Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 18. dubna 2013 - Štrasburk
Změna Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz ***
 Dohoda mezi EU a Moldavskou republikou o usnadnění udělování víz ***
 Dopad finanční a hospodářské krize na lidská práva
 Zásada OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“
 Evropská demografická statistika ***I
 Recyklace lodí ***I
 Souhrnná monitorovací zpráva o Chorvatsku za rok 2012
 Zpráva o pokroku Turecka za rok 2012
 Zpráva o pokroku Černé Hory za rok 2012
 Zpráva o pokroku Srbska za rok 2012
 Evropský integrační proces v případě Kosova
 Dokončení srovnávacího přehledu postupu při makroekonomické nerovnováze
 Vietnam, zejména svoboda projevu
 Situace v oblasti lidských práv v Kazachstánu

Změna Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz ***
PDF 195kWORD 19k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou, kterou se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz (12282/2012 – C7-0200/2012 – 2012/0138(NLE))
P7_TA(2013)0177A7-0059/2013

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12282/2012),

–  s ohledem na Dohodu mezi Evropskou unií a Ukrajinou, kterou se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz (11044/2012),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. a) a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0200/2012),

–  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0059/2013),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Ukrajiny.


Dohoda mezi EU a Moldavskou republikou o usnadnění udělování víz ***
PDF 193kWORD 19k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Moldavskou republikou, kterou se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a Moldavskou republikou o usnadnění udělování víz (12012/2012 – C7-0201/2012 – 2012/0140(NLE))
P7_TA(2013)0178A7-0128/2013

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12012/2012),

–  s ohledem na dohodu mezi Evropskou unií a Moldavskou republikou, kterou se mění dohoda mezi Evropským společenstvím a Moldavskou republikou o usnadnění udělování víz (10871/2012),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. a) a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7–0201/2012),

–  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0128/2013),

1.  souhlasí s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Moldavské republiky.


Dopad finanční a hospodářské krize na lidská práva
PDF 346kWORD 39k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o dopadu finanční a hospodářské krize na lidská práva (2012/2136(INI))
P7_TA(2013)0179A7-0057/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na společné sdělení ze dne 12. prosince 2011 s názvem Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu (COM(2011)0886), které předložila vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise Evropskému parlamentu a Radě,

  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (11855/2012), který přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

  s ohledem na obecné zásady Evropské unie týkající se lidských práv,

  s ohledem na závěry summitu skupiny G20, který se konal v Los Cabos v Mexiku ve dnech 18.–19. června 2012,

  s ohledem na sdělení ze dne 13. října 2011 nazvané Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu (COM(2011)0637), které předložila Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů,

  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 27. ledna 2012 nazvané „Obchod, růst a rozvoj – Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“ (COM(2012)0022),

  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

  s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 24. září 2012,

  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva S-10/1 ze dne 23. února 2009 o dopadu světové hospodářské a finanční krize na všeobecné respektování a účinné uplatňování lidských práv,

  s ohledem na konferenci OSN o světové finanční a hospodářské krizi a jejích dopadech na rozvoj, jež se konala v New Yorku ve dnech 24.–26. června 2009, a na závěrečný dokument přijatý touto konferencí (který potvrdilo Valné shromáždění OSN ve své rezoluci 63/303 ze dne 9. července 2009),

  s ohledem na deklaraci OSN o rozvojových cílech tisíciletí ze dne 8. září 2000(1),

  s ohledem na římské zásady pro udržitelné globální zabezpečení potravin, jež byly přijaty na světovém summitu o zabezpečování potravin, který se konal v Římě ve dnech 16.–18. listopadu 2009,

  s ohledem na zprávu OSN, kterou v roce 2009 předložila Magdalena Sepúlveda Carmonaová, tehdejší nezávislá odbornice OSN pro otázky lidských práv a extrémní chudoby a nynější zvláštní zpravodajka pro extrémní chudobu a lidská práva,

  s ohledem na zprávu, kterou dne 4. února 2009 předložila Raquel Rolniková, zvláštní zpravodajka OSN pro adekvátní bydlení jako součásti práva na přiměřenou životní úroveň a pro právo na nediskriminaci v této oblasti,

  s ohledem na informační zprávu o politice OSN č. 07 s názvem Záruka za chudé – Světový fond pro sociální ochranu, kterou v říjnu 2012 předložili Olivier de Schutter, zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny, a Magdalena Sepúlveda Carmonaová, zvláštní zpravodajka OSN pro extrémní chudobu a lidská práva,

  s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech světové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci(2),

  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách(3),

  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(4),

  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: novém víceletém finančním rámci (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám(6),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2011 nazvané Budoucí přístup k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím (COM(2011)0638),

  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 o Agendě pro změnu: budoucnosti rozvojové politiky EU(7),

  s ohledem na globální monitorovací zprávu z roku 2012, kterou dne 20. dubna 2012 předložily Světová banka a Mezinárodní měnový fond,

  s ohledem na společnou zprávu Mezinárodní organizace práce (MOP) a Světové banky ze dne 19. dubna 2012 nazvanou Seznam politických řešení finanční a hospodářské krize,

  s ohledem na zprávu nazvanou Svět práce: Lepší pracovní místa pro lepší hospodářství ze dne 29. dubna 2012, kterou zveřejnila Mezinárodní organizace práce,

  s ohledem na zprávu nazvanou Světové trendy v zaměstnanosti mladých lidí v roce 2012, kterou zveřejnila Mezinárodní organizace práce v květnu 2012,

  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0057/2013),

A.  vzhledem k tomu, že účelem tohoto usnesení je zhodnotit dopad finanční a hospodářské krize ve třetích zemích, především pak v zemích rozvojových a nejméně rozvinutých, ačkoli finanční a hospodářská krize se v různé míře dotýká všech oblastí světa, včetně Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize je ve skutečnosti celosvětovou systémovou krizí, která je propojena s celou řadou jiných krizí, např. s potravinovou, environmentální a sociální krizí;

C.  vzhledem k tomu, že krize má vliv nejen na ekonomická a sociální práva, ale i na práva politická, když vlády v některých případech omezují svobodu projevu či sdružování v souvislosti s rostoucí nespokojeností a obtížnou ekonomickou situací, což se projevuje zejména lidovými demonstracemi, které se konaly například v severní Africe a na Blízkém východě v roce 2011;

D.  vzhledem k tomu, že výsledkem tvrdého potlačení sociálních protestů v řadě zemí na celém světě je ohrožení občanských a politických práv; vzhledem k tomu, že je nutné respektovat právo na informace a právo podílet se na politickém rozhodování vlády o opatřeních v boji proti krizi;

E.  vzhledem k tomu, že ačkoli je ještě třeba plně vyhodnotit vliv krize na občanská a politická práva, je zřejmé, že krize posílila sociální nepokoje, v některých případech vedla k násilným represím a znásobila případy porušování základních práv, jako je svoboda projevu a právo na informace;

F.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize postihla rozvojové a nejméně rozvinuté země, což se projevuje hlavně klesající poptávkou po zboží, které vyvážejí, vysokou mírou zadlužení, rizikem poklesu přílivu přímých zahraničních investic a snižující se oficiální rozvojovou pomocí, a má dopad také na lidská práva, neboť k zajištění sociálních a ekonomických práv je k dispozici méně zdrojů a více lidí upadá do chudoby;

G.  vzhledem k tomu, že světová hospodářská krize výrazně dopadá na životní úroveň v rozvojovém světě v posledních 10 letech, a vzhledem k tomu, že v jedné čtvrtině rozvojových ekonomik vzrostla míra nerovnosti, což omezuje přístup obyvatelstva ke vzdělávání, potravinám, půdě a úvěrům;

H.  vzhledem k tomu, že celkový objem oficiální rozvojové pomoci EU se snížil z 53,5 miliard EUR v roce 2010 na 53,1 miliard EUR v roce 2011, a míra této pomoci tedy klesla na 0,42 % HND, přičemž v roce 2010 činila 0,44 % HND; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy přesto zůstávají hlavními světovými poskytovateli oficiální rozvojové pomoci;

I.  vzhledem k tomu, že účelem obchodních dohod, které EU uzavírá s partnerskými zeměmi, je mimo jiné podporovat a rozšiřovat obchod a investice a zlepšit přístup na trh s cílem posílit hospodářský růst, spolupráci a sociální soudržnost, snížit chudobu, vytvořit nové pracovní příležitosti, zlepšit pracovní podmínky a zvýšit životní úroveň, což v konečném důsledku přispěje k naplňování lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že je nutné zaručit řádné sledování a praktické uplatňovat doložky o lidských právech v rámci každé obchodní dohody; vzhledem k tomu, že jakékoli systematické porušování doložky o lidských právech začleněné do obchodních dohod EU opravňuje každou smluvní stranu k přijetí „přiměřených opatření“, jež mohou zahrnovat úplné či částečné pozastavení nebo ukončení platnosti dohody nebo uvalení omezení;

K.  vzhledem k tomu, že iniciativa na podporu obchodu Aid-for-Trade vykazuje pozitivní výsledky, a tedy přispívá k budování lepších obchodních kapacit a hospodářské infrastruktury v partnerských zemích;

L.  vzhledem k tomu, že jednou z příčin finanční krize je nezavedení vhodných opatření k prevenci, odhalování a potírání všech forem korupce; vzhledem k tomu, že všeobecně rozšířená korupce ve veřejném a soukromém sektoru v rozvojových i ve vyspělých zemích brání účinné, široké a rovnocenné ochraně a prosazování občanských, politických a sociálních práv; vzhledem k tomu, že korupce je překážkou demokracie a právního státu a přímo se dotýká obyvatelstva, neboť zvyšuje náklady na veřejné služby, snižuje jejich kvalitu a často brání přístupu chudých lidí k vodě, vzdělávání, zdravotní péči a mnoha dalším klíčovým službám;

M.  vzhledem k tomu, že stávající hospodářská krize má závažné dopady na pomoc v oblasti demokracie a správy ze strany Evropské unie a dalších velkých dárců; vzhledem k tomu, že ekonomické potíže dárcovských zemí pravděpodobně povedou k omezení pomoci v zámoří; avšak vzhledem k tomu, že v době celosvětové krize je zachování podpory politických reforem a demokratického rozvoje ve třetích zemích ještě důležitější;

N.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize má rovněž nerovnoměrný dopad na práva specifických skupin obyvatel, zejména na nejchudší obyvatele a na lidi žijící na okraji společnosti;

O.  vzhledem k tomu, že krizí byla nejvíce dotčena práva nejchudších lidí; vzhledem k tomu, že podle Světové banky žije 1,2 miliardy lidí v extrémní chudobě za méně než 1,25 USD na den; vzhledem k tomu, že podle prognóz Světové banky zůstane na světě do roku 2020 v důsledku hospodářské krize v extrémní chudobě dalších přibližně 71 milionů lidí, a to i v případě, že dojde k rychlému hospodářskému oživení; vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny chudých lidí na světě žijí v zemích se středními příjmy;

P.  vzhledem k tomu, že finanční krize se rozšířila po světě různými cestami, různě rychle a s různou intenzitou a působila spolu s jinými krizemi (např. s potravinovou a ropnou krizí); vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky a OSN je v důsledku krize nuceno žít v chudobě o 55 až 103 milionů lidí více, což ohrožuje další zlepšování situace v oblasti dodržování lidských práv;

Q.  vzhledem k tomu, že lidé, kteří žijí v chudobě a jsou bezbranní, potřebují účinný a finančně dostupný přístup ke spravedlnosti, aby měli možnost domáhat se svých práv nebo se vzepřít, jsou-li porušována jejich lidská práva; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného přístupu k spravedlivému procesu a soudnímu řízení se prohlubuje jejich hospodářská a sociální nejistota;

R.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 dosáhl počet nezaměstnaných na celém světě 200 milionů lidí, což představuje nárůst o 27 milionů lidí od začátku krize v roce 2008, ohrožuje právo pracovat a vede k poklesu příjmů domácností; vzhledem k tomu, že zhoršení ekonomických podmínek a nezaměstnanost mohou mít dopad na zdraví lidí, což může vést ke ztrátě sebedůvěry nebo i k depresím;

S.  vzhledem k tomu, že více než 40 % pracovníků je v rozvojových zemích zaměstnáno v neformálním sektoru, což v mnoha případech znamená nestabilní a nerovné pracovní podmínky bez jakékoli sociální ochrany, a že pouze 20 % jejich rodinných příslušníků má přístup k nějaké formě sociální ochrany;

T.  vzhledem k tomu, že z důvodu krize se zhoršila situace v oblasti práv žen, neboť například roste počet případů neplacené práce a šíří se násilí; vzhledem k tomu, že zásadním předpokladem pro zajištění dodržování ekonomických a sociálních práv žen je rozvoj veřejných služeb a zavedení účinných systémů sociální ochrany;

U.  vzhledem k tomu, že ženy mají na pracovišti často nevýhodnější postavení než muži, ať již jde o jejich přístup k zaměstnání, mzdu, propouštění, dávky sociálního zabezpečení a nalezení nového pracovního uplatnění;

V.  vzhledem k tomu, že krize má nepřiměřený dopad na mladé lidi; vzhledem k tomu, že v roce 2011 bylo na celém světě 74,8 milionu nezaměstnaných mladých lidí ve věku 15–24 let, což představuje nárůst o více než 4 miliony osob od roku 2007, přičemž mimořádně vysoká míra nezaměstnanosti je v zemích Blízkého východu a severní Afriky;

W.  vzhledem k tomu, že v zemích s nízkými a středními příjmy žije přibližně 200 milionů mladých lidí, kteří nedokončili základní školu, a bylo jim tedy odepřeno právo na vzdělání;

X.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize má dopad zejména na děti a že jejich situaci často zhoršuje nejistota a ohrožení osob, které o ně pečují;

Y.  vzhledem k tomu, že 61 milionů dětí mladšího školního věku na světě nechodí do školy a že od roku 2008 již nedochází k pokroku směrem k dosažení základního vzdělání pro všechny; vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe nenavštěvuje školu 31 milionů dětí, což představuje polovinu celkového počtu těchto dětí na světě, a že kvůli tlaku chudoby nedobrovolně opouštějí školu častěji dívky než chlapci, neboť se musí podílet na práci v domácnosti;

Z.  vzhledem k tomu, že z empirických údajů vyplývá, že v dobách hospodářské krize, kdy se snižují výdaje na vzdělávání, více dětí předčasně opouští školu nebo ji nenavštěvuje vůbec a vstupuje do pracovního procesu; vzhledem k tomu, že 190 milionů dětí ve věku od 5 do 14 let je nuceno pracovat, přičemž v subsaharské Africe je využíváno k dětské práci každé čtvrté dítě ve věku 5–17 let, v asijsko-tichomořské oblasti každé osmé a v Latinské Americe a karibské oblasti každé desáté; vzhledem k tomu, že zejména dívky hrozí, že budou nuceny opustit školu a vykonávat dětskou práci nebo práci v domácnosti ve své rodině; vzhledem k tomu, že to negativně ovlivňuje životní podmínky dětí a jejich právo na vzdělání a z dlouhodobého hlediska i kvalitu pracovní síly a celkový rozvoj;

AA.  vzhledem k tomu, že z důvodu finančních spekulací na trzích s deriváty jsou nestabilní a stále rostou ceny potravin, což má dopad na miliony lidí, kterým se jen obtížně daří uspokojovat jejich základní potřeby; vzhledem k tomu, že od roku 2007 se zpomaluje snižování počtu hladovějících lidí ve světě; vzhledem k tomu, že 868 milionů lidí trpí chronickou podvýživou, přičemž převážná většina (850 milionů) z nich žije v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že ohrožené domácnosti reagují na tuto situaci i omezováním množství anebo kvality potravin konzumovaných v rozhodujících fázích vývoje dítěte nebo během těhotenství, což má dlouhodobý vliv na tělesný růst a duševní zdraví;

AB.  vzhledem k tomu, že v souvislosti se vzrůstající poptávkou po zemědělských produktech určených k potravinářské výrobě a stále více rovněž k energetickému a průmyslovému využití vzrůstá i soupeření o půdu, která se stává stále vzácnějším zdrojem; vzhledem k tomu, že vnitrostátní i mezinárodní investoři využívají dlouhodobé kupní nebo nájemní smlouvy, aby si zajistili rozsáhlé plochy půdy, což by mohlo vést k sociálně-ekonomickým a environmentálním problémům dotčených zemí, a zejména místního obyvatelstva;

AC.  vzhledem k tomu, že dopad hospodářské krize může být obzvláště tísnivý pro starší osoby, jež mohou být více ohroženy ztrátou pracovního místa a u nichž je méně pravděpodobné, že se rekvalifikují nebo získají nové zaměstnání; vzhledem k tomu, že krize může omezit jejich přístup k finančně dostupné zdravotní péči;

AD.  vzhledem k tomu, že rostoucí ceny léčiv (až o 30 %) mají negativní dopad na právo nejohroženějších osob, zejména dětí, seniorů a osob se zdravotním postižením, na zdraví;

AE.  vzhledem k tomu, že 214 milionů migrujících pracovníků na celém světě se nyní v důsledku hospodářské krize ve větší míře potýká s nerovným zacházením, nedostatečným finančním ohodnocením či nevyplácením mzdy a fyzickým zneužíváním;

AF.  vzhledem k tomu, že zasílání peněz do země původu, mikrofinancování a přímé zahraniční investice představují způsoby zmírnění dopadů krize na ekonomiky rozvojových zemí;

AG.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je moderní formou otroctví a závažným porušováním základních lidských práv; vzhledem k tomu, že osoby zapojené do obchodování s lidmi využívají skutečnosti, že jejich případné oběti potřebují získat slušnou práci a uniknout chudobě; vzhledem k tomu, že dvě třetiny obětí obchodování s lidmi tvoří ženy a dívky;

AH.  vzhledem k tomu, že 1,3 miliardy lidí na světě nemá přístup k elektřině; vzhledem k tomu, že přístup k energii, zejména k elektřině, má rozhodující význam pro dosažení některých rozvojových cílů tisíciletí, neboť mimo jiné snižuje chudobu díky vyšší produktivitě, zajišťuje větší příjem a rozvoj mikropodniků a posiluje ekonomické a sociální postavení pracovníků;

AI.  vzhledem k tomu, že odvětví zemědělství zajišťuje práci a živobytí pro více než 70 % pracovní síly v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že část oficiální rozvojové pomoci, která je určena na zemědělství, se stále snižuje a v současnosti představuje pouhých 5 % celkové výše této pomoci; vzhledem k tomu, že v zemích s nízkými příjmy, které jsou chudé na zdroje, je růst v odvětví zemědělství pětkrát účinnější při snižování chudoby než růst v jiných odvětvích (v subsaharské Africe jedenáctkrát účinnější); vzhledem k tomu, že rozvoj venkova a opatření na podporu zemědělství, zejména místní produkce, jsou klíčovými prvky všech rozvojových strategií a jsou zásadní pro vykořenění chudoby, hladu a zaostalosti;

AJ.  vzhledem k tomu, že souhrnné údaje, jež se často používají k popisu dopadů krize, mohou zakrývat velké rozdíly v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi; vzhledem k tomu, že je obtížné získat údaje v reálném čase, jež jsou nezbytné, abychom zcela porozuměli dopadu hospodářské krize na regiony a ohrožené skupiny; vzhledem k tomu, že je nutné zajistit na celosvětové úrovni inovační metody sběru a analýzy údajů založené na spolupráci;

1.  znovu opakuje, že je pevně odhodlán bránit a prosazovat lidská práva a základní svobody – v občanské, politické, ekonomické, sociální a kulturní oblasti –, neboť se jedná o klíčový princip zahraniční politiky Evropské unie a stěžejní pilíř všech dalších politik, jak je zakotveno v Lisabonské smlouvě, a to zejména v souvislosti s hospodářskou a finanční krizí;

2.  zdůrazňuje, že lidská práva zahrnují právo na potraviny, vodu, vzdělání, odpovídající bydlení, půdu, důstojné zaměstnání, zdraví a sociální zabezpečení; odsuzuje skutečnost, že od počátku krize jsou tato práva v některých zemích oslabována; uvědomuje si, že hlavní příčinou toho, že se lidem nedaří tato práva uplatňovat, je chudoba a její prohlubování; vyzývá EU, aby vyvinula více úsilí a investovala více finančních prostředků na dosažení rozvojových cílů tisíciletí, neboť je zjevné, že svět výrazně zaostává při naplňování cílů stanovených na období do roku 2015;

3.  trvá na tom, že součástí reakce na krizi musí být i mnohostranná spolupráce na regionální i meziregionální úrovni koordinovaná v mezinárodním měřítku a že jejím základním prvkem musí být přístup silně orientovaný na lidská práva;

4.  připomíná, že povinností vlád je za všech okolností dodržovat, chránit a naplňovat lidská práva, včetně ekonomických a sociálních práv, a digitální svobody, jak je stanoví mezinárodní právní předpisy pro oblast lidských práv; vyzývá vlády, aby dbaly na dodržování zákazu všech forem diskriminace a zajistily všem lidem základní lidská práva; odsuzuje skutečnost, že existuje propast mezi právním uznáním těchto práv a jejich politickým prosazováním;

5.  opakuje, že ačkoli světová hospodářská krize vážně ohrožuje naplňování ekonomických, sociálních a kulturních práv, neexistují žádné důvody pro to, aby státy – bez ohledu na výši příjmů – slevily ze své povinnosti dodržovat základní lidská práva; zdůrazňuje, že vlády mají povinnost zajistit za všech okolností minimální základní úroveň sociálních a ekonomických práv nezbytných pro důstojný život;

6.  naléhavě vyzývá vlády, aby při rozhodování uplatňovaly rámec pro lidská práva, a zajistily tak, že ústředním bodem jejich politických opatření budou zájmy nejohroženějších vrstev obyvatelstva; vyzývá vlády, aby provedly veškerá nezbytná opatření, jejichž prostřednictví zajistí všem občanům přístup ke spravedlnosti, se zvláštním ohledem na osoby žijící v chudobě, které musí znát svá práva v celé jejich šíři a vědět, jakým způsobem je uplatňovat; vyzývá EU, aby se více angažovala v boji proti beztrestnosti a aby více podporovala reformní programy v oblasti právního státu a soudnictví v partnerských zemích s cílem umožnit vybudování aktivní občanské společnosti jako základu každého demokratizačního procesu;

7.  vítá závazek EU k podpoře ekonomických, sociálních a kulturních práv a k intenzivnějšímu úsilí o zajištění všeobecného a nediskriminačního přístupu k základním službám, se zvláštním ohledem na chudé a ohrožené skupiny osob, jak je stanoveno ve strategickém rámci pro lidská práva a demokracii; se zájmem očekává, že se tento závazek promítne do konkrétních opatření, včetně strategií v oblasti lidských práv, které připravují delegace EU pro jednotlivé země;

8.  trvá na tom, že zvláštní zástupce EU pro lidská práva by měl zajistit, aby lidská práva byla jedním z ústředních bodů politických iniciativ, přičemž je třeba se zaměřit především na nejohroženější skupiny společnosti ve třetích zemích;

9.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby podpora lidských práv a prosazování demokracie nebyly oslabovány snižováním rozpočtu na takové projekty v době krize; v této souvislosti zdůrazňuje, že je při realizaci projektů financovaných z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) nutné trvale podporovat obhájce lidských práv, včetně těch, kteří se zasazují o naplňování ekonomických a sociálních práv, např. práv pracovníků a migrantů, a zdůrazňuje význam podpory vzdělávání v oblasti lidských práv;

10.  připomíná vládám jejich povinnost zajistit, aby organizace občanské společnosti měly k dispozici prostředky nezbytné k tomu, aby mohly plnit svou společenskou úlohu, a apeluje na ně, aby současné krize nevyužívaly jako záminky ke snížení podpory těmto organizacím; žádá, aby byly pro období po roce 2013 zajištěny dostatečné finanční prostředky pro nástroj na podporu občanské společnosti s cílem dále posilovat občanskou společnost v partnerských zemích;

11.  zdůrazňuje, že Komise by měla zahrnout otázku lidských práv do hodnocení dopadů, které se provádí pro účely legislativních a nelegislativních návrhů, prováděcích opatření a obchodních a investičních dohod, které mají významné ekonomické, sociální a environmentální dopady;

12.  se znepokojením sleduje, že světová hospodářská krize ohrožuje výdaje členských států EU na oficiální rozvojovou pomoc; připomíná, že náklady světové hospodářské krize dopadají nepřiměřeně na chudé země, ačkoli krize vznikla v bohatších zemích; vyzývá proto EU a její členské státy, aby zachovaly a plnily své stávající dvoustranné a vícestranné závazky týkající se oficiální rozvojové pomoci a cíle vytýčené v rámci Deklarace tisíciletí OSN a zaměřily se při tom především na ty oblasti, v nichž není v současné době dosahováno uspokojivého pokroku, a zajistily účinné využívání rozvojové pomoci s cílem zaručit nejlepší poměr ceny a kvality a soudržnost politik v oblasti lidských práv a rozvoje; zdůrazňuje, že významnou úlohu v tomto směru mohou hrát díky svému potenciálnímu přispění k oficiální rozvojové pomoci i rozvíjející se země;

13.  naléhavě vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby zformovaly reakce na krizi a rozvojovou politiku, jež budou dbát na lidská práva, jak je uvedeno ve sdělení Komise s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu “ a v usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2012 k tomuto sdělení(8);

14.  zdůrazňuje význam soudržnosti a koordinace politik pro dosažení cíle snížení chudoby a zvýšení důvěryhodnosti a dopadu vnější pomoci EU;

15.  opakuje, že rozpočtová podpora určená partnerským zemím a všechny obchodní dohody by měly být podmíněny dodržováním lidských práv a demokracie v těchto zemích; zastává názor, že dárci a věřitelé by měli koordinovaně reagovat zejména na oznámené případy podvodů a korupce a měli by v těchto zemích podporovat reformy vedoucí k řádné správě a transparentnosti; naléhavě žádá EU a členské státy, aby prováděly systematické posuzování rizika široce rozšířené korupce v partnerských zemích, která může zmařit zamýšlené účinky rozvojových a humanitárních projektů;

16.  vyzývá rozvojové země, aby vypracovaly takové hospodářské politiky, které podporují udržitelný růst a rozvoj, vytvářejí pracovní příležitosti, zajišťují, aby byla politická opatření zaměřena na ohrožené sociální skupiny a aby se rozvoj opíral o kvalitní daňový systém, který zabrání daňovým únikům, což je nezbytným předpokladem účinnějšího a spravedlivějšího využívání domácích zdrojů;

17.  vybízí zahraniční a domácí investory, aby ve všech zemích iniciovali ambiciózní strategie sociální odpovědnosti podniků s důrazem na udržitelný rozvoj a řádnou správu, které budou zaměřeny zejména na lidská práva, důstojné zaměstnání, pracovněprávní normy, svobodu sdružování, kolektivní vyjednávání a další sociální otázky;

18.  vybízí rozvojové země, aby uplatňovaly obchodní preference, které jim EU poskytuje v rámci všeobecného systému preferencí (GSP+), s cílem povzbudit své hospodářství, diverzifikovat vývoz a zlepšit svou konkurenceschopnost; připomíná, že se v rámci systému GSP+ zavázaly k ratifikaci a účinnému provádění základních mezinárodních úmluv v oblasti lidských a pracovních práv, ochrany životního prostředí a řádné správy, které jsou v tomto systému zmíněny;

19.  vyzývá EU, aby podpořila a přijala mezinárodní cíl všeobecného přístupu k energii do roku 2030, což přispěje ke zlepšení ekonomické situace a sociálního postavení nejchudších a nejohroženějších obyvatel v rozvojových zemích;

20.  vítá zavedení zvláštního mechanismu prosazování, jehož účelem je sledovat, zda jsou uplatňovány doložky o lidských právech obsažené ve dvoustranných a regionálních dohodách „nové generace“ uzavřených Evropskou unií; vítá úsilí o zlepšení analýzy situace v oblasti lidských práv ve třetích zemích v souvislosti se zahájením jednání o obchodních anebo investičních dohodách či v souvislosti s jejich uzavřením; se znepokojením sleduje, že stávající ustanovení o sledování lidských práv v příslušných dohodách nejsou jasně definována ani nejsou dostatečně ambiciózní; vyzývá EU, aby zaujala rozhodný a zásadový postoj a trvala na tom, aby její partnerské země dodržovaly doložky o lidských právech obsažené v mezinárodních dohodách;

21.  vítá skutečnost, že se pomoc EU nově zaměřuje na nejméně rozvinuté země, a vyzývá země se středními příjmy, aby přijaly závazek, že ze svých rozpočtových příjmů budou přispívat většími částkami na programy sociální ochrany a naplňování lidských práv nejchudších a nejohroženějších osob;

22.  vyzývá mezinárodní společenství, aby vládám zemí subsaharské Afriky poskytlo odpovídající pomoc, aby finanční krize nezhoršila humanitární krizi v některých zemích tohoto regionu;

23.  vyzývá vlády, aby plnily své závazky vůči občanům, pokud jde o řádné hospodaření s přírodními zdroji;

24.  naléhavě vyzývá vlády, aby přijaly všechna opatření nezbytná ke snížení obrovských rozdílů v příjmech a vytvořily podmínky, které osobám žijícím v extrémní chudobě umožní plně uskutečnit jejich potenciál a žít důstojně;

25.  vyzývá vlády rozvojových zemí, aby vytvořily programy sociální ochrany, neboť takové programy mají zásadní význam pro ochranu nejohroženějších osob a zvyšování odolnosti vůči hospodářským a ekologickým otřesům a prokázalo se, že spíše než břemenem jsou investicí do společnosti, o čemž svědčí programy sociálního zabezpečení, například bolsa familia v Brazílii, či programy veřejných prací řízené poptávkou, například indický Státní program záruk pro zaměstnanost na venkově (NREGS); zdůrazňuje, že úspěšnost těchto programů peněžních transferů do značné míry závisí na jejich podmíněnosti např. zápisem dětí do škol a školní docházkou a rovněž zdravotními aspekty, zejména pak očkováním dětí;

26.  vítá společnou iniciativu zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny Oliviera de Schuttera a zvláštní zpravodajky OSN pro extrémní chudobu a lidská práva Magdaleny Sepúlvedové Carmonaové, jejímž cílem je posílit systémy sociální ochrany v rozvojových zemích prostřednictvím Světového fondu pro sociální ochranu, neboť tak lze zajistit, aby mezinárodní solidarita přinášela prospěch nejméně rozvinutým zemím; žádá Komisi, aby těmto programům poskytla podporu;

27.  domnívá se, že investice do udržitelného zemědělství v rozvojových zemích jsou důležitým prostředkem k urychlení boje proti nedostatečnému zajištění potravin a ke stimulaci růstu obecně; naléhavě vyzývá vlády, aby podporovaly uvážlivé investice soukromého sektoru a drobné producenty potravin, zejména ženy a zemědělská družstva, jež nejúčinněji přispívají ke snižování extrémní chudoby tím, že zvyšují návratnost práce; zdůrazňuje význam investic do venkovských infrastruktur, které snižují transakční náklady a umožňují zemědělcům přístup na trh a zvýšení příjmů;

28.  vyzývá vlády, aby bránily negativnímu vlivu vnitrostátních a mezinárodních finančních spekulantů investujících do půdy na malé zemědělce a místní producenty, který se projevuje vystěhováváním, environmentálními problémy a nejistotou v oblasti zajišťování potravin a příjmů; v této souvislosti připomíná, že zajištěné zaměstnání a výživa jsou podmínkou dodržování lidských práv, demokratizace a jakékoli politické činnosti;

29.  připomíná vládám i soukromému sektoru, aby respektovaly neformální a tradiční vlastnictví půdy a práva k jejímu užívání; zdůrazňuje, že ohrožené skupiny, jako jsou původní obyvatelé, potřebují největší ochranu, neboť půda je často jediným zdrojem, z něhož mohou získávat svou obživu;

30.  naléhavě vyzývá vlády, aby nerušily ani nesnižovaly dotace na potraviny, neboť tyto dotace mohou snížit míru hladovějícího obyvatelstva a zlepšit výživu v domácnostech, jež jsou příjemci dotací;

31.  vyzývá k větší transparentnosti na komoditních trzích, aby nedocházelo k výkyvům cen zemědělských surovin v důsledku přílišných spekulací, a zdůrazňuje, že je této záležitosti nutno věnovat více pozornosti a více ji koordinovat v mezinárodním měřítku;

32.  připomíná vládám, že politiky pro zaměstnanost mladých lidí by se měly zaměřit nejen na tvorbu pracovních míst, ale i na zabezpečení takové výše příjmů a pracovních podmínek, které jsou dostačující pro zajištění přiměřené životní úrovně;

33.  vyjadřuje podporu celosvětovému zavedení daně z finančních transakcí, která může být inovačním mechanismem financování rozvoje a v konečném důsledku může přispívat k všeobecnému naplňování ekonomických a sociálních práv; vybízí všechny členské státy, aby podpořily návrh na zahrnutí příjmů z daně z finančních transakcí do rozpočtu EU;

34.  zdůrazňuje, že boj proti nezákonným finančním tokům, daňovým rájům a spekulacím s komoditami je nezbytným krokem k naplňování lidských práv, zejména v zemích s nízkými příjmy;

35.  domnívá se, že rozvojové země by měly zavádět inovační systémy financování hospodářských politik; vybízí tyto země, aby rozvíjely finanční mechanismy založené na jejich vlastních zdrojích;

36.  vyzývá ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků v rozvojových zemích, což umožní snížit nezaměstnanost a prosazovat politiky podporující tvorbu pracovních míst;

37.  přikládá mimořádný význam posilování politik v oblasti rozvoje dovedností a odborné přípravy, včetně neformálního vzdělávání, stáží a školení v rámci zaměstnání, které podporují úspěšný přechod ze škol na pracovní trh;

38.  zdůrazňuje, že události arabského jara odhalily řadu nedostatků v politikách EU zaměřených na tento region, včetně situace mladých lidí, kteří ve svých zemích čelí masové nezaměstnanosti a mizivým vyhlídkám; vyzývá EU, aby účinněji řešila dopady finanční krize na třetí země, mimo jiné aby řádně zohledňovala zprávy organizací občanské společnosti;

39.  vyzývá vlády zemí s vysokou mírou dětské práce a mezinárodní dárce, aby podporovali preventivní opatření, např. lepší přístup do škol, kvalitnější výuku a snižování nákladů na vzdělávání, v zájmu snížení míry chudoby a podpory hospodářského růstu;

40.  naléhavě vyzývá vlády, aby osobám, jež neabsolvovaly základní školní docházku, zajistily alternativní vzdělávací programy, aby tito lidé byli gramotní a získali znalost základních početních úkonů a rovněž dovednosti pro zajišťování živobytí, které jim mohou pomoci vymanit se z chudoby;

41.  naléhavě vyzývá vlády, aby zintenzivnily podpůrná opatření na ochranu dětí, včetně opatření proti násilí na dětech a opatření ke zvyšování povědomí státních úředníků o násilí páchaném na dětech;

42.  připomíná, že důležitou součástí všech politik hospodářského oživení musí být hledisko rovných příležitostí žen a mužů; naléhavě vyzývá k prosazování politik a postupů, které zajistí, aby na trh práce vstupovalo více žen, a to do zaměstnání s důstojnými pracovními podmínkami a sociální ochranou; vyzývá k investování veřejných prostředků do pečovatelských služeb, aby se omezily neplacené domácí a pečovatelské práce žen; trvá na tom, že politiky zaměřené na pracovní trh musí řešit skutečnost, že rodiče nemají dostatek času na péči o děti a jejich výchovu;

43.  zdůrazňuje, že musí být ženy více zapojeny do sociálního dialogu a do rozhodování; opakuje, že vzdělání dívek a žen a jejich lepší postavení ve společnosti má zásadní význam;

44.  naléhavě vyzývá vlády, aby se zabývaly závažnými problémy v oblasti lidských práv, s nimiž se zejména v době hospodářského poklesu potýkají starší osoby, např. dlouhodobou nezaměstnaností, diskriminací v zaměstnání na základě věku, nejistotou příjmu a finančně nedostupnou zdravotní péčí; vyzývá vlády, aby zavedly nové, inovační mechanismy, které lidem umožní stát se flexibilní pracovní silou, např. nárok starších osob na důchod při práci na částečný úvazek, rekvalifikační programy nebo fiskální opatření zaměřená na podporu zaměstnávání starších osob;

45.  vyzývá ke snížení transakčních nákladů na zasílání peněz do země původu a k usnadnění například přístupu přistěhovalců k otevření bankovního účtu v hostitelských zemích;

46.  vyzývá vlády, aby zajistily, že boj proti obchodování s lidmi bude prioritou jejich programu i během hospodářské a finanční krize; naléhavě vyzývá vlády, aby řádně prováděly právní předpisy ke stíhání pašeráků a osob zapojených do obchodování s lidmi, rozšířily podporu a právní pomoc obětem tohoto obchodování a rozvíjely užší mezinárodní spolupráci;

47.  vítá diskuse s komisí OSN na vysoké úrovni pro rozvojový program na období po roce 2015 za účasti evropského komisaře pro rozvoj; domnívá se, že rámec na období po roce 2015 by měl upřednostňovat všeobecné uplatňování lidských práv, zohledňovat dopad finanční a hospodářské krize, zejména na nejchudší a nejohroženější osoby, a plnit závazky týkající se snižování chudoby; naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany, aby zvážily zavedení vyčíslitelných cílů a ukazatelů a rovněž kvalitativních ukazatelů a ukazatelů orientovaných na výsledek;

48.  zdůrazňuje, že je nutné provést další šetření a analýzu dopadu finanční a hospodářské krize na různé regiony, včetně dopadu na EU a na její vztahy se třetími zeměmi, a že je třeba zlepšit sledování raných projevů celosvětové či regionální krize; zdůrazňuje, že při výzkumech a plánování politik je třeba více využívat rozlišené údaje s cílem lépe zachytit a řešit problémy, s nimiž se potýkají nejchudší a nejohroženější vrstvy společnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly finanční podporu laboratoři inovací OSN „Global Pulse“, jejíž činnost zahájil generální tajemník OSN v roce 2009 a jejímž cílem je získávat a analyzovat údaje, které jsou nutné k lepšímu pochopení dopadu finanční a hospodářské krize na ohrožené skupiny obyvatelstva a k zajištění odpovídajících politických opatření;

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ), zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

(1) http://www.un.org/french/millenaire/ares552f.pdf
(2) Úř. věst. C 4 E, 7.1.2011, s. 34.
(3) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 31.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.
(5) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89.
(6) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 140.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2012)0386.
(8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0386.


