Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii a na článek 8, čl. 153 odst. 1 písm. i) a článek 157 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173) a jeho průvodní dokument o využití potenciálu osobních služeb a služeb pro domácnost v oblasti zaměstnanosti (SWD(2012)0095),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace (COM(2011)0609), který předložila Komise dne 6. října 2011,

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011,

–  s ohledem na zprávu Komise za rok 2011 nazvanou „Pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů v roce 2010“ (SEC(2011)0193),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států – část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020 (COM(2010)0193),

–  s ohledem na směrnici 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(1),

–  s ohledem na směrnici 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)(2),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(3),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o úloze žen ve stárnoucí společnosti(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o genderových aspektech poklesu hospodářství a finanční krize(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. října 2010 o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o ženách a řízení podniků(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o podnikání žen v malých a středních podnicích(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o situaci matek samoživitelek(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o úloze žen v ekologickém hospodářství(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o pracovních podmínkách žen v odvětví služeb(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(17),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0048/2013),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie prochází největší hospodářskou a finanční krizí od světové hospodářské krize ve třicátých letech, a že to vede k výraznému nárůstu míry nezaměstnanosti v členských státech, zejména těch jižních; vzhledem k tomu, že tato krize s sebou nese vážné důsledky především pro zranitelné osoby, a zejména pro ženy, a to jak přímo – ztráta zaměstnání a snížení platů nebo ztráta jistoty pracovního místa –, tak nepřímo skrze rozpočtové škrty v oblasti veřejných služeb a sociální podpory; vzhledem k tomu, že je tudíž mimo jiné klíčové při řešení této krize mít vážně na paměti rozměr rovnosti žen a mužů a hledat řešení, jimiž jí lze dosáhnout;

B.  vzhledem k tomu, že právo na práci je základní podmínkou, pokud mají ženy dosáhnout skutečně rovných práv, ekonomické nezávislosti a profesního uspokojení; vzhledem k tomu, že současná krize není jen finanční a ekonomickou krizí, ale také krizí demokracie, rovnosti, sociálního zabezpečení a rovnosti mužů a žen a používá se také jako záminka pro zpomalení či dokonce pozastavení zásadního úsilí vyvíjeného v boji proti změně klimatu a problémům v oblasti životního prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že podle nedávných studií je mezi pracovníky s rozhodovacími pravomocemi ve finančních institucích EU pouze 5 % žen a že všech 27 guvernérů centrálních bank členských států jsou muži; vzhledem k tomu, že podle genderových výzkumů mají ženy jiný styl řízení, který se vyznačuje snahou vyhnout se riziku a větším zaměřením na dlouhodobou perspektivu;

D.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize měla ve svých počátcích větší dopad na muže než na ženy; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mužů a žen se od té doby vyvíjela rozdílně; vzhledem k tomu, že ženy nebyly prvními oběťmi krize, avšak nyní pociťují její důsledky stále více (jsou stále častěji zaměstnávány na nejistých pracovních místech na zkrácený úvazek, jsou více ohroženy propouštěním, nižšími platy, menší sociální ochranou atd.) a budou postiženy trvaleji; vzhledem k tomu, že o této fázi zdaleka neexistuje tolik poznatků, že o ní chybí spolehlivé a srovnatelné statistické údaje a že dopady krize na ženy proto bývají podceňovány;

E.  vzhledem k tomu, že ženy sehrávají zásadní roli jako hybatelky ekonomického rozvoje; vzhledem k tomu, že další zlepšení postavení žen může mít ekonomický dopad spočívající v tom, že vymaní komunity a rodiny z chudoby;

F.  vzhledem k tomu, že v době krize se politika v oblasti trhu práce obvykle zaměřuje na ovlivňování obecné míry zaměstnanosti a nikoli na ekonomicky neaktivní ženy;

G.  vzhledem k tomu, že nezaměstnané ženy často nejsou zachyceny v oficiálních statistikách a že nerovnost mezi pohlavími, pokud jde o počet neaktivních osob, je často podceňována, jelikož ženy častěji z různých důvodů (těhotenství, péče o rodinu, časová omezení) odcházejí z trhu práce s cílem vykonávat neplacenou nebo neformální práci, často doma či v podobě péče o závislé osoby nebo práce v šedé ekonomice, a že v současné době existuje málo studií o dopadech škrtů ve veřejných výdajích v závislosti na rovnosti pohlaví;

H.  vzhledem k tomu, že rozpočtové škrty, k nimž vlády přistupují v rámci úsporných programů, dopadají nejvíce na veřejný sektor a jeho služby sociálního zabezpečení, v nichž jsou nejvíce zastoupeny a z nichž nejčastěji čerpají ženy – jde přibližně o 70 % všech zaměstnanců veřejného sektoru –, ale i na soukromý sektor, přičemž primárními oběťmi těchto úsporných opatření se stávají ženy; a vzhledem k tomu, že dosud žádná země nevyhodnotila dopady navrhovaných škrtů ve veřejných výdajích a důsledky fiskální konsolidace z hlediska rovnosti mezi muži a ženami, ať už jde o jednotlivá opatření nebo jejich kumulativní účinek;

I.  vzhledem k tomu, že ženy jsou více závislé na sociálních dávkách, které jsou v rámci úsporných opatření snižovány;

J.  vzhledem k tomu, že krize, jako je ta současná, vyžaduje hluboké strukturální reformy na trhu práce;

K.  vzhledem k tomu, že u žen je snížení počtu pracovních míst často doprovázeno úpravou pracovního rozvrhu včetně prodloužení pracovní doby, která často zahrnuje různé směny; vzhledem k tomu, že hospodářská obnova se s největší pravděpodobností projeví rychleji v průmyslu, což povede k tomu, že obnova zaměstnanosti u mužů proběhne rychleji než u žen; vzhledem k tomu, že úsporná opatření v oblasti veřejných služeb budou tudíž mít dlouhodobější dopad na ženy, což v dlouhodobém horizontu ohrožuje pokrok, kterého bylo dosaženo v oblasti rovnosti mužů a žen;

