Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 o městském rozvoji jako příspěvku k hospodářskému růstu v rámci politiky soudržnosti EU (2011/2311(INI))

P7_TA(2013)0001 A7-0406/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 174 a 176 Smlouvy o fungování Evropské unie, v nichž je stanoven cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a jež obsahují definici strukturálních finančních nástrojů, s jejichž pomocí má být tohoto nástroje dosaženo, a které stanoví, že cílem Evropského fondu regionálního rozvoje je přispívat k nápravě hlavních případů regionální nerovnováhy v Unii,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2010 o dosažení skutečné územní, sociální a hospodářské soudržnosti v EU – nezbytné podmínky konkurenceschopnosti na světové úrovni?(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti“ (COM(2010)0642),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0021),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o současné situaci a budoucí součinnosti mezi EFRR a ostatními strukturálními fondy v zájmu větší účinnosti(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o překročení HDP – měření pokroku v měnícím se světě(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o páté zprávě Komise o soudržnosti a o strategii politiky soudržnosti po roce 2013(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o využívání prostředků ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti: ponaučení pro budoucí politiku soudržnosti EU(7),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (COM(2011)0615),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (COM(2011)0614),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006 (COM(2011)0607),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace (COM(2011)0609),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2008 k tématu „Na cestě k nové kultuře městské mobility“(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o městské dimenzi politiky soudržnosti v novém programovém období(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o akčním plánu pro městskou mobilitu(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o evropské městské agendě a její budoucnosti v politice soudržnosti(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o městské dimenzi v souvislosti s rozšířením(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2006 o tematické strategii pro městské životní prostředí(14),

–  s ohledem na Lipskou chartu o udržitelných evropských městech, která byla schválena při příležitosti neformálního setkání ministrů k projednání otázky rozvoje měst a územní soudržnosti, jež proběhlo ve dnech 24. a 25. května 2007 v Lipsku,

–  s ohledem na prohlášení z Toleda o městském rozvoji schváleném v průběhu neformálního setkání ministrů v Toledu dne 22. června 2010,

–  s ohledem na čl. 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0406/2012),

A.  vzhledem k tomu, že 80 % evropských občanů žije v městském prostředí (tento podíl dále roste v důsledku zrychlení migračních toků z venkova do měst), kde se více koncentruje dopad hospodářské krize a kde se vyskytují problémy související s bojem proti změně klimatu, s vytvářením pracovních míst, s dobrými životními podmínkami a kvalitou života;

B.  vzhledem k tomu, že by městské oblasti měly vypracovat středně až dlouhodobé akční plány v oblasti udržitelné hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

C.  vzhledem k tomu, že města jsou hnací silou v oblasti ekonomiky, výroby a vytváření pracovních míst, zároveň však také prostředím, kde se projevují problémy na předměstích, nezaměstnanost a obecněji sociální vyloučení a izolace a znečištění životního prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že silné městské oblasti mají také kladný vliv na přilehlý venkov, což může vést k rozšiřování účinků i na další oblasti;

E.  vzhledem k tomu, že je nutné přehodnotit koncepci periferií měst s cílem zvrátit současný trend k územní segregaci, který vyvolává polarizaci společnosti;

F.  vzhledem k tomu, že stávající procesy transformace v rámci městského prostředí vedou ke vzrůstajícím očekáváním a problémům, které se tradičně snaží vyřešit stát, a které proto vyžadují mechanismy inovační a integrované hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

G.  vzhledem k tomu, že v řadě měst způsobily sociodemografické změny přesun obyvatel z jejich domovů ve starších městských oblastech do nových obytných zón ležících více na periferii, na předměstí nebo jednoduše do nových měst v blízkosti velkých aglomerací;

H.  vzhledem k tomu, že problémem mnoha městských oblastí je sociální nerovnost, a vzhledem k tomu, že rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi jsou často způsobovány nevhodnými politikami bydlení a skutečností, že poskytování služeb je často omezeno na zámožnější oblasti;

I.  vzhledem k tomu, že přehodnocení tradičních přístupů by mohlo být příležitostí k zahájení procesu urbanistického experimentování a designérských přístupů, které by byly založeny na novém pojetí územního plánování, potřeb komunit a zapojení občanů;

1.  poukazuje na to, že model místního rozvoje je klíčovou předností politiky soudržnosti, jelikož rozhodující faktory mobility přispívají k volbě nejlepších možností co nejblíže k občanům, společných kroků a důslednějších, účinnějších a účelnějších opatření, což navíc podstatným způsobem zviditelňuje komunitní opatření v těch oblastech EU, které se potýkají se složitějšími problémy;

2.  požaduje novou regulační fázi EU spojenou s plánem na ochranu a obnovu městských oblastí, která (při dodržení zásady subsidiarity) může poskytnout požadovaný právní základ, definovat společné a sdílené střednědobé až dlouhodobé cíle a optimalizovat používání fondů politiky soudržnosti;

3.  doufá, že budou přijata opatření usilující o dokončení a renovaci již existujících městských částí, včetně znevýhodněných čtvrtí, funkční přestavbu nepoužívaných prostor a ploch pro novou výstavbu, dále zatraktivnění míst, kde lidé bydlí, prostřednictvím dynamického procesu rozvoje, a o to, aby byla obcím navrácena místa s výraznou symbolikou, která se pojí s bohatými vzpomínkami, neplní již svou původní funkci a začala být postupně zanedbávána, a to při současné ochraně kulturního dědictví;

4.  požaduje, aby byly mobilizovány kulturní a hospodářské zdroje, jejichž prioritou by byla sociální udržitelnost přeměny měst, a tudíž i příspěvek k solidaritě mezi jejich obyvateli, sociálnímu začlenění a k integraci zranitelných a znevýhodněných skupin v městských oblastech, a to s cílem plně využít potenciál rozvoje při vědomí skutečnosti, že proces obnovy měst s sebou nese riziko vypuzení slabších vrstev obyvatelstva; zdůrazňuje proto, že je nutné obyvatelstvo úzce zapojit od co nejranější fáze;

5.  zdůrazňuje klíčovou úlohu městských oblastí při plnění hospodářských, sociálních a environmentálních cílů strategie Evropa 2020 a zdůrazňuje skutečnost, že Unie může být celosvětově konkurenceschopná pouze tehdy, pokud politika soudržnosti plně využije rozvojový potenciál všech jejích regionů a městských oblastí;

6.  vyzývá k integrovanému přístupu, jenž bude zahrnovat propojení přírody a životního prostředí s historií a kulturou a se společností a obchodem, a zajistí tak rozvoj infrastruktury, zdokonalení městských prostor a růst hospodářského prostředí a podpoří smíšené využívání území, a to integrací obytných a neobytných staveb, hmotných infrastruktur a nehmotných síťových systémů;

7.  zdůrazňuje, že je k tomu třeba nových způsobů obnovy měst, které se zaměří na potřebu poskytnout společenstvím veřejná prostranství, parky, činnost ve volném čase, kulturu a sport;

8.  vyzývá k participačnímu plánování ve spolupráci se sdruženími a občany, aby bylo zajištěno nezbytné propojení obecných politik s konkrétními územními oblastmi, a to podporou zvláštností, identity, vzpomínkové hodnoty a historie daného místa a posílením pocitu přináležitosti ke komunitě a důvěry ve veřejné orgány;

9.  zdůrazňuje, že obnova měst a hospodářská obnova jsou vzájemně úzce propojeny a vybudování atraktivního místa může přispět k oživení hospodářství; upozorňuje, že má-li být tohoto cíle dosaženo, je třeba obnovu měst spojit s novým přístupem, který skloubí úsilí o prevenci úpadku měst s podporou rozvoje potřebných a znevýhodněných oblastí i místního hospodářského růstu a tvorby pracovních míst, jež bude doplněna o sociální opatření;

10.  požaduje, aby byla přijata rozhodná opatření k boji proti energetické neúčinnosti prostřednictvím přepracování funkčnosti budov a výstavby obydlí, která budou účinněji využívat zdroje, a to i pro účely sociálního bydlení; dále požaduje zmírnění dopravních zácp, znečištění a hluku takovým způsobem, aby bylo město konkurenceschopnější z hlediska environmentálních problémů;

11.  zdůrazňuje nutnost strategie pro zachování a zabezpečení městského dědictví a starších bytových prostor v oblastech, které byly označeny za vysoce rizikové z hlediska zemětřesení či záplav;

12.  opakuje, že je zapotřebí koordinovat využívání fondů, aby byl zajištěn integrovaný přístup k problémům demografického rozvoje, postupného stárnutí obyvatelstva a koncentrování obyvatel ve městech; upozorňuje na skutečnost, že projekty strukturálních fondů mohou pomoci zajistit řešení závažných problémů a měly by se zaměřovat na jednotlivce a věnovat zvláštní pozornost znevýhodněným osobám v této společnosti, např. dětem, mladým lidem, ženám a starším osobám;

13.  vítá přijatá opatření, která podporují budování sítí mezi městy a výměnu zkušeností a osvědčených postupů; upozorňuje, že tato opatření by měla být dále posílena a rozšířena s cílem zahrnout funkční městské oblasti; vyzývá, aby byly za tímto účelem rozšířeny stávající nástroje, a zdůrazňuje, že před vytvořením nových struktur by měly být využity existující programy a subjekty;

14.  vítá skutečnost, že nejméně 5 % zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) má být k dispozici na integrovaná opatření na udržitelný městský rozvoj, aby mohly být převedeny na města pro účely správy; zdůrazňuje, že toto číslo představuje minimální cíl a mělo by být využito k podpoře rozvoje ve funkčních městských oblastech; vyzývá orgány na různých úrovních, aby využívaly nové nástroje, jako je místní rozvoj vedený danou komunitou;

15.  staví se proti nepružnosti, co se týče využívání výše uvedených zdrojů při provádění integrovaných územních investic; je toho názoru, že by členské státy měly mít možnost provádět integrovaná opatření na udržitelný městský rozvoj také prostřednictvím zvláštního operačního programu nebo zvláštní prioritní osy;

16.  zdůrazňuje, že ačkoli mohou být městské oblasti klíčovým přínosem jako centra a hybné síly růstu, je nezbytné začlenit do řešení problémů venkovských, předměstských a sousedních oblastí potřeby místního rozvoje s cílem podporovat vztah, jenž by nebyl konfliktní, ale naopak součinný a vzájemně se doplňující, řešit postupný úbytek oblastí nacházejících se mezi městem a venkovem v důsledku trendu rozšiřování měst a přeměnu venkovských oblastí na stavební pozemky a rozšiřovat dostupnost veřejných služeb;

17.  vyzývá k rozšíření administrativní kapacity – např. prostřednictvím většího využívání technické pomoci – místních a regionálních orgánů a hospodářských a sociálních subjektů při správě strukturálních fondů za účelem skutečné víceúrovňové správy, aby bylo zajištěno splnění cílů; považuje za klíčové, aby byly rozvíjeny a podporovány udržitelné multifunkční sítě založené na osvědčených postupech, a to tak, aby podněcovaly utváření živých a integrovaných partnerství mezi městem a venkovem, jež budou vycházet z potřeb jednotlivých regionů;

18.  pokazuje na příležitost spojit pilotní projekty týkající se udržitelného rozvoje měst, které jsou financovány z EFRR, a nový víceletý program Horizont 2020 do jedné sítě, jež by zaručovala inovační řešení a opětovně použitelné strategie pro obnovu měst;

19.  je přesvědčen o tom, že Pakt starostů a primátorů by mohl být dobrým výchozím bodem k dosažení dalších výsledků, pokud jde o plnění cílů Strategie EU 2020;

20.  vyzývá k vytvoření udržitelného modelu mobility, který by byl v souladu s územním plánováním a obsahoval více veřejných zařízení a systémové logistické sítě odpovídající požadavkům na distribuci zboží a služeb ve městech, a to s řádným přihlédnutím k požadavkům ekologické dopravy;

21.  je přesvědčen, že environmentální problémy, jako je nakládání s odpady, jsou otázkou, která přesahuje pouze technické aspekty a má dopad na sociální problematiku; naléhavě dále vyzývá, aby pokračovala opatření k zajištění kvalitních dodávek vody a jejího čištění ve městech, protože je to ku prospěchu veřejnosti a současně i životního prostředí;

22.  zdůrazňuje, že rozšiřování zelených ploch a městských parků je obrovským přínosem, co se týče přírodního, historického a kulturního dědictví, přispívá k omezování negativního vlivu mikroklimatu, lepšímu energetickému rozpočtu a finančním úsporám, zvyšuje udržitelnost a kvalitu městského prostředí a umožňuje plnit sociální a rekreační potřeby;

23.  doufá, že při definování možných způsobů rozvoje měst bude v souladu s cíli evropských politik dána přednost technickým materiálům a řešením, které by splňovaly normy související s energetickými úsporami;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 120. (2) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 29. (3) Úř. věst. C 390 E, 18.12.2012, s. 27. (4) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 81. (5) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89. (6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0316. (7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0403. (8) Přijaté texty, P7_TA(2011)0495. (9) Úř. věst. C 294 E, 3.12.2009, s. 42. (10) Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s.73. (11) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 43. (12) Úř. věst. C 390 E, 18.12..2012, s. 10. (13) Úř. věst. C 233 E, 28.9.2006, s. 127. (14) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 182.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 o optimalizaci úlohy územního rozvoje v politice soudržnosti (2011/2312(INI))

P7_TA(2013)0002 A7-0421/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na její hlavu XVIII,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o páté zprávě Komise o soudržnosti a o strategii politiky soudržnosti po roce 2013(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o současné situaci a budoucí součinnosti mezi EFRR a ostatními strukturálními fondy v zájmu větší účinnosti(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o evropské městské agendě a její budoucnosti v politice soudržnosti(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 k cíli 3: výzva k územní spolupráci: budoucí program přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o regionální politice a politice soudržnosti EU po roce 2013(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovací v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii(10),

–  s ohledem na studii nazvanou „Politika soudržnosti po roce 2013: kritické posouzení legislativních návrhů“, kterou zveřejnil Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry polského předsednictví ze dne 24. a 25. listopadu 2011 o územním rozměru evropské politiky a budoucí politice soudržnosti(11),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006 (COM(2011)0615),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. října 2011 o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (COM(2011)0614),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti“ (COM(2010)0642),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané „Přezkum rozpočtu EU“ (COM(2010)0700) a jeho technické přílohy (SEC(2010)7000),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0553),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (COM(2010)0110),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, (COM(2010)2020),

–  s ohledem na nezávislou zprávu „Program pro reformovanou politiku soudržnosti – místní přístup k naplnění výzev a očekávání Evropské unie“, kterou v dubnu 2009 na žádost komisařky pro regionální politiku Danuty Hübnerové vypracoval Fabrizio Barca,

–  s ohledem na čl. 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0421/2012),

A.  vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je snížit rozdíly mezi regiony EU posílením hospodářské, sociální a územní soudržnosti, a vzhledem k tomu, že politika soudržnosti prostřednictvím sociálního a hospodářského rozvoje účinně podporuje evropskou integraci;

B.  vzhledem k tomu, že nařízení o společných ustanoveních stanovuje společná pravidla vztahující se na všech pět evropských programů financování (Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF), Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský námořní a rybářský fond) zřízených za účelem provádění politiky soudržnosti, politiky rozvoje venkova a rybářské politiky;

C.  vzhledem k tomu, že se společný strategický rámec zaměřuje na mechanismy, jejichž cílem je dosáhnout větší koordinace mezi fondy, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních (EFRR, ESF, Fond soudržnosti, EZFRV, Evropský námořní a rybářský fond), a jejich lepší integrace s dalšími oblastmi politiky EU;

D.  vzhledem k tomu, že územní rozměr je průřezovým aspektem politiky soudržnosti a umožňuje evropským regionům, aby v úsilí o splnění cílů politiky soudržnosti využily místní územní potenciál;

E.  vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy patří územní soudržnost mezi základní cíle EU;

Jednotící zájem: posílit územní cíl

1.  uznává, že zjednodušený systém víceúrovňové správy je v rámci politiky soudržnosti nedílnou součástí procesu rozhodování, přičemž plánování, vypracování a provádění programů financování z evropských prostředků ve všech fázích vyžaduje spolupráci na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni; žádá Komisi, aby zajistila, aby tato skutečnost byla zohledněna při vypracování jasných a přesně formulovaných smluv o partnerství;

2.  zdůrazňuje, že evropský kodex chování je pro členské státy, regiony a místní orgány během přípravy, provádění a monitorování programů financování důležitý; uznává, že v zájmu dosažení takovéto spolupráce, je důležité zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána na úrovni, která bude co nejblíže občanům;

3.  zdůrazňuje, že i přes značný pokrok v oblasti sbližování v rámci EU, nerovnosti mezi regiony EU (např. pokud jde o dostupnost) stále existují a i nadále se zvětšují; zdůrazňuje, že po roce 2013 musí být alespoň zachována současná výše rozpočtu politiky soudržnosti, s cílem zajistit, aby podpora i nadále směřovala do oblastí, které potřebují hospodářskou a sociální obnovu ve všech regionech EU;

4.  vítá návrhy Komise zaměřit se na měřitelné výsledky, které politika soudržnosti přinesla, aby se tak zvýšila udržitelnost investic a zaručila účinnost programů financování; zdůrazňuje, že je zapotřebí zaměřit se na systém orientovaný na výsledky s cílem zahrnout flexibilitu na národní, regionální a místní úrovni, přičemž je třeba vzít v úvahu zjednodušování, priority plánování a partnerství, aby systémy orientované na výsledky byly specifické pro jednotlivé regiony;

5.  podporuje návrhy Komise na snížení administrativní zátěže, které jsou jednotící myšlenkou nařízení o společných ustanoveních; zdůrazňuje proto, že hned od začátku musí být jasně stanovena pravidla, kontroly a podmínky způsobilosti a že úspěšného zjednodušení administrativních postupů lze dosáhnout integrovaným přístupem k poskytování finančních prostředků;

6.   zdůrazňuje, že z hlediska koncepce a realizace politiky soudržnosti je důležité zajistit patřičnou rovnováhu mezi nezbytnými kontrolami využívání fondů a jejich účinností;

7.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit flexibilní přístup ke stanovení místních a regionálních cílů a zapojit ve všech fázích zúčastněné strany na regionální úrovni, aby bylo zaručeno, že evropské programy financování budou odpovídat potřebám v oblasti překonávání sociálních a hospodářských rozdílů;

8.  zdůrazňuje, že součástí této flexibility by mělo být umožnit, aby se projekty častěji realizovaly v rámci více fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, a že větší flexibilita by přispěla ke zjednodušení realizace projektů a posílení doplňkovosti a průřezového charakteru evropského financování;

9.  zdůrazňuje, že cíle územní soudržnosti jsou neoddělitelně spjaty s hospodářskými a sociálními výzvami a uznává, že politika soudržnosti může významně přispět k uskutečnění cílů strategie Evropa 2020, zejména pak v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a snižování chudoby, a to tím, že do evropské strategie růstu vnese územní rozměr;

10.  upozorňuje na to, že v rámci úsilí o plnění cílů strategie Evropa 2020 by měla být vzata v úvahu rovněž možnost využít jiné programy financování (např. Horizont 2020), případně i v součinnosti s financováním v rámci politiky soudržnosti;

11.  uznává, že je třeba více se soustředit na velká města a městské oblasti, jež jsou hnací silou hospodářského růstu;

12.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat stávající a prosazovat nové vazby mezi městy a venkovem; zdůrazňuje, že tato skutečnost vyžaduje důrazné víceúrovňové zaměření a spolupráci venkovských a městských zúčastněných stran a dále nutnost vytvořit příslušné podmínky a to tím, že dojde k posílení partnerství a sítí, aby se podpořila účast venkova na integrovaných činnostech dané funkční geografické jednotky;

13.  zdůrazňuje, že je třeba účinněji propojit programy územní spolupráce a územní strategie a upozorňuje na potenciál úlohy evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o dosažení tohoto cíle;

14.  zdůrazňuje, že kvůli rozdílné velikosti, zdrojům a sociálním a hospodářským hlediskům měst a městských oblastí v EU, je třeba definovat tyto oblasti na úrovni členského státu;

15.  zdůrazňuje, že územní soudržnost se týká i soudržnosti v rámci území, to znamená, že musí zajistit hospodářský přínos celé oblasti, nejen velkých měst, a zdůrazňuje, že by neměl být opomíjen potenciál malých a středně velkých měst ve venkovských oblastech významně přispívat danému regionu;

16.  zdůrazňuje, že je třeba uzavírat jasné a přesně formulované smlouvy o partnerství, a to z toho důvodu, aby bylo možné vyřešit průřezový charakter územní soudržnosti s cílem vytvářet na regionální úrovni hmatatelné výsledky a plně využívat individuálního potenciálu regionů; zdůrazňuje, že tohoto cíle je možné dosáhnout jedině tehdy, pokud se zapojí subjekty na místní a regionální úrovni, aby všechny strany mohly přispívat k přípravě a realizaci programů; upozorňuje na to, že tato skutečnost je obzvláště důležitá, jde-li o podporu oblastí, které se potýkají se specifickými problémy, jako jsou přeshraniční, horské, ostrovní nebo nejvzdálenější regiony;

Větší integrace evropských fondů v období 2014–2020

17.  vítá skutečnost, že návrhy nařízení o společných ustanoveních podporují lepší koordinaci a užší integraci programů financování, aby byl zajištěn větší účinek finančních prostředků, a větší důraz na územní rozměr politiky soudržnosti v rámci na období 2014–2020;

18.  zdůrazňuje, že pozitivním způsobem, jak zajistit, aby prostředky směřovaly na řešení evropských dlouhodobých sociálních a hospodářských problémů, je důslednější a integrovanější územní přístup k evropskému financování, spolu s příslušným budováním kapacit a zapojením sociálních partnerů a partnerů z občanské společnosti na místní i regionální úrovni, a to jak ve venkovských, tak v městských oblastech;

19.  zdůrazňuje, že lepší harmonizace politiky soudržnosti s ostatními oblastmi politiky, kterou popisuje nařízení o společných ustanoveních, umožní evropským regionům další hospodářský rozvoj na základě využití jejich silných stránek;

20.  za příklad dává Velšský úřad pro evropské financování (WEFO) a jeho záměr integrovat ve Walesu financování z evropských fondů vytvořením zastřešujícího „portálu“, který umožní přístup k informacím o všech fondech, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních; poukazuje na to, že „portál“ WEFO má potenciál stát se společnou platformou všech fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, s jednotným postupem pro podávání žádostí, platby, monitorování a hodnocení; zdůrazňuje, že tento přístup by umožnil snáze identifikovat možnou součinnost a integraci mezi toky financování, a sladit tak a zjednodušit postup podávání žádostí o prostředky z evropských fondů;

21.  zdůrazňuje, že vzhledem ke společným rysům fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, a dalších programů financování (např. Horizont 2020, LIFE+) by se účinnost evropského financování mohla zlepšit prozkoumáním možností sladění těchto fondů;

Mechanismy integrace evropských fondů

22.  vítá návrhy regulačního rámce zaměřeného na místní integrovaný rozvoj realizovaný formou „místního rozvoje se zapojením místních komunit“ a prostřednictvím „společných akčních plánů“ a „integrovaných územních investic“;

23.  zdůrazňuje, že na základě návrhů Komise musí být veškeré investice v souladu s místními potřebami a nesmí se překrývat s jinými projekty;

24.  vyzývá, aby přístup vztahující se na příslušné realizační nástroje (místní rozvoj se zapojením místních komunit, integrované územní investice, společné akční plány) byl plně integrován, a umožnil tak místním partnerstvím zvolit si případně různé kombinace těchto nástrojů v souladu s jejich individuálními potřebami, a aby se s ohledem na zvláštní potřeby členských států a regionů zvážila možnost uplatňovat flexibilní pravidla za účelem soustředění zdrojů;

25.  upozorňuje, že je nezbytné, aby používání navrhovaného nástroje bylo co nejjednodušší, neboť je třeba zabránit nárůstu administrativní zátěže místních orgánů a zajistit soulad s cíli zjednodušování;

26.  domnívá se, že institucionální kapacita na různých úrovních intervence je významným prvkem zajišťujícím úspěšné uplatňování územního přístupu;

27.  poukazuje na příklad přenesení pravomocí na rady v Nizozemsku, kdy regionální orgány přenesly pravomoci týkající se částí programů financování (např. EFRR) na místní orgány, přičemž příslušná opatření se provádějí na místní úrovni, a zaměřují se tak na místní potřeby; zdůrazňuje, že přenesením odpovědnosti za řízení na místní orgány se zvyšuje možnost, že při integraci fondů bude dosaženo kombinace nejlépe přizpůsobené místním potřebám; zdůrazňuje, že využitím již existujících řídicích struktur na místní úrovni by tento přístup mohl být užitečný při provádění integrovaných územních investic na místní nebo nižší než místní úrovni;

Místní rozvoj se zapojením místních komunit

28.  podporuje návrhy Komise týkající se místního rozvoje se zapojením místních komunit, neboť se jedná o důležitý prvek nařízení o společných ustanoveních zaměřený na rozvoj součinnosti mezi všemi fondy, na které se vztahuje nařízení o společných ustanoveních;

29.  domnívá se, že tento nástroj vynikajícím způsobem podpoří účast vycházející zdola, jež zahrne průřez subjektů místního společenství usilujících o realizaci udržitelných územních cílů; vítá v této souvislosti další posílení administrativní kapacity na regionální a místní úrovni, pokud jde o opatření budování kapacit, které se zaměřují na posílení účasti místních i regionálních orgánů a sociálních partnerů;