Zásada OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“
PDF 253kWORD 36k
Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 18. dubna 2013 k zásadě OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“ (R2P) (2012/2143(INI))
P7_TA(2013)0180A7-0130/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na hodnoty, cíle, zásady a politiky Evropské unie, mj. ty, jež jsou zakotvené v článcích 2, 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Chartu OSN,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 9. prosince 1948,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (MTS),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů A/RES/63/308 ze dne 7. října 2009 o odpovědnosti za ochranu,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1674 z dubna 2006 a rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1894 z listopadu 2009 o „ochraně civilistů v ozbrojeném konfliktu“(1),

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 s cílem posílit provádění a monitorování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanismus pro získávání údajů o sexuálním násilí při ozbrojených konfliktech a označení pachatelů tohoto násilí,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1970 ze dne 26. února 2011 o Libyi, v níž se odkazuje na odpovědnost za ochranu a povolují se některá opatření nikoliv donucovací povahy k zastavení eskalace krutostí, a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 ze dne 17. března 2011 o Libyi, která povolila členským státům uplatnit veškerá nezbytná opatření k ochraně civilistů a jimi obývaných oblastí a která poprvé v dějinách obsahovala výslovný odkaz na první pilíř zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, a s ohledem na obdobné odkazy, jež následovaly v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1975 o Pobřeží slonoviny, rezoluci Rady bezpečnosti OSN č.1996 o Súdánu a v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2014 o Jemenu,

–  s ohledem na odstavce 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN konaného v roce 2005(2),

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní komise pro intervence a státní suverenitu nazvanou „Odpovědnost za ochranu“ („The Responsibility to Protect“) z roku 2001, na zprávu „Bezpečnější svět: naše sdílená odpovědnost“(3) („A more secure world: our shared responsibility“) vypracovanou panelem na vysoké úrovni k otázkám hrozeb, výzev a změn a na zprávu generálního tajemníka OSN „Ve větší svobodě: směrem k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny“(4) („In larger freedom: towards development, security and human rights for all“) (2005),

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN, zejména na zprávy týkající se „uplatňování odpovědnosti za ochranu“ z roku 2009(5), „včasného varování, hodnocení a odpovědnosti za ochranu“ z roku 2010(6), „úlohy regionálních a subregionálních ujednání při uplatňování odpovědnosti za ochranu“ z roku 2011(7) a „odpovědnosti za ochranu: včasná a rozhodná reakce“ z roku 2012(8),

–  s ohledem na interní přezkumný panel generálního tajemníka OSN zaměřený na zásah OSN na Srí Lance z listopadu 2012, který vyšetřuje selhání mezinárodního společenství při ochraně civilistů před rozsáhlým porušováním humanitárních právních předpisů a předpisů v oblasti lidských práv a vydává doporučení ohledně budoucích zásahů OSN, aby účinně reagovaly na podobné situace, v nichž dochází k masovým zločinům,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o „posílení úlohy mediace při mírovém řešení sporů, předcházení konfliktům a jejich řešení“ ze dne 25. července 2012,

–  s ohledem na brazilskou iniciativu předloženou dne 9. září 2011 OSN a nazvanou „Zodpovědné poskytování ochrany: prvky pro rozvoj a podporu této koncepce“,

–  s ohledem na program EU pro předcházení násilným konfliktům (Göteborský program) z roku 2001 a výroční zprávy o jeho provádění,

–  s ohledem na priority EU pro 65. zasedání Valného shromáždění OSN ze dne 25. května 2010(9),

–  s ohledem na Nobelovu cenu za mír za rok 2012, která nejenom že oceňuje historický přínos EU k míru v Evropě a ve světě, ale také zvyšuje očekávání, pokud jde o její budoucí zapojení do mírovějšího světového řádu založeného na pravidlech mezinárodního práva,

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji(10) a na Evropský konsensus o humanitární pomoci(11),

–  s ohledem na svá doporučení Radě ze dne 8. června 2011 k 66. zasedání Valného shromáždění OSN(12) a ze dne 13. června 2012 k 67. zasedání Valného shromáždění OSN(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 „EU jako globální hráč: její role v mnohostranných organizacích“(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o evropské bezpečnostní strategii a EBOP(16),

–  s ohledem na čl. 121 odst. 3 a článek 97 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0130/2013),

A.  vzhledem k tomu, že závěrečný dokument světového summitu OSN z roku 2005 poprvé stanoví společnou definici zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu; vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu zakotvená v odstavcích 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN z roku 2005 představuje významný krok vpřed směrem ke světovému míru tím, že stanoví, že jsou státy povinny chránit své občany před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti a že mezinárodní společenství je povinno pomáhat státům dodržovat tento závazek a jednat, pokud by státy při ochraně svých občanů proti těmto čtyřem specifikovaným zločinům a porušením práv selhaly;

B.  vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu je založena na třech pilířích: i) stát nese primární odpovědnost za ochranu svých obyvatel před genocidou, válečnými zločiny, zločiny proti lidskosti a etnickými čistkami; ii) mezinárodní společenství musí státům pomoci při plnění povinností v oblasti ochrany; iii) pokud stát při ochraně svých obyvatel zjevně selže nebo takové zločiny sám páchá, má mezinárodní společenství odpovědnost přijmout kolektivní akci;

C.  vzhledem k tomu, že v souladu s činností související s odpovědností za ochranu, která předcházela dohodě na závěrečném dokumentu světového summitu v roce 2005, byla ve zprávě o odpovědnosti za ochranu vypracované Mezinárodní komisí pro intervence a státní suverenitu (ICISS) v roce 2001 zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu dále definována začleněním prvků odpovědnosti za prevenci (R2prevent), odpovědnosti za reakci (R2react) a odpovědnosti za obnovu (R2rebuild) uvedených ve zprávě Mezinárodní komise pro intervence a státní suverenitu;

D.  vzhledem k tomu, že je vítána koncepce odpovědnosti za ochranu, která vyjasňuje a posiluje stávající povinnosti států zajistit ochranu civilního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že tato koncepce, pro jejíž vznik bylo určující selhání mezinárodního společenství ve Rwandě roku 1994, je pro přežití společenství národů klíčová;

E.  vzhledem k tomu, že v uvedených případech by legitimní síla měla být používána obezřetným, přiměřeným a omezeným způsobem;

F.  vzhledem k tomu, že rozvoj zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu je významným krokem vpřed směrem k předvídání a prevenci genocidy, válečných zločinů, etnických čistek a zločinů proti lidskosti a k reakci na ně, jakož i k dodržování základních zásad mezinárodního práva, zejména právních předpisů v souvislosti s humanitární pomocí, uprchlíky a lidskými právy; vzhledem k tomu, že by tyto zásady měly být uplatňovány co možná nejsoudržněji a nejjednotněji a že je proto velmi důležité, aby včasné varování a hodnocení bylo prováděno spravedlivě, obezřetně a profesionálně a aby použití síly zůstalo tím nejzazším opatřením;

G.  vzhledem k tomu, že více než deset let od vzniku koncepce odpovědnosti za ochranu a osm let od jejího schválení mezinárodním společenstvím na světovém summitu OSN v roce 2005 nejnovější události znovu potvrdily, jak důležité je včas a rozhodným způsobem reagovat na čtyři základní zločiny, na které se tato koncepce vztahuje, a jaké výzvy to s sebou přináší, i potřebu dále tuto zásadu prakticky rozvíjet, aby bylo možné ji účinně uplatňovat a předcházet masovým zločinům;

H.  vzhledem k tomu, že rozvoj zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu – zejména její složky odpovědnosti – může posunout globální úsilí směrem ke světovému míru, protože k mnoha masovým zločinům dochází během období násilných konfliktů, a proto jsou nezbytné účinné kapacity pro strukturální a operační předcházení konfliktům, čímž se minimalizuje nezbytnost využívat síly jako nejzazšího řešení;

I.  vzhledem k tomu, že využívání všech nástrojů dostupných podle kapitol VI, VII a VIII Charty, od jiných než donucovacích reakcí až po kolektivní akci, má zásadní význam pro další rozvoj a legitimitu zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu;

J.  vzhledem k tomu, že nejúčinnější formu předcházení konfliktu, násilí a lidskému utrpení je podpora dodržování lidských práv a základních svobod, prosazování zásad právního státu, řádné správy věcí veřejných, lidské bezpečnosti, hospodářského rozvoje, snižování chudoby, začleňování, sociálně-hospodářských práv, rovnosti pohlaví a demokratických hodnot a postupů a snižování hospodářských nerovností;

K.  vzhledem k tomu, že vojenský zásah v Libyi, k němuž došlo v roce 2011, ukázal, že při uplatňování odpovědnosti za ochranu je třeba vyjasnit úlohu regionálních a subregionálních organizací; vzhledem k tomu, že tyto organizace mohou odpovědnost za ochranu často legitimizovat a uvádět ji do praxe, ale často jim chybí kapacity a zdroje;

L.  vzhledem k tomu, že lidská práva mají v mezinárodních vztazích klíčový význam;

M.  vzhledem k tomu, že je třeba změnit způsob přístupu k odpovědnosti za ochranu tak, že by měla být tato koncepce zahrnuta do všech typů programů rozvojové spolupráce, pomoci a krizového řízení a měla by vycházet z programů, které tuto koncepci již zahrnují;

N.  vzhledem k tomu, že pokud jde o zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, důslednější uplatňování složky prevence včetně mediačních opatření a preventivní diplomacie v rané fázi by mohly snížit potenciál konfliktů a násilí a pomoci zabránit jejich eskalaci, čímž by mohly pomoci předcházet mezinárodním zásahům v rámci složky reakce; vzhledem k tomu, že diplomacie ve dvou rovinách je důležitým nástrojem preventivní diplomacie, která staví na lidském rozměru úsilí o usmíření;

O.  vzhledem k tomu, že odpovědnost za ochranu je především preventivní doktrínou a že vojenský zásah by měl být nejzazším řešením v situacích, kdy je tato zásada uplatňována; vzhledem k tomu, že kdykoli je to možné, musí být odpovědnost za ochranu v první řadě uskutečňována prostřednictvím diplomatických a dlouhodobých rozvojových aktivit zaměřených na budování kapacit v oblasti lidských práv, řádnou správu věcí veřejných, právní stát, snižování chudoby a důraz na vzdělávání a zdravotnictví, předcházení konfliktům pomocí vzdělávání a rozšiřování obchodu, účinnou kontrolu zbraní a předcházení nezákonnému obchodování se zbraněmi a posílení systémů včasného varování; dále vzhledem k tomu, že existuje řada jiných, nevojenských prostředků nátlaku, jako jsou preventivní diplomacie, sankce, mechanismy volání k odpovědnosti a zprostředkování; vzhledem k tomu, že EU musí nadále uplatňovat svou vůdčí úlohu v oblasti předcházení konfliktům;

P.  vzhledem k tomu, že důležitým rozměrem odpovědnosti za ochranu je spolupráce s regionálními organizacemi; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné vyzvat k posílení regionálních kapacit v oblasti prevence a k identifikaci účinných politik pro předcházení výše uvedeným čtyřem trestným činům; vzhledem k tomu, že nadcházející summit EU-Afrika v roce 2014 skýtá dobrou příležitost projevit naši podporu vedení AU a prosazovat, aby Afrika přijala koncepci odpovědnosti za ochranu za svou;

Q.  vzhledem k tomu, že pokyny OSN pro účinnou mediaci uvádějí dilema spočívající v tom, že zatýkací rozkazy vydané Mezinárodním trestním soudem, režimy sankcí a vnitrostátní a mezinárodní protiteroristické politiky také ovlivňují způsob, jakým mohou být některé strany sporu zapojeny do procesu mediace; vzhledem k tomu, že mezinárodněprávní definice trestných činů vyžadujících okamžitou reakci mezinárodního společenství od vzniku Mezinárodního trestního soudu značně pokročila, ačkoli nezávislé mechanismy pro posouzení toho, kdy tyto definice platí, stále zásadně chybí; vzhledem k tomu, že uplatňování Římského statutu by zvýšilo účinnost režimu Mezinárodního trestního soudu; vzhledem k tomu, že Římský statut nebyl ratifikován všemi státy mezinárodního společenství;

R.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud a odpovědnost za ochranu jsou propojeny, protože oba usilují o předcházení genocidám, zločinům proti lidskosti a válečným zločinům; vzhledem k tomu, že odpovědnost za ochranu upevňuje na jedné straně poslání mezinárodního trestního soudu, tedy boj proti beztrestnosti prostřednictvím podpory států při dodržování jejich soudní odpovědnosti, a na straně druhé i zásadu doplňkovosti Mezinárodního trestního soudu, podle níž nesou hlavní odpovědnost za soudní stíhání jednotlivé státy;

S.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud hraje zásadní úlohu nejen při předcházení trestným činům, ale také při obnově zemí a procesech mediace;

T.  vzhledem k tomu, že EU na mezinárodní scéně vždy aktivně podporovala odpovědnost za ochranu; vzhledem k tomu, že EU musí posílit svou úlohu globálního politického hráče usilujícího o dodržování lidských práv a humanitárních právních předpisů a tato podpora se musí odrážet v jejích vlastních politikách;

U.  vzhledem k tomu, že členské státy EU také podpořily zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu; vzhledem k tomu, že jen několik málo z nich začlenilo tuto koncepci do svých vnitrostátních dokumentů;

V.  vzhledem k tomu, že nejnovější zkušenosti s konkrétními krizemi, jako byly krize na Srí Lance, Pobřeží slonoviny, v Libyi a Sýrii, poukázaly na přetrvávající problémy při dosahování společného názoru na způsob, jakým včas a účinně uplatňovat zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, i při hledání společné politické vůle a účinné kapacity předcházet nebo zabránit genocidě, válečným zločinům, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti páchaným vnitrostátními a místními orgány nebo nestátními subjekty, při nichž přijde o život mnoho civilistů;

W.  vzhledem k tomu, že v situacích, kdy je odpovědnost za ochranu uplatněna, je nanejvýš důležité zachovat rozlišení mandátů vojenských a humanitárních účastníků, aby byli všichni poskytovatelé humanitární pomoci stále vnímáni jako neutrální a nestranní a aby nebylo ohroženo účinné poskytování pomoci a lékařské či jakékoliv jiné asistence, její dostupnost příjemcům a osobní bezpečnost humanitárních pracovníků v terénu;

X.  vzhledem k tomu, že návrh, který předložila Brazílie ohledně „zodpovědného poskytování ochrany“, je vítaným příspěvek k nezbytnému rozvoji kritérií, jež je třeba dodržovat při uplatňování mandátu zaměřeného na odpovědnost za ochranu, včetně proporcionality rozsahu a trvání každého zásahu, důkladného vyvážení důsledků, předběžného vyjasnění politických cílů a transparentnosti argumentů ve prospěch zásahu; vzhledem k tomu, že je u schválených mandátů třeba posílit mechanismy pro monitorování a přezkum, a to i prostřednictvím zvláštních poradců generálního tajemníka OSN pro prevenci genocidy a odpovědnost za ochranu a prostřednictvím vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a že by tyto mechanismy měly být uplatňovány „spravedlivě, obezřetně a profesionálně, bez politických zásahů nebo dvojích norem(17);

Y.  vzhledem k tomu, že mezinárodněprávní definice trestných činů vyžadujících okamžitou reakci mezinárodního společenství od vzniku Mezinárodního trestního soudu značně pokročila, ačkoli nezávislé mechanismy pro posouzení toho, kdy tyto definice platí, stále zásadně chybí;

Z.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva hraje významnou úlohu při zvyšování povědomí o páchaných masových zločinech; vzhledem k tomu, že Rada pro lidská práva OSN hraje stále významnější úlohu při uplatňování odpovědnosti za ochranu, a to i prostřednictvím povolování vyšetřovacích misí a komisí, které shromažďují a posuzují informace ohledně čtyř konkrétních trestných činů a porušení práv, a je více připravena odkázat v krizových situacích, jako v Libyi nebo Sýrii, na odpovědnost za ochranu;

AA.  vzhledem k tomu, že úzce zaměřený, avšak důkladný přístup k provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu by měl omezovat její uplatňování na čtyři specifikované masové zločiny a porušení práv;

AB.  vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu by se neměla uplatňovat v souvislosti s naléhavými humanitárními situacemi a přírodními katastrofami; vzhledem k tomu, že humanitární činnost by neměla být používána jako výmluva pro činnost politickou, a vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany musí respektovat humanitární prostor;

AC.  vzhledem k tomu, že po ukončení konfliktu je třeba nabídnout komplexní pomoc; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat více úsilí tomu, aby byly osoby odpovědné za závažné porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva pohnány k odpovědnosti, a více se zaměřovat na boj proti beztrestnosti;

1.  vydává vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, ESVČ, Komisi, členským státům a Radě následující doporučení:

   a) znovu potvrdit závazek EU k odpovědnosti za ochranu přijetím interinstitucionálního „konsenzu o odpovědnosti za ochranu“, jehož součástí bude společná dohoda o důsledcích této zásady pro vnější činnost EU a o úloze jejích činností a nástrojů ve znepokojujících situacích a jenž bude vypracován společně s Radou, ESVČ, Komisí a Parlamentem, které zohlední rovněž názory zúčastněných stran včetně aktérů občanské společnosti a nevládních organizací;
   b) do výroční zprávy místopředsedkyně, vysoké představitelky určené Parlamentu zahrnout kapitolu o SZBP týkající se činnosti EU související s prevencí a zmírňováním konfliktů za použití zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu; v rámci této kapitoly provést analýzu užitečnosti příslušných nástrojů a správních struktur při provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu včetně možnosti provést nezbytné revize; vypracovat tuto kapitolu ve spolupráci se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva a zohlednit různé postoje, které přijal Parlament v souvislosti s konkrétními otázkami týkajícími se předcházení konfliktům či ochrany lidských práv; výsledky projednat s Parlamentem;
   c) zásadu založenou na odpovědnosti za ochranu zahrnout do rozvojové pomoci EU; dále profesionalizovat a posilovat preventivní diplomacii, mediaci, kapacity pro reakci na krize a jejich prevenci, se zvláštním důrazem na shromažďování a výměnu informací a systémy včasného varování; zlepšit koordinaci mezi různými strukturami Komise, Rady a ESVČ, které se zabývají všemi aspekty odpovědnosti za ochranu, a pravidelně informovat Parlament o iniciativách přijatých na podporu odpovědnosti za ochranu;
   d) zajistit účinné plánování politik, provozní koncepce a rozvoj kapacit v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) tak, aby byla Unie schopna plně uplatňovat zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu v úzké mezinárodní spolupráci v rámci OSN a regionálních organizací;
   e) dále rozvíjet kapacity EU pro prevenci a zmírňování konfliktů, včetně pohotovostních kapacit sestávajících z právních expertů, policistů a regionálních analytiků, a vytvořit samostatný evropský mírový institut, jehož úkolem by bylo poskytovat EU poradenství a kapacity v oblasti mediace, diplomacie ve dvou rovinách a výměny osvědčených postupů v souvislosti s mírem a se zmírňováním napětí; posilovat preventivní prvky vnějších nástrojů EU, zejména nástroje stability;
   f) posílit propojení mezi včasným varováním, plánováním politik a rozhodováním na vysoké úrovni v rámci ESVČ a Rady;
   g) začlenit systematické hodnocení rizikových faktorů v souvislosti s genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti do strategických dokumentů pro jednotlivé regiony a země a zařadit jejich prevenci do dialogů se třetími zeměmi, v nichž hrozí riziko těchto trestných činů a porušení práv;
   h) rozvinout spolupráci se zaměstnanci delegací EU a zaměstnanci velvyslanectví členských států, ale i s osobami působícími v civilních a vojenských misích, a organizovat pro ně školení v oblasti mezinárodních právních předpisů upravujících lidská práva, humanitárního a trestního práva a rozšiřovat jejich schopnost rozpoznávat situace, které by mohly potenciálně zahrnovat čtyři specifikované trestné činy a porušování práv, a to včetně pravidelných výměn informací s místní občanskou společností; zajistit, aby zvláštní zástupci EU pokaždé, kdy je to nutné, dodržovali zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, a rozšířit mandát zvláštních zástupců EU pro lidská práva tak, aby zahrnoval otázky v souvislosti s odpovědností za ochranu; stanovit v ESVČ kontaktní místo EU pro odpovědnost za ochranu v rámci stávajících struktur a zdrojů, jehož úkolem by bylo zejména zvyšování povědomí o důsledcích odpovědnosti za ochranu a zajišťování včasného předávání informací o znepokojujících situacích mezi všemi zúčastněnými aktéry, a podpořit vytvoření státních kontaktních míst pro odpovědnost za ochranu v jednotlivých členských státech; dále profesionalizovat a posilovat preventivní diplomacii a mediaci;
   i) zahájit a podporovat vnitřní diskusi v EU o reformě Rady bezpečnosti OSN, který je jediným mezinárodně legitimním orgánem, který může schválit zásahy na základě odpovědnosti za ochranu bez souhlasu cílového státu;
   j) zapojit a vyškolit zástupce občanské společnosti a nevládních organizací, kteří by mohli hrát úlohu v neformální diplomacii („track II“) s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů v této oblasti;
   k) posílit spolupráci s regionálními a subregionálními organizacemi a to i zlepšením jejich opatření v oblasti prevence, budování kapacit a reakce, která souvisejí s odpovědností za ochranu;
   l) zajistit urychlenou ratifikaci změn statutu Mezinárodního trestního soudu definujících zločin agrese všemi členskými státy EU, vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud může hrát ústřední úlohu při prevenci masových zločinů i při snaze zajistit odpovědnost;
   m) trvat na dodržování doložky Mezinárodního trestního soudu v dohodách se třetími zeměmi a zvážit přezkum dohod se zeměmi, které neplní zatýkají rozkazy vydané Mezinárodním trestním soudem;
   n) zaujmout přístup ve dvou rovinách, tedy podpořit obecné přijetí odpovědnosti za ochranu a zároveň vybídnout státy, aby podporovaly a pomáhaly Mezinárodnímu trestnímu soudu;

2.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni a Radu, aby:

   a) aktivně přispěly k rozpravě o zásadě spočívající v odpovědnosti za ochranu a vycházely přitom ze stávajících mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a z Ženevských úmluv s cílem přimět mezinárodní společenství soustředit se více na složku prevence v rámci odpovědnosti za ochranu a na všeobecné uplatňování jiných než donucovacích nástrojů, a aby za tímto účelem sestavily konkrétní akční plán, jehož součástí budou i otázky odpovědnosti / nutnosti obnovy;
   b) prosazovaly zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu v OSN a zasazovaly se o zajištění její univerzálnosti jakožto hlavní součásti kolektivního modelu bezpečnosti založeného na mnohostrannosti a nadřazenosti OSN a usilujícího o posílení Mezinárodního trestního soudu; připomněly, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu zahrnuje také odpovědnost za boj proti beztrestnosti.
   c) podpořily úsilí generálního tajemníka OSN o vymezení a lepší pochopení důsledků zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu a aby spolupracovaly s ostatními členy OSN, kteří chtějí zlepšit schopnost mezinárodního společenství předcházet masovým zločinům, jichž se zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu týká, a reagovat na ně;
   d) vyzvaly Radu bezpečnosti OSN k tomu, aby přijala brazilský návrh „Zodpovědné poskytování ochrany“ k zajištění co nejúčinnějšího provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, které by způsobilo co nejmenší škodu, a aby přispěly k nezbytnému rozvoji kritérií, jež je třeba dodržovat při uplatňování zejména třetího pilíře odpovědnosti za ochranu, včetně proporcionality rozsahu a trvání každého zásahu, důkladného vyvážení důsledků, předběžného vyjasnění politických cílů a transparentnosti argumentů ve prospěch zásahu; aby vzhledem k tomu, že vytvoření takových kritérií by mohlo poskytnout záruky, jež by země, které v současnosti váhají přijmout doktrínu spočívající v odpovědnosti za ochranu, mohly přesvědčit o její užitečnosti, posílily mechanismy monitorování a přezkumu přijatých mandátů, a to i prostřednictvím zvláštních poradců generálního tajemníka OSN pro předcházení genocidě a pro odpovědnost za ochranu a vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a aby tyto mechanismy uplatňovaly „spravedlivě, obezřetně a profesionálně, bez politických zásahů nebo dvojích norem“(18);
   e) si ve spolupráci s členskými státy a našimi mezinárodními partnery vzaly ponaučení ze zkušeností získaných s uplatňováním odpovědnosti za ochranu v Libyi v roce 2011 a ze současné neschopnosti zasáhnout v Sýrii;
   f) doporučily pěti stálým členům Rady bezpečnosti OSN, aby přijali dobrovolný kodex chování, který by omezil využívání práva veta v případech genocidy, válečných zločinů, etnických čistek nebo zločinů proti lidskosti;
   g) spolupracovaly s regionálními partnery EU s cílem jasněji definovat úlohu regionálních a subregionálních organizací při uplatňování odpovědnosti za ochranu;
   h) usilovaly o to, aby se odpovědnost za ochranu stala novou normou mezinárodního práva, a to v rozsahu dohodnutém členskými státy OSN na světovém summitu v roce 2005;
   i) připomněly Radě bezpečnosti, že zakotvení zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, jež se postupně stává normou, mezi standardy mezinárodního práva by neomezilo její rozhodovací pravomoci;
   j) pomohly posílit rámec a kapacity na úrovni OSN pro mediaci, diplomacii ve dvou rovinách a výměnu osvědčených postupů týkajících se mírového řešení vznikajících konfliktů a zmírnění napětí a systémů včasného varování, jako je útvar mediační podpory oddělení politických záležitostí; posílily úřad zvláštního poradce pro prevenci genocidy a zvláštního poradce pro odpovědnost za ochranu; zapojily do diskuse o odpovědnosti za ochranu Radu pro lidská práva;
   k) ve spolupráci s členskými státy EU, které zasedají v Radě bezpečnosti OSN, a všemi mezinárodními partnery zajistily plnou konzistentnost dalšího možného rozvoje koncepce odpovědnosti za ochranu s mezinárodním humanitárním právem a aby hájily a dohlížely na plné dodržování mezinárodního humanitárního práva v případech, kdy bude v budoucnu koncepce odpovědnosti za ochranu uplatňována;
   l) řešily otázky jednotného křesla EU v Radě bezpečnosti OSN a společného rozpočtu Společenství na mise SZBP v rámci mandátu OSN;
   m) v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 mnohem častěji zapojovaly ženské osobnosti včetně vůdců z řad žen a ženských skupin do všech snah o prevenci a zmírnění konfliktů i do jejich řešení;
   n) spolupracovaly s OSN na vytvoření jasné souvislosti mezi uplatňováním odpovědnosti za ochranu a bojem proti beztrestnosti za nejzávažnější trestné činy, na které se tato koncepce vztahuje;

3.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby:

   a) do šesti měsíců od přijetí tohoto doporučení předložila Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu konkrétní akční plán obsahující návazná opatření na návrhy Parlamentu, který zejména nastíní kroky směrem k dosažení „konsenzu o odpovědnosti za ochranu“;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci Komisi, vysoké představitelce, místopředsedkyni, ESVČ a členským státům.

(1) S/RES/1674.
(2) rezoluce A/RES/60/1.
(3) http://www.un.org/secureworld/report3.pdf
(4) A/59/2005.
(5) A/63/677.
(6) A/64/864.
(7) A/65/877-S/2011/393.
(8) A/66/874/-S/2012/578.
(9) 10170/2010.
(10) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(11) Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.
(12) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 140.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2012)0240.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2012)0058.
(15) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 66.
(16) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 61.
(17) Článek 51, “Odpovědnost za ochranu: včasná a rozhodná reakce, zpráva generálního tajemníka OSN, 25. července 2012 (A/66/874-S/2012/578).
(18) Článek 51, „Odpovědnost za ochranu: včasná a rozhodná reakce, zpráva generálního tajemníka, 25. července 2012 (A/66/874-S/2012/578).


Evropská demografická statistika ***I
PDF 406kWORD 27k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 18. dubna 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské demografické statistice (COM(2011)0903 – C7-0518/2011 – 2011/0440(COD))(1)
P7_TA(2013)0181A7-0050/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Podle článku 175 Smlouvy o fungování Evropské unie předkládá Komise každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o pokroku dosaženém při upevňování hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Příprava těchto zpráv a pravidelné monitorování demografického vývoje a možných budoucích demografických výzev v regionech EU včetně jejich různých typů, jako jsou přeshraniční regiony, metropolitní regiony, venkovské, horské a přímořské regiony, vyžaduje výroční regionální údaje na úrovni NUTS 3. Vzhledem k tomu, že stárnutí obyvatelstva vykazuje významné regionální odlišnosti, má Eurostat za úkol pravidelně vypracovávat regionální prognózy za účelem úplnosti demografických informací o regionech úrovně NUTS 2 v Evropské unii.
(4)  Podle druhého pododstavce článku 175 Smlouvy o fungování Evropské unie předkládá Komise každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o pokroku dosaženém při upevňování hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Příprava těchto zpráv a pravidelné monitorování demografického vývoje a možných budoucích demografických výzev v regionech Unie včetně jejich různých typů, jako jsou přeshraniční regiony, metropolitní regiony, venkovské, horské a přímořské regiony, vyžaduje výroční regionální údaje na úrovni NUTS 3. Vzhledem k tomu, že stárnutí obyvatelstva vykazuje významné regionální odlišnosti, má Komise (Eurostat) za úkol pravidelně vypracovávat regionální prognózy za účelem úplnosti demografických informací o regionech úrovně NUTS 2 v Evropské unii.
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)  Cílem strategie EU pro udržitelný rozvoj, zahájené na zasedání Evropské rady v Göteborgu v roce 2001 a obnovené v červnu 2006, je neustálé zlepšování kvality života současných i budoucích generací. Monitorovací zpráva Eurostatu, zveřejňovaná každé dva roky, poskytuje objektivní statistický obraz vývoje, založený na souboru ukazatelů udržitelného rozvoje EU.
(7)  Cílem strategie EU pro udržitelný rozvoj, zahájené na zasedání Evropské rady v Göteborgu v roce 2001 a obnovené v červnu 2006, je neustálé zlepšování kvality života současných i budoucích generací. Monitorovací zpráva Komise (Eurostatu), zveřejňovaná každé dva roky, poskytuje objektivní statistický obraz vývoje, založený na souboru ukazatelů udržitelného rozvoje EU.
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8 a (nový)

(8a)  Strategický cíl Pekingské akční platformy (1995) poskytuje referenční rámec pro vypracování a šíření údajů a informací rozlišených podle pohlaví pro účely plánování a vyhodnocování dané politiky.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 9
(9)  Demografické statistiky jsou zásadním prvkem pro odhad celkového počtu obyvatel v rámci Evropského systému účtů (ESA).
(9)  Demografické statistiky jsou zásadním prvkem pro odhad celkového počtu obyvatel v rámci Evropského systému účtů (ESA). Při vypracování statistik na evropské úrovni jsou důležité aktualizace a zpracování údajů.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11
(11)  Informace týkající se demografie by měly být konzistentní s relevantními informacemi sebranými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008 ze dne 9. července 2008 o sčítání lidu, domů a bytů.
(11)  Informace týkající se demografie by měly být plně v souladu s relevantními informacemi sebranými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008 ze dne 9. července 2008 o sčítání lidu, domů a bytů.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13
(13)  Při vývoji, vypracovávání a šíření evropských statistik by měly vnitrostátní a evropské statistické úřady zohlednit zásady stanovené v Kodexu evropské statistiky ve znění, které bylo dne 28. září 2011 revidováno a aktualizováno Výborem pro evropský statistický systém.
(13)  Při vývoji, vypracovávání a šíření evropských statistik by měly vnitrostátní a evropské statistické úřady, popřípadě další relevantní celostátní a regionální úřady, zohlednit zásady stanovené v Kodexu evropské statistiky ve znění, které bylo dne 28. září 2011 revidováno a aktualizováno Výborem pro evropský statistický systém.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Čl. 2 – písm. a
a)  „národním“ národní podle čl. 2 písm. f) nařízení (ES) č. 763/2008, přičemž „územím“ se rozumí území podle nařízení (ES) č. 1059/2003 ve znění platném v referenční době;
a)  „národním“ týkající se území členského státu ve smyslu nařízení (ES) č. 1059/2003 ve znění platném v referenční době;
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Čl. 2 – písm. b
b)  „regionálním“ regionální podle čl. 2 písm. g) nařízení (ES) č. 763/2008; u zemí, které nejsou členy Evropské unie, se „regionálním“ rozumí statistické regiony na úrovni 1, 2 nebo 3, jak byly dohodnuty mezi těmito státy a Komisí (Eurostatem) ve znění platném v referenční době;
b)  „regionálním“ úroveň NUTS 1, NUTS 2 nebo NUTS 3 ve smyslu nařízení (ES) č. 1059/2003 ve znění platném v referenční době; u zemí, které nejsou členy Evropské unie, se „regionálním“ rozumí statistické regiony na úrovni 1, 2 nebo 3, jak byly dohodnuty mezi těmito státy a Komisí (Eurostatem) ve znění platném v referenční době;
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Čl. 2 – písm. c
c)  „obvykle bydlícím obyvatelstvem“ všechny osoby, které měly v referenční době místo svého obvyklého pobytu v daném členském státě;
c)  „obvykle bydlícím obyvatelstvem“ všechny osoby, které měly v referenční době místo svého obvyklého pobytu v daném členském státě Unie;
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Čl. 2 – písm. d – návětí
d)  „místem obvyklého pobytu“ místo obvyklého pobytu podle čl. 2 písm. d) prvního pododstavce nařízení (ES) č. 763/2008. Za osoby s místem obvyklého pobytu v dotčené zeměpisné oblasti se považují pouze osoby, které:
d)  „místem obvyklého pobytu“ místo, kde osoba obvykle tráví období každodenního odpočinku bez ohledu na dočasnou nepřítomnost. Za osoby s místem obvyklého pobytu v dotčené zeměpisné oblasti se považují pouze osoby, které:
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Čl. 2 – písm. d – pododstavec 1 a (nový)

V případě, kdy skutečnosti uvedené v bodu i nebo bodu ii nelze ověřit, se „obvykle bydlící obyvatelstvo“ odhaduje na základě počtu obyvatel se zákonným nebo ohlášeným pobytem za použití vědecky podložených, řádně zdokumentovaných a veřejně přístupných statistických metod hodnocení sledovaných Komisí (Eurostatem).
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Čl. 2 – písm. h
h)  „ověřenými údaji“ údaje, které splňují soubor kvalitativních kritérií pro sběr údajů, včetně všech kvalitativních kontrol používaných pro údaje připravované k publikaci nebo publikované.
h)  „ověřenými údaji“ statistické údaje, které splňují soubor kvalitativních kritérií pro sběr údajů, včetně všech kvalitativních kontrol používaných pro údaje připravované k publikaci nebo publikované.
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 1
1.  Členské státy dodají Komisi (Eurostatu) údaje o obyvatelstvu podle čl. 2 písm. c) a d) v referenční době. Pokud okolnosti podle čl. 2 písm. d bodů i a ii nemohou být zjištěny, dodají členské státy Komisi (Eurostatu) údaje o obyvatelstvu v místě jejich zákonného nebo ohlášeného pobytu v referenční době; v takovém případě musí vynaložit přiměřené úsilí na výpočet údajů, které by byly co nejlepší aproximací počtu obyvatelstva podle definice v čl. 2 písm. c) a d).
1.  Členské státy dodají Komisi (Eurostatu) statistické údaje o obyvatelstvu podle čl. 2 písm. c) a d) v referenční době. Poskytnuté statistické údaje zahrnují následující proměnné:

a)  věk;

b)  pohlaví;

c)  region pobytu.
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 2
2.  Členské státy dodají Komisi (Eurostatu) údaje o událostech přirozené měny v referenční době bez ohledu na místo, kde k události došlo. Členské státy použijí shodnou definici obyvatelstva jako v případě údajů podle odstavce 1.
2.  Členské státy dodají Komisi (Eurostatu) údaje o událostech přirozené měny, k nimž došlo v referenční době. Členské státy použijí shodnou definici obyvatelstva jako používají v případě údajů podle odstavce 1. Poskytnuté údaje zahrnují následující proměnné:

a)  počet narození živých dětí rozlišených podle pohlaví, měsíce narození, údaje o tom, o kolikáté živě narozené dítě na jednu matku se jedná, věku matky, roku narození matky, země narození matky, státního občanství matky a regionu pobytu matky;

b)  úmrtí podle věku, pohlaví, roku narození, regionu pobytu, země narození, státního občanství a měsíce, kdy k úmrtí došlo.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 3
3.  Členské státy použijí shodnou definici obyvatelstva pro všechny národní a regionální úrovně podle čl. 2 písm. a) a b).
3.  Členské státy použijí shodnou definici obyvatelstva pro všechny úrovně, jak stanoví čl. 2 písm. a) a b).
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 3 a (nový)

3a.   Jestliže regionální úřady poskytují celostátním orgánům statistické údaje, členské státy tyto údaje předávají Komisi (Eurostatu), aby jí umožnily získat podrobnější přehled o demografické situaci v Unii.
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 4
4.  Jednotné podmínky týkající se rozdělení údajů uvedených v odstavcích 1 a 2 a dále četnosti, lhůt a revizí údajů se přijímají přezkumným postupem uvedeným v čl. 9 odst. 2.
4.  Komise přijme prováděcí akty, které stanoví jednotné podmínky pro rozdělení údajů uvedených v odstavcích 1 a 2 a dále četnosti, lhůt a revizí údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 9 odst. 2.
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Čl. 4
Pro účely hlasování kvalifikovanou většinou v Radě poskytnou členské státy Komisi (Eurostatu) údaje o celkovém počtu obyvatel na úrovni státu v referenční době podle čl. 2 písm. c) do 8 měsíců od skončení referenčního roku. Pro účely tohoto článku nebudou členské státy poskytovat údaje o obyvatelstvu v místě jejich zákonného nebo ohlášeného pobytu v referenční době.
Pro účely hlasování kvalifikovanou většinou v Radě poskytnou členské státy Komisi (Eurostatu) údaje o celkovém počtu obyvatel na úrovni státu v referenční době podle čl. 2 písm. c) do 8 měsíců od skončení referenčního roku.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Čl. 5 – odst. 1
1.  Referenční dobou pro údaje o obyvatelstvu je půlnoc 31. prosince.
1.  Referenční dobou pro údaje o obyvatelstvu je konec referenčního období (půlnoc 31. prosince).
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 5
5.  Členské státy zajistí, aby údaje o obyvatelstvu podle článku 3 tohoto nařízení byly konzistentní s údaji podle článku 3 nařízení (ES) č. 862/2007.
5.  Členské státy zajistí, aby údaje o obyvatelstvu podle článku 3 tohoto nařízení byly konzistentní s údaji podle čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 862/2007.
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Článek 9 a (nový)

Článek 9a

Doložka o přezkumu

Do 31. prosince 2018 a následně každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení. V této zprávě Komise vyhodnotí kvalitu údajů předaných členskými státy a dopad na specifické potřeby uvedené v článku 4. Zpráva bude případně doprovázena návrhy na další zlepšení fungování tohoto nařízení.

(1) Věc byla poté vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0050/2013).