L.  vzhledem k tomu, že krize vede k většímu vykořisťování žen v legální i nelegální ekonomice; vzhledem k tomu, že v delším časovém horizontu bude mít současná krize dopad na ty ženy, jejichž pracovní kariéra má nelineární průběh (včetně dočasných smluv, částečných úvazků, přerušovaných, atypických či dokonce neformálních zaměstnání s nízkými příjmy) a často nedobrovolně pracující na částečný úvazek, což vede k tomu, že jejich příspěvky na důchod nejsou dostatečné a že vyšší procento žen je ohroženo chudobou; vzhledem k tomu, že ženy mohou mít nakonec nárok na velmi nízký důchod a mohou spadnout pod hranici chudoby; vzhledem k tomu, že hrozí vznik celé „ztracené generace“ mladých žen a mužů, která byla v důsledku složité hospodářské situace připravena o pracovní příležitosti, jisté zaměstnání a často i o příležitosti ke vzdělávání;

M.  vzhledem k tomu, že současná krize ještě ztěžuje sladění pracovního a rodinného života; vzhledem k tomu, že vliv skutečnosti, zda daná osoba má či nemá děti, na její pracovní život se u žen a mužů liší; vzhledem k tomu, že zapojení na pracovním trhu je u matek o 12 % nižší než u bezdětných žen, zatímco u otců je míra zaměstnanosti o 8,7 % vyšší než u bezdětných mužů;

N.  vzhledem k tomu, že v současných ani plánovaných iniciativách a politikách zaměřených na řešení současné krize nebyly zohledněny otázky rovnosti žen a mužů;

O.  vzhledem k tomu, že zaměstnanost žen je ovlivněna genderovými stereotypy, například představou, že nezaměstnanost mužů představuje „vážnější“ problém než nezaměstnanost žen, což jen přispívá k rozsáhlé škále genderových stereotypů, které negativně ovlivňují možnosti žen získat pracovní místa; vzhledem k tomu, že v praxi je přístup k nezaměstnanosti mužů jiný, než k nezaměstnanosti žen, neboť muži jsou stále považováni za hlavní živitele rodiny a ženy za hlavní pečovatelky v rodině;

P.  vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo přibližně 23 % občanů Evropské unie ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením(18) a že chudnutím obyvatelstva jsou většinou postiženy ženy, které se často potýkají s řadou různých problémů, například v případě starších žen žijících osaměle a rodin s jedním rodičem, jímž bývají nejčastěji ženy; vzhledem k tomu, že mezi problémy žen v této situaci patří i potíže s nalezením a udržením zaměstnání či potíže s bydlením a s péčí o závislé osoby (děti, rodiče, nemocné nebo postižené osoby) a potíže se sladěním pracovního a soukromého života, které pramení z nedostatku vhodných podpůrných struktur a z rozdílů mezi vnitrostátními politikami v této oblasti v 27 členských státech EU;

Q.  vzhledem k tomu, že současná krize ještě prohloubila sociální a ekonomickou situaci mnoha znevýhodněných komunit a přispěla ke zvýšení počtu případů předčasného ukončení školní docházky u dívek a ještě více je vystavila nebezpečí, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi;

R.  vzhledem k tomu, že škrty ve službách a dávkách negativně ovlivňují ekonomickou nezávislost žen, neboť pro ně dávky často představují důležitý zdroj příjmu a protože veřejné služby využívají častěji než muži; vzhledem k tomu, že největším kumulovaným ztrátám čelí matky samoživitelky a osaměle žijící důchodkyně;

S.  vzhledem k tomu, že s cílem uniknout krizi vykonává stále větší počet žen dobrovolné i nedobrovolné neformální či neplacené práce s menší sociální ochranou; vzhledem k tomu, že podle studie OECD(19) představuje práce v domácnosti 33 % HNP členských zemí OECD;

T.  konstatuje, že zmenšení rozdílu v zaměstnanosti mužů a žen je spíše odrazem obecného zhoršení životních a pracovních podmínek než pokroku směrem k větší rovnosti mezi muži a ženami;

U.  vzhledem k tomu, že ženy, které vstupují do pracovního procesu, jsou hybnou silou obnovy hospodářského růstu; vzhledem k tomu, že zvyšují příjem rodiny, což vede k navýšení spotřeby a k oživení hospodářství; vzhledem k tomu, že rovnost mezi muži a ženami má tedy pozitivní vliv na produktivitu a hospodářský růst;

V.  vzhledem k tomu, že z nedávné sekundární analýzy pátého průzkumu nadace Eurofound („Ženy, muži a pracovní podmínky v Evropě: sekundární analýza pátého průzkumu pracovních podmínek v Evropě“, Eurofound 2012, zveřejnění v roce 2013) vyplývá, že segregace na základě pohlaví škodí pracujícím mužům i ženám; vzhledem k tomu, že muži i ženy vypovídají, že jejich pracovní podmínky jsou lepší a pracovní uspokojení vyšší, když pracují s kolegy obou pohlaví; vzhledem k tomu, že nicméně stále existuje prostor k boji proti segregaci na základě pohlaví na trhu práce, polarizaci pracovních míst podle pohlaví a existenci pracovišť, kde ve velké míře převládá jedno pohlaví (jelikož tři pětiny evropských pracovníků jsou na pracovišti s pracovníky stejného pohlaví);

W.  vzhledem k tomu, že byla zrušena nebo pozastavena opatření související s rovností žen a mužů a že případné budoucí škrty ve veřejných rozpočtech budou mít negativní dopad na zaměstnanost žen a na podporu rovnosti žen a mužů;

X.  vzhledem k tomu, že by hospodářského poklesu nemělo být využito jako záminky pro pomalejší provádění politik vyvážení pracovního a soukromého života a pro škrty v rozpočtech na péči o závislé osoby a dovolené, což by mělo nepříznivý dopad zejména na přístup žen na trh práce;

Y.  vzhledem k tomu, že násilí na ženách je rozšířeným jevem ve všech zemích a sociálních třídách; vzhledem k tomu, že ekonomický tlak často vede k častějšímu, násilnějšímu a nebezpečnějšímu zneužívání, a vzhledem k tomu, že studie také ukazují, že násilí na ženách je intenzivnější v době, kdy muži pociťují, že jejich pracovní místa a majetek jsou v důsledku hospodářské krize ohroženy;