30.  uznává, že program Leader jakožto významný nástroj realizace politiky rozvoje venkova byl v minulosti úspěšný, a věří, že prostřednictvím místního rozvoje se zapojením místních komunit může být tento prováděcí mechanismus vhodným nástrojem k řešení místních a regionálních problémů; podporuje také využívání místního rozvoje se zapojením místních komunit v oblasti rozvoje měst;

31.  vyzývá Komisi, aby své návrhy týkající se místního rozvoje se zapojením místních komunit ve fázi provádění upřesnila, aby umožnila potenciálním účastníkům jasně stanovit pravděpodobný účel, rozsah a účinek místního rozvoje se zapojením místních komunit; se zájmem očekává zveřejnění pokynů k místnímu rozvoji se zapojením místních komunit určených řídicím orgánům;

32.  uznává, že pokrok, jehož bylo od roku 2007 dosaženo při spolupráci místních akčních skupin v oblasti rybolovu s místními akčními skupinami Leader, je příkladem toho, jak by budoucí místní rozvoj se zapojením místních komunit mohl na místní úrovni kombinovat prostředky z fondů, na které se vztahuje nařízení o společných ustanoveních; poukazuje na příklad 11 místních partnerství v Dánsku, která jak prostředky EZFRV (Leader), tak i Evropského rybářského fondu (osa 4) financují projekty využívající tentýž systém realizace a tutéž správu;

33.  zdůrazňuje, že v budoucím programovém období je potřeba v příkladech, jako je integrované využití prostředků z EZFRV a Evropského rybářského fondu v rámci místního rozvoje se zapojením místních komunit, vidět způsob, jak rozvíjet součinnost mezi všemi fondy, na které se vztahuje nařízení o společných ustanoveních;

Společné akční plány

34.  podporuje návrhy nařízení o společných ustanoveních na zavedení společných akčních plánů, které umožní, aby byly skupiny projektů financovány více než jedním operačním programem;

35.  uznává, že společné akční plány jsou v souladu s jedním z ústředních cílů politiky soudržnosti po roce 2013 správným krokem k řízení orientovanému na výsledky;

36.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byly tyto nástroje vyvíjeny souběžně s místním rozvojem se zapojením místních komunit, a to s cílem zajistit, aby místní rozvoj se zapojením místních komunit nebyl pouze strategickým nástrojem rozvoje kapacity na místní úrovni, nýbrž byl spíše sám o sobě investičním cílem, přičemž by podporoval mimo jiné sociální začlenění a boj proti chudobě;

37.  žádá o upřesnění oblasti působnosti a míry integrace společných akčních plánů a o upřesnění toho, zda budou využívány k realizaci celých programů nebo jen jejich částí;

38.  uznává, že společné akční plány mohou nabídnout účinnou pomoc, jak dosáhnout vyváženého začlenění mladých lidí na trhu práce; nicméně poukazuje na to, že by se mělo zabránit nepřiměřeně dlouhým rozhodovacím procesům a správním postupům;

Integrované územní investice

39.  vítá návrhy týkající se integrovaných územních investic, jež by mohly velkým městům umožnit uspokojit své konkrétní potřeby využitím financování z více prioritních os, aby operační programy prováděla integrovaně;

40.  vítá další upřesnění oblasti působnosti integrovaných územních investic a možnost použít tento nástroj i v jiných než městských a příměstských oblastech za využití všech fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, pokud to bude v souladu s místními potřebami; zdůrazňuje, že je třeba zajistit soudržnost integrovaných územních investic s regionálními strategiemi udržitelného rozvoje, aby se zlepšila hospodářská a sociální soudržnost, nejen mezi regiony, ale také mezi městskými a jinými než městskými oblastmi v rámci regionů;

41.  poukazuje na příklad navrhovaného modelu integrovaných územních investic z metropolitní oblasti Velký Manchester, který integruje financování z co největšího počtu relevantních zdrojů, aby se investice lépe zhodnotily; upozorňuje na to, že tento model se dále vyvíjí a mohl by být případně využit k podpoře strategie, která bude mít pro metropolitní oblast mnoho hospodářských a sociálních přínosů; zdůrazňuje, že navrhované integrované územní investice by propojily priority EFRR s opatřeními ESF a že vzhledem k většímu zaměření EFRR na malé a střední podniky a inovace je zde možnost, že se v budoucnu vytvoří vazby mezi integrovanými územními investicemi a projekty Horizont 2020;

Finanční nástroje

42.  vítá návrhy Komise na rozšíření využití a oblasti působnosti finančních nástrojů tím, že se stanoví jednodušší a jasnější pravidla, která zajistí větší účinnost v rámci všech pěti fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních;

43.  zdůrazňuje potenciál finančních nástrojů, včetně mikroúvěrů, zpřístupnit široké škále subjektů alternativní zdroje financování, které doplňují tradiční způsoby financování; zdůrazňuje, že v budoucím rámci financování by finanční nástroje měly být schopny zajistit soukromé financování a poskytnout členským státům a regionům možnost flexibilně přizpůsobit cílová odvětví a metody provádění jejich konkrétním potřebám;

44.  zdůrazňuje, že finanční nástroje jakožto mechanismy umožňující spolupráci podniků, organizací veřejného sektoru a vzdělávacích institucí by měly být podporovány také jako prostředek rozvoje integrovaného přístupu k financování;

Integrace fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, s jinými politikami a nástroji EU

45.  vítá návrhy ve společném strategickém rámci, aby smlouvy o partnerství nastínily možné sladění fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, a jiných programů financování, např. rámcového programu EU pro výzkum a inovace (dříve 7. rámcový program, dnes Horizont 2020), LIFE + nebo nástroje pro propojení Evropy;

46.  uznává, že na excelenci jsou primárně zaměřeny programy financování jako například Horizont 2020, nicméně strukturální fondy již dříve dosáhly úspěchu v oblasti „budování kapacit“ , když financovaly rozvoj podniků a organizací, které se pak staly partnery v rámci projektů sedmého rámcového programu nebo programu pro konkurenceschopnost a inovace;

47.  zdůrazňuje, že stávající součinnost fondů, na něž se vztahuje nařízení o společných ustanoveních, a Horizontu 2020 znamená, že by případně při úsilí o realizaci doplňujících se tematických cílů bylo možné využívat oba finanční zdroje;

Zaměstnanost a sociální otázky

48.  zdůrazňuje, že politika zaměstnanosti a sociální politika hrají významnou úlohu z hlediska udržitelného a sociálně vyváženého územního rozvoje a mohou významnou měrou přispět ke zmírňování regionálních nerovností, zvyšování blahobytu a vytváření rovných příležitostí pro všechny občany;

49.  zdůrazňuje, že boj s chudobou zahrnuje boj proti vyloučení a že se venkovské oblasti s nízkou hustotou obyvatel nebo stárnoucím obyvatelstvem musejí potýkat s nedostatečným poskytováním zdravotnických služeb, což by do určité míry mohl vyvážit lepší přístup k širokopásmovým technologiím a podpora telemedicíny;

50.  domnívá se, že územní přístup by se měl projevit jakožto účinný mechanismus, který bude podporovat malé a střední podniky při tvorbě nových udržitelných pracovních míst a při zahajování či rozvíjení programů odborné přípravy; zastává názor, že podnikatelská činnost zaměřená na růst a zaměstnanost a využívání potenciálu může fungovat napříč územněsprávními hranicemi, a vyzývá členské státy, aby zlepšily stávající podmínky pro nové podnikatele, aby mohli lépe využít svého vysokého potenciálu k vytváření nových udržitelných pracovních míst;

51.  zdůrazňuje, že vytváření pevného propojení mezi politikou soudržnosti a dalšími evropskými politikami má význam z hlediska zajištění účinnosti této politiky při řešení současných problémů v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti;

52.  poukazuje na to, že územní spolupráce a makroregionální strategie by se mohly stát účinnými nástroji ke zjišťování a odstraňování regionálních nerovností, jako je přístup ke vzdělání a pracovním příležitostem, a pro podporu konvergence mezi evropskými regiony;

53.  věří, že dobrovolná mobilita pracovníků a mladých absolventů v EU by mohla představovat řešení nedostatku pracovních sil na regionálních a místních trzích práce, a vybízí členské státy a regiony, aby této možnosti využívaly účinnějším způsobem, a podpořily tak regionální rozvoj a soudržnost;

54.  domnívá se, že má-li být možné vytvořit účinný územní přístup, je velmi důležité koordinovat činnosti podporované z prostředků ESF, které probíhají na různých politických úrovních; je zejména toho názoru, že je nutné propojit služby v oblasti vzdělávání s potřebami místního trhu práce;

55.  domnívá se, že prvořadý význam má podpora výměny osvědčených postupů mezi členskými státy, která by měla probíhat v rámci promyšleného a účinného dlouhodobého plánu územního rozvoje a formou podpory udržitelné zaměstnanosti za důstojných podmínek s cílem předcházet chudobě a nezaměstnanosti a bojovat proti nim;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (2) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0316. (4) Úř. věst. C 390 E, 18.12.2012, s. 27. (5) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89. (6) Úř. věst. C 390 E, 18.12.2012, s. 10. (7) Úř. věst. C 390 E, 18.12.2012, s. 18. (8) Úř. věst. C 371 E, 20.12.2011, s. 39. (9) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 120. (10) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 104. (11) Závěry polského předsednictví o uzemním rozměru evropské politiky a budoucí politice soudržnosti nazvané „Na cestě k integrované, územně diferencované a inteligentní institucionální reakci na výzvy EU“, 24.–25. listopadu 2011, Poznaň.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 o Fondu solidarity Evropské unie, jeho provádění a uplatňování (2012/2075(INI))

P7_TA(2013)0003 A7-0398/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 175, 212 a 222 SFEU,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie(1),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 7. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o financování Fondu solidarity Evropské unie, která doplňuje interinstitucionální dohodu ze dne 6. května 1999 o rozpočtové kázni a zdokonalení rozpočtového procesu(2),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Budoucnost Fondu solidarity Evropské unie (COM(2011)0613),

–  s ohledem na zprávu Komise o výroční zprávě Fondu solidarity Evropské unie za rok 2010 (COM(2011)0694),

–  s ohledem na zprávu Komise o výroční zprávě Fondu solidarity Evropské unie za rok 2008 a zprávu o zkušenostech za šest let uplatňování nového nástroje (COM(2009)0193),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 18. května 2006 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie(3),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti Fondu solidarity Evropské unie(4),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 3/2008 „Fond solidarity Evropské unie: nakolik je rychlý, účinný a pružný?“(5),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0398/2012),

A.  vzhledem k tomu, že SFEU ve svém článku 222 uvádí, že Unie a její členské státy jednají společně v duchu solidarity, pokud je některý členský stát obětí přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy nebo cílem teroristického útoku;

B.  vzhledem k tomu, že Fond solidarity Evropské unie (FSEU) je prvořadým nástrojem umožňujícím Unii jednat solidárně, neboť poskytuje významnou finanční pomoc členským státům či regionům postiženým závažnými katastrofami;

C.  vzhledem k tomu, že v situacích, které vyžadují uplatnění FSEU, je tento fond všeobecně vnímán jako jeden z nejlepších nástrojů, které má Evropská unie k dispozici, neboť představuje nejjasnější, nejrozhodnější a nejvýznamnější projev solidarity Evropy vůči jejím občanům, kteří musí čelit obtížné situaci;

D.  vzhledem k tomu, že legislativní návrh nového nařízení o FSEU z roku 2005 sice nalezl ze strany Evropského parlamentu širokou podporu, členské státy jej však považovaly za nepřijatelný, a proto jej Komise nakonec stáhla;

E.  vzhledem k tomu, že současná krize nutí členské státy a EU, aby neplýtvaly finančními prostředky;

F.  vzhledem k tomu, že závěry několika zpráv(6) potvrzují nutnost změny současného nařízení o FSEU, která by se měla zaměřit zejména na zrychlení fungování fondu a zlepšení jeho chodu a současně za všech okolností zajistit, že bude dodržována zásada subsidiarity;

Provádění FSEU

1.  zdůrazňuje význam FSEU jakožto hlavního nástroje, který Evropské unii umožňuje reagovat na závažné katastrofy, k nimž dochází na území Unie nebo v zemích jednajících o přistoupení k EU;

2.  trvá na tom, že i když tento nástroj sice občané hodnotí kladně, mělo by dojít ke zlepšení jeho chodu, a to tak, že se tento nástroj stane pružnějším a zřetelnějším, aby se zvýšila důvěryhodnost Evropské unie v očích jejích občanů;

3.  zdůrazňuje význam pomoci, kterou členské státy prostřednictvím FSEU získávají a která zmírňuje veřejné náklady potřebné v mimořádných situacích způsobených závažnými katastrofami, na jejichž pokrytí veřejné zdroje často nestačí;

4.  domnívá se, že doba, která je v současnosti potřebná na uvolnění prostředků z fondu je nepřijatelně dlouhá a tedy poukazuje na to, že je na místě zvýšit účinnost a rychlost správních postupů nezbytných pro uvolnění pomoci z Fondu, kterou musí nyní schvalovat tři evropské orgány, což nepřiměřeně prodlužuje a zdržuje dobu nezbytnou pro poskytnutí pomoci členským státům postiženým katastrofou, a tedy neumožňuje dosáhnout očekávaných výsledků;

5.  zdůrazňuje, že většina žádostí (63 %) byla předložena v rámci mimořádné kategorie tzv. regionálních katastrof a že 66 % z nich bylo po posouzení Komisí zamítnuto;

6.  domnívá se, že v případě pomalu se rozvíjejících katastrof působí platná ustanovení přezkoumávaného nařízení právní a praktické potíže při uvolňování pomoci a požaduje proto, aby Komise zvážila uplatňování větší pružnosti, pokud jde o lhůty pro předkládání žádostí, aby byla věnována zvláštní pozornost tomu, aby se na takové škody rovněž vztahovala pomoc z FSEU;

Návrhy na zlepšení postupu

7.  vítá s uspokojením, že se Komise rozhodla pro revizi současného nařízení o FSEU, která by měla zlepšit jeho fungování a operativnost; sdílí názor Komise, podle něhož by návrh na změnu tohoto právního předpisu neměl s ohledem na současnou hospodářskou krizi vést k žádné dodatečné finanční zátěži pro rozpočet Unie ani pro rozpočet členských států;

8.  připomíná, že zásada, podle níž by měl platit ten, kdo škodu způsobil, by měla být uplatňována i nadále, aby se nestávalo, že uvolněním pomoci z FSEU budou osoby, které jsou viníky dané katastrofy, zbaveny odpovědnosti;

9.  domnívá se, že kritický postoj několika členských států, které se obávaly, že si výrazné změny právního základu tohoto nástroje vyžádají značné finanční výdaje, je neodůvodnění a kvůli němu se nakonec přijetí nařízení z roku 2002 omezilo pouze na několik prohlášení a na pokus o zlepšení fungování Fondu; připomíná, že od doby založení Fondu jsou katastrofy v regionech Evropské unie bohužel mnohem častější, rozmanitější, závažnější a ničivější;

10.  je však uspokojen skutečností, že pouhým vložením určitých úprav do platného právního předpisu dojde k významnému zlepšení funkčnosti tohoto předpisu a současně bude zachován jeho smysl a charakter, který spočívá v zásadě v zavedení rychlého a účinného nástroje pro poskytnutí bezodkladné pomoci občanům postiženým jevy, které od základů mění jejich životní podmínky a jejich blahobyt;

11.  klade si otázku, zda by jasnější a přesnější definice pojmu „katastrofa“ mohla napomoci k tomu, aby se zmírnil skeptický postoj mnohých členských států, které nesouhlasí s provedením hloubkové reformy tohoto nástroje EU;

Zkrácení doby nezbytné pro uvolnění pomoci

12.  trvá na tom, že by měly být co nejdříve zjednodušeny byrokratické postupy, které jsou nezbytné pro uvolnění prostředků z tohoto nástroje EU, a sice tak, aby se zkrátila doba, která uplyne od vzniku katastrofy do okamžiku, kdy postižený členský stát nebo region obdrží pomoc, a která je v některých případech delší než jeden rok; připomíná, že účelem tohoto nástroje není poskytovat rychlé řešení, ale zpětně financovat nouzové operace, které předtím financovaly orgány veřejné správy postižené země;

13.  vítá návrh Komise EU přispět ke zjednodušení postupů na evropské úrovni s cílem snížit zpoždění; zdůrazňuje, že rovněž členské státy by měly analyzovat své správní postupy a zjistit a odstranit možná kritická místa, která mohou překážet rychlejšímu uvolnění pomoci pro postižené regiony;

14.  vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s místními a regionálními orgány ve všech stadiích provádění s cílem zajistit, aby byla pomoc Unie na místě viditelná a účinná a aby se podporovala udržitelná řešení;

15.  domnívá se, že návrh Komise, podle něhož by měla být rozhodnutí o poskytnutí pomoci spojena s prováděcími dohodami v rámci Komise a členských států, jakmile Parlament a Rada uvolní finanční prostředky, je zajímavý a přijatelný, neboť by mohl přinést časovou úsporu a tím i možnost rychlejší reakce;

16.  domnívá se, že nelze odhadnout ani předvídat počet a závažnost možných katastrof, a proto by měl Fond solidarity EU i nadále fungovat mimo rozpočet Unie a poskytovat pomoc až v případě vzniku konkrétních katastrof;

17.  sdílí názor, že zavedení možnosti zálohových plateb, jakmile postižený členský stát požádá o pomoc, lze považovat rovněž za vhodný způsob, jak zrychlit proces předání pomoci zemím postiženým velkou katastrofou a jak přispět ke zvýšení účinnosti FSEU; domnívá se, že pokud budou zálohové platby schváleny, měly by představovat pevně stanovený procentní podíl z celkové výše pomoci, která by měla být podle odhadů poskytnuta, a že v případě zamítnutí žádosti by měla být tato pomoc vrácena do rozpočtu Unie;

Větší jasnost v oblasti uplatňování a definic

18.  žádá Komisi, aby jasně definovala oblast uplatňování a působnosti Fondu, a odstranila tak jakoukoli právní nejistotu týkající se dosahu Fondu a zabránila tomu, aby členské státy podávaly žádosti pod nátlakem svých občanů, přestože jsou si vědomy toho, že budou jejich žádosti zamítnuty;

19.  je toho názoru, že pokud určitá katastrofa vyvolá „kaskádový efekt“, působnost Fondu musí i nadále zahrnovat vzniklé „vedlejší“ škody, za předpokladu, že výrazně naruší sociální a hospodářskou strukturu daného regionu;

20.  zdůrazňuje, že je nezbytné jasně a jednoduše stanovit, co je katastrofa na regionální úrovni, a ujasnit způsobilost v případě katastrof vzniklých na regionální úrovni a zavést pro tento účel objektivní kritérium, díky němuž bude možné postavit tento druh katastrof na úroveň katastrofám ostatním; tímto způsobem budou odstraněny veškeré možnosti spekulativního výkladu a žadatelé nebudou mít žádné pochyby ohledně přijatelnosti svých žádostí;

21.  domnívá se, že kritérium založené na prahové hodnotě národního důchodu by se mohlo stát obecným základním kritériem užívaným pro všechny druhy katastrof; trvá na tom, že pokud by se toto kritérium stalo ukazatelem způsobilosti u katastrof regionálních rozměrů, mělo by být upraveno podle úrovně HDP regionu za poslední rok, pro který jsou k dispozici oficiální údaje, a navíc by měl být použit předem stanovený korekční faktor, který by vyjadřoval jak nevyčíslitelný dopad na národní důchod, tak i přímé a nepřímé dopady, které bývají zpravidla spojeny s regionálními katastrofami a které jsou často mnohem vyšší než ztráty na národním důchodu;

22.  zastává názor, že prahová hodnota škod, kterou by se měla definovat způsobilost katastrofy regionálního typu a která je pro úroveň NUTS 2(7) navrhována ve výši 1,5 % HDP regionu, by mohla rozptýlit obavy týkající se přijatelnosti či nepřijatelnosti případných žádostí o uvolnění pomoci z Fondu; přesto však zdůrazňuje, že výsledek by byl prakticky stejný jako při použití současných kritérií pro regionální katastrofy a téměř všechny žádosti na regionální úrovni by byly nadále nepřijatelné; trvá tedy na tom, že při tak vysokých prahových hodnotách nebude možné zajistit výsledky, které občané očekávají, a tedy ani zabránit frustraci obětí katastrof, které budou Unii naopak i nadále vyčítat nedostatek empatie vůči vlastním občanům;

23.  připomíná, že klíčovou úlohu v politikách Unie hraje prevence, jež představuje nejlevnější způsob, jak snížit ohrožení katastrofami; připomíná, že regiony EU by měly koherentně využívat různé možnosti financování pro udržitelnou prevenci katastrof;

24.  zdůrazňuje, že sucho by mělo být jednoznačně zahrnuto mezi tematické oblasti, na něž se vztahuje FSEU a které jsou zaměřeny na zmírnění sociálně-ekonomických a environmentálních dopadů těchto jevů v souladu s ustanoveními rámcové směrnice o vodě, neboť se jedná o trvalý strukturální problém, který lze těžce sladit se stanovenými termíny pro podávání žádostí a má vážné dopady na sociální a ekonomický rozvoj postižených regionů; trvá proto na tom, že pro případ závažného sucha nebo jiných pomalu se rozvíjejících katastrof by měla být začleněna zvláštní ustanovení, v nichž bude stanoveno datum prvního zásahu orgánů veřejné moci proti danému jevu, což umožní reagovat rychle a bez právní nejistoty;

25.  vyzývá Komisi, aby zvážila a přijala kritéria, s jejichž pomocí bude FSEUschopen reagovat na přírodní jevy středomořského typu, neboť tyto jevy, vznikající zčásti v důsledku změny klimatu, patří v posledních letech mezi nejhorší přírodní katastrofy, k nimž dochází na území Unie;

26.  zdůrazňuje, že Sociální fond Evropské unie nekryje veškeré škody způsobené přírodními katastrofami a že škody kryté podle tohoto nástroje by proto měly být v příštím návrhu nařízení řádně definovány;

27.  zdůrazňuje, že odpovídající reakce na úrovni EU na závažné krize způsobené člověkem je prostřednictvím stávajících nástrojů nesmírně obtížná, jak se ukázalo v případě průmyslových havárií nebo vážných krizí v oblasti veřejného zdraví, a pro případ, že by takovéto krize nastaly, by měla mít Unie k dispozici vhodné nástroje pro náležité řešení těchto situací;

28.  zdůrazňuje, že je třeba, aby FSEU doplňoval při reakci na přírodní katastrofy další finanční nástroje, jako jsou strukturální fondy a čerpal výhodu z vytváření synergií s těmito mechanismy a s přidruženými programy;

29.  zdůrazňuje, že by v příštím finančním rámci pro období 2014–2020 regiony měly získat větší pružnost a mohly přerozdělovat finanční prostředky, které jim budou přiděleny, a to tak, aby mohly v případě katastrof navyšovat dostupné zdroje, pokud to uznají za nutné a vhodné a vyzývá Komisi, aby přezkoumala včas platné nařízení s ohledem na příští finanční výhled;

o
o   o

30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3. (2) Úř. věst. C 283, 20.11.2002, s. 1. (3) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 331. (4) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 52. (5) Úř. věst. C 153, 18.6.2008, s. 1. (6) Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 3/2008; Zpráva Komise Evropskému parlamentu – Výroční zpráva Fondu solidarity Evropské unie za rok 2010; Zpráva Komise – Výroční zpráva Fondu solidarity Evropské unie za rok 2008 a zpráva o zkušenostech získaných za šest let uplatňování nového nástroje; Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Budoucnost Fondu solidarity Evropské unie. (7) Názvosloví úřadu Eurostat pro územní jednotky ke statistickým účelům, regionální úroveň 2: základní regiony pro uplatňování regionálních politik

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o správním právu procesním Evropské unie (2012/2024(INL))

P7_TA(2013)0004 A7-0369/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 298 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 41 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví, že právo na řádnou správu je základním právem,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(2),

–  s ohledem na rozsáhlou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, která uznává soubor obecných zásad správního práva, jež vycházejí z ústavních tradic členských států,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2001 o zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv pro Evropský parlament, která byla vypracována na základě šetření z vlastního podnětu zaměřeného na existenci kodexu řádné správní praxe v různých orgánech a institucích Společenství a jeho veřejnou dostupnost(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2000/633/ES, ESUO, Euratom ze dne 17. října 2000, kterým se mění její jednací řád připojením kodexu řádného úředního chování zaměstnanců Evropské komise v jejich vztazích s veřejností(4),

–  s ohledem na rozhodnutí generálního tajemníka Rady, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku ze dne 25. června 2001 o kodexu řádného úředního chování Generálního sekretariátu Rady Evropské unie a jeho zaměstnanců v jejich profesionálních vztazích s veřejností(5),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2007)7 ze dne 20. června 2007 o řádné správě určené členským státům,

–  s ohledem na „Zásady veřejné služby pro úředníky EU“ zveřejněné dne 19. června 2012 evropským ochráncem veřejných práv,

–  s ohledem na průzkum zadaný k vypracování švédskou vládou Státnímu úřadu pro veřejnou správu, jenž se věnoval zásadám řádné správy v členských státech Evropské unie(6),

–  s ohledem na krátké zprávy předložené na konferenci o správním právu EU, kterou uspořádala tematická sekce Výboru EP pro právní záležitosti a univerzita v Leónu (v Leónu ve dnech 27.–28. dubna 2011),

