Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 22. listopadu 2012 - Štrasburk
Populace lososa žijící v Baltském moři a rybolov této populace ***I
 Svěření přenesených pravomocí k přijímání určitých opatření týkajících se společné obchodní politiky ***I
 Zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů ***I
 Odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel ***I
 Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí
 Nadcházející světová konference o mezinárodních telekomunikacích (WCIT-2012) Mezinárodní telekomunikační unie a možné rozšíření působnosti mezinárodních předpisů v oblasti telekomunikací
 Konference o změně klimatu v Dohá (COP 18)
 Rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy
 Situace v Gaze
 Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
 Doložky EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr
 Kybernetická bezpečnost a ochrana
 Úloha společné bezpečnostní a obranné politiky v případě krizí souvisejících s klimatem a přírodních katastrof
 Jednání o posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem
 Drobný pobřežní rybolov, řemeslný rybolov a reforma SRP
 Vnější dimenze společné rybářské politiky
 Volby do Evropského parlamentu v roce 2014
 Situace v oblasti lidských práv v Íránu, zejména hromadné popravy a nedávná smrt bloggera Sattára Beheštího
 Situace v Barmě, zejména pokračující násilí v Arakanském státě
 Situace migrantů v Libyi

Populace lososa žijící v Baltském moři a rybolov této populace ***I
PDF 514kWORD 70k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Příloha
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví víceletý plán pro populaci lososa žijící v Baltském moři a rybolov této populace (COM(2011)0470 – C7-0220/2011 – 2011/0206(COD))
P7_TA(2012)0446A7-0239/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0470),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0220/2011),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. ledna 2012(1),

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0239/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. listopadu 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2012, kterým se stanoví víceletý plán pro populaci lososa žijící v Baltském moři a rybolov této populace

P7_TC1-COD(2011)0206


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Platnost akčního plánu pro populace lososa přijatého Mezinárodní komisí pro rybolov v Baltském moři v roce 1997 skončila v roce 2010. Smluvní strany Komise na ochranu baltského mořského prostředí (HELCOM) se zasadily o to, aby Unie vypracovala dlouhodobý plán řízení populace lososa žijící v Baltském moři.

(2)  V nejnovějších vědeckých doporučeních Mezinárodní rady pro průzkum moří (ICES) a Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) se uvádí, že některé populace lososa volně žijící v řekách se nacházejí mimo bezpečné biologické limity a že je třeba vypracovat víceletý plán na evropské úrovni.

(3)  Podle čl. 3 odst. 1 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie disponuje Unie výlučnou pravomocí v oblasti zachování biologických mořských zdrojů. Vzhledem k tomu, že losos patří mezi anadromní druhy, nelze zachovat populace lososa žijící v Baltském moři, aniž by byla přijata opatření k ochraně těchto populací v období, kdy žijí v řekách. Tato opatření tedy také spadají do výlučné pravomoci Unie s cílem zajistit účinnou ochranu mořských druhů v průběhu celého cyklu jejich migrace a měla by být zahrnuta do víceletého plánu.

(4)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin(4) uvádí lososa obecného jako druh v zájmu Unie a opatření přijatá podle této směrnice musí být navržena tak, aby bylo zajištěno, že jejich využívání bude v souladu s odpovídajícím stavem z hlediska jejich ochrany. Je tedy nutné zajistit, aby opatření k ochraně lososa přijatá dle tohoto nařízení byla konzistentní a koordinovaná s opatřeními přijatými dle zmíněné směrnice. Zákaz rybolovu pomocí unášených dlouhých lovných šňůr představuje rovněž důležitý způsob, jak posílit populace lososa, neboť se sníží výměty podměrečného lososa.[pozm. návrh 1]

(5)  Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost EU v oblasti vodní politiky(5), je ochránit, zachovat a zlepšit vodní prostředí, kde losos po část svého života pobývá. K dosažení těchto cílů směrnice 2000/60/ES by měl přispět víceletý plán pro populace baltského lososa. Opatření touto směrnicí již vyžadovaná, jako jsou plány povodí, by neměla být identická s opatřeními přijatými na základě tohoto nařízení, nicméně je třeba zajistit koordinaci a konzistentnost mezi opatřeními přijatými dle tohoto nařízení a dle již zmíněné směrnice na ochranu a zlepšení stanovišť lososů ve vnitrozemských vodách.

(6)  V prováděcím plánu odsouhlaseném na světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 se uvádí, že do roku 2015 je třeba obnovit všechny komerční populace na úroveň, která přinese maximální udržitelný výnos. Mezinárodní rada pro průzkum moříToto je právní požadavek podle Úmluvy OSN o mořském právu od roku 1994. Komise na ochranu baltského mořského prostředí usuzuje, že u populací lososa žijících v baltických řekách tato úroveň u různých řek s volně žijícími populacemi lososa odpovídá úrovni produkci strdlic mezi 60 a 75 %ve výši 80 % potenciální kapacity produkce strdlic. Takové vědecké doporučení by mělo sloužit jako východisko pro stanovení hlavních a vedlejších cílů víceletého plánu. [pozm. návrh 2]

(6a)  Kapacita produkce strdlic je pouze přibližným ukazatelem zdraví populace lososa v dané řece. Než je však možné použít produkci strdlic jako ukazatel, je nezbytné splňovat řadu předpokladů. Úroveň produkce strdlic je navíc ovlivněna dalšími faktory, následkem čehož je korelaci mezi produkcí strdlic a zdravím populace lososa obtížné určit. Úroveň návratu samiček lososa do řek je třeba používat jako druhý ukazatel zdraví populace lososa.[pozm návrh 3]

(7)  Vědecké doporučení naznačuje, že genetické znečištění populace lososa žijící v Baltském moři může snížit míru přežití a hojnost původních populací a narušit genetickou obranyschopnost vůči nemocem a měnícím se místním environmentálním podmínkám. Zachování genetické integrity a rozmanitosti populací lososa v Baltském moři tudíž hraje rozhodující úlohu v jejich ochraně a musí se stát cílem víceletého plánu.

(8)  Stanovení míry úmrtnosti způsobené rybolovem v moři a v řekách by mělo přinést velikost volně žijící populace lososa, která přináší maximální udržitelný výnos v souladu se stanovenými cíli a termíny. Míra úmrtnosti způsobená rybolovem v moři se stanoví na základě doporučení VTHVR.

(9)  Za účelem účinnějšího provádění plánu a s cílem lépe přizpůsobit reakci zvláštnostem populací lososa v jednotlivých řekách by měly být dotčené členské státy oprávněny stanovit úroveň míry úmrtnosti způsobené rybolovem, celkové přípustné odlovy a některá technická opatření pro zachování zdrojů v souladu s čl. 2 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(10)  Při přijímání opatření v rámci tohoto nařízení by členské státy měly v plném rozsahu respektovat své mezinárodní závazky, zejména závazky odvozené z článku 66 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982(6), který mimo jiné vyžaduje, aby stát původu anadromních populací a další dotčené státy spolupracovaly s cílem zachovat a řídit tyto populace.

(11)  Je třeba přijmout opatření, která by umožnila Komisi pravidelně přezkoumat vhodnost a účinnost opatření přijatých členskými státy na základě hlavních a vedlejších cílů stanovených ve víceletém plánu.

(12)  Vědecké doporučení uvádí, že nevhodné postupy vysazování mohou významně ovlivnit genetickou rozmanitost populace lososa žijící v Baltském moři. a přinášíExistuje také riziko, že velké množství uměle chovaných ryb každoročně vypuštěných do Baltského moře postihnemůže ovlivnit genetickou integritu populací volně žijícího lososa. Doporučuje se tyto postupy postupně ukončit. V tomtoProto je nutné vysazování lososa ve větší míře kontrolovat. Kromě toho by ve víceletém plánu by proto měly být pro vypouštění lososa stanoveny podmínky získávání genetického materiálu pro chov a kultivaci materiálu pro vysazování lososa a podmínky vysazování takovým způsobem, aby prováděné vysazování nemělo negativní dopad na genetickou rozmanitost. [pozm. návrh 4]

(13)  Přímé vysazování v řekách s potenciálem pro výskyt lososa je považováno za zvláštních podmínek za opatření pro zachování zdrojů, neboť bude mít pozitivní dopad na celkový počet jedinců lososa a rybolov, jelikož lze tímto způsobem obnovit samovolně udržitelné populace lososa. Je třeba přijmout opatření, která by výslovně povolila přímé vysazování, které splňuje tyto podmínky pro získání finančních zdrojů v souladu s čl. 38 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu(7).

(14)  Nicméně vzhledem k tomuVypouštění lososa pro jiné účely, než je vysazování a přímé vysazování, by však nemělo být nadále povoleno po uplynutí 10 let , pokud do konce tohoto období produkce strdlic volně žijícího lososa dosáhne 80 % potenciální kapacity produkce strdlic v dané řece. Pokud této úrovně nebude dosaženo, je možné vypouštění lososa pro jiné účely, než je vysazování a přímé vysazování, provádět dalších 10 let, poté co členský stát zjistí a odstraní příčiny, které brání dosažení této úrovně. Je možné, že vypouštění lososa může být v současnosti v některých členských státech je v současnosti vypouštění lososa povinné, a ve snazea je nutné poskytnout členským státům čas na přizpůsobení se těmto požadavkům. mělo by vypouštění lososa pro účely jiné, než je vysazování a přímé vysazování, zůstat povoleno v průběhu přechodného období sedmi let po vstupu tohoto nařízení v platnost.[pozm. návrh 5]

(15)  Aby se zaručilo, že jsou opatření stanovená tímto nařízením dodržována, měla by být kromě kontrolních opatření stanovených v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky(8) přijata zvláštní kontrolní opatření.

(15a)  S cílem dosáhnout udržitelného rybolovu musí být zvýšena důvěra a zdokonaleny metody komunikace mezi zúčastněnými stranami.[pozm. návrh 6]

(16)  Délka většiny pobřežních plavidel pro odlov lososa nepřesahuje 10 m. Z tohoto důvodu by povinnost používat lodní deník rybolovu dle článku 14 a podávat předchozí oznámení dle článku 17 nařízení č. (ES) 1224/2009 měla být rozšířena tak, aby se vztahovala na všechna plavidla komerčního rybolovu a obslužná plavidla. [pozm. návrh 7]

(17)  S cílem zajistit, že úlovky lososa nejsou nesprávně vykázány jako úlovky pstruha obecného, čímž by unikly řádné kontrole, je nutné povinnost předkládat předchozí oznámení v souladu s článkem 17 nařízení (ES) č. 1224/2009 rozšířit i na všechna plavidla, která uchovávají na palubě pstruha obecného.

(17a)  Členské státy by měly zvýšit kontrolu a posílit systémy předchozího oznamování pro rekreační plavidla používaná pro lov na udici a další způsoby rybolovu s cílem zajistit jednoduchý a účinný systém a podporovat udržitelný rybolov.[pozm. návrh 8]

(17b)  Měla by být stanovena minimální velikost při vykládce jak pro pstruha mořského (Salmo trutta), tak pro lososa obecného (Salmo salar) v subdivizích ICES 22-32, odchylně od článku 14 přílohy IV nařízení Rady (ES) č. 2187/2005 ze dne 21. prosince 2005 , kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu(9).[pozm. návrh 9]

(18)  K získání lepších a rozsáhlejších vědeckých údajů o populacích lososa by měl být povolen odlov elektrickým proudem.

(19)  V nejnovějším vědeckém doporučení se uvádí, že rekreační rybolov lososa v moři významně ovlivňuje jeho populace, přestože přesnost údajů v této oblasti není příliš vysoká. Zejména rekreační rybolov prováděný z plavidel, která provozují podniky nabízející tyto služby jako placené, se může významně podílet na úlovcích lososa žijícího v Baltském moři. Proto je pro fungování víceletého plánu vhodné zavést konkrétní správní opatření k řízení těchto činností rekreačního rybolovu. [pozm.návrh 10]

(19a)  V zájmu usnadnění vykazování je třeba vybízet ke zřizování internetových systémů vykazování v členských státech nebo mezi nimi a podporovat je. Informace o hlášených úlovcích by měly být veřejně přístupné. Konkrétní loviště úlovku by však nemělo být zveřejněno, neboť je třeba zabránit podněcování rybářů k tomu, aby se zaměřili na toto konkrétní loviště.[pozm. návrh 11]

(20)  Aby bylo možné efektivním způsobem naplnit vedlejší cíle stanovené v tomto nařízení a rychle reagovat na změny v populacích, je třeba pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU u určitých nepodstatných prvků tohoto nařízení, uvedených v článcích 6, 7, 11 a 25, přenést na Komisi. Na základě těchto pravomocí by mělo být možné změnit míru úmrtnosti způsobenou rybolovem, změnit seznam řek s volně žijícími populacemi lososa a některé technické informace obsažené v přílohách tohoto nařízení a přijímat opatření pro populace žijící v baltických řekách, nejsou-li členskými státy přijata opatření, k nimž jsou dle bodu 9 odůvodnění oprávněny, nebo jsou přijatá opatření považována za neúčinná.

(20a)  Komise by měla zajistit, aby členské státy přijaly správní či trestní opatření nezbytná k řešení problému nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu.[pozm. návrh 12]

(21)  Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

(22)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení článku 12 tohoto nařízení o vysazování lososa by měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. Uvedené pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(10),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Tímto nařízením se stanoví víceletý plán pro zachování a řízení populace lososa žijící v Baltském moři (dále jen „plán“).

Článek 2

Oblast působnosti

Tento plán se vztahuje na komerční a rekreační rybolov v Baltském moři a řekách s ním propojeným na území členských států (dále jen „dotčené členské státy“), [pozm.návrh 13]

   b) rekreační rybolov lososa v Baltském moři, pokud je tento rybolov prováděn obslužnými plavidly. [pozm. návrh 14]

Článek 3

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v článku 3 nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(11), článku 2 směrnice 2000/60/ES a článku 4 nařízení (ES) č. 1224/2009.

2.  Rovněž se použijí tyto definice:

   a) „Baltským mořem“ se rozumí subdivize ICES 22–32;
   b) „baltickými řekami“ se rozumí řeky propojené s Baltským mořem a nacházející se na území členských států;
   c) „populací lososa žijící v Baltském moři“ se rozumí všechny populace lososa v Baltském moři a baltických řekách, ať už se jedná o populace volně žijící nebo uměle chované;
   d) „řekou s volně žijícími populacemi lososa“ se rozumí řeka se samovolně udržitelnými populacemi volně žijícího lososa, aniž by docházelo k vypouštění uměle chovaných populací lososa nebo k němu dochází jen v omezené míře; seznam řek je uveden v příloze I;
   e) „řekou s potenciálem pro výskyt lososa“ se rozumí řeka, v níž v minulosti žila(y) volně žijící populace lososa a kde v současnosti nedochází k přirozené reprodukci nebo zde k reprodukci dochází jen v minimální míře, přičemž zde existuje potenciál pro obnovení samovolně udržitelné populace lososa;
   f) „potenciální kapacitou produkce strdlic“ se rozumí kapacita produkce strdlic vypočítaná pro každou řeku na základě příslušných parametrů specifických pro jednotlivé řeky;
   g) „technickými opatřeními pro zachování zdrojů“ se rozumí opatření, která regulují složení druhů, složení úlovků z hlediska velikosti a dopad rybolovných činností na prvky ekosystémů stanovením podmínek pro použití a strukturu lovných zařízení a stanovením omezení přístupu do oblastí rybolovu;
   h) „vysazováním“ se rozumí záměrné vypouštění strdlic nebo uměle chovaných lososů v raných fázích životního cyklu do řek s volně žijícími populacemi lososa;
   ha) „rekreačním rybolovem“ se rozumí, odchylně od čl. 4 odst. 28 nařízení (ES) č. 1224/2009, rybolov jiný, než pro komerční účely, při němž se používají všechny typy plavidel a rybářské techniky pro komerční a nekomerční účely;[pozm. návrh 15]
   i) „přímým vysazováním ryb“ se rozumí vypouštění strdlic nebo uměle chovaných lososů v raných fázích životního cyklu do řek s potenciálem pro výskyt lososa;
   j) „obslužným plavidlem“ se rozumí plavidlo, které je provozováno podnikem nabízejícím služby, jako je poskytnutí rybolovného zařízení, přeprava nebo poradenství za účelem rekreačního rybolovu lososa v Baltském moři;
   k) „celkovými přípustnými odlovy“ (TAC) se rozumí množství lososa žijícího v Baltském moři, které lze v rámci dané populace každoročně ulovit a vyložit.

KAPITOLA II

HLAVNÍ CÍLE

Článek 4

Hlavní cíle

Cílem plánu je zajistit, aby:

   a) byla populace lososa žijící v Baltském moři využívána udržitelným způsobem v souladu se zásadou maximálně udržitelného výnosu;
   b) byla zachována genetická integrita a rozmanitost populace lososa žijící v Baltském moři.

KAPITOLA III

VEDLEJŠÍ CÍLE

Článek 5

Vedlejší cíle pro populace lososa volně žijící v řekách

1.  U řek s volně žijícími populacemi lososa, kde do ...(12) bylo dosaženo úrovně 50 % potenciální kapacity produkce strdlic, dosáhne v každé řece za ...*(13) produkce volně žijících strdlic 7580 % potenciální kapacity produkce strdlic. [pozm. návrh 16]

2.  U řek s volně žijícími populacemi lososa, kde k okamžiku ...(14) nebylo dosaženo úrovně 50 % potenciální kapacity produkce strdlic, dosáhne v každé řece produkce volně žijících strdlic 50 % potenciální kapacity produkce strdlic ...(15)* a 7580 % za ...(16)** deset . [pozm. návrh 17]

3.  Za ...***deset bude v každé řece s volně žijícími populacemi lososa produkce strdlic volně žijícího lososa udržována na úrovni alespoň 7580 % potenciální kapacity produkce strdlic. [pozm. návrh 18]

4.  Dotčené členské státy mohou pro každou řeku s volně žijícími populacemi lososa stanovit další přísnější cíle, jako například cíle vycházející z počtu vracejících se jikernaček. [pozm. návrh 19]

Dotčené členské státy poskytují a zveřejňují údaje o počtu vracejících se samiček lososa do jejich řek.[pozm. návrh 20]

KAPITOLA IV

PRAVIDLA ODLOVU

Článek 6

Stanovení celkových přípustných odlovů v řekách

1.  Roční celkové přípustné odlovy populace lososa v řekách s volně žijícími populacemi lososa nepřekročí úroveň odpovídající míře úmrtnosti způsobené rybolovem, která je uvedena v odstavci 2.

2.  Míru úmrtnosti způsobenou rybolovem pro populace lososa v řekách s volně žijícími populacemi lososa stanoví každý členský stát v souladu s vedlejšími cíli stanovenými v článku 5 a odbornými názory Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství a Mezinárodní rady pro průzkum moří, které jsou pravidelně těmito orgány přezkoumávány, jakmile jsou k dispozici další informace nebo se změní charakteristické vlastnosti řeky. Za tímo účelem zohlední členské státy potenciální kapacitu produkce strdlic vypočítanou Mezinárodní radou pro průzkum moří pro každou řeku na základě příslušných parametrů specifických pro jednotlivé řeky a pravidelně přezkoumávaných tímto orgánem, jakmile jsou k dispozici další informace nebo se změní charakteristické vlastnosti řeky.

3.  Nejpozději do ...(17) dotčené členské státy na svých veřejně přístupných úředních internetových stránkách zřízených v souladu s článkem 114 nařízení (ES) č. 1224/2009 zveřejní míru úmrtnosti způsobenou rybolovem v řekách s volně žijícími populacemi lososa a odpovídající celkové přípustné odlovy lososa a budou tyto ukazatele každoročně přezkoumávat.

4.  Každé tři roky Komise s ohledem na hlavní a vedlejší cíle uvedené v článcích 4 a 5 posoudí každý rok slučitelnost a účinnost opatření přijatých členskými státy dle tohoto článku. [pozm. návrh 21]

5.  Komise je zmocněna k přijetí aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26, kterými stanoví míru úmrtnosti dané rybolovem nebo odpovídající celkový přípustný odlov v řekách s volně žijícími populacemi lososa nebo rozhodne o uzavření loviště, pokud dotčené členské státy nezveřejní taková opatření v souladu s odstavci 1, 2 a 3 ve stanoveném termínu po vstupu tohoto nařízení v platnost.

6.  Komise je zmocněna k přijetí aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26, kterými stanoví míru úmrtnosti dané rybolovem nebo odpovídající celkový přípustný odlov v řekách s volně žijícími populacemi lososa nebo rozhodne o uzavření loviště, pokud na základě hodnocení provedeného dle odstavce 4 jsou opatření členských států shledána jako nedostatečná pro dosažení hlavních a vedlejších cílů stanovených v článcích 4 a 5.

7.  Komise přijímá tato opatření s cílem zajistit, aby hlavní a vedlejší cíle stanovené v článcích 4 a 5 byly splněny. Jakmile Komise přijme akt v přenesené pravomoci, opatření členského státu pozbývají platnosti.

Článek 7

Stanovení celkových přípustných odlovů v moři

1.  Roční celkové přípustné odlovy populace lososa v moři nepřekročí úroveň míry úmrtnosti způsobené rybolovem rovnu 0,1.

2.  Pokud existují jasné známky toho, že došlo ke změně stavu populace nebo že stávající míra úmrtnosti způsobená rybolovem není přiměřená k dosažení cílů stanovených v článku 4, je Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijatých v souladu s článkem 26 oprávněna změnit hodnotu míry úmrtnosti způsobené rybolovem v moři uvedenou v odstavci 1.

3.  V případě náhlého propuknutí nákaz, kriticky nízké míry přežití jedinců starších dvou let nebo jiných nepředvídaných situací stanoví Rada celkové přípustné odlovy, které jsou nižší než celkové přípustné odlovy vycházející z míry úmrtnosti způsobené rybolovem uvedené v odstavci 1.

Článek 8

Využití vnitrostátní kvóty obslužnými plavidlypro rekreační rybolov[pozm. návrh 22]

Losos ulovený v moři z obslužných plavidelv rámci rekreačního a rekreačního pobřežního a říčního rybolovu se započítá do vnitrostátní kvóty. [pozm. návrh 23]

KAPITOLA IVA

MINIMÁLNÍ VELIKOST LOSOSA A PSTRUHA OBECNÉHO PŘI VYKLÁDCE

Článek 8a

Odchylně od článku 14 nařízení (ES) č. 2187/2005 by minimální velikost při vykládce pro lososa obecného měla činit 60 cm a minimální velikost při vykládce pro pstruha mořského 50 cm, a to ve všech subdivizích uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a).[pozm. návrh 26]

KAPITOLA V

TECHNICKÁ OPATŘENÍ PRO ZACHOVÁNÍ ZDROJŮ

Článek 9

Opatření členských států k ochraně oslabených populací lososa v řekách

1.  Pro řeky s volně žijícími populacemi lososa, kde do ...(18) nebylo dosaženo úrovně 50 % potenciální kapacity produkce strdlic, zavedou dotčené členské státy zavedou, ponechají v platnosti, a v případě potřeby zlepší stávající vnitrostátní technická opatření pro zachování zdrojů, a to nejpozději do dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost...(19)* . [pozm. návrh 24]

2.  Technická opatření pro zachování zdrojů uvedená v odstavci 1 vychází ze zvláštních nároků jednotlivých řek s cílem přiměřeně přispět k dosažení hlavních a vedlejších cílů stanovených v článcích 4 a 5. Místo uplatnění takových opatření vychází z nejlepších dostupných informací o migračních trasách lososů v moři.

Článek 10

Opatření k ochraně dalších populací lososa žijících v řekách

Členské státy mohou ve svých baltických řekách pro populace lososa žijící v řekách nezahrnutých do článku 9 zavést vnitrostátní technická opatření pro zachování zdrojů. Tato opatření přispějí k dosažení hlavních a vedlejších cílů stanovených v článcích 4 a 5.

Komise přezkoumá pokyny o státní podpoře s cílem rozšířit možnosti členských států kompenzovat škody způsobené tuleni a kormorány. [pozm. návrh 25]

Článek 11

Opatření přijímaná Komisí

1.  Každé tři roky Komise s ohledem na hlavní a vedlejší cíle uvedené v článcích 4 a 5 každý rok posoudí slučitelnost a účinnost opatření přijatých členskými státy dle článků 9 a 10, a to zejména v případech, kdy řeky s volně žijícími populacemi lososa protékají několika členskými státy. [pozm. návrh 27]

2.  Komise je zmocněna k přijetí aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26, kterými stanoví potřebná technická opatření pro zachování zdrojů, pokud dotčené členské státy nepřijmou taková opatření v souladu s článkem 9 ve stanoveném termínu po vstupu tohoto nařízení v platnost.

3.  Komise je zmocněna k přijetí aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26, kterými stanoví potřebná technická opatření pro zachování zdrojů, pokud na základě hodnocení provedeného dle odstavce 1 jsou opatření členského státu shledána jako nedostatečná pro dosažení hlavních a vedlejších cílů stanovených v článcích 4 a 5.

4.  Komise přijímá tato opatření s cílem zajistit, aby hlavní a vedlejší cíle stanovené v článcích 4 a 5 byly splněny. Jakmile Komise přijme akt v přenesené pravomoci, opatření členského státu pozbývají platnosti.

KAPITOLA VI

VYPOUŠTĚNÍ

Článek 12

Vysazování

1.  Vysazovat lososa lze pouze do řek s volně žijícími populacemi lososa, Počet strdlic vypuštěných do každé řeky nepřekročí odhadovanou potenciální kapacitu produkce strdlic této řeky.a to v případech, kdy je to nutné k tomu, aby se zabránilo vyhubení místní populace. [pozm. návrh 28]

2.  Vysazování ryb je třeba provádět způsobem, který zaručí genetickou rozmanitost odlišných populací lososa žijících v řekách při zohlednění stávajících společenství ryb v řekách, kam je násada umísťována, a v řekách sousedících, a to při maximalizaci účinku vysazování. Strdlice pochází z co možná nejbližší volně žijící populace lososa.[pozm. návrh 29]

2a.  Strdlice lososa určené k zarybňování se označují zastřižením tukové ploutve (finclipping).[pozm. návrh 30]

3.  Komise může prováděcímipřijme prováděcí předpisy, které stanoví  podrobná pravidla pro uplatnění tohoto článku do...(20). Tyto prováděcí akty přijatýmise přijímají v souladu s přezkumným postupem podle čl. 28 odst. 2. stanovit prováděcí pravidla pro uplatnění tohoto článku.[pozm. návrh 31]

Článek 13

Přímé vysazování ryb

Přímé vysazování ryb do řek s potenciálem pro výskyt lososa lze provádět pouze za předpokladu, že:

   a) řeka nabízínebo její přítoky nabízejí volné migrační trasy, odpovídající kvalitu vody a stanoviště vhodná pro reprodukci a růst lososa; [pozm. návrh 32]
   b) účelem přímého vysazování je založit nebo podpořit životaschopnou, samovolně udržitelnou populaci volně žijícího lososa;
   c) existuje program, který monitoruje a hodnotí situaci před a po vysazení ryb;
   d) existují vhodná a přiměřená opatření pro zachování a řízení zdrojů, jejichž cílem je podpořit obnovu samovolně udržitelné populace lososa v řece.
   da) vysazování ryb je třeba provádět způsobem, který zaručí genetickou rozmanitost odlišných populací lososa žijících v řekách při zohlednění stávajících společenství ryb v řekách, kam je násada umísťována, a v řekách sousedících, a to při maximalizaci účinku vysazování; [pozm. návrh 34]
   db) strdlice lososa určené k zarybňování se označují zastřižením tukové ploutve (finclipping).[pozm. návrh 35]

Při obnově vodních cest je rozhodující zásada „znečišťovatel platí“. Přímé vysazování dle odstavce 1 je rovněž považováno za opatření pro zachování zdrojů ve smyslu čl. 38 odst. 2 nařízení (ES) č. 1198/2006. [pozm. návrh 36]

Článek 13a

Původ dospělých ryb a strdlic

Dospělé ryby a strdlice musí pocházet pokud možno ze stejné řeky s volně žijícími populacemi lososa, v opačném případě pak z co možná nejbližšího povodí s volně žijícími populacemi lososa.[pozm. návrh 33]

Článek 14

Přechodné období

Lososi smí být vypouštěniVypouštění lososa jiným způsobem než podle článků 12 a 13 až do 7 let po vstupu tohoto nařízení v platnost.lze provádět do...(21), a je předmětem důkladného hodnocení. Při postupném ukončování vypouštění je uplatňován přístup, jenž přihlíží ke specifickým vlastnostem každé řeky. Uvedený proces spravují místní, regionální nebo celostátní agentury členských států a účastní se jej i místní zúčastněné subjekty, jejichž způsobilosti jsou využívány při obnově přírodních stanovišť a v rámci dalších opatření. Právně závazná vnitrostátní rozhodnutí o používání ekonomických zdrojů používaných v současné době při vysazování se přesměrují na podporu rybářů, na něž může mít postupné ukončování vypouštění nepříznivý dopad.[pozm. návrh 37]

KAPITOLA VII

KONTROLA A PROSAZOVÁNÍ

Článek 15

Vztah k nařízení (ES) č. 1224/2009

Kromě kontrolních opatření stanovených v nařízení (ES) č. 1224/2009 se použijí kontrolní opatření stanovená v této kapitole, nestanoví-li články v této kapitole odlišně.

Kromě toho se také čl. 55 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 a články 64 a 65 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 404/2011 ze dne 8. dubna 2011 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 1224/2009(22) použijí obdobně na veškerý rekreační rybolov lososa v Baltském moři.[pozm. návrh 38]

Článek 16

Lodní deníky

Odchylně od článku 14 nařízení (ES) č. 1224/2009 velitelé rybářských plavidel Evropské unie všech délek s oprávněním k rybolovu lososa a velitelé obslužných plavidel, jež jsou používána pro lov na udici a pro další způsoby rybolovu, vedou lodní deník o svých činnostech v souladu s pravidly stanovenými v článku 14 nařízení (ES) č. 1224/2009. [pozm. návrh 39]

Článek 17

Předchozí oznámení

Odchylně od úvodní věty čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 velitelé všech rybářských plavidel Evropské unie všech délek, jakož i velitelé obslužných plavidel, která uchovávají na palubě lososa obecného nebo pstruha obecného, oznamují příslušným orgánům svého členského státu vlajky bezprostředně po ukončení rybářských činností informace uvedené v čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009. [pozm. návrh 40]

Článek 18

Oprávnění ke zvláštní činnosti

1.  Obslužná plavidla musí mít oprávnění ke zvláštní činnosti pro rybolov lososa vydané v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

2.  Dotčené členské státy zahrnou oprávnění ke zvláštní činnosti do seznamu oprávnění k rybolovu obsaženého v elektronické databázi zřízené v souladu s čl. 116 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1224/2009. Mimoto zahrnou údaje o oprávnění ke zvláštní činnosti i do počítačového systému potvrzování údajů upraveného článkem 109 nařízení (ES) č. 1224/2009.

Článek 19

VýkazVýkazy úlovků u rekreačního rybolovu[pozm. návrh 41]

1.  Velitel obslužného plavidlaU všech typů rekreačního rybolovu se vyplní výkaz úlovků v souladu s přílohou III a k poslednímu dni každého měsíce jejse předloží zpráva příslušným orgánům svého členského státu vlajky. obslužného plavidla. [pozm. návrh 42]

2.  Do patnáctého dne v měsíci dotčené členské státy zapíší informace uvedené ve výkazech úlovků za předchozí měsíc do své elektronické databáze zřízené dle čl. 116 odst. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 1224/2009 a do jejich počítačového systému potvrzování údajů uvedeného v článku 109 nařízení (ES) č. 1224/2009. Elektronické údaje a výkazy úlovků jsou uchovávány po dobu tří let.

Článek 20

Inspekce vykládky

Dotčené členské státy inspekcemi vykládky ověří přesnost informací zapsaných ve výkazech úlovků. Tyto inspekce vykládky zkontrolují minimálně 10 %20 % celkového počtu vykládek. Evropská agentura pro kontrolu rybolovu provádí účinné kontroly a vybízí členské státy, aby prováděly soustředěnější a cílenější inspekce v oblastech, v nichž existuje podezření z nezákonného, neregulovaného a nehlášeného rybolovu nebo v nichž byl takový rybolov hlášen.[pozm. návrh 43]

Článek 20a

Kontrola rekreačního rybolovu

Opatření určená ke kontrole rekreačního rybolovu pro účely tohoto nařízení vycházejí zejména z článku 55 nařízení (ES) č. 1224/2009 a z článků 64 a 65 nařízení (EU) č. 404/2011.[pozm. návrh 44]

Článek 21

Národní kontrolní akční programy

Národní kontrolní akční programy popsané v článku 46 nařízení (ES) č. 1224/2009 musí zahrnovat alespoň:

   a) uplatnění technických opatření pro zachování zdrojů přijatá podle kapitoly V tohoto nařízení;
   b) dodržování pravidel ohledně využívání kvóty, oprávnění k činnosti a výkazu úlovků obslužnými plavidly, a rekreační rybolov používající všechny typy lovného zařízení; [pozm. návrh 45]
   c) sledování pravidel pro vysazování a přímé vysazování ryb.

KAPITOLA VIII

SBĚR ÚDAJŮ

Článek 22

Pro účely sběru údajů lze každou kohortu mladých jedinců lososa obecného ve všech řekách s volně žijícími populacemi lososa před smoltifikací zkoumat s využitím odlovu elektrickým proudem.

Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví podrobná pravidla pro odlov elektrickým proudem, která budou vycházet z nejnovějších vědeckých poznatků. Tyto prováděcí akty se přijímají  přezkumným postupem podle čl. 28 odst. 2.[pozm. návrh 46]

Článek 22a

Nejpozději do …(23) předloží Komise Parlamentu a Radě výsledky vědeckého výzkumu na téma vlivu dravců, zejména tuleňů a kormoránů, na populace lososa v Baltském moři. Na základě výsledků tohoto výzkumu vypracuje Komise plán řízení populací dravců, kteří mají vliv na populace lososa v Baltském moři, jehož vstoupí v platnost nejpozději v roce 2016.[pozm. návrh 47]

Článek 22b

Nejpozději do …(24) předá Komise Parlamentu a Radě výsledky vědeckého výzkumu provedeného v souvislosti s výměty a vedlejšími úlovky lososa v rámci veškerého příslušného rybolovu v Baltském moři. [pozm. návrh 48]

KAPITOLA IX

DALŠÍ POSTUP

Článek 23

Hlášení podávaná členskými státy

1.  V třetím roce po vstupu tohoto nařízení v platnost a každé tři roky poté ohlásí Dotčené členské státy ohlásí Komisi technická opatření pro zachování zdrojů přijatá v souladu s kapitolou V a plnění cílů stanovených v článku 5 dne….(25)* a poté každý rok. [pozm. návrh 49]

2.  V šestém ...(26)každých šest letkaždé tři roky poté informují dotčené členské státy Komisi o provádění tohoto nařízení a plnění cílů stanovených v článku 5. Zpráva členských států zahrne zejména následující informace:

[pozm.návrh 50]

   a) vývoj v oblasti vnitrostátního rybolovu, včetně podílu úlovků z volného moře, pobřežních vod a řek a podílu úlovků komerčních rybářů, podniků obslužných plavidel a dalších rekreačních rybářů;
   b) pro každou řeku s volně žijícími populacemi lososa produkci mladých lososů a strdlic a nejlepší dostupný odhad potenciální kapacity produkce strdlic;
   c) pro každou populaci volně žijícího lososa v řekách dostupné genetické informace;
   d) činnosti vysazování a přímého vysazování lososa;
   e) provádění národního kontrolního akčního programu podle článku 46 nařízení (ES) č. 1224/2009.

Článek 24

Vyhodnocení plánu

Na základě zpráv členských států podávaných podle článku 23 tohoto nařízení a na základě vědeckého doporučení posoudí Komise dopad správních opatření na populace lososa žijící v Baltském moři a na rybolov využívající tyto populace v roce následujícím po roce, v němž obdrží zprávy členských států.

KAPITOLA X

ZMĚNY PŘÍLOH

Článek 25

Změny příloh

1.  Komise může akty v přenesené pravomoci přijatými v souladu s článkem 26 změnit seznam řek s volně žijícími populacemi lososa uvedený v příloze I, aby jej udržovala v aktuálním stavu vzhledem k vědeckým poznatkům.

2.  Ve snaze dosáhnout účinné kontroly může Komise akty v přenesené pravomoci přijatými v souladu s článkem 26 změnit přílohy II a III.

KAPITOLA XI

PROCESNÍ USTANOVENÍ

Článek 26

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článcích 6, 7, 11 a 25 jsou svěřeny Komisi na dobu neurčitou.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v článcích 6, 7, 11 a 25 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 6, 7, 11 a 25 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament a Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky, nebo pokud Evropský parlament a Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 27

Zrušení oprávnění

Pokud do stanoveného termínu dotčené členské státy nestanoví nebo nezveřejní opatření stanovená v článcích 6 nebo 11, nebo pokud jsou podle hodnocení provedeného podle čl. 6 odst. 4 nebo čl. 11 odst. 1 shledána tato opatření jako nedostatečná nebo neúčinná, může Komise zrušit oprávnění dotčeného členského státu uvedená v článcích 6 nebo 11. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unienebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. [pozm. návrh 51]

Článek 28

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu zřízený článkem 30 nařízení (ES) č. 2371/2002. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

KAPITOLA XII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení se použije ode dne ...

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V  dne ….

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Baltické řeky s volně žijícími populacemi lososa

Finsko

–  Simojoki

Finsko/Švédsko

–  Tornionjoki/Torneälven

Švédsko

–  Kalixälven, Råneälven, Piteälven, Åbyälven, Byskeälven, Rickleån, Sävarån, Ume/Vindelälven, Öreälven, Lögdeälven, Emån, Mörrumsån, Ljungan

Estonsko

–  Pärnu, Kunda, Keila, Vasalemma

Lotyšsko

–  Salaca, Vitrupe, Peterupe, Irbe, Uzava, Saka

Lotyšsko/Litva

–  Barta/Bartuva

Litva

–  Povodí řeky Nemunas (Zeimena)

PŘÍLOHA II

NEJNUTNĚJŠÍ ÚDAJE PRO OPRÁVNĚNÍ KE ZVLÁŠTNÍ ČINNOSTI

1.  ÚDAJE O PLAVIDLE

Název plavidla(27)

Stát vlajky

Přístav registrace (název a národní kód)

Vnější označení

Mezinárodní rádiová volací značka (IRCS(28))

2.  DRŽITEL OPRÁVNĚNÍ, VLASTNÍK PLAVIDLA A VELITEL(29)

Jméno fyzické osoby nebo název právnické osoby a jejich adresa

3.  VLASTNOSTI PLAVIDLA

Výkon motoru (kW)(30)

Prostornost (GT)

Celková délka

4.  PODMÍNKY RYBOLOVU

1.  Datum vydání:

2.  Doba platnosti:

3.  Podmínky oprávnění včetně případných druhů, oblasti rybolovu a lovného zařízení:

PŘÍLOHA III

VÝKAZ ÚLOVKŮ

Každý dotčený členský stát vydá pro svá obslužná plavidla úřední formulář, který musí být vyplněn jako výkaz úlovků. Tento formulář musí obsahovat alespoň následující informace:

   a) referenční číslo oprávnění ke zvláštní činnosti vydaného v souladu s článkem 18,
   b) jméno fyzické osoby nebo název právnické osoby, která je držitelem oprávnění ke zvláštní činnosti vydaného v souladu s článkem 18,
   c) jméno a podpis velitele obslužného plavidla,
   d) datum a čas vyplutí z přístavu a připlutí do přístavu a trvání rybolovného výjezdu,
   e) místo a čas vykládky při jednotlivých rybolovných výjezdech,
   f) zařízení používané pro rybolovné činnosti,
   g) množství vyložených ryb při jednotlivých rybolovných výjezdech dle druhu,
   h) množství vyřazených ryb při jednotlivých rybolovných výjezdech dle druhu,
   i) oblast odlovu při jednotlivých rybolovných výjezdech vyjádřená pomocí statistických pravoúhelníků ICES.

(1) Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 47.
(2) Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 47.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012.
(4) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.
(5) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.
(6) Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 1.
(7) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.
(8) Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.
(9) Úř. věst. L 349, 31.12.2005, s. 1.
(10) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
(11) Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.
(12)* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(13)** Datum odpovídající sedmi letům od data vstupu tohoto nařízení v platnost
(14)* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(15)** Pět let od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(16)*** Dvanáct let od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(17)* Jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(18)* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(19)** Dva roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(20)* Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(21)* Deset let po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(22) Úř. věst. L 112, 30.4.2011, s. 1.
(23)* Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(24)* Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(25)** Jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(26)* Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost
(27) Pro plavidla, která mají název.
(28) Pro plavidla, která jsou povinna mít IRCS.
(29) Uveďte pro každou příslušnou osobu.
(30) V souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2930/86 (Úř. věst. L 274, 25.9.1986, s. 1).


Svěření přenesených pravomocí k přijímání určitých opatření týkajících se společné obchodní politiky ***I
PDF 751kWORD 69k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených pravomocí k přijímání určitých opatření (COM(2011)0349 – C7-0162/2011 – 2011/0153(COD))
P7_TA(2012)0447A7-0096/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0349),

  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0162/2011),

  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0096/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. listopadu 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2012, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření [pozm. návrh 1]

P7_TC1-COD(2011)0153


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Několik základních nařízení týkajících se společné obchodní politiky stanoví, že akty mají být přijímány na základě postupů stanovených v rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(2).

(2)  Za účelem zajištění soudržnosti s ustanoveními zavedenými Lisabonskou smlouvou je nutné provést přezkum platných právních aktů, které před vstupem uvedené smlouvy v platnost nebyly přizpůsobeny regulativnímu postupu s kontrolou. V určitých případech je vhodné takové právní akty změnit tak, aby byly Komisi svěřeny přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Je rovněž vhodné v některých případech použít některé postupy stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(3). [pozm. návrh 2]

(3)  Proto by měla být odpovídajícím způsobem změněna následující nařízení:

   nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 ze dne 12. října 1993 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí(4),
   nařízení Rady (ES) č. 517/94 ze dne 7. března 1994 o společných pravidlech dovozu textilních výrobků pocházejících z některých třetích zemí, na které se nevztahují dvoustranné dohody, protokoly nebo jiná ujednání ani jiná zvláštní pravidla dovozu Společenství(5),
   nařízení Rady (ES) č. 953/2003 ze dne 26. května 2003 k zamezení přesměrování obchodu s některými klíčovými léky do Evropské unie(6),
   nařízení Rady (ES) č. 673/2005 ze dne 25. dubna 2005 o stanovení dodatečných cel na dovoz některých produktů pocházejících ze Spojených států amerických(7),
   nařízení Rady (ES) č. 1342/2007 ze dne 22. října 2007 o správě určitých omezení dovozu některých výrobků z oceli z Ruské federace(8),
   nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 ze dne 20. prosince 2007 o uplatňování režimu stanoveného v dohodách zakládajících hospodářské partnerství nebo vedoucích k jeho založení na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT)(9),
   nařízení Rady (ES) č. 55/2008 ze dne 21. ledna 2008 o zavedení autonomních obchodních preferencí pro Moldavsko a o změně nařízení (ES) č. 980/2005 a rozhodnutí Komise 2005/924/ES(10),
   nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 a o změně nařízení (ES) č. 552/97, č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 1100/2006 a č. 964/2007(11),[pozm. návrh 3]
   nařízení Rady (ES) č. 1340/2008 ze dne 8. prosince 2008 o obchodu s některými výrobky z oceli mezi Evropským společenstvím a Republikou Kazachstán(12),
   nařízení Rady (ES) č. 1215/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se zavádějí mimořádná obchodní opatření pro země a území účastnící se procesu stabilizace a přidružení zavedeného Evropskou unií či s tímto procesem spjaté(13). [pozm. návrh 4]

(4)  K zajištění právní jistoty je nezbytné, aby postupy pro přijetí opatření, které byly započaty, avšak nikoli dokončeny před vstupem tohoto nařízení v platnost, nebyly tímto nařízením dotčeny,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení uvedená v příloze se v souladu s touto přílohou přizpůsobují článku 290 Smlouvy o fungování EU nebo použitelným ustanovením nařízení (EU) č. 182/2011. [pozm. návrh 5]

Článek 2

Odkazy na ustanovení nařízení uvedených v příloze se považují za odkazy na zmíněná ustanovení v jejich znění změněná tímto nařízením.

Článek 3

Tímto nařízením nejsou dotčeny postupy pro přijímání opatření podle nařízení uvedených v příloze, které byly započaty, avšak nikoli dokončeny před vstupem tohoto nařízení v platnost.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost třicátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V …dne

Za Evropský parlament

předseda/předsedkyně

Za Radu

předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

Seznam nařízení z oblasti společné obchodní politiky přizpůsobených článku 290 Smlouvy o fungování EU nebo použitelná ustanovení nařízení (EU) č. 182/2011.

1.  Nařízení Rady (EHS) č. 3030/93 ze dne 12. října 1993 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí(14)

Za účelem zajištění náležitého fungování systému pro řízení dovozu některých textilních výrobků by v případě nařízení (EHS) č. 3030/93 měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o nezbytné změny příloh nařízení. Dále by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci přijímat opatření nezbytná k provádění tohoto nařízení v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

Nařízení (EHS) č. 3030/93 se proto mění takto:

-1.  V  nařízení (EHS) č. 3030/93 se odkazy na „článek 17“ nahrazují odkazem na „čl. 17 odst. 2“. [pozm. návrh 7]

-1a.  Vkládají se nové body odůvodnění 15a a 15b, které zní:"

vzhledem k tomu, že za účelem zajištění náležitého fungování systému pro řízení dovozu některých textilních výrobků by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh nařízení zaručující dodatečné možnosti dovozu, zavedení nebo úpravu kvantitativních omezení a zavedení ochranných opatření a systému dohledu v souladu s tímto nařízením, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem; [pozm. návrh 6]

vzhledem k tomu, že provádění tohoto nařízení vyžaduje jednotné podmínky pro přijímání několika opatření. Tato opatření by měla být přijata Komisí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí*;

* Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.‚

[pozm. návrh 8]

1.  V článku 2 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

‚6.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a za účelem úpravy definice množstevních limitů stanovených v příloze V a kategorií výrobků, na které se tyto limity vztahují, jestliže je to nezbytné k zajištění toho, aby jakékoli následné změny kombinované nomenklatury (KN) nebo jakákoli rozhodnutí měnící zařazení uvedených výrobků nevedly ke snížení těchto množstevních limitů.

"

2.  V článku 6 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"

2.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a k provádění změn v přílohách za účelem nápravy situace uvedené v odstavci 1 a s patřičným zřetelem k podmínkám obsaženým v příslušných dvoustranných dohodách.

V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b.

"

3.  Článek 8 se mění takto:

   a) První pododstavec se nahrazuje tímto:"
Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a za účelem poskytnutí dodatečných možností dovozu během daného kvótového roku, jestliže je za zvláštních okolností vyžadován dovoz převyšující dovoz uvedený v příloze V u jedné nebo více kategorií výrobků.
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle prvního pododstavce postup stanovený v článku 16b. Komise rozhodne do patnácti pracovních dnů od žádosti členského státu."
   b) Předposlední pododstavec se zrušuje.

4.  Článek 10 se mění takto:

   a) V odstavci 7 se zrušuje písmeno b).
   b) Odstavec 13 se nahrazuje tímto:"
13.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a, pokud jde o opatření stanovená v odstavcích 3 a 9.
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b. Komise rozhodne do deseti pracovních dnů od žádosti členského státu."

5.  Článek 10a se mění takto:

   a) odstavec 2a se zrušuje.
   b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:"
3.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a, pokud jde o opatření stanovená v odstavci 1, kromě zahájení konzultací uvedených v odst. 1 písm. a).
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b."

6.  V čl. 13 odst. 3 se druhý pododstavec mění takto:"

Komise rozhodne o zavedení systému předběžného nebo následného dohledu. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a, pokud jde o zavedení systému předběžného dohledu.

V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle druhého pododstavce postup stanovený v článku 16b.‚

"

7.  Článek 15 se mění takto:

   a) odstavec 3 se nahrazuje tímto:"
3.  Jestliže Unie a dodavatelská země nedospějí k uspokojivému řešení ve lhůtě stanovené v článku 16 a Komise zjistí, že existuje jasný důkaz obcházení, je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s postupem podle článku 16a za tím účelem, aby od množstevních limitů odečetla stejný objem výrobků pocházejících z příslušné dodavatelské země.
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b."
   b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:"
5.  Kromě toho, existuje-li důkaz o účasti území třetích zemí, které jsou členy WTO, avšak které nejsou vyjmenované v příloze V, požádá Komise o konzultace příslušnou třetí zemi nebo příslušné třetí země postupem podle článku 16 za účelem přijetí vhodných opatření k řešení tohoto problému. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a za účelem zavedení množstevních limitů vůči příslušné třetí zemi nebo příslušným třetím zemím, anebo k vyvážení situace uvedené v odstavci 1.
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b."

7a.  V čl. 16 odst. 1 se návětí nahrazuje tímto:"

1.  Komise vede poradním postupem podle čl. 17 odst. 1a konzultace uvedené v tomto nařízení podle těchto pravidel:‚.

[pozm. návrh  9]

8.  Vkládají se nové články 16a a 16b, které znějí:

‚Článek 16a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v čl. 2 odst. 6, čl. 6 odst. 2, článku 8, čl. 10 odst. 13, čl. 10a odst. 3, čl. 13 odst. 3, čl. 15 odst. 3 a 5 a článku 19 tohoto nařízení a v čl. 4 odst. 3 přílohy IV a článku 2, čl. 3 odst. 1 a 3 přílohy VII tohoto nařízení je Komisi svěřena na dobu neurčitou5 let od…(15). Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 10]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 2 odst. 6, čl. 6 odst. 2, článku 8, čl. 10 odst. 13, čl. 10a odst. 3, čl. 13 odst. 3, čl. 15 odst. 3 a 5 a článku 19 tohoto nařízení a v čl. 4 odst. 3 přílohy IV a článku 2, čl. 3 odst. 1 a 3 přílohy VII tohoto nařízení kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 2 odst. 6, čl. 6 odst. 2, článku 8, čl. 10 odst. 13, čl. 10a odst. 3, čl. 13 odst. 3, čl. 15 odst. 3 a 5 a článku 19 tohoto nařízení a čl. 4 odst. 3 přílohy IV a článku 2, čl. 3 odst. 1 a 3 přílohy VII tohoto nařízení vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce. [pozm. návrh 11]

Článek 16b

Postup pro naléhavé případy

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 16a odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.

"

8a.  V článku 17 se druhý odstavec nahrazuje tímto:"

1a.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011. Poradní výbor předloží své stanovisko ve lhůtě jednoho měsíce ode dne postoupení aktu. [pozm. návrh 12]

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Přezkumný výbor předloží své stanovisko ve lhůtě jednoho měsíce ode dne postoupení aktu.‚ [pozm. návrh 13]

2a.  Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá většina členů výboru.

[Pozměňovací návrh 14]

8b.  Článek 17a se zrušuje. [pozm. návrh  15]

9.  Článek 19 se nahrazuje tímto:

Článek 19

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a za účelem provedení nezbytných změn příslušných příloh tak, aby zohledňovaly uzavření, změnu nebo uplynutí doby platnosti dohod, protokolů nebo ujednání se třetími zeměmi, anebo změny provedené v předpisech Unie o statistice, celních režimech nebo společných pravidlech dovozu

"

9a.  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 19a

Podávání zpráv

1.  Komise předkládá Evropskému parlamentu každých šest měsíců zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

2.  Součástí zprávy jsou informace o provádění tohoto nařízení.

3.  Evropský parlament může ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy Komise tuto zprávu předloží, pozvat Komisi na zvláštní schůzi svého příslušného výboru, aby přednesla a objasnila veškeré otázky spojené s prováděním tohoto nařízení.

4.  Komise tuto zprávu zveřejní nejpozději šest měsíců po jejím předložení Evropskému parlamentu.‚.

[pozm. návrh 16]

10.  V článku 4 přílohy IV se odstavec 3 nahrazuje tímto:

‚3.  Jestliže se zjistí, že ustanovení tohoto nařízení byla porušena, Komise je za souhlasu příslušné dodavatelské země nebo příslušných dodavatelských zemí zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a tohoto nařízení, pokud jde o změny příslušných příloh tohoto nařízení, které jsou nezbytné k zabránění opakovaného výskytu tohoto porušování.

V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b tohoto nařízení.

"

11.  V příloze VII se článek 2 nahrazuje tímto:"

Článek 2

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a tohoto nařízení za účelem podrobení zpětného dovozu, na který se nevztahuje tato příloha, zvláštním množstevním limitům, pokud dotčené výrobky podléhají množstevním limitům stanoveným v článku 2 tohoto nařízení.

V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b tohoto nařízení.

"

12.  V příloze VII se článek 3 mění takto:

   a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:"
1.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a tohoto nařízení za účelem převodů mezi kategoriemi a prozatímního využití nebo převodu částí zvláštních množstevních limitů z jednoho roku do druhého.
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b tohoto nařízení."
   b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:"
3.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a tohoto nařízení za účelem přizpůsobení zvláštních množstevních limitů v případě, že je třeba dodatečný dovoz.
V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b tohoto nařízení."

2.  Nařízení Rady (ES) č. 517/94 ze dne 7. března 1994 o společných pravidlech dovozu textilních výrobků pocházejících z některých třetích zemí, na které se nevztahují dvoustranné dohody, protokoly nebo jiná ujednání ani jiná zvláštní pravidla dovozu Společenství(16)

Za účelem zajištění náležitého fungování systému pro řízení dovozu některých textilních výrobků, na které se nevztahují dvoustranné dohody, protokoly nebo jiná ujednání ani jiná zvláštní pravidla dovozu Unie, by v případě nařízení (ES) č. 517/94 měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o nezbytné změny příloh nařízení. Dále by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci přijímat opatření nezbytná k provádění tohoto nařízení v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

Nařízení (ES) č. 517/94 se proto mění takto:

- 1.  Vkládají se nové body odůvodnění 22a, 22b a 22c, které zní:"

Vzhledem k tomu, že za účelem zajištění náležitého fungování systému pro řízení dovozu některých textilních výrobků, na které se nevztahují dvoustranné dohody, protokoly nebo jiná ujednání ani jiná zvláštní pravidla dovozu Unie, by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o nezbytné změny příloh nařízení, změny dovozních pravidel a uplatňování ochranných opatření a opatření dohledu v souladu s tímto nařízením, přenesena na Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem; [pozm. návrh 17]

‚Vzhledem k tomu, že provádění tohoto nařízení vyžaduje jednotné podmínky pro přijímání několika opatření. Tato opatření by měla být přijata Komisí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí*; [pozm. návrh 18]

vzhledem k tomu, že by se se k přijímání kontrolních opatření měl používat poradní postup, a to s ohledem na účinky těchto opatření a jejich logiku postupného přijímání konečných ochranných opatření;‚ [pozm. návrh 19]

* Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s.13.

"

1.  V článku 3 se odstavec 3 nahrazuje tímto:"

3.  Každý textilní výrobek uvedený v příloze V, který pochází ze zemí uvedených v citované příloze, může být do Unie dovezen za předpokladu, že je Komisí stanoven roční množstevní limit. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25a k provedení změn příslušných příloh, pokud jde o stanovení takových ročních množstevních limitů.

"

  2. Článek 5 se mění takto:
   a) odstavec 1 se zrušuje; [pozm. návrh  20]
   b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:"
2.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25a, pokud jde o nezbytná opatření k přizpůsobení příloh III až VII."
  2a. Článek 7 se mění takto:

[pozm. návrh 21]

[pozm. návrh 22]

   a) v odstavci 1 se návětí nahrazuje tímto:"
1.  Pokud je Komisi zřejmé, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení šetření, pokud jde o podmínky pro dovoz výrobků uvedených v článku 1, Komise:‚;"
   b) v odstavci 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:"
  ‚2 Kromě informací poskytovaných podle článku 6 Komise usiluje o získání veškerých informací, které považuje za nutné, a snaží se, je-li to to vhodné, ověřit tyto informace u dovozců, obchodníků, obchodních zástupců, výrobců, obchodních sdružení a organizací.‘."

2b.  V článku 8 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"

‚2.  Usoudí-li Komise, že nejsou nutná žádná kontrolní ani ochranná opatření, zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o tom, že šetření je skončeno a uvede jeho hlavní závěry.‚.

"

[pozm. návrh 23]

2c.  Článek 11 se mění takto:

[pozm. návrh  25]

   a) v odstavci 1 se písmena a) a b) nahrazují tímto:"
     ‚a) rozhodnout, že zavede následný dohled Unie nad určitým dovozem v souladu s poradním postupem podle čl. 25 odst. 1a; [pozm. návrh 24]
   b) rozhodnout pro účely sledování vývoje takového dovozu, že podřídí určitý dovoz předchozímu dohledu Unie v souladu s poradním postupem podle čl. 25 odst. 1a.‘;
"
   b) V odstavci 2 se písmena a) a b) nahrazují tímto:"

[pozm. návrh 27]

     ‚a) rozhodnout, že zavede následný dohled Unie nad určitým dovozem v souladu s poradním postupem podle čl. 25 odst. 1a; [pozm. návrh 26]
   b) rozhodnout pro účely sledování vývoje takového dovozu, že podřídí určitý dovoz prvotnímu dohledu Unie v souladu s poradním postupem podle čl. 25 odst. 1a.‘.

3.  V článku 12 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
‚3.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25a, pokud jde o opatření uvedená v odstavcích 1 a 2."

4.  Článek 13 se nahrazuje tímto:"

Článek 13

Tam, kde je to nutné z mimořádně naléhavých důvodů v případě, že Komise z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu shledá, že jsou podmínky stanovené v čl. 12 odst. 1 a 2 splněny, a usoudí, že daná kategorie výrobků uvedených v příloze I, nepodléhajících žádnému množstevnímu omezení, by měla podléhat množstevním limitům nebo prvotnímu nebo následnému dohledu, je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25b za účelem uložení opatření uvedených v čl. 12 odst. 1 a 2.

"

4a.  V článku 15 se návětí nahrazuje tímto:"

Je-li pravděpodobné, že nastane situace uvedená v čl. 12 odst. 2, může Komise na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu v souladu s poradním postupem podle čl. 25 odst. 1a:‚

[pozm. návrh 28]

5.  V článku 16 se třetí odstavec nahrazuje tímto:

‚Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25a, pokud jde o opatření uvedená v prvním odstavci.

V případě, že by prodlení při ukládání opatření způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle třetího pododstavce postup stanovený v článku 25b.‚.

"

6.  V článku 25 se odstavce 2,3 a 4 nahrazují tímto:"

‚1a.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011. Poradní výbor předloží své stanovisko ve lhůtě jednoho měsíce ode dne postoupení aktu. [pozm. návrh 29]

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Přezkumný výbor předloží své stanovisko ve lhůtě jednoho měsíce ode dne postoupení aktu. [pozm. návrh 30]

3.  Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá většina členů výboru.

[pozm. návrh 31]

7.  Vkládají se nové články, které znějí:

Článek 25a

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v čl. 3 odst. 3, čl. 5 odst. 2, čl. 12 odst. 3, článku 13, 16 a 28 je Komisi svěřena na dobu neurčitoupěti let od …(17). Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 32]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 3, čl. 5 odst. 2, čl. 12 odst. 3, článku 13, 16 a 28 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 3, čl. 5 odst. 2, čl. 12 odst. 3, článku 13, 16 a 28 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce. [pozm. návrh 33]

Článek 25b

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 25a odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.

"

7a.  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 26a

1.  Komise předkládá Evropskému parlamentu každých šest měsíců zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

2.  Součástí zprávy jsou informace o provádění tohoto nařízení.

3.  Evropský parlament může ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy Komise tuto zprávu předloží, pozvat Komisi na zvláštní schůzi svého příslušného výboru, aby přednesla a objasnila veškeré otázky spojené s prováděním tohoto nařízení.

4.  Komise tuto zprávu zveřejní nejpozději šest měsíců po jejím předložení Evropskému parlamentu.‚.

[pozm. návrh 34]

8.  Článek 28 se nahrazuje tímto:

‚Článek 28

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25a za účelem provedení nezbytných změn příslušných příloh tak, aby zohledňovaly uzavření, změnu nebo uplynutí doby platnosti dohod nebo ujednání se třetími zeměmi, anebo změny provedené v předpisech Unie o statistice, celních režimech nebo společných pravidlech dovozu

"

3.  Nařízení Rady (ES) č. 953/2003 ze dne 26. května 2003 k zamezení přesměrování obchodu s některými klíčovými léky do Evropské unie(18)

U nařízení (ES) č. 953/2003 by pro potřebu doplňování přípravků na seznam přípravků, na něž se uvedené nařízení vztahuje, měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi za účelem provádění změn přílohy uvedeného nařízení.

Nařízení (ES) č. 953/2003 se proto mění takto:

-1.  Bod odůvodnění 12 se nahrazuje takto:"

(12)  Za účelem zařazení přípravků na seznam přípravků, na něž se vztahuje toto nařízení, by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem;‚

[pozm. návrhy 35 a 36]

1.  Článek 4 se mění takto:

   a) odstavce 3 a 4 se nahrazuje tímto:

‚3.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5 za účelem určení, zda přípravek splňuje kritéria stanovená tímto nařízením.

V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 5a.

4.  Pokud jsou splněny požadavky stanovené tímto nařízením, je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5 za účelem zařazení dotčeného přípravku do přílohy I při nejbližší aktualizaci. Žadatel je o rozhodnutí Komise informován do 15 dnů.

V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 5a.

"

   b) odstavec 9 se nahrazuje tímto:"
9.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5 za účelem úprav příloh II, III a IV, pokud je to nezbytné mimo jiné vzhledem ke zkušenostem získaným při jejich uplatňování, nebo při reakci na zdravotní krizi.
V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 5a."

2.  Článek 5 se nahrazuje tímto:"

Článek 5

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v článku 4 je Komisi svěřena na dobu neurčitoupěti let od …(19). Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 37]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 4 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce.

"

[pozm. návrh 38]

3.  Vkládá se nový článek 5a, který zní:"

Článek 5a

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 5 odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.

"

4.  V článku 11 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"

2.  Komise pravidelně podává každých šest měsíců Evropskému parlamentu a Radě zprávu o objemech vývozu uskutečněného za odstupňovanou cenu i o objemech vývozu v rámci partnerských dohod mezi výrobcem a vládou cílové země. Ve zprávě se přezkoumají rozsah zemí a onemocnění a obecná kritéria pro provedení článku 3. [pozm. návrh 39]

3.  Evropský parlament může ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy Komise tuto zprávu předloží, pozvat Komisi na zvláštní schůzi svého příslušného výboru, aby přednesla a objasnila veškeré otázky spojené s prováděním tohoto nařízení. [pozm. návrh 40]

4.  Komise tuto zprávu zveřejní nejpozději šest měsíců po jejím předložení Evropskému parlamentu a Radě.‚.

[pozm. návrh 41]

4.  Nařízení Rady (ES) č. 673/2005 ze dne 25. dubna 2005 o stanovení dodatečných cel na dovoz některých produktů pocházejících ze Spojených států amerických(20)

U nařízení (ES) č. 673/2005 by za účelem provádění nezbytných úprav opatření stanovených v uvedeném nařízení měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o uvedené úpravy.

Nařízení (ES) č. 673/2005 se proto mění takto:

-1.  Bod odůvodnění 7 se nahrazuje tímto:

‚(7) Za účelem provedení nezbytných úprav opatření uvedených v tomto nařízení by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny výše dodatečných cel nebo seznamů uvedených v přílohách I a II v souladu s tímto nařízením, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem;‘.

[pozm. návrh 42]

1.  V článku 3 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

‚3.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 4 za účelem provedení úprav a změn podle tohoto článku.

Vyžadují-li to při úpravách a změnách příloh závažné naléhavé důvody, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 4a.

"

2.  Článek 4 se nahrazuje tímto:"

Článek 4

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v čl. 3 odst. 3 je Komisi svěřena na dobu neurčitou ..pěti let od ….(21) Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 43]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 3 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce.

"

[pozm. návrh 44]

3.  Vkládá se nový článek, který zní:"

‚Článek 4a

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 4 odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.

"

3a.  Článek 7 se nahrazuje tímto:"

Článek 7

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na zrušení tohoto nařízení, jakmile Spojené státy americké plně provedou doporučení Orgánu pro řešení sporů Světové obchodní organizace.‚.

[pozm. návrh 45]

5.  Nařízení Rady (ES) č. 1342/2007 ze dne 22. října 2007 o správě určitých omezení dovozu některých výrobků z oceli z Ruské federace(22)

K umožnění účinné správy formou přijímání změn omezení dovozu určitých výrobků z oceli by u nařízení (ES) č. 1342/2007 měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o změny přílohy V.

Nařízení (ES) č. 1342/2007 se proto mění takto:

-1.  Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:

‚(10a)Za účelem účinné správy formou přijímání úprav omezení dovozu určitých výrobků z oceli by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny přílohy V, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem;‘

[pozm. návrh 46]

1.  Článek 5 se nahrazuje tímto:

‚Článek 5

Pro účely použití čl. 3 odst. 3 a 4 a čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce dohody je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a tohoto nařízení za účelem provedení nezbytných úprav množstevních limitů stanovených v příloze V.

V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku postup stanovený v článku 31b.

"

2.  V článku 6 se odstavec 3 nahrazuje tímto:"

3.  Pokud Unie a Ruská federace nedospějí k uspokojivému řešení a pokud Komise zjistí, že existují jasné důkazy obcházení předpisů, je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a týkající se úprav přílohy V za účelem toho, aby od množstevních limitů odečetla stejný objem výrobků pocházejících z Ruské federace.