Z.  vzhledem k tomu, že vytváření nových pracovních míst v EU bylo pro ženy nejpřínosnější v letech 1998 až 2008 (kdy jejich míra zaměstnanosti v EU činila 55,6 %, respektive 62,8 %)(20), vzhledem k tomu, že zaměstnanost žen vzrostla o 12,7 %, zatímco zaměstnanost mužů pouze o 3,18 % a že v roce 2012 je míra nezaměstnanosti žen stále nepatrně vyšší (21) (10,7% oproti 10,6% nezaměstnanosti u mužů);

AA.  vzhledem k tomu, že v roce 2011 pracovalo 31,6 % žen na částečný úvazek, což platí pouze pro 8,1 % mužů;

1.  připomíná, že rovnost mužů a žen je jedním ze základních cílů Evropské unie a že tato zásada musí být klíčovým ohledem při navrhování reakce na současnou hospodářskou a finanční krizi zahrnující například investice do veřejného sektoru, sociálního zabezpečení, ekologicky udržitelného bydlení, dopravy atd. a získávání příjmů pro stát prostřednictvím účinnějších politik zdanění; lituje skutečnosti, že v politických reakcích na krizi, včetně balíčků pro hospodářskou obnovu, nebyl uznán, zanalyzován a napraven genderový dopad krize; odsuzuje skutečnost, že do postlisabonské strategie nebylo vůbec začleněno genderové hledisko, a vyzývá proto Radu, Komisi a členské státy k zahrnutí hlediska rovnosti mužů a žen prostřednictvím zvláštních cílů v makroekonomických pokynech a v pokynech pro zaměstnanost;

2.  vyzývá Komisi, aby začlenila genderový rozměr do všech svých politik, a to zejména pokud jde o: dopad úsporných opatření a obnovu po krizi; správu ekonomických záležitostí; udržitelný rozvoj a ekologická pracovní místa; odborné vzdělávání a přípravu; migraci, spolupráci a rozvoj; zdraví a bezpečnost a opatření, která mají být plánována či prováděna s cílem zvrátit či omezit důsledky krize a s ní spojených úsporných opatření;

3.  vyzývá členské státy, aby posoudily a zdůraznily okamžité a dlouhodobé dopady hospodářské krize na ženy, zejména s odkazem na skutečnost, zda a jak tato krize zhoršuje stávající nerovnosti mezi pohlavími, a na související důsledky, jako je zvyšující se riziko násilí na základě pohlaví, zhoršující se zdravotní stav matek a dětí a chudoba starších žen;

4.  připomíná, že poté, co míra zaměstnanosti žen v EU po dobu deseti let soustavně rostla, až v roce 2008 dosáhla 62,8 %, došlo od počátku hospodářské krize k jejímu mírnému poklesu na 62,3 % v roce 2011; z toho důvodu zdůrazňuje, že je třeba navrhovat udržitelná řešení, kterými se v politice ochrany zaměstnání a obnovení růstu v EU i členských státech zohlední rozměr rovnosti žen a mužů;

5.  vyzývá Komisi, aby zvážila další přizpůsobení strukturálních fondů s cílem zajistit dodatečnou podporu oblastem zaměstnanosti žen, jež jsou náchylné k dopadům krize, a rovněž podporu v oblastech péče o děti, odborné přípravy a přístupu k zaměstnání;

6.  zdůrazňuje význam stěžejní iniciativy „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“; vyzývá členské státy, aby plně využily programu „Evropa pro občany“ a budoucího programu pro sociální změny a inovace, zejména s ohledem na dosažení cílů v oblasti rovnosti pohlaví účinnějším způsobem; zdůrazňuje význam programu „Daphne III“, zejména pokud jde o ochranu žen před všemi podobami násilí a potřebu dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví, blahobytu a sociální soudržnosti;

7.  zdůrazňuje skutečnost, že ačkoli je míra nezaměstnanosti mužů a žen srovnatelná, dopady krize na ženy jsou jiné, zdůrazňuje skutečnost, že ženy se potýkají s větší nejistotou pracovních podmínek v zaměstnání, zejména vzhledem k rostoucímu počtu atypických pracovních smluv, a že příjmy žen citelně poklesly v důsledku řady faktorů, včetně přetrvávající mzdové nerovnosti (téměř 17 %) mezi muži a ženami, a z ní plynoucí rozdílné výše podpory v nezaměstnanosti, a v důsledku nárůstu práce na povinný částečný úvazek nebo zvýšení počtu pracovních míst na dobu určitou, která jsou na úkor stabilnějších zaměstnání; vzhledem k přetrvávajícím rozdílům v odměňování mužů a žen a z toho plynoucí rozdílné výši dávek v nezaměstnanosti zhoršila současná krize situaci žen na pracovním trhu; poukazuje na to, že zkušenost z předcházejících krizí ukazuje, že zaměstnanost mužů se obecně obnovuje rychleji než zaměstnanost žen;

8.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila návrh směrnice stanovující opatření k odstranění platového rozdílu mezi pohlavími, pokud jde o odměnu za stejnou nebo ekvivalentní práci;

9.  připomíná, že mezi jednotlivými členskými státy stále přetrvávají značné rozdíly, neboť míra zaměstnanosti žen se v celé EU pohybuje v rozmezí 48,6–77,2 %, a že ke každé situaci je tedy nutné přistupovat odlišným, individuálním způsobem v rámci zastřešujícího evropského přístupu; dále zdůrazňuje, že je nutné mít k dispozici spolehlivé společné ukazatele, a tedy i spolehlivé a srovnatelné statistické údaje, díky nimž bude možné posoudit rozdílné situace, určit jednotlivé potřeby a nalézt vhodná řešení;

10.  připomíná, že i před začátkem hospodářské krize představovaly ženy většinu pracovníků na dočasných pracovních pozicích nebo pracovních místech na částečný úvazek a že tento trend v průběhu krize ještě zesílil, takže mnoho žen je ještě více ohroženo sociálním vyloučením; konstatuje, že k tomu dochází zejména v jižních členských státech;

