(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0126),

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7‑0093/2011),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené italským senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality a uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0253/2013),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 10 (10)  Toto nařízení se týká otázek souvisejících s majetkovými poměry v manželství. Nevztahuje se na pojem „manželství“, který je vymezen vnitrostátním právním řádem členských států. (10)  Toto nařízení se týká otázek souvisejících s majetkovými poměry v manželství. Nevztahuje se na pojem „manželství“, který je vymezen vnitrostátním právním řádem členských států. Toto nařízení je ve vztahu k tomuto pojmu spíše neutrální. Vymezení pojmu manželství ve vnitrostátních právních předpisech členských států není tímto nařízením dotčeno. Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 11 (11)  Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla rozšířit na všechny otázky v občanských věcech týkající se majetkových poměrů v manželství, pokud jde o každodenní správu majetku manželů a jejich majetkové vypořádání, způsobené zejména rozlukou partnerů či úmrtím jednoho z nich. (11)  Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla rozšířit na všechny otázky v občanských věcech týkající se majetkových poměrů v manželství, pokud jde o každodenní správu majetku manželů a jejich majetkové vypořádání, způsobené zejména rozlukou partnerů nebo rozvodem či úmrtím jednoho z nich. (Odpovídá bodu odůvodnění 9 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Bod odůvodnění 11 a (nový) (11a)  Toto nařízení by se však nemělo vztahovat na jiné oblasti občanského práva než majetkové poměry v manželství. Za účelem jasnosti by proto z oblasti působnosti tohoto nařízení měla být výslovně vyloučena řada otázek, jež by bylo možno považovat za otázky související s majetkovými poměry v manželství. (Odpovídá bodu odůvodnění 11 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Bod odůvodnění 12 (12)  Vyživovací povinnosti mezi manželi upravuje nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, proto jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, stejně jako otázky platnosti a účinků darů, kterými se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). (12)  Vyživovací povinnosti mezi manželi, které jsou upraveny v nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, stejně jako otázky dědění ze zákona, kterými se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení1. ______________ 1 Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 107. Pozměňovací návrh 5 Návrh nařízení Bod odůvodnění 13 (13)  Z oblasti působnosti tohoto nařízení by měly být dále vyloučeny otázky povahy věcných práv, které mohou být upraveny ve vnitrostátním právu členských států, jako např. otázky týkající se zveřejňování těchto práv, stejně jako je tomu v nařízení (EU) č. … [Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení]. Soudy členského státu, v němž se nachází majetek jednoho či obou manželů, tak mohou přijímat opatření věcného práva vztahující se zejména na zápis převodu tohoto majetku do veřejného rejstříku, pokud to právní řád tohoto členského státu vyžaduje. (13)  Toto nařízení by nemělo mít dopad na omezený počet (numerus clausus) věcných práv podle vnitrostátního práva určitých členských států, stejně jako je tomu v případě nařízení (EU) č. 650/2012. Členský stát by neměl mít povinnost uznat věcné právo ve vztahu k majetku, který se nachází na jeho území, pokud jeho právní řád příslušné věcné právo nezná. (Odpovídá zčásti bodu odůvodnění 15 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 6 Návrh nařízení Bod odůvodnění 13 a (nový) (13a)  Toto nařízení by však mělo umožnit přizpůsobení neznámého věcného práva nejbližšímu rovnocennému věcnému právu podle práva tohoto jiného členského státu, aby měly oprávněné osoby v jiném členském státě možnost vykonávat práva, jež jim vznikla např. v rámci vypořádání majetkových poměrů v manželství nebo jež na ně přešla. V kontextu tohoto přizpůsobení je třeba zohlednit účel a zájmy sledované příslušným věcným právem a účinky s tímto právem spojené. Pro účely určení nejbližšího rovnocenného věcného práva v rámci vlastního právního řádu se lze obrátit na orgány nebo příslušné osoby státu, jehož právo je rozhodné pro majetkové poměry v manželství, se žádostí o další informace o povaze a účincích daného práva. Za tímto účelem by mohly být využívány stávající sítě v oblasti justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech, jakož i veškeré další dostupné prostředky usnadňující porozumění cizímu právu. (Odpovídá bodu odůvodnění 16 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 7 Návrh nařízení Bod odůvodnění 13 b (nový) (13b)  Požadavky pro zápis práva k nemovitému či movitému majetku do příslušného rejstříku by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Proto právo členského státu, kde je rejstřík veden (pro nemovitý majetek lex rei sitae), určí, za jakých právních podmínek a jakým způsobem je zápis prováděn a jaké orgány, jako například katastry nemovitostí nebo notáři, jsou oprávněny kontrolovat, že všechny podmínky jsou splněny a že předložené či vytvořené dokumenty jsou dostatečné nebo že obsahují nezbytné informace. (Odpovídá zčásti bodu odůvodnění 18 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 8 Návrh nařízení Bod odůvodnění 13 c (nový) (13c)  Účinky zápisu práva do rejstříku by rovněž měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Skutečnost, zda má zápis například deklaratorní nebo konstitutivní účinek, by tudíž měla být stanovena právem členského státu, v němž je rejstřík veden. Pokud tedy například podle práva členského státu, v němž je rejstřík veden, musí být nabytí práva k nemovitému majetku zapsáno do rejstříku, aby byl zajištěn účinek rejstříků erga omnes nebo byly ochráněny právní úkony, měl by se okamžik takového nabytí řídit právem tohoto členského státu. (Odpovídá bodu odůvodnění 19 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 9 Návrh nařízení Bod odůvodnění 13 d (nový) (13d)  Pojem „majetkové poměry v manželství“, jenž určuje oblast působnosti tohoto nařízení, by měl zahrnovat všechna pravidla týkající se majetkových vztahů mezi manželi navzájem a jejich vztahů vůči třetím osobám vyplývajících z manželství i po jeho ukončení. Zahrnuje nejen závazná pravidla rozhodného práva, ale také další fakultativní pravidla, na nichž se mohou manželé v závislosti na rozhodném právu dohodnout. Pozměňovací návrh 10 Návrh nařízení Bod odůvodnění 13 e (nový) (13e)  Stejně jako nařízení (EU) č. 650/2012 by i toto nařízení mělo respektovat rozdílné systémy vypořádání věcí majetkových poměrů, jež se uplatňují v členských státech. Pro účely tohoto nařízení by proto měl být pojem „soud“ vykládán široce tak, aby zahrnoval nejen soudy v pravém slova smyslu vykonávající soudní funkce, ale také notáře a rejstříkové úřady v některých členských státech, kteří nebo které v určitých věcech majetkových poměrů vykonávají soudní funkce stejně jako soudy, a notáře a právní odborníky, kteří v některých členských státech vykonávají v konkrétních věcech majetkových poměrů soudní funkce na základě zmocnění soudu. Na všechny soudy ve smyslu tohoto nařízení by se měla vztahovat pravidla soudní příslušnosti, která jsou v něm stanovena. Naproti tomu by pojem „soud“ neměl zahrnovat nesoudní orgány členských států, které mají podle vnitrostátních právních předpisů pravomoc jednat ve věcech majetkových poměrů, jako jsou například notáři ve většině členských států, v nichž v souladu s běžnou praxí nevykonávají soudní funkce. (Odpovídá bodu odůvodnění 20 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 11 Návrh nařízení Bod odůvodnění 14 (14)  Vzhledem k rostoucí mobilitě párů v průběhu jejich manželského života a k nutnosti podpořit řádný výkon spravedlnosti jsou do tohoto nařízení zařazena pravidla o soudní příslušnosti, jež stanoví, že záležitostmi týkajícími se majetkových poměrů v manželství včetně jeho vypořádání v souvislosti s rozvodovým řízením, rozlukou nebo prohlášením manželství za neplatné se zabývají soudy členského státu, které jsou příslušné k řešení tohoto rozvodového řízení, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné dle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1347/2000. (14)  Vzhledem k rostoucí mobilitě párů v průběhu jejich manželského života a k nutnosti podpořit řádný výkon spravedlnosti jsou do tohoto nařízení zařazena pravidla o soudní příslušnosti, jež stanoví, že záležitostmi týkajícími se majetkových poměrů v manželství včetně jeho vypořádání v souvislosti s rozvodovým