V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 31b.

"

3.  Článek 12 se nahrazuje tímto:"

Pokud rozhodnutí o zařazení přijaté v souladu s platnými postupy Unie uvedenými v článku 11 zahrnuje skupinu výrobků, která podléhá množstevnímu limitu, zahájí Komise, je-li to nutné, neprodleně konzultace podle článku 9 s cílem dospět k dohodě o nutných úpravách příslušných množstevních limitů stanovených v příloze V. Za tímto účelem je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a týkající se úprav přílohy V.

"

4.  Za nadpis kapitoly IV se vkládají nové články 31a a 31b, které znějí:"

Článek 31a

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v článku 5, čl. 6 odst. 3 a článku 12 je Komisi svěřena na dobu neurčitou.pěti let od ….(23) Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 47]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 5, čl. 6 odst. 3 a článku 12 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 5, čl. 6 odst. 3 a článku 12 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce. [pozm. návrh 48]

Článek 31b

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 31a odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.

"

6.  Nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 ze dne 20 prosince 2007 o uplatňování režimu stanoveného v dohodách zakládajících hospodářské partnerství nebo vedoucích k jeho založení na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT)(24)

U nařízení (ES) č. 1528/2007 by za účelem provádění technických úprav režimu uplatňovaného na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT), měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o technické změny uvedeného nařízení.

Nařízení (ES) č. 1528/2007 se proto mění takto:

-1.  Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:"

(16a)  Za účelem přijetí ustanovení, jež jsou nezbytná pro uplatňování tohoto nařízení, by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny přílohy I s cílem zařadit do ní nebo z ní vyjmout regiony nebo státy a s ohledem na zavedení technických změn do přílohy II, jež jsou nezbytné v důsledku použití uvedené přílohy, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem;‚.

[pozm. návrh 49]

-1a.  Článek 2 se mění takto:

   a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

‚2.  Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24a změní přílohu I zařazením regionů nebo států ze skupiny států AKT, které uzavřely jednání o dohodě mezi Unií a tím regionem nebo státem, který přinejmenším splňuje požadavky článku XXIV GATT 1994.‚

[pozm. návrh 50]

   b) v odstavci 3 se návětí nahrazuje tímto:

‚3.  Tento region nebo stát zůstane na seznamu v příloze I, dokud Komise nepřijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24a, kterým změní přílohu I, aby region nebo stát z přílohy vyjmula, zejména když‚

[pozm. návrh 51]

1.  V článku 4 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

Komise, jíž je nápomocen Výbor pro celní kodex, zřízený nařízením Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství* sleduje provádění a uplatňování přílohy II.

4.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem [vloží se číslo(a) článku(ů), který(é) stanoví postup pro přijímání aktů v přenesené pravomoci, v současnosti články 24a až 24c návrhu KOM(2011) 82 v konečném znění]článkem 24a, pokud jde o technické změny přílohy II, jejichž provedení je nezbytné v důsledku uplatňování uvedené přílohy. [pozm. návrh 52]

5.  Rozhodnutí týkající se správy přílohy II se mohou přijmout v souladu s postupem uvedeným v článku 247 a 247a nařízení (EHS) č. 2913/92(*).

(*) Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

"

2.  Článek 23 se nahrazuje tímto:"

Článek 23

Přizpůsobení technickému vývoji

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem [vloží se číslo(a) článku(ů), který(é) stanoví postup pro přijímání aktů v přenesené pravomoci, v současnosti články 24a až 24c návrhu KOM(2011) 82 v konečném znění]článkem 24a, pokud jde o technické změny článku 5 a článků 8 až 22, jichž může být zapotřebí v důsledku rozdílů mezi tímto nařízením a dohodami podepsanými a prozatímně uplatňovanými anebo uzavřenými v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU s regiony nebo státy uvedenými v příloze I.

"

[pozm. návrh 53]

2a.  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 24a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Přenesení pravomoci uvedené v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 a článku 23 je svěřeno Komisi na dobu pěti let od …(25). Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Přenesení pravomoci uvedené v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 a článku 23 může Evropský parlament nebo Rada kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 a článku 23 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o čtyři měsíce.‚

"

[pozm. návrh 54]

7.  Nařízení Rady (ES) č. 55/2008 ze dne 21. ledna 2008 o zavedení autonomních obchodních preferencí pro Moldavsko a o změně nařízení (ES) č. 980/2005 a rozhodnutí Komise 2005/924/ES(26)

Aby bylo možné upravovat nařízení (ES) č. 55/2008, měla by být v jeho případě pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o změny, které je třeba provést v návaznosti na změny celních kódů nebo na uzavření dohod s Moldavskem.

Nařízení (ES) č. 55/2008 se proto mění takto:

-1.  Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:"

  ‚(12a)Za účelem umožnění úpravy tohoto by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny, které je třeba provést v návaznosti na změny celních kódů nebo na uzavření dohod s Moldavskem, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem;‘.

[pozm. návrh 55]

1.  Článek 7 se nahrazuje tímto:

‚Článek 7

Svěření pravomocí

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 8b za účelem provedení nezbytných změn a úprav ustanovení tohoto nařízení v důsledku:

   a) změn kódů kombinované nomenklatury a klasifikace TARIC;
   b) uzavření dalších dohod mezi Unií a Moldavskem.

"

2.  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 8b

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v článku 7 je Komisi svěřena na dobu neurčitou. pěti let od …(27). Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.[pozm. návrh 56]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 7 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 7 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce.

"

[pozm. návrh 57]

2a.  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 12a

Podávání zpráv

1.  Komise předkládá Evropskému parlamentu každých šest měsíců zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

2.  Součástí zprávy jsou informace o provádění tohoto nařízení.

3.  Evropský parlament může ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy Komise tuto zprávu předloží, pozvat Komisi na zvláštní schůzi svého příslušného výboru, aby přednesla a objasnila veškeré otázky spojené s prováděním tohoto nařízení.

4.  Komise tuto zprávu zveřejní nejpozději šest měsíců po jejím předložení Evropskému parlamentu.‚.

[pozm. návrh 58]

8.  Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 a o změně nařízení (ES) č. 552/97, č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 1100/2006 a č. 964/2007(28)

V případě nařízení (ES) č. 732/2008, za účelem přizpůsobení jeho příloh aktuálnímu vývoji, by měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie přenesena na Komisi, jedná-li se o určité úpravy příloh. Obzvláště důležité je, aby Komise v průběhu přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací s odborníky.

Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

Nařízení (ES) č. 732/2008 se proto mění takto:

1.  V článku 10 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

‚2.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 27a za tím účelem, aby po posouzení žádosti rozhodla, zda žádající zemi poskytne zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných, a odpovídajícím způsobem změnila přílohu I.

V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 27b.

"

2.  V článku 11 se odstavec 8 nahrazuje tímto:"

8.  Pokud OSN vyřadí určitou zemi ze seznamu nejméně rozvinutých zemí, bude tato země vyňata i ze seznamu zemí využívajících tento režim. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 27a, aby změnou přílohy I danou zemi z režimu vyňala a stanovila nejméně tříleté přechodné období.

"

3.  Článek 25 se nahrazuje tímto:"

Článek 25

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 27a, aby přijala změny příloh, které jsou nezbytné z těchto důvodů:

   a) změny kombinované nomenklatury;
   b) změny mezinárodního statusu nebo klasifikace zemí nebo území;
   c) uplatňování čl. 3 odst. 2;
   d) pokud země dosáhla prahových hodnot uvedených v čl. 3 odst. 1.

"

4.  Vkládají se nové články 27a a 27b, které znějí:"

Článek 27a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 8 a článku 25 je Komisi svěřena na dobu neurčitou.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 8 a článku 25 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 8 a článku 25 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 27b

Postup pro naléhavé případy

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a použijí se, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 27a odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.‚

"

[pozm. návrh 59]

9.  nařízení Rady (ES) č. 1340/2008 ze dne 8. prosince 2008 o obchodu s některými výrobky z oceli mezi Evropským společenstvím a Republikou Kazachstán(29)

K umožnění účinné správy určitých omezení by u nařízení (ES) č. 1340/2008 měla být pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi, pokud jde o změny přílohy V.

Nařízení (ES) č. 1340/2008 se proto mění takto:

-1.  Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:"

  ‚(9a) Za účelem umožnění účinné správy určitých omezení by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny přílohy V, svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly dokumenty předány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V souvislosti se svou prací na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se osvědčily v předchozích zkušenostech z jiných politických oblastí, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem.‘.

[pozm. návrh 60]

1.  V článku 5 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

‚3.  Pokud Unie a Republika Kazachstán nedospějí k uspokojivému řešení a pokud Komise zjistí, že existují jasné důkazy obcházení předpisů, je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16a za účelem toho, aby od množstevních limitů odečetla stejný objem výrobků pocházejících z Republiky Kazachstán a odpovídajícím způsobem změnila přílohu V.

V případě, že by prodlení způsobilo těžko napravitelnou škodu, a je to tudíž nutné ze závažných naléhavých důvodů, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 16b.

"

2.  Vkládají se nové články 16a a 16b, které znějí:"

Článek 16a

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v čl. 5 odst. 3 je Komisi svěřena na dobu neurčitoupěti let od ….(30) Komise předloží zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 61]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 3 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsícečtyři měsíce. [pozm. návrh 62]

Článek 16b

1.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky v souladu s postupem uvedeným v čl. 16a odst. 5. V takovém případě Komise akt poté, co ji Evropský parlament nebo Rada uvědomí o svém rozhodnutí vyslovit proti aktu námitky, neprodleně zruší.

"

10.  Nařízení Rady (ES) č. 1215/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se zavádějí mimořádná obchodní opatření pro země a území účastnící se procesu stabilizace a přidružení zavedeného Evropskou unií či s tímto procesem spjaté(31)

Aby bylo možné upravovat nařízení (ES) č. 1215/2009, měla by být v jeho případě pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie přenesena na Komisi, pokud jde o změny, které je třeba provést v návaznosti na změny celních kódů nebo na uzavření dohod se zeměmi nebo územími, na něž se uvedené nařízení vztahuje. Obzvláště důležité je, aby Komise v průběhu přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací s odborníky.

Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

Nařízení (ES) č. 1215/2009 se proto mění takto:

1.  Článek 7 se nahrazuje tímto:"

Článek 7

Svěření pravomocí

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s postupem uvedeným v článku 8b za účelem provedení nezbytných změn a úprav ustanovení tohoto nařízení v důsledku:

   a) změn kódů kombinované nomenklatury a klasifikace TARIC;
   b) uzavření dalších dohod mezi Unií a zeměmi a územími uvedenými v článku 1.

"

2.  Vkládá se nový článek 8b, který zní:"

‚Článek 8b

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Přenesená pravomoc uvedená v článku 7 je Komisi svěřena na dobu neurčitou.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 7 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 7 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

"

[pozm. návrh 63]

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012.
(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
(3) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
(4) Úř. věst. L 275, 8.11.1993, s. 1.
(5) Úř. věst. L 67, 10.3.1994, s. 1.
(6) Úř. věst. L 135, 3.6.2003, s. 5.
(7) Úř. věst. L 110, 30.4.2005, s. 1.
(8) Úř. věst. L 300, 17.11.2007, s. 1.
(9) Úř. věst. L 348, 31.12.2007, s. 1.
(10) Úř. věst. L 20, 24.1.2008, s. 1.
(11) Úř. věst. L 211, 6.8.2008, s. 1.
(12) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 1.
(13) Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 1.
(14) Úř. věst. L 275, 8.11.1993, s. 1.
(15)+ Den vstupu tohoto nařízení v platnost.
(16) Úř. věst. L 67, 10.3.1994, s. 1.
(17)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(18) Úř. věst. L 135, 3.6.2003, s. 5.
(19)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(20) Úř. věst. L 110, 30.4.2005, s. 1.
(21)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(22) Úř. věst. L 300, 17.11.2007, s. 1.
(23)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(24) Úř. věst. L 348, 31.12.2007, s. 1.
(25)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(26) Úř. věst. L 20, 24.1.2008, s. 1.
(27)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(28) Úř. věst. L 211, 6.2.2008, s. 1.
(29) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 1.
(30)+ Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(31) Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 1.


Zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů ***I
PDF 798kWORD 1042k
Text
Úplné znění
Příloha
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 22. listopadu 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 850/98 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů a ruší nařízení Rady (ES) č. 1288/2009 (COM(2012)0298 – C7-0156/2012 – 2012/0158(COD))(1)
P7_TA(2012)0448A7-0342/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

[pozm. návrh 32]

POZMĚŇOVACÍ NÁVRH PARLAMENTU(2)
P7_TA(2012)0448A7-0342/2012
k návrhu Komise
P7_TA(2012)0448A7-0342/2012

---------------------------------

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 850/98 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů a nařízení Rady (ES) č. 1434/98, kterým se stanoví podmínky vykládky sledě obecného pro jiné průmyslové účely než k přímé lidské spotřebě

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1)  Nařízení Rady (ES) č. 1288/2009 ze dne 27. listopadu 2009, kterým se stanoví přechodná technická opatření od 1. ledna 2010 do 30. června 2011(4), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 579/2011(5), stanoví, že i nadále se budou přechodně do 31. prosince 2012 uplatňovat některá technická opatření stanovená v nařízení Rady (ES) č. 43/2009 ze dne 16. ledna 2009, kterým se na rok 2009 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů(6).

2)   V rámci probíhající reformy společné rybářské politiky (SRP) se očekává nový rámec technických opatření pro zachování zdrojů. Skutečnost, že tento nový rámec pravděpodobně nebude zaveden do konce roku 2012, je důvodem pro prodloužení doby uplatňování těchto přechodných technických opatření.

3)  Aby bylo nadále zajištěno náležité zachování a řízení mořských biologických zdrojů, , mělo by být nařízení (ES) č. 850/98(7) aktualizováno tím, že do něj boudou včleněna přechodná technická opatření.

3a)  Aby bylo nadále zajištěno náležité zachování a řízení mořských biologických zdrojů v Černém moři, měla by být v případě lovení pakambaly velké do nařízení (ES) č. 850/98 zahrnuta minimální velikost při vykládce a minimální velikost ok sítí, jak bylo již dříve stanoveno v právu Unie.

5)  V zájmu snížení výmětů u druhů podléhajících kvótě by měl být zachován zákaz odlovu nejkvalitnější části populace ryb ve všech oblastech ICES.

5a)  Na základě konzultací mezi Unií, Norskem a Faerskými ostrovy, které proběhly v roce 2009, by pro omezení počtu nežádoucích úlovků měl být zaveden zákaz týkající se vypuštění či uvolnění určitých druhů, jakož i požadavek, aby se plavidlo, jehož úlovek obsahuje 10 % podměrečných ryb, přemístilo do jiného loviště.

5b)  Na základě doporučení Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) by měla být zachována omezení týkající se vykládky nebo uchovávání na palubě sledě obecného odloveného v divizi ICES IIa.

6)  Na základě doporučení VTHVR již není k zajištění udržitelného využívání sledě obecného v divizi ICES VIa zapotřebí uzavření oblasti za účelem ochrany tohoto druhu během tření, a proto by toto uzavření mělo být zrušeno.

7)  Na základě doporučení VTHVR, které spojuje málo úspěšné líhnutí racků tříprstých s nízkými stavy populace smačkovitých, by mělo být v podoblasti ICES IV zachováno uzavření oblasti, s výjimkou každoročně omezeného rybolovu za účelem monitorování populace.

8)  Na základě doporučení VTHVR by v některých oblastech, kde je zakázán rybolov humra severského, mělo být povoleno používat zařízení, která humra severského neloví.

11)  Na základě doporučení VTHVR by mělo být zachováno uzavření oblasti na ochranu nedospělých jedinců tresky jednoskvrnné v divizi ICES VIb.

11a)  Na základě doporučení ICES a VTHVR by se měla i nadále uplatňovat některá technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách západně od Skotska (divize ICES VIa) zaměřená na ochranu populací tresky obecné, tresky jednoskvrnné a tresky bezvousé, aby se přispělo k zachování rybích populací.

11b)  Na základě doporučení VTHVR by se mělo povolit používání ručních lovných šňůr a automatických přívlačů k rybolovu tresky tmavé v divizi ICES VIa.

11c)  Na základě doporučení VTHVR o prostorovému rozmístění tresky obecné v divizi ICES VIa, ze kterého vyplývá, že velká většina úlovků tresky obecné pochází z oblasti severně od 59° s. š., by používání tenatových sítí mělo být povoleno na jih od této rovnoběžky.

11d)  Na základě doporučení VTHVR by se mělo povolit používání tenatových sítí k rybolovu máčky skvrnité v divizi ICES VIa.

11e)  Vhodnost vlastností lovných zařízení uvedených v odchylce umožňující rybolov vlečnými sítěmi, vlečnými sítěmi pro lov při dně nebo podobnými lovnými zařízeními v divizi ICES VIa by měla být na základě vědeckých doporučení pravidelně přezkoumávána s cílem tato ustanovení pozměnit nebo zrušit.

11f)  Na základě doporučení VTHVR by mělo být zavedeno uzavření oblasti za účelem ochrany nedospělých jedinců tresky obecné v divizi ICES VIa.

11g)  Vhodnost zákazu odlovu tresky obecné, tresky jednoskvrnné a tresky bezvousé v podoblasti ICES VI by měla být na základě vědeckých doporučení pravidelně přezkoumávána s cílem tento zákaz pozměnit nebo zrušit.

11h)  Na základě doporučení ICES a VTHVR by měla být zachována opatření na ochranu populací tresky obecné v Keltském moři (divize ICES VIIf, VIIg).

12)  Na základě doporučení VTHVR by měla být zachována opatření na ochranu tření mníka modrého v divizi ICES VIa.

13)  Opatření zavedená v roce 2011 Komisí pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (NEAFC) na ochranu okouníka v mezinárodních vodách podoblastí ICES I a II by měla být zachována.

14)  Opatření stanovená NEAFC v roce 2011 na ochranu okouníka v Irmingerově moři a přilehlých vodách by měla být zachována.

15)  Na základě doporučení VTHVR by měl být za určitých podmínek v divizích ICES IVc a IVb jih i nadále povolen rybolov s výložníkovými vlečnými sítěmi, jež používají pulzní elektrický proud.

16)  Na základě konzultací mezi Unií, Norskem a Faerskými ostrovy, které proběhly v roce 2009, by měla být některá opatření k omezení kapacity zpracování a vykládky úlovků plavidel pro pelagický rybolov zaměřených na lov makrel, sleďů a kranasů v severovýchodním Atlantiku ▌ zavedena trvale..

17)  Na základě doporučení ICES by se měla i nadále uplatňovat technická opatření pro zachování zdrojů na ochranu dospělých populací tresky obecné v Irském moři během období tření.

17a)  Na základě doporučení VTHVR by se mělo povolit používání třídících mřížek v oblasti omezeného rybolovu v divizi ICES VIIa.

18)  Na základě doporučení VTHVR by měl být rybolov pomocí tenatových sítí v divizích ICES IIIa, VIa, VIb, VIIb, VIIc, VIIj, VIIk a v podoblastech ICES VIII, IX, X a XII východně od 27° západní délky ve vodách o zaznamenané hloubce větší než 200 m, avšak menší než 600 m, povolen pouze za určitých podmínek, které zajistí ochranu biologicky citlivým hlubinným druhům.

18a)  Je důležité objasnit interakci mezi různými režimy, které se vztahují na rybolov pomocí tenatových sítí, zejména v podoblasti ICES VII. Zejména by mělo být vyjasněno, že se konkrétní odchylka pro rybolov pomocí tenatových sítí o velikosti ok 100 mm a větší v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, c, j a k a rovněž zvláštní podmínky, které s touto odchylkou souvisí, uplatňují pouze vodách se zaznamenanou hloubkou větší než 200 m a menší než 600 m a že v důsledku toho se pravidla týkající se velikosti ok a složení úlovku uvedená nařízení (ES) č. 850/98 uplatní v divizích ICES VIIa, VIId, VIIe, VIIf, VIIg a VIIh a ve vodách, jejichž zaznamenaná hloubka je menší než 200 m v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, c, j a k.

18b)  Na základě doporučení VTHVR by mělo být povoleno používání třístěnných tenatových sítí v podoblasti ICES IX ve vodách o zaznamenané hloubce větší než 200 m, avšak menší než 600 m.

19)  Mělo by být nadále povoleno používání některých selektivních zařízení v Biskajském zálivu, aby se zajistilo udržitelné využívání populací štikozubce a humra severského a snížily výměty těchto druhů.

20)  Omezení rybolovu v některých oblastech za účelem ochrany ohrožených hlubinných stanovišť v oblasti upravené předpisy NEAFC, přijatá NEAFC v roce 2004, a v některých oblastech v divizích ICES VIIc, j a k a divizi ICES VIIIc, přijatá Unií v roce 2008, by měla zůstat v platnosti.

21)  V souladu s doporučením společné pracovní skupiny Unie a Norska zabývající se technickými opatřeními již zákaz rybolovu sleďů, makrel nebo šprotů pomocí vlečných sítí nebo košelkových nevodů ve Skagerraku a Kattegatu o víkendu nepřispívá v důsledku změn ve způsobu rybolovu k zachování populace pelagických ryb., ▌Tento zákaz by proto by měl být na základě konzultací mezi Unií, Norskem a Faerskými ostrovy, které proběhly v roce 2011, zrušen.

22)  V zájmu jasnosti a lepší právní úpravy by měla být zrušena některá zastaralá ustanovení.

22a)  V důsledku změn ve způsobu rybolovu a přijetí selektivnějších zařízení je třeba zachovat rozmezí velikosti ok, cílové druhy a požadované procentní podíly úlovků pro Skagerrak a Kattegat .

23)  S ohledem na biologické údaje by měla být pozměněna minimální velikost tapesky filipínské.

24)  S cílem přispět k ochraně chobotnice pobřežní a zejména k ochraně nedospělých živočichů byla stanovena minimální velikost chobotnice pobřežní v úlovcích odlovených ve vodách pod svrchovaností nebo jurisdikcí třetích zemí, které se nacházejí v oblasti Výboru pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku (CECAF).

24a)  Mělo by být zavedeno opatření, jež by bylo rovnocenné opatření týkající se minimální velikosti při vykládce sardely obecné, neboť by to zjednodušilo práci na palubě plavidel zaměřených na lov tohoto druhu a usnadnilo kontrolní opatření na břehu.

25)  Specifikace pro třídící mřížku, která se má používat za účelem snížení počtu vedlejších úlovků při rybolovu humra severského v divizi ICES IIIa, podoblasti ICES VI a divizi ICES VIIa, by měly být zachovány ▌ ▌.

26)  Specifikace dílců se čtvercovými oky, které se mají použít za určitých podmínek při rybolovu za použití některých vlečných zařízení v Biskajském zálivu, by měly být zachovány.

27)  ▌V oblasti omezeného rybolovu v divizi ICES VIa by u plavidel o výkonu motoru nižším než 112 kW mělo být povoleno použití dvoumetrových dílců se čtvercovými oky.

27a)  Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 je třeba změnit výraz „Společenství“ používaný v normativní části nařízení (ES) č. 850/98.

27b)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení pravidel pro používání lovných zařízení s rovnocenně vysokou selektivností při rybolovu humra severského v divizi ICES VIa a pravidel pro vyloučení konkrétních druhů rybolovu určitého členského státu ze zákazu používání tenatových a třístěnných tenatových sítí v podoblastech ICES VIII, IX a X, pokud je úroveň vedlejších úlovků žraloků a výmětů velmi nízká, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány, aniž by se uplatňovalo nařízení (EU) č. 182/2011(8).

29)  Nařízení (ES) č. 850/98 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

29a)  Nařízení Rady (ES) č. 1434/98 stanoví konkrétní podmínky vykládky sledě obecného pro jiné průmyslové účely než k přímé lidské spotřebě. Do tohoto nařízení by měla být začleněna zvláštní odchylka od podmínek pro vykládku vedlejších úlovků sledě obecného při rybolovu s použitím sítí s oky malé velikosti v divizi ICES IIIa, podoblasti IV, divizi VIId a ve vodách EU divize IIa, která byla již dříve zahrnuta do jiných právních předpisů Unie. Nařízení (ES) č. 1434/98 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (ES) č. 850/98

Nařízení (ES) č. 850/98 se mění takto:

-1a)  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 1a

V čl. 4 odst. 2 písm. c), čl. 46 odst. 1 písm. b) a poznámce pod čarou 5 přílohy I se slovo ‚Společenství‘ ve všech mluvnických tvarech nahrazuje slovem ‚Unie‘ v odpovídajícím mluvnickém tvaru a provedou se nezbytné mluvnické úpravy.

"

-1b)  V článku 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:"

i)  Region 9

Všechny vody Černého moře odpovídající zeměpisné podoblasti 29, jak je definována v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1343/2011 ze dne 13. prosince 2011 o některých ustanoveních pro rybolov v oblasti dohody GFCM (Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři)*a v usnesení GFCM/33/2009/2.

* Úř. věst. L 347, 30.12.2011, str. 44

"

-1c)  V čl. 11 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

Použitím této odchylky není dotčen čl. 34b odst. 2 písm. c).

-1d)  Vkládá se nový článek, který zní:

Článek 11a

V regionu 9 činí minimální velikost ok tenatových sítí používaných pro lov pakambaly velké při dně 400 mm.

"

1d)  Článek 17 se nahrazuje tímto:"

Mořský živočich nemá požadovanou velikost, jsou-li jeho rozměry menší než minimální rozměry stanovené pro daný druh a zeměpisnou oblast v příloze XII a příloze XIIa.

"

1e)  V článku 19 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

4.  Odstavce 2 a 3 se nevztahují na region 9.

"

2)  Vkládá se nová hlava, která zní:"

HLAVA IIIa

OPATŘENÍ KE SNÍŽENÍ VÝMĚTŮ

Článek 19a

Zákaz odlovu nejkvalitnější části populace ryb

1.  V regionech 1,2,3 a 4 jsou během rybolovných operací zakázány výměty u druhů podléhajících kvótě, které mohou být zákonně vyloženy.

2.  Ustanovení uvedená v odstavci 1 se použijí, aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v tomto nařízení nebo v jakýchkoli jiných právních předpisech Unie v oblasti rybolovu.

Článek 19b

Ustanovení týkající se opuštění oblasti a zákaz týkající se uvolnění určitých druhů

1.  Pokud množství podměrečných makrel, sleďů nebo kranasů v regionech 1,2,3 a 4 přesáhne 10 % celkového množství úlovků při jediném vytažení sítě, plavidlo se přemístí do jiného loviště.

2.  V regionech 1,2,3 a 4 je zakázáno vypouštět makrely, sledě nebo kranase dříve, než je síť zcela vytažena na palubu rybářského plavidla, což by mělo za následek ztráty v podobě mrtvých nebo umírajících ryb.

"

3)  V čl. 20 odst. 1 se zrušuje písmeno d).

3a)  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 20a

Omezení odlovu sledě obecného ve vodách Unie divize ICES IIa

Zakazuje se vykládat nebo uchovávat na palubě sledě obecného odloveného ve vodách Umie divize ICES IIa v obdobích od 1. ledna do 28. února a od 16. května do 31. prosince.

"

4)  Článek 29a se nahrazuje tímto:"

Článek 29a

Uzavření oblasti pro rybolov smačkovitých v podoblasti ICES IV

1.  Zakazuje se vykládat nebo uchovávat na palubě smačkovité ulovené v zeměpisné oblasti ohraničené východním pobřežím Anglie a Skotska a loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84:

   východní pobřeží Anglie na 55o30' severní šířky,
   55o30' severní šířky 01o00' západní délky,
   58o00' severní šířky 01o00' západní délky,
   58o00' severní šířky 02o00' západní délky,
   východní pobřeží Skotska na 02o00' západní délky.

2.  Povoluje se rybolov pro vědecký výzkum za účelem sledování populace smačkovitých v dané oblasti a účinků uzavření.‚

"

5)  V článku 29b se odstavec 3 nahrazuje tímto:"

3.  Odchylně od zákazu stanoveného v odstavci 1 se povoluje odlov pomocí košů, který se netýká humra severského, v zeměpisných oblastech a během období uvedených v uvedeném odstavci.

"

6)  Vkládají se nové články, které znějí:"

Článek 29c

Oblast Rockall pro tresku jednoskvrnnou v podoblasti ICES VI

1.  V oblastech ohraničených loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84, se zakazuje se veškerý rybolov tresky jednoskvrnnéz oblasti Rockall s výjimkou rybolovu prováděného pomocí dlouhých lovných šňůr:

   57o00' s. š. 15o00' z. d.
   57o00' s. š. 14o00' z. d.
   56o30' s. š. 14o00' z. d.
   56o30' s. š. 15o00' z. d.
   57o00' s. š. 15o00' z. d.

Článek 29d

Omezení odlovu tresky obecné, tresky jednoskvrnné a tresky bezvousé v podoblasti ICES VI

1.  V části divize ICES VIa, která se nachází východně nebo jižně od loxodrom postupně spojujících níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84, se zakazuje provádět jakékoliv rybolovné činnosti týkající se tresky obecné, tresky jednoskvrnné a tresky bezvousé:

   54o30' s. š. 10o35' z. d.
   55o20' s. š. 09o50' z. d.
   55o30' s. š. 09o20' z. d.
   56o40' s. š. 08o55' z. d.
   57o00' s. š. 09o00' z. d.
   57o20' s. š. 09o20' z. d.
   57o50' s. š. 09o20' z. d.
   58o10' s. š. 09o00' z. d.
   58o40' s. š. 07o40' z. d.
   59o00' s. š. 07o30' z. d.
   59o20' s. š. 06o30' z. d.
   59o40' s. š. 06o05' z. d.
   59o40' s. š. 05o30' z. d.
   60o00' s. š. 04o50' z. d.
   60o15' s. š. 04o00' z. d.

2.  Na každém rybářském plavidle nacházejícím se v oblasti uvedené v odstavci 1 tohoto řlánku se zajistí, že lovná zařízení na palubě budou přivázána a uložena v souladu s článkem 47 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky*..

3.  Odchylně od odstavce 1 se povoluje provádět rybolovné činnosti v oblastech stanovených v uvedeném odstavci za použití pevných sítí upevněných skobami, drapáků pro lov hřebenatkovitých, drapáků pro lov mušlí, ručních lovných šňůr, mechanizovaných přívlačí, tažených sítí a plážových nevodů, krytých vrší a košů za předpokladu, že:

   a) na palubě se nenachází ani nenasazují žádná jiná lovná zařízení než pobřežní pevné sítě upevněné skobami, drapáky pro lov hřebenatkovitých, drapáky pro lov mušlí, ruční lovné šňůry, mechanizované přívlače, tažené sítě a plážové nevody, kryté vrše a koše; a
   b) na palubě se neuchovávají a na břeh se nevykládají ani nedopravují žádné jiné ryby kromě makrely obecné, tresky sajdy, tresky tmavé a lososa nebo žádní jiní vodní živočichové se schránkou kromě měkkýšů a korýšů.

4.  Odchylně od odstavce 1 se povoluje provádět rybolovné činnosti v oblasti stanovené v uvedeném odstavci za použití sítí o velikosti ok menší než 55 mm za předpokladu, že:

   a) na palubě plavidla není převážena žádná síť s oky o velikosti 55 mm nebo větší; a
   b) na palubě se neuchovávají žádné jiné ryby kromě sledě obecného, makrely obecné, sardinky obecné, sardinek druhu Sardinella, kranase obecného, šprota obecného, tresky modravé, drsnatce a stříbrnice.

4a.  Odchylně od odstavce 1 se povoluje provádět rybolovné činnosti v oblasti stanovené v uvedeném odstavci za použití tenatových sítí o velikosti ok větší než 120mm za předpokladu, že:

   a) jsou nasazené pouze v oblasti jižně od 59° s. š.;
   b) maximální délka nasazené tenatové sítě je 20 km pro každé plavidlo;
   c) maximální délka ponoření je 24 hodin; a
   d) maximálně 5 % úlovku představuje treska bezvousá a treska obecná.

4b.  Odchylně od odstavce 1 se povoluje provádět rybolovné činnosti v oblasti stanovené v uvedeném odstavci za použití tenatových sítí o velikosti ok větší než 90 mm za předpokladu, že:

   c) se nasazují pouze v oblasti tří námořních mil od pobřeží a po dobu nejvýše 10 dní za kalendářní měsíc;
  d) maximální délka nasazené tenatové sítě je 1000 m;
   e) maximální délka ponoření je 24 hodin; a
   f) nejméně 70 % úlovku představuje máčka skvrnitá.

5.  Odchylně od odstavce 1 je v oblasti stanovené v uvedeném odstavci povolen lov humra severského za předpokladu, že:

   g) je použito lovné zařízení s třídící mřížkou v souladu s body 2 až 5 přílohy XIVa nebo dílec se čtvercovými oky popsaný v příloze XIVc nebo jiné zařízení s rovnocenně vysokou selektivitou;
   h) lovné zařízení je konstruováno s oky o minimální velikosti 80 mm;
   i) nejméně 30 % hmotnosti úlovku uchovávaného na palubě představuje humr severský;

Komise na základě kladného stanoviska VTHVR přijme prováděcí akty určující, která zařízení se mají považovat za zařízení s rovnocenně vysokou selektivností pro účely písmene a).

6.  Odstavec 5 se nepoužije v oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84:

   59o05' s. š. 06o45' z. d.
   59o30' s. š. 06o00' z. d.
   59o40' s. š. 05o00' z. d.
   60o00' s. š. 04o00' z. d.
   59o30' s. š. 04o00' z. d.
   59o05' s. š. 06o45' z. d.

7.  Odchylně od odstavce 1 se povoluje rybolov vlečnými sítěmi, včetně vlečných sítí pro lov při dně, nebo podobnými lovnými zařízeními v oblasti stanovené v uvedeném odstavci za předpokladu, že:

   a) všechny sítě na palubě plavidla mají minimální velikost ok sítě 120 mm pro plavidla o celkové délce větší než 15 m a minimální velikost ok sítě 110 mm pro všechna ostatní plavidla;
   c) pokud úlovek uchovávaný na palubě zahrnuje méně než 90 % tresky tmavé, zahrnuje používané lovné zařízení dílec se čtvercovými oky, jak je popsán v příloze XIVc, a
   d) pokud je celková délka plavidla menší nebo rovna 15 m, bez ohledu na množství úlovku tresky tmavé uchovávaného na palubě, zahrnuje používané lovné zařízení dílec se čtvercovými oky, jak je popsán v příloze XIVd.

7a.  Nejpozději do 1. ledna 2015 a poté nejpozději každé dva roky Komise posoudí na základě vědeckých doporučení VTHVR vlastnosti lovných zařízení uvedené v odstavci 7 a případně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na změnu odstavce 7.

8.  Odstavec 7 se nepoužije v oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84:

   59o05' s. š. 06o45' z. d.
   59o30' s. š. 06o00' z. d.
   59o40' s. š. 05o00' z. d.
   60o00' s. š. 04o00' z. d.
   59o30' s. š. 04o00' z. d.
   59o05' s. š. 06o45' z. d.

8a.  Od 1. ledna do 31. března a od 1. října do 31. prosince každého roku se zakazuje provádět jakékoli rybolovné činnosti za použití jakéhokoli ze zařízení uvedených v příloze I nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací**, v oblasti vymezené v rámci oblasti ICES VIAa a ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice:

   07o07' z. d. 55o25' s. š.
   07o00' z. d. 55o25' s. š.
   06o50' z. d. 55o18' s. š.
   06o50' z. d. 55o17' s. š.
   06o52' z. d. 55o17' s. š.
   07o07' z. d. 55o25' s. š.

Velitel rybářského plavidla ani žádná jiná osoba na palubě nenařídí ani nedovolí komukoli na palubě, aby se pokusil o odlov, vykládku, překládku nebo uchování ryb, jež byly uloveny ve vymezené oblasti, na palubě.

9.  Každý dotčený členský stát provede program pro pozorovatele na palubě od 1. ledna do 31. prosince každého roku s cílem odebrat vzorky z úlovků a výmětů plavidel, která využívají odchylek stanovených v odstavcích 4a, 4b, 5 a 7. Programy pro pozorovatele se provádějí, aniž jsou dotčeny povinnosti podle příslušných pravidel, a jejich cílem je odhadovat úlovky a výměty tresky obecné, tresky jednoskvrnné a tresky bezvousé s nejméně 20% přesností.

10.  Dotčené členské státy ▌vypracují zprávu o celkovém počtu úlovků a výmětů plavidel podléhajících programu pro pozorovatele během každého kalendářního roku a předloží ji Komisi nejpozději do ▌1. února následujícího kalendářního roku.

10a.  Nejpozději dne 1. ledna 2015 a poté nejpozději každé dva roky Komise posoudí na základě vědeckého doporučení VTHVR stav populací tresky obecné, tresky jednoskrvrnné a tresky bezvousé v oblasti stanovené v odstavci 1 a případně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na změnu tohoto článku.

Článek 29e

Omezení odlovu tresky obecné v podoblasti ICES VII

1.  Od 1. února do 31. března každého roku je zakázáno provádět rybolovnou činnost v podoblasti ICES VII v  oblasti, kterou tvoří statistické obdélníky ICES: 4, 31E4, 32E3. Tento zákaz neplatí v oblasti do šesti námořních mil od základní linie.

2.  Odchylně od odstavce 1 se v oblasti a v obdobích stanovených v uvedeném odstavci povoluje provádět rybolovné činnosti za použití pobřežních pevných sítí upevněných skobami, drapáků pro lov hřebenatkovitých, drapáků pro lov mušlí, tažených sítí a plážových nevodů, ručních lovných šňůr, mechanizovaných přívlačí, krytých vrší a košů za předpokladu, že:

   j) na palubě se nenacházejí ani nenasazují žádná jiná lovná zařízení než pobřežní pevné sítě upevněné skobami, drapáky pro lov hřebenatkovitých, drapáky pro lov mušlí, tažené sítě a plážové nevody, ruční lovné šňůry, mechanizované přívlače, kryté vrše a koše; a
   k) na palubě se nevykládají, neuchovávají, ani nedopravují na břeh žádné jiné ryby kromě makrely obecné, tresky sajdy a lososa nebo žádní jiní vodní živočichové se schránkou kromě měkkýšů a korýšů.

3.  Odchylně od odstavce 1 se povoluje provádět rybolovné činnosti v oblasti stanovené v uvedeném odstavci za použití sítí o velikosti ok menší než 55 mm za předpokladu, že:

   l) na palubě plavidla není převážena žádná síť s oky o velikosti 55 mm nebo větší; a
   m) na palubě se neuchovávají žádné jiné ryby kromě sledě obecného, makrely obecné, sardinky obecné, sardinek druhu Sardinella, kranase obecného, šprota obecného, tresky modravé, drsnatce a stříbrnice.

Článek 29f

Zvláštní pravidla na ochranu mníka modrého

1.  Od 1. března do 31. května každého roku se v oblastech ohraničených loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84, zakazuje uchovávat na palubě mníka modrého v množství přesahujícím 6 tun na jeden rybářský výjezd v divizi ICES VIa:

  a) okraj skotského kontinentálního šelfu
   59o58' s. š. 07o00' z. d.
   59o55' s. š. 06o47' z. d.
   59o51' s. š. 06o28' z. d.
   59o45' s. š. 06o38' z. d.
   59o27' s. š. 06o42' z. d.
   59o22' s. š. 06o47' z. d.
   59o15' s. š. 07o15' z. d.
   59o07' s. š. 07o31' z. d.
   58o52' s. š. 07o44' z. d.
   58o44' s. š. 08o11' z. d.
   58o43' s. š. 08o27' z. d.
   58o28' s. š. 09o16' z. d.
   58o15' s. š. 09o32' z. d.
   58o15' s. š. 09o45' z. d.
   58o30' s. š. 09o45' z. d.
   59o30' s. š. 07o00' z. d.
   59o58' s. š. 07o00' z. d.
  b) okraj Rosemary Bank

Nezahrnuje oblast ohraničenou loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84:
   60o00' s. š. 11o00' z. d.
   59o00' s. š. 11o00' z. d.
   - 59º00' s. š. 09°00' z. d.
   - 59º30' s. š., 09°00' z. d.
   - 59º30' s. š., 10°00' z. d.,
   - 60º00' s. š., 10°00' z. d.,
   60o00' s. š. 11o00' z. d.
   59o15' s. š. 10o24' z. d.
   59o10' s. š. 10o22' z. d.
   59o08' s. š. 10o07' z. d.
   59o11' s. š. 09o59' z. d.
   59o15' s. š. 09o58' z. d.
   59o22' s. š. 10o02' z. d.
   59o23' s. š. 10o11' z. d.
   59o20' s. š. 10o19' z. d.
   59o15' s. š. 10o24' z. d.

2.  Při vplutí do oblastí uvedených v odstavci 1 a vyplutí z nich velitel rybářského plavidla zaznamenává v lodním deníku datum, čas a místo vplutí a vyplutí.

3.  V obou dvou oblastech uvedených v odstavci 1, pokud plavidlo dosáhne množství 6 tun mníka modrého:

   n) ihned ukončí rybolov a opustí oblast, v níž se nachází;
   o) nesmí znovu vplout do žádné z uvedených oblastí, dokud není úlovek vyložen;
   p) nesmí vrátit do moře žádné množství mníka modrého.

4.  Pozorovatelé uvedení v článku 8 nařízení Rady (ES) č. 2347/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví zvláštní podmínky přístupu k rybolovu hlubinných populací a s tím spojené požadavky***, kteří jsou přidělení rybářským plavidlům nacházejícím se v jedné z oblastí uvedených v odstavci 1 kromě svých úkolů uvedených v odstavci 4 uvedeného článku provedou u příslušných vzorků úlovku mníka modrého měření ryb ve vzorku a stanoví fázi pohlavní dospělosti ryb v podvzorku. Členské státy zavedou na základě doporučení VTHVR podrobné protokoly o odběru vzorků a pravidla shromažďování výsledků.

5.  Od 15. února do 15. dubna každého roku se v oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84, zakazuje používat vlečné sítě pro lov při dně, dlouhé lovné šňůry a tenatové sítě:

     60o58.76' s. š. 27o27.32' z. d.
     60o56.02' s. š. 27o31.16' z. d.
     60o59.76' s. š. 27o43.48' z. d.
     61o03.00' s. š. 27o39.41' z. d.
     60o58.76' s. š. 27o27.32' z. d.

Článek 29g

Opatření pro lov okouníka v mezinárodních vodách podoblastí ICES I a II

1.  Cílený lov okouníka v mezinárodních vodách podoblastí ICES I a II je povolen pouze v období od 15. srpna do 30. listopadu každého roku plavidly, která se předtím účastnila lovu okouníka v oblasti upravené předpisy NEAFC, jak je definována v čl. 3 bodu 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1236/2010 ze dne 15. prosince 2010, kterým se stanoví systém kontroly a vynucování platný v oblasti vymezené Úmluvou o budoucí multilaterální spolupráci při rybolovu v severovýchodním Atlantiku****.

2.  Plavidla omezí své vedlejší úlovky okouníka v rámci jiného rybolovu na nejvýše 1 % celkového úlovku uchovávaného na palubě.

3.  Převodní koeficient používaný pro okouníka uloveného při tomto rybolovu, vykuchaného, bez hlavy, včetně japonské úpravy, je 1,70.

4.  Odchylně od čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1236/2010 podávají velitelé rybářských plavidel účastnících se tohoto rybolovu hlášení o svých úlovcích denně.

5.  Kromě ustanovení článku 5 nařízení (EU) č. 1236/2010 navíc platí, že oprávnění k lovu okouníka je platné pouze v případě, že hlášení podaná plavidly v souladu s čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení se zaznamenávají podle čl. 9 odst. 3 uvedeného nařízení.

6.  Členské státy zajistí, že na palubě plavidel plujících pod jejich vlajkou jsou vědeckými pozorovateli shromažďovány vědecké údaje. Shromažďované údaje zahrnou alespoň kompozitní reprezentativní údaje podle hloubek týkající se pohlaví, stáří a velikosti. Tyto údaje hlásí ICES příslušné orgány v členských státech.

7.  Komise informuje členské státy o dni, k němuž sekretariát NEAFC informoval smluvní strany NEAFC, že celkový přípustný odlov (TAC) byl plně využit. Členské státy zakážou cílený lov okouníka plavidly plujícími pod jejich vlajkou od uvedeného dne.

Článek 29h

Opatření pro lov okouníka v Irmingerově moři a přilehlých vodách

1.  Zakazuje se lov okouníka ▌v mezinárodních vodách podoblasti ICES V a ve vodách Unie podoblastí ICES XII a XIV, s výjimkou období od 11. května do 31. prosince každého roku a pouze v oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84 (dále jen ‚oblast ochrany okouníka‘):

   - 64°45' s. š. 28°30' z. d.
   - 62°50' s. š. 25°45' z. d.
   - 61°55' s. š. 26°45' z. d.
   - 61°00' s. š. 26°30' z. d.
   - 59°00' s. š. 30°00' z. d.
   - 59°00' s. š. 34°00' z. d.
   - 61°30' s. š. 34°00' z. d.
   - 62°50' s. š. 36°00' z. d.
   - 64°45' s. š. 28°30' z. d.

1a.  Bez ohledu na odstavec 1 může být lov okouníka povolen právním aktem Unie mimo oblast ochrany okouníka v Irmingerově moři a přilehlých vodách od 11. května do 31. prosince každého roku na základě vědeckého doporučení a za předpokladu, že NEAFC stanovila plán obnovy týkající se populací okouníka v uvedené oblasti. Tohoto rybolovu se mohou zúčastnit pouze plavidla Unie s řádným oprávněním vydaným příslušnými členskými státy, která byla oznámena Komisi v souladu s článkem 5 nařízení (EU) č. 1236/2010.

2.  Je zakázáno používat vlečné sítě o velikosti ok menší než 100 mm.

3.  Převodní koeficient používaný pro okouníka uloveného při tomto rybolovu, vykuchaného, bez hlavy, včetně japonské úpravy, je 1,70.

4.  Velitelé rybářských plavidel provozujících rybolov mimo oblast ochrany okouníka podávají hlášení o úlovcích uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1236/2010 denně po ukončení rybolovných operací prováděných během příslušného kalendářního dne. Uvedou v něm úlovky na palubě, které byly uloveny od podání posledního hlášení.

5.  Kromě ustanovení článku 5 nařízení (EU) č. 1236/2010 navíc platí, že oprávnění k lovu okouníka je platné pouze v případě, že hlášení podaná plavidly jsou v souladu s čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení a zaznamenávají se podle čl. 9 odst. 3 uvedeného nařízení.

6.  Hlášení podle odstavce 5 se podávají v souladu s příslušnými pravidly.

* Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.

** Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 20.

*** Úř. věst. L 351, 28.12.2002, s. 6.

**** Úř. věst. L 348, 31.12.2010, s. 17.

"

6a)  V článku 30 se vkládá nový odstavec, který zní:"

1a)  Odstavec jedna se nevztahuje na region 9.

"

7)  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 31a

Rybolov pomocí elektrického proudu v divizích ICES IVc a IVb

1.  Odchylně od článku 31 je v divizích ICES IVc a IVb jižně od loxodromy spojující níže uvedené body, které se měří podle souřadnicového systému WGS84, povolen rybolov s vlečnou sítí vlečenou pomocí výložníků na bocích plavidla, která používá pulzní elektrický proud:

   bod na východním pobřeží Spojeného království při 55o s. š.,
   dále východním směrem až k 55o s. š. a 5o v. d.,
   dále severním směrem až k 56o s. š.
   a nakonec východním směrem až k bodu na západním pobřeží Dánska na 56o s. š.

2.  Rybolov za použití pulzního elektrického proudu se povoluje pouze pokud:

   a) pulzní elektrickou vlečnou síť používá nejvýše 5 % loďstva členského státu, které loví s vlečnými sítěmi vlečenými pomocí výložníků na bocích plavidla;
   b) maximální elektrický výkon v kW pro každou výložníkovou vlečnou síť není vyšší než délka výložníku v metrech násobená koeficientem 1,25;
   c) efektivní napětí mezi elektrodami není vyšší než 15 V;
   d) plavidlo je vybaveno automatickým počítačovým řídícím systémem, který zaznamenává maximální výkon na výložník a efektivní napětí mezi elektrodami alespoň pro 100 tažení sítě; neoprávněná osoba nemůže tento automatický počítačový řídící systém změnit;
   e) je zakázáno používat jeden nebo více trnitých řetězů před šlapnicí.

"

8)  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 32a

Omezení při zpracování a vykládce úlovků na plavidlech pro pelagický rybolov

1.  Maximální prostor mezi tyčemi separátoru vody na palubě plavidel pro pelagický rybolov zaměřených na lov makrel, sleďů a kranasů, která provádějí rybolovné činnosti v oblasti úmluvy NEAFC podle definice uvedené v čl. 3 bodu 2 nařízení (EU) č. 1236/2010, činí 10 mm.

Tyče se přivaří. Pokud jsou v separátoru vody použity místo tyčí otvory, nesmí maximální průměr otvorů překročit 10 mm. Průměr otvorů ve výpustech umístěných před separátorem vody nesmí překročit 15 mm.

2.  Plavidlům pro pelagický rybolov, která provádějí rybolovné činnosti v oblasti úmluvy NEAFC, se zakazuje vypouštět ryby pod hladinou ponoru plavidla z vyrovnávacích nádrží nebo chladírenských nádrží s mořskou vodou.

3.  Plány zařízení na zpracování a vykládku úlovků plavidel pro pelagický rybolov zaměřených na lov makrel, sleďů a kranasů v oblasti úmluvy NEAFC, které jsou potvrzeny příslušnými orgány členských států vlajky, jakož i změny těchto plánů, zasílá velitel plavidla orgánům členského státu vlajky příslušným pro oblast rybolovu. Příslušné orgány členského státu vlajky plavidel provádějí pravidelná ověřování přesnosti předložených plánů. Jejich kopie musí být neustále na palubě plavidla.

"

9)  Vkládají se nové články, které znějí:"

Článek 34a

Technická opatření pro zachování zdrojů v Irském moři

1.  Od 14. února do 30. dubna je zakázáno používat jakékoli vlečné sítě pro lov při dně, nevody nebo podobné tažené sítě, jakékoli tenatové sítě, třístěnné tenatové sítě nebo podobné pevné sítě nebo jakékoli lovné zařízení s háčky v části divize ICES VIIa ohraničené:

   východním pobřežím Irska a východním pobřežím Severního Irska a
   přímými liniemi postupně spojujícími tyto zeměpisné souřadnice:
   bodem na východním pobřeží poloostrova Ards v Severním Irsku na 54o30' s. š.,
   54o30' s. š. 04o50' z. d.,
   53o15' s. š. 04o50' z. d.
   bodem na východním pobřeží Irska na 53o 15' s. š.

2.  Odchylně od odstavce 1 v rámci oblasti a v časovém období stanovených v uvedeném odstavci:

  a) použití vlečných sítí s rozpěrnými deskami pro lov při dně je povoleno za podmínky, že na palubě není uložen jiný typ lovného zařízení a že tyto sítě:
   mají velikost ok v rozmezí od 70 do 79 mm nebo od 80 do 99 mm;
   patří pouze do jednoho z povolených rozmezí velikosti ok;
   nezahrnují ojedinělá oka sítě o velikosti větší než 300 mm, bez ohledu na umístění takových ok v síti; a
   jsou nasazeny pouze v oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84:
   53o30' s. š., 05o30' z. d.
   53o30' s. š., 05o20' z. d.
   54o20' s. š. 04o50' z. d.,
   54o30' s. š. 05o10' z. d.
   54o30' s. š. 05o20' z. d.
   54o00' s. š. 05o50' z. d.
   54o00' s. š. 06o10' z. d.
   53o45' s. š. 06o10' z. d.
   53o45' s. š. 05o30' z. d.
   53o30' s. š., 05o30' z. d.
  c) použití vlečných sítí pro lov při dně, nevodů nebo podobných tažených sítí s oddělovací deskou nebo třídící mřížkou je povoleno za podmínky, že na palubě není uložen jiný typ lovného zařízení a že tyto sítě:
   splňují podmínky stanovené v odst. 2 písm. a);
   jsou v případě oddělovací desky sestaveny v souladu s technickými údaji stanovenými v příloze nařízení Rady (ES) č. 254/2002 ze dne 12. února 2002 o opatřeních platných v roce 2002 pro obnovu populace tresky obecné v Irském moři (oblasti VIIa) *; a
   jsou v případě třídící mřížky v souladu s body 2 až 5 přílohy XIVa tohoto nařízení;
  c) použití vlečných sítí pro lov při dně, nevodů nebo podobných tažených sítí s oddělovací deskou nebo třídící mřížkou je také povoleno v oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84:
   53o45' s. š. 06o00' z. d.
   53o45' s. š. 05o30' z. d.
   53o30' s. š., 05o30' z. d.
   53o30' s. š. 06o00' z. d.
   53o45' s. š. 06o00' z. d.

Článek 34b

Použití tenatových sítí v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, VIIc, VIIj, VIIk a podoblastech ICES VIII, IX, X a XII východně od 27o z. d.

1.  Plavidla Unie nesmějí používat v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, VIIc, VIIj, VIIk, podoblasti ICES XII východně od 27o z. d. a podoblastech ICES VIII, IX a X tenata nastražená u dna, tenatové sítě a třístěnné tenatové sítě na žádném místě, kde zaznamenaná hloubka přesahuje 200 metrů.

3.  Odchylně od odstavce 1 je povoleno používat tato zařízení:

  a) tenatové sítě v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, VIIc, VIIj, VIIk a podoblasti ICES XII východně od 27o z. d. o velikosti ok 120 mm a větší, avšak menší než 150 mm, tenatové sítě v divizích ICES VIIIa, VIIIb, VIIId a podoblasti ICES X s velikostí ok 100 mm a větší, avšak menší než 130 mm a tenatové sítě v divizi ICES VIIIc a podoblasti ICES IX s velikostí ok 80 mm a větší, avšak menší než 110 mm za předpokladu, že:
   jsou nasazeny ve vodách, jejichž zaznamenaná hloubka nepřesahuje 600 metrů,
   nejsou více než 100 ok hluboké a mají míru zavěšení nejméně 0,5,
   jsou vybaveny plováky nebo rovnocenným plovacím nářadím,
   každá síť dosahuje maximálně délky 5 námořních mil a celková délka všech současně nasazených sítí nepřesáhne 25 km na plavidlo,
   maximální délka ponoření je 24 hodin;
  b) tenatové sítě o velikosti ok 250 mm a větší za předpokladu, že:
   jsou nasazeny ve vodách, jejichž zaznamenaná hloubka nepřesahuje 600 metrů,
   nejsou více než 15 ok hluboké a mají míru zavěšení nejméně 0,33,
   jsou vybaveny plováky nebo jiným plovacím nářadím,
   každá dosahuje maximální délky 10 km. celková délka všech současně nasazených sítí nepřesahuje100 km na plavidlo,
   maximální délka ponoření je 72 hodin;
  c) tenatové sítě o velikosti ok 100 mm a větší, avšak menší než 130 mm v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, VIIc, VIIj, VIIk a podoblasti ICES XII východně od 27o z. d. za předpokladu, že:
   jsou nasazeny ve vodách se zaznamenanou hloubkou větší než 200 m a menší než 600 m,
   nejsou více než 100 ok hluboké a mají míru zavěšení nejméně 0,5,
   jsou vybaveny plováky nebo rovnocenným plovacím nářadím,
   každá síť dosahuje maximálně délky čtyř námořních mil a celková délka všech současně nasazených sítí nepřesahuje 20 km na plavidlo,
   maximální délka ponoření je 24 hodin,
   štikozubec obecný představuje nejméně 85 % hmotnosti uchovaných úlovků,
   počet plavidel účastnících se rybolovné činnosti se nezvýší nad úroveň zaznamenanou v roce 2008,
   před opuštěním přístavu zaznamená velitel plavidla účastnícího se tohoto rybolovu v lodním deníku množství a celkovou délku lovného zařízení uchovávaného na palubě plavidla. Nejméně 15 % odplutí je předmětem inspekce,
   velitel plavidla má na palubě 90 % lovného zařízení, jak bylo ověřeno v lodním deníku Unie pro tento výjezd v době vykládky, a
   v lodním deníku Unie je zaznamenáno množství všech odlovených druhů přesahující 50 kg, včetně všech množství ryb určených k výmětu přesahujících 50 kg;
  d) třístěnné tenatové sítě o velikosti ok 220 mm a větší v podoblasti ICES IX za předpokladu, že:
   jsou nasazeny ve vodách, jejichž zaznamenaná hloubka nepřesahuje 600 metrů,
   nejsou více než 30 ok hluboké a mají míru zavěšení nejméně 0,44,
   jsou vybaveny plováky nebo jiným plovacím nářadím,
   každá síťdosahuje maximální délky 5 km. Celková délka všech současně nasazených sítí nepřesahuje 20 km na plavidlo,
   maximální délka ponoření je 72 hodin.

4.  Tato odchylka se však nepoužije v oblasti upravené předpisy NEAFC.

4a.  Všem plavidlům, která nasazují tenata nastražená u dna, tenatové sítě nebo třístěnné tenatové sítě v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, c, j, k a podoblasti ICES XII východně od 27o z. d. a podoblastech ICES VIII, IX a X v jakémkoli místě, kde zaznamenaná hloubka přesahuje 200 metrů, musí být vydáno oprávnění k rybolovu v souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1224/2009.

5.  Na palubě lze mít v daný okamžik pouze jeden z typů zařízení uvedených v odst. 3 písm. a), ▌b) nebo d). Plavidla mohou na palubě převážet sítě o celkové délce o 20 % větší, než je maximální délka souborů sítí, které mohou být nasazeny současně.

6.  Velitel plavidla s oprávněním k rybolovu uvedeným v odstavci 4a zaznamenává v lodním deníku počet a délku zařízení přepravovaných plavidlem před vyplutím z přístavu a po návratu do přístavu a musí vysvětlit jakýkoli rozdíl mezi oběma záznamy.

8.  Příslušné orgány mají právo odstranit zařízení ponechané bez dohledu ve vodě v divizích ICES IIIa, IVa, Vb, VIa, VIb, VIIb, c, j, k a podoblasti ICES XII východně od 27o z. d. a podoblastech ICES VIII, IX a X v těchto případech:

   a) zařízení není řádně označeno;
   b) označení na bóji nebo údaje ze systému sledování plavidel uvádějí, že vlastník nebyl od daného zařízení ve vzdálenosti kratší než 100 námořních mil po více než 120 hodin;
   c) zařízení je nasazené ve vodách, jejichž zaznamenaná hloubka je vyšší, než jaká je povolena;
   d) zařízení má zakázanou velikost ok sítě.

9.  Velitel plavidla s oprávněním k rybolovu uvedeným v odstavci 4a zaznamenává během každého rybářského výjezdu v lodním deníku tyto informace:

   velikost ok nasazené sítě,
   nominální délku jedné sítě,
   počet sítí v souboru,
   celkový počet nasazených souborů,
   polohu každého nasazeného souboru,
   hloubku každého nasazeného souboru,
   délku ponoření každého nasazeného souboru,
   počet jakýchkoli ztracených zařízení, jejich posledně známou polohu a datum ztráty.

10.  Plavidlům lovícím s oprávněním k rybolovu uvedeným v odstavci 4a se povoluje provést vykládku pouze v přístavech určených členskými státy v souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 2347/2002

11.  Množství žraloků uchovávaných na palubě plavidlem, které používá typ zařízení popsaný v odst. 3 písm. b) a d), nesmí představovat více než 5 % živé hmotnosti celkového množství mořských organismů uchovávaných na palubě.

11a.  Komise může po konzultaci s VTHVR přijmout prováděcí akty, kterými vyjme některé konkrétní druhy rybolovu členského státu v podoblastech ICES VIII, IX, X, z uplatňování odstavců 1 až 10, pokud informace předložené členskými státy ukazují, že výsledkem těchto rybolovných činností je velmi nízká úroveň vedlejších úlovků žraloků a výmětů.

Článek 34c

Podmínky rybolovu za použití některých vlečných zařízení povolených v Biskajském zálivu

1.  Odchylně od ustanovení čl. 5 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 494/2002 ze dne 19. března 2002, kterým se stanoví doplňková technická opatření pro obnovu populace štikozubce obecného v podoblastech ICES III, IV, V, VI a VII a divizích ICES VIII a, b, d a e ** se v oblasti vymezené v čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 494/2002 povoluje provádět rybolovné činnosti, při kterých se používají vlečné sítě, dánské nevody a podobná zařízení, kromě vlečných sítí vlečených pomocí výložníků na bocích plavidla, o velikosti ok v rozmezí 70–99 mm, pokud je příslušné lovné zařízení vybaveno dílcem se čtvercovými oky v souladu s přílohou XIVb.

2.  V rámci rybolovu v divizích ICES VIIIa a VIIIb se povoluje používání třídící mřížky a k ní připevněných zařízení v přední části kapsy zatahovací sítě nebo dílce se čtvercovými oky o velikosti ok 60 mm a větší ve spodní části prodloužení v přední části kapsy zatahovací sítě. Pokud jde o část vlečné sítě, v níž jsou tato třídící zařízení vložena, nepoužijí se čl. 4 odst. 1, článek 6 a čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení ani čl. 3 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 494/2002.

Článek 34d

Opatření na ochranu ohrožených hlubinných stanovišť v oblasti upravené předpisy NEAFC

1.  V oblastech ohraničených loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84, se zakazuje provádět rybolovné činnosti pomocí vlečných sítí pro lov při dně a pomocí pevného zařízení, včetně tenatových sítí a dlouhých lovných šňůr pro lov při dně:

Část Reykjanésského hřbetu:

   55o04.5327' s. š. 36o49.0135' z. d.
   55o05.4804' s. š. 35o58.9784' z. d.
   54o58.9914' s. š. 34o41.3634' z. d.
   54o41.1841' s. š. 34o00.0514' z. d.
   54o00' s. š. 34o00' z. d.
   53o54.6406' s. š. 34o49.9842' z. d.
   53o58.9668' s. š. 36o39.1260' z. d.
   55o04.5327' s. š. 36o49.0135' z. d.

Severní oblast středoatlantského hřbetu:

   59o45' s. š. 33o30' z. d.
   57o30' s. š. 27o30' z. d.
   56o45' s. š. 28o30' z. d.
   59o15' s. š. 34o30' z. d.
   59o45' s. š. 33o30' z. d.

Střední oblast středoatlantského hřbetu (oblast zlomu Charlie-Gibbs a subpolární frontální oblast):

   53o30' s. š. 38o00' z. d.
   53o30' s. š. 36o49' z. d.
   55o04.5327' s. š. 36o49' z. d.
   54o58.9914' s. š. 34o41.3634' z. d.
   54o41.1841' s. š. 34o00' z. d.
   53o30' s. š. 30o00' z. d.
   51o30' s. š. 28o00' z. d.
   49o00' s. š. 26o30' z. d.
   49o00' s. š. 30o30' z. d.
   51o30' s. š. 32o00' z. d.
   51o30' s. š. 38o00' z. d.
   53o30' s. š. 38o00' z. d.

Jižní oblast středoatlantského hřbetu:

   44o30' s. š. 30o30' z. d.
   44o30' s. š. 27o00' z. d.
   43o15' s. š. 27o15' z. d.
   43o15' s. š. 31o00' z. d.
   44o30' s. š. 30o30' z. d.

Altairské podmořské hory:

   45o00' s. š. 34o35' z. d.
   45o00' s. š. 33o45' z. d.
   44o25' s. š. 33o45' z. d.
   44o25' s. š. 33o35' z. d.
   45o00' s. š. 34o35' z. d.

Antialtairské podmořské hory:

   43o45' s. š. 22o50' z. d.
   43o45' s. š. 22o05' z. d.
   43o25' s. š. 22o05' z. d.
   43o25' s. š. 22o50' z. d.
   43o45' s. š. 22o50' z. d.

Hattonova lavice:

   - 59°26' s. š. 14°30' z. d.
   - 59°12' s. š. 15°08' z. d.
   - 59°01' s. š. 17°00' z. d.
   - 58°50' s. š. 17°38' z. d.
   - 58°30' s. š. 17°52' z. d.
   - 58°30' s. š. 18°22' z. d.
   - 58°03' s. š. 18°22' z. d.
   - 58°03' s. š. 17°30' z. d.
   - 57°55' s. š. 17°30' z. d.
   - 57°45' s. š. 19°15' z. d.
   - 58°11.15 ' s. š. 18°57.51' z. d.
   - 58°11.57 ' s. š. 19°11.97' z. d.
   - 58°27.75 ' s. š. 19°11.65' z. d.
   - 58°39.09 ' s. š. 19°14.28' z. d.
   - 58°38.11 ' s. š. 19°01.29' z. d.
   - 58°53.14 ' s. š. 18°43.54' z. d.
   - 59°00.29 ' s. š. 18°01.31' z. d.
   - 59°08.01 ' s. š. 17°49.31' z. d.
   - 59°08.75 ' s. š. 18°01.47' z. d.
   - 59°15.16 ' s. š. 18°01.56' z. d.
   - 59°24.17 ' s. š. 17°31.22' z. d.
   - 59°21.77 ' s. š. 17°15.36' z. d.
   - 59°26.91 ' s. š. 17°01.66' z. d.
   - 59°42.69 ' s. š. 16°45.96' z. d.
   - 59°20.97 ' s. š. 15°44.75' z. d.
   - 59°21' s. š. 15°40' z. d.
   - 59°26' s. š. 14°30' z. d.

Severozápadní Rockall:

   57o00' s. š. 14o53' z. d.
   57o37' s. š., 14o42' z. d.
   57o55' s. š. 14o24' z. d.
   58o15' s. š. 13o50' z. d.
   57o57' s. š. 13o09' z. d.
   57o50' s. š. 13o14' z. d.
   57o57' s. š. 13o45' z. d.
   57o49' s. š. 14o06' z. d.
   57o29' s. š., 14o19' z. d.
   57o22' s. š., 14o19' z. d.
   57o00' s. š. 14o34' z. d.
   56o56' s. š. 14o36' z. d.
   56o56' s. š. 14o51' z. d.
   57o00' s. š. 14o53' z. d.

