– s ohledem na žádost o zbavení Martina Ehrenhausera poslanecké imunity za účelem vyšetřování, kterou Parlamentu zaslalo Státní zastupitelství ve Vídni s datem 21. března 2012 a která byla dne 2. července 2012 oznámena na plenárním zasedání,
– poté, co Martin Ehrenhauser dostal možnost vyjádřit se podle čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,
– s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě poslanců Evropského parlamentu na základě přímých všeobecných voleb,
– s ohledem na článek 57 Ústavního zákona Rakouské spolkové republiky,
– s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),
– s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0332/2012),
A. vzhledem k tomu, že Státní zastupitelství ve Vídni požádalo o to, aby byl člen Evropského parlamentu Martin Ehrenhauser zbaven poslanecké imunity, aby rakouské orgány mohly proti Martinu Ehrenhauserovi zahájit vyšetřování a trestní stíhání;
B. vzhledem k tomu, že Martin Ehrenhauser má být zbaven imunity kvůli podezření ze spáchání trestních činů souvisejících s neoprávněným přístupem k počítačovému systému podle § 118a rakouského trestního zákona, porušení telekomunikačního tajemství podle § 119 trestního zákona, zneužitím přístroje pro záznam zvuku nebo odposlech podle § 120 odst. 2 trestního zákona a porušením § 51 zákona o ochraně údajů 2000;
C. vzhledem k tomu, že podle článku 9 protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají členové Evropského parlamentu na území vlastního státu imunitu přiznávanou členům parlamentu vlastního státu;
D. vzhledem k tomu, že podle čl. 57 odst. 2 rakouského ústavního zákona smějí být členové Národní rady zadrženi pro spáchání trestného činu (s výjimkou přistižení při činu) pouze se souhlasem Národní rady a že souhlas Národní rady je nutný rovněž pro provedení domovní prohlídky u členů Národní rady; vzhledem k tomu, že podle čl. 57 odst. 3 ústavního zákona smějí být členové Národní rady stíháni pro spáchání trestného činu bez souhlasu Národní rady pouze tehdy, pokud tento čin zjevně nemá žádný vztah k politické činnosti tohoto poslance, a že příslušný orgán musí požádat Národní radu o rozhodnutí o neexistenci tohoto vztahu, pokud o to požádá dotčený poslanec nebo třetina členů stálého výboru, do jehož působnosti tyto záležitosti spadají;
E. vzhledem k tomu, že podle výše uvedeného může být proti Martinu Ehrenhauserovi vedeno vyšetřování pouze tehdy, bude-li zbaven imunity;
F. vzhledem k tomu, že Martin Ehrenhauser měl možnost vyjádřit se ve Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu a sdělil, že podle jeho názoru by měl být imunity zbaven;
G. vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie stanovil, že ačkoli jsou výsady a imunity „stanoveny ve veřejném zájmu Společenství [...], jsou výslovně přiznány úředníkům, jiným zaměstnancům a poslancům Parlamentu“ a „protokol tak vytváří ve prospěch uvedených osob subjektivní právo“(2);
H. vzhledem k tomu, že článek 9 protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie ani článek 57 rakouského spolkového ústavního zákona nebrání tomu, aby byl Martin Ehrenhauser zbaven imunity;
1. zbavuje Martina Ehrenhausera poslanecké imunity;
2. pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným úřadům Rakouské republiky a Martinu Ehrenhauserovi.
Věc 101/63, Wagner/Fohrmann a Krier, Recueil 1964, 195; věc 149/85 Wybot/Faure a další, Recueil 1986, 2391; věc T-345/05 Mote/Parlament, Sbírka rozhodnutí 2008, II-2849; spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra/De Gregorio a Clemente, Sbírka rozhodnutí 2008, I-7929; věc T-42/06 Gollnisch/Parlament, Sbírka rozhodnutí 2010, II-01135 a věc C-163/10 Patriciello (dosud nezveřejněna ve Sbírce rozhodnutí).
Věc T-345/05, Mote/Parlament, Sbírka rozhodnutí 2008, II-2849, bod 28.
Souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2013 - všechny oddíly
441k
143k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 týkající se postoje Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013 - všechny oddíly (12749/2012 – C7-0233/2012 – 2012/2092(BUD))
– s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(1),
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(2),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(3),
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. března. 2012 o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2013 – oddíl III – Komise(4),
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2012 o odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2013(5),
– s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013, který předložila Komise dne 25. dubna 2012 (COM(2012)0300),
– s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2012 o mandátu ke třístranným rozhovorům o návrhu rozpočtu na rok 2013(6),
–s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 28. června 2012 o vytvoření „Paktu pro růst a zaměstnanost“,
– s ohledem na postoj k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013, který Rada přijala dne 24. července 2012 a postoupila Evropskému parlamentu dne 14. září 2012 (12749/2012 – C7-0233/2012),
– s ohledem na návrh na změnu č. 1/2013 k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013, který předložila Komise dne 19. října 2012,
– s ohledem na článek 75b jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska ostatních dotčených výborů (A7-0311/2012),
A. vzhledem k tomu, že priority vyjádřené ve stanoviscích specializovaných výborů a rovněž ty, které vytanuly při schůzkách se zpravodaji specializujícími se na rozpočtové záležitosti, byly v co největší možné míře zohledněny v tomto usnesení a při hlasování Parlamentu o pozměňovacích návrzích k rozpočtu,
Oddíl III
1. připomíná, že priority Parlamentu pro rozpočet na rok 2013, o nichž se podrobně hovoří v jeho výše uvedeném usnesení ze dne 4. července 2012 o mandátu ke třístranným rozhovorům, spočívají v podpoře udržitelného růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, zvláště pro malé a střední podniky a mladé lidi; znovu poukazuje na to, že návrh rozpočtu (NR) předložený Komisí odráží priority Parlamentu, pokud jde o programy a iniciativy, které mají být posíleny ve snaze splnit tyto cíle;
2. je si plně vědom závažných obtíží vyplývajících z toho, jaký je stav ekonomik členských států, a nutnosti přistupovat k rozpočtu při svém čtení zodpovědně a realisticky; nemůže však přijmout přístup, který činí z rozpočtu EU zdroj možných úspor ve stejné míře a se stejnou logikou, které se uplatňují u rozpočtů členských států, jelikož tyto typy rozpočtu se podstatně liší svou povahou, cíli a strukturou; upozorňuje na to, že snížení zdrojů EU bude mít jistojistě za následek nedostatek investic a likvidity v členských státech, což jen ztíží problémy, s nimiž se členské státy potýkají;
3. zdůrazňuje, že na rozpočet EU je třeba nahlížet jako na doplňkový nástroj, který poskytuje podporu ekonomikám členských států, je schopen soustředit iniciativy a investice do oblastí strategického významu pro růst a vytváření pracovních míst a vytváří pákový efekt v odvětvích překračujících hranice států; upozorňuje, že takovou jeho roli legitimizují tytéž členské státy, které spolu s Parlamentem odpovídají za rozhodnutí, z nichž vyplývá většina právních předpisů EU;
4. zdůrazňuje výrazné synergické účinky rozpočtu EU, jimiž neustále přispívá k úsporám nákladů; je přesvědčen, že při dostatečné politické vůli na straně členských států by bylo možno dosáhnout ještě větších úspor;
5. připomíná, že rok 2013 je posledním rokem současného víceletého finančního rámce (VFR), pročež je nanejvýš důležité dosáhnout rovnováhy mezi dosud uzavřenými závazky a platbami, které z nich vyplývají a musí být uhrazeny – jde totiž o institucionální důvěryhodnost EU a také o možné právní důsledky pro Komisi v případě, že by nedošlo k úhradě oprávněných nároků na platby;
6. vyslovuje proto politování nad rozhodnutím Rady zvolit i letos svůj obvyklý přístup horizontálních škrtů v NR s cílem uměle snížit výši zdrojů EU na rok 2013 oproti NR celkově o 1 155 milionů EUR (tj. o 0,8 %) v prostředcích na závazky (PZ) a o 5 228 milionů EUR (o 3,8 %) v prostředcích na platby (PP), důsledkem čehož je velmi mírné zvýšení prostředků oproti rozpočtu na rok 2012 jak u závazků (o +1,27 % oproti 2 % v NR), tak u plateb (o +2,79 % oproti 6,8 % v NR);
7. je překvapen, že při tomto kroku Rada nevzala v potaz nejnovější prognózy Komise, jak se bude vyvíjet čerpání prostředků na programy; tyto prognózy vycházejí z odhadů týchž členských států, které na jedné straně jednoznačně upozorňují na oblasti, v nichž plnění programů překračuje stávající finanční možnosti a zvýšení prostředků je třeba již v roce 2012, a na straně druhé varují před vážným rizikem nedostatku prostředků na platby, zejména v okruzích 1a, 1b a 2; připomíná v této souvislosti dopis, který předseda Barroso v červenci 2012 zaslal 27 členským státům a v němž vyjádřil své znepokojení nad škrty, které v NR provedla Rada při svém čtení a v jejichž důsledku vzniká riziko, že nebudou k dispozici dostatečné prostředky na to, aby byla EU schopna splatit své dluhy;
8. zdůrazňuje, že stávající postupy zjišťování skutečných potřeb prostředků na platby, které probíhají mezi příslušnými správními orgány členských států a příslušnými útvary v Komisi, obestírá naprostá temnota; je pevně přesvědčen, že takové postupy mají nepříznivý dopad na kvalitu konečného výsledku, na míru informací, které se dostávají nejen k vládám samým, ale také k vnitrostátním parlamentům a k Evropskému parlamentu, a na jednání mezi oběma složkami rozpočtového orgánu;
9. poznamenává, že škrtů Rady není ušetřen žádný z okruhů, ale obzvláště jimi jsou zasaženy okruhy 1a a 1b, pokud jde o prostředky na platby (–1,9 miliardy EUR, resp. –1,6 miliardy EUR oproti NR), tj. okruhy, v nichž je soustředěna většina programů a iniciativ klíčových pro plnění cílů strategie Evropa 2020; varuje, že takovýto přístup ohrožuje schopnost dodržet dříve přijaté závazky, a tudíž i naplnit společně stanovené priority EU;
10. zdůrazňuje, že tyto škrty jsou v příkrém rozporu se závěry zasedání Evropské rady v červnu 2012, v nichž byl rozpočet EU označen za „katalyzátor růstu a zaměstnanosti v celé Evropě“ a bylo rozhodnuto soustředit zdroje, včetně 55 miliard EUR ze strukturálních fondů, na opatření posilující růst; domnívá se, že takové rozhodnutí, přijaté na nejvyšší politické úrovni EU, je třeba promítnout do dostatečné výše prostředků na platby na rok 2013 u programů a akcí, které přispívají k naplnění této priority;
11. odmítá argument Rady, že tyto škrty se týkají programů, v jejichž rámci se čerpá málo prostředků, nebo programů s neuspokojivými výsledky, protože jsou jimi postiženy také programy vykazující vynikající čerpání prostředků (např. program celoživotního učení a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) v okruhu 1a, program, jehož cílem je konkurenceschopnost a zaměstnanost, v okruhu 1b), zatímco některé oblasti, v nichž se prostředky nečerpají dostatečně, škrty dotčeny nejsou; upozorňuje, že takováto kritéria zcela opomíjejí víceletý charakter politik EU – zejména politiky soudržnosti –, pro nějž je příznačné, že výše plateb se postupně zvyšuje s blížícím se koncem VFR;
12. poukazuje na to, že podstatné snížení výše prostředků na platby stanovené Radou ve srovnání se závazky by logicky vedlo k ještě vyššímu objemu nezaplacených závazků (RAL) na konci roku, jelikož by se rozdíl mezi prostředky na závazky a prostředky na platby zvětšil o 4,1 miliardy EUR, zejména s ohledem na to, že největší objem RAL se týká politiky soudržnosti (65,6 %) a odvětví výzkumu a vývoje (10,5 %), což jsou dvě hlavní oblasti, které škrty postihly;
13. na základě údajů, které předložila Komise na interinstitucionální schůzce na téma plateb dne 26. září 2012 , vyjadřuje pochybnosti o tom, zda navržené navýšení prostředků na platby o 6,8 % v NR bude s ohledem na to, že neexistuje opravný rozpočet pokrývající potřeby v oblasti plateb na rok 2012, dostačovat k pokrytí nároků na platby očekávaných členskými státy v různých okruzích, a zejména v okruzích 1a a 1b; odmítne proto jakýkoli pokus snížit prostředky na platby oproti předloženému NR;
14. po zkušenostech z posledních let nepovažuje prohlášení ve věci plateb, které navrhla Rada při svém čtení, za dostatečnou záruku, že budou nakonec ve všech okruzích poskytnuty prostředky na platby v odpovídající výši; volí proto obecný přístup v podobě obnovení prostředků na platby, které Rada snížila, na úroveň NR ve všech okruzích, a zvýšení prostředků na platby na úroveň NR v několika vybraných položkách s vysokou mírou čerpání v každém okruhu, zvláště v okruzích 1a a 4, s cílem pokrýt skutečné potřeby odpovídajících programů, jak je stanovila Komise;
15. dává své delegaci pro dohodovací jednání o rozpočtu na rok 2013 mandát nesouhlasit v opravném rozpočtu č. 6/2012 a v rozpočtu na rok 2013 s žádnou takovou výší prostředků na platby, která by plně nepokrývala platby, které je třeba provést v roce 2012 a v roce 2013, a to na základě odhadu Komise;
16. žádá členské státy, aby zajistily, aby odhady, které zasílají Komisi, a na jejichž základě Komise sestavuje svůj návrh, pokud jde o prostředky na platby, byly v každém členském státě ověřeny a osvědčeny na patřičné politické úrovni;
17. lituje, že Rada se u prostředků na závazky výrazným způsobem (celkově o 2,15 miliardy EUR) odchýlila od částek finančního plánu, který je výsledkem jejího společného rozhodnutí s Parlamentem ze začátku programového období, a že se Rada naprosto neohlížela na priority Parlamentu, které Parlament formuloval v mandátu ke třístranným rozhovorům; připomíná, že čtení Parlamentu naopak z referenčních parametrů daných tímto mandátem vychází a probíhá v souladu s nimi;
18. zdůrazňuje, že reakcí na krizi musí být více Evropy, nikoli méně Evropy, má-li se podařit znovu nastartovat investice, podnítit vytváření pracovních míst a pomoci obnovit důvěru v ekonomiku; již se vyjádřil kriticky ke zmrazení prostředků na závazky v NR přijatém Komisí, jak bylo zdůrazněno ve výše uvedeném usnesení Parlamentu ze dne 4. července 2012 o mandátu ke třístranným rozhovorům, nemůže proto akceptovat rozhodnutí Rady snížit je oproti rozpočtu na rok 2012 ještě o dalších 1,27 % ; připomíná, že prostředky na závazky odrážejí politické priority EU a jejich výše by měla být stanovena se zřetelem k dlouhodobé perspektivě, v níž už se může podařit překonat ekonomickou recesi; má v úmyslu zvýšit PZ nad úroveň NR v několika vybraných rozpočtových položkách, které bezprostředně souvisejí s naplňováním priorit strategie Evropa 2020 a jsou v souladu s tradičními prioritami Parlamentu;
19. stanoví proto celkovou výši prostředků na rok 2013 na 151 151, 84 milionu EUR a 137 898,15 milionu EUR v prostředcích na závazky, resp. na platby;
Okruh 1a
20. s politováním konstatuje, že ačkoli je tento okruh klíčový pro splnění cílů strategie Evropa 2020, odehrály se v něm prakticky všechny škrty Rady v prostředcích na závazky (-2,9 % oproti NR) v rámci okruhu 1 a nejvíce jej postihla snížení prostředků na platby (–1,9 miliardy EUR, tj. –14 % ve srovnání s NR); rozhodl, že zruší téměř veškeré škrty provedené Radou a že navýší prostředky na závazky a na platby nad úroveň NR pouze u vybraného počtu rozpočtových položek, které přímo souvisí s prováděním strategie Evropa 2020 a vyznačují se vysokou mírou čerpání a vysokou absorpční kapacitou;
21. velmi lituje toho, že namísto aby prostředky na sedmý rámcový programu (7. RP) a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) zvýšila, rozhodla se Rada provést v návrhu Komise v příslušných rozpočtových položkách škrty, což je jednoznačně v rozporu s nedávným rozhodnutím Evropské rady vytvořit „Pakt pro růst a zaměstnanost“ na podporu mj. výzkumu a vývoje, inovací a zaměstnanosti; zdůrazňuje velmi dobré výsledky těchto programů, u nichž Komise ve srovnání s loňským rokem uvádí, že budou v roce 2012 čerpány rychleji;
22. pokládá program CIP za jeden z hlavních prostředků plnění strategie Evropa 2020 a základní nástroj k usnadnění přístupu k financím zvláště pro inovativní MSP; rozhodl se proto zvýšit prostředky na závazky a na platby u programu CIP pro podnikání a inovace a programu CIP Inteligentní energie – Evropa a v souladu se stále většími požadavky ze strany MSP zvýšit PZ i PP u finančních nástrojů v rámci tohoto programu;
23. bere na vědomí návrh Komise pokrýt dodatečné náklady na projekt ITER z provozních úspor zejména u společných podniků a na správních výdajích u 7. RP; připomíná přidanou hodnotu výzkumu financovaného EU a jeho klíčovou roli při dosahování cílů růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti zakotvených ve strategii Evropa 2020; v souladu s interinstitucionálním prohlášením z prosince 2011 se proto rozhodl částečně kompenzovat tato snížení zvýšením prostředků na závazky na úroveň NR v některých vybraných operačních položkách 7. RP, které bezprostředně přispívají k plnění strategie Evropa 2020 a vyznačují se vynikající mírou čerpání a vysokou absorpční kapacitou; navrhuje financovat tuto částečnou kompenzaci nad dostupné rozpětí využitím nástroje pružnosti k získání částky 50 milionů EUR;
24. zdůrazňuje výraznou přidanou hodnotu programů Celoživotní učení a Erasmus Mundus, které se skrovným přídělem finančních prostředků skýtají mimořádné přínosy v podobě efektivního plnění a vytváření pozitivního obrazu Unie v očích svých občanů; v souladu se svým tradičním postojem v posledních rozpočtových procesech se rozhodl zvýšit jak PZ, tak PP u těchto programů na úroveň NR, a to vzhledem k jejich velké absorpční kapacitě;
25. lituje škrtu Rady v prostředcích na platby (–23 milionů EUR oproti NR) u finanční podpory projektů společného zájmu v oblasti transevropské dopravní sítě; upozorňuje, že tento program je svými investicemi do infrastruktury s vysokou evropskou přidanou hodnotou zásadní pro zvýšení konkurenceschopnosti EU jako celku a bezprostředně přispívá k růstu a zaměstnanosti; zdůrazňuje, že program má dobré výsledky, pokud jde o čerpání prostředků, a že rok 2013 bude mít zásadní důležitost, protože má být věnován přípravě na vstup nástroje pro propojení Evropy v platnost; proto se rozhodl zachovat prostředky na závazky i na platby ve výši navrhované v NR;
26. rozhodl se obnovit prostředky na platby pro Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci ve výši NR; upozorňuje na skutečnost, že díky obnovení výše prostředků na platby nebude nutno provádět převody z jiných rozpočtových položek a že přidělená částka představuje minimální částku, kterou EFG vyčerpá v několika prvních měsících roku;
Okruh 1b
27. vyjadřuje hluboké politování nad výraznými škrty, které Rada provedla v prostředcích na platby (–1,6 miliardy EUR, tj. –3,3 % oproti NR) a kterými je dotčen cíl regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (12,9 %), cíl evropská územní spolupráce (-18,7 %) a Fond soudržnosti (-4,7 %) a jež by v případě schválení rozhodně bránily správnému provádění projektů v posledním roce programového období, což by mělo velmi nepříznivé dopady zejména na členské státy, které se již nyní potýkají se závažnými sociálními, ekonomickými a finančními potížemi, čímž se výrazně zvýší RAL; naopak konstatuje, že cíl konvergence zůstává prakticky nedotčen;
28. připomíná, že značná výše prostředků na platby v NR pro tento okruh (+8,1 %) je důsledkem v minulosti přijatých závazků, které je na konci programového období třeba zaplatit, což je přirozený životní cyklus strukturálních fondů; zdůrazňuje, že kdyby Rada při sestavování rozpočtu EU v posledních letech zaujala ve věci skutečných potřeb, pokud jde o platby v tomto okruhu, realističtější přístup, bylo by nyní možné mnohem nižší procentuální zvýšení prostředků na platby;
29. připomíná pochybnosti, které vyjádřil ve svém mandátu ke třístranným rozhovorům, pokud jde o to, zda navrhovaná výše prostředků na platby bude dostatečná na zaplacení veškerých očekávaných žádostí o platby, pokud nebude letos schválen opravný rozpočet; zdůrazňuje, že tentýž návrh Komise vychází z předpokladu, že jsou pokryty veškeré nezbytné platby z předchozích let až do roku 2012;
30. odmítá škrty provedené Radou v okruhu 1b, které by vedly oproti očekávání k mnohem vážnějšímu nedostatku prostředků na platby a znemožnily by provést platby členským státům a regionům, které na to jako příjemci mají nárok, což by mělo vážné důsledky zvláště pro ty členské státy, které se již potýkají se sociálními, ekonomickými a finančními obtížemi; znovu upozorňuje, že na tento oddíl připadají dvě třetiny stávajících nezaplacených závazků a že snížení výše prostředků na platby na rok 2013 by současně vedlo k výraznému nárůstu výše RAL do konce příštího roku; žádá proto Komisi, aby předložila analýzu situace RAL a účinnou strategii, jak snížit míru RAL; vyzývá Komisi, aby každý měsíc podávala Parlamentu informace o žádostech členských států zaslaných k proplacení, a to v rozpisu podle jednotlivých členských států a fondů;
31. nepovažuje prohlášení Rady, že požádá Komisi o předložení návrhu opravného rozpočtu v případě nedostatečné výše prostředků na platby v okruhu 1b, za dostatečnou záruku, že v roce 2013 bude poskytnuta odpovídající výše prostředků na platby, vzhledem k tomu, že k podobným krokům se Rada zavázala již v minulých dvou letech a neučinila je; žádá předsednictví Rady, aby učinilo veřejné prohlášení a vysvětlilo nesoulad mezi výsledky čtení Rady, pokud jde o prostředky na platby, a skutečnými potřebami členských států, jak je vyjádřily ve svých odhadech;
32. rozhodl se proto obnovit ve všech rozpočtových položkách, v nichž Rada v tomto okruhu provedla škrty, prostředky na závazky i na platby na úrovni NR a zvýšit nad úroveň NR prostředky na závazky a na platby na technickou pomoc v rámci strategie pro region Baltského moře;
33. naléhavě vyzývá Radu, aby souhlasila s návrhem opravného rozpočtu č. 6/2012 předloženým Komisí s cílem kompenzovat letošní nedostatek prostředků na platby a zabránit tomu, aby bylo zablokováno provádění probíhajících projektů na konci programového období; svěřuje své delegaci mandát pro jednání s Radou, aby v případě, že Rada nebude připravena v plném rozsahu schválit NOR, případně zvýšila prostředky na platby o částku, kterou Rada odmítla, přičemž by se tato částka poměrným způsobem rozdělila mezi operační položky okruhu 1b;
Okruh 2
34. domnívá se, že odhady rozpočtových potřeb z pera Komise jsou realističtější než částky, které předpokládá Rada, zejména s ohledem na nadcházející platby; obnovuje proto prostředky, které Rada v tomto okruhu škrtla, na částku 60 307,51 milionu EUR, což je 0,6 % nad úrovní rozpočtu na rok 2012;
35. podotýká, že tradiční návrh na změnu pro oblast zemědělství, který má být předložen na podzim roku 2012, upraví stávající odhady na základě přesnějšího zjištění skutečných potřeb; v tomto ohledu upozorňuje na konečnou výši vázaných příjmů, které mají být k dispozici v roce 2013 (opravy s ohledem na schválení účetních závěrek, nesrovnalosti a doplňková dávka producentů mléka) a které v konečném důsledku určí výši nových prostředků, která má být schválena v rozpočtu na rok 2013; odhaduje, že současné rozpětí (ve výši 981,5 milionu EUR), které zbývá, by mělo stačit k pokrytí potřeb v tomto okruhu, nenastanou-li nepředvídané okolnosti;
36. vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí definovat jasné priority tohoto okruhu, které dají přednost podpoře udržitelného zemědělství, které zachovává biologickou rozmanitost, chrání vodní zdroje a úrodnost půdy,respektuje dobré životní podmínky zvířat a podporuje zaměstnanost;
37. odmítá zvýšení tzv. položky záporných výdajů (v souvislosti se schvalováním účetních závěrek), protože mu připadá, že je ve srovnání s prostředky v okruhu 2 stanovena uměle vysoko, a částečně obnovuje návrh Komise, což umožňuje realističtější přístup;
38. potvrzuje své odhodlání jednat s cílem předejít krizím v odvětví ovoce a zeleniny a reagovat na ně, a proto podporuje odpovídající výši prostředků na udělení předběžné certifikace pro seskupení producentů; je pro dostatečné zvýšení příspěvku Unie do krizového fondu v rámci operačních fondů pro organizace producentů;
39. stanoví zvýšení podpory pro program „Mléko pro školy“ a pokračování podpory pro program „Ovoce do škol“;
40. zachovává výši přídělu rozpočtových prostředků na program Rozdělování potravin nejchudším osobám v EU, který poskytuje podporu 18 milionům lidí trpících v Unii problémy s podvýživou; vítá úsilí Komise při hledání politického a právního řešení, které umožní, aby mohl program pokračovat i v roce 2013; doufá, že bude nalezeno řešení umožňující pokračování tohoto programu i v období příštího VFR;
41. podporuje drastické snížení prostředků v některých rozpočtových položkách na náhrady, v některých případech i až na nulu, jelikož tento nástroj je politicky kontroverzní a u některých produktů nebyl stanoven na stejné úrovni jako v rozpočtu na rok 2012; poznamenává, že některé položky náhrad byly označeny za negativní priority; pečlivě zvažuje, do jaké míry by měly být prostředky v těchto položkách sníženy, aby bylo v případě potřeby možno tento nástroj použít v rámci současného nařízení o náhradách;
42. přiděluje přiměřené prostředky na pokračování podpory programu LIFE+, v jehož rámci jsou prioritou výhradně projekty v oblasti životního prostředí a klimatu a je podporován vývoj udržitelné a s ohledem na zdroje efektivnější ekonomiky a ochrana, zachování a obnovování ekosystémů; znovu připomíná, že environmentální problémy a jejich řešení neuznávají hranice jednotlivých států, takže potřeba jejich řešení na úrovni EU je evidentní; vyzývá v tomto ohledu členské státy, aby výrazně zlepšily uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí;
43. zdůrazňuje, že společná rybářská politika je i nadále pro EU klíčovou politickou prioritou a zachovává její financování na výši navrhované v NR, a to vzhledem k její nadcházející reformě; je přesvědčen, že integrovaná námořní politika by neměla být financována na úkor jiných opatření a programů v oblasti rybolovu v okruhu 2; domnívá se, že účinné řízení rybolovu má zásadní význam pro zachování populací ryb a zabránění nadměrnému rybolovu;
Okruh 3a
44. poznamenává, že celkové škrty finančních prostředků, které navrhla Rada oproti NR na rok 2013, činí –15 milionů EUR v prostředcích na závazky a –51 milionů EUR v prostředcích na platby; konstatuje, že tyto škrty znamenají snížení o –1,07 % oproti NR a o 15,5 % oproti původnímu finančnímu plánu Komise;
45. odmítá škrty, které provedla Rada v prostředcích na platby v těchto oblastech: Evropský návratový fond (–18 milionů EUR), Evropský uprchlický fond (–1,8 milionu EUR), Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí (–3,2 milionu EUR) a základní práva a občanství (–1 milion EUR); rozhodl se proto obnovit v odpovídajících položkách prostředky na úrovni NR;
46. odmítá jednostranné rozhodnutí Rady změnit právní základ návrhu týkajícího se hodnotícího mechanismu ke kontrole uplatňování schengenského acquis z řádného legislativního postupu na článek 70 Smlouvy o fungování Evropské unie; podporuje rozhodnutí Konference předsedů blokovat spolupráci s Radou na rozpočtu 2013, pokud jde o aspekty vnitřní bezpečnosti; podporuje proto postoj svého Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci umístit do rezervy prostředky (jak na závazky, tak na platby) v některých rozpočtových položkách v hlavě 18, které se týkají vnitřní bezpečnosti, dokud nebude dosaženo uspokojivého výsledku ve věci souboru předpisů týkajících se správy Schengenu; domnívá se, že tato rezerva by se neměla vztahovat na agentury působící v rámci okruhu 3a, aby nebyla ohrožena jejich činnost;
47. zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hraje program pro předcházení veškerých forem násilí a jejich potírání (DAPHNE) při odstraňování násilí na ženách, mladých lidech a dětech v EU, zejména v současné době krize; všímá si měřitelných výsledků programu DAPHNE a také jeho dopadu na změnu politiky v rámci členských států; proto zvyšuje prostředky na platby u tohoto programu nad úroveň NR;
Okruh 3b
48. lituje, že i přes škrty již navržené v NR škrtá Rada dále prostředky na závazky i na platby pro okruh 3b přibližně o 9,5 milionu EUR; volí obecný přístup v podobě zrušení všech škrtů Rady s cílem zajistit řádné provádění probíhajících programů a akcí v tomto okruhu;
49. opakuje, že živení smyslu pro aktivní občanství, solidaritu a toleranci mezi mladými Evropany má zásadní důležitost pro to, aby Evropa dokázala využít talent nejvzdělanější generace v dějinách; zdůrazňuje, že je třeba podněcovat i v příští generaci komunikaci napříč kulturami a občanství EU; rozhodl se proto zvýšit finanční prostředky pro program Mládež v akci oproti NR, zvláště vzhledem k řádnému provádění programu po mnoho let jeho působení;
50. domnívá se, že na informační kampaň k Evropskému roku občanů 2013 a na další komunikační činnosti jsou zapotřebí odpovídající prostředky, aby se podařilo řádně zapojit občany do projektu sjednocené Evropy a podpořil se dialog o otázkách EU; vyjadřuje politování nad tím, že rozpočet navrhovaný Komisí je nejnižším rozpočtem, jaký kdy byl na evropský rok vyčleněn, a rozhodl se zvýšit prostředky v příslušné rozpočtové položce;
51. podporuje pokračování úspěšné přípravné akce Evropská partnerství v oblasti sportu, a to vzhledem k novým pravomocím svěřeným Unii Lisabonskou smlouvou v oblasti sportu, se zvláštním zaměřením na amatérský a masový sport, s cílem prosazovat férové zápolení při sportovních soutěžích potíráním snah domlouvat předem výsledky utkání a ochranou fyzické a morální integrity sportovců a sportovkyň;
Okruh 4
52. upozorňuje, že škrty v prostředcích na platby provedené Radou v okruhu 4 (–1 miliarda EUR, tj. –14,1 % oproti NR) představují zhruba 20 % celkových škrtů ve všech okruzích; soudí, že tak výrazné snížení by znemožnilo Unii dodržet své závazky, které na sebe vzala na mezinárodní scéně; poznamenává, že návrh Komise jen mírně převyšoval úroveň rozpočtu na rok 2012 a již tak došlo k výraznému snížení oproti finančnímu plánu; rozhodl se obnovit prostředky na závazky i na platby ve většině rozpočtových položek na úroveň navrženou v NR;
53. domnívá se však, že lze akceptovat některá snížení oproti NR v některých rozpočtových položkách, jako jsou položky na makrofinanční pomoc, na členství v mezinárodních organizacích působících v oblasti cel a na spolupráci s Grónskem;
54. navrhuje malé zvýšení prostředků na závazky i na platby nad úroveň NR v rozpočtových položkách týkajících se rozvojové spolupráce v různých geografických oblastech a také v položkách na volební pozorovatelské mise a Světový fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii; upozorňuje, že by se tak mělo předejít tomu, aby EU ještě více nezaostávala za očekáváním, pokud jde o její pevné závazky ve věci financování rozvojové spolupráce;
55. poukazuje na to, že podle prohlášení Komise a UNRWA o podpoře, kterou EU poskytuje UNRWA (2011–2013), je roční příspěvek EU stanoven na základě prostředků přidělených palestinské straně v roce 2011 (300 milionů EUR) a snížení této referenční částky by se negativně projevilo také v částce poskytované UNRWA; je přesvědčen, že zvýšení finančních prostředků pro Palestinu a UNRWA je naprosto nutné pro zajištění toho, aby UNRWA dostávala prostředky, které jí umožní poskytovat základní služby dle mandátu Valného shromáždění OSN a aby byla zachována bezpečnost a živobytí uprchlíků vzhledem k nestabilitě v regionu;
56. pokládá také za nutné zvýšit prostředky na podporu hospodářského rozvoje tureckého společenství na Kypru s cílem zajistit pokračování finanční podpory, kterou EU poskytuje Výboru pro pohřešované osoby na Kypru a Technickému výboru pro kulturní dědictví;
57. vytváří samostatné rozpočtové položky pro všechny mise SZBP a zvláštní zástupce EU v jednotlivých zeměpisných oblastech, jak se navrhuje v reformě finančního nařízení, což poskytne transparentnější a úplný přehled misí prováděných v rámci této politiky;
Okruh 5
58. bere na vědomí postoj Rady, která snížila návrh Komise pro okruh 5 pro všechny oddíly celkově o 146 milionů EUR, a to i přesto, jak se do odhadů příjmů a výdajů i do NR promítla snaha orgánů a institucí o rozpočtovou konsolidaci správních výdajů v době ekonomických a rozpočtových omezení;
59. zejména zdůrazňuje, že většina orgánů, včetně Parlamentu a Komise, dodržela a dokonce překročila svůj závazek omezit své administrativní rozpočty na zvýšení pod očekávanou úrovní inflace; vítá toto úsilí a stanoví prostředky v okruhu 5 v celkové výši 8 506,87 milionu EUR, z čehož je 4 967,37 milionu EUR pro Komisi;
60. dobře si všímá, že škrty, které provedla Rada, vyplývají z toho, že nezapsala do rozpočtu úpravu platů za rok 2011 o 1,7 % a zvýšení standardního snížení pro různé služby a útvary a provedla další konkrétní škrty v některých položkách správních výdajů, považuje však takové škrty za neopodstatněné a mající za cíl pouze uměle zmrazit správní výdaje v nominální hodnotě, a to nehledě na statutární a smluvní povinnosti a nové pravomoci a úkoly EU;
61. zejména se domnívá, že zvýšení míry standardního snížení, která mají zvýšit počet neplacených míst v orgánech, odráží konzervativní přístup, který bezprostředně ovlivní možnost zlepšit obsazenost pracovních míst v rámci plánu pracovních míst, který současně schvaluje rozpočtový orgán; zdůrazňuje, že takový přístup je ještě mnohem škodlivější v souvislosti se snižováním míst v plánu pracovních míst, kterým se mechanicky zlepšuje obsazenost míst, a že finanční prostředky na tato pracovní místa by neměly být považovány za proměnnou, prostřednictvím které je možno dosáhnout nominálního zmrazení správních výdajů nebo jiné předem stanovené cílové částky;
62. rozhodl se u všech orgánů kromě Rady a také u evropských škol na rozpočtový rok 2013 obnovit (nebo v případě Soudního dvora přidat) v rezervě částky odpovídající úpravě platů za rok 2011 o 1,7 % do doby, než v této věci vynese Soudní dvůr rozsudek; zdůrazňuje, že z hlediska sestavování rozpočtu jde o správný krok vzhledem ke značné pravděpodobnosti, že rozsudek bude znít ve prospěch Komise, a varuje Radu, že v takovém případě bude rozpočtový orgán postaven před nutnost vyrovnat se se zpětnou platností tohoto rozsudku také na roky 2011 a 2012, včetně úroků z prodlení;
63. ruší také další škrty, které provedla Rada v konkrétních položkách správních výdajů, zejména v Komisi na vybavení a služby IT a některé kancelářské prostory;
64. bere na vědomí, že Rada akceptovala navržené 1% snížení stavu zaměstnanců v plánu pracovních míst Komise, zejména v oblasti administrativní podpory, rozpočtového řízení a boje proti podvodům;
65. obnovuje nebo zachovává pracovní místa podle požadavků Komise a zčásti i jiných orgánů na základě zvážení každého jednotlivého případu a požaduje, aby bylo provedeno důkladné posouzení dopadu plánovaných snížení stavu zaměstnanců do roku 2018, přičemž je třeba vzít v úvahu mj. právní závazky Unie, priority EU a nové pravomoci orgánů a institucí a větší rozsah jejich úkolů vyplývající ze Smluv;
66. i když vítá informace podané v NR o těch oblastech, v nichž byl zvýšen stav zaměstnanců, jako je evropská správa ekonomických záležitostí, jednotný trh a bezpečnost a spravedlnost, poznamenává se znepokojením, že škrty ve stavu zaměstnanců byly provedeny v Komisi v některých dalších generálních ředitelstvích, např. pro podniky a průmysl, pro konkurenceschopnost, mobilitu a dopravu, pro výzkum a inovace a v Eurostatu, které však značně přispívají k naplňování priorit EU; je také znepokojen nepříznivým dopadem, který může mít méně pracovních míst v oblastech administrativní podpory, rozpočtového řízení a boje proti podvodům na rychlé, řádné a účinné provádění akcí a programů EU, zvláště v době, kdy se pravomoci EU neustále zvyšují a do Unie vstupuje nový členský stát;
67. žádá proto Komisi, aby zahrnula do své každoroční prověrky lidských zdrojů souhrnné posouzení podle jednotlivých generálních ředitelství a útvarů, zejména s přihlédnutím k jejich velikosti a pracovní zátěži, a podle typů pracovních míst, jak jsou v této prověrce uvedeny (tvorba politiky, řízení programů, administrativní podpora, rozpočtové řízení a boj proti podvodům, jazykové služby atd.);
68. lituje škrtů, které provedla Rada v položkách správních výdajů a v položkách na podporu výzkumu, včetně výkonných agentur, v celkové výši 6,6 % v PZ a PP (–71,8 milionu EUR) ve srovnání s NR, přičemž k největším škrtům došlo v okruhu 1b (–23,7 %) a v okruhu 4 (–13,2 %); zdůrazňuje, že to by mělo za následek snížení o 5,5 % ve srovnání s podobnými prostředky na rok 2012, a to navzdory úsporám již navrženým v NR, a pravděpodobně by to ovlivnilo rychlost a kvalitu plnění rozpočtu víceletých programů, kterých se týkají; zdůrazňuje dále, že snížení správních položek určitého programu, aniž jsou zvýšeny jeho provozní výdaje, by navíc vedlo k pozměnění celého přídělu pro daný program, o němž již bylo společně rozhodnuto; proto se rozhodl obnovit v těchto položkách NR;
69. také vytváří několik rezerv v některých rozpočtových položkách, aby obdržel konkrétní informace;
Agentury
70. obecně souhlasí s Komisí vypracovanými odhady rozpočtových a personálních potřeb agentur a konstatuje, že Komise již v NR výrazně snížila původní požadavky agentur a uplatnila i na ně 1% snížení stavu zaměstnanců;
71. domnívá se proto, že jakékoli další škrty, jak je navrhuje Rada, by ohrozily řádné fungování agentur a znemožnily by jim plnit úkoly, kterými je pověřil legislativní orgán; odmítá horizontální přístup Rady při škrtání prostředků agenturám, jejichž potřeby je nutno posuzovat případ od případu; vyzývá také Komisi, aby pro období příštího VFR identifikovala možné oblasti, v nichž ve spojitosti s agenturami dochází ke zdvojování činnosti nebo vzniká jen omezená přidaná hodnota, s cílem racionalizovat jejich fungování;
72. rozhodl se zvýšit prostředky v rozpočtu na rok 2013 pro tři agentury zajišťující finanční dohled; je přesvědčen, že tyto prostředky by měly odrážet potřebu plnit požadované úkoly, neboť se přijímá stále více nařízení, rozhodnutí a směrnic ve snaze o překonání současné finanční a hospodářské krize, která ve velké míře souvisí se stabilitou finančního sektoru;
73. nemůže akceptovat škrty Rady u agentur v okruhu 3a, které znamenají snížení o 2,8 milionu EUR jak v PZ, tak v PP, protože agentury představují 18 % celkových prostředků v okruhu 3a a škrty Rady by měly na tento okruh neúměrný dopad; má proto v úmyslu obnovit NR, který, jak se zdá, nastoluje vyvážený stav;
74. je si vědom toho, že některé agentury (například Europol, EASA, ACER) musí v roce 2013 plnit dodatečné úkoly, které se možná nepromítly v přiděleném rozpočtu nebo v plánu pracovních míst na rok 2013; požaduje od Komise, aby v případě nutnosti včas předložila návrh opravného rozpočtu pro příslušnou agenturu; dále od Komise očekává, že poté, co Parlament a Rada ukončí legislativní postup, kterým se rozšiřuje mandát určité agentury, předloží nový finanční výkaz; dobře si uvědomuje, že takové rozšíření může vyžadovat dodatečné zdroje, na nichž se bude muset rozpočtový orgán dohodnout;
Pilotní projekty a přípravné akce (PP a PA)
75. poté, co provedl důkladnou analýzu předložených návrhů pilotních projektů a přípravných akcí – pokud jde o míru úspěšnosti těch, které již probíhají, a o vyřazení iniciativ, na které se již vztahují existující právní základy, a s plným zohledněním stanoviska Komise, která posoudila proveditelnost projektů –, se rozhodl přijmout kompromisní soubor, který tvoří omezený počet PP a PA, a to i s ohledem na omezená rozpětí, která jsou k dispozici, zejména v okruzích 1a a 3b;
Ostatní oddíly
76. je znepokojen postojem Rady, která má v úmyslu nominálně zmrazit prostředky všech orgánů a institucí EU; je přesvědčen, že ke každému orgánu by se mělo přistupovat individuálně s přihlédnutím k jeho potřebám a specifické situaci;
77. vítá úsilí orgánů nalézt další úspory a omezit své rozpočty; upozorňuje na skutečnost, že výše jejich rozpočtů na rok 2013 bude zahrnovat náklady na rozšíření o Chorvatsko a úpravu platů o 1,7 % pro rok 2013; zdůrazňuje však, že náklady na rozšíření o Chorvatsko by neměly být vnímány jako zvýšení jejich rozpočtů, nýbrž jako opodstatněné financování přistoupení nového členského státu k EU;
78. zdůrazňuje, že v důsledku dalších úspor, kterých dosáhly orgány od jara do podzimu letošního roku, jsou prostředky v této chvíli na velmi nízké úrovni; obává se, že není téměř žádný prostor pro nové nezbytně nutné výdaje, které mohou vyvstat v souvislosti s právními závazky;
79. je přesvědčen, že rozpočtový orgán by měl zajistit takovou výši prostředků, která zabezpečí hladké fungování orgánů, dodržení právních závazků a zajistí veřejnou správu na vysoké úrovni, která bude sloužit občanům EU;
Oddíl I – Evropský parlament Všeobecný rámec
80. připomíná, že při přijímání odhadu příjmů a výdajů na rok 2013(7) trval na tom, že je třeba se zaměřit na přísnou rozpočtovou kontrolu a na nalezení dalších možných úspor během tohoto rozpočtového procesu;
81. vítá dohodu, které bylo dosaženo na dohodovacím jednání dne 26. září 2012 mezi předsednictvem a Rozpočtovým výborem; poukazuje na to, že celková úroveň jeho rozpočtu na rok 2013 činí 1 750 463 939 EUR a představuje tak čisté snížení o 18,3 milionu EUR oproti předběžnému odhadu příjmů a výdajů z února 2012;
82. zdůrazňuje, že výše rozpočtu na rok 2013 je o 1,9 % vyšší oproti rozpočtu na rok 2012, a to včetně nákladů na přistoupení Chorvatska; zdůrazňuje, že vzhledem k současné míře inflace ve výši 1,9 % došlo ke skutečnému poklesu provozního rozpočtu, a to i přes nedávno zvýšené pravomoci, nová pracovní místa a činnosti, financování přistoupení Chorvatska a náklady na přípravu voleb v roce 2014;
83. schvaluje následující změny odhadů:
–
snížení výše prostředků v pohotovostní rezervě,
–
rozpočtově neutrální internalizace bezpečnostní služby,
–
pokračování internalizace činností IKT a v důsledku toho vytvoření 30 nových míst v plánu pracovních míst, a to rozpočtově neutrálním způsobem (kompenzace úsporami),
–
úpravu prostředků pro Evropské parlamentní sdružení;
84. snižuje rovněž o 5,3 milionu EUR prostředky pro Dům evropských dějin;
85. dále s vědomím obtížné ekonomické situace v celé EU připomíná přijaté rozhodnutí do konce tohoto volebního období poslanců nevalorizovat individuální příspěvky poslanců, upozorňuje, že náhrady zaměstnancům za služební cesty nebyly valorizovány od roku 2007 a znovu potvrzuje rozhodnutí obsažené v usnesení o rozpočtu na rok 2012(8) snížit prostředky ve všech rozpočtových položkách souvisejících s cestovními výdaji;
86. vítá informace a analýzy obsažené ve zprávě o rozpočtovém a finančním řízení v Parlamentu za rok 2011 a v ročních zprávách o činnosti jednotlivých GŘ, pokud jde o rozpočtové položky, v nichž nebyly v roce 2011 vyčerpány prostředky, a požaduje další objektivní analýzu tohoto typu týkající se rozpočtu na rok 2012 s cílem pohotověji odhalit potenciální budoucí úspory, které budou kompenzovány investicemi tam, kde to bude zapotřebí a prospěje to řádnému a hladkému chodu Parlamentu;
Pracovní podmínky Parlamentu
87. je přesvědčen, že stejně jako každý přímo volený parlament by měl i Evropský parlament mít právo rozhodnout o tom, kde bude mít sídlo a jaká pracovní místa bude využívat;
88. prohlašuje proto, že o sídle Parlamentu a pracovních místech pro poslance a úředníky by měl rozhodovat sám Parlament;
89. naléhavě vyzývá obě složky rozpočtového orgánu (Radu a Parlament), aby v zájmu dosažení finančních úspor a prosazení udržitelného řešení příznivého z hlediska klimatu a životního prostředí zařadily na pořad nadcházejícího jednání o příštím VFR na léta 2014–2020 otázku jediného sídla a pracovních míst Parlamentu pro jeho poslance a úředníky;
90. naléhavě vyzývá členské státy, aby se při příští revizi Smlouvy znovu zabývaly otázkou sídla a pracovních míst Parlamentu a pozměnily protokol č. 6;
91. než se tak stane, vyzývá Radu, aby začala společně s Parlamentem vypracovávat plán změny na jediné sídlo a efektivnějšího využívání pracovních míst Parlamentu, s přihlédnutím ke konkrétnímu aktuálnímu podrobnému vyčíslení nákladů na jednotlivá pracovní místa a k pracovním podmínkách pro zaměstnance, a také k ekonomickým, sociálním a environmentálním faktorům – tento plán by měl být předložen ve formě zprávy do 30. června 2013;
92. navrhuje, aby byla revidována dohoda mezi lucemburskými orgány a Parlamentem o počtu zaměstnanců trvale působících v Lucemburku, a to na základě přehodnocení potřeb Parlamentu;
Společná pracovní skupina
93. vítá vytvoření společné pracovní skupiny pro rozpočet Parlamentu, kterou tvoří členové Rozpočtového výboru a předsednictva; zejména rozhodně podporuje její práci na zahájení srovnávací studie, v níž bude porovnán rozpočet Parlamentu s rozpočtem Kongresu USA a se vzorkem parlamentů členských států; připomíná, že tato studie má být dokončena do konce roku 2012; očekává, že tato studie povede k dlouhodobým úsporám v rozpočtu Parlamentu a přijde s náměty, jak zlepšit jeho účinnost v roce 2013 a v letech následujících;
94. domnívá se, že tato společná pracovní skupina by měla odrážet demokratickou rovnováhu v Parlamentu; je přesvědčen, že by se tato pracovní skupina měla zabývat mj. dalšími alternativami v souvislosti s otevírací dobou centrální prezenční listiny pro poslance a opatřeními s cílem podněcovat k využívání levnějších a ekologičtějších způsobů dopravy; dále vyzývá pracovní skupinu, aby informovala Rozpočtový výbor a předsednictvo o tom, jak by bylo možno dosáhnout střednědobých a dlouhodobých strukturálních a organizačních úspor v rozpočtu Parlamentu;
95. vítá návrh společné pracovní skupiny uzavírat centrální prezenční listinu poslanců vždy v pátek v týdnech volebních obvodů (tzv. tyrkysových týdnech);
96. vyzývá předsednictvo, aby neprodleně uskutečnilo návrhy úspor, na kterých se společná pracovní skupina dohodla;
Cesty
97. vítá vynaloženou snahu o další úspory v cestovních výdajích poslanců a zaměstnanců; bere na vědomí úspory dosažené u výdajů na služební cesty zaměstnanců; poznamenává, že prostředky v příslušné rozpočtové položce se v roce 2012 snížily a že tyto úspory umožnilo lepší hospodaření, používání videokonferencí a snížení počtu služebních cest;
98. vyzývá správu, aby vyhodnotila vývoj na trhu nízkonákladového cestování, byla neustále informována o novinkách na trhu a využívala veškeré možnosti, jak dosáhnout úspor; dále vyzývá správu, aby umožnila a podporovala využívání letenek nízkonákladových leteckých společností a nákup flexibilních letenek v ekonomické třídě; je přesvědčen, že by měla být zkoumána další opatření s cílem snížit počet letů ve třídě „business“ zakoupených poslanci;
IT / pracovní cesty
99. konstatuje, že úspory dosažené na cestovních výdajích v roce 2011 díky tomu, že se zvýšilo (o 56,6 %) využívání videokonferencí, se odhadují na 1,4 milionu EUR; je přesvědčen, že dalších úspor u nákladů na služební cesty lze dosáhnout tím, že budou služební cesty postupně nahrazovány videokonferencemi, což také sníží uhlíkovou stopu Parlamentu; požaduje proto výsledky analýzy potřeb dalšího vybavení pro videokonference, kterou má provést správa Parlamentu, nejpozději do února 2013;
Budovy
100. věří v transparentní rozhodovací proces v politice v oblasti budov prostřednictvím úzké a otevřené spolupráce s Rozpočtovým výborem a požaduje jej;
101. požaduje včasné informace o zjištěních generálního tajemníka, pokud jde o renovační práce a přemísťování kanceláří v nadcházejících letech; zdůrazňuje důležitost řádného plánování a zapsání prostředků do rozpočtu v náležité fázi;
Překlad
102. opakuje, že úspory v oblasti překladu by neměly ohrozit mnohojazyčnost; upozorňuje na to, že je třeba zachovat kvalitu překladů a náležité pracovní podmínky příslušných útvarů;
Oddíl IV – Soudní dvůr
103. poznamenává, že i přes zásadní strukturální změny a neustále rostoucí množství projednávaných věcí Soudní dvůr omezil zvýšení svého provozního rozpočtu na 1,56 % (vedle zvýšení o 1,49 % v souvislosti s rozšířením o Chorvatsko);
104. obnovuje proto na základě doporučení auditorů prostředky na překlad, aby nevznikaly prodlevy v řízeních, a na IT zdroje;
105. částečně obnovuje prostředky na mzdy a stanoví míru standardního snížení na 4,5 % s cílem umožnit Soudnímu dvoru řádně plnit své úkoly; dále částečně obnovuje prostředky na údržbu a energie;
106. podporuje probíhající revizi statutu Soudního dvora a zavazuje se neprodleně projednat jakýkoli opravný rozpočet v souvislosti s touto záležitostí;
Oddíl V – Účetní dvůr
107. poznamenává, že Účetní dvůr snižuje v roce 2013 svůj plán pracovních míst o devět míst; obnovuje původní standardní snížení ve výši 1,8 % s cílem omezit riziko, pokud jde o uskutečňování strategie Účetní dvora a vydání plánovaných zpráv o auditu; obnovuje také prostředky na nábor zaměstnanců v souvislosti s přistoupením Chorvatska na úrovni NR;
Oddíl VI – Evropský hospodářský a sociální výbor
108. částečně obnovuje prostředky na mzdy a příspěvky tak, že uplatňuje standardní snížení ve výši 5,5 %, což bude stejně znamenat snížení současné obsazenosti míst; zčásti ruší nahodilé škrty, které provedla Rada, například u výdajů souvisejících s Úředním věstníkem a u provozních výdajů, jako jsou výdaje na tlumočení, které byly již v roce 2012 sníženy na úroveň čerpání z roku 2009;
109. v plné výši obnovuje prostředky na roční splátky za pronájem, které souvisí s právními závazky vyplývajícími ze stávajících smluv a každoročně se valorizují podle inflace v Belgii;
Oddíl VII – Výbor regionů
110. částečně obnovuje prostředky pro Výbor regionů, aby mohl plnit své stávající statutární a právní závazky v oblasti ročních splátek za pronájem a platů zaměstnanců; poznamenává, že drastický škrt Rady u mezd a příspěvků by se rovnal dvojnásobnému snížení stavu zaměstnanců o 1 % (které je již obsaženo v NR) v tomto orgánu;
Oddíl VIII – Evropský veřejný ochránce práv
111. bere na vědomí zvýšení rozpočtu evropského veřejného ochránce práv o 3,49% ; poznamenává, že část tohoto zvýšení souvisí s nutnými náklady na pronájem; obnovuje prostředky na mzdy a příspěvky, které jsou nutné vzhledem k tomu, že dříve neobsazená místa byla obsazena;
Oddíl IX – Evropský inspektor ochrany údajů
112. obnovuje rozpočet EIOÚ v plném rozsahu; poznamenává, že jeho zvýšení odpovídá odhadované míře inflace; zejména obnovuje dvě nová pracovní místa a příslušné prostředky – tito pracovníci mají pomoci provádět základní činnosti orgánu;
Oddíl X – Evropská služba pro vnější činnost
113. poznamenává, že ESVČ je relativně novým orgánem ve fázi vývoje a že její síť je stále ještě třeba zdokonalovat, aby se dařilo plnit politické priority EU, a že se svými 141 delegacemi má ESVČ mezi orgány EU jedinečnou pozici v tom, v jaké míře je vystavena inflaci ve třetích zemích a výkyvům směnných kurzů;
114. vítá skutečnost, že pro rok 2013 ESVČ zmrazila v řadě rozpočtových položek prostředky v nominální výši a v jiných položkách provedla cílená snížení, přičemž tyto úspory by mohly dosáhnout až 1,3 % jejího rozpočtu na rok 2012;
115. konstatuje, že ESVČ projevuje zdrženlivost, jelikož ve svém plánu pracovních míst na rok 2013 nenavrhuje vytvoření žádných nových míst;
116. upozorňuje, že navrhovaná zvýšení v rozpočtu ESVČ jsou nutná k pokrytí nákladů na stálé zaměstnance a dalších právních závazků a k tomu, aby služba byla schopna vyhovět politickým očekáváním, že bude přítomna v prioritních zemích;
117. odmítá proto rozhodnutí Rady zmrazit rozpočet ESVČ v nominální výši na úrovni roku 2012 a navrhuje přiměřené zvýšení vzhledem k celkové finanční situaci;
118. ruší škrty provedené Radou, které by znamenaly snížení počtu úředníků a které by byly v rozporu s úsilím vynaloženým od vzniku ESVČ na nábor a přesuny pracovníků s cílem zajistit, aby bylo možné plnit zvýšené provozní požadavky;
119. obnovuje prostředky potřebné ke splnění povinností vyplývajících z platných nájemních smluv a z dohody na úrovni útvarů s Komisí a Radou a k postupné výměně a racionalizaci zděděných zastaralých a překrývajících se IT systémů;
o o o
120. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím a vnitrostátním parlamentům.
