Přijaté texty - Čtvrtek, 13. června 2013

Choisissez la langue de votre document :

Přijaté texty

Čtvrtek, 13. června 2013 - Štrasburk

		Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi ES a střední Afrikou ***
		Druhá změna dohody z Cotonou z 23. června 2000 ***
		Svoboda tisku a sdělovacích prostředků ve světě
		Opakované použití informací veřejného sektoru ***I
		Finanční služby: nedostatečný pokrok v Radě a zpoždění Komise při přijímání některých návrhů
		Situace v Turecku
		Přezkum organizace a fungování ESVČ v roce 2013
		Podpora a ochrana svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení
		Širší transatlantické partnerství
		Obnova a demokratizace Mali
		Dohoda o partnerství a spolupráci s Afghánistánem
		Rozvojové cíle tisíciletí
		Právní stát v Rusku
		Ázerbájdžán: případ Ilgara Mammadova
		Situace muslimů z etnické skupiny Rohingya

Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi ES a střední Afrikou ***

226k

22k

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a smluvní stranou střední Afrika na straně druhé (14757/2012 – C7-0369/2012 – 2008/0139(NLE))

P7_TA(2013)0272

A7-0190/2013

(Souhlas)

Evropský parlament,

– s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14757/2012),

– s ohledem na návrh Prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a smluvní stranou střední Afrika na straně druhé (13485/2011),

– s ohledem na žádost o souhlas, kterou Rada předložila v souladu s články 207 a 211 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie
– (C7-0369/2012),

– s ohledem na čl. 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

– s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0190/2013),

1. souhlasí s uzavřením dohody;

2. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu, Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Kamerunské republiky.

Druhá změna dohody z Cotonou z 23. června 2000 ***

202k

20k

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o návrhu rozhodnutí Rady týkajícím se uzavření dohody, kterou se podruhé mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 a poprvé revidovaná v Lucemburku dne 25. června 2005 (16894/2011 – C7-0469/2011 – 2011/0207(NLE))

P7_TA(2013)0273

A7-0110/2013

(Souhlas)

Evropský parlament,

– s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (16894/2011),

– s ohledem na dohodu, kterou se podruhé mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 a poprvé revidovaná v Lucemburku dne 25. června 2005 (09565/2010)(1),

– s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 217 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0469/2011),

– s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

– s ohledem na doporučení Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0110/2013),

1. uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2. vyjadřuje značné výhrady k těm částem dohody, jež nezohledňují postoj Evropského parlamentu ani hodnoty Unie;

3. naléhavě vyzývá všechny strany, aby v rámci třetí revize dohody náležitě přezkoumaly nedostatečné doložky a do čl. 8 odst. 4 začlenily výslovný zákaz diskriminace na základě sexuální orientace;

4. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a členům skupiny afrických, karibských a tichomořských států.

(1)	Úř. věst. L 287, 4.11.2010, s. 3.

Svoboda tisku a sdělovacích prostředků ve světě

398k

37k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě (2011/2081(INI))

P7_TA(2013)0274

A7-0176/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů,

– s ohledem na článek 13 Úmluvy OSN o právech dítěte, který přiznává dětem právo na svobodu projevu,

– s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 28. března 2008 (7/36), která definuje mandát zvláštního zpravodaje pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu(1),

– s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN Franka La Rue o podpoře a ochraně práva na svobodu názoru a projevu(2), které zdůrazňují použitelnost mezinárodních norem upravujících lidská práva a standardů týkajících se práva na svobodu názoru a projevu na internetu jakožto komunikačního prostředku,

– s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 5. července 2012 nazvanou „Ochrana, podpora a uplatňování lidských práv na internetu“(3), která uznává význam ochrany lidských práv a volného toku informací na internetu,

– s ohledem na zprávu zvláštního zmocněnce OSN Johna Ruggieho ze dne 21. března 2011 o otázce lidských práv a nadnárodních společností a jiných podniků nazvanou „Obecné zásady pro podniky a lidská práva: provádění rámcového programu OSN“chránit, respektovat, napravovat„(4),

– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN S/RES/1738 ze dne 23. prosince 2006 o útocích na novináře, pracovníky médií a pomocný personál při ozbrojených konfliktech(5),

– s ohledem na Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949(6), a zejména na článek 79 Dodatkového protokolu I týkající se opatření na ochranu novinářů, kteří plní nebezpečné úkoly vyplývající z jejich povolání v oblastech, kde probíhá ozbrojený konflikt,

– s ohledem na akční plán OSN týkající se bezpečnosti novinářů a problému beztrestnosti, jejž přijal Výbor vedoucích sekretariátů OSN dne 12. dubna 2012(7),

– s ohledem na usnesení 1920(2013) parlamentního shromáždění Rady Evropy o situaci v oblasti svobody sdělovacích prostředků v Evropě přijaté dne 24. ledna 2013,

– s ohledem na práci, již odvedla Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v oblasti svobody sdělovacích prostředků, a zejména na zprávy zástupců OBSE o svobodě sdělovacích prostředků,

– s ohledem na zprávy nevládních organizací o sdělovacích prostředcích, které uveřejnily např. organizace Reportéři bez hranic (index svobody tisku), Freedom House (zprávy o svobodě tisku) a International Press Institute (seznam mrtvých novinářů Death Watch a každoroční magazín IPI World Press Freedom Review),

– s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: podpora zájmů společnosti a cesta k udržitelné obnově podporující začlenění(8),

– s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst(9),

– s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě a politice Evropské unie v této oblasti(10),

– s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o nadcházející Světové konferenci o mezinárodních telekomunikacích (WCIT–2012) v rámci Mezinárodní telekomunikační unie a o případném rozšíření oblasti působnosti mezinárodních telekomunikačních předpisů(11),

– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(12),

– s ohledem na strategický rámec a akční plán pro lidská práva a demokracii (11855/2012), které přijala Rada dne 25. června 2012,

– s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2012 týkající se zvláštního zástupce EU pro lidská práva(13),

– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové jménem Evropské unie u příležitosti Světového dne svobody tisku(14),

– s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské komise, které dne 12. prosince 2011 adresovaly Evropskému parlamentu a Radě, pod názvem „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

– s ohledem na sdělení komisařky pro digitální agendu na téma „strategie neodpojování“, které zveřejnila dne 12. prosince 2011(15),

– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. října 2011 s názvem „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

– s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie(16),

– s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise ze dne 25. května 2011 nazvané „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“ (COM(2011)0303),

– s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2008 o mediální gramotnosti v digitálním prostředí(17),

– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva)(18) a na veškeré ostatní nástroje financování za hranicemi EU,

– s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie(19),

– s ohledem na svá usnesení týkající se naléhavých případů porušování lidských práv, zásad demokracie a právního státu, včetně usnesení týkajících se konkrétních zemí, v nichž vyjádřil znepokojení ohledně svobody tisku a sdělovacích prostředků, a zejména věznění novinářů a bloggerů,

– s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie, a zejména na ustanovení, že „svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována“,

– s ohledem na články 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii a na článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie,

– s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv,

– s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, již přijala Rada Evropy, a na probíhající jednání o přistoupení EU k této úmluvě,

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0176/2013),

Zásady a úloha tisku a sdělovacích prostředků

A. vzhledem k tomu, že právo na svobodu projevu je jedním z všeobecných lidských práv a jako takové je základem demokracie a nezbytným předpokladem pro vykonávání všech ostatních práv, o něž usilují lidé na celém světě, jako jsou důstojnost, rozvoj osobnosti a naplnění potenciálu každé lidské bytosti;

