Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 14. března 2013 - Štrasburk
Energetický plán do roku 2050
 Vyhodnocení rizika a bezpečnosti jaderných elektráren v Evropské unii („zátěžové testy“)
 Posílení boje proti rasismu, xenofobii a trestným činům z nenávisti
 Ochrana veřejného zdraví před endokrinními disruptory
 Integrace přistěhovalců, její dopady na trh práce a vnější rozměr koordinace sociálního zabezpečení
 Ohrožení zdraví při práci v souvislosti s azbestem a výhledy na zrušení všech používaných azbestů
 Statut evropské vzájemné společnosti
 Situace v Egyptě
 Jaderné hrozby a lidská práva v Severní Koreji
 Vztahy mezi EU a Čínou
 Manipulace s výsledky zápasů a korupce ve sportu
 Celosvětový hodnotový řetězec bavlny
 Situace v Bangladéši
 Irák: obtížná situace menšin, zejména iráckých Turkménů
 Případ Arafata Jaradata a situace palestinských vězňů v izraelských věznicích

Energetický plán do roku 2050
PDF 416kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií (2012/2103(INI))
P7_TA(2013)0088A7-0035/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Energetický plán do roku 2050“ a doprovodné pracovní dokumenty (COM(2011)0885),

  s ohledem na směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti(1),

  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012(2) o zahájení spolupráce s partnery za našimi hranicemi v oblasti energetické politiky: Strategický přístup k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie,

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(3),

  s ohledem na své usnesení o průmyslových, energetických a ostatních hlediscích břidlicového plynu a ropy(4) a na usnesení o dopadech těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní prostředí(5), která byla přijata dne 21. listopadu 2012,

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0035/2013),

A.  vzhledem k tomu, že je třeba připomenout, že pilíři energetické politiky EU jsou udržitelnost, bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost;

B.  vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit konkurenceschopnost evropského průmyslu, a to prostřednictvím odpovídajících politik a nástrojů a přizpůsobením se procesu reindustrializace hospodářství EU;

C.  vzhledem k tomu, že je v zájmu členských států snížit svou závislost na dovozu energie s nestabilními cenami a diverzifikovat dodávky energie;

D.  vzhledem k tomu, že obtížným úkolem v oblasti energetické bezpečnosti je omezit nejistotu, která vyvolává napětí mezi státy, a snížit neúčinnost trhu, která brání dodavatelům i spotřebitelům ve využívání přínosů obchodu;

E.  vzhledem k tomu, že je důležité co nejdříve zjistit, zda jsou náročné cíle energetického plánu dosažitelné, a posoudit jejich dopad na hospodářství EU, zejména pokud jde o globální konkurenceschopnost, zaměstnanost a sociální zabezpečení;

F.  vzhledem k tomu, že členské státy, energetické společnosti a veřejnost musí mít jasnou představu o směřování energetické politiky EU, která musí být podepřena větší jistotou, včetně milníků a cílů pro rok 2030, s cílem stimulovat dlouhodobé investice a snižovat jejich rizikovost;

Cíle energetického plánu EU do roku 2050

1.  uznává přínosy, které členským státům poskytuje spolupráce na transformaci energetického systému; podporuje proto energetický plán Komise do roku 2050 jakožto základ pro navrhování legislativních a dalších iniciativ v oblasti energetické politiky s cílem vytvořit politický rámec pro období do roku 2030, včetně milníků a cílů v oblasti emisí skleníkových plynů, energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, za účelem vytvoření ambiciózního a stabilního právního a regulačního rámce; poznamenává, že předpokladem pro vymezení energetických cílů do roku 2050 a pro mezidobí je celoevropská správa; navrhuje přijmout v duchu solidarity strategii, která členským státům umožní, aby v rámci energetického plánu navázaly solidární spolupráci – vytvoření evropského energetického společenství; vyzývá k zahájení práce s cílem vymezit politický rámec do roku 2030 ve vhodné časové lhůtě, která investorům zajistí bezpečnost;

2.  konstatuje, že navrhované scénáře do roku 2050 nejsou ze své povahy deterministické, ale slouží spíše jako základ pro konstruktivní dialog o tom, jak transformovat evropský energetický systém tak, aby byl splněn dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 až 95 % pod úroveň roku 1990; zdůrazňuje, že veškeré budoucí plány týkající se energetiky, včetně energetického plánu, jsou založeny na určitých předpokladech týkajících se technologického a hospodářského vývoje; vyzývá proto Komisi, aby plán pravidelně aktualizovala; zdůrazňuje, že posouzení dopadů vypracované Komisí nepřináší podrobnější analýzu možného vývoje do roku 2050 pro každý členský stát, skupinu členských států či regionální uskupení;

3.  vítá skutečnost, že energetický plán Komise do roku 2050 poskytuje přehled různých scénářů; zdůrazňuje, že jak scénáře vycházející ze současných směrů vývoje, tak i ty, které se zakládají na dekarbonizaci, jsou jen odhadem možného vývoje; poznamenává, že z tohoto důvodu rozhodně nepokrývají celou škálu možností, a nemohou proto přinést nic víc než představy o budoucí struktuře dodávek energie v Evropě;

4.  zdůrazňuje, že je třeba prognózy energetického plánu Komise do roku 2050 dále rozvíjet, a to i na základě jiných modelů, než je model energetických systémů PRIMES, a že je nutné připravit i další nízkouhlíkové scénáře s cílem podpořit lepší pochopení alternativních přístupů k rozvoji bezpečných, nákladově efektivních a nízkoemisních dodávek energie pro Evropu v budoucnu;

5.  uznává, že elektřina z nízkouhlíkových zdrojů je nepostradatelná pro dekarbonizaci, která vyžaduje téměř bezuhlíkové odvětví elektrické energie v EU do roku 2050;

6.  zdůrazňuje význam energetické politiky EU během hospodářské a finanční krize; podtrhuje roli, jakou energetika hraje v podpoře hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst v EU; vyzývá Komisi, aby navrhla strategie pro období po roce 2020 a představila co nejdříve politický rámec energetické politiky EU do roku 2030; je přesvědčen, že tento politický rámec by měl být v souladu s programem EU pro dekarbonizaci do roku 2050 a že by měl zohledňovat možnosti, které jsou podle energetického plánu z ekonomického a environmentálního hlediska dobrou; vyzývá k přijetí opatření s cílem minimalizovat negativní dopad odvětví energetiky na životní prostředí, a to s ohledem na dopady opatření přijatých v souvislosti s konkurenceschopností hospodářství členských států a EU i s ohledem na zajištění dodávek energie pro obyvatele;

7.  upozorňuje na znepokojivý vývoj situace během prvních měsíců v roce 2013 v Bulharsku a zdůrazňuje, že je třeba zajistit nízké ceny elektrické energie prostřednictvím energetické politiky EU, která zaručuje konkurenceschopnost hospodářství členských států na celosvětovém trhu; zejména v období hospodářské krize je třeba vzít toto hledisko v úvahu;

8.  konstatuje, že provádění politik v oblasti životního prostředí a klimatu bez zohlednění úkolů, jako je energetická bezpečnost, nemůže nahradit energetickou politiku vedenou v souladu se zásadou udržitelného rozvoje, jež zaručuje současné i budoucí generaci rovný, univerzální a konkurenční přístup ke zdrojům energií při respektování přírodního prostředí;

9.  vybízí členské státy, aby zintenzívnily své současné úsilí o dosažení stávajících cílů v oblasti energetické politiky EU do roku 2020, a to zejména 20% cíle zvýšení energetické účinnosti, který se v současnosti nedaří plnit tak, jak by bylo potřeba; zdůrazňuje, že včasné a úplné provedení všech ustanovení směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů(6) je nezbytné pro splnění závazného cíle alespoň 20 % zvýšení účinnosti do roku 2020;

10.  vyzývá Komisi, aby přijala strategii regionální energetické specializace, která umožní regionům rozvíjet ty zdroje energie, které jsou pro splnění evropských cílů do roku 2050 nejúčinnější, například solární energii na jihu a větrnou na severu;

11.  má za to, že přechod na nízkouhlíkové a energeticky účinné hospodářství je příležitostí nejen pro udržitelnost, ale i pro bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost v Evropě, a že snížení emisí skleníkových plynů se může na rostoucím globálním trhu energetického zboží a služeb stát konkurenční výhodou; zdůrazňuje, že se jedná o příležitost pro evropské malé a střední podniky působící na trhu s obnovitelnou energií, která výrazně povzbudí rozvoj podnikání a inovací a může se stát hlavním zdrojem pracovních míst;

12.  zdůrazňuje, že jasný, jednotný a důsledný politický a regulační rámec má zásadní význam pro povzbuzení nezbytných investic do technologií, které jsou z ekonomického a environmentálního hlediska dobrou volbou, jak stanoví energetický plán, a to z hospodářského hlediska účinným a udržitelným způsobem; zdůrazňuje základní cíle strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a vyzývá k zaujetí tohoto politického přístupu i v období po roce 2020; konstatuje, že v zájmu přijetí informovaného a objektivního rozhodnutí ohledně strategie pro období po roce 2020 bude nutné provést přezkum stávajících strategií do roku 2020; podtrhuje význam energetické strategie zaměřené na vyšší míru zabezpečení dodávek energie pro EU, na konkurenceschopnost hospodářství a průmyslu, vytváření pracovních míst, sociální aspekty a na udržitelnost z hlediska životního prostředí prostřednictvím širšího využívání obnovitelných zdrojů energie, diverzifikace přepravních tras, dodavatelů a zdrojů dodávek včetně lepších propojení mezi členskými státy, energetické účinnosti a účinnější a optimalizované energetické soustavy, jejímž cílem je podpořit investice do udržitelné výroby energie a záložních a vyrovnávacích technologií;

13.  konstatuje, že fungující trhy s uhlíkem a ceny zdrojů energie mají zásadní vliv na chování účastníků trhu, včetně průmyslu a spotřebitelů; vyzývá k tomu, aby se politický rámec pro období po roce 2020 řídil zásadou „znečišťovatel platí“ a dlouhodobými pravidly pro zajištění bezpečnosti pro účastníky trhu;

14.  připomíná, že mezi pravomoci každého členského státu patří vymezení jeho vlastní skladby zdrojů energie; potvrzuje, že energetický plán do roku 2050 doplňuje vnitrostátní, regionální a místní úsilí o modernizaci dodávek energie; uznává tedy, že je nutné, aby členské státy spolupracovaly na základě společných cílů; kromě toho zdůrazňuje, že pro dosažení dobře koordinované, provázané a udržitelné energetické transformace v rámci celé Unie je velmi důležitá role, jakou sehraje EU, i při zajištění toho, že vnitrostátní politiky budou v souladu s cíli a právním řádem Evropské unie; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby se nadále zabývaly možnostmi, díky nimž lze dosáhnout dlouhodobých cílů EU v oblasti energetiky a změny klimatu (na nichž se dohodla Rada), které jsou součástí celosvětového úsilí, a to technologicky diverzifikovaným, udržitelným, ekonomicky účinným, konkurenceschopným a bezpečným způsobem s co nejmenším narušením trhu, a aby pokračovaly v úsilí na vnitrostátní úrovni o úplné využití potenciálu k nákladově efektivním úsporám energie podporovaným mimo jiné z dostupných finančních nástrojů Unie; zároveň uznává výhody vytvoření koordinovaného a případně společného evropského přístupu, který musí brát v úvahu zvláštní rysy malých energetických systémů a z toho vyplývající potřebu flexibility;

15.  zdůrazňuje, že základním pilířem energetické bezpečnosti EU je založení energetických systémů členských států EU na vlastních zdrojích energie a přístupu k nim; je proto přesvědčen, že by z tohoto pohledu bylo nejrozumnější, aby členské státy rozvíjely ty energetické technologie, pro které mají potenciál, s nimiž mají zkušenosti a které jim zaručí trvalé a stabilní dodávky energie při zachování norem ochrany životního prostředí a klimatu;

16.  poukazuje na to, že plánované činnosti by se neměly soustředit předně na realizaci shora daných scénářů pro snížení emisí, jak je tomu v současnosti, ale spíše na provádění akčních scénářů, které budou brát v úvahu otázky, jako je stávající potenciál členských států, perspektiva rozvoje ekonomicky účinných nových technologií či globální dopady provádění navrhované politiky, za účelem následného navržení cílů snížení emisí pro následující roky (přístup zdola nahoru);

17.  bere na vědomí závěry uvedené v energetickém plánu do roku 2050, tedy že přechod k udržitelnému odvětví energetiky na úrovni celé EU je z technického a ekonomického hlediska proveditelný a podle analýzy Komise bude v dlouhodobém horizontu méně nákladný, než kdyby se pokračovalo v současných politikách; poukazuje však na to, že by měl být brán ohled na vnitrostátní situaci, která se může mezi jednotlivými členskými státy významně lišit;

18.  je přesvědčen, že cílů do roku 2050 nebude nikdy dosaženo, pokud Evropská unie nepřevezme své závazky a nesehraje při transformaci zásadní úlohu; zejména u velkých projektů, jako je výstavba větrných elektráren v Severním moři; domnívá se, že u přeshraniční infrastruktury týkající se několika nebo všech členských států by měla EU jako klíčový investor popsat, jaké jsou pro ni prioritní projekty a funkce, čímž dosáhne mobilizace soukromých investic;

19.  uznává, že rostoucí význam elektrické energie v budoucí skladbě zdrojů energie vyžaduje využití všech prostředků nízkouhlíkové výroby elektřiny (včetně konverzní účinnosti, obnovitelných zdrojů, zachycování a ukládání CO2 a jaderné energie), mají-li být dosaženy cíle v oblasti klimatu, aniž by byla ohrožena konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek;

20.  zdůrazňuje, že předpokladem úspěchu energetického plánu je zajištění plně rozvinuté přeshraniční energetické infrastruktury a mechanismu pro výměnu informací v rámci Evropské unie; zdůrazňuje proto potřebu intenzivní koordinace mezi politikami členských států a potřebu společného postupu, solidarity a transparentnosti v oblasti vnější energetické politiky, energetické bezpečnosti a nových investic do energetické infrastruktury;

21.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise neuplatnila odborně recenzovaná doporučení své poradní skupiny k energetickému plánu do roku 2050; vyzývá Komisi, aby zveřejnila aktualizovanou verzi energetického plánu, která tato doporučení zohlední;

Klíčové prvky dlouhodobé strategie

22.  bere na vědomí, že ze závěrů uvedených v energetickém plánu do roku 2050 vyplývá, že mezi opatřeními, která musí být přijata v rámci analyzovaných scénářů s cílem transformovat energetický systém EU, existuje určitá podobnost; v této souvislosti vítá závěry Komise, podle nichž větší využívání obnovitelných zdrojů energie, vyšší energetická účinnost a větší rozvoj energetické infrastruktury, včetně inteligentních sítí, jsou z ekonomického a environmentálního hlediska dobrou volbou, zejména jsou-li motivovány trhem, a to bez ohledu na konkrétní zvolený způsob dosažení dekarbonizovaného energetického systému do roku 2050; vybízí Komisi, aby prozkoumala kombinovaný scénář „vysokého podílu obnovitelných zdrojů a vysoké energetické účinnosti“; zastává názor, že volba směru by pomohla zvýšit investiční jistotu;

23.  domnívá se, že finanční krize by měla být využita jako příležitost k proměně modelu společnosti EU směrem k energeticky vysoce účinnému hospodářství plně se opírajícímu o obnovitelné zdroje energie a odolnějšímu vůči změnám klimatu;

24.  uznává, že vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů po roce 2020 je klíčovým aspektem udržitelnějšího energetického systému; dále uznává, že všechny scénáře zkoumané ve sdělení Komise předpokládají, že v rámci skladby zdrojů energie EU bude mít větší podíl energie z obnovitelných zdrojů, a to ve výši přibližně 30 % hrubé konečné spotřeby energie v roce 2030 a alespoň 55 % v roce 2050; zdůrazňuje, že posun k politice větší energetické účinnosti může usnadnit docílení většího podílu energie z obnovitelných zdrojů; vyzývá Komisi, aby při budoucích odhadech brala explicitně v úvahu decentralizovanou výrobu elektřiny; dále vyzývá Komisi, aby jasně zmapovala finanční, technické a infrastrukturní překážky, které brání růstu decentralizované výroby energie v členských státech;

Energetická účinnost

25.  zdůrazňuje, že větší energetická účinnost a úspory energie budou hrát při transformaci energetického systému zásadní roli a že splnění cílů pro rok 2020 je nezbytným předpokladem dalšího pokroku v období do roku 2050; v tomto ohledu doporučuje, aby členské státy zintenzívnily své úsilí o provedení nedávno přijaté směrnice o energetické účinnosti v plném rozsahu a aby byly do vnitrostátních učebních osnov členských států začleněny osvětové kampaně a energetická účinnost; doporučuje, aby členské státy a Komise udělaly více pro začlenění vnitrostátních koncepcí, zapojení vnitrostátních bank pro rozvoj a pro podporu výměny osvědčených postupů; připomíná, že bude-li energetická účinnost správně realizována, umožní EU nákladově účinným způsobem dosáhnout jejích dlouhodobých cílů v oblasti úspor energie, změny klimatu, hospodářské bezpečnosti a bezpečnosti dodávek energie; uznává, že přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství může urychlit šíření inovativních technologických řešení, omezit dovoz fosilních paliv a zlepšit konkurenceschopnost a růst průmyslu v Unii; je přesvědčen, že přechod k politice lepší energetické účinnosti by se měl zaměřit na celý dodavatelsko-odběratelský řetězec, včetně transformace, přenosu, distribuce a dodávek, a současně na spotřebu v průmyslu, stavebnictví a domácnostech; zdůrazňuje, že ústředním prvkem energetické politiky EU v dlouhodobém měřítku by mělo být snižování spotřeby energie v budovách, zvážíme-li, že rekonstrukce stávajících budov představují obrovský potenciál úspor energie; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit stávající míru a kvalitu rekonstrukce budov, aby EU mohla významně snížit spotřebu energie ve stávajících budovách o 80 % do roku 2050 ve srovnání s úrovní z roku 2010; vyzývá proto členské státy, aby přijaly ambiciozní dlouhodobé strategie v oblasti rekonstrukce budov, jak požaduje směrnice o energetické účinnosti;

26.  zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí nové, modernizované, inteligentní a flexibilní energetické infrastruktury, a zejména inteligentních sítí, které by umožnily flexibilnější záložní a vyrovnávací kapacitu, včetně individuálních systémů mikrovýroby a skladování, nové způsoby využití elektřiny (např. elektromobily) a programy reagující na poptávku (včetně inteligentních měřicích přístrojů) a plně integrované evropské distribuční soustavy, s cílem mimo jiné integrovat všechny zdroje energie v celé EU, což se ukázalo jako nezbytné; připomíná, že nákladově optimální politiky se liší podle modelů poptávky, potenciálu dodávek, zeměpisných rysů a hospodářského kontextu na místní úrovni; kromě toho zdůrazňuje naléhavou potřebu zavést stabilní a předvídatelný regulační rámec, jakož i tržní mechanismus pro celou EU, který by zvýšil flexibilitu, a to i pokud jde o rozšíření kapacity a skladování, a spolufinancování infrastrukturních projektů společného zájmu ze strany EU v souladu s hlavními směry pro energetické infrastruktury a s nástrojem pro propojení Evropy;

27.  konstatuje, že podmínkou pro budování nové energetické infrastruktury v Evropě jsou finanční prostředky EU i jednotlivých států, včetně rozpočtových a investičních politik, přičemž je nutné zvážit náklady na nově budované infrastruktury i na vyřazování zastaralých zařízení a náklady na programy ekologické a sociální obnovy daných regionů;

28.  žádá Komisi, aby uceleným způsobem prozkoumala potenciál a různé využitelné technologie skladování energie v EU, a to prostřednictvím integrace vnitřního trhu EU s energií, včetně kapacity energetických sítí, energetické politiky a politiky v oblasti změny klimatu a ochrany zájmů spotřebitelů, aby tak umožnila splnění cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu, zmírnění závislosti EU na energii ze třetích zemí a vytvoření skutečného jednotného trhu a rovných podmínek v oblasti energie s nejvyšší možnou úrovní bezpečnosti dodávek energie v budoucnu;

Energie z obnovitelných zdrojů

29.  zdůrazňuje, že ve střednědobém až dlouhodobém horizontu je přístup k politice v oblasti energie z obnovitelných zdrojů založený spíše na evropském hledisku klíčový; vybízí členské státy a jejich regiony, aby zlepšily vzájemnou spolupráci, a to i častějším používáním ustanovení o spolupráci uvedených ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie za účelem optimalizace nákladové efektivnosti rozvoje obnovitelných zdrojů energie, dále aby snížily náklady na energii z obnovitelných zdrojů a zajistily, aby se investice v EU vynakládaly tam, kde budou nejproduktivnější a nejúčinnější, přičemž je třeba přihlížet ke zvláštním charakteristikám každého členského státu; zdůrazňuje význam stanovování cílů;této souvislosti zdůrazňuje významnou úlohu, kterou má Komise při usnadňování tohoto procesu tím, že koordinuje, finančně podporuje a připravuje vhodné analýzy obnovitelných zdrojů energie a jejich potenciálu pro členské státy, a vítá její deklarovaný záměr vypracovat pokyny týkající se obchodu s energií z obnovitelných zdrojů; podotýká, že v dlouhodobém horizontu se obnovitelné zdroje energie v Evropě přesunou do středu skladby zdrojů energie s tím, jak u nich bude docházet k pokroku od vývoje technologií po hromadnou výrobu a používání, od jejich využívání v malém měřítku po využívání ve velkém rozsahu, s integrací místních a vzdálenějších zdrojů, a od dotací k hospodářské soutěži; zdůrazňuje, že rostoucí využívání obnovitelných zdrojů energie vyžaduje změny v politice a ve struktuře trhu s energií, které je třeba učinit s cílem přizpůsobit trhy této skutečnosti a dosáhnout větší integrace trhu, zejména odměňováním flexibility a služeb zlepšujících stabilitu distribučních soustav; zdůrazňuje význam stabilních regulačních rámců na úrovni EU i členských států za účelem stimulace investic; zdůrazňuje, že je zapotřebí zjednodušit administrativní postupy a vytvořit stabilní a účinné mechanismy podpory, jež bude možné dle potřeby přizpůsobit a zrušit, jakmile budou technologie a dodavatelské řetězce na takové úrovni, že se stanou konkurenceschopnými a bude vyřešena otázka selhání trhu; zdůrazňuje však, že retroaktivní změny režimů podpory mají škodlivý dopad na důvěru investorů, a tím zvyšují rizika spojená s investicemi do obnovitelných zdrojů energie a náklady na tyto investice;

30.  uznává, že cíle týkající se obnovitelných zdrojů energie byly úspěšné, a vyzývá členské státy, aby prováděly stabilní politiky nezbytné pro splnění jejich cílů do roku 2020;

31.  připomíná roli projektů, jako je Desertec, a využívání obnovitelných zdrojů energie v sousedních regionech; upozorňuje na možnost „projektu Helios“ zaměřeného na přepravu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie z jihovýchodní Evropy do střední Evropy a na další rozšiřování využití větrné energie v regionu Severního moře a v jiných oblastech; zdůrazňuje, že možnost dovážet elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů ze sousedních regionů musí být doplněna podporou a usnadněním rozvoje obnovitelných zdrojů energie, např. v jižním Středomoří a v regionu Severního moře, a větším propojením v rámci evropských sítí;

32.  zdůrazňuje, že v případě mnoha obnovitelných zdrojů energie je v současné době a za stávajících technologických podmínek nemožné zaručit stabilní dodávky energie, což s sebou nese nutnost udržovat v záloze konvenční zdroje energie; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti předložila analýzu toho, jak lze obnovitelné zdroje energie udržitelným způsobem rozvíjet, a především aby podporovala stabilní obnovitelné zdroje energie; domnívá se, že v případě méně stabilních zdrojů energie by měly být provedeny analýzy nákladové efektivnosti zajištění rezerv a měly by se rozvíjet technologie skladování energie;

33.  zdůrazňuje, že k dosažení dekarbonizace dodávek energie v EU v dlouhodobém horizontu je nutné usilovat o hlubší integraci se sousedními zeměmi a regiony, jako je Norsko, Švýcarsko a jižní Středomoří; zdůrazňuje, že pro Evropu může být přínosem rozvoj významných obnovitelných zdrojů energie v těchto regionech, které mohou pokrýt místní poptávku a díky rozvoji dálkového propojení energetické sítě i určité procento poptávky v EU; konstatuje, že větší propojení umožní členským státům vyvážet a dovážet elektrickou energii z obnovitelných zdrojů za účelem zajištění spolehlivých dodávek energie a vyrovnání kolísající výroby elektrické energie, například z větrných elektráren; v této souvislosti zdůrazňuje, že napojení na Norsko nabízí EU mimořádnou výhodu, protože otevírá přístup k významným skladovacím kapacitám norských vodních elektráren;

34.  zdůrazňuje význam mikrovýroby energie pro zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů; kromě toho vyzdvihuje význam mikrovýroby energie pro zvýšení energetické účinnosti, zabezpečení dodávek energie a zapojení občanů do využití jejich vlastní energie a do boje proti změně klimatu; zdůrazňuje v této souvislosti nutnost ucelené evropské strategie týkající se mikrovýroby energie, která bude zahrnovat opatření na modernizaci energetické infrastruktury, omezení legislativní zátěže a výměnu osvědčených postupů v oblasti daňových pobídek;

35.  zdůrazňuje, že pro technologie využívající obnovitelné zdroje energie, které dosud nedosáhly parity sítě, musí na období po roce 2020 existovat dostatečně silný politický rámec, jež bude navržen s cílem sloučit a později postupně ukončit dotace;

36.  konstatuje, že scénáře energetického plánu do roku 2050 počítají s větším objemem biopaliv; domnívá se proto, že by Komise měla podpořit přechod na biopaliva třetí generace na bázi produktů z odpadů z potravinářských plodin a stanovit podobné podmínky pro dovážená biopaliva;

37.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh týkající se zvýšení účinnosti při využívání obnovitelných zdrojů energie v EU a v jejích regionech; domnívá se, že ve střednědobém horizontu by mohly být na regionální úrovni vytvořeny tržní skupiny pro obnovitelné energie;

38.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly a prosazovaly politiky celosvětového otevřeného trhu se zbožím a službami v oblasti obnovitelných zdrojů energie a aby zajistily odstranění všech překážek obchodu, čímž zvýší konkurenceschopnost EU podporou vývozu technologií pro využívání obnovitelných zdrojů energie;

39.  uznává, že cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie byly úspěšné a měly by být prodlouženy do roku 2030; vyzývá členské státy, aby nadále usilovaly o splnění svých cílů do roku 2020; je znepokojen skutečností, že členské státy provádějí čím dál náhlejší změny mechanismů podpory energie z obnovitelných zdrojů, zejména retroaktivní změny a zmrazování podpor; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala provádění směrnice o energii z obnovitelných zdrojů a aby v případě potřeby přijala nezbytná opatření; vyzývá členské státy, aby zajistily stabilní rámce pro investice do energie z obnovitelných zdrojů, včetně stabilních a pravidelně přezkoumávaných režimů podpory a zefektivnění správních postupů;

40.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v příštím víceletém finančním rámci významně zvýšily částky vyhrazené na opatření týkající se energetické účinnosti;

Infrastruktura a vnitřní trh s energií

41.  zdůrazňuje, že jelikož EU sleduje cíle energetické bezpečnosti a nezávislosti, je nutné přesunout pozornost směrem k modelu energetické provázanosti členských států zajištěním rychlého dokončení vnitřního trhu EU s energií a inteligentní infrastruktury supersítě EU spojující sever, jih, východ a západ, aby bylo možné v co nejvyšší míře využít komparativních výhod jednotlivých členských států, a plným využitím potenciálu decentralizované výroby energie, výroby energie v malém měřítku a inteligentních energetických infrastruktur ve všech členských státech; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byl politický a regulační vývoj v členských státech zcela v souladu se třemi soubory liberalizačních opatření, dále aby odstranil zbývající překážky v infrastruktuře a selhání trhu a aby nevytvářel nové bariéry omezující integraci trhu s elektřinou a plynem; navíc zdůrazňuje, že rozhodnutí v oblasti energetické politiky v každém vnitrostátním systému musí zohledňovat i to, jak by taková rozhodnutí mohla ovlivnit ostatní členské státy; navrhuje určit, zda a jakým způsobem by bylo možné při plnění těchto úkolů využívat znalostí a struktur Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER);

42.  uznává, že pro projekty energetické infrastruktury jsou charakteristické velké počáteční investice, které se výrazně sníží plným využíváním možností energetických úspor, a provozní životnost 20–60 let; připomíná, že současné tržní prostředí je velmi nepředvídatelné, což je důvodem, proč investoři s rozvojem energetické infrastruktury váhají; zdůrazňuje, že by se měly podporovat nové strategie, včetně strategie „úspory energie na prvním místě“, a inovativní nástroje s cílem snížit potřebu investic do infrastruktury a umožnit rychlé přizpůsobení překotně se měnícímu prostředí;

43.  zdůrazňuje potřebu uplatňovat stávající politiky a předpisy tak, aby byla existující energetická infrastruktura využívána lépe a k většímu prospěchu evropských spotřebitelů; vyzývá Komisi a agenturu ACER, aby důsledněji sledovaly, jak jsou na vnitrostátní úrovni uplatňována pravidla, například ta, jež souvisejí se zásadou ztráty v případě nevyužití („use-it-or-lose-it“);

44.  zdůrazňuje, že je potřeba vytvořit do roku 2014 plně integrovaný evropský trh s energií; poukazuje na význam úplného uplatňování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií ve všech členských státech a na nutnost zajistit, aby žádný členský stát nebo region nezůstal po roce 2015 od evropské energetické a plynárenské sítě izolován; zdůrazňuje nutnost přihlížet k sociálnímu dopadu a cenám energie a zároveň zajistit, aby byly ceny energie transparentnější a aby lépe odrážely náklady, a to včetně nákladů environmentálních, které v současnosti nejsou zcela zohledňovány;

45.  bere na vědomí, že byl vytvořen mechanismus pro výměnu informací o mezivládních dohodách v oblasti energetické politiky uzavřených mezi členskými státy EU a třetími zeměmi; tento mechanismus se zaměřuje na zvýšení transparentnosti, koordinace a účinnosti politik v EU jako celku; vyzývá členské státy, aby dále usilovaly o to, aby nebyly uzavírány dohody, které odporují právním předpisům v oblasti vnitřního trhu s energií; domnívá se, že by Komise měla mít možnost přezkoumat návrhy dohod a jejich slučitelnost s těmito právními předpisy a účastnit se v případě potřeby jednání; domnívá se, že mechanismus pro výměnu informací je prvním krokem k další koordinaci nákupu energie mimo EU, která má zásadní význam pro uskutečnění cílů energetického plánu do roku 2050;

46.  poukazuje na potřebu zvýšit pobídky pro investory na trhu s energií tím, že dojde ke zvýšení ziskovosti a zjednodušení administrativních postupů, aniž by se ovšem polevilo v jejich uplatňování;

47.  je si vědom toho, že kvůli finanční krizi je obtížnější získat investice potřebné k financování transformace energetického systému; zdůrazňuje nové výzvy, jako je potřeba flexibilních záložních a vyrovnávacích zdrojů v energetickém systému (např. flexibilní výroba, výkonná přenosová síť, skladování, řízení poptávky, mikrovýroba a propojení), které mají pomoci zvládat očekávaný nárůst výroby kolísavé energie z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje důležitost infrastruktury na úrovni distribuce a významnou úlohu, kterou hrají proaktivní spotřebitelé a provozovatelé distribučních soustav při začleňování decentralizovaných energetických produktů a opatření týkajících se efektivity na straně poptávky do soustavy; zdůrazňuje, že pro přizpůsobení dodávek poptávce a tím i zajištění bezpečnosti dodávek elektřiny a plynu je nutno řádně posoudit, jaké jsou v Evropě dostupné kapacity a jaká je potřeba adekvátních propojení a flexibilních vyrovnávacích a záložních kapacit; zdůrazňuje, že pokud by bylo upřednostněno řízení na straně poptávky a výroba energie na straně poptávky, značně by to posílilo integraci decentralizovaných zdrojů energie a urychlilo dosažení celkových cílů energetické politiky;

48.  zdůrazňuje, že vzhledem k zastaralosti stávající infrastruktury budou podle každého scénáře energetického plánu do roku 2050, kterým se ve svém sdělení zabývá Komise, nutné rozsáhlé investice; podle každého scénáře tak do roku 2030 porostou ceny energie; dále konstatuje, že podle Komise v referenčním scénáři k největšímu podílu těchto nárůstů dochází již nyní, a to v souvislosti s obměnou starých, již plně odepsaných výrobních kapacit, které budou brzy v provozu už 20 let;

49.  zdůrazňuje, že bezpečnost dodávek energie v Evropské unii závisí rovněž na větší diverzifikaci zdrojů jejich dovozu; zdůrazňuje proto, že EU potřebuje aktivně posilovat spolupráci se svými partnery; bere na vědomí zpoždění, která mají dopad na dokončení jižního koridoru; zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout bezpečnosti dodávek energie prostřednictvím diverzifikace energie, připomíná významný přínos, který má zkapalněný zemní plyn (LNG) a prostředky k jeho přepravě pro dodávky energie v EU, a zdůrazňuje potenciál doplňkového přepravního koridoru pro LNG ve východním Středomoří a v černomořské oblasti, který by umožňoval flexibilní způsob přepravy energie a současně by byl motivací k větší hospodářské soutěži v rámci vnitřního trhu EU s energií;

50.  připomíná, že strategická partnerství Unie s producentskými a tranzitními zeměmi, a zejména se zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, vyžadují vhodné nástroje, předvídatelnost, stabilitu a dlouhodobé investice; zdůrazňuje, že cíle Unie v oblasti klimatu by měly být z tohoto důvodu podpořeny prostřednictvím investičních projektů EU v oblasti infrastruktury, které se zaměřují na diverzifikaci zásobovacích tras a zvyšování bezpečnosti dodávek energie v Unii, jako je projekt Nabucco;

51.  připomíná, že v souladu s balíčkem opatření pro vnitřní trh hrají hlavní úlohu při financování energetické infrastruktury účastníci trhu; uznává, že některé inovační nebo strategicky důležité projekty, jež jsou opodstatněné z hlediska bezpečnosti dodávek, solidarity a udržitelnosti, ale není pro ně možné zajistit dostatečné tržní financování, mohou vyžadovat omezenou veřejnou podporu, aby se tak dosáhlo pákového efektu v oblasti soukromého financování; zdůrazňuje, že tyto projekty by měly být založeny na jasných, transparentních kritériích, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže a aby byly zohledněny zájmy spotřebitelů, a měly by být v plném souladu s cíli EU v oblasti energetiky a změny klimatu;

52.  zdůrazňuje, že většina scénářů obsažených v energetickém plánu do roku 2050 nebude proveditelná, pokud nedojde k rozvoji místních inteligentních distribučních sítí pro elektřinu a plyn; domnívá se, že kromě přeshraničních projektů by Unie měla přijmout opatření na podporu vytváření nebo renovace místních sítí, a zejména přístupu pro chráněné odběratele;

53.  zdůrazňuje význam nástroje pro propojení Evropy, v jehož rámci je vyhrazena značná finanční částka na transformaci a další rozvoj energetické infrastruktury v EU; zdůrazňuje, že je důležité vyhledávat a podporovat malé i velké udržitelné projekty klíčového významu;

54.  zdůrazňuje, že je důležité, aby cíle EU v oblasti zjednodušování, které usilují o omezení byrokracie, byly doplněny zavedením jednotných kontaktních míst, což by mělo urychlit postupy pro udělování licencí a povolení a snížit administrativní zátěž kladenou na společnosti, které žádají o povolení v souvislosti s rozvojem energetické infrastruktury, přičemž by se mělo zajistit dodržování platných pravidel a předpisů; vyzývá členské státy, aby v této souvislosti přezkoumaly své postupy;

55.  žádá Komisi, aby začala bezodkladně řešit právní nejistotu, která vzniká v souvislosti s výkladem třetího energetického balíčku institucionálním investorům v případě, kdy vystupují jako pasivní investor v oblasti přenosové i výrobní kapacity;

56.  žádá Komisi, aby začala bezodkladně řešit problém nedostatku pobídek v oblasti investic do inteligentních sítí, které by motivovaly provozovatele distribučních a přenosových soustav k investování do IKT a dalších inovativních technologií, které by umožnily lepší a účinnější využívání stávající sítě;

Sociální rozměr

57.  vítá začlenění sociálního rozměru do energetického plánu do roku 2050; domnívá se proto, že by se měla věnovat zvláštní pozornost energetické chudobě a zaměstnanosti; v souvislosti s energetickou chudobou trvá na tom, že energie by měla být dostupná pro všechny, a vyzývá Komisi, členské státy, místní orgány a příslušné sociální subjekty, aby spolupracovaly na individuálních řešeních otázek, jako je chudoba v souvislosti s elektřinou a teplem, a aby se zaměřily zejména na zranitelné domácnosti s nízkými příjmy, které jsou vyššími cenami energie zasaženy nejvíce; zastává proto názor, že tato strategie by měla podporovat energetickou účinnost a úspory energie, protože se jedná o jeden z nejúčinnějších způsobů, jak snížit náklady na elektřinu, a měla by analyzovat vnitrostátní opatření, jako je zdanění, zadávání veřejných zakázek, stanovování cen tepla atd., zejména pokud tato opatření brání investicím do energetické účinnosti nebo optimalizaci výroby a využívání tepla, a měla by činit doporučení ohledně osvědčených a špatných postupů; zdůrazňuje, že je důležité přijímat více opatření pro energetickou účinnost a informovat o nich, stimulovat kroky na straně poptávky a dodavatelů a vytvářet informační kampaně na podporu nezbytných změn v chování; vyzývá členské státy, aby pravidelně podávaly zprávy o opatřeních přijatých s cílem chránit domácnosti před rostoucími náklady na energii a před energetickou chudobou; vyzývá Komisi, aby s ohledem na zaměstnanost podporovala opatření pro úpravu vzdělávání a rekvalifikací s cílem pomoci členským státům dosáhnout vysoce kvalifikované pracovní síly, která bude připravena sehrát svoji úlohu při transformaci energetiky; žádá Komisi, aby Parlamentu do roku 2013 poskytla více informací o dopadu této transformace na zaměstnanost v odvětvích energetiky, průmyslu a služeb, a aby vytvořila konkrétní mechanismy na pomoc pracovníkům v dotčených odvětvích; doporučuje členským státům, aby zohlednily vnější náklady a přínosy výroby a spotřeby energie, jako například přínosy pro zdraví v důsledku zlepšení kvality ovzduší; domnívá se, že sociální dialog o důsledcích energetického plánu, který by měl zahrnout všechny zúčastněné strany, je klíčovým faktorem a zůstane jím i během transformace;

58.  .poukazuje na to, že přijetí strategie pro dekarbonizaci, která nebere v úvahu situaci některých členských států, může vést k masivnímu nárůstu energetické chudoby, jež je v některých členských státech definována jako situace, kdy se více než 10 % rozpočtu domácnosti vynakládá na energii;

59.  zdůrazňuje, že je třeba chránit spotřebitele před vysokými cenami energie a podniky před nekalou konkurencí i uměle sníženými cenami nabízenými společnostmi ze zemí, které nejsou členy EU, a to v souladu s výzvami summitu Rio+20, které se týkají významnější úlohy Světové obchodní organizace (WTO);

60.  naléhavě vyzývá členské státy a mezinárodní společenství, aby podpořily vzdělávací instituce, které jsou schopny formovat kvalifikovanou pracovní sílu a příští generaci vědců a inovátorů v oblastech, jako je bezpečnost dodávek a používání energie, energetická bezpečnost a energetická účinnost; připomíná v této souvislosti velký význam programu Horizont 2020 a Evropského inovačního a technologického institutu pro překlenutí propasti mezi vzděláváním, výzkumem a zaváděním jejich výsledků do praxe v odvětví energetiky;

61.  přeje si zdůraznit zásadní význam transparentnosti cen a informací pro spotřebitele; domnívá se proto, že Komise by měla co nejpřesněji vyčíslit dopady těchto faktorů na ceny energie pro jednotlivce a podniky v rámci jednotlivých vybraných scénářů;

Úloha specifických zdrojů energie

62.  domnívá se, že k dosažení ambiciózního cíle dekarbonizace celé energetiky EU, a zvláště pak odvětví výroby elektřiny, budou potřebné všechny druhy nízkouhlíkových technologií; akceptuje skutečnost, že zůstává nejasné, které technologie se podaří v potřebném časovém rámci z technického a komerčního hlediska prověřit; zdůrazňuje, že musí být zachována určitá flexibilita, aby bylo možné se přizpůsobit technologickým a socioekonomickým změnám, k nimž dojde;

63.  uznává, že přinejmenším během přechodu na nízkouhlíkový energetický systém zůstanou konvenční fosilní paliva pravděpodobně součástí energetického systému;

64.  uznává, že jaderná energie se v současnosti využívá jako důležitý nízkoemisní zdroj energie; vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na poučení z nehody ve Fukušimě v roce 2011 a s pomocí výsledků nedávných jaderných zátěžových zkoušek zlepšily bezpečnost jaderné energie;

65.  souhlasí s Komisí, že podíl jaderné energie bude i nadále významný, protože některé členské státy stále považují jadernou energii za bezpečný, spolehlivý a cenově dostupný zdroj nízkouhlíkové výroby elektřiny; uznává, že z analýzy scénářů vyplývá, že jaderná energie může přispět k nižším systémovým nákladům a k nižším cenám elektřiny;

66.  souhlasí s Komisí, že zemní plyn sehraje v krátkodobém až střednědobém horizontu při transformaci energetického systému významnou roli, protože představuje poměrně rychlý a nákladově efektivní způsob snížení závislosti na jiných, více znečišťujících fosilních palivech; zdůrazňuje potřebu diverzifikace tras dodávek zemního plynu do Evropské unie; varuje před jakýmikoli investicemi, které by mohly vést k uvíznutí v dlouhodobé závislosti na fosilních palivech;

67.  uznává potenciál, který má zemní plyn coby flexibilní záloha pro vyrovnávání kolísající energie z obnovitelných zdrojů, vedle skladování elektřiny, propojení a reagování na změny poptávky; zvažuje přisouzení většího významu plynu, a to zejména v případě, že budou ve větší míře k dispozici technologie zachycování a ukládání uhlíku; soudí, že ve všech úvahách o budoucnosti energetiky musí být hlavním ohledem a prioritním cílem volby energetických zdrojů cíl snižování emisí skleníkových plynů;

68.  je toho názoru, že by se nemělo zapomínat na úlohu zkapalněného ropného plynu (LPG) coby flexibilního a spolehlivého zdroje energie v místech s nedostatečnou infrastrukturou;

69.  zdůrazňuje, že je třeba se z důvodu zabezpečení dodávek energie vypořádat s očekávaným zvýšením dovozu plynu a elektřiny ze třetích zemí do EU v krátkodobém i střednědobém horizontu; znovu opakuje, že pro některé regiony a členské státy tento úkol úzce souvisí se závislostí na jediné dodavatelské třetí zemi, pokud jde o dovoz plynu a ropy; uznává, že řešení tohoto úkolu vyžaduje mimo jiné posílení úlohy domácích obnovitelných i neobnovitelných zdrojů energie, které mají zásadní význam pro zajištění konkurenceschopnosti a bezpečnosti dodávek, a činnosti zaměřené na rozšíření škály dodavatelů, zdrojů a tras pro dodávky energie; uznává, že strategickým cílem je v tomto ohledu vybudovat do roku 2020 jižní koridor pro přepravu zemního plynu a zajistit trasu pro dodávky do EU pokrývající přibližně 10–20 % poptávky EU po zemním plynu, aby měl každý evropský region fyzický přístup k alespoň dvěma různým zdrojům zemního plynu;

70.  bere na vědomí, že zachycování a ukládání CO2 (CCS) by mohlo hrát určitou roli na cestě k dosažení cílů pro rok 2050 a cílů dekarbonizace; zdůrazňuje však, že technologie CCS je v současnosti stále ještě ve fázi výzkumu a vývoje; konstatuje, že vývoj CCS zůstává značně nejistý, a to z důvodu nevyřešených problémů, jako jsou blíže nevysvětlené prodlevy, vysoké náklady a otázky účinnosti; zdůrazňuje, že technologie pro zachycování a ukládání CO2, která má být vyvinuta tak, aby byla účinná, bezpečná a udržitelná, bude muset být brzy využívána komerčně; podtrhuje, že zachycování a ukládání CO2 je rovněž významnou možností dekarbonizace některých energeticky náročných odvětví, jako je rafinace ropy, tavení hliníku a výroba cementu; vyzývá Komisi, aby vypracovala předběžnou zprávu hodnotící výsledky dosažené při využívání demonstračních projektů pro tepelné elektrárny, které jsou financovány z rozpočtu EU;

71.  zdůrazňuje, že pro seznámení s možnostmi CCS a pro zajištění toho, aby tato technologie začala být v Evropě po roce 2020 co nejrychleji používána, jsou důležitá politická opatření, veřejné financování a odpovídající cena uhlíku; podtrhuje význam demonstračního programu EU, který má u veřejnosti zajistit přijetí a podporu zachycování a ukládání CO2 jakožto důležité technologii pro omezování emisí skleníkových plynů;

72.  vyzývá Komisi, aby umožnila a podpořila sdílení poznatků a spolupráci v rámci EU i v mezinárodním rozměru s cílem podchytit v rámci takto široce sdílených demonstračních projektů v oblasti CCS co nejlepší technologické výsledky; vyzývá Komisi, aby podpořila investice do potrubní infrastruktury, které by měly být provedeny co nejdříve, dále aby koordinovala přeshraniční plánování tak, aby od roku 2020 bylo možné využívat úložiště CO2, a aby zahájila výzkum, jehož cílem by byla charakterizace skladovacích kapacit v Evropě; vyzývá Komisi, aby aktivně spolupracovala s členskými státy a průmyslem na výměně informací o přínosech a bezpečnosti zachycování a ukládání CO2, a budovala tak důvěru veřejnosti v tuto technologii;

73.  konstatuje, že optimální, bezpečné a udržitelné rozvíjení a využívání domácích a regionálních zdrojů energie a konkurenceschopnost infrastruktury nezbytné pro stabilní dodávky domácí nebo dovezené energie může přispět k větší energetické bezpečnosti, a mělo by proto při definování energetické politiky EU představovat prioritu;

