Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 11. června 2013 týkající se 68. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (2013/2034(INI))

P7_TA(2013)0234 A7-0202/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 21 a 34 této smlouvy,

–  s ohledem na návrh doporučení Radě k 68. zasedání Valného shromáždění OSN předložený Alexanderem Grafem Lambsdorffem za skupinu ALDE (B7-0083/2013),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/168/SZBP ze dne 21. března 2011 o Mezinárodním trestním soudu a o zrušení společného postoje 2003/444/SZBP,

–  s ohledem na priority EU na 67. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, jak je schválila Rada dne 23. července 2012(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2003 nazvané „Evropská unie a Organizace spojených národů: volba multilateralismu“ (COM(2003)0526),

–  s ohledem na 67. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, zejména rezoluce tohoto orgánu o Smlouvě o obchodu se zbraněmi(2), o komplexním přezkumu politiky prováděném jednou za čtyři roky, pokud jde o operační činnost k rozvoji systému Organizace spojených národů(3), o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení(4), o podpoře demokratického a spravedlivého mezinárodního řádu(5), o zlepšování mezinárodní spolupráce v oblasti lidských práv(6), o zásadách právního státu na vnitrostátní a mezinárodní úrovni(7), a o ženách, odzbrojení, nešíření zbraní a kontrole zbrojení(8),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 3. května 2011 o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů(9),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 31. října 2003, kterou byla přijata úmluva Organizace spojených národů o boji proti korupci(10),

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti přijatou dne 31. října 2000,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 5. července 2012 nazvanou „Ochrana, podpora a uplatňování lidských práv na internetu“, která uznává význam ochrany lidských práv a volného toku informací na internetu,

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2012 týkající se 67. zasedání Valného shromáždění OSN(11),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 18. dubna 2013 k zásadě OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“ (R2P)(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o EU jako globálním hráči: její role v mnohostranných organizacích(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 o 22. zasedání Rady OSN pro lidská práva(15),

–  s ohledem na zprávu společné delegace Výboru pro zahraniční věci a Podvýboru pro lidská práva k 67. zasedání Valného shromáždění OSN s datem 28.–29. října 2012,

–  s ohledem na čl. 121 odst. 3 a článek 97 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0202/2013),

A.  vzhledem k tomu, že s ohledem na rostoucí globalizaci a provázanost států a společností existuje rostoucí potřeba a příležitost zavést společná pravidla a mechanismy rozhodování s cílem společně reagovat na nově vyvstávající globální výzvy;

B.  vzhledem k tomu, že roztříštěnost celosvětové tvorby politiky společně s rostoucím počtem mezinárodních a nadnárodních fór vytváří novou komplexnější situaci v mezinárodních vztazích;

C.  vzhledem k tomu, že se EU zavázala k účinnému multilateralismu, jehož jádro tvoří silný systém OSN; vzhledem k tomu, že OSN hraje klíčovou úlohu v rámci globální správy a řízení;

D.  vzhledem k tomu, že činnost OSN v rámci všech tří pilířů, tj. míru a bezpečnosti, lidských práv a rozvoje, se opírá o stabilní partnerství EU-OSN, které k této činnosti přispívá, a vzhledem k tomu, že takto musí EU dostát své odpovědnosti hrát úlohu v nacházení společných přístupů ke globálním výzvám;

E.  vzhledem k tomu, že úcta k lidským právům jako všeobecné platným a nedělitelným právům, jejich podpora a ochrana jsou základem činnosti EU na mezinárodní scéně; vzhledem k tomu, že demokracie a právní stát jsou pilíři udržitelného míru, protože zaručují lidská práva a základní svobody;

1.  dává Radě tato doporučení:

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a pro informaci také Komisi.

(1) Rada Evropské unie, 9820/1/12. (2) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/234. (3) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/226. (4) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/179. (5) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/175. (6) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/169. (7) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/97. (8) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/67/48. (9) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/65/276. (10) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/58/4. (11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0240. (12) Přijaté texty, P7_TA(2013)0180. (13) Přijaté texty, P7_TA(2011)0229. (14) Přijaté texty, P7_TA(2011)0334. (15) Přijaté texty, P7_TA(2013)0055. (16) Přijaté texty, P7_TA(2013)0180.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací (COM(2012)0021 – C7-0042/2012 – 2012/0013(COD))

P7_TA(2013)0235 A7-0141/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0021),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0042/2012),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0141/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. června 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1342/2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

v souladu s řádným legislativním postupem(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 423/2004(3), zmocňuje Radu ke sledování a úpravě maximálních měr úmrtnosti způsobené rybolovem a souvisejících úrovní biomasy reprodukující se populace, které jsou v tomto nařízení uvedeny. [pozm. návrh 1]

[pozm. návrh 2]

(3)  Ke změně nebo doplnění prvků ustanovení nařízení (ES) č. 1342/2008, které nejsou podstatné, by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy v těchto oblastech:

(4)  Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

[pozm. návrh 3]

(6)  Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění nařízení (ES) č. 1342/2008, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o prováděcí pravidla týkající se postupu a formátu předávání informací vyžadovaných uvedeným nařízením Komisi, jakož i formátu zvláštního povolení k rybolovu a seznamu plavidel, jimž bylo zvláštní povolení vydáno. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(4).

[pozm. návrh 4]

(8)  Nařízení (ES) č. 1342/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1342/2008 se mění takto:

(-1)   V článku 8 se odstavec 6 nahrazuje tímto:"

6.   Pokud populace tresky obecné podle odstavce 1 byla tři po sobě jdoucí roky využívána při míře úmrtnosti způsobené rybolovem na rozmezí hodnoty 0,4, zhodnotí Komise uplatňování tohoto článku. V případě potřeby Komise předloží příslušné návrhy na změnu dlouhodobého plánu, které budou přijaty řádným legislativním postupem, s cílem zajistit využívání na úrovni maximálního udržitelného výnosu.‚ [pozm. návrh 5]

(1)  V článku 10 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

‚1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a, v nichž stanoví nové hodnoty uvedené v čl. 5 odst. 2, článku 6 a čl. 7 odst. 2, pokud byla dosažena cílová míra úmrtnosti způsobené rybolovem uvedená v čl. 5 odst. 2 nebo v případě, že Komise na základě doporučení VTHVR, případně jiných vědeckých údajů a po důkladné konzultaci příslušného regionálního poradního sboru zjistí, že tento cíl nebo cílové míry minimální a preventivní úrovně biomasy reprodukující se populace podle článku 6 nebo úrovně míry úmrtnosti způsobené rybolovem podle čl. 7 odst. 2 již nejsou vhodné pro zachování nízkého rizika vyčerpání populace a maximálního udržitelného výnosu.‚ [pozm. návrh 6]

(2)  Článek 11 se mění takto:

(a)  Odstavec 3 se nahrazuje tímto:

‚3.  Členské státy poskytnou každoročně Komisi příslušné informace, aby bylo možné určit, zda výše uvedené podmínky jsou i nadále splněny.

(b)  Doplňují se nové odstavce , které znějí:"

4.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a, aby mohla stanovit pravidla pro přizpůsobení intenzity rybolovu v případě vyloučení určitých skupin plavidel z režimu intenzity nebo jejich začlenění do režimu intenzity podle čl. 11 odst. 2 a v případě, že určité plavidlo již nesplňuje požadavky uvedené rozhodnutím o vyloučení.

5.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijímat podrobná pravidla týkající se postupu a formátu předávání informací Komisi podle čl. 11 odst. 3. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 32 odst. 2

(2a)   V článku 13 se odstavec 7 nahrazuje tímto:"

7.   Komise požádá VTHVR, aby každoročně srovnal omezení úmrtnosti tresky obecné, jež by vyplynulo z uplatnění odst. 2 písm. c) s omezením, k němuž by došlo podle očekávání na základě úpravy intenzity podle čl. 12 odst. 4. S ohledem na toto doporučení Komise v případě potřeby předloží vhodné návrhy na úpravu intenzity rybolovu, kterou lze použít pro příslušné skupiny zařízení v následujícím roce.‚ [pozm. návrh 7]

(3)  V článku 14 se doplňuje nový odstavec, který zní:

‚5.  Členské státy Komisi průběžně informují o základu pro výpočet maximální rybolovné kapacity uvedené v odstavci 3 a o všech změnách v důsledku trvalého zastavení rybolovných činností a převedení kapacity podle čl. 16 odst. 3.

(4)  Vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 14a

Pravomoci Komise

1.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a s cílem stanovit pravidla pro metodu výpočtu rybolovné kapacity podle čl. 14 odst. 3 a přizpůsobení maximálních úrovní kapacity v důsledku trvalého zastavení rybolovných činností a převedení kapacity podle čl. 16 odst. 3.

2.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijmout prováděcí pravidla týkající se:

Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 32 odst. 2.

(5)  V článku 16 se doplňují nové odstavce , které znějí:"

4.  Členské státy podle tohoto článku průběžně informují Komisi o jakýchkoliv změnách intenzity rybolovu.

5.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a s cílem stanovit pravidla pro metodu výpočtu, na jehož základě mohou členské státy přizpůsobit maximální přípustnou intenzitu rybolovu ve vztahu k řízení kvót.

6.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijímat prováděcí pravidla týkající se postupu a formátu předávání informací Komisi podle článku 4. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 32 odst. 2.

(6)  V článku 17 se doplňují nové odstavce , které znějí:"

6.  Členské státy podle tohoto článku průběžně informují Komisi o jakýchkoliv změnách intenzity rybolovu.

7.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a s cílem stanovit pravidla pro metodu výpočtu, na jehož základě mohou členské státy přizpůsobit maximální přípustnou intenzitu rybolovu po převedení intenzity mezi skupinami s různou intenzitou rybolovu.

8.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijímat prováděcí pravidla týkající se postupu a formátu předávání informací Komisi podle článku 6. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 32 odst. 2.

(7)  Článek 30 se nahrazuje tímto:"

Článek 30

Rozhodovací postup

Pokud toto nařízení stanoví, že Rada přijímá rozhodnutí, Rada jedná v souladu se Smlouvou.

(8)  V článku 31 se úvodní věta nahrazuje tímto:"

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31a s cílem změnit přílohu I tohoto nařízení v souladu s těmito zásadami:

(9)  Vkládá se nový článek 31a, který zní:"

Článek 31a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 14a odst. 1, čl. 16 odst. 5, čl. 17 odst. 7 a článku 31 je Komisi svěřena na dobu tří let od …(5). Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem příslušného pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.[pozm. návrh 8]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 14a odst. 1, čl. 16 odst. 5, čl. 17 odst. 7 a článku 31 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinnosti dnem následujícím po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh se netýká všech jazykových verzí ]

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 14a odst. 1, čl. 16 odst. 5, čl. 17 odst. 7 nebo článku 31 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.‚ [pozm. návrh se netýká všech jazykových verzí ]

(10)  Článek 32 se nahrazuje tímto:"

‚Článek 32

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu zřízený článkem 30 nařízení (ES) č. 2371/2002. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí*.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

* Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.„

(11)  Článek 34 se nahrazuje tímto:"

Článek 34

Přezkum

1.  Komise na základě doporučení VTHVR a po konzultaci příslušného regionálního poradního sboru vyhodnotí dopad řídicích opatření na dotčené populace tresky obecné a na lov těchto populací nejpozději ve třetím roce používání tohoto nařízení a pak každé tři po sobě následující roky používání tohoto nařízení. V případě potřeby Komise předloží příslušné návrhy na změnu dlouhodobého plánu, které budou přijaty řádným legislativním postupem.

2.   Odstavec 1 se použije, aniž je dotčeno přenesení pravomoci v tomto nařízení.‚[pozm. návrh 11]

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne …

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda/předsedkyně

(1) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 204. (2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013. (3) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 20. (4) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. (5) + Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o žádosti, aby byl Jacek Olgierd Kurski zbaven imunity (2013/2019(IMM))

P7_TA(2013)0236 A7-0187/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost o zbavení Jacka Olgierda Kurského poslanecké imunity, kterou zaslal dne 16. ledna 2013 nejvyšší státní zástupce Polské republiky v souvislosti s žádostí ředitele odboru prevence policejního prezídia zastupujícího policejního prezidenta ze dne 2. ledna 2013 a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 4. února 2013,

–  poté, co Jacek Olgierd Kurski dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem na článek 105 Ústavy Polské republiky a články 7, 7b odst. 1 a 7c ve spojení s článkem 10b polského zákona ze dne 9. května 1996 o výkonu mandátu poslance nebo senátora,

–  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0187/2013),

A.  vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce Polské republiky požádal o zbavení poslance Evropského parlamentu Jacka Olgierda Kurského poslanecké imunity v souvislosti s podezřením ze spáchání přestupku;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci EP na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu vlastního státu;

C.  vzhledem k tomu, že podle čl. 105 odst. 2 Ústavy polské republiky nemůže být poslanec v průběhu volebního období trestně stíhán bez předchozího souhlasu parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že Jacek Olgierd Kurski je podezřelý ze spáchání dopravního přestupku podle § 92 odst. 1 zákona ze dne 20. května 1971 o přestupcích v platném znění (sbírka zákonů Polské republiky 2010, č. 46, bod 275);

E.  vzhledem k tomu, že údajný přestupek není v žádném zjevném vztahu s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu ani nepředstavuje názory či hlasování v rámci výkonu mandátu poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

F.  vzhledem k tomu, že toto obvinění zjevně není v žádném vztahu k postavení Jacka Olgierda Kurského jako poslance Evropského parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že není žádný důvod pro podezření z existence fumus persecutionis;

1.  rozhodl, aby byl Jacek Olgierd Kurski zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru nejvyššímu státnímu zástupci Polské republiky a Jaceku Olgierdovi Kurskimu.

(1) Rozsudek ze dne 12. května 1964 ve věci 101/63, Wagner/Fohrmann a Krier (Recueil 1964, s. 387); rozsudek ze dne 10. července 1986 ve věci 149/85, Wybot/Faure a další (Recueil 1986, s. 2391); rozsudek ze dne 15. října 2008 ve věci T-345/05, Mote v. Parlament (Sb. rozh. 2008, s. II-2849); rozsudek ze dne 21. října 2008 ve spojených věcech C-200/07 a C-201/07, Marra v. De Gregorio a Clemente Sb. rozh. 2008, s. I-7929); rozsudek ze dne 19. března 2010 ve věci T-42/06, Gollnisch v. Parlament (Sb. rozh. 2010, s. II-1135); rozsudek ze dne 6. září 2011 ve věci C-163/10, Patriciello (Sb. rozh. 2011, s. I-7565).

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o žádosti, aby byla Małgorzata Handzliková zbavena imunity (2012/2238(IMM))

P7_TA(2013)0237 A7-0195/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byla Małgorzata Handzliková zbavena poslanecké imunity, kterou dne 3. července 2012 předložil nejvyšší státní zástupce Polské republiky v souvislosti s vyšetřováním dozorovaným varšavským městským státním zastupitelstvím (sp. zn. VI DS 312/10) a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 10. září 2012,

–  poté, co Małgorzata Handzliková dostala možnost vyjádřit se v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  poté, co dále vyslechl generálního ředitele Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) Giovanniho Kesslera a generálního ředitele pro finance Evropského parlamentu Rogera Vanhaerena,

–  s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011(1),

–  s ohledem na článek 105 Ústavy Polské republiky,

–  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0195/2013),

A.  vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce Polské republiky předložil žádost, aby byla poslankyně EP Małgorzata Handzliková zbavena poslanecké imunity v souvislosti s vyšetřováním a možnými dalšími právními kroky týkajícími se údajného spáchání trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že na základě článku 9 protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci EP na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

C.  vzhledem k tomu, že čl. 105 odst. 2 Ústavy Polské republiky stanoví, že poslanci mohou být stíháni pouze se souhlasem parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že žádost nejvyššího státního zástupce souvisí se řízeními týkajícími se údajného spáchání trestných činů podle polského trestního zákoníku ze dne 6. června 1997;

E.  vzhledem k tomu, že skutková podstata obvinění souvisí s pokusem o porušení čl. 270 odst. 1 a čl. 286 odst. 1 tohoto zákoníku, které se týkají podvodu a použití padělaných dokumentů;

F.  vzhledem k tomu, že Małgorzata Handzliková je fakticky obviněna z pokusu o podvod poškozující finanční zájmy Unie, jelikož údajně zaslala padělané dokumenty s cílem získat náhradu výdajů na účast v jazykovém kurzu, který ve skutečnosti nenavštěvovala;

G.  vzhledem k tomu, že tyto údajné činy nepředstavují názory či hlasy odevzdané během výkonu funkce poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 protokolu 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

H.  nicméně vzhledem k okolnostem, za nichž byl případ Małgorzaty Handzlikové různými zúčastněnými orgány řešen, a s ohledem na to, že se jedná o malou částku a že význam a původ důkazů je velmi nejasný, existují závažné pochybnosti týkající postupu;

I.  vzhledem k tomu, že se proto zdá, že tento případ může být považován za fumus persecutionis;

J.  vzhledem k tomu by tedy paní Małgorzata Handzliková neměla být zbavena imunity;

1.  rozhodl, aby Małgorzata Handzliková nebyla zbavena imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru nejvyššímu státnímu zástupci Polské republiky a Małgorzatě Handzlikové.

(1) Rozsudek ze dne 12. května 1964 ve věci 101/63, Wagner/Fohrmann a Krier (Recueil 1964, s. 387); rozsudek ze dne 10. července 1986 ve věci 149/85, Wybot/Faure a další (Recueil 1986, s. 2391); rozsudek ze dne 15. října 2008 ve věci T-345/05, Mote v. Parlament (Sb. rozh. 2008, s. II-2849); rozsudek ze dne 21. října 2008 ve spojených věcech C-200/07 a C-201/07, Marra v. De Gregorio a Clemente Sb. rozh. 2008, s. I-7929); rozsudek ze dne 19. března 2010 ve věci T-42/06, Gollnisch v. Parlament (Sb. rozh. 2010, s. II-1135); rozsudek ze dne 6. září 2011 ve věci C-163/10, Patriciello (Sb. rozh. 2011, s. I-7565).

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o žádosti, aby byl Alexander Alvaro zbaven imunity (2013/2106(IMM))

P7_TA(2013)0238 A7-0188/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost o zbavení Alexandera Alvara imunity, kterou dne 8. května 2013 zaslalo německé spolkové ministerstvo spravedlnosti v souvislosti s vyšetřováním dozorovaným vrchním státním zástupcem v Kolíně (Německo) a která byla dne 23. května 2013 oznámena na plenárním zasedání,

–  poté, co dostal Alexander Alvaro možnost vyjádřit se v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na článek 46 německé ústavy (Grundgesetz),

–  s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0188/2013),

A.  vzhledem k žádosti vrchního státní zástupce v Kolíně (Německo), aby byl poslanec a místopředseda Evropského parlamentu Alexander Alvaro zbaven poslanecké imunity v souvislosti se zahájením vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že se žádost vrchního státního zástupce týká vyšetřování vážné dopravní nehody, na níž se Alexander Alvaro podílel;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci EP na území vlastního státu imunit přiznávaných poslancům parlamentu tohoto státu;

D.  vzhledem k tomu, že na základě čl. 46 odst. 2 německé ústavy (Grundgesetz) nelze poslance postihnout za trestný čin bez souhlasu parlamentu, pokud nebyl přistižen při činu nebo zadržen během dne následujícího po spáchání tohoto činu;

E.  vzhledem k tomu, že aby tedy mohlo být proti Alexanderu Alvarovi zahájeno soudní řízení, musí jej Parlament musí zbavit poslanecké imunity;

F.  vzhledem k tomu, že článek 9 protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie ani čl. 46 odst. 2 německé ústavy (Grundgesetz) nebrání tomu, aby byl Alexander Alvaro zbaven poslanecké imunity;

G.  vzhledem k tomu, že je tudíž v tomto případě vhodné doporučit, aby bylo žádosti o zbavení imunity vyhověno;

1.  rozhodl, aby byl Alexander Alvaro zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným orgánům Spolkové republiky Německo a Alexanderu Alvarovi.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o novém programu evropské spotřebitelské politiky (2012/2133(INI))

P7_TA(2013)0239 A7-0163/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která je začleněna do článku 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU), a zejména na její článek 38, v němž je stanoveno, že politika Unie musí zajistit vysokou míru ochrany spotřebitelů,

–  s ohledem na článek 26 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v kterém je stanoveno, že „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv“,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, který Unii ukládá, aby usilovala „o vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a o vysoký stupeň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“,

–  s ohledem na článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž je stanoveno, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“,

–  s ohledem na článek 11 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž je stanoveno, že „požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje“,

–  s ohledem na článek 12 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž je stanoveno, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

–  s ohledem na články 14, 114 odst. 3 a 169 Smlouvy o fungování Evropské unie a na protokol č. 26 k této smlouvě o službách obecného (hospodářského) zájmu,

–  s ohledem na čl. 169 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž je stanoveno, že „k podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Unie k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů“,

–  s ohledem na doporučení Rady 98/560/ES ze dne 24. září 1998 o rozvoji konkurenceschopnosti evropského průmyslu audiovizuálních a informačních služeb podporou vnitrostátních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti(1),

–  s ohledem na zprávu o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (COM(2009)0336),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1926/2006/ES ze dne 18. prosince 2006, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky (2007–2013)(3),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/952/ES ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání(5),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013 – Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit“ a na usnesení Parlamentu ze dne 20. května 2008 nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013“(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanovují požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh(7), jehož cílem je stanovit celkový rámec pro pravidla a zásady týkající se akreditace a dozoru nad trhem,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (směrnice o bezpečnosti hraček)(8),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 29. června 2009 o opatřeních ke zlepšení fungování jednotného trhu a na doporučení Komise ze dne 12. července 2004 k provádění směrnic, které se týkají vnitřního trhu, ve vnitrostátním právu(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2009 o vymáhání spotřebitelského acquis (COM(2009)0330) a na zprávu Komise ze dne 2. července 2009 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (COM(2009)0336),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2009 Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů (COM(2009)0346) a na doprovodný návrh doporučení Komise (SEC(2009)0949),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropské radě nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele(10),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)(11),

–  s ohledem na zprávu profesora Maria Montiho pro Komisi ze dne 9. května 2010 o revitalizaci jednotného trhu nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení ohledně vhodných opatření a iniciativ (přezkum v polovině období)(14),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 22. října 2010 nazvaný „Zajistit dobré fungování trhů v zájmu spotřebitele“ (čtvrté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích) (SEC(2010)1257),

–  s ohledem na zprávu o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU ze dne 27. října 2010 (COM(2010)0603),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 4. března 2011 s názvem „Spotřebitelé na jednotném trhu jako doma“ (páté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách) (SEC(2011)0299),

–  s ohledem na výroční zprávu sítě evropských spotřebitelských center za rok 2010 vydanou Úřadem pro úřední tisky Evropské unie v 2011,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 23. června 2011 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o účinnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu(16),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise z října 2011 s názvem „Zajistit dobré fungování trhů v zájmu spotřebitelů“ (šesté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích) (SEC(2011)1271),

–  s ohledem na Krakovskou deklaraci přijatou na prvním Fóru o jednotném trhu, které se konalo v polském Krakově ve dnech 3.–4. října 2011,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. října 2011, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (COM(2011)0665),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 o právech cestujících ve všech druzích dopravy(17) a na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2012 o fungování a uplatňování nabytých práv osob v letecké dopravě(19),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům(20),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 9. listopadu 2011 o spotřebitelském programu na období 2014–2020 (COM(2011)0707) a související dokumenty (SEC(2011)1320 a SEC(2011)1321),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o nové strategii spotřebitelské politiky(21),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 19. prosince 2011 nazvané „Evropská vize pro cestující: sdělení o právech cestujících ve všech druzích dopravy“ (COM(2011)0898),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb“ (COM(2011)0942),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. ledna 2012 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně údajů) (COM(2012)0011),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2012 nazvané „Směrem k soudržnému evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění“(22),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2012 s názvem „Strategie pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ (COM(2012)0179),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. května 2012 s názvem „Evropská strategie pro internet lépe uzpůsobený dětem“ (COM(2012)0196),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o hodnotící zprávě o vnitřním trhu(24),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 22. května 2012 s názvem „Evropský program pro spotřebitele – zvýšení důvěry a podpora růstu“ (COM(2012)0225),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 29. května 2012 s názvem „Hodnotící zpráva v oblasti spotřebitelské politiky ukazuje, kde jsou v Evropě nejlepší podmínky pro spotřebitele“ (sedmé vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách) (SWD(2012)0165),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 7. prosince 2012 s názvem „Zajistit dobré fungování trhů v zájmu spotřebitelů (osmé vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách) (SWD(2012)432),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. června 2012 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním trhu (COM(2012)0238),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 19. července 2012 o lepší informovanosti v oblasti postavení spotřebitelů v období 2012–2014 (SWD(2012)235),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu – Společně pro nový růst“ (COM(2012)0573),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o dotvoření jednotného digitálního trhu(25),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanému „Evropský program pro spotřebitele – zvýšení důvěry a podpora růstu“ (COM(2012)0225),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0163/2013),

A.  vzhledem k tomu, že podpora a ochrana spotřebitelů a jejich práv patří mezi základní hodnoty EU;

B.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé hrají zásadní roli v hospodářství, protože spotřeba je jednou z hlavních hybných sil růstu v Unii;

C.  vzhledem k tomu, že občané EU hrají jako spotřebitelé při dosahování cílů strategie Evropa 2020, které spočívají v dosažení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, klíčovou úlohu, a že úloha spotřebitele by proto měla být uznána za součást hospodářské politiky EU;

D.  vzhledem k tomu, že cílem Unie je dosáhnout lepší informovanosti spotřebitelů, jejich lepšího postavení a vysokého stupně ochrany a dosáhnout také správné rovnováhy, pokud jde o konkurenceschopnost unijních podniků a hospodářství, zejména na základě bezpečnosti a ochrany zdraví spotřebitelů a hospodářských zájmů, a propagovat jejich právo na informace, vzdělávání a organizaci;

E.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé netvoří jedinou homogenní skupinu, přičemž v programu evropské spotřebitelské politiky je nutné zohlednit z toho vyplývající proměnné faktory, a že mezi spotřebiteli existují značné rozdíly z hlediska spotřebitelských dovedností, znalosti právních předpisů, sebevědomí a ochoty domáhat se nápravy; vzhledem k tomu, že při tvorbě Evropského programu pro spotřebitele je třeba zohlednit zásadu nediskriminace a přístupnosti;

F.  vzhledem k tomu, že je třeba posilovat důvěru spotřebitelů, jejich důvěru v trh a znalost jejich vlastních práv, přičemž pozornost je třeba věnovat především potřebám zranitelných spotřebitelů, jako jsou děti, starší osoby a další spotřebitelé, kteří se dostanou do situace, kdy jsou ohroženi; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je naprosto nutné poskytnout spotřebitelům v Unii lepší ochranu před výrobky a službami, které mohou ohrozit jejich zdraví nebo bezpečnost;

G.  vzhledem k tomu, že „relevantními a dostačujícími informacemi“ se rozumějí informace, které jsou snadno dostupné, transparentní, nejsou zavádějící a jsou srovnatelné;

H.  vzhledem k tomu, že dosažení řádně fungujícího vnitřního trhu je v souladu s cíli Lisabonské strategie, které spočívají ve zvyšování růstu a zaměstnanosti ve prospěch 500 milionů spotřebitelů v EU;

I.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod je s ohledem na jeho přeshraniční potenciál pro všechny spotřebitele mimořádně užitečný, což jim umožňuje jednotný trh maximálně využít; vzhledem k tomu, že elektronický obchod je jako jeden z prostředků začlenění velmi vhodný také pro zdravotně postižené spotřebitele nebo spotřebitele s omezenou pohyblivostí a pro spotřebitele žijící ve venkovských oblastech s geografickým znevýhodněním;

J.  vzhledem k tomu, že nejistota ohledně práv spotřebitelů, pokud jde o přeshraniční nákupy, omezuje výhody plynoucí z integrace trhu;

K.  vzhledem k tomu, že rozvoj elektronického obchodu zpomaluje dosud nepřekonaná digitální propast mezi občany Unie, zejména pokud jde o starší občany; vzhledem k tomu, že většina veřejných a soukromých internetových stránek je stále nepřístupná pro osoby s postiženími nebo osoby s nižší digitální gramotností;

L.  vzhledem k tomu, že roztříštěnost jednotného digitálního trhu ohrožuje práva spotřebitelů; vzhledem k tomu, že některé internetové stránky nejsou vhodné pro přeshraniční kupující a spotřebitele; vzhledem k tomu, že brzy vstoupí v platnost směrnice o alternativním řešení sporů a nařízení o online řešení sporů, které poskytnou spotřebitelům užitečný nástroj, zejména pokud jde o přeshraniční transakce; vzhledem k tomu, že je vhodné se dále zabývat vhodnými mechanizmy zajišťujícími účinné podávání kolektivních žalob;

M.  vzhledem k tomu, že nedávná finanční krize poukázala na to, že je nezbytně nutné, aby se spotřebitelům dostalo ochrany a informací v oblasti finančních a bankovních služeb, protože tyto produkty by mohly mít přímý vliv na jejich dobré životní podmínky jako celek, a aby se spotřebitelům dostalo více nestranného poradenství;

N.  vzhledem k tomu, že v Evropském programu pro spotřebitele jsou stanovena opatření k zohledňování spotřebitelské politiky ve všech politikách EU za účelem dosažení cílů strategie Evropa 2020;

O.  vzhledem k tomu, že současná hospodářská krize má rovněž závažný vliv na kupní sílu spotřebitelů na jednotném trhu, především spotřebitelů ve složité situaci, která je důsledkem jejich sociální a finanční situace; vzhledem k tomu, že je v důsledku toho nutné do nezbytné míry uznat práva spotřebitelů;

P.  vzhledem k tomu, že jednotný trh poskytuje spotřebitelům v Unii přístup k široké nabídce kvalitních výrobků a služeb prodávaných za konkurenční ceny; vzhledem k tomu, že výroba ekologických výrobků a poskytování ekologických služeb podporuje odpovědnou spotřebu a zároveň udržitelný rozvoj, zaměstnanost a hospodářský růst; vzhledem k tomu, že by se Komise měla zabývat novými formami spotřeby, jako je např. spoluspotřebitelství, a měla by je zkoumat;

Q.  vzhledem k tomu, že v závislosti na vědeckotechnických poznatcích bude třeba provádět nezbytné úpravy, pokud jde o bezpečnost potravin i bezpečnost dalších základních spotřebních výrobků;

R.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí posílit úlohu spotřebitelských sdružení ve všech oblastech, a to přijetím nezbytných právních a hospodářských opatření, a podpořit rozšiřování jejich kapacit; vzhledem k tomu, že spotřebitelské organizace hrají jedinečnou úlohu, která zaručuje důvěru v jednotný trh a jeho rozvoj;

S.  vzhledem k tomu, že cestující nemají dostatek informací o svých právech a o tom, jakou kvalitu služeb mohou očekávat, a že uplatňování a prosazování nároků cestujících je často spojeno s obtížemi; vzhledem k tomu, že k usnadnění a uplatňování nejrůznějších právních předpisů týkajících se práv cestujících ve všech druzích dopravy jsou zapotřebí obecné pokyny; vzhledem k tomu, že v rámci nadcházejícího přezkumu směrnice o souborných službách pro cesty musí Komise důkladně prověřit dopad elektronického obchodu a digitálních trhů na chování spotřebitelů v rámci odvětví evropského cestovního ruchu;

T.  vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy EU poskytují základní ochranu cestujícím ve všech druzích dopravy, avšak pro uplatňování některých z těchto práv cestujících není u všech druhů dopravy a ve všech částech EU zajištěno dostatečné sledování a vymáhání, což brání volnému pohybu v rámci jednotného trhu, protože je tím oslabena důvěra občanů při cestování a narušena spravedlivá hospodářská soutěž mezi dopravci;

U.  vzhledem k tomu, že cestující musejí mít v případě počítačových rezervačních systémů upravených nařízením (ES) č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění)(26) možnost jednoznačně rozlišit mezi povinnými provozními náklady zahrnutými do ceny leteckého tarifu a mezi volitelnými položkami nabízenými k rezervaci, a to za účelem větší cenové transparentnosti pro spotřebitele při rezervaci letenek přes internet;

V.  vzhledem k tomu, že čtyři hlavní cíle stanovené ve sdělení Komise o evropském programu spotřebitelské politiky jsou: 1) posílení bezpečnosti spotřebitelů, 2) zlepšení informovanosti, 3) rozhodnější prosazování právních předpisů a zajištění nápravy a 4) sblížení práv a klíčových politik za účelem dosažení změn ve společnosti a v hospodářství; vzhledem k tomu, že Evropský parlament a parlamenty členských států by měly přispět k rychlému a účinnému provedení právních předpisů na ochranu spotřebitelů v právu členských států;

W.  vzhledem k tomu, že Unie stanovila plán snižování emisí CO2, aby bylo možné dosáhnout cíle pro rok 2020 a zajistit, aby byla do roku 2050 většina dodávek energie získávána z obnovitelných zdrojů;

X.  vzhledem k tomu, že připravované návrhy musejí být v souladu se čtyřmi hlavními stanovenými cíli;

Zvyšování povědomí, zlepšování informovanosti, posilování bezpečnosti a práv spotřebitelů

1.  vítá komplexní přístup Evropského programu pro spotřebitele a zejména to, že tento program pokrývá téměř všechny důležité oblasti spotřebitelské politiky, a vysílá tak jednoznačný signál k posílení úlohy a významu bezpečnosti a práv spotřebitelů v rámci jednotného trhu a k posílení spotřebitelských organizací; zdůrazňuje však, že tento přístup se musí promítnout rovněž do legislativních i dalších návrhů Komise;

2.  vítá ochotu Komise spolupracovat s obchodníky a zprostředkovateli s cílem podpořit iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, které posilují bezpečnost spotřebitelů; domnívá se, že Komise by měla vést soustavně dialog se soukromým sektorem, a zajišťovat tak přijímání těchto iniciativ a jejich uplatňování v praxi;

3.  vybízí k tomu, aby bylo spotřebitelům umožněno snadno a účinně uplatňovat svá práva v takových základních oblastech, jako je výživa, zdraví, energetika a finanční a digitální služby, přístup k širokopásmovému připojení, ochrana údajů, doprava a telekomunikační služby;

4.  vyzývá Komisi, aby při zavádění celounijní kampaně ke zlepšení informovanosti o právech a zájmech spotřebitelů úzce spolupracovala s vládami členských států; zdůrazňuje, že v zájmu úspěchu této kampaně je důležité, aby se na tomto procesu podílel nejen veřejný sektor a organizace na ochranu spotřebitele, ale rovněž soukromý sektor;

