Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2013/0139(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0398/2013

Předložené texty :

A7-0398/2013

Rozpravy :

PV 11/12/2013 - 12
CRE 11/12/2013 - 12

Hlasování :

PV 12/12/2013 - 12.7
CRE 12/12/2013 - 12.7
Vysvětlení hlasování
PV 15/04/2014 - 8.16
CRE 15/04/2014 - 8.16
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0587
P7_TA(2014)0356

Přijaté texty
PDF 962kWORD 281k
Čtvrtek, 12. prosince 2013 - Štrasburk
Platební účty ***I
P7_TA(2013)0587A7-0398/2013
Text
 Úplné znění

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 12. prosince 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přís tupu k platebním účtům se základními prvky (COM(2013)0266 – C7-0125/2013 – 2013/0139(COD))(1)
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU(2)
k návrhu Komise
---------------------------------------------------------

(Řádný legislativní postup: první čtení)

[Pozměňovací návrh 1]

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0398/2013).
(2) Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky
(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

[...]

v souladu s řádným legislativním postupem(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V souladu s čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Roztříštěnost vnitřního trhu poškozuje konkurenceschopnost, růst a vytváření pracovních míst v Unii. Pro dokončení vnitřního trhu je nezbytné odstranění přímých i nepřímých překážek pro jeho řádné fungování. Opatření na úrovni Unie ve vztahu k vnitřnímu trhu v odvětví retailových finančních služeb již podstatně přispěla k rozvoji přeshraniční činnosti poskytovatelů platebních služeb, zlepšení výběru pro spotřebitele a zvýšení kvality a transparentnosti nabídek.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES(3) (dále jen „směrnice o platebních službách“) [...] v tomto ohledu stanovila základní požadavky na transparentnost poplatků účtovaných poskytovateli platebních služeb za služby nabízené k platebním účtům. Podstatně se tak usnadnila činnost poskytovatelů platebních služeb, vznikla jednotná pravidla pro poskytování platebních služeb a informace, jež mají být poskytovány, snížila se administrativní zátěž a poskytovatelé platebních služeb dosáhli úspor nákladů.

(2a)  Hladké fungování vnitřního trhu a rozvoj moderní, sociálně inkluzivní ekonomiky stále více závisí na všeobecném poskytování platebních služeb. Poskytovatelé platebních služeb mají v souladu s logikou trhu tendenci zaměřovat se na komerčně zajímavé spotřebitele, přičemž zranitelným klientům nenabízejí stejnou škálu produktů. Je proto nutné začlenit do inteligentní hospodářské strategie Unie nové právní předpisy v této oblasti.

(3)  Avšak, jak uvádí Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 4. července 2012 obsahujícím doporučení Komisi o přístupu k základním bankovním službám(4), pro zdokonalení a rozvoj vnitřního trhu s retailovým bankovnictvím je třeba udělat více. Takový vývoj by měl být doprovázen opatřeními, která zajistí, aby odvětví finančních služeb sloužilo podnikům a spotřebitelům. Nedostatek transparentnosti a porovnatelnosti poplatků, stejně jako obtíže při změně platebních účtů, v současné době nadále kladou překážky realizaci plně integrovaného trhu. Je třeba řešit problém rozdílné kvality produktů a omezené konkurence v retailovém bankovnictví a dosáhnout standardů vysoké kvality.

(4)  Aktuální podmínky vnitřního trhu mohou poskytovatele platebních služeb odrazovat od výkonu jejich svobody usazování nebo poskytování služeb v Unii v důsledku obtíží při získávání zákazníků při vstupu na nový trh. Vstup na nové trhy často zahrnuje velké investice. Tyto investice jsou odůvodněné pouze v případě, že poskytovatel předpokládá dostatečné příležitosti a odpovídající poptávku ze strany spotřebitelů. Nízká míra mobility spotřebitelů, pokud jde o retailové finanční služby, je do značné míry způsobena nedostatečnou transparentností a porovnatelností ohledně poplatků za nabízené služby, stejně jako obtížemi v souvislosti se změnou platebních účtů. Tyto faktory rovněž dusí poptávku. Zejména to platí v přeshraničním kontextu.

(5)  Značné překážky bránící dokončení vnitřního trhu v oblasti platebních účtů navíc může způsobovat fragmentace stávajících vnitrostátních regulačních rámců. Stávající vnitrostátní ustanovení o platebních účtech, a zejména o porovnatelnosti poplatků a změně platebního účtu se vzájemně liší. U změny účtu vedla absence jednotných závazných opatření na úrovni Unie k rozdílným postupům a opatřením na vnitrostátní úrovni. Tyto rozdíly jsou ještě výraznější v oblasti porovnatelnosti poplatků, kde na úrovni Unie neexistují žádná opatření, byť jen samoregulační povahy. Pokud by se tyto rozdíly v budoucnu ještě prohloubily, neboť banky mají tendenci přizpůsobovat své postupy vnitrostátním trhům, zvýšily by se náklady na přeshraniční působení ve srovnání s náklady domácích poskytovatelů, a přeshraniční podnikání by tak ztratilo na atraktivitě. Přeshraniční činnosti na vnitřním trhu brání překážky, s nimiž se potýkají spotřebitelé, kteří si zřizují platební účet v zahraničí. Stávající restriktivní kritéria, pokud jde o způsobilost, mohou občanům Unie bránit ve volném pohybu v Unii. Když budou mít všichni spotřebitelé přístup k platebnímu účtu, umožní to jejich účast na vnitřním trhu, stejně jako využívání výhod vnitřního trhu.

(6)  Navíc vzhledem k tomu, že někteří potenciální zákazníci si nezřizují účty, a to buď proto, že jsou jim odepřeny, nebo protože jim nejsou nabízeny adekvátní produkty, není potenciál poptávky po službách platebních účtů v Unii v současnosti plně využíván. Širší účast spotřebitelů na vnitřním trhu by poskytovatele platebních služeb dále motivovala ke vstupu na nové trhy. Vytvoření podmínek umožňujících všem spotřebitelům přístup k platebnímu účtu je také nezbytným nástrojem na podporu jejich účasti na vnitřním trhu, který jim umožní plně využít výhod, které přinesl vnitřní trh.

(7)  Transparentnost a porovnatelnost poplatků byly řešeny samoregulační iniciativou bankovního odvětví. Ohledně těchto pokynů však nebyla dosažena konečná shoda. Pokud jde o změnu účtu, společné zásady, které v roce 2008 vytvořil Evropský výbor pro bankovnictví, obsahují vzorový mechanismus pro přechod mezi bankovními účty nabízenými poskytovateli platebních služeb, kteří jsou umístěni v tomtéž členském státě. Avšak vzhledem ke své nezávazné povaze jsou tyto společné zásady v Unii uplatňovány nejednotně a neefektivně. Společné zásady se kromě toho zabývají pouze změnou bankovních účtů na vnitrostátní úrovni a neřeší přeshraniční změny. Pokud jde o přístup k základnímu platebnímu účtu, doporučení Komise 2011/442/EU(5) [...] vyzvalo členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění jeho uplatňování do šesti měsíců po zveřejnění. K dnešnímu dni splňuje hlavní zásady doporučení jen málo členských států.

(8)  Mají-li být vytvořeny dlouhodobé podmínky pro efektivní a bezproblémovou finanční mobilitu, je nezbytně nutné stanovit jednotný soubor pravidel, která budou řešit problém nízké mobility klientů a která zejména zlepší možnost porovnání služeb a poplatků spojených s platebními účty a budou motivovat ke změně platebního účtu, přičemž rovněž zabrání tomu, aby spotřebitelé, kteří mají v úmyslu přeshraničně zakoupit platební účet, byli diskriminováni na základě místa pobytu. Dále je nezbytné přijmout odpovídající opatření na podporu účasti zákazníků na trhu platebních účtů. Tato opatření budou poskytovatele platebních služeb motivovat ke vstupu na vnitřní trh a zajistí rovné podmínky, díky čemuž se posílí hospodářská soutěž a efektivní rozdělení zdrojů na finančním retailovém trhuUnie ve prospěch podniků a spotřebitelů. Transparentní informace o poplatcích a možnostech změny účtu v kombinaci s právem na přístup ke službám základního účtu občanům Unie rovněž umožní snadnější pohyb a výběr poskytovatelů v Unii, využívání plně fungujícího vnitřního trhu v oblasti retailových finančních služeb a přispějí tak k nárůstu elektronického obchodování a dalšímu rozvoji vnitřního trhu.

(8a)  Je také nutno zajistit, aby tato směrnice nebránila inovacím v oblasti retailových finančních služeb. Každým rokem se objevují nové funkční technologie, což může vést k tomu, že nynější model platebních účtů začne být zastaralý. Jako alternativy k tradičním bankovním službám musí být podporovány především mobilní bankovní služby, služby umožňující vzájemnou výměnu dat a platební karty s uloženou hodnotou.

(9)  Tato směrnice se vztahuje na platební účty v držení spotřebitelů. Do oblasti její působnosti tak nespadají účty v držení podniků, včetně malých podniků a mikropodniků, pokud účet nepatří fyzické osobě. Tato směrnice se nevztahuje ani na spořicí účty, které mohou mít omezené platební funkce. Tato směrnice se nevztahuje ani na kreditní karty, které nemají pro splnění stanovených cílů, tj. dosažení větší míry finančního začlenění a posílení vnitřního trhu, zásadní význam.

(10)  Definice obsažené ve směrnici jsou sladěny s definicemi obsaženými v jiných právních předpisech Unie, konkrétně ve směrnici 2007/64/ES a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009(6).

(11)  Je nezbytné, aby spotřebitelé rozuměli poplatkům, aby mohli porovnávat nabídky různých poskytovatelů platebních služeb a činit informovaná rozhodnutí o tom, který účet je nejvhodnější pro jejich potřeby. Porovnání poplatků není možné, když poskytovatelé platebních služeb používají pro tytéž ▌služby odlišnou terminologii a poskytují informace v různých formátech. Standardizovaná terminologie v kombinaci s ▌informacemi o poplatcích za nejreprezentativnější ▌služby související s platebními účty v jednotném formátu může spotřebitelům pomoci porozumět poplatkům a porovnávat je.

(12)  Spotřebitelé by měli největší prospěch z informací, které jsou co nejstručnější, standardizované a snadno porovnatelné mezi různými poskytovateli platebních služeb. Nástrojů poskytnutých spotřebitelům k porovnání nabídek platebních účtů by měla být celá řada a měly by být ověřené spotřebiteli. V této fázi by měla být terminologie poplatků v členských státech standardizována pouze pro nejreprezentativnější termíny a definice, aby se umožnilo rychlé provádění.