74.  konstatuje, že dokud bude existovat poptávka po ropných produktech, je důležité, aby si Evropa udržela své postavení v rámci rafinérského průmyslu, aby tak lépe zajistila bezpečnost dodávek, podpořila konkurenceschopnost následných odvětví, jako je petrochemický průmysl, určovala celosvětové normy týkající se kvality rafinace paliv, zajistila splňování environmentálních požadavků a ochránila zaměstnanost v těchto odvětvích; podtrhuje rovněž závěr energetického plánu, že ropa pravděpodobně zůstane součástí skladby zdrojů energie i v roce 2050, ačkoli její podíl bude mnohem nižší než nyní, a že bude využívána hlavně v dálkové osobní a nákladní dopravě;

75.  domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost těm regionům členských států, v nichž je v současné době uhlí hlavním zdrojem výroby energie nebo v nichž je produkce uhlí a výroba elektřiny v uhelných elektrárnách klíčovým regionálním zdrojem zaměstnanosti; domnívá se, že mají-li obyvatelé těchto regionů akceptovat scénáře uvedené v energetickém plánu do roku 2050, budou nutná další sociální opatření podporovaná EU;

Globální výzvy v oblasti energetiky

76.  uznává skutečnost, že EU působí v globálním kontextu, a že bude-li jednat sama, nemusí se všechny očekávané přínosy dostavit, a zároveň připomíná závěry Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku z listopadu roku 2011 o posílení vnějšího rozměru energetické politiky EU, v nichž Rada zdůraznila potřebu širšího a koordinovanějšího přístupu EU k mezinárodním vztahům v oblasti energetiky, aby bylo možné reagovat na celosvětové výzvy v oblasti energetiky a na změnu klimatu, a potřebu zabývat se otázkami souvisejícími s konkurenceschopností a únikem uhlíku a zachovat a prosazovat nejvyšší standardy jaderné bezpečnosti a zároveň zajistit bezpečné, zabezpečené, udržitelné a diverzifikované dodávky energie;

77.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit energetickou bezpečnost a postupně i energetickou soběstačnost EU, čehož má být dosaženo především prosazováním energetické účinnosti, energetických úspor a výroby energie z obnovitelných zdrojů, což spolu s dalšími alternativními zdroji energie omezí závislost na dovozu; konstatuje, že vzrůstá zájem o průzkum nalezišť ropy a plynu ve Středozemním a Černém moři; domnívá se, že je naléhavě nutné vytvořit komplexní politiku EU v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři; je přesvědčen, že by se měl klást větší důraz na potenciální nebezpečí a na vymezení výlučných ekonomických zón dotčených členských států EU a příslušných třetích zemí v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, jejímiž signatáři jsou všechny členské státy a EU jako taková;

78.  zdůrazňuje, že udělování povolení k provádění vrtů a vymezování výlučných ekonomických zón se stane ve vztahu k třetím zemím třecí plochou a EU by se měla v této souvislosti politicky zviditelnit a usilovat o to, aby zabránila mezinárodním sporům; zdůrazňuje, že energetika by měla sloužit jako hybná síla míru, ekologické vyváženosti, spolupráce a stability;

79.  žádá, aby byl energetický plán EU-Rusko založen na zásadě oboustranného respektu a vzájemnosti, aby vycházel z pravidel Světové obchodní organizace, Smlouvy o energetické chartě a pravidel třetího energetického balíčku; vyzývá Komisi, aby ve vztahu ke všem podnikům v odvětví energetiky, které působí na území Unie, zavedla a účinně uplatňovala pravidla hospodářské soutěže EU; v tomto ohledu vítá nedávné vyšetřování protisoutěžního jednání společnosti Gazprom a jejích dceřiných společností v Evropě a odsuzuje politicky motivované nařízení prezidenta Ruské federace, jež ruským energetickým společnostem brání ve spolupráci s orgány EU; trvá na tom, že se od každého podniku v odvětví energetiky očekává plná spolupráce s vyšetřovacími orgány; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodnou odpověď na toto nařízení a zajistila, aby mohlo pokračovat vyšetřování;

80.  vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní soubor krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých priorit EU pro vztahy s jejími sousedy v oblasti energetické politiky, o jejichž dosažení by měla usilovat s cílem vytvořit společnou právní oblast založenou na zásadách acquis a na pravidlech vnitřního trhu s energií; zdůrazňuje význam dalšího rozšiřování energetického společenství, a to zejména o kandidátské země a země východního partnerství, Střední Asie a Středozemí, a vytvoření právních kontrolních mechanismů, s jejichž pomocí bude řešeno nedostatečné uplatňování acquis; vyzývá Unii, aby projevovala solidaritu vůči svým partnerům, kteří jsou součástí energetického společenství; v tomto ohledu odsuzuje nedávné výhrůžky Ruské federace vůči Moldavsku;

81.  zdůrazňuje, že energetická politika EU nesmí žádným způsobem odporovat základním zásadám, na nichž byla vybudována EU, a to zejména s ohledem na demokracii a lidská práva; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby ve vztazích v oblasti energetiky upřednostňovala ty producentské a tranzitní země, které sdílejí a podporují stejné hodnoty;

82.  zdůrazňuje význam posilování spolupráce a dialogu s dalšími strategickými partnery v oblasti energetiky; je toho názoru, že vzhledem k vzrůstajícími vlivu rozvíjejících se ekonomik na globálních energetických trzích a narůstání jejich energetické poptávky je nezbytné, aby jednání EU s těmito partnery byla komplexní a zahrnovala všechny oblasti energetiky; konstatuje, že v dlouhodobém horizontu musí Evropská unie zlepšit koordinaci, pokud jde o nákup energie od třetích zemí; vyzývá k zahájení užší spolupráce mezi Radou, Komisí a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), která by měla vést k jednotnému vystupování EU v otázkách týkajících se energetické politiky, jak je stanoveno v právních předpisech EU a v informacích GŘ Komise pro energetiku; připomíná, že Parlament by měl být pravidelně informován o vývoji v této oblasti;

83.  zdůrazňuje, že solidarita mezi členskými státy, kterou požaduje Smlouva o EU, by se měla uplatňovat ve vnitřní i vnější energetické politice, jak při každodenní práci, tak v rámci krizového řízení; žádá Komisi, aby stanovila jasnou definici „energetické solidarity“, a zajistila tak, že ji budou dodržovat všechny členské státy;

84.  zdůrazňuje, že zajištění a bezpečnost tradičních (např. jaderných) nebo nových zdrojů energie (např. ropa a plyn z nekonvenčních zdrojů) nepřipouští žádný kompromis, a domnívá se, že EU by měla pokračovat ve svém úsilí o posilování rámce pro zajištění a bezpečnost dodávek energie a stanout v čele mezinárodních snah na tomto poli;

85.  zdůrazňuje, že v souvislosti s tím, jak členské státy začínají propojovat a slučovat své vnitrostátní trhy prostřednictvím investic do infrastruktury a přijímání společných předpisů, je třeba rovněž vyvíjet trvalé úsilí o spolupráci s Ruskem s cílem určit kreativní a oboustranně přijatelná opatření, která by vedla ke snížení rozdílů mezi těmito dvěma energetickými trhy;

86.  zdůrazňuje, že v souvislosti s přesouváním dodávek energie do rozvíjejících se zemí by EU měla navázat intenzivní dialog a spolupráci se zeměmi BRICS týkající se energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie, čistého uhlí, zachycování a ukládání CO2 (CCS), inteligentních sítí, výzkumu jaderného štěpení a jaderné bezpečnosti; EU by měla rovněž vypracovat jasnou politiku spolupráce s těmito zeměmi v oblasti výzkumu a inovací v odvětví energetiky;

87.  vyzývá EU, aby nadále hrála aktivní roli v mezinárodních jednáních o globálním ujednání o klimatu; zdůrazňuje, že EU musí vědět, co by se stalo v důsledku toho, že by se nepodařilo globální dohodu ohledně změny klimatu uzavřít; vyjadřuje politování nad tím, že plán neobsahuje scénář pro případ, že by se nepodařilo dosáhnout žádné dohody; zdůrazňuje, že dosažení právně závazné celosvětové dohody o snižování emisí a zapojení největších světových emitentů, jako je Čína, Indie, Spojené státy a Brazílie, do tohoto postupu zvýší šance na dosažení skutečného snížení emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje, že je třeba reagovat na nebezpečí v souvislosti s únikem uhlíku tím, že se zabrání přemístění energeticky náročných odvětví mimo EU;

Systém obchodování s emisemi (ETS)

88.  uznává, že systém ETS je v současnosti hlavním, i když nikoli jediným, nástrojem umožňujícím snižování průmyslových emisí skleníkových plynů a podporu investic do bezpečných a trvale udržitelných nízkouhlíkových technologií; konstatuje, že má-li být systém ETS schopen lépe reagovat na hospodářské recese a expanze, obnovit důvěru investorů a posílit tržní pobídky k investování do nízkouhlíkových technologií a k jejich používání, je nutné jeho strukturální zlepšení; podotýká, že jakékoli strukturální změny v ETS by vyžadovaly komplexní posouzení environmentálních, ekonomických a sociálních důsledků, jakož i dopadu na investice do nízkouhlíkových technologií, na ceny elektřiny a na konkurenceschopnost energeticky náročných odvětví, zejména v souvislosti s nebezpečím úniku uhlíku; vyzývá Komisi a členské státy, aby evropským průmyslovým odvětvím umožnily rozvíjet inovativní, bezpečná a trvale udržitelná technologická řešení a aby je v tomto rozvoji podporovaly;

89.  žádá Komisi, aby co nejdříve předložila další posouzení a začlenila do něj návrhy doporučených opatření, jimiž by bylo možné předejít riziku úniku uhlíku v důsledku přemístění výrobních zařízení mimo EU, a které by se soustředily zejména na další scénáře vývoje v případě, že další celosvětová opatření v oblasti snížení emisí uhlíku budou jen omezená, nebo nebudou přijímána žádná;

90.  zdůrazňuje, že odvětví, která nejsou součástí evropského systému pro obchodování s emisemi, způsobují zhruba 55 % emisí skleníkových plynů EU, a že je nutné zajistit, aby vedle odvětví v rámci systému ETS převzaly odpovědnost za omezení emisí i odvětví, která jeho součástí nejsou; zdůrazňuje, že je zapotřebí politických pokynů na úrovni EU a konkrétních opatření pro řešení tohoto problému;

91.  uznává, že ETS se potýká s problémy, s nimiž se původně nepočítalo, a že kvůli rostoucímu přebytku povolenek klesne na mnoho let motivace k podpoře investic do nízkouhlíkových technologií; poukazuje na to, že tento problém ohrožuje účinnost ETS jako hlavního evropského nástroje snižování emisí, který zároveň vytváří rovné podmínky pro různé konkurenční technologie, poskytuje podnikům potřebnou flexibilitu, aby mohly vyvíjet své vlastní strategie omezování emisí, a umožňuje vznik specifických opatření k zamezení úniku uhlíku; vyzývá Komisi, aby přijala opatření za účelem odstranění nedostatků systému ETS a umožnila tak jeho fungování v souladu s původním záměrem; navrhuje, aby tato opatření zahrnovala:

   a) co nejrychlejší předložení zprávy Parlamentu a Radě, v níž bude vedle jiných aspektů zhodnocen i dopad na pobídky k investicím do nízkouhlíkových technologií a riziko úniku uhlíku; před zahájením třetí fáze by Komise měla případně pozměnit nařízení uvedené v čl. 10 odst. 4 směrnice 2003/87/ES s cílem uplatnit vhodná opatření, která mohou zahrnovat stažení nezbytného objemu povolenek;
   b) navržení právních předpisů v co nekratším možném termínu, které by upravily požadavek na každoroční lineární snižování o 1,74 %, tak aby byl splněn požadavek na snížení emisí CO2 do roku 2050;
   c) provedení a zveřejnění posouzení toho, zda je přínosné stanovit výchozí cenu pro dražbu povolenek;
   d) přijetí opatření s cílem zvýšit přísun příslušných informací a transparentnost registru ETS, aby bylo umožněno účinnější sledování a hodnocení;

Výzkum, lidské zdroje, nové technologie a alternativní paliva

92.  domnívá se, že ceny hrají v otázce investic do činností souvisejících s energetikou a výrobou energie zásadní roli; podotýká, že politiky jednotlivých členských států, jejichž cílem je podpora energie z obnovitelných zdrojů, by měly být chápány jako proces, při němž je vyvozováno poučení z pozitivních i negativních zkušeností; zastává názor, že v současnosti poměrně vysoké ceny fosilních paliv přispějí k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů, pokud budou odstraněny politické chyby a selhání trhu; doporučuje, aby členské státy prosazovaly a podporovaly efektivnější režimy podpory pro energii z obnovitelných zdrojů s cílem omezit růst cen energie na minimum; žádá Komisi, aby prozkoumala možnosti koordinovanějšího, provázanějšího a integrovanějšího evropského systému podpory energie z obnovitelných zdrojů;

93.  domnívá se, že v důsledku zvýšení nákladů na energii, k němuž v EU v posledních letech došlo, se vyvinul inteligentní přístup založený na zdravém úsudku spočívající v omezení spotřeby energie prostřednictvím energetické účinnosti a úspor energie; zdůrazňuje, že je důležité, aby tuto přirozenou, avšak stále ještě nedostatečnou změnu v chování provázela vhodná politická opatření a finanční podpora, jež umožní další úspory energie; zdůrazňuje, že je třeba motivovat spotřebitele k tomu, aby si energii vyráběli sami; zdůrazňuje, že role informačních a komunikačních technologií (IKT) a jejich zavádění v rámci inteligentních sítí má čím dál větší význam pro rozvoj efektivní spotřeby energie, a zejména pak pro rozvoj programů reagujících na poptávku (včetně inteligentních měřicích přístrojů), které by spotřebitelům měly pomoci aktivně se podílet na energetické účinnosti tím, že jim poskytnou srozumitelné údaje o spotřebě energie v reálném čase v domácnostech a podnicích a o přebytku, který je dodáván zpět do sítě, jakož i informace o opatřeních a možnostech energetické účinnosti;

94.  je přesvědčen, že energetická infrastruktura by se měla více zaměřit na konečného uživatele a více se soustředit na interakci mezi kapacitami distribuční soustavy a spotřebou, a zdůrazňuje potřebu obousměrného toku energie a informací v reálném čase; poukazuje na přínosy, které mají pro spotřebitele nové technologie, jako je řízení energie na straně poptávky a systémy reagování na změny poptávky, které umožňují zvýšit energetickou efektivitu na straně dodávky i poptávky;

95.  je přesvědčen, že je naléhavě zapotřebí zavést inteligentní sítě a že bez nich nemůže dojít k integraci různě rozmístěných zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů ani ke zlepšení efektivity spotřeby energie, což jsou základní předpoklady pro dosažení cílů klimaticko-energetického balíčku 20/20/20;

96.  zdůrazňuje význam inteligentních sítí, které umožňují obousměrnou komunikaci mezi výrobci elektřiny a odběrateli, a podotýká, že inteligentní sítě mohou odběratelům umožnit sledovat a přizpůsobovat svou spotřebu energie; poukazuje na to, že je třeba silná ochrana osobních údajů a programy na vzdělávání spotřebitelů, například informační kampaně ve školách a na univerzitách, a to zejména pokud má mít inteligentní měření skutečný dopad; zdůrazňuje, že by členské státy měly spotřebitelům zpřístupnit relevantní informace na internetových stránkách a že by měly všechny příslušné subjekty, jako jsou stavitelé, architekti a dodavatelé elektroinstalací či zařízení pro vytápění a chlazení, získávat aktuální informace a porovnávat ceny a služby a na základě tohoto srovnání si pak zvolit nejvhodnějšího dodavatele energií;

97.  vyzývá Komisi, aby zaručila, že program Horizont 2020 a evropská inovační partnerství v rámci Unie inovací budou upřednostňovat optimalizaci energetických systémů a potřebu rozvíjet všechny druhy udržitelných nízkouhlíkových technologií s cílem posílit konkurenceschopnost EU, podpořit tvorbu pracovních míst a vytvářet pobídky pro odpovědné zacházení s energií; podporuje v této souvislosti cíle strategického plánu EU pro energetické technologie a s nimi související cíle evropských průmyslových iniciativ; zdůrazňuje, že nejvyšší prioritou by se měla stát také podpora energetické účinnosti a snižování nákladů na energii z obnovitelných zdrojů prostřednictvím zdokonalování technologií a inovací, a to mj. tím, že bude vyčleněn vyšší podíl veřejných rozpočtových prostředků na výzkum obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, zejména pak v rámci programu Horizont 2020 a plánu SET;

98.  zdůrazňuje, že výzkum v oblasti nových alternativních paliv je nezbytným předpokladem dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, a očekává proto, že program Horizont 2020 přinese potřebné pobídky;

99.  zdůrazňuje význam dalšího výzkumu a vývoje ze strany veřejných institucí a průmyslu s cílem zlepšit a zvýšit energetickou účinnost a používání obnovitelných zdrojů energie a zemního plynu v silniční, námořní a letecké dopravě;

Vytápění a chlazení

100.  žádá, aby se větší pozornost věnovala odvětví vytápění a chlazení; v této souvislosti vyzývá EU, aby zvážila plné začlenění odvětví vytápění a chlazení do transformace energetického systému; konstatuje, že toto odvětví v současnosti představuje přibližně 45 % konečné spotřeby energie v Evropě a že je nutné lépe porozumět tomu, jak významnou úlohu hraje vytápění a chlazení; vyzývá proto Komisi, aby shromáždila potřebné údaje týkající se zdrojů a využití vytápění a chlazení, jakož i distribuce tepla k různým skupinám konečných spotřebitelů (např. bydlení, průmysl, terciární odvětví); vybízí k vývoji kombinovaných zařízení na výrobu elektřiny a tepla, která využívají teplo z obnovitelných zdrojů, teplo získané jako vedlejší produkt či odpadní teplo, a podporuje další výzkum systémů chlazení a vytápění s cílem provádět ambiciózní politiku EU; vyzývá veřejné orgány, aby aktualizovaly prognózy týkající se poptávky v období do roku 2050 a provedly posouzení dopadů na podzemní zdroje na regionální úrovni s cílem optimalizovat přidělování prostředků; dále žádá Komisi a členské státy, aby vyčlenily více finančních prostředků na místní energetické infrastruktury, jako je ústřední vytápění a chlazení, a to i prostřednictvím finančních nástrojů pro výzkum, vývoj a inovace, které přinesou účinná, nízkouhlíková či zcela bezuhlíková řešení, jež nahradí dovoz a celoevropskou směnu/přepravu energie; konstatuje, že snadno dostupná řešení využívající obnovitelné zdroje (geotermální zdroje, biomasa včetně biologicky rozložitelného odpadu, solární tepelné a hydro-/aerotermální zdroje) v kombinaci s opatřeními na zvýšení energetické účinnosti mají potenciál do roku 2050 dekarbonizovat poptávku tepla nákladově efektivnějším způsobem a zároveň řešit problém energetické chudoby;

Závěrečné poznámky

101.  vítá plánované sdělení Komise o CCS, vnitřním trhu, energetické účinnosti a energetických technologiích, které má přispět k dalšímu pokroku v politických rozhodnutích uvedených v energetickém plánu do roku 2050;

102.  domnívá se, že s ohledem na zabezpečení dodávek energie je třeba věnovat zvláštní pozornost regionům při vnější hranici EU, a to tím, že bude podporováno vytváření sítí a rozvoj nových energetických infrastruktur ve spolupráci se sousedními zeměmi;

103.  poznamenává, že různé geografické podmínky znemožňují uplatnění jednotné energetické politiky ve všech regionech; aniž jsou dotčena kritéria pro společnou činnost a vědom si toho, že ke třeba postupovat v souladu s politickým rámcem EU, se domnívá, že každý evropský region by měl mít možnost uplatňovat individuální plán vhodný pro jeho situaci a ekonomiku a rozvíjet ty udržitelné zdroje energie, které mohou nejúčinněji naplňovat cíle energetického plánu do roku 2050, a připomíná, že výroba energie z obnovitelných zdrojů hraje klíčovou úlohu zejména z hlediska rozvoje a zaměstnanosti jak ve venkovských, tak i v jiných oblastech; vyzývá proto všechny regiony, aby vytvořily a prováděly strategie v oblasti energetiky a aby zvážily zahrnutí energetiky do svých strategií výzkumu a inovací pro inteligentní specializaci;

104.  zdůrazňuje význam transparentnosti, demokratického dohledu a zapojení občanské společnosti ve vztazích s třetími zeměmi v oblasti energie;

105.  zdůrazňuje, že je důležité snížit celkovou spotřebu energie a zvýšit energetickou účinnost v odvětví dopravy, a to také prostřednictvím dopravního plánování a podporou veřejné dopravy na úrovni členských států; stejně tak zdůrazňuje, že je třeba urychlit projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie v rámci programů transevropských sítí pro dopravu a energetiku;

106.  domnívá se, že všeobecný cíl dekarbonizace vyžaduje zásadní snížení emisí způsobených dopravou, což předpokládá další rozvoj alternativních paliv, zlepšení účinnosti dopravních prostředků a výrazný nárůst využívání elektřiny, a tudíž i velký objem investic do elektrické infrastruktury, správy sítí a skladování energie; bere na vědomí, že je třeba jednat neodkladně, aby vzhledem k dlouhému životnímu cyklu infrastruktury nedošlo k zablokování situace na vyšší úrovni emisí;

107.  důrazně podporuje myšlenku začlenit závěry pracovního dokumentu útvarů Komise nazvaného „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony EU“, které poukazují na skutečnost, že je rovněž důležité v příštích letech zohlednit potenciál nejvzdálenějších a méně rozvinutých regionů v oblasti dodávek energie;

108.  upozorňuje na komplexní vztah mezi vývojem v oblasti energetiky, dodávek potravin a bezpečnosti, zejména s ohledem na neudržitelná biopaliva první generace, která mohou mít ze sociálního hlediska i z hlediska životního prostředí negativní dopad na rozvojové země; doporučuje proto, aby byly navýšeny investice a podpořen rozvoj udržitelných biopaliv nové generace z odpadních zemědělských produktů a vodních řas;

109.  připomíná význam ekologické vyváženosti výroby energie; vyzývá členské státy, aby u všech druhů výroby energie, včetně nekonvenčního plynu, důsledně uplatňovaly požadavky Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí;

110.  vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění tzv. „doložky o energetické bezpečnosti“ do všech obchodních dohod a dohod o přidružení, partnerství a spolupráci se zeměmi výroby a tranzitu, přičemž tato doložka by stanovovala kodex chování a explicitně uváděla opatření, jež budou přijata v případě jakékoli jednostranné změny podmínek jedním z partnerů;

111.  připomíná význam široké spolupráce v arktické oblasti, zejména mezi zeměmi euroatlantické oblasti, včetně dohody o zvláštním režimu; vyzývá proto Komisi, aby předložila ucelené posouzení přínosů a rizik, pokud jde o působení EU v arktické oblasti, včetně analýzy rizik z hlediska životního prostředí, a to vzhledem k velké zranitelnosti a nepostradatelnosti oblastí obzvláště ve vysoké Arktidě;

112.  konstatuje, že arktické vody jsou sousedním mořským prostředím se zvláštním významem pro Evropskou unii a hrají významnou roli při zmírňování změny klimatu; zdůrazňuje, že vážné problémy v oblasti životního prostředí týkající se arktických vod vyžadují zvláštní pozornost, aby se zajistila ochrana životního prostředí v Arktidě ve vztahu k jakékoli činnosti spojené s těžbou ropy a plynu na moři, včetně průzkumu, a aby se zároveň zohlednilo riziko závažných nehod, na něž je třeba účinně reagovat; vybízí členské státy, které jsou členy Arktické rady, aby aktivně podporovaly úsilí o zachování nejvyšších možných norem ochrany životního prostředí v tomto zranitelném a jedinečném ekosystému, mimo jiné vytvořením mezinárodních nástrojů pro prevenci znečištění moře v Arktidě ropou a pro připravenost a schopnost reakce na takové znečištění, a aby zejména aktivně navrhovaly vládám strategie, na jejichž základě upustí od povolování činností spojených s těžbou ropy a plynu, včetně průzkumu, dokud nebude možné zajistit účinnou reakci na takové nehody

o
o   o

113.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0238.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0086.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0444.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0443.
(6) Směrnice 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009, (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16). Návrh na změnu směrnice (COM(2012)0595) se v současnosti projednává.


Vyhodnocení rizika a bezpečnosti jaderných elektráren v Evropské unii („zátěžové testy“)
PDF 238kWORD 30k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech“) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících (2012/2830(RSP))
P7_TA(2013)0089B7-0086/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. října 2012 o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech“) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících (COM(2012)0571),

  s ohledem na zjišťovací návštěvy jaderných elektráren, které uspořádala Skupina evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG) po dokončení hodnocení výsledků zátěžových testů za účelem výměny informací ohledně opatření zaměřených na zvýšení bezpečnosti, která byla přijata, plánována nebo zvažována na úrovni jednotlivých elektráren v návaznosti na zátěžový test, a s cílem určit, jaké postupy se osvědčily a jakých hmatatelných úspěchů bylo dosaženo, a poučit se ze zkušeností či zjistit, s jakými obtížemi se elektrárny potýkaly při provádění těchto opatření,

  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 24.–25. března 2011, zejména na výzvu adresovanou nezávislým vnitrostátním orgánům v EU, aby v souvislosti s poznatky získanými na základě havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima I provedly komplexní a transparentní vyhodnocení rizika a bezpečnosti u všech jaderných elektráren v EU,

  s ohledem na akční plán ENSREG, který bych schválen dne 1. srpna 2012 a který má zajistit, aby národní dozorné orgány a ENSREG přistupovaly jednotně k doporučením a návrhům uvedeným ve vzájemných partnerských hodnoceních zátěžových testů,

  s ohledem na směrnici Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení(1) a v níž je zdůrazněno, že základní zásadou je odpovědnost jednotlivých členských států za bezpečnost jejich jaderných zařízení a že za dohled nad bezpečností jaderných zařízení odpovídají primárně národní dozorné orgány,

  s ohledem na zprávu skupiny ENSREG o vzájemném partnerském hodnocení zátěžových testů, kterou schválily ENSREG a Komise, a na související společné prohlášení ENSREG a Evropské komise ze dne 26. dubna 2012,

  s ohledem na jadernou havárii, k níž došlo v roce 2011 v japonské jaderné elektrárně Fukušima I,

  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 28.–29. června 2012, zejména na výzvu adresovanou členským státům, aby zajistily úplné a včasné provedení doporučení, jež byla obsažena ve zprávě skupiny ENSREG vydané po dokončení zátěžových testů jaderné bezpečnosti,

  s ohledem na směrnici Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem(2), ,

  s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na články 2 a 30 této smlouvy,

  s ohledem na otázku adresovanou Komisi a týkající se komplexních vyhodnocení rizika a bezpečnosti („zátěžových testů“) jaderných elektráren v Evropské unii a činností souvisejících (O-000183/2012 – B7-0108/2013),

  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že zpráva Výboru EP pro průmysl, výzkum a energetiku ze dne 16. října 2012 o návrhu nařízení Rady, kterým se zřizuje nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti (A7-0327/2012), vyzývá k tomu, aby jaderná bezpečnost ve třetích zemích odrážela evropské bezpečnostní standardy;

B.  vzhledem k tomu, že „komplexní vyhodnocení rizika a bezpečnosti (“zátěžové testy„) jaderných elektráren v Evropské unii a činnosti související“ byly prováděny s cílem zjistit, jak jsou jaderné elektrárny připraveny na řadu mimořádných podmínek;

1.  bere na vědomí sdělení Komise o zátěžových testech prováděných v důsledku havárie ve Fukušimě a jejich výsledcích; vítá úsilí, jež vynakládá Komise, zejména skupina ENSREG, a národní dozorné orgány v souvislosti s podrobením 145 reaktorů v EU a 20 reaktorů mimo EU zátěžovým testům; zdůrazňuje užitečnost tohoto postupu a skutečnost, že tento počin je ve světovém měřítku bezprecedentní; očekává, že výsledky zátěžových testů povedou ke zlepšení kultury jaderné bezpečnosti v Evropě tak, aby se v mezinárodním měřítku stala vzorným příkladem; oceňuje úsilí o zajištění co největší transparentnosti;

2.  bere na vědomí hlavní závěry zprávy o vzájemných partnerských hodnoceních, v nichž jsou zdůrazněny čtyři hlavní oblasti, v nichž musí Evropa provést změny k lepšímu: 1) vydání doporučení Asociace západoevropských jaderných dozorů (WENRA) k hodnocení přírodních hrozeb a rezerv při zohlednění stávajících doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE); 2) zdůraznění významu pravidelných bezpečnostních prověrek; 3) provedení uznaných opatření na ochranu celistvosti ochranné obálky jaderných elektráren; a 4) minimalizace havárií způsobených přírodními hrozbami a omezení jejich důsledků;

3.  uznává, že v návaznosti na zátěžové testy začaly jednotlivé země provádět nebo plánovat opatření s cílem zlepšit bezpečnost svých elektráren, zejména na základě poznatků získaných v souvislosti s havárií ve Fukušimě; vítá skutečnost, že skupina ENSREG a Komise se dohodly na akčním plánu opatření přijatých v návaznosti na doporučení a že všechna opatření ke zlepšení jaderné bezpečnosti budou sdílena na evropské úrovni; zdůrazňuje, že na základě vzájemného hodnocení Komise určila opatření, k nimž musí být přihlédnuto na úrovni EU; vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby učinily příslušné a okamžité následné kroky na základě všech nálezů a doporučení, které jsou v něm obsažené, včetně stanovených osvědčených postupů; v této souvislosti doporučuje, aby byla potvrzena vedoucí úloha ENSREG při sledování provádění doporučení, která vyplynula ze vzájemných partnerských hodnocení, na základě vnitrostátních akčních plánů; žádá, aby byly Komise, Parlament a Rada pravidelně skupinou ENSREG informovány o dosaženém pokroku a aby byl Parlament každoročně informován o výsledcích, opatřeních a plánech v oblasti jaderné bezpečnosti a aby s ním byly tyto záležitosti konzultovány;

4.  připomíná však, že zátěžové testy, k nimž dala podnět Komise a ENSREG, měly omezený rozsah a byly primárně zaměřeny na hodnocení odolnosti a připravenosti jaderných elektráren vůči mimořádně závažným vnějším událostem; domnívá se proto, že zátěžové testy byly primárně zaměřeny na hodnocení odolnosti jaderných elektráren vůči takovým vnějším událostem a připravenosti na ně a nebyly a ani být nemohly zamýšleny jako náhrada za podrobné bezpečnostní prověrky jaderných elektráren, které jsou prováděny v rámci vnitrostátní pravomoci členských států spojené s posuzováním jaderné bezpečnosti jaderných elektráren; naléhavě proto žádá Komisi, aby v budoucnu do zátěžových testů zařadila jako zvláštní kritérium celkovou odolnost jaderných elektráren (především s ohledem na možné popraskání tlakových nádob);

5.  zdůrazňuje, že zátěžové testy jsou neúplné a že opomenuly rizika, jako jsou druhotné události, poškození materiálu, selhání lidského faktoru, specifické závady uvnitř nádob jaderných reaktorů a mnoho dalších nedostatků; proto upozorňuje, že ani úspěšné absolvování zátěžových testů nezaručuje bezpečnost jaderné elektrárny;

6.  poznamenává, že na stávajících výsledcích se odrazila účast řady zemí, které nejsou členy EU, ačkoli v některých případech jsou zde rozdíly v metodice a harmonogramech;

7.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby vybízely země s jadernými elektrárnami, které nejsou členy EU, zejména sousední země, k provedení zátěžových testů a ke sdílení jejich výsledků; zdůrazňuje, že je důležité posílit mezinárodní jadernou bezpečnost a bezpečnostní standardy a jejich řádné uplatňování; vybízí EU, aby v této souvislosti pokračovala ve spolupráci na mezinárodní úrovni, zejména v rámci MAAE;

8.  konstatuje, že Úmluva o jaderné bezpečnosti je právním nástrojem, jenž má přispívat zejména k vysoké úrovni jaderné bezpečnosti na celém světě a jenž zavazuje smluvní strany (mezi něž patří i Euratom), aby předkládaly zprávy o provádění svých závazků pro vzájemné partnerské hodnocení na pravidelných zasedáních smluvních stran, která se konají pod záštitou MAAE; vybízí k využívání nástroje pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti, díky němuž by se na základě zkušeností získaných v Evropě mohly na mezinárodní scéně prosazovat zátěžové testy;

9.  připomíná, že fukušimská jaderná havárie znovu upozornila na nebezpečí spojená s ukládáním radioaktivního odpadu; poznamenává, že přírodní katastrofy jako zemětřesení a tsunami by mohly ovlivnit bezpečnost stávajících nebo budovaných jaderných zařízení nacházejících se v oblastech s velkým nebezpečím výskytu zemětřesení a tsunami v Unii a jejích sousedních zemích, jako je tomu např. v případě tureckého Akkuyu; domnívá se, že kromě opatření, která budou uplatněna na jaderné elektrárny, by na úrovni Unie a členských států měla být přijata veškerá náležitá opatření, kterými se zajistí, aby ukládání jaderného odpadu nebylo prováděno v oblastech, kde je zjištěno vysoké riziko; vyzývá Komisi, aby podporovala otevřené a nestranné určení nejlepších zařízení na co nejbezpečnější skladování jaderného odpadu; naléhavě vyzývá sousední země a kandidátské země na přistoupení, aby se připojily k dohodě o výměně naléhavých radiologických informací v Evropském společenství (Ecurie);

10.  vyzývá členské státy EU a národní dozorné orgány, aby provedly doporučení a návrhy zprávy ENSREG o vzájemném partnerském hodnocení, včetně zjištěných osvědčených postupů, a aby případně upravily své právní předpisy tak, aby zohledňovaly poznatky z havárie ve Fukušimě I;

11.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy ohledně vymezení zásad regulace jaderné bezpečnosti se zřetelem na jaderné elektrárny, které jsou v provozu, které jsou vyřazovány z provozu a které již byly v EU z provozu vyřazeny,

12.  žádá, aby po celou dobu provozu jaderných elektráren byla přikládána nejvyšší priorita nezávislosti a transparentnosti orgánů dohledu;

13.  domnívá se, že v jednotlivých členských státech je k posuzování dopadů leteckých havárií na bezpečnost jaderných elektráren přistupováno rozdílně; konstatuje, že „havárie letadel nebyly při vyhodnoceních bezpečnosti explicitně zvažovány jako výchozí událost“ a že ve specifikacích zátěžových testů byly nastíněny jen jejich účinky; vyjadřuje však politování nad tím, že takové vyhodnocení do svých zpráv o zátěžovém testu zahrnuly pouze čtyři členské státy; poznamenává však, že ve specifikacích zátěžových testů se uvádí, že „vyhodnocení důsledků ztráty bezpečnostních funkcí je důležité i v případě, kdy je určitá situace zapříčiněna nepřímými spouštěcími okolnostmi jako například (...) leteckou havárií“; bere na vědomí, že vzhledem k tomu, že toto riziko spadá v první řadě do oblasti národních bezpečnostních zájmů členských států, a tudíž je součástí jejich suverenity, byla vytvořena Ad hoc skupina pro jaderné zabezpečení, aby tuto otázku podrobně prošetřila a zveřejnila své závěry; konstatuje, že v této věci jsou mezi členskými státy plánovány další výměny názorů na příslušných fórech, jako je například ENSRA (European Nuclear security regulators association); vyzývá všechny zúčastněné strany, včetně členských států, Komise, ENSREG, ENSRA a provozovatelů jaderných elektráren, aby pracovaly společně s cílem předvídat a dojednat společný postup, jak řešit riziko leteckých havárií, ačkoli uznává, že toto riziko spadá do oblasti národních bezpečnostních zájmů a suverenity členských států;

14.  zdůrazňuje, že v EU je 47 jaderných elektráren se 111 reaktory, v jejichž okruhu do 30 km žije více než 100 000 obyvatel; vyjadřuje politování nad tím, že oblast zátěžových testů nebyla rozšířena na havarijní připravenost mimo areál elektráren navzdory jejich významu pro omezení dopadu případných jaderných havárií na obyvatelstvo; vítá iniciativu Komise za podpory ENSREG při zahájení studie zaměřené na přeshraniční regiony v EU; žádá Komisi, aby v rámci připravované směrnice o jaderné bezpečnosti vydala doporučení týkající se přeshraničních a vnitrostátních preventivních havarijních opatření mimo areál elektráren; doporučuje v této souvislosti zajistit zapojení příslušných přeshraničních orgánů na národní a regionální úrovni, pokud jde o jejich akční plány v oblasti bezpečnosti a zkušenosti s informačními a komunikačními procesy v případech, kde jsou jaderné elektrárny umístěny přímo na národních hranicích;

15.  žádá, aby občané EU byli o jaderné bezpečnosti v Unii plně informováni a aby s nimi v této otázce byly vedeny konzultace;

16.  zdůrazňuje, že pro silnou kulturu jaderné bezpečnosti je klíčová dostupnost kvalifikovaných a zkušených pracovníků; trvá proto na tom, aby byla na úrovni EU a členských států prováděna nezbytná opatření s cílem prosazovat a zachovávat vysokou úroveň kvalifikace v oblasti jaderné bezpečnosti, školení v oblasti nakládání s odpady, ochrany proti radiaci a připravenosti na mimořádné události; vyzývá Komisi, aby vybízela k přeshraničním výměnám odborníků a osvědčených postupů, a zdůrazňuje, že k tomu, aby nedošlo k ohrožení jaderné bezpečnosti, je nezbytné zaručit vhodné pracovní podmínky, zejména pokud jde o pracovní dobu;

17.  doporučuje, aby EU podporovala mezinárodní úsilí za účelem rozvoje co nejpřísnějších bezpečnostních standardů, které by byly přísně uplatňovány a rozvíjeny současně s vědeckým pokrokem a které by odrážely oprávněné obavy občanů; zdůrazňuje v této souvislosti úlohu EU v politice sousedství jako nástroj pro jadernou bezpečnost; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby společně převzaly odpovědnost za zpřísnění mezinárodních norem v oblasti jaderné bezpečnosti a za jejich řádné uplatňování, a to v úzké spolupráci s agenturou MAAE, se sekretariátem úmluvy z Espoo a s dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi; vyzývá Komisi, aby zvážila akční plán MAAE přijatý po katastrofě ve Fukušimě a aby předložila komplexní akční plán, který by obsahoval konkrétní ustanovení týkající se jejího provádění; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s MAAE potupovaly konstruktivně ve vztahu k zemím, které neprovádějí transparentní zátěžové testy jaderné bezpečnosti, jako je Bělorusko, Rusko a Turecko, a naléhavě je vyzývá, aby přistoupily k mezinárodním bezpečnostním standardům a spolupracovaly s mezinárodními odborníky během všech fází přípravy, výstavby, provozu jaderných elektráren a jejich vyřazování z provozu; domnívá se v této souvislosti, že EU musí plně využívat odborných poznatků mezinárodních organizací a subjektů;

18.  domnívá se, že EU by měla v souladu se Smlouvou o Euratomu usilovat o úzkou spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE); zdůrazňuje, že nařízení Rady, kterým se zřizuje nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti by měl mimo jiné pomoci Japonsku se stabilizací a nápravou jaderného areálu ve Fukušimě Daiichi a s ochranou před radioaktivním zářením a bezpečností potravin na národní úrovni;

19.  konstatuje, že na základě zátěžových testů došly národní dozorné orgány k závěru, že nejsou žádné technické důvody, které by vyžadovaly odstavení jakékoli jaderné elektrárny v EU; zdůrazňuje však, že zátěžové testy skutečně prokázaly, že prakticky všechny jaderné elektrárny by měly provést přísnější opatření ke zdokonalení v oblasti bezpečnosti, neboť pro oblast technického zdokonalení byla určena řada opatření, a že je stále nezbytné dokončit opatření, která byla zahájena již dříve; vyzývá k bezodkladnému provedení nezbytných zdokonalení a zdůrazňuje, že opatření v oblasti jaderné bezpečnosti a zabezpečení nesmějí být dotčeny úspornými opatřeními členských států;

20.  v zájmu účinné tvorby politiky a transparentní veřejné rozpravy žádá, aby původní odhadované celkové náklady nezbytných opatření doporučených na základě zátěžových testů pro 132 reaktorů provozovaných v EU (10–25 miliard EUR v průběhu následujících let) byly dále odůvodněny v podrobnější analýze nákladů, již vypracují národní dozorné orgány ve spolupráci s provozovateli jaderných elektráren a která bude pokud možno spojena s výběrem zjištěných doporučení; domnívá se, že náklady na tato zlepšení musejí nést v plné výši provozovatelé jaderných elektráren a nikoli daňoví poplatníci, ať jsou jakkoli vysoké; vyzývá Komisi, aby tuto otázku pozorně sledovala, a to i v rámci svých pravomocí v politice hospodářské soutěže;

21.  zdůrazňuje, že politika týkající se celkové jaderné bezpečnosti by měla zahrnout všechny jaderné areály, bezpečnost paliva a reaktorů, nakládání s odpady a vyřazování z provozu, operační bezpečnost, dostatečné lidské zdroje, stálé zdokonalování bezpečnostních podmínek osob pracujících v tomto odvětví a havarijní připravenost, včetně přeshraničních havarijních plánů pro oblasti mimo jaderné elektrárny, a měla by rovněž zajistit nezávislé a silné dozorné orgány;

22.  domnívá se, že pokud zůstanou stávající jaderné elektrárny v provozu nebo jsou ve výstavbě, musí úroveň jaderné bezpečnosti EU a také v sousedních třetích zemích odrážet jako hlavní prioritu nejvyšší bezpečnostní a ochranné postupy a normy uplatňované ve světě; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit, aby byly tyto zájmy zohledňovány během celého životního cyklu jaderných elektráren, včetně jejich případného vyřazení z provozu; zdůrazňuje především, že při posuzování bezpečnostních kritérií jaderných elektráren by měly být brány v úvahu náklady vzniklé v průběhu životního cyklu elektráren (volba umístění, projektování, aktivace, fungování a vyřazení z provozu); připomíná, že analýza rizik a nákladů má pro další fungování elektráren zásadní význam;

23.  domnívá se, že zvládání všech vnějších rizik by mělo probíhat na základě procesu hodnocení v souladu s pokyny MAAE a že nesmí podceňovat netechnická hlediska;

24.  konstatuje, že rozdíly ve výsledcích členských států vyplývají z odlišných přístupů ke koncepci jaderné bezpečnosti, že však všechny členské státy uplatňují standardy MAAE v oblasti jaderné bezpečnosti a jsou povinny dodržovat a provádět ustanovení právních předpisů EU o jaderné bezpečnosti;

25.  uznává, že podle sdělení Komise a zprávy ENSREG o vzájemném partnerském hodnocení prokázalo provedení zátěžových testů kladný přínos pravidelných bezpečnostních prověrek jako účinného nástroje pro udržení a zdokonalení bezpečnosti a odolnosti jaderných elektráren; bere na vědomí například názor ENSREG, že nové hodnocení rizik přírodních nebezpečí a příslušných předpisů týkajících se jaderných elektráren by se mělo opakovat nejméně každých 5 nebo 10 let; doporučuje, aby se pravidelné přezkumy zakládaly na společných bezpečnostních normách a aby přezkum právního rámce týkajícího se jaderné bezpečnosti zahrnoval odpovídající předpisy;

26.  vítá nadcházející přezkum směrnice o jaderné bezpečnosti, který by měl mít ambiciózní povahu a měl by vést k významným zlepšením v oblastech, jako jsou bezpečnostní postupy a rámce – zejména prostřednictvím vymezení a provádění závazných norem jaderné bezpečnosti, které odrážejí nejmodernější postupy v EU v technické, regulační a provozní oblasti – a dále úloha a prostředky dozorných orgánů v oblasti jaderné bezpečnosti, a zejména by pak měl podpořit jejich nezávislost, otevřenost a transparentnost a současně posílit monitoring a vzájemné hodnocení; zdůrazňuje, že přezkum právního rámce jaderné bezpečnosti by měl zohlednit probíhající mezinárodní činnost, která je vykonávána například na úrovni MAAE;

27.  žádá Komisi, aby předložila návrh, který zaručí skutečnou absolutní funkční nezávislost vnitrostátních jaderných regulačních úřadů na veškerých subjektech či institucích prosazujících či provozujících jadernou energetiku;

28.  uznává, že je důležité provádět doporučení v úzké spolupráci s orgány zabývajícími se jadernou bezpečností a současně posoudit rozsah, do jakého by se měl rozšířit pravidelný bezpečnostní přezkum; znovu opakuje, že je zapotřebí úzké přeshraniční spolupráce a výměny osvědčených postupů v těchto záležitostech a při koordinaci výměny informací; je současně přesvědčen o tom, že musí být zajištěny přeshraniční záruky bezpečnosti a dozoru; v této souvislosti se domnívá, že je třeba vzít v úvahu obyvatele žijící v okruhu 50 km od jaderné elektrárny a pokud je dotčena většina obyvatel v sousedním členském státě, musí být do všech rozhodování zapojen rovněž příslušný orgán sousedního členského státu;

29.  domnívá se, že členské státy by měly za podpory Společenství prosazovat vhodné informační kampaně a kampaně na zvyšování povědomí s cílem informovat občany o nezbytnosti a prospěšnosti zátěžových testů;

30.  vítá v této souvislosti záměr Komise navrhnout legislativní a nelegislativní nástroje v oblasti pojištění a ručení v jaderné oblasti; připomíná, že občanskoprávní odpovědnost v jaderné oblasti již nyní upravují mezinárodní dohody (Pařížská a Vídeňská úmluva); je ovšem přesvědčen o tom, že pro provozovatele jaderných elektráren a držitele povolení pro nakládání s odpadem by měla být stanovena povinnost mít zajištěny veškeré finanční prostředky, ve formě pojištění nebo prostřednictvím jiných finančních nástrojů, které by jim umožňovaly zcela pokrýt veškeré náklady na škody způsobené lidem a životnímu prostředí v případě nehody; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v této věci předložila do konce roku 2013 návrhy;

31.  vyzývá EU a její členské státy, aby k jaderné energii přistupovaly stejně jako k jakémukoli jinému zdroji energie v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie, v zájmu demokracie, zapojení Evropského parlamentu, transparentnosti a plného přístupu veřejnosti k informacím;

32.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Evropské radě a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 172, 2.7.2009, s. 18.
(2) Úř. věst. L 199, 2.8.2011, s. 48.