řízením, rozlukou nebo prohlášením manželství za neplatné se zabývají soudy členského státu, které jsou příslušné k řešení tohoto rozvodového řízení, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné dle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1347/2000, pokud manželé výslovně či jiným způsobem uznali příslušnost daných soudů. Pozměňovací návrh 12 Návrh nařízení Bod odůvodnění 16 (16)  V případech, kdy nejde o otázky majetkových poměrů v manželství související s dědickým řízením, řízením o odluce nebo o prohlášení manželství za neplatné či s úmrtím jednoho z partnerů, mohou se manželé rozhodnout k předložení otázek majetkových poměrů ve svém manželství soudu členského státu, jehož právo si zvolili jako rozhodné právo v této oblasti. Toto rozhodnutí se vyjadřuje vzájemnou dohodou manželů a může být učiněno kdykoli, i v průběhu řízení. (16)  V případech, kdy nejde o otázky majetkových poměrů v manželství související s dědickým řízením, řízením o odluce nebo o prohlášení manželství za neplatné či s úmrtím jednoho z partnerů, mohou se manželé rozhodnout k předložení otázek majetkových poměrů ve svém manželství soudu členského státu, jehož právo si zvolili jako rozhodné právo v této oblasti. K tomu je třeba vzájemná dohoda manželů, která může být učiněna nejpozději do okamžiku zahájení soudního řízení a poté podle práva státu, u jehož soudu bylo zahájeno řízení (lex fori). Pozměňovací návrh 13 Návrh nařízení Bod odůvodnění 17 (17)  Toto nařízení musí umožnit zachování místní příslušnosti soudů určitého členského státu v řízeních týkajících se majetkových poměrů v manželství, s výjimkou rozluky partnerů nebo úmrtí jednoho z nich, a především by mělo stanovit forum necessitatis, aby se předešlo odepření spravedlnosti. (17)  Toto nařízení musí umožnit zachování místní příslušnosti soudů určitého členského státu v řízeních týkajících se majetkových poměrů v manželství, s výjimkou rozluky partnerů nebo úmrtí jednoho z nich, dle souboru hierarchicky seřazených kritérií, čímž se zajistí existence silné vazby mezi manželi a členským státem, jehož soudy jsou příslušné. Pozměňovací návrh 14 Návrh nařízení Bod odůvodnění 17 a (nový) (17a)  Zejména v zájmu napravení případů odepření spravedlnosti by toto nařízení mělo rovněž stanovit forum necessitatis, jež by soudu některého členského státu ve výjimečných případech umožnilo rozhodnout o věci majetkových poměrů, která má úzkou vazbu ke třetímu státu. Takový výjimečný případ může nastat, jestliže se ukáže, že řízení v příslušném třetím státě není možné, například z důvodu občanské války, nebo pokud nelze od oprávněné osoby rozumně očekávat, že v tomto státě podá návrh nebo povede řízení. Příslušnost založená na foru necessitatis by však měla být vykonávána pouze za předpokladu, že věc majetkových poměrů manželů vykazuje dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu bylo zahájeno řízení. (Odpovídá bodu odůvodnění 31 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 15 Návrh nařízení Bod odůvodnění 21 (21)  Nedojde-li k volbě rozhodného práva, musí toto nařízení v zájmu zajištění souladu mezi předvídatelností a požadavkem právní jistoty a současně s ohledem na životní situaci páru zavést harmonizované kolizní normy na základě různých hraničních určovatelů, jež umožní určit rozhodné právo pro celý majetek manželů. Prvním kritériem by tak mělo být první obvyklé společné bydliště manželů po sňatku a druhým právo státu, jehož státní příslušnost měli oba manželé v době uzavření manželství. Pokud není žádné z těchto kritérií splněno nebo v případech, kdy manželé mají různou státní příslušnost a nemají první obvyklé společné bydliště v době uzavření manželství, by měl být použit třetí určovatel – právo státu, k němuž mají oba manželé nejužší vazby s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k místu svatebního obřadu. Tyto vazby musí být posuzovány vůči okamžiku uzavření manželství. (21)  Nedojde-li k volbě rozhodného práva, musí toto nařízení v zájmu zajištění souladu mezi předvídatelností a požadavkem právní jistoty a současně s ohledem na životní situaci páru zavést harmonizované kolizní normy na základě různých hraničních určovatelů, jež umožní určit rozhodné právo pro celý majetek manželů. Prvním kritériem by tak mělo být společné obvyklé bydliště v době uzavření manželství nebo první obvyklé společné bydliště manželů po sňatku a druhým státní příslušnost, kterou měli oba manželé v době uzavření manželství. Pokud není žádné z těchto kritérií splněno nebo v případech, kdy manželé mají různou státní příslušnost a nemají první obvyklé společné bydliště v době uzavření manželství, by měl být použit třetí určovatel – právo státu, k němuž mají oba manželé nejužší vazby s přihlédnutím ke všem okolnostem. Tyto vazby musí být posuzovány vůči okamžiku uzavření manželství. Pozměňovací návrh 16 Návrh nařízení Bod odůvodnění 22 a (nový) (22a)  Pro účely použití tohoto nařízení, tj. pokud odkazuje v zájmu uplatnění práva určitého státu na státní příslušnost jakožto kritérium, podléhá otázka řešení případů vícenásobné státní příslušnosti a skutečnosti, kdy je určitá osoba považována za státního příslušníka určitého státu, vnitrostátnímu právu, včetně případných mezinárodních úmluv, při plném respektování obecných zásad Evropské unie. Pozměňovací návrh 17 Návrh nařízení Bod odůvodnění 24 (24)  Vzhledem k významu volby rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství musí toto nařízení zavést jisté záruky, tak aby si manželé nebo budoucí manželé byli vědomi následků své volby. Volba rozhodného práva musí mít formu, kterou stanoví pro manželské smlouvy právo zvoleného členského státu nebo státu, v němž je smlouva vypracována, a minimálně musí mít písemnou podobu, být opatřena datem a podepsána oběma manželi. Pokud však právo zvoleného státu nebo státu, v němž je smlouva vypracována, obsahuje doplňující formální pravidla pro platnost, zveřejňování nebo registrování takových dohod, musí být tato pravidla dodržena. (24)  Vzhledem k významu volby rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství musí toto nařízení zavést jisté záruky, tak aby si manželé nebo budoucí manželé byli vědomi následků své volby. Dohoda stanovující volbu rozhodného práva by měla mít minimálně písemnou podobu, být opatřena datem a podepsána oběma manželi. Volba rozhodného práva musí mít přitom formu, kterou stanoví právo rozhodné pro majetkové poměry v manželství nebo právo státu, v němž byla dohoda uzavřena. Pozměňovací návrh 18 Návrh nařízení Bod odůvodnění 24 a (nový) (24a)  Aby byly zohledněny určité vnitrostátní předpisy, zejména v oblasti ochrany společného obydlí, a rovněž úpravy dispoziční pravomoci ve vztazích mezi manželi, nemělo by být tímto nařízením dotčeno použití imperativních ustanovení ze strany soudu, u něhož bylo zahájeno řízení; nařízení by tedy mělo členským státům umožňovat, aby vyloučily použití cizího práva ve prospěch práva vlastního. V této souvislosti by imperativní ustanovení měla označovat závazná ustanovení, jejichž dodržování je pro členský stát nezbytné při ochraně jeho veřejných zájmů, zejména jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání. Aby bylo např. ochráněno společné obydlí, měl by členský stát, na jehož území se toto obydlí nachází, mít možnost použít vlastní právní předpisy, aniž by tím byla dotčena ustanovení na ochranu úkonů platná v dotčeném členském státě, jejichž přednost je zaručena článkem 35. Pozměňovací návrh 19 Návrh nařízení Bod odůvodnění 27 (27)  Vzájemné uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech je jedním z cílů tohoto nařízení, proto je v něm třeba stanovit pravidla pro uznávání a výkon rozhodnutí vycházející z nařízení (ES) č. 44/2001, která by byla případně pozměněna vzhledem ke specifickým nárokům oblasti, na kterou se toto nařízení vztahuje. (27)  Vzájemné uznávání rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství vydaných v členských státech je jedním z cílů tohoto nařízení, proto je v něm třeba stanovit pravidla pro uznávání, vykonatelnost a výkon rozhodnutí vycházející z jiných právních nástrojů Unie v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech. Pozměňovací návrh 20 Návrh nařízení Bod odůvodnění 28 (28)  Aby byly zohledněny různé způsoby, jak členské státy řeší otázky majetkových poměrů v manželství, musí toto nařízení zajistit uznávání a vykonatelnost úředních listin. Pokud však jde o jejich uznávání, nemohou být úřední listiny považovány za rovnocenné se soudními rozhodnutími. Uznávání úředních listin znamená, že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, že mají stejné účinky jako v domovském členském státě a že platí presumpce platnosti, která může být v případě sporu zrušena. (28)  Aby byly