Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2013/2057(INL)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0393/2013

Předložené texty :

A7-0393/2013

Rozpravy :

Hlasování :

PV 11/12/2013 - 4.7
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0558

Přijaté texty
PDF 510kWORD 82k
Středa, 11. prosince 2013 - Štrasburk Konečné znění
Koordinace dárců EU v oblasti rozvojové pomoci
P7_TA(2013)0558A7-0393/2013
Usnesení
 Příloha

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 obsahující doporučení Komisi o koordinaci dárců EU v oblasti rozvojové pomoci (2013/2057(INL))

Evropský parlament,

—  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie, a zejména na články 9 a 151 a čl. 153 odst. 1 písm. e) této Smlouvy,

—  s ohledem na články 209 a 210 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

—  s ohledem na Pařížskou deklaraci z roku 2005, akční program z Akkry z roku 2008 a globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci z roku 2011,

—  s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: Evropský konsensus(1),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2011 nazvané „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637),

—  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 14. května 2012 na téma „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“(2),

—  s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 15. května 2007 o kodexu chování Evropské unie týkajícím se doplňkovosti a dělby práce v rámci rozvojové politiky(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2006 nazvané „Více a lépe spolupracovat: balíček na rok 2006 týkající se účinnosti pomoci EU“(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci(6),

—  s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy přijaté dne 17. listopadu 2009 o operačním rámci pro účinnost pomoci(7),

—  s ohledem na závěry Rady ve složení pro zahraniční věci (ministři pro rozvoj) přijaté dne 14. června 2010 o dělbě práce na mezistátní úrovni(8) spolu s doplněním a nahrazením řady prvků operačního rámce pro účinnost pomoci,

—  s ohledem na závěry Rady ve složení pro zahraniční vztahy (ministři pro rozvoj) přijaté dne 9. prosince 2010 o vzájemné odpovědnosti a transparentnosti: čtvrtá kapitola operačního rámce EU pro účinnost pomoci(9),

—  s ohledem na konsolidované znění operačního rámce pro účinnost pomoci vypracované generálním sekretariátem Rady Evropské unie ze dne 11. ledna 2011(10),

—  s ohledem na zprávu z října 2009 nazvanou „Program účinnosti pomoci: výhody evropského přístupu“, kterou zadalo Generální ředitelství Komise pro rozvoj a spolupráci(11),

—  s ohledem na závěrečnou zprávu z března 2011 nazvanou „Společné víceleté programování“, kterou zadalo Generální ředitelství Komise pro rozvoj a spolupráci(12),

—  s ohledem na „Závěrečnou zprávu o hodnocení pařížské deklarace: 2. fáze“, která byla zveřejněna v květnu 2011,

—  s ohledem na zprávu o nákladech vyplývajících z neexistence společného evropského postupu o „Rostoucí koordinaci dárců EU“, kterou předložil Výbor pro rozvoj dne 10. července 2013,

—  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (2010/427/EU)(13), především na článek 9 týkající se nástrojů vnější činnosti a programování,

—  s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0393/2013),

A.  vzhledem k tomu, že nedávné odhady uvedené ve výše zmíněné zprávě o nákladech vyplývajících z neexistence společného evropského postupu ukazují, že by bylo možné ušetřit 800 milionů EUR ročně na transakčních nákladech, pokud by EU a její členské státy soustředily své úsilí v oblasti pomoci na méně zemí a činností; vzhledem k tomu, že další 8,4 miliardy EUR by mohlo být ročně ušetřeno, pokud by přidělování prostředků pro jednotlivé země bylo plně koordinováno a jeho jediným cílem by bylo snížení chudoby;

B.  vzhledem k tomu, že v situaci, kdy je celkový pokrok při plnění cíle OSN poskytovat do roku 2015 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc jen malý, je účinnější koordinace na úrovni EU nanejvýš důležitou otázkou;

C.  vzhledem k tomu, že s ohledem na mezinárodní demografické změny a budoucí provázanost mezi současným rozvojovým světem a EU jako celkem, povede účelnější vynakládání prostředků rozvojové pomoci k účinnější pomoci v praxi a bude mít další přínos v podobě většího vzájemného respektu do budoucna;

D.  vzhledem k tomu, že koordinované kroky EU jako celku, především zřízení výboru sestávajícího ze zástupců Komise, Rady a Evropského parlamentu, mají přidanou hodnotu, jejíž politický a finanční pákový efekt je větší než souhrn jednotlivých opatření jejích 28 členských států a Komise;