Recyklace lodí ***I
PDF 686kWORD 76k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 18. dubna 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o recyklaci lodí (COM(2012)0118 – C7-0082/2012 – 2012/0055(COD))(1)
P7_TA(2013)0182A7-0132/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Název
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o recyklaci lodí
o environmentálně šetrné recyklaci lodí a nakládání se vzniklým odpadem, kterým se mění směrnice 2009/16/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 1 a (nový)
(1a)  Nejčastěji používaná metoda demontáže, tzv. demontáž lodí na pláži, nepředstavuje a nemůže představovat bezpečný a environmentálně šetrný způsob recyklace, a neměla by být proto nadále tolerována.
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3
(3)   Současná kapacita na recyklování lodí v zemích OECD, která je zákonně dostupná pro lodě plující pod vlajkou členského státu, není dostatečná. Bezpečná a environmentálně šetrná kapacita na recyklaci, která již existuje v zemích, jež nejsou členy OECD, je dostačující pro všechny lodě plující pod vlajkami členských států EU a očekává se, že do roku 2015 se dále rozšíří v důsledku opatření přijatých zeměmi provádějícími recyklaci s cílem splnit požadavky Hongkongské úmluvy.
(3)  Současná kapacita na recyklování lodí v zemích OECD, která je zákonně dostupná pro lodě, které představují nebezpečný odpad, není dostatečně využívána. Dostupnost a kapacita zařízení na recyklaci lodí v USA jsou nejisté. Bez ohledu na situaci v USA v této oblasti má kapacita některých členských států a zemí OECD značný potenciál, který by mohl být téměř dostačující k recyklaci lodí plujících pod vlajkami členských států (dále jen "lodě EU") a nakládání se vzniklým odpadem, pokud by byl plně mobilizován. Společně se stávající a potenciální bezpečnou a environmentálně šetrnou kapacitou pro recyklaci v zemích, jež nejsou členy OECD, by měla být celková kapacita k recyklaci lodí dostačující pro všechny lodě EU.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3 a (nový)
(3a)  Stávající situace v oblasti recyklace lodí se vyznačuje extrémní externalizací nákladů. Zařízení na recyklaci lodí s nízkými nebo chybějícími normami v oblasti ochrany pracovníků, lidského zdraví a životního prostředí nabízejí nejvyšší ceny za odpadní lodě. V důsledku toho je převážná většina lodí určených k recyklaci demontována na plážích některých zemí za podmínek nedůstojných pro pracovníky a poškozujících životní prostředí, což je nepřijatelné. Měl by být vytvořen finanční mechanismus vztahující se na veškeré lodě vplouvající do přístavů Unie bez ohledu na to, pod kterou plují vlajkou, s cílem vyvažovat tuto situaci a přispět k environmentálně šetrné recyklace lodí představujících nebezpečný odpad a k nakládání se vzniklým odpadem tak, aby bylo možné konkurovat provozům, jež nesplňují odpovídající standardy.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3 b (nový)
(3b)  S ohledem na zásadu „znečišťovatel platí“, by měl náklady na environmentálně šetrnou recyklaci lodí a nakládání se vzniklým odpadem hradit vlastník lodi. V zájmu ochrany lidského zdraví a životního prostředí by měl být zaveden finanční mechanismus ke získání zdrojů, jež by pomohly zajistit ekonomickou konkurenceschopnost environmentálně šetrné recyklace lodí EU i lodí ze zemí mimo EU a nakládání se vzniklým odpadem v zařízeních uvedených na seznamu EU. Veškeré lodě vplouvající do přístavů a kotvišť Unie by měly přispívat na náklady vyplývající z environmentálně šetrné recyklace lodí EU a nakládání s nimi, aby se tak vyvážily ekonomické pobídky k využívání provozů, jež nesplňují odpovídající standardy, a odrazovalo se od přeregistrovávání lodí pod jiné vlajky. Lodě, které složí finanční záruku zajišťující, že k recyklaci a nakládání se vzniklým odpadem využijí zařízení uvedená na seznamu EU, by měly být z poplatku za recyklaci vyňaty. Recyklační poplatek i finanční záruka by měly být spravedlivé, nediskriminační a transparentní.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Hongkongská mezinárodní úmluva pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí (dále jen „Hongkongská úmluva“) byla přijata dne 15. května 2009 pod záštitou Mezinárodní námořní organizace na žádost smluvních stran Basilejské úmluvy. Hongkongská úmluva vstoupí v platnost 24 měsíců po dni ratifikace pouze tehdy, pokud ji ratifikuje nejméně 15 států, jejichž obchodní loďstvo představuje dohromady 40 % hrubé prostornosti světové obchodní lodní dopravy a jejichž maximální roční objem recyklace lodí v průběhu předchozích 10 let činí v souhrnu alespoň tři procenta hrubé prostornosti celkové obchodní lodní dopravy týchž států. Členské státy by měly úmluvu ratifikovat co nejdříve s cílem uspíšit její vstup v platnost. Úmluva se vztahuje na projekt, stavbu, provoz a přípravu lodí za účelem usnadnění bezpečné a environmentálně šetrné recyklace, aniž by byla ohrožena bezpečnost a provozní účinnost; týká se rovněž provozu zařízení na recyklaci lodí bezpečným a environmentálně šetrným způsobem a vytvoření vhodného mechanismu vymáhání pro oblast recyklace lodí.
(4)  Hongkongská mezinárodní úmluva pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí (dále jen „Hongkongská úmluva“) byla přijata dne 15. května 2009 pod záštitou Mezinárodní námořní organizace (IMO). Hongkongská úmluva vstoupí v platnost 24 měsíců po dni ratifikace pouze tehdy, pokud ji ratifikuje nejméně 15 států, jejichž obchodní loďstvo představuje dohromady nejméně 40 % hrubé prostornosti světové obchodní lodní dopravy a jejichž maximální roční objem recyklace lodí v průběhu předchozích 10 let činí v souhrnu alespoň tři procenta hrubé prostornosti celkové obchodní lodní dopravy týchž států. Úmluva se vztahuje na používání nebezpečných materiálů v lodích za účelem usnadnění bezpečné a environmentálně šetrné recyklace, aniž by byla ohrožena bezpečnost a provozní účinnost; týká se rovněž – prostřednictvím pokynů – provozu zařízení na recyklaci lodí a zahrnuje mechanismus vymáhání pro oblast recyklace lodí. Hongkongská úmluva se nevztahuje na vládní lodě, na plavidla o nosnosti menší než 500 hrubých tun (GT), ani na plavidla provozovaná v průběhu svého životního cyklu pouze ve vodách náležejících do svrchovanosti nebo jurisdikce státu, pod jehož vlajkou jsou oprávněna plout. Hongkongská úmluva se rovněž nevztahuje na vlastní recyklaci oceli získané v zařízení na recyklaci lodí nebo v rámci činnosti zařízení zpracovávajících odpad, které navazují na výchozí zařízení na recyklaci. Hongkongská úmluva se nesnaží zabránit vývozu lodí, které představují nebezpečný odpad, mimo země OECD, což je praxe, kterou v současnosti zakazuje nařízení (ES) č. 1013/2006. Očekává se, že bude trvat až deset let, než Hongkongská úmluva vstoupí v platnost.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 5
(5)  Hongkongská úmluva výslovně stanoví, že pokud jde o bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí, mají její smluvní strany přijmout přísnější opatření v souladu s mezinárodním právem s cílem zamezit, zmírnit nebo minimalizovat veškeré nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí. K dosažení tohoto cíle, jakož i k lepšímu vymáhání dodržování předpisů by přispělo vypracování evropského seznamu zařízení na recyklaci lodí, která splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, neboť státům vlajky usnadní kontrolu lodí určených k recyklaci. Tyto požadavky na zařízení na recyklaci lodí by měly vycházet z požadavků Hongkongské úmluvy.
(5)  Hongkongská úmluva stanoví, že pokud jde o bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí, mohou její smluvní strany přijmout přísnější opatření v souladu s mezinárodním právem s cílem zamezit, zmírnit nebo minimalizovat veškeré nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí. K dosažení tohoto cíle, jakož i k lepšímu vymáhání dodržování předpisů by mělo přispět vypracování evropského seznamu zařízení na recyklaci lodí, která splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, neboť státům vlajky usnadní kontrolu lodí určených k recyklaci. Tyto požadavky na zařízení na recyklaci lodí by měly vycházet z požadavků Hongkongské úmluvy, měly by je však přesahovat tak, aby dosahovaly úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, jež bude obecně odpovídat úrovni standardů v Unii. To by také mělo přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti environmentálně šetrné a bezpečné recyklace lodí a následného nakládání se vzniklým odpadem v unijních zařízeních.
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)  Lodě, které nespadají do oblasti působnosti Hongkongské úmluvy a tohoto nařízení by měly být nadále recyklovány v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 1013/2006, případně s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic.
(7)  Lodě, které nespadají do oblasti působnosti Hongkongské úmluvy, lodě, které nejsou samy o sobě schopny plout, s výjimkou případů, kdy mají platnou smlouvu na úplnou opravu, lodě, které nesplňují platná ustanovení právních předpisů Unie a mezinárodních právních předpisů v oblasti bezpečnosti, když se stanou odpadem na území spadajícím do jurisdikce některého členského státu, by měly být nadále recyklovány v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 1013/2006, případně s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic.
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8
(8)  Je nutné stanovit příslušné oblasti působnosti tohoto nařízení, nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2008/98/ES, aby se předešlo zdvojení regulačních nástrojů, které mají stejný cíl.
(8)  Je nutné stanovit příslušné oblasti působnosti tohoto nařízení, nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2008/98/ES, aby se předešlo uplatňování rozdílných právních požadavků ve stejné situaci.
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8 a (nový)
(8a)   Při uplatňování tohoto nařízení by se měla dodržovat práva tranzitních zemí podle mezinárodních právních předpisů.
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 9 a (nový)
(9a)  Členské státy by se měly postarat o rychlou ratifikaci Hongkongské mezinárodní úmluvy s cílem zlepšit postupy a podmínky recyklace lodí.
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11
(11)  Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce použitelné v případě porušení tohoto nařízení a zajistit, že tyto sankce jsou uplatňovány tak, aby se zabránilo obcházení pravidel pro recyklaci lodí. Stanovené sankce, které by mohly být občanskoprávní nebo správní povahy, by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
(11)  Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce použitelné v případě porušení tohoto nařízení a zajistit, že tyto sankce jsou uplatňovány tak, aby se zabránilo obcházení pravidel pro recyklaci lodí. Stanovené sankce, které by mohly být trestní, občanskoprávní nebo správní povahy, by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 14
(14)  Vzhledem k tomu, že cíle zamezit, zmírnit nebo vyloučit nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí způsobené recyklací, provozem a údržbou lodí plujících pod vlajkou členského státu, nemůže být vzhledem k mezinárodní povaze námořní dopravy a recyklace lodí uspokojivě dosaženo členskými státy, a může jich proto být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení daného cíle,
(14)  Vzhledem k tomu, že cíle zamezit, zmírnit nebo vyloučit nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí způsobené recyklací lodí plujících pod vlajkou EU a nakládáním se vzniklým odpadem, nemůže být vzhledem k mezinárodní povaze námořní dopravy a recyklace lodí vždy uspokojivě dosaženo členskými státy, a může jich proto být v některých případech lépe dosaženo na úrovni Unie, přestože by ratifikace Hongkongské úmluvy přenesla pravomoc EU týkající se otázek regulace recyklace lodí zpět na členské státy EU, může Unie přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení daného cíle,
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Čl. 1
Účelem tohoto nařízení je zamezit, zmírnit nebo vyloučit nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí způsobené recyklací, provozem a údržbou lodí plujících pod vlajkou některého členského státu.
Účelem tohoto nařízení je zamezit, co nejvíce zmírnit nebo v nejvyšší možné míře vyloučit nehody, zranění a další nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí způsobené recyklací lodí EU a následným nakládáním se vzniklým odpadem, mimo jiné tím, že budou recyklovány v zařízeních uvedených na seznamu EU umístěných v Unii, či mimo ni, a zlepšit podmínky pro recyklaci lodí z jiných než členských států EU.
Účelem tohoto nařízení je také zmírnit nerovnosti mezi provozovateli v Unii, zemích OECD a některých třetích zemích, pokud jde o normy v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci a environmentální normy.
Toto nařízení si rovněž klade za cíl usnadnit ratifikaci Hongkongské úmluvy.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 1 a (nový)
1a.  „lodí EU“ se rozumí loď plující pod vlajkou členského státu nebo provozovanou v jeho pravomoci;
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 1 b (nový)
1b.  „lodí ze zemí mimo EU“ se rozumí loď plující pod vlajkou třetí země;
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 3 a (nový)
3a.  „odpadem“ se rozumí odpad definovaný v čl. 3 odst. 1 směrnice 2008/98/ES;
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 3 b (nový)
3b.  „nebezpečným odpadem“ se rozumí nebezpečný odpad definovaný v čl. 3 odst. 2 směrnice 2008/98/ES;
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 3 c (nový)
3c.  „nakládáním“ se rozumí nakládání definované v čl. 3 odst. 14 směrnice 2008/98/ES;
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 3 d (nový)
3d.  „environmentálně šetrným nakládáním“ se rozumí nakládání způsobem šetrným k životnímu prostředí definovaným v čl. 2 odst. 8 nařízení (ES) č. 1013/2006;
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 5
5.  „recyklací lodí“ se rozumí úplná nebo částečná demontáž lodě v zařízení na recyklaci lodí s cílem získat části a materiály k novému zpracování a opětovnému použití a zároveň se postarat o nebezpečné a ostatní materiály, včetně souvisejících činností, jako je skladování a zpracování dílů a materiálů na místě, nikoliv však jejich další zpracovávání nebo odstraňování v samostatných zařízení;
5.  „recyklací lodí“ se rozumí úplná nebo částečná demontáž lodě v zařízení na recyklaci lodí s cílem získat části a materiály k novému zpracování a opětovnému použití a zároveň se postarat o nebezpečné a ostatní materiály, včetně souvisejících činností, jako je skladování a zpracování dílů a materiálů na místě, nikoliv však další nakládání s nimi v samostatných zařízeních; smysl pojmu „recyklace“ v rámci tohoto nařízení se proto liší od definice uvedené v čl. 3 odst. 17 směrnice 2008/98/ES;
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 6
6.  „zařízením na recyklaci lodí“ se rozumí vymezená plocha, která je využívána jako lokalita, loděnice nebo zařízení, jež se nachází v členském státě nebo ve třetí zemi a používá se na recyklaci lodí;
6.  „zařízením na recyklaci lodí“ se rozumí vymezená plocha, která je využívána jako konstrukčně zabezpečená loděnice nebo zařízení, jež se nachází v členském státě nebo ve třetí zemi a používá se na recyklaci lodí;
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 7
7.  „společností provádějící recyklaci“ se rozumí vlastník zařízení na recyklaci lodí nebo jakákoliv jiná organizace nebo osoba, která převzala odpovědnost za provoz recyklace lodí od vlastníka zařízení na recyklaci lodí;
7.  „společností provádějící recyklaci lodí“ se rozumí vlastník zařízení na recyklaci lodí nebo jakákoliv jiná organizace nebo osoba, která převzala odpovědnost za provoz recyklace lodí od vlastníka zařízení na recyklaci lodí;
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 9 a (nový)
9a.  „tranzitem“ se rozumí přesun lodi do místa recyklace v souladu s tímto nařízením přes území jiné země než země odeslání či země určení, která podle mezinárodních právních předpisů může tomuto přesunu bránit;
Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 20 a (nový)
20a)  „opuštěnou lodí“ se rozumí loď, která byla posledním zaregistrovaným majitelem ponechána nestřežená a zchátralá v některém přístavu Unie;
Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 1
1.  Toto nařízení se vztahuje na lodě s právem plout pod vlajkou členského státu nebo provozované v jeho pravomoci.
1.  Toto nařízení se vztahuje na lodě EU.
Článek 5a, článek 5b, článek 11b a čl. 23 odst. 1 a čl. 29 odst. 1 tohoto nařízení se vztahují také na lodě ze zemí mimo EU, které vplouvají do přístavu nebo kotviště členského státu za účelem součinnosti mezi lodí a přístavem.
Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 2 – písm. c a (nové) a c b (nové)
ca)  lodě, které nejsou samy o sobě schopny plavby, bez ohledu na vlajku, pod kterou plují, a které jsou proto podle nařízení (ES) č. 1013/2006 odpadem, pokud nemají platnou smlouvu na úplnou opravu;
cb)  lodě, které nesplňují některá platná ustanovení v rámci právních předpisů Unie a mezinárodních právních předpisů v oblasti bezpečnosti.
Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Čl. 4 – název
Kontrola nebezpečných materiálů
Kontrola nebezpečných materiálů, jejichž používání je zakázáno nebo omezeno
Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Čl. 4 – odst. 3 a (nový)
3a.  Nové používání protihnilobných systémů obsahujících organocínové sloučeniny jako biocidů nebo jiných protihnilobných systémů, jejichž používání nebo využívání zakazuje mezinárodní úmluva o kontrole škodlivých protihnilobných přípravků na lodích, je na lodích zakázáno.
Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Článek 5
Soupis nebezpečných materiálů
Soupis nebezpečných materiálů
1.  Soupis nebezpečných materiálů musí být uchováván na palubě každé nové lodě.
1.  Členské státy zajistí, že na palubě každé nové lodi EU bude vyhotoven a bude k dispozici soupis nebezpečných materiálů.
2.  Soupis nebezpečných materiálů musí být vyhotoven před předáním lodě k recyklaci a musí být uchováván na lodi.
2.  Členské státy zajistí, že pro veškeré existující lodě EU bude v souladu s časovými lhůtami uvedenými v odst. 2a nebo před předáním lodě k recyklaci, podle toho, která lhůta bude dřívější, vyhotoven soupis nebezpečných materiálů, který bude na lodi k dispozici.
2a.  Pro soupisy se použijí tyto časové lhůty:
–  pro lodě starší než 25 let …* ;
–  pro lodě starší než 20 let …**;
–  pro lodě starší než 15 let …***;
–  pro lodě mladší než 15 let …****.
3.  Stávající lodě registrované pod vlajkou třetí země a žádající o registraci pod vlajkou členského státu zajistí, aby byl soupis nebezpečných materiálů uchováván na lodi.
4.  Soupis nebezpečných materiálů:
4.  Soupis nebezpečných materiálů:
a)  se vyhotoví zvlášť pro každou loď;
a)  se vyhotoví zvlášť pro každou loď;
b)  poskytuje důkazy o tom, že loď splňuje zákaz nebo omezení pro instalaci nebo používání nebezpečných materiálů v souladu s článkem 4;
b)  poskytuje důkazy o tom, že loď splňuje zákaz nebo omezení pro instalaci nebo používání nebezpečných materiálů v souladu s článkem 4;
c)  uvádí alespoň ty nebezpečné materiály, které jsou zahrnuty v příloze I a obsaženy v konstrukci nebo zařízení lodě, místo jejich výskytu a jejich přibližné množství;
c)  u nových lodí uvádí alespoň ty nebezpečné materiály, které jsou zahrnuty v příloze I a obsaženy v konstrukci nebo zařízení lodě, místo jejich výskytu a jejich přesné množství;
ca)  u stávajících lodí uvádí alespoň ty nebezpečné materiály, které jsou zahrnuty v příloze I a obsaženy v konstrukci nebo zařízení lodě, místo jejich výskytu a jejich co nejpřesnější množství;
cb)  zohledňuje pokyny vypracované Mezinárodní námořní organizací.
5.  Kromě požadavků odstavce 4 se u stávajících lodí vypracuje plán popisující vizuální kontrolu / kontrolu odběrem vzorků, podle níž byl vyhotoven soupis nebezpečných materiálů.
5.  Kromě požadavků odstavce 4 se u stávajících lodí vypracuje plán popisující vizuální kontrolu / kontrolu odběrem vzorků, podle níž byl vyhotoven soupis nebezpečných materiálů.
6.  Soupis nebezpečných materiálů se skládá ze tří částí:
6.  Soupis nebezpečných materiálů se skládá ze tří částí:
a)  seznamu nebezpečných materiálů uvedených v příloze I a obsažených v konstrukci nebo zařízení lodě, s uvedením místa jejich výskytu a jejich přibližného množství (část I);
a)  seznamu nebezpečných materiálů uvedených v příloze I a obsažených v konstrukci nebo zařízení lodě, s uvedením místa jejich výskytu a jejich množství (část I) v souladu s odst. 4 písm. c);
b)  seznamu odpadu nacházejícího se na lodi, včetně odpadu vzniklého při provozu lodě (část II);
(c)  seznamu zásob nacházejících se na lodi v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o její recyklaci (část III).
b)  seznamu odpadu (nebezpečného i neklasifikovaného jako nebezpečný) nacházejícího se na lodi, včetně odpadu vzniklého při provozu lodě a jeho přibližného množství (část II);
(c)  seznamu zásob nacházejících se na lodi v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o její recyklaci (část III).
7.  Část I soupisu nebezpečných materiálů je náležitě udržována a aktualizována během provozování lodě a uvádí nové instalace obsahující jakýkoli nebezpečný materiál zařazený v příloze I a příslušné změny v konstrukci a zařízení lodě;
7.  Část I soupisu nebezpečných materiálů je náležitě udržována a aktualizována během provozování lodě a uvádí nové instalace obsahující jakýkoli nebezpečný materiál zařazený v příloze I a příslušné změny v konstrukci a zařízení lodě;
8.  Před recyklací soupis kromě náležitě udržované a aktualizované části I obsahuje část II týkající se odpadů pocházejících z provozu a část III vztahující se na zásoby a je ověřen členským státem, pod jehož vlajkou loď pluje.
8.  Před recyklací soupis kromě náležitě udržované a aktualizované části I obsahuje část II týkající se odpadů pocházejících z provozu a část III vztahující se na zásoby a je ověřen členským státem, pod jehož vlajkou loď pluje.
9.  Komise je v souladu s článkem 26 oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci týkající se aktualizace seznamu položek pro soupis nebezpečných látek v příloze I.
9.  Komise je v souladu s článkem 26 oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci týkající se aktualizace seznamu položek pro soupis nebezpečných látek v příloze I s cílem zajistit, že seznam bude zahrnovat alespoň látky uvedené v přílohách I a II Hongkongské úmluvy a že bude zohledňovat příslušné právní předpisy Unie, které stanoví postupné vyřazování nebo omezení používání nebo instalace nebezpečných materiálů.
____________________
* Jeden rok od vstupu tohoto nařízení v platnost.
** Dva roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
*** Tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
**** Čtyři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 120
Návrh nařízení
Článek 5 a (nový)
Článek 5a
Systém založený na pobídkách
S ohledem na současnou situaci v oblasti recyklace lodí, pro niž jsou typické extrémní externalizace nákladů a nepřijatelné podmínky demontáže lodí, předloží Komise do konce roku 2015 legislativní návrh systému založeného na pobídkách, který by usnadnil bezpečnou a náležitou recyklaci lodí.
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Čl. 6 – název
Příprava na recyklaci: obecné požadavky
Obecné požadavky pro vlastníky lodí
Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Čl. 6 – odst. 1 – písm. a
a)  před zveřejněním evropského seznamu byly recyklovány v zařízeních na recyklaci lodí, která se nacházejí v Unii nebo v členské zemi OECD;
a)  před zveřejněním evropského seznamu byly recyklovány v zařízeních na recyklaci lodí, která jsou řádně pověřena příslušným orgánem v Unii nebo v členské zemi OECD;
Pozměňovací návrh 35
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 1
1.  Před jakoukoli recyklací lodě musí být pro každou loď zvlášť vypracován plán recyklace.
1.  Pro každou loď EU starší než 20 let nebo před jakoukoli recyklací lodě, podle toho, která lhůta bude dřívější, musí být zvlášť vypracován plán recyklace, nejpozději však do ...*.
________________
* 30 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 36
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 2 – písm. a
a)  být vypracován zařízením na recyklaci lodí s ohledem na informace poskytnuté majitelem lodě podle čl. 9 odst. 3 písm. b);
a)  být – před zveřejněním evropského seznamu – vypracován zařízením na recyklaci lodí nacházejícím se na území Unie nebo v některém členském státě OECD s ohledem na informace poskytnuté majitelem lodě podle čl. 9 odst. 3 písm. b);
Pozměňovací návrh 37
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 2 – písm. a a (nové)
aa)  být – po zveřejnění evropského seznamu – vypracován zařízením na recyklaci lodí uvedeným na evropském seznamu s ohledem na informace poskytnuté majitelem lodě podle čl. 9 odst. 3 písm. b);
Pozměňovací návrh 38
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 2 – písm. d
d)  obsahovat informace o druhu a množství nebezpečných materiálů a odpadu vznikajícím v průběhu recyklace konkrétní lodě, včetně materiálů uvedených v soupisu nebezpečných materiálů, a o tom, jak bude s těmito nebezpečnými materiály a odpady naloženo v zařízení, jakož i v zařízeních pro další nakládání s odpady;
d)  obsahovat informace o druhu a množství nebezpečných materiálů a odpadu vznikajícím v průběhu recyklace konkrétní lodě, včetně materiálů a odpadů uvedených v soupisu nebezpečných materiálů, a o tom, jak bude s těmito nebezpečnými materiály a odpady naloženo v zařízení, jakož i v zařízeních pro další nakládání s odpady;
Pozměňovací návrh 39
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 2 – písm. e a (nové)
ea)  být aktualizován do šesti měsíců od opakované nebo dodatečné prohlídky.
Pozměňovací návrh 40
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 2 a (nový)
2a.  Jestliže vlastník lodě prodává loď EU starší než 20 let novému vlastníkovi, který má v úmyslu plout s touto lodí pod vlajkou třetí země, zajistí, že smlouva s novým vlastníkem lodí bude obsahovat ustanovení, že nový vlastník a všichni následující vlastníci převezmou odpovědnost za vypracování plánu recyklace lodě, jestliže hodlají vplouvat do přístavů a kotvišť v Unii.
Pozměňovací návrh 42
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 1
1.  Kontroly provádějí úředníci státní správy nebo uznaný subjekt jednající jejím jménem.
1.  Kontroly provádějí úředníci příslušných vnitrostátních orgánů nebo uznaný subjekt jednající jménem státní správy.
Pozměňovací návrh 43
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 3
3.  Počáteční prohlídka se provádí před uvedením lodě do provozu nebo předtím, než je vystaveno osvědčení soupisu. Úředníci, kteří dotyčnou prohlídku provádějí, ověří, že část I soupisu nebezpečných materiálů je v souladu s požadavky tohoto nařízení.
3.  Počáteční prohlídka nového plavidla se provádí před uvedením lodě do provozu. U stávajících lodí je počáteční prohlídka provedena do pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost. Úředníci, kteří dotyčnou prohlídku provádějí, ověří, že část I soupisu nebezpečných materiálů je v souladu s požadavky tohoto nařízení.
Pozměňovací návrh 44
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 5
5.  Dodatečná prohlídka, obecná nebo částečná, může být provedena na žádost majitele lodě po změně, výměně nebo významné opravě konstrukce, zařízení, systémů, instalací, plánů a materiálu. Úředníci, kteří tuto prohlídku vykonávají, zajistí, aby každá změna, výměna nebo významná oprava byla provedena způsobem, díky němuž loď splňuje požadavky tohoto nařízení, a ověří, že část I soupisu nebezpečných materiálů byla náležitě změněna.
5.  Vlastník lodě požádá o dodatečnou prohlídku, obecnou nebo částečnou, po významné změně, výměně nebo opravě konstrukce, zařízení, systémů, instalací, plánů a materiálu. Úředníci, kteří tuto prohlídku vykonávají, zajistí, aby každá významná změna, výměna nebo oprava byla provedena způsobem, díky němuž loď splňuje požadavky tohoto nařízení, a ověří, že část I soupisu nebezpečných materiálů byla náležitě změněna.
Pozměňovací návrh 45
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 6 – pododstavec 2 – písm. a a (nové)
aa)  loď byla předčištěná v souladu čl. 6 odst. 1 písm. c);
Pozměňovací návrh 46
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 7 a (nový)
7a.  Úředníci vykonávající prohlídky se mohou kdykoliv nebo na základě náležitě opodstatněné žádosti přístavních orgánů, které jsou vážně znepokojeny stavem lodi, která je v přístavu, rozhodnout provést neohlášenou inspekci s cílem určit, zda je loď v souladu s tímto nařízením.
Pozměňovací návrh 47
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 2
2.  Smlouva nabývá účinnosti nejpozději v okamžiku podání žádosti o závěrečnou prohlídku podle čl. 8 odst. 1 písm. d) a zůstává v platnosti až do okamžiku, kdy je dokončena recyklace.
2.  Smlouva nabývá účinnosti nejpozději v okamžiku podání žádosti o závěrečnou prohlídku podle čl. 8 odst. 6 a zůstává v platnosti až do okamžiku, kdy je dokončena recyklace.
Pozměňovací návrh 48
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 3 – písm. b
b)  poskytnout zařízení na recyklaci lodí všechny informace o lodi potřebné pro vypracování plánu recyklace lodě podle článku 7;
b)  poskytnout zařízení na recyklaci lodí nejpozději čtyři měsíce před zamýšleným datem recyklace lodi všechny informace o lodi potřebné pro vypracování plánu recyklace lodě podle článku 7 nebo, pokud majitel lodě tyto informace nemá, uvědomit zařízení na recyklaci lodí a spolupracovat s ním, aby se zajistilo, že veškeré nejasnosti budou náležitě vyřešeny;
Pozměňovací návrh 49
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 3 – písm. b a (nové)
ba)  poskytnout zařízení na recyklaci lodí osvědčení o připravenosti na recyklaci vydané v souladu s článkem 10;
Pozměňovací návrh 50
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 3 – písm. b b (nové)
bb)  odeslat loď k recyklaci jen v případě, že plán recyklace lodě získal výslovné schválení příslušného orgánu v souladu s čl. 7 odst. 2 písm. b);
Pozměňovací návrh 51
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 3 – písm. c
c)  přijmout zpět loď před zahájením recyklace nebo po jejím zahájení, pokud je to technicky proveditelné, pokud obsah nebezpečných materiálů na palubě zásadně neodpovídá soupisu nebezpečných materiálů a neumožňuje řádnou recyklaci lodě.
c)  přijmout zpět loď před zahájením recyklace nebo po jejím zahájení, pokud je to technicky proveditelné, v případě, že plánovaná recyklace lodě není technicky proveditelná nebo by ohrožovala bezpečnost či životní prostředí vinou nedostatků v popisu lodě, ať už v soupisu nebo jiném dokumentu;
Pozměňovací návrh 52
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 3 – písm. c a (nové)
ca)  uhradit skutečné mimořádné náklady v případě, že obsah nebezpečných látek na palubě je významně vyšší, než je uvedeno v soupisu nebezpečných chemických látek, přitom však zamýšlenou recyklaci lodě technicky neznemožňuje nebo neohrožuje bezpečnost či ochranu životního prostředí.
Pozměňovací návrh 53
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 4 – písm. a
a)  vypracovat ve spolupráci s majitelem plavidla zvlášť pro každou loď plán recyklace podle článku 7;
a)  vypracovat ve spolupráci s majitelem plavidla zvlášť pro každou loď plán recyklace podle článku 7, a to do jednoho měsíce od obdržení všech příslušných informací podle odst. 3 písm. b);
Pozměňovací návrh 54
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 4 – písm. c
c)  zakázat zahájení jakékoli recyklace lodě před předložením zprávy uvedené v písmenu b);
c)  odmítnout zahájení jakékoli recyklace lodě před předložením zprávy uvedené v písmenu b) a před schválením plánu recyklace lodě ze strany příslušného orgánu;
Pozměňovací návrh 55
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 4 – písm. d – návětí
d)  v průběhu příprav na přijetí lodě k recyklaci alespoň 14 dní před plánovaným zahájením recyklace písemně oznámit příslušným odpovědným orgánům úmysl recyklovat dotyčnou loď a uvést:
d)  v průběhu příprav na přijetí lodě k recyklaci alespoň 3 měsíce před plánovaným zahájením recyklace písemně oznámit příslušným odpovědným orgánům úmysl recyklovat dotyčnou loď a uvést:
Pozměňovací návrh 56
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 4 a (nový)
4a.  Vlastník lodě předloží kopii smlouvy příslušnému orgánu.
Pozměňovací návrh 57
Návrh nařízení
Čl. 10 – odst. 1
1.  Po dokončení počáteční nebo opakované prohlídky nebo dodatečné prohlídky provedené na žádost majitele plavidla členský stát vydá osvědčení soupisu ve formátu stanoveném v příloze. Toto osvědčení musí být doplněno částí I soupisu nebezpečných materiálů.
1.  Po úspěšném dokončení počáteční nebo opakované prohlídky nebo dodatečné prohlídky vydá členský stát, pod jehož vlajkou loď pluje, osvědčení soupisu ve formátu stanoveném v příloze. Toto osvědčení musí být doplněno částí I soupisu nebezpečných materiálů.
Komise je v souladu s článkem 26 oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci, pokud jde o aktualizaci formátu osvědčení soupisu stanovený v příloze IV.
Komise je v souladu s článkem 26 oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci, pokud jde o aktualizaci formátu osvědčení soupisu uvedený v příloze IV.
Pozměňovací návrh 58
Návrh nařízení
Čl. 10 – odst. 2
2.  Po úspěšném dokončení závěrečné prohlídky podle čl. 8 odst. 6 vydá správní orgán osvědčení o připravenosti k recyklaci ve formátu stanoveném v příloze V. Toto osvědčení je doplněno soupisem nebezpečných materiálů a plánem recyklace lodě.
2.  Po úspěšném dokončení závěrečné prohlídky podle čl. 8 odst. 6 vydá správní orgán osvědčení o připravenosti k recyklaci ve formátu stanoveném v příloze V, jestliže se domnívá, že plán recyklace lodě je v souladu s požadavky tohoto nařízení. Toto osvědčení je doplněno soupisem nebezpečných materiálů a plánem recyklace lodě.
Pozměňovací návrh 59
Návrh nařízení
Článek 11 a (nový)
Článek 11a
Inspekce
Členské státy uplatní ustanovení o kontrole týkající se lodí ze zemí EU, která jsou rovnocenná těm, které stanoví směrnice 2009/16/ES, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy. Podrobná inspekce zohledňující pokyny vypracované Mezinárodní námořní organizací je provedena v případě, jestliže inspekce zjistí, že loď nesplňuje požadavky stanovené čl. 4 odst. 1 až 3a, článkem 5 a 7 nebo že nemá platné osvědčení soupisu v souladu s čl. 10 odst. 1, nebo jestliže po provedení kontroly existuje důvodné podezření, že:
–  stav lodě nebo jejího vybavení nesplňuje požadavky stanovené v čl. 4 odst. 1 až 3a nebo zásadním způsobem neodpovídá údajům uvedeným v osvědčení nebo soupisu nebezpečných materiálů, nebo
–  nejsou na palubě lodě zavedeny postupy vedení soupisu nebezpečných materiálů.
Pozměňovací návrh 60
Návrh nařízení
Článek 11 b (nový)
Článek 11b
Ustanovení platná pro lodě ze zemí mimo EU doplňující ustanovení článku 5a, článku 5b, čl. 23 odst. 1 a čl. 29 odst. 1
1.  Členské státy zajistí, že lodě ze zemí mimo EU budou splňovat požadavky stanovené v čl. 4 odst. 1 až 3a, aniž tím budou dotčeny požadavky ostatních právních předpisů Unie, které mohou vyžadovat další opatření. Členské státy zakážou umístění nebo používání nebezpečných materiálů uvedených v čl. 4 odst. 1 až 3a na lodích ze zemí mimo EU, ať už ve svých přístavech, kotvištích, loděnicích, loděnicích určených na opravu lodí nebo terminálech na volném moři.
2.  Nové lodě ze zemí mimo EU, které vplouvají do přístavu nebo kotviště některého členského státu, jsou povinny mít na palubě k dispozici platný soupis nebezpečných materiálů.
3.  Nové lodě ze zemí mimo EU, které vplouvají do přístavu nebo kotviště některého členského státu, jsou povinny mít na palubě k dispozici platný soupis nebezpečných materiálů v souladu s časovými lhůtami uvedenými v čl. 5 odst. 2a. Soupis splňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 4 až 7.
4.  Lodě ze zemí mimo EU, které vplouvají do některého přístavu nebo kotviště členských států, předloží prohlášení o dodržování ustanovení vydané příslušným správním orgánem nebo uznaným subjektem, který jedná jménem správního orgánu, potvrzující, že loď splňuje ustanovení odstavce 1 až 3.
5.  Lodě ze zemí mimo EU, které koupil některý vlastník plující pod vlajkou EU v době, kdy byla tato loď starší než 20 let, mají při vplouvání do přístavu nebo kotviště některého členského státu k dispozici na palubě plán recyklace lodě v souladu s čl. 7 odst. 2 písm. d).
6.  Podrobnější inspekce se provede, jestliže kontrola zjistí, že loď ze zemí mimo EU nesplňuje požadavky stanovené v odstavcích 1 až 5, nebo jestliže po provedení kontroly existuje důvodné podezření, že:
–  stav lodě nebo jejího vybavení nesplňuje požadavky stanovené v odstavci 1 nebo zásadním způsobem neodpovídá údajům uvedeným v osvědčení nebo soupisu nebezpečných materiálů, nebo
–  nejsou na palubě lodě zavedeny postupy vedení soupisu nebezpečných materiálů.
7.  Členské státy zajistí, že na vlastníky lodí ze zemí mimo EU, které nesplňují ustanovení tohoto článku, se vztahují účinné, přiměřené a odrazující sankce.
Pozměňovací návrh 61
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – návětí
Aby mohlo být zařízení na recyklací lodí zařazeno na evropský seznam, musí splňovat tyto požadavky:
Aby mohlo být zařízení na recyklací lodí zařazeno na evropský seznam, musí splňovat následující požadavky a přitom zohledňovat příslušné pokyny IMO, Mezinárodní organizace práce a další mezinárodní pokyny:
Pozměňovací návrh 62
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. a a (nové)
aa)  být provozováno v trvale konstrukčně zabezpečeném areálu (v suchých docích, přístavních nebo betonových hrázích);
Pozměňovací návrh 63
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. a b (nové)
ab)  mít k dispozici dostatek jeřábů pro zvedání odříznutých částí lodí;
Pozměňovací návrh 64
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. b
b)  zavést systémy, postupy a techniky řízení a sledování, které nepředstavují riziko pro zdraví dotyčných zaměstnanců nebo pro obyvatele žijící v blízkosti zařízení na recyklaci lodí a které zamezí, sníží, minimalizují a v nejvyšší možné míře vyloučí nepříznivé účinky na životní prostředí způsobené recyklací lodí;
b)  zavést systémy, postupy a techniky řízení a sledování, které zajistí, že nevznikne riziko pro zdraví dotyčných zaměstnanců nebo pro obyvatele žijící v blízkosti zařízení na recyklaci lodí a které zamezí, sníží, minimalizují a v nejvyšší možné míře vyloučí nepříznivé účinky na životní prostředí způsobené recyklací lodí;
Pozměňovací návrh 65
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. d
d)  vypracovat a schválit plán zařízení na recyklaci lodí;
d)  vypracovat a přijmout plán zařízení na recyklaci lodí;
Pozměňovací návrh 66
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. j
j)  zajistit dostupnost zařízení pro reakci na mimořádnou událost, jako jsou protipožární zařízení a vozidla, vozidla lékařské záchranné služby a jeřáby ve všech prostorách zařízení na recyklaci lodí;
j)  zajistit rychlou dostupnost zařízení pro reakci na mimořádnou událost, jako jsou protipožární zařízení a vozidla, vozidla lékařské záchranné služby a jeřáby u lodí a ve všech prostorách zařízení na recyklaci od chvíle, kdy je recyklace lodi započata;
Pozměňovací návrh 67
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. k
k)  zajistit kontrolu nad všemi nebezpečnými materiály nacházejícími se na lodi v průběhu recyklačního procesu, aby se zabránilo jakémukoli úniku těchto nebezpečných materiálů do životního prostředí, zejména v přílivové zóně;
k)  zajistit kontrolu nad všemi nebezpečnými materiály nacházejícími se na lodi v průběhu recyklačního procesu, aby se zabránilo jakémukoli úniku těchto nebezpečných materiálů do životního prostředí, zejména v přílivové zóně, a především odříznutím dna v trvalých nebo plovoucích suchých docích;
Pozměňovací návrh 68
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m
m)  manipulovat s nebezpečnými materiály a odpady pouze na nepropustných podlahách s účinnými drenážními systémy;
m)  aniž jsou dotčena ustanovení písm. k), manipulovat s nebezpečnými materiály a odpady pouze na nepropustných podlahách s účinnými drenážními systémy;
Pozměňovací návrh 69
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m a (nové)
ma)  environmentálně šetrným způsobem zajistit, aby veškerý odpad určený k recyklaci byl předán do zařízení pro recyklaci oprávněného k provádění recyklace, aniž by docházelo k ohrožení lidského zdraví;
Pozměňovací návrh 70
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m b (nové)
mb)  zajistit vhodné skladovací prostory na demontované díly včetně nepropustných skladů pro díly znečištěné olejem;
Pozměňovací návrh 71
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m c (nové)
mc)  zajistit fungování zařízení pro čištění vody včetně dešťové vody, která splňují předpisy pro ochranu zdraví a životního prostředí;
Pozměňovací návrh 72
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m d (nové)
md)  zajistit odpovídající skladování výbušných nebo vznětlivých látek a plynů včetně předcházení rizikům vzniku požáru i nadměrnému hromadění;
Pozměňovací návrh 73
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m e (nové)
me)  zajistit odpovídající nepropustné a chráněné skladovací prostory a zamezit šíření materiálu a odpadu z pevných i kapalných polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů (PCB/PCT);
Pozměňovací návrh 74
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. m f (nové)
mf)  zajistit, že s veškerým materiálem obsahujícím polychlorované bifenyly a polychlorované terfenyly (PCB/PCT) je nakládáno v souladu se závazky a pravidly vyplývajícími ze Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách ;
Pozměňovací návrh 75
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2 – písm. n
n)  zajistit, aby veškerý odpad vzniklý při recyklaci byl předán do zařízení pro nakládání s odpady oprávněného k nakládání s nimi a k jejich odstraňování, aniž by docházelo k ohrožení lidského zdraví, a to environmentálně šetrným způsobem.
n)  zajistit, aby veškerý odpad vzniklý při recyklaci byl předán do zařízení pro nakládání s odpady oprávněného k nakládání s nimi a k jejich odstraňování, aniž by docházelo k ohrožení lidského zdraví, a to environmentálně šetrným způsobem. Sestavit za tímto účelem seznam sekundárních poskytovatelů působících na hlavním zařízení, včetně informací o jejich metodách nakládání s odpadem a kapacitách;
Pozměňovací návrh 76
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 1
1)  uvede, jaké povolení, licence nebo oprávnění mu bylo uděleno příslušnými orgány k provádění recyklace lodí, a upřesní omezení velikosti (maximální délku, šířku a hmotnost prázdné lodě ) lodí, jež je oprávněno recyklovat, jakož i všechna platná omezení;
1)  uvede, jaké povolení, licence nebo oprávnění mu bylo uděleno příslušnými orgány k provádění recyklace lodí, a upřesní omezení velikosti (maximální délku, šířku a hmotnost prázdné lodě ) lodí, jež je oprávněno recyklovat, jakož i všechna platná omezení a podmínky;
Pozměňovací návrh 77
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 3 a (nový)
3a.  prokáže, že zařízení na recyklaci lodí splňuje veškerá ustanovení v oblasti zdraví a bezpečnosti v rámci platných právních předpisů dané země;
Pozměňovací návrh 78
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 4 a (nový)
4a.  uvede veškeré subdodavatele, kteří se přímo podílejí na procesu recyklace lodí, a doloží jejich povolení;
Pozměňovací návrh 79
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 5 – písm. b – návětí
b)  jaký postup pro nakládání s odpadem bude v zařízení použit (spálení, uložení na skládku nebo jiná metoda nakládání s odpadem) a poskytne důkaz, že použitý postup bude proveden, aniž by došlo k ohrožení lidského zdraví, poškození životního prostředí, a zejména že:
b)  jaký postup pro nakládání s odpadem bude v zařízení použit pro každou látku vyjmenovanou v příloze I (např. uložení na skládku, neutralizace kyselin, chemické zničení) nebo jiná metoda nakládání s odpadem, a poskytne důkaz, že použitý postup bude proveden v souladu s uznávanými osvědčenými postupy, celosvětovými normami a zákony, aniž by došlo k ohrožení lidského zdraví, poškození životního prostředí, a zejména že:
Pozměňovací návrh 80
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 5 – písm. c – návětí
c)  jaký postup pro nakládání s odpady bude použit, jestliže je nebezpečný materiál určen pro následné zpracování v zařízení pro nakládání s odpadem mimo zařízení na recyklaci lodí. Při každém následném zpracování v zařízení pro nakládání s odpady se poskytnou tyto informace:
Netýká se českého znění.
Pozměňovací návrh 81
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 5 – písm. c – bod ii
ii)  důkaz, že zařízení pro nakládání s odpady je oprávněno nakládat s nebezpečným materiálem;
ii)  důkaz, že zařízení pro nakládání s odpady má oprávnění ze strany příslušného orgánu nakládat s nebezpečným materiálem;
Pozměňovací návrh 82
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 5 – písm. c a (nové)
ca)  jaký má zavedený systém dokumentace skutečného množství nebezpečných materiálů odstraněných z každé lodě v porovnání se soupisem nebezpečných materiálů a jaké uplatňuje postupy při zpracování těchto materiálů v rámci zařízení nebo mimo toto zařízení;
Pozměňovací návrh 83
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 5 a (nový)
5a.  uzavře odpovídající pojištění odpovědnosti v oblasti zdraví a bezpečnosti a pojištění nákladů na nápravu životního prostředí v souladu s příslušnými právními předpisy členského státu nebo třetí země, kde je toto zařízení umístěno;
Pozměňovací návrh 84
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2 – bod 5 b (nový)
5b.  pravidelně sleduje kvalitu vody a sedimentů v blízkosti zařízení na recyklaci lodí a kontroluje jejich znečištění.
Pozměňovací návrh 115
Návrh nařízení
Článek 14
Oprávnění zařízení na recyklaci lodí nacházejícího se v členském státě
vypouští se.
1.  Příslušné orgány vystaví oprávnění zařízením na recyklaci nacházejícím se na jejich území, která splňují požadavky na provádění recyklace lodí stanovené v článku 12. Toto oprávnění může být dotyčným zařízením na recyklaci lodí uděleno na období maximálně pěti let.
2.  Členské státy vytvoří a aktualizují seznam zařízení na recyklaci lodí, kterým udělily oprávnění v souladu s odstavcem 1.
3.  Seznam uvedený v odstavci 2 bez prodlení oznámí Komisi, a to nejpozději do jednoho roku ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
4.  Jestliže zařízení na recyklaci lodí přestane požadavky stanovené v článku 12 splňovat, členský stát oprávnění, které zařízení na recyklaci lodí vydal, dotyčnému zařízení odebere a neprodleně o tom uvědomí Komisi.
5.  Pokud bylo v souladu s odstavcem 1 oprávnění vydáno novému zařízení na recyklaci lodí, členský stát o tom neprodleně uvědomí Komisi.
Pozměňovací návrh 116
Návrh nařízení
Čl. 15 – nadpis
Zařízení na recyklaci lodí nacházející se mimo Unii
Zařazení zařízení na recyklaci lodí na evropský seznam
Pozměňovací návrh 117
Návrh nařízení
Čl. 15 – odst. 1
1.  Společnost provádějící recyklaci, která se nachází mimo Unii a která chce recyklovat lodě plující pod vlajkou členského státu, předloží Komisi žádost o zařazení svého zařízení na recyklaci lodí na evropský seznam.
1.   Společnost provádějící recyklaci, která vlastní zařízení na recyklaci lodí a která chce recyklovat lodě EU nebo lodě nikoli z EU v souladu s ustanoveními tohoto nařízení, předloží Komisi žádost o zařazení svého zařízení na recyklaci lodí na evropský seznam.
Pozměňovací návrh 87
Návrh nařízení
Čl. 15 – odst. 3
3.   Podáním žádosti o zařazení na evropský seznam souhlasí zařízení na recyklaci lodí s možností, že před jejich zařazením na evropský seznam nebo po něm Komise nebo subjekty jednající jejím jménem provedou v jejich zařízení prohlídku s cílem ověřit, že dodržují požadavky stanovené v článku 12.
3.   Podmínkou zařazení na evropský seznam je provedení auditu v zařízeních na recyklaci lodí mezinárodním týmem odborníků, který jmenuje Komise, a to ještě před jejich zařazením na evropský seznam s cílem ověřit, že dodržují požadavky stanovené v článku 12, a následně pak každé dva roky. Zařízení na recyklaci lodí dále souhlasí s tím, že u nich mezinárodní tým odborníků může provádět další neohlášené inspekce. Při provádění těchto inspekcí spolupracuje mezinárodní tým odborníků s příslušnými orgány členského státu nebo třetí země, kde se zařízení nachází.
Pozměňovací návrh 118
Návrh nařízení
Čl. 15 – odst. 4
4.   Po posouzení informací a důkazů předložených podle odstavce 2 Komise o tom, zda zařízení na recyklaci lodí nacházející se mimo Unii zařadí na evropský seznam, rozhodne prostřednictvím prováděcího aktu. Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle článku 27.
4.  Po posouzení informací a důkazů předložených podle odstavce 2 Komise o tom, zda zařízení na recyklaci lodí nacházející se v některém členském státě nebo mimo Unii zařadí na evropský seznam, rozhodne prostřednictvím prováděcího aktu. Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle článku 27.
Pozměňovací návrh 119
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 1
1.  Komise prostřednictvím prováděcího aktu přezkumným postupem podle článku 27 vytvoří evropský seznam zařízení na recyklaci lodí, které:
vypouští se.
a)  se nacházejí v Unii a byly oznámeny členskými státy podle čl. 14 odst. 3;
b)  se nacházejí mimo Unii a o jejichž zařazení bylo rozhodnuto podle čl. 15 odst. 4.
Pozměňovací návrh 88
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 2
2.  Evropský seznam se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a na internetových stránkách Komise nejpozději třicet šest měsíců po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.
2.  Evropský seznam se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a na internetových stránkách Komise nejpozději dvacet čtyři měsíců po dni …*. Rozdělí se na dva dílčí seznamy, z nichž jeden bude zahrnovat zařízení na recyklaci lodí z EU/OECD a druhý mimo OECD.
________________________
* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 89
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 2 a (nový)
2a.  Evropský seznam obsahuje tyto informace o zařízení na recyklaci lodí:
a)  metoda recyklace;
b)  druh a velikost lodí, které zde mohou být recyklovány; a 
c)  veškerá omezení související s provozem zařízení, včetně omezení týkajících se nakládání s nebezpečným odpadem.
Pozměňovací návrh 90
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 2 b (nový)
2b.  Evropský seznam uvádí datum zařazení zařízení na recyklaci lodí na seznam: Toto zařazení má platnost až 5 let a může být obnoveno.
Pozměňovací návrh 91
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 2 c (nový)
2c.  V případě, že dojde k významným změnám ohledně informací poskytnutých Komisi, zařízení na recyklaci lodí uvedená na evropském seznamu bezodkladně předloží aktualizované důkazy. V každém případě však společnost provádějící recyklaci lodě, zařazená na evropský seznam, vydá tři měsíce před uplynutím každé pětileté lhůty prohlášení, že
a)  důkazy, které poskytla, jsou úplné a aktuální;
b)  zařízení na recyklaci lodí splňuje a bude nadále splňovat podmínky stanovené v článku 12.
Pozměňovací návrh 92
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 3 – písm. a
a)   aby na evropský seznam zařadila zařízení na recyklaci lodí v každém z těchto případů:
a)  aby na evropský seznam zařadila zařízení na recyklaci lodí, jestliže o jeho zařazení na evropský seznam bylo rozhodnuto podle čl. 15 odst. 4;
i)  jestliže získal osvědčení podle článku 13;
ii)  jestliže o jeho zařazení na evropský seznam bylo rozhodnuto podle čl. 15 odst. 4;
Pozměňovací návrh 93
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 3 – písm. b – bod 2
2)  jestliže zařízení na recyklaci lodí bylo na seznamu zařazeno déle než pět let a neposkytlo důkaz, že nadále splňuje požadavky stanovené v článku 12.
2)  jestliže zařízení na recyklaci lodí 3 měsíce před uplynutím pětileté lhůty od zařazení na seznam neposkytlo důkaz, že nadále splňuje požadavky stanovené v článku 12;
Pozměňovací návrh 94
Návrh nařízení
Čl. 16 – odst. 3 – písm. b – bod 2 a (nový)
2a)  jestliže zařízení na recyklaci lodí sídlí ve státě, který uplatňuje zákazy nebo diskriminační opatření proti jakékoliv lodi plující pod vlajkou členského státu.
Pozměňovací návrh 95
Návrh nařízení
Čl. 21 – písm. a
a)  oznámit správnímu orgánu písemně alespoň 14 dní před plánovaným zahájením recyklace záměr recyklovat loď, aby se správní orgán mohl připravit na prohlídku a osvědčení požadované tímto nařízením;
a)  oznámit správnímu orgánu písemně alespoň tři měsíce před plánovaným zahájením recyklace záměr recyklovat loď, aby se správní orgán mohl připravit na prohlídku a osvědčení požadované tímto nařízením; zároveň by měl záměr recyklovat loď oznámit správnímu orgánu země, do jehož jurisdikce v daném okamžiku patří;
Pozměňovací návrh 96
Návrh nařízení
Čl. 21 – písm. b a (nové)
ba)  předat správním orgánům seznam zemí, kterými by měla loď podle plánu proplouvat na cestě do zařízení na recyklaci lodí;
Pozměňovací návrh 97
Návrh nařízení
Čl. 22 – odst. 1 – písm. c
c)  informace o nezákonné recyklaci a následných opatřeních, která členský stát přijal.
c)  informace o nezákonné recyklaci a následných opatřeních, která členský stát přijal, včetně údajů o sankcích podle článku 23.
Pozměňovací návrh 98
Návrh nařízení
Čl. 22 – odst. 2
2.  Každý členský stát předloží zprávu do 31. prosince 2015 a poté každé dva roky.
2.  Každý členský stát předloží zprávu do 31. prosince 2015 a poté každý rok.
Pozměňovací návrh 99
Návrh nařízení
Čl. 22 – odst. 3 a (nový)
3a.  Komise tyto informace vloží do elektronické databáze, která je trvale přístupná veřejnosti.
Pozměňovací návrh 100
Návrh nařízení
Čl. 23 – odst. 1
1.  Členské státy zajistí, aby byly uplatněny účinné, přiměřené a odrazující sankce na lodě, které:
1.  Členské státy zajistí, aby byly na vlastníky lodí EU a lodí ze zemí mimo EU uplatněny účinné, přiměřené a odrazující sankce, pokud lodě:
a)  porušují zákaz ohledně některých nebezpečných materiálů podle článku 4 a článku 11b;
a)   nemají na palubě soupis nebezpečných materiálů požadovaný podle článků 5 a 28;
b)  nemají na palubě platný soupis nebezpečných materiálů v souladu s články 5 a 11b;
c)  nemají na palubě plán recyklace lodě v souladu s články 7 a 11b;
b)  byly odeslány k recyklaci, aniž by splňovaly obecné požadavky na přípravu stanovené v článku 6;
c)  byly odeslány k recyklaci bez osvědčení soupisu požadovaného podle článku 6;
d)  byly odeslány k recyklaci bez osvědčení o připravenosti k recyklaci požadované podle článku 6;
e)  byly odeslány k recyklaci bez písemného oznámení správnímu orgánu, jak požaduje článek 21;
f)  byly recyklovány způsobem, který nebyl v souladu s plánem recyklace lodě podle článku 7.
Pozměňovací návrh 101
Návrh nařízení
Čl. 23 – odst. 1 a (nový)
1a.  Členské státy zajistí, aby se sankce podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí1 vztahovaly na vlastníky lodí EU, které:
a)  byly odeslány k recyklaci, aniž by splňovaly obecné požadavky podle článku 6 tohoto nařízení;
b)  byly odeslány k recyklaci bez osvědčení soupisu podle čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení;
c)  byly odeslány k recyklaci bez smlouvy podle článku 9 tohoto nařízení;
d)  byly odeslány k recyklaci bez písemného oznámení správnímu orgánu podle článku 21 tohoto nařízení;
e)  byly recyklovány bez schválení plánu recyklace lodě ze strany příslušného orgánu podle čl. 7 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení nebo způsobem, který je v rozporu s plánem recyklace lodě podle článku 7 tohoto nařízení.
___________________
1 Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.
Pozměňovací návrh 102
Návrh nařízení
Čl. 23 – odst. 2
2.  Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Zejména pokud je loď určena k recyklaci v zařízení na recyklaci lodí, které není uvedeno na evropském seznamu, uplatňované sankce musí minimálně odpovídat ceně zaplacené majiteli plavidla za jeho loď.
2.  Aniž jsou dotčena ustanovení článku 5 směrnice 2008/99/ES, zejména pokud je loď určena k recyklaci v zařízení na recyklaci lodí, které není uvedeno na evropském seznamu, uplatňované sankce musí minimálně odpovídat ceně zaplacené majiteli plavidla za jeho loď.
Pozměňovací návrh 103
Návrh nařízení
Čl. 23 – odst. 5 a 6
5.  Pokud je loď je prodána a do méně než šesti měsíců po prodeji je odeslána k recyklaci v zařízení, které není uvedeno v evropském seznamu, sankce musí být:
5.  Pokud je loď je prodána a do méně než dvanácti měsíců po prodeji je odeslána k recyklaci v zařízení, které není uvedeno v evropském seznamu, sankce musí být:
a)  společně uložena poslednímu a předposlednímu vlastníku, jestliže loď stále ještě pluje pod vlajkou evropského členského státu;
a)  uložena poslednímu vlastníku, jestliže loď stále ještě pluje pod vlajkou členského státu;
b)  uložena pouze předposlednímu vlastníku, jestliže loď již nepluje pod vlajkou evropského členského státu.
b)  uložena poslednímu vlastníku, který v této roční lhůtě provozoval loď pod vlajkou členského státu, jestliže loď již nepluje pod vlajkou žádného členského státu.
6.  Výjimky z uplatňování sankcí uvedených v odstavci 5 mohou členské státy zavést v případě, kdy majitel lodě neprodal svou loď s úmyslem ji recyklovat. V tom případě členské státy musí požadovat důkaz dokládající tvrzení majitele lodě, včetně kopie kupní smlouvy.
6.  Výjimky z uplatňování sankcí uvedených v odstavci 5 mohou členské státy zavést pouze v případě, kdy majitel lodě neprodal svou loď s úmyslem ji recyklovat. V tom případě musí členské státy požadovat po majiteli lodě důkaz dokládající tvrzení majitele lodě, včetně kopie kupní smlouvy s příslušnými ustanoveními a informací o obchodním modelu kupujícího.
Pozměňovací návrh 104
Návrh nařízení
Čl. 24 – odst. 3
3.  V případě, že žádost o opatření a přiložená vyjádření hodnověrně prokazují, že došlo k porušení nařízení, zváží příslušný orgán všechna taková prohlášení a žádosti o přijetí opatření. Za těchto okolností poskytne příslušný orgán dotčené společnosti provádějící recyklaci příležitost, aby se k dané žádosti o opatření a připojeným prohlášením vyjádřila.
3.  V případě, že žádost o opatření a přiložená vyjádření hodnověrně prokazují, že došlo k porušení nařízení, zváží příslušný orgán všechna taková prohlášení a žádosti o přijetí opatření. Za těchto okolností poskytne příslušný orgán vlastníkovi lodě a dotčené společnosti provádějící recyklaci příležitost, aby se k dané žádosti o opatření a připojeným prohlášením vyjádřili.
Pozměňovací návrh 105
Návrh nařízení
Čl. 24 – odst. 5
5.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavce 1 a 4 na případy hrozícího porušení tohoto nařízení.
vypouští se
Pozměňovací návrh 106
Návrh nařízení
Čl. 26 – odst. 2
2.  Pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článcích 5, 9, 10 a 15 se Komisi svěřují na dobu neurčitou ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 5, 9, 10 a 15 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne …*. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
____________________
* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 107
Návrh nařízení
Čl. 28 – odst. 1
1.  Soupis nebezpečných materiálů musí být vyhotoven pro všechny lodě nejpozději do pěti let po vstupu tohoto nařízení v platnost.
vypouští se
Pozměňovací návrh 108
Návrh nařízení
Článek 28 a (nový)
Směrnice 2009/16/ES
Příloha IV – bod 45 (nový)
Článek 28a
Změna směrnice 2009/16/ES o státní přístavní inspekci
V příloze IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci1 se doplňuje bod, který zní:
„45. Osvědčení soupisu nebezpečných materiálů podle nařízení (EU) č. XX [vložit úplný název tohoto nařízení]*“.
_____________________
Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 57.
*Úř. věst. L […], […], s. [..].“
Pozměňovací návrh 109
Návrh nařízení
Čl. 29 – odst. 1
Nařízení (ES) č. 1013/2006
Čl. 1 – odst. 3 – písm. i
i)  Lodě spadající do oblasti působnosti nařízení (EU) č. XX [vložit úplný název tohoto nařízení].
i)  Lodě, které jsou dopraveny do zařízení na recyklaci lodí uvedeném na evropském seznamu podle nařízení (EU) č. XX [vložit úplný název tohoto nařízení].
Pozměňovací návrh 110
Návrh nařízení
Článek 29 a (nový)
Článek 29a
Tranzit
1.  Členské státy zajistí, aby příslušný správní či jiný vládní orgán vyrozuměl pro tranzit příslušný orgán/příslušné orgány do 7 dní od doručení oznámení vlastníka lodi.
2.  Pro tranzit příslušný orgán/příslušné orgány mají 60 dní na to, aby ode dne vyrozumění uvedeného v odstavci 1:
a)  povolily tranzit lodi jejich vodami, a to bezpodmínečně či za určitých podmínek; nebo
b)  odmítly udělit souhlas s tranzitem lodi jejich vodami.
Příslušný členský stát okamžitě o rozhodnutí pro tranzit příslušného orgánu/příslušných orgánů informuje vlastníka lodi.
3.  V případě, že udělení souhlasu uvedené v odstavci 2 je zamítnuto, či je-li podmíněno opatřeními, která jsou pro vlastníka lodi nepřijatelná, může loď dopravit k recyklaci pouze přes státy tranzitu, které udělení souhlasu neodmítly.
4.  V případě, že orgán příslušný pro tranzit v 60ti denní lhůtě uvedené v odstavci 2 neodpoví, předpokládá se, že se rozhodl souhlas neudělit.
5.  Aniž by tím byl dotčen odstavec 4, v souladu s čl. 6 odst. 4 Basilejské úmluvy, pokud orgán příslušný pro tranzit kdykoli rozhodne nepožadovat předem písemný souhlas, a to buď obecně, nebo za určitých podmínek, předpokládá se, že tento orgán udělil souhlas tehdy, neobdrží-li dotčený členský stát odpověď do 60 dnů od předání oznámení orgánu příslušnému pro tranzit.
Pozměňovací návrh 111
Návrh nařízení
Čl. 30
Komise přezkoumá toto nařízení nejpozději dva roky po dni vstupu Hongkongské úmluvy v platnost. Tento přezkum zváží zařazení zařízení schválených smluvními stranami Hongkongské úmluvy na evropský seznam zařízení na recyklaci lodí s cílem zabránit zdvojení činností a správní zátěži.
Komise přezkoumá toto nařízení nejpozději dva roky po dni vstupu Hongkongské úmluvy v platnost. Tento přezkum zváží, zda je zařazení zařízení schválených smluvními stranami Hongkongské úmluvy na evropský seznam zařízení na recyklaci lodí v souladu s požadavky tohoto nařízení.
Pozměňovací návrh 112
Návrh nařízení
Čl. 31 – pododstavec 1
Toto nařízení vstupuje v platnost 365. dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne …*.
____________
* Jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.
Pozměňovací návrh 113
Návrh nařízení
Příloha IV – název 5 a (nový)
OSVĚDČENÍ O NEOZNÁMENÉ PROHLÍDCE
Při neoznámené prohlídce podle článku 8 nařízení bylo shledáno, že loď splňuje příslušné požadavky stanovené v nařízení.
Podpis:..................................... (podpis řádně pověřeného úředníka)
Vydáno v .......................................................................................................
dne (dd/mm/rrrr)::.............................................
(pečeť nebo razítko vydávajícího orgánu)