5.  je přesvědčen, že je nezbytné podporovat elektronické platformy, jako je European Enterprise Support Network (Evropská podniková síť) a internetová stránka Your Europe, které napomáhají rozvoji jednotného evropského trhu a poskytují důležité informace spotřebitelům a malým a středním podnikům;

6.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh, jak zlepšit informovanost občanů o finančním sektoru, aby tak lidé, kteří žádají o půjčku, měli předem nezbytné informace; domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována mladší generaci a vzdělávání společnosti v oblasti krátkodobých úvěrů;

7.  zdůrazňuje, že vzděláváním spotřebitelů dochází k omezování rizik vyplývajících z nebezpečných nebo padělaných výrobků, spekulativních finančních produktů a klamavé reklamy; domnívá se, že vzdělávání (včetně finančního vzdělávání) a posilování postavení spotřebitelů je celoživotní program, který by měl začínat už ve škole; zdůrazňuje, že je třeba zamezit informačnímu přetížení a namísto toho odstranit nedostatek znalostí a zlepšit informovanost spotřebitelů poskytováním spolehlivých, jednoznačných, srovnatelných a cílených informací;

8.  zdůrazňuje, že aby mohli spotřebitelé plně uplatnit svá práva, nelze zapomínat na úlohu a vzdělávání podniků; domnívá se, že k tomu, aby bylo možné dosáhnout neomezeného uplatňování stávajících právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitelů, je naprosto nezbytná dobrá znalost práv spotřebitelů v rámci podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly nezbytná opatření zaměřená na malé a střední podniky;

9.  zdůrazňuje, že ze závěrů různých průzkumů veřejného mínění vyplývá, že spotřebitelé jsou dlouhodobě znepokojeni možnými rozdíly v jakosti u výrobků stejné značky a stejného balení distribuovaných v rámci jednotného trhu; domnívá se, že spotřebitelé v jednotlivých členských státech nemají při nákupu výrobků stejné značky a stejného balení v rámci jednotného trhu přístup ke stejné úrovni jakosti; poukazuje na nepřijatelnost jakékoli formy diskriminace mezi spotřebiteli;

10.  vyzývá Komisi, aby provedla důkladné prošetření této problematiky, které by umožnilo zhodnotit, zda je zapotřebí upravit stávající právní předpisy Unie; vyzývá Komisi, aby o výsledku šetření informovala Evropský parlament a spotřebitele;

11.  žádá Komisi, aby zavedla aktualizované a jednotné předpisy, které by zaručily bezpečnost a pravost výrobků; doufá, že návrh na změnu směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků v každém případě zaručí vysokou úroveň bezpečnosti spotřebního zboží;

12.  vítá návrh Komise na zavedení právního rámce pro bezpečnost výrobků; v této souvislosti zdůrazňuje význam účinného dozoru nad trhem, protože na evropském jednotném trhu se stále nacházejí nebezpečné výrobky, včetně výrobků s označením CE;

13.  vybízí k tomu, aby spotřebitelé bezpečným způsobem využívali pokroku vědy a techniky a aby měli přístup k informacím, k nestrannému poradenství a k nástrojům nezbytným ke spravedlivé a účinné nápravě;

14.  vybízí členské státy a Komisi, aby podporovaly iniciativy, jejichž cílem je využít výsledky vědeckého pokroku, technického rozvoje a dalších inovací ve prospěch spotřebitelů při dodržení požadavků právních předpisů v oblasti bezpečnosti výrobků pro spotřebitele;

15.  vybízí k odpovídající ochraně spotřebitele a zajištění bezpečnosti výrobků na trzích spotřebního zboží vyrobeného za použití nanotechnologií nebo geneticky modifikovaných organizmů;

16.  zdůrazňuje, že v zájmu zajištění nejvyšší úrovně ochrany zdraví a důvěry spotřebitelů je třeba zaručit nezávislost a transparentnost vědeckých posudků a regulativních stanovisek, zejména v souvislosti s politikou v oblasti zdraví, životního prostředí a potravin;

17.  zdůrazňuje, že je na místě lépe chránit práva ohrožených skupin spotřebitelů, např. dětí a starších osob nebo jiných spotřebitelů v tíživé situaci, zejména v souvislosti s dopravou, finančními službami, energetikou a informačními a komunikačními technologiemi; zdůrazňuje, že je nutné vytvořit opatření jak na úrovni Unie, tak i na úrovni členských států, která by poskytovala přiměřené záruky v oblasti ochrany těchto spotřebitelů;

18.  zdůrazňuje, že Komise a členské státy musejí podporovat zodpovědnou a udržitelnou spotřebu v souladu s cíli stanovenými ve strategii EU 2020 a umožnit neomezený přístup spotřebitelů k trhům ve smyslu zásad vysoce konkurenceschopného sociálně tržního a solidárního hospodářství v Unii; považuje za nezbytné řešit otázku plýtvání potravinami, vyrábět spotřební zboží s delší životností, podporovat recyklaci a spotřebu použitého zboží a dále zlepšovat energetickou účinnost výrobků na vnitřním trhu;

Lepší uplatňování a rozhodnější vymáhání právních předpisů a zajištění nápravy

19.  trvá na tom, že Komise by měla nadále pozorně sledovat, jakým způsobem jsou v praxi uplatňovány právní předpisy na podporu rozvoje jednotného trhu; vyzývá Komisi, aby v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie žalovala členské státy, které porušují nebo neuplatňují právní předpisy týkající se jednotného trhu nebo tyto předpisy nevymáhají;

20.  vítá další legislativní iniciativy, jež jsou zaměřeny na vytvoření plně integrovaného jednotného trhu s cílem posílit hospodářskou soutěž a efektivitu a poskytnout spotřebitelům v rámci Unie širší výběr;

21.  vyzývá zejména Komisi a členské státy k tomu, aby zajistily včasné a důsledné uplatňování právních předpisů Unie, zejména směrnici o právech spotřebitelů(27), směrnici o nekalých obchodních praktikách(28) a směrnici o klamavé a srovnávací reklamě(29); vyzývá Komisi a členské státy dále k tomu, aby sledovaly účinnost právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitelů; zdůrazňuje, že existují doklady o tom, že občané si stále nejsou vědomi svých práv v rámci jednotného trhu, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby v rámci uplatňování příslušných právních předpisů dále zlepšovaly dostupnost jednoznačných a vyčerpávajících informací pro spotřebitele, stejně jako dostupnost informací o nástrojích, které mají spotřebitelé k dispozici za účelem nápravy;

22.  vyzývá Komisi, aby aktivněji přistupovala k hodnocení toho, do jaké míry mají občané ve členských státech přístup k bankovnímu účtu; vyzývá Komisi, aby informovala o tom, jak je tento problém řešen, a předložila Parlamentu zprávu o této záležitosti do konce prvního čtvrtletí roku 2014;

23.  doporučuje, aby se lépe využívaly informace o chování spotřebitelů, a domnívá se zejména, že existuje prostor k účinnějšímu využívání výsledků srovnání situace na spotřebitelských trzích; navrhuje proto, aby Společné výzkumné středisko provedlo formou financovaného výzkumného projektu, jehož cílem by bylo zjistit, jaké jsou priority občanů, pokud jde o rozšíření jejich spotřebitelských práv v rámci jednotného trhu, analýzu a sledování a aby zároveň příslušným způsobem upravilo obsah a formu a uzpůsobilo také práci organizací poskytujících informace spotřebitelům;

24.  poukazuje na to, že je nutné, aby politiky EU podporovaly ve všech oblastech spolupráci mezi sdruženími spotřebitelů a veřejnými institucemi, a zajistily snadnější přístup k požadovaným finančním zdrojům a také aby podpořily výměnu osvědčených postupů a odborných znalostí mezi těmito sdruženími; domnívá se, že by bylo zapotřebí vytvořit registr evropských sdružení, které by usnadnil vznik těchto sdružení;

Přizpůsobení práv a nejdůležitějších politik socioekonomickým změnám

25.  domnívá se, že Komise by se měla soustředit nejen na nákup digitálního obsahu v digitálním prostředí, ale také na to, jak propagovat prodej zboží a služeb v digitálním prostředí a jak zvýšit důvěru spotřebitelů, aby spotřebitelé věděli, jak mají bránit svá práva, a aby mohli zahájit řešení sporu, pokud zakoupili nekvalitní výrobek nebo službu;

26.  vyzývá Komisi, aby se zvláštní pozornost věnovala ochraně spotřebitelů v oblasti krátkodobých půjček, protože v době krize jsou nejvíce ohroženy osoby, které využívají tyto finanční produkty, aniž by si byli plně vědomi svých povinností a rizik, která jim jako zájemcům o úvěr vznikají;

27.  připomíná, že přiměřené a relevantní informace pro spotřebitele musejí provázet předpisy zaměřené na upevňování postavení spotřebitelů, které by jim umožnily plně využívat všech příležitostí v rámci vnitřního trhu;

28.  vyzývá Komisi, aby s Evropským parlamentem a vnitrostátními orgány spolupracovala na zlepšení informovanosti spotřebitelů ohledně lepšího řízení spotřeby energie v domácnostech;

29.  konstatuje, že je nezbytné uskutečnit přeshraniční energetické projekty, které by tvořily součást programu nástroje pro propojení Evropy, protože se tím podpoří hospodářská soutěž mezi dodavateli elektřiny a zemního plynu a posílí nezávislost odvětví energetiky v členských státech;

30.  vyzývá k posílení politiky Unie v oblasti hospodářské soutěže a žádá, aby ve středu zájmu tohoto procesu byla podpora spotřebitelských práv; považuje toto přizpůsobení za zvláště důležité s ohledem na vytvoření silného jednotného digitálního trhu; v této souvislosti připomíná významnou úlohu internetových stránek zaměřených na srovnávání cen a zdůrazňuje potřebu zajištění jejich nezávislosti;

31.  žádá Komisi a členské státy, aby schválily zdroje nezbytné pro účinné uplatňování programu, a to i s ohledem na víceletý finanční rámec 2014–2020, a aby pravidelně vypracovávaly hodnocení jeho dopadu;

Elektronický obchod

32.  zdůrazňuje, že stále rychlejší rozvoj elektronického obchodu má pro spotřebitele zásadní význam, neboť nabízí širší výběr zboží zejména těm, kteří žijí v méně přístupných, odlehlých nebo vzdálených oblastech, a také spotřebitelům s omezenou pohyblivostí, kteří by jinak k širokému výběru zboží neměli přístup;

33.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření k boji proti nerovnému zacházení se spotřebiteli v rámci jednotného trhu, která jsou důsledkem existujících omezení prodeje na dálku, jež uplatňují společnosti při přeshraničním prodeji na dálku;

34.  zdůrazňuje, že ne všichni spotřebitelé mají možnost používat internet, příp. nezbytné schopnosti, a že by proto měly být služby spotřebitelům nabízeny prostřednictvím různých kanálů;

35.  zdůrazňuje, že důvěra spotřebitelů je velmi důležitá jak pro tuzemský, tak i pro přeshraniční elektronický obchod; zdůrazňuje, že je nutné zajistit kvalitu, bezpečnost, dohledatelnost a pravost výrobků, zabránit kriminálním a nekalým praktikám a dodržovat předpisy v oblasti ochrany osobních údajů, které by v příslušným případech zaručovaly, že spotřebitel poskytl příslušný informovaný a výslovný souhlas s používáním svých osobních údajů;

36.  zdůrazňuje, že ochrana osobních údajů je základním předpokladem ochrany spotřebitele a fungování a rozvoje jednotného digitálního trhu;

37.  zdůrazňuje, že spotřebitelé využívající elektronický obchod očekávají rychlé, spolehlivé a konkurenceschopné doručovací služby a že tyto dobře fungující doručovací služby jsou nezbytné k zajištění důvěry spotřebitelů;

Finanční služby, investiční produkty a hospodářská krize

38.  vítá opatření, která plánuje Komise v oblasti finančních služeb, a podotýká, že je nutné vytvořit komplexní právní rámec, který by zajistil poskytování nezávislých informací spotřebitelům, zejména v oblasti finančních služeb; zdůrazňuje, že informace o trzích musejí být důvěryhodné, jasné a srovnatelné a že musejí být přístupné elektronickou či jinou formou; zdůrazňuje, že v případě nekalých obchodních praktik nebo smluvních podmínek je nutné učinit právní kroky; poukazuje, že je nutné chránit spotřebitele, které nalákal některý z finančních produktů;

39.  bere na vědomí nový návrh nařízení (COM(2013)0130, 13. března 2013), kterým se mění nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (ES) 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel; vyzývá k rozsáhlému šíření seznamu práv cestujících společných pro všechny druhy dopravy, a to ve zhuštěné formě a ve všech úředních jazycích EU;

40.  zdůrazňuje, že je nutné prosadit právo na přístup k základním platebním účtům pro všechny spotřebitele a poskytnout jim jasné a relevantní informace o investičních produktech, jak je uvedeno mj. v návrhu nařízení o klíčových informačních dokumentech pro investiční produkty (COM(2012)0352); zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout přísná pravidla regulace finančních trhů; zdůrazňuje, že současná hospodářská a finanční krize zhoršuje postavení velkého počtu spotřebitelů a stále více zvyšuje jejich nejisté postavení a že v důsledku stále nestabilnějších pracovních míst, vyšší míry nezaměstnanosti a snížení kupní síly dochází k prohlubování rozdílů; vyzývá Komisi, aby při vypracovávání své politiky přihlédla k tomuto novému vývoji;

Spolupráce mezi evropskými a vnitrostátními úřady a spotřebitelskými organizacemi

41.  zdůrazňuje, že by měla existovat úzká spolupráce mezi evropskými, vnitrostátními a místními orgány a spotřebitelskými sdruženími s cílem vytvořit nástroje pro konzultaci a pro uplatňování opatření stanovených v programu;

42.  žádá Komisi, aby byl systém RAPEX (systém rychlého varování před výrobky nepotravinářského charakteru) transparentnější a efektivnější; zdůrazňuje, že by měly být rozvíjeny sítě evropských spotřebitelských center a sítě pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele; zastává názor, že Komise by měla zvážit vytvoření systému pro služby po vzoru systému RAPEX;

Řešení sporů a možnosti nápravy

43.  připomíná, že nástroje nápravy, mezi něž patří alternativní řešení sporů nebo řešení online, musejí být rychlé, dostupné a účinné; zdůrazňuje, že účinný přístup ke spravedlnosti v přeshraničních sporech by neměl být blokován obtíženi, které vyplývají z přeshraničního charakteru sporu, a to v důsledku nedostatečných zdrojů nebo nedostatku informací o přístupu k právní pomoci; vyzývá proto k lepšímu uplatňování směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003, příp. k jejímu přepracování, tak aby bylo možné odstranit její nedostatky;

44.  zdůrazňuje, že alternativní řešení sporů nebo řešení online nemohou nahradit možnost kolektivního odškodnění; vyzývá proto Komisi, aby posoudila možnost opatření, která by vedla k vytvoření celounijního jednotného mechanizmu kolektivního odškodnění v oblasti ochrany spotřebitelů, který by se vztahoval na přeshraniční případy; zdůrazňuje, že nekoordinované iniciativy v rámci Unie by mohly vést k roztříštěnosti; zdůrazňuje, že k zajištění účinnosti systému kolektivního odškodnění a k zamezení rizika jeho případného zneužití by měl přístup Unie ke kolektivnímu odškodňování zahrnovat pouze zástupnou žalobu podanou subjekty řádně uznanými na úrovni členských států (veřejné orgány, jako jsou veřejní ochránci práv nebo organizace spotřebitelů); trvá na tom, že je nutné vytvořit přístup Unie ke kolektivním odškolení na základě zásady výslovného souhlasu;

45.  zdůrazňuje potřebu zajistit v Unii přístupnost zboží a služeb, která by se vztahovala na oblasti, jako jsou zastavěné prostory, doprava a informační a komunikační technologie; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh „Aktu o přístupnosti zboží a služeb v Unii“, s dalekosáhlými cíli;

46.  poukazuje na to, že příští víceletý finanční rámec na období let 2014–2020 musí umožňovat, aby na evropský program pro spotřebitele mohly být vyčleněny dostatečně ambiciózní finanční prostředky;

o
o   o

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 270, 7.10.1998, s. 48. (2) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22. (3) Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 39. (4) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 72. (5) Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 27. (6) Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 17.. (7) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30. (8) Úř. věst. L 170, 30.6.2009, s. 1. (9) Úř. věst. L 98, 16.4.2005, s. 47. (10) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 1. (11) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1. (12) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 84. (13) Úř. věst. C 50 E, 21.2.2012, s. 1. (14) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 19. (15) Úř. věst. C 390 E, 18.12.2012, s. 145. (16) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 9. (17) Přijaté texty, P7_TA(2012)0371. (18) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 9. (19) Přijaté texty, P7_TA(2012)0099. (20) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18. (21) Přijaté texty, P7_TA(2011)0491. (22) Přijaté texty, P7_TA(2012)0021. (23) Přijaté texty, P7_TA(2012)0209. (24) Přijaté texty, P7_TA(2012)0211. (25) Přijaté texty, P7_TA(2012)0468. (26) Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3. (27) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64. (28) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22. (29) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti: právní pomoc v přeshraničních občanských a obchodních sporech (2012/2101(INI)

P7_TA(2013)0240 A7-0161/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech(1),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 23. února 2012 o uplatňování směrnice 2003/8/ES o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (COM(2012)0071),

–  s ohledem na čl. 47 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o mezinárodním přístupu k soudům,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0161/2013),

A.  vzhledem k tomu, že čl. 47 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti“;

B.  vzhledem k tomu, že směrnice Rady 2003/8/ES obsahuje ustanovení, která zajišťují, aby občané, kteří jsou účastníky přeshraničních sporů, měli přístup ke spravedlnosti;

C.  vzhledem k tomu, že hlavní ustanovení této směrnice zajišťuje, že poskytnutí právní pomoci nelze odmítnout jen z toho důvodu, že spor má přeshraniční povahu, a každý členský stát si tudíž zachovává svůj vlastní systém právní pomoci, avšak musí jej zpřístupnit osobám z jiných členských států;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice dále stanoví podmínky pro poskytování přeshraniční právní pomoci, zejména pokud jde o finanční zdroje, podstatu sporu a přeshraniční povahu sporu;

E.  vzhledem k tomu, že právní pomoc musí být poskytnuta jen osobám, kterým jejich finanční prostředky nedovolují získat bez takové pomoci přístup ke spravedlnosti;

F.  vzhledem k tomu, že tyto prostředky jsou posuzovány podle pokynů platných v členském státě, v němž se koná soudní řízení, a v několika členských státech jsou stanoveny pevné limity;

G.  vzhledem k tomu, že tyto limity se v jednotlivých členských státech značně liší, takže občan, který je v jednom členském státě považován za osobu, která potřebuje právní pomoc, nemusí být takto hodnocen v jiném členském státě, což je problém, který směrnice v čl. 5 odst. 4 směrnice určitým způsobem uznává;

H.  vzhledem k tomu, že pro řešení těchto rozdílů by se mělo zvážit, zda by občan neměl mít také možnost požádat o právní pomoc v členském státě svého bydliště a nechat o žádosti rozhodnout orgány tohoto členského státu;

I.  vzhledem k tomu, že pro usnadnění situace pro občany i orgány, které směrnici uplatňují, by měli mít občané v případech přeshraničních žádostí o právní pomoc možnost volby, zda bude o jejich žádosti rozhodnuto v členském státě jejich bydliště, nebo v členském státě, v němž se koná soudní řízení nebo v němž má být vykonáno rozhodnutí;

J.  vzhledem k tomu, že pokud by byla taková možnost volby poskytnuta, mohly by orgány členských států uplatňovat svá vlastní kritéria a nemusely by žádost postupovat dále nebo odkazovat na podmínky a pokyny jiných členských států;

K.  vzhledem k tomu, že občané, jejichž nárok na právní pomoc byl uznán v členském státě jejich bydliště, by mohli získat příslušné osvědčení, které by akceptovaly orgány členského státu, v němž se koná soudní řízení nebo v němž má být vykonáno rozhodnutí;

L.  vzhledem k tomu, že přeshraniční právní pomoc podle směrnice zahrnuje i dodatečné náklady spojené s přeshraniční povahou věci, jako jsou náklady na tlumočení, překlad a cestovní výlohy;

M.  vzhledem k tomu, že informace o právní pomoci pro občany musí být dostupné v jednom z jazyků EU, aby bylo zajištěno, že občané jsou o možnostech právní pomoci informováni v jazyce, jemuž rozumějí;

N.  vzhledem k tomu, že Haagská úmluva ze dne 25. října 1980 o mezinárodním přístupu k soudům obsahuje podobná ustanovení na mezinárodní úrovni, avšak uplatňuje ji pouze 17 z 27 členských států;

O.  vzhledem k tomu, že zbývající členské státy by proto měly být vybízeny k podpisu či ratifikaci úmluvy;

Uplatňování směrnice 2003/8/ES

1.  blahopřeje Komisi k předložení její zprávy o uplatňování směrnice 2003/8/ES;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise se přímo nezabývá evropskými řízeními, na něž je taktéž použitelná směrnice o právní pomoci, jako je evropské řízení o drobných nárocích, ačkoli jistě mohla věnovat pozornost uplatňování směrnice na výše uvedené řízení v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010;

3.  s uspokojením bere na vědomí, že směrnici provedly všechny členské státy; konstatuje však, že výklad oblasti působnosti směrnice se mezi členskými státy v jistých bodech liší;

4.  poukazuje na to, že máme-li o využívání tohoto nástroje získat podrobné informace s vysokou výpovědní hodnotou, měla by další zpráva pro každou zemi uvádět počet případů a oblasti, jichž se týkají;

Zvyšování informovanosti o právu na přeshraniční právní pomoc

5.  vyjadřuje politování nad tím, že o právech vyplývajících ze směrnice ví zřejmě poměrně málo občanů a právníků;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem zvýšit informovanost o právu na přeshraniční právní pomoc v občanských a obchodních věcech a posílit tak volný pohyb občanů;

7.  uznává úspěchy, kterých dosáhly unijní portál e-Justice, Evropská soudní síť a e-CODEX (elektronická komunikace v justici prostřednictvím on-line výměny informací), především díky dostupnosti formulářů pro právní pomoc na portálu e-Justice v souladu s nařízením Rady 2003/8/ES; požaduje nicméně, aby tyto formuláře pro právní pomoc a vnitrostátní právní pomoc na všech těchto platformách byly jasnější a snadno přístupné a aby obsahovaly jednoznačné a praktické informace o tom, jak nejlépe požádat o právní pomoc v jednotlivých členských státech v případě přeshraničních občanskoprávních a obchodních sporů;

8.  vyzývá dále Komisi a členské státy, aby zahájily efektivní informační kampaň s cílem oslovit velký počet potenciálních příjemců i právníků;

9.  zastává názor, že nejsou známé ani jiné evropské postupy, jako například evropské řízení o drobných nárocích nebo evropský platební rozkaz, a jestliže se současná informační politika nezmění, nedostanou se do širšího povědomí ani v budoucnosti;

10.  poukazuje na to, že k umožnění přístupu k informacím o právní pomoci by bylo možné využít nové technologie a komunikační nástroje; doporučuje proto, aby Komise a členské státy využívaly širokou škálu komunikačních kanálů, včetně internetových kampaní a interaktivních platforem, např. portálu e-Justice, jako nákladově účinných možností k oslovení občanů;

11.  poukazuje na to, že pro zajištění kontinuity zahájeného řízení je třeba zlepšit dočasnou a trvalou možnost uchování formulářů pro právní pomoc, jako je tomu v případě formulářů pro jiná řízení, jakými je zejména řízení o drobných nárocích a evropský platební příkaz, a mimo jiné zajistit, aby byly tyto formuláře zobrazovány stejným způsobem ve všech jazycích, i na internetové stránce evropského soudního atlasu ve věcech občanských a na evropském portálu e-justice; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem přijala okamžitá opatření;

Zajištění odborně způsobilé právní podpory

12.  domnívá se, že by měla být zřízena databáze odborníků v právní oblasti s dostatečnou znalostí jazyků a komparativního práva pro jednání ve věcech přeshraniční právní pomoci, což by zajistilo, aby byli jmenováni odborníci na právo schopní v takových věcech jednat; ačkoli uznává, že stávající přeshraniční právní databáze, jako je např. platforma Find-a-Lawyer (Najdi právníka), lze považovat za úspěšné, žádá, aby byly tyto nástroje dále rozvíjeny s cílem začlenit je do databáze právníků registrovaných na portálu e-Justice;

13.  domnívá se, že by bylo žádoucí zřídit zvláštní vzdělávací programy, které by právníkům poskytly odbornou způsobilost v přeshraničních věcech se zaměřením na jazykové kurzy a komparativní právo; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy podpořila pořádání speciálních školení pro právníky, kteří poskytují právní pomoc;

14.  uznává, že právní podpora a odborná příprava v této oblasti s sebou nesou určité výdaje pro členské státy a že ve stávající hospodářské situaci mohou být v mnoha členských státech k dispozici jen omezené finanční zdroje na tuto činnost; vyzývá tudíž Evropskou komisi, aby pokud možno poskytla členským státům finanční prostředky s cílem zaručit jednotné a vysoce odborné právnické vzdělání v oblasti přeshraniční právní pomoci v občanských a obchodních věcech;

Jednodušší uplatňování směrnice pro občany

15.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byly postupy uplatňování jednoduché a občané tak byli vždy schopni požádat o právní pomoc bez pomoci právníka; navrhuje, aby byli občané, kteří se účastní těchto postupů, automaticky informováni o existenci portálu e-Justice a mohli být tedy lépe informováni;

16.  zastává názor, že v souladu se stávajícími vnitrostátními systémy právní pomoci je vhodné, aby byl určen jediný úřad příslušný pro přeshraniční právní pomoc, který bude mít v každém členském státě jednu ústřední kancelář, jež bude žádosti o právní pomoc přijímat a postupovat je dále;

17.  zastává názor, že při stanovování ekonomických kritérií pro poskytnutí právní pomoci je třeba více zohlednit rozdílné životní náklady v členských státech a stanovit, jak by měly být tyto rozdíly zohledňovány;

18.  navrhuje, aby byla žadatelům poskytnuta možnost volby, zda o právní pomoc požádat v členském státě svého bydliště, nebo v členském státě, v němž se koná soudní řízení nebo v němž je vykonáváno rozhodnutí; upozorňuje, že za takových podmínek by pak orgány každého členského státu byly schopny při rozhodování o žádosti uplatňovat svá vlastní kritéria;

19.  navrhuje, aby každé rozhodnutí orgánů členského státu, v němž má daná osoba bydliště, o poskytnutí právní pomoci bylo účinné i v členském státě, v němž se koná soudní řízení nebo v němž je vykonáváno rozhodnutí;

20.  doporučuje, aby náklady hrazené v rámci právní pomoci zahrnovaly i náklady na dostavení se k soudci nebo orgánu, který žádost posuzuje, a náklady s tím spojené;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost nejohrozenějším skupinám, jejichž potřeby je nutné náležitě zohlednit;

22.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu této směrnice ve smyslu výše uvedených bodů s cílem stanovit pro přeshraniční právní pomoc společné vyšší standardy;

Podpora alternativních forem právní podpory

23.  vybízí členské státy k tomu, aby zřídily účinnější systémy pro spolupráci mezi orgány veřejné správy a nevládními organizacemi a učinily tak právní pomoc a právní poradenství pro občany přístupnější;

24.  žádá, aby byly vnitrostátní soudy napojeny na systém včasného varování, aby se žádosti o pomoc předložené v jednom členském státě dozvěděli i ostatní státy;

25.  dále navrhuje, aby byla prohloubena spolupráce mezi Komisí, členskými státy a profesními komorami a organizacemi v oblasti práva, jako jsou např. vnitrostátní advokátní komory a právnické spolky;

26.  vítá četné iniciativy, které se ukázaly jako dobré příklady osvědčených postupů v oblasti bezplatné právní pomoci, včetně agentur poskytují právní služby pro bono a „právních klinik“;

27.  vybízí členské státy, aby zajistily dostupnost právní pomoci před zahájením soudního řízení a usnadnily k ní přístup, včetně poradenství ve věci využití alternativních metod řešení sporů, které se často ukazují jako nákladově efektivnější a méně časově náročné než soudní řízení;

Mezinárodní aspekty právní pomoci

28.  vyzývá ty členské státy, které dosud nepodepsaly nebo neratifikovaly Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o mezinárodním přístupu k soudům, aby tak učinily, protože úmluva zlepšuje přístup občanů ke spravedlnosti za hranicemi Evropské unie;

o
o   o

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. L 26, 31.1.2003, s. 41.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (06353/1/2013 – C7-0142/2013 – 2011/0137(COD))

P7_TA(2013)0241 A7-0185/2013

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (06353/1/2013 – C7-0142/2013),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0285),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 72 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0185/2013),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty ze dne 3.7.2012, P7_TA(2012)0272.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o potravinách určených pro kojence a malé děti, o potravinách pro zvláštní léčebné účely a náhradě celodenní stravy pro regulaci hmotnosti a o zrušení směrnice Rady 92/52/EHS, směrnic Komise 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES a nařízení Komise (ES) č. 41/2009 a (ES) č. 953/2009 (05394/1/2013 – C7-0133/2013 – 2011/0156(COD))

P7_TA(2013)0242 A7-0191/2013

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (05394/1/2013 – C7-0133/2013),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené italským senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality a uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. října 2011(1),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu podle čl. 294 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se postoje Rady v prvním čtení (COM(2013)0241),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(2) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (COM(2011)0353),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 72 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0191/2013),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

4.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

5.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise týkající se pesticidů

Při provádění čl. 11 odst. 1 písm. b) bude Komise věnovat zvláštní pozornost pesticidům obsahujícím aktivní látky, safenery nebo synergenty, které byly klasifikovány v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008(3) jako mutagenní látky kategorie 1A nebo 1B, karcinogenní látky kategorie 1A nebo 1B či látky toxické pro reprodukci kategorie 1A nebo 1B nebo které jsou považovány za látky s vlastnostmi, jež narušují činnost endokrinního systému a mohou mít nepříznivé účinky na člověka, nebo které jsou velmi toxické nebo mohou mít kritické účinky, jako například neurotoxické či imunotoxické účinky z hlediska vývoje, s cílem zamezit s konečnou platností jejich používání.

(1) Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 119. (2) Texty přijaté dne 14.6.2012, P7_TA(2012)0255. (3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (dvacátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (COM(2011)0348 – C7-0191/2011 – 2011/0152(COD))

P7_TA(2013)0243 A7-0009/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0348),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0191/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 7. prosince 2011(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 10. dubna 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0009/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. června 2013 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/.../EUo minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (dvacátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) a o zrušení směrnice 2004/40/ES

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2013/35/EU.)

(1) Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s. 47.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací (COM(2012)0498 – C7-0290/2012 – 2012/0236(COD))

P7_TA(2013)0244 A7-0146/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0498),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0290/2012),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 13. prosince 2012(1),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0146/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. června 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1342/2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vědecké hodnocení účinnosti nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací(4), provedené Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství (VTHVR) prokázalo, že při uplatňování uvedeného nařízení vyvstává celá řada problémů.

(2)  Členské státy používaly pro výpočet intenzity během referenčních let a pro výpočet hlášeného využívání intenzity v rámci plánu rozdílné metody. Tím bylo umožněno uplatňovat vyšší intenzitu, než se v plánu předpokládalo; tuto skutečnost je tedy třeba napravit sjednocením metod používaných jednotlivými členskými státy pro výpočet intenzity rybolovu. [pozm. návrh 1]

(3)  Skutečnost, že v některých zeměpisných oblastech neexistují analytická posouzení, brání uplatňování pravidel pro kontrolu úlovků, což znamená automatické roční snížení celkových přípustných odlovů a intenzity o 25 %. Od doby, kdy se plán začal provádět, byly úrovně intenzity rybolovu přidělené dotčeným oblastem značně sníženy. Ve vědeckém hodnocení VTHVR se navrhuje, aby se pro určení celkových přípustných odlovů v některých případech používaly raději jiné parametry než míra úhynu ryb a aby se upustilo od automatických snížení celkových přípustných odlovů a intenzity.

3a)   Zachování míry úhynu ryb na udržitelné úrovni, stanovené na základě odborného stanoviska, by mělo umožňovat obnovu rybích populací. Členské státy by měly upřednostnit rozvoj a podporu opatření a pobídek, jejichž cílem je omezit nechtěné úlovky. Měla by být poskytnuta finanční podpora na využívání selektivních lovných zařízení.[pozm. návrh 2]

(4)  Plán předpokládá možnost vyloučit plavidla, jejichž činnosti významně nepřispívají k úmrtnosti tresky obecné. Aby se předešlo tomu, že by intenzita spojená s těmito činnostmi byla přesměrována na lov tresky obecné, je třeba základní hodnotu intenzity snížit. Pro zamezení administrativní zátěže vyplývající z nutnosti neustále přepočítávat základní hodnotu intenzity pokaždé, když dojde k rozhodnutí vyloučit některé činnosti, je žádoucí stanovit jasná kritéria pro vyloučení, aby bylo možné stanovit úrovně základní hodnoty intenzity s konečnou platností.

(5)  S cílem usnadnit selektivnější rybolovné činnosti ve zcela zdokumentovaném rybolovu, v němž jsou všechny úlovky započítávány do kvóty, je vhodné vyloučit plavidla účastnící se daných zkoušek z režimu intenzity rybolovu.

(6)  Od doby, kdy plán vstoupí v platnost, byly v případě hlavních zařízení pro lov tresky obecné přidělené maximální přípustné úrovně intenzity rybolovu značně sníženy. Tato skutečnost může mít značný hospodářský a sociální dopad na ty segmenty loďstva, které používají tatáž zařízení, avšak loví zejména jiné druhy než tresku obecnou. Pro vyřešení takových sociálních a hospodářských problémů je třeba zavést mechanismus, jenž by pozastavil další úpravy intenzity rybolovu.

(7)  Vzhledem k tomu, že jedno jazykové znění čl. 13 odst. 2 písm. b) je odlišné od ostatních znění, je nutné změnit znění uvedeného ustanovení, aby se zajistilo jednotné uplatňování.

(8)  Vzhledem k vysoké míře výmětů tresky obecné, jež byla vypozorována během provádění plánu, je nezbytné, aby členské státy přijaly nezbytná opatření pro minimalizaci, a pokud možno, odstranění výmětů, mj. rozdělením rybolovných práv mezi plavidla tak, aby se kvóty co možná nejvíce sladily s očekávanými úlovky. [pozm. návrh 3]

(9)  Výjimky z plánu stanovené v článcích 11 a 13 představují riziko pro úspěšnost plánu, pokud nebudou řádně provedeny. Z posouzení provádění uvedených výjimek vyšlo najevo, že je třeba posílit sledování, kontrolu a požadavky na úplnou dokumentaci, jež je odůvodňují. Vzhledem k tomu, že rámec kontroly rybolovu v Unii se zakládá na riziku, je třeba činnostem vykonávaným na základě výjimek specificky přidělit „velmi vysokou“ míru rizika.