Jihozápadní Rockall (lavice ‚Empress of Britain‘):

   56o24' s. š. 15o37' z. d.
   56o21' s. š. 14o58' z. d.
   56o04' s. š. 15o10' z. d.
   55o51' s. š. 15o37' z. d.
   56o10' s. š. 15o52' z. d.
   56o24' s. š. 15o37' z. d.

Logačevova vyvýšenina:

   - 55°17' s. š. 16°10' z. d.
   - 55°34' s. š. 15°07' z. d.
   - 55°50' s. š. 15°15' z. d.
   - 55°33' s. š. 16°16' z. d.
   - 55°17' s. š. 16°10' z. d.

Západní vyvýšenina Rockall:

   57o20' s. š. 16o30' z. d.
   57o05' s. š. 15o58' z. d.
   56o21' s. š. 17o17' z. d.
   56o40' s. š. 17o50' z. d.
   57o20' s. š. 16o30' z. d.

2.  Pokud při rybolovné činnosti v nových a stávajících oblastech rybolovu při dně v rámci oblasti upravené předpisy NEAFC přesáhne množství živých korálů nebo živých mořských hub, které bylo uloveno během jednoho ponoření lovného zařízení, 60 kg živých korálů nebo 800 kg živých mořských hub, plavidlo informuje svůj stát vlajky, zastaví rybolov a přesune se nejméně dvě námořní míle od pozice, která je podle důkazních materiálů nejblíže k přesnému místu, v němž byl tento odlov proveden.

Článek 34e

Opatření na ochranu ohrožených hlubinných stanovišť v divizích ICES VIIc, VIIj a VIIk

1.  V oblastech ohraničených loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle souřadnicového systému WGS84, se zakazuje provádět rybolovné činnosti pomocí vlečných sítí pro lov při dně a pomocí pevného zařízení, včetně tenatových sítí a dlouhých lovných šňůr pro lov při dně:

Vyvýšeniny Belgica:

   51o29.4' s. š. 11o51.6' z. d.
   51o32.4' s. š. 11o41.4' z. d.
   51o15.6' s. š. 11o33.0' z. d.
   51o13.8' s. š. 11o44.4' z. d.
   51o29.4' s. š. 11o51.6' z. d.

Hovlandovy vyvýšeniny:

   52o16.2' s. š. 13o12.6' z. d.
   52o24.0' s. š. 12o58.2' z. d.
   52o16.8' s. š. 12o54.0' z. d.
   52o16.8' s. š. 12o29.4' z. d.
   52o16.8' s. š. 12o29.4' z. d.
   52o04.2' s. š. 12o52.8' z. d.
   52o09.0' s. š. 12o56.4' z. d.
   52o09.0' s. š. 13o10.8' z. d.
   52o16.2' s. š. 13o12.6' z. d.

Severozápadní lavice Porcupine oblast I:

   53o30.6' s. š. 14o32.4' z. d.
   53o35.4' s. š. 14o27.6' z. d.
   53o40.8' s. š. 14o15.6' z. d.
   53o34.2' s. š. 14o11.4' z. d.
   53o31.8' s. š. 14o14.4' z. d.
   53o24.0' s. š. 14o28.8' z. d.
   53o30.6' s. š. 14o32.4' z. d.

Severozápadní lavice Porcupine oblast II:

   53o43.2' s. š. 14o10.8' z. d.
   53o51.6' s. š. 13o53.4' z. d.
   53o45.6' s. š. 13o49.8' z. d.
   53o36.6' s. š. 14o07.2' z. d.
   53o43.2' s. š. 14o10.8' z. d.

Jihozápadní lavice Porcupine:

   51o54.6' s. š. 15o07.2' z. d.
   51o54.6' s. š. 14o55.2' z. d.
   51o42.0' s. š. 14o55.2' z. d.
   51o42.0' s. š. 15o10.2' z. d.
   51o49.2' s. š. 15o06.0' z. d.
   51o54.6' s. š. 15o07.2' z. d.

2.  Všechna plavidla pro pelagický rybolov lovící v chráněných oblastech ohrožených hlubinných stanovišť uvedených v odstavci 1 tohoto článku musí být uvedena na schváleném seznamu plavidel a musí jim být vydáno ▌oprávnění k rybolovu v souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1224/2009▌. Plavidla uvedená na seznamu schválených plavidel musí mít na palubě lovné zařízení výhradně pro pelagický rybolov.

3.  Plavidla pro pelagický rybolov zamýšlející lovit v chráněné oblasti ohrožených hlubinných stanovišť uvedených v odstavci 1 tohoto článku musí svůj záměr vplout do chráněné oblasti zranitelných hlubinných stanovišť oznámit čtyři hodiny předem irskému středisku pro sledování rybolovu ve smyslu definice v čl. 4 bodu 15 nařízení (ES) č. 1224/2009. Současně musí ohlásit množství ryb uchovávaných na palubě.

4.  Plavidla pro pelagický rybolov lovící v chráněné oblasti ohrožených hlubinných stanovišť uvedených v odstavci 1 musí mít fungující, plně zprovozněný bezpečný systém sledování plavidel (VMS), který je plně v souladu s příslušnými pravidly, kdykoli se nacházejí v chráněné oblasti ohrožených hlubinných stanovišť.

5.  Plavidla pro pelagický rybolov lovící v chráněné oblasti ohrožených hlubinných stanovišť uvedených v odstavci 1 podávají každou hodinu zprávu prostřednictvím VMS.

6.  Plavidla pro pelagický rybolov, která ukončila lov v chráněné oblasti ohrožených hlubinných stanovišť uvedených v odstavci 1, informují irské středisko pro sledování rybolovu o odplutí z dané oblasti. Současně musí ohlásit množství ryb uchovávaných na palubě.

7.  Rybolov pelagických druhů v chráněné oblasti ohrožených hlubinných stanovišť uvedených v odstavci 1 se omezuje na rybolov sítěmi o velikosti ok v rozmezí od 16 do 31 mm nebo od 32 do 54 mm nebo na uchovávání takových sítí na palubě.

Článek 34f

Opatření na ochranu ohrožených hlubinných stanovišť v divizi ICES VIIIc

1.  V oblasti ohraničené loxodromami postupně spojujícími níže uvedené souřadnice, které se měří podle systému WGS84, se zakazuje provádět rybolovné činnosti pomocí vlečných sítí pro lov při dně a pomocí pevného zařízení, včetně tenatových sítí a dlouhých lovných šňůr pro lov při dně:

El Cachucho:

   44o12' s. š. 05o16' z. d.
   44o12' s. š. 04o26' z. d.
   43o53' s. š. 04o26' z. d.
   43o 53' s. š. 05o16' z. d.
   44o12' s. š. 05o16' z. d.

2.  Odchylně od zákazu stanoveného v odstavci 1 mohou plavidla, která v letech 2006, 2007 a 2008 prováděla rybolovné činnosti pomocí dlouhých lovných šňůr pro lov při dně zaměřené na mníkovce velkookého, obdržet od svých rybolovných orgánů ▌oprávnění k rybolovu v souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1224/2009, které jim umožní pokračovat v provádění tohoto druhu rybolovné činnosti v oblasti jižně od 44o00.00' s. š. Všechna plavidla, která toto ▌oprávnění k rybolovu obdržela, musí bez ohledu na svou celkovou délku používat při provádění rybolovných činností v oblasti stanovené v odstavci 1 funkční, plně fungující bezpečný systém sledování plavidel, který je v souladu s příslušnými pravidly.

* Úř. věst. L 41, 13.2.2002, s. 1.

** Úř. věst. L 77, 20.3.2002, s. 8.

"

10)  Článek 38 se zrušuje.

11)  Článek 47 se zrušuje.

11a)  Přílohy I, IV, XII a XIV nařízení (ES) č. 850/98 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

11b)  Vkládají se nové přílohy XIIa, XIVa, XIVb, XIVc a XIVd v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Změna nařízení (ES) č. 1434/98

V článku 2 nařízení (ES) 1434/98 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

1a.  Odstavec 1 se nepoužije pro sledě obecného odloveného v divizi ICES IIIa, podoblasti IV, divizi VIId a ve vodách EU divize ICES IIa.

"

Článek 3

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2013.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Přílohy nařízení (ES) č. 850/98 se mění takto:

   1) V příloze I se zrušuje poznámka pod čarou č. 6 k tabulce.
   2) V příloze IV se tabulka nahrazuje tímto:"

Vlečná zařízení: Skagerrak a Kattegat

Rozmezí velikostí ok, cílové druhy a předepsané procentní podíly úlovků při používání jednotného rozmezí velikosti ok


Druh

Rozmezí velikosti ok (v mm)

<16

16-31

32-69

35-69

70-89 (5)

≥90

Minimální procentní podíl cílových druhů

50% (6)

50% (6)

20% (6)

50% (6)

20% (6)

20% (7)

30% (8)

žádný

Smačkovití (Ammodytidae) (3)

X

X

X

X

X

X

X

X

Smačkovití (Ammodytidae) (4)

X

X

X

X

X

X

Treska Esmarkova (Trisopterus esmarkii)

X

X

X

X

X

X

Treska modravá (Micromesistius poutassou)

X

X

X

X

X

X

Ostnatec velký (Trachinus draco) (1)

X

X

X

X

X

X

Měkkýši (kromě Sepia) (1)

X

X

X

X

X

X

Jehlice rohozobá (Belone belone) (1)

X

X

X

X

X

X

Štítník šedý (Eutrigla gurnardus) (1)

X

X

X

X

X

X

Stříbrnice (Argentina spp.)

X

X

X

X

X

Šprot obecný (Sprattus sprattus)

X

X

X

X

X

X

Úhoř říční (Anguilla anguilla)

X

X

X

X

X

X

Garnáti, krevety (Crangon spp., Palaemon adspersus) (1)

X

X

X

X

X

X

Makrela obecná (Scomber spp.)

X

X

X

Kranasi rodu Trachurus (Trachurus spp.)

X

X

X

Sleď obecný (Clupea harengus)

X

X

X

Kreveta severní (Pandalus borealis)

X

X

X

Garnáti, krevety (Crangon spp., Palaemon adspersus) (2)

X

X

X

Treska bezvousá (Merlangius merlangus)

X

X

Humr severský (Nephrops norvegicus)

X

X

Všechny ostatní mořské organismy

X
   1) Pouze uvnitř oblasti čtyř námořních mil od základních linií.
   2) Mimo oblast čtyř námořních mil od základních linií.
   3) Od 1. března do 31. října ve Skagerraku a od 1. března do 31. července v Kattegatu.
   4) Od 1. listopadu do posledního dne února ve Skagerraku a od 1. srpna do posledního dne února v Kattegatu..
   5) Při používání tohoto rozmezí velikosti ok musí být kapsa zatahovací sítě vyrobena ze síťoviny se čtvercovými oky s třídící mřížkou v souladu s přílohou XIV tohoto nařízení.
   6) Úlovek uchovávaný na palubě se nesmí skládat z více než 10% jakékoli směsi tresky obecné, tresky jednoskvrnné, štikozubce obecného, platýse evropského, platýse protaženého, platýse červeného, jazyka obecného, pakambaly velké, pakambaly východoatlantské, platýse bradavičnatého, makrely obecné, pakambaly rodu Lepidorhombus, tresky bezvousé, limandy obecné, tresky tmavé, humra severského a jiných druhů humrů.
   7) Úlovek uchovávaný na palubě se nesmí skládat z více než 50% jakékoli směsi tresky obecné, tresky jednoskvrnné, štikozubce obecného, platýse evropského, platýse protaženého, platýse červeného, jazyka obecného, pakambaly velké, pakambaly východoatlantské, platýse bradavičnatého, sledě obecného, makrely obecné, pakambaly rodu Lepidorhombus, limandy obecné, tresky tmavé, humra severského a jiných druhů humrů.
   8) Úlovek uchovávaný na palubě se nesmí skládat z více než 60% jakékoli směsi tresky obecné, tresky jednoskvrnné, štikozubce obecného, platýse evropského, platýse protaženého, platýse červeného, jazyka obecného, pakambaly velké, pakambaly východoatlantské, platýse bradavičnatého, pakambaly rodu Lepidorhombus, tresky bezvousé, limandy obecné, tresky tmavé a humrů.
"

3)  Tabulka v příloze XII se mění takto:

   a) řádky pro tapesku filipínskou a chobotnici pobřežní se nahrazují tímto:"

Druh

Minimální velikost

Regiony 1 až 5 kromě oblasti Skagerrak/Kattegat

Skagerrak/Kattegat

Tapeska filipínská (Venerupis philippinarum)

35mm

Druh

Minimální velikost: Regiony 1 až 5 kromě oblasti Skagerrak/Kattegat

Chobotnice pobřežní (Octopus vulgaris)

Celá oblast s výjimkou vod pod svrchovaností nebo jurisdikcí regionu 5: 750 gramů
Vody pod svrchovaností nebo jurisdikcí regionu 5: 450 gramů (vykuchaná)
"
   b) řádky pro sardel obecnou se nahrazují tímto:"

Druh

Minimální velikost: regiony 1 až 5 kromě oblasti Skagerrak/Kattegat

Sardel obecná (Engraulis encrassicholus)

Celá oblast s výjimkou divize ICES IXa východně od 7°23'48'' západní délky: 12 cm nebo 90 jedinců na kilogram
Divize ICES IXa východně od 7°23'48'' západní délky: 10 cm
"

4)  Vkládá se příloha, která zní:"

PŘÍLOHA XIIa

MINIMÁLNÍ VELIKOSTI PRO REGION 9

Druh

Minimální velik. Region 9

Pakamb.(Psetta maxima)

45cm

"

5)  V příloze XIV se vkládají tyto položky v odpovídajícím abecedním pořadí běžných názvů:"

BĚŽNÝ NÁZEV

VĚDECKÝ NÁZEV

Drsnatec obecný

Capros aper

Mníkovec velkooký

Phycis blennoides

Okouník

Sebastes spp.

Sardinka oblá

Sardinella aurita

"

6)  Vkládají se nové přílohy, které znějí:"

PŘÍLOHA XIVa

SPECIFIKACE TŘÍDÍCÍ MŘÍŽKY

-1.  Třídící mřížka pro daný druh je připevněna k vlečné síti pomocí kapsy zatahovací sítě s celými čtvercovými oky o velikosti ok 70 mm nebo větší a menší než 90 mm. Je zakázáno používat jakoukoli vlečnou síť s více než 100 čtvercovými oky kdekoli po obvodu kapsy, s výjimkou spojení či lemových švů. Kapsa zatahovací sítě se čtvercovými oky se požaduje pouze ve Skagerraku a Kattegatu.

1.  Mřížka je obdélníková. Příčky roštu jsou rovnoběžné s podélnou osou mřížky. Rozestup příček mřížky nesmí být větší než 35 mm. Povoluje se používat jeden nebo více závěsů za účelem usnadnění jejího skladování na bubnu sítě.

2.  Mřížka je připevněna k vlečné síti úhlopříčně, směrem zezdola dozadu, a to buď těsně před kapsou zatahovací sítě anebo kdekoli dále až po přední konec nezúžené části. Všechny strany mřížky jsou připojeny k vlečné síti.

3.  Ve vrchním panelu vlečné sítě se nachází nezablokovaný otvor pro ryby, který je bezprostředně spojen s horní částí mřížky. Otvor výstupu pro ryby má stejnou šířku zadní strany jako je šířka mřížky a přední část podél příček ok se po obou stranách mřížky sbíhá do špice.

4.  Před mřížku se smí upevnit vývod, kterým jsou ryby vedeny na dno vlečné sítě a na mřížku. Minimální velikost ok vývodu je 70 mm. Minimální svislý otvor vývodu vedoucího k mřížce je 15 cm. Šířka vývodu vedoucího k mřížce je stejná jako šířka mřížky.

20121122-P7_TA(2012)0448_CS-p0000001.jpg

Schematické zobrazení vlečné sítě s třídící mřížkou podle velikosti a druhů. Vstupující ryby jsou vedeny na dno vlečné sítě a na mřížku pomocí vývodu. Větší ryby jsou tak pomocí mřížky vyvedeny z vlečné sítě, zatímco menší ryby a humr severský proplouvají mřížkou a dostávají se do kapsy. Kapsa zatahovací sítě s celými čtvercovými oky umožňuje únik malých ryb a podměrečného humra severského. Kapsa zatahovací sítě se čtvercovými oky znázorněná na nákresu se požaduje pouze ve Skagerraku a Kattegatu.

PŘÍLOHA XIVb

PODMÍNKY PRO RYBOLOV ZA POUŽITÍ NĚKTERÝCH VLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ POVOLENÝCH V BISKAJSKÉM ZÁLIVU

1.  Specifikace vrchního dílce se čtvercovými oky

Dílec je obdélníková část ze síťoviny. Existuje pouze jeden dílec. Dílec nesmí být žádným způsobem ucpáván vnějšími nebo vnitřními díly, které jsou k němu připevněny.

2.  Umístění dílce

Dílec se vsouvá doprostřed vrchního panelu zužující se zadní části vlečné sítě, těsně před nezužující se část tvořenou nástavcem a kapsou.

Dílec je umístěn nejvýše 12 ok od kapsy zatahovací sítě od ručně kroucené řady ok mezi nástavcem a zužující se zadní částí vlečné sítě.

3.  Velikost dílce

Dílec musí být alespoň 2 m dlouhý a nejméně 1 m široký.

4.  Síťovina dílce

Oka mají minimální velikost otevření 100 mm. Oka mají čtvercový tvar, tj. všechny čtyři strany síťoviny dílce jsou tvořeny šikmo přetnutými oky sítě.

Síťovina je připevněna tak, že strany ok jsou rovnoběžné a kolmé k podélné ose kapsy.

Síťovina je z jednoduchého vlákna. Síla vlákna nesmí být větší než 4 mm.

5.  Vložení dílce do síťoviny s kosočtvercovými oky

Je povoleno připevnit obrubu ke čtyřem stranám dílce. Průměr této obruby nesmí být větší než 12 mm.

Délka dílce v nataženém stavu musí být stejná jako délka kosočtvercových ok v nataženém stavu připevněných k podélné straně dílce.

Počet kosočtvercových ok horního panelu připojených k nejmenší straně dílce (tj. 1 m dlouhá strana, která je kolmá na podélnou osu kapsy) se rovná nejméně počtu celých kosočtvercových ok připojených k podélné straně dílce vydělenému 0,7.

6.  Vložení dílce do sítě je zobrazeno níže.

20121122-P7_TA(2012)0448_CS-p0000002.jpg

PŘÍLOHA XIVc

DÍLEC SE ČTVERCOVÝMI OKY PRO PLAVIDLA DELŠÍ NEŽ 15 M

1.  Specifikace vrchního dílce se čtvercovými oky

Dílec je obdélníková část ze síťoviny. Síťovina je z jednoduchého vlákna. Oka jsou čtvercového tvaru, tj. všechny čtyři strany síťoviny dílce jsou tvořeny šikmo přetnutými oky sítě. Velikost ok sítí je 120 mm a větší. Dílec je dlouhý nejméně 3 metry, s výjimkou umístění do sítí vlečených plavidly o výkonu motoru nižším než 112 kW, kdy je dlouhý alespoň 2 metry.

2.  Umístění dílce

Dílec je vložen do horního panelu kapsy sítě. Zadní okraj panelu nesmí být dále než 12 m od zatahovací šňůry definované v článku 8 nařízení Komise (EHS) č. 3440/84 ze dne 6. prosince 1984 o připevňování zařízení k vlečným sítím, dánským nevodům a podobným sítím*.

3.  Vložení dílce do síťoviny s kosočtvercovými oky

Mezi podélnou stranou dílce a sousedícím lemovým švem nesmějí být více než dvě otevřená kosočtvercová oka.

Délka dílce v nataženém stavu musí být stejná jako délka kosočtvercových ok v nataženém stavu připevněných k podélné straně dílce. Vzor pro spojení kosočtvercových ok horního panelu kapsy sítě a nejmenší strany dílce jsou tři kosočtvercová oka na jedno čtvercové oko na 80 mm kapsy sítě nebo dvě kosočtvercová oka na jedno čtvercové oko na 120 mm kapsy sítě, s výjimkou krajních řad dílce po obou stranách.

PŘÍLOHA XIVd

DÍLEC SE ČTVERCOVÝMI OKY PRO PLAVIDLA KRATŠÍ NEŽ 15 M

1.  Specifikace vrchního dílce se čtvercovými oky

Dílec je obdélníková část ze síťoviny. Síťovina je z jednoduchého vlákna. Oka jsou čtvercového tvaru, tj. všechny čtyři strany síťoviny dílce jsou tvořeny šikmo přetnutými oky sítě. Velikost ok sítí je 110 mm a větší. Dílec je dlouhý nejméně 3 metry, s výjimkou umístění do sítí vlečených plavidly o výkonu motoru nižším než 112 kW, kdy je dlouhý alespoň 2 metry.

2.  Umístění dílce

Dílec je vložen do horního panelu kapsy sítě. Zadní okraj panelu nesmí být dále než 12 m od zatahovací šňůry definované v článku 8 nařízení (EHS) č. 3440/84.

3.  Vložení dílce do síťoviny s kosočtvercovými oky

Mezi podélnou stranou dílce a sousedícím lemovým švem nesmějí být více než dvě otevřená kosočtvercová oka. Délka dílce v nataženém stavu musí být stejná jako délka kosočtvercových ok v nataženém stavu připevněných k podélné straně dílce. Vzor pro spojení kosočtvercových ok horního panelu kapsy sítě a nejmenší strany dílce jsou tři kosočtvercová oka na jedno čtvercové oko, s výjimkou krajních řad dílce po obou stranách.

* Úř. věst. L 318, 7.12.1984, s. 23.

"

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0342/2012).
(2)* Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučnou kurzívou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
(3) Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 83  .
(4) Úř. věst. L 347, 24.12.2009, s. 6.
(5) Úř. věst. L 165, 24.6.2011, s. 1.
(6) Úř. věst. L 22, 26.1.2009, s. 1.
(7) Úř. věst. L 125, 27.4.1998, s. 1.
(8) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.


Odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel ***I
PDF 281kWORD 20k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1185/2003 o odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel (COM(2011)0798 – C7-0431/2011 – 2011/0364(COD))
P7_TA(2012)0449A7-0295/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0798),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0431/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 28. března 2012(1),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0295/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. listopadu 2012 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1185/2003 o odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel

P7_TC1-COD(2011)0364


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 605/2013.)

(1) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 195..


Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí
PDF 205kWORD 21k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o prohlášení členských států, že v zájmu Evropské unie souhlasí s přistoupením osmi třetích zemí k Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (2012/2791(RSP))
P7_TA(2012)0450B7-0497/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 2 písm. j), čl. 81 odst. 3, čl. 216 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména na případy 22/70(1) a C-467/98(2) a na stanovisko 1/03(3),

–  s ohledem na návrhy Komise týkající se rozhodnutí Rady o prohlášení členských států, že v zájmu Evropské unie souhlasí s přistoupením Gabunu(4), Andorry(5), Seychel(6), Ruské federace(7), Albánie(8), Singapuru(9), Maroka(10) a Arménie(11) k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na to, že Rada dosud nepožádala Parlament o souhlas s těmito rozhodnutími,

–  s ohledem na otázku Komise o prohlášení členských států, že v zájmu Evropské unie souhlasí s přistoupením osmi třetích zemí k Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (O-000159/2012 – B7-0367/2012),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Haagská úmluva ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí je nesmírně důležitá, protože vytváří systém, který zúčastněným státům umožňuje spolupracovat na hledání řešení případů mezinárodních únosů dětí, neboť stanoví, které soudy jsou příslušné a jaké právo se použije pro určení státu, v němž má dítě pobývat;

B.  vzhledem tedy k tomu, že tato úmluva umožňuje rychlý návrat unesených dětí do země, kde se nachází jejich řádné bydliště;

C.  vzhledem k tomu, že Úmluva se vztahuje pouze na případy týkající se zemí, které ji ratifikovaly nebo k ní přistoupily;

D.  vzhledem k tomu, že s přistoupením nových států musí souhlasit státy, které již jsou stranami úmluvy, aby se úmluva mohla uplatnit na případy týkající se těchto států;

E.  vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu je velmi důležité, aby signatářské státy vyjádřily souhlas s přistoupením nových států;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie již na svém území vykonává pravomoc v oblasti mezinárodních únosů dětí, a to zejména na základě nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti(12) ;

G.  vzhledem k tomu, že z výše uvedeného plyne, že Evropská unie získala výlučnou vnější pravomoc v oblasti mezinárodních únosů dětí;

H.  vzhledem k tomu, že protože úmluva neumožňuje členství mezinárodních organizací, měla by Evropská unie zmocnit členské státy k tomu, aby při vyjadřování souhlasu s přistoupením uvedených států jednaly v jejím zájmu;

I.  vzhledem k tomu, že Rada by proto měla přijmout co nejrychleji kroky k přijetí rozhodnutí, jejichž návrhy předložila Komise, přičemž by měla neprodleně konzultovat s Parlamentem;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli je tato záležitost zjevně naléhavá a z právního hlediska jednoznačná, Rada se rozhodla konzultaci s Parlamentem a přijetí uvedených rozhodnutí odložit a napadnout podstatu těchto rozhodnutí z právních důvodů;

1.  předkládá Radě tato doporučení:

   a) Rada by měla okamžitě zahájit postup přijímání výše uvedených návrhů rozhodnutí;
   b) za tím účelem by měla Rada konzultovat těchto osm návrhů rozhodnutí s Parlamentem;
   c) v zájmu evropských občanů, kteří by měli prospěch z přijetí těchto rozhodnutí, by měla Rada přestat narušovat chod Evropské unie z nepodložených právních důvodů;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Rada a pro informaci Komisi a stálému úřadu Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Věc 22/70 Komise v. Rada (ERTA), Recueil 1971, s. 263, odstavec 16.
(2) Věc C-467/98, Komise v. Dánsko, Recueil 2002, s. I-9519, bod 77.
(3) Stanovisko 1/03 o pravomoci Společenství uzavřít novou Luganskou úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech) [2006] Sb. rozh. I-1145.
(4) COM(2011)0904.
(5) COM(2011)0908.
(6) COM(2011)0909.
(7) COM(2011)0911.
(8) COM(2011)0912.
(9) COM(2011)0915.
(10) COM(2011)0916.
(11) COM(2011)0917.
(12) Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.


Nadcházející světová konference o mezinárodních telekomunikacích (WCIT-2012) Mezinárodní telekomunikační unie a možné rozšíření působnosti mezinárodních předpisů v oblasti telekomunikací
PDF 214kWORD 23k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22.listopadu 2012 o nadcházející Světové konferenci o mezinárodních telekomunikacích (WCIT–2012) v rámci Mezinárodní telekomunikační unie a o případném rozšíření oblasti působnosti mezinárodních telekomunikačních předpisů (2012/2881(RSP))
P7_TA(2012)0451RC-B7-0498/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009(1), kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009(2), kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele,

–  s ohledem na směrnici Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002(3) o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o otevřeném internetu a neutralitě sítí v Evropě(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o řízení internetu: další kroky(5),

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva A/HRC/20/L13,

–  s ohledem na Komisí předložený návrh rozhodnutí Rady o stanovení postoje k přezkumu mezinárodních telekomunikačních předpisů, který má EU zaujmout na Světové konferenci o mezinárodních telekomunikacích nebo v jejích přípravných orgánech (COM(2012)0430),

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že mezinárodní telekomunikační předpisy byly přijaty na Světové konferenci o administrativní telegrafii a telefonii v Melbourne v roce 1988 a od té doby nedošlo k jejich revizi;

B.   vzhledem k tomu, že 27 členských států Evropské unie patří k signatářům těchto předpisů;

C.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) vyzvala k uspořádání konference, která se má konat od 3. do 14. prosince 2012 v Dubaji pod názvem Světová konference o mezinárodních telekomunikacích (WCIT) a jejímž cílem je dosáhnout dohody na novém znění těchto mezinárodních telekomunikačních předpisů;

1.  vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily, aby veškeré změny mezinárodních telekomunikačních předpisů byly slučitelné s acquis EU a prosazovaly cíl a zájem Unie spočívající v propagaci internetu jakožto skutečně veřejného místa, kde jsou respektována lidská práva a základní svobody, zejména svoboda projevu a shromažďování, a které zaručuje dodržování zásad volného trhu, neutralitu sítí a možnosti k podnikání;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že jednání v rámci WCIT–12 nebyla dostatečně transparentní a inkluzivní, přestože by výsledky této konference mohly mít značný dopad na veřejné zájmy;

3.   domnívá se, že ITU či jakákoli jednotlivá a centralizovaná mezinárodní instituce není vhodným subjektem k uplatňování regulačních pravomocí v oblasti správy internetu nebo informačních toků;

4.   zdůrazňuje, že některé návrhy na reformu mezinárodních telekomunikačních předpisů, by měly nepříznivý dopad na internet, jeho strukturu, operace na něm probíhající, jeho obsah a bezpečnost, obchodní vztahy, jeho správu a na volný tok informací online;

5.   věří, že v důsledku některých předložených návrhů by se sama ITU mohla stát dominantní silou v různých oblastech internetu, což by mohlo zapříčinit ukončení současného modelu organizace fungující zdola nahoru, do níž je zapojena řada zainteresovaných stran; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že pokud budou tyto návrhy přijaty, mohou vážně zasáhnout rozvoj online služeb pro koncové uživatele a jejich přístup k těmto službám, jakož i digitální ekonomiku jako celek; domnívá se, že správa internetu a související regulační otázky by měly být i nadále definovány na komplexní úrovni za účasti řady zainteresovaných stran;

6.   obává se toho, že návrhy na reformu ITU zahrnují i vytvoření nových ziskových mechanismů, které by mohly vzhledem ke zvyšování cen, obtížnému zavádění inovací a omezenému přístupu vážně ohrozit otevřený a konkurenční charakter internetu; připomíná, že internet by měl zůstat nezávislý a otevřený;

7.  podporuje jakékoli návrhy na zachování stávající oblasti působnosti mezinárodních telekomunikačních předpisů a současného mandátu ITU; staví se proti všem návrhům, které by rozšířily oblast působnosti na místa, jako je internet, včetně doménového jména, přidělení IP adresy, směrování internetového provozu a záležitostí souvisejících s obsahem;

8.  vyzývá členské státy, aby zabránily jakýmkoli změnám mezinárodních telekomunikačních předpisů, které by měly negativní vliv na otevřenost internetu, neutralitu sítí, zásadu komunikace typu konec-konec, povinnost poskytovat univerzální službu a participativní správu svěřenou mnoha aktérům, jako např. vládám, nadnárodním institucím, nevládním organizacím, velkým i malým podnikům, technologickému společenství a všeobecně internetovým uživatelům a spotřebitelům;

9.  vyzývá Komisi, aby jménem Evropské unie na základě souhrnných podnětů od celé škály zainteresovaných stran koordinovala jednání o revizi mezinárodních telekomunikačních předpisů, a to prostřednictvím strategie, jejímž prvořadým cílem bude zajistit a zachovat otevřený charakter internetu a chránit práva a svobody uživatelů internetu uplatňované online;

10.  připomíná, že je důležité zajistit rozsáhlé služby typu „best-effort“, podporovat inovace a svobodu projevu, zaručit hospodářskou soutěž a vyhnout se vzniku nové digitální propasti;

11.  zdůrazňuje, že v mezinárodních telekomunikačních předpisech (ITR) by mělo být uvedeno, že doporučení ITU jsou nezávazné dokumenty, které podporují osvědčené postupy;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 337, 18.12.2009, s. 37.
(2) Úř. věst. L 337, 18.12.2009, s. 11.
(3) Úř. věst. L 249, 17.9.2002, s. 21.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0511.
(5) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 33.


Konference o změně klimatu v Dohá (COP 18)
PDF 369kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o konferenci o změně klimatu v katarském Dohá (COP 18) (2012/2722(RSP))
P7_TA(2012)0452B7-0496/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na výsledky konference OSN o změně klimatu, která se konala na Bali v roce 2007, a na akční plán z Bali (rozhodnutí 1/COP 13),

–  s ohledem na 15. konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a pátou konferenci smluvních stran, na které se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5), konané v dánské Kodani ve dnech 7. až 18. prosince 2009, a s ohledem na Kodaňskou dohodu,

–  s ohledem na 16. konferenci smluvních stran (COP 16) úmluvy UNFCCC a šestou konferenci smluvních stran, na níž se setkávají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 6), konanou ve dnech 29. listopadu až 10. prosince 2010 v mexickém Cancúnu, a s ohledem na cancúnské dohody,

–  s ohledem na 17. konferenci smluvních stran (COP 17) úmluvy UNFCCC a na sedmou konferenci smluvních stran, na níž se setkávají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 7), konanou ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v jihoafrickém Durbanu, a zejména s ohledem na přijatá rozhodnutí, včetně Durbanské platformy pro posílenou činnost,

–  s ohledem na nadcházející 18. konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a na 8. konferenci smluvních stran, na níž se setkávají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 8), která se bude konat ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá,

–  s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2009 nazvané „2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu“(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)(3), na usnesení ze dne 10. února 2010 o výsledku kodaňské konference o změně klimatu (COP 15)(4), na usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o konferenci o změně klimatu v Cancúnu (COP 16)(5), a na usnesení ze dne 16. listopadu 2011 o konferenci o změně klimatu v Durbanu (COP 17)(6)

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(7),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 9. března 2012 o činnosti navazující na 17. konferenci smluvních stran (COP 17) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a s ohledem na 7. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP 7) konané ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v jihoafrickém Durbanu,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 15. května 2012 o změnách klimatu – financování rychlého startu,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 18. července 2011 o klimatické diplomacii EU,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) nazvanou „Bridging the Emissions Gap“,

–  s ohledem na společné prohlášení Rady, zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise ze dne 20. prosince 2005 o rozvojové politice Evropské unie nazvané „Evropský konsensus“, zejména s ohledem na jeho body 22, 38, 75, 76 a 105(8),

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000, v níž jsou stanoveny rozvojové cíle tisíciletí jako cíle vypracované společně mezinárodním společenstvím ve snaze odstranit chudobu,

–  s ohledem na závazky přijaté na summitu G20 v Pittsburghu ve dnech 24.–25. září 2009 na snížení dotací na fosilní paliva ve střednědobém horizontu a poskytnutí cílené podpory, aby se umožnilo nejchudším zemím přizpůsobit se změně klimatu,

–  s ohledem na jedenácté zasedání Konference smluvních stran (COP 11) o biologické rozmanitosti, které proběhlo v indickém Hajdarabádu ve dnech 8. až 19. října 2012,

–  s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení (O-000160/2012 - B7-0364/2012 a O-000161/2012 - B7-0365/2012), které podle článku 115 jednacího řádu položil Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, a s ohledem na prohlášení Rady a Komise,

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí učiněná v rámci Durbanské platformy pro posílenou činnost (Durbanský soubor opatření) uznávají, že změny klimatu jsou pro lidskou společnost a naši planetu naléhavou hrozbou, která může být nevratná, a že je tedy zapotřebí, aby se jimi zabývaly všechny smluvní strany na mezinárodní úrovni;

B.  vzhledem k tomu, že Durbanský soubor opatření v zásadě položil základy k tomu, aby bylo do roku 2015 dosaženo ucelené, ambiciózní, mezinárodní právně závazné dohody všech smluvních stran, která má být uplatněna do roku 2020;

C.  vzhledem k tomu, že konference v Dohá (COP 18) musí navázat na dynamiku, které bylo dosaženo v Durbanu, a zajistit tak, aby se i nadále usilovalo o celosvětovou právně závaznou dohodu a aby jí do roku 2015 bylo dosaženo;

D.  vzhledem k tomu, že taková celosvětová, právně závazná dohoda musí být v souladu se zásadou „společné, ale rozlišené odpovědnosti a příslušných schopností“, ale zároveň musí uznat, že je zapotřebí, aby všichni hlavní producenti emisí přijali ambiciózní a dostatečné cíle a odpovídající politická opatření v oblasti snižování emisí skleníkových plynů odrážející vývoj schopností;

E.  vzhledem k tomu, že Durbanský soubor opatření neodráží dostatečně potřebné kroky pro zmírňování změny klimatu do roku 2020 a že stávající závazky a přísliby nejsou dostatečné, má-li být dosaženo „cíle 2 ºC“ ve srovnání s předindustriální úrovní, tj. omezení celkového nárůstu průměrné roční teploty zemského povrchu na 2 ºC, a proto se konference v Dohá musí těmito otázkami zabývat zcela prioritně,

F.  vzhledem k tomu, že podle vědeckých důkazů, které předložil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), cíl 2 °C vyžaduje, aby celosvětové emise skleníkových plynů dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015 a byly do roku 2050 sníženy alespoň o 50 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a poté nadále klesaly; vzhledem k tomu, že EU by tedy měla prosazovat konkrétní opatření pro všechny hlavní producenty emisí a jejich skutečné zavádění nejpozději do roku 2020;

G.  vzhledem k tomu, že z nedávných vědeckých poznatků vyplývá, že účinky změny klimatu jsou rychlejší a výraznější, než se dříve předpokládalo, například v oblasti Arktidy;

H.  vzhledem k tomu, že podle Mezinárodní energetické agentury se počítá se zvýšením celosvětové poptávky po energii mezi roky 2010 a 2035 o jednu třetinu; vzhledem k tomu, že převážná část rostoucí poptávky a emisí bude pocházet z rozvíjejících se ekonomik; vzhledem k tomu, že na nehospodárnou spotřebu fosilních paliv jsou vypláceny dotace ve výši 400 miliard USD;

I.  vzhledem k tomu, že dekarbonizace odvětví energetiky a průmyslu prostřednictvím uplatňování inovací by představovala výhodu pro EU, která je průkopníkem na rostoucím celosvětovém trhu se zbožím a službami souvisejícími s energií;

J.  vzhledem k tomu, že celosvětové inovace v odvětví udržitelné energie (jak na úrovni produkce, tak na úrovni uživatelů) vytvářejí pracovní místa, podporují hospodářský růst, zvyšují energetickou nezávislost a napomáhají péči o čistší svět, v němž bude zmírňována změna klimatu a budou zajištěny dostatečné dodávky energie;

K.  vzhledem k tomu, že investice do energetiky mají často životnost 30 let i více a že plánování nových projektů a politik je dlouhodobé, což podtrhuje celosvětovou naléhavost nových opatření v odvětví energetiky;

L.  vzhledem k tomu, že prospěšné inovace v oblasti energetických a dopravních systémů vyžadují rozsáhlejší výzkum;

M.  vzhledem k tomu, že by EU s ohledem na své technologické a hospodářské možnosti měla zaujmout vůdčí úlohu v ochraně klimatu, aby tak dokázala vážnost, s níž přistupuje ke svému úsilí;

N.  vzhledem k tomu, že bez dosažení shody ohledně spravedlivého rozdělení dlouhodobého úsilí o zmirňování změny klimatu nelze v roce 2015 dosáhnout právně závazné dohody;

O.  vzhledem k tomu, že se vyspělé země na konferenci COP 16 v Cancúnu (2010)zavázaly , že do roku 2020 poskytnou 100 miliard USD „nových a dodatečných“ finančních prostředků ročně na potřeby boje proti změně klimatu v rozvojových zemích; vzhledem k tomu,že se však dosud nedospělo k mezinárodně schválené definici toho, co skutečně znamenají „nové a dodatečné“;

P.  vzhledem k tomu, že pro roce 2012 jakožto posledního roku financování rychlého startu (30 miliard USD po dobu tří let podle závazku z Kodaně), není jisté, do jaké míry budou poskytovány finance na boj proti změně klimatu;

Q.  vzhledem k tomu, že celosvětově pochází přibližně 20 % emisí skleníkových plynů z odlesňování a jiných forem využívání půdy a změn ve využívání půdy; a vzhledem k tomu, že agrolesnictví omezuje emise CO2 vyšším ukládáním uhlíku a diverzifikací příjmů místních komunit snižuje chudobu;

R.  vzhledem k tomu, že zlepšení lesní správy je nezbytným předpokladem k tomu, aby se trvale zamezovalo odlesňování;

Durbanská platforma pro posílenou činnost

1.  vítá zřízení pracovní skupiny ad hoc pro Durbanskou platformu pro posílenou činnost a poukazuje na to, že dle rozhodnuti 1/CP 17 je zapotřebí, aby tato skupina začala co nejdříve pracovat na vzniku protokolu, právního nástroje nebo dohody s právním účinkem v rámci Úmluvy vztahující se na všechny smluvní strany, a aby svou práci dokončila co nejdříve, nejpozději však do roku 2015; dále poukazuje na to, že práce této skupiny se musí opírat o informace uvedené v páté hodnotící zprávě Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která má být vypracována do roku 2014; rovněž vítá proces vedoucí ke zvýšení cílových úrovní smluvních stran před rokem 2020;

2.  zdůrazňuje, že pokud má Durbanská platforma pro posílenou činnost splnit své poslání v oblasti klimatu, musí její jádro tvořit spravedlivě rozdělené a společné, byť rozlišné odpovědnosti a příslušné schponosti;

3.  poukazuje na to, že dle Durbanského souboru opatření je také zapotřebí, aby bylo dohod pracovní skupiny ad hoc pro dlouhodobou spolupráci (AWG–LCA) dosaženo před konferencí v Dohá;

4.  zdůrazňuje, že je třeba, aby nový právní nástroj zajišťoval opatření na zmírnění změny klimatu, která budou v souladu s celosvětovým uhlíkovým rozpočtem a budou splňovat požadavek udržení změny klimatu pod hranicí 2 °C v porovnání s hodnotami před industrializací, spolu s prostředky pro nezbytná opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích stejně jako důsledné účetnictví, monitorování a podávání zpráv a důsledné režimy vymáhání a dodržování;

5.  se značným znepokojením poukazuje na to, že určité smluvní strany svým postojem během rozhovorů v Bonnu, konaných v květnu 2012, pokroku brání, nicméně vítá malý, ale znatelný pokrok při sbližování názorů, kterého bylo dosaženo během neformálního dodatečného zasedání v thajském Bangkoku ve dnech 30. srpna až 5. září 2012;

6.  vyzývá, aby před vytvořením pracovní skupiny ad hoc pro dlouhodobou spolupráci došlo k dalšímu vyjasnění a dohodě o srovnatelnosti úsilí a společném účetnictví rozvinutých smluvních stran, které nepřistoupily ke Kjótskému protokolu;

7.  zdůrazňuje, že EU musí jít příkladem prováděním svých závazků a demonstrací cílů v oblasti zmírňování změny klimatu i v oblasti financování; je proto přesvědčen, že je odpovědností všech orgánů EU, aby se před uskutečněním konference v Dohá zapojily do intenzivní diplomatické činnosti v oblasti klimatu a budování mezinárodních aliancí, aby zajistily dodržení závazků vyplývajících z Durbanského souboru opatření, zefektivnění procesu UNFCCC a dosažení dohody o novém mnohostranném režimu do roku 2015; zdůrazňuje, že je důležité vyjasnit, jakým způsobem budou zásady úmluvy uplatňovány po roce 2020, aby všechny smluvní strany mohly přijmout závazky; zastává názor, že nový na trhu založený mechanismus stanovený v rámci COP 17 je v této souvislosti zvláště důležitý, a doufá, že pracovní skupina ad hoc pro dlouhodobou spolupráci při vypracovávání postupů a procesů pro tento mechanismus uspěje;

Kjótský protokol - druhé kontrolní období

8.  bere na vědomí rozhodnutí smluvních stran tak, jak se odráží v durbanském souboru opatření, společně zahrnující přibližně 15 % celosvětových emisí, jež je důvodem, proč musí EU zintenzívnit své úsilí o nalezení řešení pro společná opatření zahrnující všechny hlavní aktéry na místě, aby se dohodly, jako na dalším kroku, na druhém kontrolním období Kjótského protokolu, které začne dne 1. ledna 2013 jako přechod k novému, účinnějšímu a souhrnnějšímu právně závaznému mezinárodnímu režimu zavazujícímu všechny smluvní strany, jenž by vstoupl v platnost do roku 2020;

9.  bere na vědomí neúčast USA, Ruska, Japonska a Kanady na případném druhém kontrolním období Kjótského protokolu a nejistou účast Austrálie a Nového Zélandu; konstatuje přetrvávající absenci cílů na snížení emisí v rozvojových zemích, jako např. v Číně, Indii, Brazílii a Indonésii;

10.  vyzývá k přijetí nezbytných změn během konference v Dohá, aby ihned mohlo být přechodně zahájeno druhé kontrolní období Kjótského protokolu;

11.  poukazuje na závazek, který je součástí rozhodnutí 1/CMP 7 Durbanského souboru opatření a podle kterého má být na konferenci v Dohá stanoven termín ukončení druhého kontrolního období, podporuje osmileté kontrolní období, které skončí dne 31. prosince 2020,

12.  zdůrazňuje, že je třeba, aby kvantifikované cíle na omezení nebo snížení emisí (QELRO v rámci aktuálně funkční struktury Kjótského protokolu), které měly být předloženy smluvními stranami do května 2012, byly v souladu s rozhodnutím 1/CMP 7 na konferenci v Dohá přijaty jako změny Kjótského protokolu; vyzývá ty smluvní strany přílohy B, jež tak dosud neučinily, aby předložily své kvantifikované cíle na omezení nebo snížení emisí, a vítá v tomto směru úvodní předložení ze strany EU; zdůrazňuje, že převod jednotek přiděleného množství (AAU) do druhého kontrolního období by narušil celistvost Kjótského protokolu; zdůrazňuje, že budou-li členské státy moci převádět jednotky přiděleného množství, nebude mít Kjótský protokol reálný dopad na zmírnění změny klimatu;

13.  vítá návrh Skupiny 77 a Číny účinně omezit a minimalizovat využívání přebytku; konstatuje, že EU dosud nepředložila návrh na řešení přebytků jednotek přiděleného množství; připomíná, že Lisabonská smlouva stanoví, že Rada Evropské unie se usnáší kvalifikovanou většinou při schvalování obecných opatření (článek 16 Smlouvy o EU) a během postupu projednávání mezinárodních smluv a přistupování k nim (článek 218 Smlouvy o fungování EU);

14.  znovu opakuje svoji výzvu, aby byl reformován mechanismus čistého rozvoje (CDM) tím, že budou stanovena přísná pravidla kvality zajišťující, aby s ním spojené projekty měly dostatečně vysokou úroveň a pomohly spolehlivě, ověřitelně, skutečně a dodatečně snižovat emise, přispívaly k udržitelnému rozvoji rozvojových zemí a předcházely nenáležitému využívání tohoto mechanismu projekty infrastruktury s vysokými emisemi uhlíku; domnívá se, že se CDM musí do budoucna omezit na nejméně rozvinuté země;

Nedostatečná úroveň zmírňování

15.  zdůrazňuje naléhavou potřebu, aby všechny smluvní strany především splnily své závazky, ale rovněž zvýšily své cílové úrovně od současnosti do roku 2020 s cílem zaručit, aby nedošlo k překročení cíle 2 °C; zejména opakuje, že je naléhavě potřeba dosáhnout pokroku při překonání „gigatunového rozdílu“ mezi vědeckými zjištěními a současnými závazky smluvních stran a přijmout závazné závazky a kroky zaměřené na ambicióznější snížení emisí, než je snížení obsažené v kodaňské dohodě a založené na zásadě „společné ale rozlišené odpovědnosti a příslušných schopností“, znamenající, že nejchudší země by měly, prostřednictvím finanční a technologické pomoci, ale rovněž pomocí opatření na budování kapacit být schopny přímého přechodu k vyspělým nízkouhlíkových energetickým a hospodářským systémům; zejména vyzývá smluvní strany. aby přijaly naléhavá opatření nejpozději s účinkem v roce 2015 na snížení emisí z mezinárodní letecké a námořní dopravy a z dalších příslušných odvětví a na snížení částečně fluorovaných uhlovodíků (HFCs), elementárního uhlíku, methanu a dalších látek s krátkodobým dopadem na klima, s cílem snížit nesoulad s cílem 2 ºC;

16.  vyzývá, aby bylo v Dohá přijato rozhodnutí, kterým se stanoví rozsah globálního deficitu a trvalé sledování umožňující přijmout potřebná opatření k překonání tohoto deficitu;

17.  naléhavě vyzývá Komisi a kyperské předsednictví, aby nalezly spojence pro překonání „gigatunového rozdílu“, tj. rozdílu mezi stávajícími úrovněmi cílových hodnot a úrovněmi potřebnými k udržení globálního oteplování pod hranicí 2 °C;

18.  uznává, že účinné snižování dotací na fosilní paliva by významným způsobem přispělo k překonání deficitu v oblasti zmírňování;

19.  připomíná, že podle poznatků uvedených ve čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) musí průmyslové země do roku 2020 snížit objem svých vnitrostátních emisí o 25–40 % oproti hodnotám z roku 1990 a rozvojové země by jako celek měly dosáhnout podstatně nižší míry růstu emisí oproti současným předpovědím, řádově o 15–30 % do roku 2020; připomíná dále, že celkové globální emise musí dosáhnout svého vrcholu před rokem 2020 a vyzývá k zahájení otevřené diskuse o účinnějších politických strategií k překonání deficitu v oblasti zmírňování;

20.  zdůrazňuje, že je třeba se opírat o spolehlivou vědeckou základnu, již poskytuje IPCC, jehož struktura i postupy prošly zásadní reformou, a v této souvislosti zdůrazňuje význam závěrů páté hodnotící zprávy (IPCC AR5), která má být vypracována do roku 2014;

21.  připomíná, že je v zájmu EU usilovat o cíl v oblasti ochrany klimatu ve výši 30 % do roku 2020, a vytvořit tak udržitelný růst, nová pracovní místa a snížit závislost na dovozech energie;

22.  vítá navrhované začlenění cancúnských dohod do právních předpisů EU, kterým se pro smluvní strany, které jsou rozvinutými zeměmi, vytváří strategie rozvoje nízkouhlíkového hospodářství a zdůrazňuje význam poskytování finanční a technické podpory smluvním stranám, které jsou rozvojovými státy, na podporu přijetí a provádění plánů rozvoje nízkouhlíkového hospodářství; konstatuje, že tyto plány a strategie by měly určovat směr vývoje politik a činností zahrnujících včasná opatření na vnitrostátní úrovni s cílem předejít patové situaci, kdy budou jednotlivé země blokovány investicemi a infrastrukturami s vysokými emisemi uhlíku, i krátkodobé a střednědobé cíle v oblasti energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů;

Financování opatření v oblasti klimatu

23.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zabránit poklesu financování po roce 2012 (kdy končí období financování rychlého startu) a snažit se najít způsob, jak zajistit financování opatření týkajících se klimatu v období mezi roky 2013–2020 z různých zdrojů; vyjadřuje přesvědčení, že zásadní pro urychlení procesu transformace jsou konkrétní závazky financování na období 2013–2020, jež umožní mnoha rozvojovým zemím vyhnout se závislosti na fosilních palivech a podpoří úsilí těchto zemí o zmírnění změny klimatu a o přizpůsobení se této změně; připomíná, že většina členských států stále nepřijala žádné závazky týkající se financování opatření v oblasti klimatu po roce 2013;

24.  se znepokojením konstatuje, že i když se rozvinuté země zavázaly poskytnout 100 miliard USD ročně na financování boje proti změně klimatu do roku 2020, zdaleka neexistuje mezinárodně schválená definice, co tyto „nové a dodatečné“ prostředky skutečně znamenají;

25.  zdůrazňuje, že měření, ověřování a sledování prostředků na boj proti změně klimatu, spolu s tím, že budou skutečně dodatečnými, je zásadní a vyžaduje mezinárodně schválenou definici; vyzývá EU, aby vyvinula společný přístup k zajištění toho, aby oficiální rozvojová pomoc (OSA) nebyla odkloněna od stávajících rozvojových cílů, ale byla skutečně dodatečná;

26.  vítá úsilí, které věnuje pracovní program dlouhodobého financování oblasti zdrojů dlouhodobého financování a potřebě financování v rozvojových zemí, a s potěšením očekává projednávání zprávy spolupředsedů v Dohá;

27.  domnívá se, že financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích musí řešit negativní dopad změny klimatu, které tyto země již v současnosti pociťují, napomáhat větší odolnosti, zejména v nejchudších a nejzranitelnějších zemích a přispívat k nápravě nedostatečného plnění cílů v oblasti zmírňování do roku 2020 a k udržitelnému rozvoji;

28.  v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba nalézt inovativní dodatečné zdroje financování (mezinárodní daně z finančních transakcí a mezinárodní daně z letecké a lodní dopravy);

29.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby bylo takové financování nové a dodatečné a aby dále podpořila inovativní zdroje financování;

30.  zdůrazňuje potenciál, který v sobě nese zrušení dotací na fosilní paliva, významně snížit jak náklady, tak i emise skleníkových plynů; vyzývá k tomu, aby byly v Dohá přijaty plány na postupné snižování dotací na fosilní paliva v rozvinutých i rozvojových zemích, především v zemích uvedených v příloze I;

31.  vítá vytvoření výboru Zeleného klimatického fondu (GCF) a očekává rozhodnutí o sídle sekretariátu Zeleného klimatického fondu v Dohá; konstatuje, že na konferenci v Dohá je třeba přijmout další rozhodnutí, aby mohl GCF fungovat, jak bylo odsouhlaseno v cancúnských dohodách, zejména pokud jde o jeho vybavení počátečním kapitálem, a zdůrazňuje, že je třeba, aby smluvní strany poskytly finanční podporu pro zprovoznění GCF; uznává, že pro schopnost nejméně rozvinutých zemí zmirňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí, je zásadně Zelený klimatický fond zcela zásadní a že je nesmírně důležité přijmout v této oblasti konkrétní finanční závazky;

32.  zdůrazňuje, že v cancúnských dohodách je jasně stanoveno, že prostředky poskytované rozvojovým zemím prostřednictvím GCF mají být „nové “ a „dodatečné“ ke stávající rozvojové pomoci;

33.  připomíná, že i když chudé země přispěly ke zvýšení koncentrací skleníkových plynů v atmosféře nejméně, jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy a mají nejméně možností se této změně přizpůsobit;

34.  zdůrazňuje, že zajištění soudržnosti politik a zohledňování životního prostředí v rozvojových projektech je klíčem k účinné strategii EU pro zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

35.  vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly zásahy ve prospěch chudých v rozvojových zemích, které by zvýšily životní úroveň nejchudších obyvatel; naléhavě žádá zejména, aby EU zajistila dostupnost finančních prostředků pouze pro podporu těch cest rozvoje, jež jsou šetrné k životnímu prostředí, což znamená, že bude postupně docházet k účinnému omezování přímé nebo nepřímé pomoci EU odvětví fosilních paliv (tj. prostřednictvím úvěrových záruk od EIB, vývozních úvěrových agentur atd.) v souladu se závazkem, který EU přijala v roce 2009 na vrcholné schůzce skupiny G20 v Pittsburghu;

36.  zdůrazňuje, že současná hospodářská krize se nesmí stát záminkou pro nečinnost nebo odmítnutí finančních prostředků na opatření zaměřená na přizpůsobení se změně klimatu v rozvojových zemích; poukazuje na to, že vytvoření nízkouhlíkového hospodářství je ve skutečnosti jedním z důležitých kroků k řešení krize;

37.  vyzývá průmyslově vyspělé země, aby rozvojovým zemím poskytly odpovídající finanční a technologickou podporu pro zavádění udržitelných, účinných technologií;

38.  vyjadřuje přesvědčení, že tato opatření musí respektovat zájmy a priority rozvojových zemí, zahrnovat místní znalosti, podporovat spolupráci mezi jižními zeměmi a úlohu drobného a středního zemědělství, respektovat přírodu a životní prostředí;

39.  zdůrazňuje, že financování opatření na ochranu klimatu by mělo být realizováno ve formě nového doplňkového financování, které rozšiřuje stávající rozvojovou pomoc;

40.  připomíná EU a jejím členským státům, že oficiální rozvojová pomoc je pro hlavní potřeby rozvoje, jakými jsou zdraví či vzdělání, klíčovým způsobem financování, a tudíž by neměla být přesměrována na financování opatření v oblasti změn klimatu; vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily dostatečné finanční prostředky pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí a zároveň pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

Využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)

41.  vítá přijetí rozhodnutí 2/CMP.7 na konferenci v Durbanu a považuje ho za důležitý krok vpřed při zavádění přísných účetních předpisů v oblasti využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF); poukazuje na to, že tímto rozhodnutím je ustanoven dvouletý pracovní program, který má prověřit potřebu ucelenějšího účetnictví s cílem zajistit ekologicky vyvážený příspěvek tohoto odvětví ke snižování emisí;

42.  připomíná, že značné množství emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích vzniká kvůli změnám ve využívání půdy a v důsledku zemědělské činnosti; vyzývá EU k podpoře agrolesnictví nebo ekologického zemědělství, především v nejméně rozvinutých zemích, jelikož obě tato odvětví přispívají k diverzifikaci zdrojů příjmů místních společenství, a tím pomáhají zmírňovat dopady změny klimatu a chudobu;

43.  připomíná, že výroba agropaliv z potravinářských plodin (jakými jsou např. olejnatá semena, palmový olej, cukrová řepa a pšenice) by případně mohla vést k obrovské poptávce po půdě a ohrozit obyvatele chudých zemí, jejichž živobytí závisí na přístupu k půdě a přírodním zdrojům;

44.  považuje za politováníhodné, že „kritéria udržitelnosti“ uvedená ve směrnici o energiích z obnovitelných zdrojů a směrnici o jakosti paliv s ohledem na biopaliva jsou ve svém rozsahu omezená a nedostatečná, a tudíž se nemohou vyrovnat s negativními důsledky rozšiřování agropaliv, zejména prostřednictvím nepřímé změny využívání půdy (ILUC); vyzývá EU, aby zdokonalila svá kritéria udržitelnosti a certifikace s ohledem na biopaliva s cílem zajistit konzistentnost s jejím závazkem bojovat proti změně klimatu a s její právní povinností, pokud jde o soudržnost politik ve prospěch rozvoje, jak je upravena v článku 208 Lisabonské smlouvy;

45.  opakuje, že rostoucí využívání biomasy by mohlo vést k intenzivnější těžbě dřeva a ke snížení zásob uhlíku v lesích, což by mohlo ohrozit cíl EU omezit růst teploty na 2°C; žádá EU a její členské státy, aby uznaly pouze ta agropaliva, která výrazně snižují emise skleníkových plynů, nezpůsobují žádné významné problémy, co se týče využívání půdy, neohrožují potravinovou bezpečnost obyvatel a nepředstavují nebezpečí ve formě zakonzervování konfliktů; v této souvislosti naléhavě vyzývá Komisi, aby pro biomasu vytvořila právně závazná kritéria udržitelnosti s cílem začlenit výpočty ILUC do stávajících kritérií udržitelnosti pro agropaliva a zahrnout výpočty ILUC a uhlíkového dluhu do kritérií udržitelnosti pro bioenergii;

Snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích (REDD+)

46.  vítá rozhodnutí ohledně financování, ochranných opatření a referenčních úrovní, která byla přijata v Durbanu; je přesvědčen, že se v Dohá musí pokročit především v otázkách technického posouzení referenčních hodnot pro lesy; dále konstatuje, že REDD+ zastává důležitou úlohu při řešení problému nedostatečné úrovně zmírňování do roku 2020;

47.  zdůrazňuje, že v souladu s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu se bude REDD+ financovat z veřejných zdrojů a vyzývá smluvní strany, aby daly jasně najevo svůj silný politický závazek najít pro financování inovativní řešení;

48.  nesouhlasí s obchodováním s emisemi souvisejícími s lesním hospodářstvím a začleněním REDD+ na trh s uhlíkem, což by vedlo k přidělení nadměrného počtu povolenek a k dalšímu snížení ceny uhlíku;

49.  zdůrazňuje, že úspěšné provádění REDD+ závisí na transparentnosti a rozvoji přísných systémů monitorování;

50.  uznává, že ve vypořádání se s emisemi z lesního hospodářství hraje REDD+ důležitou roli; trvá na tom, že REDD+ by nemělo mařit jakýkoli pokrok dosud učiněný prostřednictvím koncepce FLEGT (prosazování práva, správa a obchod v oblasti lesnictví), obzvlášť pokrok týkající se správy v oblasti lesnictví a vyjasnění a uznání zvykové držby; vyzývá EU, aby usilovala o silnější a podrobnější sociální záruky a záruky týkající se správy a životního prostředí pro projekty REDD+, včetně ochranných mechanismů, které by zajistily, že nebude docházet k porušování práv obyvatel žijících v lesích;

51.  zastává názor, že systém financování ochrany lesů musí být zvlášť stabilní a dlouhodobý; zdůrazňuje, že ke zhoršování kvality lesů může docházet opětovně, pokud míra financování klesne pod určitou úroveň;

Mezinárodní letecká a námořní doprava

52.  opakuje své výzvy k vytvoření mezinárodních nástrojů, včetně celosvětových cílů v oblasti snižování emisí, s cílem omezit klimatický dopad mezinárodní letecké a námořní dopravy; nadále podporuje začlenění letectví do evropského systému pro obchodování s emisemi;

53.  vyzývá členské státy, aby všechny příjmy z dražby povolenek pro letectví využily od roku 2013 v rozvojových zemích jako příspěvky k navýšení finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu;

Ochrana klimatu, zejména v době hospodářské krize

54.  zdůrazňuje, že současná hospodářská krize jednoznačně prokázala, že blahobyt může z dlouhodobého hlediska zajistit pouze udržitelné hospodářství a že jedním z hlavních pilířů tohoto udržitelného hospodářství je ochrana klimatu; zdůrazňuje, že dosud nikdy nebylo tak důležité vyjasnit důvody přijetí politických opatření v oblasti ochrany klimatu, tzn. umožnit většímu počtu lidí vysokou životní úroveň a zároveň zajistit zdroje a prostor pro rozvoj i pro budoucí generace;

55.  znovu opakuje, že úkoly v oblasti změny klimatu nelze řešit izolovaně, nýbrž výhradně v kontextu udržitelného rozvoje, průmyslové politiky a politiky v oblasti zdrojů;

Strukturální reforma

56.  je toho názoru, že jedním z důvodů úspěchu Durbanské konference bylo, že položila základ k překonání dřívějšího důsledného rozlišování mezi „smluvními stranami“ a „pozorovateli“, mezi „rozvinutými zeměmi“ a „rozvojovými zeměmi“, jakož i mezi „zeměmi, které jsou zahrnuty do přílohy I“ a „zeměmi, které do přílohy I zahrnuty nejsou“, a žádá proto všechny účastníky, aby usilovali o vytvoření nové celostní a komplexnější struktury budoucích jednání;

57.  je toho názoru, že stávající systém „závazků a přezkumu“ nepřinese zásadní změny, které jsou pro boj proti změně klimatu z dlouhodobého hlediska zásadní, a naléhavě proto vyzývá všechny smluvní strany, aby zvážily i jiné přístupy;

58.  zdůrazňuje, že problém změny klimatu nemá žádné zázračné řešení, a proto připomíná řadu možností jak dosáhnout potřebného snížení emisí, a co je důležitější, potřebné změny smýšlení; vítá v této souvislosti skutečnost, že řada zemí již přijala ambiciózní opatření na zmírnění změny klimatu a vyzývá, aby Rámcová úmluva OSN o změně klimatu představovala platformu k posílení transparentnosti vývoje na místě;

Transformace směrem k udržitelnému hospodářství a průmyslu

59.  je znepokojen skutečností, že podle údajů IAE dosáhly v roce 2011 emise CO2 vzniklé spalováním fosilních paliv rekordní výše; připomíná, že plánované globální zvýšení spotřeby energie bude založeno na rozvoji všech energetických zdrojů; domnívá se proto, že má-li EU stavět na své konkurenční výhodě v udržitelných technologiích a odborných znalostech, nesmí polevit v úsilí o přeměnu svého hospodářství v udržitelné hospodářství; věří, že by EU měla podpořit mezinárodní šíření technologií šetrných k životnímu prostředí, včetně technologií v odvětví energie z obnovitelných zdrojů, inovativních a účinných technologií v oblasti fosilních paliv a zejména energeticky účinných technologií;

60.  vyzývá k užší koordinaci mezi Radou, Komisí a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), což umožní EU vystupovat jednotně v rámci mezinárodních organizací jako např. IEA (Mezinárodní energetická agentura), IRENA (Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie), IPEEC (Mezinárodní partnerství pro spolupráci v oblasti energetické účinnosti) a MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii), a sehrávat tak aktivnější a významnější úlohu zejména při prosazování politik v oblasti udržitelné energie a energetické bezpečnosti;

61.  zdůrazňuje, že řada zemí přijímá opatření směřující k ekologizaci hospodářství z různých důvodů, např. ochrany klimatu, nedostatku zdrojů a jejich účinného využívání, energetické bezpečnosti, inovací a konkurenceschopnosti; poukazuje například na investiční programy určené na transformaci energetiky v zemích, jako jsou Čína a Jižní Korea, a vyzývá Komisi, aby přezkoumala tyto programy i jejich dopady na konkurenceschopnost příslušných odvětví v EU;

62.  vítá tento vývoj a znovu opakuje, že mezinárodně koordinovaná činnost by přispěla k řešení úniku uhlíku a obav dotčených odvětví ohledně konkurenceschopnosti, zvláště pak energeticky náročných odvětví; vyzývá k uzavření dohody, která by na mezinárodní úrovni zajistila rovné podmínky pro průmyslová odvětví s vysokými emisemi uhlíku;

