Evropský parlament,

–  s ohledem na dopis české vlády Radě ze dne 5. září 2011 týkající se návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) v České republice,

–  s ohledem na dopis předsedy Evropské rady zaslaný předsedovi Evropského parlamentu dne 25. října 2011, který se týká návrhu protokolu o uplatňování Listiny v České republice,

–  s ohledem na čl. 48 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), podle kterého Evropská rada konzultovala s Parlamentem (C7–0385/2011),

–  s ohledem na čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU a na Listinu,

–  s ohledem na protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na závěry ze zasedání hlav států či předsedů vlád členských států konaného ve dnech 29. a 30. října 2009 v rámci zasedání Evropské rady,

–  s ohledem na prohlášení týkající se Listiny připojená k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu podepsanou dne 13. prosince 2007, a zejména na prohlášení všech členských států č. 1, prohlášení České republiky č. 53 a prohlášení Polské republiky č. 61 a č. 62,

–  s ohledem na 330. usnesení Senátu Parlamentu České republiky přijaté na 12. zasedání konaném dne 6. října 2011,

–  s ohledem na článek 74a jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0174/2013),

vzhledem k těmto důvodům:

A.  hlavy států či předsedové vlád zasedající v Evropské radě ve dnech 29. a 30. října 2009 se dohodli, že v okamžiku uzavření příští smlouvy o přistoupení bude v souladu s příslušnými ústavními předpisy jednotlivých členských států ke Smlouvám připojen protokol o uplatňování Listiny v České republice;

B.  v souladu s čl. 48 odst. 2 Smlouvy o EU předložila dne 5. září 2011 vláda ČR prostřednictvím dopisu své stálé představitelky Radě návrh na změnu Smluv týkající se připojení protokolu o uplatňování Listiny v České republice;

C.  v souladu s čl. 48 odst. 2 Smlouvy o EU předložila Rada dne 11. října 2011 Evropské radě návrh na změnu Smluv týkající se připojení protokolu o uplatňování Listiny v České republice;

D.  v souladu s čl. 48 odst. 3 prvním pododstavcem Smlouvy o EU konzultovala Evropská rada s Parlamentem, zda by měly být navrhované změny přezkoumány;

E.  podle čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU uznává Evropská unie, že práva, svobody a zásady vyhlášené v Listině mají stejnou právní sílu jako Smlouvy;

F.  protokoly připojené ke Smlouvám jsou jejich nedílnou součástí, a dodatečný protokol stanovující specifická pravidla týkající se uplatňování některých částí práva Unie v určitém členském státě si proto vyžaduje revizi Smluv;

G.  podle čl. 6 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o EU Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách;

H.  podle článku 51 Listiny jsou její ustanovení při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie; tyto orgány, instituce a jiné subjekty proto respektují práva, dodržují zásady a podporují uplatňování Listiny v souladu se svými pravomocemi při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny ve Smlouvách; jak potvrzuje prohlášení č. 1, Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoci a úkoly vymezené ve Smlouvách;

I.  odstavec 2 prohlášení České republiky č. 53 uvádí, že „Listina nezužuje oblast uplatňování vnitrostátního práva a neomezuje žádné současné pravomoci vnitrostátních orgánů v této oblasti“, což zaručuje integritu právního řádu České republiky, aniž by bylo třeba přijímat dodatečný nástroj k tomuto účelu;

J.  na základě akademického výzkumu a judikatury lze říci, že protokol č. 30 nevyjímá Polsko ani Spojené království z oblasti působnosti závazných ustanovení Listiny, nejedná se o tzv. „opt-out“ (tj. výjimku pro tyto státy) a tento protokol nepozměňuje Listinu ani nemění právní situaci, která by panovala, pokud by neexistoval(1); jeho jediným účinkem je vytvářet právní nejistotu, a to nejen v Polsku a ve Spojeném království, ale také v ostatních členských státech;

K.  jednou z důležitých funkcí Listiny je zdůrazňovat význam základních práv a tato práva zviditelňovat, avšak protokol č. 30 vytváří právní nejistotu a politický zmatek, a podkopává tak úsilí Unie o dosažení a zachování jednotné a vysoké úrovně ochrany práv;

L.  pokud by byl protokol č. 30 vykládán tak, že omezuje oblast působnosti či právní sílu ustanovení Listiny, vedlo by to ke snížení úrovně ochrany základních práv a svobod obyvatel Polska, Spojeného království a v budoucnu případně i České republiky;

M.  Parlament České republiky ratifikoval Lisabonskou smlouvu přesně v tom znění, v němž byla podepsána, a nevyjádřil naprosto žádné výhrady nebo připomínky k tomu, aby Česká republika ustanovení Listiny dodržovala v plném rozsahu(2);

N.  Senát Parlamentu České republiky vyjádřil ve svém 330. usnesení ze dne 6. října 2011 nesouhlas s uplatňováním protokolu č. 30 na Českou republiku, což odůvodnil tím, že by toto uplatňování snížilo úroveň ochrany základních práv a svobod udělených českým občanům; Senát dále poukázal na ústavně sporné okolnosti, za nichž prezident republiky tuto otázku otevřel, totiž až po dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy parlamentem;

O.  Ústavní soud České republiky v letech 2008 a 2009 zamítl dva návrhy a shledal, že Lisabonská smlouva je plně v souladu s českým ústavním pořádkem, nelze však vyloučit, že k Ústavnímu soudu České republiky bude předloženo nové podání proti navrhovaným změnám Smluv;

P.  Parlament je v duchu upřímné spolupráce povinen ke všem předloženým návrhům na změnu Smlouvy předložit Evropské radě své stanovisko, a to bez ohledu na závažnost této změny, ale není nikterak povinen s Evropskou radou souhlasit;

Q.  není jisté, zda bude Parlament České republiky ochoten dokončit ratifikaci nového protokolu o rozšíření oblasti působnosti protokolu č. 30 na Českou republiku; pokud se Evropská rada rozhodne navrhovanou změnu posoudit, ostatní členské státy se mohou rozhodnout, že nezahájí proces ratifikace do té doby, než svůj proces ratifikace dokončí Česká republika;

1.  vyzývá Evropskou radu, aby navrhovanou změnu Smluv neposuzovala;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení obsahující postoj Parlamentu Evropské radě, Radě, Komisi, vládě a parlamentu České republiky a parlamentům ostatních členských států.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2011 ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10, zejména odstavec 120. (2) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ratifikovala Lisabonskou smlouvu dne 18. února 2009 a Senát Parlamentu České republiky dne 9. května 2009.