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 v zájmu dosažení kladného výsledku postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020 (COM(2011)0398 – COM(2012)0388 – 2011/0177(APP))
– s ohledem na články 311 a 312 Smlouvy o fungování EU,
– s ohledem na návrh a pozměněný návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020, jež předložila Komise dne 29. června 2011 a 6. července 2012 (COM(2011)0398 a COM(2012)0388),
– s ohledem na návrh interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o spolupráci v rozpočtových záležitostech ze dne 29. června 2011, který předložila Komise (COM(2011)0403),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2011 nazvané „Rozpočet – Evropa 2020“ (COM(2011)0500),
– s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 27. dubna 2010 o fungování interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (COM(2010)0185),
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie(1),
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 nazvané „Investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“(2),
– s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2012 o víceletém finančním rámci a vlastních zdrojích(3),
– s ohledem na společné prohlášení o problémech spojených s víceletým finančním rámcem, které tvoří přílohu revidovaných finančních pravidel použitelných pro souhrnný rozpočet Unie,
– s ohledem na čl. 81 odst. 3 jednacího řádu,
– s ohledem na průběžnou zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0313/2012),
A. vzhledem k tomu, že podle čl. 312 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (SFEU) Rada přijme zvláštním legislativním postupem nařízení, kterým se stanoví víceletý finanční rámec, přičemž rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že podle čl. 312 odst. 2 SFEU může Evropská rada jednomyslně přijmout rozhodnutí, které Radě umožní při přijímání nařízení, kterým se stanoví víceletý finanční rámec, rozhodovat kvalifikovanou většinou;
B. vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 310 odst. 1 SFEU musí být všechny položky příjmů a výdajů Unie uvedeny v rozpočtu;
C. vzhledem k tomu, že podle článku 295 SFEU Evropský parlament, Rada a Komise se navzájem konzultují a vzájemnou dohodou upravují způsoby své spolupráce, a vzhledem k tomu, že za tímto účelem by měly uzavřít interinstitucionální dohodu s cílem zdokonalit fungování ročního rozpočtového procesu a spolupráci mezi orgány v rozpočtových záležitostech;
D. vzhledem k tomu, že čl. 312 odst. 5 SFEU požaduje, aby Evropský parlament, Rada a Komise činily všechna nezbytná opatření k usnadnění přijetí finančního rámce;
E. vzhledem k tomu, že podle článku 311 Smlouvy o fungování EU si Unie zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné provádění svých politik a její rozpočet je financován plně z vlastních zdrojů; vzhledem k tomu, že než Rada přijme nové rozhodnutí týkající se reformy vlastních zdrojů, musí konzultovat s Evropským parlamentem a dále musí získat jeho souhlas, než přijme nařízení týkající se prováděcích opatření k systému vlastních zdrojů;
F. vzhledem k tomu, že nyní bude nařízení o víceletém finančním rámci poprvé přijímáno na základě nových ustanovení Lisabonské smlouvy, což s sebou přináší nová ujednání o spolupráci mezi orgány, jejichž cílem je sladit účinné rozhodování s respektováním pravomocí, které vyplývají ze Smlouvy;
G. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva uděluje Evropské unii nové významné pravomoci, například v oblasti vnější činnosti (čl. 27 odst. 3 Smlouvy o EU), sportu (článek 165 SFEU), vesmíru (článek 189 SFEU), změny klimatu (článek 191 SFEU), energetiky (článek 194 SFEU), cestovního ruchu (článek 195 SFEU) a civilní ochrany (článek 196 SFEU);
H. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 8. června 2011 přijatém velkou většinou hlasů Parlament stanovil své obecné politické priority pro příští víceletý finanční rámec jak z legislativního, tak rozpočtového hlediska;
I. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 13. června 2012 přijatém velkou většinou hlasů Parlament vyjádřil své obecné politické priority pro příští víceletý finanční rámec z rozpočtového hlediska, a to jak ve vztahu k výdajům, tak k příjmům;
J. vzhledem k tomu, že příslušné parlamentní výbory provedly úplnou podrobnou analýzu potřeb s cílem stanovit politické priority, což dokládají jejich přiložená stanoviska;
K. vzhledem k tomu, že úřadující kyperské předsednictví má v úmyslu předložit na mimořádném zasedání Evropské rady v listopadu 2012 jednací osnovu, včetně výše stropů (ale také politická rozhodnutí, která spadají do rámce řádného legislativního postupu);
L. vzhledem k tomu, že rozpočet EU už poskytuje záruky finanční pomoci pro střednědobou platební bilanci členských států, jež nejsou členy eurozóny, a to až do výše 50 miliard EUR, jakož i záruky pro Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) až do výše 60 miliard EU (celková zůstatková částka úvěrů);
M. vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby EU disponovala jak rozpočtem, tak rozpočtovým postupem, které plně odrážejí transparentní a demokratickou podstatu parlamentního rozhodování a procesu parlamentní kontroly na základě dodržování obecných zásad jednotnosti a univerzálnosti, což vyžaduje, aby se všechny příjmy a výdaje vykazovaly v plné výši bez jakýchkoli vzájemných zápočtů a aby se o příjmech i výdajích diskutovalo a hlasovalo v Parlamentu v souladu s pravomocemi obsaženými ve Smlouvách;
Rozpočet EU jako klíčový nástroj pro zajištění inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v celé EU
1. je si plně vědom, že jednání o víceletém finančním rámci na období 2014–2020 probíhají ve velmi složitém sociálním, ekonomickém a finančním kontextu, kdy členské státy vynakládají značné úsilí na fiskální korekce ve svých vnitrostátních rozpočtech s cílem dosáhnout udržitelnosti veřejných financí a stabilizovat bankovní sektor a jednotnou měnu; trvá na tom, že Unii nelze vnímat jako další fiskální zátěž pro daňové poplatníky; je ovšem přesvědčen, že rozpočet EU je součástí řešení, které Evropě umožní vymanit se ze současné krize prostřednictvím podpory investic do růstu a podpory pracovních míst a poskytování pomoci členským státům při společném a organizovaném zvládání současných strukturálních problémů, zejména ztráty konkurenceschopnosti, narůstající nezaměstnanosti a chudoby, na udržitelném základě;
2. domnívá se však, že vyvážené strukturální reformy na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU představují zásadní podmínku pro řádné a účinné hospodaření s finančními prostředky EU, a zároveň připomíná důležitost zdravých veřejných financí;
3. připomíná, že Evropská rada při mnohých příležitostech kladla důraz na nutnost posílit evropskou správu ekonomických záležitostí a podpořila cíle stanovené ve strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, konkrétně pak podporu zaměstnanosti, zlepšování podmínek pro inovace, výzkum a vývoj a navýšení veřejných výdajů, jež jsou na ně určeny, splnění cílů v oblasti změny klimatu a energetiky, zvyšování úrovně vzdělanosti a podporu sociálního začleňování, zejména prostřednictvím snižování chudoby;
4. připomíná, že Evropská rada přijala v červnu 2012 Pakt pro růst a zaměstnanost, v němž poukazuje na pákový efekt rozpočtu EU při posilování růstu a zvyšování zaměstnanosti a klade zásadní důraz na skutečnost, že představuje prostředek, který napomůže celé Evropě překonat současnou hospodářskou a finanční krizi;
5. domnívá se, že Unie byla v posledních čtyřech letech obzvláště zasažena několika po sobě následujícími finančními krizemi částečně proto, že finanční subjekty, mezinárodní partneři a veřejné mínění zpochybňovali míru solidarity v EU; domnívá se, že rozpočet EU by měl být ústředním bodem takové solidarity; je proto přesvědčen, že rozhodnutí o příštím víceletém finančním rámci buď bude mít výrazně pozitivní dopad na snahy vlád členských států o překonání krize, nebo povede k další recesi v EU;
6. připomíná, že veškerá makroekonomická opatření určená na finanční stabilizaci a přijatá od roku 2008 doposud nevedla k překonání hospodářské a finanční krize; proto se domnívá, že má-li se v Evropě dosáhnout návratu k růstu a zvyšování zaměstnanosti, je třeba, aby se členské státy i nadále snažily aktivovat svůj potenciál pro udržitelný růst a aby byl sestaven dobře zacílený, silný a dostatečný rozpočet EU, aby bylo možné dále přispívat ke koordinaci a posílení úsilí vyvíjeného na úrovni členských států;
7. konstatuje, že rozpočet EU tvoří pouze přibližně 2 % celkových veřejných výdajů v Unii, a je tudíž více než 45krát nižší než součet veřejných výdajů členských států;
8. připomíná, že podle článku 310 SFEU musí být rozpočet EU vyrovnaný co do příjmů a výdajů, a proto nesmí vytvářet veřejný dluh;
9. zdůrazňuje, že rozpočet EU je především investičním rozpočtem a že 94 % jeho celkových výnosů je investováno do samotných členských států nebo na externí priority Unie; zdůrazňuje, že bez příspěvku z rozpočtu EU by byly veřejné investice pro regiony a členské státy minimalizovány nebo by nebyly možné; domnívá se, že jakékoli snížení rozpočtu EU by nevyhnutelně zvýšilo nerovnováhu a ohrozilo růst a konkurenční sílu celého hospodářství Unie i jeho soudržnost, což by ohrozilo dodržování zásady solidarity coby klíčové evropské hodnoty;
10. zdůrazňuje, že Lisabonská strategie nedosáhla svých cílů mimo jiné kvůli nedostatečné koordinaci a dodržování závazků na všech úrovních, a to jak ve vztahu k rozpočtu, tak v legislativní oblasti; pevně věří, že aby byla strategie Evropa 2020 efektivní, nelze s jejím prováděním otálet a je třeba ji provádět již nyní;
11. připomíná, že realizace sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 bude vyžadovat zásadní objem investic orientovaných na budoucnost, jejichž výše se odhaduje přinejmenším na 1 800 miliard EUR do roku 2020(4); zdůrazňuje, že jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020 – tj. podpory růstu a kvalitní zaměstnanosti pro všechny Evropany – bude dosaženo pouze tehdy, budou-li nyní bez dalších odkladů uskutečněny potřebné investice do vzdělávání, znalostní společnosti, výzkumu a vývoje, inovací, malých a středních podniků a ekologických a nových technologií, přičemž bude zároveň podporováno sociální začlenění; přiklání se k tomu, aby byl zaujat přístup ve dvou rovinách, tedy aby byla pro růst příznivá opatření k fiskální konsolidaci v zájmu snižování deficitů veřejných financí a veřejného dluhu spojena s podporou takových investic;
12. domnívá se, že alarmující situace mladých lidí v celé EU, včetně nebývale vysoké míry nezaměstnanosti, rostoucí chudoby a výzev ve vzdělávání, vyžaduje, aby bylo prostřednictvím náležitých programů rozpočtové podpory a širokého zapojení vynaloženo zvláštní úsilí na to, aby i nové generace ctily hodnoty EU v oblasti míru, demokracie a lidských práv, hospodářské prosperity a sociální spravedlnosti;
13. zdůrazňuje, že silná, diverzifikovaná průmyslová základna je klíčová pro dosažení inteligentního, udržitelného a inkluzivního evropského hospodářství; zdůrazňuje důležitost průmyslového odvětví při podpoře konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst v EU a jeho výsledný zásadní příspěvek k překonání hospodářské krize;
14. důrazně podporuje návrh Komise týkající se systematického zohledňování opatření na boj proti změně klimatu, přičemž cílem je, aby alespoň 20 % výdajů bylo spojených s klimatem; domnívá se, že je nezbytné, aby rozpočet EU mohl uvolňovat investice na udržitelné a prosperující nízkouhlíkové hospodářství, poskytnout náležitou podporu na dosažení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti klimatu, energetiky, účinného využívání zdrojů a biologické rozmanitosti a přinést prospěch občanům EU tím, že zajistí zdravější životní prostředí;
15. proto vyzývá členské státy, aby uvážily synergie mezi vnitrostátním úsilím v oblasti konsolidace a přidanou hodnotou z hlediska priorit správně zaměřeného rozpočtu EU, neboť tyto synergie umožní realizaci politických závazků, které již byly přijaty na nejvyšší úrovni;
Výše výdajů
16. zdůrazňuje, že od roku 1988 vnitrostátní rozpočty v průměru narůstají rychleji než rozpočet EU; konstatuje, že i po vypuknutí krize v roce 2008 celkové veřejné výdaje v členských státech narůstají s roční nominální mírou ve výši 2 %; dospěl k závěru, že toto smršťování rozpočtu EU v porovnání s vnitrostátními rozpočty naprosto odporuje rozšíření pravomocí a rozsahu úkolů, jež Unii svěřuje Smlouva, jakož i hlavním politickým rozhodnutím přijatým samotnou Evropskou radou, zejména rozvoji posílené evropské správy ekonomických záležitostí;
17. zdůrazňuje, že od roku 2000 se dramaticky zvětšil rozdíl mezi stropem vlastních zdrojů EU (1,29 % HND v prostředcích na závazky a 1,23 % v prostředcích na platby) a stropy víceletého finančního rámce; dále konstatuje, že víceletý finanční rámec stanoví pouze maximální úrovně výdajů, přičemž rozpočet EU se vždy pohyboval hluboko pod těmito úrovněmi;
18. domnívá se, že návrh Komise, který představuje zmrazení stropů víceletého finančního rámce na období 2014–2020 na úrovni stropů stanovených pro rok 2013, nebude dostatečným nástrojem pro financování stávajících politických priorit souvisejících se strategií Evropy pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, nových úkolů, jež stanoví Lisabonská smlouva, či nepředvídatelných událostí, nemluvě o politických cílech a závazcích, které stanovila samotná Evropská rada;
19. připomíná svůj postoj ze dne 8. června 2011, že bez odpovídajícího navýšení rozpočtu nad úroveň stropů pro rok 2013 budou muset být některé priority a politiky EU omezeny nebo od nich dokonce bude muset být upuštěno;
20. varuje Radu, aby nepodnikala žádné pokusy o další snížení úrovně výdajů EU, jak navrhuje Komise; rozhodně nesouhlasí s jakýmikoli požadavky na lineární, plošné škrty, které by ohrozily provádění a účinnost všech politik EU bez ohledu na jejich evropský přínos, politickou váhu či výsledky; namísto toho vybízí Radu, aby v případě, že navrhne škrty, jasně a veřejně určila, od kterých z jejích politických priorit či projektů by se mělo zcela upustit;
21. zdůrazňuje klíčovou roli, kterou musí rozpočet EU hrát při dosahování společně dohodnutých cílů strategie Evropa 2020; je pevně přesvědčen, že pokud je financování EU správně nastaveno, může skutečně spustit a urychlit činnosti, jež mají jasný evropský přínos a jež členské státy nejsou schopny provádět samy, a stejně tak může vytvářet synergie a dosáhnout doplňkovosti s činnostmi členských států tím, že jim pomůže zaměřit se na klíčové investice orientované na budoucnost;
22. v této souvislosti znovu potvrzuje svůj kladný postoj k výraznému navýšení finančních prostředků, jež jsou k dispozici pro programy Unie v oblasti konkurenceschopnosti, malých a středních podniků, podnikání a udržitelných infrastruktur, které představují jádro strategie Evropa 2020; je pevně přesvědčen, že další škrty s ohledem na návrh Komise závažně ohrozí důvěryhodnost EU a její politický závazek učiněný ve prospěch růstu a tvorby pracovních míst;
23. vřele vítá návrh Komise ohledně nástroje pro propojení Evropy a realistické příděly finančních prostředků s cílem zlepšit dopravní, energetické a digitální sítě v Evropě; v této souvislosti naléhavě vyzývá, aby během prvních let byla částka na nástroj pro propojení Evropy převedená z Fondu soudržnosti byla využívána v plném souladu s příděly pro jednotlivé členské státy z tohoto fondu;
24. poukazuje na význam výzkumu a inovací při zrychlování přechodu na světově nejsilnější udržitelné a znalostní hospodářství, které účinně a odpovědně využívá své přírodní zdroje; vyzývá orgány EU a členské státy, aby se dohodly na konkrétním plánu, jak dosáhnout cíle investovat 3 % HDP do výzkumu; poukazuje na významný ekonomický závazek, který by vznikl v důsledku uskutečňování tohoto cíle, a to v podobě dodatečných výdajů dosahujících celkové výše 130 miliard EUR ročně, které by byly financovány ze všech zdrojů; proto zdůrazňuje nutnost posílit, stimulovat a zabezpečit financování výzkumu a inovací v Unii prostřednictvím výrazného navýšení výdajů a financování výzkumu a inovací v EU, zejména prostřednictvím programu Horizont 2020;
25. připomíná, že malé a střední podniky představují klíčový faktor ekonomického růstu, konkurenceschopnosti, inovací a zaměstnanosti, a uznává jejich důležitou úlohu při zajišťování obnovy a oživení udržitelného hospodářství EU; proto vítá skutečnost, že strategie Evropa 2020 klade důraz na inovace a průmyslovou politiku; důrazně odmítá jakýkoli pokus dále snížit příděly pro programy, jako je COSME, které představují jádro evropské konkurenceschopnosti a zaměstnanosti;
26. domnívá se, že politika soudržnosti EU (strukturální fondy a Fond soudržnosti) je strategickým nástrojem pro investice, udržitelný růst a konkurenceschopnost a je hlavním pilířem evropské solidarity, který má nesporný evropský přínos; rovněž bere na vědomí výrazně pozitivní vedlejší účinky financování na podporu soudržnosti pro všechny členské státy; trvá na tom, že EU by měla mít možnost spolehnout se na stabilní, solidní a udržitelný finanční rámec, aby se účinně omezila makroekonomická nerovnováha v EU a přispělo se k hospodářské, sociální a územní soudržnosti ; s ohledem na naléhavou potřebu zajistit veřejné investice do růstu a pracovních míst znovu potvrzuje svůj postoj, že financování určené na politiku soudržnosti by mělo být zachováno přinejmenším na stejné úrovni jako v období 2007–2013 a že by mělo být i nadále dostupné všem regionům v EU, zejména pak méně rozvinutým regionům; schvaluje návrh Komise, aby bylo 25 % celkového objemu prostředků přidělených na politiku soudržnosti vyhrazeno pro ESF;
27. připomíná svůj postoj, že vzhledem k širokému spektru úkolů, výzev a cílů, na které musí reagovat společná zemědělská politika (SZP), by částky přidělené na SZP v rozpočtovém roce 2013 měly být v průběhu příštího finančního programového období přinejmenším zachovány; domnívá se, že nová SZP by se měla zaměřit na efektivnější a účinnější přidělování svého rozpočtu, mimo jiné prostřednictvím spravedlivého rozdělení přímých plateb a prostředků na rozvoj venkova mezi členské státy, regiony a zemědělce v zájmu zmírnění stávajících rozdílů; v této souvislosti zdůrazňuje význam úlohy druhého pilíře SZP, který významně přispívá k investicím a vytváření pracovních míst ve venkovských oblastech, jakož i ke zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti zemědělského odvětí, zejména s ohledem na nové výzvy zmiňované ve strategii Evropa 2020 i na zacházení s životním prostředím a ochranu biologické rozmanitosti;
28. zdůrazňuje, že je nezbytné posílit dobře zacílený a účinný program Unie pro životní prostředí a klima a že integrované výdaje na oblast klimatu a životního prostředí by měly být aktivně podporovány z příslušných fondů Unie;
29. uznává závažné problémy, jimž čelí mladí lidé v EU s ohledem na hospodářskou krizi; domnívá se, že účast, zaměstnanost, vzdělávání, neformální vzdělávání, odborná příprava, mobilita a sociální začleňování mladých Evropanů představují otázky, které jsou strategicky významné pro rozvoj EU a evropské společnosti; trvá na zohlednění a upřednostnění těchto otázek ve všech příslušných politikách a programech financovaných z rozpočtu EU společně s nezbytným navýšením financování konkrétních nástrojů zaměřených na mládež navrhovaných Komisí, jako je zavedení systému záruk pro mladé, jehož cílem je zajistit, aby každý mladý člověk v Evropě, který nemůže najít zaměstnání, dostal příležitost se dále vzdělávat či účastnit odborné přípravy;
30. zdůrazňuje, že je třeba, aby pokračoval program pro nejchudší osoby; připomíná Komisi její závazek předložit včas legislativní návrh v tomto smyslu, aby bylo zajištěno pokračování programu po roce 2013 na novém právním základě se samostatnými finančními prostředky;
31. zastává názor, že celková částka přidělená Komisí na prostor svobody, bezpečnosti a práva dostatečně neodpovídá posílení, k němuž došlo v této oblasti v důsledku přijetí Lisabonské smlouvy, ani rostoucímu množství úkolů a výzev tohoto prostoru; zdůrazňuje, že financované činnosti musí mít evropský přínos a že je třeba zabezpečit přidělování spravedlivých, vyvážených a transparentních podílů financování na různé cíle sledované těmito programy;
32. připomíná, že programy EU pro vzdělávání, mládež, média a kulturu jsou občanům blízké, dosahují mimořádně vysoké míry provádění, vyznačují se znatelnou působností a zasahováním do dalších oblastí, včetně značných hospodářských výsledků, a tím, že shromažďují zdroje, povzbuzují k mobilitě a aktivnímu občanství a podněcují spolupráci mezi různými odvětvími a zúčastněnými stranami, představují jasnou a prokázanou přidanou hodnotu EU;
33. znovu potvrzuje svůj postoj, že nové povinnosti, které EU ukládá Smlouva, budou ve srovnání s víceletým finančním rámcem na období 2007–2013 vyžadovat odpovídající dodatečné finanční prostředky, aby bylo Unii umožněno plnit její úlohu globálního hráče a zároveň dodržet dříve přijaté závazky, zejména dosažení příspěvku členských států na oficiální rozvojovou pomoc ve výši 0,7 % HND a splnění rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015; vyzdvihuje úlohu Unie v prosazování demokracie, míru, solidarity, stability a snižování chudoby v sousedních a partnerských zemích; zdůrazňuje, že pomoc EU a pomoc poskytovaná členskými státy se vzájemně doplňují, což přispívá k rychlejší intervenci v regionech, kde není zavedena dvoustranná pomoc; zvláště podporuje společné plánování opatření členských států a EU; zdůrazňuje proto, že návrh Komise týkající se „Globální Evropy“ a Evropského rozvojového fondu musí být považován za nejnutnější minimum, které je potřebné k dosažení evropských cílů ve světě; konstatuje, že je zejména třeba spojit povinnosti ESVČ s přiměřenými rozpočtovými zdroji;
Velké projekty
34. zdůrazňuje strategický význam velkých infrastrukturních projektů, jako je Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER), Galileo a Evropský program monitorování Země (GMES), pro budoucnost konkurenceschopnosti EU; v důsledku toho odmítá jakoukoli snahu o přeměnu programu GMES na mezivládní program;
35. je pevně přesvědčen, že financování těchto velkých projektů by mělo být zaručeno prostřednictvím rozpočtu EU, ale zároveň by mělo být pevně vymezeno s cílem zajistit, aby možná překročení nákladů neohrozila financování a úspěšné provádění ostatních politik Unie;
36. vítá návrh Komise stanovit ve víceletém finančním rámci maximální částku pro program Galileo, a tím pevně vymezit příděl rozpočtových prostředků pro tento projekt; domnívá se taktéž, že by měly být v tomto nařízení stanoveny maximální částky pro projekt ITER a GMES; je toho názoru, že finanční krytí pro tyto tři projekty by mělo být stanoveno nad rámec stropů víceletého finančního rámce, aby bylo usnadněno poskytnutí dodatečných finančních prostředků ze strany členských států, bude-li to třeba;
Racionálnější výdaje
37. znovu opakuje, že dosažení evropské přidané hodnoty a zajištění řádného finančního řízení – efektivnost, účelnost a hospodárnost – by nyní ještě více než kdy jindy měly být hlavními zásadami pro vytváření rozpočtu EU; v tomto ohledu vítá soubor legislativních návrhů Komise k nové generaci víceletých programů, jež mají být přijaty v rámci řádného legislativního postupu; trvá na tom, že musí být maximalizovány synergie mezi podpůrnými programy EU a vnitrostátními investicemi;
38. domnívá se, že vzhledem k současným omezením veřejných rozpočtů je využívání pákového účinku ostatních zdrojů financování naprosto nezbytné k uskutečnění dlouhodobých investic potřebných ke splnění cílů strategie Evropa 2020; je pevně přesvědčen, že přidaná hodnota Unie spočívá zejména v dlouhodobých investicích, které přesahují možnosti jednotlivých členských států; v tomto ohledu zdůrazňuje závěry a doporučení svého usnesení o inovačních finančních nástrojích v souvislosti s novým víceletým finančním rámcem(5);
39. zdůrazňuje nutnost zajistit soudržnost mezi předpisy pro jednotlivá odvětví a celkovým rámcem finančního nařízení a nalézt rovnováhu mezi zjednodušováním a řádným finančním řízením; bere na vědomí zjednodušený srovnávací přehled vydaný Komisí a potvrzuje svoje odhodlání podporovat agendu pro zjednodušení víceletého finančního rámce; je přesvědčen o nutnosti dále snižovat administrativní zátěž kladenou na příjemce a vyzývá k tomu, aby byly v rámci nové generace víceletých programů prováděny důkladné kontroly byrokratických postupů s cílem zabránit vzniku jakékoli další administrativní zátěže na úrovni EU i na úrovni vnitrostátní;
40. domnívá se, že účelnost výdajů EU závisí na řádném politickém, regulačním a institucionálním rámci na všech úrovních; trvá na tom, že členské státy musí v souladu s čl. 310 odst. 5 a článkem 317 SFEU plnit rozpočet v souladu se zásadou řádného finančního řízení; připomíná členským státům, že mají právní povinnost zajistit, aby prostředky zapsané do rozpočtu byly využívány v souladu s touto zásadou, a že musí převzít svou část zodpovědnosti za zefektivnění financování EU; připomíná, že k 90 % chyb, jež odhalil Evropský účetní dvůr, došlo v členských státech a že většiny těchto chyb by se dalo vyvarovat; naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby na příslušné politické úrovni vydaly vnitrostátní prohlášení o věrohodnosti;
41. podporuje zavedení ustanovení o podmíněnosti ex ante, která zajistí, aby financování EU, zejména v případě Fondu soudržnosti, strukturálních fondů, fondu pro rozvoj venkova a rybářského fondu, bylo lépe zacíleno na dosažení cílů strategie Evropa 2020; je přesvědčen, že je-li jejich provádění založeno jednak na zásadě posíleného partnerství spočívajícího ve větším zapojení místních a regionálních orgánů, jednak na podmínkách, které jsou relevantní ve vztahu k cílům různých fondů, mohla by tato ustanovení o podmíněnosti zlepšit legitimitu a účinnost podpory EU;
42. požaduje, aby bylo vyplácení příspěvků v rámci dohod o partnerství vázáno na určité konkrétní závazky předem stanovené v dialogu mezi Komisí a členskými státy; považuje za správné, aby tyto podmínky zahrnovaly zejména řádné provádění již schválených právních předpisů EU (např. v oblasti regulace cen, nabídkových řízení, dopravy, životního prostředí a zdravotnictví), aby se zabránilo nesrovnalostem a aby byla zajištěna účinnost; odmítá však ukládání podmínek, které od členských států vyžadují zásadní sociální a ekonomické reformy; každá podmínka by měla plně respektovat zásady subsidiarity a partnerství;
43. zdůrazňuje však, že neexistuje žádný přímý vztah mezi výsledky dosaženými v rámci regionální politiky a makroekonomickou výkonností členského státu a že regiony by neměly být trestány za selhání, k němuž dojde na úrovni členského státu ve věci dodržování postupů souvisejících se správou ekonomických záležitostí; domnívá se, že uložení dodatečných sankcí by proto mohlo zhoršit problémy členských států, které již čelí makroekonomickým potížím, a že makroekonomické podmínky tedy nejsou přijatelné;
44. zdůrazňuje velmi důležitou práci decentralizovaných agentur EU při podpoře cílů Unie a potřebu přidělit jim z rozpočtu prostředky odpovídající jejich povinnostem;
45. zároveň se domnívá, že výsledkem práce decentralizovaných agentur EU by měly být výrazně vyšší úspory na vnitrostátní úrovni; naléhavě vyzývá členské státy, aby posoudily nárůst efektivnosti vzniklý na vnitrostátní úrovni v důsledku činnosti těchto agentur a plně ho využily, aby tak racionalizovaly své vnitrostátní výdaje; vyzývá členské státy také k tomu, aby identifikovaly případné oblasti, v nichž dochází k překrývání činností nebo v nichž je přidaná hodnota ve srovnání s činností agentur omezená, a zefektivnily tak jejich fungování;
46. je přesvědčen, že zavedení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) by se mělo na úrovni EU projevit v podobě úspor z rozsahu a výrazných úspor na vnitrostátní úrovni, zejména pokud jde o diplomatické služby jednotlivých členských států ve třetích zemích;
47. navrhuje provést nezávislé posouzení účelnosti vynakládání veřejných prostředků na třech úrovních – státní, regionální a evropské – s cílem důkladně prozkoumat přidanou hodnotu a možnosti sdružování zdrojů a úspor nákladů v takových oblastech, jako jsou obrana, rozvojová politika, decentralizované agentury, ESVČ a vědecký výzkum, a to nejen prostřednictvím podpory úspor z rozsahu na úrovni EU, ale také dodržováním zásady subsidiarity; je přesvědčen, že toto posouzení by mělo vést k úsporám nákladů; připomíná, že posouzení týkající se decentralizovaných agentur by mělo vzít v potaz příslušná ustanovení dokumentu Společný postup, který tvoří přílohu Společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise o decentralizovaných agenturách, jež bylo podepsáno dne 19. července 2012;
48. souhlasí s názorem Komise, že je zapotřebí racionalizovat administrativní výdaje; zdůrazňuje však, že je důležité nastolit rovnováhu mezi dalšími úsporami a potřebou zajistit, aby orgány a instituce vykonávaly své úkoly v souladu se svými povinnostmi a pravomocemi vyplývajícími ze Smluv, s přihlédnutím k obtížně řešitelným výzvám současné hospodářské krize;
49. zásadně nesouhlasí s prováděním lineárního snižování stavu zaměstnanců ve všech orgánech, institucích a agenturách, jelikož jejich úkoly i odpovědnost se podle Smluv podstatně liší; zdůrazňuje, že v zájmu diferencovaného přístupu k jednotlivým orgánům by mělo být ponecháno na jejich rozhodnutí, na kterých místech a jaká snížení lze provést tak, aby tím nebylo dotčeno jejich řádné fungování;
50. upozorňuje na značné úspory, jichž by bylo možné dosáhnout, pokud by Evropský parlament měl jediné sídlo; naléhavě žádá rozpočtové orgány, aby se touto otázkou zabývaly v rámci jednání o příštím VFR 2014–2020;
Doba trvání
51. zastává názor, že příští víceletý finanční rámec stanovený na období sedmi let, tedy do roku 2020, by měl být považován za přechodné řešení, jelikož se vyznačuje jasnou vazbou na strategii Evropa 2020; domnívá se však, že stanovení pětiletého období nebo dvou období po pěti letech by trvání víceletého finančního rámce lépe sladilo s funkčním obdobím orgánů, čímž by byla posílena demokratická odpovědnost; připomíná, že má-li být VFR funkční a účinný, vyžaduje sedmileté období co nejvyšší možnou míru flexibility;
Hodnocení v polovině období
52. zdůrazňuje, že je třeba zakotvit v nařízení o víceletém finančním rámci provádění hodnocení v polovině období a stanovit pro tento účel zvláštní postup, včetně závazného harmonogramu, který zajistí plné zapojení příštího Parlamentu; domnívá se, že Komise by měla předložit legislativní návrh, který umožní, aby byl revidovaný víceletý finanční rámec pro rozpočtové období roku 2018 přijat včas; zdůrazňuje, že hodnocení v polovině období by nemělo narušovat stabilitu investičních vyhlídek a mělo by chránit příjemce a zajišťovat stabilitu dlouhodobého plánování a investic;
Potřeba flexibilnějšího víceletého finančního rámce
53. je v zásadě přesvědčen, že měnící se politické a hospodářské okolnosti, jakož i nepředvídatelné události, budou v průběhu sedmiletého období vyžadovat, aby byl víceletý finanční rámec upravován; trvá na tom, že příští víceletý finanční rámec musí zajišťovat posílenou rozpočtovou flexibilitu v rámci okruhů i mezi nimi a také mezi jednotlivými rozpočtovými roky v rámci víceletého finančního rámce, aby se zajistilo, že dostupné rozpočtové prostředky mohou být plně využity;
54. domnívá se, že 5% flexibilita je nepostradatelná, pokud jde o stropy pro (pod)okruhy, aby bylo možné přizpůsobit se novým okolnostem, aniž by se zvyšovala celková částka a aniž by to vyžadovalo revizi víceletého finančního rámce;
55. vítá návrh Komise na zvýšení úrovně legislativní flexibility (možnost odchýlit se od částky stanovené pro celé období trvání dotčeného programu) z 5 % na 10 %;
56. zdůrazňuje nutnost co nejlépe využívat stropy stanovené ve víceletém finančním rámci; za tímto účelem navrhuje, aby byly nevyužité rezervy v rámci stropů prostředků na závazky v rozpočtu na jeden rok převedeny do dalšího roku a že by měly představovat souhrnnou rezervu víceletého finančního rámce, měly by být připsány do budoucích roků k různým okruhům v souladu s jejich odhadovanými potřebami a uvolněny v rámci ročního rozpočtového procesu;
57. zdůrazňuje taktéž nutnost zavést souhrnnou rezervu víceletého finančního rámce pro prostředky na platby umožňující převádět nevyužité rezervy v rámci stropů prostředků na platby do následujících let a uvolnit tyto rezervy v rámci ročního rozpočtového procesu;
58. je obzvláště znepokojen v souvislosti se současnou neustále se zvyšující úrovní neuhrazených závazků (reste à liquider – RAL); žádá, aby byla v rámci VFR 2014–2020 přijata společná interinstitucionální strategie pro udržení úrovně RAL pod kontrolou a aby byla za tímto účelem přijata odpovídající opatření; vyzývá v této souvislosti k zahájení diskuse o krocích, které je třeba učinit, aby byly prostředky na platby v rámci období VFR rozděleny rovnoměrněji, a zabránilo se tak v co nejvyšší míře tomu, aby provádění programů EU bylo na konci období finančního rámce ohroženo v důsledku chybějících prostředků na platby;
59. poznamenává, že rozpočet EU vykazuje každým rokem přebytek a že příspěvky členských států do rozpočtu EU jsou o tuto částku následně snižovány; současně vyjadřuje politování nad pravidelnými lineárními škrty, které provádí Rada v odhadech Komise týkajících se prostředků na platby, které byly uvedeny v návrhu rozpočtu, ale i nad neustálými námitkami, které má Rada proti tomu, aby byly do rozpočtu EU vloženy další prostředky na platby, které Komise na konci rozpočtového roku potřebuje k tomu, aby bylo možné splnit finanční závazky EU; domnívá se, že takovýto přístup nepředstavuje dobré rozpočtové plánování a že zatímco vrácený přebytek nemá žádný vliv na celkovou výši schodků členských států, pro roční rozpočet EU by tato částka mohla být rozhodující; připomíná závazek, který učinily orgány a podle něhož mají revidovat finanční nařízení s cílem umožnit převod nevyužitých prostředků a rozpočtového zůstatku;
60. velmi podporuje zachování bezpečnostní rezervy, ale zdůrazňuje, že aby byla účinná, její uvolnění by nemělo mít za následek povinné vyrovnání výše stropů a mělo by se přijímat kvalifikovanou většinou hlasů v Radě;
61. vítá návrh Komise na zvýšení přídělu na nástroj flexibility a využívání ročních částech až do roku n+3;
62. velmi důrazně podporuje návrh Komise, podle něhož by rezerva na pomoc při mimořádných událostech, Fond solidarity Evropské unie, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci a rezervy na krize v zemědělství měly být vzhledem ke své neprogramovatelné povaze do rozpočtu zapsány nad rámec stropů pro příslušné okruhy;
63. poukazuje na přínos Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF) jakožto nástroje pro pomoc v krizi, který pomáhá pracovníkům, kteří přišli o zaměstnání, znovu se zapojit do pracovního trhu; trvá na tom, aby EFG pokračoval i po roce 2013 jakožto nástroj dostupný za rovných podmínek všem kategoriím pracovníků; zdůrazňuje také nutnost přijetí zjednodušeného a zrychleného postupu pro čerpání dotací, aby se zlepšila jeho účinnost;
Jednotnost rozpočtu
64. připomíná, že rozpočet EU se vztahuje na všechny příjmy a výdaje plynoucí z rozhodnutí orgánů EU v mezích jejich pravomocí a že jednotlivě zohledňuje finanční operace Unie ve formě úvěrů, výpůjček a záruk;
65. naléhavě žádá Komisi a Radu, aby ve zvláštní příloze uvedly seznam rozpočtových a finančních závazků a záruk, jež v rámci evropského mechanismu stabilizace (EFSM, EFSF, ESM) přijala Unie nebo některý z členských států v souladu s ustanoveními čl. 122 odst. 2, čl. 136 odst. 3 a článku 143 SFEU, jakož i seznam projektů dvoustranné finanční pomoci jinému členskému státu nebo jiných projektů souvisejících s „bankovní unií“;
66. zdůrazňuje, že všechna rozhodnutí týkající se posílení hospodářské a měnové unie by měla vycházet ze Smluv a měly by se na nich podílet příslušné orgány; zdůrazňuje, že jakýkoli odklon od metody Společenství a nárůst ve využívání mezivládních dohod povede pouze k rozdělení a oslabení Evropské unie včetně eurozóny;
67. vyjadřuje pevné přesvědčení, že každá nová fiskální kapacita pro členské státy eurozóny s cílem úprav asymetrických šoků a strukturálních reforem specifických pro jednotlivé státy, jejichž fiskální funkce nespadají do VFR, musí být vyvinuta v rámci Unie a musí být předmětem řádné demokratické odpovědnosti prostřednictvím stávajících orgánů; připomíná, že jak je uvedeno ve Smlouvách, musí být všechny nové rozpočtové kapacity součástí rozpočtu EU, čímž bude dodržena jeho jednota; dále se domnívá, že za účelem zlepšení viditelnosti a zajištění přidané hodnoty těchto nových rozpočtových kapacit, by měl být vytvořen zvláštní nový okruh VFR; důrazně odmítá jakoukoli snahu o snížení stropů víceletého finančního rámce, které navrhla Komise s cílem zabezpečit prostředky pro tyto nové kapacity;
68. důrazně vyžaduje, aby se členské státy pevně zavázaly k tomu, že Evropský rozvojový fond bude od roku 2021 začleněn do rozpočtu EU; poznamenává, že takováto reforma vyžaduje, aby byly patřičně zvýšeny stropy VFR;
69. potvrzuje svůj budoucí záměr pořádat zvláštní veřejné diskuse a hlasovat o příjmové straně rozpočtu v rámci svého přezkumu návrhu ročního rozpočtu; je pevně přesvědčen, že tímto způsobem bude zachována trvalá diskuse o systému financování Unie, zatímco bude plně uznáno, že rozpočtový orgán nemá v současné době pravomoc k navrhování změn této strany rozpočtu;
Vlastní zdroje
70. domnívá se, že jednání o příštím víceletém finančním rámci, která byla zahájena před více než rokem, jasně ukazují na patovou situaci vzniklou kvůli neexistenci systému skutečných vlastních zdrojů: tato jednání probíhají v Radě a vedou je dva protichůdné tábory, kde na jedné straně stojí země, které jsou ve vztahu k rozpočtu EU čistými plátci, a na druhé straně stojí země, které jsou ve vztahu k rozpočtu EU čistými příjemci, jednání pak probíhají na základě systému, jenž vytváří čistě z účetnictví vycházející vizi „spravedlivé návratnosti“, která nakonec jakoukoli dohodu o víceletém finančním rámci podmiňuje dohodnutím dlouhého seznamu výjimek a kompenzací, o kterých se vyjednává neveřejně a které jsou pro evropské občany nesrozumitelné;
71. je pevně přesvědčen, že financování rozpočtu Unie by se mělo vrátit ke skutečnému systému vlastních zdrojů, jak stanoví Římská smlouva a všechny následné smlouvy EU; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že současný systém, v němž převážná většina financování pochází z příspěvků členských států, není transparentní a spravedlivý a nepodléhá parlamentní kontrole ani na evropské, ani na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje, že takový systém v podstatě odporuje liteře a duchu Smlouvy;
72. zdůrazňuje, že restrukturalizace systému vlastních zdrojů se jako taková netýká výše rozpočtu EU, ale je zaměřena na nalezení efektivnější kombinace zdrojů pro financování dohodnutých politik a cílů EU; poukazuje na to, že zavedení nového systému by nezvýšilo celkové daňové zatížení občanů, ale namísto toho by snížilo zatížení státní pokladny členských států;
73. znovu potvrzuje svůj základní postoj, jak je uvedeno v jeho usnesení ze dne 13. června 2012, že není připraven udělit svůj souhlas, pokud jde o nařízení o příštím víceletém finančním rámci, jestliže nebude uzavřena politická dohoda o reformě systému vlastních zdrojů v souladu s návrhem Komise ze dne 29. června 2011, včetně jejích legislativních návrhů týkajících se skutečných nových vlastních zdrojů; domnívá se, že taková reforma by měla usilovat o snížení podílu příspěvků, které do rozpočtu EU vkládají členské státy na základě HND, a to maximálně na 40 % do roku 2020, čímž by se podpořily snahy členských států o konsolidaci;
74. je pevně přesvědčen, že nezbytná politická dohoda by měla zahrnovat tyto prvky:
1)
je nutné provést hloubkovou reformu financování rozpočtu EU, vrátit se k systému skutečných, jasných, jednoduchých a spravedlivých vlastních zdrojů a zároveň nabízet záruky za rozhodování a demokratickou kontrolu, která je nedílně spjata se všemi veřejnými rozpočty;
2)
tato reforma musí vstoupit v platnost v průběhu víceletého finančního rámce na období 2014–2020, jak navrhuje Komise;
3)
Komise by měla okamžitě reagovat na formální žádost několika členských států, čímž by dosáhla potřebného prahu, aby na základě posílené spolupráce zavedla daň z finančních transakcí; trvá na tom, že Komise musí zveřejnit takový legislativní návrh společně se souborem revidovaných návrhů o balíčku týkajícím se vlastních zdrojů s cílem zajistit, aby příjmy z této daně byly plně či zčásti přidělovány do rozpočtu EU jakožto skutečně vlastní zdroj, čímž budou sníženy vnitrostátní příspěvky těch členských států, které tuto daň zavedou;
4)
dohodu o reformě DPH jakožto vlastním zdroji a stejně tak způsoby jejího provádění je třeba uzavřít společně s dohodou o víceletém finančním rámci;
5)
nový systém musí ukončit stávající mechanismus rabatu a další korekční mechanismy; případné kompenzace mohou být přípustné pouze na základě návrhu Komise, musí však mít pouze dočasnou povahu a musí být odůvodněny na základě nepopiratelných a objektivních hospodářských kritérií;
6)
v případě, že uplatňování nových vlastních zdrojů nepovede k významnému snížení příspěvků, které do rozpočtu EU vkládají členské státy na základě HND, Komise předloží dodatečné návrhy týkající se zavedení nových skutečně vlastních zdrojů;
Interinstitucionální jednání
75. zdůrazňuje, že v Parlamentu i v Radě se pro přijetí víceletého finančního rámce vyžaduje jasná většina hlasů, a poukazuje na význam plného využívání ustanovení čl. 312 odst. 5, který orgánům ukládá povinnost vést jednání s cílem dosáhnout dohody na znění, k němuž má Parlament vyjádřit svůj souhlas;
76. zdůrazňuje, že nyní to bude poprvé, kdy se nařízení o víceletém finančním rámci přijímá na základě nových ustanovení Lisabonské smlouvy, což s sebou přináší nová ujednání o spolupráci mezi orgány, která kombinují účinné rozhodování s respektováním příslušných pravomocí; v tomto ohledu vítá kroky maďarského, polského, dánského a kyperského předsednictví v Radě učiněné s cílem zavést strukturovaný dialog a pravidelnou výměnu informací s Parlamentem;
77. vyjadřuje svoji připravenost zahájit s Radou zásadní diskuse o nařízení o víceletém finančním rámci i o interinstitucionální dohodě a žádá Radu, aby posílila své kontakty na všech úrovních a učinila tak s ohledem na zasedání Evropské rady, které se bude konat ve dnech 22. až 23. listopadu 2012; zdůrazňuj, že je třeba co nejdříve dosáhnout konečné dohody o VFR;
78. poznamenává, že jakákoli dohoda, jíž se dosáhne na úrovni Evropské rady, nepředstavuje pro Radu nic víc než mandát k jednání; trvá na tom, že poté, co Evropská rada dosáhne politické dohody, musí dojít mezi Parlamentem a Radou k plnohodnotným jednáním před tím, než Rada formálně předloží svůj návrh týkající se nařízení o víceletém finančním rámci Parlamentu s tím, aby vyjádřil svůj souhlas;
79. znovu opakuje, že podle Smlouvy o fungování EU jsou Parlament a Rada legislativními orgány, kdežto Evropská rada úlohu legislativního orgánu nevykonává; zdůrazňuje, že jednání o legislativních návrzích týkajících se víceletých programů probíhají v rámci řádného legislativního postupu;
80. trvá na tom, aby byla jednání o nařízení o víceletém finančním rámci a souvisejících víceletých programech založena na kvalitativním přístupu; zdůrazňuje, že by měla být považována za jeden balíček opatření, a znovu potvrzuje zásadu, že „nic nelze považovat za dohodnuté, pokud není dohodnuto vše“.
