Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 21. května 2013 - Štrasburk
Dohoda EU–Srí Lanka o některých aspektech leteckých služeb***
 Posílená spolupráce mezi Evropskou unií a Evropskou organizací pro bezpečnost letového provozu ***
 Změna nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83, pokud jde o uložení historických archivů orgánů v Evropském univerzitním institutu ve Florencii ***
 Doba konání osmé volby zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách *
 Žádost o ochranu poslanecké imunity Gabriela Albertiniho
 Žádost o zbavení Spyrose Danellise poslanecké imunity (I)
 Žádost o zbavení Spyrose Danellise poslanecké imunity (II)
 Nabídky převzetí
 Regionální strategie pro průmyslové oblasti v Evropské unii
 Vyhledávání, průzkum a těžba ropy a zemního plynu na moři ***I
 Obnovitelná energie na evropském trhu s energií
 Práva žen v přistupujících balkánských zemích
 Charta EU: Standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU
 Přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
 Boj proti daňovým podvodům a únikům a proti daňovým rájům
 Výroční zpráva o daních: jak uvolnit potenciál hospodářského růstu EU
 Ústní změny a ostatní ústní modifikace (výklad čl. 156 odst. 6 jednacího řádu)

Dohoda EU–Srí Lanka o některých aspektech leteckých služeb***
PDF 224kWORD 20k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Srílanskou demokratickou socialistickou republikou o některých aspektech leteckých služeb (15318/2012 – C7-0391/2012 – 2012/0018(NLE))
P7_TA(2013)0191A7-0169/2013

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15318/2012),

–  s ohledem na dohodu mezi Evropskou unií a vládou Srílanské demokratické socialistické republiky o některých aspektech leteckých služeb (08176/2012),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou Rada předložila v souladu s čl. 100 odst. 2, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0391/2012),

–  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0169/2013),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Srílanské demokratické socialistické republiky.


Posílená spolupráce mezi Evropskou unií a Evropskou organizací pro bezpečnost letového provozu ***
PDF 196kWORD 20k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Evropskou organizací pro bezpečnost letového provozu, kterou se stanoví obecný rámec pro posílenou spolupráci (05822/2013 – C7-0044/2013 – 2012/0213(NLE))
P7_TA(2013)0192A7-0157/2013

(Souhlas)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05822/2013),

  s ohledem na rozhodnutí Rady o podpisu Dohody, kterou se stanoví obecný rámec pro posílenou spolupráci mezi Evropskou unií a Evropskou organizací pro bezpečnost letového provozu, jménem Unie, a o prozatímním provádění této dohody (13792/2012),

  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0044/2013),

  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

  s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0157/2013),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Evropské organizaci pro bezpečnost letového provozu.


Změna nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83, pokud jde o uložení historických archivů orgánů v Evropském univerzitním institutu ve Florencii ***
PDF 224kWORD 20k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83, pokud jde o uložení historických archivů orgánů v Evropském univerzitním institutu ve Florencii (06867/2013 – C7-0081/2013 – 2012/0221(APP))
P7_TA(2013)0193A7-0156/2013

(Zvláštní legislativní postup – souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady (06867/2013),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7–0081/2013),

–  s ohledem na čl. 81 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0156/2013),

1.  uděluje souhlas s návrhem nařízení Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.


Doba konání osmé volby zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách *
PDF 199kWORD 20k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví doba konání osmé volby zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (07279/2013 – C7-0068/2013 – 2013/0802(CNS))
P7_TA(2013)0194A7-0138/2013

(Konzultace)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Rady (07279/2013),

  s ohledem na čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách(1), na jehož základě konzultovala Rada Parlament (C7–0068/2013),

  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014(2),

  s ohledem na článek 55 a čl. 46 odst. 1 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0138/2013),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala Parlament, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby tento postoj předal Radě a pro informaci rovněž vládám a parlamentům členských států a Chorvatské republiky.

(1) Akt přiložený k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 1) ve znění rozhodnutí Rady 93/81/Euratom, ESUO, EHS (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15) a rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1).
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0462.


Žádost o ochranu poslanecké imunity Gabriela Albertiniho
PDF 206kWORD 22k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Gabriele Albertini (2012/2240(IMM))
P7_TA(2013)0195A7-0149/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na žádost Gabriela Albertiniho o ochranu své imunity v souvislosti s řízením probíhajícím u soudu v Miláně (Itálie), předloženou dne 19. července 2012 a oznámenou na plenárním zasedání dne 10. září 2012,

  s ohledem na to, že Gabriele Albertini byl vyslechnut v souladu s čl. 7. odst. 3,

  s ohledem na článek 68 Ústavy Italské republiky ve znění Ústavního zákona č. 3 ze dne 29. října 1993,

  s ohledem na článek 8 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, který je připojen ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

  s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0149/2013),

A.  vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Gabriele Albertini požádal o ochranu své poslanecké imunity v souvislosti s řízením před italským soudem;

B.  vzhledem k tomu, že žádost Gabriela Albertiniho se týká jeho předvolání před milánský soud na základě žaloby podané Alfredem Robledem v souvislosti s prohlášeními, která Gabriele Albertini učinil při prvním rozhovoru otištěném italským deníkem Il Sole 24 Ore dne 26. října 2011 a při druhém rozhovoru otištěném italským deníkem Corriere della Sera dne 19. února 2012;

C.  vzhledem k tomu, že podle tohoto předvolání zakládají výroky uvedené v těchto rozhovorech skutkovou podstatu pomluvy, a je proto požadováno odškodnění;

D.  vzhledem k tomu, že výroky obsažené v obou rozhovorech se týkají procesu v kauze s deriváty a vyšetřování záležitostí, které se udály v roce 2005, do nichž byla zapletena milánská radnice a které se týkaly úřadu Gabriela Albertiniho jakožto starosty města;

E.  vzhledem k tomu, že tyto rozhovory byly poskytnuty v době, kdy byl Gabriele Albertini poslancem Evropského parlamentu, zvoleným v evropských volbách v roce 2004 a 2009;

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nesmějí být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s běžnou praxí Parlamentu není skutečnost, že dané právní kroky mají občanskoprávní nebo správní charakter nebo obsahují určité aspekty spadající pod občanské nebo správní právo, sama o sobě důvodem pro to, aby se imunita zakotvená v uvedeném článku neuplatnila;

H.  vzhledem k tomu, že ze skutkového stavu případu, jak vyplývá z předvolání a z ústního vysvětlení podaného Gabrielem Albertinim Výboru pro právní záležitosti, je patrné, že učiněné výroky nemají přímou a zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že poskytnutí uvedených dvou rozhovorů o procesu v kauze s deriváty ze strany Gabriela Albertiniho tedy nesouviselo s výkonem jeho mandátu poslance Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že imunitu a výsady, kterých požívá Gabriele Albertini, neochrání;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí okamžitě předal příslušnému orgánu Italské republiky a Gabrielu Albertinimu.

(1) Rozsudek ze dne 12. května 1964 ve věci 101/63, Wagner/Fohrmann a Krier (Recueil 1964, s. 387); rozsudek ze dne 10. července 1986 ve věci 149/85, Wybot/Faure a další (Recueil 1986, s. 2391); rozsudek ze dne 15. října 2008 ve věci T-345/05, Mote v. Parlament (Sb. rozh. 2008, s. II-2849); rozsudek ze dne 21. října 2008 ve spojených věcech C-200/07 a C-201/07, Marra v. De Gregorio a Clemente Sb. rozh. 2008, s. I-7929); rozsudek ze dne 19. března 2010 ve věci T-42/06, Gollnisch v. Parlament (Sb. rozh. 2010, s. II-1135); rozsudek ze dne 6. září 2011 ve věci C-163/10, Patriciello (Sb. rozh. 2011, s. I-7565).


Žádost o zbavení Spyrose Danellise poslanecké imunity (I)
PDF 244kWORD 21k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o žádosti, aby byl Spyros Danellis zbaven imunity (I) (2013/2014(IMM))
P7_TA(2013)0196A7-0159/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost o zbavení imunity poslance Spyrose Danellise, kterou dne 11. prosince 2012 předložil zástupce nejvyššího státního zástupce u Nejvyššího soudu Řecké republiky (sp. zn. 4634/2012) v souvislosti s rozhodnutím krétského tříčlenného odvolacího soudu ze dne 22. března 2012 (sp. zn. 584/2012) a která byla ohlášena na zasedání dne 14. ledna 2013,

–  poté, co Spyros Danellis dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách a na článek 62 Ústavy Řecké republiky,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie z 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0159/2013),

A.  vzhledem k tomu, že zástupce nejvyššího státního zástupce u Nejvyššího soudu Řecké republiky požádal v souvislosti s možnými právními kroky ve věci údajného spáchání trestného činu o zbavení poslance Evropského parlamentu Spyrose Danellise poslanecké imunity;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu vlastního státu;

C.  vzhledem k tomu, že článek 62 Ústavy Řecké republiky stanoví, že během funkčního období nemohou být poslanci parlamentu stíháni, zatčeni, uvězněni ani jinak omezováni na osobní svobodě bez předchozího souhlasu řeckého parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že Spyros Danellis je obviněn ze zanedbání povinnosti, jelikož jako starosta města Chersonisos v prefektuře Heraklion údajně navzdory rozhodnutí hygienických orgánů, které požadovaly uzavření zařízení provozovaného v tomto městě, tento krok nepodnikl;

E.  vzhledem k tomu, že údajné činnosti nepředstavují vyjádřené názory nebo hlasy odevzdané během výkonu povinností poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

F.  vzhledem k tomu, že obvinění Spyrose Danellise nemá souvislost s jeho funkcí poslance Evropského parlamentu, ale s jeho předchozí funkcí starosty města Chersonisos;

G.  vzhledem k tomu, že neexistují závažné důvody se domnívat, že jde o fumus persecutionis, zejména s ohledem na to, že Spyros Danellis není jediným obviněným v tomto případu;

1.  rozhodl, aby byl Spyros Danellis zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru nejvyššímu státnímu zástupci u Nejvyššího soudu Řecké republiky a Spyrosovi Danellisovi.

(1) Rozsudek ze dne 12. května 1964 ve věci 101/63, Wagner/Fohrmann a Krier (Recueil 1964, s. 387); rozsudek ze dne 10. července 1986 ve věci 149/85, Wybot/Faure a další (Recueil 1986, s. 2391); rozsudek ze dne 15. října 2008 ve věci T-345/05, Mote v. Parlament (Sb. rozh. 2008, s. II-2849); rozsudek ze dne 21. října 2008 ve spojených věcech C-200/07 a C-201/07, Marra v. De Gregorio a Clemente Sb. rozh. 2008, s. I-7929); rozsudek ze dne 19. března 2010 ve věci T-42/06, Gollnisch v. Parlament (Sb. rozh. 2010, s. II-1135); rozsudek ze dne 6. září 2011 ve věci C-163/10, Patriciello (Sb. rozh. 2011, s. I-7565).


Žádost o zbavení Spyrose Danellise poslanecké imunity (II)
PDF 232kWORD 21k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o žádosti, aby byl Spyros Danellis zbaven imunity (II) (2013/2028(IMM))
P7_TA(2013)0197A7-0160/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl pan Spyros Danellis zbaven poslanecké imunity, kterou zaslal dne 11. prosince 2012 zástupce žalobce Nevyššího soudu Řecké republiky (č. j. 4825/2012) v souvislosti s rozhodnutím krétského tříčlenného odvolacího soudu ze dne 9. a 16. října 2012 (č. j. 1382/2012), jež byla oznámena v plénu dne 6. února 2013,

–  s ohledem na to, že pan Spyros Danellis byl vyslechnut v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách a na článek 62 ústavy Řecké republiky,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0160/2013),

A.  vzhledem k tomu, že zástupce žalobce Nejvyššího soudu Řecké republiky požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Spyros Danellis zbaven poslanecké imunity v souvislosti s možnými právními kroky týkajícími se případného trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají členové Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu vlastního státu;

C.  vzhledem k tomu, že článek 62 ústavy Řecké republiky stanoví, že během volebního období nemohou být poslanci parlamentu stíhání, zadrženi, uvězněni nebo jinak omezováni bez předchozího svolení parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že je Spyros Danellis obviněn z toho, že falešně obvinil třetí stranu z nezákonného jednání s úmyslem vystavit ji za toto jednání stíhání a že uvedl nepravdivá prohlášení o třetí straně, která mohla poškodit pověst a dobré jméno této třetí strany, a že si byl vědom, že tato prohlášení jsou nepravdivá;

E.  vzhledem k tomu, že se tato údajná lživá prohlášení a obvinění týkají prodeje oliv a dalších stromů vymýcených na vyvlastněné půdě smluvní stranou provádějící veřejné práce v souvislosti s výstavbou přehrady v obci Hersonissos v prefektuře Iraklion, kde byl pan Spyros Danellis starostou;

F.  vzhledem k tomu, že uvedené činy nepředstavují názory vyjádřené poslancem či o jeho hlasování během výkonu funkce ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že tato obvinění se zjevně netýkají postavení Spyrose Danellise jako poslance Evropského parlamentu, ale jeho bývalého postavení jako starosty obce Hersonissos;

H.  vzhledem k tomu, že není důvod se domnívat, že zde existuje fumus persecutionis, zejména s ohledem na to, že v uvedené věci není pan Spyros Danellis ani zdaleka jediným obviněným;

1.  rozhodl, aby byl Spyros Danellis zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru žalobci Nejvyššího soudu Řecké republiky a Spyrosu Danellisovi.

(1) Rozsudek ze dne 12. května 1964 ve věci 101/63, Wagner/Fohrmann a Krier (Recueil 1964, s. 387); rozsudek ze dne 10. července 1986 ve věci 149/85, Wybot/Faure a další (Recueil 1986, s. 2391); rozsudek ze dne 15. října 2008 ve věci T-345/05, Mote v. Parlament (Sb. rozh. 2008, s. II-2849); rozsudek ze dne 21. října 2008 ve spojených věcech C-200/07 a C-201/07, Marra v. De Gregorio a Clemente Sb. rozh. 2008, s. I-7929); rozsudek ze dne 19. března 2010 ve věci T-42/06, Gollnisch v. Parlament (Sb. rozh. 2010, s. II-1135); rozsudek ze dne 6. září 2011 ve věci C-163/10, Patriciello (Sb. rozh. 2011, s. I-7565).


Nabídky převzetí
PDF 299kWORD 31k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí (2012/2262(INI))
P7_TA(2013)0198A7-0089/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí(1),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí (COM(2012)0347),

–  s ohledem na externí studii o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí, kterou nechala vypracovat Komise(2),

–  s ohledem na zprávu o provádění směrnice o nabídkách převzetí ze dne 21. února 2007(3),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0089/2013),

A.  vzhledem k tomu, že směrnice o nabídkách převzetí (dále jen „směrnice“) stanoví minimální pokyny, které zaručují transparentnost a právní jistotu při provádění nabídek převzetí, a uděluje akcionářům, zaměstnancům a ostatním zúčastněným stranám práva na informace;

B.  vzhledem k tomu, že několik členských států zvažuje změny svých harmonizovaných vnitrostátních pravidel pro nabídky převzetí nebo je již zavedlo, a to s cílem zvýšit transparentnost kapitálového trhu a posílit práva cílové společnosti a jejích zúčastněných stran;

C.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie v několika případech rozhodl, že pokud členský stát ponechá soukromé společnosti zvláštní práva, je nutno to obecně považovat za omezení volného pohybu kapitálu a lze to odůvodnit pouze v náležitě vymezených případech(4);

D.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní příslušné orgány nesou odpovědnost za veřejný dohled nad nabídkami převzetí;

E.  vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 3 nařízení (EU) č. 1095/2010(5) stanoví, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) rovněž přijímá vhodná opatření v souvislosti s nabídkami převzetí; vzhledem k tomu, že orgán ESMA vytvořil síť příslušných orgánů, která má posílit svou vzájemnou spolupráci v souvislosti s přeshraničními nabídkami převzetí;

1.  považuje směrnici za důležitou část acquis EU v oblasti práva obchodních společností, která přesahuje pouhé prosazování další integrace a harmonizace kapitálových trhů EU;

2.  zdůrazňuje, že dopady směrnice se neomezují jen na základní ustanovení o nabídkách převzetí, nýbrž je třeba je posuzovat v širších souvislostech práva obchodních společností, včetně správy a řízení společností, práva týkajícího se kapitálových trhů a rovněž pracovního práva;

3.  opakuje, že cíle směrnice, zejména zajištění rovných podmínek pro nabídky převzetí a současně ochrana zájmů akcionářů, zaměstnanců a ostatních zúčastněných stran, tvoří stěžejní základy dobře fungujícího trhu pro kontrolu podniků;

4.  bere v potaz závěr Komise, že směrnice funguje uspokojivě, a bere na vědomí závěr externí studie, že směrnice zlepšila fungování trhu pro kontrolu podniků; se znepokojením však bere na vědomí nespokojenost zástupců zaměstnanců vyjádřenou v externí studii, pokud jde o ochranu práv zaměstnanců, a vyzývá Komisi, aby prohloubila dialog se zástupci zaměstnanců ohledně toho, jak lépe řešit naléhavé problémy;

Rovné podmínky

5.  podtrhuje, že směrnice vytváří v Evropě rovné podmínky pro nabídky převzetí, a je přesvědčen, že v dlouhodobém horizontu lze počítat s dalšími zlepšeními, která tyto rovné podmínky posílí;

6.  respektuje pravomoc členských států zavést dodatečná opatření přesahující požadavky této směrnice, jestliže se budou řídit jejími obecnými cíli;

7.  konstatuje v této souvislosti, že některé členské státy v poslední době reagovaly na vývoj na svém domácím trhu pro kontrolu podniků zavedením dodatečných ustanovení o nabídkách převzetí, jako je například pravidlo Panelu pro převzetí (Takeover Panel) ve Spojeném království „jednej, nebo mlč“ („put up or shut up“), které má vyjasnit, zda je nutné nabídku převzetí předložit, nebo zda se má „mlčet“, a to v případech, kdy není zřejmé, jestli má předkladatel skutečně v úmyslu předložit nabídku pro cílovou společnost;

Dozor

8.  vítá úsilí orgánu ESMA o prohloubení spolupráce mezi vnitrostátními orgány v souvislosti s nabídkami převzetí prostřednictvím sítě pro nabídky převzetí;

9.  je však přesvědčen, že není nutné zajišťovat dohled nad nabídkami převzetí na úrovni EU, neboť právní předpisy v oblasti nabídek převzetí se neomezují pouze na právo týkající se kapitálových trhů, nýbrž jsou součástí vnitrostátního práva obchodních společností; zdůrazňuje, že odpovědnost za veřejný dohled nad nabídkami převzetí by měly i nadále nést příslušné vnitrostátní orgány;

Řešení nových otázek

10.  vítá zjištění Komise a další rozpracování otázek, které vyplynuly z přezkumu fungování směrnice, a konstatuje, že na další aspekty upozornili akademičtí pracovníci i odborníci z praxe(6);

Koncept „jednání ve shodě“

11.  je přesvědčen, že koncept „jednání ve shodě“ je zásadní pro výpočet prahové hodnoty, kdy je nutné předložit povinnou nabídku, a domnívá se, že členské státy provedly definici uvedenou ve směrnici jinak; je však přesvědčen, že zaměření se na změny konceptu „jednání ve shodě“ výhradně v rámci směrnice by právní jistotu ani zdaleka neposílilo, neboť tento koncept je relevantní i pro další výpočty vyžadované v rámci unijních právních předpisů obchodních společností; navrhuje proto, aby byl proveden podrobnější rozbor s cílem jít možné způsoby, jak koncept „jednání ve shodě“ dále vyjasnit a harmonizovat;

12.  očekává v tomto směru akční plán Komise pro unijní právo obchodních společností, který by měl tuto otázku řešit, a souhlasí s tvrzením Komise, že možnost vnitrostátních orgánů ukládat stranám, které ve shodě usilují o ovládnutí, povinnost přijímat právní důsledky takového jednání by v žádném případě neměla být omezena(7);

Vnitrostátní výjimky z pravidla o povinné nabídce

13.  zdůrazňuje, že pravidlo o povinné nabídce je základním ustanovením na ochranu menšinových akcionářů, a bere na vědomí výsledky externí studie, z nichž vyplývá, že všechny členské státy umožňují výjimky z tohoto pravidla; domnívá se, že tyto výjimky bývají často využívány k ochraně většinových akcionářů (např. nedochází k žádné změně v ovládání), věřitelů (např. pokud věřitelé poskytli úvěry) a ostatních zúčastněných stran (např. vyvážení práv ostatních zúčastněných stran a práv akcionářů); podporuje záměr Komise shromáždit dodatečné informace s cílem rozhodnout, zda jsou široce používané výjimky v rozporu s ochranou menšinových akcionářů;

14.  zdůrazňuje rovněž, že pravidlo o povinné nabídce umožňuje menšinovým akcionářům v případě změny ovládání získat prémii vyplácenou za kontrolní podíl, a poznamenává, že směrnice upravuje cenu pouze u povinné nabídky (tj. spravedlivou cenu), nikoli však u nabídky dobrovolné; konstatuje především, že směrnice upouští od povinnosti předkládat povinnou nabídku v případech, kdy bylo po počáteční dobrovolné nabídce dosaženo prahové hodnoty pro ovládnutí, v důsledku čehož může předkladatel následně zvýšit svůj podíl v cílové společnosti řádným nabytím akcií (tzv. plíživým způsobem); konstatuje také, že pro tyto případy některé členské státy zavedly povinnost druhé povinné nabídky, podle níž je druhá nabídka nezbytná, jestliže došlo k určitému zvýšení (např. o 3 %) za určité období (např. 12 měsíců) mezi dvěma konkrétně stanovenými prahovými hodnotami (např. mezi 30 % a 50 %);

15.  je přesvědčen, že hodnoty pro oznamování uvedené v článku 9 směrnice 2004/109/ES(8) (směrnice o průhlednosti, v současnosti předmětem přezkumu) zajišťují dostatečnou průhlednost vlastnictví a umožňují včas odhalovat plíživá nabytí; zastává názor, že vnitrostátní příslušné orgány by měly odrazovat od postupů, jejichž cílem je obejít pravidlo o povinné nabídce a vyhnout se tak vyplacení prémie za ovládání menšinovým akcionářům;

Neutralita řídícího nebo správního orgánu

16.  konstatuje, že pravidlo o neutralitě řídícího nebo správního orgánu ve vztahu k ochranným opatřením po nabídce bylo provedeno většinou členských států, zatímco pravidlo zákazu omezení, jímž se neutralizují ochranná opatření před nabídkou, provedl jen velmi omezený počet členských států; je si vědom toho, že v členských státech doposud existují jak ochranná opatření před nabídkou (např. pyramidové struktury či zlaté akcie), tak ochranná opatření po nabídce (např. „bílý rytíř“ nebo navýšení dluhu), a že současně zřejmě existují dostatečné prostředky k prolomení těchto ochranných mechanismů; zastává nicméně názor, že řídící nebo správní orgán cílové společnosti by v souladu s obecnými zásadami práva obchodních společností měl brát v potaz dlouhodobou udržitelnost společnosti a zainteresovaných osob a jednat v zájmu této udržitelnosti;

Práva zaměstnanců při převzetí

17.  podtrhuje, že směrnice pouze stanoví, že zaměstnancům mají být poskytovány informace, zejména co se týče záměrů předkladatele ohledně budoucnosti cílové společnosti a jeho plánů do budoucna v souvislosti s pracovními místy, včetně jakýchkoli podstatných změn okolností zaměstnaneckého vztahu, ale nestanoví, že by existovalo právo na konzultace;

18.   zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné zabývat se otázkou ochrany a posílení práv zaměstnanců, přičemž je nutné vzít v úvahu také acquis, včetně směrnice 2001/23/ES(9) a směrnice 2002/14/ES(10);

19.  trvá na tom, že příslušná ustanovení směrnice o právech zaměstnanců mají být účinně uplatňována a v případě potřeby náležitě prosazována;

Nabídky převzetí v období hospodářského poklesu

20.  připomíná, že podle článku 21 směrnice měla být její ustanovení provedena do vnitrostátních předpisů do 20. května 2006, a konstatuje, že podle externí studie provedla směrnici většina členských států mezi lety 2006 a 2007(11);

21.  zdůrazňuje, že období provádění směrnice se shoduje se začátkem finanční krize, která se posléze rozvinula v krizi hospodářskou a dluhovou, a že činnosti v oblasti převzetí úzce souvisejí s finančním a hospodářským vývojem v Evropě i mimo ni;

22.  podtrhuje, že podle externí studie činností v oblasti převzetí po lhůtě pro provedení směrnice v důsledku krize výrazně ubylo, a to i ve Spojeném království, kde jsou činnosti na trhu pro kontrolu podniků tradičně koncentrovanější než ve zbytku Unie;

23.  zastává názor, že trh pro kontrolu podniků se v průběhu finanční krize postupně zmenšuje, a proto by posouzení toho, zda a do jaké míry zavést další harmonizační opatření týkající se nabídek převzetí, bylo zkreslené;

24.  žádá proto Komisi, aby nadále bedlivě sledovala vývoj na trhu pro kontrolu podniků a aby připravila nové hodnocení uplatňování směrnice, jakmile se činnosti v oblasti převzetí navrátí k obvyklejšímu objemu;

o
o   o

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12.
(2) Externí studie o uplatňování směrnice o nabídkách převzetí, provedená společností Marccus Partners jménem Komise, dostupná na adrese: http://ec.europa.eu/internal_market/company/docs/takeoverbids/study/study_en.pdf.
(3) Pracovní dokument útvarů Komise (SEC (2007)0268)
(4) Například věc C-171/08, Komise v. Portugalsko, Sb. rozh. 2010, s. I-6817.
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.
(6) Viz např. Freshfields Bruckhaus Deringer, Reform of the EU Takeover Directive and of German Takeover Law (Reforma směrnice EU o převzetí a německých právních předpisů o převzetí), 14. listopadu. 2011, dostupné na adrese: http://www.freshfields.com/uploadedFiles/SiteWide/Knowledge/Reform_Eu_Takeover%20directive_31663.pdf.
(7) Zpráva Komise o uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí, s. 9.
(8) Směrnice 2004/109/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu a pozměňující směrnici 2001/34/ES (Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38).
(9) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16).
(10) Směrnice 2002/14/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci Evropského společenství (Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29).
(11) Viz externí studie s. 284 a obecněji s. 58 nn.


Regionální strategie pro průmyslové oblasti v Evropské unii
PDF 243kWORD 33k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o regionálních strategiích pro průmyslové oblasti v Evropské unii (2012/2100(INI))
P7_TA(2013)0199A7-0145/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 162 Smlouvy o fungování EU, který popisuje cíle Evropského sociálního fondu a mimo jiné odkazuje na jeho záměr usnadňovat přizpůsobování se změnám v průmyslu a ve výrobních systémech,

  s ohledem na články 174 a následující články Smlouvy o fungování EU, které stanovují cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a k jeho dosažení určují strukturální finanční nástroje,

  s ohledem na článek 176 Smlouvy o fungování EU, který se týká Evropského fondu pro regionální rozvoj a mimo jiné odkazuje na rozvoj a strukturální změny zaostávajících regionů a na přeměnu upadajících průmyslových oblastí,

  s ohledem na článek 173 (hlava XVII) Smlouvy o fungování EU, který se týká průmyslové politiky EU a mimo jiné zmiňuje konkurenceschopnost průmyslu Unie,

  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 11. září 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (COM(2012)0496),

  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii(1),

  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020(2),

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o inovační politice Společenství v měnícím se světě(3),

  s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020(4),

  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o regionální politice a politice soudržnosti EU po roce 2013(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace(6),

  s ohledem na závěry ze zasedání Rady (3057. zasedání Rady pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír)), které se konalo dne 10. prosince 2010 v Bruselu a týkalo se „průmyslové politiky pro éru globalizace“,

  s ohledem na šestou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti − Tvořivé a inovativní regiony (COM(2009)0295) ze dne 25. června 2009,

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. července 2009 o „Evropském průmyslu v měnícím se světě – aktuální přehled pro jednotlivá odvětví (SEC(2009)1111),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2009 s názvem „Příprava na budoucnost: vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU“ (COM(2009)0512),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020: Unie inovací“ (COM(2010)0546),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2010 nazvané „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ (COM(2010)0614),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti“ (COM(2010)0642),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2011 s názvem „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti – politiky členských států a jejich výkonnost v oblasti konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. března 2012 nazvaný „Prvky společného strategického rámce na období 2014 až 2020: Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond“ (SWD(2012)0061),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. dubna 2012 o „zásadě partnerství při využívání fondů společného strategického rámce – články evropského kodexu chování v oblasti partnerství“ (SWD(2012)0106),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 s názvem „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu. Aktualizace sdělení o průmyslové politice“ (COM(2012)0582),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 10. října 2012 o trendech a problémech na trhu práce (SWD(2012)0299),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Srovnávací přehled průmyslu, politiky členských států a jejich výkonnost v oblasti konkurenceschopnosti“, (SWD(2012)0298),

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. května 2010 k tématu „Nezbytnost uplatňovat integrovaný přístup k obnově měst“(7),

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise nazvanému „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace: konkurenceschopnost a udržitelnost v popředí zájmu“ (CCMI/083 – CESE 808/2011),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0145/2013),

A.  vzhledem k tomu, že pojem „průmysl“ není jednoznačně vymezen a že může zahrnovat celou řadu odvětví;

B.  vzhledem k tomu, že průmysl představuje bezpochyby jednu z našich hlavních předností v mezinárodní konkurenceschopnosti, neboť bez ní by EU nehrála tak důležitou roli ve světové rovnováze hospodářských sil;

C.  vzhledem k tomu, že průmyslové odvětví by v EU mohlo hrát významnou úlohu, neboť podle odhadů Komise lze na každých 100 pracovních míst vytvořených v průmyslu vytvořit 60 až 200 nových pracovních míst v ostatních oblastech hospodářství; vzhledem k tomu, že však v letech 2008 až 2011 došlo k poklesu průmyslové výroby z 20 % na 16 % HDP Unie a že počet pracovních míst v tomto odvětví se snížil o 11 %;

D.  vzhledem k tomu, že Komise má v úmyslu zvrátit sestupný trend průmyslu v EU a zvýšit úroveň jeho podílu na HDP do roku 2020 z přibližně 16 % v současnosti na 20 %; vzhledem k tomu, že průmysl představuje hlavní oblast, do níž směřují soukromé a veřejné investice v oblasti výzkumu, vývoje a inovací;

E.  vzhledem k tomu, že politika v oblasti soudržnosti může pomoci vyřešit strukturální výzvy, jimž čelí průmyslové odvětví v Unii, a přispět tak k dosažení ambiciózních cílů strategie Evropa 2020, jako je přechod na udržitelné, nízkouhlíkové, energeticky účinné hospodářství, které podporuje začlenění, zaměstnanost a znalosti;

F.  vzhledem k tomu, že řada tradičních průmyslových oblastí v Evropě se potýká s podobnými problémy a v minulosti prošla dlouhými obdobími růstu, po nichž následoval prudký hospodářský pokles v posledních letech;

G.  vzhledem k tomu, že přeshraniční regiony se často potýkají s podobnými průmyslovými výzvami, tak jak je tomu v případě důlních či ocelářských oblastí nebo v odvětví textilní výroby, a to z důvodu jejich společných územích charakteristik a vzájemné hospodářské provázanosti;

H.  vzhledem k tomu, že průmyslová politika se spíše zaměřuje na konkrétní každodenní problémy v této oblasti a že značný vliv průmyslu na regiony je proto často přehlížen;

I.  vzhledem k tomu, že z výzkumu vyplynulo, že restrukturalizace tradičních průmyslových oblastí vyžaduje široký přístup a že tomu mohou bránit administrativní překážky;

J.  vzhledem k tomu, že členské státy, regiony a města v EU čelí finančním omezením; vzhledem k tomu, že především oblasti s dlouhou průmyslovou tradicí často nemají natolik dobré postavení, aby získaly dostatečné finanční prostředky na přeměnu; vzhledem k tomu, že k podpoře regionálních a přeshraničních postupů jsou nutné finanční prostředky EU určené na podporu úsilí o přeměnu a restrukturalizaci;

K.  vzhledem k tomu, že města jsou nositeli inovací a udržitelného růstu a že jedním z důležitých úkolů, které jim náleží, je vypořádat se s výzvami, jež představují bývalé průmyslové zóny;

L.  vzhledem k tomu, že je nutné zaujmout nové a inovativní integrované přístupy, což mimo jiné usnadní vhodné legislativní rámce politik a strategie inteligentní specializace, a pomoci tak regionům a městům využít svůj inovační potenciál a přesměrovat své průmyslové statky na nově vznikající průmyslová odvětví a služby a na globalizované trhy;

M.  vzhledem k tomu, že v rámci různých politik v oblasti nové industrializace není dostatečně zohledňován potenciál kulturních a tvůrčích odvětví, přestože tato odvětví skrývají značný potenciál pro růst, inovace a zaměstnanost a jsou faktorem sociální soudržnosti a účinným prostředkem boje proti současné recesi;

1.  upozorňuje na stávající zdroje dostupné prostřednictvím politiky soudržnosti a strukturálních fondů, posílení systémů finančního inženýrství zavedených Evropskou investiční bankou v rámci politiky soudržnosti i vnitrostátních, regionálních a komunálních politik hospodářského rozvoje na podporu přeměny tradičních průmyslových oblastí a novou industrializaci průmyslových oblastí postižených krizí, s cílem provést novou moderní a udržitelnou industrializaci; s politováním však konstatuje, že tyto možnosti se často nedotýkají skutečných problémů dané oblasti a že v době, kdy se průmysl naplno potýká s krizí, nejsou prostředky strukturálních fondů členskými státy a regiony dostatečně využívány;

2.  poukazuje na to, že je nutné vynaložit další prostředky na podporu tradičních průmyslových oblastí, zejména monoindustriálních zón, aby mohly úspěšně nalézt nové cesty rozvoje zaměřené na kulturní a tvůrčí odvětví a mohly podpořit využívání nevyužívaných prostor, jež by mohly hrát klíčovou úlohu v rozvoji opuštěných a chátrajících průmyslových objektů;

3.  žádá, aby k průmyslové obnově a regionálnímu rozvoji byl zaujat ucelenější a systematičtější přístup a aby různé politiky na úrovni EU, na vnitrostátní, regionální, meziregionální a přeshraniční úrovni byly soudržnější, a to v zájmu zajištění rozvoje potenciálu, který evropský průmysl skýtá; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit hospodářské zóny regionálního zájmu a technologické parky založené na partnerství veřejného a soukromého sektoru a přispět k lepšímu využívání místních a regionálních lidských a hospodářských zdrojů, a využívat přitom nejnovějších technologií;

4.  zdůrazňuje, že úspěch této průmyslové obnovy spojené s regionálním rozvojem bude záviset na efektivitě politik v oblastech, jako je politika soudržnosti a správa hospodářských záležitostí, konkurenceschopnost, výzkum a inovace, energetika, digitální agenda, udržitelný rozvoj, kulturní a tvůrčí odvětví, nové kvalifikace a pracovní místa atd.;

5.  domnívá se, že tradiční průmyslové oblasti se potýkají s následujícími největšími výzvami:

   regenerace půdy;
   obnova bydlení a sociální infrastruktury;
   obnova infrastruktury a přizpůsobení potřebám nových průmyslových odvětví;
   rozvoj digitálního pokrytí jako faktoru atraktivity;
   potřeba profesní rekvalifikace pracovníků, kteří ztratili své zaměstnání a úsilí o celoživotní vzdělávání soustředěné na špičkové technické vzdělání pracovníků, zejména mladých lidí;
   zavedení přeshraničních strategií v oblasti zaměstnanosti, inovací, vzdělávání, obnovy životního prostředí a atraktivity území;
   nutnost podporovat podnikatelské přístupy s individualizovanými strategiemi Unie pro zaměstnanost a upravit sociální dovednosti a kvalifikace podle nových potřeb, jež vyplývají z hospodářských, technologických, profesních a environmentálních výzev;
   udržitelná obnova dotčených oblastí, jež v co největší míře zajistí začlenění zelených zón;
   přepracování hospodářské základny a investičních podmínek;
   řešení problémů souvisejících s životním prostředím;
   finanční překážky a nedostatek možností přímého financování;
   hledání řešení průmyslové obnovy a hospodářské diverzifikace, která budou vycházet z inteligentní specializace;

