Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2012/2143(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0130/2013

Předložené texty :

A7-0130/2013

Rozpravy :

Hlasování :

PV 18/04/2013 - 5.4

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0180

Přijaté texty
PDF 253kWORD 36k
Čtvrtek, 18. dubna 2013 - Štrasburk Konečné znění
Zásada OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“
P7_TA(2013)0180A7-0130/2013

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 18. dubna 2013 k zásadě OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“ (R2P) (2012/2143(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na hodnoty, cíle, zásady a politiky Evropské unie, mj. ty, jež jsou zakotvené v článcích 2, 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Chartu OSN,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 9. prosince 1948,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (MTS),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů A/RES/63/308 ze dne 7. října 2009 o odpovědnosti za ochranu,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1674 z dubna 2006 a rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1894 z listopadu 2009 o „ochraně civilistů v ozbrojeném konfliktu“(1),

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 s cílem posílit provádění a monitorování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanismus pro získávání údajů o sexuálním násilí při ozbrojených konfliktech a označení pachatelů tohoto násilí,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1970 ze dne 26. února 2011 o Libyi, v níž se odkazuje na odpovědnost za ochranu a povolují se některá opatření nikoliv donucovací povahy k zastavení eskalace krutostí, a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 ze dne 17. března 2011 o Libyi, která povolila členským státům uplatnit veškerá nezbytná opatření k ochraně civilistů a jimi obývaných oblastí a která poprvé v dějinách obsahovala výslovný odkaz na první pilíř zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, a s ohledem na obdobné odkazy, jež následovaly v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1975 o Pobřeží slonoviny, rezoluci Rady bezpečnosti OSN č.1996 o Súdánu a v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2014 o Jemenu,

–  s ohledem na odstavce 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN konaného v roce 2005(2),

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní komise pro intervence a státní suverenitu nazvanou „Odpovědnost za ochranu“ („The Responsibility to Protect“) z roku 2001, na zprávu „Bezpečnější svět: naše sdílená odpovědnost“(3) („A more secure world: our shared responsibility“) vypracovanou panelem na vysoké úrovni k otázkám hrozeb, výzev a změn a na zprávu generálního tajemníka OSN „Ve větší svobodě: směrem k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny“(4) („In larger freedom: towards development, security and human rights for all“) (2005),

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN, zejména na zprávy týkající se „uplatňování odpovědnosti za ochranu“ z roku 2009(5), „včasného varování, hodnocení a odpovědnosti za ochranu“ z roku 2010(6), „úlohy regionálních a subregionálních ujednání při uplatňování odpovědnosti za ochranu“ z roku 2011(7) a „odpovědnosti za ochranu: včasná a rozhodná reakce“ z roku 2012(8),

–  s ohledem na interní přezkumný panel generálního tajemníka OSN zaměřený na zásah OSN na Srí Lance z listopadu 2012, který vyšetřuje selhání mezinárodního společenství při ochraně civilistů před rozsáhlým porušováním humanitárních právních předpisů a předpisů v oblasti lidských práv a vydává doporučení ohledně budoucích zásahů OSN, aby účinně reagovaly na podobné situace, v nichž dochází k masovým zločinům,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o „posílení úlohy mediace při mírovém řešení sporů, předcházení konfliktům a jejich řešení“ ze dne 25. července 2012,

–  s ohledem na brazilskou iniciativu předloženou dne 9. září 2011 OSN a nazvanou „Zodpovědné poskytování ochrany: prvky pro rozvoj a podporu této koncepce“,

–  s ohledem na program EU pro předcházení násilným konfliktům (Göteborský program) z roku 2001 a výroční zprávy o jeho provádění,

–  s ohledem na priority EU pro 65. zasedání Valného shromáždění OSN ze dne 25. května 2010(9),

–  s ohledem na Nobelovu cenu za mír za rok 2012, která nejenom že oceňuje historický přínos EU k míru v Evropě a ve světě, ale také zvyšuje očekávání, pokud jde o její budoucí zapojení do mírovějšího světového řádu založeného na pravidlech mezinárodního práva,

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji(10) a na Evropský konsensus o humanitární pomoci(11),