(1) Věc byla poté vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0132/2013).


Souhrnná monitorovací zpráva o Chorvatsku za rok 2012
PDF 239kWORD 30k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o souhrnné monitorovací zprávě o Chorvatsku za rok 2012 (2012/2871(RSP))
P7_TA(2013)0183B7-0160/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Smlouvy o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii, na protokol a závěrečný akt,

–  s ohledem na souhrnnou monitorovací zprávu Komise ze dne 10. října 2012 o stavu připravenosti Chorvatska na členství v EU (SWD(2012)0338),

–  s ohledem na závěrečnou monitorovací zprávu Komise o přípravách Chorvatska na přistoupení ze dne 26. března 2013 (COM(2013)0171),

–  s ohledem na pravidelné zprávy Komise o pokroku Chorvatska v přípravách na přistoupení v období let 2005–2011,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19.–20. června 2003, týkající se zemí západního Balkánu a rozšíření,

–  s ohledem na všechna svá předchozí usnesení a zprávy o pokroku Chorvatska a procesu rozšiřování, především na usnesení ze dne 1. prosince 2011 o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii(1), ze dne 1. prosince 2011 o žádosti Chorvatské republiky o členství v Evropské unii(2) a ze dne 22. listopadu 2012 o rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy(3),

–  s ohledem na veškerá dosavadní doporučení Smíšeného parlamentního výboru EU–Chorvatsko,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že přistoupení Chorvatska k EU je stanoveno na 1 července 2013;

B.  vzhledem k tomu, že některé členské státy EU dosud neukončily postup ratifikace Smlouvy o přistoupení;

C.  vzhledem k tomu, že Chorvatsko směřuje ke splnění zbývajících požadavků v rámci závěrečných příprav na členství v EU;

D.  vzhledem k tomu, že reformní úsilí musí pokračovat i po přistoupení, aby chorvatští občané mohli plně těžit z výhod členství v EU;

E.  vzhledem k tomu, že proces přistoupení Chorvatska dokládá věrohodnost politiky rozšiřování EU a jejího transformačního účinku na žadatelské státy;

F.  vzhledem k tomu, že členství Chorvatska Evropskou unii posílí, zvýší její bezpečnost, obohatí její kulturní dědictví a ostatním státům, které usilují o členství, důrazně připomene, že svědomité plnění závazků přináší hmatatelný a trvalý prospěch pro jejich občany;

G.  vzhledem k tomu, že od Chorvatska se s ohledem na jeho jedinečné postavení očekává, že ve svém okolí sehraje konstruktivní úlohu, především propagací dalšího rozšiřování EU, upevňování demokracie, regionální spolupráce a smíření národů západního Balkánu, a zároveň bude usilovat o to, aby žádnému z těchto procesů nestály v cestě bilaterální otázky;

1.  těší se na to, až 1. července 2013 přivítá Chorvatsko jako 28. členský stát EU, a to na základě právně závazného hlasování Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2011, jímž bylo přistoupení Chorvatska schváleno, a v souladu s termínem stanoveným Evropskou radou ve Smlouvě o přistoupení; je přesvědčen, že chorvatská demokracie i sociálně tržní hospodářství jsou silné a zralé a že Chorvatsko se hlásí k evropským hodnotám a je schopno plnit povinnosti spojené s členstvím v EU;

2.  konstatuje, že Chorvatsko směřuje ke splnění zbývajících požadavků v rámci závěrečných příprav na členství v EU;

3.  bere na vědomí, že Chorvatsko provedlo deset prioritních opatření vymezených Komisí v její souhrnné monitorovací zprávě;

4.  vítá značný pokrok, kterého Chorvatsko dosáhlo při dokončování úkolů, na něž Komise zvláštně upozornila ve své souhrnné monitorovací zprávě, a vyzývá vládu a parlament, aby do 1. července 2013 vyřešily všechny zbývající otázky a pokročily i s ostatními nezbytnými reformami; vybízí Chorvatsko, aby dodrželo a splnilo všechny své závazky, které vyplynuly z přístupových jednání, a bylo tak plně připraveno stát se novým členským státem, neboť je to v zájmu Chorvatska i EU; zdůrazňuje, že tento proces by měl probíhat transparentním způsobem za účasti nejrůznějších aktérů a měl by být do něj v maximální možné míře zapojen chorvatský parlament i občanská společnost;

5.  vyzývá ty členské státy EU, jež dosud neukončily proces ratifikace Smlouvy o přistoupení, aby tak včas učinily;

6.  opakuje svůj názor, že přistoupení by nemělo být považováno za konec určitého procesu, ale spíše za jeden z kroků na cestě k modernizaci ekonomiky, státní správy a soudnictví a za příležitost, jejíž přínos bude možné plně využít pouze díky soustavné politické činnosti; vybízí Chorvatsko, aby nadále účinně využívalo finanční prostředky z NPP (nástroje předvstupní pomoci) a připravilo se tak na členství v EU a využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti;

7.  vyzývá chorvatské politické a sociální aktéry, aby zkoumali inovativní způsoby, jak udržet dynamiku a konsenzus, které jsou nutné k reformám, i v období po přistoupení a jak zajistit, aby se političtí činitelé museli zodpovídat z provádění závazků přijatých ve Smlouvě o přistoupení; v této souvislosti zdůrazňuje nepostradatelnou úlohu účinného parlamentního dohledu a občanské společnosti;

8.  znovu připomíná ústřední úlohu nezávislé justice, profesionální, odpovědné a nezávislé veřejné správy a právního státu pro upevňování demokracie a podporu investic i hospodářské aktivity; vyzývá Chorvatsko, aby pokračovalo ve zlepšování nezávislosti, kontroly, nestrannosti, profesionality a efektivity systému soudnictví a soudců; mimo jiné by měl být snížen počet neuzavřených případů, měly by být novelizovány předpisy o výkonu soudních rozhodnutí, měl by zaveden nový systém majetkových přiznání soudců a měly by se dále zlepšit výsledky nového systému disciplinárních řízení; naléhavě vyzývá Chorvatsko, aby uskutečnilo novou strategii reformy soudnictví na období 2013–2018;

9.  bere na vědomí, že Chorvatsko zavedlo uspokojivý institucionální a právní rámec pro boj s korupcí; vyzývá chorvatské orgány, aby zintenzívnily boj proti korupci, podvodům a špatnému finančnímu řízení; zdůrazňuje, že je nutné nadále striktně uplatňovat protikorupční opatření; dále vyzývá státní orgány, aby vedly záznamy o případech střetu zájmů, korupci a organizovaného zločinu a  aby zlepšily provádění právního rámce pro zajišťování a zabavování výnosů z trestné činnosti;

10.  vyzývá chorvatské orgány, aby plně využily stávajících protikorupčních nástrojů pro zajištění nepředpojatých a úspěšných soudních stíhání i soudních rozsudků, včetně věcí, v nichž figurují vysoce postavené osoby, s cílem upevnit důvěru občanů v právní stát a veřejné instituce; zdůrazňuje, že boj proti korupci a organizované trestné činnosti a reforma soudnictví, které by mělo v prvé řadě sloužit chorvatským občanům, vyžaduje opatření s trvalým účinkem; zdůrazňuje, že by měla být podporována nezávislá investigativní žurnalistika, která při odhalování korupce a organizovaného zločinu hraje zcela zásadní roli;

11.  vyzývá Chorvatsko, aby pokračovalo v uplatňování nových, přísných právních přepisů v oblasti lobbyingu a přístupu k informacím, čímž upevní právní rámec pro prevenci korupce; konstatuje, že nově vytvořená Komise pro střety zájmů již zahájila své působení, a vyzývá chorvatské orgány, aby plně uplatnily balíček předpisů o veřejných zakázkách a o financování politických stran a volebních kampaních;

12.  vyzývá chorvatské orgány, aby i nadále věnovaly maximální pozornost plnému dodržování základních práv a bojovaly proti veškerým formám diskriminace a projevům nesnášenlivosti vůči národnostním menšinám, romské komunitě, migrantům, lesbickým ženám, homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům i jiným menšinám a ohroženým skupinám; dále vyzývá Chorvatsko, aby vytvářelo prostředí, které zajistí, že výše uvedené menšiny (např. lesbické ženy, homosexuálové, bisexuálové a transsexuálové) budou moci v souladu se zásadami Listiny základních práv EU svobodně vyjadřovat své názory a přesvědčení;

13.  vybízí státní orgány, aby podporovaly svobodu projevu, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků; bere na vědomí, že v červenci 2012 byl přijat nový zákon o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích; vybízí orgány, aby nadále usilovaly o to, aby veřejnoprávní televizní a rozhlasové stanice nemusely čelit politickému ani ekonomickému tlaku a aby se zvýšila jejich transparentnost;

14.  poznamenává, že Chorvatsko je náležitě připraveno na to, že bude řídit a provádět operace financované ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU; vyzývá Chorvatsko, aby zajistilo vypracování projektů, které budou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR); vybízí vládu, aby nadále posilovala správní kapacity odpovědných institucí, a to i na regionální a místní úrovni, v souladu s doporučeními zprávy Evropského účetního dvora z roku 2012; naléhavě vyzývá vládu, aby učinila vše pro minimalizaci rizika korupce, podvodů a nesrovnalostí v přidělování i využívání fondů EU;

15.  v souvislosti s jednáním o VFR připomíná členským státům závazky, které má EU vůči Chorvatsku a jeho občanům, pokud jde o budoucí pomoc v oblasti hospodářského a regionálního rozvoje;

16.  vyzývá Chorvatsko, aby provedlo další strukturální reformy, které povedou k hospodářskému růstu a oživí pracovní trh; vyzývá Chorvatsko, aby nadále zachovávalo stabilitu bankovního sektoru a pokračovalo ve fiskální konsolidaci v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti; vítá, že od ledna 2013 se Chorvatsko účastní Evropského semestru; podporuje úsilí o včasné a efektivní využívání fondů EU a snahy o zlepšení dopravní infrastruktury v Chorvatsku a jejího propojení s členskými státy EU a s ostatními státy v regionu; vyzývá vládu, aby plně provedla legislativní rámec pro malé podniky, mimo jiné pomocí vhodných politických činností, zlepšením jejich přístupu k financování a podporou internacionalizace malých a středních podniků;

17.  je toho názoru, že zvláštní důraz je třeba klást na sociální a environmentální rozměr modernizace ekonomiky; vybízí Chorvatsko, aby i nadále posilovalo sociální dialog a respektovalo sociální a odborová práva; vyzývá chorvatské orgány, aby zajistily transparentnost při posuzování rozsáhlých investičních projektů z hlediska životního prostředí; naléhavě vyzývá chorvatské orgány, aby ochranu životního prostředí vnímaly jako prioritu, zejména při územním plánování;

18.  je znepokojen tím, že navrhovaný zákon o strategických investicích není v souladu s evropskými normami; vyzývá chorvatskou vládu a parlament, aby jej přezkoumaly v zájmu zlepšení ochrany základních práv, především vlastnických, a životního prostředí;

19.  vyzývá členské státy, aby neomezovaly základní práva občanů Unie více, než je nezbytně nutné s ohledem na přechodná opatření uvedená v článku 18 Aktu o přistoupení; vyzývá členské státy zejména k tomu, aby přechodná ustanovení, která omezují volný pohyb osob, používala výlučně na základě faktických informací a pouze v případech závažného narušení pracovního trhu; připomíná, že se ukázalo, že omezení přístupu na trhy práce v přechodných obdobích po předcházejících kolech rozšíření mělo negativní vliv na prosperitu členských států ukládajících tato omezení;

20.  bere na vědomí pokrok, jehož bylo dosaženo při výstavbě hraničních přechodů na Neumském koridoru;

21.  vyzývá chorvatské orgány, aby učinily další kroky v zájmu včasného vstupu Chorvatska do schengenského prostoru, včetně sbližování právních předpisů, interinstitucionální spolupráce a správy hranic;

22.  vybízí Chorvatsko, aby pokračovalo ve spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a zintenzívnilo na svém území úsilí při vyšetřování a stíhání válečných zločinů, v souladu se strategií přijatou pro případy beztrestnosti; důrazně apeluje na Chorvatsko a Srbsko, aby v dobré víře spolupracovaly při stíhání válečných zločinů s cílem dosáhnout spravedlnosti a opravdového usmíření v regionu;

23.  vyzývá chorvatské orgány, aby i nadále věnovaly zvláštní pozornost právům a sociálním podmínkám vracejících se uprchlíků a vysídlených osob v souladu s cíli sarajevského procesu; nadále podporuje iniciativu RECOM (Regionální komise pro pravdu a usmíření), která hledá způsoby, jak uznat utrpení a respektovat právo na pravdu a spravedlnost pro všechny oběti válečných zločinů;

24.  vybízí Chorvatsko, aby hrálo aktivní úlohu v procesu stabilizace a evropské integrace zemí západního Balkánu; věří, že zkušenosti a poznatky, které Chorvatsko získalo v období transformace a přípravy na přistoupení, mají velkou hodnotu pro ostatní státy, které žádají či se chystají požádat o členství v EU; vybízí Chorvatsko, aby se o své zkušenosti podělilo s ostatními kandidátskými zeměmi či zeměmi, které by se jimi případně mohly stát, a aby posilovalo regionální spolupráci; zastává názor, že základem toho, že Chorvatsko prosazuje evropské hodnoty a další rozšiřování, jsou dobré sousedské vztahy a snahy o smíření;

25.  apeluje na Chorvatsko a jeho sousedy, aby v souladu s mezinárodními závazky, zásadou dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce aktivně usilovali o nalezení řešení zbývajících otázek; vítá proto kroky chorvatské a srbské vlády vedoucí ke zlepšení vzájemných vztahů a těší se na posílení jejich vzájemné spolupráce; vítá podepsání memoranda o porozumění mezi Slovinskem a Chorvatskem o nalezení konstruktivního řešení případu Lublaňské banky; vítá skutečnost, že slovinský parlament ratifikoval Smlouvu o přistoupení; připomíná, že otázky bilaterální povahy nesmí být využívány ke zpomalení integračního procesu zemí, které žádají či se chystají požádat o členství v EU; vyzývá proto všechny členské státy, aby Smlouvu o přistoupení Chorvatska ratifikovaly včas;

26.  vybízí Chorvatsko k tomu, aby nadále hrálo konstruktivní úlohu v regionální spolupráci; vyzývá chorvatské orgány, aby plně uplatnily prohlášení o podpoře evropských hodnot v jihovýchodní Evropě, které chorvatský parlament přijal dne 21. října 2011; vyzývá všechny státy v regionu, aby přijaly a uplatnily podobné postoje; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu poskytovala pomoc všem zemím v regionu; vyzývá Komisi, aby se poučila ze zkušeností nabytých v procesu rozšiřování, včetně procesu vstupu Chorvatska, a aby zemím v regionu pomáhala řešit jejich dvoustranné spory způsobem, který by nebyl v konfliktu s procesem vstupu, tj. vytvářením mechanismů pro pomoc a zprostředkování v rámci stávající institucionální struktury EU, kterých země v regionu budou moci využívat, pokud si tak budou přát;

27.  vyjadřuje chorvatským pozorovatelům v Evropském parlamentu uznání za jejich činnost a konstruktivní přínos; vítá výsledky voleb chorvatských poslanců do Evropského parlamentu, které se konaly 14. dubna 2013, avšak vyjadřuje politování nad nízkou volební účastí; těší se, až po přistoupení Chorvatska k EU dne 1. července 2013 přivítá chorvatské poslance;

28.  oceňuje práci Komise při usměrňování procesu přistoupení Chorvatska; žádá Komisi, aby zhodnotila výsledky tohoto procesu a vyvodila politické závěry pro budoucí kandidátské země, jako je využívání systému souhrnného monitorování v období mezi dokončením jednání a přistoupením; vyzývá Komisi, aby zhodnotila zapojení občanské společnosti a parlamentu do celého procesu přistoupení a mohla si tak z něj vzít ponaučení pro současná i budoucí jednání; v této konkrétní souvislosti žádá Komisi, aby vypracovala návrhy s cílem zlepšit zapojení občanské společnosti a parlamentů kandidátských zemí do procesu přistoupení;

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Chorvatské republiky.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2011)0538.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0539.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0453.


Zpráva o pokroku Turecka za rok 2012
PDF 424kWORD 43k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012 (2012/2870(RSP))
P7_TA(2013)0184B7-0162/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2012 (SWD(2012)0336),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012–2013“ (COM(2012)0600),

–   s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010(1), usnesení ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011(2), usnesení ze dne 22. května 2012 o výhledu do roku 2020 pro ženy v Turecku(3) a usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy(4),

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou(5) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010, 5. prosince 2011 a 11. prosince 2012,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že poté, co Rada schválila rámec pro jednání, byla dne 3. října 2005 zahájena přístupová jednání s Tureckem, a vzhledem k tomu, že zahájení takových jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem založeným na spravedlivých a přesně vymezených podmínkách a závazku k provádění reforem;

B.  vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by tyto snahy měly být vnímány jako příležitost pro Turecko, aby pokračovalo v modernizaci a konsolidaci a aby dále zkvalitňovalo své demokratické orgány, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že by EU měla zůstat měřítkem pro turecké reformy;

D.  vzhledem k tomu, že podmínkou vstupu do EU, která je společenstvím založeným na sdílených hodnotách, skutečné spolupráci a vzájemné solidaritě jeho členských států, zůstává v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 i nadále splnění kodaňských kritérií a dostatečná integrační kapacita EU;

E.  vzhledem k tomu, že v květnu 2012 byla zahájena „pozitivní agenda“ na podporu a doplnění jednání, aniž by je nahrazovala, a to prostřednictvím rozšířené spolupráce v řadě oblastí společného zájmu;

F.  vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech ze dne 11. prosince 2012 podpořila nový přístup Komise, který v politice rozšíření klade na první místo dodržování zásad právního státu, a potvrdila, že ve vyjednávacím procesu hraje ústřední úlohu kapitola 23 (soudnictví a základní práva) a kapitola 24 (právo, svoboda a bezpečnost), které by měly být řešeny v časné fázi jednání, aby byla k dispozici jasná měřítka a co nejvíce času na vypracování nezbytných právních předpisů, zřízení orgánů a dosažení hmatatelných výsledků při provádění;

G.  vzhledem k tomu, že ve své strategii rozšíření z roku 2012 Komise došla k závěru, že z hlediska svého hospodářství, strategické polohy a důležité úlohy v regionu je Turecko pro Evropskou unii klíčovou zemí a že proces přistoupení zůstává nejvhodnějším rámcem pro podporu reforem v Turecku souvisejících s EU; vzhledem k tomu, že Komise vyjádřila obavy ohledně nedostatečného pokroku Turecka v plnění politických kritérií,

H.  vzhledem k tomu, že Turecko dosud neprovedlo ustanovení dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu k ní, přičemž tato situace trvá již sedmým rokem,

I.  vzhledem k tomu, že by na základě stanovených postupů a v souladu se schváleným rámcem pro jednání měly být jednotlivé kapitoly jednání, pro něž byla ukončena technická příprava, otevřeny bezodkladně;

J.  vzhledem k tomu, že mezi Evropskou unií a Tureckem existuje hospodářská provázanost a objem obchodu mezi EU a Tureckem v roce 2011 dosáhl výše 120 miliard EUR,

K.  vzhledem k tomu, že EU je největším obchodním partnerem Turecka a Turecko je šestým největším obchodním partnerem EU; vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice členských států EU v Turecku činí 75 % všech přímých zahraničních investic;

L.  vzhledem k hodnocení Komise, z něhož vyplývá, že v oblasti hospodářské politiky celková připravenost Turecka pokročila a že jeho kapacita formulování a koordinace hospodářské politiky je dostatečná,

M.  vzhledem k tomu, že Turecko má potenciál hrát klíčovou úlohu při diverzifikaci zdrojů energie a tras pro přepravu ropy, zemního plynu a elektřiny ze sousedních zemí do EU; vzhledem k tomu, že při vytváření udržitelného nízkouhlíkového hospodářství mohou z bohatých zdrojů obnovitelné energie Turecka těžit jak Turecko, tak i EU;

N.  vzhledem ke strategickému významu dialogu a spolupráce s Tureckem, pokud jde o stabilitu, demokracii a bezpečnost se zvláštním zřetelem k celé oblasti Blízkého východu; vzhledem k tomu, že Turecko důrazně a opakovaně odsoudilo násilí syrského režimu vůči syrským civilistům a že poskytuje nezbytnou humanitární pomoc Syřanům, kteří prchají před trvajícím násilím přes hranice,

O.  vzhledem k tomu, že Turecko a Arménie musí přistoupit k normalizaci vzájemných vztahů bezpodmínečnou ratifikací schválených protokolů a otevřením společných hranic;

P.  vzhledem k tomu, že by měla být stažena hrozba casus belli proti Řecku, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka (TGNA) v roce 1995; vzhledem k tomu, že je důležité, aby Turecko a Řecko zahájily nové kolo rozhovorů v zájmu zlepšení svých vztahů;

Konstruktivní dialog a vzájemné porozumění

1.  je přesvědčen, že pro zachování konstruktivního partnerství je nezbytné, aby se obě strany opět zapojily do jednání; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit podmínky pro konstruktivní dialog a základy vzájemného porozumění; podotýká, že by to mělo být založeno na společných hodnotách demokracie, právního státu a dodržování lidských práv; vyjadřuje uznání Komisi a Turecku za provádění „pozitivní agendy“, která ukazuje, jak by v souvislosti se zapojením obou stran a jasnými cíli mohly Turecko a EU pokročit ve svém dialogu, dosáhnout společného porozumění a podnítit pozitivní změny a potřebné reformy;

2.  zdůrazňuje strategický politický a zeměpisný význam Turecka pro zahraniční politiku EU a pro její politiku sousedství; uznává úlohu Turecka jako souseda a důležitého regionálního aktéra a vyzývá k dalšímu prohloubení stávajícího politického dialogu EU a Turecka o možnostech a cílech zahraniční politiky; vyjadřuje politování nad tím, že se Turecko ani v roce 2012 nepřipojilo v plné míře k prohlášením SZBP; vybízí Turecko, aby rozvíjelo svou zahraniční politiku v rámci dialogu a společného postupu s EU; vyzývá Turecko a EU k užší spolupráci na posílení sil míru a demokracie v jižním sousedství, tj. v regionu, který je nesmírně důležitý jak pro EU, tak pro Turecko;

3.  vyjadřuje podporu dialogu a obnoveným vztahům mezi Tureckem a Izraelem;

4.  vítá rozhodnutí Rady vybídnout Komisi, aby souběžně s podpisem dohody o zpětném přebírání osob učinila kroky směřující k uvolňování vízového režimu; naléhavě vyzývá Turecko, aby bez dalšího prodlení podepsalo a provedlo dohodu o zpětném přebírání osob a aby do doby, než tato dohoda vstoupí v platnost, zajistilo plné uplatňování stávajících bilaterálních dohod; připomíná, že Turecko je jednou z klíčových tranzitních zemí nelegální migrace do EU; oceňuje kroky, které Turecko učinilo, aby zabránilo nelegální migraci, a zdůrazňuje význam prohloubení spolupráce Turecka s EU v oblasti řízení migrace, boje proti obchodování s lidmi a hraničních kontrol; ještě jednou zdůrazňuje, že je nutné usnadnit podnikatelům, vysokoškolským pracovníkům, studentům a zástupcům občanské společnosti z Turecka přístup do EU; podporuje úsilí, které Komise a členské státy vynakládají na provádění vízového kodexu, harmonizaci a zjednodušování požadavků vízové povinnosti a na zřizování středisek vydávajících víza v Turecku; připomíná členským státům jejich povinnosti v rámci dohod o přistoupení v souladu s rozhodnutím Evropského soudního dvoru ze dne 19. února 2009 v tzv. případu „Soysal“(6);

5.  vítá nedávné přijetí návrhu zákona o cizincích a mezinárodní ochraně a očekává, že tento právní předpis odstraní důvody ke znepokojení, které v současné době panuje v souvislosti s dlouhodobým svévolným zamezováním v přístupu k azylovému řízení a praxí navracení uprchlíků, žadatelů o azyl i dalších osob, které mohou potřebovat ochranu; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla právní úprava vazby, kterou Evropský soud pro lidská práva shledal v případě Abdolkhani a Karimina vs. Turecko za nezákonnou, uvedena do souladu s mezinárodními normami;

Plnění kodaňských kritérií

6.  oceňuje závazek tureckého ústavního dohodovacího výboru navrhnout novou ústavu a zahájit proces rozsáhlých konzultací s celou občanskou společností způsobem, jenž odráží rozmanitost turecké společnosti; vyjadřuje znepokojení nad zjevně pomalým pokrokem, jehož výbor dosud dosáhl; vybízí výbor, aby inkluzivním, reprezentativním a kolegiálním způsobem a v souladu s kritérii a hodnotami EU pokračoval ve své práci a v řešení klíčových otázek, jako jsou a) zajištění dělby pravomocí a přiměřený systém kontrol a vyváženosti pravomocí, b) vyjasnění vztahů mezi státem, společností a náboženstvím, c) zavedení inkluzivního systému správy zajišťujícího lidská práva a základní svobody pro všechny občany, a d) formulování koncepce občanství podporující začlenění; vyzývá všechny politické strany a zainteresované subjekty, aby k jednáním o nové ústavě zaujaly konstruktivní přístup; zastává názor, že zapojení Benátské komise a dialog s ní by přinesl pozitivní výsledky a podpořil ústavní proces;

7.  zdůrazňuje, že je třeba dále pokročit v provádění ústavních změn z roku 2010, zejména pokud jde o přijetí právních předpisů o ochraně osobních údajů a o vojenském soudnictví a právních předpisů, kterými budou zavedena opatření pozitivní diskriminace zaměřená na zajištění rovnosti žen a mužů; konstatuje, že přítomnost a pravomoci tureckého ministra spravedlnosti a jeho podtajemníka ve Vysoké radě soudců a státních zástupců jsou důvodem ke značnému znepokojení ohledně nezávislosti soudnictví; vítá skutečnost, že vstoupily v platnost právní předpisy, jež zakládají právo občanů činit podání k Ústavnímu soudu, což bylo cílem změn ústavy v roce 2010;

8.  znovu potvrzuje základní úlohu Velkého národního shromáždění Turecka jako centrálního bodu demokratického systému Turecka a zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby všechny politické strany podpořily reformní proces a zavázaly se k němu, zejména pokud jde o vytvoření hodnotného právního rámce ochraňujícího a rozšiřujícího základní práva pro všechny komunity a občany a o snížení 10% hranice pro zastoupení v velkém národním shromáždění; vyjadřuje uznání práci tureckého vyšetřovacího výboru pro lidská práva a vyzývá k tomu, aby mu v rámci výboru pro harmonizaci s EU byla přiřčena významnější úloha s cílem prosazovat v legislativním procesu uvedení nových právních předpisů do souladu s acquis Unie nebo s evropskými normami;

9.  zdůrazňuje, že reforma tureckého soudnictví je v úsilí o demokratickou kosolidaci Turecka zásadní a je nepostradatelnou podmínkou modernizace Turecka a že tato reforma musí vyústit v moderní, výkonný, plně nezávislý a nestranný soudní systém, který zaručuje řádné právní postupy všem občanům; vítá třetí soubor reforem soudního systému jakožto krok ke komplexnímu reformnímu procesu v oblasti soudnictví a základních práv; zdůrazňuje však, že má zásadní význam pokračovat v reformním procesu, který a) bude řešit záležitosti spojené s příliš širokým vymezením trestných činů v rámci trestního práva a protiteroristického zákona, přičemž je naléhavě třeba jasně rozlišit mezi podporou terorismu a podněcování k násilí a vyjadřováním nenásilných myšlenek s cílem zaručit svobodu projevu, svobodu shromažďování, včetně studentských protestů, a svobodu sdružování; b) bude řešit otázku neúměrně dlouhého zadržování podezřelých osob před zahájením soudního řízení; c) bude řešit nutnost umožnit obhájcům neomezený přístup k soudním spisům; d) stanoví kritéria na podporu kvality a soudržnosti důkazů; přezkoumá úlohu a oblast působnosti zvláštních soudů; v této souvislosti vítá přijetí čtvrtého souboru reforem soudnictví ze strany Velkého národního shromáždění Turecka a očekává jeho brzké provedení;