6.  zdůrazňuje, že regionální strategie pro průmyslové oblasti by měly jako hlavní bod zahrnovat opatření na ochranu kvality půdy, vody a ovzduší a na ochranu regionální a místní biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů i na vyčištění půdy a vody tak, aby se do přírodního prostředí již nedostávaly škodlivé látky;

7.  považuje za důležité, aby strategie pro průmyslové oblasti zahrnovaly komplexní zaměření na udržitelné možnosti dopravy z těchto oblastí a do nich, a to i pro suroviny, zboží i zaměstnance, i na nezbytnou infrastrukturu, ať plánovanou nebo již existující, a aby tak napomáhaly omezování dopadu průmyslových a městských oblastí na životní prostředí a zajistily, že budou uspokojeny potřeby místního společenství a zároveň budou chráněny přírodní zdroje a kapitál, což bude ku prospěchu lidskému zdraví;

8.  zastává názor, že v důsledku procesu rozšíření EU se prohloubily regionální rozdíly, což způsobilo odklonění pozornosti a povědomí veřejnosti od tradičních průmyslových oblastí, neboť ty neskýtají dostatečné investiční příležitosti pro specifické strategie regionálního rozvoje;

9.  vyzývá Komisi, aby posoudila stávající situaci tradičních průmyslových oblastí, určila jejich hlavní problémy a těmto regionům poskytla informace a poradenství, aby mohly demokraticky na základě širokého partnerství rozvíjet regionální strategie, které mohou pomoci zlepšit vyhlídky těchto regionů na udržitelný rozvoj na základě jejich vnitřního potenciálu;

10.  zdůrazňuje, že posílení průmyslové základny hospodářství je nezbytné k podpoře hospodářského růstu a vytváření pracovních míst i pro dosažení cílů strategie EU 2020, že aktiva průmyslu v podobě kulturního, historického a architekturálního dědictví a odborných znalostí, jež nabízí tradiční průmyslové oblasti, k tomu mohou být nenahraditelným základem, je třeba je chránit a přizpůsobovat novým potřebám;

11.  konstatuje, že mnoho bývalých průmyslových oblastí má velký potenciál ke zvýšení energetické účinnosti uplatňováním moderních technologií a stavebních postupů, což bude mít příznivý dopad na příslušné regionální ekonomiky i životní prostředí;

12.  připomíná, že tradiční průmyslové oblasti, které se zkusily zabývat novými možnostmi regionálního rozvoje a jejich strategie přitom vycházely z rysů, výhod daných území, průmyslového dědictví, zkušeností a schopností z minulosti, byly nanejvýš úspěšné;

13.  zdůrazňuje, že městské oblasti hrají významnou úlohu, pokud jde o inovace a udržitelný růst, a že úsilí o přeměnu nemůže být úspěšné bez dostatečných investic v této oblasti, neboť bez opatření týkajících se budov a městské dopravy nebudou cíle EU splněny;

14.  zastává názor, že oslabení většiny tradičních průmyslových oblastí je částečně způsobeno přílišným využíváním monostruktur; domnívá se, že hospodářství založené jenom na monostrukturách je kontraproduktivní a že diverzifikované hospodářství je mimořádně důležitým základem pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst;

15.  vyzývá Komisi, aby vypracovala politické koncepce a nástroje, v nichž se propojí Fond soudržnosti a strukturální fondy s přístupy průmyslové politiky, a tím podpořila strukturální přeměnu z tradičních průmyslových regionů na moderní průmyslové regiony;

16.  domnívá se, že regionální průmyslové strategie musí být založeny na integrovaném přístupu zahrnujícím otázky zaměstnanosti, odborné přípravy a vzdělávání s cílem podporovat růstová odvětví, která dokáží vytvářet místní a regionální pracovní příležitosti, zejména pro mladé, například inovativní MSP, jako součást programu pro konkurenceschopnost podniků a MSP (COSME); zdůrazňuje specifickou úlohu měst při rozvoji strategií regionálního rozvoje pro průmyslové zóny; domnívá se v této souvislosti, že města mají zásadní úlohu při zavádění inteligentního růstu; zdůrazňuje proto, že města, která mají starší průmyslovou základnu, skrývají obrovský potenciál, který by EU měla plně využít; žádá Komisi, aby zahájila úzký dialog s dotčenými městy, tak aby tato města získala důvěryhodné postavení přímých partnerů EU;

17.  zdůrazňuje, že zejména podpora energeticky účinných rekonstrukcí budov v regionech napomůže snížit emise uhlíku, vytvářet lokální pracovní místa a šetřit spotřebitelům peníze při placení účtů za topení;

18.  vyzývá Komisi, aby využila součinnosti politiky soudržnosti s průmyslovou politikou, podpořila tak konkurenceschopnost a růst a pomohla členským státům, regionům a městům k nalezení základny pro strategie průmyslového rozvoje v jednotlivých regionech;

19.  domnívá se, že neexistuje žádný konkrétní plán pro regionální strategie v průmyslových oblastech pro EU jako celek a že místní a regionální přístup je pro rozvoj regionálních strategií nejvhodnější; vyzývá Komisi, aby podpořila hospodářský výzkum na regionální úrovni v rámci iniciativy Horizont 2020, který umožňuje rozvoj regionálně uzpůsobených strategií v dalších tradičních průmyslových regionech;

20.  zdůrazňuje skutečnost, že při plánování strategie regionálního rozvoje je nutné zohledňovat charakteristické rysy jednotlivých regionů; v této souvislosti a s ohledem na vzor strategie rozvoje měst (LEADER), která existuje pro venkovské oblasti, se domnívá, že by měly být v rámci místního rozvoje podporovány iniciativy založené na přístupu „zdola nahoru“ také v oblastech městských;

21.  vyzývá Komisi, aby využila předchozí zkušenosti z městských oblastí, jako je Manchester ve Spojeném království, Lille ve Francii, Essen a Porúří v Německu a Bilbao ve Španělsku, kde finanční prostředky EU přispěly k přeměně a restrukturalizaci tradičních průmyslových regionů, s cílem rozvíjet strategie pro další regiony EU v budoucnu;

22.  15a. vítá pozitivní dopady přidělování statutu Evropského hlavního města kultury pro města, jako jsou Glasgow a Lille a další města a aglomerace, jež byly v minulosti postiženy propadem průmyslu, a zdůrazňuje význam kultury a tvorby jakožto klíčových katalyzátorů regenerace měst a atraktivity regionů;

23.  zdůrazňuje, že udržitelná obnova tradičních průmyslových regionů trvá desítky let, je velmi nákladná a často přesáhne administrativní a finanční možnosti veřejných orgánů na místě; z tohoto důvodu trvá na nutnosti vybudovat při orgánech samosprávy a regionální a místní správy technickou podporu;

24.  zdůrazňuje, že nový nástroj pro „integrované územní investice“, jejž navrhuje článek 99 návrhu nařízení o společných ustanoveních na nové finanční období 2014–2020, by mohl nabídnout příležitost pro rozvoj regionálních strategií napříč administrativními hranicemi;

25.  vyzývá členské státy, aby se vyvarovaly příliš složitých pravidel pro příjemce; znovu opakuje, že v oblastech upravených pravidly EU je možné zrušit pravidla vnitrostátní a předejít tak existenci zdvojených nebo protikladných pravidel;

26.  vyzývá Komisi, aby vytvořila databázi údajů, podle níž budou klasifikovány stávající průmyslové parky a regionální oblasti činnosti s cílem určit nejlepší modely, které by rovněž mohly být uplatněny v jiných oblastech, a provázat je s dlouhodobými místními a regionálními rozvojovými strategiemi, a poskytovala poradenství ohledně toho, jak využívat finanční prostředky na usnadnění procesu přeměny;

27.  domnívá se, že je zapotřebí více podporovat rozvoj podnikání mladých lidí prostřednictvím přístupu k evropským fondům a poskytování poradenství podnikům;

28.  vyzývá členské státy, aby tradičním průmyslovým regionům zajistily úplné využití vnitrostátních a evropských fondů, a EU tak umožnily zahájení „nové “průmyslové revoluce„;

29.  zdůrazňuje, že je nutné podporu politiky soudržnosti více soustředit na průmyslovou přeměnu v regionech, a to v následujících oblastech: inovace v oblasti podnikání a investice do podnikání, sociální začlenění, integrované přístupy k rozvoji měst a obnova měst;

30.  vyzývá členské státy, aby podporovaly své regiony v zaujetí přístupu založeného na inteligentní specializaci; znovu opakuje, že, mají-li být regiony úspěšné, musí mít zavedeny strategie udržitelného rozvoje přizpůsobené svým potřebám; konstatuje, že v řadě případů nemohou místní veřejné orgány získat nezbytné know-how a zkušenosti bez podpory Komise a členských států;

31.  zastává názor, že je nutno vytvořit průmyslové zóny přispívající k rozvoji měst; domnívá se, že by měl být kladen větší důraz na činnosti v oblasti výzkumu, inovací a vzdělávání a v této souvislosti připomíná tvůrčí úlohu vysokých škol; podporuje vytváření sítí pro inovace, konkurenceschopnost a podnikatelskou činnost na regionální úrovni, které by podporovaly lepší součinnost vysokých škol, podniků a znalostních center, a tak posilovaly nové průmyslové aktivity zaměřené na rozvoj strategií odvětvové spolupráce a tvorbu průmyslových clusterů; vyzývá Komis a dotyčné členské státy, aby vyžadovaly větší transparentnost při přidělování prostředků příslušným zúčastněným stranám;

32.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 104.
(2) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 120.
(3) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 41.
(4) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 57.
(5) Úř. věst. C 371 E, 20.12.2011, s. 39.
(6) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 131.
(7) Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 1.


Vyhledávání, průzkum a těžba ropy a zemního plynu na moři ***I
PDF 310kWORD 35k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti činností v oblasti vyhledávání, průzkumu a těžby ropy a zemního plynu na moři (COM(2011)0688 – C7-0392/2011 – 2011/0309(COD))
P7_TA(2013)0200A7-0121/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0688),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0392/2011),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2012(1),

—  s ohledem na konzultaci s Výborem regionů,

—  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 6. března 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro právní záležitosti (A7-0121/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prním čtení dne 21. května 2013 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/.../EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES

P7_TC1-COD(2011)0309


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2013/30/EU.)

(1) Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 107.


Obnovitelná energie na evropském trhu s energií
PDF 372kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 k současným výzvám a možnostem obnovitelné energie na evropském trhu s energií (2012/2259(INI))
P7_TA(2013)0201A7-0135/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ a příslušné pracovní dokumenty (COM(2012)0271),

  s ohledem na čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

  s ohledem na sdělení Komise o energetickém plánu do roku 2050 (COM(2011)0885),

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/EC(1),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (SEC(2008)0057),

  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií(2),

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES(3),

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES(4),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0135/2013),

A.  vzhledem k tomu, že podíl obnovitelné energie v evropské energetické skladbě vzrůstá z krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého hlediska, a vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje energie jsou pro Evropu významným přínosem, pokud jde o zajištění bezpečné, nezávislé a diverzifikované dodávky energie s nízkými emisemi;

B.  vzhledem k tomu, že ještě zdaleka nebyl vyčerpán energetický potenciál obnovitelných zdrojů energie v rámci EU;

C.  vzhledem k tomu, že narůstající podíl obnovitelných zdrojů energie v evropské energetické skladbě nutně vyžaduje rozšíření stávající rozvodné sítě a IT infrastruktury;

D.  vzhledem k tomu, že diverzifikace skladby našich zdrojů energie využívá celou škálu technologií v oblasti obnovitelných zdrojů (vodní, geotermální a sluneční energie, energie moří a větru, tepelná čerpadla, biomasa, biopaliva) a nabízí různé služby ve formě řešení pro dodávky elektrické energie, vytápění, chlazení a dopravu;

E.  vzhledem k tomu, že energetická politika musí vždy usilovat o to, aby cíle zabezpečení dodávek, konkurenceschopnosti, hospodárnosti a šetrnosti k životnímu prostředí zůstaly v rovnováze;

F.  vzhledem k tomu, že EU je v současnosti z více než poloviny své konečné spotřeby energie závislá na dovozu energie;

G.  vzhledem k tomu, že cílem energetické politiky Unie je v duchu solidarity mezi členskými státy při uskutečňování myšlenky vnitřního trhu a s ohledem na nutnost zachování a zlepšení současného stavu životního prostředí mimo jiné také podpora rozvoje nových a stávajících obnovitelných forem energie;

H.  vzhledem k tomu, že dokončení vnitřního trhu s energií do roku 2014 by mělo umožnit vstup na trh novým subjektům a zapojení většího množství jeho účastníků, včetně narůstajícího počtu malých a středních podniků vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů;

I.  vzhledem k tomu, že liberalizace a hospodářská soutěž hrají ve vztahu ke snižování cen energie pro všechny spotřebitele EU stěžejní úlohu;

J.  vzhledem k tomu, že podle evropských smluv spadá právo členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volba mezi různými energetickými zdroji a obecná skladba jeho zásobování energií do příslušnosti členských států, ačkoli zásady posílené spolupráce a komunikace jsou nepostradatelné; vzhledem, k tomu, že závěry energetického plánu Komise do roku 2050 uvádějí, že je žádoucí, aby v  evropském energetickém systému tvořila výrazně vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů;

K.  vzhledem k tomu, že EU je podle odhadů na dobré cestě ke splnění svého cíle, jímž je dosáhnout 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů v energetické skladbě do roku 2020;

L.  vzhledem k tomu, že v posledních letech bylo v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů dosaženo technologického pokroku, a vzhledem k tomu, že Evropská unie zaujímá v této oblasti vedoucí postavení ve světě;

M.  vzhledem k tomu, že hospodářská a dluhová krize v Evropě ještě nebyla překonána a veřejné rozpočty a důvěra investorů stojí před velkými výzvami; vzhledem k tomu, že krize by měla být vnímána jako příležitost k provedení nezbytných investic do čistých technologií s cílem vytvořit pracovní místa a povzbudit ekonomický růst;

N.  vzhledem k tomu, že na evropských liberalizovaných trzích s energií závisí růst obnovitelné energie na investicích soukromého sektoru, jež zase závisejí na stabilitě politiky v oblasti obnovitelné energie;

O.  vzhledem k tomu, že investoři potřebují jistotu a kontinuitu pro své budoucí investice i po roce 2020;

P.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí snížit spotřebu energie a naopak zvýšit účinnost její výroby, přenosu i využívání;

Q.  vzhledem k tomu, že technologie vytápění a chlazení pomocí obnovitelných zdrojů energie budou hrát klíčovou úlohu při odstraňování emisí uhlíku způsobených odvětvím energetiky;

R.  vzhledem k tomu, že energetický plán uznává, že „plyn bude pro přeměnu energetického systému klíčový“, neboť umožňuje výrobu energie při proměnlivém i základním zatížení, což podporuje obnovitelné zdroje energie;

S.  vzhledem k tomu, že Komise vypočítala, že optimální obchod s energií z obnovitelných zdrojů by mohl ušetřit až 8 miliard EUR ročně;

T.  vzhledem k tomu, že stávající právní nástroje upravující obhospodařování lesů vymezily dostatečný rámec, aby se prokázala udržitelnost lesní biomasy vyprodukované v Evropské unii;

Přínos využívání energie z obnovitelných zdrojů

1.  souhlasí s Komisí, že obnovitelné zdroje energie jsou spolu s opatřeními v oblasti energetické účinnosti a flexibilní a inteligentní infrastrukturou jednoznačně nejlepší volbou, a že obnovitelné zdroje energie v Evropě budou v budoucnosti tvořit stále větší podíl na zásobování energií, což se týká jak dodávek elektřiny, vytápění (na které připadá téměř polovina celkové poptávky po energii v EU), chlazení a odvětví dopravy, a že energetická závislost Evropy na konvenčních zdrojích energie se bude snižovat; dodává, že na období do roku 2050 je zapotřebí vymezit cíle a milníky, jež zaručí, aby byly obnovitelné zdroje energie v rámci EU spolehlivým energetickým zdrojem i v budoucnu; připomíná, že všechny scénáře, které Komise představila v energetickém plánu do roku 2050 předpokládají, že podíl energie z obnovitelných zdrojů v rámci energetické skladby EU bude tvořit nejméně 30 %; navrhuje proto, aby EU usilovala o dosažení ještě vyššího podílu a vyzývá Komisi, aby navrhla závazný cíl EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030, přičemž by se zohlednila vzájemná provázanost s dalšími možnými cíli v oblasti klimatu a energetické politiky, zejména s cílem v oblasti snížení emisí skleníkových plynů, jakož i dopad na konkurenceschopnost průmyslu EU, včetně odvětví průmyslu obnovitelných zdrojů energie;

2.  zdůrazňuje, že energie z obnovitelných zdrojů napomáhá nejen v boji proti změně klimatu a při zvyšování energetické nezávislosti Evropy, ale přináší i další významné výhody v oblasti životního prostředí tím, že se podílí na snižování znečištění ovzduší, vzniku odpadu a spotřeby vody, ale i na omezování dalších rizik spojených s jinými způsoby výroby energie;

3.  zdůrazňuje, že bezpečné, cenově dostupné a udržitelné dodávky energie jsou nezbytné pro konkurenceschopnost evropského hospodářství a ekonomiky; zdůrazňuje, že přibližně polovinu elektráren v EU bude třeba v nadcházejícím desetiletí nahradit a že systém dodávek energie je nutno modernizovat a zajistit, aby byl pružnější a vyhovoval očekávanému růstu podílu energie z obnovitelných zdrojů; poukazuje na to, že podíl energie z obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, vytápění, chlazení a v odvětví dopravy je třeba zvýšit nákladově efektivním způsobem a zohlednit přitom výhody obnovitelných zdrojů a plné náklady na ně, včetně systémových nákladů, při zabezpečení dodávek; uznává, že konkurenceschopnost technologií v oblasti obnovitelných zdrojů se zvyšuje, a zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje energie a čisté technologie jsou důležitými hnacími silami pro růst evropské konkurenceschopnosti, mají obrovský potenciál pro vytváření pracovních míst a výrazným způsobem přispívají k rozvoji nových odvětví průmyslu a vývozního trhu;

4.  konstatuje, že inenzivnější rozvoj obnovitelných zdrojů energie v členských státech pravděpodobně povede ke zvýšenému využívání biomasy, což bude následně vyžadovat vytvoření rámce, který pro plynnou a pevnou biomasu podrobně vymezí kritéria udržitelnosti;

5.  poukazuje na to, že v rámci odvětví obnovitelných zdrojů energie by se měl současný a očekávaný přínos z biomasy a dalších kontrolovatelných zdrojů energie pro všechny zainteresované strany ještě více zviditelnit, s cílem posílit principy spravedlivého a vyváženého rozhodovacího procesu;

6.  vyzývá EU, aby zaručila, že podpora výroby a využívání obnovitelných zdrojů energie neohrozí zásobování potravinami ani udržitelnou výrobu vysoce kvalitních potravin a konkurenceschopnost zemědělství;

7.  konstatuje, že některé prvky potravinářského systému jsou citlivé na zvyšování energetických nákladů a že by toto zvyšování nákladů mohlo mít pro výrobce i spotřebitele nepříznivé důsledky;

8.  uznává, že potenciál ke snížení emisí oxidu uhličitého prostřednictvím zvýšeného využívání biometanu ve vozidlech na krátké i dlouhé vzdálenosti, zejména u těžkých nákladních vozidel, a využívání elektřiny ve vozidlech na krátké vzdálenosti ve městech, je značný;

9.  je přesvědčen, že příležitosti pro další rozvoj energie z obnovitelných zdrojů a dosažení cílů evropského energetického plánu nabízí recyklace odpadu;

10.  poukazuje na to, že některé obnovitelné zdroje energie, jako jsou např. geotermální zdroje energie, mohou poskytovat teplo a elektřinu lokálně a nepřetržitě; je toho názoru, že tyto místní zdroje energie zvyšují energetickou nezávislost, a to i pro izolovaná společenství;

11.  zdůrazňuje, že udržitelná vodní energie ve všech svých formách přispívá k zajištění dodávek obnovitelné energie v budoucnu a má kromě výroby energie i jiné cenné funkce, jako je ochrana před povodněmi a příspěvek k zajištění dodávek pitné vody; vyzývá Komisi a členské státy, aby šířily osvětu o rozmanitých pozitivech vodní energie;

12.  vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly více pozornosti všeobecně nevyužívanému potenciálu obnovitelných zdrojů energie v odvětví vytápění a chlazení a vzájemné provázanosti zvýšeného využívání energie z obnovitelných zdrojů a provádění směrnic o energetické účinnosti na jedné straně a energetické náročnosti budov na straně druhé a z nich vyplývajícím příležitostem;

13.  upozorňuje na úspory, kterých je možné dosáhnout, pokud při vývoji obnovitelných zdrojů energie zohledníme průchod Slunce různými časovými zónami Evropy;

14.  konstatuje, že v rámci směrnice EU 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích energie podporují v současné době členské státy energii z obnovitelných zdrojů nezávisle ve velice odlišných správních regulačních rámcích, což zvyšuje rozdíly v rozvoji, jelikož potenciál pro rozvoj obnovitelných energií se liší podle technických, přírodních a jiných podmínek, vzhledem k různým konkurenčním výhodám jednotlivých regionů; poukazuje na to, že fungující vnitřní trh by mohl přispět k vyrovnání rozdílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a nerovnoměrného rozložení přírodního bohatství; je přesvědčen, že většina oblastí může přispět k využívání obnovitelných zdrojů energie; konstatuje, že je však třeba vytvořit pobídky pro investice do obnovitelných zdrojů energie tam, kde mají největší potenciál, s cílem zajistit účinné využívání veřejného financování;

15.  konstatuje, že společenské i politické přijetí sítí a zařízení na výrobu energie se různí, tak jako je tomu u většiny jiných druhů výroby energie a infrastruktury; konstatuje, že existují značné rozdíly v dostupnosti veřejných a soukromých finančních prostředků uvolněných na podporu této energie; zdůrazňuje, že přístup k investičním prostředkům je pro další rozvoj obnovitelné energie klíčový, zejména v souvislosti s finanční krizí, která vedla ke značnému rozptýlení investovaného kapitálu; domnívá se, že v případě zjištěných nedostatků na trhu nebo v případě, že výrobci mají omezený přístup k bezpečnému tržně založenému financování, by měl být pro účely rozvoje udržitelných zdrojů energie usnadněn přístup k většímu kapitálu; doporučuje, aby Komise spolu s Evropskou investiční bankou a vnitrostátními veřejnými institucemi přezkoumala možnosti vyvinutí nových finančních nástrojů pro účely finanancování projektů v oblasti obnovitelné energie, zatímco trhy s emisemi uhlíku by měly hrát úlohu při vytváření pobídek pro investice do projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

16.  konstatuje, že v podmínkách tržního hospodářství je na trhu s energií konkurenceschopná pouze část energie z obnovitelných zdrojů, kdežto tržním cenám se blíží i jiné technologie; souhlasí s Komisí, že je nutno využít všechny vhodné, finančně udržitelné prostředky ke snížení nákladů a dalšímu zvýšení konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů energie v podmínkách tržního hospodářství;

17.  domnívá se, že je zapotřebí postupně zrušit dotace, jež narušují hospodářskou soutěž, a rovněž ty, které podporují fosilní paliva poškozující životní prostředí;

Energie z obnovitelných zdrojů na evropském vnitřním trhu s energií

18.  konstatuje, že vnitřní trh s plynem a elektřinou, jenž má být dokončen do roku 2014, bude mít klíčový význam pro integraci obnovitelných zdrojů a bude z hlediska nákladů sloužit jako účinný prostředek pro vyrovnávání proměnlivosti výroby elektřiny; vítá zprávu Komise o situaci ohledně dokončování vnitřního trhu s energií a provádění třetího souboru předpisů; vyzývá Komisi, aby využila všech dostupných nástrojů, včetně vymáhání odpovědnosti členských států před Soudním dvorem, aby k dokončení vnitřního trhu s energií došlo co nejdříve; vyzývá Komisi, aby řešila problémy nevhodné koncetrace trhu tam, kde narušuje hospodářskou soutěž; vyzývá členské státy, aby pokračovaly v úplném provádění právních předpisů upravujících vnitřní trh s energií, propojování energetických soustav a také v odstraňování izolovaných energetických ostrovů a výpadků energie;

19.  konstatuje, že v důsledku rozdílů mezi vnitrostátními trhy, rozdílného potenciálu a různé úrovně a vyspělosti technologických systémů existuje v Unii v současné době řada různých mechanismů podpory energie obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že tato různorodost vyostřuje problémy pro vnitřní trh s energií například tím, že vede k nedostatečné účinnosti v přehraničním obchodu s elektřinou; vítá pokyny vytvořené Komisí týkající se reformy mechanismů podpory;

20.  konstatuje, že největší zisk z dokončení vnitřního trhu s energií budou mít spotřebitelé; podporuje názor Komise, že i v případě energie z obnovitelných zdrojů je třeba ve chvíli, kdy dosáhnou dostatečného stupně vyspělosti a ekonomické životaschopnosti, uplatnit pravidla hospodářské soutěže, protože ta jsou nejlepší motivací k rychlým pokrokům v oblasti inovací a ke snižování nákladů; zdůrazňuje, že zachování regulace cen na maloobchodní úrovni ohrožuje schopnost spotřebitelů plně uplatňovat právo výběru;

21.  bere na vědomí, že dosud téměř nebyly využívány mechanismy spolupráce vytvořené směrnicí 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdraojů, ale řada programů spoupráce se v současnosti plánuje; poukazuje za zjištění Komise, podle nichž by mohlo přinést lepší využívání stávajících možností spolupráce značný užitek, například podpořit obchod; vítá, že Komise uvádí, že vypracuje pokyny ke spolupráci v rámci EU, které by stanovily, jak využívat mechanismy spolupráce v praxi, nastínily výzvy, které s sebou spolupráce přináší, a způsoby jejich řešení; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby členské státy uplatňovaly pokyny EU; vyzývá Komisi, aby do této směrnice zahrnula výklad článku 13 směrnice o obnovitelných zdrojích energie (2009/28/ES), aby bylo zajištěno správné uplatnování směrnice v členských státech, a aby se veřejným orgánům zabránilo v používání certifikačních postupů a ve vydávání licencí způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž; vyzývá členské státy, aby následně tam, kde je to vhodné, využívaly lépe mechanismů spolupráce a zároveň zintenzivnily vzájemnou komunikaci;

22.  vítá skutečnost, že se zlepšily prognostické metody používané k posouzení větrné kapacity, které by měly být dostupné na vnitrodenních trzích, což umožňuje lepší integraci elektřiny z proměnných obnovitelných zdrojů energie; vítá rovněž nové kodexy sítě vypracované podle požadavků třetího balíčku opatření pro vnitřní trh s energií, na nichž v současné době pracují příslušné subjekty, jelikož vedou ke stabilizované frekvenci, čímž přispívají také k lepší integraci elektrické energie z obnovitelných zdrojů;

23.  zdůrazňuje, že pomocí vhodných tržních opatření je nutné usnadnit postupnou integraci energie z obnovitelných zdrojů do evropského vnitřního trhu s energií ve všech členských státech, a to co nejdříve, a že v dlouhodobém horizontu musí různé druhy obnovitelných zdrojů energie v souladu se svými vlastnostmi a kapacitami plnit funkce a úkoly ve prospěch stability systému, které dosud zajišťovaly konvenční zdroje energie; zdůrazňuje, že v EU existují slibné příklady takových trhů; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby při plánování a provádění byly ve větší míře zohledněny pozitivní, negativní, přímé i nepřímé vedlejší dopady energie z obnovitelných zdrojů, zejména pokud jde o stávající infrastrukturu, jako např. o přenosové a rozvodné soustavy, přírodní prostředí, biologickou rozmanitost a ochranu přírody; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily povědomí veřejnosti o možných dopadech různých technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

24.  vyzývá Komisi, aby na základě analýzy nákladů a přínosů zvážila, jaký dopad budou mít stávající právní předpisy v oblasti životního prostředí, např. rámcová směrnice o vodě nebo směrnice o ptácích, na rozvoj obnovitelných zdrojů energie;

Požadavky na infrastrukturu

25.  konstatuje, že v některých případech decentralizované dodávky energie z obnovitelných zdrojů, jež je vyráběna na vzdáleném místě a její produkce je závislá na počasí a proměnlivá, do sítí, vyžadují jinou infrastrukturu, než jaká se v současnosti používá a která byla vytvořena výhradně na základě konvenčních energetických zdrojů; zdůarazňuje, že modernizace energetické sítě vyžaduje přizpůsobení se změnám v oblasti výrobních, přenosových, rozvodných a vyrovnávacích technologií jako součásti energetického systému jako celku; zdůrazňuje, že některé obnovitelné zdroje energie mohou rovněž vyrovnávat proměnlivé zdroje energie a zmírnit potřebu dodatečné síťové infrastruktury; zdůrazňuje, že rozvoj infrastruktury je naléhavým požadavkem a rozhodujícím faktorem úspěchu jednotného trhu a integrace energie z obnovitelných zdrojů; konstatuje, že provádění souboru předpisů pro energetickou infrastrukturu má v tomto ohledu zásadní význam, zejména pokud jde o urychlené vybudování nové infrastruktury s přeshraničním dopadem; zdůrazňuje, že je třeba urychlit postupy schvalování projektů v oblasti energetické infrastruktury;

26.  zdůrazňuje, že mnohá zařízení vhodná pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů nejsou využívána v rozsahu, který umožňuje jejich plánovaná kapacita, neboť síť nedokáže absorbovat elektřinu vyrobenou tímto způsobem;

27.  konstatuje, že v zájmu zabezpečení dodávek bude rozvoj obnovitelných zdrojů energie s kolísavým výkonem vyžadovat pružné vyrovnávání výkyvů a pružný záložní systém v podobě integrované a propojené evropské elektrické sítě, která umožní přeshraniční obchodování, reakci na poptávku, skladování energie a pružnost elektráren; vyzývá Komisi k tomu, aby posoudila, zda v EU existuje problém v oblasti kapacity, a stanovila, jak vysoká je pevná kapacita proměnlivých obnovitelných zdrojů energie v integrované energetické síti EU a zároveň její možný možný dopad na přiměřenost výroby; souhlasí s analýzou Komise, z níž vyplývá, že tvorba rezervních kapacit obnáší značné náklady a může zkreslovat cenové signály; bere na vědomí, že je stále naléhavěji nutné, aby byl k dispozici stabilní politický rámec, který by poskytl hospodářské záruky týkající se dostupnosti těchto zdrojů, a také systémové a vyrovnávací služby; odmítá soutěž o dotace mezi energetickými zdroji a členskými státy a vyzývá k vytvoření takové struktury trhu s energií, která by byla zaměřena na dlouhodobé politické cíle Unie v oblasti energetiky a klimatu, což by umožnilo začlenit na vnitřní trh s energiemi technologie na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, uznává však, že státní podpora byla v minulosti nezbytná pro rozvoj všech zdrojů energie;

28.  zdůrazňuje význam nákladově efektivního využívání energie z obnovitelných zdrojů supersítě a rozvodné sítě v Severním moři; v souvislosti s ohlášením projektu větrných elektráren na otevřeném moři s kapacitou přesahující 140 GW zdůrazňuje význam iniciativy pro rozvodnou síť v zemích v oblasti Severního moře; vyzývá členské státy a Komisi, aby pro iniciativu rozvodné sítě v zemích Severního moře vytvářely další pobídky;

29.  připomíná, že investice do obnovitelných zdrojů energie představují více než polovinu všech investic do nových výrobních kapacit za uplynulých deset let a že tyto investice se budou i nadále zvyšovat; zdůrazňuje, že pokud bude podíl obnovitelných zdrojů energie na energetické skladbě vysoký, bude stávající síťová infrastruktura postavena před mimořádné výzvy, a že pro řešení těchto výzev jsou nutné investice; konstatuje, že vyšší napájení energií z obnovitelných zdrojů v některých členských státech, v nichž nedošlo k rozvoji energetické infrastruktury, zabezpečení dodávek komplikuje; zdrůrazňuje, že podle sítě ENTSO souvisí významná část všech problémů v evropských energetických sítích s napájením sítí energií z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že je důležité, aby byly zavedeny nové přístupy k překonávání problémů souvisejících s distribučními soustavami, které nelze vždy řešit rozšířením či posílením rozvodné sítě; je přesvědčen, že přínosy modernizace evropských rozvodových sítí, které musí probíhat zároveň s vytvářením jednotného trhu s elektřinou, mohou vyrovnat vzniklé náklady tím, že umožní účinnější provoz energetické soustavy EU; vyzývá provozovatele přenosových sítí, aby aktualizovali politiku rozvoje sítí s cílem vypořádat se se zapojením výrobní kapacity obnovitelných zdrojů energie tak, aby přitom byly i nadále zabezpečeny dodávky, a aby rozšířili spolupráci s provozovateli distribučních sítí;

30.  konstatuje, že ačkoli většina nejlepších a nejvíce konkurenceschopných lokalit v EU, pokud jde o obnovitelné zdroje energie, je často značně zeměpisně vzdálena od spotřebitelských center, což vede k tomu, že tyto lokality je možné využívat pouze za předpokladu, že budou vybudovány přenosové a distribuční sítě a že bude rozšířeno přeshraniční propojení; bere rovněž na vědomí výhody decentralizovaných dodávek obnovitelné energie do blízkých center spotřeby; zdůrazňuje, že pokud bude k dispozici příslušná infrastruktura, bude možné snížit náklady, vyhnout se rozšiřování sítě a zamezit jejímu přetížení; zdůrazňuje, že Komise by měla usnadnit rozvoj odpovídajících počítačových modelů za účelem určení optimální skladby vzdálených a velkých elektráren a zařízení na úrovni distribuce; zdůrazňuje potenciál integrovaného přístupu k energetickému systému, který by zahrnoval hledisko poptávky a nabídky elektřiny i tepla; bere rovněž na vědomí význam místní výroby energie z obnovitelných zdrojů, jako je mikrovýroba energie nebo družstva občanů, kteří společně investují do výroby a dodávek obnovitelné energie, např. do geotermálního vytápění a výroby sluneční energie, jak je uvedeno ve sdělení Komise;

31.  konstatuje, že nedostatečná kapacita sítě, omezené možnosti skladování energie a nedostatečná spolupráce provozovatelů přenosových sítí mohou vyvolat nekoordinované přeshraniční toky energie (loop flows), jež mohou v ostatních členských státech vyvolat závažné poruchy, a pokud nebude tento rozvoj provázen nezbytnou optimalizací (jako je sledování teploty vedení) a rozvojem sítě v členských státech, bude v zájmu zabezpečení dodávek potřeba stále častěji v těchto členských státech zasahovat proti přetěžování sítě; je znepokojen situací ohledně budování a udržby síťové infrastruktury v členských státech; vyzývá členské státy, aby urychlily budování přenosových a distribučních sítí a podporovaly užší spolupráci provozovatelů přenosových sítí;

32.  zdůrazňuje potenciál inteligentních sítí, nástroje řízení poptávky a technologie pro skladování energie, které umožní co nejúplnější integraci energie z obnovitelných zdrojů a současně budou vyrovnávat výkyvy v síti; připomíná, že je naléhavě nutné provádět další výzkum a usilovat o praktické rozšíření skladování elektrické energie, mimo jiné na základě spolupráce s přečerpávacími vodními elektrárnami; zdůrazňuje, že je zejména zapotřebí provádět další výzkum technologií pro skladování energie s variabilní rychlostí, neboť tato zařízení umožňují vyšší flexibilitu při regulaci rychlosti skladování a tím i rychlejší a cílenější připojení; vyzývá členské státy, aby zamezily dvojímu zdanění provozovatelů skladovacích zařízení elektřiny;