(10)  Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky(5) zrušilo celou řadu článků nařízení (ES) č. 1342/2008, jež se vztahují k přílohám II a III. Jelikož nařízení (ES) č. 1342/2008 neobsahuje další odkazy na přílohy II a III, je třeba uvedené přílohy zrušit.

(11)  Nařízení (ES) č. 1342/2008 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1342/2008 se mění takto:

1)  Článek 4 se nahrazuje tímto:"

Článek 4

Výpočet intenzity rybolovu

1.  Pro účely tohoto nařízení se intenzita rybolovu prováděná skupinou plavidel vypočítá jako součet součinů kapacity v kW za každé plavidlo a počtu dní, jež plavidlo strávilo v oblasti podle přílohy I. Dnem přítomnosti v oblasti se rozumí každé nepřetržité období 24 hodin nebo jeho část, kdy je plavidlo buď přítomno v dané oblasti a nepřítomno v přístavu, nebo jsou případně jeho rybolovná zařízení rozmístěna v oblasti. [pozm. návrh 4]

2.  Členské státy provádí výpočetdnů přítomnosti v dané oblasti v souladu s článkem 26 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky*.

* Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.[pozm. návrh 5]

1a)  V článku 8 se vkládá nový odstavec, který zní:

Odchylně od odstavců 2 až 5 může Rada rozhodnout o odlišné úrovni celkových přípustných odlovů, pokud by tato úroveň byla podle vědeckých doporučení vhodnější pro dosažení cílů plánu.‚[pozm. návrh 6]

2)  Článek 9 se nahrazuje tímto:

‚Článek 9

Zvláštní postup pro určení celkových přípustných odlovů

1.  Pokud nejsou k dispozici dostatečné informace pro určení celkových přípustných odlovů v souladu s článkem 7, určí se celkové přípustné odlovy pro populace tresky obecné v Kattegatu, v oblasti západně od Skotska a v Irském moři na úroveň danou vědeckými stanovisky. Pokud však úroveň daná vědeckými stanovisky překračuje o více než 20 % úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku, určí se na úroveň, jež je o 20 % vyšší než úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku, nebo pokud je úroveň daná vědeckými stanovisky o více než 20 % nižší než úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku, určí se na úroveň, jež je o 20 % nižší než úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku.

  Odchylně od odstavce 1 v případě, že vědecké doporučení uvádí, že by neměl být prováděn žádný cílený rybolov a že:

3.  Pokud nejsou k dispozici dostatečné informace pro určení celkových přípustných odlovů v souladu s článkem 8, určí se celkové přípustné odlovy pro populaci tresky obecné v Severním moři, ve Skagerraku a ve východní části Lamanšského průlivu obdobně podle odstavců 1 a 2 uvedeného článku, ledaže by se na základě konzultací s Norskem dohodla úroveň odlišující se od úrovně celkových přípustných odlovů.

3)  V článku 11 se zrušují odstavce 2 a 3.

4)  Vkládají se následující články, které znějí:"

Článek 11a

Vyloučení intenzity rybolovu uplatňované v některých oblastech, určité hloubce a některými zařízeními

1.  Intenzita rybolovu uplatněná plavidlem během výjezdu se nemusí členskými státy započítávat , pokud je splněna jedna z následujících podmínek: [pozm. návrh 9]

2.  Na základě informací poskytnutých členskými státy podle odstavce 3 a v souladu s vědeckými stanovisky sestaví Rada seznam oblastí mimo oblasti rozšíření tresky obecné a seznam zařízení, jejichž technické parametry umožňují omezit procentní podíl úlovků tresky obecné na méně než 1,5 % hmotnosti všech úlovků. Jakmile jsou zařízení nebo oblasti předložené kterýmkoli členským státem schváleny, mohou dané zařízení nebo oblast využívat i ostatní členské státy. [pozm. návrh 11]

3.  Členské státy poskytnou Komisi informace, jež jsou nezbytné, aby určila, zda oblast či zařízení mají být uvedeny na seznamu oblastí nebo seznamu zařízení, které jsou uvedeny v odstavci 2.

4.  Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví podrobná pravidla týkající se formátu a postupu předávání informací Komisi podle odstavce 3. Tyto akty se přijímají postupem podle článku 32.

Článek 11b

Úprava základní hodnoty pro výpočet maximální přípustné intenzity rybolovu

1.  Intenzita rybolovu uvedená v čl. 11a odst. 1, jež se použila pro určení základní hodnoty uvedené v čl. 12 odst. 2 písm. a) se odečte od základní hodnoty podle tohoto článku.

2.  Žádosti o úpravu základní hodnoty uvedené v odstavci 1 předloží členské státy Komisi do 31. prosince každého roku. [pozm. návrh 12]

3.  Upravená základní hodnota se použije pro přepočet maximální úrovně přípustné intenzity rybolovu pro dotčenou skupinu intenzity, přičemž se použijí roční procentní podíly úpravy uplatňované od doby, kdy plán vstoupil v platnost.

4.  Vyloučení intenzity rybolovu podle článku 11a se může použít pro příslušnou skupinu intenzity pouze poté, co maximální přípustná intenzita rybolovu byla přepočítána v souladu s tímto článkem.

5.  Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví podrobná pravidla týkající se formátu a postupu předávání žádostí Komisi podle odstavce 2. Tyto akty se přijímají postupem podle článku 32.

Článek 11c

Vyloučení plavidel účastnících se zkoušek zcela zdokumentovaného rybolovu

1.  Intenzita rybolovu uplatňovaná plavidlem účastnícím se zkoušek zcela zdokumentovaného rybolovu, v nichž se všechny úlovky tresky obecné, včetně výmětů, započítávají do kvóty, může být členskými státy vyloučena z režimu intenzity rybolovu.

2.  Pokud se použije odstavec 1, upraví členské státy maximální přípustnou intenzitu rybolovu určenou podle čl. 12 odst. 1 pro dotčenou skupinu intenzity. Komise přijme implementační akty, kterými stanoví podrobná pravidla týkající se maximální přípustné intenzity rybolovu uvedené v první větě.Tyto implementační akty se přijmou v souladu s postupem podle článku 32. [pozm. návrh 13]

3.  Členské státy Komisi oznámí jakoukoli úpravu maximální přípustné intenzity rybolovu učiněnou podle odstavce 2. Oznámení obsahuje bližší údaje o vyloučených plavidlech a objemu intenzity rybolovu, jenž byl odečten jak v úhrnu, tak na jednotlivé plavidlo.

[pozm. návrh 14]

5.  Komise může přijmout prováděcí akty jimiž stanoví podrobná pravidla týkající se formátu a postupu předávání informací Komisi podle odstavce 3. Tyto akty se přijímají postupem podle článku 32.

Článek 11d

opatření týkající se dříve udělených vyloučení [pozm. návrh 15]

Vyloučení z režimu intenzity rybolovu, která již platila před ...(6)se nadále uplatňují po dobu, kdy jsou plněny podmínky, za nichž byla udělena. Členské státy každoročně Komisi poskytnou všechny podstatné informace, jež jí umožní ověřit, zda jsou tyto podmínky stále plněny.‚ [pozm. návrh 16]

5)  Článek 12 se mění takto:

a)   odstavec 4 se nahrazuje tímto:

‚4.  Pokud se procentuální celkový úlovek vypočítaný podle odst. 3 písm. d) celkové skupiny intenzity rovná 20 % nebo je vyšší, použijí se roční úpravy. Maximální přípustná intenzita rybolovu příslušných skupin se vypočítá takto:

c) [pozm. návrh 17]

b)  Doplňuje se nový odstavec , který zní:"

  ‚6 Odchylně od odstavce 4 může Rada v případě, že maximální přípustná intenzita rybolovu byla snížena během čtyř po sobě jdoucích let, rozhodnout, zda uplatnit roční úpravu maximální přípustné intenzity rybolovu v následujícím roce či následujících letech.

5a)  Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 12a

Pro dosažení udržitelné míry úhynu ryb, stanovené na základě vědeckého stanoviska, se provádí postupné odstraňování výmětů. Členské státy za finanční podpory Evropského námořního a rybářského fondu zavedou za tímto účelem selektivní lovná zařízení a další opatření. V souvislosti s opatřeními, která je nutné přijmout, členské státy konzultují s příslušným regionálním poradním sborem a s ICES nebo výborem VTHVR a s příslušnými zúčastněnými stranami.„ [pozm. návrhy 8 a 18]

6)  V čl. 13 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:"

7)  V článku 14 se doplňují nové odstavce , které znějí:"

5.  Pokud je z vědeckých údajů patrné, že na jedno zařízení připadá v rámci celého období řízení významné množství výmětů tresky obecné přijmou dotčené členské státy okamžitá opatření, aby minimalizovaly výměty tresky obecné. [pozm. návrh 19]

6.  Členské státy v souladu s článkem 46 nařízení (ES) č. 1224/2009 vypracují a do svých národních kontrolních akčních programů včlení systémy k zajištění souladu s podmínkami uvedenými v článcích 11a, 11b, 11c a 13. Členské státy přidělí ‚velmi vysokou‘ míru rizika plavidlům provádějícím rybolov podle uvedených článků v rámci řízení rizika podle článku 5 nařízení (ES) č. 1224/2009.

7a)  V čl. 16 odst. 3 se vypouští slova „v roce 2009“ [pozm. návrh 20]

7b)  V článku 17 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

  4 Pokud je úlovek na jednotku intenzity u poskytující skupiny lovných zařízení nižší než úlovek na jednotku intenzity u přijímající skupiny lovných zařízení, použije členský stát opravný faktor na množství intenzity přijímající skupiny lovných zařízení tak, aby byl vyrovnán její vyšší úlovek na jednotku intenzity. Členské státy tuto úpravu neprovádějí, pokud mohou prokázat, že je převod prováděn za účelem zabránění úlovků tresky obecné nebo snížení výmětů v souladu s unijními právními předpisy týkajícími se rybolovných zařízení.„ [pozm. návrh 21]

8)  Článek 32 se nahrazuje tímto:"

‚Článek 32

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu zřízený článkem 30 nařízení (ES) č. 2371/2002. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí*.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

* Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

9)  Přílohy II a III se zrušují.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda

(1) Úř. věst. C 44, 15.2.2013, s. 125. (2) Úř. věst. C 44, 15.2.2013, s. 125. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013. (4) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 20. (5) Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1. (6) + Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní špinavých peněz: doporučené kroky a iniciativy (průběžná zpráva) (2012/2117(INI))

P7_TA(2013)0245 A7-0175/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 14. března 2012 o zřízení zvláštního výboru pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz, o jeho pravomocích, početním složení a funkčním období, které bylo přijato podle článku 184 jednacího řádu,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 11. prosince 2012 o prodloužení mandátu zvláštního výboru pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz do 30. září 2013,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii, na článek 67, kapitolu 4 (články 82–86) a kapitolu 5 (články 87–89) hlavy V třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie a na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 5, 6, 8, 32, 38, 41, hlavu VI (články 47–50) a na článek 52,

–  s ohledem na závěry Rady o vytvoření a provádění politického cyklu EU pro boj proti organizované a závažné mezinárodní trestné činnosti, na jehož základě se zavádí víceletý proces, jehož cílem je konsistentním způsobem bojovat proti nejzávažnějším hrozbám v oblasti trestné činnosti prostřednictvím optimální spolupráce mezi členskými státy, EU a třetími zeměmi,

–  s ohledem na závěry Rady, jimiž se stanoví priority EU pro boj proti organizované trestné činnosti na období let 2011 až 2013,

–  s ohledem na Stockholmský program v oblasti svobody, bezpečnosti a práva(1), na sdělení Komise nazvané „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům: Akční plán provádění Stockholmského programu“ (COM(2010)0171) a na sdělení Komise „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (COM(2010)0673),

–  s ohledem na protidrogovou strategii Evropské unie (2005–2012) a na akční plán EU v oblasti boje proti drogám (2009–2012),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu přijatou Valným shromážděním dne 15. listopadu 2000 (rezoluce 55/25) a otevřenou k podpisu v Palermu dne 12. prosince 2000 a na její protokoly,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti korupci (UNCAC) otevřenou k podpisu v Méridě dne 9. prosince 2003,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodování s omamnými a psychotropními látkami, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 20. prosince 1988 (rezoluce 1988/8) a která byla otevřena k podpisu od 20. prosince 1988 do 28. února 1989 ve Vídni a poté do 20. prosince 1989 v New Yorku,

–  s ohledem na Trestněprávní úmluvu proti korupci otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 27. ledna 1999 a Občanskoprávní úmluvu proti korupci otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 4. listopadu 1999 a na rezoluce (98) 7 a (99) 5 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy ve dnech 5. května 1998 a 1. května 1999, kterými byla ustavena Skupina států proti korupci (GRECO),

–  s ohledem na akt Rady ze dne 26. května 1997, kterým se na základě článku K.3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii vypracovává Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie(2),

–  s ohledem na Úmluvu OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, která byla otevřena k podpisu v Paříži dne 17. prosince 1997, a na následné dodatky,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a financování terorizmu, která byla otevřena k podpisu ve Varšavě dne 16. května 2005, a na rezoluci CM/Res (2010)12 Výboru ministrů Rady Evropy o statutu Výboru expertů pro hodnocení opatření proti praní peněz (MONEYVAL) ze dne 13. října 2010,

–  s ohledem na 40 doporučení a na 9 zvláštních doporučení pracovní skupiny pro finanční činnost FATF/GAFI pro boj proti praní peněz a proti financování terorismu a šíření zbraní,

–  s ohledem na práci Basilejského výboru pro bankovní dohled,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti(3),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní(4), rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii(5), rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti(6) a rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností(8) a s ohledem na zprávu Evropské komise COM(2011)0176 podle článku 8 výše uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy(9) ve znění pozdějších úprav,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech(10) a na zprávu Komise o provedení uvedeného rámcového rozhodnutí (COM(2004)0858),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/902/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o zřízení Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti (EUCPN)(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(12), a na sdělení Komise s názvem „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“ (COM(2012)0286),

–  s ohledem na Listinu základních práv a na skutečnost, že prioritní otázkou by vždy měl být nejlepší zájem dětí, jichž se týká obchodování s lidmi a migrace,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu(14) a na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování uvedené směrnice (COM(2012)0168),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící(15),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekurzorech drog(16),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků(17),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV ze dne 22. července 2003 o boji proti korupci v soukromém sektoru(18) a na zprávu Komise Radě na základě 9. rámcového rozhodnutí (COM(2007)0328),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb(19) a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby ve znění pozdějších změn(20),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(21),

–  s ohledem na návrh Komise (COM(2013)0045) týkající se směrnice o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu,

–  s ohledem na návrh Komise (COM(2012)0085) týkající se směrnice o zmrazování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti v Evropské unii,

–  s ohledem na návrh Komise (COM(2010)0517) týkající se směrnice o útocích proti informačním systémům a zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2005/222/SVV,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a daňovým únikům“ (COM(2012)0722),

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu a Radě nazvané „První výroční zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie“ (COM(2011)0790),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Řešení trestné činnosti v digitálním věku: zřízení Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě“ (COM(2012)0140),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Příprava uceleného evropského rámce pro on-line hazardní hry“ (COM(2012)0596),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Mapování trestné činnosti v Evropské unii: Akční plán pro statistiku na období 2011–2015 (COM(2011)0713),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva“ (COM(2011)0573),

–  s ohledem na zprávu Komise Radě o způsobech účasti Evropské unie ve Skupině států proti korupci (GRECO) v rámci Rady Evropy ze dne 6. června 2011 (COM(2011)0307).

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Výnosy z organizované trestné činnosti: zajištění skutečnosti, že “zločin se nevyplácí„ (COM(2008)0766),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o předcházení firemní organizované trestné činnosti ve finančním sektoru a boji proti ní (COM(2004)0262),

–  s ohledem na doporučení Komise 2007/425/ES ze dne 13. června 2007, kterým se označuje soubor opatření pro prosazování nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – Spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti(22),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci(23), ze dne 25. října 2011 o organizované trestné činnosti v Evropské unii(24) a ze dne 22. května 2012 o přístupu EU k trestnímu právu(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o boji proti nelegálnímu rybolovu na celosvětové úrovni – úloha EU(26),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o manipulaci s výsledky zápasů a korupci ve sportu(27),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 o správním právu procesním Evropské unie(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2005 obsahující návrh doporučení Evropského parlamentu Evropské radě a Radě k boji proti financování terorismu(29),

–  s ohledem na zprávu o posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti za rok 2013 (SOCTA) vypracovanou Europolem,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(30),

–  s ohledem na závěry veřejných slyšení, diskusí k pracovním dokumentům a dialogu s předními osobnostmi, jakož i misí, které vykonaly delegace zvláštního výboru pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz,

–  s ohledem na odpovědi z dotazníku zaslaného vnitrostátním parlamentům ohledně jejich úlohy a zkušeností v boji proti organizovanému zločinu, korupci a praní peněz,

–  s ohledem na tematické příspěvky poslanců Ayala Senderové, Díaze de Mera García Consuegry, McClarkinové a Mitchella k organizovanému zločinu,

–  s ohledem na tematické příspěvky poslanců de Jonga, Gabrielové, Skylakakise a Weilerové ke korupci,

–  s ohledem na tematické příspěvky poslanců Borghezia a Tavarese k praní peněz,

–  s ohledem na článek 48 svého jednacího řádu,

–  s ohledem na průběžnou zprávu Zvláštního výboru pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz (A7-0175/2013),

Organizovaná trestná činnost, korupce a praní peněz

A.  vzhledem k tomu, že zvláštní výbor pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz byl pověřen, aby s podporou nejlepších dostupných hodnocení hrozeb prozkoumal rozsah organizované trestné činnosti, korupce a praní špinavých peněz a aby navrhl vhodná opatření, kterými by EU mohla těmto hrozbám předcházet a bojovat proti nim na mezinárodní, evropské a vnitrostátní úrovni;

B.  vzhledem k tomu, že tradiční zločinecké organizace postupně rozšířily svou oblast působnosti v mezinárodním měřítku, k čemuž využily možností, jež nabízí otevření vnitřních hranic Evropské unie a také hospodářská globalizace a nové technologie, a uzavřely spojenectví se zločineckými skupinami z jiných zemí (jako v případě jihoamerických drogových kartelů a rusky hovořících organizovaných zločineckých skupin) s cílem rozdělit si trhy a oblasti vlivu; vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny stále více diverzifikují svou činnost, a tudíž vznikají vazby mezi obchodem s drogami, obchodem s lidmi, zprostředkováváním nedovoleného přistěhovalectví a nedovoleným obchodem se zbraněmi; vzhledem ke stále systematičtějšímu propojení mezi terorismem a organizovanou trestnou činností;

C.  vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská krize je nejen živnou půdou pro rozšíření nezákonné činnosti některých jedinců, ale vede také ke vzniku nových druhů organizované trestné činnosti, jako jsou podvody a korupce v profesionálním sportu, padělání spotřebního zboží každodenní potřeby, jako jsou potraviny a léky, nezákonný obchod s levnou pracovní silou a obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že tím, že organizovaná trestná činnost, podvody a praní špinavých peněz pronikají do legálního hospodářství, mají ničivý dopad na členské státy;

D.  vzhledem k tomu, že se jen velmi zřídka stává, aby organizované zločinecké skupiny neměly přeshraniční rozměr, což pro bezpečnost a prosperitu evropských občanů, kteří nebyli informováni o dramatickém nárůstu přeshraniční trestné činnosti nebo o neschopnosti orgánů činných v trestním řízení v jednotlivých členských státech bojovat s tímto fenoménem jinde, než v rámci vlastních hranic, představuje největší neviditelnou hrozbu;

E.  vzhledem k tomu, že lze sledovat rostoucí tendenci, kdy se různé zločinecké organizace i díky své mezinárodní struktuře a diverzifikaci své činnosti stále více spoléhají na vzájemnou pomoc, což jim v době celosvětové hospodářské krize umožňuje překonávat jazykové a etnické rozdíly nebo různé obchodní zájmy a nalézat styčné body pro společné obchody, snižovat náklady a zvyšovat zisky na maximum;

F.  vzhledem k tomu, že Europol ve zprávě SOCTA 2013 odhaduje, že v EU v současnosti působí přibližně 3600 organizací trestné činnosti, a konstatuje, že mezi nejrozšířenějšími znaky těchto organizací jsou jejich působení v sítích a přístup spolupráce, jejich výrazná přítomnost v legální mezinárodní ekonomice, jejich tendence zaměřit se, a to zejména v případě větších organizací, na různé trestné činnosti současně a skutečnost, že až 70 % stávajících organizací má členy různých národností, což poukazuje na nadnárodní charakter tohoto fenoménu;

G.  vzhledem k tomu, že chudoba představuje živnou půdu pro organizovanou trestnou činnost, neboť zločinecké organizace chudobu využívají;

H.  vzhledem k tomu, že je zásadně důležité vymýtit chudobu a zlepšit přístup lidí k zaměstnání a sociální ochraně;

I.  vzhledem k tomu, že obchod s lidmi a lidskými orgány, nucená prostituce, zotročování a zakládání pracovních táborů často řídí nadnárodní zločinecké organizace; vzhledem k tomu, že je nezbytné a naléhavě nutné soustavně sledovat mezinárodní obchodování s orgány a jeho spojení se zločineckými organizacemi; vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je druhem zločinu a rychle se měnícím fenoménem, který každoročně vytváří zisky řádově kolem 25 miliard a dotýká se všech členských států;

J.  vzhledem k tomu, že celkový počet nucených pracovníků v členských státech se odhaduje na 880 000, z nichž podle odhadů 30 % tvoří oběti sexuálního vykořisťování a 70 % oběti využívané k nucené práci, přičemž většinu obětí v EU představují ženy; vzhledem k tomu, že nucená práce je pro organizovanou trestnou činnost velmi výnosná, vede k sociálnímu dumpingu a způsobuje újmu společnosti v podobě ušlých daňových výnosů;

K.  vzhledem k tomu, že oběti obchodování s lidmi pocházejí jak z Evropské unie, tak i ze zemí mimo EU;

L.  vzhledem k tomu, že oběti obchodu s lidmi jsou rekrutovány, dopravovány a přechovávány násilím, pod nátlakem či podvodem, a to za účelem sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo nuceného poskytování služeb, včetně žebrání, zotročování, nevolnictví, vykonávání trestné činnosti, služby v domácnosti, adopce a sňatku z donucení či odstranění orgánů; vzhledem k tomu, že tyto oběti jsou vykořisťovány a naprosto podrobeny svým překupníkům či vykořisťovatelům, jsou nuceny jim splácet obrovské dluhy, často jsou jim zabaveny průkazy totožnosti, jsou drženy pod zámkem a v izolaci a jsou zastrašovány, žijí ve strachu z odplaty a bez peněžních prostředků, že byly naučeny obávat se místních orgánů a ztrácejí jakoukoli naději na útěk či návrat do normálního života;

M.  vzhledem k tomu, že není možné neprodyšně uzavřít vnější hranice EU;

N.  vzhledem k tomu, že ve Středomoří každoročně umírá při pokusu o vstup do EU 2 000 lidí;

O.  vzhledem k tomu, že ačkoli s měnícími se socioekonomickými poměry dochází k vývoji v oblasti obchodování s lidmi, pocházejí oběti především ze zemí a regionů, které se potýkají s hospodářským a sociálním strádáním a kde se faktory zranitelnosti po léta nezměnily; vzhledem k tomu, že ostatní případy obchodování s lidmi souvisejí s boomem sexuálního průmyslu a s poptávkou po levné pracovní síle a levných výrobcích, a vzhledem k tomu, že společným faktorem, kvůli němuž se lidé stávají oběťmi překupníků, jsou obecně příslib lepší kvality života a existence pro tyto osoby nebo jejich rodiny;

P.  vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s lidmi a lidskými orgány, se zbraněmi, s drogami, včetně chemických, biologických, radiologických a jaderných látek a jejich prekurzorů a také léků na předpis, s volně žijícími druhy a částmi jejich těl, s cigaretami a tabákem, s uměleckými díly a dalšími produkty a jejich pašování má různý původ, zásobuje nové trhy spojené s trestnou činností v celé Evropě, nabízí zločineckým organizacím ohromné možnosti zisku a představuje hrozbu pro bezpečnost hranic Evropské unie a členských států a také pro jednotný trh a finanční zájmy EU;

Q.  vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny diverzifikovaly trasy pro obchod s narkotiky a začaly obchodovat i s jinými komoditami; vzhledem k tomu, že internet představuje nástroj a novou cestu jak pro zásobování surovinami potřebnými k výrobě omamných látek, tak i pro distribuci psychotropních látek; vzhledem k tomu, že obchod se surovinami pro výrobu omamných látek, jako je efedrin, pseudoefedrin a anhydrid kyseliny octové, není v Unii dostatečně kontrolován a představuje závažné nebezpečí;

R.  vzhledem k tomu, že kontrola chemických surovin a vybavení používaného k výrobě syntetických drog je klíčovým prvkem pro omezení dodávek omamných látek;

S.  vzhledem k tomu, že chemické látky používané k legálním účelům mohou být zločineckými organizacemi získány z legálního obchodu a zneužívány pro výrobu drog; vzhledem k tomu, že v roce 2008 bylo 75 % celosvětově zabaveného anhydridu kyseliny octové, hlavní suroviny pro výrobu heroinu, zabaveno v EU, a vzhledem k tomu, že výroční zprávy Mezinárodního úřadu pro kontrolu omamných látek OSN nadále upozorňují na nedostatečně přísná opatření EU, jejichž cílem je předcházet získávání této chemické suroviny z legálního obchodu a zabránit jejímu zneužívání pro ilegální účely;

T.  vzhledem k tomu, že mnoho občanů Unie žije v chudobě a nezaměstnanosti, zatímco přeshraniční trestná činnost rok od roku narůstá;

U.  vzhledem k tomu, že počet legitimních pracovních míst, o něž Unie přišla v důsledku ilegální činnosti zločineckých skupin, nelze přesně spočítat, jelikož zločinci nezveřejňují zprávy, nicméně jejich počet lze odhadovat řádově na desítky milionů;

V.  vzhledem k tomu, že stejně tak lze ztrátu daňových výnosů vlád členských států a Unie jen odhadovat, nicméně je pravděpodobné, že se každoročně pohybují v řádu stovek miliard eur a jejich objem se stále zvyšuje;

W.  vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s cigaretami způsobuje každoročně ztrátu na daních přibližně ve výši 10 miliard EUR; vzhledem k tomu, že objem celosvětového nezákonného obchodu s lehkými zbraněmi se odhaduje na 170 až 320 milionů USD ročně a že v Evropě je v oběhu více než 10 milionů nelegálně držených zbraní, což představuje vážnou hrozbu pro bezpečnost občanů i prosazování práva; vzhledem k tomu, že uvedené obchody mohou představovat ztrátu státních příjmů a poškozovat výrobní podniky a že usnadňují šíření dalších forem organizované trestné činnosti, které pak mohou představovat vážnou sociální hrozbu, jelikož se tento fenomén může snadno stát zdrojem financování terorizmu;

X.  vzhledem k tomu, že roční příjmy z nezákonného obchodování s volně žijícími druhy a částmi jejich těl se odhadují na 18 až 26 miliard EUR a že EU je nejdůležitějším cílovým trhem na světě;

Y.  vzhledem k tomu, že nezákonné obchodování způsobuje ztrátu státních příjmů, poškozuje výrobní podniky a má negativní dopad na pracovní místa, veřejnost a sociální prostředí;

Z.  vzhledem k tomu, že dochází k rozvoji schopnosti zločineckých organizací pronikat do dalších oblastí, neboť dnes jsou již aktivní i v takových odvětvích, jako jsou veřejné stavební projekty, doprava, velkodistribuce, řízení odpadového hospodářství, obchodování s volně žijícími druhy a s přírodními zdroji, veřejná bezpečnosti, zábava dospělých a mnoho dalších, většina z nichž spadá pod politickou kontrolu a politické rozhodování; vzhledem k tomu, že organizovaná trestná činnost se tak stále více podobá globálnímu hospodářskému subjektu, neboť má zřetelnou podnikatelskou povahu, specializuje se na souběžné dodávání různých druhů nezákonného, ale stále častěji i legálního zboží a služeb, a ovlivňuje evropské i celosvětové hospodářství, přičemž podniky takto každoročně přicházejí o 870 miliard USD;

AA.  vzhledem k tomu, že organizovaná trestná činnost a činnost mafiánského typu související se životním prostředím, která se projevuje v různých podobách nelegálního obchodování s odpady, likvidace odpadů a ničení přírodního, krajinného, uměleckého a kulturního dědictví, nyní získala mezinárodní rozměr, který vyžaduje, aby všechny evropské země společně usilovaly o dosažení větší efektivity společných opatření s cílem předcházet vzniku tzv. ekomafií a bojovat proti nim;

AB.  vzhledem k tomu, že obrovské peněžní výnosy organizované trestné činnosti a sítí mafie jsou směřovány do bank a na finanční trhy v samotné Evropské unii, čímž se z těchto trhů stávají spolupachatelé praní špinavých peněz;

AC.  vzhledem k tomu, že mezinárodní banky hrají podstatnou úlohu, pokud jde o umožňování praní špinavých peněz, a že byly přímo zapojeny do praní špinavých peněz získaných z organizované trestné činnosti;

AD.  vzhledem k tomu, že ve zprávě SOCTA zveřejněné Europolem v roce 2013 se poukazuje na to, že padělání komodit a nelegální obchod se zbožím je nově vznikající trh spojený s trestnou činností, který z důvodu hospodářské krize zaznamenal růst; vzhledem k tomu, že obchod s drogami zůstává nadále největším trhem spojeným s trestnou činností; vzhledem k tomu, že nelegální obchodování s odpady a podvody s energií představují nové vznikající hrozby vyžadující zvláštní pozornost;

AE.  vzhledem k tomu, že účinný boj proti organizované trestné činnosti ve všech jejích podobách vyžaduje vypracování a uplatňování opatření zaměřených na to, jak připravit zločinecké organizace o jejich finanční zdroje tím, že by bylo v případě potřeby zrušeno bankovní tajemství;

AF.  vzhledem k tomu, že zločinecké organizace mohou využívat šedou zónu, do níž patří tajné dohody s dalšími subjekty, které se pro účely určitých operací spojují s „bílými límečky“ (podnikateli, úředníky veřejné správy na všech úrovních rozhodování, politiky, bankami, odborníky atd.), jež sice samy o sobě nepatří do struktury zločineckých organizací, jsou s nimi však propojeny vztahy v rámci vzájemně finančně výhodných obchodů;

AG.  vzhledem k tomu, že v některých evropských zemích, které nejsou členskými státy EU, zůstává velká část společnosti v šedé zóně a často žije z trestné činnosti; vzhledem k tomu, že se to týká hlavně mladých lidí;

AH.  vzhledem k tomu, že mezi typické formy organizované trestné činnosti patří v současné době nejen násilí, zastrašování a terorizmus, ale i korupce; vzhledem k tomu, že praní špinavých peněz jako takové může být spojeno nejen s aktivitami typickými pro organizovanou trestnou činnost, ale i pro korupci a daňovou trestnou činnost; vzhledem k tomu, že jednou z příčin korupce a podvodů může být střet zájmů; vzhledem k tomu, že přestože jsou organizovaná trestná činnost, korupce a praní špinavých peněz samostatnými jevy, často dochází k jejich vzájemnému propojení; vzhledem k tomu, že v rámci organizované trestné činnosti lze jako zástěrky pro korupci a praní špinavých peněz využívat organizací soukromého sektoru, včetně neziskových organizací;

AI.  vzhledem k tomu, že zásadní úlohu při odhalování korupce, podvodů a organizované trestné činnosti hrají investigativní novináři, kteří jsou tudíž obzvláště vystaveni finančním a bezpečnostním hrozbám; vzhledem k tomu, že ve 27 členských státech bylo například během pěti let zveřejněno celkem 233 investigativních zpráv o podvodech souvisejících se zneužíváním prostředků EU(31); vzhledem k tomu, že pro podporu a další rozvoj investigativní žurnalistiky je nezbytné, aby Komise a další mezinárodní instituce poskytly dodatečné finanční prostředky;

AJ.  vzhledem k tomu, že praní špinavých peněz, korupce a organizovaná trestná činnost, jichž se dopouštějí evropské subjekty, vážně poškozují rozvojové země a představují překážku pro jejich rozvoj, neboť plení jejich přírodní zdroje, omezují fiskální zdroje a zvyšují veřejný dluh;

AK.  vzhledem k tomu, že internet umožňuje zločineckým skupinám jednat rychleji a ve větším měřítku, a že tedy změnil vzorce trestné činnosti; vzhledem k rostoucí hrozbě počítačové trestné činnosti, zejména ve formě podvodů a zneužívání dětí, a vzhledem k tomu, že zločinecké organizace využívají internetové sázení na sportovní utkání coby nástroje k vytváření zisku a k praní špinavých peněz na celém světě;

AL.  vzhledem k tomu, že manipulace s výsledky zápasů je novou formou trestné činnosti s vysokými příjmy, nízkými tresty a z důvodu nízké míry odhalování také lukrativní podnikatelskou branží zločinců;

Ochrana občanů a zákonného hospodářství

AM.  vzhledem k tomu, že ochrana občanů a legálního konkurenceschopného hospodářství vyžaduje politickou vůli na všech úrovních, rozhodný boj proti organizované trestné činnosti, obchodování s lidmi, korupci a praní špinavých peněz, tedy jevům, které způsobují vážné společenské škody a ohrožují zejména přežití poctivých podnikatelů, bezpečnost občanů a spotřebitelů a základní demokratické zásady státu;

AN.  vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny využívají moderních technologií, prostředí a příležitostí odrážejících zákonné obchodní příležitosti a cíle; vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny jsou na vysoké úrovni odbornosti, organizace, zkušeností a erudice, což je podpořeno větší mobilitou, lepším propojením a snazším cestováním; vzhledem k tomu, že organizovaná trestná činnost je v důsledku méně lokalizovaná a že existuje větší pravděpodobnost, že bude těžit z rozdílů mezi právními systémy a z rozdílů mezi vnitrostátními judikaturami;

AO.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) představují příjmy z nezákonné činnosti na celosvětové úrovni přibližně 3,6 % celosvětového HDP a objem toků vypraných peněz na celém světě se dnes odhaduje přibližně na 2,7 % celosvětového HDP; vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise představují náklady spojené s korupcí jen v Evropské unii přibližně 120 miliard EUR ročně, tedy 1 % jejího HDP; vzhledem k tomu, že hospodářský a sociální rozvoj, veřejné finance a blaho občanů jsou tak ochuzeny o značné prostředky;