Posílení boje proti rasismu, xenofobii a trestným činům z nenávisti
PDF 231kWORD 26k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o posílení boje proti rasismu, xenofobii a zločinům z nenávisti 2013/2543(RSP))
P7_TA(2013)0090RC-B7-0121/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na mezinárodní lidskoprávní nástroje zakazující diskriminaci, zejména Mezinárodní úmluvu OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (UNCERD),

  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, zejména článek 14 této úmluvy,

  s ohledem na článek 21 Listiny základních práv Evropské unie, podle nějž se zakazuje jakákoli diskriminace založená zejména na rase, etnickém původu, jazyku, náboženském vyznání nebo příslušnosti k národnostní menšině,

  s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který stanoví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“,

  s ohledem na článek 10 Smlouvy o fungování Evropské unie, který uvádí, že „při vymezování a provádění svých politik a činností se Unie zaměřuje na boj proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace“,

  s ohledem na článek 19 SFEU, který EU svěřuje politický mandát „přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace“,

  s ohledem na článek 67 SFEU, který uvádí, že „Unie usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti prostřednictvím opatření pro předcházení [...] rasismu a xenofobii a boj proti nim“,

  s ohledem na čl. 83 odst. 2 SFEU,

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu(1),

  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(2) (směrnice o rasové rovnosti);

  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(3) (směrnice o rovném zacházení v zaměstnání);

  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(4) (rámcové rozhodnutí o rasismu a xenofobii)

  s ohledem na rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů;

  s ohledem na svá předchozí usnesení o rasismu, xenofobii, antisemitismu, náboženské nesnášenlivosti, nesnášenlivosti vůči Romům, homofobii, transfobii, diskriminaci, násilí a extremismu motivovanému předsudky, a na své usnesení ze dne 22. května 2012 o přístupu EU k trestnímu právu(5),

  s ohledem na Agenturu Evropské unie pro základní práva a její práci v oblasti zákazu diskriminace, rasismu, xenofobie a s nimi spojenými formami nesnášenlivosti a násilí založeného na předsudcích(6),

  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že na neformálním zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci konaném ve dnech 17.–18. ledna 2013 zahájilo irské předsednictví diskusi o opatřeních EU proti zločinům z nenávisti, rasismu, antisemitismu, xenofobii a homofobii a zdůraznilo, že je nutná účinnější ochrana a shromažďování údajů a také větší nasazení vedoucích představitelů při „aktivním prosazování evropských hodnot a vytváření ovzduší vzájemného respektu vůči osobám z odlišného náboženského či etnického prostředí nebo osobám jiné sexuální orientace a při jejich začleňování“;

B.  vzhledem k tomu, že dne 21. března se každoročně slaví Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace, který připomíná vraždu 69 demonstrantů proti apartheidu v Jižní Africe v roce 1960;

C.  vzhledem k tomu, že je zásadní připomínat si tu část evropské historie, která byla poznamenána masovým vražděním motivovaným rasismem a xenofobií, a udržovat vzpomínku na tyto činy živou;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na společných hodnotách, jako je úcta k demokracii, dodržování lidských práv a zásad právního státu, a jejím základním kamenem je široká propagace tolerance;

E.  vzhledem k tomu, že rasismus, xenofobie, antisemitismus, náboženská nesnášenlivost, nesnášenlivost vůči Romům, homofobie a transfobie a s nimi související formy nesnášenlivosti zahrnují přesvědčení, předsudky a postoje, které opodstatňují diskriminaci, násilí motivované předsudky a nenávist z určitých důvodů včetně osobních rysů a sociálního postavení ;

F.  vzhledem k tomu, že ačkoli všechny členské státy zavedly ve svém právním řádu zákaz diskriminace s cílem propagovat rovnost všech občanů, diskriminace a zločiny z nenávisti – tj. násilí a trestné činy motivované rasismem, xenofobií, nesnášenlivostí vůči Romům, antisemitismem či nesnášenlivostí náboženskou, sexuální orientací, genderovou identitou nebo příslušností k menšině nebo v souladu s neúplným výčtem pohnutek uvedeným v článku 21 Listiny základních práv – jsou v EU stále častější,

G.  vzhledem k tomu, že podle Agentury EU pro základní práva každý čtvrtý příslušník menšinové skupiny již byl obětí rasově motivovaného trestného činu a až 90 % všech útoků či výhrůžek, s nimiž se migrant nebo příslušníci etnických menšin setkávají, není hlášeno policii; vzhledem k tomu, že pouze čtyři členské státy shromažďují či zveřejňují údaje o trestných činech zaměřených na Romy a jen osm členských států zaznamenává trestné činy motivované (domnělou) sexuální orientací oběti;

H.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby EU a její členské státy přijaly opatření, jež budou zaměřena na boj proti rasismu a xenofobi, budou tomuto chování předcházet prostřednictvím výchovy, propagace kultury založené na respektování ostatních a jejich toleranci a zajistí, že oběti budou takové trestné činy hlásit, orgány činné v trestném řízení je budou vyšetřovat a soudní systém je bude trestat;

I.  vzhledem k tomu, že stávající hospodářská krize podkopává zásadu solidarity a že členské státy, musí v době hospodářské krize zůstat ostražité a snažit se předcházet pokušení, které představuje vzrůstající nesnášenlivost a hledání obětních beránků;

J.  vzhledem k tomu, že EU přijala soubor nástrojů určených na boj proti těmto činům a diskriminaci, zejména směrnici Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (směrnice o rovnosti ras), směrnici Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (směrnice o rovném zacházení v zaměstnání), rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (rámcové rozhodnutí o rasismu a xenofobii), rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu;

K.  vzhledem k tomu, že návrh směrnice Rady, který vypracovala Komise v roce 2008, ohledně ochrany rovného zacházení mimo pracovní poměr bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (směrnice o rovnosti), Rada nepřijala ani po pěti letech diskusí, neboť několik členských států je zásadně proti tomuto návrhu;

L.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzýval Komisi, Radu a členské státy, aby posílily boj proti násilí a diskriminaci, k nimž dochází na základě předsudků, jako je rasismus, xenofobie, antisemitismus, náboženská nesnášenlivost, nesnášenlivost vůči Romům, homofobie a transfobie;

M.  vzhledem k tomu, že Komise nedávno varovala před rasistickými, extremistickými a populistickými politickými projevy, které společně s tím, jak se šíří hrozba násilného extremismu, mohou inspirovat „osamělé vlky“ k bezhlavému vraždění;

N.  vzhledem k tomu, že všechny státy, které jsou členy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), včetně všech členských států EU, uznaly, že zločiny z nenávisti, které se definují jako trestné činy motivované předsudky, představují problém, který musí být vyřešen prostřednictvím trestněprávních předpisů a specificky cílených politik;

1.  zdůrazňuje, že nesnášenlivost a diskriminace jakéhokoli druhu nesmějí být v Evropské unii nikdy akceptovány;

2.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby posílily boj proti zločinům z nenávisti a proti diskriminačním postojům a chování;

3.  vyzývá k vypracování komplexní strategie boje proti trestným činům z nenávisti, proti násilí motivovanému předsudky a proti diskriminaci;

4.  zdůrazňuje význam, který má pro každého občana povědomí o vlastních právech, pokud jde o právo na ochranu proti zločinům z nenávisti; vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá vhodná opatření s cílem podpořit oznamování zločinů z nenávisti a všech rasistických a xenofobních trestných činů a zajistily přiměřenou ochranu osob, které takové činy oznámí, a obětí trestných činů motivovaných rasismem či xenofobií;

5.  připomíná, že již v minulosti opakovaně žádal o přezkum rámcového rozhodnutí Rady 2008/913/SVV, zejména pokud jde o projevy antisemitismu, náboženské nesnášenlivosti, nesnášenlivosti vůči Romům, homofobie a transfobie a o činy těmito nenávistnými postoji motivované;

6.  vyzývá Radu a členské státy, aby schválily bezodkladné přijetí směrnice o rovnosti, která je jedním z hlavních nástrojů EU pro podporu a zaručení skutečné rovnosti v EU a pro boj proti násilí motivovanému předsudky a proti diskriminaci;

7.  vyzývá k vypracování opatření, která zajistí provádění vnitrostátních strategií integrace Romů prostřednictvím pravidelných přezkumů, monitorování a podpory umožňující místním, regionálním a celostátním orgánům, aby za pomoci dostupných finančních zdrojů, včetně fondů EU, vypracovaly a realizovaly účinné politiky, programy a iniciativy na sociální začlenění Romů, které budou v souladu s lidskými právy, přičemž se bude bedlivě dohlížet na dodržování základních práv a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu na volný pohyb a pobyt;

8.  vyzývá k tomu, aby se vyhovělo opakované žádosti Parlamentu o vypracování plánu pro dosažení občanské rovnosti bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu;

9.  vyzývá EU k podpisu Mezinárodní úmluvy OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace, kterou již všechny členské státy ratifikovaly;

10.  vyzývá k přijetí opatření, která zajistí, aby všechny relevantní trestněprávní nástroje EU, tedy i rámcové rozhodnutí, obsahovaly širokou škálu odstupňovaných trestů, a to případně i včetně trestů alternativních, jako jsou například veřejně prospěšné práce, přičemž však bude zachován naprostý soulad se základními právy, včetně práva na svobodu projevu;

11.  vyzývá k posílení úlohy vnitrostátních orgánů pověřených bojem proti diskriminaci s cílem umožnit, aby osoby propagující nenávistné verbální projevy a podněcování k zločinům z nenávisti byly za své jednání hnány k odpovědnosti;

12.  vyzývá k podpoře vzdělávacích programů určených orgánům prosazování práva a justičním orgánům a příslušným agenturám EU, jejichž účelem by bylo předcházet diskriminačním praktikám a zločinům z nenávisti a bojovat proti nim;

13.  vyzývá ke shromažďování rozsáhlejších a spolehlivých údajů o trestných činech páchaných z nenávisti, tj. přinejmenším vedení záznamů o počtu případů hlášených veřejností a zaznamenaných orgány, o počtu odsouzení, důvodech, pro něž byly trestné činy označeny jako diskriminační, o uložených trestech, ale i o průzkumech zaměřených na téma viktimizace, pokud jde o oběti trestných činů v souvislosti s povahou a rozsahem nehlášených trestných činů, na zkušenosti obětí trestných činů s vymáháním práva, důvody, které vedly k nenahlášení případu, a na informovanost obětí trestných činů z nenávisti o jejich právech;

14.  vyzývá k zavedení mechanismů, které by zviditelnily zločiny z nenávisti páchané v EU tím, že zajistí, aby mohly být trestné činy motivované předsudky trestány, a jako takové řádně zaznamenávány a účinně vyšetřovány, a aby jejich pachatelé byli stíháni a trestáni a obětem byla nabízena řádná pomoc, ochrana a odškodnění, čímž se oběti zločinů z nenávisti a jejich svědci podpoří v tom, aby tyto incidenty hlásili;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 315, 14.11.12, s. 57.
(2) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(3) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(4) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0208.
(6) Například: „Ukázat zločiny z nenávisti v Evropské unii: uznávání práv obětí“, http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2012_hate-crime.pdf.


Ochrana veřejného zdraví před endokrinními disruptory
PDF 246kWORD 34k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o ochraně veřejného zdraví před endokrinními disruptory (2012/2066(INI))
P7_TA(2013)0091A7-0027/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES(1) („nařízení REACH“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(5) („rámcová směrnice o vodě“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích(7),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky, předložený Komisí,

–  s ohledem na koncepční rámec OECD pro testování a hodnocení endokrinních disruptorů,

–  s ohledem na návrh metodického dokumentu týkajícího se pokynů ohledně standardizovaných testů k hodnocení chemických látek z hlediska jejich negativního vlivu na endokrinní systém (2011),

–  s ohledem na návrh podrobného vědeckého pojednání s názvem „Stav vědy v oblasti nových skríninkových a testovacích metod in vitro a in vivo a cílové parametry vyhodnocování endokrinných disruptorů“,

–  s ohledem na návrh plánu na ochranu evropských vodních zdrojů připravovaný Komisí,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o provádění strategie Společenství týkající se endokrinních disruptorů – látek, o nichž existuje domněnka, že poškozují hormonální systém člověka a volně žijících zvířat (COM(1999)0706), (COM(2001)0262) a (SEC(2004)1372),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ohledně čtvrté zprávy o provádění strategie Společenství týkající se endokrinních disruptorů – látek, o nichž existuje domněnka, že poškozují hormonální systém člověka a volně žijících zvířat (COM(1999)0706), (SEC(2011)1001),

–  s ohledem na evropskou environmentální a zdravotní strategii a akční plán EU pro životní prostředí a zdraví (2004–2010), v nichž se mimo jiné uznává, že při hodnocení rizika chemických látek je třeba zohlednit jejich kombinované působení,

–  s ohledem na sdělení Komise určené Radě a týkající se zásady předběžné opatrnosti (COM(2000)0001),

–  s ohledem na odbornou zprávu Evropské agentury pro životní prostředí č. 2/2012 o dopadech endokrinních disruptorů na volně žijící zvířata, na lidi a na jejich prostředí,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 1998 o chemických látkách způsobujících endokrinní poruchy(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2010 o sdělení Komise o evropském partnerství pro boj proti nádorovým onemocněním(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 o přezkumu šestého akčního programu pro životní prostředí a stanovení priorit pro sedmý akční program pro životní prostředí – lepší životní prostředí pro lepší život(10),

–  s ohledem na studii o vědeckém posouzení 12 látek v souvislosti se seznamem prioritních opatření týkajících se endokrinních disruptorů,

–  s ohledem na studii společnosti DHI Water and Environment o vylepšení seznamu priorit v oblasti endokrinních disruptorů se zaměřením na chemické látky vyráběné v malém objemu,

–  s ohledem na zprávu o nejnovějším hodnocení endokrinních disruptorů číslo 070307/2009/550687/SER/D3,

–  s ohledem na studii o dopadech endokrinních disruptorů na volně žijící zvířata, na lidi a na jejich prostředí („The impacts of endocrine disrupters on wildlife, people and their environments“), zpráva Weybridge+15 (1996–2011) (ISSN 1725-2237),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely,

–  s ohledem na definici chemických látek vyvolávajících endokrinní poruchy, kterou vypracovala Světová zdravotnická organizace (WHO), a na Mezinárodní program chemické bezpečnosti (IPCS)(11),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0027/2013),

A.  vzhledem k tomu, že za posledních dvacet let došlo u lidí k nárůstu hormonálních poruch a onemocnění, včetně zhoršené kvality spermatu, předčasného nástupu puberty, zvýšeného výskytu deformací pohlavních orgánů a zvýšeného výskytu některých druhů rakoviny a metabolických onemocnění; vzhledem k tomu, že se některé neurologické nemoci a neurodegenerativní onemocnění a ovlivňování funkcí spojených s vývojem nervové soustavy, imunitního systému a epigenetiky mohou pojit s působením chemických látek s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy; vzhledem k tomu, že k lepšímu pochopení příčin těchto onemocnění je zapotřebí provést další výzkum;

B.  vzhledem k tomu, že chemické látky vyvolávající endokrinní poruchy mohou mít estrogenní a antiestrogenní účinky, které narušují funkci ženského reprodukčního systému a zároveň mění koncentraci hormonů a menstruační cyklus žen i jejich plodnost a vedou přitom k rozvoji onemocnění dělohy, jako jsou fibromy a endometrióza, a ovlivňují růst prsou a laktaci; vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že tyto látky jsou rizikovými faktory odpovědnými za předčasnou pubertu dívek, rakovinu prsu, potraty a sníženou plodnost či neplodnost;

C.  vzhledem k tomu, že výsledky stále většího počtu vědeckých studií naznačují, že chemické látky vyvolávající endokrinní poruchy hrají, zejména v kombinaci, určitou úlohu jak v případě chronických onemocnění, včetně hormonálně podmíněných nádorových onemocnění, obezity, diabetu a kardiovaskulárních chorob, tak i v případě reprodukčních problémů;

D.  vzhledem k tomu, že v současné době existuje mnoho vědeckých důkazů o tom, že hormonální poruchy u volně žijících zvířat, včetně reprodukčních abnormalit, maskulinizace plžů, feminizace ryb nebo poklesu řady populací měkkýšů v různých částech světa, jsou spojeny s účinkem chemických látek s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy;

E.  vzhledem k tomu, že existuje mnoho možných příčin zvyšující se četnosti výskytu hormonálních poruch u lidí; vzhledem k tomu, že již existují významné vědecké důkazy potvrzující, že je to částečně způsobeno vlivem chemických látek s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy;

F.  vzhledem k tomu, že je velmi složité prokázat příčinnou souvislost mezi působením různých chemických látek a narušením hormonální rovnováhy s možnými dopady na zdraví;

G.  vzhledem k tomu, že v případě chemických látek s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy je prokázání příčinné souvislosti ztěžováno ještě řadou faktorů, např.:

   možným uplynutím dlouhé doby mezi působením dané látky a epigenetickými účinky, přičemž endokrinní disruptory mohou mít negativní vliv na několik budoucích generací;
   riziko negativního dopadu se výrazně liší v různých fázích vývoje, přičemž kritická období, např. během vývoje plodu, mohou být velmi krátká;
   v průběhu svého života jsou lidé vystaveni velkému množství chemických látek ve složitých směsích;
   endokrinní disruptory mohou reagovat na sebe vzájemně i na endokrinní systém daného organizmu;
   endokrinní disruptory mohou působit v extrémně nízkých koncentracích, a mohou tedy mít negativní dopad i v malých dávkách; pokud je vztah mezi dávkou a reakcí nelineární, je jakákoliv předpověď ještě složitější;
   naše znalosti o lidských a zvířecích endokrinních systémech jsou stále omezené;

H.  vzhledem k tomu, že právní předpisy EU obsahují ustanovení týkající se endokrinních disruptorů, neobsahují však žádná kritéria ke stanovení toho, zda by se na určitou látku mělo nahlížet jako na látku s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy, což znemožňuje správné uplatňování právních ustanovení; vzhledem k tomu, že k urychlenému uplatňování budoucích kritérií je zapotřebí stanovit časový harmonogram;

I.  vzhledem k tomu, že na úrovni EU neexistují koordinované nebo kombinované monitorovací programy, které by byly určeny konkrétně pro endokrinní disruptory;

J.  vzhledem k tomu, že pokud vůbec existuje koordinace způsobu, jakým jsou sbírány, spravovány, hodnoceny a sdělovány údaje z nejrůznějších monitorovacích programů, je tato koordinace minimální;

K.  vzhledem k tomu, že za stávající situace není ze zákona možné posuzovat kombinované účinky endokrinních disruptorů vylučovaných výrobky, které jsou upraveny různými právními předpisy;

L.  vzhledem k tomu, že standardní požadavky na poskytování údajů v právních předpisech EU týkajících se chemických látek nepostačují na to, aby bylo možno přiměřeně zjišťovat vlastnosti vyvolávající endokrinní poruchy;

M.  vzhledem k tomu, že se řada právních předpisů EU zaměřuje na ochranu občanů před působením škodlivých chemických látek; vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy EU však hodnotí každé působení individuálně a neposkytují komplexní jednotné hodnocení jejich kumulativního účinku, které by přihlíželo k různými možnostem působení a k různým druhům výrobků;

1.  na základě celkového hodnocení současného stavu poznatků se domnívá, že podle zásady předběžné opatrnosti na základě čl. 192 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (SFEU) musí Komise a zákonodárci přijmout příslušná opatření, která by byla zaměřena na snížení krátkodobé a dlouhodobé expozice osob látkám s negativním působením na endokrinní systém, a daleko více se zaměřit na výzkum, který by zlepšil vědecké poznatky o vlivu látek s negativním působením na endokrinní systém na lidské zdraví;

2.  poukazuje na to, že zásada předběžné opatrnosti se uplatňuje ve světě vědecké nejistoty, kdy je možno charakterizovat riziko pouze na základě nedostatečných znalostí, které se dále vyvíjejí a o nichž nepanuje shoda, kdy je však nutné jednat, abychom odvrátili nebo snížili případné závažné nebo nevratné účinky na lidské zdraví, příp. na životní prostředí;

3.  domnívá se, že pokud lze důvodně předpokládat negativní účinky látek vyvolávajících endokrinní poruchy, je nutné uplatňovat opatření na ochranu lidského zdraví; vzhledem k tomu, že látky vyvolávající endokrinní poruchy mohou mít škodlivé či nevratné účinky, zdůrazňuje, že nedostatek přesných poznatků, mj. přesvědčivých důkazů o příčinných souvislostech, by neměl bránit přijetí ochranných opatření v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, a to s přihlédnutím k zásadě proporcionality;

4.  domnívá se, že je nanejvýš důležité chránit ženy před potenciálními riziky endokrinných disruptorů pro jejich reprodukční zdraví; vyzývá proto Komisi, aby prvořadý význam přikládala financování výzkumu, který by se zabýval sledováním účinku hormonálních disruptorů na zdraví žen, a aby podporovala dlouhodobé studie sledující zdraví žen v průběhu značné části jejich života, což by umožnilo vyhodnocení dlouhodobého účinku působení endokrinních disruptorů na mnoho generací založené na důkazech;

5.  vyzývá proto Komisi, aby na základě definice endokrinních disruptorů, kterou vypracovala Světové zdravotnická organizace (WHO) v rámci svého programu chemické bezpečnosti (IPCS), co nejdříve předložila návrhy ucelených kritérií a požadavků na testování chemických látek na komerčním trhu a na informování o nich a aby bylo v právních předpisech EU jasně uvedeno, co se považuje za látku s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy; domnívá se, že by bylo potřeba zvážit možnost zavedení „endokrinních disruptorů“ jako nebezpečné třídy látek z hlediska regulace, s různými kategoriemi založenými na váze důkazů;

6.  zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby byla kritéria pro stanovování vlastností látek negativně ovlivňujících endokrinní systém založena na komplexním posuzování ohrožení, které by se provádělo na základě nejnovějších vědeckých poznatků s přihlédnutím k jejich možnému kombinovanému působení a dvoudobým účinkům i účinkům v kritickém období vývoje; posuzování ohrožení by se poté mělo použít v rámci hodnocení rizik a postupů řízení rizik, jak to ukládají nejrůznější právní předpisy;

7.  vyzývá Komisi, aby přijala další opatření v oblasti politiky týkající se chemických látek a zintenzivnila výzkum, který by umožnil hodnocení potenciálních účinků jednotlivých chemických látek vedoucích k endokrinním poruchám a zároveň poskytl možnost vyhodnotit kumulativní účinek zjištěných kombinací látek na endokrinní systém;

8.  je toho názoru, že kritéria pro definování endokrinních disruptorů by měla být založena na kritériích pro definování „nežádoucích účinků“ a „endokrinního mechanizmu účinku“, přičemž vhodným základem k tomuto účelu by měla být definice IPCS WHO; domnívá se, že „nežádoucí účinky“ a „endokrinní mechanizmus účinku“ je nutné v rámci komplexního hodnocení zvažovat současně; zastává názor, že pokud existují vědecké údaje o škodlivosti pozorovaných účinků, je nutné je za škodlivé považovat; zdůrazňuje, že by měly být zohledněny veškeré možné kombinované účinky jako např. účinek směsí nebo koktejlový efekt;

9.  zdůrazňuje, že kritéria určující, co je endokrinní disruptor, musejí být vědecky podložena a musejí být horizontální; domnívá se, že je nutné používat postup založený na tíze důkazů a že při zjišťování endokrinních disruptorů se nemá za mezní nebo rozhodující používat jediné kritérium; domnívá se, že by poté mělo být v souladu s příslušnými právními předpisy provedeno sociálně-ekonomické hodnocení;

10.  domnívá se, že při posuzování toho, zda určitá látka má vlastnosti vyvolávající endokrinní poruchy, by měly být zohledněny veškeré odborně recenzované vědecké údaje a informace, včetně přehledu vědecké literatury a jiných studií, než jsou studie prováděné v souladu se správnou laboratorní praxí, s ohledem na jejich silné a slabé stránky; dále považuje za důležité zohlednit moderní metody a aktuální výzkum;

11.  vyzývá Komisi, aby ve všech příslušných právních předpisech EU zavedla odpovídající požadavky na testování používané k identifikaci látek s vlastnostmi vyvolávajícími endokrinní poruchy; domnívá se, že je nutno zavést nedávno ověřené a mezinárodně uznávané testovací metody, které byly vyvinuty v OECD, v referenční laboratoři Evropské unie pro alternativy testování na zvířatech (EURL ECVAM) nebo v rámci skríninkového programu týkajícího se endokrinních disruptorů americké Agentury na ochranu životního prostředí (EPA); poznamenává, že program OECD pro testovací metody zahrnuje pohlavní hormony, hormony štítné žlázy i steroidogenezi; poukazuje na to, že naproti tomu v mnoha jiných oblastech endokrinního systému, např. v případě inzulínu a růstových hormonů, žádné testy neexistují; domnívá se, že by měly být vyvinuty testovací metody a pokyny s cílem lépe zohlednit endokrinní disruptory, možné účinky při nízkých dávkách, kombinovaný účinek a nelineární vztahy mezi přijatou dávkou a reakcí, zejména pokud jde o kritická období vývoje z hlediska působení těchto látek;

12.  měl by být podporován rozvoj testovacích metod, při nichž se nepoužívají zvířata, aby se získaly údaje relevantní pro bezpečnost člověka a nahradily studie na zvířatech, které se v současnosti používají;

13.  domnívá se, že je nutné propagovat uplatňování testovacích metod, při nichž se nepoužívají zvířata, a omezit testování na zvířatech, přičemž testování na obratlovcích by se mělo využívat pouze v krajním případě; připomíná, že v souladu se směrnicí 2010/63/EU je nutné testování na obratlovcích nahradit jiným testováním, omezit nebo zdokonalit; proto vyzývá Komisi, aby stanovila pravidla, která by zabránila opakovaným testům, a zajistila, aby se zakázalo opakované provádění testů a studie na obratlovcích;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly registry poruch reprodukčního zdraví s cílem získat údaje, které v současnosti na úrovni EU chybějí;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly spolehlivé údaje o sociálně-ekonomickém dopadu hormonálních poruch a onemocnění;

16.  domnívá se, že v případě, že je k dispozici dostatek údajů, by mělo být rozhodovacím orgánům umožněno, aby s látkami, které mají stejný mechanizmus účinku a vlastnosti, zacházely jako se skupinou, zatímco pokud tyto údaje neexistují, bylo by vhodné látky seskupovat na základě strukturální podobnosti, např. při stanovování priorit pro další testování s cílem ochránit co možná nejrychleji a nejúčinněji veřejnost před působením endokrinních disruptorů, a omezit počet testů na zvířatech; domnívá se, že pokud výrobce nebo dovozce není schopen prokázat bezpečnost určité látky ke spokojenosti příslušných rozhodovacích orgánů, měly by chemické látky s podobnou strukturou zařazovat do stejné skupiny; poukazuje na to, že v těchto případech by tyto orgány mohly k doplnění dostupných údajů o určité chemické látce, kterou posuzují, používat informace o chemických látkách s podobnou strukturou, aby mohly dospět k závěrům ohledně dalších kroků, které je nutné učinit;

17.  vyzývá Komisi, aby přehodnotila svou strategii EU týkající se endokrinních disruptorů, tak aby tato strategie poskytovala účinnou ochranu lidského zdraví, tím že by za současného dodržování zásady proporcionality kladla větší důraz na zásadu předběžné opatrnosti, s cílem omezit působení endokrinních disruptorů na lidi;

18.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby více přihlížely k tomu, že spotřebitelé potřebují mít spolehlivé informace o nebezpečí endokrinných disruptorů, jejich účincích a možných způsobech ochrany před nimi, které by byly poskytovány vhodnou formou a v jazyce, kterému rozumějí;

19.  vyzývá Komisi, aby v příslušných právních přepisech předložila konkrétní časový harmonogram pro uplatňování budoucích kritérií a upravených požadavků na testování endokrinných disruptorů, včetně přehodnocení schvalování účinných látek používaných v pesticidech a biocidních látkách, a plán konkrétních opatření a cílů zaměřených na omezení působení endokrinních disruptorů;

20.  domnívá se, že by měla být i nadále aktualizována databáze o hormonálně aktivních látkách, která byla vytvořena v rámci současné strategie;

21.  vyzývá Komisi, aby v rámci současného přepracovávání strategie Společenství týkající se endokrinních disruptorů z roku 1999 provedla systematické vyhodnocení všech příslušných právních přepisů, a příp. nejpozději do 1. června 2015 novelizovala stávající právní předpisy nebo předložila nové legislativní návrhy, včetně vyhodnocení ohrožení a posouzení rizik s cílem vhodným způsobem omezit působení endokrinních disruptorů na lidi, zejména na ohrožené skupiny osob, jako jsou těhotné ženy, kojenci, děti a dospívající;

22.  vyzývá Komisi, aby při přepracovávání strategie EU týkající se endokrinních disruptorů v budoucnosti stanovila přesný časový harmonogram, kde by byly uvedeny přechodné fáze, za účelem:

   uplatňování budoucích kritérií ke zjišťování chemických látek, které mohou vyvolávat endokrinní poruchy;
   přepracování příslušných právních předpisů uvedených v odstavci 22;
   zveřejňování pravidelně aktualizovaného seznamu hlavních endokrinních disruptorů, jehož první verze by měla být zveřejněna do 20. prosince 2014;
   přijetí veškerých nezbytných opatření na snížení expozice obyvatel a životního prostředí EU endokrinním disruptorům;

23.  je toho názoru, že endokrinní disruptory by měly být považovány za látky vzbuzující velmi velké obavy ve smyslu nařízení REACH nebo jiných podobných právních předpisů;

24.  zdůrazňuje, že současná věda neposkytuje základ pro stanovení hraniční hodnoty, pod níž nedochází k výskytu nežádoucích účinků, a proto je nutné na látky negativně ovlivňující endokrinní systém pohlížet jako na látky „bez hraniční hodnoty“, a že jakékoli působení těchto látek může být spojeno s rizikem, ledaže by byl výrobce schopen s přihlédnutím k větší citlivosti v průběhu kritického období vývoje a k účinkům směsí vědecky prokázat, že tuto hraniční hodnotu lze stanovit;

25.  vyzývá Komisi, aby podpořila cílené výzkumné projekty zaměřené na látky, které mohou mít vliv na endokrinní systém, a aby zdůrazňovala jejich negativní účinky při nízkých koncentracích nebo při kombinovaném působení, včetně vývoje nových testovacích a analytických metod, a aby podpořila novou systémovou změnu založenou na sledování toxicity / nepříznivých výsledků; vyzývá Komisi, aby do priorit rámcového programu výzkumu a vývoje zapracovala tématiku endokrinních disruptorů a jejich kombinovaného účinku;

26.  vyzývá Komisi, aby vypracovala metodologii in vitro a in silico s cílem omezit při skríninku endokrinních disruptorů testování na zvířatech na minimum;

27.  vyzývá Komisi, aby požadovala, aby všechny výrobky dovážené z třetích zemí splňovaly veškeré stávající a budoucí právních předpisy EU týkající se endokrinných disruptorů;

28.  vyzývá Komisi, aby do spolupráce zapojila veškeré relevantní zainteresované strany ve snaze přijmout nezbytné legislativní změny ke zlepšení ochrany lidského zdraví před chemickými látkami způsobujícími hormonální poruchy a aby navrhla informační kampaně;

29.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření výzkumného střediska pro endokrinní disruptory, které by provádělo výzkum a koordinovalo poznatky v oblasti endokrinných disruptorů na úrovni EU;

30.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že kritéria pro zjišťování známých, možných a potenciálních endokrinních disruptorů budou uplatňována horizontálně na všechny příslušné stávající i budoucí právní předpisy, aby bylo dosaženo vysoké míry ochrany;

31.  zdůrazňuje, že zatímco se toto usnesení omezuje na ochranu lidského zdraví před látkami negativně ovlivňujícími endokrinní systém, je rovněž důležité přijmout rozhodné kroky v dané oblasti na ochranu volně žijících zvířat a životního prostředí;

32.  naléhavě žádá Komisi, aby propagovala a financovala veřejné informační programy o zdravotních rizicích endokrinných disruptorů, aby spotřebitelé mohli na základě plné obeznámenosti s fakty upravit své chování a životní styl; tyto informační programy by se měly zaměřovat zejména na ochranu nejohroženějších skupin (těhotných žen a dětí), aby bylo možné včas přijmout preventivní opatření;

33.  vyzývá členské státy, aby zdokonalily vzdělávací programy pro zdravotnické pracovníky v této oblasti;

34.  vítá začlenění chemických látek vedoucích k endokrinním poruchám mezi nové politické otázky v rámci strategického přístupu k mezinárodnímu nakládání s chemickými látkami (SAICM); vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto činnost v rámci strategie SAICM podpořily a aby na všech příslušných mezinárodních fórech, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo program OSN pro životní prostředí (UNEP), propagovaly aktivní činnost zaměřenou na omezení působení chemických látek vedoucích k endokrinním poruchám na člověka a životní prostředí;

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.
(4) Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1.
(5) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.
(6) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 71.
(7) Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59.
(8) Úř. věst. C 341 E, 9.11.1998, s. 37.
(9) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 95.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2012)0147.
(11) Definice obsažená ve zprávě WHO/IPCS (z roku 2002): „Endokrinní disruptor je exogenní látka nebo směs látek, která vede ke změně funkce/funkcí endokrinního systému, a má tak negativní účinek na zdraví intaktního organizmu, jeho potomků nebo (sub)populací.“ Potenciální endogenní disruptor je „exogenní látka nebo směs látek s vlastnostmi, u nichž lze očekávat, že by mohly vyvolávat endokrinní poruchy u intaktního organizmu, jeho potomků nebo (sub)populací.“ (http://www.who.int/ipcs/publications/en/ch1.pdf)


Integrace přistěhovalců, její dopady na trh práce a vnější rozměr koordinace sociálního zabezpečení
PDF 292kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o integraci migrantů, jejích dopadech na trh práce a vnějším rozměru koordinace systémů sociálního zabezpečení v EU (2012/2131(INI))
P7_TA(2013)0092A7-0040/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 15, 18, 20, 21 a 34,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. března 2012 nazvané „Vnější rozměr koordinace systému sociálního zabezpečení EU“ (COM(2012)0153),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2011 nazvané „Globální přístup k migraci a mobilitě“ (COM(2011)0743),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2011 nazvané „Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí“ (COM(2011)0455),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst (COM(2012)0173),

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2012 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí (SOC/427),

  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 16. února 2012 nazvané „Obnovená evropská agenda pro integraci“,

  s ohledem na stanovisko z vlastní iniciativy Evropského hospodářského a sociálního výboru z 18. září 2012 na téma Přínos podnikatelů z řad migrantů pro hospodářství EU(1);

  s ohledem na studii Eurofondu z roku 2011 o podpoře podnikání etnických menšin v evropských městech;

  s ohledem na společnou zprávu o zaměstnanosti pro rok 2012 ze dne 20. února 2012,

  s ohledem na zprávu Komise ze dne 5. prosince 2011 o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních aspektech provádění Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí za období 2007-2009 (COM(2011)0847),

  s ohledem na souhrnnou zprávu nazvanou „Šestá schůze Evropského fóra pro integraci: zapojení zemí původu migrantů do integračního procesu“ (Brusel, 9. a 10. listopadu 2011),

  s ohledem na studii Evropského parlamentu z roku 2011 o integraci migrantů a jejích dopadech na trh práce,

  s ohledem na studii nazvanou „Souhrnná zpráva EMS: uspokojení poptávky po pracovní síle prostřednictvím přistěhovalectví“(Evropský parlament, 2011),

  s ohledem na studii nazvanou „Gallup World Poll: mnoho tváří globálního přistěhovalectví (IOM a Gallup, 2011),

  s ohledem na studii Eurofondu o kvalitě života v etnicky různorodých oblastech (2011), pracovních podmínkách občanů cizího původu (2011) a podmínkách zaměstnávání a pracovních podmínkách pracovníků-migrantů (2007),

  s ohledem na výzkum provedený Evropskou sítí měst pro politiku integrace migrantů na místní úrovni, zřízený Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy, městem Stuttgart a nadací Eurofound,

  s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 4. května 2010 o integraci jakožto hnací síle hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti,

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. března 2010 na téma „Integrace migrujících pracovníků“ (SOC/364),

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. února 2010 na téma „Integrace a sociální agenda“ (SOC/362),

  s ohledem na Stockholmský program „Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“ přijatý Evropskou radou (10. a 11. prosince 2009),

  s ohledem na směrnici Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny,(2)

   s ohledem na směrnici Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty,(3)

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě,(4)

  s ohledem na směrnici 2009/52/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí,(5)

  s ohledem na směrnici Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (směrnice o modré kartě),(6)

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí,(7)

  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2009 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008,(8)

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. května 2007 nazvané „Cirkulační migrace a partnerství mobility mezi Evropskou unií a třetími zeměmi“ (COM(2007)0248),

  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o strategiích a prostředcích pro integraci migrantů v Evropské unii,(9)

  s ohledem na směrnici Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu,(10)

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. září 2005 nazvané „Společný program pro integraci – Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii“ (COM(2005)0389),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. května 2005 nazvané „Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let – partnerství pro evropskou obnovu týkající se svobody, bezpečnosti a práva“ (COM(2005)0184),

  s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států ze dne 19. listopadu 2004 o vytvoření společných základních zásad pro politiku integrace migrantů v Evropské unii,

  s ohledem na program z Tampere schválený ve dnech 15. a 16. října 1999,

  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,(11)

  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(12),

  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(13),

  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti(14),

  s ohledem na návrhy Komise ze dne 30. března 2012, které se týkají koordinace systémů sociálního zabezpečení (COM(2012)0156, COM(2012)0157, COM(2012)0158 a COM(2012)0152),

  s ohledem na rozsudky Evropského soudního dvora ve věcech C-214/94, C-112/75, C-110/73, C-247/96, C-300/84, C-237/83, C-60/93 a C-485/07,

  s ohledem na články 48, 78, 79 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0040/2013),

A.  vzhledem k tomu, že od roku 2012 začne klesat počet evropských obyvatel v produktivním věku a poklesne v příštích deseti letech o 14 milionů osob, nebudou-li přicházet migranti; vzhledem k tomu, že se příslušné údaje v různých členských státech od sebe významně liší;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2011 žilo v členských státech EU-27 48,9 milionů osob, které se narodily v zahraničí (9,7 % celkového počtu obyvatelstva v Evropské unii), 16,5 milionů pocházelo z jiného členského státu EU (3,3 %) a 32,4 milionů ze zemí mimo EU (6,4 %);

C.  vzhledem k tomu, že tento nedostatek kvalifikované pracovní síly je již viditelný i navzdory míře nezaměstnanosti v Evropské unii, která činí zhruba 10 % (23,8 milionů osob), a v příštích letech se ještě zvětší a že například v roce 2015 bude neobsazeno 380 000 až 700 000 pracovních míst v oblasti informačních technologií; vzhledem k tomu, že opatření zaměřená na řešení nedostatku kvalifikované pracovní síly musejí zahrnovat lepší možnosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, rozvoje dovedností a kariérního postupu ze strany členských států a podniků, identifikaci nových cílových skupin a lepší přístup k vysokoškolskému vzdělávání pro občany EU;

D.  vzhledem k tomu, že podle průzkumů Eurobarometru považuje 70 % občanů EU migranty za potřebné pro evropské hospodářství; vzhledem k tomu, že je odhadováno, že počet občanů, kteří se narodili v zahraničí a přicházejí ze států mimo území EU-27, je 32 milionů, což odpovídá 6,5 % celkového počtu obyvatel;

E.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti státních příslušníků ve třetích zemích ve věku od 20 do 64 je v průměru o 10 % nižší než míra zaměstnanosti domácího obyvatelstva v celé EU a vzhledem k tomu, že mnoho migrantů kromě toho pracuje v zaměstnáních, které neodpovídají úrovni jejich dosaženého vzdělání, či žijí v nejistých podmínkách, což je jev, který lze zmírnit rozšířením působnosti všeobecně uplatnitelných kolektivních smluv o mzdách; vzhledem k tomu, že poptávka po kvalifikovaných pracovnících stoupá rychlejším tempem než v případě méně kvalifikovaných pracovníků, ale že průměrná úroveň vzdělávání občanů třetích zemí je nižší v porovnání s úrovní vzdělávání občanů EU a vzhledem k tomu, že mladým lidem, kteří pocházejí z přistěhovaleckého prostředí, ve větší míře hrozí, že systém vzdělávání a odborné přípravy ukončí, aniž by získali vyšší střední vzdělávání;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie sice může očekávat stálý příliv migrantů, nicméně v celosvětovém měřítku bojuje o nejlepší mozky, s cílem přilákat a udržet si talentované pracovníky; vzhledem k tomu, že demografické změny a rostoucí globální konkurenci znamenají, že EU musí řešit otázky, které by mohly odrazovat od takové migrace, a rovněž by měla podporovat sociální inovace;

G.  vzhledem k tomu, že kvalifikované pracovníky, kteří disponují lidským a tvořivým potenciálem potřebným na podporu znalostních ekonomik, spíše přitáhnou rozmanité, otevřené a tolerantní společnosti, a přitažlivost EU proto závisí i na možnosti aktivního přístupu k zaměstnání, poskytnutí stejného přístupu k zaměstnání, vyhlídek skutečné integrace, stejného přístupu v rámci zaměstnání a vzdělávání a nediskriminace v těchto oblastech a od rovnosti a úspěšnosti ve vzdělávání a odborné přípravě studentů, kteří pocházejí z přistěhovaleckého prostředí, v rámci kultury otevřené migraci, jakož i na odstranění administrativních překážek;

H.  vzhledem k tomu, že v komunitách migrantů jsou genderové stereotypy zakořeněny mnohem hlouběji a migrantky jsou častěji oběťmi různých druhů násilí na ženách, zejména nucených sňatků, mrzačení ženských pohlavních orgánů, takzvaných zločinů ze cti, špatného zacházení v rámci užších vztahů, sexuálního obtěžování na pracovišti a dokonce i obchodování a sexuálního vykořisťování;

I.  vzhledem k tomu, že z údajů Gallup World Poll 2011 vyplývá, že potenciální migranti, kteří by upřednostnili dočasnou práci v zahraničí, počtem dvojnásobně převyšují ty, kteří by chtěli emigrovat natrvalo;

J.  vzhledem k tomu, že klíčem k úspěšné integraci je zaměstnanost a že zásady integrace EU zdůrazňují, že kvalitní, udržitelné a placené zaměstnání nebo samostatně výdělečná činnost jsou klíčovou součástí procesu integrace, který má rozhodující význam pro zapojení migrantů, přínos migrantů k hostitelské společnosti a zviditelnění tohoto přínosu;

K.  vzhledem k tomu, že podle odhadů v Evropské unii žije a pracuje 1,9 až 3,8 milionu migrantů v nezákonných podmínkách;

L.  vzhledem k tomu, že od roku 2000 přispěli migranti k vytvoření zhruba čtvrtiny nových pracovních míst; vzhledem k tomu, že migranti se při vstupu na trh práce čím dál tím více rozhodují pro samostatnou výdělečnou činnost, což však znamená, že jsou rovněž častěji vystaveni finančním obtížím; vzhledem k tomu, že podnikatelé z řad migrantů a podniky vedené příslušníky etnických menšin hrají důležitou úlohu při vytváření pracovních míst a mohou mít ve společenstvích vedoucí funkci a být faktory vytvářejícími cestu na celosvětové trhy a tím přispívat k úspěšné integraci; vzhledem k tomu, že členské státy musejí těmto skupinám poskytovat víc informací, aby byla zvýšena jejich informovanost, např. prostřednictvím vytvoření internetové stránky, na níž by budoucí podnikatelé našli všechny potřebné informace o příslušných možnostech a výzvách, evropských a vnitrostátních dotacích a organizacích a orgánech poskytujících pomoc v případě samostatné výdělečné činnosti;

M.  vzhledem k tomu, že studenti přistěhovaleckého původu jsou ve vzdělávacím systému stále znevýhodněni a častěji odcházejí ze vzdělávacích institucí bez dokončení studia;

N.  vzhledem k tomu, že v důsledku byrokracie, neuznávání kvalifikací a nedostatku příležitostí na rozvoj dovedností je skutečnost, že nesoulad mezi dovednostmi a související odliv mozků vyšší mezi migranti než mezi původními občany státu;

O.  vzhledem k tomu, že globalizace hospodářství jde ruku v ruce s globalizací sociální oblasti, což má mimořádný vliv na vnější koordinaci sociálního zabezpečení občanů EU a státních příslušníků třetích zemí.