33.  domnívá se, že je nutné vytvořit přeshraniční trhy služeb pro vyrovnávání poptávky po elektřině a rychle vybudovat evropský přenosový systém, který umožní přeshraniční integraci přečerpávacích elektráren, zejména ve Skandinávií, v Pyrenejích a v Alpách;

34.  zdůrazňuje, že ústřední úlohu v plánovaném rozvoji obnovitelných zdrojů energie musí hrát vodní energie, primárně k vyvažování rostoucích fluktuací v produkci energie z obnovitelných zdrojů, avšak také jako způsob skladování elektrické energie metodou přečerpávání; zdůrazňuje proto, že je třeba plně využít potenciál rozvoje vodních elektráren a přečerpávacích zařízení v EU;

35.  uznává, že významnou úlohu v rozvoji obnovitelné energie v celé Evropě bude hrát plynárenská infrastruktura; poukazuje na to, že bioplyn jako obnovitelný zdroj energie je možné snado využívat ve stávající plynárenské infrastruktuře a že nové technologie, jako je například „power-to-hydrogen“ a „power-to-gas“ budou v budoucnu těžit z rámce nízkoúhlíkové ekonomiky a budou využívat stávající a novou infrastrukturu, která by měla být podporována a rozvíjena;

36.  je toho názoru, že informační a komunikační technologie budou přispívat k řízení poptávky po energii a dodávek energie a také ke zvýšení aktivity spotřebitelů na tomto trhu; vyzývá Komisi, aby v souladu se střetím souborem předpisů v oblasti energetického trhu v právních předpisech členských států urychleně předložila návrhy na budování, podporu a standardizaci inteligentních elektrických sítí a měřicích přístrojů, neboť tak bude v rostoucí míře možné zapojit více tržních subjektů a podpořit potenciální výstavbu, rozvoj a údržbu telekomunikačních a energetických sítí; vyzývá Komisi, aby poskytovala zvláštní podporu na výzkum a rozvoj v této oblasti; zdůrazňuje, že přitom kromě jistoty při plánování na straně poskytovatelů musí hrát důležitou úlohu také přijetí inteligentních měřičů ze strany spotřebitelů, kteří by z nich měli mít největší užitek a jejichž práva na ochranu údajů je nutno zajistit v souladu s novou směrnicí o ochraně údajů; naléhavě žádá Komisi, aby pečlivě vyhodnotila národní analýzy nákladů a přínosů zavedení inteligetních měřičů a jejich dopad na různé skupiny spotřebitelů; uznává, že zapojení spotřebitelů je pro úspěch zavedení inteligentních měřičů klíčové;

37.  zdůrazňuje, že vzorem energetické účinnosti a podpory energie z obnovitelných zdrojů se může stát samotné odvětví IKT, které je jedním z významných odběratelů elektrické energie, neboť datová centra v EU odebírají až 1,5 % celkové spotřeby elektřiny a spotřebitelé si rostoucí měrou uvědomují uhlíkovou stopu služeb IKT a cloud computingu, které využívají;

38.  poukazuje na to, že v některých regionech, zejména v malých komunitách a na malých ostrovech, se výstavba větrných elektráren setkala s nesouhlasem veřejnosti; zdůrazňuje, že panuje přesvědčení, že větrné elektrárny a fotovoltaické panely mají negativní vliv na cestovní ruch i na přírodu a krajinný ráz venkova i ostrovů;

39.  zdůrazňuje, že pokud občané vlastní zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím družstev nebo komunit, budou obnovitelné zdroje lépe přijaty ve společnosti, což snižuje čas na plánování zavádění a podporu porozumění energetickému přechodu ze strany občanů;

40.  zdůrazňuje, že další rozvoj obnovitelných zdrojů energie a výstavba všech jiných zařízení na výrobu energie a infrastruktury změní evropskou krajinu; je přesvědčen, že to nemusí vést k ekologickým škodám, ani škodám na stanovištích Natura 2000 a v chráněných krajinných oblastech; zdůrazňuje, že společenského přijetí infrastruktury energie z obnovitelncýh zdrojů lze dosáhnout transparentním plánováním a koordinací i transparentními postupy výstavby a udělování povolení a včasným konzultacemi s veřejností, do nichž budou od počátku zapojeny všechny zúčastněné strany, a to i na místní úrovni; zdůrazňuje, že účast občanů a dotčených stran, například družstev, může stejně jako informování o možných přínosech pro místní hospodářství přispět ke získání podpory veřejnosti;

Posílení pozice spotřebitelů

41.  vnímá potřebu dalších aktivit za účelem zvýšení ochoty společnosti přijímat obnovitelné zdroje energie; konstatuje zároveň, že za tímto účelem by efektivní kroky spočívaly v zavedení celistvého přístupu k výrobci/spotřebiteli, kteří by byli schopni řídit proces výroby energie;

42.  uznává význam výroby energie v malém rozsahu pro zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů; uznává, že rozvoj malých obnovitelných zdrojů energie představuje příležitost pro jednotlivé domácnosti, podniky i komunity, aby se staly výrobci energie, a tím získaly povědomí o efektivních způsobech výroby a spotřeby energie; zdůrazňuje význam mikrovýroby energie pro zvýšení energetické účinnosti; zdůrazňuje, že používání obnovitelných zdrojů energie v malém měřítku může vést k výrazným úsporám nákladů na energii, ke vzniku nových obchodních modelů a k vytváření pracovních příležitostí;

43.  v této souvislosti poukazuje na to, že pro zvyšování účasti občanů, zlepšování dostupnosti obnovitelné energie a vytváření finančních investic má velký význam podpora místních družstev na výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

44.  zdůrazňuje, že promyšlená kombinace obnovitelných zdrojů energie v malém měřítku, řízení na straně poptávky a energetická účinnost mohou vést k nižšímu využívání místních sítí v době špiček a tím i ke snížení celkových investičních nákladů, které nesou provozovatelé distribučních sítí;

45.  konstatuje, že základním předpokladem účinné místní spotřeby a produkce energie z hlediska spotřebitele i distribuční sítě, je používání inteligentních měřičů a obecněji rozvoj inteligentních sítí;

46.  vítá oznámení Komise, že předloží sdělení o technologiích a inovacích v oblasti energetiky zaměřujících se na mikrovýrobu;

47.  domnívá se, že regionální politika EU hraje důležitou úlohu při podpoře produkce obnovitelné energie a energetické účinnosti v celé Evropě a také v oblasti služeb dodávky elektřiny a přepravy energie; vítá skutečnost, že působnost iniciativ v oblasti politiky soudržnosti a regionální politiky, které podporují využívání obnovitelné energie, se i nadále rozšiřuje s cílem zajistit, aby energie z obnovitelných zdrojů plně přispívala k cílům energetické politiky EU a aby se cíle EU v oblasti energetiky realizovaly v celé EU; považuje zejména za důležité, aby evropská politika směřovala k tomu, aby míra financování v příštím období 2014–2020 byla dostatečná;

48.  podporuje víceúrovňové řízení a decentralizovaný přístup k energetické politice a obnovitelným energiím, který by měl zahrnovat mimo jiné Pakt primátorů a další rozvoj iniciativy „inteligentní města“, jakož i prosazování nejlepších řešení na regionální a místní úrovni prostřednictvím informačních kampaní;

49.  poukazuje na to, že zemědělství a venkovské oblasti jsou schopny zajišťovat významný podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů, a proto je toho názoru, že by tuto výrobu energie z obnovitelných zdrojů měla podporovat nová zemědělská politika a politika pro rozvoj venkova;

50.  uznává význam prosazování a podpory rozvoje využívání alternativní energie ze zdrojů dostupných v rámci zemědělských podniků, zejména v malém měřítku, a šíření odpovídajících postupů mezi zemědělce i spotřebitele;

51.  zdůrazňuje přínos, jež by mohla mít spolupráce mezi zemědělci pro úspěšný výsledek politiky prosazování obnovitelných zdrojů;

52.  vyzývá Evropskou investiční banku, aby vytvořila průběžně financované fondy umožňující za pomoci finančních zprostředkovatelů čerpat prostředky poskytující kapitálovou a technickou podporu nezbytnou pro zahájení mikrokapacitní a nízkokapacitní výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů v zemědělských podnicích či ve vlastnictví místních společenství, jejíž výnosy by mohly být znovu investovány do dalších systémů;

Mezinárodní spolupráce a obchod

53.  připomíná, že záporná obchodní bilance EU, která je výsledkem dovozu fosilních paliv, bude podle předpokladů v příštích letech narůstat a že závislost na fosilních palivech s sebou nese rostoucí politická, hospodářská a ekologická rizika; poukazuje v této souvislosti na úlohu, kterou mají obnovitelné zdroje energie z hlediska zajištění dodávek energie a obnovení kladné obchodní bilance ve vztahu k zemím vyvážejícím ropu a zemní plyn, a zdůrazňuje, že by se proto na obnovitelné zdroje energie měl při zabezpečení energetických dodávek pro EU klást větší důraz;

54.  je si vědom toho, že světové trhy s energií z obnovitelných zdrojů rostou, což bude mít příznivý vliv na evropský průmysl, tvorbu pracovních míst, ceny a další rozvoj stávajících a nových technologií a na hospodářství v EU i v celosvětovém měřítku, pokud politický a regulační rámec pro obnovitelné zdroje energie bude i nadále předvídatelný a pomůže firmám podnikajícím v oblasti obnovitelných zdrojů energie a čistých technologií zachovat si svou konkurenční výhodu vůči svým globálním konkurentům; uznává, že země, které nejsou členy OECD, jsou významnými obchodními partnery, neboť mají velký potenciál v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

55.  zdůrazňuje, že nepovolené narušování hospodářské soutěže na trhu je nepřijatelné, neboť přiměřenou úroveň cen technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie v EU lze zajistit pouze spravedlivou hospodářskou soutěží; vyzývá Komisi, aby co nejdříve dokončila probíhající jednání o nekalých obchodních praktikách; zdůrazňuje, že ty nejlepší podmínky pro růst výroby energie z obnovitelných zdrojů nabízejí svobodné a otevřené celosvětové trhy; zdůrazňuje, že je nutno dále odstraňovat omezení obchodu; vyzývá Komisi, aby nezaváděla žádné nové překážky obchodu týkající se hotových výrobků nebo jejich součástí, které se využívají v technologiích pro oblast energie z obnovitelných zdrojů; vyzývá Komisi, aby podnikla kroky pro odstranění překážek obchodu, a zaručila tak spravedlivou hospodářskou soutěž, aby pomohla podnikům EU při vstupu na trhy mimo EU a při řešení údajných deformací trhu, mj. s ohledem na nelegální státní podpory;

56.  naléhavě vyzývá Komisi, aby také aktivně sledovala uplatňování neodůvodněných necelních překážek, dotací a dumpingových opatření ze strany obchodních partnerů EU v této oblasti;

57.  vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí dohodu Světové obchodní organizace o informačních technologiích a zabývala se možností iniciovat dohodu o volném obchodu v oblasti environmentálních technologií, což by umožnilo bezcelní obchodování s produkty vyvinutými v této oblasti;

58.  zdůrazňuje, že tato strategie by měla rovněž vytvářet stimulující podmínky pro usnadnění obchodu a podporovat snahy rozvojových zemí v této konkrétní oblasti a umožnit využívání obnovitelných zdrojů energie jako obchodních komodit;

59.  zdůrazňuje významnou úlohu obchodu pro zajištění udržitelné výroby a financování energie z obnovitelných zdrojů; připomíná, že dovážená bioenergie a agropaliva by měly splňovat kritéria EU pro udržitelnost a že by tato kritéria měla být jasně definována; vybízí Komisi, aby za tímto účelem zavedla jako další kritérium nepřímé využívání půdy; doporučuje, aby obchodní dohody obsahovaly ustanovení, jež by řešila problém odlesňování a znehodnocování lesů a vybízela k řádnému hospodaření s půdními a vodními zdroji; vybízí Komisi, aby s příslušnými třetími zeměmi nadále sjednávala dobrovolné dohody o partnerství zakazující nelegální těžbu dřeva;

60.  zdůrazňuje, že je nutné zinteznivnit spolupráci se sousedními státy EU v oblasti energetické politiky, včetně oblasti obnovitelných zdrojů energie, a účinněji využít obchodního potenciálu v oblasti obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje potřebu dostatečné infrastruktury, která usnadní spolupráci, jak v rámci EU, tak se sousedními zeměmi; poukazuje na to, že spolupráce v oblasti obnovitelné energie by měla zahrnovat příslušné cíle politiky EU; zdůrazňuje, že zejména oblast Středomoří skýtá velké příležitosti k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie; připomíná potenciál jiných než tuzemských projektů, jako jsou Desertec, Medgrid a Helios, a rovněž potenciál dalšího rozvoje využívání vodní energie v Norsku a ve Švýcarsku, a to i možnosti vyrovnávání poptávky a nabídky; poukazuje rovněž na významný místní přínos těchto rozsáhlých projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

61.  zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení stability a spolehlivosti mezinárodní spolupráce je nezbytné, aby byla založena na pevném regulačním rámci a právních předpisech Unie týkajících se obnovitelných zdrojů energie, například v rámci Energetického společenství;

62.  vyzývá ke koordinování činností s jinými vedoucími státy v oblasti technologií (USA a Japonskem), aby bylo možné reagovat na nové výzvy, jako je nedostatek surovin a vzácných zemin, což negativně ovlivňuje zavádění technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

63.  klade důraz na to, že by EU měla rozvíjet úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery, zejména se zeměmi BRICS, a uplatňovat jednoznačnou politiku spolupráce s těmito zeměmi při výzkumu a inovacích v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

Inovace, výzkum a vývoj a průmyslová politika

64.  konstatuje, že má-li Evropa i nadále zastávat vedoucí postavení v oblasti technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, musí se snažit rozšířit své průmyslové kapacity a možnosti v oblasti výzkumu a vývoje; zdůrazňuje, že je nutné usnadnit vytvoření konkurenčního prostředí, v němž by malé a střední podniky mohly fungovat a působit na mezinárodní úrovni, a snažit se o omezení byrokratických překážek při těchto činnostech; podtrhuje, že přední postavení na trzích s technologiemi pro energii z obnovitelných zdrojů mohou Evropě zajistit jedině inovace zaváděné díky výzkumu a vývoji; zdůrazňuje, že je nutné poskytnout soukromým investorům jistotu; vyzývá Komisi, aby podpořila průmyslovou strategii pro technologie v oblasti energie, mimo jiné zejména technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie, aby si EU uchovala vedoucí pozici v této oblasti;

65.  poukazuje na vedoucí úlohu průmyslu EU v oblasti výroby větrné energie na pevnině a na značný potenciál evropského průmyslu v oblasti výroby větrné energie na moři, které mohou přispět k reindustrializaci členských států hraničících s Baltským a Severním mořem;

66.  zdůrazňuje, že hlavní prioritou jsou vzdělávací instituce, které by byly schopny zajišťovat kvalifikovanou pracovní sílu a další generaci vědeckých pracovníků a novátorů v oblasti technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů; připomíná v této souvislosti velký význam programu Horizont 2020 a Evropského inovačního a technologického institutu pro překlenutí propasti mezi vzděláváním a výzkumem v odvětví energetiky a zaváděním jeho výsledků do praxe;

67.  zvláštní význam přikládá součinnosti evropských mechanismů na ochranu patentů v oblasti obnovitelných zdrojů energie s cílem umožnit přístup k cennému a nevyužitému duševnímu vlastnictví; zdůrazňuje, že je nutné, aby se přednostně zavedl plánovaný evropský patent v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

68.  domnívá se, že je na základě stávajících nástrojů nutné zefektivnit cílený výzkum a rozvoj, a je znepokojen tím, že v některých oblastech odvětví obnovitelných zdrojů energie byl výzkum a vývoj zanedbáván, což v některých případech vedlo k hospodářským potížím; zdůrazňuje, že je nutno investovat do dalšího rozvoje inovativních, nových i stávajících technologií a také integrace mezi dopravními a energetickými systémy, aby zůstaly konkurenceschopné nebo aby konkurenceschopnosti dosáhly a zajistit udržitelnost životního cyklu stávajících technologií; zdůrazňuje potřebu investic do výzkumu a vývoje v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména se zaměřením na zvyšování jejich kapacity a účinnosti a na omezování jejich vlivu na krajinný ráz;

69.  vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do výzkumu založeného na využívání obnovitelné energie pomocí průmyslových aplikací, např. v odvětví automobilového průmyslu;

70.  vítá oznámení Komise, že roku 2013 předloží sdělení o politice v oblasti energetických technologií; vyzývá Komisi, aby se při uplatňování příslušných částí strategického plánu pro energetické technologie (SET) zaměřila na technologie, které zvyšují konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie a jejich zapojení do energetického systému, jako jsou správa sítí, technologie skladování, vytápění nebo chlazení využívající obnovitelné zdroje energie, přičemž by neměla znevýhodňovat osvědčené technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které se již využívají řadu let;

71.  podotýká, že výzkum je klíčem k rozvoji nových finančně dostupných čistých technologií; domnívá se, že strategický plán pro energetické technologie může významným způsobem přispět k tomu, aby se technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie staly finančně dostupné a konkurenceschopné;

Evropský rámec podpory energie z obnovitelných zdrojů

72.  zdůrazňuje, že členské státy v současnosti používají celou řadu různých druhů režimů podpory; zdůrazňuje, že tato podpora vedla k intezivnímu růstu, zejména pokud jsou režimy podpory promyšlené, nicméně některé z režimů podpory se zčásti ukázaly jako špatně koncipované a nedostatečně flexibilní, aby se přizpůsobily klesajícím cenám některých technologií, a v některých případech vedly k příliš velkým kompenzacím, čímž do značné míry finančně zatěžují spotřebitele; s potěšením podotýká, že díky poskytovaným dotacím se u některých obnovitelných zdrojů energie v určitých oblastech podařilo dosáhnout konkurenceschopnosti vůči konvenčním metodám výroby, např. ve výhodných zeměpisných polohách, kde je snadný přístup ke kapitálu a nejnižší administrativní zátěž, nebo úsporami z rozsahu;

73.  zdůrazňuje, že v některých členských státech vedly zásahy státu a jiné faktory, jako je růst cen fosilních paliv, ke zvýšení maloobchodních cen elektřiny pro spotřebitele i průmysl; připomíná, že roku 2010 se 22 % domácností v EU obávalo, zda budou moci zaplatit účty za elektřinu, a předpokládá, že se tato situace od té doby mohla zhoršit; zdůrazňuje, že energie musí být cenově dostupná pro všechny a že nesmí být ohrožena konkurenceschopnost průmyslu; vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění účinné ochrany spotřebitelů s nízkými příjmy a zároveň zvýšily informovanost veřejnosti o možnostech úspor energie a opatřeních v oblasti energetické účinnosti; poukazuje rovněž na to, že klesající velkoobchodní ceny se musejí promítnout i do nižších cen pro spotřebitele;

74.  varuje, že příliš vysoké podpůrné částky mohou v důsledku nadměrného vyrovnání brzdit technický pokrok a bránit integraci trhu, protože zmenšují pobídky k rozvoji inovativnějších produktů s nižšími náklady; konstatuje, že inteligentní mechanismy podpory, které umožňují reagovat na signály trhu, jsou pro předcházení vyplácení nadměrných náhrad klíčové; domnívá se, že rychlejší přechod k režimům, které vystavují výrobce riziku tržních cen podporuje, technologickou konkurenceschopnost a usnadňuje integraci na trhu;

75.  je přesvědčen, že Komise by měla podporovat členské státy při hledání nákladově nejefektivnějších obnovitelných zdrojů energie a způsobu, jak nejlépe využít jejich potenciál; připomíná, že nákladově optimální politika se liší podle poptávky, možností dodávek a hospodářské situace na místní úrovni;

76.  vítá sdělení Komise, že vypracuje pokyny pro osvědčené postupy a reformu vnitrostátních režimů podpor energie z obnovitelných zdrojů; vyzývá Komisi, aby tyto pokyny předložila co nejdříve, aby bylo zajištěno, že různé režimy členských států nepovedou k narušování hospodářské soutěže a k vytvoření překážek obchodu a investic v rámci EU s cílem podpořit předvídatelnost a nákladovou efektivnost a vyhnout se poskytování nadměrných dotací; v této souvislosti naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila dodržování veškerých právních předpisů v oblasti vnitřního trhu ze strany členských států; je přesvědčen, že pokyny pro osvědčené postupy jsou důležitým krokem pro zajištění fungujícího jednotného trhu s energií, a domnívá se, že by mohly být vytvořeny pokyny, které by obsahovaly vyhodnocení nákladové efektivnosti stávajících vnitrostátních režimů podpory, přičemž by byly zohledněny různé technologie, které zahrnují, s cílem zajistit lepší srovnatelnost a koordinaci postupného sbližování vnitrostátních režimů podpory; je rovněž přesvědčen, že uplatňování těchto postupů na úrovni členských států bude klíčové, jelikož může napomoci předcházet změnám a ukončování režimů podpor se zpětnou platností, což by mohlo představovat nežádoucí signál pro investory a přivést také soukromé osoby, které na základě těchto režimů členských států investovaly, do tíživé hospodářské situace; zdůrazňuje, že by členské státy měly zajistit uplatňování těchto pokynů a že by jim mělo být umožněno vytvářet zvláštní režimy podpory pro rozvoj a využívání místních a regionálních zdrojů;

77.  s ohledem na rozmanitost režimů podpory, které v členských státech existují, považuje za velmi důležité neprodleně pokročit v diskusi o větším sbližování a vhodném evropském režimu podpory na období pro roce 2020; je přesvědčen, že v dlouhodobém horizontu by integrovanější systém podpory energie z obnovitelných zdrojů na úrovni EU, který plně zohledňuje regionální a zeměpisné rozdíly a stávající nadnárodní iniciativy a je součástí všeobecného úsilí o dekarboniazci, mohl poskytnout z hlediska nákladů co nejefektivnější rámec pro obnovitelné zdroje energie a rovné podmínky, ve kterých by mohl být plně využit jejich potenciál; konstatuje, že platná směrnice týkající se obnovitelných zdrojů energie umožňuje vládám využívat společné režimy podpory; poukazuje na zkušenosti některých evropských zemí, které jasně ukazují, že společný postup v rámci integrovaného trhu elektrické energie umožňuje vzájemně výhodné inovace systémů členských států; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s rámcem na období po roce 2020 zhodnotila, zda by celounijní systém podpory obnovitelných zdrojů energie představoval z hlediska nákladů efektivnější rámec, v němž by bylo možné plně rozvinout jejich potenciál a jak by postupné sbližování systémů mohlo probíhat;

78.  poukazuje na výhody výměny osvědčených postupů v oblasti režimů podpory mezi členskými státy; upozorňuje na to, že Velká Británie a Itálie nedávno ohlásily změny svých režimů podpory ze systému kvót na systém platby za výkupní cenu, protože se v podobných zeměpisných oblastech prokázalo, že tento model je levnější; vyzývá Komisi, aby tyto aspekty zahrnula do své současné analýzy(5) i svého nadcházejícího návrhu týkajícího se příslušných pokynů;

79.  navrhuje, aby se nový rámec opíral o iniciativy, jako jsou společné režimy podpory uplatňované v Norsku a ve Švédsku, s cílem postupně vybudovat tam, kde je to možné, vhodné společné regionální režimy podpory na společných energetických trzích, jako je Nord Pool;

80.  vyzývá rozpočtový orgán, aby Agentuře pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) poskytla dostatečné množství prostředků k tomu, aby mohla plnit své povinnosti a dosáhnout cílů stanovených nařízením o integritě, transparentnosti a účinnosti velkoobchodního trhu s energií; poznamenává, že tento požadavek je důležitý pro to, aby se do roku 2014 podařilo dokončit integrovaný a transparentní vnitřní trh s elektřinou a plynem;

o
o   o

81.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.
(2) Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 1.
(3) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.
(4) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94.
(5) COM(2012)0271 a přiložené dokumenty; SEC(2008)0057; Studie o vybudování trhu s obnovitelnou energií v rámci programu Inteligentní energie – Evropa: „(Quo(ta) vadis, Europe?“


Práva žen v přistupujících balkánských zemích
PDF 448kWORD 43k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o právech žen v přistupujících balkánských zemích (2012/2255(INI))
P7_TA(2013)0202A7-0136/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii a na články 8 a 19 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) přijatou Valným shromážděním OSN dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325,

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Radou v březnu 2011(1),

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na Čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na usnesení Parlamentu ze dne 18. května 2000 o opatřeních navazujících na Pekingskou akční platformu(2), na usnesení ze dne 10. března 2005 o plnění akční platformy přijaté na Čtvrté světové konferenci o ženách (Peking +10)(3) a na usnesení ze dne 25. února 2010 o akční platformě OSN pro rovnost mužů a žen nazvané „Peking +15“(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Stanovisko Komise k žádosti Albánie o členství v Evropské unii“ (COM(2010)0680), v němž se uvádí, že rovnost žen a mužů není v praxi plně zaručena, a to zejména v oblasti zaměstnanosti a přístupu k peněžní pomoci,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Stanovisko Komise k žádosti Černé hory o členství v Evropské unii“ (COM(2010)0670), v němž se uvádí, že rovnosti žen a mužů nebylo v praxi plně dosaženo,

–  s ohledem na zprávy Komise o pokroku kandidátských a potenciálně kandidátských zemí za rok 2012, které jsou přiloženy ke sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvanému „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012–2013“ (COM(2012)0600),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 o studii proveditelnosti, pokud jde o dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Kosovem (COM(2012)0602),

–  s ohledem na Sdělení Komise ze dne 10. října 2012 o hlavních zjištěních souhrnné monitorovací zprávy o stavu připravenosti Chorvatska na členství v EU (COM(2012)0601),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2008 nazvané „Západní Balkán: posilování evropské perspektivy“ (COM(2008)0127),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. ledna 2006 nazvané „Západní Balkán na cestě do EU: upevňování stability a zvyšování prosperity“ (COM(2006)0027),

–  s ohledem na závěry Rady ze dnů 2. a 3. června 2005, v nichž byly členské státy a Komise vyzvány k posílení svých institucionálních mechanizmů na prosazování rovnosti pohlaví a k vytvoření rámce pro hodnocení provádění Pekingské akční platformy, aby mohl být pokrok sledován soustavněji a systematičtěji,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu a 1. prosince 2006 ohledně Přezkumu provádění Pekingské akční platformy členskými státy a orgány EU – Ukazatele týkající se institucionálních mechanizmů,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 30. září 2009 o Přezkumu provádění Pekingské akční platformy členskými státy a orgány EU,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. prosince 2008 o situaci žen na Balkáně(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o unijní strategii pro začleňování Romů(6),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0136/2013),

A.  vzhledem k tomu, že sedm zemí západního Balkánu – Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Kosovo, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá hora a Srbsko – se nachází v různých fázích procesu přistoupení k Evropské unii; vzhledem k tomu, že tyto země musejí v průběhu tohoto procesu přijmout a zavést právní předpisy a další závazky EU v oblasti rovnosti žen a mužů;

B.  vzhledem k tomu, že uplatňování práv žen a opatření zaměřených na rovnost žen a mužů vyžadují zvyšování povědomí o těchto právech a soudní i mimosoudní způsoby, jak tato práva naplňovat, a aby vládní i nezávislé instituce zahájily, uskutečňovaly a sledovaly jejich uplatňování;

C.  vzhledem k tomu, že v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a s následnými rezolucemi hrají ženy zásadní úlohu v úsilí o dosažení míru, stabilizace a usmíření, a vzhledem k tomu, že jejich přínos by měl být uznán a podporován;

Obecné připomínky

1.  konstatuje, že přistupující země západního Balkánu přijaly množství právních předpisů požadovaných v rámci procesu přistoupení k EU, avšak tyto právní předpisy v mnoha případech nejsou účinně uplatňovány;

2.  zdůrazňuje, že je nutné, aby ženy na západním Balkáně zaujaly na základě své aktivní účasti a zastoupení v politickém, hospodářském a sociálním životě na všech úrovních významné postavení ve společnosti; upozorňuje, že je velmi důležité směřovat k rovné účasti žen na rozhodování na všech úrovních vlády (od místní úrovně po úroveň celostátní, od výkonné moci po moc zákonodárnou);

3.  se znepokojením konstatuje, že obyvatelé většiny těchto zemí nemají zcela jasné povědomí o existujících právních předpisech a koncepcích na podporu rovnosti žen a mužů a že informace o těchto předpisech a koncepcích se jen málokdy dostanou k ohroženým osobám nebo lidem žijícím na okraji společnosti, zejména k romským ženám; vyzývá Komisi a vlády přistupujících zemí, aby prostřednictvím sdělovacích prostředků, veřejných kampaní a vzdělávacích programů zaměřených na odstraňování genderových stereotypů a propagaci pozitivního obrazu žen stejně jako prostřednictvím aktivního zapojení žen do všech odvětví života, včetně rozhodování, toto povědomí posilovaly; vyzývá především k osobnímu nasazení členů vlády a vedoucích představitelů;

4.  zdůrazňuje význam, který mají kampaně zaměřené na zvyšování tohoto povědomí pro oblasti, jako je boj proti stereotypům, diskriminaci (založené na pohlaví, kultuře či vyznání) a domácímu násilí, a pro rovnost žen a mužů všeobecně; poukazuje na to, že součástí těchto kampaní by měla být propagace pozitivního obrazu úlohy žen, který by byl zprostředkováván v médiích a reklamě, ve vzdělávacích materiálech a na internetu; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit situaci žen ve venkovských oblastech, zejména v souvislosti s diskriminačními zvyky a stereotypy;

5.  se znepokojením konstatuje, že přetrvává nedostatečné zastoupení žen na pracovním trhu a v oblasti hospodářského a politického rozhodování; vítá kvóty a vyzývá příslušné země, které tak dosud neučinily, aby podporovaly zastoupení žen v politických stranách a v národních shromážděních a aby v případě nutnosti tyto kvóty účinně uplatňovaly; vybízí země, které tak již učinily, aby v tomto procesu pokračovaly, a zajistily tak, že se ženy budou moci účastnit politického života a napravit své nedostatečné zastoupení; podotýká, že pokud byly kvóty pro oblast politického rozhodování zavedeny, měly by být řádně uplatňovány a měly by být doplněny o účinné právní sankce; vítá v této souvislosti nedávné mezinárodní setkání žen na nejvyšší úrovni nazvané „Partnerství pro změnu“, které se konalo v říjnu 2012 v Prištině pod záštitou jediné ženské hlavy státy v regionu Atifete Jahjagaové;

6.  se znepokojením konstatuje, že míra zaměstnanosti žen v zemích západního Balkánu zůstává velmi nízká; upozorňuje, že podpora politiky rovných příležitostí je důležitá pro hospodářský a sociální rozvoj přistupujících balkánských zemí; vyzývá vlády k zavedení opatření, jejichž cílem by bylo zmenšit rozdíly v odměňování žen a mužů a tím zapříčiněné rozdíly ve výši důchodu, a k řešení problematiky vysoké nezaměstnanosti, přičemž jejich pozornost by se přitom měla zaměřit zejména na situaci žen, především ve venkovských oblastech; vyzývá vlády balkánských zemí, aby vytvořily právní rámec, který by oběma pohlavím zajistil za stejnou práci stejnou odměnu, usnadnil ženám slaďování soukromého a profesního života, zajistil lepší pracovní podmínky, možnost celoživotního vzdělávání a flexibilní pracovní dobu a který by navíc vytvořil prostředí podporující podnikání žen;

7.  se znepokojením konstatuje, že v některých státech tohoto regionu jsou ženy-podnikatelky často diskriminovány, když usilují o získání půjčky nebo úvěru na podnikání, a stále ještě často čelí překážkám způsobeným genderovými stereotypy; vyzývá státy tohoto regionu, aby zvážily vytvoření poradenských a podpůrných programů, které by mohly zprostředkovat poradenství a zkušenosti odborníků v oblasti podnikání; vyzývá země západního Balkánu, aby zavedly systém aktivních opatření na pracovním trhu s cílem snížit nezaměstnanost mezi ženami; naléhavě tyto země vyzývá, aby vytvořily systém půjček a zpřístupnily finanční prostředky pro zahájení podnikání;

8.  zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti všem formám diskriminace na pracovišti, včetně diskriminace na základě pohlaví při náboru pracovníků, kariérním postupu a vyplácení odměn;

9.  zdůrazňuje, že v procesu budování řádně fungujících demokratických institucí je pro demokratické vládnutí naprosto zásadní aktivní účast žen, které v balkánských zemích představují více než polovinu obyvatelstva; se znepokojením konstatuje, že ve většině těchto zemí jsou na fungování vládních a nezávislých institucí pověřených zahájením a prováděním opatření zaměřených na rovnost žen a mužů, obzvláště opatření začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblasti politiky, přidělovány nedostatečné finanční i lidské zdroje; vyzývá příslušné orgány, aby na provádění opatření a akčních plánů přidělovaly odpovídající zdroje včetně dostatečného počtu ženského personálu; zdůrazňuje, že na projekty související s prosazováním práv žen a rovného postavení žen a mužů může být používán nástroj předvstupní pomoci (NPP), který by tak měl být používán, avšak že za řádné fungování prováděcích mechanizmů v oblasti práv žen a rovnosti žen a mužů nesou plnou odpovědnost orgány příslušných zemí; vyzývá Komisi k provedení důkladné kontroly účelného vynakládání těchto prostředků;

10.  se znepokojením poukazuje na nedostatek standardizovaných statistických údajů o rovnosti žen a mužů, o násilí páchaném na ženách, o přístupu k antikoncepci a její dostupnosti a o potřebě antikoncepce, která není uspokojena, jež jsou nutné ke sledování provádění příslušných opatření a jež by bylo možné postupem času porovnat mezi přistupujícími zeměmi navzájem i mezi členskými státy EU a přistupujícími zeměmi; vyzývá vlády přistupujících balkánských zemí, aby spolu s Eurostatem, Evropským institutem pro rovnost žen a mužů (EIGE) a jinými příslušnými úřady zavedly jednotnou metodiku pro sběr statistických údajů; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat konkrétní strategie a provádět strategie stávající s cílem zlepšit postavení žen, které jsou vystaveny vícenásobné diskriminaci, jako jsou např. romské ženy, lesbické ženy, bisexuální nebo transsexuální ženy, ženy se zdravotním postižením, příslušnice národnostních menšin a starší ženy;

11.  domnívá se, že ženy hrají základní úlohu při stabilizaci situace a řešení konfliktů, což je z hlediska usmíření v celém regionu naprosto zásadní; zdůrazňuje, že je důležité zajistit ženám, které se staly obětí válečných zločinů, zejména znásilnění, přístup k systému spravedlnosti; znovu upozorňuje na to, že je povinností všech států ukončit beztrestnost a zahájit trestní stíhání osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, včetně zločinů souvisejících se sexuálním násilím páchaným na ženách a dívkách, a uznat tuto trestnou činnost za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny a jako takové je odsoudit; zdůrazňuje, že je nutné vyjmout tyto zločiny z ustanovení o amnestii; vítá snahy sítí, jako je Regional Women’s Lobby, o podporu žen při budování míru a o zajištění přístupu žen v zemích po skončení konfliktu ke spravedlnosti; zdůrazňuje, že je i nadále třeba se vyrovnat s minulostí a systematicky zajišťovat spravedlnost a rehabilitaci obětí sexuálního násilí vznikajícího na základě konfliktů; naléhavě požaduje přijetí a provádění vhodných státních programů na ochranu svědků a trestání uvedených zločinů;

12.  odsuzuje veškeré formy násilí páchaného na ženách a se znepokojením konstatuje, že v balkánských zemích nadále dochází k násilí páchanému na základě pohlaví a k verbálním projevům nenávisti; vyzývá vlády balkánských zemí, aby posílily pravomoci orgánů činných v trestním řízení, aby bylo možné úspěšně řešit otázky, jako je násilí založené na pohlaví, domácí násilí, nucená prostituce a obchodování se ženami, a aby vytvořily útočiště pro oběti, které zažily nebo zažívají domácí násilí, a zajistily, aby donucovací a právní orgány a státní úředníci byli vůči tomuto jevu vnímavější; vybízí vnitrostátní orgány v tomto regionu, aby vytvořily programy zaměřené na zvyšování povědomí o domácím násilí;

