Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (12562/2011 – 2012/2050(INI))

P7_TA(2012)0334 A7-0252/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (12562/2011),

–  s ohledem na článek 36 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na část II oddíl G bod 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006(1),

–  s ohledem na výše zmíněnou interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011(2) o výroční zprávě o SZBP za rok 2009 a usnesení ze dne 10. března 2010(3) o výroční zprávě o SZBP za rok 2008,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010(4) o Evropské službě pro vnější činnost,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o politické odpovědnosti(5),

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky o základní organizaci ústřední správy ESVČ, které učinila na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 8. července 2010(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. dubna 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti včetně jejích dopadů na strategickou politiku EU týkající se lidských práv(7),

–  s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské komise adresované Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 s názvem „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 zaměřenou na důslednější uplatňování a monitorování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanizmus pro získávání údajů o sexuálním násilí při ozbrojených konfliktech a pro vytváření seznamů pachatelů tohoto násilí,

–  s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A7-0252/2012),

A.  vzhledem k tomu, že EU by měla více propracovat své cíle v oblasti zahraniční politiky a prosazovat své hodnoty a zájmy na celém světě, přičemž by měla usilovat zejména o posílení míru, bezpečnosti obyvatel a solidarity, o předcházení konfliktům, právní stát a o prosazování demokracie, o ochranu lidských práv a základních svobod, o rovnost žen a mužů, o dodržování mezinárodního práva, o podporu mezinárodních institucí, o fungující multilateralizmus a vzájemnou úctu mezi národy, o udržitelný rozvoj, o transparentní a odpovědnou veřejnou správu, o volný a spravedlivý obchod a o vymýcení chudoby;

B.  vzhledem k tomu, že k dosažení těchto cílů by EU by měla být schopna vytvářet součinnost a rozvíjet strategická partnerství se zeměmi, které sdílí stejné hodnoty a jsou ochotny přijmout společné politiky a podílet se na společně dohodnutých krocích;

C.  vzhledem k tomu, že uplatňování Lisabonské smlouvy vnáší do evropské vnější činnosti nový rozměr a přispěje k větší jednotnosti, důslednosti a účinnosti zahraniční politiky EU a vnější činnosti obecně; vzhledem k tomu, že je třeba se poučit z minulých chyb Evropské unie a jejich členských států při reorganizaci její vnější činnosti, přičemž v jádru jejích politik musí být zakotvena lidská práva a demokracie, a při podporování přechodu k demokracii v zemích s autoritářskými režimy, zejména tam, kde obavy o stabilitu a bezpečnost oslabily zásadovou politiku podpory demokracie a lidských práv;

D.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva vnáší do zahraniční politiky EU novou dynamiku, a to zejména tím, že Unii vybavuje institucionálními a operativními nástroji, díky nimž by EU mohla přijmout mezinárodní úlohu odpovídající jejímu významnému hospodářskému postavení a jejím ambicím a zkoordinovat svůj postup tak, aby byla účinným globálním hráčem schopným přijmout svůj díl odpovědnosti za světovou bezpečnost a ujmout se vedoucí úlohy při hledání společných řešení společných problémů;

E.  vzhledem k tomu, že pokračující finanční krize a krize státního dluhu má vážný dopad na důvěryhodnost Evropské unie na mezinárodní scéně a podrývá efektivitu a dlouhodobou udržitelnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP);

F.  vzhledem k tomu, že nová dynamika evropské vnější činnosti vyžaduje také, aby si EU strategičtějším jednáním zajistila skutečný mezinárodní vliv; vzhledem k tomu, že schopnost EU ovlivňovat mezinárodní řád nezávisí jen na propojenosti jejích politik, aktérů a orgánů, ale rovněž na skutečně strategicky koncipované zahraniční politice EU založené na jednom konkrétním souboru obecných zásad a cílů, na kterém by se shodly všechny členské státy s cílem vystupovat na mezinárodní scéně koordinovaně, rozhodně, jednotně a solidárně; vzhledem k tomu, že zahraniční politika EU musí mít k dispozici potřebné prostředky a nástroje, které Unii umožní jednat ve světovém měřítku účinně a jednotně;

G.  vzhledem k tomu, že pokud mají občané EU pochopit a podporovat evropskou vnější činnost, je nutné zajistit kontrolu zahraniční politiky EU ze strany Evropského parlamentu a parlamentů členských států na příslušné úrovni; vzhledem k tomu, že parlamentní kontrola posiluje legitimitu této činnosti;

Zhodnocení výroční zprávy Rady o SZBP za rok 2010

1.  vítá, že Rada se s podporou místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku snažila, aby výroční zpráva za rok 2010 byla do budoucna orientovaným strategickým dokumentem mapujícím zahraniční politiku Unie;

2.  je však přesvědčen o tom, že výroční zpráva Rady v řadě důležitých ohledů neplní záměry Lisabonské smlouvy, a to mimo jiné tím, že: neobjasňuje střednědobé ani dlouhodobé priority nebo strategické obecné zásady SZBP, nevysvětluje, jaké politické mechanizmy umožní zajistit provázanost a důslednost jednotlivých složek zahraniční politiky včetně těch, za které odpovídá Komise, nezabývá se důležitými otázkami, pokud jde o úlohu ESVČ a delegací při zajišťování toho, aby unijní zdroje (personální, finanční a diplomatické) byly v souladu se zahraničními prioritami Unie; nerozebírá otázku, jak začlenit mise a operace ad hoc v rámci společné bezpečnostní a zahraniční politiky (SBOP) (jejich zdůvodnění a konečný cíl) do strategickopolitického rámce priorit zahraniční politiky EU pro určitou zemi nebo region, ačkoliv nové strategie pro Africký roh a Sahel takovouto diskuzi předpokládají;

3.  připomíná, že Smlouva dává Evropskému parlamentu oprávnění, aby byl konzultován v oblasti SZBP a SBOP, aby byla jeho stanoviska patřičně zohledňována a aby předkládal doporučení; uznává, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Evropskému parlamentu v tomto ohledu vycházela vstříc; domnívá se však, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost lze dosáhnout zlepšení, pokud jde o informování příslušného výboru o výsledcích jednání Rady ve složení pro zahraniční věci i o konzultace s Parlamentem, aby bylo zajištěno, že se před schválením mandátů a strategií v oblasti SZBP přihlédne k jeho názorům; očekává přezkum nástrojů vnější pomoci a výsledek, který uzná práva Parlamentu na strategické dokumenty a víceleté akční plány, jež jsou stanovena článkem 290 SFEU; žádá dále, aby byl lépe informován a zapojen do konzultací ve všech fázích rozhodování Rady o dohodách se třetími zeměmi v oblasti SZBP, zejména před rozhodnutím o tom, že Evropské komisi nebo vysokému představiteli, místopředsedovi Komise bude svěřen mandát k vyjednávání a k podpisu dohod jménem Unie, a co se týče rámců pro účast třetích zemí v operacích EU k řešení krizí;

4.  žádá Radu, aby při přípravě budoucích výročních zpráv o SZBP hned ze začátku přizvala ke spolupráci Výbor pro zahraniční věci s cílem prodiskutovat obecný politický rámec na další rok a dlouhodobější strategické cíle a stanovit ukazatele, na jejichž základě bude možné evropským občanům předložit jasné prohlášení o vývoji, prioritách a pokroku zahraniční politiky Evropské unie;

Nový komplexní přístup k zahraniční politice EU

5.  poukazuje na to, že v druhém desetiletí 21. století sílí mezi evropskými občany, ale i jinde ve světě, vědomí, že adekvátně reagovat na globální hrozby a výzvy umožňují pouze komplexní přístupy, které kombinují diplomatické, hospodářské a v krajním případě a v úplném souladu s ustanoveními Charty OSN rozvojové prostředky;

6.  je přesvědčen, že Lisabonská smlouva dává EU k dispozici všechny prostředky, jež jsou nezbytné k tomu, aby mohla zavést tento komplexní přístup, prostřednictvím něhož Unie využije všechny své diplomatické a finanční zdroje k podpoře společných strategických politických směrů s cílem co nejúčinněji podpořit bezpečnost a ekonomickou prosperitu evropských občanů a občanů sousedních zemí i jejich základní práva; vyzývá navíc k tomu, aby se v rámci ESVČ pokračovalo ve vytváření vhodného mechanizmu, do něhož by byly zapojeny příslušné útvary Komise, které by spojily zeměpisné a tematické odborné znalosti a podpořily komplexní přístup k plánování, definování a provádění politiky;

7.  poukazuje na to, že komplexně pojatá SZBP zahrnuje všechny oblasti zahraniční politiky, včetně postupného vymezení společné bezpečnostní a obranné politiky SBOP), která by mohla vést ke vzniku společné obrany, přičemž usiluje především o důsledné uplatňování a provázanost jednotlivých složek vnější činnosti, avšak s ohledem na jejich specifickou povahu; opakuje, že takový přístup k rozvíjení zahraniční politiky EU musí vycházet ze zásad a cílů, které stanovuje článek 21 Smlouvy o Evropské unii, což znamená, že vnější činnost EU musí vycházet z prosazování a ochrany hodnot EU, jako je dodržování lidských práv, svoboda, demokracie a právní řád; současně zdůrazňuje význam užší koordinace vnitřního a vnějšího rozměru bezpečnostních politik EU, což by se mělo odrazit ve vnější činnosti Unie;

8.  konstatuje, že v roce 2013 si připomeneme uplynutí deseti let od přijetí evropské bezpečnostní strategie, a v souvislosti s tím zdůrazňuje nutnost tento rámcový dokument aktualizovat a konsolidovat v souladu se současným mezinárodním prostředím;

Struktura zahraniční politiky

9.  zdůrazňuje, že od místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky se očekává, že bude hrát vedoucí politickou úlohu při zajišťování jednoty, koordinace, jednotnosti a účinnosti činnosti Unie; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby plně a včas využívala svých pravomocí zahájit SZBP, provádět ji a zajišťovat její dodržování, přičemž by měla do tohoto úsilí plně zapojit příslušné orgány Parlamentu; vítá významnou vedoucí úlohu, kterou jménem mezinárodního společenství za nelehkých okolností hrála místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka při jednáních s Iránem; bere na vědomí významný historický vztah mezi evropským a íránským lidem; vyzývá k tomu, aby EU s ohledem na změny, které přineslo tzv. Arabské jaro, přijala vedoucí úlohu v úsilí o posílení role Unie při podpoře sousedních zemí, zejména procesů demokratické transformace v jižním Středomoří a zablokovaného blízkovýchodního mírového procesu, i na základě Evropské nadace pro demokracii;

10.  uznává, že je nezbytné, aby ESVČ (včetně svých delegací a zvláštních zástupců EU) místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce pomáhala uplatňovat strategičtější, jednotnější a důslednější politický přístup k vnější činnosti Unie; potvrzuje svůj úmysl nadále dohlížet na vyvážené zastoupení žen a mužů a osob z různých zeměpisných oblastí mezi zaměstnanci ESVČ, včetně vedoucích pozic, a hodnotit, zda je jmenování diplomatů z členských států vedoucími delegací a na jiné klíčové pozice v zájmu Unie, nikoli pouze jejich členských států; zdůrazňuje, že je důležité zajistit celkovou funkčnost a účinnost ESVČ a upevnit vztahy mezi ESVČ, Komisí a členskými státy, aby bylo dosaženo součinnosti při účinném provádění vnější činnosti a aby se EU k důležitým politickým otázkám vyjadřovala jednotně;

11.  zdůrazňuje, že úlohou zvláštních zástupců EU by mělo být doplňovat činnost vedoucích delegací EU v konkrétních zemích, být s ní v souladu a zastupovat a koordinovat politiku EU v regionech, které mají pro EU zvláštní strategický či bezpečnostní význam, a kde by tedy měla být zajištěna nepřetržitá přítomnost a viditelnost EU; vítá, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka souhlasila s tím, aby dříve, než se ujmou funkcí, předstoupili nově jmenovaní zvláštní zástupci EU a vedoucí delegací před Parlament a zúčastnili se výměny názorů; žádá, aby se zlepšilo informování Parlamentu a jeho přístup k politickým zprávám delegací a zvláštních zástupců EU, aby měl včas úplné informace o vývoji na daném místě z přímých zdrojů, a to zejména z oblastí, které jsou považovány za strategicky důležité nebo jsou předmětem politického zájmu;

12.  opakuje své stanovisko, že důležité tematické politiky, které dříve spadaly do pravomoci osobních zástupců, by měly mít plnou podporu ze strany ESVČ a vhodné vnější politické zastoupení, a proto žádá, aby byly předloženy podobné návrhy jako pro oblast lidských práv;

13.  vítá rozhodnutí jmenovat zvláštního zástupce EU pro lidská práva, který by měl mít výrazný mandát ke zohledňování lidských práv v SZBP, SBOP a dalších politikách EU a zajišťovat zviditelnění a jednotnost opatření EU v této oblasti;

14.  je přesvědčen, že jasně definované strategické směry pomohou přizpůsobit důležité, ale omezené finanční zdroje Unie záměrům a prioritám vnější činnosti EU; zdůrazňuje, že tento strategický přístup by měl podléhat demokratické kontrole, která by však neměla bránit možnosti flexibilně reagovat na měnící se politickou situaci na místě nebo tuto reakci zpomalovat;

15.  vítá, že členské státy se v Lisabonské smlouvě zavázaly, že při vypracovávání a provádění zahraniční politiky EU a při zajišťování koordinace a souladu s ostatními politikami Unie budou plně hrát svoji úlohu; zdůrazňuje, že v době hospodářských omezení je pro Unii důležitá solidarita členských států, pokud jde o to, aby mohla účinněji jednat jako sjednocený globální hráč; poukazuje zejména na to, že je důležité, aby členské státy poskytly civilní a vojenské kapacity pro účinné provádění společné bezpečnostní a obranné politiky; s politováním však konstatuje, že v řadě případů dvoustranné vztahy některých členských států se třetími zeměmi stále narušují a ohrožují jednotnost akcí EU, a vyzývá v tomto ohledu členské státy, aby vyvinuly větší úsilí o přizpůsobení své vnější politiky společné zahraniční a bezpečnostní politice EU;

16.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby při upevňování systematické spolupráce mezi všemi členskými státy v rámci SZBP podrobně prozkoumala možnosti, které poskytuje Lisabonská smlouva s ohledem na prohloubenou spolupráci, včetně vypracování pokynů pro zadávání konkrétních úkolů a poslání skupinám států, které o to mají zájem, jako je „základní skupina“ členských států EU, a zahájila proces, který by vedl k přijetí závěrů Evropské rady o trvalé strukturované spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany a o uplatňování ustanovení o vzájemné obraně;

Zahraniční politika – rozpočtová a finanční struktura

17.  připomíná, že revize interinstitucionální dohody z roku 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení by měla být v souladu s prohlášením místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky o politické odpovědnosti dalším krokem k zajištění větší transparentnosti a informovanosti rozpočtového orgánu v oblasti SZBP; je v tomto ohledu přesvědčen, že úplná transparentnost a demokratická kontrola vyžadují, aby každá mise a operace SBOP a každý zvláštní zástupce EU měli samostatné rozpočtové položky doplněné efektivními, ale transparentními postupy pro převod finančních prostředků mezi položkami, pokud to okolnosti vyžadují; zároveň je přesvědčen, že by neměla být omezena nezbytná flexibilita a schopnost reakce, které jsou pro SZBP nezbytné;

18.  trvá na tom, že prostředky EU vyčleněné na provádění SZBP by měly využívány co nejúčinněji, a proto je třeba dosáhnout součinnosti vnějších činností EU a členských států v oblasti politiky i rozpočtu;

19.  domnívá se, že mechanizmus Athena pro financování společných nákladů na vojenské a obranné operace pod vedením EU neposkytuje dostatečný přehled o všech finančních důsledcích misí, jež jsou v rámci SZBP prováděny, a žádá proto o poskytnutí přehledného seznamu veškerých výdajů;

20.  vítá, že se klade větší důraz na provázanost a soulad mezi různými finančními nástroji Unie, například formou průřezových ustanovení o ESVČ v navrhovaných nařízeních o nových finančních nástrojích pro oblast vnějších vztahů na období 2014 až 2020; je přesvědčen, že tento přístup přínos Unie v rámci úsilí o zajištění bezpečnosti a prosperity evropských občanů; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby byly finanční nástroje využívány tak, že se budou v celé široké škále zahraniční politiky Unie doplňovat a nebudou se překrývat;

21.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby nové finanční nástroje pro oblast vnějších vztahů, o nichž Parlament a Rada jednají, byly navrženy a přiměřeně financovány tak, aby reagovaly na strategické zájmy Unie a aby je bylo možno přizpůsobit měnícím se politickým okolnostem; žádá proto, aby rozpočet Unie (víceletý finanční rámec na období 2014–2020) byl náležitě vybaven prostředky odpovídajícími cílům a prioritám Unie coby globálního hráče, aby zajišťoval občanům bezpečnou budoucnost a prosperitu a byl dostatečně flexibilní, aby se dokázal vypořádat s nečekanými událostmi;

22.  je přesvědčen, že budou-li se nástroje EU pro vnější vztahy využívat k podpoře společných politických a strategických cílů koordinovanějším a komplexnějším způsobem, Unie bude na výzvy v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky reagovat účinněji a z hlediska nákladů efektivněji, což občanům Evropy zajistí větší bezpečnost a prosperitu; zdůrazňuje, že při revizi finančních nástrojů a zvláště při využívání aktů v přenesené pravomoci u strategických programových dokumentů je třeba náležitě zohlednit pravomoci, které Parlamentu udělují Smlouvy (zejména v článku 290 SFEU), aby Parlament mohl ujistit občany, že vnější politika a finanční nástroje Unie jsou v souladu jsou nákladově efektivní;

23.  je toho názoru, že mají-li být finanční nástroje, které prosazují mj. budování míru, bezpečnost, demokracii, právní stát, řádnou veřejnou správu a spravedlivé uspořádání společnosti, v souladu s vlastními hodnotami Unie, je nutno je posílit, neboť jsou při řešení naléhavých celosvětových úkolů strategickými nástroji zahraniční politiky a vnější činnosti EU.