zohledněny různé systémy, v jejichž rámci členské státy řeší věci majetkových poměrů v manželství, mělo by toto nařízení zajistit přijímání a vykonatelnost úředních listin ve věci majetkových poměrů v manželství ve všech členských státech. (Odpovídá bodu odůvodnění 60 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 21 Návrh nařízení Bod odůvodnění 28 a (nový) (28a)  Pokud jde o uznávání, vykonatelnost a výkon soudních rozhodnutí, jakož i přijímání a vykonatelnost úředních listin a soudních smírů, mělo by toto nařízení stanovit pravidla vycházející především z nařízení (EU) č. 650/2012. Pozměňovací návrh 22 Návrh nařízení Bod odůvodnění 29 (29)  Právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství má sice upravovat právní vztahy mezi manželi a třetími osobami, je přesto třeba, aby podmínky účinků tohoto práva mohly být vymezeny v právu členského státu, v němž mají manželé nebo třetí osoby obvyklé bydliště, tak aby byla zajištěna ochrana třetích osob. Právo tohoto členského státu by rovněž mohlo stanovit, že by se manželé mohli dovolávat použití práva svých majetkových poměrů v manželství na třetí osobu pouze tehdy, pokud by byly dodrženy podmínky zaregistrování nebo zveřejnění platné v tomto členském státě s výjimkou situace, kdy třetí osoba znala nebo musela znát rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství. (29)  Právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství má podle tohoto nařízení upravovat právní vztahy mezi manželi a třetími osobami. Aby však byla zajištěna ochrana třetích osob, žádný z manželů by neměl mít možnost dovolávat se použití tohoto práva v právním vztahu mezi jedním z manželů a třetí osobou, pokud ten z manželů, který je v právním vztahu s třetí osobou, a daná třetí osoba mají své obvyklé bydliště ve stejném státě, který je odlišný od státu, jehož právo je rozhodným právem pro majetkové poměry v manželství. Výjimky se uplatní v případě, pokud třetí osoba není způsobilá požívat ochrany, jinými slovy, pokud tato osoba znala nebo musela znát rozhodné právo nebo pokud byly splněny požadavky, jež se uplatňují na registraci či zveřejnění v dotčeném státě. Pozměňovací návrh 23 Návrh nařízení Bod odůvodnění 30 a (nový) (30a)   Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provedení tohoto nařízení by měly být Komisi v souvislosti se stanovením a následnými změnami potvrzení a formulářů týkajících se prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, soudních smírů a úředních listin svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí1. _____________ 1 Úř. věst. L 55, 28. 2. 2011, s. 13. (Odpovídá bodu odůvodnění 78 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 24 Návrh nařízení Bod odůvodnění 30 b (nový) (30b)  Pro přijímání prováděcích aktů, jimiž budou stanovena a následně pozměňována potvrzení a formuláře na základě tohoto nařízení, by měl být použit poradní postup uvedený v článku 4 nařízení (EU) č. 182/2011. (Odpovídá bodu odůvodnění 79 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 25 Návrh nařízení Bod odůvodnění 32 (32)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména jejími články 7, 9, 17, 21 a 47, které se týkají práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, vlastnického práva, zákazu jakékoli diskriminace a práva na účinnou právní ochranu. Soudy členských států musejí při používání tohoto nařízení dodržovat tato práva a zásady. (32)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména jejími články 7, 9, 17, 20, 21, 23 a 47, které se týkají práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, vlastnického práva, rovnosti před zákonem, zákazu jakékoli diskriminace a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý soudní proces. Soudy členských států musejí při používání tohoto nařízení dodržovat tato práva a zásady. (Odpovídá zčásti bodu odůvodnění 81 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 26 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. a a)  způsobilost k manželství; a)  obecná způsobilost k manželství; Pozměňovací návrh 27 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. a a (nové) aa)  existence, platnost nebo uznání manželství, Pozměňovací návrh 28 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. c c)  dary manželů; vypouští se Pozměňovací návrh 29 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. d d)  dědická práva pozůstalého manžela / pozůstalé manželky; d)  otázky dědění vzhledem k pozůstalému manželovi / pozůstalé manželce; Pozměňovací návrh 30 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. e e)  společné podnikání manželů; e)  otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob; (Odpovídá čl. 1 písm. h) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 31 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. f f)  povaha věcných práv vztahujících se k majetku a zveřejňování těchto práv. f)  povaha věcných práv; (Odpovídá čl. 1 písm. k) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 32 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. f a (nové) (fa)  jakýkoli zápis práv k nemovitému či movitému majetku do rejstříku, včetně právních požadavků pro takový zápis, a účinky zápisu nebo neprovedení zápisu těchto práv do rejstříku a (Odpovídá čl. 1 písm. l) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 33 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 3 – písm. f b (nové) (fb)  v případě rozvodu, otázky způsobilosti mezi manželi či bývalými manželi k převodu či úpravě nároku na starobní či invalidní důchod, který byl získán v průběhu manželství. Pozměňovací návrh 34 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. a a)  „majetkovými poměry v manželství“: souhrn všech pravidel týkajících se majetkových vztahů mezi manželi navzájem a vůči třetím osobám; a)  „majetkovými poměry v manželství“: souhrn všech pravidel uplatňovaných na majetkové vztahy mezi manželi a jejich vztahy vůči třetím osobám vyplývajících z manželství; Pozměňovací návrh 35 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. b b)  „manželskou smlouvou“: jakákoli dohoda, v níž manželé upravují své majetkové vztahy mezi sebou a vůči třetím osobám; b)  „manželskou smlouvou“: jakákoli dohoda, v níž manželé nebo budoucí manželé upravují své majetkové poměry v manželství; Pozměňovací návrh 36 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. c – návětí c)  „úřední listinou“: dokument, který byl úředně vyhotoven nebo zaregistrován jako úřední listina v domovském členském státě a jehož pravost: c)  „úřední listinou“: „úřední listinou“: dokument ve věci majetkových poměrů, který byl formálně vyhotoven nebo zaregistrován jako úřední listina v některém členském státě a jehož pravost: (Odpovídá čl. 3(1), písm. i) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 37 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. d d)  „rozhodnutím“: jakékoli rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství vydané soudem členského státu nesoucí jakýkoli název jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem; d)  „rozhodnutím“: jakékoli rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství vydané soudem členského státu nesoucí jakýkoli název, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem; (Odpovídá čl. 3(1), písm. g) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 38 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. e e)  „domovským členským státem“: členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, uzavřena manželská smlouva, vystavena úřední listina, schválen soudní smír nebo vystaven dokument o vypořádání společného majetku nebo jakákoli jiná listina vystavená soudním orgánem nebo jiným subjektem v přenesené pravomoci soudu či jím určeným; e)  „domovským členským státem“: členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, vystavena úřední listina nebo schválen či uzavřen soudní smír; (Odpovídá čl. 3(1), písm. e) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 39 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. f f)  „dožádaným členským státem“: členský stát, ve kterém se žádá o uznání a/nebo výkon rozhodnutí, manželské smlouvy, úřední listiny, soudního smíru, dokumentu o vypořádání společného majetku nebo jakékoli jiné listiny vystavené soudním orgánem nebo jiným subjektem v přenesené pravomoci soudu či jím určeným; f)  „členským státem výkonu“: členský stát, ve kterém má být vydáno prohlášení vykonatelnosti nebo proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny; (Odpovídá čl. 3(1), písm. f) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 40 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 – písm. g g)  kterýkoli příslušný soudní orgán členského státu vykonávající funkci soudu ve věcech majetkových poměrů v manželství nebo kterýkoli jiný orgán nebo osoba vykonávající příslušné funkce soudu v přenesené pravomoci či s určením soudním orgánem členského státu, jak to stanoví toto nařízení. vypouští se Pozměňovací návrh 41 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 1 a (nový) 1a.  