Evropský parlament,

–  s ohledem na Hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU), a zejména na její články 42, 43 a 45,

–  s ohledem na článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 194 SFEU,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou schválila Evropská rada ve dnech 11.–12. prosince 2008,

–  s ohledem na evropskou integrovanou námořní politiku z roku 2007 (COM(2007)0575) a zprávu o jejím pokroku z roku 2012 (COM(2012)0491),

–  s ohledem na prohlášení evropských ministrů odpovědných za integrovanou námořní politiku a Evropské komise ze dne 7. října 2012 o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti („Limassolské prohlášení“),

–  s ohledem na závěry Rady o námořní bezpečnostní strategii ze dne 26. dubna 2010,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 o strategii EU pro oblast Afrického rohu(1),

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ze dne 10. prosince 1982,

–  s ohledem na společný návrh rozhodnutí Rady o způsobu provádění doložky solidarity Unií ze dne 21. prosince 2012(2),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 7. června 2006 nazvanou „Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře“ (COM(2006)0275),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti(3) a na společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 26. června 2012 nazvané Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky(4),

–  s ohledem na kodex chování Evropské obranné agentury (EDA) týkající se sdružování a sdílení z roku 2012,

–  s ohledem na námořní strategii aliance, kterou přijalo NATO dne 18. března 2011,

–  s ohledem na společnou akci Rady z roku 2008 o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství u pobřeží Somálska (ATALANTA)(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady z roku 2012 o misi Evropské unie zaměřené na budování regionální námořní kapacity v oblasti Afrického rohu (EUCAP NESTOR)(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2011 o oblasti Afrického rohu, a zejména na strategický rámec nacházející se v příloze těchto závěrů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013(9) o vztazích mezi EU a Čínou,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 23. října 2008 o pirátství na moři(10) a ze dne 10. května 2012 o námořním pirátství(11),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0220/2013),

A.  vzhledem k tomu, že členským státům EU dohromady náleží pobřeží dvou oceánů a čtyř moří o délce více než 90 000 km spolu se zámořskými územími a vnitrostátními bezpečnostními zařízeními v jiných oceánech; vzhledem k tomu, že členské státy EU odpovídají za kontrolu, bezpečnost a ochranu evropských pobřežních a teritoriálních vod, výlučných hospodářských oblastí, kontinentálního šelfu, námořní infrastruktury a mořských zdrojů; vzhledem k tomu, že členské státy mají hlavní odpovědnost za zajištění bezpečnosti námořníků na lodích plujících pod jejich vlajkou a za poskytování ochrany svým občanům; vzhledem k tomu, že neschopnost států kontrolovat svůj námořní prostor má důsledky, jež daleko přesahují jejich pobřežní a námořní oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že námořní hranice členských států tvoří vnější hranice Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že námořní prostor je otevřený, obrovský a nezměrný, ohraničený pouze námořní judikaturou; vzhledem k tomu, že námořní prostor je obtížné kontrolovat, zejména s ohledem na to, že hlavním cílem mezinárodního námořního práva je usnadnit obchod a zaručit volný pohyb;

D.  vzhledem k tomu, že 90 % zahraničního obchodu a 40 % vnitřního obchodu EU je přepravováno po moři; vzhledem k tomu, že EU je největším světovým námořním dopravcem a že evropští majitelé lodí spravují 30 % plavidel a 35 % světové lodní nosnosti – mj. 55 % kontejnerových lodí a 35 % tankerů, které představují 42 % hodnoty celosvětového námořního obchodu; vzhledem k tomu, že členské státy EU dohromady tvoří největší světovou výlučnou hospodářskou oblast (o rozloze okolo 25 milionů km2);

E.  vzhledem k tomu, že námořní strategie EU by měla v první řadě podporovat základní zásady článku 21 SFEU, jako jsou demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že státy mají povinnost usilovat o prosazování a posilování mezinárodního práva, především Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, a o zaručení toku námořních tras a ochrany globálních společných statků a obchodních a environmentálních zájmů;

F.  vzhledem k tomu, že v důsledku hospodářského růstu, globalizace a rostoucí světové provázanosti exponenciálně narůstá význam světových námořních toků pro Unii; vzhledem k tomu, že geostrategická námořní rovnováha se rychle mění a nově vznikající mocnosti přijímají technologie a strategie zaměřené na zamezování přístupu ve snaze prosadit se v regionálních a světových námořních oblastech a omezit dřívější absolutní přístup Spojených států amerických a Evropy; vzhledem k tomu, že složitější a nejasná bezpečnostní situace na moři spolu s volným a kolísavým uplatňováním mezinárodních smluv ztěžuje účinný multilateralismus a mezinárodní spolupráci v oblasti regulace námořních záležitostí; vzhledem k tomu, že je proto v zájmu EU zajistit námořní bezpečnost nejen ve vodách u svého vlastního pobřeží, ale ve všech světových oceánech a mořích;

G.  vzhledem k tomu, že různé faktory, např. chudoba, nedostatečný rozvoj, nízká míra státní kontroly a vymáhání práva a zranitelnost tras, podporují rozšiřování různých druhů hrozeb pro námořní bezpečnost; vzhledem k tomu, že tyto hrozby mohou pocházet z chování států, které by mohly mít zájem na narušení mezinárodních námořních toků, i z nezákonných činností nestátních aktérů – jako je nadnárodní trestná činnost (např. obchod se zbraněmi a drogami), mezinárodní terorismus nebo pirátství –, které využívají slabých míst roztříštěného místního, regionálního a celosvětového systému správy námořních záležitostí; vzhledem k tomu, že v důsledku rostoucího počtu subjektů operujících na moři se zvyšuje počet i složitost legálních a nelegálních činností na moři, následkem čehož je stále obtížnější odlišit zákonné a nezákonné činnosti; vzhledem k tomu, že tato situace vyvíjí tlak na EU, aby za účelem řešení složitých nadnárodních problémů, se kterými se žádný členský stát sám nevyrovná, investovala do celostního přístupu;

H.  vzhledem k tomu, že globální perspektiva námořních kapacit a odhady sil se rychle mění a nově vznikající i stávající mocnosti stále více zpochybňují zásady Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, mezinárodní arbitráž nebo regulaci; vzhledem k tomu, že zejména Čína pokračuje ve své „náhrdelníkové“ politice ve snaze zvýšit a rozšířit své působení na moři z mnoha uvedených i neuvedených důvodů, počínaje zajištěním obchodních a energetických tras a konče kontrolou mořských zdrojů a kritické námořní infrastruktury, čímž se dostává do konfliktu s námořními zájmy víceméně všech svých sousedů v Jihočínském a Východočínském moři;

I.  vzhledem k tomu, že EU a všechny její členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, takže je tato úmluva součástí acquis communautaire;