–  s ohledem na doporučení zahrnutá do pracovního dokumentu o současném stavu správního práva EU a jeho vyhlídkách do budoucna, který dne 22. listopadu 2011 předložila pracovní skupina pro správní právo EU Výboru pro právní záležitosti,

–  s ohledem na Posouzení evropské přidané hodnoty správního práva procesního Evropské unie, které dne 6. listopadu 2012 předložilo oddělení pro posuzování evropské přidané hodnoty Výboru pro právní záležitosti,

–  s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A7-0369/2012),

A.  vzhledem k tomu, že v důsledku rozšiřování pravomocí Evropské unie se občané ve stále větší míře dostávají do styku se správou Unie, aniž by měli vždy k dispozici odpovídající procesní práva, jejichž dodržování by mohli vůči Unii vymáhat v případech, kdy by takové kroky mohly být nezbytné;

B.  vzhledem k tomu, že občané mohou od správních orgánů Unie oprávněně očekávat vysokou míru transparentnosti, efektivní a rychlé vyřízení záležitosti a poskytnutí odpovědi bez ohledu na to, zda předložili formální stížnost nebo uplatňují právo na předložení petice zakotvené ve Smlouvě, jakož i poskytnutí informací o tom, jaké další kroky mohou ve své záležitosti podniknout;

C.  vzhledem k tomu, že stávající pravidla a zásady EU v oblasti řádné správy pocházejí z nejrůznějších zdrojů: primárního práva, judikatury Soudního dvora Evropské unie, sekundární legislativy, právně nezávazných předpisů a jednostranných závazků přijatých orgány EU,

D.  vzhledem k tomu, že Unie nemá k dispozici jednotný komplexní soubor kodifikovaných pravidel správního práva, je pro občany obtížné porozumět tomu, jaká jsou jejich práva vyplývající z právních předpisů EU ve správním řízení,

E.  vzhledem k tomu, že stávající interní kodexy chování různých orgánů mají omezený účinek, vzájemně se liší a nejsou právně závazné,

F.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 6. září 2001 schválil se změnami Evropský kodex řádné správní praxe vypracovaný evropským veřejným ochráncem práv, neboť se domnívá, že ve všech orgánech, institucích a jiných subjektech EU by se měl uplatňovat tentýž kodex řádné správní praxe,

G.  vzhledem k tomu, že Parlament v témže usnesení vyzval Komisi, aby předložila návrh nařízení, jehož součástí by byl kodex řádné správní praxe, jenž by vycházel z článku 308 Smlouvy o založení Evropského společenství,

H.  vzhledem k tomu, že by to pomohlo odstranit nynější nejasnosti, které vyplývají ze skutečnosti, že většina orgánů a institucí EU používá vzájemně odlišné kodexy, že by to zajistilo, aby orgány a instituce ve svých vztazích s občany uplatňovaly tytéž základní zásady, a že by to občany i úředníky upozornilo na význam těchto zásad, jak zdůraznil evropský veřejný ochránce práv;

I.  vzhledem k tomu, že veškeré činnosti Unie musí být v souladu se zásadami právního státu a striktního oddělení pravomocí;

J.  vzhledem k tomu, že základní právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie je jakožto primární právo již právně závazné,

K.  vzhledem k tomu, že pravidla řádné správy podporují transparentnost a zodpovědnost,

L.  vzhledem k tomu, že v současnosti představuje pro Evropskou unii naléhavý problém nedostatek důvěry ze strany občanů, který může narušit její legitimitu; vzhledem k tomu, že je nutné, aby se Evropská unie soustředila na rychlá, jasná a viditelná řešení a reagovala tak na obavy občanů;

M.  vzhledem k tomu, že kodifikace zásady služby občanům – tj. že správní orgány by se měly snažit občanům radit, pomáhat, sloužit jim, podporovat je a chovat se k nim zdvořile, a tak se vyhýbat zbytečně těžkopádným a vleklým postupům, čímž občanům i úředníkům ušetří čas a námahu – by pomohla splnit oprávněná očekávání občanů a přinesla by užitek občanům i správě, neboť by se zkvalitnily služby a zvýšila efektivita; vzhledem k tomu, že je třeba zvýšit povědomí o právu občanů Unie na řádnou správu, a to i prostřednictvím příslušných informačních služeb a sítí Komise;

N.  vzhledem k tomu, že při zohlednění doporučení Skupiny států proti korupci (GRECO) Rady Evropy by byl jasný a závazný soubor pravidel pro správu Unie pozitivním signálem v boji proti korupci ve veřejné správě;

O.  vzhledem k tomu, že členské státy v současnosti obecně používají základní soubor zásad řádné správy,

P.  vzhledem k tomu, že judikatura Soudního dvora vytvořila ustálené procesní zásady, které se vztahují na postupy členských států týkající se záležitostí Společenství a jež by se měly tím spíše vztahovat na přímou správu na úrovni Unie;

Q.  vzhledem k tomu, že evropské správní právo procesní by správě Unie napomohlo při uplatňování jejích pravomocí jako mezinárodní organizace s cílem posilovat a propagovat nejvyšší standardy řádné správy;

R.  vzhledem k tomu, že evropské správní právo procesní by upevnilo legitimitu EU a posílilo by důvěru občanů ve správu EU,

S.  vzhledem k tomu, že evropské správní právo procesní by mohlo podpořit spontánní sbližování správního práva jednotlivých členských států, pokud jde o obecné procesní zásady a základní práva občanů ve vztahu ke správě, a tím by posílilo proces integrace,

T.  vzhledem k tomu, že evropské správní právo procesní by mohlo zlepšit spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi vnitrostátními správami a správou Unie v zájmu splnění cílů stanovených článkem 298 Smlouvy o fungování Evropské unie;

U.  vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost zajistil Unii vhodný právní základ k přijetí evropského správního práva procesního,

V.  vzhledem k tomu, že legislativní opatření požadované v tomto usnesení by mělo být založeno na podrobném posouzení dopadů, které mimo jiné vyčíslí náklady na správní postupy,

W.  vzhledem k tomu, že Komise by měla vést náležité konzultace se všemi příslušnými stranami, a zejména by měla využít mimořádných odborných znalostí a zkušeností evropského veřejného ochránce práv, neboť právě k němu směřují stížnosti veřejnosti na případy zneužití pravomocí orgány a institucemi Unie;

1.  žádá Komisi, aby na základě článku 298 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila návrh nařízení o evropském správním právu procesním podle podrobných doporučení uvedených v příloze;

2.  potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity;

3.  domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a k němu připojená podrobná doporučení Komisi, Radě, evropskému veřejnému ochránci práv a vládám a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení 1 (k předmětu a oblasti působnosti nařízení, jež má být přijato)

Nařízení by mělo zaručit právo na řádnou správu prostřednictvím otevřené, účinné a nezávislé správy založené na evropském správním právu procesním.

Nařízení by se mělo vztahovat na orgány, instituce a jiné subjekty EU („správu EU“), pokud jde o jejich vztahy s veřejností. Jeho oblast působnosti by proto měla být omezena na přímou správu.

Nařízení by mělo kodifikovat základní zásady řádné správy a mělo by upravovat postup, jímž by se měla řídit správa EU při vyřizování jednotlivých případů, kde jednou ze stran je fyzická nebo právnická osoba, a při řešení dalších situací, v nichž dochází k přímému nebo osobnímu kontaktu jednotlivce se správou EU.

Doporučení 2 (ke vztahu nařízení k odvětvovým nástrojům)

Nařízení by mělo zahrnovat obecný soubor zásad a stanovit postup, který se bude uplatňovat jako pravidlo de minimis v případech, kde neexistuje lex specialis.

Záruky poskytnuté osobám odvětvovými nástroji nesmí nikdy zajišťovat menší ochranu než záruky stanovené v nařízení.

Doporučení 3 (k obecným zásadám, jimiž by se měla správa řídit)

Nařízení by mělo kodifikovat následující zásady:

–  Zásada zákonnosti: správa EU jedná zákonně a uplatňuje pravidla a postupy stanovené právními předpisy EU. Správní pravomoci vycházejí z právních předpisů a jejich předmět je v souladu s právními předpisy.

Rozhodnutí nebo opatření nejsou nikdy přijímána svévolně nebo motivována účely, které nejsou založeny na právních předpisech nebo nejsou odůvodněny veřejným zájmem.

–  Zásada nediskriminace a rovného zacházení: správa EU se vyhýbá jakékoli neodůvodněné diskriminaci osob na základě jejich národnosti, pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politických nebo jiných názorů, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace.

S osobami nacházejícími se v podobné situaci se zachází stejným způsobem. Rozdíly v zacházení jsou odůvodněny pouze objektivními podmínkami dané záležitosti.

–  Zásada přiměřenosti: správa EU přijímá rozhodnutí, která mají vliv na práva a zájmy osob, pouze v nezbytných případech a v rozsahu nutném k dosažení sledovaného cíle.

Při přijímání rozhodnutí dbají úředníci na udržování spravedlivé rovnováhy mezi zájmy soukromých osob a obecným zájmem. Především nevytvářejí správní nebo ekonomickou zátěž, která je ve vztahu k očekávanému přínosu nadměrná.

–  Zásada nestrannosti: správa EU je nestranná a nezávislá. Zdrží se veškerých svévolných kroků, které nepříznivě ovlivňují osoby, a jakéhokoli zvýhodňování z jakýchkoli důvodů.

Správa EU vždy jedná v zájmu EU a pro dobro veřejnosti. Žádné jednání není motivováno osobními (včetně finančních), rodinnými nebo národními zájmy ani není vyvoláno politickým tlakem. Správa Unie zaručí spravedlivou rovnováhu mezi různými typy zájmů občanů (podnikatelské, spotřebitelské a další).

–  Zásada jednotnosti a oprávněných očekávání: správa EU postupuje jednotným způsobem a dodržuje své běžné správní postupy, které jsou zpřístupněny veřejnosti. Existují-li oprávněné důvody, aby se správa v jednotlivých případech odchýlila od běžných správních postupů, měla by k tomu poskytnout legitimní odůvodnění.

Bere se zřetel na oprávněná a přiměřená očekávání, která by osoby mohly mít s ohledem na způsob jednání správy EU v minulosti.

–  Zásada respektování soukromí: správa EU respektuje soukromí osob v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

Nesmí zpracovávat osobní údaje k nezákonným účelům nebo takové údaje předávat neoprávněným třetím stranám.

–  Zásada spravedlnosti: zásada spravedlnosti musí být uznávána jako základní právní princip, který je nezbytný při vytváření atmosféry důvěry a předvídatelnosti ve vztazích mezi občany a úředníky;

–  Zásada transparentnosti: EU je spravována otevřeně. Dokládá správní řízení a vede přiměřené záznamy o příchozí a odchozí poště, o přijatých dokumentech a o přijatých rozhodnutích a opatřeních. Veškeré příspěvky poradních orgánů a zainteresovaných stran by měly být zpřístupněny veřejnosti.

Žádosti o přístup k dokumentům jsou vyřizovány v souladu s obecnými zásadami a omezeními stanovenými v nařízení (ES) č. 1049/2001.

–  Zásada účinnosti a služby: jednání správy Unie se řídí kritériem účinnosti a služby veřejnosti.

Zaměstnanci informují veřejnost o způsobu, jakým bude s danou záležitostí spadající do jejich oblasti působnosti nakládáno.

Obdrží-li zaměstnanec žádost, jež se týká záležitosti, za niž neodpovídá, odkáže osobu předkládající žádost na příslušné oddělení.

Doporučení 4 (k pravidlům, jimiž se řídí správní rozhodnutí)

Doporučení 4.1: k zahájení správního postupu

Správní rozhodnutí může správa EU přijímat z vlastního podnětu nebo na žádost zainteresované strany.

Doporučení 4.2: k potvrzení přijetí

Žádosti o jednotlivá rozhodnutí jsou potvrzeny písemně, přičemž je uvedena lhůta pro přijetí daného rozhodnutí. Uvedou se důsledky nepřijetí rozhodnutí v dané lhůtě (správní orgán se nevyjádří).

Nesplňuje-li žádost všechny náležitosti, uvede se v potvrzení lhůta pro její opravu nebo pro předložení chybějících dokumentů.

Doporučení 4.3: k nezaujatosti správních rozhodnutí

Na přijetí správního rozhodnutí se nepodílí žádný zaměstnanec, který má na tomto rozhodnutí finanční zájem.

Dotčený zaměstnanec sdělí každý střet zájmů svému přímému nadřízenému, který může s ohledem na konkrétní okolnosti případu přijmout rozhodnutí o vyloučení dotčeného zaměstnance z řízení.

Zainteresovaný zástupce veřejnosti může požádat, aby byl určitý úředník vyloučen z jakéhokoli rozhodování, které bude mít vliv na individuální zájmy této osoby. Taková žádost se předkládá v písemné podobě a uvádí důvody, které k ní vedou. Přímý nadřízený dotčeného úředníka nejprve vyslechne a poté přijme rozhodnutí.

Pro vyřešení střetu zájmů by měly být stanoveny přiměřené lhůty.

Doporučení 4.4: k právu být vyslechnut

V každé fázi postupu musí být dodržována práva na obhajobu. Přijme-li správa EU rozhodnutí, které má přímý vliv na práva či zájmy osob, musí mít dotčené osoby v případě nutnosti možnost ještě před přijetím rozhodnutí vyjádřit písemně či ústně svůj názor, nebo, pokud se tak rozhodnou, za pomoci osoby, kterou si k tomu zvolí.

Doporučení 4.5: k právu na přístup k vlastnímu spisu

Zainteresovaná strana získá neomezený přístup ke spisu, který se jí týká. Pravomoc určit, které nedůvěrné dokumenty jsou relevantní, by měla mít zainteresovaná strana.

Doporučení 4.6: ke lhůtám

Správní rozhodnutí jsou přijímána v přiměřené lhůtě a bezodkladně. Lhůty jsou stanoveny příslušným pravidlem upravujícím každý konkrétní postup. Není-li lhůta stanovena, neměla by překročit tři měsíce ode dne přijetí rozhodnutí o zahájení řízení, pokud bylo zahájeno ex officio, nebo ode dne podání žádosti zainteresované strany.

Nelze-li v této lhůtě přijmout žádné rozhodnutí z objektivních důvodů, např. je nutné poskytnout čas pro opravu žádosti, jež nesplňuje všechny náležitosti, předložené záležitosti jsou složité, řízení je nutné pozastavit, neboť je třeba vyčkat rozhodnutí třetí strany, atd., je o tom dotčená osoba informována a rozhodnutí se přijme co nejdříve.

Doporučení 4.7: k podobě správních rozhodnutí

Správní rozhodnutí jsou v psané formě a jsou formulována jasným, jednoduchým a srozumitelným způsobem. Jazyk, v němž jsou vyhotovena, zvolí adresát, musí se však jednat o úřední jazyk EU.

Doporučení 4.8: k povinnosti uvést důvody

Správní rozhodnutí musí jasně uvádět důvody, na nichž se zakládají. Obsahují relevantní skutečnosti a jejich právní základ.

Musí obsahovat individuální odůvodnění. Není-li to možné z důvodu velkého počtu osob dotčených podobnými rozhodnutími, mělo by být možné vyhotovit standardní sdělení. Pokud však kterýkoli občan výslovně požádá o individuální odůvodnění, mělo by mu být poskytnuto.

Doporučení 4.9: k oznámení správních rozhodnutí

Správní rozhodnutí, která mají vliv na práva či zájmy jednotlivých osob, jsou po svém přijetí neprodleně písemně oznámena dotčené osobě.

Doporučení 4.10: k uvedení opravných prostředků, které jsou k dispozici

Stanoví-li tak právní předpisy EU, správní rozhodnutí jasně uvádějí, že lze podat odvolání, a konkretizují postup pro podání tohoto odvolání, jméno a úřední adresu osoby či odboru, k němuž se odvolání podává, a lhůtu pro podání.

Správní rozhodnutí v případě potřeby uvádějí možnost zahájit soudní řízení a/nebo podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv.

Doporučení 5 (k revizi a opravě vlastních rozhodnutí)

Nařízení by mělo také stanovit, že správa EU má možnost z vlastního podnětu nebo na žádost dotčené osoby kdykoli opravit úřední, početní nebo obdobnou chybu.

Mělo by obsahovat ustanovení, jež se týkají opravy správních rozhodnutí z jiných důvodů a která jednoznačně rozlišují postupy pro provedení revize přijatých rozhodnutí, jež nepříznivě ovlivňují zájmy osoby, a rozhodnutí, jež jsou ve prospěch této osoby.

Doporučení 6 (k podobě nařízení a jeho zveřejnění)

Nařízení by mělo být jednoznačné a věcné a mělo by být pro veřejnost snadno srozumitelné.

Mělo by být náležitě zveřejněno na internetových stránkách každého orgánu, instituce a jiného subjektu EU.

(1) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1. (2) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. (3) Úř. věst. C 72 E, 21.3.2002, s. 331. (4) Úř. věst. L 267, 20.10.2000, s. 63. (5) Úř. věst. C 189, 5.7.2001, s. 1. (6) http://www.statskontoret.se/upload/Publikationer/2005/200504.pdf.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (2012/2061(INL))

P7_TA(2013)0005 A7-0390/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 9, 151 a čl. 153 odst. 1 písm. e) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 14, 27 a 30 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty opatření Unie o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace, které bylo provedeno Oddělením pro evropskou přidanou hodnotu Evropského parlamentu a dne 19. listopadu 2012 předáno Výboru pro zaměstnanost a sociální věci(1),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu o zvládání změn skupiny na vysoké úrovni pro hospodářské a sociální důsledky průmyslových změn, která byla zřízena na summitu o zaměstnanosti konaném v Lucemburku v listopadu 1997(2),

–  s ohledem na doporučení Rady 92/443/EHS ze dne 27. července 1992 o podpoře účasti zaměstnanců na zisku a na hospodářských výsledcích podniku (včetně kapitálové účasti)(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE)(4),

–  s ohledem na směrnici Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění(5),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, ve které byl stanoven obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(6),

–  s ohledem na směrnici Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, provozoven nebo částí podniků nebo závodů(7),

–  s ohledem na směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství(9),

–  s ohledem na směrnici Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců(10),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství(13),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2005 s názvem „Restrukturalizace a zaměstnanost: předvídání restrukturalizací a doprovodná opatření pro rozvoj zaměstnanosti: úloha Evropské unie“ (COM(2005)0120) a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2005(14),

–  s ohledem na sdělení Komise o Sociální agendě (COM(2005)0033),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(15),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ (COM(2010)0614),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ (COM(2010)0608 v konečné verzi / 2),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa“ (COM(2010)0682),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise s názvem „Restrukturalizace a předjímání změn: poučení z nedávných zkušeností? (COM(2012)0007),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období(16),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2005 o Sociální agendě na období let 2006–2010(17),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru z vlastní iniciativy o družstvech a restrukturalizaci ze dne 25. dubna 2012(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2007 o posílení evropských právních předpisů v oblasti informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace(20),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (COM(2011)0571),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán pro dosažení konkurenceschopné nízkouhlíkové ekonomiky v roce 2050“ (COM(2011)0112),

–  s ohledem na výsledky výzkumu a průzkumů Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek,

–  s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0390/2012),

A.  vzhledem k tomu, že restrukturalizace není novým jevem, ale postupem, který se z důvodu hospodářských problémů používá stále častěji, a vzhledem k tomu, že se v posledních letech stala běžněji používanou metodou, která se projevuje se v mnoha podobách a v některých odvětvích se stupňuje, do dalších proniká a pro hospodářskou a společenskou strukturu členských států bude mít nepředvídatelné důsledky;

B.  vzhledem k tomu, že globální hospodářská krize, která byla vyvolána v roce 2008, vyžaduje, aby podniky a jejich zaměstnanci provedli potřebné změny k zabezpečení konkurenceschopnosti a pracovních míst, a vzhledem k tomu, že tuto krizi významně zhoršily spekulace ve finančním sektoru, které změny prudce urychlily, čímž se dramaticky zvýšil tlak na pracovníky, oblasti a všechny úrovně správy k provedení strukturálních změn;

C.  vzhledem k tomu, že výsledkem radikálních změn v hospodářských strategiích za posledních 30 let je zásadní přesun bohatství z reálné ekonomiky do finančního hospodářství; a vzhledem k tomu, že situaci těch, kteří vyrábějí všechno zboží a zajišťují všechny služby, ale nejvíce trpí ekonomickou krizí, je třeba zlepšit;

D.  vzhledem k tomu, že zainteresované strany přistupují k restrukturalizaci až na poslední chvíli, nejčastěji až ve chvíli, kdy se začne uvažovat o propouštění;

E.  vzhledem k tomu, že při restrukturalizaci je nejdříve a nejjasněji vidět její dopad na zaměstnanost, který na sebe poutá největší pozornost, zatímco nepříznivý dopad na pracovní podmínky a zdraví pracovníků se náležitě nezohledňuje, ani se nevyvíjí úsilí o jeho řešení;

F.  vzhledem k tomu, že početné a rozmanité zainteresované strany, které se účastní restrukturalizace, jsou izolované a málokdy dlouhodobě spolupracují;

G.  vzhledem k tomu, že „lepší předvídání a řízení restrukturalizace by zaměstnancům a podnikům pomohlo přizpůsobit se změnám a přesunům vyvolaným přebytečnými kapacitami, stejně jako modernizací a strukturálními přizpůsobeními“, jak Komise neustále zdůrazňuje v aktuálních politických dokumentech, zejména ve strategii Evropa 2020 a ve sdělení o průmyslové politice ze dne 28. října 2010. „[…] Hlavními aktéry, kteří se musí dohodnout na restrukturalizačních strategiích na podnikové úrovni, jsou vedení podniků a zástupci zaměstnanců. Takové restrukturalizační kroky by měly provázet zásahy prostřednictvím politických opatření, jež by měla zabránit negativním sociálním dopadům a podporovat nové dovednosti a pracovní místa, a tím zamezit hromadným propouštěním a úpadku celých regionů či přesunu celých průmyslových odvětví, a to usnadněním změn v hospodářství a profesních změn pracovníků“;

H.  vzhledem k tomu, že krize vedla k zavedení nové správy ekonomických záležitostí na úrovni Unie prostřednictvím ročních analýz růstu a evropského semestru, a vzhledem k tomu, že nová správa ekonomických záležitostí může sama o sobě vést k restrukturalizaci, a vyžaduje tedy zapojení sociálních partnerů;

I.  vzhledem k tomu, že je potřeba včas připravit pracovníky na změny, které povedou k účinnému využívání zdrojů a hospodářství šetrnému k životnímu prostředí, a vzhledem k tomu, že tento vývoj přináší obrovský potenciál pro zaměstnanost, ale povede k restrukturalizaci neudržitelných odvětví a společností;

J.  vzhledem k tomu, že ve třetím čtvrtletí roku 2011 byl úbytek pracovních míst oproti počtu nově vytvořených pracovních míst téměř dvojnásobný a že tento trend bude s ohledem na to, že byly oznámeny zásadní restrukturalizace ve strategických oblastech, pravděpodobně pokračovat;

K.  vzhledem k tomu, že od roku 2008 do roku 2011 bylo zrušeno více než 6,4 milionu pracovních míst ve stavebnictví a výrobě;

L.  vzhledem k tomu, že všechny členské státy, v nichž od začátku krize přišlo o práci relativně málo lidí, mají velmi rozvinuté systémy pracovních vztahů, v nichž je pracovníkům a jejich zástupcům uděleno relativně mnoho práv v oblastech konzultace, informovanosti a účasti při rozhodování, opatření, která vedla ke společným úmluvám, se uzavírají na úrovni podniků na základě zákonů a kolektivních dohod;

M.  vzhledem k tomu, že v „Roční analýze růstu: postup v rámci ucelené reakce Unie na krizi“ se uvádí, že „pozitivní vývozní výkonnost některých členských států dokazuje, že úspěch na celosvětových trzích spočívá na řadě dalších faktorů, jsou odvětvová specializace výrobků, inovace a úrovně dovedností, které zvyšují skutečnou konkurenceschopnost“; vzhledem k tomu, že podniky v některých členských státech i navzdory specifickému kontextu krize zaujaly dlouhodobý přístup a vynaložily veškeré úsilí na to, aby si udržely své kvalitně vyškolené a velmi zkušené pracovníky;

N.  vzhledem k tomu, že pro podniky v EU může být obtížné uspět na světových trzích jen tím, že nasadí nižší ceny než jejich konkurenti, mohou však uspět díky vývoji dobrých výrobků, postupů a služeb;

O.  vzhledem k tomu, že zaměstnanci v neudržitelných odvětvích by měli mít přístup k pomoci a odborné přípravě s cílem přejít na práci v oborech šetrných k životnímu prostředí;

P.  vzhledem k tomu, že existuje riziko, že osvědčené postupy, které byly objeveny v průběhu současné krize zvláště zásluhou ILO, nebudou v průběhu příštích krizí vzaty v úvahu a nepoužijí se; vzhledem k tomu, že by orgány a instituce Unie měly proto tyto postupy prošetřit a zdokumentovat, aby bylo možné je použít při provádění restrukturalizace;

Q.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ ze dne 23. listopadu 2010 rovněž uznává, že přizpůsobivosti a aktivitě při přesunu pracovních míst nebo zaměstnání může stát v cestě nejistota, jelikož přeměny s sebou nesou riziko nezaměstnanosti, snižování mezd a sociální nejistotu; vzhledem k tomu, že v kariérním postupu pracovníků jsou tedy nezbytné pozitivní změny, aby se mohli neustále přizpůsobovat, přičemž bude zachována a zvyšována jejich zaměstnatelnost a zároveň bude jednotlivcům poskytnuta jistota a hladké fungování trhu práce;