Pro účely tohoto nařízení se „soudem“ rozumějí veškeré soudní orgány a všechny ostatní orgány a právní odborníci s pravomocí ve věcech majetkových poměrů v manželství, kteří vykonávají soudní funkce nebo jednají na základě zmocnění soudním orgánem nebo pod dohledem soudního orgánu, jestliže tyto ostatní orgány a právní odborníci nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnut a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práva členského státu, v němž působí: a)  mohou být napadena před soudním orgánem nebo přezkoumána soudním orgánem; a dále b)  mají obdobnou platnost a účinnost jako rozhodnutí soudního orgánu v téže záležitosti. Členské státy informují Komisi o ostatních orgánech a právních odbornících uvedených v prvním pododstavci v souladu s článkem 37a. (Toto ustanovení odpovídá čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 42 Návrh nařízení Článek -3 (nový) Článek -3 Pravomoc ve věcech majetkových poměrů v rámci členských států Toto nařízení se nedotýká pravomoci orgánů členských států ve věcech majetkových poměrů. Pozměňovací návrh 43 Návrh nařízení Článek 3 Soudy členského státu, kde je podána žádost týkající se dědictví jednoho z manželů podle nařízení (EU) č. … [Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení], jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti. Soudy členského státu zvolené ve věcech dědictví jednoho z manželů podle nařízení (EU) č. 650/2012, jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k věci dědictví. Pozměňovací návrh 44 Návrh nařízení Článek 4 Soudy členského státu, kde je podána žádost o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné podle nařízení (ES) č. 2201/2003, jsou v případě, že se na tom manželé dohodnou, příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti. Soudy členského státu, kde je podána žádost o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné podle nařízení (ES) č. 2201/2003, jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti, jestliže manželé příslušnost dotčených soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem uznali. Tato dohoda může být uzavřena kdykoli, i v průběhu řízení. Pokud je uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma stranami. Pokud se manželé nedohodnou, určuje se příslušnost podle článku 5 a násl. Pokud nebyla příslušnost soudů uvedených v odstavci 1 uznána, určuje se příslušnost podle článku 5 a násl. Pozměňovací návrh 45 Návrh nařízení Článek 4 a (nový) Článek 4a Dohoda o volbě soudu 1.  Manželé se mohou dohodnout, že soudy členského státu, jehož právo si podle článku 16 tohoto nařízení zvolili jako právo rozhodné pro majetkové poměry v manželství, jsou příslušné rozhodovat v záležitostech týkajících se jejich majetkových poměrů v manželství. Tato příslušnost je výlučná. Aniž je dotčen odstavec 3, dohodu o volbě soudu je možné uzavřít a změnit kdykoliv, nejpozději však do okamžiku zahájení řízení u soudu. Pokud tak stanoví právo místa soudu, mohou manželé určit soud rovněž po zahájení řízení. V tomto případě soud toto určení uvede do zápisu v souladu s právem místa soudu. Pokud je dohoda uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma manželi. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody. 2.  Pokud nebyl zvolen žádný soud, manželé se mohou rovněž dohodnout na příslušnosti soudů členského státu, jehož právo je podle článku 17 při neexistenci volby práva rozhodné. Pozměňovací návrh 46 Návrh nařízení Článek 4 b (nový) Článek 4b Příslušnost založená na účasti odpůrce na řízení 1.  Kromě příslušnosti vyplývající z jiných ustanovení tohoto nařízení je příslušný soud členského státu, jehož právo bylo zvoleno na základě článku 16, nebo jehož právo se uplatňuje na základě článku 17, a ke kterému se odpůrce dostaví. Toto pravidlo se nepoužije, pokud se odpůrce dostavil k soudu proto, aby zpochybnil příslušnost soudu, nebo je-li příslušný jiný soud podle článku 3, článku 4 nebo článku 4a. 2.  Soud před uznáním vlastní příslušnosti podle odstavce 1 zajistí, aby byl odpůrce informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které jeho dostavení nebo nedostavení k soudu vyvolá. Pozměňovací návrh 47 Návrh nařízení Článek 5 1)   Mimo případy uvedené v článcích 3 a 4 jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu: Není-li žádný soud příslušný na základě článků 3, 4 a 4a, jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu: a)  v němž mají manželé obvyklé společné bydliště, nebo případně a)  na jehož území mají manželé v době zahájení řízení u soudu obvyklé bydliště, nebo případně b)  v němž měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo případně b)  na jehož území měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud zde v době zahájení řízení u soudu jeden z nich ještě bydlí, nebo případně c)  v němž má obvyklé bydliště odpůrce, nebo případně c)  na jehož území má odpůrce v době zahájení řízení u soudu obvyklé bydliště, nebo případně d)  jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí „domicilu“ obou manželů. d)  jehož státními příslušníky jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí „domicilu“ obou partnerů, nebo případně 2)  Obě strany se také mohou dohodnout na tom, že soudy členského státu, jehož právo si zvolily podle článků 16 a 18 tohoto nařízení jako rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství, jsou příslušné v záležitostech týkajících se jejich majetkových poměrů v manželství. da)  jehož státním příslušníkem odpůrce je, nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí jeho domicilu. Tato dohoda může být uzavřena kdykoli, i v průběhu řízení. Pokud je uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma stranami. (Odstavec 2 viz pozměňovací návrh k článku 4a (novému); znění bylo pozměněno.) Pozměňovací návrh 48 Návrh nařízení Článek 6 Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 3, 4 a 5, jsou soudy členského státu příslušné, pokud se na území tohoto členského státu nachází majetek jednoho či obou manželů; v tom případě má soud, u něhož se řízení koná, rozhodnout pouze o tomto majetku. Není-li žádný soud členského státu příslušný na základě článků 3, 4, 4a a 5, pak jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území se nachází nemovitý majetek nebo registrovaný majetek jednoho či obou manželů; v tom případě má soud, u něhož se řízení koná, rozhodnout pouze o tomto nemovitém majetku nebo registrovaném majetku. V takových případech jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí pouze o tom nemovitém majetku nebo registrovaném majetku, který se nachází v tomto členském státě. Pozměňovací návrh 49 Návrh nařízení Článek 7 Není-li stanovena žádná soudní příslušnost na základě článků 3, 4, 5 či 6, mohou ve výjimečných případech a pod podmínkou, že věc vykazuje dostatečnou vazbu na určitý členský stát, rozhodovat ve věcech majetkových poměrů v manželství soudy tohoto členského státu, jestliže ve třetím státě, k němuž má daná věc úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést. Není-li žádný soud členského státu příslušný na základě článků 3, 4, 4a, 5 či 6, mohou soudy členského státu ve výjimečných případech ve věcech majetkových poměrů v manželství rozhodnout, jestliže ve třetím státě, k němuž má daná věc úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést. Věc musí vykazovat dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu bylo řízení zahájeno. (Odpovídá článku 11 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 50 Návrh nařízení Článek 8 Soud, u něhož probíhá řízení na základě článků 3, 4, 5, 6 nebo 7, je rovněž příslušný přezkoumat protinávrh, pokud spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Soud, u něhož probíhá řízení na základě článků 3, 4, 4a, 5, 6 nebo 7, je rovněž příslušný přezkoumat protinávrh, pokud spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Pokud bylo zahájeno řízení u soudu na základě článku 6, je jeho příslušnost k přezkoumání protinávrhu omezena na nemovitý majetek nebo registrovaný majetek, jenž je předmětem hlavního řízení. Pozměňovací návrh 51 Návrh nařízení Článek 9 Za zahájení soudního řízení se považuje: Pro účely této kapitoly se za zahájení soudního řízení považuje: a)  okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo a)  okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že navrhovatel následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo b)  okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu. b)  okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu. ba)  je-li řízení zahájeno z vlastního podnětu soudu, bylo soudem přijato rozhodnutí o zahájení řízení, nebo, není-li takové rozhodnutí vyžadováno, okamžik, kdy soud provedl záznam o podání v dané věci. (Odpovídá článku 14 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 52 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 1 1.  Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první. 1.  Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení mezi manželi a pro tentýž nárok, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první. (Odpovídá článku 17 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 54 Návrh nařízení Čl. 13 – odst. 2 2.  Jedná-li se o řízení u soudu prvního stupně, může se soud, k němuž byla podána žaloba později, prohlásit na návrh jedné ze stran nepříslušným, je-li soud, který zahájil řízení jako první, příslušný pro daná řízení a právo tohoto soudu umožňuje spojení věcí. 2.  Jedná-li se o řízení u soudu prvního stupně, může se soud, k němuž byla podána žaloba později, prohlásit na návrh jednoho z manželů nepříslušným, je-li soud, který zahájil řízení jako první, příslušný pro daná řízení a právo tohoto soudu umožňuje spojení věcí. (Odpovídá článku 18 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 55 Návrh nařízení Článek 13 a (nový) Článek 13a Poskytování informací manželům Příslušný orgán je povinen v rozumné době informovat (oba) manžele o jakémkoli řízení v oblasti majetkových poměrů v manželství, které bylo proti nim (němu) zahájeno. Pozměňovací návrh 56 Návrh nařízení Článek 14 Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy jsou pro rozhodnutí ve věci samé příslušné na základě tohoto nařízení soudy jiného členského státu. Předběžná opatření, včetně zajišťovacích opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy jsou pro rozhodnutí ve věci samé příslušné na základě tohoto nařízení soudy jiného členského státu. (Odpovídá článku 19 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 57 Návrh nařízení Čl. 15 – odst. 1 Právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství podle článků 16, 17 a 18 se vztahuje na celý majetek manželů. 1.   Právo rozhodné pro majetkové poměry v manželství podle článků 16 a 17 a se vztahuje na veškerý majetek, který je součástí těchto majetkových poměrů, bez ohledu na místo, kde se nachází. Pozměňovací návrh 58 Návrh nařízení Čl. 15 – odst. 1 a (nový) 1a.  Aniž by tím byla dotčena ustanovení písm. f) a fa) čl. 1 odst. 3, stanoví právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství mimo jiné: a)  rozdělení majetku manželů do různých kategorií před uzavřením manželství a po jeho ukončení; b)  převod majetku z jedné kategorie do jiné; c)  případnou odpovědnost za dluhy manžela/manželky; d)  dispoziční pravomoci manželů během manželství; e)  ukončení a vyřešení majetkových poměrů v manželství a vypořádání majetku při ukončení manželství; f)  důsledky majetkových poměrů v manželství pro právní vztah mezi jedním z manželů a třetí osobou podle článku 35; g)  věcnou platnost dohody v oblasti majetkových poměrů v manželství. Pozměňovací návrh 59 Návrh nařízení Článek 15 a (nový) Článek 15a Univerzální použitelnost Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států, či nikoliv. (Viz pozměňovací návrh k článku 21; znění bylo pozměněno.) Pozměňovací návrh 60 Návrh nařízení Článek 16 Manželé či budoucí manželé si mohou jako rozhodné právo pro své majetkové poměry v manželství zvolit jedno z těchto práv: 1.   Manželé či budoucí manželé se mohou dohodnout, že zvolí či změní rozhodné právo pro své majetkové poměry v manželství jedno z těchto práv: a)  právo státu, v němž mají manželé či budoucí manželé obvyklé společné bydliště, nebo b)   právo státu, v němž má v okamžiku této volby jeden z manželů či budoucích manželů obvyklé společné bydliště, nebo a)   právo státu, v němž mají manželé nebo budoucí manželé nebo jeden z nich obvyklé bydliště v době uzavření dohody, nebo c)   právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku této volby jeden z manželů či budoucích manželů. b)   právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku uzavření dohody jeden z manželů či budoucích manželů. 2.  Pokud se manželé nedohodnou jinak, má změna rozhodného práva v oblasti majetkových poměrů manželů, k níž došlo v průběhu manželství, účinek pouze do budoucna. 3.  Pokud se manželé rozhodnou pro zpětnou účinnost změny rozhodného práva, není tímto zpětným účinkem dotčena platnost dřívějších aktů, jež byly přijaty podle předchozího rozhodného práva, jakož ani práva třetích osob z něj odvozená. Pozměňovací návrh 61 Návrh nařízení Čl. 17 – odst. 1 – návětí 1.  V případě, že manželé tuto volbu neučiní, je rozhodným právem v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství: 1.  V případě, že není provedena volba podle článku 16, je rozhodným právem v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství: Pozměňovací návrh 62 Návrh nařízení Čl. 17 – odst. 1 – písm. a a)  právo státu, v němž mají manželé či budoucí manželé první obvyklé společné bydliště po sňatku, nebo případně a)  právo státu, v němž mají manželé či budoucí manželé v době uzavření manželství obvyklé společné bydliště nebo v němž mají první obvyklé společné bydliště po sňatku, nebo případně Pozměňovací návrh 63 Návrh nařízení Čl. 17 – odst. 1 – písm. c c)  právo státu, k němuž mají oba manželé nejužší vazby, s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k místu svatebního obřadu. c)  právo státu, k němuž mají oba manželé v době uzavření manželství nejužší vazby, s přihlédnutím ke všem okolnostem, bez ohledu na místo svatebního obřadu. Pozměňovací návrh 64 Návrh nařízení Článek 18 Článek 18 vypouští se Změna rozhodného práva V kterémkoli okamžiku manželství mohou manželé předložit úpravu svých majetkových poměrů jinému právu, než bylo doposud rozhodné. Mohou určit pouze jedno z těchto práv: a)  právo státu, v němž má v okamžiku této volby obvyklé bydliště jeden z manželů; b)  právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku této volby jeden z manželů. Pokud se manželé nevyjádří jinak, je změna rozhodného práva v oblasti majetkových poměrů učiněná v průběhu manželství účinná pouze do budoucna. Pokud se manželé rozhodnou pro zpětnou účinnost změny rozhodného práva, není tímto zpětným účinkem dotčena platnost dřívějších aktů, jež byly přijaty podle předchozího rozhodného práva, jakož ani práva třetích osob z něj odvozená. Pozměňovací návrh 65 Návrh nařízení Článek 19 1.  Volba rozhodného práva má formu, kterou stanoví pro manželské smlouvy právo zvoleného členského státu nebo státu, kde byla smlouva vypracována. 1.  Dohoda o volbě rozhodného práva uvedená v článku 16 musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma manželi. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody. 2.  Aniž je dotčen odstavec 1, tato volba musí být alespoň učiněna výslovně a v písemné podobě, opatřené datem a podepsané oběma manželi. 2.  Tato dohoda musí být v souladu s formálními požadavky rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství nebo práva státu, kde byla dohoda uzavřena. 3.  Pokud právo členského státu, v němž mají oba manželé obvyklé společné bydliště v okamžiku volby podle odstavce 1, stanoví dodatečné podmínky týkající se formy manželské smlouvy, je třeba tyto podmínky dodržet. 3.  Pokud však právo státu, v němž mají oba manželé obvyklé společné bydliště v okamžiku uzavření dohody o volbě rozhodného práva, stanoví dodatečné podmínky týkající se formy tohoto druhu dohody nebo manželské smlouvy, tyto podmínky se uplatní. 4.  Pokud v okamžiku uzavření dohody mají manželé své obvyklé bydliště v různých státech a pokud práva těchto států stanoví různé formální požadavky, je dohoda formálně platná, splňuje-li požadavky stanovené právem jednoho z těchto států. 5.  Pokud v okamžiku uzavření dohody má místo obvyklého bydliště v členském státě pouze jeden z manželů a pokud tento stát stanoví pro tento typ dohod dodatečné formální požadavky, tyto požadavky se uplatní. (Obdobné článku 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 66 Návrh nařízení Článek 20 Rozhodné právo pro formu manželské smlouvy Formální požadavky na manželskou smlouvu 1.  Formu manželské smlouvy stanoví buď rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství, nebo právo státu, kde byla smlouva vypracována. Pokud jde o formální aspekty manželské smlouvy, použije se obdobně článek 19. Všechny dodatečné formální požadavky ve smyslu čl. 19 odst. 3 se pro účely tohoto článku týkají pouze manželské smlouvy. 2.  Aniž je dotčen odstavec 1, manželská smlouva musí mít vždy alespoň písemnou podobu a být opatřena datem a podepsána oběma manželi. 