(13)  Terminologii poplatků by měly určit příslušné vnitrostátní orgány se zohledněním konkrétní situace místních trhů. ▌Tam, kde je to možné, by měla být terminologie poplatků standardizována na úrovni Unie, což by mělo umožnit porovnání v rámci celé Unie. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) by měl vypracovat pokyny s cílem pomoci členským státům určit nejvíce používané služby a služby, které způsobují spotřebitelům na vnitrostátní úrovni nejvyšší náklady. Tyto definice by měly být dostatečně široké, aby bylo možné docílit efektivního uplatňování standardizované terminologie.

(14)  Poté, co příslušné vnitrostátní orgány vypracují prozatímní seznam nejreprezentativnějších ▌služeb souvisejících s platebními účty na vnitrostátní úrovni spolu s termíny a definicemi, měla by je Komise přezkoumat a prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci stanovit služby, které jsou společné většině členských států, a navrhnout pro ně standardizované termíny ▌na úrovni Unie.

(15)  Aby mohli spotřebitelé snadno porovnat poplatky za platební účty v rámci vnitřního trhu, poskytovatelé platebních služeb by měli spotřebitelům poskytnout komplexní sdělení informací o poplatcích, v němž budou uvedeny poplatky za všechny služby spojené s platebními účty uvedené v seznamu nejreprezentativnějších služeb a veškeré další poplatky, které mohou u účtu uplatnit. Sdělení informací o poplatcích by mělo pokud možno používat standardizované termíny a definice stanovené na úrovni EU. To by rovněž přispělo k nastolení rovných podmínek mezi úvěrovými institucemi soutěžícími na trhu s platebními účty. ▌Aby spotřebitelé porozuměli poplatkům, jež musí hradit za svůj platební účet, měl by jim být poskytnut glosář v jasném, jednoznačném a nikoli odborném jazyce vysvětlující alespoň ▌služby související s platebním účtem a příslušné definice a vysvětlení. Glosář by měl sloužit jako užitečný nástroj na podporu lepšího porozumění smyslu poplatků a měl by přispět k tomu, aby spotřebitelé byli schopni vybírat si z širší nabídky platebních účtů. Rovněž by měla být zavedena povinnost poskytovatelů platebních služeb bezplatně informovat spotřebitele alespoň ▌jednou ročně o všech poplatcích a úrocích uplatňovaných u jejich účtu. Tyto informace ex post by měly být poskytnuty ve zvláštním shrnutí. Měly by poskytovat úplný přehled o získaných úrocích, účtovaných poplatcích a předběžné informace o změně poplatků nebo úročení. Spotřebitel by měl mít k dispozici veškeré informace nezbytné k tomu, aby pochopil, čeho se výdaje na poplatky a úroky týkají, a posoudil potřebu buď upravit způsob spotřeby, nebo přejít k jinému poskytovateli. ▌

(16)  Aby splňovaly potřeby spotřebitelů, je nezbytné zajistit, aby informace o poplatcích za platební účty byly přesné, jasné a porovnatelné. Evropský orgán pro bankovnictví by měl proto po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelského testu vypracovat návrh prováděcích technických norem týkajících se standardizovaného formátu sdělení informací o poplatcích a výpisu poplatků a společných symbolů s cílem zajistit, aby byly pro spotřebitele srozumitelné a porovnatelné. ▌Sdělení informací o poplatcích a výpis poplatků by měly být jasně rozeznatelné od jiných sdělení. ▌

(17)  Aby bylo zajištěno jednotné použití platné terminologie na úrovni Unie v rámci Unie, měly by členské státy poskytovatelům platebních služeb uložit povinnost používat při komunikaci se spotřebiteli platnou terminologii na úrovni Unie spolu se zbývající vnitrostátní standardizovanou terminologií identifikovanou v prozatímním seznamu, včetně sdělení informací o poplatcích a výpisu poplatků. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost používat ve sdělení informací o poplatcích nebo ve výpisu poplatků k označení svých služeb nebo platebních účtů obchodní značky pod podmínkou, že je tím doplněna standardizovaná terminologie a že se jedná o druhotné označení nabízených služeb nebo účtu.

(18)  Nezávislé srovnávací internetové stránky představují pro spotřebitele efektivní prostředek, jak z jednoho místa posoudit kvalitu různých nabídek platebních účtů. Takové internetové stránky mohou dosáhnout správné rovnováhy mezi potřebou toho, aby informace byly jasné a stručné, nicméně úplné a vyčerpávající, díky tomu, že uživatelům umožní získat podrobnější informace, mají-li o ně zájem. Mohou také snížit náklady na vyhledávání, protože spotřebitelé nebudou muset shromažďovat informace odděleně od jednotlivých poskytovatelů platebních služeb zvlášť. Je důležité, aby informace poskytované na těchto internetových stránkách byly spolehlivé, nestranné a transparentní a aby byli spotřebitelé informováni o jejich dostupnosti. V této souvislosti by měly příslušné orgány veřejnost aktivně informovat o těchto internetových stránkách.

(19)  Za účelem získání nestranných informací o ▌účtovaných poplatcích a úrokových sazbách uplatňovaných u platebních účtů by spotřebitelé měli mít přístup ke srovnávacím internetovým stránkám, jež jsou veřejně přístupné a nezávislé na poskytovatelích platebních služeb. Členské státy by proto měly zajistit, aby na jejich území měli uživatelé volný přístup k alespoň jedné nezávislé a veřejně přístupné internetové stránce. Tyto srovnávací internetové stránky mohou provozovat příslušné orgány, jiné veřejné orgány a/nebo akreditované soukromé subjekty, nebo mohou být provozovány jejich jménem. Aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v další dostupné srovnávací internetové stránky, měly by členské státy ▌zavést systém dobrovolné akreditace, který soukromým provozovatelům srovnávacích internetových stránek umožní požádat o akreditaci v souladu se stanovenými kritérii kvality. Srovnávací internetová stránka provozovaná příslušným orgánem nebo jiným veřejným orgánem, nebo jejich jménem, by měla být zřízena v případě, že nedošlo k akreditaci soukromě provozované internetové stránky. Tyto internetové stránky by rovněž měly splňovat kritéria kvality.

(20)  Je běžnou praxí poskytovatelů platebních služeb nabízet platební účet v balíčku s jinými finančními produkty či službami. Tato praxe může být pro poskytovatele platebních služeb prostředkem, jak diverzifikovat svou nabídku a vzájemně soutěžit, a v konečném důsledku může být pro spotřebitele prospěšná. Studie Komise o praktikách vázání produktů v odvětví finančních služeb, provedená v roce 2009, jakož i příslušné konzultace a stížností spotřebitelů nicméně ukázaly, že poskytovatelé platebních služeb někdy bankovní účty nabízejí v balíčku s produkty, které si spotřebitelé nevyžádali a které nejsou pro platební účet nezbytné, například pojištění domácnosti. Kromě toho bylo konstatováno, že tyto praktiky mohou snížit transparentnost a porovnatelnost cen, omezit nákupní možnosti spotřebitelů a negativně ovlivnit jejich mobilitu. Členské státy by proto měly zajistit, aby v případě, že poskytovatelé platebních služeb nabízejí platební účet v balíčku s jinými produkty, byly spotřebitelům poskytnuty informace o tom, zda je možné zakoupit platební účet samostatně a pokud ano, o příslušných nákladech a poplatcích spojených s každým z dalších finančních produktů nebo služeb zahrnutých v balíčku ▌. ▌

(21)  Spotřebitelé jsou motivováni ke změně účtu, pouze pokud tento proces neznamená přílišnou administrativní a finanční zátěž. Postup pro změnu platebních účtů a přechod k jinému poskytovateli platebních služeb by měl být jasný, rychlý a bezpečný. Případné poplatky účtované poskytovateli platebních služeb v souvislosti se službou změny účtu by měly být rozumné a v souladu s čl. 45 odst. 2 směrnice 2007/64/ES. V zájmu pozitivního dopadu na hospodářskou soutěž by změna účtu měla být usnadněna rovněž na přeshraniční úrovni. Vzhledem k tomu, že přeshraniční změna účtu by mohla být složitější než změna v rámci jednoho státu a mohla by od poskytovatelů platebních služeb vyžadovat, aby přizpůsobili a upravili své interní postupy, mělo by být poskytnuto delší přechodné období pro službu změny mezi poskytovateli platebních služeb se sídlem v různých členských státech.

(21a)  Členské státy by měly mít možnost v případě změny, kdy se oba poskytovatelé služeb nacházejí na jejich území, stanovit nebo zachovat úpravu odlišnou od ustanovení této směrnice, pokud je tato úprava jednoznačně v zájmu spotřebitele.

(22)  Proces změny účtu by měl být pro spotřebitele co nejjednodušší. Členské státy by proto měly zajistit, aby přijímající poskytovatel platebních služeb odpovídal za zahájení a řízení tohoto procesu jménem spotřebitele.

(23)  Obecně a pod podmínkou, že spotřebitel udělil souhlas, by přijímající poskytovatel platebních služeb měl jménem spotřebitele změnit opakující se platby a převést veškerý zbývající zůstatek, nejlépe při jednom jednání s přijímajícím poskytovatelem platebních služeb. Za tímto účelem by spotřebitelé měli mít možnost podepsat jedno zmocnění, kterým se udělí či odebere souhlas s uvedenými úkoly. Předtím, než toto zmocnění vydá, by měl být spotřebitel informován o všech fázích postupu nutného k dokončení změny účtu.

(24)  Aby byla změna účtu úspěšná, je nutná spolupráce převádějícího poskytovatele platebních služeb. Přijímající poskytovatel platebních služeb by měl mít možnost požádat buď spotřebitele, nebo v případě nutnosti převádějícího poskytovatele platebních služeb, aby mu poskytl informace, které považuje za nezbytné k obnovení opakujících se plateb na novém platebním účtu. Tyto informace by však neměly překročit rámec toho, co je nutné k provedení změny účtu a přijímající poskytovatel platebních služeb by neměl požadovat nadbytečné informace.

(25)  Spotřebitelé by neměli být postiženi sankcemi či jinou finanční škodou způsobenými chybným směrováním příchozích úhrad nebo inkas. To je obzvláště důležité u některých kategorií plátce a příjemce, jako jsou společnosti veřejných služeb, které využívají elektronické prostředky (např. databáze) k ukládání údajů o účtech spotřebitelů a provádějí četné periodické transakce s velkým počtem spotřebitelů.

(26)  Členské státy by měly zaručit, že spotřebitelé, kteří si chtějí otevřít platební účet, nebudou diskriminováni na základě své státní příslušnosti nebo místa pobytu. I když je důležité, aby poskytovatelé platebních služeb zajistili, že jejich zákazníci nevyužívají finanční systém k nezákonným účelům, jako jsou podvody, praní peněz nebo financování terorismu, neměli by klást překážky spotřebitelům, kteří chtějí využívat výhod vnitřního trhu přeshraničním nákupem platebních účtů.