11.  s obavami bere na vědomí skutečnost, že nezaměstnanost mladých žen vzrostla z 18,8 % v roce 2009 na 20,8 % v roce 2011 a že krize bude mít obzvlášť tvrdý dopad na znevýhodněné skupiny žen, včetně mj. žen se zdravotním postižením, přistěhovalkyň, příslušnic etnických menšin, žen s nízkou kvalifikací, dlouhodobě nezaměstnaných žen, matek samoživitelek, žen bez prostředků k obživě a pečovatelek o závislé osoby; vítá balíček opatření předložený Komisí s cílem řešit současnou nepřijatelně vysokou míru nezaměstnanosti a sociálního vyloučení mladých lidí a nabídnout mladým lidem práci, vzdělání a odbornou přípravu;

12.  domnívá se, že právo na práci je základní podmínkou, pokud mají ženy dosáhnout skutečně rovných práv, ekonomické nezávislosti a profesního uspokojení, a proto trvá na tom, že pracovní místa s nejistými pracovními smlouvami by měla zaniknout tím, že bude uznáno a podpořeno právo na pracovní místo, které s sebou nese určitá práva;

13.  vyzývá EU a její členské státy, aby přeformulovaly své stávající reakce na hospodářskou krizi tak, aby zajistily, že přijímaná opatření budou ve svém rozsahu dlouhodobá a nebudou v rozporu s politikami sociálního zabezpečení a strukturami veřejného sektoru, které jsou podmínkou pro větší rovnost mezi ženami a muži, jako jsou sociální služby a pečovatelská zařízení, zdravotnictví, školství a práva pracovníků;

14.  připomíná, že pro ženy je přechod ze vzdělávání do zaměstnání stále složitější a že v konečném důsledku to povede k rozdílům v tom, jak muži a ženy hodnotí své vlastní schopnosti;

15.  domnívá se, že strukturální reformy vyplývající z řešení stávající krize poskytují příležitost k nápravě některých druhů diskriminace na základě pohlaví, které jsou na evropském pracovním trhu stále příliš časté;

16.  zdůrazňuje, že ženy tvoří v rámci neformální ekonomiky větší procento pracovníků než muži, částečně z toho důvodu, že odvětví, v nichž ženy tradičně pracují, například služby v domácnosti nebo pečovatelství, se vyznačují vyšší mírou deregulace; na druhé straně podotýká, že ke značnému rozšíření nelegálního zaměstnávání došlo vinou krize, přestože lze v tomto ohledu jen stěží situaci skutečně správně odhadnout, neboť neexistují spolehlivé údaje, které by mapovaly výskyt a dopad tohoto jevu;

17.  zdůrazňuje, že při vyrovnávání se s krizí sehrály ženy důležitou úlohu; je pevně přesvědčen, že ženy mají značný potenciál pro zlepšování konkurenceschopnosti a výkonnosti podniků, zejména pokud jsou ve vedoucích pozicích; domnívá se, že je tudíž obzvláště nutné zapojit ženy do příprav a provádění plánů obnovy, a podpořit tak sociální soudržnost;

18.  trvá na tom, že nynější hospodářská a finanční krize a z ní plynoucí rozpočtová omezení nesmí ohrozit výsledky, jichž bylo dosaženo v rámci politik na podporu rovnosti mezi muži a ženami, a že by ani neměly být záminkou pro snížení úsilí v této oblasti; domnívá se, že by místo toho měl vybídnout členské státy, aby politiky rovnosti mužů a žen zakomponovaly do svých politik zaměstnanosti, neboť zaměstnanost, a tedy i nasazení a plné využití dovedností a schopností všech Evropanů, pokládá za součást řešení krize; vyzývá členské státy, aby zajistily začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech plánovaných fiskálních politik;

19.  zdůrazňuje, že na práva žen by se nemělo nahlížet tak, jakoby konkurovala právům mužů, ani by tak neměla být chápána a vymáhána, protože zlepšení pečovatelských služeb a veřejných služeb pro rodiny je základní podmínkou pro účast jak mužů, tak žen na trhu práce; zdůrazňuje, že je třeba podpořit sdílení rodinných povinností a povinností péče o domácnost; vyzývá členské státy, aby zavedly nová opatření nebo rozvinuly stávající opatření na překonání genderové diskriminace a nerovného připisování rolí, například aby pobízely muže k využití jejich práva pečovat o děti a nemocné nebo postižené příbuzné;

20.  zdůrazňuje, že klesající porodnost v EU se v důsledku krize ještě zhoršila, jelikož nezaměstnanost, nestabilní podmínky a nejistota ohledně budoucnosti a hospodářské situace vedou páry, a zejména mladé ženy, k tomu, že rodičovství odkládají, a tím dále přispívají k demografickému stárnutí Unie;

21.  zdůrazňuje, že je důležité reformovat makroekonomické a sociální politiky a politiky trhu práce s cílem zajistit pro ženy ekonomickou a sociální spravedlnost, rozvíjet strategie na podporu spravedlivého rozdílení bohatství, zaručit minimální příjem a důstojné mzdy a důchody, zmenšit genderové rozdíly v platech, vytvořit pro ženy více kvalitních pracovních míst, která poskytují určitá práva, umožnit ženám těžit z vysoce kvalitních veřejných služeb, zlepšit zajištění dobrých životních podmínek a služeb v sousedství, včetně jeslí, mateřských škol a dalších forem předškolní výchovy, denních center, komunitních volnočasových center a center na podporu rodin a mezigeneračních center;

22.  připomíná, že škrty ve veřejných rozpočtech nejsou genderově neutrální, ale jsou výsledkem makrostrukturální ekonomické politiky Unie, zejména uplatňování opatření stanovených programem „správy ekonomických záležitostí“ a finančním ozdravným programem, způsobují a budou i nadále způsobovat prohlubování nerovností mezi muži a ženami, zvyšování nezaměstnanosti žen a feminizaci chudoby; domnívá se, že změna politiky je tudíž nutná, neboť ženy zastávají většinu zaměstnání ve veřejném sektoru a jsou hlavními příjemci sociálních politik; vyzývá proto ke zvýšení příslušných položek;

23.  žádá členské státy a orgány Unie, aby při plánování úsporných opatření posuzovaly jejich dopady z genderového hlediska, a zajistily tak, aby tyto dopady byly genderově maximálně neutrální;

24.  žádá členské státy, aby pro účely analýz vládních programů a politik, jejich dopadů na přidělování zdrojů a přínosů k rovnoprávnosti žen a mužů zavedly sestavování rozpočtů s ohledem na rovnost mužů a žen;