10.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinnou ochranu obhájcům lidských práv; upozorňuje zejména na soudní proces s Pinar Selekovou, který trval téměř 15 let a který navzdory třem osvobozujícím rozsudkům vyústil v doživotní trest odnětí svobody, jenž dne 24. ledna 2013 vyhlásil Soud pro závažné trestné činy č. 12 v Istanbulu; zastává názor, že tento proces je příkladem nedostatků v soudním systému Turecka;

11.  vítá změny v trestním řádu a v zákoně o výkonu trestních a bezpečnostních opatření, které umožní používat u soudu i jiné jazyky než turečtinu, a očekává rychlé zavedení nových pravidel; vítá skutečnost, že dne 19. ledna 2013 vstoupil v platnost zákon o vyplácení odškodnění v případě průtahů v soudním procesu a v případě protahovaných, dílčích či nevykonaných rozsudků, a vyjadřuje naději, že očekávaná náprava na vnitrostátní úrovni sníží počet projednávaných případů týkajících se Turecka, které řeší Evropský soud pro lidská práva;

12.  je znepokojen probíhajícími soudními procesy s aktivisty, právníky, novináři a opozičními poslanci a jejich dlouhým zadržováním před zahájením soudního řízení a konstatuje, že to brání zákonné politické činnosti a je v rozporu s právem na politické sdružování a na politickou účast; vítá zrušení zvláštních soudů zřízených tureckou vládou v roce 2005, o němž rozhodlo Velké národní shromáždění Turecka, avšak vyjadřuje politování nad tím, že se tento krok nedotkne již probíhajících řízení;

13.  podotýká, že v kultuře tolerance by měla být plně uznána práva menšin; očekává, že při řízení o odvolání, které podal státní zástupce proti rozhodnutí soudu z ledna 2012 v případu vraždy Hranta Dinka, jež se částečně zakládá na argumentu, že vraždu spáchala organizace, bude dodržen řádný soudní postup;

14.  vyzývá tureckou vládu, aby v zájmu větší účinnosti soudních řízení a odstranění přetrvávajících soudních průtahů co nejdříve zajistila zahájení činnosti regionálních odvolacích soudů, které měly podle zákona zahájit činnost do června 2007, a aby se soustředila na odbornou přípravu soudců a státních zástupců pro tyto účely;

15.  bere na vědomí, že parlamentní delegace ad hoc pro pozorování soudních řízení s novináři v Turecku bude i nadále sledovat soudní procesy novinářů a reformy soudnictví v Turecku, které jsou zaměřeny na svobodu vyjadřování a svobodu sdělovacích prostředků;

16.  vybízí Turecko, aby přijalo akční plán pro lidská práva připravený tureckým ministerstvem spravedlnosti ve spolupráci s Radou Evropy, který vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, a řešilo tak záležitosti spojené s rozsudky Evropského soudu pro lidská práva v případech, kdy Turecko bylo shledáno vinným z porušování ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), a vyzývá k provádění tohoto plánu; podporuje ministerstvo spravedlnosti a Vysokou radu soudců a státních zástupců v poskytování školení v oblasti lidských práv soudcům a státním zástupcům; vítá skutečnost, že Vysoká rada soudců a státních zástupců zavedla nová kritéria pro soudce a státní zástupce, která budou hodnotit dodržování ustanovení EÚLP a judikatury Evropského soudu pro lidská práva;

17.  vyzývá Turecko, aby opět potvrdilo své odhodlání bojovat proti beztrestnosti, zvýšit úsilí o přistoupení k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu a uvést své vnitrostátní právní předpisy zcela do souladu se všem povinnostem vyplývajícím z Římského statutu, včetně začlenění ustanovení o včasné a plné spolupráci s Mezinárodním trestním soudem;

18.  připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků, včetně na internetu, tvoří jádro evropských hodnot a že skutečně demokratická společnost vyžaduje opravdovou svobodu projevu, včetně práva na nesouhlas; zdůrazňuje zvláštní úlohu veřejnoprávních sdělovacích prostředků v posilování demokracie a vyzývá příslušné orgány, aby zajistily jejich nezávislost, udržitelnost a soulad s normami Evropské unie; opět zdůrazňuje, že je důležité odstranit právní předpisy, které umožňují uložit sdělovacím prostředkům neúměrně vysoké správní daňové pokuty, což v některých případech vede k ukončení jejich činnosti nebo k autocenzuře, a že je naléhavě třeba reformovat zákon o internetu; zdůrazňuje, že je důležité řešit omezování základních svobod v širším kontextu právního státu, a to jak z hlediska formulace, tak z hlediska uplatňování zákona; je zejména znepokojen skutečností, že trestní zákoník a protiteroristický zákon jsou využívány k soudnímu stíhání nenásilných prohlášení, pokud jsou vnímána jako podporující cíle teroristické organizace; zdůrazňuje, že je třeba změnit články 26 a 28 turecké ústavy, které omezují svobodu projevu z důvodu národní bezpečnosti, veřejného pořádku a národní jednoty; opakuje proto své předchozí výzvy turecké vládě, aby dokončila revizi právního rámce pro svobodu projevu a uvedla jej neprodleně do souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

19.  bere na vědomí obavy zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků, pokud jde o vysoký počet soudních řízení s novináři a počet novinářů ve vězení, a vyzývá tureckou vládu, aby zajistila transparentnost soudních procesů a odpovídající podmínky a procesní práva pro obviněné;

20.  je znepokojen skutečností, že turecký zákon o zakládání rozhlasových a televizních společností a jejich vysílání obsahuje omezení, která nejsou v souladu se směrnicí EU o audiovizuálních mediálních službách;

21.  se znepokojením konstatuje, že většinu sdělovacích prostředků vlastní a soustřeďují rozsáhlé konglomeráty se širokou škálou obchodních zájmů; opakuje svou výzvu k přijetí nového zákona o sdělovacích prostředcích, který by upravoval mimo jiné otázky nezávislosti, vlastnictví a správní kontroly;

22.  vybízí Turecko, aby vytvořilo vnitrostátní mechanismus prevence, který požaduje Opční protokol k Úmluvě proti mučení ratifikovaný v roce 2011, a zcela tak odstranilo mučení a špatné zacházení ze strany bezpečnostních sil;

23.  vyzývá Turecko, aby uložilo ústavní omezení pouze na ty politické strany, které obhajují používání násilí jako prostředku pro svržení ústavního pořádku, v souladu s doporučeními Benátské komise;

24.  plně podporuje nový přístup Komise, v jehož rámci budou kapitoly týkající se jednak soudnictví a základních práv, jednak spravedlnosti a vnitřních věcí otevřeny již v počátečních fázích vyjednávacího procesu a uzavřeny jako poslední; zdůrazňuje, že oficiální měřítka by poskytla jasný návod a oživila reformní proces; vyzývá proto Radu, aby obnovila úsilí o otevření kapitol 23 a 24;

25.  vítá turecký zákon o veřejném ochránci práv a jmenování prvního vrchního veřejného ochránce práv, který má svými rozhodnutími zajistit důvěryhodnost této instituce; zdůrazňuje, že vrchní veřejný ochránce práv by měl posilovat důvěru veřejnosti v transparentnost a odpovědnost ve veřejných službách; připomíná, že vrchní veřejný ochránce práv a členové rady veřejného ochránce práv by měli být voleni z nestranických a nestranných kandidátů; vyzývá úřad veřejného ochránce práv k zajištění toho, aby nařízení o vnitřním rozhodovacím procesu zaručovalo nezávislost a nestrannost této instituce;

26.  vyzývá Turecko, aby pokračovalo v procesu uplatňování civilního dohledu nad bezpečnostními silami; vyzývá ke změně zákona o provinčních správních orgánech s cílem poskytnout civilním orgánům širší dohled nad vojenskými operacemi a činnostmi spojenými s prosazováním zákonů o policii; zdůrazňuje, že je důležité zřídit nezávislou agenturu pro řešení stížností ohledně výkonu práva, která by šetřila stížnosti týkající se porušování lidských práv, špatného zacházení a možných provinění tureckých donucovacích orgánů; zastává názor, že právní předpisy o složení a pravomocích nejvyšší vojenské rady je třeba reformovat;

27.  bere na vědomí, že v případu „Sledgehammer“ soud prvního stupně vydal rozsudky nad 324 podezřelými v rozsahu od 13 do 20 let, kteří strávili před zahájením soudního řízení dlouhou dobu ve vazbě; zdůrazňuje, že vyšetřování případů údajně plánovaných státních převratů, např. případů „Ergenekon“ a „Sledgehammer“, a vyšetřování kurdské organizace Koma Civakên Kurdistan (KCK) musí dokázat sílu a řádné, nezávislé, nestranné a transparentní fungování tureckých demokratických institucí a soudního systému a jejich pevný a bezpodmínečný závazek k dodržování základních práv; je znepokojen tvrzeními o používání rozporuplných důkazů proti obviněným v těchto řízeních; s politováním konstatuje, že tyto případy byly zastíněny obavami v souvislosti s jejich nadměrným rozsahem a nedostatky v postupu řízení, a je znepokojen jejich negativními dopady na společnost;

28.  vítá právní předpis, kterým se zřizuje turecký státní orgán pro lidská práva (TNHRI); vyzývá k jeho bezodkladnému uplatnění s cílem podporovat a sledovat účinné provádění mezinárodních norem v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že je důležité využívat všechny nástroje EU, které jsou v oblasti prosazování lidských práv k dispozici, s cílem aktivně podpořit zřízení a řádné fungování TNHRI a udělení pravomocí organizacím občanské společnosti;

29.  poukazuje na to, jak důležité jsou pro demokracii aktivní a nezávislé organizace občanské společnosti; zdůrazňuje význam dialogu s těmito organizacemi a vyzdvihuje jejich klíčovou úlohu v prohlubování regionální spolupráce v sociálních a politických otázkách; je proto znepokojen skutečností, že organizace občanské společnosti nadále čelí pokutám, řízení o ukončení činnosti a administrativním překážkám, které znesnadňují jejich fungování, a že konzultace s těmito organizacemi jsou zatím stále spíše výjimkou než pravidlem; vítá zlepšení spolupráce turecké vlády s nevládními organizacemi, avšak vyzývá k širší konzultaci s nimi při tvorbě politiky, včetně vypracovávání strategií a právních předpisů, a při sledování činnosti orgánů;

30.  zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout většího pokroku v oblasti práv pracovníků a odborových organizací; vyzývá Turecko, aby pokračovalo v přijímání nových předpisů v této oblasti a aby zajistilo jejich soulad s acquis EU a úmluvami Mezinárodní organizace práce, zejména pokud jde o právo na stávku a na kolektivní vyjednávání; poukazuje na to, že je důležité otevřít kapitolu 19 týkající se sociální politiky a zaměstnanosti;

31.  vítá právní předpis o ochraně rodiny a prevenci násilí na ženách; oceňuje národní akční plán pro boj proti násilí na ženách (2012–2015) a zdůrazňuje, že je nutné zajistit jeho účinné uplatňování v celé zemi; vyzývá ministerstvo pro rodinu a sociální politiku, aby pokračovalo ve svém úsilí o zvýšení počtu a kvality azylových domů pro ženy a mládež v nebezpečí; zdůrazňuje, že je důležité poskytnou ženám, které se staly obětí násilí, konkrétní možnosti a vyhlídky na nezávislou existenci; vyjadřuje uznání Turecku za jeho úsilí v potírání „vražd ze cti“, domácího násilí a fenoménů nucených sňatků a dětských nevěst a podtrhuje význam nulové tolerance násilí na ženách a význam neustálého zpřísňování preventivních opatření; je však znepokojen skutečností, že navzdory tomuto úsilí je násilí na páchané ženách stále častým jevem, a žádá zjištění totožnosti a stíhání těch, kteří obětem neposkytnou ochranu a pomoc; zdůrazňuje, že je důležité potírat chudobu žen a zvýšit jejich sociální začlenění; vyzývá ministerstvo, aby pokračovalo v aktivním prosazování práv žen, v podpoře jejich vzdělávání, a to i odstraněním nerovností mezi muži a ženami ve středoškolském vzdělávání, a v podpoře účasti žen na trhu práce, která je stále nízká, jakož i v politice a na vyšších pozicích ve státní správě i soukromém sektoru, a pokud to bude nutné, aby zavedlo vyhrazené kvóty a přepracovalo určité konkrétní předpisy upravující zaměstnanost v Turecku; vybízí tureckou vládu, aby přepracovala zákon o politických stranách a zákon o volbách s cílem učinit zapojení žen prioritou politických stran; podotýká, že Turecko si v oblasti zaměstnanosti žen do roku 2023 stanovilo 35% cíl, zatímco strategie EU 2020 usiluje o 75% zaměstnanost žen; vybízí Turecko, aby v oblasti zaměstnanosti žen usilovalo o dosažení ambiciózního cíle;

32.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že návrh antidiskriminačního zákona se nezabývá diskriminaci na základě sexuální orientace a identity; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zavést komplexní antidiskriminační právní předpisy a zřídit antidiskriminační radu prosazující rovnost občanů s cílem chránit jednotlivce před diskriminací na základě etnického původu, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, sexuální identity, věku či zdravotního postižení; je znepokojen častými útoky proti transsexuálním osobám a nedostatečnou ochranou poskytovanou lesbickým ženám, homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům proti násilí; vyzývá Turecko, aby potíralo homofobii a aby přijalo akční plán na podporu naprosté rovnoprávnosti, včetně rovnoprávnosti v pracovní oblasti, a plného akceptování lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly přijaty právní předpisy v oblasti trestných činů páchaných z nenávisti, které budou zahrnovat přísnější tresty za trestné činy páchané z důvodu jakékoli formy diskriminace;

33.  naléhavě vyzývá turecké orgány, aby přijaly rozhodná a účinná opatření v boji proti projevům antisemitismu, a šly tak příkladem celému regionu;

34.  vítá pokračující provádění právních předpisů, kterými se mění zákon z roku 2008 o nadacích a které rozšiřují možnosti týkající se obnovení vlastnických práv nemuslimských komunit; vyzývá příslušné orgány, aby byly nápomocny syrské komunitě v řešení obtíží, s nimiž se její příslušníci potýkají v souvislosti s majetkovými záležitostmi a při zápisu nemovitostí a pozemků do katastru; vyzývá k tomu, aby byla vyřešena situace, kdy řada nemovitostí římskokatolické církve byla státem zkonfiskována a zůstává v jeho majetku; konstatuje, že pokrok byl zvláště pomalý v rozšíření práv alevitské menšiny; připomíná však, že je naléhavě nutné pokračovat v rozhodujících a rozsáhlých reformách v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, zejména je třeba náboženským komunitám umožnit získat právní subjektivitu, odstranit veškerá omezení týkající se vzdělávání, jmenování a následnictví duchovních, oficiálně uznat svatyně alevitské komunity a dosáhnout souladu s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a s doporučeními Benátské komise; vyzývá Turecko k zajištění toho, aby klášteru svatého Gabriela nebyly zabaveny jeho pozemky a aby byl chráněn v celém rozsahu; je přesvědčen, že by bylo prospěšné rozšířit generální ředitelství pro náboženské otázky o zástupce náboženských menšin, čímž by se podpořila koncepce inkluzivní společnosti; vyzývá Turecko, aby z občanských průkazů odstranilo údaj o náboženské příslušnosti a aby zaručilo, aby náboženská výchova respektovala náboženskou rozmanitost a pluralitu turecké společnosti;

35.  připomíná, že vzdělávání hraje klíčovou úlohu v procesu vytváření různorodé společnosti, která je otevřená sociálnímu začlenění a respektuje náboženské komunity a menšiny; naléhavě vyzývá vládu Turecka, aby věnovala zvláštní pozornost vzdělávacím materiálům používaným ve školství, které by měly odrážet národnostní a náboženskou pluralitu a pluralitu víry v turecké společnosti, odstraňovat diskriminaci a předsudky a prosazovat plné akceptování všech náboženských komunit a menšin, a zdůrazňuje, že je zapotřebí nezaujatých vzdělávacích materiálů;

36.  vítá přímý politický dialog, který vláda Turecka nedávno zahájila s Abdullahem Öcalanem; domnívá se, že se otevřela možnost pro jednání, která by mohla vést k historicky významné dohodě řešící kurdský konflikt mírovým a demokratickým způsobem; vybízí proto strany konfliktu, aby od těchto rozhovorů co nejdříve přešly ke strukturovanému vyjednávání; zdůrazňuje, že má-li být mírový proces úspěšný, musí všechny politické strany, média a občanská společnost v Turecku sehrát konstruktivní úlohu, a oceňuje podporu, kterou této iniciativě poskytly všechny politické strany i občanská společnost; bere na vědomí, že Turecko i nadále projevuje nezlomnost vůči teroristickým útokům Strany kurdských pracujících; domnívá se, že je nutné nastolit upřímný politický dialog, a vyzývá Turecko, aby obnovilo úsilí o nalezení politického řešení kurdské otázky; vyzývá všechny politické síly, aby vytvořily vhodnou politickou platformu pro kurdskou otázku a aby o ní vedly konstruktivní dialog a usnadnily skutečné zahájení uplatňování základních práv v ústavním procesu, který odráží pluralitu Turecka a který plně uznává všechny občany a jejich práva; vyzývá všechny politické síly, aby spolupracovaly na dosažení posíleného politického dialogu a procesu dalšího politického, kulturního a socioekonomického začlenění a zapojení občanů kurdského původu s cílem zaručit jim právo na svobodu projevu, sdružování a shromažďování a podporovat pokojné začlenění občanů kurdského původu do turecké společnosti; vítá nové právní předpisy, které otevírají možnost používat mateřský jazyk v soudních řízeních, a pozitivní debatu o používání kurdštiny ve vzdělávání; připomíná, že politické řešení se může zakládat jedině na skutečně demokratické diskusi o kurdské otázce, a vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem trestních řízení vedených proti spisovatelům a novinářům, kteří o kurdské otázce píší, a nad zatčeními několika kurdských politiků, starostů a členů obecních rad, odborářů, právníků, protestujících a bojovníků za lidská práva v souvislosti s procesem proti Demokratické konfederaci Kurdistánu; zdůrazňuje, že je důležité podporovat diskusi o kurdské otázce na půdě demokratických institucí, zejména tureckého Velkého národního shromáždění;

37.  vítá iniciativy, jejichž cílem je otevřít mezinárodní kulturní středisko v řeckém sirotčinci na ostrově Büyükada, a zdůrazňuje, že je důležité odstranit všechny překážky, které brání rychlému znovuotevření semináře v Chalki; vítá a očekává urychlené provedení prohlášení turecké vlády o opětovném otevření školy pro řeckou menšinu na ostrově Gökçeada (Imbros), což představuje pozitivní krok k zachování dvojí kultury na tureckých ostrovech Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos) v souladu s rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1625 (2008); konstatuje však, že k řešení problémů, s nimiž se příslušníci řecké menšiny potýkají, zejména v souvislosti s jejich majetkovými právy, jsou zapotřebí další kroky;

38.  důrazně odsuzuje teroristický útok na velvyslanectví USA v Ankaře dne 1. února 2013 a vyjadřuje upřímnou soustrast rodině zesnulého tureckého občana; připomíná, že by sice měla být přijata další opatření v boji proti teroristickým činům k zajištění bezpečnosti státu a jeho obyvatel, neměla by však být na úkor lidských a občanských práv;

39.  vyzývá Turecké orgány k zajištění toho, aby byly zcela objasněny okolnosti masakru v Uludere v provincii Sirnak, k němuž došlo dne 28. prosince 2011, a aby byly odpovědné osoby postaveny před soud;

40.  vítá soubor pobídek, jehož cílem je zvýšit investice a hospodářský rozvoj v nejméně rozvinutých regionech Turecka, včetně jihovýchodu země, a pokračování tzv. Jihovýchodního anatolského projektu; bere na vědomí rozhodnutí Vyššího správního soudu (Danistay) o zrušení povolení na výstavbu přehrady Ilisu na základě studií o dopadu na životní prostředí a příslušných právních předpisů; vyzývá vládu Turecka, aby chránila své archeologické a přírodní bohatství tím, že bude upřednostňovat menší, ekologicky a sociálně udržitelné projekty;

41.  opakuje, že je třeba posílit soudržnost mezi tureckými regiony a mezi venkovskými a městskými oblastmi s cílem poskytnout nové příležitosti obyvatelstvu jako celku a podporovat hospodářské a sociální začlenění; vyzdvihuje zvláštní úlohu vzdělání a nutnost řešit přetrvávající výrazné regionální rozdíly v oblasti kvality vzdělávání i počtu žáků a studentů; vyzývá k tomu, aby byl učiněny kroky vedoucí k otevření kapitoly 22 týkající se regionální politiky;

42.  vítá zřízení funkce veřejného ochránce práv dítěte a přijetí první strategie v oblasti práv dítěte v Turecku; je znepokojen neúměrně vysokou mírou chudoby mezi dětmi a mírou dětské práce, zejména ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že je třeba přijmout komplexní strategii pro boj proti dětské chudobě a dětské práci, zejména při sezonních zemědělských pracích, a nadále podporovat rovný přístup ke vzdělávání pro chlapce a dívky; vyjadřuje obavy nad skutečností, že se snížil počet činných soudů pro mladistvé, a naléhavě žádá Turecko, aby poskytlo alternativy k věznění nezletilých; vyzývá vládu Turecka, aby nadále zlepšovala podmínky ve vazebních zařízeních pro mladistvé; opakuje význam nezávislého mechanismu sledování a ochrany pro ochranu práv a prevenci zneužívání;

43.  vítá zlepšení celkového podnikatelského prostředí v Turecku, k němuž došlo zejména díky vstupu nového tureckého obchodního zákoníku v platnost a stálé podpoře malých a středních podniků ze strany Organizace pro rozvoj MSP (KOSGEB); vyzývá k rozvoji partnerství mezi tureckými podniky a podniky z EU;

44.  připomíná Turecku, že desetitisíce občanů a obyvatel EU, kteří se stali oběťmi podvodu spáchaného tzv. zelenými fondy, stále čekají na nápravu, a vyzývá orgány veřejné moci, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k urychlení tohoto procesu;

Budování dobrých sousedských vztahů

45.   bere na vědomí pokračující zvýšené úsilí Turecka a Řecka o zlepšení svých dvoustranných vztahů, a to i prostřednictvím dvoustranných jednání; vyjadřuje však politování nad tím, že dosud nebyla odvolána hrozba casus belli, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka vůči Řecku; opakuje, že se Turecko musí jednoznačně zavázat k dobrým sousedským vztahům a k mírovému urovnávání sporů v souladu s Chartou Organizace spojených národů s tím, že se v případě potřeby obrátí na Mezinárodní soudní dvůr; naléhavě vyzývá vládu Turecka, aby zastavila opakované narušování řeckého vzdušného prostoru a přelety tureckých vojenských letadel nad řeckými ostrovy;

46.  zastává názor, že Turecko propáslo důležitou příležitost zahájit proces aktivní normalizace vztahů s Kyprem během jeho předsednictví Rady EU; připomíná, že EU je založena na zásadě upřímné spolupráce a vzájemné solidarity mezi všemi svými členskými státy a na respektování institucionálního rámce; zdůrazňuje, že s cílem dodat nový impuls jednáním o přistoupení mezi EU a Tureckem je naléhavě nutné dosáhnout pokroku v normalizaci vztahů Turecka s Kyperskou republikou;

47.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Turecko odmítlo svolat 70. schůzku smíšeného parlamentního výboru podle plánu v průběhu druhého pololetí roku 2012, čímž promeškalo další příležitost k posílení meziparlamentního dialogu mezi EU a Tureckem;

48.  zdůrazňuje, že EU, jejích 27 členských států a všechny ostatní kandidátské země podepsaly Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) a že tato úmluva je součástí acquis communautaire; vyzývá proto vládu Turecka, aby úmluvu bez dalšího prodlení podepsala a ratifikovala; připomíná plnou legitimitu výlučné ekonomické zóny Kyperské republiky podle úmluvy UNCLOS;

49.  ještě jednou vyjadřuje silnou podporu znovusjednocení Kypru, které by bylo založeno na spravedlivém a životaschopném řešení přijatelném pro obě komunity; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné dosáhnout dohody mezi oběma komunitami o tom, jak při zásadních jednáních o urovnání konfliktu postupovat, aby vyjednávací proces pod záštitou generálního tajemníka OSN získal brzy znovu dynamiku; vyzývá Turecko, aby začalo stahovat své ozbrojené síly z Kypru a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 (1984) předalo uzavřenou část města Famagusta Organizaci spojených národů; vyzývá Kyperskou republiku, aby pod dohledem celních orgánů EU otevřela přístav ve Famagustě, a podpořila tak pozitivní atmosféru vedoucí k úspěšnému rozřešení probíhajících jednání o znovusjednocení a umožnila kyperským Turkům obchodovat přímo a podle práva přijatelného pro všechny strany;

50.  zastává názor, že Výbor pro pohřešované osoby je jedním z nejcitlivějších a nejdůležitějších projektů na Kypru, a uznává, že jeho práce ovlivňuje životy tisíců lidí na obou stranách ostrova; vybízí Turecko a všechny zainteresované strany, aby výboru pro pohřešované osoby na Kypru nadále zvyšovaly svou podporu; domnívá se, že pokud jde o otázky plného přístupu ke všem relevantním archívům a do vojenských oblasti, je zapotřebí dialog a vzájemné porozumění; vyzývá k tomu, aby byla činnosti výboru pro pohřešované osoby věnována zvláštní pozornost;

51.  vyzývá Turecko, aby se v souladu se zásadami mezinárodního práva zdrželo jakéhokoli nového usazování tureckých občanů na Kypru, jelikož by se tak dále měnila demografická rovnováha a snižovala by se loajalita jeho občanů na ostrově vůči budoucímu společnému státu založenému na společné minulosti;

52.  zdůrazňuje význam uceleného a komplexního přístupu k bezpečnosti ve východním Středomoří a vyzývá Turecko, aby umožnilo politický dialog mezi EU a NATO tak, že zruší své veto vůči spolupráci mezi EU a NATO zahrnující Kypr, a vyzývá tudíž Kyperskou republiku, aby zrušila své veto namířené proti účasti Turecka v Evropské obranné agentuře;

53.  naléhavě žádá Turecko a Arménii, aby přistoupily k normalizaci vzájemných vztahů, a to bezpodmínečnou ratifikací protokolů o zahájení diplomatických vztahů, otevřením hranic a aktivním zlepšováním vzájemných vztahů, zejména pokud jde o přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci;

Prohlubování spolupráce mezi EU a Tureckem

54.  odsuzuje skutečnost, že Turecko odmítlo dostát své povinnosti plně a nediskriminačně uplatňovat dodatkový protokol k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem vůči všem členským státům; připomíná, že toto odmítnutí nadále velmi negativním způsobem ovlivňuje vyjednávací proces;

55.  znovu ostře odsuzuje teroristické násilí páchané Stranou kurdských pracujících, kterou EU zařadila na seznam teroristických organizací, a všemi ostatními teroristickými organizacemi; vyjadřuje v této souvislosti plnou solidaritu s Tureckem a s rodinami četných obětí terorismu; vyzývá členské státy, aby v úzké spolupráci s koordinátorem EU pro boj proti terorismu a Europolem zintezivnily spolupráci s Tureckem v boji proti terorismu a proti organizovanému zločinu, jenž je zdrojem financování teroristických aktivit; vyzývá Turecko, aby přijalo zákon na ochranu údajů, aby mohla být uzavřena dohoda o spolupráci s Europolem a aby bylo možné dále rozvíjet soudní spolupráci s Eurojustem a členskými státy EU; zastává názor, že přidělení tureckého styčného policejního důstojníka k Europolu by přispělo ke zlepšení dvoustranné spolupráce; vítá přijetí právních předpisů o financování terorismu v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru (FATF);

56.  podporuje odhodlání Turecka, pokud jde o podporu demokratických sil v Sýrii a poskytování humanitární pomoci rostoucímu počtu syrských uprchlíků, kteří zemi opustili; uznává, že rychle se zhoršující situace v Sýrii má mnohočetné dopady na bezpečnost a stabilitu regionu; žádá Komisi, členské státy a mezinárodní společenství, aby nadále podporovaly snahy Turecka o řešení rostoucích humanitárních problémů spojených s kritickou situací v Sýrii; zdůrazňuje, že je důležité, aby se EU a Turecko společně dohodly na tom, jakým způsobem poskytovat dostupnou humanitární pomoc vysídleným občanům Sýrie, kteří se v současnosti nacházejí na tureckém území nebo čekají na hranicích; zdůrazňuje, že EU a Turecko by měly kromě poskytování humanitární pomoci také aktivně usilovat o rozvíjení společného strategického přístupu s cílem využít pákového efektu k ukončení tragické krize v Sýrii;

57.  vítá rozhodnutí rozšířit spolupráci mezi EU a Tureckem v řadě důležitých energetických otázek a vyzývá Turecko, aby se k této spolupráci zavázalo; je přesvědčen, že s přihlédnutím ke strategické úloze Turecka a k jeho rozsáhlým obnovitelným zdrojům energie by se mělo začít uvažovat o významu zahájení jednání o kapitole 15 týkající se energie s cílem dále pokročit ve strategickém dialogu o energii mezi EU a Tureckem; zdůrazňuje, že je třeba ještě posílit spolupráci v oblasti strategie pro energetické koridory vedoucí do EU; domnívá se, že posílená spolupráce EU a Turecka v oblasti energie i případná jednání o kapitole 15 by měly rovněž podporovat rozvoj potenciálu obnovitelných zdrojů energie a přeshraniční infrastruktury pro přenos elektrické energie;

58.  domnívá se, že Turecko je důležitým partnerem v oblasti Černého moře, což má pro EU strategický význam; vybízí Turecko, aby nadále podporovalo provádění politik a programů EU v této oblasti a aktivně k nim přispívalo;

59.  vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala organizace občanské společnosti a cílené aktivity občanů pro občany, a to odpovídajícím financováním dialogu s občanskou společností, Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva a programů celoživotního učení, včetně činností spojených s kulturou a sdělovacími prostředky;

o
o   o

60.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 98.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0116.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0212
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0453.
(5) Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.
(6) Věc 228/06 Mehmet Soysal a Ibrahim Savatli vs Bundesrepublik Deutschland [2009] ECR I-01031.


Zpráva o pokroku Černé Hory za rok 2012
PDF 331kWORD 31k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o zprávě o pokroku Černé Hory za rok 2012 (2012/2860(RSP))
P7_TA(2013)0185B7-0087/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Černá Hora na straně druhé, která byla uzavřena dne 29. března 2010(1),

–  s ohledem na závěry přijaté Evropskou radou ve dnech 19.– 20. června 2003 a jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro západní Balkán: směrem k evropské integraci“,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 9. listopadu 2010 o stanovisku Komise k žádosti Černé Hory o členství v Evropské unii (COM(2010)0670),

–  s ohledem na Zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. května 2012 o pokroku Černé Hory při provádění reforem (COM(2012)0222) a s ohledem na závěry Rady ze dne 26. června 2012, v nichž rozhodla, že přístupová jednání s Černou Horou by měla být zahájena dne 29. června 2012,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o zprávě o pokroku Černé Hory za rok 2012 ze dne 10. října 2012 (SWD(2012)0331,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10. října 2012 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012–2013“ (COM(2012)0600),

–  s ohledem na prohlášení a doporučení, která na své čtvrté a páté schůzi ve dnech 3.–4. dubna 2012 a 28.–29. listopadu 2012 vydal parlamentní Výbor pro stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Černou Horou,

–  s ohledem na první schůzi Smíšeného poradního výboru občanské společnosti EU-Černá Hora, která se konala dne 2. října 2012,

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ohledně uplatňování Evropské charty regionálních a menšinových jazyků ze strany Černé Hory, které přijal Výbor ministrů dne 12. září 2012(2),

–  s ohledem na zprávu účelově vytvořeného výboru předsednictva Rady Evropy ze dne 29. listopadu 2012 o sledování průběhu voleb,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že politické vedení Černé Hory obdrželo ve volbách nový mandát, aby dále plnilo cíle přístupových jednání;

B.  vzhledem k tomu, že Černá Hora dosáhla na cestě k členství v EU značného pokroku;

C.  vzhledem k tomu, že stále přetrvávají určité nedostatky v procesu přistoupení, zejména v oblasti boje proti organizovanému zločinu a korupci na nejvyšší úrovni, které je třeba řešit;

D.  vzhledem k tomu, že proces přistoupení by měl i nadále zůstat hybnou silou pokračujících reforem; vzhledem k tomu, že občanská společnost hraje v procesu reforem a integrace do EU nezastupitelnou roli;

E.  vzhledem k tomu, že Černá Hora je první zemí, v níž se používá nový přístup EU k vyjednávání, který klade větší důraz na demokratické vládnutí, základní svobody, právní stát, soudnictví a boj proti korupci a organizovanému zločinu;

F.  vzhledem k tomu, že EU stanovila právní stát jako jednu z hlavních zásad procesu rozšiřování;

G.  vzhledem k tomu, že Černá Hora i nadále hraje důležitou roli v rámci regionální stability;

Obecné informace

1.  vítá rozhodnutí Rady zahájit přístupová jednání s Černou Horou dne 29. června 2012; konstatuje, že toto rozhodnutí je významným krokem na cestě přistoupení této země k EU a jasným potvrzením toho, že EU se zasazuje o evropskou budoucnost západního Balkánu; zdůrazňuje pokrok, jehož Černá Hora dle zprávy o pokroku za rok 2012 vypracované Komisí dosáhla;

2.  vítá skutečnost, že předčasné parlamentní volby proběhly poklidně, svobodně a spravedlivě v souladu s mezinárodními standardy; konstatuje, že právní předpisy týkající se voleb jsou z velké části v souladu s doporučeními Benátské komise a Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE/ODIHR); zdůrazňuje, že právní rámec musí zcela odpovídat doporučením OSCE/ODIHR týkajícím se toho, že žádný občan nesmí být předmětem nevhodného omezování; vyzývá orgány, aby dále zdokonalily způsob sestavování voličských seznamů a zvýšily transparentnost, pokud jde o dohled nad financováním volební kampaně, a aby zajistily správné uplatňování právních předpisů v oblasti financování politických stran, mj. tím, že odstraní zejména veškeré formy zneužívání veřejných prostředků k politickým účelům; vyzývá dále k řádnému prošetření stížností, aby v souladu s doporučeními OBSE/ODIHR došlo k dalšímu posílení důvěry veřejnosti ve volební proces;

3.  vítá sestavení nové vlády a vybízí všechny politické síly, aby se prostřednictvím konstruktivního dialogu a úzké spolupráce s občanskou společností nadále zaměřovaly na program integrace své země do EU;

4.  vítá zahájení jednání s Černou Horou a domnívá se, že tento krok je zároveň pozitivním signálem pro další země v regionu; vybízí centrální orgány v Podgorici, aby neustávaly v reformním úsilí; vítá rovněž nový vyjednávací přístup EU, podle nějž se na počátku vyjednávání řeší zásadní otázky obsažené v kapitole 23 a 24, aby tak byl posílen význam právního státu a zbylo maximum času na vytvoření nezbytných právních předpisů a institucí a na dosažení přesvědčivých výsledků při provádění těchto změn; domnívá se, že pokud bude reformní proces pokračovat a bude dosaženo konkrétních výsledků, mělo by co nejdříve dojít k otevření nových kapitol jednání;

5.  bere s potěšením na vědomí, že pomoc poskytovaná v rámci nástroje předvstupní pomoci (IPA) funguje v Černé Hoře dobře; vyzývá vládu Černé Hory i Komisi, aby zjednodušily správní postup při financování nástroje předvstupní pomoci s cílem zlepšit jeho dostupnost pro menší a necentralizované občanské organizace, odborové organizace a další příjemce;

Politická kritéria

6.  vítá, že kontrolní role parlamentu Černé Hory byla díky přijetí zákona o parlamentním vyšetřování, dodatků k jednacímu řádu parlamentu a k zákonu o důvěrnosti údajů a rovněž díky započetí uplatňování zákona o kontrole v oblasti bezpečnosti a obrany ze strany parlamentu dále upevněna; zdůrazňuje, že zajištění civilní kontroly ozbrojených sil je jedním z klíčových prvků demokratické reformy; poukazuje na to, že je nutné dále zvýšit možnosti tvorby právních předpisů a také konzultace s občanskou společností; vyzývá černohorský parlament, aby nadále zlepšoval svou kontrolní roli, zejména ve vztahu k boji proti organizovanému zločinu a korupci; vybízí k výraznější aktivitě parlamentu během přístupových jednání v oblasti strategických a politických diskuzí, analýz politik a přezkumu právních předpisů, a to na úrovni různých parlamentních výborů, aby si tak zajistil efektivní kontrolu nad vyjednávacím procesem; vyzývá k důslednějšímu dohledu parlamentu nad prováděním přijatých právních předpisů a usnesení;

7.  naléhavě vyzývá černohorský parlament, aby přijal ústavní předpisy s cílem zvýšit právní nezávislost, integritu a odpovědnost soudního systému a posílit nezávislost soudců a profesní autonomii Soudní rady a Rady státních zástupců; domnívá se, že je zapotřebí vynaložit další úsilí k zajištění profesního rozvoje a jmenování soudců a státních zástupců na základě zásluh;

8.  vítá opatření, která mají zlepšit efektivitu soudů, včetně snížení počtu nevyřešených případů, je však i nadále znepokojen délkou soudních řízení a nevhodnou infrastrukturou na mnoha soudech; vyzývá orgány, aby zavedly jasná kritéria pro povyšování a profesní hodnocení soudců a státních zástupců; vyzývá k větší transparentnosti, pokud jde o řádné soudní řízení a rozhodnutí soudů;

9.  je znepokojen nedostatečnými alternativami k zadržování dětí, které se dostaly do konfliktu se zákonem; vyzývá orgány, aby podporovaly opatření zaměřená na rozšíření možností odborníků pracujících s dětmi, které se dostaly do kontaktu se soudním systémem;

10.  požaduje další opatření, která by pomohla vytvořit profesionální, efektivní a nestrannou veřejnou správu vybranou na základě schopností, jež by měla v praxi naplňovat principy služby občanovi; zdůrazňuje, že tato opatření by měla být zavedena finančně únosným způsobem a s odpovídajícími mechanizmy kontroly; vítá komplexní reformu veřejného sektoru, která usiluje o racionalizaci a modernizaci, a vyzývá k jejímu provádění;

11.  vyzývá k posílení vazeb mezi tvůrci politik a občanskou společností; vítá zapojení nevládních organizací do pracovních skupin, které se zabývají přístupovými jednáními, v zájmu zajištění odpovědnosti a transparentnosti procesu přistoupení; považuje za důležité, že tyto organizace jsou rovnoprávnými členy pracovních skupin; vítá novou platformu vlády pro elektronické petice, která má zlepšit participativní demokracii v rámci tvorby politik a elektronické správy; vybízí Černou Horu, aby zvážila zřízení tzv. národního výboru, který by sestával z poslanců a zástupců občanské společnosti a jenž by fungoval jako poradní fórum během celého procesu přístupových jednání; poukazuje na odpovědnost vlády i parlamentu Černé Hory za včasné informování občanů a občanské společnosti o vývoji přístupových vyjednávání;

12.  zdůrazňuje, že Černá Hora ratifikovala osm základních úmluv Mezinárodní organizace práce o pracovních právech a přepracovanou Evropskou sociální chartu; zdůrazňuje významnou úlohu sociálního dialogu a vybízí vládu Černé Hory k tomu, aby zvýšila své ambice v Sociální radě a dále ji posilovala; zdůrazňuje význam zvyšování transparentnosti a účinnosti Sociální rady; vybízí orgány Černé Hory, aby upravily pracovní právo v tom smyslu, aby bylo v souladu s právními předpisy EU;

13.  vyjadřuje obavy nad dosud poměrně slabým výkonem pracovního trhu a stále se zvyšující nezaměstnaností dosahující 20 %; vítá národní strategii pro podporu zaměstnanosti a rozvoj lidských zdrojů na období let 2012–2015; vybízí orgány Černé Hory k urychlenému provádění této strategie, posílení kapacit veřejné služby v oblasti zaměstnanosti a k zintenzivnění úsilí při řešení otázek nízké míry činnosti, zaměstnanosti a nesouladu mezi nabídkou dovedností a poptávkou na trhu;

14.  vyjadřuje politování nad tím, že korupce je stále běžná; doporučuje vládě Černé Hory, aby důsledně uplatňovala protikorupční opatření a opatření v oblasti konfliktu zájmů, včetně nového zákona o financování politických stran; domnívá se, že je velmi důležité, aby dosáhla přesvědčivých výsledků zejména v oblasti vyšetřování a usvědčení, zejména v případech korupce na nejvyšší úrovni, aby dále posílila preventivní nástroje a osvětové kampaně a také chránila občany, kteří oznámí případy korupce; zdůrazňuje, že je nutné prohloubit spolupráci mezi agenturami, rozšířit příslušné administrativní kapacity orgánů dohledu a uplatňovat příslušná doporučení Skupiny států proti korupci (GRECO) s cílem zvýšit transparentnost financování politických stran a volebních kampaní; požaduje, aby bylo v případě vyšetřování korupce na nejvyšší úrovni, včetně přehodnocení kontroverzních privatizačních kauz, dosaženo konkrétních výsledků;

15.  vyzývá vládu, aby posílila právní rámec a zvýšila kapacitu orgánů činných v trestním řízení v boji proti organizovanému zločinu; vyzývá k rozšíření domácí, regionální a mezinárodní spolupráce, zejména v oblasti vyšetřování finanční kriminality; chválí opatření zaměřená na prevenci a boj proti obchodování s lidmi, požaduje však efektivní vyšetřování a stíhání a rovněž přijetí opatření na rozšíření kapacit v oblasti soudních orgánů a orgánů činných v trestním řízení, které se zabývají případy obchodování s lidmi, a vyvinutí většího úsilí při identifikování obětí a zajišťování jejich ochrany, především pokud jde o děti a ženy;

16.  vyzývá vládu a parlament Černé Hory, aby před prezidentskými volbami, jež se budou konat v roce 2013, vypracovaly a přijaly nový zákon o financování prezidentské volební kampaně, jenž by byl v souladu s novým zákonem o financování politických stran a mezinárodními osvědčenými postupy uplatňovanými v jiných zemích, aby se předešlo jakémukoli zneužití veřejných financí;

17.  vyzývá černohorský parlament, aby přijal kodex chování pro předcházení střetu zájmů a zveřejnil informace o finančních zájmech členů;