13.  s hlubokým znepokojením konstatuje, že 30 % obětí přeshraničního obchodu s lidmi v EU představují státní příslušníci balkánských zemí, přičemž převážnou část odhalených obětí tvoří ženy a dívky; zdůrazňuje, že pro předcházení tomuto obchodu a ochranu případných obětí je nutné zajistit rovnost mužů a žen, informační kampaně a opatření proti korupci a organizovanému zločinu; vyzývá vnitrostátní orgány v tomto regionu, aby spolupracovaly na vytváření společné fronty;

14.  vyzývá příslušné vlády v přistupujících zemích na Balkánu, aby poskytly trvalé financování pro boj proti obchodování s lidmi, aby dále zvyšovaly své schopnosti nutné k aktivnímu odhalování a ochraně obětí mezi ohroženým obyvatelstvem, aby prostřednictvím právních předpisů zajistily, že oběti nebudou postihovány za trestné činy, které jsou přímým důsledkem obchodování s lidmi, aby pokračovaly v úsilí o ochranu obětí, zajistily školení pracovníků orgánů činných v trestním řízení a aby dále rozvíjely kapacity přijímacích středisek a chráněných zařízení; dále vyzývá příslušné vlády k důslednějšímu uplatňování stávajících právních předpisů s cílem vytvořit pro obchodníky s lidmi odrazující prostředí, kde by bylo obchodování s lidmi řádně vyšetřováno a kde by docházelo ke stíhání a k usvědčování pachatelů; vyzývá Komisi, aby přiměla přistupující balkánské země ke zlepšení výsledků, pokud jde o stíhání a odsuzování pachatelů, a aby podporovala místní iniciativy usilující o řešení základních příčin obchodování s lidmi, jako je domácí násilí a omezené hospodářské příležitosti pro ženy;

15.  domnívá se, že skutečná rovnost žen a mužů spočívá také v rovnosti a nepřípustnosti diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity; vybízí vlády kandidátských zemí, aby se v rámci politiky i v praxi zabývaly přetrvávající homofobií a transfobií v právních předpisech, mj. i na základě tvorby právních předpisů postihujících trestné činy páchané z nenávisti, odborného výcviku policistů a právních předpisů zakazujících diskriminaci, a žádá vnitrostátní orgány v tomto regionu, aby odsoudily nenávist a násilí páchané na základě sexuální orientace, genderové identity nebo vyjádření genderové příslušnosti;

16.  vítá nárůst přeshraničních regionálních iniciativ v oblasti práv žen a rovnosti žen a mužů; vyzývá vlády a Komisi, aby tyto iniciativy podpořily a aby propagovaly výměnu a propagaci osvědčených postupů, které z nich vyplývají, mimo jiné za využití předvstupních fondů, a aby jim zpřístupnily dostatečný objem grantů, a to i při tvorbě rozpočtu s ohledem na pohlaví;

17.  vyzývá vlády Černé Hory, Srbska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Albánie, aby se v okamžiku, kdy zahájí přístupová jednání, se svými parlamenty, politickými stranami a s občanskou společností domluvily na rámcové dohodě o zapojení organizací občanské společnosti mj. do oblasti práv žen a rovnosti žen a mužů, do přístupových jednání a do vypracování akčních plánů pro reformy vyplývající z těchto jednání a aby jim zajistily přístup k příslušným dokumentům týkajícím se přístupového procesu;

18.  vyzývá vlády přistupujících balkánských zemí, aby uznaly a podporovaly úlohu, kterou občanská společnost a ženské organizace sehrávají v konkrétních oblastech, jako je podpora práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů, boj proti násilí páchanému na ženách, větší účast a zastoupení žen v politice a podpora budování míru; důrazně podporuje činnost zaměřenou na zplnomocnění žen a posílení jejich postavení v příslušné společnosti;

19.  se znepokojením konstatuje, že ve většině přistupujících balkánských zemí došlo ke zpomalení a v některých případech dokonce k zastavení procesu sociálního začleňování Romů; vyzývá příslušné vlády, aby zintenzívnily své úsilí v oblasti dalšího začleňování romských občanů a zajistily odstranění všech forem diskriminace a předsudků vůči Romům, zejména vůči ženám a dívkám, které jsou vystaveny vícenásobné a vzájemně se prolínající diskriminaci; vyzývá Komisi, aby ještě více usilovala o zapojení těchto zemí do využívání nástroje předvstupní pomoci a mechanizmu procesu stabilizace a přidružení bez ohledu na to, v jaké fázi přístupového procesu se nacházejí;

20.  se znepokojením konstatuje, že aktivisté bojující za práva lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů a za lidská práva, kteří upozorňují na potřebu vyrovnání se s minulostí, se opakovaně stávají cílem nenávistných výroků, vyhrožování a fyzických útoků, a vyzývá vlády přistupujících balkánských zemí, aby přijaly konkrétní opatření k předcházení násilí páchanému na ženách bojujících za lidská práva a k jeho potírání;

21.  žádá Komisi, aby z uplatňování práv žen, ze začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblastí politiky a ze soustavného boje proti domácímu násilí učinila v přístupovém procesu zemí západního Balkánu prioritu tím, že se těmto oblastem bude ve zprávách o pokroku nadále věnovat, že je bude sledovat a podávat o nich zprávy, že bude zdůrazňovat jejich význam při kontaktu s orgány a že půjde příkladem tím, že zajistí, aby v jejích vlastních delegacích, vyjednávacích týmech a zastoupeních na jednáních a v médiích byly vyváženě zastoupeny ženy i muži;

22.  vyzývá delegace EU v balkánských zemích, aby s ohledem na jejich očekávané přistoupení k EU nadále bedlivě sledovaly pokrok v oblasti práv žen a rovnosti mezi ženami a muži, a vyzývá každou z delegací, aby jmenovala jednoho pracovníka, který by se zabýval genderovými politikami s cílem usnadnit výměnu osvědčených postupů v rámci balkánského regionu;

23.  vybízí vnitrostátní orgány v tomto regionu, aby podporovaly rovnost žen a mužů a prosazovaly tento cíl prostřednictvím vzdělávání na školách a univerzitách; konstatuje, že mnoho dívek je od mladého věku odrazováno od studia předmětů na školách a univerzitách, které jsou vnímány jako veskrze „mužské“, jako jsou přírodní vědy, matematika a technické vědy; doporučuje zavést na školách vstupní kurzy a rozšířit škálu nabízených předmětů a povolání otevřených dívkám, což jim umožní rozvíjet znalosti a veškeré dovednosti, jež jsou předpokladem úspěchu v rámci jakékoli životní dráhy, kterou si zvolí;

24.  zdůrazňuje, že všechny ženy musejí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy, včetně přístupu k cenově dostupné vysoce kvalitní antikoncepci; vyjadřuje znepokojení nad omezeným přístupem ke službám péče o sexuální a reprodukční zdraví v přistupujících balkánských zemích;

25.  vyzývá vlády přistupujících balkánských zemí, aby přijaly právní předpisy a politiky zajišťující všeobecný přístup ke službám péče o reprodukční zdraví, aby podporovaly reprodukční práva a aby systematicky shromažďovaly údaje nutné ke zlepšování situace v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

Albánie

26.  vyzývá vládu Albánie, zejména s ohledem na nadcházející parlamentní volby v roce 2013, aby podpořila větší zastoupení žen v politických rozhodovacích procesech;

27.  vyzývá vládu Albánie, aby uplatňovala vnitrostátní strategii pro začleňování a rozvoj a zákon na ochranu proti diskriminaci posílením pravomocí úřadu komisaře pro ochranu před diskriminací a tím, že vytvoří odvolací orgán ve formě zvláštního komisaře pro případy diskriminace na základě pohlaví, s cílem zasadit se o vytvoření prostředí, v němž by ženy, které porodí dívky, nebyly vystaveny diskriminaci;

28.  vyzývá vládu Albánie, aby zlepšila koordinaci mezi celostátními a místními orgány, zejména za účelem boje proti domácímu násilí, a podotýká, že by se ženy měly v Albánii více podílet na rozhodování na místní i celostátní úrovni;

29.  vyzývá vládu Albánie, aby navrhla reformy zohledňující hledisko rovnosti žen a mužů v oblasti právních předpisů upravujících vlastnické právo, trestní zákoník, volební právo a pracovněprávní vztahy;

30.  chválí Albánii za školení soudců o uplatňování právních předpisů v oblasti rovnosti žen a mužů a o opatřeních namířených proti násilí páchanému na ženách a za to, že oběti diskriminace či násilí mají možnost získat státem financovanou právní pomoc;

31.  chválí Albánii za rozhodnutí o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do střednědobého rozpočtového výhledu ve všech rezortech a očekává výsledky jeho provádění;

32.  vyzývá vládu Albánie, aby zavedla a případně přizpůsobila ukazatele výkonnosti, s jejichž pomocí by sledovala provádění opatření zaměřených na práva žen a rovnost žen a mužů;

33.  vyzývá albánský parlament, aby vytvořil zvláštní parlamentní výbor pro práva žen a rovnost žen a mužů;

34.  vyzývá vládu Albánie, aby urychlila provádění politických nástrojů na podporu práv žen, jako je Národní strategie pro rovnost žen a mužů, domácí násilí a násilí páchané na ženách pro období 2011–2015, a to zejména na místní úrovni;

35.  chválí albánské orgány za zavedení výkonnostních ukazatelů s cílem sledovat provádění opatření v oblasti práv žen a rovnosti pohlaví a za zveřejnění Národní zprávy o postavení žen a rovnosti žen a mužů v Albánii za rok 2012;

Bosna a Hercegovina

36.  vyzývá vládu v Bosně a Hercegovině, aby uvedla do souladu právní předpisy týkající se rovnosti žen a mužů a právní praxi na různých úrovních s cílem vytvořit v zemi jednotnou právní situaci a aby posílila úřad, který je za rovnost žen a mužů odpovědný na celostátní úrovni s cílem řešit tak stále nedostatečné zastoupení žen na nejvyšších stupních vládnutí a monitorovat problémy vzniklé v důsledku toho, že toto právo není dosud uplatňováno; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím všech dostupných mechanizmů usilovala o dosažení větší odpovědnosti a o aktivnější přístup orgánů Bosny a Hercegoviny v tomto směru; vyzývá vládu Bosny a Hercegoviny, aby kladla větší důraz na uplatňování a harmonizaci Zákona o rovnosti žen a mužů v Bosně a Hercegovině a Zákona o zákazu diskriminace s ostatními právními předpisy na státní úrovni;

37.  se zvláštním znepokojením poukazuje na diskriminaci těhotných žen a žen krátce po porodu na trhu práce a na rozdíly v nárocích na sociální zabezpečení v době mateřské dovolené mezi oběma správními jednotkami země a v jednotlivých kantonech; vyzývá orgány v Bosně a Hercegovině, aby sjednotily nároky na sociální zabezpečení v době mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené v celé zemi na vysoké úrovni, aby tak pro všechny občany platily stejné podmínky;

38.  se znepokojením poukazuje na nízké povědomí o právních předpisech v oblasti rovnosti žen a mužů a násilí páchaného na ženách, a to nejen mezi širokou veřejností, ale i mezi úředníky donucovacích orgánů; vyzývá orgány, aby provedly akční plán s cílem zvýšit tuto informovanost a aby školily úředníky donucovacích orgánů;

39.  s vážným znepokojením konstatuje, že právní předpisy na ochranu obětí domácího násilí nebyly dosud uvedeny do souladu s právními předpisy o správních jednotkách, tak aby bylo domácí násilí v rámci trestního zákoníku považováno za trestný čin v obou částech Bosny a Hercegoviny, neboť jinak není řádně zajištěna právní jistota obětí; vyzývá vládu v Bosně a Hercegovině, aby v zájmu větší ochrany obětí tento problém co nejdříve vyřešila;

40.  chválí ženy v parlamentu Bosny a Hercegoviny za diskuzi o násilí páchaném na základě pohlaví vedenou s příslušnými ministerstvy napříč stranami; vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny, aby v návaznosti na tuto diskuzi přijaly konkrétní opatření na podporu boje proti násilí páchanému na základě pohlaví;

41.  žádá orgány Bosny a Hercegoviny, aby na základě údajů z policejních zpráv, středisek sociální péče a soudních orgánů vypracovaly oficiální statistiky o počtu ohlášených případů násilí a aby tyto statistiky zveřejnily; dále vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny, aby shromáždily a zveřejnily údaje o opatřeních na ochranu obětí domácího násilí;

42.  vyzývá vládu Bosny a Hercegoviny, aby uvedla Zákon o rovnosti žen a mužů v Bosně a Hercegovině do souladu se Zákonem o volbách, pokud jde o složení výkonných řídicích orgánů na všech úrovních rozhodování – na obecní úrovni, na úrovni kantonů a správních jednotek i na celostátní úrovni;

43.  chválí Bosnu a Hercegovinu za právní předpisy stanovující nejméně 40% zastoupení obou pohlaví ve správních funkcích orgánů státní správy na celostátní i místní úrovni, konstatuje však, že přijetí těchto předpisů v praxi k 40% zastoupení žen ve státní správě nevedlo; vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny, aby vypracovaly akční plán uplatňování těchto právních předpisů s jednoznačným časovým rámcem a jasným rozdělením odpovědnosti;

44.  se znepokojením konstatuje, že chybí finanční i lidské zdroje na provádění akčního plánu podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325, na institucionální mechanizmy zajišťující rovnost žen a mužů, na odpovídající přístup ke spravedlnosti a na zařízení pro oběti domácího násilí; vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny, aby do svých rozpočtů na všech úrovních začlenily dostatečné finanční prostředky pro tyto účely;

45.  lituje, že orgány Bosny a Hercegoviny dosud vyšetřily a vznesly obvinění z válečných zločinů sexuálního násilí pouze v omezeném počtu případů; s vážným znepokojením konstatuje, že značný počet pachatelů těchto zločinů beztrestně unikl soudu; konstatuje rovněž, že orgány Bosny a Hercegoviny nejsou úspěšné při zajišťování programu náležité ochrany svědků pro oběti; vyzývá proto orgány Bosny a Hercegoviny, aby zajistily, že všechny oběti válečných zločinů sexuálního násilí budou mít bezpečný a odpovídající přístup ke spravedlnosti a že všechny případy válečných zločinů budou u soudu řešeny rychle a účinně;

46.  vyzývá vládu Bosny a Hercegoviny, aby zlepšila monitorování stávajících právních předpisů v oblasti práv žen a rovnosti žen a mužů tím, že do politiky a akčních plánů začlení jasné cíle, a aby jednoznačně určila státní instituce odpovědné za jejich provádění; dále vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny na všech úrovních, aby spolupracovaly při shromažďování komplexních statistických údajů o rovnosti žen a mužů v zemi jako celku;

Chorvatsko

47.  vybízí vládu Chorvatska, aby po přistoupení nadále pokračovala v přizpůsobování svých právních předpisů právním předpisům EU v oblasti rovnosti žen a mužů;

48.  vyzývá chorvatské orgány, aby v plném rozsahu uplatňovaly právní předpisy stanovující 40% podíl žen na volebních kandidátkách při volbách do orgánů místní a regionální samosprávy, parlamentu a Evropského parlamentu, a to vzhledem k tomu, že během parlamentních voleb v roce 2011 dvě třetiny politických stran tento stanovený cíl nesplňovaly;

49.  chválí Chorvatsko za zřízení úřadu ombudsmana pro rovnost žen a mužů a za to, jak působení tohoto úřadu na veřejnosti pomáhá zvyšovat povědomí o právech žen a o opatřeních zaměřených na zajištění rovnosti žen a mužů; doporučuje všem zemím v tomto regionu, aby zvážily, zda si z tohoto osvědčeného postupu mohou vzít příklad; vybízí vládu Chorvatska, aby nadále financovala úřad ombudsmana a zabývala se jeho doporučeními;

50.  vítá místní akční plány začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblastí politiky, zejména v istrijském regionu, a vyzývá vládu Chorvatska, aby podporovala přijetí a provádění takovýchto akčních plánů v celé zemi;

51.  vyzývá vládu Chorvatska, aby zahájila strukturovaný dialog s organizacemi občanské společnosti, zejména s ohledem na situaci po přistoupení;

52.  vítá pokrok dosažený v Chorvatsku, pokud jde o náležité řešení případů násilí na ženách a diskriminace na základě pohlaví ze strany policie po školení policistů zaměřeném na tuto oblast, a vybízí orgány, aby v této činnosti pokračovaly; zdůrazňuje však, že tyto případy stále ještě nejsou vždy náležitě řešeny ze strany soudů, a vyzývá orgány Chorvatska, aby daly podnět také ke školení soudních orgánů a zvýšení jejich povědomí o této problematice; dále vyzývá vládu Chorvatska, aby zajistila bezplatnou právní pomoc obětem násilí páchaného na základě pohlaví a obětem diskriminace;

53.  žádá orgány Chorvatska, aby v národní strategii ochrany před domácím násilím pro období 2011–2016 u jednotlivých činností vyjasnily, který orgán je za ně zodpovědný, a aby na provádění této strategie poskytly orgánům i organizacím občanské společnosti náležité finanční prostředky;

Kosovo

54.  vítá úlohu přidělenou poslanecké sněmovně Kosova, pokud jde o schvalování, přezkum a monitorování programu pro rovnost žen a mužů; vyzývá k provádění doporučení, která z monitorovacích zpráv vyplývají;

55.  vyzývá vládu Kosova, aby podpořila vytvoření celostátní SOS linky pro oběti domácího násilí a násilí páchaného na základě pohlaví a aby se zasadila o šíření povědomí o možnostech ohlašování těchto případů a jejich řešení;

56.  chválí vládu Kosova za začlenění agentury pro rovnost žen a mužů do působnosti úřadu předsedy vlády a vyzývá ji, aby zajistila její účinnější fungování při uplatňování a monitorování právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů bez politických zásahů;

57.  vyzývá vládu Kosova, aby co nejdříve zřídila navrhované Centrum rovného zacházení;

58.  chválí Kosovo za školení policistů v oblasti řešení případů násilí páchaného na základě pohlaví a za vytvoření zvláštních místností pro oběti a jejich děti na policejních stanicích; vyzývá vládu Kosova, aby pro řešení těchto případů vyškolila i zaměstnance soudů a aby navýšila počet útočišť pro oběti a prodloužila možnou délku pobytu v nich;

59.  naléhavě žádá vládu Kosova, aby uznala Prištinské zásady přijaté v rámci summitu žen v Kosovu v říjnu 2012 a usilovala o jejich provádění;

60.  zdůrazňuje, že je zapotřebí dále obhajovat používání antikoncepce, její nabídku a dostupnost, jelikož používání antikoncepce nelze z hlediska všech žen v Kosovu považovat za všeobecné, přestože došlo ke zvýšení podílu žen používajících nyní tyto formy omezování porodnosti;

61.  vyzývá vládu Kosova, aby uznala oběti sexuálního násilí spáchaného během konfliktu v letech 1998–1999 za zvláštní právní kategorii prostřednictvím změny Zákona č. 04/L-054 o postavení a právech mučedníků, invalidů, veteránů, členů Kosovské osvobozenecké armády, civilních válečných obětí a jejich rodin;

62.  vyzývá vládu Kosova, aby ve správních pokynech k právním předpisům o rovnosti žen a mužů a o diskriminaci stanovila jednoznačné ukazatele jejich plnění a neplnění s cílem usnadnit jejich uplatňování a monitorování; dále vyzývá vládu, aby shromažďovala údaje o případech diskriminace a násilí páchaného na základě pohlaví a aby zřídila národní registr těchto údajů;

Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM)

63.  chválí vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za návrh nového zákona proti sexuálnímu obtěžování nebo psychické šikaně na pracovišti, včetně finančních postihů pro pachatele, a vyzývá k jeho uvedení do souladu s trestním zákoníkem; vítá záměr vlády Bývalé jugoslávské republiky Makedonie změnit právní předpisy tak, aby mohli na rodičovskou dovolenou či ošetřování člena rodiny nastoupit oba rodiče, a vítá i nedávné změny pracovněprávních předpisů umožňující, aby těhotným ženám či ženám krátce po porodu byla poskytnuta lepší právní ochrana na pracovním trhu;

64.  se znepokojením konstatuje, že romské ženy trpí dvojí diskriminací, jednak na základě pohlaví a jednak kvůli svému etnickému původu; vyzývá proto vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby přijala komplexní antidiskriminační právní rámec, který by romským ženám umožnil zabezpečit jejich práva;

65.  chválí makedonské orgány za doplnění odrazujících sankcí za nedodržování právních předpisů stanovujících nejméně 30% zastoupení obou pohlaví v politických rozhodovacích orgánech; vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby důkladně sledovala, zda se toto ustanovení projeví v nejméně 30% zastoupení žen v rozhodovacích orgánech také v praxi, a to zejména na místní úrovni;

66.  chválí makedonský parlament za aktivitu jeho „ženského klubu“, který sdružuje poslankyně z různých stran za účelem spolupráce při prosazování práv žen a rovnosti žen a mužů, a to na základě pořádání veřejných diskuzí, konferencí a mezinárodních i jiných akcí a na základě spolupráce s občanskou společností na řešení citlivých nebo opomíjených otázek, jako je sexuální výchova na základních školách, domácí násilí, HIV, rakovina děložního čípku, slovní projevy nenávisti a postavení žen ve venkovských oblastech;

67.  konstatuje, že mechanizmus Ministerstva práce a sociální politiky pro právní zastupování v rámci odboru pro rovné příležitosti, který zodpovídá za poskytování právního poradenství v případech nerovného zacházení s muži a ženami, nefunguje dobře; vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby přijala opatření s cílem zlepšit fungování těchto mechanizmů;

68.  se znepokojením poukazuje na roztříštěné provádění akčních plánů a strategií pro rovnost žen a mužů a na nedostatečnou celkovou koordinaci úsilí; vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby odboru pro rovnost žen a mužů navýšila dostupné finanční a lidské zdroje a zajistila jmenování a účinné fungování koordinátorů pro rovné příležitosti na celostátní a místní úrovni;

69.  vítá pokrok dosažený v oblasti boje proti násilí páchanému na základě pohlaví, mimo jiné zvýšení počtu ohlášených případů v důsledku informačních kampaní, školení specializovaných policistů a dohod o protokolech mezi jednotlivými orgány v souvislosti s vyřizováním podaných oznámení; se znepokojením však poukazuje na nedostatečný počet zařízení pro oběti domácího násilí a jiných forem násilí páchaného na základě pohlaví;

70.  vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby odstranila stávající kulturní a finanční překážky bránící ženám v přístupu k antikoncepci;

Černá Hora

71.  se znepokojením konstatuje, že procentuální zastoupení žen v politických rozhodovacích procesech se za posledních několik desetiletí téměř nezvýšilo; vyzývá vládu Černé hory, aby provedla reformu právních předpisů v této oblasti a zajistila jejich dodržování;

72.  vyzývá vládu Černé hory, aby navýšila lidské a finanční zdroje, které jsou dostupné odboru pro rovnost žen a mužů a které jsou k dispozici pro uplatňování právního a institucionálního rámce pro prosazování rovnosti žen a mužů a pro akční plán pro rovnost žen a mužů;

73.  chválí vládu Černé Hory za návrh nového národního akčního plánu pro dosažení rovnosti žen a mužů, který vypracovala ve spolupráci s občanskou společností, a za začlenění strategických a operačních cílů do tohoto plánu; vyzývá vládu, aby vyčlenila dostatečné lidské a finanční zdroje k jeho provádění a aby vytvořila rámec pro pokračující spolupráci s občanskou společností ve fázi jeho uplatňování;

74.  vítá, že do reformního programu Černé Hory pro přistoupení k EU byla začleněna opatření zaměřená na rovnost žen a mužů; vyzývá vládu Černé Hory, aby během přístupových jednání o kapitole 23 „Soudnictví a základní práva“ i při jednáních o dalších příslušných kapitolách, včetně kapitoly 19 „Sociální politika a zaměstnanost“, kapitoly 24 „Spravedlnost, svoboda a bezpečnost“ a kapitoly 18 „Statistika“, upřednostnila činnost zaměřenou na uplatňování ustanovení o rovnosti žen a mužů;

75.  chválí vládu Černé Hory za pokrok při řešení problému domácího násilí, jehož dosáhla přijetím souboru pravidel pro postupy koordinované institucionální reakce; se znepokojením však konstatuje, že domácí násilí v Černé Hoře zůstává i nadále zdrojem značných obav, a vyzývá vládu Černé Hory, aby vyčlenila dostatečné finanční prostředky na uplatňování příslušných právních předpisů a souboru pravidel, na zřízení vnitrostátní SOS linky důvěry a na shromažďování údajů a aby v těchto oblastech vyvíjela dostatečné úsilí;

76.  se znepokojením poukazuje na nízký počet stížností na diskriminaci či násilí páchaného na základě pohlaví; vyzývá vládu Černé Hory, aby investovala do zvyšování povědomí o právech žen, o platných právních předpisech namířených proti násilí a o možnostech ohlašování a řešení těchto případů;

77.  vítá úsilí černohorského parlamentu metodicky zkoumat uplatňování právních předpisů v oblasti rovného postavení žen a mužů;

Srbsko

78.  vyzývá vládu Srbska k dalšímu provádění národního programu pro začleňování do EU tím, že posílí mechanizmy zaměřené na sledování toho, jak je uplatňován zákon zakazující diskriminaci, a ke zlepšení správních možností orgánů zabývajících se rovností žen a mužů, včetně komisaře pro ochranu rovného postavení žen a mužů a zástupce ombudsmana pro rovnost žen a mužů;

79.  chválí vládu Srbska za volební zákoník, který stanovuje, že na volebních kandidátkách do parlamentu musí být každý třetí kandidát příslušníkem nedostatečně zastoupeného pohlaví, i za jeho uplatňování v plném rozsahu, díky němuž se do parlamentu dostalo 34 % žen;

80.  vyzývá vládu Srbska, aby zajistila, aby úředníci policejních a soudních orgánů činných v trestním řízení byli lépe informováni o diskriminaci a násilí páchaných na základě pohlaví a uměli takové případy správně řešit, aby obětem byla zdarma k dispozici právní pomoc a aby byl řešen obecný problém hromadění případů u soudů;

81.  chválí pokrok v boji proti domácímu násilí, jehož bylo dosaženo přijetím obecného protokolu o postupech pro spolupráci v případech domácího a partnerského násilí, zavedení telefonní linky důvěry a otevření nového zařízení na pomoc obětem; konstatuje však, že domácí násilí v Srbsku zůstává i nadále zdrojem značného znepokojení; vyzývá vládu Srbska, aby vyčlenila dostatečné finanční prostředky na uplatňování právních předpisů a protokolu, aby podporovala ohlašování těchto případů a shromažďování a výměnu informací a údajů mezi jednotlivými institucemi, orgány a organizacemi občanské společnosti bojujícími za práva žen a aby v těchto oblastech vyvíjela dostatečné úsilí;

82.  blahopřeje vládě a parlamentu Srbska k jejich úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti na vypracování návrhu rozsáhlého akčního plánu k uplatňování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a na jeho monitorování; vyzývá vládu Srbska, aby na toto provádění uvolnila dostatečné finanční zdroje;

83.  vyzývá srbské orgány, aby při předkládání návrhů, uplatňování a monitorování zákonů a politik v oblasti rovnosti žen a mužů a násilí páchaného na základě pohlaví zlepšily spolupráci s organizacemi občanské společnosti pro rovnost žen a mužů, a to zejména na místní úrovni mezi místními samosprávami a místními organizacemi občanské společnosti, a aby poskytly financování ze strukturálních fondů na práci organizací zabývajících násilím páchaným na základě pohlaví;

o
o   o

84.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám přistupujících balkánských zemí.

(1) Příloha k závěrům Rady ze dne 7. března 2011.
(2) Úř. věst. C 59, 23.2.2001, s. 258.
(3) Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 247.
(4) Úř. věst. C 348 E, 21.12.2010, s. 11.
(5) Úř. věst. C 21 E, 28.1.10, s. 8.
(6) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112.


Charta EU: Standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU
PDF 298kWORD 140k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU (2011/2246(INI))
P7_TA(2013)0203A7-0117/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 19 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech a Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů,

  s ohledem na článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, na prohlášení, doporučení a usnesení Rady ministrů a parlamentního shromáždění Rady Evropy, dokumenty Benátské komise a komisaře Rady Evropy pro lidská práva o svobodě projevu, informací a sdělovacích prostředků,

  s ohledem na článek 11 Listiny základních práv EU, články 2, 7 a 9 až 12 Smlouvy o Evropské unii, články Smlouvy o svobodě usazování, volném pohybu služeb, osob a zboží, hospodářské soutěži a státní podpoře a článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (kultura),

  s ohledem na protokol o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech připojený ke Smlouvě o Evropské unii, nazývaný Amsterodamský protokol,

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)(1),

  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o pluralitě sdělovacích prostředků v členských státech Evropské unie (SEC(2007)0032),

  s ohledem na Evropskou chartu svobody tisku(2),

  s ohledem na skutečnost, že Komise ustavila skupinu na vysoké úrovni pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků,

  s ohledem na svá usnesení ze dne 20. listopadu 2002 o koncentraci sdělovacích prostředků(3), ze dne 4. září 2003 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v roce 2002(4), ze dne 4. září 2003 o televizi bez hranic(5), ze dne 6. září 2005 o uplatňování článků 4 a 5 směrnice 89/552/EHS („Televize bez hranic“) ve znění směrnice 97/36/ES v letech 2001 a 2002(6), na usnesení ze dne 22. dubna 2004 o nebezpečí porušování svobody projevu a informační svobody v EU, a zejména v Itálii (čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv)(7), ze dne 25. září 2008 o koncentraci a pluralitě sdělovacích prostředků v Evropské unii(8) a ze dne 25. listopadu 2010 o veřejnoprávním vysílání v digitální době: budoucnost duálního systému(9), a ze dne 10. března 2011 o mediálním zákonu v Maďarsku(10),

  s ohledem na probíhající Evropskou iniciativu pro pluralitu sdělovacích prostředků(11), kterou registrovala Komise a jejímž cílem je ochrana plurality sdělovacích prostředků harmonizací vnitrostátních předpisů týkajících se vlastnictví sdělovacích prostředků a transparentnosti, střetu zájmů v souvislosti s politickými funkcemi a nezávislosti orgánů dohledu nad sdělovacími prostředky,

  s ohledem na body odůvodnění 8 a 94 směrnice o audiovizuálních mediálních službách, v nichž se uvádí, že je třeba zabránit jakémukoli jednání, které by mohlo podporovat vytvoření dominantního postavení či omezení plurality, a zajistit, aby nezávislé regulační orgány mohly vykonávat svou činnost nestranně a transparentně,

  s ohledem na práci, kterou OBSE vykonala v oblasti svobody sdělovacích prostředků, zejména na práci jejího zástupce pro svobodu sdělovacích prostředků, na související zprávy a na projev, jenž byl prezentován prostřednictvím videa na slyšení, které uspořádal dne 6. listopadu 2012 Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a které se týkalo svobody sdělovacích prostředků,

  s ohledem na zprávy nevládních organizací o sdělovacích prostředcích, mimo jiné na zprávy organizace Reportéři bez hranic (seznamy zemí, pokud jde o svobodu tisku) a Freedom House (zprávy o svobodě tisku),

  s ohledem na studie o problematice sdělovacích prostředků zveřejněné Parlamentem(12) a Střediskem pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků Evropského univerzitního institutu(13),

  s ohledem na nezávislou studii „Ukazatele mediální plurality v členských státech – směrem k přístupu založenému na hodnocení rizik“ vypracovanou na žádost Komise v roce 2007, která byla zveřejněna v roce 2009(14), v níž je definován nástroj pro sledování sdělovacích prostředků a ukazatele s cílem zdůraznit hrozby, pokud jde o pluralitu sdělovacích prostředků,

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0117/2013),

A.  vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky mají zásadní význam coby „veřejní strážci“ demokracie, neboť umožňují občanům, aby uplatňovali své právo na informace, kontrolu a posouzení opatření a rozhodnutí osob využívajících nebo majících moc nebo vliv, zejména při volebních konzultacích; vzhledem k tomu, že mohou také plnit úlohu při formování veřejné agendy na základě autority, které požívají jako strážci informací, v důsledku čehož přispívají k vytváření veřejného mínění;

B.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu ve veřejné sféře se ukázala jako jeden z formativních prvků demokracie a právního státu jako takového a je zásadní pro jejich existenci a přetrvání; vzhledem k tomu, že svobodné a nezávislé sdělovací prostředky a svobodná výměna informací hrají rozhodující úlohu v procesech demokratické transformace, které probíhají v nedemokratických režimech, a proto se Komise žádá, aby pečlivě monitorovala situaci v oblasti svobody a pluralismu sdělovacích prostředků v přistupujících zemích a aby věnovala dostatečnou pozornost úloze svobodných sdělovacích prostředků při podpoře demokracie po celém světě;

C.  vzhledem k tomu, že svoboda sdělovacích prostředků je základním kamenem hodnot zakotvených ve Smlouvách, jako jsou demokracie, pluralismus a dodržování práv menšin; vzhledem k tomu, že historie sdělovacích prostředků byla ve jménu „svobody tisku“ základním prvkem při prosazování myšlenek demokracie a rozvoji evropského ideálu v dějinách;

D.  vzhledem k tomu, že svoboda a pluralismus sdělovacích prostředků a nezávislost žurnalistiky představují základní prvky při výkonu činností sdělovacích prostředků v Unii, zejména v rámci jednotného trhu; vzhledem k tomu, že jakékoli omezení svobody a pluralismu sdělovacích prostředků a nezávislosti žurnalistiky proto představuje rovněž omezení svobody přesvědčení a také hospodářské svobody; vzhledem k tomu, že novináři by neměli podléhat tlaku ze strany majitelů, řídících pracovníků, vlád, ani tlaku v důsledku finančních omezení;

E.  vzhledem k tomu, že autonomní a silná veřejná sféra, která se zakládá na nezávislých a pluralitních sdělovacích prostředcích, vytváří základní podmínky, v nichž vzkvétají kolektivní svobody občanské společnosti, jako je právo shromažďování a sdružování, a individuální svobody, jako je právo na svobodu projevu a právo na přístup k informacím;

F.  vzhledem k tomu, že základní práva na svobodu projevu a poskytnutí informací mohou být zaručena pouze prostřednictvím svobody a plurality sdělovacích prostředků, přičemž novináři a sdělovací prostředky mohou uplatňovat své právo a povinnost informovat občany o událostech a rozhodnutích veřejného zájmu čestně, nestranně a neutrálně; vzhledem k tomu, že každý člen společnosti má právo vyjádřit své názory demokraticky a pokojným způsobem;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva uložil členským státům aktivní povinnost zajistit pluralitu sdělovacích prostředků vyplývající z článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která obsahuje ustanovení podobná těm, jež jsou obsažena v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie, která je součástí acquis communautaire;

H.  vzhledem k tomu, že informace ze své podstaty a zejména díky technologickému vývoji v posledních desetiletích překračují zeměpisné hranice a plní zásadní úlohu při informování národních komunit žijících v zahraničí, přičemž jsou nástrojem umožňujícím vzájemné poznávání a chápání bez ohledu na hranice a státy; vzhledem k tomu, že internetové sdělovací prostředky, ale nejen ony, získaly globální charakter, od něhož se nyní odvíjí očekávání a potřeby veřejnosti a především spotřebitelů, pokud jde o informace; vzhledem k tomu, že změny v oblasti sdělovacích prostředků a komunikačních technologií redefinovaly oblast výměny informací a způsob, jakým jsou lidé informováni a jakým se utváří názor veřejnosti;

I.  vzhledem k tomu, že celoevropská veřejná sféra založená na neustálém a trvalém dodržování svobody a plurality sdělovacích prostředků je základním prvkem integračního procesu Unie v souladu s hodnotami stanovenými ve Smlouvách, odpovědností evropských orgánů a rozvojem evropské demokracie, například v případě voleb do Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že živý, konkurenční a pluralitní mediální prostor audiovizuálních i tištěných sdělovacích prostředků podněcuje zapojení občanů do veřejné diskuse, které je základním předpokladem řádně fungujícího demokratického systému;