E.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy by měly nadále jít příkladem, co se týče snižování roztříštěnosti pomoci, a plně provádět závazky v oblasti účinnosti mezinárodní pomoci a rozvoje přijaté v Paříži, Akkře a Pusanu a navázat na pokrok, kterého bylo dosaženo v současném procesu společného plánování;

F.  vzhledem k tomu, že koordinace dárců EU by měla přispět k cíli, kterým je ukončení všech formálních a neformálních druhů vázané pomoci a ke změně „programu účinnosti pomoci“ na „program účinnosti rozvoje“;

G.  vzhledem k tomu, že iniciativy EU ke zvýšení koordinace dárců jsou převážně dobrovolné a nezávazné povahy; vzhledem k tomu, že kodex chování Evropské unie týkající se doplňkovosti a dělby práce v rámci rozvojové politiky, přinesl jen omezené výsledky;

H.  vzhledem k tomu, že Smlouvy poskytují EU právní základ pro zvyšování soudržnosti a účinnosti vnější činnosti EU;

I.  vzhledem k tomu, že Komise by měla být hnací silou stojící za plným provedením programu účinnosti pomoci a rozvoje na úrovni EU;

1.  vyzývá EU a její členské státy, aby dodržovaly své závazky vyplývající z Pařížské deklarace, akčního programu z Akkry a Pusanského celosvětového partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, jejichž největšími překážkami jsou nedostatek politické vůle, byrokracie a vysoké transakční náklady; v této souvislosti připomíná, že jednou ze základních podmínek splnění „programu účinnosti pomoci“ je ztotožnit se v plném rozsahu se zásadou „demokratické odpovědnosti“, podle níž rozvojové strategie probíhají za aktivní účasti dané země a odrážejí vůli všech vnitrostátních zúčastněných stran na nich spolupracovat;

2.  vyzývá EU a její členské státy, aby plně využily právních ustanovení Smlouvy o fungování EU týkajících se rozvoje, která požadují komplementaritu činností mezi EU a jejími členskými státy v oblasti rozvojové spolupráce (článek 208 a 210 Smlouvy o fungování EU) s cílem zajistit efektivní koordinaci mezi dárci EU;

3.  požaduje účinnější koordinaci ze strany EU a jejích členských států, mimo jiné pomocí společného plánování, které zahrne i dělbu práce v rámci jedné země s cílem zabránit překrývání opatření a vysokým transakčním nákladům; stejně tak požaduje provedení pečlivé analýzy specifických potřeb přijímacích zemí, přičemž musí být zajištěno, aby financované projekty byly pevně začleněny do místního hospodářství a užitek z nich měli ti nejpotřebnější;

4.  žádá účinnější koordinaci dělby práce na mezistátní úrovni ze strany EU a jejích členských států s cílem vyřešit problém „upřednostňovaných“ a „osiřelých“ zemí; zdůrazňuje, že politika Evropské unie v oblasti dělby práce by měla zajistit, aby byly plně zohledněny horizontální otázky jako lidská práva, rovnost pohlaví a změna klimatu; zdůrazňuje rovněž, že cíl, jímž je zvýšit dopad pomoci a dosáhnout lepších výsledků a efektivnosti, by neměl vést k tomu, že se rozvojová politika bude vyhýbat riziku a bude se zaměřovat výhradně na „bezproblémové země“;

5.  žádá o přehodnocení komparativních výhod EU a jejích členských států při rozdělování úkolů v oblasti rozvoje pomocí zhodnocení silných a slabých míst, které by se mělo týkat jak dotyčných členských států (či Komise), tak i jiných dárců a partnerských zemí.

6.  konstatuje však, že je třeba lépe koordinovat pomoc i s mezinárodním společenstvím a zejména s místními subjekty, konkrétně s místními zastupitelstvy, vnitrostátními parlamenty, občanskou společností a nevládními organizacemi; připomíná, že rozvojový cíl tisíciletí č. 8 „vytvořit světové partnerství pro rozvoj“ pobízí k širší účasti a k úzké spolupráci mezi všemi subjekty činnými v oblasti rozvoje;