18.  všímá si, že prostředí médií je pestré a rozdělené podle politických názorů; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby vzhledem k tomu, že zachování svobody sdělovacích prostředků je jednou ze základních zásad EU, zajistily a podporovaly prostřednictvím médií, která by byla prosta politického i jakéhokoli jiného vměšování, pluralitu sdělovacích prostředků a svobodu projevu; připomíná, že je důležité podporovat odpovědné sdělovací prostředky a redakční nezávislost;

19.  vítá pokrok, ke kterému došlo v oblasti dekriminalizace pomluvy a urážky na cti; považuje za důležité řádně vyšetřit veškeré hrozby a útoky na novináře a ohrožení svobody tisku a zahájit jejich stíhání; je znepokojen tím, že policejní vyšetřování týkající se série násilných útoků proti zástupcům i majetku černohorských médií zatím nedospěla ke konečnému rozsudku; zdůrazňuje, že je nutné zajistit v případě obětí spravedlnost; vyzývá dané orgány, aby zajistily nezávislost, soběstačnost, kontrolní kapacitu a fungování regulačních orgánů na základě standardů EU;

20.  vyzývá parlament Černé Hory, aby v souladu se standardy Evropského soudu pro lidská práva a na základě osvědčených mezinárodních postupů zajistil transparentnost orgánů Černé Hory a především aby zveřejnil informace, jež by mohly odhalit případy korupce a organizovaného zločinu, a to skrze patřičné uplatňování nového Zákona o svobodném přístupu k informacím;

21.  vítá pokrok, ke kterému došlo v oblasti ochrany a začlenění všech menšin a osob se zdravotním postižením do společnosti; je si však vědom toho, že musí dojít ke zlepšení zejména v oblasti začleňování Romů, Aškaliů a Egypťanů, a to především na základě uplatňování příslušných politických dokumentů; vyzývá orgány, aby přijaly další opatření zaměřená na boj proti diskriminaci a zvyšování informovanosti o dané problematice, zlepšily v případě uvedených skupin obyvatel (se zvláštním zřetelem na romskou, aškalijskou a egyptskou populaci) životní podmínky, přístup k sociálnímu zabezpečení, zdravotnictví, vzdělání, bydlení a službám v oblasti zaměstnanosti, zajistily řádné využívání veřejných služeb z jejich strany, včetně přístupu k inkluzivnímu vzdělání pro všechny děti, a aby chránily jejich kulturní dědictví a identitu; odsuzuje fyzické a slovní útoky na příslušníky lesbické, gay, bisexuální a transgenderové komunity a vyzývá dané orgány, aby učinily maximum pro to, aby takovýmto útokům předešly; zdůrazňuje odpovědnost vlády a všech politických stran zastávat aktivní postoj při vytváření atmosféry podporující toleranci a začleňování do společnosti;

22.  vítá odhodlání vlády bojovat proti diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlaví i prostřednictvím toho, že v březnu 2012 uspořádala mezinárodní konferenci „Společně proti diskriminaci“, na níž se shromáždili představitelé vysokých vládních subjektů z daného regionu, aby se zabývali sociálním a právním postavením příslušníků lesbické, gay, bisexuální a transgenderové komunity; vítá vytvoření útočiště pro příslušníky lesbické, gay, bisexuální a transgenderové komunity a doufá, že bude zajištěno jeho financování; vyzývá vládu, aby za účelem předcházení dalším útokům a diskriminaci spolupracovala s nevládními organizacemi; vřele očekává užší spolupráci v této oblasti; vybízí vládu Černé Hory, aby veřejně podpořila průvod Pride, jenž se má v Podgorici konat v rámci festivalu v roce 2013, a aby dohlédla na zajištění bezpečnosti účastníků této akce;

23.  podotýká, že v oblasti práv žen a rovnosti mezi muži a ženami bylo dosaženo jen omezeného pokroku; poukazuje na problém, který spočívá v tom, že ženy jsou i nadále nedostatečně zastoupeny v černohorském parlamentu a v dalších vrcholných rozhodujících funkcích a na pracovním trhu a že časti dochází k nerespektování jejich pracovních práv, včetně stejné odměny; vybízí orgány, aby na základě dostatečných lidských a finančních zdrojů posílily vládní a další orgány odpovědné za rovnost mezi muži a ženami;

24.  podotýká, že ve společnosti stále přetrvává domácí násilí proti ženám, a doporučuje orgánům, aby s cílem tuto otázku vyřešit a zvýšit povědomí v dané oblasti zintenzivnily úsilí zaměřené na uplatňování legislativního rámce; vybízí příslušné orgány, aby vyjádřily znepokojení nad chudobou dětí a nad tím, že přibližně tři čtvrtiny chudých dětí žijí ve vzdálených venkovských oblastech bez přístupu k základním službám; vyzývá ke zlepšení služeb pro ohrožené děti a rodiny a k reformám, které by upevnily příslušné odvětví sociálního zabezpečení;

Hospodářská kritéria

25.  chválí Černou Horu za to, že je západobalkánskou zemí, kde se provádí nejvíce strukturálních reforem, a že si navzdory hospodářské krizi uchovává makroekonomickou a fiskální stabilitu; poukazuje však na zvyšování veřejného zadlužení; vyzývá vládu, aby pokračovala ve strukturálních reformách, racionalizovala výdaje, zvyšovala flexibilitu pracovního trhu, řešila otázku rostoucí nezaměstnanosti, podporovala vytváření kvalitních pracovních míst, zvyšovala konkurenceschopnost s cílem vytvořit plně funkční tržní hospodářství a podporovala malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby Černé Hoře pomohla vypracovat program inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, který by byl v souladu se strategií Evropa 2020;

26.  vyzývá orgány Černé Hory, aby udržovaly rovnováhu mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí; vyzývá vládu, aby zajistila, že privatizace státní elektrárenské společnosti proběhne transparentně a že budou realizovány dohodnuté investice; zároveň připomíná nutnost specificky sladit rozvoj cestovního ruchu s ochranou životního prostředí; v souvislosti s přímořským cestovním ruchem požaduje dlouhodobé plánování a vytvoření silných mechanismů na předcházení poškozování životního prostředí a předcházení korupci v oblasti územního plánování a výstavby;

27.  vybízí orgány v Podgorici, aby uplatňovaly Strategii pro zavádění obchodních uskupení přijatou v červenci 2012, díky níž by se mohla zvýšit konkurenceschopnost hospodářství Černé Hory tím, že by došlo k upevnění pozice malých a středních podniků a ke zvýšení vývozního potenciálu i počtu pracovních příležitostí;

28.  je znepokojen velikostí neformální ekonomiky, což je problém, který je třeba řešit, aby se přilákaly investice, podpořily podniky a zajistila účinná ochrana zaměstnanců;

Schopnost převzít závazky vyplývající z členství

29.  vyzývá vládu, aby zlepšila institucionální a správní kapacity státních institucí, které se zabývají klíčovými oblastmi právních předpisů EU, a aby posílila interinstitucionální spolupráci a koordinaci, zejména s ohledem na urychlení příprav decentralizovaného řízení složek nástroje předvstupní pomoci, jež jsou přípravou na strukturální fondy a Fond soudržnosti; požaduje další zlepšování při vytváření profesionální a účinné veřejné správy, jejíž úředníci by byli vybíráni na základě schopností a byli by nestranní;

30.  vybízí dané orgány, aby přijaly další opatření k harmonizaci a uplatňování právních předpisů v oblasti životního prostředí a klimatu a k rozšíření příslušných správních kapacit a upevnění interinstitucionální spolupráce;

31.  zdůrazňuje nutnost zaměřit se na udržitelnou výrobu elektrické energie a sladit potřeby hospodářského rozvoje s ochranou životního prostředí; vítá určitý pokrok v oblasti obnovitelných energií; požaduje další opatření ke zlepšení energetické účinnosti a zajištění bezpečnosti dodávek energie;

32.  vybízí k dalšímu úsilí v oblastech jako je volný pohyb pracovníků, volný pohyb kapitálu, právo obchodních společností, bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika, zdaňování, podnikání a průmyslová politika a finanční a rozpočtová ustanovení;

Regionální spolupráce a dvoustranné záležitosti

33.  poukazuje na význam dobrých sousedských vztahů a vítá konstruktivní úlohu Černé Hory v rámci regionální spolupráce, zejména její aktivní účast v řadě regionálních iniciativ v jihovýchodní Evropě; oceňuje, že Černá Hora udržuje dobré dvoustranné vztahy se všemi sousedními zeměmi; vyjadřuje však politování nad tím, že ještě nedošlo k úplnému vymezení hranic téměř s žádným ze sousedů; požaduje vyřešení všech zbývajících nevyřešených otázek v duchu dobrých sousedských vztahů a zdůrazňuje, že dvoustranné záležitosti musejí být vyřešeny před přistoupením k EU; opětovně vyzývá Komisi a Radu, aby v souladu se smlouvami EU zahájily vypracování obecně použitelného mechanizmu řešení sporů, který by se zaměřoval na řešení dvoustranných otázek mezi zeměmi usilujícími o přistoupení k EU a členskými státy;

34.  vítá trvalou spolupráci Černé Hory v rámci Sarajevského prohlášení v souvislosti s otázkou uprchlíků a vysídlených osob, a zejména dohodnutý regionální program pro problematiku bydlení, jenž byl podpořen na mezinárodní konferenci dárců v Sarajevu v dubnu 2012; zdůrazňuje nutnost vyvíjet nepřetržité úsilí ve snaze vyřešit zbývající otázky v rámci tohoto procesu;

35.  vítá, že Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Černá Hora a Srbsko podepsaly prohlášení ministrů a dohodu o regionálním programu pro problematiku bydlení a také že byly přislíbeny finanční prostředky na podporu tohoto programu;

36.  vyzývá Černou Horu, aby sladila svůj postoj k Mezinárodnímu trestnímu soudu se společným postojem EU ohledně integrity Římského statutu;

37.  vítá ratifikaci a vstup dohody mezi EU a Černou Horou o rámci pro účast Černé Hory na operacích Evropské unie pro řešení krizí v platnost;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a také vládě a parlamentu Černé Hory.

(1) Úř. věst. L 108, 29.4.2010, s. 3.
(2) CM/RecChL (2012)4.


Zpráva o pokroku Srbska za rok 2012
PDF 288kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o zprávě o pokroku Srbska za rok 2012 (2012/2868(RSP))
P7_TA(2013)0186B7-0090/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 2. března 2012,

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé, k níž dal Parlament dne 19. ledna 2011 svůj souhlas a která právě prochází poslední fází ratifikace v členských státech, na Prozatímní dohodu o obchodu a obchodních záležitostech mezi Evropským společenstvím na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé, která vstoupila v platnost dne 1. února 2010, a na nařízení Evropského parlamentu a Rady o určitých postupech uplatňování dohody o stabilizaci a přidružení uzavřené mezi ES a Srbskem: o postupech uplatňování dohody a prozatímní dohody,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/213/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách evropského partnerství se Srbskem a o zrušení rozhodnutí 2006/56/ES(1),

–  s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 28. února 2012 a na závěry Evropské rady ze dne 1. března 2012,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. října 2010, v nichž vyzvala Komisi, aby vypracovala své stanovisko k žádosti Srbska o členství v Evropské unii, na závěry Rady ze dne 5. prosince 2011 a závěry Evropské rady ze dne 9. prosince 2011, které stanoví podmínky pro zahájení přístupových jednání se Srbskem, a dále na závěry Rady ze dne 11. prosince 2012, které potvrdila Evropská rada ve dnech 13.–14. prosince 2012,

–  s ohledem na stanovisko Komise ze dne 12. října 2011 k žádosti Srbska o členství v Evropské unii (SEC(2011)1208) a na sdělení Komise ze dne 12. října 2011 s názvem „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012“ (COM(2011)0666),

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Srbska za rok 2012 ze dne 10. října 2012 (SWD(2012)0333),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10. října 2012 s názvem „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012–2013“ (COM(2012)0600),

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 k otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 9. září 2010, jež vzalo na vědomí obsah uvedeného stanoviska a uvítalo připravenost EU napomoci dialogu mezi Bělehradem a Prištinou(2),

–  s ohledem na společné prohlášení 6. meziparlamentního shromáždění EU-Srbsko, které proběhlo ve dnech 27.–28. září 2012,

–  s ohledem na dohodu mezi EU a Srbskem o zpětném přebírání osob ze dne 8. listopadu 2007(3) a na nařízení Rady (ES) č. 1244/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni(4),

–  s ohledem na třetí zprávu Komise o monitorování zemí západního Balkánu v období po liberalizaci vízového režimu v souladu s prohlášením Komise ze dne 8. listopadu 2010, která byla zveřejněna dne 28. srpna 2012 (COM(2012)0472),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/361/SZBP ze dne 20. prosince 2010 o podpisu a uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Srbsko o rámci pro účast Republiky Srbsko na operacích Evropské unie pro řešení krizí(5),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu omezené volební pozorovatelské mise Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE, která sledovala srbské parlamentní a prezidentské volby ve dnech 6. a 20. května 2012, předloženou dne 19. září 2012,

–  s ohledem na výroční zprávu předsedy Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ze dne 1. srpna 2012, která byla předložena Valnému shromáždění OSN dne 15. října 2012,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 1. března 2012 přiznala Evropská rada Srbsku status kandidátské země EU a tak opětovně potvrdila jeho zřetelnou evropskou perspektivu v souladu se závazky EU vůči celému regionu západního Balkánu;

B.  vzhledem k tomu, že v rámci závěrů předsednictví vypracovaných v návaznosti na zasedání Evropské rady konané v Soluni ve dnech 19.–20. června 2003 bylo všem státům západního Balkánu jednoznačně přislíbeno, že mohou přistoupit k Evropské unii, jakmile splní stanovená kritéria; vzhledem k tomu, že tento příslib byl potvrzen v rámci obnoveného konsenzu ohledně rozšíření, který schválila Evropská rada ve dnech 14.–15. prosince 2006, a v rámci závěrů Rady ze dne 25. října 2010 a dále na setkání ministrů zemí EU a západního Balkánu dne 2. června 2010;

C.  vzhledem k tomu, že Srbsko učinilo řadu kroků k normalizaci vztahů s Kosovem a usiluje o uspokojivé splnění politických kritérií a podmínek procesu stabilizace a přidružení;

D.  vzhledem k tomu, že dohodu o stabilizaci a přidružení mezi EU a Srbskem zbývá ratifikovat pouze v jednom členském státě EU;

E.  vzhledem k tomu, že stejně jako všechny země aspirující na členství v EU musí být Srbsko hodnoceno podle toho, do jaké míry splnilo a provedlo stejný soubor kritérií;

F.  vzhledem k tomu, že Srbsko má předpoklady stát se důležitým aktérem při zajišťování bezpečnosti a stability ve svém regionu a mělo by zachovat a prohlubovat konstruktivní přístup k regionální spolupráci a dobrým sousedským vztahům, jež jsou nedílnou součástí procesu evropské integrace;

G.  vzhledem k tomu, že v co nejranější fázi procesu přistoupení by měly být v konstruktivním a sousedském duchu řešeny dvoustranné otázky, a to pokud možno ještě před zahájením přístupových jednání a při zohlednění obecných zájmů a hodnot EU; vzhledem k tomu, že tyto otázky by neměly představovat ani být považovány za překážku procesu přistoupení;

H.  vzhledem k tomu, že nová srbská vláda potvrdila své odhodlání pokračovat v úsilí o evropskou integraci; vzhledem k tomu, že je v tomto ohledu nezbytné dosáhnout výrazného posunu v oblasti schvalování a provádění reforem;

I.  vzhledem k tomu, že v rámci své politiky rozšíření klade EU důraz na právní stát;

1.  vítá výzvu Rady, aby Komise předložila zprávu, jakmile Srbsko dosáhne nezbytné míry souladu s kritérii pro členství a klíčovými prioritami, aby bylo možné zahájit bez dalších prodlev přístupová jednání; je pevně přesvědčen, že zahájení jednání o přistoupení k EU v červnu 2013 je dosažitelným cílem; naléhavě vyzývá Srbsko, aby pokračovalo v demokratických, systémových a socio-ekonomických reformách, které mu umožní převzít a účinně plnit povinnosti vyplývající z členství;

2.  vítá průběh parlamentních, místních a předčasných prezidentských voleb, které se konaly v květnu 2012 a které se podle Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE vyznačovaly dodržováním základních práv a svobod; vyzývá vládu, aby provedla doporučení obsažená v závěrečné zprávě Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE s cílem zvýšit transparentnost volebního procesu;

3.  vítá odhodlání nové vlády pokračovat na cestě směrem k začlenění do EU a zdůrazňuje, že je nutné provést reformy; vybízí novou vládu, aby se plně zasadila o schválení reforem, zejména pokud jde o klíčové reformy v oblasti soudnictví, potírání korupce, svobody sdělovacích prostředků, ochrany všech menšin, udržitelného hospodaření s přírodními zdroji, o strukturální hospodářskou reformu a zlepšení podnikatelského prostředí;

4.  zdůrazňuje, že přístupová jednání se Srbskem bude možné zahájit, jakmile budou uspokojivě splněny klíčové priority a budou-li pokračovat reformy, především s ohledem na zajištění právního státu; zdůrazňuje, že tím bude potvrzeno odhodlání EU pokračovat v rozšiřování, stejně jako směřování zemí západního Balkánu k členství EU; vítá pokrok, který Srbsko učinilo směrem ke splnění politických kodaňských kritérií, jak jej uznala Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2012, a připomíná, že další posun v evropském integračním procesu závisí na pokračování procesu reforem, a zejména na zaručení demokracie a fungování demokratických institucí, dodržování zásad právního státu, zajištění dodržování lidských práv, rovnoprávné a důrazné ochraně všech menšin v Srbsku v souladu s evropskými normami, zachování dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce, včetně mírového vyřešení dvoustranných problémů, a rovněž na zlepšování fungování tržního hospodářství;

5.  zdůrazňuje, že přistoupení Srbska k EU má klíčový význam pro kvalitu hospodářského a sociálního rozvoje této země;

6.  upozorňuje na význam dohody o stabilizaci a přidružení mezi EU a Srbskem, která vymezuje vzájemná práva a vzájemné povinnosti obou stran až do okamžiku přistoupení Srbska k EU; poznamenává, že z hlediska plnění povinností vyplývajících z dohody o stabilizaci a přidružení a prozatímní dohody vykazuje Srbsko pozitivní výsledky; vyzývá členský stát, který tak dosud neučinil, aby urychleně dokončil ratifikaci dohody o stabilizaci a přidružení, aby mohla co nejdříve vstoupit v platnost a vztahy mezi EU a Srbskem tak dostaly nový rozměr a impuls;

7.  vítá pokrok, který Srbsko učinilo směrem ke splnění politických kodaňských kritérií, jak jej uznala Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2012; připomíná, že další posun v evropském integračním procesu je přímo závislý na úsilí o provedení nezvratných reforem a splnění podmínek stanovených Radou; zdůrazňuje, že klíčovým hlediskem je praktické uplatňování;

8.  s politováním konstatuje, že 9. kolo dialogu na vysoké úrovni mezi Bělehradem a Prištinou skončilo bez uzavření komplexní dohody o rozsahu pravomocí společenství srbských obcí; vyzývá obě strany, aby pokračovaly v rozhovorech a dále je prohloubily s cílem nalézt co nejdříve vzájemně přijatelné a udržitelné řešení všech zbývajících otázek; upozorňuje na skutečnost, že normalizace vztahů je v nejlepším zájmu Srbska i Kosova a je klíčovým krokem k odblokování procesu evropské integrace; vyzývá k důslednému uplatňování dohod, ke kterým obě strany dosud dospěly; vítá setkání srbského a kosovského předsedy vlády, Ivicy Dačiće a Hashima Thaçi, jako klíčové kroky ke skutečnému usmíření Srbů a Kosovanů a k normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem; oceňuje proaktivní a vůdčí úlohu vysoké představitelky, místopředsedkyně Catherine Ashtonové ve zprostředkování dialogu mezi Srbskem a Kosovem; se zájmem očekává pokrok v dalších oblastech, jako jsou telekomunikace a energetika, a naléhavě vyzývá obě strany, aby se aktivně zasadily o vyřešení problému pohřešovaných osob; vítá pokyn srbské vlády k provádění dohody o regionální spolupráci s širokou působností, rozhodnutí jmenovat styčného úředníka pro kanceláře EU v Prištině a v Bělehradě a podpis dohody o integrované správě hranic a její provádění; vyzývá Bělehrad, aby nadále úzce spolupracoval s jednotkami EULEX na budování právního státu a aby zvýšil společné úsilí o potírání organizovaného zločinu; vybízí Srbsko, aby plně spolupracovalo se speciální vyšetřovací komisí EULEX a bylo jí plně nápomocno při její činnosti;

9.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se do dialogu zapojily parlamenty a občanská společnost Srbska a Kosova; zdůrazňuje, že o výsledcích tohoto dialogu musí být transparentním a uceleným způsobem informována srbská i kosovská veřejnost, což posílí důvěryhodnost celého procesu a zvýší jeho podporu ze strany veřejnosti; vyzývá ke společným prohlášením a veřejným konzultacím ohledně otázek projednávaných v rámci dialogu, bude-li to vhodné, a ke zveřejňování všech dosažených dohod, a to nejen v angličtině, ale také v srbštině a albánštině;

10.  znovu opakuje, že představy o rozdělení týkající se Kosova či jiné země západního Balkánu jsou v rozporu s myšlenkou evropské integrace; vyzývá ke zrušení paralelních institucí srbského státu v severním Kosovu, a zejména ke stažení bezpečnostních jednotek a soudních orgánů; poukazuje na význam zajištění sociálního a hospodářského rozvoje celého regionu; znovu opakuje, že ekonomická podpora musí být zcela transparentní, především pokud jde o financování škol a nemocnic v severním Kosovu; zdůrazňuje, že srbské i kosovské orgány musí pokračovat v úsilí o zajištění ochrany všech menšin a o jejich začlenění do širší společnosti;

11.  vítá spolupráci Srbska s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, díky níž byli postaveni před soud v Haagu všichni podezřelí z válečných zločinů; vybízí Srbsko, aby ve spolupráci s tribunálem pokračovalo i nadále; připojuje se k opakovaným výzvám hlavního žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii k důkladnému vyšetření a stíhání osob, které byly zapojeny do sítí, jež pomáhaly uprchlíkům a umožnily jim, aby se tak dlouhou doby skrývali, zejména ve vojenských složkách a v civilních bezpečnostních službách; poznamenává, že stíhání válečných zločinů na domácí půdě postupuje stabilně kupředu, avšak upozorňuje na to, že je třeba více se zaměřit na problém pohřešovaných osob; dále vyzývá příslušné orgány, aby zajistily důvěryhodnost a profesionalitu programu na ochranu svědků a aby na tento program vyčlenily dostatek zdrojů a soudní orgány tak mohly účinně pokračovat v soudních řízeních s osobami obviněnými z válečných zločinů; upozorňuje na to, že řada bývalých policejních důstojníků se rozhodla k dobrovolné neúčasti na programu ochrany svědků z důvodu jeho závažných nedostatků;

12.  vyzývá srbské orgány a politické představitele, aby se zdrželi prohlášení a jednání, jež oslabují autoritu a integritu soudu, a žádá Srbsko, aby dodrželo svůj slib a nadále se zasazovalo o regionální spolupráci a usmíření na západním Balkáně navzdory zjevnému zklamání srbské veřejnosti nad nedávno vynesenými osvobozujícími rozsudky v procesech s Gotovinou, Markačem a Haradinajem; vítá podepsání protokolu o spolupráci na stíhání pachatelů válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy mezi Srbskem a Bosnou a Hercegovinou;

13.  zdůrazňuje, že příslušné orgány musí vynaložit více úsilí na dosažení spravedlnosti pro oběti sexuálního násilí během konfliktů ve Srbsku a v ostatních částech západního Balkánu;

14.  vítá odhodlání vlády bojovat proti korupci a organizovanému zločinu, což je klíčovým prvkem procesu začleňování Srbska do EU; zdůrazňuje, že je důležité posílit nezávislé instituce v boji proti korupci, zejména protikorupční úřad a státního zástupce pro potírání korupce, a zlepšit koordinaci mezi jednotlivými subjekty; vyzývá příslušné orgány, aby dokončily národní protikorupční strategii na období 2012–2016 a související akční plán a zajistily, že při jejich provádění bude hrát významnou úlohu protikorupční úřad jako nezávislý orgán; zdůrazňuje, že rozhodujícím faktorem úspěšnosti vyšetřování a usvědčování obviněných v exponovaných případech korupce, včetně 24 kontroverzních privatizačních kauz, je politická vůle, a věří, že speciální, proaktivní role prvního místopředsedy vlády v této oblasti přinese výsledky;

15.  bere na vědomí, že Srbsko vypracovává novou strategii pro reformu soudnictví, a podporuje úsilí o vytvoření nového soudního systému s cílem zvýšit účinnost a nezávislost celého soudnictví; vítá, že se vláda zavázala řešit nedostatky v oblasti reformy soudnictví, zejména zabezpečením toho, aby právní rámec neponechával prostor pro nepřiměřený politický vliv, a vyřešením otázek, jež se týkají pravomoci parlamentu jmenovat soudce a státní zástupce a přímé účasti politických činitelů na činnosti Nejvyšší soudní rady a Rady pro státní zastupitelství; zdůrazňuje význam přijetí jasných a transparentních kritérií pro hodnocení jmenovaných soudců a státních zástupců, jež zabezpečí jejich nezávislost a profesionalitu; mimoto zdůrazňuje, že je potřeba provést opatření v souladu s doporučeními Benátské komise, která budou řešit rostoucí zahlcení soudů; poznamenává, že ministerstvo spravedlnosti je stále zodpovědné za kapitálové výdaje, což by mohlo ještě více omezit nezávislost soudnictví; vyzývá vládu, aby se zaměřila spíše na kvalitu reformy než na její rychlost a aby využila dostupné odborné znalosti ze zahraničí; zdůrazňuje rovněž potřebu úvodní a průběžné odborné přípravy soudců a státních zástupců v důsledku rozsáhlých změn v právních předpisech;

16.  znovu poukazuje na potřebu průběžné komplexní odborné přípravy státních zástupců a policie pro účely vyšetřování složitých případů, zejména finanční povahy; zdůrazňuje, že klíčem k potírání systémové korupce je přerušení vazeb mezi politickými stranami, soukromými zájmy a veřejnými podniky; upozorňuje zejména na to, že je nutné zprůhlednit financování politických stran a uvést je v soulad s normami EU; vyzývá příslušné orgány, aby se důsledně řídily zákonem o financování politických stran; zastává názor, že v boji proti korupci nesmí být nikdy ohrožena zásada presumpce neviny; zdůrazňuje, že pro odhalování korupce má zásadní význam upozorňování příslušných orgánů v případě podezření na protiprávní jednání; vyzývá proto vládu, aby přijala a uplatňovala pravidla ochrany osob, které na takové případy upozorní, a aby aktivně vybízela k oznamování případů korupce na všech úrovních; připomíná, že orgány i sdělovací prostředky nesou odpovědnost za důvěryhodné informování veřejnosti o probíhajícím vyšetřování případů korupce, což je nezbytnou podmínkou úspěšného a profesionálního fungování soudnictví a policie;

17.  vyzývá k většímu politickému úsilí o reformu veřejné správy, zejména o zajištění dokončení legislativního rámce a jeho uvedení v soulad s mezinárodními normami;

18.  bere na vědomí úsilí nové vlády reagovat na kritické připomínky vyjádřené Evropským parlamentem ohledně výzvy k okamžité revizi článku 359 trestního zákoníku, avšak vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že táž ustanovení byla začleněna do článku 234 tohoto zákoníku; zdůrazňuje, že ustanovení nového článku 234 trestního zákoníku nesmí být uplatňována na vlastníky soukromých domácích a zahraničních společností ani na odpovědné osoby, které zastávají pozice v zahraničních společnostech mimo území Srbska, a vyzývá příslušné orgány, aby zastavily všechna trestní stíhání těchto osob; zdůrazňuje, že tento přístup by měl být uplatňován i při reklasifikaci stávajících případů, a to případ od případu, a že je třeba co nejdříve třeba vyřešit případy neoprávněně zmrazených aktiv, neboť takovéto případy zhoršují stav srbské ekonomiky;

19.  je znepokojen právní a politickou nejistotou ohledně autonomie Vojvodiny a rostoucím politickým napětím mezi centrálními a oblastními orgány, které je důsledkem úmyslu oblastního shromáždění Vojvodiny nechat schválit prohlášení o autonomii této oblasti; vyzývá srbskou vládu, aby obnovila status quo ante a upustila od centralizačních opatření a aby neprodleně zahájila jednání se samosprávou autonomní oblasti s cílem nalézt řešení, která budou v souladu se zásadami právního státu a subsidiarity; připomíná zúčastněným stranám, že podle ústavy měl být do konce roku 2008 přijat zákon o financování autonomní oblasti; vybízí proto vládu, aby vypracovala návrh tohoto zákona a předložila jej bez dalších prodlev parlamentu, neboť je nezbytný pro fungování demokracie a právního státu v Srbsku;

20.  znovu vyzývá k přezkumu případů neoprávněného zmrazení majetku a nepřiměřeného zvyšování a zpětného uvalování daní na fyzické osoby a soukromé firmy; vyzývá ministerstvo spravedlnosti a ústavní soud, aby okamžitě – ještě před vynesením konečného rozsudku v daňových řízeních – zabránily selektivnímu uplatňování „zákona o jednorázovém zdanění mimořádných příjmů a mimořádného majetku, které byly získány využitím zvláštních výhod“ a ustanovení dalších daňových zákonů, jež umožňují ukládání nepřiměřeně vysokých pokut, které vedou k úpadkům; vyzývá srbské orgány, aby dotčeným soukromým osobám a firmám poskytly spravedlivou náhradu;

21.  vyjadřuje znepokojení nad rozporuplnými legislativními iniciativami, například nad novelizací zákona o národní bance provedenou v srpnu 2012, která oslabila nezávislost a samostatnost této instituce kvůli přílišnému vlivu vlády; zdůrazňuje, že mezi politická kodaňská kritéria patří nezávislost státních institucí; vítá následné změny tohoto novelizovaného zákona, které byly přijaty v listopadu 2012 v souladu s doporučeními Komise s cílem zajistit větší kontinuitu národní banky a snížit dopad každé změny vlády na její vedení;

22.  znovu opakuje svou výzvu příslušným orgánům, aby se v zájmu demokratizace Srbska i nadále snažily odstraňovat odkaz bývalých komunistických tajných služeb; připomíná význam další reformy bezpečnostních složek a posílení parlamentního dohledu nad bezpečnostními službami a jejich kontroly i význam otevření národního archivu, a zejména umožnění přístupu k dokumentům bývalé tajné policie UDBA; vybízí příslušné orgány, aby usnadnily přístup k archivům, jež se týkají ostatních bývalých jugoslávských republik, a aby je navrátily příslušným vládám, pokud o to požádají;

23.  vítá postupné posilování občanské kontroly nad bezpečnostními službami; konstatuje však, že celkový legislativní rámec není soudržný a měl by být dále přibližován evropským normám; je znepokojen trendem nárůstu případů neoprávněného sledování; vyzývá příslušné orgány, aby přijaly komplexní a moderní právní předpisy s cílem jednoznačně vymezit mechanismy občanské kontroly civilních i vojenských bezpečnostních služeb; upozorňuje, že stávající nejednoznačnost právního rámce vymezujícího pravomoci bezpečnostních služeb ponechává prostor pro nežádoucí politický vliv a narušuje všeobecné úsilí o vytvoření skutečného právního státu v této zemi;

24.  je znepokojen opakovanými stížnostmi na policejní brutalitu a zneužívání pravomocí ze strany policie, zejména ve městech Kragujevac, Vranje a Leskovac; připomíná, že nezávislost a profesionalita státních institucí je součástí kodaňských kritérií; v této souvislosti vyzývá orgány, aby přijaly veškerá opatření nezbytná k obnovení důvěry veřejnosti v policii a aby stíhaly všechny pachatele oznámených incidentů;

25.  zdůrazňuje, že je zapotřebí vybudovat nezávislý dohled a kapacitu pro včasné odhalování protiprávního jednání a střetů zájmů v oblasti zadávání veřejných zakázek, řízení státních podniků, privatizace a veřejných výdajů, jež jsou v současnosti zvlášť náchylné ke korupci; vyjadřuje znepokojení nad procesními nedostatky při ustavování komise na ochranu práv účastníků výběrových řízení; zdůrazňuje, že by mělo být požadováno, aby nezávislí regulátoři v oblasti zadávání veřejných zakázek splňovali nejvyšší etické normy, neboť tato oblast byla označena za jeden z hlavních zdrojů korupce v zemi;

26.  vítá úsilí Srbska v boji proti manipulaci se sportovními výsledky a skutečnost, že tato praxe se po novelizaci trestního zákoníku stala trestným činem;

27.  s uspokojením sleduje dobré fungování nástroje předvstupní pomoci v Srbsku; zdůrazňuje význam finančních prostředků z nástroje předvstupní pomoci, které v prosinci 2012 přidělila Komise Srbsku na podporu jeho úsilí o provedení programu reforem pro přistoupení k EU; zdůrazňuje, že tyto finanční prostředky jsou určeny ke zvýšení efektivity soudnictví, k budování azylových kapacit a k boji proti organizovanému zločinu, včetně obchodování s lidmi a korupce; vybízí vládu i EU, aby zjednodušily správní postupy týkající se financování v rámci nástroje předvstupní pomoci s cílem zpřístupnit ho menším a necentralizovaným příjemcům; zdůrazňuje nutnost zachovat přiměřenou úroveň předvstupní pomoci v rámci nadcházejícího přezkumu finančního rámce EU;

28.  doporučuje, aby byly novelizací restitučního zákona odstraněny veškeré procesní i právní překážky týkající se věcných restitucí;

29.  konstatuje, že v celém regionu je rozšířena korupce a organizovaný zločin, a vyzývá k vytvoření regionální strategie a k posílení spolupráce mezi všemi zeměmi v zájmu účinnějšího řešení těchto závažných problémů;

30.  domnívá se, že brzké zahájení přístupových jednání by, v případě kapitol 23 a 24, přispělo k boji proti korupci a organizovanému zločinu i ke konsolidaci právního státu; v této souvislosti vybízí příslušné orgány, aby zajistily dosažení konkrétních výsledků v oblasti soudnictví a také pokroku v boji proti korupci a organizovanému zločinu a aby důvěryhodně vyšetřily exponované případy korupce;

31.  připomíná, že průbojné, profesionální a nezávislé sdělovací prostředky jsou nedílnou součástí jakéhokoli demokratického systému; vyzývá příslušné orgány, aby urychlily uplatňování mediální strategie přijaté v říjnu 2011 i souvisejících akčních plánů; vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávajícím násilím a hrozbami vůči novinářům, zejména těm, kteří se podílejí na odhalování korupce a organizovaného zločinu; zdůrazňuje, že je mimořádně důležité vyřešit případy zavražděných novinářů z období 90. let a kolem roku 2000, jako projev odhodlání nové vlády zajistit dodržování zásad právního státu a svobodu sdělovacích prostředků; vyjadřuje znepokojení nad snahami o kontrolu a zasahování v oblasti sdělovacích prostředků a vyzývá příslušné orgány, aby zajistily jejich nezávislost na politickém nátlaku a poskytly tak novinářům bezpečné podmínky pro to, aby mohli vykonávat svou práci efektivně a bez autocenzury; zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout opatření proti koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků a nedostatečné transparentnosti v tomto odvětví a zajistit rovný přístup k reklamnímu trhu, na němž doposud dominovalo několik hospodářských a politických subjektů, včetně uvolňování veřejných prostředků na reklamu a propagaci; vyzývá novináře k dodržování etického kodexu; poukazuje na stále nízké rozšíření přístupu k internetu, uvědomuje si, jaký význam má internet pro svobodu sdělovacích prostředků, a naléhavě žádá příslušné orgány, aby v této oblasti maximalizovaly své úsilí; připomíná, že zpravodajství ve sdělovacích prostředcích během předvolební kampaně postrádalo nezbytný analytický prvek, což poukazuje na nutnost vyjasnění otázky vlastnictví sdělovacích prostředků; vítá skutečnost, že tato strategie respektuje ústavní práva, pokud jde o sdělovací prostředky užívající menšinové jazyky, a zdůrazňuje, že právo na provozování regionálního rozhlasového a televizního vysílání by mělo platit i pro Vojvodinu;

32.  vítá úlohu nezávislých regulačních orgánů při zvyšování účinnosti a transparentnosti státních institucí; naléhavě vyzývá orgány, aby pracovaly na vytvoření co nejvyšších standardů při zajišťování soudržnosti právního systému a spravedlivého uplatňování veškerých právních ustanovení; oceňuje zejména práci veřejného ochránce práv a úřadu Pověřence pro informace veřejného významu a ochranu osobních údajů; naléhavě žádá orgány, aby poskytly státnímu orgánu pro audit, komisi pro ochranu hospodářské soutěže, úřadu pro zadávání veřejných zakázek a komise pro ochranu práv předkladatelů nabídek přiměřené finanční, správní a kancelářské kapacity, aby mohly plnit své povinnosti; vyzývá orgány, aby navázaly na závěry protikorupční rady, jež přispěly k tomu, aby se veřejnost dozvěděla o korupci vysoce postavených osob; naléhavě žádá orgány, aby více vycházely z doporučení nezávislých regulačních orgánů a aby zajistily nezávislost a rovněž sekulární povahu agentury pro republikové vysílání; znovu opakuje, že nezávislé regulační orgány jsou zásadní pro úspěch v boji proti systémové korupci a jsou ústředním bodem mechanismu brzd a protivah pro účinnou kontrolu nad vládou;

33.  zdůrazňuje význam boje proti všem formám diskriminace postihující zranitelné skupiny, zejména pak menšiny, Romy, ženy, lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály a osoby se zdravotním postižením; vyzývá orgány, aby právní předpisy v oblasti boje proti diskriminaci urychleně harmonizovaly s acquis, zejména s ohledem na výjimky přiznané náboženským institucím, povinnost zajistit přiměřené ubytování zaměstnancům se zdravotním postižením, vymezení nepřímé diskriminace a úlohy nevládních organizací v soudních řízeních; s politováním konstatuje, že nebyly zajištěny výsledky, pokud jde o trestní stíhání a soudní rozhodnutí ve věcech trestných činů souvisejících s diskriminací; vyzývá politické vůdce, aby se aktivně zapojovali do kampaní na podporu tolerance, zejména pokud jde o Romy, ženy, osoby se zdravotním postižením a lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály; vítá pozitivní opatření, která přijal ochránce lidských práv a komisař pro rovnoprávnost, určená k podpoře uvedených hodnot v srbské společnosti;

34.  uznává ženy jako významné zprostředkovatelky změn v srbské společnosti; bere na vědomí skutečnost, že po volbách v roce 2012 jsou ženy v parlamentu více zastoupeny; vítá skutečnost, že 84 z 250 poslaneckých křesel obsadily ženy; vybízí však srbské orgány, aby dále usilovaly o zajištění rovného zastoupení; zdůrazňuje, že ženy jsou i nadále vystaveny diskriminaci na trhu práce a v jiných oblastech společnosti a že doposud nejsou v politickém životě země, včetně vládních postů, plně zastoupeny; je znepokojen skutečností, že ačkoli již působí legislativní i prováděcí subjekty v oblasti boje proti diskriminaci a rovnosti žen a mužů, nebylo v oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže dosaženo žádného pokroku; poukazuje na to, že hlavními problémy zůstávají účinné uplatňování stávajících právních předpisů a další posilování správní kapacity a naléhavě žádá srbské orgány, aby v tomto ohledu zvýšily úsilí;

35.  vítá skutečnost, že Srbsko podepsalo úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu; zdůrazňuje význam rychlého uplatňování a přiměřeného vynucování dodržování úmluvy vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je i nadále problémovou oblastí;

36.  vyzývá orgány, aby se zaměřily na politiky směřující ke snižování nezaměstnanosti, chudoby a diskriminace osob se zdravotním postižením;

37.  vyjadřuje znepokojení z hrozby, kterou pro fungování právního státu a veřejnou bezpečnost v Srbsku představují skupiny násilných výtržníků, zejména poté, co vláda při zrušení bělehradského pochodu homosexuální menšiny v říjnu 2012 oznámila, že není schopna tyto skupiny kontrolovat; vyzývá srbskou vládu, aby okamžitě zajistila společná opatření ze strany všech příslušných vládních a bezpečnostních institucí, tak aby tyto skupiny již nadále nebyly hrozbou a aby byla stíhána jakákoli forma násilí či trestných činností páchaných členy těchto skupin;

38.  vyzývá orgány Srbska, aby zajistily bezpečnost zastánců lidských práv žen; je znepokojen tím, že ještě v roce 2012 se objevují nenávistné projevy, hrozby a fyzická napadání aktivistů hájících práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a proti aktivistům zdůrazňujícím nutnost vyrovnat se s minulostí;

39.  zdůrazňuje, že je důležité systematicky postihovat slovní projevy nenávisti a že je nezbytné, aby vláda takové výroky odsuzovala, vycházejí-li z úst úředníků veřejné správy;

40.  odsuzuje rozhodnutí vlády zakázat bělehradský pochod homosexuální menšiny, který se měl konat dne 6.října 2012; vyzývá srbské orgány, aby vypracovaly a provedly akční plán, který by zvýšil povědomí o právech lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a rovněž pochopení pro tato práva, a který by byl zaměřený na boj proti homofobii a pro zlepšení bezpečnosti s cílem zajistit, aby se pochod homosexuální menšiny nebo podobné iniciativy mohly svobodně, úspěšně a bezpečně konat v roce 2013 i letech následujících; vyzývá orgány, aby posílily svůj závazek týkající se svobody shromažďování, a to zejména účinným zákazem krajně pravicových organizací a neformálních organizací sportovních fanoušků, které jsou úzce napojeny na organizovaný zločin; vítá v této souvislosti rozhodnutí ústavního soudu, který dvě takové organizace zakázal;

41.  vítá skutečnost, že v Srbsku platí legislativní rámec pro národní, etnické a kulturní menšiny; zdůrazňuje však, že je třeba věnovat větší úsilí k zajištění jeho účinného provádění v celém Srbsku; vyzývá orgány, aby se zabývaly známými nedostatky, zejména co se týče spravedlivého zastoupení menšin ve veřejné správě, v soudnictví a policejních složkách; trvá na tom, že je nezbytné přijmout ucelenější a okamžitá opatření, která by zajistila neomezený přístup ke kvalitnímu vzdělávání v jazycích menšin na úrovni státu i provincií, neboť je nezbytné pro zachování etnické a kulturní identity, zejména pak pokud jde o poskytování všech nezbytných učebnic a dalších vzdělávacích materiálů; vyzývá orgány, aby zajistily, že radám pro menšiny budou poskytnuty nezbytné rozpočtové prostředky; vyzývá Komisi, aby pokračovala v bedlivém sledování úsilí Srbska v této oblasti;

