Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2004 k modelu „jednotného auditu“ (a k návrhu rámce vnitřní kontroly Společenství)(1),

–  s ohledem na sdělení Komise o plánu integrovaného rámce vnitřní kontroly (COM(2005)0252),

–  s ohledem na sdělení Komise o akčním plánu Komise na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly (COM(2006)0009),

–  s ohledem na první pololetní zprávu o hodnocení provádění akčního plánu Komise na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly zveřejněnou dne 19. července 2006 (SEC(2006)1009), a to na základě požadavku Parlamentu vyjádřeného v usnesení o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2004(2),

–  s ohledem na průběžnou zprávu Komise o pokroku zveřejněnou v březnu 2007 (COM(2007)0086), která popisuje dosažený pokrok a oznamuje některá dodatečná opatření,

–  s ohledem na sdělení Komise z února 2008 (COM(2008)0110) a na pracovní dokument útvarů Komise přiložený k tomuto sdělení (SEC(2008)0259),

–  s ohledem na sdělení Komise z února 2009 s názvem „Zpráva o dopadu akčního plánu Komise na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly“ (COM(2009)0043),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0189/2013),

A.  vzhledem k tomu, že podle článku 317 Smlouvy o fungování Evropské unie plní Komise v souladu se zásadami řádného finančního řízení rozpočet na vlastní odpovědnost, a to ve spolupráci s členskými státy;

B.  vzhledem k tomu, že podle Smlouvy nese konečnou odpovědnost za plnění rozpočtu Unie Komise, ačkoli značnou odpovědnost mají i členské státy, neboť v rámci systému sdíleného řízení vynakládají 80 % rozpočtu Unie;

C.  vzhledem k tomu, že poté, co bylo finanční nařízení pozměněno nařízením (ES, Euratom) č. 1995/2006, tvoří zásada účinné vnitřní kontroly jednu z rozpočtových zásad tohoto nařízení, jak navrhovala Komise ve výše uvedeném akčním plánu;

D.  vzhledem k tomu, že nejpřesvědčivějším způsobem, jak může Komise prokázat svůj skutečný zájem na dosažení transparentnosti a řádného finančního řízení, je udělat vše pro podporu opatření usilujících o zlepšení kvality finančního řízení s cílem získat od Evropského účetního dvora kladné prohlášení o věrohodnosti (DAS(3));

E.  vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce a členské státy musejí spolupracovat ve snaze o obnovení důvěry evropských občanů ve finanční výkonnost Unie;

F.  vzhledem k tomu, že na základě doporučení Evropského účetního dvora(4), usnesení Parlamentu o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2003(5) a na základě závěrů Rady ECOFIN ze dne 8. listopadu 2005 Komise v lednu 2006 přijala akční plán na vytvoření integrovaného rámce vnitřní kontroly (dále jen „akční plán“), aby podpořila strategický cíl, jímž je obdržet od Evropského účetního dvora kladné prohlášení o věrohodnosti;

G.  vzhledem k tomu, že se akční plán zaměřil na nedostatky v tehdejších kontrolních strukturách Komise a určil 16 oblastí, v nichž bylo třeba do konce roku 2007 přistoupit k opatřením, přičemž byla zohledněna skutečnost, že zlepšení finančního řízení v Unii je nutné podpořit podrobným sledováním kontrol v Komisi a členských státech;

Provádění akčního plánu

1.  poukazuje na to, že pokrok dosažený při naplňování cílů akčního plánu musí být měřen nejen na základě provedení každého opatření, ale také na základě jeho dopadu na snižování výskytu chyb v uskutečněných operacích;

2.  poznamenává, že sama Komise uvedla, že akční plán byl v plném rozsahu dokončen počátkem roku 2009, i když 3 ze 16 původních opatření se nepodařilo uskutečnit nebo jejich obsah byl v praxi prosazen jinými způsoby;

3.  poukazuje zejména na to, že článek 32 nového finančního nařízení stanovuje zásadu účinné a účelné vnitřní kontroly a že článek 33 téhož nařízení stanovuje, že při předkládání revidovaných nebo nových návrhů výdajů provede Komise odhad nákladů a přínosů kontrolních systémů a odhad míry rizika výskytu chyb;

4.  konstatuje také, že pokud jde o pojem „přijatelného rizika chyb“, bylo přijato rozhodnutí dokončit toto opatření na základě definice pojmu „zbytkového rizika chyb“;