63.  je znepokojen rostoucí úrovní tzv. dovezených emisí, kdy je nárůst emisí z dováženého zboží rychlejší než „domácí“ snižování emisí založených na produkci; je přesvědčen, že pokud by EU byla schopna lépe sledovat vývoj v oblasti dovezených emisí a zvyšovat povědomí o tomto vývoji, mohla by tím povzbudit průmyslové konkurenty, aby přistoupili k přísnějšímu režimu snižování emisí v zájmu zajištění lepšího přijetí jejich výrobků na trhu EU;

64.  zdůrazňuje, že finanční a rozpočtová krize, která EU postihla, by neměla snižovat úroveň cílů EU a jejích průmyslových odvětví, spotřebitelů a členských států, co se týče mezinárodních jednání o změně klimatu v Dohá; domnívá se, že EU ve svém úsilí o hospodářskou transformaci nesmí polevit, aby zabránila úbytku pracovních míst, a zvláště zelených pracovních míst, a že EU musí své partnery na celém světě, včetně Číny a Spojených států, přesvědčit o výhodách přistoupení k mezinárodní dohodě a o tom, že snižování emisí je proveditelné i bez ztráty konkurenceschopnosti a pracovních míst, zejména je-li prováděno kolektivně;

65.  zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet a co nejdříve také realizovat ucelenou strategii v oblasti surovin a zdrojů, která by se týkala i účinného využívání zdrojů ve všech hospodářských odvětvích, a to jak ve vyspělých, tak i v rozvojových zemích, s cílem dosáhnout dlouhodobě udržitelného hospodářství, a vyzývá EU a její členské státy, aby šly v tomto ohledu příkladem; vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily rozvojové země na vnitrostátní i místní úrovni tím, že jim zpřístupní odborné znalosti v oblasti udržitelné těžby, vyšší účinnosti využívání zdrojů a opětovného používání a recyklace;

66.  domnívá se, že odvětvové přístupy kombinované s limity platnými pro celé hospodářství v průmyslových zemích mohou přispět k opatřením v oblasti změny klimatu, konkurenceschopnosti a hospodářskému růstu; v souvislosti s mezinárodními jednáními zdůrazňuje význam přijetí odvětvového přístupu k průmyslovým emisím zejména v rozvíjejících se zemích; vyjadřuje naději, že by tento přístup mohl být také součástí mezinárodního rámce pro opatření v oblasti změny klimatu po roce 2012;

67.  konstatuje, že ceny různých zdrojů energie hrají zásadní úlohu při určování chování tržních subjektů, včetně průmyslových odvětví a spotřebitelů, a konstatuje, že neschopnost stávajícího mezinárodního politického rámce plně internalizovat externí náklady zachovává neudržitelné modely spotřeby; dále opakuje, že světový trh s emisemi uhlíku by byl solidním základem pro dosažení výrazného snížení objemu emisí a vytvoření rovných podmínek v oblasti průmyslu; vyzývá EU a její partnery, aby v nejbližší době nalezli co nejúčinnější způsob, jak podpořit vazby mezi systémem EU ETS a dalšími obchodními režimy s cílem vytvořit celosvětový trh s emisemi uhlíku, zajistit rozmanitější možnosti snižování objemu emisí, rozšířit tento trh a zvyšovat likviditu, transparentnost a konečně také účinnějším způsobem přidělovat zdroje odvětvím energetiky a průmyslu;

Výzkum a technologie

68.  považuje za politováníhodné, že na summitu Rio+20 v Riu de Janeiru nebylo dosaženo zásadního pokroku, pokud jde o klíčové otázky související s udržitelností; odsuzuje nedostatek konkrétních cílů, měřitelných činností a závazků ze strany předních světových představitelů; bere na vědomí výsledek Durbanského setkání, včetně pokroku Durbanské platformy, pokračování Kjótského protokolu, vytvoření Zeleného klimatického fondu ve výši 100 miliard USD i další rozvoj výkonného výboru pro technologie pro šíření nízkouhlíkových technologií;

69.  zdůrazňuje, že vývoj a zavádění průlomových technologií je klíčem k boji proti změně klimatu i k přesvědčení partnerů EU na celém světě o tom, že emise lze snižovat, aniž by docházelo k poklesu konkurenceschopnosti a úbytku pracovních míst; vyzývá k přijetí mezinárodních závazků ke zvýšení investic do výzkumu a vývoje průlomových technologií v příslušných odvětvích; považuje za velmi důležité, aby EU šla příkladem a sama podstatnou měrou zvýšila výdaje určené na výzkum průmyslových a energetických technologií, které by byly šetrné ke klimatu a energeticky účinné, a aby EU na tomto poli rozvíjela úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery, jako jsou země BRIC a USA;

70.  domnívá se, že inovace jsou klíčem k tomu, aby se globální oteplování podařilo udržet pod úrovní 2 °C, a konstatuje, že inovace lze v tržním hospodářství podporovat různými způsoby; vyzývá Komisi, aby posoudila různé mechanismy odměňování novátorských podniků, které se odlišují schopnostmi zavádět inovace a přispívat k přenosu a zavádění technologií v celosvětovém měřítku; vyzývá k tomu, aby bylo uznáno právo rozvojových zemí plně těžit z flexibility, kterou poskytuje Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS);

71.  zdůrazňuje význam navázání těsnější spolupráce mezi EU a nejméně rozvinutými zeměmi; domnívá se, že EU by měla podpořit úsilí, které umožní nejméně rozvinutým zemím nalézt partnery a finanční prostředky pro investice do energie z obnovitelných zdrojů a zelených technologií, a vyzývá Komisi, aby předložila plány na společné výzkumné programy v oblasti alternativních zdrojů energie a způsobů, jak může EU povzbudit spolupráci v rámci různých průmyslových odvětví mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi;

Energetika, energetická účinnost a účinné využívání zdrojů

72.  konstatuje, že z nedávné analýzy IEA vyplývá, že zvýšení účinnosti představuje nejschůdnější cestu k dosažení lepšího hospodaření s energií v nadcházejících desetiletích, která nabízí trojnásobnou návratnost investičních prostředků při uplatňování postupů šetrných ke klimatu do roku 2050, podmínkou jsou však rozhodná politická opatření a pobídky na úrovni vlád;

73.  považuje za politováníhodné, že otázka potenciálu v oblasti úspor energie není dostatečným způsobem řešena ani na mezinárodní úrovni, ani na úrovni EU; zdůrazňuje, že úspory energie napomáhají tvorbě pracovních míst, hospodářským úsporám, dále energetické bezpečnosti, konkurenceschopnosti a snižování objemu emisí; vyzývá EU, aby otázce úspor energie věnovala na mezinárodních jednáních větší pozornost, ať už v souvislosti s diskuzemi o přenosu technologií, plánech rozvoje pro rozvojové země či o finanční pomoci; zdůrazňuje, že v zájmu důvěryhodnosti musí EU a její členské státy plnit své vlastní cíle;

74.  poukazuje na skutečnost, že přibližně 2 miliardy lidí na celém světě stále nemají přístup k udržitelné a cenově dostupné energii; zdůrazňuje, že problém energetické chudoby je třeba řešit v souladu s cíli politiky v oblasti změny klimatu; poukazuje na to, že existují energetické technologie, které řeší jak s celosvětovou ochranu životního prostředí, tak potřeby místního rozvoje;

75.  považuje za politováníhodné, že neexistuje dostatečná koordinace mezi Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu a Úmluvou o biologické rozmanitosti, v důsledku čehož dochází k plýtvání se zdroji a chybí alternativní politické možnosti; zdůrazňuje, že různé studie, např. studie s názvem Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB), jasně uvádějí, že činnosti spočívající v ochraně ekosystémů za využití udržitelných postupů jsou často levnější než nutnost nahrazovat ztracené funkce prostřednictvím investic do alternativní hmotné infrastruktury a technologických řešení; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby na nadcházejícím 11. zasedání smluvních stran (COP 11) v Hajdarábádu úzce propojily své cíle v oblasti změny klimatu s cíli v oblasti ochrany biologické rozmanitosti;

76.  zdůrazňuje, že podpora lepšího přístupu k technologiím šetrným k životnímu prostředí a šíření těchto technologií, je nezbytná všude, zejména však v rozvojových zemích, a to za účelem zlepšení přístupu k technologickým informacím, předkládání a zpřístupňování spolehlivých údajů o stávajících patentech a technologiích, usnadnění a rozvoje sdílení, výměny a shromažďování práv duševního vlastnictví prostřednictvím transparentních a bezpečných mechanismů a za účelem vývoje nových mechanismů určených k prosazování výzkumu, který nebrání přístupu k inovacím; vyzývá proto EU a její členské státy, aby se zabývaly otázkou práv duševního vlastnictví s cílem účinně a rychle vytvářet a rozšiřovat inovace, které jsou pro postavení se změnám klimatu a pro boj s těmito změnami klíčové;

Diplomacie v oblasti klimatu

77.  zdůrazňuje, že EU musí během mezinárodních jednání o problematice klimatu i nadále jednat konstruktivně a že je třeba, aby všechny orgány EU před konferencí v Dohá, pod záštitou ESVČ, dále rozvíjely diplomatickou činnost EU v oblasti klimatu tak, aby politika EU pro klima dostala jasnější obrysy, vnesla do mezinárodních jednání o problematice klimatu nový impuls a povzbudila partnery z celého světa, zejména největší producenty emisí, aby zavedli závazná, srovnatelná a účinná opatření na snižování emisí a přijali vhodná opatření pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně;

78.  považuje za politováníhodné, že plán EU v oblasti zmírňování neodpovídá přijatému cíli 2 ºC a nákladově efektivnímu způsobu řešení, pokud jde o záměr snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů;

79.  zdůrazňuje význam (subglobálních) aliancí nejprogresivnějších států jakožto prostředku k vytvoření další pobídky k jednání a zajištění, aby byly přijaty ambiciózní a dostatečné plány na snížení emisí skleníkových plynů ze strany největších producentů emisí;

80.  v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité, aby vzhledem ke svému významnému postavení EU na konferenci v Dohá vystupovala při pokusu dosáhnout pokroku týkajícího se mezinárodní dohody jednotně a aby jednotný postoj v tomto ohledu zachovávala i nadále;

81.   vyzývá smluvní strany, aby uznali zásadní důležitost zapojení tvůrců právních předpisů pro dosažení úspěchu mezivládního procesu směřujícího k dosažení celosvětové dohody do roku 2015, vzhledem k tomu, že pokrok při tvorbě vnitrostátních právních předpisů smluvních stran v oblasti klimatu vytváří politické podmínky pro vícestranná jednání a může napomoci přijetí celkově ambicioznějších cílů;

82.  zdůrazňuje zcela zásadní postavení obou hostitelských států – Kataru jako jednoho z nejvýznamnějších producentů ropy a zemního plynu na světě, jenž se v současnosti snaží těžbu omezit, avšak má i nadále jedny z nejvyšších emisí uhlíku na osobu na světě, stejně jako Jižní Koreje, která zastává vůdčí postavení v oblasti zelených technologií a jako první asijská země přijala právní předpisy v oblasti změny klimatu a zavedla politiky uplatňující stropy obchodování s emisemi, a vybízí obě země, které v současnosti nejsou zahrnuty v příloze I, aby šly příkladem a pomáhaly vytvářet nové aliance;

83.  vyjadřuje obavy, že neformální praxe čekání na souhlas všech delegací Rady oddaluje přijetí neodkladných opatření v oblasti klimatu, a proto naléhavě vyzývá Radu, aby se vždy usnášela kvalifikovanou většinou v souladu se Smlouvami, zejména v případě obecných opatření podle čl. 16 odst. 3 SEU a zvláště podle čl. 218 odst. 8 SFEU „v průběhu celého postupu“ projednávání mezinárodních smluv;

84.  konstatuje, že Komise navrhla plán přechodu na bezuhlíkové hospodářství v Evropě do roku 2050, což je velmi ambiciózní, ale dosažitelný cíl; v této souvislosti znovu potvrzuje svůj závazek snížit emise skleníkových plynů i nad rámec mezinárodní dohody;

85.  konstatuje, že globální oteplování zvýrazňuje vzájemnou závislost všech zemí; domnívá se proto, že je nezbytné dosáhnout globální dohody a zabránit tak katastrofální změně, která by zásadním způsobem postihla celé lidstvo;

Delegace Evropského parlamentu

86.  je přesvědčen, že delegace EU hraje v jednáních o změně klimatu zcela zásadní úlohu, a pokládá proto za nepřijatelné, že se poslanci Evropského parlamentu nemohli zúčastnit koordinačních schůzí EU na předchozích konferencích smluvních stran; očekává, že se koordinačních schůzí EU v Dohá bude smět zúčastnit přinejmenším předseda delegace Parlamentu;

87.  poznamenává, že podle rámcové dohody z listopadu 2010 uzavřené mezi Komisí a Parlamentem musí Komise usnadnit začlenění poslanců Parlamentu jakožto pozorovatelů do delegací Unie vyjednávajících mnohostranné dohody; připomíná, že podle Lisabonské smlouvy (článek 218 SFEU) musí Parlament vyslovit souhlas s uzavřením dohod mezi Unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi;

o
o   o

88.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby byla rozeslána všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.
(2) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 44.
(3) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 1.
(4) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 25
(5) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 77.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0504
(7) Přijaté texty, P7_TA(2012)0086.
(8) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.


Rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy
PDF 329kWORD 37k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy (2012/2025(INI))
P7_TA(2012)0453A7-0274/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na články 2, 21 a 49,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o nástroji předvstupní pomoci (NPP II) (COM(2011)0838/4),

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 21. a 22. června 1993 v Kodani, ze zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. prosince 1995 v Madridu, ze zasedání Evropské rady ve dnech 19. a 20. června 2003 v Soluni a ze zasedání Evropské rady ve dnech 14. a 15. prosince 2006 v Bruselu,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 5. prosince 2011 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení;

–  s ohledem na obnovený konsensus ohledně rozšiřování, který přijala Rada v roce 2006, a na konsolidovanou strategii rozšíření, již následně přijala Komise,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2009 s názvem „Pět let rozšířené EU – Hospodářské úspěchy a výzvy“ (COM(2009)0079/3),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 13. prosince 2006 o sdělení Komise o strategii rozšiřování a hlavních úkolech na období 2006–2007(1), ze dne 10. července 2008 o dokumentu Komise o strategii rozšíření v roce 2007(2) a ze dne 26. listopadu 2009 o dokumentu Komise o strategii rozšíření v roce 2009, který se týká zemí západního Balkánu, Islandu a Turecka(3), jakož i na sdělení Komise o strategii rozšiřování na období 2009–2010, 2010–2011 a 2011–2012,

–  s ohledem na svá dřívější usnesení o zemích západního Balkánu, Islandu a Turecku,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A7–0274/2012),

A.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 49 Smlouvy o EU každý evropský stát, který uznává hodnoty úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou základem Evropské unie a vedou kroky Unie na mezinárodní scéně a všechny členské státy je musí respektovat a dodržovat;

B.  vzhledem k tomu, že rozšíření patří na program Evropské unie již od roku 1960; vzhledem k tomu, že od prvního rozšíření v roce 1973 se EU postupně rozrůstá a počet jejích členů se z původních šesti zakládajících členů zvýšil na současných 27 (brzy to bude 28); vzhledem k tomu, že řada dalších zemí usiluje o členství v EU, neboť je zárukou bezpečné a demokratické budoucnosti a prosperity;

C.  vzhledem k tomu, že integrační politika posledního desetiletí ukázala, že rozšíření je přínosem pro EU jako celek a umožňuje jí dosáhnout lepšího postavení, pokud jde o řešení globálních výzev;

D.  vzhledem k tomu, že rozšíření bylo pro EU a pro Evropu jako celek přínosem, pomohlo překonat rozdělení způsobené studenou válkou, přispělo k míru, stabilitě a prosperitě v celé Evropě, posílilo předcházení konfliktům a bylo podnětem k reformám a k upevnění svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, jakož i rozvoje tržního hospodářství i sociálně a ekologicky udržitelného rozvoje;

E.  vzhledem k tomu, že téměř 20 let po summitu Evropské rady v Kodani, který se konal v roce 1993 a na němž byly zemím střední a východní Evropy potvrzeny vyhlídky na členství a byla stanovena kritéria pro přistoupení, nastal čas všeobecně přehodnotit příslušné stanovené postupy a politiku rozšíření jako celek, aniž by tím byla dotčena probíhající jednání;

F.  vzhledem k tomu, že kodaňská kritéria obstála ve zkoušce času a zůstávají těžištěm politiky rozšiřování EU; vzhledem k tomu, že podle očekávání budou konsolidovaná strategie rozšíření a nové zaměření na spravedlnost a vnitřní věci, právní stát a dodržování základních práv účinné a účelné;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament prostřednictvím svých výročních usnesení o kandidátských a případných kandidátských zemích přispívá k transparentnosti a odpovědnosti procesu rozšiřování tím, že odráží názory evropských občanů; vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost došlo k posílení úlohy Parlamentu, a to mimo jiné prostřednictvím zavedení spolurozhodovacích pravomocí, pokud jde o nástroj předvstupní pomoci (NPP);

H.  vzhledem k tomu, že vyhlídka na přistoupení k EU má významný dopad na proměnu politického, společensko-hospodářského a kulturního rázu země, která usiluje o členství, a je silnou motivací k prosazování nezbytných politických, hospodářských a legislativních reforem a k posílení míru, stability, usmíření a dobrých sousedských vztahů; vzhledem k tomu, že díky této schopnosti přinést změnu představuje rozšíření podstatu EU jako „mírné velmoci“ a je důležitým prvkem její vnější činnosti;

I.  vzhledem k tomu, že odhodlání, podmíněnost a důvěryhodnost tvoří jádro procesu přistoupení;

J.  vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby členské státy nadále plně respektovaly a dodržovaly přístupová kritéria a základní práva, a posílily tak svou důvěryhodnost a soudržnost procesu rozšíření s cílem zabránit jakékoli diskriminaci případných nových členů;

K.  vzhledem k tomu, že závazek k politickým, hospodářským a legislativním reformám je v první řadě v nejlepším zájmu kandidátských a případných kandidátských zemí a jejich občanů;

L.  vzhledem k tomu, že každá země usilující o členství v EU musí být při plnění, provádění a dodržování stejného souboru kritérií posuzována podle vlastních zásluh; vzhledem k tomu, že rychlost pokroku v rámci procesu přistoupení by se měla řídit rozsahem skutečného uplatňování a dodržování přístupových kritérií EU a plněním priorit evropského a přístupového partnerství a rámce pro jednání; vzhledem k tomu, že míru plnění požadavků na členství je nutné posuzovat co nejspravedlivějším a nejtransparentnějším způsobem;

M.  vzhledem k tomu, že proces rozšíření může mít významný dopad také na samotnou EU, neboť poslouží jako příležitost k lepšímu vymezení její identity, cílů, hodnot a politik, a stane se rovněž vhodným okamžikem pro jejich lepší sdělování občanům;

N.  vzhledem k tomu, že v souladu s obnovenou shodou v otázce rozšíření z roku 2006 by tento proces měl být založen na konsolidaci, podmíněnosti a komunikaci ve spojení se schopností Unie integrovat nové členy; vzhledem k tomu, že schopnost EU integrovat nové členy je zásadním faktorem a předpokladem udržitelnosti politiky rozšíření a celého integračního procesu; vzhledem k tomu, že tento předpoklad je pozitivní pobídkou k prohlubování institucionálního přístupu, což dokládá skutečnost, že různé vlny rozšíření byly doprovázeny revizemi Smluv a z toho plynoucím rozšířením funkcí a činností Unie;

O.  vzhledem k tomu, že dosažení opravdového usmíření mezi různými národy a obyvatelstvem, mírové řešení konfliktů a navázání dobrých sousedských vztahů mezi evropskými státy je zásadní pro udržitelný mír a stabilitu a významně přispívá ke skutečnému procesu evropské integrace, a má tak klíčový význam pro proces rozšíření; vzhledem k tomu, že řada kandidátských zemí a případných kandidátských zemí má dosud nedořešené spory se svými sousedy, a všechny dotčené strany by tudíž měly neskrývaně usilovat o vyřešení dvoustranných zdrojů napětí; vzhledem k tomu, že by tyto otázky měly být vyřešeny ještě před přistoupením;

Obecně

1.  důrazně podporuje proces rozšíření a je pevně přesvědčen, že rozšíření musí být i nadále věrohodnou politikou, kterou podporuje veřejnost v EU i v kandidátských a případných kandidátských zemích; proto pokládá za důležité, aby EU a kandidátské i případné kandidátské země plnily veškeré povinnosti, respektovaly všechny závazky a vytvořily podmínky, jimiž zajistí úspěšnost dalšího rozšíření v budoucnu, mj. poskytnutím pomoci kandidátským zemím v jejich úsilí o splnění kritérií pro přistoupení k EU;

2.  uznává přínos rozšíření a procesu přistoupení jak pro občany v kandidátských a případných kandidátských zemích, tak pro občany EU;

3.  domnívá se, že kodaňská kritéria tvoří i nadále nezbytný základ a že musí zůstat ústředním bodem politiky rozšíření; zdůrazňuje, že úplné a důsledné dodržování těchto kritérií je nezbytné, že je třeba vzít náležitě v potaz sociální dopad na kandidátské země a případné kandidátské země a že musí být v plné míře zohledněna integrační kapacita Evropské unie;

4.  Domnívá se, že koncept integrační kapacity se skládá ze čtyř částí:

   i) přistupující státy by měly přispět ke schopnosti Unie zachovat impuls ke splnění jejích politických cílů a nikoli tuto schopnost oslabovat;
   ii) institucionální rámec Unie by měl být schopen zajišťovat účinné a efektivní řízení;
   iii) finanční zdroje Unie by měly být přiměřené k řešení problémů hospodářské a sociální soudržnosti a společných politik Unie;
   iv) měla by být zavedena komplexní komunikační strategie s cílem poskytovat podněty k utváření veřejného mínění o důsledcích rozšíření;

5.  zdůrazňuje však, že Unie odpovídá za zlepšení své integrační kapacity v procesu posuzování legitimních evropských aspirací kandidátských, případných kandidátských zemí či zemí případně usilujících o přistoupení;

6.  zdůrazňuje, že EU je i nadále přitažlivá, mimo jiné díky jedinečné kombinaci hospodářské dynamiky a sociálního modelu, a s politováním pohlíží na skutečnost, že tento sociální rozměr je v procesu rozšíření značně opomíjen; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou zabývala, zejména v rámci kapitoly 19 (Sociální politika a zaměstnanost), čímž podpoří pozitivní sociální přerod v budoucích členských státech EU, a aby věnovala náležitou pozornost sociální spravedlnosti;

7.  připomíná, že acquis v sociální oblasti zahrnuje minimální normy v oblastech, jako je pracovní právo, rovné zacházení se ženami a muži, zdraví a bezpečnost při práci a zákaz diskriminace, a že Smlouvy EU potvrzují závazek vůči Evropské sociální chartě z roku 1961 a Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, přičemž i Listina základních práv EU obsahuje řadu základních sociálních práv; zdůrazňuje, že nedodržování základních sociálních norem EU je jednou z podob sociálního dumpingu, který poškozuje evropské podniky i pracovníky, což by kandidátské zemi fakticky zabránilo v účasti na jednotném trhu; zdůrazňuje, že sociální partneři, a zejména odbory, potřebují cílenou podporu EU, aby mohli posílit své kapacity;

8.  domnívá se, že soubor přístupových kritérií by měl být vhodným způsobem promítnut do jasných, konkrétních a měřitelných cílů v rámci NPP, aby jednoznačně vynikly vazby mezi politikami zemí usilujících o přistoupení financovanými Unií a pokrokem při plnění obecných přístupových kritérií;

9.  uznává, že je zapotřebí, aby se hospodářství přistupujících zemí rozvíjelo stejným směrem jako hospodářství členských států EU, a to za účelem vzájemného přizpůsobení; vybízí tudíž přistupující země, aby formulovaly dosažitelné cíle každé z nich, pokud jde o hlavní cíle strategie EU 2020 pro dosažení inteligentního a udržitelného hospodářství podporujícího začlenění;

10.  upozorňuje na význam madridských kritérií (vymezených na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995), která zdůraznila schopnost kandidátských zemí zavést pravidla a postupy EU do praxe; zastává rovněž názor, že zásada striktní podmíněnosti vyžaduje, aby byl pokrok jakékoli kandidátské či potenciální kandidátské země při přijímání a uplatňování reforem v každé fázi procesu efektivně vyhodnocen na základě souboru jasně vymezených kritérií a aby země, které chtějí přistoupit k EU, mohly postoupit do další fáze, jakmile splní podmínky fáze předchozí; zdůrazňuje, že za účelem posílení důvěryhodnosti a účinnosti strategie rozšiřování musí být plně respektována a také ze strany členských států dodržována kodaňská kritéria s cílem zamezit tomu, aby se po kandidátských zemích požadovaly vyšší standardy, než jaké se používají v některých částech EU; zdůrazňuje, že je důležité jasněji vymezit jednotlivé fáze a pro celý proces stanovit transparentní a spravedlivá měřítka, která by měla proměnit obecná kritéria členství v konkrétní kroky směřující k přistoupení, a vyhodnotit, zda byly potřebné požadavky splněny, jakož i se vyhnout stanovení či příslibu data přistoupení ještě před dokončením jednání; zdůrazňuje, že by mělo být rovněž zřejmé, že jakmile bude těchto měřítek dosaženo, měla by být udržena, a že by ústup z nich měl vyvolat odpovídající reakci ze strany těch, kdo tato měřítka stanovili;

11.  zdůrazňuje, že cílem procesu přistoupení je plné členství v EU;

12.  vyzývá Komisi, aby udržela a ve větší míře sledovala pokrok v procesu přistoupení, posílila podporu kandidátským zemím a případným kandidátským zemím a zajistila tak, aby tyto země dosáhly vysokého stupně připravenosti, což bude v jejich zájmu i ku prospěchu EU;

13.  domnívá se, že má-li být zachována věrohodnost procesu rozšíření, je nutné v rané fázi vyhodnotit schopnost EU integrovat nové členy, řádně ji zohlednit ve stanovisku Komise ke každé případné kandidátské zemi a nastínit hlavní problémy v této oblasti a možné způsoby, jak je překonat; zastává názor, že by mělo následovat komplexní posouzení dopadů; v této souvislosti zdůrazňuje, že úspěch procesu rozšíření vyžaduje, aby si EU zachovala schopnost konat, dále se rozvíjet, demokraticky a účinně přijímat rozhodnutí, disponovat finančními zdroji na podporu hospodářské a sociální soudržnosti, jakož i plnit své politické cíle;

Politiky rozšíření

14.  vítá nový přístup k budoucím rámcům pro vyjednávání, který přiřazuje prioritu otázkám soudnictví, základních práv, spravedlnosti a vnitřních věcí; souhlasí s tím, že je nutné se těmito tématy zabývat v rané fázi procesu přistoupení a odpovídajícím způsobem otevírat kapitoly 23 a 24 zásadně na základě akčních plánů, neboť ty vyžadují vykázání přesvědčivých výsledků; vyzývá Komisi, aby Parlamentu pravidelně předávala zprávy o pokroku v těchto oblastech a aby členům Výboru pro zahraniční věci na vyžádání zpřístupňovala každý měsíc předvstupní zprávy delegací EU; konstatuje však, že toto zaměření se na dotčené oblasti by nemělo být na úkor úsilí a pokroku v jiných oblastech vytyčených v jednotlivých agendách rozšíření pro kandidátské a případné kandidátské země;

15.  domnívá se, že je důležité v rámci politiky rozšíření odpovídajícím způsobem přiřadit příslušnou prioritu budování výkonného, nezávislého a nestranného systému soudnictví a transparentního demokratického politického systému, který posílí právní stát; současně zdůrazňuje, jak je důležitá svoboda projevu ve všech formách, a že je třeba zajistit svobodu sdělovacích prostředků v právních předpisech i v praxi, a stejně tak efektivně bojovat proti korupci a organizované trestné činnosti;

16.  zdůrazňuje, že uvolnění vízového režimu je dobrým příkladem podmíněnosti EU spojující politická a technická kritéria s žádoucím cílem a hmatatelnými přínosy; proto vítá a podporuje úsilí Komise a zainteresovaných zemí v této oblasti;

17.  vyzývá Komisi, aby zjednodušila administrativní postup a snížila administrativní zátěž pro financování z nástroje předvstupní pomoci, s cílem učinit jej dostupnějším a posílit zapojení menších a necentralizovaných občanských organizací, odborů a dalších příjemců;

18.  povzbuzuje k širšímu zapojení občanské společnosti, nestátních subjektů a sociálních partnerů, jak z kandidátských, tak z členských zemí, do procesu přistoupení; naléhavě vyzývá Komisi, aby s nimi udržovala průběžný dialog; vyzývá kandidátské či potenciální kandidátské země, aby zajistily své zapojení ve všech fázích; zdůrazňuje, že občanská společnost může být hnací silou sbližování s EU, vyvíjet tlak zdola nahoru ve prospěch provádění evropské agendy, zlepšovat transparentnost tohoto procesu a posilovat veřejnou podporu přistoupení; zdůrazňuje význam přiměřené finanční podpory, mimo jiné prostřednictvím nástroje na podporu občanské společnosti, a to zejména v zájmu posílení jejích kapacit k monitorování provádění acquis; zdůrazňuje význam spolupráce mezi evropskými organizacemi občanské společnosti a jejich protějšky v kandidátských a případných kandidátských zemích;

19.  silně zdůrazňuje potřebu posílit správní kapacity a lidské zdroje tak, aby byly schopné provádět, uplatňovat a vymáhat acquis; domnívá se, že procesy v rámci rozšiřování by neměly být pouze „technické“, a zdůrazňuje potřebu většího propojení procesu prověřování s realitou v praxi; vyzývá tudíž Komisi, aby do tohoto procesu případně zapojila nevládní organizace, odbory a hlavní zúčastněné strany;

20.  uznává významnou úlohu sociálního dialogu v rámci rozhodování v EU a vyzývá k většímu důrazu na posílení kapacit sociálních partnerů a úlohy společenského dialogu v rámci procesu rozšíření; dále žádá, aby byla větší pozornost věnována rozvoji mechanismů vymáhání, jako jsou inspekce práce na ochranu pracovníků, s cílem zajistit jejich sociální práva a zdravotní a bezpečnostní normy a bojovat proti vykořisťování, zejména v případě nehlášených pracovníků;

21.  vyzývá k většímu zapojení Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) do procesu rozšíření; zdůrazňuje jeho úlohu při předávání osvědčených postupů kandidátským a případným kandidátským zemím a při získávání občanské společnosti EU pro myšlenku evropské integrace; podporuje další posilování dialogu mezi organizacemi občanské společnosti v EU a zeměmi usilujícími o přistoupení a vybízí k větší spolupráci mezi EHSV, Komisí a Evropským parlamentem;

22.  připomíná, že dosažení udržitelného hospodářského oživení je pro většinu zemí usilujících o přistoupení hlavní výzvou, a zdůrazňuje potřebu podporovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění v souladu se strategií Evropa 2020; vyzývá k posílení podpory malých a středních podniků (MSP), které jsou pro společenský a hospodářský pokrok ve všech zemích usilujících o přistoupení klíčové, a naléhavě žádá Komisi, aby trvala na tom, aby reformy v první řadě vytvořily příznivé právní prostředí pro inovativní MSP s velkým potenciálem; zároveň zdůrazňuje potřebu věnovat neustálou pozornost otázkám rostoucího neformálního sektoru, vysoké nezaměstnanosti a začlenění nejzranitelnějších osob do společnosti;

23.  je hluboce přesvědčen o tom, že je nutné podporovat prostředí tolerance a vzájemného respektu, dobré sousedské vztahy a regionální i přeshraniční spolupráci, neboť jsou předpokladem pro stabilitu a prostředkem ke snadnějšímu a trvalému usmíření; domnívá se, že trestní stíhání osob zodpovědných za válečné zločiny, mírové soužití různých etnických, kulturních a náboženských skupin, ochrana menšin a respektování lidských práv, jakož i opětovné začlenění i návrat uprchlíků a vysídlených osob musí i nadále představovat základní prvky procesu přistoupení k EU v regionech, jejichž nedávná historie je poznamenána konflikty; vybízí kandidátské a případné kandidátské země, které dosud neratifikovaly Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin, aby tak učinily; domnívá se tudíž, že v takových případech by podpora výuky a učení historie, jazyka a kulturního dědictví druhých během procesu přistoupení i po jeho ukončení usnadnila vzájemné porozumění a přispěla k historickému usmíření;

24.  domnívá se, že rovnosti žen a mužů a zákazu diskriminace by měla být v rámci politiky rozšiřování přiznána vyšší priorita; zdůrazňuje, že rovnost mezi muži a ženami jakožto základní právo je základní hodnotou EU a klíčovou zásadou její vnější činnosti a že má rovněž velký potenciál pro dosažení cílů strategie Evropa 2020, neboť přispívá k růstu a plné zaměstnanosti; vybízí tudíž k účasti žen na procesu přistoupení a zdůrazňuje význam zohledňování politiky rovnosti žen a mužů; zdůrazňuje, že diskriminace z jakýchkoli důvodů je zakázána a že posouzení EU by mělo zahrnovat práva komunity LGBT a začlenění menšin do politického, sociálního a hospodářského života;

25.  dále vyzývá Komisi, aby země usilující o přistoupení zapojila do svých iniciativ pro sociální začlenění, jako je např. Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů, aby za tímto účelem lépe využívala nástroj předvstupní pomoci a aby prostřednictvím mechanismu procesu stabilizace a přidružení naléhala na přistupující země, aby tyto cíle splnily; vyzývá tyto země, aby se aktivně zapojily do Desetiletí romské integrace a aby zaručily základní práva Romů i zlepšily jejich sociální a hospodářské postavení s cílem zajistit jejich přístup k bydlení;

26.  domnívá se, že jakýkoli přistupující stát by měl před vstupem do Unie vyřešit své hlavní dvoustranné problémy a závažné neshody se sousedními státy, zejména pokud jde o územní otázky; důrazně doporučuje, aby tyto otázky byly v procesu přistoupení konstruktivně a v duchu dobrého sousedství řešeny co nejdříve, nejlépe ještě před zahájením jednání o přistoupení, aby těmito problémy nebyla negativně ohrožena; v tomto ohledu považuje za zásadní zohlednit všeobecné zájmy a hodnoty EU i povinnost plně se přizpůsobit acquis a dodržovat zásady, na nichž je EU založena;

27.  vyzývá EU, aby podpořila úsilí o vyřešení přetrvávajících sporů, včetně přeshraničních sporů, ještě před přistoupením; v souladu s ustanoveními mezinárodního práva, Chartou OSN a relevantními rezolucemi OSN i Helsinským závěrečným aktem vyzývá všechny strany, aby uzavřely spory, které by v případě nedořešení mohly narušit uplatňování acquis nebo ohrozit zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, aby se konstruktivně zapojily do nalezení mírového řešení, a aby, nelze-li případně dosáhnout dvoustranné dohody, věc předaly Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo využily závazný rozhodčí mechanismus podle svého výběru, či konstruktivně spolupracovaly v rámci intenzivní mediační mise; opětovně vyzývá Komisi a Radu, aby v souladu se smlouvami EU zahájily vývoj mechanismu řešení sporů, který by se zaměřoval na řešení dvoustranných a mnohostranných sporů;

28.  vítá iniciativy, jako je pozitivní agenda v souvislosti s Tureckem, dialog na vysoké úrovni ohledně přistoupení Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a strukturovaný dialog s Kosovem o právním státu(4); vítá cíl vnést do procesu reforem novou dynamiku, přičemž zdůrazňuje, že tyto iniciativy v žádném případě nesmí nahradit formální proces vyjednávání, ale musí být plně v souladu s rámcem pro jednání;

29.  zdůrazňuje, že je třeba, aby kandidátské a potenciální kandidátské země dosáhly zlepšení v oblasti demokracie, lidských práv a procesů usmíření, tj. v oblastech, které by měly být v rámci procesu rozšiřování vždy prioritní a měly by se odrážet ve finančních nástrojích; v této souvislosti připomíná význam finanční pomoci při zohlednění potřeby obnovení kulturních památek v oblastech konfliktů a má přitom na paměti úlohu, která mu přísluší při rozvíjení důvěry a začlenění mezi rozdílnými etnickými a náboženskými společenstvími;

30.  zdůrazňuje, že politika rozšíření EU je nástrojem modernizace, demokratizace a stabilizace a že jejím cílem je rovněž posílit EU, a to jak zevnitř, tak jakožto globálního hráče; vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní posouzení dopadů, jakmile bude zkoumat nové žádosti o členství v EU či doporučovat otevření přístupových jednání nebo jejich uzavření v případě zásadní změny okolností;

31.  podporuje odhodlání Komise zlepšit kvalitu procesu přistoupení tím, že bude položen větší důraz na zásluhy, na hodnocení podle daných ukazatelů a na jeho transparentnost; domnívá se, že díky tomu bude proces spravedlivější a objektivně měřitelný, což posílí jeho důvěryhodnost; v souvislosti s tím doporučuje, aby zprávy o pokroku byly jednoznačnější co do hodnocení; zdůrazňuje, že kritéria by neměla kandidátským a případným kandidátským zemím předkládat další podmínky, ale měla by převést obecná kritéria členství a cíle předvstupní pomoci EU do konkrétních kroků a výsledků na cestě k přistoupení, a to za plného dodržování rámce pro jednání;

32.  zdůrazňuje nesmírný význam boje proti korupci a organizovanému zločinu pro úspěšnost procesu přistoupení; vyzývá Komisi, aby zaujala nový přístup k této otázce a nasměrovala pozornost orgánů kandidátských zemí na konkrétní případy systémové korupce; vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala se Skupinou států proti korupci (GRECO) a s protikorupčními orgány těchto zemí; zdůrazňuje, že nový přístup by byl velmi přínosný pro vnímání Unie ze strany občanů kandidátských zemí a mohl by eventuelně boj proti korupci usnadnit;

33.  naléhavě vyzývá Komisi, aby naplánovala nulové reálné snížení celkového financování u každého příjemce; konstatuje, že tento výpočet by měl být proveden při zohlednění toho, že: poměr celkové plánované pomoci z nástroje NPP k HDP každého státu by se neměl poměrně snížit, i když reálný jmenovatel (HDP) u každé přijímající země vykáže v období 2007–2013 kumulativní nárůst; počet zemí, které mají přístup k financování z budoucího nástroje, se pravděpodobně sníží s přístupem Chorvatska, což by potenciálně mohlo změnit poměrné přerozdělení v rámci společného financování; se změnami navrhovanými pro nový nástroj, jejichž účelem je odstranit rozdíly mezi zeměmi na základě jejich statusu kandidátské země, bude mít více zemí přístup k financování (dosud pro země bez statusu kandidátské země nedostupné) určenému pro politické oblasti zaměřené na socio-ekonomický rozvoj; v této souvislosti doporučuje, aby žádnému příjemci nebyl předčasně odepřen dostatečný a spravedlivý přístup k financování v důsledku omezených zdrojů EU, zejména v oblasti politiky budování institucí;

34.  připomíná, že je nutné, aby rozšíření EU šlo ruku v ruce s jednotnou, efektivnější a transparentnější komunikační politikou, do níž se zapojí všechny orgány EU, vlády a parlamenty členských států a zástupci občanské společnosti, s cílem podnítit v členských státech EU i kandidátských zemích otevřenou a upřímnou diskusi o dopadech rozšíření, formující a zahrnující veřejné mínění; zdůrazňuje, že taková komunikační politika by měla být uplatňována také v kandidátských zemích, a to ve spolupráci se všemi subjekty;

35.  zastává názor, že v zájmu větší podpory rozšiřování ze strany občanů EU a k tomu, aby občané kandidátských a případných kandidátských zemí pokračovali v reformách, je rozhodující, aby jim byly předloženy jasné a ucelené informace o politických, společensko-hospodářských a kulturních přínosech rozšíření; za zásadní především pokládá nutnost veřejnosti vysvětlit, jakým způsobem rozšíření přineslo nové příležitosti pro investice a vývoz a že může pomoci k dosažení cílů EU v oblasti podpory předcházení konfliktům, posilování mírového řešení sporů, řešení hospodářské krize, vytváření pracovních míst, zjednodušení volného pohybu pracovníků, ochrany životního prostředí a zvýšení bezpečnosti a ochrany a současně urychlit provádění reforem, usnadnit přístup k finančním zdrojům a následně zlepšit životní podmínky v přistupujících zemích, což je v zájmu všech evropských občanů, a omezit sociální a hospodářskou nerovnováhu; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je nutné se zaměřit na všechny společenské skupiny, a to mimo jiné prostřednictvím podpory začlenění – na středoškolské či srovnatelné úrovni –samostatného předmětu o základech, cílech a fungování Evropské unie a o procesu jejího rozšiřování; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je třeba se v první řadě zaměřit na osoby, které mají rozhodující vliv na veřejné mínění, jako jsou novináři, zástupci občanské společnosti, socioekonomičtí činitelé a odbory; má za to, že by mělo být podněcováno a podporováno obdobné úsilí kandidátských a případných kandidátských zemí;

Výhledy do budoucna a strategické zájmy EU

36.  je pevně přesvědčen, že EU může prostřednictvím politiky rozšíření dosáhnout velkých strategických výhod; zdůrazňuje, že členství v EU zajišťuje stabilitu v rychle se měnícím mezinárodním prostředí a že tento pocit sounáležitosti s Evropskou unií i nadále nabízí perspektivu sociálního rozvoje a prosperity; je toho názoru, že rozšíření je dlouhodobý strategický zájem EU, který nelze bezpodmínečně měřit pomocí krátkodobých bilancí; považuje za důležité náležitě si uvědomovat jeho zásadní a trvalou hodnotu spočívající v tom, že představuje mírnou, avšak zásadní sílu EU;

37.  je i nadále zcela odhodlán k dalšímu rozšiřování a vyzývá členské státy, aby zachovaly dynamiku procesu rozšíření; zdůrazňuje své přesvědčení, že s pomocí Lisabonské smlouvy může EU sledovat program rozšíření a současně dále směřovat k hlubší integraci;

38.  připomíná, že tento proces nekončí prostým provedením acquis, a zdůrazňuje význam efektivního provádění a dodržování acquis i kodaňských kritérií v dlouhodobém časovém horizontu; domnívá se, že mají-li být podmínky přistoupení i nadále důvěryhodné, je třeba průběžné dodržování základních hodnot EU a plnění závazků v oblasti fungování demokratických institucí a právního státu posuzovat i u členských států EU; vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobný návrh mechanismu sledování, v němž naváže na ustanovení článku 7 Smlouvy o EU a článku 258 Smlouvy o fungování EU;

39.  připomíná, že racionalizovaná a prozíravá politika rozšiřování by mohla být cenným strategickým nástrojem pro hospodářský rozvoj na úrovni EU i jednotlivých regionů a měla by být zaměřena na vytvoření rozpočtové součinnosti a posílené spolupráce mezi různými opatřeními a způsoby pomoci, které poskytuje EU, členské státy a mezinárodní finanční instituce, jakož i se stávajícími nástroji – konkrétně nástrojem předvstupní pomoci (NPP) – tím, že zamezí jejich potenciálnímu překrývání, zdvojení činnosti či mezerám ve financování, především v limitovaném rozpočtovém prostředí;

40.  konstatuje, že světová finanční krize a problémy v eurozóně poukázaly na vzájemnou provázanost národních hospodářství, a to v rámci EU i mimo ni; zdůrazňuje tedy význam dalšího upevňování hospodářské a finanční stability a posílení růstu v kandidátských zemích a v případných kandidátských zemích; v této obtížné situaci zdůrazňuje nutnost zajistit kandidátským zemím a případným kandidátským zemím předvstupní finanční pomoc v odpovídající výši, jež bude lépe zacílena; bere na vědomí návrh Komise na nový nástroj předvstupní pomoci, jehož součástí bude větší finanční podpora pro finanční výhled na období 2014–2020; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba zjednodušit a urychlit postupy a posílit administrativní kapacitu přijímajících zemí, a tím zajistit vysokou míru účasti na programech EU a posílit schopnost využívat prostředky; zdůrazňuje, že komplexní postoj Evropského parlamentu k NPP bude představen v průběhu řádného legislativního postupu; zdůrazňuje význam vnitrostátní fiskální stability a zvýšené zaměření EU na správu ekonomických záležitostí; doporučuje, aby se předvstupní dialog důkladně zaměřil na úlohu zdravých veřejných financí;

41.  zdůrazňuje, že cíle strategie Evropa 2020 jsou založeny na univerzálních zásadách, které jsou silným motorem hospodářského blahobytu; proto doporučuje, aby byl pokrok stěžejních iniciativ začleněn do předvstupního dialogu a motivován dodatečným přidělením finančních prostředků; domnívá se, že model nízkouhlíkového růstu si zaslouží zvláštní pozornost a měl by být během procesu rozšiřování aktivně uplatňován;

42.  vyzývá k průběžnému dialogu mezi dárci a případně k využívání vhodných struktur koordinace a řízení pomoci; v této souvislosti vyzývá k důkladnému prověření toho, jak jsou využívány inovativní finanční nástroje, které vyžadují koordinaci, jako např. investiční rámec pro západní Balkán, jež jsou doplňkem k administrativním strukturám nástroje NPP a jejichž účelem je získávat, shromažďovat a poskytovat podporu prioritním oblastem; zdůrazňuje potenciál pákového efektu z finančního a politického hlediska prostřednictvím financování projektů za využití kombinace fondů – na úrovni EU, členských států nebo mezinárodních finančních institucí – způsobem, který zajistí jak přísné sledování osvědčených postupů finanční správy, tak i koordinaci klíčových činitelů;

o
o   o

43.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Albánie, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Islandu, Kosova, Černé Hory, Srbska a Turecka.

(1) Úř. věst. C 317 E, 23.12.2006, s. 480.
(2) Úř. věst. C 294 E, 3.12.2009, s. 60.
(3) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 47.
(4) Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.


Situace v Gaze
PDF 206kWORD 24k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o situaci v Gaze (2012/2883(RSP))
P7_TA(2012)0454RC-B7-0522/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci konaného dne 19. listopadu 2012,

  s ohledem na tisková prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ze dne 18. a 19. listopadu 2012,

  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 14. května 2012, 18. července a 23. května 2011 a 8. prosince 2009 o mírovém procesu na Blízkém východě,

  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 12. listopadu 2012 o nejnovější eskalaci násilí mezi Gazou a Izraelem a ze dne 16. listopadu 2012 o další eskalaci násilí v Izraeli a Gaze,

  s ohledem na dohodu o příměří ze dne 21. listopadu 2012,

  s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války z roku 1949,

  s ohledem na Chartu OSN,

  s ohledem na prozatímní dohodu o Západním břehu Jordánu a pásmu Gazy ze dne 18. září 1995,

  s ohledem na dohody z Osla (Vyhlášení zásad o přechodném uspořádání samosprávy) ze dne 13. září 1993,

  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nedávné zvýšení násilí zapříčinilo ztráty lidských životů a nepřijatelné utrpení civilního obyvatelstva na obou stranách konfliktu;

B.  vzhledem, k tomu, že ministr zahraničních věci Egypta Mohamed Kamel Amr a ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických Hillary Clinton ohlásili na tiskové konferenci v Káhiře dne 21. listopadu 2012 příměří; vzhledem k tomu, že podle tohoto příměří Izrael zastaví v pásmu Gazy, na zemi, moři i ve vzduchu veškeré nepřátelské akty, včetně invaze a cílených útoků na jednotlivce, zatímco všechny palestinské frakce zastaví veškeré nepřátelské akty vedené z pásma Gazy vůči Izraeli, včetně raketových útoků a útoků podél hranice;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjádřil svou podporu řešení založenému na existenci dvou států, tedy izraelského státu a nezávislého demokratického a životaschopného palestinského státu, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí, a vyzval k vytvoření podmínek pro obnovení přímých mírových rozhovorů mezi oběma stranami;

D.  vzhledem k tomu, že blokáda pásma Gazy a humanitární krize v tomto pásmu pokračuje navzdory mnohým výzvám mezinárodního společenství k otevření přechodů pro tok humanitární pomoci, obchodního zboží a pohyb osob z pásma Gazy i do něj, jak je opakovaně uvedeno v závěrech zasedání Rady ze dne 14. května 2012;

E.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjádřil svůj pevný závazek týkající se bezpečnosti Státu Izrael; vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech ze zasedání ze dne 14. května 2012 znovu připomněla základní závazek EU a jejích členských států týkající se bezpečnosti Izraele, co nejdůrazněji odsoudila násilí úmyslně páchané na civilním obyvatelstvu, včetně raketových útoků z pásma Gazy, a vyzvala k účinnému zabránění pašování zbraní do pásma Gazy;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací v Gaze a Izraeli a považuje za hluboce politováníhodné, že si tato situace vyžádala oběti na životech civilistů, mezi nimiž byly i ženy a děti; vítá dohodu o příměří ohlášenou v Káhiře a vyzývá k jejímu dodržování; zdůrazňuje, že veškeré útoky musí být okamžitě ukončeny, jelikož vedou k neomluvitelnému utrpení nevinného civilního obyvatelstva, a naléhavě vyzývá k uklidnění situace a k ukončení nepřátelských akcí; schvaluje úsilí Egypta a dalších stran o zprostředkování rychlého a udržitelného příměří a vítá cestu generálního tajemníka OSN do regionu;

2.  důrazně odsuzuje raketové útoky na Izrael z pásma Gazy, které musí Hamás a jiné ozbrojené skupiny v Gaze okamžitě zastavit; zdůrazňuje, že Izrael má právo chránit své občany před tímto druhem útoků, ale současně upozorňuje, že v rámci této ochrany musí jednat přiměřeně a za každé situace zajistit ochranu civilního obyvatelstva; zdůrazňuje, že je nutné, aby všechny strany zcela respektovaly mezinárodní humanitární právo, a že záměrné útoky na nevinné civilisty nelze žádným způsobem ospravedlnit;

3.  odsuzuje teroristický útok na autobus s civilisty, k němuž došlo dne 21. listopadu 2012 v Tel Avivu;

4.  opakuje svou pevnou podporu řešení ve formě dvou států na základě hranic z roku 1967 a Jeruzalémem jako hlavním městem obou států, tedy izraelského státu a nezávislého, demokratického a životaschopného palestinského státu, jejichž občané by vedle sebe žili v míru a bezpečí;

5.  znovu zdůrazňuje, že mírové a nenásilné prostředky jsou jediným způsobem, jak dosáhnout spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci; znovu vyzývá k vytvoření podmínek pro obnovení přímých mírových rozhovorů mezi oběma stranami;

6.  podporuje v této souvislosti snahu Palestiny stát se pozorovatelem OSN bez členství a domnívá se, že je to důležitý krok pro větší zviditelnění, posílení a zefektivnění palestinských požadavků; vyzývá v této souvislosti členské státy EU a mezinárodní společenství, aby v tomto směru dospěly k dohodě;

7.  opět naléhavě žádá EU a členské státy, aby hrály aktivnější politickou úlohu ve snaze o dosažení spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci; podporuje vysokou představitelku v jejím úsilí o vytvoření důvěryhodné perspektivy pro obnovu mírového procesu;

8.  znovu opakuje svoji výzvu ke zrušení blokády pásma Gazy pod podmínkou zavedení účinného kontrolního mechanismu na předcházení pašování zbraní do Gazy a uznání legitimních bezpečnostních potřeb Izraele; vyzývá rovněž k tomu, aby byly přijaty další kroky, které umožní rekonstrukci a hospodářskou obnovu Gazy;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, předsedovi Valného shromáždění OSN, vládám a parlamentům států, jež jsou členy Rady bezpečnosti OSN, vyslanci Kvartetu pro Blízký východ, Knesetu a izraelské vládě, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.


Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
PDF 392kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice) (12562/2011 – 2012/2138(INI))
P7_TA(2012)0455A7-0357/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady určenou Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a zejména na její část, která se týká společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) (12562/2011),

–  s ohledem na zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 23. července 2012 určenou Radě o SBOP,

–  s ohledem na závěry Rady o SBOP ze dne 23. července 2012,

–  s ohledem na závěry Rady o SBOP ze dne 1. prosince 2011,

–  s ohledem na iniciativu z Gentu zaměřenou na vojenské schopnosti, která byla zahájena na neformální schůzce ministrů obrany EU v září 2010,

–  s ohledem na články 2, 3, 24 a 36 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na odstavec 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1),

–  s ohledem na hlavu V SEU a na Smlouvu o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení schválenou Radou dne 9. prosince 2003,

–   s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ schválenou Evropskou radou ve dnech 11.–12. prosince 2008,

–  s ohledem na usnesení ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o rozvoji společné bezpečnostní a obranné politiky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU(5),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. října 2012 o situaci v Mali,

–  s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0357/2012),

A.  vzhledem k tomu, že v geostrategickém kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a SBOP dochází k významným změnám zejména kvůli nepokojům v oblasti Blízkého východu a severní Afriky (revoluce, konflikty nebo změny režimu v Libyi, Tunisku, Egyptě a Sýrii), kvůli tomu, že se na mezinárodní scéně objevují noví aktéři s regionálními či dokonce celosvětovými ambicemi, a kvůli přeorientování priorit obranné politiky Spojených států na oblast Asie a Tichého oceánu;

B.  vzhledem k tomu, že se zároveň stupňují hrozby a problémy související s celosvětovou bezpečností, ať už z důvodu nejistoty spojené s postojem států a nestátních činitelů (například teroristických organizací) angažovaných v programech, jež nebezpečně přispívají k šíření zbraní hromadného ničení (včetně jaderných zbraní), s vývojem místních krizí v sousedství EU, které mají zásadní důsledky pro celý region (jako je tomu nyní v případě syrského konfliktu), s potížemi souvisejícími s procesem transformace v arabských zemích a jeho bezpečnostním rozměrem (například Libye a Sinajský poloostrov), s vývojem pákistánsko-afghánské oblasti z hlediska očekávaného stahování vojenských sil NATO či s nárůstem teroristických hrozeb v Africe, zejména v oblasti Sahelu, Afrického rohu a Nigérie;

C.  vzhledem k tomu, že převládá názor, že změna klimatu urychluje a znásobuje ohrožení celosvětové bezpečnosti, míru a stability;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská unie musí na tyto hrozby a problémy reagovat tak, že bude vystupovat jednotně, čímž zajistí soudržnost, bude jednat v duchu solidarity mezi členskými státy a bude využívat všech prostředků a nástrojů, které má k dispozici, pro zajištění míru a bezpečnosti svých občanů;

E.  vzhledem k tomu, že SBOP jako nedílná součást SZOP, jejíž cíle stanoví článek 21 SEU, propůjčuje Unii operační schopnost vycházející z civilních a vojenských prostředků;

F.  vzhledem k tomu, že SBOP musí posílit svůj přínos k míru a stabilitě ve světě prostřednictvím svých misí a operací, jež jsou součástí globálního přístupu, který EU uplatňuje vůči určité zemi nebo určitému regionu, a také prostřednictvím mnohostranné spolupráce s mezinárodními organizacemi – zejména OSN –, regionálními organizacemi a v rámci těchto organizací, a to v souladu s Chartou OSN;

G.  vzhledem k tomu, že odzbrojování a nešíření zbraní jsou nedílnou součástí SBOP, což je třeba při politickém dialogu EU s třetími zeměmi a mezinárodními institucemi zdůraznit, a vzhledem k tomu, že představují pro členské státy EU závazek stanovený mezinárodními úmluvami a dohodami; vzhledem k tomu, že tento závazek je plně v souladu s cílem SBOP budovat civilní a vojenské kapacity.

H.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla důležité inovace, které SBOP potřebuje pro své posílení, ale tyto inovace ještě zdaleka nejsou plně využívány;

I.  vzhledem k tomu, že od roku 2003 EU zahájila 19 civilních misí a 7 vojenských operací v rámci Evropské obranné a bezpečností politiky a později v rámci SBOP, a dále vzhledem k tomu, že v současné době probíhá 11 civilních misí a 3 vojenské operace;

Strategický rámec SBOP
Nový strategický rámec

1.  zdůrazňuje, že EU by měla být globálním politickým aktérem na mezinárodní scéně s cílem prosazovat mír a mezinárodní bezpečnost, chránit své zájmy ve světě a zajistit bezpečnost svých občanů; domnívá se, že EU by měla být schopna převzít svou odpovědnost, pokud jde o mezinárodní hrozby, krize a konflikty, zejména pokud se jedná o sousední země; zdůrazňuje v této souvislosti, že EU musí být důsledná ve svých politikách a rychleji a účinněji přebírat výše uvedenou odpovědnost;

2.  trvá proto na tom, že je nutné, aby Unie potvrdila svou strategickou nezávislost prostřednictvím silné a účinné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky, která jí umožní jednat samostatně, je-li to nezbytné; zdůrazňuje, že tato strategická nezávislost bude bez spolehlivých civilních a vojenských schopností i nadále pouhou iluzí; připomíná, že uvedená strategická nezávislost je založena na respektování stávajících spojenectví, zejména pokud jde o NATO, a zachování silné transatlantické vazby, jak je zdůrazněno v článku 42 SEU, a na řádném dodržování a posilování skutečně mnohostranného přístupu, který je základním principem mezinárodních operací EU v oblasti řešení krizí;

3.  je znepokojen očekávaným strategickým úpadkem, který ohrožuje EU nejen prostřednictvím snižování rozpočtů na obranu v důsledku celosvětové a evropské finanční a hospodářské krize, ale také kvůli související postupné marginalizaci jejích nástrojů a schopností pro řešení krizí, zejména pak vojenských; konstatuje, že v této souvislosti má negativní dopad i nedostatečná angažovanost členských států;

4.  domnívá se, že Unie hraje důležitou roli pro zajištění bezpečnosti členských států a jejich občanů; je přesvědčen, že by měla usilovat o posílení své bezpečnosti a bezpečnosti svých sousedů, aby nebylo nutné postupovat tyto záležitosti jiným subjektům; trvá na tom, že EU musí být schopna viditelně přispívat k operacím zaměřeným na udržování míru ve světě;

5.  konstatuje, že evropská bezpečnostní strategie vypracovaná v roce 2003 a revidovaná v roce 2008 začíná být i přes přetrvávající opodstatněnost jejích analýz a tvrzení překonána událostmi a že již není dostačující pro porozumění současnému světu;

6.  vyzývá proto opět Evropskou radu, aby pověřila místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie předložením bílé knihy o bezpečnosti a obraně EU, která stanoví strategické zájmy EU v souvislosti s měnícími se hrozbami a s ohledem na bezpečnostní schopnosti členských států, schopnost orgánů a institucí EU účinně působit v oblasti bezpečnostní a obranné politiky a partnerství EU, zejména pokud jde o sousední země a NATO, a která bude přihlížet k měnícím se hrozbám a vývoji vztahů s našimi spojenci a partnery, ale také s rozvíjejícími se zeměmi;

7.  zdůrazňuje význam tohoto strategického rámce, kterým se bude řídit vnější činnost EU a který jasně stanoví priority bezpečnostní politiky EU;

8.  konstatuje, že bílá kniha by měla vycházet z koncepcí zavedených evropskou bezpečnostní strategií z roku 2003 a 2008 a z nových bezpečnostních koncepcí, které se objevily v posledních letech, jako je „povinnost chránit“, lidská bezpečnost a účinný multilateralismus;

9.  zdůrazňuje význam provádění technického přezkumu slabých a silných stránek vojenských schopností členských států EU v rámci Evropské obranné agentury (EDA) a ve spolupráci s NATO; domnívá se, že bílá kniha vytvoří základ budoucího strategického přístupu EU a bude vodítkem při střednědobém a dlouhodobém plánování civilních a vojenských schopností, jež je třeba rozvíjet a získávat z hlediska SBOP;

10.  vítá závěry Rady o SBOP ze dne 23. července 2012 a oznámení, že Evropská rada bude v průběhu roku 2013 jednat o záležitostech obrany; vybízí členské státy a předsedu Evropské rady, aby přizvali k přípravě tohoto jednání Rady Evropský parlament;

11.  vítá zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích SZBP, která se zčásti věnuje otázkám bezpečnosti a obrany; trvá však na tom, že koncepce budoucí SBOP musí být ambicióznější; vyzývá členské státy, aby s podporou místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie plně využívaly tento nástroj zakotvený v Lisabonské smlouvě v době, kdy přetrvává řada krizí, a to i v příhraničních oblastech Evropy, a kdy je změna ve formě angažovanosti Spojených států stále patrnější;

12.  vítá skutečnost, že výmarská iniciativa, k níž se připojilo Španělsko a Itálie, přispěla k oživení agendy SBOP a dala impuls k rozvoji ve třech klíčových oblastech, jimiž jsou instituce, operace a schopnosti; vyzývá, aby tyto země splnily svůj závazek nadále prosazovat ambiciózní koncepci SBOP, a spatřuje v jejich opatřeních vzor, k němuž by se měly připojit všechny ostatní členské státy a který by měly následovat;

SBOP v centru globálního přístupu

13.  vítá závěry Rady o SBOP ze dne 23. července 2012 a oznámení, že Komise a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie předloží společné sdělení o globálním přístupu; připomíná Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie, aby do svých snah zapojily také Parlament;

14.  zdůrazňuje, že síla Evropské unie ve srovnání s jinými organizacemi spočívá v jejím jedinečném potenciálu mobilizovat veškeré politické, ekonomické, rozvojové a humanitární nástroje na podporu jejích civilních a vojenských operací a misí zaměřených na řešení krizí pod hlavičkou jediného politického orgánu – místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie – a že tento globální přístup jí přináší jedinečnou a vysoce hodnocenou pružnost a účinnost;

15.  domnívá se však, že uplatňování globálního přístupu musí zaručit, že Unie bude na specifická rizika reagovat přiměřenými civilními nebo vojenskými prostředky; trvá na tom, že globální přístup by se měl opírat o SBOP stejně jako o další nástroje vnější činnosti;

16.  zdůrazňuje, že SBOP je prostřednictvím těchto operací hlavním nástrojem EU pro řešení krizí, který činnostem Unie dodává politickou důvěryhodnost a viditelnost a zároveň umožňuje politický dohled;

Provádění Lisabonské smlouvy

17.  připomíná, že Lisabonská smlouva zavedla do SBOP řadu významných inovací, na jejichž uplatnění se stále čeká; v této souvislosti považuje za politováníhodné, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie nevěnovala pozornost předchozím usnesením Parlamentu, které vyzývaly k aktivnějšímu a soudržnějšímu postupu při zavádění nových nástrojů Lisabonské smlouvy:

   Rada může pověřit provedením mise k zachování hodnot Unie a službě jejím zájmům skupinu členských států;
   členské státy, jejichž vojenské schopnosti splňují vyšší kritéria a které přijaly v této oblasti přísnější závazky s ohledem na vedení těch nejnáročnější misí, mohou navázat stálou strukturovanou spolupráci;
   Smlouva obsahuje doložku o vzájemné obraně a rovněž doložku solidarity;
   Evropské obranné agentuře jsou svěřeny důležité úkoly, jejichž cílem je rozvíjet vojenské schopnosti členských států, což mimo jiné zahrnuje opatření pro posílení průmyslové a technologické základny v oblasti obrany, vymezení evropské politiky schopností a vyzbrojování a provádění stálé strukturované spolupráce;
   pro účely činností pro přípravu misí, které nejsou hrazeny z rozpočtu Unie, by měl být zřízen fond pro zahájení operace;

18.  naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby dala nezbytné podněty k využití potenciálu Lisabonské smlouvy tak, aby EU měla k dispozici všechny možnosti pro působení na mezinárodní scéně v rámci jejího globálního přístupu, ať už prostřednictvím její tzv. měkké síly (soft power), nebo popřípadě prostřednictvím důraznějších opatření, která vždy musí být v souladu s Chartou OSN;

19.  vyzývá členské státy, aby aktivně spolupracovaly s místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou Unie a s Radou při zahrnování ustanovení Lisabonské smlouvy týkajících se SBOP do svých vnitrostátních obranných strategií;

20.  vítá rozšíření misí, které lze vést v rámci SBOP, jak stanoví článek 43 SEU, ve srovnání s dřívějšími tzv. petersberskými úkoly; konstatuje však, že tato ambicióznost se neodráží v rozhodnutích přijatých od zřízení ESVČ;

Civilní a vojenské operace

21.  zdůrazňuje, že dosud SBOP přispívala k řešení krizí, udržování míru a posilování mezinárodní bezpečnosti; zdůrazňuje, že SBOP nyní musí být schopna zasahovat v případech jakýchkoli krizí, včetně situací, které souvisejí s velmi intenzivními konflikty v sousedství EU, a že musí být dostatečně ambiciózní, aby měla v místě krize skutečný dopad;

22.  konstatuje, že v současnosti probíhá 14 operací, z toho 11 civilních a 3 vojenské; vítá zahájení tří nových civilních operací v létě 2012, a to v Africkém rohu (EUCAP Nestor), v Nigeru (EUCAP Sahel Niger) a v Jižním Súdánu (EUAVSEC South Sudan), a přípravu civilní mise na podporu ochrany hranic v Libyi a výcvikové mise v Mali; domnívá se, že tyto mise představují první signál oživení agendy SBOP; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit rámec pro poznatky získané v průběhu misí a operací;

23.  považuje však za politováníhodné, že EU plně nevyužila vojenských nástrojů SBOP, přestože mnohé krize, například v Libyi a Mali, mohly být důvodem pro zásah v rámci SBOP; zdůrazňuje, že je třeba zvážit poskytnutí pomoci s reformou bezpečnostního sektoru zemím arabského jara, zejména v severní Africe a v oblasti Sahelu; v této souvislosti vybízí k rozšíření současného plánování případných vojenských operací a zároveň k přehodnocení probíhajících misí;