P.  vzhledem k tomu, že politiky zaměstnanosti a politika sousedství jdou ruku v ruce v zájmu o dosažení lepšího uspokojení poptávky po pracovní síle a evropských pracovních trzích;

Q.  vzhledem k tomu, že nebude možné, aby jednotlivé členské státy uzavřely se všemi třetími státy dvoustranné reciproční dohody o sociálním zabezpečení a že by takové snahy vedly k roztříštěnosti systému, v němž by se občanům EU nedostávalo rovného zacházení; vzhledem k tomu, že je proto nutné jednat na evropské úrovni;

R.  vzhledem k tomu, že záležitosti týkající se integrace státních příslušníků třetích zemí na trh práce a všeobecné integraci, která ji provází, jsou na úrovni EU přiděleny řadě generálních ředitelství Komise a Evropské službě pro vnější činnost;

S.  vzhledem k tomu, že může existovat podobně roztříštěný přístup na vnitrostátní úrovni mezi jednotlivými odděleními a úrovněmi vlády a různými agenturami, zatímco místní a regionální orgány sehrávají rozhodující úlohu z hlediska plnění strategií integrace na nejnižší úrovni;

T.  vzhledem k tomu, že ženy-migrantky jsou častěji postiženy nezaměstnaností, nízko platově ohodnocenými pracovními místy, nerovnováhou mezi nabízenou a poptávanou kvalifikací („skills mismatch“)

U.  vzhledem k tomu, že migrantky jsou častěji zaměstnány v odvětvích, jako je neformální péče, které systémy sociálního zabezpečení v některých členských státech neuznávají, a vzhledem k tomu, že po odchodu do důchodu tedy nemají přístup k systému důchodového zabezpečení a ve stáří čelí chudobě;

V.  vzhledem k tomu, že významná část studentů ze třetích zemí v EU nepracuje po skončení svého studia v EU;

W.  vzhledem k tomu, že osoby pocházející z přistěhovaleckého prostředí dosahují ve školách slabých výsledků a častěji dochází k jejich sociálním vyloučení, a to včetně problémů, pokud jde o zapojování pracovní síly, výkonnost ve škole či diskriminaci, rasismus a xenofobii;

1.  zdůrazňuje, že integrace na trh práce a do společnosti vyžaduje oboustranné úsilí, zejména pokud jde o osvojení jazykových dovedností a znalost právního, politického a sociálního systému a jeho respektování, zvyků, tradic, způsobu soužití ve společnosti v přijímající zemi a na druhé straně budování inkluzívní společnosti a poskytnutí přístupu na trh práce, k institucím, jakož i ke vzdělání, sociálnímu zabezpečení, zdravotní péči, přístupu ke zboží a službám a ubytování a právo na účast v demokratických procesech; zdůrazňuje, že vzdělávací instituce, náboženské, sociální, komunitní a přistěhovalecké organizace, sportovní a kulturní sdružení, ozbrojené síly, sociální partneři a zvláště odbory, podniky a náborové agentury nesou v této souvislosti zvláštní společenskou odpovědnost, přičemž je třeba připomenout, že jednotliví aktéři mají v rámci procesu integrace různou váhu;

2.  domnívá se, že vzájemný závazek v souvislosti s integrací může získat co nejširší podporu společnosti pouze tehdy, pokud se ho úspěšně podaří začlenit do různých politik a pokud členské státy tuto otázku aktivně a otevřeně projednají s veřejností a nabídnou důvěryhodné způsoby řešení problémů, které integrace v současnosti představuje;

3.  zdůrazňuje, že integrace je pokračující dvoustranný proces vyžadující zapojení jak příslušníků zemí mimo území EU, tak i hostitelské společnosti; vítá mnohé příklady osvědčených postupů po celé EU při integraci migrantů, žadatelů o azyl a osob s mezinárodní ochranou, často prostřednictvím projektů realizovaných místními orgány, které hrají klíčovou úlohu při plnění cílů integrace;

4.  Integraci je nejúčinnějším způsobem zahajována v místních komunitách a proto vyžaduje podporu EU pro vytváření integrační sítě místních a regionálních orgánů, která zahrnuje všechny orgány občanské společnosti, které působí na místní úrovni v souladu se zásadou „zdola nahoru“ a případně následováním příkladů projektů CLIP(15), ERLAIM(16), ROUTES, City2City a EUROCITIES. zdůrazňuje, že obce a města hrají v tomto ohledu zásadní úlohu a zasluhují si zvláštní podporu;

5.  vyzývá členské státy, aby neústupně bojovaly proti diskriminaci občanů třetích zemí a jiných občanů EU, zejména pokud jde o hledání zaměstnání a na pracovišti; zastává názor, že je nutné učinit rázná opatření v boji proti diskriminaci a rasismu v důsledku hospodářské a finanční krize a jejích průvodních projevů jako je vyšší nezaměstnanost; zdůrazňuje, že zaměstnavatelé mají ze zákona povinnost zacházet se všemi zaměstnanci stejně a nečinit mezi nimi žádné rozdíly z hlediska náboženství, pohlaví, etnické či státní příslušnosti, a tedy dodržování základních práv, vzhledem k tomu, nediskriminace a rovné příležitosti tvoří klíčovou součást integračního procesu; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby úrovně odměňování a práva v rámci kolektivních smluv byly v hostitelských zemích u migrantů rovněž dodržovány; vyzývá členské státy, aby monitorovaly dodržování tohoto souladu v praxi s cílem zabránit mzdovému a sociálnímu dumpingu, přijaly společné pokyny o boji proti diskriminaci související se zaměstnáním a opatření zaměřené na zmírnění negativního vlivu, který může mít legislativní systém na životy migrantů, a podporovaly aktivační politiky, je mohou vést k rychlejšímu růstu a snížení nerovností a příjmových rozdílů;

6.  vyzývá členské státy, aby v oblasti práce lépe využily migrační politiky s cílem vypořádat se s nedostatkem pracovních sil a s cílem podpořit vnitřní produkci;

7.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím předvstupní pomoci a užšího sledování dosaženého pokroku dále podpořila snahy zemí usilujících o přistoupení o zlepšení sociálního a ekonomického začlenění Romů, se zvláštním ohledem na situaci romských žen a dívek;

8.  zastává názor, že integrační politika a opatření členských států musí být rozlišující, speciálně přizpůsobené a velmi kvalitní, přičemž je nutno rozlišovat především mezi různými cílovými skupinami, např. mezi lidmi s vysokou a nízkou kvalifikací, mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí, mezi migranty, kteří mají či nemají nabídku práce, disponují jazykovými znalostmi či nikoli a mají či nemají rodinní vazby v hostitelském státě; připomíná, že účast závisí na tom, zda jsou tato opatření dostupná a dosažitelná, jakož i na právu na doprovod nejbližších členů rodiny a na právu pracovat pro stálého partnera;

9.  připomíná, že přibližně polovinu migrantů v EU představují ženy a že nezávislé právní postavení migrantů pro ženy a právo pracovat pro partnera jsou klíčovými prvky pro zabezpečení účinné integrace;

10.  žádá, aby byl na místní, vnitrostátní i evropské úrovni zvolen komplexní přístup srovnatelný se zohledňováním rovnosti žen a mužů; požaduje, aby byla zavedena zásada uplatňování integračního hlediska, přičemž otázky týkající se integrace je třeba zohlednit ve všech politických, legislativních a finančních opatřeních, a pro tyto účely vyzývá členské státy, aby od vnitrostátních kontaktních míst pro integraci (NCPI) požadovaly poskytování informací o pokroku dosaženém v této oblasti; žádá proto Komisi, aby rovněž zřídila meziútvarovou skupinu pro integraci, která by se zabývala tématy integrace, (pracovní) migrace a integrace na trh práce a jejíž součástí by byla všechna generální ředitelství, jež se těmto záležitostem věnují, a Evropská služba pro vnější činnost, jakož i příslušné zainteresované subjekty;

11.  vítá vytvoření Evropského fóra pro integraci, které poskytuje platformu pro občanskou společnost, v rámci níž může diskutovat výzvy a priority otázek týkajících se integrace migrantů; přivítal by silnější propojení mezi fórem a probíhajícím politickým a legislativním procesem na úrovni EU;

12.  domnívá se, že úspěšné začlenění rovněž zahrnuje účast na procesech rozhodování a zejména by měla být podporována účast migrantů ve společnosti; doporučuje proto rozšíření možností účasti migrantů na životě společnosti a politickém spolurozhodování, jakož i podpory těchto osob, aby těchto příležitostí využily;

13.  připomíná význam volebního práva pro migranty jako důležitého nástroje pro integraci a aktivní občanství, a to zejména na místní úrovni; je znepokojen nedostatečným politickým zastoupením menšin na všech úrovních veřejné správy, a to včetně úrovně členských států a Evropského parlamentu;

14.  zdůrazňuje, že je důležité uznat, že silná kulturní identita by neměla oslabovat národní identitu a že národní identita musí být dostatečně otevřená a pružná, aby se přizpůsobila specifickým znakům vyplývajícím z rozdílného kulturního původu a prostředí občanů, jelikož právě to tvoří pluralitní stát;

15.  zdůrazňuje odpovědnost zemí původu, pokud jde o usnadnění integrace na trh práce, spočívající v nabídce finančně dostupných jazykových a dalších přípravných kurzů, informací, poskytování kontaktů, monitorování personálních agentur s cílem zabezpečit jejich odpovědné chování a zachovávání kontaktů s jejich členy žijícími v diaspoře a/nebo příslušnými odděleními velvyslanectví sídlících v hostitelských zemích; vybízí země původu, aby v této souvislosti dále rozvíjely příslušné programy;

16.  požaduje, aby jazykové a integrační programy v hostitelských zemích bez ohledu na kulturní souvislosti, dovednosti a oblast odborných znalostí migranty zprostředkovávaly povědomí o dějinách, hodnotách a zásadách evropské demokracie, právního státu, evropské paměti, přičemž je třeba zdůraznit práva a další zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie, jakož i boj proti zakořeněným genderovým stereotypům;

17.  upozorňuje na stále důležitější úlohu, kterou v rámci integrace sehrávají ženy-migrantky, které nejenže představují velký potenciál pro trh práce a často sehrávají důležitou úlohu při vzdělávání dětí a předávání norem a hodnot, ale i proto, že právě je postihuje diskriminace a násilí nejčastěji; vyzývá Komisi a členské státy, aby výrazným způsobem upevnily právní a sociální postavení žen za účelem předcházení diskriminaci v rámci celé řady oblastí politiky a využily potenciálního přínosu žen k hospodářskému a sociálnímu rozvoji;

18.  vyzývá členské státy, aby vytvořily vzdělávací a komunikační programy s cílem informovat migrantky o jejich právech a povinnostech a aby zřídily vícejazyčné poradenské služby pro ženy;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly se sítěmi a nevládními organizacemi, které pracují v oblastech týkajících se migrantek, a vytvořily tak politiky zohledňující genderové aspekty, které budou chránit lidská práva migrantek, zajistily rovné příležitosti v oblasti zaměstnanosti a přístupu na trh práce a bojovaly proti všem druhům násilí, vykořisťování v pracovních vztazích a sexuálnímu vykořisťování, mrzačení pohlavních orgánů a nespravedlivým praktikám, únosům, otroctví, nuceným sňatkům a obchodování se ženami a aby jim předcházely;

20.  zdůrazňuje, že nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v Evropské unii by se měl řešit souběžně prostřednictvím cíleného vzdělávání a odborné přípravy v členských státech a v podnicích; navrhuje na tento účel rozšíření mezinárodního rozměru programu v oblasti celoživotního vzdělávání a mobility; zdůrazňuje dále, že problém slabých výsledků a vysoké míry předčasného ukončení školní docházky u dětí pracovníků-migrantů by měl být řešen tak, že je zabezpečeno právo nezletilých na vzdělávání, přiměřená opatření včetně finančních opatření, studijní granty, další možnosti vzdělávání a poskytování informací o systémech vzdělávání členských států a o příslušných právech a povinnostech v co největším počtu jazyků; připomíná úspěch duálního systému vzdělávání, resp. duálního systému odborné přípravy v některých členských státech při poskytování pomoci migrantům, pokud jde o jejich vstup na trh práce a snížení míry nezaměstnanosti mladých; považuje za nevyhnutelné, aby pedagogičtí pracovníci dostali odbornou přípravu zaměřenou na zvládání rozmanitosti a aby se zvážily možnosti přijímání migrantů na místa ve veřejném sektoru, zejména učitelské pozice; vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikatele z etnických skupin, a uznává důležitou úlohu, kterou sehrávají při integraci a tvorbě pracovních míst, a jejich vedoucí úlohu v rámci společenství;

21.  vyzývá členské státy, aby informovaly zahraniční studenty o pracovních příležitostech po ukončení studia a usnadnily jim přístup na domácí trh práce, protože tito lidé se již začlenili díky tomu, že v hostitelské zemi žijí, osvojili si jazykové dovednosti a získali místní kvalifikaci; kromě toho poukazuje na to, že i z hospodářského hlediska by pro EU bylo nevýhodné promarnit investice vložené do vysokoškolských absolventů tím, že by nesměli v Evropské unii přijmout žádné pracovní místo; vyzývá proto členské státy, aby lépe posoudily poptávku po pracovní síle tím, že vytvoří spravedlivé příležitosti pro konkurenci v oblasti pracovních míst pro migrující pracovníky, kteří ukončili studium na území členského státu EU;

22.  připomíná, že státy sousedící s EU patří k hlavním místům, z nichž přicházejí osoby, které hledají zaměstnání na evropských trzích práce, a jsou skutečným přínosem pro rozvoj evropských trhů práce, a podobnosti v oblasti vzdělávacích programů, historických souvislostí a jazyků jsou pro migranty při hledání zaměstnání podstatným přínosem;

23.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření a zavedení společného evropského systému pro vstup založený na transparentních kritériích, který by byl v souladu s přístupem podle evropského rámce kvalifikací pro kumulaci a přenos kreditů, na němž by se mohly členské státy dobrovolně podílet; konstatuje, že by mělo být možné takový systém přizpůsobovat podmínkám na trhu práce, aby se usnadnil příchod naléhavě potřebných kvalifikovaných pracovních sil;

24.  zdůrazňuje, že zásada rovného odměňování a rovných pracovních podmínek za stejnou práci na stejném pracovišti musí být uplatňována jak pro kvalifikované pracovní síly z EU tak ze třetích zemí;

25.  vyzývá Komisi, aby v souvislosti s výše zmíněným bodovým systémem uvažovala o vytvoření mezinárodní platformy pro standardizované profily pracovních míst a kvalifikací na portálu EURES, a zohlednit přitom evropský rámec kvalifikací pro kumulaci a přenos kreditů, což by usnadnilo nábor a srovnávání dovedností a kvalifikací migrantů hledajících práci;

26.  zdůrazňuje, že účast členského státu na systému vstupu založeném na přístupu evropského rámce kvalifikací kumulace a přenosu kreditů by zvýšila jeho přitažlivost pro kvalifikované státní příslušníky třetích zemí, kterým by přinesla zjednodušení;

27.  zdůrazňuje význam migrace kvalifikovaných lidí řízené poptávkou doprovázené opatřeními zaměřenými na integraci a požaduje, aby Komise a členské státy spolu se svými regiony a městy začaly společně na evropské úrovni koordinovat zjišťování poptávky po pracovní síle, aby bylo možné migraci pracovních sil lépe řídit; vítá proto plán Komise na zavedení evropské platformy pro dialog o řízení migrace pracovních sil, jakož i pravidelného a systematického hodnocení poptávky a nabídky na trhu práce v EU v dlouhodobém horizontu do roku 2020, podle jednotlivých sektorů, povolání, úrovní kvalifikace a členských zemí; zdůrazňuje, že plán by měl rovněž jasně označit nedostatky v oblasti pracovních sil v EU z krátkodobého i střednědobého hlediska;

28.  doporučuje, aby byly součástí takového systému alespoň seznam povolání, která se potýkají s nedostatkem pracovních sil, a analýza poptávky na základě údajů zaměstnavatelů;

29.  vyzývá členské státy, s ohledem na preferenční doložku Společenství,aby i přes neustálý nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a kvůli němu podporovaly vnitřní mobilitu v EU, a proto usnadňovaly podmínky náboru, samotný nábor a integraci občanů EU z jiných členských států; vyzývá členské státy, aby vyvinuly nástroje pro řešení nedostatků na trhu práce prostřednictvím prostředků mobility v rámci EU, a investovaly do služeb pro opětovné začlenění migrantů v EU, kteří při hledání zaměstnání nebyli úspěšní a proto se vrátili do své země původu;

30.  zdůrazňuje, že není vhodné využívat otázku pracovního přistěhovalectví k zastrašování veřejnosti; poznamenává, že vzhledem k předem utvořené představy založené na předsudcích a zášti ohrožují solidaritu, která tvoří základ společnosti a že populistické využívání této otázky by mělo být důrazně odmítáno;

31.  připomíná významnou úlohu hromadných sdělovacích prostředků při vytváření veřejného mínění o přistěhovalectví a integraci a vyzývá k odpovědnému novinářskému přístupu s cílem podporovat vzájemný respekt a chápání podobností a odlišností těch druhých;

32.  domnívá se, že by migrantům, uprchlíkům a uchazečům o azyl měl být usnadněn přístup na trh práce, aniž by se střetávali s překážkami při získávání tohoto přístupu, a aby mohli počítat s rychlým a cenově nikoli příliš nákladným uznáváním a případným ověřováním svých titulů, kvalifikací a dovedností, ať už je získali prostřednictvím formálního, neformálního a informálního vzdělávání; vyzývá proto Komisi, aby předložila konkrétní návrhy pro to, jak by bylo možné zavést mechanismus uznávání vzdělání a profesních kvalifikací pro příslušníky třetích zemí, včetně účinného posuzování dovedností žadatelů o azyl; připomíná, že pro tento účel je důležité podporovat transparentnost, pokud jde o způsobilosti, kvalifikace a dovedností v partnerských zemích;

33.  konstatuje, že přistěhovalectví orientované na pracovní trh může mít pozitivní vliv na systémy sociálního zabezpečení v hostitelském členském státě a kvůli kulturní rozmanitosti (jazykové znalosti, zkušenosti ze zahraničí, mobilita atd.) zaručovat kvalifikovanou pracovní sílu a posilovat konkurenční výhodu;

34.  žádá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s partnerskými zeměmi kladly větší důraz na boj proti dětské práci, aby se místo toho vytvářela slušná pracovní místa pro dospělé a dětem se umožnilo získat vhodné vzdělání;

35.  zasazuje se o zavedení svobody sdružování pro odbory a práva na kolektivní vyjednávání bez výjimky s cílem prosadit, zlepšit a chránit slušné pracovní podmínky;

36.  žádá, aby byli migranti co nejrychleji připravováni na vstup na místní trh práce, poukazuje v této souvislosti na osvědčené postupy v oblasti začleňování mentorsky vedených migrantů do trhu práce, např. poradenství pro migranty, průvodce integrací, program „Migranti pro migranty“, program odborně zaměřených jazykových kurzů, jakož i poskytování pomoci a podpory pro děti migrantů ve školním věku a podpory pro začínající podniky vedené kvalifikovanými migranty;

37.  zdůrazňuje, že osvojení si jazyka hostitelské země je základem úspěchu na evropském trhu práce orientovaném na služby; dále zdůrazňuje, že členské státy musejí zajistit, aby bylo k dispozici dostatek příležitostí jazykového vzdělávání, aby jazyková bariéra v pracovním světě přestala být překážkou, a vítá vlastní iniciativy podniků v této oblasti;

38.  vyzývá v této souvislosti členské státy, aby migranty o příležitostech a výzvách, evropské a vnitrostátní finanční podpoře a o organizacích a orgánech poskytujících pomoc v oblasti samostatně výdělečné činnosti lépe informovaly;

39.  navrhuje Komisi, aby vyhlásila rok 2016 evropským rokem integrace, a zároveň ji naléhavě žádá, aby se zaměřila na „integraci prostřednictvím práce“; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby tento rok integrace obsahoval konkrétní právní dokumenty a standardy pro členské státy;

40.  navrhuje členským státům, aby si vyměňovaly a dále rozvíjely osvědčené postupy podpory rozmanitosti na pracovišti, jako jsou např. koučování, podpora pro začínající podniky, integrační programy, dotované zaměstnávání, specializované skupiny, plány na diverzifikaci, individuální péče, jazykové a kvalifikační kurzy a kampaně proti diskriminaci;

41.  poznamenává, že mnohé členské státy nevynakládají dostatečné úsilí v oblasti integrace migrantů a proto je ze strany orgánů stále vyžadováno cílené úsilí; domnívá se, že to lze rovněž přisoudit nesprávnému přístupu, v rámci něhož jsou migranti prezentováni jako bezpečnostní riziko a že nejsou dostatečně vnímány pozitivní příležitosti; domnívá se, že v mnoha případech proto nejsou kvalifikace obdržené v domovském státě uznávány tak, jak by měly být;

42.  uznává, že cirkulační migrace (pracovníků) má potenciál vytvořit situaci, kdy budou mít zisk všechny tři strany – migranti, hostitelský stát i země původu– a vyzývá členské státy, aby se této formě imigrace a emigrace otevřely a usnadnili je;

43.  zdůrazňuje, že je důležité se v oblasti cirkulační migrace zaměřit na jednotlivce a zajistit, aby získávání znalostí a dovedností mohly tyto osoby po návratu využít;

44.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily spolupráci se třetími zeměmi v oblasti cirkulační migrace a aby se jí věnovaly na jednáních a ve smlouvách, zejména pokud jde o „globální přístup k migraci a mobilitě“ a s ním související rozhovory o migraci a mobilitě a partnerství mobility;

45.  akceptuje jako alternativní rámec, pokud jedna z daných stran není připravena přijmout veškeré závazky vyplývající z partnerství v oblasti mobility, uzavření společných programů v oblasti migrace a mobility mezi EU a třetími zeměmi; zdůrazňuje však, že by to měla být pouze přechodná fáze;

46.  v této souvislosti vítá zejména plány na zavedení středisek zdrojů pro migraci a mobilitu (MMRC) v partnerských zemích v rámci partnerství v oblasti mobility a společných programech, a vyzývá rovněž, aby koncepce takových center byla nabídnuta také třetím zemím;

47.  vyzývá k opatření na podporu inteligentních strategií cirkulační migrace, při nichž jsou využívány nevyhnutelné prostředky a právní záruky a předpoklady, s cílem vytvořit bezpečná pracovní místa a zabránit nelegálnímu přistěhovalectví;

48.  konstatuje, že úspěšná spolupráce tohoto druhu vyžaduje dlouhodobé závazky, kterých je EU díky svému jedinečnému postavení a svým finančním nástrojům schopna, např. podporováním programů pro návrat a integraci s prvky cirkulační migrace;

49.  zdůrazňuje, že je nutné utvářet programy cirkulační migrace tak, aby byly flexibilnější, a zohledňovat článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech a směrnice 2003/109/ES a 2003/86/ES;

50.  zdůrazňuje, že v tomto ohledu je vhodné pořádat jazykové a kvalifikační kurzy před příchodem do hostitelské země a rovněž přípravu na návrat, a připomíná možnost zřizovat jak v zemi původu, tak i v hostitelské zemi takzvané kanceláře pro přípravu před odjezdem („pre-departure desks“);

51.  vzhledem k tomu, že přistěhovalectví a politika trhu práce by měly jít ruku v ruce, vyzývá v tomto smyslu Komisi, aby posílila vazby mezi poptávkou po pracovní síle, cirkulační migrací, rozvojovou politikou a vnější politikou a aby to považovala za prioritu; vítá finanční podporu, kterou EU dosud poskytla pro řízení migrace ve třetích zemích, např. odborné znalosti EU o migraci II (MIEUX II) a vyzývá k tomu, aby při financování evropských projektů bylo dosaženo co největší součinnosti mezi ESF a AMF;

52.  vítá stávající nástroje EU pro vytváření integračních politik, např. síť vnitrostátních kontaktních míst pro integraci, evropskou internetovou stránku k integraci, evropskou příručku pro integraci, Evropský fond pro integraci, portál EU zaměřený na přistěhovalectví a evropské integrační moduly;

53.  připomíná dokument EU o společných základních zásadách integrace migrantů; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy v současné době v plné míře nevyužívají evropského integračního fondu a připomíná, že cílem tohoto fondu je podporovat opatření členských států týkající se dodržování těchto společných základních zásad;

54.  zdůrazňuje nutnost určit osvědčené postupy členských států i zemí mimo EU v oblasti imigračních politik, které jsou nejspravedlivější z hlediska rovnosti žen a mužů, tyto postupy sdílet a podporovat jejich výměnu;

55.  zdůrazňuje, že je nutné optimálně využít rok 2013, který je Evropským rokem občanů, k zaměření pozornosti na volný pohyb přistěhovalkyň a jejich plné zapojení do evropské společnosti;

56.  vyzývá členské státy, aby uspořádaly kampaně zaměřené na migranty s cílem bojovat proti genderovým stereotypům zakořeněným v příslušných komunitách, a zlepšit tak integraci a zapojení přistěhovalkyň do společnosti, ekonomiky, vzdělání a pracovního trhu a zabránit páchání násilí na základě příslušnosti k ženskému pohlaví;

57.  poukazuje na to, že mnoho potenciálních migrantů musí ve své zemi původu čelit dlouhým čekacím dobám konzulární služby členských států, a tudíž je nanejvýš obtížné rychle, spolehlivě a bezproblémově vstoupit do cirkulačního pracovního poměru; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby intenzivněji uvažovaly o vybudování společné evropské konzulární služby v delegacích EU a na velvyslanectvích členských států;

58.  podporuje školení zaměstnanců Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), zejména zaměstnanců, kteří pracují v delegacích EU, ohledně globálního přístupu k migraci, aby se zajistilo účinné začlenění imigrační politiky EU do jejích vnějších činností;

59.  důrazně vybízí ESVČ, aby usilovala o aktivnější koordinační roli v rámci vnějšího rozměru migrační politiky;

60.  připomíná význam systému řízení inteligentních hranic ze strany EU, jakož i možnost monitorovat hranice pomocí biometrických identifikačních znaků;

61.  domnívá se, že vstup a pobyt musejí být řízeny jasnými, spravedlivými a nediskriminačními pravidly, které musejí být v souladu s normami právního státu na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU; zdůrazňuje, že kritéria vstupu musejí být srozumitelná a mít dlouhodobou platnost; bere na vědomí, že pokud jde o integraci, oprávnění k dlouhodobému pobytu v dohledné budoucnosti má zásadní význam; zdůrazňuje, že znalost jazyka je důležitá a měla by být podněcována a podporována, ale neměla by být používána jako kritérium pro výběr či znevýhodnění;

62.  poznamenává s odkazem na směrnice 2008/115/ES a 2009/52/ES, že nezákonné pracovní přistěhovalectví lze omezit nejen prostřednictvím účinné kontroly, ale i efektivnějším zpřístupněním příležitostí pro zákonné přistěhovalectví;

63.  vyjadřuje politování nad nedávnými změnami v právních předpisech některých členských států týkajícími se práva na občanství při narození, jež mají za následek více případů osob bez státní příslušnosti v EU.

64.  zdůrazňuje, že jak zákonné, tak i nezákonné přistěhovalectví jsou běžným jevem a že je třeba společného právního rámce pro oblast přistěhovalecké politiky pro ochranu migrantů a potencionálních obětí, a to zejména žen a dětí, které jsou zranitelné v případě různých forem organizovaného zločinu v souvislosti s přistěhovalectvím a obchodováním s lidmi; zdůrazňuje rovněž, že nezákonné přistěhovalectví může být zmírněno prostřednictvím společného právního rámce;

65.  vyjadřuje politování nad skutečností, že mnoho přistěhovalkyň je nalákáno v zemi svého původu na příslib pracovní smlouvy ve vyspělých zemích a že některé jsou dokonce uneseny a poté sexuálně vykořisťovány mafií a sítěmi obchodníků s lidmi; vyzývá členské státy, aby zvýšily úsilí v boji proti tomuto násilnému a nelidskému chování;

66.  vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby vytvořily právní rámec, který zaručí přistěhovalkyním právo mít vlastní cestovní pas a povolení k pobytu a který umožní pohlížet na kohokoli, kdo jim tyto dokumenty odebere, jako na trestně odpovědného;

67.  zdůrazňuje, že většina oblastí, v nichž jsou migrantky zaměstnávány, se nacházejí v domácích službách a osobní péči bez ohledu na to, jaké mají vzdělání a profesní zkušenosti; vyjadřuje politování nad skutečností, že velká většina z nich pracuje bez řádné smlouvy za velmi nízkou mzdu a nemá žádná sociální práva;

68.  vítá Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 189 o osobách pracujících v domácnosti, která vstoupí v platnost v roce 2013, a vyzývá všechny členské státy EU, aby ji bez prodlení ratifikovaly;

69.  vítá stávající dohody EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, jichž bylo dosaženo s Alžírskem, Marokem, Tuniskem, Chorvatskem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Izraelem, Černou Horou, San Marinem, Albánií a Tureckem; vyzývá však Komisi, aby jednala a řešila koordinaci sociálního zabezpečení státních příslušníků třetích zemí, zejména ochranu práv při jejich odchodu nebo opětovném příchodu do EU, a doplnila migrační politiku EU přiměřenými opatřeními týkajícími se získaných práv sociálního zabezpečení těchto migrantů;

70.  vítá v této souvislosti latinskoamerickou dohodu o sociálním zabezpečení a vybízí, aby bylo dalším členským státům kromě Portugalska a Španělska umožněno přistoupit k této dohodě jako platformě evropské koordinace; zdůrazňuje, že dvoustranné dohody mezi členskými státy EU a třetími zeměmi mohou poskytovat lepší ochranu sociálního zabezpečení, ale státním příslušníkům třetích zemí, kteří se pohybují mezi státy EU, stěžují orientaci v právech sociálního zabezpečení; vítá proto návrh Komise na zřízení mechanismu EU na výměnu osvědčených postupů a informací o koordinaci sociálního zabezpečení a navrhuje, aby Komise shromáždila stávající bilaterální vnitrostátní dohody, zpracovala je a transparentním způsobem zveřejnila; vyzývá Komisi, aby poskytovala poradenství členským státům vstupující do dvoustranných dohod, aby jejich uplatňování v celé EU bylo jednotnější a aby přitom byla dodržována jak koordinace sociálního zabezpečení EU tak úmluvy Mezinárodní organizace práce o sociálním zabezpečení;

71.  vyzývá členské státy a Komisi, aby rozšířily praktický rozsah dohod EU o přidružení s třetími zeměmi a širšími regiony, pokud jde o sociální zabezpečení; žádá proto, aby byl vnější rozměr koordinace sociálního zabezpečení EU jako důležitý prvek zahrnut do vnějších vztahů EU a jednání se třetími zeměmi;

72.  poukazuje na to, že vydáním nařízení (EU) č. 1231/2010 sice bylo dosaženo rozšíření působnosti práv podle nařízení (ES) č. 883/2004 na státní příslušníky třetích zemí, nicméně tato práva lze zohlednit pouze při přeshraniční činnosti v rámci Evropské unie, takže většina státních příslušníků třetích zemí je z této působnosti vyloučena; očekává, že opatření související s přístupem k sociálnímu zabezpečení, která jsou již zahrnuta do právních předpisů EU, jako je směrnice o jednotném povolení, budou realizována v plném rozsahu;

73.  vítá v této souvislosti rozšíření rozsahu působnosti pravidel pro státní příslušníky třetích zemí uvedených ve směrnici 2009/50/ES (směrnice o „modré kartě“) a vyzývá Komisi, aby vyhodnotila provádění této směrnice a její dopad na trh práce;

74.  zdůrazňuje, že práva občanů EU je nutno chránit také mimo Evropskou unii a v případě, kdy pracují nebo pracovali ve třetích zemích;

75.  požaduje proto jednotný a reciproční přístup Evropské unie ke koordinaci sociálního zabezpečení vůči třetím zemím, který se bude vztahovat na všechny občany EU i státní příslušníky třetích zemí, aniž by byla dotčena práva příslušníků třetích zemí odvozená z dohod o přidružení a vypracovaná Evropským soudním dvorem;

76.  vybízí, aby bylo v této souvislosti zváženo také zavedení volitelného, dobrovolného a nadřazeného tzv. „28. režimu“ pro migranty a občany EU v jiných členských státech Evropské unie;

77.  vítá vytvoření evropského průkazu zdravotního pojištění a naléhavě vyzývá k tomu, aby se jeho používání dále rozšířilo a zjednodušilo;

78.  zdůrazňuje, že přitažlivost evropského trhu práce závisí také na tom, zda budou přenositelné nároky na důchody a sociální dávky a zda si zachovají platnost při případném návratu;

79.  vítá přijetí směrnice o jednotném povolení, která umožňuje převod důchodů státních příslušníků třetích zemí a jejich pozůstalých v souladu s nařízením (ES) č. 883/2004; vyzývá současné a následující předsednictví EU, aby společně s Komisí obnovily jednání o návrhu směrnice o přenositelnosti nároků na penzijní připojištění;

80.  zdůrazňuje, že EU hraje v oblasti vnějšího rozměru koordinace sociálního zabezpečení průkopnickou úlohu a může stanovit globální standardy;

81.  upozorňuje na to, že je nutné vyvinout vhodné informační systémy, včetně přístupu k příslušným programům a službám, které by potenciálním migrantům umožnily řádně vyhodnotit náklady na migraci a její přínosy a pomoci jim se v této věci rozhodnout; navrhuje, aby se imigrantům ihned po jejich příchodu poskytovaly informace o jejich zákonném postavení, pokud jde o návrat; žádá, aby byl pro tento účel používán systém MISSOC (vzájemný informační systém sociálního zabezpečení);

82.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uspořádaly evropské a vnitrostátní informační kampaně s cílem posílit zapojení přistěhovalkyň do demokratického života a aby vybudovaly a podporovaly výměnné platformy pro migrantky;

83.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a vnitrostátním parlamentům.

(1) CESE 638/2012 - SOC/449.
(2) Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12.
(3) Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44.
(4) Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1.
(5) Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24.
(6) Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17.
(7) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.
(8) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 48.
(9) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 845.
(10) Úř. věst. L 289, 3.11.2005, s. 15.
(11) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(12) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(13) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
(14) Úř. věst. L 344, 29.12.2010, s. 1.
(15) Evropské sítě měst pro politiku integrace migrantů na místní úrovni.
(16) Evropské regionální a místní orgány pro začleňování migrantů.


Ohrožení zdraví při práci v souvislosti s azbestem a výhledy na zrušení všech používaných azbestů
PDF 438kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o ohrožení zdraví při práci v souvislosti s azbestem a výhledech na odstranění veškerého použitého azbestu (2012/2065(INI))
P7_TA(2013)0093A7-0025/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na preambuli a články 3 a 6 této smlouvy,

  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 6, 9, 151, 153, 156 a 168 této smlouvy,

  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 6, 31, 37 a 35 této listiny,

  s ohledem na usnesení Mezinárodní organizace práce ze dne 1. června 2006 o azbestu,

  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce ze dne 16. června 1989 o bezpečnosti při používání azbestu,

  s ohledem na prohlášení WHO o azbestu,

  s ohledem na Prohlášení o ochraně pracovníků, které bylo přijato na konferenci o azbestu v Drážďanech (2003),

  s ohledem na usnesení Rady ze dne 29. června 1978 o akčním programu Evropských společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, a zejména na odstavec 4(1),

  s ohledem na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (dále jen „rámcová směrnice“)(2),

  s ohledem na směrnici Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích(3),

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci(4),

  s ohledem na doporučení Komise 90/326/EHS členským státům ze dne 22. května 1990 o přijetí evropského seznamu nemocí z povolání(5),

  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012“ (KOM(2007)0062),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Evropské komise ze dne 24. dubna 2011 nazvaný „Přezkum evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období“ (SEK(2011)0547),

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2008 o strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012(6),

  s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), pokud jde o přílohu XVII(7),

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období(8),

  s ohledem na zprávu Výboru vrchních inspektorů práce (SLIC) o Evropské kampani o azbestu (2006),

  s ohledem na zprávu WHO „Zdravé životní prostředí jako prevence vzniku onemocnění – o nezbytnosti opatření proti chemickým látkám, které představují závažný problém z hlediska veřejného zdraví“(9),

  s ohledem na svazek 100C monografií Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) nazvaný „Arzén, kovy, vlákna a prach – přezkum humánních karcinogenů“ (2012)(10),

  s ohledem na prohlášení Mezinárodní komise pro ochranu zdraví při práci (ICOH) „Celosvětový zákaz azbestu a vymýcení nemocí, které souvisejí s azbestem“(11),

  s ohledem na publikaci Komise „Informativní přehled nemocí z povolání – návod pro stanovení diagnózy“ (2009)(12),

  s ohledem na analytickou zprávu organizace Eurogip 24/E (duben 2006) nazvanou „Nemoci z povolání související s azbestem v Evropě: uznávání – statistika – konkrétní systémy“(13),

  s ohledem na zprávu organizace Eurogip 08-E (srpen 2004) nazvanou „Náklady na nemoci z povolání v Evropě a jejich financování“(14),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0025/2013),

A.  vzhledem k tomu, že všechny druhy azbestu jsou nebezpečné a jejich nebezpečný vliv je doložen a je předmětem regulace; vzhledem k tomu, že většina škodlivých zdravotních účinků vdechnutých azbestových vláken se projeví až desítky let po expozici;

B.  vzhledem k tomu, že již v roce 1977 došla skupina odborníků pověřených Evropskou komisí k závěru, že „neexistuje žádný hypotetický důkaz prahové hodnoty expozice, pod níž nedochází k výskytu rakoviny. Bezpečná míra expozice pro azbest nebyla stanovena“, vzhledem k tomu, že toto stanovisko potvrdily v průběhu let všechny významné vědecké poradní orgány, a vzhledem k tomu, že soudy obecně uznávají, že není známa prahová hodnota expozice, pod níž azbest nepředstavuje riziko rakoviny;

C.  vzhledem k tomu, že směrnice 1999/77/ES uvádí, že „dosud nebyla stanovena žádná úroveň expozice, pod níž chrysotilový azbest nevykazuje karcinogenní riziko“ a že „účinný způsob ochrany lidského zdraví je zákaz používání vláken chrysotilového azbestu a výrobků, které je obsahují“;

D.  vzhledem k tomu, že u obyvatel, kteří byli vystaveni velmi nízké míře kontaktu s azbestovými vlákny včetně vláken chrysotilu, bylo zjištěno zvýšené riziko vzniku rakoviny;

E.  vzhledem k tomu, že odvážení azbestového odpadu na skládky se nejeví jako nejbezpečnější způsob, jak definitivně ukončit uvolňování azbestových vláken do životního prostředí (zejména do vzduchu a podzemních vod), a vzhledem k tomu, že by proto bylo daleko vhodnější dát přednost zařízením na inertizaci azbestu;

F.  vzhledem k tomu, že vytváření skládek azbestového odpadu je pouze dočasným řešením problému, který je tímto způsobem přenechán k řešení budoucím generacím, protože azbestová vlákna jsou v čase prakticky nezničitelná;

G.  vzhledem k tomu, že i přes zákaz používání se azbest stále vyskytuje v mnoha plavidlech, vlacích, strojích, bunkrech, tunelech, chodbách, potrubích ve veřejných i soukromých vodovodních sítích a zejména budovách, včetně mnoha veřejných i soukromých budov;

H.  vzhledem k tomu, že i přes tento zákaz není možné při stávajícím dozoru nad trhem zajistit, že azbest nebude na evropský trh dovážen;

I.  vzhledem k tomu, že mnoho členských států poskytuje odborné školení pracovníkům provádějícím demolici nebo stavebním dělníkům, údržbářům a dalším pracovníkům, kteří se podílejí na odstraňování materiálů obsahujících azbest;

J.  vzhledem k tomu, že mnoho pracovníků je při práci vystaveno působení azbestu, především v odvětví údržby a dekontaminace;

K.  vzhledem k tomu, že cílem by mělo být vytváření pracovních míst a poskytování pracovních podmínek, které podporují zdraví a duševní pohodu jednotlivců a potažmo i sociální pokrok jako výsledek jejich práce;

L.  vzhledem k tomu, že tento problém má kromě lidského rozměru nedostatečné bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti nepříznivý dopad také na ekonomiku; přesněji řečeno jsou problémy související s bezpečností a ochranou zdraví při práci překážkou pro růst a konkurenceschopnost a současně způsobují neúměrný nárůst nákladů na sociální zabezpečení;

M.  vzhledem k tomu, že mladší pracovníci a stavební dělníci při provádění renovačních prací nebo demolice azbest v budovách vždy nerozpoznají, a to zejména v mnoha členských státech, ve kterých již dlouhou dobu platí zákaz používání azbestu;

N.  vzhledem k tomu, že mnoho materiálů obsahujících azbest bylo odstraněno, zataveno nebo zapouzdřeno a že mnohé podniky a vlastníci budov mají velmi přesně zdokumentováno, z jakých míst má být azbest odstraněn;

O.  vzhledem k tomu, že odstraňování materiálů obsahujících azbest z budov představuje pro jejich vlastníky zejména v méně hospodářsky rozvinutých členských státech a ve venkovských oblastech finanční zátěž, a proto by se mu mělo i nadále dostávat na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU aktivní podpory;

P.  vzhledem k tomu, že materiály obsahující azbest mají životní cyklus obvykle 30 až 50 let; vzhledem k tomu, že to bude do budoucna znamenat nárůst renovačních a stavebních projektů, a tudíž i zvýšení počtu pracovníků vystavených působení azbestu;

Q.  vzhledem k tomu, že úspěšnost předpisů upravujících problematiku azbestu v členských státech je omezená v důsledku nedostatečných znalostí o výskytu materiálů obsahujících azbest a souvisejících rizicích a také v důsledku nedostatečné odborné přípravy a kvalifikace stavebních dělníků a pracovníků údržby včetně stavebních profesí, v jejichž rámci přijdou pracovníci do styku s azbestem jen výjimečně;

R.  vzhledem k tomu, že místní společenství postrádají zkušenosti a mají závažné nedostatky v plnění úkolů souvisejících s prevencí, dohledem a prosazováním, které jsou často příliš roztříštěné;

S.  vzhledem k tomu, že materiály obsahující azbest se často vyskytují na skrytých nebo neznámých místech a znalost o tom, kde tato místa jsou, se s postupem času rychle vytrácí;

T.  vzhledem k tomu, že povinný audit výskytu azbestu v budovách, lodích, vlacích, strojích, bunkrech, tunelech, chodbách, potrubích ve veřejných i soukromých vodovodních sítích a na skládkách by vnitrostátním, regionálním a evropským programům odstranění azbestu poskytl solidní informační bázi;

U.  vzhledem k tomu, že EU vypracovala ambiciózní politiku energetické účinnosti a že se očekává, že přepracované znění směrnice o energetické účinnosti v jednotlivých členských státech určí dlouhodobou strategii renovace budov, ale tato politika není spojena se strategiemi odstraňování azbestu;

V.  vzhledem k tomu, že nejistota o tom, zda se v konkrétních budovách nachází azbest nebo zda byl zapouzdřen či odstraněn, může vést ke konfliktu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, a vzhledem k tomu, že předem získané poznatky o výskytu azbestu umožní zajistit mnohem bezpečnější pracovní podmínky, zejména při renovaci;

W.  vzhledem k tomu, že v souladu se směrnicí 92/57/EHS(15) musí být v místech, kde dochází k nebezpečným situacím, zajištěna možnost uložit pracovní oděvy odděleně od vlastního oblečení a osobních věcí pracovníků;

X.  vzhledem k tomu, že zapouzdření nebo zatavení materiálů obsahujících azbest by mělo být povoleno pouze tehdy, pokud budou tyto materiály náležitě vybaveny výstražným označením;

Y.  vzhledem k tomu, že tři členské státy dosud povolují, aby kyvety pro elektrolýzu obsahovaly azbestová vlákna, i když existují jiná technická řešení, která se úspěšně používají v ostatních zemích;

Z.  vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy dosud existují nepřijatelné rozdíly, pokud jde o to, které nemoci související s azbestem uznávají jako nemoci z povolání;

AA.  vzhledem k tomu, že hlavní překážkou léčby osob postižených nemocemi souvisejícími s azbestem je nedostatečné vykazování těchto nemocí;

AB.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní programy zdravotního dohledu nad pracovníky vystavenými působení azbestu se v rámci EU velmi liší, zejména pokud jde o lékařský dohled po ukončení činnosti v dané profesi;

AC.  vzhledem k tomu, že expozice azbestu ohrožuje všechny obyvatele a je uznanou příčinou vzniku nemocí(16);

AD.  vzhledem k tomu, že podle odhadů WHO se v EU ročně vyskytne 20 000–30 000 případů nemocí souvisejících s azbestem, přičemž dosud nebylo dosaženo maxima;

AE.  vzhledem k tomu, že následkem velmi dlouhé doby latence a nedostatečných znalostí zdravotnického personálu se obětem často od poskytovatelů zdravotní péče nedostane včasné a náležité pomoci;

AF.  vzhledem k tomu, že Polsko je jediným členským státem, který přijal akční plán pro zemi bez azbestu;

AG.  vzhledem k tomu, že mnoho členských států omezuje inspekce práce a že zaváděním větší deregulace se zvyšují rizika spojená s azbestem;

AH.  vzhledem k tomu, že mnoho stavebních dělníků a uživatelů budov zůstává nechráněno vůči vysoké míře expozice azbestu;

AI.  vzhledem k tomu, že i po zákazu azbestu zůstávají v budovách miliony tun azbestu a nebyl vytvořen žádný rejstřík s údaji o tom, kde všude se azbest nachází a kolik je ho třeba odstranit;

AJ.  vzhledem k tomu, že jakýkoli nový legislativní návrh musí brát v úvahu stávající právní předpisy na národní a evropské úrovni a musí mu předcházet detailní studie o možných dopadech, stejně jako analýza jeho nákladů a přínosů;

Kontrola výskytu azbestu a jeho evidence

1.  vyzývá EU, aby vypracovala, realizovala a podporovala model pro kontrolu výskytu azbestu a jeho evidenci v souladu s článkem 11 směrnice 2009/148/ES a požadovala po majitelích veřejných nebo obchodních budov, aby:

a) v budovách provedli kontroly výskytu materiálů s obsahem azbestu;

b) připravili plány na řízení rizik, jež tyto materiály představují;

c) zajistili, aby byly tyto informace dostupné pracovníkům, kteří mohou s těmito materiály přijít do styku;

d) došlo ke zvýšení efektivity povinných režimů kontroly v případě členských států, které již tyto režimy uplatňují;

   2. naléhavě vyzývá EU, aby vytvořila vzory pro monitorování výskytu azbestu ve veřejných a soukromých budovách včetně bytových i nebytových domů, půdy, infrastruktury, logistiky a potrubí;
   3. vyzývá EU, aby vypracovala vzory pro monitorování výskytu azbestových vláken ve vzduchu na pracovištích, v zastavěných oblastech a na skládkách a vláken přítomných v pitné vodě dodávané azbestocementovým potrubím;
   4. naléhavě vyzývá EU, aby provedla posouzení dopadu a analýzu nákladů a přínosů možného vypracování akčních plánů pro bezpečné odstranění azbestu z veřejných budov a budov poskytujících služby, které musí být pravidelně přístupné veřejnosti, do roku 2028 a aby poskytla informace a pokyny, které přimějí majitele soukromých domů, aby si nechali účinně zkontrolovat své domy na přítomnost materiálů obsahujících azbest a posoudit jejich rizika, stejně jako tomu je v Polsku; v případě komplexních vnitrostátních akčních plánů na odstranění azbestu by měli daná opatření koordinovat příslušní ministři a odpovědné orgány daného členského státu by měly kontrolovat dodržování místních plánů na odstranění azbestu;
   5. naléhavě vyzývá Komisi, aby otázku azbestu začlenila do dalších politik, např. politiky EU v oblasti energetické účinnosti a odpadů;
   6. navrhuje, aby strategie renovace budov, jejímž cílem je zvýšit jejich energetickou účinnost, byla spojena s postupným odstraňováním veškerého azbestu;
   7. naléhavě vyzývá Komisi, aby členským státům doporučila vytvoření veřejných rejstříků azbestu, které by pracovníkům a zaměstnavatelům sloužily jako zdroj důležitých informací o rizicích spojených s azbestem ještě před zahájením prací na opravách a doplnily by stávající požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví, které vyplývají z právních předpisů EU;
   8. naléhavě vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zajistila účinné a ničím nerušené provádění evropských právních předpisů týkajících se azbestu a aby posílila úřední kontroly;
   9. vyzývá Komisi, aby s ohledem na nedostatek informací týkajících se azbestu pro zaměstnavatele i zaměstnance spolupracovala s členskými státy a příslušnými zúčastněnými stranami, včetně sociálních partnerů, na vytváření a rozvoji služeb poskytujících poradenství a průběžné informace;
   10. vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními orgány poskytovala potřebnou podporu s cílem zajistit ochranu všech zaměstnanců v EU, vzhledem k tomu, že malé a střední podniky, které zaměstnávají většinu evropské pracovní síly, jsou obzvlášť vystaveny potížím při provádění hygienických a bezpečnostních předpisů;
   11. naléhavě vyzývá členské státy, aby řádně prováděly a dodržovaly požadavky směrnice 2009/148/ES a aby zajistily, že odpovědné orgány členských států budou řádně informovány o plánovaných pracích s materiály obsahujícími azbest;
   12. žádá generální tajemníky orgánů a institucí EU, aby zajistili, že bude k dispozici úplný rejstřík výskytu materiálů obsahujících azbest v budovách v EU, jenž by měl být přístupný veřejnosti; vyzývá orgány EU, aby šly příkladem a vytvořily veřejné rejstříky výskytu azbestu;
   13. naléhavě vyzývá EU, aby stanovila povinnost rozlišovat mezi drolivým a nedrolivým azbestem;
   14. vyzývá Komisi, aby podporovala zřizování středisek pro zpracování a inertizaci odpadu obsahujícího azbest po celé EU a současně aby postupně utlumovala dodávky tohoto odpadu na skládky;