(27)  Spotřebitelé, kteří legálně pobývají v Unii ▌by při podávání žádosti o otevření platebního účtu v Unii nebo při přístupu k tomuto účtu neměli být diskriminováni kvůli své státní příslušnosti nebo místu pobytu či z jakéhokoli jiného důvodu uvedeného v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie. Dále by měly členské státy zajistit přístup k platebním účtům se základními prvky bez ohledu na finanční situaci spotřebitele, například jeho postavení z hlediska zaměstnání, výše příjmů, finanční historie nebo osobní bankrot.▌

(28)  Členské státy by měly zajistit, aby všichni poskytovatelé platebních služeb působící na jejich území v obecných retailových platebních službách a nabízející platební účty jako součást jejich obvyklé činnosti nabízeli spotřebitelům platební účty se základními prvky. Přístup by neměl být nepřiměřeně obtížný a neměl by spotřebitelům způsobovat nepřiměřeně vysoké náklady. V kterémkoli členském státě by mělo být zaručeno právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(7), zejména s ohledem na postupy náležité péče o spotřebitele. Samotná ustanovení této směrnice by zároveň neměla být používána jako důvod pro odmítání komerčně méně atraktivních spotřebitelů. Měl by být zaveden mechanismus pomoci spotřebitelům, kteří nemají stálou adresu, žadatelům o azyl a spotřebitelům, kterým nebylo udělení povolení k pobytu, ale jejichž vyhoštění není možné z právních důvodů podle požadavků kapitoly II směrnice 2005/60/ES.

(28a)  Aby byly uživatelům platebních účtů se základními prvky řádně poskytovány služby, měly by členské státy vyžadovat, aby poskytovatelé zajistili, aby byli příslušní zaměstnanci odpovídajícím způsobem vyškoleni a aby na spotřebitele neměli negativní dopad případné střety zájmů.

(29)  Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb ověřovali, zda spotřebitel již má aktivní a rovnocenný platební účet na stejném území, a požadovali, aby spotřebitel podepsal za tímto účelem čestné prohlášení. Poskytovatelé platebních služeb by neměli mít možnost zamítnout žádost o přístup k platebnímu účtu se základními prvky kromě případů zvlášť uvedených v této směrnici.

(29a)  Členské státy by měly zajistit, aby poskytovatelé platebních služeb zpracovávali žádosti ve lhůtách stanovených v této směrnici a aby tito poskytovatelé v případě odmítnutí informovali spotřebitele o konkrétních důvodech zamítnutí, pokud by tyto informace nebyly v rozporu s cíli národní bezpečnosti nebo boje proti finanční trestné činnosti.

(30)  Spotřebitelům by měl být zaručen přístup k řadě základních platebních služeb. Členské státy by měly zajistit, aby, pokud spotřebitel využívá platební účet se základními prvky pro svou osobní potřebu, nebyl omezen počet operací, které budou spotřebiteli poskytnuty podle zvláštních pravidel pro stanovení cen uvedených v této směrnici. Při stanovení toho, co by se mělo považovat za použití pro osobní potřebu, by měly členské státy vzít v úvahu stávající chování spotřebitele a obvyklou obchodní praxi. Služby spojené se základními platebními účty by měly zahrnovat funkci ukládání a výběru finančních prostředků. Spotřebitelé by měli mít možnost provádět základní platební transakce, jako je obdržení příjmů nebo pobírání dávek, úhrada faktur nebo daní a nákup zboží a služeb, mimo jiné prostřednictvím inkasa, úhrad a používání platební karty. Tyto služby by měly umožňovat nákup zboží a služeb online a měly by spotřebitelům poskytnout možnost zadávat platební příkazy prostřednictvím internetového bankovnictví poskytovatele platebních služeb, pokud je k dispozici. Platební účet se základními prvky by však neměl být omezen na použití online, protože to by vytvořilo překážku pro spotřebitele bez přístupu k internetu. Spotřebitelům s platebním účtem se základními rysy by neměl být umožněn přístup k přečerpání. Členské státy však mohou poskytovatelům platebních služeb povolit, aby jako jasně oddělené služby poskytovali spotřebitelům základních platebních účtů možnost přečerpání zůstatku a další úvěrové produkty, pokud nejsou přístup k platebnímu účtu se základními prvky nebo jeho používání omezeny nebo podmíněny zakoupením podobných úvěrových služeb. Všechny poplatky účtované za tyto služby by měly být transparentní a přinejmenším tak příznivé jako obvyklá cenová politika poskytovatele.

(31)  Aby se zajistilo, že základní platební účty budou přístupné co nejširšímu okruhu spotřebitelů, měly by být nabízeny bezplatně nebo za přiměřený poplatek. Členské státy by měly vyžadovat, aby poskytovatelé platebních služeb zajistili, aby platební účet se základními znaky byl vždy platebním účtem s nejnižšími poplatky za poskytování minimálního balíčku platebních služeb stanovených v rámci určitého členského státu. Jakékoli dodatečné poplatky účtované spotřebitelům za nedodržení podmínek stanovených ve smlouvě by rovněž měly být přiměřené a neměly by být za žádných okolností vyšší než stanoví obvyklá cenová politika poskytovatele.

(32)  Poskytovatel platebních služeb by měl odmítnout zřízení platebního účtu se základními prvky nebo ukončit smlouvu na takový účet pouze za zvláštních okolností, například v případě nedodržení právních předpisů o praní peněz a financování terorismu nebo o předcházení a vyšetřování trestné činnosti. I v takových případech lze odmítnutí odůvodnit pouze tím, že spotřebitel nesplňuje ustanovení uvedených předpisů, nikoli tím, že postup kontroly dodržení těchto předpisů je příliš náročný či nákladný.

(33)  Členské státy by měly zajistit, aby byla zavedena odpovídající opatření ke zvýšení informovanosti o dostupnosti platebních účtů se základními znaky a o postupech a podmínkách jejich využívání stanovených v této směrnici. Členské státy by měly zajistit, aby byla opatření v oblasti komunikace dostatečná a správně zaměřená zejména na osoby bez bankovního účtu, zranitelné a mobilní spotřebitele. Poskytovatelé platebních služeb by měli spotřebitelům aktivně zpřístupňovat informace a odpovídající pomoc, pokud jde o zvláštní znaky nabízených platebních účtů se základními znaky, poplatky, které s nimi souvisejí a podmínky pro používání účtu a také kroky, které by měli spotřebitelé provést k využití svého práva na zřízení platebního účtu se základními prvky. Spotřebitelé by měli být zejména informováni o tom, že pro přístup k platebnímu účtu se základními prvky není povinné zakoupení doplňkových služeb. Aby se snížilo riziko, že spotřebitelé budou finančně vyloučeni, měly by členské státy zlepšit finanční vzdělávání, například ve školách, a bojovat proti nadměrnému zadlužování. Členské státy by také měly podporovat iniciativy poskytovatelů platebních služeb směřující k poskytování platebních účtů se základními prvky v kombinaci s nezávislým finančním vzděláváním.

(34)  Členské státy by měly určit příslušné orgány oprávněné k zajištění prosazování této směrnice, jimž jsou uděleny vyšetřovací a donucovací pravomoci. Určené příslušné orgány by měly být nezávislé na poskytovatelích platebních služeb a měly by mít odpovídající zdroje k výkonu svých úkolů. Členské státy by měly mít možnost pověřit různé příslušné orgány, aby tyto orgány vymáhaly plnění rozsáhlé šíře povinností stanovených touto směrnicí.

(35)  Spotřebitelé by měli mít přístup k účinným a účelným postupům mimosoudního zjednávání nápravy pro řešení sporů vyplývajících z práv a povinností stanovených touto směrnicí. Přístup k alternativním postupům řešení sporů by měl být snadný a příslušné orgány by měly splňovat řadu kritérií, jako například stejnoměrné zastoupení poskytovatelů a uživatelů. Pokud se týká relevantních smluvních sporů, je tento přístup již zajištěn směrnicí 2013/.../EU. Spotřebitelé by však měli mít rovněž přístup k mimosoudním postupům zjednávání nápravy v případě předsmluvních sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí, např. když je jim odepřen přístup k platebnímu účtu se základními prvky. Pro splnění ustanovení této směrnice je třeba zpracovávat osobní údaje spotřebitelů. Toto zpracování se řídí směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(8). Tato směrnice by proto měla být v souladu s pravidly stanovenými ve směrnici 95/46/ES a ve vnitrostátních právních předpisech, které je provádějí.

(36)  Za účelem dosažení cílů stanovených v této směrnici by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o určení standardizované terminologie na úrovni Unie týkající se platebních služeb, jež jsou společné několika členským státům, a související definice těchto termínů.

(38)  Každoročně a poprvé do tří let od vstupu této směrnice v platnost by členské státy měly získat spolehlivé roční statistiky o fungování opatření zavedených touto směrnicí. Členské státy by měly využít jakékoli relevantní zdroje informací a sdělit tyto informace Komisi. Komise by měla na základě obdržených informací předkládat výroční zprávy.

(39)  Čtyři roky po vstupu této směrnice v platnost by měl být proveden její přezkum s cílem zohlednit vývoj na trhu, jako je například vznik nových druhů platebních účtů a platebních služeb, vývoj v jiných oblastech právních předpisů Unie a zkušenosti členských států. Tento přezkum by měl posoudit, zda zavedená opatření zlepšila porozumění poplatkům za platební účty ze strany spotřebitelů a porovnatelnost platebních účtů a zda usnadnila změnu účtů. Měl by také určit, kolik základních platebních účtů bylo otevřeno, včetně těch, které si otevřeli spotřebitelé, kteří dříve bankovní účet neměli, dobu, po kterou byly tyto účty vedeny, počet případů odmítnutí otevřít základní platební účty a počet případů uzavření těchto účtů, včetně důvodů uzavření, stejně jako související poplatky. Měl by rovněž posoudit, zda mají být prodloužené lhůty pro poskytovatele platebních služeb, kteří provádějí přeshraniční změnu účtů, zachovány po delší období. Dále by měl posoudit, zda jsou ustanovení o informacích, které mají poskytovatelé platebních služeb sdělit, když nabízejí produkty v balíčcích, dostatečná a zda jsou zapotřebí dodatečná opatření. Komise by měla předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě, případně doprovázenou legislativním návrhem.

(40)  Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie v souladu s čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.