B. vzhledem k tomu, že omezení svobody projevu má vážné důsledky a že by mělo být jen velmi ojedinělé a lze je odůvodnit přísnými a jasně vymezenými podmínkami stanovenými v zákonech, které jsou sami rovněž považovány s ohledem na mezinárodní právo za legitimní; vzhledem k tomu, že svoboda projevu je základním právem a že je úzce spjata s pluralismem a svobodou tisku a sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že státy které podepsaly Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou povinny zaručit nezávislost, svobodu a pluralismus tisku a sdělovacích prostředků;

C. vzhledem k tomu, že platformy sdělovacích prostředků jsou pro vykonávání práva na svobodu projevu nezbytné; vzhledem k tomu, že nezávislý tisk je jedním z klíčových představitelů sdělovacích prostředků, je kolektivním projevem svobodného vyjadřování názorů a působí jakožto strážce demokracie;

D. vzhledem k tomu, že tisk, sdělovací prostředky, digitální odvětví a novinářská práce se považují za veřejný statek;

E. vzhledem k tomu, že platformy (digitálních) sdělovacích prostředků získávají stále více celosvětový charakter a také zvyšující se počet uživatelů;

F. vzhledem k tomu, že internet a sdělovací prostředky jsou nástroji používanými obránci lidských práv;

G. vzhledem k tomu, že neutralita sítí je jednou ze základních zásad otevřeného internetu, která zajišťováním hospodářské soutěže a transparentnosti podporuje komunikaci a je prospěšná i pro obchodní příležitosti a podporuje inovace, vytváření pracovních míst a růst;

H. vzhledem k tomu, že svoboda slova a projevu a svoboda sdělovacích prostředků a novinářů jsou po celém světě vystaveny hrozbám, a vzhledem k tomu, že novináři jsou často také obránci lidských práv a obhájci svobody sdružování, přesvědčení, náboženského vyznání a víry; vzhledem k tomu, že novináři jsou však často pronásledováni a vězněni;

I. vzhledem k tomu, že nové digitální a internetové platformy sdělovacích prostředků přispívají ke zvýšení rozmanitosti a pluralismu;

J. vzhledem k tomu, že je potřeba optimalizovat úsilí a programy EU, které se týkají podpory a ochrany svobody tisku a sdělovacích prostředků po celém světě, a vycházet přitom z hodnotné práce občanské společnosti a novinářských organizací;

K. vzhledem k tomu, že úsilí EU může být v celosvětovém měřítku vnímáno jako věrohodné pouze tehdy, pokud svoboda tisku a sdělovacích prostředků bude zaručena a dodržována i v Unii samotné;

Nedávný vývoj

1. uznává, že největší díl zodpovědnosti za zaručení a ochranu svobody tisku a sdělovacích prostředků nesou vlády; zdůrazňuje, že největší díl odpovědnosti za omezování svobody tisku a sdělovacích prostředků nesou rovněž vlády a že se v nejhorším případě stále častěji uchylují k právnímu nátlaku, aby tuto svobodu omezily, např. v podobě zneužívání právních předpisů o boji s terorismem či extremismem a zákonů týkajících se ochrany bezpečnosti státu, vlastizrady a rozvracení státu; podotýká, že se musí dosáhnout rovnováhy mezi zájmy vnitrostátní bezpečnosti a svobodou přístupu k informacím, aby se zamezilo zneužívání a byla zajištěna nezávislost tisku a sdělovacích prostředků; je si vědom toho, že mediální koncerny vlastněné politiky jsou někdy zmocněné k provádění desinformačních kampaní; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tisk a sdělovací prostředky mohly fungovat nezávisle a aby na ně nebyl kladen nátlak prostřednictvím politických a finančních prostředků; na základě poslední výroční zprávy indexů a analýz (viz seznam v příloze na konci zprávy A7-0176/2013);

2. zdůrazňuje, že svobodné, nezávislé a pluralistické tradiční a online sdělovací prostředky jsou jedním ze základních kamenů demokracie a pluralismu; uznává důležitost informačních zdrojů pro opravdovou záruku svobody a plurality sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že udržování a posilování svobody a nezávislosti sdělovacích prostředků po celém světě je společným zájmem všech; poukazuje na mimořádný význam úlohy svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků a svobodné výměny informací v kontextu demokratických změn, k nimž dochází v nedemokratických režimech;

3. je hluboce znepokojen skutečností, že po celém světě často dochází ke zraněním a vraždám novinářů nebo k jejich závažnému šikanování a vrahové často nejsou potrestáni; zdůrazňuje proto nutnost bojovat s beztrestností; zdůrazňuje, že politické orgány se hrozbami a násilím vůči novinářům nemohou zabývat ani zajistit jejich bezpečnost, pokud politické, soudní a policejní orgány neučiní rázná opatření proti těm, kteří útočí na novináře a jejich práci; zdůrazňuje, že důsledky beztrestnosti mají vliv nejen na svobodu tisku, ale rovněž na každodenní práci novinářů, jelikož vytváří atmosféru strachu a vedou k autocenzuře; domnívá se, že by EU měla zaujmout tvrdší přístup k zemím, které setrvale umožňují, aby takové činy zůstaly nepotrestány;

4. zdůrazňuje, že právo získávat informace a mít k nim přístup mohou omezit zákony a jiné formy regulace, zastrašování, sankcionování a vysoká koncentrace vlastnických podílů sdělovacích prostředků v rukou politiků nebo jiné případy střetů zájmů, což může vést až k ohrožení svobody projevu;

5. zdůrazňuje, že nepřímý tlak na tisk a sdělovací prostředky může být způsoben vládami; domnívá se, že v mnoha zemích jsou sdělovací prostředky velmi závislé na státních reklamách, které se tak mohou stát nástrojem tlaku na sdělovací prostředky, a že k omezení činnosti kritických sdělovacích prostředků mohou být použity i licence a daňové pokuty;

6. je silně znepokojen skutečností, že stále častěji dochází k trestněprávním postihům svobodného projevu názoru; připomíná, že novináři na celém světě jsou kvůli své práci často vězněni; je si vědom toho, že k věznění či cenzuře novinářů a k zabránění svobodnému projevu se využívá zákonů o pomluvě, rouhačství a hanobení a rovněž právních předpisů o „poškozování obrazu státu v zahraničí“ a „propagování homosexuality“; s politováním bere na vědomí, že cenzura vede k autocenzuře; požaduje konec pronásledování novinářů, kteří by měli mít možnost vykonávat svou práci nezávisle, aniž by se museli obávat násilí či obvinění, a požaduje okamžité osvobození novinářů a bloggerů neprávem uvězněných kvůli své práci;

7. rozhodně odsuzuje skutečnost, že mnoho novinářů nemá přístup k právní pomoci, ačkoliv výkon jejich povolání, ať již působí na internetu, nebo mimo něj, často představuje nejexponovanější podobu úsilí o dodržování lidských práv;

8. za hrozbu pro svobodu sdělovacích prostředků a pluralismus názorů považuje tendenci koncentrovat vlastnictví sdělovacích prostředků ve velkých konsorciích, zejména pokud souběžně s tím probíhá digitalizace; zdůrazňuje význam otevřené a vstřícné základní infrastruktury pro sdělovací prostředky a také existence nezávislých regulačních orgánů;

9. uznává potenciál soukromých nadací a nevládních organizací, které podporují kvalitní žurnalistiku a jsou hnací silou inovace;

10. podtrhuje, že i když podniky v globálně a digitálně propojeném světě převzaly nové formy odpovědnosti, čelí výzvám v oblastech, které byly až dosud tradiční doménou veřejné správy; je si vědom toho, že znemožnění přístupu k internetovému obsahu a službám, ke kterému přikročily vlády, vyvíjí tlak na nezávislost redaktorů a zachování nepřetržitého poskytování služeb;