R.  vzhledem k tomu, že pokud se při restrukturalizaci nelze vyhnout propouštění, jsou jím častěji než jiné věkové skupiny postiženy zranitelné skupiny pracovníků, včetně mladších a starších pracovníků, i když podle příslušných právních předpisů Unie se jedná o diskriminací na základě věku;

S.  vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise nazvaném „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ se uvádí, že „únavu, kterou někteří lidé pociťují vůči vnitřnímu trhu, lze vysvětlit také názorem, že se série liberalizačních opatření uskutečnila na úkor sociálních práv získaných různými hospodářskými subjekty“; „Lisabonská smlouva a potvrzení koncepce vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství jako jednoho z klíčových cílů “Unii‛ zavazují k přijetí ucelenějšího pohledu na jednotný trh. Hospodářské svobody a svobody kolektivní akce musí být v harmonickém vztahu. Oživení dialogu sociálních partnerů má zásadní význam a může podstatně přispět k dosažení právních předpisů „vypracovaných sociálními partnery pro sociální partnery‛, jak to výslovně stanoví Lisabonská smlouva“; „Na rozdíl od čistě reaktivních opatření řešících hospodářskou a finanční krizi umožnily strategie včasného informování podnikům předejít pracovním konfliktům tím, že restrukturalizační operace byly aktivně řízeny v rámci vyjednávání. Jedná se současně o podmínku hospodářského úspěchu i o sociální nutnost, jelikož se tak umožňuje přerozdělení zdrojů do rozvíjejících se odvětví a pracovníkům se poskytují nové příležitosti v situaci, kdy je jejich zaměstnání ohroženo“; vzhledem k tomu, že akt Unie pro restrukturalizace by umožnil vytvořit prostředí založené na vzájemné důvěře;

T.  vzhledem k tomu, že prohloubení jednotného trhu vede k dalšímu konkurenčnímu boji, který může mít za následek restrukturalizaci; vzhledem k tomu, že Unie by měla za tento proces převzít odpovědnost stanovením rámce pro zmírnění sociálních dopadů restrukturalizace;

U.  vzhledem k tomu, že na „Směry řízení změn a jejich sociálních důsledků“, které v říjnu roku 2003 vypracovali sociální partneři, však nenavázala žádná legislativní opatření, přestože proběhly dva cykly vnitrostátních seminářů, které uspořádaly sociální partneři v rámci svých víceletých pracovních programů; vzhledem k tomu, že tyto směry nevstoupily dosud do širšího povědomí ani u vnitrostátních a odvětvových sociálních partnerů, ani, a to je ještě horší, u firem a u zástupců jejich pracovníků; vzhledem k tomu, že i přesto by bylo velice důležité, aby se principy zakotvené v tomto dokumentu a vyplývající rovněž z mnoha dalších studií a zpráv dodržovaly; vzhledem k tomu, že jelikož firmy v této oblasti často spíše reagují, než aby konaly, zasahují v příliš pozdní fázi rozhodovacího procesu a nezahrnují vnější subjekty, které by mohly hrát dostatečnou nebo dostatečně včasnou roli při zmírňování sociálních dopadů;

V.  vzhledem k tomu, že Komise usilovala o konkrétní přínos k tomu, jak dále rozvíjet politiku v této oblasti, v zelené knize nazvané „Restrukturalizace a předjímání změn: poučení z nedávných zkušeností“, v níž uznala, že technologické změny a inovace mohou nutit podniky a pracovníky, aby vyvíjeli adaptační strategie, avšak existují i náznaky, že by inovace, v kombinaci s výzkumem a vzděláváním, mohly přinést účinný způsob, jak Evropu vyvést z krize;

W.  vzhledem k tomu, že družstva provádějí restrukturalizaci sociálně odpovědným způsobem a jejich větší flexibilitu a inovativnost při zvládání restrukturalizací v dlouhodobém horizontu a při vytváření nových obchodních příležitostí lze vysvětlit jejich specifickým družstevním modelem řízení, založeným na společném vlastnictví, demokratické účasti a kontrole ze strany členů a schopností spoléhat na vlastní družstevní finanční zdroje a podpůrné sítě;

X.  vzhledem k tomu, že Komise sice vydala výše uvedená důrazná prohlášení, avšak na usnesení Parlamentu o informování, projednávání a restrukturalizaci, která zdůraznila potřebu v této oblasti bezodkladně podniknout konkrétní kroky, jakož i na požadavky dalších zainteresovaných hospodářských a sociálních subjektů reagovala neuspokojivě;

Y.  vzhledem k tomu, že tímto usnesením nejsou dotčeny závazky ohledně informování uložené jinými právními předpisy Unie a jednotlivých členských států; vzhledem k tomu, že v rámci právních předpisů Unie a jednotlivých členských států by se pro uplatnění doporučení stanovených v tomto usnesení měly v plné míře použít postupy informování;

Z.  vzhledem k tomu, že toto usnesení se netýká závazků o bezpečnosti práce a povinností spjatých s ukončením pracovního poměru, které vyplývají z vnitrostátních právních předpisů;

AA.  vzhledem k tomu, že pokud jde o právní předpisy v oblasti povinností zaměstnavatelů vůči zaměstnancům při restrukturalizaci, existují mezi jednotlivými členskými státy značné rozdíly; vzhledem k tomu, že v předchozím desetiletí proběhla dvě kola konzultací s evropskými sociálními partnery a že Komise nepřijala žádná opatření;

AB.  vzhledem k tomu, že řádné a účinné informování a konzultace v souvislosti s restrukturalizací znamená, že by příslušná opatření měla být přijímána s několikaměsíčním předstihem před navrhovanou restrukturalizací, že by se měla týkat i závislých společností a měla by zahrnovat i rychlé poskytování rekvalifikačních kurzů, které napomůžou ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků a Unie, čímž občany Unie a investory v době krize ubezpečí o jistotě a transparentnosti;

AC.  vzhledem k tomu, že společnosti, které se nedokázaly přizpůsobit měnícím se podmínkám, nebudou z dlouhodobého hlediska schopny udržet krok se svými konkurenty; vzhledem k tomu, že podniky, pracovníci a jednotlivá odvětví dokáží samy nejlépe odhadnout, jaká je jejich potřeba restrukturalizace; vzhledem k tomu, že v každém členském státě se uplatňují jiné restrukturalizační procesy a že v každém státě je dopad jiný;

AD.  vzhledem k tomu, že ve snaze pomoci pracovníkům a podnikům lépe se připravit na změny vypracovala Komise podrobné studie a provedla výzkum týkající se jak přímo restrukturalizace, tak monitorování jednotlivých hospodářských odvětví, včetně série studií o změnách, kterými projde od nynějška do roku 2020 zaměstnanost(21); vzhledem k tomu, že tato výhledová analýza se prováděla ve spolupráci s nezávislými výzkumnými pracovníky, sociálními partnery a dalšími unijními orgány, jako je Evropský parlament, a agenturami či institucemi Unie, jako jsou Evropské středisko pro monitorování změn(22) při Evropské nadaci pro zlepšení životních a pracovních podmínek a Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání;

AE.  vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(23) se v současné době reviduje;

1.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve na základě článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie a po konzultaci se sociálními partnery předložila návrh právního aktu o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace, a to v souladu s podrobnými doporučeními uvedenými v příloze tohoto usnesení;

2.  potvrzuje, že doporučení respektují základní práva a zásadu subsidiarity; dále potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se zásadou proporcionality, svobodou podnikání a s právem na vlastnictví;

3.  potvrzuje význam intenzivního sociálního dialogu založeného na vzájemné důvěře a sdílené odpovědnosti a považuje jej za nejlepší nástroj při hledání konsensuálních řešení a společných pohledů při předvídání restrukturalizačních procesů, jejich předcházení a zvládání.

4.  vyzývá Komisi, aby stanovila, zda je nutné přijmout na úrovni Unie dohledová opatření nad činnostmi podniků, aby se předešlo jakémukoli zneužívání s nepříznivými následky, zejména pokud jde o pracovníky;

5.  žádá Komisi k zajištění toho, aby se k propouštění přistupovalo až po zvážení všech možných alternativ, aniž by se tím však snížila konkurenceschopnost podniků;

6.  má za to, že vyžádaný návrh nebude mít žádné finanční dopady;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

PŘÍLOHA

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

EVROPSKÝ PARLAMENT

Doporučení č. 1

vzhledem k těmto důvodům:

1.  Při předjímání, přípravě a řízení restrukturalizace jednají společnosti, zástupci pracovníků, veřejné orgány a další zúčastněné strany v rámci svých schopností a pravomocí a v okamžiku, který odpovídá jejich oblasti odpovědnosti, v duchu spolupráce a na základě včasného a úplného informování a konzultování, přičemž uznávají, že cílem těchto postupů je chránit zároveň zájmy společností, pokud jde o konkurenceschopnost a udržitelnost, a zájmy jejich pracovníků.

2.  Má-li být restrukturalizace ekonomicky úspěšná a sociálně zodpovědná, musí být začleněna do dlouhodobé strategie, která se soustředí na zajištění a posílení dlouhodobé udržitelnosti a konkurenceschopnosti společnosti. Vyžaduje rovněž, aby se lidské zdroje staly těžištěm strategického rozvoje společností.

3.  Při výběru propouštěných pracovníků dodržují zaměstnavatelé antidiskriminační právní předpisy, zejména v oblasti diskriminace na základě věku.

4.  Předjímání, příprava a řízení změn musí probíhat v rámci posilování sociálního dialogu a s cílem podpořit změny způsobem, který je slučitelný se zachováním prioritních cílů konkurenceschopnosti a zaměstnanosti a se zdravím pracovníků.

5.  Je třeba navrhovat, podporovat a posilovat předběžná opatření, která souvisejí se stavem podniku a s pravděpodobným vývojem zaměstnanosti a pracovních podmínek, především v případě, kdy mohou být ohroženy.

6.  Restrukturalizace je snazší a její dopady mírnější, pokud společnosti dlouhodobě rozvíjejí dovednosti a kompetence svých pracovníků, čímž zvyšují jejich zaměstnatelnost a vnitřní i vnější mobilitu.

7.  Přizpůsobivé společnosti a odolná pracovní síla vytvářejí ve spolupráci se zástupci pracovníků, regionálními a místními orgány a dalšími příslušnými organizacemi mechanismy pro předvídání a plánování budoucích potřeb v oblasti zaměstnanosti a dovedností. Uznávají přitom právo každého pracovníka na vhodnou odbornou přípravu. Pracovníci si jsou vědomi toho, že vzdělávání a celoživotní učení jsou nezbytné pro posílení jejich zaměstnatelnosti.

8.  Proces restrukturalizace má dopad na rámec jedné společnosti, neboť společnosti ve stále větší míře spolupracují v sítích, což zvyšuje potřebu vytvořit vícestranná fóra pro diskuse o sociálních otázkách.

9.  V rámci osvědčených postupů restrukturalizace je nutné co nejdříve zahájit přípravy a začít s nimi hned, jakmile je zvažována nutnost restrukturalizace, aby bylo možné vyhnout se jejímu hospodářskému, sociálnímu, environmentálnímu a územnímu dopadu nebo jej omezit na minimum.

10.  Je všeobecně uznáváno, že jakékoli restrukturalizační operace, zejména zásahy velkého rozsahu a s významným dopadem, by měly být doprovázeny vysvětlením a zdůvodněním zúčastněným stranám, která zahrnují i výběr navrhovaných opatření v souvislosti s cíli a alternativními možnostmi a dodržují plné a náležité zapojení zástupců pracovníků na všech úrovních; toto vysvětlení a zdůvodnění bude připraveno s dostatečným předstihem, aby se zúčastněné strany mohly připravit na konzultace dříve, než společnost přijme rozhodnutí.

11.  Řádná opatření zaměřená na omezení dopadu restrukturalizace vyžadují, aby společnosti využívaly propouštění jako poslední možnost a pouze poté, co zváží všechny alternativní možnosti nebo přijmou možná podpůrná opatření.

12.  Aktivní spolupráce a pomoc veřejných orgánů na příslušné úrovni příprav a řízení během provádění restrukturalizačních operací významně přispívá k ekonomické přeměně a k udržení pracovníků. Měly by být rovněž zapojeny místní hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky, které jsou závislé na společnosti procházející restrukturalizací, neboť plní úlohu jejích dodavatelů či subdodavatelů.

13.  Stávající systémy finanční podpory poskytované prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) nebo Evropského sociálního fondu (ESF) v rámci nových finančních výhledů na období 2014–2020 by neměly nahrazovat pobídky na vnitrostátní úrovni založené předjímání, přípravě a odpovědném řízení. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) by měl fungovat i nadále a jeho kapacita by měla být posílena, aby mohl působit reaktivním, dočasným a zmírňujícím způsobem.

14.  Je důležité, aby společnosti ve spolupráci se zástupci pracovníků vytvářely nástroje pro pravidelné hodnocení a podávání zpráv o svých činnostech souvisejících s předjímáním restrukturalizace, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy či postupy.

15.  Správa hospodářských záležitostí nově klade důraz na konsolidaci státních rozpočtů, což vzhledem ke snižování veřejných výdajů ohrožuje opatření na zmírňování negativních dopadů restrukturalizačních operací.

16.  Jakékoli opatření na úrovni Unie by mělo v souladu s unijními a vnitrostátními právními předpisy a kolektivními dohodami zahrnovat společnosti nebo skupiny společností v jak soukromém, tak i veřejném vlastnictví. V každém případě by mělo po omezenou dobu platit pro velké restrukturalizační operace společností a skupin společností zahrnující buď významný počet pracovníků nebo značný percentuální podíl zaměstnanců těchto společností.

17.  Jakýkoli rámec Unie pro předjímání, přípravu a řízení změn a restrukturalizace by měl podporovat a upřednostňovat dohodu společnosti a zástupců jejích pracovníků na místní úrovni. Pouze pokud k takovéto dohodě nedojde, měla by se použít standardní pravidla.

Doporučení č. 2 – cíl

1.  Cílem je podpořit a usnadnit informovanost a konzultování během hospodářských změn a zlepšit postupy, jimiž společnosti, zástupci pracovníků, veřejné orgány a další příslušné zúčastněné strany, z nichž každá má jinou oblast odpovědnosti v jiné fázi procesu restrukturalizace, sociálně a environmentálně odpovědným způsobem předjímají, připravují a řídí restrukturalizaci podniků v celé Unii.

2.  Za tímto účelem společnosti a zástupci pracovníků v průběhu restrukturalizace jednají v duchu spolupráce a jsou si vědomi toho, že cílem těchto procesů je chránit jak zájmy společnosti z hlediska její konkurenceschopnosti a udržitelnosti, tak i zájmy jejích pracovníků, pokud jde o sociální, zdravotní, pracovní a pracovněprávní podmínky.

Doporučení č. 3 – definice a oblast působnosti

1.  Pro účely tohoto aktu se:

2.  Jakýkoli právní akt na úrovni Unie by měl zahrnovat společnosti nebo skupiny společností, a to jak v soukromém, tak i ve veřejném vlastnictví, v souladu s právními předpisy Unie, vnitrostátními právními předpisy nebo kolektivními dohodami. V každém případě by měl po omezenou dobu platit pro velké restrukturalizační operace společností a skupin společností, které se dotýkají buď velkého počtu pracovníků, nebo podstatného percentuálního podílu zaměstnanců těchto společností.

Doporučení č. 4 – dlouhodobé strategické plánování, přizpůsobivost a zaměstnatelnost

1.  Veškeré restrukturalizační operace jsou součástí dlouhodobé strategie, která usiluje o zajištění a posílení dlouhodobé udržitelnosti a konkurenceschopnosti společnosti s cílem podporovat kulturu inovací, přičemž je zřejmé, že společnosti jsou v mnoha případech k restrukturalizaci nuceny v důsledku nepředpokládaných změn tržních podmínek nebo v důsledku vývoje v oblasti technologií.

2.  S cílem zvýšit konkurenceschopnost a udržitelnost společnosti, posílit její schopnost adaptace, zlepšit zaměstnatelnost pracovníků, usnadnit převody pracovníků a umožnit jejich vnitřní a vnější mobilitu zahrnuje dlouhodobá strategie hospodářský rozvoj i cíle v oblasti lidských zdrojů, zaměstnanosti a dovedností zaměřené na trvalý rozvoj dovedností a kompetencí pracovníků.

3.  Za tímto účelem povzbuzují členské státy společnosti k zajištění přístupu všech pracovníků ke vzdělávání, aby se mohli připravit na změněné pracovní požadavky společnosti. Pracovníci si jsou vědomi toho, že vzdělávání a celoživotní učení jsou nezbytné k posílení jejich zaměstnatelnosti, a přijímají odpovídající nabídky školení.

4.  Nabízené vzdělávací kurzy představují skutečnou dlouhodobou investici, a to bez ohledu na věk pracovníka. To se týká zejména potřeby špičkových průmyslových odvětví, nových informačních a komunikačních technologií, přechodu na zelenou ekonomiku, zdravotnictví a obecně odvětví, díky nimž bude možné nejúčinněji dosáhnout cílů strategie Evropa 2020.

Doporučení č. 5 – předvídání potřeb v oblasti zaměstnanosti a dovedností

1.  V konzultaci se zástupci pracovníků s náležitým ohledem na jejich vzájemná práva a povinnosti a případně v konzultaci s veřejnými orgány a dalšími relevantními zúčastněnými stranami vytvářejí společnosti strategie rozvoje lidských zdrojů přizpůsobené jejich individuální situaci a mechanismy pro plánování budoucích potřeb v oblasti zaměstnanosti a dovedností.

2.  Za tímto účelem společnosti ve spolupráci se zástupci pracovníků a dalšími relevantními zúčastněnými stranami vytvářejí:

3.  Každému pracovníkovi je nabídnut určitý počet hodin vzdělávání za rok, který je stanoven zákonem nebo kolektivní dohodou. Potřeby v oblasti vzdělávání by však měly být zjišťovány zejména prostřednictvím hodnocení dovedností s cílem zkontrolovat, zda je zaměstnatelnost pracovníků zachována.

4.  Potřeby jednotlivých pracovníků v oblasti vzdělávání by měly být pravidelně posuzovány a v případě potřeby by měla být zajištěna vhodná řešení.

5.  Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí pro společnosti a pracovníky, na něž se vztahuje dohoda uzavřená na příslušné úrovni a s příslušnými stranami o postupech výhledového plánování dovedností nebo hodnocení zaměřeného na potřeby v oblasti zaměstnanosti a dovedností.

6.  V případě, že je to možné a vhodné, společnosti:

7.  Konkrétní prováděcí opatření jsou zakotvena v dohodě uzavřené mezi dotčenými stranami.

8.  Závislé společnosti jsou informovány o změnách a plánech uvedených v odstavci 2. Na žádost závislých společností se tyto mechanismy a plány mohou vztahovat na jejich pracovníky, pokud jsou tyto mechanismy a plány nutné nebo užitečné pro jejich přizpůsobení a rozvoj. To nebrání závislým společnostem vytvářet vlastní mechanismy.

Doporučení č. 6 – včasná příprava

1.  Veškerým restrukturalizačním operacím, zejména pokud je pravděpodobné, že budou mít velmi nepříznivý dopad, předchází řádná příprava, na níž se v rámci svých kompetencí podílí všechny zúčastněné strany a která má za cíl zamezit hospodářskému, sociálnímu a místnímu dopadu nebo jej mírní, vyjma případů, kdy k restrukturalizaci dochází v důsledku nepředvídatelných nebo náhlých událostí.

2.  Spouštěčem restrukturalizace jsou zpravidla výjimečné okolnosti vyplývající ze změn na trzích nebo z vývoje v oblasti technologií. V zájmu všech dotčených stran je, aby vedení společnosti a zaměstnanci v případě, že nastanou výjimečné okolnosti, zahájili včasnou diskusi, a to v souladu s požadavky na informovanost a konzultování, které existují ve stávajících právních předpisech Evropské unie.

3.  Jakákoli navrhovaná restrukturalizační operace by měla být plně vysvětlena zástupcům zaměstnanců, jimž by měly být o navrhované restrukturalizaci poskytnuty takové informace, aby mohli provést hloubkové posouzení a případně se připravit na konzultace.

4.  Tato příprava je provedena co nejdříve a začíná ve chvíli, kdy je zvažována potřeba provést restrukturalizaci, a to v souladu s metodami a postupy vyjednanými pro dané odvětví, region či případně společnost. S výjimkou výjimečných okolností uvedených výše v odstavci 1 se příprava uskuteční v časovém rámci, který umožní smysluplné konzultace se všemi zúčastněnými stranami a přijetí opatření, díky nimž bude možné se vyhnout negativnímu hospodářskému, sociálnímu a územnímu dopadu nebo jej maximálně zmírnit.

5.  Místní hospodářské subjekty, zejména společnosti a jejich pracovníci, kteří jsou závislí na společnosti procházející restrukturalizací, by měly být o navrhované restrukturalizaci rovněž od počátku informovány.

6.  Transparentnost a včasné informování zaměstnanců o situaci společnosti jsou zásadní pro jejich zapojení do restrukturalizace a do procesu předjímání změn. Zaměstnanci se musí účastnit diskusí v počáteční fázi, aby se mohli podílet na procesu restrukturalizace společností nebo aby mohli naplánovat odkup společnosti v případě jejího uzavření.

7.  V rámci každé restrukturalizace je zapotřebí v první řadě řešit její dopad na propouštění, a to s jasnými a transparentními závazky společností v oblasti zaměstnanosti.

Doporučení č. 7 – informování a konzultace v souvislosti s rozhodnutími podniku

1.  Veškeré restrukturalizační operace, zejména je-li pravděpodobné, že budou mít významný nepříznivý dopad na zaměstnanost, doprovázejí vysvětlení a zdůvodnění zúčastněným stranám ještě před tím, než budou přijata jakákoli praktická opatření, a to bez ohledu na to, zda má být restrukturalizace provedena na základě dlouhodobých strategických cílů a požadavků či krátkodobých omezení a zda rozhodnutí o restrukturalizaci je přijato společností nebo skupinou, která společnost kontroluje.

2.  Součástí opatření podle odstavce 1 je zdůvodnění výběru plánovaných opatření k dosažení cílů, a to po vyhodnocení dalších možností s ohledem zájmy všech zúčastněných stran.

3.  Od počátku procesu společnosti včas informují veřejné orgány a zástupce pracovníků na příslušné úrovni, především na místní úrovni, a v maximální možné míře je do procesu restrukturalizace zapojují.

4.  Místní hospodářské subjekty, zejména společnosti a jejich pracovníci, kteří jsou závislí na společnosti procházející restrukturalizací, jsou o navrhované restrukturalizaci rovněž co nejdříve informovány.

5.  Pokud je informování zástupců zaměstnanců a konzultování s nimi srovnatelně upraveno vnitrostátními právními předpisy, toto ustanovení se nepoužije.

Doporučení č. 8 – minimalizace vnitřních sociálních nákladů prostřednictvím sociálního plánu

1.  Je-li nutné přistoupit k restrukturalizaci, společnosti přistoupí k propouštění až jako k poslední možnosti a pouze poté, co zváží všechny alternativní možnosti a určí a případně přijmou podpůrná opatření.

2.  Společnosti zejména zváží veškeré relevantní možnosti jako možné alternativy k propouštění a zahájí dialog s vnitřními i vnějšími zúčastněnými stranami s cílem zapojit je do hledání řešení propouštění, jako jsou například:

3.  Nelze-li se propouštění vyhnout, nebo pokud tvoří součást balíčku, který se uplatní v rámci alternativních možností, společnosti se podílejí, za pomoci místních orgánů a veřejných/soukromých služeb zaměstnanosti, na zprostředkování takových opatření dotčeným pracovníkům, která zvýší jejich zaměstnatelnost a pomohou jim k rychlému a trvalému návratu na trh práce.

4.  Aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z práva EU a vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí, navrhnou společnosti následující opatření týkající se zaměstnatelnosti pro případ, že se ukáží jako nezbytná či vhodná pro omezení dopadu restrukturalizace:

Doporučení č. 9 – dohody o řízení procesů restrukturalizace

1.  Společnosti a zástupci jejich pracovníků by měli v případě potřeby vyjednat kolektivní dohody zahrnující otázky, jež vyvstanou v souvislosti s navrhovanou restrukturalizací.

2.  Ustanovení doporučení č. 6 a 7 neplatí pro společnosti a pracovníky, na něž se vztahuje dohoda uzavřená na příslušné úrovni a s příslušnými stranami o postupech a mechanismu přípravy, sociálně zodpovědného řízení a minimalizace vnitřních sociálních nákladů restrukturalizační činnosti.

Doporučení č. 10 – minimalizace vnějších hospodářských a sociálních dopadů

1.  Má-li restrukturalizační operace zásadní dopad na místní úrovni, společnosti usilují o doplňkovost a součinnost svých přípravných činností a činností všech ostatních subjektů, a to za účelem maximalizace příležitosti k opětovnému zaměstnání pracovníků. Cílem je podporovat hospodářskou, sociální a environmentální přeměnu a rozvíjet nové udržitelné hospodářské činnosti, které vytvářejí kvalitní pracovní místa, uzavíráním dohod o opětovném zaměstnávání propuštěných pracovníků mezi společnostmi v téže sféře činnosti nebo zeměpisné oblasti.

2.  Pro účely odstavce 1 společnosti informují regionální a místní orgány a další relevantní subjekty o opatřeních připravovaných v souladu s doporučením č. 8. Tyto společnosti se zapojují a/nebo přispívají do jakékoli pracovní skupiny nebo sítě vytvořené na regionální nebo odvětvové úrovni s cílem minimalizovat dopad restrukturalizace.