(41)  V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011 se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

(41a)   Členské státy by měly být oprávněny rozhodnout o vyjmutí poskytovatelů platebních služeb z povinnosti nabízet platební účet se základními prvky. Toto rozhodnutí by mělo podléhat schválení Komise. Komise by měla výjimky schválit pouze za předpokladu, že poskytovatelům platebních služeb budou zaručeny rovné podmínky, že nebude oslabeno právo spotřebitelů na přístup k základním účtům a že nebudou stigmatizováni zákazníci využívající základní účty. Schválením výjimky nesmí dojít k situaci, že by v některém členském státě nabízel základní účet se základními prvky pouze jeden poskytovatel platebních služeb. [pozm. návrh 3]

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato směrnice stanoví pravidla týkající se transparentnosti a porovnatelnosti poplatků účtovaných spotřebitelům za jejich platební účty vedené v Evropské unii a poskytované poskytovateli platebních služeb umístěnými v Unii a pravidla týkající se změny platebních účtů v Unii.

2.  Tato směrnice rovněž definuje rámec pro pravidla a podmínky, v souladu s nimiž členské státy zaručí spotřebitelům právo otevřít si a používat v Unii platební účty se základními prvky.

3.  Otevření a používání platebního účtu se základními prvky podle této směrnice musí být v souladu s ustanoveními kapitoly II směrnice 2005/60/ES.

3a.  Aniž jsou dotčeny články 15 až 19, považuje se platební účet se základními znaky za platební účet pro účely této směrnice.

4.  Tato směrnice se použije na poskytovatele platebních služeb umístěné v Unii.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice platí tyto definice :

a)  „spotřebitelem“ se rozumí jakákoli fyzická osoba, jež jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání;

aa)  „osobou legálně pobývající“ se rozumí status občana Unie nebo státního příslušníka třetí země, který má legální pobyt na území Unie, včetně žadatelů o azyl podle ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, protokolu k této úmluvě ze dne 31. ledna 1967 a dalších příslušných mezinárodních smluv;

b)  „platebním účtem“ se rozumí účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí;

c)  „platební službou“ se rozumí platební služba podle definice v čl. 4 bodě 3 směrnice 2007/64/ES;

ca)  „službami souvisejícími s platebním účtem“ se rozumí všechny služby související s vedením platebního účtu včetně platebních služeb a platebních transakcí v rámci působnosti čl. 3 písm. g) směrnice 2007/64/ES;

d)  „platební transakcí“ se rozumí úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

e)  „poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel platebních služeb podle definice v čl. 4 bodě 9 směrnice 2007/64/EC, kromě kapitoly IV, kde se jím rozumí každý poskytovatel platebních služeb umístěný na území členských států, který působí v obecných retailových platebních službách a který nabízí platební účty jako nedílnou součást své obvyklé činnosti;

f)  „platebním prostředkem“ se rozumí platební prostředek podle definice v čl. 4 bodě 23 směrnice 2007/64/ES;

g)  „převádějícím poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel platebních služeb, od něhož se převádějí údaje o všech nebo některých opakujících se platbách;

h)  „přijímajícím poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel platebních služeb, jemuž se převádějí údaje o všech nebo některých opakujících se platbách;

i)  „plátcem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z tohoto platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu plátce fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz ve prospěch platebního účtu příjemce.

j)  „příjemcem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

k)  „poplatky“ se rozumí veškeré případné poplatky a pokuty splatné ze strany spotřebitele poskytovateli platebních služeb za platební účet a služby související s tímto účtem;

ka)  „úrokovou sazbou pro úvěry“ se rozumí jakákoli úroková sazba placená spotřebiteli v souvislosti s držením peněžních prostředků na platebním účtu;

l)  „trvalým nosičem“ se rozumí jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli nebo poskytovateli platebních služeb ukládat informace určené osobně tomuto spotřebiteli, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu;

m)  „změnou účtu“ se rozumí převod informací o všech nebo některých trvalých příkazech pro úhrady, opakující se inkasa a opakující se příchozí úhrady prováděné na platební účet, od jednoho poskytovatele platebních služeb k druhému, prováděný základě žádosti spotřebitele, a to buď s převodem kladného zůstatku z jednoho platebního účtu na druhý nebo zrušením předchozího účtu anebo bez takového převodu nebo zrušení. Změna účtu neznamená převod smlouvy z převádějícího poskytovatele platebních služeb na přijímajícího poskytovatele platebních služeb;

n)  „inkasem“ se rozumí platební služba odepisující určitou částku z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu plátce;

o)  „úhradou“ se rozumí ▌platební služba za účelem připsání částky na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce nebo řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet;

p)  „trvalým příkazem“ se rozumí služba, která v pravidelných intervalech připisuje částky na platební účet příjemce prostřednictvím řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet;

q)  „peněžními prostředky“ se rozumí bankovky, mince a bezhotovostní peníze, jakož i elektronické peníze podle definice v čl. 2 odst. 2 směrnice 2009/110/ES;

r)  „rámcovou smlouvou“ se rozumí smlouva o platebních službách, kterou se řídí budoucí provádění jednotlivých a po sobě následujících platebních transakcí a která může obsahovat povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu;

ra)  „pracovním dnem“ se rozumí pracovní den definovaný v čl. 4 odst. 27 směrnice 2007/64/ES.

Článek 3

Standardizovaná terminologie spojenáplatebními účty

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány uvedené v článku 20 vypracovaly prozatímní seznam nejreprezentativnějších služeb, které jsou spojeny s platebním účtem, na vnitrostátní úrovni. Seznam obsahuje alespoň 10 nejreprezentativnějších služeb dostupných na národní úrovni. Seznam pro každou z identifikovaných služeb obsahuje termíny a definice, přičemž v každém z úředních jazyků členského státu je pro každou službu používán pouze jeden termín.

2.  Pro účely odstavce 1 příslušné orgány zohlední služby:

a)  které spotřebitelé ve vztahu ke svému platebnímu účtu nejvíce využívají;

b)  které spotřebitelům vytvářejí nejvyšší náklady, a to jak celkové, tak za jednotku;

Aby bylo zajištěno řádné uplatňování těchto kritérií pro účely odstavce 1, Evropský orgán pro bankovnictví vypracuje na pomoc příslušným orgánům pokyny podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

3.  Členské státy oznámí Komisi prozatímní seznamy podle odstavce 1 do ... [12 měsíců od vstupu této směrnice v platnost]. Na požádání poskytnou členské státy Komisi doplňující informace týkající se údajů, na jejichž základě byly tyto seznamy vytvořeny s ohledem na kritéria uvedená v odstavci 2.

4.  Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24, ▌jimiž stanoví standardizovanou terminologii Unie pro služby spojené s platebními účty, které jsou společné alespoň pro většinu členských států, na základě prozatímních seznamů předložených podle odstavce 3. Standardizovaná terminologie Unie je jasná a stručná a obsahuje společné termíny a definice týkající se společných služeb. V každém z úředních jazyků členského státu je pro každou službu používán pouze jeden termín.

5.  Po zveřejnění aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 4 v Úředním věstníku Evropské unie každý členský stát neprodleně a v každém případě do jednoho měsíce začlení standardizovanou terminologii Unie přijatou podle odstavce 4 do prozatímního seznamu uvedeného v odstavci 1 a tento seznam zveřejní.

Článek 4

Sdělení informací o poplatcích a glosář

1.  Členské státy zajistí, aby v dostatečném časovém předstihu před uzavřením smlouvy o platebním účtu se spotřebitelem poskytovatelé platebních služeb poskytli spotřebiteli komplexní sdělení informací o poplatcích obsahující seznam nejreprezentativnějších služeb uvedených v čl. 3 odst. 5 a odpovídající poplatky za jakoukoli službu. Ve sdělení informací o poplatcích se uvedou všechny dostupné služby spojené s platebním účtem, které jsou obsaženy v seznamu nejreprezentativnějších služeb uvedených v čl. 3 odst. 5 a příslušné poplatky za jakoukoli službu. Obsahují rovněž veškeré další poplatky a úrokové sazby, které se mohou k danému účtu vztahovat. Aby bylo možné odlišit sdělení informací o poplatcích od obchodní nebo smluvní dokumentace, musí být na jeho první stránce nahoře uveden společný symbol. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb informovali spotřebitele o jakýchkoli úpravách poplatků a případně poskytli spotřebiteli aktualizované sdělení informací o poplatcích.

Pokud je poplatek za službu platný pouze pro určité komunikační kanály, např. online nebo prostřednictvím pobočky, nebo pokud se poplatek liší v závislosti na použitém kanálu, musí to být jasně uvedeno ve sdělení informací o poplatcích.

1a.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb nestanovovali jiné poplatky než ty, které jsou uvedeny ve sdělení informací o poplatcích.

2.  Pokud jsou jedna nebo více platebních služeb ▌nabízeny v rámci balíčku platebních služeb, uvede se ve sdělení informací o poplatcích poplatek za celý balíček, služby obsažené v balíčku a jejich počet a poplatek za jakoukoli službu, která není hrazena v rámci poplatku za balíček.▌

5.  Členské státy uloží poskytovatelům platebních služeb povinnost zpřístupnit spotřebitelům glosář všech služeb uvedených v odstavci 1 a související definice a vysvětlení.

Členské státy zajistí, aby byl glosář poskytnutý v souladu s prvním pododstavcem vypracován v jasném, jednoznačném a neodborném jazyce a aby nebyl zavádějící.

6.  Poskytovatelé platebních služeb trvale zpřístupní sdělení informací o poplatcích a glosář spotřebitelům a potencionálním spotřebitelům v elektronické podobě na svých internetových stránkách, kde jsou snadno dostupné i pro ty, kdo nejsou jejich zákazníky. Poskytovatelé platebních služeb zpřístupní sdělení informací o poplatcích zdarma na trvalém nosiči v prostorách přístupných pro spotřebitele a glosář poskytnou na trvalém nosiči na požádání.

7.  Evropský orgán pro bankovnictví po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelského testu vypracuje návrh prováděcích technických norem týkajících se standardizovaného formátu sdělení informací o poplatcích a jeho společného symbolu.

Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do … [12 měsíců od vstupu této směrnice v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 5

Výpis poplatků

1.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytovali spotřebitelům bezplatně alespoň jednou ročně výpis všech poplatkůúrokových sazeb použitých na jejich platební účet.

Komunikační kanál, který má být použit k poskytování výpisu poplatků spotřebiteli, se dohodne mezi smluvními stranami. Na žádost spotřebitele je výpis k dispozici v tištěné podobě.

2.  Výpis uvedený v odstavci 1 musí obsahovat tyto informace:

a)  jednotkový poplatek účtovaný za každou službu a počet použití dané služby během příslušného období nebo v případě služeb sloučených do jednoho balíčku poplatek účtovaný za celý balíček;

b)  celkovou výši poplatků účtovaných za každou službu poskytnutou během příslušného období, případně s přihlédnutím ke specifické struktuře poplatků souvisejících s balíčky služeb;

ba)  použitou úrokovou sazbu za přečerpání účtu, počet dnů, kdy byl účet přečerpán, a celkovou výši účtovaných úroků za přečerpání účtu v příslušném období;

bb)  kreditní úrokovou sazbu použitou na účtu, průměrný zůstatek a celkovou výši úroků získaných během příslušného období;

c)  celkový zůstatek (kladný nebo záporný) po odečtení všech poplatků a započtení úroků získaných v souvislosti s použitím účtu během příslušného období;

ca)  předběžné informace o zamýšlených změnách poplatků a úrokových sazeb v následujícím období.