81. zdůrazňuje význam stanovisek výborů EP, která tvoří přílohu průběžné zprávy, neboť tato stanoviska doplňují pokyny k jednání o VFR/IIA uvedené v tomto usnesení a poskytují k nim cennou pomoc konzultace a další podrobnosti; trvá na tom, že doporučení týkající se jednotlivých politik obsažená v těchto stanoviscích by měla tvořit základ pro jednání o příslušných víceletých programech; připomíná v této souvislosti své pevné přesvědčení o tom, že v rámci zvláštního legislativního postupu uplatňovaného pro VFR by se neměly řešit otázky, které jsou předmětem řádného legislativního postupu;
82. upozorňuje Radu na přiložený pracovní dokument a v něm obsažené změny návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 a změny návrhu iterinstitucionální dohody o spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení; doporučuje provést případně další změny v závislosti na jednáních o postupu ve věci VFR; zdůrazňuje, že ke konečné podobě interinstitucionální dohody lze dospět až po dokončení jednání o VFR;
83. na závěr poukazuje na to, že pokud nebude víceletý finanční rámec přijat do konce roku 2013, bude platnost stropů a dalších ustanovení odpovídajících roku 2013 prodloužena až do doby, než bude přijat nový víceletý finanční rámec; naznačuje, že v takovém případě by byl Parlament připraven dosáhnout s Radou a Komisí rychlé dohody, která přizpůsobí vnitřní strukturu víceletého finančního rámce tak, aby odrážela nové politické priority;
o o o
84. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a také ostatním příslušným orgánům a institucím.
Vlastní zdroj založeného na dani z přidané hodnoty *
225k
43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu nařízení Rady o metodách a postupech pro poskytování vlastního zdroje založeného na dani z přidané hodnoty (COM(2011)0737 – C7-0504/2011 – 2011/0333(CNS))
– s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0737),
– s ohledem na článek 322 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0504/2011),
– s ohledem na článek 311 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Účetního dvora (stanovisko č. 2/2012)(1),
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie(2),
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 nazvané „Investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“(3),
– s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2012 o víceletém finančním rámci a vlastních zdrojích(4),
– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 v zájmu dosažení pozitivního výsledku při postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020(5),
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0316/2012),
A. vzhledem k tomu, že Smlouva jasně stanoví, že rozpočet Unie má být financován plně z vlastních zdrojů;
B. vzhledem k tomu, že Parlament ve svém výše zmíněném usnesení ze dne 13. června 2012, které bylo přijato naprostou většinou hlasů, uvítal legislativní návrhy Komise ze dne 29. června 2011 týkající se reformy systému vlastních zdrojů, včetně návrhů týkajících se daně z finančních transakcí (FTT) a nové evropské DPH jakožto zdrojů vlastních příjmů, jejichž cílem je snížit do roku 2020 podíl příspěvků členských států do rozpočtu Unie, který vychází z HND, o 40 %, a napomoci tak snahám členských států o konsolidaci;
C. vzhledem k tomu, že Parlament ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 23. října 2012 vyjádřil pevné přesvědčení, že DPH je jednou z podmínek pro dosažení nezbytné politické dohody o vlastních zdrojích a že dohodu o reformě DPH jakožto vlastního zdroje a o způsobech jejího provádění je třeba uzavřít společně s dohodou o víceletém finančním rámci;
D. vzhledem k tomu, že Smlouva tentokrát poprvé vyžaduje souhlas Parlamentu s prováděcími opatřeními pro systém vlastních zdrojů Unie, a vzhledem k tomu, že Parlament jasně vyjádřil svoji vůli vykonat právo, kterým disponuje v tomto ohledu, při jednáních o reformě systému vlastních zdrojů;
E. vzhledem k tomu, že Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor ve svých stanoviscích k návrhu Komise o reformě vlastních zdrojů vítají návrh nového vlastního zdroje z DPH(6);
F. vzhledem k tomu, že Parlament při několika příležitostech zopakoval svůj názor, že reforma systému vlastních zdrojů Unie je nezbytná, zejména ve vztahu ke stávajícímu zdroji z DPH, a to s cílem navrátit se k jeho původní myšlence, podle níž je tento zdroj skutečným vlastním zdrojem, a nikoli čistě statistickým prostředkem(7);
G. vzhledem k tomu, že Parlament vítá snahy o zjednodušení metody výpočtu DPH a skutečnost, že návrh Komise zdokonaluje transparentnost vlastního zdroje z DPH;
H. vzhledem k tomu, že Parlament považuje za největší výhody nového návrhu o DPH jeho transparentnost, spravedlnost vůči daňovým poplatníkům ve všech členských státech, větší jednoduchost a potenciál stát se skutečným vlastním zdrojem, který v budoucnosti bude plynout přímo do rozpočtu Unie;
I. vzhledem k tomu, že se Parlament domnívá, že veškeré skutečné vlastní zdroje by měly přímo plynout do rozpočtu Unie;
1. schvaluje návrh Komise;
2. vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;
3. vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;
4. vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrh toho, jak by bylo možné dále reformovat vlastní zdroj z DPH, aby plynul přímo do rozpočtu Unie již v období 2014–2020 nebo po příští revizi systému vlastních zdrojů;
5. vyzývá, aby se prakticky navázalo na zelenou knihu Komise o budoucnosti DPH a byla přijata konkrétní opatření, která zajistí vyšší úroveň harmonizace systémů DPH v členských státech, neboť jedině tato harmonizace může být základem pro to, aby bylo možné učinit z DPH skutečný vlastní zdroj, který bude v budoucnosti plynout přímo do rozpočtu Unie;
6. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Stanovisko Výboru regionů o novém víceletém finančním rámci na období 2014–2020 přijaté na 93. plenárním zasedání ve dnech 14. až 15. prosince 2011. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru o systému vlastních zdrojů přijaté na plenárním zasedání konaném dne 29. března 2012.
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro roční rozpočet Evropské unie (KOM(2010)0815 – C7-0016/2011 – 2010/0395(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0815),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 322 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, podle nichž Komise předložila návrh Parlamentu (C7-0016/2011),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanoviska Evropského účetního dvora č. 3/2010(1) a č. 6/2010(2) revidovaná a aktualizovaná dne 25. ledna 2011,
– s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 11. července 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na společnou debatu Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu podle článku 51 jednacího řádu Parlamentu,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0325/2011),
2. schvaluje společné prohlášení o otázkách týkajících se VFR a o článku 195 finančního nařízení a prohlášení Parlamentu o článku 18 tohoto nařízení, která jsou připojena k tomuto usnesení;
3. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
4. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. října 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. .../2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.)
Příloha k legislativnímu usnesení
A)Společné prohlášení o otázkách spojených s VFR:
Evropský parlament, Rada a Komise se dohodly, že finanční nařízení bude revidováno s cílem začlenit změny, které jsou nezbytné s ohledem na výsledky jednání o víceletém finančním rámci na období 2014–2020, týkající se mimo jiné:
–
pravidel pro přenos prostředků v případě rezervy pro mimořádnou pomoc a projektů financovaných z nástroje pro propojení Evropy;
–
přenosu nevyužitých prostředků a rozpočtového zůstatku a souvisejícího návrhu na zapsání těchto prostředků do rezervy na platby a na závazky;
–
možnosti začlenění Evropského rozvojového fondu do rozpočtu EU;
–
nakládání s prostředky pocházejícími z dohod o boji proti nezákonnému obchodu s tabákovými výrobky.
B)Společné prohlášení o výdajích na nemovitosti s odvoláním na článek 195:
Evropský parlament, Rada a Komise se dohodly, že:
1.
postup včasného varování uvedený v čl. 195 odst. 4 a postup předchozího schvalování uvedený v čl. 195 odst. 5 se nevztahují na bezúplatné získání pozemku nebo na koupi pozemku za symbolickou cenu;
2.
jakákoli zmínka o „nemovitostech“ či „budovách“ v článku 195 se týká pouze nebytových prostor. Evropský parlament a Rada mohou požadovat jakékoli informace týkající se obytných budov;
3.
za výjimečných nebo naléhavých politických okolností lze informace týkající se projektů v oblasti nemovitostí se vztahem k delegacím EU nebo kancelářím ve třetích zemích, jak je uvedeno v čl. 195 odst. 4, poskytnout podle čl. 195 odst. 5 spolu s projektem. V tomto případě se Evropský parlament, Rada a Komise zasadí o co projednání daného projektu v oblasti nemovitosti při nejbližší příležitosti;
4.
postup předchozího schválení uvedený v čl. 195 odst. 5 a 6 se nevztahuje na přípravné smlouvy nebo studie nutné k podrobnému vyhodnocení nákladů a financování projektu v oblasti nemovitostí;
5.
limity ve výši 750 000 EUR nebo 3 000 000 EUR uvedené v čl. 195 odst. 7 písm. ii) až iv) zahrnují veškeré instalace; v případě nájemních smluv se tyto limity vztahují na nájem bez poplatků, obsahují však náklady na veškeré instalace;
6.
výdaje uvedené v čl. 195 odst. 3 písm. a) neobsahují poplatky;
7.
jeden rok po vstupu finančního nařízení v platnost podá Komise zprávu o uplatňování postupů uvedených v článku 195.„.
C)Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o čl. 195 odst. 3:
Evropský parlament, Rada a Komise se dohodly, že obdobná ustanovení budou zapracována do rámcového finančního nařízení pro agentury a subjekty vytvořené na základě Smlouvy o fungování EU a Smlouvy o Euratomu.
D)Prohlášení Evropského parlamentu:
Částka 85,9 milionu EU zpětně vyplacená Belgií Evropskému parlamentu na počátku roku 2010 a vyčleněná na projetky v oblasti nemovitostí se považuje za externí účelově vázaný příjem podle článku 18 finančního nařízení.
Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 26. října 2011 (Přijaté texty, P7_TA(2011)0465).
Volitelnost do předsednictva výboru (výklad čl. 191 odst. 1 jednacího řádu)
184k
30k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o volitelnosti do předsednictva výboru (výklad čl. 191 odst. 1 jednacího řádu)
Evropský parlament,
– s ohledem na dopis předsedy Výboru pro ústavní záležitosti ze dne 18. září 2012,
– s ohledem na článek 211 jednacího řádu,
1. rozhodl, že výklad čl. 191 odst. 1 jednacího řádu zní:"
Do předsednictva výboru mohou být zvoleni pouze řádní členové tohoto výboru, kteří byli zvoleni podle článku 186.
"
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí pro informaci Radě a Komisi.
Opravný rozpočet č. 4/2012: vlastní zdroje, nástroje pro sdílení rizika, EuroGlobe
277k
40k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 4/2012 Evropské unie na rozpočtový rok 2012, oddíl III – Komise (14059/2012 – C7-0305/2012 – 2012/2127(BUD))
– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 310 a 314 této smlouvy, a na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(1) (finanční nařízení), a zejména na články 37 a 38 tohoto nařízení,
– s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2012, schválený s konečnou platností dne 1. prosince 2011(2),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(3),
– s ohledem na návrh opravného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2012 č. 4/2012, který Komise předložila dne 20. června 2012 (COM(2012)0340),
– s ohledem na postoj k návrhu opravného rozpočtu č. 4/2012, který Rada přijala dne 24. září 2012 (14059/2012 – C7-0305/2012),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 423/2012 ze dne 22. května 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se nástrojů pro sdílení rizika pro členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi(4),
– s ohledem na články 75b a 75e jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0308/2012),
A. vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 4/2012 k souhrnnému rozpočtu na rok 2012 má trojí účel, konkrétně vytvoření čtyř rozpočtových položek k přerozdělení finančních prostředků z přídělu Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti pro období 2007–2013 v maximální výši 10 % na nástroje pro sdílení rizika, dále revize a zohlednění prognózy tradičních vlastních zdrojů vedoucí ke změně rozdělení příspěvků členských států z vlastních zdrojů do rozpočtu Unie a konečně nahrazení „pomlčky“ uvedené v položkách plateb rozpočtové položky 16 03 05 01 – Přípravná akce – Euro Globe označením „p.m.“ (pour mémoire), aby bylo možné provést převod;
B. vzhledem k tomu, že úprava vlastních zdrojů se odvíjí od revize prognózy tradičních vlastních zdrojů (TVR), základů DPH a HND, opravy rozpočtových nevyvážeností pro Spojené království (oprava pro Spojené království ) za rok 2008, 2010 a 2011 a rovněž od toho, jaký dopad má financování úlevy pro Spojené království na příspěvky Rakouska, Německa, Nizozemska a Švédska, které byly omezeny na čtvrtinu jejich běžného podílu s tím, že toto snížení příspěvků financují ostatní členské státy, vyjma Spojeného království;
C. vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č.4/2012 umožňuje, aby prostředky z dřívějších operací a zůstatky z podpory, kterou Unie poskytla na nástroje pro sdílení rizika financované z politiky soudržnosti, byly v následujícím roce na žádost příslušného členského státu přidány k jeho finančnímu přídělu na politiku soudržnosti;
D. vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 4/2012 je zcela v souladu se změnami finančního nařízení dohodnuté mezi Evropským parlamentem a Radou, zejména v článku 131 tohoto nařízení;
1. bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 4/2012;
2. domnívá se, že veškeré převody z politiky soudržnosti na finanční nástroje by měly být náležitě odůvodněny a řádně překontrolovány, a to v souladu s nařízením (EU) č. 423/2012;
3. požaduje, aby Komise před provedením každého takového převodu uvedeného v odstavci 2 informovala rozpočtový orgán.
4. vyžaduje, aby Parlamentu byly pravidelně předávány podrobné informace o operačních programech, jež mají být omezeny, finančních nástrojích, jež mají být prováděny a projektech, které je třeba podporovat;
5. schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 4/2012 beze změny;
6. pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 4/2012 za přijatý s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
7. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin na rozpočtový rok 2010 (C7-0286/2011 – 2011/2226(DEC))
– s ohledem na konečnou roční účetní závěrku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření účetní závěrky Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi úřadu(1),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7–0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(2), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin na rozpočtový rok 2010, své související usnesení a odpovědi výkonné ředitelky úřadu,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin(4), a zejména na článek 44 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0299/2012),
1. uděluje výkonné ředitelce Evropského úřadu pro bezpečnost potravin absolutorium za plnění rozpočtu úřadu na rozpočtový rok 2010;
2. předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonné ředitelce Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o uzavření účtů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010 (C7-0286/2011 – 2011/2226(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na konečnou roční účetní závěrku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření účetní závěrky Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi úřadu(6),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7–0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(7), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin na rozpočtový rok 2010, své související usnesení a odpovědi výkonné ředitelky úřadu,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin(9), a zejména na článek 44 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0299/2012),
1. schvaluje uzavření účtů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonné ředitelce Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 obsahujícího připomínky, které jsou nedílnou součástí jeho rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin na rozpočtový rok 2010 (C7-0286/2011 – 2011/2226(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na konečnou roční účetní závěrku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření účetní závěrky Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi úřadu(11),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7–0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(12), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin na rozpočtový rok 2010, své související usnesení a odpovědi výkonné ředitelky úřadu,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin(14), a zejména na článek 44 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0299/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropský parlament dne 10. května 2012 odložil své rozhodnutí o udělení absolutoria a uzavření účtů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřadu“) na rozpočtový rok 2010;
B. vzhledem k tomu, že úřad poskytl orgánu příslušnému k udělení absolutoria obsáhlé odpovědi v dopisech ze dne 29. června 2012 a 20. srpna 2012;
C. vzhledem k tomu, že absolutorium představuje v tomto ohledu platný nástroj Evropského parlamentu, což vyžaduje, aby bylo rozhodnutí přijato na základě faktických a věcných argumentů; v této souvislosti připomíná stávající předpisy, tj. služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského společenství, finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, nařízení, kterým se zřizuje úřad, a konkrétní politiky a postupy stanovené úřadem;
Rozpočtové a finanční řízení
1. bere na vědomí prohlášení úřadu o tom, že byla přijata příslušná opatření pro zlepšení finančního řízení a že míra plnění, pokud jde o prostředky na závazky se v roce 2011 blížila 100 %;
2. vítá přijaté informace o výrazném snížení výdajů na schůze správní rady, které v roce 2010 dosáhly 6 175 EUR na jednoho člena; zejména oceňuje snížení výdajů o 66 % ve srovnání s rokem 2010, jichž bylo dosaženo přechodem na využívání živých zvukových přenosů podle poptávky, zavedením angličtiny jako jediného komunikačního jazyka na schůzích správní rady a konáním všech schůzí v prostorách úřadu v Parmě;
Proces správy smluv
3. bere na vědomí, že úřad vytvořil nástroj pro granty a veřejné zakázky, jehož účelem je zlepšit monitorování postupu výběrových řízení, správu smluv a schopnost provádění předběžného odhadu plateb; poznamenává, že nová databáze o veřejných zakázkách a grantech byla spuštěna dne 28. června 2012;
Střet zájmů a transparentnost
4. připomíná, že hlavním úkolem úřadu je poskytovat nezávislé a transparentní odborné poradenství v záležitostech, které mají přímý či nepřímý dopad na bezpečnost potravin a krmiv;
5. konstatuje, že je třeba uplatňovat opatření, která zachovají věrohodnost úřadu;
6. vítá skutečnost, že v říjnu 2012 se bude pořádat povinná schůze všech členů správní rady o etice a integritě a vyzývá správní radu, aby účinně prosazovala svůj kodex chování a přijala ustanovení, jež budou předcházet případům tzv. otočných dveří a penalizovat je, aby tak v budoucnu zamezila podobným situacím jako v případě její bývalé předsedkyně v roce 2010;
7. v minulosti již poukazoval na určité nedostatky v souvislosti se střety zájmů, prohlášeními o zájmech a transparentností; chtěl by konkrétně připomenout, že bývalá předsedkyně správní rady úřadu v roce 2010 neoznámila své členství v radě Mezinárodního institutu pro přírodní vědy (ILSI), přičemž tento institut je financován podniky činnými v potravinářském, chemickém a farmaceutickém průmyslu; konstatuje, že členové správní rady úřadu EFSA nejsou jmenováni výkonnou ředitelkou, a proto je výkonná ředitelka nemůže odvolat;
8. vítá závazek úřadu navrhnout své správní radě volbu jejího předsedy formou veřejného hlasování; je přesvědčen o tom, že transparentní postup posílí odpovědnost správní rady;
9. pečlivě si všímá všech nových politik, pravidel, prováděcích opatření a činností zavedených po roce 2007 s cílem předcházet střetům zájmů mezi odbornými vědeckými pracovníky a zaměstnanci; vítá v tomto ohledu kodex chování správní rady úřadu a její aktivní přístup při přezkoumávání prohlášení jejích členů o zájmech a nová pravidla pro prověřování střetů zájmů, která jsou platná od července 2012 a byla proaktivně použita při obnovování složení vědeckých panelů; je pevně odhodlán sledovat výsledky těchto kroků; nadále bude pravidelně zvát výkonnou ředitelku k výměnám názorů a má v úmyslu zlepšit výměnu informací také jmenováním kontaktní osoby z řad svých poslanců a návštěvami úřadu EFSA, které bude vykonávat každé dva roky; připomíná, že poslední návštěva se uskutečnila v květnu 2012;
10. bere na vědomí, že nová politika úřadu týkající se„ nezávislosti a vědeckých rozhodovacích procesů“ vstoupila v platnost spolu s jejími prováděcími pravidly v červenci 2012 a že nová definice úřadu týkající se střetu zájmů je v souladu s pokyny OECD; konstatuje na základě informací úřadu, že úřad trestá porušení pravidel politiky nezávislosti ze strany odborníků pětiletým vyloučením; navrhuje vložit do prováděcích pravidel politiky nezávislosti vyčerpávající výčet přiměřených sankcí, které budou jejich nedílnou součástí;
11. bere na vědomí, že úřad naplánoval provést do konce roku 2013 posouzení své politiky nezávislosti a zavázal se, že mimo jiné zváží možnost zveřejnění výsledků postupu v případě ztráty důvěry, včetně výsledků postupu ověřování integrity vědeckého přezkumu, a dále rozšířit a posílit mandát svého výboru pro otázky střetu zájmů například podobným mandátem jako má výbor pro etické standardy a předcházení střetu zájmů francouzské Agentury pro potraviny a bezpečnost a ochranu zdraví při práci a v životním prostředí (ANSES); očekává, že úřad bude o této věci informovat orgán příslušný k udělení absolutoria před zahájením příštího postupu udílení absolutoria;
12. vyzývá úřad, aby svoji politiku nezávislosti dále posílil a zvážil přijetí pravidel obsahujících mimo jiné sankce a zveřejnění životopisů a prohlášení o zájmech interních odborníků a vědců;
13. je pevně přesvědčen o tom, že nejsou-li dodržovány platné předpisy, je třeba přijmout nezbytná opatření; domnívá se, že úřad by měl v takových případech vypracovat akční plán a přesný harmonogram pro nápravu nedostatků a že na jeho plnění by měl dohlížet Evropský parlament; dále je přesvědčen o tom, že Evropský parlament nebo evropský tvůrce právních předpisů by měl tyto problémy vyřešit tím, že změní stávající předpisy s cílem odstranit případné mezery v legislativě;
14. bere na vědomí oznámení úřadu o skutečnosti, že dne 4. července 2012 přijal politiku v oblasti přijímání darů a projevů pohostinnosti; tuto iniciativu chválí a vyzývá úřad ke zveřejnění této politiky na svých internetových stránkách;
15. bere na vědomí skutečnost, že úřad dne 1. října 2012 zahájí své první posouzení náhodného vzorku prohlášení o zájmech s cílem ověřit jejich soulad s nově přijatou politikou nezávislosti a jejími prováděcími pravidly; očekává, že úřad závěry uvedeného posouzení sdělí orgánu příslušnému k udělení absolutoria do 1. března 2013, aby je mohl zohlednit v pozměňovacích návrzích k dalším postupu o udělení absolutoria;
16. bere na vědomí závazek úřadu spolupracovat s Komisí za účelem stanovení způsobu, jakým bude moci veřejnost získat plný přístup k nezveřejněným nezpracovaným údajům;
17. zjišťuje, že v červnu 2012 bylo obnoveno osm panelů úřadu a jeho vědecká komise; vítá skutečnost, že úřad na svých internetových stránkách zveřejnil prohlášení o zájmech nově jmenovaných odborných pracovníků, ale zjišťuje, že některé životopisy dosud chybí; vyzývá úřad, aby zveřejnil všechny životopisy do 1. ledna 2013;
18. bere na vědomí, že v roce 2011 bylo jmenováno 37 odborníků do dvou panelů ještě před tím, než úřad přijal svoji novou politiku týkající se nezávislosti a vědeckých rozhodovacích procesů; souhlasí proto s iniciativou úřadu prověřit do 31. října 2012 jejich prohlášení o zájmech na základě nově přijaté politiky a prováděcích pravidel; vyzývá úřad, aby orgán příslušný k udělení absolutoria informoval o výsledcích procesu prověrek ještě před tím, než bude zahájen následující postup udílení absolutoria;
19. vyzývá úřad, aby ve výročních zprávách o činnosti věnoval zvláštní oddíl popisu opatření pro předcházení střetům zájmů a jejich řešení, který by měl zahrnovat mimo jiné:
–
počet údajných případů střetu zájmů, které byly prověřeny,
–
počet případů tzv. otočných dveří,
–
opatření přijatá v jednotlivých kategoriích případů,
–
počet zahájených postupů v případě ztráty důvěry a jejich výsledky,
–
uplatněné sankce;
20. vybízí úřad, aby zlepšil otevřenost a transparentnost procesu posuzování rizik, a lépe tak zohlednil nezávislou odborně recenzovanou vědeckou literaturu a aby v případě, že nepřijme odlišné názory, poskytl podrobné odůvodnění; vybízí úřad k aktivnějšímu dialogu a spolupráci s externími odborníky a národními agenturami, zejména v případech, kdy mají rozdílné názory na určitý proces posuzování rizik;
21. obecně vítá dohodu o společném prohlášení a společný přístup k výše uvedeným decentralizovaným agenturám, které řeší některé prvky významné pro udělení absolutoria a věří, že plán opatření přijímaných na základě společného přístupu, který Komise předloží do konce roku 2012, tyto otázky řádně zohlední;
o o o
22. pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 10. května 2012(16) o výkonnosti, finančním řízení a kontrole agentur.
1 Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčivé přípravky na rozpočtový rok 2010 (C7-0281/2011 – 2011/2220(DEC))
– s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi agentury(1),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7-0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(2), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčivé přípravky na rozpočtový rok 2010, své doprovodné usnesení a odpovědi výkonného ředitele agentury,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(4), a zejména na článek 68 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0298/2012),
1. uděluje řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky absolutorium za plnění rozpočtu agentury za rozpočtový rok 2010;
2. předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o uzavření účtů Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010 (C7-0281/2011 – 2011/2220(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi agentury(6),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7-0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(7), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčivé přípravky na rozpočtový rok 2010, své doprovodné usnesení a odpovědi výkonného ředitele agentury,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(9), a zejména na článek 68 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0298/2012),
1. schvaluje uzavření účtů Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 obsahujícího připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčivé přípravky na rozpočtový rok 2010 (C7-0281/2011 – 2011/2220(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropské agentury pro léčivé přípravky za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi agentury(11),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7-0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(12), kterým se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčivé přípravky na rozpočtový rok 2010, své doprovodné usnesení a odpovědi výkonného ředitele agentury,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(14), a zejména na článek 68 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0298/2012),
A. vzhledem k tomu, že dne 10. května 2012 Evropský parlament odložil své rozhodnutí o udělení absolutoria a uzavření účtů Evropské agentury pro léčivé přípravky (dále jen „agentura“) na rozpočtový rok 2010,
B. vzhledem k tomu, že agentura do značné míry odstranila nedostatky, na něž poukazovala zpráva projednávaná dne 10. května 2012, a v dopisech ze dne 2. a 6. července 2012 a ze dne 2., 7. a 24. srpna 2012 poskytla orgánu příslušnému k udělení absolutoria podstatné informace,
C. vzhledem k tomu, že absolutorium představuje v tomto ohledu platný nástroj Evropského parlamentu, což vyžaduje, aby bylo rozhodnutí přijato na základě faktických a věcných argumentů; v této souvislosti připomíná stávající předpisy, tj. služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského společenství, finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, nařízení, kterým se zřizuje agentura, a konkrétní politiky a postupy stanovené agenturou;
1. připomíná význam práce agentury, která spočívá v tom, že členským státům a orgánům poskytuje co nejlepší vědecké poradenství ve všech otázkách, které souvisejí s hodnocením kvality, bezpečnosti a účinnosti humánních a veterinárních léčivých přípravků;
Opatření v návaznosti na udělení absolutoria za rok 2009
2. bere na vědomí, že dne 7. června 2012 správní rada schválila nové uspořádání a novou působnost poradního výboru pro zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv; vítá skutečnost, že agentura zavedla víceletý plán zadávání veřejných zakázek na období 2012–2014, jak požadoval organ příslušný k udělení absolutoria ve své zprávě o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2009;
Přenosy prostředků a rušení prostředků
3. připomíná, že podle zprávy Účetního dvora došlo v rozpočtovém roce 2010 ke značnému přenosu prostředků a že agentura nedodržela zásadu ročního rozpočtu; vítá skutečnost, že agentura posílila své postupy pro odhadování příjmů z poplatků díky tomu, že byl vytvořen týmu, který v úzké spolupráci s farmaceutickým průmyslem analyzuje stav výzkumu farmaceutického produktu před jeho předložením agentuře; bere na vědomí pevný závazek agentury spolupracovat s generálním ředitelstvím Komise pro rozpočet tak, aby při probíhající revizi rámcových finančních nařízení vznikl stabilní rámec;
4. plně podporuje veškerou snahu na úrovni výkonných a administrativních struktur agentury v souvislosti s reformou systému plateb za služby poskytované orgány členských států, který by měl jednoznačně vycházet z reálných nákladů; vítá proto iniciativu agentury spočívající v přípravě nového návrhu, který bude předložen správní radě; vyzývá správní radu, aby neprodleně projednala tento systém plateb a rozhodla o něm, a očekává, že správní rada tak učiní;
Transparentnost a řešení střetu zájmů
5. bere na vědomí, že agentura pořádá v listopadu 2012 seminář, na kterém se setká řada zúčastněných stran s cílem vypracovat postup umožňující přístup veřejnosti k údajům z klinického testování, a že výběr a odborná příprava vědeckých zaměstnanců agentury zaměřená na posílení analýzy prvotních údajů výrazně pokročily;
6. bere na vědomí, že agentura zlepšila působnost a metodiku systematických kontrol ex-ante a ex-post souvisejících s prověřováním prohlášení o zájmech, a vítá rovněž rozhodnutí agentury provádět každoročně hodnocení revidované politiky týkající se prohlášení o zájmech; vyzývá proto agenturu, aby nadále v šestiměsíčních intervalech informovala orgán příslušný k udělení absolutoria o provádění její revidované politiky a zejména o systematických kontrolách ex-ante a ex-post;
7. s uspokojením konstatuje, že agentura začala zveřejňovat zápisy z některých schůzí vědeckých výborů, počínaje schůzí Pediatrického výboru v červenci 2012; bere na vědomí, že postup zveřejňování zápisů ze všech schůzí vědeckých výborů bude dokončen až na konci roku 2013;
8. bere na vědomí, že obavy související s finančními okruhy a potenciálním střetem zájmů při zpracovávání plateb z důvodu nedostatečného oddělení úkolů a povinností agentura vyřešila tím, že jako centrální finanční systém zavedla SAP účetní software;
9. zdůrazňuje, že v červnu 2012 došlo v agentuře v jednom případě k přechodu z agentury do souvisejícího průmyslového odvětví (případ tzv. otočných dveří), když bývalý vedoucí právní služby nastoupil jako hlavní advokát právní firmy se sídlem ve Spojených státech, jejímiž klienty je řada farmaceutických společností; bere na vědomí, že správní rada agentury zahájila přezkum činnosti bývalého vedoucího právní služby; vyzývá agenturu, aby do konce roku 2012 informovala orgán příslušný k udělení absolutoria o výsledcích tohoto přezkumu;
10. bere na vědomí, že agentura provedla prověření prohlášení o zájmech odborníků a členů výboru, kteří byli aktivně zapojeni do činností agentury mezi 1. lednem a 31. květnem 2012, porovnáním s jejich životopisem; konstatuje, že přibližně 54 % odborníků a členů výboru poskytlo agentuře aktualizovaný životopis; vyzývá agenturu, aby do začátku příštího postupu udělování absolutoria informovala orgán příslušný k udělení absolutoria o časovém rámci a výsledcích prověřování zbývajících 46 %;
11. vítá iniciativu agentury zveřejnit na svých webových stránkách prohlášení o zájmech svých zaměstnanců, kteří zastávají řídící funkce, a odborníků, kteří se podílejí na hodnocení léčivých přípravků; se zájmem konstatuje, že na seznamu odborníků je také uvedena jejich úroveň rizika, pokud jde o střet zájmů; vítá závazek agentury zveřejnit vedle prohlášení o zájmech také profesní a vzdělanostní profily odborníků, kteří jsou od prvního čtvrtletí roku 2013 zařazeni do její databáze odborníků a hodlá v dalších postupech udělování absolutoria důsledně sledovat postup zveřejňování;
12. vítá oznámení agentury o jejím záměru zavést systém prohlášení o zájmech ex ante a ex post, a to zejména formou namátkového porovnání informací uvedených v životopisu a informací, které odborníci poskytli na vnitrostátní úrovni; žádá agenturu, aby sdělila orgánu pověřenému rozpočtovou kontrolou přesný harmonogram zavádění tohoto nového systému;
13. sdílí názor agentury, že vysoké úrovně spolehlivosti a autentičnosti uváděných zájmů lze dosáhnout pouze tak, že samy farmaceutické firmy budou zveřejňovat seznam odborníků a výzkumných center, s nimiž spolupracují, a také výši finančních zájmů, které je s nimi pojí; sdílí názor agentury, že je třeba zvážit vhodnost legislativní iniciativy v této oblasti;
14. uznává úsilí agentury o vyřešení obav, které vyjádřil orgán příslušný k udělení absolutoria, pokud jde o předcházení střetům zájmů a jeho řešení; bere na vědomí zejména zprávy ze dne 29. června 2012 a ze dne 7. srpna 2012, které obdržel orgán příslušný k udělení absolutoria, o přezkumu případů řešení střetu zájmů, na něž upozornil útvar interního auditu, a o přezkumu případných střetů zájmů odborníků zapojených do posuzování léčivého přípravku Pandemrix;
15. je pevně přesvědčen o tom, že nejsou-li dodržovány platné předpisy, je třeba přijmout nezbytná opatření; domnívá se, že agentura by měla v takových případech vypracovat akční plán a přesný harmonogram pro nápravu nedostatků a že na jeho plnění by měl dohlížet Evropský parlament; dále je přesvědčen o tom, že Evropský parlament nebo evropský tvůrce právních předpisů by měl tyto problémy vyřešit tím, že změní stávající předpisy s cílem odstranit případné mezery v legislativě;
16. vyzývá agenturu, aby ve výročních zprávách o činnosti věnovala zvláštní oddíl popisu opatření pro předcházení střetům zájmů a jejich řešení, který by měl zahrnovat mimo jiné:
–
počet údajných případů střetu zájmů, které byly prověřeny,
–
počet případů tzv. otočných dveří,
–
opatření přijatá v jednotlivých kategoriích případů,
–
počet zahájených postupů v případě ztráty důvěry a jejich výsledky,
–
uplatněné sankce;
žádá agenturu, aby informovala orgán příslušný k udělení absolutoria o podrobnostech přijatých opatření;
17. zdůrazňuje, že příslušný výbor je s agenturou v těsném kontaktu a že za tímto účelem zve jejího výkonného ředitele alespoň jednou ročně k výměně názorů, z řad svých poslanců jmenoval kontaktní osobu a jednou za dva roky vykonává v agentuře návštěvu; připomíná, že poslední návštěva se uskutečnila v červnu 2011;
18. obecně vítá dohodu o společném prohlášení a společný přístup k výše uvedeným decentralizovaným agenturám, které řeší některé prvky významné pro udělení absolutoria a věří, že plán opatření přijímaných na základě společného přístupu, který Komise předloží do konce roku 2012, tyto otázky řádně zohlední;
o o o
19. pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 10. května 2012(16) o výkonnosti, finančním řízení a kontrole agentur;
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2008/971/ES, pokud jde o zahrnutí reprodukčního materiálu lesních dřevin kategorie „kvalifikovaný“ do působnosti uvedeného rozhodnutí a aktualizaci názvů orgánů příslušných pro schvalování a kontrolu produkce (COM(2012)0355 – C7-0175/2012 – 2012/0172(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0355),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0175/2012),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2012(1),
– s ohledem, že se zástupce Rady dopisem ze dne 28. září 2012 zavázal schválit tento postoj podle čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie]na závazek,
– s ohledem na článek 55 a čl. 46 odst. 1 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0277/2012),
1. přijímá svůj níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. října 2012 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2012/EU, kterým se mění rozhodnutí Rady 2008/971/ES, pokud jde o zahrnutí reprodukčního materiálu lesních dřevin kategorie „kvalifikovaný“ a aktualizaci názvů orgánů příslušných pro schvalování a kontrolu produkce
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení č. 1104/2012/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku občanů (2013) (COM(2011)0489 – C7-0217/2011 – 2011/0217(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0489),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0217/2011),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 28. března 2012(1),
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro ústavní záležitosti, jakož i Petičního výboru (A7-0271/2012),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. října 2012 k přijetí rozhpdnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2012/EU o Evropském roku občanů (2013)
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení č. 1093/2012/EU.)
Společná vízová omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského
214k
48k
Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 23. října 2012 týkající se zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského (2012/2142(INI))
– s ohledem na návrh doporučení Radě, které předložili Guy Verhofstadt a Kristiina Ojulandová za skupinu ALDE (B7-0196/2012),
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o právním státě v Rusku(1),
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice Evropské unie v této oblasti(2),
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o nadcházejícím summitu EU–Rusko konaném dne 15. prosince 2011 a o výsledcích voleb do Státní dumy, které proběhly dne 4. prosince 2011(3),
– s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. února 2012 týkající se konzistentní politiky uplatňované vůči režimům, proti nimž EU zavedla restriktivní opatření(4),
– s ohledem na to, že Výbor pro vnější vztahy amerického Senátu dne 26. června 2012 přijal zákon nazvaný „Sergei Magnitsky Rule of Law Accountability Act“, který uvaluje vízová omezení a zmrazuje aktiva ruských státních úředníků údajně odpovědných za zadržení, týrání a smrt Sergeje Magnitského,
– s ohledem na návrh usnesení nazvaný „Právní stát v Rusku: případ Sergeje Magnitského“, který byl předložen na výročním zasedání Parlamentního shromáždění OBSE pro rok 2012 a v němž jsou vnitrostátní parlamenty vyzvány k tomu, aby učinily kroky s cílem uvalit vízová omezení a zmrazit aktiva;
– s ohledem na čl. 121 odst. 3 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0285/2012),
A. vzhledem k tomu, že zatčení, vazební podmínky a následná smrt Sergeje Magnitského ve vazbě představují dobře zdokumentovaný a závažný případ nedodržování základních lidských práv;
B. vzhledem k tomu, že posmrtné stíhání Sergeje Magnitského porušuje mezinárodní i vnitrostátní právní normy a jednoznačně prokazuje selhání ruského systému trestněprávní justice;
C. vzhledem k tomu, že Ruská federace jakožto člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě se zavázala k plnému dodržování základních práv a zásad právního státu, a vzhledem k tomu, že Evropská unie opakovaně nabídla Ruské federaci další pomoc a odborné poradenství při modernizaci ústavního a právního řádu i při jeho dodržování;
D. vzhledem k tomu, že navzdory závěrům vyšetřování, které v roce 2011 provedla Rada pro lidská práva ruského prezidenta ohledně nezákonnosti zatčení, zadržování a odmítnutí přístupu ke spravedlnosti v případě Sergeje Magnitského, je vyšetřování pozastaveno a úředníci, kteří se na něm podíleli, byli zproštěni obvinění a dokonce jim bylo svěřeno posmrtné vyšetřování případu; vzhledem k tomu, že tyto kroky ze strany úřadů ukazují, že stíhání S. Magnitského bylo vedeno z politických důvodů;
E. vzhledem k tomu, že Evropská unie při mnoha příležitostech a na různých úrovních, od pravidelných lidskoprávních konzultací až po vrcholné schůzky, naléhavě vybízela ruské úřady, aby zahájily důkladné nezávislé vyšetřování tohoto konkrétního, dobře zdokumentovaného případu a aby ukončily současnou atmosféru beztrestnosti;
F. vzhledem k tomu, že případ Sergeje Magnitského je jen jedním – avšak nejznámějším a dobře zdokumentovaným – případem zneužívání pravomoci ze strany ruských donucovacích orgánů, které závažným způsobem porušují zásady právního státu; vzhledem k tomu, že existuje mnoho dalších případů stíhání, kdy byla systematicky využívána záminka hospodářské trestné činnosti a údajné korupce s cílem odstranit hospodářské konkurenty nebo politické rivaly;
G. vzhledem k tomu, že vízová omezení a další restriktivní opatření nepatří sama o sobě k tradičním soudním sankcím, ale jsou politickým signálem EU, kterým dává široké veřejnosti najevo své obavy, a jsou tak nadále nezbytným a legitimním nástrojem zahraniční politiky;
H. vzhledem k tomu, že sankce EU spojené s případem S. Magnitského by mohly ruské úřady podnítit k tomu, aby skutečně vyvinuly nové úsilí o konkrétnější a přesvědčivější vyřešení otázky právního státu v Rusku a odstranění současné atmosféry beztrestnosti;
I. vzhledem k tomu, že národní parlamenty několika členských států EU, mezi nimiž je Nizozemsko, Spojené království, Švédsko a Polsko, již přijaly usnesení vybízející svou vládu k tomu, aby ve věci Magnitský zavedla sankce, a že několik dalších parlamentů, jako např. v Portugalsku, Francii, Španělsku a Lotyšsku, se v současnosti nachází ve stádiu příprav návrhu takového usnesení;
1. předkládá Radě tato doporučení:
a)
aby vytvořila společný seznam EU, v němž budou uvedena jména úředníků odpovědných za smrt Sergeje Magnitského, následné zastírání skutečností ze strany soudů a za pokračující a nepřetržité obtěžování jeho matky a pozůstalé manželky;
b)
aby uvalila a uplatňovala v rámci celé EU zákaz udělování víz pro tyto úředníky a zmrazila veškeré finanční prostředky, které tyto osoby či jejich nejbližší příbuzní mohou mít v Evropské unii;
c)
aby vyzvala Rusko k provedení důvěryhodného a nezávislého vyšetřování, které by se zabývalo veškerými aspekty tohoto tragického případu, a postavilo všechny viníky před soud;
d)
aby naléhavě vybídla ruské úřady, aby odstranily široce rozšířenou korupci a provedly reformy soudnictví a uvedly jej v soulad s mezinárodními standardy prostřednictvím vytvoření nezávislého, spravedlivého a transparentního systému, který by nemohl být za žádných okolností zneužit k dosahování politických cílů;
e)
aby tuto otázku zařadila na pořad jednání dvoustranných schůzek s ruskými orgány, a to odhodlanějším a rozhodnějším způsobem zaměřeným na výsledky, a aby tak učinila také u otázky zastrašování a beztrestnosti v případech týkajících se obránců lidských práv, novinářů a právníků;
2. vyzývá Radu, aby zaujala jednotný a aktivní postoj vůči dalším závažným případům porušování lidských práv v Rusku na základě dobře zdokumentovaných, stejně zaměřených a nezávislých zdrojů a přesvědčivých důkazů, a aby proti odpovědným osobám zavedla jako poslední možnost podobná restriktivní opatření;
3. zdůrazňuje, že odhodlání ruských úřadů dodržovat základní hodnoty, jako je existence právního státu či dodržování lidských práv a základních svobod, je i nadále hlavním předpokladem pro vztahy mezi EU a Ruskem a pro rozvoj stabilního a spolehlivého partnerství mezi oběma stranami;
4. pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci Komisi, členským státům a Státní dumě a vládě Ruské federace.