24.  zdůrazňuje, že je důležité vhodnou kombinací vnějších finančních nástrojů zajistit soulad mezi plánováním, definováním a prováděním politiky v oblasti zahraničních věcí; žádá mimo jiné, aby zůstala nadále zachována doplňkovost mezi SZBP a nástrojem stability v oblasti zprostředkování, předcházení konfliktům, řešení krizí a budování míru po ukončení konfliktů a také aby se v případě dlouhodobé angažovanosti v určité zemi nebo oblasti i nadále usilovalo o doplňkovost se zeměpisnými nástroji; vítá zavedení nového nástroje partnerství, o nějž Parlament žádal a jenž je pro SZBP Evropské unie důležitým přínosem, neboť poskytuje finanční rámec pro spolupráci EU se třetími zeměmi na dosahování cílů, které vycházejí z dvoustranných, regionálních nebo mnohostranných vztahů Unie a nespadají do oblasti působnosti nástroje pro rozvojovou spolupráci;

25.  je přesvědčen, že tomuto přístupu může prospět stanovení jasných ukazatelů, jejichž krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý vývoj by měl Parlament sledovat a hodnotit; žádá, aby se na základě ukazatelů vycházejících ze stávajících strategických programových dokumentů nebo strategických politických rámců (jako například pro Africký roh nebo Sahel), včetně systematičtějšího vymezení politických priorit a cílů s možností kvantifikace, provádělo v přesně stanovených lhůtách krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé vyhodnocení evropské zahraniční politiky a využití zdrojů;

26.  domnívá se, že pro komplexní přístup k vnější činnosti Unie je mimo jiné nutné, aby SZBP a evropská politika sousedství byly více v souladu a vzájemně se posilovaly; vítá v této souvislosti společnou reakci Komise a ESVČ na události v jižním sousedství, konkrétně jejich „společné sdělení“ ze dne 25. května 2011; dále se domnívá, že je nutné strategičtěji upevňovat a rozvíjet vícestranné struktury EPS, aby bylo možné efektivně prosazovat zahraničněpolitické priority Unie; trvá na tom, že jádrem vnější činnosti Unie je „účinný multilateralizmus“, a že proto by se ESVČ a Komise měly zabývat tím, zda je multilaterální zaměření EPS schopno posloužit jako rámec pro organizaci politických vztahů v širší Evropě;

Strategické priority: soustředné kruhy míru, bezpečnosti a sociálně-ekonomického rozvoje

27.  je přesvědčen, že základem strategických zájmů, cílů a obecných směrů, které má SBZP sledovat, a to především v našem bezprostředním sousedství, ale i dále, musí být zajištění míru, bezpečnosti a prosperity evropských občanů i jinde ve světě, a je nutné se přitom řídit zásadami, které stály u založení EU: demokracií, právním státem, univerzálností a nedělitelností lidských práv a základních svobod, úctou k lidské důstojnosti, rovností a solidaritou a dodržováním mezinárodního práva a zásad Charty Organizace spojených národů, včetně plnění odpovědnosti za ochranu;

28.  nadále podporuje možné rozšíření Evropské unie o jakýkoli evropský stát, který uznává hodnoty Unie, je odhodlán je prosazovat a je ochoten a schopen splnit přístupová kritéria;

29.  poukazuje na to, že Unie v průběhu času navázala vztahy se zeměmi a regionálními organizacemi, které spočívají na rozdílném smluvním a právním základu, přičemž některé z nich označuje jako „strategické“; podotýká, že výběr strategického partnera Unie neprobíhá na základě jasných kritérií a že při tomto výběru není Evropský parlament informován ani konzultován; konstatuje, že prohloubení ryzích a odpovědných dvoustranných vztahů může být důležitým prostředkem k posílení zahraničněpolitického vlivu EU na regionální úrovni i v rámci vícestranných fór, a že volbu strategických partnerů je proto třeba s ohledem na hodnoty a strategické cíle, kterých chce Unie dosáhnout pečlivě zvážit;

30.  je tudíž přesvědčen, že budoucí rozhodnutí o strategických partnerech by měla být uvedena co nejlépe do souladu s prioritami zahraniční politiky Unie vůči dané zemi nebo v daném regionu či na mezinárodním fóru a že by se mělo náležitě zvážit, zda neukončit partnerství, která zastarala nebo se stala kontraproduktivními; žádá proto, aby se v návaznosti na diskuzi o strategických partnerstvích, která proběhla na zasedání Rady v září 2010, toto téma projednalo s Parlamentem a aby byl Parlament o budoucích partnerstvích pravidelně informován dříve, než se o nich rozhodne, zejména v těch případech, kdy jsou tato partnerství finančně podporována z rozpočtu Unie nebo kdy se jedná o užší smluvní vztah s EU;

31.  zastává názor, že má-li Unie ve vysoce konkurenčním, proměnlivém a nepředvídatelném mezinárodním politickém uspořádání pro občany účinně zajišťovat mír, bezpečnost a sociálně-ekonomický rozvoj, je důležité, aby své omezené zdroje zaměřila na strategické priority tak, že začne řešit problémy v blízkém okolí, zejména v zemích usilujících o přistoupení a v sousedství, a odtud bude postupovat v soustředných kruzích dále, přičemž tam, kde to má význam, zohlední úlohu a relativní vliv regionálních organizací;

32.  je přesvědčen, že dodržíme-li závazky přijaté v rámci rozšíření a dáme-li najevo odpovědnost za své sousedství, posílí to důvěryhodnost Unie v celosvětovém měřítku; opět potvrzuje závazek EU k účinnému multilateralizmu, jehož jádrem je Organizace spojených národů, a zdůrazňuje význam spolupráce s ostatními mezinárodními partnery v reakci na mezinárodní krize, hrozby a naléhavé úkoly;

Země západníhoBalkánu

33.  podporuje strategie Unie vůči západnímu Balkánu zaměřené na podporu demokratizace, stabilizace, mírového řešení konfliktů a sociální a hospodářské modernizace jednotlivých zemí i celého regionu, včetně možnosti budoucího rozšíření EU; je znepokojen tím, že politická nestabilita, institucionální nedostatky, rozšířená korupce, organizovaná trestná činnost a neřešené regionální a dvoustranné otázky narušují další pokrok některých zemí při integraci do EU; vyzývá proto EU, aby v souladu s Chartou OSN řešila v procesu integrace tyto problémy rázněji a posílila svou ústřední úlohu v regionu;

34.  potvrzuje svoji podporu tomu, aby došlo ke zdokonalení procesu přistoupení západního Balkánu tím, že bude kladen větší důraz na hodnocení podle daných ukazatelů, na transparentnost a vzájemnou odpovědnost a že budou zavedeny jasné ukazatele; vyzývá EU, aby vynaložila nové, přesvědčivé a nefalšované úsilí o oživení procesu rozšíření a aby v jeho rámci i nadále kladla větší důraz na tyto podmínky, jako jsou konstruktivní politický dialog, dobré sousedské vztahy, hospodářsky rozvoj, upevňování právního státu včetně zajištění svobody projevu a dodržování práv osob náležejících k národnostním menšinám, účinný boj proti korupci a organizované trestné činnosti, větší efektivita a nezávislost soudnictví, zlepšení správní kapacity se zaměřením na vymáhání právních předpisů souvisejících s acquis, překonávání napětí mezi etnickými a náboženskými skupinami, řešení situace uprchlíků a vysídlených osob a také urovnání otevřených dvoustranných a regionálních otázek;

35.  domnívá se, že je nezbytné, aby zahraniční politika EU vůči regionu, který v nedávné minulosti prodělal ozbrojený konflikt mezi etnickými skupinami, podporovala jako předpoklad evropské stability a jako prostředek napomáhající usmíření atmosféru tolerance, dodržování práv osob náležejících k menšinám, politiku a právní předpisy potírající diskriminaci, dobré sousedské vztahy a regionální spolupráci, a to i na základě integrovanějších vzdělávacích systémů (výměny studentů v rámci regionů);

36.  vítá restrukturalizaci mise EULEX a její opakované zaměření na právní stát a na výkonný mandát; očekává, že bude plně akceschopná na celém území Kosova, včetně severu, a že zintenzívní boj proti korupci na všech úrovních i proti organizovanému zločinu;

Turecko

37.  vítá pozitivní agendu Komise pro vztahy mezi EU a Tureckem; je znepokojen situací v řadě oblastí, zejména pokud jde o svobodu projevu, právní stát a ženská práva v Turecku, pomalým pokrokem Turecka při vypracovávání nové civilní ústavy a také polarizací turecké společnosti, vybízí Turecko k urychlení reformního procesu; poukazuje na to, že Turecko není pouze kandidátskou zemí, ale rovněž významným strategickým partnerem a spojencem NATO; vyzývá proto k prohloubení stávajícího politického dialogu s Tureckem ohledně rozhodnutí a cílů v oblasti zahraniční politiky, na nichž mají obě strany zájem; zdůrazňuje, že je důležité vybídnout Turecko k tomu, aby uskutečňovalo svoji zahraniční politiku v rámci dobrých sousedských vztahů, intenzivního dialogu a úzké koordinace s Evropskou unií s cílem dosáhnout cenné součinnosti a zvýšit možnost pozitivního vlivu, zejména pokud jde o podporu reformního procesu v arabském světě; doufá, že se zlepší podmínky pro otevření dalších kapitol jednání o členství (například že bude ratifikován a uplatněn Ankarský protokol);

Země jižního sousedství a Blízký východ

38.  vyzývá, aby zásady nového přístupu evropské politiky sousedství stanovené ve společném sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 25. května 2011 – zejména zásady „více za více“, diferenciace, vzájemné odpovědnosti a „společenského partnerství“ –, byly v praxi plně uplatňovány a aby pomoc Unie byla plně v souladu s tímto novým přístupem; připomíná, že ve společném sdělení ze dne 15. května 2012 o výsledcích nové evropské politiky sousedství jsou uvedeny následující problematické oblasti, s nimiž se země tohoto regionu potýkají: trvalá demokracie, hospodářský rozvoj a růst podporující začlenění, mobilita, regionální spolupráce a právní stát;

39.  připomíná, že jižní sousedství má pro Evropskou unii stěžejní význam; zdůrazňuje, že při pomoci v rámci přechodu k pevné demokracii je nutné posílit partnerství mezi EU a zeměmi a společnostmi v sousedství, a vyzývá k tomu, aby EU ve své reakci na Arabské jaro nalezla větší rovnováhu mezi tržně orientovanými přístupy na jedné straně a lidskými a sociálními přístupy na straně druhé; žádá proto, aby byl kladen větší důraz na lidská práva, právní stát, zaměstnanost (především u nezaměstnané mládeže), vzdělávání, odbornou přípravu a regionální rozvoj s cílem zmírnit současnou sociální a hospodářskou krizi v těchto zemích a poskytnout potřebnou pomoc na podporu řádné správy a demokratických politických reforem i sociálního a hospodářského rozvoje; zdůrazňuje, že je důležité podporovat budování institucionálních kapacit a účinnou veřejnou správu, včetně parlamentů těchto zemí, nezávislého soudnictví, posilování organizací občanské společnosti a nezávislých sdělovacích prostředků, formování pluralitních politických stran v rámci co nejvíce sekulárního systému, kdy by byla dodržována veškerá práva žen a kdy by došlo k výraznému pokroku s ohledem na dodržování nejdůležitějších základních práv, jako je právo na svobodu vyznání ve všech jeho individuálních, kolektivních, veřejných, soukromých i institucionálních aspektech;

40.  opakuje, že hospodářské, politické, společenské, kulturní a jakékoli jiné vztahy mezi EU a zeměmi evropské politiky sousedství se musejí opírat o rovné zacházení, solidaritu, dialog a respektování specifických rozdílů a zvláštností každé země;

41.  domnívá se, že posouzení celkového pokroku, jehož partnerské země dosáhly, musí být založeno na vzájemné transparentnosti a mělo by se opírat o míru odhodlání dané partnerské země provádět reformy a o jasně definované ukazatele, na nichž se obě strany shodnou, které by stanovily lhůty pro provádění reforem podle akčních plánů; tyto ukazatele by měly být základem pravidelného a pokud možno společného sledování a hodnocení, ve kterých by hrála plnohodnotnou úlohu občanská společnost, s cílem zajistit účinné a transparentní provádění politik;

42.  zdůrazňuje význam Unie pro Středomoří coby nástroje pro institucionalizaci vztahů s jižním sousedstvím; zdůrazňuje, že je nutné překonat nynější fázi ochromení, do níž se tato organizace dostala; vítá změny, které byly provedeny ve vztahu ke společnému evropskému předsednictví, a doufá, že nový generální tajemník svou dynamikou uspíší realizaci určených projektů;

43.  připomíná, že EU podporuje blízkovýchodní mírový proces a řešení založené na existenci dvou států, tedy izraelského státu a sousedního nezávislého, demokratického a životaschopného palestinského státu, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí;

44.  připomíná, že vyřešení konfliktu na Blízkém východě má pro Evropskou unii, pro samotné dotyčné strany i pro širší region zásadní význam; zdůrazňuje proto, že je ještě naléhavěji nutné pokročit v mírovém procesu je kvůli probíhajícím změnám v arabském světě;

Írán

45.  podporuje tzv. dvoukolejný přístup Rady zaměřený na nalezení diplomatického řešení, neboť se jedná o jediný schůdný přístup k íránské jaderné otázce; připomíná, že sankce nejsou samoúčelné; naléhavě vyzývá skupinu EU3+3 a Írán, aby se vrátily k jednacímu stolu, a žádá jednající strany, aby se propracovaly k dohodě; připomíná, že v souladu s ústřední zásadou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní má Írán právo obohacovat uran k mírovým účelům a za tímto účelem obdržet technickou pomoc; je znepokojen tím, že může dojít k vojenskému zásahu, a vyzývá všechny strany, aby dosáhly mírového řešení a naléhavě vyzývá Írán, aby dodržoval Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a rezoluce OSN a aby plně spolupracoval s MAAE;

46.  vyzývá navíc Radu, aby zvážila možnost pozitivních opatření, jestliže se Írán zaváže, že omezí obohacování uranu nejvýše na 5 %, vyveze veškeré zásoby uranu přesahující toto množství za účelem jejich opětného zpracování na palivové tyče pro civilní účely a plně zpřístupní všechny aspekty svého jaderného programu Mezinárodní agentuře pro jadernou energii (MAAE), aby mohla ověřit, že íránský jaderný program je výhradně civilní; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Radu, aby se znovu vrátily k diplomatickým jednáním i v ostatních otázkách společného zájmu EU a Íránu, jako je bezpečnost v regionu, lidská práva a situace v Sýrii, Afghánistánu, Iráku a Perském zálivu; vyzývá Írán k tomu, aby konstruktivně přispíval k regionální bezpečnosti;

47.  vyzývá proto místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Radu, aby dlouhodobě a vytrvale po Íránu požadovaly dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že je nutné, aby politika EU ve vztahu k Íránu vyjádřila solidaritu s těmi, kteří čelí represím a bojují za základní svobody a demokracii; trvá na tom, že přítomnost EU v této zemi by mohla zajistit, aby členské státy a EU byly schopny správně hodnotit vývoj v každé oblasti a náležitě komunikovat s íránskými orgány; domnívá se, že vytvoření delegace EU v Teheránu by mohlo vést k rozvoji vztahů mezi EU a Íránem;

Libye

48.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby v Libyi zajistila rychlé rozmístění dostatečného počtu pracovníků s institucionální i jinou odborností, kteří by této zemi pomohli uspokojit potřeby a vyhovět požadavkům v oblasti budování kapacit, správy, občanské společnosti a rozvoje; naléhavě vyzývá EU, aby podpořila demokratickou transformaci v Libyi ve všech oblastech, a žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistila, že členské státy budou při plnění potřeb a požadavků Libye jednat koordinovaně a v souladu se zásadami a hodnotami EU a se strategickými zájmy Libye;

Sýrie

49.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, Radu a členské státy, aby se věnovaly možnostem vyřešení krize v Sýrii; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistila, že členské státy budou v Radě bezpečnosti OSN, která je vhodným fórem pro diskuzi o možnosti mezinárodní intervence v Sýrii pod záštitou OSN, jednat jednotně a koordinovaně; dále vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zintenzivnila diplomatický tlak na Rusko a Čínu kvůli řešení patové situace v Radě bezpečnosti ohledně Sýrie; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby prozkoumaly všechny způsoby, jimiž lze zajistit a posílit humanitární pomoc a reagovat na potřeby v sousedních zemích, které jsou krizí v Sýrii, zejména přílivem uprchlíků, postiženy nejvíce;

Země východního sousedství

50.  připomíná, že Východní sousedství má strategický význam; vyzývá k intenzivnějšímu úsilí a větší politické angažovanosti při dosahování cílů Východního partnerství stanovených v Pražské deklaraci a závěrech vrcholné schůzky ve Varšavě, které znovu připomíná společné sdělení ze dne 15. května 2012 s názvem „Východní partnerství: plán do podzimního summitu v roce 2013“, zejména urychleného dosažení politického přidružení a hospodářské integrace a zvýšení mobility občanů v bezpečném a dobře řízeném prostředí; je toho názoru, že by Unie měla usilovat především o vyjednání a uzavření dohody o přidružení se zeměmi Východního partnerství, které by podporovaly mobilitu prostřednictvím partnerství v oblasti mobility a rozhovorů o vízech a zajistily trvalý pokrok při přijímání a provádění reforem, a to v úzké spolupráci s parlamentním shromážděním EURONEST; zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí musí doprovázet přidělení dostatečných finančních prostředků, a vyzývá k úspěšnějšímu řešení těchto otázek v rámci partnerství pro modernizaci;

51.  vyjadřuje nicméně politování nad tím, že pokud jde o celkový stav demokratických norem a dodržování lidských práv v zemích Východního partnerství, bylo zde dosaženo minimálního pokroku; zdůrazňuje dále, že úplný rozvoj Východního partnerství může nastat pouze po vyřešení všech přetrvávajících konfliktů; vyzývá v tomto ohledu EU, aby se aktivněji zapojila do příslušných mírových procesů s cílem zahájit důvěryhodné iniciativy, které by se zaměřily na překonání nynějších patových situací, usnadnit obnovení dialogu mezi dotyčnými stranami a vytvořit podmínky pro komplexní a trvalé řešení uvedených problémů;

52.  žádá, aby EU ve spolupráci s regionálními partnery vyvíjela větší úsilí o vyřešení přetrvávajících konfliktů, které se odehrávají na území zemí Východního partnerství, zejména pokud jde o překonání mrtvého bodu v Jižní Osetii a Abcházii a ve sporu o Náhorní Karabach a maximální podporu jakékoli následné mírové dohody; domnívá se, že zkouškou dobré vůle regionálních partnerů by mohla být otázka Podněstří;

Moldavsko

53.  vítá úsilí, které Moldavská republika vynakládá na více úrovních s cílem přiblížit se EU a jež spočívá zejména v dosahování pokroku při provádění reforem na domácí politické scéně a v zásadních pozitivních krocích v rámci jednání „5+2“ o podněsterském konfliktu;