3.  Pokud právo členského státu, v němž mají oba manželé v okamžiku uzavření manželské smlouvy obvyklé společné bydliště, stanoví dodatečné podmínky týkající se formy manželské smlouvy, je třeba tyto podmínky dodržet. Pozměňovací návrh 67 Návrh nařízení Článek 20 a (nový) Článek 20a Přizpůsobení věcných práv Dovolává-li se osoba věcného práva, které jí náleží na základě práva rozhodného pro majetkové poměry v manželství, a dané věcné právo neexistuje v právním řádu členského státu, v němž se tohoto práva dovolává, bude toto věcné právo v případě potřeby a v možném rozsahu přizpůsobeno nejbližšímu rovnocennému věcnému právu v rámci právního řádu daného státu, přičemž budou zohledněny účely a zájmy, které toto konkrétní věcné právo sleduje, jakož i účinky, jež jsou s ním spojeny. (Odpovídá článku 31 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 68 Návrh nařízení Článek 21 Článek 21 vypouští se Všeobecná povaha kolizních norem Právo určené podle ustanovení této kapitoly se použije i v případě, že není právem členského státu. Pozměňovací návrh 69 Návrh nařízení Článek 22 Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití imperativních ustanovení, jejichž dodržování je pro členský stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání, zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak podle tohoto nařízení použilo na majetkové poměry v manželství. 1.  Imperativní ustanovení jsou ustanovení, jejichž nedodržování je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dotčeného členského státu. Příslušné orgány by neměly vykládat výhradu veřejného pořádku způsobem, jenž by byl v rozporu s Listinou základních práv Evropské unie, a zejména s jejím článkem 21, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace. 2.  Tímto nařízením není dotčeno použití imperativních ustanovení práva země soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, aniž jsou dotčena ustanovení na ochranu transakcí platná podle článku 35. Pozměňovací návrh 70 Návrh nařízení Článek 23 Uplatnění některého ustanovení práva určeného podle tohoto nařízení je možno odmítnout pouze v případě, že je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná. Uplatnění některého ustanovení práva jakéhokoli státu určeného podle tohoto nařízení je možno odmítnout pouze v případě, že je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná. (Odpovídá článku 35 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 71 Návrh nařízení Článek 24 Kde toto nařízení předepisuje použití práva některého státu, rozumí se tím předpisy hmotného práva platné v tomto státě, s výhradou předpisů mezinárodního práva soukromého. Kde toto nařízení předepisuje použití práva některého státu, týká se právních předpisů platných v tomto státě, s výhradou předpisů mezinárodního práva soukromého. Pozměňovací návrh 72 Návrh nařízení Článek 25 Členské státy se dvěma nebo více právními systémy – územně konfliktní právo Státy s více právními systémy – kolize právních norem z hlediska územního 1.  Pokud právo určené na základě tohoto nařízení je právem státu, který je složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující majetkové poměry v manželství, určí se příslušná územní jednotka, jejíž právní normy se uplatní, na základě vnitrostátních kolizních právních předpisů daného státu. Je-li stát složen z více územních jednotek, které mají vlastní právní systém nebo soubory pravidel vztahujících se k otázkám, které upravuje toto nařízení: 1a.  V případě neexistence daných vnitrostátních kolizních právních předpisů: a)  každý odkaz na právní předpisy tohoto státu se pro účely určení rozhodného práva podle tohoto nařízení považuje za odkaz na platné právní předpisy příslušné územní jednotky; a)  každý odkaz na právní předpisy státu uvedeného v odstavci 1 je pro účely stanovení rozhodného práva na základě ustanovení odkazujících na obvyklé bydliště manželů odkazem na právní předpisy územní jednotky, v níž mají manželé své obvyklé bydliště; b)  odkazem na obvyklé bydliště v tomto členském státě se rozumí bydliště v územním celku; b)  odkazem na právní předpisy státu uvedeného v odstavci 1 se pro účely určení rozhodného práva na základě ustanovení odkazujících na státní příslušnost manželů rozumí odkaz na právní předpisy územní jednotky, k níž mají manželé nejužší vazbu; c)  každý odkaz na státní příslušnost se vztahuje k územní jednotce určené právem tohoto státu, nebo, neexistují-li příslušná pravidla, k územní jednotce zvolené stranami, nebo, nedojde-li k volbě, k územní jednotce, ke které má jeden z manželů nebo oba manželé nejužší vazbu. c)  každý odkaz na právo státu uvedeného v odstavci 1 je pro účely stanovení práva rozhodného na základě jiných ustanovení, podle nichž jsou hraničními určovateli jiné prvky, odkazem na právo územní jednotky, v níž se příslušný prvek nachází. (Odpovídá článku 36 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 73 Návrh nařízení Článek 25 a (nový) Článek 25a Státy s více právními systémy - kolize právních norem z hlediska osobního V souvislosti se státem, ve kterém dva nebo více právních systémů nebo souborů pravidel použitelných pro různé kategorie osob upravují majetkové poměry v manželství, se odkazem na právo tohoto státu rozumí odkaz na právní systém nebo soubor pravidel, který je určen platnými pravidly tohoto státu. Neexistují-li taková pravidla, použije se právní systém nebo soubor pravidel, k němuž mají manželé nejužší vztah. Pozměňovací návrh 74 Návrh nařízení Článek 25 b (nový) Článek 25b Nepoužití tohoto nařízení v případě vnitrostátní kolize právních norem Členský stát, který má více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující majetkové poměry v manželství, není povinen uplatňovat toto nařízení při kolizích právních předpisů, jež se týkají výhradně těchto jednotek. (Odpovídá článku 38 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 75 Návrh nařízení Čl. 26 – odst. 2 2.  Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném sporu, v řízení podle článků [38 až 56] nařízení (ES) č. 44/2001 navrhnout, že soudní rozhodnutí má být uznáno. 2.  Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném sporu, v řízení podle článků 31b až 31o navrhnout, že dané soudní rozhodnutí má být uznáno. (Odpovídá článku 39 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 76 Návrh nařízení Článek 27 – písm. a a)  je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu; a)  je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; (Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 78 Návrh nařízení Článek 27 – písm. c c)  je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v dožádaném členském státě; c)  jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení v téže věci mezi týmiž stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá; (Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 79 Návrh nařízení Článek 27 – písm. d d)  je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v dožádaném členském státě. d)  je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení v téže věci mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá. (Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 80 Návrh nařízení Článek 29 Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé. Rozhodnutí vydané v členském státě nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé. (Odpovídá článku 41 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 81 Návrh nařízení Článek 30 Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek. Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek v členském státě původu. (Odpovídá článku 42 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 82 Návrh nařízení Článek 31 Rozhodnutí vydaná v členském státě a tam vykonatelná se vykonávají v jiných členských státech v souladu s články [38 až 56 a 58] nařízení (ES) č. 44/2001. Rozhodnutí vydaná v některém členském státě a vykonatelná v tomto státě jsou vykonatelná v jiném členském státě, pokud tam byla na žádost kterékoli zúčastněné strany prohlášena vykonatelnými v souladu s postupem stanoveným v článcích 31b to 31o. (Odpovídá článku 43 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 83 Návrh nařízení Článek 31 a (nový) Článek 31a Určení bydliště Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu výkonu pro účely řízení podle článků 31b to 31o, použije soud, u nějž bylo řízení zahájeno, právo tohoto státu. (Odpovídá článku 44 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 84 Návrh nařízení Článek 31 b (nový) Článek 31b Příslušnost místních soudů 1.  Návrh na prohlášení vykonatelnosti se podává u soudu nebo příslušného orgánu členského státu výkonu, o kterém tento členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 37. 2.  