– s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění právních předpisů o jednotném nebi: čas jednat (COM(2011)0731),
– s ohledem na sdělení Komise o správních a pobídkových mechanismech pro zavádění programu SESAR, technologického pilíře jednotného evropského nebe (COM(2011)0923),
– s ohledem na bílou knihu: „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro zahraniční věci (A7-0254/2012),
A. vzhledem k tomu, že realizace jednotného evropského nebe (SES) již v mnoha ohledech pokročila kupředu;
B. vzhledem k tomu, že se očekává, že rok 2012 bude stěžejní rokem v provádění programu jednotného evropského nebe;
C. vzhledem k tomu, že dokončení jednotného evropského nebe přinese díky větší efektivnosti výrazné úspory v oblasti hospodářství, bezpečnosti i životního prostředí, neboť na evropské úrovni vytvoří udržitelnější letecký prostor a zavede účinnější systém řízení letecké dopravy;
D. vzhledem k tomu, že objem letového provozu neustále roste, což vede k nedostatku kapacit a pro cestující znamená častější zpoždění, zatímco plány růstu leteckých společností jsou rovněž ohroženy; vzhledem k tomu, že letecký vzdušný prostor patří s více než 750 miliony cestujících, kteří využívají letiště EU, mezi nejvytíženější na světě, a jejich počet by se měl do roku 2030 zdvojnásobit;
E. vzhledem k tomu, že úspěch jednotného evropského nebe se bude odvíjet od toho, zda k němu bude uplatňován integrovaný přístup a zda jednotlivé členské státy nebudou ohrožovat jeho provádění jako celku;
F. vzhledem k tomu, že dne 4. prosince 2012 vyprší lhůta pro dokončení realizace funkčních bloků vzdušného prostoru, avšak poslední zprávy ukazují, že situace zdaleka nesplňuje ustanovení právních předpisů o jednotném evropském nebi;
G. vzhledem k tomu, že podle čl. 13 odst. 3 nařízení (EU) č. 691/2010 by Komise čtyři měsíce po obdržení plánů výkonnosti od členských států měla vydat doporučení týkající se přijetí přepracovaných výkonnostních cílů, které neodpovídají cílům celé EU;
H. vzhledem k tomu, že v současnosti poskytují služby řízení letového provozu vnitrostátní poskytovatelé letových navigačních služeb, což odráží politickou roztříštěnost kontinentu, která přispívá k neefektivnosti a přetížení;
I. vzhledem k tomu, že pro dokončení jednotného evropského nebe je důležité přijmout opatření pro zajištění cílů letecké bezpečnosti v EU, a tím zlepšit současné standardy a zaručit stejnoměrně vysokou úroveň veřejné bezpečnosti;
J. vzhledem k tomu, že jiné programy jako Galileo a globální družicový navigační systém (GNSS), se rychle rozvíjejí;
K. vzhledem k tomu, že potřebné finanční prostředky a finanční rámce by měly být schváleny co nejrychleji;
Časový rámec
1. je si vědom stávajících omezení, pokud jde o provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi; přesto však pokládá za nutné odhodlaně navázat na dosažený pokrok a stanovit závazné lhůty pro realizaci jednotného evropského nebe, ale zohlednit i obchodní aspekty;
2. zdůrazňuje, že je nutné rychle jednat a pokračovat v provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi a rovněž pokročit s plány výkonnosti pro letové navigační služby a zejména síťové funkce;
3. poukazuje na to, že kritická zaváděcí fáze je na obzoru a že je nutné k ní přistoupit včas, synchronizovaně a koordinovaně;
4. upozorňuje na to, že zvyšování objemu letecké dopravy znamená, že se evropský vzdušný prostor rychle blíží k maximu své kapacity a že je třeba tento problém naléhavě řešit s cílem zaručit vysokou kvalitu služeb letecké dopravy pro evropskou veřejnost a zajistit, aby se dopad na životní prostředí a změnu klimatu nestupňoval;
5. zdůrazňuje význam letišť coby vstupů do a výstupů z evropské sítě a vyzývá k tomu, aby byla letiště při vytváření jednotného evropského nebe plně zohledněna, včetně regionálních letišť, vzhledem k tomu, že napomáhají odstraňovat přetížení sítě a zvyšují kapacitu;
6. poukazuje na to, že úspěšné provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi je naléhavě nutné, aby se předešlo ještě většímu přetížení a ještě intenzivnějším dopravním tokům a používání zastaralých technologií a byl zajištěn větší soulad ustanovení v oblasti letecké bezpečnosti;
7. konstatuje, že udržení trvale vysoké úrovně bezpečnosti a provozních podmínek v Evropě se stává čím dál tím větším problémem; vyzývá členské státy a Komisi, aby objasnily úlohu příslušných evropských orgánů a tím zajistily dodržování spolehlivých a transparentních mezinárodních bezpečnostních standardů;
8. připomíná, že co možná největší zefektivnění evropského vzdušného prostoru je nutné z důvodu nejen hospodářských, ale také ekologických, energetických a sociálních přínosů, včetně přínosů pro cestující;
9. poukazuje na skutečnost, že v nejnovějším sdělení Komise o této záležitosti se odhaduje, že v případě plného a včasného zavedení technologie výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR) by kumulativní dopad na HDP EU činil v období 2013–2030 v EU-27 419 miliard EUR, bylo by přímo či nepřímo vytvořeno 328.000 tisíc pracovních míst a čisté úspory emisí CO2 by dosáhly výše 50 milionů tun;
10. poukazuje na to, že podle Komise by včasné zavedení programu SESAR přineslo praktické výhody pro cestující plynoucí ze zkrácení doby letu přibližně o 10 % (nebo 9 minut), snížení počtu zrušených a zpožděných letů o 50 % a případného snížení leteckých tarifů; zdůrazňuje však, že pokud by se zavedení programu SESAR opozdilo o deset let, celkový vliv by byl katastrofální, jelikož důsledkem nižšího kumulativního vlivu na HDP EU by ztráta představovala asi 268 miliard EUR, přičemž by se vytvořilo přibližně o 190 000 pracovních míst méně a úspory emisí CO2 by se snížily o 55 milionů tun;
11. konstatuje, že další klíčové země a regiony zintenzivňují výzkum a vývoj inovativních technologií, a vyjadřuje proto politování na tím, že pokud se nezrychlí provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi, může EU v konkurenci s mezinárodními aktéry svou vedoucí pozici ztratit;
12. zastává názor, že řádné fungování jednotného evropského nebe může být zajištěno pouze v případě, že všechny zúčastněné strany přesně dodrží jednotlivé termíny provádění;
13. zdůrazňuje, že byly spuštěny pilotní programy a jejich výsledky byly pozitivní;
14. vyzývá Komisi, aby do prosince 2012 informovala Výbor pro dopravu a cestovní ruch o pokroku v provádění plánů výkonnosti všech poskytovatelů letových navigačních služeb;
15. žádá Komisi, aby Výbor pro dopravu a cestovní ruchu do března 2013 informovala o pokroku v provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi, včetně hodnocení důsledků zpoždění v provádění systému funkčních bloků vzdušného prostoru;
Politické zapojení
16. připomíná členským státům, že se veřejně zavázaly k dosažení cíle jednotného evropského nebe a k široké podpoře stávajících právních předpisů, a trvá na tom, že je nutné, aby se i nadále aktivně zapojovaly do provádění těchto právních předpisů; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby předložily vnitrostátní plány výkonnosti v souladu s výkonnostními cíly EU a přijaly přepracované výkonnostní cíle navržené Komisí; vyzývá Komisi, aby učinila náležité kroky v případě, že nebudou dodrženy lhůty pro provádění právních předpisů;
17. připomíná cíle v oblasti letectví, které jsou popsány jak v bílé knize o dopravní politice, tak ve zprávě „Letová dráha 2050 – evropská vize letectví – zpráva skupiny na vysoké úrovni pro letecký výzkum“;
18. trvá na tom, že je třeba této záležitosti věnovat zvýšenou pozornost a že pro plné a včasné vytvoření jednotného evropského nebe je nezbytná aktivní politická podpora ze strany členských států a všech zúčastněných stran;
19. zdůrazňuje, že úspěšné provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi bude mít pozitivní dopad a povzbudivý vliv na hospodářskou soutěž v EU a celosvětově a podpoří růst a zaměstnanost zejména v odvětví letectví a leteckém průmyslu;
20. vyjadřuje politování nad skutečností, že i přes jeho značné sociální a environmentální přínosy není projekt jednotného evropského nebe veřejnosti dostatečně znám a není chápán, a vyzývá Komisi, členské státy a zúčastněné strany, aby posílily své snahy o komunikaci s veřejností;
21. uvědomuje si výzvy spojené s evropským systémem uspořádání letového provozu a uznává, že při realizaci programu jednotného evropského nebe sehrává rozhodující úlohu lidský faktor a účinný sociální dialog; uznává, že je nutné klást i nadále důraz na otevřené postupy poskytování informací, zdůrazňuje, že díky provádění jednotného evropského nebe vzroste poptávka po nadstandardních vysoce kvalifikovaných pracovních místech;
22. zcela respektuje svrchovanost a národní výsady členských států v oblasti řízení letového provozu při využívání vojenských a jiných státních letadel a při výcviku; bere na vědomí závazek členských států, že zajistí, aby byla úplným a jednotným způsobem uplatňována koncepce pružného využívání vzdušného prostoru(1), a uznává, že je třeba jejich úsilí v tomto směru podpořit; zdůrazňuje, že ke státním letadlům se mimo vojenského letectva řadí letadla určená pro činnost policie, hasičů, pobřežní stráže, celní správy, civilní ochrany a další, což s sebou v rámci jejich provozu nese celou řadu možností využití v oblasti bezpečnosti a krizového řízení;
23. je přesvědčen, že úspěšné provádění jednotného evropského nebe bude přínosem pro celý dodavatelský řetězec, včetně výrobců, leteckých společností, malých a středních podniků, celého odvětví cestovního ruchu atd.;
24. je i nadále mimořádně znepokojen tím, že vytváření funkčních bloků vzdušného prostoru v celé Evropě je nejen opožděno, ale že mu chybí pevné základy a proto podporuje snahy koordinátora; zdůrazňuje význam spolupráce, koordinace a přijímání politických opatření členskými státy i mezi nimi v zájmu dosažení cíle týkajícího se realizace funkčních bloků vzdušného prostoru do 4. prosince 2012; vyzývá Komisi, aby podrobně sledovala vývoj a pokud to bude nutné, přijala právní kroky, včetně sankcí, proti členským státům, které porušují své povinnosti vyplývající z předpisů o jednotném evropském nebi;
25. zdůrazňuje, že vytváření funkčních bloků vzdušného prostoru nemá být chápáno jako samostatný požadavek, ale jako prostředek k dosažení cílů v oblasti sjednocení evropského vzdušného prostoru a zlepšení výkonnosti, a že bez funkčních bloků nemůže být jednotné evropské nebe dokončeno; vyzývá Komisi, aby navrhla strategii pro urychlení provádění funkčních bloků vzdušného prostoru, což zahrnuje také plné provádění centralizovaných modelů (např. manažer struktury vzdušného prostoru, společný podnik SESAR, manažer zavádění); vyzývá Komisi, aby ve větší míře používala svoje metody udělování napomenutí a pokud by nepřinesly úspěch, aby proti členským státům, které ještě nepodepsaly dohody o zřizování funkčních bloků vzdušného prostoru, zahájila řízení o nesplnění povinnosti;
26. domnívá se, že nejefektivnější a nejúčinnější způsob, jak vytvořit jednotné evropské nebe, spočívá v přístupu shora dolů, a žádá proto Komisi, aby na základě zprávy uvedené v odstavci 15, navrhla opatření pro odstranění následků souvisejících se zpožděním ve vytváření funkčních bloků vzdušného prostoru a urychleně nahradila přístup zdola nahoru přístupem shora dolů, a zajistila tak, že budou dosaženy cíle druhého legislativního balíčku o jednotném evropském nebi;
27. vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní politické úrovni rychle vyřešily problémy s nedostatkem zdrojů, zejména pokud jde o vnitrostátní orgán dozoru;
28. zdůrazňuje, že aby jednotné evropské nebe mohlo patřičně plnit svou úlohu, musí být vnitrostátní orgán dozoru funkčně oddělen od poskytovatelů letových navigačních služeb a musí své pravomoci vykonávat nestranně, nezávisle a transparentně;
29. zdůrazňuje, že je důležité vyzvat vnitrostátní poskytovatele letových navigačních služeb k tomu, aby k provádění právních předpisů jednotného evropského nebe přistupovaly aktivně;
30. znovu potvrzuje, že bezpečného, účinného a pružného využívání vzdušného prostoru lze dosáhnout pouze prostřednictvím úzké spolupráce a koordinace mezi civilními a vojenskými uživateli vzdušného prostoru;
31. vyzývá členské státy, aby se za pomoci příslušných evropských agentur zaměřily na prohloubení civilní a vojenské spolupráce a koordinace se sousedními zeměmi;
32. zastává názor, že členské státy by měly co nejdříve poskytnout finanční prostředky potřebné k dokončení jednotného evropského nebe; vítá skutečnost, že Komise navrhla, aby jednotné evropské nebe a projekt SESAR byly považovány za horizontální prioritu pro poskytování prostředků z nástroje pro propojení Evropy;
Strategie zavádění technologie SESAR
33. uznává, že jak průmysl tak EU poskytly významné finanční investice do výzkumu a vývoje technologie SESAR a je přesvědčen, že je nyní na čase učinit opatření, aby přínosy plynoucí z těchto investic mohly být využity, a to prováděním právních předpisů jednotného evropského nebe;
34. připomíná, že v souladu s nařízením (ES) č. 1070/2009 je třeba harmonogram zavádění jednotného evropského nebe koordinovat s vývojovou a zaváděcí fází technologie SESAR, jakožto součástí programu jednotného evropského nebe;
35. trvá na tom, že i přestože jsou investice značné, přináší harmonizace řadu důležitých a hmatatelných výhod, k nimž patří optimalizace letů, účinná spotřeba paliva, snížení hluku, menší znečištění ovzduší a snížení dopadu na změnu klimatu a flexibilní a bezpečné využívání méně rozděleného nebe; zdůrazňuje, že užší koordinace civilní a vojenské sféry by přinesla větší účinnost, jelikož by užívání společné infrastruktury snížilo náklady; zdůrazňuje, že zvýšení interoperability mezi členskými státy a realizace funkčních bloků vzdušného prostoru by rovněž poskytly jisté výhody pro přeshraniční operace;
36. bere na vědomí, že technologie SESAR a provádění programu jednotného evropského nebe jsou politiky, které spolu úzce souvisejí a které je třeba rozvíjet s cílem plně využít jejich potenciál, a žádá proto, aby se v tomto odvětví přistupovalo k zaváděcí fázi projektu SESAR vážně;
37. poukazuje na to, že výrobci již vyvinuli technologie, které jsou nyní dostupné, díky čemuž se úspěšné provádění programu SESAR stává dosažitelným cílem;
38. uznává, že ekonomické opodstatnění investic do technologie SESAR je významnější ve větších a vytíženějších dopravních uzlech, než na malých regionálních letištích nebo letištích pro sezónní lety; domnívá se nicméně, že výkonnost celé sítě by se zvýšila rozšířením kapacit technologie SESAR za pomoci veřejných finančních prostředků;
39. je přesvědčen, že v souvislosti se snahami o dosažení standardů, o něž například usiluje Mezinárodní organizace pro civilní letectví, je zapotřebí přijmout přístup koordinovaný na celosvětové úrovni a zajistit tak, aby nové technologie byly celosvětově interoperabilní, a podpořit podepsání protokolů o spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje;
40. domnívá se, že aby bylo poskytovatelům letových navigačních služeb a ostatním zúčastněným stranám umožněno co nejlépe rozvinout svá strategická partnerství a aby byli motivováni k dosažení svých cílů, musí být ve větší míře podpořen výkonnostní základ;
41. zdůrazňuje, že vojenská složka je v rámci jednotného evropského nebe klíčová a že by měla být zapojena na všech úrovních a v co nejranější fázi; uznává pokrok, jehož bylo dosaženo při provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi, a vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o zajištění koordinace na vojenské straně; uznává specifické rysy vztahů mezi civilní a vojenskou sférou v jednotlivých členských státech a s tím vědomím vyzývá členské státy, aby se zaměřily na posílení civilně-vojenské spolupráce a interoperability a aby uplatňovaly osvědčené postupy v této oblasti;
42. zastává názor, že je třeba prohloubit spolupráci se sousedními zeměmi za účelem rozšíření programu jednotného evropského nebe za hranice EU;
43. zdůrazňuje, že je nutné odstranit roztříštěnost evropského vzdušného prostoru zavedením technologických inovací, posílit plán výkonnosti pro letecké navigační služby a zavést funkční bloky vzdušného prostoru, aby bylo možné ve stanovené lhůtě využívat přínosy plynoucí z programu jednotného evropského nebe;
44. oceňuje trvalou podporu členských států a zúčastněných stran, které pomáhají harmonizovat výklad a provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi;
45. podporuje přístup založený na partnerství veřejného a soukromého sektoru, jelikož strukturované, vhodně realizované a účinné partnerství založené na podnětné a závazné spolupráci, může přinést výhody všem;
46. trvá na tom, že provádění právních předpisů o jednotném evropském nebi přinese užitek všem zúčastněným stranám, například díky snížení poplatků, které se přenášejí na koncové zákazníky, tedy cestující;
47. je přesvědčen, že je třeba, aby orgány odpovědné za provádění programu jednotného evropského nebe vždy úzce a bezkonfliktně spolupracovaly;
48. vyzývá k tomu, aby přípravy legislativního návrhu o budoucí úloze společného podniku SESAR byly dokončeny včas, aby mohl pokračovat v plnění své současné úlohy i do budoucna, jelikož má rozhodující význam z hlediska zajištění úspěchu jednotného evropského nebe; zdůrazňuje úsilí doposud vynaložené na prokázání jeho účinnosti;
49. naléhavě vyzývá Komisi, aby bezodkladně vytvořila správní, pobídkové a finanční mechanismy, včetně veřejného financování, které jsou nezbytné, k zajištění včasného a účinného zavedení technologií SESAR, do něhož se zapojí příslušné orgány a zúčastněné strany, přičemž by měla být zvláštní pozornost věnována provádění inovativních finančních nástrojů;
50. konstatuje, že vojenské a civilně-vojenské odborné zázemí je sice součástí různých úrovní jednotlivých zapojených institucí, jako je Výbor pro jednotné nebe, Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu, Eurocontrol a společný program SESAR, že je však přesto stále nutné provádět koordinovanou a komplexní analýzu dopadů jednotného evropské nebe a programu SESAR ve vojenské oblasti; je nezbytné do tohoto procesu zapojit Vojenský výbor EU, vzhledem k tomu, že tak lze zajistit dostatečnou informovanost vedoucích činitelů v oblasti obrany;
51. uznává v této souvislosti, že Evropská obranná agentura funguje jako přirozený most mezi obrannou složkou a Komisí a jako prostředník mezi zúčastněnými vojenskými stranami; podporuje posílení úlohy Evropské obranné agentury v budování politického povědomí, vytváření sítí, asistenci při zaváděcí fázi programu SESAR a v podpoře členských států při provádění analýzy finančních a provozních rizik; konstatuje, že Evropská obranná agentura má dobrou pozici k tomu, aby v budoucnu přispěla k řešení problémů jednotného evropského nebe, například v oblasti vybavení a školení; vítá rozhodnutí členských států zapojit do podpory Evropské obranné agentury v souvislosti s programem SESAR Vojenský štáb EU; vítá ustavení vojenského prováděcího fóra pro jednotné evropské nebe a program SESAR zprostředkované Evropskou obrannou agenturou a podporuje jeho další účinné pokračování, jelikož má velkou zásluhu na zapojení všech zúčastněných stran z oblasti obrany do společných jednání; zdůrazňuje, že spolupráce s NATO je nepostradatelná, a vítá současný vývoj v tomto ohledu;
o o o
52. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
– s ohledem na část třetí hlavu IV Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se volného pohybu osob,
– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Evropská vize pro cestující: sdělení o právech cestujících ve všech druzích dopravy“ (COM(2011)0898),
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 23. května 2012(1),
– s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o náhradách pro cestující v případě úpadku letecké společnosti(2),
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(3),
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2012 o fungování a uplatňování nabytých práv osob v letecké dopravě(4),
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0287/2012),
A. vzhledem k tomu, že v roce 2001 Komise stanovila v bílé knize příslušné cíle a že následně byl vypracován rozsáhlý balíček práv cestujících ze zemí EU pro všechny druhy dopravy, tedy pro leteckou, železniční, vodní a silniční dopravu, který cestujícím zaručuje minimální ochranu a současně přispívá k rovným podmínkám hospodářské soutěže pro dopravce;
B. vzhledem k tomu, že však některá tato práva cestujících stále nejsou plně prováděna všemi dopravci a jejich dodržování není jednotně sledováno či řádně vymáháno všemi vnitrostátními orgány; vzhledem k tomu, že některé stávající právní předpisy jasně nestanovují, jaká jsou práva cestujících nebo povinnosti poskytovatelů služeb, a proto je nezbytná jejich revize; vzhledem k tomu, že mimoto cestující nemají dostatek informací o svých právech a o tom, jakou kvalitu služeb mohou očekávat, a že uplatňování a prosazování jejich nároků je často spojeno s těžkostmi;
C. vzhledem k tomu, že toto hodnocení je rovněž potvrzeno průzkumem, jejž zpravodaj provedl mezi poslanci a zaměstnanci Evropského parlamentu;
D. vzhledem k tomu, že se Komise svým nejnovějším sdělením a dalšími nedávnými iniciativami (přepracování nařízení (ES) č. 261/2004 o právech cestujících v letecké dopravě, směrnice o souborných službách pro cesty 90/314/EHS) snaží vyjasnit a posílit práva spotřebitelů ve všech druzích dopravy;
E. vzhledem k tomu, že je třeba zamezit vzniku nadměrného množství administrativních překážek, jež by bránily v činnosti drobným autobusovým dopravcům ve venkovských oblastech, kteří často poskytují cenné obecně prospěšné služby v izolovaných oblastech;
F. vzhledem k tomu, že je zásadní najít rovnováhu mezi potřebami spojenými s právy cestujících v autobusové dopravě na venkově a mezi nutností zajistit, aby takto vzniklé zatížení nebylo natolik velké, aby znemožnilo poskytování této služby v budoucnosti;
G. vzhledem k tomu, že vysoká úroveň ochrany spotřebitele je zaručena článkem 169 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 38 Listiny základních práv Evropské unie;
H. vzhledem k tomu, že se při rezervaci jízdenek přes internet spotřebitelé stále ještě setkávají s problémy s cenovou transparentností;
Všeobecný rámec
1. podporuje Komisi v jejím úmyslu důrazněji prosazovat platná ustanovení týkající se práv cestujících a v případě potřeby je vylepšit a vítá toto sdělení jako užitečný přehled toho, čeho bylo dosud dosaženo;
2. zdůrazňuje, že cestující nemají pouze práva, ale také povinnosti, a že plnění těchto povinností přispívá k zajištění toho, aby vše probíhalo v zájmu jejich bezpečnosti a aniž by vznikly problémy jim nebo ostatním cestujícím, a to jak před cestou, tak během ní i po jejím skončení;
3. je toho názoru, že společná kritéria (nediskriminace, rovné zacházení, fyzická přístupnost a přístupnost z hlediska informačních a komunikačních technologií, požadavky „univerzálního designu“, splnění přepravní smlouvy, přesné, přístupné a včasné informace před cestou, během ní i po jejím skončení, neodkladná a přiměřená pomoc v případě problémů a případné náhrady) a deset konkrétních práv cestujících, která Komise uvedla ve svém sdělení, odpovídají hlavním právům cestujících bez ohledu na použitý druh dopravy a tvoří pevný základ pro vytvoření právně vymahatelné listiny práv cestujících;
4. poznamenává, že prioritou musí zůstat vytvoření předpokladů pro zajištění bezpečnosti a ochrany, včetně technické bezpečnosti dopravního prostředku a fyzické bezpečnosti cestujících;
5. doporučuje Komisi, aby do svého seznamu práv cestujících zařadila právo na minimální standard kvality služeb zajišťovaný dopravci a aby stanovila jasnou definici tohoto standardu;
6. poukazuje na to, že je nezbytné, aby se v rámci nadcházejících iniciativ v oblasti práv cestujících Komise zaměřila na to, co v důsledku fragmentovaného stavu stávajících předpisů chybí, zejména na souvislý cestovní řetězec pro všechny cestující ve všech druzích dopravy; při nadcházejícím přezkumu předpisů EU týkajících se práv cestujících (v letecké, železniční, vodní a silniční dopravě) by za hlavní prioritu mělo být pokládáno větší sblížení právních předpisů v těchto čtyřech oblastech a za tímto účelem by v nich měly být provedeny potřebné změny;
7. vyzývá Komisi, aby pečlivě přezkoumala komplexní právní předpisy, které zamezují nejednoznačnostem a nedorozuměním, pokud jde o práva cestujících a povinnosti poskytovatelů služeb, a aby dohlížela nad jejich prováděním;
8. zvláště se domnívá, že definice zpoždění a zrušení spojů by neměly vytvářet nerovnováhu mezi právy uplatňovanými v různých druzích dopravy;
9. je si vědom toho, že v rámci jednotlivých druhů dopravy existují strukturální rozdíly a že jakýkoli jediný průřezový předpis o právech cestujících musí tuto skutečnost zohlednit; uznává, že takovýto předpis nelze v současnosti vypracovat, neboť dosud nevstoupily v platnost předpisy o právech cestujících ve vodní, autobusové a autokarové dopravě, ačkoli je takový předpis nutné označit za střednědobý cíl; domnívá se nicméně, že je nutný celostní přístup, který by umožnil všechna práva cestujících, mj. právo na odškodnění, náhradu jízdného a informace, integrovat do společného právního rámce, který zajistí podmínky pro spravedlivou hospodářskou soutěž v různých druzích dopravy;
10. vyzývá proto Komisi, aby nyní vypracovala pokyny pro provádění a uplatňování práv ve všech druzích dopravy, které nepovedou ke sjednocení právních předpisů ani k oslabení práv cestujících a zohlední různé potřeby jednotlivých druhů dopravy i aspekty společné všem těmto druhům;
11. doporučuje, aby Komise připravila společný referenční rámec v oblasti právních předpisů pro cestující, který bude obsahovat zásady, definice a vzorová pravidla právních předpisů pro cestující ve všech druzích dopravy, a vytvořila tak základ pro další konsolidaci právních předpisů pro cestující; tento společný referenční rámec by měl být vypracován po vzoru společného referenčního rámce v oblasti evropského smluvního práva;
12. zastává názor, že práva cestujících a osobní dopravu je nutno přizpůsobit změnám v cestovních zvyklostech, a v této souvislosti upozorňuje zejména na nové problémy, s nimiž se setkávají cestující a cestovní společnosti v rámci intermodálního cestování a při používání souvisejících informačních a rezervačních systémů; zdůrazňuje, že je potřeba upravit práva cestujících a povinnosti provozovatelů mj. v oblasti souborných služeb pro cesty(5), a to tak, aby odrážely současný stav věcí, a vyzývá Komisi, aby urychleně předložila revidovaný návrh, který by přednostně napravil stávající nedostatky týkající se oblasti působnosti pravidel, prodeje souborných služeb pro cesty po internetu a nekorektních smluvních podmínek;
13. zdůrazňuje, že je důležité, aby EU i nadále řešila práva cestujících v rámci dvoustranných i mezinárodních dohod, a to ve vztahu ke všem druhům dopravy, s cílem zlepšit ochranu cestujících za hranicemi EU;
Informace
14. vítá rozhodnutí Komise pokračovat v informační kampani na téma práv cestujících až do roku 2014; doporučuje, aby do ní byly zapojeny vnitrostátní orgány a cestovní agentury, neboť mohou v osvětě o právech cestujících sehrát důležitou úlohu (např. poskytováním informačních materiálů cestovním kancelářím a na internetu); zastává názor, že stejnými zdroji by měly být zpřístupňovány klíčové informace, včetně informací o právech cestujících a případně i o tom, jak si vedou jednotliví provozovatelé služeb, aby je mohli cestující snadněji získat; vyzývá veřejné orgány, vnitrostátní sdružení na ochranu spotřebitele a organizace zastupující všechny cestující, aby zahájily obdobné kampaně;
15. vyzývá k rozsáhlému šíření stručného seznamu práv společných pro všechny druhy dopravy, a to ve všech úředních jazycích EU;
16. poukazuje na to, že cesta sjednaná mezi poskytovatelem služeb a spotřebitelem je smlouvou, která může nabýt různých podob, a že spotřebitel by proto v okamžiku sjednávání takové smlouvy měl znát veškeré její podrobnosti, přičemž by o všech následně učiněných změnách měly být zúčastněné strany včas vyrozuměny; domnívá se, že tato smlouva by měla zahrnovat informace o důležitých aspektech cesty a o právech cestujících, která lze uplatnit v případě problémů;
17. vyzývá všechny dopravce a jiné poskytovatele služeb, aby více usilovali o poskytování úplnějších informací spotřebitelům, zejména v případě cest za hranice; domnívá se, že informace musí být snadno srozumitelné, přesné, úplné, snadno dostupné pro všechny a přístupné v různých formách a v národním jazyce, i v angličtině a že by měly obsahovat podrobnosti ohledně příslušných internetových stránek a aplikací pro smartphony a také poštovní adresy pro zasílání stížností a formuláře pro podávání stížností;
18. dále žádá, aby byli cestující informováni o svých právech stejným způsobem, jakým jsou informováni o svých povinnostech;
19. zdůrazňuje, že práva a povinnosti cestujících a dalších zúčastněných stran (např. provozovatelů dopravy, provozovatelů infrastruktury, osob doprovázejících osoby se zdravotním postižením), stejně jako veškeré cestovní informace, s nimiž je třeba se seznámit před započetím cesty (včetně informací umístěných na internetových stránkách), rezervační systémy, cestovní informace v reálném čase a online služby musí být cestujícím zpřístupněny ve formátech, jež jsou vhodné i pro osoby se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí;
20. vyzývá dopravce, aby informace o právech cestujících uváděli na přepravních dokladech, zejména pokud jde o kontaktní údaje míst, na která se lze obrátit s žádostí o pomoc a podporu;
21. zdůrazňuje, že v případě používání přestupního přepravního dokladu by měly být poskytovány jasné informace o tom, jaká je odpovědnost dopravců, dojde-li během cesty k poškození zavazadel, o rozdílné přípustnosti zavazadel, náhradě škody za zpoždění a pravidlech uplatňovaných mezi dopravci, ale i o odpovídajícím přesměrování v případě problémů během cesty a zmeškaných dopravních spojů, a to včetně intermodálního přesměrování;
22. vítá skutečnost, že Komise nabízí novou aplikaci pro smartphone s informacemi o právech cestujících v několika jazycích a ve formě přístupné pro zdravotně postižené cestující; vyzývá členské státy a dopravce k tomu, aby urychlili vývoj a využívání podobných moderních technologií (jako jsou SMS a sociální sítě, videoslužby ve znakové řeči a textové služby umožňující začlenění osob neslyšících, nedoslýchavých a s poruchami řeči); vyzývá veřejné orgány, orgány zabývající se ochranou spotřebitele a organizace hájící zájmy všech cestujících, aby zahájily obdobné iniciativy; dále vyzývá Komisi k tomu, aby vždy měla na paměti situaci starších osob, které při svých cestách nejsou vždy vybaveny moderními technologiemi; domnívá se dále, že je třeba zvážit možnost zavedení bezplatného internetu na letištích, nádražích a jiných důležitých místech odjezdu s cílem umožnit širší využití těchto služeb;
23. naléhavě žádá Komisi, aby u všech druhů dopravy podporovala využívání nových technologií, jež by se mohly uplatnit při vystavování platných palubních lístků, které si cestující mohou ponechat u sebe a nechat zkontrolovat elektronickým zařízením, čímž by se urychlily postupy pro vstup na palubu a cestování by se stalo udržitelnější z hlediska životního prostředí;
24. doporučuje, aby na místech odjezdů či příjezdů (na letištích, nádražích, autobusových terminálech a v přístavech) byla zřízena viditelně a centrálně umístěná informační střediska a asistenční služby, dostupné jak fyzicky, tak z hlediska informačních a komunikačních technologií, jež budou disponovat dostatečným počtem zaměstnanců, kteří byli odpovídajícím způsobem vyškoleni ve věci zajištění potřeb osob se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí, s cílem poskytnout cestujícím komplexnější pomoc v případě dopravních problémů jednotlivců nebo skupin, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat těm, kteří cestují s dětmi, a osobám se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí; doporučuje, aby byli k dispozici řádně vyškolení zaměstnanci schopní přijímat okamžitá rozhodnutí, pokud jde o přesměrování či změnu rezervace, pomoci v případě ztráty zavazadel, jejich zpožděného dodání či poškození, a řešit nároky na náhradu či proplacení; na malých a neobsazených vlakových stanicích a autobusových nádražích by měla být dostupná alternativní řešení, jako je telefonní informační linka nebo internetové stránky s příslušnými informacemi;
25. domnívá se, že všechny dopravní společnosti musí všem cestujícím od okamžiku rezervace cesty poskytovat dostupnou a účinnou telefonickou podporu; tato podpora musí zahrnovat poskytování informací a alternativních řešení, vyskytnou-li se problémy, a v případě letecké, námořní a železniční dopravy by tato telefonická podpora v žádném případě neměla přesáhnout náklady na místní hovor;
26. domnívá se, že by cestující ve chvíli, kdy si kupují přepravní doklady, měli být náležitě informováni o překnihování;
27. vyzývá Komisi, aby aktualizovala všechny informační zdroje (svou internetovou stránku, dokumenty, prospekty) týkající se práv cestujících v různých druzích dopravy, přičemž je třeba přihlédnout k nejnovějším právním rozhodnutím, zejména rozhodnutím Evropského soudního dvora;
Transparentnost
28. vyzývá Komisi, aby rozšířila povinnost informovat o standardu služeb, která již platí pro železniční společnosti, i na další druhy dopravy, přičemž je třeba brát v potaz jejich specifika; zastává názor, že zveřejnění údajů pro srovnání by mohlo posloužit spotřebitelům k orientaci a podnikům k reklamním účelům;
29. žádá Komisi, aby členským státům uložila povinnost shromažďovat statistické údaje o porušení práv cestujících a o způsobech projednání všech stížností, o počtu případů zpoždění a délce zpoždění a o případech ztracených, zpožděných nebo poškozených zavazadel; vyzývá ji, aby provedla rozbor těchto statistických údajů poskytnutých členskými státy, zveřejnila jeho výsledky a zřídila databázi pro výměnu informací; dále vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a vnitrostátními subjekty pověřenými prosazováním práva provedla v tomto směru nutné kroky;
30. domnívá se, že internetové stránky mnoha dopravních společností jsou nadále dosti nejednoznačné a mohou spotřebitele rezervujícího si přepravní doklad mást; vyzývá Komisi, aby zaručila účinné provádění a vymáhání platných právních předpisů o cenové transparentnosti a nekalých obchodních praktikách v souladu se směrnicemi 2011/83/EU a 2005/29/ES a aby zvážila zavedení systému sankcí, které by bylo možné uplatnit, jakmile se prokáže porušení právních předpisů EU o cenové transparentnosti;
31. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby zejména v případě počítačových rezervačních systémů upravených nařízením (ES) č. 80/2009 byly do ceny jízdného zahrnuty povinné provozní náklady a aby skutečně volitelné položky byly uvedeny a nabízeny k rezervaci s veškerými nezbytnými informacemi a příplatky za doplňkové služby (jako např. poplatky za platbu kreditní kartou nebo manipulaci se zavazadly), s cílem zamezit praktikám, kdy jsou těsně před uskutečněním koupě naúčtovány dodatečné náklady, a umožnit cestujícím jasně rozlišovat mezi povinnými provozními náklady zahrnutými do ceny jízdného a volitelnými položkami, které si lze rezervovat;
32. vyzývá Komisi, aby zajistila lepší sledování internetových stránek a upozornila vnitrostátní subjekty pověřené prosazováním práva na případy nesprávného uplatňování stávajících předpisů za účelem jejich posílení;
33. vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními orgány zvážila možnost zavedení harmonizovaného intermodálního zobrazení obsahu služeb osobní dopravy a zahrnutí jednotlivých složek ceny do základní ceny jízdného pro všechny druhy dopravy;
34. je přesvědčen, že základní služby, jež mají být obsaženy v základním tarifu, by měly pokrývat alespoň všechny provozní náklady nezbytné pro přepravu cestujících (včetně nákladů spojených se zákonnými povinnostmi dopravce, jako je bezpečnost, ochrana a práva cestujících), všechny aspekty důležité pro cestování z pohledu cestujícího (např. poskytování přepravních dokladů a palubních lístků nebo přeprava minimálních zavazadel a osobních věcí) a všechny náklady spojené s platbou (například výdaje za kreditní kartu);
35. vyzývá Komisi, aby se zabývala rozmáhajícím se problémem nekorektních podmínek ve smlouvách s leteckými dopravci, jako je povinnost cestujících, kteří si zakoupili zpáteční letenku, využít část této letenky určenou na cestu tam, aby mohli použít i část určenou na cestu zpět, a povinnost použít všechny letenky pro cestu ve stanoveném pořadí;
36. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby vystavování jízdenek a transparentní informace o cenách byly dostupné pro každého bez rozdílu, nezávisle na místě, na kterém se nachází spotřebitel nebo cestovní kancelář, či na jejich státní příslušnosti, a aby cenová diskriminace cestujících na základě země jejich pobytu byla důkladněji prošetřena a ve zjištěných případech zcela odstraněna;
37. vyzývá Komisi, aby se zabývala transparentností a neutralitou distribučních kanálů, které vznikly mimo rámec působnosti nařízení (ES) č. 80/2009 o počítačových rezervačních systémech;
38. opakuje svou výzvu Komisi, aby navrhla opatření pro zavedení společných norem týkajících se příručních zavazadel s cílem chránit cestující před nepřiměřenými omezeními a umožnit jim vzít si na palubu přiměřené množství příručních zavazadel, včetně nákupů z obchodů na letištích;
39. naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila předložení legislativního návrhu na přezkum směrnice 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, a zajistila tak, aby jak spotřebitelé, tak i firmy působící v tomto odvětví měli k dispozici jasný právní rámec pro standardní i výjimečné situace; mimoto se domnívá, že při přezkumu by měla Komise zvážit možnost uplatňování stejných právních předpisů na všechny subjekty nabízející služby cestovního ruchu, jelikož by v tomto kontextu měly být primárními faktory kvalita služeb poskytovaných spotřebitelům a spravedlivá hospodářská soutěž ;
40. očekává, že Komise při svém přezkumu směrnice o souborných službách pro cesty plně prověří dopad, který mají elektronický obchod a digitální trhy na chování spotřebitelů v rámci odvětví evropského cestovního ruchu; domnívá se, že by měla zvýšit své úsilí o zlepšení kvality a obsahu informací, jež jsou poskytovány turistům, a že by tyto informace měly být spolehlivé a spotřebitelům snadno přístupné;
Provádění a prosazování
41. konstatuje, že předpisy upravující práva cestujících v EU nejsou zatím prováděny a prosazovány jednotně ani ve všech druzích dopravy, ani ve všech částech EU, což brání volnému pohybu na vnitřním trhu, neboť je tak ovlivněna důvěra občanů při cestování a narušována spravedlivá hospodářská soutěž mezi dopravci;
42. naléhavě žádá Komsi, aby předložila jasný soubor pravidel pro zřízení vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práva s cílem umožnit transparentnější a snadnější přístup cestujících k těmto subjektům;
43. domnívá se, že sloučení subjektů pověřených prosazováním práva u jednotlivých druhů dopravy je nezbytným krokem, který je třeba učinit v zájmu jednotného provádění práv cestujících;
44. vyzývá Komisi, aby přiměla vnitrostátní subjekty pověřené prosazováním práva k užší spolupráci, jednotnějším pracovním metodám a k intenzivní výměně informací na vnitrostátní úrovni i napříč EU s cílem vytvářet sítě a provádět a používat všechny své pravomoci, včetně případného zahájení řízení pro neplnění povinností a zajistit tak, aby byly příslušné právní předpisy EU prováděny jednotněji;
45. připomíná, že jednotné pracovní metody uplatňované všemi vnitrostátními subjekty pověřenými prosazováním práva zajistí harmonizované prosazování práv cestujících ve všech členských státech;
46. vyzývá členské státy, aby vyhradily dostatečné zdroje na zajištění účinného prosazování práv a spolupráci s vnitrostátními subjekty pověřenými prosazováním práva v jiných členských státech; vyzdvihuje význam jednotných, účinných, odrazujících a přiměřených sankcí a systémů odškodnění, aby byly vytvořeny rovné podmínky a aby byly všechny zúčastněné strany silně hospodářsky motivovány dodržovat ustanovení o právech cestujících;
47. vyzývá Komisi, aby se zasadila o zřízení centrálního elektronického střediska pro podávání stížností, které bude společnou strukturou vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práva; domnívá se, že by toto středisko mělo poskytovat poradenství cestujícím při podávání stížností a tyto stížnosti předat příslušným vnitrostátním subjektům pověřeným prosazováním práva, což ušetří čas i náklady; pro poskytování informací a poradenství prostřednictvím tohoto střediska doporučuje zřídit standardizovanou emailovou adresu a bezplatnou telefonní linku fungující v celé EU;
48. vyzývá Komisi, aby prosazovala pokyny k urychlenému řešení stížností pomocí zjednodušených postupů;
49. vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a na základě konzultace se všemi dotčenými zúčastněnými stranami vytvořila konkrétní jednotný formulář pro podávání stížností v celé EU pro každý druh dopravy, který by měl být přeložen do všech úředních jazyků EU a měl by být dostupný všem cestujícím, včetně nevidomých, a měl by být přístupný v různých formách, ve fázi rezervace, na všech terminálech i na internetu; vyzývá Komisi, aby navrhla maximální lhůtu, která se bude vztahovat na všechny druhy dopravy a která bude platit jak pro podávání stížností ze strany cestujících, tak pro vyřízení stížností ze strany provozovatelů dopravy a vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práv;
50. žádá Komisi, aby všem cestujícím zajistila možnost spojit se s provozovatelem dopravy, zejména za účelem získání informací či podání stížnosti, a to veškerými formami komunikace použitelnými při rezervaci, aniž by se na toto spojení vztahovaly vyšší sazby;
51. domnívá se, že kontaktní údaje pro poprodejní služby poskytované provozovateli dopravy, jako je poskytování informací cestujícím a vyřizování stížností, by měly být jasně uvedeny na přepravním dokladu, stejně jako všechny nezbytné aspekty dopravní služby, například cena a přehled přepravních podmínek;
52. vybízí Komisi, aby společně s členskými státy zjistila a odstranila strukturální a procesní nedostatky vyřizování stížností v členských státech a aby se postarala o provedení právních předpisů v souvislosti s plánovanými opatřeními EU k alternativnímu urovnání sporů (ADR) a o to, že bude k dispozici účinný mechanismus kolektivního odškodnění, s cílem zajistit, aby cestující mohli uplatňovat svá práva na cenově dostupný, rychlý a přístupný celoevropský systém, přičemž účastníkům sporu musí být i nadále zaručena možnost soudního řízení; naléhavě vyzývá členské státy, aby za podpory Komise zřídily a rozvíjely náležitě regulované nástroje mediace, kterými by bylo možné řešit spory mezi cestujícími a poskytovateli služeb u všech druhů dopravy a jež by spravovaly subjekty pověřené prosazováním práva a jiné nezávislé orgány;
53. oceňuje, že v souvislosti s hlavními službami, jako je například koupě přepravního dokladu a odbavení, vzrostlo využívání mobilních aplikací, a to především u letecké dopravy, a naléhavě toto odvětví vyzývá, aby urychlilo vývoj podobných nástrojů i pro vyřizování stížností a řešení problému ztracených zavazadel;
Odpovědnost
54. upozorňuje na nutnost jednoznačně definovat pro všechny druhy dopravy příslušné pojmy, a zejména pojem „mimořádné okolnosti“, což by umožnilo, aby dopravci prováděli předpisy jednotněji, poskytovali cestujícím platný nástroj pro prosazování jejich práv a zmenšilo rozdíly panující při prosazování práv na vnitrostátní úrovni i prostor pro právní námitky ohledně předpisů v oblasti náhrady škod; vyzývá Komisi, aby vytvořila nezbytné legislativní návrhy zahrnující zúčastněné strany v dopravě a přitom přihlédla k příslušným rozhodnutím Evropského soudního dvora; zdůrazňuje, že tato definice musí vzít v potaz rozdíly mezi jednotlivými druhy dopravy; konstatuje, že technické problémy by neměly být pokládány za mimořádné okolnosti a že za tyto problémy nesou odpovědnost dopravci; zdůrazňuje, že dopravci by neměli nést odpovědnost za problémy, které nezpůsobili, pokud podnikli všechny přiměřené kroky, aby těmto problémům zabránili;
55. domnívá se, že současná míra ochrany spotřebitelů v případě úpadku nebo platební neschopnosti leteckých společností je nedostatečná a že dobrovolné uzavírání pojistek není náhradou za plnění zákonných nároků; vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh obsahující vhodná opatření k ochraně cestujících pro případ platební neschopnosti či úpadku leteckých společností nebo pro případ, že bude leteckým společnostem odebrána provozní licence, který by zahrnoval oblasti, jako jsou návrat cestujících v případě ukončení činností, povinné letecké pojištění nebo vytvoření garančního fondu; upozorňuje v této souvislosti na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o náhradách pro cestující v případě úpadku letecké společnosti; vyzývá Komisi, aby usilovala o mezinárodní dohodu, která by taková ustanovení vztahovala i na letecké společnosti třetích zemí;
56. připomíná členským státům jejich povinnosti vyplývající z nařízení (ES) č. 1008/2008, podle něhož mají pravidelně hodnotit finanční situaci leteckých dopravců a podnikat příslušné kroky v případech neplnění stanovených podmínek, včetně možnosti odebrání provozní licence letecké společnosti; naléhavě žádá Komisi, aby se ujistila, že vnitrostátní orgány tyto povinnosti plní;
57. naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla povinnost poskytovatelů služeb různých druhů dopravy poskytnout konečnou záruku, jež by kryla závazky těchto poskytovatelů v případech platební neschopnosti, úpadku či odebrání provozní licence;
58. vítá záměr Komise přezkoumat nařízení (ES) č. 261/2004; v této souvislosti ji žádá, aby se v rámci posouzení dopadů svého legislativního návrhu zabývala i účinky rozhodnutí ve věci Sturgeon(6);
59. žádá Komisi, aby se zabývala otázkou odpovědnosti za škody na zavazadlech, obzvláště ve vztahu k vybavení umožňujícímu pohyb či jinému pomocnému vybavení, jehož hodnota při novém pořízení často přesahuje maximální výši náhrady podle mezinárodního práva; trvá na tom, že veškeré škody na vybavení umožňujícím pohyb používaném osobami se sníženou pohyblivostí a osobami se zdravotním postižením, které byly způsobeny manipulací ze strany dopravců / poskytovatelů služeb, musí být nahrazeny v plné výši, jelikož toto vybavení je důležité z hlediska samostatnosti, důstojnosti a nezávislosti těchto osob, a proto jej nelze srovnávat se zavazadly;
60. vyzývá členské státy, aby objasnily pravomoci svých vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práva, pokud jde o vyřizování stížností týkajících se špatného zacházení se zavazadly v námořní a letecké přepravě;
61. domnívá se, že v případě ztráty, zpoždění či poškození zavazadla musí letecké společnosti v první řadě nahradit cestujícím, s nimiž uzavřely smlouvu, způsobenou škodu, avšak v další fázi musí mít letecké společnosti právo usilovat o náhradu ze strany provozovatelů letišť či poskytovatelů služeb v případě, že nejsou nutně zodpovědné za žádnou ze způsobených škod;
Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou pohyblivostí
62. vyzývá dopravce, aby věnovali nejvyšší pozornost bezpečnosti a ochraně, a to jak technické bezpečnosti dopravního zařízení, tak fyzické bezpečnosti cestujících, a aby vyškolili své zaměstnance, aby byli schopni zvládat mimořádné situace, včetně zachování kontaktu s osobami s omezenou pohyblivostí a se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že taková příprava zaměstnanců musí být zajišťována ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením;
63. vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s dopravci přezkoumala bezpečnostní normy vztahující se na osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí, a mohla tak vypracovat konkrétní normy platné pro různá odvětví dopravy, zejména pro leteckou dopravu(7);
64. vyzývá dopravce, aby spolu se zástupci průmyslu, poskytovateli služeb a organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením navrhli srozumitelné standardní postupy oznamování a zavedli pokud možno koordinované systémy oznamování, a učinili tak cestování, a zejména intermodální cestování, snazší a bezbariérové pro osoby se zdravotním postižením a pro osoby se sníženou pohyblivostí a umožnili jim snáze požádat o služby pomoci, které potřebují, včas a bez dodatečných nákladů, aby se dopravci mohli přizpůsobit specifickým požadavkům a dostát tak své povinnosti poskytnout pomoc;
65. domnívá se, že je velmi důležité zavést u všech druhů dopravy minimální standardy pro poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a sníženou pohyblivostí, a zajistit tak harmonizovaný přístup v celé EU;
66. vyzývá Komisi, aby pro všechny druhy dopravy zavedla minimální harmonizované předpisy stanovující minimální úroveň péče, kterou je třeba poskytnout v případech velkých zpoždění na dopravních terminálech / nádražích či ve vozidle, vlaku, na lodi nebo v letadle; pro osoby se zdravotním postižením musí být k dispozici ubytování nebo alternativní doprava a musí být poskytnuta náležitá asistence;
67. poznamenává, že u starších osob, které často trpí sníženou pohyblivostí nebo smyslovou či duševní vadou, jež má přímý vliv na jejich schopnost cestovat a zůstat aktivními členy společnosti, má přístupnost přímý dopad na kvalitu jejich života ze zdravotního a sociálního hlediska;
68. vyzývá Komisi, aby vytvořila obecný soubor norem týkajících se dostupnosti dopravní infrastruktury a služeb včetně aspektů, jako jsou vydávání přepravních dokladů, cestovní informace v reálném čase a internetové služby, aby se tak zajistil rovný a neomezený přístup k produktům a službám v odvětví dopravy pro osoby se zdravotním postižením;
69. je toho názoru, že dopravní infrastruktura musí mít takovou povahu, aby byla schopna zajistit osobám se zdravotním postižením nebo omezenou pohyblivostí bezbariérový přístup bez jakékoli diskriminace a zaručit dostupný formát (např. za použití Braillova písma, snadno čitelných textů) u všech dopravních prostředků a s nimi spojených služeb, který bude v souladu s požadavky na „univerzální design“, včetně přestupu z jednoho druhu dopravy na jiný a ve všech fázích cestování, od schopnosti rezervovat si přepravní doklad, přes přístup na nástupiště a palubu dopravního prostředku, až po případné podání stížnosti;
70. domnívá se, že ačkoliv bylo v otázkách kvality pomoci dosaženo velkého pokroku, stále existuje příliš mnoho architektonických překážek, které lidem se sníženou pohyblivostí znemožňují úplné využití služeb, zejména pokud jde o přístup do dopravních prostředků (letadla, vlaky, autokary atd.); domnívá se, že dopravci musí zvýšit kvalitu poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a sníženou pohyblivostí a zaměřit vzdělávání svých zaměstnanců tak, aby si více uvědomovali potřeby těchto skupin osob a byli schopni na ně reagovat; zdůrazňuje, že taková příprava zaměstnanců musí být zajišťována ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením;
71. naléhavě vyzývá dopravce, aby zohledňovali potřeby osob se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí při vývoji každé nové služby, především nových platebních metod, například plateb přes smartphone a pomocí bezkontaktních čipových karet („smart cards“);
72. přeje si, aby byly odstraněny nekorektní nebo diskriminační postupy některých dopravců, kteří od osob se sníženou pohyblivostí vyžadují, aby cestovaly s doprovodem; zdůrazňuje, že dopravce nesmí plošně vyžadovat, aby tito cestující byli doprovázeni další osobou; co se týče odmítnutí nástupu osob se zdravotním postižením bez doprovodu kvůli bezpečnostním předpisům, odkazuje na soudní rozsudek vrchního soudu v Bobigny ze dne 13. ledna 2012;
73. je toho názoru, že pokud osoba se zdravotním postižením musí cestovat s doprovodem, měla by doprovázející osoba cestovat zdarma, neboť ji zdravotně postižená osoba ke své cestě potřebuje;
74. zdůrazňuje, že právo používat vybavení umožňující pohyb a právo na doprovod vodícího psa s osvědčením či asistenčního psa by mělo být v této souvislosti zaručeno za všech okolností;
75. domnívá se, že v případě dopravních problémů musí být osobám se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí přístupnou formou oznámeny informace o zpoždění či zrušení spojů, hotelovém ubytování, alternativní dopravě, systémech náhrad a možnostech, jak pokračovat v cestě, případně ji přesměrovat;
76. vyzývá k tomu, aby na všech letištích v EU, která ročně odbaví více než 1 000 000 cestujících, byly bezplatně poskytnuty zvláštní prostory pro přebalování a toaletu cestujících s těžkým zdravotním postižením;
Intermodalita
77. uznává, že vstupem nařízení o vodní dopravě(8) a o autobusové dopravě(9) v platnost v prosinci 2012 a březnu 2013 v uvedeném pořadí, EU ustaví jako první na světě integrovanou oblast práv cestujících pro všechny druhy dopravy; poznamenává, že nyní bude třeba, aby členské státy plně prováděly příslušné právní předpisy EU, a to společně a koordinovaně, aby se politika EU v oblasti přepravy cestujících změnila ze strategicky čistě modální na intermodální;
78. vyzývá Komisi, aby v zájmu prosazování zásady intermodality v praxi vytvořila nové formy komunikace zahrnující subjekty zastupující cestující, dopravce a zúčastněné strany z odvětví dopravy;
79. vyzývá členské státy, aby se při uplatňování nařízení o železniční a autobusové dopravě pokud možno zdržely povolování výjimek s cílem omezit problémy, které z pohledu práv cestujících přináší intermodální cestování;
80. zdůrazňuje, že intermodalita by měla být podpořena přepravou jízdních kol, invalidních vozíků a kočárků ve všech druzích dopravy a u všech nabízených služeb, včetně přeshraničních a dálkových spojů i vysokorychlostních vlaků;
81. vyzývá Komisi, aby zřídila skupinu zúčastněných stran pro intermodalitu, která by poskytovala formou poradenství pomoc v otázkách týkajících se uplatňování příslušných předpisů;
82. vybízí průmysl k vytvoření přehledné infrastruktury poskytování „přestupních přepravních dokladů“ (tj. jediné přepravní smlouvy pro více úseků v rámci jednoho druhu dopravy) a integrovaných přepravních dokladů (tj. přepravní smlouvy pro intermodální dopravní řetězec), která bude všem dostupná pomocí informačních a telekomunikačních technologií s důrazem na bezkontaktní čipové karty; v této souvislosti poukazuje na nařízení o železniční dopravě, podle něhož musí být počítačové informační a rezervační systémy přizpůsobeny společným standardům, aby bylo možno organizovat poskytování cestovních informací a prodej přepravních dokladů na úrovni EU;
83. naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala v úsilí o vytvoření evropského multimodálního systému plánování cest, který je pokládán za klíčový prvek zavádění inteligentních dopravních systémů z hlediska poskytování informací cestujícím „ode dveří ke dveřím“, a to i o ceně a trvání cesty, a vyzývá členské státy, aby společně s Komisí odstranily stávající překážky přístupu k veřejným dopravním údajům a jejich předávání, aniž by byla dotčena náležitá ustanovení o ochraně údajů;
o o o
84. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
Rozhodnutím ve věci Sturgeon byla zavedena povinnost poskytnout náhradu škod v případě delších než tříhodinových zpoždění. Tato povinnost má citelný finanční dopad na letecké společnosti a má vliv i na cestující (rušení letů, nižší počet dostupných spojů atd.). Dopad tohoto rozhodnutí by měl být tudíž kriticky přezkoumán.