Ukrajina

54.  zdůrazňuje, že zatímco byla zahájena jednání o dohodě mezi EU a Ukrajinou, k jejímu podpisu a ratifikaci může dojít pouze tehdy, až Ukrajina splní nezbytné požadavky, tj. až zajistí dodržování práv menšin, bude na základě upevnění stability, nezávislosti a účinnosti institucí, které jsou zárukou právního státu, a dodržováním práv opozice a ukončením jejího pronásledování prosazovat dodržování zákonů, aby tak vybudovala skutečně pluralitní demokracii; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby zajistily dostatečné finanční prostředky na podporu dalších volebních pozorovatelských misí plánovaných pro nadcházející parlamentní volby na Ukrajině; vyzývá ukrajinský parlament, aby změnil trestní zákoník pocházející ještě z dob Sovětského svazu a zrušil trestní postihy za zjevně politické úkony, které představitelé státu provádějí v rámci výkonu své funkce;

Bělorusko

55.  vyzývá běloruské orgány, aby propustily všechny politické vězně; žádá, aby rozvoj vztahů s běloruskými orgány byl podmíněn pokrokem při dodržování zásad demokracie, právního státu a lidských práv; připomíná, že v dialogu mezi EU a Běloruskem nemůže dojít k dalšímu pokroku, dokud nebudou propuštěni a rehabilitováni všichni političtí vězni; současně vítá snahu EU a její delegace v Minsku oslovit běloruskou společnost a dosáhnout její větší angažovanosti mimo jiné prostřednictvím „evropského dialogu o modernizaci“, usnadněním postupů udílení víz a větším zapojením běloruských občanů do programů EU;

Jižní Kavkaz

56.  bere na vědomí výrazný pokrok, jehož bylo dosaženo v rámci Východního partnerství s cílem prohloubit vztahy Evropské unie s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií; vyzývá k dalším krokům, které by prohloubily vztahy mezi EU a třemi zeměmi jižního Kavkazu;

Strategie pro oblast Černého moře

57.  zdůrazňuje, že oblast Černého moře je pro Unii strategicky důležitá, a Komisi a službu pro vnější činnost znovu žádá, aby vypracovaly strategii pro oblast Černého moře, v níž by vymezila sjednocený komplexní přístup EU k řešení problémů a využití příležitostí tohoto regionu;

Rusko

58.  podporuje přístup Unie k Rusku, který spočívá v kritickém zapojení; považuje Rusko i nadále za významného strategického partnera a souseda, je však i nadále znepokojen, pokud jde o závazek Ruska ctít právní stát, pluralitní demokracii a lidská práva; vyjadřuje politování především nad tím, že stále dochází k zastrašování, pronásledování a zatýkání zástupců opozičních stran a nevládních organizací, že byl nedávno přijat zákon o financování nevládních organizací a že se stupňuje tlak na svobodné a nezávislé sdělovací prostředky; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby EU i nadále trvala na svých požadavcích, aby ruské orgány plnily své úkolu člena Rady Evropy a OBSE; zdůrazňuje, že posílení právního státu ve všech oblastech ruského veřejného života, včetně hospodářské oblasti, které je nutné k vybudování skutečně konstruktivního partnerství mezi EU a Ruskem, by mohlo být konstruktivní odpovědí na rostoucí nespokojenost, kterou vyjadřují mnozí ruští občané, poukazuje na to, že EU je ochotna přispět k partnerství pro modernizaci a k jakékoli dohodě, které by bylo nástupkyní současné dohody o partnerství a spolupráci, jež by závisela na pokroku Ruska v oblasti lidských práv, právního státu a pluralitní demokracie;

59.  je toho názoru, že nedávné odsouzení tří členek ženské punkové skupiny Pussy Riot ke dvěma letům v trestní kolonii za „výtržnictví motivované náboženskou nenávistí“ tvoří součást ostrého zásahu proti odlišným politickým názorům a opozičním silám, který dále omezuje ruskou demokracii a hluboce podrývá důvěryhodnost ruského soudního systému; rozhodně odsuzuje tento politicky motivovaný rozsudek a očekává, že bude po odvolání zrušen a tři členky Pussy Riot budou propuštěny;

60.  domnívá se, že nejlepším základem užšího partnerství by měla být nová ambiciózní a komplexní dohoda o partnerství a spolupráci, která by obsahovala kapitoly týkající se politického dialogu, obchodu a investic, energetické spolupráce a dialogu o lidských právech, spravedlnosti, svobodě a bezpečnosti; zdůrazňuje, že je nutné budovat skutečné partnerství mezi EU a ruskou společností, a v souvislosti s tím vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v uplatňování „společných kroků k bezvízovému styku“ dohodnutých mezi EU a Ruskem;

61.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Radu, aby s Ruskem a Čínou spolupracovaly na překonání rozdílů v hodnocení situace v Sýrii (i v rámci Rady bezpečnosti OSN) a sledovaly společný cíl, kterým je přerušení začarovaného kruhu násilí, zabránění občanské válce a nalezení trvalého mírového řešení v Sýrii; vítá skutečnost, že se Rusko podílí v rámci skupiny E3+3 na jednáních s Íránem, jejichž cílem je předejít tomu, aby Írán získal jaderné zbraně;

62.  vyzývá Rusko, aby usilovalo o upevnění stability, politické spolupráce a hospodářského rozvoje a současně respektovalo skutečnost, že každá strana má svrchované právo činit svá bezpečnostní opatření; naléhavě vyzývá Rusko, aby respektovalo územní a ústavní integritu sousedních zemí v regionu a připojilo se k mezinárodnímu konsenzu Organizace spojených národů o vznikajících demokraciích;

63.  zdůrazňuje, že teď, když se členské státy chystají propojit a sloučit své vnitrostátní trhy prostřednictvím investic do infrastruktury a přijetím společných nařízení, by se mělo rovněž pokračovat v úsilí o spolupráci s Ruskem s cílem stanovit originální a oboustranně přijatelná opatření, jejichž cílem by bylo omezení rozdílů mezi těmito dvěma energetickými trhy;

64.  je znepokojen nedávno proběhlou nadměrnou militarizací Kaliningradské oblast, které v okolí EU vede ke vzrůstající nejistotě;

Střední Asie

65.  podporuje úsilí EU podporovat ve střední Asii regionální přístup, jenž je nezbytný k vyřešení regionálního rozměru problémů, mezi něž patří organizovaná trestná činnost, obchod s drogami, radioaktivními materiály a lidmi, terorizmus, přírodní a lidmi způsobené katastrofy v oblasti životního prostředí a hospodaření s vodními zdroji a zdroji energie; vyjadřuje však politování nad nedostatečným pokrokem, který je pouze částečně způsoben omezenými dostupnými finančními prostředky; žádá proto, aby byla tato rozhodná angažovanost (v rámci zásady „více za více“) podmíněna pokrokem v oblasti demokratizace, lidských práv, řádné veřejné správy, udržitelného sociálně-ekonomického rozvoje, právního státu a boje proti korupci; zdůrazňuje, že regionální přístup by neměl podkopávat individuální snahu vyspělejších států; upozorňuje, že strategie spolupráce EU pro střední Asii sice určuje sedm priorit, ale poskytuje příliš omezené zdroje na to, aby přinesly hmatatelné výsledky ve všech politických oblastech; vyzývá EU, aby na základě dostupných zdrojů priority lépe vymezila; připomíná význam regionu z hlediska hospodářské spolupráce, energetiky a bezpečnosti, zdůrazňuje však, že je důležité zajistit, aby rozvojová spolupráce nebyla podřízena těmto zájmům; zdůrazňuje však důležitost dialogu EU se zeměmi střední Asie o otázkách regionální bezpečnosti, zejména v souvislosti se situací v Afghánistánu a s možným vystupňováním sporů ve vztazích mezi Tádžikistánem a Uzbekistánem; navrhuje, aby EU zvážila možnosti spojit zdroje s členskými státy, které v regionu aktivně působí;

66.  konstatuje, že celková situace v oblasti lidských práv a pracovních práv, absence podpory občanské společnosti a stav právního státu jsou nadále znepokojující; žádá o intenzivnější dialog o lidských právech, který by měl být účinnější a měl by se více orientovat na dosažení výsledků, přičemž do jeho přípravy, sledování a uskutečňování by se měly zapojit organizace občanské společnosti, které by měly více spolupracovat; vyzývá EU a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby veřejně hovořily o případech politických vězňů a uvězněných ochránců lidských práv a novinářů a zároveň požadovaly o okamžité propuštění všech těchto vězňů a o spravedlivé a transparentní soudní řízení v případě ostatních vězňů; žádá, aby se iniciativa v oblasti právního státu stala transparentnější pro organizace občanské společnosti a zahrnovala jasné cíle, které umožní transparentně posoudit její provádění a výsledky;

67.  konstatuje, že středoasijské země, jež jsou bohaté na energii a suroviny, pro EU představují potenciálně významnou možnost diverzifikace zdrojů a dodavatelských tras; konstatuje, že EU je spolehlivý spotřebitel a že vyrábějící země jakožto dodavatelé musejí zahraničním investorům prokázat svou spolehlivost, mimo jiné tím, že v souladu se zásadami právního státu zajistí rovné podmínky pro národní a mezinárodní společnosti; vyzývá ESVČ a Komisi, aby nadále podporovaly energetické projekty a povzbuzovaly komunikaci o důležitých cílech, jako je jižní koridor a transkaspický plynovod, a nezanedbávaly přitom zásady řádné správy a transparentnosti, které jsou v rámci energetické spolupráce mezi EU a partnerskými zeměmi výhodné pro všechny strany;

68.  zdůrazňuje, že využívání přírodních zdrojů v regionu a hospodaření s nimi, zejména co se týče vody, i nadále vyvolává spory a je zdrojem nestability, napětí a potenciálních konfliktů; v tomto ohledu vítá iniciativu pro vodu, kterou EU zahájila ve střední Asii, vyzývá však k navázání efektivnějšího a konstruktivnějšího dialogu mezi horskými a rovinatými zeměmi s cílem nalézt rozumné a trvalé způsoby řešení, pokud jde o zacházení s vodou, a uzavřít komplexní a trvalé dohody o společném využívání vodních zdrojů;

Afghánistán

69.  je znepokojen opětovným výskytem násilí po selhání mírových jednání; poukazuje na to, že pro potírání přeshraničního obchodu s lidmi a zbožím a pro boj proti nezákonné výrobě drog a nezákonnému obchodování s nimi, které jsou základním zdrojem financování organizované trestné činnosti a terorizmu, je důležitý středoasijský přístup na nižší než regionální úrovni; vyzývá ke zlepšení spolupráce mezi členskými státy, které se účastní mise ISAF v rámci NATO, aby byla zajištěna účinnost této intervence; žádá, aby se zvýšila podpora budování kapacity vlády Islámské republiky Afghánistán a státních bezpečnostních sil i pomoc širšímu obyvatelstvu při rozvoji zemědělství a sociálně-ekonomickém rozvoji, aby byl Afghánistán po úplném předání oblasti vnitřní bezpečnost afghánským silám na konci roku 2014 schopen převzít plnou odpovědnost za bezpečnost;

70.  s vážnými obavami o postižené obyvatelstvo konstatuje, že vojenský zásah v Afghánistánu nepřinesl vybudování životaschopného státu s demokratickými strukturami, zlepšení životních podmínek většiny obyvatel – zejména žen a dívek – ani ahrazení produkce narkotik jinou formou zemědělství a že namísto toho zemi uvrhl do korupce nebývalého rozsahu; s ohledem na urychlené stahování evropských vojenských jednotek žádá EU a členské státy, aby přednostně vypracovaly záchranný plán pro afghánské obyvatele, kteří podporovali evropské úsilí o budování státu a jejichž existence by mohla být po odchodu evropských sil ohrožena, zejména pak pro aktivistky; vyzývá ESVČ, aby spravedlivě zhodnotila politiku EU a členských států v Afghánistánu počínaje rokem 2001 a do konce roku předložila realistický plán budoucích aktivit EU v této oblasti;

71.  zdůrazňuje, že při řešení problémů v Afghánistánu je nutné rozšířit spolupráci se zeměmi, jako je Rusko, Pákistán, Indie a Irán, zejména co se týče problémů souvisejících s obchodování s drogami, terorizmem a rizikem jejich rozšíření do sousedních zemí a do regionu;

Severní a Jižní Amerika
USA

72.  je pevně přesvědčen, že USA jsou pro EU nejdůležitějším strategickým partnerem; vyzývá proto EU, aby se prohloubení transatlantických vztahů na všech úrovních stalo její jednoznačnou politickou prioritou;

73.  zdůrazňuje naprosto zásadní význam transatlantických vztahů; zastává názor, že pravidelné vrcholné schůzky mezi EU a USA by mohly být příležitostí ke stanovení společných cílů a koordinaci strategií zaměřených na řešení hrozeb a naléhavých úkolů globálního významu, mj. správy ekonomických záležitostí, a strategií zaměřených na vytvoření společného přístupu k nově vznikajícím mocnostem; vítá zprávu pracovní skupiny na vysoké úrovni pro zaměstnanost a růst; domnívá se, že Transatlantická hospodářská rada a transatlantický dialog zákonodárců by měly zahrnovat úvahy o strategickém zapojení zemí BRICS a dalších důležitých rychle se rozvíjejících zemí, zemí ASEAN, zemí Africké unie, zemí sdružení MERCOSUR, Andského společenství a Společenství zemí Latinské Ameriky a Karibiku ze strany EU a USA a o způsobu, jak urychlit sbližování předpisů s těmito zeměmi; podtrhuje význam Transatlantické hospodářské rady coby orgánu odpovědného za posílení hospodářské integrace a spolupráce v oblasti regulace a transatlantického dialogu zákonodárců jakožto fóra pro parlamentní dialog a koordinaci činností parlamentů obou stran v otázkách společného zájmu, především co se týče právních předpisů týkajících se transatlantického trhu; připomíná, že je třeba bez odkladu zřídit Transatlantickou politickou radu jako účelově vytvořený orgán pro systematické konzultace na vysoké úrovni a koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky mezi EU a USA, který by fungoval souběžně s NATO;

74.  podotýká, že vzhledem k rostoucímu globálnímu a regionálnímu významu Číny, Indie a dalších rychle se rozvíjejících zemí v Asii Spojené státy americké postupně přesouvají hlavní pozornost, politický zájem, hospodářské investice a vojenské zdroje do Tichomoří; dále konstatuje, že by Asie měla zaujímat významnější místo v oblasti zahraničních vztahů Evropské unie a jejích členských států; vyzývá proto, aby USA a EU více koordinovaly svou politiku vůči Číně, Indii a dalším rychle se rozvíjejícím asijským zemím s cílem zabránit rozdělení svého přístupu ke klíčovým politikám;

75.  domnívá se, že USA budou i nadále významným způsobem přispívat ke kolektivní bezpečnosti euroatlantické oblasti, a znovu potvrzuje klíčový význam transatlantických bezpečnostních vazeb, který se nemění; poukazuje na to, že vzhledem k měnící se geostrategické a hospodářské situaci je budování vlastního bezpečnostního a obranného potenciálu Evropy důležitým způsobem posílení transatlantických vazeb;

Latinská Amerika

76.  vyzývá k tomu, aby byl rozšířen politický dialog mezi EU a Latinskou Amerikou na všech úrovních včetně summitů hlav států nebo Parlamentního shromáždění EUROLAT, který je důležitým nástrojem rozvíjení politické shody; žádá, aby na plnění politických závazků vyplývajících ze summitů EU a Latinské Ameriky byly přiděleny dostatečné finanční zdroje; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Argentina nedávno znárodnila důležitou ropnou společnost YPF, která má španělské vlastníky, a že rovněž podnikla velmi nešťastné kroky vůči britským Falklandským ostrovům;

77.  navrhuje zabývat se možností užší spolupráce mezi EU a Severní a Jižní Amerikou, zejména v oblasti hospodářství, jejímž cílem by byla společná dohoda o volném obchodu;

78.  vyzývá ke zintenzivnění stávajícího dialogu o lidských právech, od něhož by měl být více zapojen Evropský parlament, a k zahájení dialogu o prohloubení spolupráce v oblasti významných bezpečnostních problémů, v neposlední řadě pokud jde o velmi negativní dopad organizovaného zločinu a trestné činnosti spojené s drogami na státní orgány a bezpečnost obyvatel; upozorňuje, že 7. summit hlav států a předsedů vlád zemí EU a Latinské Ameriky, jenž se bude konat v Chile v lednu 2013, by mohl být vhodnou příležitostí představit nové možnosti spolupráce mezi těmito dvěma regiony, která by zahrnovala celou řadu politických a sociálně-ekonomických oblastí;

79.  zdůrazňuje, že sociální soudržnost by měla zůstat jednou z klíčových zásad strategie rozvojové spolupráce s Latinskou Amerikou, a to nejen s ohledem na její sociálně-ekonomické důsledky, ale také s ohledem na její význam z hlediska upevnění demokratických institucí daného regionu a právního státu; domnívá se také, že by měla být definována nová rozvojová spolupráce mezi EU a latinskoamerickými zeměmi se středními příjmy, která by mohla vyřešit značné rozdíly, jež v tomto regionu přetrvávají; požaduje, aby byla se zeměmi Latinské Ameriky prohloubena třístranná spolupráce a také spolupráce Jih – Jih;

80.   vyzývá k dalšímu rozvoji trojstranné spolupráce s oběma americkými kontinenty v oblasti společných zájmů s cílem směřovat k vytvoření evropsko-atlantické oblasti sestávající z EU, USA, Kanady a Latinské Ameriky;

81.  poukazuje na významný dopad vzestupu Brazílie na regionální i celosvětové úrovni, v němž se kombinují hospodářské a sociální programy s demokracií, právním státem a základními svobodami; žádá o upevnění strategického partnerství a politického dialogu mezi EU a Brazílií s cílem podpořit úsilí této země posílit budování institucí Mercosur a Unasur,

82.  vítá, že zanedlouho bude podepsána dohoda o přidružení se Střední Amerikou a že bude v Evropském parlamentu podléhat postupu souhlasu; zdůrazňuje, že jakožto první komplexní smlouva EU uzavřená mezi regiony pozvedá vzájemný vztah na vyšší úroveň, podporuje regionální přístup a prohlubuje regionální integraci v Latinské Americe; oznamuje svůj záměr důkladně sledovat plnění dohody a zejména její dopad na situaci v oblasti lidských práv a právního státu ve Střední Americe;

83.  dále vítá, že zanedlouho bude podepsána obchodní dohoda mezi Evropskou unií a Kolumbií a Peru a že bude v Evropském parlamentu podléhat postupu souhlasu; připomíná, že tuto dohodu nelze pokládat za definitivní rámec pro vztahy EU k těmto zemím, že je však dalším krokem ke všeobecné dohodě o přidružení, přičemž ostatním zemím Andského společenství ponechává možnost se k ní připojit;

84.  připomíná proto, že cílem EU je podepsání dohod o přidružení se všemi členskými zeměmi Andského společenství; domnívá se, že dohoda o přidružení se sdružením MERCOSUR by představovala zásadní posun ve strategických vztazích s Latinskou Amerikou za předpokladu, že by se opírala o zásady svobodného a spravedlivého obchodu a právní jistoty investic, o dodržování mezinárodních norem v pracovněprávní oblasti a oblasti životního prostředí a o důvěryhodné jednání partnerů;