5.  vyslovuje politování nad tím, že ke zjednodušení právních předpisů z období 2007–2013 nedošlo v rozsahu, který by naplnil očekávání;

6.  vyslovuje politování nad tím, že se nepodařilo splnit závazek Komise obdržet prohlášení o věrohodnosti bez jakýchkoli výhrad, a poukazuje zejména na to, že ve své zprávě o prohlášení o věrohodnosti za rok 2011 dospěl Účetní dvůr k závěru, že celkové platby jsou významně zatíženy chybami, a shledal, že systémy dohledu a kontroly byly obecně pouze částečně účinné;

7.  konstatuje, že celková míra výskytu chyb v rámci uskutečněných operací se v roce 2010 zvýšila z 3,3 % na 3,7 % a v roce 2011 dosáhla 3,9 %; vyjadřuje politování nad změnou pozitivního trendu, k němuž došlo v posledních letech, a obává se, že v následujících letech bude míra výskytu chyb narůstat;

8.  konstatuje, že Komise má i nadále za cíl získat kladné prohlášení o věrohodnosti, přičemž Parlament ve svém usnesení o udělení absolutoria za rok 2011 vyjádřil hluboké politování nad tím, že platby jsou i nadále významně zatíženy chybami;

9.  vyzývá Komisi, aby učinila nezbytné kroky k dosažení trvale sestupného trendu míry chybovosti;

Kde je chyba?

10.  sdílí názor Účetního dvora a Komise(6), že systém jednotného auditu dosud nefunguje a že kontrolní systémy zřízené členskými státy v současnosti nevyužívají plně svých možností;

11.  připomíná v tomto ohledu, že v roce 2011 měly v oblasti regionální politiky u více než 60 % chyb zjištěných Účetním dvorem orgány členských států dostatek informací, aby některé chyby zjistily a napravily ještě předtím, než požádaly Komisi o příslušné platby;

12.  sdílí v tomto ohledu názor Účetního dvora, že prvostupňové kontroly, zejména řídicí a kontrolní systémy v členských státech, jsou nedostatečné, což vede k mimořádně náročnosti snižování míry chyb;

13.  konstatuje, že složitá a netransparentní pravidla ztěžují provádění programů a následně i jejich kontrolu; je znepokojen tím, že to může vést ke vzniku mnoha chyb a může dávat prostor k podvodům; vyjadřuje proto znepokojení nad tím, že zvyšující se složitost pravidel na vnitrostátní nebo regionální úrovni (tzv. „gold plating“) vede z hlediska řádného plnění rozpočtu Unie k dalším problémům a ke zbytečnému zvyšování míry chyb;

14.  konstatuje, že se Komise nemůže zcela spoléhat na závěry vnitrostátních orgánů kontroly v členských státech;

15.  konstatuje, že existuje zásadní rozpor mezi Účetním dvorem, který při auditech vedoucích k prohlášení o věrohodnosti uplatňuje roční přístup, a Komisí, která při plnění rozpočtu uplatňuje víceletý přístup;

Co je zapotřebí učinit?

16.  vyzývá Komisi, aby důsledně uplatňovala čl. 32 odst. 5 nového finančního nařízení v případě dlouhodobě vysoké chybovosti a následně zjišťovala nedostatky v kontrolních systémech, analyzovala náklady a přínosy případných nápravných opatření a přijala nebo navrhla vhodná opatření, jako je zjednodušení platných ustanovení, zdokonalení systémů kontroly a přepracování programů nebo prováděcího rámce;

17.  vyzývá členské státy, aby posílily své systémy dohledu a kontroly, a zejména aby zajistily spolehlivost svých ukazatelů a statistik;

18.  se znepokojením konstatuje, že v letech 2010 a 2011 v oblasti regionální politiky zjistil Účetní dvůr, že se Komise nemůže plně spolehnout na vnitrostátní kontrolní orgány a považovat výsledky jejich práce za věrohodné, a žádá členské státy, aby tuto situaci napravily;

19.  vyzývá členské státy, aby převzaly plnou odpovědnost za své účetnictví a předložily Komisi spolehlivé údaje s využitím vnitrostátních výkazů o správě a řízení podepsaných na odpovídající politické úrovni;