11. je si vědom skutečnosti, že sdělovací prostředky jsou až příliš často zneužívány jako tradiční nástroje propagandy, a/nebo jsou do ní zapojeny, a že je nutné zajistit jejich finanční a politickou nezávislost, ale i pluralitu, zejména pokud jde o veřejnoprávní sdělovací prostředky; zdůrazňuje, že svobodné a nezávislé veřejné sdělovací prostředky hrají zásadní úlohu při prohlubování demokracie, při zvyšování účasti občanské společnosti ve veřejných diskusích a záležitostech a při emancipaci občanů na cestě k demokracii;

12. podporuje rozvoj etického kodexu novinářů a řídících pracovníků v oblasti sdělovacích prostředků, aby bylo možno zajistit novinářům a sdělovacím prostředkům plnou nezávislost; uznává důležitost posílení těchto kodexů, které bude podpořeno vytvořením nezávislých regulačních orgánů;

Digitalizace

13. uznává dopad, jejž mohou mít v dnešní době stále více digitalizované sdělovací prostředky, a důsledky tohoto trendu v podobě přenesení moci na jednotlivce zvyšováním míry informací a kritického myšlení, a je si vědom skutečnosti, že ti, kdo jsou u moci, se tohoto vývoje obávají, zejména pokud jde o autoritářské režimy;

14. uznává důležitost úlohy, kterou mají v posledních letech digitální a online mediální platformy při vzpourách proti diktátorským režimům;

15. zdůrazňuje, že přístup k informacím, ať už na internetu, nebo jinými prostředky, je nezbytný pro formování názorů a projevů a rovněž pro vyjádření a sdělování obsahu pomocí platforem mediálních prostředků, protože tyto formy projevu tvoří nezbytnou kontrolu vykonávání moci;

16. uznává, že digitalizace médií a informací vedla k rozšíření jejich vlivu a dopadu, zároveň však také stírá jemný rozdíl mezi informacemi a názory; poznamenává, že se značně rozšířil obsah, jejž tvoří uživatelé a občanská žurnalistika;

17. domnívá se, že digitalizace tisku a sdělovacích prostředků obohacuje nabídku dostupných sdělovacích prostředků, ale zároveň vede k pochybnostem o dostupnosti, kvalitě a objektivitě informací a jejich ochraně;

18. zdůrazňuje, že digitalizace lidem usnadňuje přístup k informacím a kontrole státních úředníků a zajišťuje sdílení a rozšiřování dokumentů a odhalování případů nespravedlnosti a korupce;

19. zdůrazňuje nutnost vhodné regulace a globální interoperability, aby mohl být využit celý potenciál infrastruktury IT a že tyto prvky informačních a telekomunikačních technologií by měly být začleněny do stávajícího i rozvíjejícího se mediálního prostředí společně se základními podmínkami nezávislosti, plurality a rozmanitosti;

20. odsuzuje všechny snahy o vytváření různých forem uzavřeného internetu, protože se jedná o vážné porušení práva na informace; vyzývá všechny orgány, aby se takovýchto pokusů zdržely;

21. je znepokojen tendencemi ke hromadnému sledování, hromadné cenzuře, blokování a filtrování, které mají vliv nejen na sdělovací prostředky a práci novinářů a bloggerů, ale ztěžují také práci občanské společnosti, pokud jde o dosažení důležitých politických, ekonomických a sociálních změn; odsuzuje jakákoliv zatčení a pokusy o zatčení bloggerů, neboť takové kroky považuje za útok na svobodu projevu a přesvědčení;

22. vyslovuje politování nad tím, že mnoho technologií a služeb, které jsou ve třetích zemích využívány k porušování lidských práv prostřednictvím cenzury informací, hromadného dohlížení, sledování a dohledávání občanů a jejich činností přes (mobilní) telefonní sítě a internet, pochází z EU; naléhavě žádá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k zastavení tohoto „obchodu s digitálními zbraněmi“;

23. zdůrazňuje potřebu většího porozumění úloze zprostředkovatelů a jejich povinnostem; je přesvědčen, že orgány regulující trh mohou napomoci zachování hospodářské soutěže, ale že je také nezbytné, aby se našly nové způsoby, jak zapojit soukromé subjekty, a zachovat tak hodnotu informací pro veřejnost; uznává, že samoregulace může přinášet určitá rizika, pokud není přítomen demokratický dohled;

24. zdůrazňuje skutečnost, že platformy či služby, které pracují s digitálními a počítačovými údaji, jako jsou internetové vyhledávače, jsou v soukromých rukou a je třeba zajistit jejich transparentnost, a zachovat tak hodnotu jimi poskytovaných informací pro veřejnost a zabránit omezením, pokud jde o přístup k informacím a svobodu projevu;

25. zdůrazňuje, že je potřeba chránit novinářské zdroje informací a oznamovatele nekalých činností a v tomto smyslu jednat na celosvětové úrovni;

26. důrazně odsuzuje veškeré pokusy o používání internetu nebo dalších internetových platforem sdělovacích prostředků za účelem propagace nebo podpory teroristické činnosti; naléhavě žádá orgány, aby zaujaly v této věci pevné stanovisko;

Politiky EU a vnější činnost

27. zdůrazňuje, že považuje podporu a ochranu tisku a svobody sdělovacích prostředků na celém světě za klíčovou, má-li být EU považována za společenství hodnot; zdůrazňuje, že by EU měla stát v čele politického úsilí, aby novinářům celosvětově zajistila ochranu;

28. zastává názor, že EU by měla hrát vedoucí úlohu při zajišťování nezávislosti, plurality a rozmanitosti médií a při obraně postavení, svobody a bezpečnosti novinářů a bloggerů; s ohledem na to také zdůrazňuje, že EU by neměla zasahovat do obsahu, ale spíše podporovat vstřícné prostředí a celosvětově zrušit omezení svobody projevu;

29. podotýká se znepokojením, že v minulých letech byly některé sdělovací prostředky zejména v EU prošetřovány kvůli neetickému a údajně protiprávnímu chování; domnívá se, že EU může jít příkladem, pouze pokud sama dokáže vyřešit tyto otázky v rámci svého vlastního území;

30. vybízí Komisi, aby i nadále v členských státech podrobně sledovala nezávislost tisku a sdělovacích prostředků;

31. domnívá se, že i když EU disponuje několika politikami a programy na podporu svobody tisku a sdělovacích prostředků, chybí jí celkové konkrétní zaměření na tuto problematiku a rovněž soudržná vize, která by ji poháněla, a srovnávací měřítka;

32. domnívá se, že v důsledku neexistence komplexní strategie panuje roztříštěnost a vznikají rizika pro důležité politické zásady transparentnosti a odpovědnosti;

Strategie

33. naléhavě žádá Komisi, zejména GŘ úřadu pro rozvoj a spolupráci EuropeAid (DEVCO) a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby zlepšily vzájemnou spolupráci a koordinaci programů, především posilováním součinnosti politické a diplomatické práce a společným prováděním finanční podpory a projektů, včetně jejich sledování a hodnocení; vyzývá Komisi, aby zkvalitnila analýzu a hodnocení minulých, současných a budoucích programů a zjištěné výsledky zveřejnila;

34. žádá, aby se místo finanční podpory projektů ad hoc přijal udržitelnější přístup, který umožní účast také soukromým dárcům a partnerům v dialogu; uznává, že je třeba vypracovat specifické přístupy k programům jak na národní, tak na regionální úrovni;