7.  zdůrazňuje, že díky sdružování zdrojů poskytovaných dárcovskými zeměmi mají mnohostranné rozvojové organizace potenciál ke zvýšení účinku pomoci a k maximalizaci její efektivity; konstatuje, že využívání prostředků poskytovaných mezinárodními organizacemi rovněž dárcům usnadňuje výměnu informací o činnostech v oblasti rozvoje, což vede k větší transparentnosti a odpovědnosti;

8.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvoj kapacit těchto zemí za účelem rozvoje dovedností, know-how a institucí potřebných k efektivní správě jejich vlastního rozvoje; zdůrazňuje důležitost volného obchodu, tržní ekonomiky a podnikání k tomu, aby byly rozvojové země schopné bojovat s chudobou, vytvořit prostředí pro udržitelný hospodářský rozvoj a omezit svou závislost na pomoci; dále zdůrazňuje, že v zemích, které jsou příjemci pomoci, je důležité prosazovat a hájit řádnou správu a že místní úřady by měly bojovat s korupcí a budovat daňovou infrastrukturu tak, aby byly schopné zajistit příjmy z daní a bojovat s daňovými úniky a jinými nezákonnými úniky kapitálu;

9.  zdůrazňuje, že rostoucí význam netradičních dárců, investic ze soukromého sektoru a financí, které do rozvojových zemí přinášejí dobročinné organizace, představuje další výzvu z hlediska koordinace; zastává názor, že v kontextu nového rámce pro koordinaci rozvojové pomoci ze strany dárců v EU je třeba prověřit, zda je možné zahrnout tyto aspekty, a to na základě závazků vyplývajících z Pusanského partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci.

10.  zdůrazňuje význam diferencovaného přístupu k účinnosti pomoci s přihlédnutím k úrovni rozvoje partnerských zemí (nejméně rozvinuté, zranitelné země nebo země se středními příjmy) a jejich konkrétním potřebám; tento diferencovaný přístup by neměl být založen pouze na HDP, ale také na vícerozměrných rozvojových ukazatelích, například na indexu chudoby v jednotlivých zemích, nerovnosti a zranitelnosti;

11.  vyzývá členské státy, aby využívaly výhod nových elektronických nástrojů ke koordinaci projektů, například Databáze oficiální rozvojové pomoci Mozambiku (ODAMoz), jehož vytvoření EU financovala;

12.  vyzývá EU, aby zajistila, že závazky v oblasti účinnosti pomoci a rozvoje budou plně zohledněny ve všech finančních mechanismech týkajících se rozvojové spolupráce;

13.  zdůrazňuje, že vzhledem k omezením vnitrostátních rozpočtů a rozpočtu EU v důsledku hospodářských obtíží a kvůli rostoucím politickým obavám souvisejícím s prokazováním účelnějšího vynakládání prostředků rozvojové pomoci je zcela nezbytná lepší koordinace dárců, přičemž EU by měla hrát hlavní roli při jejím prosazování, a tato koordinace by se měla týkat všech rozvojových projektů ve všech důležitých ohledech, včetně plánování, kontroly a hodnocení;

14.  domnívá se, že současné iniciativy EU ke zlepšení koordinace dárců byly pouze dobrovolné a nezávazné, takže nedokázaly plně využít celkového potenciálu EU a jejích členských států poskytovat rozvojovou pomoc účinněji a účelněji; vyzývá proto EU a členské státy, aby vytvořily nový nástroj koordinace ve formě nařízení;

15.  žádá Komisi, aby pokud možno do 31. prosince 2015, nejpozději však do konce prvního pololetí 2016 předložila na základě článků 209 a 210 Smlouvy o fungování EU návrh aktu o regulačních aspektech koordinace dárců EU v oblasti rozvojové pomoci, který by navazoval na přijetí a provádění plánu přípravných akcí k usnadnění vstupu těchto regulačních aspektů v platnost na základě podrobných doporučení uvedeným v příloze k uvedenému dokumentu;

16.  žádá Komisi a ESVČ, aby tento plán vyhodnotila na základě předem dohodnutých ukazatelů. na tomto procesu by se na jedné straně podílely delegace EU společně s diplomatickým zastoupením členských států v partnerských zemích, na straně druhé i GŘ DEVCO a ESVČ spolu se zástupci členských států; v rámci tohoto procesu by měla Komise a ESVČ podávat zprávy Evropskému parlamentu, aby EP mohl vyslovit souhlas s prováděním plánu;

17.  potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity;

18.  domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(2) Dokument 9369/12.
(3) Dokument 9558/07.
(4) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 373.
(5) Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 100.
(6) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 80.
(7) Dokument 15912/09.
(8) Dokument 11081/10.
(9) Dokument 17769/10.
(10) Dokument 18239/10.
(11) Projekt č. 2008/170204 – verze 1.
(12) Projekt č. 2010/250763 – verze 1.
(13) Úř. věst. L 201, 20.5.2010, s. 3.