J.  vzhledem k tomu, že nevládní organizace, sdružení monitorující svobodu sdělovacích prostředků, Rada Evropy, OBSE i Evropský parlament ve svých studiích a usneseních informují o hrozbách, které pro svobodné a nezávislé sdělovací prostředky představují vlády států, a to i vlády členských států EU, a varují před nimi(15);

K.  vzhledem k tomu, že Rada Evropy a OBSE se zabývaly lidským a demokratickým rozměrem komunikace prostřednictvím podrobných prohlášení, usnesení, doporučení, stanovisek a zpráv o svobodě sdělovacích prostředků, pluralitě a jejich koncentraci, a vytvořily tak důležitý orgán pro společné celoevropské minimální standardy v této oblasti;

L.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se zavázala, že bude chránit a prosazovat pluralitu sdělovacích prostředků coby základní pilíř práva na informace a svobodu projevu, což jsou základní prvky aktivního občanství a participativní demokracie, jak je uvedeno v článku 11 Listiny základních práv;

M.  vzhledem k tomu, že na základě kodaňských kritérií je svoboda sdělovacích prostředků kritériem způsobilosti pro přistoupení kandidátských zemí k EU a rovněž jednou ze zásad, které EU prosazuje ve své zahraniční politice; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy by měly následovně jít příkladem, a zjistit tak důvěryhodnost a soudržnost;

N.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjádřil obavy ohledně svobody sdělovacích prostředků, plurality a koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků a vyzval Komisi jako strážkyni Smluv, aby přijala náležitá opatření, mimo jiné návrh legislativní iniciativy v této věci;

O.  vzhledem k tomu, že dne 16. ledna 2007 Komise zahájila „postup ve třech krocích“, který sestává z pracovního dokumentu útvarů Komise o pluralitě sdělovacích prostředků, nezávislé studie o pluralitě sdělovacích prostředků obsahující ukazatele pro hodnocení plurality médií a stanovení případných rizik v členských státech EU (která měla být vypracována v roce 2007) a sdělení Komise o ukazatelích plurality médií v členských státech EU (které mělo být vypracováno v roce 2008), po němž měla následovat veřejná konzultace(16); vzhledem k tomu, že nástroj pro pluralitu sdělovacích prostředků popsaný v nezávislé studii ještě nebyl zaveden;

P.  vzhledem k tomu, že Komise tento postup bohužel zastavila, neboť ani sdělení ani veřejná konzultace se nikdy neuskutečnily;

Q.  vzhledem k tomu, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se Listina základních práv stala závaznou; vzhledem k tomu, že Listina je prvním mezinárodním dokumentem, který jasně stanoví, že „svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována“ (čl. 11 odst. 2); vzhledem k tomu, že Smlouvy poskytují EU mandát a pravomoci k tomu, aby zajistila, že v Unii budou dodržována všechna základní práva, zejména na základě článků 2 a 7 SEU;

R.  vzhledem k tomu, že členské státy mají povinnost vytrvale podporovat a chránit svobodu myšlení, projevu, informací a sdělovacích prostředků, protože to jsou zásady, které jsou zaručeny také v jejich ústavách a zákonech, a také poskytovat občanům nestranný a rovný přístup k různým zdrojům informací, a tak i k různým hlediskům a názorům; vzhledem k tomu, že mají kromě toho povinnost respektovat a chránit soukromý a rodinný život, domov, komunikaci a osobní údaje občanů, jak stanoví články 7 a 8 Listiny; vzhledem k tomu, že v případě závažného ohrožení nebo porušení těchto svobod v některém členském státě je Unie na základě svých pravomocí zakotvených ve Smlouvách a v Listině povinna včas a účinně zasáhnout na ochranu evropského demokratického a pluralitního řádu a základních práv;

S.  vzhledem k tomu, že EU disponuje pravomocemi v oblasti sdělovacích prostředků, pokud jde o vnitřní trh, audiovizuální politiku, hospodářskou soutěž, včetně státní podpory, telekomunikace a základní práva; vzhledem k tomu, že Parlament uvedl, že na tomto základě by měly být stanoveny základní minimální standardy s cílem zajistit, zaručit a prosazovat svobodu informací a odpovídající úroveň plurality sdělovacích prostředků a nezávislé řízení sdělovacích prostředků(17); vzhledem k tomu, že Komise pověřila Středisko pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků Evropského univerzitního institutu, aby provedlo analýzu o rozsahu pravomoci EU v oblasti svobody sdělovacích prostředků;

T.  vzhledem k tomu, že narůstají obavy, pokud jde o problémy a tlak, kterým sdělovací prostředky – především veřejnoprávní vysílací subjekty – čelí, pokud jde o vydavatelskou nezávislost, nábor zaměstnanců, nejisté podmínky zaměstnání, autocenzuru, pluralitu, neutralitu a kvalitu informací, dostupnost a finanční prostředky, a které jsou důsledkem neoprávněných politických a finančních zásahů i ekonomické krize;

U.  vzhledem k tomu, že existují obavy v souvislosti s vysokou mírou nezaměstnanosti novinářů v Evropě a vysokým podílem novinářů, kteří pracují na volné noze, tj. v podmínkách omezené pracovní stability a podpory a v atmosféře velké nejistoty;

V.  vzhledem k tomu, že soukromé sdělovací prostředky se potýkají s narůstající domácí i přeshraniční koncentrací, s mediálními konglomeráty, jež distribuují své produkty do různých zemí a zvyšují investice do sdělovacích prostředků v rámci EU, a s neevropskými investory a sdělovacími prostředky, jejichž vliv v Evropě roste, což vede k monopolizaci informací a oslabení plurality názorů; vzhledem k tomu, že existují jisté obavy ohledně zdrojů financování některých soukromých sdělovacích prostředků, a to i v EU;

W.  vzhledem k tomu, že evropská veřejnost vyjádřila formou řady anket, průzkumů veřejného mínění a veřejných iniciativ své znepokojení nad zhoršováním situace v oblasti svobody a plurality sdělovacích prostředků a opakovaně žádala EU, aby přijala opatření na zachování svobody sdělovacích prostředků a rozvoj silného, nezávislého a pluralitního prostředí sdělovacích prostředků;

X.  vzhledem k tomu, že zrychlení tempa zpravodajského cyklu vedlo u části novinářů k vážným nedostatkům v jejich práci, jako je upouštění od kontroly a dvojí kontroly novinářských zdrojů;

Y.  vzhledem k tomu, že rozvoj digitálního prostředí může hrát významnou úlohu v přístupu evropských občanů k informacím online;

Z.  vzhledem k tomu, že mediální krajina prochází zásadními změnami; vzhledem k tomu, že obzvláště v době současné hospodářské krize roste počet novinářů zaměstnaných za nejistých podmínek, kteří se potýkají s nedostatečným sociálním zabezpečením ve srovnání s normami na trhu práce a musí čelit různých výzvám souvisejícím s vývojem novinářské profese do budoucna;

AA.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament obdržel petice, v nichž občané vyjádřili stejné znepokojení a žádali, aby evropské orgány a konkrétně pak Parlament přijaly příslušná opatření;

AB.  vzhledem k tomu, že technologické změny, které přinesl internet, osobní výpočetní technika a nejnověji pak mobilní výpočetní technika, výrazně změnily informační infrastrukturu takovým způsobem, který měl vliv na obchodní model tradičních sdělovacích prostředků, zejména pokud jde o jejich závislost na reklamě, a tím ohrozily existenci některých mediálních titulů, které plní důležitou občanskou a demokratickou úlohu; vzhledem k tomu, že je proto povinností orgánů veřejné moci na úrovni členských států i na úrovni Unie vytvořit soubor nástrojů, které by byly k dispozici v tomto přechodném období a které by pomohly zajistit přežití těchto hodnot a úkolů vykonávaných nezávislými sdělovacími prostředky, a to bez ohledu na to, jakou technologickou platformu si nyní nebo v budoucnu zvolí; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby uskutečnila studii o dopadech technologických změn na obchodní model sdělovacích prostředků a jejich důsledcích pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků;

AC.  vzhledem k tomu, že nedávná hospodářská krize zhoršila problémy mediálních titulů tím, že se prohloubila nejistota novinářské práce a že prostředí sdělovacích prostředků je náchylnější k hospodářským a politickým tlakům, ale také zranitelnější samo o sobě; vzhledem k tomu, že tyto jevy měly obzvláštní dopad na takové žurnalistické žánry, jejichž realizace je nákladnější nebo časově náročnější, a to na investigativní žurnalistiku, reportáže a vysílání mezinárodních a evropských korespondentů; vzhledem k tomu, že tyto okruhy žurnalistiky jsou důležité k zajištění odpovědnosti veřejných a politických orgánů, potírání zneužívání ekonomické a institucionální moci a k odhalení a stíhání trestné činnosti v sociální, environmentální a humanitární oblasti; vyzývá Komisi, aby uskutečnila studii o dopadech krize a nejistého zaměstnaneckého poměru na novináře s cílem analyzovat a pokusit se o nápravu důsledků této nejistoty na svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků;

AD.  vzhledem k tomu, že technologické změny, různorodé skupiny nezávislých profesionálních novinářů a nabytí pluralitních schopností potřebných k získání a produkování kvalitních informací dnes rovněž přináší příležitosti k vytváření nových nadnárodních novinářských podniků založených na různých platformách, které je možné podporovat prostřednictvím veřejných i tržně orientovaných politik;

1.  vyzývá členské státy a Evropskou unii, aby dodržovaly, zajišťovaly, chránily a podporovaly základní právo na svobodu projevu a informací a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, a vyvinuly nebo podpořily obranné mechanismy a zabránily vytváření mechanismů, které ohrožují svobodu v oblasti sdělovacích prostředků, jako jsou pokusy o nepřiměřený politický vliv či tlak a zavedení stranické kontroly a cenzury sdělovacích prostředků nebo limitování či neoprávněné omezování svobody a nezávislosti masových sdělovacích prostředků pro účely soukromého či politického zájmu, nebo ohrožování veřejných vysílacích subjektů po finanční stránce;

2.  vyzývá členské státy a EU k zajištění toho, aby pro výběr a jmenování ředitelů veřejnoprávních sdělovacích prostředků, správních rad, rad pro sdělovací prostředky a regulačních orgánů byly zavedeny právně závazné postupy a mechanismy, které jsou transparentní, jsou založeny na zásluhách a nesporných zkušenostech a zajišťují profesionalitu, integritu a nezávislost, a rovněž maximální shodu, pokud jde o zastoupení celého politického a sociálního spektra, právní jistotu a kontinuitu namísto politických a stranických kritérií, která jsou založena na systému rozdávání funkcí odměnou za prokázané služby v souvislosti s výsledky voleb a závisí na vůli osob, jež jsou u moci; poukazuje na to, že každý členský stát by měl sestavit seznam kritérií pro jmenování ředitelů či správních rad sdělovacích prostředků v souladu se zásadami nezávislosti, integrity, získaných zkušeností a profesionality; vyzývá členské státy, aby poskytly záruky zajištění nezávislosti rad sdělovacích prostředků a regulačních orgánů na politickém vlivu vlád, parlamentní většiny či jakékoli jiné společenské skupiny;

3.  zdůrazňuje, že pluralita sdělovacích prostředků a novinářská nezávislost jsou pilířem svobody sdělovacích prostředků, pokud jde o zajištění toho, aby byly sdělovací prostředky rozrůzněny, byl zaručen přístup různých sociálních a politických subjektů a názorů (včetně nevládních organizací, občanských sdružení, menšin atd.) a byla poskytnuta široká škála pohledů na věc;

4.  vyzývá členské státy k zajištění toho, aby kulturní společenství rozdělená do několika regionálních správ nebo členských států měla přístup ke sdělovacím prostředkům ve svém jazyce a aby nebyla přijímána žádná politická rozhodnutí, která by tento přístup omezila;

5.  připomíná, že členské státy musejí podle Evropského soudu pro lidská práva zajistit pluralitu sdělovacích prostředků v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech; zdůrazňuje, že článek 10 této úmluvy obsahuje ustanovení podobná ustanovením článku 11 Listiny základních práv Evropské unie, která je součástí acquis communautaire;

6.  zdůrazňuje, že by Komise měla zajistit, aby členské státy zaručily náležité uplatňování Listiny základních práv na svém území, a to na základě plurality sdělovacích prostředků, rovného přístupu k informacím a respektování nezávislosti tisku prostřednictvím neutrality;

7.  upozorňuje na to, že podle kodaňských kritérií musí země, které mají v úmyslu přistoupit k Evropské unii, dodržovat acquis communautaire, jehož součástí je Listina základních práv, a zejména její článek 11, který požaduje dodržování svobody a plurality sdělovacích prostředků; na druhou stranu připomíná, že ačkoli jsou i stávající členské státy povinny Listinu respektovat, neexistuje žádný mechanismus, který by zajistil, aby tomu tak skutečně bylo;

8.  zdůrazňuje zásadní úlohu skutečně vyváženého evropského duálního systému, v němž hrají soukromé a veřejnoprávní prostředky odpovídající úlohu a který by měl být chráněn, jak požaduje Parlament, Komise a Rada Evropy; konstatuje, že v multimediální společnosti, v níž v současné době existuje mnoho čistě komerčně motivovaných aktérů globálního trhu, jsou veřejnoprávní mediální služby zásadně důležité; připomíná důležitou úlohu veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které občané financují prostřednictvím státu, aby byly schopny plnit jejich potřeby, i institucionální povinnost poskytovat vysoce kvalitní, přesné a spolehlivé informace pro široký okruh veřejnosti, které mají být nezávislé na vnějším tlaku a soukromých i politických zájmech a zároveň nabízet prostor pro specifické segmenty, které nemusí být pro soukromé sdělovací prostředky finančně zajímavé; zdůrazňuje, že soukromé sdělovací prostředky mají podobné povinnosti, zejména pokud jde o záležitosti institucionální a politické povahy, jako například v kontextu konání voleb, referend atd.; zdůrazňuje, že je třeba zaručit profesionální nezávislost vnitrostátních zpravodajských agentur a zabránit vzniku nových monopolů;

9.  uznává, že pokračující autoregulační a nelegislativní iniciativy, jsou-li nezávislé, nestranné a transparentní, plní v oblasti zajištění svobody sdělovacích prostředků významnou úlohu; vyzývá Komisi, aby přijala opatření, jež podpoří nezávislost sdělovacích prostředků a jejich regulačních agentur jak na zájmech státu (a to i na evropské úrovni), tak na silných komerčních zájmech;

10.  připomíná zvláštní a příznačnou úlohu veřejnoprávních sdělovacích prostředků, jak je uvedeno v Amsterodamském protokolu o veřejnoprávním vysílání v členských státech;

11.  připomíná, že protokol 29 připojený ke Smlouvám uznává, že systém veřejnoprávního vysílání v členských státech je přímo spjat s demokratickými, společenskými a kulturními potřebami každé společnosti a s potřebou zachovat pluralitu sdělovacích prostředků; předpokládá tudíž, že členské státy mohou financovat veřejnoprávní vysílání pouze tehdy, pokud se toto financování poskytuje na plnění poslání veřejnoprávní služby a pokud nemá vliv na podmínky a hospodářskou soutěž v Unii v takovém rozsahu, který by byl v rozporu se společným zájmem;

12.  zdůrazňuje význam náležitého, přiměřeného a stabilního financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které zaručí jejich politickou a ekonomickou nezávislost a umožní jim v plné míře dostát jejich poslání mj. v rámci jejich sociální, vzdělávací, kulturní a demokratické úlohy, přizpůsobit se digitálnímu prostředí a přispět k budování informační a znalostní společnosti podporující začlenění, v níž budou reprezentativní a kvalitní sdělovací prostředky dostupné všem; vyjadřuje obavy nad současnou tendencí v některých členských státech provádět zbytečně velké rozpočtové škrty nebo omezovat činnost veřejnoprávních sdělovacích prostředků, což snižuje jejich schopnost plnit své poslání; naléhavě žádá členské státy, aby tento trend zvrátily a zajistily stabilní, udržitelné, náležité a předvídatelné financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků;

13.  zdůrazňuje, že opatření pro regulaci přístupu sdělovacích prostředků na trh prostřednictvím udělování licencí k vysílání a schvalovacích postupů, pravidel ochrany státu, vnitrostátní a vojenské bezpečnosti a veřejného pořádku a pravidel veřejné morálky a ochrany dětí by neměla být zneužívána za účelem politické nebo stranické kontroly či cenzury sdělovacích prostředků a neměla by porušovat základní právo občanů na informace o záležitostech veřejného zájmu a významu; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu nutné zajistit náležitou rovnováhu; upozorňuje, že sdělovací prostředky by neměly být ohrožovány vlivy skupin sledujících konkrétní zájmy a lobbistických skupin, ekonomickými subjekty nebo náboženskými skupinami;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly pravidla hospodářské soutěže a pravidla pro oblast sdělovacích prostředků, a zajistily tak hospodářskou soutěž s cílem řešit a problematiku dominantního postavení některých subjektů a předcházet ji, a to například stanovením nižších prahových hodnot v oblasti hospodářské soutěže než je tomu u jiných trhů, dále aby zajistily přístup nových subjektů na trh, zasahovaly v případě přílišné koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků a pokud je jejich pluralita, nezávislost a svoboda ohrožena, aby bylo zajištěno, že všichni občané EU budou mít přístup ke svobodným a různorodým sdělovacím prostředkům ve všech členských státech, a aby v oblastech, kde je to nutné, doporučily zlepšení; zdůrazňuje, že tiskové koncerny, které jsou ve vlastnictví podniků, jež mohou udělovat veřejné zakázky, představují riziko pro nezávislost sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby posoudila, jaká je souvislost mezi stávajícími pravidly hospodářské soutěže a rostoucí koncentrací vlastnictví a řízení komerčních sdělovacích prostředků v členských státech; vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření na ochranu plurality sdělovacích prostředků a pro předcházení přílišné koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků;

15.  zdůrazňuje, že je nutné věnovat pozornost míře koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků v členských státech, přičemž upozorňuje na to, že pojem pluralita sdělovacích prostředků zahrnuje celou řadu otázek, jako jsou zákaz cenzury, ochrana zdrojů a informátorů, záležitosti spojené s nátlakem ze strany politických činitelů a tržních sil, s transparentností, pracovními podmínkami novinářů, orgány pro kontrolu sdělovacích prostředků, kulturní rozmanitostí, vývojem nových technologií, neomezeným přístupem k informacím a komunikaci, necenzurovaným přístupem k internetu a s digitální propastí; je přesvědčen, že vlastnictví a řízení sdělovacích prostředků by mělo být transparentní a nemělo by být předmětem koncentrace vlastnictví; zdůrazňuje, že koncentrace vlastnictví ohrožuje pluralitu a kulturní rozmanitost a vede k uniformitě mediálního obsahu;

16.  vyzývá k tomu, aby byla stanovena pravidla pro náležité řešení a vyřešení střetů zájmů, které například vyplývají z kumulování politických funkcí a kontroly nad sdělovacími prostředky, a zejména aby vlastníci mediálních konglomerátů, kteří jsou příjemci zisku, byli vždy veřejně známí, aby se střetu zájmů zamezilo; vyzývá k účinnému provádění pravidel k zajištění transparentnosti a spravedlivých postupů pro financování sdělovacích prostředků a pro veřejné informační kampaně a sponzorství, aby se zaručilo, že reklama a sponzorství nebudou mít vliv na svobodu informací a projevu, pluralitu ani redakční linii sdělovacích prostředků, a vyzývá Komisi, aby tyto záležitosti řádně monitorovala;

17.  zdůrazňuje, že i přes využívání politiky hospodářské soutěže prostřednictvím nařízení EU o spojování podniků a zejména článku 21(18) tohoto nařízení, bylo vyjádřeno znepokojení nad tím, že tyto nástroje nekontrolují přiměřeně koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků z důvodu problémů s vymezením trhu, kdy v některých případech velké fúze sdělovacích prostředků různého typu zůstávají pod úrovní obratu stanoveného v rámci politiky EU pro oblast hospodářské soutěže;

18.  zdůrazňuje, že tržní síla mediálního průmyslu nespočívá pouze v monopolním vytváření cen, ale rovněž v politickém vlivu, který vede k „regulačnímu zajetí“, čímž se ještě více komplikuje možnost oslabit ty subjekty, které si již své dominantní postavení vytvořily; vyzývá k tomu, aby byly v mediálním průmyslu stanoveny nižší prahové hodnoty v oblasti hospodářské soutěže, než je tomu u jiných trhů;

19.  připomíná Komisi, že v minulosti byla při různých příležitostech žádána o možnost zavedení právního rámce pro předcházení koncentraci vlastnictví a zneužívání dominantního postavení; vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření na ochranu plurality sdělovacích prostředků, včetně právního rámce pro pravidla vlastnictví sdělovacích prostředků, jejichž prostřednictvím by se zavedly minimální standardy pro členské státy;

20.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byla zaručena ochrana nezávislosti novinářů jak před tlakem, který na ně vyvíjejí editoři, vydavatelé či vlastníci, tak tlakem vnějším, jenž mohou vyvíjet politické nebo ekonomické lobby či jiné zájmové skupiny, a poukazuje na význam redakčních kodexů chování týkajících se vydavatelské nezávislosti, jelikož brání vlastníkům, zúčastněným stranám, vládám a vnějším zúčastněným stranám v zasahování do obsahu zpráv; zdůrazňuje, že je důležité, aby právo na svobodu projevu bylo vykonáváno bez jakékoli diskriminace a na základě rovnosti a rovného zacházení; zdůrazňuje skutečnost, že právo na přístup k veřejným dokumentům a informacím je pro novináře a občany zásadní, a vyzývá členské státy, aby stanovily řádný a rozsáhlý právní rámec ohledně svobodného přístupu k vládním informacích a přístupu k dokumentům veřejného zájmu; požaduje, aby členské státy poskytly právní záruky ohledně plného zabezpečení důvěrnosti zdrojů, a vyzývá k tomu, aby se v této oblasti uplatňovala judikatura Evropského soudu pro lidská práva, a to i v případě oznamování protiprávního jednání informátory;

21.  vyzývá tomu, aby byli novináři chráněni před tlakem, zastrašováním, pronásledováním, hrozbami a násilím, a připomíná, že investigativní novináři v důsledku své činnosti často čelí výhrůžkám, fyzickým napadením a útokům; zdůrazňuje, že je důležité zajistit spravedlnost a bojovat proti beztrestnosti takových činů; zdůrazňuje rovněž jejich negativní dopad na svobodu projevu, což vede k autocenzuře médií; zdůrazňuje, že investigativní žurnalistika pomáhá monitorovat demokracii a řádnou správu a také odhalovat nekalé praktiky a trestné činy, a může tak být nápomocna soudním orgánům; naléhavě žádá členské státy a EU, aby podporovaly a prosazovaly investigativní a etickou žurnalistiku ve sdělovacích prostředcích vytvářením profesních standardů a náležitých opravných prostředků, zvláštně pomocí odborného vzdělávání a kodexů chování zavedených sdruženími a svazy sdělovacích prostředků;

22.  vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy, které by zamezily pronikání příslušníků zpravodajských služeb do redakcí zpravodajství, jelikož tyto praktiky do velké míry ohrožují svobodu projevu, protože umožňují dohled na redakcemi zpravodajství a vytvářejí atmosféru nedůvěry, brání získávání informací a ohrožují zachování důvěrnosti zdrojů a ve svém důsledku svádí k šíření dezinformací a k manipulaci veřejnosti a poškozují důvěryhodnost sdělovacích prostředků;

23.  zdůrazňuje, že roste počet novinářů zaměstnaných za nejistých podmínek, bez sociálních jistot obvyklých na trhu práce, a vyzývá ke zlepšení pracovních podmínek osob zaměstnaných ve sdělovacích prostředcích; zdůrazňuje, že členské státy musí zajistit, aby pracovní podmínky novinářů byly v souladu s ustanoveními Evropské sociální charty; zdůrazňuje, že pro novináře jsou důležité kolektivní smlouvy a zastoupení novinářských kolektivů v odborových svazech, které musí být povoleno všem zaměstnancům, i když jsou členy malých skupin, pracují v malých podnicích nebo mají nestandardní formy smluv, jako jsou krátkodobé nebo dočasné smlouvy, jelikož jistota zaměstnání umožňuje vyjadřovat se a jednat společně a snadněji a účinněji prosazovat své profesní standardy;

24.  zdůrazňuje, že je třeba prosazovat etickou žurnalistiku ve sdělovacích prostředcích; vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla nástroj (např. prostřednictvím doporučení, jako doporučení ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb) pro zajištění toho, aby členské státy vyzvaly odvětví sdělovacích prostředků k vypracování profesních standardů a etických kódů, které zahrnou povinnost uvádět a rozlišovat ve zpravodajství mezi fakty a názory, nutnost přesnosti, nestrannosti a objektivity, respektování soukromí, povinnost opravit mylné informace a právo na odpověď; tento rámec by měl předpokládat vytvoření nezávislého regulačního orgánu pro odvětví sdělovacích prostředků, který by fungoval nezávisle na politických či jiných vnějších zásazích a který by mohl řešit stížnosti týkající se tisku, jež by se opíraly o profesní standardy a etické kódy, a měl by pravomoc uvalit přiměřené sankce;

25.  vyzývá členské státy, v nichž je pomluva trestným činem, aby ji co nejdříve dekriminalizovaly; vyjadřuje politování nad tím, že novináři a sdělovací prostředky v mnoha členských státech jsou vystaveni tlaku, násilí a pronásledování, a to i během demonstrací a veřejných událostí, což vyvolává obavy evropských a mezinárodních organizací, akademické obce a občanské společnosti; zdůrazňuje, že je důležité vést dialog s příslušnými orgány s cílem zajistit, aby svoboda sdělovacích prostředků a nezávislost nebyla ohrožována, kritické hlasy nebyly potlačovány a zaměstnanci donucovacích orgánů respektovali úlohu sdělovacích prostředků a zajistili, aby novináři mohli podávat své informace svobodně a aniž by jim hrozilo nebezpečí;

26.  zdůrazňuje, že je důležité zřídit samoregulační orgány sdělovacích prostředků, jako jsou komise pro řešení stížností a veřejní ochránci práv, a podporuje praktické kroky „zdola“ iniciované evropskými novináři na ochranu jejich základních práv zřízením centra bezplatného poradenství pro dokládání domnělého porušování těchto práv, zejména svobody projevu (v souladu s pilotním projektem, který byl přijat na plenárním zasedání jako součást postoje Parlamentu k návrhu rozpočtu na rok 2013 dne 23. října 2012);

27.  zdůrazňuje, že jsou zapotřebí pravidla týkající se politických informací v celém odvětví audiovizuálních sdělovacích prostředcích s cílem zajistit spravedlivý přístup k jednotlivým politickým soupeřům, názorům a hlediskům, zejména pokud jde o volby a referenda, a zajistit tak, aby si občané mohli vytvořit vlastní názor, aniž by byli vystaveni jednomu dominantnímu subjektu ovlivňujícímu veřejné mínění; zdůrazňuje, že regulační orgány musí tato pravidla náležitě prosazovat;

28.  zdůrazňuje, že základní právo na svobodu projevu a svobodu sdělovacích prostředků není vyhrazeno pouze pro tradiční sdělovací prostředky, ale zahrnuje rovněž sociální média a všechny formy nových sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že je nutné zajistit svobodu projevu a informací na internetu, zejména zaručením neutrality sítě, a vyzývá proto EU a členské státy k zajištění toho, aby tato práva a svobody byly plně respektovány na internetu v souvislosti s neomezeným přístupem k informacím a s jejich poskytováním a šířením; varuje před snahami veřejných orgánů požadovat registraci či povolení nebo omezovat obsah, který považují za škodlivý; uznává, že poskytování internetových služeb veřejnoprávními sdělovacími prostředky je jedním z jejich úkolů při zajišťování přístupu občanů k informacím, aby měli možnost utvářet si své názory na základě různých zdrojů;

29.  zdůrazňuje rostoucí význam agregátorů informací, vyhledávačů a jiných mezičlánků šíření informací a zpravodajských obsahů na internetu a přístupu k nim a vyzývá Komisi, aby tyto internetové aktéry zahrnula do regulačního rámce EU při provádění přezkumu směrnice o audiovizuálních službách s cílem vyřešit problémy s rozlišováním obsahů a zkreslením při výběru zdroje;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci politiky Komise v oblasti mediální gramotnosti věnovaly dostatečnou pozornost významu, který mají sdělovací prostředky pro vzdělávání občanů, jimž mají poskytovat dovednosti v oblasti kritického výkladu a výběru nestále rostoucího objemu informací;

31.  vyzývá Komisi, aby prověřila, zda členské státy udělují své vysílací licence na základě objektivních, transparentních, nediskriminačních a vyvážených kritérií;

32.  zdůrazňuje význam a naléhavost každoročního sledování svobody a plurality sdělovacích prostředků ve všech členských státech a každoročního podávání zpráv o této problematice na základě podrobných standardů vypracovaných Radou Evropy a OBSE a přístupu založeném na hodnocení rizik a ukazatelů vytvořených nezávislou studií, o jejíž vypracování požádala Komise, a to ve spolupráci s nevládními organizacemi, zúčastněnými subjekty a odborníky, včetně sledování a dohledu nad vývojem právních předpisů v oblasti sdělovacích prostředků a jejich změn a dopadu, který mají jakékoli předpisy přijaté v členských státech pro zajištění svobody sdělovacích prostředků, zejména v souvislosti se zásahy státu, ale i osvědčenými postupy pro vymezení standardů veřejné služby, a to jak v rámci veřejných, tak i soukromých kanálů; zdůrazňuje, že je důležité obeznámit s těmito společnými evropské standardy širokou veřejnost; domnívá se, že Komise, Agentura pro základní práva a Středisko pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků Evropského univerzitního institutu musí pokračovat v tomto úkolu a zveřejňovat výroční zprávu s výsledky tohoto sledování; je přesvědčen, že by Komise měla představit zprávu Parlamentu a Radě a předložit návrhy veškerých kroků a opatření, které ze závěrů zprávy vyplynou;

33.  je toho názoru, že je v pravomoci EU učinit legislativní opatření pro zajištění, ochranu a prosazování svobody projevu a informací, svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, a to přinejmenším do té míry, jak je tomu v souvislosti s ochranou nezletilých osob, lidské důstojnosti, kulturní rozmanitosti, přístupem občanů k informacím nebo zpravodajství o důležitých událostech, prosazováním práv osob s postižením, ochranou spotřebitelů v souvislosti s komerční komunikací a právem na odpověď, které spadají do oblasti působnosti směrnice o audiovizuálních mediálních službách; zároveň je přesvědčen, že jakékoli nařízení by mělo být navrženo na základě podrobné a pečlivé analýzy situace v EU a jejích členských státech, pokud jde o problémy, které je třeba řešit, a nejlepší způsoby jejich řešení; je přesvědčen, že nelegislativní iniciativy, jako je sledování, samoregulace, kodexy chování, stejně jako případné uplatnění článku 7 SEU, by se měly uskutečňovat, jak požadovala většina zúčastněných stran, s ohledem na to, že některé z nejnápadnějších hrozeb pro svobodu sdělovacích prostředků v některých členských státech vychází z nově přijatých právních předpisů;

34.  znovu vyzývá Komisi, aby provedla přezkum a změny směrnice o audiovizuálních mediálních službách a rozšířila její oblast působnosti o minimální standardy, pokud jde o dodržování, ochranu a podporu základních práv na svobodu projevu a na informace, svobodu sdělovacích prostředků a jejich pluralitu, a aby zajistila plné uplatňování Listiny základních práv, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a související jurisprudence v oblasti sdělovacích prostředků, protože cílem směrnice je vytvořit pro audiovizuální mediální služby oblast bez vnitřních hranic a současně zajistit vysokou úroveň ochrany cílů obecného zájmu, jako je zavedení řádného legislativního a správního rámce, který zaručí účinnou pluralitu(19); v této souvislosti vyzývá Komisi, aby provedla přezkum a změny směrnice o audiovizuálních mediálních službách – po vzoru toho, jak bylo učiněno v souvislosti s regulačními orgány v rámci elektronických komunikací – s cílem zajistit, aby vnitrostátní regulační orgány byly nezávislé, nestranné a transparentní, pokud jde o rozhodovací procesy, vykonávání jejich povinností a pravomocí a monitorování, a účinně financované pro výkon svých činností, a že budou mít k dispozici náležité sankční pravomoci, aby bylo zajištěno provádění jejich rozhodnutí;

35.  vyzývá Komisi, aby do hodnocení a přezkumu směrnice audiovizuálních médiích zahrnula rovněž ustanovení o transparentnosti vlastnictví sdělovacích prostředků, jeho koncentraci, o pravidlech týkajících se střetů zájmů s cílem předcházet nepřiměřenému vlivu politických a ekonomických sil na sdělovací prostředky a o nezávislosti orgánů dohledu nad sdělovacími prostředky; vyzývá Komisi, aby zahájila přípravu sdělení o zavádění ukazatelů mediální plurality v členských státech EU, které již byly vypracovány nezávislou studií „Ukazatele mediální plurality v členských státech – směrem k přístupu založenému na hodnocení rizik a na základě navrhovaných tří kroků“ z ledna 2007; následovat by měly rozsáhlé veřejné konzultace se všemi zapojenými stranami, mimo jiné v návaznosti na zprávu Skupiny na vysoké úrovni pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, a především vypracování návrhu pro stanovení zásad EU pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků;

36.  vyzývá členské státy, aby okamžitě přistoupily k reformám s cílem dosáhnout těchto cílů; vyzývá Komisi, aby jednoznačně stanovila pravomoci regulačních orgánů sdělovacích prostředků, zejména pokud jde o regulaci a monitorování, a aby sledovala, zda jsou v souladu s požadavky nezbytnosti a přiměřenosti při udělování sankcí; připomíná, že je důležité přizpůsobit obsah působnosti nařízení specifické povaze jednotlivých sdělovacích prostředků;

37.  vyzývá vnitrostátní regulační orgány, aby na úrovni EU spolupracovaly a koordinovaly svou činnost v záležitostech týkajících se sdělovacích prostředků, například vytvořením asociace evropských regulačních subjektů v oblasti audiovizuálních mediálních služeb, a aby harmonizovaly status vnitrostátních regulačních orgánů podle článků 29 a 30 směrnice o audiovizuálních mediálních službách, tím, že zajistí jejich nezávislost, nestrannost a transparentnost, a to jak v rámci rozhodovacích procesů a výkonu jejich pravomocí, tak v rámci monitorovacích procesů, a aby jim poskytly odpovídající pravomoci k udělování sankcí, aby se zajistilo, že jejich rozhodnutí budou prováděna;

38.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby přijaly vhodná a včasná, přiměřená a pokroková opatření, pokud jde o problémy související se svobodou projevu a informací a sdělovacích prostředků a o pluralitu v EU a jejích členských státech;

39.  je přesvědčen, že v případě dalších přistoupení k EU by měl být kladen větší důraz na ochranu svobod a na svobodu projevu, jež jsou obecně považovány za součást lidských práv a demokratické podmíněnosti kodaňských kritérií; vyzývá Komisi, aby i nadále sledovala výkonnost a pokrok kandidátských zemí EU, pokud jde o ochranu svobody sdělovacích prostředků;

40.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby kritéria založená na pluralitě sdělovacích prostředků a odpovědnosti byla zahrnuta do každého posouzení dopadů, které bude vypracováno v rámci nových iniciativ legislativních návrhů;

41.  vyjadřuje obavy nad nedostatečnou transparentností v oblasti vlastnictví sdělovacích prostředků v Evropě, a vyzývá tudíž Komisi a členské státy, aby zajistily transparentnost v oblasti vlastnictví a řízení sdělovacích prostředků a chopily se iniciativy v této oblasti, především tím, že po vysílacích, tiskových a podobných sdělovacích prostředcích budou požadovat, aby vnitrostátním orgánům dohledu nad sdělovacími prostředky, firemním registrům a veřejnosti předkládaly dostatek přesných a aktuálních informací o vlastnických subjektech, což umožní identifikovat skutečné a koncové vlastníky a spoluvlastníky sdělovacích prostředků, obeznámit se s jejich životopisy a zdroji financování, například dalším rozvojem databáze Mavise a jejím zapojením do jednotného evropského rejstříku s cílem zjišťovat přílišnou koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků, předcházet tomu, aby mediální organizace sledovaly skryté zájmy, a umožnit občanům kontrolovat, jaké zájmy za jejich sdělovacími prostředky stojí; vyzývá Komisi a členské státy, aby kontrolovaly a sledovaly, zda členské státy využívají veřejné prostředky určené pro veřejnoprávní sdělovací prostředky transparentně a v naprostém souladu s Protokolem 29 ke Smlouvám; je přesvědčen, že transparentnost vlastnictví je základní součástí pluralismu sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby sledovala a podporovala pokrok v prosazování rozsáhlejší výměny informací o vlastnictví sdělovacích prostředků;

42.  zdůrazňuje, že svoboda sdělovacích prostředků by měla rovněž zahrnovat svobodu přístupu k nim zajištěním účinného připojení a přístupu k širokopásmovému internetu pro všechny evropské občany v rozumném časovém horizontu a za rozumné náklady, a to prostřednictvím dalšího rozvoje bezdrátové technologie, včetně satelitních, které umožňují připojení k internetu;

43.  klade důraz na to, že podle jurisprudence Evropského soudu pro lidská práva mají veřejné orgány povinnost podle článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech chránit svobodu projevu jako jednu z podmínek fungující demokracie, jelikož „skutečně účinné uplatňování některých svobod nezávisí pouze na povinnosti státu nezasahovat, ale může vyžadovat pozitivní ochranná opatření“;

44.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Evropské agentuře pro základní práva, OBSE, Radě ministrů a parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, Benátské komisi a komisaři pro lidská práva.