35. naléhavě žádá EU, aby zastávala výraznější úlohu zejména v kandidátských zemích a také pokud jde o její bezprostřední jižní a východní sousedy, a při vyjednávání o obchodních dohodách a o dohodách o přidružení; vyzývá EU, aby přijala strategii, která zajistí, že bude pečlivěji sledovat a reagovat na změny v právních předpisech, které omezují pluralitu a svobodu tisku ve třetích zemích;

36. zdůrazňuje, že stávající vnější nástroje financování, jako je např. Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva a další, je třeba využívat pružně, a posílit tak občanskou společnost; zdůrazňuje, že k zajištění udržitelného vývoje a pokroku je nezbytné zajistit odpovědnost a budování kapacit na místní úrovni;

37. zdůrazňuje, že EU by měla ve třetích zemích podporovat vzdělávání a odbornou přípravu tvůrců politik, zástupců regulačních orgánů a rovněž sdělovacích prostředků, přičemž cílem by mělo být podpořit svobodu tisku a sdělovacích prostředků a přiměřenou formu regulace trhu, která zachovává zásadu technologické neutrality, a připomíná zejména, že v obdobích přechodu jsou svobody často ve jménu stability a bezpečnosti omezovány;

38. zdůrazňuje, že otázky týkající se rozvoje sdělovacích prostředků a umožnění svobody projevu by měly být důležitou součástí dialogu EU na úrovni států; zdůrazňuje, že v obchodních dohodách EU, v dohodách o partnerství, spolupráci a přidružení se třetími zeměmi a v programech pomoci by měla být v souladu s článkem 21 SEU dodržována jasná kritéria a podmínky; naléhavě žádá ESVČ a Komisi, aby se při jednáních o těchto dohodách řídily zprávami a doporučeními Parlamentu; připomíná, že pouze soudržnost, soulad, koordinace a transparentnost Parlamentu, ESVČ a Komise při provádění a sledování těchto základních a lidských práv jsou rozhodující pro důvěryhodnost a účinnost EU v jejích vztazích a spolupráci se třetími zeměmi;

39. vyzývá Komisi, aby učinila z boje proti beztrestnosti jednu z priorit svých programů na podporu svobody projevu a sdělovacích prostředků, a to i tím, že nabídne pomoc při vyšetřování zločinů spáchaných na novinářích, vyhradí finanční prostředky na právní ochranu a poskytne odborné znalosti;

40. je toho názoru, že finanční podpora EU by se neměla omezovat jen na specializované mezinárodní organizace (zprostředkovatele), ale měla by zahrnovat i místní organizace;

41. vyzývá Komisi, aby pokud jde o tisk a sdělovací prostředky, znovu zvážila použití ustanovení o zachování důvěrnosti při financování podpory lidských práv, neboť současný stav umožňuje, aby byli novináři, sdělovací prostředky a nezávislé organizace diskreditováni, což v důsledku zpochybňuje důvěryhodnost činností EU v oblasti lidských práv, i když se jedná o činnosti otevřené a transparentní;

42. zdůrazňuje, že programy na podporu tisku a sdělovacích prostředků by se měly zaměřit na zlepšení (státních a právních) struktur a podporu společností a podniků, které provozují místní sdělovací prostředky, a zvýšit tak transparentnost, nezávislost, schopnost udržitelnosti a otevřenost; zdůrazňuje, že mediální politiky EU by měly také usilovat o dosažení maximální plurality a rozmanitosti tím, že budou podporovat nezávislé sdělovací prostředky a začínající podniky;

43. připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků a to i na internetu, tvoří jádro evropských hodnot; zdůrazňuje rozhodující význam svobody tisku a sdělovacích prostředků v politice rozšiřování EU a v této souvislosti rovněž i svobodu digitálních sdělovacích prostředků, přičemž tyto svobody považuje za lidská práva, a proto za nedílnou součást kodaňských politických kritérií;

44. domnívá se, že EU by měla do své volební pomoci zahrnout i složky na podporu tisku a sdělovacích prostředků, např. tím, že podpoří spolupráci mezi řídícími volebními orgány ve třetích zemích a tiskem s cílem zlepšit transparentnost a legitimitu volebního procesu a volebních výsledků;

45. zastává názor, že v zemích procházejících transformací by se EU měla zaměřit na svobodu tisku a sdělovacích prostředků v souvislosti s procesem usmíření a obnovy;

46. oceňuje a vítá důležitou práci mnoha mezinárodních (novinářských) organizací, které se zaměřují na svobodu tisku a sdělovacích prostředků, a zdůrazňuje, že tyto organizace by měly získat od EU plnou podporu a považuje je za důležité partnery;

47. vyzývá ESVČ, aby co nejúčinněji využívala zapojení EU do vícestranných fór, která se zaměřují na svobodu tisku a sdělovacích prostředků a digitální svobodu a mezi která patří Rada Evropy, OBSE a také OSN;

48. vyzývá Komisi, Radu a ESVČ, aby v rámci zahraniční politiky EU co nejdříve přijaly strategii svobody tisku a sdělovacích prostředků a aby doporučení obsažená v této zprávě začlenily do chystaných pokynů týkajících se svobody projevu (online a offline);

49. žádá, aby stávající zpráva byla chápána a blíže zvážena v souvislosti s jeho usnesením na téma „Strategie digitální svobody v zahraniční politice EU“;

o
o o

50. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, zvláštnímu představiteli EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, organizaci UNESCO, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1)	http://ap.ohchr.org/Documents/E/HRC/resolutions/A_HRC_RES_7_36.pdf
(2)	Zejména pak zprávy ze dne 16. května 2011 (A/HRC/17/27), 10. srpna 2011 (A/66/290), 4. června 2012 (A/HRC/20/17) a 7. září 2012 (A/67/357), které jsou v anglickém znění k dispozici na internetové adrese: http://www.ohchr.org/EN/Issues/FreedomOpinion/Pages/Annual.aspx
(3)	http://daccess-dds-ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/G12/153/25/PDF/G1215325.pdf?OpenElement
(4)	A/HRC/17/31, dostupná v anglickém znění na internetové adrese: http://www.ohchr.org/Documents/Issues/Business/A-HRC-17-31_AEV.pdf
(5)	http://documents-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N06/681/60/pdf/N0668160.pdf?OpenElement
(6)	http://www.un-documents.net/gc-p1.htm
(7)	http://www.unesco.org/new/fileadmin/MULTIMEDIA/HQ/CI/CI/pdf/official_documents/un_plan_action_safety_en.pdf
(8)	Přijaté texty, P7_TA(2013)0050.
(9)	Přijaté texty, P7_TA(2013)0049.
(10)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0503.
(11)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0451.
(12)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.
(13)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0250.
(14)	http://eeas.europa.eu/top_stories/2012/20120503_world_press_freedom_day_en.htm. http://europa.eu/rapid/press-release_PRES-13-181_en.htm.
(15)	http://blogs.ec.europa.eu/neelie-kroes/ict-human-rights-guidance.
(16)	Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 165.
(17)	Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 9.
(18)	Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1.
(19)	Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 107.

Opakované použití informací veřejného sektoru ***I

282k

22k

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru (COM(2011)0877 – C7-0502/2011 – 2011/0430(COD))

P7_TA(2013)0275

A7-0404/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

– s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0877),

– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0502/2011),

– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

– s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. dubna 2012(1),

— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. dubna 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro právní záležitosti (A7-0404/2012),

1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1)	Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 129.