J.  vzhledem k tomu, že EU musí coby globální hráč brát v úvahu bezpečnostní problémy a možné nezávislé reakce, zejména s ohledem na blízké Středozemní moře, oblast Afrického rohu a západního Atlantiku, ale také Tichý oceán skrze Východ i Západ, a od Arktidy po Antarktidu;

K.  vzhledem k tomu, že se množí nezákonní námořní nestátní aktéři, kteří ohrožují kritické námořní trasy a infrastrukturu a využívají slabosti států a jejich jurisdikcí;

L.  vzhledem k tomu, že boj proti těmto nekonvenčním hrozbám se často odehrává v obtížném a nebezpečném prostředí, což vyžaduje použití civilních i vojenských prostředků; vzhledem k tomu, že SBOP s civilním i vojenským rozměrem je vhodným rámcem pro boj proti nebezpečným hrozbám na moři a podél pobřeží;

M.  vzhledem k tomu, že EU nemůže zajistit celosvětovou námořní bezpečnost sama; vzhledem k tomu, že potřebuje vytvořit silné partnerství s třetími zeměmi a regionálními organizacemi, zejména ve vzdálených oblastech, např. v Asii, kde je pro EU obtížnější nasazovat své vlastní zdroje;

N.  vzhledem k tomu, že evropská bezpečnostní strategie se konkrétně nezabývá námořním rozměrem s výjimkou toho, že označuje pirátství za hrozbu pro EU; vzhledem k tomu, že evropská integrovaná námořní politika se námořní problematikou sice zabývá, avšak téměř se nedotýká bezpečnostního rozměru, a tím zanedbává oblast, která je zdrojem rostoucích obav EU; vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné přehodnotit přístup EU k námořní bezpečnosti, zejména v souvislosti s přijetím evropské strategie námořní bezpečnosti, která vyjasňuje, jak by měla evropská integrovaná námořní politika přispívat k provádění evropské bezpečnostní strategie; vzhledem k tomu, že evropská strategie námořní bezpečnosti by měla definovat bezpečnostní zájmy a strategické cíle EU a určit cíle, rizika, dostupné a nezbytné prostředky pro intervenci a také možná místa působení;

O.  vzhledem k tomu, že evropská strategie námořní bezpečnosti je potřebná za účelem systematického zohledňování zájmů, rizik a příležitostí, které Evropskou unii čekají na moři, včetně ochrany evropských občanů a jejich majetku; vzhledem k tomu, že tato strategie by měla podporovat evropské hodnoty a zásady a zároveň musí být progresivní a aktivní a mobilizovat všechny příslušné orgány a subjekty, civilní i vojenské, a zejména musí zdůrazňovat, že členské státy EU si již nemohou dovolit rozvíjet a udržovat námořní kapacity s jediným cílem používat je výhradně v případných velmi náročných operacích;

P.  vzhledem k tomu, že konflikty a nestabilita, které se dotýkají zájmů EU, pokud jde o otevřené námořní toky a bezpečný přístup, vyžadují lepší porozumění souvislostem mezi bezpečností osob, státní správou a rozvojem, a vzhledem k tomu, že strategie EU pro oblast Afrického rohu by tedy měla být vzorem komplexního přístupu, který zahrnuje politické, diplomatické, sociální a hospodářské nástroje EU; vzhledem k tomu, že tento komplexní přístup musí být jádrem strategie námořní bezpečnosti EU a měl by zahrnovat koordinaci různých iniciativ, agentur a nástrojů EU s cílem zaměřit se na hlavní příčiny nestability a pomoci vyřešit konflikty, prosazovat mír a pomáhat při budování států, se správou a s rozvojem, včetně reformy bezpečnostního sektoru, bezpečnosti dodávek energie, námořní bezpečnosti a bezpečnosti dalších odvětví obchodu a dopravy, ochrany rybolovu a životního prostředí a dopadu změny klimatu;

Obecné poznámky k budoucí evropské strategii námořní bezpečnosti

1.  je pevně přesvědčen o tom, že EU má zásadní zájem na existenci zabezpečeného, otevřeného a čistého námořního prostředí, které umožňuje volný pohyb obchodu a osob a mírové, legální, spravedlivé a udržitelné využívání bohatství oceánů; že námořní toky představují páteř evropského obchodu a prostředek evropské prosperity a vlivu; že bezpečnost evropských občanů a prosazování zásad článku 21 SFEU jsou odpovědností EU a členských států; a že civilní i vojenský institucionální rámec EU by proto měl být změněn tak, aby zajistil cíle, prostředky a kapacity nezbytné k plnění této odpovědnosti;

2.  připomíná členským státům, že pouze v duchu odhodlání, vzájemného porozumění a skutečné solidarity bude Unie moci splnit svou úlohu stanovenou v Lisabonské smlouvě a naplnit své ambice v oblasti zajišťování celosvětové bezpečnosti; v této souvislosti připomíná, že čl. 42 odst. 7 SEU („doložka o vzájemné obraně“ nebo „doložka o vzájemné pomoci“), článek 222 SFEU („doložka o solidaritě) a čl. 42 odst. 6 SEU („stálá strukturovaná spolupráce“), jež zavedla Lisabonská smlouva, poskytují institucionální rámec pro účinnou solidaritu mezi všemi členskými státy v oblasti bezpečnosti a obrany Unie; připomíná, že tyto nástroje ještě musí být uplatněny v praxi; chválí zejména Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) za společný návrh o způsobu provádění doložky solidarity Unií a vyzývá je, aby vyhodnotily, co by s sebou nesla její aktivace za účelem řešení problémů na moři nebo co by znamenalo, pokud by zahrnovala námořní aktiva nebo infrastrukturu; naléhavě vyzývá Radu, aby tento návrh urychleně schválila;

3.  zdůrazňuje, že Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu poskytuje právní rámec pro všechny druhy činností vykonávaných v oceánech a mořích a že může sloužit jako vodítko pro mírové řešení námořních sporů; žádá proto EU a její členské státy, aby prosazovaly univerzálnost této úmluvy a trvaly na tom, že je třeba její ustanovení provádět jednotným a konzistentním způsobem;

4.  uznává, že Evropská unie již disponuje některými prostředky a nástroji nezbytnými k řešení problémů v oblasti celosvětové námořní bezpečnosti a potřeby zabezpečeného a stabilního prostředí, a to v rámci ESVČ a Evropské komise, finančních nástrojů, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci, řešení krizí, obchodní spolupráce a dalších příslušných nástrojů, s jejichž pomocí lze jednat; konstatuje nicméně, že většina technických a hmotných prostředků je v rukou členských států a že prvořadou roli pro budoucí evropskou námořní bezpečnost hraje jejich ochota rozšířit svou spolupráci;