(1) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.
(2) http://www.pressfreedom.eu/en/index.php.
(3) Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 205.
(4) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 412.
(5) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s.453.
(6) Úř. věst. C 193 E, 17.8.2006, s. 117.
(7) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 1026.
(8) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 75.
(9) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 50.
(10) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 154.
(11) www.mediainitiative.eu
(12) „Právo občana na informace: právní předpisy a politika EU a jejich členských států“, červen 2012, k dispozici na adrese: http://www.europarl.europa.eu/committees/fr/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=75131
(13) http://cmpf.eui.eu/Home.aspx
(14) Na jejím vypracování se podílely Katolická univerzita v Lovani – ICRI, Jönköping International Business School - MMTC, Central European University - CMCS a Ernst & Young Consultancy Belgium
(15) Tyto hrozby zahrnují přímou nebo nepřímou stranickou politickou kontrolu a vliv na sdělovací prostředky nebo kontrolní orgány sdělovacích prostředků, zákaz vstupu na trh nebo omezování vstupu na trh některým sdělovacím prostředkům prostřednictvím udělování licencí k vysílání a schvalovacích postupů, špatné využívání nebo zneužívání pravidel vnitrostátní nebo vojenské bezpečnosti a veřejného pořádku nebo morálky s cílem nastolit cenzuru a zamezit přístupu k dokumentům a informacím, porušování zásady zachování důvěrnosti zdrojů, nedostatečné právní předpisy týkající se koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků a střetu zájmů a využívání reklamy k ovlivnění redakčního pojetí.
(16) http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/07/52
(17) Viz odstavec 6 usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o mediálním zákonu v Maďarsku.
(18) Tento článek stanoví, že vnitrostátní orgány mohou chránit „oprávněné zájmy“ přijetím vnitrostátních předpisů na ochranu plurality sdělovacích prostředků.
(19) EÚLP, Centro Europa 7, 7. června 2012, odst. 134.


Přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody
PDF 367kWORD 130k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o Agendě pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody (2012/2234(INI))
P7_TA(2013)0204A7-0137/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2010 nazvané Zelená kniha – na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě (COM(2010)0365) a na své usnesení ze dne 16. února 2011 k tomuto sdělení(1),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2012 nazvané Bílá kniha – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody (COM(2012)0055),

  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru o sdělení Komise ze dne 16. února 2012 nazvaném Bílá kniha – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody(2),

  s ohledem na zprávu, kterou vypracovalo Generální ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování společně s Výborem pro sociální ochranu, nazvanou Přiměřenost důchodů v Evropské unii 2010–2050 (zpráva o přiměřenosti z roku 2012),

  s ohledem na společnou zprávu, kterou vypracovalo Generální ředitelství Evropské komise pro hospodářské a finanční záležitosti a Výbor pro hospodářskou politiku, nazvanou Zpráva o stárnutí obyvatel za rok 2012: Hospodářské a rozpočtové projekce pro členské státy EU-27 (2010–2060)(3),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2011 nazvané Roční analýza růstu na rok 2012 (COM(2011)0815) a na své usnesení ze dne 15. února 2012 k tomuto sdělení(4),

  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(5),

  s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o podpoře sociálního začlenění a boji s chudobou, včetně dětské chudoby, v EU(6),

  s ohledem na Prohlášení Rady o Evropském roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (2012): další postup (SOC 992/SAN 322) ze dne 7. prosince 2012,

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0137/2013),

A.  vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil své názory na zelenou knihu z roku 2010 „Na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodům“ ve svém usnesení ze dne 16. února 2011;

B.  vzhledem k tomu, že nejhorší finanční a hospodářská krize za poslední desítky let přešla v závažnou krizi veřejného dluhu a sociální krizi, která má vážný dopad na důchodové příjmy milionů občanů EU; vzhledem k tomu, že tato krize ukázala, že evropské ekonomiky jsou vzájemně propojeny a žádná země již nedokáže sama zaručit přiměřenost, spolehlivost a udržitelnost vlastních systémů sociálního zabezpečení;

C.  vzhledem k tomu, že důchody představují hlavní zdroj příjmů starších obyvatel Evropy a mají zajistit těmto lidem důstojnou životní úroveň a umožnit jim finanční nezávislost; avšak vzhledem k tomu, že v Evropské unii žije přibližně 22 % žen ve věku nad 75 let pod hranicí chudoby, což je vystavuje riziku sociálního vyloučení, a že většina obyvatel nad 75 let jsou právě ženy;

D.  vzhledem k tomu, že první ročníky generace narozené v době baby-boomu dosáhly věkové hranice pro odchod do důchodu, a proto demografické problémy již nejsou budoucím scénářem, ale současnou realitou, a vzhledem k tomu, že počet osob starších 60 let se bude každý rok zvyšovat o více než 2 miliony;

E.  vzhledem k tomu, že z dlouhodobého demografického vývoje a vývoje produktivity lze i bez ohledu na hospodářskou krizi pro většinu členských států EU odvodit hospodářský scénář s nízkým hospodářským růstem, přičemž míra růstu bude výrazně nižší než míra, které bylo dosaženo v předchozích desetiletích;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská rada v březnu 2001 již schválila stockholmskou strategii, která se zaměřuje na dosažení tří cílů: rychlé snížení veřejného dluhu, zvýšení míry zaměstnanosti a produktivity a reformu důchodových a zdravotních systémů a systémů dlouhodobé péče;

G.  vzhledem k tomu, že negativní vliv hospodářské a finanční krize v Evropě na mzdy a zaměstnanost, zvýší budoucí riziko chudoby ve stáří;

H.  vzhledem k tomu, že rostoucí nezaměstnanost a neuspokojivé výnosy na finančních trzích oslabily průběžně financované i fondové důchodové systémy;

I.  vzhledem k tomu, že Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje, aby byla stanovena minimální výše důchodů s cílem zajistit, aby důchodové příjmy neklesly pod hranici chudoby;

J.  vzhledem k tomu, že důchodové systémy jsou klíčovým prvkem evropských sociálních modelů, jejichž základním a nezpochybnitelným cílem je zajistit lidem ve stáří přiměřenou životní úroveň; vzhledem k tomu, že zabezpečení důchodů i nadále spadá do pravomoci členských států;

K.  vzhledem k tomu, že udržitelnost důchodové politiky přesahuje rámec úvah o rozpočtech; vzhledem k tomu, že pro zajištění její udržitelnosti mají velký význam také podíl soukromých úspor, míra zaměstnanosti a předpokládaný demografický vývoj;

L.  vzhledem k tomu, že v rámci diskuse, která v současnosti v Evropě probíhá, jsou důchodové systémy příliš často považovány pouze za břemeno pro veřejné finance, a nikoli za základní nástroj boje proti chudobě ve stáří umožňující přerozdělování prostředků během života jednotlivců a v rámci celé společnosti;

M.  vzhledem k tomu, že důchodci představují velmi významnou skupinu spotřebitelů a výkyvy v jejich spotřebním chování mají vážné dopady na reálnou ekonomiku;

N.  vzhledem k tomu, že v mnoha zemích EU je míra porodnosti nízká, což v budoucnu povede k poklesu počtu lidí v produktivním věku;

O.  vzhledem k tomu, že podle OECD je mobilita mezi členskými státy velmi nízká a pouze 3 % občanů EU v produktivním věku žije v jiném státě EU(7);

P.  vzhledem k tomu, že studie o aktuální situaci žen, které žijí samy(8), o jejíž vypracování požádal Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví Parlamentu, poukazuje na skrytá rizika některých stávajících důchodových opatření, která mohou ještě prohloubit nerovnosti mezi muži a ženami, zejména pokud jde o ženy, které žijí samy;

Q.  vzhledem k tomu, že pracovní dokument OECD č. 116 týkající se sociálních otázek, zaměstnanosti a migrace nazvaný „Vaření, pečování a dobrovolná práce: neplacené zaměstnání ve světě“(9) poukazuje na význam neplacené práce, který dosud nebyl vnitrostátními důchodovými systémy doceněn;

R.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti osob ve věku mezi 55 a 64 lety je v EU pouze 47,4 %, přičemž u žen toto číslo dosahuje pouze 40,2 %; vzhledem k tomu, že v některých zemích EU jsou osobami ve věku 55 let a staršími obsazována pouze 2 % všech volných pracovních míst; vzhledem k tomu, že takto nízké zastoupení těchto osob má za následek velkou nerovnost důchodů v rámci téže generace, mezi muži a ženami a také rozdíly mezi generacemi vůbec, což vede k podstatným mezigeneračním rozdílům, pokud jde o finanční zdroje;

S.  vzhledem k tomu, že penzijní systémy se v rámci členských států i mezi nimi navzájem značně liší, například co se týče rozsahu financování, míry účasti státu, struktury řízení, typu nároku, nákladové účinnosti, stupně kolektivity a solidarity, a neexistuje tudíž jednotná evropská typologie;

Úvod

1.  konstatuje, že národní rozpočty jsou pod velkým tlakem a že snížení důchodových dávek, k němuž v mnoha členských státech došlo, je důsledkem vážného prohloubení finanční a hospodářské krize; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy, které byly nejvíce postiženy krizí, provedly rozsáhlé škrty, jež mnoho důchodců uvrhly do chudoby nebo chudobou ohrožují;

2.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU a členské státy posoudily současnou a budoucí udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů a stanovily osvědčené postupy a strategická opatření, jež povedou k nejspolehlivějšímu a nákladově nejúčinnějšímu způsobu zabezpečení důchodů v členských státech;

3.  zdůrazňuje, že pravděpodobně nastane hospodářský scénář s dlouhodobě nízkým růstem, v jehož důsledku by většina členských států musela za přísného dodržování zásad řádné správy veřejných financí konsolidovat své rozpočty a zavádět hospodářské reformy; souhlasí proto s názorem Komise uvedeným v bílé knize, že kromě prioritního zajištění všeobecných veřejných důchodů, které alespoň zaručí důstojnou životní úroveň ve stáří pro všechny, je třeba vybudovat fondové doplňkové zaměstnanecké důchody;

4.  zdůrazňuje, že nejdůležitějším zdrojem příjmů jsou pro důchodce i nadále veřejné důchodové systémy prvního pilíře; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise ve své bílé knize patřičným způsobem nezaměřuje na význam všeobecných systémů prvního pilíře, které alespoň neklesnou pod hranici chudoby; vyzývá členské státy, aby – v souladu s cíli strategie Evropa 2020 na zvýšení zaměstnanosti a boji proti chudobě – pokračovaly ve vytváření aktivnějších strategií trhu práce podporujících začlenění, které umožní snížit poměr ekonomické závislosti mezi osobami neproduktivními a produktivními; vyzývá sociální partnery a členské státy, aby tyto reformy spojily s trvalým zlepšováním pracovních podmínek a zaváděním programů odborné přípravy v rámci celoživotního vzdělávání, které umožní lidem zdravější a delší výkon povolání až do věku odchodu do důchodu, čímž se zvýší počet lidí, kteří platí odvody na důchod, a zabrání se rovněž zvyšování veřejných nákladů na důchody ohrožující udržitelnost veřejných financí; vyzývá členské státy, aby reformovaly důchodové systémy v rámci prvního pilíře tak, aby byl rovněž zohledněn počet započitatelných let;

5.  vyzývá členské státy, aby důkladně posoudily nutnost reformovat důchodové systémy v rámci prvního pilíře s přihlédnutím k měnící se průměrné délce života – a měnícího se poměru mezi důchodci, nezaměstnanými a ekonomicky aktivními lidmi –, aby byla lidem ve stáří zaručena důstojná životní úroveň a ekonomická nezávislost, a to zejména těm, kteří patří k ohroženým skupinám;

6.  konstatuje, že finanční a hospodářská krize a výzvy spojené se stárnutím obyvatelstva poukázaly na to, že fondové i průběžně financované důchodové systémy jsou zranitelné; doporučuje vícepilířový přístup k důchodům, jež tvoří kombinace:

zdůrazňuje, že první pilíř samostatně nebo v kombinaci s důchodem z druhého pilíře (v závislosti na vnitrostátních institucionálních mechanismech nebo právních předpisech) by měl vytvořit důstojný náhradní příjem založený na předchozí mzdě pracovníka, který bude pokud možno doplněn:

vyzývá členské státy, aby zvážily, zda tyto nebo jim podobné finančně a sociálně udržitelné systémy zachovají nebo zavedou, pokud ještě neexistují; vyzývá Komisi, aby zajistila, že stávající či budoucí úprava v důchodové oblasti bude tento přístup podporovat a plně zohledňovat;

   (i) všeobecného, průběžně financovaného, důchodu z veřejných prostředků;
   (ii) fondového, doplňkového, zaměstnaneckého důchodu vyplývajícího z kolektivních smluv na národní, odvětvové nebo podnikové úrovni nebo vyplývajícího z vnitrostátních právních předpisů, který je dostupný všem dotčeným pracovníkům;
   (iii) individuálním důchodem z třetího pilíře založeného na soukromém spoření s vyváženými pobídkami zaměřenými na pracovníky s nízkými příjmy, osoby samostatně výdělečně činné a osoby s neúplným počtem započitatelných let, pokud jde o jejich důchodový systém v souvislosti se zaměstnáním;

7.  uznává potenciál poskytovatelů zaměstnaneckého a individuálního penzijního pojištění, neboť jsou důležitými a spolehlivými dlouhodobými investory do hospodářství EU; zdůrazňuje jejich očekávaný přínos ke splnění hlavních cílů strategie Evropa 2020, pokud jde o dosažení udržitelného hospodářského růstu, vytvoření většího počtu lepších pracovních míst a společnosti otevřenější sociálnímu začlenění; vítá v této souvislosti nadcházející iniciativu Komise vydat zelenou knihu o dlouhodobých investicích, naléhá na Komisi, aby při zavádění nebo změnách předpisů EU, zejména při přezkumu směrnice o činnostech a dohledu nad institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění, neohrozila investiční potenciál a respektovala různé specifické rysy penzijních fondů a ostatních poskytovatelů penzijního připojištění;

8.  vyzývá Komisi, aby brala v úvahu kumulativní účinky právních předpisů týkajících se finančních trhů, např. nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR), směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID) a revidovanou směrnici o kapitálových požadavcích (CRD IV) na penzijní fondy fungující v rámci druhého pilíře a jejich schopnost investovat do reálné ekonomiky a podala o tom zprávu ve své chystané zelené knize o dlouhodobých investicích;

9.  připomíná Lisabonskou strategii 2000–2010, a to v souvislosti se strukturálními reformami, které byly v Komisi a v členských státech v průběhu minulého desetiletí předmětem vyčerpávající diskuse o makroekonomické a mikroekonomické politice a politice zaměstnanosti, jejichž výsledkem byla na Smlouvě založená konkrétní doporučení pro jednotlivé členské státy, z nichž mnohá přímo nebo nepřímo souvisela se zabezpečením přiměřených a udržitelných důchodů; vyjadřuje politování nad tím, že tato doporučení nebyla provedena, protože jejich provedení mohlo významnou měrou zmírnit dopady krize;

10.  vítá vyčerpávající a velmi kvalitní publikace Zpráva o stárnutí obyvatel za rok 2012(10) a Zpráva o přiměřenosti důchodů z roku 2012(11), které se zabývají dlouhodobou přiměřeností a udržitelností důchodových systémů ve všech členských státech; vyjadřuje politování nad tím, že otázka přiměřenosti a udržitelnosti důchodů je předmětem samostatných zpráv značně odborné povahy; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby uveřejnily celkové a stručné shrnutí pro občany, které nebude mít příliš odborný charakter a které občanům EU umožní na základě celoevropského srovnání posoudit výzvy, před nimiž se jejich národní důchodový systém nachází;

11.  zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat jednotnou metodiku pro výpočet dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a té jejich části, kterou tvoří závazky související s důchody;

12.  zastává názor, že rozhodující význam pro účinné řešení důchodové problematiky má shoda mezi vládami, zaměstnavateli a odbory, přičemž ve většině členských států je třeba přihlédnout k nutnosti zvýšit počet započitatelných let, zlepšit pracovní podmínky a celoživotní učení, aby se lidem umožnilo pracovat alespoň do dosažení zákonné věkové hranice pro odchod do důchodu a déle, pokud budou chtít;

13.  navrhuje, aby byly ohledně každé důchodové reformy řádně konzultováni zástupci všech věkových skupin, včetně mladších a starších, kterých se tyto reformy nejvíce dotknou, s cílem zajistit vyvážené a spravedlivé výsledky a v zájmu zachování maximálního konsensu mezi generacemi;

14.  vítá hlavní myšlenky bílé knihy, podle níž je třeba se zaměřit na zajištění rovnováhy mezi roky strávenými v práci a v důchodu, rozvoj doplňkového zaměstnaneckého a soukromého důchodového spoření a rozšíření nástrojů EU pro sledování důchodů a současně zdůrazňuje význam zvyšování informovanosti občanů o důchodovém systému;

Zvýšení míry zaměstnanosti a dosažení rovnováhy mezi časem stráveným v práci a v důchodu

15.  zdůrazňuje, že pro zajištění daňových příjmů a odvodů na sociální a důchodové pojištění, jichž je zapotřebí ke konsolidaci rozpočtů členských států a financování přiměřených, spolehlivých a udržitelných důchodových systémů, je rozhodující zavádění strukturálních reforem, jejichž cílem je zvýšit míru zaměstnanosti a umožnit, aby lidé dosáhli zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu, a tím snížit míru jejich ekonomické závislosti; zdůrazňuje, že tyto reformy musí být prováděny transparentním způsobem, který lidem umožňuje včas se připravit na všechny důsledky, které tyto reformy mohou mít; upozorňuje na riziko nezaměstnanosti, zaměstnání za nízkou mzdu, zaměstnání na částečný úvazek a atypického zaměstnání, v jejichž důsledku vznikají pouze částečné důchodové nároky, což vede k častějšímu výskytu chudoby ve stáří;

16.  vyzývá členské státy, aby: přijaly opatření pro komplexní a aktivní politiku týkající se trhu práce; přijaly nezbytná opatření k boji proti nehlášené práci a daňovým a pojistným únikům, a to i s ohledem na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže; vyčlenily finanční prostředky na pokrytí rostoucích veřejných výdajů na obyvatelstvo odcházející do důchodu; podpořily kvalitní zaměstnanost mimo jiné nabídkou komplexního poradenství a podpory uchazečům o zaměstnání a tím, že umožní zvláště zranitelným skupinám najít práci;

17.  konstatuje, že se Evropská komise se své roční analýze růstu pro rok 2013 zmiňuje o nezbytnosti reforem důchodových systémů; poukazuje nicméně na to, že v mnoha členských státech by mělo být prioritou přizpůsobení faktického věku odchodu do důchodu věku stanovenému zákonem;

18.  vítá závazky přijaté členskými státy za účelem zajištění fungování systémů přiměřeného a udržitelného důchodového zabezpečení jako součást doporučení pro jednotlivé země, která byla v roce 2012 přijata Radou v rámci evropského semestru;

19.  konstatuje, že v současnosti je v Evropské unii více než 17 % obyvatel ve věku 65 a více let a že podle prognóz Eurostatu se jejich počet do roku 2060 zvýší na 30 %;

20.  zdůrazňuje, že v souvislosti se současným odchodem prvních ročníků generace baby-boomu do důchodu se rychleji zvyšuje tlak demografického vývoje na rozpočty a důchodové systémy členských států; konstatuje, že v rámci přípravy a provádění strukturálních reforem, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost, postupně odstranit systémy předčasného odchodu do důchodu a na úrovni členských států a spolu se sociálními partnery posoudit nutnost zajistit, aby zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu i věk skutečného odchodu do důchodu byly udržitelné a přiměřené zvyšující se průměrné délce života, dosahují členské státy nerovnoměrného pokroku a stanovují si nestejné cíle; zdůrazňuje, že členské státy, které v současnosti nezavádějí postupné reformy, se mohou v budoucnu nalézat v takové situaci, kdy budou muset reformy provádět šokově, což může mít závažné důsledky v sociální oblasti;

21.  znovu vyzývá k tomu, aby důchodové dávky byly úzce napojeny na počet odpracovaných let a výši zaplacených odvodů („pojistněmatematická spravedlnost“), aby se pracovníkům v podobě vyšších důchodů vyplatilo pracovat více a déle, a to s patřičným zohledněním období mimo pracovní trh z důvodu péče o závislé osoby; doporučuje, aby členské státy po konzultaci s příslušnými partnery zakázaly povinný odchod do důchodu při dosažení zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu, a umožnily tak lidem, kteří mohou a přejí si to, po dosažení důchodového věku dál pracovat nebo si zvolit postupný přechod do důchodu, neboť placení odvodů po delší dobu a současně kratší doba čerpání dávek mohou pracovníkům pomoci rychle snížit rozdíly v důchodech;

22.  zdůrazňuje, že zkušenosti vyvrátily základní myšlenku systémů předčasného odchodu do důchodu, a sice umožnit starším pracovníkům odejít dříve do důchodu, a uvolnit tak pracovní místa mladým lidem, neboť členské státy s nejvyšší mírou zaměstnanosti mladých lidí mají v průměru i nejvyšší míru zaměstnanosti starších pracovníků;

23.  vyzývá sociální partnery, aby v politice lidských zdrojů přijaly přístup zohledňující životní cyklus pracovníků a přizpůsobili v tomto ohledu pracoviště; vyzývá zaměstnavatele, aby vypracovali programy, které budou podporovat aktivní a zdravé stárnutí; vyzývá pracovníky, aby aktivně využívali možnosti odborné přípravy, které mají k dispozici, a aby se ve všech etapách svého pracovního života snažili splňovat požadavky trhu práce; zdůrazňuje potřebu zlepšit uplatnění starších pracovníků na trhu práce a vyzývá k inovativním přístupům v sociální oblasti, které by usnadnily delší pracovní život, zejména v těch nejnáročnějších profesích, přizpůsobením pracovišť jejich potřebám, vytvářením odpovídajících pracovních podmínek a nabízením flexibilní organizace práce prostřednictvím úpravy pracovní doby a druhu vykonávané práce;

24.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout více preventivních opatření v oblasti zdraví, zvýšit odborné vzdělávání a rekvalifikace a bojovat proti diskriminaci mladších a starších pracovníků na trhu práce; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu účinného prosazování a uplatňování právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; zdůrazňuje, že mentorské programy by mohly představovat užitečný způsob, jak déle zaměstnávat starší pracovníky a jak využít jejich zkušeností ve prospěch uplatnění mladých lidí na trhu práce; vyzývá sociální partnery, aby vytvořily přitažlivé modely flexibilního přechodu ze zaměstnání do důchodu;

25.  naléhavě vyzývá členské státy, aby se energicky zasazovaly o plnění cílů stanovených v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů (2011-2020), jehož hlavními cíli je odstranit rozdíly mezi ženami a muži, bojovat proti segregaci na základě pohlaví a podporovat lepší sladění pracovního a soukromého života žen a mužů; zdůrazňuje, že tyto cíle mají zásadní význam pro zvýšení zaměstnanosti žen a boj proti jejich chudobě v produktivním věku i ve stáří;

26.  zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů a zdrojů růstu v EU a mohou výrazně přispívat k udržitelnosti a přiměřenosti důchodových systémů v členských státech;

Rozvoj doplňkového soukromého důchodového spoření

27.  vítá, že bílá kniha vyzývá k rozvoji fondových, doplňkových zaměstnaneckých důchodů, které jsou dostupné všem dotčeným pracovníkům, a případně i soukromých systémů; zdůrazňuje však, že Komise by měla spíše doporučit kolektivní solidární doplňkové zaměstnanecké důchodové spoření vyplývající pokud možno z kolektivních smluv a stanovené na národní, odvětvové nebo podnikové úrovni, neboť zajišťuje solidaritu v rámci generací i mezi nimi, což systémy individuálního spoření neumožňují; zdůrazňuje naléhavou potřebu podporovat v rámci možností úsilí o vytvoření doplňkového zaměstnaneckého důchodového systému;

28.  konstatuje, že mnohé členské státy již začaly uskutečňovat rozsáhlé plány důchodových reforem, jejichž cílem je udržitelnost a přiměřenost; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby veškerá opatření navržená na úrovni EU doplňovala vnitrostátní programy důchodových reforem a nebyla s nimi v rozporu; připomíná, že důchody zůstávají v pravomoci členských států, a obává se, že jakékoli další právní předpisy EU v této oblasti mohou mít nepříznivé dopady na systémy některých členských států, zejména pokud jde o specifické rysy zaměstnaneckých důchodových systémů;

29.  upozorňuje, že (celoodvětvové) kolektivní (pokud možno neziskové) zaměstnanecké důchodové systémy mají ve srovnání se systémy individuálního důchodového spoření nízké provozní náklady; zdůrazňuje význam nízkých provozních nákladů, neboť i omezené snížení nákladů může zajistit výrazně vyšší důchody; zdůrazňuje však, že tyto systémy bohužel existují zatím jen v některých členských státech;

30.  naléhavě vyzývá členské státy a instituce pověřené správou důchodových systémů, aby občany náležitě informovaly o důchodových nárocích, které získali, a seznamovaly je s touto problematikou a vzdělávaly je, aby byli schopni přijímat informovaná rozhodnutí týkající se budoucího dodatečného důchodového spoření; naléhá na členské státy, aby rovněž občany včas informovaly o plánovaných změnách důchodového systému, aby byli schopni přijímat informovaná a dobře uvážená rozhodnutí týkající se jejich důchodového spoření; vyzývá členské státy, aby stanovily a prosazovaly přísná pravidla pro zveřejňování informací o provozních nákladech, riziku a návratnosti investic penzijních fondů, které v jejich jurisdikci provozují svou činnost;

31.  všímá si značných rozdílů mezi zaměstnaneckými důchodovými systémy v jednotlivých členských státech i jejich odlišných výsledků, ať již jde o přístup, solidaritu, nákladovou efektivnost, rizika a výnosnost; vítá záměr Komise vypracovat v úzké spolupráci s členskými státy, sociálními partnery, penzijními fondy a dalšími zúčastněnými stranami kodex osvědčených postupů pro zaměstnanecké důchodové systémy, který bude řešit otázky, jako je například zvýšení pokrytí zaměstnanců, fáze vyplácení, sdílení a zmírnění rizik, nákladová efektivita a zvládání krizových situací v souladu se zásadou subsidiarity; zdůrazňuje vzájemný prospěch z lepší výměny osvědčených postupů mezi členskými státy;

32.  podporuje záměr Komise směřovat nadále financování ze strany EU, zejména pak prostřednictvím Evropského sociálního fondu (ESF), do podpůrných projektů aktivního a zdravého stárnutí v zaměstnání a poskytovat pod dohledem Evropského parlamentu prostřednictvím programu pro sociální změny a inovace finanční i praktickou podporu členským státům a sociálním partnerům, kteří uvažují o postupném zavádění nákladově efektivních doplňkových důchodových systémů;

Důchody mobilních pracovníků

33.  uznává, že důchodové systémy v EU jsou značně různorodé, přesto však zdůrazňuje, že je důležité, aby pracovníci mohli změnit zaměstnání v rámci svého členského státu nebo mezi jednotlivými státy; zdůrazňuje, že je důležité, aby měli mobilní pracovníci zajištěno získání a zachování zaměstnaneckých důchodových nároků; podporuje přístup, který prosazuje Komise a podle něhož je třeba se zaměřit na získání a zachování důchodových nároků, a vyzývá členské státy k zajištění toho, aby se k odloženým nárokům mobilních pracovníků na důchod přistupovalo stejně jako k nárokům aktivních účastníků systému nebo důchodců; konstatuje, že Komise může sehrát významnou roli při odstraňování překážek volného pohybu, včetně těch, které brání mobilitě pracovníků; domnívá se, že kromě jazykových překážek a rodinných důvodů omezují mobilitu na trhu práce dlouhé lhůty pro přiznání nároku na důchod nebo neodůvodněná věková omezení, a vyzývá členské státy, aby tyto lhůty zkrátily; zdůrazňuje, že veškerá opatření na podporu mobility musí být vyvážena nákladově efektivním zajištěním doplňkových důchodových systémů ze strany zaměstnavatelů a musí zohledňovat povahu a účel důchodových systémů;

34.  bere na vědomí návrh Komise, že posoudí případné provázání nařízení (ES) č.883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení s „určitými“ zaměstnaneckými důchodovými systémy; upozorňuje, že při uplatňování tohoto nařízení ve 27 členských státech s výrazně rozdílnými systémy sociálního zabezpečení dochází v praxi k problémům; poukazuje na rozmanitost důchodových systémů v rámci EU, v jejímž důsledku je velmi složité uplatňovat koordinační přístup k desítkám tisíců velmi odlišných důchodových systémů, které v členských státech existují; pochybuje proto o možnosti použití takového přístupu v oblasti doplňkového zaměstnaneckého penzijního pojištění;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby společně usilovaly o vytvoření a zachování efektivních, pokud možno internetových, služeb evidence důchodů, jež občanům umožňují přístup k informacím o jejich důchodových nárocích vyplývajících ze zaměstnání nebo nečinnosti, aby mohli včas přijmout informované rozhodnutí o dodatečném individuálním důchodovém spoření (v rámci třetího pilíře); vyzývá ke koordinaci této činnosti na úrovni EU, aby se zajistila kompatibilita vnitrostátních služeb evidence; vítá pilotní projekt Komise v této oblasti a vyzývá Komisi, aby zajistila, že spolu s tímto pilotním projektem bude provedeno také posouzení dopadů, které se zaměří na to, jaký je přínos poskytování souhrnných informací občanům EU o důchodech dostupným způsobem;

36.  konstatuje, že služby evidence důchodů by ve chvíli, kdy budou plně rozvinuty, měly zahrnovat nejen zaměstnanecké důchodové zabezpečení, ale také systémy třetího pilíře a informace o nárocích jednotlivých osob v rámci prvního pilíře;

37.  vyjadřuje pochybnost, zda je nutné vytvořit důchodový fond EU pro výzkumné pracovníky;

38.  považuje skutečnost, že lidé obecně vedou delší, zdravější a bohatší život, za jeden z největších výdobytků moderní společnosti; žádá, aby debata o stárnutí byla vedena v pozitivním duchu a zabývala se na jedné straně tím, jak se aktivně vyrovnáváme s významným, avšak nikoli nepřekonatelným problémem, před který nás stárnutí staví, a na straně druhé tím, jak se chápeme příležitostí, které s sebou stárnutí a stříbrná ekonomika přinášejí; uznává, že senioři hrají v našich společnostech velmi aktivní a hodnotnou úlohu;

Přezkum směrnice o IZPP

39.  zdůrazňuje, že cílem revize směrnice směrnici o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu (směrnice o IZPP) by mělo být zachovat v celé Evropě přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody, čehož by mělo být dosaženo vytvořením prostředí, které bude podněcovat další pokrok na tomto poli jak na úrovni členských států, tak na úrovni vnitřního trhu, zajištěním větší ochrany současných i budoucích penzistů a přizpůsobením se značným přeshraničním a meziodvětvovým rozdílům mezi stávajícími systémy;

40.  domnívá se, že zajištění toho, aby systémy druhého pilíře EU dodržovaly pravidla spolehlivé obezřetnostní regulace, je klíčovým předpokladem dosažení vysokého stupně ochrany pro členy i příjemce a splnění mandátu skupiny G20, podle nějž mají veškeré finanční instituce podléhat řádné regulaci a odpovídajícímu dohledu;

41.  požaduje, aby zákonodárné iniciativy EU respektovaly v tomto ohledu rozhodnutí členských států týkající se poskytovatelů důchodů v rámci druhého pilíře;

42.  zdůrazňuje, že jakákoli další regulace týkající se opatření v oblasti pojištění prováděná na úrovni EU musí vycházet z důkladné analýzy dopadů, která by měla zahrnovat ustanovení, že obdobné produkty podléhají stejným obezřetnostním normám, a zajistit vytváření přiměřených rezerv a mobilitu pracovníků v rámci Unie, a jejím cílem by mělo být zajištění získaných nároků zaměstnanců; zdůrazňuje, že jakákoli další regulace týkající se opatření v oblasti pojištění prováděná na úrovni EU musí rovněž vycházet z aktivního dialogu se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami a ze skutečného pochopení vnitrostátních specifik a jejich respektování; zdůrazňuje, že důchodové systémy jsou hluboce zakotveny v kulturních, sociálních, politických a hospodářských podmínkách každého členského státu; zdůrazňuje, že všichni poskytovatelé důchodového zabezpečení působící v rámci druhého pilíře by měli bez ohledu na svůj právní statut podléhat přiměřené a rozsáhlé regulaci, která bude zohledňovat povahu jejich obchodní činnosti, zejména z dlouhodobého hlediska;

43.  zdůrazňuje, že důchodové zabezpečení v rámci druhého pilíře by bez ohledu na jeho poskytovatele nemělo být ohrožováno regulací ze strany EU, která nebude zohledňovat jeho dlouhodobý horizont;

44.  domnívá se, že návrhy Komise týkající se opatření v oblasti pojištění nesmí pouze zjišťovat a zohledňovat rozdílnost mezi vnitrostátními systémy, ale také musí uplatňovat zásadu „stejné riziko, stejná pravidla“ v rámci každého vnitrostátního systému a příslušného pilíře; zdůrazňuje, že opatření musí důsledně uplatňovat zásadu proporcionality z hlediska zvažování cílů a přínosů ve vztahu k zátěži finanční, administrativní i technické a musí posoudit rovnováhu mezi náklady a přínosy;

45.  v souvislosti s kvalitativními opatřeními v oblasti pojištění se domnívá, že doporučení týkající se posílení podnikového řízení a řízení rizik - spolu s návrhy týkajícími se větší míry transparentnosti, požadavky na zveřejňování informací, zveřejňování nákladů a transparentnost investičních strategií – jsou užitečné a měly by být předloženy v rámci každého přezkumu v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality; konstatuje, že vzhledem ke značným rozdílnostem mezi členskými státy představuje sbližování kvalitativních opatření v oblasti pojištění v krátkodobém horizontu reálnější možnost než sbližování kvalitativních opatření v oblasti pojištění;