3.  V případě potřeby a v souladu s vnitrostátními a regionálními požadavky společnosti vytvářejí a provádějí strategie zaměřené na rehabilitaci nebo reorganizaci průmyslových lokalit, kterým hrozí opuštění, a to jakožto opatření na ochranu životního prostředí, pro přilákání nových činností a coby způsob, jak nahradit část pracovních míst, která mají být zrušena.

4.  Opatření uvedená v doporučení č. 8 se v co největší míře týkají pracovníků závislých společností. V každém případě jsou závislé společnosti a jejich zaměstnanci o těchto opatřeních informováni, jsou-li tyto informace nutné nebo užitečné pro jejich vlastní přizpůsobení a pro řízení procesu restrukturalizace těchto společností.

Doporučení č. 11 – veřejná podpora

1.  Členské státy, s cílem usnadnit proces restrukturalizace a minimalizovat jeho dopady, rovněž zajistí, aby veřejné orgány a veškeré subjekty s vlastní rozhodovací pravomocí poskytovaly pomoc či poradenství, které jsou od nich požadovány.

2.  Veřejné orgány a služby zaměstnanosti na různých úrovních zasahují ve funkci předjímání a řízení:

3.  Veřejné orgány a služby zaměstnanosti v úzké spolupráci s organizacemi sociálních partnerů na příslušené úrovni pomáhají a poskytují poradenství, pokud jde o mechanismy dlouhodobého plánování a víceleté plány potřeb v oblasti zaměstnanosti a dovedností ve společnostech, zejména při organizaci hodnocení dovedností pro všechny dotčené zaměstnance.

4.  V regionech zasažených strukturálními změnami by veřejné orgány měly případně v úzké spolupráci s organizacemi sociálních partnerů na příslušné úrovni zvážit:

Doporučení č. 12 – finanční podpora

1.  Veřejné orgány, aniž jsou dotčeny povinnosti, které společnostem ukládají unijní či vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti, poskytují pokud možno finanční podporu a další zdroje pomoci na opatření zaměřená na zaměstnatelnost pracovníků společností procházejících restrukturalizací, je-li tento druh podpory nezbytný nebo vhodný pro jejich rychlý návrat na trh práce.

2.  Fondy Unie, především EFRR a ESF, lze v souladu s platnými předpisy použít na podporu integrované činnosti předjímání a příprav na restrukturalizaci a na pomoc zaměstnavatelům při přizpůsobování se změnám ve smyslu odstavců 1 a 2.

3.  EFG může být v souladu s pravidly, kterým podléhá, užitečný v poskytování finanční podpory pro rychlé opětovné začlenění propuštěných pracovníků do zaměstnání, aniž by se tím nahrazovaly jakékoli povinnosti členských států či zaměstnavatelů vyplývající z právních předpisů Unie nebo vnitrostátních právních předpisů či zvyklostí.

Doporučení č. 13 – určení příslušných veřejných orgánů

Členské státy určí na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni veřejné orgány příslušné pro účely tohoto doporučení.

Doporučení 14

1.  Společnosti ve spolupráci se zástupci pracovníků a případně s externími organizacemi, kteří se na tomto procesu podílejí, vytvoří nástroje pravidelného hodnocení svých postupů restrukturalizace a podávání zpráv o těchto postupech.

2.  Členské státy spolupracují s Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek tak, že nadaci poskytují statistické informace o restrukturalizačních operacích.

3.  Tento rámec se žádným způsobem netýká práv a povinností vyplývajících z právních předpisů EU v oblasti zapojení pracovníků. Pokud jde o dodržování zásady rovného zacházení, mohou členské státy zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou příznivější.

4.  Tento rámec se žádným způsobem nedotýká jakýchkoli povinností v oblasti ochrany zaměstnanosti souvisejících s poskytováním finanční náhrady v případě ukončení pracovního poměru. Jeho uplatňování není v žádném případě důvodem pro snížení úrovně ochrany proti diskriminaci, kterou již členské státy poskytují.

5.  Každý členský stát ve zvláštních případech a za podmínek a omezení stanovených vnitrostátními právními předpisy zajistí, aby společnosti nebyly povinny podávat informace takové povahy, že by jejich zveřejnění mohlo objektivně vzato vážně poškodit fungování společnosti nebo jí způsobit újmu. Dotyčný členský stát může stanovit, že toto osvobození bude podmíněno předchozím správním nebo soudním schválením.

6.  Členské státy zajistí, aby zástupci pracovníků ani jakákoli další osoba, která získá přístup k informacím výslovně na základě těchto aktů, neměli oprávnění je zveřejnit, pokud jim byly v souladu s vnitrostátními právními předpisy či zvyklostmi svěřeny jako důvěrné.

7.  Členské státy by měly pozastavit společnostem, které nedodržují ustanovení právních předpisů Unie, veřejnou podporu z vnitrostátních rozpočtů.

8.  Bez ohledu na odstavec 7 nic nebrání tomu, aby byly z rozpočtu Evropské unie a jednotlivých členských států použity finanční prostředky přímo ve prospěch pracovníků společností uvedených v tohoto odstavce.

(1) http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2009_2014/documents/empl/dv/eava_info_of_workers_with_annexes_/eava_info_of_workers_with_annexes_en.pdf (2) Úř. věst. C 258, 10.9.1999, s. 1. (3) Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 53. (4) Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 1. (5) Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16. (6) Úř. věst. L 303, 02.12.2000, s. 16. (7) Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16. (8) Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 22. (9) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29. (10) Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 25. (11) Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12. (12) Úř. věst. L 310, 25.11.2005, s. 1. (13) Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 28. (14) Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 58. (15) Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46. (16) Přijaté texty, P7_TA(2011)0589. (17) Úř. věst. C 117 E, 18.5.2006, s. 256. (18) Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 24. (19) Úř. věst. C 76 E, 27.3.2008, s. 138. (20) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 131. (21) SEC(2008) 2154 – pracovní dokument útvarů Komise o příspěvku Evropské unie k restrukturalizaci a zaměstnanosti. (22) V roce 2001 se realizoval jeden z návrhů skupiny expertů Gyllenhammar Expert Group. Tím došlo k vytvoření Evropského střediska pro monitorování změn v rámci Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) v Dublinu. Evropské středisko pro monitorování změn především řídí Evropský monitor pro restrukturalizaci, který v určitém rozsahu sbírá informace o restrukturalizacích. (23) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 o strategii EU pro oblast Afrického rohu (2012/2026(INI))

P7_TA(2013)0006 A7-0408/2012

Evropský parlament

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o námořním pirátství(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2009 o situaci v oblasti Afrického rohu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o výroční zprávě o společné zahraniční a bezpečnostní politice za rok 2008(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o výroční zprávě o společné zahraniční a bezpečnostní politice za rok 2009(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice(5),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2011 o oblasti Afrického rohu a zejména na strategický rámec nacházející se v příloze těchto závěrů,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii a na zprávu vysokého představitele a Komise ze dne 14. března 2008 určenou Evropské radě a nazvanou „Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost“,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise Evropské unie o etiopských volbách ze dne 23. května 2010,

–  s ohledem na skutečnost, že 825 poslanců ústavodárného Národního shromáždění přijalo dne 1. srpna 2012 somálskou ústavu; s ohledem na demokratickou volbu nového somálského prezidenta v rámci přechodu země k demokracii, která proběhla dne 11. září 2012,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 1. prosince 2011 a ze dne 23. července 2012 o společné bezpečnostní a obranné politice,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o situaci v Somálsku, zejména na rezoluci č. 2067(2012),

–  s ohledem na misi Africké unie v Somálsku (AMISOM), na její strategickou koncepci ze dne 5. ledna 2012 o přítomnosti ve čtyřech oblastech a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2036 (2012) požadující, aby Africká unie „zvýšila početní stav sil mise AMISOM z 12 000 na maximální počet 17 731 uniformovaných osob, přičemž tento počet zahrnuje vojenské jednotky a příslušníky školených policejních jednotek“,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na zprávu OSN ze dne 25. ledna 2011, kterou předložil Jack Lang, zvláštní poradce generálního tajemníka OSN v oblasti právních otázek souvisejících s pirátstvím v somálských pobřežních vodách, a na 25 v ní obsažených návrhů; s ohledem na příslušné monitorovací zprávy Jacka Langa, například na zprávu ze dne 15. června 2011 o postupu ustavení zvláštního somálského soudu pro případy pirátství, a na zprávu generálního tajemníka o zvláštních soudech pro případy pirátství v Somálsku a v dalších zemích v této oblasti ze dne 20. ledna 2012,

–  s ohledem na společnou strategii Afrika-EU,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0408/2012),

A.  vzhledem k tomu, že oblast Afrického rohu je jednou z oblastí světa, které nejvíce trpí nedostatkem potravin a v níž miliony lidí trpí podvýživou a hrozí jim hladomor; vzhledem k tomu, že země nacházející se v této zeměpisné oblasti patří k zemím s nejnižšími standardy zdravotní péče na světě; vzhledem k tomu, že jde rovněž o jednu z nejchudších oblastí světa a jednu z oblastí s největšími nedostatky v oblasti veřejné správy; vzhledem k tomu, že vážnou humanitární krizi v této oblasti zhoršuje zejména nedostatečná lidská bezpečnost a nedostatečné zabezpečení potravin; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství nedokázalo přijmout preventivní opatření k řešení otázek lidské bezpečnosti, sucha a hladomoru v této oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že tato oblast je dlouhodobě postižena konflikty, a vzhledem k tomu, že existuje souvislost mezi konflikty, chudobou a nedostatečným rozvojem; vzhledem k tomu, že trvale udržitelného rozvoje nelze dosáhnout v prostředí plném napětí, ozbrojených konfliktů a nestabilních vládních institucí, kde zároveň konflikty podněcuje chudoba a zaostalost; vzhledem k tomu, že změna klimatu pravděpodobně dále zhorší situaci v této oblasti, kde se již nyní častěji objevují velká sucha;

C.  vzhledem k tomu, že dlouhodobá nestabilita v oblasti Afrického rohu má důsledky pro bezpečnost sousedních zemí i celého kontinentu a může vzhledem k teroristické síti v dané oblasti ovlivnit bezpečnost dalších regionů, jako je Evropa, Arabský poloostrov a jižní Asie;

D.  vzhledem k tomu, že z bludného kruhu nejistoty, nestability, chudoby a špatné veřejné správy je možné se úspěšně a účinně dostat pomocí uceleného a komplexního přístupu, který bude zaměřen na udržitelný rozvoj zemí v této oblasti; vzhledem k tomu, že oblast Afrického rohu je příkladem příčinné souvislostí mezi bezpečností a rozvojem, neboť jde o oblast, kde se rozmáhá trestná činnost, zejména terorismus a pirátství, což je důsledkem extrémní chudoby a špatné veřejné správy či neexistence státní správy;

E.  vzhledem k tomu, že Evropa a širší mezinárodní společenství má na bezpečnostní situaci v oblasti Afrického rohu trojí zájem: za prvé kvůli hrozbě, kterou představuje mezinárodní terorismus a dále kvůli finančním prostředkům, které teroristickým organizacím proudí z pirátství a únosů; za druhé kvůli ekonomickému ohrožení mezinárodního obchodu a potřebě usnadnit bezpečnou lodní plavbu; za třetí kvůli potřebě pomáhat OSN k dosažení jejích cílů, například ochranou plavidel Světového potravinového programu v této oblasti;

F.  vzhledem k tomu, že závazek EU vůči této oblasti je dán jak jejím geostrategickým významem, tak přáním pomoci obyvatelům oblasti Afrického rohu a pozvednout je z chudoby; vzhledem k tomu, že EU se za tímto účelem a za účelem dosažení trvalého míru zavázala podporovat jak regionální iniciativy – např. prostřednictvím Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) a Africké unie –, tak vnitrostátní iniciativy zaměřené na upevnění míru a spravedlnosti a založené na zásadách začlenění, právního státu a dodržování lidských práv;

G.  vzhledem k tomu, že IGAD je i nadále nedostatečně rozvinutým nástrojem pro posilování regionální spolupráce, integrace a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby IGAD hrál hlavní úlohu v politickém a bezpečnostním uspořádání oblasti Afrického rohu a také v předcházení konfliktům a v politické a hospodářské integraci v této oblasti s cílem zavázat země v uvedené oblasti ke společnému politickému a hospodářskému programu a pevně je s ním spojit;

H.  vzhledem k tomu, že souvislý pás nejistoty a nestability, který se táhne od Atlantského oceánu až po Indický oceán, by posílil rovněž obchod s drogami přes jižní část Atlantského oceánu, v Latinské Americe a Karibiku a podpořil obchod se zbraněmi a lidmi tím, že by otevřel nové cesty a vytvořil příležitosti pro pašování drog do Evropy a na Arabský poloostrov;

I.  vzhledem k tomu, že soupeření mezi státy této oblasti o přírodní zdroje, zejména o fosilní paliva a vodu, a soupeření o to, kdo poskytne státům produkujícím ropu a zemní plyn infrastrukturu zajišťující přístup k přístavům a vnitrozemských státům přístup k moři, by mohlo zvyšovat napětí v této oblasti a vést k dlouhodobé nestabilitě;

J.  vzhledem k tomu, že dlouhodobě udržitelnou stabilitu v oblasti Afrického rohu je možné vybudovat pouze na základě silných a odpovědných demokratických institucí, právního státu a dodržování lidských práv, zejména svobody projevu, a na lepších hospodářských vyhlídkách společnosti obecně;

K.  vzhledem k tomu, že je nezbytné aktivně v této oblasti podporovat oblasti stability, bojovat s chudobou a prosazovat zlepšení hospodářství jako prostředek obnovy rozvrácených států; vzhledem k tomu, že bez rozvoje není možné zajistit bezpečnost a bez bezpečnosti není možný rozvoj;

L.  vzhledem k tomu, že násilné povstání hnutí aš-Šabáb, neexistence státní správy v Somálsku, ohrožení, které představuje soustavná pirátská činnost v pobřežních vodách Somálska, napětí a potenciální konflikty mezi Súdánem a Jižním Súdánem, vysoké riziko konfliktů v oblasti Abyei a v Dárfúru, politické změny v Etiopii po úmrtí předsedy vlády Melese Zenawiho, napětí mezi Etiopií, Eritreou a Somálskem, napětí mezi Eritreou a Džibutskem a teroristická činnost Armády božího odporu (LRA) společně přispívají k tomu, že oblast Afrického rohu je jednou z oblastí světa, které jsou nejvíce ohroženy konfliktem, což je zdrojem nesmírného lidského utrpení, vnitřního vysídlování obyvatelstva, zhoršování humanitárních krizí a překážkou udržitelného rozvoje společnosti a hospodářství, demokracie a právního státu;

M.  vzhledem k tomu, že spolu s pokrokem dosaženým v boji proti hnutí aš-Šabáb v Somálsku narůstá riziko, že se teroristická činnosti a destabilizace mohou přesunout do jiných částí Somálska či do vzdálenějších částí Afriky, které jí dosud nejsou postiženy;

N.  vzhledem k tomu, že přetrvávající politická nestabilita a konflikt v Somálsku prakticky zničily veškeré vyhlídky na udržitelný hospodářský rozvoj v této oblasti; vzhledem k tomu, že nedostatek stabilních demokratických a hospodářských vyhlídek pro obyvatelstvo, a zejména pro mladé lidi, v kombinaci s neexistencí demokracie, právního státu, veřejné správy nebo lidské bezpečnosti je živnou půdou, na níž se daří trestné činnosti, včetně pirátství a pašování drog, a podporuje činnost teroristických skupin jako například aš-Šabáb; vzhledem k tomu, že je nezbytné řešit tyto otázky komplexně na základě všech nástrojů vnější činnosti EU a doplnit veškerá podobná opatření zřízením zvláštních somálských soudů pro případy pirátství, jakmile budou v Somálsku existovat životaschopné státní struktury;

O.  vzhledem k tomu, že přechodná federální vláda Somálska (TGF) nevytvořila stabilní a širokou správní strukturu, která by byla schopná prosazovat konsensus mezi jejími různými etnickými a politickými složkami; vzhledem k tomu, že nová somálská vláda musí mít podporu mezinárodního společenství, aby mohla převzít odpovědnost za problémy, kterým Somálsko čelí, a obnovit trvale udržitelnou politickou, demokratickou, etnickou a sociální stabilitu;

P.  vzhledem k tomu, že rybářská plavidla mnoha zemí využívají od roku 1990 chaosu v Somálsku k rybolovu v somálském pásmu 200 námořních mil, čímž ohrožují živobytí somálských rybářů;

Q.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je v oblasti Afrického rohu, zejména v Keni a Etiopii, roztroušeno více než jeden milion somálských utečenců a na území Somálska je 1,3 milionu vnitřně vysídlených osob; vzhledem k tomu, že jádrem hromadného odchodu a vysídlování obyvatel v Somálsku, jež citelně postihuje celou oblast, je vnitřní konflikt, teroristická činnost hnutí aš-Šabáb a série krizí zapříčiněných suchem;

R.  vzhledem k tomu, že dne 20. srpna 2012 došlo ke dvěma událostem, které mají pro tuto oblast velký význam: za prvé zemřel etiopský předseda vlády Meles Zenawi a za druhé byl v Somálsku po více než dvou desetiletích ustaven první oficiální Parlament; vzhledem k tomu, že přísaha nového parlamentu a volba nového somálského prezidenta Hasana Šejcha Mahmúda dne 10. září 2012 představovaly historický okamžik a významný krok ke zlepšení míru a bezpečnosti a prokázaly, že situace v Somálsku se může změnit;

S.  vzhledem k tomu, že Etiopie, Džibutsko, Keňa a Uganda poskytly vojenskou a politickou podporu úsilí o dosažení stability v této oblasti, zejména prostřednictvím mise Africké unie v Somálsku (AMISOM), a pokusily se tak o nalezení schůdného řešení pro bezpečnost a stabilitu v oblasti, která patří Afričanům a kterou Afričané řídí, a to za aktivní podpory mezinárodního společenství; vzhledem k tomu, že Africká unie je cenným partnerem pro zajištění míru a stability v této oblasti;

T.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní a vojenská situace v Somálsku je i nadále nebezpečná a nepředvídatelná; vzhledem k tomu, že misi AMISOM se podařilo zatlačit islamistické jednotky hnutí aš-Šabáb zpět a že nedávno rozmístila 100 vojáků ve městě Baidoa; vzhledem k tomu, že Keňa v nedávné době vojensky zasáhla v jižní a střední části Somálska, ale nebyla schopna rozhodujícím způsobem porazit hnutí aš-Šabáb; vzhledem k tomu, že v únoru 2012 etiopská armáda zasáhla v oblasti Hiiraan a oblasti Bay; vzhledem k tomu, že organizace Human Rights Watch informovala o případech porušování lidských práv, mučení, svévolného zadržování, hromadných poprav a nezákonných odvetných útoků proti civilistům páchaných etiopskou armádou a jednotkami věrnými prozatímní federální vládě; vzhledem k tomu, že sousední Eritrea byla skupinou OSN pro kontrolu sankcí obviněna, z toho, že dodává zbraně, provádí výcvik a poskytuje finanční podporu hnutí aš-Šabáb, a tím porušuje zbrojní embargo OSN;

U.  vzhledem k tomu, že konce krize v Somálsku, který závisí na dosažení stability díky operacím Africké unie v této zemi, lze dosáhnout pouze ochranou a podporováním sociální a politické stability, což znamená, že strany zapojené do vojenských operací také ponesou hlavní odpovědnost za podporu místních orgánů všemi nezbytnými prostředky v období následujícím po ukončení vojenských operací;

V.  vzhledem k tomu, že žádné mezinárodní vojenské akce nemohou samy o sobě zajistit bezpečnost, stabilitu a trvalý mír, pokud je nedoprovází program demokratického rozvoje;

W.  vzhledem k tomu, že úmrtí předsedy etiopské vlády Melese Zenawiho pravděpodobně bude mít vážné národní a regionální důsledky a vytvoří pro nové vedení příležitost otevřít politický prostor, zrušit represivní zákony a zahájit politický dialog zahrnující všechny subjekty a směřující k demokratickým změnám; vzhledem k tomu, že vytvoření demokraticky zvolené vlády zahrnující všechny subjekty v Etiopii je jediným způsobem, jak zabránit v této zemi šíření nestability, radikalismu a nepokojů, které ohrožují úlohu Etiopie v boji proti terorismu;

X.  vzhledem k tomu, že ve všeobecných volbách v květnu 2010 získala Etiopská lidová revoluční demokratická fronta 545 z celkových 547 křesel, což vedlo volební pozorovatelskou misi EU k vyjádření, že volby neproběhly v souladu s mezinárodními normami;

Y.  vzhledem k tomu, že Etiopie dostává větší zahraniční pomoc z USA a z EU než kterákoli jiná africká země;

Z.  vzhledem k tomu, že Eritrea je po 20 letech nezávislosti pod vládou prezidenta Isaiase Afewerkiho jednou z nejrepresivnějších a nejuzavřenějších zemí na světě, jejíž situace v oblasti lidských práv je velmi špatná, o čemž svědčí věznění, mučení a zabíjení tamních občanů; vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN přijala dne 5. července 2012 rezoluci, v níž přísně odsuzuje soustavné, všudypřítomné a systematické porušování lidských práv ze strany eritrejských orgánů, přísná omezení svobody přesvědčení a projevu a nucené odvody občanů na neurčitou dobu, a jmenovala zvláštního zpravodaje pro situaci v oblasti lidských práv v Eritreji s cílem prolomit izolaci, v níž se tato země nachází, zahájit vyšetřování uvedených činů a předložit o nich zprávy; vzhledem k tomu, že švédsko-eritrejský občan Dawit Isaak je již 11 let zadržován ve vězení bez jakékoli možnosti komunikace a bez soudního řízení;

AA.  vzhledem k tomu, že prezidenti Súdánu a Jižního Súdánu podepsali dne 26. září 2012 dlouho očekávanou dohodu o spolupráci, která obsahuje obnovení přepravy ropy z jihu na sever, demilitarizaci nárazníkové zóny podél pobřeží, opětovné zahájení přeshraničního obchodu a svobodu pohybu občanů obou zemí; vzhledem k tomu, že obě země se ještě musejí dohodnout na statusu oblasti Abyei a na dalších sporných oblastech;

AB.  vzhledem k tomu, že Jižní Súdán čelí vážným politickým, hospodářským a bezpečnostním problémům, zejména pokud jde o násilí mezi komunitami a chybějící stabilní struktury veřejné správy; vzhledem k tomu, že probíhající odzbrojení civilního obyvatelstva nazvané „operace pro obnovu míru“, které bylo zahájeno v březnu 2012 jako reakce na násilí mezi komunitami ve státě Džonglej, vedlo k napadání civilistů příslušníky ozbrojených sil;

AC.  vzhledem k tomu, že v súdánské západní oblasti Dárfúru a v jižních státech Jižního Kordofánu a Modrého Nilu je stále nemožné dosáhnout míru; vzhledem k tomu, že organizace lidských práv i nadále informují o skutečnosti, že vládní síly nahodile bombardují civilní oblasti, a o provádění poprav bez řádného soudu, svévolném zadržování, masovém drancování a ničení majetku; vzhledem k tomu, že pokračující násilí vedlo k dlouhodobé a znepokojující humanitární krizi;

AD.  vzhledem k tomu, že největším problémem při řešení humanitárních krizí v oblasti Afrického rohu je i nadále obtížný přístup k zasaženému obyvatelstvu;

AE.  vzhledem k tomu, že Komise má v úmyslu poskytnout obyvatelstvu zemí Afrického rohu, které trpí suchem, humanitární pomoc v celkové výši 158 milionů EUR;

AF.  vzhledem k tomu, že hlavní členské státy Africké unie se v průběhu mezinárodní dárcovské konference pořádané v Addis Abebě zavázaly, že vyčlení téměř 350 milionů dolarů ve prospěch zemí postižených suchem;

AG.  vzhledem k tomu, že oblast Afrického rohu a zejména Somálsko byly postiženy závažným hladomorem vyvolaným suchem, což mělo za následek vážnou humanitární krizi, která postihla více než 12 milionů lidí v této oblasti, včetně než 7,5 milionu osob v Somálsku; vzhledem k tomu, že hladomor zapříčinil smrt mnoha osob, zejména dětí, ale vedl rovněž k významnému přílivu uprchlíků do sousední Keni a Etiopie; vzhledem k tomu, že Komise zvýšila svou humanitární pomoc z částky 9 milionů EUR v roce 2008 na 46 milionů EUR v roce 2009, ale od té doby ji snížila na 35 milionů v roce 2010 a na 30 milionů EUR v roce 2011; vzhledem k tomu, že následně svou pomoc zvýšila na 77 milionů EUR, avšak až po rozsáhlém období sucha v létě 2011;

AH.  vzhledem k tomu, že jakékoli významné zlepšení humanitární situace v oblasti Afrického rohu bude provázáno se všemi ostatními cíli, jichž hodlá Unie v této oblasti dosáhnout, a jakékoli udržitelné řešení různých konfliktů, jež tuto oblast sužují, proto musí zohlednit potřeby vnitřně vysídlených osob, přetrvávající krizi uprchlíků a její příčiny, jako je strukturální nedostatek potravin, dopady konfliktu a změny klimatu, a to s ohledem na nejzranitelnější skupiny obyvatel, jako jsou ženy a děti;

