Evropský parlament,

–  s ohledem na články 175, 212 a 222 SFEU,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie(1),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 7. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o financování Fondu solidarity Evropské unie, která doplňuje interinstitucionální dohodu ze dne 6. května 1999 o rozpočtové kázni a zdokonalení rozpočtového procesu(2),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Budoucnost Fondu solidarity Evropské unie (COM(2011)0613),

–  s ohledem na zprávu Komise o výroční zprávě Fondu solidarity Evropské unie za rok 2010 (COM(2011)0694),

–  s ohledem na zprávu Komise o výroční zprávě Fondu solidarity Evropské unie za rok 2008 a zprávu o zkušenostech za šest let uplatňování nového nástroje (COM(2009)0193),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 18. května 2006 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie(3),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti Fondu solidarity Evropské unie(4),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 3/2008 „Fond solidarity Evropské unie: nakolik je rychlý, účinný a pružný?“(5),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0398/2012),

A.  vzhledem k tomu, že SFEU ve svém článku 222 uvádí, že Unie a její členské státy jednají společně v duchu solidarity, pokud je některý členský stát obětí přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy nebo cílem teroristického útoku;

B.  vzhledem k tomu, že Fond solidarity Evropské unie (FSEU) je prvořadým nástrojem umožňujícím Unii jednat solidárně, neboť poskytuje významnou finanční pomoc členským státům či regionům postiženým závažnými katastrofami;

C.  vzhledem k tomu, že v situacích, které vyžadují uplatnění FSEU, je tento fond všeobecně vnímán jako jeden z nejlepších nástrojů, které má Evropská unie k dispozici, neboť představuje nejjasnější, nejrozhodnější a nejvýznamnější projev solidarity Evropy vůči jejím občanům, kteří musí čelit obtížné situaci;

D.  vzhledem k tomu, že legislativní návrh nového nařízení o FSEU z roku 2005 sice nalezl ze strany Evropského parlamentu širokou podporu, členské státy jej však považovaly za nepřijatelný, a proto jej Komise nakonec stáhla;

E.  vzhledem k tomu, že současná krize nutí členské státy a EU, aby neplýtvaly finančními prostředky;

F.  vzhledem k tomu, že závěry několika zpráv(6) potvrzují nutnost změny současného nařízení o FSEU, která by se měla zaměřit zejména na zrychlení fungování fondu a zlepšení jeho chodu a současně za všech okolností zajistit, že bude dodržována zásada subsidiarity;

Provádění FSEU

1.  zdůrazňuje význam FSEU jakožto hlavního nástroje, který Evropské unii umožňuje reagovat na závažné katastrofy, k nimž dochází na území Unie nebo v zemích jednajících o přistoupení k EU;

2.  trvá na tom, že i když tento nástroj sice občané hodnotí kladně, mělo by dojít ke zlepšení jeho chodu, a to tak, že se tento nástroj stane pružnějším a zřetelnějším, aby se zvýšila důvěryhodnost Evropské unie v očích jejích občanů;

3.  zdůrazňuje význam pomoci, kterou členské státy prostřednictvím FSEU získávají a která zmírňuje veřejné náklady potřebné v mimořádných situacích způsobených závažnými katastrofami, na jejichž pokrytí veřejné zdroje často nestačí;

4.  domnívá se, že doba, která je v současnosti potřebná na uvolnění prostředků z fondu je nepřijatelně dlouhá a tedy poukazuje na to, že je na místě zvýšit účinnost a rychlost správních postupů nezbytných pro uvolnění pomoci z Fondu, kterou musí nyní schvalovat tři evropské orgány, což nepřiměřeně prodlužuje a zdržuje dobu nezbytnou pro poskytnutí pomoci členským státům postiženým katastrofou, a tedy neumožňuje dosáhnout očekávaných výsledků;

5.  zdůrazňuje, že většina žádostí (63 %) byla předložena v rámci mimořádné kategorie tzv. regionálních katastrof a že 66 % z nich bylo po posouzení Komisí zamítnuto;

6.  domnívá se, že v případě pomalu se rozvíjejících katastrof působí platná ustanovení přezkoumávaného nařízení právní a praktické potíže při uvolňování pomoci a požaduje proto, aby Komise zvážila uplatňování větší pružnosti, pokud jde o lhůty pro předkládání žádostí, aby byla věnována zvláštní pozornost tomu, aby se na takové škody rovněž vztahovala pomoc z FSEU;

Návrhy na zlepšení postupu

7.  vítá s uspokojením, že se Komise rozhodla pro revizi současného nařízení o FSEU, která by měla zlepšit jeho fungování a operativnost; sdílí názor Komise, podle něhož by návrh na změnu tohoto právního předpisu neměl s ohledem na současnou hospodářskou krizi vést k žádné dodatečné finanční zátěži pro rozpočet Unie ani pro rozpočet členských států;