85.  vyjadřuje politování nad tím, že návrhy Komise týkající se nařízení o systému všeobecných celních preferencí a nástroje rozvojové spolupráce opomíjejí strategickou povahu vztahů s Latinskou Amerikou, jelikož neobsahují značný počet ohrožených zemí tohoto regionu; připomíná, že některé země Latinské Ameriky patří k zemím s největšími rozdíly v příjmech na obyvatele na světě a že tato přetrvávající nerovnost vyplývá z nedostatečné sociálně-ekonomické mobility; domnívá se, že poselství EU vůči tomuto regionu je velmi znepokojující, neboť si jej lze v praxi vyložit tak, že mu nepřikládá takový význam, jaký by si zasluhoval, a to i přes značné množství přijatých politických a obchodních závazků a navzdory společným globálním zájmům;

Afrika

86.  podotýká, že společná strategie Afriky a EU byla se svými osmi sektory původně zaměřena na Africkou unii a na odbornou pomoc při budování institucionálních kapacit a vypracovávání strategií týkajících se celé řady oblastí, od míru a bezpečnosti, přes oblast lidských práv a podpory demokracie až po právní stát a naplňování rozvojových cílů tisíciletí; připomíná, že přestože tento komplexní přístup má stále své opodstatnění, dochází ke snižování ucelenosti a efektivnosti strategie z důvodu překrývání dohod mezi mnohými partnery a nevyčleněním zvláštních rozpočtových prostředků k jejímu provádění; dále je naléhavě zapotřebí přejít od budování institucionálních kapacit na úrovni kontinentu k rozvíjení politických partnerství zaměřených na mír, bezpečnost a sociálně-ekonomický rozvoj na regionální a nižší úrovni; vyzývá k tomu, aby tato politická partnerství zahrnovala také regionální hospodářská uskupení, a to nejen kvůli upevnění role Africké unie, ale také kvůli prohloubení partnerství mezi EU a Afrikou na regionální a nižší úrovni, a aby tak reagovala na politické, bezpečnostní a hospodářské zájmy afrických a evropských občanů; vyjadřuje politování nad tím, že státní převraty, například v Mali a Guineji-Bissau, znamenaly porážku demokratických zásad a cílů, jež podporuje AU, EU a OSN; požaduje, aby byl neprodleně obnoven ústavní pořádek v těchto zemích;

87.  bere na vědomí strategie EU pro oblast Afrického rohu a Sahelu; je přesvědčen, že je nutné se zabývat strukturálními příčinami konfliktu v těchto oblastech, aby bylo možné nalézt cestu ke schůdnému mírovému řešení problémů a nabídnout obyvatelstvu lepší vyhlídky, což předpokládá spravedlivý přístup ke zdrojům, zajištění udržitelného rozvoje regionů a spravedlivé přerozdělení bohatství; žádá, aby byly posouzeny politiky Unie, v jejichž rámci EU poskytuje rozsáhlou rozvojovou pomoc a vynakládá diplomatické prostředky, a vyhodnocen jejich dopad na obyvatelstvo; vyzývá rovněž k tomu, aby mezi Evropským parlamentem, Panafrickým parlamentem a regionálními parlamentními útvary vznikly těsnější vztahy s cílem zajistit větší odpovědnost za politická a rozpočtová rozhodnutí vůči občanům obou kontinentů a vytvořit základ pro zjišťování a hodnocení pokroku dosaženého při plnění politik; vítá zejména rozhodnutí Rady týkající se rozšíření mandátu operace EUNAVFOR Atalanta (aby se v rámci ní mohla řešit otázka hrozícího pobřežního pirátství), neboť se díky tomuto opatření posílí všeobecný záběr operace a bude možné řešit konkrétní hrozbu pirátství a současně podporovat dlouhodobý rozvoj tohoto regionu;

88.  je vážně znepokojen napětím mezi Súdánem a Jižním Súdánem; vyzývá obě strany, aby na základě plánu podporovaného rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2046 (2012) ze dne 2. května 2012 prokázaly politickou vůli k řešení problémů, které zůstaly po odtržení Jižního Súdánu nevyřešeny; zdůrazňuje, že dlouhodobá stabilita v regionu vyžaduje novou jednotnou komplexní mezinárodní strategii, v níž by EU hrála vedle jiných světových a regionálních aktérů svou úlohu a která by se zaměřovala nejen na problémy mezi severem a jihem a na situaci v provinciích Jižní Kordofán a Modrý Nil, ale také na reformní proces v Súdánu, který měl proběhnout již dávno, a na prohloubení demokratických reforem v Jižním Súdánu;

89.  připomíná své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o situaci v Západní Sahaře; naléhavě vyzývá Maroko a frontu Polisario, aby pokračovaly v jednání o mírovém a trvalém řešení konfliktu na Západní Sahaře a připomíná právo obyvatel Západní Sahary na sebeurčení a jejich právo rozhodnout prostřednictvím demokratického referenda o statusu Západní Sahary, které by mělo proběhnout v souladu se příslušnými rezolucemi OSN;

Asie

90.  vyzývá EU, aby se více angažovala v asijsko-tichomořské oblasti, a to zejména tím, že zdůrazní výsledky demokratické transformace v Indonésii, která je domovem největšího muslimského národa, a že přispěje svými zkušenostmi a odbornými znalostmi k mnohostranným iniciativám spjatým se sdružením ASEAN a k postupnému vzniku většího počtu transpacifických iniciativ; zastává názor, že služba pro vnější činnost by nyní měla v plné míře využít možnost prohloubení spolupráce mezi EU a Asií; považuje akční plán z Bandar Seri Begawanu na prohloubení nadstandardního partnerství zemí ASEAN a EU za významný první krok v tomto směru; vítá rovněž nedávné schválení Smlouvy o přátelství jakožto příležitost k užší spolupráci, jejímž cílem je přesáhnout perspektivu obchodních dohod mezi EU a asijskými zeměmi; zdůrazňuje, že by měl být kladen větší důraz na plodnou hospodářskou a kulturní výměnu, a to především podporou příležitostí pro přímé investice a tím, že se studentům a výzkumným pracovníkům usnadní přístup do EU a zvýší se její přitažlivost; podotýká, že to vyžaduje, aby členské státy místo toho, aby kopírovaly své vnitrostátní politiky a konkurovaly si, společně s EU strategicky koordinovaly své úsilí; konstatuje, že vzhledem k bezpečnostní situaci v asijsko-tichomořské oblasti, včetně územních sporů v oblasti Jihočínského moře a obav ohledně Severní Koreje, by EU jakožto neutrální partner měla aktivně propagovat stabilní mírové řešení založené na mnohostranných institucích;

91.  vyzývá k urychlenému zahájení jednání o partnerství mezi EU a Japonskem a o dohodě o spolupráci;

Čína

92.  vítá pokrok dosažený při rozvíjení strategického partnerství mezi EU a Čínou, k němuž vedle dialogů o hospodářství a bezpečnosti patří rozvoj třetího pilíře „dialog mezi národy“; poukazuje na rostoucí vzájemnou závislost hospodářství EU a Číny a připomíná význam rychlého růstu čínského hospodářství a jejího vlivu na mezinárodní systém;

93.  konstatuje, že výměna vedení v Číně podrobí tuto zemi významné zkoušce s ohledem na to, jak se bude dále vyvíjet; připomíná svůj cíl rozvíjet s Čínou komplexní strategické partnerství; vyzývá EU a členské státy, aby v rámci svého postoje a své politiky vůči Číně postupovali jednotněji a strategičtěji, a co nejvíce tak napomohly tomu, aby se vývoj vydal pozitivním směrem; zdůrazňuje, že to znamená, že členské státy a EU musejí sladit své priority, pokud jde o lidská práva v Číně, dialog o lidských právech a podporu organizací občanské společnosti;

Japonsko

94.  zdůrazňuje, že je nutné upevnit vztahy mezi Unií a Japonskem, které je významným mezinárodním hráčem, s Unií sdílí společné demokratické hodnoty a je přirozeným partnerem pro spolupráci na mnohostranných fórech a v otázkách společného zájmu; očekává uzavření komplexní rámcové dohody a dohody o volném obchodu;

Jižní a východní Asie;

95.  vyzývá EU, aby v jižní a jihovýchodní Asii aktivněji podporovala demokratický vývoj a reformy v oblasti veřejné správy a právního státu; vítá proto závazek vytvořit demokratický, stabilní a sociálně inkluzívní Pákistán; vítá, že v červnu 2012 se uskutečnil první strategický dialog mezi EU a Pákistánem, a je potěšen úsilím o zahájení konstruktivní diskuze ohledně toho, jak prohloubit dvoustrannou spolupráci a dále sjednotit názory na regionální a mezinárodní otázky společného zájmu, včetně aktivnějšího zapojení do boje proti terorizmu; vyzývá EU a její členské státy, aby usilovaly o vytvoření pevnějších vztahů s Indií, které by byly založeny na podpoře demokracie, sociálního začleňování, právního státu a lidských práv, a vyzívá EU a Indii, aby urychleně dokončily probíhající jednání o komplexní dohodě o volném obchodu mezi EU a Indií, která by povzbudila evropský a indický obchod a hospodářský růst; vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily usmíření, poválečnou rekonstrukci na Srí Lance a hospodářský rozvoj této oblasti; v tomto ohledu vyzývá Radu, aby Srí Lanku podpořila při uplatňování zprávy komise pro poučení a usmíření (Lessons Learnt and Reconciliation Commission – LLRC), vítá skutečnost, že EU aktivně podporuje proces demokratizace v Myanmaru;

96. vítá úspěšný závěr prezidentských a parlamentních voleb, které na Tchaj-wanu proběhly 14. ledna 2012; vyjadřuje Tchaj-wanu uznání za trvalé úsilí o zachování míru a stability v asijsko-tichomořské oblasti; uznává, že ve vztazích v rámci Tchajwanské úžiny bylo dosaženo pokroku, zejména pokud jde o posílení hospodářských vazeb, a že užší hospodářská spolupráce s Tchaj-wanem by mohla pomoci zlepšit přístup EU na trhy v Číně; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby v souladu s usnesením Parlamentu o SZBP z května 2011 podnikly konkrétní kroky k dalšímu posílení hospodářských vztahů mezi EU a Tchaj-wanem a zprostředkovaly jednání o dohodě o hospodářské spolupráci mezi EU a Tchaj-wanem; znovu zdůrazňuje, že rozhodně podporuje smysluplné zapojení Tchaj-wanu do příslušných mezinárodních organizací a činností, a to i do Světové zdravotnické organizace; uznává, že program bezvízového styku občanů Tchaj-wanu s EU, který vstoupil v platnost v lednu 2011, se ukázal jako oboustranně přínosný; podporuje navázání užší dvoustranné spolupráce mezi EU a Tchaj-wanem v oblastech, jako je obchod, výzkum, kultura, vzdělávání a ochrana životního prostředí;

97.  vyzývá EU, aby zvyšovala povědomí o závažném porušování lidských práv, hromadném zabíjení a nelidském zacházení v pracovních a politických vězeňských táborech v Severní Koreji a aby podporovala oběti tohoto zacházení;

Mnohostranní partneři
G-7, G-8 a G-20

98.  je přesvědčen, že s ohledem na vzrůstající význam zemí BRICS a dalších rychle se rozvíjejících mocností a na rýsující se multipolární systém globálního řízení by skupina G-20 mohla být užitečným a obzvlášť vhodným fórem pro dosažení inkluzívního konsenzu založeného na partnerství, jenž by dokázal podporovat sbližování, včetně harmonizace právních předpisů; zastává však názor, že G-20 musí ještě prokázat svůj význam při proměně závěrů summitu v udržitelnou politiku, která by řešila kritické problémy, v neposlední řadě ovládnutí daňových rájů a řešení dalších problémů a hrozeb, které vyplynuly z finanční a hospodářské krize; poukazuje v tomto ohledu na to, že G-8 má potenciál hrát důležitou roli při dosahování konsenzu před zasedáními skupiny G-20; má za to, že by měla být v zájmu smíření postojů s Ruskem využita rovněž existence skupiny G-8, aby tak mohly být společné problémy řešeny koordinovaným a účinným způsobem;

OSN

99.  vzhledem k tomu, že základním kamenem zahraniční politiky EU je účinný multilateralizmus, vyzývá EU, aby se ujala vedoucí úlohy v oblasti mezinárodní spolupráce a prosazovala globální postup mezinárodního společenství; vybízí EU, aby nadále podporovala součinnost v rámci systému Organizace spojených národů, působila v OSN jako prostředník a v celosvětovém měřítku spolupracovala s regionálními organizacemi a strategickými partnery; vyjadřuje podporu pokračování reformy OSN; vyzývá EU, aby v případě finančních zdrojů OSN přispěla k řádnému finančnímu řízení a k rozpočtové kázni;

100.  vyzývá proto EU, aby prosazovala provedení komplexní reformy Rady bezpečnosti OSN v zájmu posílení její legitimity, regionálního zastoupení a účinnosti; zdůrazňuje, že takový reformní proces mohou nevratně zahájit členské státy EU, pokud budou v souladu s cíli Lisabonské smlouvy v oblasti upevňování zahraniční politiky EU a role EU při zajišťování celosvětového míru a bezpečnosti požadovat stálé místo pro EU v rozšířené a reformované Radě bezpečnosti OSN; vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby se naléhavě chopila iniciativy a přiměla členské státy k zaujetí společného stanoviska za tímto účelem; než bude toto společné stanovisko přijato, naléhavě žádá členské státy, aby neprodleně schválily a přijaly rotační systém v Radě bezpečnosti OSN ve snaze zajistit pro EU stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN;

101.  považuje za důležité, aby se plně uplatňovala rezoluce Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti Valného shromáždění OSN a aby EU jednala a vyjadřovala se k podstatným otázkám jednotně a ve správný čas; vyzývá EU, aby ještě více zlepšila koordinaci postojů a zájmů členských států EU v Radě bezpečnosti OSN; vítá, že si EU stanovila v OSN střednědobé priority, a žádá, aby byl Výbor pro zahraniční věci Evropského parlamentu pravidelně konzultován při každoročním přehodnocování a při uplatňování těchto priorit; zdůrazňuje, že je zapotřebí důraznější veřejná diplomacie v záležitostech OSN a že je třeba globální úlohu EU prezentovat evropské veřejnosti účinnějším způsobem;

102.  je pevně přesvědčen o potřebě budovat partnerství v oblasti předcházení konfliktům, civilního a vojenského řešení krizí a budování míru, a s ohledem na to je tedy třeba zlepšit fungování řídicího výboru EU-OSN; vyzývá EU a její členské státy, aby dosáhly dalšího pokroku při uvádění zásady odpovědnosti za ochranu do praxe a aby se společně s partnery v OSN snažily zajistit, aby se tato koncepce stala součástí prevence a obnovy po skončení konfliktů; vyzývá k vypracování interinstitucionálního „konsenzu o odpovědnosti za ochranu a společné politiky předcházení konfliktům“, který by existoval oučasně se stávajícím „konsenzem o humanitární pomoci“ a „konsenzem o rozvoji“ a jež by mohl zajistit větší jednotnosti EU v těchto otázkách na fórech OSN;

103.  připomíná, že komplexní přístup k uplatňování rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU přijatý Radou Evropské unie dne 1. prosince 2008 uznává úzké propojení otázek míru, bezpečnosti, rozvoje a rovnosti žen a mužů a že by měl být základním kamenem SZBP; zdůrazňuje, že EU soustavně žádá o úplné uplatňování programu pro ženy, mír a bezpečnost, který byl stanoven v rezolucích Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a č. 1820 (2008) a později upevněn přijetím rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1888 a 1889 (2009) a č. 1960 (2010), a to především co se týče nutnosti bojovat proti násilí páchanému na ženách během konfliktů a podporovat účast žen na budování míru; vyzývá členské státy, které dosud nepřijaly národní akční plány pro ženy, mír a bezpečnost, aby tak učinily, a zdůrazňuje, že tyto plány musejí vycházet z jednotných minimálních norem, pokud jde o jejich cíle, provádění a sledování v celé EU;

104.  vyzdvihuje potřebu vypracovat účinnější pokyny týkající se zprostředkovávání a vytvořit účinnější mediační kapacity na základě vzájemné spolupráce mezi EU a OSN v oblasti mediačních kapacit, aby mohly být včas a koordinovaně zajištěny dostatečné zdroje pro zprostředkování, a to i na základě zapojení žen do tohoto procesu; domnívá se, že pro provádění politiky EU v oblasti lidských práv je nezbytné rozvíjet schopnost Rady OSN pro lidská práva řešit závažné a naléhavé situace v oblasti lidských práv, prohloubit navazující proces provádění doporučení obsažených ve zvláštních postupech a upevnit proces všeobecného pravidelného přehodnocení; trvá na tom, aby EU nadále podporovala Mezinárodní trestní tribunál, což přispěje k účinné ochraně lidských práv a k boji proti beztrestnosti;

105.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Radu, aby při jednání ohledně smlouvy OSN o obchodu se zbraněmi (ATT) usilovaly o co nejpřísnější standardy ochrany mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, a to na základě přísnějších norem, než na jakých se již EU dohodla a které jsou zahrnuty ve společném postoji EU v oblasti vývozu zbraní; zdůrazňuje, že smluvní státy EU se musejí vyhnout přijetí nižších standardů, které by měly bezpochyby neblahý vliv na úspěch a účinnost smlouvy o obchodu se zbraněmi;

EU-NATO

106.  vítá skutečnost, že se EU a NATO zavázaly k posilování svého strategického partnerství a tento závazek potvrdily novou strategickou koncepcí NATO a na vrcholné schůzce v Chicagu, a zdůrazňuje pokrok, jehož bylo dosaženo v rámci praktické spolupráce na operacích; konstatuje, že současná světová a evropská hospodářská krize podnítila snahy hledat nákladově efektivnější a naléhavě potřebné operační schopnosti jak v EU, tak v NATO; vyzývá proto místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby aktivněji prosazovala další konkrétní návrhy na zlepšení spolupráce mezi oběma organizacemi (založené na zásadách inteligentní obrany, slučování a společného využívání kapacit a komplexního přístupu a na vzájemné doplňkovosti iniciativ), a to prostřednictvím Evropské obranné agentury; vyzývá k urychlenému politickému řešení překážek spolupráce v rámci dohod Berlin Plus, které brzdí možnosti účinnější spolupráce obou organizací;

Rada Evropy

107.  naléhavě vyzývá členské státy, aby dostály své povinnosti urychleně dokončit jednání o přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; vyzdvihuje význam postupů zaměřených na sledování norem a závěrů Rady Evropy, jež jsou důležitým příspěvkem k posouzení pokroku sousedních zemí, jehož dosáhly při uskutečňování demokratických reforem;