–  s ohledem na svá doporučení Radě ze dne 8. června 2011 k 66. zasedání Valného shromáždění OSN(12) a ze dne 13. června 2012 k 67. zasedání Valného shromáždění OSN(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 „EU jako globální hráč: její role v mnohostranných organizacích“(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o evropské bezpečnostní strategii a EBOP(16),

–  s ohledem na čl. 121 odst. 3 a článek 97 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0130/2013),

A.  vzhledem k tomu, že závěrečný dokument světového summitu OSN z roku 2005 poprvé stanoví společnou definici zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu; vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu zakotvená v odstavcích 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN z roku 2005 představuje významný krok vpřed směrem ke světovému míru tím, že stanoví, že jsou státy povinny chránit své občany před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti a že mezinárodní společenství je povinno pomáhat státům dodržovat tento závazek a jednat, pokud by státy při ochraně svých občanů proti těmto čtyřem specifikovaným zločinům a porušením práv selhaly;

B.  vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu je založena na třech pilířích: i) stát nese primární odpovědnost za ochranu svých obyvatel před genocidou, válečnými zločiny, zločiny proti lidskosti a etnickými čistkami; ii) mezinárodní společenství musí státům pomoci při plnění povinností v oblasti ochrany; iii) pokud stát při ochraně svých obyvatel zjevně selže nebo takové zločiny sám páchá, má mezinárodní společenství odpovědnost přijmout kolektivní akci;

C.  vzhledem k tomu, že v souladu s činností související s odpovědností za ochranu, která předcházela dohodě na závěrečném dokumentu světového summitu v roce 2005, byla ve zprávě o odpovědnosti za ochranu vypracované Mezinárodní komisí pro intervence a státní suverenitu (ICISS) v roce 2001 zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu dále definována začleněním prvků odpovědnosti za prevenci (R2prevent), odpovědnosti za reakci (R2react) a odpovědnosti za obnovu (R2rebuild) uvedených ve zprávě Mezinárodní komise pro intervence a státní suverenitu;

D.  vzhledem k tomu, že je vítána koncepce odpovědnosti za ochranu, která vyjasňuje a posiluje stávající povinnosti států zajistit ochranu civilního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že tato koncepce, pro jejíž vznik bylo určující selhání mezinárodního společenství ve Rwandě roku 1994, je pro přežití společenství národů klíčová;

E.  vzhledem k tomu, že v uvedených případech by legitimní síla měla být používána obezřetným, přiměřeným a omezeným způsobem;

F.  vzhledem k tomu, že rozvoj zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu je významným krokem vpřed směrem k předvídání a prevenci genocidy, válečných zločinů, etnických čistek a zločinů proti lidskosti a k reakci na ně, jakož i k dodržování základních zásad mezinárodního práva, zejména právních předpisů v souvislosti s humanitární pomocí, uprchlíky a lidskými právy; vzhledem k tomu, že by tyto zásady měly být uplatňovány co možná nejsoudržněji a nejjednotněji a že je proto velmi důležité, aby včasné varování a hodnocení bylo prováděno spravedlivě, obezřetně a profesionálně a aby použití síly zůstalo tím nejzazším opatřením;

G.  vzhledem k tomu, že více než deset let od vzniku koncepce odpovědnosti za ochranu a osm let od jejího schválení mezinárodním společenstvím na světovém summitu OSN v roce 2005 nejnovější události znovu potvrdily, jak důležité je včas a rozhodným způsobem reagovat na čtyři základní zločiny, na které se tato koncepce vztahuje, a jaké výzvy to s sebou přináší, i potřebu dále tuto zásadu prakticky rozvíjet, aby bylo možné ji účinně uplatňovat a předcházet masovým zločinům;

H.  vzhledem k tomu, že rozvoj zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu – zejména její složky odpovědnosti – může posunout globální úsilí směrem ke světovému míru, protože k mnoha masovým zločinům dochází během období násilných konfliktů, a proto jsou nezbytné účinné kapacity pro strukturální a operační předcházení konfliktům, čímž se minimalizuje nezbytnost využívat síly jako nejzazšího řešení;