Například poslední zkušeností ukazují, že se u různých leteckých dopravců liší maximální limit pro počet neslyšících osob. Důvody pro tyto rozdíly nejsou jasné. Viz příslušná otázka k písemnému zodpovězení předložená Komisi: E-005530/12.
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2010, oddíl II – Rada (COM(2011)0473 – C7-0258/2011 – 2011/2203(DEC))
– s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2010(1),
– s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropské Unie za rok 2010 (COM(2011)0473 – C7–0258/2011)(2),
– s ohledem na výroční zprávu Rady pro orgán příslušný k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2010,
– s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi orgánů(3),
– s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů(4) a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2010 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(5), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2010, a na usnesení, které je k němu připojeno,
– s ohledem na čl. 314 odst. 10 a na články 317, 318 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147,
– s ohledem na rozhodnutí generálního tajemníka Rady, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku č. 31/2008 o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady(7),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(8),
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0301/2012),
1. odmítá udělit absolutorium generálnímu tajemníkovi Rady za plnění rozpočtu Rady na rozpočtový rok 2010;
2. předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;
3. pověřuje svého předsedu aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 obsahujícího připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2010, oddíl II – Rada (COM(2011)0473 – C7-0258/2011 – 2011/2203(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2010(9),
– s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropské unie za rok 2010 (COM(2011)0473 – C7–0258/2011)(10),
– s ohledem na výroční zprávu Rady pro orgán příslušný k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2010,
– s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi orgánů(11),
– s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů(12) a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2010 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(13), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2010, a na usnesení, které je k němu připojeno,
– s ohledem na čl. 314 odst. 10 a na články 317, 318 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(14), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147,
– s ohledem na rozhodnutí generálního tajemníka Rady, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku č. 31/2008 o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady(15),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(16),
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0301/2012),
A. vzhledem k tomu, že „občané mají právo vědět, jakým způsobem se nakládá s jejich daněmi a jak se zachází s pravomocí, jež byla svěřena politickým orgánům“(17),
B. vzhledem k tomu, že Rada jakožto orgán Unie by měla podléhat demokratické kontrole ze strany evropských občanů, pokud jde o využívání finančních prostředků Unie,
C. vzhledem k tomu, že Parlament je jediným přímo voleným orgánem Unie a má udělovat absolutorium za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie,
1. zdůrazňuje úlohu, která na základě Smlouvy o fungování Evropské unie náleží Parlamentu, pokud jde o udělování absolutoria za plnění rozpočtu;
2. připomíná, že podle článku 335 Smlouvy o fungování Evropské unie, „v otázkách spojených s fungováním svých jednotlivých orgánů je Unie zastupována vzhledem k jejich správní samostatnosti každým z nich“, to znamená, že s ohledem na článek 50 finančního nařízení je každý orgán samostatně odpovědný za plnění oddílů rozpočtu, které se jich týkají;
3. připomíná, že podle článku 77 jednacího řádu Parlamentu „ustanovení, kterými se řídí postup udělování absolutoria Komisi za plnění rozpočtu, se obdobným způsobem vztahují na postup udělování absolutoria: [...]
–
osobám odpovědným za plnění rozpočtu jiných orgánů a institucí Evropské unie, jako jsou Rada (s ohledem na její činnost jako orgánu výkonné moci), Soudní dvůr Evropské unie, Účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů“;
Stanovisko Účetního dvora týkající se Rady v prohlášení o věrohodnosti účtů za rok 2010
4. zdůrazňuje, že Účetní dvůr se ve své výroční zprávě za rok 2010 kriticky vyjádřil k financování stavebního projektu „Résidence Palace“, a to kvůli vyplaceným zálohovým platbám (bod 7.19); připomíná, že Účetní dvůr konstatoval, že v období 2008–2010 činila celková výše záloh, které Rada uhradila, 235 000 000 EUR; poznamenává, že vyplacené částky pocházely z nedostatečně využívaných rozpočtových položek; zdůrazňuje, že „nedostatečně využívaný“ je politicky korektní termín pro „nadsazený rozpočet“; poukazuje na to, že v roce 2010 navýšila Rada prostředky v rozpočtové položce „Nabývání nemovitostí“ o 40 000 000 EUR;
5. bere na vědomí vysvětlení Rady týkající se toho, že prostředky byly uvolněny prostřednictvím rozpočtových převodů schválených rozpočtovým orgánem v souladu s postupy uvedenými v článcích 22 a 24 finančního nařízení;
6. sdílí názor Účetního dvora, že takový postup je v rozporu se zásadou správnosti rozpočtu, a to i přes úspory na nájemném;
7. bere na vědomí odpověď Rady, v níž se uvádí, že objemy rozpočtových položek na tlumočení a cestovní výdaje delegací by měly více odpovídat skutečnému využití, a vyzývá k lepšímu rozpočtovému plánování s cílem zamezit v budoucnu opakování současné praxe;
8. připomíná Účetnímu dvoru žádost Parlamentu, aby se přistoupilo k hloubkovému hodnocení dozorčích a kontrolních systémů v Radě, obdobně jak tomu bylo při hodnoceních, která provedl Účetní dvůr v případě Soudního dvora, evropského veřejného ochránce práv a evropského inspektora ochrany údajů při přípravě výroční zprávy Účetního dvora za rok 2010;
9. znovu opakuje, že účinný dohled nad plněním rozpočtu vyžaduje velkou odpovědnost a že jeho úspěšné provádění je možné pouze v případě naprosté interinstitucionální spolupráce mezi Radou a Parlamentem;
Nevyřešené otázky
10. lituje přetrvávajících obtíží, které se objevily v rámci postupů udělování absolutoria Radě za roky 2007, 2008 a 2009, pokud jde o otevřený a formální dialog s Výborem pro rozpočtovou kontrolu a o odpovědi na otázky tohoto výboru; připomíná, že Parlament odmítl udělit generálnímu tajemníkovi Rady absolutorium za plnění rozpočtu Rady na rozpočtový rok 2009 z důvodů uvedených ve svých usneseních ze dne 10. května 2011(18) a 25. října 2011(19);
11. potvrzuje přijetí řady dokumentů určených pro postup udělení absolutoria za rok 2010 (konečné finanční výkazy za rok 2010, včetně účetní závěrky, zprávy o finanční činnosti a souhrnná zpráva o interních auditech provedených v roce 2010); stále očekává předání všech dokumentů nezbytných pro udělení absolutoria (včetně úplného interního auditu za rok 2010);
12. připomíná, že předseda Výboru pro rozpočtovou kontrolu zaslal dne 31. ledna 2012 dopis(20) úřadujícímu předsednictví Rady, v němž požadoval, aby Rada v rámci postupu udělování absolutoria odpověděla na otázky připojené k tomuto dopisu;
13. připomíná, že ve svém usnesení obsahujícím připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí ze dne 10. května 2012 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2010, oddíl II – Rada, položil Parlament dvacet šest doplňujících otázek, jež se týkaly postupu udělení absolutoria;
14. lituje, že Rada odmítá odpovědět na tyto otázky;
15. vyjadřuje rovněž politování nad tím, že Rada nepřijala pozvání Parlamentu k účasti na schůzi, na níž Výbor pro rozpočtovou kontrolu projednával otázku udělení absolutoria Radě za rok 2010;
16. vyjadřuje politování nad tím, že přístup Rady brání demokratické kontrole, transparentnosti a odpovědnosti vůči daňovým poplatníkům Unie;
17. vítá však skutečnost, že úřadující předsednictví Rady přijalo pozvání Parlamentu k rozpravám o zprávách o udělení absolutoria za rok 2010, jež proběhly na plenárním zasedání dne 10. května 2012; je toho názoru, že by bylo žádoucí, aby Parlament a Rada dosáhly dohody o tom, jak co nejdříve připravit udělení absolutoria;
18. chce poděkovat dánskému předsednictví za jeho konstruktivní přístup v průběhu celého postupu udělování absolutoria za rok 2010; lituje nicméně, že dánské předsednictví nedokázalo udržet úroveň výsledků, jichž dosáhlo španělské a švédské předsednictví;
Udělování absolutoria: pravomoc Parlamentu
19. zdůrazňuje, že Parlament má právo udělovat absolutorium v souladu s články 316, 317 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie, které je třeba interpretovat s ohledem na jejich kontext a jejich cíl, jímž je podrobit plnění souhrnného rozpočtu Unie bez výjimky kontrole a dohledu ze strany Parlamentu a udělovat absolutorium jednotlivě, a to nejen oddílu rozpočtu, který plní Komise, ale také těm oddílům rozpočtu, které plní ostatní orgány a instituce uvedené v článku 1 finančního nařízení;
20. konstatuje, že Komise ve své odpovědi ze dne 25. listopadu 2011 na dopis předsedy Výboru pro rozpočtovou kontrolu prohlašuje, že je žádoucí, aby Parlament i nadále uděloval absolutorium, odkládal rozhodnutí o jeho udělení nebo odmítal udělit absolutorium ostatním institucím, jak tomu bylo až do současné doby, což činí výjimečný postoj Rady ještě nepochopitelnějším;
21. domnívá se, že je v každém případě nutné provést hodnocení řízení Rady jakožto orgánu Unie za sledovaný rok, a uplatnit tak výsady Parlamentu, včetně zajištění demokratické odpovědnosti vůči občanům Unie;
22. připomíná, že výdaje Rady je nutno kontrolovat stejně jako výdaje ostatních orgánů, a je toho názoru, že hlavními prvky této kontroly musí být zejména:
a)
formální setkání zástupců Rady s výborem Parlamentu, který je příslušný pro udělení absolutoria, s cílem zodpovědět otázky členů tohoto výboru na základě písemného dotazníku;
b)
následující písemné dokumenty předkládané všemi orgány, které mají podle usnesení Parlamentu ze dne 16. června 2010(21) o udělení absolutoria Radě za rozpočtový rok 2008 sloužit jako podkladový materiál:
–
závěrečné účty operací prováděných v rámci rozpočtu za uplynulý rozpočtový rok;
–
rozvaha aktiv a pasiv;
–
výroční zpráva o činnosti týkající se rozpočtového a finančního řízení;
–
výroční zpráva interního auditora;
–
zveřejněná interní rozhodnutí Rady týkající se rozpočtu;
23. lituje, že během jednání o revizi finančního nařízení nebylo možné dosáhnout dohody o tom, jak by se mohl postup udělování absolutoria zlepšit;
24. vítá pořádání semináře o úlohách Parlamentu a Rady v postupu udělování absolutoria ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu; tento seminář by se mohl mj. zabývat těmito otázkami:
–
čl. 13 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii vyzývá orgány, aby mezi sebou loajálně spolupracovaly;
–
článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie vymezuje role Rady a Evropského parlamentu při postupu udělování absolutoria;
i)
Rada má za úkol poskytnout Evropskému parlamentu doporučení týkající se udělení absolutoria všem orgánům a institucím Unie;
ii)
Evropský parlament má přijímat rozhodnutí o udělení absolutoria všem orgánům a institucím Unie;
–
správní autonomie každého z orgánů Unie v záležitostech týkajících se činností tohoto orgánu;
–
články finančního nařízení související s udělením absolutoria (články 145–147);
–
základní demokratická zásada transparentnosti a odpovědnosti;
–
cíl v podobě dalšího zlepšení účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti při plnění rozpočtu;
–
za účelem plnění příslušných úloh Parlamentu a Rady stanoví Smlouva o fungování Evropské unie a finanční nařízení, že orgánu příslušnému pro udělení absolutoria mají být poskytnuty určité dokumenty:
i)
výroční zpráva Účetního dvora spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů na připomínky Účetního dvora, včetně prohlášení o věrohodnosti, a jakékoli další zvláštní zprávy Účetního dvora;
ii)
výroční zpráva o činnosti vycházející z dosažených výsledků, a to zejména ve vztahu k zadání, které Parlament a Rada uvedly na základě článku 319 Smlouvy o fungování Evropské unie;
iii)
závěrečné účty operací prováděných v rámci rozpočtu za uplynulý rozpočtový rok;
iv)
rozvaha aktiv a pasiv;
v)
zpráva o rozpočtovém a finančním řízení;
vi)
zpráva uvádějící počet a druh provedených interních auditů, vydaná doporučení a opatření přijatá na základě těchto doporučení;
–
Rada by měla Parlamentu jako orgánu přijímajícímu rozhodnutí v oblasti udělení absolutoria předložit veškeré informace týkající se udělení absolutoria, které si Parlament vyžádá;
–
Rada zašle Parlamentu písemné odpovědi na otázky související s udělením absolutoria;
–
všechny orgány a instituce Unie jsou posuzovány stejným způsobem, když Rada připravuje své doporučení ohledně udělení absolutoria;
–
do konce ledna 2013 se uskuteční schůzka mezi Parlamentem a Radou za účelem projednání záležitostí souvisejících s udělením absolutoria, které se týkají výše uvedených bodů;
–
předsednictví Rady by se mělo aktivně účastnit prezentace výroční zprávy Účetního dvora a rozpravy Parlamentu o udělení absolutoria při plenárním zasedání.
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro životní prostředí na rozpočtový rok 2010 (C7-0278/2011 – 2011/2217(DEC))
– s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi agentury(1),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7-0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(2), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010, na usnesení připojené k tomuto rozhodnutí a na odpovědi výkonné ředitelky agentury,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1210/90 ze dne 7. května 1990 o založení Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí(4), a zejména na článek 13 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 ze dne 23. dubna 2009 o Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací síti pro životní prostředí(5), a zejména na článek 13 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0300/2012),
1. uděluje výkonné ředitelce Evropské agentury pro životního prostředí absolutorium za plnění rozpočtu agentury na rozpočtový rok 2010;
2. předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonné ředitelce Evropské agentury pro životní prostředí, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o uzavření účtů Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010 (C7-0278/2011 – 2011/2217(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi agentury(7),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7-0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(8), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010, na usnesení připojené k tomuto rozhodnutí a na odpovědi výkonné ředitelky agentury,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(9), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1210/90 ze dne 7. května 1990 o založení Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí(10), a zejména na článek 13 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 ze dne 23. dubna 2009 o Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací síti pro životní prostředí(11), a zejména na článek 13 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(12), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0300/2012),
1. schvaluje uzavření účtů Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonné ředitelce Evropské agentury pro životní prostředí, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).
3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 obsahujícího připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro životní prostředí na rozpočtový rok 2010 (C7-0278/2011 – 2011/2217(DEC))
Evropský parlament,
– s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010,
– s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010, spolu s odpověďmi agentury(13),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. února 2012 (06083/2012 – C7-0051/2012),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. května 2012(14), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2010, na usnesení připojené k tomuto rozhodnutí a na odpovědi výkonné ředitelky agentury,
– s ohledem na článek 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1210/90 ze dne 7. května 1990 o založení Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí(16), a zejména na článek 13 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 ze dne 23. dubna 2009 o Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací síti pro životní prostředí(17), a zejména na článek 13 tohoto nařízení,
– s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(18), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,
– s ohledem na společné prohlášení ve věci decentralizovaných agentur a k němu přiložený společný přístup, které byly dohodnuté v červnu 2012 Evropským parlamentem, Radou a Komisí, a které jsou výsledkem činnosti interinstitucionální pracovní skupiny ve věci decentralizovaných agentur zřízené v březnu 2009, a zejména na oddíly o řízení, operacích, plánování, odpovědnosti a transparentnosti společného přístupu,
– s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,
– s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0300/2012),
A. vzhledem k tomu, že dne 10. května 2012 Evropský parlament odložil své rozhodnutí o udělení absolutoria a uzavření účtů Evropské agentury pro životní prostředí (dále jen „agentura“) na rozpočtový rok 2010,
B. vzhledem k tomu, že agentura poskytla odpovědi orgánu udělujícímu absolutorium v dopisech ze dne 24. května, 15. června a 3. července 2012; vzhledem k tomu, že správní rada agentury poskytla dopisem ze dne 6. června 2012 orgánu udělujícímu absolutorium informace o opatřeních, která podnikla v návaznosti na odložení udělení absolutoria,
C. vzhledem k tomu, že absolutorium představuje platný nástroj Evropského parlamentu k posouzení toho, zda jsou dotace Unie řádně využívány, přičemž vychází z faktických a věcných argumentů; v této souvislosti připomíná stávající předpisy, tj. služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského společenství, finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, nařízení, kterým se zřizuje agentura EMA, a konkrétní politiky a postupy stanovené agenturou;
D. vzhledem k tomu, že rozpočet agentury na rok 2010 činil 50 600 000 EUR, což je o 26 % více než v roce 2009; vzhledem k tomu, že příspěvek Unie k rozpočtu agentury na rok 2010 činil 35 258 000 EUR ve srovnání s 34 560 000 EUR v roce 2009 představuje nárůst o 2 %;
1. vždy agenturu oceňoval za profesionální, spolehlivé a nezávislé poskytování informací všem orgánům a institucím, členským státům a tvůrcům politik Unie a očekává, že si tento profesionální přístup zachová i v příštích letech;
2. konstatuje, že úroveň plnění rozpočtu agenturou činila u prostředků na závazky 100 % a u prostředků na platby 90,75 %;
3. odkazuje na bod 16 společného návrhu, který je přiložen ke společnému prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o decentralizovaných agenturách; očekává, že se uskuteční otevřené a transparentní výběrové řízení za účelem jmenování výkonného ředitele v červnu 2013, aniž by byla dotčena nezávislost agentury, a že toto výběrové řízení zajistí přísné hodnocení kandidátů a vysokou úroveň nezávislosti; navrhuje proto, aby součástí postupu jmenování na místo výkonného ředitele bylo slyšení kandidátů v příslušném výboru Parlamentu;
Rozpočtové a finanční řízení
4. připomíná, že po dobu pěti měsíců, přesněji od 22. května 2010 do října 2010, byla budova agentury opatřována ekologickou fasádou, přičemž náklady na tuto fasádu činily 294 641 EUR a neproběhlo veřejné výběrové řízení;
5. připomíná, že za účelem pokrytí nákladů souvisejících s ekologickou fasádou byla dne 9. dubna 2010 posílena rozpočtová položka „2140 – Zařízení prostor“ převodem prostředků ve výši 180 872 EUR z rozpočtové položky „2100 – Nájem“;
6. vyzývá proto agenturu, aby zavedla jasná vnitřní pravidla pro použití čl. 126 odst. 1 písm. b) prováděcích pravidel k finančnímu nařízení; bere na vědomí, že správní rada rozhodla o uplatňování kontrol ex-ante u mimořádných výdajů;
7. je pevně přesvědčen o tom, že nejsou-li dodržovány platné předpisy, je třeba přijmout nezbytná opatření; domnívá se, že agentura by měla v takových případech vypracovat akční plán a přesný harmonogram pro nápravu nedostatků a že na jeho plnění by měl dohlížet Evropský parlament; dále je přesvědčen o tom, že Evropský parlament nebo evropský tvůrce právních předpisů by měl tyto problémy vyřešit tím, že změní stávající předpisy s cílem odstranit případné mezery v legislativě;
Lidské zdroje
8. bere na vědomí, že agentura pozvala k hostování ve svých prostorách 12 vědců, aniž by 11 z nich zveřejnilo svůj životopis, který by obsahoval alespoň informace o jejich vzdělání a profesní dráze; uznává prohlášení správní rady, že pravidla týkající se výběru a chování hostujících vědců budou zpřísněna, aby se zajistila větší jasnost a transparentnost, a že probíhá revize stávající politiky agentury týkající se návštěv hostujících vědců;
9. konstatuje, že výkonná ředitelka agentury byla od června 2010 do dubna 2011 členkou správní rady a mezinárodního poradního výboru organizace Earthwatch, mezinárodní charitativní organizace činné v oblasti životního prostředí a omylem byla uvedena jakožto členka evropského poradního výboru Worldwatch Europe; bere na vědomí, že výkonná ředitelka odstoupila ze svých funkcí v organizaci Earthwatch na doporučení předsedy Účetního dvora v souvislosti s možným střetem zájmů;
10. bere na vědomí, že únoru 2010, tj. v době, kdy byla výkonná ředitelka přímo propojena s organizací Earthwatch, bylo zajištěno školení pro 29 zaměstnanců agentury, včetně výkonné ředitelky, kteří strávili až deset dní na různých výzkumných cestách věnovaných zkoumání biologické rozmanitosti v Karibiku či ve Středomoří pod vedením organizací Earthwatch, a že agentura této nevládní organizaci zaplatila podle prohlášení výkonné ředitelky agentury celkem 33 791,28 EUR; dále konstatuje, že závěrečná zpráva Evropského účetního dvora za rok 2010 neobsahovala žádné poznatky ohledně střetu zájmů v této souvislosti;
11. bere na vědomí rozhodnutí správní rady zavést kontroly ex-ante týkající se členství výkonného ředitele v externích orgánech a politiky odborného vzdělávání v agentuře;
12. bere na vědomí ujištění agentury, že organizace Worldwatch Institute Europe v listopadu 2010 registrovala jako své sídlo adresu agentury bez souhlasu agentury; dále bere na vědomí, že výkonný ředitel Worldwatch Institute Europe byl hostujícím vědeckým pracovníkem agentury; vyzývá agenturu, aby zajistila naprostou jasnost jakýchkoli budoucích ustanovení týkajících se hostujících vědeckých pracovníků;
–
v dopise ze dne 11. dubna 2012 výkonná ředitelka agentury uvádí, že „jakmile Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) zjistila, že organizace World Watch Institute Europe na své internetové stránce zveřejnila informaci, že byla zřízena evropská kancelář v prostorách agentury, byla okamžitě podniknuta opatření...“;
–
zakládající akt organizace World Watch Institute Europe dokládá, že organizace byla zřízena dne 5. listopadu 2010 v prostorách agentury;
–
k zahájení činnosti organizace World Watch Institute Europe navíc došlo v prostorách agentury dne 25. února 2011 a výkonná ředitelka agentury zde vystoupila s projevem, jak je uvedeno na internetové stránce organizace World Watch Institute Europe;
13. bere na vědomí, že agentura v souladu s doporučeními evropského veřejného ochránce práv připravila aktuální politiku týkající se střetu zájmů a akční plán; vyzývá agenturu, aby tento návrh zveřejnila a aby podpořila diskusi o politice a akčním plánu, než budou předloženy správní radě;
14. bere na vědomí, že životopisy řídících pracovníků a členů vědeckého výboru byly zpřístupněny na webových stránkách agentury; bere dále na vědomí, že bylo rovněž dáno k dispozici prohlášení o zájmech členů vědeckého výboru; zdůrazňuje, že v rozporu s tvrzením agentury v dopise ze dne 15. června 2012 není v současnosti na webových stránkách k dispozici žádný životopis členů správní rady, a konstatuje, že je zde uveden pouze odkaz na jejich organizaci; vyzývá agenturu, aby ve snaze prosadit větší transparentnost, pokud jde o předcházení střetům zájmů a jejich potírání, zveřejnila na svých webových stránkách prohlášení o zájmech a životopisy odborníků, budoucích hostujících vědeckých pracovníků a členů správní rady; zastává názor, že tato opatření by orgánu příslušnému k udělení absolutoria a veřejnosti umožnila dohlédnout na jejich kvalifikaci a zabránit případnému střetu zájmů;
15. očekává, že obdrží informace o pokračujícím správním vyšetřování týkajícím se agentury;
16. zdůrazňuje, že příslušný výbor je v těsném kontaktu s agenturou a že za tímto účelem zve její výkonnou ředitelku alespoň jednou ročně k výměně názorů, z řad svých poslanců jmenoval kontaktní osobu a vykonává pravidelné návštěvy agentury; připomíná, že poslední návštěva se uskutečnila v září 2011;
17. zdůrazňuje, že agentura má za úkol navázat vhodné kontakty se zainteresovanými stranami a spolupracovat se zúčastněnými subjekty, jako jsou externí organizace; konstatuje, že pro tyto činnosti nebyla vypracována příslušná opatření a pravidla, aby se zabránilo případným rizikům poškození dobrého jména; vítá proto, že se správní rada a výkonná ředitelka zavázaly k přijetí vhodných opatření, aby tato rizika neprodleně odstranily;
18. obecně vítá dohodu o společném prohlášení a společný přístup k výše uvedeným decentralizovaným agenturám, které řeší některé prvky významné pro udělení absolutoria a věří, že plán opatření přijímaných na základě společného přístupu, který Komise předloží do konce roku 2012, tyto otázky řádně zohlední;
Výkonnost
19. chápe, že v agentuře nyní probíhá pravidelné externí hodnocení, které by měl orgán udělující absolutorium obdržet v roce 2013; bere na vědomí prohlášení správní rady, že do hodnocení budou zahrnuty interní procesy agentury;
o o o
20. pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 10. května 2012(19) o výkonnosti, finančním řízení a kontrole agentur;
– s ohledem na čl. 286 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C7-0153/2012),
– s ohledem na článek 108 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0296/2012),
A. vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu zhodnotil kvalifikaci navrhovaného kandidáta, zejména s ohledem na podmínky uvedené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;
B. vzhledem k tomu, že na své schůzi dne 26. září 2012 vyslechl Výbor pro rozpočtovou kontrolu kandidáta Rady na člena Účetního dvora;
1. vydává záporné stanovisko k návrhu Rady jmenovat Leonarda Orbana členem Účetního dvora;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru, jakož i ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.
Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci: Žádost EGF/2012/001 IE/Talk Talk
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2012/001 IE/Talk Talk, Irsko) (COM(2012)0423 – C7-0204/2012 – 2012/2157(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0423 – C7-0204/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení o EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0322/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou pomoc pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce,
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,
C. vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji,
D. vzhledem k tomu, že Irsko pořádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 592 zaměstnanců, přičemž pomoc je určena 432 z nich, ve společnosti Talk Talk Broadband Services (Irsko) Limited (dále jen „Talk Talk“) a u tří jejích dodavatelů v Irsku,
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Irsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. bere na vědomí, že irské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 29. února 2012 a doplňovaly ji o dodatečné informace až do 15. května 2012 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 27. července 2012; vítá skutečnost, že postup hodnocení a doplnění informací ze strany Irska proběhl rychle a přesně;
3. konstatuje, že prostory společnosti Talk Talk se nacházely na okraji Waterford City v regionu NUTS III Jihovýchod Irska a že tento region má ve srovnání se zbytkem země soustavně nadprůměrnou nezaměstnanost; situace se navíc neúměrně zhoršila v důsledku finanční a hospodářské krize, například od roku 2007 míra nezaměstnanosti v regionu skokově vzrostla ze 4,9 % na 18,2 % v roce 2011, přičemž celostátní průměr činil 14,3 %;
4. konstatuje, že toto propouštění proběhlo v jihovýchodním regionu, kde v letech 2007–2011 došlo ke snížení míry zaměstnanosti z 62,7 % na 58,1 %, přičemž se jedná o region, který je postižen mírou nezaměstnanosti převyšující státní průměr;
5. vyjadřuje politování nad rozhodnutím společnosti Talk Talk vytvořit partnerství s třemi klíčovými poskytovali ze zemí mimo EU, kam je přesouván značný objem práce, přičemž tento přístup odráží strategii, která má negativní dopad na pracovní místa v průmyslu EU a na strategii Evropa 2020;
6. bere na vědomí, že již dříve došlo ve společnosti Talk Talk ke dvěma kolům propouštění (v dubnu 2010 a dubnu 2011), při nichž bylo podle odhadů v každém z případů propuštěno 50 osob; tato propouštění byla považována za důsledek restrukturalizace řízení, která měla umožnit řízení provozu ve Waterfordu přímo ze sídla společnosti ve Spojeném království; kromě toho podle odhadů došlo ke 40% snížení objemu hovorů do telefonního střediska Talk Talk ve Waterfordu;
7. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost těchto pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena úrovni vzdělání a potřebám propuštěných pracovníků, zvláště proto, že většina propuštěných pracovala ve službách zákazníkům a v technické podpoře;
8. vyjadřuje politování nad tím, že se společnost Talk Talk rozhodla neočekávaně uzavřít závod ve Waterfordu a poskytla pracovníkům pouze třicetidenní výpovědní lhůtu, která neumožnila, aby proběhla řádná diskuze o plánu propouštění ani aby byli zapojeni sociální partneři; vyjadřuje politování nad tím, že do plánování a návrhu žádosti o příspěvek z EFG nebyli zapojení žádní sociální partneři, neboť v rámci společnosti Talk Talk neexistuje odborová organizace; konstatuje nicméně, že dotčení pracovníci byli přímo konzultováni;
9. vítá skutečnost, že irské orgány rozhodly o provádění koordinovaného souboru opatření již 7. září 2011, tedy dlouho předtím, než bude přijato konečné rozhodnutí rozpočtového orgánu o poskytnutí podpory;
10. konstatuje, že si irské orgány stěžují na časová omezení pro provádění EFG, která jim brání poskytovat vzdělávací kurzy překračující lhůtu 24 měsíců stanovenou pro provádění; vítá skutečnost, že pro vybrané pracovníky byl naplánován zrychlený bakalářský program, který se zaměřuje na konkrétní chybějící dovednosti a který lze dokončit během období provádění EFG;
11. zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a konkrétní činnosti na základě této a dalších žádostí, které se týkají hromadných propuštění;
12. vyjadřuje politování nad tím, že nařízení o EFG umožňuje, aby podpora z EFG nahrazovala sociální dávky, jež jsou udělovány podle vnitrostátních právních předpisů; zdůrazňuje, že prostředky z EFG by měly být v prvé řadě přidělovány na vzdělávání a hledání zaměstnání a na programy profesní orientace a podpory podnikání, jež působí jako doplněk k programům vnitrostátních orgánů a nenahrazují příspěvek na zaměstnanost nebo jiné sociální dávky, které spadají do pravomoci vnitrostátních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů;
13. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o EFG (2014–2020) a bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
14. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při opětovném začlenění propuštěných pracovníků na trh práce;
15. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné dlouhodobé začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovali zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;
16. konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
17. vítá skutečnost, že po opakovaných žádostech Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových linií, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;
18. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;
19. schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;
20. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2012/001 IE/Talk Talk, Irsko)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/685/EU.)
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/015/SE/AstraZeneca, Švédsko) (COM(2012)0396 – C7-0191/2012 – 2012/2155(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0396 – C7-0191/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (nařízení o EFG),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0325/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce;
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,
C. vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a co nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG,
D. vzhledem k tomu, že Švédsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 987 pracovníků, z nichž je určena na pomoc 700, z farmaceutické společnosti AstraZeneca ve Švédsku;
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;
1. souhlasí s Komisí v tom, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Švédsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. vítá tuto žádost o finanční příspěvek z EFG, kterou předložila švédská vláda, přestože tento členský stát nesouhlasí s pokračováním EFG po roce 2013;
3. bere na vědomí, že švédské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 23. prosince 2011 a doplňovaly ji o další informace až do 16. dubna 2012 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 16. července 2012; vítá skutečnost, že postup hodnocení a doplnění informací ze strany Švédska proběhl rychle a přesně;
4. bere na vědomí, že se dotčené podniky nacházejí ve čtyřech ze 290 švédských obcí a že většina zaměstnanců byla propuštěna v Lundu v jižním Švédsku; uzavření pracoviště AstraZeneca je tedy pro Lund velkou zátěží a rovněž ovlivňuje celé farmaceutické odvětví ve Švédsku; tento vývoj způsobuje nerovnováhu na regionálním trhu práce; nezaměstnanost se zvýšila ve všech dotčených obcích od ledna 2009 do listopadu 2011 takto: v Lundu z 2 467 na 3 025, v Umeå z 3 725 na 4 539, v Södertälje z 3 100 na 5 555 a v Mölndalu z 1 458 na 1 663;
5. bere na vědomí, že Švédsko má v lékařském výzkumu silnou pozici a hromadné propouštění ve společnosti AstraZeneca se neočekávalo; přestože se zhoršení situace v odvětví farmaceutického průmyslu z důvodu rostoucí převahy generických léčiv a externalizace výzkumných a rozvojových činností mimo Evropu předvídalo, dopad na společnost AstraZeneca byl výraznější, než se předpokládalo;
6. konstatuje, že činnosti v oblasti výzkumu a vývoje prováděné v Lundu byly společností AstraZeneca přemístěny do podniku ve městě Mölndal; táže se, zda byla některým pracovníkům z Lundu namísto jejich propuštění nabídnuta možnost zaměstnání v rozšířeném podniku v Mölndalu;
7. vítá skutečnost, že se švédské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly opatření uplatňovat již 26. října 2011, tedy dlouho před konečným rozhodnutím o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
8. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost těchto pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava nabízená v rámci koordinovaného souboru opatření bude přizpůsobena úrovni a potřebám propuštěných pracovníků, zejména proto, že většina z nich jsou specializovaní vědci a technici;
9. konstatuje, že pracovníci propuštění ze společnosti Astra Zeneca jsou vysoce kvalifikovaní a vzdělaní a tudíž vyžadují specifický přístup; vyjadřuje politování nad tím, že švédské orgány nepodaly informace o oblastech, v nichž jsou plánována vzdělávací opatření a profesní poradenství, a o tom, zda a jak byla tato opatření přizpůsobena podmínkám místních pracovních trhů, na něž mělo toto propouštění dopad;
10. vítá skutečnost, že se sociální partneři zúčastnili diskusí ohledně žádosti o uvolnění prostředků z EFG, a očekává, že se zapojí také do činnosti řídící skupiny, která bude dohlížet na uplatňování pomoci z EFG;
11. vítá skutečnost, že švédské orgány plánují informační kampaň o činnostech podporovaných z EFG;
12. konstatuje, že koordinovaný soubor služeb zahrnuje některé pobídky na podporu účasti na opatřeních: příspěvek na hledání zaměstnání ve výši 7 170 EUR (vypočítaný pro průměrnou účast v délce 6 měsíců) a příspěvek na mobilitu ve výši 500 EUR; připomíná, že podpora z EFG by neměla být přímým příspěvkem na dávky v nezaměstnanosti, které jsou v kompetenci vnitrostátních orgánů, nýbrž by měla být přednostně vyhrazena na odbornou přípravu, hledání zaměstnání a vzdělávací programy;
13. zdůrazňuje, že je třeba nabýt zkušenosti z přípravy a provádění této a ostatních žádostí týkajících se hromadných propouštění, zejména pokud jde o předvídání propouštění a harmonogram přípravy žádostí o uvolnění prostředků z EFG;
14. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem zlepšit procedurální a rozpočtové předpisy s cílem urychlit uvolňování prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) budou začleněna další vylepšení postupu a dosáhne se vyšší účinnosti, lepší transparentnosti, viditelnosti a monitorování EFG;
15. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;
16. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začleňování jednotlivých propuštěných pracovníků do dlouhodobého pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s nejistějšími a krátkodobými smlouvami;
17. konstatuje, že informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
18. vítá , že po opakovaných žádostech Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových linií, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;
19. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby toto opatření neprodleně znovu zavedla;
20. schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;
21. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/015/SE/AstraZeneca, Švédsko)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/682/EU.)
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/019ES/Galicia Metal ze Španělska) (COM(2012)0451 – C7-0214/2012 – 2012/2160(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0451 – C7-0214/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1), (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“) a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení o EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0323/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce;
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize;
C. vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji;
D. vzhledem k tomu, že Španělsko požádalo o pomoc pro 878 propuštěných pracovníků (přičemž pomoc z EFG se má vztahovat na 450 z nich) v souvislosti s propouštěním ve 35 podnicích, jejichž činnost spadá do oddílu 25 („Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení“)(3) klasifikace NACE Revize 2 v regionu NUTS II Galície (ES11) ve Španělsku;
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. b) nařízení o EFG jsou splněny, a Španělsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. bere na vědomí, že španělské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 28. prosince 2011 a doplňovaly ji o dodatečné informace až do 28. května 2012 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 9. srpna 2012; konstatuje, že proces hodnocení této žádosti mohl být rychlejší;
3. konstatuje, že propouštění v odvětví výroby příslušenství lodí bude nadále ztěžovat složitou situaci na poli zaměstnanosti v regionu Galície; konstatuje, že v Galícii patří tradičně mezi hlavní hospodářská odvětví rybolov, automobilové a textilní odvětví, přírodní kámen a loděnice; vzhledem k dopadu krize se však vyhlídky na budoucí opětovné začlenění propuštěných pracovníků do pracovního procesu v tomto regionu nezdají velmi povzbudivé;
4. bere na vědomí složitou situaci v regionu, co se týče zaměstnanosti, neboť míra nezaměstnanosti na konci roku 2011 dosáhla u žen 18 % a u mužů 16,32 %; vítá skutečnost, že EFG je vnímán jako účinný nástroj pro podporu místních trhů práce a že region již požádal o podporu z EFG (EGF/2010/003 ES/ Galicia Textiles ze Španělska);
5. konstatuje, že zatímco předpovědi na úrovni EU týkající se ozdravení odvětví výroby lodí byly přiměřeně optimistické, došlo v roce 2011 k neočekávanému poklesu nových objednávek o 43 %;
6. vítá skutečnost, že s cílem zajistit pracovníkům rychlou pomoc se španělské orgány rozhodly začít uplatňovat daná opatření dne 23. března 2012, tedy ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
7. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;
8. vítá skutečnost, že se regionální orgány zapojily do dialogu se sociálními partnery s cílem naplánovat a realizovat koordinovaný soubor individualizovaných služeb;
9. vítá skutečnost, že se sociální partneři zapojili do plánování opatření týkajících se žádosti o prostředky z EFG a očekává se, že se zapojí do monitorování provádění těchto opatření;
10. konstatuje, že koordinovaný soubor zahrnuje několik pobídek na podporu účasti na opatřeních: příspěvek při hledání zaměstnání (400 EUR) (paušální částka), pobídky při hledání jiného zaměstnání (200 EUR), příspěvek na mobilitu (180 EUR), příspěvek k zácviku na pracovišti (300 EUR); připomíná, že prostředky z EFG by neměly být přímým příspěvkem na dávky v nezaměstnanosti, které jsou v kompetenci vnitrostátních orgánů, nýbrž by měly být přednostně vyhrazeny na odbornou přípravu, hledání zaměstnání a vzdělávací programy;
11. zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a provedení této a dalších žádostí, které se týkají hromadných propouštění, zejména pak v případě propouštění v mnoha malých a středních podnicích v jednom hospodářském odvětví;
12. vyjadřuje politování nad skutečností, že informace o opatřeních v oblasti odborné přípravy neuvádějí, v jakých odvětvích mají pracovníci šanci najít zaměstnání a zda byl soubor přizpůsoben budoucím hospodářským výhledům v regionu;
13. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí o zlepšení procedurální a rozpočtové úpravy s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také posouzení Komise ohledně způsobilosti žádosti o pomoc z EFG; doufá, že do nového nařízení o EFG (2014–2020) budou začleněna další zlepšení postupu a že bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti, viditelnosti EFG a navazujících kroků EFG;
14. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při opětovném začlenění propuštěných pracovníků na trh práce;
15. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG by mělo být zajištěno, aby EFG podporoval stabilní a dlouhodobé opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; vyjadřuje politování nad tím, že EFG může být pro společnosti podnětem k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s nejistými a krátkodobými smlouvami;
16. konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
17. vítá skutečnost, že na základě opakovaných žádostí Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii pro EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky, čímž by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových linií, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;
18. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %, a žádá Radu, aby tuto výjimku neprodleně znovu zavedla;
19. schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;
20. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a jeho přílohu Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EFG/2011/019 ES/Galicia Metal ze Španělska)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/683/EU.)
Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).
Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci: Žádost EGF/2011/009 NL/Gelderland
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EFG/2011/009 NL/Gelderland Stavebnictví oddíl 41, Nizozemsko) (COM(2012)0395 – C7-0190/2012 – 2012/2154(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0395 – C7-0190/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0334/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce,
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,
C. vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji,
D. vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 516 zaměstnanců (příjemců pomoci bude 435) v 54 podnicích působících v rámci oddílu 41 NACE Revize 2 („výstavba budov“)(3) v regionu NUTS II Gelderland (NL22) v Nizozemsku,
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. b) nařízení o EFG jsou splněny, a Nizozemsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. vítá žádost nizozemské vlády o finanční příspěvek z EFG, přestože se tento členský stát vyjádřil proti prodloužení krizové výjimky pro současný EFG a ohrožuje tak budoucnost EFG po roce 2013.
3. bere na vědomí, že nizozemské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 15. prosince 2011 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 16. července 2012; poznamenává, že proces hodnocení a předkládání dodatečných informací ze strany členského státu by býval mohl být rychlejší;
4. konstatuje, že vzhledem k významu odvětví stavebnictví v oblasti Gelderland je propouštění pracovníků hluboce pociťováno; poměrně mnoho pracujících je zaměstnáno ve stavebnictví (přibližně 60 000 v roce 2011) ve srovnání s jinými odvětvími průmyslu, jako jsou chemický průmysl (9 000), potravinářský průmysl (15 000) a průmysl zpracování kovů / elektrotechnický průmysl (40 300); míra nezaměstnanosti v oblasti Gelderland v roce 2011 činila 5,9 %, což je podíl vyšší než nizozemský průměr; v roce 2010 zaniklo ve stavebnictví 4 100 pracovních míst (pokles o 6,5 %); nezaměstnanost mladých lidí se v roce 2011 zvýšila o 10 %;
5. konstatuje, že Gelderland je největší provincií Nizozemska s přibližně 2 miliony obyvatel; oblast má vzdělané obyvatelstvo a nachází se v ní okolo 146 000 společností; drtivá většina propuštěných pracovníků vykonávala dělnická povolání; proto je nezbytné pro ně zajistit další odbornou přípravu a vzdělávání, které by jim umožnilo se znovu začlenit na pracovní trh;
6. konstatuje však, že podle Eurostatu činila v Nizozemsku v červenci 2012 celostátní míra nezaměstnanosti 5,3 % a byla druhá nejnižší v EU;
7. vítá skutečnost, že se nizozemské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly uplatňovat opatření ještě předtím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
8. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost pracovníků – zejména z dělnických profesí – pomocí speciálně zaměřené odborné přípravy a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena úrovni vzdělání a potřebám propuštěných pracovníků;
9. vítá zapojení sociálních partnerů do koncepce a provádění koordinovaného souboru opatření, který je součástí sociálního plánu schváleného sociálními partnery;
10. vítá, že oproti původní nizozemské žádosti bylo podáno rozsáhlejší vysvětlení modulů obsažených v koordinovaném souboru opatření, všímá si však velmi vysokých nákladů na školení dosahující 18 000 EUR na pracovníka (předpokládaný počet pracovníků je 75) a na zajištění prostor pro hledání jiného zaměstnání (8 500 EUR na pracovníka, předpokládaný počet pracovníků je 150) a požaduje další informace o těchto dvou opatřeních a o subjektech, kteří je budou poskytovat;
11. zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a provedení této a dalších žádostí, které se týkají hromadných propouštění v mnoha malých a středních podnicích v jednom odvětví, zejména pokud jde o způsobilost žádostí o podporu z EFG u osob samostatně výdělečně činných a majitelů malých a středních podniků v rámci budoucího nařízení a opatření uplatňovaná regiony a členskými státy, aby se co nejdříve připravily žádosti jednotlivých odvětví, do nichž bude spadat velký počet podniků;
12. vítá skutečnost, že příspěvek z fondu EFG má podpořit pouze opatření zaměřená na aktivní pracovní síly (školení a poradenství) a nebude používán na příspěvky;
13. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí o zlepšení procedurální a rozpočtové úpravy s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o EFG (2014–2020) a bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
14. vítá skutečnost, že se nizozemské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto dne 1. ledna 2012 začaly uplatňovat opatření ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
15. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;
16. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné dlouhodobé začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;
17. konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
18. vítá skutečnost, že po opakovaných žádostech Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových linií, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;
19. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;
20. schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;
21. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EFG/2011/009 NL/Gelderland Stavebnictví oddíl 41, Nizozemsko)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/681/EU.)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).
Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci: Žádost EGF/2011/021 NL/Zalco
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/021 NL/Zalco, Nizozemsko) (COM(2012)0450 – C7-0220/2012 – 2012/2164(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0450 – C7-0220/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení o EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0324/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce,
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,
C. vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a co nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG,
D. vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc pro 616 propuštěných pracovníků – přičemž by pomoc byla určena všem z nich –, z nichž 478 bylo propuštěno ve společnosti Zalco Aluminium Zeeland Company NV, 18 u jejího dodavatele ECL Services Netherlands bv a 120 ve společnosti Start, a to během krátkého referenčního období od 1. do 27. prosince 2011,
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Nizozemsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. vítá tuto žádost o příspěvek z EFG, kterou předložila nizozemská vláda, přestože tento členský stát nesouhlasí s prodloužením „krizové výjimky“ ze stávajícího EFG a ohrožuje budoucnost EFG po roce 2013;
3. bere na vědomí, že nizozemské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 28. prosince 2011 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 9. srpna 2012; vyjadřuje politování nad zdlouhavým posuzováním žádosti;
4. konstatuje, že území postižené daným propouštěním je součástí regionu NUTS II Zeeland, provincie na jihozápadě Nizozemska; Zeeland, pokud jde o velikost trhu práce, představuje malou oblast: jeho okrajová poloha v rámci Nizozemska, jeho umístění (jedná se o hraniční region s rozsáhlými oblastmi pod vodní hladinou), poměrně velká rozlehlost a ostrovní charakter spíše omezují jeho přístupnost a mobilitu; propuštění pracovníci žijí v poměrně malých městech (do velikosti přibližně 50 000 obyvatel), tudíž propouštění bude mít znatelný lokální dopad;
5. bere na vědomí, že soud v Middelburgu dne 13. prosince 2011 vyhlásil úpadek společnosti Zalco Aluminium Zeeland Company NV; sociální partneři očekávají, že přímým důsledkem úpadku společnosti Zalco Aluminium Zeeland Company NV může být propouštění u jejích dodavatelů a odběratelů;
6. vítá skutečnost, že se nizozemské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začnou uplatňovat opatření od 2. ledna 2012, tedy ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
7. konstatuje, že propouštění bude mít znatelný dopad na místní komunity a na počet volných pracovních míst v porovnání s počtem nezaměstnaných; vyjadřuje politování nad tím, že žádost neobsahuje žádné statistické údaje o dotčeném pracovním trhu;
8. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;
9. vítá skutečnost, že žádost o poskytnutí pomoci z fondu EFG byla konzultována s příslušnými sociálními partnery a místními správními orgány;
10. vítá zapojení sociálních partnerů do plánování koordinovaného souboru opatření prostřednictvím centra pro mobilitu Zalco, což je společná iniciativa zúčastněných stran pracovního trhu v provincii Zeeland;
11. vítá skutečnost, že příspěvek z fondu EFG má podpořit pouze aktivní opatření na trhu práce (odbornou přípravu a poradenství) a nebude používán na příspěvky;
12. zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a konkrétní činnosti na základě této a dalších žádostí, které se týkají hromadného propouštění;
13. vyjadřuje politování nad tím, že informace o opatřeních v oblasti odborné přípravy neuvádějí, v kterých odvětvích by mohli pracovníci pravděpodobně nalézt zaměstnání a zda byl soubor opatření uzpůsoben budoucím hospodářským vyhlídkám tohoto regionu;
14. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí o zlepšení procedurální a rozpočtové úpravy s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také posouzení Komise ohledně způsobilosti žádosti o pomoc z EFG; doufá, že další zlepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o EFG (2014–2020) a že bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
15. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;
16. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG by mělo být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné dlouhodobé začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na trhu práce, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s nejistějšími a krátkodobými smlouvami;
17. konstatuje, že informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
18. vítá skutečnost, že po opakovaných žádostech Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto vlastní přidělené prostředky; tím se zamezí převodům z jiných rozpočtových linií, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit plnění politických cílů EFG;
19. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;
20. schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;
21. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2011/021 NL/Zalco, Nizozemsko)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/684/EU.)
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2010/015 FR Peugeot, Francie) (COM(2012)0461 – C7-0222/2012 – 2012/2165(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0461 – C7-0222/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID ze dne 17. května 2006“), a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0333/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce,
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,
C. vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji,
D. vzhledem k tomu, že Francie požádala o pomoc pro 2089 propuštěných pracovníků, na něž na všechny se pomoc vztahuje, přičemž 649 pracovníků bylo propuštěno ve dvou pobočkách PSA Peugeot Citroën (Peugeot Citroën Automobiles a Sevelnord) během referenčního období od 1. listopadu 2009 do 28. února 2010 a dalších 1440 pracovníků bylo propuštěno ve stejných společnostech před a po referenčním období na základě téhož plánu na snižování stavu nadbytečných pracovníků založeného na dobrovolných odchodech ze zaměstnání,
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Francie má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. bere na vědomí, že francouzské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 5. května 2010 a doplňovaly ji o dodatečné informace až do 13. dubna 2012 a že závěrečné hodnocení této žádosti vydala Komise dne 21. srpna 2012; konstatuje, že proces posuzování žádosti byl velmi dlouhý a vleklý;
3. vyslovuje politování nad skutečností, že vyhodnocení trvalo 27 měsíců od podání žádosti dne 5. května 2010 do přijetí návrhu rozhodnutí rozpočtovému orgánu dne 21. srpna 2012; konstatuje, že jde o zdaleka nejdelší dobu posuzování žádosti o uvolnění prostředků z EFG od jeho vytvoření v roce 2007;
4. konstatuje, že propouštěním z důvodu nadbytečnosti, jehož se týká tato žádost, je postiženo deset francouzských regionů, z nichž většina se nachází na severní polovině území, avšak dobrovolné odchody se týkají zejména Bretaně (32% dobrovolných odchodů), Ile-de-France (25%) a Franche-Comté (13%);
5. bere na vědomí, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb podporovaný EFG je součástí programu dobrovolných odchodů ze zaměstnání, který má pomoci 5 100 pracovníkům opustit PSA a který obsahuje také opatření vyžadovaná francouzskými vnitrostátními právními předpisy v případě hromadného propouštění, jako je např. program předčasného odchodu do důchodu;
6. konstatuje, že Peugeot Citroën Automobiles, jež je pobočkou PSA Peugeot Citroën group má podle francouzských právních předpisů přispívat k revitalizaci těchto regionů, přispívat k vytváření nových činností a nových pracovních příležitostí, aby tak zmírňovala dopady propouštění;
7. bere na vědomí, že EFG podporuje pouze opatření, která jsou dodatečná k opatřením vyžadovaným podle vnitrostátních právních předpisů a spadají do tří zaměření programu propouštění: „projekt profesní nebo osobní podpory“, „rekvalifikační dovolená“ a „založení nebo obnovení podniku“; požaduje více informací o povaze opatření zařazených do koordinovaného balíčku individualizovaných služeb, z kterých vyplývá, že tato opatření jsou dodatečná k opatřením povinně prováděným podle vnitrostátních předpisů nebo kolektivních smluv;
8. vítá skutečnost, že se francouzské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly uplatňovat opatření ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
9. konstatuje, že koordinovaný balíček zahrnuje příspěvky poskytované podle kategorie „rekvalifikační dovolená“ v průměrné částce 5105,18 EUR na pracovníka nabídnuté 1080 pracovníkům; připomíná, že podpora z EFG by neměla být přímým příspěvkem na dávky v nezaměstnanosti, které jsou v kompetenci vnitrostátních orgánů, nýbrž by měla být přednostně vyhrazena na odbornou přípravu, hledání zaměstnání a vzdělávací programy;
10. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost těchto pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;
11. požaduje více informací o druhu poskytovaného školení, zejména pro zaměstnance starší 55 let, kteří představují více než 41,55% pracovníků cílové skupiny a zdůrazňuje význam odborné přípravy či přeškolení pro aktivní opatření trhu práce v souladu s budoucími potřebami trhu práce, aby se podpořila udržitelná zaměstnanost;
12. zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a provedení této a dalších žádostí, které se týkají hromadných propuštění;
13. připomíná, že tato opatření nenahrazují činnosti spadající do odpovědnosti společnosti podle vnitrostátního práva nebo kolektivní smlouvy a že se vztahují na jednotlivé pracovníky a nebudou použita na restrukturalizaci společnosti PSA;
14. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a že bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
15. připomíná, že Komise ve svém sdělení „Reakce na krizi v evropském automobilovém průmyslu“ (COM(2009)0104) předložila integrovaný přístup k řešení strukturálních problémů tím, že se toto odvětví stane konkurenceschopnějším a lépe přizpůsobeným budoucím potřebám, k čemuž mohou opatření EFG pozitivně přispět, přestože jen v malém rozsahu;
16. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;
17. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné dlouhodobé začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s méně jistými a krátkodobými smlouvami;
18. konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
19. vítá skutečnost, že na základě žádostí Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii pro EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových liniích, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;
20. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;
21. schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;
22. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
23. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2010/015 FR Peugeot, Francie)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/680/EU.)
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení (žádost EGF/2012/003 DK/Vestas, Dánsko) (COM(2012)0502 – C7-0292/2012 – 2012/2228(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0502 – C7-0292/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID“ ze dne 17. května 2006), a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0345/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila náležité legislativní a rozpočtové nástroje, které mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, při jejich novém začlenění na trhu práce,
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,
C. vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EGF měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji,
D. vzhledem k tomu, že Dánsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 721 pracovníků (přičemž pomoc má být určena všem z nich) u výrobce větrných turbín Vestas Group v Dánsku,
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení EFG;
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení EFG jsou splněny, a Dánsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. bere na vědomí, že dánské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 14. května 2012 a že posouzení této žádosti vydala Komise dne 13. září 2012; vítá rychlý postup hodnocení žádosti;
3. konstatuje, že přilákání tak inovativního podniku, jakým je Vestas, který zajistil mnoho vysoce kvalifikovaných a špičkových pracovních míst v průmyslu, bylo pro dotčené obce velkým úspěchem a že ztráta těchto míst přivedla region do obtížné situace; poznamenává, že k tomuto propouštění došlo v době, kdy nezaměstnanost prudce stoupá – například v únoru 2012 bylo v Midtjyllandu 36 426 nezaměstnaných a v Syddanmarku 40 004 (oproti 28 402, resp. 29 751 v srpnu 2011);
4. vítá skutečnost, že se dánské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly uplatňovat opatření ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;
5. vítá skutečnost, že uplatňování koordinovaného souboru opatření individualizovaných služeb začalo dne 12. srpna 2012 – dlouho před rozhodnutím rozpočtového orgánu o přidělení finanční podpory z EFG;
6. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí, zvláště vzhledem k tomu, že mnozí z propuštěných byli vysoce kvalifikovaní odborníci a technici;
7. konstatuje, že toto je třetí žádost o pomoc z EFG v reakci na propouštění v odvětví výroby větrných turbín, přičemž všechny přišly z Dánska (EGF/2010/017 DK Midtjylland Machinery a EGF/2010/022 DK/LM Glasfiber );
8. vítá skutečnost, že se sociálními partnery proběhly konzultace během přípravy souboru opatření a budou informováni o realizaci projektu;
9. poznamenává, že propouštění v samosprávné obci Ringkøbing-Skjern je přímým důsledkem strategického rozhodnutí společnosti Vestas Group z listopadu 2011 reorganizovat svou strukturu a přiblížit se svým zákazníkům na regionálních trzích, zejména v Číně; konstatuje, že tato reorganizace bude mít za důsledek propuštění 2 335 pracovníků všude ve světě a podle odhadů se fixní náklady skupiny sníží o 150 milionů EUR;
10. zdůrazňuje, že je třeba poučit se z přípravy a provádění této a dalších žádostí týkajících se masového propouštění;
11. poznamenává, že EFG již poskytl podporu 325 z 825 pracovníků společnosti Vestas Group propuštěných v prvním kole snižování stavu zaměstnanců v roce 2009; zajímá se o výsledky koordinovaného souboru v tom smyslu, v jaké míře se podařilo znovuzačlenit propuštěné pracovníky na trh práce a jaká přinesla tato pomoc poučení pro nová opatření financovaná z EFG v tomto regionu;
12. vítá skutečnost, že soubor obsahuje značné finanční pobídky pro zakládání vlastních podniků, které budou důsledně spojeny s účastí na kurzech a při monitorování na konci projektu pomoci z EFG;
13. konstatuje, že více než polovina podpory z EFG bude možná vynaložena na různé finanční příspěvky a příplatky – uvádí se, že 720 pracovníků bude pobírat příspěvky na živobytí (včetně studentských grantů), jejichž výše se odhaduje na 10 400 EUR na pracovníka;
14. připomíná, že podpora EFG by se měla poskytovat v první řadě na hledání nových pracovních míst a na programy odborné přípravy, a nikoli přímo přispívat k finančním dávkám; domnívá se, že je-li součástí souboru opatření, měla by být podpora z EFG pouze doplňující povahu a nikdy by neměla nahrazovat dávky, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné členské státy nebo podniky;
15. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
16. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při znovuzačleňování propuštěných pracovníků na trh práce;
17. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že pomoc z EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovali zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;
18. konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
19. vítá skutečnost, že na základě žádostí Parlamentu jsou v rozpočtové linii pro EFG 04 05 01 v rozpočtu na rok 2012 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR;
20. schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;
21. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném rozpočtovém řízení žádost EGF/2012/003 DK/Vestas, Dánsko)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/731/EU.)
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2012/002 DE/Manroland Německo) (COM(2012)0493 – C7-0294/2012 – 2012/2230(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0493 – C7-0294/2012),
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (dále jen „IID“ ze dne 17. května 2006), a zejména na bod 28 této dohody,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (dále jen „nařízení EFG“),
– s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0346/2012),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých strukturálních změn uvnitř světového obchodu, při jejich opětovném začlenění na trh práce,
B. vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí,
C. vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji,
D. vzhledem k tomu, že Německo požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 2 284 pracovníků – přičemž pomoc by byla určena 2 103 z nich – u výrobce tiskařských strojů Manroland AG a ve dvou jeho dceřiných společnostech a také u jednoho jeho dodavatele v Německu,
E. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení EFG,
1. souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení EFG jsou splněny, a Německo má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. bere na vědomí, že německé orgány podaly svou žádost o finanční příspěvek z EFG dne 4. května 2012 a Komise její posouzení zpřístupnila dne 13. září 2012; vítá rychlý postup hodnocení žádosti;
3. poznamenává, že tato propuštění se týkají tří německých regionů – Augsburgu (Bavorsko), Offenbachu (Hesensko) a Plavna (Plauen, Sasko), uzavření podniků a propouštění zasáhlo také další velká města v okolí, mj. Aschaffenburg, Wiesbaden, Darmstadt a Frankfurt nad Mohanem; poznamenává, že nejslabším z těchto regionů je Plavno, nacházející se ve východní části Německa, které má sice malý počet obyvatel, ale jehož obyvatelstvo je značně závislé na dávkách sociálního zabezpečení; konstatuje, že v důsledku platební neschopnosti společnosti Manroland nyní z této oblasti zmizí třetí největší zaměstnavatel (před uzavřením zaměstnával 700 pracovníků) a jeden ze tří jediných zaměstnavatelů dostatečně velkých na to, aby se svými pracovníky uzavřeli kolektivní smlouvu o mzdách;
4. vítá skutečnost, že sociální partneři přijali sociální plán pro pracovníky propuštěné ve společnosti Manroland a že dvě přechodové společnosti budou koncipovat a řídit koordinovaný soubor individualizovaných služeb;
5. poznamenává, že předtím, než se ocitla v platební neschopnosti, zaměstnávala společnost Manroland 6 500 pracovníků a byla moderním výrobcem strojů s moderním know-how a atraktivními mzdami; domnívá se, že rozpad tohoto podniku (spojený se ztrátou třetiny jeho zaměstnanců) povede ke ztrátě dovedností, jež může zasáhnout také ostatní zaměstnavatele a dotčené regiony; soudí, že pracovníci, kteří najdou nové zaměstnání, budou muset přistoupit na nižší úroveň mezd, což sníží jejich kupní sílu a omezí peněžní tok v místní ekonomice; podle jeho mínění navíc tři uvedené regiony přijdou o jednoho z nejvýznamnějších zaměstnavatelů, přičemž nemají žádnou bezprostřední vyhlídku na to, že se v blízké budoucnosti objeví s ním srovnatelný nástupce;
6. konstatuje, že více než polovina podpory z EFG bude vynaložena na různé příspěvky a příplatky – uvádí se, že 2 001 pracovníků bude během své aktivní účasti na daných opatřeních pobírat krátkodobý příspěvek (náklady na něj se odhadují na 2 727,67 EUR na pracovníka po dobu 6-8 měsíců) nádavkem k příspěvku na živobytí vyplácenému veřejnými službami zaměstnanosti na základě čisté mzdy, kterou pracovník předtím pobíral; dále konstatuje, že žádost uvádí též pevnou částku ve výši od 4 000 do 1 000 EUR jako aktivační příplatek pro 430 pracovníků, kteří přistoupí na pracovní smlouvu s platem nižším, než činila jejich mzda na předchozím místě;
7. vítá skutečnosti, že s uplatňováním koordinovaného souboru individualizovaných služeb se započalo 1. srpna 2012, tj. se značným předstihem před rozhodnutím rozpočtového orgánu udělit podporu z EFG; poznamenává, že propuštěným pracovníkům se před účastí na opatřeních financovaných z EFG dostalo také podpory z ESF; konstatuje, že německé orgány potvrdily, že byla zavedena opatření nezbytná k tomu, aby se zabránilo dvojímu financování z fondů Unie;
8. připomíná, že podpora EFG by se měla poskytovat v první řadě na hledání nových pracovních míst a na programy odborné přípravy, a nikoli přímo přispívat k finančním dávkám; je přesvědčen, že je-li součástí souboru opatření, měla by být podpora z EFG pouze doplňující povahu a nikdy by neměla nahrazovat dávky, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné členské státy nebo podniky;
9. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;
10. vítá skutečnost, že do plánování a provádění opatření v rámci této žádosti o pomoc z EFG byli od prvopočátku zapojeni příslušní sociální partneři a zúčastněné strany;
11. vítá skutečnost, že se daný koordinovaný soubor individualizovaných služeb snaží zvýšit přeshraniční mobilitu podporou hledání zaměstnání na mezinárodním trhu práce;
12. zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a konkrétní činnosti na základě této a dalších žádostí, které se týkají hromadného propouštění;
13. konstatuje, že podle německých orgánů představuje daný koordinovaný soubor individualizovaných služeb značnou přidanou hodnotu k opatřením, které je možné provést s využitím vnitrostátních finančních prostředků a prostředků z ESF;
14. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
15. připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může EFG hrát při znovuzačleňování propuštěných pracovníků na trh práce;
16. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že podpora z EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovali zaměstnanci s flexibilnějšími a krátkodobými smlouvami;
17. konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
18. vítá skutečnost, že na základě žádostí Parlamentu jsou v rozpočtové linii pro EFG 04 05 01 v rozpočtu na rok 2012 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových položek, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;
19. lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání kvůli velkým změnám ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;
20. schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;
21. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (žádost EGF/2012/002 DE/Manroland, Německo)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2012/732/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (COM(2011)0704 – C7-0395/2011 – 2011/0310(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0704),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0395/2011),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0231/2012),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského Parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. října 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití
(1) Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití(2), vyžaduje, aby zboží dvojího užití bylo předmětem účinné kontroly při vývozu z Unie nebo při tranzitu v rámci Unie, nebo pokud je dodáváno do třetí země na základě zprostředkovatelských služeb poskytovaných zprostředkovatelem, který má bydliště nebo je usazený v Unii.
(2) S cílem umožnit členským státům a Unii, aby dostály svým mezinárodním závazkům, zavádí příloha I nařízení (ES) č. 428/2009 společný seznam zboží dvojího užití, které v Unii podléhá kontrolám (dále jen „seznam Unie“). Rozhodnutí o zboží, které podléhá kontrole, se přijímají v rámci Australské skupiny, Režimu kontroly raketových technologií, Skupiny jaderných dodavatelů, Wassenaarského ujednání a Úmluvy o zákazu chemických zbraní.
(3) Článek 15 nařízení (ES) č. 428/2009 stanoví, že příloha I se aktualizuje v souladu s příslušnými závazky a povinnostmi, včetně jejich změn, které členské státy přijaly jako členové mezinárodních režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv.
(4) Přílohu I nařízení (ES) č. 428/2009 je třeba pravidelně aktualizovat v zájmu zajištění plného souladu s mezinárodními závazky v oblasti bezpečnosti, zaručení transparentnosti a udržení konkurenceschopnosti vývozců. Prodlevy v aktualizaci kontrolního seznamu Unie mohou mít nepříznivý dopad na bezpečnost a mezinárodní úsilí o nešíření, jakož i na výsledky hospodářské činnosti vývozců v Unii. Z technické povahy změn a skutečnosti, že tyto změny mají být v souladu s rozhodnutími přijatými v rámci mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu, zároveň vyplývá, že pro provedení potřebných aktualizací v Unii by měl být použit zrychlený postup.
(5) Čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 428/2009 se zavádí všeobecné vývozní povolení Unie jako jeden ze čtyř typů vývozních povolení, která lze podle uvedeného nařízení použít. Tato povolení umožňují vývozcům usazeným v Unii vyvážet určité zboží do určitých míst určení za daných podmínek.
(6) Přílohy IIa až IIf nařízení (ES) č. 428/2009 stanoví všeobecná vývozní povolení Unie, která jsou v současnosti platná v Unii. Vzhledem k povaze těchto všeobecných vývozních povolení Unie by mohlo být namístě vyjmout z působnosti těchto povolení některá místa určení nebo zboží, zejména tehdy, kdy měnící se okolnosti budou ukazovat, že pro určité místo určení nebo zboží by již neměly být povoleny zjednodušené vývozní transakce. Toto vynětí místa určení nebo zboží by nemělo bránit vývozci, aby mohl požádat o jiný druh vývozního povolení v souladu s nařízením (ES) č. 428/2009.
(7) Za účelem zajištění pravidelných a včasných aktualizací seznamu Unie v souladu se závazky a povinnostmi členských států v rámci mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o změny přílohy I nařízení (ES) č. 428/2009 v rámci působnosti článku 15 uvedeného nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni.
(8) Za účelem umožnění rychlé reakce Unie na měnící se okolnosti, pokud jde o posouzení citlivosti vývozu probíhajícího na základě všeobecných vývozních povolení Unie, by měla být Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EE, pokud jde o změny příloh IIa až IIf nařízení (ES) č. 428/2009 týkající se vynětí míst určení nebo zboží z působnosti všeobecných vývozních povolení Unie. Jelikož takové změny by měly být prováděny pouze na základě posouzení, z něhož vyplývá zvýšené riziko určitého vývozu, a jelikož by další používání všeobecných vývozních povolení Unie v případě tohoto vývozu mohlo mít nepříznivý dopad na bezpečnost Unie a jejích členských států, může Komise použít postup pro naléhavé případy.
(9) Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V rámci své práce na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci o svých schůzkách s odborníky z členských států. V této souvislosti by Komise měla zajistit náležité zapojení Evropského parlamentu, přičemž by měla využívat osvědčené postupy získané z předchozích zkušeností v jiných oblastech politiky s cílem vytvořit nejlepší možné podmínky pro budoucí kontrolu aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem.[Pozměňovací návrh 1]
(10) Nařízení (ES) č. 428/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (ES) č. 428/2009 se mění takto:
(-1)Článek 4 se mění takto:
a)
vkládá se nový odstavec, který zní:" 3a.Povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, je rovněž požadováno, byl-li vývozce informován orgány uvedenými v odstavcích 1 a 2 nebo Komisí, že dotyčné zboží je nebo by mohlo být celé nebo zčásti určeno k použití v souvislosti s porušováním lidských práv, demokratických zásad nebo svobody projevu stanovených v Listině základních práv Evropské unie za využití technologií pro odposlech a prostředků pro přenos elektronických údajů sloužících ke kontrole mobilních telefonů a textových zpráv a pomocí cíleného dohledu nad používáním internetu, například prostřednictvím monitorovacích center nebo legálních brán pro odposlech."
[Pozměňovací návrh 11]
b)
odstavec 6 se nahrazuje tímto:" 6.Členský stát, který podle odstavců 1 až 5 požaduje povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, o tom v případě potřeby informuje ostatní členské státy a Komisi. Ostatní členské státy tuto informaci náležitě zváží a uvědomí o ní své celní správy a ostatní příslušné vnitrostátní orgány a požaduje totéž povolení."
[Pozměňovací návrh 12]
(-1a)
Ćlánek 5 se mění takto:
a)
odstavec 2 se nahrazuje tímto:" 2.Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití, neuvedené na seznamu,které je určeno k použití uvedenému v čl. 4 odst. 1, a na zboží dvojího užití pro vojenské konečné užití a na místa určení uvedená v čl. 4 odst. 2, 3 nebo 3a."
[Pozměňovací návrh 13]
b)
odstavec 3 se nahrazuje tímto:" 3.Členský stát může přijmout nebo zachovat vnitrostátní právní předpisy, na základě kterých zprostředkování zboží dvojího užití podléhá povolení, má-li zprostředkovatel důvody k podezření, že toto zboží je nebo by mohlo být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v čl. 4 odst. 1 nebo 3a.‚;"
[Pozměňovací návrh 14]
(-1b)V článku 6 se odstavec 3 nahrazuje tímto:"
‚3. Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu, které je určeno k použití uvedenému v čl. 4 odst. 1, a na zboží dvojího užití pro vojenské konečné užití a na místa určení uvedená v čl. 4 odst. 2 nebo 3a.
"
[Pozměňovací návrh 15]
(-1c)V článku 8 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"
1.Členský stát zakáže vývoz zboží dvojího užití,,které není uvedeno v příloze I, nebo požaduje pro vývoz tohoto zboží povolení z důvodů veřejné bezpečnosti nebo ochrany lidských práv.
"
[Pozměňovací návrh 16]
(1) V čl. 9 se doplňují nové pododstavce, které znějí:"
Aby se zajistilo, že všeobecné vývozní povolení Unie uvedené v přílohách IIa až IIf se vztahuje pouze na transakce s nízkým rizikem, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23a pokud jde o vyjmutí místs cílem vyjmout místa určení a zboží z působnosti tohoto všeobecného vývozního povolení Unie, EU uvedeného v příloze II.pokud jsou na tato místa určení uvalena zbrojní embarga uvedená v čl. 4 odst. 2. [Pozměňovací návrh 4/rev]
Pokud je v případě významné změny okolností, co se týče posouzení citlivosti vývozu probíhajícího na základě všeobecného vývozního povolení Unie uvedeného v přílohách IIa až IIf, ze závažných důvodů nutné vyjmutí určitých míst určení nebo zboží z působnosti všeobecného vývozního povolení Unie, použije se na akty v přenesené pravomoci přijímané podle tohoto článku postup stanovený v článku 23b.
"
(2) Článek 15 se mění takto:
a)
odstavec 1 se nahrazuje tímto:" 1.Seznam zboží dvojího užití uvedený v příloze I se aktualizuje v souladu s příslušnými závazky a povinnostmi, včetně jejich změn, které členské státy přijaly jako členové mezinárodních režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv, a v souladu se všemi omezujícími opatřeními na základě článku 215 Smlouvy o fungování EU."
[Pozměňovací návrh 18]
b) doplňuje se nový odstavec, který zní:"
3. Komise je zmocněna k přijímání aktůKomisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23a, pokud jde o aktualizaci seznamu zboží dvojího užití stanoveného v příloze I. Aktualizace tohoto seznamu se provádí v rozsahu stanoveném v odstavci 1. Pokud se aktualizace seznamu týká zboží dvojího užití, které je rovněž uvedeno v přílohách IIa až IIg nebo v příloze IV, odpovídajícím způsobem se změní i tyto přílohy.
"
[Pozměňovací návrh 2]
(3) Vkládají se nové články , které znějí:"
Článek 23a
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.
2. Přenesení pravomociPravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 9 odst. 1 a čl. 15 odst. 3 se uděluje na dobu neurčitou počínaje dnem vstupu nařízení (EU) č. ../… [tohoto nařízení] v platnost.je svěřena Komisi na dobu pěti let od ...(3). Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.[Pozměňovací návrh 3]
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 9 odst. 1 nebo čl. 15 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 9 odst. 1 nebo čl. 15 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament a Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 23b
1. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.
2. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 23a odst. 5. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co ji Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.‚.
"
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES o minimální úrovni výcviku námořníků (COM(2011)0555 – C7-0246/2011 – 2011/0239(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0555),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0246/2011),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 7. prosince 2011(1),
– po konzultaci s Výborem regionů,
– s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. června 2012 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0162/2012),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. října 2012 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/.../EU, kterou se mění směrnice 2008/106/ES o minimální úrovni výcviku námořníků
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení 2012/35/EU.)
Protokol k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi ES a Izraelem o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků ***
202k
35k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků (CAA) (12428/2012 – C7-0205/2012 – 2009/0155(NLE))
– s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12428/2012),
– s ohledem na Evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé(1), která vstoupila v platnost dnem 20. listopadu 1995,
– s ohledem na návrh Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků (CAA) (05212/2010),
– s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 207, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) podbodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0205/2012),
– s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O-000129/2012, kterou předložily Výbor pro mezinárodní obchod a Výbor pro zahraniční věci a v níž požádaly evropského komisaře o uvedení rozsahu územní pravomoci odpovědného izraelského orgánu,
– s ohledem na odpovědi evropského komisaře pro obchod Karla De Guchta na otázku k ústnímu zodpovězení během plenárního zasedání dne 3. července 2012, kdy Komise objasnila všechny obavy výborů INTA a AFET,
– s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0289/2012),
1. uděluje svůj souhlas k uzavření protokolu;
2. vyzývá Komisi, aby pravidelně podávala Parlamentu zprávy o pokroku v provádění tohoto protokolu;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Státu Izrael.
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2011 nazvané „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637 – SEC(2011)1172 – SEC(2011)1173),
– s ohledem na závěry ze zasedání Rady na téma „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu(1)“,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2011 nazvané „Budoucí přístup k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím“ (COM(2011)0638),
– s ohledem na závěry ze zasedání Rady na téma „Budoucí přístup k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím“(2),
– s ohledem na závěry ze zasedání Rady na téma „Soudržnost politik ve prospěch rozvoje“(3),
– s ohledem na společné sdělení ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – Na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),
– s ohledem na společné prohlášení Rady, zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise ze dne 20. prosince 2005 o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“(4),
– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci : angažovanost, harmonizace, vyrovnání, výsledky a vzájemná odpovědnost ze dne 2. března 2005(5),
– s ohledem na akční program z Akkry ze dne 4. září 2008(6),
– s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci ze dne 1. prosince 2011(7),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. února 2007 nazvané „Kodex pravidel EU, pokud jde o dělbu práce v oblasti rozvojové politiky“ (COM(2007)0072),
– s ohledem na návrh směrnice Rady o společném systému daně z finančních transakcí a změně směrnice 2008/7/ES (COM(2011)0594), který předložila Komise,
– s ohledem na závazky přijaté mezinárodním společenstvím v oblasti rozvoje a spolupráce v rámci OSN a dalších příslušných mezinárodních organizací, s nimiž vyjádřily souhlas Unie a členské státy,
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o pokroku směřujícímu k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: střednědobé přezkoumání v rámci příprav zasedání OSN na vysoké úrovni, které se bude konat v září 2010(8),
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o nařízení (ES) č. 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci: získané poznatky a vyhlídky do budoucnosti(9),
– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o zvyšování dopadu rozvojové politiky EU(10),
– s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin(11),
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci(12),
– s ohledem na vzájemné hodnocení politik a programů Evropské unie v oblasti rozvojové spolupráce, které zveřejnil Výbor pro rozvojovou pomoc OECD dne 24. dubna 2012(13),
– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti rozpočtové podpory EU ve prospěch rozvojových zemí(14),
– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 16. února 2012(15),
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0234/2012),
A. vzhledem k tomu, že v souladu s Lisabonskou smlouvou představuje zmírnění chudoby a v dlouhodobém horizontu její vymýcení hlavní cíl rozvojové politiky Evropské unie;
B. vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji podepsaný Komisí, Radou a Evropským parlamentem znamená přínos, a vzhledem k významu a dosahu tohoto dokumentu, který obsahuje plán evropské rozvojové spolupráce, včetně příslušného acquis a odpovídajících hlavních směrů;
C. vzhledem k tomu, že rok 2015 je nejzazším termínem pro splnění rozvojových cílů tisíciletí;
D. vzhledem k tomu, že úkolem Agendy pro změnu bude nalézt řešení problémů ve světě, v němž došlo k radikálním změnám a v němž se neustále prohlubují rozdíly mezi bohatými a chudými ve všech zemích, zejména rozvojových;
E. vzhledem k tomu, že globalizace sice představuje významný zdroj bohatství, zejména v zemích se středním příjmem, přesto však nedokázala dostatečně přispět ke snížení nejistoty či chudoby, přičemž tuto skutečnost jednoznačně dokládá i nárůst absolutního počtu hladovějících a podvýživou trpících osob na celém světě, a to i v mnoha zemích se středním příjmem;
F. vzhledem k tomu, že ve svém sdělení Komise uvádí, že dodržování lidských práv a řádná správa věcí veřejných zůstávají i nadále podmínkami nezbytnými pro rozvoj; vzhledem k tomu, že tato skutečnost odkazuje na nutnost nalézt vhodná opatření a podmínky odpovídající situaci každé země, přičemž podoba a úroveň rozvojové spolupráce by měly být stanoveny tak, aby vyhovovaly specifické situaci každé partnerské země, včetně její schopnosti provádět reformy;
G. vzhledem k tomu, že podstatou rozvojové spolupráce je podpora všech stránek lidského rozvoje a naplňování potřeb lidí ve všech směrech, včetně kulturního rozměru;
H. vzhledem k tomu, že posilování součinnosti a strategické propojení humanitární a rozvojové pomoci je zásadní podmínkou rozvoje odolnosti a zahájení procesu udržitelného rozvoje v zemích, které se ocitly v nestabilní situaci nebo jsou ve stadiu přeměny a jejichž obyvatelé patří k nejchudším a nejzranitelnějším;
I. vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 2 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii je jedním z cílů Unie podporovat udržitelné sociálně tržní hospodářství a že tento přístup by měl platit i v rozvojové politice a v politice sousedství;
J. vzhledem k tomu, že v souladu s Lisabonskou smlouvou musí být provádění rozvojové politiky soudržné a opatření, jejichž cílem je podpořit hospodářský rozvoj v rozvojových zemích, by měla sloužit především k boji proti chudobě a vyloučení, obzvláště zajištěním přístupu ke vzdělávání a zdravotnickým službám;
K. vzhledem k tomu, že je třeba odmítnout všechny pokusy o rozšíření definice oficiální rozvojové pomoci, která by zahrnovala „celou Unii“, a přístup tzv. oficiální rozvojové pomoci plus (ODA+), jak nedávno navrhovala Komise, stejně jako jiné položky než pomoc, například finanční toky, vojenské výdaje, promíjení dluhů, a to zejména rušení dluhů z vývozních úvěrů, a peníze vynaložené v Evropě na studenty a uprchlíky;
L. vzhledem k záměru Komise ukončit oficiální rozvojovou pomoc pro země se středními příjmy v rámci diferenciace stanovené v Agendě pro změnu;
M. vzhledem k tomu, že cíl Agendy pro změnu předložené Komisí, který spočívá v posílení dopadu současné rozvojové politiky a v plnění strategie Evropa 2020 a zohledňování dalších zájmů Evropské unie v oblasti vnější činnosti, by měl být v souladu s cíli vymezenými v rámci rozvojové politiky Unie;
N. vzhledem ke skutečnosti, že mezinárodní rozhodovací struktury – zejména pak skupina G20 – jsou řízeny způsobem, který vylučuje nejchudší rozvojové země, a jsou tedy nedostatečně demokratické;
O. vzhledem k analýze, kterou vypracovala Komise ohledně stávajících nedostatků rozvojové politiky (roztříštěnost pomoci a také její překrývání, které jsou zapříčiněny skutečností, že dělba práce mezi jednotlivými dárci není zdaleka optimálně vyřešena);
P. vzhledem k tomu, že nová agenda stanoví určitý počet priorit, které jsou vhodnější pro řešení nových výzev, k nimž patří zejména dopad finanční krize, změna klimatu, problémy v oblasti energetiky a opakované potravinové krize;
1. domnívá se, že Agenda pro změnu je inovativní v tom, že se zaměřuje mimo jiné na rozpočtovou podporu, na kombinaci dotací a půjček, jakož i na podporu soukromého sektoru; je přesvědčen, že používání těchto mechanismů musí přispět především k tomu, aby se občané z rozvojových zemí vymanili z extrémní chudoby a závislosti na pomoci, a také k šíření a uplatňování zásad řádné administrativní a daňové správy;
2. vítá, že Rada ve svých závěrech ze dne 14. května 2012 zohlednila jak hlavní zásady, jimiž se řídí rozvojová spolupráce Evropské unie, tak i některé z postojů, které vyjádřil Evropský parlament ve svých nedávných usneseních týkajících se rozvojové spolupráce;
3. lituje, že institucionální aktéři spolu nevedou vzájemný politický dialog, což narušuje zejména soudržnost rozvojových politik; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise nepředkládá návrhy v oblasti zavádění programu soudržnosti rozvojových politik do praxe propojením rozvojové pomoci s dalšími oblastmi politiky EU, jako je zejména obchodní politika, zemědělství a rybolov; v tomto ohledu souhlasí s Radou, která tvrdí, že „pro zajištění větší soudržnosti mezi vnější činností EU a politikami rozvojové spolupráce je nezbytná úzká spolupráce mezi Evropskou službou pro vnější činnost a Evropskou komisí“;
4. konstatuje, že stávající podoba kombinovaného mechanismu navrhuje v době, kdy je kvůli finanční krizi nutné omezit rozpočet věnovaný rozvoji, sloučit veřejné prostředky s půjčkami finančních institucí a dalšími mechanismy pro sdílení rizika; žádá tedy Komisi, aby poskytla jasné informace ohledně toho, jak tento mechanismus plní účely rozvojové politiky na základě kritérií oficiální rozvojové pomoci a jak bude Parlament provádět svou kontrolní pravomoc;
5. bere na vědomí záměr Komise podporovat „udržitelný růst podporující začlenění a lidský rozvoj“, lituje však, že v dokumentu není výslovně uvedeno, že je třeba podporovat účinnější přerozdělování; zdůrazňuje, že z hlediska rozvoje by si tento nový nástroj neměl klást jiný cíl než snižování chudoby a boj proti nerovnosti; upozorňuje na to, že výlučné upřednostňování hospodářského růstu a přílišná důvěra v automatické přerozdělování vyplývající z rozvoje soukromého sektoru mohou způsobit nevyrovnaný růst, který nebude podporovat začlenění a nebude mít skutečné dopady na snižování chudoby; žádá EU, aby tuto politiku přezkoumala a zaměřila se spíše na rozvojovou politiku udržitelného růstu, která bude zahrnovat obchod, rozdělení bohatství a sociální spravedlnost, aby se zlepšila životní situace i pracovní podmínky celé společnosti, ve městech i ve venkovských oblastech;
6. domnívá se, že z finančního, regulačního, správního i sociálního pohledu je nezbytné zakládat v rozvojových zemích mikropodniky a malé a střední podniky na podporu podnikatelského ducha a rozvoj soukromého sektoru, aby v rozvojových zemích vzniklo příznivé podnikatelské prostředí; domnívá se, že EU by se měla zaměřit na to, aby malé a střední podniky a mikropodniky zbavila nadměrné regulační zátěže, a v tomto směru by měla podpořit a dále posílit přístup k mikroúvěrům a mikrofinancování;
7. domnívá se, že s Agendou pro změnu by měl nastat skutečný politický obrat tím, že se zaměříme na plnění práv jednotlivců i kolektivních práv ve společnostech rozvojových zemí, jak uvádí Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Deklarace o právu na rozvoj a smlouvy na ochranu životního prostředí;
8. domnívá se, že v rozvojových zemích je velmi důležité zavést účinné systémy práv k půdě, aby bylo možné vymýtit chudobu a vybudovat spravedlivou společnost podporující začlenění; za tímto účelem by se Agenda pro změnu měla mimo jiné zaměřit na to, aby v rozvojových zemích fungovaly bezpečné systémy práv k půdě a aby byly patřičně sledovány;
9. znovu v této souvislosti potvrzuje, že se zavazuje podporovat sociální začlenění a že přijal rozhodnutí přidělit minimálně 20 % celkové pomoci EU na základní sociální služby, jak je definovala OSN v rozvojových cílech tisíciletí;
10. konstatuje, že v rozvojových zemích žije přibližně 82 % osob s postižením pod hranicí chudoby; domnívá se proto, že je zásadní, aby Agenda pro rozvoj provedla článek 32 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU již podepsala a jež uznává, že mezinárodní rozvojová pomoc musí být přístupná osobám se zdravotním postižením a musí tyto osoby začleňovat;
11. vyzývá zástupce parlamentů členských států EU ke konání strukturovaných výročních setkání s Evropským parlamentem, aby bylo zajištěno, že výdaje na rozvojovou pomoc jsou vynakládány konzistentně, a aby byla posílena soudržnosti rozvojových politik;
12. bere na vědomí, že Komise řadí boj proti chudobě mezi priority své nové politiky „diferenciace“; konstatuje nicméně, že 70 % osob, jejichž příjem se pohybuje pod hranicí chudoby, žije v zemích se středním příjmem, z nichž mnoho je i nadále křehkých a zranitelných (obzvláště malé ostrovní rozvojové státy), a lituje proto, že chudí v těchto zemích dodnes nemají přístup ke vzdělávání, zdravotnictví a dalším přínosům interního hospodářského růstu, což je situace, za kterou tyto státy nesou odpovědnost; žádá Komisi, aby v rámci provádění koncepce diferenciace stanovila kritéria zranitelnosti v rámci společných programovacích zásad nového finančního nástroje DCI a 11. ERF, o nichž se v současné době jedná, a aby u dané země vždy zohledňovala také otázky chudoby, lidského rozvoje a nerovností, a nikoli pouze hrubý národní důchod;
13. vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby v celém procesu rozvojové spolupráce průřezově dodržovaly svůj slib uplatňovat přístup založený na lidských právech;
14. zdůrazňuje, že všichni státní i nestátní aktéři by měli svou strategii zaměřit na vymýcení chudoby; na jednu stranu zdůrazňuje, že EU by měla splnit svůj cíl týkající se dosažení podílu ve výši 0,7 % do roku 2015, a na druhou stranu poukazuje na to, že je nutné bojovat proti chudobě v rozvíjejících se ekonomikách, a to za použití nástrojů, které jsou přínosem pro interní solidaritu těchto zemí; v tomto ohledu vítá závěry Rady, které vybízí Unii k tomu, aby „pokračovala v politickém dialogu s rozvinutějšími zeměmi o otázkách snížení chudoby a boje proti nerovnosti“;
15. zdůrazňuje význam solidarity mezi generacemi; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby přijala koncepci zohledňování rodiny jako všeobecnou základní zásadu pro dosažení rozvojových cílů EU;
16. žádá, aby bylo dále rozvíjeno jasné propojení mezi pomocí, obnovou a rozvojem, zejména na základě pokračující potravinové krize, a zdůrazňuje, že je potřeba poskytovat účelnou a setrvalou pomoc prostřednictvím kombinace partnerství veřejného a soukromého sektoru a sociální odpovědnosti podniků; znovu opakuje výzvu Komisi ze strany Evropského parlamentu a Rady, aby přijala jasnější a cílenější strategii k otázce výživy, která by se zabývala řízením zajišťování dodávek potravin a omezením kolísání jejich cen do konce roku 2012;
17. domnívá se, že je zásadně důležité zabývat se otázkou podvýživy, která je i nadále v rozvojových zemích velkým zdravotním problémem; za tímto účelem žádá o vynaložení zvláštních investic určených na potraviny, zdraví a výživu, neboť uznává, že zlepšení výživy matek a dětí je zásadní pro vymýcení chudoby a dosažení udržitelného růstu;
18. domnívá se, že je klíčové, aby země se středním příjmem vyhrazovaly čím dál tím větší část svého příjmu na sociální účely, především prostřednictvím zdokonalení daňových systémů a dalších systémů interního přerozdělování a sociálního zabezpečení, což umožní Evropské unii, aby postupně omezila své stávající rozvojové programy, a to ve prospěch nejchudších zemí, a v oblasti sociální politiky přitom nadále úzce spolupracovala se zeměmi se středním příjmem;
19. souhlasí s myšlenkou diferenciace; přesto však vyzývá Komisi, aby projednala se zeměmi se středním příjmem plán postupného snižování oficiální rozvojové pomoci a aby je postupně zapojovala do třístranné spolupráce mezi jedním severním a dvěma jižními regiony; rovněž žádá, aby se toto postupné snižování vždy provádělo s ohledem na zásadu předvídatelnosti pomoci; dále žádá EU, aby v zemích se středním příjmem zvážila možnosti přímé spolupráce s konkrétními oblastmi stiženými chudobou;
20. domnívá se, že je třeba zvážit, zda je vhodné uspořádat mezinárodní konferenci, které se zúčastní země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) a která se bude týkat jak budoucího financování rozvojových cílů tisíciletí, tak podpory třístranné spolupráce, jež bude zahrnovat jednoho dárce ze Severu, jednu rozvíjející se zemi a jednu zemi rozvojovou; poukazuje na to, že pojetí tzv. účinnosti pomoci není užitečné jen pro měření soudržnosti rozvojových politik, ale poskytuje také příležitost prohloubit dialog se zeměmi BRICS, neboť toto pojetí upřednostňují rozvíjející se dárci v rozvojové spolupráci;
21. vítá, že Agenda pro rozvoj přikládá zvláštní význam lidským právům, demokracii a právnímu státu; vyzývá EU, aby ještě více usilovala o to, aby lidská práva a demokracie byly účinněji zohledňovány v rámci celé rozvojové spolupráce a bylo zajištěno, aby rozvojové programy EU přispívaly k tomu, že partnerské země plní své mezinárodní závazky týkající se lidských práv;
22. podporuje Komisi v jejím odhodlání poskytnout partnerským zemím rozpočtovou pomoc, jakmile se v rámci politického dialogu zaváží k tomu, že zaměří své rozpočtové priority na cíle rozvoje základních sociálních sektorů; zastává názor, že rozpočtová podpora by měla být více propojena se stavem lidských práv a stavem správy věcí veřejných v přijímajících zemích; znovu žádá, aby byla v tomto ohledu stanovena podrobnější kritéria pro přidělování rozpočtové pomoci;
23. uznává vztah mezi rozvojem a bezpečností, avšak zároveň je přesvědčen, že rozpočet EU věnovaný na rozvoj by měl být i nadále oddělen od financování oblastí týkajících se bezpečnosti, která spadá pod vnitřní věci;
24. žádá Komisi, aby objasnila vztah mezi rozvojem a migrací; trvá na tom, že rozvojové prostředky v této oblasti by měly jít pouze na podporu integrovaného plánu regionálního rozvoje ohledně hlavních otázek spojených s přistěhovalectvím, jako je tvorba pracovních míst, zavádění infrastruktury pro pitnou vodu, elektřinu, zdravotní střediska, školy atd.;
25. domnívá se, že nová strategie pro lidská práva, která je zaměřena jak na hospodářská, sociální a kulturní práva, tak i na práva, která jsou již zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv, by měla mít dopad na metody poskytování rozpočtové podpory; podporuje v této oblasti myšlenku pozitivní a vyvážené podmíněnosti založené na dynamickém přístupu s nutností zachování přínosů získaných během trvání partnerství a uvádí, že tato podmíněnost by měla být uplatňována v rámci partnerství, které se bude opírat o politický dialog zaměřený na využití jednotlivých metod poskytování finanční podpory ze strany Evropské unie;
26. vyzývá Komisi, Evropskou radu a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost právům menšin, a trvá na tom, aby do rozvojových programů byla v každém případě začleněna pevně stanovená doložka o lidských právech a zákazu diskriminace, mj. pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo víry, postižení, věku či sexuální orientace a o diskriminaci osob s HIV/AIDS;
27. souhlasí s výzvou Rady, aby bylo přijato pojetí rozvoje založené na právech, jehož prostřednictvím Evropská unie uzná zejména právo na univerzální a nediskriminační přístup k základním službám, účast v demokratických politických procesech, transparentnost a zvýšení odpovědnosti a na spravedlnost a právní stát, se zvláštním zřetelem na chudé a zranitelné skupiny;
28. vyjadřuje však politování nad tím, že se ve sděleních Komise otázka lidských práv vyskytuje převážně jako prvek širší podmíněnosti řádnou správou věcí veřejných, což pro rozvoj představuje pouze částečný přínos; poukazuje na to, že přístup založený na lidských právech nemůže vycházet pouze z podmíněnosti, ale že je třeba na lidská práva nahlížet uceleně, tedy tak, že se stejná pozornost věnuje občanským, kulturním, ekonomickým, politickým a sociálním právům, přičemž pod pojmem rozvoj se rozumí především lidský rozvoj;
29. v tomto ohledu připomíná, že Evropská unie musí uznávat jak právo uvedených partnerských zemí na rozvoj, tak i povinnosti, které z tohoto práva vyplývají pro dárcovské země;
30. v souladu s akčním programem, přijatým na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji konané v roce 1994 v Káhiře vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala přístup k obyvatelům a rozvojové agendě, který je založen na právech, a to obzvláště prostřednictvím spolupráce s organizacemi občanské společnosti a agenturami OSN, jako je populační fond OSN (UNFPA);
31. vybízí Radu, aby přijala opatření na základě návrhu Komise na inteligentně navrženou a účinnou daň z finančních transakcí, která by měla zvýšit příjmy, a uspokojit tak priority globálního rozvoje podporujícího začlenění;
32. důrazně připomíná Komisi a členským státům, že oficiální rozvojová pomoc musí zůstat páteří evropské politiky rozvojové spolupráce zaměřené na vymýcení chudoby; zdůrazňuje proto, že pokud mají být inovativní zdroje financování široce podporovány, musí být tyto zdroje doplňkové, musí se používat ke snižování chudoby a nesmí v žádném případě nahrazovat oficiální rozvojovou pomoc;
33. domnívá se, že v souvislosti se zavedením podmínek pro uplatnění některých způsobů vyplácení prostředků z oficiální rozvojové pomoci a rozpočtové podpory je současně zapotřebí, aby řádně a účinně fungovaly příslušné instituce a byla rovněž prováděna demokratická kontrola rozpočtů, což je úkolem parlamentů, účetních dvorů, občanské společnosti i orgánů regionální a místní samosprávy v přijímajících zemích, a aby Evropská unie poskytla záruky týkající se kontinuity a předvídatelnosti podpory, kterou bude poskytovat; vítá skutečnost, že Rada uvedla tato doporučení ve svých závěrech; zdůrazňuje, že je nutné i nadále zachovat a rozšiřovat systém smluv o rozvojových cílech tisíciletí;
34. domnívá se, že ze zveřejněné oficiální rozvojové pomoci lze jen stěží zjistit, jaké prostředky jsou v této oblasti skutečně dostupné;
35. zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit politický dialog, zejména mezi třemi orgány Evropské unie, s cílem dále posílit stávající úroveň shody a zapojení týkajících se společného závazku, který byl přijat v roce 2005 v rámci Evropského konsensu o rozvoji, jenž by měl i nadále zůstat základním koncepčním rámcem pro soudržnost rozvojových politik; proto se domnívá, že nový program musí mít podobu nástroje, který v souladu s uvedeným konsensem vytvoří účinnější rozvojovou politiku zaměřenou na splnění hlavního cíle rozvojové spolupráce Evropské unie, kterým je odstranění chudoby – a to zejména prostřednictvím úsilí zaměřeného na dosažení rozvojových cílů tisíciletí a důrazu kladeného na úlohu zdravotnictví a vzdělávání – v podmínkách udržitelného rozvoje;
36. přeje si, aby všechny orgány Evropské unie i nadále postupovaly jednotně, pokud jde o rozvojovou spolupráci, jak bylo rozhodnuto dne 20. prosince 2005, a v tomto duchu vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby rovněž podepsala Evropský konsensus o rozvoji, neboť Evropská služba pro vnější činnost, jíž předsedá, má značný díl odpovědnosti v oblasti programování;
37. domnívá se, že Unie by měla plně přijmout odpovědnost, která jí přísluší jako největšímu světovému dárci rozvojové pomoci, lépe využít svůj politický potenciál a posílit své vedoucí postavení na mezinárodní úrovni, pokud jde o otázky rozvoje, zejména šířením zásad řádné správy a vzděláváním místních aktérů, tím, že plně využije pravomoc, kterou jí svěřuje článek 210 Smlouvy o fungování Evropské unie, tj. vyvíjet jakoukoli užitečnou činnost potřebnou na podporu koordinace politik Unie a členských států v oblasti rozvojové spolupráce a slaďovat jejich programy pomoci;
38. lituje, že Komise vyzvala ke schválení své Agendy pro změnu pouze Radu, přestože demokratická kontrola, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě, by měla být v souvislosti s prováděním rozvojové politiky uplatňována v plném rozsahu; zdůrazňuje, že veškeré změny zeměpisných, tematických a odvětvových priorit rozvojové spolupráce Evropské unie se stávají platnými až na základě spolurozhodování Parlamentu a Rady v rámci nástrojů pro financování rozvojové spolupráce, na něž se vztahuje řádný legislativní postup;
39. vítá zaměření na užší koordinaci členských států prostřednictvím rozvoje společného plánování, jednotlivých smluv EU pro rozpočtovou podporu a společných rámců EU pro měření a sdělování výsledků a pro poskytování pomoci podmíněné dodržováním lidských práv;
40. má za to, že udržování vysoké úrovně financování vzdělávání týkajícího se rozvoje je zásadní, neboť podporuje nezbytné veřejné povědomí o otázkách rozvoje;
41. vítá záměr Komise, aby se EU snažila „pomáhat zemím, které jsou v nestabilní situaci“; poznamenává však, že dvoustranné vztahy k tomu nemusejí stačit vzhledem k novému rozpočtovému rámci a skutečnosti, že v zemích nacházejících se v takové situaci často chybí funkční vláda či právní systém; vyzývá proto EU, aby spolupracovala se třetími zeměmi v dané oblasti s cílem podpořit rozvoj a fungování institucí, právního státu a soudního systému v příslušné partnerské zemi;
42. žádá Komisi, aby rozvíjela nástroje, jimiž zajistí strategické propojení humanitární a rozvojové pomoci v situacích nestability a krize a v obdobích po krizi, s cílem posílit odolnost obyvatel příslušných zemí;
43. připomíná, že co se týče návrhu na 11. ERF, jakýkoli nový politický směr následující po přijetí Agendy pro změnu musí odpovídat duchu i liteře dohody z Cotonou;
44. považuje za zásadní, aby byly zdůrazňovány komparativní výhody politiky rozvojové spolupráce Evropské unie, a vybízí proto Komisi, aby ve spolupráci s OECD definovala metodiku, která jí umožní posoudit, jaký dopad má její vlastní politika, a srovnat jej s dopadem politik ostatních subjektů, zejména tzv. „rozvíjejících se“ ekonomik;
45. připomíná, že je nezbytné, aby všech 28 subjektů, které již podepsaly konsensus, postupovalo jednotně, a zdůrazňuje, že je třeba prosadit společné chápání situace a společné vnímání strategických výzev;
46. požaduje, aby byla vytvořena nezávislá skupina odborníků, která by byla administrativně propojena s Komisí a jejímž cílem by bylo rozvíjet možnosti analýzy a poradenství ve prospěch všech evropských subjektů zapojených do spolupráce, s cílem zaručit, aby byla získána přidaná hodnota vyplývající z řádně koordinované a soudržné politiky;
47. podporuje Komisi v jejím záměru soustředit činnost, kterou EU provádí v jednotlivých partnerských zemích, na určitý omezený počet prioritních odvětví, současně však připomíná, že k dosažení optimálních výsledků bude zapotřebí, aby byly tyto priority určeny v rámci partnerství a aby plně respektovaly zapojení a priority příslušného partnera;
48. podporuje výrok Rady, podle kterého „Smlouva ukládá povinnost přihlížet k cílům rozvojové spolupráce v rámci politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, a sledovat tyto cíle v celkovém rámci vnější činnosti Unie“;
49. zdůrazňuje, že prosazování a ochrana řádné správy mají velký význam; v tomto ohledu Komisi žádá, aby podporovala programy zaměřené na vzdělávání odborníků v oblasti práva a programy zaměřené na modernizaci právních předpisů, zejména týkajících se užívání půdy;
50. má za to, že udržitelný rozvoj vyžaduje účinný výběr daní v dané zemi, automatické zveřejňování zisků a uhrazených daní nadnárodních společností v jednotlivých rozvojových zemích, kde tyto společnosti působí, boj proti zneužívání daňových rájů, daňovým únikům a nezákonnému úniku kapitálu; vítá v tomto ohledu návrh unijních právních předpisů na podávání zpráv v každé jednotlivé zemi a o každém jednotlivém projektu, jež by mělo být zahrnuto v politice EU Agenda pro změnu;
51. je přesvědčen, že je třeba změnit pomoc EU na podporu obchodu a nástroje na jeho usnadnění, které se v současné době zaměřují pouze na vývozní odvětví, a usnadnit tak obchod na místních a regionálních trzích;
52. připomíná, že aktivní a inkluzivní občanská společnost je – jak v zemích Severu, tak Jihu – nejlepší zárukou řádné demokratické správy, ochrany zranitelných skupin (zejména osob se zdravotním postižením a menšin), odpovědnosti soukromého sektoru a zdokonaleného přerozdělování přínosů hospodářského růstu;
53. s politováním konstatuje, že Komise neklade dostatečný důraz na genderový rozměr chudoby; je přesvědčen, že EU musí investovat do specifických potřeb žen a navrhnout balíčky v oblasti sociálního zabezpečení, které by řešily problémy, s nimiž se ženy potýkají; zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů a posílení postavení žen jsou zásadní pro dosažení cílů mezinárodního rozvoje; vyzdvihuje skutečnost, že posílení úlohy žen v hospodářství a politice není pouze hnací silou pro rovnost pohlaví, ale je rovněž zásadní pro dosažení celkového ekonomického růstu v rozvojových zemích a pro snížení chudoby; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, aby byly rovnost pohlaví a posílení postavení žen zohledněny ve všech rozvojových politikách a programech EU prostřednictvím akčního plánu EU pro rok 2010 v oblasti rovnosti žen a mužů;
54. přeje si, aby v Agendě pro změnu byla upřesněna úloha regionálních a místních orgánů a občanské společnosti jakožto důležitých a nezávislých subjektů, nikoli tedy jen jako subjektů zavádějících rozvojové programy a projekty, ale rovněž jako klíčových činitelů podílejících se na tvorbě rozvojových politik podložených konkrétními údaji; zdůrazňuje, že je důležité zlepšovat s těmito orgány spolupráci a požaduje, aby s nimi byl při vypracovávání politik veden pravidelný dialog a konzultace; zdůrazňuje v tomto ohledu, že je důležité zavést dialog mezi EU a organizacemi občanské společnosti a regionálními a místními orgány;
55. žádá, aby bylo v nových členských státech zvýšeno povědomí o významu rozvojové pomoci;
56. vyjadřuje naději, že během roku 2015, který je klíčovým rokem pro zahájení hlubší reflexe, bude věnována zvláštní pozornost rozvojové spolupráci, a to zejména s ohledem na plnění rozvojových cílů tisíciletí; přeje si, aby Komise prohlásila rok 2015 „Evropským rokem rozvoje“;
57. zdůrazňuje, že lepší pochopení dopadů nerozvojových politik na rozvoj je při zavádění a monitorování účinného rozvojového rámce zásadní; z tohoto důvodu považuje za zásadní, aby Agenda pro změnu propagovala soudržnost rozvojových politik podložených důkazy;
58. požaduje, aby každá podpora poskytnutá soukromému sektoru plynoucí z oficiální rozvojové pomoci byla poskytována v rámci národních plánů nebo strategií partnerských zemí a aby takto přidělené částky byly vyhrazeny na rozvoj lidských zdrojů, podporu důstojné práce, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a rozvoj kvalitních veřejných služeb podporujících začlenění, z nichž bude mít prospěch obyvatelstvo; podporuje zavedení určitých záruk, aby se zajistilo, že soukromé podniky dodržují lidská práva, nabízejí důstojnou práci a odvádějí daně v zemích, kde působí;
59. vítá návrhy obsažené v Agendě pro změnu týkající se účinnosti pomoci, neboť je důležité zajistit tuto účinnost, pokud se jedná o zvýšení kvality života, snížení chudoby v zemích přijímajících pomoc a dosahování rozvojových cílů tisíciletí, a naléhavě vyzývá EU, aby v tomto ohledu přijala ráznější opatření; podtrhuje, že je důležité urychleně začít uplatňovat Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci; je toho názoru, že úspěšný přechod z koncepce účinnosti pomoci na pojetí spolupráce pro účinný rozvoj vyžaduje pevný závazek ze strany EU a jejích mezinárodních partnerů; doufá, že bude dosaženo rychlého mezinárodního konsensu ohledně pracovních ujednání pro globální partnerství;
60. je přesvědčen, že v oblastech intervence, které jsou uvedeny v návrhu Komise, nejsou dostatečně zohledněny některé nové výzvy, zejména změna klimatu a univerzální přístup k energiím;
61. opětovně požaduje, aby do Agendy pro změnu byly zahrnuty závazky a povinnosti zahraničních investorů působících v rozvojových zemích ohledně dodržování lidských práv, ekologických norem a základních pracovních norem MOP; má za to, že by podniky z EU měly být ve svých domovských zemích právně odpovědné za porušování těchto závazků a povinností svými zahraničními pobočkami a subjekty, nad nimiž mají kontrolu;
62. žádá EU, aby uznala právo rozvojových zemí regulovat investice, upřednostňovat investory, kteří podporují rozvojovou strategii partnerských zemí, a uplatňovat přednostní zacházení na domácí a regionální investory s cílem podporovat regionální integraci;
63. s politováním konstatuje, že v Agendě pro změnu není vyřešena otázka pronajímání půdy v rozvojových zemích, přičemž tato otázka ohrožuje místní potravinovou bezpečnost; vyjadřuje své hluboké obavy ohledně jevu, k němuž v současnosti dochází: vládou podporovaní zahraniční investoři – včetně investorů z EU – v těchto zemích získávají zemědělskou půdu, což přináší riziko, že evropská politika boje proti chudobě bude oslabena;
64. zdůrazňuje, že musí být brán v potaz průřezový rozměr kultury, která by měla být zohledňována ve všech vnějších politikách EU, a zvláště pak v politice rozvojové;
65. je přesvědčen, že Komise musí zůstat i nadále jediným orgánem, který je pověřen programováním v oblasti rozvojové politiky a politiky spolupráce;
66. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost a vládám a parlamentům členských států.