PŘÍLOHA K USNESENÍ:

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení 1 (k předmětu a oblasti působnosti nařízení, jež má být přijato)

Cílem nařízení by měla být kodifikace a posílení mechanismů a postupů k zajištění lepší doplňkovosti a účinné koordinace rozvojové pomoci. Jeho oblast působnosti by měla přinést vhodné řešení otázky zvyšování účinnosti a účelnosti rozvojové pomoci EU.

Nařízení by se mělo vztahovat na členské státy a orgány EU.

Doporučení 2 (k obecným zásadám, kterými by se měla řídit koordinace dárců EU)

Nařízení by mělo kodifikovat následující zásady:

—  Odpovědnost: EU a její členské státy respektují vedení partnerské země a sladí svou činnost se strategiemi ústřední vlády; Měly by popřípadě zahrnout opatření napomáhající posílení schopnosti partnerské země řídit operační rámce pro koordinaci dárců.

—  Harmonizace: EU a její členské státy by měly zavést společné postupy na úrovni států pro plánování (společné plánování) a společně usilovat o snížení počtu samostatných, často duplicitních misí do místa poskytování pomoci a diagnostických přezkumů. Měly by rovněž delegovat pravomoci s cílem vést dárce k vykonávání činností, pro něž má některý z dárců komparativní výhodu na úrovni odvětví nebo státu.

—  Slaďování: EU a její členské státy by měly založit svou celkovou podporu (strategie pro jednotlivé země, politické dialogy a programy v oblasti rozvojové spolupráce) na rozvojových strategiích jednotlivých partnerských zemí a na pravidelných přezkumech pokroku při provádění těchto strategií. Aby správa pomoci nepředstavovala takovou zátěž, měly by v první řadě využít systémů jednotlivých zemí. EU a její členské státy by se měly vyhnout tomu, aby vytvářely struktury určené pro každodenní řízení a provádění projektů a programů financovaných z pomoci.

—  Předvídatelnost finančních prostředků: Aby EU a její členské státy mohly účinně koordinovat své úsilí v oblasti rozvoje, měly by rozvojové země včas informovat o svých plánech týkajících se výdajů nebo provádění s uvedením orientační výše přidělených zdrojů, čímž by umožnily partnerským zemím zahrnout tyto zdroje do střednědobého plánování.

—  Transparentnost a vzájemná odpovědnost: EU a její členské státy by měly společně s partnerskými zeměmi usilovat o zavedení vzájemně dohodnutých rámců, pomocí nichž bude možné spolehlivě posoudit výkon, transparentnost a odpovědnost systémů jednotlivých zemí, a o zlepšení dostupnosti a kvality údajů v partnerských zemích. Je třeba více podporovat hlavní iniciativy, které pomáhají těchto cílů dosáhnout, například záruky transparentnosti EU a mezinárodní iniciativu na podporu transparentnosti rozvojové pomoci.

—  Diferencovaný přístup: Při provádění tohoto nařízení je třeba prosazovat diferencovaný přístup založený na souvislostech a potřebách rozvoje a poskytující partnerským zemím a regionům zvláštní individuálně uzpůsobené programy spolupráce, jež budou vycházet z jejich vlastních potřeb, strategií, priorit a zdrojů.

—  Přezkum a hodnocení výsledků a diskuse o nich: EU by měla monitorovat provádění nařízení a podávat o něm zprávy. O přijatých opatřeních by měly být každoročně podávány zprávy vnitrostátním parlamentům a Evropskému parlamentu.

Doporučení 3 (ke společnému plánování)

Nařízení by mělo kodifikovat závazky EU a jejích členských států týkající se zvyšování jejich účasti na společném víceletém plánování, které je v souladu se strategiemi rozvoje partnerských zemí a v maximální možné míře zahrnuje synchronizaci s programovými cykly na úrovni partnerských zemí. Rámec společného plánování EU je pragmatickým nástrojem sloužícím k prosazování dělby práce, který by měl doplnit a posílit stávající opatření pro koordinaci dárců s cílem zabránit zbytečným souběžným postupům.