25.  zdůrazňuje, že ženám hrozí pomalejší kariérní postup častěji než mužům, jelikož přijímají výchozí pracovní pozice na nižší úrovni nebo práci na částečný úvazek, a že ženy v této situaci jsou tudíž zranitelnější, nemají uspokojivé příjmy a prohlubuje se jejich chudoba;

26.  vyzývá členské státy a regionální i místní orgány, aby zajistily náležité poskytování cenově dostupné, přístupné a vysoce kvalitní péče o děti a jiné závislé osoby a aby tato péče byla v souladu s pracovní dobou mužů a žen pracujících na plný úvazek;

27.  podtrhuje, že jsou důležité okamžité kroky, které povedou k zavedení politiky zaměřené na usnadnění návratu do zaměstnání a programů podporujících zařazení do soukromého sektoru, které budou určeny zaměstnancům veřejného sektoru, tedy většinou ženám, jejichž pracovní místa jsou ohrožena v důsledku škrtů ve veřejných rozpočtech;

28.  žádá Komisi a členské státy, aby v rámci všech politik zaměstnanosti zaujaly ucelený přístup k rovnosti žen a mužů, přijaly nezbytná opatření, která ženám umožní návrat do zaměstnání, a to nejen do pozic na nízké úrovni, ale i na pozice na řídicí úrovni, a aby tento přístup zahrnuly do pokynů pro politiky zaměstnanosti Unie; trvá na nutnosti sestavovat rozpočty s ohledem na rovnost mužů a žen, zejména v souvislosti s příštím víceletým finančním rámcem na období 2014–2020, aby tak mohly být splněny cíle stanovené v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů a ve strategii 2020;

29.  vyjadřuje politování nad tím, že v roční analýze růstu za rok 2013 není uvedena rostoucí účast žen na trhu práce, přestože je jedním z hlavních cílů EU pro rok 2020; vyzývá Radu, aby při přijímání letošních hlavních směrů hospodářské politiky v rámci evropského semestru zařadila mezi své priority podporu účasti žen na trhu práce;

30.  vyzývá členské státy, aby otázku rovnosti mužů a žen zařadily do všech budoucích programů vnitrostátních reforem a systematicky ji v rámci těchto programů řešily;

31.  vyzývá členské státy, aby s cílem hájit práva žen, a to i migrujících žen, bojovat proti nucené práci a nezákonnému zaměstnávání aktivně podporovaly politiky v oblasti trhu práce, živý sociální dialog, pracovní normy a sociální ochranu;

32.  vyzývá členské státy, aby s cílem podporovat „usnadněný“ návrat do práce po mateřské dovolené přijaly opatření, jež by motivovala matky ke vstupu na pracovní trh, například formou práce z domova, odborné přípravy nebo politiky rekvalifikačních programů;

33.  vítá návrh směrnice o vyrovnanějším počtu mužů a žen mezi členy správních rad společností kótovaných na burze, kteří nemají výkonné pravomoci, jelikož tato směrnice ženám umožní získávat odbornější a lépe placené pozice, a vyzývá členské státy, aby uplatňování této směrnice podporovaly a připravily; vyzývá k tomu, aby podobné závazné právní předpisy přijali i další zaměstnavatelé, například evropské, celostátní, regionální a místní veřejné instituce a správní orgány, jelikož tyto instituce a orgány by měly jít příkladem, pokud jde o rovnost žen a mužů s rozhodovacími pravomocemi;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly strategii na podporu vyváženého zastoupení žen a mužů v malých a středních podnicích, kterých se zmíněná směrnice netýká; odsuzuje skutečnost, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v řídících orgánech finančních institucí a jsou tedy doslova vyloučeny z rozhodovacího procesu na poli financí; žádá Radu, Komisi a členské státy, aby zajistily větší účast žen na všech úrovních rozhodovacího procesu, zejména v oblasti tvorby rozpočtu a mechanismů řízení evropských finančních systémů včetně Evropské centrální banky; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné podporovat finanční gramotnost dívek a žen;

35.  vyzývá členské státy, aby zavedly rozsáhlé vzdělávací politiky pro zaměstnance odvětví, na něž více doléhají negativní dopady krize či globalizace, a aby je těmito politikami připravily na změny v zaměstnání a na nová pracovní místa, a to s ohledem na specifickou úlohu žen a na fakt, že ženy musí častěji na určitou dobu opustit svou profesní dráhu a pečovat o děti, případně starší či nemocné členy rodiny, což ovlivňuje jejich pracovní kariéru; žádá, aby v podnicích byly systematicky realizovány vzdělávací plány, které umožní připravovat rekvalifikace zaměstnanců, navrhovat individualizované přesuny na jiná pracovní místa a nabízet uchazečům o zaměstnání a pracovníkům s nízkou kvalifikací příslušnou odbornou přípravu; vyzývá rovněž k vypracování kompletních seznamů chybějících pracovních sil v jednotlivých odvětvích, které by ženám umožnily připravovat se na konkrétní zaměstnání a cíleně je vyhledávat;

36.  vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své systémy sociální ochrany s cílem zavést individualizovaný nárok na důchod a účast v systému sociálního zabezpečení za účelem odstranění situace, kdy je výdělečně činný partner ve výhodě, a zaručily tak rovný nárok na důchod;

37.  zdůrazňuje, že snížení výdajů v oblasti pečovatelství de facto vrací břemeno práce opět na bedra žen a oslabuje rovné postavení žen a mužů; vyzývá tedy všechny členské státy, aby vypracovaly plány na poskytování pečovatelských služeb, které by mohly zajistit sociální spravedlnost a rovnost pohlaví;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly politiky a programy odborné přípravy určené ženám ze všech věkových skupin a zvláštní pozornost přitom věnovaly naléhavě potřebným programům celoživotního vzdělávání a nezbytnému osvojování nových dovedností v oblasti nových technologií a informačních technologií, a zlepšily tak jejich přístup k různým odvětvím v podnikatelské sféře a zapojení do těchto odvětví, včetně ekonomických a finančních oborů, kde je mezi zaměstnanci jen málo žen, a aby současně připravily specifická podpůrná opatření, která ženám umožní skloubit pracovní vytížení, vzdělávání a rodinný život; připomíná, že významnou úlohu hraje při pomoci k začlenění na pracovní trh Evropský sociální fond, a to prostřednictvím vzdělávacích politik, a navrhuje, aby členské státy a místní orgány propagovaly využívání tohoto fondu zejména ku prospěchu žen, které jsou ekonomickou krizí více zasaženy;