I.  vzhledem k tomu, že využívání všech nástrojů dostupných podle kapitol VI, VII a VIII Charty, od jiných než donucovacích reakcí až po kolektivní akci, má zásadní význam pro další rozvoj a legitimitu zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu;

J.  vzhledem k tomu, že nejúčinnější formu předcházení konfliktu, násilí a lidskému utrpení je podpora dodržování lidských práv a základních svobod, prosazování zásad právního státu, řádné správy věcí veřejných, lidské bezpečnosti, hospodářského rozvoje, snižování chudoby, začleňování, sociálně-hospodářských práv, rovnosti pohlaví a demokratických hodnot a postupů a snižování hospodářských nerovností;

K.  vzhledem k tomu, že vojenský zásah v Libyi, k němuž došlo v roce 2011, ukázal, že při uplatňování odpovědnosti za ochranu je třeba vyjasnit úlohu regionálních a subregionálních organizací; vzhledem k tomu, že tyto organizace mohou odpovědnost za ochranu často legitimizovat a uvádět ji do praxe, ale často jim chybí kapacity a zdroje;

L.  vzhledem k tomu, že lidská práva mají v mezinárodních vztazích klíčový význam;

M.  vzhledem k tomu, že je třeba změnit způsob přístupu k odpovědnosti za ochranu tak, že by měla být tato koncepce zahrnuta do všech typů programů rozvojové spolupráce, pomoci a krizového řízení a měla by vycházet z programů, které tuto koncepci již zahrnují;

N.  vzhledem k tomu, že pokud jde o zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, důslednější uplatňování složky prevence včetně mediačních opatření a preventivní diplomacie v rané fázi by mohly snížit potenciál konfliktů a násilí a pomoci zabránit jejich eskalaci, čímž by mohly pomoci předcházet mezinárodním zásahům v rámci složky reakce; vzhledem k tomu, že diplomacie ve dvou rovinách je důležitým nástrojem preventivní diplomacie, která staví na lidském rozměru úsilí o usmíření;

O.  vzhledem k tomu, že odpovědnost za ochranu je především preventivní doktrínou a že vojenský zásah by měl být nejzazším řešením v situacích, kdy je tato zásada uplatňována; vzhledem k tomu, že kdykoli je to možné, musí být odpovědnost za ochranu v první řadě uskutečňována prostřednictvím diplomatických a dlouhodobých rozvojových aktivit zaměřených na budování kapacit v oblasti lidských práv, řádnou správu věcí veřejných, právní stát, snižování chudoby a důraz na vzdělávání a zdravotnictví, předcházení konfliktům pomocí vzdělávání a rozšiřování obchodu, účinnou kontrolu zbraní a předcházení nezákonnému obchodování se zbraněmi a posílení systémů včasného varování; dále vzhledem k tomu, že existuje řada jiných, nevojenských prostředků nátlaku, jako jsou preventivní diplomacie, sankce, mechanismy volání k odpovědnosti a zprostředkování; vzhledem k tomu, že EU musí nadále uplatňovat svou vůdčí úlohu v oblasti předcházení konfliktům;

P.  vzhledem k tomu, že důležitým rozměrem odpovědnosti za ochranu je spolupráce s regionálními organizacemi; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné vyzvat k posílení regionálních kapacit v oblasti prevence a k identifikaci účinných politik pro předcházení výše uvedeným čtyřem trestným činům; vzhledem k tomu, že nadcházející summit EU-Afrika v roce 2014 skýtá dobrou příležitost projevit naši podporu vedení AU a prosazovat, aby Afrika přijala koncepci odpovědnosti za ochranu za svou;

Q.  vzhledem k tomu, že pokyny OSN pro účinnou mediaci uvádějí dilema spočívající v tom, že zatýkací rozkazy vydané Mezinárodním trestním soudem, režimy sankcí a vnitrostátní a mezinárodní protiteroristické politiky také ovlivňují způsob, jakým mohou být některé strany sporu zapojeny do procesu mediace; vzhledem k tomu, že mezinárodněprávní definice trestných činů vyžadujících okamžitou reakci mezinárodního společenství od vzniku Mezinárodního trestního soudu značně pokročila, ačkoli nezávislé mechanismy pro posouzení toho, kdy tyto definice platí, stále zásadně chybí; vzhledem k tomu, že uplatňování Římského statutu by zvýšilo účinnost režimu Mezinárodního trestního soudu; vzhledem k tomu, že Římský statut nebyl ratifikován všemi státy mezinárodního společenství;