46.  vzhledem k informacím, které jsou v tuto chvíli dostupné, není přesvědčen o tom, že by požadavky na vlastní kapitál nebo oceňování rozvahy na evropské úrovni představovaly vhodná opatření; odmítá proto každý přezkum směrnice o IZPP, který si toto vytyčil za cíl; domnívá se nicméně, že v souvislosti s touto politikou by měla být v plné míře zohledněna studie kvantitativních dopadů (QIS), kterou v současnosti provádí Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), a případné analýzy, které na tuto studii navážou; zdůrazňuje, že pokud by tyto požadavky měly být později zavedeny, přímé uplatňování kvantitativních požadavků režimu Solventnost II na IZPP by nebylo tím správným nástrojem;

47.  poukazuje na to, že směrnice o IZPP se vztahuje pouze na dobrovolné systémy důchodového zabezpečení a nezahrnuje nástroje, které jsou součástí povinného veřejného systému důchodového zabezpečení;

48.  zdůrazňuje skutečnost, že existují zásadní rozdíly mezi pojišťovacími produkty a IZPP; zdůrazňuje, že jakékoli přímé uplatňování kvantitativních požadavků režimu Solventnost II na IZPP by bylo nevhodné a mohlo by poškodit zájmy zaměstnanců i zaměstnavatelů; staví se tudíž proti plošnému uplatňování požadavků režimu Solventnost II na IZPP, zatímco zůstává otevřený přístupu usilujícímu o bezpečnost a udržitelnost;

49.  zdůrazňuje, že sociální partneři (tj. zaměstnavatelé a zaměstnanci) mají společnou odpovědnost za obsah sjednaných podmínek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení; zdůrazňuje, že smluvní dohody mezi sociálními partnery musí být respektovány za všech okolností, zvláště co se týče rovnováhy mezi riziky a odměnami, o jejíž dosažení systém zaměstnaneckého důchodového zabezpečení usiluje;

50.  považuje další vývoj modelů solventnosti na úrovni EU, např. holistický model vycházející z celkové rozvahy, za účelný pouze v případech, kdy se na základě důkladné analýzy dopadů prokáže jejich reálná použitelnost v praxi a jejich účinnost z hlediska nákladů a přínosů, a to zejména s ohledem na rozdíly mezi institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) v rámci jednotlivých členských států i mezi nimi; zdůrazňuje, že jakýkoli další vývoj variant režimu Solventnost II nebo holistického modelu vycházející z celkové rozvahy nesmí mít za cíl zavádění pravidel podobajících se režimu Solventnost II;

51.  upozorňuje na velkou rozmanitost forem penzijních programů od dávkově definovaných systémů přes příspěvkově definované systémy až po systémy smíšené; poukazuje rovněž na tendenci přecházet od dávkově definovaných systémů k příspěvkově definovaným systémům nebo zřízení povinných fondových pilířů, k němuž dochází v některých členských státech; zdůrazňuje, že tak narůstá potřeba větší transparentnosti a lepší informovanosti občanů, pokud jde o přislíbené výhody, výši nákladů a investiční strategie;

52.  poukazuje na to, že myšlenka zavedení rovných podmínek hospodářské soutěže mezi životním pojištěním a IZPP ve druhém pilíři je vhodná pouze do určité míry vzhledem k zásadním rozdílům mezi pojišťovacími produkty a IZPP a v závislosti na rizikovém profilu, míře integrace na finančním trhu a ziskové nebo neziskové povaze konkrétního poskytovatele; uznává, že vzhledem k hospodářské soutěži mezi životním pojištěním a IZPP v druhém pilíři je důležité, aby produkty zatížené stejnými riziky podléhaly stejným pravidlům, aby jejich příjemci nebyli mateni a mohli požívat stejné míry obezřetnostní ochrany;

Ochrana zaměstnaneckých důchodů v případě platební neschopnosti

53.  je toho názoru, že v případě platební neschopnosti je nutné v členských státech jednotným způsobem zajistit nároky podle článku 8 směrnice 2008/94/ES;

54.  vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní přehled o vnitrostátních systémech pojištění a k nim se vztahujících opatřeních a aby v případě, že na základě tohoto posouzení budou zjištěny velké nesrovnalosti, předložila zlepšené návrhy EU, které zajistí, aby v celé EU byly zavedeny zcela spolehlivé mechanismy jednoduché, úsporné a přiměřené ochrany práv zaměstnaneckého důchodového zabezpečení;

55.  konstatuje, že v některých členských státech již zaměstnavatelé podporují jejich systémy prostřednictvím systémů ochrany, oddělení aktiv, nezávislé správy systémů a poskytnutím statutu přednostního věřitele systémům důchodového zabezpečení, který má v případě platební neschopnosti společnosti přednost před akcionáři;

56.  zdůrazňuje, že otázky týkající se ochrany penzijních prostředků v případě platební neschopnosti jsou těsně spjaty s klíčovými aspekty revize směrnice o IZZP; zdůrazňuje, že Komise by obě tyto směrnice měla vypracovat tak, aby se vzájemně shodovaly a byly plně slučitelné;

Doplňkové důchodové spoření třetího pilíře

57.  poukazuje na to, že se význam, rozšíření a podoba třetího pilíře v jednotlivých členských státech liší;

58.  s politováním konstatuje, že systémy třetího pilíře jsou většinou nákladnější, rizikovější a méně transparentní než systémy prvního pilíře; požaduje, aby byl třetí pilíř stabilní, spolehlivý a udržitelný;

59.  domnívá se, že v některých případech by mohlo být k dosažení přiměřené výše důchodu nezbytné soukromé důchodové spoření; vybízí Komisi, aby spolupracovala s členskými státy na základě přístupu využívajícího osvědčených postupů a aby posoudila a optimalizovala pobídky pro soukromé důchodové spoření, zvláště pak u osob, které by jiným způsobem nedosáhli přiměřené výše důchodu;

60.  pokládá za účelné vyhodnotit osvědčené postupy a návrhy pro optimalizaci pobídek;

61.  zdůrazňuje, že hlavní prioritou veřejné politiky by nemělo být dotování systémů třetího pilíře, nýbrž zabezpečení toho, aby každý mohl dosáhnout přiměřené ochrany v rámci dobře fungujícího a udržitelného prvního pilíře;

62.  vyzývá Komisi, aby provedla přezkum zranitelnosti kapitálových systémů třetího pilíře vůči krizi a aby poskytla doporučení ke zmírnění rizik;

63.  navrhuje, aby byl proveden přezkum zákonného normativu nákladů při uzavření smlouvy a její správě, při změně poskytovatele nebo změně typu smlouvy a aby byla poskytnuta doporučení pro tyto případy;

64.  domnívá se, že kodexy vztahující se v rámci třetího pilíře na otázky kvality, poskytování informací spotřebitelům a ochrany spotřebitelů by mohly zvýšit přitažlivost programů důchodového zabezpečení nabízených v rámci třetího pilíře; vybízí Komisi k tomu, aby usnadnila výměnu současných osvědčených postupů v členských státech;

65.  vyjadřuje svou podporu tomu, aby na úrovni EU byly vytvořeny a zavedeny dobrovolné kodexy – a případně též systémy osvědčování produktů – vztahující se v rámci třetího pilíře k otázkám kvality, k informovanosti a k ochraně spotřebitelů; doporučuje, aby členské státy tyto oblasti podrobily regulaci, pokud se ukáže, že dobrovolné kodexy chování nejsou úspěšné;

66.  vyzývá Komisi, aby se zabývala možnostmi lepšího uplatňování evropské legislativy v oblasti finančnictví v souvislosti s potřebou zajistit, aby spotřebitelé mohli využívat pravdivého a nestranného poradenství v oblasti penzí a s penzemi souvisejících produktů;

Odstranění daňových a smluvních přeshraničních překážek penzijních investic

67.  vyzývá Komisi a dotčené členské státy, aby dospěly ke shodě, zejména pokud jde o to, jak zabránit dvojímu zdanění a dvojímu osvobození od daně v oblasti přeshraničních důchodů;

68.  za silnou překážku přeshraniční mobilitě pokládá diskriminační zdanění a přeje si jeho postupné odstranění, i když si je vědom omezené pravomoci EU v oblasti daňové politiky členských států;

69.  pokládá za účelné provést přezkum překážek souvisejících se smluvní úpravou;

70.  vybízí Komisi, aby vhodně zapojila do diskuse o zmíněných strukturách sociální partnery;

Pohlaví

71.  v souvislosti s důchody připomíná otázku rovnosti žen a mužů; považuje rostoucí počet seniorů, zejména žen, žijících pod hranicí chudoby za velmi zneklidňující; zdůrazňuje, že veřejné důchodové systémy prvního pilíře by měly zaručovat alespoň slušnou životní úroveň pro všechny; zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů na trhu práce má klíčový význam pro zajištění udržitelnosti důchodových systémů, protože vyšší míra zaměstnanosti podporuje ekonomický růst a vede k placení vyšších příspěvků na důchodové zabezpečení; domnívá se, že stanovení stejného věku odchodu do důchodu pro muže i ženy musejí provázet účinná opatření, která zajistí za stejnou práci stejnou mzdu, sladění práce a péče o závislé osoby; zdůrazňuje, že je třeba zvážit zavedení zápočtu péče do důchodových nároků jako uznání péče o závislé osoby, která je obvykle neplacená;

72.  vítá skutečnost, že je v bílé knize obsažena výzva, aby členské státy posoudily možnost započítávání doby péče, tedy kdy jsou při výpočtu důchodu považována za dobu pojištění také období péče o závislé osoby, a to jak u žen, tak u mužů; poukazuje na to, že nerovné rozdělení rodinných povinností mezi ženami a muži, které často vede ženy k vykonávání méně jistých, méně placených nebo dokonce nehlášených zaměstnání s negativním dopadem na důchodové nároky, nedostatek přístupných a dostupných služeb a pečovatelských zařízení a nedávná úsporná opatření v této oblasti mají přímý vliv zejména na možnosti žen pracovat a vytvářet důchod, a proto vyzývá Komisi, aby zadala vypracování studie na toto téma;

73.  připomíná, že je nezbytné, aby členské státy přijaly opatření směřující k eliminaci rozdílů v odměňování mužů a žen za stejnou práci, k eliminaci rozdílů mezi muži a ženami, pokud jde o jejich přístup k vyšším pracovním pozicím, a k odstranění genderových nerovností na pracovním trhu, které mají vliv i na důchody v tom, že v jejich důsledku vzniká značný rozdíl mezi důchody vyplácenými ženám a mnohem vyššími důchody vyplácenými mužům; naléhavě Komisi vyzývá, aby předložila návrh na revizi stávajících právních předpisů; konstatuje, že i přes nesčetné kampaně, cíle a opatření z minulých let zůstává rozdíl v odměňování mužů a žen stále podstatný;

74.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že bude konsistentně dodržována zásada rovného zacházení s ženami a muži;

75.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba přijmout opatření proti rozdílnému odměňování mužů a žen v soukromém sektoru, což je vážný problém ve většině členských států;

76.  upozorňuje na nutnost zredukovat rozdíl v odměňování mužů a žen se stejnými dovednostmi a se stejnou prací, v důsledku čehož jsou příjmy žen stále nižší než příjmy mužů a již tak velké množství žen, které žijí v chudobě po odchodu do důchodu nebo ovdovění, se ještě zvyšuje;

77.  zdůrazňuje, že vyšší průměrná délka života žen by neměla být důvodem k jejich diskriminaci při výpočtu důchodů;

78.  vyzývá členské státy, aby jednaly v souladu s právními předpisy o právech žen na mateřské dovolené a aby dodržování těchto předpisů vymáhaly, a zajistily tak, že ženy nebudou z hlediska důchodu znevýhodňovány jen proto, že se během svého pracovního života staly matkami;

79.  domnívá se, že individualizace důchodových práv je nezbytná z hlediska rovnosti mezi ženami a muži, ale zároveň by se měla zajistit bezpečnost mnoha starších žen, které jsou v současné době závislé na vdovských důchodech a jiných odvozených důchodových právech;

80.  upozorňuje na to, že členské státy by měly podporovat výzkum dopadu různých systémů indexace na riziko chudoby ve starším věku, a to i z hlediska pohlaví; vyzývá členské státy, aby braly zvláštní zřetel na evoluci potřeb stárnoucích osob, např. pokud jde o dlouhodobou péči, a zajistily tak, že starší lidé, zejména ženy, budou mít možnost pobírat přiměřený důchod a žít důstojným způsobem;

o
o   o

81.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 188 E, 28.6.2012, s.9..
(2) Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 115.
(3) ISBN 978-92-79-22850-6.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0047.
(5) Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46.
(6) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 11.
(7) OECD (2012): „Mobility and migration in Europe“, s. 63. V: OECD Economic Surveys: European Union 2012, OECD Publishing.
(8) http://www.europarl.europa.eu/committees/fr/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=79590
(9) Miranda, V., Cooking, Caring and Volunteeering: Unpaid Work Around the World, OECD Social, Employment and Migration Working Papers, č. 116, OECD Publishing (2011).
(10) Evropská komise, The 2012 Ageing Report: Economic and budgetary projections for the 27 EU Member States (2010-2060) (Zpráva o stárnutí obyvatel za rok 2012: Hospodářské a rozpočtové projekce pro členské státy EU-27 (2010–2060)), Brusel, květen 2011. http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2012/pdf/ee-2012-2_en.pdf
(11) „Pension Adequacy in the European Union 2010-2050“ (Přiměřenost důchodů v Evropské unii 2010–2050), zpráva vypracovaná Generálním ředitelstvím Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování společně s Výborem pro sociální ochranu, 23. května 2012, http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=7105&type=2&furtherPubs=yes


Boj proti daňovým podvodům a únikům a proti daňovým rájům
PDF 440kWORD 132k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům (2013/2060(INI))
P7_TA(2013)0205A7-0162/2013

Evropský parlament,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 o akčním plánu pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům (COM(2012)0722),

  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2012 o roční analýze růstu na rok 2013 (COM(2012)0750),

  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, jenž Komise předložila dne 5. února 2013, o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (2013/0025(COD)),

  s ohledem na doporučení finančního akčního výboru (FATF) z února 2012 o mezinárodních standardech pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní,

  s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2012 o výzvě k nalezení konkrétních způsobů, jak bojovat proti daňovým podvodům a daňovým únikům(1),

  s ohledem na zprávu Richarda Murphyho (FCA) ze dne 10. února 2012, nazvanou „Vyrovnání evropského daňového deficitu“ („Closing the European Tax Gap“),

  s ohledem na usnesení Rady ze dne 1. prosince 1997 o kodexu chování při zdaňování podniků a na zprávu skupiny pro kodex chování při zdaňování podniků ze dne 4. prosince 2012 určenou Radě,

  s ohledem na zprávu OECD nazvanou „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“ (2013),

  s ohledem na závěry Rady ECOFIN a na její zprávu o daňových záležitostech ze dne 22. června 2012 určenou Evropské radě,

  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o spolupráci s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti(2),

  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 19. dubna 2012 o návrhu směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB)(3),

  s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala v Moskvě ve dnech 15. a 16. února 2013,

  s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti(4),

  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0162/2013),

A.  vzhledem k tomu, že v EU dochází každoročně v důsledku daňových podvodů, daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivního daňového plánování ke skandální ztrátě potenciálního daňového příjmu v odhadované výši 1 bilionu EUR, což představuje přibližně 2 000 EUR na každého evropského občana za rok, aniž by byla přijata odpovídající opatření k řešení tohoto problému(5);

B.  vzhledem k tomu, že tato ztráta představuje hrozbu pro udržení sociálního modelu hospodářství EU založeného na kvalitních veřejných službách, ohrožuje řádné fungování jednotného trhu, podrývá účinnost a spravedlnost daňových systémů v EU a je rizikem pro ekologickou přeměnu hospodářství; vzhledem k tomu, že to způsobuje a usnadňuje dosahování sociálně bezohledných zisků, což zvyšuje sociální nerovnosti, prohlubuje nedůvěru občanů v demokratické instituce a vytváří prostředí charakterizované demokratickým deficitem;

C.  vzhledem k tomu, že důležitou součást udržitelnosti rozpočtů tvoří zabezpečení naší příjmové základny;

D.  vzhledem k tomu, že daňové podvody a daňové úniky představují nezákonnou činnost spočívající v neplnění daňových povinností, zatímco vyhýbání se daňovým povinnostem je sice legální, avšak nepatřičný způsob využívání daňového systému za účelem snížení daňových povinností či zbavení se nutnosti jejich plnění, a agresivní daňové plánování spočívá ve využívání podružných detailů daňových systémů nebo nesouladu mezi dvěma či více daňovými systémy za účelem snížení daňové povinnosti;

E.  vzhledem k tomu, že praktiky vyhýbání se daňovým povinnostem, které usnadňuje narůstající dematerializace hospodářství, vedou k narušení hospodářské soutěže, které poškozuje evropské podniky a brání růstu.

F.  vzhledem k tomu, že rozsah daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem podrývá důvěru občanů ve spravedlnost a legitimitu systému vybírání daní a ve veřejné finance jako celek;

G.  vzhledem k tomu, že vlivem nedostatečné koordinace daňových politik v EU občanům a podnikům vyvíjejícím v rámci EU přeshraniční činnost vznikají značné náklady a administrativní zátěž, což může vést k nezamýšlenému nezdaňování nebo k daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem;

H.  vzhledem k tomu, že přetrvávající narušování rovnováhy, k němuž dochází v důsledku netransparentních a škodlivě působících daňových mechanismů ze strany některých jurisdikcí, které fungují jako daňové ráje, může vést k vytváření umělých toků a může mít negativní dopady v rámci vnitřního trhu EU; vzhledem k tomu, že škodlivá daňová konkurence v EU je jednoznačně v rozporu se smyslem jednotného trhu; vzhledem k tomu, že je třeba vyvinout větší úsilí o harmonizaci daňových základů v rámci stále užší hospodářské, fiskální a rozpočtové Unie;

I.  vzhledem k tomu, že v zemích zapojených do programů pomoci došlo v posledních letech, kdy zintenzivnily výběr daní a v souladu s návrhy trojky zrušily zvýhodnění, k přesunu mnoha velkých podniků, které tyto země opustily s cílem využít daňových výhod nabízených jinými zeměmi;

J.  vzhledem k tomu, že to ve skutečnosti vedlo k přenesení daňové zátěže na pracující a domácnosti s nízkými příjmy a přimělo vlády k opatřením negativně ovlivňujícím rozsah veřejných služeb;

K.  vzhledem k tomu, že snižování počtu pracovních míst ve většině daňových orgánů členských států, k němuž došlo v posledních letech na základě úsporných opatření, významně ohrozilo provádění akčního plánu Komise;

L.  vzhledem k tomu, že využívání praktik vyhýbání se daňovým povinnostem nadnárodními společnostmi je v rozporu se zásadou spravedlivé hospodářské soutěže a odpovědnosti podniků;

M.  vzhledem k tomu, že odpovědí některých daňových subjektů na opatření přijatá členskými státy pro nápravu nedostatečné transparentnosti bylo přesměrování obchodních transakcí do jiných jurisdikcí s nižší úrovní transparentnosti;

N.  vzhledem k tomu, že jednostranná opatření na úrovni členských států se v mnoha případech ukázala jako neúčinná, nedostatečná, a v některých případech dokonce kontraproduktivní, a je tudíž nutné, aby se začal uplatňovat koordinovaný vícestranný přístup, a to na vnitrostátní úrovni, na úrovni EU i na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že účinný boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům, vyhýbání se daňové povinnosti a agresivnímu daňovému plánování vyžaduje výrazné posílení spolupráce mezi daňovými orgány různých členských států a spolupráce daňových orgánů s jinými donucovacími orgány v daném členském státě;

O.  vzhledem k tomu, že jak uvádí OECD ve své zprávě nazvané „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“, zásadní politickou otázkou, kterou je třeba řešit, je skutečnost, že obecné mezinárodní zásady vyplývající z vnitrostátních zkušeností a týkající se sdílení daňové příslušnosti zaostaly za měnícím se obchodním prostředím; vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby Komise a členské státy hrály aktivnější úlohu na mezinárodní scéně a usilovaly o vytvoření mezinárodních norem vycházejících ze zásad transparentnosti, výměny informací a rušení škodlivých daňových opatření;

P.  vzhledem k tomu, že rozvojové země nedisponují vyjednávací silou k tomu, aby daňové ráje přinutily ke spolupráci, výměně informací a transparentnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že investigativní novináři, nevládní sektor a akademická obec názorně poukázali na případy daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových rájů a řádně o nich informovali veřejnost;

R.  vzhledem k tomu, že posílení prostředků k odhalování daňových podvodů by mělo být provázeno posílením stávajících právních předpisů v oblasti pomoci při vymáhání daní, rovnosti daňového režimu a proveditelnosti pro podniky;

S.  vzhledem k tomu, že evropští ministři financí v únoru 2013 na schůzi skupiny G20 v Moskvě přislíbili přijetí nezbytných opatření v rámci boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a potvrdili, že k žádoucím účinkům nepovedou pouze vnitrostátní opatření;

T.  vzhledem k tomu, že převodní ceny vedoucí k vyhýbání se daňovým povinnostem negativně ovlivňují rozpočty rozvojových zemí, přičemž to nutně vede ke ztrátě v jejich daňových příjmech odhadované na cca 125 miliard eur ročně, což představuje téměř dvojnásobek částky, kterou rozvojové země dostávají jako mezinárodní pomoc;

U.  vzhledem k tomu, že pravomoc přijímat právní předpisy v oblasti daní mají v současné době členské státy;

1.  vítá akční plán Komise a její doporučení, v nichž členské státy vyzývá, aby přijaly bezodkladná a koordinovaná opatření proti daňovým rájům a agresivnímu daňovému plánování;

2.  vítá odhodlání, jež vyjádřili ministři financí skupiny G20, k řešení eroze daňové základny a přesouvání zisků;

3.  naléhavě vyzývá členské státy, aby i nadále zachovávaly svůj závazek, přijaly akční plán Komise a v plném rozsahu provedly obě doporučení; trvá na tom, aby členské státy zahájily seriózní jednání, dokončily postupy přijímání všech zbývajících legislativních návrhů a uplatňovaly opatření týkající se otázek daňových podvodů, daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivního daňového plánování a daňových rájů na územích, která na nich závisí;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že se členským státům dosud nepodařilo dosáhnout dohody o klíčových legislativních návrzích, jako je návrh z roku 2008 na změnu směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb nebo návrh směrnice Rady z roku 2011 o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob;

5.  lituje, že dosud nebylo dosaženo podstatnějšího pokroku v oblasti zdanění v rámci závazků uvedených v Paktu euro plus;

6.  vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je vytvoření platformy pro řádnou daňovou správu„; vyzývá Komisi, aby důkladně kontrolovala provádění obou doporučení ve všech členských státech a aby při práci na platformě konzultovala s vnitrostátními pracovníky v oblasti daní, sociálními partnery a odbory a aby je do této práce zapojila; vyzývá Komisi, aby Radě a Evropskému parlamentu každoročně předkládala zprávu o činnosti a úspěších platformy;

7.  domnívá se, že informace o tajných offshorových bankovních účtech, které zveřejnilo Mezinárodní konzorcium investigativních novinářů v dubnu 2013, podtrhují rozsah a závažnost problému a naléhavou potřebu přijmout nezbytná opatření; v této souvislosti opět vyzývá k posílení evropského a mezinárodního závazku k transparentnosti, který by měl vyústit v mnohostrannou mezinárodní závaznou dohodu o automatické výměně informací v daňových otázkách;

Úloha EU na mezinárodním poli

8.  zdůrazňuje, že EU by měla v OECD, na Globálním fóru pro transparentnost a výměnu informací pro daňové účely, ve skupinách G20 a G8 a na dalších příslušných nadnárodních fórech převzít vedoucí úlohu v diskusích o boji proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým rájům; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby na mezinárodní scéně soustavně zdůrazňovaly zásadní význam posílené spolupráce v boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivnímu daňovému plánování a daňovým rájům; zdůrazňuje, že EU by měla případně přesvědčovat země, které nejsou členy EU, aby budovaly a zlepšovaly účinnost svých systémů vybírání daní uplatňováním zásady transparentnosti, automatickou výměnou informací a zrušením škodlivých daňových opatření, a že by jim měla přitom poskytovat pomoc; vyzývá Komisi a Radu, aby posílily svou technickou pomoc a úsilí o budování kapacit v rozvojových zemích;

9.  za nejdůležitější považuje, aby členské státy zmocnily Komisi k vyjednávání daňových úmluv s třetími zeměmi jménem Unie, místo aby pokračovaly v praxi dvoustranných jednání vedoucích k výsledkům, jež nejsou optimální z pohledu EU jako celku, a často ani pro dotčené členské státy;

10.  zdůrazňuje, že členské státy, které obdržely finanční pomoc(6) nebo o ni požádaly, mají povinnost provádět opatření pro posílení a zlepšení své kapacity v oblasti výběru daní a boje proti daňovým podvodům a daňovým únikům; naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto povinnost rozšířila tak, aby zahrnovala opatření proti praní špinavých peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování;

11.  vyzývá Komisi, aby neposkytovala pomoc z finančních prostředků EU a aby zajistila, aby členské státy neposkytovaly státní podporu nebo přístup k veřejným zakázkám společnostem, které porušují daňové normy EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby požadovaly zveřejnění informací týkajících se všech společností ucházejících se o smlouvy na veřejné zakázky a souvisejících se sankcemi uvalenými na tyto společnosti nebo s jejich odsouzením za daňové protiprávní jednání; navrhuje, aby veřejné orgány dodržovaly povinnosti dohodnuté v rámci směrnice o opožděných platbách, avšak současně mohly začlenit do smlouvy o veřejné zakázce doložku, která jim umožní ukončit smlouvu, pokud poskytovatel/dodavatel následně poruší daňové povinnosti;

12.  vyzývá Komisi, aby navrhla společné normy pro smlouvy o daňových otázkách mezi členskými státy a rozvojovými zeměmi, s cílem zabránit erozi daňové základny v těchto zemích;

13.  vyzývá Komisi, aby vyčlenila více rozpočtových a lidských zdrojů pro GŘ TAXUD, a pomohla mu tak ve vytváření politik EU a návrhů týkajících se zamezení dvojímu nezdanění, daňovým únikům a daňovým podvodům;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých vztazích se třetími zeměmi trvaly na důsledném dodržováním norem EU v daňových otázkách, zejména v případě budoucích dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod;

15.  vítá americký zákon o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA), který je prvním krokem k automatické výměně informací mezi EU a USA s cílem bojovat proti přeshraničním daňovým podvodům a daňovým únikům; vyjadřuje však politování nad tím, že při jednáních s USA byl uplatněn dvoustranný/mezivládní přístup místo společné vyjednávací pozice EU; lituje toho, že výměna informací není plně reciproční; vyzývá v této souvislosti, aby byla dodržována práva občanů EU na ochranu údajů;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pečlivě přezkoumaly a náležitě uplatňovaly doporučení finančního akčního výboru (FATF) z února 2012;

Hlavní cíl – řešení daňového deficitu

17.  vyzývá členské státy, aby se zavázaly ke splnění ambiciózního, ale realistického cíle, že do roku 2020 sníží daňový deficit alespoň na polovinu, což by potenciálně vedlo k postupnému vytváření podstatně vyšších příjmů z daní bez nutnosti zvyšování jejich sazeb;

18.  kromě toho uznává, že rozšíření stávající daňové základny by mohlo členským státům přinést další příjmy spíše než zvyšování sazeb daní nebo zavádění nových daní;

19.  vyzývá Komisi, aby přinejmenším vypracovala komplexní strategii, která bude založena na konkrétních legislativních opatřeních v rámci stávajících Smluv a která povede k vyrovnání daňového deficitu, a aby zajistila, že všechny společnosti působící v EU plní své daňové povinnosti ve všech členských státech, v nichž působí;

20.  zdůrazňuje, že opatření ke snížení daňového deficitu a k boji proti daňovým rájům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem by měla vést k vytvoření spravedlivých a transparentních podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu, přispět k finanční konsolidaci a zároveň snížit úroveň státních dluhů, zvýšit objem veřejných investičních zdrojů, zlepšit účinnost a spravedlivost vnitrostátních daňových systémů a zvýšit celkovou úroveň plnění daňových povinností, a to jak v EU, tak i v rozvojových zemích;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby intenzivněji využívaly program Fiscalis a začlenily do něj za tím účelem strategii snižování daňového deficitu;

22.  žádá Komisi, aby prověřila možnost zavést evropské zdanění přeshraničních modelů obchodování a elektronického obchodu;

NAVRHUJE NÁSLEDUJÍCÍ OPATŘENÍ, KTERÁ BY MĚLA STÁT V POPŘEDÍ EVROPSKÉ STRATEGIE SNIŽOVÁNÍ DAŇOVÉHO DEFICITU:
Daňové podvody a daňové úniky

23.  naléhavě vyzývá členské státy, aby vyčlenily odpovídající lidské zdroje, odborné poradenství a rozpočtové prostředky pro své vnitrostátní systémy daňové správy a pro pracovníky provádějící daňové audity a také zdroje pro odbornou přípravu zaměstnanců daňové správy v oblasti přeshraniční spolupráce týkající se daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem a aby zavedly účinné protikorupční nástroje;

24.  vyzývá Komisi, aby přijala okamžitá opatření týkající se transparentnosti daňových odvodů společností, a to tak, že uloží všem nadnárodním společnostem, aby zveřejňovaly jednoduchý a jediný číselný údaj vyjadřující výši daně, kterou odvedly v každém členském státě, v němž působí;

25.  zdůrazňuje význam společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob a vyzývá členské státy, aby se dohodly na směrnici o tomto základu a aby ji provedly a postupně přešly od nepovinného k povinnému systému, jak je uvedeno v legislativním usnesení ze dne 19. dubna 2012 o návrhu směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB);

26.  domnívá se, že příslušné orgány by měly přijmout opatření k pozastavení či odebrání bankovních licencí finančním institucím a finančním poradcům, kteří napomáhají daňovým podvodům tím, že svým klientům nabízejí produkty či služby, které jim umožňují provádět daňové úniky, nebo odmítají spolupracovat s daňovými orgány;

27.  vítá začlenění seznamu daňových trestných činů jako predikativního protiprávního jednání v oblasti praní peněz do působnosti nové směrnice o praní peněz (2013/0025 (COD)) a vyzývá, aby tato směrnice byla urychleně provedena; vybízí Komisi, aby předložila návrhy harmonizovaného potírání daňových podvodů v rámci trestního práva, zvláště co se týče přeshraničního a vzájemného vyšetřování; upozorňuje Komisi, aby navázala intenzivnější spolupráci s dalšími subjekty pověřenými vymáháním právních předpisů EU, zejména s orgány odpovědnými za boj proti praní peněz, za spravedlnost a sociální zabezpečení;

28.  vyzývá členské státy, aby ze svého vnitrostátního práva odstranily veškeré překážky, které brání spolupráci a výměně daňových informací s orgány EU a v rámci členských států, zároveň však aby zajistily účinnou ochranu osobních údajů daňových poplatníků;

29.  vyzývá Komisi, aby vymezila oblasti, kde by mohla být zlepšena regulace EU a správní spolupráce členských států s cílem omezit daňové podvody, včetně náležitého využívání programů Fiscalis a Clo;

30.  vítá přijetí nového rámce pro správní spolupráci Radou a vyzývá členské státy, aby jej urychleně provedly;

31.  vybízí členské státy k vyhledávání „podezřelých“ údajů o daňových únicích z dalších registrů vedených státní správou, jako jsou databáze motorových vozidel, pozemků, jachet a dalších hmotných statků, a ke sdílení těchto údajů s ostatními členskými státy a Komisí;

32.  zdůrazňuje, že pro úspěšnější boj proti podvodům spojeným s DPH, a zejména kolotočovým podvodům, je důležité provádění nových strategií a lepší využívání stávajících struktur EU; v tomto ohledu naléhavě žádá Radu, aby urychleně přijala a provedla směrnici, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH;

33.  vybízí členské státy, aby i nadále zlepšovaly souběžné kontroly v rámci nového programu Fiscalis 2020 s cílem odhalit a potírat přeshraniční daňové podvody a aby usnadnily přítomnost zahraničních úředníků u orgánů daňové správy a během správního vyšetřování; zdůrazňuje význam posílené spolupráce mezi daňovými orgány a dalšími orgány pověřenými vymáháním práva, zejména za účelem sdílení informací získaných v souvislosti s vyšetřováním v oblasti praní peněz a souvisejících daňových trestných činů;

34.  připomíná, že šedou ekonomiku nelze odstranit, pokud nebudou poskytnuty vhodné pobídky; dále navrhuje, aby byly členské státy povinny vypracovat na základě srovnávacích přehledů zprávy o tom, do jaké míry se jim daří omezovat šedou ekonomiku;

35.  podporuje úsilí Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) o zavedení identifikátorů právnických osob jakožto krok k zajištění sledovatelnosti a transparentnosti finančních transakcí, což je klíčové pro zjednodušení boje proti daňovým podvodům;

36.  poukazuje na to, že zrušení daňových zvýhodnění vytváří prostor pro rozsáhlé reformy, jež povedou k nekomplikovanému, srozumitelnému a spravedlivému systému zdanění;

37.  upozorňuje na skutečnost, že právní kroky namířené proti daňovým podvodům jsou složité a zdlouhavé a že osoby, jejichž vina je prokázána, jsou nakonec potrestány poměrně mírně, čímž se z daňových podvodů stává relativně bezrizikový trestný čin;

38.  zdůrazňuje potenciál elektronické veřejné správy při zvyšování transparentnosti a boji proti podvodům a korupci, a tudíž pro posílení ochrany veřejných financí; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí právní předpisy, které umožní průběžné inovace;

39.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost problému nesouladu mezi různými typy daňových systémů členských států;

40.  konstatuje nicméně, že jelikož je DPH „vlastním zdrojem“, daňové úniky v této oblasti mají přímé dopady na hospodářství členských států a rozpočet EU; připomíná, že podle Účetního dvora mají daňové úniky v oblasti DPH dopad na finanční zájmy členských států i na rozpočet EU, protože vedou ke snížení vlastních zdrojů odvozených z DPH; tuto ztrátu vyrovnává zdroj odvozený z hrubého národního důchodu, což deformuje příspěvky jednotlivých členských států do rozpočtu EU; daňové podvody navíc ohrožují fungování vnitřního trhu a narušují spravedlivou hospodářskou soutěž(7);

41.  konstatuje, že systém DPH v EU představuje významnou část veřejných příjmů – v roce 2009 činil 21 %(8), ale je také příčinou vysokých a zbytečných nákladů na zajištění řádného výběru a rozsáhlých daňových úniků;

42.  upozorňuje na skutečnost, že od zavedení DPH se model jejího výběru nezměnil; zdůrazňuje, že s ohledem na řadu změn, k nimž došlo v technologiích a hospodářském prostředí, je tento model zastaralý a jeho další používání vede k významným ztrátám;

43.  zdůrazňuje, že řádné fungování celního systému má přímé dopady na výpočet DPH; je znepokojen skutečností, že celní kontroly v EU nefungují řádně, což vede ke značným ztrátám v oblasti DPH(9); považuje za nepřijatelné, že ve většině členských států nemají daňové orgány přímý přístup k celním údajům, a že je tudíž nemožné automatizovat ověřování prostřednictvím porovnávání těchto údajů s daňovými údaji; upozorňuje na skutečnost, že zločinné organizace jsou si dobře vědomy nedostatků stávajícího systému;

44.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily přijetí opatření, která by umožnila využít finanční prostředky zabavené v trestních řízeních ve věcech týkajících se daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem pro sociální účely; vyzývá proto, aby byla podstatná část finančních prostředků zabavených v trestních řízeních využita pro sociální účely a vrácena tak do místních a regionálních hospodářství, jež byla daňovými trestnými činy přímo či nepřímo dotčena;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily prostředí, v němž bude v plné míře chráněna úloha občanské společnosti při odhalování případů daňových podvodů a daňových rájů, mimo jiné prostřednictvím vytvoření účinných systémů ochrany oznamovatelů a novinářských zdrojů;

Vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivní daňové plánování

46.  vyzývá členské státy, aby přednostně přijaly a provedly směrnici o zdanění příjmů z úspor v pozměněném znění, tak aby byly odstraněny nedostatky stávající směrnice a lépe se předcházelo daňovým únikům;