42.  s politováním konstatuje, že Republiková rada pro národnostní menšiny nevyvíjí od roku 2009 žádnou činnost; vyzývá orgány, aby v dobré víře usnadnily vytvoření Bosenské národní rady a integraci obou islámských komunit v zemi; upozorňuje na skutečnost, že Sandžak a jižní a jihovýchodní Srbsko, kde žije značný počet příslušníků menšin, jsou hospodářsky méně rozvinutými regiony, což vyžaduje, aby orgány vynaložily další úsilí na boj proti vysoké nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení; opakovaně zdůrazňuje význam uplatňování protokolu o národnostních menšinách, který podepsala rumunská a srbská vláda v Bruselu dne 1. března 2012; vyzývá srbské orgány, aby zlepšily situaci všech menšin, včetně romské, bosenské, albánské a bulharské menšiny, na něž v nepřiměřené míře doléhá hospodářský pokles a aby zajistily konzistentní uplatňování právního rámce na ochranu menšin v celém Srbsku, zejména v oblastech vzdělávání, používání jazyka a kulturních práv; vyjadřuje politování nad nedávnými incidenty ve Vojvodině, které spočívaly v útocích na etnické menšiny; vyzývá proto orgány, především v oblasti justice a policie, aby prošetřily podrobně veškeré prvky dotčených případů,

43.  připomíná, že výsledky sčítání lidu z roku 2011 byly zveřejněny až se značným zpožděním, dále podotýká, že toto sčítání bylo z velké části bojkotováno albánsky hovořícím obyvatelstvem jižního Srbska, a vyzývá srbské orgány, zejména na místní úrovni, aby se zdržely využívání tohoto bojkotu jako záminky k diskriminaci vůči albánsky hovořícímu obyvatelstvu;

44.  zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit postavení romských obyvatel; uznává, že bylo dosaženo určitého pokroku, jako například zvýšení míry zápisu romských dětí do vzdělávacího systému, a opatření, která byla v této oblasti přijata za účelem zvýšení jejich společenského začlenění, jako je podpora registrace „z právního hlediska neviditelných osob“; zdůrazňuje ovšem, že je nezbytné soustředěněji a cíleněji usilovat o zlepšení společensko-ekonomického postavení Romů, mimo jiné pomocí rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů; vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími jevy, jako je vážná diskriminace, sociální vyčleňování, násilné vystěhovávání a vysoká míra nezaměstnanosti, které postihují zejména romské ženy; kromě toho poukazuje na potřebu plné harmonizace právních předpisů proti diskriminaci s politikou EU;

45.  vítá důležité kroky k zavedení vzdělávání podporujícího začlenění, jež mají za následek výrazné zvýšení podílu zápisu romských dětí do základních škol, kdy dvě ze tří romských dětí nyní dokončí základní školní docházku, ve srovnání s jedním dítětem ze čtyř ještě před několika lety; je nadále znepokojen pokračujícím obecně nízkým podílem romských dětí navštěvujících střední školu a skutečností, že 70 % Romů do školy vůbec nechodí; vyzývá srbskou vládu, aby zajistila rovné příležitosti pro všechny romské děti a mladistvé, aby se mohli vrátit do školy, a dala jim tak druhou šanci; zdůrazňuje, že rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání v raném věku hraje u dětí ze znevýhodněného prostředí zvlášť důležitou roli a je zásadní pro prolomení mezigeneračního kruhu chudoby a sociálního vyloučení; s obavami si všímá, že hospodářskou krizí jsou nepřiměřeně dotčeny malé děti, což se odráží na dramatickém nárůstu podílu dětí, které v letech 2008–2010 žily v naprosté chudobě; připomíná, že chudoba v dětství je úzce a pevně spjata s horším fyzickým zdravím, narušeným kognitivním vývojem, nedostatečnými výkony ve škole a sociálními riziky, což s sebou nese vyšší náklady na soudnictví a systém sociálního zabezpečení; vyzývá srbskou vládu, aby jednala a zabývala se otázkou chudoby dětí a jejich sociálního vyloučení;

46.  znovu opakuje svou výzvu srbským orgánům, aby přijaly další opatření pro přeshraniční spolupráci se sousedícími členskými státy EU (Bulharskem, Maďarskem a Rumunskem, a to i v rámci strategie EU pro Podunají, s cílem usnadnit mimo jiné hospodářský rozvoj příhraničních regionů a oblastí osídlených menšinami; v tomto ohledu zdůrazňuje význam otevření terminálu pro přepravní nákladní automobily a zboží na hraničním přechodu Ribarci-Otomanci;

47.  vítá pokrok dosažený v oblasti reformy systému péče o děti a v rámci uplatňování zákona o sociálním zabezpečení z roku 2011; je znepokojen vzrůstajícím počtem dětí v ústavní péči a zejména pomalým snižováním počtu dětí se zdravotními postiženími, které se nacházejí v ústavech, a počtem romských dětí, které chodí do zvláštní školy; kromě toho vyjadřuje znepokojení jak nad nárůstem násilí u mladých lidí, tak násilí vůči dětem, a vyzývá orgány, aby zajistily plnou ochranu práv zranitelných dětí, včetně romských dětí, dětí žijících na ulici a dětí žijících v chudobě;

48.  opětovně připomíná zásadní význam regionální spolupráce pro účely toho, aby země západního Balkánu uspěly v evropském integračním procesu, neboť ukazuje ochotu a schopnost uchazečských zemí plnit povinnosti členského státu EU a konstruktivně se podílet na dalším vývoji evropské integrace v rámci institucí EU; vítá práci vykonanou v oblasti procesu usmíření a je přesvědčen, že Srbsko by mělo pokračovat v sehrávání aktivní a konstruktivní úlohy v tomto regionu a mělo by pokračovat v hledání způsobů, jak vyjádřit, že uznává utrpení, a respektovat právo všech obětí válečných zločinů dozvědět se pravdu a právo na spravedlnost, včetně podpory pro vytvoření iniciativy RECOM; připomíná, že dosažení opravdového usmíření mezi různými národy a obyvatelstvem, mírové řešení konfliktů a navázání dobrých sousedských vztahů mezi evropskými státy je zásadní pro udržitelný mír a stabilitu a významně přispívá ke skutečnému procesu evropské integrace; vybízí srbské orgány, aby úzce spolupracovaly se zeměmi bývalé Jugoslávie při řešení všech přetrvávajících problémů v oblasti právního nástupnictví;

49.  vyjadřuje politování nad prohlášením prezidenta Nikoliće z července 2012, v němž popřel genocidu ve Srebrenici, a naléhavě ho žádá, aby svůj postoj a rétoriku přehodnotil, a umožnil tak skutečné a trvalé usmíření; znovu opakuje, že žádné válečné zločiny a porušování lidských práv, k nimž došlo v bývalé Jugoslávii během konfliktů v devadesátých letech minulého století, by neměly být popírány, včetně událostí ve Srebrenici, které byly uznány za genocidu v nálezech a rozhodnutích Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Mezinárodního soudního dvora;

50.  znovu potvrzuje svou pevnou podporu liberalizaci vízového režimu pro země západního Balkánu; žádá Srbsko a členské státy EU nejvíce postižené problematikou falešných uchazečů o azyl, aby se touto otázkou společně zabývaly; připomínaje, že tato liberalizace představuje nejzjevnější a nejkonkrétnější výsledek evropského integračního procesu v této oblasti, vyzývá je, aby přísně uplatňovaly veškerá nezbytná kritéria a opatření pro bezvízový styk při cestování do zemí schengenského prostoru; zdůrazňuje, že pozdržení bezvízového režimu by bylo výrazným krokem zpět v rámci procesu přistoupení zemí západního Balkánu, na něž se tento režim vztahuje; připomíná, že Srbsko musí více spolupracovat s orgány členských států EU při řešení problematiky falešných uchazečů o azyl, a to rovněž prostřednictvím přijetí a uplatňování reforem s cílem zlepšit situaci menšin, jejichž příslušníci v moha případech bezvízový režim a azylové politiky některých členských států zneužívaly; vyzývá členské státy, které jsou nejvíce postiženy přílivem falešných uchazečů o azyl, aby přijaly vhodné mechanismy vyřizování těchto případů, především zařazením zemí západního Balkánu na seznam „bezpečných zemí“; dále vyzývá členské státy, aby poskytovaly pomoc Srbsku v boji proti organizované trestné činnosti v souvislosti s obchodováním s falešnými žadateli o azyl; kromě toho poukazuje na to, že Srbsko se stále častěji stává přijímající zemí žadatelů o azyl, a potřebuje tudíž účinnější řízení žádostí o azyl; zdůrazňuje, že je nutné, aby občané byli řádně informováni o omezeních bezvízového režimu a nedocházelo tak ke zneužívání svobody cestování a politiky liberalizace víz; konstatuje, že tato liberalizace je jeden z největších úspěchů Srbska na cestě do EU a jakékoli pozastavení by jistě mělo negativní sociální, hospodářské a politické důsledky;

51.  zdůrazňuje hlavní úlohu aktivních a nezávislých organizací občanské společnosti a srbského parlamentu při posilování a konsolidaci demokratických politických procesů v této zemi; zdůrazňuje význam dialogu s organizacemi občanské společnosti a zásadní úlohu subjektů občanské společnosti při podpoře dialogu a prohloubené regionální spolupráce;

52.  vítá užší spolupráci vlády s nevládními organizacemi, vyzývá ovšem, aby byly šířeji konzultovány v otázkách tvorby politiky, včetně formulací politik a právních předpisů a v souvislosti se sledováním činností orgánů; vyzývá srbskou vládu, aby spolupracovala s organizacemi občanské společnosti, nestátními subjekty a sociálními partnery ve všech fázích procesu o přistoupení a aby v zemi poskytovala nezbytné informace jako důkaz oddanosti k zásadě, která spočívá v zapojení občanské společnosti do utváření politiky, neboť jde o významný krok k zajištění odpovědnosti a otevřenosti tohoto procesu;

53.  blahopřeje srbské vládě k pokračování programu likvidace zbraní; připomíná, že úspěch tohoto programu je relevantním faktorem při překonávání odkazu násilí v srbské společnosti, který má původ v konfliktech z devadesátých let minulého stolení;

54.  vítá oficiální návštěvu předsedy vlády Ivice Dačiće v Bosně a Hercegovině a oficiální podporu, pokud jde o územní celistvost a suverenitu této země; domnívá se, že přímé vztahy Srbska s orgány Republiky srbské musí být v souladu s touto deklarovanou podporou a neměly by ohrožovat integritu, suverenitu, kompetence a účinné fungování institucí státu Bosna a Hercegovina; kromě toho naléhavě žádá srbské orgány, aby aktivně podporovaly všechny nezbytné změny ústavy, které státním institucím Bosny a Hercegoviny umožní provést v rámci evropského integračního procesu ambiciózní reformy;

55.  vítá myšlenku zahájit jednání o uzavření dohody o dobrých sousedských vztazích s Bulharskem a doufá, že to v regionálním kontextu povede k pozitivnějšímu vývoji;

56.  vybízí politické vůdce v Chorvatsku a Srbsku, aby usilovali o zlepšení vzájemných vztahů; v tomto ohledu podporuje všechny iniciativy vedoucí k podpoře spolupráce a usmíření mezi oběma zeměmi; zdůrazňuje význam dobrých sousedských vztahů v procesu evropské integrace a vyzývá orgány obou států, aby vynaložily větší úsilí, pokud jde o otázku pohřešovaných osob; vyzývá obě vlády, aby vyřešily přetrvávající spory týkající se společných hranic a aby aktivně podporovaly návrat uprchlíků;

57.  vítá zlepšení vztahů mezi Černou Horou a Srbskem; vyzývá k užší koordinaci mezi jejich vládami při provádění reforem souvisejících s EU, a to zejména pokud jde o řešení společných problémů v oblasti dodržování zásad právního státu; vybízí obě vlády, aby zvýšily úsilí o nalezení řešení pro přetrvávající otázky týkající se hranic;

58.  vítá dohodu, jíž bylo dosaženo mezi Srbskem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií v oblasti volného pohybu občanů a která se tak řadí k dohodám, které Srbsko již dříve uzavřelo; bere na vědomí a vítá nabídku prezidenta Nikoliće ke zprostředkování řešení dlouho trvajícího sporu mezi pravoslavnými církvemi v obou zemích, a to zcela s ohledem na zásadu oddělení církve a státu; žádá obě vlády, aby otevřely více hraničních přechodů s cílem usnadnit obyvatelům příhraničních oblastí překračování hranic;

59.  vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v sarajevském procesu, a skutečnost, že Srbsko bylo do jeho průběhu aktivně zapojeno; vítá výsledek mezinárodní dárcovské konference, která se konala v Sarajevu v dubnu 2012 a na níž se Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Černá hora a Srbsko dohodly na společném regionálním programu pro bydlení; důrazně podporuje tento program a vybízí ke spolupráci mezi těmito zeměmi při hledání řešení pro uprchlíky a vysídlené osoby v oblasti; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby tento program bez zbytečného odkladu provedly;

60.  naléhavě žádá Srbsko, aby respektovalo územní celistvost Kosova a aby všechny dvoustranné otázky v dialogu s Prištinou řešilo v evropském duchu dobrých sousedských vztahů a vzájemného porozumění;

61.  připomíná náročné výzvy hospodářské politiky, kterým je potřeba čelit; zdůrazňuje, že je v reakci na vysokou nezaměstnanost a opětovný nárůst inflace zapotřebí zlepšit podnikatelské prostředí; konstatuje, že nová úsporná opatření nemohou být sama o sobě účinná a že musejí být doprovázena prorůstovou politikou;

62.  vyzývá Srbsko, aby věnovalo více pozornosti dalšímu zlepšování podnikatelského prostředí, zejména pokud jde o privatizační postupy a zadávání veřejných zakázek;

63.  vítá předložení akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů, jehož cílem je zavést konkrétní opatření, od nichž si Srbsko slibuje splnění svého závazku v rámci Smlouvy o energetickém společenství, jímž je zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie do roku 2020 na 27 %;

64.  znovu připomíná význam historického usmíření týkajícího se krutostí z let 1941-1948 a zdůrazňuje význam závazku maďarského a srbského prezidenta řádně uctít památku obětí;

65.  považuje dvouletou činnost společného srbsko-maďarského výboru v procesu vzájemného porozumění a usmíření v souvislosti s historickými traumaty za pozitivní krok a naléhavě žádá orgány, aby zvážily rozšíření tohoto modelu na všechny srbské sousedy;

66.   vítá dohodu, které dosáhli ministři zahraničních věcí Srbska a Chorvatska, o vytvoření společné smíšené komise, jež se bude zabývat nevyřešenými otázkami mezi oběma zeměmi, a to včetně obvinění z genocidy, které proti sobě obě země vznesly; považuje to za důležitý krok vpřed pro celý region na cestě k integraci do EU; vyzývá Radu, aby v této souvislosti zvýšila a posílila financovaní společných přeshraničních projektů ze zdrojů EU s cílem dále rozvíjet dobré sousedské vztahy a rozšířit regionální spolupráci;

67.  vyzývá srbskou vládu, která převezme předsednictví v Energetickém společenství v lednu 2013, aby přijala veškerá nezbytná opatření pro sladění energetické strategie, kterou přijala Rada ministrů Energetického společenství na zasedání v Budvě dne 18. října 2012, s environmentálními normami a klimatickými cíli, jež zároveň zajistí, že do procesu konzultací budou zapojeny všechny příslušné zúčastněné strany, včetně organizací občanské společnosti;

68.  žádá Komisi, aby do energetického plánu do roku 2050 zahrnula i země Energetického společenství, neboť jak tyto země, tak EU usilují o vybudování plně propojeného vnitřního trhu s elektřinou a plynem a uplatňují acquis EU v oblasti energetiky;

69.  vyzývá k podpoře hospodářských politik, které by zajistily udržitelný růst, ochranu životního prostředí a tvorbu pracovních míst; žádá, aby bylo vynakládáno další úsilí k usnadnění fungování malých a středních podniků, a to zvýšením příjmů a snížením stávající vysoké míry nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi, a dále zlepšením přístupu k finančním prostředkům; připomíná, že existence státních a soukromých monopolů zásadně brání přechodu hospodářství k otevřenému trhu a vyzývá vládu, aby přijala opatření k jejich zrušení;

70.  upozorňuje na značný nárůst veřejného dluhu a vysokou míru nezaměstnanosti; vybízí vládu, aby nadále přijímala opatření ke snížení schodku státního rozpočtu a aby vypracovala strategii zaměstnanosti, v níž se zaměří na nejvíce postižené sociální skupiny a mladé lidi;

71.  zdůrazňuje, že celosvětová finanční a hospodářská krize má negativní dopad na společnost, zejména na zranitelné skupiny; vyzývá tudíž orgány, aby vyvinuly veškeré možné úsilí ke snížení negativních dopadů chudoby, nezaměstnanosti a sociálního vyloučení na tyto skupiny, ale také aby se řešily jejich hlavní příčiny;

72.  zdůrazňuje, že Srbsko ratifikovalo hlavní úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) v oblasti pracovního práva, jakož i revidovanou Evropskou sociální chartu; upozorňuje na skutečnost, že pracovní a odborová práva zůstávají navzdory ústavním zárukám stále omezená a žádá Srbsko, aby tato práva dále posílilo; je znepokojen tím, že sociální dialog zůstává slabý a že konzultace se sociálními partnery probíhá nepravidelně; vyzývá k dalším krokům pro posílení Sociální a hospodářské rady, tak aby mohla převzít aktivní úlohu při posilování sociálního dialogu a hrát aktivnější konzultační úlohu při tvorbě právních předpisů;

73.  s politováním si všímá nedostatečného pokroku, pokud jde o pracovní práva a práva odborů; vyzývá orgány, aby urychleně postupovaly při vytváření podmínek pro opravdový společenský dialog, který se dosud neuskutečnil, tak aby zjednodušily postupy registrace odborového svazu a aby podporovaly uznávání odborů, které již byly registrovány; upozorňuje na nedostatky v pracovním zákoníku, který ještě nebyl uveden v soulad s acquis, a na zákon o stávkách, který není v souladu se standardy EU ani MOP; kromě toho zdůrazňuje, že protekcionářství a nepotismus zůstávají v Srbsku závažným problémem; zdůrazňuje význam náboru a povyšování na základě zásluh, zejména ve veřejné správě, a zdůrazňuje, že propouštění zaměstnanců z důvodu jejich politického názoru či příslušnosti je nepřípustné;

74.  vítá práci, již doposud vykonal úřad pro restituce; vyzývá orgány, aby zajistily, že tento úřad bude mít k dispozici veškeré nezbytné správní a finanční zdroje pro nezávislé plnění svých úkolů; podporuje materiální restituce všude tam, kde je to možné; zdůrazňuje potřebu čelit systémovému nabývání veřejného majetku soukromými subjekty tím, že bude sestaven úplný seznam veřejného a státního majetku a že zákon o půdě a stavební činnosti bude uveden do souladu s evropskými normami; upozorňuje na skutečnost, že zejména půda ve městech je předmětem nabývání prostřednictvím nepřiměřených právních postupů a stala se prostředkem praní špinavých peněz ze strany organizovaného zločinu a soukromých subjektů;

75.  vítá přijetí nového nařízení týkajícího se projektu Evropské hlavní město kultury, které umožní účast kandidátských zemí EU v období 2020–2030; podporuje iniciativu úřadů města Bělehradu zahájit kampaň na získání statutu evropského hlavního města kultury pro rok 2020 a podporuje související projekty, které Bělehrad a Srbsko kulturně přiblíží EU, zejména s ohledem na soužití etnických skupin, multikulturní porozumění a dialog mezi náboženstvími;

76.  zdůrazňuje význam rozvoje veřejné dopravy, zejména s ohledem na zlepšení a vytvoření železničních spojů v rámci udržitelného dopravního systému; vyjadřuje politování nad tím, že jak v této oblasti, tak v oblasti kombinované dopravy bylo dosaženo jen malého pokroku;

77.  především žádá srbské orgány, aby zjednodušily a urychlily administrativní postupy pro projekty obnovitelné energie, zejména pokud jde o vydávání stavebních povolení, udělování licencí a zavedení propojení sítí;

78.  zdůrazňuje, že je vyžadováno značné úsilí v oblasti životního prostředí, zejména vodního hospodářství, ochrany přírody a kvality ovzduší; poukazuje na to, že žádného úspěchu nelze dosáhnout bez dostatečného posílení správní kapacity, a vyzývá srbskou vládu, aby v tomto ohledu přijala nezbytná opatření;

79.   vyjadřuje politování nad rozhodnutím srbské vlády zvýšit maximální povolenou úroveň aflatoxinu v mléce z 0,05 na 0,5 mikrogramu na kilogram s cílem vyřešit nedávnou krizi v odvětví mléka; vyzývá srbské orgány, aby co nejdříve vyřešily příčiny, které tuto zvýšenou úroveň aflatoxinu v mléce způsobily, a následně snížily maximální povolenou úroveň v souladu s normami EU;

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a srbskému parlamentu a vládě.

(1) Úř. věst. L 80, 19.3.2008, s. 46.
(2) A/RES/64/298.
(3) Úř. věst. L 334, 19.12.2007, s. 46.
(4) Úř. věst. L 336, 18.12.2009, s. 1.
(5) Úř. věst. L 163, 23.6.2011, s. 1.


Evropský integrační proces v případě Kosova
PDF 260kWORD 37k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o evropském integračním procesu v případě Kosova (2012/2867(RSP))
P7_TA(2013)0187B7-0089/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 18/2012 o pomoci Evropské unie Kosovu v oblasti právního státu zveřejněnou dne 30. října 2012,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. října 2012, kterým se Komise zmocňuje k zahájení jednání o rámcové dohodě s Kosovem týkající se jeho účasti na programech Unie,

–  s ohledem na sdělení Komise o studii proveditelnosti, pokud jde o dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Kosovem (COM(2012)0602) ze dne 10. října 2012,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o strategii rozšíření a hlavních výzvách v letech 2012–2013 ze dne 10. října 2012 (COM(2012)0600),

–  s ohledem na ukončení mandátu mezinárodního civilního zástupce v září 2012 a ukončení působení mezinárodního civilního úřadu ke konci roku 2012,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka Organizace spojených národů o probíhajících činnostech Prozatímní správní mise Organizace spojených národů v Kosovu a o vývoji v této oblasti, z nichž poslední (ze dne 8. listopadu 2012) se týká období od 16. července do 15. října 2012,

–  s ohledem na ratifikaci dohody s EU o prodloužení mandátu mise Evropské unie na podporu právního státu EULEX do června 2014, kterou dne 7. září 2012 ratifikovalo Kosovské shromáždění,

–  s ohledem na společnou akci Rady 2008/124/SZBP ze dne 4. února 2008 o misi Evropské unie na podporu právního státu v Kosovu EULEX Kosovo pozměněnou společnou akcí Rady 2009/445/SZBP ze dne 9. června 2009, rozhodnutím Rady 2010/322/SZBP ze dne 8. června 2010 a rozhodnutím Rady 2012/291/SZBP ze dne 5. června 2012,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 7. prosince 2009, 14. prosince 2010 a 5. prosince 2011, v nichž Rada, aniž by byl dotčen postoj členských států ke statusu Kosova, zdůraznila a znovu připomněla, že z perspektivy případného uvolnění vízového režimu by po splnění všech podmínek mělo těžit i Kosovo, vítá zahájení dialogu o vízech v lednu 2012 a předložení plánu vízové liberalizace v červnu 2012,

–  s ohledem na strukturovaný dialog o právním státu zahájený dne 30. května 2012,

–  s ohledem na Národní radu pro evropskou integraci v rámci úřadu prezidenta, která slouží jako koordinační orgán na vysoké úrovni, jehož cílem je dosáhnout konsensu o evropské agendě prostřednictvím inkluzivního přístupu a přístupu napříč stranami, která zahájila činnost v březnu 2012,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 28. února 2012 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 9. září 2010(1), jež vzala na vědomí obsah stanoviska Mezinárodního soudního dvora a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Bělehradem a Prištinou,

–  s ohledem na zprávu mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v Kosovu s názvem „Právo na spravedlivý proces v případech souvisejících s volbami“ z října 2012,

–  s ohledem na společná prohlášení přijatá na zasedáních meziparlamentního shromáždění EP-Kosovo ve dnech 28.–29. května 2008, 6.–7. dubna 2009, 22.–23. června 2010 a dne 20. května 2011,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že ukončení nezávislosti pod dohledem je pro Kosovo důležitým krokem, který zvyšuje odpovědnost kosovských orgánů zavést a uskutečnit reformy na cestě k evropské integraci;

B.  vzhledem k tomu, že nezávislost Kosova uznává 98 z 193 členských států Organizace spojených národů, mezi nimi i 22 z 27 členských států EU;

C.  vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU podporují evropskou perspektivu Kosova v souladu se závazky, jež EU učinila v souvislosti s celou oblastí západního Balkánu, a aniž by byl dotčen postoj členských států ke statusu Kosova;

D.  vzhledem k tomu, že obnovení dialogu na vysoké úrovni mezi Bělehradem a Prištinou je významným krokem směrem k normalizaci vztahů mezi oběma stranami za předpokladu, že se účinně a konstruktivně zapojí do jednání zaměřených na výsledek;

E.  vzhledem k tomu, že v zájmu zajištění bezpečnosti a stability v dané oblasti jsou zásadní dobré sousedské vztahy;

F.  vzhledem k tomu, že ve vztazích mezi EU a Kosovem došlo k významnému pokroku, mimo jiné ke zveřejnění studie Komise o proveditelnosti a zahájení dialogu o vízech a strukturovaného dialogu o právním státě;

G.  vzhledem k tomu, že evropská perspektiva Kosova je silnou motivací k provádění nezbytných reforem;

H.  vzhledem k tomu, že přetrvávající slabost právního státu vede k pomalejšímu budování demokracie a poškozuje hospodářství, což brzdí dlouhodobý rozvoj;

I.  vzhledem k tomu, že jednou z hlavních priorit mise EULEX je boj proti korupci a organizované trestné činnosti a vyšetřování a trestní stíhání válečných zločinů;

1.  vítá závěry studie o proveditelnosti, ve které Komise zjistila, že dohodu o stabilizaci a přidružení lze uzavřít i v situaci, kdy členské státy nadále mají na status Kosova odlišné názory, za předpokladu, že Kosovo dodrží řadu základních podmínek; nabádá Kosovo, aby vyvinulo větší úsilí o splnění krátkodobých priorit, které z této studie vyplynuly;

2.  zdůrazňuje, že podepsání dohody o stabilizaci a přidružení je důležitým krokem směrem k budoucí integraci Kosova do evropských struktur a v konečné fázi k jeho členství v Unii; je přesvědčen, že tato dohoda povede k vytvoření nových příležitostí, které posílí sousedskou spolupráci a regionální integraci Kosova;

3.  nicméně vybízí zbývajících pět členských států, aby Kosovo uznaly, a vyzývá je, aby se všemožně vynasnažily usnadnit hospodářské, sociální a politické vztahy mezi svými občany a občany Kosova;

4.  bere na vědomí ukončení nezávislosti pod dohledem, k němuž došlo dne 10. září 2012 na základě rozhodnutí mezinárodní řídící skupiny ze dne 2. července 2012 v tom smyslu, že komplexní návrh na řešení statusu Kosova byl do značné míry proveden; vítá ukončení mandátu mezinárodního civilního zástupce a dosavadní činnost zvláštního zástupce EU / vedoucího úřadu EU;

5.  vítá nový dialog na vysoké úrovni mezi Bělehradem a Prištinou, který iniciovala a usnadnila místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová, neboť dodal dialogu mezi oběma stranami nový impuls; vyzývá k plnému provádění všech doposud dosažených dohod, zejména o integrované správě hranic, a k zavedení kontrolních bodů na společných hranicích mezi oběma stranami, jak je stanoveno v dohodě; za důležitý krok v tomto směru považuje a vítá jmenování styčného důstojníka z Kosova v Bělehradě;

6.  s politováním konstatuje, že 9. kolo dialogu na vysoké úrovni mezi Bělehradem a Prištinou skončilo, aniž bylo dosaženo souhrnné dohody o rozsahu pravomocí společenství srbských obcí; vyzývá obě strany, aby pokračovaly intenzivněji v rozhovorech s cílem co nejdříve nalézt pro obě strany přijatelné a udržitelné řešení všech nevyřešených otázek; zdůrazňuje, že normalizace vztahů je v nejlepším zájmu Srbska i a je klíčovým krokem k odblokování procesu evropské integrace;

7.  zdůrazňuje, že je zapotřebí vysoké transparentnosti při sdělování výsledků dialogu mezi Bělehradem a Prištinou a při zapojování příslušných parlamentů a občanské společnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že kosovští a srbští vyjednavači si musí získat důvěru veřejnosti a konzultovat s občany;

8.  opakuje, že myšlenky na rozdělení Kosova nebo jakékoli jiné země západního Balkánu jsou v rozporu s duchem evropské integrace; opakuje, že podporuje územní celistvost Kosova a společně dohodnutá řešení nevyřešených sporů; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se konstruktivně zapojily do dialogu zprostředkovaného EU a aby se zdržely jakýchkoli akcí, které by mohly vyvolat napětí v dané oblasti;

9.  zdůrazňuje, že místní orgány musí převzít odpovědnost v procesu usmíření; domnívá se, že kosovské orgány by měly přijmout další opatření zaměřená na srbskou menšinu, zejména na severu země, s cílem zajistit jejich širokou integraci do společnosti, a že by rovněž měly zajistit, aby byla plně uplatňována zásada, která podle ústavy zaručuje kosovským Srbům právo hovořit na všech úřadech svým jazykem; zároveň zastává názor, že je třeba posílit spolupráci mezi všemi kosovskými Srby a že by Komise měla podpořit související projekty a usnadnit kontakty mezi jednotlivci; nabádá všechny kosovské Srby a jejich politické zástupce, aby využili veškerých možností, které jim nabízí ústava k tomu, aby se konstruktivně zapojili do politiky a společnosti; domnívá se, že otevření správního úřadu v severní Mitrovici představuje pozitivní krok; nicméně konstatuje, že mnozí aktivisté z řad občanské společnosti v severní Mitrovici pociťují, že svou práci nevykonávají v úplné svobodě, neboť jsou vystaveni nacionalistickému cítění, které v zemi poslední rok stoupá;

10.  vyzývá k tomu, aby v souladu s Ahtisaariho plánem byla dodržena plná transparentnost financování škol a nemocnic v severním Kosovu;

11.  vyjadřuje hluboké rozhořčení nad vandalskými činy na dvou srbských hřbitovech a naléhavě vyzývá kosovské orgány, aby pachatele těchto hanebných činů postavily před soud;

12.  vyzývá kosovské orgány a misi EULEX, aby podnikly kroky k přípravě plánu a aby plně uskutečnily decentralizační proces také na severu s cílem zlepšit fungování místních orgánů v souladu s kosovskou ústavou;

13.   vítá rozhodnutí předsednictva Rady pro regionální spolupráci přijmout Kosovo jako člena této organizace; domnívá se, že to pro tuto zemi představuje důležitý krok na její cestě k regionální a evropské integraci;

14.  vítá přezkum a prodloužení mandátu EULEX a jmenování Bernda Borchardta vedoucím mise; domnívá se, že zpráva Evropského účetního dvora o pomoci EU Kosovu v oblasti právního státu vyvolává velmi vážné obavy, zejména co se týče účinnosti této pomoci, korupce ve vyšších kruzích, organizované trestné činnosti a nedostatku jasně stanovených cílů; souhlasí s analýzou a s doporučeními uvedenými v této zprávě a vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby je prováděly, čímž se zvýší efektivnost pomoci EU;

15.  zdůrazňuje, že úspěch mise EULEX je důležitý pro udržitelný rozvoj Kosova i pro konsolidaci jeho orgánů a stabilitu; dále zdůrazňuje, že je třeba, aby Kosovo posílilo svou úzkou spolupráci s misí EULEX a podpořilo její práci ve všech oblastech mandátu; zdůrazňuje, že mise EULEX by se měla okamžitě začít zabývat transparentností a odpovědností své činnosti, a vyzývá k vytvoření účinného a transparentního systému v rámci struktur EULEX s cílem zajistit, aby byly zohledňovány stížnosti občanů a zástupců občanské společnosti; vyzývá misi EULEX, aby občany Kosova lépe informovala o dosažených výsledcích a aby usilovala o získání větší důvěry a věnovala pozornost očekávání občanů;

16.  zdůrazňuje nutnost účinného vnitřního řízení, koordinace a spolupráce v rámci mise EULEX; vyzývá misi EULEX, aby obnovila a posílila své úsilí o zlepšování právního státu v Kosovu a aby se při uplatňování svých výkonných pravomocí zaměřila na potlačování korupce ve vyšších kruzích a organizované trestné činnosti; zdůrazňuje odpovědnost mise EULEX, pokud jde o její výkonné pravomoci a její mandát pro sledování, instruování a poskytování poradenství; vyzývá členské státy, aby zejména zajistily, aby byla mise EULEX patřičně personálně vybavena, pokud jde o kvalitu, časové rozpětí a vyvážené zastoupení mužů a žen, a aby personální složení odráželo potřeby na místě;

17.  podporuje práci zvláštní vyšetřovací komise zřízené na základě zprávy parlamentního shromáždění Rady Evropy z prosince 2010; domnívá se, že je v zájmu Kosova prošetřit veškerá tvrzení uvedená v této zprávě; vyzývá orgány Kosova a orgány sousedních zemí, aby plně spolupracovaly a podpořily zvláštní vyšetřovací komisi v její práci;

18.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy, orgány EU a ostatní mezinárodní dárci lépe spolupracovali a lépe koordinovali svou pomoc s cílem zabránit překrývání činnosti a zajistit účinné hospodaření se zdroji; vítá skutečnost, že se Kosovo v prosinci 2012 stalo členem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD);

19.  nabádá kosovské orgány, aby zvýšily své úsilí v boji s vysokou nezaměstnaností a s rozšířenou chudobou v zemi provedením dalších hospodářských reforem a zlepšením investičního prostředí;

20.  vítá zahájení dialogu o vízech a předložení plánu v oblasti víz, k němuž došlo v červnu 2012; naléhavě vyzývá k urychlenému a důslednému provádění tohoto plánu; vyzývá Radu a Komisi, aby Parlament pravidelně informovaly o pokroku v této oblasti;

21.  vyzývá kosovské orgány, aby splnily čtyři krátkodobé priority, které jsou kritérii pro zahájení jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení a které se týkají právního státu, menšin, administrativních kapacit a obchodu, a aby posilovaly administrativní kapacity pro jednání, zejména pomocí pokračující restrukturalizace ministerstva obchodu;

22.  naléhavě vyzývá kosovské orgány, aby zvýšily své odhodlání a prokázaly svou politickou vůli posílit právní stát, zejména tím, že prokáží, že řeší problematiku organizované trestné činnosti a korupce; se zájmem bere na vědomí zahájení strukturovaného dialogu o právním státě jakožto fóra na vysoké úrovni za účelem monitorování pokroku v oblasti právního státu; naléhavě vyzývá kosovské orgány, aby přestaly udělovat milost vysokému počtu odsouzených pachatelů trestných činů u příležitosti oslav výročí vyhlášení nezávislosti Kosova a aby pro udělování milosti stanovily přísnější kritéria a vždy dodržovaly oddělení pravomocí;

23.  naléhavě vyzývá kosovské orgány, aby zlepšily nezávislost, účinnost, odpovědnost a nestrannost soudní moci a aby respektovaly její nezávislost v rámci její práce, ale i při vydávání veřejných prohlášení, a to i v souvislosti s vyšetřováním či zatýkáním významných osobností, a aby respektovaly mandát mise EULEX a uplatňování jejích výkonných pravomocí;

24.  je znepokojen nedostatečným pokrokem v boji proti korupci a organizované trestné činnosti; vyzývá kosovské orgány, aby prokázaly skutečnou politickou vůli a odhodlání bojovat proti korupci ve vyšších kruzích a aby svou práci vykonávaly transparentněji a uplatňovaly lepší vládnutí mimo jiné prostřednictvím koordinace kosovských policejních a soudních orgánů; znovu vyjadřuje své znepokojení ohledně rozsáhlé organizované trestné činnosti v severním Kosovu, bere na vědomí, že vláda přijala protikorupční strategii, a domnívá se, že se Kosovo musí zavázat k tomu, že tuto strategii přijme a provede; vyjadřuje znepokojení ohledně toho, že Kosovo není plně zapojeno do Europolu a Interpolu, a to vzhledem k tomu, že řada členských států neuznává jeho státnost, a vyzývá členské státy, aby usnadnily spolupráci mezi misí EULEX a Europolem a Interpolem a aby se snažily nalézt způsob, jakým by Kosovu zajistily účast v Europolu i Interpolu, alespoň jako pozorovateli;

25.  v této souvislosti konstatuje, že zpráva Evropského účetního dvora uvádí řadu případů, kdy se kosovské orgány odmítly řídit radami a doporučeními orgánů a institucí EU a finančních odborníků EU v této oblasti, konkrétně pokud jde o boj proti korupci; konstatuje, že organizovaná trestná činnost představuje v Kosovu vážnou hrozbu a je usnadněna beztrestností, častým politickým zasahováním do orgánů soudnictví a donucovacích orgánů a korupcí ve vyšších kruzích;

26.  konstatuje, že v regionu je rozšířena korupce a organizovaná trestná činnost, které představují překážku pro demokratický, sociální a hospodářský vývoj Kosova; v této souvislosti vyzývá, aby byla vyvinuta regionální strategie pro rozšířenou spolupráci mezi všemi zeměmi v regionu s cílem vypořádat se s těmito problémy účinněji, zejména bojovat proti obchodování se ženami a mladistvými a jejich zneužívání za účelem sexuálního vykořisťování nebo nucenému žebrání; vítá úspěšnou činnost v této oblasti v rámci spolupráce z Ochridu mezi vládami Prištiny, Skopje, Podgorice a Tirany;

27.  vyjadřuje své znepokojení ohledně omezeného rámce v Kosovu, pokud jde o ochranu svědků, což je zvláště důležité ve velmi exponovaných případech; zdůrazňuje, že je plně funkční program ochrany svědků je důležitý; vyzývá orgány Kosova, aby zvýšily účinnost a důvěryhodnost systému ochrany svědků, a misi EULEX, aby zvýšila podporu tomuto úsilí; žádá členské státy, aby přijímaly více případů přemisťování svědků, a zdůrazňuje, že je nutné pokračovat v hledání způsobů, jak uznat utrpení a respektovat právo na pravdu a spravedlnost pro všechny oběti válečných zločinů, včetně podpory ustavení regionální komise pravdy iniciativy RECOM;

28.  považuje za politováníhodné, že v důsledku války v Kosovu v roce 1999 je stále pohřešováno 1 869 osob; konstatuje, že tato záležitost vyžaduje urychlenou reakci, jelikož zjistit pravdu a umožnit rodinám obětí, aby oplakaly své blízké, jsou důležitými předpoklady pro usmíření mezi společenstvími a pro mírovou budoucnost v regionu; zdůrazňuje potřebu užší spolupráce mezi komisemi pro hledání pohřešovaných osob a žádá orgány všech dotčených zemí, aby zpřístupnily archivy tajné policie a vojska;

29.  nadále vyjadřuje znepokojení nad pokračujícím trendem obchodování s lidmi přes území Kosova a pocházejícími z Kosova, zejména nad obchodem s dětmi za účelem pohlavního zneužívání; vyzývá Kosovo, aby zvýšilo své úsilí v boji proti obchodování s lidmi, včetně zvýšení kapacit svých donucovacích a soudních orgánů;

30.  vyzývá všechny strany, aby dokončily volební reformu s cílem zabezpečit řádně fungující volební rámec v souladu s mezinárodními standardy, zejména standardy Rady Evropy, jehož cílem je zejména omezení možností volebních podvodů a posílení politické odpovědnosti zákonodárců; je znepokojen nedostatky ve vyšetřování a stíhání osob v souvislosti s volebními podvody spojenými s parlamentními volbami v prosinci 2010, jak je uvedeno ve zprávě OBSE týkající se této záležitosti; vyzývá příslušné orgány, aby zohlednily doporučení obsažená ve zprávě OBSE; vyzývá misi EULEX, aby zvážila provádění svých výkonných pravomocí v této oblasti, pokud dojde k závěru, že kosovský soudní systém není schopen takové nedostatky napravit;

31.  vítá značná zlepšení v kosovském regulačním rámci, včetně progresivních právních předpisů a politik týkajících se návrhů a repatriace, práv jednotlivých komunit, užívání jazyků, antidiskriminace, rovnosti žena a mužů a mladých lidí;

32.  zdůrazňuje, že bez ohledu na tato zlepšení přetrvávají výzvy v oblasti ochrany lidských práv a práv jednotlivých komunit, nediskriminace na základě sexuální orientace a podílu žen a mladých lidí na rozhodování; zdůrazňuje, že ženy, mladí lidé a některé komunity jsou nadále nedostatečně zastoupeni na ústřední a místní úrovni;

33.   rozhodně odsuzuje nedávné výhrůžky namířené proti zastánkyni lidských práv, člence organizace kosovských žen Nazlii Balajové v návaznosti na její veřejnou obhajobu změny Zákona o postavení a právech mučedníků, invalidů, veteránů, členů Kosovské osvobozenecké armády, civilních válečných obětí a jejich rodin, která by umožnila osobám, které se staly během války obětí sexuálního násilí, získat stejný status jako veteráni, a vyzývá kosovské orgány, aby tuto událost prověřily a zajistily ochranu všech zastánců lidských práv;

34.  vyzývá ústřední i místní orgány, aby účinně prováděly právní předpisy týkající se lidských práv a přispívaly k dalšímu rozvoji multietnické společnosti;

35.  vítá činnost veřejného ochránce práv a považuje rozpočtovou nezávislost jeho úřadu za naléhavou záležitost;

36.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Kosovské shromáždění posílilo svou nezávislost, odborné znalosti a kapacitu dohledu v oblasti rozpočtu, výkonné moci a bezpečnosti, a to zlepšením kontroly právních předpisů a monitorováním provádění a dopadu politik a zákonů;

37.  zdůrazňuje význam provedení nezbytné reformy veřejné správy a zvýšení počtu žen a příslušníků menšin na všech úrovních správy;