R.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud a odpovědnost za ochranu jsou propojeny, protože oba usilují o předcházení genocidám, zločinům proti lidskosti a válečným zločinům; vzhledem k tomu, že odpovědnost za ochranu upevňuje na jedné straně poslání mezinárodního trestního soudu, tedy boj proti beztrestnosti prostřednictvím podpory států při dodržování jejich soudní odpovědnosti, a na straně druhé i zásadu doplňkovosti Mezinárodního trestního soudu, podle níž nesou hlavní odpovědnost za soudní stíhání jednotlivé státy;

S.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud hraje zásadní úlohu nejen při předcházení trestným činům, ale také při obnově zemí a procesech mediace;

T.  vzhledem k tomu, že EU na mezinárodní scéně vždy aktivně podporovala odpovědnost za ochranu; vzhledem k tomu, že EU musí posílit svou úlohu globálního politického hráče usilujícího o dodržování lidských práv a humanitárních právních předpisů a tato podpora se musí odrážet v jejích vlastních politikách;

U.  vzhledem k tomu, že členské státy EU také podpořily zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu; vzhledem k tomu, že jen několik málo z nich začlenilo tuto koncepci do svých vnitrostátních dokumentů;

V.  vzhledem k tomu, že nejnovější zkušenosti s konkrétními krizemi, jako byly krize na Srí Lance, Pobřeží slonoviny, v Libyi a Sýrii, poukázaly na přetrvávající problémy při dosahování společného názoru na způsob, jakým včas a účinně uplatňovat zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, i při hledání společné politické vůle a účinné kapacity předcházet nebo zabránit genocidě, válečným zločinům, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti páchaným vnitrostátními a místními orgány nebo nestátními subjekty, při nichž přijde o život mnoho civilistů;

W.  vzhledem k tomu, že v situacích, kdy je odpovědnost za ochranu uplatněna, je nanejvýš důležité zachovat rozlišení mandátů vojenských a humanitárních účastníků, aby byli všichni poskytovatelé humanitární pomoci stále vnímáni jako neutrální a nestranní a aby nebylo ohroženo účinné poskytování pomoci a lékařské či jakékoliv jiné asistence, její dostupnost příjemcům a osobní bezpečnost humanitárních pracovníků v terénu;

X.  vzhledem k tomu, že návrh, který předložila Brazílie ohledně „zodpovědného poskytování ochrany“, je vítaným příspěvek k nezbytnému rozvoji kritérií, jež je třeba dodržovat při uplatňování mandátu zaměřeného na odpovědnost za ochranu, včetně proporcionality rozsahu a trvání každého zásahu, důkladného vyvážení důsledků, předběžného vyjasnění politických cílů a transparentnosti argumentů ve prospěch zásahu; vzhledem k tomu, že je u schválených mandátů třeba posílit mechanismy pro monitorování a přezkum, a to i prostřednictvím zvláštních poradců generálního tajemníka OSN pro prevenci genocidy a odpovědnost za ochranu a prostřednictvím vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a že by tyto mechanismy měly být uplatňovány „spravedlivě, obezřetně a profesionálně, bez politických zásahů nebo dvojích norem(17);

Y.  vzhledem k tomu, že mezinárodněprávní definice trestných činů vyžadujících okamžitou reakci mezinárodního společenství od vzniku Mezinárodního trestního soudu značně pokročila, ačkoli nezávislé mechanismy pro posouzení toho, kdy tyto definice platí, stále zásadně chybí;

Z.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva hraje významnou úlohu při zvyšování povědomí o páchaných masových zločinech; vzhledem k tomu, že Rada pro lidská práva OSN hraje stále významnější úlohu při uplatňování odpovědnosti za ochranu, a to i prostřednictvím povolování vyšetřovacích misí a komisí, které shromažďují a posuzují informace ohledně čtyř konkrétních trestných činů a porušení práv, a je více připravena odkázat v krizových situacích, jako v Libyi nebo Sýrii, na odpovědnost za ochranu;