4.   Evropský orgán pro bankovnictví po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelského testu vypracuje návrh prováděcích technických norem týkajících se standardizovaného formátu výpisu poplatků a jeho společného symbolu.

Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do ... [12 měsíců od vstupu této směrnice v platnost]..

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 6

Komunikace za pomoci standardizované terminologie

1.  Členské státy zajistí, aby ve všech sděleních adresovaných spotřebitelům, včetně smluvních a marketingových sdělení, poskytovatelé platebních služeb používali případnou standardizovanou terminologii Unie obsaženou v seznamu nejreprezentativnějších služeb, které jsou spojeny s platebním účtem, uvedených v čl. 3 odst. 5.

2.  Poskytovatelé platebních služeb mohou využívat obchodní značky k označení svých služeb nebo platebních účtů ve svých marketingových sděleních klientům pod podmínkou, že jasně identifikují případný odpovídající termín za pomoci standardizované terminologie obsažené v úplném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5. Poskytovatelé platebních služeb mohou používat takové obchodní značky ve sdělení informací o poplatcích nebo ve výpisu poplatků pod podmínkou, že je tím doplněna standardizovaná terminologie a že se jedná o druhořadé označení nabízených služeb nebo účtu.

Článek 7

Srovnávací internetové stránky na vnitrostátní úrovni

1.  Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli na vnitrostátní úrovni bezplatný přístup nejméně k jedné internetové stránce zřízené v souladu s odstavcem 2 nebo 3, která bude alespoň obsahovat:

a)  porovnání zaplacených či účtovaných úroků na platebním účtu, poplatky, které poskytovatelé platebních služeb účtují za služby nabízené k platebním účtům na vnitrostátní úrovni ▌;

b)  porovnání faktorů úrovně služeb poskytovaných poskytovatelem platebních služeb, včetně faktorů, jako je počet a umístění poboček a počet bankomatů, jehož prostřednictvím lze služby hodnotit;

c)  poskytnutí doplňujících informací o standardizované terminologii Unie, přístupu k platebním účtům, včetně platebních účtů se základními prvky, a o postupech změny účtu, které lze na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni využít. Tyto informace mohou být poskytnuty prostřednictvím odkazů na externí internetové stránky.

2.  Členské státy zřídí systém dobrovolné akreditace pro internetové stránky porovnávající prvky, které jsou za tímto účelem definovány v čl. 7 odst. 1 písm. a) a b), nabízené k platebním účtům soukromými subjekty. Za účelem získání akreditace musí srovnávací internetové stránky provozované soukromými subjekty:

a)  být právně, finančně a provozně nezávislé na jakémkoli poskytovateli platebních služeb;

aa)  jednoznačně odkrýt své vlastníky a financování;

ab)  stanovit jasná a objektivní kritéria, na nichž bude srovnání založeno;

ac)  být nestranný, zejména v tom smyslu, že na domovské stránce ani na stránkách obsahujících srovnání cen se neobjevují reklamy poskytovatelů platebních služeb, jejich zástupců či poboček, ani značky;

b)  používat jednoduchý a jednoznačný jazyk a případně standardizovanou terminologii Unie uvedenou v čl. 3 odst. 5;

c)  poskytovat přesné a aktuální informace a uvést datum poslední aktualizace;

d)  poskytovat uživatelům objektivní a vyčerpávající výsledky a současně v plné míře zohlednit vyhledávací kritéria, která si uživatelé zvolí, a pokud poskytnutá informace nepředstavuje celkový přehled trhu, jasné prohlášení v tomto smyslu předtím, než se zobrazí výsledky;

da)  vyhovovat žádostem všech poskytovatelů platebních služeb působících v dotyčném členském státě o umístění na tyto stránky;

e)  provozovat účinný postup šetření a vyřizování stížností.

Jsou-li za umístění na těchto internetových stránkách účtovány poskytovatelům platebních služeb poplatky, musejí být nediskriminační a uveřejněné na těchto internetových stránkách.

3.  Pokud není podle odstavce 2 akreditována žádná internetová stránka, členské státy zajistí, aby byla zřízena internetová stránka provozovaná příslušným orgánem uvedeným v článku 20 nebo jeho jménem nebo kterýmkoli jiným příslušným veřejným orgánem. Pokud internetová stránka podle odstavce 2 byla akreditována, členské státy se mohou rozhodnout zřídit další internetovou stránku provozovanou příslušným orgánem uvedeným v článku 20 nebo kterýmkoli jiným příslušným veřejným orgánem. Internetové stránky provozované příslušným orgánem podle odstavce 1 musí dodržovat ustanovení odst. 2 písm. a) až e).

4.  Členské státy ▌odmítnou nebo odejmou soukromým subjektům akreditaci v případě opakovaného nebo trvalého nedodržení povinností uvedených v odstavci 2.

4a.  Poskytovatelé platebních služeb nenesou odpovědnost za nesprávné nebo zastaralé informace o nich nebo o jejich službách uváděné na akreditovaných i neakreditovaných srovnávacích internetových stránkách, pokud poskytovatel internetových stránek tyto informace na žádost poskytovatele platebních služeb neopravil.

4b.  Členské státy zajistí, aby spotřebitelé věděli o dostupných internetových stránkách uvedených v odstavci 1 a o akreditovaných internetových stránkách v souladu s odstavcem 2 nebo 3.

Článek 7a

Srovnávací internetové stránky Unie

1.  Členské státy podají Evropskému orgánu pro bankovnictví informace o srovnávacích internetových stránkách, které fungují v souladu s čl. 7 odst. 1, 2 a 3.

2.  Do ... [tří let po vstupu této směrnice v platnost] Evropský orgán pro bankovnictví poskytne veřejně přístupné srovnávací internetové stránky, které umožní spotřebitelům porovnat platební účty nabízené v rámci vnitřního trhu. Srovnávací internetové stránky Unie kromě těchto informací spotřebitelům nabídnou glosář standardizované terminologie Unie, která byla přijata podle čl. 3 odst. 5, a praktické pokyny k přeshraničním změnám platebního účtu.

Článek 8

Účty nabízené v balíčcích

Aniž je dotčen čl. 4 odst. 2, členské státy zajistí, aby v případě, že je platební účet nabízen spolu s jinou finanční službou nebo produktem jako součást balíčku, poskytovatel platebních služeb informoval spotřebitele o tom, zda je možné zakoupit si platební účet odděleně, a pokud ano, aby poskytl odděleně informace o nákladech a poplatcích spojených s každým dalším finančním produktem a službou nabízenými v rámci balíčku.

KAPITOLA III

ZMĚNA ÚČTU

Článek 9

Poskytování služby změny účtu

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytli službu změny účtu podle článku 10 každému spotřebiteli, jemuž vede platební účet jiný poskytovatel platebních služeb umístěný v Unii a který si sjednal otevření nového platebního účtu u přijímajícího poskytovatele platebních služeb.

Členské státy mohou v případě změny účtu, kdy se oba poskytovatelé platebních služeb nacházejí na jejich území, stanovit nebo zachovat jinou úpravu, než je uvedena v článku 10, je-li to jasně v zájmu spotřebitele a služba změny účtu je provedena v maximálně stejné časové lhůtě, jako je lhůta stanovená v článku 10.

Článek 10

Služba změny účtu

1.  Členské státy zajistí, aby službu změny účtu zahajoval přijímající poskytovatel platebních služeb a aby byla poskytována v souladu s pravidly stanovenými v odstavcích 2 až 7.

2.  Službu změny účtu zahájí přijímající poskytovatel platebních služeb. K tomu účelu přijímající poskytovatel platebních služeb od spotřebitele obdrží písemné zmocnění k provedení služby změny účtu. U společných účtů musí být písemné zmocnění získáno od všech spolumajitelů účtu.

Zmocnění je vydáno v úředním jazyce členského státu, v němž je služba změny účtu zahájena, nebo v jakémkoli jiném jazyce, na němž se strany dohodnou.

Toto zmocnění umožní spotřebiteli poskytnout nebo odebrat konkrétní souhlas s tím, aby převádějící poskytovatel platebních služeb provedl každý z úkolů uvedených v odst. 3 písm. e) a f), a poskytnout nebo odebrat konkrétní souhlas s tím, aby přijímající poskytovatel platebních služeb provedl každý z úkolů uvedených v odst. 4 písm. c) a d) a v odstavci 5. Zmocnění spotřebiteli umožní, aby si konkrétně vyžádal předání informací uvedených v odst. 3 písm. a) a b) převádějícím poskytovatelem platebních údajů.

Ve zmocnění se rovněž uvede datum, počínaje kterým mají být opakující se platby prováděny z účtu otevřeného u přijímajícího poskytovatele platebních služeb. Toto datum je stanoveno alespoň na sedm pracovních dnů ode dne, kdy převádějící poskytovatel platebních služeb obdrží od přijímajícího poskytovatele platebních služeb žádost o provedení změny účtu v souladu s čl. 10 odst. 6).

3.  Do dvou pracovních dnů od přijetí zmocnění uvedeného v odstavci 2 požádá přijímající poskytovatel platebních služeb převádějícího poskytovatele platebních služeb, aby provedl tyto úkoly:

a)  předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb a případně také spotřebiteli, pokud si to spotřebitel konkrétně vyžádal podle odstavce 2, seznam všech stávajících trvalých příkazů pro úhrady a povolení k inkasu vydaných dlužníkem;

b)  předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb a případně také spotřebiteli, pokud si to spotřebitel konkrétně vyžádal podle odstavce 2, dostupné informace o příchozích úhradách a o inkasech provedených z podnětu věřitele, jež byly na účtu spotřebitele provedeny během předchozích 13 měsíců;

c)  předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb takové další informace, které jsou nezbytné k tomu, aby přijímající poskytovatel platebních služeb mohl provést změnu účtu;

d)  v případě, že převádějící poskytovatel platebních služeb nemá systém umožňující automatické přesměrování příchozích úhrad a inkas na účet spotřebitele u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, ▌a přestal přijímat inkasa a příchozí úhrady od data uvedeného ve zmocnění;

e)  v den určený spotřebitelem převedl případné zbývající kladné saldo na účet otevřený nebo vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2; ▌

f)  v den určený spotřebitelem zrušil účet vedený u převádějícího poskytovatele platebních služeb, pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2.

fa)  zrušil trvalé příkazy a úhrady k datu provedení uvedenému ve zmocnění.