20.  vyzývá Komisi, aby členské státy motivovala ke spolupráci s cílem zajistit, aby byly finanční prostředky daňových poplatníků využívány v souladu se zásadami řádného finančního řízení, jak pomocí odpovídajících příspěvků, tak pomocí přísných sankcí nebo pozastavení toku finančních prostředků; trvá na tom, že by to napomohlo k obnovení důvěry občanů EU v Evropskou unii a její orgány a instituce;

21.  vyzývá Komisi, aby v rámci svých útvarů sladila veškeré kontrolní postupy;

22.  se znepokojením poznamenává, že nedostatky v práci vnitrostátních orgánů, které zjistil Účetní dvůr, by mohly být také důsledkem „pochybení a střetu zájmů, které vyplývají se samé podstaty sdíleného řízení“(7), jelikož proto, aby vnitrostátní kontrolní orgány získaly status jednotného auditu, musejí pracovat účinně a současně musí být jimi hlášená chybovost pod 2 %, což mohlo být motivací k nahlašování nižší míry zjištěných nedostatků;

23.  vyzývá proto Komisi, aby byla při certifikaci vnitrostátních řídících a kontrolních orgánů přísnější a zavedla správné pobídky a účinný systém sankcí;

24.  žádá proto v souladu s čl. 287 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby byla v souvislosti s kontrolami sdíleného řízení zintenzivněna spolupráce mezi vnitrostátními kontrolními orgány a Evropským účetním dvorem;

25.  vyzývá příslušné orgány a instituce EU, aby posoudily, zda je vhodné stanovit chybovost na 2 % a zda je možné této hodnoty dosáhnout ve všech oblastech politiky EU;

26.  vyjadřuje v této souvislosti vážné pochybnosti, pokud jde o užitečnost prohlášení o věrohodnosti, jelikož vzhledem ke složitému plnění rozpočtu v oblasti sdíleného řízení leží společná odpovědnost za legalitu a správnost plnění rozpočtu na Komisi a členských státech a na Komisi a regionálních správních orgánech, zatímco politickou odpovědnost nese pouze Komise;

27.  domnívá se proto, že v souvislosti s budoucím přepracováním Smlouvy o Evropské unii je nutné přehodnotit myšlenku prohlášení o věrohodnosti;

Opatření v návaznosti na absolutorium udělené Komisi za rok 2011

28.  opakuje svůj požadavek, aby členské státy vydávaly na patřičné politické úrovni prohlášení o vnitrostátním řízení, a žádá Komisi, aby vytvořila vzorový model takového prohlášení;

29.  domnívá se, že princip povinného prohlášení o vnitrostátním řízení by měl být zahrnut do interinstitucionální dohody připojené k rozhodnutí o víceletém finančním rámci;

30.  poukazuje na to, že „přetrvávající neexistence důvěryhodného systému vnitrostátních prohlášení bude i nadále ochromovat důvěru, kterou mohou mít občané EU v tento model a finanční prostředky EU a správce těchto prostředků“(8);

31.  připomíná, že tři první prioritní opatření, která požadoval od Komise Parlament při udělování absolutoria za rok 2011, mají za cíl vytvořit podmínky pro další pokrok v otázce prohlášení o věrohodnosti;

32.  připomíná zejména, že Komise by měla každoročně – poprvé v září 2013 – předkládat Evropskému parlamentu, Radě a Účetnímu dvoru sdělení, v němž by zveřejnila všechny částky (v nominálních hodnotách), které během předchozího roku získala díky finančním opravám a zpětnému získávání prostředků, a to v případě všech způsobů řízení na úrovni Unie a členských států(9);

33.  trvá na tom, aby toto sdělení bylo předloženo včas, aby je mohl prozkoumat Evropský účetní dvůr ještě před zveřejněním své výroční zprávy;

34.  opakuje svou výzvu Komisi, aby učinila pokrok při zveřejňování přesnějších a spolehlivějších údajů ohledně vracení prostředků a finančních oprav a aby předložila informace uvádějící pokud možno současně rok, v němž se platba uskutečnila, rok, v němž byla příslušná chyba zjištěna, i rok, v němž byly informace o vracení prostředků nebo o finančních opravách uvedeny ve vysvětlivkách k účetnictví(10);