Zajištění kvalifikace a odborné přípravy

15.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vytvořila pracovní skupinu, která stanoví minimální kvalifikační požadavky týkající se azbestu pro stavební inženýry, architekty a zaměstnance registrovaných podniků provádějících odstraňování azbestu a kvalifikační požadavky týkající se azbestu pro odborné školení ostatních pracovníků, kteří mohou být vystaveni působení azbestu, jako jsou například zaměstnanci loďařského průmyslu nebo zemědělci, s důrazem na osoby, které se zabývají odstraňováním azbestu v terénu, a to posílením jejich odborného školení, ochranných prostředků a zpřísněním kontrol jejich činnosti prováděných příslušnými orgány členských států;

16.  vyzývá EU, aby společně se sociálními partnery a jinými zainteresovanými stranami vypracovala programy a osvětové činnosti týkající se rizik spojených s azbestem a potřeby vhodného školení všech zaměstnanců, kteří mohou přijít do styku s materiály obsahujícími azbest, podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2009/148/ES a aby zlepšila informace o stávajících právních předpisech týkajících se azbestu a poskytovala praktické rady o tom, jak tyto předpisy dodržet;

17.  zdůrazňuje, že odborné školení pro všechny, kdo se podílejí na práci, která může zahrnovat (nebo zahrnuje) nakládání s azbestem (zaměstnavatelé, dohlížející orgány a pracovníci), by se mělo týkat vlastností azbestu a jeho účinků na zdraví, včetně synergického účinku kouření; typů materiálů nebo výrobků, které mohou obsahovat azbest, a kde se mohou vyskytovat; toho, jak stav materiálu nebo výrobků ovlivňuje snadnost uvolňování vláken, a jak postupovat, pokud se tyto osoby setkají s materiály, u nichž existuje podezření na obsah azbestu;

18.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy předložila návrh zvláštní směrnice obsahující minimální požadavky na odbornou přípravu stavebních dělníků a pracovníků údržby včetně manažerů a stavebních profesí, v jejichž rámci přijdou pracovníci do styku s azbestem jen výjimečně, stejně jako zaměstnanců na skládkách, které likvidují odpady obsahující azbest, nebo ve střediscích specializujících se na zpracování, bezpečné odstranění a likvidaci azbestového odpadu, a také aby spolupracovala se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami a podporovala je při zlepšování provádění čl. 14 odst. 2 směrnice 2009/148/ES prostřednictvím zvyšování povědomí o potřebě náležitého odborného školení a při vypracovávání potřebných informací a materiálů za tímto účelem; takovéto odborné školení musí být poskytováno v pravidelných intervalech a musí být pro pracovníky bezplatné;

19.  žádá EU, aby prostřednictvím SLIC a vnitrostátních inspektorátů práce zajistila, že inspektoři práce budou vyškoleni v problematice materiálů obsahujících azbest a že inspektoři práce v terénu obdrží odpovídající ochranné pomůcky;

20.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že pracovní lékaři budou řádně vyškoleni v problematice azbestu a budou tudíž schopni poskytnout pracovníkům pod svým dohledem potřebné informace;

Vypracování programů odstranění azbestu

21.  vybízí EU, aby spolupracovala se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni při vypracování a sdílení akčních plánů nakládání s azbestem a jeho odstraňování; tyto plány by měly zahrnovat: návrhy právních předpisů; vzdělávání a poskytování informací, školení státních zaměstnanců, vnitrostátní a mezinárodní odbornou přípravu, programy s cílem financovat odstraňování azbestu; osvětovou činnost týkající se odstraňování azbestu a produktů obsahujících azbest ( a to i během jeho odstraňování z budov), veřejné infrastruktury a areálů bývalých továren na azbest; čištění areálů, budování zařízení na likvidaci azbestu a sutě obsahující azbest; sledování účinnosti stávajících právních požadavků; hodnocení expozice zaměstnanců, kteří jsou ohroženi; a ochranu zdraví;

22.  vyzývá členské státy, aby pokročily s postupným odstraňováním azbestu v co nejkratším časovém horizontu;

23.  zdůrazňuje, že je nezbytné vypracovat bezpečné pracovní postupy včetně správného používání osobních ochranných prostředků pro pracovníky, kteří mohou pracovat v blízkosti materiálů obsahujících azbest;

24.  vyzývá Komisi, aby provedla výzkum s cílem přezkoumat stávající mezní hodnoty povoleného množství azbestových vláken, přičemž jakékoliv případné snížení této hodnoty a konkrétní stanovená výše musí vycházet ze solidních vědeckých důkazů;

25.  naléhavě vyzývá EU, aby nahradila metodu optické mikroskopie s fázovým kontrastem (PCOM) metodou transmisní elektronové mikroskopie (ATEM), která je přesnější a umožňuje lepší detekci tenkých částic;

26.  žádá EU, aby stanovila plán, jak dosáhnout pracovišť a životního prostředí bez azbestu, jenž bude vycházet ze zásad stanovených WHO(17);

27.  žádá EU, aby prostřednictvím SLIC a vnitrostátních inspektorátů práce zajistila, že bude v plné míře vymáháno dodržování evropských a vnitrostátní předpisů týkajících se azbestu;

28.  žádá Komisi, aby do připravované strategie Společenství v oblasti bezpečnosti a zdraví na období 2014–2020 zahrnula koordinovanou strategii týkající se azbestu a poskytla Evropské agentuře pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci účinné nástroje, které jí umožní zlepšit shromažďování a šíření technických, vědeckých a ekonomických informací v členských státech, a usnadnila vypracování a provádění vnitrostátních politik zaměřených na ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků;

29.  vyzývá Komisi, aby posoudila pokrok dosažený ve vývoji membrán neobsahujících chrysotil, používaných v zařízeních pro elektrolýzu, v souladu s nařízením REACH, přílohou XVII, částí 6, a aby zajistila nahrazení před uplynutím desetiletého období platnosti výjimek dohodnutého v roce 2009;

30.  vyzývá EU, aby posílila předběžné hodnocení výrobků nahrazujících azbest;

31.  vyzývá Komisi, aby podpořila výzkumnou a asanační činnost zaměřenou na to, aby se zabránilo opětovnému uvolňování jednotlivých azbestových vláken a došlo ke zničení vláknité krystalové mřížky azbestu;

32.  konstatuje, že pokud jde o zacházení s azbestovým odpadem, je nutné také přijmout opatření – se souhlasem dotčených obyvatel – na podporu výzkumu a technologií používajících ekologicky bezpečné alternativy a zajištění postupů, jako je inertizace odpadu obsahujícího azbest, aby se deaktivovala aktivní azbestová vlákna a přeměnila se v materiály, které neohrožují veřejné zdraví;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily kontroly potřebné k tomu, aby přiměly všechny dotčené zúčastněné strany, zejména ty, které jsou zapojeny do nakládání s odpady obsahujícími azbest na skládkách, k dodržování veškerých ustanovení o ochraně zdraví, jak vyžaduje směrnice 2009/148/ES, a aby zajistily, aby byl veškerý odpad s obsahem azbestu, nezávisle na množství azbestových vláken, označen za nebezpečný v souladu s aktualizovaným rozhodnutím 2000/532/ES; zdůrazňuje, že takovýto odpad musí být uložen pouze na zvláštních skládkách pro nebezpečný odpad, jak stanoví směrnice 1999/31/ES, nebo, pokud je to povoleno, zpracován ve zvláštních vyzkoušených a bezpečných zařízeních na zpracování a inertizaci odpadu, a dotčené obyvatelstvo o tom musí být informováno;

Uznání nemocí souvisejících s azbestem

34.  uznává, že dvě doporučení o nemocech z povolání nevedla k harmonizaci vnitrostátních standardů a postupů identifikace, oznamování a uznávání nemocí souvisejících s azbestem a poskytování odškodnění v případě těchto onemocnění, a že se tudíž vnitrostátní systémy stále velmi liší;

35.  naléhavě vyzývá Komisi, aby pozměnila doporučení 2003/670/ES tak, aby zohlednilo pokrok v lékařském výzkumu a zahrnulo rakovinu hrtanu a vaječníků mezi nemoci související s azbestem;

36.  vyjadřuje politování nad nedostatkem informací od několika členských států, který brání spolehlivým předpovědím úmrtnosti na mezoteliom v Evropě, přičemž podle Světové zdravotnické organizace je jen v Evropské unii každoročně zaznamenáno mezi 20 000 a 30 000 případů onemocnění spojených s azbestem a očekává se, že do roku 2030 zemře v EU na mezoteliom více než 300 000 občanů; v tomto kontextu přikládá velký význam informování a školení občanů a výměně osvědčených postupů mezi členskými státy, pokud jde o diagnózu nemocí spojených s azbestem;

37.  zdůrazňuje, že všechny druhy onemocnění souvisejících s azbestem, jako jsou rakovina plic a plicní mezoteliom, jež jsou způsobeny inhalací azbestových vláken, která jsou tak tenká, že se dostanou až do alveolů, a tak dlouhá, že přesahují velikost makrofágů, a také různé druhy rakoviny způsobené nejen inhalací vláken ze vzduchu, ale také požíváním vody obsahující tato vlákna z azbestových potrubí, byly uznány jako nebezpečné pro lidské zdraví a mohou se projevit až po několika desetiletích, v některých případech i po čtyřiceti letech;

38.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že veškeré případy azbestózy, mezoteliomu a souvisejících onemocnění budou registrovány prostřednictvím systematického sběru údajů o nemocech z povolání a jiných nemocech způsobených azbestem, aby kategorizovaly a oficiálně registrovaly pleurální plaky coby nemoc spojenou s azbestem a aby za pomoci k tomu určených sledovacích středisek poskytly spolehlivé údaje o tom, kde se azbest vyskytuje; zdůrazňuje, že tento registr a mapa na úrovni EU by měly zahrnovat přesné umístění veřejných a soukromých prostor obsahujících azbest a poskytovat jasné údaje o skládkách azbestového odpadu, aby nedocházelo k nevědomé manipulaci s těmito materiály uloženými do země a přispělo se k prevenci a nápravným opatřením;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly kvantitativní a kvalitativní výzkumnou studii zabývající se psychologickými dopady, které lze na klinické úrovni zjistit v komunitách EU a které jsou způsobeny chorobami, jež lze přičítat pouze působení azbestu(18);

40.  vyzývá pojišťovny a subjekty poskytující odškodnění, aby přijaly společný přístup, pokud jde o uznávání nemocí z povolání souvisejících s azbestem a odškodňování v případě těchto onemocnění;

41.  požaduje zjednodušení a usnadnění postupů uznávání;

42.  vyzývá Komisi, aby urychleně předložila návrh na změnu směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům a mutagenům při práci, která zajistí ochranu a bezpečnost zdraví pracovníků vystavených riziku expozice karcinogenům, a to díky podpoře a výměně osvědčených postupů v oblasti prevence a diagnostiky;

43.  žádá EU, aby zajistila, že všechny nemoci související s azbestem, včetně pleurálních plaků, budou uznány jako nemoci z povolání;

44.  uznává, že v důsledku dlouhé doby latence nejsou oběti působení azbestu často schopny doložit příčinnou souvislost své nemoci s expozicí azbestu při práci;

45.  žádá členské státy, aby důkazní břemeno nepřenášely na oběti onemocnění souvisejících s azbestem, ale aby stanovily širší práva na nárok na odškodnění, jak navrhuje doporučení Komise 2003/670/ES(19);

46.  žádá EU, aby členským státům doporučila postupy, které zajistí, že všechny případy nemocí z povolání souvisejících s azbestem budou identifikovány, budou vykazovány příslušným orgánům a budou přezkoumány odborníky;

47.  požaduje stíhání a trestání pachatelů, a proto vyzývá k tomu, aby byly nalezeny a odstraněny veškeré překážky, jež těmto postihům brání a které mohou být součástí vnitrostátního trestního práva;

48.  žádá Komisi, aby šířila osvědčené postupy týkající se vnitrostátních pokynů a metod pro vnitrostátní postupy uznávání nemocí souvisejících s azbestem;

49.  žádá Komisi, aby podpořila výměnu osvědčených postupů školení zdravotnického personálu v oblasti diagnostikování nemocí souvisejících s azbestem;

50.  vyzývá příslušné agentury EU, aby za pomoci nezávislých lékařských a technických odborníků vymezily nezbytný vědecký důkaz, že určité pracovní podmínky způsobily nemoc související s azbestem;

Podpora skupinám sdružujícím oběti azbestu

51.  vyzývá Komisi, aby podporovala konference, které poskytují profesionální poradenství skupinám sdružujícím oběti azbestu a které poskytují podporu jejich členům;

52.  vyzývá Komisi, aby podporovala evropskou síť obětí azbestu;

Strategie pro dosažení celosvětového zákazu azbestu

53.  zdůrazňuje, že bez ohledu na zdroj azbestu, kterému byly dané osoby vystaveny, nebo na jejich zaměstnanecký status mají všechny oběti azbestu v EU a jejich příbuzní právo na urychleně poskytnuté příslušné lékařské ošetření a odpovídající finanční podporu z vnitrostátního zdravotního systému;

54.  vyzývá EU, aby společně s mezinárodními organizacemi razila cestu pro zavedení nástrojů, které umožní trh s azbestem označit za obchod s toxickými látkami;

55.  v obecnější rovině žádá, aby vnitrostátní právní předpisy zohlednily pojem zdraví a bezpečnosti zaměstnanců a aby tento pojem pro zaměstnavatele znamenal povinnost jednat, s ohledem na rámcovou směrnici 89/391/EHS;

56.  vyzývá EU, aby svojí hlavní prioritou učinila zařazení chrysotilu do seznamu látek v příloze III Rotterdamské úmluvy;

57.  žádá EU, aby na fórech, na nichž se projednávají obchodní dohody, především ve WTO, jednala o otázce nepřijatelného vyvážení azbestu do rozvojových zemí a aby vyvíjela diplomatický a finanční tlak na země, které vyvážejí azbest, aby ukončily činnost odvětví těžby azbestu a skončily s nezákonnou a neetickou praxí vývozu vyřazených lodí obsahujících azbest;

58.  vyzývá EU, aby ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací, třetími zeměmi a dalšími mezinárodními orgány podporovala celosvětově vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, například pojmenováním problémů spojených s azbestem a podporou řešení vedoucích k ochraně zdraví;

59.  vyzývá EU, aby rozvíjela a podporovala vývoz neazbestových technologií a poznatků o azbestu do rozvojových zemí;

60.  odsuzuje evropské finanční investice do celosvětových průmyslových odvětví zpracovávajících azbest;

61.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že plavidla převážející azbest jako tranzitní náklad nebudou moci zajíždět do doků ani využívat přístavní zařízení v rámci EU nebo zde své zboží dočasně uskladňovat;

o
o   o

62.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Rozvíjet preventivní a ochranná opatření týkající se látek, které byly uznány za karcinogenní, stanovením expozičních limitů, požadavků na odběr vzorků, metod měření a uspokojivých hygienických podmínek na pracovišti a v případě potřeby vymezením zákazů.
(2) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.
(3) Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 6.
(4) Úř. věst. L 330, 16.12.2009, s. 28.
(5) Úř. věst. L 160, 26.6.1990, s. 39.
(6) Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 14.
(7) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 106.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2011)0589.
(9) http://www.who.int/ipcs/features/10chemicals_en.pdf
(10) http://monographs.iarc.fr/ENG/Monographs/vol100C/mono100C.pdf
(11) http://www.icohweb.org/site_new/multimedia/news/pdf/ICOH%20Statement%20on%20global%20asbestos%20ban.pdf
(12) http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=3155&langId=en
(13) http://www.eurogip.fr/en/docs/EUROGIP-24E-AsbestosOccDiseases.pdf
(14) http://www.europeanforum.org/pdf/Eurogip-08_E-cost.pdf
(15) Směrnice 92/57/EHS, příloha IV, část A Obecné minimální požadavky na pracoviště 14.1.2. „Pokud to okolnosti vyžadují (např. nebezpečné látky, vlhkost, špína), musí být zajištěno, aby byly v zařízeních pracovní oděvy uloženy odděleně od vlastního oblečení a osobních věcí pracovníků.
(16) Parlamentní výbor došel v roce 1978 po 18měsíčním zkoumání k závěru, že azbest představuje „nebezpečí jak pro pracovníky v odvětvích používajících azbest, tak pro pracovníky, kteří jsou mu vystaveni v jiných situacích“ (Evropský parlament 1978).
(17) WHO – „Global Health Risks: Mortality and burden of disease attributable to selected major risks“ (Celosvětová zdravotní rizika: úmrtnost a výskyt nemocí, které lze připsat vybraným významným rizikům) – http://www.who.int/healthinfo/global_burden_disease/GlobalHealthRisks_report_full.pdf a http://www.who.int/ipcs/assessment/public_health/asbestos/en/
(18) S případy mezoteliomu se oběti i jejich rodiny vyrovnávají velmi těžce, a to nejen z psychologického hlediska. Podle výzkumu, který provedla Turínská univerzita (profesorka A. Granieriová) ve městě Casale Monferrato, vykazují osoby postižené mezoteliomem a jejich rodinní příslušníci nejrůznější psychologické symptomy, které odpovídají vědecky akceptované definici posttraumatické stresové poruchy.
(19) Úř. věst. L 238, 25.9.2003, s. 28.


Statut evropské vzájemné společnosti
PDF 412kWORD 36k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 obsahující doporučení Komisi o statutu evropské vzájemné společnosti (2012/2039(INL))
P7_TA(2013)0094A7-0018/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na návrh nařízení Rady o statutu evropské vzájemné společnosti předložený Evropskou komisí (COM(1991)0273) a její pozměněný návrh (COM(1993)0252),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. září 2005 nazvané „Výsledek prověření legislativních návrhů v legislativním procesu“ (COM(2005)0462),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry: “společně pro nový růst„“ (COM(2011)0206),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání: vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (COM(2011)0682),

  s ohledem na své usnesení ze dne 16. května 2006 o výsledku prověření legislativních návrhů v legislativním procesu(1),

  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2006 o nedávném vývoji a vyhlídkách v oblasti práva společností(2),

  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice(3),

  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o aspektech akčního plánu provádění Stockholmského programu v oblasti občanského, obchodního a rodinného práva a mezinárodního práva soukromého(4),

  s ohledem na své písemné prohlášení ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné společnosti, sdružení a nadace(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 o budoucnosti evropského práva obchodních společností(6),

  s ohledem na posouzení evropského přínosu statutu evropských vzájemných společností, které dne 21. ledna 2013 předložilo Oddělení pro evropskou přidanou hodnotu Výboru pro právní záležitosti(7);

  s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0018/2013),

A.  vzhledem k tomu, že Komise v březnu 2006 stáhla svůj návrh nařízení Rady o statutu evropské vzájemné společnosti;

B.  vzhledem k tomu, že nařízení o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE)(8) bylo přijato v roce 2003 a že Komise předložila dne 8. února 2012 návrh nařízení Rady o statutu evropské nadace;

C.  vzhledem k tomu, že studie, kterou zadal Výbor pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu v roce 2011, jednoznačně ukázala sociální, politické a hospodářské dopady opatření Unie v oblasti vzájemných společností;

D.  vzhledem k tomu, že v posledních letech přijal Parlament několik usnesení vyzývajících k přijetí nařízení o statutu evropské vzájemné společnosti; vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že Komise po stažení svého návrhu na zřízení evropského statutu pro vzájemné společnosti v roce 2006 nepředložila nový návrh, jenž by vzájemným společnostem poskytoval vhodný právní nástroj k usnadnění jejich přeshraniční činnosti;

E.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila přezkum některých předchozích návrhů týkajících se statutu evropské vzájemné společnosti a rozhodla se znovu zvážit, zda je třeba přijmout legislativní kroky za účelem vypracování komplexní studie dopadů; vzhledem k tomu, že Parlament vítá studii, jejíž vypracování v této souvislosti zadala Komise a která se týká stávající situace a vyhlídek vzájemných společností v Unii; tato studie se zabývá problémy, s nimiž se vzájemné společnosti potýkají z důvodu chybějících právních rámců v některých členských státech a při zakládání nových vzájemných společností, a to z důvodu kapitálových požadavků a neexistence řešení pro vytváření skupin; vzhledem k tomu, že Komise by měla navrhnout, jak tyto problémy vhodně řešit v zájmu většího uznání přínosů vzájemných společností pro sociální hospodářství, včetně statutu;

F.  vzhledem k tomu, že Komise chvályhodně považuje statut za nezbytný a že se zavázala k vypracování kvalitnějších právních předpisů pro organizace sociálního hospodářství (včetně vzájemných společností), přičemž zdůrazňuje skutečnost, že vzájemné společnosti by měly být schopné působit přeshraničně, a přispívat tak k evropským snahám „o zvýšení růstu a posílení důvěry“ v Evropském hospodářském prostoru(9);

G.  vzhledem k tomu, že je tedy nutné doufat, že tento evropský statut bude ambiciózní a inovativní v zájmu ochrany zaměstnanců a jejich rodin v případě mobility v rámci zemí Unie;

H.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti jsou dobrovolnými skupinami fyzických či právnických osob, jejichž účelem je spíše naplňovat potřeby svých členů než návratnost investic, a že fungují na základě zásad dobrovolnosti, otevřeného členství a solidarity členů a jsou řízeny podle demokratických zásad (jako je například zásada jeden člen – jeden hlas), což přispívá k odpovědnému a udržitelnému řízení;

I.  vzhledem k tomu, že z důvodu jejich rozmanitosti fungují evropské vzájemné společnosti ve velmi rozmanitém rámci, ať už se jedná o služby, které poskytují, o jejich velikost nebo o zeměpisnou oblast, již pokrývají;

J.  vzhledem k tomu, že v Evropě existují dva hlavní druhy vzájemných společností, jimiž jsou „vzájemně prospěšné společnosti“ a „vzájemné pojišťovací společnosti“; vzhledem k tomu, že „vzájemně prospěšné společnosti“ poskytují plnění doplňkově, a to buď v rámci zákonem stanoveného systému sociální ochrany, nebo mimo něj; vzhledem k tomu, že „vzájemné pojišťovny“ mohou pokrývat všechny druhy majetku a životních rizik, a vzhledem k tomu, že v některých členských státech mohou vzájemné společnosti dokonce poskytovat služby v jiných oblastech, jako je například bydlení či poskytování úvěrů;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory své rozmanitosti, organizují vzájemné společnosti služby a zabezpečení v zájmu svých členů, na základě solidarity a způsobem, který je financován kolektivně; vzhledem k tomu, že jsou organizovány demokratickým způsobem a využívají nadbytečnou část svých aktivit ve prospěch svých členů;

L.  vzhledem k tomu, že Unie, jejímž cílem je zaručit rovné podmínky hospodářské soutěže a napomáhat svému hospodářskému rozvoji, by měla vzájemným společnostem, které jsou uznaným typem organizace ve většině členských států, poskytnout přiměřené právní nástroje, které by jim usnadnily rozvoj přeshraniční činnosti a umožnily využívat výhod vnitřního trhu;

M.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti hrají v hospodářství Unie klíčovou úlohu, neboť poskytují zdravotní péči a finančně dostupné pojištění více než 160 milionům evropských občanů; vzhledem k tomu, že tyto společnosti představují více než 180 miliard EUR pojistného a zaměstnávají více než 350 000 osob;

N.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti usnadňují přístup k péči a sociálnímu začlenění a že se plně podílejí na poskytování služeb obecného zájmu v Unii;

O.  vzhledem k tomu, že v roce 2010 pracovalo 12,3 milionů evropských občanů v jiném členském státě, což představuje 2,5 % pracovní síly Unie;

P.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech nemají zákonné zdravotní pojišťovny právo podnikat jakožto soukromé společnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti mají 25% podíl na trhu pojištění a představují 70 % z celkového počtu podniků v tomto odvětví; vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti nelze v rámci jednotného trhu(10) nadále opomíjet a že musí mít k dispozici evropský statut, aby měly stejné podmínky jako jiné typy společností v Unii; vzhledem k tomu, že rozmanitost typů společností je bohatstvím, které musí být plně uznáváno a podporováno;

R.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti hrají nebo by měly hrát důležitou úlohu v hospodářství jednotlivých členských států, neboť přispívají k dosažení strategických cílů Unie potvrzených demografickými trendy, mezi něž patří růst podporující začlenění s přístupem k základním zdrojům, právům a sociálním službám pro všechny a k přiměřené zdravotní a dlouhodobé péči založené na solidaritě, dostupnosti, nediskriminaci a nevyloučení a záruky, že potřeba dodatečná péče o seniory nebude mít za následek jejich chudobu a finanční závislost;

S.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti jsou zvlášť aktivní v oblasti zdravotnictví, dlouhodobé péče a důchodových a sociálních služeb i pro stárnoucí obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že zapojení vzájemných společností jako důležitých zúčastněných stran je zásadní pro dlouhodobě udržitelnou budoucnost sociální ochrany, neboť stárnutí obyvatelstva představuje v současné době významnou výzvu pro evropskou společnost, zejména proto, že je těžkou zkouškou vnitrostátní rozpočtové rovnováhy a může vyvolávat napětí v oblasti veřejných výdajů na sociální ochranu; vzhledem k tomu, že ačkoli vzájemné společnosti mohou hrát důležitou úlohu, neboť nabízejí sociálně odpovědné důchodové systémy v rámci soukromého sektoru, nemohou nahradit silný první pilíř důchodového systému;

T.  vzhledem k tomu, že soukromý sektor by měl přispět k nalezení řešení problémů spojených s reformou systémů sociálního zabezpečení v Unii a její sociální ekonomiky; vzhledem k tomu, že konkrétně vzájemné společnosti jsou v tomto procesu přirozeně zainteresovanou stranou a měly by v něm hrát svou úlohu;

U.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti, jejichž klíčovými hodnotami jsou solidarita, demokratické řízení a neexistence akcionářů, pracují ve prospěch svých členů, a už ze své podstaty tedy jednají sociálně zodpovědným způsobem;

V.  vzhledem k tomu, že hodnoty vzájemných společností odpovídají základním zásadám evropského sociálního modelu; zdůrazňuje, že vzájemné společnosti jsou jakožto subjekty založené na hodnotě solidarity významnými hráči sociálně tržního hospodářství Unie a měly by být více uznávány, zejména přijetím evropského statutu;

W.  vzhledem k tomu, že nárůst výdajů v oblasti zdravotní péče a důchodů může mít značné dopady na udržitelnost a pokrytí stávajících systémů sociální ochrany; vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti prosazují klíčové hodnoty sociálního státu v rámci soukromého sektoru, jako je solidarita, nediskriminace a rovný přístup k sociálním službám a jejich kvalita; vzhledem k tomu, že posílení úlohy vzájemných společností v evropském sociálně tržním hospodářství nesmí jít na úkor opatření členských států v oblasti sociální ochrany; vzhledem k tomu, že dobrovolné příspěvky na sociální ochranu nicméně nesmí nahrazovat zákonné sociální zabezpečení; vzhledem k tomu, že je nutné respektovat rozmanitost systémů sociální ochrany, které jsou někdy plně zajišťovány státem, někdy plně zajišťovány vzájemnými společnostmi a jindy spravovány za účasti obou složek; vzhledem k tomu, že evropský statut vzájemných společností má zásadní význam, avšak nesmí sloužit k zakrytí nedostatků členských států v oblasti sociální ochrany;

X.  vzhledem k tomu, že je nutné doufat, že možnost stát se členem vzájemné společnosti bude snazší pro všechny zaměstnance, zejména pro ty, kteří pracují v malých podnicích, a že budou k tomuto členství motivováni;

Y.  vzhledem k tomu, že je za těchto podmínek nutné doufat, že členství pracovníka v systému vzájemné společnosti bude podporováno osvobozením od sociálních či daňových odvodů;

Z.  vzhledem k tomu, že s ohledem na výzvy, jimž vlády čelí v oblasti sociálního zabezpečení, by vzájemné společnosti mohly napomoci při poskytování finančně dostupné zabezpečovací sítě pro zranitelné osoby; vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti nabízejí doplňkové a cenově dostupné možnosti pro občany EU;

AA.  vzhledem k tomu, že některé vzájemné společnosti mají velmi silnou dobrovolnou složku a že tato dobrovolná povaha musí být zachována a podporována;

AB.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech poskytují vzájemné společnosti svým členům půjčky s nízkým úrokem nebo půjčky bezúročné;

AC.  vzhledem k tomu, že přidaná hodnota vzájemných společností ve srovnání s jejich komerčně vedenými konkurenty bude na úrovni Unie ještě vyšší, zohledníme-li jejich hospodářský význam a pozitivní dopady rovných podmínek v celé Unii;

AD.  vzhledem k tomu, že sociální hospodářství – a zvláště vzájemné společnosti –, které spojuje ziskovost a solidaritu, hraje prvořadou úlohu v hospodářství Unie tím, že vytváří kvalitní pracovní místa, pracovní místa v blízkosti bydliště, posiluje sociální, hospodářskou a územní soudržnost, vytváří sociální kapitál, podporuje aktivní občanství, sociální péči založenou na solidaritě a typ hospodářství s demokratickými hodnotami, které klade lidi na první místo, a kromě toho podporuje udržitelný rozvoj a sociální, environmentální a technické inovace;

AE.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti by měly hrát významnou úlohu při řešení těchto problémů společně se soukromým sektorem, a že z tohoto důvodu musí mít možnost fungovat uvnitř Unie za stejných konkurenčních podmínek, jaké se vztahují i na jiné typy společností; vzhledem k tomu, že stávající evropské statuty, jako je evropská družstevní společnost (SCE) či evropská společnost (SE), se pro vzájemné společnosti nehodí vzhledem k rozdílům v jejich modelech řízení;

AF.  vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že v právních předpisech Unie existuje mezera, neboť vzájemné společnosti nejsou výslovně uvedeny ve Smlouvách a zohlednění jejich obchodních modelů neupravují žádné sekundární právní předpisy, jež se vztahují pouze na veřejné anebo soukromé podniky, což má nepříznivé důsledky pro status vzájemných společností, jejich rozvoj a vytváření přeshraničních skupin;

AG.  vzhledem k tomu, že evropský statut pro vzájemné společnosti má zásadní význam pro docílení lepšího začlenění do jednotného trhu, pro větší uznání zvláštností a pro to, aby vzájemné společnosti mohly více přispět k dosažení cílů strategie Evropa 2020, které jsou zaměřené na růst a zaměstnanost; vzhledem k tomu, že evropský statut by usnadnil mobilitu evropských občanů, neboť by vzájemným společnostem umožnil poskytování služeb v několika členských státech, a posílil tak kontinuitu a soudržnost na jednotném trhu;

AH.  vzhledem k tomu, že evropský statut vzájemných společností by poskytl způsob, jak podpořit model vzájemnosti v celé rozšířené Unii, zejména v nových členských státech, kde není v některých právních řádech obsažen; vzhledem k tomu, že nařízení Unie, jež by bylo samozřejmě použitelné v celé Unii, by mělo dvojí výhodu: poskytlo by těmto zemím evropský referenční statut a podpořilo by popularitu statutu tohoto druhu podniků a jejich oblíbenost u veřejnosti;

AI.  vzhledem k tomu, že statut by mohl vytvořit příležitosti, jak by vzájemné společnosti mohly dosáhnout úspor z rozsahu, aby byla zachována jejich konkurenceschopnost do budoucna, a posílil by uznání hodnoty vzájemných společnosti při tvorbě politik Unie;

AJ.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti představují ve všech hospodářstvích, zejména v oblasti pojištění a sociální ochrany, odolné a udržitelné organizace, jež lépe obstály ve finanční krizi a přispěly k odolnějšímu a rozmanitějšímu trhu; vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti jsou obzvlášť aktivní, pokud jde o stárnutí obyvatelstva a řešení sociálních potřeb; vzhledem k tomu, že zapojení vzájemných společností do oblasti důchodů nabízí občanům Unie další možnosti a že vzájemné společnosti musí hrát ústřední úlohu při ochraně evropského sociálního modelu;

AK.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti nemají akcie, nýbrž jsou ve společném vlastnictví, a že jejich zisky bývají častěji opětovně investovány než rozdělovány členům; vzhledem k tomu, že to pomohlo vzájemným společnostem čelit krizi lépe než jiným subjektům soukromého sektoru;

AL.  vzhledem k tomu, že evropský statut by byl dobrovolným nástrojem, který by doplňoval stávající vnitrostátní právní úpravu, jež se uplatňuje na vzájemné společnosti, a neměl by tak vliv na již existující statuty; jednalo by se spíše o „28. systém“ usnadňující přeshraniční činnost těchto společností;

AM.  vzhledem k tomu, že Komise by měla zohlednit zvláštní znaky vzájemných společností pro zajištění rovných podmínek hospodářské soutěže, čímž zabrání další diskriminaci, zaručí přiměřenost každého nového právního předpisu a zajistí spravedlivé konkurenční a udržitelné podmínky na trhu;

AN.  vzhledem k tomu, že se v pojišťovnictví rozvíjí požadavek diverzifikace, což posiluje úlohu, kterou mohou vzájemné společnosti hrát ve srovnání s jejich akciovými konkurenty, a mohou tak přispět k tomu, že celé odvětví bude konkurenceschopnější, méně rizikové a rezistentnější vůči finančnímu a hospodářskému vývoji;

AO.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti jsou předmětem silné a vzrůstající konkurence, především v odvětví pojišťovnictví, a že mnoho z nich přechází na zrušení vzájemnosti a na financializaci;

AP.  vzhledem k tomu, že v nejméně šesti členských státech Unie a v Evropském hospodářském prostoru je právně nemožné založit organizaci typu vzájemné společnosti; vzhledem k tomu, že tato skutečnost vede k narušení trhu; vzhledem k tomu, že evropský statut by mohl tento stav napravit a být podnětem k zakládání vzájemných společností v těchto členských státech;

AQ.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti nemají právní nástroje, které by jim usnadňovaly rozvoj a jejich nadnárodní činnost na vnitřním trhu, a vzhledem k existenci evropských statutů pro jiné formy společností jsou vzájemné společnosti stále v nevýhodě; vzhledem k tomu, že neexistuje evropský statut, jsou vzájemné společnosti často nuceny využívat při své přeshraniční činnosti nevhodné právní nástroje, což vede ke ztrátě prvku vzájemnosti;

AR.  vzhledem k tomu, že v rámci Unie existují značné rozdíly, pokud jde o vnitrostátní právní předpisy pro vzájemné společnosti, a že evropský statut by mohl umožnit vytváření nadnárodních vzájemných společností, čímž by došlo k posílení evropského modelu sociální ochrany;

AS.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti by měly šířit myšlenku vzájemnosti jakožto svou základní hodnotu a přesvědčit své budoucí členy, že se jedná o nákladově účinnou a udržitelnou alternativu ke komerčním poskytovatelům služeb;

AT.  vzhledem k tomu, že je třeba zabránit tomu, aby vzájemné společnosti s cílem zachovat si konkurenceschopnost činily kroky vedoucí k tomu, že se čím dál tím více podobají svým komerčním konkurentům, např. zaváděním výběru členů na základě rizikovosti nebo zpřísňováním kritérií tohoto výběru, či dokonce vydáváním akcií za účelem zvýšení své míry solventnosti;

AU.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti – a především středně velké podniky z jejich řad – mohou být donuceny, aby se staly součástí větších organizací, z nichž některé jsou dokonce akciovými společnostmi (což představuje změnu právní formy, tzv. demutualizaci), čímž se zvětšuje vzdálenost mezi příslušnou organizací a pojištěnci;

AV.  vzhledem k tomu, že neexistence tohoto statutu i nadále narušuje přeshraniční spolupráci a znemožňuje fúze vzájemných společností;

1.  s ohledem na výsledky současné studie o situaci vzájemných společností v Unii a s přihlédnutím k jasné preferenci vyjádřené Parlamentem při různých příležitostech ke statutu evropské vzájemné společnosti žádá Komisi, aby urychleně předložila na základě článku 114 nebo článku 352 Smlouvy o fungování Evropské unie jeden či několik návrhů umožňujících vzájemným společnostem fungovat na celoevropské a přeshraniční úrovni;

2.  potvrzuje, že tato doporučení jsou v souladu se základními právy a se zásadou subsidiarity;

3.  domnívá se, že finanční dopady vyžádaného návrhu by měly být hrazeny z příslušných rozpočtových prostředků;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

PŘÍLOHA

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení týkající se statutu evropské vzájemné společnosti

Doporučení č. 1 (cíle statutu evropské vzájemné společnosti)

Evropský parlament se domnívá, že rozmanitost podniků by měla být jednoznačně zakotvena ve Smlouvě o fungování Evropské unie, a navrhuje zahrnout vzájemné společnosti do jejího článku 54.

Evropský parlament se domnívá, že pro vytvoření rovných podmínek pro vzájemné společnosti a s cílem poskytnout těmto společnostem vhodné právní nástroje pro usnadnění jejich přeshraničních a nadnárodních činností je nutná kombinace strategií a opatření, včetně evropského statutu, jejichž prostřednictvím by tyto společnosti dostaly stejnou příležitost dodat svým organizacím a činnosti evropský rozměr. V tomto ohledu by vzájemné společnosti mohly působit v celé Unii v souladu se specifickým způsobem jejich řízení.

Evropský parlament je přesvědčen, že statut evropské vzájemné společnosti vytvoří dobrovolný systém, který bude mít formu nepovinného nástroje umožňujícího vzájemným společnostem jednat ve více členských státech, přičemž budou mít možnost zavést tento statut také v zemích, v nichž doposud neexistuje, a proto trvá na tom, že evropská vzájemná společnost musí být považována za evropskou právní formu zvláštní povahy v rámci Unie.

Evropský parlament zároveň připomíná, že žádná legislativní iniciativa nepovede ke změnám již platných právních předpisů v jednotlivých členských státech a nelze ji považovat za nástroj usilující o sbližování právních předpisů členských států upravujících vzájemné společnosti.

Evropský parlament dále potvrzuje, že základními cíli nařízení o statutu vzájemné společnosti bude:

   odstranit překážky bránící přeshraniční spolupráci mezi vzájemnými společnostmi, a to při zohlednění jejich specifických rysů, které jsou hluboce zakořeněny v právních řádech členských států, a umožnit vzájemným společnostem, aby svobodně působily na evropském jednotném trhu, a posílily tak zásady jednotného trhu jako takového;
   umožnit zřízení evropské vzájemné společnosti fyzickými osobami pobývajícími v rozdílných členských státech nebo právnickými osobami zákonně zřízenými v rozdílných členských státech;
   umožnit vytvoření evropské vzájemné společnosti přeshraniční fúzí dvou nebo více vzájemných společností vzhledem k tomu, že na vzájemné společnosti nelze uplatnit směrnici o přeshraničních fúzích(11);
   umožnit vytvoření evropské vzájemné společnosti změnou právní formy nebo transformací vnitrostátní vzájemné společnosti ve společnost s novou právní formou, aniž by se nejdříve musela zrušit, v případě, že má tato společnost sídlo a správní ústředí ve stejném členském státě;
   umožnit vytvoření evropské vzájemné skupiny (skupiny vzájemných společností) a umožnit vzájemným společnostem, aby využily výhod evropské skupiny vzájemných společností, zejména v souvislosti se směrnicí „Solventnost II“(12) pro vzájemné společnosti poskytující pojištění.

Doporučení č. 2 (prvky statutu evropské vzájemné společnosti)

Evropský parlament vyzývá Komisi, aby zohlednila skutečnost, že bude-li v členských státech umožněno takové volitelné nařízení, měly by být zároveň určeny specifické rysy a zásady řízení vzájemných společností.

Evropský parlament připomíná, že návrh statutu evropské vzájemné společnosti musí zohledňovat specifická pravidla fungování vzájemných společností, která jsou odlišná od pravidel fungování ostatních hospodářských subjektů:

   vzájemné společnosti poskytují širokou škálu pojišťovacích služeb, poskytování půjček a dalších služeb v zájmu svých členů, na základě solidarity a společného financování;
   za tyto služby platí členové příspěvek nebo obdobnou platbu, jejichž výše se může měnit;
   členové nemohou uplatňovat žádná individuální práva na aktiva vzájemné společnosti.

Evropský parlament je přesvědčen, že v rámci tohoto statutu bude nutné stanovit podrobné a přesné podmínky pro vytvoření plnohodnotné a účinné nové kategorie evropské vzájemné společnosti, a v této souvislosti považuje za zásadní, aby byly zohledněny předchozí modely statutů evropských subjektů, v jejichž případě značná flexibilita poskytovaná členským státům a chybějící přidaná hodnota těchto statutů neumožnily vytvořit podmínky pro úspěšné používání tohoto evropského nástroje.

Evropský parlament vyzývá Komisi, aby do navrhovaného nařízení vycházejícího z článku 352 Smlouvy o fungování Evropské unie zahrnula hlavní rysy osobních vzájemných společností, konkrétně zásadu nediskriminace, pokud jde o volbu rizika a demokratickou orientaci jejich členů, za účelem zlepšení sociálních podmínek místních společenství a širší společnosti v duchu vzájemnosti.

Evropský parlament zdůrazňuje význam zásady solidarity ve vzájemných společnostech, v nichž jsou klienti zároveň členy, a sdílejí tudíž stejné zájmy. Dále připomíná zásadu společného vlastnictví kapitálu a jeho nedělitelnost a zdůrazňuje význam zásady nestranného převodu v případě likvidace, tzn. že majetek by měl být převeden na jiné vzájemné společnosti nebo na subjekt, jehož zájmem je podpora a propagace vzájemných společností.

Doporučení č. 3 (rozsah a oblast působnosti statutu evropské vzájemné společnosti)

Evropský parlament zdůrazňuje tyto aspekty týkající se rozsahu a oblasti působnosti budoucího nařízení o statutu evropské vzájemné společnosti:

   nemělo by mít vliv na povinné nebo zákonné systémy sociálního zabezpečení spravované v některých členských státech vzájemnými společnostmi, ani na možnost členských států svobodně rozhodovat o tom, zda a za jakých podmínek mohou správu těchto systémů svěřit vzájemným společnostem;
   vzhledem ke specificky unijní povaze evropské vzájemné společnosti by se ujednání o řízení přijaté v rámci statutu nemělo dotknout právních předpisů členských států a nemělo by předjímat možnosti, z nichž bude možné vybírat při přijímání předpisů Unie v oblasti práva obchodních společností;
   nařízení by se nemělo vztahovat na jiné oblasti práva, jako jsou např. pravidla pro zapojení zaměstnanců do rozhodovacího procesu, pracovní právo, daňové předpisy, antimonopolní právo, právo duševního a průmyslového vlastnictví či pravidla pro platební neschopnost a pozastavení plateb;
   jelikož se rámec, v němž vzájemné společnosti fungují, v jednotlivých členských státech liší, mělo by nařízení zajistit, aby byly evropské vzájemné společnosti schopny svobodně si vymezit vlastní cíle a poskytovat svým členům širokou škálu služeb, včetně sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a poskytování úvěrů;

Doporučení č. 4 (řízení evropských vzájemných společností)

Evropské vzájemné společnosti by měly být řízeny demokratickým způsobem a kolektivně financovány ve prospěch svých členů. Statut by měl uvádět, že členové jsou kolektivními vlastníky vzájemné společnosti.

Ve stanovách evropské vzájemné společnosti by měla být stanovena pravidla upravující správu a řízení a zavedena: valná hromada (jejíž složení může mít podobu shromáždění všech členů nebo shromáždění zástupců těchto členů), dozorčí orgán a řídící či správní orgán v závislosti na formě, která bude ve stanovách zvolena.

Každý člen (fyzická či právnická osoba) či jeho zástupce na valné hromadě by měl mít v zásadě stejný počet hlasů.

Člena nebo členy řídícího orgánu by měl jmenovat a odvolávat dozorčí orgán. Daný členský stát by však měl mít možnost požadovat nebo umožnit, aby se ve stanovách ustanovilo, že člena či členy řídícího orgánu jmenuje valná hromada.

Žádný člen řídícího orgánů nesmí být zároveň členem dozorčího orgánu.

Dopady směrnice Solventnost II na správu a řízení vzájemných společností by měly být důsledně sledovány.