AA.  vzhledem k tomu, že úzce zaměřený, avšak důkladný přístup k provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu by měl omezovat její uplatňování na čtyři specifikované masové zločiny a porušení práv;

AB.  vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu by se neměla uplatňovat v souvislosti s naléhavými humanitárními situacemi a přírodními katastrofami; vzhledem k tomu, že humanitární činnost by neměla být používána jako výmluva pro činnost politickou, a vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany musí respektovat humanitární prostor;

AC.  vzhledem k tomu, že po ukončení konfliktu je třeba nabídnout komplexní pomoc; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat více úsilí tomu, aby byly osoby odpovědné za závažné porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva pohnány k odpovědnosti, a více se zaměřovat na boj proti beztrestnosti;

1.  vydává vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, ESVČ, Komisi, členským státům a Radě následující doporučení:

   a) znovu potvrdit závazek EU k odpovědnosti za ochranu přijetím interinstitucionálního „konsenzu o odpovědnosti za ochranu“, jehož součástí bude společná dohoda o důsledcích této zásady pro vnější činnost EU a o úloze jejích činností a nástrojů ve znepokojujících situacích a jenž bude vypracován společně s Radou, ESVČ, Komisí a Parlamentem, které zohlední rovněž názory zúčastněných stran včetně aktérů občanské společnosti a nevládních organizací;
   b) do výroční zprávy místopředsedkyně, vysoké představitelky určené Parlamentu zahrnout kapitolu o SZBP týkající se činnosti EU související s prevencí a zmírňováním konfliktů za použití zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu; v rámci této kapitoly provést analýzu užitečnosti příslušných nástrojů a správních struktur při provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu včetně možnosti provést nezbytné revize; vypracovat tuto kapitolu ve spolupráci se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva a zohlednit různé postoje, které přijal Parlament v souvislosti s konkrétními otázkami týkajícími se předcházení konfliktům či ochrany lidských práv; výsledky projednat s Parlamentem;
   c) zásadu založenou na odpovědnosti za ochranu zahrnout do rozvojové pomoci EU; dále profesionalizovat a posilovat preventivní diplomacii, mediaci, kapacity pro reakci na krize a jejich prevenci, se zvláštním důrazem na shromažďování a výměnu informací a systémy včasného varování; zlepšit koordinaci mezi různými strukturami Komise, Rady a ESVČ, které se zabývají všemi aspekty odpovědnosti za ochranu, a pravidelně informovat Parlament o iniciativách přijatých na podporu odpovědnosti za ochranu;
   d) zajistit účinné plánování politik, provozní koncepce a rozvoj kapacit v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) tak, aby byla Unie schopna plně uplatňovat zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu v úzké mezinárodní spolupráci v rámci OSN a regionálních organizací;