5.  konstatuje však, že evropská strategie námořní bezpečnosti je potřebná k zajištění integrovaného a komplexního přístupu, který se zaměří konkrétně na hrozby, rizika, problémy a příležitosti, jež se objevují na moři; že evropská strategie námořní bezpečnosti, ačkoli je založena na evropských hodnotách a zásadách, musí vytvářet součinnosti a hledat společná řešení mobilizující všechny příslušné orgány a subjekty, civilní i vojenské; že tato strategie by měla odhalit všechny možné hrozby, od obvyklých bezpečnostních hrozeb po ty, které představují přírodní katastrofy a změna klimatu, od hrozeb dotýkajících se ochrany nepostradatelných mořských zdrojů po bezpečnost námořní infrastruktury a obchodních toků; že musí rovněž určit konkrétní prostředky a kapacity potřebné k řešení všech problémů, včetně zpravodajství, sledování a hlídek, pátrání a záchrany, vojenského zásobování po moři, evakuace občanů EU a jiných zemí z krizových oblastí, prosazování embarga a pomoci veškerým misím a operacím vedeným v rámci SBOP;

6.  vyzývá vysokou představitelku, Komisi a Radu, aby vypracovaly strategii námořní bezpečnosti EU, která se bude soustřeďovat na jasné rozčlenění a koordinaci všech evropských subjektů a členských států významných pro námořní bezpečnost; vyzývá proto naléhavě Komisi a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se zabývaly nedostatky integrované námořní politiky z roku 2007, která nezahrnuje bezpečnostní rozměr, a omezeními evropské bezpečnostní strategie, která není schopna řešit hrozby a rizika námořní bezpečnosti; je toho názoru, že úroveň ambicí, prostředků a kapacit strategie námořní bezpečnosti by měla být zakotvena v evropské bezpečnostní strategii a integrované námořní politice a měla by být určena potřebou jednat jako zajišťovatel celosvětové bezpečnosti, a tak zajišťovat volné námořní toky a přístup k volnému moři po celém světě; zdůrazňuje skutečnost, že regulace námořní bezpečnosti bude mít krátkodobý, střednědobý i dlouhodobý dopad na všechny další složky evropské bezpečnosti a prosperity;

7.  žádá členské státy, aby úzce napomáhaly ESVČ a Komisi a aktivně se angažovaly při přípravě nové evropské strategie námořní bezpečnosti s cílem účinně využít všech jejich rozličných zdrojů a současně aby měly na paměti, že je třeba určovat a vytvářet nové kapacity prostřednictvím slučování a společného využívání zdrojů; dále se domnívá, že nová strategie by měla rovněž zahrnovat společné dvoustranné či mnohostranné iniciativy vytváření sil, jako bylo např. francouzsko-britské prohlášení z 2. listopadu 2010;

8.  zdůrazňuje skutečnost, že integrovaný námořní přístup jako tento, který spojuje civilní nástroje s vojenskými a pokrývá vnitřní i vnější hlediska bezpečnosti, se na vnitrostátní úrovni již rýsuje v několika členských státech a mezi některými členskými státy je uplatňován dvoustranně, a měl by proto být posílen na úrovni Unie; vyzdvihuje úlohu, kterou by mohly a měly hrát přímořské státy v posilování konstruktivní regionální námořní integrace; zdůrazňuje, že iniciativy regionální námořní integrace mohou a měly by vést ke sdružování a sdílení rozhodujících námořních aktiv za účelem splnění potřeb EU v oblasti kapacity;

Možná rizika

9.  uznává, že rostoucí námořní doprava a rozvoj příbřežních a pobřežních činností jsou problémem pro námořní bezpečnost, neboť stále více ztěžují odlišování zákonných a nezákonných činností na moři;

10.  bere na vědomí, že EU čelí konvenčnímu ohrožení své bezpečnosti, a to zejména od doby, kdy vznik nových námořních mocností zvýšil pravděpodobnost případné mezistátní rivality ohledně vlastnictví námořních oblastí (spory o jurisdikci, územní nároky, povolení k průzkumu a těžbě v hlubokomořských oblastech); dále konstatuje, že rozvíjející se země zvýšily své námořní kapacity (vojenské námořní loďstvo, ponorky) a současně mají tendenci zpochybňovat zásady mezinárodního námořního práva;

11.  varuje před nezákonnou těžbou důležitých přírodních zdrojů a minerálů ve vodách členských států EU nebo v sousedních mořích; konstatuje, že neřízený závod o mořské, přírodní a surovinové zdroje může mít škodlivý dopad na mořský ekosystém a vést ke zvýšení environmentálních dopadů činností na moři; připomíná, že těžba mořských zdrojů může také vést k nežádoucí militarizaci námořních oblastí; zdůrazňuje ovšem právo každého členského státu na provádění průzkumu vlastních mořských přírodních zdrojů a jejich těžbu, a to v souladu s mezinárodním právem a nařízeními v oblasti životního prostředí;

12.  konstatuje, že EU potřebuje v zájmu zajištění bezpečnosti a stability obchodu a těžby zdrojů vybudovat pevné partnerství s třetími zeměmi a regionálními organizacemi; zdůrazňuje skutečnost, že silný námořní rozměr SBOP by dal EU schopnost jednat v případě potřeby jako efektivní mezinárodní rozhodce;

13.  varuje, že jednu z hlavních obav souvisejících s námořní bezpečností představují v současné době státy, které nejsou ochotny spolupracovat s mezinárodním společenstvím a dodržovat mezinárodní smlouvy a normy a jejichž geografická pozice jim umožňuje blokovat obchodní trasy a které k tomu mají technologické a vojenské kapacity; domnívá se, že ESVČ a vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise by měly vynaložit veškeré diplomatické úsilí o zahájení dialogu a spolupráce s těmito státy;

14.  podotýká, že i když nelze zcela vyloučit vojenské konfrontace mezi státy, přímá a nepřímá rizika pro bezpečnost EU představují především nekonvenční hrozby, které využívají obtíží souvisejících s prosazováním práva v námořních a pobřežních oblastech a obecně se selháním státu, jeho nestabilitou a nedostatečnou kontrolou;

15.  konstatuje, že jednou z hlavních hrozeb pro námořní bezpečnost EU je vzestup námořní teroristické činnosti na celém světě, která přímo ohrožuje civilní a vojenská plavidla EU a přístavní a energetická zařízení a která využívá moří k útokům na pozemní cíle a k proniknutí do těchto cílů; poukazuje na to, že tyto subjekty spolupracují s nadnárodními sítěmi organizované trestné činnosti zapojenými do nezákonných aktivit na moři, jako je pašování, obchod s lidmi, nedovolené přistěhovalectví, obchod s drogami a se zbraněmi, včetně obchodu s ručními a lehkými zbraněmi a složkami zbraní hromadného ničení; zdůrazňuje, že tyto nezákonné činnosti zhoršují politické a humanitární krize, brání společenskému a hospodářskému rozvoji, demokracii a právnímu státu, podněcují deprivaci a vedou k migraci, vnitřnímu vysidlování osob a nesmírnému lidskému utrpení;