Nařízení by mělo zajistit, že EU bude aktivně sledovat pokrok na úrovni jednotlivých zemí a v ústředí, aby zajistila, že u stávajících závazků je dosahováno stabilního pokroku a že plány na provedení rámce společného plánování EU jsou náležitě sledovány.

Doporučení 4 (k dělbě práce)

EU a její členské státy vytvořily širokou škálu hlavních zásad týkajících se účelného provádění dělby práce. Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky uvádí pokyny pro EU a její členské státy a měl by být urychleně proveden ve všech partnerských zemích.

Doporučení 4.1: k dělbě práce v rámci jedné země

EU a její členské státy by měly snížit transakční náklady tím, že omezí počet dárců EU činných v odvětvovém politickém dialogu a spolupráci. Za tím účelem by měly připravit a provést plány na ústup z odvětví za účelem lepšího odvětvového zacílení, a to na základě dialogu s partnerskými vládami a dalšími dárci, a také analýzy dopadů případných nedostatků v oblasti financování.

Doporučení 4,2: k dělbě práce na mezistátní úrovni

Aby se omezila roztříštěnost pomoci a vzrostl počet dárců na mezistátní úrovni, EU a členské státy by měly zajistit, že přidělování částek danou zemí bude probíhat na informovaném základě, včetně toho, že zohlední záměry ostatních členských států a příležitosti pro vliv EU. Členské státy by měly usilovat o lepší zeměpisnou koncentraci, zatímco Komise by měla hrát úlohu koordinátora, zejména v „osiřelých“ zemích. V tomto ohledu by společné analýzy a strategie EU pro „upřednostňované“ a „osiřelé“ země mohly sloužit jako základ pro lepší dělbu práce na mezistátní úrovni.

Doporučení 5 (ke sledování pokroku na úrovni ústředí a jednotlivých zemí)

Nařízení by mělo kodifikovat mechanismy sloužící k podávání zpráv o důkazech o pokroku, pokud jde o větší koordinaci dárců na úrovni země, a zahrnovat za tím účelem mimo jiné: a) rozčleněné informace o všech relevantních tocích pomoci; b) údaje o pokroku v oblasti společného plánování se zvláštním důrazem na dělbu práce; c) důkazy o snížení transakčních nákladů pomocí dělby práce; a d) údaje o systematickém zohledňování společného plánování a dělby práce v postupech strategického plánování dárců z EU.

Tyto informace by měly být zpřístupněny partnerským zemím, aby o nich mohly podávat zprávy v dokumentech k vnitrostátním rozpočtům a usnadnit tak transparentnost pro parlamenty, občanskou společnost a další příslušné zúčastněné strany.

Doporučení 6 (k zapojení vnitrostátních parlamentů do sledování koordinace dárců)

Součástí nařízení by měla být ustanovení ke zvýšení účasti vnitrostátních parlamentů na sledování koordinace dárců. Za tímto účelem by se měly konat výroční schůze Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, které by sloužily k posuzování pokroku a projednávání výsledků.

Doporučení 7 (k výroční zprávě Evropskému parlamentu a Radě)

Součástí nařízení by měla být ustanovení týkající se hodnocení ve formě výroční zprávy. Komise by měla prozkoumat pokrok, kterého bylo dosaženo v provádění opatření přijatých na základě nařízení, a měla by předložit Evropskému parlamentu a Radě, stejně jako výboru zmíněnému v doporučení 9, výroční zprávu o jeho provádění a výsledcích, pokud jde o koordinaci pomoci EU.

Tato zpráva by měla být předložena rovněž Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

Výroční zpráva by měla vycházet z informací, které o předchozím roce poskytlo ústředí a místo poskytování pomoci. Měla by zhodnotit výsledky snah v oblasti posilování koordinace rozvojových politik EU a jejích členských států za použití co nejvíce konkrétních a měřitelných ukazatelů pokroku směrem k plnění cílů tohoto nařízení.

Doporučení 8 (k přezkumu)

Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu hodnotící provádění tohoto nařízení v prvních třech letech a v případě potřeby i legislativní návrh jeho nezbytných změn.

Doporučení 9 (ke zřízení Koordinačního výboru)

Součástí nařízení by měla být ustanovení týkající se zřízení výboru. Výbor by měl přijmout svůj jednací řád a měl by se skládat ze zástupců Komise, Rady a Evropského parlamentu.

Právní upozornění - Ochrana soukromí