108.  zdůrazňuje, že přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je historickou příležitostí k potvrzení toho, že lidská práva jsou jednou ze základních hodnot EU a společným základem pro její vztahy s třetími zeměmi, a doufá, že tento proces bude pokračovat bez zbytečných odkladů; znovu potvrzuje, že přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod představuje významný úspěch při dalším posilování ochrany lidských práv v Evropě;

OBSE

109.  podporuje diskuzi o reformě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), pokud neproběhne za cenu oslabení stávajících institucí nebo mechanizmů nebo za cenu omezení jejich nezávislosti; zdůrazňuje, že je třeba zachovat rovnováhu mezi stávajícími třemi rozměry OBSE a důsledně a komplexně je rozvíjet a stavět přitom na tom, čeho již bylo dosaženo; dále zdůrazňuje, že bezpečnostní hrozby a výzvy by měly být řešeny ve všech třech rozměrech, mají-li být opatření skutečně účinná; vyzývá OBSE, aby dále posilovala svou kapacitu, aby bylo zajištěno dodržování a plnění zásad a závazků přijatých zúčastněnými státy ve všech třech rozměrech, mimo jiné prostřednictvím posílení kontrolních mechanizmů;

Rada pro spolupráci v Perském zálivu

110.  očekává, že EU vybuduje spolu s Radou pro spolupráci v Perském zálivu opravdové strategické partnerství zahrnující otevřený, pravidelný a konstruktivní dialog o procesu přeměny a řešení krizí v zemích jižního sousedství a související strukturovanou spolupráci v oblasti lidských práv a demokracie; opakuje svůj požadavek, aby bylo na podporu tohoto cíle v rámci ESVČ vyčleněno více lidských zdrojů pro zmíněný region a aby byly vyslány delegace do hlavních zemí Rady pro spolupráci v Perském zálivu; zdůrazňuje, že lidská práva, práva žen, dodržování zákonů a demokratické směřování obyvatel zemí Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od Bahrajnu po Saúdskou Arábii, již nelze v politice EU pro tuto oblast přehlížet;

Liga arabských států

111.  uznává, že regionální organizace, především Liga arabských států, ale i Organizace islámské konference a Organizace pro hospodářskou spolupráci, hrají v regionálních záležitostech stále důležitější úlohu, a vyzývá EU, aby s nimi prohloubila spolupráci zejména v otázkách týkajících se procesu přeměny a řešení krizí v jižním sousedství; vítá snahu EU pomoci Lize arabských států v procesu integrace;

Tematické priority SZBP
Společná bezpečnostní a obranná politika

112.  zdůrazňuje, že akce v rámci SBOP by měly být zakotveny v komplexní politice zaměřené na země a regiony procházející krizí, pokud jsou v sázce hodnoty a strategické zájmy EU a pokud by operace SBOP skutečně přispěly k upevnění míru, stability a právního státu; zdůrazňuje dále, že je zapotřebí proces následného hodnocení, které by precizněji posoudilo úspěšnost každé prováděné operace a její dlouhodobý dopad v dané oblasti;

113.  opakuje svoji výzvu, aby se místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka, Rada a členské státy zabývaly řadou otázek, které znesnadňují civilní a vojenskou spolupráci, počínaje nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a konče nedostatečným či nevyváženým vybavením; vyzývá zejména k navýšení počtu pracovníků v oblasti spravedlnosti, civilní správy, celní správy, dialogu, usmíření a mediace, s cílem zajistit misím SBOP odpovídající a dostatečné odborné zázemí; vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby předložila konkrétní návrhy, jak tento nedostatek personálu vyřešit, zejména v oblasti civilního řešení krizí, předcházení konfliktům, obnovy po skončení krize a ve výše uvedených odvětvích;

114.  vítá výzvy k většímu sdružování a společného využívání klíčového vojenského potenciálu, ke zdokonalení kapacit pro plánování a provádění misí a operací a k lepšímu propojení civilních a vojenských misí a operací; zdůrazňuje, že je třeba neustále zlepšovat výkonnost misí a operací SBOP, mimo jiné vyhodnocováním výsledků, referenčním srovnáváním, hodnocením jejich dopadu, zjišťováním a uplatňováním získaných poznatků a rozvojem osvědčených postupů pro účelnou a účinnou činnost v rámci SBOP; vyslovuje nicméně politování nad politickými omezeními spolupráce, která někdy představují překážku pro využívání osvědčených postupů při vytváření synergií;

Obchodování se zbraněmi

115.  připomíná, že členské státy EU nesou odpovědnost za více než jednu třetinu celosvětového vývozu zbraní; naléhavě vyzývá členské státy EU, aby dodržovaly osm kritérií společného postoje 2008/944/SZBP (Kodex chování EU pro vývoz zbraní) a stejně tak zásady rozvojové politiky EU; vyzývá k tomu, aby byla pravomoc v oblasti stanovování pravidel, jimiž by se řídil vývoz zbraní, přenesena na EU; připomíná členským státům, že rozvojové země by měly finanční prostředky věnovat především na dosažení trvale udržitelného sociálního a hospodářského rozvoje, demokracie, lidských práv a právního státu; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby využily probíhající přehodnocení společného postoje 2008/944/SZBP ke zpřísnění provádění a sledování kritérií EU v oblasti vývozu zbraní; vyjadřuje hluboké politování nad nezdarem vyjednávání OSN o celosvětové smlouvě o obchodu se zbraněmi v červenci 2012; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby naléhavě vyvíjely nátlak na ty země, které odmítly jednoznačnou celosvětovou dohodu o obchodu se zbraněmi; žádá pevné a jednoznačné zaměření této smlouvy, které by stranám zakázalo vývoz zbraní a munice v případě, že existuje vážné riziko jejich zneužití k páchání nebo usnadnění závažných porušení mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, včetně genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů;

Předcházení konfliktům a budování míru

116.  žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby předložila návrhy, jak posílit kapacity ESVČ v oblasti předcházení konfliktům a budování míru, zejména s přihlédnutím k Göteborskému programu, a jak dále rozšířit možnosti EU v oblasti předcházení konfliktům a zajistit mediační kapacity, pokud jde o vedení dialogu a usmíření, a lépe finančně zajištěné kapacity pro řešení krizí; naléhavě vyzývá, aby byla provedena inventura politik EU v oblasti předcházení konfliktům a budování míru, aby místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka mohla podat Parlamentu zprávu o návrzích na rozšíření vnější kapacity Unie a zlepšení schopnosti reakce v této oblasti; vítá návrh Komise a ESVČ zavést do rozpočtu ESVČ na rok 2013 rozpočtovou položku ve výši 500 000 EUR na předcházení konfliktům a na podpůrné mediační služby poté, co bude na konci letošního roku úspěšně dokončena přípravná činnost navržená Evropským parlamentem; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zvýšila zapojení žen do prevence konfliktů, mediace, vedení dialogu a usmíření a do mechanizmů budování míru;

117.  domnívá se, že návrh na vytvoření úplně či částečně samostatného Ústavu EU pro otázky míru, který by byl úzce spjat s EU, je velmi slibná myšlenka, která by mohla přispět k rozšíření kapacit EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace; žádá, aby tento ústav vycházel z jasně vymezeného mandátu, který by předešel překrývání s existujícími vládními a nevládními organizacemi, a zaměřil se na neformální mediační diplomacii a přenos znalostí v rámci EU a mezi EU a nezávislými mediátory; s netrpělivostí očekává výsledky pilotního projektu Ústavu EU pro otázky míru, který byl tento rok zahájen; očekává, že se plně zapojí do diskuze, která aby mohla vést k vytvoření takového ústavu;

Sankce a restriktivní opatření

118.  domnívá se, že ve vztahu k autoritářským režimům by EU měla uplatňovat jednotnější politiku, pokud jde o ukládání a rušení sankcí a restriktivních opatření;

Nešíření zbraní a odzbrojení

119.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby provedla analýzu efektivity Evropské unie při řešení hrozeb způsobených chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými zbraněmi, jelikož uběhlo deset let od přijetí strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení v roce 2003 a uplynula prodloužená lhůta pro provedení nových pokynů pro činnost Evropské unie v oblasti boje proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů z roku 2008, a aby následně Parlamentu předložila zprávu s návrhy na rozšíření kapacity EU v této politické oblasti;

120.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby provedla analýzu efektivity Evropské unie při řešení hrozeb, které jsou způsobeny šířením ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní, a širšího tématu odzbrojení od doby, kdy byla v roce 2005 přijata strategie pro ruční palné a lehké zbraně a později další příslušné politické rámce, včetně společného postoje EU ke zprostředkovatelské činnosti v obchodu se zbraněmi a ke zbrojním embargům z roku 2003, a aby následně Parlamentu předložila zprávu týkající se návrhů na rozšíření kapacity EU v této politické oblasti;

Evropská obranná agentura

121.  opakuje svoji výzvu členským státům, aby prohloubily evropskou spolupráci v oblasti obrany, neboť jedině tak lze zajistit, aby si evropské vojenské síly udržely důvěryhodnost a bojeschopnost v situaci, kdy dochází ke snižování obranných rozpočtů; poukazuje na pokrok, jehož bylo dosaženo v rámci slučování a společného využívání kapacit EU a inteligentní obrany NATO, a domnívá se, že je nezbytné dosáhnout další součinnosti mezi oběma organizacemi; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout dalšího pokroku ve slučování a společného využívání kapacit a v možnostech součinnosti v oblasti výzkumu, vývoje a průmyslové spolupráce v oblasti obrany na úrovni Unie; vítá iniciativy zaměřené na prohlubování spolupráce v této oblasti, například iniciativu Výmar plus;

122.  připomíná v této souvislosti zásadní úlohu Evropské obranné agentury (EDA) v rozvoji a provádění evropské politiky schopností a vyzbrojování; žádá proto Radu, aby posílila institucionální charakter této agentury a v souladu s čl. 42 odst. 3 a čl. 45 SEU plně rozvinula její potenciál;

123.  naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby zajistily dostatečné financování Evropské obranné agentury, aby mohla plnit své poslání a úkoly v plném rozsahu; zastává názor, že nejvhodnější by bylo financovat personální a provozní náklady této agentury z rozpočtu Unie, a to počínaje nejbližším víceletým finančním rámcem; žádá proto místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby předložila nezbytné návrhy;

Energetická bezpečnost

124.  konstatuje, že článek 194 Lisabonské smlouvy stanovuje, že EU má právo přijmout na evropské úrovni opatření k zajištění bezpečnosti dodávek energie; v tomto ohledu zdůrazňuje, že má-li se zvýšit energetická bezpečnost a současně posílit důvěryhodnost a efektivita společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, je nanejvýš důležité snížit energetickou závislost na třetích zemích, zejména na těch, které nesdílí hodnoty EU nebo je podrývají; je přesvědčen, že pro EU, jež je ve velké míře závislá na vnějších zdrojích energie, je naléhavě nutné zajistit diverzifikaci zdrojů dodávek a přepravních tras a rostoucí využívání obnovitelných a čistých zdrojů energie; konstatuje, že tato diverzifikace se orientuje hlavně na Arktidu, Středozemní moře a jižní koridor vedoucí z Iráku do Střední Asie a na Blízký východ, a vyzývá Komisi, aby tyto projekty považovala za prioritní; znepokojuje ho zpoždění, k němuž dochází při dokončování jižního koridoru; zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout energetické bezpečnosti na základě různorodosti energetických zdrojů, a poukazuje na potenciál doplňkového koridoru LNG ve východním Středomoří, který by byl flexibilním zdrojem energie a současně motivací k intenzivnější hospodářské soutěži v rámci vnitřního trhu EU; domnívá se, že by se mělo zajistit, aby současný hlavní zdroj dovozů – Rusko – dodržoval pravidla vnitřního trhu, nařízení obsažená v třetím energetickém balíčku a Smlouvu o energetické chartě; konstatuje, že velký potenciál pro rozvoj a vzájemnou provázanost energetických struktur by mohly mít transkontinentální inteligentní sítě obnovitelných zdrojů energie spojující Evropu a Afriku;

125.  poukazuje na to, že v roce 2011 Komise navrhla, aby byl zaveden mechanizmus pro výměnu informací o mezivládních dohodách v oblasti energetiky mezi členskými státy a třetími zeměmi; domnívá se, že vyjednávací pozici členských států by mohla posílit rovněž výměna osvědčených postupů a politická podpora ze strany Komise; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby Parlamentu pravidelně podávaly zprávy o zavedení a uplatňování tohoto mechanizmu; žádá Komisi, aby do obchodních dohod a dohod o přidružení, partnerství a spolupráci s producentskými či tranzitními zeměmi zahrnula „ustanovení o zabezpečení dodávek energie“, tj. kodex jednání v případě, že dojde k narušení dodávek nebo pokud třetí země podmínky dodávek jednostranně změní;

Společné hrozby a naléhavé úkoly

126.  zdůrazňuje, že významné místo v SZBP musí mít opatření proti nové generaci hrozeb ohrožující stabilitu a mezinárodní bezpečnost, k nimž patří změna klimatu, mezinárodní trestná činnost a terorizmus, kybernetické útoky, šíření jaderných zbraní a zbraní hromadného ničení, selhání států, pirátství a pandemie;

Vnější rozměr prostoru svobody, bezpečnosti a práva

127.  připomíná, že vnější rozměr prostoru svobody, bezpečnosti a práva musí hrát v SZBP důležitou úlohu; zdůrazňuje nutnost organizovaně řídit migrační toky a zajistit přitom spolupráci se zeměmi původu a tranzitu;

Kulturní a náboženský dialog

128.  je přesvědčen, že podpora dialogu a porozumění mezi různými náboženstvími a kulturami by měla být nedílnou součástí našich vnějších vztahů se třetími zeměmi a společnostmi a především naší podpory při řešení konfliktů a podpory tolerantních a demokratických společností podporujících začlenění;

o
o   o

129.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, úřadujícímu předsedovi OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE, předsedovi Výboru ministrů Rady Evropy a předsedovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0227. (3) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 51. (4) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 454. (5) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 470. (6) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 472. (7) Přijaté texty, P7_TA(2012)0126.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2012 o povinnosti podávat zprávy podle nařízení (ES) č. 2371/2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (2011/2291(INI))

P7_TA(2012)0335 A7-0225/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o povinnosti podávat zprávy podle nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (COM(2011)0418),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 22. dubna 2009 o reformě společné rybářské politiky (COM(2009)0163),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. července 2011 o společné rybářské politice, který předložila Komise (COM(2011)0425),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 5. února 2007 o zdokonalení ukazatelů rybolovné kapacity a intenzity rybolovu v rámci společné rybářské politiky (COM(2007)0039),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. května 2011 o konzultaci týkající se rybolovných práv (COM(2011)0298),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 12/2011 nazvanou „Zda opatření EU přispěla k přizpůsobení kapacity rybářského loďstva dostupným rybolovným právům?“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2006 o přezkoumání některých omezení přístupu v rámci společné rybářské politiky (oblast Shetland a oblast omezení lovu platýse velkého)(1),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0225/2012),

A.  vzhledem k tomu, že tato výše zmíněná zpráva Komise znovu potvrzuje, že nynější společná rybářská politika (SRP) zůstala výrazně pozadu za svými cíli v oblasti zachování a udržitelného využívání rybolovných zdrojů EU a přizpůsobení dostupné rybolovné kapacity dostupným rybolovným zdrojům;

B.  vzhledem k tomu, že více než 60 % populace ryb v evropských vodách je loveno nad míru maximálního udržitelného výnosu a že u mnohých druhů ryb chybí vědecké údaje;

C.  vzhledem k tomu, že se ukázalo, že systém celkových přípustných odlovů a kvót je sám o sobě pro udržitelné řízení určitých rybolovných zdrojů neúčinný, a vzhledem k tomu, že dlouhodobé plány řízení jsou klíčové pro udržitelné řízení rybolovných zdrojů;

D.  vzhledem k tomu, že vědecké údaje jsou někdy nedostatečné a nespolehlivé a míra nepřesnosti modelů, podle nichž jsou tyto údaje určovány, zůstávají vážným problémem při snaze o udržitelné řízení mnoha rybolovných zdrojů;

E.  vzhledem k tomu, že rychle rostoucí populace mořských ptáků a tuleňů vytváří v některých oblastech EU další tlak na ubývající rybolovné zdroje;

F.  vzhledem k tomu, že na trvalé zachování rybolovných zdrojů má dopad rovněž změna klimatu, včetně globálního oteplování, a antropogenní vlivy, například znečištění;

G.  vzhledem k tomu, že v uplynulém desetiletí zaniklo v evropském rybolovném průmyslu velké množství pracovních míst v důsledku špatného stavu rybích populací, zvýšení výrobních nákladů, poklesu cen způsobeném levnějšími dovozy a technologickým pokrokem; vzhledem k tomu, že tento technologický pokrok zároveň v některých případech vedl k výraznému nárůstu kapacity rybářského loďstva;

H.  vzhledem k tomu, že dostupné údaje o stávající kapacitě evropského rybářského loďstva nejsou dostatečně spolehlivé, jak by bylo možné očekávat, neboť není zohledněn technologický rozvoj a členské státy nehlásí vždy přesné údaje o kapacitách loďstva;

I.  vzhledem k tomu, že plánovaný přezkum rámců technických opatření bude důležitým právním předpisem věnujícím se opatřením na zachování a sdružujícím tato opatření;

1.  konstatuje, že Komise nyní splnila své závazky podle nařízení Rady č. (ES) 2371/2002, které zavazuje Komisi, aby do konce roku 2012 předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávy o fungování SRP, pokud jde o kapitolu II (Zachování a udržitelnost) a kapitolu III (Úprava rybolovné kapacity) uvedeného nařízení;

2.  konstatuje, že Komise také splnila svou povinnost podle téhož nařízení předložit do 31. prosince 2011 zprávu o opatřeních stanovených v čl. 17 odst. 2 o omezeních rybolovu v pásmu do 12 námořních mil;

Zachování a udržitelnost (kapitola II)

3.  vyzývá Komisi, aby se zasadila o vypracování dlouhodobých plánů řízení pro veškerý komerční rybolov v EU, a to v rámci vysoce decentralizovaného systému řízení, do něhož budou plně zapojeny všechny zúčastněné strany; zdůrazňuje možnost vytvoření skupin v rámci rybolovu podle územních rybolovných oblastí prostřednictvím rozdělení společné rybářské politiky do správních oblastí, přičemž by byly zohledněny jak specifické rysy různých evropských moří, tak stav drobného pobřežního rybolovu v jednotlivých oblastech, aby se opatření přijímaná v oblasti řízení co nejvíce přizpůsobila současnému stavu jednotlivých loďstev;

4.  vyzývá Komisi, aby v zájmu zaručení ochrany biologických zdrojů a zajištění dlouhodobé udržitelnosti životního prostředí posoudila možnost vytvoření sítě uzavřených oblastí, v nichž budou na určitou dobu zakázány všechny rybolovné činnosti, aby se tak zvýšila plodnost ryb a aby byly zachovány biologické vodní zdroje a mořský ekosystém;