AP.  vzhledem k tomu, že výnosy z nezákonné činnosti a systémů na praní špinavých peněz mají negativní dopad na hospodářství EU, protože podporují spekulace a finanční bubliny, které škodí reálné ekonomice;

AQ.  vzhledem k tomu, že korupce představuje v některých zemích vážnou hrozbu pro demokracii a je překážkou účinného a spravedlivého vládnutí; vzhledem k tomu, že odrazuje od investic, má negativní vliv na fungování vnitřního trhu, brání poctivé hospodářské soutěži mezi podniky a v konečném důsledku ohrožuje i samotný hospodářský vývoj tím, že vede k nesprávnému přidělování prostředků, zejména na úkor veřejných služeb obecně a konkrétně na úkor sociálních služeb; vzhledem k tomu, že složité byrokratické mechanizmy, které jsou dále komplikovány velkým počtem zbytečných a nepotřebných předběžných povolení, mohou odrazovat od podnikání, bránit zákonné hospodářské činnosti a poskytovat podněty k podplácení úředníků nebo vést k jiným formám korupce;

AR.  vzhledem k tomu, že rozdíly v právních předpisech a vymáhání práva, pokud jde o podplácení úředníků veřejné správy, negativně ovlivňují vnitřní trh, a to nejen proto, že společnosti nemají rovné podmínky, ale také proto, že k tomuto podplácení dochází i v rámci Evropské unie, kdy společnosti se sídlem v jednom členském státě podplácejí úředníky veřejné správy v jiném členském státě, čímž narušují fungování trhů;

AS.  vzhledem k tomu, že 74 % evropských občanů vnímá korupci ve vlastní zemi i v jiných zemích jako zásadní problém(32), zatímco k případům korupce dochází zcela zjevně ve všech oblastech společnosti; vzhledem k tomu, že korupce podkopává důvěru občanů v demokratické instituce a v účinné fungování zvolených vlád při zajišťování právního státu, jelikož vede k vytváření privilegií, a tím i k sociální nespravedlnosti; vzhledem k tomu, že v časech vážné hospodářské krize narůstá nedůvěra k politikům;

AT.  vzhledem k tomu, že oblastmi s vyšší ohlášenou drobnou korupcí, co se týče procenta případů podplácení v poměru ke kontaktům, jsou v průměru lékařská péče 6,2 %, pozemkové služby 5 %, celnice 4,8 %, soudnictví 4,2 %, policie 3,8 %, matrika a získávání povolení 3,8 %, vzdělávací systém 2,5 %, veřejné služby 2,5 % a daňové příjmy 1,9 %;

AU.  vzhledem k tomu, že v oblastech s vysokou mírou kriminality se prostředků místního hospodářství nezákonně zmocňuje organizovaná trestná činnost, a běžní podnikatelé jsou tak odrazováni od podnikání a ostatní státy od investování; vzhledem k tomu, že v těchto oblastech dochází v důsledku zvýšených nákladů a přísnějších záruk, které banky požadují, k nižší dostupnosti úvěrů pro zdravé podniky; vzhledem k tomu, že aby získaly úvěr na investice, jsou podniky v ekonomických potížích někdy nuceny obrátit se na zločinecké organizace;

AV.  vzhledem k tomu, že lokálně působící organizované zločinecké skupiny využívají mezer v zákonném hospodářství a mohou se stát významnými hráči, pokud jde o dodávku každodenního zboží; vzhledem k tomu, že kromě vydírání a zastrašování, které je hrozbou pro místní společenství, to vede k podkopávání zákonného hospodářství a společnosti jako celku, pokud jde o bezpečnost podnikání a občanů; vzhledem k tomu, že počítačová trestná činnost, padělání a nezákonný internetový obchod s tvůrčím obsahem, s dětskou pornografií, s farmaceutickými produkty, s legálními psychotropními látkami a látkami pro výrobu drog, se součástkami, s náhradními díly a s dalšími výrobky pro každodenní běžné použití a dále problémy spojené s příslušnými právy a licencemi ohrožují zdraví občanů, bezpečnost, zaměstnanost a sociální stabilitu a mohou podnikům v daných odvětvích způsobit značné škody, a to až do té míry, že je ohrožena jejich další existence;

AW.  vzhledem k tomu, že vzrůstající počet případů trestné činnosti páchaných v zemědělsko-potravinářském odvětví nejen vážně ohrožuje zdraví evropských občanů, ale také způsobuje značnou škodu zemím, jejichž silnou stránkou je silné postavení v potravinářské oblasti;

AX.  vzhledem k tomu, že pohlavní vykořisťování prostřednictvím internetu a dětská pornografie představují mimořádnou hrozbu; vzhledem k tomu, že počítačová trestná činnost, a zejména ta, která je motivována ziskem, a neoprávněný přístup k informačním systémům jsou často spojeny s finančními podvody; vzhledem k tomu, že dochází k rozšiřování počítačové trestné činnosti provozované formou poskytování služeb a k dramatickému nárůstu množství škodlivého softwaru; vzhledem k tomu, že je nutné evropským orgánům zabývajícím se touto problematikou poskytnout další finanční prostředky;

AY.  vzhledem k tomu, že způsoby praní špinavých peněz jsou stále složitější a je obtížné je vysledovat; vzhledem k tomu, že za účelem praní špinavých peněz zločinecké organizace stále více využívají nelegální, ale někdy i legální sázení a manipulaci s výsledky sportovních utkání, zejména na internetu, a také banky v zemích, v nichž bankovní převody nejsou sledovány dostatečně na to, aby se zabránilo praní špinavých peněz a daňovým únikům; vzhledem k tomu, že manipulaci se sportovními výsledky je nutné považovat za lukrativní formu organizované trestné činnosti; vzhledem k tomu, že zákonné sázení jakožto výraz podnikatelské činnosti by se mělo podporovat na základě zásady subsidiarity a proporcionality;

AZ.  vzhledem k tomu, že často dochází k falšování účetních dokladů podniků, v důsledku čehož se vytváří neoficiální likvidita, čímž se snižuje se zdanitelný základ a otvírá možnost korupce nebo praní peněz a zároveň narušují podmínky spravedlivé hospodářské soutěže a snižuje schopnost státu vykonávat řádnou sociální funkci;

BA.  vzhledem k tomu, že v dnešní době úsporných opatření se odhaduje, že daňové podvody stojí členské státy až 1 000 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že obcházení daňových povinností a daňové úniky se neomezují jen na černý trh, ale dochází k nim i v rámci reálné ekonomiky mezi známými podniky;

Nutnost společného přístupu na evropské úrovni

BB.  vzhledem k tomu, že na evropské úrovni již byla učiněna určitá opatření s cílem vytvořit vyvážený regulační a právní rámec pro oblast organizované trestné činnosti, korupce a praní špinavých peněz;

BC.  vzhledem k tomu, že zejména v případě přeshraniční trestné činnosti mohou vést rozmanité přístupy členských států, které uplatňují v oblasti trestné činnosti, a rozdíly v oblasti hmotného a procesního trestního práva ke vzniku mezer a nedostatků v trestních, občanských a daňových právních systémech v celé Evropské unii; vzhledem k tomu, že praní špinavých peněz ze strany organizovaného zločinu probíhá především v daňových rájích, v zemích s volnou bankovní politikou a v separatistických státech bez pevné ústřední správy;

BD.  vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny mají často strukturu mezinárodní sítě, a že tato mezinárodní struktura tím pádem vyžaduje přeshraniční odezvu, a to včetně účinné a komplexní komunikace a sdílení informací mezi odpovídajícími vnitrostátními a mezinárodními orgány;

BE.  vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů EU a eura musí být prioritou, pokud jde o sledování stále častěji se vyskytujícího fenoménu, kdy zločinecké organizace zpronevěřují evropské finanční prostředky formou tzv. podvodů s dopadem na Společenství a také paděláním eura;

BF.  vzhledem k tomu, že byly na evropské úrovni za účelem ochrany finančních zájmů EU a boje proti nadnárodní a přeshraniční trestné a nezákonné činnosti vyvinuty programy jako Hercule, Fiscalis, Clo a Pericles;

BG.  vzhledem k tomu, že hlavním nepřítelem eurozóny je rozdíl růstu produktivity mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že tento rozdíl ve střednědobém a dlouhodobém horizontu vytváří rozdíly v konkurenceschopnosti, které nemohou být řešeny devalvací měny, a vede k přísným a politicky neudržitelným úsporným opatřením zaměřeným na vnitřní devalvaci; vzhledem k tomu, že systémová korupce ve veřejném sektoru, která působí jako hlavní překážka efektivity, přímých zahraničních investic a inovace, tudíž brání náležitému fungování měnové unie;

BH.  vzhledem k tomu, že ve veřejném sektoru v EU existuje nejméně 20 milionů případů drobné korupce a že je zřejmé, že tento jev se také přelévá do těch částí veřejné správy členských států (a dotýká se příslušných politických činitelů), které jsou odpovědné za spravování fondů EU a jiných finančních zájmů;

BI.  vzhledem k tomu, že v Evropě existuje podstatný rozdíl ve výši daní a že se v EU kvůli daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem ročně ztratí odhadem 1 000 miliard EUR z veřejných příjmů, což pro každého občana EU představuje roční náklad kolem 2000 EUR;

BJ.  vzhledem k tomu, že pro boj s organizovanou trestnou činností musejí být zákonodárci v členských státech schopni pohotově a účinně reagovat na měnící se struktury a nové podoby trestné činnosti, a to tím spíše, že podle Lisabonské smlouvy musejí všechny členské státy zajistit Unii svobody, bezpečnosti a spravedlnosti;

BK.  vzhledem k tomu, že evropský přístup v oblasti boje proti organizované trestné činnosti, korupci a praní špinavých peněz se nemůže obejít bez nejlepšího možného vyhodnocení hrozby, bez prohloubení soudní a policejní spolupráce, která by se rozšířila také na třetí země, bez společné definice trestných činů, jako je účast na zločinném spolčení a praní špinavých peněz samotnými zločinci, bez uvalení trestního postihu na všechny formy korupce, bez sbližování právních předpisů členských států týkajících se některých mechanizmů procesního práva, jako je institut promlčení, bez vytvoření účinných způsobů zabavování majetku a výnosů organizované trestné činnosti a korupce, bez stanovení větší odpovědnosti veřejné správy, politiků, právníků, notářů, realitních makléřů, pojišťovacích společností a dalších podniků, bez vzdělávání soudců a policejních složek a bez výměny osvědčených postupů v oblasti příslušných preventivních nástrojů;

BL.  vzhledem k tomu, že vzájemné uznávání je základní zásadou, na které stojí soudní spolupráce mezi členskými státy EU v otázkách občanského a trestního práva;

BM.  zhledem k tomu, že boj proti obchodu s lidmi je pro EU prioritou, jelikož od devadesátých let byla vyvinuta řada iniciativ, opatření a programů financování a pro tuto oblast byl vypracován i právní rámec, vzhledem k tomu, že článek 5 Listiny základních práv Evropské unie obchod s lidmi výslovně zakazuje;

BN.  vzhledem k tomu, že mají-li členské státy spolupracovat v boji proti trestné činnosti, aby zaručily funkci svých soudních systémů, je zapotřebí vzájemná důvěra mezi soudními orgány v EU; vzhledem k tomu, že zásada vzájemné důvěry vyžaduje zavedení minimálních norem ochrany, které budou na co nejvyšší úrovni;

BO.  vzhledem k tomu, že systémy trestního a procesního práva se v členských státech vyvíjely po celá staletí; vzhledem k tomu, že každý členský stát má vlastní specifika a zvláštní rysy, a vzhledem k tomu, že v důsledku toho musí být klíčové oblasti trestního práva ponechány v působnosti členských států;

BP.  s ohledem na zásadní rozdíl mezi svědky a informátory; s ohledem na hlavní povinnost členských států a Evropské unie bránit a chránit ty, kteří se rozhodli postavit se proti organizované trestné činnosti a mafii, čímž ohrožují své životy i životy svých blízkých;

BQ.  vzhledem k tomu, že přestože jsou nabídky v rámci veřejných zakázek přísně sledovány, následné vynakládání prostředků není vůbec transparentní a že v jednotlivých členských státech panuje značná rozmanitost, pokud jde o prohlášení o zájmech;

Homogenní a soudržný legislativní rámec

1.  domnívá se, že je nezbytné připravit náležitou politickou odezvu za účelem boje proti přítomnosti zločineckých organizací a mafií na úrovni EU, a to tak, že bude vypracován podrobný a dobře načasovaný plán, který stanoví legislativní i nelegislativní opatření zaměřená na rozbití těchto organizací a určení a znovuzískání všech forem majetku, které jsou s nimi přímo nebo nepřímo spojeny;

2.  je přesvědčen, že má-li se zvítězit nad organizovanou a mafiánskou trestnou činností a mají-li se vymýtit jevy jako korupce a praní špinavých peněz, které celkově vzato omezují svobodu, práva a bezpečnost občanů EU a budoucích generací, je nutné nejen na tuto trestnou činnost reagovat, ale také vyvinout úsilí za účelem její prevence;

3.  vyzývá Komisi, aby navrhla společné právní standardy a způsoby integrace a spolupráce mezi členskými státy; vyzývá ji zejména k tomu, aby na základě hodnotící zprávy o uplatňování rámcového rozhodnutí o boji proti organizované trestné činnosti a v návaznosti na nejpokrokovější právní předpisy členských států předložila legislativní návrh obsahující obecnou definici organizované trestné činnosti, která by obsahovala mj. trestný čin spolčování v organizaci mafiánského typu, přičemž by byl kladen důraz na podnikatelskou povahu těchto skupin a na jejich zastrašovací sílu a přihlíželo by se k článku 2a Úmluvy OSN o nadnárodním organizovaném zločinu; zdůrazňuje, že návrhy v oblasti ustanovení unijního trestního práva hmotného musejí přihlížet k základním právům a k zásadě subsidiarity a proporcionality a také ke stanoviskům vyjádřeným v usnesení Parlamentu ze dne 22. května 2012 o přístupu EU k trestnímu právu;

4.  vyzývá Komisi, aby vytvořila společnou definici korupce s cílem vypracovat jednotnou celosvětovou politiku proti korupci; doporučuje Komisi, aby do své zprávy o opatřeních proti korupci přijatých členskými státy, která má být zveřejněna v roce 2013, zahrnula všechny formy korupce ve veřejném i v soukromém sektoru, včetně neziskových organizací, a poukázala na nejlepší zkušenosti v boji proti ní a aby vypracovala přesnou metodiku jejího měření, tak aby tato zpráva obsahovala úplný přehled oblastí náchylných ke korupci, a to podle jednotlivých zemí; vyzývá Komisi, aby pravidelně informovala Parlament a konferenci států, které jsou stranami Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC), o krocích, které podnikají členské státy i EU, a aby odpovídajícím způsobem novelizovala stávající evropské právní předpisy;

5.  konstatuje, že účinný právní rámec v oblasti praní špinavých peněz musí řádně zohledňovat vzájemné působení mezi předpisy proti praní špinavých peněz a základním právem na ochranu osobních údajů, aby se problematika praní špinavých peněz neřešila na úkor snížení zavedených norem v oblasti ochrany osobních údajů; v této souvislosti vítá systém na ochranu údajů, který používá Europol;

6.  žádá Komisi, aby do svého návrhu na harmonizaci trestního práva v oblasti praní špinavých peněz, který má být předložen v roce 2013, zapracovala obecnou definici trestného činu praní špinavých peněz samotnými zločinci založenou na osvědčené praxi členských států a aby za predikativní trestný čin považovala jakýkoli trestný čin, který je závažný a který může pachateli přinést zisk;

7.  vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh na rozpracování článku 18 směrnice o obchodování s lidmi tak, aby se v něm členské státy vybízely k tomu, aby trestně stíhaly využívání obětí veškerých forem čerpání užitku z obchodování s lidmi, ať už jde o využívání sexuální či pracovní;

8.  domnívá se, že podmínky a zničující dopady, jimiž trpí oběti obchodování s lidmi, jsou nepřijatelné a představují zločinné porušování lidských práv; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby obchodování s lidmi sociálně stigmatizovaly prostřednictvím silné a trvalé kampaně ke zvyšování povědomí s jasnými a plánovanými cíli na omezení tohoto jevu; tyto kampaně by měly být každoročně vyhodnocovány v rámci Evropského dne proti obchodování s lidmi dne 18 října, a rovněž po pěti letech mezi současností a Evropským rokem proti obchodování s lidmi;

9.  doporučuje, aby členské státy ve spolupráci s Komisí a Evropským parlamentem a s podporou ze strany Europolu, Eurojustu a Agentury pro základní práva vypracovaly ukazatele na úrovni EU, které by byly co nejhomogennější a nejjednotnější a sloužily by alespoň k měření rozsahu, nákladů a sociálních škod organizované trestné činnosti, korupce a praní špinavých peněz v EU;

10.  žádá Evropskou komisi a Radu, aby se zabývaly zřízením evropského seznamu zločineckých organizací po vzoru evropského seznamu organizací považovaných za teroristické;

11.  doporučuje, aby byla zřízena evropská síť propojující různé vysokoškolské instituce zabývající se tématem organizované trestné činnosti, korupce a praní špinavých peněz s cílem podpořit vysokoškolský výzkum v této oblasti;

12.  trvá na nezbytnosti uplatňování všech stávajících nástrojů vzájemného uznávání rozsudků a evropských právních předpisů, které by zajistily rychlou a okamžitou vykonatelnost rozsudků a příkazů ke konfiskaci na území jiného členského státu než toho, v němž byly tyto akty vydány; domnívá se, že by měla být zlepšena vzájemná právní pomoc a vzájemné uznávání důkazů mezi členskými státy;

13.  je přesvědčen, že se opatření pro boj proti obchodování s lidmi a proti nucené práci musí zaměřovat na klíčové příčiny, jako jsou nerovnosti na celosvětové úrovni; vyzývá proto členské státy, aby dostály svým závazkům v oblasti rozvojové pomoci a rozvojových cílů tisíciletí;

14.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby posílily vnější rozměr opatření a programů, včetně dvoustranných dohod, na boj proti obchodování s lidmi prostřednictvím preventivních opatření v zemích původu a tranzitu a aby přitom věnovaly zvláštní pozornost nezletilým osobám a dětem bez doprovodu;

15.  vyzývá Komisi, aby v rámci EU vyvinula spolehlivý monitorovací systém za účelem efektivnějšího sledování pohybu obchodníků s lidmi a obětí tohoto obchodování;

16.  vyzývá Komisi, aby naléhavě vyvinula spolehlivý a na úrovni EU srovnatelný systém shromažďování údajů založený na schválených a spolehlivých ukazatelích, společně s členskými státy a s mezinárodními institucemi zapojenými do boje proti obchodování s lidmi; pro zvýšení viditelnosti a naléhavosti těchto datových systémů by bylo vhodné zřídit službu monitorování obchodování s lidmi v rámci již existujících internetových stránek, spolu s povinností pro všechny orgány EU a sedm zúčastněných agentur vkládat do ní své údaje, přičemž nevládní a jiné organizace by byly vyzvány, aby učinily totéž;

17.  vyzývá Komisi, aby provedla doporučení uvedená ve strategii EU pro vymýcení obchodování s lidmi na období 2012–2016;

18.  vyzývá Komisi, aby splnila podmínky nutné pro dokončení evropské tísňové linky pro oběti obchodování s lidmi, a pomohla tak v šíření povědomí o právech těchto obětí;

19.  vyzývá Komisi, aby vyčlenila více prostředků na boj s využíváním sociálních sítí a počítačové trestné činnosti při obchodování s lidmi;

20.  vyzývá Komisi, aby posílila přeshraniční soudní a policejní spolupráci mezi členskými státy a agenturami EU s ohledem na to, že se trestný čin obchodování s lidmi neomezuje jen na jeden členský stát;

21.  vyzývá k posílení sankcí proti bankovním a finančním institucím, které nesou část viny na přechovávání výnosů z organizované trestné činnosti a/nebo na jejich „praní“;

Potírání a prevence organizované trestné činnosti a korupce opatřeními proti získávání výnosů a majetku z této činnosti

22.  pokud jde o konfiskaci, vyzývá členské státy, aby na základě nepokrokovějších právních předpisů uvažovaly o zavedení modelu zabavení majetku podle občanského práva, a to na základě povolení soudu v případech, kdy lze s převažující mírou pravděpodobnosti konstatovat, že předmětný majetek pochází z trestné činnosti nebo je k trestné činnosti využíván; domnívá se, že v souladu s ústavními národními zárukami a aniž je dotčeno právo na majetek a právo na obhajobu, by se mělo po rozhodnutí soudu uvažovat o preventivních způsobech zabavení majetku; vybízí navíc členské státy k tomu, aby propagovaly využívání majetku pocházejícího z trestné činnosti k sociálním účelům; navrhuje, aby byly přijaty kroky a uvolněny finanční prostředky na financování zákroků na ochranu zkonfiskovaného majetku s cílem zachovat jeho celistvost;

23.  doporučuje, aby byl hospodářský subjekt vyloučen z účasti na veřejných zakázkách v celé EU alespoň na pět let, pokud byl pravomocně odsouzen za účast na zločinném spolčení, za praní špinavých peněz nebo financování terorizmu, za podíl na obchodování s lidmi a dětské práci, za korupci nebo jakýkoli jiný trestný čin proti veřejnému zájmu, pokud tento trestný čin vedl ke ztrátě daňových příjmů nebo ke společenským škodám, nebo pokud byl pravomocně odsouzen za jakýkoli jiný mimořádně závažný trestný čin přeshraničního charakteru, jak je uvedeno v čl. 83 odst. 1 SFEU (tzv. „eurozločiny“), a aby toto ustanovení platilo i v případě, že se důvody pro vyloučení z veřejných zakázek zjistí až při jejím přidělování; domnívá se, že postup zadávání veřejných zakázek by se měl zakládat na zásadě zákonnosti a že by se mělo v tomto rámci definovat kritérium ekonomicky nejvýhodnější nabídky s cílem zajistit transparentnost (čehož by se mělo dosáhnout v neposlední řadě na základě elektronického zadávání veřejných zakázek) a zabránit podvodům, korupci a dalším závažným nesrovnalostem; vyzývá příslušné útvary Komise, aby vytvořily strukturu nebo schémata spolupráce pro zajištění celostního přístupu k boji proti korupci v souvislosti s veřejnými zakázkami;

24.  konstatuje, že existuje propojení mezi dovolenými a nedovolenými obchodními aktivitami a že v některých případech oprávněné zájmy slouží jako zdroj prostředků pro nedovolenou činnost; zdůrazňuje, že monitorování toku oprávněných zájmů může napomoci při zjišťování majetku pocházejícího z trestné činnosti;

25.  domnívá se, že aby bylo možné bojovat proti obchodování s omamnými látkami a proti dalším trestným činům, které jsou výrazem organizované trestné činnosti, měla by činnost soudních a policejních orgánů využívat nejen spolupráce s Eurojustem a Europolem, ale také spolupráce s podniky v oblasti dopravy a logistiky, s chemickým průmyslem, s poskytovateli internetových služeb a s bankami a finančními institucemi, a to jak v členských státech, tak i v zemích mimo EU, aniž by přitom docházelo k porušení povinností týkajících se zachování důvěrnosti; zdůrazňuje, že je důležité řešit přísun drog přísnou kontrolou drogových prekurzorů, a vítá návrh Komise na změnu nařízení (ES) č. 273/2004, kterým se stanovují způsoby prevence zneužívání anhydridu kyseliny octové v rámci obchodu uvnitř EU například rozšířením požadavků na jeho registraci;

26.  vyjadřuje své znepokojení nad neúčinností vyšetřovacích nástrojů, které mají k dispozici orgány v rámci jednotlivých vnitrostátních právních řádů, jež nepřisuzují dostatečnou důležitost tomu, že pro boj proti zločineckým organizacím a mafiím je nutno zajistit přiměřené a specifické prostředky; znovu opakuje svoji žádost Evropské komisi, kterou již vyjádřil ve svém usnesení ze dne 25. října 2011, tj. aby byla provedena srovnávací studie zvláštních vyšetřovacích technik používaných v současnosti v různých členských státech, jež by poskytla základ pro příslušné kroky na úrovni EU s cílem poskytnout příslušným orgánům potřebné vyšetřovací nástroje založené nejlepších existujících postupech;

27.  vyzývá Komisi, členské státy a podniky, aby přijaly prakticky zaměřené kroky na zlepšení vysledovatelnosti výrobků (např. na základě označování země původu u zemědělských produktů a potravin, osvědčení CIP u střelných zbraní nebo digitálních kódů k daňové identifikaci cigaret, alkoholických nápojů a léků na předpis) s cílem chránit zdraví spotřebitelů, zvýšit bezpečnost občanů, odradit od pašování a účinněji bojovat proti nezákonnému obchodování s těmito komoditami; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy nechtěly zařadit vysledovatelnost do modernizovaného celního kodexu Unie;

28.  žádá Komisi a členské státy, aby prohloubily vzájemnou spolupráci v námořní oblasti s cílem zlikvidovat obchodování s lidmi a příliv drog, nelegálního zboží a padělků přes vnitřní a vnější námořní hranice Unie; je si vědom toho, že správa hranic má i přistěhovalecký rozměr spojený se základními právy přistěhovalců, příp. včetně práva na azyl, a s ochranou obětí obchodování s lidmi nebo nucené práce, zejména v případě nezletilých, a s pomocí, která je jim poskytována;

29.  domnívá se, že je nutné neodkladně vypracovat akční plán, jehož cílem by bylo vytvoření celoevropského právního rámce pro trestní soudnictví a zavedení operativních nástrojů pro boj s počítačovou kriminalitou za podpory Evropského centra pro boj proti počítačové kriminalitě (EC3), aby bylo dosaženo větší mezinárodní spolupráce a aby byla zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti pro občany, zejména pro ohrožené občany, a pro podniky a veřejné orgány, aniž by přitom došlo k ohrožení svobody informací a ochrany údajů;

30.  se znepokojením bere na vědomí, že mezi organizovanou trestnou činností a terorizmem, pokud jde o financování nezákonné činnosti teroristických skupin ze zisků z mezinárodního nezákonného obchodování, existuje vazba, na kterou upozornily soudní orgány a policie; vyzývá členské státy, aby posílily svá opatření v boji proti této činnosti;

31.  vzhledem k tomu, že organizovaná trestná činnost stále rozsáhleji využívá kybernetický prostor a jeho nezákonné nástroje, vyzývá členské státy, aby bezodkladně přijaly své vnitrostátní strategie v oblasti kybernetické bezpečnosti;

32.  vyzývá Komisi, aby vypracovala Chartu EU o ochraně obětí obchodování s lidmi a pomoci těmto obětem s cílem shromáždit všechny stávající ukazatele, opatření, programy a zdroje soudržnějším, účinnějším a pro všechny zúčastněné strany užitečnějším způsobem za účelem posílení ochrany obětí; vybízí Komisi, aby zřídila linku pomoci pro oběti obchodování s lidmi;

33.  připomíná Komisi, že k dětem, které se staly oběťmi obchodování s lidmi, by se mělo přistupovat zvláštním způsobem a že je zapotřebí zlepšit ochranu nezletilých osob bez doprovodu nebo dětí, které se staly oběťmi obchodování s lidmi, ze strany jejich vlastních rodin (případy, které je nutno zohlednit, pokud se uvažuje o návratu do země původu, identifikace poručníků atd.); zdůrazňuje, že je zapotřebí postupovat nejen s ohledem na specifické potřeby jednotlivých pohlaví, ale rovněž na zdravotní problémy a postižení;

34.  vyzývá Komisi, aby navýšila zdroje pro specializované nevládní organizace, sdělovací prostředky a výzkum za účelem posílení podpory, ochrany a pomoci obětem, tak aby jejich svědectví u soudu nebylo tolik nezbytné; vyzývá Komisi, aby rovněž posílila hledisko viditelnosti, zvyšování povědomí a potřeb obětí s cílem snížit poptávku po obětech obchodování s lidmi a jejich zneužívání a podpořit nulový výskyt sexuálního a pracovního vykořisťování;

35.  vyzývá Komisi, aby vypracovala účinnější a aktivnější systém vedení finančního vyšetřování coby klíčového aspektu pro snížení tlaku na oběti obchodování s lidmi, když mají vystupovat jako hlavní svědci v soudních řízeních proti obchodníkům s lidmi; rovněž vyzývá Komisi, aby věnovala zlepšenou specializovanou odbornou přípravu a dostatečné zdroje agenturám EU bojujícím proti obchodování s lidmi, včetně přeshraniční spolupráce a spolupráce překračující hranice; připomíná Komisi, že tyto kroky vyžadují holistický přístup, jenž bude podporovat multidisciplinární spolupráci na místní, vnitrostátní i nadnárodní úrovni, vybízet členské státy k tomu, aby mimo jiné na vnitrostátní úrovni zřídily policejní zpravodajské jednotky specializované na tuto problematiku, a podněcovat spolupráci mezi správními a donucovacími orgány;

Posílení soudní a policejní spolupráce na evropské a mezinárodní úrovni

36.  zdůrazňuje význam intenzivnější spolupráce a zvýšení transparentnosti na základě efektivní komunikace a výměny informací mezi soudními orgány a orgány činnými v trestním řízení mezi členskými státy, Europolem, Eurojustem a úřady OLAF a ENISA a s příslušnými orgány v zemích mimo EU, zejména v zemích sousedících s EU, s cílem zkvalitnit systémy shromažďování důkazů a umožnit účinné zpracování a účinnou výměnu údajů a informací, které mohou napomoci vyšetřování trestných činů včetně trestných činů proti finančním zájmům EU, a to při plném respektování zásad subsidiarity a proporcionality a základních práv Evropské unie; vyzývá v této souvislosti příslušné orgány v členských státech, aby uplatnily přijaté nástroje v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech, které jsou důležité pro zajištění efektivního boje proti přeshraniční organizované trestné činnosti; vyzývá Komisi, aby vypracovala plán pro ještě užší soudní a policejní spolupráci, v němž by se počítalo s vytvořením orgánu pro vyšetřování trestné činnosti, jež by měl vyšetřovací pravomoci týkající se přestupků a trestných činů v EU;

37.  vyzývá Komisi, aby v rámci svých dohod o přidružení a obchodních dohod se třetími zeměmi zvážila s ohledem na boj proti nezákonnému obchodování páchanému skupinami organizované trestné činnosti a skupinami určenými na praní špinavých peněz zvláštní doložky o spolupráci; bere na vědomí nedostatek mezinárodní spolupráce, zejména se zeměmi tranzitu či původu, které nejsou součástí EU; uznává, že je zapotřebí přijmout rozhodná diplomatická opatření, která by tyto země přiměla k uzavření dohody o spolupráci a k dodržování dohod, které podepsaly; zdůrazňuje význam systému žádostí o právní pomoc;

38.  zdůrazňuje, že stávající síť vnitrostátních protikorupčních kontaktních míst by měla být posílena a měly by jí napomáhat agentury EUROPOL, EUROJUST a CEPOL; podtrhuje, že by neměla sloužit pouze jako místo pro výměnu informací, ale že by tyto kontaktní body měly být rovněž využívány ke zlepšování dvoustranné spolupráce v konkrétních případech uplácení zahraničních státních zaměstnanců; doporučuje, aby se tato kontaktní místa zabývala rozdíly ve stanovování priorit, zdrojích a odborných znalostech a aby hlásila všechny případné problémy, které z těchto rozdílů plynou; zdůrazňuje, že by tato síť měla podporovat koordinovanou činnost, pokud k samotnému uplácení došlo v jednom členském státě na úrovni dceřiné společnosti, jejíž mateřská nebo holdingová společnost jsou usazeny v jiném členském státě;

39.  vyzývá členské státy, aby stávající právní předpisy EU uplatňovaly rychle a v plném rozsahu, a umožnily tak Unii přijímat soudržná opatření v boji proti trestné činnosti;

40.  vyzývá všechny členské státy, aby se zavázaly k plnému využívání agentur Europol a Eurojust, jejichž činnost a výsledky jsou, navzdory probíhajícím reformám a zlepšením, která je nutné uskutečnit, velmi závislé na míře účasti, důvěry a spolupráce ze strany vnitrostátních vyšetřovacích a soudních orgánů;

41.  zdůrazňuje, že má-li být potírána organizovaná trestná činnost, je nezbytné zaujmout k boji proti tomuto typu trestné činnosti a korupci základní přístup na evropské úrovni, včetně výcviku a zapojování policistů a policejních ředitelů, zejména za účelem zvyšování povědomí o vznikajících a méně viditelných formách trestné činnosti; konstatuje, že trestná činnost na místní úrovni často přispívá k trestné činnosti na úrovni mezinárodní;

42.  vyzývá členské státy EU, aby vypracovaly pokyny pro vymáhání právních předpisů v souvislosti s korupcí a praním špinavých peněz; doporučuje, aby tyto pokyny obsahovaly osvědčené postupy (např. pokud jde o potřebu disponovat specializovanými zaměstnanci, potřebu spolupráce mezi vyšetřovacími orgány a soudnictvím či metod pro řešení častých problémů při shromažďování důkazů), aby v nich byla určena kritická úroveň lidských a jiných zdrojů potřebných pro účinné trestní stíhání a vymezena opatření usnadňující mezinárodní spolupráci;

43.  domnívá se, že je životně důležité využívat v plné míře stávající synergii mezi Evropskou soudní sítí a Eurojustem s cílem dosáhnout velmi vysoké úrovně soudní spolupráce v rámci Evropy;

44.  zdůrazňuje, že při vytváření legislativních a regulačních rámců je důležité vést konzultace s regionálními a vnitrostátními donucovacími subjekty a s občanskou společností;

45.  konstatuje, že je důležité, aby měly členské státy v partnerství s Evropskou unií a mezinárodními subjekty silný a dlouhodobý strategický plán týkající se místních a celosvětových otázek souvisejících s organizovanou trestnou činností, a to za účelem identifikace nových hrozeb, zranitelných míst na trhu a rizikových faktorů a za účelem vytvoření strategie EU, jež by byla založena na plánování, nikoli pouze na reakci;

46.  žádá členské státy a Komisi, aby posílily úlohu soudců, státních žalobců a prokurátorů a styčných pracovníků a aby poskytly odbornou přípravu pracovníkům v oblasti soudnictví, a umožnily jim tak potírat všechny formy organizované trestné činnosti, korupce a praní špinavých peněz, včetně počítačové kriminality, především prostřednictvím využití agentury CEPOL a Evropské sítě pro justiční vzdělávání a za pomoci plného využití takových finančních nástrojů, jako je Fond pro vnitřní bezpečnost, který umožňuje finanční podporu policejní spolupráce, nebo program Herkules III; navrhuje podporovat v rámci výcviku policejních sil a odborné přípravy soudního sboru výuky cizích jazyků s cílem usnadnit mezinárodní spolupráci; vyzývá k propagaci výměny osvědčených postupů v rámci EU a k podpoře školicího programu pro soudce, státní zástupce a prokurátory a pro policejní složky;