39.  zdůrazňuje, že je třeba investovat do žen a do rovnosti pohlaví;

40.  vyzývá členské státy, aby podporovaly aktivní začleňování nebo znovuzačleňování žen na trh práce a aby stimulovaly jejich zaměstnávání ve strategických odvětvích rozvoje, a to prostřednictvím konkrétních opatření souvisejících s pružnou pracovní dobou, rovnoprávným odměňováním a reformou daňových a penzijních systémů a prostřednictvím opatření spjatých s celoživotním vzděláváním, jejichž cílem je zajistit osvojení dovedností a kvalifikací, které jsou zapotřebí s ohledem na cíle strategie EU 2020; poukazuje na význam špičkové odborné přípravy, jež by ženy motivovala ke vstupu do odvětví, v nichž nejsou dostatečně zastoupeny, například do vědeckého výzkumu a technického rozvoje, a to zejména nyní, kdy Evropa potřebuje více vědců, aby podpořila inovace a posílila svou ekonomiku; vyzývá Komisi, aby zvážila další přizpůsobení strukturálních fondů tak, aby zajistila dodatečnou podporu oblastem zaměstnanosti žen, jež jsou náchylné k vlivům krize, a rovněž podporu péče o děti, odbornou přípravu a přístup k zaměstnání;

41.  připomíná, že v řadě členských států je od té doby, co vypukla krize, pro mladé ženy (ve věku 15–24 let) obtížnější najít první zaměstnání na plný úvazek a že řada z nich tuto situací řeší prodloužením studií; poznamenává, že navzdory tomuto trendu a skutečnosti, že lepší odborná příprava ženy obecně lépe chrání, nezvyšují kvalifikace jejich status natolik, jak by tomu bylo u mužů; vyzývá členské státy, aby se zaměřily na strategie kombinující politiku vzdělávání a odborné přípravy s cílenou politikou zaměstnávání mladých žen;

42.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že do učebních plánů středních škol bude zařazena výuka základních znalostí z oblasti financí a podnikání;

43.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vyčíslily dopad nových penzijních systémů na různé kategorie žen a věnovaly při tom zvláštní pozornost smlouvám na částečný úvazek a nestandardním smlouvám, a aby upravily systémy sociálního zabezpečení se zvláštním ohledem na mladší generace;

44.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly posílení ekonomického postavení žen se zvláštním zaměřením na podnikatelskou činnost žen, a to povzbuzováním a podporou žen podnikatelek, zvláště mladých žen a žen z řad přistěhovalců, usnadňováním přístupu žen k finančním prostředkům, mimo jiné i prostřednictvím mikroúvěrů, technické podpory a doprovodných opatření, prosazováním nových finančních a podpůrných nástrojů a vybízením k vytváření sítí žen v oblasti podnikání a poradenství a k výměně osvědčených postupů mezi členskými státy a ekonomickými subjekty; zdůrazňuje, že investice do žen a rovnosti pohlaví mají velký význam pro zajištění hospodářské stability a předcházení otřesům v hospodářství;

45.  vyzývá členské státy, aby zlepšily účast žen na všech úrovních rozhodovacího procesu;

46.  vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby více podporovaly podnikatelskou činnost žen, a to i prostřednictvím finanční pomoci určené podnikatelkám;

47.  vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikatelskou činnost žen v ekologickém hospodářství, které je zdrojem nových pracovních míst; poznamenává, že obnovitelná energie může vést k vytvoření nových pracovních příležitostí pro ženy podnikatelky ve vzdálených a odlehlých oblastech EU s obzvlášť vysokou úrovní nezaměstnanosti žen a s obrovským potenciálem pro využití alternativních forem energie, jako je větrná či sluneční energie;

48.  zdůrazňuje důležitost aktivních politik spojených s pracovním trhem, pracovních inspekcí a sociálního dialogu, jakož i zlepšování dovedností s cílem podpořit zvýšení ekologičnosti hospodářství;

49.  vyzývá členské státy, aby podporovaly vytváření pracovních míst v sociálním hospodářství, kde převažuje neplacená práce žen, a aby především hledaly a uplatňovaly nová řešení, která zvýší viditelnost zákonné neformální práce;

50.  vyzývá členské státy, aby podporovaly pečovatelské a zdravotnické služby se záměrem vytvořit podmínky pro splnění cílů strategie Evropa 2020 souvisejících se zaměstnáváním žen;

51.  vyzývá členské státy, aby sledovaly a řešily dopad škrtů ve veřejných pečovatelských a zdravotnických službách, které vedou k opětovné privatizaci v oblasti pečovatelství, a zabránily tak tomu, že by ženy byly ještě více zatíženy pečovatelskými povinnostmi, které by je vtáhly zpět do tradiční role v rodině; zdůrazňuje, že úspory spojené s poskytováním mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, příspěvků na děti a dalších pečovatelských a rodinných příspěvků značně snížily příjem všech žen s pečovatelskými povinnostmi;

52.  připomíná, že stále přetrvávají stereotypy ve vnímání postavení žen a mužů na trhu práce, přičemž ženy usilují o sladění pracovních povinností s rodinným životem a jsou tedy více vystaveny riziku změny zaměstnání než muži;

53.  trvá na tom, že je třeba zavést politiku v oblasti veřejné hromadné dopravy, zejména politiku rozvoje a zlepšování služeb veřejné dopravy na takovém základě, který zohlední rovnost žen a mužů, a ženám tak umožní aktivnější zapojení na trhu práce a do hledání zaměstnání, neboť jim nabídne skutečnou mobilitu;

54.  je znepokojen situací žen žijících ve venkovských oblastech, kde se zhoršil přístup k různým službám; žádá členské státy, aby v zájmu omezení migrace do měst a zabránění marginalizaci okrajových oblastí zajistily fungující veřejnou dopravu a zdravotnické a další základní služby ve venkovských oblastech;

55.  zdůrazňuje, že je důležité zavést účinná opatření, jež by umožnila skloubení pracovního, soukromého a rodinného života, což přispěje ke zvyšování účasti žen ze všech vrstev společnosti na společenském a politickém životě;