24.  vyzývá rovněž členské státy, aby postoupily od slov k činům a využívaly stávající prostředky, protokoly a dohody tak, aby daly SBOP k dispozici své schopnosti, například v podobě bojových jednotek nebo společných pracovních skupin;

Západní Balkán

25.  připomíná a vítá politický, strategický a symbolický význam závazku EU v oblasti západního Balkánu, který přispěl k míru a bezpečnosti v tomto regionu; připomíná však, že tento region nadále čelí řadě problémů, které pro Unii i nadále představují zkoušku důvěryhodnosti; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a Radu, aby znovu posoudily přínos EU k bezpečnosti v oblasti západního Balkánu, zvláště se zaměřením na posílení právního státu, ochranu menšinových komunit a na boj proti organizované trestné činnosti a korupci;

26.  vítá výsledky, jichž dosáhla první civilní mise EUPM v Bosně a Hercegovině, která byla ukončena dne 30. června 2012 a která souběžně s operací EUFOR Althea přispěla k dialogu mezi zakládajícími subjekty této země a k upevnění právního státu;

27.  konstatuje, že počet pracovníků operace EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině, která byla zahájena v roce 2004, trvale klesá; podporuje proto ukončení této mise a doporučuje nový druh pomoci EU v oblasti budování kapacit a výcviku ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny;

28.  podporuje úlohu, kterou hraje mise EULEX Kosovo působící v obtížných politických podmínkách, a vítá prodloužení jejího mandátu o další dva roky do 14. června 2014;

29.  zdůrazňuje její pozitivní úlohu při pomoci Kosovu v potírání organizované trestné činnosti na všech úrovních a budování právního státu a systému soudnictví, policie a celní správy, jež budou nezávislé na jakémkoli politickém ovlivňování v souladu s mezinárodními a evropskými osvědčenými postupy a normami; bere na vědomí změnu organizace a zmenšení mise a považuje je za jasný znak pokroku, jehož bylo dosud dosaženo;

30.  zdůrazňuje nicméně, že je třeba učinit ještě mnohé, aby mise EULEX mohla zcela splnit úkoly, které jí byly vytyčeny, a aby získala plnou důvěru obyvatel Kosova, zejména pokud jde o srbskou komunitu; vyzývá tuto misi, aby posílila své aktivity na severu Kosova a aby se důkladněji zapojila do vyšetřování a stíhání případů korupce na vysoké úrovni;

31.  vyzývá zvláštní vyšetřovací komisi mise EULEX, aby nadále co nejpečlivěji a nejdůkladněji prošetřovala otázky vznesené ve zprávě Rady Evropy, které se týkají pravdivosti obvinění z obchodování s orgány; vyzývá misi EULEX, aby s plnou podporou podílejících se států zavedla program na ochranu svědků – včetně například přemísťování svědků –, který v rámci řádného soudního řízení umožní zjištění skutkového stavu;

32.  konstatuje, že přítomnost jednotek KFOR je nadále nezbytná pro zajištění bezpečnosti v Kosovu a že mnohé otázky stále vyvolává účinnost a budoucí koordinace mezi vojenskou misí NATO a civilní misí EU; vyzývá proto místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby pravidelně informovala o vývoji mise EULEX, prodloužení jejíhož mandátu do 14. června 2014 je vítaným krokem, a také o dosažených výsledcích a vztazích s vojenským uskupením NATO;

Africký roh

33.  vítá novou strategii EU pro oblast Afrického rohu, která zavádí globální přístup s cílem bojovat proti pirátství a jeho příčinám, a vítá také vedoucí roli Unie v otázkách bezpečnosti v tomto regionu, jež posiluje viditelnost a důvěryhodnost EU při řešení krizí; vítá aktivaci operačního střediska EU na podporu misí SBOP v oblasti Afrického rohu v květnu 2012;

34.  konstatuje, že v současné době probíhají ve prospěch tohoto regionu tři operace (EUNAVFOR Atalanta, EUTM Somalia a EUCAP Nestor), a zdůrazňuje, že je nezbytné nadále koordinovat působení EU s úsilím mezinárodního společenství, v první řadě zejména s Africkou unií, s cílem zajistit fungování a demokratičnost státu v Somálsku; domnívá se, že operační středisko EU umožní efektivnější koordinaci v rámci strategie pro oblast Afrického rohu;

35.  s ohledem na vývoj politické a bezpečnostní situace v Somálsku doporučuje, aby členské státy a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie v konzultaci s legitimními orgány v Somálsku, Africkou unií, Mezivládním úřadem pro rozvoj (IGAD) a Spojenými státy zvážily možnost zahájit proces reformy bezpečnostního sektoru;

36.  vítá zahájení mise EUCAP Nestor a vyzývá Tanzanii, aby uznala tuto misi, jejímž cílem je posílení námořních kapacit v Džibutsku, Keni a na Seychelách a na podporu právního státu v Somálsku (nejdříve v Puntlandu a Somalilandu) prostřednictvím rozvoje odpovědných pobřežních policejních sil a systému soudnictví plně dodržujícího právní stát, transparentnost a lidská práva;

37.  požaduje, aby byla mise EUCAP Nestor koordinována s ostatními iniciativami, které se týkají námořní bezpečnosti, jako je program MARSIC financovaný z nástroje stability a MASE financovaný z Evropského rozvojového fondu; doporučuje, aby byla působnost mise EUCAP Nestor rozšířena na další země, budou-li splněny náležité podmínky;

38.  oceňuje zásadní příspěvek operace EUNAVFOR Atalanta k boji proti pirátství v Adenském zálivu a v západní části Indického oceánu a její humanitární přínos k zajištění námořní bezpečnosti, neboť chrání lodě Světového potravinového programu a jiná zranitelná plavidla, a schvaluje prodloužení jejího mandátu do prosince 2014; schvaluje rovněž rozšíření působnosti této mise na přímořské oblasti i teritoriální vody a vnitřní vody Somálska; vyzývá členské státy, aby na tuto operaci poskytly odpovídající vzdušné a námořní prostředky, a povzbuzuje obchodní plavidla, aby se řídila osvědčenými postupy plavby, a omezila tak rizika útoku; vítá příspěvek Nizozemska k operaci Atalanta, který má podobu námořního ochranného týmu zajišťujícího bezpečnost dodávek humanitární pomoci, a povzbuzuje ostatní členské státy, aby přispěly stejným způsobem;

39.  prohlašuje, že pirátství je srovnatelné s organizovanou trestnou činností a že s ohledem na volný obchod a ochranu významné námořní trasy je důležité narušit hospodářský zisk pirátství a řešit jeho prvotní příčiny, a to dlouhodobou podporou řádné veřejné správy a soběstačných a zákonných hospodářských příležitostí pro obyvatelstvo; vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly veškerá nezbytná opatření pro zajištění sledovatelnosti finančních toků vzniklých při této činnosti a usnadnily výměnu informací mezi misí EUNAVFOR Atalanta a Europolem;

40.  vyzdvihuje pozitivní roli, kterou hraje mise EUTM Somalia v úzké spolupráci s Ugandou, Africkou unií a Spojenými státy při výcviku více než 3 000 somálských branců, z nichž přibližně 2 500 již bylo opět začleněno do řad somálských bezpečnostních sil, a při posilování právního státu; domnívá se, že tato mise významně přispěla ke zlepšení situace v Mogadišu a jeho okolí posílením bezpečnostních sil Somálska a mise AMISOM; naléhavě vyzývá, aby se úsilí mise zaměřilo na vybudování odpovědných a transparentních velitelských a kontrolních struktur a finančního rámce, který by zajišťoval pravidelné vyplácení mezd, a na snížení počtu zběhnutí vycvičených vojáků;

41.  schvaluje prodloužení mandátu mise EUTM Somalia do prosince 2012 a souhlasí s tím, aby byl kladen důraz na schopnosti v oblasti velení a kontroly, specializované schopnosti a schopnosti somálských národních bezpečnostních sil zajišťovat vlastní výcvik s cílem předat místním aktérům odpovědnost za výcvik; konstatuje, že EU bude muset pokračovat ve svém výcvikovém úsilí i po roce 2012, a vyzývá v této souvislosti ESVČ, aby prozkoumala možnosti přesunout celý tento výcvikový proces nebo jeho část, jakmile to bezpečnostní situace v Somálsku dovolí, do těch oblastí Somálska, které jsou pod kontrolou somálských orgánů, s cílem zlepšit bezpečnostní situaci; doporučuje, aby bylo misi EUTM Somalia umožněno větší zapojení se do procesu náboru a začleňování zaměstnanců, kteří od ní obdrželi vojenský výcvik;

42.  zdůrazňuje, že operační model EUTM, který i přes poměrně skromnou finanční, materiální a lidskou investici zajišťuje EU roli klíčového regionálního partnera ve východní Africe, by mohl být napodoben i v dalších oblastech, zejména v oblasti Sahelu;

Oblast Sahelu

43.  vyjadřuje své největší obavy nad rozvojem zóny nestability v oblasti Sahelu, jež se vyznačuje propojením trestné činnosti, zejména obchodování s drogami, zbraněmi a lidmi, a ozbrojených operací radikálních teroristických skupin, které ohrožují územní celistvost států v daném regionu a jejichž činnost by mohla mít za následek trvalé nastolení zóny bezpráví v části malijského území a její rozšíření do sousedních zemí, což by dále prohloubilo ohrožení evropských zájmů a státních příslušníků, kteří byli již v minulosti oběťmi vražd a únosů; zdůrazňuje, že je třeba podporovat stabilní vládu v Mali s cílem zabránit rozpadu země a souvisejícím rozsáhlým negativním účinkům v podobě rozšíření trestné činnosti a konfliktu;

44.  zdůrazňuje, že tato situace může představovat bezpečnostní hrozbu pro celé evropské území; v této souvislosti vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a Radu, aby rychle a plně uplatnily strategii EU pro oblast Sahelu, která byla přijata v březnu 2011, a přijaly přiměřená bezpečnostní opatření, popřípadě za pomoci misí SBOP, aby pomohly státům v daném regionu posílit jejich schopnosti v boji proti přeshraniční organizované trestné činnosti a teroristickým skupinám;

45.  vítá zahájení mise EUCAP Sahel Niger, která je přímo určena k tomu, aby pomohla Nigeru čelit těmto bezpečnostním výzvám; konstatuje, že tato mise zcela spadá do rámce globální strategie pro oblast Sahelu, ale považuje za politováníhodné, že se vztahuje pouze na jedinou zemi, i když ostatní státy daného regionu, zejména Mali, nezbytně a naléhavě potřebují posilovat své kapacity a reagovat na ohrožení své územní celistvosti;

46.   vítá skutečnost, že Rada bezpečnosti OSN dne 12. října 2012 jednomyslně přijala rezoluci č. 2071 o Mali; poznamenává, že tato rezoluce přímo vyzývá regionální a mezinárodní organizace včetně EU, aby ozbrojeným a bezpečnostním silám Mali poskytly „koordinovanou pomoc, odborné znalosti, výcvik a podporu při budování kapacit (...) s cílem obnovit autoritu státu Mali“; vyzývá rovněž Radu bezpečnosti OSN, aby přijala další rezoluci, v níž formálně schválí nasazení nové africké mise, jež by byla vyslána za podpory mezinárodního společenství po vzoru podpory poskytnuté misi AMISOM v Somálsku;

47.  vítá závěry Rady ze dne 15. října 2012 o situaci v Mali, které naléhavě požadují, aby pokračovala příprava případné vojenské operace SBOP, zejména rozvíjení koncepce řešení krizí v souvislosti s reorganizací a výcvikem malijských obranných sil;

48.  vítá rozhodnutí přijaté hlavami států a předsedy vlád Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) dne 11. listopadu 2012 poskytnout stabilizační síly čítající nejméně 3 200 vojáků s jednoletým intervenčním mandátem;

49.  vyzývá, aby se pokračovalo v plánování operace, jež má společně s Hospodářským společenstvím států západní Afriky (ECOWAS) podporovat restrukturaci malijských ozbrojených sil s cílem zlepšit účinnost malijských bezpečnostních sil a umožnit této zemi převzít kontrolu nad svým územím;

Libye

50.  vítá činnosti v oblasti humanitární pomoci a civilní ochrany, které Komise a členské státy v minulosti prováděly v Libyi a v sousedních zemích na podporu organizací OSN; domnívá se však, že libyjská krize by mohla být pro EU příležitostí, jak ukázat svoji schopnost reagovat komplexnějším způsobem, v případě potřeby i vojensky, a to v plném souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, na krizi zásadních rozměrů, která probíhá v jejím bezprostředním sousedství a přímo ovlivňuje stabilitu v jejím okolí; vyjadřuje lítost nad tím, že absence společné politické vůle členských států a ideologické zábrany vůči myšlence nechat Unii, aby uplatnila vlastní schopnosti, ji odsunuly do vedlejší role; bere na vědomí neochotu některých členů Rady bezpečnosti OSN udělit EU povolení k zahájení humanitárně-vojenské operace v Libyi;

51.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby vzala v potaz všechna ponaučení plynoucí z libyjské krize – jak při rozhodování v rámci EU, tak s ohledem na vojenské zásahy NATO – , pokud jde o schopnosti, ale také a především, pokud jde o politickou soudržnost a solidaritu mezi členskými státy a rovněž o vztah mezi EU a její SBOP na jedné straně a organizací NATO na druhé straně;

52.  domnívá se, že EU má hrát významnou roli v procesu institucionálních změn v Libyi, zejména při demobilizaci a integraci členů revolučních brigád, reorganizaci ozbrojených sil a v rámci pomoci s ochranou vnitrozemských a pobřežních hranic; považuje za politováníhodné, že přínos EU v oblasti bezpečnosti se projevuje velmi pomalu a že potíže spojené s koncepcí a prováděním této činnosti EU nechávají volný prostor pro dvoustranné iniciativy, jejichž viditelnost a soudržnost je nejistá; podporuje uspíšení činností, jejichž cílem je naplánovat civilní misi na podporu ochrany hranic;

Jižní Súdán

53.  bere na vědomí zahájení mise EUAVSEC South Sudan zaměřené na zvýšení bezpečnosti letiště v Dubě; klade si však otázku ohledně opodstatněnosti použití mise SBOP pro zajištění bezpečnosti tohoto letiště vzhledem k tomu, že takovou misi by mohla realizovat Komise prostřednictvím svého nástroje stability;

Demokratická republika Kongo

54.  zdůrazňuje význam Demokratické republiky Kongo pro mír a stabilitu v Africe a podporuje činnost mise MONUSCO určené na ochranu civilního obyvatelstva na východě této země;

55.  vítá úsilí, jež EU vynakládá v rámci svých dvou misí EUSEC RD Congo a EUPOL RD Congo určených na upevnění právního státu v této zemi; poznamenává nicméně, že tyto dvě mise jsou poddimenzované vzhledem k rozsahu jejich odpovídajících úkolů a že pro dosažení hmatatelných výsledků je nutná aktivní spolupráce s konžskými orgány;

Afghánistán

56.  vítá misi EUPOL Afghanistan, jejímž cílem je zřídit civilní policii a systém soudnictví umožňující Afgháncům převzít primární odpovědnost za tyto úkoly, a to s perspektivou rekonstrukce afghánského státu; zdůrazňuje, že tato mise, která má probíhat do 31. května 2013 a mohla by být prodloužena až do 31. prosince 2014, je součástí globálních snah mezinárodního společenství o to, aby Afghánci mohli převzít svůj osud do vlastních rukou, jakmile bude v roce 2014 provedeno stažení jednotek NATO; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a Radu, aby společně s Parlamentem důkladně prodiskutovaly pokrok dosažený pomocí komplexních opatření Unie a mise EUPOL, zejména v kontextu období po roce 2014 v Afghánistánu;

Palestinská území

57.  domnívá se, že mise EUPOL COPPS zaměřená na výcvik civilní palestinské policie, jejímž cílem je pomáhat palestinské samosprávě při budování institucí budoucího palestinského státu v oblastech prosazování právních předpisů a trestního soudnictví, a to pod palestinským vedením a v souladu s nejlepšími mezinárodními normami, je úspěšná; poznamenává, že tato mise je součástí snah EU o zřízení palestinského státu, který bude v míru existovat vedle Izraele;

58.  hluboce však lituje toho, že operace mise EUBAM Rafah byly přerušeny poté, co hnutí Hamás převzalo kontrolu nad Pásmem Gazy, a lituje rovněž snížení počtu pracovníků této mise, zároveň však zdůrazňuje, že její setrvání v regionu dokazuje vůli Evropské unie přispět k jakémukoli opatření, které by umožnilo usnadnit dialog mezi Izraelci a Palestinci; pokládá za politováníhodné, že izraelská vláda nepovolila vedoucímu mise EUPOL COPPS ujmout se zároveň role vedoucího mise EUBAM Rafah a že velitelství této mise se nachází v Tel Avivu a nikoli ve východním Jeruzalémě;

Gruzie

59.  zdůrazňuje pozitivní roli, již hraje pozorovatelská mise EUMM Georgia, zejména při podpoře dialogu a obnově opatření na budování důvěry mezi dotčenými stranami, ale lituje, že tato mise stále nemá povolení působit v okupovaných územích Abcházie a Jižní Osetie, kde Evropský parlament, NATO, Rada Evropy a některé členské státy EU považují Rusko za okupační sílu;

Irák

60.  poznamenává, že mise EUJUST LEX-Iraq, jejíž mandát byl prodloužen do 31. prosince 2013, byla první integrovanou misí EU na podporu právního státu, jejímž cílem je přispět k vytvoření profesionálního systému trestního soudnictví v Iráku, který bude založen na principu právního státu; konstatuje však, že situace v Iráku ještě zdaleka není stabilizovaná, jak ukazují pravidelné útoky, jimž tato země čelí, a tuto situaci dále zhoršuje regionální kontext, který je stále nadmíru nejistý;

Ponaučení ze zkušeností

61.  bere na vědomí význam ponaučení ze zkušeností získaných na misích a při operacích prováděných v rámci SBOP a vítá práci, kterou v tomto smyslu odvedlo ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování (CMPD) a rovněž Vojenský štáb EU (EUMS); žádá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby Evropskému parlamentu pravidelně podávala zprávy o výsledcích této práce;

62.  domnívá se, že zvláště důležité jsou zkušenosti získané v civilních misích a operacích; upozorňuje, že EU v této oblasti vykonala mnoho práce, která přinesla obdivuhodné výsledky; je přesvědčen, že při koordinaci snah s našimi partnery a spojenci v rámci mezinárodního řešení krizí je třeba brát v úvahu přidanou hodnotu civilních operací EU;

Schopnosti a struktury pro vedení operací

63.  konstatuje, že vojenské operace EU se velmi často setkávají s problémy s vytvářením ozbrojených sil a že při absenci spolehlivých kapacit je ohrožena důvěryhodnost SBOP; vyzývá proto členské státy, aby byly nadále připraveny poskytnout kvalitní personál a vybavení;

64.  poznamenává, že struktury pro řešení krizí v rámci ESVČ se stále potýkají s nedostatkem pracovníků – jak civilních, tak i vojenských –, což narušuje jejich schopnost reakce a přispívá k určité marginalizaci SBOP; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby tuto situaci co nejdříve řešila; trvá na tom, aby mezi vysokou představitelkou, místopředsedkyní Komise, a strukturami pro řešení krizí SBOP byla vytvořena přímá vazba;

Civilní personál a kapacity

65.  zdůrazňuje potíže, s nimiž se potýkají členské státy při zajišťování dostatečného počtu vyškoleného personálu pro civilní mise prováděné v rámci SBOP; vyzývá Komisi a ESVČ, aby prozkoumaly možnosti, jak pomoci členským státům s ohledem na rostoucí počet policejního, soudního a vysoce odborného personálu v oblasti veřejné správy pro účely civilních misí prováděných v rámci SBOP;

66.  bere na vědomí prodloužení platnosti Civilního základního cíle na rok 2010 i na období po roce 2010 a vítá přijetí víceletého programu pro rozvoj civilních schopností; vyzývá členské státy, a zejména dotčené ministry, aby byli připraveni na jeho provádění;

67.  zdůrazňuje, že jako doplněk ke kapacitám zmíněným v souvislosti s Civilním základním cílem, který se týká policejního, soudního a vysoce odborného personálu ve správní oblasti, je třeba vytvořit účinnější mediační pokyny a kapacity, aby mohly být na tuto činnost včas a koordinovaně zajištěny dostatečné zdroje;

68.  se znepokojením konstatuje, že pro určování, koordinaci a nasazování civilního personálu misí SBOP se v některých členských státech stále používají rozličné vnitrostátní postupy a kritéria; vyzývá k větší koordinaci této oblasti mezi členskými státy a k určení osvědčených postupů;

69.  vyjadřuje v tomto ohledu politování nad tím, že předešlá usnesení Parlamentu nebyla vysokou představitelkou, místopředsedkyní Komise a členskými státy brána na vědomí, ačkoliv požadovala dostatečné a kvalifikované civilní zaměstnance a základní schopnosti; při této příležitosti připomíná závěry Rady ze dne 21. března 2011 ohledně priorit týkajících se civilních kapacit SBOP a domnívá se, že tyto priority si stále zachovávají svůj význam, zejména je nutné:

   přilákat dostatečný počet kvalifikovaných a vyškolených osob,
   vyvinout pro mise odpovídající podpůrné nástroje, zejména konečnou verzi softwarového prostředí Goalkeeper, flexibilnější přípravná opatření, lepší mechanismy pro vybavování civilních misí (včetně zřízení stálého skladu),
   pokračovat v provádění přípravných aktivit pro civilní mise v souladu s příslušnými ustanoveními SEU,
   posílit posuzování dopadů a uplatňování získaných poznatků,
   posílit spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi.

Vojenské schopnosti a personál

70.  zdůrazňuje, že EU se v současné době potýká se zásadními finančními omezeními a že členské státy se jak z finančních, rozpočtových, tak i politických důvodů, jež jsou či nejsou spojeny s krizí eurozóny, nacházejí ve fázi omezování či v nejlepším případě zachovávání úrovně svých rozpočtů na obranu; upozorňuje na možný negativní dopad těchto opatření na jejich vojenské schopnosti, a tudíž na schopnost EU účinně přebírat odpovědnost za udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti;

71.  bere na vědomí nárůst vojenských kapacit a počtu zbraní v Asii, zejména v Číně; vyzývá k širšímu dialogu s dotčenou oblastí, přičemž zdůrazňuje potřebu řešit otázky bezpečnosti a obrany;

72.  zdůrazňuje zejména, že zvýšení počtu zahraničních operací za poslední roky, ať už v Iráku, Afghánistánu, či Africe, včetně Libye, představovalo a stále představuje významnou finanční zátěž pro státy, které se na těchto operacích podílely nebo stále podílí; poznamenává, že tyto náklady mají přímý dopad na předčasné opotřebení vybavení, ale rovněž na ochotu těchto států účastnit se operací v rámci SBOP s ohledem na jejich rozpočtová a kapacitní omezení;

73.  zdůrazňuje, že rozpočty všech členských států EU určené na obranu jsou společně ve své absolutní hodnotě srovnatelné s výdaji hlavních rozvíjejících se mocností a že problém je tedy spíše politický než rozpočtový, a to vymezením evropské výrobní a technologické základny počínaje a sdružováním některých operačních schopností konče; poukazuje na to, že konsorcia, společné iniciativy a návrhy na fúze evropských podniků v celé EU by mohly přispět k rozvoji evropského obranného průmyslu;

74.  poznamenává, že vojenská akce v Libyi zahájená Francií a Spojeným královstvím za podpory USA a zastřešená organizací NATO poukázala na schopnost některých evropských států angažovat se ve velmi intenzivních konfliktech, ale rovněž na jejich potíže vést takové akce dlouhodobě, zejména s ohledem na nedostatek základních schopností, jako je například tankování paliva za letu, shromažďování informací nebo použití munice s přesným navedením;

75.  připomíná svoje usnesení ze dne 14. prosince 2011 o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU a zdůrazňuje, že jeho doporučení jsou podstatná pro rozvoj vojenských schopností členských států v duchu sdílení a sdružování schopností;

76.  vítá dvoustranné dohody, např. smlouvu o vojenské spolupráci mezi Francií a Velkou Británií, a vyzývá členské státy, aby dvoustranné nebo vícestranné dohody o vojenské spolupráci a integraci zvážily jakožto důležitý nástroj úspory, jímž by se dalo zabránit duplicitě a zahájit zdola postupující proces budování SBOP a budoucí integrace v oblasti bezpečnosti v EU;

77.  vítá první pokroky, jichž dosahuje iniciativa „sdružování a sdílení schopností“ EU a oceňuje práci agentury EDA, jež označila jedenáct prioritních oblastí, v nichž je třeba podniknout kroky; zdůrazňuje zejména pokrok, jehož bylo dosaženo ve čtyřech oblastech: tankování paliva za letu, námořní dohled, lékařská podpora a výcvik; vyzývá však, aby byla tato iniciativa vybavena strategickým rámcem;

78.  lituje však, že iniciativa zaměřená na sdružování a sdílení schopností doposud nevyřešila žádný nedostatek zjištěný v Civilním základním cíli 2010; bere na vědomí neochotu členských států ujmout se jednoho ze 300 navržených projektů v oblasti sdružování a sdílení, které byly předloženy vojenským štábem EU v dubnu 2011, a stát se jeho vůdčí zemí;

79.  před zasedáním Evropské rady pro obranu, jež se má konat v příštím roce, vyzývá členské státy, aby zhodnotily stávající kapacity v EU a v konečném důsledku přispěly k udržitelnosti iniciativy, a sice s cílem zahájit plánovací proces v oblasti evropské obrany;

80.  vítá návrh agentury EDA vypracovat dobrovolný kodex chování pro účely sdružování a sdílení schopností, který by usnadnil spolupráci mezi členskými státy při získávání, využívání a řízení vojenských kapacit;

81.  podporuje zejména projekt týkající se tankování paliva za letu, který zahrnuje rovněž oblast akvizice; v této souvislosti vyjadřuje nicméně zklamání nad tím, že očekávané výsledky snah, které spočívají pouze v obnovování stávajících schopností namísto vytváření nových, jsou omezené; trvá na tom, aby členské státy chránily evropský charakter této iniciativy, a domnívá se, že by bylo vhodné, aby část projektu věnovanou akvizici řídila Organizace pro vzájemnou spolupráci v oblasti vyzbrojování (OCCAR);

82.  vítá dohodu, která byla podepsána dne 27. července 2012 mezi Evropskou obrannou agenturou a organizací OCCAR a jež umožní institucionalizovat vztahy mezi těmito dvěma agenturami, zavést integrovanější spolupráci na programech pro rozvoj vojenských schopností a vyměňovat si utajované informace;

83.  připomíná, že válka v Libyi rovněž zdůraznila nedostatek průzkumných bezpilotních letounů v evropských ozbrojených silách, a konstatuje, že v Evropě v současné době existují dva konkurenční projekty zaměřené na bezpilotní letouny se střední operační výškou letu a dlouhou vytrvalostí; bere rovněž na vědomí spolupráci mezi Francii a Spojeným královstvím v oblasti bezpilotních bojových letounů, pro niž by bylo přínosné, pokud by nebyla omezena pouze na tyto státy a otevřela se i ostatním evropským partnerům;

84.  domnívá se, že vytvoření Evropského velitelství vzdušné přepravy (EATC) je konkrétním příkladem úspěšného sdružování a sdílení schopností, a zdůrazňuje, že zřízení flotily letounů A400M v rámci této struktury by výrazně posílilo schopnost EU a jejích členských států plánovat vojenské zásahy; vybízí všechny zúčastněné státy, aby všechny dostupné dopravní prostředky poskytly EATC; dále vyzývá členské státy EU, které se neúčastní, aby se zapojily do EATC;

85.  vyzývá Komisi, Radu, členské státy a agenturu EDA, aby uvažovaly nad zaváděním inovačních řešení s cílem zvýšit schopnost EU plánovat vojenské zásahy, zejména z dvojího hlediska: partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti letecké přepravy soustředěné okolo malé flotily letounů A400M by umožnilo přepravovat jak humanitární pomoc v případě katastrof, tak vybavení a personál při misích a operacích realizovaných v rámci SBOP;

86.  trvá na tom, aby se posílení evropských schopností projevilo také upevněním výrobní a technologické základny evropského obranného průmyslu; v této souvislosti připomíná význam principu upřednostňování evropského zboží a vhodnost aktu o preferenčních nákupech zboží vyrobeného v EU, tzv. European Buying Act;

87.  poznamenává, že finanční a rozpočtová krize, již zažívá EU a její členské státy, povede k ztrátě know-how, nebude-li na evropské úrovni zahájen žádný zásadní program na dvoustranném či mnohostranném základě, a že může vést rovněž k zániku velmi specializované struktury průmyslu; zdůrazňuje, že malé a střední podniky evropského obranného průmyslu jsou rovněž ovlivněny hospodářskou a finanční krizí a že v některých členských státech přispívají k rozvoji hospodářství a zaměstnanosti;

88.  vítá návrh Komise týkající se programu Horizont 2020, budoucího programu v oblasti civilního a vojenského výzkumu financovaného EU a o zadávání veřejných zakázek v rámci misí SBOP; s obavami konstatuje, že dochází ke snižování prostředků věnovaných na výzkum a technologie, což v dlouhodobém horizontu ovlivňuje schopnost Evropanů udržovat si spolehlivé obranné kapacity, které by se opíraly o celý sortiment zbraní a vojenské výzbroje; připomíná členských státům, že se zavázaly navýšit finanční prostředky určené na výzkum a technologie v oblasti obrany alespoň na 2 % rozpočtu na obranu, a připomíná, že investice do tohoto druhu výzkumu a technologií přinesly značné výsledky i v oblasti civilního využití;

89.  vítá nedávné iniciativy a projekty týkající se kybernetické obrany; naléhavě vyzývá členské státy, aby se zejména s ohledem na budování důvěry a sdružování a sdílení schopností snažily více zapojovat do projektů agentury EDA, jejichž cílem je rozvíjet schopnosti obrany, především kybernetického charakteru; vítá skutečnost, že kybernetická obrana bude jednou z priorit výzkumu a technologií v oblasti obrany v agentuře EDA;

90.  vítá úsilí agentury EDA o na zachování evropské výrobní a technologické základny v oblasti obrany a stejně tak iniciativu komisařů Barniera a Tajaniho, jejímž záměrem je vytvořit v rámci Komise pracovní skupinu pověřenou zachováním a rozvojem tohoto strategického nástroje, jehož funkcí je zajistit EU a jejím členským státům nezávislost v oblasti obrany; žádá Komisi, aby Parlamentu předkládala informace o probíhající činnosti této pracovní skupiny, a vyzývá ji, aby v budoucnosti do této problematiky zapojila Parlament;

91.  žádá členské státy, aby v plném rozsahu uplatňovaly směrnici o veřejných zakázkách v oblasti obrany (2009/81/ES(6)) za účelem větší interoperability vybavení a boje proti roztříštěnosti trhu, která často nahrává třetím zemím;

92.  vítá sdělení Komise ze dne 10. října 2012, které se týká průmyslové politiky a nese název: „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“, v němž Komise uznává, že odvětví obrany si bohužel udržuje zřetelný vnitrostátní rozměr, a oznamuje, že bude vypracována komplexní strategie na podporu konkurenceschopnosti obranného průmyslu;

93.  zdůrazňuje význam plánu rozvoje schopností, který sestavila agentura EDA; vyzývá členské státy, aby ho lépe začlenily do svého vnitrostátního plánování a aby projevily větší zájem o projekty agentury EDA;

94.  domnívá se, že by Rada a členské státy měly více podporovat kapacity Unie, které by mohly zajistit úspory plynoucí ze sdružování schopností, zejména se jedná o agenturu EDA, Satelitní středisko EU a Evropskou bezpečnostní a obrannou školu;

95.  naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby agenturu EDA vybavily odpovídajícím rozpočtem a kvalifikovaným personálem, aby mohla plnit veškeré své úkoly, které jí ukládá Lisabonská smlouva; zdůrazňuje, že tento fakt musí být zohledněn v příštím víceletém finančním rámci;

Vesmírná politika podporovaná v rámci SBOP

96.  zdůrazňuje, že pro rozhodovací a operační nezávislost EU je nezbytné disponovat vhodnými satelitními prostředky v oblastech kosmického snímkování, shromažďování informací, komunikací a dohledu nad prostorem; domnívá se, že tyto oblasti by mohly být předmětem intenzivnějšího sdílení a sdružování schopností vzhledem k platným dohodám uzavřeným na dvoustranném základě nebo společně se Satelitním střediskem Evropské unie, pokud jde o programy Helios, Cosmo-Skymed a SAR-Lupe; doufá, že program MUSIS, který má nahradit současnou generaci pozorovacích družic, bude příkladem spolupráce jak mezi evropskými zeměmi, tak i s ESVČ a politicko-vojenskými orgány Unie;

97.  v souvislosti s tím vyzývá Radu a Komisi, aby prozkoumaly možnosti finanční účasti EU na budoucích satelitních programech kosmického snímkování tak, aby politicko-vojenské orgány Unie a ESVČ mohly družicím „zadávat“ úkoly a na základě svých požadavků a podle vlastních potřeb získávat družicové snímky regionů v krizové situaci nebo regionů, v nichž musí být zahájena mise SBOP;

98.  připomíná, že je nutné, aby Unie financovala Evropský program monitorování země (GMES), který by se měl stát po vzoru programu GALILEO zásadní infrastrukturou EU;

Posílení schopností rychlé reakce

99.  poznamenává, že i přes úpravy provedené v mechanismu ATHENA, dřívějších usneseních Parlamentu a v doktríně EU pro využívání bojových skupin, jak bylo požadováno například ve výmarském dopisu, nebyla žádná z bojových skupin doposud nasazena, i když by mohly být využity jako „jednotky prvního vstupu“, dokud je postupem času nevystřídají další jednotky s lepším vybavením pro delší vzdálenosti a nasazení;

100.  domnívá se, že tato situace ohrožuje důvěryhodnost nástroje bojových skupin a obecně i SBOP, jelikož mohly být využity již v minulosti; povzbuzuje členské státy, aby byly nadále připraveny a plnily své závazky vyplývající z tohoto nástroje a aby si uvědomily, že vzhledem k finančním prostředkům a lidským zdrojům investovaným do bojových skupin se skutečnost, že nebyly využity při několika příležitostech, stává nevýhodou;

101.  poukazuje na to, že mechanismus ATHENA by měl být dále upraven tak, aby se zvýšil podíl společných nákladů, a tím se zajistilo spravedlivější rozdělení finanční zátěže při vojenských operacích a odstranění překážek odrazujících členské státy od převzetí vůdčí úlohy v misích SBOP;

102.   podporuje přezkum postupů uplatňovaných při řešení krizí, který by měl být dokončen do konce roku a měl by usnadnit rychlejší zahájení civilních a vojenských operací SBOP; domnívá se, že postupy řešení krizí by měly zůstat specificky uzpůsobeny operacím v rámci SBOP a neměly by zahrnovat další nástroje, jelikož by pak hrozilo, že postupy budou těžkopádnější; podporuje rovněž přezkum postupů financování, aby bylo možné ubírat se směrem k větší flexibilitě a rychlosti při uvolňování prostředků;

Struktury a plánování

103.  domnívá se, že úloha koordinovat mise v oblasti Afrického rohu, jež byla svěřena operačnímu středisku, je prvním krokem k vybudování kapacity EU plánovat a řídit operace s dostatečným personálem a náležitými komunikačními a kontrolními prostředky; za politováníhodnou pokládá nicméně skutečnost, že operační středisko není ani trvalým ani ústředním bodem plánování a vedení vojenských a civilních misí a vojenských operací;

104.   opětovně vyzývá, aby bylo v rámci ESVČ zřízeno operační velitelství EU pro účely operačního plánování a řízení civilních a vojenských operací, což by v případě nutnosti mělo být učiněno prostřednictvím soustavné strukturované spolupráce;

105. poznamenává, že Rada ve svých závěrech z prosince 2011 vyjádřila vůli posílit schopnosti předběžného plánování; v tomto smyslu podporuje rozšíření pravomocí Vojenského štábu EU (EUMS); domnívá se, že EUMS by mohl být při plnění tohoto úkolu podporován také operačním střediskem;

106.   se zájmem si povšiml rozdělení situačního střediska na dva nové subjekty, situační sekci (Situation Room) na jedné straně a zpravodajské středisko (Intelligence Centre neboli SITCEN) na druhé straně, přičemž vítá skutečnost, že SITCEN bude muset být rozšířen, pokud si členské státy přejí rozvíjet i SZBP a SBOP;

107.   doporučuje, aby byly v rámci delegací EU, které mají pro SBOP největší význam, vytvořeny dočasné či trvalé pracovní pozice pro odborníky v otázkách bezpečnosti, aby tak bylo možné lépe reagovat na bezpečnostní výzvy; žádá, aby bylo uváženo, jakou preventivní úlohu mohou sehrát v otázkách bezpečnosti a systémech včasného varování;

Partnerství
EU – NATO

108.  konstatuje, že jak Evropská unie, tak i NATO, jež pojí strategické partnerství znovu potvrzené na summitu v Chicagu, jsou zapojeny do několika operací, např. v Kosovu, Afghánistánu a v rámci boje proti pirátství v Adenském zálivu a Indickém oceánu; v této souvislosti připomíná význam dobré spolupráce mezi Evropskou unií a NATO;

109.  domnívá se, že budování civilních a vojenských kapacit EU bude přínosné i pro NATO a přispěje k vytvoření součinnosti mezi těmito dvěma organizacemi;

110.  zdůrazňuje, že patová situace spojená s turecko-kyperským konfliktem nebrání těmto dvěma organizacím vést na základě vhodných metod politický dialog, pracovat společně díky kontaktům mezi jednotlivými pracovníky a koordinovat svou činnost; vyzývá nicméně k vyřešení tohoto sporu s cílem zlepšit spolupráci mezi oběma organizacemi;

111.  vítá spolupráci EU a NATO v oblasti vojenských schopností, zejména spolupráci za účelem zamezení veškerým duplikacím mezi iniciativou sdružování a sdílení schopností EU a iniciativou Smart Defence organizace NATO;

112.  zdůrazňuje význam praktické spolupráce na poli kybernetické bezpečnosti a ochrany, která se zakládá na stávajícím doplňování při rozvoji schopností v oblasti obrany, a v tomto ohledu podtrhuje rovněž potřebu užší koordinace, zejména pokud jde o plánování, technologie, školení a vybavení;

113.  vyjadřuje zklamání nad vytvořením struktur pro řešení civilních krizí v rámci NATO a konstatuje, že se jedná o zbytečnou duplikaci kapacit, které jsou již zavedeny a dobře rozvinuty v rámci EU;

EU – Africká unie

114.  vítá spolupráci mezi EU a Africkou unií, pokud jde o udržení míru a stability na africkém kontinentu; poznamenává, že EU přispívá k vytváření africké struktury pro mír a bezpečnost a za tímto účelem podporuje mírové úsilí Africké unie a afrických regionálních organizací, jako je ECOWAS, zaměřené na boj proti nestabilitě, nebezpečí a teroristickým hrozbám od Afrického rohu až po Sahel;

115.  připomíná, že EU je největším přispěvatelem do rozpočtu mise AMISOM, a zdůrazňuje, že je nutné vypracovat strategickou vizi k budoucnosti této operace;

EU – OSN

116.   vítá dobrou spolupráci, která byla nastolena mezi ESVČ a odborem pro mírové operace OSN; poznamenává, že EU by se svými bojovými skupinami mohla poskytnout jednotky prvního vstupu pro naléhavé operace zaměřené na udržení míru, dokud je nevystřídají jednotky OSN;

EU – OBSE

117.  zdůrazňuje význam spolupráce mezi EU a OBSE v regionech společného zájmu a v otázkách, jako je předcházení konfliktům, řešení krizí, obnova po urovnání konfliktů a podpora a posilování právního státu; vyjadřuje uspokojení nad tím, že rozsah této spolupráce se během posledních let rozšířil a prohloubil, vyzývá však k užší koordinaci a součinnosti při řešení krizí a konfliktů, aby se předešlo zdvojování úsilí, a k rozvoji nákladově efektivních přístupů;

Evropská unie a třetí země

118.  zdůrazňuje trvající význam zachování transatlantické vazby a vítá spolupráci mezi EU a USA při operacích zaměřených na řešení krizí, přičemž tato spolupráce zahrnuje mise EUTM Somalia, EUNAVFOR Atalanta, EULEX Kosovo a EUPOL Afghanistan;

119.  vítá rámcové dohody, které EU doposud uzavřela s dvanácti třetími zeměmi s cílem umožnit jejich účast na civilních a vojenských operacích prováděných v rámci SBOP;

o
o   o

120.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi OSN, úřadujícímu předsedovi OBSE a předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 63.
(3) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 7.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0228.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0574.
(6) Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76.


Doložky EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr
PDF 398kWORD 35k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o doložkách EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr (2012/2223(INI))
P7_TA(2012)0456A7-0356/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii a článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 24 a čl. 42 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a články 122 a 196 Smlouvy o fungování Evropské unie a prohlášení č. 37 k článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a zejména na ustanovení kapitoly VII a článku 51 této charty,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění, kterou přijala Rada ve dnech 11–12. prosince 2008,

–  s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie, kterou Evropská rada schválila na zasedání ve dnech 25.–26. března 2010,

–  s ohledem na strategii Evropské unie pro boj proti terorismu, kterou přijala Evropská rada ve dnech 15.–16. prosince 2005,

–  s ohledem na články 4 a 5 Severoatlantické smlouvy,

–  s ohledem na strategickou koncepci obrany a bezpečnosti členů Organizace Severoatlantické smlouvy, která byla přijata na summitu NATO v Lisabonu ve dnech19.–20. listopadu 2010,

–  s ohledem na rozhodnutí o rozpuštění Západoevropské unie;

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu 2009 o rámci Společenství pro předcházení katastrofám v EU,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. října 2010 nazvané „Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci“ (COM(2010)0600),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2010 nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (COM(2010)0673),

–  s ohledem na koncepční poznámku k „Opatřením pro koordinaci při krizích na politické úrovni EU“, kterou přijal Coreper dne 30. května 2012(1),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské Unie(2), ze dne 14. prosince 2011 o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU(3), ze dne 27. září 2011 „Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci“(4) a usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit(5),

–  s ohledem na akční plán EU v chemické, biologické, radiologické a jaderné oblasti z roku 2009(6) a na své usnesení ze dne 14. prosince 2010 o posílení chemické, biologické, radiologické a jaderné bezpečnosti v Evropské unii – akční plán EU v chemické, biologické, radiologické a jaderné oblasti(7),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0356/2012),

A.  vzhledem k tomu, že bezpečnost členských států EU je nedělitelná a že by všichni evropští občané měli mít stejné bezpečnostní záruky a jednotnou úroveň ochrany před tradičními i nekonvenčními hrozbami; vzhledem k tomu, že obrana míru, bezpečnosti, demokracie, lidských práv, právního státu a svobody v Evropě, které jsou nezbytné pro blahobyt našich občanů, musí zůstat klíčovým cílem a odpovědností evropských zemí a Unie;

B.  vzhledem k tomu, že současné bezpečnostní problémy zahrnují řadu složitých a měnících se hrozeb, jako je mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, nestabilní státy, vleklé a nekonečné konflikty, organizovaný zločin, kybernetické hrozby, nedostatek zdrojů energie, úpadek životního prostředí a související bezpečnostní rizika, přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, pandemie a různé jiné;

C.  vzhledem k tomu, že EU uznává mezinárodní řád spočívající na zásadě účinné mnohostrannosti založené na mezinárodním právu, a že to vyjadřuje přesvědčení evropských občanů o tom, že žádný národ nemůže čelit novým hrozbám osamocen;

D.  vzhledem k tomu, že bezpečnost a boj proti mezinárodnímu terorismu jsou považovány za priority EU; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby všechny členské státy reagovaly společně a měly společnou strategii;

E.  vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích narůstá četnost i rozsah přírodních i člověkem způsobených pohrom, zejména katastrof způsobených změnou klimatu, a že se v souvislosti s prohloubením změny klimatu očekává jejich další nárůst;

F.  vzhledem k tomu, že postupné vymezení společné obranné politiky, jejíž cílem je vytvořit společnou obranu, upevňuje evropskou identitu a strategickou nezávislost EU; vzhledem k tomu, že silnější a schopnější evropská obrana je současně nezbytná pro upevnění transatlantické vazby v souvislosti se strukturálními geostrategickými změnami, které jsou vlivem světové hospodářské krize urychleny, a zejména v době, kdy dochází ke strategickému přeorientování Spojených států na asijsko-tichomořskou oblast;

G.  vzhledem k tomu, že 21 členských států EU, které jsou rovněž členy NATO, může v případě ohrožení své územní celistvosti, politické nezávislosti nebo bezpečnosti vést vzájemné konzultace a je v případě ozbrojeného útoku za všech okolností vázáno kolektivní obranou;

H.  vzhledem k tomu, že i když za řešení krizí v rámci svého území nesou nadále hlavní odpovědnost členské státy, vážné a komplexní bezpečnostní hrozby, od ozbrojených útoků přes terorismus, přírodní či chemické, biologické, radiologické a jaderné katastrofy po kybernetické útoky, mají stále častěji přeshraniční rozměr a mohou snadno překročit kapacity kteréhokoli jednotlivého členského státu, což činí závaznou solidaritu mezi členskými státy a koordinovanou reakci na takové hrozby naprosto nezbytnou;

I.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přinesla čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii („doložka o vzájemné obraně“ či „doložka o vzájemné pomoci“(8)) a článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie („doložka solidarity“), které se těmito otázkami zabývají, ale téměř tři roky poté, co Smlouva vstoupila v platnost, stále neexistují žádná prováděcí opatření k uplatňování těchto doložek;

Obecné informace

1.  naléhavě žádá členské státy, Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby plně využily potenciál všech příslušných ustanovení Smlouvy, zejména doložky o vzájemné obraně a doložky solidarity s cílem poskytnout všem evropským občanům stejné bezpečnostní záruky proti tradičním i nekonvenčním hrozbám, a to na základě zásady nedělitelnosti bezpečnosti a zásady vzájemné solidarity mezi členskými státy a zohlednění potřeby vyšší efektivity nákladů a spravedlivého rozložení zátěže a nákladů;

2.  znovu poukazuje na to, že je třeba, aby členské státy a Unie rozvíjely politiku vyznačující se předcházením všem vážným bezpečnostním hrozbám a připraveností a reagováním na ně, zejména pokud jde o hrozby, jež jsou uvedeny v evropské bezpečnostní strategii, strategii vnitřní bezpečnosti a v pravidelných zprávách předkládaných Radě koordinátorem EU pro boj proti terorismu;

3.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy a Unie prováděly pravidelná společná hodnocení hrozeb a rizik založená na společné analýze sdílených zpravodajských informací a využívaly přitom stávající struktury v rámci EU;

4.  bere na vědomí novou strategickou koncepci NATO, jejímž cílem je, kromě zachování její úlohy vojenské aliance, vybudovat její kapacitu tak, aby mohla jednat jako politické a bezpečnostní společenství spolupracující s EU na základě partnerství; bere na vědomí vzájemnou doplňkovost, která existuje mezi cíli NATO a cíli stanovenými v článku 43 SEU; varuje proto před nákladným překrýváním činností a následným plýtváním zdroji obou organizací a vybízí k mnohem užší a pravidelnější politické spolupráci vysoké představitelky EU a generálního tajemníka NATO za účelem posuzování rizik, řízení zdrojů, plánování politiky a provádění jak civilních, tak vojenských operací;

5.  ačkoli znovu potvrzuje, že ochrana územní celistvosti a občanů zůstává základem obranné politiky, naléhavě vyzývá Radu, aby následovala přístup NATO, který zohledňuje nevyhnutelné okolnosti v případech, kdy je nutné předcházet vnějším hrozbám, aby byly prosazeny bezpečnostní zájmy spojenců, a kdy je třeba ukázat sílu;

6.  znovu zdůrazňuje, že použití síly ze strany EU nebo členských států je přípustné pouze v případě, že je právně opodstatněné na základě Charty OSN; v této souvislosti zdůrazňuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu; znovu připomíná význam, který přikládá zásadám z Osla pro využívání zahraničních prostředků vojenské a civilní ochrany při odstraňování následků katastrofách; zdůrazňuje, že předcházení konfliktů, útoků a katastrof je vhodnější než řešení jejich následků;

7.  poukazuje na širokou paletu nástrojů, jež má Unie a členské státy k dispozici pro vypořádávání se s mimořádnými událostmi v duchu solidarity; připomíná, že pro hospodářskou a finanční pomoc členským státům, které se nacházejí v závažných obtížích, lze použít právní základy článku 122 Smlouvy o fungování EU a pro opatření v oblasti civilní ochrany právní základy článku 196 Smlouvy o fungování EU;

8.  připomíná závazek systematicky rozvíjet vzájemnou politickou solidaritu v zahraniční a bezpečnostní politice v souladu s článkem 24 SEU; bere na vědomí možnosti, jež nabízí Lisabonská smlouva v oblasti posílené spolupráce v rámci SZBP, včetně zadávání zvláštních úkolů a misí skupinám států, a rovněž koncepci stálé strukturované spolupráce ve vojenských záležitostech;

9.  zdůrazňuje, že účelem doložky o vzájemné obraně a doložky solidarity není žádný z těchto nástrojů nahradit, nýbrž poskytnout zastřešující rámec v případě mimořádných hrozeb či škod, a zejména v případě, kdy reakce vyžaduje politickou koordinaci na vysoké úrovni a zapojení ozbrojených sil v souladu s zásadami nezbytnosti a proporcionality;

10.  naléhavě vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby do konce roku 2012 vypracovaly společný návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví opatření pro provádění doložky solidarity v souladu s ustanoveními čl. 222 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a vyjasní se zejména role a kompetence různých aktérů; v zájmu soudržnosti vyzývá Politický a bezpečnostní výbor a Stálý výbor pro spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti, aby předložily společné stanovisko k provádění doložky solidarity, přičemž zohlední politické a operační rozměry obou doložek, včetně propojení s NATO; konstatuje, že pokud jde o nevojenské aspekty vzájemné podpory a pomoci, Rada by měla rozhodovat na základě hlasování kvalifikovanou většinou; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byl Parlament v této souvislosti řádně informován;

Doložka o vzájemné obraně
Oblast působnosti

11.  připomíná členským státům jejich jednoznačnou povinnost poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky, které mají k dispozici, pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného útoku; zdůrazňuje, že zatímco rozsáhlý útok proti členskému státu se jeví v dohledné době nepravděpodobný, tradiční obrana území i obrana proti novým hrozbám musí zůstat jednou z priorit; rovněž připomíná, že Smlouva stanoví, že závazky a spolupráce v oblasti vzájemné obrany jsou v souladu se závazky v rámci organizace NATO, která zůstává pro ty státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění;

12.  zároveň poukazuje na to, že je stejně tak důležitá potřeba přípravy na situace, které se týkají členských států EU, jež nejsou členy NATO, či území členských států EU ležících mimo oblast severního Atlantiku a na něž se tím pádem nevztahuje Washingtonská smlouva, nebo na situace, kdy v rámci NATO nepanuje shoda názorů na společnou akci; v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že je třeba se připravit na využití kapacit NATO v rámci ujednání „Berlín plus“;

13.  zastává názor, že doložka by se mohla vztahovat i na neozbrojené útoky, například kybernetické útoky, jež jsou prováděny s cílem způsobit vážnou škodu a újmu členskému státu a jejichž původcem je vnější subjekt, pokud je jejich následky vážně ohrožena bezpečnost členského státu, přičemž je třeba v plné míře dodržovat zásadu proporcionality;

Kapacity

14.  zdůrazňuje, že je nutné, aby evropské země měly spolehlivé vojenské kapacity; vybízí členské státy, aby zvýšily své úsilí, pokud jde o spolupráci na rozvoji vojenských kapacit, zejména prostřednictvím doplňkových iniciativ EU a NATO „Sdružování a sdílení schopností“ a „Inteligentní obrana“, které představují zásadní krok vpřed v době omezeného rozpočtu na obranu, upřednostňující evropskou a regionální součinnost před krátkozrakým národním přístupem; v této souvislosti opakuje svou výzvu, aby ministerstva obrany členských států plně využívala a zohledňovala činnost Evropské obranné agentury, a vybízí členské státy a ESVČ, aby pokračovaly v diskusi s cílem zahájit stálou strukturovanou spolupráci stanovenou v Lisabonské smlouvě;

15.  domnívá se, že za účelem upevnění vzájemné spolupráce by se měly NATO i EU soustředit na to, aby posílily svůj základní potenciál, zlepšily interoperabilitu a koordinovaly své doktríny, plánování, technologie, vybavení a metody výcviku;

16.  znovu vyzývá k systematické harmonizaci vojenských požadavků a k harmonizovanému obrannému plánování EU a procesu akvizice, které odpovídají cílům stanoveným Unií a jsou koordinovány s procesem obranného plánování NATO; s přihlédnutím k vyšší úrovni bezpečnostních záruk, jež poskytuje doložka o vzájemné obraně, vybízí členské státy k tomu, aby považovaly nadnárodní spolupráci v oblasti rozvoje kapacit a případně specializaci za klíčové zásady plánování své obrany;

Struktury a postupy

17.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby navrhla praktická opatření a pokyny pro zajištění účinné reakce v případě, že členský stát uplatní doložku o vzájemné obraně, a také analýzu úlohy orgánů EU, pokud by tato doložka měla být uplatněna; zastává názor, že povinnost poskytnout pomoc a podporu a tím projevit politickou solidaritu mezi členskými státy by měla zajistit rychlé rozhodnutí v Radě na podporu napadeného členského státu; domnívá se, že tomuto účelu by posloužily konzultace vedené na základě požadavku článku 32 Smlouvy o Evropské unii, aniž by bylo dotčeno právo každého členského státu zajistit si mezitím vlastní obranu;

18.  je toho názoru, že pokud jsou podniknuty kroky na obranu napadeného členského státu, mělo by být v případě potřeby možné využít stávající struktury EU pro řešení krizí, a zejména že by měla existovat možnost využít operační velitelství EU; zdůrazňuje, že plnohodnotné stálé operační velitelství EU je zapotřebí k zajištění přiměřené úrovně připravenosti a rychlosti reakce, a znovu vyzývá členské státy, aby vytvořily takovouto stálou kapacitu, jejímž základem by bylo nedávno zprovozněné operační centrum EU;

Doložka solidarity
Oblast působnosti

19.  připomíná, že pokud se členský stát stane terčem teroristického útoku nebo je postižen přírodní či člověkem způsobenou pohromou, Unie a členské státy mají povinnost jednat společně v duchu solidarity a poskytnout mu na žádost politických orgánů pomoc a že v těchto případech Unie zmobilizuje všechny dostupné prostředky, včetně vojenských prostředků, jež poskytnou členské státy; dále připomíná závazek Unie mobilizovat všechny dostupné prostředky, aby zabránila teroristickým hrozbám v EU a ochránila demokratické instituce a civilní obyvatelstvo před jakýmkoli teroristickým útokem;

20.  požaduje přiměřenou vyváženost mezi flexibilitou a důsledností, pokud jde o druhy útoků a katastrof, na které může být doložka uplatněna, aby bylo zajištěno, že nebude přehlédnuta žádná významná hrozba, například útoky v kybernetickém prostoru, pandemie či nedostatek energie; konstatuje, že doložka by se mohla vztahovat také na závažné události odehrávající se mimo území Unie, které mají přímý a významný dopad na některý z členských států;

21.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby členské státy investovaly do vlastní bezpečnosti a kapacit pro reakce na katastrofy a příliš se nespoléhaly na solidaritu; zdůrazňuje primární odpovědnost členských států za civilní ochranu a bezpečnost na jejich území;

22.  zastává názor, že doložka solidarity by měla být uplatněna v situacích, kdy jsou překročeny kapacity dotčených členských států pro reakce nebo pokud je nutné víceodvětvové řešení, na němž se bude podílet více subjektů, jakmile se však členský stát rozhodne tuto doložku uplatnit, nemělo by již poskytnutí pomoci být předmětem jednání ostatních členských států; zdůrazňuje, že solidarita s sebou také nese závazek investovat do odpovídajících vnitrostátních a evropských kapacit;

23.  domnívá se, že doložka solidarity může představovat podnět k lepšímu vnímání EU mezi evropskými občany, neboť poskytne hmatatelné důkazy o přínosech intenzivnější spolupráce EU při řešení krizí a v oblasti kapacit pro reakce na katastrofy;

Kapacity a zdroje

24.  zdůrazňuje, že uplatnění doložky solidarity by mělo tvořit nedílnou součást stálé reakce EU na krize, řešení krizí a systému koordinace v případě krize, a mělo by vycházet ze stávajících odvětvových nástrojů a kapacit a umožňovat jejich efektivní využití v případě potřeby za účelem koordinované víceodvětvové reakce; zdůrazňuje, že v zásadě by její provedení nemělo vést k vytváření nástrojů ad hoc;

25.  poukazuje na zásadní úlohu mechanismu civilní ochrany jako klíčového nástroje založeného na solidaritě a určeného k rychlé reakci EU na široké spektrum krizí; podporuje základní rysy návrhu na posílení tohoto mechanismu(9), který předložila Komise a který vychází ze sdělení Komise z roku 2010 „Na cestě k důraznější reakci EU na katastrofy“ a je inspirován Barnierovou zprávou z roku 2006;

26.  bere na vědomí pokračující práci na naplňování strategie vnitřní bezpečnosti, zejména v oblasti boje proti terorismu, boje proti kyberkriminalitě a rostoucí odolnosti vůči krizím a katastrofám; zdůrazňuje, že uplatnění doložky solidarity není jen věcí stanovení postupů pro případ, že nastane vážná krize, ale v podstatě spočívá v budování kapacit, prevenci a připravenosti; připomíná význam cvičení v oblasti řešení krizí, které je přizpůsobeno konkrétním možným případům, na něž se doložka vztahuje;

27.  konstatuje, že vytvoření dobrovolné rezervy předem vyčleněných prostředků civilní ochrany by značně zlepšilo připravenost EU a umožnilo by rozpoznat stávající nedostatky, které je třeba řešit; zdůrazňuje význam společné analýzy nedostatků, aby byly snahy všech účinně zaměřeny a aby se zajistilo, že každý členský stát přispívá spravedlivým dílem;

28.  domnívá se, že v případě nákladných prostředků, zejména prostředků určených k odvrácení méně pravděpodobných rizik, je z ekonomického hlediska rozumné, aby členské státy nalezly řešení pro společnou investici do takovýchto potřebných nástrojů a jejich společný vývoj, zejména s ohledem na současnou finanční krizi; připomíná v této souvislosti, že je zapotřebí vycházet z odborných znalostí a zkušeností Komise, Evropské obranné agentury a dalších agentur EU;

29.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byla solidarita podpořena přiměřenými mechanismy pro financování na úrovni EU, které budou dostatečně flexibilní v případě mimořádných událostí; vítá navrhované zvýšení míry spolufinancování v rámci mechanismu civilní ochrany, zejména co se týče nákladů na dopravu; bere na vědomí ustanovení týkající se pomoci z fondu vnitřní bezpečnosti při mimořádných událostech;

30.  připomíná, že Fond solidarity může poskytovat finanční pomoc po vážné katastrofě; dále připomíná, že další finanční pomoc ze strany Unie může být poskytnuta Radou v souladu s čl. 122 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, pokud se členský stát ocitne v obtížích nebo je vážně ohrožen závažnými obtížemi z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit;

31.  připomíná, že podle ustanovení čl. 122 odst. 1 SEU může Rada rozhodnout o opatřeních, jež budou zaměřena na řešení vážné ekonomické situace v duchu solidarity, zejména pokud nastanou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky; zdůrazňuje, že je důležité chápat toto ustanovení jako součást komplexního souboru nástrojů Unie k řešení některých nových závažných bezpečnostních výzev, například v oblasti zabezpečení dodávek energie a dalších zásadních produktů, zejména v případech politicky motivovaných blokád;

Struktury a postupy

32.  zdůrazňuje, že EU musí mít k dispozici kvalitní struktury pro reakci na krize, které budou schopné neustále monitorovat stav a okamžitě reagovat a mohou poskytnout včasné varování a informace o aktuálním vývoji situace všem zapojeným subjektům; konstatuje, že existuje velké množství monitorovacích center na úrovni EU, což vyvolává otázku účinné koordinace v případě komplexních krizí zasahujících více oblastí; bere na vědomí zřízení situačního střediska v rámci Evropské služby pro vnější činnost, jakož i existenci řady odvětvových monitorovacích středisek v rámci útvarů Komise a specializovaných orgánů EU; upozorňuje zejména na Monitorovací a informační středisko GŘ ECHO, útvar pro strategickou analýzu a reakci GŘ HOME, nástroj pro činnosti při mimořádných situacích v oblasti zdraví GŘ SANCO a situační středisko Frontex;

33.  připomíná, že je třeba zabránit zbytečným duplikacím a zajistit soudržnost a účinnou koordinaci kroků, zejména s ohledem na současný nedostatek zdrojů; bere na vědomí různé názory na způsob racionalizace těchto četných monitorovacích kapacit, z nichž některé jsou založeny na myšlence jediného centrálního kontaktního místa, jiné zase dávají přednost lepšímu propojení specializovaných zařízení;

34.  je toho názoru, že široké spektrum možných krizí, od povodní po chemické, biologické, radiologické a jaderné útoky a katastrofy, nevyhnutelně vyžaduje široké spektrum specializovaných služeb a sítí, jejichž sloučení by nemuselo nutně vést k větší účinnosti; zároveň se domnívá, že všechny specializované služby na úrovni EU by měly být integrovány do jednotného zabezpečeného informačního systému, a vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby se snažila posílit vnitřní koordinační platformu ARGUS;

35.  zdůrazňuje potřebu politické koordinace v Radě v případě závažných krizí; bere na vědomí přezkum Koordinačního opatření pro mimořádné události a pro případ krize (CCA) a vítá shodu názorů v Radě na nový koncepční rámec koordinačního opatření, jenž využívá řádné postupy Rady, a zejména COREPER, namísto struktur vytvořených ad hoc; zdůrazňuje, že pro koherentní, účinnou a včasnou reakci na politické úrovni EU na krize těchto rozměrů a takovéhoto charakteru je nutný jeden jediný soubor opatření; proto se domnívá, že nové koordinační opatření by mělo také podporovat doložku solidarity;

36.  podporuje snahy racionalizovat a lépe integrovat velké množství internetových platforem pro komunikaci a sdílení informací ohledně mimořádných událostí, včetně webových stránek CCA, platformy ARGUS, společného komunikačního a informačního systému pro případy mimořádných událostí (CECIS) a systému pro mimořádné situace v oblasti zdraví a pro informace o nemocích (HEDIS), aby byl umožněn nepřerušovaný, plynulý a účinný tok informací napříč různými odvětvími a institucemi; bere na vědomí rozhodnutí Rady upravit internetové stránky CCA tak, aby mohly být v budoucnosti využívány jako webová platforma pro krizové situace, jež vyžadují politickou koordinaci na úrovni EU;

37.  naléhavě vyzývá ke zvýšení společného situačního povědomí, jež je nezbytné pro řešení závažných víceodvětvových krizí, kdy je zapotřebí poskytnout politickým orgánům rychlé a obsáhlé aktuální informace; vítá, že je přezkum CCA zaměřen na vývoj Integrovaného situačního povědomí a analýzy pro instituce EU a členské státy, a vyzývá Komisi, aby zajistila jeho včasné provedení; poukazuje na to, že společné situační povědomí je téměř nemožné bez kultury sdílení informací a že vytvářet takovou kulturu je téměř nemožné bez jasného rozdělení úloh;

38.  vítá plánovanou aktualizaci Monitorovacího a informačního střediska, z něhož vznikne Evropské středisko reakce na mimořádné situace, a zdůrazňuje, že by mělo tvořit jeden z pilířů propojeného systému rychlé reakce EU; domnívá se, že odpovědnost za koordinaci víceodvětvových krizí musí být stanovena případ od případu v souladu se zásadou „těžiště“;

39.  konstatuje, že v současném globálním světě, který je stále více propojen, je pravděpodobné, že závažné krize takového rozměru, jenž by ospravedlnil uplatnění doložky solidarity, budou mít mnoho rozměrů a budou mít mezinárodní povahu, co se týče státních příslušníků, kterých se krize dotkne, či mezinárodních kroků, které budou podniknuty k její nápravě; zdůrazňuje významnou úlohu, kterou by v těchto případech měla sehrát ESVČ;

40.  vyzývá členské státy, aby posílily své kapacity pro poskytování a přijímání pomoci a rovněž si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se způsobů, jak zefektivnit vnitrostátní postupy pro koordinaci krizí, a spolupráce vnitrostátních krizových koordinačních středisek s EU; domnívá se, že je třeba vzít v úvahu i plánování a řízení vhodných celoevropských cvičení pro reakci na krize, včetně vnitrostátních struktur pro reakci na krize a příslušných struktur EU;

41.  považuje za zásadní vytvořit mezi příslušnými útvary členských států nezbytné procesní a organizační vazby s cílem zajistit, aby doložka solidarity v případě uplatnění řádně fungovala;

42.  zdůrazňuje, že jakýkoli rozhodovací proces v Radě v návaznosti na žádost o pomoc na základě doložky solidarity nesmí poškozovat schopnost reakce EU a že reakce na krizi s využitím stávajících mechanismů, například mechanismu civilní ochrany Unie, musí být připravena k použití okamžitě, bez ohledu na jakékoli politické rozhodnutí; poukazuje na skutečnost, že použití vojenských prostředků na podporu operací civilní ochrany je již možné na operační úrovni bez uplatnění doložky solidarity, o čemž svědčí úspěšná spolupráce mezi Komisí a vojenským personálem EU při operacích v Pákistánu či Libyi;

43.  upozorňuje, že je třeba podrobně stanovit demokratický postup, který by se měl použít v případě uplatnění doložky solidarity, což by mělo přispět také k zajištění odpovědnosti za přijatá rozhodnutí a k řádnému zapojení vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že je důležité zabránit jakémukoli nepřiměřenému použití doložky na úkor základních práv;

44.  konstatuje, že Evropský parlament a Rada, které v EU zastávají funkci tvůrců právních předpisů a rozpočtových orgánů, by měly být v případě pohromy nebo útoku vyžadujícím uplatnění doložky solidarity pravidelně informovány o situaci na místě, ale také o příčině a možných následcích dané události, aby mohla být provedeno důkladné a objektivní posouzení založené na aktuálních a konkrétních informacích, z něhož by se mohlo čerpat v dalších případech;

45.  připomíná, že doložka solidarity vyžaduje, aby Evropská rada pravidelně vyhodnocovala hrozby, kterým je Unie vystavena; zastává názor, že takové vyhodnocování je třeba koordinovat s NATO a mělo by být prováděno na alespoň dvou odlišných úrovních, tj. na dlouhodobějším základě v Evropské radě v rámci procesu, jenž by zároveň vyžadoval, aby budoucí aktualizace evropské bezpečnostní strategie a strategie vnitřní bezpečnosti zohledňovaly strategické přístupy, a také prostřednictvím častějších souhrnných přehledů stávajících hrozeb;

46.  domnívá se, že vyhodnocení hrozeb je třeba doplnit o posouzení rizik, která budou analyzovat hrozby s ohledem na současné slabiny, a tím určí nejnaléhavější nedostatky v oblasti kapacit, jež je třeba řešit; připomíná, že v rámci provádění evropské strategie vnitřní bezpečnosti by EU měla do roku 2014 stanovit koherentní politiku řízení rizik, která posouzení hrozeb a rizik propojí s rozhodovacím procesem; znovu připomíná, že by na základě posouzení vnitrostátních rizik měla Komise do konce roku 2012 vypracovat meziodvětvový přehled hlavních přírodních i člověkem způsobených rizik, jimž může EU v budoucnu čelit; vybízí členské státy, aby sdílely svá posouzení vnitrostátních rizik a plány řízení rizik, aby mohlo být provedeno společné zhodnocení situace;

47.  zdůrazňuje, že výsledná společná posouzení rizik musí využít kapacity Situačního střediska EU, vycházet ze sdílených informací a zohledňovat údaje od všech orgánů EU, jež se zapojují do posouzení hrozeb a rizik, například příslušných útvarů Komise (včetně GŘ HOME, GŘ ECHO a GŘ SANCO) a agentur Unie (Europol, Frontex, Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí a další);

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni, vysoké představitelce, Radě, Komisi, parlamentům členských států, parlamentnímu shromáždění NATO a generálnímu tajemníkovi NATO.

