílných sazeb DPH v jednotlivých členských státech, a vyzývá Komisi a členské státy, aby v této oblasti koordinovaly své činnosti;

60.  zdůrazňuje, že je třeba uvažovat o uplatňování snížené sazby DPH na digitální distribuci kulturních statků a služeb, aby byly odstraněny nesrovnalosti mezi službami on-line a off-line;

61.  zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat stejnou sazbu DPH na kulturní audiovizuální díla prodávaná on-line i tradičním způsobem; domnívá se, že přitažlivost digitálních platforem by zvýšilo uplatňování snížené sazby DPH na kulturní obsah na internetu, který je prodáván poskytovatelem usazeným v EU spotřebiteli s bydlištěm v EU; v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o modernizaci právních předpisů týkajících se DPH za účelem podpory jednotného digitálního trhu(8) a ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH(9);

62.  vyzývá Komisi, aby zavedla právní rámec pro audiovizuální služby on-line mimo EU, jsou-li tyto služby přímo nebo nepřímo zaměřeny na veřejnost v EU, a zajistila tak, že se jich budou týkat stejné požadavky, jako je tomu u služeb v EU;

Ochrana a podpora prodeje audiovizuálních děl

63.  upozorňuje na podmínky, za nichž jsou v digitálním věku plněny úkoly obnovení, zachování a zpřístupnění audiovizuálních děl pro kulturní a pedagogické účely, a zdůrazňuje, že si tato otázka zasluhuje zvláštní úvahu;

64.  vybízí členské státy, aby provedly směrnici o audiovizuálních mediálních službách, doporučuje, aby sledovaly, jakým způsobem jsou evropská díla, zejména filmy a dokumenty, ve skutečnosti prezentována a podporována v rámci různých audiovizuálních mediálních služeb dostupných veřejnosti, a zdůrazňuje nutnost užší spolupráce mezi regulačními orgány a organizacemi financujícími film;

65.  vyzývá Komisi, aby nalezla mechanismy na podporu přístupu k archivovanému audiovizuálnímu materiálu uchovávanému evropskými institucemi filmového dědictví; konstatuje, že z důvodů, jež jsou často spojené s poklesem přitažlivosti pro spotřebitele a omezenou životností, je podstatná část evropského audiovizuálního materiálu komerčně nedostupná;

66.  vyzývá členské státy a Komisi, aby prosazovaly řešení usilující o podporu digitalizace a uchovávání těchto děl a jejich dostupnost pro účely vzdělávání, a to i v přeshraničním měřítku;

67.  bere na vědomí význam on-line knihovny Europeana a je přesvědčen, že by členské státy a kulturní instituce měly věnovat větší pozornost její dostupnosti a zviditelnění;

68.  domnívá se, že digitalizace a zachování kulturních zdrojů, jakož i lepší přístup k nim, skýtají velké hospodářské a sociální možnosti a jsou základní podmínkou budoucího rozvoje kulturních a tvůrčích kapacit Evropy a zastoupení jejího průmyslu v této oblasti; podporuje tudíž doporučení Komise ze dne 27. října 2011 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů(10), jakož i návrh na vytvoření aktualizovaného souboru opatření v této věci;

Vzdělání

69.  zdůrazňuje význam podpory digitálních dovedností a mediální gramotnosti u všech občanů EU, včetně starších osob a osob se zdravotním postižením, například sluchovým, a zmírnění digitální propasti, neboť tyto aspekty hrají zásadní úlohu, pokud jde o účast na společenském dění a demokratickém občanství; připomíná důležitou úlohu, kterou v tomto ohledu hrají veřejnoprávní sdělovací prostředky v rámci jejich poslání veřejné služby;

70.  opětovně potvrzuje klíčový význam začlenění nových technologií do národních vzdělávacích programů a především význam vzdělávání všech občanů EU ve všech věkových kategoriích v oblasti mediální a digitální gramotnosti, aby mohli rozvíjet své schopnosti v těchto oblastech a posléze z nich těžit;

71.  zdůrazňuje, že má-li se zvýšit povědomí o významu práv duševního vlastnictví a o dostupných zákonných způsobech on-line distribuce audiovizuálních děl, je třeba v této oblasti realizovat evropské a vnitrostátní vzdělávací kampaně; zdůrazňuje, že by spotřebitelé měli být náležitě informováni o veškerých otázkách spojených s právy duševního vlastnictví, jež by mohly vyvstat při využívání služeb pro sdílení souborů v rámci služeb tzv. cloud computingu;

72.  upozorňuje na to, že veřejnosti je nutné více zdůrazňovat význam ochrany autorského práva a s tím související potřeby spravedlivé odměny za práci;

73.  zdůrazňuje, že co se týče přístupu k audiovizuálním dílům on-line, je třeba zvážit udělení zvláštního postavení institucím, které slouží ke vzdělávání;

MEDIA 2014–2020

74.  poukazuje na to, že program MEDIA se zavedl jako samostatná značka a že je klíčové pokračovat v ambiciózním programu MEDIA na období 2014–2020, který se nese ve stejném duchu jako program stávající;

75.  zdůrazňuje, že je klíčové, aby program MEDIA nadále existoval jako specifický program plně se zaměřující na audiovizuální odvětví;

o
o   o

76.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.
(2) Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 12.
(3) Úř. věst. L 323, 9.12.2005, s. 57.
(4) Úř. věst. L 236, 31.8.2006, s. 28.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0240.
(6) Směrnice 93/83/EHS, Úř. věst. L 248, 6.10.1993, s. 15.
(7) Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2011)0513.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2011)0436.
(10) Úř. věst. L 283, 29.10.2011, s. 39.

Právní upozornění - Ochrana soukromí