8.  připomíná, že zásada, podle níž by měl platit ten, kdo škodu způsobil, by měla být uplatňována i nadále, aby se nestávalo, že uvolněním pomoci z FSEU budou osoby, které jsou viníky dané katastrofy, zbaveny odpovědnosti;

9.  domnívá se, že kritický postoj několika členských států, které se obávaly, že si výrazné změny právního základu tohoto nástroje vyžádají značné finanční výdaje, je neodůvodnění a kvůli němu se nakonec přijetí nařízení z roku 2002 omezilo pouze na několik prohlášení a na pokus o zlepšení fungování Fondu; připomíná, že od doby založení Fondu jsou katastrofy v regionech Evropské unie bohužel mnohem častější, rozmanitější, závažnější a ničivější;

10.  je však uspokojen skutečností, že pouhým vložením určitých úprav do platného právního předpisu dojde k významnému zlepšení funkčnosti tohoto předpisu a současně bude zachován jeho smysl a charakter, který spočívá v zásadě v zavedení rychlého a účinného nástroje pro poskytnutí bezodkladné pomoci občanům postiženým jevy, které od základů mění jejich životní podmínky a jejich blahobyt;

11.  klade si otázku, zda by jasnější a přesnější definice pojmu „katastrofa“ mohla napomoci k tomu, aby se zmírnil skeptický postoj mnohých členských států, které nesouhlasí s provedením hloubkové reformy tohoto nástroje EU;

Zkrácení doby nezbytné pro uvolnění pomoci

12.  trvá na tom, že by měly být co nejdříve zjednodušeny byrokratické postupy, které jsou nezbytné pro uvolnění prostředků z tohoto nástroje EU, a sice tak, aby se zkrátila doba, která uplyne od vzniku katastrofy do okamžiku, kdy postižený členský stát nebo region obdrží pomoc, a která je v některých případech delší než jeden rok; připomíná, že účelem tohoto nástroje není poskytovat rychlé řešení, ale zpětně financovat nouzové operace, které předtím financovaly orgány veřejné správy postižené země;

13.  vítá návrh Komise EU přispět ke zjednodušení postupů na evropské úrovni s cílem snížit zpoždění; zdůrazňuje, že rovněž členské státy by měly analyzovat své správní postupy a zjistit a odstranit možná kritická místa, která mohou překážet rychlejšímu uvolnění pomoci pro postižené regiony;

14.  vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s místními a regionálními orgány ve všech stadiích provádění s cílem zajistit, aby byla pomoc Unie na místě viditelná a účinná a aby se podporovala udržitelná řešení;

15.  domnívá se, že návrh Komise, podle něhož by měla být rozhodnutí o poskytnutí pomoci spojena s prováděcími dohodami v rámci Komise a členských států, jakmile Parlament a Rada uvolní finanční prostředky, je zajímavý a přijatelný, neboť by mohl přinést časovou úsporu a tím i možnost rychlejší reakce;

16.  domnívá se, že nelze odhadnout ani předvídat počet a závažnost možných katastrof, a proto by měl Fond solidarity EU i nadále fungovat mimo rozpočet Unie a poskytovat pomoc až v případě vzniku konkrétních katastrof;

17.  sdílí názor, že zavedení možnosti zálohových plateb, jakmile postižený členský stát požádá o pomoc, lze považovat rovněž za vhodný způsob, jak zrychlit proces předání pomoci zemím postiženým velkou katastrofou a jak přispět ke zvýšení účinnosti FSEU; domnívá se, že pokud budou zálohové platby schváleny, měly by představovat pevně stanovený procentní podíl z celkové výše pomoci, která by měla být podle odhadů poskytnuta, a že v případě zamítnutí žádosti by měla být tato pomoc vrácena do rozpočtu Unie;

Větší jasnost v oblasti uplatňování a definic

18.  žádá Komisi, aby jasně definovala oblast uplatňování a působnosti Fondu, a odstranila tak jakoukoli právní nejistotu týkající se dosahu Fondu a zabránila tomu, aby členské státy podávaly žádosti pod nátlakem svých občanů, přestože jsou si vědomy toho, že budou jejich žádosti zamítnuty;

19.  je toho názoru, že pokud určitá katastrofa vyvolá „kaskádový efekt“, působnost Fondu musí i nadále zahrnovat vzniklé „vedlejší“ škody, za předpokladu, že výrazně naruší sociální a hospodářskou strukturu daného regionu;

20.  zdůrazňuje, že je nezbytné jasně a jednoduše stanovit, co je katastrofa na regionální úrovni, a ujasnit způsobilost v případě katastrof vzniklých na regionální úrovni a zavést pro tento účel objektivní kritérium, díky němuž bude možné postavit tento druh katastrof na úroveň katastrofám ostatním; tímto způsobem budou odstraněny veškeré možnosti spekulativního výkladu a žadatelé nebudou mít žádné pochyby ohledně přijatelnosti svých žádostí;