56.  zdůrazňuje, že program EU „Erasmus pro mladé podnikatele“ by měl obzvláště podporovat zapojení žen, aby i ony získaly totéž sebevědomí, znalosti podnikání na jednotném trhu a schopnosti nezbytné pro provoz a rozvoj firmy;

57.  zdůrazňuje, že škrty ve veřejných službách zajišťujících péči o děti mají přímý dopad na ekonomickou nezávislost žen a na rovnováhu mezi jejich pracovním a soukromým životem; vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly akční plán k plnění cílů stanovených v Barceloně v souvislosti s lepší organizací péče o děti, která má být zajištěna pomocí podnikových a mezipodnikových jeslí; zdůrazňuje, že s cílem zlepšit rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem na úrovni jednotlivých odvětví, států a regionů je důležité kolektivní vyjednávání mezi vedením a pracovníky, zmírnění podmínek pro přístup do systémů péče o děti a pro využívání těchto systémů, které se liší dle různých kategorií zaměstnání žen, a zavedení minimálně tříměsíční výpovědní lhůty v zařízeních péče o děti, aby ženy měly možnost skloubit svůj rodinný život s pracovním životem;

58.  vyzývá k prosazování vhodných systémů mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, k podpoře firemních iniciativ týkajících se pružné pracovní doby a poskytování služeb péče o děti uvnitř firem, k vyčlenění většího objemu prostředků na vzdělávání, programy celoživotního učení a odborně vzdělávací a rekvalifikační programy a k zavedení odpovídající podpory pečovatelů z řad rodinných příslušníků, včetně zajištění respitní péče;

59.  zdůrazňuje nutnost investovat do finančně dostupných a kvalitních služeb – například celodenní péče o děti, místa ve školách s celodenním programem a péče o seniory –, které přispívají k prosazování rovnosti žen a mužů, ke zlepšování rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem a k vytváření rámce umožňujícího vstup nebo návrat na trh práce;

60.  domnívá se, že je bezpodmínečně nutné zakládat nová zařízení péče o děti a současně stanovením kvalitativních norem, zlepšením podmínek odměňování a poskytováním školení pro provozovatele dodat odborný charakter systémům neformální péče; považuje rovněž za nezbytné vyhovět specifickým potřebám rodičů s nestandardní pracovní dobou a rodičů samoživitelů;

61.  podtrhuje nutnost zvýšit odpovědnost vlád a zaměstnavatelů, pokud jde o střídání generací a o práva spjatá s mateřstvím a otcovstvím, což znamená, že ženy musí mít právo jak na mateřství, tak i na pracovní život, aniž by přišly o svá práva spojená se zaměstnáním;

62.  zdůrazňuje, že je nezbytné snížit dopady hospodářské a finanční krize na rodiny (zejména s ohledem na rozvedené rodiny, matky samoživitelky a situace, kdy je dítě ponecháno v péči příbuzných nebo institucí), a zohlednit fakt, že od žen se často očekává odpovědnost za péči o domácnost; podtrhuje, že se tak zvyšuje ohrožení žen chudobou;

63.  naléhavě upozorňuje, že rozhodnutí některých členských států snížit rozpočty na péči o děti, vzdělávání a mimoškolní aktivity, příspěvky na stravu ve školních jídelnách, na dopravu do škol a péči o závislé osoby mají přímý dopad na ženy, neboť ty přebírají většinu dodatečných povinností, které s sebou tato rozhodnutí nesou; zdůrazňuje, že ženy jsou tudíž často nuceny přecházet na práci na částečný úvazek (a potýkají se s příslušnými sociálními nevýhodami, jako jsou nižší příjmy a důchody); domnívá se, že veřejnou síť mateřských škol, jeslí a zařízení volnočasových aktivit pro děti je nutné rozšířit, stejně jako veřejnou síť pomoci seniorům a obecních nemocnic;

64.  vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily konkrétní potřeby romských žen a dívek tím, že budou genderové hledisko uplatňovat ve všech politikách začleňování Romů, a dále je vyzývá, aby chránily obzvláště zranitelné podskupiny;

65.  zdůrazňuje, že škrty ve veřejných službách zajišťujících péči o děti mají přímý dopad na ekonomickou nezávislost žen; poukazuje na to, že v roce 2010 v důsledku chybějících pečovatelských služeb 28,3 % žen nepracovalo nebo pracovalo na částečný úvazek, přičemž v roce 2009 bylo v této situaci 27,9 % žen, a že v roce 2010 byla zaměstnanost žen s malými dětmi v EU o 12, 7 % nižší než zaměstnanost bezdětných žen, což přesahuje rozdíl zaznamenaný v této oblasti v roce 2008, kdy se tato hodnota rovnala 11,5 %;

66.  vyzývá členské státy, aby investovaly do pečovatelských služeb, jelikož se jedná o odvětví s potenciálem růstu pro ženy i muže, a narušily tak tradiční přisuzování pečovatelské úlohy ženám, které vede k genderové segregaci na pracovním trhu; podtrhuje skutečnost, že škrty v pečovatelských službách způsobují odklon od veřejné péče a přechod na neplacenou péči zajišťovanou v rámci domácností; zdůrazňuje, že pro osobní pečovatele poskytující domácí péči je nutné zajistit náležité smlouvy a sociální zabezpečení;

67.  než proběhne harmonizace mateřské, otcovské a rodičovské dovolené v celé EU, vyzývá členské státy, aby zachovaly stávající výši příslušných příspěvků i jiných rodinných přídavků, a nepřipustily tak snižování příjmů žen, a aby rovněž zajistily, že nedojde k porušování práv žen na mateřskou dovolenou;

68.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pečlivě sledovaly rostoucí výskyt případů diskriminace těhotných žen na pracovním trhu, který byl zaznamenán v několika členských státech;