(1) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 140.
(2) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 114.
(3) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 16.
(4) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 19.
(5) Úř. věst. C 199 E, 7.7.12, s. 187.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2012)0259.
(7) http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=83593
(8) Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) (Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 1).
(9) Sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – Společně pro nový růst“ (COM(2011)0206).
(10) Viz výše uvedený COM(2011)0206.
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (Úř. věst. L 310, 25.11.2005, s. 1).
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř.věst. L 335, 17.12.2009, s. 1)


Situace v Egyptě
PDF 273kWORD 31k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o situaci v Egyptě (2013/2542(RSP))
P7_TA(2013)0095RC-B7-0095/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptě, zejména na usnesení ze dne 16. února 2012 o nejnovějším vývoji v Egyptě(1) a usnesení ze dne 15. března 2012 o obchodování s lidmi na Sinajské poušti(2),

–  s ohledem na své plenární rozpravy o Egyptě a Blízkém východě, které proběhly ve dnech 12. června 2012, 4. července 2012 a 12. prosince 2012,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové a jejího mluvčího o Egyptě učiněná v roce 2012, a především prohlášení ze dne 25. května 2012 o prezidentských volbách v Egyptě, ze dne 1. června 2012 o zrušení výjimečného stavu v Egyptě, ze dne 15. června 2012 o nálezech egyptského Ústavního soudu, ze dne 20. června 2012 o politické situaci v Egyptě, ze dne 24. června 2012 o zvolení Muhammada Mursího egyptským prezidentem, ze dne 13. září 2012 o vytvoření nové pracovní skupiny EU-Egypt, prohlášení ze dne 5. prosince 2012, v němž vyzývá k zahájení národního dialogu, ze dne 25. prosince 2012 o referendu v Egyptě a ze dne 25. ledna 2013 o zabíjení v egyptském Port Saídu,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dnů 27. února 2012, 25. června 2012, 19. listopadu 2012 a 10. prosince 2012 o Egyptě, ze dne 31. ledna 2013 o podpoře EU určené na udržitelné změny ve společnostech v procesu transformace a ze dne 8. února 2013 o Arabském jaru,

–  s ohledem na opatření v rámci evropské politiky sousedství (EPS) a na zprávu o pokroku Egypta ze dne 15. května 2012,

–  s ohledem schůzku pracovní skupiny EU-Egypt, která se konala ve dnech 13.–14. listopadu 2012, a na její závěry,

–  s ohledem na „káhirské prohlášení“ ministrů zahraničních věcí Ligy arabských států a Evropské unie učiněné v rámci jejich druhého zasedání konaného dne 13. listopadu 2012,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1099/2012 ze dne 26. listopadu 2012, kterým se mění nařízení Rady (EU) č. 270/2011 o omezujících opatřeních namířených proti některým osobám, subjektům a orgánům s ohledem na situaci v Egyptě,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye ze dnů 13. září 2012 a 13. ledna 2013 učiněná v návaznosti na jeho schůzky s egyptským prezidentem Muhammadem Mursím,

–  s ohledem na tiskové memorandum Komise ze dne 8. února 2013 o reakci EU na Arabské jaro a situaci dva roky poté,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nazvané „Výsledky nové evropské politiky sousedství“, které bylo dne 15. května 2012 předloženo Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001 (která vstoupila v platnost dne 1. června 2004) a posílenou akčním plánem a Evropskou politikou sousedství, jak bylo schváleno v roce 2007,

–  s ohledem na prohlášení Vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 7. prosince 2012 o násilí v Egyptě a velkých problémech spojených s návrhem ústavy a ze dne 29. ledna 2013 o tom, že je třeba vést seriózní dialog a zastavit nepřiměřené používání síly,

–  s ohledem na prohlášení ze dne 31. ledna 2013 učiněné výkonnou ředitelkou organizace WOMEN při OSN Michelle Bacheletovou, která vyjádřila své hluboké znepokojení nad eskalujícím násilím namířeným proti ženám na veřejných místech v Egyptě,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany patří i Egypt, a na Mezinárodní úmluvu o právech dítěte z roku 1989, jejímž signatářem je také Egypt,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Egypt je klíčovým partnerem Evropské unie v jižním Středomoří; vzhledem k tomu, že politický, hospodářský a sociální vývoj v Egyptě se výrazně odráží nejen v situaci celého regionu, ale i za jeho hranicemi;

B.  vzhledem k tomu, že v květnu a červnu 2012 se konaly prezidentské volby, v nichž Muhammad Mursí získal 51,7 % hlasů, a stal se tak prvním islamistickým kandidátem zvoleným do čela státu v arabském světě; vzhledem k tomu, že tyto svobodné a spravedlivé prezidentské volby byly významným krokem v procesu demokratické transformace;

C.  vzhledem k tomu, že egyptský Nejvyšší ústavní soud dne 14. června 2012 prohlásil parlamentní volby z roku 2012 za neústavní a jednu třetinu vítězných kandidátů za nelegitimní a zrušil zákon o politickém vyloučení;

D.  vzhledem k tomu, že dne 22. listopadu 2012, osm dní po ukončení jednání pracovní skupiny EU-Egypt a jeden den poté, co bylo na základě egyptského zprostředkování uzavřeno příměří mezi Izraelem a Hamásem, vydal prezident Mursí ústavní prohlášení, v němž mimo jiné postavil prezidentský úřad mimo soudní dohled; vzhledem k tomu, že o několik dní později prezident sice toto prohlášení odvolal, avšak vyhrocená situace již vedla ke vzniku demonstrací;

E.  vzhledem k tomu, že soudní instituce a soudci nadále čelí nátlaku, útokům, zastrašování a vměšování různých egyptských politických aktérů a sil; vzhledem k tomu, že ústavní soud přerušil v listopadu 2012 svou práci, protože jeho budovu obklíčili stoupenci prezidenta a jejich spojenci; vzhledem k tomu, že odvolání nejvyššího státního zástupce v říjnu 2012 a jmenování jeho nástupce vyvolalo ostré protesty nejen v řadách soudců, soudních úředníků; vzhledem k tomu, že zasahování do soudnictví podrývá důvěru Egypťanů v řádné a nestranné fungování soudního systému,

F.  vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2012 přijalo Ústavodárné shromáždění návrh ústavy; vzhledem k tomu, že návrh ústavy byl schválen v referendu, které se konalo ve dnech 15. a 22. prosince 2012, a to 63,8 % hlasy pro, ovšem s účastí 32,9 %; vzhledem k tomu, že ústavodárný proces a očekávané přijetí nové ústavy nevedly ke konsenzu, ale naopak dále prohloubily vnitřní rozdělení egyptské společnosti; vzhledem k tomu, že v Egyptě i v okolních zemích zaznívají kritické hlasy ohledně různých článků, mimo jiné pokud jde o status práva šaría podle domácí legislativy, nezávislost soudnictví a úlohu vojenských soudů, základní svobody a práva žen;

G.  vzhledem k tomu, že na konci dubna se mají v Egyptě konat nové parlamentní volby; vzhledem k tomu, že egyptská ústřední volební komise souhlasila s tím, aby se jako „svědci“ účastnily těchto voleb čtyři nevládní organizace, Evropská unie, Liga arabských států a Africká unie; vzhledem k tomu, že dne 18. února 2013 prohlásil Nejvyšší ústavní soud několik článků tohoto zákona za neústavní a vyzval horní komoru (Šúru), ale je pozměnil; vzhledem k tomu, že opoziční síly vedené Frontou národní spásy, jež protestují proti nedostatečným právním zárukám pro konání svobodných a spravedlivých voleb, oznámily, že budou nadcházející parlamentní volby bojkotovat; vzhledem k tomu, že dne 7. března 2013 egyptská volební komise na základě rozhodnutí káhirského správního soudu odložila chystané parlamentní volby, neboť Šúra nepředala pozměněný volební zákon Nejvyššímu ústavnímu soudu ke konečnému přezkumu;

H.  vzhledem k tomu, že v předvečer druhého výročí revoluce připomínaného dne 25. ledna a v následujících týdnech došlo k násilným střetům mezi demonstranty a bezpečnostními silami, které si vyžádaly desítky životů; tyto střety byly vyvolány rostoucím bezprávím v Egyptě, prudkým propadem egyptského hospodářství a několika desítkami rozsudků smrti nad civilisty zadrženými při tragických nepokojích během fotbalového utkání ve městě Port Saíd a vedly prezidenta Mursího k vyhlášení mimořádného stavu v několika egyptských městech, na což armádní představitelé reagovali varováním před „kolapsem země“; vzhledem k tomu, že dne 30. ledna 2013 vydali představitelé opozice společnou výzvu prezidentu Mursímu, aby zastavil násilné zákroky proti demonstrantům, sestavil vládu národní jednoty a zahájil skutečný celonárodní dialog, který je jedinou cestou k překonání současného politického a sociálního rozdělení a napětí; vzhledem k tomu, že prezident Mursí požadavek na sestavení vlády národní jednoty odmítl; vzhledem k tomu, že dne 26. února 2013 zahájil prezident Mursí celonárodní dialog, který byl hlavními opozičním silami bojkotován;

I.  vzhledem k tomu, že při nepokojích, které se strhly poté, co soud dne 26. ledna 2013 doporučil odsoudit 21 obyvatel Port Saídu k trestu smrti za zabíjení, k němuž došlo po fotbalovém zápase v roce 2012, zahynulo 42 osob, včetně dvou policistů; vzhledem k tomu, že dne 9. března 2013 byl tento rozsudek potvrzen a byly vyneseny rozsudky i nad 52 zbývajícími obžalovanými; vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 16. února 2012 vyzval k nezávislému vyšetření událostí, které vyústily v tuto tragédii, a k potrestání viníků; vzhledem k tomu, že Evropská unie odmítá používání trestu smrti ve všech případech a za všech okolností a soustavně vyzývá k celosvětovému zrušení trestu smrti v zájmu lidské důstojnosti;

J.  vzhledem k tomu, že sílící politické napětí dále prohloubilo vnitřní polarizaci egyptské společnosti a vede k neutuchajícím pouličním protestům a násilným střetům, při nichž dochází ke svévolnému zatýkání, zastrašování, únosům a mučení; vzhledem k tomu, že případy nepřiměřeného používání síly a násilí se smrtelnými následky proti pokojným demonstrantům ze strany policie, bezpečnostních složek a neidentifikovaných skupin zůstávají často nepotrestány; vzhledem k tomu, že při zákrocích pro zachování bezpečnosti a veřejného pořádku je nutno postupovat zdrženlivě a důsledně přitom dodržovat lidská práva a základní svobody;

K.  vzhledem k tomu, že veřejné mínění v Egyptě je velmi kritické k omezování svobody projevu; vzhledem k tomu, že trestní zákoník a nově přijatá ústava by mohly významným způsobem omezit svobodu projevu online i offline; vzhledem k tomu, že občanské a digitální svobody podporují všeobecná lidská práva a měly by být dodržovány v každé situaci; vzhledem k tomu, že značně vzrostlo fyzické násilí proti novinářům a jejich šikanování; vzhledem k tomu, že byla zahájena četná soudní řízení proti opozičním sdělovacím prostředkům za urážky prezidenta; vzhledem k tomu, že pokračují trestní stíhání novinářů, zejména z opozičních médií, a herců, jako např. Gamála Fahmího, Básima Júsufa a Ukáši Tawfíqa; vzhledem k tomu, že podle zpráv byl podáno 24 žalob pro urážku prezidenta; vzhledem k tomu, že od doby, kdy se prezident Mursí ujal svého úřadu, se zvýšilo množství případů rouhačství;

L.  vzhledem k tomu, že návrh zákona o ochraně práva pokojně demonstrovat na veřejných prostranstvích významným způsobem omezuje právo na pokojné veřejné shromažďování;

M.  vzhledem k tomu, že v současném procesu transformace jsou v mimořádně zranitelném postavení ženy; vzhledem k tomu, že podle informací egyptských a mezinárodních organizací na ochranu lidských práv jsou ženy účastnící se protestů často terčem násilí a sexuálních útoků a musí se podrobovat testům panenství nebo jinému ponižujícímu zacházení ze strany bezpečnostních sil a že bojovnice za práva žen jsou terčem vyhrožování a šikany; vzhledem k tomu, že výrazně slábne účast žen na politickém životě; vzhledem k tomu, že Národní rada žen (NCW) a občanská společnost se kriticky vyjadřují k tomu, že úřady nijak nereagovaly na případy násilí na ženách a neodsoudily je, čímž vyslaly špatný signál ohledně toho, jak jsou práva žen v Egyptě respektována;

N.  vzhledem k tomu, že egyptská občanská společnost a mezinárodní nevládní organizace čelí při působení v Egyptě rostoucímu tlaku a setkávají se se závažnými obtížemi; vzhledem k tomu, že některé z návrhů nového zákon o občanských sdruženích a nadacích vyvolaly znepokojení mezi občanskými aktivisty a organizacemi, neboť by ukládaly značně omezující podmínky na financování nevládních organizací, zejména ze zahraničních zdrojů, ponechávaly prostor pro rušivý dohled ze strany státních orgánů a omezovaly veškeré formy sociální činnosti a sociálních organizací; vzhledem k tomu, že tyto návrhy by rovněž omezily informační mise a další nezbytné aktivity v celém Egyptě a organizacím občanské společnosti prakticky by zabránily vykonávat jejich práci;

O.  vzhledem k tomu, že EU je hlavním hospodářským partnerem Egypta, jeho hlavním zdrojem zahraničních investic a partnerem v rámci rozvojové spolupráce; vzhledem k tomu, že ve dnech 13.–14. listopadu 2012 se v Káhiře sešla pracovní skupina EU-Egypt za společného předsednictví místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a egyptský ministr zahraničních věcí Kamel Amr a schválila rozsáhlý soubor opatření hospodářské a politické pomoci Egyptu při jeho současné transformaci v celkové hodnotě téměř 5 miliard EUR ve formě půjček a subvencí na období 2012–2013; vzhledem k tomu, že tato finanční pomoc je částečně podmíněna uzavřením dohody mezi Egyptem a Mezinárodním měnovým fondem a dodržováním lidských práv, demokracie a řádné hospodářské správy; vzhledem k tomu, že pro Egypt je naprosto zásadní, aby EU dostála svým závazkům a uspíšila poskytování pomoci;

P.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina zdůraznila, že se bude zasazovat o podporu a dodržování lidských práv, včetně práv žen a rovnosti pohlaví s cílem posílit postavení žen ve všech oblastech, svobody projevu a sdružování a svobody vyznání či přesvědčení a že odsoudila veškeré formy podněcování k nenávisti, netoleranci, nepřátelství nebo násilí na základě náboženství;

Q.  vzhledem k tomu, že úspěch evropské politiky sousedství i reforem v oblasti lidských práv a zejména práv žen, bude záviset na zapojení občanské společnosti do provádění příslušných politik;

R.  vzhledem k tomu, že hospodářská situace Egypta je velmi závažná, jeho finanční rezervy v cizích měnách jsou nízké a hodnota egyptské libry klesla na nejnižší úroveň od roku 2004; vzhledem k tomu, že zlepšení hospodářského stavu země bude záviset na její dlouhodobé politické a sociální stabilitě; vzhledem k tomu, že Egypt prochází kritickým obdobím transformace a na své cestě k demokracii se vyrovnává s vážnými problémy a obtížemi; vzhledem k tomu, že základem této transformace musí být klíčové hodnoty sociální spravedlnosti, dodržování lidských práv a základních svobod, právního státu a řádné správy;

S.  vzhledem k tomu, že navrácení majetku zcizeného předchozím režimem je významné nejen z hospodářského hlediska, ale může přispět k nastolení spravedlnosti a odpovědnosti vůči egyptskému lidu, a proto se jedná o významnou politickou otázku s vysokou symbolickou hodnotou ve vztazích mezi EU a Egyptem; vzhledem k tomu, že od března 2011 je v EU zmrazen majetek 19 osob, které se dopustily zpronevěry egyptských státních financí, mezi nimi i bývalého prezidenta Mubaraka; vzhledem k tomu, že dne 26. listopadu 2012 přijala Rada nové nařízení, které má usnadnit navrácení těchto zpronevěřených prostředků; vzhledem k tomu, že pracovní skupina rozhodla, že do tří měsíců dokončí pracovní plán, který by mohl zahrnovat i vytvoření skupiny pro navrácení majetku, jejíž koordinaci zajišťuje Evropská služba pro vnější činnost;

1.  vyjadřuje svou solidaritu s egyptským lidem v tomto klíčovém období přechodu země k demokracii; vyzývá egyptské orgány, aby zajistily důsledné dodržování lidských práv a základních svobod, včetně svobody projevu a sdružování, svobody pokojného shromažďování, svobody tisku a sdělovacích prostředků, práv žen, svobody náboženského vyznání, svědomí a myšlení, ochrany menšin a boje proti diskriminaci na základě sexuální orientace, a aby zajistily dodržování zásad právního státu, dělby moci, nezávislosti soudů, boje proti beztrestnosti a řádného procesu, jelikož se jedná o základní prvky svobodné a demokratické společnosti;

2.  je hluboce znepokojen prohlubující se vnitřní polarizací egyptské společnosti a pokračujícími výbuchy násilí; připomíná egyptským státním orgánům a bezpečnostním složkám, že jsou povinny v zemi obnovit a zajistit bezpečnost a pořádek; důrazně vyzývá politické činitele, aby se v nejlepším zájmu své země chovali zdrženlivě, a zabránili tak dalším projevům násilí; žádá rovněž, aby bylo seriózně, nezaujatě a transparentně vyšetřeno usmrcení, mučení, ponižující zacházení a zastrašování pokojných demonstrantů, se zvláštním důrazem na ženy, a aby byly zodpovědné osoby postaveny před soud; naléhavě vyzývá orgány, aby jednaly přísně v souladu s mezinárodními standardy; hluboce lituje velkého počtu osob, které byly v průběhu nedávných střetů usmrceny nebo zraněny, a vyjadřuje svou soustrast rodinám obětí;

3.  připomíná, že EU rozhodně a zásadně odsuzuje trest smrti, a vyzývá k vyhlášení plného moratoria na výkon veškerých rozsudků smrti v Egyptě; důrazně Egypt vyzývá, aby ratifikoval druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1966, jehož cílem je úplné zrušení trestu smrti; vyzývá k tomu, aby byly změněny rozsudky smrti vyhlášené dne 26. ledna 2013 proti 21 fanouškům fotbalového klubu Al-Masrí;

4.  bere na vědomí rozhodnutí egyptské volební komise zrušit nadcházející parlamentní volby a vyzývá egyptskou vládu, aby toto období využila k zahájení všeobjímajícího politického procesu založeného na konsenzu, společné odpovědnosti a skutečném národním dialogu se smysluplnou účastí všech demokratických politických sil; vyzývá všechny politické síly v Egyptě, aby za tímto účelem vzájemně spolupracovaly; vybízí EU a její členské státy, aby i nadále pomáhaly egyptským úřadům, politickým stranám a občanské společnosti a podporovaly je v jejich úsilí tohoto cíle dosáhnout; navzdory zrušení voleb vítá skutečnost, že egyptské úřady navrhly EU, aby monitorovala nadcházející parlamentní volby; opakuje svůj návrh, že vyšle řádnou volební pozorovatelskou misi;

5.  vyjadřuje zděšení nad nárůstem násilí páchaného na ženách, zejména na účastnicích demonstrací a aktivistkách bojujících za práva žen, a nad neschopností úřadů zabránit tomuto násilí a odsoudit jej nebo pohnat jeho pachatele k odpovědnosti; vyzývá prezidenta Mursího a vůdce vládnoucích i opozičních stran, aby se pevně chopili politické iniciativy a problémem genderově motivovaného násilí se zabývali a aby zajistili, že všechny případy sexuálního napadení a obtěžování žen budou účinně prošetřeny, jejich pachatelé budou postaveni před soud a jejich oběti obdrží přiměřené odškodné; naléhavě vyzývá prezidenta Mursího, aby proti tomuto chronickému násilí páchanému na ženách a diskriminaci žen zakročil tím, že přijme zákony zaměřené na boj proti útokům na ženy navrhované aktivisty bojujícími za ženská práva; vyzývá egyptské orgány, aby odsoudily všechny formy násilí a agrese zaměřené proti ženám; důrazně vyzývá vládu, aby prosazovala a podporovala účast žen na politickém životě a zvrátila současný sestupný trend v této oblasti;

6.  vyzývá egyptské orgány, aby reformovaly policejní a bezpečnostní složky a zrušily zákony, které umožňují neomezené páchání násilí na civilním obyvatelstvu ze strany policie a bezpečnostních sil; zdůrazňuje, že je třeba v dialogu a ve spolupráci s občanskou společností vypracovat náležitý právní rámec pro zajištění práva na pokojné demonstrace a pokojné veřejné shromažďování, který by organizacím občanské společnosti umožňoval fungovat bez zbytečných omezení a využívat pomoc ze zahraničních zdrojů;

7.  vyjadřuje plnou podporu odhodlání projevenému organizacemi občanské společnosti a jejich důležité a kvalitní činnosti vyvíjené na podporu míru, demokracie a lidských práv a vyzývá k neprodlenému ukončení veškerého nátlaku, zastrašování nebo šikany namířených proti odborovým svazům, novinářům a bloggerům;

8.  je znepokojen situací, která panuje v egyptském soudnictví; vyzývá egyptskou vládu a politické síly, aby plně respektovaly, podporovaly a prosazovaly nezávislost a bezúhonnost soudních institucí v zemi; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v reformách trestního soudnictví s cílem zajistit odpovídající právní rámec k odstranění beztrestnosti a mučení a k ochraně lidských práv; vybízí egyptské orgány, aby zahájily skutečný proces zavádění přechodných soudních mechanismů s cílem zajistit odpovědnost za porušování lidských práv, k němuž došlo před revolucí v roce 2011, během ní a po ní;

9.  vyjadřuje své znepokojení nad omezováním svobody vyznání, svědomí a náboženství; vítá v této souvislosti ustavení Egyptské rady církví složené ze zástupců pěti největších křesťanských denominací v zemi, která byla založena dne 18. února 2013 a jejímž posláním je mimo jiné podpora dialogu mezi muslimy a křesťany; je přesvědčen, že by se mělo usilovat o to, aby se zvrátil emigrační trend křesťanů z Egypta, který ohrožuje další existenci jedné z nejstarších egyptských komunit a poškozuje egyptské hospodářství, neboť tak ze země odcházejí kvalifikované pracovní síly;

10.  vyzývá egyptské úřady, aby podepsaly a ratifikovaly Římský statut, kterým byl zřízen Mezinárodní trestní soud v Haagu, a aby nezvaly ty vládní představitele, na něž Mezinárodní trestní soud vydal zatykač;

11.  vyjadřuje silnou podporu reformám, které povedou k zavedení demokracie, právního státu a sociální spravedlnosti v Egyptě, jak o to žádá egyptský lid; opakuje svou výzvu, aby bylo vyhodnoceno, zda by nemohl být zrušen výjimečný stav vyhlášený v celé zemi; vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě zastaveno trestní stíhání civilistů před vojenskými soudy;

12.  znovu opakuje své znepokojení nad pokračujícím převaděčstvím a obchodováním s lidmi a nad situací nelegálních přistěhovalců v zemi, zejména v oblasti Sinaje; vyzývá egyptské orgány, aby dále posílily své úsilí o vyřešení těchto otázek, mimo jiné plným prováděním vnitrostátních právních předpisů týkajících se uprchlíků a zaručením úplného přístupu k dotčeným osobám na Sinaji pro agentury OSN a organizace působící v oblasti lidských práv;

13.  je hluboce znepokojen rychle se zhoršující hospodářskou situací Egypta a zdlouhavým vyjednáváním dohody o půjčce s MMF; vítá obnovené úsilí vlády pokračovat v těchto jednáních; vyzývá k rozvoji hospodářské spolupráce mezi EU a Egyptem a k intenzivnějšímu dvoustrannému dialogu o hospodářské reformě, což je důležitý krok na cestě k budování důvěry investorů;

14.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi, aby rozpracovaly zásadu „víc za víc“ soudržnějším a praktičtějším způsobem, včetně jasných podmínek a ukazatelů pro případ, že by se egyptská vláda odchýlila od demokratických reforem a dodržování lidských práv a svobod, přičemž tato zásada by se stala základním kamenem revidované evropské politiky sousedství a vztahů EU s egyptskou vládou a její uplatňování by nemělo negativní dopady na životní podmínky egyptského obyvatelstva;

15.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby připomínala egyptským orgánům a prezidentovi Mursímu, že se zavázali dodržovat lidská práva a základní svobody; vyzývá EU, aby egyptským orgánům neposkytovala žádnou rozpočtovou pomoc, pokud nedojde k zásadnímu pokroku v oblasti dodržování lidských práv a svobod a zásad demokratické správy a právního státu;

16.  vyjadřuje svou plnou podporu rozšířené spolupráci mezi EU a Egyptem, ať už v kontextu dohody o přidružení a jejích akčních plánů, úspěšného pokračování činnosti pracovní skupiny EU-Egypt, pravidelných rozhovorů o lidských právech, intenzivnější obchodní spolupráce, posílené mobility Egypťanů, zejména studentů, směrem do EU, vyjednávání o prohloubené a komplexní dohodě o volném obchodu nebo budoucí integrace trhů;

17.  důrazně vyzývá EU a její členské státy, aby se dále významně zasazovaly o usnadnění navracení majetku zpronevěřeného předchozím režimem egyptskému lidu; v této souvislosti vyzývá EU, aby ustavila tým vyšetřovatelů, právníků a prokurátorů pocházejících z jejích členských států a dalších evropských zemí, který by egyptským orgánům poskytoval v tomto procesu právní podporu a pomoc;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států a egyptským orgánům.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0064.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0092.


Jaderné hrozby a lidská práva v Severní Koreji
PDF 213kWORD 24k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o jaderné hrozbě a lidských právech v Korejské lidově demokratické republice (2013/2565(RSP))
P7_TA(2013)0096RC-B7-0132/2013

Evropský parlament

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Korejské lidově demokratické republice (KLDR),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ohledně KLDR ze dne 18. února 2013,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), 1874 (2009), 2087 (2013), 2094 (2013), 825 (1993), 1540 (2004), 1695 (2006) a 1887 (2009),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na všechny příslušné mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které KLDR přijala a ratifikovala,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přijatou v roce 1984,

–  s ohledem na příslušné rezoluce Rady OSN pro lidská práva, zejména na rezoluci přijatou na základě konsensu dne 19. března 2012 o situaci v oblasti lidských práv v Korejské lidově demokratické republice,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v KLDR Marzukiho Darusmana ze dne 1. února 2013,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Rada Evropské unie a Rada bezpečnosti OSN odsoudily KLDR za odpálení balistických raket dne 12. prosince 2012 a za provedení jaderného testu dne 12. února 2013, čímž KLDR jasně porušila své mezinárodní závazky vyplývající z rezolucí Rady bezpečnosti OSN a vážně ohrozila jak regionální, tak mezinárodní stabilitu a mír;

B.  vzhledem k tomu, že šíření jaderných, chemických a biologických zbraní a jejich nosičů ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost; vzhledem k tomu, že KLDR v roce 2003 odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, od roku 2006 provádí jaderné testy a v roce 2009 oficiálně prohlásila, že vyvinula jadernou zbraň; vzhledem k tomu, že provádění nezákonných jaderných programů a programů balistických raket narušuje mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní a může prohlubovat regionální napětí;

C.  vzhledem k tomu, že tyto programy nepřispívají k dosažení deklarovaného cíle KLDR, kterým je zvýšení vlastní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že tato země, jejíž hospodářství se zaměřuje na vojenský průmysl, má daleko ke splnění svého cíle, tj. stát se silným a prosperujícím státem, a že svým úsilím o získání zbraní hromadného ničení a jejich nosičů naopak zvyšuje izolaci a chudobu svého obyvatelstva;

D.  vzhledem k tomu, že KLDR nedávno odstoupila od smlouvy o příměří s Korejskou republikou a zrušila speciální telefonní linku mezi Pchjongjangem a Soulem; vzhledem k tomu, že Korejský poloostrov již desetiletí zažívá napětí a vojenskou konfrontaci; vzhledem k tomu, že EU rozhodně podporuje koncepci Korejského poloostrova bez jaderných zbraní a domnívá se, že pro zachování míru a stability v regionu je naprosto nutné obnovit šestistranné rozhovory;

E.  vzhledem k tomu, že režim KLDR nespolupracuje s OSN a odmítá všechny rezoluce Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN týkající se lidských práv v Severní Koreji; vzhledem k tomu, že nespolupracuje se zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v této zemi a odmítá veškerou pomoc vysoké komisařky OSN pro lidská práva;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie ve světě hájí a prosazuje lidská práva a demokracii; vzhledem k tomu, že stav lidských práv a humanitární situace v KLDR jsou stále velmi alarmující; vzhledem k tomu, že vláda KLDR nepovoluje politickou opozici, svobodné a spravedlivé volby, svobodné sdělovací prostředky, svobodu náboženského vyznání, sdružování, kolektivního vyjednávání či svobodu pohybu;

G.  vzhledem k tomu, že soudní systém je podřízen státu a že za celou řadu protistátních trestných činů, jejichž rozsah trestní zákoník pravidelně rozšiřuje, je ukládán trest smrti, přičemž občané, včetně dětí, jsou nuceni k účasti na veřejných popravách; vzhledem k tomu, že státní orgány KLDR se soustavně dopouštějí mimosoudního zabíjení, svévolného zadržování a zmizení, včetně únosů cizích státních příslušníků, přičemž více než 200 000 osob je umístěno ve vězení a „převýchovných“ táborech;

H.  vzhledem k tomu, že obyvatelé KLDR již po desetiletí čelí kvůli politické a hospodářské izolaci, opakujícím se přírodním katastrofám a mezinárodnímu růstu cen potravin a paliv zaostalosti, nedostatečné zdravotní péči a vysoké míře podvýživy matek a dětí; vzhledem k tomu, že značná část obyvatelstva strádá hladem a je do značné míry závislá na mezinárodní potravinové pomoci; vzhledem k tomu, že obrovský nedostatek potravin a hladomor mají vážný dopad na široké spektrum lidských práv; vzhledem k tomu, že desetitisíce Severokorejců uprchly do Číny kvůli všeobecnému hladu a represím;

Jaderné hrozby

1.  odsuzuje KLDR za provedené jaderné a raketové testy a důrazně ji vyzývá, aby se zdržela dalších provokativních kroků, přerušila veškerou činnost spojenou s programem balistických raket a zcela a nezvratně ukončila své stávající jaderné programy; vyzývá KLDR, aby bezodkladně podepsala a ratifikovala Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek;

2.  odsuzuje oficiální sdělení KLDR, v němž si vyhrazuje právo provést preventivní jaderný útok; žádá KLDR, aby dodržovala Chartu OSN, podle níž se členské státy musí zdržet vyhrožování a použití síly vůči jinému státu;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že KLDR odstoupila od paktu o neútočení uzavřeného s Korejskou republikou, přerušila speciální telefonickou linku se Soulem, uzavřela společný hraniční přechod a své frontové jednotky uvedla do stavu pohotovosti pro případ války; vítá další zpřísnění sankcí ze strany Rady a výsledky hlasování v Radě bezpečnosti OSN ze dne 7. března 2013 v reakci na poslední jaderný test; vyzývá KLDR, aby zvolila konstruktivnější cestu a navázala vztahy s mezinárodním společenstvím, což by pomohlo obnovit v regionu stabilitu a zlepšilo životní podmínky severokorejského obyvatelstva;

4.  naléhavě vyzývá KLDR, aby obnovila své původní závazky zachovat moratorium na odpalování střel a aby opět přistoupila ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní, která je základním kamenem režimu nešíření jaderných zbraní, další jaderné odzbrojování a mírové využití jaderné energie; zdůrazňuje, že je třeba intenzivněji usilovat o posílení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní; připomíná závěrečné prohlášení z hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní pořádané v roce 2010, v němž se konstatuje „hluboké znepokojení nad katastrofickými důsledky jakéhokoli použití jaderných zbraní“ a opětovně zdůrazňuje, že „je nutné, aby všechny státy neustále dodržovaly platné mezinárodní právní předpisy, včetně předpisů mezinárodního humanitárního práva“;

5.  potvrzuje, že si přeje, aby otázka jaderných zbraní KLDR byla vyřešena diplomatickou a politickou cestou; znovu zdůrazňuje, že podporuje šestistranná jednání, a žádá jejich obnovení; důrazně vyzývá všechny účastníky těchto jednání k větší angažovanosti; vyzývá KLDR, aby obnovila konstruktivní vztahy s mezinárodním společenstvím, zejména s účastníky šestistranných jednání, aby bylo možné na Korejském poloostrově bez jaderných zbraní dosáhnout trvalého míru a bezpečnosti, což je zároveň nejlepší způsob, jak v budoucnosti zajistit v KLDR větší prosperitu a stabilitu;

6.  vyzývá Čínskou lidovou republiku, která je stálým členem Rady bezpečnosti OSN a hlavním obchodním partnerem KLDR, aby využila svého vlivu na KLDR a zamezila dalšímu vyhrocení situace, a bere na vědomí, že Čínská lidová republika podpořila rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2094 (2013); bere na vědomí shodný postoj členů Rady bezpečnosti OSN k nedávnému jadernému testu provedenému KLDR;

7.  v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné rozhodnější celosvětové úsilí o jaderné odzbrojení; žádá, aby byla přijata prozatímní opatření na vzájemné posílení důvěry;

Lidská práva

8.  vyjadřuje velmi hluboké znepokojení nad zhoršujícím se stavem lidských práv v KLDR, kdy předchozí i současný zvláštní zpravodaj OSN pro Severní Koreu hovoří o mimořádném, otřesném, rozsáhlém a soustavném porušování těchto práv, které může přerůstat ve zločiny proti lidskosti; vyzývá KLDR, aby navázala s Evropskou unií smysluplný dialog o lidských právech;

9.  vyzývá vládu KLDR, aby plnila své povinnosti vyplývající z lidskoprávních úmluv, k nimž přistoupila, a aby humanitárním organizacím, nezávislým subjektům monitorujícím lidská práva a zvláštnímu zpravodaji OSN pro lidská práva v KLDR zajistila přístup do země a potřebnou spolupráci;

10.  vítá ustavení vyšetřovací komise OSN pro KLDR, jak navrhly Evropská unie a Japonsko;

11.  vyzývá vládu KLDR, aby vyhlásila moratorium na vykonání všech poprav, jež by mělo být prvním krokem ke zrušení trestu smrti v blízké budoucnosti; vyzývá KLDR, aby skoncovala s popravami bez soudního rozhodnutí a násilným mizením osob, aby propustila politické vězně a umožnila svým občanům svobodně cestovat uvnitř země i do zahraničí; vyzývá KLDR, aby vnitrostátním i mezinárodním sdělovacím prostředkům umožnila uplatňovat svobodu projevu a tisku a svým občanům necenzurovaný přístup k internetu;

12.  je obzvláště znepokojen vážnou potravinovou situací v této zemi a jejím dopadem na hospodářská, sociální a kulturní práva obyvatel; vyzývá Komisi, aby zachovala stávající programy humanitární pomoci a zavedené formy komunikace s KLDR a aby zajistila bezpečné doručení pomoci cílovým skupinám obyvatelstva; vyzývá orgány KLDR, aby v souladu s humanitárními zásadami zajistily všem občanům přístup k potravinové a humanitární pomoci podle jejich potřeb;

o
o   o

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám Korejské lidově demokratické republiky, Korejské republiky a Čínské lidové republiky, zvláštnímu zpravodaji OSN pro lidská práva v KLDR a generálnímu tajemníkovi OSN.


Vztahy mezi EU a Čínou
PDF 366kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou (2012/2137(INI))
P7_TA(2013)0097A7-0434/2012

Evropský parlament,

  s ohledem na navázání diplomatických vztahů mezi EU a Čínou v květnu 1975,

  s ohledem na základní právní rámec pro vztahy s Čínou, zejména na dohodu o obchodu a hospodářské spolupráci mezi ES a Čínou(1), podepsanou v květnu 1985, která se vztahuje na hospodářské a obchodní vztahy a na program spolupráce mezi EU a Čínou,

  s ohledem na jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, která probíhají od roku 2007,

  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003,

  s ohledem na strukturovaný politický dialog mezi EU a Čínou, jenž byl oficiálně zahájen v roce 1994, a na strategický dialog na vysoké úrovni o strategických otázkách a otázkách zahraniční politiky, jenž byl zahájen v roce 2010,

  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 24. října 2006 nazvané „EU – Čína: užší partnerství, rostoucí odpovědnost“ (COM(2006)0631),

  s ohledem na politický dokument Komise nazvaný „Dozrávající partnerství: společné zájmy a problémy ve vztazích mezi EU a Čínou“ (COM(2003)0533), schválený Evropskou radou dne 13. října 2003,

  s ohledem na hlavní politické směry pro východní Asii vytyčené Radou,

  s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 11.–12. prosince 2006 nazvané „Strategické partnerství mezi EU a Čínou“,

  s ohledem na strategický dokument pro Čínu na období 2007–2013, který předložila Komise, na víceletý orientační program na období 2011–2013, na přezkum strategického dokumentu v polovině období (2010) a na přezkum víceletého orientačního programu na období 2011–2013;

  s ohledem na vůbec první politický dokument Číny o EU, který byl vydán dne 13. října 2003,

  s ohledem na dialog EU a Číny o lidských právech, který byl zahájen v roce 1995, a na poslední dvě kola tohoto dialogu, totiž 30. kolo, které se konalo v Pekingu dne 16. června 2011, a 31. kolo, které se konalo v Bruselu dne 29. května 2012,

  s ohledem na téměř 60 odvětvových dialogů, které v současnosti probíhají mezi Čínou a Unií a týkají se mimo jiné životního prostředí, regionální politiky, zaměstnanosti a sociálních věcí a občanské společnosti,

  s ohledem na evropsko-čínský mezilidský dialog na vysoké úrovni zahájený v únoru 2012, který by měl pojmout všechny společné iniciativy EU a Číny v této oblasti,

  s ohledem na dohodu o vědeckotechnické spolupráci mezi ES a Čínou podepsanou v prosinci 1998, jež vstoupila v platnost v roce 2000(2) a byla obnovena v letech 2004 a 2009, na dohodu o vědeckotechnickém partnerství podepsanou dne 20. května 2009 a na společné prohlášení ES a Číny o spolupráci v oblasti energetiky ze dne 8. prosince 2010,

  s ohledem na dohodu s Čínou o spolupráci na satelitním navigačním programu EU Galileo podepsanou dne 30. října 2003,

  s ohledem na 15. summit EU a Číny, jenž se konal dne 20. září 2012 v Bruselu, a na společné tiskové prohlášení, jež bylo na závěr tohoto summitu vydáno,

  s ohledem na partnerství EU a Číny v oblasti změny klimatu, jež bylo dohodnuto na 8. summitu EU a Číny v září 2005, a na společné prohlášení o změně klimatu, jež bylo na tomto summitu vydáno,

  s ohledem na společné prohlášení EU a Číny o energetické bezpečnosti učiněné v Bruselu dne 3. května 2012 a na 5. schůzku dialogu o energetice mezi ES a Čínou, jež se konala v listopadu 2011,

  s ohledem na evropsko-čínské kulaté stoly,

  s ohledem na 18. celostátní sjezd Komunistické strany Číny, jenž se konal ve dnech 8.–14. listopadu 2012, a na změny ve Stálém výboru politbyra, o nichž bylo na sjezdu rozhodnuto,

  s ohledem na poslední meziparlamentní schůzi s Čínou, jež se konala v Bruselu ve dnech 11. a 12. července 2012,

  s ohledem na svá nedávná usnesení o Číně, zejména na své usnesení ze dne 23. května 2012 o EU a Číně: nevyvážený obchod(3), usnesení ze dne 2. února 2012 o zahraniční politice EU ve vztahu k zemím BRICS a dalším vznikajícím velmocím: cíle a strategie(4), a na usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2006 o vztazích mezi EU a Čínou(6) a na usnesení ze dne 5. února 2009 o obchodních a hospodářských vztazích s Čínou(7),

  s ohledem na svá usnesení o lidských právech, a to na usnesení ze dne 21. ledna 2010 o porušování lidských práv v Číně, a zejména o případu Liou Siao-po(8), na usnesení ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, Čína)(9), na usnesení ze dne 7. dubna 2011 o případu umělce Aj Wej-weje(10), na usnesení ze dne 5. července 2012 o skandálním případu nuceného potratu v Číně(11), na usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o Číně – práva menšin a uplatňování trestu smrti(12) a na usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti(13),

  s ohledem na zbrojní embargo, které EU zavedla po tvrdém zákroku na náměstí Tchien-an-men v červnu 1989 a které podpořil Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 2. února 2006 o hlavních aspektech a základních směrech SZBP(14),

  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2005 o vztazích mezi EU, Čínou a Tchaj-wanem a bezpečnosti na Dálném východě(15),

  s ohledem na svá dřívější usnesení o Tibetu a o situaci v oblasti lidských práv v Číně a na usnesení ze dne 25 listopadu 2010 o Tibetu: plány na zavedení čínštiny jako hlavního vyučovacího jazyka(16), na usnesení ze dne 27. října 2011 o Tibetu, zejména o sebeobětování mnišek a mnichů(17), a na usnesení ze dne 14. června 2012 o situaci v oblasti lidských práv v Tibetu(18),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0434/2012),

A.  vzhledem k tomu, že strategické partnerství mezi EU a Čínou má pro vztahy mezi EU a Čínou velký význam, a vzhledem k tomu, že tento vztah je zásadně důležitý pro nalezení řešení celosvětových problémů, jako je celosvětová a regionální bezpečnost, ekonomická krize, celosvětová finanční a tržní regulace, energetická bezpečnost, zbraně hromadného ničení a nešíření jaderných zbraní, změna klimatu, ekonomický a sociální rozvoj tržního hospodářství, podpora demokracie a lidských práv a boj proti organizovanému zločinu, terorismu a pirátství, a také pro vytvoření rámce pro řešení bilaterálních otázek mezi EU a Čínou;

B.  vzhledem k tomu, že strategické partnerství vyžaduje pevný závazek ke vzájemné odpovědnosti a velkou míru důvěru a musí být založeno na všeobecně platných hodnotách;

C.  vzhledem k tomu že evropsko-čínské vztahy se od roku 1985, kdy byla podepsána dohoda o spolupráci mezi EU a Čínou, značně rozvinuly; vzhledem k tomu, že Komise přijala zásadní politickou strategii týkající se Číny v roce 2006 a v tomto rámci zahájila v lednu 2007 jednání o komplexní dohodě o partnerství a spolupráci s cílem dále zlepšit vztahy mezi EU a Čínou zvláště v oblasti obchodu a investic;

D.  vzhledem k tomu, že Čína prochází procesem sociálně-ekonomického přechodu od modelu extenzivního státem kontrolovaného hospodářství k modelu založenému na větší hospodářské svobodě, který následně přinesl velké části čínského obyvatelstva vyšší životní úroveň;

E.  vzhledem k tomu, že v oblasti politických svobod však k podobnému pokroku nedošlo;

F.  vzhledem k tomu, že lidská práva jsou univerzální, nezcizitelná, nedělitelná a vzájemně závislá; vzhledem k tomu, že zatímco Čína dbá o hospodářská a sociální práva (např. výživu, ošacení, hospodářský rozvoj), EU pojímá lidská práva šířeji a zahrnuje mezi ně v první řadě občanská a politická práva (např. svobodu projevu, náboženského vyznání, sdružování);

G.  vzhledem k tomu, že čínští aktivisté v oblasti občanských práv informovali o tom, že je policie bez zatykače a bez obvinění zatkla a několik měsíců je zadržovala, přičemž v průběhu té doby neměli nárok na kontakt s rodinami ani na právní pomoc;

H.  vzhledem k tomu, že již v roce 2007 prezident Chu Ťin-tchao poučil nejvyšší představitele soudní moci, že soudci by se měli řídit třemi „autoritami“: stranou, lidem a zákonem, a to v uvedeném pořadí; vzhledem k tomu, že čínské ministerstvo spravedlnosti v březnu 2012 vydalo nařízení, že všichni právníci by měli složit přísahu věrnosti Komunistické straně Číny, aby získali licenci nebo jim byla obnovena;

I.  vzhledem k tomu, že hrůzné zprávy z poloviny června 2012 o tom, že paní Feng Ťia-mej byl v sedmém měsíci těhotenství proveden velice brutální nucený potrat nenarozené dcery, podnítily diskusi o zrušení oficiální politiky jednoho dítěte;

J.  vzhledem k tomu, že čínská vláda sice více podporuje některá hospodářská a sociální práva, ale i přesto vytrvale potlačuje práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování, svobodu tisku a právo na vytváření odborových organizací; vzhledem k tomu, že organizace na ochranu lidských práv stále informují o vážném porušování lidských práv ze strany čínských orgánů, jmenovitě o odsouzení známých disidentů, jako je uvězněný nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po, o rostoucích omezeních svobody médií a internetu, o stále přísnějším dohledu nad právníky, obránci lidských práv a nevládními organizacemi a o jejich pronásledování, o rozšířených kontrolách a útisku Ujgurů, Tibeťanů a omezování jejich svobod, o rostoucím počtu nucených zmizení a svévolných vazeb, například i v tajných a nezákonných vězeňských zařízeních, známých jako „černé vězení“; vzhledem k tomu, že represivní politiky potlačující základní svobody Tibeťanů vyvolaly v posledních letech znepokojivé množství sebeupálení;

K.  vzhledem k tomu, že Čína je smluvním státem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a stálým členem Rady bezpečnosti OSN; vzhledem k tomu, že Čína s ohledem na tento status má zvláštní povinnost dodržovat své mezinárodní právní závazky podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Charty Organizace spojených národů;

L.  vzhledem k tomu, že Chu Ťia, laureát Sacharovovy ceny za rok 2008, zůstává nadále v domácím vězení a je pod přísným dohledem jen s omezenou možností komunikovat s okolím;

M.  vzhledem k tomu, že čínský stát uznává pouze pět náboženství, a to buddhismus, taoismus, islám a křesťanství (katolictví i protestantismus); vzhledem k tomu, že všechna mají centralizované řídicí orgány se sídlem v Pekingu, jež jsou personálně obsazovány funkcionáři oddanými Komunistické straně Číny; vzhledem k tomu, že Komunistická strana Číny jmenuje vysoké náboženské představitele a zakázala od roku 1999 neschválené náboženské skupiny, jako je například Falun Gong, s cílem vymýtit jejich činnost; vzhledem k tomu, že organizace na ochranu lidských práv informovaly, že v důsledku tohoto zákazu se používají nelegální donucovací opatření, jako jsou svévolná zatčení, nucené práce a fyzické mučení, které někdy vedlo až ke smrti;

N.  vzhledem k tomu, že Tibetská autonomní oblast, další autonomní oblasti v Tibetu a Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang se staly důležitým územím pro čínské strategické, regionální, vojenské a hospodářské ambice a čínská vláda je proto vnímá jako klíčové otázky „územní celistvosti“; vzhledem k tomu, že od roku 2009 se v oblasti Čínské lidové republiky osídlené Tibeťany, mezi něž patří Tibetská autonomní oblast a tibetské autonomní oblasti v provinciích Kan-su, S'-čchuan a Čching-chaj, upálilo 90 Tibeťanů;

O.  vzhledem k tomu, že ačkoliv otevření čínského hospodářství přineslo značné výhody, jako je lepší přístup na pracovní trh a snížení nezaměstnanosti ve venkovských oblastech, nemají z hospodářského růstu stejný prospěch všechny skupiny čínského obyvatelstva a vznikají velké rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi;

P.  vzhledem k tomu, že nerovnosti v příjmech, v přístupu k zaměstnání, sociálnímu zabezpečení, zdravotnictví a vzdělání mezi městským a venkovským obyvatelstvem představují pro Čínu z hlediska politiky soudržnosti závažný problém;

Q.  vzhledem k tomu, že je ve veřejném zájmu, aby Čína a EU spolupracovaly v oblasti vědy a technologie; vzhledem k tomu, že internet se v Číně rozšířil a že ho používá více než 500 milionů osob, které představují veřejné mínění na internetu; vzhledem k tomu, že prostředí čínského internetu je však stále plné omezení;