Místní příslušnost se určuje podle bydliště strany, vůči níž je výkon navrhován, nebo podle místa výkonu. (Odpovídá článku 45 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 85 Návrh nařízení Článek 31 c (nový) Článek 31c Postup 1.  Postup pro podání návrhu se řídí právem členského státu výkonu. 2.  Navrhovatel není povinen mít v členském státě výkonu ani poštovní adresu, ani pověřeného zástupce. 3.  K návrhu musí být přiloženy tyto dokumenty: a)  jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti; b)  potvrzení vydané soudem nebo příslušným orgánem členského státu původu za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 37c odst. 2, aniž je dotčen článek 31d. (Odpovídá článku 46 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 86 Návrh nařízení Článek 31 d (nový) Článek 31d Nepředložení potvrzení 1.  Pokud není předloženo potvrzení uvedené v čl. 31c odst. 3 písm. b), může soud nebo příslušný orgán určit lhůtu pro jeho předložení, přijmout rovnocennou písemnost nebo, pokud nepovažuje za potřebné další objasnění, jeho předložení prominout. 2.  Na požádání soudu nebo příslušného orgánu je třeba předložit překlad takových písemností. Překlad musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států. (Odpovídá článku 47 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 87 Návrh nařízení Článek 31 e (nový) Článek 31e Prohlášení vykonatelnosti Rozhodnutí se prohlásí za vykonatelné bez přezkumu podle článku 27, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 31c. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání. (Odpovídá článku 48 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 88 Návrh nařízení Článek 31 f (nový) Článek 31f Sdělení rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti 1.  Rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti se bez odkladu sdělí navrhovateli postupem stanoveným právem členského státu výkonu. 2.  Prohlášení vykonatelnosti se doručí straně, vůči níž je výkon navrhován, spolu s rozhodnutím, pokud jí toto rozhodnutí ještě nebylo doručeno. (Odpovídá článku 49 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 89 Návrh nařízení Článek 31 g (nový) Článek 31g Opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti 1.  Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek. 2.  Opravný prostředek se podává u soudu, o kterém dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 37. 3.  Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení. 4.  Jestliže se strana, vůči níž je výkon navrhován, nedostaví k řízení o opravném prostředku zahájeného navrhovatelem u odvolacího soudu, použije se článek 11, i když strana, vůči níž je výkon navrhován, nemá bydliště v žádném členském státě. 5.  Opravný prostředek proti prohlášení vykonatelnosti musí být podán ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto prohlášení. Má-li strana, vůči níž je výkon navrhován, bydliště v jiném členském státě, než ve kterém bylo prohlášení vykonatelnosti vydáno, činí lhůta pro podání opravného prostředku 60 dní a počíná běžet dnem jeho doručení straně osobně nebo do místa jejího pobytu. Prodloužení této lhůty z důvodu vzdálenosti je vyloučeno. (Odpovídá článku 50 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 90 Návrh nařízení Článek 31 h (nový) Článek 31h Postup pro napadení rozhodnutí o opravném prostředku Rozhodnutí o opravném prostředku může být napadeno pouze postupem, o němž dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 37. (Odpovídá článku 51 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 91 Návrh nařízení Článek 31 i (nový) Článek 31i Zamítnutí či zrušení prohlášení vykonatelnosti Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti pouze na základě důvodů uvedených v článku 27. Rozhodnutí soud vydá neprodleně. (Odpovídá článku 52 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 92 Návrh nařízení Článek 31 j (nový) Článek 31j Přerušení řízení Soud, u něhož byl podán opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h, přeruší na návrh strany, vůči níž je výkon navrhován, řízení, jestliže je odložena vykonatelnost rozhodnutí v členském státě původu z důvodu podání opravného prostředku. (Odpovídá článku 53 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 93 Návrh nařízení Článek 31 k (nový) Článek 31k Předběžná a zajišťovací opatření 1.  Musí-li být rozhodnutí uznáno v souladu s tímto oddílem, není navrhovatel omezen v podávání návrhů na přijetí předběžných nebo zajišťovacích opatření v souladu s právem členského státu výkonu, aniž by bylo nezbytné prohlášení vykonatelnosti podle článku 31e. 2.  Prohlášení vykonatelnosti s sebou ze zákona nese možnost přijmout jakákoli zajišťovací opatření. 3.  Dokud běží lhůta k podání opravného prostředku proti prohlášení vykonatelnosti stanovená v čl. 31g odst. 5 a dokud není o tomto opravném prostředku rozhodnuto, nesmí být učiněna jiná opatření než opatření k zajištění majetku strany, vůči níž je výkon navrhován. (Odpovídá článku 54 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 94 Návrh nařízení Článek 31 l (nový) Článek 31l Částečná vykonatelnost 1.  Bylo-li vydáno rozhodnutí o více nárocích a nemůže-li být prohlášení vykonatelnosti vydáno pro všechny z těchto nároků, vydá soud nebo příslušný orgán prohlášení vykonatelnosti pro jeden nebo více z těchto nároků. 2.  Navrhovatel může požádat, aby bylo prohlášení vykonatelnosti omezeno na určité části rozhodnutí. (Odpovídá článku 55 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 95 Návrh nařízení Článek 31 m (nový) Článek 31m Právní pomoc Navrhovatel, jemuž se v členském státě původu dostává výhod úplné nebo částečné právní pomoci nebo který je osvobozen od úhrady nákladů nebo výdajů, požívá v jakémkoli řízení o prohlášení vykonatelnosti nejvýhodnější právní pomoci nebo nejširšího osvobození od úhrady nákladů a výdajů podle práva členského státu výkonu. (Odpovídá článku 56 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 96 Návrh nařízení Článek 31 n (nový) Článek 31n Žádná jistota, kauce či záloha Po straně, která v jednom členském státě navrhuje uznání, vykonatelnost nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nesmí být na základě skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště nebo pobyt v členském státě, v němž se výkon navrhuje, požadována žádná jistota, kauce či záloha, jakkoli označené. (Odpovídá článku 57 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 97 Návrh nařízení Článek 31 o (nový) Článek 31o Bezplatnost V řízení o prohlášení vykonatelnosti nemůže být v členském státě výkonu vybírán žádný poplatek stanovený podle hodnoty předmětu sporu. (Odpovídá článku 58 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 98 Návrh nařízení Článek 32 Uznávání úředních listin Přijímání úředních listin 1.  Úřední listiny vypracované v jednom členském státě jsou uznávány v jiných členských státech, vyjma popření platnosti těchto listin dle rozhodného práva a s výhradou, že toto uznání není ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu. 1.   Úřední listina vyhotovená v jednom členském státě má v jiném členském státě stejné důkazní účinky jako ve státě původu, popřípadě účinky co nejvíce srovnatelné, pokud to není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dotčeného členského státu. Osoba, jež má v úmyslu použít úřední listinu v jiném členském státě, může požádat orgán, který listinu vyhotovil v členském státě původu, aby vyplnil formulář stanovený poradním postupem podle čl. 37c odst. 2 a popsal v něm důkazní účinky, které daná úřední listina vyvolává v členském státě původu. 1a.  Jakékoli napadení pravosti úřední listiny se provede u soudu členského státu původu a rozhodne se o něm podle práva tohoto státu. Úřední listina, která byla napadena, nevyvolává pro rozhodnutí příslušného soudu žádné důkazní účinky v jiném členském státě. 1b.  Jakékoli napadení právních úkonů nebo právních vztahů zaznamenaných v úřední listině se provede u soudů příslušných podle tohoto nařízení a rozhodne se o něm podle práva rozhodného podle kapitoly III nebo podle práva určeného na základě článku 36. Úřední listina, která byla napadena, nevyvolává pro rozhodnutí příslušného soudu žádné důkazní účinky v jiném členském státě, než je členský stát původu, pokud jde o napadenou část. 1c.  Pokud výsledek řízení u soudu členského státu závisí na určení předběžné otázky související s právními úkony nebo právními vztahy zaznamenanými v úřední listině pořízené ve věcech majetkových poměrů, je tento soud příslušný o ní rozhodnout. 2.  Uznávání úředních listin znamená, že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, a že platí presumpce platnosti. (Odpovídá článku 59 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 99 Návrh nařízení Článek 33 1.  