   e) dále rozvíjet kapacity EU pro prevenci a zmírňování konfliktů, včetně pohotovostních kapacit sestávajících z právních expertů, policistů a regionálních analytiků, a vytvořit samostatný evropský mírový institut, jehož úkolem by bylo poskytovat EU poradenství a kapacity v oblasti mediace, diplomacie ve dvou rovinách a výměny osvědčených postupů v souvislosti s mírem a se zmírňováním napětí; posilovat preventivní prvky vnějších nástrojů EU, zejména nástroje stability;
   f) posílit propojení mezi včasným varováním, plánováním politik a rozhodováním na vysoké úrovni v rámci ESVČ a Rady;
   g) začlenit systematické hodnocení rizikových faktorů v souvislosti s genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti do strategických dokumentů pro jednotlivé regiony a země a zařadit jejich prevenci do dialogů se třetími zeměmi, v nichž hrozí riziko těchto trestných činů a porušení práv;
   h) rozvinout spolupráci se zaměstnanci delegací EU a zaměstnanci velvyslanectví členských států, ale i s osobami působícími v civilních a vojenských misích, a organizovat pro ně školení v oblasti mezinárodních právních předpisů upravujících lidská práva, humanitárního a trestního práva a rozšiřovat jejich schopnost rozpoznávat situace, které by mohly potenciálně zahrnovat čtyři specifikované trestné činy a porušování práv, a to včetně pravidelných výměn informací s místní občanskou společností; zajistit, aby zvláštní zástupci EU pokaždé, kdy je to nutné, dodržovali zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, a rozšířit mandát zvláštních zástupců EU pro lidská práva tak, aby zahrnoval otázky v souvislosti s odpovědností za ochranu; stanovit v ESVČ kontaktní místo EU pro odpovědnost za ochranu v rámci stávajících struktur a zdrojů, jehož úkolem by bylo zejména zvyšování povědomí o důsledcích odpovědnosti za ochranu a zajišťování včasného předávání informací o znepokojujících situacích mezi všemi zúčastněnými aktéry, a podpořit vytvoření státních kontaktních míst pro odpovědnost za ochranu v jednotlivých členských státech; dále profesionalizovat a posilovat preventivní diplomacii a mediaci;
   i) zahájit a podporovat vnitřní diskusi v EU o reformě Rady bezpečnosti OSN, který je jediným mezinárodně legitimním orgánem, který může schválit zásahy na základě odpovědnosti za ochranu bez souhlasu cílového státu;
   j) zapojit a vyškolit zástupce občanské společnosti a nevládních organizací, kteří by mohli hrát úlohu v neformální diplomacii („track II“) s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů v této oblasti;
   k) posílit spolupráci s regionálními a subregionálními organizacemi a to i zlepšením jejich opatření v oblasti prevence, budování kapacit a reakce, která souvisejí s odpovědností za ochranu;
   l) zajistit urychlenou ratifikaci změn statutu Mezinárodního trestního soudu definujících zločin agrese všemi členskými státy EU, vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud může hrát ústřední úlohu při prevenci masových zločinů i při snaze zajistit odpovědnost;
   m) trvat na dodržování doložky Mezinárodního trestního soudu v dohodách se třetími zeměmi a zvážit přezkum dohod se zeměmi, které neplní zatýkají rozkazy vydané Mezinárodním trestním soudem;
   n) zaujmout přístup ve dvou rovinách, tedy podpořit obecné přijetí odpovědnosti za ochranu a zároveň vybídnout státy, aby podporovaly a pomáhaly Mezinárodnímu trestnímu soudu;