R.  vzhledem k tomu, že EU je nejdůležitější světovou turistickou destinací a že se očekává, že do roku 2020 vycestuje do zahraničí 100 milionů Číňanů, a že je tedy nutné podpořit iniciativy, které by tento nový příliv turistů přilákaly;

S.  vzhledem k tomu, že Čína je největším světovým producentem CO2 a že jeho produkce stále rychle roste; vzhledem k tomu, že množství emisí CO2 na obyvatele dosáhlo v Číně v roce 2010 6,8 tun, a očekává se, že do roku 2017 Čína v množství emisí na hlavu předběhne USA;

T.  vzhledem k tomu, že Čína zvyšuje své úsilí o budování tržních systémů pro obchodování s emisemi; vzhledem k tomu, že Čína v této oblasti provádí 7 pilotních projektů, jejichž cílem je zavedení celostátního systému obchodování s emisemi v roce 2015;

U.  vzhledem k tomu, že v 21. století dochází k návratu Číny jako hospodářské a obchodní velmoci na světovou scénu v důsledku její rychle rostoucí hospodářské moci a skrytého budování armády;

V.  vzhledem k tomu, že EU se v kontextu vztahů mezi ČLR a Tchaj-wanem drží své politiky jedné Číny;;

W.  vzhledem k tomu, že pozitivní úlohu Číny v jihovýchodní Asii v oblasti ekonomické regionalizace a dynamiky stále více zastiňují územní spory v Jihočínském moři s Vietnamem, Malajsií, Indonésií, Brunejí, Filipínami a Tchaj-wanem, což jsou oblasti bohaté na ryby, ropu a zemní plyn;

X.  vzhledem k tomu, že Čína udržuje blízké vztahy se Severní Koreou, přičemž Severní Korea je na Číně výrazně hospodářsky závislá, jelikož příliv čínských peněz a turistů je pro přežití pchjongjangského režimu v jeho současném stavu životně důležitý;

Y. vzhledem k tomu, že Čína spolupracuje s Ruskem, čtyřmi státy Střední Asie (Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Uzbekistánem) a čtyřmi pozorovatelskými zeměmi Šanghajské organizace pro spolupráci (Indií, Iránem, Mongolskem a Pákistánem); vzhledem k tomu, že jak bylo ohlášeno na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Pekingu dne 6. června 2012, vzroste objem čínských investic ve Střední Asii během příštího desetiletí z 20 na 100 miliard dolarů;

Z.  vzhledem k tomu, že prohlubující se vztahy mezi Pekingem a Washingtonem, spolu se silnými finančními a ekonomickými vazbami mezi těmito dvěma zeměmi, představují jedny z nejvýznamnějších dvoustranných vztahů na světě; vzhledem k tomu, že Evropa je největším čínským obchodním partnerem;

Aa.  vzhledem k tomu, že prudký růst Číny je nejvíce patrný v Africe a Latinské Americe; vzhledem k tomu, že to zejména názorně dokládá impozantní růst objemu obchodu mezi Čínou a Afrikou, který v letech 2009–2011 vzrostl o 80 % a podle statistik vydaných čínským ministerstvem obchodu dosáhl 166,3 miliard dolarů; vzhledem k tomu, že čínské přímé zahraniční investice v Africe vzrostly v roce 2011 o 58,9 % a dosáhly 1,7 miliard dolarů; vzhledem k tomu, že čínské zájmy v Africe jsou patrné z velkých projektů na podporu rozvoje, jako jsou železnice, silnice a projekty sociální péče;

Strategické partnerství a spolupráce EU a Číny

1.  podporuje veřejný závazek EU a Číny, který učinily v rámci strategického dialogu na vysoké úrovni ve dnech 9.–10. července 2012 v Pekingu, že svým strategickým partnerstvím založeným na společných zájmech a vzájemném porozumění vytvoří dobrý příklad mezinárodní spolupráce ve 21. století; podporuje téměř šedesát odvětvových dialogů mezi EU a Čínou a je přesvědčen, že posílené a vysoce rozvinuté partnerství bude oboustranně prospěšné jak pro EU, tak pro Čínu; nicméně by uvítal posílení těchto dialogů v oblasti lidských práv, životního prostředí, bezpečnosti, energetiky a zvláště v oblasti boje proti padělaným výrobkům, které mají dopad na veřejné zdraví a bezpečnost; podporuje snahy aktivně vyhledávat synergické efekty mezi čínským 12. pětiletým plánem a strategií Evropa 2020 s cílem prohloubit pragmatickou spolupráci v různých oblastech; domnívá se nicméně, že pojem strategické partnerství je třeba lépe definovat; vyzývá k tomu, aby se současně s rozvojem obchodních a hospodářských vztahů s Čínou dosáhlo rovněž značného pokroku v politickém dialogu o lidských právech a právním státě;

2.  očekává, že členské státy dají Evropské službě pro vnější činnost a zvláště její delegaci v Pekingu jasný mandát k posílení strategického partnerství mezi EU a Čínou tím, že budou vůči čínské vládě vystupovat jednotně a že upustí od dvoustranných iniciativ v oblasti zahraniční politiky, které mohou ohrozit úsilí ESVČ; žádá EU, aby ve vztahu k Číně zavedla dlouhodobou strategii, která by zajistila koordinaci činnosti mezi institucemi Unie i mezi Unií a členskými státy; očekává, že čínské orgány na všech politických úrovních posílí strategické partnerství mezi EU a Čínou důsledným a transparentním uplatňováním vzájemných a mezinárodních dohod a pravidel;

3.  vítá dohody, kterých bylo dosaženo na 15. summitu EU-Čína konaném dne 20. září 2012 v Bruselu; naléhavě požaduje rychlé zajištění toho, aby mohly být uplatňovány, a jejich provádění, což posílí vztahy mezi EU a Čínou;

4.  vítá rovněž závazky učiněné na 15. summitu EU-Čína, zejména s ohledem na jednání o dohodě o investicích a na zahájení pravidelného dialogu o otázkách obrany a bezpečnosti;

5.  domnívá se, že vztahy mezi EU a Čínou, ať už hospodářské a obchodní či v otázkách kultury a společnosti, mohou být jedním z hlavních faktorů rozvoje a zlepšení obou společností, a považuje proto tuto spolupráci v zájmu obou stran za nezbytnou;

6.  vítá zahájení a úspěšné první kolo mezilidského dialogu na vysoké úrovni mezi EU a Čínou; vyjadřuje spokojenost s pokrokem a úspěchy dosaženými během roku mezikulturního dialogu EU-Čína a bere na vědomí dohodu z 15. summitu EU-Čína o řadě následných činností v různých oblastech vzdělání, kultury, mnohojazyčnosti a mládeže;

7.  vyzývá Komisi, Radu a příslušné čínské orgány, aby ve spolupráci s Parlamentem napomohly cestovnímu ruchu ve směru z Číny do EU, a to tím, že sladí a urychlí postupy pro vydávání víz čínským státním příslušníkům, zejména v souvislosti s obchodními cestami a konferencemi;

8.  vítá, že na 15. summitu EU-Čína obě strany žádaly zahájení všeobecného dialogu na vhodné úrovni mezi EU a Čínou o mobilitě a migraci a že se vzájemně zavázaly nadále hledat způsoby, jak usnadnit výměny mezi občany EU a Číny, a to včetně vzájemného bezvízového režimu pro držitele diplomatických pasů;

9.  zdůrazňuje, že Čína není jen druhou největší ekonomikou na světě a největším světovým vývozcem, ale také stále významnější politickou silou;

Vnitřní situace

10.  zdůrazňuje, že v posledních desetiletích Čína dosáhla významného společenského pokroku; zdůrazňuje, že takové zlepšení kvality života ve velmi velké zemi za tak krátké období je historicky jedinečné; konstatuje, že od roku 1990 hospodářský růst v Číně vymanil více než půl miliardy lidí z chudoby;

11.  bere na vědomí 12. pětiletý plán (2011–2015) schválený Všečínským shromážděním lidových zástupců v březnu 2012, jenž má řešit negativní vedlejší účinky nebývale dlouhého období trvale vysokého hospodářského růstu, například naléhavé environmentální hrozby, regionální nerovnováhy, rostoucí nerovnost příjmů a pokračující kolektivní protesty zaměřující se na sociální, hospodářské a právní nespravedlnosti;

12.  poukazuje na význam nalezení společných bodů strategie Evropa 2020 a čínského 12. pětiletého plánu;

13.  vítá úspěšnou hospodářskou politiku Číny, ale sdílí kritické připomínky nezávislých čínských vědců a pozorovatelů, že udržení tohoto trendu je vážně ohroženo korupčními skandály, nedostatkem transparentnosti a „rudou šlechtou“ složenou z blízkých členů rodin bývalých a současných stranických vůdců, kteří v důsledku svých politických a hospodářských kontaktů vlastní obrovské majetky, přičemž vážnost této situace nedávno ukázala Po Si-laiova aféra;

14.  očekává, že nové vedení strany rychle naplní opakované výzvy k demokratizaci a politickým reformám uvnitř Komunistické strany Číny; je přesvědčen, že pouze účinné politické reformy vedoucí k budování demokratických a odpovědných institucí s širokou účastí, které odrážejí etnickou, náboženskou, politickou a sociální rozmanitost Číny, jsou předpokladem pro vytváření udržitelného růstu a stability a omezení určité nezávislosti stranických šéfů na úrovni provincií, prefektur a na místní úrovni, kteří zneužíváním moci, zejména vysoce nákladnou a všeobecně rozšířenou korupcí, vážně poškozují pověst čínského státního vedení uvnitř země i v zahraničí; domnívá se, že tyto případy by měly být řešeny zavedením mechanismů odpovědnosti, jak uznal předseda Chu Ťin-tchao na 18. sjezdu Komunistické strany Číny v listopadu 2012;

15.  spolu s čínskými právníky důrazně odmítá povinnou přísahu věrnosti Komunistické straně Číny, neboť se jedná o útok na právní systém, který očividně ignoruje mezinárodní právní normy, protože právník by měl přísahat věrnost ústavě, a nikoliv politické straně nebo organizaci;

16.  upozorňuje na to, že ačkoliv nucené potraty jsou v Číně nezákonné, úředníci pro plánování rodiny opakovaně nutí ženy k podstoupení nehumánních praktik, jako jsou nucené potraty nebo sterilizace; odsuzuje tzv. „sociální poplatek“, tedy pokutu často v přemrštěné výši, kterou musí rodiče zaplatit, pokud se jim narodí další dítě, jako tomu bylo v tragickém případě Feng Ťia-mej; poukazuje na to, že podle oficiálních statistik si v roce 2011 stěžovalo na pochybení ze strany orgánů pro plánování rodiny 8 400 obětí; plně podporuje hlasy, které v Číně volají po tom, aby byla ukončena politika jednoho dítěte, která má mnoho mezer, a to zejména s ohledem na demografický vývoj v Číně, a zdůrazňuje její vážné nepříznivé sociální a psychologické důsledky, jako jsou sociální rozdíly, zhoršující se nerovnost mezi muži a ženami, široce rozšířený negativní přístup k narození dívek a stále se zvyšující rozdíl v počtu chlapců a dívek, jež vytváří „malé císaře“, narušuje tradiční strukturu rodiny a navíc snižuje přísun mladých lidí na pracovní trh; vyzývá čínské vedení, aby vyřešení tohoto problému zařadila mezi své hlavní priority;

17.  bere vážný ohled na důrazné protesty dělníků v továrně Foxconn a požaduje, aby byla práva dělníků dodržována; podporuje snahu o dosažení slušných platových a pracovních podmínek;

18.  vítá snahu Číny zavést do roku 2015 celostátní systém pro obchodování s emisemi, který by se v budoucnu mohl propojit s dalšími systémy obchodování s uhlíkem, zejména se systémem EU pro obchodování s emisemi; poznamenává však, že v Číně dosud plně nefunguje zralé tržní hospodářství, které je jednoznačně podmínkou dobře fungujícího systému pro obchodování s emisemi;

19.  naléhavě žádá čínskou vládu, aby zlepšila měření znečišťujících látek a emisí, a překonala tak nedostatek spolehlivých údajů o emisích uhlíku, aby zavedla lepší právní infrastrukturu a zvýšila budování kapacit v administrativě; v tomto ohledu vítá finanční dohodu mezi EU a Čínou ze dne 20. září 2012, která podporuje životní prostředí, přechod k nízkouhlíkovému hospodářství a snížení emisí skleníkových plynů v Číně;

20.  bere na vědomí rozhodnutí hongkongského předsedy vlády nevynucovat provádění sporných osnov „národního vzdělávání“ poté, co proběhly masové demonstrace a zvedl se široký odpor; vyzývá pekingské orgány, aby v souladu s dohodou, jež byla uzavřena před předáním této bývalé britské kolonie Čínské lidové republice, plně dodržovaly zásadu „jedna země, dva systémy“; vítá vysokou účast v nedávných volbách do legislativní rady a očekává, že bude v co nejkratší lhůtě zavedeno všeobecné volební právo pro volbu všech členů tohoto shromáždění;

Lidská práva a demokracie

21.  obdivuje a podporuje odvahu a aktivismus čínských občanů, kteří společensky odpovědným způsobem prosazují a brání všeobecně uznávaná sociální a lidská práva, řeší a napravují obecně známé společenské hrozby nebo trestné činy, jako je například korupce, zneužívání pravomoci veřejného činitele, poškozování životního prostředí, nákaza AIDS, otrava jídlem, podvody při stavbě škol či nezákonné vyvlastňování pozemků a majetku, které často páchají místní straničtí činitelé; odsuzuje všechna oficiální odvetná opatření proti těmto čínským občanům; naléhavě vyzývá čínské vedení, aby podporovalo občanskou odpovědnost za dodržování sociálních lidských práv a aby rehabilitovalo oficiálně perzekvované a trestané obránce těchto práv; připomíná čínskému vedení, aby přísně dodržovalo domácí a mezinárodní zákony na ochranu lidských práv;

22.  jednoznačně schvaluje kritické připomínky čínských advokátů a právníků, že ponižující zadržování podezřelých osob po dobu delší než 15 dnů je v rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který Čína podepsala v říjnu 1998; vyjadřuje znepokojení nad tím, že čínská vláda stále není ochotná ratifikovat Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; vyjadřuje politování nad skutečností, že podle nového trestního řádu platného od roku 2013 dokonce policie a orgány státní bezpečnosti mohou zadržet podezřelou osobu déle než 14 měsíců, a to bez právní pomoci; plně podporuje čínské právníky, kteří kritizují skutečnost, že si policie neponechává jen možnost držet podezřelé osoby v domácím vězení, ale i možnost „vazby na určeném místě“; podporuje všechny snahy čínských právníků o skutečnou reformu trestního řádu ČLR;

23.  vyzývá Čínu, aby dodržovala minimální sociální normy; zdůrazňuje význam dodržování a urychleného uplatňování veškerých pravidel MOP, včetně práva na svobodné zakládání nezávislých odborových svazů; vítá uplatňování zákona o pracovních smlouvách a žádá, aby byl legislativní rámec doplněn přijetím zákona o kolektivním vyjednávání; naléhavě vyzývá čínské orgány i evropské investory a společnosti působící v Číně, aby dodržovali mezinárodní pracovní normy, a zaručili tak v Číně slušné odměny a pracovní podmínky a dodržování lidských práv; zastává názor, že by EU neměla povolit přístup na trh v případě zboží, které bylo vyrobeno dětmi nebo v zařízeních, jež vážně porušují mezinárodní pracovní normy a lidská práva, například ve vězeňských pracovních táborech;

24.  domnívá se, že nerovnováha v obchodě mezi EU a Čínou odráží rozdíly v sociálním, hospodářském a demokratickém modelu; domnívá se, že k tomu přispívá nedodržování nebo omezené dodržování některých práv v Číně; zdůrazňuje, že je důležité určit strategii pro dialog s Čínou, zejména pokud jde o problematiku trhu práce;

25.  obává se, že počet vězňů popravených podle čínských právních předpisů o trestu smrti i rychlost, s jakou probíhají soudní procesy a následné popravy, se neslučují s obsahem lidského práva na svobodný a spravedlivý soudní proces, neboť při této rychlosti čínských orgánů lze přehlédnout vadná soudní řízení a další chyby, což vede k popravám nevinných osob; domnívá se, že používání trestu smrti v rámci nejasného soudního systému, který není zcela průhledný a v němž dosud nebyla propracována práva vězňů, je závažný omyl; vyzývá čínské orgány, aby přehodnotily politiku trestu smrti;

26.  zdůrazňuje, že strategické partnerství mezi EU a Čínou zahrnuje vzájemnou svobodu sdělovacích prostředků, což znamená svobodu tisku pro čínské sdělovací prostředky v Evropě a také svobodu tisku pro evropské sdělovací prostředky v Číně; očekává, že všechny evropské instituce budou přísně hájit tento základní princip lidských práv při svém styku s čínskými partnery;

27.  odsuzuje kontrolu a cenzuru internetu, kterou provádějí čínské orgány; se znepokojením konstatuje, že novým zákonem, který zakazuje vyzrazení státního tajemství, urážku národní hrdosti, ohrožování národnostní jednoty země a vyzývání k „nezákonným protestům“ nebo „masovým shromážděním“, čínská vláda zostřuje svoji kontrolu nad internetem; podotýká, že tedy již neexistují žádná skutečná omezení cenzury nebo pronásledování; vyjadřuje znepokojení nad tím, že nový zákon nestanoví žádná ochranná opatření, a umožňuje tak, aby byl zneužit; zdůrazňuje, že výrazy „nezákonné protesty“ a „masová shromáždění“ by měly být použity pouze v případě, kdy existuje zákon upravující pokojné a zákonné protesty a je účinný; vybízí čínskou vládu, aby povolila pluralitu názorů na internetu, v médiích a ve veřejné sféře obecně; připomíná, že Rada OSN pro lidská práva nedávno uznala právo na svobodu projevu na internetu;

28.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že vešla v platnost nová ustanovení v oblasti kontroly internetu, jež legalizují zavírání blogů a stanoví tvrdý postih blogerů, novinářů a právníků, kteří je hájí;

29.  zdůrazňuje, že v zemi s více než 500 miliony uživatelů internetu se může kybernetický prostor rozvíjet a vzkvétat pouze za podmínky digitální svobody; vyzývá čínské orgány, aby zabezpečily a zároveň ochránily ohromný kybernetický prostor, který v Číně vznikl, a aby své úsilí zaměřily na jeho rozšíření a nikoliv na jeho cenzuru a kontrolu;

30.  uznává značné úsilí čínské vlády zaměřené na hospodářský rozvoj Tibetu a Sin-ťiangu a dopad tohoto úsilí na kočovná společenství a tradiční způsob života; naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby jednala politicky odpovědně a smysluplně zapojovala Tibeťany a Ujgury do záležitostí spojených se správou státu, včetně řízení zdrojů a priorit v oblasti hospodářského rozvoje, a aby projevy kultury, jako jsou jazyk a náboženství, nepotírala, ale naopak je respektovala; pevně trvá na tom, že čínská vláda nedosáhne trvající stability Tibetu nebo Sin-ťiangu ani porozumění mezi Číňany, Tibeťany a Ujgury násilnou asimilací, ničením kultury ani represivními policejními a bezpečnostními metodami, ale jedině tím, že se bude vážně zabývat všemi požadavky původního obyvatelstva s cílem dosáhnout opravdu sdílené odpovědnosti za prosperitu autonomních oblastí; naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby zrušila zákaz vstupu nezávislých pozorovatelů do těchto oblastí;

31.  zdůrazňuje, že bez ohledu na tvrdou represivní politiku dochází v Číně k náboženskému oživení, jež se projevuje znovuotevřením nebo rekonstrukcí velkého množství nábožensky významných míst; naléhavě vyzývá čínské orgány, aby ustoupily od politik a praxe, které omezují základní práva občanů na svobodu náboženského vyznání a přesvědčení;

32.  vyzývá čínské orgány, aby oficiálně uznaly protestantské domácí církve a podzemní katolické církve; připomíná v této souvislosti, že mezinárodní právo v oblasti ochrany lidských práv uznává svobodu náboženského vyznání či přesvědčení bez ohledu na stav registrace, což znamená, že registrace by neměla být povinnou podmínkou pro praktikování náboženství; důrazně odsuzuje všechny pokusy státních orgánů zbavit tyto neregistrované církve jejich základního práva na svobodu náboženského vyznání stanovením požadavku, podle nějž musí působit pod hlavičkou státem kontrolovaných správních rad, dále zabavováním majetku, a dokonce i zadržováním a vězněním osob ve snaze umlčet je, což zasahuje do jejich náboženské autonomie a vážně omezuje jejich činnost;

33.  sdílí kritické připomínky čínských právníků ohledně toho, že zásadní nedostatky čínského právního řádu v oblasti náboženství tkví v ústavě, protože zásada „náboženské svobody“ uvedená v ustanoveních 1 a 2 článku 36 je v rozporu se zásadou „omezení náboženství“ uvedenou v ustanoveních 3 a 4, přičemž není objasněno, která z těchto zásad je nadřazena; přidává se k výzvě čínských právníků, aby byla v ústavě nadřazena zásada svobody náboženského vyznání;

34.  uznává úsilí, které Čína vyvíjí při kontrole a obezřetném používání trestu smrti, ale nepřestává být znepokojen tím, že čínská vláda nadále uplatňuje politiku nezveřejňování údajů o počtu vězňů, kteří jsou každoročně popravováni, a považuje informace týkající se trestu smrti za státní tajemství; naléhavě proto vyzývá čínské orgány, aby zastavily zpolitizované používání trestu smrti a zajistily ve svém právním systému procesní záruky na obranu těch, kteří byli odsouzeni k smrti, včetně práva na spravedlivý proces podle mezinárodních standardů;

35.  považuje za politováníhodné, že v rámci dialogu EU a Číny o lidských právech stále nedošlo k žádnému zásadnímu pokroku a že tento dialog nepřinesl konkrétní a viditelné výsledky; připomíná, že u příležitosti přijetí nové strategie EU v oblasti lidských práv se ministři zahraničních věcí EU v červnu 2012 zavázali, že EU nyní bude „důrazně upozorňovat na otázky týkající se lidských práv ve všech vhodných formách dvoustranného politického dialogu, a to i na nejvyšší úrovni“; vyzývá nově jmenovaného zvláštního zástupce EU pro lidská práva, ESVČ, Radu a Komisi, aby zvýšily své úsilí a dodaly tomuto procesu nový stimul, aby bylo dosaženo účinnějšího dialogu více orientovaného na výsledky, a to včetně přípravných schůzí s mezinárodními i místními organizacemi občanské společnosti a s nevládními organizacemi za přítomnosti orgánů obou stran; zastává názor, že tento dialog by měl být součástí veškerých styků s činiteli strategických partnerů, jako je Čína; zdůrazňuje nutnost důkladného řešení všech problémů týkajících se lidských práv a právního státu v Číně a v EU; zastává názor, že summity EU-Čína a rozhovory o lidských právech by měly zahrnovat i souhrn jasných otázek k projednání a konkrétní kritéria; naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonovou, aby vyjádřila své znepokojení nad porušováním lidských práv v Číně a aby se veřejně zmínila o konkrétních případech a otázkách projednávaných s čínskými činiteli na všech setkáních; vybízí činitele členských států EU, aby sledovali koherentně a koordinovaně stejné cíle; vyzývá podniky z EU působící v Číně, aby dodržovaly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, a naléhá na EU a členské státy, aby jejich dodržování bedlivě sledovaly;

Vztahy v rámci Tchajwanské úžiny

36.  znovu opakuje, že EU zastává politiku jedné Číny; vítá prohlubování styků mezi ČLR a Tchaj-wanem; zdůrazňuje zlepšení vztahů v rámci Tchajwanské úžiny, i když je stále vážně podkopáváno čínskými raketami namířenými na Tchaj-wan a mezinárodní izolací Tchaj-wanu ze strany Číny; podporuje smysluplnou účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích, jak ji podporuje prohlášení Rady 9486/09 ze dne 8. května 2009;

37.  je potěšen velkým zájmem milionů čínských občanů o prezidentské a parlamentní volby na Tchaj-wanu, které proběhly dne 14. ledna 2012 a které mohly být poprvé sledovány na internetu;

38.  vítá silné hospodářské vazby, které se rozvíjejí mezi kontinentální Čínou a Tchaj-wanem, i skutečnost, že se Tchaj-wan nově otevírá čínským turistům a spolupráci v oblasti kultury; považuje internacionalizaci obchodu a investic za nejlepší záruku stability Tchaj-wanu; naléhavě proto vyzývá vládu Tchaj-wanu, aby kromě investic v ČLR investovala i jinde;

Vnější situace

39.  naléhavě vyzývá ČLR, aby své světové postavení užívala zodpovědně, konkrétně v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů, ve které má stálé členství a právo veta; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba, aby Čína stáhla své veto blokující veškerá usnesení Rady bezpečnosti OSN, která by povolila zásah v Sýrii, který by ukončil občanskou válku a umožnil Syřanům vzít budoucnost svojí země do vlastních rukou v demokratickém a svobodném procesu; zdůrazňuje, že Čína by také měla jednat zodpovědně v souladu se svým celosvětovým příspěvkem na úrovni G20 s cílem vyřešit světovou finanční krizi, měla by dodržovat pravidla WTO a všechny mezinárodní úmluvy a smlouvy, které podepsala;

40.  vyzývá ČLR, aby se při sledování svých cílů v zahraničí jednoznačně zavázala dodržovat Chartu OSN a mezinárodní právo;

41.  oceňuje skutečnost, že Čína přispívá nejvíce ze všech stálých členů Rady bezpečnosti OSN, co se týče mírových jednotek, což je především zásluhou jejího rychle modernizovaného námořnictva; v této souvislosti vítá zvýšenou spolupráci s EU v boji proti pirátství v Adenském zálivu; vyzývá Čínu, aby jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN odpovědně spolupracovala s mezinárodním společenstvím v zásadních otázkách týkajících se celosvětové bezpečnosti, jako je situace v Sýrii a Íránu;

42.  uznává odpovědnost Číny, pokud jde o poskytování bezpečnosti svým občanům a převzetí role země, která podporuje mír a stabilitu ve světě, a vítá skutečnost, že se více zapojuje v OSN; vyzývá však Čínu k tomu, aby posílila spolupráci s EU a OSN a také transparentnost, co se týče těchto záležitostí, a aby se vyvarovala izolace, pokud jde o vývoj její zahraniční politiky;

43.  vyzývá Čínu, aby přezkoumala svoji politiku „nezasahování do vnitřních záležitostí zemí“ v případech vážného porušení mezinárodního humanitárního práva;

44.  vítá dialog EU-Čína z července 2012 o společné bezpečnostní a obranné politice; navrhuje, aby byl tento dialog rozšířen tak, aby zahrnoval celou asijsko-tichomořskou oblast;

45.  žádá Čínu, aby rozptýlila rostoucí mezinárodní obavy ze svého netransparentního vojenského rozpočtu;

46.  zdůrazňuje globální význam Jihočínského moře, jímž prochází jedna třetina světového obchodu; je znepokojen stupňujícím se napětím, a proto naléhavě apeluje na všechny dotčené strany, aby ustoupily od jednostranných politických a vojenských opatření, umírnily svá prohlášení a urovnaly své neslučitelné územní nároky v Jihočínském moři prostřednictvím mezinárodního rozhodčího řízení v souladu s mezinárodním právem, zejména s Úmluvou OSN o mořském právu, aby byla zajištěna regionální stabilita;

47.  je hluboce znepokojen stupňujícím se napětím mezi Čínou a Japonskem; důrazně apeluje na Čínu a Japonsko, aby se snažily nevnímat jeden druhého jako nepřítele, a považuje za politováníhodné, že nevyužily příležitosti, kterou nabízelo čtyřicáté výročí navázání jejich diplomatických vztahů, k zahájení konstruktivních jednání;

48.  vzhledem k tomu, že Evropská unie má zájem na zachování bezpečnosti a stability ve východní Asii, vyzývá všechny zúčastněné strany, aby jednaly zdrženlivě a učinily kroky ke zklidnění situace na sporných ostrovech; naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany, aby své spory urovnaly mírovou cestou, v duchu spolupráce a v souladu s mezinárodním právem, zejména s Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu, a aby se dohodly na opatřeních proti vyhrocení konfliktů v případě nepředvídaných incidentů;

49.  bere na vědomí nedávný podnět tchajwanského prezidenta k vytvoření dohody o kodexu chování pro oblast Východočínského moře a ustavení mechanismu, který by všem stranám umožnil spolupracovat při využívání přírodních zdrojů této oblasti, a to včetně kapacit pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů;

50.  konstatuje, že Čína hraje klíčovou úlohu, pokud jde o spolupráci dvou států Korejského poloostrova, a vyzývá ČLR, aby aktivněji usilovala o užší spolupráci mezi Severní a Jižní Koreou;

51.  konstatuje a vyjadřuje politování nad tím, že přežití diktátorského a represivního severokorejského režimu v podstatě závisí na Číně; vítá zodpovědné jednání Číny, která během hlasování RB OSN dne 15. dubna 2012 podpořila důrazné odsouzení nezdařilého pokusu Severní Korey o odpálení rakety, který je obecně považován za zkoušku balistické rakety; očekává, že Čína nadále bude přijímat odpovědnost za stabilitu na Korejském poloostrově, za rychlé obnovení šestistranných rozhovorů o severokorejské jaderné hrozbě a především za radikální zlepšení každodenních životních podmínek severokorejských občanů prostřednictvím čínských pobídek;

52.  podotýká, že díky projektům v oblasti obchodu, hospodářství a energetiky hraje Čína ve Střední Asii stále důležitější úlohu; domnívá se, že Čína může zásadně ovlivnit vývoj zemí ve Střední Asii, a vyzývá ji, aby usilovala o zlepšení vztahů mezi těmito zeměmi, které bude klíčovým krokem na cestě k regionální spolupráci; podotýká, že hlavním cílem Číny v rámci Šanghajské organizace spolupráce je bojovat společně proti tzv. „třem zlům“– extremismu, separatismu a terorismu – a dosáhnout tak ve Střední Asii míru a stability; poukazuje na rozsáhlé strategické a hospodářské zájmy Číny v této oblasti vzhledem k tamním zásobám ropy a zemního plynu a vzhledem k možnosti propojit pomocí dálnic a železnice Střední Asií s čínským pobřežím;

53.  vítá rozvoj vztahů mezi Čínou a Afghánistánem a historicky první rozhovory vedoucích představitelů těchto států; domnívá se, že Čína může hrát stěžejní úlohu při snaze stabilizovat situaci v Afghánistánu za použití tzv. „soft power“, a naléhavě vyzývá k tomu, aby EU a Čína v této oblasti blíže spolupracovaly;

54.  všímá si, že čínské vedení vnímá novou americkou strategii obnoveného zájmu o Asii jako pokus USA zastavit rychlý růst Číny na ekonomické a politické scéně; vyzývá Čínu a USA, aby se vyhnuly napětí a závodům ve zbrojení v Tichomoří; naléhavě vyzývá Čínu, aby zajistila dodržování svobody pohybu na moři;

55.  je přesvědčen, že hospodářský, sociální a environmentální dopad rostoucích investic, které směřují z Číny do rozvojových zemí, by se měl velmi důkladně zohledňovat;

56.  konstatuje, že sílící čínská přítomnost v Africe přispěla k hospodářskému rozvoji, zejména se zřetelem na rozvoj infrastruktury; oceňuje, že čínské vedení uznalo závažnou kritiku své nevyvážené africké politiky soustředěné na suroviny, jež byla vznesena na Fóru pro čínskou-africkou spolupráci (FOCAC), jež se konalo dne 20. července 2012 v Pekingu, jak je patrné z toho, že v současnosti otevřeně prosazuje diverzifikaci svých aktivit na tomto kontinentě; vítá, že vůdce státu a strany Chu Ťin-tchao na tomto Fóru pro čínskou-africkou spolupráci (FOCAC) přislíbil africkým zemím obrovský úvěr ve výši 20 miliard dolarů na příští tři roky, který má sloužit k rozvoji místní infrastruktury, zemědělství, výrobních odvětví a malých a středních podniků; vítá podporu, kterou Čína vyjádřila iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI), a vybízí čínské orgány, aby nestály stranou světového vývoje, který směřuje k větší transparentnosti, a aby prohloubily své závazky v této oblasti; vyzývá EU, aby nadále bedlivě sledovala politický, hospodářský, sociální a environmentální dopad rostoucích čínských investic v Africe;

57.  je znepokojen tím, že sílící čínská přítomnost v Africe vede k vážnému sociálnímu napětí, ale vítá skutečnost, že čínské společnosti vyjádřily ochotu klást v rámci svých afrických aktivit větší důraz na sociální odpovědnost; naléhavě vyzývá čínské orgány, aby své politiky zaměřené na Afriku založily na zásadách lidských práv a jejich dodržování, podpoře udržitelného rozvoje a bezpečnosti osob;

58.  konstatuje, že se Čína stále více zapojuje do využívání přírodních zdrojů Latinské Ameriky, přičemž čínský dovoz těchto zdrojů se zvýšil o více než 50 %;

59.  vybízí Čínu, největšího světového producenta oxidu uhličitého, aby se ujala aktivnější a konstruktivnější úlohy při podpoře celosvětové spolupráce v boji proti změnám klimatu; vítá bílou knihu o přijatých politikách a opatřeních pro boj proti změnám klimatu, kterou čínské orgány představily v listopadu 2011, a žádá jejich rychlé provedení;

60.  konstatuje, že osobní kontakt může hrát zásadní roli pro zlepšení vzájemného porozumění mezi Čínou a EU a mezi Čínou a některými dalšími partnerů, jako je USA; vítá v této souvislosti programy na podporu mobility mezi Čínou a EU;

61.  naléhavě vyzývá Čínu, aby si jako absolutní prioritu stanovila zajištění právní jistoty pro zahraniční společnosti prostřednictvím dodržování zásad rovnosti, reciprocity a sociální odpovědnosti podniků;

o
o   o

62.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, ESVČ, Komisi, vládám a parlamentům členských států, přistupujících a kandidátských zemí, vládě Čínské lidové republiky, Všečínskému shromáždění lidových zástupců, tchajwanské vládě a tchajwanskému legislativnímu dvoru.

(1) Úř. věst. L 250, 19.9.1985, s. 2.
(2) Úř. věst. L 6, 11.1.2000, s. 40.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0218.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0017.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0334.
(6) Úř. věst. C 305 E, 14.12.06, s. 219.
(7) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 132.
(8) Úř. věst. C 305 E, 11.11.2010, s. 9.
(9) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 185.
(10) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 137.
(11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0301.
(12) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 80.
(13) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 81.
(14) Úř. věst. C 288 E, 25.11.2006, s. 59.
(15) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 471.
(16) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 118.
(17) Přijaté texty, P7_TA(2011)0474.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2012)0257.


Manipulace s výsledky zápasů a korupce ve sportu
PDF 223kWORD 26k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o manipulaci s výsledky zápasů a korupci ve sportu (2013/2567(RSP))
P7_TA(2013)0098RC-B7-0130/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na Nikosijské prohlášení o boji proti manipulaci s výsledky zápasů ze dne 20. září 2012,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2012 o evropském rozměru v oblasti sportu(1),

  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o etické nezávadnosti hazardních her poskytovaných on-line(2),

  s ohledem na bílou knihu Komise o sportu (COM(2007)0391),

  s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 k boji proti dopingu ve sportu(3),

  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu(4),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. října 2012 s názvem „Příprava uceleného evropského rámce pro on-line hazardní hry“ (COM(2012)0596),

  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 24. března 2011 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (COM(2011)0128),

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci(5),

  s ohledem na přípravnou akci s názvem „Evropské partnerství ve sportu“ a zejména na shromažďování projektů zaměřených na předcházení manipulaci s výsledky zápasů prostřednictvím vzdělávání a poskytování informací příslušným zúčastněným stranám,

  s ohledem na doporučení Komise pro rozhodnutí Rady, kterým se Evropská komise zmocňuje, aby se jménem EU účastnila jednání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky (COM(2012)0655),

  s ohledem na výsledky studie z března 2012 o manipulaci s výsledky zápasů ve sportu, kterou zadala Komise,

  s ohledem na úmluvu Rady Evropy ze dne 16. listopadu 1989 o boji proti dopingu,

  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 28. září 2011 o prosazování integrity ve sportu, pokud jde o manipulace s výsledky, především pak o předem dohodnuté výsledky zápasů,

  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že společný vyšetřovací tým Europolu s krycím názvem „Operace veto“ odhalil, že v posledních letech došlo k rozsáhlé manipulaci s výsledky fotbalových zápasů, přičemž za podezřelé je považováno 680 zápasů po celém světě včetně 380 zápasů v Evropě, a vzhledem k tomu, že tento tým popsal dalekosáhlou síť manipulace s výsledky zápasů, která zasáhla samotné centrum fotbalového dění, přičemž v podezření je 425 osob a dalších 50 bylo zadrženo;

B.  vzhledem k tomu, že Europol uvedl, že tato čísla jsou jen „špičkou ledovce“;

C.  vzhledem k tomu, že manipulace s výsledky zápasů se dotýká značného počtu členských států, přičemž se jedná o důvod k vážným obavám, protože manipulace s výsledky zápasů souvisí s organizovaným zločinem a představuje významný zdroj nebezpečí pro odvětví sportu prakticky ve všech členských státech;

D.  vzhledem k tomu, že manipulace s výsledky zápasů je formou zločinu, jež přináší vysoké zisky, přičemž míra jejího potrestání či odhalení je extrémně nízká, a vzhledem k tomu, že je tudíž využívána zločineckými organizacemi pro jejich činnosti, jako jsou praní peněz a obchod s lidmi a drogami;

E.  vzhledem k tomu, že dílčí manipulaci soutěže jako nezákonnou činnost ve sportu, při níž určitá část hry – přičemž to nemusí být nutně závěrečný výsledek – je předem stanovena, může být těžší odhalit než tradiční manipulaci s výsledky;

F.  vzhledem k tomu, že zločinecké organizace působí v mezinárodním měřítku a mají kontakty po celém světě, takže žádná instituce, země či organizace by nebyla schopná řešit manipulaci s výsledky zápasů sama;

G.  vzhledem k tomu, že zasaženy mohou být všechny sporty a že je ohrožována integrita ve sportu;

H.  vzhledem k tomu, že současné kontrolní mechanismy selhávají, pokud jde o okamžité odhalení zmanipulovaných zápasů, a to v důsledku globální povahy těchto nezákonných činností;

I.  vzhledem k tomu, že transparentnost, zodpovědnost a demokracie – jinými slovy řádná veřejná správa – ve sportovních organizacích jsou předpokladem pro to, aby sportovní hnutí hrálo nějakým způsobem úspěšnou úlohu v boji proti manipulaci s výsledky zápasů a podvodům ve sportu;

J.  vzhledem k tomu, že mnoho sportovních organizací již v této oblasti podniklo opatření, jako např. vypracování kodexů chování a přijetí politiky nulové tolerance;

K.  vzhledem k tomu, že sázky na zmanipulované zápasy jsou nabízeny především provozovateli mimo EU, a vyžadují proto, aby se mezinárodní pozornost zaměřila na boj proti manipulaci s výsledky zápasů;

L.  vzhledem k tomu, že odborníci naznačují, že rostou obavy z toho, že jednotlivci přebírající fotbalové kluby mají nekalé úmysly a chtějí tyto kluby využívat k další manipulaci s výsledky zápasů a jako prostředek k praní peněz;

M.  vzhledem k tomu, že hráčské svazy poukazují na skutečnost, že manipulace s výsledky zápasů je rovněž problémem, pokud jde o to, že hráči nedostávají zaplaceno včas a že jsou zastrašování a vydíráni;

1.  vyzývá všechny hlavní zúčastněné strany jednotlivě, aby převzaly odpovědnost a vypracovaly komplexní přístup tím, že budou vzájemně doplňovat své snahy o potírání manipulace s výsledky sportovních zápasů;

2.  vyzývá Komisi, aby vypracovala koordinovaný přístup boje proti manipulaci s výsledky zápasů a organizované trestné činnosti tak, že bude v této oblasti koordinovat snahy hlavních zúčastněných stran, jako jsou sportovní organizace, vnitrostátní policejní a soudní orgány a provozovatelé sázkových her, a že poskytne platformu pro diskusi a výměnu informací a osvědčených postupů;

3.  vyzývá sportovní organizace, aby vypracovaly politiku nulové tolerance, co se týče korupce (a to uvnitř i ve vztahu k vnějším smluvním stranám), aby se tak předešlo tomu, aby jejich členové podléhali vnějšímu tlaku;

4.  naléhavě vyzývá sportovní organizace, aby zavedly kodex chování pro všechny zaměstnance a úředníky (hráče, trenéry, rozhodčí a zdravotní a technický personál a vedoucí klubů a asociací), který objasní nebezpečí manipulace s výsledky zápasů, bude zahrnovat jasný zákaz manipulace s výsledky zápasů pro účely sázek nebo jiné účely, stanoví s tím spojené sankce a bude zahrnovat zákaz sázení na vlastní zápasy a povinnost ohlašovat veškeré pokusy o kontakt související s manipulací výsledků zápasů nebo informace o manipulaci s výsledky zápasů, k níž došlo nebo má dojít, spolu s příslušným mechanismem ochrany interních informátorů;

5.  vyzývá všechny řídící orgány v oblasti sportu, aby se zavázaly k dodržování postupů řádné správy s cílem snížit nebezpečí, že se stanou obětí manipulace s výsledky zápasů;

6.  zdůrazňuje význam vzdělávání pro zachování integrity ve sportu; vyzývá proto členské státy a sportovní federace, aby řádně informovaly a vzdělávaly sportovce i spotřebitele, a to již od raného věku a na všech sportovních úrovních, amatérských i profesionálních;

7.  vybízí sportovní organizace k tomu, aby zahájily komplexní preventivní a výchovné programy, které jasně stanoví povinnosti pro kluby, ligy a federace, a to zejména pokud jde o nezletilé, a aby v těchto programech nepolevovaly a dále aby zřídily disciplinární orgán, který se bude zabývat otázkami manipulace s výsledky zápasů;

8.  vyzývá Komisi, aby silně a výslovně vybídla všechny členské státy k tomu, aby zahrnuly manipulaci s výsledky zápasů do svých vnitrostátních trestněprávních předpisů, stanovily společné minimální sankce a zajistily, aby stávající mezery v právních předpisech budou řešeny způsobem, který plně respektuje základní práva;

9.  vítá probíhající diskuse o možné úmluvě Rady Evropy pro boj proti manipulaci se sportovními výsledky, která vnitrostátním systémům poskytne nezbytné nástroje, odbornost a zdroje pro boj s touto hrozbou;

10.  vybízí sportovní organizace k tomu, aby v oblasti správy uplatňovaly přísné a přesvědčivé standardy;

11.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby všechny členské státy zakázaly sázky na soutěže, jichž se účastní nezletilí;

12.  vyzývá členské státy, aby vytvořily specializovaný útvar vymáhání práva, který bude bojovat proti manipulaci s výsledky zápasů a který bude sloužit jako centrum pro diskusi a spolupráci s hlavními zúčastněnými stranami, a aby po provozovatelích sázkových her požadovaly, aby tomuto specializovanému útvaru a sportovním organizacím podávaly informace o neobvyklých sázkových schématech za účelem dalšího vyšetřování a postoupení záležitosti orgánům činným v trestním řízení;

13.  vyzývá členské státy, aby posílily evropskou spolupráci v oblasti vymáhání práva prostřednictvím společných vyšetřovacích týmů a spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí zavedení a účinné prosazování opatření pro boj proti nezákonným sázkovým internetovým stránkám a anonymnímu sázení; domnívá se, že by se měly vyměňovat informace o osobách, které byly zmíněny v souvislosti s kontaktováním hráčů ohledně dohod týkajících se manipulace s výsledky zápasů nebo za to byly odsouzeny;

14.  vyzývá členské státy, aby zřídily regulační orgány za účelem zjišťování nezákonných činností v oblasti sportovních sázek, které se budou zabývat shromažďováním, výměnou, analýzou a šířením důkazů o manipulaci s výsledky zápasů, podvodu ve sportu a dalších formách korupce ve sportu, a to v Evropě i mimo ni; zdůrazňuje potřebu úzké spolupráce s ostatními regulačními orgány včetně orgánů vydávajících licence, donucovacích orgánů a policie;

15.  naléhavě vyzývá Komisi, aby mezi těmito regulačními orgány umožnila výměnu informací ohledně nezákonných či podezřelých činností v oblasti sportovních sázek;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily spolupráci se třetími zeměmi za účelem boje proti organizovanému zločinu spojenému s manipulací s výsledky zápasů, a to mimo jiné tak, že se zúčastní vyjednávání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy pro boj proti manipulaci se sportovními výsledky;

17.  vítá zveřejnění pololetní zprávy Komise o boji proti korupci doplněnou o analýzu situace týkající se každého členského státu a obsahující doporučení sestavená na míru každému z nich (od roku 2013);

18.  nabádá Radu, aby usilovala o splnění cílů pracovního plánu EU v oblasti sportu na období 2011-2014 a aby trvala především na vytvoření vzdělávacích programů v členských státech zaměřených na zvyšování povědomí o sportovních hodnotách, jako je poctivost, smysl pro fair-play a respekt k ostatním;

19.  vítá iniciativu Komise, která by v roce 2014 měla vést k přijetí doporučení o osvědčených postupech v předcházení případům manipulace s výsledky zápasů souvisejícím se sázením;

20.  vítá skutečnost, že pátá mezinárodní konference ministrů a vyšších úředníků odpovědných za tělesnou výchovu a sport (MINEPS) se bude zabývat otázkami integrity ve sportu a boje proti manipulaci s výsledky zápasů, a domnívá se, že toto je vhodné fórum pro řešení potřeby vytvořit globální subjekt zabývající se manipulací s výsledky zápasů, kde se všechny příslušné subjekty budou moci scházet, vyměňovat si informace, koordinovat svou činnost a propagovat zásady řádné správy ve sportu;

21.  vyzývá Komisi, aby určila třetí země – jako jsou ty, jež jsou známé jako „asijské sázkové ráje“–, jichž se týkají specifické problémy, pokud jde o manipulaci s výsledky zápasů související se sázením v případě sportovních akcí pořádaných v EU, a aby s těmito zeměmi posílila spolupráci v boji proti manipulaci s výsledky zápasů;

22.  vyzývá Radu, aby rychle a ambiciózně postupovala v jednání o návrhu nové směrnice o praní peněz (COM(2013)0045), který se zabývá využíváním sportovních sázek online k praní peněz;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a evropským, mezinárodním a vnitrostátním sportovním organizacím.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0025.
(2) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 30.
(3) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 590.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2011)0492.
(5) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 121.