AI.  vzhledem k tomu, že významnými dárci a politickými činiteli jsou v této oblasti nejenom tradiční politické subjekty a subjekty rozvoje, tedy EU, USA a mezinárodní organizace jako OSN a Světová banka, ale také Turecko, Egypt, země Rady pro spolupráci v Zálivu (zejména Katar) a Organizace islámské spolupráce; vzhledem k tomu, že Čína hraje v rozvoji infrastruktury a hospodářského potenciálu v zemích Afrického rohu významnou úlohu tím, že poskytuje zvýhodněné půjčky ad-hoc, které nejsou podmíněné uskutečňováním účinných reforem v příslušné zemi a které často umožňují přednostní přístup k přírodním zdrojům a na trh dané země;

AJ.  vzhledem k tomu, že EU je hlavním poskytovatelem mezinárodní a humanitární pomoci v oblasti Afrického rohu a že v tomto regionu přispívá k zajištění rozvoje a bezpečnosti na pevnině i na moři;

AK.  vzhledem k tomu, že vytvoření bezpečného prostředí pro obchod a dopravu je hlavní cestou vedoucí ke stabilitě a rozvoji v této oblasti, a to jak na zemi, tak na moři;

AL.  vzhledem k tomu, že poté, co nesmírně vzrostla poptávka asijských zemí, se nezákonný obchod se slonovinou stal jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů milicí, jako je hnutí aš-Šabáb, ale i oficiálních vojenských sil; vzhledem k tomu, že míra pytláckého lovu slonů je podle CITES nejhorší za celé desetiletí a záznamy o zabavené slonovině dosahují nejvyšších hodnot od roku 1989;

AM.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) bylo u somálského pobřeží uloženo obrovské množství nedovoleného toxického odpadu, jehož obsah uniká, a to zcela bez ohledu na zdraví místních obyvatel a na ochranu životního prostředí; vzhledem k tomu, že tato zpráva uvádí rovněž, že odpad uložený na dně moře pochází částečně z EU a nezvratně poškozuje lidské zdraví a životní prostředí v této oblasti, což představuje zjevné porušení lidských práv;

AN.  vzhledem k tomu, že se v této oblasti v současné době nedaří plnit všech osm rozvojových cílů tisíciletí, a za tři roky, které zbývají do konce lhůty v roce 2015, lze dosáhnout jistého pokroku jen tehdy, bude-li k tomu jednoznačně vyjádřena politická vůle;

AO.  vzhledem k tomu, že iracionalita a politický extremismus se prosazují v podmínkách chudoby a hladomoru; vzhledem k tomu, že čtrnáct měsíců poté, co OSN oficiálně vyhlásila, že v oblasti Afrického rohu došlo k prvnímu hladomoru ve 21. století, se humanitární situace do jisté míry zlepšila, ale je nadále kritická;

AP.  vzhledem k tomu, že v oblasti Afrického rohu došlo kvůli potravinové a palivové krizi ke zpomalení pokroku v oblasti snižování chudoby, přičemž svůj vliv sehrála i celosvětová hospodářská a finanční krize a dopady změny klimatu;

AQ.  vzhledem k tomu, že FAO v březnu 2012 odhadla, že v oblasti Afrického rohu potřebuje pomoc více než osm milionů osob (z toho 3,2 miliony osob v Etiopii, 2,5 milionu osob v Somálsku, 2,2 miliony osob v Keni a 180 000 osob v Džibutsku); vzhledem k tomu, že tato oblast byla v roce 2011 postižena nejhorším suchem za posledních 60 let, což se dotklo více než 13 milionů osob, přičemž statisíce osob muselo opustit své domovy a desetitisíce osob zemřely;

AR.  vzhledem k tomu, že úsilí Mezinárodního trestního soudu v oblasti Afrického rohu o předání pachatelů spravedlnosti a boj proti beztrestnosti znesnadňují některé země této oblasti;

AS.  vzhledem k tomu, že aby organizace UNICEF mohla pokračovat ve své humanitární činnosti a investovat do úsilí o obnovu Somálska, Keni a Etiopie, potřebuje v roce 2012 273 milionů dolarů, z nichž až do konce července získala pouhých 33 %;

Obecný rámec

1.  vítá strategii EU pro oblast Afrického rohu a zejména její komplexní přístup, který je založen na řešení problémů v oblasti bezpečnosti a stability, prosazování právního státu a zajištění výkonu spravedlnosti, což musí zahrnovat fungující nástroje a postupy pro vymáhání práva a nezávislost soudního systému, a současně řeší jejich prvotní příčiny, zejména prostřednictvím rozvojových a humanitárních strategií vycházejících z jasně stanovených cílů; naléhavě žádá, aby byl strategický rámec EU pro oblast Afrického rohu v plném rozsahu prováděn, a vyjadřuje podporu jeho pěti cílům zaměřeným na:

2.  zdůrazňuje, že jakékoli trvalé řešení velkého množství konfliktů v této oblasti může být úspěšné pouze tehdy, pokud stanoví zásadu dobrých sousedských vztahů oproštěných od rivality a pohraničních sporů, a zásadu nevměšování, spolupráce mezi státy, udržitelného rozvoje a nestranného a spravedlivého přístupu ke zdrojům, a poskytne hospodářské příležitosti všem bez diskriminace; konstatuje, že to vyžaduje transformační úsilí zaměřené na budování míru, zprostředkování a usmíření, ale i na ukončení beztrestnosti ve spolupráci s Mezinárodním trestním soudem, a dále plné dodržování mezinárodního humanitárního práva, včetně neomezeného přísunu humanitární pomoci obyvatelům a dodržování lidských práv; konstatuje, že úlohou Unie je v úzké spolupráci s regionálními orgány pomáhat při těchto procesech, bojovat proti šíření ručních palných a lehkých zbraní, a usnadňovat demobilizaci, odzbrojování a opětovné začleňování bývalých bojovníků; zdůrazňuje však, že o dosažení trvalého míru, stability, prosperity a zajištění odpovědné vlády a právního státu se mohou v konečném důsledku zasloužit jen samotní obyvatelé oblasti Afrického rohu;

3.  vítá jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro oblast Afrického rohu, o něž Parlament žádal ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 10. května 2007 o oblasti Afrického rohu; naléhavě žádá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise a Komisi, aby aktivně podporovaly působení zvláštního zástupce EU tím, že mu poskytnou odpovídající finanční prostředky a lidské zdroje a přímý přístup ke strukturám a misím SBOP a ke strukturám a programům politik Komise v oblasti rozvoje a humanitární pomoci; připomíná, že ve svém usnesení Evropský parlament žádal, aby zvláštní zástupce EU pro oblast Afrického rohu pravidelně předkládal Parlamentu zprávy; vítá v této souvislosti pravidelné zprávy, které zvláštní zástupce EU předkládá Parlamentu, a vyzývá ho, aby pokračoval v pravidelném dialogu a výměně názorů s poslanci Parlamentu; vítá rovněž jmenování zvláštního zástupce EU pro Súdán a Jižní Súdán; je přesvědčen, že má-li být zajištěna důkladná konzultace a koordinace činností, je třeba, aby příslušné útvary pro plánování finančních nástrojů pro vnější činnost EU s oběma zvláštními zástupci pravidelně konzultovaly a aby jim oba zvláštní zástupci pravidelně poskytovali politické a strategické poradenství; poukazuje na význam pravidelného dialogu a koordinace mezi oběma zvláštními zástupci EU a vedoucími delegací EU v dané oblasti;

4.  zastává názor, že Mezivládnímu úřadu pro rozvoj by mohlo být poskytnuto více zdrojů na podporu systému řádné veřejné správy, účinného politického dialogu a mechanismů pro dosažení shody ve všech jeho členských státech a mezi nimi; vyzývá EU, aby svou intenzivnější účastí na procesu budování jejich interních kapacit usnadnila plnění této úlohy; připomíná, že bude nanejvýš důležité prosazovat regionální institucionální rámec pro dialog a koordinaci zemí v této oblasti, zejména Etiopie, Keňi a Ugandy, jež jako klíčoví aktéři v regionu musí nadále koordinovat úsilí a uskutečňovat společné cíle; dále připomíná, že Mezivládní úřad pro rozvoj by mohl poskytovat vhodný rámec pro dialog a koordinaci v oblasti využívání životně důležitých přírodních zdrojů, jako je například voda;

5.  žádá Komisi, aby zvážila poskytování pomoci a podpory všem africkým zemím, které se zapojují vojenskými prostředky do úsilí o zachování míru v zemích Afrického rohu a především v Somálsku;

6.  vítá rozhodnutí EU poskytnout další podporu misi AMISON s cílem umožnit jí splnit její poslání a dosáhnout celkového počtu 17 731 členů vojenských jednotek, který schválila OSN;

7.  věří, že výsledky, kterých mise AMISOM dosáhla v boji s hnutím aš-Šabáb, například opětovné převzetí kontroly nad městem Kismaayo, potvrzují strategický význam podpory Africké unie; zdůrazňuje proto, že je důležité podporovat Africkou unii při budování institucí a kapacit a řádné veřejné správy, jakož i její schopnosti reakce, včetně řešení krizí a vojenské úrovně; vítá zřízení delegace EU při Africké unii v Addis Abebě;

8.  naléhavě žádá o poskytnutí pomoci soudním a vězeňským systémům zemí, které s EU spolupracovaly při předávání osob podezřelých z pirátství (Keňa, Seychely a Mauricius), a o podporu somálským orgánům, která jim umožní zajistit soudní kapacitu a spravedlivé soudní řízení odpovídající mezinárodním právním předpisům, zejména předpisům v oblasti lidských práv, a vypořádat se se zajatými piráty a bojovníky hnutí aš-Šabáb; zároveň zdůrazňuje, že je důležité nabízet zajatým pirátům možnost rehabilitace a opětovné společenské integrace;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory pomoci EU určené k posílení právního státu v této oblasti, dohodám o předávání mezi Unií a třetími zeměmi (Keňa, Seychely a Mauricius), dvoustranným dohodám mezi Seychelami, Puntlandem a Somalilandem o repatriaci odsouzených pirátů a různým příslušným mezinárodním právním rámcům nebyla řada pirátů a jiných pachatelů trestných činů dosud zadržena, nebo byli zadrženi, ale poté propuštěni kvůli nedostatečným důkazům či nedostatku politické vůle k jejich stíhání;

10.  velmi vítá zprávu OSN ze dne 25. ledna 2011, kterou předložil Jack Lang, zvláštní poradce generálního tajemníka OSN v oblasti právních otázek souvisejících s pirátstvím v somálských pobřežních vodách, a zdůrazňuje 25 návrhů obsažených v této zprávě; rovněž vítá příslušné monitorovací zprávy Jacka Langa, například zprávu o postupu ustavení zvláštního somálského soudu pro případy pirátství ze dne 15. června 2011, a zprávu generálního tajemníka o soudech specializovaných na případy pirátství v Somálsku a dalších zemích v této oblasti ze dne 20. ledna 2012; naléhavě žádá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, zvláštního zástupce EU a tři vedoucí mise a vedoucí delegace, aby se přednostně zabývali návrhy Jacka Langa a aby vytvořili strategii ohledně toho, jak může EU přispět k uplatňování mezinárodního přístupu v trestním soudnictví na území Somálska;

11.  opětovně vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Europolem a Interpolem vedly vyšetřování s cílem vysledovat peněžní toky a zabavovat peněžní prostředky vyplacené pirátům jako výkupné, neboť existují náznaky, že by tyto prostředky mohly putovat na bankovní účty po celém světě, včetně bank v Evropě, a aby odhalovaly a rozbíjely sítě organizované trestné činnosti, které z této činnosti čerpají svůj zisk; vyzývá Radu, aby usnadnila další spolupráci operací EU NAVFOR s Europolem a Interpolem;

12.  naléhavě vyzývá všechny země této oblasti ke spolupráci s Mezinárodním trestním soudem a připomíná závazné povinnosti těch zemí, které podepsaly a ratifikovaly Římský statut; vítá nedávný vývoj u Mezinárodního trestního soudu, díky němuž je možné vést průzkum a vyšetřování v zemích, které nepatří k signatářům Římského statutu nebo jej neratifikovaly;

13.  žádá orgány Evropské unie, aby se i nadále pozorně zajímaly a aktivně reagovaly na politickou přeměnu zahájenou v Etiopii a také o pokroky, které začíná zaznamenávat demokracie v Somálsku;

14.  domnívá se, že je vhodné využít příležitosti, která se nabízí při hledání nástupce předsedy etiopské vlády Melese Zenawiho, který zemřel dne 20. srpna 2012, a v souvislosti se zvolením nového somálského prezidenta a blížícími se parlamentními volbami v Keni v roce 2013 k:

15.  vítá uzavření dohody mezi Súdánem a Jižním Súdánem o ropných zdrojích na konci lhůty stanovené v plánu mírové a bezpečnostní rady AU, jak stanovila Rada bezpečnosti OSN ve své rezoluci č. 2046 (2012); doufá, že tato dohoda rovněž co nejdříve definitivně vyřeší problém přepravy ropy z Jižního Súdánu;

Rámec bezpečnostní politiky

16.  vítá významný příspěvek operace EU NAVFOR Atalanta k boji proti pirátství a zlepšení námořní bezpečnosti u somálského pobřeží; zdůrazňuje úlohu operace v poskytování ochrany plavidlům, která si pronajímá Světový potravinový program pro přepravu pomoci do Somálska, a dalším zranitelným plavidlům a lodím zásobujícím misi AMISOM; vítá rozhodnutí Rady ze dne 23. března 2012 o prodloužení operace EU NAVFOR Atalanta do prosince 2014 a o rozšíření jejího mandátu k zásahům vůči operačním základnám pirátů na pevnině; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byla operace EU NAVFOR Atalanta náležitě vybavena vhodnými strážními a hlídkovými plavidly, neboť současné úspěchy v boji proti pirátství nejsou nezvratné, a prostředky mezinárodního společenství k pronásledování pirátů, těch, kdo je financují, a jejich sítí, protože nejúčinnějšími opatřeními proti pirátství byla opatření na ochranu plavidel na palubě, která zavedly lodní společnosti; vítá v této souvislosti nedávné výzvy námořního průmyslu k regulaci soukromých společností v oblasti námořní bezpečnosti a vyzývá Mezinárodní námořní organizaci, státy vlajky a námořní průmysl, aby spolupracovaly na vytvoření a zavedení jasných, ucelených a vymahatelných mezinárodních standardů pro využívání ozbrojených zaměstnanců soukromé smluvní společnosti na palubě plavidel; vyzývá soukromé společnosti v oblasti námořní bezpečnosti, aby tyto standardy při své činnosti důsledně dodržovaly;

17.  bere na vědomí význam spolupráce mezi EU NAVFOR a dalšími mezinárodními misemi působícími v této oblasti, zejména pozemní operací AMISOM, a domnívá se, že dobré vztahy a úzká spolupráce včetně sdílení informací jsou klíčovými prvky k zajištění stabilní situace v Somálsku; připomíná, že operace EU NAVFOR Atalanta a operace NATO Ocean Shield mohou úspěšně odradit piráty a zabránit jim v činnosti, pouze pokud bude v oblasti Afrického rohu, zejména v Somálsku, uplatňována komplexní strategie pro řešení příčin, které vedou Somálce k pirátství a trestné činnosti kvůli příjmům; konstatuje, že současná mise NATO proti pirátům nazvaná operace Ocean Shield úspěšně provedla v říjnu 2008 dvě kratší operace proti pirátům zaměřené na ochranu plavidel Světového potravinového programu;

18.  vítá rozhodnutí Rady pro zahraniční věci ze dne 12. prosince 2011 zřídit po konzultaci s místními společenstvími a s jejich souhlasem iniciativu pro budování regionálních námořních kapacit s názvem EU CAP Nestor, jejímž cílem bude posílit námořní a soudní kapacity a výcvik pobřežních policejních sil a vzdělávání soudců v pěti zemích Afrického rohu a západní části Indického oceánu; vyzývá všechny členské státy, aby novou misi neprodleně obsadily kvalifikovaným civilním a vojenským personálem; vyzývá k její úzké koordinaci s dalšími iniciativami, včetně projektu EU-MARSIC, který vznikl v rámci programu pro důležité námořní trasy nástroje stability a regionálního programu námořní bezpečnosti (MASE), který zavedly země nacházející se v oblasti východní a jižní Afriky a Indického oceánu, který má podporu EU a jehož cílem je řešit otázku pirátství na pevnině a posílit soudní kapacity za účelem zatčení, převozu, zadržování a stíhání osob podezřelých z pirátství; je přesvědčen, že mezinárodní společenství bude moci dosáhnout širšího cíle stability a bezpečnosti v této oblasti a snížit potřebu námořních hlídek, pouze pokud zesílí pobřežní bezpečnostní kapacity pobřežních zemí, budou řešeny prvotních příčiny pirátství na pevnině a budou prosazovány osvědčené postupy řízení BMP4 u námořní dopravy a lepší standardy u průmyslu námořní bezpečnosti;

19.  vítá rozhodnutí z července 2011 o rozšíření a změně zaměření mandátu výcvikové mise EU (EUTM) působící v Ugandě; vyzývá však, aby byli všichni branci, kteří procházejí výcvikem EUTM lépe prověřováni a aby bylo sledováno jejich chování a odpovědnost s cílem zajistit, aby nezletilé osoby nebo jednotlivci mající vazbu na ozbrojené skupiny nebyli do programu přijímáni, aby byli branci začleňováni do somálské armády a aby byla všechna zběhnutí bezodkladně oznamována a vyšetřována; žádá rovněž EU, aby splnila svou úlohu, pokud jde o řádné sledování posloupností plateb pro výcvikové síly, a zajistilo se tak, aby se platby dostaly k zamýšleným příjemcům a motivovaly je, vedly k věrnosti a přijetí závazku, aby se tak zajistilo, že budoucí somálské bezpečnostní síly budou schopny převzít odpovědnost;

20.  zdůrazňuje potřebu úzké strategické koordinace všech aktérů podílejících se na zajištění bezpečnosti, zejména mise EU NAVFOR Atalanta, mise EUTM Somálsko a EUCAP Nestor, mise NATO (operace Ocean Shield), operační skupiny CTF-151 vedené USA, OSN a mise AMISOM; bere na vědomí existenci mezinárodních koordinačních mechanismů, např. kontaktní skupiny pro pirátství při pobřeží Somálska (CGPCS) v New Yorku a mechanismu společného získávání poznatků o situaci a odstranění konfliktu (SHADE) v Bahrajnu; vítá proto rozhodnutí Rady ze dne 23. března 2012 o zahájení počátečního dvouletého období provozu operačního střediska EU, jehož cílem je koordinovat a zvýšit součinnost mezi třemi misemi SBOP v oblasti Afrického rohu i mezi strukturami sídlícími v Bruselu, a to v kontextu strategie pro oblast Afrického rohu a ve spojení se zvláštním zástupcem EU pro oblast Afrického rohu;

21.  konstatuje, že existují náznaky toho, že LRA možná rozšiřuje své řady, vtahuje do boje více zemí a vystavuje více dětí nebezpečí; připomíná, že boj proti LRA a pátrání po jejím vůdci Josephu Konym do velké míry záviselo na financování, vybavení a logistické podpoře ze strany USA; vyzývá EU, aby koordinovala s USA poskytování jakékoli další pomoci, které by bylo zapotřebí v boji proti LRA pod záštitou AU;

22.  odsuzuje nedostatečné uplatňování nařízení CITES; vyzývá Komisi a Radu, aby podporovaly vytvoření systému certifikace a kontroly dovozu slonoviny do EU, obdobně jako v případě úspěšného Kimberleyského systému;

Posilování komplexního přístupu

23.  vítá strategii EU pro oblast Afrického rohu, která nezahrnuje pouze bezpečnostní a humanitární politiku, ale také dlouhodobější rozvojovou politiku a plnění rozvojových cílů tisíciletí; vyzdvihuje význam této dlouhodobější perspektivy rozvojové politiky a vyzývá Komisi a členské státy, aby své politiky v tomto ohledu koordinovaly a co nejdříve zavedly společné plánování pro jednotlivé země a tuto oblast;

24.  věří, že stabilní a bezpečná oblast Afrického rohu by měla příznivý politický a bezpečnostní vliv i mimo tuto oblast, a to i z hlediska investic a bezpečných námořních tras v Indickém oceánu; je proto toho názoru, že na úrovni skupiny G-20 by měly být rozvíjeny úvahy nad strategiemi podporujícími bezpečnost a stabilitu v této oblasti a nad koordinací poskytování nezbytných finančních prostředků na uplatňování komplexního přístupu; připomíná v tomto ohledu pozitivní zkušenosti z konference věnované Somálsku, která se konala v únoru 2012 v Londýně, a vybízí vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby zjistila možnosti uspořádání podobné konference v roce 2013;

25.  domnívá se, že oblast Afrického rohu by měla být rovněž vnímána jako oblast s velkým hospodářským potenciálem, zejména pokud jde o nerosty a zemědělství; vyzývá proto Radu, Komisi, ESVČ a EIB, aby ve spolupráci s dalšími mnohostrannými dárci a finančními institucemi určily projekty společného zájmu zemí této oblasti, které by mohly podpořit spolupráci a vzájemnou přínosnou provázanost, např. v oblasti dodávek energie, včetně energie z obnovitelných zdrojů, a přírodních zdrojů, mimo jiné vody; zdůrazňuje význam přeshraničního obchodu, přístupu na mezinárodní trhy, k přístavním infrastrukturám a poskytnutí vhodných koridorů pro přístup vnitrozemských zemí jako klíčových prvků dlouhodobého hospodářského rozvoje v oblasti Afrického rohu; žádá Komisi o hloubkovou analýzu rozsahu a hospodářských, environmentálních a sociálních dopadů pronajímání půdy třetím zemím, k němuž dochází v oblasti Afrického rohu, a o předložení návrhů na možné ochranné strategie a mechanismy;

26.  domnívá se, že posílení bezpečnosti v regionu a boj proti terorismu a pirátství jsou sice nezbytné, nesmí však zastínit naprostou nutnost podpory především vymýcení chudoby v regionu, a to tím spíše, že EU musí podle své zakládající smlouvy přihlížet k cílům rozvojové spolupráce – mezi nimiž jsou na jednom z prvních míst snížení a vymýcení chudoby – při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země (čl. 208 odst. 1 SFEU); konstatuje, že všechny země Afrického rohu jsou rozvojovými zeměmi a že z tohoto důvodu – s výjimkou Súdánu a Jižního Súdánu, které nepodepsaly dohodu z Cotonou – obdržely rozvojovou pomoc ve výši dvou miliard EUR (z toho jen Etiopie získala 644 milionů EUR) pro národní a regionální orientační programy v rámci 10. ERF (2008–2013); poukazuje na to, že ve stejném období a stále v rámci 10. ERF získaly země východní Afriky, jižní Afriky a Indického oceánu 619 milionů EUR (částečně pro Mezivládní úřad pro rozvoj) s cílem vymýtit chudobu v zemích této oblasti a pomoci jim dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí; připomíná konečně, že africký mírový projekt, který je podřízeným nástrojem ERF, finančně podporuje misi AMISOM;

27.  domnívá se, že jako celosvětově největší distributor rozvojové a humanitární pomoci v této oblasti, kterým je částečně díky centralizaci své diplomatické činnosti do ESVČ a úřadu zvláštního zástupce EU, úspěchu mise Atalanta a diplomatické a vojenské přítomnosti určitých členských států v tomto regionu, by EU (členské státy a Komise) mohla vykonat více pro vymýcení chudoby příznačné pro tuto oblast a zdejší anarchie a bezpráví;

28.  domnívá se, že je vhodné využít příležitosti, kterou představuje zvolení nového somálského prezidenta Hasana Šejcha Mahmúda dne 10. září 2012, aby byly za pomoci strategického rámce pro oblast Afrického rohu a s pomocí zvláštního zástupce EU v regionu, ESVČ a diplomatických zastoupení jednotlivých států a Africké unie navázány normální diplomatické a ekonomické vztahy mezi Etiopií a Eritreou a aby byla vyřešena somálská krize, neboť by to prospělo rozvoji celé oblasti; konstatuje, že oblast Velkých jezer, která lemuje západní pásmo oblasti Afrického rohu, je rovněž jednou z nejméně stabilních oblastí ve světě, v níž se nachází několik velmi zaostalých zemí vystavených ozbrojenému násilí – např. Konžská demokratická republika – nebo válkám s jednou nebo více sousedními zeměmi – např. napětí mezi Rwandou, která je v širším smyslu součástí oblasti Afrického rohu, a Konžskou demokratickou republikou; zdůrazňuje, že při provádění strategie EU pro oblast Afrického rohu bychom neměli opomíjet její případné dopady na rozvoj sousedních regionů (především regionu Velkých jezer, střední Afriky a jižní Afriky), který je rovněž nezbytný.