Malé a střední podniky: konkurenceschopnost a obchodní příležitosti
457k
157k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o malých a středních podnicích (MSP): konkurenceschopnost a podnikatelské prostředí (2012/2042(INI))
– s ohledem na Evropskou chartu pro malé podniky přijatou v průběhu zasedání Evropské rady, které se konalo ve Feiře ve dnech 19. až 20. června 2000,
– s ohledem na doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (MSP)(1),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2011 nazvané „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2011 nazvané „Malé podniky, velký svět – nové partnerství na pomoc malým a středním podnikům při využívání celosvětových příležitostí“ (COM(2011)0702),
– s ohledem na zprávu Komise ze dne 23. listopadu 2011 nazvanou „Snížení regulační zátěže malých a středních podniků na minimum – přizpůsobení právních předpisů EU potřebám mikropodniků“ (COM(2011)0803),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. února 2011 s názvem „Přezkum iniciativy “Small Business Act„ pro Evropu“ (COM(2011)0078),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – Společně pro nový růst“ (COM(2011)0206),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),
– s ohledem na návrh nařízení předložený Komisí dne 30. listopadu 2011, kterým se zřizuje Program pro konkurenceschopnost podniků s důrazem na malé a střední podniky (2014–2020) (COM(2011)0834),
– s ohledem na zprávu Komise o konkurenceschopnosti za rok 2011 (COM(2011)0642),
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2011 o praktických aspektech revize nástrojů EU na podporu financování malých a středních podniků v příštím programovém období(2),
– s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace(3),
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o přezkumu iniciativy „Small Business Act“(4),
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0293/2012),
A. vzhledem k tomu, že mikropodniky a MSP se v době hospodářské krize potýkají s obtížným přístupem k financování, zejména pokud jde o malé úvěry na podporu jejich rozvoje;
B. vzhledem k tomu, že v rámci jednotného trhu je mezinárodně činných pouze 25 % malých a středních podniků EU, za hranicemi EU je mezinárodně činných pouze 13 %; vzhledem k tomu, že zboží nebo služby vyváží pouze 24 % mikropodniků oproti 38 % malých podniků a 53 % středních podniků;
C. vzhledem k tomu, že téměř jedna třetina administrativní zátěže spojené s právními předpisy EU vzniká především v důsledku jejich nepřiměřeného a neefektivního uplatňování na úrovni členských států, což znamená, že kdyby členské státy prováděly právní předpisy EU ve vlastním právu efektivnějším způsobem, bylo by možné ušetřit až 40 miliard EUR(5);
D. vzhledem k tomu, že více než 96 % malých a středních podniků v Evropské unii má méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nižší než 10 milionů EUR; vzhledem k tomu, že jejich schopnost vyvážet zboží a služby za hranice svých států je omezená, zejména v důsledku vysokých fixních nákladů spojených s mezinárodním obchodem, právní nejistotou a nesourodostí právních předpisů;
E. vzhledem k tomu, že 85 % veškerých nových pracovních míst v EU vytvořily v období 2002 až 2010 malé a střední podniky, především pak nové firmy; vzhledem k tomu, že 32,5 milionu lidí v EU jsou osoby samostatně výdělečně činné;
F. vzhledem k tomu, že průmysl plní v evropském hospodářství klíčovou úlohu, vytváří 25 % přímých pracovních míst v soukromém sektoru EU a má 80% podíl na soukromém výzkumu a vývoji;
G. vzhledem k tomu, že tvorba pracovních příležitostí v ekologických odvětvích byla po celou dobu hospodářského poklesu ve srovnání s mnoha jinými odvětvími pozitivní a že se předpokládá, že tomu tak bude v budoucích letech(6);
H. vzhledem k tomu, že internet a zařízení informačních a komunikačních technologií umožňují malým a středním podnikům nabízet služby po celém světě a hrají zásadní úlohu v tom, že zvyšují schopnost těchto podniků přispívat k hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst;
I. vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise by politiky podporující přechod k ekologickému hospodářství, jako je politika účinného využívání zdrojů, politika energetické účinnosti a politiky v oblasti změny klimatu, mohly do roku 2020 vytvořit více než 9 milionů pracovních míst, zejména v rámci malých a středních podniků;
1. „Malé podniky, velký svět“
1. poukazuje na obecné strukturální a regulační výzvy, jimž čelí MSP a mezi něž patří přístup k financování a lidským a organizačním zdrojům; vítá v tomto ohledu skutečnost, že Komise vyvíjí úsilí o propagaci a podporu hospodářské činnosti malých a středních podniků na jednotném trhu a na trzích třetích zemí; poukazuje na to, že internacionalizace malých a středních podniků by měla být obecně považována za proces; zdůrazňuje, že aby byly MSP úspěšné v rozšiřování svého podnikání mimo EU, potřebují poradenské služby již na své místní úrovni, a nikoli pouze na trzích třetích zemí; klade důraz na to, že tuto potřebu je nutné zohlednit v rámci podpůrných politik EU;
2. poukazuje na to, že malé a střední podniky jsou velmi různorodé; zdůrazňuje proto, že Komise by při navrhování nových politik pro malé a střední podniky měla zohlednit různé výzvy, jimž podniky čelí v závislosti na velikosti a odvětví;
3. připomíná, že malé a střední podniky mají více než větší firmy prospěch z internacionalizace, která vede k výměně osvědčených postupů, lepší absorpci přebytků produkce, ke zlepšení nabídky vstupních produktů prostřednictvím dovozu, a tedy k větší konkurenceschopnosti, takže vyvážející malé a střední podniky trvale dosahují lepších výsledků než stejně velké nevyvážející podniky a vedou k většímu blahobytu v rámci celého hospodářství i v případě spotřebitelů;
4. odmítá názor, že ochrana malých a středních podniků EU před mezinárodní konkurencí by jim mohla pomoci růst a dosahovat na mezinárodním poli lepších výsledků; spíše se domnívá, že EU by měla podporovat pozitivní program EU pro malé a střední podniky na mezinárodních jednáních za účelem oboustranného snížení překážek v zájmu malých a středních podniků na celém světě;
5. domnívá se, že účinná ochrana malých a středních podniků před nekalými obchodními praktikami partnerských zemí EU je stejně důležitá jako pomoc malým a středním podnikům, které chtějí působit na mezinárodní scéně; domnívá se, že internacionalizace a ochrana jsou v rámci globalizačního procesu dvě strany jedné mince;
6. zdůrazňuje, že sdělení mělo uznat rozdíly mezi odvětvími, protože internacionalizace malých a středních podniků v oblasti služeb je zcela jiná než internacionalizace malých a středních podniků v oblasti výroby; upozorňuje, že mnohé malé a střední podniky z oblasti služeb, které představují většinu malých a středních podniků, často nepotřebují dosáhnout minimální velikosti pro zahájení vývozu a měly by prospěch především z otevřenějších předpisů a přístupu k informačním a telekomunikačním technologiím v cílových zemích, zatímco průmyslové malé a střední podniky by měly větší prospěch z lepších podmínek v rámci logistiky dopravy a z usnadnění obchodu;
7. upozorňuje na to, že většina veřejných politik na podporu internacionalizace malých a středních podniků v EU se zaměřuje na výrobu, a doporučuje proto, aby došlo k jejich úpravě, při níž by se zohlednily odlišné potřeby malých a středních podniků v oblasti služeb; doporučuje především přehodnocení požadavku minimální velikosti u podpůrných programů pro malé a střední podniky, jež se obvykle opírají o vývozní model průmyslových malých a středních podniků, podle něhož může firma expandovat do zahraničí po dosažení určité minimální velikosti;
8. domnívá se, že i když se sdělení skutečně snaží řešit problémy, s nimiž se malé a střední podniky při hledání zahraničních obchodních příležitostí setkávají, dostatečně není v něm zdůrazněno, že poskytování poradenství, návrhů a podnětů k internacionalizaci malým a středním podnikům je žádoucí způsob veřejné činnosti; domnívá se, že by EU měla, a to opět po dohodě s členskými státy, aktivně podporovat a propagovat pobídky rozvoje malých a středních podniků ve strategických odvětvích tím, že dodá význam již existujícím iniciativám, zejména pokud jde o výrobní činnosti s vysokou přidanou hodnotou a technologicky vyspělé výrobní činnosti nabízející konkurenční výhodu před rozvíjejícími se ekonomikami; zdůrazňuje, že je proto třeba najít slibné mezery na trhu, což se již začalo začleňovat do jiných politických dokumentů EU, jako je zpráva skupiny na vysoké úrovni o klíčových technologiích;
Informace pro malé a střední podniky
9. vyzývá Komisi, aby co nejdříve uvedla do provozu mnohojazyčný internetový portál, o jehož vytvoření se hovoří ve sdělení, a aby jej plně zprovoznila nejpozději do konce roku 2013; je si vědom značné různorodosti malých a středních podniků a jejich otázek, domnívá se však, že tento portál spíše než duplikovat stávající portály, by je měl propojovat a být snadno přístupný a uživatelsky vstřícný a neměl by v případě malých a středních podniků vést k dalším nákladům spojeným s vyhledáváním; zdůrazňuje, že portál pravděpodobně zvýší mezinárodně působící počet malých a středních podniků v EU;
10. vyzývá k větší a účinnější podpoře přístupu malých a středních podniků na jednotný trh a trhy třetích zemí, a to na úrovni EU, členských států i na regionální úrovni, zejména pokud jde o propagování informací a přístup k nim, ochranu práv duševního vlastnictví, účast na veřejných zakázkách, informační a komunikační technologie a otázky týkající se normalizace a regulace; je přesvědčen, že Evropská podniková síť (EEN) je účinným nástrojem k dosažení těchto cílů; sdílí názor, že na základě důkladného posouzení by měl být zaveden nový model řádné správy Evropské podnikové sítě, aby se zvýšila její účinnost, snížila administrativní zátěž a zátěž spojená s jejím řízením a aby byla zajištěna podpora odpovídající individuálním potřebám; domnívá se, že tato podpora by měla podnikům pomáhat při získávání nezbytných dovedností a při vytváření strategie zaměřené na expandování na zahraniční trhy a sladěním nabídky a poptávky podporovat spolupráci mezi podniky;
11. je přesvědčen, že Evropská podniková síť dosáhne svého maximálního přínosu pro malé a střední podniky v EU teprve poté, co dojde k lepšímu fungování a správě jejích základních organizací a ke zvýšení povědomí o podpůrných službách, které nabízí;
12. naléhavě vyzývá členské státy, aby schválily jednotnou síť asistenčních služeb pro vývozce na místní a regionální úrovni a spolupracovaly s podniky, obchodními komorami, vysokými školami a dalšími zúčastněnými stranami, aby malé a střední podniky mohly mít k dispozici jedinou snadno identifikovatelnou kontaktní osobu a mohly ve svém mateřském jazyce získat na míru upravené poradenství, ekonomické analýzy zahraničních trhů a informace o pomoci, možnostech vývozu, existujících překážkách obchodu (celních i necelních), ochraně investic, platných ustanoveních o řešení sporů, administrativních formalitách a konkurentech na trzích třetích zemí, jež by mohly okamžitě využít; domnívá se, že tato asistenční služba by měla v souladu s Evropskou chartou pro malé podniky přispět k výměně osvědčených postupů;
13. doporučuje, aby se více informací zaměřovalo na malé podniky a mikropodniky, jež jsou skupinou malých a středních podniků, která je nejméně aktivní na mezinárodní úrovni a má nejslabší povědomí o svém vývozním potenciálu a výhodách, jež by jim mohla internacionalizace přinést;
Mapování situace v oblasti podpůrných služeb
14. sdílí názor, že podpůrné programy financované z veřejných zdrojů by měly být realizovány co nejrentabilnějším způsobem, což platí zvláště v době, kdy se hospodářství EU stále ještě zotavuje z nejhorší krize, jaká je za poslední desítky let zasáhla; poukazuje v této souvislosti na to, že kvalita programů by měla zůstat minimálně na stejné úrovni;
15. podporuje návrh, aby byl velký počet místních, regionálních, státních a unijních podpůrných programů podroben „mapování situace v oblasti podpůrných služeb“; domnívá se, že součástí tohoto mapování by měly být iniciativy soukromého sektoru a místní iniciativy zaměřené na pomoc malým a středním podnikům v přístupu k financování, zejména iniciativy zjednodušující přístup mikropodniků k úvěrům a také hodnocení účinnosti současných podpůrných programů EU; domnívá se, že mapování podpůrných služeb by mělo být prováděno pravidelně a mělo by sloužit jako základ pro referenční a vyhodnocovací systém; je přesvědčen, že úvodní mapování by mělo sloužit jako základ pro posouzení účinnosti stávajících podpůrných programů EU; podotýká, že se při tomto mapování nemusí podařit zachytit všechny iniciativy, zejména pokud jsou malé nebo neformální a pokud by náklady nebo účelnost těchto snah nebyly rentabilní;
16. očekává, že do konce roku 2012 budou předloženy první konkrétní návrhy na zjednodušení a koordinaci stávajících podpůrných programů EU, aby byly efektivní a odpovídaly potřebám malých a středních podniků v EU; domnívá se, že opatření EU musejí zabránit jakémukoli zdvojování či vytváření paralelních struktur a prokázat jasný přínos ze strany EU; zastává názor, že s ohledem na zásadu subsidiarity by měly být respektovány stávající podpůrné struktury členských států; domnívá se, že služby pro jednotlivé malé a střední podniky v EU se musejí zaměřovat na organizaci, která byla vyhodnocena jako nejbližší jejich individuálním podnikatelským potřebám; žádá Komisi, aby o probíhajícím mapování situace pravidelně informovala příslušné výbory Parlamentu;
17. poukazuje na to, že tato nová činnost EU musí mít oproti stávajícím nástrojům prokazatelný přínos; domnívá se, že k tomuto přínosu dochází, pokud došlo k selhání trhu z hlediska zeměpisného nebo věcného (tzv. „bílá místa“) nebo pokud je nutné podpořit zastoupení obchodně-politických zájmů EU nebo sběr informací pro databázi přístupu na trh;
18. zdůrazňuje, že do přehodnocení stávajícího podpůrného rámce je nutné zapojit i malé a střední podniky; vyzývá, aby do provádění tohoto přehodnocení byly důkladně zapojeny malé a střední podniky společně s Evropskou podnikovou sítí a organizacemi evropských podniků;
19. trvá na tom, že nástroje, jež jsou v současnosti k dispozici všem vyvážejícím podnikům v EU, jako je databáze o přístupu na trhy a asistenční služba pro vývozce „Export Helpdesk“, by měly být přizpůsobeny potřebám malých a středních podniků; oceňuje zřízení asistenční služby pro otázky ochrany obchodu určené malým a středním podnikům („SME TDI helpdesk“); doporučuje větší soulad mezi jednotlivými podpůrnými strukturami evropských malých a středních podniků ve třetích zemích;
20. domnívá se, že pokud se na základě mapování ukáže, že je to nutné a možné, měla by se navrhnout a prostřednictvím společné obchodní politiky EU nebo jiného vhodného nástroje EU realizovat praktická a nákladově efektivní řešení, která by pomohla malým a středním podnikům překonat nedostatek pracovního kapitálu, zejména kapitálu potřebného k počáteční investici a k zahájení financování vývozů;
21. domnívá se, že i při efektivním využívání stávajících vnitrostátních struktur jsou potřebné iniciativy EU na trzích třetích zemí, pokud se zjistí, že tam jsou přínosem; vybízí ke spolupráci mezi odborníky ve veřejném i soukromém sektoru, včetně vytvoření týmů pro přístup na trh na úrovni EU; souhlasí s tím, že malé a střední podniky z některých menších a novějších členských států jsou v nevýhodě, protože mohou na některých trzích třetích zemí postrádat diplomatické zastoupení či zkušené partnery, příp. obojí; zdůrazňuje však, že iniciativy EU nesmějí zasahovat do hospodářské soutěže mezi jednotlivými společnostmi z různých členských států na třetích trzích;
22. zdůrazňuje, že internacionalizace malých a středních podniků je proces a k tomu, aby byl úspěšný, potřebují malé a střední podniky podpůrná opatření na místní úrovni, nejen na třetích trzích; je si vědom toho, že na třetích trzích může být společné úsilí EU týkající se lobbingu, obchodní politiky a přístupu na trh či doplňkové programy k řešení problematiky selhání trhu pro tento proces podstatným přínosem;
23. vyzývá Komisi, aby s cílem zabránit duplikaci činností vytvářela nové struktury až poté, co přezkoumá financování, zjistí, jaké poradenské služby jsou poskytovány v členských státech, a náležitě posoudí jejich účinnost a také skutečnosti, které prokazatelně vyžadují vytvoření nových struktur;
Podpora evropských uskupení a sítí
24. podporuje návrh Komise na zintenzivnění spolupráce mezi různými obchodními sdruženími, obchodními komorami a dalšími subjekty působícími na jednotném trhu a ve třetích zemích s cílem umožnit vznik obchodních partnerství, vytváření uskupení a přístup na nové trhy, a podpořit tak proces internacionalizace, kdy na počátku je jeden podnik a na konci síť nebo pobočky na mnoha místech, s cílem podpořit komplexnější a udržitelnější projekty internacionalizace, jichž by se účastnily různé podniky a další podpůrné veřejné organizace a instituce;
25. zdůrazňuje význam území, na němž působí malé a střední podniky, a vyzývá Komisi a členské státy, aby soustavně spolupracovaly s místními orgány s cílem rozšířit vytváření sítí;
26. domnívá se, že je třeba podpořit zakládání společných podniků a jiných dohod o partnerství s malými a středními podniky a mezi nimi navzájem jakožto strategii zaměřenou na pronikání na nové trhy, rozvíjení projektů přímých investic na jednotném trhu a ve třetích zemích a účasti na nabídkových řízeních; vyzývá Komisi, aby uvolnila zdroje na podporu této mezinárodní spolupráce;
27. připomíná, že uskupení a sítě lze často vytvářet virtuálně i fyzicky; vybízí členské státy, aby propagovaly nezbytné nástroje a zdroje pro snadnější vytváření virtuálních uskupení a sítí;
28. doporučuje členským státům, aby na mezinárodních fórech a konferencích aktivně podporovaly úlohu Komise při rozšiřování přístupu malých a středních podniků na trhy třetích zemí;
Budoucí kroky
29. doporučuje, aby Komise vzala v úvahu všechny rozměry internacionalizace, zejména vývoz a dovoz, včetně různých forem hospodářských partnerství a spolupráce; konstatuje, že tento druhý rozměr není ve sdělení dostatečně zdůrazněn;
30. požaduje, aby evropské politiky na podporu malých a středních podniků byly více propojeny, zejména pokud jde o inovace, růst, internacionalizaci, produktivitu, omezování nákladů a byrokracie, kvalitu lidského kapitálu a sociální odpovědnost;
31. vítá nový program pro konkurenceschopnost malých a středních podniků (COSME); poukazuje na úspěšná opatření Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace; domnívá se, že v rámci nového programu je nutné pokračovat v opatřeních, jako je Skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro snižování administrativní zátěže a Evropská podniková síť, a dále je rozšiřovat; zdůrazňuje, že je nutné zlepšit přístup malých a středních podniků k financování a posílit úlohu, kterou by mohl sehrát soukromý sektor; požaduje zjednodušení a racionalizaci nejrůznějších nástrojů Unie umožňujících přístup k úvěrům, zárukám nebo rizikovému kapitálu, zejména s ohledem na malé a střední podniky s plány v oblasti internacionalizace; vyzývá k přehodnocení nákladů a dostupnosti základních bankovních služeb z hlediska malých a středních podniků zapojených do přeshraničního obchodu, zejména obchodu v různých měnách, a to i mimo území EU; doporučuje členským státům, aby projednaly možnost využít část svých státních příjmů z daní právnických osob k zajištění snadnějšího přístupu malých a středních podniků k zárukám za úvěry; zdůrazňuje, že veškeré nástroje, zejména ty nefinanční, by měly vycházet z kritického posouzení CIP a být přijaty v úzké spolupráci s organizacemi MSP;
32. zdůrazňuje, že ve víceletém finančním rámci je nutné podstatně navýšit rozpočet plánovaný na program COSME, zejména co se týká případů závažného selhání trhu ovlivňujících financování malých a středních podniků, i podporu EU pro převody podniků; v tomto ohledu je přesvědčen, že je žádoucí dále se zabývat vymezením hranic mezi programem COSME a Horizont 2020, pokud jde o jejich náplň a rozpočet, aby se tak malé a střední podniky mohly v dané oblastí snáze orientovat;
33. vyzývá členské státy, aby zajistily, že malé a střední podniky budou mít k dispozici dostatek záruk za vývozní úvěry;
34. poukazuje na význam podnikatelů s kvalifikací a odborným vzděláním, jež jsou nezbytné při zvládání problematiky mezinárodního obchodu; vyzývá Komisi, aby podpořila program Erasmus pro mladé podnikatele a zvážila možnost vytvoření programu Erasmus Mundus pro podnikatele, který by nadaným podnikatelům umožňoval načerpat zkušenosti a vytvořit si kontakty na špičkových pracovištích za hranicemi EU, zejména díky kvalitnímu vzdělávání v oblasti podnikové kultury, jenž by umožnilo vytvořit si představu o podnikání na mezinárodní úrovni, a získat tak nezbytné klíčové nástroje pro zajištění konkurenceschopnosti na světovém trhu; vyzývá Komisi a členské státy, aby do programu Erasmus pro všechny zapojily mladé podnikatele a průmyslovou politiku, a to napříč evropskými politikami, jež spadají pod tento program;
35. vítá návrh na přehodnocení evropské normalizace, který předložila Komise; zdůrazňuje potřebu jednotnějšího systému mezinárodních norem, který by umožnil interoperabilitu a omezil počet překážek bránících malým a středním podnikům v internacionalizaci;
36. podporuje evropský systém normalizace, který systematičtěji zahrnuje malé a střední podniky do rozhodovacích procesů, přičemž respektuje ověřenou zásadu vnitrostátního delegování; vyzývá Komisi, aby přijala nezbytná opatření, která by zajistila lepší přístup malých a středních podniků k normám vytvořeným evropskými normalizačními orgány a jejich finanční dostupnost, aby byla umožněna interoperabilita a aby se omezily některé podstatné překážky, jimž tyto podniky čelí na cestě k mezinárodnímu působení; zdůrazňuje, že přizpůsobení normalizační politiky EU v oblasti informačních a komunikačních technologií vývoji trhu a politiky je klíčovým nástrojem pro zapojení malých a středních podniků do systémů elektronického podnikání, elektronického obchodu, elektronické podpory nákladní dopravy (e-freight), do inteligentních dopravních systémů (ITS) atd.;
37. zdůrazňuje, že pro podporu internacionalizace malých a středních podniků má klíčový význam jednoduchý, účinně fungující a finančně dostupný systém práv duševního vlastnictví a autorských práv; soudí, že malé a střední podniky potřebují účinnou ochranu práv duševního vlastnictví, která by podpořila rozvoj nových technologií jakožto základu jejich mezinárodních aktivit;
38. zdůrazňuje, že malé a střední podniky nemají dostatečné prostředky pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví na třetích trzích; vyzývá ke konkrétním iniciativám ze strany EU, které by posílily ochranu práv duševního vlastnictví malých a středních podniků v těchto třetích zemích, jak toho bylo dosaženo pomocí asistenční služby pro malé a střední podniky týkající se otázek práv duševního vlastnictví v Číně; poznamenává, že tento model asistenční služby se nyní v rámci pilotního testování rozšiřuje na vybrané země sdružení ASEAN a Jižní Ameriky; zdůrazňuje, že je třeba provést řádné vyhodnocení stávajících asistenčních služeb s cílem optimalizovat fungování tohoto modelu před jeho dalším rozšiřováním; naléhavě žádá Komisi, aby po získání zkušeností z tohoto posouzení zřídila podobné asistenční služby na prioritních trzích, kde práva duševního vlastnictví představují závažný problém; vyzývá Komisi a členské státy k posílení celní spolupráce v EU a se třetími zeměmi při zabavování padělaného zboží a zjednodušování celních postupů;
39. poukazuje na to, že je důležité vytvořit zjednodušený a transparentní regulační rámec EU v oblasti zadávání veřejných zakázek, aby malé a střední podniky získaly k těmto zakázkám v EU a ve třetích zemích lepší přístup, a to i na základě uplatňování zásady „pouze jednou“ a využívání systémů elektronického přenosu a také uvedením Evropského kodexu osvědčených postupů, který usnadňuje přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám, do praxe; domnívá se, že zadávání veřejných zakázek je účinným nástrojem veřejné politiky, který podporuje schopnost tuzemských malých a středních podniků dosáhnout technických inovací a umožňuje jim dosáhnout velikosti, která je nutná k působení na mezinárodním poli; vyzývá k lepšímu stanovení veřejných zakázek i k tomu, aby se veřejné zakázky vztahovaly i na služby;
40. očekává, že Komise přijme iniciativu, která zajistí, že malé a střední podniky v EU budou mít přístup k zadávání veřejných zakázek na trzích třetích zemí za stejných podmínek jako jiné společnosti; doufá, že nedávno zveřejněný návrh nařízení o trhu EU v oblasti veřejných zakázek podpoří vzájemnou otevřenost, z čehož by měly těžit malé a střední podniky v EU; žádá, aby EU vypracovala ambiciózní společnou průmyslovou politiku založenou na podpoře výzkumu a inovací, využívající zcela nové možnosti financování, jako jsou projektové dluhopisy, a podporující rozvoj malých a středních podniků, zejména prostřednictvím přístupu k veřejným zakázkám, aby si zachovala konkurenceschopnost vůči novým významným aktérům v oblasti průmyslu a výzkumu; vyzývá EU, aby zvyšovala hodnotu evropské produkce tím, že bude spotřebitelům poskytovat lepší informace o kvalitě, zejména tím, že přijme nařízení o označování původu výrobků dovážených do EU („made in“);
41. důrazně naléhá na členské státy, aby co nejdříve, nejpozději však do konce roku 2012 dokončily dohodu o společném patentovém systému, neboť pouze tak může EU poskytnout podnikům snadný a finančně dostupný přístup k patentové ochraně na jednotném trhu, který by byl podobný jako v případě jejich konkurentů v USA, Číně a Japonsku;
42. doporučuje, aby stávající centra EU pro malé a střední podniky byla rozšířena pouze s patřičným ohledem na závěry posouzení účinnosti stávajících center a hlavní obecné zásady; konstatuje, že tato centra by lépe fungovala ve spojení se společnými asistenčními službami uzpůsobenými jejich potřebám a jako střediska sdružených služeb (tzv. „one-stop-shops“) s jedním kontaktním místem pro malé a střední podniky EU ve třetích zemích; domnívá se, že iniciativy EU by měly být zaměřeny na oblasti, kde malé a střední podniky skutečně působí;
43. vyzývá k přesnějšímu stanovení prioritních trhů pro malé a střední podniky na základě programu EU pro obchodní vyjednávání; připomíná, že prioritní trhy by měly samozřejmě zahrnovat rychle rostoucí trhy, jako jsou například země BRIC, ale musejí vzít také v úvahu, jak malé a střední podniky vnímají možnosti internacionalizace v rozvinutých zemích a sousedících regionech; za hlavní kritéria, podle nichž by měl vzniknout seznam prioritních trhů, považuje proto růst trhů hostitelských zemí a mezery ve stávajících podpůrných systémech; doporučuje, aby na tento seznam byly některé přidány země sousedící s EU, zejména země na západním Balkánu a ve Středomoří nebo země se společnými hranicemi s EU, protože většina malých a středních podniků směřuje své vývozy nejprve k obchodním partnerům v sousedních zemích a protože obchod EU s těmito zeměmi hraje významnou úlohu v růstu a stabilitě těchto zemí;
44. naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že při všech obchodních jednáních budou zohledňovány specifické potřeby a zájmy malých a středních podniků; poznamenává, že by to znamenalo určit ty oblasti jednání, jejichž problémy se týkají více malých a středních podniků než jiných kategorií podniků, a při vyjednávání obchodních dohod se třetími zeměmi se na tyto oblasti zaměřit; podporuje reformu vícestranného rámce pro zapojení malých a středních podniků do Světové obchodní organizace a pro zajištění rychlejší arbitráže a řešení sporů v případě malých a středních podniků;
45. zdůrazňuje, že investování v zahraničí je pro malé a střední podniky nejnáročnější formou internacionalizace; doporučuje, aby EU v budoucnu při jednání o dvoustranných investičních dohodách zohlednila potřebu malých a středních podniků týkající se větší bezpečnosti jejich přímých zahraničních investic;
46. považuje lepší, levnější a rychlejší přístup malých a středních podniků k antidumpingovým postupům za klíč k jejich lepší ochraně před nekalými obchodními praktikami obchodních partnerů; vyzývá Komisi, aby při reformování nástrojů EU na ochranu obchodu věnovala této problematice náležitou pozornost;
47. oceňuje iniciativy na prohloubení kontaktů mezi podniky, které jsou obsaženy ve dvoustranných dohodách o volném obchodu; připomíná, že problémy související s vyhledáváním a kontaktováním potenciálních zákazníků v zahraničí a vytvářením spolehlivých dodavatelských řetězců představují pro malé a střední podniky, které chtějí vstoupit na vývozní trhy, značné překážky a že především menší podniky a mikropodniky spoléhají při prodeji zboží do zahraničí na zprostředkovatele;
2.Administrativní zátěž Regulativní přístup
48. vítá splnění cíle minimalizovat do roku 2012 administrativní zátěž, je však přesvědčen, že lze vykonat ještě mnohem více; naléhavě vyzývá Komisi, aby přezkoumala existující právní předpisy a v souladu s iniciativou „Small Business Act“ a se zásadou „mysli nejdříve v malém“ stanovila nový ambiciózní cíl pro snížení této zátěže; domnívá se, že tento cíl by měl představovat čistou hodnotu s přihlédnutím k novým právním předpisům, které budou přijaty po stanovení tohoto cíle; doporučuje, aby bylo možné nový cíl měřit a ověřit a aby bylo v jeho případě dosaženo kvalitativního zlepšení, např. aby se snížilo množství dokumentů požadovaných po malých a středních podnicích a aby se zajistilo, že těmto podnikům nebudou ukládány nereálné lhůty pro předkládání dokumentů; domnívá se, že Skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro snižování administrativní zátěže by měla mít trvale stěžejní úlohu při dohledu nad tím, jak postupuje práce na dosažení daného cíle;
49. vyzývá členské státy a Komisi, aby uzavřely dohody, jež by malým a středním podnikům umožnily působit v celé Evropě a uvádět na trh své nápady, a to na základě lepšího přístupu na trhy a omezím byrokracie;
50. zdůrazňuje své zklamání nad nedostatečným a nedůsledným uplatňováním testu malých a středních podniků ze strany Komise; trvá na tom, že tento test by měl být v podobě samostatné kapitoly systematickou součástí každého posuzování dopadů; vyzývá Komisi, aby vysvětlila, proč nebyl v případě balíčku opatření na ochranu osobních údajů proveden řádný test malých a středních podniků, a aby urychleně přijala konkrétní opatření k nápravě tohoto opomenutí;
51. jednoznačně podporuje, že se zpřísněný test malých a středních podniků zaměřuje na mikropodniky, a bere na vědomí koncepci, podle níž mají být mikropodniky automaticky vyloučeny z veškeré navrhované legislativy; domnívá se však, že výjimku lze uplatnit pouze v případech, kdy pomocí uzpůsobených řešení nebo jednodušších režimů nelze řešit problematiku specifických potřeb mikropodniků, jak ukázal test malých a středních podniků; trvá proto na vytvoření mikrodimenze jako nedílné součásti testu malých a středních podniků, v jejímž rámci by byly systematicky posuzovány všechny dostupné možnosti; připomíná, že jakákoli výjimka nebo uzpůsobené řešení by neměly vést k nedodržování základních požadavků EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, základních práv pracovníků EU nebo základních zásad právních předpisů EU v oblasti životního prostředí; zdůrazňuje, že pokud by se mikropodniky měly plně začlenit do působnosti ustanovení, mělo by se tak stát na základě příslušných důvodů, které by se jasně prokázaly v rámci testu malých a středních podniků;
52. zdůrazňuje potřebu zlepšit účinnost provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu; vyzývá Komisi, aby více harmonizovala právní předpisy za účelem omezení prostoru pro přidávání dodatečných požadavků při provádění právních předpisů do vnitrostátního práva (tzv. gold plating) a aby systematičtěji využívala testy malých a středních podniků; žádá Komisi, aby posoudila, do jaké míry lze stanovit uplatňování „kontrolního seznamu pro správné provádění právních předpisů EU“(7) jako požadavek vůči členským státům, který bude přínosný z hlediska jednotného trhu;
53. naléhavě vyzývá vlády členských států, aby uplatňovaly přístup „dodržuj nebo vysvětli“, podobně jako je tomu u ustanovení v oblasti správy a řízení společností; zdůrazňuje, že vlády by na základě tohoto přístupu měly řádně odůvodňovat dodatečná prováděcí ustanovení, která nejsou požadována právními předpisy EU;
54. vyjadřuje politování nad tím, že pouze několik členských států systematicky uplatňuje test malých a středních podniků v rámci svého procesu rozhodování; vyzývá Komisi, aby předložila návrh minimálních požadavků na uplatňování testu MSP na vnitrostátní úrovni, včetně pokynů pro provádění těchto testů na úrovni členských států, a to na základě osvědčené praxe při provádění daného test ze strany Komise i na úrovni členských států, a aby Rada tento návrh podpořila;
55. vyzývá ke kontrole kvality stávajících právních předpisů EU s cílem odstranit rozpory a zastaralá a neúčinná pravidla;
56. požaduje, aby se v souvislosti s těmito kontrolami zjistilo, v kterých oblastech existuje nadměrná zátěž, nesrovnalosti nebo neúčinné právní předpisy, které mají nepříznivý dopad na malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby zajistila, že budou zachovány cíle týkající se ustanovení ohledně zdraví, bezpečnosti a rovnosti a rovněž v sociální oblasti;
57. výrazně podporuje pravidlo „one in, one out“ jakožto vůdčí zásadu pro právní předpisy EU týkající se jednotného trhu, aby se zajistilo, že nelze přijmout žádné nové právní předpisy, jež by znamenaly pro malé a střední podniky náklady, aniž by se zjistilo, které stávající právní předpisy v dané oblasti a o odpovídající hodnotě lze odstranit;
58. požaduje, aby byla posílena úloha sítě zmocněnců pro malé a střední podniky, neboť je v oblasti komunikace a koordinace mezi členskými státy a mezi členskými státy a Evropskou unií skutečným přínosem, a to formulováním politiky počínaje a uplatňováním právních předpisů konče; vyzývá Komisi a orgány členských států, aby zajistily, aby zmocněnci pro malé a střední podniky mohli při zajišťování toho, aby zájmy MSP byly zohledňovány ve všech oblastech vytváření právních předpisů a politiky, jednat nezávisle a sledovat průřezový přístup; trvá na tom, aby byli zmocněnci pro malé a střední podniky účinně zapojeni do postupů prováděných v rámci testu malých a středních podniků; naléhavě žádá o posílení organizací občanské společnosti, jejichž úkolem je sjednotit malé a střední podniky EU, a vyzývá, aby se v rámci správních a legislativních postupů přihlíželo k potřebám těchto organizací;
59. zdůrazňuje význam konzultací se sociálními partnery v rámci přípravy vnitrostátních opatření zaměřených na posílení a podporu malých a středních podniků;
Definice malých a středních podniků
60. bere na vědomí současné hodnocení definice malých a středních podniků, která již nyní zahrnuje více než 99 % všech podniků v EU; vyzývá Komisi, aby posoudila dopad a) zvýšení pružnosti a zmírnění překážek růstu (např. prodloužením přechodných období na 3 roky), b) přizpůsobení horních mezí obratu a rozvahy hospodářskému vývoji a c) umožnění diferencovanějšího přístupu k jednotlivým podkategoriím;
61. vyzývá Komisi a členské státy, aby v souvislosti s vývozem a dovozem vytvořily v rámci Schengenské dohody samostatný vízový režim;
Další opatření
62. podtrhuje význam jednotného trhu jako klíčového činitele umožňujícího vytvořit pro malé a střední podniky co nejpříznivější prostředí; vyjadřuje politování nad tím, že se to v mnoha oblastech dosud nepodařilo, zejména pokud jde o jeho digitální dimenzi; vyzývá Komisi, aby se zasadila o vytvoření jednotného digitálního trhu do roku 2015, a to i na základě podpory rozvoje širokopásmové infrastruktury a technologií, aby členské státy přiměla k uplatňování stávajících právních předpisů, a aby v případech, kdy chybí právní předpisy týkající se jednotného trhu, vypracovala nové návrhy s cílem snížit náklady a byrokracii při podnikání;
63. vyzývá Komisi, aby urychlila vytvoření vysokorychlostního širokopásmového spojení v regionech EU ve snaze zajistit co největší zapojení malých a středních podniků do digitalizujícího se vnitřního trhu;
64. uznává, že tzv. „cloud computing“ může značně zvýšit účinnost a produktivitu malých a středních podniků; vyzývá proto Evropskou komisi, aby pro „cloud computing“ vytvořila celoevropský rámec, který by byl otevřen pro další globální vzdálené servery;
65. vyjadřuje politování nad tím, že EU zaostává za globálními hráči, jako je Japonsko a Jižní Korea, neboť v Unii probíhají po vláknu pouze 2 % internetových spojení; vyzývá proto členské státy a Evropskou komisi, aby urychlily šíření a vytváření vysokorychlostního širokopásmového připojení;
66. uznává, že elektronický obchod je užitečným nástrojem pro malé a střední podniky, které mají v úmyslu vstoupit na nové trhy a rozšiřovat svou zákaznickou základnu; vyzývá proto Komisi, aby usnadnila přeshraniční elektronických obchod, například vytvořením spolehlivého, bezpečného a účinného internetového platebního systému;
67. zdůrazňuje, že je naléhavě potřeba, aby EU zajistila, aby malé a střední podniky a podnikatelé měli důvěru a prostředky k internetovému obchodu s cílem rozšířit přeshraniční obchod; vyzývá proto ke zjednodušení systémů udělování licencí a k vytvoření účinného rámce ochrany autorských práv;
68. vyzývá Komisi, aby podpořila volný pohyb služeb prostřednictvím rozšíření a neomezeného uplatňování směrnice o službách, aby tak MSP a podnikatelé dostali reálnou možnost šířit a prodávat své služby a produkty 500 milionům zákazníků EU;
69. vyzývá členské státy, aby začaly využívat výhod, které nabízejí elektronické administrativní úkony, a aby zavedly elektronickou správu;
70. vybízí Generální sekretariát Komise, aby ve spolupráci s podnikovými sdruženími a dalšími zainteresovanými subjekty zavedl ocenění, které by se každoročně udělovalo v rámci Kolegia komisařů jako projev uznání tomu členovi Komise nebo členskému státu v rámci evropského semestru, který dokázal nejúčinnějším a neúspěšnějším způsobem uplatnit zásadu „Zelenou malým a středním podnikům“;
71. vyzývá ke zjednodušení a k větší dostupnosti nástrojů EU pro malé a střední podniky; poukazuje na to, že programy EU mohou být velmi často příliš byrokratické na to, aby je mohly malé a střední podniky využívat;
72. zdůrazňuje, že je nutné zavést a provádět rozsáhlá zjednodušující opatření, včetně jednodušších postupů pro poskytování úhrad, aby malým a středním podnikům pomohly účastnit se programů financovaných EU;
3.Zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu a malých a středních podniků
73. vítá sdělení Komise s názvem „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642) a pracovní dokument Komise o „posouzení z hlediska konkurenceschopnosti“ (SEC(2012)0091);
74. je si vědom, že Komise začala s prováděním hodnocení konkurenceschopnosti a následného hodnocení právních předpisů; trvá na tom, aby Komise tuto koncepci důsledně a náležitě uplatňovala, a to i v případech, v nichž mají změny prováděcích ustanovení k evropským právním předpisům dopad na konkurenceschopnost průmyslu (např. při změně pravidel pro dražby v rámci systému obchodování s emisemi); vyzývá Komisi, aby podávala pravidelné zprávy o pokroku dosaženém v této oblasti;
75. má za to, že je nezbytné uspořádat kampaně regionální podpory podnikatelského ducha, do nichž by se zapojily místní organizace podnikatelů a které by seznamovaly s osvědčenými postupy v dané oblasti a pořádaly kulaté stoly za účasti úspěšných podnikatelů, což by umožnilo poznat kulturu podnikání v jednotlivých regionech;
76. zdůrazňuje, že volný obchod a přístup na globální trhy je důležitým katalyzátorem pracovních příležitostí a růstu a rozhodujícím faktorem, který evropským malým a středním podnikům umožní zaujmout vedoucí postavení na světových trzích; zdůrazňuje proto význam pokroku v obchodních jednáních, která by ještě více omezila regulační překážky obchodu, jež mají nerovnoměrný dopad na malé a střední podniky;
77. vítá, že Komise ve svých různých strategiích a sděleních uznala význam výrobního odvětví pro udržitelný růst a zaměstnanost v EU; opakovaně zdůrazňuje potřebu integrované průmyslové politiky vycházející ze zásad sociálně tržního hospodářství, která by podporovala přechod k udržitelnému a odolnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje;
78. zdůrazňuje, že je důležité podpořit na místní a regionální úrovni zapojení malých a středních podniků do plánů pro energetickou účinnost a životní prostředí, neboť uplatnění v těchto odvětvích výrazně zvýší jejich obchodní příležitosti;
79. uznává, že mají-li členské státy splnit cíle strategie EU 2020 týkající se inovativní a inteligentní Evropy podporující začlenění, musejí vzít malé a střední podniky a mikropodniky v úvahu a podporovat zahájení jejich činnosti, neboť tyto podniky mají značný potenciál pro tvorbu nových pracovních příležitostí, zejména v oblasti zaměstnanosti mladých lidí, a tím i pro omezování chudoby a sociálního vyloučení; konstatuje, že samostatně výdělečná činnost nebo zahájení činnosti mikropodniku může představovat vhodnou a pružnou příležitost, a to zejména pro ženy;
80. konstatuje, že malé a střední podniky hrají při zajišťování sociální stability, sociální soudržnosti a integrace důležitou úlohu, zejména pak v oblastech, které se potýkají s negativními dopady na demografický vývoj; vyzývá Komisi a členské státy, aby malé a střední podniky podporovaly při vytváření pracovního prostředí, díky němuž budou pracovníci dodržovat normy v oblasti pracovního práva a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a přispěly tak i k sociálnímu blahobytu a k boji proti chudobě;