(1) 10207/12.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0207.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0574.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0404.
(5) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 63.
(6) Závěry Rady ze dne 12. listopadu 2009, 15505/1/09-REV.
(7) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 8.
(8) Zde se na ní odkazuje jako na doložku o vzájemné obraně, ačkoli ve Smlouvě není uveden žádný název. Srov. zejména závazek v oblasti vzájemné obrany obsažený v článku V pozměněné Bruselské smlouvy, který je podle jejích signatářů obsažen v čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii (prohlášení předsednictví Stálé rady ZEU ze dne 31. března 2010).
(9) Viz návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o mechanismu civilní ochrany Unie (COM(2011)0934).


Kybernetická bezpečnost a ochrana
PDF 339kWORD 35k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně (2012/2096(INI))
P7_TA(2012)0457A7-0335/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na zprávu o provádění evropské bezpečnostní strategie, kterou schválila Evropská rada ve dnech 11. a 12. prosince 2008,

  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o kybernetické trestné činnosti z Budapešti ze dne 23. listopadu 2001,

  s ohledem na závěry Rady o ochraně kritické informační infrastruktury ze dne 27. května 2011 a na předešlé závěry Rady o kybernetické bezpečnosti,

  s ohledem na sdělení Komise „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245) ze dne 19. května 2010,

  s ohledem na směrnici Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu(1),

  s ohledem na nedávné sdělení Komise o zřízení Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě jako prioritě strategie vnitřní bezpečnosti (COM(2012)0140),

  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky(2),

  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o rozvoji společné bezpečnostní a obranné politiky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(3),

  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie(4),

  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1334/2000, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o ochraně kritické informační infrastruktury – „Dosažené výsledky a další kroky: směrem ke globální kybernetické bezpečnosti“(6),

  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 5. července 2012 nazvanou „Ochrana, podpora a uplatňování lidských práv na internetu“(7), která uznává význam ochrany lidských práv a volného toku informací přes internet,

  s ohledem na závěry vrcholné schůzky v Chicagu ze dne 20. května 2012,

  s ohledem na hlavu V Smlouvy o EU,

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0335/2012),

A.  vzhledem k tomu, že v dnešním globalizovaném světě jsou EU a její členské státy zásadně závislé na bezpečném kyberprostoru, bezpečném využívání informačních a digitálních technologií a na odolných a spolehlivých informačních službách a související infrastruktuře;

B.  vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie jsou rovněž využívány jako nástroje represe; vzhledem k tomu, že podmínky, za nichž jsou tyto technologie využívány, ve značné míře určují jejich potenciální dopad, tj. zda jsou hybnou silou pozitivního vývoje, nebo zda naopak slouží k represi;

C.  vzhledem k tomu, že výzvy, hrozby a útoky v oblasti kybernetiky narůstají dramatickým tempem a představují vážné ohrožení bezpečnosti, obrany, stability a konkurenceschopnosti národních států i soukromého sektoru; vzhledem k tomu, že by se tedy řešení těchto hrozeb nemělo odkládat do budoucnosti; vzhledem k tomu, že většina dobře viditelných a vysoce ničivých kybernetických incidentů je v současné době politicky motivována; vzhledem k tomu, že ačkoli je naprostá většina kybernetických incidentů jednoduchých jsou hrozby pro klíčová zařízení čím dál tím sofistikovanější a vyžadují důkladnou ochranu;

D.  vzhledem k tomu, že se kyberprostor s téměř dvěma miliardami vzájemně globálně propojených uživatelů stal jedním z nejmocnějších a nejúčinnějších prostředků při prosazování demokratických myšlenek a organizování občanů, kteří se snaží naplnit své touhy po svobodě a bojovat proti diktaturám; vzhledem k tomu, že využívání kyberprostoru nedemokratickými a autoritářskými režimy čím dál více ohrožuje práva jednotlivců na svobodu projevu a shromažďování; vzhledem k tomu, že je tedy velmi důležité zajistit, aby kyberprostor zůstal otevřený volnému proudu myšlenek, informací a projevů;

E.  vzhledem k tomu, že v EU a jejích členských státech existuje mnoho překážek politického, legislativního a organizačního rázu pro vytvoření komplexního a jednotného přístupu ke kybernetické ochraně a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že v citlivé a zranitelné oblasti kybernetické bezpečnosti chybí společná definice, normy a opatření;

F.  vzhledem k tomu, že sdílení a koordinace mezi orgány EU a s členskými státy i mezi nimi vzájemně, stejně jako s vnějšími partnery, jsou stále nedostatečné;

G.  vzhledem k tomu, že na evropské i mezinárodní úrovni chybí jasné a harmonizované definice pojmů „kybernetická bezpečnost“ a „kybernetická ochrana“; vzhledem k tomu, že chápání pojmu „kybernetická bezpečnost“ a další klíčové terminologie se v různých zemích podstatně liší;

H.  vzhledem k tomu, že EU dosud nevytvořila vlastní soudržné politiky týkající se ochrany kritické informační infrastruktury, což vyžaduje multidisciplinární přístup, neboť je nutné zvýšit bezpečnost a zároveň dodržovat základní práva;

I.  vzhledem k tomu, že EU navrhla různé iniciativy pro řešení kyberkriminality na civilní úrovni, včetně zřízení nového Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě, avšak dosud nevypracovala žádný konkrétní plán na úrovni bezpečnosti a obrany;

J.  vzhledem k tomu, že v boji proti kyberkriminalitě má zásadní význam posilování důvěry mezi soukromým sektorem, donucovacími orgány, obranou a jinými příslušnými institucemi;

K.  vzhledem k tomu, že předpokladem pro spolehlivou kybernetickou bezpečnost je vzájemná důvěra ve vztazích mezi státními a nestátními subjekty;

L.  vzhledem k tomu, že většina kybernetických incidentů ve veřejném i soukromém sektoru nebývá nahlášena kvůli citlivé povaze informací a potenciálnímu poškození obrazu dotčených společností;

M.  vzhledem k tomu, že k řadě kybernetických útoků dojde z důvodu nedostatečné odolnosti a robustnosti soukromé a veřejné síťové infrastruktury, špatně chráněných či zabezpečených databází a dalších nedostatků v kritické informační infrastruktuře; vzhledem k tomu, že pouze malý počet členských států považuje ochranu své sítě a informačních systémů a souvisejících údajů za součást své povinné péče, což vysvětluje nedostatek investic do nejmodernější zabezpečovací technologie, odborné přípravy a vypracovávání vhodných pokynů; vzhledem k tomu, že mnoho členských států závisí na bezpečnostních technologiích třetích zemí a že by tyto státy měly vyvinout větší úsilí o to, aby tuto závislost omezily;

N.  vzhledem k tomu, že většina pachatelů kybernetických útoků na vysoké úrovni, jež ohrožují národní či mezinárodní bezpečnost a obranu, není nikdy odhalena a stíhána; vzhledem k tomu, že neexistuje mezinárodně dohodnutá podoba reakce na státem zosnovaný kybernetický útok proti jinému státu, ani dohoda, zda by takový případ měl být považován za „casus belli“;

O.  vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) má usnadnit výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v oblasti kybernetické bezpečnosti na základě doporučení, jak rozvíjet, provádět a udržovat strategii kybernetické bezpečnosti; vzhledem k tomu, že hraje také podpůrnou roli ve vnitrostátních strategiích kybernetické bezpečnosti a vnitrostátních krizových plánech a při organizaci celoevropských a mezinárodních cvičení o ochraně kritické informační infrastruktury (CIIP) a vytváření scénářů pro vnitrostátní cvičení;

P.  vzhledem k tomu, že k červnu 2012 oficiálně přijalo vnitrostátní strategii kybernetické bezpečnosti pouze 10 členských států EU;

Q.  vzhledem k tomu, že kybernetická ochrana je jednou z největších priorit Evropské obranné agentury (EDA), která v rámci plánu rozvoje schopností ustavila projektový tým věnující se kybernetické bezpečnosti, přičemž většina členských států sbírá zkušenosti a předkládá návrhy doporučení;

R.  vzhledem k tomu, že investice do výzkumu a vývoje v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany mají zásadní význam pro to, aby v těchto dvou odvětvích docházelo k pokroku a byla udržována na vysoké úrovni; vzhledem k tomu, že výdaje na výzkum a vývoj v oblasti obrany se snížily, místo aby dosáhly schválených 2 % celkových výdajů na obranu;

S.  vzhledem k tomu, že zvyšování povědomí a vzdělávání občanů o kybernetické bezpečnosti by mělo představovat základ každé komplexní strategie v této oblasti;

T.  vzhledem k tomu, že v souladu s SFEU musí být stanovena jasná rovnováha mezi bezpečnostními opatřeními a právy občanů, jako je právo na soukromí, ochrana údajů a svoboda projevu, přičemž ani jedno nesmí být jménem druhého obětováno;

U.  vzhledem k tomu, že je stále více zapotřebí lépe dodržovat a chránit právo jednotlivců na soukromí, jak stanoví Listina základních práv EU a článek 16 SFEU; vzhledem k tomu, že potřeba institucí a obranných orgánů zabezpečit a chránit kyberprostor na vnitrostátní úrovni by – ač je důležitá – nikdy neměla být využita jako důvod pro jakékoli omezování práv a svobod v kybernetickém a informačním prostoru;

V.  vzhledem k tomu, že globální a hranicemi neomezená povaha internetu vyžaduje nové formy mezinárodní spolupráce a správy se zapojením mnoha zúčastněných stran;

W.  vzhledem k tomu, že se vlády při zabezpečování své kritické infrastruktury stále více spoléhají na soukromé subjekty;

X.  vzhledem k tomu, že Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) do svých vztahů s třetími zeměmi dosud iniciativně nezahrnula otázky kybernetické bezpečnosti;

Y.  vzhledem k tomu, že nástroj stability je dosud jediným programem EU zaměřeným na reakce na naléhavé krize či globální/nadregionální problémy v oblasti bezpečnosti, včetně hrozeb v oblasti kybernetické bezpečnosti;

Z.  vzhledem k tomu, že společná reakce – prostřednictvím pracovní skupiny EU-USA pro kybernetickou bezpečnost a kyberkriminalitu – na hrozby v oblasti kybernetické bezpečnosti je jednou z prioritních otázek ve vztazích mezi EU a USA;

Činnosti a koordinace v EU

1.  konstatuje, že hrozby v oblasti kybernetiky a útoky proti vládám, státní správě a vojenským a mezinárodním orgánům jsou rychle rostoucí a stále častější hrozbou jak v EU, tak na celém světě, a že existují pádné důvody pro obavu, že by státní či nestátní subjekty, zejména teroristické a kriminální organizace, mohly zaútočit na kritické informační a komunikační struktury a infrastruktury orgánů EU a členských států, což by mohlo způsobit značné škody, včetně „kinetického efektu“;

2.  zdůrazňuje proto potřebu globálního a koordinovaného přístupu k těmto problémům na úrovni EU prostřednictvím rozvíjení komplexní strategie kybernetické bezpečnosti EU, která by měla stanovit společnou definici kybernetické bezpečnosti a ochrany, definiční znaky kybernetického útoku souvisejícího s ochranou a společnou operační vizi a vzít v úvahu přidanou hodnotu stávajících agentur a subjektů, stejně jako osvědčené postupy z těch členských států, které již mají vnitrostátní strategie kybernetické bezpečnosti; zdůrazňuje zásadní význam koordinace a vytváření součinnosti na úrovni Unie pro snadnější kombinování různých iniciativ, programů a činností, jak vojenských, tak civilních; zdůrazňuje, že tato strategie by měla zajistit flexibilitu a být pravidelně aktualizována, aby byla přizpůsobována rychle se měnícímu kyberprostoru;

3.  naléhavě vyzývá Komisi a vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby ve svém nadcházejícím návrhu týkajícím se opatření pro provádění doložky solidarity (článek 222 SFEU) zvážily možnost závažného kybernetického útoku proti členskému státu; je dále toho názoru, že ačkoli je stále třeba definovat kybernetické útoky ohrožující národní bezpečnost společnou terminologií, mohly by spadat do oblasti působnosti doložky o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 SEU), aniž by byla dotčena zásada proporcionality;

4.  zdůrazňuje, že SBOP musí zajistit, aby síly, jež se účastní vojenských operací EU a civilních misí, byly chráněny proti kybernetickým útokům; zdůrazňuje, že by z kybernetické ochrany měla být učiněna aktivní schopnost v rámci SBOP;

5.  zdůrazňuje, že všechny politiky EU týkající se kybernetické bezpečnosti by měly být koncipovány a navrženy tak, aby zajistily co nejvyšší míru ochrany a zachování digitálních svobod a dodržování lidských práv na internetu; domnívá se, že s cílem pokročit v tomto úsilí by měl být internet spolu s informačními a komunikačními technologiemi zařazen do zahraničních a bezpečnostních politik EU;

6.  vyzývá Komisi a Radu, aby jednoznačně uznaly digitální svobody za základní práva a nezbytný předpoklad požívání všeobecných lidských práv; zdůrazňuje, že by členské státy měly usilovat o to, aby v rámci vyváření reakcí na kybernetickou hrozbu a útoky nikdy neohrozily práva a svobody svých občanů, a že by měly ve svých právních předpisech náležitě rozlišovat mezi civilní a vojenskou úrovní kybernetických incidentů; vyzývá k opatrnosti při uplatňování omezení, pokud jde o možnosti občanů využívat nástroje komunikačních a informačních technologií;

7.  vyzývá Radu a Komisi, aby společně s členskými státy vypracovaly bílou knihu o kybernetické ochraně, která by obsahovala jasné definice a kritéria oddělující úrovně kybernetických útoků v civilní a vojenské oblasti podle jejich účelu a účinků a rovněž podle úrovně reakcí, včetně vyšetřování, odhalování a stíhání pachatelů;

8.  domnívá se, že existuje jasná potřeba pro aktualizaci evropské bezpečnostní strategie s cílem stanovit a nalézt způsoby pronásledování a trestního stíhání samostatných i státem podporovaných pachatelů kybernetických útoků na sítě;

Úroveň EU

9.  zdůrazňuje význam horizontální spolupráce a koordinace v oblasti kybernetické bezpečnosti v rámci orgánů a agentur EU a mezi nimi;

10.  zdůrazňuje, že nové technologie jsou výzvou pro způsob, jakým vlády plní své tradiční základní funkce; znovu potvrzuje, že obranná a bezpečnostní politika jsou v konečném důsledku v rukou vlád, a to včetně příslušného demokratického dohledu; bere na vědomí stále významnější úlohu soukromých subjektů při plnění úkolů v oblasti bezpečnosti a obrany, často při neexistenci mechanismů zajišťujících transparentnost a odpovědnost či demokratickou kontrolu;

11.  zdůrazňuje, že vlády musí při užívání nových technologií, jež spadají do oblasti působnosti bezpečnostní a obranné politiky, dodržovat základní zásady mezinárodního veřejného a humanitárního práva, jako je respektování státní svrchovanosti a dodržování lidských práv; poukazuje na cennou zkušenost členských států EU, jako je Estonsko, při vymezování a navrhování politik v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany;

12.  uznává potřebu posouzení celkové úrovně kybernetických útoků na informační systémy a infrastrukturu EU; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu průběžného posuzování stupně připravenosti orgánů EU čelit možným kybernetickým útokům; zdůrazňuje zejména nutnost posílit kritickou informační infrastrukturu;

13.  zdůrazňuje rovněž potřebu informovat o slabinách informačních systémů a poskytovat výstrahy a upozornění o nových hrozbách, kterým tyto systémy čelí;

14.  konstatuje, že nedávné kybernetické útoky na evropské informační sítě a vládní informační systémy způsobily vážné hospodářské a bezpečnostní škody, jejichž šíře nebyla odpovídajícím způsobem vyhodnocena;

15.  vyzývá všechny orgány EU, aby v co nejkratší době vyvinuly své strategie v oblasti kybernetické bezpečnosti a pohotovostní plány, a to s ohledem na své vlastní systémy;

16.  vyzývá všechny orgány EU, aby do své analýzy rizik a plánů na řešení krizí zahrnuly otázku řešení kybernetických krizí; vyzývá dále všechny orgány EU, aby všem svým zaměstnancům poskytly školení, jež by zvýšilo povědomí o kybernetické bezpečnosti; navrhuje, aby byla kybernetická cvičení prováděna jednou ročně podobně jako cvičení pro mimořádné situace;

17.  podtrhuje význam účinného rozvíjení skupiny pro reakci na počítačové hrozby na úrovni EU (EU-CERT) a vnitrostátních skupin tohoto druhu (CERT) i rozvíjení vnitrostátních pohotovostních plánů pro případ nutnosti přijetí opatření; vítá skutečnost, že do května 2012 zřídily vnitrostátní skupiny CERT všechny členské státy EU; naléhavě vyzývá k dalšímu rozvoji vnitrostátních skupin CERT a skupiny CERT na úrovni EU, jež by byly v případě potřeby schopné nasazení do 24 hodin; zdůrazňuje nutnost zaměřit se na možnost utvoření partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v této oblasti;

18.  uznává, že první celoevropské cvičení o ochraně kritické informační infrastruktury Cyber Europe 2010, do něhož se zapojilo několik členských států pod vedením agentury ENISA, se osvědčilo jako užitečné opatření a příklad osvědčených postupů; zdůrazňuje rovněž potřebu co nejrychleji vytvořit výstražnou informační síť kritické infrastruktury na evropské úrovni;

19.  zdůrazňuje význam celoevropských cvičení zaměřených na přípravu na rozsáhlé bezpečnostní incidenty týkající se sítí, stejně jako vymezení jednotného souboru norem pro posuzování hrozeb;

20.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala potřebu a uskutečnitelnost základny EU pro koordinaci v oblasti kybernetiky;

21.  domnívá se, že vzhledem k vysoké úrovni znalostí, jichž je zapotřebí k tomu, aby bylo možné kybernetické systémy a infrastruktury jak odpovídajícím způsobem chránit, tak na ně zaútočit, by měla být Komisí, Radou a členskými státy zvážena možnost vytvoření tzv. strategie „bílých hackerů“; konstatuje, že potenciální odliv mozků v těchto případech je vysoký a že zvláště nezletilé osoby odsouzené za tyto útoky mají vysoký potenciál pro nápravu a začlenění do obranných agentur a orgánů;

Evropská obranná agentura (EDA)

22.  vítá nedávné iniciativy a projekty vztahující se ke kybernetické ochraně, zvláště týkající se shromažďování a zmapování relevantních údajů, problémů a potřeb v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany, a naléhavě žádá členské státy, aby více spolupracovaly s agenturou EDA v oblasti kybernetické ochrany, a to i na vojenské úrovni;

23.  zdůrazňuje význam úzké spolupráce členských států s agenturou EDA na rozvíjení jejich vnitrostátních ochranných kapacit proti kybernetickým útokům; domnívá se, že pro účinnou kybernetickou ochranu na evropské a vnitrostátní úrovni je zásadní vytváření součinnosti, slučování a sdílení na úrovni evropské;

24.  vybízí agenturu EDA, aby prohloubila svou spolupráci s NATO, vnitrostátními a mezinárodními centry excelence, Evropským centrem pro boj proti kyberkriminalitě v rámci Europolu, jež přispívá k urychlení reakce v případě kybernetického útoku, a zvláště se střediskem excelence pro společnou počítačovou obranu (CCDCOE), a aby se soustředila na budování kapacit, odbornou přípravu i na výměnu informací a postupů;

25.  se znepokojením si všímá skutečnosti, že do roku 2010 dosáhl pouze jeden členský stát 2% výše výdajů na výzkum a vývoj v oblasti obrany a že pět členských států nemělo v roce 2010 v oblasti výzkumu a vývoje vůbec žádné výdaje; naléhavě vyzývá agenturu EDA, aby společně s členskými státy sdružila zdroje a účinně investovala do výzkumu a vývoje založeného na spolupráci, se zvláštním důrazem na kybernetickou bezpečnost a ochranu;

Členské státy

26.  vyzývá všechny členské státy, aby neodkladně vytvořily a dokončily své vnitrostátní strategie kybernetické bezpečnosti a ochrany a aby zajistily dobré prostředí pro tvorbu politik a právních předpisů, komplexní postupy řízení rizik a vhodná přípravná opatření a mechanismy; vyzývá agenturu ENISA, aby členským státům pomáhala; vyjadřuje podporu agentuře ENISA, která vypracovává příručku osvědčených postupů a doporučení, jak vyvíjet, provádět a udržovat strategii kybernetické bezpečnosti;

27.  vybízí všechny členské státy k tomu, aby v rámci svých vojenských struktur vytvořily vybrané jednotky pro kybernetickou bezpečnost a ochranu, které by spolupracovaly s podobnými orgány v jiných členských státech EU;

28.  vybízí členské státy, aby na regionální úrovni zavedly specializovaná soudní centra pro efektivnější trestání narušování informačních systémů; trvá na nutnosti podpořit přizpůsobování vnitrostátního práva s cílem upravovat jej podle vývoje technologií a postupů;

29.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na soudržném a účinném evropském přístupu s cílem vyhnout se nadbytečným iniciativám a povzbuzovala a podporovala členské státy v jejich snaze rozvinout mechanismy spolupráce a prohloubit výměnu informací; je toho názoru, že by mezi členskými státy měla být stanovena minimální úroveň povinné spolupráce a sdílení;

30.  naléhavě vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní pohotovostní plány a aby do svých plánů na řešení krizí a analýzy rizik zahrnuly otázku řešení kybernetických krizí; dále zdůrazňuje význam odpovídající odborné přípravy o nezbytné kybernetické bezpečnosti pro všechny zaměstnance veřejných subjektů, a zejména poskytování takového vzdělání členům soudních a bezpečnostních institucí ze strany vzdělávacích institucí; vyzývá agenturu ENISA a ostatní příslušné subjekty, aby pomohly členským státům při zajištění sdružování a sdílení zdrojů i v zamezení zdvojování činností;

31.  naléhavě vyzývá členské státy, aby z výzkumu a vývoje učinily jeden z hlavních pilířů kybernetické bezpečnosti a ochrany a aby podporovaly vzdělávání inženýrů specializovaných na oblast ochrany informačních systémů; vyzývá členské státy, aby dostály závazku zvýšení výdajů na výzkum a vývoj v oblasti obrany alespoň na 2 %, se zvláštním zaměřením na kybernetickou bezpečnost a ochranu;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily programy na podporu obecného bezpečného využívání internetu, informačních systémů a komunikačních technologií a na zvýšení obecného povědomí v této oblasti u soukromých i obchodních uživatelů; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu zahájila veřejnou celoevropskou vzdělávací iniciativu, a vyzývá členské státy, aby do školních osnov od co nejranějšího věku začlenily vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti;

Spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem

33.  zdůrazňuje klíčovou úlohu smysluplné a doplňující se spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti mezi veřejnými orgány a soukromým sektorem, jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni, s cílem navození vzájemné důvěry; je si vědom toho, že další posilování spolehlivosti příslušných veřejných orgánů a jejich účinnosti přispěje k budování důvěry a ke sdílení kritických informací;

34.  vyzývá partnery v soukromém sektoru, aby zvážili řešení, kdy bude na bezpečnost pomýšleno již od fáze návrhu nových produktů, nástrojů, služeb a aplikací, a pobídky pro subjekty, u jejichž návrhů nových produktů, nástrojů, služeb a aplikací je bezpečnost ústředním rysem; vyzývá k tomu, aby byly s ohledem na spolupráci se soukromým sektorem vytvořeny minimální normy transparentnosti a mechanismy pro zajištění odpovědnosti s cílem předcházet kybernetickým útokům a bojovat proti nim;

35.  zdůrazňuje, že ochrana kritické informační infrastruktury je začleněna do strategie vnitřní bezpečnosti EU v souvislosti se zvyšováním úrovně bezpečnosti pro občany a podniky v kyberprostoru;

36.  vyzývá k tomu, aby byl s těmito partnery navázán stálý dialog o nejlepším využití a odolnosti informačních systémů a o sdílení odpovědnosti, jíž je třeba pro jejich bezpečné a řádné fungování;

37.  je toho názoru, že členské státy, orgány EU a soukromý sektor by ve spolupráci s agenturou ENISA měly učinit opatření pro zvýšení bezpečnosti a celistvosti informačních systémů s cílem předcházet útokům a zmírnit jejich dopad na minimum; podporuje Komisi v jejích snahách stanovit minimální normy pro kybernetickou bezpečnost a certifikační systémy týkající se firem a vytvořit vhodné pobídky pro podporu úsilí soukromého sektoru o zlepšení bezpečnosti;

38.  vyzývá Komisi a vlády členských států, aby podporovaly soukromý sektor a subjekty občanské společnosti v začleňování otázky řešení kybernetických krizí do plánů na řešení krizí a analýzy rizik; dále vyzývá k tomu, aby pro všechny jejich zaměstnance byla zavedena odborná příprava pro zvýšení povědomí o nezbytné kybernetické bezpečnosti a kybernetické hygieně;

39.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a příslušnými agenturami a institucemi vyvinula rámce a nástroje pro systém rychlé výměny informací, který by zajistil soukromému sektoru anonymitu při ohlašování kybernetických incidentů, umožnil veřejným subjektům neustálý přístup k aktuálním informacím a poskytl pomoc v případě potřeby;

40.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU usnadnila rozvoj konkurenceschopného a inovačního trhu pro kybernetickou bezpečnost v EU tak, aby mohly malé a střední podniky v této oblasti lépe provozovat svou činnost, což přispěje k podpoře hospodářského růstu a vytvoření nových pracovních míst;

Mezinárodní spolupráce

41.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby k otázce kybernetické bezpečnosti zaujala proaktivní postoj a zohledňovala tuto otázku ve všech svých činnostech, zejména ve vztahu k třetím zemím; vyzývá k urychlení spolupráce a výměny informací o způsobech řešení otázek kybernetické bezpečnosti se třetími zeměmi;

42.  zdůrazňuje, že dokončení komplexní strategie kybernetické bezpečnosti EU je předpokladem pro navázání takové účinné mezinárodní spolupráce v otázce kybernetické bezpečnosti, jaká je nezbytná vzhledem k přeshraničnímu rázu kybernetických hrozeb;

43.  vyzývá ty členské státy, které ještě nepodepsaly nebo neratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o kybernetické trestné činnosti (Budapešťská úmluva), aby tak neprodleně učinily; podporuje Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost v jejich snahách propagovat Úmluvu a její hodnoty ve třetích zemích;

44.  je si vědom potřeby mezinárodně schválené a koordinované reakce na kybernetické hrozby; vyzývá proto Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby se ujaly vedoucí úlohy na všech fórech, zejména v OSN, ve snaze dosáhnout širší mezinárodní spolupráce a konečné dohody týkající se definice společného pojetí norem chování v kyberprostoru a aby rovněž prosazovaly spolupráci s cílem vypracovat dohody o kontrole kybernetických zbraní;

45.  vybízí k výměně znalostí v oblasti kybernetické bezpečnosti se zeměmi BRICS a s jinými zeměmi s rozvíjejícími se ekonomikami s cílem prozkoumat případné společné reakce na narůstající kyberkriminalitu a kybernetické hrozby a útoky jak na civilní, tak na vojenské úrovni;

46.  naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby zaujaly proaktivní přístup v rámci příslušných mezinárodních fór a organizací, zejména OSN, OBSE, OECD a Světové banky, s cílem uplatňovat stávající mezinárodní právo a dosáhnout konsensu ohledně norem pro odpovědné chování státu v otázce kybernetické bezpečnosti a ochrany a aby koordinovaly stanoviska členských států s cílem propagovat základní hodnoty a politiky EU v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany;

47.  vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci dialogů a vztahů se třetími zeměmi a dohod o spolupráci s těmito státy a především v případě, že tyto dohody obsahují ustanovení o spolupráci či výměně v oblasti technologií, trvaly na minimálních požadavcích pro předcházení kyberkriminalitě a kybernetickým útokům a pro boj s nimi a na minimálních normách v oblasti bezpečnosti informačních systémů;

48.  vyzývá Komisi, aby v případě potřeby usnadnila třetím zemím jejich úsilí o vybudování kybernetické bezpečnosti a ochranné kapacity proti kybernetickým útokům a rovněž jim v této oblasti pomáhala;

Spolupráce s NATO

49.  opakovaně zdůrazňuje, že EU a NATO mají na základě svých společných hodnot a strategických zájmů zvláštní odpovědnost a způsobilost řešit narůstající problémy v oblasti kybernetické bezpečnosti účinněji a v úzké spolupráci, a to hledáním možné doplňkovosti, aniž by docházelo ke zdvojování úsilí a s ohledem na své příslušné povinnosti;

50.  zdůrazňuje potřebu slučování a sdílení v praktické rovině, s přihlédnutím k tomu, že se přístupy EU a NATO v otázce kybernetické bezpečnosti a ochrany doplňují; zdůrazňuje potřebu užší koordinace, zejména ohledně plánování, technologií, odborné přípravy a vybavení vztahujících se ke kybernetické bezpečnosti a ochraně;

51.  na základě stávajících doplňkových činností v oblasti rozvoje ochranných kapacit naléhavě vyzývá všechny příslušné instituce v EU zabývající se kybernetickou bezpečností a ochranou, aby prohloubily svou praktickou spolupráci s NATO za účelem výměny zkušeností a znalostí týkajících se toho, jak dosáhnout odolnosti systémů EU;

Spolupráce se Spojenými státy

52.  domnívá se, že EU a Spojené státy by měly prohloubit vzájemnou spolupráci v boji proti kybernetickým útokům a kyberkriminalitě, neboť na lisabonském summitu EU-USA v roce 2010 byla tato oblast prohlášena za prioritní v transatlantických vztazích;

53.  vítá, že na summitu EU-USA v listopadu 2010 byla zřízena pracovní skupina EU-USA pro kybernetickou bezpečnost a kyberkriminalitu, a podporuje její úsilí o zahrnutí otázek kybernetické bezpečnosti do transatlantického politického dialogu;

54.  vítá, že Komise a vláda USA v rámci pracovní skupiny EU-USA společně vypracovaly společný program a plán pro společná/synchronizovaná transkontinentální kybernetická cvičení v letech 2012–2013; bere na vědomí první cvičení Cyber Atlantic 2011;

55.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby USA a EU jakožto největší zdroje kyberprostoru i uživatelů spolupracovaly na ochraně práv a svobod svých občanů při užívání tohoto prostoru; zdůrazňuje, že ačkoli je národní bezpečnost prvořadým cílem, měl by být kyberprostor nejen zabezpečen, ale také chráněn;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise, Evropské obranné agentuře (EDA), Evropské agentuře pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) a NATO.

(1) Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75.
(2) Úř. věst. C 349, 22.12.2010, s. 63.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0228.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0207.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0406.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2012)0237.
(7) http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/RegularSessions/Session20/Pages/ResDecStat.aspx.


Úloha společné bezpečnostní a obranné politiky v případě krizí souvisejících s klimatem a přírodních katastrof
PDF 325kWORD 36k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o úloze společné bezpečnostní a obranné politiky v případě krizí souvisejících s klimatem a přírodních katastrof (2012/2095(INI))
P7_TA(2012)0458A7-0349/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Hlavu V Smlouvy o Evropské unii a zejména na články 42 a 43,

–  s ohledem na článek 196 Smlouvy o fungování Evropské unie, jenž upravuje civilní ochranu, a článek 214 o humanitární pomoci,

–  s ohledem na závěry Rady o diplomacii EU v oblasti klimatu ze dne 18. července 2011(1),

–  s ohledem na společný diskusní dokument ESVČ a Komise o diplomacii v oblasti klimatu ze dne 9. července 2011(2),

–  s ohledem na společnou zprávu vysokého představitele EU pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javiera Solany a Evropské komise Evropské radě o změně klimatu a mezinárodní bezpečnosti z roku 2008 a na následná doporučení Evropského parlamentu(3),

–  s ohledem na zprávu Komise s názvem „Za evropskou jednotku civilní ochrany: Europe aid“ z května 2006,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 8. listopadu 2007 o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství(4), na sdělení Komise ze dne 26. října 2010 nazvané „Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci“ (COM(2010)0600) a na své usnesení ze dne 27. září 2011(5),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o mechanismu civilní ochrany Unie ze dne 20. prosince 2011 (COM(2011)0934),

–  s ohledem na sdělení Komise o Evropské unii a arktické oblasti (KOM(2008)0763) z roku 2008 a na usnesení Evropského parlamentu o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti Evropy ze dne 20. ledna 2011(6),

–  s ohledem na své usnesení o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU ze dne 14. prosince 2011(7),

–  s ohledem na závěry konference v Berlíně z října 2011 nazvané „Od jednání o klimatu k diplomacii v oblasti klimatu“ („From Climate negotiations to Climate diplomacy“) a konference v Londýně z března 2012 nazvané „Dialog 21. století o klimatu a bezpečnosti“ ( „A 21st century dialogue on Climate and Security“),

–  s ohledem na předsednické prohlášení Rady bezpečnosti OSN o změně klimatu a mezinárodní bezpečnosti z července 2011(8),

–  s ohledem na zprávy Programu OSN pro životní prostředí s názvem „Bezpečné živobytí: Změna klimatu, konflikty a migrace v oblasti Sahelu“ z let 2011 a 2012(9),

–  s ohledem na dokumenty OSN o bezpečnosti osob a odpovědnosti za ochranu(10),

–  s ohledem na zásady OSN pro použití zahraničních prostředků vojenské a civilní ochrany na zmírnění následků katastrof (zásady z Osla)(11) a zásady IASC (Meziagenturní stálý výbor) týkající se použití prostředků vojenské a civilní ochrany pro humanitární operace OSN v případě složitých mimořádných událostí (zásady MCDA),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě (SEC(2007)0781, SEC(2007)0782, COM(2007)0317) a na společné prohlášení „Evropský konsensus o humanitární pomoci“(12),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0349/2012),

Obecně

1.  všímá si dopadu změny klimatu na světovou bezpečnost, mír a stabilitu;

2.  lituje, že během posledních čtyř let se problém změny klimatu jako největší hrozby pro světovou bezpečnost zatlačuje ve veřejné diskusi do pozadí kvůli hospodářské a finanční krizi, která rovněž představuje bezprostřední ohrožení na globální úrovni;

3.  domnívá se, že toto zvýšení počtu extrémních výkyvů počasí za poslední roky představuje stále se navyšující finanční zátěž pro světové hospodářství nejen v rozvojových zemích, ale i pro světovou ekonomiku, přičemž se jedná jednak o přímé náklady na rekonstrukci a pomoc, ale i o nepřímé náklady, jako je navýšení pojistného a cen výrobků a služeb; zdůrazňuje, že tyto události rovněž zesilují hrozby pro mezinárodní mír a bezpečnost lidí;

4.  zdůrazňuje, že přírodní pohromy, které jsou navíc horší v důsledku změny klimatu, mají vysoce destabilizující efekt, zejména v nepevných státech; konstatuje ovšem, že dosud v žádném případě nebylo možné přisoudit konflikt jen změně klimatu; zdůrazňuje, že obyvatelé, kteří mají kvůli přírodním katastrofám, jež změna klimatu ještě zhoršuje, stále obtížnější přístup k pitné vodě a potravinám, jsou nuceni migrovat, a přetěžují tak hospodářské, sociální a správní možnosti již tak nestabilních oblastí či selhávajících států, což vede ke vzniku konfliktů a vytváří negativní vliv na bezpečnost; konstatuje, že kvůli těmto výkyvům by mohlo dojít k tomu, že komunity a země budou o omezené zdroje bojovat;

5.  uznává, že složité krize lze předvídat a je třeba jim předcházet pomocí komplexního přístupu zahrnujícího oblasti politik, které plně využívají nástrojů v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky a v rámci humanitární a rozvojové pomoci; konstatuje také, že NATO byla v centru první mezinárodní odpovědi na výzvy environmentální bezpečnosti v roce 2004, kdy se tato aliance spojila s pěti dalšími mezinárodními agenturami(13), aby vytvořily iniciativu pro životní prostředí a bezpečnost (ENVSEC) k řešení environmentálních problémů, jež ohrožují bezpečnost ve zranitelných oblastech;

6.  uznává důležitost kritické infrastruktury, která poskytuje podporu SBOP;

7.  uznává, že řešení změny klimatu prostřednictvím souvislosti klimatu a bezpečnosti sice může být přínosné, avšak je jen jednou složkou činnosti EU týkající se změny klimatu, která se snaží využít politických a hospodářských nástrojů ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

8.  upozorňuje, že ve svých strategiích, politikách a nástrojích vnější činnosti by EU měla brát v úvahu dopady přírodních katastrof a změny klimatu na mezinárodní bezpečnost; dále upozorňuje na to, že v souvislosti s přírodními i jinými katastrofami je třeba věnovat zvýšenou pozornost ženám a dětem, jelikož tyto dvě skupiny obyvatelstva jsou v krizových situacích obzvlášť zranitelné;

9.  připomíná v této souvislosti mandát Komise k humanitární pomoci a civilní ochraně a zdůrazňuje potřebu dále rozvíjet a posilovat existující nástroje;

10.  opakuje v této souvislosti také důležitost snižování rizika katastrof, které může snížit dopad krize na zranitelné skupiny obyvatelstva;

11.   zdůrazňuje proto, že je důležité zahrnout analýzu dopadu krizí způsobených změnou klimatu a následných přírodních katastrof do strategií a operačních plánů SBOP a zaměřit se na země a oblasti, ve kterých případné přírodní katastrofy a humanitární krize mohou nastat, ve kterých probíhají a v těch, kde byly překonány, při dodržení humanitárních zásad stanovených v Lisabonské smlouvě; rovněž vyzývá k praktické spolupráci, jako je například nácvik společných zásahů;

12.  zdůrazňuje, že budování účinné reakce na bezpečnostní důsledky změny klimatu nesmí pouze posílit předcházení konfliktům a řízení krizí, ale také zlepšit kapacitu v oblasti analýzy a včasného varování;

13.  připomíná, že Lisabonská smlouva zavazuje EU k vytvoření civilních a vojenských kapacit pro řízení mezinárodních krizí a pro vykonávání celé řady misí popsaných v Článku 43, především misí pro předcházení konfliktů, humanitárních a záchranných misí, poradních a pomocných misí ve vojenské oblasti, misí pro prosazování míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů; je dále toho názoru, že je nutno zamezit překrývání nástrojů a že by se mělo jasně rozlišovat mezi nástroji, které spadají do oblasti působnosti SBOP, a nástroji, které nespadají do této politiky, v souladu s články 196 a 214 SFEU; připomíná potřebu zamezit jakémukoliv překrývání s nástroji již zavedenými v rámci humanitární pomoci a civilní ochrany, které existují mimo oblast působnosti SBOP;

14.  uznává, že vojenské struktury mají kapacity a prostředky, jež pomáhají zpravodajství o životním prostředí, při hodnocení rizik, humanitární pomoci, zmírňování následků přírodních katastrof a provádění činností evakuace a musí sehrávat klíčovou roli ve včasném varování, řízení krizí souvisejících s klimatem a reakci na katastrofy;

15.  zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva zavedla nová ustanovení (články 21–33, 27, 39, čl. 41 odst. 3, články 43-46 SEU), především ustanovení týkající se fondu pro zahájení operace uvedeného v čl. 41 odst. 3, a že tato ustanovení je stále nutné provést;

16.  11a. poukazuje na to, že by EU měla posílit kontakt s OSN, Africkou unií (AU) a OBSE, mimo jiné v souvislosti s iniciativou ENVSEC, s cílem lépe sdílet analýzy a ve spolupráci řešit výzvy v oblasti změny klimatu;

17.  zdůrazňuje hodnotu součinnosti vojenské a civilní oblasti při řešení krizí, jako např. té, která byla využita na Haiti, v Pákistánu nebo v New Orleansu; zastává názor, že při této součinnosti se ukázalo, jak vojenské síly mohou významně prospět v krizích způsobených klimatem a při přírodních katastrofách poskytnutím přímé a včasné pomoci postiženým oblastem a obyvatelstvu;

18.  vítá skutečnost, že klimatické změny mají v diskusi o světové bezpečnosti čím dál tím důležitější místo, zejména od roku 2007, kdy Rada bezpečnosti OSN poprvé jednala o změně klimatu a jejích dopadech na mezinárodní bezpečnost; oceňuje úsilí EU a vlád členských států v červenci 2011 upozornit na tuto otázku Radu bezpečnosti OSN a zmínit ji v závěrech Rady pro zahraniční věci o diplomacii v oblasti klimatu;

Nutnost politické vůle a jednání

19.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, která je odpovědná za provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, aby:

   a) při analýze krizí a hrozby konfliktů zohledňovali změnu klimatu a přírodní katastrofy a jejich důsledky v oblasti bezpečnosti a ochrany, kdykoli se to považuje za vhodné;
   b) posoudila, kterým zemím a/nebo oblastem potenciálně hrozí největší riziko konfliktu a nestability, způsobené změnou klimatu a přírodními katastrofami; vytvořili seznam takových zemí/oblastí; v rámci výročních zpráv o SZBP poskytovala informace o provádění politik a nástrojů EU, jejichž cílem je řešení těchto výzev v uvedených zemích a oblastech;
   c) podpořila schopnost EU zajistit předcházení konfliktům, řízení krizí a obnovu po ukončení krizí; úzce koordinovali své úsilí s Komisí a rozvojovou politikou EU, co se týče nutnosti pomáhat partnerským zemím, pokud jde o odolnost vůči změně klimatu nebo další rozměry přizpůsobování se změně klimatu;
   d) v úzké spolupráci s Komisí přijali dlouhodobé plánování EU v oblasti civilních a vojenských kapacit jakož i schopností;

20.  domnívá se, že EU musí sestavit seznam výzev, kterým čelí v oblastech jako je Arktida, Afrika, arabský svět a Himálaje a Tibetská náhorní plošina („Třetí pól“), zejména pokud jde o možné konflikty o vodní zdroje

21.   zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v rozvojové a humanitární pomoci EU zaměřené na přizpůsobování, zmírňování, reakci, odolnost, zmírňování následků a pokrizový rozvoj ve vztahu ke krizím způsobeným klimatem a přírodním katastrofám a posilovat ji; upozorňuje na význam iniciativ, jako je snižování rizika katastrof a propojení pomoci, obnovy a rozvoje, a vyzývá Komisi, aby tyto programy a opatření zařazovala do své humanitární, a zejména rozvojové pomoci; vítá návrh na posílení úlohy mechanismu civilní ochrany EU, zejména mimo Evropskou unii;

22.   vítá iniciativu pro životní prostředí a bezpečnost (ENVSEC) prováděnou UNDP, UNEP, OBSE, NATO, EHK OSN a REC(14), jejímž cílem je řešit výzvy související s bezpečností osob a přirozeným životním prostředím tím, že nabídne zemím ve Střední Asii, na Kavkaze a v jihovýchodní Evropě svůj sdílený fond odborných znalostí a prostředků; konstatuje, že celková výkonnost iniciativy ENVSEC je dosud omezená, ovšem tak, jak je dosud uplatňována, sloužila iniciativa jako důležitý nástroj institucionální koordinace a stala se vstupním bodem pro usnadnění procesů začleňování;

23.  zdůrazňuje, že by EU měla spolupracovat s hlavními ohroženými oblastmi a nejzranitelnějšími státy na posílení jejich schopnosti vypořádat se s problémy; zdůrazňuje, že by EU mohla ještě více integrovat přizpůsobení se změně klimatu a odolnost vůči ní do regionálních strategií EU (například strategie EU-Afrika, barcelonského procesu, černomořské synergie, strategie EU-Střední Asie, akčního plánu pro Blízký východ);

24.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby začlenila potenciální dopady změny klimatu na bezpečnost do nejdůležitějších strategií, politických dokumentů a finančních nástrojů pro vnější činnost a SBOP;

25.  upozorňuje na skutečnost, že energetická bezpečnost je úzce spojena se změnou klimatu; domnívá se, že je nutné zlepšit energetickou bezpečnosti omezením závislosti EU na fosilních palivech, jako jsou paliva dovážená z Ruska prostřednictvím ropovodů a plynovodů; připomíná, že tyto ropovody a plynovody by mohly přerušeny v důsledku tání permafrostu, a zdůrazňuje, že transformace arktické oblasti představuje jeden z hlavních důsledků změny klimatu z hlediska bezpečnostní politiky EU; zdůrazňuje, že tento multiplikátor rizik je třeba řešit prostřednictvím posílené strategie EU pro arktickou oblasti a prostřednictvím rozšířené politiky obnovitelné energie produkované v EU a energetické účinnosti, která výrazně sníží závislost Unie na vnějších zdrojů a posílí tím její bezpečnostní pozici;

26.  vyzývá Evropskou obrannou agenturu a ozbrojené síly členských států, aby rozvíjely ekologické technologie a takové druhy technologií, které berou ohled na spotřebu energie, a v této souvislosti se zaměřily na plné využívání potenciálu, který nabízejí obnovitelné zdroje energie;

27.  vítá nedávné snahy posílit koordinaci mezi organizací NATO a EU v oblasti rozvoje kapacit; uznává, že je naléhavě nutné definovat, jaké jsou vzájemné výhody spolupráce, přičemž je třeba brát ohled na specifické povinnosti obou organizací; zdůrazňuje, že v oblasti tzv. projektů sdružování a sdílení (NATO) a projektů tzv. inteligentní obrany, které by mohly být realizovány v reakci na přírodní katastrofy a krize způsobené změnou klimatu, je třeba nalézt či vytvořit součinnost;

28.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby neprodleně využila všech možností Lisabonské smlouvy a předložila návrhy pro provedení fondu pro zahájení operace (čl. 41 odst. 3), pokud jde o možné budoucí projekty sdružování a sdílení a projekty společných kapacit a společný stálý soubor vybavení pro pro civilní operace v krizových situacích;

Nutnost vnést nového ducha – strategické a koncepční výzvy

29.  upozorňuje, že negativní dopad změny klimatu a přírodních katastrof na mír, bezpečnost a stabilitu by mohl být integrován do všech strategických dokumentů v oblasti SZBP/SBOP, jež slouží jako pokyny k plánování a provádění jednotlivých politik a misí;

30.  konstatuje, že pokud bude schopna rychle vyhodnotit situaci a zjistit potřebná fakta, EU by měla reagovat na krize s využitím nejvhodnějších dostupných prostředků a využívat multidisciplinární týmy, nasazené v co nejkratší době, jež by sestávaly z civilních, vojenských a civilně-vojenských odborníků;

31.  zdůrazňuje, že přístup EU k přesným a včasným analýzám bude hrát v reakci na nestabilitu způsobenou změnou klimatu a v tom, aby bylo možné předvídat tuto nestabilitu, klíčovou úlohu, přičemž kapacity SBOP představují dobrý zdroj informací v tomto směru; EU by měla přijmout kroky v zájmu dalšího rozvoje kapacit pro shromažďování údajů a informační analýzy prostřednictvím struktur, jako jsou delegace EU, satelitní středisko EU a situační středisko EU;

32.  má za to, že včasné varování a včasná preventivní opatření ohledně negativních dopadů změny klimatu a přírodních katastrof se odvíjejí od dostatečných lidských zdrojů a metodologie, pokud jde o shromažďování a analýzu údajů; konstatuje, že útvary ESVČ, které mají na starosti bezpečnost, a příslušné útvary Komise a zeměpisné referáty by měly integrovat analýzy dopadu přírodních katastrof na mezinárodní bezpečnost a politickou stabilitu do své práce; doporučuje odbornou přípravu pro zaměstnance ESVČ a Komise, pokud jde o sledování dopadu přírodních katastrof na vývoj krize a politickou stabilitu a bezpečnost; žádá rozvoj společných kritérií pro analýzu, posouzení rizik a vytvoření společného systému varování;

33.  vyzývá příslušné orgány ESVČ a Komise, aby, posílily koordinaci situačních analýz a politické plánování s ohledem na otázky týakjící se změny klimatu a přírodních pohrom a na systematickou výměnu informací o nich; naléhavě žádá příslušné orgány ESVČ, aby využívaly dostupné komunikační kanály a kanály pro výměnu informací s příslušnými orgány Komise, zejména s Úřadem pro humanitární pomoc (ECHO), ale i s agenturami a programy OSN a s organizací NATO; zdůrazňuje, že civilní a vojenské struktury, které jsou pověřené řešit krizi způsobenou klimatickými změnami a přírodními katastrofami by měly úzce spolupracovat se všemi organizacemi občanské společnosti a s humanitárními a nevládními organizacemi;

34.  naléhavě žádá Komisi, aby rozvinula pohotovostní plány s ohledem na reakci EU na dopady přírodních katastrof a krizí způsobených klimatem mimo Unii, které mají přímé nebo nepřímé bezpečnostní důsledky pro Unii (např. migraci způsobenou změnou klimatu);

35.  velice vítá kroky přijaté v roce 2011 na úrovni ministrů zahraničních věcí za polského předsednictví a v Radě bezpečnosti OSN za německého předsednictvím k interakci mezi změnou klimatu a jejími dopady na bezpečnost;

36.  24. domnívá se, že hlavní dokumenty SBOP by mohly být přizpůsobeny a změněny, pokud jde o dopady změny klimatu a přírodních katastrof, včetně koncepce EU pro vojenské plánování na politické a strategické úrovni(15), koncepce EU pro vojenské velení a řízení(16), koncepce EU pro vytváření sil(17) a koncepce EU pro vojenskou rychlou reakci(18), jakož i dokumenty související s civilními misemi SBOP, jako je koncepce EU pro komplexní plánování, koncepce EU pro plánování policie a pokyny pro velitelskou a řídicí strukturu pro civilní operace EU pro řešení krizí(19);

37.  je toho názoru, že civilní a vojenské kapacity by se měly rozvíjet způsobem, jenž umožní jejich využití v reakci na přírodní katastrofy a krize způsobené změnou klimatu; má za to, že zvláštní pozornost by měla být věnována rozvoji vojenských kapacit a zejména procesu sdružování a sdílení; požaduje, aby se v této oblasti posílila úloha Evropské obranné agentury;

Nutnost vytváření institucí – nástroje a kapacity

38.  opakuje, že účinná reakce na krize, jako jsou přírodní katastrofy, si často žádá schopnost využít jak civilní, tak vojenské kapacity a vyžaduje jejich užší spolupráci; připomíná, že je nezbytné definovat specificky zaměřené kapacity a mezery, kde by vojenská kapacita mohla přinést přidanou hodnotu;

39.  zdůrazňuje nutnost vypracovat zvláštní seznam vojenských a civilních kapacit SBOP, které mají důležitý význam pro reakci na změnu klimatu a přírodní katastrofy a pro mise SBOP; zdůrazňuje, že při sestavování tohoto seznamu by měla být věnována zvláštní pozornost práci konzultační skupiny pro využívání prostředků vojenské a civilní ochrany; upozorňuje na to, že tato aktive zahrnují mimo jiné inženýrské kapacity, jako je jednorázové vybudování a provoz přístavní/letištní infrastruktury, operační řízení vzdušného námořního prostoru a letecká a námořní doprava, mobilní nemocnice včetně jednotek intenzivní péče, komunikační infrastruktura, čištění vody a řízení zásob paliva; vyzývá Radu a EDA, aby v rámci revize programu rozvoje kapacit v roce 2013 sladily současné seznamy civilních a vojenských kapacit s těmi, jež jsou nezbytné pro vypořádání se s výzvami v oblasti změny klimatu, a aby v těchto seznamech napravily jakékoli stávající nedostatky;

40.  vyzdvihuje, že je třeba prozkoumat možnosti vytvořit – na základě již existujících kapacit, jako jsou bojové skupiny EU či řídicí centrum evropské letecké přepravy (European Air Transport Command) –, další společné kapacity, příslušné pro operace, které reagují na dopady změny klimatu či přírodních katastrof;

41.  zdůrazňuje, že je nutné prozkoumat způsoby zvyšování energetické účinnosti a environmentálního řízení v ozbrojených silách doma i v zahraničí, mimo jiné využíváním potenciálu, který nabízí obnovitelné zdroje energie; připomíná, že ozbrojené síly jediného členského státu EU spotřebovávají tolik energie, jako velké evropské město, že vojenské strukturu by proto měly být stejně inovativní při snižování své ekologické stopy; vítá zprávu „Ekologizace modrých přileb: životní prostředí, přírodní zdroje a mírové operace OSN, kterou v květnu 2012 vydaly Program OSN pro životní prostředí, UNDPKO a UNDFS; poukazuje na to, že ozbrojené síly Spojených států(20) po několik let aktivně usilují o zvýšení energetické nezávislosti cestou využití udržitelných zdrojů energie a zvýšení energetické účinnosti všech vojenských operací a infrastruktury; v této souvislosti vítá nedávný projekt agentury EDA nazvaný GO GREEN, jehož cílem je výrazně zvýšit energetickou účinnost a využívání obnovitelných zdrojů energie; zdůrazňuje, že je také zapotřebí vypracovat pokyny ohledně osvědčených postupů v oblasti účinného využívání zdrojů a sledování ekologického řízení misí SBOP;

42.  podtrhuje rovněž i nutnost uvést širší vývoj v oblasti evropské průmyslové základny obrany do souladu se zvláštními požadavky krize způsobené změnou klimatu a přírodními katastrofami; požaduje, aby úloha agentury EDA byla v úzké spolupráci s Vojenským výborem EU v tomto procesu posílena; žádá oba orgány SBOP, aby zajistily, že programy zadávání zakázek a programy rozvoje kapacit poskytují přiměřené finanční a jiné prostředky na zvláštní potřeby reakce na změny klimatu a přírodní katastrofy;

43.  vyzývá armády, aby převzaly svou odpovědnost v oblasti environmentální udržitelnosti, a vyzývá technické odborníky, aby hledali možnosti ekologických opatření od snižování emisí až po zlepšování recyklovatelnosti;

44.  zdůrazňuje, že je nutné, aby byl zachován a dále posilován komplexní přístup v kontextu příštího víceletího finančního výhledu 2014–2020 za účelem zmírňování dopadů přírodních katastrof a krizí způsobených změnou klimatu a reakci na ně, a to prostřednictvím použití všech relevantních nástrojů, které má EU k dispozici; vítá návrh Komise vytvořit obnovený nástroj stability, který již zohledňuje dopad změny klimatu a přírodních pohrom na bezpečnost, mír a politickou stabilitu;

45.  požaduje, aby byly pojmenovány finanční důsledky takových návrhů a tyto byly zohledněny rovněž v rámci přezkumu rozpočtu EU;

46.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby vyslala odborníky na klimatickou bezpečnost do delegací EU v zemích a oblastech, které jsou nejvíce zasaženy, a posílila tak kapacity Unie, co se týče včasného varování a informací o možném vzniku konfliktů;

47.  vyzývá ESVČ, aby posílila koordinaci mezi Unií a jejími sousedními zeměmi v oblasti rozvoje kapacity pro reakci na krize způsobené klimatem;

48.  vyzývá ESVČ, aby prosazovala zohledňování aspektů změny klimatu a ochrany životního prostředí při plánování a provádění vojenských, vojensko-civilních a civilních operací na celém světě;

49.  vítá myšlenku zřídit funkci zvláštního vyslance OSN pro klimatickou bezpečnost;

50.  žádá, aby byly vytvořeny mechanismy koordinace mezi EU jako celkem a těmi členskými státy, které mohou v budoucnosti jednat v souladu s ustanoveními stálé strukturované spolupráce, čímž bude zajištěn soulad jejich činností s komplexním přístupem EU k této problematice;

51.  je toho názoru, že studie o dopadu přírodních katastrof a krizí způsobených klimatem na mezinárodní a evropskou bezpečnost by měly být zařazeny do osnov Evropské bezpečnostní a obranné školy;

52.  požaduje, aby se EU podrobně zabývala dopady změny klimatu na bezpečnost v rámci dialogu s třetími zeměmi, zejména s klíčovými partnery, jako je Indie, Čína a Rusko; zdůrazňuje, že skutečně účinná reakce si vyžádá mnohostranný přístup a investice učiněné společně s třetími zeměmi a že by EU mohla vybudovat spolupráci s armádami třetích zemí v rámci společného rozvoje a při výcvikových misích;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, parlamentům členských států EU, parlamentnímu shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi NATO, Valnému shromáždění OSN a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) http://ec.europa.eu/clima/events/0052/council_conclusions_en.pdf
(2) http://eeas.europa.eu/environment/docs/2011_joint_paper_euclimate_diplomacy_en.pdf
(3) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/reports/99387.pdf
(4) Úř. věst. L 314, 1.12.2007, s. 9.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2011)0404.
(6) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 71.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0574.
(8) http://www.un.org/News/Press/docs/2011/sc10332.doc.htm
(9) www.unep.org/disastersandconflicts
(10) Odstavce 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN z roku 2005, rezoluce Rady bezpečnosti OSN z dubna 2006 (S/RES/1674), zpráva generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna o provádění odpovědnosti za ochranu (Implementing the Responsibility to Protect) ze dne 15. září 2009 a rezoluce přijatá valným shromáždění OSN o odpovědnosti za ochranu A/RES/63/308 ze dne 7. října 2009,
(11) http://www.unhcr.org/refworld/docid/47da87822.html
(12) Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropském parlamentu a Evropské komisi (2008/C 25/01).
(13) Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Rozvojový program OSN (UNDP), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Evropská hospodářská komise OSN (EHK OSN) a Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu (REC).
(14) Rozvojový program OSN (UNDP), Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Organizace Severatlantické smlouvy (NATO), Evropská hospodářská komise OSN (EHK OSN) a Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu (REC).
(15) http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/08/st10/st10687.en08.pdf
(16) - 10688/08 – utajené
(17) http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/08/st10/st10690.en08.pdf
(18) http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/09/st05/st05654.en09.pdf
(19) doc 13983/05- doc. 6923/1/02 - doc. 9919/07
(20) Powering America’s Defence: Energy and the Risks to National Security, May 2009. http://www.cna.org/sites/default/files/Powering%20Americas%20Defense.pdf


Jednání o posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem
PDF 394kWORD 40k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost k jednání o posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem (2012/2153(INI))
P7_TA(2012)0459A7-0355/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Kazachstánem na straně druhé, jež vstoupila v platnost dne 1. července 1999(1),

–  s ohledem na jednání, která dne 24. května 2011 povolila Rada a jež byla zahájena v Bruselu v červnu 2011, o posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem,

–  s ohledem na svá usnesení týkající se Kazachstánu, zejména na usnesení ze dne 15. března 2012(2) a na usnesení ze dne 17 září 2009 o případu Jevgenije Žovtise(3) a na usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni boje proti trestu smrti(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o strategii EU pro Střední Asii(5),

–  s ohledem na strategii EU pro nové partnerství se Střední Asií: „Evropská unie a Střední Asie: strategie pro nové partnerství“, kterou přijala Evropská rada ve dnech 21.–22. června 2007, a na její zprávy o pokroku z 24. června 2008 a 28. června 2010,

–  s ohledem na prohlášení EU o Kazachstánu ve stálé radě OBSE ze dne 3. listopadu a 22. prosince 2011, 19. ledna, 26. ledna a 9. února 2012 a na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové o událostech v oblasti Žanaozenu ze dne 17. prosince 2011 a na prohlášení o kazašských parlamentních volbách, jež se konaly 15. ledna 2012 (přijaté dne 17. ledna 2012),

–  s ohledem na prohlášení o předběžných zjištěních a závěrech mise OBSE/ODIHR, jejímž úkolem bylo pozorovat dne 15. ledna 2012 průběh parlamentních voleb,

–  s ohledem na prohlášení zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků ze dne 25. ledna 2012 o situaci sdělovacích prostředků v Kazachstánu,

–  s ohledem na obecná ustanovení o vnější činnosti Unie stanovená v článku 21 SEU a na postup uzavírání mezinárodních dohod stanovených v článku 218 SFEU,

–  s ohledem na závazky, které vysoká představitelka formulovala ve svých dopisech ze dne 24. listopadu 2011 a ze dne 11. května 2012 ohledně mechanismu, kterým by bylo možné sledovat provádění dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Turkmenistánem a zejména jejího článku 2,

–   s ohledem na bod 23 svého usnesení ze dne 16. února 2012 o 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva(6),

–   s ohledem na nový strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii přijatý ministry zahraničí EU a na závěry přijaté na 3179. zasedání Rady pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

–  s ohledem na prohlášení Evropského parlamentu o Kazachstánu, které jménem vysoké představitelky Catherine Ashtonové pronesl dne 14. března 2012 dánský ministr zahraničí Villy Søvndal (A 122/12),

–  s ohledem na čl. 90 odst. 4 a článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0355/2012),

A.  vzhledem k tomu, že EU a Kazachstán usilují o prohloubení a rozšíření svých vztahů; vzhledem k tomu, že užší spolupráce by měla být prospěšná jak pro občany EU, tak pro občany Kazachstánu; vzhledem k tomu, že uzavření nových jednání o dohodě o partnerství a spolupráci by mělo poskytnout komplexní rámec pro spolupráci založenou na lidských a demokratických právech i příležitosti k socioekonomickému rozvoji a nezbytným politickým a hospodářským reformám; vzhledem k tomu, že sociální a hospodářský rozvoj jsou úzce propojeny;

B.  vzhledem k tomu, že ačkoliv uplatňování dohody o partnerství a spolupráci pozastavuje Rada jen zřídkakdy a pouze částečně, tuto možnost lze využít, vyskytnou-li se vážné a doložené případy porušení lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že Kazachstán hraje ve Střední Asii pozitivní úlohu, jelikož usiluje o rozvoj dobrých sousedských vztahů s hraničícími zeměmi, o obnovu regionální spolupráce a mírové řešení všech dvoustranných sporů;

D.  vzhledem k tomu, že k výkonu své funkce politické kontroly potřebuje mít Parlament k dispozici úplné informace, na jejichž základě by mohl pečlivě sledovat vývoj v Kazachstánu i to, zda je dohoda o partnerství a spolupráci prováděna v souladu s jeho doporučeními a usneseními;

E.  vzhledem k tomu, že Benátská komise přijala Kazachstán do Rady Evropy; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby EU a Kazachstán našly při jednáních o posílené dohodě o partnerství a spolupráci společnou řeč, pokud jde o lidská práva a demokracii;

F.  vzhledem k tomu, že Kazachstán předsedal v roce 2010 organizaci OBSE; vzhledem k tomu, že je dosud třeba splnit některé závazky, tj. sladit zákon o sdělovacích prostředcích s mezinárodními normami, do konce roku 2008 liberalizovat podmínky registrace politických stran a začlenit doporučení Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) do právních předpisů týkajících se voleb;

G.  vzhledem k tomu, že navzdory proklamovanému úsilí kazašské vlády o posílení demokratického procesu v Kazachstánu a o uspořádání voleb v souladu s mezinárodními normami uvedla organizace OBSE, že všeobecné volby, které se konaly dne 15. ledna 2012, nebyly v souladu s jejími standardy, a to v důsledku řady nesrovnalostí v jejich průběhu a toho, že nebyly zajištěny nezbytné podmínky pro uspořádání skutečně pluralitních voleb;