47.  vyzývá členské státy a Komisi, aby i nadále společně usilovaly o dokončení jednání o návrhu směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, která zjednodušuje shromažďování důkazů v přeshraničních případech, a jako taková je důležitým krokem na cestě k jednotnému prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

48.  vyzývá k posílení spolupráce v oblasti boje proti padělání dokladů a podvodům a ke spolupráci při hledání možností, jak zvýšit úroveň spolehlivosti a ověřování zdrojových dokumentů;

49.  zasazuje se o to, aby byla na vnitrostátní úrovni zřízena zařízení, která se budou zabývat vyšetřováním činnosti kriminálních a mafiánských organizací a jejich potíráním, s možností vytvořit – za podpory Europolu – neformální a efektivně fungující „operační síť pro boj s mafií“ za účelem výměny informací o strukturální povaze stávajících mafií a jejich zločinných a finančních plánů, lokalizaci jejich majetku a jejich pokusech o infiltraci do projektů veřejných zakázek;

50.  vyjadřuje přesvědčení, že globalizace organizované trestné činnosti vyžaduje užší spolupráci mezi členskými státy na úrovní EU i na mezinárodní úrovni; vybízí k větší interakci Evropské unie s OSN, OBSE a Radou Evropy v boji proti organizované trestné činnosti, korupci a praní špinavých peněz s cílem vzájemně propojit příslušnou politiku a vytvořit společné pracovní definice; podporuje úsilí Finančního akčního výboru (FATF) o podporu politik potírajících praní špinavých peněz; vyzývá členské státy, aby ratifikovaly a bez omezení uplatňovaly všechny existující mezinárodní nástroje v těchto oblastech; vyzývá Komisi, aby efektivně podporovala úsilí členských států v boji proti organizované trestné činnosti; doporučuje, aby se Evropská unie stala řádným členem Skupiny států proti korupci v rámci Rady Evropy (GRECO);

51.  doporučuje společnou akci za účelem prevence a boje proti nezákonným činnostem spojeným s životním prostředím, které souvisejí s organizovanou trestnou činností organizovaného a mafiánského druhu nebo z této činnosti vyplývají, a to i prostřednictvím posílení evropských orgánů, jako jsou Europol a Eurojust, a mezinárodních orgánů, např. Interpolu a Institutu OSN pro výzkum meziregionální trestné činnosti a justice (UNICRI), jakož i sdílení pracovních metod a informací, jimiž disponují členské státy, které se nejvíce podílejí na boji proti této formě trestné činnosti, s cílem úspěšně vytvořit společný akční plán;

52.  vyzývá Radu a členské státy, aby ratifikovaly a důsledně uplatňovaly Úmluvu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích; zdůrazňuje negativní dopad, který má podplácení zahraničních úředníků na základní práva Unie, životní prostředí a rozvojové politiky;

53.  vybízí k posílení nástrojů boje s nadnárodní organizovanou trestnou činností, jako jsou evropský vyšetřovací příkaz a společné vyšetřovací týmy; vyzývá k užší spolupráci se zeměmi sousedícími s EU za účelem boje proti organizované trestné činnosti, která do Evropské unie proniká;

54.  vyzývá členské státy, aby vytvořily příslušné strategie celosvětové výměny informací v rámci svých zpravodajských služeb a vypracovaly analýzy s cílem zjistit, jaké nové tendence vznikají v rámci organizovaného zločinu;

55.  zdůrazňuje nutnost posílení spolupráce mezi službami EU v oblasti potírání podvodů, k nimž dochází na úkor EU na všech státních úrovních, včetně regionální a obecní, v souvislosti s jejich klíčovou úlohu při správě finančních prostředků EU;

Efektivní veřejná správa odolná vůči korupci

56.  je přesvědčen, že bez jednotného postupu v boji proti korupci nelze dosáhnout faktické unie hospodářské a daňové;

57.  zdůrazňuje, že transparentnost je přirozeným nepřítelem korupce, u níž trestné činy začínají, a je přesvědčen o tom, že osoby, které vykonávají vysoký úřad nebo disponují velkým majetkem a s těmito faktory spojenými výsadami a imunitami, by měly být povinny být ve svých aktivitách zcela transparentní;

58.  domnívá se, že chaotické a netransparentní byrokratické systémy a složité postupy nejenže potenciálně snižují účinnost fungování správních orgánů, ale mohou ohrožovat také transparentnost rozhodovacích procesů, obtěžovat ty, kterých se správní řízení týká, a skýtat tak úrodnou půdu pro korupci; domnívá se, že neproniknutelné bankovní a obchodní tajemství může vést ke skrývání nezákonných zisků plynoucích z korupce, praní špinavých peněz a organizované trestné činnosti;

59.  poukazuje na Úmluvu OSN proti korupci podepsanou v Méridě v roce 2003 a zdůrazňuje, že je nutné, aby se na osoby, které vykonávají vysoký úřad nebo disponují značným majetkem, vztahovaly kontroly, mj. ze strany daňových úřadů, a aby byly tyto kontroly prosazovány s cílem zajistit spravedlivé a účinné služby pro společnost a bojovat proti daňovým podvodům; doporučuje zejména, aby osoby zastávající veřejné funkce předkládaly prohlášení o svém majetku, příjmech, závazcích a kapitálových podílech; vyzývá k přijetí opatření, která by zvýšila transparentnost a zajistila prevenci na základě uceleného systému správních právních předpisů, kterými by se řídily veřejné výdaje a přístup k dokumentům, a dále k vytvoření nezbytných rejstříků;

60.  doporučuje posílit mechanizmy transparentnosti a odstraňování byrokracie ve vládních úřadech, na ministerstvech a v dalších veřejných orgánech, a to na základě zaručení práva občanů na přístup k dokumentům (přičemž začít by se mělo ve velmi choulostivé oblasti veřejných nabídkových řízení); povzbuzuje k posilování kultury legálnosti a bezúhonnosti jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru, a to i prostřednictvím účinné ochrany ohlašovatelů nezákonných praktik;

61.  podporuje kroky Komise, jejichž cílem je uznat úlohu investigativní žurnalistiky při odhalování skutečností spjatých s organizovanou trestnou činností, korupcí a s praním špinavých peněz a při podávání zpráv o těchto skutečnostech;

62.  vyzývá členské státy, aby posílily úlohu státních úředníků při předcházení nebezpečí podvodu a korupce, informování o něm a při řešení této problematiky;

63.  vyzývá k tomu, aby byly v rámci Kodexu chování vytvořeny jasné a přiměřené předpisy, které by doplňovaly systémy prosazování práva a systémy sledování uplatňování právních předpisů, aby se zabránilo tzv. fenoménu „otočných dveří“, a podle nichž by úředníci veřejné správy s určitou rozhodovací a hmotnou odpovědností měli zakázáno přejít do soukromého sektoru před uplynutím určité doby od chvíle, kdy veřejnou funkci opustí, pokud existuje konflikt zájmů s touto předchozí funkcí; domnívá se rovněž, že kdykoli by existoval konflikt zájmů, měly by se na osoby přecházející ze soukromého do veřejného sektoru vztahovat podobná omezení;

64.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve a v souladu s doporučeními Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 předložila návrh právních předpisů Evropské unie týkajících se správních postupů;

65.  domnívá se, že rejstřík lobbyistů je užitečným nástrojem pro zajištění transparentnosti; vyzývá členské státy, aby tento nástroj, pokud jím dosud nedisponují, zavedly; dále vybízí vlády a orgány veřejné správy, aby registraci v rejstříku lobbyistů stanovily jako podmínku pro schůzky s podnikatelskými, zájmovými či lobbyistickými uskupeními;

66.  poukazuje na to, že samoregulace se jako standardní mechanismus pro potírání korupce ve sportu a sportovním sázení neosvědčila; zdůrazňuje, že orgány, ať už na úrovni státní, regionální či místní správy, patří k nejvýznamnějším sponzorům sportu; vyzývá členské státy, aby navázaly transparentní pracovní vztahy se zástupci světa sportu a aby jejich vnitrostátní vládní orgány nechaly provést komplexní a nezávislé šetření zaměřené na korupci ve sportu a aby o jeho výsledcích informovaly;

67.  domnívá se, že naprostá transparentnost všech administrativních úkonů na všech úrovních veřejné správy je klíčovým prvkem boje proti trestné činnosti a ochrany občanů před veškerými formami špatné správy věcí veřejných; odmítá jakoukoli formu námitek orgánů veřejné správy proti tomu, aby občané a zástupci tisku sledovali veškeré aktivity hrazené z veřejných finančních prostředků a prováděné v obecném zájmu; je toho názoru, že EU a jednotlivé členské státy by se měly konkrétně zavázat k tomu, že účinným způsobem a na základě stávajících osvědčených postupů zajistí naprostou transparentnost a budou účinně rozvíjet různé formy otevřené správy věcí veřejných;

68.  zdůrazňuje, že podplácení by se nemělo skrývat za špatnou interpretaci „odměny za urychlení vyřízení“, kterou úmluva OECD považuje za určitých konkrétních okolností za přijatelnou (malé částky, např. za povolení vyložit zboží v přístavu); vyzývá členské státy, aby se shodly na tom, že tento výraz nebudou používat nebo že jej budou používat jen ve výjimečných případech, a vyzývá k vypracování pokynů pro jednotný výklad tohoto termínu v celé EU; zdůrazňuje, že ani uplácení, ani odměnu za urychlení vyřízení nelze odečíst z daní;

69.  podporuje provádění pravidelných auditů ohledně dodržování pravidel/kodexů chování týkajících se bezúhonnosti a přidělování dostatečných finančních prostředků na školení státních úředníků týkající se bezúhonnosti;

Odpovědnější politika

70.  poukazuje na to, že navrhování kandidátů či sestavování volebních kandidátek na všech úrovních je úkolem politických stran, které musejí na kvalitu kandidátů dohlížet i tím, že po nich budou vyžadovat, aby dodržovali přísný etický kodex, včetně kodexu chování, který by měl obsahovat také jasná a transparentní pravidla týkající se darů a politických stran;

71.  hájí zásadu, podle níž nemohou být do Evropského parlamentu voleni ti, kdo byli pravomocně odsouzeni za trestné činy v oblasti organizované trestné činnosti, praní špinavých peněz, korupce a dalších závažných trestných činů v oblasti hospodářské a finanční kriminality zaměřené proti veřejnému zájmu, a podle níž tyto osoby nesmějí pracovat pro jiný orgán, instituci či subjekt EU; s řádným ohledem na zásadu proporcionality vyzývá k zavedení obdobné zásady pro parlamenty členských států a pro další volené funkce;

72.  doporučuje, aby členské státy v rámci systému postihů zavedly a účinně uplatňovaly možnost zákazu kandidatury v případě odsouzení za korupci; domnívá se, že tento postih by se měl uplatňovat alespoň po dobu pěti let, aby se vztahoval na všechny druhy voleb; doporučuje rovněž stanovit zákaz pracovat po tuto dobu ve vládních funkcích na všech úrovních, i na úrovni EU;

73.  doporučuje zakotvení možnosti ztráty politických funkcí (vládních a jim podobných) a vedoucích a správních funkcí v důsledku pravomocného odsouzení za organizovanou trestnou činnost, trestné činy korupce nebo praní špinavých peněz;

74.  uznává, že imunita, které požívají některé kategorie osob vykonávajících veřejné funkce a volených zástupců, je hlavní překážkou v boji proti korupci; vyzývá Komisi a členské státy, aby značně zredukovaly počet kategorií osob, které imunity požívají;

75.  podporuje zavedení etických kodexů pro politické strany a posílení transparentnosti rozpočtů těchto stran; navrhuje, aby byly zpřísněny kontroly veřejného financování politických stran a aby se zabránilo zneužívání těchto prostředků a jejich plýtvání a aby bylo sledováno a kontrolováno také soukromé financování politických stran, tak aby byla zajištěna odpovědnost politických stran a jejich dárců;

76.  vyzývá členské státy, aby zakázaly a trestaly kupčení s volebními hlasy a zohlednily přitom zejména, že výhoda poskytnutá za slíbené hlasy může být nejen peněžní, ale i jiné povahy, včetně nemateriálních výhod a výhod poskytovaných třetím osobám, které nejsou do nelegální dohody přímo zapojeny;

77.  domnívá se, že zveřejňování příjmů a finančních zájmů poslanců Evropského parlamentu je osvědčeným postupem, který by se měl rozšířit na vnitrostátní parlamenty a volené zástupce;

Důvěryhodnější trestní soudnictví

78.  doporučuje, aby členské státy zavedly účinné, účelné, odpovědné a vyvážené systémy trestního soudnictví, které by zaručily také zachování práva na obhajobu v souladu s Evropskou listinou základních práv; doporučuje rovněž, aby byl na evropské úrovni vytvořen mechanizmus kontroly účinnosti systémů trestního soudnictví v boji proti korupci, v jehož rámci by se pravidelně vypracovávala hodnocení a zveřejňovala doporučení;

79.  vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily také možnost přijmout nelegislativní opatření, jež by upevnila vzájemnou důvěru mezi rozdílnými právními systémy členských států, posílila soudržnost a podpořila vytvoření společné právní kultury EU v oblasti boje proti trestné činnosti;

80.  vybízí Komisi, aby předložila legislativní návrh, který by stanovil odpovědnost právnických osob v oblasti finanční trestné činnosti, a zejména odpovědnost holdingových a mateřských společností za dceřiné společnosti; zdůrazňuje, že tento návrh by měl vyjasnit odpovědnost fyzických osob za trestné činy spáchané společností nebo její dceřinou společností, za které mohou být tyto částečně nebo zcela odpovědné;

81.  domnívá se, že opatření na sblížení právních předpisů týkajících se korupce by se měla zabývat rozdíly v zákonných promlčecích lhůtách mezi členskými státy s cílem přihlédnout jak k potřebě obhajoby, tak i k nutnosti účinného a účelného trestního stíhání a odsouzení a že tyto promlčecí lhůty by měly být rozfázovány podle procesních etap nebo příslušné instance, tak aby byl trestný čin promlčen pouze v případě, že etapa nebo stupeň, v němž se příslušné řízení nachází, nebyla ukončena v určitém stanoveném časovém rozmezí; domnívá se také, že v souladu se zásadou proporcionality a právního státu by korupční kauzy neměly být promlčeny, dokud trestní řízení skutečně probíhá;

82.  je toho názoru, že boj proti organizovanému zločinu musí spojovat účinné a odrazující mechanizmy konfiskace výnosů z trestné činnosti, úsilí, jehož cílem je postavit před soud ty, kdo se úmyslně vyhýbají vyšetřování, a zabránit tomu, aby uvěznění bossové zločineckých skupin dále řídili svou organizaci tím, že by dávali rozkazy jejím členům i přes to, že jsou uvězněni, aniž by byly porušovány základní zásady týkající se práv zatčených;

83.  vyzývá členské státy, aby zavedly odrazující a účinné tresty a sankce – jak trestní postih, tak pokuty, včetně vysokých pokut – za všechny závažné trestné činy, které způsobí škodu na zdraví nebo ohrozí bezpečnost občanů, a doporučuje, aby byly tyto pokuty harmonizovány;

84.  aniž je dotčen článek 80, zdůrazňuje význam předcházení trestné činnosti a organizovanému zločinu a naléhavě vyzývá členské státy, aby v případech, kdy je to povoleno a s přihlédnutím ke všem okolnostem, včetně málo závažné povahy trestného činu, vypracovaly a zavedly účinné právní nástroje a tresty, které by byly alternativou k trestu odnětí svobody, jako jsou pokuty nebo obecně prospěšné práce;

Zdravější podnikatelské prostředí

85.  doporučuje, aby podniky provozovaly samoregulaci a zajišťovaly transparentnost pomocí kodexů chování a aby zavedly kontrolní postupy, včetně interního a externího auditu a veřejného registru lobbistů působících u různých orgánů, aby se zabránilo korupci, tajným dohodám a konfliktu zájmů mezi veřejným a soukromým sektorem a zamezilo nespravedlivé hospodářské soutěži; doporučuje rovněž transparentnost, pokud jde o oblasti, cíle a finanční informace, a to jak na úrovni členských států, tak i na úrovni EU;

86.  vyzývá k vytvoření seznamů společností akreditovaných u veřejných orgánů a seznamů společností, které je nutné z akreditace vyloučit; domnívá se, že seznam vyloučených společností se uplatní v případě podniků se zásadními nedostatky, pokud jde o smluvní požadavky, a v případě konfliktu zájmů, ať už v členských státech nebo na úrovni EU;

87.  vyzývá členské státy, aby na základě prevence a omezení nejčastějších rizik spojených s praním špinavých peněz ve světě podnikání a na základě poskytování příslušných informací posílily úlohu obchodních komor a bez omezení uplatňovaly akční plán Komise s cílem posílit boj proti daňovým podvodům a vyhýbání se daním;

88.  připomíná, že investigativní novináři, nevládní organizace a akademická obec zabývající se otázkami činnosti veřejné správy a podniků mají klíčový přínos pro odhalování případů podvodu, korupce nebo jiných přestupků;

89.  vyzývá podniky, aby zajistily uplatňování interních pravidel pro veřejné zakázky s cílem zaručit dodržování právních předpisů a maximální transparentnost při nabídkových řízeních na veřejné zakázky, aby nejednaly se smluvními subjekty či dodavateli, o kterých je známo, že uplácejí, nebo kteří jsou z uplácení důvodně podezříváni, aby s náležitou pečlivostí hodnotily budoucí smluvní subjekty a dodavatele s ohledem na existenci účinných protikorupčních programů, aby seznámily smluvní subjekty a dodavatele s protikorupčními politikami, aby monitorovaly důležité smluvní subjekty a dodavatele v rámci pravidelného hodnocení svých kontaktů s nimi a aby měly právo tyto kontakty ukončit v případě, že subjekty či dodavatelé uplácejí nebo jednají způsobem neslučitelným s protikorupčním programem podniku;

Transparentnější systém bank a finančních profesí

90.  žádá, aby byla ve všech členských státech a ve vztazích se třetími zeměmi posílena spolupráce s bankovním systémem a s profesními odvětvími včetně finančních a transparentnost, a to zejména proto, aby byly stanoveny IT nástroje a legislativní a správní opatření, které by bylo možné použít ke sledování finančních toků a ke zjišťování trestné činnosti, a aby byly stanoveny způsoby hlášení případných trestných činů;

91.  vyzývá Komisi a další dozorčí orgány, aby přijaly opatření zaměřená na hloubkovou kontrolu klientů a souvisejících rizikových profilů ze strany bank, pojišťovacích společností a úvěrových institucí, aby bylo zajištěno, že podniky nebo právnické osoby v členských státech obdrží přiměřené, přesné a aktuální informace o svých skutečných vlastnících, včetně vlastníků z daňových rájů, a že dojde k pravidelné aktualizaci rejstříků podniků a ke kontrole jejich kvality; domnívá se, že transparentnost informací zajišťovaná mj. prostřednictvím zveřejňování rejstříků skutečných vlastníků pro jednotlivé země a na základě přeshraniční spolupráce může přispívat k boji proti takovým jevům, jako je praní špinavých peněz, financování terorizmu, daňové podvody a vyhýbání se daním;

92.  vyzývá členské státy, aby do svých obchodních rejstříků zavedly pojem „faktického vlastníka“ a aby usilovaly o globální uplatňování této koncepce a využívání mechanismů pro výměnu informací;

93.  vyzývá Komisi, aby vypracovala společný soubor zásad a administrativních pokynů pro odpovídající používání převodních cen;

94.  plně podporuje návrh Komise výslovně uvádět daňovou trestnou činnost mezi hlavními trestnými činy spojenými s praním špinavých peněz, v souladu s doporučením Finančního akčního výboru z roku 2012; naléhavě vyzývá EU, aby zvýšila transparentnost informací o faktickém vlastnictví a postupů pro hloubkovou kontrolu klienta v souvislosti s bojem proti praní špinavých peněz; vyslovuje se pro celoevropskou harmonizaci v oblasti trestného činu praní špinavých peněz a vyzývá k plnému provádění standardů Finančního akčního výboru prostřednictvím aktivního monitorování a úměrných sankcí a na základě přesvědčivých záruk;

95.  doporučuje pečlivě vyhodnocovat rizika spojená s novými bankovními a finančními produkty v případě, že umožňují anonymitu nebo správu na dálku; vyzývá kromě toho k vytvoření společné definice daňových rájů, protože je často využívají zločinecké organizace k vydávání dluhopisů soukromými společnostmi nebo bankami, jejichž skutečné vlastnictví je obtížné zjistit;

96.  přeje si taková operativní řešení, která při respektování předpisů na ochranu osobních údajů umožní finančním a úvěrovým subjektům zjistit totožnost subjektu, který žádá o provedení případné transakce, neboť předstupněm praní špinavých peněz jsou mnohdy podvody spojené s krádeží totožnosti; vítá proto vytvoření bankovní unie;

97.  doporučuje zrušit koncept bankovního tajemství;

Aby se trestná činnost nevyplácela

98.  vyzývá všechny zúčastněné subjekty, veřejné i soukromé, aby zahájily rozhodný boj proti praní špinavých peněz, vyzývá k zajištění řádného plnění povinností v oblasti boje proti praní špinavých peněz ze strany odborníků, k podpoře mechanismů pro hlášení podezřelých transakcí a kodexů chování, které by se vztahovaly na profesní a odborová sdružení;

99.  poukazuje na zásadní úlohu finančních informačních jednotek při zajišťování vysokých mezinárodních norem při praní špinavých peněz; je si vědom důležitosti evropských nástrojů na vysledovatelnost finančních toků s cílem bojovat proti hrozbám, jako je počítačová trestná činnost, praní špinavých peněz a financování terorizmu;

100.  doporučuje systematicky zjišťovat totožnost hráčů hazardních her a provádět jejich kontroly, zakázat anonymní způsoby úhrady sázek na internetu a zamezit anonymitě při internetových hazardních hrách tím, že by se umožnila identifikace serverů, které jsou hostiteli těchto her, a vyvinuly informační systémy, které by umožnily úplné vysledování pohybů hotovosti při hrách na internetu i mimo něj;

101.  vítá skutečnost, že oblast působnosti navržená v tzv. čtvrté směrnici proti praní špinavých peněz byla rozšířena i na oblast hazardních her; vyzývá členské státy, aby vytvořily legislativní rámec a příslušná opatření pro boj proti praní špinavých peněz souvisejících se sázkami, zejména u sázek na sportovní soutěže, definovaly nové trestné činy, jako je ovlivňování výsledků zápasů, a stanovily odpovídající výši sankcí a podpořily systémy sledování, které by zahrnovaly sportovní svazy, sdružení a subjekty na internetu i mimo něj a v případě potřeby i orgány členských států; naléhavě vyzývá sportovní organizace, aby pro všechny zaměstnance vytvořily kodex chování, který by zahrnoval jasný zákaz ovlivňování výsledků zápasů pro účely sázení či jiné účely, zákaz sázení na vlastní zápasy a povinnost ohlašovat informace o ovlivňování výsledků zápasů a jehož součástí by byl i vhodný mechanizmus pro ochranu oznamovatelů;

102.  konstatuje, že praní špinavých peněz, k němuž dochází prostřednictvím organizovaných sázek při sportovních akcích, je často součástí organizované trestné činnosti; vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh na společnou definici korupce a podvodu ve sportu; vyzývá členské státy, aby nepovolovaly sázky na zápasy bez sportovního aspektu a aby zakázaly nejrizikovější formy sázení na sportovní soutěže; dále doporučuje, aby členské státy zřídily mechanismy umožňující nahlásit podezření na korupci ve sportu (po vzoru mechanismů vytvořených pro účely odhalování případů praní špinavých peněz), kterými se budou muset řídit provozovatelé her na internetu i mimo něj a všechny subjekty působící v odvětví sportu;

103.  zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci a výměnu informací mezi členskými státy, jejich regulačními orgány, Europolem a Eurojustem s cílem potírat přeshraniční trestnou činnost v oblasti hazardních her na internetu;

104.  bere na vědomí, že hazardní hry provozované na internetu se stávají čím dál častěji prostředkem k praní špinavých peněz, že výhry v této oblasti jsou často nezdaněné, že v důsledku vysokého objemu transakcí se daří špinavé peníze odhalit jen velmi obtížně a že celý systém navíc komplikuje velké množství subjektů, které se podílejí na zpracování plateb; vyzývá k vytvoření regulačního rámce pro boj proti praní špinavých peněz, k němuž dochází prostřednictvím jakékoli formy hazardních her provozovaných na internetu;

105.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zahrnuly harmonizovanou definici ovlivňování výsledků zápasů do trestního práva a aby vytvořily právní nástroj, kterým se bude proti tomuto jevu bojovat; dále členské státy vyzývá k tomu, aby stanovily sankce za ovlivňování výsledků zápasů, včetně pokut a zabavení majetku, a aby v rámci donucovacích orgánů vytvořily zvláštní útvar pro boj proti ovlivňování výsledků zápasů, který by fungoval jako platforma pro komunikaci a spolupráci s hlavními zúčastněnými stranami, další vyšetřování a postupování kauz orgánům činným v trestním řízení;

106.  vyzývá k lepší spolupráci na evropské úrovni, jejíž koordinaci zajistí Komise, s cílem identifikovat a zakázat provozovatele hazardních her na internetu, kteří jsou zapojeni do ovlivňování výsledků zápasů a dalších nezákonných činností;

107.  vyzývá řídící sportovní orgány, členské státy a Evropskou komisi, aby investovaly do kampaní na zvyšování povědomí sportovců o fenoménu ovlivňování výsledků zápasů, o právních důsledcích tohoto trestného činu a jeho škodlivém vlivu na integritu sportovních soutěží;

108.  požaduje, aby se harmonizovala úloha útvarů, které v jednotlivých členských států zajišťují finanční informace, aby se rozšířily jejich pravomoci a zlepšily mechanismy jejich vzájemné spolupráce;

109.  navrhuje, aby členské státy přistupovaly jednotně k odsuzování pachatelů a k výši trestů a aby uplatňovaly jednotný přístup i v souvislosti s vězeňskými systémy a školením zaměstnanců vězeňských zařízení;

110.  doporučuje posilovat v souvislosti s praním špinavých peněz úlohu dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a jednotného mechanizmu dohledu na evropské úrovni, mj. s cílem vytvořit skutečnou evropskou bankovní unii, která by byla schopna účinně bojovat proti korupci a praní špinavých peněz, a to prostřednictvím účinných opatření přijatých na základě harmonizovaných předpisů týkajících se konfliktu zájmů a monitorovacích systémů; trvá na tom, že zároveň je třeba zvyšovat kapacity dohledu, rozšiřovat odborné poznatky a posilovat odhodlání na úrovni jednotlivých členských států s cílem zajistit užší spolupráci mezi státními orgány;

111.  podporuje přijetí minimálních pravidel řádné správy v oblasti daní, zejména prostřednictvím společných iniciativ členských států ohledně příslušných vztahů s územími, které mají povahu daňových rájů, a to mimo jiné s cílem usnadnit přístup k informacím o majitelích případných fiktivních společností, které v nich mají sídlo; poukazuje na význam uvedeného sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012, které se týká prohloubení spojitosti mezi politikou boje proti podvodům EU a rozvojovou, daňovou a obchodní politikou;

112.  vyzývá Evropskou unii, aby přijala účinná opatření na mezinárodní scéně, například na summitech zemí skupin G8 a G20, k odstranění trestné činnosti související s daňovými ráji;

113.  zdůrazňuje, že zásady zdanění by měly být sladěny s doporučeními OECD obsaženými ve zprávě nazvané „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“, tj. tak, aby platila obecná zásada, podle níž mají být příjmy zdaněny v místě, kde se ekonomická činnost, při níž uvedené příjmy vznikly, uskutečnila, tedy zásada „původu příjmů“;

114.  domnívá se, že zásada původu příjmů usnadňuje daňovým orgánům účinné vybíraní daní a brání daňovým únikům; je toho názoru, že spravedlivý daňový systém je nezbytný, a to zejména v dobách krize, kdy daňové zatížení pociťují především malé podniky a domácnosti, a že za daňové úniky jsou částečně odpovědné daňové ráje, které existují uvnitř EU;

115.  zdůrazňuje, že zintenzivnění boje proti daňovým podvodům a únikům je pro podporu udržitelného růstu v EU klíčovým předpokladem; vyzdvihuje skutečnost, že menší míra podvodů a úniků by posílila růstový potenciál hospodářství tím, že by se veřejné finance staly zdravějšími a podniky by si konkurovaly za spravedlivých a rovných podmínek;

116.  vyzývá auditorské firmy a právní poradce, aby upozornili vnitrostátní daňové úřady na jakékoli známky agresivního daňového plánování společnosti, v níž audit či poradenství provádějí;

117.  vítá závazek Komise, že bude podporovat automatickou výměnu informací; nicméně znovu vyzývá k uzavření mezinárodně závazné vícestranné dohody o automatické výměně daňových informací, která by se měla vztahovat i na trusty a nadace a zahrnovat sankce pro jurisdikce, které odmítají spolupracovat, a pro finanční instituce, které spolupracují s daňovými ráji; vyzývá EU, aby přijala opatření podobná americkému zákonu, jehož cílem je učinit přítrž zneužívání daňových rájů (Stop Tax Havens Abuse Act), a aby posoudila možnost odebrání bankovní licence finančním institucím, které s daňovými ráji spolupracují; vyzývá Komisi, aby navrhla sestavit evropskou černou listinu daňových rájů založenou na přísných kritériích a aby navrhla evropské systémy sankcí v případě nedodržení předpisů nebo uplatnila model posílené spolupráce, pokud by přístup EU nebyl možný;

118.  vyzývá členské státy a Evropský parlament, aby rychle dosáhly dohody o směrnicích EU týkajících se transparentnosti a ročních závěrek; vyzývá k tomu, aby oblast působnosti těchto směrnic byla v budoucnosti rozšířena tak, aby se týkaly všech velkých podniků bez ohledu na odvětví, ve kterém působí;

119.  vyzývá Komisi, aby vytvořila spolehlivá kritéria pro stanovení podstaty podnikání s cílem zabránit vzniku fiktivních nebo krycích společností, které napomáhají zákonným a nezákonným praktikám obcházení daňových povinností a daňových úniků;

120.  vyzývá Komisi, aby provedla hodnocení stávajících daňových úmluv uzavřených mezi členskými státy a třetími zeměmi, které by mohly být považovány za daňové ráje; dále žádá Komisi, aby v zájmu řešení tohoto problému předložila návrhy, a to i na přezkum jakékoli z výše uvedených dohod; vyzývá Komisi, aby o výsledcích hodnocení a o svých návrzích informovala nejpozději do konce roku 2013 Evropský parlament;

Nové technologie ve službách boje proti organizované trestné činnosti

121.  domnívá se, že evropské satelitní systémy pro pozemní pozorování by mohly přispět k zachycení tras lodí, které tajně provádějí dopravu, vykládku nebo překládku nelegálního zboží; vyzývá proto soudní orgány, aby v této oblasti podpořily používání nových technologií, včetně satelitního pozorování, protože tyto technologie mohou přispět k boji proti činnosti organizovaných zločineckých skupin;

122.  konstatuje, že vlivem celkového nárůstu využívání internetu vznikají nové příležitosti pro počítačovou trestnou činnost, k níž patří mj. krádeže předmětů duševního vlastnictví, prodej a nákup padělaných výrobků a zneužití totožnosti, které ohrožují hospodářství, bezpečnost a zdraví evropských občanů;

123.  konstatuje, že k řešení narůstajícího problému kyberkriminality je zapotřebí vzdělávání, zvyšování povědomí o této problematice a veřejné informační kampaně; zdůrazňuje, že nedostatečné povědomí veřejnosti a nedostatek potřebných dovedností posilují schopnost organizovaných zločineckých skupin zneužívat internet a možnosti, které nabízí;

124.  vítá vytvoření Evropského centra Europolu pro boj proti počítačové kriminalitě (EC3) a podporuje další rozvoj této agentury zejména s cílem bojovat proti organizovanému zločinu, a to na přeshraničním základě a ve spolupráci se třetími zeměmi;

125.  zdůrazňuje, že je naléhavě potřeba vytvořit a odsouhlasit přesnou koncepci termínu „kyberkriminalita“, která by platila ve všech členských státech Evropské unie;

126.  nabádá k podpoře výzkumu ohledně využívání nových technologií v různých kontrolních systémech, které členské státy uplatňují, a k usnadnění jejich využívání; jedná se například o internetový monitorovací a registrační systém pro daňovou, celní i jinou kontrolu, využívaný centralizovanými útvary pro boj proti korupci;

127.  nabádá k vytvoření jednotného systému podávání zpráv obsahující veškeré vyšetřované případy podvodu a korupce, přičemž je nutno dbát na dostatečnou ochranu osobních údajů a respektovat presumpci neviny;

Závěrečná doporučení

128.  trvá na vytvoření úřadu evropského veřejného žalobce podle článku 86 SFEU, a to zejména za účelem boje proti trestným činům, které poškozují finanční zájmy Unie, a proti závažným trestným činům přeshraniční povahy a za účelem jejich vyšetřování, stíhání a vynesení rozsudku; doporučuje, aby budoucí úřad evropského veřejného žalobce měl účinnou a účelnou strukturu a aby mezi jeho úkoly patřila koordinace a vydávání podnětů vnitrostátním orgánům s cílem zaručit na základě jednotných procesních pravidel větší ucelenost vyšetřování; za klíčové považuje, aby Komise předložila před zářím 2013 návrh, který by jasně definoval strukturu úřadu evropského veřejného žalobce, jeho odpovědnost vůči Evropskému parlamentu a zejména jeho součinnost s Europolem, Eurojustem, úřadem OLAF a s Agenturou pro základní práva, a aby byl tomuto úřadu poskytnut jasný rámec procesních práv a aby byly jasně definovány trestné činy, které spadají pod jeho odpovědnost;

129.  je toho názoru, že Eurojust by se mohl nadále zabývat trestnými činy uvedenými v čl. 83 odst. 1 SFEU a v případě potřeby i komplementárními trestnými činy v souvislosti s prováděním politik Unie, jak stanoví odstavec 2 tohoto článku, přičemž je třeba v rámci nadcházejícího přezkumu zaručit odpovědnost, pokud jde o dodržování demokratických a základních práv;

130.  naléhavě vyzývá členské státy, aby z krátkodobých ekonomických důvodů nesnižovaly rozpočet Unie, nýbrž aby poskytly dodatečné zdroje Europolu, Eurojustu, agentuře Frontex a budoucímu úřadu evropského veřejného žalobce, neboť jejich úspěch má multiplikační účinek na snižování fiskálních ztrát členských států;