4.  Po obdržení informací vyžádaných od převádějícího poskytovatele platebních služeb uvedených v odstavci 3 přijímající poskytovatel platebních služeb provede tyto úkoly:

a)  do sedmi pracovních dnů zřídí trvalé příkazy pro úhrady požadované spotřebitelem a ode dne uvedeného ve zmocnění je provádí;

b)  ode dne uvedeného ve zmocnění přijímá inkasa;

ba)  případně informuje spotřebitele o jejich právech souvisejících s inkasem v jednotné oblasti pro platby v eurech, jak uvádí čl. 5 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 260/2012;

c)  pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2, poskytne plátcům provádějícím opakující se úhrady na platební účet spotřebitele údaje o účtu spotřebitele vedeném u přijímajícího poskytovatele platebních služeb. Jestliže přijímající poskytovatel platebních služeb nemá k dispozici všechny informace, které potřebuje k informování plátce, požádá do dvou dnů o chybějící informace buď spotřebitele, nebo, je-li to nutné a se souhlasem spotřebitele, převádějícího poskytovatele platebních služeb.;

d)  pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2, poskytne příjemcům využívajícím inkaso k výběru peněžních prostředků z účtu spotřebitele údaje o účtu spotřebitele vedeném u přijímajícího poskytovatele platebních služeb a uvede datum, od kterého se začnou přijímat inkasa z tohoto účtu. Jestliže přijímající poskytovatel platebních služeb nemá k dispozici všechny informace, které potřebuje k informování příjemce, požádá do dvou dnů o chybějící informace buď spotřebitele, nebo, je-li to nutné, převádějícího poskytovatele platebních služeb poté, co požádal spotřebitele o povolení;

e)  pokud je spotřebitel požádán o poskytnutí chybějících informací pro účely uvedené v písmenech c) a d), poskytne spotřebiteli standardní dopisy, napsány v úředním jazyce členského státu, v němž je služba změny účtu zahájena, nebo v jakémkoli jiném jazyce, na němž se strany dohodnou, obsahující údaje o novém účtu a o počátečním datu uvedeném ve zmocnění.

4a.  Členské státy zajistí, aby byly na vnitrostátní úrovni pro plátce a příjemce stanoveny lhůty, v jejichž rámci budou zohledněny nové údaje o účtu spotřebitele, které poskytne přijímající poskytovatel platebních služeb. Členské státy rovněž zajistí, aby byli spotřebitelé o těchto lhůtách a závazcích informováni.

5.  Pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2, přijímající poskytovatel platebních služeb může provádět veškeré další úkoly nezbytné k provedení změny účtu.

6.  Po obdržení žádosti od přijímajícího poskytovatele platebních služeb převádějící poskytovatel platebních služeb provede tyto úkoly:

a)  do sedmi pracovních dnů od přijetí žádosti zašle přijímajícímu poskytovateli platebních služeb informace uvedené v odst. 3 písm. a), b) a c);

b)  v případě, že převádějící poskytovatel platebních služeb nemá systém umožňující automatické přesměrování příchozích úhrad a inkas na účet spotřebitele u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, zastaví příchozí úhrady a přestane přijímat inkasa z platebního účtu od data, které si vyžádá přijímající poskytovatel platebních služeb;

c)  převede jakýkoli zbývající kladný zůstatek na platebním účtu na účet vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb;

d)  jakmile byly provedeny kroky uvedené v písmenech a), b) a c), platební účet zruší;

e)  provede veškeré další úkoly nezbytné k provedení změny účtu podle odstavce 5.

6a.  Převádějící poskytovatel platebních služeb není povinen zrušit platební účet podle písm. d) odst. 6, má-li spotřebitel vůči poskytovateli platebních služeb neuhrazené závazky. Poskytovatel platebních služeb neprodleně informuje spotřebitele o tom, že jeho platební účet nelze zrušit kvůli těmto neuhrazeným závazkům.

7.  Aniž je dotčen čl. 55 odst. 2 směrnice 2007/64/ES, převádějící poskytovatel platebních služeb nesmí před datem dohodnutým s přijímajícím poskytovatelem platebních služeb blokovat platební prostředky, aby poskytování platebních služeb spotřebiteli nebylo v průběhu procesu změny přerušeno.

8.  Členské státy zajistí, aby se všechna ustanovení odstavců 1 až 7, s výjimkou ustanovení v odstavci 4 (c) a (d), použila i v případě, že službu změny účtu zahájí poskytovatel platebních služeb umístěný v jiném členském státě.

9.  V případě uvedeném v odstavci 8 se lhůty uvedené v odstavcích 3, 4 a 6 zdvojnásobí, což neplatí u transakcí, které spadají do oblasti působnosti článku 1 nařízení (EU) č. 260/2012, pokud je převádějící i přijímající platební účet v eurech. Toto ustanovení podléhá přezkumu podle článku 27.

Článek 11

Poplatky spojené se službou změny účtu

1.  Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli bezplatný přístup ke svým osobním informacím o stávajících trvalých příkazech a inkasech v držení buď převádějícího nebo přijímajícího poskytovatele platebních služeb.

2.  Členské státy zajistí, aby převádějící poskytovatel platebních služeb poskytl informace požadované přijímajícím poskytovatelem platebních služeb podle čl. 10 odst. 6 písm. a), aniž by za ně spotřebiteli nebo přijímajícímu poskytovateli platebních služeb účtoval poplatek.

3.  Členské státy zajistí, aby případné poplatky uplatňované převádějícím poskytovatelem platebních služeb vůči spotřebiteli za zrušení u něj vedeného platebního účtu byly určeny v souladu s čl. 45 odst. 2 směrnice 2007/64/ES.

4.  Členské státy zajistí, aby případné poplatky uplatňované převádějícím nebo přijímajícím poskytovatelem platebních služeb vůči spotřebiteli za jakékoli služby poskytované podle článku 10 jiné než služby uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 byly přiměřené.

Článek 11a

Automatické přesměrování

Není-li po provedení posouzení dopadů právních předpisů rozhodnuto jinak, členské státy zajistí, aby do ... [ šest let od vstupu této směrnice v platnost] byla zavedena funkce automatického přesměrování plateb z jednoho platebního účtu na jiný platební účet spojená s automatickým oznámením pro příjemce nebo plátce, jakmile jsou jejich převody přesměrovány.

Článek 12

Finanční ztráta pro spotřebitele

1.  Členské státy zajistí, aby veškeré poplatky a jiné finanční ztráty, které spotřebiteli vzniknou v důsledku toho, že poskytovatel platebních služeb zapojený do procesu změny účtu nesplnil své povinnosti podle článku 10, byly tímto poskytovatelem platebních služeb uhrazeny do tří pracovních dnů ode dne, kdy došlo ke zjištění nesplnění povinnosti. Důkazní břemeno je na poskytovateli platebních služeb, aby prokázal, že podmínky stanovené v článku 10 byly dodrženy.

2.  Spotřebitelé nenesou žádné finanční ztráty vzniklé v důsledku chyb nebo zpoždění při aktualizaci údajů týkajících se jejich platebního účtu plátcem nebo příjemcem. Členské státy zajistí, aby plátci a příjemci nesli odpovědnost za případy, kdy nedodrží lhůty stanovené členskými státy podle čl. 10 odst. 4a).

Článek 13

Informace o službě změny účtu

1.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytli spotřebitelům tyto informace o službě změny účtu:

a)  úlohy převádějícího a přijímajícího poskytovatele platebních služeb v každé fázi procesu změny účtu, jak jsou uvedeny v článku 10;

b)  časový rámec pro dokončení příslušných fází;

c)  případné poplatky účtované za změnu účtu;

d)  veškeré informace, o jejichž poskytnutí bude spotřebitel požádán;

e)  systém alternativních postupů pro řešení sporů uvedený v článku 21.

2.  Informace se poskytnou bezplatně na trvalém nosiči na všech pobočkách poskytovatelů platebních služeb přístupných pro spotřebitele a jsou trvale k dispozici v elektronické podobě na jejich internetových stránkách.

KAPITOLA IV

PŘÍSTUP K PLATEBNÍM ÚČTŮM

Článek 14

Zákaz diskriminace

Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří legálně pobývají v Unii, nebyli diskriminováni z důvodu své státní příslušnosti nebo místa bydliště, ani z jakéhokoli jiného důvodu, jak je uvedeno v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie, když žádají o platební účet v Unii nebo k němu přistupují. Podmínky přístupu k základnímu platebnímu účtu nesmí být v žádném ohledu diskriminační. Je zakázáno projevit diskriminaci jakýmkoli viditelným způsobem, například prostřednictvím jiného vzhledu karty nebo jiného čísla účtu či karty.

Článek 15

Právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky

1.  Členské státy zajistí, aby všichni poskytovatelé platebních služeb v obecních retailových platebních službách nabízeli jako nedílnou součást platební účty se základními prvky. Členské státy zajistí, aby platební účty se základními prvky nenabízeli pouze ti poskytovatelé platebních služeb, kteří účet poskytují výhradně prostřednictvím online zařízení.

Členské státy mohou se souhlasem Komise rozhodnout, že poskytovatele platebních služeb zprostí povinnosti uvedené v prvním pododstavci. Jakákoli taková výjimka musí být udělena na základě objektivních a přísných kritérií. Komise výjimky schválí pouze za předpokladu, že všem poskytovatelům platebních služeb budou zaručeny rovné podmínky, že nebude oslabeno právo spotřebitelů na přístup k základním účtům a že v důsledku této výjimky nebude zákazníkům, kteří v dotčeném členském státě využívají základní účty, hrozit stigmatizace. [pozm. návrhy 4/rev a 5/rev]

1a.  Členské státy mohou prominout povinnost podle odstavce 1, podle něhož poskytovatelé platebních služeb:

a)  jsou uvedeni na seznamu v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(9);

b)  fungují na neziskovém základě;

c)  vyžadují členství na základě stanovených kritérií, jako např. profese.

Udělením tohoto prominutí povinnosti není dotčeno právo spotřebitele na přístup k platebnímu účtu se základními prvky.

2.   Členské státy zajistí, aby na jejich území byl k dispozici systém, který zajistí právo spotřebitelů na otevření a používání platebního účtu se základními prvky uvedenými v článku 14, který splňuje následující podmínky:

a)  toto právo se uplatní bez ohledu na místo pobytu spotřebitele, aniž by byl dotčen odstavec 2a;

aa)  je zaveden mechanismus, který spotřebitelům bez trvalého bydliště, žadatelům o azyl a spotřebitelům, jimž nebylo uděleno povolení k pobytu, avšak které nelze z právních důvodů vyhostit, umožní splnit požadavky kapitoly II směrnice 2005/60/ES;

b)  možnost uplatnit toto právo není spotřebiteli výrazně ztížena ani znesnadněna;

ba)  je zaveden mechanismus, který spotřebitelům bez bankovního účtu, zranitelným spotřebitelům a mobilním spotřebitelům zajistí informace o dostupnosti platebních účtů se základními prvky;

bb)  služba změny účtu stanovená v článcích 10 a 11 této směrnice se rovněž použije, pokud si spotřebitel přeje v rámci služby změny účtu přejít z jiného platebního účtu na platební účet se základními prvky;

2a.  Za účelem uplatnění práva stanoveného v odstavci 2 budou členské státy vyžadovat, aby spotřebitelé měli skutečnou vazbu na členský stát, v němž si přejí otevřít a používat platební účet se základními prvky.