2.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni a Radu, aby:

   a) aktivně přispěly k rozpravě o zásadě spočívající v odpovědnosti za ochranu a vycházely přitom ze stávajících mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a z Ženevských úmluv s cílem přimět mezinárodní společenství soustředit se více na složku prevence v rámci odpovědnosti za ochranu a na všeobecné uplatňování jiných než donucovacích nástrojů, a aby za tímto účelem sestavily konkrétní akční plán, jehož součástí budou i otázky odpovědnosti / nutnosti obnovy;
   b) prosazovaly zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu v OSN a zasazovaly se o zajištění její univerzálnosti jakožto hlavní součásti kolektivního modelu bezpečnosti založeného na mnohostrannosti a nadřazenosti OSN a usilujícího o posílení Mezinárodního trestního soudu; připomněly, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu zahrnuje také odpovědnost za boj proti beztrestnosti.
   c) podpořily úsilí generálního tajemníka OSN o vymezení a lepší pochopení důsledků zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu a aby spolupracovaly s ostatními členy OSN, kteří chtějí zlepšit schopnost mezinárodního společenství předcházet masovým zločinům, jichž se zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu týká, a reagovat na ně;
   d) vyzvaly Radu bezpečnosti OSN k tomu, aby přijala brazilský návrh „Zodpovědné poskytování ochrany“ k zajištění co nejúčinnějšího provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, které by způsobilo co nejmenší škodu, a aby přispěly k nezbytnému rozvoji kritérií, jež je třeba dodržovat při uplatňování zejména třetího pilíře odpovědnosti za ochranu, včetně proporcionality rozsahu a trvání každého zásahu, důkladného vyvážení důsledků, předběžného vyjasnění politických cílů a transparentnosti argumentů ve prospěch zásahu; aby vzhledem k tomu, že vytvoření takových kritérií by mohlo poskytnout záruky, jež by země, které v současnosti váhají přijmout doktrínu spočívající v odpovědnosti za ochranu, mohly přesvědčit o její užitečnosti, posílily mechanismy monitorování a přezkumu přijatých mandátů, a to i prostřednictvím zvláštních poradců generálního tajemníka OSN pro předcházení genocidě a pro odpovědnost za ochranu a vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a aby tyto mechanismy uplatňovaly „spravedlivě, obezřetně a profesionálně, bez politických zásahů nebo dvojích norem“(18);
   e) si ve spolupráci s členskými státy a našimi mezinárodními partnery vzaly ponaučení ze zkušeností získaných s uplatňováním odpovědnosti za ochranu v Libyi v roce 2011 a ze současné neschopnosti zasáhnout v Sýrii;
   f) doporučily pěti stálým členům Rady bezpečnosti OSN, aby přijali dobrovolný kodex chování, který by omezil využívání práva veta v případech genocidy, válečných zločinů, etnických čistek nebo zločinů proti lidskosti;
   g) spolupracovaly s regionálními partnery EU s cílem jasněji definovat úlohu regionálních a subregionálních organizací při uplatňování odpovědnosti za ochranu;
   h) usilovaly o to, aby se odpovědnost za ochranu stala novou normou mezinárodního práva, a to v rozsahu dohodnutém členskými státy OSN na světovém summitu v roce 2005;
   i) připomněly Radě bezpečnosti, že zakotvení zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, jež se postupně stává normou, mezi standardy mezinárodního práva by neomezilo její rozhodovací pravomoci;
   j) pomohly posílit rámec a kapacity na úrovni OSN pro mediaci, diplomacii ve dvou rovinách a výměnu osvědčených postupů týkajících se mírového řešení vznikajících konfliktů a zmírnění napětí a systémů včasného varování, jako je útvar mediační podpory oddělení politických záležitostí; posílily úřad zvláštního poradce pro prevenci genocidy a zvláštního poradce pro odpovědnost za ochranu; zapojily do diskuse o odpovědnosti za ochranu Radu pro lidská práva;
   k) ve spolupráci s členskými státy EU, které zasedají v Radě bezpečnosti OSN, a všemi mezinárodními partnery zajistily plnou konzistentnost dalšího možného rozvoje koncepce odpovědnosti za ochranu s mezinárodním humanitárním právem a aby hájily a dohlížely na plné dodržování mezinárodního humanitárního práva v případech, kdy bude v budoucnu koncepce odpovědnosti za ochranu uplatňována;
   l) řešily otázky jednotného křesla EU v Radě bezpečnosti OSN a společného rozpočtu Společenství na mise SZBP v rámci mandátu OSN;
   m) v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 mnohem častěji zapojovaly ženské osobnosti včetně vůdců z řad žen a ženských skupin do všech snah o prevenci a zmírnění konfliktů i do jejich řešení;
   n) spolupracovaly s OSN na vytvoření jasné souvislosti mezi uplatňováním odpovědnosti za ochranu a bojem proti beztrestnosti za nejzávažnější trestné činy, na které se tato koncepce vztahuje;

3.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby:

   a) do šesti měsíců od přijetí tohoto doporučení předložila Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu konkrétní akční plán obsahující návazná opatření na návrhy Parlamentu, který zejména nastíní kroky směrem k dosažení „konsenzu o odpovědnosti za ochranu“;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci Komisi, vysoké představitelce, místopředsedkyni, ESVČ a členským státům.

(1) S/RES/1674.
(2) rezoluce A/RES/60/1.
(3) http://www.un.org/secureworld/report3.pdf
(4) A/59/2005.
(5) A/63/677.
(6) A/64/864.
(7) A/65/877-S/2011/393.
(8) A/66/874/-S/2012/578.
(9) 10170/2010.
(10) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(11) Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.
(12) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 140.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2012)0240.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2012)0058.
(15) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 66.
(16) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 61.
(17) Článek 51, “Odpovědnost za ochranu: včasná a rozhodná reakce, zpráva generálního tajemníka OSN, 25. července 2012 (A/66/874-S/2012/578).
(18) Článek 51, „Odpovědnost za ochranu: včasná a rozhodná reakce, zpráva generálního tajemníka, 25. července 2012 (A/66/874-S/2012/578).

Právní upozornění - Ochrana soukromí