Veřejné listiny, které byly vypracovány a jsou vykonatelné v některém členském státě, se na návrh prohlásí za vykonatelné v jiném členském státě postupem podle článků [38 až 57] nařízení (ES) č. 44/2001. 1.  Úřední listina, která je vykonatelná v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelnou v jiném členském státě na návrh kterékoli dotčené strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 31b až 31o. 1a.  Pro účely čl. 31c odst. 3 písm. b) vydá orgán, který úřední listinu vyhotovil, na návrh kterékoli zúčastněné strany potvrzení za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 37c odst. 2. 2.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článků [43 a 44] nařízení (ES) č. 44/2001, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu. 2.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) členského státu výkonu. (Odpovídá článku 60 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 100 Návrh nařízení Článek 34 Uznávání a vykonatelnost soudních rozhodnutí Vykonatelnost soudních smírů Soudní rozhodnutí vykonatelná v domovském členském státě jsou uznána a prohlášena za vykonatelná v jiném členském státě na žádost kterékoli zúčastněné strany za stejných podmínek jako veřejné listiny. Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku [42 nebo 44] nařízení (ES) č. 44/2001, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon soudního rozhodnutí byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu výkonu. 1.   Soudní smír, který je vykonatelný v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelný v jiném členském státě na návrh kterékoli zúčastněné strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 31b až 31o. 1a.  Pro účely čl. 31c odst. 3 písm. b) vydá soud, který smír schválil nebo před nímž byl smír uzavřen, na návrh kterékoli zúčastněné strany potvrzení za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 37c odst. 2. 1b.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon soudního smíru byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) členského státu výkonu. (Odpovídá článku 61 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 101 Návrh nařízení Čl. 35 – název Účinky vůči třetím osobám Ochrana třetích osob Pozměňovací návrh 102 Návrh nařízení Čl. 35 – odst. 2 2.  V právu členského státu však může být stanoveno, že manželé nemohou uplatňovat rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství na třetí osoby, pokud má jedna ze stran obvyklé bydliště na území tohoto státu a pokud podmínky zveřejňování nebo zaregistrování stanovené v tomto právu nebyly splněny, s výjimkou případů, kdy třetí osoba rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství znala nebo musela znát. 2.  V právním vztahu mezi jedním z manželů a třetí osobou se však žádný z manželů nemůže odvolávat na rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství, pokud ten z manželů, který je v právním vztahu s třetí osobou, a daná třetí osoba mají své obvyklé bydliště ve stejném státě, který je odlišný od státu, jehož právo je rozhodným právem pro majetkové poměry v manželství. V takovém případě se právo členského státu, v němž mají uvedený z manželů a třetí osoba obvyklé bydliště, uplatní na účinky majetkových poměrů v manželství daných manželů na tuto třetí osobu. Pozměňovací návrh 103 Návrh nařízení Čl. 35 – odst. 3 3.  Právo členského státu, na jehož území se nachází nemovitost, může pro právní vztahy mezi manželi a třetími osobami týkající se této nemovitosti stanovit podobná pravidla jako pravidla stanovená v odstavci 2. 3.  Odstavec 2 se nepoužije, jestliže: a)  třetí osoba znala nebo měla znát rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství; nebo b)  byly splněny požadavky na registraci nebo zveřejnění majetkových poměrů v manželství podle práva státu obvyklého bydliště třetí osoby a toho z manželů, který je ve vztahu s třetí osobou; nebo c)  v záležitostech týkajících se nemovitého majetku byly splněny požadavky na registraci nebo zveřejnění majetkových poměrů v manželství, pokud jde o nemovitý majetek, podle práva státu, v němž se nemovitost nachází. Pozměňovací návrh 104 Návrh nařízení Článek -36 (nový) Článek -36 Obvyklé bydliště 1.  Pro účely tohoto nařízení se za obvyklé bydliště obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby považuje místo jejich ústřední správy. Obvyklým bydlištěm fyzické osoby, která jedná při výkonu své podnikatelské činnosti, je její hlavní místo podnikání. 2.  Je-li právní vztah vytvořen prostřednictvím pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny nebo pokud podle smlouvy musí být plnění poskytnuto takovou pobočkou, zastoupením nebo provozovnou, považuje se za obvyklé sídlo místo, ve kterém se nachází pobočka, zastoupení nebo jiná provozovna. 3.  Pro účely určování obvyklého bydliště je relevantním časovým okamžikem doba vytvoření právního vztahu. Pozměňovací návrh 105 Návrh nařízení Čl. 37 – odst. 1 – písm. b a (nové) ba)  názvy a kontaktní údaje soudů nebo orgánů příslušných pro rozhodování o návrzích na prohlášení vykonatelnosti podle čl. 31b odst. 1 a o opravných prostředcích proti rozhodnutím o těchto návrzích podle čl. 31g odst. 2; (Odpovídá čl. 78(1), písm. a) nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 106 Návrh nařízení Čl. 37 – odst. 1 – písm. b b (nové) bb)  řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí uvedených v článku 31h; Pozměňovací návrh 108 Návrh nařízení Čl. 37 – odst. 3 3.  Komise vhodnými prostředky zveřejní informace sdělené jí podle odstavců 1 a 2, zejména prostřednictvím vícejazyčných internetových stránek Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. 3.  Komise vhodnými prostředky a jednoduchým způsobem zveřejní informace sdělené jí podle odstavců 1 a 2, zejména prostřednictvím vícejazyčných internetových stránek Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Členské státy zajistí, aby informace uvedené na těchto vícejazyčných internetových stránkách byly rovněž dostupné prostřednictvím jakýchkoli jiných oficiálních stránek, které vytvoří, a především nabídnou „link“ na stránky Komise. (Odpovídá článku 78 odst. 3 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 109 Návrh nařízení Čl. 37 – odst. 3 a (nový) 3a.  Komise vytvoří pro příslušné soudní úředníky a pro odborníky v oblasti práva informační a vzdělávací nástroj v podobě interaktivního portálu dostupného ve všech úředních jazycích institucí Unie, jehož součástí bude systém pro výměnu odborných znalostí a postupů. Pozměňovací návrh 110 Návrh nařízení Článek 37 a (nový) Článek 37a Stanovení a následné změny seznamu obsahujícího informace uvedené v čl. 2 odst. 1a 1.  Komise na základě informací členských států stanoví seznam ostatních orgánů a právních odborníků podle čl. 2 odst. 1a. 2.  Členské státy oznámí Komisi všechny následné změny informací uvedených na tomto seznamu. Komise seznam odpovídajícím způsobem změní. 3.  Komise zveřejní seznam a všechny následné změny v Úředním věstníku Evropské unie. 4.  Všechny informace oznámené v souladu s odstavci 1 a 2 Komise zpřístupní veřejnosti za použití jakéhokoliv dalšího vhodného prostředku, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. (Odpovídá článku 79 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 111 Návrh nařízení Článek 37 b (nový) Článek 37b Stanovení a následné změny potvrzení a formulářů uvedených v článcích 31c, 32, 33 a 34 Komise přijme prováděcí akty, jimiž budou stanoveny a následně pozměňovány potvrzení a formuláře uvedené v článcích 31c, 32, 33 a 34. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 37c odst. 2. (Odpovídá článku 80 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 112 Návrh nařízení Článek 37 c (nový) Článek 37c Postup projednávání ve výboru 1.  Komisi je nápomocen výbor. Jedná se o výbor ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011. 2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011. (Odpovídá článku 81 nařízení (EU) č. 650/2012.) Pozměňovací návrh 113 Návrh nařízení Čl. 39 – odst. 3 3.  Ustanovení kapitoly III se vztahují pouze na manžele, kteří uzavřeli manželství nebo kteří určili rozhodné právo pro jejich majetkové poměry v manželství po vstupu tohoto nařízení v platnost. 3.  Ustanovení kapitoly III se vztahují pouze na manžele, kteří po vstupu tohoto nařízení v platnost: a)   uzavřeli manželství nebo b)   určili rozhodné právo pro jejich majetkové poměry v manželství. Dohoda o volbě rozhodného práva, která byla uzavřena před [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], je rovněž platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III, nebo je-li platná podle práva rozhodného v době uzavření dohody o volbě práva podle příslušných pravidel mezinárodního práva soukromého.