21.  domnívá se, že kritérium založené na prahové hodnotě národního důchodu by se mohlo stát obecným základním kritériem užívaným pro všechny druhy katastrof; trvá na tom, že pokud by se toto kritérium stalo ukazatelem způsobilosti u katastrof regionálních rozměrů, mělo by být upraveno podle úrovně HDP regionu za poslední rok, pro který jsou k dispozici oficiální údaje, a navíc by měl být použit předem stanovený korekční faktor, který by vyjadřoval jak nevyčíslitelný dopad na národní důchod, tak i přímé a nepřímé dopady, které bývají zpravidla spojeny s regionálními katastrofami a které jsou často mnohem vyšší než ztráty na národním důchodu;

22.  zastává názor, že prahová hodnota škod, kterou by se měla definovat způsobilost katastrofy regionálního typu a která je pro úroveň NUTS 2(7) navrhována ve výši 1,5 % HDP regionu, by mohla rozptýlit obavy týkající se přijatelnosti či nepřijatelnosti případných žádostí o uvolnění pomoci z Fondu; přesto však zdůrazňuje, že výsledek by byl prakticky stejný jako při použití současných kritérií pro regionální katastrofy a téměř všechny žádosti na regionální úrovni by byly nadále nepřijatelné; trvá tedy na tom, že při tak vysokých prahových hodnotách nebude možné zajistit výsledky, které občané očekávají, a tedy ani zabránit frustraci obětí katastrof, které budou Unii naopak i nadále vyčítat nedostatek empatie vůči vlastním občanům;

23.  připomíná, že klíčovou úlohu v politikách Unie hraje prevence, jež představuje nejlevnější způsob, jak snížit ohrožení katastrofami; připomíná, že regiony EU by měly koherentně využívat různé možnosti financování pro udržitelnou prevenci katastrof;

24.  zdůrazňuje, že sucho by mělo být jednoznačně zahrnuto mezi tematické oblasti, na něž se vztahuje FSEU a které jsou zaměřeny na zmírnění sociálně-ekonomických a environmentálních dopadů těchto jevů v souladu s ustanoveními rámcové směrnice o vodě, neboť se jedná o trvalý strukturální problém, který lze těžce sladit se stanovenými termíny pro podávání žádostí a má vážné dopady na sociální a ekonomický rozvoj postižených regionů; trvá proto na tom, že pro případ závažného sucha nebo jiných pomalu se rozvíjejících katastrof by měla být začleněna zvláštní ustanovení, v nichž bude stanoveno datum prvního zásahu orgánů veřejné moci proti danému jevu, což umožní reagovat rychle a bez právní nejistoty;

25.  vyzývá Komisi, aby zvážila a přijala kritéria, s jejichž pomocí bude FSEUschopen reagovat na přírodní jevy středomořského typu, neboť tyto jevy, vznikající zčásti v důsledku změny klimatu, patří v posledních letech mezi nejhorší přírodní katastrofy, k nimž dochází na území Unie;

26.  zdůrazňuje, že Sociální fond Evropské unie nekryje veškeré škody způsobené přírodními katastrofami a že škody kryté podle tohoto nástroje by proto měly být v příštím návrhu nařízení řádně definovány;

27.  zdůrazňuje, že odpovídající reakce na úrovni EU na závažné krize způsobené člověkem je prostřednictvím stávajících nástrojů nesmírně obtížná, jak se ukázalo v případě průmyslových havárií nebo vážných krizí v oblasti veřejného zdraví, a pro případ, že by takovéto krize nastaly, by měla mít Unie k dispozici vhodné nástroje pro náležité řešení těchto situací;

28.  zdůrazňuje, že je třeba, aby FSEU doplňoval při reakci na přírodní katastrofy další finanční nástroje, jako jsou strukturální fondy a čerpal výhodu z vytváření synergií s těmito mechanismy a s přidruženými programy;

29.  zdůrazňuje, že by v příštím finančním rámci pro období 2014–2020 regiony měly získat větší pružnost a mohly přerozdělovat finanční prostředky, které jim budou přiděleny, a to tak, aby mohly v případě katastrof navyšovat dostupné zdroje, pokud to uznají za nutné a vhodné a vyzývá Komisi, aby přezkoumala včas platné nařízení s ohledem na příští finanční výhled;

o
o   o

30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3. (2) Úř. věst. C 283, 20.11.2002, s. 1. (3) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 331. (4) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 52. (5) Úř. věst. C 153, 18.6.2008, s. 1. (6) Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 3/2008; Zpráva Komise Evropskému parlamentu – Výroční zpráva Fondu solidarity Evropské unie za rok 2010; Zpráva Komise – Výroční zpráva Fondu solidarity Evropské unie za rok 2008 a zpráva o zkušenostech získaných za šest let uplatňování nového nástroje; Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Budoucnost Fondu solidarity Evropské unie. (7) Názvosloví úřadu Eurostat pro územní jednotky ke statistickým účelům, regionální úroveň 2: základní regiony pro uplatňování regionálních politik