16.  je znepokojen stále viditelnějšími známkami toho, že teroristické sítě a nestátní subjekty získávají důmyslné námořní kapacity, včetně ponorek a radarových a detekčních technologií, a že mají přístup k logistickým údajům mezinárodního odvětví lodní dopravy, k těžebním kapacitám a vodním improvizovaným výbušným zařízením, čímž významně zvyšují své možnosti hrozby a schopnosti uniknout kontrole a naznačují rozšíření svých činností v blízkosti Evropy, především na obou stranách jižního Atlantiku;

17.  domnívá se, že jedním z předních zdrojů světové nestability, jež ohrožuje dopravní a energetické trasy, podněcuje obchod se zbraněmi a usnadňuje činnost nestátním aktérům, jako jsou zločinecké sítě a teroristické buňky, je přetrvávání zamrzlých konfliktů v blízkosti různých námořních oblastí, např. v oblasti jižního Kavkazu, jihovýchodního Středomoří nebo Japonského moře;

18.  zůstává znepokojen pirátstvím podél východního a západního pobřeží Afriky; poukazuje na to, že útoky pirátů (od ozbrojených loupeží, únosů plavidel a posádek po vymáhání peněz) vážně ohrožují svobodný přístup a tok v těchto mořích, a představují proto značnou hrozbu pro mezinárodní obchod a námořní bezpečnost; poukazuje na to, že pirátství je obecně problémem pramenícím z nedostatečné správy a rozvoje dotčených pobřežních států; doufá, že EU bude stavět na úspěších operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU NAVFOR Atalanta a zahájí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky další operace bojující proti pirátství na jiných místech;

19.  varuje před problémy, které obecně představuje pirátství, mezinárodní terorismus a organizovaná trestná činnost pro bezpečnost plaveb v důležitých a kritických místech námořního tranzitu; zdůrazňuje, že některé z nejdůležitějších vodních cest, které zajišťují celosvětové dodávky energie, jsou zeměpisně umístěny v některých z nejméně stabilních námořních oblastí nebo jsou přes tyto oblasti přístupné, například jde o Suezský průplav, Hormuzský průliv a Malacký průliv;

20.  konstatuje, že boj proti neobvyklým činnostem se musí opírat o úplnou škálu nástrojů SBOP, včetně nástrojů vojenských, neboť k intervencím často dochází ve vysoce obtížné krajině a aktéři disponují širokou škálou nebezpečných zbraní; tvrdí, že po vzoru akcí EU v oblasti Afrického rohu, kde probíhají operace EU NAVFOR Atalanta a EUCAP NESTOR, musí operace v rámci SBOP doprovázet ostatní vnější nástroje EU, neboť je třeba řešit sociální, hospodářské a politické kořeny krizí a zajistit udržitelnou bezpečnost dotčených regionů;

21.  konstatuje, že nelegální migrace bude pravděpodobně nadále vyvíjet tlak na námořní hranice EU, zejména s ohledem na politický a hospodářský vývoj v jižních sousedních oblastech a vyhlídky na pokračující nestabilitu v severní Africe, Sahelu, Africkém rohu a subsaharské Africe; připomíná však, že na migraci nesmí být nahlíženo jako na bezpečnostní hrozbu, ale spíše jako na lidský fenomén, který vyžaduje ráznou strategii řízení spojující regionální, politickou a diplomatickou spolupráci s rozvojovými politikami a investicemi do regionálních partnerství; upozorňuje na skutečnost, že toto úsilí si vyžádá rozvoj námořních kapacit a činností pobřežní stráže v oblasti hlídek a záchrany migrantů cestujících na palubě nelegálních plavidel;

22.  uznává, že nárůst dopravy na moři pravděpodobně zvýší možnost výskytu katastrof, jako jsou ropné havárie a další nehody vedoucí ke znečištění životního prostředí, vypouštění toxického odpadu a nezákonné doplňování paliva; zdůrazňuje, že EU musí dále rozvinout strategii, která staví na předchozích zkušenostech se závažnými environmentálními katastrofami na moři tím, že zajistí, aby všechny subjekty, orgány a agentury EU ve spolupráci s orgány členských států jednaly koordinovaně s cílem vytvořit vhodnou součinnost v duchu solidarity a účinnějších opatření;

Kritické mořské oblasti

Středomoří

23.  zdůrazňuje skutečnost, že Středozemní moře představuje celou řadu výzev, které by teoreticky mohly ohrozit stabilitu EU a jejích přímých zájmů, zejména vzhledem k politickým zvratům a obtížné společenské a hospodářské situaci, která v některých z pobřežních států pravděpodobně přetrvá; konstatuje, že nelegální činnosti podporované v důsledku této situace, jako je terorismus a všechny druhy nezákonného obchodu, mají dopad na námořní bezpečnost EU, včetně bezpečnosti energetických dodávek na jih; je přesvědčen, že je naléhavě nutné investovat do regionální námořní spolupráce a že součástí takové investice musí být činnosti v oblasti evropské a regionální spolupráce, zpravodajství, sledování, hlídek a pobřežní stráže, které všechny vyžadují příslušné prostředky odhadů námořních sil;

24.  zdůrazňuje, že Středomoří se potýká s mnoha regionálními konflikty, mezi které patří spory o námořní hranice, a vyzývá proto EU, aby se zavázala k tomu, že se vyvaruje dalšího stupňování konfliktů v okolí Středozemního moře, což by zesílilo stávající hrozby, jako jsou následky občanské války v Sýrii a dopad na její námořní oblast a na námořní oblasti sousedních zemí, politická nestabilita a chybějící správa v Libyi, Egyptě a Tunisku, nezamýšlený dopad na sousední Maroko a Alžírsko, které jsou stále ve sporu ohledně konfliktu o Západní Saharu a které jsou přímo postiženy vyhrocením konfliktu v Mali a v oblasti Sahelu; dále upozorňuje na nebezpečí plynoucí ze vzájemného propojení krizí ve Středomoří a nestabilní situace a konfliktů na Blízkém východě, v oblasti Sahelu, Afrického rohu, v západní Africe a subsaharské Africe;

25.  podotýká, že nedávné objevy zemního plynu ve východním Středomoří vytvořily nové geopolitické prostředí a významně zvýšily možnost sporů, což přímo ovlivňuje oprávněné zájmy a svrchovaná práva členských států EU; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že Turecko, Rusko, USA a Izrael posílily svoji námořní přítomnost ve Středomoří; dále poukazuje na možné důsledky nevyřešeného sporu s Tureckem v Egejském moři a vyhrocení napětí, které je následkem zamýšlené těžby řeckých a kyperských pobřežních zásob uhlovodíku; naléhavě proto vyzývá EU, aby podnikla kroky k prosazení své pozice a zabránila tak konfliktu o přírodní zdroje ve Středomoří a následným bezpečnostním hrozbám pro členské státy EU z této oblasti, které by nakonec mohly zasáhnout celou EU;