38.  vítá skutečnost, že kosovský právní rámec stanoví práva žen a že rovnost žen a mužů je v právním systému dobře zakotvena, a vítá pokrok, jehož bylo v této oblasti dosaženo; je však znepokojen vysokým procentem předčasných odchodů dívek ze školy a nedostatečným zastoupením žen na pracovním trhu, včetně klíčových odvětví společnosti; žádá vládu a parlament, aby aktivněji a účinněji prováděly příslušné právní předpisy, včetně předpisů upravujících domácí násilí a obchodování s lidmi, s cílem dosáhnout pokroku v oblasti práv žen a rovnosti žen a mužů v Kosovu; vyzývá orgány Kosova, aby aktivněji podněcovaly k politické a společenské účasti žen, podporovaly jejich účast na trhu práce a posilovaly jejich postavení na tomto trhu a také rovné příležitosti žen a mužů;

39.  zdůrazňuje ústřední úlohu aktivních a nezávislých organizací občanské společnosti při posilování a upevňování demokratických politických procesů a budování integrované společnosti v zemi; uznává důležitou práci, kterou vykonávají organizace občanské společnosti a ženské organizace; zdůrazňuje význam dialogu s organizacemi občanské společnosti;

40.  zdůrazňuje ústřední úlohu organizací občanské společnosti při budování integrované společnosti, posilování a konsolidaci demokratických politických procesů v Kosovu a podpoře dialogu a dobrých sousedských vztahů v regionu, čímž přispívají k rozšíření regionální spolupráce v sociálních a politických aspektech; vítá zlepšení spolupráce vlády a organizacemi občanské společnosti, vyzývá však k tomu, aby s nimi byly ve větší míře vedeny konzultace při tvorbě politik a v souvislosti s monitorováním činností orgánů; dále vyzývá k tomu, aby byla rozšířena jejich úloha v procesu stabilizace a přidružení;

41.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat aktivní občanství, a to mimo jiné posílením občanské společnosti a skutečným zajištěním svobody projevu;

42.  uznává, že ačkoli je svoboda vstupovat do odborových organizací zaručena zákonem, jsou stále nutná zlepšení v oblasti základních pracovních a odborových práv; vybízí Kosovo, aby posílilo sociální dialog v rámci rozhodovacího procesu a v oblasti utváření politik a budování kapacit sociálních partnerů;

43.  zdůrazňuje, že mise EULEX by měla zintenzivnit svou pomoc kosovské policii, pokud jde o školení ve zmírňování kritických a citlivých situací před demonstracemi a během nich; zdůrazňuje, že je třeba, aby orgány vyvíjely s pomocí mise EULEX větší úsilí s cílem získat spravedlnost pro osoby, které se v souvislosti s konfliktem staly oběťmi sexuálního násilí v Kosovu či v jiných částech západního Balkánu;

44.  je znepokojen tím, že diskriminace zůstává v zemi nadále vážným problémem; zdůrazňuje, že je nutné zaručit rovnost všech lidí bez ohledu na jejich etnický původ, pohlaví, věk, náboženské vyznání, sexuální orientaci nebo zdravotní postižení; zdůrazňuje potřebu komplexní antidiskriminační strategie, která bude řešit všechny druhy diskriminace, a plného provádění antidiskriminačních právních předpisů; zdůrazňuje, že je nutné zvýšit povědomí o tom, co je diskriminace a jakými právními prostředky ji lze řešit;

45.  vyzývá státní orgány, aby účinně uplatňovaly ústavní zásadu nediskriminace na základě sexuální orientace, aby zlepšily znalosti donucovacích orgánů o právech lesbických žen, gayů, bisexuálů a transgender osob a aby bojovaly proti homofobii a transfobii; v této souvislosti vyjadřuje hluboké politování nad násilným útokem skupiny osob, včetně radikálních islamistů, k němuž došlo v Prištině dne 14. prosince 2012 a jehož cílem byly prostory, kde mělo vydavatelství Kosovo 2.0 vydat svůj poslední časopis se sexuální tematikou, který se zabýval i otázkami týkajícími se lesbických žen, gayů, bisexuálů a transgender osob; vyzývá kosovskou policii a ministerstvo vnitra, aby vyšetřily tento násilný čin a hrozby, jimž byly vystaveny dotčené osoby, a aby pachatele postavily před soud; žádá státní orgány, aby vynaložily veškeré úsilí o zajištění dodržování lidských práv v plném rozsahu, včetně svobody myšlení, projevu a shromažďování;

46.  zdůrazňuje význam nezávislých a svobodných sdělovacích prostředků; v této souvislosti vítá změny trestního zákona, pokud jde o trestněprávní odpovědnost šéfredaktorů, vydavatelů, tiskáren nebo výrobců a o ochranu novinářských zdrojů, které vstoupily v platnost dne 1. ledna 2013;

47.  bere na vědomí 3. hodnotící zprávu OBSE o právech komunit z července 2012, která zdůrazňuje, že ačkoli existuje komplexní a propracovaný právní rámec, mnohého je třeba ještě dosáhnout s cílem zajistit skutečnou a smysluplnou ochranu práv jednotlivých komunit v Kosovu;

48.  vítá přijetí příslušných právních předpisů za účelem ochrany a podpory jednotlivých komunit a náboženského a kulturního dědictví a úspěšné převzetí odpovědnosti za bezpečnost na většině kulturních a náboženských míst srbské pravoslavné církve ze strany Kosova; zejména v této souvislosti vítá vytvoření speciální jednotky v rámci kosovské policie, která se bude zabývat výlučně touto úlohou; vyzývá k dalšímu provádění příslušných právních předpisů, zejména zákona o menšinách; vyjadřuje politování nad tím, že kosovské orgány odmítly, aby srbský prezident Tomislav Nikolic navštívil Kosovo a zúčastnil se oslav pravoslavných vánoc v Gracanici; v této souvislosti vítá setkání srbského prezidenta Nikoliče a kosovské prezidentky Jahjagové, které se v otevřené a konstruktivní atmosféře konalo v Bruselu dne 6. února 2013 pod záštitou místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie Catherine Ashtonové v rámci úsilí o normalizaci vztahů mezi oběma stranami;

49.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že srbské orgány odmítly umožnit místopředsedkyni kosovské vlády Mimoze Kusari-Lilové překročit hranice a navštívit Preševské údolí; vyjadřuje politování nad tím, že kosovští občané musí čekat dlouhé hodiny, než mohou překročit hranice Srbska;

50.  zdůrazňuje význam zlepšení vztahů s Kosovem a jeho zastoupení v mezinárodních kulturních institucích a institucích pro ochranu kulturního dědictví s cílem zlepšit ochranu náboženských a kulturních míst a památek, a zlepšení zastoupení Kosova v evropských a mezinárodních sportovních organizacích s cílem umožnit kosovským atletům účast na všech mezinárodních sportovních událostech, včetně mistrovství Evropy a světa a olympijských hrách;

51.  vítá zřízení obecních úřadů pro jednotlivé komunity a návraty ve většině obcí, považuje však za politováníhodné, že i přes dosažený pokrok je návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob stále problematický, zejména z důvodu bezpečnostních incidentů; vybízí kosovské orgány, aby pokračovaly v úsilí v této oblasti, a to jak na ústřední tak na místní rovni, se zvláštním zřetelem na srbské, romské, aškalské a egyptské navrátilce;

52.  vítá konečné uzavření olovem zamořeného tábora Osterode v severní Mitrovici a přesídlení zbývajících rodin, mezi nimiž je mnoho romských, aškalských a egyptských rodin, do nově postavených domů a do bloku sociálních bytů, které jsou součástí projektu financovaného z prostředků EU; považuje to za významný krok směrem k plné reintegraci a začlenění uprchlíků a menšin do kosovské společnosti; žádá kosovské orgány, aby neprodleně zahájily sanační operace v kontaminovaných oblastech, a Komisi, aby poskytla potřebnou technickou a finanční pomoc; vyzývá Kosovo, aby poskytlo více prostředků na přijetí a provádění standardů EU v oblasti životního prostředí;

53.  vítá zahájení přezkumu strategického a akčního plánu pro Romy, Aškaly a Egypťany v polovině období; vyzývá k účinnějšímu provádění a monitorování integrační strategie pro Romy, Aškaly a Egypťany pomocí dalšího budování kapacit a zlepšování interinstitucionální koordinace; zdůrazňuje potřebu plně provádět „čtyřicet opatření“ s cílem prosazovat sociální začleňování romských, aškalských a egyptských komunit na ústřední i městské úrovni v souladu s cíli Rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů; vyzývá kosovské orgány, aby do integrační strategie a akčního plánu pro Romy, Aškaly a Egypťany zahrnuly také hledisko rovnosti žen a mužů;

54.  je znepokojen tím, že romské, aškalské a egyptské děti zůstávají stále zranitelnou a okrajovou skupinou; vyzývá orgány, aby věnovaly patřičnou pozornost zlepšování životních podmínek těchto komunit, včetně jejich přístupu ke vzdělání;

55.  je znepokojen vysokou mírou dětské chudoby a úmrtnosti, malým dosahem kosovského systému sociální ochrany a vysokými náklady jednotlivců na zdravotní péči, které vystavují zranitelné rodiny chronické chudobě;

56.  zdůrazňuje, že děti se zdravotním postižením jsou nadále zbavovány možnosti získat alespoň základní vzdělání, neboť do základní školy je zapsáno pouze 10 % těchto dětí; vyzývá vládu k zajištění toho, aby lidé s postižením a jiné zranitelné skupiny měly přístup ke zdravotní péči, vzdělání a sociálním službám bez diskriminace; vítá skutečnost, že kosovské shromáždění přijalo doporučení týkající se rozvoje dítěte v raném dětství;

57.  vítá zahájení komplexního mapování ochrany dětí v Kosovu a pokrok, jehož bylo dosaženo přijetím důsledného zákoníku o soudním systému pro mladistvé, čímž se Kosovo přizpůsobilo mezinárodním a evropským standardům; nicméně nadále vyjadřuje znepokojení nad nedostatkem specializované institucionální infrastruktury pro mladé lidi, kteří se dostali do rozporu se zákonem (oběti a svědkové);

58.  vítá končené výsledky kosovského sčítání obyvatelstva z roku 2011 jakožto první krok k poskytování včasných a přesných informací rozhodovacím orgánům pro tvorbu politik; uznává však přetrvávající výzvy, pokud jde o dostupnost statisticky průkazných a mezinárodně srovnatelných údajů, které jsou nezbytné pro tvorbu politiky na průkazném základě a pro sledování pokroku Kosova;

59.  vyzývá Kosovo, aby zlepšilo podnikatelské prostředí pro malé a střední podniky, a to snížením administrativní zátěže a souvisejících nákladů, zvýšením dostupnosti finančních prostředků a poskytnutím zvláštní podpory začínajícím podnikům;

60.  zdůrazňuje význam přidělení vlastního mezinárodního telefonního kódu Kosovu jak z hospodářských, tak z politických důvodů; považuje stávající situaci za neudržitelnou a matoucí a vyzývá příslušné mezinárodní organizace, aby tuto otázku vyřešily v co nejkratší době, a Srbsko, aby v této souvislosti ukončilo své veto;

61.  vyzývá Kosovo, aby pracovalo na vývoji obnovitelné energie a diversifikaci zdrojů energie s cílem uzavřít elektrárnu Kosova A a zrekonstruovat elektrárnu Kosova B v souladu se závazky v rámci Smlouvy o energetickém společenství; zdůrazňuje, že je nutné věnovat více prostředků z finanční pomoci EU a Evropské banky pro obnovu a rozvoj na projekty v oblasti úspor energie, energetické účinnosti a obnovitelné energie; vyjadřuje politování nad tím, že Evropská banka pro obnovu a rozvoj hodlá ve svém návrhu strategie pro tuto zemi podpořit novou kapacitu hnědého uhlí (Kosova e Re), a vyzývá Komisi, aby učinila opatření, jejichž prostřednictvím napadne plány tohoto typu, které jsou v rozporu se závazky EU v oblasti klimatu;

62.  bere na vědomí plány na novou silniční infrastrukturu s cílem zlepšit spojení mezí Prištinou a sousedními zeměmi; konstatuje, že postupy zadávání veřejných zakázek jsou v Kosovu nadále nedostačující, a zdůrazňuje potřebu zajistit, aby zadávání veřejných zakázek u takto velkých projektů bylo skutečně otevřené, konkurenční a transparentní; dále konstatuje, že tyto projekty v oblasti infrastruktury by měly být prováděny v souladu s kritérii stanovenými ve stávajícím programu Mezinárodního měnového fondu; zdůrazňuje význam rozvoje veřejné dopravy, zejména s ohledem na zlepšení železničních spojů a vytváření nových v rámci udržitelného dopravního systému; navrhuje vybudování přeshraničního systému vysokorychlostních železnic mezi všemi zeměmi západního Balkánu, který bude propojen s transevropskou sítí EU;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost a vládě a národnímu shromáždění Kosova.

(1) rezoluce A/RES/64/298.


Dokončení srovnávacího přehledu postupu při makroekonomické nerovnováze
PDF 221kWORD 22k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o doplnění srovnávacího přehledu pro postup při makroekonomické nerovnováze (MIP) (2013/2582(RSP))
P7_TA(2013)0188B7-0165/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy(1) (část balíčku šesti právních předpisů, dále uváděné jako „nařízení o postupu při makroekonomické nerovnováze“),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o srovnávacím přehledu pro dohled nad makroekonomickou nerovnováhou: zamýšlený počáteční návrh(2),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. listopadu 2012 nazvaný „Doplnění srovnávacího přehledu pro dohled nad makroekonomickou nerovnováhou: ukazatel týkající se finančního sektoru“, (SWD(2012)0389),

–  s ohledem na zprávu o mechanismu varování pro rok 2013, kterou Komise předložila Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance (COM (2012)0751),

–  s ohledem na „Názory Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) na zamýšlené ukazatele srovnávacího přehledu, které jsou důležité pro stabilitu finančního trhu, ze dne 9. prosince 2011,

–  s ohledem na dopis ze dne 19. prosince 2011, který předsedovi Evropského parlamentu zaslala Komise a který poskytl Parlamentu relevantní informace a dokumenty o upraveném srovnávacím přehledu pro postup při makroekonomické nerovnováze,

–  s ohledem na otázku Komisi o doplnění srovnávacího přehledu pro postup při makroekonomické nerovnováze (MIP) (O-000039/2013/B7-0117/2013),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nařízení o postupu při makroekonomické nerovnováze je politickým nástrojem, který byl zaveden na základě balíčku šesti právních předpisů, a představuje důležitý pilíř správy ekonomických záležitostí v eurozóně zaměřený na prevenci a nápravu makroekonomické nerovnováhy v členských státech, přičemž zvláštní pozornost je věnována těm makroekonomickým nerovnováhám, které by se mohly přelévat do jiných členských států;

B.  vzhledem k tomu, že srovnávací přehled vytvořený v souladu s článkem 4 nařízení o postupu při makroekonomické nerovnováze zahrnoval původně deset ukazatelů pokrývajících širokou škálu aspektů dohledu v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze;

C.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2012 Komise doplnila další ukazatel týkající se tempa růstu závazků finančního sektoru, sdělila tuto skutečnost Parlamentu ve svém dopise ze dne 19. listopadu 2012 a zveřejnila příslušnou analýzu ve zprávě o mechanismu varování (AMR) dne 28. listopadu 2012;

D.  vzhledem k tomu, že podle bodu odůvodnění č. 12 nařízení o postupu při makroekonomické nerovnováze by Komise „měla příslušným výborům Evropského parlamentu a Rady předkládat návrhy připomínek k plánům na stanovení a úpravu ukazatelů a prahových hodnot“;

1.  vyjadřuje velké politování nad tím, že Komise při aktualizaci srovnávacího přehledu pro dohled nad makroekonomickou nerovnováhou nerespektovala ducha spolupráce, pokud jde o nařízení o postupu při makroekonomické nerovnováze;

2.  dále velmi lituje toho, že Parlament obdržel příslušné sdělení pouze několik dní předtím, než Komise v listopadu 2012 srovnávací přehled zveřejnila;

3.  žádá Komisi, aby informovala Parlament a Radu v dostatečném předstihu o tom, zda má v úmyslu dále aktualizovat srovnávací přehled před rokem 2015;

4.  s hlubokou lítostí konstatuje nerovný přístup ke spolutvůrcům právních předpisů v tomto procesu, neboť Komise údajně vedla konzultace s příslušnou pracovní skupinou Rady;

5.  zdůrazňuje, že usnesení Parlamentu o srovnávacím přehledu ze dne 15. prosince 2011, v němž Parlament požaduje doplnění ukazatele týkajícího se finančního sektoru, nemůže být považováno za dostatečnou konzultaci s Evropským parlamentem, jak ji předpokládá bod odůvodnění č. 12 nařízení o makroekonomické nerovnováze, neboť toto usnesení bylo přijato před rokem a nebylo reakcí na návrh Komise; dále poukazuje na to, že detailní výběr a podoba ukazatele předpokládá vysokou míru zvažování, o čemž svědčí i pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. listopadu 2012;

6.  bere na vědomí vyjádření ESRB ze dne 9. prosince 2011, které obsahuje její výhrady vůči finančnímu ukazateli a ve kterém se uvádí, že srovnávací přehled „by měl zahrnovat krátkodobé závazky (objem závazků splatných do jednoho roku) pro nekonsolidovaný finanční sektor, čistou výši bankovních vkladů jako podíl na celkových závazcích“ a že „tomuto ukazateli by měla být dána přednost před ukazateli vycházejícími z kapitálových opatření souvisejících s peněžními toky, např. ukazatelem pohybu kapitálu (leverage ratio) a ukazatelem poměru dlužního a akciového kapitálu (gearing ratio), neboť je-li kapitál odhadován v tržních hodnotách, je velmi citlivý na pohyby na akciovém trhu“; připomíná Komisi, že čl. 4 odst. 5 nařízení o makroekonomické nerovnováze stanoví, že „při navrhování ukazatelů stability finančního trhu je třeba náležitě zohlednit práci ESRB“;

7.  již nebude tolerovat skutečnost, že v rámci útvarů Komise stále ještě nenastala nezbytná změna postoje spočívající v plném uznání úlohy Parlamentu ve správě ekonomických záležitostí; zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise jednoznačně respektovala úlohu Parlamentu jako spolutvůrce právních předpisů v mnohostranném dohledu, jak stanoví mj. čl. 121 odst. 6 a článek 136 Smlouvy o fungovaní Evropské unie, a aby přistupovala k Parlamentu stejně jako k Radě u všech aktů Unie v této oblasti; připomíná Komisi, že k osvědčeným postupům, pokud jde o dobré vztahy mezi orgány, patří také konzultace s Parlamentem o změnách srovnávacího přehledu;

8.  připomíná Komisi její povinnost zodpovídat se Parlamentu, jak stanoví čl. 17 odst. 8 Smlouvy o Evropské unii;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0583.


Vietnam, zejména svoboda projevu
PDF 231kWORD 25k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o Vietnamu, především o svobodě projevu (2013/2599(RSP))
P7_TA(2013)0189RC-B7-0166/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem, která byla podepsána dne 27. června 2012, a na dialog mezi EU a Vietnamem o lidských právech, který probíhá dvakrát ročně mezi EU a vládou Vietnamu,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a lidských právech, k němuž Vietnam přistoupil v roce 1982,

–  s ohledem na výsledek všeobecného přezkumu Rady OSN pro lidská práva týkajícího se Vietnamu ze dne 24. září 2009,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN týkající se podpory a ochrany práva na svobodu názoru a projevu, která byla předložena na 14. zasedání Rady pro lidská práva v dubnu 2010,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 24. září 2012, které se týkalo vynesení rozsudku nad bloggery ve Vietnamu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 ke strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(1),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Vietnamu,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  Vzhledem k tomu, že dne 24. září 2012 byli odsouzeni k trestu odnětí svobody tři přední novináři: Nguyen Van Hai/Dieu Cay, Ta Phong Tan a Pan Thanh Hai; vzhledem k tomu, že poté, co se odvolali, byly potvrzeny jejich jednotlivé tresty ve výši 12, 10 a tří let, po nichž mají následovat další roky domácího vězení, přičemž takto byli potrestáni za zveřejnění článků na webových stránkách Vietnamského klubu svobodných novinářů;

B.  vzhledem k tomu, že podle nedávných zpráv organizací působících v oblasti lidských práv bylo ve Vietnamu 32 kyberdisidentů odsouzeno k vysokým trestům nebo je čeká soudní proces; 14 prodemokratických aktivistů bylo odsouzeno celkově k více než 100 rokům vězení za uplatňování svého práva na svobodu projevu, skupina 22 pokojných ochránců životního prostředí byla odsouzena k trestům odnětí svobody v rozmezí 10 let až doživotí, novinář pracující ve státem vydávaných novinách byl nedávno propuštěn za to, že na svém soukromém blogu kritizoval generálního tajemníka vietnamské komunistické strany, a vzhledem k tomu, že kyberdisidenti, a to i Le Cong Cau a Huynh Ngoc Tuan, jsou často vystaveni obtěžování a útokům ze strany policie, ;

C.  vzhledem k tomu, že několik vězňů svědomí bylo odsouzeno na základě vágně formulovaných ustanovení týkajících se „národní bezpečnosti“, která nerozlišují mezi násilnými činy a pokojným vyjádřením rozdíleného názoru či přesvědčení a k nimž patří například „propaganda zaměřená proti Vietnamské socialistické republice“ (článek 88 trestního řádu), „činnosti zaměřené na svržení vlády lidu“ (článek 79), „zasévání nejednoty mezi nábožensky a nenábožensky zaměřenými lidmi“ (článek 87), „zneužívání demokratických svobod na úkor zájmů státu“ (článek 258); vzhledem k tomu, že vyhláška 44 z roku 2002 je v rostoucí míře zneužívána k zadržování disidentů bez soudního procesu;

D.  vzhledem k tomu, že bloggeři a obránci lidských práv čím dál častěji využívají internetu, aby vyjádřili své politické názory, odhalovali korupci a upozornili na zabírání půdy a další zneužívání moci ze strany oficiálních představitelů;

E.  vzhledem k tomu, že vietnamské orgány systematicky potlačují svobodu vyjadřování a pokojná shromáždění a stíhají ty, kteří zpochybňují vládní politiky, zveřejňují případy korupce na oficiálních místech nebo vyzývají k alternativám k vládě jedné strany;

F.  vzhledem k tomu, že Vietnam připravuje „Výnos o správě, poskytování a využívání internetových služeb a informačního obsahu online“, což je nový předpis týkající se správy internetu, který by legalizoval filtraci obsahu, cenzuru a sankce ze strany vlády vůči nejednoznačně definovaným „zakázaným činům“ a který by internetovým společnostem a poskytovatelům, a to i zahraničním, stanovil povinnost spolupracovat s vládou v oblasti pátrání po kyberdisidentech a dohledu nad nimi, a vzhledem k tomu, že digitální svobody jsou čím dál více ohroženy;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 Vietnam v rámci všeobecného periodického přezkumu Rady OSN pro lidská práva týkajícího se situace v oblasti lidských práv ve Vietnamu  přijal řadu doporučení souvisejících se svobodou projevu, a to včetně doporučení ohledně „plného zajištění práva získávat, vyhledávat a sdílet informace a myšlenky v souladu s článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech“; vzhledem k tomu, že Vietnam tato doporučení dosud neprovedl;

H.  vzhledem k tomu, že i nadále dochází ke konfiskaci půdy státními úředníky, k používání přehnané síly v reakci na veřejné protesty kvůli vysidlování, svévolnému zatýkání aktivistů a že i jsou i nadále vynášeny vysoké tresty nad demonstranty, přičemž panuje nejasná situace v oblasti pozemkových práv a využívání půdy;

I.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání a přesvědčení je potlačována a katolická církev a státem neuznaná náboženství, jako jsou sjednocená budhistická církev Vietnamu, protestantské církve a další jsou i nadále vystaveny těžké náboženské perzekuci;

J.  vzhledem k tomu, že Vietnam zahájil v rámci přípravy nové ústavy rozsáhlé veřejné konzultace, avšak osoby, které vyjádřily své názory, nyní čelí trestům a jsou vystaveny nátlaku;

K.  vzhledem k tomu, že Vietnam usiluje o místo v Radě OSN pro lidská práva pro období 2014–2016;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že byli ve Vietnamu odsouzeni novináři a bloggeři a že jim byly uloženy tvrdé tresty; odsuzuje pokračující porušování lidských práv včetně politického zastrašování, pronásledování, napadání, svévolného zadržování, vysokých trestů odnětí svobody a nespravedlivých soudních procesů ve Vietnamu, které je namířeno proti politickým aktivistům, novinářům, bloggerům, disidentům a obráncům lidských práv působícím na internetu i jinde, čímž jsou jednoznačně porušovány mezinárodní závazky Vietnamu v oblasti lidských práv;

2.  naléhavě žádá vietnamské orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny bloggery, novináře působící na internetu a obránce lidských práv; vyzývá vládu, aby upustila od veškerých forem represí vůči osobám, které uplatňují svá práva na svobodné vyjadřování, svobodu vyznání a svobodu shromažďování v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

3.  vyzývá vietnamskou vládu k tomu, aby pozměnila nebo zrušila právní předpisy, které omezují svobodu projevu a tisku, a poskytla tak prostor pro dialog a demokratickou diskusi; vyzývá vládu rovněž k tomu, aby změnila návrh Výnosu o správě, poskytování a využívání internetových služeb a informačního obsahu on-line, a zajistila tak, aby toto nařízení chránilo právo na svobodný projev v on-line prostředí;

4.  naléhavě žádá vietnamskou vládu, aby zastavila nucené vysídlování, zajistila svobodu projevu pro ty, kteří kritizují nekalé praktiky související s půdou, a aby osobám, které byly násilně vysídleny, zaručila přístup k zákonným opravným prostředkům a odpovídající odškodnění, jež by bylo v souladu s mezinárodními standardy a závazky vyplývajícími z mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv;

5.  vyzývá vietnamské orgány, aby v souladu s mezinárodními závazky ukončily pronásledování na základě náboženského vyznání a aby odstranily právní překážky, které nezávislým náboženským organizacím brání svobodně vykonávat pokojnou náboženskou činnost, tzn. aby uznaly všechny náboženské komunity, umožnily svobodné praktikování náboženství a vrátily majetek, který stát svévolně zkonfiskoval sjednocené budhistické církvi Vietnamu, katolické církvi a veškerým ostatním náboženským komunitám;

6.  vyjadřuje vážné znepokojení nad vězeňskými podmínkami, v nichž žijí vězni svědomí a které vyplývají ze špatného zacházení a chybějící zdravotní péče; žádá, aby vietnamské orgány zaručily fyzickou i psychickou integritu těchto vězňů, zajistily jim neomezený přístup k právnímu poradenství a poskytovaly náležitou zdravotní pomoc těm, kteří ji potřebují;

7.  připomíná, že dialog o lidských právech vedený mezi EU a Vietnamem by měl přinášet konkrétní výsledky v oblasti lidských práv a demokratizace; v této souvislosti vyzývá Evropskou unii, aby na jednáních na nejvyšší úrovni neustále připomínala otázku porušování lidských práv ve Vietnamu a aby zvyšovala tlak na vietnamské orgány s cílem dosáhnout toho, aby byla odstraněna kontrola internetu a bloggování, aby byl zrušen zákaz soukromého vlastnictví sdělovacích prostředků, aby bylo skupinám i jednotlivcům umožněno prosazovat lidská práva, vyjadřovat veřejně své názory i nesouhlas, aby byly učiněny kroky ke zrušení trestu smrti, aby byly zrušeny nebo změněny právní předpisy, které umožňují trestní stíhání pokojných protestujících, a aby byli propuštěni mírumilovní vězni svědomí;

8.  připomíná všem stranám, že v článku 1 dohody o partnerství a spolupráci se uvádí, že: „Úcta k lidským právům a demokratickým zásadám je základem pro spolupráci mezi stranami a pro tuto dohodu a představuje základní prvek této dohody“; žádá vysokou představitelku, aby posoudila, zda jsou politiky vietnamské vlády v souladu s podmínkami obsaženými v dohodě o partnerství a spolupráci;

9.  vybízí Vietnam, aby přistoupil k ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) a Úmluvě proti mučení (CAT); žádá vládu této země, aby zřídila nezávislou národní komisi pro otázky lidských práv;

10.  žádá, aby Mezivládní komise organizace ASEAN pro lidská práva prověřila, jaký stav panuje v otázkách lidských práv ve Vietnamu, přičemž by zvláštní pozornost měla věnovat svobodě projevu, a aby pro tuto zemi vydala svá doporučení;

11.  vítá skutečnost, že vláda Vietnamu vyzvala veřejnost k tomu, aby se zapojila do první ústavní reformy od roku 1992 a že lhůta byla nyní prodloužena do září 2013, lituje však, že veřejné konzultace vedly k trestům osob, které legitimně vyjádřily své názory, a k nátlaku na tyto osoby; doufá, že mezi priority v rámci otázek, které nová ústava řeší, patří občanská a politická práva a náboženská svoboda; vítá v tomto ohledu zahájení dialogu s organizacemi působícími v oblasti lidských práv; vyjadřuje naději, že v dlouhodobém horizontu tento vývoj přinese zásadní reformy práv v oblasti práce, vzdělávání a lidských práv; doporučuje, aby byl do země pozván zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu vyjadřování a názoru a aby orgány plně provedly jeho doporučení;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Vietnamu, vládám členských států sdružení ASEAN, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a generálnímu tajemníkovi OSN;

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.


Situace v oblasti lidských práv v Kazachstánu
PDF 136kWORD 26k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2013 o situaci v oblasti lidských práv v Kazachstánu (2013/2600(RSP))
P7_TA(2013)0190RC-B7-0167/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kazachstánu, včetně usnesení ze dne 15. března 2012 o Kazachstánu(1), usnesení ze dne 15. prosince 2011 o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii(2) a na usnesení ze dne 17. září 2009 o případu Jevgenije Žovtise v Kazachstánu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost k jednání o posílené dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Kazachstánem(4),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 9. října 2012 o procesu s Vladimírem Kozlovem v Kazachstánu a na prohlášení vysoké představitelky ze dne 17. ledna 2012 o parlamentních volbách v Kazachstánu,

–  s ohledem na právní stanovisko Mezinárodního výboru právníků ze dne 13. února 2013 na téma „disciplinární řízení proti právníkům v Kazachstánu“,

–  s ohledem na prohlášení zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků ze dne 25. ledna 2012 o situaci v oblasti sdělovacích prostředků v Kazachstánu,

–  s ohledem na prohlášení ředitele Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva ze dne 1. února 2012 o ostrém zásahu proti kazašské opozici,

–  s ohledem na prohlášení organizace International Partnership for Human Rights (IPHR) ze dne 20. března 2013 nazvané „Přehled problematiky lidských práv v Kazachstánu“,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 21. prosince 2012, po soudním řízení zahájeném generálním prokurátorem Kazachstánu dne 20. listopadu 2012, zakázal okresní soud v Almaty neregistrovanou opoziční stranu „Alga!“ coby extremistickou; vzhledem k tomu, že tento zákaz činí osobně odpovědnou Aliju Turusbekovou, ženu Vladimíra Kozlova;

B.  vzhledem k tomu, že dne 25. prosince 2012 bylo několik opozičních sdělovacích prostředků, včetně 8 kazašských novin a 23 zpravodajských internetových portálů zakázáno coby extremistické, přičemž byly prokurátorem označeny jako „jeden sjednocený sdělovací prostředek Respublika“; vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem dne 22. února 2013 s tím účinkem, že dotčeným novinářům bylo zakázáno vykonávat své povolání;

C.  vzhledem k tomu, že Kazachstán je významným mezinárodním činitelem a je krajně důležitý pro politický a socio-ekonomický vývoj i pro bezpečnostní situaci v celé oblasti; vzhledem k tomu, že tato země hraje ve Střední Asii pozitivní úlohu, jelikož usiluje o rozvoj dobrých sousedských vztahů s hraničícími zeměmi, o obnovu regionální spolupráce a mírové řešení všech dvoustranných sporů; vzhledem k tomu, že EU má zásadní zájem na posílení politické, hospodářské a bezpečnostní spolupráce s touto oblastí prostřednictvím silného a otevřeného vztahu mezi EU a Kazachstánem;

D.  vzhledem k tomu, že Kazachstán již dlouho omezuje klíčová občanská a politická práva, jako je svoboda shromažďování, slova a náboženství; vzhledem k tomu, že za poslední dva roky došlo ke zhoršení v oblasti základních svobod a že v důsledku násilností ve městě Žanaozen v prosinci 2011 byl v roce 2012 proveden otevřený zásah proti kritikům vlády;

E.  vzhledem k tomu, že v průběhu posledních měsíců se stalo několik vůdců opozice, ochránců lidských práv, novinářů a představitelů občanské společnosti terčem pronásledování a trestního stíhání, které v několika případech vedlo k trestům odnětí svobody;

F.  vzhledem k tomu, že dne 13. března 2013 kasační soud zamítl odvolání v případu Vladimíra Kozlova, který byl odsouzen k sedmi a půl letům odnětí svobody a zabavení majetku za „podněcování sociálního sváru“, „vyzývání k násilnému svržení ústavního pořádku“ a „vytvoření a vedení organizované skupiny s cílem páchat trestné činy“; vzhledem k tomu, že Kozlov nyní podává odvolání k nejvyššímu soudu, který je v jeho případě poslední odvolací instancí;

G.  vzhledem k tomu, že dne 7. prosince 2012 byl obránce lidských práv Vadim Kuramšin odsouzen k 12 letům odnětí svobody za vydírání asistenta okresního právního zástupce; vzhledem k tomu, že tento rozsudek byl odvolacím soudem dne 14. února 2013 potvrzen; vzhledem k tomu, že opětovné zatčení pana Kuramšina se odehrálo po jeho návratu z konference OBSE, která se konala v září ve Varšavě, a došlo k němu po jeho propuštění následně po soudním líčení v srpnu 2012;

H.  vzhledem k tomu, že kazašská vláda zvažuje, že by začala pracovat na novém národním akčním plánu v oblasti lidských práv na období 2013–2020;

I.  vzhledem k tomu, že kazašské orgány ustavily pracovní skupinu pod vedením generálního prokurátora, která má reformovat trestní řád; vzhledem k tomu, že ve dnech 15. a 16. března 2013 bylo uspořádáno setkání u kulatého stolu na téma „reforma trestního řádu v Kazachstánu založená na zásadách právního státu“, jehož se zúčastnila delegace Benátské komise za účelem poskytnout poradenství ohledně této reformy; vzhledem k tomu, že Evropský parlament naléhavě žádá kazašské orgány, aby trestněprávní předpisy země sladily s mezinárodními normami, včetně reformy článku 164 o „podněcování sociálního sváru“;

J.  vzhledem k tomu, že kazašské orgány opakovaně používají obvinění z „podněcování sociálního sváru“, což je nejasné a přehnané obvinění, které může být použito za účelem kriminalizace uplatňování práv svobody slova a sdružování, která jsou chráněna mezinárodními lidskoprávními předpisy;

K.  vzhledem k tomu, že tříleté členství Kazachstánu v Radě OSN pro lidská práva (UNHRC) začalo dne 1. ledna 2013;

L.  vzhledem k tomu, že jako člen OBSE, jíž v roce 2010 předsedal, se Kazachstán zavázal k dodržování a provádění základních zásad této organizace;

M.  vzhledem k tomu, že pomluva je nadále považována za trestný čin, přičemž Zákon o zavádění změn a dodatků k právním předpisům o informačních a komunikačních sítích ze dne 10. července 2009 postavil do stejné pozice internetové zdroje (internetové stránky, chaty, blogy, diskusní fóra) a masové sdělovací prostředky, a učinil tak tyto zdroje a jejich vlastníky odpovědné za stejnou škálu trestných činů;

N.  vzhledem k tomu, že na konci listopadu 2012 cestovala vysoká představitelka, místopředsedkyně Ashtonová do Střední Asie a navštívila Kazachstán, právě když byl na opozici a sdělovací prostředky uvalován právní zákaz; vzhledem k tomu že k této záležitosti nevydala prohlášení během své návštěvy, ale následně v prosinci 2012;

O.  vzhledem k tomu, že v červenci 2012 vyzvala vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová po své dvoudenní návštěvě Kazachstánu příslušné orgány k tomu, aby povolily nezávislé mezinárodní vyšetřování událostí v Žanaozenu, jejich příčin a důsledků;

1.  zdůrazňuje význam vztahů mezi EU a Kazachstánem i prohloubení hospodářské a politické spolupráce ve všech oblastech; zdůrazňuje velký zájem EU na udržitelných vztazích s Kazachstánem v oblasti politické a hospodářské spolupráce;

2.  důrazně kritizuje soudní rozhodnutí zakázat opoziční strany na základě obvinění z extremismu, včetně neregistrované strany „Alga!“, jakož i zakázat klíčové nezávislé mediální činitele, vzhledem k tomu, že to porušuje zásadu svobody projevu a shromažďování a vyvolává vážné obavy ohledně budoucí represe nezávislých sdělovacích prostředků i opozice;

3.  vyzývá úřady, aby dodržovaly zásady a závazky stanovené v normách OBSE, jež se týkají svobody projevu, shromažďování a sdružování; vybízí Kazachstán, aby v kritice nespatřoval hrozbu, nýbrž konstruktivní nástroj pro zlepšení politik i začleňování;

4.  klade důraz na to, že Alija Turusbeková nemůže nést odpovědnost za činy třetích osob;

5.  vyzývá EU a členské státy, aby zajistily záruky chránící novináře, opoziční aktivisty a ochránce lidských práv i jejich rodiny – především ty, kteří navštěvují instituce EU s cílem hovořit o lidskoprávních otázkách – před jakýmkoli druhem následného zastrašování, tlaku či pronásledování;

6.  opakuje, že je znepokojen zadržováním vůdčích představitelů opozice, novinářů a právníků na základě soudních procesů, které nesplňují mezinárodní normy, a znovu potvrzuje svou výzvu k propuštění všech osob odsouzených v důsledku nejasných trestních obvinění, jež lze považovat za politicky motivovaná, mj. včetně případu Vladimíra Kozlova, Vadima Kuramšina a Rozy Tuletajevové; vyjadřuje obavy ohledně toho, jsou-li procesy spravedlivé, a opakuje svou výzvu k zaručení transparentnosti soudních procesů a mezinárodních norem v jejich rámci, k ukončení obviňování na základě výše uvedených nejasných trestních obvinění a k zachování nezávislosti soudnictví;

7.  vyzývá kazašské orgány, aby zaručily vazební podmínky odpovídající mezinárodním normám a umožnily všem vězňům využívat adekvátní lékařské péče, včetně opozičního vůdce Vladimíra Kozlova; vyzývá k plnému provedení pozitivních změn, jež jsou součástí nedávné reformy systému vězeňství, a k dalšímu zlepšování směřujícímu k plnění mezinárodních norem;

8.  klade silný důraz na to, že legitimní boj proti terorismu a extremismu by neměl být zneužíván jako zástěrka pro zákaz činnosti opozice, omezování svobody projevu či nezávislosti soudnictví;

9.  zdůrazňuje, že Kazachstán je stále důležitějším mezinárodním partnerem v regionu, ať už s ohledem na spolupráci s NATO, podporu rozhovorů E3+3 s Íránem či založení mezinárodní palivové banky v Kazachstánu; vítá ambice Kazachstánu aktivně se podílet jako mediátor/zprostředkovatel na řešení mezinárodních bezpečnostních otázek souvisejících s širším regionem; naléhavě vyzývá kazašské orgány, aby ctily mezinárodní závazky, k nimž se přihlásily, a to včetně právního státu a nezávislého soudnictví;

10.  vyzývá Kazachstán k vytvoření atmosféry, ve které budou představitelé opozice, novináři i právníci moci svobodně vykonávat svou činnost, a to i prostřednictvím potřebných právních reforem; zdůrazňuje závazek EU Kazachstán v tomto úsilí podporovat;

11.  vyzývá Kazachstán, aby přezkoumal své právní předpisy v oblasti náboženství a odstranil omezení týkající se registrace a praktikování náboženství;

12.  podtrhuje význam respektování a podpory zaměstnanců s cílem zakládat nezávislé odbory, vstupovat do stávek a kolektivně vyjednávat se zaměstnavateli v souladu se závazky Kazachstánu podle mezinárodních lidskoprávních předpisů;

13.  vítá dialog s delegací Benátské komise o novém trestním řádu a podporuje další spolupráci s Benátskou komisí zaměřenou na získání maximálního užitku z jejích zkušeností; zdůrazňuje, že tato reforma by se měla zaměřit na posílení nezávislosti soudnictví a právního státu i plnění mezinárodních norem; znovu potvrzuje svou výzvu k reformě článku 164 o „podněcování sociálního sváru“ a vyzývá ESVČ, aby reformu i obsah nového zákona bedlivě sledovala;

14.  znovu opakuje výzvu adresovanou kazašským orgánům, aby pokročily s provedením stávajícího akčního plánu v oblasti lidských práv, čerpaly přitom z doporučení Benátské komise a využily technické pomoci EU v rámci iniciativy v oblasti právního státu; podporuje Kazachstán v jeho úsilí o vytvoření nového akčního plánu v oblasti lidských práv na období 2013–2020; vyzývá kazašské orgány ke spolupráci s nevládními organizacemi;

15.  vítá pravidelný dialog mezi EU a Kazachstánem o lidských právech; zdůrazňuje význam dialogů o lidských právech mezi orgány EU a Kazachstánu a vítá konstruktivní přístup kazašské strany; vyzývá k posílení dialogů zaměřených na založení fóra, ve kterém by se problémy otevřeně řešily; zdůrazňuje, že tyto dialogy by měly být účinné a orientované na výsledky a tam, kde je to možné, by měly zapojit i aktéry občanské společnosti;

16.  vítá mezinárodní programy výměny studentů, které kazašská vláda zavedla; podtrhuje zásadní vliv pobytu v cizině, pokud jde o výchovu kazašských studentů k demokracii; oceňuje podporu, kterou kazašské orgány nabízejí těmto studentům po návratu;

17.  vyzývá EU, a především ESVČ, aby vývoj v Kazachstánu důkladně sledovaly, jednaly v případě potřeby o sporných otázkách s kazašskými orgány, nabízely pomoc a pravidelně podávaly zprávy Parlamentu; rovněž vyzývá delegaci EU v Astaně, aby hrála aktivnější úlohu při sledování situace, včetně sledování soudních procesů a návštěv věznic;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské službě pro vnější činnost, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Kazachstánu.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0089.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2011)0588.
(3) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s. 30.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0459.

Právní upozornění - Ochrana soukromí