Finanční služby: nedostatečný pokrok v Radě a zpoždění Komise při přijímání některých návrhů

235k

27k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o finančních službách: nedostatečný pokrok v Radě a zpoždění Komise při přijímání některých návrhů (2013/2658(RSP))

P7_TA(2013)0276

B7-0304/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na návrh Komise ze dne 12. července 2010 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů (přepracované znění) (COM(2010)0368),

– s ohledem na návrh Komise ze dne 12. července 2010 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES o systémech pro odškodnění investorů (COM(2010)0371),

– s ohledem na návrh Komise ze dne 19. ledna 2011 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/71/ES a 2009/138/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (COM(2011)0008), dále jen „Omnibus II/Solvency II“,

– s ohledem na návrh Komise ze dne 20. října 2011 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů, kterou se ruší směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (přepracované znění) (COM(2011)0656), a na návrh Komise ze dne 20. října 2011 týkající se nařízení Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení [nařízení o infrastruktuře evropských trhů] o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (COM(2011)0652), dále jen „přezkum MiFID“,

– s ohledem na návrh Komise ze dne 20. října 2011 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávním postihu za obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (COM(2011)0654) a na návrh Komise ze dne 20. října 2011 týkající se nařízení Evropského parlamentu a Rady o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (COM(2011)0651), dále jen „MAD/MAR“,

– s ohledem na návrh Komise ze dne 7. března 2012 týkající se nařízení Evropského parlamentu a Rady o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnice 98/26/ES (COM(2012)0073),

– s ohledem na návrh Komise ze dne 6. června 2012 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, 82/891/EHS, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (COM(2012)0280),

– s ohledem na návrh Komise ze dne 3. července 2012 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), pokud jde o činnost depozitářů, zásady odměňování a sankce (COM(2012)0350), dále jen „SKIPCP V“,

– s ohledem na návrh Komise ze dne 3. července 2012 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů (přepracované znění) (COM(2012)0360), dále jen „IMD II“,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 o pracovním programu Komise na rok 2010 (COM(2010)0135), a zejména na odkaz na přijetí legislativního návrhu směrnice o právní jistotě v právu cenných papírů plánované na rok 2010,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 o pracovním programu Komise na rok 2011 (COM(2010)0623), a zejména na odkaz na přijetí legislativního návrhu směrnice o právní jistotě v právu cenných papírů plánované na rok 2011,

– s ohledem na sdělení Komise za dne 15. listopadu 2011 o pracovním programu Komise na rok 2012 (COM(2011)0777), a zejména na odkaz na přijetí legislativního návrhu směrnice o právní jistotě v právu cenných papírů plánované na rok 2012, a na legislativní návrh týkající se přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu(1),

– s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 1. a 2. března 2012, a zejména na odkaz na přezkum MiFID,

– s ohledem na doporučení Evropská rady pro systémová rizika ze dne 20. prosince 2012 o fondech peněžního trhu(2),

– s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 o stínovém bankovnictví(3),

– s ohledem na otázky Radě a Komisi o finančních službách: nedostatečný pokrok v Radě a zpoždění Komise při přijímání některých návrhů (O-000063/2013 – B7-0208/2013 a O-000065/2013 – B7-0209/2013),

– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že zotavení hospodářství EU vyžaduje stabilní finanční sektor poskytující konkurenční financování reálné ekonomiky; vzhledem k tomu, že je toho nezbytné dosáhnout, aby byla dokončena Bankovní unie schválená a potvrzená různými orgány EU, které odpovídají za tento klíčový sektor našeho hospodářství;

B. vzhledem k tomu, že návrh přezkumu směrnice o systémech pojištění vkladů byl Komisí přijat dne 12. července 2010 a Parlament o něm po bezvýsledných jednáních s Radou hlasoval v prvním čtení dne 16. února 2012(4);

C. vzhledem k tomu, že návrh přezkumu směrnice o systémech pro odškodnění investorů byl Komisí přijat dne 12. července 2010 a Parlament o něm, vzhledem k váhavosti Rady přijmout obecný přístup a zahájit jednání, hlasoval v prvním čtení dne 5. července 2011(5);

D. vzhledem k tomu, že Komise přijala své návrhy týkající se přezkumu MiFID dne 20. října 2011 a Parlament se jimi začal pohotově zabývat a pozměňovací návrhy k těmto návrhům přijal dne 26. října 2012(6), pouze rok po jejich předložení; od té doby Parlament čeká na zahájení jednání s Radou s ohledem na možnost dohody v prvním čtení;

E. vzhledem k tomu, že závěrem Evropské rady na jejím zasedání konaném ve dnech 1. a 2. března 2012 bylo, že návrhy týkající se přezkumu MiFID by měly být schváleny oběma zákonodárnými orgány do prosince 2012;

F. vzhledem k tomu, že Komise přijala své návrhy týkající se centrálních depozitářů cenných papírů dne 7. března 2012 a Hospodářský a měnový výbor Parlamentu přijal svoji zprávu dne 4. února 2013 (A7-0039/2013) a od té doby čeká na zahájení jednání s Radou s ohledem na možnost dohody v prvním čtení;

G. vzhledem k tomu, že přijetí návrhu Komise týkajícího se směrnice o právní jistotě v právu cenných papírů se původně očekávalo v průběhu roku 2010 a bylo později zahrnuto do legislativních a pracovních programů Komise na roky 2011 a 2012, ale návrh nebyl dosud přijat;

H. vzhledem k tomu, že směrnice 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu po Komisi požaduje, aby nejpozději dne 1. listopadu 2012 předložila zprávu o provádění a dopadu této směrnice, případně spolu s návrhem její revize; vzhledem k tomu, že Komise dosud tuto zprávu a revizi nepředložila;

I. vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení o stínovém bankovnictví požadoval přijetí dodatečných opatření týkajících se fondů peněžního trhu, zejména s cílem zlepšit odolnost těchto fondů a pokrýt riziko likvidity, a vzhledem k tomu, že by v rámci těchto opatření měla být zohledněna doporučení Evropské rady pro systémová rizika o zrušení fondů peněžního trhu s konstantní hodnotou čistých aktiv, která byla vydána krátce po uvedeném usnesení;

J. vzhledem k tomu, že článek 5 směrnice 2011/89/ES(7) vyžadoval, aby Komise plně přezkoumala směrnici 2002/87/ES (směrnice o finančních konglomerátech)(8) a aby se přitom zabývala zejména rozsahem působnosti této směrnice, rozšířením jejího uplatnění na neregulované subjekty, kritérii určení finančních konglomerátů vlastněných širšími nefinančními skupinami a také systémově relevantními finančními konglomeráty a povinnými zátěžovými testy a aby Parlamentu a Radě do 31. prosince 2012 zaslala zprávu, na niž budou navazovat příslušné legislativní návrhy;

K. vzhledem k tomu, že Komise v návaznosti na tento přezkum, předala svoji zprávu dne 20. prosince 2012, jejímž závěrem bylo, že ačkoliv kritéria vymezení a určení konglomerátu, určení mateřského podniku, který má konečnou odpovědnost za dodržování požadavků vztahujících se na celou skupinu, a posílení vymáhání dodržování požadavků s ohledem na tento podnik patří k nejdůležitějším záležitostem, jimiž by se bylo možno zabývat při budoucí revizi směrnice o finančních konglomerátech, rozhodla se nepředkládat v roce 2013 legislativní návrh v tomto smyslu;

L. vzhledem k tomu, že Komise přislíbila, že bude situaci průběžně přezkoumávat, aby určila vhodný časový harmonogram pro přijetí návrhů přezkumu směrnice o finančních konglomerátech, zejména s ohledem na probíhající jednání o CRD IV a jednotném mechanismu dohledu (SSM);