Baltské moře

26.  podotýká, že po vyloučení ruských mořských oblastí je Baltské moře vnitrozemním mořem EU a důležitou dopravní trasou několika pobřežních států; konstatuje, že stabilita v oblasti Baltského moře a hladký chod námořní dopravy závisí na sladění politických zájmů jak jednotlivých členských států EU, tak zájmů mezi EU a Ruskem; podotýká, že politická stabilita v Baltské oblasti úzce souvisí s otázkami týkajícími se ochrany postavení jazykových menšin v pobřežních státech, přepravy energie, vytížené obchodní námořní dopravy, případných havárií ropných tankerů a zamoření rybích populací a životního prostředí; konstatuje, že další problémy, s nimiž se námořní bezpečnost v oblasti Baltského moře potýká, představují chemické zbraně na mořském dně vyhozené po skončení druhé světové války, zastaralé jaderné elektrárny podél pobřeží, potenciální teroristické útoky na dodávky energie a případná nelegální přeprava zbraní přes baltské přístavy;

Černé moře

27.  domnívá se, že dnes je Černé moře z geostrategického hlediska jednou z nejdůležitějších námořních oblastí, s nimiž EU sousedí, zejména s ohledem na potřebu zajistit dodávky energie do EU a jejich diverzifikaci; konstatuje, že tato oblast se vyznačuje vysokým potenciálem střednědobých a dlouhodobých hrozeb, a to vzhledem ke své strategické poloze coby významné přepravní trasy zboží a energie a ke skutečnosti, že se nachází v blízkosti potenciálně vypjatých oblastí s nevyřešenými konflikty, jako je sporné území Abcházie a Jižní Osetie a s tím související konflikt mezi Moskvou a Tbilisi; zdůrazňuje, že jelikož zabezpečení dodávek energie pro několik členských států EU je značně závislé na bezpečnosti tras pro plyn a ropu, které procházejí přes Černé moře a v jeho blízkosti, má EU strategický zájem na tom, aby zabránila vyhrocení dlouhotrvajících regionálních konfliktů a aby pro ně nalezla trvalé řešení; poukazuje na to, že za tímto účelem bude EU možná muset v případě potřeby mobilizovat evropské námořní prostředky;

28.  připomíná své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro oblast Černého moře(12), a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU hrála aktivnější úlohu při utváření bezpečnostní situace v oblasti Černého moře; opětovně vyzývá Komisi a ESVČ, aby pro oblast Černého moře vypracovaly strategii, která bude účinně řešit otázky námořního zabezpečení a bezpečnosti;

29.  zdůrazňuje nutnost posíleného dialogu se strategickými partnery ohledně předcházení konfliktům a jejich řešení, ale také podtrhuje, že je důležité zapojovat se do regionálních vícestranných iniciativ, jako je Černomořská synergie, a bojovat tak proti hrozbám, jako jsou zločinecké sítě zabývající se obchodováním s lidmi, drogami a zbraněmi, nebo řešit problémy, jako je nezákonný rybolov a zhoršování stavu životního prostředí;

Atlantský oceán a Západní Afrika

30.  podotýká, že Atlantský oceán je pro evropský obchod záchranným lanem; je znepokojen skutečností, že Atlantský oceán, a zejména pak oblast Karibiku, je hlavní trasou využívanou pro přepravu drog z Jižní Ameriky; obává se, že vývoj ekonomických aktivit bude v této oblasti v následujících desetiletích podporovat nárůst trestné činnosti, zejména v souvislosti s rozšířením Panamského průplavu;

31.  je přesvědčen, že západoafrické pobřeží, konkrétně Guinejský záliv, je v současnosti místem několika z nejzásadnějších nebezpečí ohrožujících Evropu; je hluboce znepokojen tím, že se podél západoafrického pobřeží objevují závažné problémy týkající se trestné činnosti, obchodu s drogami, lidmi a se zbraněmi; současně země Guinejského zálivu stále více slouží jako operační půda pro regionální teroristické sítě, jako je Boko Haram v Nigérii, jejichž aktivity zasahují do sousedních zemí a které jsou napojeny na sítě s globálním dosahem, jako je Al-Káida v islámských zemích Maghrebu, jak živě dokazuje krize v Mali;

32.  se znepokojením konstatuje, že země v Guinejském zálivu jsou nepřetržitě vystavovány politické nestabilitě, některé z nich čelí selhání státu, jako například Guinea-Bissau, která se stala platformou po obchod s drogami mířícími z Latinské Ameriky do Evropy;

33.  podotýká, že tato oblast je též důležitým poskytovatelem energie, neboť země Guinejského zálivu se v současné době podílejí 13 % na dovozu ropy a 6 % na dovozu plynu do EU, přičemž Nigérie je odpovědná za 5,8 % celkového dovozu ropy do EU; očekává, že význam této oblasti v důsledku nedávného objevu zásob ropy a plynu v pobřežních vodách vzroste; obává se proto, že konkurenční boj o přírodní zdroje v pobřežních vodách s sebou může přinést další konflikty a trestnou činnost;

34.  poukazuje na to, že nestabilita, terorismus a trestná činnost u západoafrického pobřeží jsou hluboce spojeny s nestabilitou v oblasti Sahelu jako celku; naléhavě proto vyzývá EU v souvislosti s civilní misí společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Sahel Niger, aby začlenila snahy o potlačení terorismu v oblasti Sahelu do regionální a komplexní strategie boje proti hrozbám na moři u západoafrického pobřeží, zejména v Guinejském zálivu; vyzývá v této souvislosti EU, aby zajistila koordinaci mezi dvěma misemi SBOP v této oblasti (EUCAP Sahel Niger a EUTM Mali) a koordinovala je také se snahami na pevnině a na moři s cílem bojovat proti terorismu a dalším formám organizované trestné činnosti v regionu;

35.  vítá oznámení Komise ohledně programu důležitých námořních tras v Guinejském zálivu (CRIMGO), jehož cílem je zlepšit bezpečnost ve vodách Guinejského zálivu prostřednictvím výcviku pobřežní stráže a vytvoření sítě pro sdílení informací mezi orgány sedmi pobřežních států západní Afriky a jenž bude financován z prostředků nástroje stability; vyzývá k okamžitému provedení programu CRIMGO u západoafrického pobřeží; vyzývá též ke zřízení zvláštního mechanismu spolupráce, který by spojil tento program financovaný Komisí s misemi společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Sahel Niger a EUTM Mali, jejichž provedení má vnitřní spojitost s příčinami nestability u Guinejského zálivu;