V případech, v nichž bude vyžadováno, aby spotřebitel prokázal tuto vazbu, členské státy zajistí, aby to nebylo pro spotřebitele zatěžující. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby příslušné orgány stanovily seznam, který stanoví způsob, jakým bude tato vazba prokazována. Tento seznam bude obsahovat přinejmenším státní příslušnost, rodinné vazby, střediska zájmů, místo zaměstnání, stáže nebo učebního poměru, usilování o pracovní příležitosti nebo další profesní vazby, místo studia či odborné vzdělávání, majetek a jakékoli probíhající žádosti o azyl nebo migraci.

Evropský orgán pro bankovnictví vypracuje na pomoc příslušným orgánům při provádění tohoto odstavce pokyny podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Poskytovatelé platebních služeb zohlední informace poskytnuté spotřebitelem a mohou požádat spotřebitele, aby byl při otevření účtu fyzicky přítomen či právně zastoupen třetí osobou v nejbližší možné pobočce.

Členské státy zajistí, aby bylo možné, aby spotřebitelé prokazovali existenci skutečné vazby do jednoho měsíce po otevření účtu na dálku. Předtím než proběhne takové ověření, a to v případě nutnosti i včetně osobní účasti, poskytovatelé platebních služeb budou mít možnost omezit používání tohoto účtu

2b.  Před otevřením platebního účtu se základními prvky mohou členské státy vyžadovat, aby poskytovatelé platebních služeb ověřili, zda spotřebitel disponuje aktivním a ekvivalentním platebním účtem na území tohoto členského státu a mohou požádat spotřebitele o čestné prohlášení, jímž tuto skutečnost ověří.

3.  Poskytovatelé platebních služeb nesmí žádost o přístup k platebnímu účtu se základními prvky odmítnout, s výjimkou těchto případů:

a)  pokud hloubková kontrola klienta provedená v souladu s kapitolou II směrnice 2005/60/ES odhalí významné riziko, že účet bude použit v rozporu s právními předpisy Unie.

b)  v případech, v nichž členské státy uplatňují možnost, na níž je odkazováno v odstavci 2b tohoto článku, pokud spotřebitel má u poskytovatele platebních služeb umístěného na jejich území platební účet, který mu umožňuje využívat platební služby uvedené v čl. 16 odst. 1;

4.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb zpracovali žádosti o přístup k platebnímu účtu se základními prvky do sedmi kalendářních dnů ode dne doručení úplné žádosti, včetně dokladu totožnosti. Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 3 poskytovatel platebních služeb spotřebitele písemně a bezplatně o konkrétních důvodech odmítnutí okamžitě informoval, ledaže by takové informování bylo v rozporu s cíli bezpečnosti státu nebo z důvodu finanční kriminality. Dále je spotřebitel vyrozuměn alespoň o jedné bezplatné nebo finančně nenáročné možnosti opravných prostředků či poradenství a o dostupných mechanismech alternativního řešení sporů.

5.  Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odst. 3 písm. b) poskytovatel platebních služeb přijal vhodná opatření podle kapitoly III směrnice 2005/60/ES.

6.  Členské státy zajistí, aby přístup k platebnímu účtu se základními prvky nebyl podmiňován zakoupením doplňkových služeb ani obchodních podílů poskytovatele platebních služeb.

Článek 16

Vlastnosti platebního účtu se základními prvky

1.  Členské státy zajistí, aby platební účet se základními prvky zahrnoval tyto ▌služby:

a)  služby umožňující veškeré operace, které jsou vyžadovány pro otevření, vedení a zrušení platebního účtu;

b)  služby umožňující vložení hotovosti na platební účet;

c)  služby umožňující v Unii výběry hotovosti z běžného platebního účtu u bankovní přepážky a pomocí bankomatu, který je možno využívat i mimo otevírací dobu banky;

d)  provádění těchto platebních transakcí v Unii:

(i)  inkasa v jednotné oblasti pro platby v eurech a mimo eurozónu;

(ii)  platebních transakcí uskutečňovaných platebním nástrojem (např. platební kartou, softwarového produktu), včetně online plateb, v jednotné oblasti pro platby v eurech a v jiných měnách než euru;

(iii)  úhrad v jednotné oblasti pro platby v eurech a v jiných měnách než euru včetně trvalých příkazů zadaných na bankovních terminálech, u bankovních přepážek a v běžném systému internetového bankovnictví příslušného poskytovatele platebních služeb.

2.   Členské státy zajistí, aby dokud spotřebitel využívá platební účet se základními prvky ke své osobní potřebě, nebyl počet operací, které spotřebitel může v souladu se zvláštními cenovými podmínkami v souladu s článkem 17 provádět, nijak omezen. Při určování toho, co je považováno za používání k osobní potřebě, členské státy zohlední stávající chování spotřebitele a běžnou obchodní praxi.

3.  Členské státy zajistí, aby spotřebitel mohl platební transakce ze svého platebního účtu se základními prvky spravovat a provádět prostřednictvím bankovních poboček nebo internetového bankovnictví poskytovatele platebních služeb, je-li k dispozici.

4.  Členské státy zajistí, aby platební účet se základními prvky nenabízel žádné možnosti přečerpání mimo možnost poskytnout v případě potřeby velmi nízkou částku jako dočasnou rezervu. Členské státy však mohou poskytovatelům platebních služeb povolit, aby nabízeli zákazníkům se základním platebním účtem možnosti přečerpání a další úvěrové produkty, a to jako samostatné služby. Přístup k základnímu platebnímu účtu a jeho užívání nebude žádným způsobem omezeno nebo podmíněno koupí těchto úvěrových služeb nebo produktů. Poplatky za tyto služby budou transparentní a přinejmenším tak příznivé, jako je obvyklá cenová politika poskytovatele.

4a.  Komise má pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24 s cílem aktualizovat seznam služeb, které jsou součástí platebního účtu se základními prvky, s ohledem na vývoj prostředků pro placení a technologie.

Článek 17

Související poplatky

1.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb nabízeli služby uvedené v článku 16 bezplatně nebo za přiměřený poplatek. Členské státy budou vyžadovat, aby poskytovatelé platebních služeb zajistili, že mezi produkty, jež nabízejí, platební účet se základními prvky byl vždy ten s nejnižšími poplatky za poskytování minimálního balíčku platebních služeb, který je v daném členském státě stanoven podle čl. 16 odst. 1 a 2).

2.  Členské státy zajistí, aby poplatky účtované spotřebiteli v případě nedodržení závazků spotřebitele stanovených v rámcové smlouvě byly přiměřené a odpovídaly obvyklé cenové politice poskytovatele.

Článek 18

Rámcové smlouvy a ukončení

1.  Rámcové smlouvy umožňující přístup k platebnímu účtu se základními prvky se řídí ustanoveními směrnice 2007/64/ES, nestanoví-li odstavce 2 a 3 jinak.

2.  Poskytovatel platebních služeb smí rámcovou smlouvu jednostranně ukončit, je-li splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)  spotřebitel účet záměrně využil k nezákonným účelům;

b)  na účtu nedošlo k žádným transakcím po více než 24 po sobě následujících měsíců a poskytovateli platebních služeb nebyly uhrazeny poplatky za služby;

c)  spotřebitel vědomě poskytl nepravdivé informace, aby získal právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky v případě, že by ▌pravdivé informace vedly k zamítnutí žádosti;

ca)  spotřebitel není schopen prokázat existenci skutečné vazby k danému členskému státu, jak je stanoveno v čl. 15 odst. 2a, a to do jednoho měsíc poté, co byl účet otevřen na dálku.

d)  spotřebitel již nemá legální pobyt v Unii nebo si následně otevřel druhý platební účet v členském státě, kde již má platební účet se základními prvky.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, že poskytovatel platebních služeb ukončí smlouvu o platebním účtu se základními prvky, písemně a bezplatně informoval spotřebitele o důvodech ukončení, alespoň o jedné bezplatné nebo finančně nenáročné možnosti opravných prostředků či poradenství, to nejméně 1 měsíc před dnem, kdy ukončení nabude účinku, ledaže by takové informování bylo v rozporu s cíli bezpečnosti státu.

Článek 19

Obecné informace o platebních účtech se základními prvky

1.  Členské státy zajistí, aby byla podniknuta přiměřená opatření ke zvýšení informovanosti ▌o dostupnosti platebních účtů se základními prvky, jejich cenových podmínkách, postupech, které je třeba učinit pro uplatnění práva na přístup k platebním účtům se základními prvky, a metodách, jak získat přístup k alternativnímu řešení sporů. Členské státy zajistí, aby komunikační opatření byla dostatečná a správně zaměřená, zejména na potřeby a zájmy spotřebitelů bez bankovního účtu a zranitelných a mobilních spotřebitelů.

2.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb aktivně poskytovali spotřebitelům dostupné informace a přiměřenou pomoc týkající se konkrétních vlastností platebních účtů se základními prvky v nabídce, poplatcích, které s nimi souvisejí, a podmínek jejich využívání. Členské státy také zajistí informovanost spotřebitele o tom, že zakoupení doplňkových služeb není pro přístup k platebnímu účtu se základními prvky povinné.

2a.  Členské státy by měly vybízet vzdělávací instituce a poradny, aby vytvořily mechanismy pro zajištění poradenství pro své nejzranitelnější klienty s cílem pomoci jim, aby se chovali odpovědněji a správně nakládali se svými finančními prostředky. Členské státy by měly podporovat odpovídající opatření a zlepšovat vzdělávání ve finanční oblasti na školách a jiných zařízeních. Je třeba u všech spotřebitelů snížit riziko finančního vyloučení na minimum. Stejně tak by členské státy měly podporovat iniciativy poskytovatelů platebních služeb, které směřují k poskytování platebních účtů se základními prvky v kombinaci s nezávislým vzděláváním ve finanční oblasti.

2b.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb, od nichž se očekává poskytování platebních účtů se základními prvky, každý rok zveřejnili údaje o počtech platebních účtů se základními prvky, u nichž byla žádost obdržena, u nichž byla žádost zamítnuta, které byly otevřeny a které ukončeny. Příslušné údaje by měly být shromažďovány a zveřejňovány na úrovni pobočky a na úrovni podniku.