M. vzhledem k tomu, že Komise při několika příležitostech naznačila svůj záměr vypracovat souhrnnou studii o účinnosti a proporcionalitě opatření přijatých v rámci finančního nařízení od začátku finanční krize;

1. opakuje, že je ochoten dokončit první čtení alespoň návrhů Komise týkajících se finančních služeb, které již byly předloženy, do konce volebního období na jaře 2014;

2. zdůrazňuje, že v zájmu co nejrychlejšího zvýšení účinnosti a odolnosti finančních trhů Unie musí být rychle přijaty chystané návrhy Komise o finančních službách, aby daná legislativa nevstoupila v platnost příliš pozdě;

3. zdůrazňuje své pevné přesvědčení, že základní podmínkou dosažení udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti v Evropské unii je stabilita ve finančním sektoru a úspěch všech finančních strukturálních reforem;

4. zdůrazňuje, že dal jednoznačně najevo svou ochotu a schopnost rychle a ve velmi krátkých lhůtách projednat návrhy Komise týkající se regulace finančních služeb, například v kontextu přezkumu nařízení o jednotném mechanismu dohledu a směrnic Solventnost II a MiFID; očekává, že stejný konstruktivní a rychlý přístup uplatní i v případě připravovaných návrhů Komise;

5. naléhá na Komisi, aby uspíšila práci na zbývajících legislativních iniciativách v oblasti finančních služeb, které oznámila v průběhu minulých let; zejména žádá Komisi, aby co nejrychleji přijala svůj návrh směrnice o právu cenných papírů, který měl být zveřejněn již před dvěma lety, a aby co nejdříve předložila očekávaný návrh přezkumu směrnice o platebních službách na vnitřním trhu; vyzývá Komisi, aby co nejdříve přijala návrh o fondech peněžního trhu a aby přitom plně zohlednila příslušná doporučení ESRB;

6. zastává názor, že nyní, kdy byla dokončena jednání o CRD IV a SSM, by měla Komise neprodleně předložit návrhy na plný přezkum směrnice o finančních konglomerátech z roku 2002;

7. připomíná, že Komise se zavázala provést před koncem svého funkčního období studii s analýzou nákladů a přínosů, která by posoudila účinnost a proporcionalitu četných právních předpisů, které byly přijaty od počátku finanční krize, přičemž tato studie by měla být souhrnným posouzením dopadu všech právních předpisů EU týkajících se finančních trhů, které byly navrženy, přijaty a provedeny v Unii od počátku jejího funkčního období; žádá, aby byl tento proces zahájen co nejdříve; tato studie by měla rovněž posoudit dopad neúspěchu při provádění Bankovní unie v různých členských státech, včetně účinku na státní dluh;

8. žádá Komisi, aby co nejrychleji přijala zejména návrh nařízení, kterým bude vytvořen jednotný mechanismus pro řešení problémů bank, a návrh týkající se opatření v návaznosti na doporučení Liikanenovy skupiny na vysoké úrovni o reformě struktury bankovnictví; zdůrazňuje, že je důležité, aby oba zákonodárné orgány projednaly tyto připravované návrhy v rámci spolurozhodování rychle, aby mohla příslušná opatření brzy vstoupit v platnost;

9. vyzývá Komisi, aby ve své výroční zprávě o růstu vhodnějším způsobem reflektovala vývoj ve finanční oblasti, jak Parlament požadoval ve svých usneseních z 15. prosince 2011(9) a 18. dubna 2013(10);

10. naléhá na Radu, aby obnovila jednání o systému pojištění vkladů, což je věc prvořadého významu, na níž mají občané Evropské unie přímý zájem a která je důležitá pro důvěru ve finanční systém a pro jeho stabilitu; konstatuje, že nezbytnost rychlého přijetí tohoto návrhu byla nedávno potvrzena kyperskou krizí; připomíná, že jednotný evropský fond pojištění vkladů s fungujícími systémy pojištění vkladů, vybavený odpovídající výší financování, jenž posílí důvěryhodnost a důvěru investorů, by mohl představovat dlouhodobý cíl do doby, než bude fungovat účinný rámec pro řešení krizí a účinný jednotný mechanismus dohledu; zdůrazňuje jejich význam pro řádné zřízení Bankovní unie a pro dosažení celkového cíle, kterým je stabilita finančních trhů; domnívá se, že návrh o systému pojištění vkladů by měl být přijat současně se směrnicí, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků;

11. lituje, že Radě a členským státům chybí kapacita a odhodlání k dosažení dohod nutných k realizaci toho, k čemu se veřejně zavázaly a co by mělo vést k dokončení Bankovní unie;

12. vyzývá Radu, aby co nejdříve přijala postoj k směrnici o systémech pro odškodnění investorů, aby bylo možné zahájit vyjednávání o této problematice, která má konkrétní dopad na občany Unie, neboť směrnice má zvýšit ochranu individuálních investorů;

13. připomíná příslib summitu G20, že všechny standardizované smlouvy o OTC derivátech by měly být do konce roku 2012 obchodovány na burzách nebo případně na elektronických obchodních platformách a zúčtovány prostřednictvím ústředních protistran; důrazně proto žádá Radu, aby využila zbytek volebního období k dokončení práce na přezkumu směrnice MiFID, aby mohly být návrhy Komise přijaty před evropskými volbami v květnu 2014;

14. vyzývá Radu, aby pokračovala v práci na nařízení o centrálních depozitářích cenných papírů, aby bylo možné rychle začít jednat s Parlamentem a Komisí a toto nařízení bylo provedeno včas před zavedením systému Target2Securities;

15. vyzývá Radu, aby – kromě přezkumu směrnice MiFID – rychle postupovala s cílem zahájit vyjednávání s Parlamentem o ostatních klíčových návrzích týkajících se ochrany spotřebitelů a investorů, o nichž hlasoval nebo brzy bude hlasovat příslušný výbor Parlamentu, jako např. UCITS V a IMD II;

16. vyzývá Radu, aby se co nejdříve shodla na svém postoji k návrhu směrnice o rámci pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků, neboť tento předpis je zásadním nástrojem pro omezení budoucí expozice daňových poplatníků EU vůči selháním bank;

17. vyzývá Radu, aby zajistila, že bude připravena rychle uzavřít jednání s Parlamentem o návrzích Omnibus II/Solventnost II, jakmile bude k dispozici posouzení dopadu ustanovení o dlouhodobých zárukách, které připravuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a které bylo již dříve předmětem jednání trialogu; vyzývá k rychlému přijetí návrhů o MAD/MAR;

18. důrazně žádá Komisi, aby předložila návrhy o systémech pojištění vkladů a o rámci pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků jiných než bank, včetně rámce použitelného přinejmenším pro větší přeshraniční pojišťovací skupiny a subjekty s významnou činností v netradičních oblastech a v oblastech jiných než pojišťovnictví, a žádá ji, aby tyto návrhy předložila včas, aby mohly být projednány ještě v současném funkčním období Parlamentu;

19. žádá Radu, aby objasnila, na základě jakých kritérií rozhoduje, zda bude o konkrétních návrzích jednat či nikoli, a aby vysvětlila, jak byla zohledněna vzájemná provázanost jednotlivých návrhů;

20. žádá Radu, aby podrobně vysvětlila, jak získává potřebné zdroje a zlepšuje plynulost a efektivitu přechodu mezi jednotlivými předsednictvími;

21. vyzývá Radu, aby se s ohledem na nedostatečný pokrok v pracovních skupinách Rady zhostila své politické odpovědnosti a přijala své postoje kvalifikovanou většinou, jak stanoví Smlouvy;

22. zdůrazňuje, že je odpovědností zákonodárných orgánů, aby přijaly nezbytné kroky, jež umožní co nejrychleji přijmout zbývající návrhy, a to pokud možno před koncem současného volebního období;

23. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)	Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
(2)	Úř. věst. C 146, 25.5.2013, s. 1.
(3)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0427.
(4)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0049.
(5)	Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 328.
(6)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0406 a P7_TA(2012)0407.
(7)	Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 113.
(8)	Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.
(9)	Přijaté texty, P7_TA(2011)0583.
(10)	Přijaté texty, P7_TA(2013)0188.