69.  je toho názoru, že příčinou chudoby žen není pouze nynější hospodářská krize, ale rovněž různé další faktory, mezi něž patří stereotypy, rozdíly v odměňování mužů a žen, nedostatečné mechanismy rozdělování v rámci systému sociálního zabezpečení, neuspokojivé vyvážení pracovního a rodinného života, vyšší průměrná délka života žen a obecně veškeré druhy diskriminace na základě pohlaví, jíž čelí především ženy; podtrhuje fakt, že krize tento stav neustálé nerovnosti prohlubuje; vyzdvihuje nutnost bojovat proti stereotypům ve všech sférách společnosti a ve všech životních fázích, jelikož právě stereotypy patří k nejčastějším příčinám nerovnoprávného postavení mužů a žen a ovlivňují jejich rozhodování v oblasti vzdělávání, zaměstnání a rozdělování povinností v domácnosti a rodině, rozdíly v odměňování, jejich účast na veřejném životě a zastoupení na rozhodovacích pozicích;

70.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici 2006/54/ES, zejména se zřetelem k rozdílům v odměňování mužů a žen, jak to požadoval Parlament ve svém usnesení ze dne 24. května 2012, které obsahuje doporučení adresovaná Komisi týkající se uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci;

71.  vyzývá členské státy a Komisi, aby navrhly řešení, která by ženám poskytla možnost pokračovat ve svém profesním postupu a jež by obzvláště potírala rozdíly v odměňování, které pramení z období stráveném na mateřské dovolené;

72.  upozorňuje členské státy na nutnost zavést opatření na zvýšení příjmů, včetně vytvoření systémů minimálního příjmu a programů sociální podpory pro osoby, jež mají potíže se zajištěním základních potřeb, zejména pro osoby s dětmi nebo s pečovatelskými povinnostmi a pro rodiče samoživitele;

73.  poznamenává, že hospodářská krize vytváří příznivé prostředí pro obtěžování, zneužívání a násilí ve všech podobách, jehož oběťmi jsou ženy, a dále pro nárůst prostituce; zdůrazňuje, že ženy jsou i nadále obětí celosvětově nejrozšířenější formy porušování lidských práv vyskytující se ve všech kulturách a na všech společenských i ekonomických úrovních; zdůrazňuje rovněž, že je nezbytné posílit veřejné, finanční i lidské zdroje, které jsou k dispozici pro opatření zaměřená na skupiny ohrožené chudobou a na situace, v nichž jsou ohroženy děti, mladí lidé, starší občané, postižené osoby či bezdomovci;

74.  vyzývá členské státy, aby přezkoumaly a zdůraznily bezprostřední a dlouhodobé dopady hospodářské krize na ženy a zvláštní pozornost věnovaly tomu, zda a jakým způsobem krize prohlubuje stávající nerovnost mezi muži a ženami a její důsledky, jako je zvýšené riziko násilí založeného na pohlaví, zhoršení zdraví matek a dětí a chudoba žen ve vyšším věku;

75.  zdůrazňuje, že v současné situaci hospodářské krize a rozpočtových úspor mají ženy méně prostředků na to, aby sebe a své děti chránily před násilím, a že je tak ještě důležitější odvrátit přímý finanční dopad, jež má násilí na ženách a dětech na soudní systém a na zdravotní a sociální služby;

76.  zdůrazňuje, že finanční škrty mají nepříznivý dopad na institucionální rámec pro politiky v oblasti rovnosti pohlaví, a to i na orgány zabývající se rovností pohlaví a na organizace zaměřené na ženy; vyzývá členské státy, aby zachovaly objem státních finančních prostředků určených pro orgány a projekty zabývající se rovností pohlaví, azylové domy pro ženy a organizace zaměřené na ženy, neboť poskytují účinné nástroje ke hledání udržitelných řešení krize a zajišťují aktivní zapojení do přípravy opatření; konstatuje, že škrty ve finančních prostředcích určených organizacím věnujícím se ženám oslabují účast žen na občanském a politickém životě a vedou k tomu, že názory žen zaznívají ve společnosti ještě méně;

77.  vyzývá Evropský institut pro rovnost žen a mužů, aby vytrvale a systematicky sledoval a posuzoval dopady hospodářské krize na pracovní podmínky žen se zřetelem na diskriminaci při přijímání do zaměstnání, vyšší pracovní zátěž, tlak a stres v zaměstnání, duševní a psychické obtěžování; zdůrazňuje, že stávající údaje ne zcela odráží tvrdost, s jakou krize dopadá na ženy; žádá proto rovněž Komisi, aby posoudila dopady opatření své hospodářské politiky a reakce na současnou krizi z genderového hlediska;

78.  vyzývá členské státy, aby důrazně podporovaly hledisko rovnosti pohlaví při přípravě rozpočtů s cílem zvýšit tuto rovnost nápravou negativních dopadů v oblasti příjmů a výdajů a posílením správy a odpovědnosti, zejména pokud jde o vnitrostátní rozpočty;

79.  vyzývá členské státy k přijetí takových rozpočtových nástrojů, které budou odpovídat nutnosti zajistit rovnost mužů a žen;

80.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly úmluvu MOP o osobách pracujících v domácnosti (úmluvu č. 189);

81.  zdůrazňuje, že je důležité zajisti řádnou rovnováhu mezi bezpečností a flexibilitou na trhu práce prostřednictvím souhrnného provádění zásad flexikurity a řešit roztříštěnost pracovního trhu tím, že bude zajištěna jak odpovídající sociální ochrana osob v přechodných obdobích nebo s pracovními smlouvami na dobu určitou či s částečnými pracovními úvazky, tak přístup k odborné přípravě, kariérnímu rozvoji a možnosti zaměstnání na plný úvazek;

82.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36. (2) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23. (3) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37. (4) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 23. (5) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 49. (6) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 79. (7) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 1. (8) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 65. (9) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 77. (10) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 134. (11) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 56. (12) Přijaté texty, P7_TA(2011)0458. (13) Přijaté texty, P7_TA(2012)0069. (14) Přijaté texty, P7_TA(2012)0225. (15) Přijaté texty, P7_TA(2012)0321. (16) Přijaté texty, P7_TA(2012)0322. (17) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112. (18) Eurostat, 23% občanů EU bylo v roce 2010 ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením - č. 9/2012. (19) OECD, Society at a Glance 2011, OECD Social Indicators (OECD, Pohled na společnost 2011, sociální ukazatele OECD), @OECD2011. (20) Eurostat: zaměstnanost žen, EU-27. (21) Eurostat: harmonizovaná míra nezaměstnanosti mužů a žen – září 2012, Evropská unie.