47.  vítá mezinárodní diskusi o aktualizaci pokynů OECD o stanovování převodních cen, tj. o přesunu zisků do daňových rájů s cílem vyhnout se tak placení daní v rozvinutých a rozvojových zemích; žádá Komisi a členské státy, aby neprodleně učinily nezbytné kroky a přezkoumaly stávající pravidla o stanovování převodních cen, zejména pokud jde o přesun rizik a nehmotných statků, umělé rozdělování vlastnictví kapitálu mezi jednotlivé právní subjekty v rámci skupiny a transakce mezi těmito subjekty, jež by se zřídkakdy uskutečnily mezi nezávislými subjekty; vyzývá Komisi, aby vytvořila systém předběžných cenových dohod použitelný ke stanovování převodních cen, čímž by se ke stávajícím povinnostem v rámci pokynů EU k dokumentaci o převodních cenách doplnil nový požadavek; navrhuje, aby u transakcí s jurisdikcemi uvedenými na černé listině byly dokumentace a požadavky na daňové prohlášení obsáhlejší;

48.  vítá pokrok, k němuž došlo v rámci podávání zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí na základě směrnice o účetnictví a směrnice o transparentnosti; vyzývá Komisi, aby jako další krok zavedla pro přeshraniční společnosti ve všech odvětvích povinnost podávat zprávy rozčleněné podle jednotlivých zemí, které by posílily transparentnost platebních transakcí (prostřednictvím požadavku na zveřejnění informací o povaze činností společnosti a o její zeměpisné poloze, obratu, počtu zaměstnanců v přepočtu na plný úvazek, zisku nebo ztráty před zdaněním, daně ze zisku nebo ztráty a o státní podpoře obchodní činnosti celé skupiny získané v jednotlivých zemích), s cílem sledovat dodržování pravidel pro řádné stanovení převodních cen;

49.  vyzývá k tomu, aby byl návrh na revizi směrnice proti praní peněz doplněn zavedením povinnosti vést veřejně dostupné státní rejstříky skutečných majitelů společností, trustů, nadací a dalších obdobných právních struktur;

50.  vyzývá členské státy, aby účinněji uplatňovaly kodex chování pro zdanění podniků a aby na úrovni Rady poukázaly na oblasti, ve kterých je naléhavě nezbytné přijmout politická rozhodnutí; vyzývá Komisi, aby aktivně zasahovala v případech, kdy se skupina pro kodex chování nemůže dohodnout na postupech, které by umožnily odstranit nesrovnalosti ve vnitrostátních daňových systémech;

51.  vyzývá Komisi, aby připravila a prosazovala kodex chování pro auditory a poradce; vyzývá auditorské společnosti, aby upozorňovaly vnitrostátní daňové orgány na jakékoli náznaky agresivního daňového plánování auditované společnosti;

52.  domnívá se, že auditoři by neměli mít možnost poskytovat zakázané neauditní služby a že služby v oblasti daňového poradenství, které se týkají strukturování transakcí a daňových konzultací, je třeba za takové služby považovat;

53.  konstatuje, že klíčovou podmínkou úspěšné výměny informací mezi vnitrostátními daňovými správami je spolehlivá identifikace daňových poplatníků; vyzývá Komisi, aby urychlila práci na tvorbě evropského daňového identifikačního čísla (TIN), jež by se přidělilo všem fyzickým a právnickým osobám zapojeným do přeshraničních transakcí; je toho názoru, že TIN by mělo být propojeno s mezinárodní a otevřenou databází systému výměny informací o DPH (VIES) a mělo by pomoci při odhalování neodvedených daní a dalšího vyhýbání se povinnostem;

54.  vyzývá Komisi, aby v roce 2013 předložila návrh na přezkum směrnice o mateřských a dceřiných společnostech a směrnice o úrocích a licenčních poplatcích s cílem přezkoumat ustanovení proti zneužívání a sladit tato ustanovení v obou směrnicích a zabránit dvojímu nezdanění, které v EU usnadňují hybridní subjekty a finanční nástroje;

55.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v zájmu potírání agresivního daňového plánování co nejdříve provedly návrh Komise na zavedení obecného pravidla proti zneužívání a aby do svých úmluv o zamezení dvojího zdanění doplnily doložku o dvojím nezdanění; vybízí členské státy, aby neuznávaly slevy na dani vyplývající z vykonstruovaných operací nebo postrádající hospodářské odůvodnění; doporučuje zahájit práci na standardním souboru pravidel o zabránění dvojího zdanění určeného členským státům EU;

56.  vítá práci Komise na vytváření evropského kodexu daňového poplatníka; domnívá se, že tento kodex pomůže zvýšit legitimitu a srozumitelnost daného daňového systému, posílit spolupráci a důvěru mezi daňovými správami a daňovými poplatníky a umožní zajistit větší transparentnost práv a povinností daňových poplatníků;

57.  vybízí Komisi a členské státy, aby vytvořily účinné mechanismy výběru daní, které zmenší odstup mezi daňovými poplatníky a daňovými orgány a rozšíří využívání moderních technologií; vyzývá Komisi, aby se vypořádala se složitostí zdanění elektronického obchodu vytvořením vhodných norem EU;

58.  vyzývá členské státy, aby zajistily co největší transparentnost lobbingu ve finančním odvětví, který často vede k legálnímu vyhýbání se daňovým povinnostem a k režimům agresivního daňového plánování;

59.  vybízí Komisi, aby právními předpisy upravila finanční toky z členských států do třetích zemí, jejichž účelem je vyhýbání se daňovým povinnostem, a aby vytvořila vyvážený a konkurenceschopný daňový rámec;

60.  naléhavě žádá Komisi, aby přijala opatření týkající se podnikových útvarů zaměřených na agresivní daňové plánování, zejména v odvětví finančních služeb;

61.  vyzývá Komisi, aby provedla hloubkovou studii týkající se rozdílů mezi oficiálními a skutečnými sazbami daně z příjmů právnických osob v členských státech s cílem zajistit, aby se diskuse o daňové harmonizaci opírala o objektivní údaje;

62.  vybízí členské státy, aby oznamovaly a zveřejňovaly daňové výměry stanovené vnitrostátními orgány pro jednotlivé přeshraniční společnosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby při vyměřování daně důsledně požadovaly od přeshraničních společností splnění zásadních požadavků na obsah;

63.  podotýká, že ačkoliv jsou trusty často využívány jako prostředek k daňovým únikům, se znepokojením konstatuje, že většina zemí nevyžaduje registraci právních ujednání; vyzývá EU k zavedení evropského rejstříku trustů a dalších subjektů s utajenou vlastnickou strukturou, což je předpokladem pro řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem;

Daňové ráje

64.  vyzývá k tomu, aby EU zaujala vůči daňovým rájům společný postoj;

65.  vítá závazek Komise prosazovat automatickou výměnu informací jakožto budoucí evropský i mezinárodní standard transparentnosti a výměny informací v daňové oblasti; znovu vyzývá k přijetí opatření přesahujících rámec OECD, jejichž cílem by bylo řešení nezákonných finančních toků, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem s ohledem na jejich nejrůznější negativa; vyjadřuje politování nad skutečností, že OECD dovoluje vládám, aby se vyhnuly uvedení na její černé listině pouze na základě toho, že slíbí, že budou postupovat v souladu se zásadami výměny informací, ale aniž by zajistily, že budou tyto zásady skutečně uvedeny do praxe; domnívá se také, že požadavek týkající se uzavření dohod s dalšími dvanácti státy, aby mohly být vyňaty z černé listiny, není objektivně podložený, protože se nezakládá na žádných kvalitativních ukazatelích pro vypracování objektivního hodnocení toho, nakolik jsou dodržovány postupy řádné správy

66.  vyzývá Komisi, aby přijala jednoznačnou definici a společný soubor kritérií pro identifikaci daňových rájů a rovněž vhodná opatření vůči takto identifikovaným jurisdikcím, která by byla prováděna do 31. prosince 2014, a aby zajistila jejich důsledné uplatňování ve všech právních předpisech EU; navrhuje, aby tato definice vycházela z norem OECD pro transparentnost a výměnu informací a ze zásad a kritérií kodexu chování; v této souvislosti se domnívá, že určitou jurisdikci je třeba považovat za daňový ráj, pokud je splněno několik z následujících ukazatelů:

   i) výhody jsou poskytovány pouze nerezidentům nebo v souvislosti s transakcemi prováděnými s nerezidenty,
   ii) výhody se nevztahují na vnitrostátní trh, takže nemají dopad na vnitrostátní daňovou základnu,
   iii) výhody jsou poskytovány i bez jakékoliv skutečné hospodářské činnosti a významné ekonomické přítomnosti na území jurisdikce, která tyto daňové výhody nabízí,
   iv) pravidla pro stanovení zisku, pokud jde o činnosti v rámci nadnárodní skupiny společností, se odchylují od mezinárodně uznávaných zásad, zejména pravidel dohodnutých v rámci OECD,
   v) daňová opatření nejsou dostatečně transparentní, včetně situace, kdy správní orgány netransparentním způsobem zmírňují ustanovení právních předpisů,
   vi) jurisdikce neukládá žádné nebo ukládá symbolické daně z příslušného příjmu,
   vii) existují právní předpisy či správní postupy, které zabraňují účinné výměně informací s ostatními orgány státní správy, a to informací sloužících k daňovým účelům a týkajících se daňových poplatníků využívajících nulové nebo symbolické zdanění, což porušuje normy stanovené v článku 26 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku;
   viii) jurisdikce vytváří netransparentní a utajované struktury, které vedou k neúplnosti a netransparentnosti při sestavování a fungování rejstříků společností a rejstříků trustů a nadací,
   ix) výbor FATF zařadil jurisdikci na seznam nespolupracujících zemí či území;

67.  naléhavě vyzývá Komisi, aby do 31. prosince 2014 sestavila a vytvořila veřejnou evropskou černou listinu daňových rájů; v této souvislosti vyzývá příslušné orgány, aby:

   pozastavily nebo ukončily platnost stávajících úmluv o dvojím zdanění s jurisdikcemi uvedenými na této černé listině a iniciovaly uzavření úmluv o dvojím zdanění s jurisdikcemi, které přestaly fungovat jako daňové ráje,
   zakázaly společnostem, které sídlí v jurisdikcích uvedených na černé listině, přístup k veřejným zakázkám EU na poskytování zboží a služeb a aby zamítly jejich žádosti o státní podporu,
   společnostem, které nadále provádějí transakce zahrnující subjekty náležející k jurisdikcím uvedeným na černé listině, zabránily v přístupu ke státní podpoře a k podpoře z prostředků EU,
   revidovaly směrnice o auditu a o účetnictví tak, aby v nich byl obsažen požadavek na oddělené účetnictví a audit zisků a ztrát každé holdingové společnosti daného právního subjektu EU, který se nachází v jurisdikcích uvedených na černé listině,
   zakázaly finančním institucím a finančním poradcům EU zakládat nebo zachovávat dceřiné společnosti a pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a aby zvážily možnost odnětí licencí evropských finančním institucím a finančním poradcům, kteří zachovávají pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a nadále v nich působí,
   zavedly zvláštní daň na veškeré transakce směřující do jurisdikcí uvedených na černé listině a na transakce z těchto jurisdikcí odcházející,
   zajistily zrušení výjimek z uplatňování zdanění u zdroje pro jednotlivce, kteří jsou pro daňové účely nerezidenty v jurisdikcích uvedených na černé listině,
   zvážily možnosti neuznávat v EU právní status společností založených v jurisdikcích uvedených na černé listině,
   uplatňovaly celní překážky při obchodování se třetími zeměmi uvedenými na černé listině,
   zintenzivnily dialog mezi Komisí a Evropskou investiční bankou s cílem zajistit omezení investic pro projekty, příjemce a prostředníky z jurisdikcí uvedených na černé listině;

Mezinárodní rozměr

68.  je toho názoru, že minimální standardy uvedené v doporučení Komise a týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy, by se měly výslovně vztahovat i na samotné členské státy;

69.  vyzývá členské státy, aby nabízely spolupráci a pomoc rozvojovým třetím zemím, které nefungují jako daňové ráje, a účinně jim pomáhaly v boji proti daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, zejména prostřednictvím opatření v oblasti budování kapacit; podporuje výzvu Komise, aby členské státy na omezenou dobu za tímto účelem vyslaly do těchto zemí daňové odborníky;

70.  vyzývá Komisi, aby plně přispěla k dalšímu rozvoji projektu OECD v oblasti eroze daňové základy a přesouvání zisků tím, že bude sdílet analýzy týkající se problematických daňových systémů v členských státech a změn, které jsou v členských státech a na úrovni EU zapotřebí pro zabránění daňovým podvodům, daňovým únikům a jakékoli formě agresivního daňového plánování; vyzývá Komisi, aby o tomto procesu pravidelně podávala zprávu Radě a Parlamentu;

71.  zdůrazňuje, že je třeba, aby rozvojové země za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí mobilizovaly a zabezpečily daňové zdroje, neboť jsou předvídatelnější a udržitelnější než zahraniční pomoc a pomoc při snižování dluhu; konstatuje však, že poměr daňových zdrojů k HDP je ve většině rozvojových zemí nízký, přičemž tyto země čelí sociálním, politickým a správním obtížím při zavádění zdravého systému veřejných financí, v důsledku čehož jsou zvlášť ohroženy daňovými úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany daňových poplatníků, a to fyzických osob i společností;

72.  se znepokojením konstatuje, že mnohé rozvojové země se nalézají ve velmi slabé vyjednávací pozici vůči určitým přímým zahraničním investorům, kteří hledají nejsnazší možnost, jak získat daňové subvence a dosáhnout osvobození od daně; soudí, že v případě rozsáhlých investic by se mělo od společností vyžadovat, aby se konkrétně zavázaly, že projekty budou mít pozitivní dopad na hospodářský a sociální rozvoj na místní či celostátní úrovni

73.  poukazuje na to, že hlavním vysvětlením toho, proč v rozvojových zemích vzniká dluh, je nezákonný odliv prostředků, přičemž agresivní daňové plánování je v rozporu se zásadami sociální odpovědnosti podniků;

74.  konstatuje, že daňové systémy mnoha rozvojových zemí nejsou v souladu s mezinárodními normami (naopak se v nich projevuje nejasná daňová příslušnost a neefektivnost daňové správy, vysoká míra korupce, nedostatečná kapacita pro zřízení a vedení dobře fungujících daňových rejstříků atd.); vyzývá EU, aby rozšířila svou pomoc v rámci působnosti nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu (ERF), pokud jde o daňovou správu a řešení mezinárodních daňových podvodů a nadměrné optimalizace prostřednictvím budování kapacit rozvojových zemí pro odhalování a stíhání nekalých postupů díky posílené spolupráci daňových správ; domnívá se rovněž, že by bylo vhodné podporovat hospodářskou obnovu rozvojových zemí, které jsou daňovými ráji;

75.  vítá první kroky, které byly učiněny v rámci vzájemného hodnocení globálního fóra o daňových únicích; je nicméně přesvědčen, že zaměření na systém OECD pro výměnu informací „na požádání“ povede k tomu, že standardy globálního fóra budou při omezování nezákonných finančních toků neúčinné;

76.  poukazuje na to, že při posilování dvoustranného přístupu místo mnohostranného řešení nadnárodních daňových otázek, mohou úmluvy o zamezení dvojího zdanění podněcovat ke stanovování převodních cen a k regulační arbitráži; vyzývá proto Komisi, aby upustila od podpory těchto úmluv a místo nich prosazovala úmluvy o výměně informací, neboť úmluvy o zamezení dvojího zdanění obvykle vedou ke ztrátám na daních pro rozvojové země v důsledku nižších sazeb zadržené daně z dividend, úroků a licenčních poplatků;

o
o   o

77.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, OECD a Odbornému výboru OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech, dozorčímu výboru OLAF a úřadu OLAF.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0137.
(2) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 37.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0135.
(4) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 29.
(5) http://ec.europa.eu/taxation_customs/common/publications/studies/index_en.htm
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, jež čelí závažným problémům z hlediska své finanční stability v rámci eurozóny nebo jsou těmito problémy ohroženy.
(7) Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 13/2011, s. 11, odst. 5.
(8) Evropský parlament, generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce A (Hospodářská politika a politika v oblasti vědy): „Simplifying and Modernising VAT in the Digital Single Market’ (IP/A/IMCO/ST/2012_03), září 2012, http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=75179
(9) Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 13/2011 konstatoval, že uplatňování celního režimu 42 způsobilo v roce 2009 extrapolované ztráty ve výši přibližně 2,2 miliardy EUR v sedmi auditovaných členských státech, což ve zmíněných členských státech představuje 29 % DPH, která by teoreticky měla být uplatněna ze základu daně všech dovozů, které se uskutečnily v rámci celního režimu 42 v roce 2009.


Výroční zpráva o daních: jak uvolnit potenciál hospodářského růstu EU
PDF 343kWORD 80k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 o výroční zprávě o daních: jak uvolnit potenciál EU k hospodářskému růstu (2013/2025(INI))
P7_TA(2013)0206A7-0154/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU) a na články 26, 110 až 115 a 120 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (COM(2008)0727), který předložila Komise,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady předložený Komisí, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (COM(2012)0631),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (COM(2011)0121), který předložila Komise,

–  s ohledem na návrh směrnice Rady předložený Komisí, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (COM(2011)0169),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 11. září 2012 o zdanění příjmů právnických osob: společný systém zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (přepracované znění)(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 o akčním plánu pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům (COM(2012)0722),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2012 o posílení jednotného trhu odstraněním přeshraničních daňových překážek pro osobní automobily (COM(2012)0756),

–  s ohledem na návrh nařízení předložený Komisí, kterým se zavádí akční program pro oblast daní v Evropské unii na období let 2014–2020 (Fiscalis 2020) (COM(2012)0465),

–  s ohledem na zprávu Komise o veřejných financích v HMU (European Economy, č. 4/2012),

–  s ohledem na své usneseni ze dne 16. ledna 2013 o veřejných financích v HMU - 2011 a 2012(2),

–  s ohledem na zprávu Komise o daňových reformách v členských státech EU (European Economy, č. 6/2012),

–  s ohledem na zprávu OECD „Current Tax Agenda 2012(3) (Aktuální otázky zdanění za rok 2012),

–  s ohledem na zprávu OECD „Addressing Base Erosion and Profit Shifting“ (Eroze daňové základny a přesouvání zisků)(4),

–  s ohledem na studii Deutsche Bank ze dne 5. října 2012 o důsledcích systémů zdanění pro hospodářský růst v Evropě(5),

–  s ohledem na strategii Evropa 2020 (COM(2010)2020),

–  s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ze dne 10. července 2012(6),

–  s ohledem na sdělení Komise „Roční analýza růstu na rok 2013“ (COM(2012)0750),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. února 2013 týkající se zprávy o mechanismu varování pro rok 2013(7),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dnů 29. června, 19. října a 14. prosince 2012,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení ze zasedání ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, které se konalo v Moskvě ve dnech 15.–16. února 2013(8),

–  s ohledem na pracovní program irského předsednictví Rady,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7–0154/2013),

A.  vzhledem k tomu, že podle prognóz čeká ekonomiky členských států EU v blízké budoucnosti mírný až negativní hospodářský růst a vývoj zaměstnanosti – v mnoha případech kvůli tomu, že skladba současných politik není dostatečně zaměřena na investice, konkurenceschopnost, zaměstnanost a spravedlivé a účinné zdanění; vzhledem k tomu, že celá eurozóna zažívá recesi s dvojitým dnem;

B.  vzhledem k tomu, že od vypuknutí nedávné dluhové krize se v řadě členských států poměrně výrazně změnila struktura daňových příjmů, a že je tedy obtížné odlišit strukturální a cyklické důsledky této změny; vzhledem k tomu, že při vytváření daňové politiky by měly být plně zohledněny zásady subsidiarity a víceúrovňové správy v souladu s příslušnými právními předpisy členských států;

C.  vzhledem k tomu, že členské státy musí kvůli krizi, která odhalila strukturální nedostatky některých ekonomik v EU a která i nadále oslabuje potenciál k hospodářskému růstu v EU, vyřešit nelehký úkol, jak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a jak současně podpořit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst;

D.  vzhledem k tomu, že od přelomu tisíciletí lze v EU vypozorovat trend zavádění daňového systému, který více napomáhá růstu;

E.  E vzhledem k tomu, že daňové systémy v EU by měly být vstřícnější k podnikům, aby posílily jejich kapacity pro vytváření hospodářského růstu a pracovních míst;

F.  vzhledem k tomu, že v kontextu pomalého růstu a recese způsobují pozdní převody zálohových daňových plateb společnostem další problémy s likviditou;

G.  vzhledem k tomu, že důsledky krize by měly být zmírněny daňovou politikou v souladu se strategií Evropa 2020, jejíž cíle by měly být prioritou;

H.  vzhledem k tomu, že v zájmu obnovení důvěryhodnosti rozpočtových politik a snížení státních dluhů je nezbytné upravit rozpočtové výdaje, rychle zavést strukturální reformy podporující růst, zefektivnit metody výběru daní a některé daně upravit, a současně zajistit, aby se pozornost pokud možno prioritně zaměřila na daně ukládané na kapitálové transakce, na činnosti poškozující životní prostředí a na některé typy spotřebních daní spíše než na daně, které jsou ukládané za práci;

I.  vzhledem k tomu, že inteligentní a aktivní rozvoj politiky v oblasti ekologického zdanění je klíčem k uplatňování zásady „znečisťovatel platí“, k podpoře růstu a k vytváření udržitelných perspektiv růstu;

Obecné úvahy

1.  konstatuje, že daňová politika spadá nadále do vnitrostátních pravomocí, a že je proto třeba respektovat různé daňové systémy členských států; shledává, že přenesení pravomocí v oblasti zdanění z vnitrostátní na unijní úroveň vyžaduje změnu Smlouvy, k čemuž je zapotřebí jednohlasného souhlasu všech členských států; domnívá se však, že to nevylučuje účinnou koordinaci daňových úprav na evropské úrovni; zdůrazňuje, že při vytváření daňové politiky by měly být plně zohledněny zásady subsidiarity a víceúrovňové správy v souladu s příslušnými právními předpisy členských států;

2.  konstatuje, že optimální nastavení daňových systémů závisí na mnoha činitelích, a proto se mezi jednotlivými zeměmi liší; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné daňové politiky náležitě naplánovat a upravit v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu;

3.  zdůrazňuje, že byla zlepšena koordinace daňových politik, ale podotýká, že občané a podniky v EU, kteří provádějí přeshraniční činnosti, se stále potýkají se značnými náklady, administrativní zátěží a nedostatky v právních předpisech, jež musí být co nejdříve odstraněny, mají-li být plně využity výhody jednotného trhu;

4.  konstatuje, že spravedlivá a zdravá konkurence mezi různými daňovými systémy existujícími v rámci jednotného trhu stimuluje evropské ekonomiky; na druhé straně však zdůrazňuje, že škodlivá daňová soutěž má neblahé hospodářské důsledky; s ohledem na zprávu OECD o erozi daňové základny a přesouvání zisků zdůrazňuje stěžejní význam funkčních institucí, které vycházejí z řádného a spravedlivého právního a správního rámce;

5.  shledává, že kromě zajištění souladu s udržitelnými fiskálními politikami, je k dosažení ekonomické rovnováhy nezbytné zavádět opatření na podporu růstu, jako je boj proti daňovým podvodům a únikům, přesun zdanění do oblastí, které více podporují růst, funkční daňové úlevy pro osoby samostatně výdělečně činné i pro malé a střední podniky; tato opatření by měla zejména usilovat o podporu inovací a výzkumu a vývoje;

6.  zdůrazňuje, že je v zájmu podniků a občanů, aby bylo na jednotném trhu vytvořeno přehledné, předvídatelné, stabilní a transparentní daňové prostředí, neboť netransparentní daňové předpisy brání přeshraničním činnostem a zahraničním investicím domácích subjektů v EU; doporučuje, aby jednotlivcům a podnikům bylo poskytováno více kvalitnějších informací o daňových pravidlech, požadavcích a předpisech každého členského státu;

7.  doporučuje, aby členské státy při úpravách stávajících daní a zavádění daní nových postupovaly opatrně a zajistily, aby tyto úpravy byly příznivé pro růst a aby občané a podnikatelský sektor měli dostatek času a náležité prostředky na přípravu, než nová fiskální opatření vstoupí v platnost;

8.  je znepokojen tím, že v mnoha členských státech může politika většího zdanění spotřebního zboží prohloubit sociální nerovnosti; vyzývá členské státy, aby tomuto potenciálnímu problému věnovaly pozornost a pečlivě posoudily nepříznivé dopady narušení progresivity daňového systému jako celku; domnívá se, že systém DPH by měl být do jisté míry flexibilní, kdy na některé kategorie produktů by bylo možné – v řádně odůvodněných případech podle směrnice o společném systému DPH, které souvisejí např. s kulturními nebo základními potřebami – ukládat nižší daňové sazby, než je obvyklé

9.  domnívá se, že má-li se rozpočet EU stát užitečným nástrojem k posílení růstu, je zapotřebí, aby Komise disponovala vlastními zdroji, což by jí zajistilo větší nezávislost při vytváření jejích návrhů;

Určování skrytých zdrojů, které by prostřednictvím daňové politiky mohly přispět k hospodářskému růstu

10.  konstatuje, že hospodářský rozvoj závisí na činitelích, jako je pracovní síla, kapitál, technologický pokrok, účinné využívání zdrojů a produktivita, a že by jim daňová politika měla v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu věnovat patřičnou pozornost; v zájmu dosažení tohoto cíle proto zdůrazňuje význam koordinovaného postupu při rozhodování;

11.  podotýká, že daňová politika by měla být navržena tak, aby posilovala hospodářství, mimo jiné vybudováním daňových systémů, jež dlouhodobě stimulují celkovou poptávku, podněcují činnosti zaměřené na vývoz a podporují tvorbu pracovních míst a udržitelný rozvoj;

12.  předpokládá, že zvýšení daní v některých oblastech, např. spotřebních daní, by mohlo mít určité pozitivní dopady díky uvolnění dalších prostředků, což by bylo prospěšné pro občany a reálnou ekonomiku.

13.  zdůrazňuje, že vytvoření daňových pobídek pro výzkum a vývoj by pravděpodobně bylo v dlouhodobém horizontu přínosné v podobě hospodářského růstu a vytváření pracovních míst v hospodářství založeném na znalostech, zejména pokud by tyto pobídky byly součástí vyvážené celkové strategie v oblasti zdanění; domnívá se, že by tato skutečnost měla být zohledněna na evropské a vnitrostátní úrovni;

14.  uznává, že další příjmy pro členské státy by mohlo spíše než zvýšení daňových sazeb nebo zavedení nových daní přinést rozšíření již existující daňové základny;

15.  připomíná, že snížení daní by se mělo zakládat na stabilní a odpovědně plánované fiskální politice, která nikterak neohrožuje udržitelnost veřejných financí a kterou doprovází opatření zaměřená na zvýšení konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti;

16.  domnívá se, že z výsledků zevrubné analýzy vyplývá, že je třeba vytvořit unijní informační systém o daních, jenž by neměl sloužit ke sjednocení různých vnitrostátních daňových struktur, nýbrž k jejich progresivní a transparentní koordinaci vedením záznamů o snižování a zvyšování sazeb v rámci jednotlivých struktur;

17.  konstatuje, že pro fungování takového systému by byl dobrým základem rámec evropského semestru, protože by spolu s určitými dalšími makroekonomickými opatřeními umožňoval přehledně sledovat různé daňové politiky jednotlivých členských států a plně by zohledňoval obecné hospodářské prognózy, obecné zásady a vyhlídky dotčených členských států a společné evropské cíle; vybízí proto Komisi a členské státy, aby do evropského semestru zahrnuly strategii na snížení daňového deficitu;

18.  bere na vědomí užší spolupráci na zavedení daně z finančních transakcí v 11 členských státech, které společně představují dvě třetiny HDP v EU;

19.  zdůrazňuje, že v zemích s vysokými pracovními náklady v porovnání s produktivitou, což ztěžuje tvorbu pracovních míst, by mohla být prozkoumána případná daňová opatření na snížení těchto nákladů a/nebo zvýšení produktivity a současně by se mělo vynaložit veškeré úsilí na zvýšení produktivity; zdůrazňuje, že daňové reformy musí podporovat účast na trhu práce v zájmu zvýšení nabídky pracovní síly a podpory začleňování; v této souvislosti zdůrazňuje, že by vždy měla být respektována práva zaměstnanců a úloha sociálních partnerů;

20.  vítá iniciativu Komise vypracovat jednotné pokyny pro výpočet daně z příjmu právnických osob; vyzývá členské státy, aby schválily a zavedly společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob; zdůrazňuje, že hlavním vodítkem by pro tyto účely mělo být stanovisko Parlamentu;

21.  zdůrazňuje významný růstový potenciál, který představuje snížení a odstranění daňových překážek pro přeshraniční činnosti v rámci jednotného trhu; upozorňuje na skutečnost, že revize směrnice o DPH, práce na společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob a rozvoj administrativní spolupráce v oblasti zdanění mají klíčový význam pro plné využití tohoto potenciálu;

22.  vyzývá Komisi, aby okamžitě učinila kroky k posílení transparentnosti a regulace rejstříků firem a rejstříků trustů a nadací;

23.  vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s vnitrostátními daňovými orgány plně podpořily iniciativy Komise, jejichž cílem je zmírnit fiskální překážky při přeshraničních činnostech, a napomoci tak užší koordinaci a spolupráci v této oblasti; vybízí členské státy, aby plně využily potenciálu, který nabízejí programy Fiscalis a Customs; vyzývá Komisi, aby určila další oblasti, v nichž lze zdokonalit právní předpisy EU a administrativní spolupráci s členskými státy v zájmu omezení daňových podvodů a agresivního daňového plánování;

24.  vyzývá členské státy, aby postupovaly velmi obezřetně v případě pomalého růstu nebo recese a vyvarovaly se pozdnímu převádění zálohových daňových plateb, neboť to může vést k dalším problémům s likviditou, zejména v případě MSP;

Potírání daňových podvodů a úniků a zrušení dvojího zdanění, dvojího nezdanění a diskriminačních opatření proti podnikům EU

25.  vyzývá členské státy, aby výrazně zlepšily své kapacity pro dohled nad daněmi a pro výběr daní, a získaly tak další zdroje na podporu růstu a tvorby pracovních míst, jak stanoví strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že by bylo vhodné shromáždit vnitrostátní osvědčené postupy efektivnější správy daní – nejlépe v evropském kodexu osvědčených postupů v rámci unijního informačního systému o daních – a pečlivě je zohledňovat; je znepokojen tím, že řada členských států má tendenci snižovat počty zaměstnanců a další zdroje daňových úřadů a podobných orgánů; zdůrazňuje, že by to mohlo oslabit jejich schopnost poskytovat spravedlivé a účinné služby podnikům a jednotlivcům i jejich boj proti daňovým podvodům a únikům; v této souvislosti naléhavě vyzývá členské státy, aby vyčlenily odpovídající finanční a lidské zdroje pro potřeby svých vnitrostátních orgánů daňové správy i orgánů provádějící daňové audity;

26.  vyzývá členské státy, aby zlepšily administrativní spolupráci v oblasti přímého zdanění;

27.  opětovně vyzývá Komisi, aby GŘ TAXUD poskytla více rozpočtových prostředků a zaměstnanců, aby mu pomohla vytvářet politiky a návrhy EU týkající se dvojího nezdanění a daňových úniků a podvodů;

28.  vítá sdělení Komise nazvané „akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ a její doporučení o „opatřeních, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní“ a o „agresivním daňovém plánování“;

29.  vyzývá členské státy k aktivní činnosti v souladu se sdělením a s doporučeními Komise, tj. k přijetí koordinovaných a rozhodných opatření na úrovni EU namířených proti daňovým podvodům a únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivnímu daňovému plánování a daňovým rájům, jež by zaručila spravedlivější rozdělení úsilí o fiskální konsolidaci a větší daňové příjmy; důrazně vyzývá členské státy, aby v souladu s návrhy Komise do praxe urychleně uvedly – spolu s jinými konkrétními opatřeními, jež mají být v této oblasti přijata – obecné pravidlo proti zneužívání s cílem potlačit praktiky agresivního daňového plánování a aby do svých úmluv o dvojím zdanění vložily doložku o zamezení dvojího zdanění;

30.  konstatuje, že kvůli daňovým podvodům a únikům činí podle odhadů daňová ztráta veřejných příjmů v EU každoročně 1 bilion EUR; vyzývá členské státy, aby přijaly potřebná opatření k tomu, aby do roku 2020 snížily daňový deficit alespoň o polovinu;

31.  zdůrazňuje, že omezení podvodů a úniků by posílilo růstový potenciál v hospodářství, protože by se ozdravily veřejné finance – a zvýšily veřejné prostředky k podnícení investic a posílení evropského sociálně tržního hospodářství – a podniky by si konkurovaly za rovných podmínek;

32.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zahájily seriózní jednání a dokončily postupy schvalování všech legislativních návrhů, které se týkají daňových podvodů a úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivního daňového plánování a daňových rájů; vyzývá členské státy, aby mimo jiné dokončily proces revize a rozšíření oblasti působnosti směrnice o zdanění příjmů z úspor a aby v návaznosti na zprávu Parlamentu přijaly a bezodkladně zavedly mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH, jak jej navrhla Komise;

33.  vítá intenzivnější mezinárodní činnost v oblasti zdanění právnických osob, jež se zaměřuje na řešení eroze daňové základy a přesouvání zisků; domnívá se, že klíčovým příspěvkem k této problematice je zpráva OECD, a očekává vypracování akčního plánu následných opatření, který má být předložen letos v létě; předpokládá, že vzhledem k tomu, že ministři financí skupiny G20 uvedenou zprávu schválili na svém posledním zasedání v Moskvě, učiní rovněž společné a rozhodné kroky, jež budou vycházet z tohoto akčního plánu;

34.  zdůrazňuje, že v souladu s pádnými připomínkami Komise patří ekologické daně mezi nástroje, které relativně nejvíce podporují růst; zdůrazňuje, že ekologické daně by kromě vytváření příjmů měly být systematicky a dynamicky využívány k zachování udržitelného hospodářského rozvoje; vyzývá Komisi, aby předložila celkové posouzení nedostatků v internalitaci a následně vhodné legislativní návrhy;

o
o   o

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty P7_TA(2012)0318.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0011.
(3) http://www.oecd.org/ctp/OECDCurrentTaxAgenda2012.pdf
(4) http://www.oecd.org/ctp/beps.htm
(5) http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_EN-PROD/PROD0000000000295266.pdf
(6) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ecofin/131662.pdf
(7) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ecofin/135430.pdf
(8) http://www.g20.org/news/20130216/781212902.html


Ústní změny a ostatní ústní modifikace (výklad čl. 156 odst. 6 jednacího řádu)
PDF 192kWORD 36k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 týkající se ústních pozměňujících návrhů a jiných ústních změn (výklad čl. 156 odst. 65 jednacího řádu)
P7_TA(2013)0207

Evropský parlament,

  s ohledem na dopis předsedy Výboru pro ústavní záležitosti ze dne 24. dubna 2013,

–  s ohledem na článek 211 jednacího řádu,

1.  rozhodl, že výklad čl. 156 odst. 6 zní:"

Na návrh předsedy se ústní pozměňovací návrhy nebo všechny jiné ústní změny považují za pozměňovací návrhy, které nebyly rozeslány ve všech úředních jazycích. Pokud předseda rozhodne o jejich přijatelnosti na základě čl. 157 odst. 3 a není-li vznesena námitka podle čl. 156 odst. 6, hlasuje se o nich podle stanoveného pořadí hlasování.

Počet hlasů ve výboru potřebných ke vznesení námitky proti tomu, aby se o takových pozměňovacích návrzích nebo změnách hlasovalo, se stanoví na základě článku 196, a to úměrně k počtu stanovenému pro plenární zasedání a v případě potřeby se zaokrouhlí nahoru na nejbližší celé číslo.

"

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí pro informaci Radě a Komisi.

Právní upozornění - Ochrana soukromí