Situace v Turecku

216k

25k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o situaci v Turecku (2013/2664(RSP))

P7_TA(2013)0277

RC-B7-0305/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012(1) ze dne 18. dubna 2013,

– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

– s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

– s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou(2) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

– s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že se v pátek 31. května 2013 v časných ranních hodinách turecká policie uchýlila k použití nepřiměřeného násilí ve snaze rozehnat skupinu demonstrantů, kteří již po několik týdnů protestovali proti plánovanému vykácení stromů pro účely nové výstavby na místě současného parku Gezi poblíž istanbulského náměstí Taksim;

B. vzhledem k tomu, že tvrdý policejní zásah vedl ke střetům s demonstranty, které se rychle rozšířily i do dalších tureckých měst, a že tyto střety si vyžádaly čtyři oběti na životech a více než tisíc zraněných osob, došlo k rozsáhlému zatýkání a byly způsobeny vážné škody na soukromém i veřejném majetku; vzhledem k tomu, že byl ve velké míře nasazen slzný plyn a že nádoby s tímto plynem byly vhazovány tak, aby explodovaly přímo mezi protestanty, což způsobilo vážná zranění;

C. vzhledem k tomu, že demonstranty podporují různé vrstvy turecké společnosti; vzhledem k tomu, že se demonstrací účastní stejnou měrou muži i ženy;

D. vzhledem k tomu, že reakce turecké vlády, která události tvrdě odsoudila, byla zřejmě kontraproduktivní;

E. vzhledem k tomu, že článek 34 turecké ústavy zaručuje právo na organizování pokojných a neozbrojených shromáždění a demonstrací bez předchozího povolení; vzhledem k tomu, že článek 26 zaručuje svobodu projevu a články 27 a 28 jsou zárukou „svobody projevu“ a „volného šíření idejí“;

F. vzhledem k tomu, že protesty jsou rovněž spojeny se znepokojením, jež v některých částech turecké společnosti vyvolal soubor nedávných rozhodnutí a legislativních opatření týkající se mj. omezení prodeje alkoholu a reforem vzdělávacího systému;

G. vzhledem k tomu, že mezi demonstranty sílí obavy ohledně nedostatečného zastoupení menšinových názorů, autoritářského vládního režimu, nedodržování zásad právního státu a řádné správy věcí veřejných a práva na řádné a spravedlivé soudní řízení;

H. vzhledem k tomu, že hlavní turecké sdělovací prostředky o demonstracích neinformovaly a že uživatelé sítě Twitter byli zatčeni;

I. vzhledem k tomu, že Turecko má jako kandidátská země na přistoupení k EU povinnost respektovat a prosazovat demokracii a posilovat demokratická a lidská práva a svobody;

J. vzhledem k tomu, že komisař Füle a vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonová na tyto události zareagovali;

K. vzhledem k tomu, že svoboda shromažďování, svoboda projevu (a to i v sociálních médiích online a offline) a svoboda tisku jsou základními zásadami EU;

1. vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám demonstrantů a policistů, kteří přišli o život, a přeje rychlé uzdravení všem početným zraněným;

2. vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepřiměřeným a nadměrným použitím síly ze strany turecké policie v reakci na pokojné a legitimní protesty v istanbulském parku Gezi a vyzývá turecké úřady, aby důkladně vyšetřily policejní násilí, postavily viníky před soud a poskytly obětem odškodnění; varuje tureckou vládu před přijetím tvrdých opatření vůči pokojným demonstrantům a naléhavě žádá předsedu turecké vlády, aby zaujal sjednocující a smířlivý postoj, a zabránil tak dalšímu vyostření situace;

3. vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli turecké orgány oznámily, že zahájí jednání s některými vůdci protestů, na náměstí Taksim a v jeho okolí pokračuje policejní násilí, což fakticky oslabuje vyhlídky na jednání mezi vládou a protestujícími;

4. vyzývá turecké úřady, aby zaručily a dodržovaly právo všech občanů na svobodu projevu, pokojného shromažďování a pokojného protestu; vyzývá k okamžitému propuštění všech pokojně protestujících osob, které byly vzaty do vazby a které jsou nyní zadržovány; žádá, aby měli všichni zadržení neomezený přístup k právním zástupcům, které si zvolí; žádá o informace týkající se přesného počtu zadržených a zraněných osob;

5. s politováním bere na vědomí reakci turecké vlády a premiéra Erdoğana, jehož neochota učinit kroky směřující k usmíření, omluvit se a pochopit reakce části turecké populace pouze podpořily další polarizaci turecké společnosti;

6. vítá umírněnou reakci prezidenta Güla a omluvu, kterou zraněným demonstrantům nabídl místopředseda vlády Arinc, jakož i jejich dialog s Taksimskou platformou a předními představiteli opozice s cílem rozptýlit napětí; zdůrazňuje význam dialogu mezi tureckou vládou a pokojnými účastníky protestů;

7. připomíná Turecku, že v inkluzivní, pluralitní demokracii by se všichni občané měli cítit řádně reprezentováni a vládní strany nesou odpovědnost za zapojení opozice a občanské společnosti do rozhodovacího procesu; připomíná dále opozičním stranám, že nesou odpovědnost za to, aby také přispívaly k demokratické politické kultuře respektující odlišné postoje a názory;

8. vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími konflikty mezi politickými stranami a nad malou ochotou vlády a opozice usilovat o dosažení konsensu ohledně klíčových reforem; naléhavě vyzývá všechny politické činitele, vládu a opozici, aby se společně zasadili o posílení politické plurality ve státních institucích a o podporu modernizace a demokratizace státu a společnosti;

9. poukazuje na klíčovou úlohu systému „brzd a protivah“ při správě moderního demokratického státu, jenž by se měl odrážet v probíhajícím ústavním procesu a jenž musí být založen na zásadě dělby moci a rovnováhy výkonné, zákonodárné a soudní moci, na dodržování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a svobody tisku, a na participativní politické kultuře, která skutečně odráží pluralitu demokratické společnosti; domnívá se, že samotné pořádání pokojných a legitimních protestů je důkazem toho, že turecká občanská společnost je připravena jednat; připomíná Turecku význam probíhajícího úsilí, které Turecko vynakládá za účelem dalšího zlepšení svých demokratických orgánů, právních norem a dodržování základních svobod;

10. podtrhuje, že policii a soudní orgánům je zapotřebí poskytovat v rámci jejich formálního vzdělávání a v průběhu aktivního výkonu jejich práce opakovaná intenzivní školení týkající se uplatňování istanbulského protokolu (souboru mezinárodních pokynů namířených proti mučení a špatnému zacházení) a nadřazenosti práv a svobod jednotlivců;

11. vyzývá místní i celostátní orgány v Turecku, aby zahájily veřejné konzultace k projednání všech plánů rozvoje měst a regionů; připomíná, že je třeba nalézt rovnováhu mezi hospodářským růstem a sociálními, environmentálními, kulturními a historickými faktory; vyzývá k tomu, aby byly bez výjimky všechny relevantní projekty v Turecku předmětem hodnocení dopadů na životní prostředí;