29.  vítá – jak z hlediska regionální rozvojové pomoci, tak z hlediska humanitární pomoci –nový plán pro oblast Afrického rohu, jehož návrh předložila Komise v roce 2012, který je označován jako SHARE (Supporting Horn of Africa Resilience) a měl by být nástrojem spojujícím krátkodobou humanitární pomoc a dlouhodobý rozvoj s cílem přerušit bludný kruh krizí, které tento region postihují; plně podporuje Komisi, pokud jde o toto posílené spojení naléhavé pomoci, obnovy a rozvoje (LRRD: Link between Relief, Rehabilitation and Development); vyzývá EU, aby prostřednictvím tohoto programu usilovala o poskytování různých příležitostí k obživě a lepšího přístupu k trhům a informacím, aby se posílil příjem domácností pastevců, obyvatel živících se jak zemědělstvím, tak pastevectvím, říčním nebo pobřežním rybolovem, městského a příměstského obyvatelstva a aby se zlepšila dostupnost základních sociálních služeb s cílem nabízet spolehlivou a předvídatelnou podporu chronicky nebo sezónně ohroženému obyvatelstvu;

30.  vítá nový program EU SHARE, jehož cílem je zvýšit odolnost zemí Afrického rohu vůči různým hrozbám, kterým čelí; zdůrazňuje však, že tento program by měl být koordinován se strategií EU pro oblast Sahelu, která čelí stejným problémům (terorismus, drogy, změna klimatu, příliv uprchlíků a vysídlených osob atd.);

31.  domnívá se, že je důležité podporovat v zemích Afrického rohu zemědělství, pastevectví a chov zvířat, a vítá významnou činnost, kterou na tomto poli vykonávají nevládní organizace;

32.  vyzývá Komisi, aby podporovala všechny programy zaměřené na zajištění přístupu k vodě coby základního práva a společného majetku všech lidí, a aby prosazovala partnerství veřejného a soukromého sektoru, jejichž cílem je dostupnost pitné vody;

33.  trvá na tom, že kdykoli je to možné, neměla by mít pomoc EU poskytovaná v oblasti Afrického rohu formu přímé rozpočtové podpory, ale měla by být poskytována tak, aby bylo dosaženo konkrétních cílů na základě jasných ukazatelů výkonnosti; domnívá se, že pokud pomoc musí mít formu rozpočtové podpory, měla by být podmíněna dosažením konkrétních cílů; domnívá se, že programy určené k podpoře strategie EU pro oblast Afrického rohu by měly mít možnost využívat kombinování zdrojů, tzn. že k financování těchto programů by se mohli připojit i jiní mezinárodní dárci, a to na základě jasných společných norem, jež by umožnily koordinovaný a jednotný přístup všech dárců a minimalizovaly riziko protichůdných přístupů či zdvojování; domnívá se, že EU by měla mít obdobným způsobem možnost zapojit se do financování programů třetí strany v této oblasti, pokud je možno zajistit naprostý soulad s pravidly pro poskytování finanční pomoci EU třetím zemím;

34.  vyzývá EU a její členské státy, aby i nadále poskytovaly neutrální, nestrannou a nezávislou humanitární pomoc zranitelným obyvatelům a aby podporovaly země této oblasti posilováním jejich národních kapacit prostřednictvím strategií zaměřených na snižování rizika katastrof a programů dlouhodobé rozvojové spolupráce v oblasti připravenosti na sucho, v zemědělství, v oblasti rozvoje venkova a zabezpečení dodávek potravin;

35.  zdůrazňuje, že, ačkoli je zřejmé, že příčinou potravinové krize v oblasti Afrického rohu (stejně jako v Sahelu) je opakující se sucho, neúroda a růst cen, měly by se brát v úvahu i další velmi důležité faktory kromě těchto důvodů cyklické povahy (může-li se sucho považovat za strukturální prvek), např. rozpad společenství a nadměrná podpora vývozu zemědělských produktů na úkor potravinové soběstačnosti a na úkor zemědělství pro vlastní potřebu a prodeje na místních trzích;

36.  zdůrazňuje, že dodržování lidských práv a základních svobod představuje základní a neměnnou součást předpokladů pro angažovanost Unie v partnerských třetích zemích; je proto velmi znepokojen zprávami o svévolném zatýkání, špatném zacházení s vězni, násilném potlačování demonstrací a represivních opatřeních proti politické opozici, ke kterým patří cenzura a svévolná zadržování novinářů a aktivistů v celé oblasti; vyzývá všechny orgány v oblasti Afrického rohu, aby tyto základní zásady dodržovaly a bezpodmínečně propustily všechny politické vězně;

37.  vyjadřuje své hluboké znepokojení ohledně skupování půdy v Africe, jež ohrožuje zabezpečení potravin v místě a prohlubuje hladomor; žádá vlády zemí Afrického rohu a EU, aby posoudily, jaký dopad má v současnosti skupování zemědělské půdy na chudobu venkovského obyvatelstva a na nynější krizi spojenou s hladomorem; naléhavě žádá Komisi, aby otázku skupování půdy zahrnula do svého politického dialogu s rozvojovými zeměmi s cílem dosáhnout soudržnosti politik;

38.  je znepokojen zprávami o údajném nezákonném ukládání odpadu společnostmi a zločineckými sítěmi z EU; připomíná, že nezákonné ukládání odpadu je pro somálské obyvatelstvo pobřežních oblastí velkým problémem; vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise a Komisi, aby bezodkladně zajistily důkladné vyšetřování, které by provedl nezávislý subjekt a jehož součástí by bylo shromáždění důkazů a vzorků, a aby v závislosti na výsledcích tohoto šetření zvážily právní kroky, k nimž by mohly patřit kompenzace ze strany evropských společností, členských států EU a EU samotné;

39.  uznává zásadní význam dalšího poskytování nezávislé a nestranné humanitární pomoci všem obyvatelům oblasti Afrického rohu zasaženým důsledky konfliktů, jakož i význam dalšího zabezpečení náležitých finančních prostředků, zejména pro Somálsko; zdůrazňuje, že jakékoli omezení pomoci by mohlo uvrhnout somálské obyvatelstvo opět do humanitární krize; zdůrazňuje, že je třeba kromě humanitární pomoci vyvíjet rovněž takové úsilí, jako je iniciativa EU Podpora odolnosti v oblasti Afrického rohu (SHARE), s cílem dosáhnout odolnosti a zlepšit živobytí místních obyvatel;

40.  zdůrazňuje, že lidská práva, zejména práva žen, dětí, lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a náboženských menšin, byla dlouho v této oblasti opomíjena, a konstatuje, že v některých částech oblasti Afrického rohu se rozšířil sektářský islamismus, který ohrožuje svobody menšin;

41.  poukazuje na to, že je důležité, aby Evropa podporovala občanskou společnost; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily koordinovanou podporu občanské společnosti jak v jednotlivých zemích, tak na přeshraniční a regionální úrovni;

42.  zdůrazňuje, že je důležité poskytovat Jižnímu Súdánu stálou pomoc zaměřenou na vytvoření a posílení funkční občanské společnosti; je pevně přesvědčen, že nový nástroj pro demokracii a lidská práva by měl zahrnovat mechanismy financování ad hoc pro oblast Afrického rohu; domnívá se, že by se mělo zvážit rozšíření působnosti nadace pro demokracii na země Afrického rohu;

Súdán a Jižní Súdán

43.  vítá dohody uzavřené mezi Súdánem a Jižním Súdánem o obnově vývozu ropy a demilitarizaci hranic a vyzývá obě země, aby tyto dohody dodržovaly; vyzývá každou z těchto zemí, aby přestala poskytovat útočiště nebo podporu povstaleckým skupinám z druhého státu; vyzývá k dalším jednáním o vymezení hranic mezi oběma zeměmi s cílem předcházet dalšímu propuknutí konfliktu, který by ohrozil nedávno uzavřenou dohodu, a doporučuje, aby oba vůdčí představitelé pokračovali v jednáních s cílem dosáhnout co nejdříve v souladu s plánem AU a rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2046 dohody o statusu oblasti Abyei a dalších sporných oblastí; vítá úspěchy, kterých dosáhl za podpory Africké unie panel na vysoké úrovni vedený bývalým prezidentem Mbekim a částečně financovaný EU při vyjednávání a zprostředkování mezi Súdánem a Jižním Súdánem; vyzývá zvláštního zástupce EU pro Súdán a Jižní Súdán, aby koordinoval své kroky s vedoucími delegací v Súdánu a Jižním Súdánu s cílem zajistit, aby zapojení EU, její politické úsilí a pomoc byly i nadále velmi viditelné;

44.  vítá memoranda o porozumění, která byla samostatně uzavřena súdánskou vládou a Súdánským lidově osvobozeneckým hnutím (sever) s OSN, Africkou unií a Ligou arabských států s cílem umožnit doručení humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu států Modrého Nilu a Jižního Kordofánu;

45.  je znepokojen obnovením násilností ve státě Džonglej v Jižním Súdánu, což ohrožuje pokrok dosažený při obnovování míru a bezpečnosti v této oblasti; podporuje vyšetřování, o něž žádá mise OSN v Jižním Súdánu, a žádá, aby byly osoby odpovědné za toto násilí potrestány; vyzývá vládu Jižního Súdánu, aby:

46.  jednoznačně odsuzuje veškeré násilnosti proti civilistům, k nimž došlo v Súdánu a které jsou porušením mezinárodního humanitárního práva a právních předpisů v oblasti lidských práv; apeluje na EU a mezinárodní společenství, aby stanovily jednotný postup pro řešení otázky ochrany civilistů a ukončení porušování lidských práv, zejména v oblastech Dárfúru, Jižního Kordofánu a Modrého Nilu; vyzývá súdánskou vládu a Súdánské lidově osvobozenecké hnutí (sever) k okamžitému zahájení přímých rozhovorů, které by dle ustanovení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2046 vedly k dohodě o úplném ukončení nepřátelských akcí a k politickému urovnání sporů na základě rámcové dohody ze dne 28. června 2011; zdůrazňuje, že je důležité zachovat v oblastech konfliktu přítomnost mezinárodních aktérů, a naléhavě vyzývá súdánské orgány, aby kromě bezpečnosti civilistů zajistily i bezpečnost těchto mezinárodních subjektů; připomíná, že EU a členské státy jsou povinny intenzivně podporovat Mezinárodní trestní soud a spolupracovat s ním při uplatňování zatykačů na Ahmada Muhammada Harúna, Alího Muhammada Ali Abdar Rahmána, Abdela Rahima Muhammeda Huseina a prezidenta Umara Hasana Ahmada al-Bašíra;

47.  je znepokojen zhoršením zdravotní situace přibližně 170 000 súdánských uprchlíků, z nichž více než polovina jsou děti, ve čtyřech táborech na horním Nilu a ve státě Unity, kde prudce narůstá nebezpečí infekcí, průjmových onemocnění a malárie, které ještě prohlubuje podvýživa;

48.  odsuzuje veškerou podporu poskytovanou Súdánem či Jižním Súdánem jakýmkoli jiným ozbrojeným skupinám než jsou jejich řádné ozbrojené síly;

Somálsko

49.  bere na vědomí výsledek prezidentských voleb, které se v Somálsku konaly dne 20. srpna 2012; naléhavě vyzývá všechny politické aktéry v Somálsku, aby se zavázali k podpoře demokracie, právního státu a lidských práv, které představují jediné východisko ze začarovaného kruhu chudoby, zaostalosti a nedostatečné bezpečnosti; zdůrazňuje, že ukončení mandátu prozatímní federální vlády je klíčovým testem potenciálu Somálska změnit se ve fungující stát a jeho schopnosti opět vybudovat silné a demokratické instituce skutečně zastupující občany; domnívá se, že v Somálsku bude zásadní napomáhat politickému dialogu všech stran a prosazovat postupy hledání shody s cílem podpořit novou somálskou vládu; vyzývá novou federální vládu a nového prezidenta Hasana Šejcha Mahmúda, aby usilovali o usmíření somálského lidu a využili dohodu z Garowe jako základ pro vytvoření nového federální státu a zahájení dlouhého, ale důležitého procesu budování míru, bezpečnosti a demokracie pro všechny Somálce;

50.  vítá nedávné sestavení prvního oficiálního somálského parlamentu po více než 20 letech a doufá, že půjde o první krok na cestě přechodu k parlamentní demokracii více zastupující občany; bere na vědomí, že 30% kvóta podílu žen mezi poslanci parlamentu byla téměř dosažena a připomíná, že smysluplná účast žen ve všech oblastech veřejného života je důležitá pro úspěšné vyřešení konfliktů a budování míru;

51.  vítá ukončení přechodného období v Somálsku jako příležitost k obnově; oceňuje práci signatářů plánu postupu, tradičních rad starších, národního ústavodárného shromáždění, nového federálního parlamentu a technického výboru pro otázky výběru, kterou odvedli při ukončování přechodného období; vítá příslib odstupujícího prezidenta podporovat prezidenta Hasana Šejcha Mahmúda a spolupracovat s ním; naléhavě vyzývá všechny politické činitele v Somálsku, aby spolupracovali s novými orgány; vítá vizi prezidenta Hasana Šejcha týkající se Somálska a jeho záměr vytvořit instituce veřejné správy s širokou základnou a otevřené všem a zajistit stabilizaci, právní stát, řádnou veřejnou správu, obnovu hospodářství, budování míru a usmíření, poskytování veřejných služeb a zlepšení vztahů mezi Somálskem a zbytkem světa; naléhavě ho vyzývá, aby dbal na svůj závazek zabezpečit transparentní a odpovědnou veřejnou správu, potírat korupci na všech úrovních, zajistit dialog zahrnující všechny strany a zřídit v souladu s prozatímní somálskou ústavou reprezentativní a odpovědné instituce na celostátní, regionální, okresní i místní úrovni;

52.  vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise a zvláštního zástupce EU pro oblast Afrického rohu, aby přezkoumali džibutský mírový proces a zvážili nasazení týmu zprostředkovatelů, jehož členové mají důvěru širokého spektra somálských subjektů, včetně sdružení žen, a jsou schopni přivést řadu somálských činitelů k jednacímu stolu; vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby zahájila proces zaměřený na aktéry somálské občanské společnosti žijící v Somálsku i v zahraničí, který by umožnil pravidelnou a trvalou diskusi o možných řešeních politických problémů této země; vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby tyto dva procesy propojila, tak jako tomu bylo například v případě úspěšného mírového procesu v období 2000 až 2005 v Súdánu;

53.  vítá nedávnou mírovou iniciativu somálské vlády, která nabízí civilní zaměstnání a školení vzbouřencům, kteří opustí hnutí aš-Šabáb; vítá nedávné schválení ambiciózní ústavy, v níž je zakotven příslib rovných práv pro „všechny občany bez ohledu na pohlaví, náboženství, společenský nebo ekonomický status, politické názory, příslušnost ke klanu, zdravotní postižení, zaměstnání, původ či dialekt“, dále zákaz mrzačení ženských pohlavních orgánů a která zřizuje Komisi pro pravdu a usmíření; je však znepokojen skutečností, že v zemi, kterou po desetiletí sužovaly ničivé sváry, se tato nová ústava nezabývá rozdělením moci a zdrojů mezi centrální oblast a regiony, a v zájmu řešení této problematiky vyzývá ke zvýšené spolupráci s novými orgány;

54.  vyzývá somálské orgány, aby se v zájmu zajištění důvěry obyvatelstva v novou vládu prioritně zaměřily na budování institucí a bezodkladné vytvoření odpovědné, transparentní a všem otevřené policie; v tomto ohledu oceňuje značný přínos mise EUTM Somálsko pro bezpečnostní složky země; věří, že členské státy budou nadále podporovat tuto činnost mise SBOP, která se snaží vštípit somálské armádě respekt vůči lidským právům, genderové dynamice a právnímu státu; konstatuje, že rozvoj stabilních, odpovědných a všem otevřených somálských institucí musí jít za rámec bezpečnostních sil, musí jej vést Somálci a musí se s ním ztotožnit, pokud se má Somálsko stát životaschopným státem;

55.  zdůrazňuje, že pro dlouhodobou udržitelnost Somálska jako fungujícího federálního státu budou mít zásadní význam životaschopné a všem otevřené hospodářské struktury a systém rozdělování výnosů z budoucí těžby ropy a zemního plynu mezi regionální a federální úrovní ve prospěch všech obyvatel; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby neopakovalo chyby, jichž se dopustilo v minulosti, a nezaměřilo veškerou pomoc na federální instituce v Mogadišu na úkor somálských regionů, které mohou mít klíčový význam pro decentralizované poskytování základních služeb obyvatelstvu a pro zajištění stability; vyzývá EU, aby mobilizovala všechny zdroje a využila této významné příležitosti s cílem pomáhat regionálním somálským subjektům v životně důležitém přechodu k demokracii; s ohledem na poslední vývoj politické a bezpečnostní situace v Somálsku vybízí členské státy a vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby v těsné spolupráci s legitimními somálskými orgány, Africkou unií, Mezivládním úřadem pro rozvoj a vládou USA zvážily vyslání mise v zájmu reformy bezpečnostního sektoru, jakmile to situace v místě dovolí;

56.  uznává, že budování míru v Somálsku musí probíhat zdola nahoru; zdůrazňuje, že EU musí zajistit, aby její strategie umožňovala dostatečnou podporu místních snah o budování míru a řešení sporů a aby byl těmto snahám přikládán prvořadý význam na národní a regionální úrovni; rovněž připomíná, že legitimita dosažená v místním měřítku v Somálsku napomůže vzniku institucí veřejné správy, které budou poskytovat vyhlídky dlouhodobé stability;

57.  zdůrazňuje, že Africká unie nasadila v Somálsku vojenskou misi AMISON, jíž byl udělen mandát Radou bezpečnosti OSN a která intenzivně hledá další státy, které by mohly přispět svými jednotkami;

58.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU hrála v úzké spolupráci s USA a Africkou unií klíčovou úlohu v budoucnosti Somálska;

59.  vyzývá mezinárodní společenství, aby ve spolupráci s Mezinárodním výborem Červeného kříže a s organizací Červeného půlměsíce v Somálsku co nejdříve zavedlo a rozvinulo zařízení zdravotní péče a ambulantní střediska pro péči a terapeutickou výživu;

60.  vítá vytvoření Fondu místní stability, který je zaměřen především na koordinaci mezinárodní pomoci v nově osvobozených a zpřístupněných oblastech na jihu Somálska;

61.  hluboce lituje toho, že jen od prosince 2011 došlo ve vládou kontrolovaných oblastech Somálska k zavraždění 13 novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků a že se ve vyšetřování těchto případů nedosáhlo žádného pokroku; zdůrazňuje, že je důležité zajistit svobodu projevu a naléhavě novou vládu a prezidenta vyzývá k přijetí opatření, která by novinářům poskytla větší ochranu, a k důvěryhodnému prošetření těchto vražd;

62.  naléhavě vyzývá EU a všechny regionální a mezinárodní partnery, aby maximálně využili příležitosti, kterou vytvořilo jmenování nové vlády v Somálsku, což společně se zřejmým oslabením povstaleckého hnutí aš-Šabáb v této zemi nabízí potenciál k zahájení nové politické éry v Somálsku; zdůrazňuje proto, že je nutné, aby mezinárodní společenství, zejména EU, bylo připraveno podpořit legitimní a demokratické orgány při budování institucionálních kapacit, reformě bezpečnostního sektoru a při odzbrojení, demobilizaci a opětovné integraci, jakož i podpořit občanskou společnost; naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby zajistila, aby opatření EU v Somálsku napomáhala rozvoji svobodné a otevřené společnosti respektující a prosazující lidská práva, zejména práva žen a menšin, umožňovala posílit postavení žen a zajišťovala rovnováhu mezi ženami a muži ve všech částech společnosti;

63.  poukazuje na velmi pozitivní příklad Somalilandu, který prokazuje po více než dvacet let svou schopnost budovat a upevňovat své demokratické, hospodářské a správní struktury a ubírat se cestou udržitelné demokracie; konstatuje, že Somalilandu se dosud velmi úspěšně dařilo upevňovat bezpečnost a stabilitu na svém území a spolupracovat v boji proti pirátství a terorismu; je však znepokojen tím, že pokud by se hnutí aš-Šabáb přeskupilo do horských hraničních oblastí, mohl by se Somaliland stát zranitelným; zdůrazňuje proto, že je nezbytné podporovat Somaliland v boji proti terorismu, a to mimo jiné i podporou hospodářské diverzifikace a budování kapacit pro zaměstnanost mládeže, a snížit tak nábor mladých lidí do ozbrojených složek; poukazuje na významnou úlohu Somalilandu při podpoře hospodářského a společenského rozvoje v této oblasti jako prostředku zabraňujícího radikalizaci v nestabilních částech jeho území; vyzývá Komisi a ESVČ, aby Somaliland podporovaly v jeho úsilí o zlepšení vyhlídek na rozvoj a prosazování hospodářské a sociální stability; zdůrazňuje, že při hledání řešení, které zajistí dlouhodobou stabilitu a bezpečnost Somálska, je důležité vyhodnotit pozitivní příklad stability Somalilandu;

64.  vítá zásadní prohlášení o podpoře nových federálních orgánů Somálska, které vysoká představitelka Unie, místopředsedkyně Komise učinila v New Yorku na malém summitu Valného shromáždění OSN k problematice Somálska, a vítá zejména její závazek v čtyřletém procesu upevňování nových federálních orgánů a regionální správy a příslib uspořádat v roce 2013 mezinárodní konferenci o Somálsku; vyzývá Somaliland a další federální subjekty, aby se v zájmu vytvoření udržitelného, stabilního a prosperujícího somálského federálního státu plně a vstřícně zapojovaly do jednání o svých právních a politických vztazích s novými federálními orgány Somálska;

Etiopie a Eritrea

65.  poukazuje na klíčový význam Etiopie pro politickou a hospodářskou stabilitu celé oblasti; konstatuje, že nový předseda etiopské vlády Hailemariam Desalegn ve svém inauguračním projevu zdůraznil, že je důležité posilovat v této zemi lidská práva a demokratické instituce s cílem přispět k rozvoji demokratické kultury a bezvýhradného dodržování těchto práv v Etiopii; věří, že nová etiopská vláda přináší možnost zapojit Etiopii do dialogu o všech otázkách společného zájmu či obav, včetně těch, v nichž mohly v minulosti panovat neshody, a podtrhuje nutnost podporovat Etiopii prostřednictvím pozitivního dialogu a partnerství na její cestě k novému demokratickému systému; podporuje boj Etiopie proti terorismu, ale zdůrazňuje, že tento boj by měl být veden v rámci plného dodržování základních práv;

66.  doufá, že pod vedením předsedy vlády Hailemariama Desalegna, který byl jmenován dne 21. září 2012, zahájí Etiopie proces skutečného přechodu k demokracii s cílem naplnit velký demokratický potenciál a ukončit narušování svobody vyznání a svobod občanské společnosti; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, zvláštního zástupce EU pro oblast Afrického rohu a zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby přednostně zahájili s Etiopií dialog o lidských právech a aby tak využili příležitost, kterou nabízí pokračující politický přechod k zahájení skutečného přechodu k demokracii vycházející ze zásadního významu lidských práv a základních svobod, svobody sdělovacích prostředků a plného uznání svobody projevu; naléhavě vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby bděle a aktivně reagovaly na politické změny, které probíhají v Etiopii a podporovaly posilování demokratických institucí a aby politickou, vojenskou a rozvojovou pomoc spojily s konkrétními demokratickými reformami, které musí zahrnovat propuštění všech tzv. vězňů svědomí, jako je Eskinder Nega a další novináři, obránci lidských práv a rozvojoví aktivisté, přijetí zvláštních zpravodajů OSN pro lidská práva a umožnění jejich neomezeného přístupu do všech regionů a zadržovacích zařízení, zrušení nebo pozměnění prohlášení o charitativních a nevládních organizacích a protiteroristického prohlášení a návrat opozice z exilu; vyzývá EU, aby nalezla inovativní a bezpečné způsoby, jak finančně a politicky pomoci etiopské občanské společnosti, jež se potýká s potížemi, a navázat bezprostřední dialog s opozicí v Etiopii i v exilu;

67.  konstatuje, že v Etiopii v současnosti neexistuje nezávislá soudní moc ani nezávislé sdělovací prostředky, a to z důvodu intenzivní kampaně zaměřené na oslabení soudců a znemožnění jejich činnosti, na kontrolu sdělovacích prostředků, zastrašení opozice a umlčení organizací pro lidská práva;

68.  poukazuje na skutečnost, že mnoho novinářů bylo souzeno na základě protiteroristického zákona z roku 2009; odsuzuje nedávné kampaně představující právní obtěžování, které vyvrcholily odsouzením blogera Eliase Kifleho v nepřítomnosti k doživotnímu trestu odnětí svobody nejvyšším federálním soudem a uložením čtrnácti let odnětí svobody zástupci šéfredaktora místních novin Wubshetovi Tayemu a pravidelnému přispěvateli do novin Reeyotu Alemuovi; vítá ovšem nedávné omilostnění švédských novinářů Martina Schibbyeho a Johana Perssona po smrti předsedy vlády Melese Zenawiho; vybízí novou vládu, aby tentýž přístup uplatnila na všechny oběti svévolného výkonu spravedlnosti;

69.  podtrhuje, že přehradní projekt „Grand Renaissance“ na Modrém Nilu v etiopské oblasti Beningšangul-Gumuz má velký potenciál pro výrobu čisté energie a hospodářský rozvoj celé oblasti; podporuje mezinárodní panel odborníků sestavený k tomuto projektu Etiopií, Súdánem a Egyptem a vyzývá k lepšímu pochopení sdílení Nilu jako vodního zdroje a energie vyráběné vodní elektrárnou vystavěnou na této přehradě;