36.  zdůrazňuje, že je třeba posílit účinnost činností EU v Guinejském zálivu; navrhuje vytvořit zvláštní součinnosti, které by přinesly přidanou hodnotu plynoucí z rozčlenění stávajících nástrojů a struktur EU, jako je například Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA);

37.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zmapovala zařízení členských států EU a partnerských zemí AKT ve strategických oblastech, jako je letecká základna Lajes na portugalských Azorech a Kapverdské ostrovy, které by bylo možné využít k rozvoji zvláštních námořních a leteckých operací určených k boji proti šíření zbraní, terorismu, pirátství a organizované trestné činnosti v oblasti Guinejského zálivu a širšího jižního Atlantiku prostřednictvím třístranných partnerství, jež zahrnují transatlantickou spolupráci s USA, Kanadou, Brazílií a dalšími zeměmi Latinské Ameriky a spolupráci EU s Africkou unií;

Adenský záliv a západní část Indického oceánu

38.  poukazuje na to, že Adenský záliv je dnes kvůli pirátství jednou z nejnebezpečnějších námořních oblastí na světě; připomíná, že pirátství je zvláštní formou organizované trestné činnosti, která vyžaduje speciální, komplexní a celostní přístup, jenž se zabývá příčinnou souvislostí mezi pirátstvím a sociální, politickou a hospodářskou správou, jak dokazují především případy Afrického rohu a Somálska; podotýká, že důležitou součástí boje proti pirátství je rovněž sledování finančních toků z výkupného, rozkrývání sítí trestné činnosti a soudní stíhání pachatelů, čehož lze dosáhnout pouze využíváním výhod spolupráce mezi orgány členských států, Europolem a Interpolem; konstatuje, že zde se nachází konkrétní propojení mezi vnější bezpečnostní politikou a vnitřním prosazováním práva;

39.  vítá vytvoření civilní mise společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Nestor, která byla navržena za účelem posílení námořních kapacit v Africkém rohu a západní části Indického oceánu a jež se má stát udržitelnějším a místním příspěvkem k dosažení cílů operace EU NAVFOR Atalanta;

40.  poukazuje na nedávný úspěch, jehož dosáhla operace EU NAVFOR Atalanta – která musí pokračovat i nadále –, které se podařilo omezit výskyt pirátských útoků v západní části Indického oceánu a posílit důvěryhodnost SBOP; konstatuje, že operace Atalanta je první námořní misí provedenou v rámci SBOP a že by se měla stát vzorem pro další rozvoj a provádění námořního rozměru SBOP, přičemž by měl být vypracován přehled jejích úspěchů, nedostatků a získaných poznatků; vítá pozitivní úlohu EU prostřednictvím operace EU NAVFOR Atalanta v rámci mechanismu SHADE (mechanismu společného získávání poznatků o situaci a odstranění konfliktu) na podporu koordinace mezi nadnárodními, národními a regionálními námořními silami působícími v této oblasti, a zejména s operací NATO „Ocean Shield“; vítá rovněž dobrou spolupráci mezi agenturami EU, například Satelitním střediskem Evropské unie nebo Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, a třetími subjekty, zejména v oblasti vyhodnocování satelitních snímků lodí, a to i v případě, že neexistují oficiální dohody podporující takovou spolupráci; vyzývá EU, aby formalizovala propojení mezi stávajícími nástroji a orgány EU, například to, které se vyvinulo mezi operací Atalanta, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a Satelitním střediskem EU, aby se zabránilo zdvojování úkolů, zdrojů a odborných poznatků a využilo se jasných provozních výhod těchto součinností;

41.  zdůrazňuje, že myšlenka komplexního přístupu, která v tomto konkrétním případě pramení ze strategie strategického rámce pro Africký roh, je zřejmá v kombinaci tří misí SBOP probíhajících v této oblasti (EU NAVFOR Atalanta, školicí mise EU v Somálsku a EUCAP Nestor) doprovázených politickými závazky a rozvojovými politikami; vítá zprovoznění operačního střediska EU, jehož cílem je usnadnit koordinaci a posílit součinnosti mezi těmito misemi a které představuje významný krok ve vývoji SBOP; upozorňuje, že tento příklad vzájemného doplňování se a koordinace by měl být inspirací pro další podobné činnosti, při kterých jsou mise a operace SBOP zapojeny do řešení komplexního problému; podotýká, že schopnost vojenského plánování a provádění by mohla jen dále prohloubit integraci veškerých námořních složek misí a operací SBOP;

42.  bere na vědomí ochranná opatření, jež na palubě lodí přijaly lodní společnosti; podporuje nedávné žádosti ze strany námořního průmyslu o regulaci soukromých společností v oblasti námořní bezpečnosti a opětovně vyzývá nejprve Mezinárodní námořní organizaci, státy vlajky a námořní průmysl, aby spolupracovaly na vypracování kodexu chování, který by stanovil jasné, ucelené a vymahatelné mezinárodní standardy upravující využívání ozbrojených zaměstnanců soukromých bezpečnostních společností na palubě lodí, a následně vyzývá soukromé námořní bezpečnostní společnosti, aby jednaly důsledně v souladu s těmito standardy;

Arktida

43.  zdůrazňuje, že otevření arktické cesty je přímým důsledkem změny klimatu, a upozorňuje na skutečnost, že v prvé řadě by se EU měla věnovat ochraně a zachování této oblasti a jejího důležitého přírodního bohatství a zároveň zajistit udržitelné využívání arktických zdrojů respektující místní obyvatelstvo; vyzdvihuje důležitost celkové stability a míru v oblasti; zdůrazňuje proto, že je nutné vytvořit jednotnou a koordinovanou politiku EU pro tuto oblast, ve které budou jasně formulovány priority, možné problémy a strategie EU; upozorňuje na skutečnost, že vedle zájmů Dánska, Finska a Švédska o Arktidu by nadcházející přistoupení Islandu k EU prohloubilo proměnu Unie v celek s arktickým pobřežím, což podtrhuje nezbytnost ještě více koordinované politiky pro oblast Arktidy na úrovni EU; vítá v tomto ohledu výše uvedené společné sdělení nazvané „Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky“ a znovu opakuje, že je nutný dialog o politikách se všemi partnery v této oblasti, včetně Ruska;

44.  zdůrazňuje význam nových obchodních tras vedoucích přes Arktické moře pro hospodářství EU a jejích členských států; podtrhuje skutečnost, že EU a její členské státy by měly aktivně podporovat svobodu moří a právo na svobodný průjezd mezinárodními vodami; zdůrazňuje, že současné dlouhodobé územní spory mezi arktickými státy by měly být vyřešeny mírovou cestou, a požaduje větší zapojení EU v této oblasti a vyhodnocení toho, které nástroje a schopnosti mohou být nutné k řešení konfliktu v Arktidě; vyzdvihuje v každém případě nutnost vyvarovat se militarizace Arktidy; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, pokud jde o možný přínos projektu Galileo pro politiku v oblasti Arktidy a o to, jak by bylo možné tento projekt rozvinout, aby se zajistila bezpečnější doprava v arktických vodách, čímž by se zároveň investovalo do bezpečnosti a přístupnosti zejména severovýchodní cesty;