131.  doufá, že dojde k dohodě s Lichtenštejnskem, která umožní bojovat proti mezinárodní trestné činnosti;

132.  rozhodně žádá členské státy, aby co nejdříve provedly směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu; žádá Komisi, aby dohlédla na to, aby provedení této směrnice ve vnitrostátním právu bylo vykonáno řádně; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby dokončily plán pro postup v oblasti práv osob podezřelých a obviněných z trestných činů a aby vypracovaly směrnici o vyšetřovací vazbě;

133.  vyzývá k zavedení přísnějších trestů za členství v organizovaných zločineckých skupinách a za trestné činy související s obchodováním s drogami, s lidmi a s lidskými orgány;

134.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučeními Úmluvy OSN proti korupci přijaly legislativní a jiná opatření pro klasifikaci nezákonného obohacování, tedy výrazného navýšení aktiv veřejného činitele, která nemůže rozumně vysvětlit v souvislosti se svými zákonnými příjmy, jako trestného činu, byl-li spáchán úmyslně;

135.  vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že ačkoli nejrůznější druhy tzv. nových trestných činů, mezi něž patří nedovolené obchodování s odpady, nedovolené obchodování s uměleckými díly a chráněnými druhy a padělání zboží, jsou pro zločinecké organizace mimořádně výnosné, mají obzvláště negativní sociální, hospodářský a environmentální dopad a vyznačují se svou výrazně nadnárodní povahou, nejsou zařazeny mezi „evropské trestné činy“; domnívá se, že tyto trestné činy by měly být řádně zohledněny v rozhodnutích přijatých na úrovni EU, a navrhuje proto Radě, aby v souladu se svými pravomocemi podle čl. 83 odst. 1 SFEU přijala rozhodnutí o identifikaci jiných oblastí trestné činnosti včetně výše uvedených trestných činů;

136.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrh na přijetí účinného evropského programu na ochranu oznamovatelů, co se týče přeshraniční korupce a korupce související s finančními zájmy EU, a na ochranu svědků a osob spolupracujících se soudní mocí, který by umožnil zejména řešení jejich složité životní situace, od nebezpečí odplaty po rozpad rodinných pout a od vykořenění z oblasti bydliště po sociální a profesní vyloučení;

137.  domnívá se, že způsob nakládání se svědky a řízení programů ochrany nemohou záviset na rozpočtových omezeních, neboť zaručit bezpečnost a ochranu občanů, zejména těch, jimž se život převrátil naruby kvůli tomu, že stáli na straně státu, je povinností, kterou státní a evropské orgány nemohou přehlížet; vyzývá všechny členské státy, aby přijaly nezbytná opatření (legislativní i jiná), která svědkům a jejich rodinám zaručí fyzickou bezpečnost a právo na důstojný společenský, profesní, rodinný a ekonomický život, s vhodnou podporou ze strany institucí (včetně opatření pro přijímání svědků do veřejné správy);

138.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve provedla veškerá opatření a nástroje uvedené ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“ (COM(2012)0286);

139.  vyzývá Komisi, aby v souladu s čl. 88 odst. 2 SFEU předložila legislativní návrh o Europolu s cílem zvýšit efektivitu jeho činnosti v oblasti boje proti závažné a organizované trestné činnosti; zdůrazňuje, že budoucí reforma této agentury by neměla bránit Evropské policejní akademii sehrávat jedinečnou úlohu v rámci odborné přípravy EU v oblasti potírání zločinu;

140.  připomíná všem členským státům, aby urychleně provedly veškeré stávající evropské a mezinárodní právní nástroje ve svých vnitrostátních právních předpisech, a reagovaly tak zejména na četné upomínky Evropské komise s ohledem na správné provedení řady platných rámcových rozhodnutí;

141.  zdůrazňuje, že je třeba propagovat kulturu zákonnosti a zvyšovat povědomí občanů o praktikách mafie; v této souvislosti uznává zásadní význam kulturních, rekreačních a sportovních sdružení pro zvyšování povědomí veřejnosti o boji proti organizované trestné činnosti a podporu legitimity a spravedlnosti;

142.  vyzývá Komisi, aby vytvořila evropský akční plán proti obchodování s volně žijícími živočichy, v němž uvede jednoznačné cíle, jichž je třeba v Evropské unii i mimo ni dosáhnout, aby se omezil nezákonný obchod s volně žijícími druhy a částmi jejich těl; vyzývá Komisi a Radu, aby využily svých nástrojů obchodní a rozvojové politiky k vytvoření specifických a dostatečně financovaných programů, aby posílily provádění úmluvy CITES a poskytly zdroje pro budování kapacit proti pytlačení a obchodování, zejména prostřednictvím podpory, posílení a rozšíření iniciativ v oblasti prosazování práva, jako jsou ASEAN-WEN a HA-WEN, jejichž cílem je vytvořit regionální odborná centra a poskytnout vzor pro spolupráci v boji proti trestné činnosti související s volně žijícími živočichy;

143.  požaduje harmonizované a přísné sankce za pašování divokých živočichů a částí jejich těl a vzácných rostlin a stromů do Unie;

o
o   o

144.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům, Evropské policejní akademii (CEPOL), Europolu, Eurojustu, úřadu OLAF, Radě Evropy, OECD, Interpolu, Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, Světové bance a skupině FATF/GAFI.

(1) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1. (2) Úř. věst. C 195, 25.6.97, s. 1. (3) Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s .42. (4) Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s.1 (5) Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45. (6) Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49. (7) Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 59. (8) Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103. (9) Úř. věst. L 190, 18.07.2002, s.1 (10) Úř. věst. L 162, 20.06.2002, s.1 (11) Úř. věst. L 321, 8.12.2009, s .44. (12) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s.1 (13) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1. (14) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15. (15) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 9. (16) Úř. věst. L 47, 18.2.2004, s.1 (17) Úř. věst. L 345, 8.12.2006, s .1. (18) Úř. věst. L 192, 31.7.2003, s. 54. (19) Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s.1 (20) Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114. (21) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57. (22) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 37. (23) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 121. (24) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 66.. (25) Přijaté texty, P7_TA(2012)0208. (26) Přijaté texty, P7_TA(2011)0516. (27) Přijaté texty, P7_TA(2013)0098. (28) Přijaté texty, P7_TA(2013)0004. (29) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 254. (30) Přijaté texty, P7_TA(2013)0205. (31) Studie Evropského parlamentu na téma „Odrazování od podvodů s prostředky EU prostřednictvím investigativní žurnalistiky v EU-27“ (PE 490.663) ze 17. října 2012. (32) Zvláštní Eurobarometr 374 o korupci, únor 2012.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii (2012/2293(INI))

P7_TA(2013)0246 A7-0155/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy, a s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na články 9, 14, 148, 151, 153 a 160 a na protokol č. 26 této smlouvy o službách obecného zájmu,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 34 a 36 této listiny,

–  s ohledem na protokol č. 26 SFEU o službách obecného zájmu,

–  s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu, zejména na její článek 30 (právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením), článek 31 (právo na bydlení) a článek 16 (právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy(5),

–  s ohledem na směrnici Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států(6),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758), na stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů a na své usnesení na toto téma ze dne 15. listopadu 2011(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999(8),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999(10),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006 (COM(2011)0615),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (COM(2011)0614),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2008 nazvané „Plán evropské hospodářské obnovy“ (COM(2008)0800),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES(11), a na související usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2010(12),

–  s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty(13),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. března 2011 nazvané „Reforma pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu“ (COM(2011)0146) a na související usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2011(14),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173),

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 15. května 2012 týkající se osvědčených postupů v oblasti omezování, zmírňování nebo kompenzace zakrývání půdy (SWD(2012)0101),

–  s ohledem na přezkum zaměstnanosti a sociálního rozvoje v Evropě v roce 2012 ze dne 8. ledna 2013, který vypracovala Komise(15),

–  s ohledem na balíček Komise týkající se investic v sociální oblasti ze dne 20. února 2013,

–  s ohledem na evropskou statistiku v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) a na tiskovou zprávu Eurostatu ze dne 8. února 2012(16),

–  s ohledem na evropskou statistiku uvedenou ve třetí studii o kvalitě života v Evropě, a zejména na kapitolu 6 této studie(17)

–  s ohledem na zprávu agentury Eurofound o službách dluhového poradenství pro domácnosti v Evropské unii(18),

–  s ohledem na zprávu agentury Eurofound nazvanou „Životní podmínky Romů: nevyhovující situace v oblasti bydlení a zdraví“(19),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu(20),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. března 2013 ve věci C-415/11 (Mohamed Aziz) týkající se ochrany příjemců hypotečních úvěrů proti bankám v případě nekalých smluvních podmínek(21),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1098/2008/ES ze dne 22. října 2008 o Evropském roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010)(22),

–  s ohledem na prohlášení Rady ze dne 6. prosince 2010 nazvané „Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení: spolupráce v boji proti chudobě v roce 2010 a v dalších letech“(23),

–  s ohledem na zprávu Výboru pro sociální ochranu ze dne 18. února 2011 nazvanou „SPC Assessment of the social dimension of the Europe 2020 Strategy“ (Hodnocení Výboru pro sociální ochranu týkající se sociálního rozměru Strategie Evropa 2020)(24),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 5. února 2010 nazvaný „Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění“ (SEC(2010)0098),

–  s ohledem na zprávu Výboru pro sociální ochranu ze dne 15. února 2010 nazvanou „Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění v roce 2010“(25),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Problematika definice sociálního bydlení jako služby obecného hospodářského zájmu“(26),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů nazvané „Směrem k evropské agendě sociálního bydlení“(27)

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 o Paktu o sociálních investicích jako reakci na krizi(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii Evropa 2020(29),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020(30),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 8. září 2010 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti členských států: část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020(31),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám(32),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 k budoucnosti sociálních služeb obecného zájmu(33),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2007 o bydlení a regionální politice(34),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o strategii EU v oblasti bezdomovectví(35),

–  s ohledem na svá písemná prohlášení ze dne 22. dubna 2008 o ukončení pouličního bezdomovectví(36) a ze dne 16. prosince 2010o strategii EU v oblasti bezdomovectví(37),

–  s ohledem na třetí studii agentury Eurofound o kvalitě života v Evropě nazvanou „Kvalita života v Evropě: dopady krize“(38),

–  s ohledem na závěrečná doporučení evropské konsenzuální konference o bezdomovectví, která se konala ve dnech 9.–10. prosince 2010,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0155/2013),

A.  vzhledem k tomu, že přístup k bydlení je základním právem, na něž lze nahlížet jako na podmínku uplatňování ostatních základních práv a přístupu k nim a na podmínku důstojného lidského života; vzhledem k tomu, že zajištění přístupu k důstojnému a přijatelnému bydlení vychází z mezinárodního závazku členských států, který Unie musí brát v potaz, neboť právo na přístup k bydlení a na pomoc v této oblasti je uznáno článkem 34 Listiny základních práv Evropské unie, články 30 a 31 revidované Evropské sociální charty přijaté Radou Evropy a článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv a v řadě států i jejich ústavou;

B.  vzhledem k tomu, že veřejné orgány členských států na celostátní, regionální či místní úrovni mají právo i povinnost definovat svoji vlastní politiku v oblasti bydlení a podniknout kroky potřebné k tomu, aby toto základní právo bylo na jejich trzích s bydlením dodržováno v souladu s potřebami jejich obyvatel s cílem poskytovat všeobecný přístup k důstojnému bydlení za dostupnou cenu;

C.  vzhledem k tomu, že cenově dostupné, přijatelné a spolehlivé bydlení je vhodným nástrojem pro dosažení sociální spravedlnosti a soudržnosti a že investice do cenově dostupného bydlení jsou podmínkou zvýšené mobility pracovní síly a lepších pracovních příležitostí, přičemž výstavba a renovace sociálního bydlení je základní podmínkou pro dosažení cílů, které spočívají v uspokojení poptávky po bydlení, poskytnutí cenově dostupného bydlení širokým vrstvám obyvatelstva, posílení hospodářství, omezení fenoménu bublin na trhu s nemovitostmi, boji proti energetické chudobě a zajištění daňových příjmů pro členské státy;

D.  vzhledem k tomu, že členské státy hrají v souladu se zásadou subsidiarity klíčovou úlohu a mají širokou pravomoc při zajišťování, zadávání a organizaci poskytování sociálního bydlení souběžně s neplánovanou tržní nabídkou bydlení a nad rámec této tržní nabídky; vzhledem k tomu, že poskytování sociálního bydlení by mělo dosahovat vysoké úrovně kvality, bezpečnosti a cenové dostupnosti a mělo by podporovat rovné zacházení a práva uživatelů;

E.  vzhledem k tomu, že nabídka možností sociálního bydlení je omezená a potřeba cenově dostupného bydlení v členských státech EU roste; vzhledem k tomu, že sociální a rodinný profil lidí využívajících sociální bydlení se změnil; vzhledem k tomu, že by se měly určit nové sociální faktory, aby členské státy a jejich příslušné místní a regionální orgány mohly formulovat škálu strategií v oblasti bydlení, které by lépe odpovídaly stávající situaci;

F.  vzhledem k tomu, že politika sociálního bydlení je nedílnou součástí služeb obecného hospodářského zájmu, neboť napomáhá uspokojovat bytové potřeby, usnadňuje přístup k vlastnictví, prosazuje kvalitu životního prostoru, zlepšuje stávající životní prostor a přizpůsobuje výdaje na bydlení rodinné situaci a prostředkům uživatelů bytu, přičemž ponechává prostor pro úsilí z jejich strany;

G.  vzhledem k tomu, že by se sociální bydlení mělo vyznačovat příznivým poměrem mezi kvalitou a pořizovací cenou nebo nájemným, že by mělo umožňovat úspory energie a mělo by se nacházet v prostředí, kde nechybí zeleň a jež je vhodné pro různé generace, přičemž by se měly zohlednit zvláštní potřeby dětí a starších osob;

H.  vzhledem k tomu, že pravidla pro poskytování hypoték musí být navržena tak, aby chránila spotřebitele a spravedlivě rozložila rizika, aby se tak zabránilo zvýšení počtu lidí bez domova a budoucím krizím v oblasti bydlení;

I.  vzhledem k tomu, že sociální bydlení hraje klíčovou úlohu při dosahování cílů strategie Evropa 2020 – a zejména cílů v oblasti chudoby, včetně prevence mezigeneračního přenosu znevýhodnění –, neboť přispívá k zajištění vysoké úrovně zaměstnanosti, začlenění a sociální soudržnosti, k podpoře pracovní mobility a k boji proti změně klimatu a energetické chudobě modernizací bytového fondu;

J.  vzhledem k tomu, že kombinace finanční a hospodářské krize, úsporných opatření, rostoucích cen bydlení a klesajících příjmů domácností vedla ke zvýšení míry nezaměstnanosti a sociálního vyloučení v EU, zejména mezi nejzranitelnějšími skupinami obyvatel, a zvýšila tak zátěž kladenou na služby sociální péče; konstatuje, že ačkoli má veřejné financování sociálního bydlení významný stabilizační účinek, stalo se v některých členských státech obětí nedávno přijatých úsporných finančních opatření;

K.  vzhledem k tomu, že hospodářská a sociální krize má přímý negativní dopad na činnost v odvětví výstavby a modernizace budov a na jeho finanční podporu, přičemž sociální bydlení je zasaženo zvláště tvrdě z důvodu splasknutí realitních bublin, omezení poskytování úvěrů, pozdních plateb a prudkého poklesu počtu nových veřejných zakázek; vzhledem k tomu, že odvětví stavebnictví může být hnací silou úsilí o nalezení udržitelného a inkluzivního východiska z krize a o řešení výzev spojených s klimatem a energetikou;

L.  vzhledem k tomu, že úsporná opatření a fiskální konsolidaci musí provázet celková investiční strategie na podporu udržitelného růstu podporujícího začlenění a plnění cílů strategie Evropa 2020, a to i v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení;

M.  vzhledem k tomu, že bydlení je základní potřebou, v souvislosti s níž členské státy na základě vlastní politické volby stanovují minimální normy obyvatelnosti a pohodlí, specifické předpisy v oblasti územního plánování a výstavby a maximální procentní podíly z příjmu, jakož i určitý regulační růst cen bydlení i mechanismy pro poskytování sociální pomoci nebo daňové podpory s cílem pomoci uhradit nejvyšší položku ve výdajích domácnosti;

N.  vzhledem k tomu, že s ohledem na závažný hospodářský, sociální a dlouhodobý dopad, který měla krize nejen na hospodářský růst, míru nezaměstnanosti a chudoby a sociálního vyloučení, ale i na přístup k bydlení a výši investic do sociálního bydlení v členských státech, je třeba, aby členské státy a Unie neprodleně přijaly potřebná opatření s cílem zajistit přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení; vzhledem k tomu, že prudký nárůst nákladů na bydlení (ceny pozemků, nákup a pronájem nemovitostí, ceny energií), které dnes představují hlavní výdaj evropských domácností, je zdrojem nestability a obav, a je třeba, aby mu byl přisouzen patřičný význam; vzhledem k tomu, že vezmeme-li v úvahu, že se v v zemích EU-27 prudce zvýšila průměrná míra nezaměstnanosti, a to až na 10,9 % (leden 2013), a že evropské obyvatelstvo zároveň stárne, existuje značné riziko prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými a rostoucí míry sociálního vyloučení a bezdomovectví, což se týká již 80 milionů Evropanů vystavených riziku chudoby;

O.  vzhledem k tomu, že Romové často žijí ve velmi odloučených oblastech, kde je přístup k sociálním a zdravotnickým službám problematický;

P.  vzhledem k tomu, že existuje jasná souvislost mezi nekvalitním bydlením a špatným zdravotním stavem – s hypotečním zadlužením souvisí zhoršování psychického zdraví, se stísněností souvisejí psychické problémy, tuberkulóza, infekční onemocnění dýchacích cest, vyšší pravděpodobnost požárů a nehod v domácnosti, bydlení v nevyhovujících bytových podmínkách nepříznivě ovlivňuje zdraví a bezpečnost a zvyšuje pravděpodobnost nehod v domácnosti, život v hlučném prostředí souvisí s častější hypertenzí a vyšším krevním tlakem; a vzhledem k tomu, že bytový nedostatek je zdrojem stresu a zátěže, které negativně působí na kvalitu života, zdraví a blahobyt;

Q.  vzhledem k tomu, že nedostatek možností cenově dostupného a uzpůsobeného sociálního bydlení postihuje zejména ženy, z nichž 24.5 % bylo v roce 2010 ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, a to především ženy s nízkými příjmy, svobodné matky, ženy se špatně placeným zaměstnáním, ženy z řad přistěhovalců, vdovy s vyživovanými dětmi a ženy, které jsou oběťmi domácího násilí, jakož i rodiny žen samoživitelek s dětmi, mladé rodiny, početné rodiny, studenty, mladé lidi na začátku kariéry, mladé nezaměstnané páry, osoby se zdravotním postižením, osoby trpící fyzickým či psychickým onemocněním, lidi z marginalizovaných komunit, včetně Romů, a starší lidi; vzhledem k tomu, že tyto skupiny jsou obzvláště ohroženy bezdomovectvím a často se stěhují do podřadných bytových jednotek nabízených soukromým trhem, jež značně zvyšují riziko zdravotních problémů; vzhledem k tomu, že tyto skupiny lidí často hledají alternativní řešení v podobě sestěhování se s rodinou, přáteli nebo známými, což znemožňuje patřičnou analýzu a transparentní dokumentaci týkající se lidí bez domova;

R.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize v kombinaci s vysokými cenami na trhu s bydlením snižuje schopnost žen rozvést se nebo ukončit soužití, což omezuje jejich svobodu a více je vystavuje genderově podmíněnému domácímu násilí;

S.  vzhledem k tomu, že cenově dostupné bydlení v nájemních bytech je nezbytným předpokladem toho, aby mladí lidé mohli využívat možností odborné přípravy, vysokoškolského studia, stáží či zaměstnání;

T.  vzhledem k tomu, že členské státy rovněž zajišťují vymezení a uspořádání souběžné nabídky sociálního bydlení k nabídce, jež na trhu existuje; vzhledem k tomu, že sociální bydlení je dostupné za specifických podmínek, přičemž tuto nabídku zajišťují neziskové subjekty založené právě pro tento účel; vzhledem k tomu, že 25 milionů evropských domácností bydlí v sociálních bytech, jejichž podmínky související s regionálním a místním plánováním, přístupem a cenami jsou přímo stanoveny veřejnými orgány členských států; vzhledem k tomu, že tato souběžná nabídka bydlení přispívá zejména ke zmírnění cyklického vývoje cen nemovitostí a fenoménu bublin na trhu s nemovitostmi, a to díky své stabilitě a regulaci cen;

Podpora sociální a hospodářské úlohy sociálního bydlení

1.  poznamenává, že v důsledku stávající hospodářské a sociální krize je trh sám o sobě stále méně schopen uspokojit potřebu cenově dostupného bydlení, zejména v hustě osídlených městských oblastech, a že rostoucí ceny bydlení a energií zvyšují riziko onemocnění, chudoby a sociálního vyloučení; bere na vědomí skutečnost, že v několika členských státech dochází k vyššímu počtu případů vystěhování a zabavování majetku ze strany bank; naléhavě vyzývá k přijetí opatření v reakci na tyto problémy; je znepokojen přímým i nepřímým dopadem některých úsporných opatření v kontextu stávající sociální a hospodářské krize, jako jsou škrty příspěvků na bydlení a na sociální služby, zdanění poskytovatelů sociálního bydlení, rušení nových bytových projektů a rozprodávání částí státních bytových fondů, v jejichž důsledku by mohl vzniknout ještě horší bludný kruh dlouhodobého sociálního vyloučení a segregace;

2.  připomíná, že politiky sociálního bydlení hrají významnou úlohu v boji proti dětské chudobě, neboť odstraňují chudobu rodin a brání mezigeneračnímu přenosu socioekonomických znevýhodnění; konstatuje, že v důsledku sociodemografických změn ve struktuře rodin a přibývajícího počtu nestálých a nejistých pracovních míst narůstá potřeba cenově dostupného bydlení i v sociálně integrovaných skupinách obyvatelstva;

3.  naléhavě vyzývá k dodržování článku 14 protokolu 26 SFEU, podle nějž mohou veřejné orgány svobodně určit uspořádání, financování a cílovou skupinu sociálního bydlení, a to s cílem uspokojit potřeby místních obyvatel a zajistit vysokou úroveň kvality, bezpečnosti, cenové dostupnosti, rovného zacházení a prosazování práv uživatelů; domnívá se, že taková pravomoc představuje pro veřejné orgány prostředek, jak reagovat na oslabení trhu, a zajistit tak všeobecný přístup k důstojnému bydlení za dostupnou cenu v souladu s články 16, 30 a 31 Evropské sociální charty;

Evropská politika sociálního bydlení

4.  připomíná Komisi, členským státům a místním a regionálním orgánům, že výdaje v oblasti sociálního a cenově dostupného bydlení jsou v souladu se základními právy, umožňují reagovat na naléhavou sociální situaci a jako strategické sociální investice trvale přispívají k tvorbě nepřemístitelných pracovních míst na místní úrovni, ke stabilizaci hospodářství, neboť předcházejí vzniku bublin na trhu s nemovitostmi a nadměrnému zadlužování domácností, k podpoře mobility pracovní síly, k boji proti změně klimatu, k boji s energetickou chudobou a ke zmírňování zdravotních problémů vzniklých v důsledku stísněnosti a špatných životních podmínek; trvá proto na tom, že sociální bydlení by nemělo být považováno za výdaj, který je třeba omezit, ale za investici, která se v dlouhodobém horizontu vyplatí, neboť přinese lepší zdraví, sociální pohodu a přístup na trh práce a lidem, zejména těm starším, umožní žít nezávislý život;

5.  žádá Komisi, aby stanovila rámec evropské politiky sociálního bydlení tak, aby zajistila soudržnost různých nástrojů politik, jež v této věci EU uplatňuje (státní podpora, strukturální fondy, energetická politika, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, zdravotnictví);

6.  žádá Komisi, aby na základě výměny osvědčených postupů a zkušeností mezi členskými státy a při zohlednění skutečnosti, že sociální bydlení je v členských státech, regionech a místních komunitách vnímáno a řízeno různými způsoby (často z důvodu flexibility při stanovování priorit), vypracovala jednoznačnou definici sociálního bydlení;

7.  zdůrazňuje, že investice do sociálního bydlení tvoří součást širšího politického úsilí, jehož účelem je organizovat a financovat nabídku veřejných sociálních a zdravotních služeb a služeb v oblasti vzdělávání s cílem zaručit účinné uplatňování základních sociálních práv a reagovat na vývoj sociálních potřeb a na neustálé proměny hospodářských cyklů;

8.  zdůrazňuje nutnost sledování sociálních investic v rámci Paktu o sociálních investicích vytvořeného po vzoru Paktu euro plus, jehož cílem je posílit správu ekonomických záležitostí a rozpočtovou správu Unie a zajistit investice do sociálního bydlení; zdůrazňuje také, že je třeba stanovit cíle sociálních investic, jimiž by se byly členské státy povinny řídit, aby byly schopny splnit cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a v sociální oblasti; vítá závěry Evropské rady z prosince 2012, v nichž se zdůrazňuje, že „při plném respektování Paktu o stabilitě a růstu lze v rámci jeho preventivní složky využít možností, které nabízí stávající fiskální rámec EU, pokud jde o dosažení rovnováhy mezi potřebou produktivních veřejných investic a cíli v oblasti fiskální kázně“, čímž se potvrzuje oprávněnost tohoto návrhu; vyzývá Komisi, aby tyto sociální investice důkladněji sledovala za pomoci srovnávací tabulky ukazatelů, která bude znázorňovat investice uskutečněné členskými státy a na úrovni Unie a v případě investic do sociálního bydlení ukazovat souvislost s tím, jaký byl v jednotlivých členských státech vývoj nákladů na bydlení a počet čekatelů na byt; dále vyzývá členské státy, aby ratifikovaly revidovanou Evropskou sociální chartu, a to se zvláštním zřetelem na článek 31;

9.  zastává názor, že organizace uživatelů bytů a nájemníků by se měly podílet na určování podoby strategií v oblasti bydlení, které budou prováděny členskými státy;

10.  zdůrazňuje, že Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a výzkumný rámcový program by měly podporovat sociální inovace s cílem analyzovat nové politiky zaměřující se na zlepšování přístupu k bydlení a snižování počtu osob bez domova;

11.  vítá návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady (COM(2011)0142) ze dne 31. března 2011, jehož cílem je stanovit rámec pro smlouvy o úvěru na bydlení, a omezit tak nadměrné zadlužování domácností; žádá, aby ustanovení EU v oblasti hypoték zahrnovala osvědčené postupy, které jsou v maximální možné míře příznivé pro uživatele; naléhavě vyzývá k tomu, aby do nich byly začleněny postupy umožňující osobám a rodinám nacházejícím se v platební neschopnosti sjednání nových podmínek a nového splátkového kalendáře; vyzývá členské státy, aby zabránily vyžadování dalšího splácení hypotečních úvěrů od domácností, které již byly vystěhovány; vyzývá Komisi a členské státy, aby začaly řešit tíživou sociální situaci osob, které byly nejvíce postiženy hospodářskou krizí a nezaměstnaností a jsou nyní vystěhovávány a připravovány o své domovy; připomíná také, že k tomu dochází v kontextu rozsáhlé podpory poskytované z veřejných prostředků na ozdravení evropského finančního systému; vyzývá členské státy, aby usilovaly o alternativní řešení vystěhovávání;

12.  žádá Komisi, aby v případě, že reformy členských států ohrožují investice do sociálního a cenově dostupného bydlení, na to členské státy ve svých konkrétních doporučeních pro jednotlivé země upozornila a aby nevydávala doporučení týkající se velikosti sektoru sociálního bydlení v jednotlivých členských státech; kritizuje skutečnost, že některé členské státy v rámci programů konsolidace rozpočtu a v souladu s konkrétními doporučení Komise týkajícími se opatření v oblasti trhu s bydlením omezily kapacitu tohoto sektoru zdaněním poskytovatelů sociálního bydlení; dále je znepokojen restriktivní definicí sociálního bydlení stanovenou Komisí v rámci politiky hospodářské soutěže, která se zaměřuje pouze na znevýhodněné skupiny;

13.  vyzývá Radu, aby nejméně jednou ročně svolala zasedání ministrů členských států, do jejichž resortu spadá bydlení, aby jednali o dopadech jednotlivých opatření EU v oblasti bytové politiky a zajistili, aby se na úrovni EU účinnějším způsobem řešily hospodářské, sociální a environmentální aspekty oblasti bydlení, a to za účasti zainteresovaných subjektů, jakými jsou organizace sociálního bydlení, sdružení zastupující nájemníky a sdružení usilující o usnadnění přístupu k bydlení;

14.  konstatuje, že definice sociálního bydlení a příjemců by měla být výsledkem procesu demokratické diskuse, aby mohly být zohledněny různé tradice členských států;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby otázce přístupu k bydlení a souvisejícím službám začaly přisuzovat významnější místo v rámci strategie sociální ochrany a sociálního začleňování a ve všech iniciativách zaměřujících se na omezování bezdomovectví a vyloučení spojeného s bydlením, a to na základě ukazatelů, které jsou členským státům společné, a aby podporovaly výměnu osvědčených postupů v souvislosti s účinným uplatňováním práva na bydlení;

16.  vybízí členské státy, aby zintenzívnily své úsilí o začlenění investic v oblasti sociálního bydlení mezi své střednědobé a dlouhodobé rozpočtové cíle, jakož i do svých národních programů reforem a strategických os jejich smlouvy o partnerství na období 2014–2020; vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby účinněji dohlížely na provádění a uskutečňování sociálních cílů strategie Evropa 2020;

17.  konstatuje, že politiky a programy bydlení musí být vytvářeny na základě konzultací s ženami s nízkými příjmy a z různých sociálních prostředí, aby se zjistilo, jaké politiky nejlépe odpovídají potřebám žen;

Podpora investic ve prospěch místní zaměstnanosti a zelené ekonomiky

18.  zdůrazňuje ekonomickou proticyklickou úlohu sektoru bydlení, zvláště pak bydlení sociálního, spočívající v tom, že snižuje energetickou závislost, podporuje odvětví stavebnictví a rekonstrukce a tím i udržitelnou a nepřemístitelnou místní zaměstnanost, zejména díky tomu, že v tomto odvětví je vysoký podíl lidské práce, a dále v tom, že rozvíjí v místní ekonomice ekologická odvětví, a nakonec stimuluje celé hospodářství; je přesvědčen, že investice do sociálního bydlení by tedy neměly být chápány pouze jako výdaje, ale také jako produktivní investice; vybízí rovněž členské státy, aby zahájily dialog s odvětvím stavebnictví s cílem vytvořit pro sociální bydlení lepší obchodní prostředí a lepší regulaci se zvláštním ohledem na vytyčení cílů bytové výstavby, stanovení způsobů krytí nákladů na budování infrastruktury a zajištění stavebních pozemků;

19.  zdůrazňuje přidanou hodnotu pro místní zaměstnanost a značný pákový efekt v oblasti investic vzniklých přímým působením strukturálních fondů v odvětví sociálního bydlení v období 2007–2013;

20.  je toho názoru, že objem prostředků, které mají být v průběhu víceletého finančního rámce pro období 2014–2020 přiděleny Fondu soudržnosti, by neměl být menší než objem prostředků v současném víceletém finančním rámci, aby byly zaručeny dostatečné finanční zdroje pro Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), zejména pro investiční prioritu nazvanou „podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě: podpora materiální a hospodářské obnovy zanedbaných městských a venkovských komunit“;

21.  uznává, že mnohé členské státy již mají účinnou politiku sociálního bydlení, a domnívá se, že úloha EU by v této souvislosti měla spočívat v usnadňování výměny osvědčených postupů mezi různými členskými státy;

22.  bere na vědomí návrhy legislativního balíčku právních předpisů upravujících politiku soudržnosti v období 2014–2020 předložené Komisí; vyjadřuje podporu tomu, aby se jako způsobilé pro financování ze strukturálních fondů v období 2014–2020 upřednostňovaly investice v oblasti energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie v sociálním a cenově dostupném bydlení, integrované projekty udržitelného městského a územního rozvoje, rovný přístup marginalizovaných společenství k bydlení a podpora subjektů působících v oblasti sociální a solidární ekonomiky, jako jsou například nezisková bytová družstva a podniky;

23.  vyzývá členské státy a všechny zúčastněné strany, aby v národních programech reforem a při stanovování strategických priorit partnerských dohod v období 2014–2020 přisoudily čelní úlohu investicím do sociálního a cenově dostupného bydlení a posílení odvětví neziskového bydlení a aby ve svých opatřeních plánovaných v oblasti bydlení zohlednily i národní strategie pro začleňování Romů;

24.  vybízí členské státy, aby pro usnadnění zajišťování sociálního bydlení využívaly ve větší míře nástrojů soukromého práva, jako jsou smlouvy o dlouhodobém pronájmu, které umožňují stavět i bez kupování pozemků, či smlouvy o užívání pro účely sociálního bydlení, které dotyčné osobě umožňují zůstat vlastníkem;

25.  zdůrazňuje, že nemovitosti využívané k bydlení či komerčním účelům představují 40 % konečné spotřeby energie a celkového množství evropských emisí CO2 a že ekologicky udržitelná výstavba vede ke snižování stavebních nákladů a potřebného času, velmi výraznému omezení dopadů na životní prostředí a snížení spotřeby energie, a v důsledku toho i snížení nákladů na správu bydlení;

26.  podporuje dostatečný rozpočet pro víceletý finanční rámec 2014–2020, v němž je politika soudržnosti hnací silou obnovy; podporuje závěry evropského paktu pro růst a zaměstnanost, v nichž jsou členské státy vyzvány, aby usnadnily a zrychlily přerozdělení nevyužitých prostředků ze strukturálních fondů do projektů na zvýšení energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů v programovém období 2007–2013; domnívá se, že odvětví sociálního bydlení by mělo mít z tohoto přerozdělení užitek;

27.  vyzývá členské státy, jejich správní orgány a Komisi, aby zahrnuly subjekty působící v oblasti bydlení, sdružení zastupující uživatele bytů a sdružení zasazující se o dostupnější bydlení mezi své nejbližší partnery, s nimiž spolupracují na sestavování, monitorování a hodnocení dohod o partnerství a operačních programů; podtrhuje užitečnost nových integrovaných nástrojů rozvoje (strategie pro místní rozvoj se zapojením místních komunit a integrované územní investice) pro integrované strategie na podporu bydlení, ve kterých by měly mít hlavní roli organizace sociálního bydlení a jeho uživatelé; je přesvědčen, že strukturální fondy a Fond soudržnosti musí účinně využívat zásadu partnerství i zásady víceúrovňové správy a že členské státy musí být vybízeny ke spolupráci s místními a regionálními orgány při stanovování priorit a rozhodování o tom, jak by se prostředky z fondů měly využívat; domnívá se, že větší součinnost mezi strukturálními fondy a Fondem soudržnosti by mohla přispět k udržitelnému rozvoji znevýhodněných nebo venkovských oblastí, zabránit jejich izolaci a vybydlování, a zamezit tak negativním účinkům sociální segregace a podpořit různorodost, sociální soudržnost a rovnost žen a mužů;