H.  vzhledem k tomu, že po tragických událostech v oblasti Žanaozen, k nimž došlo v prosinci 2011, se některé opoziční strany, nezávislé sdělovací prostředky, odbory, aktivisté a obhájci lidských práv stali terčem represí, a to i zadržování bez prokázaného porušení zákonů, které je možné považovat za politicky motivované;

I.  vzhledem k tomu, že mezi poslanci EP, oficiálními představiteli Kazachstánu, zástupci občanské společnosti a nevládními organizacemi probíhá otevřený a konstruktivní dialog o otázkách společného zájmu;

J.  vzhledem k tomu, že kazašské orgány vyvinuly nedávno ve spolupráci s nevládními organizacemi ze západního Kazachstánu značné úsilí, aby zlepšily situaci obyvatel tohoto regionu, především stávkujících dělníků;

K.  vzhledem k tomu, že 37 osob bylo obviněno z organizace masových nepokojů nebo účasti na nich, 34 z nich bylo odsouzeno, z nichž 13 si odpykává trest odnětí svobody, mezi nimi vůdčí osobnosti a aktivisté zapojení do stávky pracovníků ropného průmyslu, například Talgat Saktaganov, Roza Tuletajevová a Maksat Dosmagambetov; vzhledem k tomu, že v červenci 2012 vyzvala vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová po své dvoudenní návštěvě Kazachstánu orgány k tomu, aby povolily nezávislé mezinárodní vyšetřování událostí v Žanaozenu, jejich příčin a důsledků;

L.  vzhledem k tomu, že mezinárodní monitorovací mise občanské solidarity ve své předběžné zprávě dospěla k závěru, že soudní řízení týkající se Žanaozenu nelze považovat za slučitelná s normami pro spravedlivá soudní řízení a že vyšetřování událostí z prosince 2011 nebylo ani úplné ani nezávislé; vzhledem k tomu, že práva obviněných a některých svědků byla ve fázi přípravného řízení porušena, a to i formou údajného mučení, zabraňování v kontaktu s právním zástupcem, zastrašování a vykonstruování důkazů; vzhledem k tomu, že výpovědi obžalovaných poskytnuté v průběhu soudního jednání a týkající se špatného zacházení a mučení ve vyšetřovací vazbě nebyly plně, nestranně a pečlivě přezkoumány tak, aby pachatelé mohli být pohnáni k odpovědnosti; vzhledem k tomu, že svědek tragických událostí v Žanaozenu Alexandr Boženko byl dne 7. října 2012 zabit;

M.  vzhledem k tomu, že vůdce opoziční strany ALGA Vladimir Kozlov byl obviněn z „podněcování sociálního sváru“, „vyzývání k násilnému svržení ústavního pořádku“ a „vytvoření a vedení organizované skupiny s cílem páchat trestné činy“ a byl odsouzen k sedmi a půl letům odnětí svobody; vzhledem k tomu, že pracovník ropného průmyslu ze Žanaozenu Akžanat Aminov a aktivista občanské společnosti Serik Sapargali byli obviněni z podobných činů a první byl odsouzen k pěti a druhý ke čtyřem letům podmíněného trestu odnětí svobody;

N.  vzhledem k tomu, že dne 17. února 2012 podepsal prezident Kazachstánu několik zákonů, jejichž účelem je zlepšit právní základ pro pracovněprávní vztahy, práva zaměstnanců a sociální dialog a posílit nezávislost soudnictví; vzhledem k tomu, že přes tuto snahu není právo jednotlivců sdružovat se v nezávislých odborech, organizovat a registrovat odbory a právo na kolektivní vyjednávání ani právo na stávku plně dodržováno a neexistuje zcela nezávislé soudnictví; vzhledem k tomu, že změny v zákoníku práce, zejména pozměněné články 55, 74, 266, 287, 289, 303 a 305, představují výrazné zhoršení v oblasti pracovněprávních vztahů, práv zaměstnanců a sociálního dialogu a porušení podmínek stanovených Mezinárodní organizací práce a jinými mezinárodními úmluvami;

O.  vzhledem k tomu, že EU je klíčovým obchodním partnerem Kazachstánu a největším investorem v zemi; vzhledem k tomu, že Kazachstán jasně vyjádřil své přání přiblížit se normám EU a jejím sociálním a hospodářským modelům, což bude vyžadovat důkladnou reformu kazašské státní a veřejné správy;

P.  vzhledem k tomu, že Kazachstán plní významnou úlohu při zabezpečování regionální stability a mohl by představovat most mezi EU a celým regionem Střední Asie;

Q.  vzhledem k tomu, že Kazachstán dosáhl významných výsledků při snižování chudoby, v oblasti veřejného zdraví a vzdělávání;

R.  vzhledem k tomu, že je EU vysoce závislá na dovozu těženého přírodního fosfátu, aby mohla udržet své zemědělství a technickou výrobu; vzhledem k tomu, že Kazachstán dodává do řady zemí bílý fosfor a že v prosinci 2011 zahájila Komise antidumpingové řízení ve věci dovozu bílého fosforu z Kazachstánu;

1.  vítá politickou vůli Kazachstánu a praktické úsilí o další prohloubení partnerství s EU a zahájení jednání o dohodě mezi EU a Kazachstánem o partnerství a spolupráci;

2.  adresuje Radě, Komisi a vysoké představitelce, místopředsedkyni následující doporučení a vyzývá je, aby:

Vedení jednání

Politický dialog a spolupráce

Lidská práva a základní svobody

Hospodářská spolupráce

Další ustanovení

o
o   o

   a) zajistily, aby tato nová dohoda o partnerství a spolupráci představovala komplexní rámec pro další rozvoj vztahů a zaměřovala se na všechny prioritní oblasti, mezi něž patří: lidská práva, právní stát, řádná správa věcí veřejných a demokratizace; mládež a vzdělávání; hospodářský rozvoj, obchod a investice; energetika a doprava; udržitelnost životního prostředí a vodohospodářství; boj proti společným hrozbám a problémům;
   b) zajistily, aby závazky EU byly v souladu s ostatními politikami Unie a aby se uplatnila zásada „více za více“, a to se zvláštním důrazem na podporu politických, právních, hospodářských a společenských reforem;
   c) úzce spolupracovaly s Kazachstánem na podpoře regionální spolupráce a zlepšení sousedských vztahů v oblasti Střední Asie a zajistily, aby dohoda o partnerství a spolupráci obsahovala ustanovení o spolupráci s oblastí Střední Asie, mimo jiné i podporou opatření určených k budování důvěry, zejména v takových oblastech, jako je vodohospodářství a řízení zdrojů, správa hranic, boj proti extremismu a terorismu; doporučuje, aby tato spolupráce podněcovala výměnu zkušeností a zohlednila doporučení organizací občanské společnosti;
   d) požádaly Kazachstán o podporu ve snaze dosáhnout rychlého pokroku při zavádění pravidelného dialogu na vysoké úrovni mezi EU a Střední Asií věnovaného bezpečnosti, který bude mít regionální charakter a jehož účelem bude řešení společných problémů a hrozeb;
   e) spolupracovaly s Kazachstánem, ostatními zeměmi Střední Asie a místními, regionálními i mezinárodními subjekty při podpoře bezpečnosti a rozvoje v Afghánistánu;
   f) posílily činnost EU v oblasti vzdělávání, právního státu, životního prostředí a vodohospodářství, mimo jiné prostřednictvím nově zřízených podpůrných platforem a cílené pomoci, a aby v těch oblastech, kde je to vhodné a možné, zapojily do dialogu mezi EU a kazašskou vládou místní nevládní organizace a organizace občanské společnosti; s ohledem na současné potíže s registrací nevládních organizací a organizací občanské společnosti vyzývá k tomu, aby tento dialog nebyl omezen pouze na ty organizace, které jsou oficiálně registrované;
   g) motivovaly Kazachstán ke spolupráci se sousedními zeměmi při hledání společného řešení otázky statusu Kaspického moře;
   h) podpořily politické reformy a budování institucionální kapacity prostřednictvím cílené technické pomoci (výměna odborníků);
   i) zajistily, aby dohoda o partnerství a spolupráci zahrnovala doložky a referenční úrovně v oblasti ochrany a podpory lidských práv zakotvených v kazašské ústavě, jež budou v co největší míře založeny na normách stanovených Radou Evropy (Benátskou komisí), OBSE a OSN, k nimž se Kazachstán zavázal;
   j) naléhavě žádaly kazašské orgány, aby vynaložily veškeré úsilí ke zlepšení situace v oblasti lidských práv ve své zemi;
   k) zdůraznily, že pokrok v jednáních o nové dohodě o partnerství a spolupráci se musí odvíjet od pokroku politické reformy; naléhavě vyzvaly Kazachstán k tomu, aby dodržel svůj deklarovaný závazek uskutečnit další reformy s cílem vybudovat otevřenou a demokratickou společnost, v níž bude fungovat nezávislá občanská společnost i opozice, budou dodržována základní práva a právní stát; poskytly odpovídající pomoc ze strany EU při provádění reforem;
   l) vyjádřily hluboké znepokojení nad zadržováním osob, jimž nebylo prokázáno porušení právních předpisů – toto zadržování je možno považovat za politicky motivované a ukazuje na lhostejnost vůči usnesení Parlamentu ze dne 15. března 2012, v němž Parlament požaduje propuštění všech osob zadržovaných z politických důvodů;
   m) vyzvaly v této souvislosti kazašské orgány, aby bezodkladně a nestranně prošetřily všechny údajné případy mučení a špatného zacházení související s násilnými událostmi v Žanaozenu a pohnaly pachatele k odpovědnosti, zrušily vágní trestní obvinění z „podněcování sociálního sváru“, propustily z vazby opoziční aktivisty, kteří jsou na základě tohoto obvinění zadržováni, a přezkoumaly právní předpisy týkající se svobody shromažďování a harmonizovaly je s mezinárodními závazky Kazachstánu v oblasti svobody shromažďování;
   n) vyjadřují hluboké znepokojení nad soudním řízením zahájeným dne 20. listopadu 2012 generálním prokurátorem Kazachstánu požadujícím, aby neregistrovaná opoziční strana Alg, sdružení Khalyk Maidany a několik opozičních sdělovacích prostředků byly zakázány coby extrémistických; klade velký důraz na to, aby legitimní boj proti terorismu nebyl používán jako záminka k zakazování opozičních aktivit a potlačování svobody projevu;
   o) vyjádřily hluboké znepokojení nad odsouzením Vladimíra Kozlova, Akžanata Aminova a Serika Sapargaliho na základě soudního řízení, v němž došlo k řadě procesních pochybení, což mělo za následek další omezení politické svobody pro opozici v Kazachstánu; vyzvaly kazašské orgány, aby Kozlovovi, Aminovi a Sapargalimu zajistily spravedlivé a transparentní odvolací řízení;
   p) trvaly na tom, aby Kazachstán dále prováděl akční plán pro lidská práva ve svých právních předpisech a pokračoval v jeho plném uplatňování, a to na základě doporučení Benátské komise a s využitím technické pomoci EU v rámci iniciativy v oblasti právního státu;
   q) vyzvaly Kazachstán jako člena Benátské komise, aby prokázal snahu o dodržování norem Rady Evropy tím, že bude s Benátskou komisí spolupracovat a že jí předloží konkrétní návrhy zákonů a nedávno přijaté právní předpisy k připomínkám, a že bude provádět její doporučení;
   r) trvaly na tom, aby se kazašské orgány oficiálně zavázaly, že uvedou právní systém do plného souladu s mezinárodními normami, a aby zajistily, že jejich provádění umožní v Kazachstánu skutečnou svobodu sdělovacích prostředků, svobodu vyjadřování a sdružování, svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a nezávislost soudnictví
   s) trvaly na lepším přístupu k právní ochraně, na nezávislosti soudnictví a navrácení řízení a správy věznic do působnosti ministerstva spravedlnosti;
   t) naléhavě vyzvaly Kazachstán, aby bezodkladně propustil vězně odsouzené z politických důvodů a ukončil politicky motivované zatýkání a odsuzování prováděné na základě vágního trestního obvinění z „podněcování sociálního sváru“;
   u) naléhavě vyzvaly kazašské orgány, aby upravily článek 164 kazašského trestního zákoníku týkající se „podněcování sociálního sváru“ a uvedly jej do souladu s mezinárodními právními předpisy v oblasti lidských práv;
   v) trvaly na tom, aby Kazachstán přehodnotil restriktivní změny ve správním řádu a nedávno schválený zákon o náboženství a ukončil svévolné razie, výslechy, hrozby a pokuty namířené proti menšinovým náboženským skupinám;
   w) zahájily jednání o zjednodušení vízového režimu mezi EU a Kazachstánem, vzhledem k tomu, že takové zjednodušení by mělo hmatatelný přínos pro hospodářské, kulturní a vědecké výměny a dále by podpořilo mezilidské kontakty;
   x) trvaly na tom, aby Kazachstán plnil doporučení Výboru OSN proti mučení a doporučení z roku 2009 vydaná zvláštním zpravodajem OSN pro otázky mučení; vyzvaly Kazachstán, aby zajistil účast nezávislých nevládních organizací na konzultacích o nadcházející reformě trestního zákoníku a trestního řádu;
   y) vyzvaly Kazachstán, aby podepsal a ratifikoval Římský statut Mezinárodního trestního soudu;
   z) trvaly na zřízení nezávislých platforem občanské společnosti, jež by přispěly k inkluzivním výměnám v řadě odvětví, čímž by se zajistilo, že budou vyslyšeny názory i přání občanské společnosti, a hledaly prostředky k zajištění finanční pomoci pro tento cíl;
   aa) zintenzivnily a posílily výroční dialogy o lidských právech s cílem dosáhnout hmatatelných výsledků, mimo jiné stanovením konkrétních referenčních úrovní pro měření pokroku, a podávaly o tom zprávy EP;
   ab) zintenzivnily a rozšířily zaměření výměnných programů v oblasti vzdělávání a kultury; podporovaly právní vzdělávání místních a regionálních úředníků a příslušníků orgánů činných v trestním řízení, aby mohli dosáhnout standardů EU; vybízely a motivovaly Kazachstán k tomu, aby převzal vedení při vytváření zvláštního vzdělávacího programu mezi zeměmi EU a Střední Asie v oblasti akademického vzdělávání i odborné přípravy;
   ac) zdůraznily skutečnost, že uzavření jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci pozitivně ovlivní prohloubení hospodářské spolupráce mezi podniky z EU a Kazachstánu, včetně malých a středních podniků;
   ad) vybídly k tomu, aby právní předpisy byly v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO), včetně ustanovení Dohody o obchodních aspektech investičních opatření (TRIMs) o místním podílu, a k vytvoření podmínek pro strukturální reformy a zavedení funkčního tržního hospodářství; poskytly Kazachstánu nezbytnou kvalifikovanou technickou pomoc s přípravou na následné strukturální reformy, zvýšenou konkurenceschopnost a vytvoření sociálního tržního hospodářství;
   ae) vyzvaly k odstranění celních i necelních překážek v zájmu rozšíření obchodu, zejména obchodu se službami, a zahraničních investic; podporovaly snahu o rozsáhlejší harmonizaci norem v oblasti obchodu se zbožím, než jaká je stanovena v podmínkách WTO, což by rovněž vedlo k rozšíření obchodních příležitostí;
   af) zdůraznily význam spolupráce EU a Kazachstánu v oblasti energetiky, zejména pokud jde o úsilí o vybudování transkaspického energetického koridoru; zajistily, že EU bude klást neustálý důraz na podporu vyšší bezpečnosti dodávek energie, udržitelný rozvoj energetiky a získávání investic pro energetické projekty společného a regionálního zájmu;
   ag) zajistily, aby kazašská účast v celní unii vedené Ruskem a v Euroasijské hospodářské unii nepředstavovala překážku obchodu nebo hospodářské a finanční spolupráci s EU či plnění povinností vyplývajících z členství ve WTO ani překážku užší spolupráci mezi EU a Kazachstánem; zdůraznily, že dojde ke zvýšení konkurence, pokud bude uzavření posílené dohody o partnerství a spolupráci opožděno; byly připraveny pomoci Kazachstánu v úsilí o prosazení moderních hospodářských institucí, pokud by takové úsilí vyvíjel;
   ah) vyzvaly Kazachstán, aby prokázal svůj obnovený závazek vůči iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) tím, že odstraní veškeré právní nebo správní překážky bránící úspěšnému provádění této iniciativy a umožní nezávislým organizacím občanské společnosti neomezenou účast na této iniciativě;
   ai) do dohody začlenily kapitolu o sbližování kazašských norem a regulačních systémů s normami a systémy EU, zejména v takových odvětvích a klíčových oblastech, v nichž skrývá obchod EU s Kazachstánem velký potenciál;
   aj) zdůraznily, že otázky vodohospodářství v regionu i nadále představují jednu z hlavních příčin napětí a potenciálních konfliktů, a podtrhly význam regionálního přístupu k ochraně a náležité správě sdílených vodních zdrojů; v tomto ohledu připomněly, že je důležité, aby všechny země v regionu bez dalších odkladů podepsaly a ratifikovaly úmluvu z Espoo a Aarhuskou úmluvu a posílily zapojení místních subjektů do procesu rozhodování;
   ak) posílily obecnou technickou pomoc Kazachstánu v oblasti ochrany vod a správy vodních zdrojů poskytovanou v rámci iniciativy EU pro vodu zaměřené na Střední Asii, a to i s cílem zlepšit vztahy mezi zeměmi po proudu a proti proudu vodních toků v tomto regionu a dosáhnout uzavření dohod o udržitelném sdílení vodních zdrojů;
   al) podpořily Kazachstán a pomohly mu v jeho úsilí o záchranu Aralského jezera v rámci akčního programu Mezinárodního fondu pro záchranu Aralského jezera;
   am) pomohly Kazachstánu při přijímání účinných opatření na zmírňování dopadů a sanačních programů pro nakládání s radioaktivním odpadem a radioaktivním znečištěním v oblasti u města Semej (Semipalatinsk);
   an) ocenily iniciativu Kazachstánu usilující o svět bez jaderných zbraní, jeho vedoucí pozici v procesu celosvětového jaderného odzbrojování a snahu o úplný zákaz jaderných zkoušek;
   ao) upozornily na kritickou situaci v oblasti demokracie, dodržování zásad právního státu (včetně potírání korupce), lidských práv a základních svobod, zejména pokud jde o práva zaměstnanců, což také vede k nespravedlivým konkurenčním výhodám; zdůraznily, že vzhledem k těmto okolnostem musí část nové dohody věnovaná obchodu obsahovat kapitolu se závaznými ustanoveními o obchodu a udržitelném rozvoji;
   ap) trvaly na tom, že je nutné zavést účinný mechanismus řešení sporů, který zajistí dodržování sjednané dohody;
   aq) zdůraznily, že účinná pravidla upravující oblast služeb a právo usazování by spolu se sbližováním norem a regulačních systémů Kazachstánu (mimo jiné v oblasti sanitárních a fytosanitárních opatření (SPS), technických překážek obchodu (TBT) a práv duševního vlastnictví (IPR)) s normami a systémy platnými v EU vedly ke zvýšení obchodních toků a investic, a tím i k modernizaci a diverzifikaci hospodářství této země; zdůraznily, že je důležité zlepšit postupy udělování licencí v Kazachstánu, aby se vytvořily lepší podmínky pro poskytování služeb a pro investice;
   ar) povzbudily úsilí Kazachstánu o odstranění všech necelních překážek, které dosud brání rozvoji obchodu a investování v této zemi;
   as) zaměřily pomoc Kazachstánu v oblasti hospodářství a obchodu na rozvoj malých a středních podniků a na podporu zprostředkovatelských organizací v oblasti obchodu;
   at) s ohledem na nedávná obvinění korporací se sídlem v EU působících v Kazachstánu z korupce žádaly přísnější a závazná pravidla v oblasti sociální odpovědnosti;
   au) považovaly za naprosto zásadní, aby podniky se sídlem v Evropě při svém působení v Kazachstánu, zejména podniky těžebního průmyslu, dodržovaly normy MOP týkající se práv spojených s odbory a normy v oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a bezpečnosti práce;
   av) zajistily, že bude kategoricky vyloučeno uplatňování dumpingových praktik v souvislosti s výrobou a vývozem fosforu, neboť dumpingový dovoz údajně poškozuje zájmy evropských výrobců a není možné získávat a recyklovat fosfor z druhotných zdrojů;
   aw) z ajistily dostatečnou účast odborníků v oblasti hospodářství a obchodu v delegaci EU v Kazachstánu;
   ax) konzultovaly s EP ohledně ustanovení o parlamentní spolupráci; posílily funkci Parlamentu, výborů pro parlamentní spolupráci a meziparlamentních setkání jakožto nástrojů pro sledování jednání a provádění dohod o partnerství; podpořily úsilí Parlamentu zaměřené na podporu dialogu a pravidelné dvoustranné a mnohostranné parlamentní spolupráce;
   ay) zajistily, aby nová dohoda o partnerství a spolupráci pamatovala na dodržování demokratických zásad, základních a lidských práv a zásady právního státu jakožto „podstatných prvků“ této dohody, takže jejich případné porušení některou ze smluvních stran by mohlo vést k přijetí opatření, jež by mohla vést až k jejímu vypovězení;
   az) stanovily spolu s kazašskými orgány jasné referenční úrovně a závazné lhůty pro provádění nové dohody o partnerství a spolupráci a vytvořily komplexní monitorovací mechanismus, včetně pravidelných zpráv Evropskému parlamentu, který by se uplatnil také před schůzemi Rady pro spolupráci;
  ba) po uzavření dohody vytvořily komplexní monitorovací mechanismus Parlamentu a ESVČ, který by umožnil získávat ucelené a pravidelné informace o provádění dohody o partnerství a spolupráci a zejména o plnění jejích cílů; tento mechanismus by měl obsahovat následující prvky:
   i) informování EP o cílích, o jejichž splnění se usiluje prostřednictvím opatření a postojů EU, a o všech otázkách spojených s Kazachstánem;
  ii) informování EP o hodnocení výsledků opatření přijatých EU a Kazachstánem, přičemž bude zejména zdůrazněn vývoj situace v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu v Kazachstánu, především prostřednictvím:
   zpřístupnění příslušných interních dokumentů ESVČ za použití náležitých postupů utajení;
   udělení Parlamentu statutu pozorovatele na informativních schůzkách pořádaných před schůzemi Rady pro spolupráci a přístupu k dokumentům poskytovaným Radě a Komisi;
   účasti občanské společnosti na přípravě těchto informací a hodnocení situace;
   bb) vyzvaly vyjednávací tým EU, aby pokračoval v úzké spolupráci s EP a průběžně poskytoval zdokumentované informace o pokroku jednání na základě čl. 218 odst. 10 SFEU, jenž stanoví, že Parlament bude okamžitě a plně informován ve všech etapách tohoto postupu;
   bc) poskytly dostatečné finanční prostředky EU na komplexní a udržitelnou spolupráci se zeměmi Střední Asie i na úspěšné provádění nové dohody o partnerství a spolupráci s Kazachstánem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení obsahující doporučení Evropského parlamentu předal Radě, Komisi, vysoké představitelce, místopředsedkyni a vládě a parlamentu Kazašské republiky.

(1) Úř. věst. L 196, 28.7.1999, s. 1; Úř. věst. L 248, 21.9.1999, s. 35.
(2) Přijaté texty. P7_TA(2012)0089.
(3) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s. 30.
(4) Úř. věst. C 371 E, 20.12.2011, s. 5.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2010)0588.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2012)0058.


Drobný pobřežní rybolov, řemeslný rybolov a reforma SRP
PDF 342kWORD 38k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky (2011/2292(INI))
P7_TA(2012)0460A7-0291/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na společnou rybářskou politiku,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména čl. 43 odst. 2 a článek 349 této Smlouvy,

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie o zohlednění zvláštního charakteru nejvzdálenějších regionů a jejich omezení,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise s názvem Reforma společné rybářské politiky (COM(2009)0163),

–  vzhledem k tomu, že budoucí Evropský námořní a rybářský fond by měl zaručit místním obyvatelům právo na rybolov pro domácí spotřebu v souladu se specifickými zvyky a na zachování jejich tradičních hospodářských činností;

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(1),

–  s ohledem na nařízení o Evropském rybářském fondu, nařízení Rady (ES) č. 1198/2006(2), v němž jsou vymezena kritéria a podmínky činnosti fondu (ERF),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2005 o ženských sdruženích: rybolov, zemědělství a rozmanitost(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2006 o společenstvích rybářů lovících v pobřežních vodách(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. září 2008 o rybolovu a akvakultuře v kontextu integrované správy pobřežních zón v Evropě(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o přínosu společné rybářské politiky k vytváření veřejných statků(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2010 o zelené knize Komise o reformě společné rybářské politiky(7),

–  s ohledem na návrh nového nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice (COM(2011)0425),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském námořním a rybářském fondu, kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 1198/2006, nařízení Rady (ES) č. 861/2006 a nařízení Rady (EU) č. XXX/2011 o integrované námořní politice (COM(2011)0804),

–  s ohledem na návrh nového nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (COM(2011)0416),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Reforma společné rybářské politiky“ (COM(2011)0417),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o vnější dimenzi společné rybářské politiky (COM(2011)0424),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o povinnosti podávat zprávy podle nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (COM(2011)0418),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0291/2012),

A.  vzhledem k tomu, že drobný rybolov – včetně tradičního rybolovu a některých druhů pobřežního rybolovu, sběru mořských plodů a ostatních činností souvisejících s tradiční extenzivní akvakulturou a s přirozeným chovem měkkýšů v pobřežních vodách – má velmi různorodý územní, sociální a kulturní dopad na pevninské a ostrovní oblasti a na nejvzdálenější regiony, vykazuje charakteristické rysy a problémy, jimiž se odlišuje od rybolovu ve velkém měřítku a od intenzivní či průmyslové akvakultury;

B.  vzhledem k tomu, že pro účely nového nařízení o rybářské politice musí být stanoveno, co se rozumí pod pojmem tradiční rybolov, přičemž musí být zohledněn rovněž dopad tohoto druhu rybolovu na financování z nového Evropského námořního a rybářského fondu;

C.  vzhledem k tomu, že pobřežní či tradiční loďstvo je nezbytné pro zachování a vytváření pracovních míst v pobřežních oblastech a že přispívá k zajištění potravinové nezávislosti EU, k rozvoji pobřežních oblastí a k zásobování evropského trhu produkty rybolovu.

D.  vzhledem k tomu, že přibližně 80 % rybolovu v rámci Společenství zajišťují plavidla o délce méně než 15 metrů, a proto tato složka loďstva zaujímá ústřední úlohu v rámci společné rybářské politiky (SRP); vzhledem k tomu, že SRP musí poskytnout přiměřenou, dostatečnou a potřebnou reakci na různé problémy, s nimiž se drobný rybolov do značné míry i nadále potýká navzdory mnoha opatřením, jež mají členské státy k dispozici;

E.  vzhledem k tomu, že k tradičnímu a pobřežnímu rybolovu jsou využívána zastaralá plavidla, jež je nutné zabezpečit, modernizovat nebo nahradit novými energeticky úspornějšími plavidly, která odpovídají bezpečnostním normám;

F.  vzhledem k tomu, že existuje nedostatek statistických údajů a ukazatelů, které by se na evropské úrovni zabývaly sociální, hospodářskou a územní soudržností, a že je nezbytné zavést ukazatele pro získání socioekonomických, vědeckých a environmentálních údajů odrážejících zeměpisnou, environmentální a socioekonomickou rozmanitost tohoto druhu rybolovu;

G.  vzhledem k tomu, že neexistence spolehlivých vědeckých údajů zůstává vážným problémem, pokud jde o snahu o udržitelné řízení většiny rybolovných zdrojů;

H.  vzhledem k tomu, že při definování rybářské politiky je nutné vedle základních environmentálních cílů souvisejících se zachováním rybolovných zdrojů přihlížet rovněž k cílům v sociální a hospodářské oblasti, neboť ty doposud nebyly zohledňovány, a to zejména v případě drobného rybolovu,

I.  vzhledem k tomu, že stávající centralizované řízení SRP často vede k tomu, že hlavní ukazatele neodpovídají realitě, jsou špatně chápány daným odvětvím (které se nepodílí na diskusi o nich ani na jejich vypracování), jejich provádění je obtížné a výsledky stojí často v protikladu k původnímu záměru,

J.  vzhledem k tomu, že modely řízení založené na přenosných rybolovných právech nelze považovat za opatření na řešení problému nadměrného rybolovu a nadbytečné kapacity;

K.  vzhledem k tomu, že povinné snížení kapacity loďstva výhradně prostřednictvím tržních nástrojů, jako jsou převoditelné koncese k rybolovu, by mohl vést k převaze subjektů, které jsou z čistě hospodářského hlediska konkurenceschopnější, na úkor subjektů a složek loďstva, jež mají menší dopad na životní prostředí a (přímo či nepřímo) vytváří více pracovních míst;

L.  vzhledem k tomu, že hospodářská a sociální krize má dopad zejména na odvětví rybolovu a že v této souvislosti drobný rybolov může být mnohem zranitelnější, neboť není dostatečně zhodnocen; vzhledem k tomu, že je důležité zajistit hospodářskou a sociální stabilitu společenství věnujících se drobnému rybolovu;

M.  vzhledem k tomu, že drobný rybolov je vzhledem ke svým strukturálním nedostatkům vystaven určitým druhům ekonomických vlivů (jako je náhlé zvýšení cen paliv nebo především nedostupnost úvěrů) a náhlým změnám v dostupnosti zdrojů;

N.  vzhledem k tomu, že do budoucí SRP je nezbytně nutné zahrnout aspekt týkající se specifických rysů drobného rybolovu, avšak že to zároveň samo o sobě nesmí být jediné zaměření sociálního rozměru reformy, neboť celé toto odvětví nyní prochází vážnou krizí;

O.  vzhledem k tomu, že ceny ryb při prvním prodeji neodpovídají nynějšímu významnému nárůstu výrobních nákladů, především cen paliv, a v mnoha případech buď stagnují, nebo dokonce klesají, což dále prohlubuje krizi, s níž se odvětví potýká;

P.  vzhledem k tomu, že trh zcela neodměňuje „pozitivní externality“ na úrovni životního prostředí nebo sociální soudržnosti, které s drobným rybolovem souvisejí; vzhledem k tomu, že společnost jako celek neuznává ani neodměňuje činnosti související s rybolovem, které utvářejí multifunkční charakter odvětví a vytvářejí veřejné statky, mimo jiné tím, že stimulují pobřeží, gastronomii, muzeologii a rekreační rybolov, a to ve prospěch společnosti jako celku,

Q.  vzhledem k tomu, že budoucí Evropský námořní a rybářský fond bude muset v plné míře zohlednit specifické problémy a potřeby řemeslného a drobného rybolovu v pobřežních i vnitrozemských oblastech, stejně jako dopady provádění opatření stanovených v rámci budoucí reformy jak na muže tak i na ženy,

R.  vzhledem k tomu, že typická onemocnění žen pracujících v odvětví tradičního rybolovu nejsou považována za nemoci z povolání,

S.  vzhledem k tomu, že vytvoření uzavřených oblastí s výlučným přístupem přispívá k rozvoji odpovědných postupů a k udržitelnosti, ať už pobřežních mořských ekosystémů nebo tradičních rybolovných činností a k trvání rybářských komunit;

T.  vzhledem k tomu, že drobný pobřežní rybolov a tradiční rybolov mají v různých zemích a na různých pobřežích velmi odlišný charakter;

U.  vzhledem k tomu, že nelze přehlížet význam drobného rybolovu pro ochranu menšinových jazyků v izolovaných pobřežních oblastech,

V.  vzhledem k tomu, že úroveň sdružování a organizace profesionálů v odvětví drobného rybolovu je nedostatečná a že se v jednotlivých členských státech liší,

W.  vzhledem k tomu, že článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie odkazuje na potřebu podporovat politiky s ohledem na nejvzdálenější regiony, a to zejména v oblasti rybolovu;

1.  domnívá se, že drobný rybolov zahrnuje tradiční řemeslný rybolovy a některé druhy pobřežního rybolovu, sběr mořských plodů a ostatní činností související s tradiční extenzivní akvakulturou a s přirozeným chovem měkkýšů v pobřežních vodách;

2.  zdůrazňuje, že drobný rybolov musí vzhledem ke svým charakteristikám a váze v rámci odvětví hrát klíčovou úlohu při dosahování toho, co by mělo být hlavním cílem jakékoli rybářské politiky: zajištění dodávek ryb veřejnosti, rozvoj pobřežních komunit, podpora zaměstnanosti a zlepšení životní úrovně profesionálů v odvětví rybolovu, a to s ohledem na zajištění udržitelnosti a řádné zachování zdrojů;

3.  domnívá se, že charakteristické rysy složky drobného rybolovu se v žádném případě nesmí stát záminkou pro vyloučení této složky z obecného rámce SRP, který však musí poskytovat takovou míru pružnosti, aby mohly být systémy řízení přizpůsobeny charakteristickým rysům a problémům tradičního rybolovu;

4.  připomíná, že specifické rysy drobného rybolovu se v jednotlivých členských státech velmi liší a že volba nejmenšího společného jmenovatele se zřídka prokázala jako konstruktivní přístup k rozhodování na evropské úrovni;

5.  domnívá se, že základem se musí stát obecná definice tradičního rybolovu, čímž se zamezí tomu, aby se podmínky v odvětví rybolovu výrazně lišily podle jednotlivých oblastí, podle lovených zdrojů či podle jakéhokoliv zvláštního rysu čistě místní povahy, což by mohlo vést k neplnění cílů týkajících se zjednodušení, jasnosti právních předpisů a zákazu diskriminace; domnívá se rovněž, že SRP by měla zahrnout opatření, která umožní určitou míru pružnosti v některých vědecky prokazatelných případech, v nichž by byl rybolov proveditelný pouze za předpokladu, že dojde k určitým úpravám obecných pravidel;

6.  poukazuje na to, že je třeba náležitě zohlednit existující vědecké studie týkající se drobného rybolovu; konstatuje, že některé z těchto studií přinášejí návrhy na definici „drobného rybolovu“, jako v případě projektu udržitelného rozvoje tradičního rybolovu v oblasti Atlantiku s názvem PRESPO, který navrhuje přístup vycházející z definice a členění evropského tradičního rybářského loďstva na základě číselných ukazatelů;

7.  domnívá se, že definice drobného rybolovu by měla zohlednit soubor vnitrostátních a regionálních rysů a odlišností týkajících se řízení, zahrnující mimo jiné zohlednění řemeslné tradice zakotvené v dané oblasti, v níž hrají významnou úlohu rodiny jak v oblasti vlastnických vztahů, tak při samotném výkonu této činnosti; zdůrazňuje, že je důležité formulovat taková kritéria definice, která budou pružná a bude je možné vyváženým způsobem kombinovat a přizpůsobit rozmanitému charakteru drobného rybolovu v EU;

Místní řízení

8.  domnívá se, že přehnaně centralizovaný model řízení rybolovu, typický pro SRP v uplynulých 30 letech, nebyl úspěšný a že stávající reforma musí přinést smysluplnou decentralizaci; domnívá se, že reforma SRP musí vytvořit podmínky, které umožní místní, regionální a vnitrostátní specifika; zdůrazňuje, že místní řízení podepřené vědeckými poznatky a konzultacemi a zapojení tohoto odvětví do politiky stanovení, provádění, spoluřízení a hodnocení je typ řízení, které nejlépe odpovídá potřebám rybolovu a poskytuje rybářům nejlepší motivaci k preventivnímu chování;

9.  domnívá se, že regionální poradní sbory by měly v nových souvislostech decentralizované a regionalizované společné rybářské politiky hrát mnohem podstatnější roli v budoucí Společné rybářské politice;

10.  považuje za zásadní, aby byla posílena úloha poradních výborů a aby byly zváženy možnosti spolupráce v rámci společného řízení zdrojů; tímto způsobem bude možné zachovat povahu těchto výborů, které by se díky svému posílení mohly stát řídícím fórem bez rozhodovací pravomoci, které by však sdružovalo hlavní subjekty z odvětví a nevládní organizace, což by umožnilo zabývat se průřezovými otázkami souvisejícími se zvláštní problematikou řemeslného rybolovu;

11.  domnívá se, že zavedení jediného modelu řízení, jako jsou převoditelné koncese k rybolovu, ve všech členských státech není odpovídajícím řešením, vzhledem k velké rozmanitosti, jíž se rybolov v EU vyznačuje;

12.  domnívá se, že je výhodné, aby existoval dobrovolný systém různých modelů řízení rybolovu, v němž by se členské mohly svobodně rozhodnout, jaký model si v rámci regionalizované SRP zvolí;

13.  důrazně odmítá povinné uplatňování systému převoditelných koncesí k rybolovu, a to u všech částí loďstva; domnívá se, že rozhodnutí o zavedení nebo nezavedení převoditelných koncesí k rybolovu a o složkách loďstva, které se mají do tohoto režimu zahrnout, je třeba ponechat členským státům v dohodě s příslušnými regiony a s přihlédnutím k rozmanitým situacím a názorům zúčastněných stran; je přesvědčen, že členské státy již mají možnost zavést systém převoditelných koncesí k rybolovu do svých vnitrostátních právních předpisů;

14.  poukazuje na to, že systém převoditelných koncesí k rybolovu nelze vnímat jako naprosto spolehlivé opatření k řešení problémů nadměrného rybolovu a nadbytečné kapacity; zdůrazňuje, že regulativní přístup, jehož prostřednictvím se může požadovaným způsobem upravit kapacita rybolovu, bude vždy možnou alternativou tržního přístupu;

15.  domnívá se, že po stanovení obecných cílů řízení je třeba poskytnout členským státům a příslušným regionům volnost, aby se mohly rozhodnout pro taková pravidla řízení, která jsou pro uskutečňování daných cílů v rámci regionalizace nejvhodnější, zejména pokud jde o právo na přístup k rybolovným zdrojům a s ohledem na zvláštnosti loďstev, druhy rybolovu a zdroje;

16.  konstatuje, že je důležité zajistit, aby byly do tvorby politik týkajících se drobného pobřežního rybolovu a tradičního rybolovu zapojeny veškeré příslušné zúčastněné strany;

17.  upozorňuje, že kromě kvantitativního aspektu loďstva je vhodné brát v úvahu i jeho kumulativní dopad na rybolovné zdroje a také selektivitu a udržitelnost jeho rybolovných metod; domnívá se, že budoucí SRP by měla podnítit lepší udržitelnost loďstva v environmentální, hospodářské a sociální oblasti (jeho stav a bezpečnost, obyvatelnost, pracovní podmínky, energetickou účinnost, skladování ryb atd.) a podporovat postupné upřednostňování těch složek a subjektů, které používají selektivní rybolovné techniky a rybolovná zařízení s nejmenším dopadem na zdroje a na mořské prostředí a znamenají výhody pro společenství, do nichž vstupují, a to jak vytvářením pracovních míst, tak jejich kvalitou; hájí udržitelnou vyváženost mezi ochranou stávajících rybolovných zdrojů v mořských oblastech a ochranu socioekonomické struktury, která je závislá na rybolovu a sběru mořských plodů;

Charakteristiky loďstva

18.  odmítá obecné a nediferencující snížení kapacity loďstva a zdůrazňuje, že případná úprava této kapacity nemůže být určována pouze a povinně na základě kritérií trhu; domnívá se, že toto přizpůsobení musí vycházet z ekosystémového přístupu, kde jsou konkrétní rozhodnutí týkající se řízení drobného loďstva přijímána na regionální úrovni, přičemž je respektována zásada subsidiarity a zaručen režim rybolovu přizpůsobený konkrétním potřebám, který upřednostňuje přístup ke zdrojům a ochranu drobného loďstva, a zajišťuje tak zapojení komunit; vyzývá k přezkumu stavu kapacity loďstva v EU, který by měl být neprodleně proveden;

19.  odmítá jakékoli obecné snížení kapacity loďstva, již by určovala pouze a povinně kritéria trhu, vynucená potenciálním a nežádoucím prosazováním převoditelných koncesí k rybolovu;

20.  zdůrazňuje význam dalšího výzkumu v oblasti sociální, ekonomické a územní soudržnosti; upozorňuje na potřebu statistik a ukazatelů na evropské úrovni, jejichž prostřednictvím bude možné získat spolehlivé a dostatečně průkazné údaje o sociálně-ekonomické, vědecké a environmentální oblasti, včetně rozsáhlého hodnocení populací ryb a úlovků v profesionálním i rekreačním rybolovu, a vyzývá, aby k tomu byly zajištěny dostatečné prostředky; domnívá se, že tyto údaje by také měly odrážet celou škálu zeměpisných, kulturních a místních odlišností;

21.  naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby připravila hodnocení kapacity plavidel EU, díky níž bude možné přijímat co nejvhodnější rozhodnutí;

22.  vyzývá Komisi, aby sledovala a upravovala stropy kapacity loďstva v členských státech tak, aby byly v souladu se spolehlivými údaji a aby byl zohledněn technický pokrok;

23.  upozorňuje na to, že řízení drobného rybolovu se stává náročnějším a obtížnějším, a to kvůli vysokému počtu zúčastněných plavidel a velké rozmanitosti rybolovných zařízení a druhů rybolovu; zdůrazňuje, že pro účinné řízení je zásadní dostupnost informací a že je třeba poskytovat o drobném rybolovu menší objem kvalitnějších informací;

24.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy, regionálními poradními sbory a zúčastněnými stranami prohloubila definici drobného rybolovu a zmapovala jeho distribuci v EU pro účely řízení rybolovu; naléhavě vyzývá Komisi, aby především ve spolupráci s členskými státy provedla vyčerpávající a podrobnou studii týkající se velikosti, charakteristik a rozšíření jednotlivých složek drobného rybolovu a co nejpřesněji vyhodnotila, kde, kdy a jakým způsobem působí, aby tak bylo možné určit články loďstva, v nichž existují nadměrné kapacity, a příčiny tohoto stavu;

25.  upozorňuje na to, že Společenství v současné době spolufinancuje pouhých 50 % rozpočtu na získávání, zpracování a poskytování biologických údajů, využívaných k řízení založenému na znalostech; na základě toho vyzývá Společenství, aby zintenzívnilo svoje úsilí v této oblasti tím, že zvýší maximální přípustnou míru spolufinancování;

26.  varuje, že je třeba lépe pochopit současné postavení rekreačního rybaření a jeho vývoj, včetně jeho hospodářských, sociálních a environmentálních dopadů; upozorňuje na situace, kdy rekreační rybaření překročí svůj rámec a v rozporu s pravidly se stane konkurencí pro profesionální rybolov při lovu a uvádění ryb na trh, což na místní a regionální úrovni vede ke snížení tržních kvót a poklesu cen při prvním prodeji;

Podpůrná opatření

27.  uznává, že nový Evropský námořní a rybářský fond byl vytvořen takovým způsobem, aby umožnil získat finanční prostředky konkrétně pro složky loďstva zabývající se pobřežním a tradičním rybolovem; uznává, že podle obecného rámce zavedeného Evropským námořním a rybářským fondem jsou stanovením priorit týkajících se financování pověřeny členské státy, aby bylo možné reagovat na konkrétní problémy tohoto odvětví a podporovat místní udržitelné řízení daného rybolovu;

28.  zastává názor, že je třeba udržovat fond, jehož účelem je větší podpora spolufinancovaných činností v nejvzdálenějších regionech a zachování specifických nástrojů pro kompenzaci dodatečných nákladů souvisejících s rybolovnou činností a distribucí produktů rybolovu, přičemž budou zohledněna strukturální omezení odvětví rybolovu v těchto regionech;

29.  zdůrazňuje, že vzhledem k nejisté situaci a úpadku některých pobřežních komunit závislých na rybolovu a vzhledem k nedostatku možností hospodářské diverzifikace by měly být posíleny stávající nástroje, fondy a mechanismy, aby byla zajištěna soudržnost v oblasti zaměstnanosti a ekologicky udržitelného rozvoje; domnívá se, že by se tento druh rybolovu měl konkrétně zohlednit v nové SRP a ve víceletém finančním rámci; zdůrazňuje rovněž potřebu zaměřit se na větší míru společného řízení a zapojení odvětví drobného rybolovu do rozhodování, a to podporou místních a regionálních strategií a přeshraniční spolupráce v tomto odvětví, které zahrnuje projekty vývoje, výzkumu a vzdělávání, a pomocí odpovídajících finančních prostředků z EMFF, ESF a EFRR;

30.  vyzývá členské státy, aby vzaly v úvahu důležitost hospodářské, sociální a kulturní role žen v odvětví rybolovu a umožnily jim tak získat přístup k sociálním výhodám; zdůrazňuje, že aktivní zapojení žen do různých činností souvisejících s odvětvím rybolovu přispívá na jedné straně k zachování kulturních tradic a charakteristických postupů, na straně druhé k trvání jejich komunit, čímž je chráněna kulturní rozmanitost těchto oblastí;

31.  domnívá se, že pravidla pro provádění budoucího Evropského námořního a rybářského fondu by měla umožnit financování akcí, mimo jiné v těchto oblastech:

   zlepšení bezpečnosti, životních podmínek a pracovních podmínek na palubě, zlepšení uchovávání úlovků a zajištění vyšší ekonomické a environmentální udržitelnosti plavidel (výběr zařízení, energetická účinnost atd.), aniž by tím došlo k nárůstu rybolovné kapacity loďstva;
   investice do udržitelnějších rybolovných zařízení;
   podpora zvýšeného zapojení mladých lidí do činností tohoto odvětví a zajištění jejich stálého zepojení pomocí zvláštního režimu pobídek, který bude reagovat na výzvy, jimž toto odvětví čelí v oblasti zaměstnanosti a udržitelnosti, a také prostřednictvím souborů opatření pro začínající rybáře s cílem zajistit vstup nové generace rybářů do oblasti drobného rybolovu;
   výstavba specializovaných rybářských přístavů a speciálních zařízení pro vykládku, skladování a prodej produktů rybolovu,
   podpora sdružení, organizací a družstev odborníků v daném odvětví;
   podpora politik zaměřených na jakost;
   podpora soudržnosti hospodářské a sociální struktury pobřežních společenství, která jsou nejvíce závislá na drobném rybolovu, se zvláštním důrazem na nejvzdálenější regiony, s cílem podpořit rozvoj těchto pobřežních regionů;
   podpora udržitelných postupů sběru mořských plodů mimo jiné poskytováním pomoci osobám, které tuto činnost vykonávají, z nichž mnohé jsou ženy, které trpí nemocemi souvisejícími s touto prací;
   podpora zaměřená na propagaci produktů tradičního rybolovu a extenzivní akvakultury a na uvádění těchto produktů na trh, a sice vytvořením evropské značky, kterou se odlišují a určují evropské produkty tradičního rybolovu a sběru mořských plodů, pod podmínkou, že jsou dodrženy osvědčené postupy týkající se udržitelnosti a rovněž zásady společné rybářské politiky;
   podpora vzdělávání a marketingových kampaní, jejichž cílem je ukázat spotřebitelům a mladým lidem hodnotu konzumace ryb pocházejících z drobného rybolovu, včetně jejích kladných dopadů na místní hospodářství a životní prostředí;
   přidělování finančních prostředků z Evropského námořního a rybářského fondu takovým způsobem, aby se odvětví rybolovu stalo vstřícnějším k ženám, a to tak, že bude znovu uspořádáno a opatřeno vhodným příslušenstvím (jako jsou převlékárny na lodích nebo v přístavech);
   podpora ženských sdružení, například sdružení žen pověřených výrobou sítí, pracujících v přístavech či při balení ryb;
   odborné vzdělávání, včetně vzdělávání žen, které pracují v odvětví rybolovu, s cílem zajistit jim lepší přístup k řídícím a technickým pracovním místům v oblasti rybolovu;
   posílení úlohy žen v oblasti rybolovu, především zajištěním podpory činnostem prováděným na souši, příslušným odborníkům a činnostem souvisejícím s rybolovem na začátku i na konci průmyslového řetězce;

32.  zdůrazňuje, že v přístupu k finančním prostředkům z Evropského námořního a rybářského fondu by měly dostat přednost projekty nabízející integrovaná řešení přínosná pro pobřežní společenství jako celek, spíše než ty, které jsou výhodné pouze pro malý počet subjektů; domnívá se, že přístup k finančním prostředkům z Evropského námořního a rybářského fondu by měl být zaručen rybářům a jejich rodinám, nikoli pouze majitelům plavidel;

33.  zdůrazňuje, že společná organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury by měla přispět k zajištění vyšších příjmů odvětví drobného rybolovu, ke stabilitě trhů, zlepšení uvádění produktů rybolovu na trh a zvýšení jejich přidané hodnoty; vyjadřuje znepokojení, pokud jde o možnost rušení stávajících veřejných nástrojů regulace trhů, veřejných regulačních subjektů a podpory skladování na pevnině, a vyzývá k ambiciózní reformě, která posílí nástroje společné organizace trhů za účelem uskutečnění těchto cílů;

34.  navrhuje, aby za účelem podpory osvědčených postupů bylo vytvořeno evropské označení pro produkty drobného rybolovu, které byly získány v souladu se zásadami SRP;

35.  podporuje vytvoření mechanismů, které zajistí uznávání tzv. externalit, které drobný rybolov vytváří a které trh neodměňuje, ať už na úrovni životního prostředí nebo na úrovni hospodářské a sociální soudržnosti pobřežních komunit;

36.  domnívá se, že je důležité podpořit spravedlivé a rovnoměrné rozdělení přidané hodnoty do celého hodnotového řetězce tohoto odvětví;

37.   vyzývá k přísné kontrole a udělování osvědčení u produktů rybolovu dovezených ze třetích zemí, s cílem zajistit, že pocházejí z udržitelného rybolovu a splňují stejné požadavky, jaké musejí dodržovat producenti ze Společenství (např. pokud jde o označování, možnost zpětného vysledování, fytosanitární pravidla a minimální velikost);

38.  podporuje vytvoření (v rámci Evropského námořního a rybářského fondu nebo jiných nástrojů) konkrétních dočasných podpůrných mechanismů, které by se uplatňovaly v nouzových situacích, jako jsou přírodní pohromy nebo katastrofy způsobené člověkem (úniky ropy, znečištění vody apod.), zastavení činnosti z důvodu plánů na obnovení populací nebo restrukturalizaci nebo náhlé krátkodobé zvýšení cen paliv;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, jimiž zaručí ženám stejnou mzdu a další sociální a ekonomická práva, včetně pojištění, které bude pokrývat rizika, jimž jsou při práci v odvětví rybolovu vystaveny, a včetně toho, že jejich zvláštní onemocnění budou uznána za nemoci z povolání;

40.  uznává, že dočasné zákazy rybolovu, jinak známé jako období biologického klidu, jsou důležitým a prokázaným způsobem zachování rybolovných zdrojů a jsou rovněž základním nástrojem udržitelného řízení konkrétních druhů rybolovu; uznává, že zavedení zákazu rybolovu v určitých kritických fázích životního cyklu jednotlivých druhů umožňuje vývoj populací, který bude v souladu se zachováním rybolovné činnosti mimo období klidu; domnívá se, že za těchto podmínek je spravedlivé a nezbytné poskytovat rybářům v období nečinnosti finanční náhradu, konkrétně prostřednictvím Evropského námořního a rybářského fondu;

41.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uvažovaly o způsobech pozitivní diskriminace ve prospěch drobného rybolovu oproti rybolovu ve velkém měřítku a loďstvům průmyslové povahy, a aby zároveň zajistily účinné a udržitelné řízení rybolovu jako celku; domnívá se, že jednou z možností ke zvážení je prostorové oddělení různých rybolovných zařízení a definování oblastí vyhrazených výlučně pro drobný rybolov;

42.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly kroky v zájmu podpory a dosažení větší míry uznání práce žen v odvětví rybolovu jak na legislativní, tak na sociální úrovni, a aby zajistily, že se ženám, jež pracují na plný nebo částečný úvazek v rodinných podnicích nebo které pomáhají svým partnerům, a přispívají tak k vlastní hospodářské samostatnosti i samostatnosti své rodiny, dostane právního uznání nebo sociálních dávek rovnocenných s dávkami samostatně výdělečně činných osob, zejména prostřednictvím uplatňování směrnice 2010/41/EU, a že budou zaručena jejich sociální a hospodářská práva, včetně rovného odměňování, práva na podporu v nezaměstnanosti v případě ztráty zaměstnání (dočasné nebo trvalé), práva na získání důchodového příspěvku, možnosti sladit pracovní a rodinný život, dostupnosti mateřské dovolené, přístupu k sociálnímu zabezpečení a bezplatné zdravotní péči a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a další sociální a hospodářská práva, včetně pojištění námořních rizik;

43.  obhajuje režim zvláštního přístupu pro drobný rybolov ve dvanáctimílovém pásmu;

44.  domnívá se, že je nezbytné především drobný rybolov zapojit do diskusí o plánování oblastí ve dvanáctimílovém pásmu, které jsou obecně častěji využívány a o něž se rybolovné činnosti obvykle musí dělit se zařízeními pro využívání větrné energie na moři, těžbou kameniva a s chráněnými mořskými oblastmi;

45.  upozorňuje na potřebu většího zapojení a podílu profesionálů z odvětví drobného rybolovu na řízení, definování a provádění rybolovných politik; zdůrazňuje, že je důležité více podporovat skupiny rybářů a profesní organizace, které jsou ochotny sdílet odpovědnost za uplatňování SRP, s cílem dosáhnout její větší decentralizace; naléhavě vyzývá provozovatele drobného rybolovu, aby se připojili ke stávajícím organizacím producentů nebo založili nové;

o
o   o

46.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů, vládám členských států a regionálním poradním sborům.

(1) Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.
(2) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286 E, 23.11.2006, s. 519.
(4) Úř. věst. C 300 E, 9.12.2006, s. 504.
(5) Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 1.
(6) Přijaté texty P7_TA(2012)0052.
(7) Úř. věst. C 348 E, .21.12.2010, s. 15.


Vnější dimenze společné rybářské politiky
PDF 359kWORD 43k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o vnější dimenzi společné rybářské politiky (2011/2318(INI))
P7_TA(2012)0461A7-0290/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2011 o vnější dimenzi společné rybářské politiky (sdělení) (COM(2011)0424),

  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982,

  s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995,

  s ohledem na Kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) přijatý na konferenci FAO v říjnu 1995 (kodex chování),

  s ohledem na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí přijatou v červnu 1998 v Aarhusu,

  s ohledem na Mezinárodní akční plán FAO pro řízení rybolovné kapacity, který Rada FAO schválila v listopadu 2000 (mezinárodní akční plán pro kapacitu),

  s ohledem na zprávu FAO o stavu rybolovu a akvakultury ve světě za rok 2010,

  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu)(1) a nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 ze dne 29. září 2008 o udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Společenství mimo vody Společenství a o přístupu plavidel třetích zemí do vod Společenství (nařízení o oprávněních k rybolovu)(2),

  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice, který předložila Komise (základní nařízení) (COM(2011)0425),

  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o boji proti nelegálnímu rybolovu na celosvětové úrovni – úloze EU(3),

  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2010 o zelené knize o reformě společné rybářské politiky(4),

  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o režimu pro dovoz produktů rybolovu a akvakultury do EU z hlediska budoucí reformy SRP(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o dohodě o partnerství v odvětví rybolovu mezi EU a Mauritánií(6),

  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o budoucím Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu(7),

  s ohledem na závěry, které přijala Rada pro zemědělství a rybolov na zasedání k otázce vnějšího rozměru SRP konaném ve dnech 19. a 20. března 2012,

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0290/2012),

A.  vzhledem k tomu, že dvě třetiny světových oceánů se nacházejí v oblastech podléhajících státní jurisdikci, v nichž se jakýkoli komplexní a důkladný právní režim pro řízení rybolovu musí zakládat na Úmluvě OSN o mořském právu přijaté v roce 1982 a příslušných právních nástrojích; vzhledem k tomu, že udržitelné řízení rybolovu má pro pobřežní společenství závislá na rybolovu a pro zajišťování potravin strategický význam;

B.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších odhadů FAO je 85 % toho malého počtu světových populací ryb, pro něž jsou k dispozici dostupné informace, využíváno plně nebo nadměrně, a to i přesto, že zpráva FAO za rok 2010 poukazuje na pokrok v obnově nadměrně lovených populací a mořských ekosystémů na celém světě v důsledku uplatňování osvědčených postupů řízení;

C.  vzhledem k tomu, že EU je díky činnosti loďstva, investicím ze strany občanů EU, dvoustranným dohodám o rybolovu a účasti ve všech hlavních regionálních organizacích pro řízení rybolovu jedním z hlavních činitelů v oblasti rybolovu, který je ve všech světových oceánech výrazně zastoupen a vyvíjí v nich významnou činnost, přičemž podporuje osvědčené postupy a dodržování lidských práv;

D.  vzhledem k tomu, že EU je jedním z nejvýznamnějších trhů pro produkty rybolovu a největším světovým dovozcem těchto produktů, jenž spotřebuje 11 % světové produkce ryb z hlediska objemu a dováží 24 % produktů rybolovu z hlediska hodnoty, a to i přesto, že zajišťuje pouze 8 % světového odlovu (a pouze 2 % ve vnějších vodách);

E.  vzhledem k tomu, že kvóty stanovené v regionálních organizacích pro řízení rybolovu byly založeny především na historických záznamech úlovků, což vedlo k zachování přednostního přístupu ke světovým populacím ryb pro rozvinuté země; vzhledem k tomu, že tyto kvóty musí nyní zohlednit rybolovnou činnost pobřežních rozvojových zemí, které v minulosti závisely po celé generace na přilehlých rybolovných zdrojích, a že tuto novou skutečnost musí EU respektovat;

F.  vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o soudržnost politiky ve prospěch rozvoje s ohledem na čl. 208 odst. 1 SFEU, podle kterého „Unie při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, přihlíží k cílům rozvojové spolupráce“;

G.  vzhledem k tomu, že EU musí ve vztahu k třetím zemím uplatňovat konzistentně a koordinovaně také všechny své další politiky, a to i v oblasti rybolovu, zdraví, obchodu, zaměstnanosti, životního prostředí, společných cílů vnější politiky a plnění cílů strategie Evropa 2020;

H.  vzhledem k tomu, že je v zájmu zajištění udržitelného rybolovu často nutné zlepšit údaje o stavu rybích populací, které se loví v rámci EU nebo které jsou určeny pro trh EU, a zajistit, že budou k dispozici informace o jejich celkovém odloveném množství místními loďstvy a dalšími loďstvy třetích zemí;

I.  vzhledem k tomu, že bude zapotřebí důkladných vědeckých studií, jež určí, v kterých oblastech rybolovu je nebo by mohla být nadměrná kapacita loďstev;

J.  vzhledem k tomu, že společná rybářská politika musí představovat nástroj, s jehož pomocí bude moci EU v celosvětovém měřítku ukázat, jakým způsobem má být prováděna odpovědná rybolovná činnost, a přitom podpoří zlepšování mezinárodního řízení rybolovu zavedením evropských standardů v oblasti řízení loďstev;

K.  vzhledem k tomu, že EU musí převzít hlavní díl odpovědnosti za povzbuzení mezinárodního společenství k boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

1.  vítá sdělení Komise a mnohé pozitivní návrhy, které toto sdělení obsahuje a které slouží k podpoře udržitelnosti rybolovných a souvisejících činností EU probíhajících mimo vody EU, včetně nejvzdálenějších regionů; domnívá se však, že záběr tohoto sdělení není dostatečně široký a soustřeďuje se příliš na dvoustranné dohody a nadnárodní organizace, místo aby se uceleněji zabýval i jinými činnostmi, jejichž cílem je zajistit produkty určené pro trh EU;

2.  trvá na tom, že je nezbytné, aby se činnost EU opírala o politickou soudržnost Unie, která povede k lepšímu řízení mezinárodního rybolovu;

3.  domnívá se, že zásadní význam má koordinace mezi vnější politikou a politikou zaměřenou na spolupráci, jejíž účelem je uzavírat dohody o udržitelném rybolovu, a vytváření synergií nezbytných k tomu, aby mohl být účinněji podpořen rozvoj partnerských třetích zemí;

4.  domnívá se, že velikost trhu EU s produkty rybolovu a zeměpisný rozsah činnosti plavidel plujících pod vlajkou EU či vlastněných subjekty z EU klade na Unii velkou zodpovědnost za zajištění toho, aby ekologická stopa a sociálně-ekonomický dopad jejího rybolovu byly udržitelné, aby rybolov nabízel spotřebitelům v Evropě i v jiných zemích, kde jsou evropské ryby a související produkty uváděny na trh, vysoce kvalitní mořské produkty a aby přispíval k sociální i hospodářské struktuře v pobřežních rybářských komunitách uvnitř i vně EU;

5.  domnívá se, že rybolov na základě zájmů EU ve vodách Unie i mimo ně a produkty rybolovu určené pro trh EU by měly vycházet ze stejných standardů ve smyslu ekologické a sociální udržitelnosti a transparentnosti, přičemž stejné zásady je třeba hájit a požadovat i ve vztahu ke třetím zemím, a to jak v rámci dvoustranných, tak vícestranných dohod; dále se domnívá, že je třeba uplatňovat i zákaz výmětů u stejných druhů , a to současně s jeho zavedením ve vodách EU, včetně kontrol pomocí televizních kamer s uzavřeným okruhem (CCTV) a pozorovatelů, s příslušnými odchylkami, které zabrání zvyšování cen místně spotřebovávané produkce;

6.  připomíná, že je třeba, aby byly politiky EU v souladu s rozvojovými cíli, jak ho stanoví článek 208 Smlouvy o fungování EU; konstatuje, že taková soudržnost vyžaduje koordinaci nejen v rámci samotné Komise, ale také v rámci vlád členských států a mezi Komisí a vládami jednotlivých členských států;

7.  znovu opakuje, že za účelem zlepšení soudržnosti rozhodnutí EU by měly její činnosti zahrnovat hlediska týkající se jejích politik v oblasti obchodu, zdraví, zaměstnanosti, sousedství a životního prostředí, námořní politiky a vnější politiky a naplnění strategie Evropa 2020;

8.  připomíná, že Mezinárodní akční plán FAO pro řízení rybolovné kapacity zavázal EU, aby nejpozději v roce 2005 vytvořila a provedla systém řízení rybolovné kapacity; žádá, aby Komise vysvětlila, proč zjevně zaujímá k řízení kapacity odporující si přístupy, kdy v některých regionálních organizacích pro řízení rybolovu navrhuje zmrazení a současně navrhuje v rámci loďstev EU odstranění hlavních regulačních limitů pro kapacitu; žádá Komisi, aby podporovala dvoustranné a vícestranné mechanismy úpravy rybolovné kapacity v závislosti na dostupných zdrojích, což je označováno za nezbytný krok k zajištění udržitelného využívání zdrojů ze strany všech loďstev působících v těchto oblastech;

9.  domnívá se, že cíle a zásady vnější dimenze společné rybářské politiky by měly být zakotveny v základním nařízení;

Obecná ustanovení

10.  připomíná, že hlavním cílem vnější rybářské politiky musí být zachování platných dohod o rybolovu a hledání nových příležitostí pro rybolov ve třetích zemích; uznává přitom, že pokud loďstvo EU ukončí svou činnost v lovištích některé ze třetích zemí, příslušná rybolovná práva se zpravidla rozdělují jiným loďstvům, která uplatňují mnohem nižší normy v oblasti zachování, řízení a udržitelnosti, než jaké stanoví a chrání EU;

11.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila jasně definované zásady a cíle environmentálně, hospodářsky a sociálně udržitelného rybolovu na volném moři a ve vodách v jurisdikci států na všech mezinárodních fórech, jejichž je EU stranou, a aby urychleně a účinně provedla rozhodnutí na nich přijatá;

12.  zdůrazňuje, že by EU měla vypracovat konkrétní strategii v oblasti rybolovu a řízení živých mořských zdrojů, do které zapojí všechny neevropské středomořské pobřežní státy;

13.  naléhavě vyzývá Komisi, aby řídila světový a multilaterální program na podporu udržitelného rybolovu a zachování biologické rozmanitosti moří a přitom proměnila dialogy s klíčovými zeměmi, jako jsou Spojené státy, Japonsko, Rusko a Čína a další třetí země s významnou rybolovnou účastí ve světových oceánech, na funkční partnerství, která se budou zabývat zásadními otázkami, jako je vymýcení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, snížila nadměrný rybolov a v případě potřeby kapacitu loďstva a posílila kontrolu a správu na volném moři, v souladu se zásadami Úmluvy OSN o mořském právu a dalších příslušných nástrojů;

14.  naléhavě žádá Komisi, aby podporovala mezinárodní právo, zejména Úmluvu OSN o mořském právu, a účast na úmluvách Mezinárodní organizace práce a aby kontrolovala dodržování těchto pravidel; vyzývá Komisi, aby spolupracovala se třetími zeměmi na všech příslušných fórech, především v regionálních správních organizacích pro rybolov;

15.  domnívá se, že EU by měla zahájit iniciativu na úrovni OSN k vytvoření celosvětového systému dokumentace úlovků a sledovatelnosti pro všechny hlavní druhy ryb, jež se vyskytují v mezinárodním obchodě; tento systém by měl být založen na zásadě odpovědnosti vlajkového státu, měl by být slučitelný s nařízením o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu a měl by se stát klíčovým nástrojem pro posílení dodržování stávajících opatření pro zachování a řízení a v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, a podporovat tak odpovědnou spotřebu;

16.  žádá Komisi, aby důrazněji prosazovala uplatňování nařízení (ES) č. 1005/2008 o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, zejména pokud jde o smluvní strany regionálních organizací pro řízení rybolovu, které se aktivně nepodílejí na zavádění a uplatňování hlavních nástrojů boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