70.  vyzývá vládu Etiopie, aby oficiálně uznala rozhodnutí komise pro státní hranice o demarkaci hranic mezi Eritreou a Etiopií za konečné a závazné v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1907 (2009) a 2023 (2011) a v souladu s příslušnými usneseními AU a Mezivládního úřadu pro rozvoj; vyzývá proto eritrejskou vládu, aby souhlasila se zahájením dialogu s Etiopií s cílem vyřešit postup stahování vojsk z hraniční oblasti a o skutečné demarkaci hranic v souladu s rozhodnutími komise pro státní hranice s přihlédnutím k významu zachování celistvosti společenství a rovněž o normalizaci vztahů s Etiopií včetně znovuotevření hranice; vyzývá mezinárodní společenství, aby zahájilo dialog s Eritreou a chránilo zájmy a potřeby eritrejského obyvatelstva a současně naléhalo na režim a vojenské složky s cílem získat povolení pro přístup mezinárodních organizací, připravit dlouho slibované volby a zpřístupnit politickou scénu v zemi; zdůrazňuje, že veškerá pomoc EU, která není zaměřena na humanitární cíle, by měla být přísně podmíněna tím, jak eritrejské orgány budou plnit závazek napomáhat demokratickému přechodu, zlepšovat situaci v oblasti lidských práv v zemi, přičemž budou stanoveny transparentní a hmatatelné ukazatele, a zajišťovat základní potřeby eritrejského obyvatelstva; vyzývá Eritreu, aby žádným způsobem nepodporovala ozbrojené skupiny, které ohrožují mír a smiřování v Somálsku a obecněji i stabilitu v této oblasti; vyzývá ke svobodě projevu, tisku a vyznání, k zavedení svobodných a řádných voleb a demokracie v zemi; vyzývá k okamžitému propuštění politických vězňů, včetně novináře Dawita Isaaka, který je vězněn bez soudního řízení, a to již více než 4 000 dnů;

o
o   o

71.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Evropské službě pro vnější činnost a členským státům, zvláštnímu zástupci EU pro Súdán, zvláštnímu zástupci EU pro oblast Afrického rohu, členským státům EU, vládě Turecka, Kongresu Spojených států amerických, ministerstvu zahraničí Spojených států, Komisi Africké unie, Panafrickému parlamentu, vládám a parlamentům zemí Mezivládního úřadu pro rozvoj a orgánům Somalilandu.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0203. (2) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 102. (3) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 51. (4) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 35. (5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0334.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 o rozvojových aspektech práv duševního vlastnictví na genetické zdroje: dopad na snížení chudoby v rozvojových zemích (2012/2135(INI))

P7_TA(2013)0007 A7-0423/2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992,

–  s ohledem na Nagojský protokol k Úmluvě o biologické rozmanitosti o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a vyváženém sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010,

–  s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství z roku 2001,

–  s ohledem na Smlouvu o patentové spolupráci z roku 2002,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou Valné shromáždění přijalo dne 13. září 2007,

–  s ohledem na Úmluvu MOP č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin ve znění revidovaném v Ženevě dne 19. března 1991,

–  s ohledem na Dohodu WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví z roku 1995,

–  s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství z roku 2002 a rámec WHO z roku 2011 pro chřipkové viry,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o strategických cílech EU pro 10. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti konané ve dnech 18. až 29. října 2010 v japonské Nagoji(2),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (COM(2011)0244),

–  s ohledem na činnosti a zprávy mezivládního výboru Světové organizace duševního vlastnictví pro práva duševního vlastnictví a genetické zdroje, tradiční znalosti a folklór,

–  s ohledem na zprávu ze zasedání skupiny technických a právních odborníků zabývající se tradičními znalostmi souvisejícími s genetickými zdroji v souvislosti s mezinárodním režimem přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů (UNEP/CBD/WG-ABS/8/2, 2009),

–  s ohledem na studii z roku 2011 s názvem „Práva duševního vlastnictví na genetické zdroje a boj proti chudobě“, vypracovanou na žádost Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu,

–  s ohledem na Ramsarskou úmluvu o mokřadech z roku 1971,

–  s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1973 (CITES),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro právní záležitosti (A7-0423/2012),

A.  vzhledem k tomu, že přežití a dobré životní podmínky 70 % z celosvětového počtu chudých obyvatel žijících ve venkovských a městských oblastech přímo závisejí na biologické rozmanitosti;

B.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti je podporovat ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti a odstraňovat překážky, které jejímu využití brání;

C.  vzhledem k tomu, že poskytovatelé genetických zdrojů a nositelé souvisejících tradičních znalostí často pocházejí z rozvojových zemí s vysokou mírou biologické rozmanitosti;

D.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů, které byly přijaty v souvislosti s plněním Úmluvy o biologické rozmanitosti, vznikly v reakci na praktiky bioprůzkumu a biopirátství;

E.  vzhledem k tomu, že obecně uznávanou definicí pojmu „biopirátství“ se rozumí praxe, kdy si průmyslové podniky přisvojí a nechají patentovat tradiční znalosti nebo genetické zdroje domorodých obyvatel, aniž by k tomu měly oprávnění nebo aniž by zemím původu poskytly náhradu;

F.  vzhledem k tomu, že Úmluva o biologické rozmanitosti od biologických průzkumníků vyžaduje, aby od zemí původu nebo místních či domorodých společenství získali ve vztahu k tradičním znalostem týkajícím se genetických zdrojů „předchozí informovaný souhlas“ a vyjednali s nimi „vzájemně dohodnuté podmínky“ a aby země a společenství, od nichž zdroje pocházejí, měly na přínosech biologického průzkumu podíl;

G.  vzhledem k tomu, že rozvíjející se režim přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů podle Úmluvy o biologické rozmanitosti funguje v rámci propojeného systému zahrnujícího WTO a její Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO), Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní unii na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV) a Světovou zdravotnickou organizaci (WHO);

H.  vzhledem k tomu, že správa přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů je zohledněna rovněž v řadě nástrojů týkajících se lidských práv, včetně Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966 a Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech z roku 1966;

I.  vzhledem k tomu, že čl. 27 odst. 3 písm. b) Dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) vlády opravňuje, aby z patentovatelnosti vyloučily rostliny, zvířata a „ve své podstatě“ biologické procesy, zatímco mikroorganismy a nebiologické a mikrobiologické postupy patentově chránit lze;

J.  vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost zajišťuje širokou škálu ekosystémových služeb, například místní zásobování vodou a potravinami, suroviny pro obživu a regulaci klimatu; dále vzhledem k tomu, že zhoršování životního prostředí přináší nové výzvy, pokud jde o zachování a udržitelné využívání širokého spektra druhů a genetických zdrojů coby základu pro zajišťování potravin a udržitelný zemědělský rozvoj;

K.  vzhledem k tomu, že cílem Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství (ITPGR) vyjednané v rámci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) je zachování a udržitelné využívání rostlinných genetických zdrojů v oblasti výživy a zemědělství a spravedlivé a vyvážené sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, v souladu s Úmluvou o biologické rozmanitosti;

L.  vzhledem k tomu, že zejména v případě dovážených zemědělských plodin jsou členové OECD do značné míry odkázáni na genetické zdroje, což činí mezinárodní spolupráci v oblasti ochrany a udržitelného využívání genetických zdrojů nezbytnou;

M.  vzhledem k tomu, že podle odhadů jsou tři čtvrtiny celosvětové populace závislé na tradičním přírodním lékařství a že přibližně polovina uměle vyrobených léčiv je přírodního původu;

N.  vzhledem k tomu, že se otázkou tradičních znalostí zabývá několik mezinárodních úmluv a dohod, včetně Úmluvy o biologické rozmanitosti, Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, Deklarace OSN o právech původních obyvatel a Úmluvy Unesco o zachování nemateriálního kulturního dědictví;

O.  vzhledem k tomu, že čl. 8 písm. j) Úmluvy o biologické rozmanitosti zavazuje smluvní strany k respektování, uchovávání a udržování tradičních znalostí a k tomu, aby se zasadily „o spravedlivé rozdělení zisku vyplývajícího z využívání“ těchto znalostí;

P.  vzhledem k tomu, že Deklarace OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 potvrzuje jejich právo udržovat, spravovat, chránit a rozvíjet své tradiční znalosti;

Q.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 valné shromáždění členů WIPO pověřilo mezivládní výbor pro duševní vlastnictví, genetické zdroje, tradiční znalosti a folklór, aby vypracoval mezinárodní nástroj na ochranu genetických zdrojů, tradičních znalostí a tradičních kulturních projevů;

I.Genetická rozmanitost a rozvojové cíle tisíciletí

1.  připomíná, že ochrana biologické rozmanitosti má přímou souvislost s plněním rozvojových cílů tisíciletí, zejména cíle č. 1, který se týká vymýcení extrémní chudoby a hladu; zdůrazňuje, že pro zemědělství, lesnictví a rybolov jsou důležité zdravá míra biologické rozmanitosti a zdravé ekosystémy v rámci udržitelného rozvoje;

2.  zdůrazňuje, že Úmluva o biologické rozmanitosti se od ostatních mezinárodních smluv týkajících se životního prostředí významně liší tím, že v oblasti ochrany a využívání biologické rozmanitosti výslovně připisuje význačnou úlohu otázkám spravedlnosti a rovnosti;

3.  poukazuje na to, že ačkoli neexistuje obecně uznávaná definice pojmu „biopirátství“, může pokrývat zneužívání a/nebo nezákonný komerční prospěch z využívání tradičních znalostí či genetických zdrojů, a zdůrazňuje, že je třeba dále pracovat na vyjasnění a sjednocení právní terminologie, zejména vytvoření definice termínu „biopirátství“ opírající se o spolehlivé údaje;

4.  poukazuje na problémy, které práva duševního vlastnictví na genetické zdroje a tradiční znalosti způsobují rozvojovým zemím, pokud jde o přístup k lékařské péči, výrobu generických léčiv a přístup zemědělců k osivům; zdůrazňuje tedy, že obchodní politika EU ve vztahu k právům duševního vlastnictví musí být v souladu s cílem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotveným ve Smlouvě o EU;

5.  připomíná, že Úmluva o biologické rozmanitosti a Nagojský protokol vytvářejí hlavní rámec pro správu přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; konstatuje, že správa v oblasti práv duševního vlastnictví, genetických zdrojů a zmírňování chudoby se týká rovněž WTO, FAO, WHO a WIPO, a klade tudíž nároky na to, aby byl zajištěn soudržný přístup těchto organizací k podpoře režimu Úmluvy o biologické rozmanitosti; trvá na tom, že tyto mezinárodní instituce by měly režim Úmluvy o biologické rozmanitosti podporovat, nikoli mu bránit;

6.  opětovně vyjadřuje uznání milníku, jehož bylo dosaženo v oblasti mezinárodní ochrany práv původního obyvatelstva, pokud jde o genetické a další zdroje a související tradiční znalosti, která jsou zakotvena v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169, v čl. 8 písm. j) Úmluvy o biologické rozmanitosti a jejího Nagojského protokolu; vyjadřuje své znepokojení nad ztrátou genetické rozmanitosti, k níž dochází v důsledku toho, že na trhu na úkor tradičních odrůd osiv téměř výlučně převažují osiva průmyslově vyprodukovaná, tj. osiva, jež jsou chráněna právy duševního vlastnictví;

Zemědělství a zdraví

7.  připomíná, že k zajištění lepšího poskytování ekosystémových služeb je zapotřebí široké spektrum genetických zdrojů pro výživu a zemědělství; zdůrazňuje, že využití genetických zdrojů pro výživu a zemědělství má klíčový význam pro zajišťování potravin, pro udržitelné zemědělství a životní prostředí a pro boj proti změně klimatu;

8.  poukazuje na to, že dosažení rozvojového cíle tisíciletí č. 1 závisí mimo jiné na tom, jak budeme spravovat ekosystémy v zemědělství; v této souvislosti zdůrazňuje, že široké spektrum geneticky rozmanitých plodin je nezbytné k omezení nepříznivého dopadu, který může zemědělství mít na životní prostředí, i k zajištění lepšího poskytování ekosystémových služeb, a že rozmanitost plodin současně umožňuje především chudým a drobným zemědělcům, aby si zajistili pestrou stravu a diverzifikovali své příjmy; stejně tak zdůrazňuje, že genetická rozmanitost plodin s sebou nese odolnost vůči změnám klimatu;

9.  připomíná, že plané odrůdy vyšlechtěných rostlin, jež jsou důležité pro zajišťování potravin v členských státech EU, rostou převážně v rozvojových zemích; naléhavě vyzývá EU, aby v rámci působnosti Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin upustila od podpory zavádění právních předpisů, jež by mohly zemědělcům závislým na osivu získaném ze sklizně klást překážky, neboť by to znamenalo porušení práva na výživu v rozvojových zemích;

10.  připomíná, že „výjimka pro zemědělce“ v rámci Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin je obzvlášť důležitá pro rozvojové země, neboť jim umožňuje schraňovat osivo pocházející z nových odrůd a opětovně jej zasévat za obvyklým účelem zajištění potravin (čímž přispívají k zajišťování potravin); vyjadřuje nicméně politování nad tím, že ačkoli je v zájmu rozvojových zemí zachovat a rozšiřovat výjimky z práv šlechtitelů rostlin, práva zemědělců byla postupnými reformami Mezinárodní úmluvy na ochranu nových druhů rostlin oslabena;

11.  konstatuje, že FAO zaujímá vůdčí úlohu v rozvíjení specializovaných režimů přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů v oblasti potravin a zemědělství; vyzývá EU, aby podpořila požadavek rozvojových zemí zajistit náležité sdílení přínosů v jakýchkoli nových odvětvových mechanismech / nástrojích v rámci FAO, zajistit soudržnost a podporovat součinnost s Úmluvou o biologické rozmanitosti a jejím Nagojským protokolem;

12.  připomíná, že genetické zdroje mj. ve formě rostlinných léčivých přípravků významně přispívají k farmaceutickému výzkumu a vývoji a přístupu k lékařské péči; potvrzuje, že práva duševního vlastnictví by neměla bránit v přístupu k cenově dostupným lékům, zvláště vztahují-li se na genetické zdroje, které pocházejí z rozvojových zemí;

13.  vyzývá EU, aby v souladu se svou zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje ustoupila od požadavku, aby rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země, v rámci dvoustranných dohod přijaly rozsáhlé normy práv duševního vlastnictví týkající se např. osiv a léčiv;

14.  zdůrazňuje, že součástí boje proti biopirátství je provádění a aktualizace stávajících ujednání o vícestranném přístupu a sdílení přínosů v oblasti zemědělství a zdraví, například Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, tzn. zvážení nových způsobů, jak pro fond pro sdílení přínosů získat finanční prostředky, nebo mezivládního jednání WHO o připravenosti na pandemii chřipky;

15.  je toho názoru, že budoucí dvoustranné a vícestranné dohody usilující o harmonizaci, zejména dohody o rozsahu výjimek z patentových práv a jejich omezeních, bude zapotřebí důkladně přezkoumat z rozvojového hlediska s cílem dosáhnout globální rovnosti v oblasti veřejného zdraví v duchu provádění odstavce 6 prohlášení z Dohá o dohodě TRIPS, aby byly chráněny místní znalosti, a pokud jde o práva pěstitelů, zajištěn přístup k osivu;

II.  Práva domorodých a místních společenství na tradiční znalosti

16.  konstatuje, že tradiční znalosti jsou znalosti, jejichž nositeli jsou konkrétní domorodá nebo místní společenství a jež spolu v určitém regionu nebo zemi sdílejí mnohé segmenty společnosti; poukazuje na to, že tradiční znalosti zahrnují „nemateriální hodnoty“ a že zachování kulturního dědictví ve všech jeho projevech – společenských, náboženských, kulturních i krajinných – má skutečně prvořadý význam;

17.  klade důraz na to, že tři čtvrtiny celosvětové populace jsou závislé na tradičních přírodních léčivých rostlinných přípravcích; je tudíž přesvědčen, že biopirátství dokládá, že existuje pádný důvod k ochraně tradičních znalostí, zejména souvisejí-li s genetickými zdroji, které mají ekonomickou hodnotu pro průmysl;

18.  upozorňuje na to, že je nebezpečné hodnotit tradiční znalosti jen z obchodního hlediska; poukazuje na to, že stávající rámec práv duševního vlastnictví není uzpůsoben potřebám nestejnorodých skupin, jakými jsou například nositelé tradičních znalostí; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí definovat mezinárodní režim práv duševního vlastnictví sui generis, jenž zachová zřetel k různosti zájmů místních společenství, zohlední zvykové právo atd.;

19.  se znepokojením konstatuje, že mezi potíže, s nimiž se potýkají nositelé tradičních znalostí, patří kontrola a vymáhání, tj. zjištění, že došlo k porušení pravidel, a zajištění včasné nápravy; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že žádné z monitorovacích opatření Nagojského protokolu není zaměřeno na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, jelikož není stanovena povinnost zveřejnit „kontrolní“ informace o využitých tradičních znalostech a mezinárodně platné osvědčení o souladu se nevztahuje na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, což omezuje možnost odhalit biopirátství týkající se těchto znalostí; domnívá se, že EU by měla při provádění Nagojského protokolu přiznat tradičním znalostem přinejmenším stejnou úroveň ochrany jako genetickým zdrojům;

20.  zdůrazňuje, že předpisy přijaté na ochranu genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí musí být v souladu s přijatými mezinárodními závazky v oblasti prosazování a dodržování práv domorodého obyvatelstva zakotvenými v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 a Úmluvě MOP č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989;

21.  uznává potenciální úlohu systému práv duševního vlastnictví a patentového systému při podpoře inovací, přenosu a šíření technologií, které budou přinášet vzájemné výhody zúčastněným stranám, poskytovatelům, držitelům a uživatelům genetických zdrojů, jejich derivátů či souvisejících tradičních znalostí, a to způsobem, který přispívá k blahobytu a rozvoji, a zároveň zdůrazňuje, že je třeba předcházet nepříznivým dopadům systému práv duševního vlastnictví a patentového systému na to, jak původní obyvatelstvo a místní společenství uplatňují tradiční znalosti, na jejich zákony, praktiky a systémy znalostí a na jejich schopnost používat, rozvíjet, vytvářet a chránit své znalosti ve vztahu ke genetickým zdrojům; zdůrazňuje, že za určitých okolností mohou smlouvy mezi stranami označit místní původní obyvatelé nebo místní komunity za schůdnější řešení, které umožní sdílet přínosy a chránit jejich zájmy a současně chránit životní prostředí a předcházet sociálním a hospodářským škodám, např. prostřednictvím ochranných doložek;

III.  Problém biopirátství – cesta k řešení

22.  poukazuje na to, že biopirátství lze vysvětlit absencí vnitrostátních předpisů a mechanismů vymáhání v rozvojových zemích a absencí mechanismu k zajištění souladu v rozvinutých zemích, jež by zaručovaly, že genetické zdroje byly získány po předchozím souhlasu a na základě vzájemně dohodnutých podmínek v souladu s právními předpisy poskytovatelské země pro přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; vítá v této souvislosti návrh nařízení, který předložila Komise a jehož cílem je provedení Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; stejně tak trvá na tom, že je důležité spolu s přístupem k právní ochraně zajistit účinný mechanismus odvolání se v případě sporu;

23.  připomíná, že účinné provádění protokolu závisí na krocích přijatých rozvojovými i rozvinutými zeměmi; konstatuje, že vypracování právních předpisů o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů v rozvojových zemích je předpokladem toho, aby uživatelským zemím vznikl závazek dodržovat požadavky týkající se předchozího souhlasu; poukazuje nicméně na to, že tento požadavek představuje pro tyto země skutečnou výzvu, neboť vyžaduje vybudování solidních právních a institucionálních kapacit;

24.  zdůrazňuje, že cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti bude dosaženo pouze tehdy, bude-li zajištěno spravedlivé a vyvážené sdílení přínosů; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu boje proti biopirátství a podpory spravedlnosti a rovnosti při směně genetických zdrojů usilovaly o urychlenou ratifikaci Nagojského protokolu; zdůrazňuje, že úlohou rozvojové spolupráce EU je mimo jiné poskytovat pomoc rozvojovým zemím v oblasti budování právních a institucionálních kapacit v souvislosti s problematikou přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; je přesvědčen, že rozvojovým zemím by se mělo dostat podpory při budování databází tradičních znalostí a porozumění systémům patentových přihlášek;

25.   opakuje s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o patentování v podstatě biologických způsobů šlechtění(3), že nadměrně rozsáhlá patentová ochrana v oblasti šlechtění může brzdit inovace a pokrok a poškozovat malé a střední pěstitele a chovatele tím, že jim znemožní přístup ke genetickým zdrojům;

Zlepšení databáze a požadavky na zveřejňování údajů o genetických zdrojích a tradičních znalostech

26.  upozorňuje na návrh rozvojových zemí, aby byl přijat právně závazný předpis, jenž bude jako podmínku pro udělení mezinárodního osvědčení o původu od žadatelů o patent požadovat: a) zveřejnění údajů o zdroji a původu genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí, které využili ve svých vynálezech, b) doložení předchozího informovaného souhlasu příslušných orgánů poskytovatelské země a c) doložení toho, že přínosy budou sdíleny spravedlivě a vyváženě;

27.  vyjadřuje politování nad nedostatečným počtem jasných statistik o biopirátství a případech zneužití a vyzývá k tomu, aby byl v EU proveden v této oblasti další výzkum a byly zveřejňovány příslušné informace za účelem nápravy této situace; zdůrazňuje také, že jsou zapotřebí lepší údaje o počtu a obsahu smluv týkajících se přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; domnívá se, že by bylo možné je získat vytvořením systému oznámení a databází prostřednictvím mechanismu mezinárodní výměny informací v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti;

28.  je přesvědčen, že právně závazný nástroj je nejjistějším prostředkem k tomu, aby uživatelské země do systému práv duševního vlastnictví zavedly opatření související s biologickou rozmanitostí; naléhavě vyzývá, aby byly učiněny kroky, které udělení patentu podmíní tím, že žadatel v patentové přihlášce vyhoví závaznému požadavku na zveřejnění údajů o původu veškerých genetických zdrojů / tradičních znalostí; zdůrazňuje, že tyto zveřejněné údaje by měly zahrnovat také doklad o tom, že dotčené genetické zdroje / tradiční znalosti získal v souladu s platnými pravidly (tj. po předchozím informovaném souhlasu a na základě vzájemně dohodnutých podmínek);

29.  zdůrazňuje, že mezinárodní nástroj zahrnující požadavky na zveřejnění údajů a databáze na ochranu genetických zdrojů není náhradou za účinný mechanismus přístupu ke genetickým zdrojů a sdílení přínosů na vnitrostátní úrovni;

30.  zastává názor, že k potírání možných případů biopirátství může rovněž účinně přispět přímé oznámení podávané uživateli společností využívajících genetické zdroje nebo související tradiční znalosti, využití osvědčení o shodě a prozkoumání možností soudních řízení jak v rámci vnitrostátní jurisdikce, tak mimo ni;

31.  domnívá se, že jasný a ucelený systém vlastnických práv by přispěl k tvorbě znalostí a jejich šíření v rozvojových zemích ku prospěchu místnímu podnikání, výzkumu, vzdělávání a zmírňování chudoby;

Úsilí o vytvoření soudržného systému globální správy

32.  trvá na tom, že dohodu WTO TRIPS je třeba uvést do souladu s Nagojským protokolem k Úmluvě o biologické rozmanitosti, a považuje tudíž za zásadní, aby byly stanoveny závazné požadavky na zveřejnění údajů o původu genetických zdrojů v rámci řízení o udělení patentu, díky nimž by bylo možné ověřit, zda byly získány zákonným způsobem, po předchozím informovaném souhlasu a na základě vzájemně dohodnutých podmínek;

33.  zdůrazňuje, že tyto požadavky by mohly být zavedeny prostřednictvím změny dohody WTO TRIPS nebo v rámci WIPO, a to v kontextu probíhajících diskusí o vytvoření nového mezinárodního právního nástroje či nástrojů na účinnou ochranu genetických zdrojů, tradičních znalostí a tradičních kulturních projevů; především vyzývá EU, aby v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje podpořila požadavek rozvojových zemí, aby byla dohoda WTO TRIPS změněna v souladu s Nagojským protokolem vložením nového článku 29a o zveřejňování údajů o původu genetických zdrojů nebo souvisejících tradičních znalostí; vítá coby první krok skutečnost, že návrh nařízení EU o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů stanoví závazný požadavek zveřejňovat údaje o původu veškerých genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí;

34.  vyzývá Komisi, aby svým vyjednavačům v mezivládním výboru WIPO a vyjednavačům přezkumu dohody TRIPS dala pokyn, aby Nagojský protokol považovali za východisko a v jednáních se zaměřili na uvedení právního rámce Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD)(4) a jejího Nagojského protokolu do souladu s WIPO, dohodou TRIPS, smlouvou ITPGRFA(5) a úmluvou UPOV(6), a s ohledem na mořské genetické zdroje i s úmluvou UNCLOS(7); konstatuje, že dohoda TRIPS dočasně vyřazuje nejméně rozvinuté země(8); zdůrazňuje, že tento přístup se musí zachovat, pokud jde o případné změny, které mohou vyplynout z procesu souvisejícího s Nagojským protokolem k Úmluvě o biologické rozmanitosti;

35.  vítá iniciativy, jež představují alternativu subjektů výlučně zaměřených na obchod; příkladem může být systém pro globální informace o biologické rozmanitosti (GBIF), který prostřednictvím celosvětové spolupráce mezi různými vládami, organizacemi a dalšími zúčastněnými mezinárodními stranami podporuje volný a otevřený přístup k údajům o biologické rozmanitosti;

36.  bere na vědomí práci mezivládního výboru pro duševní vlastnictví a genetické zdroje fungujícího v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a vybízí k tomu, aby na úrovni EU byla přijata podobná opatření a používány odpovídající definice;

o
o   o

37.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 213, 30.7.1998, s. 13. (2) Úř. věst. C 371 E, 20.12.2011, s. 14. (3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0202. (4) Úmluva o biologické rozmanitosti. (5) Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství. (6) Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin. (7) Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu. (8) Čl. 66 odst. 1 dohody TRIPS; Rozhodnutí Rady ze dne 29. listopadu 2005 o dohodě TRIPS.