5.  se domnívá, že v rámci cíle týkajícího se zajištění udržitelnosti by měly být brány v úvahu politiky, které jsou zaměřeny na budoucnost rybářského odvětví a tím i na podporu nových generací rybářů;

6.  vyzývá Komisi, členské státy a regionální poradní sbory, aby v budoucnosti uplatňovaly ekosystémový přístup jako základ všech dlouhodobých plánů řízení; domnívá se, že tyto plány řízení, které musí představovat osu budoucí společné rybářské politiky, by měly obsahovat jasně stanovené cíle, které mají vymezit pravidla pro určení roční intenzity rybolovu při zohlednění rozdílu mezi stávající velikostí rybí populace a strukturou rybolovu a cílovým stavem populace na jedné straně a kritérií pro výměty a kontroly odlovu na straně druhé; v tomto ohledu naléhavě žádá Radu, aby se bez výjimky řídila cíli dlouhodobých plánů řízení;

7.  vyjadřuje zklamání nad tím, že některé navrhované víceleté plány se ocitly v interinstitucionální slepé uličce, což má širší dopad na všechny ostatní dlouhodobé plány řízení;

8.  podtrhuje potřebu vyváženosti mezi ekologickou, ekonomickou a sociální situací v každé oblasti rybolovu, přičemž uznává, že bohaté rybolovné zdroje jsou podmínkou pro existenci ziskového rybářského průmyslu, a zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby evropští rybáři přijali pravidla kontroly odlovu, a proto vyzývá k široké účasti zástupců regionálních poradních sborů a dalších významných zúčastněných stran na přípravě plánů řízení; domnívá se, že v budoucnosti by tyto strany měly v tomto procesu hrát větší úlohu; požaduje proto, aby byla provedena skutečná regionalizace; navrhuje, aby měly regionální poradní sbory povinnost podávat Komisi stanovisko ke všem plánům řízení, a to při přípravě návrhu;

9.  zdůrazňuje přímou souvislost mezi výměty, nežádoucími vedlejšími úlovky a nadměrným odlovem a nutnost rozvíjet účinnou politiku nulových výmětů na úrovni EU, v níž by měla mít větší pravomoci Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA), aby zajistila spravedlivý systém pravidel a postihů, tj. zásadu rovného zacházení; zastává názor, že zákaz výmětů by měl být zaváděn postupně prostřednictvím příslušných plánů řízení, přičemž by se měl vztahovat na rybolov jako takový, nikoli na jednotlivé populace ryb; zdůrazňuje, že by se měla podporovat určitá výběrová lovná zařízení a jiná zařízení, která snižují nebo eliminují vedlejší úlovky necílových druhů nebo nedospělých jedinců cílových druhů, spolu s dalšími udržitelnými způsoby rybolovu; zdůrazňuje, že při zavádění jakéhokoli systému řízení v Evropské unii musí být za všech okolností brán v úvahu význam smíšeného rybolovu ve vodách Společenství, což znamená, že je třeba tyto systémy upravit pro jednotlivé oblasti a pro ty přijmout zvláštní opatření;

10.  se domnívá, že v rámci reformované rybářské politiky by měly být členské státy spolupracující na regionálním základě podněcovány k práci s průmyslem a dalšími zúčastněnými stranami, aby nalezly inovační metody k odstranění výmětů způsobem, který nejlépe odpovídá jednotlivým regionům a oblastem rybolovu;

11.  naléhavě žádá Komisi, aby se neprodleně zabývala nedostatkem dostatečně spolehlivých údajů nezbytných pro solidní odborné poradenství; vyzývá Komisi, aby zřídila systém zavádějící sankce pro členské státy, které nesplní své povinnosti s ohledem na sběr a přenos údajů v rámci evropského programu pro sběr údajů z oblasti rybolovu; poukazuje na rozpor mezi tím, že si Komise stěžuje na nedostatek údajů, na jejichž získávání přitom sama vymezila nedostatečný rozpočet, a proto trvá na tom, že v členských státech je třeba vyčlenit odpovídající finanční prostředky na sběr údajů a příslušný vědecký výzkum; zároveň naléhavě žádá Komisi, aby stanovila rámec pro rozhodování v situacích, kdy neexistuje dostatek údajů, a to ve vztahu k rozhodování ohledně plánů řízení, jakož i ohledně celkových přípustných odlovů a kvót, založených na preventivním přístupu;

12.  zdůrazňuje, že vědecký výzkum v oblasti rybolovu je hlavním nástrojem řízení rybolovu, který je nezbytný pro určení faktorů ovlivňujících vývoj rybolovných zdrojů, pro kvantitativní hodnocení těchto zdrojů a pro vytváření modelů, na jejichž základě lze odhadovat jejich vývoj, ale současně i pro zlepšování rybolovných zařízení, plavidel a pracovních podmínek a bezpečnosti rybářů, pokud je uplatňován ve spojení s jejich znalostmi a zkušenostmi; v této souvislosti se domnívá, že je třeba investovat do vzdělávání lidských zdrojů, poskytovat odpovídající finanční prostředky a podporovat spolupráci mezi různými veřejnými institucemi členských států;

13.  naléhavě žádá Komisi, aby přijala opatření na zmírnění negativních dopadů na populace ryb, které jsou způsobeny tuleni a mořskými ptáky, zejména jestliže se jedná o invazivní druhy;

Úprava rybolovné kapacity (kapitola III)

14.  poukazuje na to, že neexistuje přesná kvantitativní definice nadměrné kapacity; vyzývá Komisi, aby stanovila definici nadměrné kapacity na úrovni EU, která by vyhovovala regionálním definicím a zohlednila lokální charakteristické rysy; dále vyzývá Komisi, aby nově definovala rybolovnou kapacitu tak, aby základem byla jak rybolovná kapacita plavidla, tak jeho intenzita rybolovu; navíc zdůrazňuje nezbytnost definovat drobný rybolov, protože neexistuje žádná obecně použitelná definice, a přizpůsobit se cílům nové společné rybářské politiky;

15.  vyzývá Komisi, aby v souladu s doporučením technické konzultace FAO (1999) prověřila do konce roku 2013 kapacitu evropských loďstev s cílem zjistit případy nadměrné kapacity v poměru k dostupným zdrojům a stanovit nezbytná opatření pro jejich omezení či přeměnu; trvá na tom, že měření kapacity nesmí být omezeno na tonáž a na výkon motorů, ale musí zohlednit rovněž druhy a množství používaných rybolovných zařízení a veškeré další parametry, které mají dopad na rybolovnou kapacitu;

16.  vyzývá Komisi, aby sledovala a upravovala stropy kapacity loďstva v členských státech tak, aby byly v souladu se spolehlivými údaji a aby byl zohledněn technický pokrok;

17.  naléhavě žádá členské státy, aby provedly, kde je třeba, příslušné úpravy na základě přesného měření stávajících kapacit loďstva, včetně výkonu motorů a kapacity odlovu, a dosáhly tak cílů stanovených pro udržitelnou úroveň kapacity předem stanovenou pro všechny oblasti rybolovu s cílem vyřešit zbývající nadměrnou kapacitu určitého rybářského loďstva, a rovněž aby zavedly postihy za neplnění těchto cílů, tj. zmrazení finančních prostředků z Evropského námořního a rybářského fondu;

18.  bere v úvahu návrh Komise na zavedení systému individuálně převoditelných koncesí k rybolovu podléhající přísným zárukám, který se nevztahuje na drobný rybolov, stanoví zavedení zvláštního režimu pro drobný a pobřežní rybolov a přednostní přístup pro rybářská plavidla šetrná k životnímu prostředí, včetně podmíněnosti, a zabývá se problémem koncentrace práv a možnosti zrušení koncesí k rybolovu; se domnívá, že dobrovolný systém převoditelných koncesí k rybolovu je pouze jedním z mnoha modelů, které mohou členské státy uplatnit při omezování nadměrné kapacity;

19.  zdůrazňuje, že systém převoditelných koncesí k rybolovu nemůže být považován za jediné opatření k řešení nadměrného rybolovu a nadměrné kapacity, kde se prokáže, ale měl by být dostupný jako jedno z různých doplňkových opatření v oblasti řízení dostupných členskému státu, přičemž Komise by měla společně s oběma zákonodárnými orgány stanovit širší rámec a kontrolovat a sledovat jeho vnitrostátní uplatňování, pokud se daný členský stát pro tuto možnost rozhodne, a pravidelně informovat zákonodárce o výsledcích tohoto systému; zdůrazňuje, že v návaznosti na to by měl být rozvoj náležité škály technických opatření prosazujících určitá rybolovná zařízení, uzavření některých oblastí a omezení přístupu do mořských oblastí označených jako biogeograficky citlivé pouze pro regionální loďstva používající rybolovná zařízení šetrná k životnímu prostředí, nadále podporován jako rozvoj doplňkových opatření;

20.  zdůrazňuje, že budoucí Evropský námořní a rybářský fond musí zohledňovat socioekonomické důsledky opatření zaměřených na snižování nadměrné kapacity, kde se prokáže, a na přizpůsobení velikosti a výkonu rybářského loďstva možnostem rybolovu a dlouhodobé udržitelnosti, a že proto musí vyčlenit finanční prostředky nezbytné k řešení těchto důsledků; je toho názoru, že jednotlivá opatření, která jsou přijímána v oblasti řízení rybolovných zdrojů, budou chápána, přijímána a uplatňována tím lépe, čím vyšší bude účast, čím jasněji budou definovány cíle a čím vyšší bude hospodářská a sociální podpora poskytovaná zúčastněným subjektům;

21.  zdůrazňuje potřebu stanovit jasné lhůty a přistoupit co nejdříve k přizpůsobení loďstva, kde je třeba; zdůrazňuje, že by se měly upřednostňovat systémy, které umožňují rychlé přizpůsobení loďstev skutečnému stavu rybolovu, a naléhavě žádá Komisi, aby vypracovala systém opatření pro postih členských států, které neplní své povinnosti v daných lhůtách, a aby také poskytla odpovídající finanční prostředky na tento postup a dále rozvinula koncepci ekologické a sociální podmíněnosti v souvislosti s přístupem k rybolovným zdrojům a s odměňováním, kterým se oceňuje udržitelný rybolov;

22.  bere na vědomí návrh Komise na zachování oprávnění k určitému omezení rybolovu do 31. prosince 2022; souhlasí s Komisí, že změna ustanovení o režimu přístupu v pásmu dvanácti námořních mil by mohla porušit nynější rovnováhu, která se vytváří od zavedení tohoto zvláštního režimu; připomíná ostatně, že cíle, které sleduje režim přístupu v pásmu dvanácti námořních mil, jsou zcela odlišné od cílů vytčených při zavádění jiných omezení;

23.  vyzývá Komisi, aby pro přiznávání přístupových práv zavedla systém řízení založeného na výsledcích, přičemž důkazní břemeno udržitelného rybolovu leží na rybolovném průmyslu;

24.  je přesvědčen, že prozatím by měl být zachován režim zvláštního přístupu pro drobný rybolov v pásmu 12 námořních mil a že by měla být zachována zvláštní omezení pro plavidla registrovaná v přístavech na Azorských ostrovech, Madeiře a Kanárských ostrovech a s ohledem na vody kolem těchto souostroví, zejména v biogeograficky citlivých oblastech, na něž se v současnosti vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1954/2003(2);

25.  konstatuje, že ve zprávě STECF (Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství) zabývající se oblastí Shetland bylo uvedeno, že zrušení tohoto omezení by mohlo vést ke zvýšení intenzity rybolovu v tomto regionu, a že STECF z tohoto důvodu doporučuje uvedené omezení nadále zachovat;

26.  je přesvědčen, že kvalifikace oblastí omezeného rybolovu, mezi něž patří oblast Shetland, by se v budoucnosti měla do značné míry opírat o vědecká kritéria, na jejichž základě bude takováto oblast striktně definována jako biogeograficky citlivá, zejména pokud bude zapotřebí, aby se tato omezení stala součástí regulačního rámce společné politiky představovaného jejím základním nařízením;

27.  domnívá se, že je třeba uznat a posílit roli období biologického klidu jakožto významného nástroje ochrany rybolovných zdrojů, jehož účinnost byla prokázána, a jakožto nástroje, který je zásadní pro udržitelné řízení rybolovu. Díky zavádění období biologického klidu v určitých kritických stadiích životního cyklu druhů ryb lze dosáhnout toho, aby byl vývoj zdrojů uveden do souladu se zachováním rybolovné činnosti mimo tato období klidu;

o
o   o

28.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a vládám členských států.

(1) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 113. (2) Úř. věst. L 289, 7.11.2003, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2012 o reformě společné rybářské politiky – zastřešujícím sdělení (2011/2290(INI))

P7_TA(2012)0336 A7-0253/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995 („Newyorská dohoda“ ze dne 4. srpna 1995),

–  s ohledem na kodex chování pro odpovědný rybolov přijatý Organizací pro výživu a zemědělství dne 31. října 1995,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2002 o zelené knize Komise o budoucnosti společné rybářské politiky(1),

–  s ohledem na prohlášení přijaté na světovém summitu o udržitelném rozvoji, který se konal ve dnech 26. srpna až 4. září 2002 v Johannesburgu,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(2),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Provádění udržitelnosti v rybolovu EU pomocí maximálního udržitelného výnosu“ (COM(2006)0360) a na své usnesení ze dne 6. září 2007 o provádění udržitelnosti v rybolovu EU pomocí maximálního udržitelného výnosu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2007 o společné organizaci trhů s produkty v odvětvích rybolovu a akvakultury(4),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Politika vedoucí ke snížení nežádoucích vedlejších úlovků a eliminaci výmětů v evropském rybolovném odvětví“ (COM(2007)0136) a na své usnesení ze dne 31. ledna 2008 o politice vedoucí ke snížení nežádoucích vedlejších úlovků a eliminaci výmětů v evropském rybolovném odvětví(5),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 12/2011 s názvem „Přispěla opatření EU k přizpůsobení kapacity rybářského loďstva dostupným rybolovným právům?“,

–  s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí)(6),

–  s ohledem na sdělení Komise o úloze SRP (společné rybářské politiky) při uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří (COM(2008)0187) a na své usnesení ze dne 13. ledna 2009 o společné rybářské politice a použití ekosystémového přístupu při řízení rybolovu(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. září 2008 nazvané „Evropská strategie mořského a námořního výzkumu – Ucelený rámec evropského výzkumného prostoru na podporu udržitelného využívání oceánů a moří“ (COM(2008)0534) a na své usnesení ze dne 19. února 2009 o aplikovaném výzkumu v oblasti společné rybářské politiky(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2009 o řízení společné rybářské politiky: Evropský parlament, regionální poradní sbory a jiní činitelé(9),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a na své usnesení ze dne 7. května 2009 o nové úloze a odpovědnostech Parlamentu při provádění Lisabonské smlouvy(10),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Vytváření udržitelné budoucnosti pro akvakulturu – Nový impuls pro strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury“ (COM(2009)0162),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 22. dubna 2009 o reformě společné rybářské politiky (COM(2009)0163),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2010 o zelené knize o reformě společné rybářské politiky(11),

–  s ohledem na cíl 6 z Aiči, který je součástí Nagojského protokolu zveřejněného po ukončení summitu o biologické rozmanitosti, jenž se uskutečnil ve dnech 18.–29. října 2010,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice, který dne 13. července 2011 předložila Komise (COM(2011)0425), a pracovní dokument útvarů Komise přiložený k tomuto návrhu (SEC(2011)0891),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Reforma společné rybářské politiky“ (COM(2011)0417),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském námořním a rybářském fondu, který předložila Komise (COM(2011)0804),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury, který předložila Komise (COM(2011)0416),

–  s ohledem na sdělení Komise o vnější dimenzi společné rybářské politiky (COM(2011)0424),

–  s ohledem na zprávu Komise týkající se povinnosti podávat zprávy podle nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (COM(2011)0418),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o přínosu společné rybářské politiky k vytváření veřejných statků(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o krizi evropského odvětví rybolovu v důsledku zvýšení cen ropy(13),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0253/2012),

A.  vzhledem k tomu, že Parlament se vůbec poprvé v historii společné rybářské politiky (SRP) jakožto spolutvůrce právních předpisů podílí na vytváření reformované SRP;

B.  vzhledem ke strategickému významu odvětví rybolovu pro zásobování obyvatel rybami a pro potravinovou rovnováhu jednotlivých členských států i samotné Evropské unie a vzhledem k jeho významnému přínosu k dobrým sociálním a hospodářským podmínkám pobřežních komunit, místnímu rozvoji, zaměstnanosti, zachování a vytváření hospodářských činností a zachování místních kulturních tradic;

C.  vzhledem k tomu, že i přes jistý pokrok, k němuž došlo po revizi SRP v roce 2002, toto sdělení připomíná, že v předchozí SRP se nepodařilo dosáhnout některých hlavních cílů této politiky: některé rybí populace jsou loveny nadměrně; hospodářská situace některých složek loďstva EU je i přes vysoké dotace nestabilní; pracovní místa v odvětví rybolovu se vytrácejí a nejsou atraktivní, zejména pro mladé lidi vstupující do tohoto odvětví, a situace mnoha pobřežních komunit závislých na rybolovu a akvakultuře je svízelná;

D.  vzhledem k tomu, že předchozí SRP nicméně měla určitý pozitivní dopad, neboť umožnila obnovu některých rybích populací a vytvoření regionálních poradních sborů (RPS);

E.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby SRP uplatňovala v odvětví rybolovu přístup zohledňující ekologický, hospodářský a sociální rozměr (tři pilíře reformy SRP), aby byl vždy zajištěn kompromis mezi současným stavem zdrojů v různých mořských oblastech a ochranou sociálního a hospodářského systému pobřežních komunit závislých na pobřežním rybolovu s cílem zaručit zachování pracovních míst a prosperitu;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie v rámci celého světa vytváří okolo 4,6 % produktů rybolovu a akvakultury, je tedy čtvrtým největším producentem na světě; vzhledem k tomu, že i přes tuto skutečnost dováží EU přes 60 % ryb, které se zde spotřebují;

G.  vzhledem k tomu, že bez ohledu na zřejmý nedostatek vědeckých údajů Komise odhaduje, že 75 % populací ryb v EU je nadměrně využíváno a že rybolov u více než 60 % populací ryb v evropských vodách přesahuje hranici maximálního udržitelného výnosu a EU kvůli své neschopnosti řídit rybolov udržitelným způsobem každoročně přichází o přibližně 1,8 miliardy EUR potenciálních příjmů;

H.  vzhledem k tomu, že některé rybolovné oblasti v EU si vysloužily uznání za svůj udržitelný přístup, což dokládá, že spolupráce mezi správními orgány, rybolovným průmyslem a dalšími zúčastněnými stranami může přinášet uspokojivé výsledky;