81. zdůrazňuje, že je třeba podporovat snadnější přístup k mikroúvěrům prostřednictvím evropského nástroje mikrofinancování, stejně jako jeho další rozvoj v rámci programu pro sociální změny a inovace na období 2014–2020 a s ohledem na budoucnost Evropského sociálního fondu (ESF), aby zejména zakladatelům mikropodniků, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva, zajistily přístup ke vhodným nástrojům financování; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby do finančních nástrojů spravovaných Evropským investičním fondem zahrnula zvláštní odkazy na družstevní podniky;
82. konstatuje, že pokud jde o poskytování přeshraničních služeb, mohou střediska sdružených služeb poskytovat spolu se sociálními partnery komplexní informace o stávajících pracovních podmínkách v zemi, kde mají být služby poskytovány;
83. domnívá se, že nalézt východisko z krize by bylo mnohem snazší díky podnikání a vytvoření správných rámcových podmínek pro konkurenceschopnost a růst malých a středních podniků, a to i na základě investic do infrastruktury, jako je ekologická infrastruktura; podtrhuje potřebu podporovat podnikatelský potenciál v oblastech, kde se míra zakládání malých a středních podniků pohybuje pod průměrem ve všech složkách společnosti i kde je nutné ji zvýšit u zvláštních cílových skupin, zejména v případě mládeže a žen;
84. je přesvědčen, že jakákoli revize regulace finančních trhů by měla malým a středním podnikům umožnit získávat více finančních prostředků prostřednictvím kapitálových trhů, aby byly tyto podniky méně závislé na bankovních úvěrech;
85. domnívá se, že při probíhající reformě strukturálních fondů je nutné ve velké míře zohlednit malé a střední podniky, bude-li to vhodné a přispěje-li to k regionálním rámcovým podmínkám pro růst a k vytvoření součinnosti s dalšími programy a iniciativami EU; je přesvědčen, že je nutné omezit byrokratickou zátěž, například tím, že budou přijaty přiměřené normy pro kontrolu podniků a výkaznictví a že budou v rámci revize finančního nařízení zavedena společná pravidla pro veškeré fondy a programy;
86. vyzývá členské státy, aby co nejdříve ve vnitrostátním právu provedly směrnici o opožděných platbách s cílem pomoci za stávající hospodářské krize poskytnout malým a středním podnikům další likviditu;
87. požaduje účinnější, jednodušší a lépe koordinované nástroje EU věnované přístupu k úvěrům nebo rizikovému kapitálu, zejména pro malé a střední podniky s plány na internacionalizaci;
88. s ohledem na přísnější kapitálové požadavky pro banky požaduje účinné záruky pro portfolio MSP jakožto součást provádění sledování v rámci dohody Bazilej III a procesu snižování zadluženosti, který v současné době probíhá v řadě bank, přičemž přihlíží ke kumulativnímu účinku právních předpisů o finančních službách;
89. zdůrazňuje, že činnost EU ohledně malých a středních podniků nenahrazuje, nýbrž doplňuje opatření členských států a regionů a má tyto snahy podpořit v rámci zásady „více za více a méně za méně“, kdy by členské státy poskytující větší podporu malým a středním podnikům měly obdržet větší podporu EU; naléhavě tudíž vyzývá členské státy, aby za účelem další podpory podnikání uskutečňovaly ambiciózní programy založené na pobídkách; žádá, aby součástí těchto programů byla opatření, která by zlepšila přístup k financování a trhům, zjednodušila administrativní požadavky a lépe zahrnula do školních osnov na všech úrovních podnikatelské vzdělání; domnívá se, že by tato opatření měla podporovat iniciativy soukromého sektoru, jako jsou partnerství mezi bankami a účetními, které by umožnila zkrátit lhůty nezbytné pro získání menších finančních prostředků; doporučuje, aby se pro studenty pořádaly v rámci škol pravidelné soutěže, které by se zaměřovaly na praxi, s cílem vyhodnotit nejen jejich lexikální znalosti, ale i podnikavého ducha;
90. podporuje iniciativy soukromého sektoru, jako jsou partnerství mezi bankami a účetními, jejichž cílem je usnadnit přístup malých a středních podniků a zejména mikropodniků k finančním prostředkům a zkrátit na 15 dnů lhůtu potřebnou k získání menšího úvěru (do 25 000 EUR); domnívá se, že tato partnerství jsou pro mikropodniky účinná, neboť jednak účetní připraví a prostřednictvím internetu poskytnou všechny nezbytné finanční dokumenty vyžadované bankou a poskytnou rovněž určité ujištění ohledně výhledů předložených mikrosubjekty, a jednak banky zveřejní na internetu standardizované žádosti o finanční prostředky a zamítnutí žádosti odůvodní;
91. vyzývá Komisi, aby se zabývala novými iniciativami v oblasti získávání finančních zdrojů pro podnikatele a začínající podniky, jako je například „crowdfunding“ (kolektivní financování), s cílem posoudit, jaký prospěch by mohly přinést malým a středním podnikům a zda by měly být podporovány; poukazuje kromě toho na to, že je nutné zvážit, zda je nutné vytvořit legislativní rámec pro tyto postupy v EU;
92. žádá Komisi a členské státy, aby v příštím víceletém finančním rámci zajistily snazší přístup malých a středních podniků k evropským fondům, což by mělo umožnit jejich snadnější přístup na vnitřní trh;
93. vyzývá členské státy a Komisi, aby usnadnily investiční možnosti inovativním začínajícím podnikům tím, že odstraní překážky, které brání vývoji celoevropského trhu s rizikovým kapitálem;
94. konstatuje, že je nezbytné zjistit, co brání růstu mikropodniků, aby se staly malými a středními podniky, a dalšímu růstu malých a středních podniků, a tyto překážky odstranit;
95. Naléhavě žádá Komisi, aby se zabývala nedostatky ve znalostech a dovednostech malých a středních podniků, pokud jde o ekologické technologie, postupy a obchodní modely; poukazuje na to, že je nutné zjistit potřeby v oblasti dovedností a odstranit nedostatky na trhu práce prostřednictvím strategií v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a vytváření programů odborné přípravy a rozvoje dovedností zaměřených na malé a střední podniky;
96. je přesvědčen, že budoucí programy COSME a Horizont 2020 a programy v rámci strukturálních fondů spadající do příštího víceletého finančního rámce by měly vyčlenit dostatečné částky na podporu malých a středních podniků v jejich snaze inovovat a vytvářet pracovní místa rentabilním a udržitelným způsobem;
97. žádá, aby nové finanční nástroje vytvořené v rámci programů podpory pro MSP, jako je např. program COSME, zohledňovaly nejen majetkovou situaci MSP, ale také „nehmotná aktiva“, aby tak bylo pro účely přístupu k úvěru počítáno s formami uznání duševního kapitálu malých a středních podniků;
98. vyzývá, aby byly pro nástroj pro MSP v rámci programu Horizont 2020 vyčleněny ambiciózní rozpočtové prostředky, jež by zajistily cílenou podporu těch malých a středních podniků, které jsou inovativní a mají vysoký růstový potenciál; je přesvědčen, že by tento nástroj měl být provozován prostřednictvím jediné specializované struktury přizpůsobené potřebám malých a středních podniků;
99. zdůrazňuje, že by měl být dále rozvíjen potenciál nástrojů finančního inženýrství, aby byl v rámci evropských projektů umožněn rozvoj kvalitativních strategických projektů a účast soukromých subjektů, zejména malých a středních podniků, a soukromého kapitálu; upozorňuje na to, že je naléhavě nutné otevřít diskuzi o nástrojích finančního inženýrství, neboť jsou v současnosti kvůli své nadměrné složitosti málo využívány;
100. zdůrazňuje, že strukturální fondy by měly i nadále malým a středním podnikům poskytovat prostřednictvím finančních nástrojů prostředky ve formě kapitálu, záruk a zvýhodněných půjček, a zdůrazňuje, že by měly být zjednodušeny složité administrativní postupy, zejména na úrovni členských států, a odstraněny velmi odlišné způsoby uplatňování ustanovení řídícími orgány a zprostředkujícími subjekty;
101. vyzývá Komisi, aby vytvořila plán konkurenčního zdanění malých a středních podniků, který by členské státy motivoval k tomu, aby své daňové systémy přizpůsobovaly mladým společnostem s ohledem na snižování jiných než mzdových nákladů a s ohledem na to, aby těmto společnostem umožnily ponechat si větší část zisků na investice do společnosti; navrhuje, aby tento plán vycházel z osvědčených postupů a zahrnoval pilotní projekty;
102. vyzývá k tomu, aby bylo vynaloženo více úsilí na zavedení vzájemného uznávání s cílem usnadnit přeshraniční činnost malých a středních podniků; vyzývá k vytvoření centrálního kontaktního místa pro DPH, aby podnikatelé mohli plnit své povinnosti v původní zemi podnikání;
103. vyzývá Komisi, aby vybídla členské státy k vytvoření rovných podmínek pro všechny formy financování; poukazuje na to, že je potřeba přijmout naléhavá opatření, aby podniky nebyly v takové míře závislé na dluzích; podporuje nastolení daňové neutrality mezi vlastním kapitálem a dluhem;
104. naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly kontinuitu malých a středních podniků prostřednictvím regulačního prostředí, jež by usnadnilo převody podniků; doporučuje, aby byly odstraněny fiskální překážky (dědická daň, darovací daň atd.), jež by mohly ohrozit kontinuitu rodinného podnikání;
105. zdůrazňuje potřebu nižšího zdanění práce a investic;
106. vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření, která v Evropě podpoří sociální podnikání, a to zejména formou lepšího zpřístupnění zdrojů veřejného i soukromého financování, omezením platové diskriminace mezi muži a ženami, podporou opatření k vyvážení pracovního a rodinného života, zlepšením mobility a uznávání kvalifikované pracovní síly a zlepšením kvality a dostupnosti poradenství pro malé a střední podniky ohledně společenské odpovědnosti podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly zvláštní opatření, která by v Evropě podpořila sociální podnikání, a to zejména formou lepšího zpřístupnění zdrojů veřejného i soukromého financování a zlepšením mobility a uznávání kvalifikovaných pracovníků a učňů; poukazuje však na to, že by to by nemělo vést ke kategorizaci „dobrých“ a „špatných“ podnikatelů;
107. zdůrazňuje význam dobře fungujícího zásobování surovinami, a to i pro středně velké průmyslové podniky; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření k zajištění udržitelného zásobování surovinami a zvýšení surovinové účinnosti, zejména na základě volného a spravedlivého přístupu k mezinárodně obchodovaným surovinám a také na základě rozvoje surovinové účinnosti a recyklace při zohlednění poměru nákladů a přínosů;
108. vyzývá Evropskou radu, aby v následujícím programovém období zachovala rozpočet politiky soudržnosti, neboť strukturální fondy a Fond soudržnosti patří k nejúčinnějším nástrojům EU pro nastartování růstu, vytváření pracovních míst, zvýšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství a podporu malých a středních podniků;
109. vyzývá členské státy, aby podporovaly rozvoj a konkurenceschopnost různých druhů malých a středních podniků a aby prostřednictvím opatření „šitých na míru“ vycházely vstříc jejich specifickým potřebám; poukazuje na to, že Evropský fond regionálního rozvoje (EFRR) a Fond soudržnosti přisívají k rozvoji a zlepšení dopravní, energetické, environmentální a širokopásmové infrastruktury, a tím i k vytváření příznivého podnikatelského prostředí, které podporuje investice a zvyšuje konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že je nutné podporovat podnikatelského ducha a zvýšit podporu malých a středních podniků, a uznává, že tyto podniky hrají přední úlohu při zvyšování hospodářské konkurenceschopnosti;
110. zdůrazňuje, že je na evropské, státní, regionální a místní úrovni nutné zajistit lepší koordinaci a součinnost mezi různými politikami a nástroji, které se přímo týkají malých a středních podniků; poukazuje na to, že existující politiky a finanční nástroje na podporu malých a středních podniků by měly být spravovány jednotněji a měly by se vzájemně doplňovat; zdůrazňuje, že je nutné omezit roztříštěnost a upevňovat a prosazovat systémy finanční podpory malých a středních podniků s cílem zajistit větší koncentraci a lepší koordinaci zdrojů na evropské, státní, regionální a místní úrovni; zdůrazňuje, že ke zvýšení konkurenceschopnosti by mohlo dojít také tehdy, pokud by se investice a pomoc určené malým a středním podnikům přizpůsobily regionálním rozdílům;
111. domnívá se, že cílem financování malých a středních podniků z prostředků EFRR je podpořit konkurenceschopnost ve všech regionech Unie, tak aby bylo dosaženo hospodářského, sociálního a územního rozvoje v souladu s cíli politiky soudržnosti;
112. upozorňuje na význam strukturálních fondů a obzvláště EFRR jakožto nástroje na podporu inovativních malých a středních podniků, neboť zvyšují jejich konkurenceschopnost a zvláště jejich internacionalizaci, a zdůrazňuje, že by nárok na tuto podporu měla být vykládán co nejšíře; vyzývá regiony, aby využívaly možnosti, které jim nabízejí tyto právní předpisy, na podporu svých operačních programů;
113. zdůrazňuje, že je nezbytné uplatňovat finanční pobídky stimulující vytváření nových pracovních míst v malých a středních podnicích;
114. zdůrazňuje, že programy evropské územní spolupráce podporují vytváření sítí a výměnu znalostí a know-how mezi organizacemi v různých evropských regionech a že by mohly sloužit jako užitečný nástroj pro vytváření nových podnikatelských příležitostí;
115. domnívá se, že strukturální fondy, především pak ESF, hrají důležitou roli při získávání znalostí, dovedností a kontaktů a při výměně osvědčených postupů; je přesvědčen o tom, že investice do lidského kapitálu a projektů spolupráce významně přispívají ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských malých a středních podniků;
o o o
116. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
„Evropa může být úspěšnější“ – Zpráva o osvědčených postupech členských států umožňujících dosáhnout při uplatňování právních předpisů EU minimální administrativní zátěže; vypracovala skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, 15. listopadu 2011.
Eurostat odhaduje, že celkový počet zaměstnaných vzrostl z 2,4 milionů v roce 2000 na 3 miliony v roce 2008 a v roce 2012 dle předpovědí dosáhne 3,4 milionů (duben 2012).
– s ohledem na společné prohlášení ze summitu EU a USA ze dne 28. listopadu 2011(1) a společné prohlášení z Transatlantické hospodářské rady (TEC) EU a USA ze dne 29. listopadu 2011(2),
– s ohledem na dopis 20 členů Senátu USA ze dne 22. února 2012 a na dopis 51 republikánských a demokratických členů Sněmovny reprezentantů USA ze dne 14. května 2012, jež byly adresovány americkému prezidentovi Baracku Obamovi,
– s ohledem na dopis z 19. března 2012 na podporu Pracovní skupiny EU-USA pro zaměstnanost a růst na vysoké úrovni podepsaný čtyřmi členy Výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu adresovaný předsedovi Evropské komise José Manuelovi Barrosovi a předsedovi Evropské rady Hermanovi Van Rompuyovi,
– s ohledem na společné prohlášení ze summitu G8, který se konal v Camp Davidu ve Spojených státech amerických ve dnech 18. a 19. května 2012(3), a na společné prohlášení ze summitu G20, který se konal v Los Cabos v Mexiku ve dnech 18. a 19. června 2012(4),
– s ohledem na „Předběžnou zprávu čelním představitelům“ Pracovní skupiny na vysoké úrovni ze dne 19. června 2012(5),
– s ohledem na společné prohlášení amerického prezidenta Baracka Obamy, předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa a předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye ze dne 19. června 2012(6),
– s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 28. a 29. června 2012 a na „Pakt pro růst a zaměstnanost“ k nim připojený(7),
– s ohledem na svá dřívější usnesení, zejména usnesení ze dne 1. června 2006 o transatlantických hospodářských vztazích mezi EU a USA(8), ze dne 22. května 2007 nazvané Globální Evropa – vnější aspekty konkurenceschopnosti(9), ze dne 19. února 2008 o strategii EU pro zajištění lepšího přístupu evropských společností na trh(10), ze dne 5. června 2008 o provádění obchodní politiky prostřednictvím účinných pravidel a postupů pro dovoz a vývoz(11), ze dne 9. července 2008 o sporech mezi Evropskou unií a Spojenými státy v rámci Světové obchodní organizace týkajících se údajných subvencí pro Airbus a Boeing(12), ze dne 5. února 2009 o posílení úlohy malých a středních podniků EU v mezinárodním obchodě(13), ze dne 11. listopadu 2010 o nadcházejícím summitu EU a USA a Transatlantické hospodářské radě(14), ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice(15), ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020(16), ze dne 17. listopadu 2011 o summitu EU a USA, který se bude konat dne 28. listopadu 2011(17), a ze dne 13. prosince 2011 o překážkách v oblasti obchodu a investic(18),
– s ohledem na společné prohlášení ze 72. meziparlamentního setkání transatlantického dialogu zákonodárců, které se konalo v Kodani ve dnech 9. a 10. června 2012 a ve Štrasburku dne 11. června 2012,
– s ohledem na studii ze dne 11. prosince 2009, kterou pro Komisi vypracovala společnost ECORYS Nederland, s názvem „Necelní opatření v obchodu a investicích mezi EU a USA – ekonomická analýza“ (Non-Tariff Measures in EU-US Trade and Investment – An Economic Analysis)(19),
– s ohledem na čl. 207 odst. 3 a článek 218 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0321/2012),
A. vzhledem k tomu, že EU a USA jsou si navzájem hlavními obchodními partnery a že obě ekonomiky dohromady vytvářejí zhruba polovinu celosvětové hospodářské produkce a téměř třetinu objemu světového obchodu, a jedná se tudíž o nejrozsáhlejší hospodářský vztah na světě;
B. vzhledem k tomu, že i když hospodářské vztahy mezi EU a USA patří mezi ty nejotevřenější na světě a i když transatlantické trhy jsou pevně propojené rozsáhlými toky obchodu a investic (v roce 2011 dosáhl dvoustranný obchod objemu 702,6 miliardy EUR a objem vzájemných investic činil 2,394 bilionu EUR), panuje obecná shoda, že potenciál transatlantického partnerství zdaleka není plně využit, vzhledem k tomu, že EU a USA sdílí společné hodnoty, mají podobné právní systémy a vysokou úroveň ochrany pracovníků a životního prostředí a měly by tohoto společného základu využít k zajištění růstu a zaměstnanosti, které oba partneři potřebují, a vzhledem k tomu, že studie vypracovaná pro Komisi v roce 2009 identifikovala nejdůležitější necelní opatření, která negativně ovlivňují obchod mezi EU a USA, a odhadla jejich ekonomický dopad, přičemž upozornila na skutečnost, že kdyby se odstranila polovina těchto současných opatření a právních rozdílů, vedlo by to do roku 2018 na obou stranách severního Atlantiku k nárůstu HDP o 163 miliard EUR;
C. vzhledem k tomu, že celosvětové hospodářství zůstává v důsledku přetrvávající hospodářské krize zranitelné, což vážně ovlivňuje zaměstnanost, obchod, rozvoj a životní prostředí; vzhledem k tomu, že přetrvávající finanční a hospodářská krize jak v EU, tak v USA ohrožuje stabilitu a prosperitu našich hospodářství a blahobyt našich občanů a že nedostatečná koordinace finančních nařízení vytváří zbytečné překážky pro obchod, vyžaduje tato situace užší hospodářskou spolupráci mezi EU a USA, aby bylo možné využít přínosů mezinárodního obchodu k překonání této krize;
D. vzhledem k tomu, že mírný růst objemu světového obchodu v posledních třech letech výrazně napomohl zmírnit negativní dopady hospodářské krize, především v EU a USA, což dokazuje, že obchod je důležitým faktorem pro růst a zaměstnanost;
E. vzhledem k tomu, že po summitu EU a USA konaném v listopadu 2011 zřídila Transatlantická hospodářská rada Pracovní skupinu na vysoké úrovni, jejímž úkolem bylo určit, jak by bylo možné zvýšit objem obchodu a investic, a podpořit tak vytváření pracovních míst, ekonomický růst a konkurenceschopnost, což by přineslo prospěch oběma stranám;
F. vzhledem k tomu, že dopisy zaslané prezidentovi USA americkými senátory a členy Sněmovny reprezentantů a dopis čtyř členů Výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu, včetně jeho předsedy, vyzvaly Pracovní skupinu na vysoké úrovni, aby urychleně sestavila ambiciózní návrhy, jak oživit obchod a investice mezi EU a USA a jak odstranit zbytečné překážky bránící rozvoji transatlantického obchodu a investic; vzhledem k tomu, že oba dopisy zdůrazňují přednostní potřebu EU zvýšit objem obchodu a investic, a konkrétně potřebu podpořit úsilí o odstranění regulativních překážek (a dospět k užší spolupráci mezi regulačními orgány), necelních překážek, pokud možno dosáhnout nulových cel, obchodu se službami, investic a dalšího otevření našich trhů s veřejnými zakázkami všem ostatním;
G. vzhledem k tomu, že Evropský parlament již ve svém usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020 vyzval k dalšímu rozvoji vznikající rozsáhlé transatlantické iniciativy pro růst a zaměstnanost;
H. vzhledem k tomu, že i soukromý sektor v USA podporuje stanovisko, že obchodní politika USA by se měla opět zaměřit primárně na vztahy s Evropou, a vzhledem k tomu, že zúčastněné strany soukromého sektoru jak v EU, tak v USA podporují uzavření ambiciózní a komplexní dohody a zastávají názor, že prosazování užší hospodářské spolupráce mezi EU a USA by pro investory a podniky v EU a USA i na mezinárodní úrovni znamenalo významný prorůstový podnět;
I. vzhledem k tomu, že rozvoj společných norem platných v EU i v USA by měl automatický pozitivní vedlejší efekt i pro členské země Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA), že větší harmonizace právních předpisů EU a USA by byla obecně prospěšná a že hlubší integrace nejintegrovanějšího komerčního trhu na světě by neměla historickou obdobu;
J. vzhledem k tomu, že USA jsou druhým největším obchodním partnerem EU v oblasti zemědělských výrobků a převážnou část vývozu EU do USA tvoří vysoce kvalitní výrobky, což znamená, že necelní obchodní překážky a geografické údaje o původu zboží mají pro zemědělství EU zásadní význam;
K. vzhledem k tomu, že Pracovní skupina na vysoké úrovni společně analyzovala širokou škálu možností, jak rozšířit transatlantický obchod a investice, a ve své předběžné zprávě z června 2012 dospěla k předběžnému závěru, že nejpřínosnějším řešením by bylo, pokud to bude možné, uzavřít komplexní dohodu, která by se zabývala celou řadou otázek v oblasti politik dvoustranného obchodu a investic a jež by zároveň upravovala společné zájmy ve vztahu ke třetím zemím;
L. vzhledem k tomu, že společné prohlášení prezidenta Obamy a předsedů Barrosa a Van Rompuye vítá předběžnou zprávu Pracovní skupiny na vysoké úrovni a uvádí, že smělá iniciativa usilující o rozšíření obchodu a investic by mohla výrazně přispět k transatlantické strategii pro posílení růstu a vytváření pracovních míst;
M. vzhledem k tomu, že EU je odhodlána podporovat volný, spravedlivý a otevřený obchod a zároveň prosazovat své zájmy v duchu vzájemnosti a oboustranného prospěchu, zejména pak ve vztahu k největším světovým ekonomikám;
N. vzhledem k tomu, že Pracovní skupina na vysoké úrovni vstoupila do poslední etapy plánování možného postupu při případném jednání o podpoře růstu a zaměstnanosti prostřednictvím obchodního partnerství EU a USA a očekává se, že svoji závěrečnou zprávu předloží do konce roku 2012;
O. vzhledem k tomu, že Komise vyjádřila své přání, aby jednání mohlo být zahájeno již na začátku roku 2013 a uzavřeno do konce jejího současného funkčního období;
P. vzhledem k tomu, že otevřený, předvídatelný, na pravidlech založený a transparentní mnohostranný obchodní systém, který vytvořila Světová obchodní organizace (WTO), představuje i nadále nejvhodnější rámec pro dosažení volného, spravedlivého a poctivého obchodu v celosvětovém měřítku, vzhledem k tomu, že se prozatím jeví jako nemožné uzavřít jednání o rozvojovém programu z Dohá, a vzhledem k tomu, že ačkoli hlavním cílem zůstává posílení mnohostranného systému, nevylučuje to dvoustranné dohody přesahující závazky v rámci WTO a doplňující mnohostranná pravidla;
1. domnívá se, že obchod a zahraniční investice musí být lépe využity ke stimulaci inteligentního, stabilního, udržitelného, vyrovnaného, zdroje účinně využívajícího růstu podporujícího začlenění, který povede ke vzniku většího počtu pracovních míst a ke zvýšení blahobytu lidí na celém světě; vítá závazek vedoucích představitelů skupiny G8 a G20 otevřít obchod a investice, rozšířit trhy a bránit jakémukoli protekcionismu, což jsou nezbytné podmínky pro trvalé oživení celosvětové ekonomiky, zaměstnanost a rozvoj;
2. vítá probíhající společné jednání mezi EU a USA o tom, jak společně pracovat na zvýšení potenciálu růstu a podpoře finanční stability za účelem vytváření vysoce kvalitních pracovních míst; zdůrazňuje, že k zajištění dlouhodobé prosperity a zaměstnanosti je třeba společného odhodlání a snahy vytvářet nové obchodní příležitosti jak pro velké, tak malé podniky, podporovat podnikání a využít výhod, které nabízí výjimečně sjednocený transatlantický trh; vyzývá, aby mezi EU, USA a dalšími partnery byla zahájena jednání o možnostech hledání kolektivního řešení environmentální krize a změny klimatu; žádá rovněž, aby bylo vynaloženo větší společné úsilí o dosažení stability finančních trhů;
3. vítá předběžnou zprávu Pracovní skupiny na vysoké úrovni a předběžná doporučení, která obsahuje, a souhlasí s tím, že komplexní dohoda by měla zahrnovat ambiciózní vzájemné otevření trhu se zbožím, službami a investicemi a měla by řešit modernizaci obchodních pravidel a ještě více sjednotit regulační režimy; vybízí Pracovní skupinu na vysoké úrovni, aby pokračovala ve své práci na přípravě ambiciózního, ale zároveň uskutečnitelného souboru cílů a konkrétních výsledků, o něž by se mělo usilovat při jednání o zmíněné komplexní dvoustranné dohodě o obchodu a investicích, která by byla v souladu s rámcem WTO a podporovala ho; zdůrazňuje, že má-li být tento proces plodný a ve svém výsledku úspěšný, je důležité, aby byly vzájemně respektovány a uznávány zákony a regulační pravidla obou stran i autonomie jejich jurisdikce;
4. zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v posilování transatlantických hospodářských vztahů, a zároveň podporovat zájmy EU, v oblastech jako jsou mimo jiné normy týkající se životního prostředí, zdraví a ochrany zvířat, bezpečnost potravin, kulturní rozmanitost, pracovní práva, práva spotřebitelů, finanční služby, veřejné služby či zeměpisná označení;
5. zdůrazňuje, že i když musí být vyrovnaným způsobem chráněny zvláštní zájmy a požadavky obou partnerů, existuje mnoho oblastí, kde by byl pokrok velice přínosný, zejména pokud jde o odstranění překážek obchodu, zavedení opatření pro zajištění lepšího přístupu na trh, včetně investic, ochranu práv duševního vlastnictví, otevření trhů s veřejnými zakázkami pro zajištění plné vzájemnosti, objasnění, zjednodušení a harmonizace pravidel původu a ohledně sbližování vzájemného uznávání regulačních norem, přičemž místo snahy o splnění minimálního požadovaného standardu založeného na dohodě WTO o hygienických a rostlinolékařských opatřeních (dohoda SPS) by se v souvislosti s rozdílnými normami EU a USA mělo usilovat o společné zvyšování kvality a spolupráce; domnívá se, že takové zintenzivnění hospodářských vztahů by také vedlo k většímu sblížení přístupů EU a USA k řešení globálních ekonomických výzev;
6. zdůrazňuje, že ochrana zeměpisných označení v rámci dvoustranného obchodu se zemědělskými produkty bude klíčovou otázkou, ve které bude možno dosáhnout významného pokroku za předpokladu, že se v přístupu obou stran uplatní konstruktivní duch kompromisu; a ochranu zeměpisných označení považuje za klíčovou složku, která bezprostředně souvisí s ambiciózním výsledkem týkajícím se přístupu na zemědělské trhy; podporuje úplné zrušení vývozních náhrad v obchodu se zemědělskými produkty mezi EU a USA;
7. bere na vědomí, že i když jsou průměrná cla u transatlantického obchodu se zbožím poměrně nízké, byl by vzhledem k rozsáhlosti obchodních vztahů mezi EU a USA potenciální hospodářský přínos mnohem větší než v jakékoli předchozí obchodní dohodě a že podnikatelská sféra v EU i v USA má silný zájem na zrušení zbývajících cel;
8. zastává nicméně názor, že dohoda pouze o bezcelním volném obchodu by nebyla dostatečně ambiciózní, protože největší hospodářské zisky by vznikly snížením úrovně necelních překážek; podporuje cíl navržený Pracovní skupinou na vysoké úrovni, který předpokládá zrušení všech poplatků v rámci dvoustranného obchodu, což by mělo znamenat odstranění velkého množství cel po vstupu dohody v platnost a během krátké doby postupnou eliminaci všech celních tarifů kromě těch nejzásadnějších, což by mohlo přinést výrazné zisky, vzhledem k tomu, že dvoustranný obchod mezi EU a USA do značné míry spočívá ve vnitropodnikovém obchodu, a celosvětově zlepšit globální konkurenceschopnost společností EU a USA;
9. podporuje názor, že vzhledem k již existujícím nízkým průměrným clům je možné plně využít potenciál transatlantického partnerství, pokud dokážeme odstranit necelní překážky, které tvoří převážně celní režimy a přeshraniční regulační omezení; podporuje přání navržené Pracovní skupinou na vysoké úrovni, kterým je snaha postupně dosáhnout ještě více integrovaného transatlantického trhu;
10. uznává, že i když žádná dohoda možná nevyřeší veškeré existující regulační otázky okamžitě, institucionalizace vzájemné slučitelnosti regulačních režimů EU a USA by významným způsobem usnadnila transatlantický obchod a současně by i vytvořila velkorysý celosvětový standard; znovu také opakuje, že je nutno plně respektovat právo obou stran na takovou regulaci, která zajistí ochranu zdraví, bezpečnost výrobků a životního prostředí na úrovni, již uzná za vhodnou, a brát v úvahu historické důvody rozdílného přístupu uplatňovaného na obou stranách Atlantiku v otázkách, mezi něž patří pěstování geneticky modifikovaných organismů a některé otázky týkající se dobrých životních podmínek zvířat;
11. uznává, že příliš zatěžující regulační normy jsou výraznými překážkami obchodu a že jejich odstranění by mohlo přinést další růst; zdůrazňuje, že cílem uvedení regulačních norem EU a USA do souladu by mohlo být dosažení nejvyšší společné normy a tím také zlepšení bezpečnosti výrobků pro spotřebitele; zdůrazňuje potřebu vyhnout se vytváření nových (ačkoli třeba nezáměrných) překážek obchodu a investic, zejména u klíčových vznikajících technologií a inovativních odvětví;
12. podporuje snahu o maximální spolupráci na vysoké úrovni při řešení regulačních norem, jejich soudržnosti a jejich lepšího sjednocení, které by umožnily ještě více rozvinout obchod a stimulovat růst a zlepšily efektivitu a účinně odstranily necelní překážky; podporuje tvrzení Pracovní skupiny na vysoké úrovni, že jakákoli sjednaná dohoda, která by vylučovala regulační spolupráci a reformu, by byla pro obě strany hospodářsky bezvýznamná a politicky neudržitelná; zdůrazňuje, že regulační slučitelnost je nejdůležitějším úkolem ambiciózní transatlantické dohody a připomíná v tomto ohledu, že regulační rozdíly a přeshraniční opatření vytváří pro malé a střední podniky mimořádnou překážku obchodu;
13. konstatuje, že je důležité zřídit protokoly pro sdílení údajů mezi americkou Komisí pro bezpečnost spotřebního zboží a Evropskou komisí s cílem vypořádat se rychle a účinně s nebezpečnými výrobky uvedenými na trh v kterékoli oblasti;
14. vítá iniciativy vyvíjené v rámci transatlantického dialogu zákonodárců o vytvoření společné normy v klíčových oblastech navrhovaných technologií včetně nanotechnologií, elektrických vozidel, inteligentních sítí a elektronického zdravotnictví;
15. žádá zúčastněné strany, aby plně využily výzvy Pracovní skupiny na vysoké úrovni a do konce roku 2012 předložily konkrétní návrhy, jak řešit dopad rozdílných regulačních norem, které zbytečně brání obchodu; naléhavě vyzývá zúčastněné strany na obou stranách Atlantiku, aby všude tam, kde je to možné, dohromady usilovaly o hledání společných postojů;
16. je toho názoru, že vzhledem k vzrůstajícímu významu elektronického obchodování zastávají normy pro ochranu údajů zásadní úlohu, pokud jde o ochranu spotřebitelů v EU i USA; zdůrazňuje, že se EU i USA potřebují vyrovnat s novými kybernetickými bezpečnostními hrozbami a to prostřednictvím společných opatření a v mezinárodním kontextu; upozorňuje, že interoperabilita a normy v oblasti elektronického obchodování, uznané na celosvětové úrovni, mohou pomoci podpořit rychlejší inovace tím, že sníží rizika a náklady spojené s novými technologiemi;
17. uznává, že rozšíření obchodu se službami a přijetí opatření na podporu investic a veřejných zakázek by mělo být klíčovým prvkem jakékoli budoucí transatlantické dohody, má-li přinést další prospěch oběma ekonomikám a také vytvořit příležitosti pro spolupráci při řešení obchodních otázek společného zájmu;
18. konstatuje, že odvětví služeb představuje v EU i v USA hlavní zdroj zaměstnanosti a HDP; podporuje přání Pracovní skupiny na vysoké úrovni jít nad rámec liberalizace služeb, které dosáhly EU a USA v rámci současných dohod o volném obchodu, čehož chce dosáhnout vyřešením dlouhotrvajících překážek, včetně způsobů poskytování služeb, při současném respektování citlivé povahy určitých odvětví;
19. zdůrazňuje, že EU a USA mají velmi odlišné definice veřejných služeb a služeb obecného hospodářského zájmu a doporučuje, aby definice těchto termínů byly zpřesněny; domnívá se, že by tato ustanovení měla být zakotvena v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) a měla by zůstat v souladu s mnohostranným systémem; domnívá se, že vyšší míra regulační soudržnosti v oblasti služeb by mohla vést také k lepší integraci jednotného trhu se službami v EU i v USA; vyzývá k větší spolupráci při výměně osvědčených postupů s cílem zlepšit účinnost transatlantického veřejného sektoru; doporučuje, aby se rozvinul vzájemný dialog o budoucnosti poskytování služeb a programů uložených na serverech na internetu (tzv. cloud computing) a o pokrocích ve vývoji elektrických vozidel a jejich výrobě;
20. zvláště vyzývá k vynaložení veškerého úsilí na vytvoření skutečně otevřených a integrovaných transatlantických finančních služeb a digitálních trhů, a to s ohledem na pozitivní dopady, které by to mělo v poměrně krátkém časovém rámci na obou stranách Atlantiku; s ohledem na propojenost našich trhů podporuje diskusi o začlenění kapitoly o finančních službách; zdůrazňuje, že je důležité zintenzivnit obchodní transakce a spolupráci, pokud jde o regulátory finančních služeb na obou stranách Atlantiku, s cílem sdílet osvědčené postupy a určit regulační nedostatky;
21. je hluboce přesvědčen, že je nezbytné vypořádat se s problémy ekvivalence, sbližování a exteritoriality, neboť jsou rozhodující pro pochopení, jak mohou EU a USA čelit nejistotě, kterou s sebou nesou jejich vlastní stávající hospodářské a finanční problémy a dále čelit celosvětovému prostředí norem a konkurenčním modelům finanční regulace a dohledu;
22. žádá, aby byla provedena reforma omezení zahraničního vlastnictví leteckých společností USA a uvádí, že nedostatek vzájemnosti mezi pravidly EU a USA v námořní a letecké přepravě a pokračující nerovnováha mezi schopností firem EU uskutečnit kabotáž na trhu USA a schopností firem USA vykonat zde totéž, jsou překážky, které musí být odstraněny, aby mohl být uvolněn skutečný potenciál transatlantických hospodářských vztahů;
23. žádá obě strany, aby si dále vzájemně otevřely své trhy s veřejnými zakázkami a usilovaly tak o dosažení plné vzájemnosti a transparentnosti, a podporuje cíl navržený Pracovní skupinou na vysoké úrovni rozšířit obchodní příležitosti prostřednictvím podstatného zlepšení přístupu na trh s veřejnými zakázkami na veškerých správních úrovních na základě pravidel daného státu;
24. domnívá se, že kapitola o zadávání veřejných zakázek by se neměla zabývat pouze stávajícími problémy spojenými s přístupem na trh, ale měla by zahrnovat také mechanismus, který by zabraňoval vznikání nových překážek; je si vědom toho, že veřejné zakázky v USA spadají také do jurisdikce jednotlivých států; připomíná, že otevřenost trhů s veřejnými zakázkami, které nabízejí rovný přístup všem dodavatelům, zejména malým a středním podnikům, je pro transatlantický obchod velmi důležitá; znovu upozorňuje, že pokud jde o veřejné zakázky v USA, měly by malé a střední podniky z EU požívat stejných výhod a možností, jakých se jim dostává v rámci EU, a připomíná, že Pracovní skupina na vysoké úrovni navrhla konkrétní horizontální opatření týkající se malých a středních podniků jako oblasti s velkou možností získání transatlantické podpory; zdůrazňuje, že je důležité, aby obě strany plnily Dohodu o vládních zakázkách;
25. je toho názoru, že práva duševního vlastnictví jsou velmi důležitá pro podporu růstu zaměstnanosti a hospodářství, a domnívá se proto, že zároveň s podporou volného šíření informací a přístupu k internetu je zásadní zachovat vysokou úroveň ochrany a prosazování práv duševního vlastnictví;
26. bere na vědomí hodnocení Pracovní skupiny na vysoké úrovni, že i když jsou EU i USA odhodlány poskytnout vysokou úroveň ochrany práv duševního vlastnictví a jejich prosazování, může dojít k tomu, že při případném vyjednávání nebude možné dosáhnout sladění všeobecně rozdílných závazků v oblasti práv duševního vlastnictví, které bývají součástí obchodních dohod EU či USA; zdůrazňuje však, že přístup navržený pro jednání by měl být ambiciózní a měl by usilovat o to, aby řešení sporných otázek v oblasti práv duševního vlastnictví bylo uspokojivé pro obě strany a zároveň byla zajištěna adekvátní míra ochrany hospodářských subjektů; znovu opakuje, že úsilí EU a USA v oblasti růstu a tvorby pracovních míst závisí na schopnosti inovovat a vyrábět tvořivě a za těchto okolností na tom, že transatlantické hospodářství ohrožuje padělání a pirátství; je toho názoru, že nové zásady EU a USA pro informační a komunikační technologie představují podnět pro intenzivnější součinnost;
27. v zásadě podporuje Pracovní skupinou na vysoké úrovni navržený cíl vytvořit v řadě oblastí nová obchodní pravidla, jelikož by to pro dvoustranný obchod mohlo být důležité a také by to mohlo přispět k vytváření nových pravidel jak v souvislosti s politikami vůči třetím zemím, tak v obchodních dohodách na mnohostranné úrovni;
28. konstatuje, že EU má již vyjednány nebo vyjednává dohody o volném obchodu s dalšími dvěma členy Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA), s Mexikem a Kanadou; žádá proto Komisi a její protějšky na straně USA, aby zvážily formulaci ustanovení, které by v potenciální dohodě o volném obchodu mezi EU a USA do budoucna umožňovalo harmonizaci těchto dohod tak, aby mohla vzniknout meziregionální dohoda mezi EU a NAFTA;
29. zdůrazňuje, že plně respektuje mnohostranný obchodní systém ztělesňovaný WTO, který je i nadále tím zdaleka nejlepším rámcem pro dosažení volného a spravedlivého obchodu na celosvětové úrovni a který musí zůstat i v 21. století navzdory vzniku multipolárního světa základem obchodních transakcí;
30. nicméně je toho názoru, že vzhledem k přetrvávajícímu mrtvému bodu v souvislosti s původním plánem a cíli rozvojového programu z Dohá musí být co nejdříve obnovena diskuze o tom, jak posílit WTO tak, aby fungovala efektivnějším způsobem, a jak tuto organizaci nejlépe připravit na budoucí výzvy; je nicméně přesvědčen, že s ohledem na současné hospodářské obtíže je posílení dvoustranných vztahů za účelem podpory růstu a zaměstnanosti slučitelné s budoucími i v současnosti probíhajícími mnohostrannými diskusemi a jednáními a že jim napomáhá, protože i jejich základem jsou pravidla a otevřená a transparentní povaha;
31. podporuje názor, že je třeba pečlivé přípravy, aby bylo možné zajistit, aby jednání o dvoustranné komplexní obchodní a investiční dohodě – uskuteční-li se – docílila konkrétních výsledků a byla ukončena včas; očekává závěrečnou zprávu (včetně doporučení rozhodnutí ohledně těchto jednání) Pracovní skupiny na vysoké úrovni; žádá Komisi a vládu USA, aby představily závěrečné výsledky činnosti Pracovní skupiny na vysoké úrovni na 73. setkání transatlantického dialogu zákonodárců do konce roku 2012;
32. vyzývá Pracovní skupinu na vysoké úrovni, aby těžila ze zkušeností a úspěchů Transatlantické hospodářské rady a zdůrazňuje, že je třeba výrazné zapojení příslušných parlamentních výborů; domnívá se, že má-li být transatlantický dialog úspěšný, musí být prohlouben na všech úrovních, a také, že by se měly s větší pravidelností konat schůzky na vysoké úrovni nejen mezi Komisí a vládou USA, ale rovněž mezi poslanci, kteří jsou členy příslušných výborů Parlamentu a amerického Kongresu; uvítal by intenzivnější spolupráci, pokud by americký Kongres následoval příkladu Evropského Parlamentu, který má již od ledna roku 2010 ve Washingtonu své zastoupení v podobě kontaktní kanceláře;
33. po pečlivé a důkladné přípravě a konzultaci vyzývá k tomu, aby jednání byla zahájena v první polovině roku 2013 a aby využila současné politické vůle a podpory ze strany průmyslu k rychlému a úspěšnému uzavření těchto jednání;
34. žádá všechny zúčastněné strany zastupující podnikatelskou sféru, aby se jakmile budou tato jednání zahájena, zorganizovaly takovým způsobem, který jim umožní poskytovat koordinovaně maximální a širokou podporu otevřenému a transparentnímu dialogu, aby v této iniciativě bylo dosaženo pokroku; je přesvědčen, že velký význam budou mít rozhovory se spotřebiteli a s malými a středními podniky, k jejichž zahájení a koordinaci by nemělo dojít se zpožděním, aby bylo možné využít během jednání podpory na všech úrovních;
35. je odhodlán úzce spolupracovat s Radou, Komisí, americkým Kongresem, vládou USA a zúčastněnými stranami s cílem dosáhnout plného ekonomického potenciálu transatlantického hospodářského partnerství, a vytvořit tak nové příležitosti pro podniky a pracovníky na obou stranách Atlantiku a posílit vedoucí postavení EU a USA v globální ekonomice;
36. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a americkému Kongresu a obchodnímu zmocněnci USA.