Celosvětový hodnotový řetězec bavlny
PDF 230kWORD 28k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o udržitelnosti celosvětového hodnotového řetězce bavlny (2012/2841(RSP))
P7_TA(2013)0099B7-0092/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 3, 6 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 206 a 207 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem s ohledem na protokol č. 4 o bavlně připojený k aktu o podmínkách přistoupení Řecké republiky a o úpravě Smluv,

–   ohledem na základní úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP), včetně úmluvy č. 138 ze dne 26. června 1973 o minimálním věku pro přijetí do zaměstnání, úmluvy č. 182 ze dne 17. června 1999 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce a úmluvy č. 184 ze dne 21. června 2001 o bezpečnosti a ochraně zdraví v zemědělství, úmluvu č. 87 ze dne 9. července 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, úmluvu č. 98 ze dne 8. června 1949 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat, úmluvu č. 141 ze dne 23. června 1975 o organizacích zemědělských pracovníků a úmluvu č. 155 ze dne 22. června 1981 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí a na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na Mezinárodním program pro odstranění dětské práce (IPEC) a program Understanding Children’s Work usilující o pochopení různých aspektů dětské práce,

–  s ohledem na členství EU v mezinárodních orgánech pro obchod s komoditami,

–  s ohledem na výsledky 71. plenárního zasedání Mezinárodního poradního výboru pro bavlnu (ICAC), které se konalo ve dnech 7.–11. října 2012,

–  s ohledem na usnesení přijaté na 95. zasedání Rady ministrů zemí AKT, které se konalo ve dnech 10.–15. června 2012 v Port Vila (Vanuatu),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách(1) a o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu(2),

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 978/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí(3);

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o obchodu s komoditami, o přístupu k surovinám, o kolísání cen na trzích se zemědělskými komoditami, o trzích s deriváty, o udržitelném rozvoji, o vodních zdrojích a o dětské práci a zneužívání dětské práce v rozvojových zemích,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011(4), v němž Parlament odmítl udělit souhlas s uzavřením protokolu o textilních výrobcích k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Uzbekistánem kvůli obavám ze zneužívání nucené dětské práce na bavlníkových plantážích,

–  s ohledem na iniciativu OSN Global Compact, na evropskou strategii pro suroviny, na strategii EU pro sociální odpovědnost podniků, strategie EU pro udržitelný rozvoj, soudržnost politik ve prospěch rozvoje, strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii,

–  s ohledem na prohlášení Komise ze dne 14. března 2013 o udržitelnosti celosvětového hodnotového řetězce bavlny;

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že bavlna patří k plodinám zabírajícím největší osevní plochu a k nejdůležitějším nepotravinovým zemědělským komoditám pro venkovské komunity, obchodníky, textilní průmysl a spotřebitele na celém světě a že toto odvětví je důležité z hlediska vytváření pracovních míst;

B.  vzhledem k tomu, že nejběžněji používané přírodní vlákno pěstované ve více než 100 zemích, do obchodu s níž je zapojeno asi 150 zemí;

C.  vzhledem k tomu, že pěstováním bavlny se podle odhadů zabývá 100 milionů venkovských domácností a že toto odvětví představuje hlavní pracovní příležitosti a zdroj příjmů pro více než 250 milionů lidí, kteří se v rámci tohoto zemědělského hodnotového řetězce věnují pěstování, zpracování, skladování a přepravě bavlny;

D.  vzhledem k tomu, že největšími producenty bavlny jsou Čína, Indie a USA, přičemž USA, Indie, Austrálie a Brazílie jsou největšími vývozci a Čína, Bangladéš a Turecko největšími dovozci; vzhledem k tomu, že Uzbekistán je pátým největším vývozcem bavlny na světě a šestým největším producentem bavlny;

E.  vzhledem k tomu, že převážná většina bangladéšského dovozu bavlny je využívána pro výrobu textilu a oděvů určených pro vývoz, přičemž tento vývoz činí 80 % veškerého vývozu výrobků; vzhledem k tomu, že většina tohoto textilu a oděvů je vyvážena do rozvinutých zemí, zejména do členských států EU, Kanady a USA;

F.  vzhledem k tomu, že v EU pěstuje bavlnu přibližně 100 000 výrobců, zejména v Řecku a ve Španělsku, kteří produkují 340 000 tun vyzrněné bavlny na ploše 370 000 hektarů, což představuje 1 % celosvětové produkce vyzrněné bavlny;

G.  vzhledem k tomu, že EU se v roce 2009 stala čistým vývozcem bavlny s 2,8% podílem na vývozním trhu a že mezi jejími nejvýznamnějšími odběrateli bylo Turecko, Egypt a Čína;

H.  hodnota vývozu textilního a oděvního průmyslu EU představovala v roku 2011 39 mld. EUR a tyto odvětví zaměstnávalo více než 1,8 milionů pracovníků v 146 000 podnicích v celé EU(5);

I.  vzhledem k tomu, že dopad pěstování bavlny na životní prostředí se znásobuje nadměrným používáním pesticidů, jejichž podíl na celosvětovém používání pesticidů činí 7 %, insekticidů, jejichž podíl na celosvětovém používání insekticidů činí 15 %, a vody, což vede k degradaci a kontaminaci půdy a ke ztrátě biologické rozmanitosti;

J.   vzhledem k tomu, že většina celosvětově sklizené bavlny pochází ze zavlažovaných plantáží, které vytváří značný tlak na zdroje pitné vody; vzhledem k tomu, že při pěstování bavlny se celosvětově používá více insekticidů než v případě jakýkoli jiných plodin;

K.  vzhledem k tomu, že EU poskytuje v rámci partnerství EU a Afriky týkajícího se bavlny a v rámci dalších programů(6) největší rozvojovou pomoc na pěstování bavlny a že v roce 2009 byla celosvětově největším dovozcem textilu a oděvů z nejméně rozvinutých zemí;

L.  vzhledem k tomu, že reforma všeobecného systému preferencí EU (GSP)(7) posílí v rámci systému GSP+ pobídky pro dodržování základních lidských a pracovních práv, environmentálních standardů a zásad řádné správy;

M.  vzhledem k tomu, že kvůli neúplným a útržkovitým informacím je obtížné odhadnout, v jakém rozsahu je v hodnotovém řetězci bavlny skutečně využívána dětská práce;

N.  vzhledem k tomu, že podle odhadů MOP je na celém světě využívána práce 215 milionů dětí a že 60 % z nich pracuje v zemědělství(8);

O.  vzhledem k tomu, že pro účely tohoto usnesení se dětskou prací rozumí dětská práce, jak ji definuje Úmluva MOP č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání a Úmluva č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce;

P.  vzhledem k tomu, že v naprosté většině zemí, které patří k hlavním světovým pěstitelům bavlny, jsou během pěstování, sklizně vláken a semen a vyzrňování bavlny(9) využívány různé formy dětské a nucené práce;

Q.  vzhledem k tomu, že dětské a nucené práce v odvětví bavlny a textilu nelze řešit odděleně od jejich hlavních příčin; chudoba venkovských oblastí a neexistující alternativní zdroje příjmů, nedostatečná ochrana dětských práv, absence povinné školní docházky pro všechny děti, neprostupné společenské struktury a převládající názory;

R.  vzhledem k tomu, že pracovní podmínky v odvětví produkce bavlny a výroby textilu a oděvů – včetně zdravotních a bezpečnostních norem a úrovně mezd – nadále vzbuzují velké obavy, zejména pokud jde o nejméně rozvinuté a rozvojové země; vzhledem k tomu, že od roku 2006 přišlo jen v Bangladéši při požárech, k nimž došlo v textilních společnostech, o život 470 osob;

S.  vzhledem k tomu, že ICAC sdružuje 41 zemí, které produkují, spotřebovávají nebo produkují bavlnu a usiluje o zlepšení transparentnosti v rámci trhu s bavlnou pomocí osvěty, podporou mezinárodní spolupráce, shromažďováním statistických údajů a poskytováním technických informací a prognóz na trhu s bavlnou a na textilním trhu;

T.  vzhledem k tomu, že ICAC je i nadále jedním z mála mezinárodních orgánů pro obchod s komoditami, jehož Unie – s výjimkou jejích sedmi členských států – zatím není členem;

U.  vzhledem k tomu, že bavlna má zásadní význam pro obchod, rozvoj a zemědělské cíle Unie;

V.  vzhledem k tomu, že přistoupení Unie k ICAC by posílilo spolupráci v otázkách týkajících se bavlny, soudržnost jejích opatření a zvýšilo její vliv na určování priorit v této oblasti;

W.  vzhledem k tomu, že členství v ICAC by Unii umožnil lepší přístup k informacím a analytickému poradenství, zprostředkovalo by vazby a partnerství mezi textilním odvětvím, výrobci bavlny a veřejnými orgány;

X.  vzhledem k tomu, že Parlament bude požádán o souhlas s přistoupením Unie do ICAC;

1.  žádá, aby se nepolevovalo v boji proti opatřením, která narušují trh, a aby se zvýšila transparentnost na trzích komoditních derivátů;

2.  žádá všechny zúčastněné strany v odvětví bavlny, aby neprodleně pracovaly společně prostřednictvím ICAC na tom, aby se velmi výrazně omezily škodlivé dopady na životní prostředí, včetně nehospodárného využívání vody a používání pesticidů a insekticidů; zdůrazňuje, že v důsledku neudržitelných metod produkce se zhoršují podmínky pro budoucí produkci bavlny; domnívá se, že přistoupení Unie k ICAC přispěje k rozvoji společného pracovního programu ICAC v tomto směru;

3.  zdůrazňuje význam boje proti porušování lidských a pracovních práv a znečisťování životního prostředí v rámci celého hodnotového řetězci bavlny včetně textilního a oděvního odvětví; navrhuje ICAC vytvořit nástroje, které umožní nevládním organizacím snáze nezávisle monitorovat porušování lidských práv v celém hodnotovém řetězci bavlny, a žádá Unii, aby poté, co se stane členem ICAC, podnikla kroky v tomto smyslu;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytné vytvořit řádné podmínky pro drobné výrobce z rozvojových zemí, aby získali přístup k hodnotovému řetězci textilního a oděvního odvětví EU, a lepší pozici v hodnotovém řetězci bavlna-textilie-oděvy, a využít potenciálu, který má organicky pěstovaná bavlna obchodovaná v rámci spravedlivého trhu; vyzývá Komisi, aby posoudila způsoby, jak může právní úprava EU v oblasti zadávání veřejných zakázek podpořit využívání bavlny pocházející ze spravedlivého obchodu;

5.  naléhavě žádá Komisi, aby byly při jednáních o dohodách o hospodářském partnerství a ve vnitrostátních plánech rozvoje v rámci nástroje financování rozvojové spolupráce posíleny snahy o podporu vnitrostátních a regionálních strategií v oblasti bavlny v nejméně rozvinutých zemích, které produkují bavlnu;

6.  důrazně odsuzuje používání dětské a nucené práce na polích s bavlnou;

7.  domnívá se, že pouze holistický a koordinovaný rámec, který se bude zaobírat základními příčinami dětské a nucené práce a který bude prováděn během dlouhého období, může vést k udržitelnějšímu hodnotovému řetězci odvětví bavlny; vyzývá však EU, aby brala vážně veškeré informace o údajné otrocké nebo nucené práci v rámci dodavatelského řetězce bavlny a aby reagovala přiměřenými sankcemi;

8.  zdůrazňuje, že udržitelnost odvětví bavlny závisí na producentech, obchodnících, dodavatelích vstupů, výrobcích textilu, maloobchodnících, obchodních značkách, vládách, občanské společnosti a spotřebitelích; poukazuje na to, že systémy spravedlivého obchodu zabezpečují užší spolupráci mezi spotřebiteli a producenty, mimo jiné i v odvětví bavlny, jejichž odborné poznatky a osvědčené postupy by měla Komise posoudit;

9.  vyzývá všechny státy produkující bavlnu, aby vytvořily pro vlády, průmysl, nezávislé nevládní organizace a odborové organizace příznivé prostředí pro adekvátní sledování a informování o pracovních podmínkách v odvětví bavlny a aby podporovaly organizace zemědělců a odborových svazů v jejich úsilí o zvýšení úrovně příjmů a zlepšení pracovních podmínek na bavlníkových plantážích; zdůrazňuje, že je třeba, aby si pracovníci pracující v odvětví bavlny svou prací vydělali na slušné živobytí a aby měli podíl na ziscích zemí produkujících bavlnu;

10.  vítá iniciativy Better Cotton (Lepší bavlna) (BTI), Cotton Made in Africa (Bavlna vyrobená v Africe), Global Organic Textile Standard (GOTS) a další mnohostranné iniciativy, které se zaměřují na zvýšení udržitelnosti hodnotového řetězce odvětví bavlny a textilu;

11.  naléhavě vyzývá státy, které dosud neratifikovaly Úmluvu OSN o právech dítěte a Úmluvy MOP č. 138 a 182 nebo úmluvy MPO č. 87, 98, 141 a 155, aby tyto úmluvy urychleně ratifikovaly a uplatňovaly; domnívá se, že vlády by měly přijmout veškeré vhodné politiky na posílení informovanosti o stávajících vnitrostátních a mezinárodních předpisech týkající se práce dětí a o základních úmluvách MOP, a to v rámci celého řetězce produkce bavlny;

12.  připomíná, že preference udělené prostřednictvím všeobecného systému preferencí Unie, jejího hlavního nástroje obchodní politiky na podporu základních lidských a pracovních práv a udržitelného rozvoje, mohou být dočasné odebrány v případě závažného a systematického porušování základních lidských nebo pracovních práv zakotvených v základních úmluvách OSN či MOP; zdůrazňuje zodpovědnost evropských společností za dodržování těchto norem v rámci svých dodavatelských řetězců;

13.  zdůrazňuje význam zvláštního pobídkového režimu pro udržitelný rozvoj a dobré vládnutí;

14.  vyzývá Komisi, aby provedla studii a případně Parlamentu předložila legislativní návrh týkající se účinného mechanismu pro zpětné sledování zboží, které je výsledkem dětské nebo nucené práce;

15.  vyzývá Radu, aby přijala rozhodnutí o podmínkách členství v ICAC, aby mohla Unie vstoupit do ICAC na základě výhradních pravomocí;

16.  vyzývá účastníky hodnotového řetězce v odvětví bavlny, aby se vyhýbali jednostranným opatřením, jako např. zákazu vývozu, aby usilovali o vyšší transparentnost a koordinaci s cílem snížit nestabilitu cen a možnosti spekulací a aby usilovali o zabezpečení sledování obchodu s bavlnou na otevřeném trhu;

17.  domnívá se, že produkci bavlny v EU je třeba zachovat a posilovat přechodná restrukturalizační opatření pro regiony, kterých se to dotýká nejvíce;

18.  vyzývá, aby výbor ICAC pravidelně posuzoval prostřednictvím svého odborného panelu pro sociální, environmentálního a hospodářského vlivu produkce bavlny, sociální a environmentální dopad produkce bavlny a svá zjištění zveřejnil;

19.  vyzývá Mezinárodní poradní výbor pro bavlnu, aby případně zvážil vytvoření účinného celosvětového systému označování, který zaručí, že daný produkt byl vyroben bez využití dětské práce v jakémkoli článku dodavatelského řetězce a výrobního procesu;

20.  vyzývá Čínskou lidovou republiku, jež má největší trh s bavlnou a největší zásoby bavlny, aby zvážila přistoupení k ICAC a aby v tomto odvětví hrála konstruktivní úlohu; dále vyzývá Čínskou lidovou republiku, aby rozhodně bojovala proti využívání dětské a nucené práce v odvětví bavlny a textilu;

21.  vyzývá Komisi, aby:

   i. pravidelně podávat zprávy Parlamentu o své činnosti a iniciativách v mezinárodních orgánech pro obchod s komoditami, včetně ICAC;
   ii. plně využila potenciál členství ICAC s cílem usilovat o posílení transparentnosti trhu a jeho udržitelnost;
   iii. rychle reagovala na jakákoli případná omezení vývozu bavlny a další opatření, která mají za následek přílišnou fluktuaci cen;
   iv. pokračovala v zajišťování prosazování zájmů evropských pěstitelů bavlny, provozovatelů odzrňovacích stanic, obchodníků a výzkumných pracovníků v odvětví bavlny;
   v. zlepšovala koordinaci, shromažďování statistických údajů, prognóz, sdílení informací a monitorování s ohledem na celosvětové zásoby bavlny a hodnotové řetězce;

22.  vyzývá svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, ICAC, MOP, Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodnímu fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD), Dětskému fondu OSN (UNICEF), Světové bance a Světové obchodní organizaci (WTO) a vládě Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 31.
(2) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 101.
(3) Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1
(4) Přijaté texty P7_TA(2011)0586.
(5) „Textilní a oděvní průmysl v EU-27 v roce 2011“, Evropská asociace textilního a oděvního průmyslu (Euratex), 2011.
(6) Celkový objem rozvojové pomoci, kterou EU a její členské státy poskytly průmyslovému odvětví bavlny v Africe v roce 2004 překročila 350 milionů EUR. Viz údaje Světové obchodní organizace o pomoci na pěstování bavlny, 31. 5. 2012.
(7) Viz přijaté texty ze dne 13. června 2012, P7_TA(2012)0241.
(8) ILO-IPEC, „Celosvětový vývoj situace v souvislosti s dětskou prací: měřitelné trendy v letech 2004 až 2008“, 2011.
(9) „Přehled literatury a hodnocení výzkumu sociálních dopadů celosvětové produkce bavlny pro odborný panel ICAC pro sociální, environmentální a hospodářské výsledky produkce bavlny“, červenec 2008.


Situace v Bangladéši
PDF 215kWORD 24k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o situaci v Bangladéši (2013/2561(RSP))
P7_TA(2013)0100RC-B7-0133/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši, zejména na usnesení ze 17. ledna 2013(1), 6. září 2007(2) a 10. července 2008(3),

–  s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšskou lidovou republikou o partnerství a rozvoji(4),

–  s ohledem na zákon o mezinárodních zločinech (tribunálech) schválený bangladéšským parlamentem v roce 1973, jenž má „zajistit zadržení, stíhání a potrestání osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a jiné zločiny podle mezinárodního práva“,

–  s ohledem na prohlášení učiněná mluvčím vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové dne 22. ledna 2013 k trestu smrti vydaném Mezinárodním trestním tribunálem v Bangladéši a dne 2. března 2013 k násilí v Bangladéši,

–  s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN ze dne 7. února 2013 o otázce poprav bez řádného soudu a hromadných či svévolných poprav a o nezávislosti soudců a právních zástupců,

–  s ohledem na zásady Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv, Vídeňské deklarace a akčního programu Světové konference o lidských právech z roku 1993, Kodaňské deklarace a akčního programu pro společenský rozvoj z roku 1995,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU má s Bangladéšem dobré, dlouhodobé vztahy, založené mimo jiné i na dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje;

B.  vzhledem k tomu, že vláda sestavená Lidovou ligou a jíž předsedá Šajch Hasíny Vadžídová zřídila s cílem naplnit hlavní slib volební kampaně tribunál pro válečné zločiny s cílem vyšetřit masakry, jež byly spáchány během devíti měsíců války o odtržení vedené mezi Východním a Západním Pákistánem v roce 1971, při níž bylo zabito 300 000 až 3 miliony lidí a bylo znásilněno 200 000 žen;

C.  vzhledem k tomu, že trauma utrpěné v důsledku jednoho z nejotřesnějších případů masového vyvražďování je v životech mnoha bangladéšských obyvatel i po 40 letech stále patrné, přičemž soudní řízení má pro tyto lidi představovat důležitý okamžik uznání a odškodnění za jejich utrpení;

D.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 21. ledna 2013 vynesl rozsudek nad Abdulem Kalamem Azadem za zločiny proti lidskosti spáchané během války za nezávislost v roce 1971 a na konci soudního řízení vedeném v jeho nepřítomnosti jej odsoudil k trestu smrti;

E.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 5. února 2013 odsoudil Abdula Kadera Mullu k trestu odnětí svobody na doživotí za brutální potlačení vyhrocených, přesto však převážně pokojných protestů, jichž se zúčastnili především mladí lidé a které propukly ve čtvrti Šáhbag v Dháce; vzhledem k tomu, že tzv. šáhbagské hnutí vyzvalo k udělení trestu smrti a rovněž k vybudování společnosti i politiky nezatížené projevy náboženského extremismu;

F.  vzhledem k tomu, že vláda v reakci na protesty upravila zákon o Mezinárodním trestním tribunálu z roku 1973 a zahrnula do něj ustanovení, podle něhož se žalobce může proti rozsudku vyneseném Tribunálem odvolat; vzhledem k tomu, že rozsudek soudu nad Abdulem Kaderem Mullou se tak může změnit v trest smrti; vzhledem k tomu, že tato forma zpětného účinku právního předpisu porušuje zásady spravedlivého procesu, oslabuje legitimitu práce Mezinárodního trestního tribunálu a je nedodržením zásady zákazu dvojího ohrožení„ (“ne bis in idem„) platné v mezinárodním právu, což také stanovuje čl. 14 odst. 7 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, jejímž signatářem se stal i Bangladéš;

G.  vzhledem k tomu, že různí vedoucí představitelé vládnoucí strany Lidová liga, včetně ministra vnitra, se postavili za požadavky šáhbagského hnutí a navrhují zákaz Islámské strany a zrušení na ni napojených sdělovacích prostředků;

H.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 28. února 2013 oznámil své rozhodnutí odsoudit Delvara Husajna Sajídího, místopředsedu Islámské strany, k tresu smrti, a to na základě obžaloby, jež zahrnuje pronásledování menšiny hinduistů;

I.  vzhledem k tomu, že po vynesení tohoto posledního rozsudku došlo ke zhoršení situace a vypuknutí násilných střetů ze strany stoupenců Islámské strany na znamení nesouhlasu s tímto rozsudkem a přišlo při nich o život více než 60 lidí; vzhledem k tomu, že podle informací poskytnutých nevládními organizacemi používají policejní jednotky v reakci na tyto útoky vyvolané členy Islámské strany a jejich příznivci ostrou munice;

J.  vzhledem k tomu, že existují zprávy o nedávných útocích aktivistů Islámské strany a některých příznivců Bangladéšské nacionalistické strany na více než 40 hinduistických chrámů, domovů a obchodů napříč Bangladéšem, v jejichž důsledku se stovky lidí ocitly bez domova; vzhledem k tomu, že hindská i jiné menšiny přítomné v Bangladéši (například komunita Ahmadíjů) byly vystaveny opakovanému utrpení v důsledku násilí a pronásledování, především během období války za nezávislost v roce 1971 a po volbách v roce 2001, a vzhledem k tomu, že vyústěním této situace bylo, že Bangladéš v letech 2001 až 2011 opustilo přibližně 900 000 Hindů;

K.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál vede řadu dalších soudních řízení a existuje zde závažné riziko, že obžalovaní budou shledáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti;

L.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky poprav bez řádného soudu a hromadných či svévolných poprav a zvláštní zpravodaj OSN pro otázku nezávislosti soudců a rovněž organizace zabývající se lidskými právy vyjádřili znepokojení nad údajnými nedostatky tribunálu, pokud jde o spravedlivý proces a zákonné postupy, zejména s ohledem na skutečnost, že jeden ze soudních procesů byl veden v nepřítomnosti obžalovaného;

1.  je hluboce znepokojen nedávným propuknutím násilných střetů v Bangladéši, které následovalo po vynesení série rozsudků, a vyjadřuje lítost nad nedávnými oběťmi těchto střetů;

2.  vyjadřuje upřímnou soustrast příbuzným a známým těch, kteří byli v důsledku těchto násilných střetů zabiti či utrpěli zranění;

3.  uznává potřebu usmíření obyvatelstva, spravedlnosti a určení odpovědnosti za zločiny spáchané během války za nezávislost v roce 1971; zdůrazňuje význam role, kterou v tomto kontextu zaujímá Mezinárodní trestní tribunál;

4.  opakuje svůj rozhodný nesouhlas s uplatňováním trestu smrti ve všech případech a za každých okolností;

5.  žádá bangladéšské orgány, aby zmírnily všechny rozsudky trestu smrti, opíraly se o pozitivní vývoj zaznamenaný v roce 2012, kdy nedošlo k žádným popravám, a aby zavedly oficiální zákaz vykonávání poprav jakožto první krok na cestě ke zrušení trestu smrti;

6.  lituje nedostatků ve fungování Mezinárodního trestního tribunálu, jako jsou údajné případy zastrašování, pronásledování a násilné mizení svědků, a lituje rovněž důkazů o nezákonné spolupráci soudců, státních zástupců a vlády; trvá obzvláště na tom, aby orgány činné v trestním řízení posílily opatření zajišťující účinnou ochranu svědků;

7.  vyzývá bangladéšskou vládu, aby zajistila bezvýhradný soulad postupu Mezinárodního trestního tribunálu s vnitrostátními i mezinárodními normami v oblasti soudnictví; v této souvislosti zdůrazňuje záruku svobodného, spravedlivého a transparentního soudního řízení a rovněž právo obětí na ochranu, pravdu, spravedlnost a odškodnění;

8.  vyzývá bangladéšskou vládu, aby zdvojnásobila své úsilí při prosazování právního státu a veřejného pořádku; připomíná její závazek ctít mezinárodní zásady na poli lidských práv;

9.  ostře odsuzuje násilí páchané příznivci Islámské strany a přidružených stran vůči orgánům činným v trestním řízení a vůči těm, kteří podporují rozsudky Mezinárodního trestního tribunálu, a rovněž násilí páchaném na náboženských a etnických menšinách; ostře odsuzuje jakékoli svévolné násilí proti běžným občanům;

10.  vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem obětí; vyzývá vládu, aby své bezpečnostní síly vedla k přísnému dodržování jejich povinnosti uchylovat se k maximální zdrženlivosti a vyhýbali se zásahům majícím za následek smrt a aby důkladně vyšetřila smrt všech, kteří byli zabiti během demonstrací;

11.  naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby zajistily, že všechny případy údajného mučení a nezákonného zacházení budou nestranně vyšetřeny a že osoby nesoucí za toto jednání odpovědnost budou postaveny před soud;

12.  naléhavě vyzývá všechny politické lídry v zemi, aby zmírnili politické napětí a zabránili tak dalšímu násilí a aby odradili své příznivce od účasti na jakýchkoli aktech násilí; vyzývá všechny politické strany v Bangladéši, aby zahájily vzájemný dialog;

13.  vyzývá tisk, aby se zdržel podněcování konfrontačního násilí; naléhavě vyzývá vládu, aby zajistila právo novinářů a editorů na pokojné vyjadřování svých názorů, aniž by byli pronásledováni, zastrašováni, zadržování policií nebo mučeni;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Bangladéše.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0027.
(2) Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s.240.
(3) Úř. věst. C 294 E, 3.12.2009, s.77.
(4) Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s.48.


Irák: obtížná situace menšin, zejména iráckých Turkménů
PDF 223kWORD 25k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o Iráku: tíživá situace menšin, včetně iráckých Turkmenů (2013/2562(RSP))
P7_TA(2013)0101RC-B7-0147/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na svá předchozí usnesení o Iráku, především svá usnesení ze dne 6. dubna 2006 o komunitě Asyřanů(1) a ze dne 25. listopadu 2010 o útocích proti křesťanským komunitám(2),

  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé a na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem(3),

  s ohledem na společný strategický dokument Komise o Iráku (2011–2013),

  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 25. ledna 2013 týkající se nedávné vlny teroristických útoků v Iráku,

  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 24. ledna 2013, které se týkalo vražedného útoku, k němuž došlo na pohřbu ve městě Tuz Khurmatu,

  s ohledem na mezinárodní dohodu s Irákem, kterou v roce 2007 uzavřeli generální tajemník OSN Pan Ki-mun a iráckýp remiér Núrí Málikí a jež obsahuje oficiální závazek „chránit chudé a zranitelné skupiny před bídou a hladověním“,

  s ohledem na zprávu o lidských právech týkající se lidských práv v Iráku v období ledna až června 2012, kterou dne 19. prosince 2012 společně předložily mise Organizace spojených národů na pomoc Iráku (UNAMI) a Komise,

  s ohledem na doprovodné tiskové prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva (OHCHR) Navi Pillayové, která uvedla, že „počet poprav, které byly do té doby v roce 2012 vykonány, a to, že byly provedeny hromadně, představuje velké nebezpečí, tuto situaci nelze ospravedlnit, přičemž v jejím důsledku vzniká velké riziko oslabení částečného a nejistého pokroku, kterého bylo dosaženo při budování právního státu v Iráku,“

  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ze dne 25. ledna 2013, v němž důrazně odsoudil „nedávnou vlnou teroristických útoků, které zasáhly celý Irák a způsobily smrt stovek osob a zanechaly mnoho zraněných“,

  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských apolitických právech z roku 1966, jehož je Irák smluvní stranou,

  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Irák stále čelí závažným politickým, bezpečnostním a socio-ekonomickým problémům, a vzhledem k tomu, že politická scéna v této zemi je extrémně roztříštěná a zasažená násilím, což vážně poškozuje opodstatněnou touhu iráckých občanů po míru, prosperitě a skutečném přechodu k demokracii;

B.  vzhledem k tomu, že irácká ústava zajišťuje rovnost před zákonem pro všechny občany a konkrétně pak v článku 125 stanoví „správní, politická, kulturní a vzdělávací práva různých národností, jako jsou Turkmeni, Chaldejci, Asyřané a veškeré další národnosti“, a vzhledem k tomu, že článek 31 Ústavy oblasti Kurdistán, která vstoupila v platnost v roce 2009, zajišťuje „národní, kulturní a správní autonomii Turkmenům, Arabům a chaldejským Syřanům a Asyřanům, Arménům a dalším občanům Kurdistánu, pokud představují většinu populace“;

C.  vzhledem k tomu, že dne 9. dubna 2012 schválil irácký parlament Vysokou komisi pro lidská práva, která, přestože není dosud plně funkční, představuje první nezávislou komisi pro lidská práva v historii této země;

D.  vzhledem k tomu, že se v rámci politického dialogu s iráckými protějšky Parlament zaměřuje na situaci v oblasti lidských práv v Iráku, která v důsledku neuspokojivé situace zranitelných skupin včetně menšin stále vzbuzuje hluboké obavy;

E.  vzhledem k tomu, že dohoda mezi EU a Irákem a především její doložka o lidských právech zdůrazňuje, že by se politický dialog EU-Irák měl zaměřovat na lidská práva a posilování demokratických institucí;

F.  vzhledem k tomu, že Irák je po dlouhou dobu domovem různých etnických a náboženských menšin, včetně Turkmenů, křesťanů, Kurdů, Šabaků, Mandeanů, Arménců, Jezidů, baháistů, černošských Iráčanů, Asyřanů, Židů, Palestinců a dalších;

G.  vzhledem k tomu, že menšiny v Iráku jsou terčem asimilačních opatření a mají nedostatečné zastoupení v irácké vládě a souvisejících orgánech a institucích;v zhledem k tomu, že v důsledku těchto skutečností se v posledních letechp opulace jednotlivých menšin v Iráku drasticky zmenšily, neboť mnoho osob prchlo ze země, přičemž další lidé byli přinuceni se přestěhovat v rámci Iráku;

H.  vzhledem k tomu, že Turkmeni údajně představují třetí největší etnickou skupinu v Iráku; vzhledem k dlouhotrvajícímu sporu mezi Turkmeny a Kurdy ohledně Kirkuku, což je region bohatý na ropu a další přírodní zdroje, v důsledku něhož jsou Turkmeni vystaveni útokům a únosům ze strany kurdských sil a arabských extremistických skupin; vzhledem k tomu, že sunitští a šíitští Turkmeni jsou terčem sektářsky motivovaných útoků;

I.  vzhledem k tomu, že přetrvávající spor mezi ústřední vládou Iráku a regionální vládou Kurdistánu se nedávno vyostřil, což má negativní dopad na bezpečnostní situaci v regionu a ohrožuje pokojné soužití různých etnických skupin, především Kurdů, Arabů a Turkmenů;

J.  vzhledem k tomu, že kromě územního napětí je severní Irák také terčem patrně sektářských útoků, kdy je šíitská populace často napadána sunnitskými skupinami; vzhledem k tomu, že dne 31. prosince 2012 bylo během šíitského svátku Arba’een zabito 39 poutníků; vzhledem k tomu, že dne 23. ledna 2013 při útoku na šíitskou mešitu ve městě Tuz Khurmatuv  provincii Niveneh v severním Iráku, což je území, které je předmětem sporu mezi vládou Iráku a regionální vládou Kurdistánu a kde žije významná populace Turkmenů, zahynulo nejméně 42 osob a 117 osob bylo zraněno;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory značnému zlepšení bezpečnostní situace je míra násilí, kterému čelí obyvatelé Iráku, i nadále nepřijatelně vysoká, neboť jsou denně hlášeny bombové útoky a střelba; vzhledem k tomu, že přetrvávající napětí a násilí vyvolávají u většiny Iráčanů nejistotu ohledně jejich budoucnosti a obecně znemožňují prosazování hospodářské a sociální integrace iráckých obyvatel;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad narůstajícím počtem násilností, kterému jsou vystaveni civilní obyvatelé Iráku, především násilných činů mezi Sunnity a Šíity, ale také nad útoky proti mimořádně zranitelným skupinám, jako jsou náboženské, etnické a kulturní menšiny, a vyzývá irácké orgány, aby zlepšily bezpečnost a veřejný pořádek a bojovaly proti terorismu a sektářskému násilí v celé zemi;

2.  důrazně odsuzuje útok, k němuž došlo dne 23. ledna 2013 v Tuz Khurmatu při turkmenském pohřbu státního úředníka, který byl zavražděn předchozí den, a při němž bylo zabito nejméně 42 osob a dalších 117 osob zraněno, útok ze dne 3. února 2013, při němž sebevražedný atentátník odpálil nálož před policejní stanicí v Kirkuku a zabil 30 osob a zranil dalších 70, a útok ze dne 16. prosince 2012, kdy byli uneseni, mučeni a zaživa upáleni dva turkmenští učitelé;

3.  jednoznačně odsuzuje veškeré teroristické útoky a vyjadřuje soustrast všem rodinám a přátelům zesnulých a zraněných osob;

4.  vyjadřuje hluboké obavy nad tím, že by nová vlna nestability a sektářského násilí v Iráku mohla ohrozit nadcházející volby, které se mají v jednotlivých provinciíchu skutečnit dne 20. dubna 2013 a jejichž zrušení by ohrozilo možnost vzniku demokratičtějších vládních struktur umožňujících větší míru začlenění;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že přestože ústava uvádí práva Turkmenů a dalších menšin, jsou tyto menšiny i nadále vystaveny etnickému a sektářskému násilí a čelí diskriminaci;

6.  vyzývá jak vládu Iráku, tak regionální vládu Kurdistánu, aby odsoudily útoky a aby plně a bezodkladně vyšetřily nedávné teroristické útoky v tomto regionu, včetně nedávného nejtragičtějšího bombového útoku v Tuz Khurmatu, a aby postavily osoby zodpovědné za tyto činy před soud;

7.  vyzývá vládu Iráku a regionální vládu Kurdistánu, aby okamžitě přijaly opatření, která by uklidnila vyostřený územní spor v oblasti pláně Niveneh, aby uznaly multikulturní, multietnický a multináboženský charakter této provincie a umožnily svým občanům, aby si mohli svobodně zvolit svou identitu, včetně jazyka, náboženství a kultury;

8.  vyzývá politické síly zastoupené v iráckém zákonodárném sboru, aby zahájily skutečný inkluzivní národní dialog s cílem zajistit účinnou demokratickou správu Iráku a dodržování individuálních i kolektivních práv všech občanů Iráku; naléhavě vyzývá iráckou vládu, aby provedla celostátní sčítání lidu, které bylo odloženo na neurčito, aby tak zjistila velikost populace Turkmenů a dalších menšin;

9.  vyzývá iráckou vládu a všechny politické vůdce, aby přijali nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany všech občanů Iráků obecně a především pak příslušníků zranitelných etnických a náboženských menšin; vyzývá vládu, aby bezpečnostním silám nařídila, aby při udržování veřejného pořádku prokázaly zdrženlivost a dodržovaly zásady právního státu a mezinárodní normy;

10.  v této souvislosti vítá skutečnost, že nedávno byl pod dohledem iráckého ministerstva spravedlnosti zahájen reorganizační a rehabilitační program pro vazební střediska a vězení, a doufá, že tento program přispěje k tomu, aby se v Iráku zastavilo rozsáhlé používání mučení a rozšířená beztrestnost, které důrazně odsuzují organizace působící v oblasti lidských práv;

11.  vyjadřuje hluboké politování nad vysokým počtem poprav v Iráku, kdy je trest smrti často vynesen, aniž by proběhl řádný proces, a na základě přiznání získaných pod nátlakem; naléhavě vyzývá iráckou vládu, aby vyhlásila moratorium na veškeré popravy a aby trest smrti v blízké budoucnosti zrušila;

12.  zdůrazňuje, že je třeba, aby byla přijata opatření koordinovaná iráckými orgány a mezinárodními organizacemi poskytujícími pomoc, která by pomohla zranitelným skupinám a vytvořila vhodné podmínky pro zajištění jejich bezpečnosti a důstojných životních podmínek, zejména prostřednictvím iniciativ k podpoře dialogu a vzájemného respektu mezi všemi náboženskými a etnickými komunitami v Iráku;

13.  zdůrazňuje význam toho, aby v rámci iniciativ mise EUJUST LEX bylo tam, kde to je možné, vhodným způsobem zdůrazněn význam práv Turkmenů a menšin obecně, a vysoce oceňuje úspěchy, kterých mise EUJUST LEX dosáhla, a její působení v Iráku;

14.  trvá na tom, aby byla Rada pro spolupráci zřízená Dohodou o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem využívána jako kanál, jehož prostřednictvím budou irácké straně sdělovány obavy nad situací etnických a náboženských menšin v této zemi;

15.  vyzývá mezinárodní společenství a EU, aby irácké vládě poskytla podporu při organizaci pokojných, svobodných a spravedlivých regionálních voleb, které se mají uskutečnit v dubnu 2013;

16.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva,v ládám a parlamentům členských států, vládě a zákonodárnému sboru Irácké republiky, regionální vládě Kurdistánu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 322.
(2) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 115.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0022.


Případ Arafata Jaradata a situace palestinských vězňů v izraelských věznicích
PDF 219kWORD 24k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o případu Arafáta Džarádáta a situaci palestinských vězňů v izraelských věznicích (2013/2563(RSP))
P7_TA(2013)0102RC-B7-0154/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na svá předchozí usnesení, především na usnesení ze dne 4. září 2008 o situaci palestinských vězňů v izraelských věznicích(1) a ze dne 5. července 2012 o politice EU v otázce Západního břehu Jordánu a východního Jeruzalému(2),

  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 16. února 2013, které se týká podmínek Palestinců držících protestní hladovku v Izraeli,

  s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 8. května 2012 o palestinských vězních, kteří drží protestní hladovku,

  s ohledem na Evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé (Dohoda o přidružení mezi EU a Izraelem), zejména na její článek 2, který se týká lidských práv,

  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

  s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války z roku 1949,

  s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech z roku 1966,

  o ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979,

  o ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989,

  s ohledem na příslušná usnesení OSN o konfliktu na Blízkém východě,

  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ze dne 19. února 2013, ve kterém vyjadřuje obavy nad podmínkami palestinských vězňů, kteří drží v Izraeli protestní hladovku; na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 13. února 2013 o zadržených Palestincích a na prohlášení zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva na okupovaném palestinském území Richarda Falka ze dne 27. února 2013 o smrti palestinského vězně Arafáta Džarádáta,

  o ohledem na zprávu UNICEF z února 2013 nazvanou „Děti v izraelské vojenské vazbě: Zjištění a doporučení“,

  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že 18. února 2013 byl Arafát Džarádát zatčen na základě podezření z toho, že házel kamení na izraelské cíle, a vzhledem k tomu, že 23. února 2013 ve věznici Megiddo zemřel; vzhledem k tomu, že příčina jeho smrti je sporná; vzhledem k tomu, že izraelské orgány trvají na tom, že zemřel na infarkt, a vzhledem k tomu, že krvácení a zlámaná žebra, jež objevila pitva, naznačují pokusy o oživení, které učinila vězeňská služba; vzhledem k tomu, že na základě pitvy se palestinské orgány domnívají, že zemřel v důsledku mučení;

B.  vzhledem k tomu, že téměř 4 500 palestinských vězňů zadržovaných v Izraeli se účastnilo hladovky, během níž odmítali jídlo na protest proti smrti pana Džarádáta; vzhledem k tomu, že Palestinci reagují na podmínky palestinských vězňů v izraelských věznicích pouličními nepokoji na Západním břehu;

C.  vzhledem k tomu, že otázka vězněných a zadržených Palestinců má dalekosáhlé politické, sociální a humanitární důsledky; vzhledem k tomu, že palestinští političtí vězni a osoby propuštěné z vazby hrají v palestinské společnosti klíčovou úlohu; vzhledem k tomu, že Izrael vězní a zadržuje více než 4 800 Palestinců, včetně mnoha žen a dětí, více než 100 vězňů zadržených před zahájením mírového procesu z Osla a 15 členů Palestinské legislativní rady; vzhledem k tomu, že 178 z nich je drženo ve správní vazbě, a to včetně 9 členů Palestinské legislativní rady; vzhledem k tomu, že v prohlášení vydaném palestinskými a izraelskými lidskoprávními organizacemi v březnu 2013 se uvádí, že od roku 1967 nejméně 71 palestinských vězňů zemřelo údajně v přímém důsledku mučení v izraelských vazebních střediscích;

D.  vzhledem k tomu, že převážná většina palestinských vězňů ze Západního břehu a pásma Gazy je držena ve věznicích, které se nacházejí na izraelském území; vzhledem k tomu, že pro převážnou většinu z nich je často nemožné nebo velice obtížné uplatnit své právo na návštěvy rodinných příslušníků;

E.  vzhledem k tomu, že izraelské vojenské příkazy k zadržení umožňují vazbu bez obvinění či soudního procesu na základě důkazů, k nimž nemají přístup zadržení ani jejich právníci; vzhledem k tomu, že takové příkazy mohou platit až po dobu šesti měsíců a mohou být bez omezení obnovovány; vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud Izraele nedávno kritizoval vojenské soudy a štáb hlavního vojenského prokurátora za jejich činnost při prodlužování správních příkazů k zadržení;

F.  vzhledem k tomu, že palestinští političtí vězni se opakovaně zúčastňují protestních hladovek, do nichž se zapojují současně stovky vězňů; vzhledem k tomu, že několik zadržených Palestinců i nadále pokračuje v prodloužené protestní hladovce;

G.  vzhledem k tomu, že vězeňkyně tvoří obzvláště zranitelnou skupinu zadržovaných palestinských osob;

H.  vzhledem k odhadům, že na Západním břehu je izraelskými bezpečnostními silami každoročně zatčeno 700 palestinských dětí; vzhledem k tomu, že podle zprávy UNICEF z února 2013, která se zabývá postupy v případech palestinských dětí v kontaktu s izraelským vojenským vazebním systémem, se zdá, že špatné zacházení s těmito dětmi je rozšířené a systematické;

I.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a Izraelem se podle článku 2 Dohody o přidružení zakládají na dodržování lidských práv a zásad demokracie, které tvoří nedílnou součást dohody; vzhledem k tomu, že akční plán EU–Izrael klade důraz na to, že dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva patří k hodnotám sdíleným oběma smluvními stranami;

1.  vyjadřuje velké znepokojení nad smrtí palestinského vězně Arafáta Džarádáta dne 23. února 2013 v izraelské věznici a vyjadřuje soustrast jeho rodině;

2.  je značně znepokojen skutečností, že na Západním břehu se po smrti pana Džarádáta, k níž došlo za neobjasněných okolností ve věznici Megiddo, znovu vyostřilo napětí; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby byly v nejvyšší možné míře zdrženlivé, upustily od provokativních akcí, a předešly tak dalšímu násilí, a aby učinily opatření, která odhalí pravdu a uklidní stávající napětí;

3.  vyzývá izraelské orgány, aby bez prodlení zahájily nezávislé, nestranné a transparentní vyšetřování okolností smrti pana Džarádáta i veškerého údajného mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestání palestinských vězňů;

4.  nadále podporuje legitimní obavy Izraele v oblasti bezpečnosti; nicméně věří, že pravidla právního státu musí být při zacházení se všemi vězni plně dodržována, což je pro demokratický stát zásadní; proto vyzývá izraelskou vládu, aby dodržovala práva palestinských vězňů a chránila jejich zdraví i životy;

5.  vyjadřuje obavy nad tím, že jsou Palestinci drženi ve správní vazbě, aniž by byli obviněni; zdůrazňuje, že by měli být obviněni a postaveni před soud, a to se soudními zárukami v souladu s mezinárodními normami, nebo bez prodlení propuštěni;

6.  trvá na okamžitém uplatnění práva vězňů na návštěvy rodinných příslušníků a vyzývá izraelské orgány, aby vytvořily nezbytné podmínky pro výkon tohoto práva;

7.  vyjadřuje silné obavy ohledně situace a zdravotního stavu zadržených Palestinců, kteří drží prodlouženou protestní hladovku; vyjadřuje podporu úsilí, které vynakládá Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby zachránil životy vězňů a zadržených osob v kritickém stavu, a naléhavě vyzývá Izrael, aby všem účastníkům protestní hladovky poskytl neomezený přístup k náležité zdravotní péči;

8.  opakuje svou výzvu k okamžitému propuštění všech uvězněných členů Palestinské legislativní rady, včetně Marwána Barghútího;

9.  vyzývá izraelské orgány k zajištění toho, aby se palestinským uvězněným a zadržovaným ženám a dětem dostalo náležité ochrany i zacházení v souladu s příslušnými mezinárodními úmluvami, jejichž smluvní stranou Izrael je;

10.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby pečlivě sledovaly osud vězněných a zadržovaných Palestinců, včetně žen a dětí, a aby toto téma zmiňovaly na všech úrovních politického dialogu s Izraelem; trvá na tom, že tato záležitost by měla být začleněna do budoucí zprávy o pokroku Izraele v rámci evropské politiky sousedství;

11.  vyzývá k tomu, aby Parlament vyslal vyšetřovací misi, jež by zhodnotila stávající situaci, pokud jde o vazební podmínky palestinských vězňů, včetně žen a dětí, a využívání správní vazby;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, izraelské vládě, Knessetu, prezidentovi palestinské samosprávy, Palestinské legislativní radě, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, zplnomocněnému velvyslanci Kvartetu na Blízkém východě, předsedovi Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a Mezinárodnímu výboru Červeného kříže.

(1) Úř. věst. C 295 E, 4. 12. 2009, s. 47.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0298.

Právní upozornění - Ochrana soukromí