28.  vyzývá členské státy, aby s cílem stimulovat vysoce kvalitní výstavbu a renovaci sociálního a cenově dostupného bydlení posílily nebo vytvořily zvláštní mechanismy financování a aby koordinovaně podpořily návrat ke grantům programu Horizont 2020 a k používání finančních nástrojů a programů technické pomoci nabízených strukturálními fondy, Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj, Rozvojovou bankou Rady Evropy a Evropským fondem pro energetickou účinnost; dále vyzývá členské státy, aby hledaly způsoby uplatňování upraveného nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR) s cílem poskytovat bydlení marginalizovaným skupinám obyvatel;

29.  vyzývá Evropskou investiční banku, aby v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány vyhradila ve svých investičních prioritách významnější místo sociálnímu a cenově dostupnému bydlení, zejména pokud se jedná o investice v členských státech, kde neexistuje státní banka na podporu bydlení, a aby stanovila příznivější podmínky poskytovaných úvěrů; vyzývá rovněž Evropskou investiční banku, aby určila, v jakém rozsahu je možné používat projektové dluhopisy coby nástroje financování sociálních infrastruktur, jako je bydlení, a aby dříve, než projekt prodlouží, zohlednila hodnocení zkušební fáze;

30.  naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly činnost bytových družstev, která představují cennou možnost, jak získat za dostupnou cenu první bydlení; zdůrazňuje, že družstva navíc představují účinný nástroj podpory iniciativ pro obnovu měst, neboť vytvářejí součinnost s místními komunitami a brání odlivu obyvatel z měst;

31.  vybízí Komisi, aby poskytla členským státům další možné zdroje financování výstavby a rekonstrukce sociálního bytového fondu jako sociálních investic, dále aby členské státy a regionální a místní orgány vybízela k efektivnímu využívání dostupných evropských zdrojů a aby zachovala sníženou sazbu DPH pro tyto investice s ohledem na vysoký podíl lidské práce v tomto odvětví a na jejich velmi malý dopad na přeshraniční obchod v rámci Společenství; naléhavě žádá, aby se v oblasti sociálního bydlení zvážila možnost použití stejné sazby DPH, jaká se vztahuje na výrobky základní potřeby; členské státy vybízí, aby s cílem usnadnit přístup k pozemkům a podpořit výstavbu a rekonstrukci sociálního bydlení mobilizovaly soukromé úspory;

32.  vybízí k uplatňování integrovaných modelů spolupráce, na nichž se společně podílejí vedoucí projektů, poskytovatelé sociálního bydlení a stavební podniky a jejichž cílem je podpora zateplování a výstavby energeticky nenáročných sociálních bytů;

33.  vítá sdělení Komise ze dne 31. července 2012 o strategii pro udržitelnou konkurenceschopnost odvětví stavebnictví a jeho podniků (COM(2012)0433); je toho názoru, že kromě daňových pobídek a finanční podpory pro zvýšení konkurenceschopnosti a inovací v tomto odvětví je nutné přijmout také opatření pro zvýšení úrovně kvalifikace pracovní síly, aby bylo možné čelit výzvám spojeným s budováním Evropy schopné účinného využívání zdrojů a nízkouhlíkového hospodářství a s plněním cílů stanovených směrnicí o energetické účinnosti (2012/27/EU)(39) a směrnicí o energetické náročnosti budov (2010/31/EU)(40);

34.  vyzývá Komisi k užší spolupráci s členskými státy a příslušnými místními orgány s cílem stanovit střednědobé a dlouhodobé předpovědi toho, jaké kvalifikace budou na trhu práce potřebné; vyzývá příslušné zúčastněné strany, aby monitorovaly vývoj zaměstnanosti s cílem dosáhnout větší uplatnitelnosti základní profesní přípravy a celoživotního vzdělávání; žádá členské státy a příslušné místní orgány, aby urychleně přizpůsobily své systémy vzdělávání a odborné přípravy, včetně profesního vzdělávání a přípravy, tak aby do nich byl začleněn pojem udržitelného hospodářství, a dále aby zajistily, že kvalifikační programy budou zlepšovat přístup mladých k novým „zeleným“ pracovním místům a „zeleným“ odvětvím; zdůrazňuje, že podpora zelených pracovních míst může vytvořit kvalitní a udržitelné pracovní příležitosti, napomáhat v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a zajistit podpůrné služby v oblasti zaměstnanosti;

35.  konstatuje, že toto zelené odvětví může nabízet celou řadu různých pracovních příležitostí, počínaje místy základní úrovně pro pracovníky s nižší kvalifikací a konče zaměstnáním v odvětví, která vyžadují vysokou kvalifikaci a odborné znalosti; v tomto ohledu:

36.  vítá balíček opatření pro sociální investice, v němž Komise členským státům nabízí orientační doporučení, jak uskutečňovat účinnější a účelnější sociální politiku zaměřenou na růst a soudržnost;

37.  konstatuje, že investice do sociálního bydlení tvoří součást širšího politického rámce, jehož účelem je organizovat a financovat nabídku veřejných sociálních a zdravotních služeb a služeb v oblasti vzdělávání s cílem umožnit lidem účinně uplatňovat jejich základní sociální práva a reagovat na vývoj sociálních potřeb;

Boj proti chudobě a podpora začlenění a sociální soudržnosti

38.  zdůrazňuje, že uznání a dodržování práva na bydlení je podmínkou pro dodržování ostatních základních práv, včetně práv politických a sociálních; připomíná, že jsou to členské státy a jejich příslušné veřejné orgány, kdo nese odpovědnost za skutečné naplňování práva na bydlení, a to tím, že prostřednictvím svých politik a programů zlepšují všeobecný přístup k bydlení, zejména pro znevýhodněné osoby, aby byly schopny nabídnout dostatečné množství bytů splňujících podmínky adekvátního, důstojného a zdravého bydlení;žádá Agenturu EU pro základní práva o vypracování studie, která by zhodnotila účinnost a podmínky uplatňování práva na bydlení a pomoc v oblasti bydlení v členských státech se zapojením příslušných zúčastněných stran do procesu;

39.  vyzývá agenturu, aby podporovala výměnu osvědčených postupů pro účinné uplatňování práva na bydlení ve prospěch nejvíce zranitelných a vyloučených skupin obyvatel, včetně osob bez domova; vyzývá Komisi, aby tyto činnosti sledovala v rámci balíčku opatření pro sociální investice;

40.  vyzývá členské státy a Komisi, aby v souvislosti s dodržováním práva na bydlení pro nejvíce zranitelné a marginalizované skupiny obyvatel podporovaly vytváření a propagovaly inovativní výměnu osvědčených postupů, a to se zvláštním zřetelem na boj proti domácímu násilí; s politováním konstatuje, že oběti domácího násilí častěji zůstávají v prostředí, kde mu jsou vystaveny, pokud nejsou schopny si z finančních důvodů najít vhodné bydlení; vyzývá členské státy, aby nabízely integrované sociální služby pro rodiny, které jsou oběťmi domácího násilí;

41.  očekává, že se Komise bude zabývat otázkou, do jaké míry je účinnějším opatřením, pokud jde o poskytování cenově dostupného bydlení pro sociální skupiny, které nejsou schopny uspokojit své bytové potřeby v rámci trhu s bydlením, přímá podpora formou příspěvků na bydlení, nebo naopak nepřímá podpora v podobě sociálního bydlení;

42.  žádá Komisi a nadaci Eurofound, aby v roce 2014 vypracovaly v rámci pracovního programu této agentury na rok 2014 studii týkající se nákladů vznikajících tím, že se neřeší problém neadekvátního bydlení;

43.  se znepokojením konstatuje, že mnohé členské státy v rámci řešení rozpočtové nerovnováhy přistoupily k přerušení projektů, programů a akcí (například poskytování příspěvků na nájemné a dotování hypotečních úrokových sazeb atd.), jejichž cílem bylo vytvářet podmínky pro snadnější získání bydlení, a současně také v době hlubokého hospodářského útlumu nepřiměřeným způsobem zvýšily zdanění nemovitostí, čímž ponechaly velké skupiny obyvatelstva bez prostředků a napospas chudobě a strádání;

44.  vyzývá členské státy, aby v rámci všech politik a programů sociálního bydlení prováděly analýzy sociálního dopadu s důrazem na analýzu na základě pohlaví a typů domácností a zohledňovaly především rozdíly v příjmech mužů a žen a v jejich finančních možnostech; zdůrazňuje, že veškeré statistické údaje musí být rozlišeny podle pohlaví a typů domácností a že je zapotřebí dalších průzkumů s cílem přesně zjistit, jak lze jednotlivce a skupiny ve zranitelné situaci, jako např. ženy (s ohledem na mnohostrannou úlohu matek samoživitelek a žen, které se starají o rodinné příslušníky a o zdravotně postižené osoby), rodiny, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a seniory podporovat prostřednictvím politiky bydlení;

45.  doporučuje členským státům a jejich místním a regionálním orgánům, aby vypracovaly integrované politiky na podporu sociálního začlenění a pro zaručení přístupu k důstojnému, zdravému a cenově dostupnému bydlení pro všechny; navrhuje, aby součástí těchto politik byla následující opatření:

46.  žádá členské státy, aby zajistily, že si všichni občané budou moci dovolit bydlení, a to tak, že zvyšování nájemného bude založeno na objektivním systému zaručujícím přiměřené zvyšování cen nemovitostí, a tím, že daňová politika bude upravena tak, aby se omezily možnosti spekulací;

47.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně začala uplatňovat usnesení Evropského parlamentu o strategii Evropské unie v oblasti bezdomovectví;

48.  zdůrazňuje, že různé podoby bezdomovectví mezi ženami musí být řešeny komplexně a měly by tvořit nedílnou součást všech politických rámců EU; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby prováděly systematická posouzení dopadu z hlediska pohlaví a monitorovaly zvláštní situaci a potřeby žen bez domova, aby podporovaly projekty žití v asistovaném prostředí a výstavbu cenově dostupného, uzpůsobeného a energeticky účinného bydlení a aby do programů sociálního bydlení zahrnuly rodiny ze střední třídy, které jsou z nich často vylučovány, vzhledem k tomu, že kvůli hospodářské krizi mohou trpět materiálním nedostatkem stejně jako jiné domácnosti;

49.  vybízí k zavádění integrovaných modelů spolupráce, které spojují sociální a zdravotní služby, asistenční služby pro znevýhodněné osoby, poskytovatele sociálního bydlení a příslušná sdružení v rámci úsilí o pomoc zranitelným osobám, které si hledají, nebo již mají bydlení;

50.  žádá Komisi, členské státy a příslušné orgány, aby uvolnily strukturální fondy na bydlení a ubytování marginalizovaných komunit, zejména formou sociálního bydlení, a učinily tento krok prioritou svých operačních programů; vyzývá proto Komisi a Agenturu pro základní práva, aby na základě společných a transparentních kritérií rozvíjely výměnu osvědčených postupů mezi místními orgány;

51.  doporučuje členským státům a jejich příslušným orgánům, aby s ohledem na zchátralost bytového fondu a s ní související zdravotní rizika, rozmanitost rodinných modelů, stárnutí obyvatelstva, zejména s ohledem starší závislé osoby, které si přejí zůstat ve svém domově, a na zvláštní potřeby zdravotně postižených osob a mladých lidí, především co se týče mobility v místě bydliště a v zaměstnání, investovaly do výstavby a úprav cenově dostupných sociálních bytů; doporučuje pro tyto účely využít v příštím programovém období (2014–2020) strukturální fondy; domnívá se, že opatření sociální podpory při získávání přístupu k bydlení přispívá k tvorbě „bílých“ pracovních míst, která jsou nezbytná s ohledem na schopnost reagovat na současné i budoucí sociální výzvy, jako je stárnutí obyvatelstva; podtrhuje kladnou roli, kterou by v souvislosti s projekty sociální podpory a integrace prostřednictvím bydlení mohly sehrát evropské fondy sociálního podnikání;

52.  vybízí členské státy a jejich regionální a místní orgány, aby na základě analýz předpokládaných bytových potřeb provedly účinná a stimulující opatření, která budou namířena proti dlouhodobému nevyužívání bytů, zejména v problémových oblastech, kde je nutno bojovat proti spekulacím s nemovitostmi, a která tyto byty upraví na sociální bydlení;

53.  zdůrazňuje význam systému hodnocení bydlení z hlediska zdraví a bezpečnosti, který poskytuje posouzení zdravotních rizik spojených s bydlením;

54.  doporučuje členským státům a příslušným orgánům zjednodušit postup žádosti o sociální bydlení a zlepšit spravedlivost, transparentnost a nestrannost přidělování bydlení v souladu s konkrétními sociálními, hospodářskými a kulturními podmínkami v každém členském státě, a to s cílem odstranit veškerou diskriminaci a předcházet vyhýbání se nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva, neboť tento jev vede k posílení územní bytové segregace a k vytváření ghett; podtrhuje v této souvislosti vhodnost opatření, která platí v některých členských státech a mezi něž patří seznam právně vymezených, přesných a transparentních kritérií přidělování bytů, která podporují sociální různorodost, anonymní žádosti o sociální bydlení, zveřejňování informací o volných bytech, zavedení systémů bodování žádostí, jasné oddělení orgánů určujících kritéria a orgánů rozhodujících o přidělování bytů či vhodně zvolený správní přístup k přidělování bytů, který podporuje co nejrozmanitější sociální skladbu;

55.  zdůrazňuje výzvy související s problémem stárnutí obyvatelstva a potřebu zajistit přístup k dostupnému, přiměřenému a důstojnému bydlení pro seniory, jejichž počet v EU narůstá; konstatuje, že ve všech členských státech narůstá chudoba starších osob, a žádá proto, aby v rámci nového evropského inovačního partnerství (EIP) pro aktivní a zdravé stárnutí, které koordinuje výzkum v této oblasti, byla zahrnuta cenově dostupná řešení, která by starším osobám umožňovala zůstávat ve svých domovech co nejdelší dobu; v této souvislosti poznamenává, že zlepšování současné dostupnosti bydlení představuje relevantní způsob, jak snižovat sociální vyloučení prostřednictvím opatření, jejichž cílem je posílit nezávislost dotyčných osob; vyzývá proto členské státy, aby v rámci svých národních reforem zavedly zvláštní položku věnovanou hledání cenově dostupných řešení, která by starším osobám umožnila zůstávat ve svých domovech co možná nejdéle, a vzaly při tom v úvahu, že zlepšování podmínek využívání současného bytového fondu je žádoucí, protože napomáhá tomu, aby lidé zůstávali v místě svého pobytu, a podporou jejich osobní nezávislosti usnadňuje jejich opětovné začleňování do společenského života;

56.  poukazuje na to, že sociální bydlení by mělo být koncipováno tak, aby nedocházelo k vytváření bohatých čtvrtí a ghett; žádá, aby byly vytvořeny finanční pobídky, které by se tam, kde je to potřeba, zaměřovaly na budování komplexů společného a smíšeného soukromého a sociálního bydlení s cílem předcházet sociální segregaci;

57.  přikládá zvláštní důležitost úsilí Evropské unie o podporu znevýhodněných sociálních tříd, zejména pokud jde o zajištění bydlení, přičemž si uvědomuje, že v Evropě, a zejména v zemích, které k EU přistoupily v nedávné době, panuje sociální nerovnováha;

58.  doporučuje, aby členské státy a příslušné orgány podnikly kroky ke zlepšení přístupu k cenově dostupnému bydlení spočívající v rozšíření a zkvalitnění fondu sociálních a cenově dostupných bytů a jejich propojení s komunitní péčí a komunitními sociálními službami, a aby za účelem dosažení tohoto výsledku využily Evropského sociálního fondu a dalších strukturálních fondů;

59.  domnívá se, že sociální bydlení by za předpokladu jeho koordinace s efektivně fungující komunitní péčí a dalšími sociálními službami mělo napomoci posilování osobní schopnosti vést samostatný život, nabízet asistenci sociálně zranitelným či znevýhodněným osobám a umožnit jim tak přejít k nezávislejšímu způsobu životu, kdy se budou méně spoléhat na sociální zabezpečení a mít větší osobní soběstačnost;

60.  vyzývá příslušné veřejné i soukromé orgány, aby do svých osnov odborné přípravy v oblasti inženýrství, architektury, územního plánování a výstavby systematicky zahrnovaly moduly týkající se přístupnosti zastavěného prostředí a designu pro všechny;

61.  vyjadřuje politování nad globálním trendem omezovat poskytování sociálního bydlení a vybízí členské státy, aby do svých programů sociálního bydlení zahrnuly i rodiny ze střední třídy, které z nich bývají často vylučovány, ačkoli stejně jako jiné domácnosti mohou i tyto rodiny trpět v důsledku hospodářské krize materiálním nedostatkem;

62.  domnívá se, že zapojení Unie do podpory integrovaného a udržitelného rozvoje měst, zejména ve prospěch sociálního bydlení, představuje účinný způsob, jak lépe integrovat problematické čtvrtě do okolního městského prostředí a jak bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení; vyzývá proto členské státy a příslušné orgány, aby ve větší míře integrovaně využívaly strukturálních fondů (EFRR, ESF) a obracely se rovněž na EIB a k dalším finančním řešením a aby se zasazovaly o jejich koordinaci a vzájemnou součinnost; je toho názoru, že odpovídající účast uživatelů sociálního bydlení a rozšiřování jejich rozhodovacích pravomocí před zahájením výstavby a renovace sociálních bytů i v jejich průběhu přispívá k posílení jejich začlenění a k sociální soudržnosti;

63.  žádá Komisi o provedení studie o účinnosti modelů investic se sociálním dopadem v oblasti sociálního bydlení, ve které se zaměří na potenciální přínosy strukturálních fondů využívaných, případně též ve spojení s dalšími zdroji financování, jako nástrojů financování investic se sociálním dopadem v oblastech, jako je tvorba místních „zelených“ pracovních míst nebo tvorba pracovních míst pro mladé lidi, a dále v oblasti sociálního začlenění prostřednictvím poskytování bydlení marginalizovaným skupinám společnosti;

64.  s politováním konstatuje, že oběti domácího násilí častěji zůstávají v prostředí, kde mu jsou vystaveny, pokud jsou na pachateli finančně závislé, a nejsou tudíž schopny hledat pro sebe vhodné a samostatné bydlení; žádá proto EU, aby prosazovala politiky zohledňující rovnost žen a mužů, programy a finanční zdroje, které by zvýšily dostupnost bezpečného a cenově přijatelného bydlení pro oběti domácího násilí, a vyzývá členské státy, aby našly cenově dostupná řešení alternativních forem nouzového a dočasného bydlení, aby zvýšily počet chráněných útočišť a rehabilitačních středisek pro oběti a aby rozšířily ostatní související služby jako integrované služby rodinám (např. rodinná centra);

65.  připomíná, že v roce 2009 bylo sedmkrát více svobodných matek než svobodných otců; domnívá se proto, že spolu s dalšími skupinami nebo jedinci ve zranitelné situaci, jako jsou svobodní rodiče, mladé rodiny, početné rodiny, mladí lidé na počátku profesní kariéry, ženy z řad přistěhovalců, osoby se zdravotním postižením a senioři, by svobodné matky měly mít přednost při přidělování sociálního bydlení; konstatuje, že hospodářská krize měla zpočátku větší dopad na muže než na ženy, ovšem jak postupovala, zvyšovala se nezaměstnanost více u žen než u mužů;

Boj proti energetické chudobě

66.  je znepokojen nárůstem energetické chudoby, která se dotýká 50 až 125 milionů Evropanů a která je v zásadě důsledkem spojení nízkých příjmů domácnosti, nekvalitního vytápění a špatné izolace a nepřiměřeně vysokých cen energie;

67.  žádá Komisi, aby přijala sdělení o boji proti energetické chudobě, v němž naléhavě vyzve členské státy, aby definovaly fenomén energetické chudoby na základě společných parametrů, zároveň však přizpůsobily svou definici vlastním vnitrostátním podmínkám; znovu opakuje, že cenová dostupnost bydlení by neměla být chápána pouze z hlediska placení nájemného, ale také z hlediska přidružených účtů za energie; domnívá se nicméně, že energetickou chudobu nelze řešit pouze z hlediska výdajů a ceny energie, protože má také svůj kvalitativní rozměr, který souvisí zejména se spotřebním chováním a zvyklostmi obyvatel;

68.  žádá Komisi a členské státy, aby zaručily, že prohlubování vnitřního trhu s energií budou povinně doprovázet opatření na ochranu zranitelných spotřebitelů;

69.  domnívá se, že právo na přístup k energii je nezbytnou podmínkou důstojného života; vyzývá členské státy, aby upřesnily definici „důstojného bydlení“ a zahrnuly do ní normy energetické účinnosti; vyzývá členské státy, aby bojovaly proti energetické chudobě zejména prostřednictvím veřejných orgánů pro regulaci cen energie, a aby přijaly integrovaná opatření k boji proti energetické chudobě, která jsou založena na místních energetických auditech prováděných v soukromém i veřejném sektoru, přičemž tato opatření zahrnují:

70.  zdůrazňuje, že bytový sektor patří mezi odvětví s možností největších úspor energie; zdůrazňuje, že za předpokladu, že náklady na zvyšování energetické účinnosti bydlení nepřeváží dosažené energetické úspory, opatření týkající se energetické účinnosti by ve střednědobém a dlouhodobém výhledu měla především sloužit k tomu, aby zvýšila kupní sílu domácností a zlepšila kvalitu jejich života; zdůrazňuje, že tato opatření povedou rovněž ke snížení emisí uhlíku a k tvorbě pracovních míst, podpoří místní hospodářství a omezí výdaje na zdravotní péči;

71.  zdůrazňuje zejména potenciální přínosy režimů dotujících instalaci energeticky účinných zařízení na mikrogeneraci energie z obnovitelných zdrojů v jednotkách sociálního bydlení, které umožňují úspory nákladů na energii a umožňují, aby byly výnosy z vyrobené energie spravedlivě rozděleny mezi nájemníky a bytové sdružení či vlastníka, což má za následek nižší účty za energii pro nájemníka a vlastníkovi poskytne dodatečné prostředky pro další renovaci a zlepšování celého bytového fondu;

72.  domnívá se, že opatření pro zvyšování energetické účinnosti, jejichž cílem je boj proti energetické chudobě, přispívají k prevenci zdravotních problémů (například onemocnění dýchacích cest a kardiovaskulárních chorob, alergií, astmatu, potravinových intoxikací či otrav způsobených oxidem uhelnatým, jakož i dopadů na psychické zdraví uživatelů bytu);

73.  opětovně připomíná význam programů zaměřených na zvyšování energetické účinnosti za účelem zlepšování cenové dostupnosti sociálního bydlení a bydlení v soukromém sektoru; zdůrazňuje, že Komise by měla objasnit pokyny týkající se státní podpory ve vztahu k vnitrostátním a evropským fondům v případě těchto renovací a investic a umožnit pružný postup všude tam, kde je možné zajistit, aby pro tyto investice ze strany bytových sdružení a soukromých vlastníků bylo možné využívat nejvhodnějších finančních toků a dosáhnout tak tohoto dvojího, sociálního i environmentálního cíle, aniž by došlo k porušení evropských pravidel hospodářské soutěže;

74.  vítá skutečnost, že opatření na podporu energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů budou v období 2014–2020 způsobilá pro financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti; vybízí členské státy, jejich místní a regionální orgány a všechny přidružené partnery, aby využívali prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti na financování opatření zaměřených na zvyšování energetické účinnosti, zvláště pak v domácnostech nejvíce postižených energetickou chudobou;

75.  zdůrazňuje roli poskytovatelů energie v souvislosti s předcházením sporům a jejich urovnáváním, kde je řešením především instalace inteligentních měřicích zařízení, zřizování oddělení služeb pro zákazníky a zvyšování transparentnosti cen;

76.  vybízí členské státy, aby prostřednictvím informačních kampaní zajišťovaly lepší informovanost domácností o významu odpovědnější spotřeby zdrojů a o podporách, o něž mohou žádat v rámci příslušných opatření sociální podpory, a aby zahajovaly vzdělávací kampaně, jejichž prostřednictvím by především odborní pracovníci působící v sociální oblasti byli blíže seznamováni s problematikou energetické chudoby;

77.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní databáze týkající se energetické chudoby;

o
o   o

78.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 1. (2) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12. (3) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 33. (4) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 8. (5) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25. (6) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 41. (7) Přijaté texty, P7_TA(2011)0495. (8) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 12. (9) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (10) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 1. (11) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1. (12) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 66. (13) Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1. (14) Přijaté texty, P7_TA(2011)0494. (15) http://ec.europa.eu/social/main/jsp?cat/d=738€largId=en€pubId=7315. (16) http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/3-08022012-BP/EN/3-08022012-BP-EN.PDF. (17) http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef1264.htm. (18) http://www.eurofound.europa.eu/pubdocs/2011/891/en/1/EF11891EN.pdf. (19) http://www.eurofound.europa.eu/pubdocs/2012/02/en/1/EFI20EN.pdf. (20) Úř. věst. L 7, 11.1.2012, s. 3. (21) http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=135024&pageIndex =0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1202581). (22) Úř. věst. L 298, 7.11.2008, s. 20. (23) Rada EU, 3053. zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, Brusel, 6. prosince 2010. (24) Zpráva Výboru pro sociální ochranu předložená Radě, Rada EU, 6624/11 ADD 1 SOC 135 ECOFIN 76 SAN 30, 18. února 2011. (25) Zpráva Výboru pro sociální ochranu předložená Radě, Rada EU, 6500/10 SOC 115 ECOFIN 101, FSTR 8 EDUC 31 SAN 31, 15.února.2010. (26) EESC, 597/2012-TEN/484, 13. prosince 2012. (27) CoR 71/2011 final, ECOS-V/014 https://toad.cor.europa.eu/CORWorkInProgress.aspx. (28) Přijaté texty, P7_TA(2012)0419. (29) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 57. (30) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 120. (31) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 116. (32) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 19. (33) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 65. (34) Úř. věst. C 76 E, 27.3.2008, s. 124. (35) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 101. (36) Úř. věst. C 259 E, 29.10.2009, s. 19. (37) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 139. (38) http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlFiles/eFI264.htm. (39) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1. (40) Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o mobilitě žen ve vzdělávání a profesní mobilitě žen v EU (2013/2009(INI))

P7_TA(2013)0247 A7-0164/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na články 2 a 3 této smlouvy,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na články 8, 45, 165 a 166 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na články 21, 23 a 25,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie rovnosti žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. června 2010 nazvané „Nový impuls pro evropskou spolupráci v oblasti odborného vzdělávání na podporu strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0296),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o podpoře mobility pracovníků v Evropské unii(2),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0164/2013),

A.  vzhledem k tomu, že právo žít a pracovat v jiné zemi Evropské unie je jednou ze základních svobod Unie, která je evropským občanům zaručena Smlouvou o Evropské unii, a vzhledem k tomu, že mobilita je vícerozměrný jev, který má hospodářské, sociální a rodinné souvislosti;

B.  vzhledem k tomu, že mobilita zaměstnanců a mobilita ve vzdělávání podporuje pocit ztotožnění s evropským občanstvím a že v Evropě rovněž funguje jako jeden z principů vytváření soudržnosti a solidarity na evropské úrovni;

C.  vzhledem k tomu, že program Erasmus, který od roku 1987 umožnil více než 2,2 milionům občanů Evropské unie studovat v zahraničí, může velmi pozitivním způsobem přispět k přeshraniční mobilitě pracovníků i po dokončení jejich vzdělávání, a vzhledem k tomu, že vyšší vzdělání a širší odborná příprava u žen zvyšuje mobilitu;

D.  vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize měla negativní dopad na trh práce EU, zejména co se týče míry zaměstnanosti, možnosti volného pohybu a volby zaměstnání na základě vzdělání a odborné kvalifikace, přičemž ženy jsou jednou z nejhůře postižených skupin;

E.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších dostupných údajů dosahuje míra nezaměstnanosti žen v Evropské unii 10,7 % (u žen do 25 let 22,7 %);

F.  vzhledem k tomu, že pro Evropskou unii představuje profesní mobilita strategický cíl, jelikož posiluje účinnost jednotného trhu a přispívá k rozšiřování odborné způsobilosti a ke zvyšování zaměstnanosti, což jsou základní prvky hospodářského a sociálního pokroku;

G.  vzhledem k tomu, že existují značné rozdíly mezi ženami a muži, co se týče mobility zaměstnanců v EU – muži se stěhují za zaměstnáním nebo při přechodu do jiného zaměstnání mnohem častěji než ženy (44 % oproti 27 %), zatímco kariéra žen je častěji přerušena tím, že se stěhují do vzdálených míst, aby následovaly svého partnera;

H.  vzhledem k tomu, že hlavními překážkami profesionální mobility žen je segregace žen a mužů na trhu práce, nevhodné pracovní podmínky, rozdíly v odměňování mezi muži a ženami, nedostatek opatření na sladění rodinného a pracovního života, přetrvávající stereotypy a riziko diskriminace na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že faktory týkající se rodiny, významné rozdíly mezi rodinnými příspěvky v různých členských státech, sociálními sítěmi, zařízeními péče o děti a jiné závislé osoby – zejména chybějící nebo nedostatečné sítě veřejných zařízení denní péče, jeslí a veřejných volnočasových center pro děti –, ubytování a místní prostředí představují překážky, které společně s dalšími (jazyk, neznalost práv) ženám brání při uplatňování jejich práva na volný pohyb, pobyt a práci v celé Evropě;

I.  vzhledem k tomu, že ženy jsou častěji než muži po celý život vystaveny sociálním rizikům, což vede k prohloubení feminizace chudoby; vzhledem k tomu, že nejnovější odhady ukazují, že platy žen v EU jsou v průměru o 16,4 % nižší než platy mužů a že existují významné rozdíly mezi členskými státy, kde se rozdíl v odměňování v průměru pohybuje od 1,9 % do 27,6 %(3);

J.  vzhledem k tomu, že k lepšímu začlenění žen na trhu práce jsou nezbytná vícerozměrná politická opatření zahrnující celoživotní učení, slaďování profesního, rodinného a osobního života (zejména v případě samoživitelek), boj s nejistými pracovními podmínkami a podpora práce, při níž lze plně uplatnit příslušná práva, veřejný systém zdravotní péče, veřejný systém sociálního zabezpečení a přizpůsobené postupy organizace pracovní doby na žádost žen;

K.  vzhledem k tomu, že vysoce kvalitní vzdělání poskytuje ženám lepší pracovní příležitosti, kvalitnější dovednosti a klíčové kompetence v příslušném odvětví; vzhledem k tomu, že také usnadní jejich zapojení do společenského života a kulturních činností a zajistí jim větší uznání na trhu práce;

L.  vzhledem k tomu, že mobilita ve vzdělávání napomáhá profesní mobilitě a rozšiřuje příležitosti na trhu práce a musí být dostupná všem, včetně žen s nízkou kvalifikací;

1.  zdůrazňuje, že je třeba zvyšovat povědomí o situaci žen všech věkových skupin v souvislosti s politikami EU v oblasti vzdělávání, sociálního začleňování, prostředků ke slaďování rodinného a pracovního života, migrace a zaměstnanosti, chudoby i zdravotní péče a chránit ve svých sociálních politikách práva žen, podporovat rovnost a rovné pracovní příležitosti pro muže a ženy, zajistit bezpečné pracovní podmínky, rovný přístup a rovné profesní příležitosti včetně uplatňování totožných kritérií ve výběrových řízeních, více se zaměřovat na situaci žen v rozhodovacím procesu a bojovat proti všem formám diskriminace na trhu práce, jako je profesní segregace nebo mzdová diskriminace, zejména podporou celoživotního vzdělávání i bojem s nejistými pracovními podmínkami, a podporovat práci, při níž lze uplatňovat příslušná práva, pracovní dobu, která je slučitelná s rodinným životem, sítě veřejného zdravotnictví a systém sociálního zabezpečení a přizpůsobené postupy organizace pracovní doby na žádost žen;

2.  zdůrazňuje, že mobilita ve vzdělávání a profesní mobilita má pro Evropskou unii uznávanou přidanou hodnotu; zdůrazňuje, že s ohledem na hospodářskou krizi narůstá potřeba přizpůsobit výběr povolání nabídce na trhu práce a že je pro ženy stále důležitější, aby se při změně povolání lépe přizpůsobovaly požadavkům kladeným v rámci nových pracovních příležitostí;

3.  domnívá se, že podpora mobility ve vzdělávání a profesní mobility žen může přispět k dosažení jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020 zvýšit zaměstnanost žen a mužů ve věku od 20 do 64 let na 75 %, mimo jiné i prostřednictvím většího zapojení mladých lidí, starších pracovníků a pracovníků s nízkou kvalifikací a lepšího začlenění migrantů;

4.  vyzývá členské státy, aby do přípravy svých vnitrostátních strategií a programů reforem zahrnuly opatření, která by zajistila transparentnost a informovanost v oblasti práv žen a práv jejich rodinných příslušníků v rámci mobility;

5.  domnívá se, že profesní mobilita nesmí být na úkor ochrany sociálních práv žen a že je k tomu účelu nutné zaručit zachování a přenos důchodových práv mezi systémy veřejného sociálního zabezpečení různých zemí, avšak zároveň respektovat různorodost důchodových systémů v celé EU;

6.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly a analyzovaly údaje o potížích, rozsahu a struktuře mobility žen, připomínaly a zviditelňovaly výhody profesní mobility na svých vnitřních trzích a výhody mobility ve vzdělávání a profesní mobility v zahraničí; vyzývá Komisi a členské státy, aby sledovaly agentury a organizace nabízející pracovní místa zaměstnancům z jiných členských států a odhalovaly potenciální nezákonné nebo nehlášené zaměstnávání i agentury či organizace, které nabízí fiktivní pracovní místa;

7.  vyzývá členské státy, aby předkládaly zprávy o postavení žen a mužů ve vztahu k profesní mobilitě a aby pamatovaly na ustanovení o prosazování rovného postavení žen a mužů v oblasti profesní mobility při přípravě vnitrostátních politik a při vytváření národních programů reforem (NRP), a to se zvláštním ohledem na plánování a provádění operačních programů na vnitrostátní nebo regionální úrovni financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF) na programové období 2014–2020 a později; připomíná své usnesení ze dne 23. října 2012, v němž podpořil návrh Komise vyčlenit 25 % všech prostředků na politiku soudržnosti na ESF(4);