I.  vzhledem k tomu, že podle Komise Rada ve svých rozhodnutích od roku 2003 překročila vědecká doporučení průměrně o 47 % a v současnosti je nadměrně loveno 63 % odhadovaných populací ryb v Atlantickém oceánu, 82 % ve Středozemním moři a 4 ze 6 v Baltském moři;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli rybolovný průmysl v EU v letech 2002 až 2007 přišel v důsledku nízkého stavu rybích populací, poklesu cen způsobeného dovozem levnějšího zboží a technologického pokroku o 30 % pracovních míst, odvětví rybolovu (včetně akvakultury) podle odhadů stále vytváří roční příjmy ve výši 34,2 miliardy EUR a je zdrojem více než 350 000 pracovních míst, včetně odvětví, která rybolovu předcházejí nebo na něj navazují, zpracování ryb a uvádění na trh, a to zejména v pobřežních, vzdálených a ostrovních regionech, v nichž vytváří „veřejné statky“, které nebyly náležitě zohledněny; vzhledem k tomu, že se díky technologickému vývoji významně zvýšila rybolovná kapacita loďstva, a to i přesto, že byla rušena pracovní místa;

K.  vzhledem k tomu, že dostupné údaje o stávající kapacitě evropského rybářského loďstva nejsou spolehlivé, neboť není zohledněn technologický rozvoj a členské státy nehlásí přesné údaje o kapacitách loďstva;

L.  vzhledem k nejistým příjmům a platům pracovníků v odvětví rybolovu, které vyplývají z odbytu v tomto odvětví, vývoje cen při prvním prodeji a nepravidelnosti rybolovných činností, což znamená, že je třeba zachovat odpovídající veřejnou podporu v odvětví rybolovu jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU;

M.  vzhledem k tomu, že řemeslné a drobné loďstvo na jedné straně, včetně loďstva podílejícího se na sběru měkkýšů a korýšů a na ostatních činnostech tradiční a extenzivní akvakultury, a loďstva pro rybolov ve velkém obchodním a průmyslovém rozsahu na straně druhé mají velmi odlišné rysy, což ovšem platí i pro loďstva v různých částech EU bez ohledu na velikost plavidel; vzhledem k tomu, že v důsledku toho není možné v jednotném modelu sloučit vhodné nástroje řízení a jednotně řešit dané problémy, a k různým loďstvům je proto nutné přistupovat odlišným způsobem;

N.  vzhledem k tomu, že reforma SRP musí do budoucna zajistit zachování a prosperitu loďstev pro řemeslný a drobný rybolov a pobřežních oblastí, včetně oblastí nejvzdálenějších, které jsou na rybolovu vysoce závislé a které by mohly přechodně potřebovat sociální a hospodářskou podporu v rámci nové SRP, aniž by tím ovšem docházelo ke zvyšování celkové rybolovné kapacity těchto loďstev;

O.  vzhledem k tomu, že do definování a rozvoje nové SRP je třeba zapojit zástupce průmyslového loďstva a drobného loďstva a akvakultury;

P.  vzhledem k tomu, že ženy zastávají v odvětví rybolovu a akvakultury zásadní úlohu při výkonu pomocného řízení a plnění administrativních úkolů a rovněž při sběru korýšů a měkkýšů; vzhledem k tomu, že v menší míře se podílejí také na výlovech; vzhledem k tomu, že tento jejich významný přínos se však velmi často nesetkává s náležitým uznáním a oceněním;

Q.  vzhledem k povinnosti zajistit soudržnost politik Unie stanovené v Lisabonské smlouvě, a to i v rámci reformy SRP;

R.  vzhledem k tomu, že produkty rybolovu a akvakultury mají významné místo v lidské stravě, a to jak v Evropě, tak ve světě, neboť jsou zdrojem zdravých potravin bohatých na bílkoviny;

S.  vzhledem k tomu, že školní mládež by se již od raného věku měla při výuce seznamovat s rozmanitostí existujících druhů ryb a jejich sezónami;

T.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé musí být průběžně informováni o široké nabídce druhů ryb, aby se snížil tlak vytvářený na určité populace;

U.  vzhledem k tomu, že SRP musí odpovídat za financování svých výdajů, zejména výdajů vyplývajících z rozhodnutí a opatření přijatých v jejím rámci;

CÍLE REFORMY
I – Udržitelnost životního prostředí
Opatření k zachování biologických mořských zdrojů

1.  domnívá se, že hlavními cíli jakékoli rybářské politiky je zajistit zásobování obyvatel rybami a rozvoj pobřežních komunit, podporu zaměstnanosti a lepší pracovní podmínky pro pracovníky v odvětví rybolovu, přičemž je třeba usilovat o udržitelné využívání zdrojů, a zajistit tak jejich zachování;

2.  domnívá se, že SRP (odvětví rybolovu a akvakultury) potřebuje důkladnou a náročnou reformu, má-li EU zajistit dlouhodobou environmentální udržitelnost, která je nezbytným předpokladem pro zabezpečení hospodářské a sociální životaschopnosti odvětví rybolovu a akvakultury v EU; domnívá se, že je třeba reformovanou politiku lépe koordinovat s dalšími politikami EU, jako je např. politika soudržnosti, zemědělská či vnější politika, a že je třeba, aby s ní byly v souladu budoucí mezinárodní dohody v oblasti udržitelného rybolovu; v této souvislosti připomíná přínos nástrojů, jako je integrovaná námořní politika a makroregionální přístup, jež mohou zajistit užší integraci;

3.  zdůrazňuje, že každá rybářská politika by měla brát v úvahu celou řadu hledisek (konkrétně hledisko sociální, environmentální a ekonomické), která vyžadují integrovaný a vyvážený přístup, což je neslučitelné s představou, že by tato hlediska měla být hierarchicky řazena podle předem stanovených priorit;

4.  zdůrazňuje, že odvětví rybolovu a akvakultury v EU by při správném řízení na základě globální udržitelnosti mohlo přinést potřebám evropské společnosti větší prospěch, pokud jde o zabezpečení a kvalitu potravin, zaměstnanost, ochranu životního prostředí a zachování dynamických a rozmanitých rybářských a pobřežních komunit;

5.  uznává, že rybolov poskytuje již po generace zaměstnání početným a z hospodářského hlediska často křehkým komunitám na pobřežích Evropy; domnívá se, že všechny tyto komunity si bez ohledu na svou velikost zaslouží ochranu v rámci evropské rybářské politiky a že musí zůstat zachováno historické sepětí těchto komunit s mořem, ve kterém lovily ryby i v minulosti;

6.  je přesvědčen, že ti, kdo loví ryby nebo sbírají měkkýše a korýše udržitelným způsobem a používají metody šetrné vůči životnímu prostředí a selektivní lovná zařízení nebo zařízení s malým dopadem, by měli na základě podmíněnosti dostat pobídky, které by zajistily praktické využívání těchto rybolovných metod a udržitelný rozvoj pobřežních komunit; domnívá se, že klíčovou roli ve vývoji metod udržitelného rybolovu musí hrát samo rybářské odvětví a že vytváření veškerých takových pobídek by mělo probíhat na úrovni, která bude blízká zúčastněným stranám, a ve spolupráci s rybáři a dalšími zainteresovanými subjekty; konstatuje, že tento přístup zahrnuje i ustanovení na podporu používání evropské ekologické značky, jejímž udělováním by mohly být pověřeny existující certifikační orgány a jejímž účelem by bylo zajistit rovné podmínky pro rybáře a výrobce jak z EU, tak mimo ni;

7.  je přesvědčen, že reforma SRP musí přinést vhodné a účinné nástroje na podporu ekosystémového přístupu k řízení rybolovu; je proto přesvědčen, že víceleté plány řízení musí tento přístup zohlednit; je přesvědčen, že je nutné učinit přítrž situaci, kdy jsou tyto víceleté plány řízení blokovány institucemi, a že je třeba použít řádný legislativní postup; kromě toho se domnívá, že skutečné pravomoci v oblasti mikrořízení je nutno vrátit zpět členským státům, jež spolupracují na regionální úrovni;

8.  připomíná, že veškerý rozvoj v mořských a pobřežních oblastech musí být v souladu s právními předpisy o životním prostředí, jako je rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnice o ochraně biologické rozmanitosti, neboť veškeré činnosti v mořských a pobřežních regionech by měly být prováděny pouze pod podmínkou, že životní prostředí zůstane zachováno v dobrém stavu;

9.  zdůrazňuje, že SRP musí uplatňovat přístup předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu a zajistit, aby využívání živých biologických mořských zdrojů obnovilo a zachovalo stavy všech populací lovených druhů na úrovních, jež se blíží těm, které mohou vytvářet maximální udržitelný výnos; zdůrazňuje, že v základním nařízení musí být stanoven jasný časový harmonogram a konečná lhůta; zdůrazňuje, že pro provádění SRP je nezbytné poskytovat odpovídající finanční podporu, aby se postupně omezil nadměrný rybolov tam, kde k němu dochází, a bylo dosaženo udržitelné míry zachování rybích populací, což vyžaduje spolehlivé vědecké údaje;

10.  je přesvědčen, že by měl být okamžitě proveden cíl dosáhnout maximálního udržitelného výnosu na základě míry úmrtnosti způsobené rybolovem, neboť to významně přispěje k optimálnímu dosažení udržitelnosti rybích populací; vyzývá Komisi a členské státy, aby tento cíl provedly funkčním způsobem, na základě spolehlivých vědeckých údajů a s ohledem na sociální a hospodářské následky;

11.  zdůrazňuje nicméně obtíže při uplatňování zásady maximálního udržitelného výnosu, zejména v případě smíšeného rybolovu nebo tam, kde jsou vědecké údaje o rybích populacích nedostupné nebo nespolehlivé; vyzývá tudíž k navýšení zdrojů přidělených na vědecký výzkum a shromažďování údajů, a to za účelem zavedení udržitelné rybářské politiky;

12.  vyzývá Komisi, aby pro všechny oblasti rybolovu v EU stanovila dlouhodobé plány řízení a jako základ všech těchto dlouhodobých plánů řízení zavedla uplatňování ekosystémového přístupu s tím, že tyto plány musí mít jasně stanovené cíle a pravidla kontroly odlovu, jež plní v každém plánu zásadní úlohu, přičemž pravidla odlovu stanoví pravidla určující roční intenzitu rybolovu při zohlednění rozdílu mezi stávající velikostí rybí populace a strukturou rybolovu a cílovým stavem populace; v tomto ohledu naléhavě žádá Radu, aby se bez výjimky řídila cíli dlouhodobých plánů řízení;

13.  zdůrazňuje přímou spojitost mezi výměty, nežádoucími vedlejšími úlovky a nadměrným rybolovem a chápe motivace Komise i nezbytnost vytvoření účinné politiky na úrovni EU zakazující výměty s tím, že Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu by měla mít rozsáhlejší pravomoci, které by jí umožňovaly zajistit fungování spravedlivého systému pravidel a sankcí v souladu se zásadou rovného zacházení;

14.  navrhuje tudíž, aby byla zavedena povinnost ucelené dokumentace množství druhů, jejichž lov přesáhne určitý objem a které nebyly vyloženy, s cílem reagovat na potřeby vědeckého výzkumu a na základě nezbytných znalostí umožnit vývoj selektivních rybolovných zařízení pro plavidla;

15.  je přesvědčen o tom, že postupné odstranění výmětů by se mělo vztahovat na jednotlivé rybolovné oblasti a záviset na vlastnostech a možnostech jednotlivých způsobů rybolovu, přičemž je třeba zohlednit to, že v rybolovu zaměřeném na jeden druh tohoto cíle lze dosáhnout daleko snáze, avšak ve smíšeném rybolovu představuje problém, který je nutné překonat; zdůrazňuje, že pozornost by se měla věnovat organizacím výrobců a rybářů, které by měly být aktivně zapojeny; zdůrazňuje, že odstranění výmětů by měla doprovázet technická opatření za účelem snížení či vyloučení nežádoucích vedlejších úlovků a pobídky na podporu selektivních rybolovných metod; je přesvědčen, že přednostně je třeba usilovat spíše o omezení nežádoucích úlovků, než hledat způsoby, jak s nimi naložit; v této souvislosti je znepokojen vznikem paralelního trhu s výměty, který představuje nebezpečí pro ekosystém i pro evropské odvětví rybolovu; zdůrazňuje, že by měla být poskytnuta dostatečné záruka; rovněž zdůrazňuje nutnost zapojení účastníků a potřebu promyšlené koncepce povinnosti vykládky a následného zpracování úlovků, aby nedošlo k pouhému přesunu nežádoucích úlovků z moře na pevninu;

16.  zdůrazňuje potřebu zintenzívnit vědecký výzkum a přidělovat na jeho činnosti dostatečné finanční prostředky, jakož i vyvinout taková lovná zařízená a rybolovné postupy, jež umožní vyhnout se nežádoucím úlovkům; žádá Komisi, aby navrhla dostatečná a přiměřená opatření a aby členským státům poskytla pro tento účel finanční podporu; zdůrazňuje, že za tímto účelem je důležité zabývat se řízením smíšeného rybolovu; konstatuje, že stávající technologie pro omezení nebo odstranění výmětů nejsou pro všechny druhy rybolovu stejně účinné; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby podporovala partnerství mezi vědci a rybáři, zohledňovala při vypracovávání politik jejich názory a pomáhala členským státům s vývojem nových rybolovných technik;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby okamžitě začaly provádět „pilotní projekty“ zacílené na zlepšení selektivity lovných zařízení;

18.  poukazuje na to, že je obtížné uplatnit opatření na odstranění výmětů u smíšeného rybolovu, který zahrnuje – avšak neomezuje se na – Středozemní moře, a to kvůli specifickým rybolovným technikám a specifickým klimatickým a geologickým podmínkám; je přesvědčen, že jsou zapotřebí další konzultace, které umožní vypořádat se s problémy souvisejícími s vytvářením potřebné infrastruktury pro shromažďování a zpracování vedlejších úlovků, jak ji navrhuje Komise; požaduje další opatření, jejichž cílem bude omezit lov nedospělých jedinců a zabránit obchodování s nimi;

19.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na zachování biologických zdrojů a zajištění dlouhodobé udržitelnosti životního prostředí posoudila možnost vytvoření sítě uzavřených oblastí, v nichž budou na určitou dobu zakázány všechny rybolovné činnosti s cílem zvýšit plodnost ryb a zachovat biologické vodní zdroje a mořský ekosystém;

20.  zdůrazňuje zvláštní rysy nejvzdálenějších regionů, které jsou obklopeny hlubokým mořem a které jsou ve vysoké míře závislé na rybolovu (převážně drobném) z ekonomického, sociálního a demografického hlediska; věří, že je nezbytné vyhradit přístup k biogeograficky citlivým mořským oblastem místním loďstvům, která používají rybolovná zařízení šetrná k životnímu prostředí;

21.  vyjadřuje své pochybnosti ohledně návrhů souvisejících s trhem s vedlejšími úlovky a zdůrazňuje, že v případě jejich provedení by měly být poskytnuty dostatečné záruky, které by zabránily vytvoření paralelního trhu, což by rybáře vedlo k tomu, aby své úlovky zvyšovali;

22.  je přesvědčen, že zákaz výmětů by měl být založen na postupném zavádění do rybolovu, což by odvětví umožnilo snáze se přizpůsobit; zdůrazňuje, že organizace producentů by se měly na postupném uplatňování tohoto zákazu aktivně podílet;

23.  žádá Komisi, aby členským státům poskytovala pomoc při vyrovnávání se s různorodými hospodářskými a sociálními důsledky přijetí zákazu výmětů;

24.  zdůrazňuje, že zavedení opatření pro postupné omezení výmětů by nutně zahrnovalo hloubkovou reformu systému kontroly a prosazování; žádá Komisi, aby členským státům v této souvislosti poskytovala pomoc, aby bylo zajištěno, že opatření bude prosazováno všude stejným způsobem; je přesvědčen, že je třeba vhodným způsobem podporovat Agenturu Společenství pro kontrolu rybolovu a vybavit ji dostatečnými pravomocemi a odpovídajícími finančními zdroji k plnění jejích povinností, čímž se poskytne pomoc členským státům při uplatňování jejich systémů pravidel a sankcí;

25.  žádá Komisi, aby se zabývala otázkou, jaký vliv mají na pokles stavu rybích populací dravci, jako jsou lachtani, tuleni a kormoráni, a aby co nejdříve ve spolupráci s příslušnými členskými státy vypracovala a uplatňovala plány řízení pro regulaci těchto populací;

26.  vyzývá Komisi, aby zavedla vzdělávací programy s cílem seznamovat jak školní mládež, tak spotřebitele s rozmanitostí dostupných druhů a s důvody, proč je důležité konzumovat ryby produkované udržitelným způsobem;

27.  připomíná povinnost zajistit soudržnost politik Unie stanovenou v Lisabonské smlouvě, a to i v rámci reformy SRP;

Sledování a shromažďování kvalitativních údajů

28.  je přesvědčen, že spolehlivost a dostupnost vědeckých údajů a studií o hodnoceních socioekonomického dopadu zaměřených na různé druhy ryb v různých mořských oblastech a jejich ekosystémech, jakož i zdokonalení a sjednocení používaných modelů musí být jednou z nejdůležitějších priorit této reformy; je znepokojen nedostatkem spolehlivých a dostupných vědeckých údajů potřebných pro spolehlivé odborné poradenství;

29.  zdůrazňuje, že vědecký výzkum v oblasti rybolovu je základním nástrojem k jeho řízení, neboť je nezbytný k určení faktorů podmiňujících vývoj rybolovných zdrojů, k zahájení jejich kvantitativního posuzování a vypracování modelů, které by umožnily předvídat jejich vývoj, ale také ke zdokonalování lovných zařízení, plavidel a zlepšování pracovních podmínek a bezpečnosti rybářů, přičemž se vychází právě z jejich poznatků a zkušeností;

30.  vyzývá Komisi, aby podala návrhy ohledně účinného a na úrovni Evropské unie harmonizovaného shromažďování údajů pro vědecké účely; zároveň ji naléhavě žádá, aby vytvořila rámec pro rozhodování v situacích, kdy je údajů nedostatek, a aby předložila vědecké modely, na nichž by bylo možné založit řízení rybolovu různých druhů; zdůrazňuje potřebu zapojit rybáře i všechny zúčastněné strany společně s vědci do shromažďování a analýzy informací a aktivního rozvoje partnerství v oblasti výzkumu;

31.  konstatuje, že jednou z hlavních příčin nedostatku základních vědeckých údajů o většině rybích populací je nedostatečné podávání zpráv členskými státy, jakož i nedostatek přiměřených finančních prostředků a omezené lidské a technické zdroje v členských státech; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zřídila systém zavádějící sankce pro členské státy, které nesplní své povinnosti v oblasti sběru a předávání údajů; je přesvědčen, že nový Evropský námořní a rybářský fond by měl členským státům při shromažďování a analýze relevantních údajů poskytovat v případě potřeby technickou a finanční podporu a že je v členských státech třeba vyčlenit odpovídající finanční prostředky na příslušný vědecký výzkum;