Tichý oceán

45.  podtrhuje celosvětový význam Tichého oceánu, a zejména Jihočínského moře, přes které se přepravuje třetina světového obchodu; je znepokojen stupňujícím se napětím a naléhavě vyzývá všechny dotčené strany, aby upustily od jednostranných politických a vojenských opatření, umírnily svá prohlášení a urovnaly své sporné územní nároky v Jihočínském moři prostřednictvím mezinárodního rozhodčího řízení v souladu s mezinárodním právem, zejména s Úmluvou OSN o mořském právu, aby byla zajištěna regionální stabilita a svobodná a bezpečná doprava v Jihočínském moři;

46.  domnívá se, že pokroku v otázce případného mírového řešení napětí v oblasti Jihočínského a Východočínského moře lze dosáhnout díky jednání a společnému uplatňování kodexů chování upravujících mírové využívání dotčených mořských oblastí, včetně vytvoření bezpečných obchodních tras a rybolovných kvót nebo určení oblastí pro výzkum zdrojů;

47.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby identifikovala rizika, která ohrožují mír a bezpečnost, pokud by došlo ke stupňování napětí a eskalaci ozbrojeného konfliktu ve Východočínském a Jihočínském moři;

48.  konstatuje, že některé státy – zejména Austrálie – jsou již v oblasti Tichomoří velmi politicky aktivní a že EU by se měla opírat o dvoustrannou a vícestrannou spolupráci, aby v této oblasti zajistila bezpečnost;

49.  zdůrazňuje význam rozšíření Panamského průplavu, které by mělo být dokončeno v roce 2014, pro změnu geostrategické námořní rovnováhy a mimořádné příležitosti, které se tímto otevřou EU a členským státům; upozorňuje, že dopravní a přístavní infrastruktury členských států by měly být připraveny čelit předvídatelnému nárůstu námořních obchodních toků a souvisejícím bezpečnostním a zabezpečovacím rizikům, která plynou mimo jiné z další zátěže životního prostředí a z trestné činnosti; zdůrazňuje, že toto spojení mezi Tichým a Atlantským oceánem by se mohlo stát významnou alternativní dopravní trasou vedoucí mezi Asií a Evropou přes západ;

Stávající nástroje a rozvoj kapacit

50.  je pevně přesvědčen, že na finanční a hospodářskou krizi je třeba pohlížet jako na příležitost provést iniciativu týkající se „sdružování a sdílení“ v oblasti vytváření námořních kapacit skutečně evropským způsobem, zejména využitím iniciativy LeaderSHIP 2020 a podporou navazování kontaktů mezi subjekty v oblasti stavby lodí a jejich oprav a v přidružených průmyslových odvětvích, což může přispět k udržení věrohodných vojenských kapacit a je to jediný způsob, jak zaručit, že Evropa bude schopná a způsobilá vyřešit celosvětové bezpečnostní problémy, jež postihují její vody a námořní kapacity;

51.  lituje však skutečnosti, že členské státy EU provádějí v reakci na finanční krizi a zpomalení hospodářství výrazné škrty ve svých rozpočtech na obranu a že tyto škrty, které většinou nejsou koordinované na úrovni EU a neberou ohledy na evropskou bezpečnostní strategii, mohou mít závažné důsledky pro schopnost a připravenost Unie čelit námořním a jiným bezpečnostním hrozbám a plnit mezinárodní závazky a mohou být na překážku její úloze zajišťovatele celosvětové bezpečnosti;

52.  zdůrazňuje, že priorita „sdružování a sdílení“, kterou navrhla EU s cílem zlepšit koordinaci, optimalizovat výdaje na obranu a zvýšit úspory z rozsahu mezi členskými státy dosud nepřinesla výsledky, a to ani v oblasti námořních bezpečnostních kapacit;

53.  chválí přípravné práce Evropské obranné agentury směřující ke „sdružování a sdílení“ prostřednictvím harmonizace požadavků a projektů, pokud jde o odbornou námořní přípravu a logistiku; vítá studii skupiny „Wise Pen“ z roku 2012 o námořních požadavcích a kapacitách; s ohledem na pravomoci a odborné znalosti Evropské obranné agentury naléhavě vyzývá členské státy, aby v případě nezbytnosti provést škrty v rozpočtu na obranu využily jejích rad a odborné pomoci a vyhnuly se tak ohrožení rozvoje strategických kapacit napříč EU, které musí řešit mezery a nedostatky koordinovaným způsobem; vybízí členské státy, aby spolupracovaly s Evropskou obrannou agenturou s cílem určit potřebné kapacity, zejména civilní, vojenské a kapacity schopné dvojího využití v námořní oblasti; naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby za pomoci Evropské obranné agentury a GŘ pro námořní záležitosti a rybolov určila veškeré námořní prostředky, které vyhovují námořním kapacitám a požadavkům z roku 2012 a kterým hrozí, že je členské státy EU ztratí v důsledku finančních a hospodářských omezení, a aby prozkoumala způsoby, jak je zachovat a využít pro integrovanou námořní politiku EU a budoucí evropskou strategii námořní bezpečnosti;

54.  připomíná, že kapacity schopné dvojího využití jsou při provádění SBOP nezbytné s ohledem na složité bezpečnostní hrozby v současném světě; zdůrazňuje, že současná krize v oblasti Sahelu a Afrického rohu poukazuje na to, že je zapotřebí komplexní přístup, který využije na jedné straně celou škálu možností civilně-vojenského zapojení a na druhé straně vybavení a kapacity schopné dvojího využití, včetně evropských námořních kapacit a civilních a vojenských kapacit pro stavbu lodí, které zajistí bezpečnost a odolnost plavidel; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s příslušnými orgány a agenturami EU, především s Komisí, Evropskou obrannou agenturou a Evropskou kosmickou agenturou, při hledání finančních prostředků EU pro rozvoj kapacit schopných dvojího využití, což je způsob, jak doplnit chybějící kapacity na vnitrostátní, regionální a unijní úrovni; připomíná možnost dvojího využití programu Galileo a jeho hodnotu pro provádění a účinnost operací SBOP, zejména v námořní oblasti; připomíná nicméně, že by měla být upřednostňována větší transparentnost, účinnost a mnohostranné přístupy v oblasti rozvoje kapacit;