35.  poukazuje na to, že všechna opatření přijatá s cílem snížit chybovost by měla být doplněna o novou „kulturu výkonnosti“; útvary Komise by měly v souladu s požadavky Účetního dvora ohledně významnosti, srovnatelnosti a spolehlivosti údajů stanovit ve svém plánu řízení určitý počet cílů a ukazatelů; ve svých výročních zprávách by měly útvary vyhodnotit svou výkonnost na základě shrnutí dosažených výsledků ve vztahu k hlavním politikám Komise; v hodnotící zprávě podle článku 318 Smlouvy o fungování Evropské unie(11) budou informace o výkonnosti jednotlivých útvarů doplněny o celkové hodnocení výkonnosti Komise;

36.  připomíná, že Komise by měla změnit strukturu uvedené hodnotící zprávy tak, že rozliší vnitřní politiky od vnějších a v oddíle věnovaném vnitřním politikám se zaměří na strategii Evropa 2020 jako na hlavní hospodářskou a sociální politiku Unie; Komise by měla klást důraz na dosažení pokroku při uskutečňování stěžejních iniciativ;

37.  zdůrazňuje dále, že ukazatele výkonnosti by měly být plně začleněny do všech návrhů nových politik a programů;

38.  požaduje, aby pokyny, které dal Parlament Komisi v bodě 1 usnesení připojeného k jeho rozhodnutí o udělení absolutoria za rok 2011 ohledně toho, jak vypracovat hodnotící zprávu podle článku 318 Smlouvy o fungování Evropské unie, by měly být zahrnuty do interinstitucionální dohody připojené k rozhodnutí o víceletém finančním rámci;

Rozpočet založený na výkonnosti

39.  sdílí názor vyslovený Evropským účetním dvorem, že nemá smysl snažit se měřit výkonnost, pokud nebyl rozpočet sestaven na základě ukazatelů výkonnosti(12), a žádá, aby byl vytvořen model sestavování veřejných rozpočtů založený na výkonnosti, v jehož rámci by byly u každé rozpočtové položky uvedeny cíle a výstupy, které se budou měřit na základě ukazatelů výkonnosti;

40.  žádá Komisi, aby vytvořila pracovní skupinu složenou ze zástupců Komise, Parlamentu, Rady a Účetního dvora, která by jednala o nezbytných opatřeních, jež je třeba učinit, aby bylo možno zavést takovýto rozpočet založený na výkonnosti, a vypracovala pro tento účel plán postupu s časovým rozvrhem;

Zjednodušení právních předpisů

41.  vyzývá všechny strany zapojené do rozhodovacího procesu týkajícího se právních předpisů a programů na období po roce 2013, aby měly na zřeteli nutnost respektovat kategorický imperativ zjednodušení tím, že by snížily počet programů a stanovily přiměřené a nákladově efektivní kontroly a jednodušší pravidla způsobilosti a metody určování nákladů;

o
o   o

42.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru a také vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 107, 30.4.2004, s. 1. (2) Úř. věst. L 340, 6.12.2006, s. 3. (3) Zkratka utvořená z francouzského výrazu „déclaration d'assurance“. (4) Stanovisko č. 2/2004 (Úř. věst. C 107, 30.4.2004, s. 1) (stanovisko k „jednotnému auditu“). (5) Úř. věst. L 196, 27.7.2005, s. 4. (6) Příspěvky, s nimiž vystoupili Kersti Kaljulaidová a Manfred Kraff během slyšení na téma integrovaného rámce vnitřní kontroly, které pořádal výbor CONT dne 22. dubna 2013. (7) Příspěvek Kersti Kaljulaidové během slyšení na téma integrovaného rámce vnitřní kontroly, které pořádal výbor CONT dne 22. dubna 2013. (8) Příspěvek, s nímž během téhož slyšení vystoupil Jules Muis. (9) Usnesení připojené k rozhodnutí o udělení absolutoria Komisi za rok 2011, odst. 1 písm. a) (Úř. věst. L 308, 16.11.2013, s. 27). (10) Usnesení připojené k rozhodnutí o udělení absolutoria Komisi za rok 2011, odst. 61. (11) Usnesení připojené k rozhodnutí o udělení absolutoria Komisi za rok 2011, odst. 1 písm. ab), ae) a af). (12) Příspěvek Kersti Kaljulaidové během slyšení na téma integrovaného rámce vnitřní kontroly, které pořádal výbor CONT dne 22. dubna 2013.