32.  konstatuje, že příspěvek Unie určený na financování shromažďování, zpracovávání a zpřístupňování vědeckých údajů s cílem podpořit řízení založené na znalostech v současné době nepřesahuje 50 %; vyzývá proto ke zintenzivnění úsilí Unie v této oblasti,

33.  vyzývá Komisi, aby stanovila definici nadměrné kapacity na úrovni EU, která by odpovídala regionálním definicím, v nichž jsou zohledněny místní charakteristické rysy; dále vyzývá Komisi, aby nově definovala rybolovnou kapacitu tak, aby základem byla jak rybolovná kapacita plavidla, tak jeho intenzita rybolovu; navíc zdůrazňuje nezbytnost definovat drobný rybolov tak, aby se odlišil od průmyslového rybolovu;

II – Sociální a hospodářská udržitelnost

34.  považuje živé mořské zdroje za společný veřejný statek, který nelze privatizovat; odmítá zavedení soukromých vlastnických práv zajišťujících přístup k jeho využívání;

35.  konstatuje, že návrh na zavedení převoditelných koncesí k rybolovu obsažený v základním nařízení jako jediný způsob řešení nadměrného rybolovu by mohl vést k chování odporujícímu hospodářské soutěži, ke spekulacím a koncentraci, a je přesvědčen, že toto opatření by proto mělo být dobrovolné a mělo by podléhat rozhodnutí členských států, jak je tomu v současné době; upozorňuje na to, že přímá zkušenost některých členských států, které již systém převoditelných koncesí zavedly bez účinných omezení a záruk, ukazuje přímou souvislost mezi jejich zavedením a zvýšením soustředění rybolovných práv do rukou několika málo subjektů a následný nárůst cen produktů rybolovu; konstatuje, že ačkoliv v některých zemích po zavedení takového systému následovalo snížení kapacity loďstva, bylo to především na úkor drobného a řemeslného pobřežního rybolovu, který nepředstavuje ty složky loďstva, jež mají nejničivější vliv na životní prostředí, nýbrž je z hospodářského hlediska nejohroženější oblastí celého průmyslu a největším zdrojem pracovních míst a hospodářské činnosti v pobřežních oblastech; připomíná, že omezení rybolovné kapacity neznamená nutně snížení intenzity rybolovu, ale pouze koncentraci využívání rybolovných zdrojů hospodářsky konkurenceschopnějšími subjekty; zdůrazňuje, že pokud by byl zaveden systém převoditelných koncesí k rybolovu, bylo by nutné stanovit odpovídající záruky, které umožní chránit drobný a pobřežní rybolov;

36.  je přesvědčen, že přednostní přístup k lovištím ryb by měl být nabídnut těm, kdo ryby loví společensky a environmentálně odpovědným způsobem; poukazuje na to, že omezení kapacity některých rybolovných činností lze dosáhnout i bez použití převoditelných koncesí k rybolovu; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, která budou nejlépe odpovídat jejich podmínkám a která v případě potřeby zajistí omezení kapacity;

37.  domnívá se, že na hospodářskou životaschopnost odvětví rybolovu má kromě jiných faktorů dopad volatilita cen ropy; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodná opatření s cílem zlepšit palivovou účinnost v odvětví rybolovu a akvakultury, aniž by tato opatření vedla ke zvýšení kapacity rybolovu, zmírnit obtížnou hospodářskou situaci, v níž se evropští rybáři a producenti v odvětví akvakultury nacházejí, a navrhnout v této souvislosti akční plán pro pobřežní regiony a ostrovy, zejména pro nejvzdálenější regiony;

38.  připomíná, že světové oceány nejenže prostřednictvím rybolovu poskytují výživu, zajišťují potraviny a živobytí pro 500 milionů osob na celém světě a minimálně 50 % živočišných bílkovin pro 400 milionů osob v nejchudších zemích, ale jsou rovněž stěžejní pro zmírňování změny klimatu, neboť úložiště modrého uhlíku představují z dlouhodobého hlediska největší úložiště uhlíku, zajišťují dopravu a nalézá se zde asi 90 % stanovišť živočichů a rostlin na Zemi;

39.  znovu připomíná, že je zapotřebí zavést přísnou kontrolu a označování produktů rybolovu vstupujících na trh Unie, včetně dovozů, aby se zajistilo, že tyto produkty pocházejí z udržitelného rybolovu a že v případě dovážených produktů splňují stejné požadavky, jaké musí splňovat producenti z Unie, například pokud jde o označování, sledovatelnost, fytosanitární opatření a minimální velikost;

Budoucnost zaměstnanosti v odvětví rybolovu a akvakultury

40.  je pevně přesvědčen, že reformovanou SRP nelze vyjmout ze sociálních a hospodářských a environmentálních souvislostí, v nichž existuje; domnívá se, že odvětví rybolovu a extenzivní akvakultury je nutné chápat jako důležitý přímý i nepřímý zdroj pracovních míst, který oživuje hospodářství v našich přímořských regionech, v nichž tato odvětví představují oporu pro celé hospodářství, přičemž zároveň přispívají k potravinové bezpečnosti EU; je přesvědčen, že SRP by s ohledem na to měla přispívat ke zvyšování životní úrovně komunit závislých na rybolovu tím, že rybářům přinese lepší pracovní podmínky, a to zejména díky dodržování zdravotních a bezpečnostních předpisů a pravidel stanovených v rámci kolektivních pracovních smluv;

41.  je znepokojen tím, že během posledního desetiletí zmizelo v odvětví rybolovu přes 30 % pracovních míst; domnívá se, že snížení rybích populací, absence zaručené minimální mzdy, nízká cena při prvním prodeji a náročné pracovní podmínky jsou překážkami, které tomuto odvětví brání v nezbytné obnově lidských zdrojů;

42.  s uspokojením konstatuje, pokud by se umožnilo zvýšení stavů rybích populací nad úroveň, kdy jsou schopny vytvářet maximální udržitelný výnos, mělo by to podle některých studií značný sociální a hospodářský přínos, včetně vyšší zaměstnanosti, většího objemu úlovků a lepší ziskovosti;

43.  domnívá se, že odvětví rybolovu může zůstat udržitelné tehdy, bude-li nalezena rovnováha mezi socioekonomickými a environmentálními hledisky a bude-li mít dostatek odborně vyškolených a kvalifikovaných pracovníků; je přesvědčen, že aby toho bylo možné dosáhnout, zaměstnání v odvětví rybolovu se musí stát atraktivní a normy pro kvalifikaci a odbornou přípravu musí splňovat mezinárodní a evropské požadavky; vyzývá Komisi, aby podporovala řádnou odbornou přípravu a vzdělávací plány týkající se osvědčených postupů a mořské biologie v různých částech odvětví, neboť to přiláká mladé lidi a přispěje k vytvoření konkurenceschopného a udržitelného odvětví rybolovu a akvakultury; domnívá se, že by měla existovat možnost přijímat soubory opatření pro začínající rybáře s cílem zajistit, aby do odvětví drobného rybolovu nastoupila nová generace rybářů;

44.  vítá návrh Komise ohledně iniciativy „modrého růstu“ pro udržitelný růst v oblasti oceánů, moří a pobřeží; domnívá se, že pro růst v námořním odvětví a odvětví rybolovu a akvakultury je důležitá větší profesní mobilita v tomto odvětví, diverzifikace pracovních míst a stanovení nástrojů, které by umožnily přizpůsobit dovednosti, kvalifikaci a vzdělávací programy potřebám odvětví;

45.  domnívá se, že úloha žen v odvětví rybolovu by měla dostát většího právního a společenského uznání a ocenění; považuje za nezbytné, aby ženy v odvětví rybolovu měly v každém ohledu stejná práva jako muži, například co se týče členství v rybářských organizacích a způsobilosti zastávat v těchto organizacích řídící funkce; domnívá se, že manželky a životní partnerky rybářů, které podporují rodinný podnik, by měly de facto získat právní postavení a sociální výhody, jež mají osoby samostatně výdělečně činné, jak je stanoveno ve směrnici 2010/41/EU; dále se domnívá, že z Evropského rybářského fondu a budoucího Evropského námořního a rybářského fondu by měly být k dispozici prostředky na financování odborné přípravy odpovídající konkrétním potřebám žen, které pracují v odvětví rybolovu;

46.  obává se, že reforma SRP by při neexistenci odpovídajících doprovodných opatření mohla v krátkodobém horizontu vést ke ztrátě pracovních míst, zejména v odvětvích rybolovu a zpracování na pevnině, což by mělo fatální dopad na křehký růst pobřežních komunit a ostrovů, především v nejvzdálenějších regionech; zdůrazňuje, že v tomto ohledu jsou zapotřebí doprovodná sociální a hospodářská opatření včetně odborné spolupráce a plánů zaměstnanosti, která zmírní přechodné dopady dosažení maximálního udržitelného výnosu a která učiní toto odvětví atraktivnější pro mladé lidi a poskytnou pobídky k tomu, aby do něj vstupovali; vyzývá Komisi, aby prověřila možnost spolupráce s Evropskou investiční bankou a podporovala ji, a to s cílem podpořit investice do odvětví rybolovu;

47.  považuje za nezbytné podporovat rozvoj inovací a činností souvisejících s odvětvím rybolovu, které by mohly vyvážit ztrátu pracovních míst způsobenou změnami vyplývajícími ze SRP; vyzývá Komisi, aby rozvíjela konkrétní programy zaměřené na rozvoj rybářského turismu a dalších odvětví ekonomického rozvoje souvisejících s mořem a rybářstvím;

III – Regionalizace

48.  sdílí názor vyjádřený v návrhu Komise ohledně potřeby úprav a specifických opatření vycházejících z různorodých podmínek evropského rybolovu a akvakultury, zejména v případě pobřežních oblastí Unie a jejích nejvzdálenějších regionů; podporuje myšlenku ustanovení regionalizace jako jednoho z hlavních nástrojů nové správy, což umožní odpovídajícím způsobem reagovat na potřeby každé z přímořských oblastí a pobídnout k dodržování pravidel přijatých na evropské úrovni;

49.  domnívá se, že v zájmu uskutečnění procesu regionalizace by se reforma měla stát příležitostí k výraznému posunu směrem k nové formě spolupráce mezi vědeckou obcí, průmyslem a sociálními partnery;

50.  zdůrazňuje význam odvětví rybolovu pro sociální a hospodářskou situaci, zaměstnanost a podporu hospodářské a sociální soudržnosti v nejvzdálenějších regionech, což jsou oblasti, pro něž jsou typická trvalá strukturální omezení a nedostatek příležitostí pro hospodářskou diverzifikaci;

51.  je přesvědčen, že pokud jde o otázku regionalizace musí být na odpovídající úrovni stanovena jasná a jednoduchá pravidla, což přispěje k lepšímu dodržování předpisů; rovněž je pevně přesvědčen, že regionální poradní sbory s širším zastoupením a větším rozsahem odpovědnosti by měly ještě větší měrou podporovat dialog a spolupráci zúčastněných stran a měly by aktivně přispívat k vytváření víceletých plánů řízení; připomíná úlohu spolutvůrců právních předpisů při schvalování těchto plánů;

52.  obecně je přesvědčen, že roli regionálních poradních sborů je třeba posílit z hlediska zastoupení a pravomocí; v této souvislosti naléhavě žádá Komisi, aby předložila nový návrh zaměřený na větší zapojení účastníků a tradičního a malého rybolovu, což by vedlo ke skutečné regionalizaci SRP; vítá v tomto ohledu návrh Komise ohledně vytvoření Poradního sboru pro Černé moře; zároveň zdůrazňuje, že Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) nepředstavuje odpovídající rámec pro řízení v oblasti Černého moře a že je zde třeba za účelem řízení rybolovu zřídit novou regionální organizaci; vyzývá Komisi, aby zintenzívnila dialog se státy na pobřeží Černého moře, zejména co se týče využívání a zachování rybolovných zdrojů; požaduje vytvoření Poradního sboru pro nejvzdálenější regiony; je přesvědčen, že by bylo vhodné zvážit vytvoření regionálního Poradního sboru pro nejvzdálenější regiony poté, co Komise vydá pokyny ohledně zásad regionalizace a subsidiarity, přičemž je třeba vzít v úvahu citlivou povahu zvláštních rysů těchto regionů; zdůrazňuje, že regionální RPS musí poskytnout Parlamentu a Radě poradenství při přijímání víceletých plánů, přičemž musí zapojit vědce do přijímání svých rozhodnutí;

53.  je přesvědčen, že regionalizace SRP musí v souvislosti s řízením rybolovu odrážet zeměpisnou rozmanitost jeho oblastí, přičemž cíle a zásady by měly přijímat spolutvůrci právních předpisů EU, zatímco o konkrétní podobě opatření v oblasti řízení by se mělo rozhodovat na co nejnižší regionální úrovni, což znamená, že v případě některých oblastí rybolovu by rozhodování probíhalo na úrovni několika členských států, kdežto v jiných případech by se rozhodovalo na úrovni určité oblasti jednoho členského státu; uznává, že k tomu, aby tento systém mohl fungovat, může být nutné vytvořit nové struktury;

54.  domnívá se, že je důležité, aby určité složky evropského odvětví rybolovu byly oceňovány lépe než doposud, například drobný pobřežní rybolov, který v některých zeměpisných oblastech, jako je Středozemní moře, pomáhá zajišťovat bohatství a pracovní místa;

55.  je rovněž přesvědčen o tom, že k mořskému životnímu prostředí je třeba zaujímat celistvější a integrovanější přístup a že územní plánování námořních prostor na místní a regionální úrovni, na němž se budou podílet všechny zúčastněné strany, je nezbytným nástrojem pro uplatňování skutečného ekosystémového přístupu k řízení;

56.  konstatuje, že účinné plánování na regionální či místní úrovni usnadní co nejvhodnější využívání mořských zdrojů, protože bude zohledňovat místní podmínky, poptávku na trhu, konkurenční možnosti využití, potřebu chráněných oblastí, vytvoření zvláštních oblastí, ve kterých bude povolen pouze rybolov prováděný za pomocí určitých zařízení používaných v rámci osvědčených postupů atd.;

57.  zdůrazňuje, že náročná a skutečná reforma SRP může být usnadněna, bude-li mít během příštích deseti let přístup k dostatečným finančním prostředkům, aby bylo možné podpořit veškerá reformní opatření a vypořádat se s potenciálními sociálními, hospodářskými a environmentálními problémy; odmítá jakékoli požadavky členských států usilujících o snižování objemu prostředků EU určených na rybolov a akvakulturu;

58.  trvá na tom, že zásadní je zejména součinnost mezi Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Evropským nástrojem sousedství a partnerství (ENPI) a Evropským rybářským fondem (ERF) v oblasti územního plánování pobřežních zón; domnívá se, že makroregionální strategie, programy Evropské územní spolupráce a přímořské programy jsou vhodnými nástroji pro uplatňování integrovaných strategií rozvoje v pobřežních územích EU;

59.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Evropský rybářský fond v budoucnosti poskytoval granty na modernizaci rybářského loďstva, a to z důvodu bezpečnosti, ochrany životního prostředí a úspory paliv;

60.  zdůrazňuje, že je nutné přidělit nové finanční prostředky na nové politiky, cíle nebo priority s dopadem na mořské prostředí; odmítá financování těchto nových priorit, cílů nebo politik (jako je integrovaná námořní politika) na úkor fondů potřebných pro rybářskou politiku;

61.  připomíná požadavek uvedený v článku 208 SFEU, který stanoví, že EU je povinna přihlížet k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, včetně SRP, které by mohly mít vliv na rozvojové země;

62.  zdůrazňuje, že na dovážené produkty rybolovu a akvakultury by se měly vztahovat stejné normy v oblasti životního prostředí a hygienické a sociální normy jako na evropskou domácí produkci, včetně lepší vysledovatelnosti „z moře až ke stolu“, a zastává názor, že rozvojové země budou potřebovat finanční a technickou pomoc, aby dosáhly stejných norem, ale také aby mohly účinně bojovat proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

63.  zdůrazňuje, že jakýkoli přístup k rybolovným zdrojům v rozvojových zemích musí dodržovat nejen podmínky stanovené v článku 62 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ohledně nadbytečných zdrojů, ale také články 69 a 70 o právech vnitrozemských a zeměpisně znevýhodněných států v regionu, zejména s ohledem na nutriční a sociálně-ekonomické potřeby místních obyvatel;

64.  opakuje, že zásadní podmínkou přístupu k rybím populacím ve vodách třetích zemí je podle Úmluvy OSN o mořském právu jejich přebytek; zdůrazňuje význam řádného a vědecky podloženého definování takového přebytku; zdůrazňuje, že SRP musí zajistit transparentnost a výměnu všech příslušných informací mezi EU a partnerskými třetími zeměmi, pokud jde o celkovou intenzitu rybolovu u populací, které loví vnitrostátní a případně i zahraniční plavidla;

65.  připomíná, že budoucí SRP se musí řídit zásadami řádné správy věcí veřejných, k nimž patří transparentnost, přístup k informacím v souladu s Aarhuskou úmluvou a posuzování dohod o udržitelném rybolovu;

66.  klade důraz na to, aby EU podporovala udržitelné řízení zdrojů ve třetích zemích, a vyzývá tudíž, aby zintenzívnila opatření pro boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu; zdůrazňuje, že by se dohody o udržitelném rybolovu měly více zaměřit na vědecký výzkum a shromažďování údajů, sledování, kontrolu a dohled; je přesvědčen, že za tímto účelem by EU měla pro třetí země vyčlenit náležitou finanční a technickou podporu i lidské zdroje;

67.  připomíná, že SRP musí být v souladu s rozvojovými a environmentálními politikami, včetně ochrany mořských ekosystémů; požaduje proto opatření pro zlepšování a rozšiřování vědeckých poznatků, jakož i posílení mezinárodní spolupráce s cílem zajistit lepší výsledky;

68.  připomíná, že všichni státní příslušníci zemí EU musí respektovat právní a správní předpisy SRP, a to bez ohledu na místo, kde působí, včetně právních předpisů v sociální a environmentální oblasti;

o
o   o

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 271 E, 7.11.2002, s. 401. (2) Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59. (3) Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s. 228. (4) Úř. věst. C 323 E, 18.12.2008, s. 271. (5) Úř. věst. C 68 E, 21.3.2009, s. 26. (6) Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19. (7) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 31. (8) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 38. (9) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 75. (10) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 37. (11) Úř. věst. C 348 E, 21.12.2010, s. 15. (12) Přijaté texty, P7_TA(2012)0052. (13) Přijaté texty, P7_TA(2011)0234.