17.  domnívá se, že je nutno, aby EU vystupovala aktivně v rámci systému OSN s cílem prozkoumat způsoby, jakými by mohlo světové společenství řešit:

   potřebu regionalizovanější a integrovanější správy světového oceánu, co se týče živých mořských zdrojů i jiných zdrojů,
   znečištění a dopad změny klimatu na oceány, včetně ochrany a obnovy vzácných uložišť modrého uhlíku, a
   sociální standardy a pracovní podmínky;

18.  je si vědom významu jednání o dotační kázni v odvětví rybolovu v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a vyzývá EU, aby v těchto jednáních hrála aktivnější úlohu;

19.  poznamenává, že je třeba vytvořit programy na podporu produktů rybolovu pocházejících ze zdrojů, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí a sociálně spravedlivé, jak v EU, tak mimo ni;

20.  poznamenává, že jedním z hlavních cílů v rámci vnějšího rozměru společné rybářské politiky musí být zajištění budoucnosti evropského zámořského loďstva, zejména v těch případech, kdy toto loďstvo vytvořilo prostřednictvím svých rybolovných práv základy pro hospodářský a sociální rozvoj zemí, v nichž působí;

Dvoustranné dohody o rybolovu

21.  domnívá se, že dvoustranné dohody o rybolovu, neboli dohody o udržitelném rybolovu, jak je navrhuje označovat Komise, vyjednané mezi partnery a spravedlivě prováděné, by měly být založeny na zodpovědném a udržitelném využívání zdrojů ze strany plavidel EU a měly by být ku prospěchu obou stran tím, že usnadní poskytování hospodářských zdrojů, technických a vědeckých odborných znalostí a podpory pro lepší řízení rybolovu a řádnou správu dané třetí zemi a zároveň umožní pokračování rybolovné činnosti, která je významná ze sociálně-ekonomického hlediska a je zdrojem zásobování čerstvými i konzervovanými produkty jak pro EU, tak pro trhy v některých rozvojových zemích;

22.  žádá, aby se EU co nejdříve zaměřila na uzavření dohod o spolupráci v odvětví udržitelného rybolovu se sousedními zeměmi, kterým EU poskytuje finance a technickou podporu pro zajištění intenzivnější a soudržnější politiky s cílem dosáhnout harmonizované a udržitelné politiky rybolovu ve všech společných přímořských oblastech, čímž se zvýší účinnost společné rybářské politiky ve všech příslušných regionech; žádá, aby tyto dohody byly uzavřeny v duchu poctivé a spravedlivé spolupráce a s ohledem na dodržování lidských práv a aby usilovaly o dosažení spravedlivě sdílené odpovědnosti mezi Unií a příslušnou partnerskou zemí;

23.  vyzývá EU, aby v zájmu zlepšení spolupráce se soudními zeměmi a řízení společných rybolovných zdrojů usilovala o uzavření dohod o spolupráci v oblasti udržitelného rybolovu s těmito zeměmi, jejichž cílem by nemělo být získání oprávnění k rybolovu pro plavidla EU, nýbrž dosažení stavu, kdy EU bude poskytovat finanční prostředky a technickou podporu, a partnerská třetí země tak bude moci uplatňovat srovnatelná pravidla udržitelného řízení jako EU;

24.  připomíná, že při posuzování dopadu tzv. dohod o udržitelném rybolovu je důležité správně rozlišovat mezi pomocí zaměřenou na rozvoj odvětví rybolovu ve třetích zemích a na pomoc, která je poskytována z poplatků za rybolovná práva;

25.  vyjadřuje však politování nad tím, že dvoustranné dohody EU výše uvedený potenciál ne vždy využily, ačkoliv je třeba uznat, že od předchozí reformy došlo k velkému zlepšení, přičemž zdůrazňuje potřebu provést posouzení dopadu pro dotčené nejvzdálenější regiony s přihlédnutím k článku 349 Smlouvy; domnívá se, že pro dosažení úspěšných dohod je zásadní lépe prováděné vědecké posouzení stavu populací, transparentnost, soulad s cíli, opatření přinášející užitek místnímu obyvatelstvu a lepší způsob řízení rybolovu;

26.  vítá záměr Komise zahrnout do budoucích dvoustranných dohod několik ustanovení, včetně: dodržování zásady omezení přístupu ke zdrojům, u nichž je vědecky potvrzeno, že jde o přebytek lovné kapacity pobřežního státu, v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu; ochrany lidských práv v souladu s mezinárodními dohodami o lidských právech; a doložky o výlučnosti, třebaže tu je třeba posílit a formálně uznat prostřednictvím dohod s cílem zajistit, aby byly vždy co nejpřísněji dodržovány demokratické zásady;

27.  domnívá se, že dvoustranné dohody EU musí dodržovat nejen článek 62 Úmluvy OSN o mořském právu ohledně nadbytečných zdrojů, ale také články 69 a 70 o právech vnitrozemských a zeměpisně znevýhodněných států v regionu, zejména s ohledem na nutriční a sociálně-ekonomické potřeby místních obyvatel;

28.  zastává názor, že ustanovení o lidských právech musí mít nediskriminační povahu, musí být uplatňováno pro všechny země stejně a nejen na dohody o rybolovu, ale i na obchodní dohody; domnívá se, že v rámci WTO je třeba penalizovat produkci zemí, které dosud nedodržují lidská práva a/nebo používají při produkci ve svých továrnách dětskou pracovní sílu, stejně jako produkci zemí, které diskriminují ženy tím, že neodměňují ani neuznávají jejich činnost a hospodářský přínos v odvětví rybolovu a akvakultury;

29.  podporuje začlenění integrovaného řízení založeného na ekosystémovém přístupu do nových i stávajících dohod;

30.  domnívá se, že posílení úlohy podniků v budoucích dohodách o rybolovu musí být v souladu se zvýšením vlivu celého odvětví na normy a technická opatření, které Komise v těchto dohodách projednává;

31.  domnívá se, že nařízení o oprávněních k rybolovu by mělo být změněno tak, aby plavidlům pod vlajkou EU, která dočasně opustila rejstřík členského státu se záměrem hledat rybolovná práva jinde, nebyla po dobu 24 měsíců přiznána rybolovná práva v rámci dohod o udržitelném rybolovu a jejich protokolů, které jsou v okamžiku vyjmutí z rejstříku již v platnosti, poté, co se znovu do rejstříku EU vrátí; domnívá se, že stejná zásada by měla platit pro plavidla, která dočasně změní vlajku, jež provozují rybolov v rámci hlavních regionálních organizací pro řízení rybolovu;

32.  domnívá se, že by v současnosti užívaná sociální doložka měla být posílena tak, aby zahrnovala dodržování Úmluvy 188 Mezinárodní organizace práce, doporučení Mezinárodní organizace práce č. 199 o práci v odvětví rybolovu i osm základních úmluv Mezinárodní organizace práce(8), a měla by zajistit, aby pracovní podmínky pro členy posádek s trvalým bydlištěm mimo EU pracující na palubě plavidel plujících pod vlajkou některého z členských států EU byly stejné jako pro pracovníky s trvalým bydlištěm v EU;

33.  domnívá se, že by dohoda o udržitelném rybolovu měla přispět k udržitelnému rozvoji ve třetích partnerských zemích a podporovat místní soukromý sektor, se zvláštním důrazem na drobný rybolov a malé a střední podniky, a za tímto účelem vyzývá ke zvýšení zaměstnanosti místních rybářů a rozvoji místních udržitelných zpracovatelských odvětví a marketingových aktivit;

34.  podporuje úsilí Komise, která se snaží získat od pobřežních států stále kompletnější a spolehlivější údaje o celkovém objemu rybolovu včetně úlovků, k nimž v jejich vodách dochází, jako jednu z podmínek obtížného úkolu, jímž je zjistit přebytek a zabránit nadměrnému využívání; poznamenává, že politika EU v oblasti rybolovu a rozvoje by mohla prosazovat nezbytná zlepšení, pokud jde o schopnost třetích zemí takovéto informace poskytovat;

35.  vyzývá dále Komisi, aby zajistila větší transparentnost při stanovování míry využívání populací ryb ve vodách spadajících do pravomoci pobřežních států;

36.  zdůrazňuje, že by plavidla EU neměla v souladu se zásadou respektování tradičního propojení mezi pobřežními komunitami a vodami, v nichž tyto historicky provozovaly rybolov, soupeřit s místními rybáři o tytéž zdroje nebo místní trhy a že by měla být usnadňována spolupráce mezi místními provozovateli a provozovateli z EU, proto zdůrazňuje potřebu přesného výpočtu přebytku;

37.  domnívá se, že EU musí více usilovat o to, aby pomohla třetím zemím, s nimiž jedná o dvoustranných dohodách, získat dostatečné údaje a informace pro spolehlivé vyhodnocení populací, přičemž poskytnutím evropských finančních prostředků vědeckovýzkumným plavidlům v regionech, v nichž loďstvo EU vyvíjí činnost, by byly významně posíleny vědecké analýzy rybích populací, které jsou nezbytnou podmínkou pro jakoukoli dohodu o udržitelném rybolovu;

38.  žádá, aby se v oblastech, v nichž působí loďstvo EU, co nejvíce podporovala výzkumná činnost prováděná plavidly různých členských států a aby byla prováděna ve spolupráci s dotčenými pobřežními zeměmi a aby byl umožněn přístup místních vědeckých pracovníků; vyzývá, aby se v tomto ohledu rozvinula větší spolupráce mezi členskými státy a Komisí a aby byly poskytnuty větší finanční prostředky za účelem rozšíření vědeckého výzkumu na vody mimo EU;

39.  domnívá se, že by současně mělo být zvýšeno úsilí na získání potřebných údajů od třetích zemí, s nimiž má EU dvoustranné dohody o rybolovu, aby bylo možné posoudit účinnost dohody a splnění podmínek, jako je např. přínos pro místní obyvatele;

40.  vyzdvihuje význam společných vědeckých skupin pověřených předkládáním vědeckých stanovisek ohledně stavu rybolovných zdrojů vycházejících z nejlepších dostupných údajů s cílem zamezit nadměrnému rybolovu, neboť odvětví rybolovu – a obzvláště odvětví drobného rybolovu – má v mnoha rozvojových zemích zásadní úlohu pro zajištění dodávek potravin; trvá na tom, aby měly tyto týmy k dispozici dostatečné finanční, technické a lidské zdroje, a mohly tak plnit svou funkci a pracovat společně s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu;

41.  vyzývá Komisi, aby v rámci dohod o udržitelném rybolovu prosazovala posílení cílené vědecké a technické spolupráce, včetně posílení úlohy smíšených vědeckých výborů; vyzývá rovněž k usilování o harmonizaci hygienických a zdravotních podmínek mezi EU a třetími zeměmi;

42.  plně podporuje koncept oddělení finanční kompenzace za přístup k rybolovným zdrojům od odvětvové podpory rozvoje; pevně trvá na tom, že majitelé lodí, kteří v rámci dvoustranných dohod o rybolovu získají práva přístupu do rybolovných oblastí, by měli hradit spravedlivou a tržně stanovenou část nákladů; žádá, aby byla provedena podrobná analýza, pokud jde o část nákladů, kterou mají hradit majitelé lodí v souvislosti s oprávněním k rybolovu, včetně potenciálních úlovků a provozních nákladů; je přesvědčen, že zcela nezbytné je zlepšit dohled nad odvětvovou podporou, včetně možnosti pozastavení plateb v případě, že pobřežní stát nebude plnit své závazky;

43.  trvá na tom, že finanční rámec odvětvové podpory musí být účinnější a musí přinášet lepší výsledky a vyšší kvalitu, přičemž se musí soustředit zejména na vědecký výzkum, sběr údajů a kontrolu a řízení rybolovných činností;

44.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby finanční prostředky vyčleněné v rámci dohod o udržitelném rybolovu na podporu tohoto odvětví byly zaměřeny na správní a vědecké kapacity třetích zemí a aby podporovaly malé a středně velké podniky, posilovaly cíle rozvojové spolupráce EU a byly v souladu s národními plány rozvoje signatářské země; žádá, aby tyto prostředky nenahrazovaly spolupráci v oblasti rybolovu stanovenou v jiných dohodách nebo nástrojích spolupráce, ale aby ji doplňovaly soudržným, transparentním, účinným a lépe zaměřeným způsobem;

45.  naléhavě žádá Komisi, aby během jednání o dohodách o udržitelném rybolovu usilovala o dosažení toho, že pobřežní stát věnuje minimální část odvětvové podpory na rozvoj poskytnuté v rámci dohod o udržitelném rybolovu na projekty, jejichž cílem je uznání, podpora a diverzifikace role žen v rybářském odvětví, čímž se zajistí uplatnění zásady rovného zacházení a rovných příležitostí pro ženy a muže, především pokud jde o odbornou přípravu a přístup k financím a úvěrům;

46.  domnívá se, že veškerá relevantní rozhodnutí, která mají být v budoucnosti přijímána, musí zohledňovat rovněž odvětvovou podporu rozvoje;

47.  trvá na tom, aby Komise provádění dvoustranných dohod pečlivě sledovala, přičemž výroční zprávy by měly být zaslány Parlamentu a Radě, stejně jako by měla být těmto spolutvůrcům právních předpisů ve stanovené lhůtě před jednáním o nových protokolech zaslána posouzení provedená nezávislými externími odborníky a vše by mělo být dostupné také veřejnosti, v souladu s příslušnými pravidly o ochraně údajů a přeloženo nejméně do tří úředních jazyků EU;

48.  zdůrazňuje, že Parlament musí být přiměřeně zapojen jak do procesu přípravy a vyjednávání, tak do dlouhodobého sledování a vyhodnocování fungování dvoustranných dohod, v souladu s ustanoveními SFEU; trvá na tom, že Parlament by měl být okamžitě a úplně informován, za stejných podmínek jako Rada, o všech fázích postupu týkajícího se dohod o udržitelném rybolovu, v souladu s čl. 13 odst. 2 a čl. 298 odst. 10 SFEU; připomíná své přesvědčení, že Parlament by na zasedáních Smíšeného výboru, jež dohody o rybolovu předpokládají, měl být zastoupen pozorovateli, a trvá na tom, aby se těchto zasedání v úloze pozorovatelů účastnila i občanská společnost, včetně zástupců rybolovu z EU i ze třetích zemí;

49.  podporuje zahajování vědeckých auditů, které zhodnotí populace ryb před vyjednáním nových dohod, a žádá, aby v zájmu dosažení účinnosti těchto cílů měla třetí země povinnost oznámit intenzitu rybolovu, který v jejích vodách provádějí loďstva jiných zemí;

50.  je přesvědčen, že plná transparentnost, co se týče lovu, plateb a provádění odvětvové podpory, je nástrojem nezbytným k rozvoji odpovědného a udržitelného rybolovu, založeného na řádné správě, boji proti zneužití pomoci poskytované EU a boji proti korupci;

51.  rovněž zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit transparentnost během vyjednávání dohod o rybolovu i po dobu platnosti těchto dohod, a to jak ze strany EU, tak ze strany třetích zemí;

52.  trvá na tom, aby členské státy každodenně hlásily úlovky pobřežním státům a plně dodržovaly pravidla použitelná ve vodách partnerských zemí;

53.  je pevně přesvědčen, že by Komise měla zajistit, aby byla jednání se třetími zeměmi předjímající nové dohody nebo protokoly k dvoustranným dohodám o rybolovu zahájena v dostatečném předstihu před uplynutím doby platnosti těchto ustanovení; v této souvislosti zdůrazňuje význam včasného zapojení Parlamentu, aby se zabránilo prozatímnímu uplatňování těchto ustanovení, což vede k nezvratným skutečnostem a neslouží to zájmům EU ani třetí země;

54.  je přesvědčen, že evropský rybářský průmysl by měl přebrat při získání práv přístupu do rybolovných oblastí mimo EU v rámci dvoustranné nebo vícestranné dohody o rybolovu značný finanční podíl na nákladech;

55.  domnívá se, že by měl být přijat regionální přístup k vyjednávání a provádění dvoustranných dohod EU, zejména dohod týkajících se loďstev lovících tuňáka, a popřípadě by měla existovat jednoznačná spojitost mezi podmínkami, které tyto dohody obsahují, a opatřeními v oblasti řízení a činností příslušných regionálních organizací pro řízení rybolovu;

56.  je nucen sdělit Komisi své znepokojení v souvislosti s jednoznačným obratem politiky na regionální úrovni, pokud jde o opatření týkající se najímání námořníků, neboť ve většině případů dochází k opětovnému návratu k neudržitelné politice uzavírání smluv s těmito členy posádky na základě jejich státní příslušnosti, a nikoli obecně na základě jejich původu v rámci zemí AKT;

57.  zastává názor, že by měly být uzavírány dvoustranné dohody zaměřené na investice Unie v odvětví rybolovu, a to v zemích, s nimiž zatím nejsou uzavřeny dohody o partnerství vzhledem k neexistenci přebytku rybolovné kapacity, s cílem přispět k rozvoji udržitelného rybolovu; dále se domnívá, že zásadní otázkou je i v těchto případech koordinace mezi evropskými rozvojovými fondy a fondy pro dvoustranné dohody;

Regionální organizace pro řízení rybolovu (RFMO)

58.  naléhavě vyzývá EU, aby se ujala vedoucí úlohy při posilování regionálních organizací pro řízení rybolovu s cílem zlepšit jejich výkon, a to i prostřednictvím pravidelných přezkumů toho, do jaké míry naplňují své cíle, prováděných nezávislými orgány, a zajistila, aby byla doporučení obsažená v těchto přezkumech urychleně a bez výjimek provedena; naléhavě žádá, aby EU usilovala o to, aby všechny regionální organizace pro řízení rybolovu měly výbor pro účinné dodržování pravidel, a domnívá se, že v případě, že daný stát podmínky jednoznačně nesplňuje, musí mu být uloženy odrazující, přiměřené a nediskriminační sankce, včetně snížení kvót, intenzity, povolené kapacity apod.;

59.  vyzývá Komisi, aby bylo regionálním organizacím pro řízení rybolovu přiděleno více finančních prostředků, neboť tyto organizace mají klíčovou úlohu v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

60.  domnívá se, že je třeba, aby EU pracovala na zlepšení systému rozhodování v regionálních organizacích pro řízení rybolovu s cílem překonat přístup „nejnižšího společného jmenovatele“, který může vyplývat z konsenzu, a aby uznala nezbytnost debaty, k níž se má přistoupit před hlasováním, jestliže není možné konsenzu dosáhnout; domnívá se, že je třeba prosazovat víceleté plány;

61.  zastává nor, že Unie musí lépe koordinovat svou rybářskou politiku a politiku rozvoje a zapojit se do systematických, dlouhodobých a intenzivních dialogů a partnerství s ostatními státy vlajky, státy trhu a pobřežními státy, s cílem dosáhnout zlepšení řízení rybolovu a zajištění potravin po celém světě;

62.  vyzývá Komisi, aby se postavila do čela úsilí o prosazení vzniku globální sítě pokryté regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, aby byly všechny rybolovné oblasti na volném moři řízeny účinně, s ohledem na ekosystémy a v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, která posiluje ochranu zdrojů; připomíná proto, že podporuje vznik nových regionálních organizací pro řízení rybolovu tam, kde zatím neexistují, a rozšiřování pravomocí stávajících regionálních organizací pro řízení rybolovu prostřednictvím revize příslušných ujednání;

63.  konstatuje, že v arktických vodách se v důsledku změny klimatu a posunech v distribuci druhů otevírají nová loviště; domnívá se, že by EU měla dát podnět k zajištění účinného řízení rybolovných činností (stávajícími regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo vytvořením nové organizace), aby bylo zajištěno udržitelné řízení a zachování populací v těchto vodách; je přesvědčen, že rybolov by měl být zpočátku omezen, aby bylo možné provést vědecké zhodnocení arktických zásob a lovišť, které mohou udržitelně podporovat;

64.  konstatuje, že by oblasti Černého moře prospělo vytvoření nové regionální organizace pro řízení rybolovu, a naléhavě vyzývá Komisi, aby její vytvoření navrhla;

65.  je přesvědčen, že regionální organizace pro řízení rybolovu musí v zájmu udržení populací nad úrovní maximálního udržitelného výnosu vytvořit udržitelný systém řízení, který pomocí pobídek opírajících se o environmentální a sociální kritéria, ale i kritérium historického záznamu úlovků umožní transparentní a spravedlivé přidělování zdrojů a získání rybolovných práv, tedy včetně legitimních práv / aspirací rozvojových států i očekávání loďstev, která v těchto vodách provádí udržitelný rybolov, a současně zajistí, aby opatření k řízení a zachování zdrojů plně prováděli všichni členové;

66.  staví se rozhodně proti tomu, aby EU v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu prosazovala přijetí systémů převoditelné koncese k rybolovu; domnívá se, že žádný systém řízení založený na rybolovných právech, který by byl přijat v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu, by neměl vést k ohrožení obživy závislých rybářských komunit v rozvojových zemích;

67.  domnívá se, že řádnou správu lze zajistit účastí všech zainteresovaných stran, počínaje vytvářením politik a konče jejich prováděním;

68.  požaduje, aby bylo provedeno podrobné posouzení rybolovné kapacity loďstev EU, která mají oprávnění k lovu mimo vody EU, za použití spolehlivých ukazatelů schopnosti plavidel lovit ryby a s přihlédnutím k technologickému vývoji a na základě doporučení Technických konzultací FAO ohledně měření rybolovné kapacity z roku 1999(9); je přesvědčen, že EU by měla zjistit, ve kterých regionálních organizacích pro řízení rybolovu existují problémy týkající se nadměrné kapacity, a zajistit zmrazení či úpravu kapacity loďstev, se zvláštním důrazem na práva pobřežních zemí;

Další aspekty vnější dimenze

69.  domnívá se, že i když může činnost podniků EU v zahraničí přesáhnout vnější dimenzi společné rybářské politiky, obchodní činnost prováděná mimo jiné v rámci dvoustranných politik zaměřených na spolupráci musí být stejně jako soukromé dohody mezi majiteli lodí z EU a třetími zeměmi legitimně uznávána a chráněna, za předpokladu, že je prováděna v souladu s mezinárodním právním rámcem;

70.  domnívá se, že evropské investice do rybolovu by se měly stát součástí třetí složky vnějšího rozměru SRP, spolu s dohodami o rybolovu a regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, a že v rámci SRP je nezbytné pobízet k investicím do udržitelného zahraničního rybolovu;

71.  domnívá se, že v rámci SRP musí být podporovány strategie zaměřené na sociální odpovědnost podniků, aby bylo možné nést v plném rozsahu sociální odpovědnost ve smyslu strategie EU na období 2011–2014 pro sociální odpovědnosti podniků;

72.  domnívá se, že informace o soukromých dohodách mezi majiteli lodí z EU a třetími zeměmi i společných podnicích ve třetích zemích, včetně údajů o počtu a typu plavidel, která jsou činná v rámci těchto dohod a společných podniků, musí členské státy poskytnout Komisi a zveřejnit, s ohledem na předpisy v oblasti ochrany osobních a obchodních údajů, jak stanoví nařízení o oprávněních k rybolovu;

73.  vybízí EU, aby podpořila komplexní a vícestrannou agendu, jejíž součástí bude i odpovědnost za rozvoj udržitelné rybolovné činnosti;

74.  vyzývá Komisi a členské státy, aby důkladně zvážily způsob, jak vytvářet silné pobídky, které budou plavidla pod vlajkou EU motivovat k tomu, aby zůstaly v rejstříku EU, kromě případů, kdy se přeregistrují pod vlajku státu, který si v rámci všech odpovídajících regionálních organizacích pro řízení rybolovu řádně plní povinnosti; domnívá se, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je zajistit spravedlivou soutěž mezi vlajkami EU a vlajkami států mimo EU stanovením požadavku, že třetí země musí splňovat tytéž standardy, pokud jde o ekologickou a sociální udržitelnost, a to v rámci dvoustranných i vícestranných vztahů, a uplatňováním tržních opatření;

75.  vyjadřuje svou nespokojenost s tím, že Komise nezařadila na seznam plavidel provozujících nezákonný, nehlášený a neregistrovaný rybolov v EU jiná plavidla než ta, která na seznamu uvádějí regionální organizace pro řízení rybolovu, ani nenavrhla seznam nespolupracujících zemí, třebaže nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu je v účinnosti již více než dva roky, a naléhavě ji žádá, aby tak učinila co nejdříve; trvá na tom, že je třeba hledat u našich hlavních partnerů podporu při potírání nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu ve všech oceánech;

76.  trvá na tom, aby subjektem, který bude udělovat rostlinolékařská osvědčení pro plavidla třetích zemí, jež umožní přímý vývoz produktů rybolovu do EU, byla Komise, a nikoli třetí země;

77.  připomíná, že stropy stanovené pro kapacitu vnějšího loďstva EU je třeba řídit diferencovaně, ve spolupráci s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu a s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám, v nichž tato složka loďstva působí;

78.  vybízí banky a další úvěrové instituce, aby před udělením přístupu ke kapitálu posoudily hospodářskou, sociální a environmentální udržitelnost daných činností, a ne pouze jejich krátkodobou ziskovost;

79.  věří, že obchodní politika EU by měla také přispět k zajištění udržitelného rybolovu na celém světě tím, že bude prosazovat dodržování příslušných mezinárodních úmluv a dohod, které se týkají správy rybolovu v rámci preferenčních obchodních dohod;

80.  vyzývá Komisi, aby zajistila posílení spravedlivého, transparentního a udržitelného trhu s rybami v rámci dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod EU;

81.  domnívá se, že současně by měly být stanoveny pobídky k tomu, aby třetí země, které neuplatňují standardy EU, užívaly osvědčené postupy, a případně by měla být zavedena obchodní opatření, například zákaz dovozu produktů pocházejících z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a produktů rybolovu a akvakultury získaných na základě porušování lidských práv a úmluv OSN v pracovní oblasti (ILO) a v námořní oblasti (IMO);

82.  vybízí Komisi, aby podpořila mezinárodní spolupráci v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, přičemž by měla zvážit, zda je vhodné, aby se do ní zapojily i další dvě země, které tvoří spolu s EU hlavní světové trhy s rybami, a sice Spojené státy americké a Japonsko, přičemž jednou z forem společné činnosti by mohlo být zavedení specifického identifikačního čísla pro všechna plavidla, což by zaručilo úplnou sledovatelnost produktu, a to zcela transparentním způsobem;

83.  zdůrazňuje, že závažné a systematické porušování cílů týkajících se ochrany a řízení rybolovných zdrojů přijatých regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo mezinárodních dohod, jichž je EU členem, ze strany některé z partnerských zemí může vést k přechodnému odnětí preferenčních celních sazeb; vyzývá Komisi, aby Parlamentu pravidelně podávala zprávy o provádění opatření souvisejících s ochranou a řízením rybolovu, která jsou zahrnuta v návrhu Komise na revizi systému všeobecných celních preferencí;

84.  domnívá se, že EU musí zajistit, že produkty dovážené prostřednictvím mezinárodního trhu budou splňovat stejná pravidla a předpisy jako produkty EU;

85.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby ryby a produkty rybolovu ze třetích zemí splňovaly stejné hygienické podmínky jako ryby a produkty z udržitelného rybolovu, a byly tím vytvořeny rovné podmínky pro rybolov v zemích EU i mimo EU;

86.  vyzývá Komisi, aby ještě více zefektivnila politiku EU týkající se cílů politiky rozvoje, obchodu a rybolovu;

87.  trvá na tom, že dvoustranné a mnohostranné dohody o obchodu vyjednané EU by :

   měly být doprovázeny posouzením hospodářského, sociálního a environmentálního dopadu spojeného s hrozbou nadměrného využívání rybolovných zdrojů, a to jak pro země mimo EU, tak pro země v rámci ní, přičemž by měly být brány v potaz sítě vytvořené v rámci již existujících dohod,
   měly dodržovat pravidla původu,
   měly požadovat sledovatelnost produktu, aby zajistily, že pochází ze zákonných a udržitelných rybolovů,
   neměly pomíjet nařízení o nezákonném, nehlášením a neregulovaném rybolovu či jiná ustanovení SRP,
   měly obsahovat ustanovení zajišťující obchodování pouze s produkty pocházejícími z náležitě řízených rybolovů,
   neměly vést ke zvýšení obchodu, jehož důsledkem by bylo nadměrné využívání a pustošení rybolovných zdrojů,
   měly zajistit, aby se produkty neudržitelného rybolovu nemohly dostat na trh EU,
   měly zahrnovat ustanovení o pozastavení a revizi plateb finančních příspěvků a pozastavení provádění protokolu v případě porušování podstatných a základních ustanovení týkajících se lidských práv stanovených článkem 9 dohody z Cotonou nebo nedodržení Deklarace Mezinárodní organizace práce o zásadách a základních právech při práci;

88.  připomíná, že kvůli odlišným právním předpisům mnoha obchodních partnerů EU jsou otázky související s pravidly původu a jejich kumulací při obchodních jednáních kontroverzní a citlivou záležitostí; vyzývá proto Komisi, aby této záležitosti věnovala zvláštní pozornost a nalezla vyvážená řešení, jež nebudou znevýhodňovat rybolovná odvětví v EU;

89.  vítá návrhy Komise, aby na země povolující neudržitelné rybolovné postupy byla uplatňována opatření související s obchodem, jako jsou omezení dovozu ryb a rybolovných produktů, která by byla slučitelná s pravidly Světové obchodní organizace;

90.  naléhavě žádá EU, aby vypracovala a prováděla regionální strategie zaměřené na moře a oceány, zejména na ty, kde lze udržitelného rybolovu dosáhnout pouze prostřednictvím mezinárodní spolupráce;

o
o   o

91.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1.
(2) Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 33.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0516.
(4) Úř. věst. C 348 E, 21.12.2010, s. 15.
(5) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 119.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0232.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0573.
(8) Úmluva (č. 29) o nucené práci (Forced Labour Convention) z roku 1930, Úmluva (č. 87) o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (Freedom of Association and Protection of the Right to Organise Convention) z roku 1948, Úmluva (č. 98) o právu se organizovat a kolektivně vyjednávat z roku 1949 (Right to Organise and Collective Bargaining Convention), Úmluva o rovnosti v odměňování (č. 100) z roku 1951 (Equal Remuneration Convention), Úmluva o odstranění nucené práce (č. 105) z roku 1957 (Abolition of Forced Labour Convention), Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č. 111) z roku 1958 (Discrimination (Employment and Occupation) Convention), Úmluva o minimálním věku (č. 138) z roku 1973 (Minimum Age Convention), Úmluva o nejhorších formách dětské práce (č. 182) z roku 1999 (Worst Forms of Child Labour Convention);
(9) ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/010/ah947e/ah947e00.pdf


Volby do Evropského parlamentu v roce 2014
PDF 280kWORD 22k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 (2012/2829(RSP))
P7_TA(2012)0462B7-0520/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na články 10 a 17 Smlouvy o Evropské unii,

  s ohledem na články 10 a 11 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách připojeného k rozhodnutí Rady v pozměněném znění(1),

  s ohledem na prohlášení Komise ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014,

  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni poslanci Evropského parlamentu;

B.  vzhledem k tomu, že politické skupiny na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie;

C.  vzhledem k tomu, že předseda Evropské komise je volen Parlamentem na základě návrhu Evropské rady rozhodující kvalifikovanou většinou, přičemž musí být zohledněn výsledek voleb do Parlamentu a před jeho jmenováním musí proběhnout náležité konzultace;

D.  vzhledem k tomu, že Komise je jako orgán odpovědná Evropskému parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že nový Parlament potřebuje dostatečný čas na vlastní organizaci před volbou předsedy Komise;

F.  vzhledem k tomu, má-li nová Komise zahájit svou činnost dne 1. listopadu 2014, je zapotřebí, aby se volba předsedy Komise konala na ustavujícím dílčím zasedání Parlamentu v červenci 2014;

G.  vzhledem k tomu, že Parlament bude hlasovat o schválení jmenování celého kolegia komisařů poté, co vyslechne všechny kandidáty navržené Radou, a ve vzájemné shodě s nově zvoleným předsedou a na základě doporučení členských států;

1.  naléhavě vyzývá evropské politické strany, aby nominovaly kandidáty na předsednictví Komise, a očekává, že tito kandidáti budou mít vůdčí úlohu v parlamentní volební kampani a to především díky tomu, že osobně představí svůj program ve všech členských státech Unie; zdůrazňuje, že je důležité posílit politickou legitimitu jak Parlamentu, tak Komise tím, že volby do těchto orgánů budou ve větší míře provázány s výběrem voličů;

2.  vyzývá k tomu, aby byl co největší počet členů nové Komise vybrán z řad poslanců Evropského parlamentu, čímž se zohlední rovnováha mezi oběma komorami legislatury;

3.  vyzývá budoucího předsedu Komise, aby v Evropské komisi zajistil vyvážené zastoupení žen a mužů; doporučuje, aby každý členský stát navrhl do příštího kolegia komisařů jak ženskou kandidátku, tak mužského kandidáta;

4.  vzhledem k novému uspořádání volby Evropské komise, které zavedla Lisabonská smlouva, a k měnícímu se vztahu mezi Parlamentem a Komisí, které z něj vyplyne počínaje volbami v roce 2014, se domnívá, že spolehlivá většina v Parlamentu bude mít zásadní význam pro stabilitu legislativních postupů Unie a dobré fungování její exekutivy, a vyzývá proto členské státy, aby ve svém volebním právu v souladu s článkem 3 Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných volbách zavedly vhodné a vyvážené minimální limity pro rozdělení křesel, aby se tak řádně zohlednila volba občanů, kterou vyjádřili ve volbách, a současně se zajistila funkčnost Parlamentu;

5.  žádá Radu, aby konzultovala Parlament ohledně uspořádání voleb buď 15.–18. května nebo 22.–25. května 2014;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom (Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 1) ve znění pozměněném rozhodnutím Rady 93/81/Euratom, ESUO, EHS (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15) a rozhodnutím Rady 2002/772/ES, Euratom (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1).


Situace v oblasti lidských práv v Íránu, zejména hromadné popravy a nedávná smrt bloggera Sattára Beheštího
PDF 221kWORD 25k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o situaci v oblasti lidských práv v Íránu, zejména o hromadných popravách a nedávném úmrtí blogera Sattara Beheštího (2012/2877(RSP))
P7_TA(2012)0463RC-B7-0500/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, zejména na usnesení týkající se lidských práv,

  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o deseti nedávných popravách v Íránu ze dne 23. října 2012,

  s ohledem na prohlášení mluvčího místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky o úmrtí íránského blogera Sattara Beheštího ve vězení ze dne 11. listopadu 2012,

  ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Íránu ze dne 13. září 2012,

  s ohledem na propuštění duchovního Júsufa Nadarcháního z vězení v září 2012,

  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 62/149 ze dne 18. prosince 2007 a 63/168 ze dne 18. prosince 2008 o moratoriu na výkon trestu smrti,

  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluvu o právech dítěte, jichž je Írán smluvní stranou,

  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se současná situace v oblasti lidských práv v Íránu vyznačuje neustálým a trvalým porušováním základních práv; vzhledem k tomu, že ochránci lidských práv (zejména práv žen, dětí a menšin), novináři, blogeři, umělci, studentští vůdcové, právníci, odboráři a ochránci životního prostředí i nadále žijí pod silným tlakem a neustálou hrozbou zatčení;

B.  vzhledem k tomu, že bloger Sattar Beheští, který kritizoval íránský režim na internetu, byl dne 30. října 2012 zatčen specializovaným útvarem policie pro počítačovou kriminalitu zvanou Fata za údajnou počítačovou trestnou činnost a zemřel ve vyšetřovací vazbě; vzhledem k tomu, že přesné okolnosti jeho smrti nebyly dosud zjištěny, přičemž řada zpráv ukazuje, že zemřel v důsledku mučení v íránské vazební věznici;

C.  vzhledem k tomu, že rodinným příslušníkům Sattara Beheštího žijícím v Íránu pohrozili zatčením, pokud budou hovořit o jeho smrti se sdělovacími prostředky nebo podají trestní oznámení proti údajným pachatelům mučení;

D.  vzhledem k tomu, že smrt Sattara Beheštího je dalším tragickým příkladem systematického a pokračujícího mučení, špatného zacházení a upírání základních práv, k nimž v Iránu běžně dochází u vězňů svědomí, zatímco agenti bezpečnosti a zpravodajských služeb operují v ovzduší naprosté beztrestnosti;

E.  vzhledem k tomu, že po několika dnech mlčení o smrti Sattara Beheštího vyhlásila Rada íránského soudnictví pro lidská práva své odhodlání přehodnotit všechny stránky tohoto případu a s rozhodností stíhat všechny osoby zapojené do případu;

F.  vzhledem k tomu, že íránský místopředseda parlamentu Muhammad Hasan Abútorábí Fard dne 11. listopadu 2012 prohlásil, že se případem bude zabývat Výbor pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajové OSN o situaci v oblasti lidských práv v Iránu, o hromadných popravách, o mučení a o svobodě projevu uvítali rozhodnutí íránského parlamentu a soudnictví vyšetřit smrt pana Beheštího, a vzhledem k tomu, že existují zprávy o řadě případů, kdy v Íránu údajně došlo k úmrtí zadržovaných osob v důsledku zlého zacházení nebo mučení, nedostatečné lékařské péče či jejího zanedbání;

H.  vzhledem k tomu, že dne 22. října 2012 byli Saíd Sedígí a devět dalších mužů popraveni na základě obvinění z drogových deliktů; vzhledem k tomu, že většině těchto mužů nebyl umožněn spravedlivý soudní proces a že v průběhu svého zadržování byli mučeni;

I.  vzhledem k tomu, že po popravě pana Sedígího úřední orgány varovaly jeho rodinné příslušníky, aby nehovořili s médii, a znemožnily jim po jeho pohřbu konat veřejný pohřební obřad;

J.  vzhledem k tomu, že v Íránu došlo v posledních letech k dramatickému nárůstu počtu poprav, včetně poprav mladistvých, přičemž jen v od začátku roku 2012 bylo zaznamenáno více než 300 poprav; vzhledem k tomu, že trest smrti se pravidelně uplatňuje v případech, kdy je obžalovaným odpíráno právo na řádné trestní řízení, a za trestné činy, které podle mezinárodních norem nespadají do kategorie „nejzávažnějších trestných činů“;

K.  vzhledem k tomu, že íránské orgány pokračují ve svém úsilí o „halál internet“ (povolený, čistý), což v konečném důsledku znamená omezení přístupu Íránců k celosvětové internetové síti (www), a používají informační a komunikační technologie k surovému potlačování základních svobod, jako je svoboda projevu a shromažďování; vzhledem k tomu, že Írán omezuje svobodu internetu tím, že omezuje dostupnou šířku vlnového pásma vytvořením státem provozovaných serverů a zvláštních internetových protokolů (IP), poskytovatelů internetových služeb a vyhledávačů a zablokováním mezinárodních a tuzemských internetových stránek sociálních sítí;

L.  vzhledem k tomu, že Sacharovova cena za svobodu myšlení za rok 2012 byla udělena dvěma íránským aktivistům, právničce Nasrín Sotúdeové a filmovému režisérovi Džafaru Panáhímu; vzhledem k tomu, že Nasrín Sotúdeová si odpykává trest odnětí svobody za svou práci, kdy upozorňovala na případy porušování lidských práv v Íránu a že zahájila poté, co jí nebyly umožněny návštěvy rodiny, hladovku; vzhledem k tomu, že Jafar Panahi se odvolává proti rozsudku ukládajícímu mu trest šestiletého vězení, dvacetiletý zákaz filmování a zákaz cestování.

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad neustále se zhoršující situací v oblasti lidských práv v Íránu, nad rostoucím počtem politických vězňů a vězňů svědomí, nad trvale vysokým počtem poprav, včetně poprav mladistvých, nad rozsáhlým mučením, nespravedlivými soudními procesy a nehoráznými peněžitými částkami požadovanými za propuštění na kauci a nad širokým omezováním svobody informací, projevu, shromažďování, náboženství, vzdělávání a pohybu;

2.  je velmi znepokojen úmrtím Sattara Beheštího ve vězení; naléhavě požaduje, aby íránské orgány důkladně tento případ prošetřily, aby bylo možné zjistit přesné okolnosti jeho smrtí;

3.  je hluboce znepokojen zprávami, podle nichž byl Sattar Beheští ve vězení mučen; naléhavě požaduje, aby íránské orgány zajistily, aby byl vyšetřen každý případ údajného mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího nacházení ve vězeňských zařízeních a aby se pachatelé těchto skutků za své činy zodpovídali; připomíná, že používání tělesných trestů, což se rovná mučení, je neslučitelné s článkem 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

4.  rozhodně odsuzuje používání trestu smrti v Iránu a vyzývá íránské orgány, aby v souladu s rezolucemi Valného shromáždění OSN č. 62/149 a 63/168 uvalily moratorium na výkon trestu smrti v očekávání jeho zrušení; žádá íránskou vládu, aby zakázala popravy mladistvých a zvážila možnost zmírnění všech trestů smrti uložených mladistvým, kteří čekají na jeho vykonání; naléhavě vyzývá íránskou vládu, aby zveřejnila statistiky trestu smrti a informace o vykonání spravedlnosti v případech, kdy byl trest smrti uložen;

5.  hluboce lituje nedostatku spravedlnosti a transparentnosti soudních řízení a upírání práva na řádný proces v Íránu; vyzývá íránské orgány, aby v případě všech zadržených zajistily přísné dodržování práva na spravedlivé trestní řízení a řádný proces, jak je stanoveno v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;

6.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby osvobodily všechny politické vězně a vězně svědomí, včetně Nasrín Sotúdeové, která je spoludržitelkou Sacharovovy ceny spolu s Džafarem Panáhím, a aby jim umožnila dostavit se v prosinci 2012 do Evropského parlamentu k převzetí ceny; vyjadřuje znepokojení nad zhoršujícím se zdravotním stavem Nasrín Sotúdeové; vyzývá íránské soudnictví a vězeňské orgány, aby ukončily zlé zacházení s Nasrín Sotúdeovou; vyjadřuje své pochopení a neomezenou solidaritu s požadavky Nasrín Sotúdeové; vyzývá íránské orgány, aby umožnily všem vězňům přístup k právníkům podle svého výběru, nezbytnou lékařskou péči a rodinné návštěvy, na něž mají podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv nárok, a aby s nimi zacházely důstojně a s úctou;

7.  vyzývá íránské orgány, aby se smířily s pokojnými protesty a aby řešily bezpočet problémů, s nimiž se íránský národ potýká;

8.  vyzývá íránské orgány, aby v souladu s íránskou ústavou a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech zaručily náboženskou svobodu;

9.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby prokázaly, že jsou plně odhodlány spolupracovat s mezinárodním společenstvím na zlepšování situace v oblasti lidských práv v Íránu, a vyzývá íránskou vládu, aby dostála svým povinnostem, a to jak podle mezinárodních práva, tak i podle mezinárodních úmluv, které podepsala;

10.  domnívá se, že návštěva zvláštního zpravodaje OSN by mohla pomoci získat přehled o situaci v oblasti lidských práv v Íránu; se znepokojením konstatuje, že Írán od roku 2005 nepřijal žádnou návštěvu ze strany zvláštních zpravodajů OSN nebo vysokého komisaře OSN pro lidská práva; vyzývá Írán, aby splnil svůj deklarovaný záměr umožnit v roce 2012 návštěvu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva, pana Ahmeda Šahída;

11.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s Parlamentem skutečně využila nový nástroj pro demokracii a lidská práva za účelem podpory demokracie a dodržování lidských práv v Íránu, včetně dodržování svobody projevu na internetu;

12.  vyzývá zástupce EU a místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby doporučili íránským orgánům, aby se znovu zapojily do dialogu o lidských právech; znovu potvrzuje svou ochotu účastnit se dialogu o lidských právech s Íránem na všech úrovních na základě základních hodnot zakotvených v Chartě OSN a v mezinárodních úmluvách;

13.  podporuje přístup EU k Íránu ve dvou rovinách (spojením sankcí s diplomacií), je však zároveň znepokojen negativními důsledky dalekosáhlých sankcí proti Íránu na íránský lid, včetně rostoucí inflace a nedostatku základních potřeb, zejména léků;

14.  vyzývá Radu, aby zpřísnila cílená opatření vůči íránským osobám a subjektům, včetně státních institucí, které odpovídají za hrubé porušování lidských práv a za omezování základních svobod, zejména na základě zneužívání informačních a komunikačních technologií, internetu a cenzury sdělovacích prostředků, a jsou do tohoto porušování nebo omezování zapojeny; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zabavení a zmrazení veškerého majetku Íránců, na něž jsou restriktivní opatření zaměřena, nacházejícího se v EU, a to včetně nemovitostí;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Výboru OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky a aby toto usnesení dal přeložit do perštiny.


Situace v Barmě, zejména pokračující násilí v Arakanském státě
PDF 220kWORD 25k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 o situaci v Barmě/Myanmaru, zejména o pokračujícím násilí ve státě Rachin (2012/2878(RSP))
P7_TA(2012)0464RC-B7-0503/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na svá předchozí usnesení o Barmě/Myanmaru, zejména na usnesení ze dne 20. dubna 2012(1) a ze dne 13. září 2012(2),

  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN ze dne 24. srpna 2012 o situaci v oblasti lidských práv v Barmě/Myanmaru,

  s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/225/SZBP ze dne 26. dubna 2012,

  s ohledem na prohlášení prezidenta Theina Seina o situaci ve státě Rachin, které dne 17. srpna 2012 učinil před barmským parlamentem,

  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN ze dne 25. října 2012 o situaci ve státě Rachin v Barmě/Myanmaru,

  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 26. října 2012 o novém výbuchu násilí ve státě Rachin v Barmě/Myanmaru,

  s ohledem na společné prohlášení, které dne 3. listopadu 2012 podepsali v barmském/myanmarském mírovém centru v Yangonu předseda Evropské komise José Manuel Barroso a vedoucí kanceláře myanmarského prezidenta U Aung Min,

  s ohledem na výzvu vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 9. listopadu 2012, v němž vládu Barmy/Myanmaru naléhavě vybízí k přijetí nezbytných opatření, která rohingyjským občanům zajistí dodržování občanských práv a rovné zacházení,

  s ohledem na dopis prezidenta Theina Seina ze dne 16. listopadu 2012 adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi, v němž se oficiálně zavázal, že zváží udělení občanství rohingyjským muslimům, kteří jsou dosud bez jakékoli státní příslušnosti,

  s ohledem na úmluvu OSN z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a na protokol k této úmluvě z roku 1967,

  s ohledem na články 18 až 21 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

  s ohledem na článek 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

  s ohledem na prohlášení různých barmských vládních činitelů a představitelů opozice, včetně Aun Schan Su Ťij, v nichž upírají občanům rohingyjské etnické menšiny občanská práva a bagatelizují odpovědnost státních orgánů za nedávné násilné střety,

  s ohledem na prohlášení Barmské/Myanmarské státní komise pro lidská práva ze srpna 2012, v němž se uvádí, že pronásledování Rohingyů a události ve státě Rachin nespadají do její působnosti,

  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že od začátku roku 2011 přijímá barmská vláda významná opatření k obnově občanských svobod, avšak že nedávná zvěrstva spáchaná ve státě Rachin upozorňují na mimořádně obtížné problémy, které je ještě třeba překonat;

B.  vzhledem k tomu, že situace ve státě Rachin zůstává napjatá, neboť od června 2012 muselo 110 000 osob prchnout ze svých domovů a v říjnu opět vzplálo násilí, během nějž bylo zabito 89 osob a zničeno více než 5 300 obytných domů a náboženských budov;

C.  vzhledem, k tomu že mezi vysídlenými osobami převažují Rohingyové, kteří žijí v táborech v nepřijatelných podmínkách: tábory jsou velmi přelidněné, s naprosto nedostatečným zásobováním vodou a zcela nevyhovujícím sanitárním zařízením, alarmující počet dětí trpí podvýživou a většinou nemá možnost chodit do školy a do táborů není zajištěn náležitý přísun humanitární pomoci;

D.  vzhledem k tomu, že od prvních střetů mezi komunitami žijícími ve státě Rachin, které vypukly v červnu 2012, je vyhlášen mimořádný stav, který umožňuje zavést válečné právo; vzhledem k tomu, že ačkoli vláda v postižených oblastech na konci října 2012 vyhlásila zákaz vycházení a rozmístila v nich bezpečnostní posily, nepodařilo se jí dosud násilí zastavit;

E.  vzhledem k tomu, že rohingyjská menšina stále čelí diskriminaci; vzhledem k tomu, že na útocích proti této menšině se údajně podílejí místní orgány, které se aktivně snaží Rohingye vypudit ze země; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství barmskou vládu důrazně vybízí k revizi zákona o státním občanství z roku 1982, aby jej bylo možno udělit Rohingyům a aby byly odstraněny hlavní důvody jejich dlouhodobé diskriminace;

F.  vzhledem k tomu, že Rachin je druhým nejchudším státem Barmy/Myanmaru, tj. jedné z nejméně rozvinutých zemí na světě, a že chudoba a represe přiživují– stejně jako hořké historické reminiscence – násilí mezi oběma komunitami;

G.  vzhledem k tomu, že dne 31. října 2012 vyjádřili tři odborníci OSN hluboké znepokojení nad pokračujícím násilím mezi komunitami ve státě Rachin a vyzvali vládu, aby bezodkladně začala řešit původní příčiny napětí a konfliktu mezi buddhisty a muslimy v tomto regionu;

H.  vzhledem k tomu, že vláda Barmy/Myanmaru ustavila v srpnu 2012 vyšetřovací komisi – v níž však Rohingyové nejsou zastoupeni–, aby prozkoumala příčiny výbuchu nábožensky motivovaného násilí a navrhla, jak by jej bylo možné ukončit, avšak zatím její práce nepřináší žádné výsledky;

I.  vzhledem k tomu, že tváří v tvář přetrvávajícímu násilí uprchl do sousedních zemí v průběhu let odhadem jeden milion Rohingyů, přičemž přibližně 300 000 uprchlíků hledalo útočiště v Bangladéši a 92 000 v Thajsku a kolem 54 000 neregistrovaných žadatelů o azyl se uchýlilo do devíti táborů ležících podél thajsko-myanmarské hranice;

J.  vzhledem k tomu, že nejméně 4 000 osob uprchlo lodí do Sittwe, hlavního města státu Rachin, kde vláda oddělila muslimy, včetně Rohingyů, od zbytku populace, a přemístila je do táborů; a vzhledem k tomu, že podle odhadu nejméně 3 000 Rohingyů uprchlo po moři k barmsko-bangladéšské hranici, kde bangladéšské bezpečnostní síly dostaly v červnu rozkaz vytlačovat všechny osoby blížící se k hranici zase zpět;

K.  vzhledem k tomu, že předseda Evropské komise José Manuel Barroso nabídl Barmě při své návštěvě v barmském hlavním městě Neipyijto částku 78 milionů EUR jako rozvojovou pomoc EU a zdůraznil, že EU je připravena uvolnit 4 miliony EUR na okamžitou humanitární pomoc za předpokladu, že bude zaručen přístup k postiženým oblastem;

1.  je velmi znepokojen obnovením etnického násilí ve státě Rachin, které vedlo k četným případům úmrtí a zranění osob, k ničení majetku a k vysídlení místního obyvatelstva, a vyjadřuje obavu, že tyto střety mezi komunitami mohou ohrozit přechod země k demokracii a mohly by mít širší dopad na celý region;

2.  bere na vědomí pokračující politické reformy a reformy v oblasti občanských práv v Barmě, ale naléhá na úřady, aby zvýšily své úsilí, a to i včetně propuštění zbývajících politických vězňů, a aby naléhavě hledaly možnosti řešení násilí mezi komunitami a jeho důsledků;

3.  domnívá se, že současný nárůst násilí mezi komunitami ve státě Rachin je důsledkem dlouhotrvajících diskriminačních politik proti Rohingyům; zdůrazňuje, že prozatím bylo učiněno jen málo, aby se zabránilo vzniku hlavních příčin napětí mezi komunitami a etnické diskriminaci, nebo aby se tyto otázky řešily;

4.  bere na vědomí ujištění vlády, že zahájí úplné a nezávislé vyšetřování uvedených událostí a přijme opatření proti těm, kdo podněcují násilí; vyzývá vládu Barmy/Myanmaru, aby přijala okamžitá opatření k ukončení etnického násilí a diskriminace a aby postavila před soud ty, kteří se účastnili násilných střetů a dalšího s tím souvisejícího porušování zákonů ve státě Rachin;

5.  vyzývá všechny strany, aby nalezly způsob, jak trvale vyřešit problémy mezi komunitami, a znovu vyzývá politické síly, aby zaujaly jasné stanovisko k podpoře pluralitní společnosti na základě dialogu s místními komunitami, který by zahrnoval všechny zúčastněné strany;

6.  vyzývá vládu Barmy/Myanmaru, aby ukončila diskriminační praktiky uplatňované proti Rohingyům; znovu opakuje své dřívější výzvy, aby byl změněn nebo zrušen zákon o občanství z roku 1982 s cílem zajistit Rohingyům rovný přístup k barmskému občanství;

7.  naléhavě žádá barmské orgány, aby přijaly ráznější opatření, pokud jde o otázky občanských práv, zejména přístup ke vzdělání, získání pracovních povolení a svobodu pohybu pro rohingyjskou menšinu;

8.  vyzývá vládu Barmy/Myanmaru, aby umožnila agenturám OSN a humanitárním nevládním organizacím, novinářům a diplomatům bezproblémový přístup do všech oblastí země, včetně státu Rachin, a aby všem postiženým lidem poskytla neomezený přístup k humanitární pomoci; dále vyzývá barmské orgány, aby co nejrychleji zlepšily podmínky v táborech pro vysídlené Rohingye;

9.  vyzývá EU a členské státy, aby poskytly barmské vládě humanitární pomoc a podporu v jejím úsilí o stabilizaci situace a rychlejší provádění reformních programů způsobem, který je založen na právním státě, dodržování lidských práv a politických svobod;

10.  vítá návrhy předložené výborem pro právní stát barmského parlamentu a naléhá na vládu, aby urychleně provedla legislativní, institucionální a politické reformy k ukončení závažného porušování lidských práv v oblastech postižených etnickými a jinými ozbrojenými konflikty a aby vyřešila otázku trvající beztrestnosti při porušování lidských práv, a to zejména tam, kde bylo násilí spácháno ozbrojenými složkami státu;

11.  vítá propuštění 514 vězňů, z toho 90 politických vězňů, dne 17. září 2012 a propuštění 66 vězňů, z toho nejméně 44 politických vězňů, dne 19. listopadu 2012 při amnestii, která se časově shodovala s návštěvou amerického prezidenta Baracka Obamy v Barmě/Myanmaru; vyzývá barmskou vládu, aby propustila všechny zbývající vězně svědomí, přesně uvedla, kolik jich ještě zůstává ve vazbě, a aby učinila kroky nezbytné k zajištění reintegrace propuštěných vězňů do společnosti;

12.  vítá závěry Rady o Barmě/Myanmaru ze dne 23. dubna 2012, které zahrnují pozastavení restriktivních opatření, jež byla uvalena na vládu, s výjimkou zbrojního embarga, a odhodlání EU nadále podporovat fázi přechodu této země; vzhledem k tomu, že otázky lidských práv, jsou pro EU klíčové: je nutno napomáhat reformnímu procesu, který přispívá k hospodářskému, politickému a sociálnímu rozvoji a zavádění zásad právního státu a základních svobod, zejména svobody projevu a shromažďování; pozitivně hodnotí v této souvislosti nedávnou návštěvu předsedy Evropské komise a okamžité zvýšení financování humanitární pomoci Komisí pro rok 2012 s cílem pomoci obyvatelům státu Rachin;

13.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal vládě a parlamentu Barmy/Myanmaru, vysoké představitelce EU, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN, mezivládnímu výboru sdružení ASEAN pro lidská práva, generálnímu tajemníkovi Britského společenství národů, zvláštnímu zástupci OSN pro lidská práva v Barmě/Myanmaru, vysoké komisařce OSN pro uprchlíky a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0142.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0355.


Situace migrantů v Libyi
PDF 213kWORD 24k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2012 situace migrantů v Libyi (2012/2879(RSP))
P7_TA(2012)0465RC-B7-0504/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její Protokol z roku 1967,

–  s ohledem na Úmluvu Africké unie, která upravuje zvláštní aspekty týkající se uprchlíků v Africe, kterou ratifikovala Libye dne 25. dubna 1981,

–  s ohledem na Africkou chartu o ochraně lidských práv a práv národů a její protokol o zřízení Afrického soudu pro lidská práva a práva národů, které Libye ratifikovala dne 26. března 1987 a 19. listopadu 2003,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Ázerbájdžánu, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011(1),

–  s ohledem na balíček evropské politiky sousedství, který se týká Libye ze dne 15. května 2012,

–  s ohledem na své usnesení o lidských právech a bezpečnostní situaci v sahelském regionu ze dne 14. června 2012(2),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční záležitosti ze dne 23. července 2012,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady pro Evropská parlament o společné zahraniční a bezpečnostní politice(3),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 19. července 2012 a 3. listopadu 2012 o Libyi,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o podpůrné misi OSN, přijaté dne 30. srpna 2012,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Libye uskutečnila své první demokratické a svobodné volby v červenci 2012 pozoruhodně pokojným a náležitým způsobem; vzhledem k tomu, že tato země byla dne 9. srpna 2012 svědkem prvního pokojného přechodu moci ve svých dějinách z Přechodné národní rady na Všelidové národní shromáždění, pověřené přijetím ústavy a ostatních nejdůležitějších legislativních reforem;

B.  vzhledem k tomu, že první libyjská vláda, která po více než padesáti letech vzešla z demokratických voleb, složila přísahu dne 14. listopadu 2012;

C.  vzhledem k tomu, že Libye čelí porevolučnímu období plnému úloh, které sahají od bezpečnosti (odzbrojení, demobilizace a reintegrace revolučních milicí a reforma národní armády, policie, pohraničních sil a ostatních sil státní bezpečnosti), národního smíření, soudnictví v přechodném období, prosazování zásad právního státu a dodržování lidských práv až po potřebu připravit mnohé další reformy, které mají zásadní význam při budování demokratických institucí a demokratického státu;

D.  vzhledem k tomu, že Libye se tradičně spoléhá na migranty pracující v odvětvích, jako jsou zdravotnictví, vzdělávání, zemědělství, poskytování stravovacích a ubytovacích služeb a úklidové služby; vzhledem k tomu, že Libye je stále velkým centrem žadatelů o azyl a uprchlíků, kteří prchají před konflikty v Africe, Asii a Blízkém východě;

E.  vzhledem k tomu, že schopnost úřadů kontrolovat přechod osob skrze 4 378 km pozemních hranic v Libyi je velmi omezená;

F.  vzhledem k tomu, že během vlády plukovníka Kaddáfího pracovalo v Libyi 1,5 a 2,5 milionů cizinců; vzhledem k tomu, že od začátku osvobození dne 17. února 2011 bylo mnoho přistěhovalců přinuceno připojit se k žoldáckým skupinám za vlády Kaddáfího a velká část z nich je v současnosti zadržována bez soudu či opustila zemi; vzhledem k tomu, že podle Mezinárodní organizace pro migraci ke konci listopadu 2011 zhruba 800 000 migrantů už opustilo zemi směrem k sousedním státům, nicméně v mezidobí se jich mnoho vrátilo či dorazili nové osoby;

G.  vzhledem k tomu, že porušování lidských práv a páchání násilí proti migrantům, uchazečům o azyl a uprchlíkům je v Libyi na denním pořádku, a vzhledem k tomu, že cizinci bez dokladů jsou ve vazbě i nadále vystaveni riziku zneužívání, rasismu, svévolnému zadržování, bití a mučení;

H.  vzhledem k tomu, že cizinci v Libyi jsou stále zvláště vystaveni zneužívání kvůli bezpečnostnímu vakuu, šíření zbraní, neexistenci vnitrostátních právních předpisů pro oblast azylu a migrujících pracovníků, nedostačující soudnický systém a slabá správa věcí veřejných; vzhledem k tomu, že cizí státní příslušníci, včetně těhotných žen, žen s malými dětmi a dětmi bez doprovodu, které jsou zadržovány s dospělými, jsou zadržováni ve velkém množství detenčních zařízeních, které jsou zvláště zřizovány pro nelegální přistěhovalce, či jsou zadržování milicemi;

I.  vzhledem k tomu, že nedávné zprávy zveřejněné Mezinárodní federací lig lidských práv, skupinou Migreurop, organizací Amnesty International a Spravedlnost bez hranic pro migranty, které vycházejí z řady šetření, které proběhly v Libyi v červnu 2012, zdůrazňují opakovávané špatné zacházení s migranty zadržovanými v detenčních centrech v Kufře, Tripoli, Benghazi a v oblasti Nafusa Mountain;

J.  vzhledem k tomu, že Libye ještě neratifikovala Úmluvu OSN z roku 1951o právním postavení uprchlíků;

K.  vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky stále ještě nemá právní status v Libyi, i když se v současné době v této zemi nachází;

L.  vzhledem k tomu, že některé členské státy znovu zahájily rozhovory s Libyí na téma kontrola migrace;

M.  vzhledem k tomu, že existence plně fungující a demokratické vlády v Libyi je předpokladem pro jednání s EU, OSN a dalšími mezinárodními partnery při uzavírání jakýchkoli dohod o spolupráci s Libyí;

1.  vítá uvedení libyjské vlády do úřadu, která odvozuje svou legitimitu od demokratických voleb a podporuje členy vlády v tom, aby jednali rozhodně s cílem vybudovat základy demokratické, odpovědné a fungujících státní struktury v Libyi; vyzývá mezinárodní subjekty a zejména EU, aby byly připraveny pomoci libyjské vládě a Všelidovému národnímu shromáždění v jeho náročném úkolu;

2.  vyzývá Libyi, aby přijala a schválila legislativu v souladu se svými mezinárodními závazky zejména s ohledem na zajištění dodržování všeobecných lidských práv; uznává však, že takové úsilí bude vyžadovat čas vzhledem i tomu, že nově zvolená vláda právě složila přísahu; uznává, že překonání ničivého dědictví tyranského režimu Kaddáfího bude vyžadovat rozhodné kroky a řádné vzdělávání než vstoupí v platnost plně odpovědný právní, soudní a bezpečnostní systém, které bude založen na právech;

3.  zdůrazňuje své znepokojení nad tím nad citlivou situací v oblasti bezpečnosti a lidských práv cizinců pracujících v Libyi, zejména těch, kteří pocházejí ze subsaharské Afriky a východní Afriky, kteří přicházejí hledat práci či žádají o politický azyl a nad situací osob, které se stále nacházejí ve vězení; zejména je znepokojen životními podmínkami a zacházením se zadržovanými migranty v detenčních centrech a to zejména v Kufře, Tripoli, Benghazi a v oblasti Nafusa Mountain;

4.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad špatnými podmínkami ve vazbě, kterým jsou vystavováni cizinci, včetně žen a dětí -– mnozí z nich jsou oběťmi sexuálního násilí či násilí založeného na pohlaví, a nad neexistujícím dostatečným právním rámce a ochranou, což způsobuje, že doba věznění může být neomezená a neexistuje možnost odvolání proti vyhoštění;

5.  vyzývá libyjské úřady, aby chránily cizí státní příslušníky, a to bez ohledu na jejich přistěhovalecký status, před násilím, vykořisťováním, hrozbami, zastrašováním a zneužitím;

6.  vyzývá libyjskou vládu a Všelidové národní shromáždění, aby poskytly všem vnitrostátním a místním orgánům odpovídající legislativu a instrukce s cílem zajistit spravedlivé zacházení, nediskriminování a nezbytnou ochranu pro všechny uprchlíky, uchazeče o azyl a migranty a zvláštní pozornost věnovaly bezpečnosti a právům žen a dětí;

7.  očekává, že nová libyjská vláda ratifikuje bez odkladu Úmluvu OSN oprávním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její Protokol z roku 1967 a přijme právní předpisy pro oblast azylu, které budou v souladu s mezinárodními právními předpisy a normami;

8.  vyzývá nové libyjské úřady, aby okamžitě poskytly právní status Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a usnadňovaly jeho práci; podporuje úzkou spolupráci mezi EU, Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalšími agenturami OSN zapojenými do situace v době po konfliktu;

9.  vyzývá nové libyjské úřady, aby usnadnily práci organizací, které mohou pomoci chránit a podporovat uchazeče o azyl, uprchlíky a migranty;

10.  vyzývá Libyi, aby schválila právní předpisy, která umožní regulovat vstup a pobyt cizích státních příslušníků v této zemi, a to včetně funkčního azylového systému; vyzývá EU, aby Libyi jako svému sousedovi poskytla technickou a politickou pomoc pro provádění tohoto úkolu, včetně zavedení opatření na zlepšení podmínek stávajících detenčních zařízení;

11.  vyzývá Libyi, aby schválila právní status pro migrující pracovníky v Libyi, které jim poskytnou plnou ochranu v oblasti dodržování jejich lidských práv, a to včetně pracovních práv, v souladu s příslušnými normami MOP;

12.  vyzývá EU a její členské státy, aby jednaly taktně při sjednávání budoucích dohod o spolupráci a dohod o kontrole migrace snovými libyjskými úřady a zajistily, že tyto dohodu obsahují účinné monitorovací mechanismy pro ochranu lidských práv migrantů, uprchlíků a uchazečů o azyl;

13.  vyzývá zahraniční podniky, které pracují v Libyi, a zejména evropské podniky, aby zajistily plné dodržování podnikové sociální odpovědnosti jako zásadní politiky v rámci svých činností, a zaručili přijetí podnikové sociální odpovědnost zejména s ohledem na migrující pracovníky;

14.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, libyjské vládě a Všelidovému národnímu shromáždění, generálnímu tajemníkovi OSN, Lize arabských států a Africké unii.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0386.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0263.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0334.

Právní upozornění - Ochrana soukromí