8.  zdůrazňuje, že bude-li tato otázka specifickým cílem těchto programů nebo se stane zvláštní horizontální prioritou, začnou se ukazovat správné postupy a příslušná opatření přinesou výsledky na regionální nebo místní úrovni;

9.  podotýká, že za účelem podpory zaměstnanosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost přeshraniční spolupráci a výměně osvědčených postupů mezi vzdělávacími institucemi a profesními sdruženími v členských státech, a posilovat tak rovnost a začlenění ve školských systémech;

10.  žádá členské státy, aby zvýšily úsilí a posílily spolupráci se zvláštním zaměřením na přístup k informacím a poradenství v oblasti boje proti obchodování s lidmi provozovanému mezinárodními sítěmi, které lákají pracovníky, především ženy, falešnými sliby pracovních míst, která ve skutečnosti neexistují, přičemž tyto sliby končí sexuálním vykořisťováním a nucenou prací nebo službami (žebrání, otroctví či praktiky jemu podobné, nevolnictví, využívání za účelem trestné činnosti či odebrání orgánů);

11.  podotýká, že mobilita by měla vycházet z rovnosti žen a mužů a boje proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy, původu, náboženského vyznání, věku nebo zdravotního stavu;

12.  poukazuje na to, že ženy, které se stěhují do zahraničí za prací související s péčí o domácnost a o děti nebo o osoby se zdravotním postižením či seniory, jsou často zaměstnávány bez smlouvy nebo pracují nelegálně, a následkem toho nemají žádné právo nebo nárok na sociální zabezpečení, zdravotní péči, přiměřenou penzi nebo jiné výhody v souvislosti s penzijními příspěvky;

13.  vyzývá sociální partnery, členské státy a Komisi, aby podporovaly zlepšování prvků rovnosti žen a mužů v kolektivních smlouvách, mimo jiné i podporou práva na pružnou pracovní dobu, zařízení pro péči o děti, poradenství pro zaměstnankyně, opatření s cílem zvýšit zastoupení žen při kolektivním vyjednávání a vyhodnocováním dopadů kolektivních smluv na ženy;

14.  vyzývá členské státy, aby: sledovaly situaci žen, které se starají o děti a jiné závislé osoby; ženám, které se za takovouto prací stěhují do zahraničí, poskytly dostatek informací o přístupu k legálnímu zaměstnání a vzdělávání v příslušné oblasti, o sociálních právech, zdravotní péči apod.; těmto ženám poskytly poradenství o legálním zaměstnání a varovaly je před možnými nebezpečími nelegálního trhu práce;

15.  zdůrazňuje, že evropské politiky musí rovněž zohledňovat životní a pracovní podmínky žen, které se stěhují za sezónní prací v zemědělství, zejména co se týče jejich potřeb v oblasti vhodného ubytování, sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a zdravotní péče, sladění rodinného a pracovního života a důstojné mzdy; zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti vykořisťování, jemuž je řada těchto žen vystavena;

16.  upozorňuje, že ženám, které se stěhují do zahraničí za prací, jsou často nabízena nejméně kvalifikovaná, nejhůř placená a nejméně prestižní pracovní místa na trhu práce a že se pracovní migrace žen často zaměřuje jen na několik málo povolání, v nichž dominují ženy a která jsou spojována s tradičními genderovými rolemi; vyzývá proto členské státy, aby usilovaly o prosazování přiměřených smluvních opatření a bojovaly s nadměrným využíváním nestandardních pracovních smluv;

17.  vyzývá státy, aby společně hledaly řešení, jimiž lze předejít určitým dopadům profesní mobility v některých členských státech či některých oborech (např. mobilita odborných pracovníků ve zdravotnictví, jimiž jsou většinou ženy) nebo tyto dopady, které mohou nepříznivě ovlivnit lidská práva v členských státech původu, kompenzovat;

18.  domnívá se, že mají-li ženy, které se přestěhují do zahraničí, efektivně těžit z nabytých výsad, je třeba jim umožnit využívání přenosných práv na sociální zabezpečení;

19.  poukazuje na to, že v oblasti rodinných příspěvků a sociálních práv panují mezi členskými státy značné rozdíly a že tyto rozdíly mohou být skutečnou překážkou profesní mobility mužů a žen se závislými rodinnými příslušníky;

20.  vyzývá členské státy, aby zajistily vzájemné uznávání diplomů a profesních kvalifikací a aby zjednodušily postupy uznávání;

21.  poukazuje na to, že v případech, kdy hlavní problém nepředstavuje samotné uznání, ale spíše dlouhodobá povaha procesu vedoucího k uznání, může právě to být příčinou špatného začátku v novém hostitelském prostředí v EU;

22.  vyjadřuje znepokojení nad vysokou mírou „nedostatečného využití intelektuálního potenciálu žen“, tj. nedostatečného využívání kvalifikací mobilních pracovnic, což je zřejmé zejména ve vysoce feminizovaných odvětvích, jako je ošetřovatelství a péče o domácnost;

23.  zdůrazňuje, že je nutné ženám zaručit jasná pravidla, která jim usnadní přístup k vedoucím pozicím, a konstatuje, že stoupající počet žen ve správních radách zvyšuje konkurenceschopnost a produktivitu; vítá proto návrh Komise, který předpokládá, že do roku 2020 bude stanoven minimální podíl žen na nevýkonných pozicích správních rad evropských společností kotovaných na burzách, které mají nejméně 250 zaměstnanců a alespoň 50 milionů EUR ročního obratu, na 40 %;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zdokonalily odhalování a nápravu porušování práv žen na trhu práce a aby takové porušování účinně trestaly, aby poskytovaly ženám žijícím kvůli práci v zahraničí veškeré potřebné informace, včetně informací o dostupnosti pracovních míst a odborného vzdělávání v této oblasti a o sociálních právech a zdravotní péči, a aby poskytovaly bezplatné poradenství týkající se pracovních příležitostí a programů sociálního bydlení;

25.  vyzývá Komisi, aby sledovala, jakým způsobem ženy a muži využívají fondy EU zaměřené na vzdělávání a odbornou přípravu, profesní mobilitu a mobilitu ve vzdělávání a na účast na trhu práce, a pravidelně o tom předkládala zprávy; vyzývá členské státy i Komisi, aby urychleně reagovaly v případě, že využívání nebude vyvážené;

26.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření s cílem odstranit překážky, které ženám brání v profesním a sociálním postupu v zemích, do nichž přenesly své středisko zájmu, které však nejsou zeměmi jejich původu;

27.  připomíná, že ženy, včetně migrujících pracovnic, jsou často oběťmi práce na nedobrovolný částečný úvazek, a to ve větší míře než muži (v roce 2011 činil v Evropské unii podíl osob pracujících na částečný úvazek 32,1 % u žen a 9 % u mužů); žádá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, která budou odrazovat od přijímání pracovníků na částečný úvazek (povinnost zdůvodnit toto rozhodnutí, odnětí některých daňových výhod, apod.) a podpoří práva žen, které nemají jinou možnost než pracovat na částečný úvazek (přednostní zaměstnávání, přídavky v nejisté situaci v případě propuštění, apod.);

28.  naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby posílily politiku EU v oblasti boje proti přímé a nepřímé diskriminaci migrujících pracovníků EU, kteří žijí v jiném členském státě, a to především žen, a proti porušování jejich práv v důsledku jejich nedostatečné znalosti jazyků a právních předpisů platných pro jejich zaměstnávání v hostitelském členském státě;

29.  vyzývá Komisi a členské státy, aby s podporou místních subjektů, sociálních partnerů a vzdělávacích zařízení zvyšovaly povědomí žen o příležitostech, které s sebou nese profesní mobilita, a to zejména pokud jde o osobní rozvoj, plánování kariéry a práva, která mají při přesunu z jednoho členského státu do jiného z profesních důvodů;

30.  vyzývá členské státy, aby zřídily kontaktní místa pro mobilní pracovníky v cizích domácnostech a pro pečovatele, kteří pracují na základě individuálně dohodnutých podmínek, a tím jim umožnily vybudovat síť, která jim zprostředkuje informace o jejich právech, a aby podporovaly nevládní organizace, jež v této oblasti působí;

31.  vybízí členské státy, aby zjednodušily postupy s cílem umožnit místním a regionálním orgánům:

32.  zdůrazňuje škody, které hospodářství i jednotlivcům způsobují rozdíly v odměňování žen a mužů; zdůrazňuje, že rozdíly v odměňování žen a mužů částečně pramení ze skutečnosti, že odvětví, kde jsou ženy nadměrně zastoupeny, často patří mezi odvětví s nižšími platy;

33.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily větší transparentnost mzdových podmínek, především podporou kolektivních smluv, a předcházely tak přetrvávajícím nebo prohlubujícím se rozdílům v odměňování, včetně dopadů na kumulaci důchodů v členském státě původu a v hostitelském členském státě, a podnikly kroky ke snížení rozdílů v odměňování; žádá Komisi, aby navrhla nová opatření s cílem postihovat a účinně snížit rozdíly v odměňování mužů a žen, aby zajistila správné provádění a účinnost směrnice 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(5) a aby provedla přezkum stávajících právních předpisů týkajících se rozdílů v odměňování žen a mužů (směrnice č. 2006/54/ES), jak to požaduje Parlament ve svém usnesení ze dne 13. března 2012; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery vypracovaly vnitrostátní politiky zaměřené na odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů, které se zaměří na integraci žen na trhu práce a podporu rovných příležitostí v oblasti mobility;

34.  zdůrazňuje, že k dobré výchově dětí je nutná sdílená odpovědnost mezi mužem a ženou a celou společností, a vyzývá členské státy, aby pracovníkům, kteří se stěhují s manželkou/manželem nebo partnerkou/partnerem nebo dětmi, poskytly informace o rodinných přídavcích v hostitelském členském státě, o veřejných zařízeních péče o děti a další závislé osoby, o předškolních a školních zařízeních a zdravotních službách a volném přístupu k veřejným službám zaměstnanosti v souladu s platnými vnitrostátními předpisy, a to s cílem pomoci manželům nebo partnerům stěhujícím se do jiného členského státu nalézt pracovní místo; znovu konstatuje, že je nutné zaručit právo na sloučení rodiny;

35.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření v oblasti infrastruktur na podporu mobilních pracovníků s rodinami, a řešily tak přístup ke vzdělání a péči o děti, sociálnímu zabezpečení a komunitním službám; vyzývá vysílající i přijímající členské státy, aby vypracovaly mechanismy pro integraci a opětovné začlenění vysoce mobilních pracovníků s rodinami; zdůrazňuje, že by zaměstnavatelé měli více uznávat hodnotu mezikulturních dovedností, které ženy žijící v zahraničí získaly;

36.  vybízí členské státy, aby bojovaly proti chudobě a sociálnímu vyloučení žen všech věkových skupin; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem předcházet feminizaci chudoby podporou zaměstnanosti a podnikatelského ducha žen, bojem proti rozdílům v odměňování a usnadňováním sladění pracovních a rodinných povinností díky rozvoji zařízení pro péči o děti;

37.  vyzývá členské státy a Komisi, aby věnovaly zvláštní pozornost problému chudoby starších žen způsobenému skutečností, že dostávají nižší důchody, k čemuž rovněž dochází v důsledku doby, kterou během života strávily mimo zaměstnání, aby se mohly starat o děti a další závislé rodinné příslušníky;

38.  vyzývá členské státy, aby zaměstnavatele podněcovaly k zavádění pružnějších pracovních podmínek pro ženy, a to zvláště pro ty, jejichž děti zůstaly v členském státě původu, a tak jim umožnily udržovat reálný fyzický vztah se svými dětmi;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve společnostech a orgánech podporovaly využívání práce na dálku, a to za spravedlivých platových a sociálních podmínek, aby se předešlo tomu, že žena přeruší kariéru kvůli mobilitě svého partnera;

40.  vyzývá členské státy, aby se aktivně podílely na odstraňování překážek mobility pracovníků tím, že budou poskytovat rodinným příslušníkům i partnerům služby, jako jsou kurzy, které jim umožní dlouhodobě se integrovat do nového sociálního a kulturního prostředí, např. jazykové kurzy či kurzy odborného vzdělávání, a zajistí jim tak nezávislost a důstojnost;

41.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se vzdělání a odborná příprava v povoláních v oblasti matematiky, informatiky, přírodních věd a nových technologií staly pro ženy přitažlivějšími, aby se tak překonala segregace zaměstnání a mzdová diskriminace; naléhavě vyzývá členské státy, aby u žen od útlého věku podporovaly zájem o povolání a profese vyžadující vědecké, technické, inženýrské a matematické schopnosti pro lepší pracovní zařazení a pro usnadnění přechodu mezi vzděláváním, odborným vzděláváním a zaměstnáním; vyzývá proto členské státy, aby zajistily nebo dále rozvíjely kvalitní služby vzdělávacího a kariérního poradenství, jež by ženám v tomto ohledu pomohly;

42.  zdůrazňuje pozitivní dopad, jaký má získávání zájmu žen o povolání v klíčových odvětvích s vysokým potenciálem zaměstnanosti již v rané fázi, zejména v ekologickém hospodářství, zdravotní a sociální péči a digitálním hospodářství;

43.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem řešit segregaci odvětví podle pohlaví, a to jak prostřednictvím motivace jednotlivců od útlého věku k zapojení do příslušných odvětví, tak řešením podmínek, kvůli nimž jsou jednotlivá odvětví pro ženy nebo muže méně atraktivní, jako jsou např. pracovní podmínky neslučitelné s povinnostmi v oblasti péče nebo platové podmínky;

44.  opakovaně vyzývá členské státy, aby podporovaly mobilitu ve vzdělávání a profesní mobilitu tím, že: a) budou zvyšovat informovanost a zjednoduší přístup k informacím pro všechny, b) budou zdůrazňovat přínos mobility již v rané fázi vzdělávání, c) zajistí uznávání studijních výsledků získaných během pobytů v rámci mobility mezi členskými státy, d) sníží administrativní zátěž a budou podněcovat spolupráci mezi příslušnými orgány různých členských států a e) započítají pobyt v zahraničí do kumulativních důchodových nároků v členském státě původu;

45.  vyzývá Komisi, aby kladla důraz na všechny rozměry vzdělávání, odborné přípravy, vysokoškolského vzdělávání a vzdělávání dospělých s cílem zlepšit kvalitu vzdělávání a zajistit lepší pracovní vyhlídky v budoucnosti;

46.  konstatuje, že od svého zahájení v roce 1987 pouze program Erasmus umožnil mobilitu více než 2,2 milionu studentů v rámci Evropské unie a významně přispěl k mobilitě v oblasti vysokoškolského vzdělávání v Evropě; doufá proto, že v příštím víceletém finančním rámci budou vyčleněny přiměřené finanční prostředky na všechny programy, které podporují mobilitu a vzdělávání; vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále aktivně podporovaly evropské i mezinárodní vzdělávací a studijní programy a podpořily programy, jako jsou Grundtvig, Comenius, Leonardo da Vinci, Jean Monet a Erasmus, a tím napomohly mobilitě ve vzdělávání a profesní mobilitě žen v Unii a učitelům umožnily strávit část své profesní dráhy v jiném členském státě, čímž přispějí k rozvíjení pocitu evropského občanství a sounáležitosti; zdůrazňuje význam nového víceletého programu pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport, který navazuje na úspěšné zkušenosti ze všech stávajících evropských programů v oblasti mobility a vzdělávání;

47.  zdůrazňuje, že je důležité, aby vzdělávací systémy byly genderově citlivé a nabízely dětem různé volby při hledání vlastního nadání; zdůrazňuje, že z výzkumů vyplývá, že silné genderové stereotypy při výchově posilují segregaci mužů a žen na trhu práce, a to jak ve vztahu k odvětvím, tak k povoláním; vyzývá Komisi a členské státy, aby proti těmto stereotypům bojovaly;

48.  zdůrazňuje, že je nutné zavést záruku pro mládež v členských státech Evropské unie, jejímž cílem by bylo zlepšit přístup mladých lidí, a tedy též absolventek vysokých škol, na trh práce a usnadnit přechod ze studia na trh práce; zdůrazňuje, že raná profesní mobilita sehrává klíčovou úlohu při utváření pozdějších změn v zaměstnání; připomíná svá dvě usnesení ze dne 24. května 2012 o iniciativě „Příležitosti pro mladé“ a ze dne 16. ledna 2013 o evropské záruce pro mladé lidi; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby urychleně provedly „soubor opatření týkajících se zaměstnanosti mladých lidí“, zvláště pokud jde o iniciativu „Tvoje první práce přes EURES“ a záruku pro mladé lidi s cílem podpořit včasnou vzdělávací a profesní mobilitu mladých žen;

49.  dále žádá Komisi, aby nalezla řešení, jimiž zajistí soulad mezi úrovní vzdělání, kterého mladí lidé dosahují díky mobilitě, a nabídkou zaměstnání odpovídající této úrovni, a to s cílem zajistit efektivitu obou fází mobility, tedy jednak při vzdělávání a jednak při následném výkonu povolání;

50.  zdůrazňuje, že pro podporu zaměstnanosti a boj s dlouhodobou nezaměstnaností je nutné zohlednit vývoj mobility nejen u studentů a pracovníků, ale rovněž u specializovaných pedagogů, a tím zajistit kvalitní výuku;

51.  klade důraz na posílení sociálního rozměru a zlepšení přístupu žen, které pochází ze znevýhodněného prostředí, mají nízký příjem nebo jsou na mateřské dovolené či jsou matkami samoživitelkami, k programům mobility ve vzdělávání;

52.  vyzývá členské státy, aby vyjasnily možnosti finanční podpory mobility ve vzdělávání a profesní mobility žen a usnadnily přístup k těmto informacím;

53.  zdůrazňuje, že ženám se zdravotním postižením, s nízkou nebo chybějící kvalifikací a svobodným matkám musí být zajištěny dostatečné informace a další podpora, aby získaly přístup ke stávajícím programům mobility v oblasti odborné přípravy, učení a vzdělávání;

54.  upozorňuje zejména na ženy se zdravotním postižením a zdůrazňuje, že je třeba přijímat opatření a provádět činnosti v oblasti boje proti dvojí diskriminaci a na podporu naprosto rovných práv a příležitostí;

55.  domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována ochraně kulturního zázemí nebo tradic žen z menšinových společenství;

56.  vyzývá členské státy, aby podporovaly vnitrostátní, regionální i místní projekty na zlepšení míry zaměstnanosti žen; vyzývá členské státy, aby podporovaly větší zapojení mužů a žen do dobrovolnické a charitativní činnosti pro místní společenství;

57.  zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost podpoře mobility žen ve věku nad 45 let, které jsou ve větší míře nuceny podrobovat se nejistým pracovním podmínkám;

58.  zdůrazňuje, že je třeba zvýšit účast žen, které se přestěhovaly do zahraničí, v programech celoživotního učení, včetně programů týkajících se rozvíjení dovedností, a stejně tak by měly být zavedeny programy zaměřené na posílení sociální integrace;

59.  poukazuje na to, že nezaměstnanost a potíže se začleňováním do pracovního života se dotýkají žen všech věkových kategorií, které se musí pohotově přizpůsobovat potřebám trhu práce, a vítá opatření, která Komise navrhuje s cílem vyřešit nezaměstnanost mládeže a sociální vyloučení, jejichž úroveň je nepřijatelná, a poskytnout mladým generacím zaměstnání, vzdělání a odbornou přípravu; podporuje iniciativy Komise, jako je např. „nástroj na posílení mobility žen“ (WO.M.EN – WOmen Mobility ENhancement Mechanism), a vyzývá ji, aby rozšířila a zlepšila dosah projektů zaměřených na zvýšení profesní mobility žen;

60.  zdůrazňuje závěry roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a trvá na tom, že je nutné podporovat dobrovolnickou činnost a vzájemnou výměnu znalostí a zkušeností mezi jednotlivými generacemi žen;

61.  vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem podpořila rozdělení finančních prostředků na programy, které podporují zaměstnanost žen a kvalitu vzdělávání znevýhodněných skupin;

62.  doporučuje vytvořit evropskou síť poradenských služeb, která by místním společenstvím pomáhala řešit tento problém tím, že by jim poskytovala informace, know-how a odborné vedení v oblasti integrace žen; doporučuje propagaci a využívání nástrojů a sítí a dlouhodobé financování stávajících evropských sítí i nástrojů usnadňujících mobilitu, jako je EURES, Vaše Evropa a Europe Direct, které ženám mimo jiné usnadňují hledání informací o jejich právech a příležitostech v různých členských státech;

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22. (2) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 35. (3) Eurostat 2010, kromě EE, EL (2008). AT, BE, ES, IE, FR, IT, CY: prozatímní zdroj. (4) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 v zájmu dosažení kladného výsledku postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020 (Přijaté texty, P7_TA(2012)0360). (5) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2013 o strategii pro službu elektronického mýtného a o systému vinět osobních automobilů v Evropě (2012/2296(INI))

P7_TA(2013)0248 A7-0142/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení o „uplatňování poplatků za vnitrostátní silniční infrastrukturu vybíraných u lehkých osobních vozidel“ (COM(2012)0199), které Komise předložila Evropskému parlamentu a Radě,

–  s ohledem na sdělení s názvem „Zavádění evropské služby elektronického mýtného“ (COM(2012)0474), které Komise předložila Evropskému parlamentu a Radě,

–  s ohledem na bílou knihu o dopravě nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0142/2013),

A.  vzhledem k tomu, že současná Evropská služba elektronického mýtného (EETS), kterou zavedla Komise, nefunguje a musí se zásadním způsobem změnit; vzhledem k tomu, že některé subjekty na trhu se zatím domnívají, že adaptace na společný interoperabilní systém EETS jim nepřináší žádný finanční prospěch;

B.  vzhledem k tomu, že daňové příjmy členských států, včetně daní spotřebních, budou v důsledku odklonu od ropných paliv pravděpodobně klesat;

C.  vzhledem k tomu, že zásada „uživatel platí / znečišťovatel platí“ musí být nadále jednou z klíčových priorit evropské dopravy;

D.  vzhledem k tomu, že stále více členských států bude v blízké budoucnosti zavádět silniční poplatky;

E.  vzhledem k tomu, že po zavedení nových elektronických systémů pro výběr mýtného dochází v příhraničních oblastech opakovaně k určitým problémům s nerezidenty, které vedou k protestům a stížnostem na finanční ztráty a diskriminaci;

F.  vzhledem k tomu, že EU je povinna zajistit, aby tento nový vývoj neměl nepříznivý dopad na přeshraniční cestování, každodenní život obyvatel příhraničních oblastí či obchod;

G.  vzhledem k tomu, že EU musí podporovat takový výběr silničních poplatků, který by nediskriminoval uživatele komunikací nemající v daném státě bydliště;

H.  vzhledem k tomu, že kromě finančních prostředků na výstavbu nových silnic bude v budoucnu zapotřebí dalších finančních prostředků, v první řadě na ochranu a údržbu stávající dopravní infrastruktury;

I.  vzhledem k tomu, že členské státy by měly mít možnost zavést systémy zpoplatnění buď s poplatky za ujetou vzdálenost, nebo s časovými poplatky, přičemž je třeba přijmout opatření, která pokud možno upřednostní systémy s poplatky za ujetou vzdálenost, neboť jsou spravedlivější a méně diskriminační než časové poplatky;

J.  vzhledem k tomu, že v současnosti již existují technologie, které umožňují, aby systémy poplatků za používání komunikací byly interoperabilní;

K.  vzhledem k tomu, že největším problémem spojeným s EETS je nedostatečná politická vůle zavést tento systém, zatímco otázky týkající se trhu či technické otázky nejsou tak závažné;

Obecný rámec

1.  bere na vědomí tvrzení Komise, že dvěma hlavními dotčenými stranami jsou subjekty pro výběr mýtného a poskytovatelé EETS, upozorňuje však, že třetím důležitým účastníkem jsou uživatelé komunikací, zejména přepravní společnosti; zdůrazňuje, že uživatelé osobních automobilů jsou potenciálními koncovými uživateli, kteří mohou napomoci urychlení vývoje EETS;

2.  vyzývá Komisi, aby zvážila, jak by tyto zúčastněné subjekty mohly být co nejúčinněji zahrnuty do dalších fází této akce;

3.  zdůrazňuje, že ačkoli je ochrana osobních údajů jednotlivců a ochrana údajů obecně mimořádně důležitá a jakákoli nově přijatá opatření by měla být v souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů, zejména se směrnicí 95/46/ES, neměla by bránit interoperabilitě systémů;

4.  uznává, že majitelé komunikací mají právo uložit za používání své infrastruktury a využívání souvisejících služeb poplatek ve vhodné výši;

EETS: dosavadní neúspěch a nové směřování

5.  souhlasí s Komisí, že stávající směrnice o EETS (2004/52/ES) nevedla k očekávanému vytvoření interoperabilního elektronického evropského systému pro výběr mýtného mezi členskými státy; domnívá se, že se jedná o neúspěch, a zdůrazňuje, že má-li být stanoveného cíle dosaženo, je třeba přijmout radikální opatření;

6.  domnívá se, že Komise by měla co nejdříve zvážit širokou škálu opatření, včetně legislativních návrhů v oblasti interoperability, jímž by všechny zúčastněné subjekty zavázala k podpoře projektu EETS;

7.  považuje za politováníhodné, že členské státy projevily vcelku malý zájem o rozvoj EETS a že Komise nečiní více pro sledování, jak jsou právní předpisy EU uplatňovány; naléhá proto na Komisi, aby vypracovala a navrhla systém pobídek, který by motivoval správce a členské státy ke zkrácení lhůt pro zavedení systému;

8.  souhlasí s Komisí, že v oblasti elektronického výběru silničních poplatků existuje poptávka po interoperabilním řešení, domnívá se však, že aby zúčastněné subjekty tento systém zavedly, je zapotřebí přijmout vhodná legislativní opatření, neboť odměna pocházející výlučně z interoperabilního systému není pro některé výrobce zařízení pro výběr silničních poplatků či některé správce silnic dostatečně zajímavá;

9.  má za to, že tržní přístup upřednostňovaný Komisí nevedl k úspěchu, a že je tudíž zapotřebí přijmout politická opatření pro urychlení zavádění EETS a pro jeho spuštění v blízké budoucnosti;

10.  je toho názoru, že plány Komise, aby se postupovalo prostřednictvím regionálních projektů, nejsou uspokojivé, neboť mohou vést k dalšímu zpoždění, které by nepříznivě ovlivnilo rozvoj této služby v celé EU;

11.  je přesvědčen, že v každém případě by konečným cílem EU měl zůstat rozvoj služby v celé Unii; zdůrazňuje, že pokud bude plán Komise proveden, měla by regionalizace být jen přechodnou fází;

12.  domnívá se, že jsou zapotřebí rozsáhlejší opatření, a naléhá na Komisi, aby nejprve rozhodně zasáhla proti členským státům, které uplatňují předpisy EU nesprávně, a poté neprodleně posoudila všechny dostupné studie na toto téma, aby tak vznikl pevný základ pro různé možnosti jednání ve střednědobém i dlouhodobém výhledu, včetně účtování poplatků za užívání silnic prostřednictvím technologií jako např. GPS/GNSS, aby nedocházelo k dopravním zácpám v důsledku fyzických překážek, a žádá Komisi, aby tento přehled předložila do konce roku 2013;

13.  je přesvědčen, že Komise by měla posoudit finanční aspekty a podmínky, které by EETS uvedly do praxe;

14.  domnívá se, že směrnice o interoperabilitě (2004/52/ES) představuje vhodný regulační rámec, díky němuž mohou jednotlivé systémy zpoplatnění existovat vedle sebe, a současně umožňuje členským státům volit mezi různými technologiemi podle povahy jejich silniční sítě;

15.  je přesvědčen, že ať už bude zvolen kterýkoli ze systémů, měla by Komise pečlivě dbát o to, aby spotřebitelé byli vždy informováni o výši mýtného účtovaného prostřednictvím elektronického zařízení;

16.  žádá, aby byly při rozvoji služby vždy zohledněny zvláštní potřeby řidičů z povolání a jiných řidičů projíždějících několik zemí, zejména pokud cestují do vzdálenějších členských států nebo z nich;

17.  vyzývá Komisi, aby v rámci svých pracovních programů týkajících se transevropských dopravních sítí počítala s možností financování projektů, jež by mohly urychlit zavádění EETS;

18.  má za to, že přístup založený na poptávce trhu nevedl k zamýšleným výsledkům a že je nezbytné zaměřit se na nedostatky, jež vedly k této situaci;

19.  domnívá se, že zúčastněné průmyslové subjekty, konkrétně poskytovatelé služby mýtného, subjekty pro výběr mýtného provozované na základě koncese a výrobci elektronického zařízení a souvisejícího vybavení, nejsou ochotny zavést EETS, a že k tomu, aby tyto subjekty spolu začaly spolupracovat, bude zapotřebí přijmout závazný předpis; domnívá se, že Komise by měla zavést podpůrná opatření, aby byl výběr z hlediska konečného uživatele efektivní, zejména s ohledem na to, že v budoucnosti bude výběr silniční poplatků mnohem rozšířenější;

20.  vyzývá Komise, aby podrobně posoudila technickou a smluvní interoperabilitu mezi členskými státy ve světle současných projektů a ve vhodných případech navrhla nová opatření na základě osvědčených postupů;

21.  souhlasí s Komisí, že technologie pro interoperabilní systémy již existuje;

22.  zdůrazňuje, že několik členských států má v úmyslu během příštích několika málo let zavést systémy zpoplatnění či prodloužit stávající licence; vyzývá Komisi, aby zajistila, že tyto systémy budou splňovat požadavky na interoperabilitu, a zaručila, že zavedení systémů zpoplatnění nepovede v žádném případě k diskriminaci nerezidentů tím, že bude vytvářet překážky při uplatňování zásady volného pohybu osob;

23.  vyzývá členské státy a provozovatele výběru mýtného, aby úzce spolupracovali se sousedními zeměmi a aby poskytli veškerou pomoc při zřizování systémů, instalaci zařízení pro platby a výběr, poskytování informací uživatelům o cenách a podmínkách využívání služby apod.;

24.  žádá, aby v případě, že tyto požadavky nebudou plněny, bylo zahájeno řízení o nesplnění povinnosti;

Výběr poplatků za užívání komunikací: dálniční známky, mýtné, interoperabilita a ochrana údajů

25.  zdůrazňuje, že o zavedení či nezavedení poplatků a o stanovení jejich výše rozhodují členské státy, které by měly mít konečné slovo při rozhodování o tom, jak budou využity příjmy z těchto poplatků;

26.  vyzývá členské státy, aby pokračovaly v modernizaci svých dopravních sítí, které by měly být co nejvíce udržitelné, efektivní, šetrné k životnímu prostředí a bezpečné, přičemž na tyto účely by měly být používány příjmy ze silničních poplatků;

27.  uznává, že členské státy v současnosti připravují plány na zpoplatnění nových kategorií vozidel, včetně lehkých osobních vozidel, a proto je ještě naléhavější, aby Komise zavedla koordinovaný interoperabilní systém zpoplatnění;

28.  konstatuje, že rovnoměrnější uplatňování výběru poplatků na všechny typy vozidel na základě zásady „uživatel platí“ představuje krok správným směrem;

29.  vyzývá členské státy, aby při budování vnitrostátních systémů výběru mýtného zohledňovaly zvláštní situaci obyvatel příhraničních oblastí; zdůrazňuje, že vnitrostátní systémy výběru mýtného nesmějí mít žádný diskriminační dopad;

30.  naléhavě žádá Evropskou komisi a členské státy, aby při vytváření plánů na systémy zpoplatňování komunikací zohlednily zvláštní situaci příhraničních oblastí, a minimalizovaly tak dopad na občany žijící v těchto oblastech;

31.  domnívá se, že i když mají v otázce získávání příjmů pravomoc členské státy, měla by EU před systémy dálničních známek upřednostňovat systém s poplatky za ujetou vzdálenost, který je mnohem spravedlivější a nediskriminuje, zatímco se systémy využívajícími známky byly již v minulosti problémy z hlediska účinnosti a diskriminace a je třeba se jim pokud možno vyhýbat;

32.  je přesvědčen, že Komise musí stanovit, že systémy s časovými poplatky jsou povinny nabízet uživatelům komunikací různé typy individualizovaných známek na poměrném základě, například s denní, týdenní, měsíční a roční platnosti a s možností zakoupit známku až 30 dní před vjezdem na komunikaci, přičemž by na známce měla být jasně uvedena výše správního poplatku, a dále soudí, že Komise by měla upřednostňovat širší zavádění systémů s platbou podle ujeté vzdálenosti namísto času;

33.  domnívá se, že zavedení jakékoli nového systému zpoplatnění, v jehož rámci budou sdíleny operační systémy a údaje o klientech a jejich pohybu, musí být zcela v souladu s nařízeními EU o ochraně údajů a údaje by měly být v zájmu ochrany soukromí jednotlivců anonymizovány; k otázce ochrany údajů přistupuje pragmaticky a domnívá se, že jakmile budou zavedeny nezbytné záruky, neměly by obavy spojené s ochranou údajů bránit interoperabilitě;

34.  naléhavě vyzývá Komisi, aby členským státům používajícím systémy dálničních známek uložila, aby podstatně zjednodušily prodej těchto známek a přístup k informacím a aby provozovaly elektronickou platební službu, která zájemcům umožní platit poplatky předem prostřednictvím všeobecně přístupného rozhraní odpovídajícího požadavkům univerzálního designu;

35.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že poplatky v rámci systémů výběru mýtného a systémů dálničních známek bude možné hradit z mobilního telefonu;

36.  zdůrazňuje význam vhodného a viditelného značení, jež bude motoristy v předstihu informovat o výši poplatku; zdůrazňuje rovněž, že informace o pokutách a dalších sankcích by měly být jasně uvedené a snadno dostupné;

37.  uznává potřeby přepravních společností a malých a středních podniků a rovněž výhody, které by EETS pro tyto subjekty znamenalo, pokud jde o dodávky zboží na trh za co možná nejvíce konkurenceschopné ceny;

38.  poukazuje na význam těchto společností a malých a středních podniků pro hospodářský růst a zaměstnanost v Evropě, a považuje tudíž za zásadní, aby tyto společnosti nebyly zatěžovány žádnými dalšími zbytečnými poplatky, nýbrž aby se na všechny kategorie vozidel průřezově uplatnila zásada „uživatel platí“;

39.  doporučuje, aby Komise vůči subjektům, které nepostupují v souladu se stávající směrnicí o interoperabilitě, podnikla rozhodné kroky ještě před zveřejněním nového návrhu nařízení v oblasti EETS a interoperability výběru silničních poplatků;

o
o   o

40.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.