55.  připomíná, že je třeba konsolidovat technologickou základnu EU v oblasti obrany financovanou z prostředků EU, včetně kapacit pro stavbu lodí a výrobu zařízení; vzhledem k současné hospodářské a finanční krizi připomíná, že vznik a podpora schopného a soběstačného evropského odvětví obrany znamená vytvoření pracovních míst a růstu; vyzývá k vedení kvalitativnějšího dialogu se zúčastněnými stranami z oblasti průmyslu, neboť vývoj námořních kapacit znamená závazek na mnoho let; zdůrazňuje, že členské státy EU a průmysl musí racionalizovat a harmonizovat normy, aby zajistily provozní slučitelnost Evropy v oblasti námořních kapacit, včetně systémů komunikace a technologií;

56.  je přesvědčen, že projekt MARSUR (sdílení informací v oblasti námořního dohledu) Evropské obranné agentury představuje takovou inovaci, která přináší přidanou hodnotu k rozvoji námořního rozměru SBOP; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly stanoveny příslušné oblasti spolupráce mezi projektem MARSUR a dalšími projekty EU zaměřenými na rozvoj námořního dohledu, jako je Copernicus – Evropský program pozorování Země (bývalý program GMES – Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti), projekty pro námořní a bezpečnostní služby nebo činnost Evropské agentury pro námořní bezpečnost v oblasti námořního dohledu;

57.  je toho názoru, že práci odvedenou Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, Evropskou kosmickou agenturou a programem Copernicus lze dále využít k zavedení námořního rozměru SBOP a mělo by se tak oficiálně stát; zdůrazňuje, že jejich odborné znalosti jim dávají skvělou příležitost poskytovat služby a podporu probíhajícím misím SBOP v otázkách sledování, dohledu nebo sběru, rozboru a šíření satelitních informací po vzoru již vytvořeného partnerství, ač neoficiálního, mezi Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a operací EU NAVFOR Atalanta;

58.  vyzývá k tomu, aby byla na základě zkušeností, které již získala agentura Frontex a Evropská síť hlídek, vytvořena skutečná evropská pobřežní stráž, jejíž kapacity by poskytly konkrétní vládní orgány a subjekty a která by působila v rámci jurisprudence vyplývající ze spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a zaměřovala se na ochranu hranic EU, evropských občanů a také životů osob, kterým hrozí nebezpečí v pobřežních vodách Unie;

59.  chválí práci vykonanou v rámci rozvoje společného prostředí pro sdílení informací (CISE) za účelem dosažení účinné evropské kapacity námořního dohledu; vyzývá proto EU, aby smysluplně investovala do dalšího rozvoje rámce CISE na základě zkušeností s projekty, jako je MARSUNO, BluemassMed a EUROSUR, aby byla připravena sledovat problémy v námořní oblasti ve vodách členských států EU nebo v blízkém okolí EU a reagovat na ně;

60.  vzhledem k tomu, že členské státy EU a NATO mají pouze jednu skupinu námořních sil, vyzývá k lepší strategické koordinaci v otázkách námořní bezpečnosti mezi těmito dvěma organizacemi; je toho názoru, že budoucí strategie námořní bezpečnosti EU by měla být nezávislá na strategii aliance, avšak měla by ji doplňovat, aby pomáhala řešit co nejvíce výše zmíněných problémů a zároveň zajistila optimální využití omezeného počtu námořních prostředků; vítá pozitivní výsledky vyplývající ze společného umístění operačních velitelství obou organizací v Northwoodu; je přesvědčen, že EU by se měla zaměřit na jasnou přidanou hodnotu pramenící z jejího komplexního přístupu k řešení složitých problémů, jak ukázal případ diplomatických, finančních a soudních opatření navazujících na účinný boj operace Atalanta proti pirátství; vyzývá k dalšímu zlepšení sdílení informací mezi NATO a EU a k aktivnější koordinaci s dalšími mezinárodními partnery;

61.  lituje skutečnosti, že v současné době přetrvává situace, kdy dochází ke zdvojování a překrývání, plýtvání zdroji a bojům o moc a prostředky mezi orgány a agenturami EU činnými v oblasti námořní bezpečnosti; naléhavě vyzývá EU, aby dále prozkoumala způsoby, jak snížit administrativní a finanční zátěž plynoucí ze zbytečného překrývání funkcí, odborných kvalifikací, vybavení a zdrojů, ke kterému dochází mezi různými orgány a subjekty EU, a tak umožnila vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise uplatnit její koordinační funkci;

62.  s ohledem na výše uvedené vyzývá k tomu, aby úsilí o koordinaci a rozčlenění bylo systematicky zohledňováno ve strategii námořní bezpečnosti EU, která by měla načrtnout jasné pokyny pro konkrétní spolupráci mezi příslušnými generálními ředitelstvími Komise, včetně GŘ pro námořní záležitosti a rybolov, vnitřní věci, spravedlnost, podniky a průmysl, mobilitu a dopravu, daně a celní unii, výzkum a inovace a rozvoj, a Evropskou službou pro vnější činnost a Službou nástrojů zahraniční politiky; totéž by se mělo provést v případě spolupráce mezi agenturami, mezi Evropskou obrannou agenturou, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, Satelitním střediskem EU, Europolem, agenturou Frontex, Vojenským štábem EU, ředitelstvím pro řešení krizí a plánování, Střediskem EU pro analýzu zpravodajských informací a příslušnými orgány členských států;

63.  vítá činnost fóra velitelů evropských vojenských námořnictev (CHENS) v oblasti podpory porozumění mezi evropskými vojenskými námořnictvy a průzkumu otázek společného zájmu; žádá, aby se výsledky výročních schůzí fóra CHENS a jeho specializovaných pracovních skupin staly podnětem pro strategii námořní bezpečnosti EU a její provedení na úrovni SBOP, a tak podpořily další spolupráci a zajistily jednotný a účinný přístup;

64.  vyzývá nadcházející Evropskou radu ve složení pro obranu, která se sejde v prosinci 2013, aby přijala strategii námořní bezpečnosti EU, jejíž součástí budou stanoviska Evropského parlamentu vyjádřená v této zprávě; připomíná členským státům, že dnešní svět a zejména jeho problémy a hrozby vyžadují soudržná, důsledná a přesvědčivá opatření, která ochrání 500 milionů občanů EU; připomíná, že tyto problémy vyžadují též zahraniční politiku EU, která je založena na potřebě míru a bezpečnosti na celém světě a na jejich podpoře;

o
o   o

65.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO a předsedovi Parlamentního shromáždění NATO.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0006. (2) JOIN(2012)0039 – 2012/0370 (NLE). (3) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 71. (4) JOIN(2012)0019. (5) Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 33. (6) Úř. věst. L 187, 17.7.2012, s. 40. (7) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 7. (8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0455. (9) Přijaté texty, P7_TA(2013)0097. (10) Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 61. (11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0203. (12) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 81.