2c.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mimo jiné na svých internetových stránkách zveřejnily výsledky auditu hospodaření jednotlivých poskytovatelů platebních služeb z hlediska uplatňování práva na přístup. K tomu účelu jsou příslušní poskytovatelé platebních služeb nezávisle hodnoceni podle svého hospodaření v oblasti poskytování platebních účtů se základními prvky a každý rok je zveřejněno hodnocení deseti nejlepších bank podle podílu na trhu. Veškeré relevantní údaje jsou předány Evropské komisi a  Evropskému orgánu pro bankovnictví.

KAPITOLA V

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY A ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ SPORŮ

Článek 20

Příslušné orgány

1.  Členské státy určí příslušné orgány pro zajištění a monitorování účinného plnění této směrnice. Tyto příslušné orgány přijmou veškerá nezbytná opatření pro zajištění takového plnění. Orgány musí být nezávislé na poskytovatelích platebních služeb. Jedná se o příslušné orgány ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010.

2.  Orgány uvedené v odstavci 1 musí být nezávislé na poskytovatelích platebních služeb a být vybaveny veškerými pravomocemi a prostředky nezbytnými pro plnění svých povinností. Pokud je zajištěním a monitorováním efektivního plnění této směrnice pověřeno více orgánů než jeden, členské státy zajistí, aby tyto orgány úzce spolupracovaly za účelem efektivního plnění svých příslušných povinnosti. Tyto orgány za účelem zajištění řádného a úplného provádění opatření stanovených v této směrnici úzce spolupracují s příslušnými orgány jiných členských států.

2a.  Orgány uvedené v odstavci 1 pravidelně pořádají konzultace se zúčastněnými stranami, včetně zástupců spotřebitelů, s cílem zajistit a sledovat efektivní dodržování této směrnice, aniž by byl dotčen požadavek jejich nezávislosti stanovený v odstavci 1.

3.  O pověřených příslušných orgánech uvedených v odstavci 1 členské státy uvědomí Komisi do ... [jednoho roku ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Také Komisi informují o jakémkoli rozdělení povinností těchto orgánů. Neprodleně Komisi uvědomí o každé následné změně v pověření a příslušných pravomocích těchto orgánů.

Článek 21

Alternativní řešení sporů

1.   Členské státy zavedou přiměřené a efektivní postupy mimosoudního vyřizování stížností a zjednávání nápravy pro řešení sporů mezi spotřebiteli a poskytovateli platebních služeb týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí. K tomu účelu určí členské státy stávající subjekty nebo případně zřídí subjekty nové.

1a.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb podléhali jednomu či více orgánům pro alternativní řešení sporů, které splňují následující kritéria:

a)  promlčecí lhůta pro zahájení soudního řešení sporu se po dobu konání postupu alternativního řešení sporů pozastavuje;

b)  postup je bezplatný nebo za mírný poplatek, jak je stanoveno ve vnitrostátních právních předpisech;

c)  elektronické prostředky nejsou jedinými prostředky, jejichž prostřednictvím mohou mít strany přístup k tomuto postupu;

d)  je zajištěno rovné zastoupení poskytovatelů, spotřebitelů a ostatních uživatelů.

1b.  Členské státy zajistí, aby se poskytovatelé platebních účtů spojili s jedním nebo více orgány pro alternativní řešení sporů.

1c.  O pověřených příslušných orgánech uvedených v odstavci 1 členské státy uvědomí Komisi a  Evropský orgán pro bankovnictví do ... [do šesti měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Případné následné změny týkající se těchto subjektů jsou povinny Komisi oznámit neprodleně.

1d.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb informovali spotřebitele o orgánech pro alternativní řešení sporů, s nimiž spolupracují a které mají pravomoc řešit případné spory mezi poskytovateli a spotřebiteli. Poskytovatelé rovněž upřesní, zda se zavazují nebo jsou povinni tyto subjekty používat k řešení sporů se spotřebiteli či nikoli.

1e.  Informace stanovené v odstavci 1 budou uvedeny v jasné, srozumitelné a snadno přístupné podobě na internetových stránkách poskytovatele, jsou-li tyto internetové stránky k dispozici, a ve všeobecných podmínkách smluv o prodeji nebo poskytování služeb uzavřených mezi poskytovatelem a spotřebitelem.

KAPITOLA VI

SANKCE

Článek 22

Správní opatřeníuplatňování správních sankci a dalších správních opatření .

1.  Členské státy stanoví pravidla ohledně správních sankcí a dalších správních opatření, která se použijí v případě porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a podniknou veškerá nezbytná opatření pro jejich uplatnění. Tyto správní sankce a jiná správní opatření musejí být účinné, přiměřené a odrazující.

Peněžité sankce je nutné v co největší míře vyčíslit na úrovni Unie, a zajistit tak účinné provádění vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice.

2.  Evropský orgán pro bankovnictví vydá obecné pokyny pro příslušné orgány v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 ohledně druhu správních sankcí a dalších správních opatření a výše správních pokut.

3.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány bez zbytečného odkladu zveřejnily veškeré sankce nebo jiná opatření ukládaná za porušení vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici, včetně informací o druhu a povaze porušení.

Do ... [18 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] oznámí členské státy Komisi ustanovení týkající se sankcí a jejich veškeré následné změny.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 23

Akty v přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24, pokud jde o ustanovení čl. 3 odst. 4.

Článek 24

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Přenesení pravomoci uvedené v článku 23 je svěřeno Komisi na dobu neurčitou po vstupu této směrnice v platnost.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 23 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu i Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci podle článku 23 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 26

Hodnocení

1.  Členské státy poskytnou Komisi každoročně a poprvé do ... [tří let po vstupu této směrnice v platnost] ▌informace o těchto záležitostech:

a)  dodržování ustanovení článků 3 až 6 ze strany poskytovatelů platebních služeb;

b)  počet akreditovaných srovnávacích internetových stránek vytvořených podle článku 7 a osvědčené postupy v této oblasti z hlediska spokojenosti uživatelů;

c)  počet platebních účtů, jejichž změna proběhla, průměrná doba nutná k dokončení procesu změny účtu, průměrný celkový poplatek účtovaný za změnu účtu, počet případů odmítnutí změny účtu, nejčastější problémy, s nimiž se spotřebitelé v průběhu procesu změny setkali;

d)  počet otevřených platebních účtů se základními prvky, doba vedení tohoto druhu účtu, počet případů odmítnutí a vypovězení a jejich důvod a související poplatky;

(da)  opatření přijatá s cílem pomoci zranitеlným skupinám obyvatelstva v otázkách rozpočtu a nadměrného zadlužení.

2.  Komise na základě informací získaných od členských států předloží výroční zprávu.

Článek 27

Ustanovení o přezkumu

1.  Komise předloží do ... [čtyř let ode dne vstupu této směrnice v platnost] zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování této směrnice doprovázenou, pokud to bude vhodné, návrhem.

Zpráva obsahuje:

a)  seznam veškerých řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila z důvodu nesprávného nebo neúplného provádění této směrnice;

b)  posouzení dopadu této směrnice na harmonizaci a integraci retailového bankovnictví v Unii, na hospodářskou soutěž a na průměrnou výši poplatků v členských státech;

c)  strategie, jejichž cílem je v celé Unii posílit kvalitu, transparentnost a porovnatelnost poskytování platebních služeb, včetně transparentnosti obchodních modelů, investičních strategií a sociální odpovědnost podniků;

d)  posouzení nákladů a přínosů zavedení přenositelnosti čísel platebních účtů v rámci celé Unie, včetně plánu a konkrétních kroků, které jsou k tomu nezbytné;

e)  posouzení charakteristických rysů spotřebitelů, kteří si po provedení směrnice otevřeli platební účty se základními prvky;

f)  příklady osvědčených postupů v členských státech, které pomáhají snížit vyloučení spotřebitelů z přístupu k platebním službám;

g)  posouzení poplatků účtovaných za základní platební účty, a to s ohledem na kritéria uvedená v čl. 17 odst. 3;

h)  posouzení, zda je možné na úrovni Unie stanovit horní hranici celkových ročních poplatků za otevření a používání platebního účtu se základními prvky a jakým způsobem lze tuto hranici přizpůsobit podmínkám jednotlivých členských států;

i)  posouzení dopadu poskytování platebních účtů se základními prvky na trh s ostatními platebními účty, které nabízejí podobné služby;

2.  Přezkum posoudí, rovněž na základě informací obdržených od členských států podle článku 26, zda se má pozměnit a aktualizovat seznam služeb, které jsou součástí platebního účtu se základními prvky, s ohledem na vývoj prostředků pro placení a technologií.

3.  Přezkum rovněž posoudí, zda ▌jsou třeba dodatečná opatření nad rámec opatření přijatých podle článků 7 a 8 pro srovnávací internetové stránky a souborné nabídky.

Článek 28

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... [dva roky po vstupu této směrnice v platnost] [...]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Pokud dokumenty, které členské státy připojily k oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice, nestačí na úplné posouzení souladu těchto opatření s určitými ustanoveními této směrnice, Komise může na základě žádosti Evropského orgánu pro bankovnictví a v souvislosti s plněním svých povinností stanovených v nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo z vlastního podnětu členské státy požádat o poskytnutí podrobnějších informací o provedení této směrnice a uplatňování těchto opatření.

2.  Tyto předpisy se použijí od jednoho roku po vstupu této směrnice v platnost.

Odchylně od prvního pododstavce členské státy uplatní kapitolu III od .... [18 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] s ohledem na službu změny mezi poskytovateli platebních služeb, kteří sídlí ve stejném členském státu a pro platební účty vedené v euro, mezi poskytovateli platebních služeb v Unii ve vztahu k platebních službách poskytovaných v euro.

Odchylně od prvního pododstavce a nerozhodne-li se Komise prostřednictvím návrhu posouzení dopadů regulace jinak, členské státy budou uplatňovat kapitolu III od ... [48 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] s ohledem na službu změny mezi poskytovateli platebních služeb, kteří sídlí v Unii pro platební účty vedené v euro.

Odchylně od prvního pododstavce členské státy uplatní čl. 4 odst. 1 až čl. 6 odst. 1 a 2 a čl. 6 odst. 1 a 2 během 18 měsíců po dni zveřejnění seznamu zmiňovaného v čl. 3 odst. 5.

Odchylně od prvního pododstavce členské státy, v nichž od 1. ledna 2014 funguje vnitrostátní právní systém, který zaručuje přístup k platebním účtům se základními prvky spotřebitelům, jež zákonně sídlí na jejich území, budou uplatňovat ustanovení kapitoly IV od ... [24 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost].

3.  Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 29

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 30

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V [...] dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne....
(3) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0293.
(5) Úř. věst. L 190, 21.7.2011, s. 87.
(6) Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22.
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
(8) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

Právní upozornění - Ochrana soukromí