12. domnívá se, že nebývalá vlna protestů svědčí také o rostoucí nespokojenosti části turecké populace s regulací životního stylu; opět připomíná, že v demokratickém zřízení musí vláda podporovat toleranci a zajistit všem občanům svobodu náboženství a vyznání; vyzývá vládu, aby respektovala pluralitu a rozmanitost turecké společnosti a chránila světský životní styl;

13. upozorňuje, že policejní zásah oslabuje důvěryhodnost regionální úlohy Turecka coby zastánce demokratických změn v zemích jižního sousedství;

14. připomíná, že svoboda projevu a pluralita médií jsou středobodem evropských hodnot a že skutečně demokratická, svobodná a pluralitní společnost potřebuje opravdovou svobodu projevu; připomíná, že svoboda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, které jsou kladně přijímány nebo jsou považovány za neškodné, ale v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech se vztahuje také na všechny informace a myšlenky, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát nebo určitou část obyvatelstva;

15. je znepokojen oslabováním svobody tisku, určitými případy cenzury a rostoucí autocenzurou v rámci tureckých sdělovacích prostředků, a to i na internetu; vyzývá tureckou vládu, aby dodržovala zásadu svobody tisku; zdůrazňuje, že nezávislý tisk je v demokratické společnosti klíčový, a v této souvislosti poukazuje na zásadní úlohu justice při ochraně a posilování svobody tisku, a tedy při zaručování existence veřejného prostoru, v němž může probíhat svobodná diskuse, do níž se zapojí všechny strany; je znepokojen velkým počtem novinářů, kteří jsou vězněni, a početnými probíhajícími soudními procesy s novináři; žádá, aby byli aktivisté sociálních médií propuštěni na svobodu; považuje rozhodnutí Nejvyšší rady pro rozhlas a televizi (RTUK) potrestat televizní kanály, které od počátku informovaly o událostech v parku Gezi, za „ohrožování fyzického, morálního a psychického vývoje dětí a mládeže“ za velmi politováníhodné;

16. opět konstatuje své znepokojení nad skutečností, že většinu sdělovacích prostředků vlastní a soustřeďují rozsáhlé konglomeráty se širokou škálou obchodních zájmů; opakuje svou výzvu k přijetí nového zákona o sdělovacích prostředcích, který by upravoval mimo jiné otázky nezávislosti, vlastnictví a správní kontroly;

17. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1)	Přijaté texty, P7_TA(2013)0184.
(2)	Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.

Přezkum organizace a fungování ESVČ v roce 2013

360k

34k

Doporučení Evropského parlamentu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013 (2012/2253(INI))

P7_TA(2013)0278

A7-0147/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na čl. 27 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který stanoví vytvoření Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), jejímž úkolem je pomáhat vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

– s ohledem na čl. 21 odst. 3 SEU, podle kterého je vysoký představitel nápomocen Radě a Komisi při zajišťování soudržnosti mezi jednotlivými oblastmi vnější činnosti Unie,

– s ohledem na čl. 26 odst. 2 SEU, který stanoví, že Rada a vysoký představitel Unie dbají na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie,

– s ohledem na čl. 35 třetí pododstavec SEU, který uvádí, že diplomatická a konzulární zastoupení členských států a delegace Unie přispívají k provádění práva občanů Unie na ochranu na území třetí země,

– s ohledem na článek 36 SEU, který uvádí, že vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředseda Komise (dále jen vysoký představitel Unie, místopředseda Komise) pravidelně konzultuje s Evropským parlamentem hlavní hlediska a základní volby společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky, informuje Parlament o vývoji těchto politik a zajišťuje, aby byly názory Evropského parlamentu náležitě brány v úvahu,

– s ohledem na článek 42 SEU, podle kterého má vysoký představitel Unie, místopředseda Komise pravomoc předkládat návrhy v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky, včetně návrhů na zahájení misí a využití vnitrostátních i unijních prostředků,

– s ohledem na čl. 13 odst. 3 rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (dále jen rozhodnutí o ESVČ), který stanoví, že vysoký představitel do konce první poloviny roku 2013 provede přezkum organizace a fungování ESVČ, který se bude mimo jiné zabývat prováděním čl. 6 odst. 6 a 8 týkajících se zeměpisné rovnováhy a který bude v případě potřeby zahrnovat legislativní návrh na změnu tohoto rozhodnutí,

– s ohledem na články 298 a 336 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), které stanoví legislativní postup uplatňovaný, pokud jde o záležitosti týkající se zaměstnanců,

– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie, místopředsedkyně Komise o politické odpovědnosti (dále jen prohlášení vysoké představitelky Unie, místopředsedkyně Komise)(1),

– s ohledem na zprávu o obsazení míst v ESVČ za rok 2012 ze dne 24. července 2012 předloženou v souladu s čl. 6 odst. 9 rozhodnutí o ESVČ,

– s ohledem na článek 97 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj, Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro právní záležitosti (A7-0147/2013),

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanovila cíl zajistit jednotu, soudržnost a účinnost vnější činnosti Evropské unie;

B. vzhledem k tomu, že ESVČ je nový subjekt smíšené povahy čerpající opírá ze zdrojů Společenství, ale i mezivládních, což je v EU bezprecedentní situace, a nedá se tedy očekávat, že bude plně funkční do dvou let od svého založení; vzhledem k tomu, že přezkum organizace a fungování ESVČ by se tudíž měl zakládat na spravedlivé a konstruktivní kritice;

C. vzhledem k tomu, že úspěšnost ESVČ by se měla poměřovat jak její schopností uplatňovat ucelený přístup EU vůči vnějším výzvám a úkolům současného světa, tak její schopností účinněji využívat omezené zdroje díky intenzivnější spolupráci a úsporám z rozsahu na úrovni Evropské unie i jednotlivých států;

D. vzhledem k tomu, že nejkonkrétnějším projevem úsilí o větší soudržnost vnější činnosti EU je trojí funkce vysokého představitele Unie, místopředsedy Komise;

E. vzhledem k tomu, že současné uspořádání v rámci Komise dostatečně neodráží zvláštní úlohu svěřenou vysokému představiteli Unie, místopředsedovi Komise, pokud jde o vnější činnost EU;

F. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva svěřila vysokému představiteli Unie, místopředsedovi Komise řadu úkolů, je nezbytné vytvořit funkci politického náměstka (náměstků), který by byl vysokému představiteli Unie, místopředsedovi Komise nápomocen při plnění jeho úkolů;

G. vzhledem k tomu, že operativní rozhodování a provádění opatření v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky / společné bezpečnostní a obranné politiky (SZBP/SBOP) je příliš pomalé, a to ze strukturálních a procesních důvodů; vzhledem k tomu, že tento problém opět vyvstal při řešení krize v Mali, kdy nebyly pohotově uplatňovány rozhodovací postupy a přijata rozhodnutí o financování;

H. vzhledem k tomu, že ESVČ by měla mít jednoduchou a účelnou strukturu zaměřenou na výsledky, která bude schopna podporovat vůdčí úlohu v zahraničních vztazích, zejména v oblasti SZBP, a usnadňovat rozhodování v Radě; vzhledem k tomu, že ESVČ by proto měla být schopna poskytovat koordinovaně a v krátké lhůtě odborné poznatky z různých oddělení včetně Komise; vzhledem k tomu, že stávající struktura ESVČ má příliš mnoho řídících pracovníků a vyznačuje se nadměrným počtem úrovní rozhodování;

I. vzhledem k tomu, že dosud nejsou využívány možnosti rychlého nasazení, jež skýtají bojové skupiny EU;

J. vzhledem k tomu, že zkušenosti z minulých let jasně ukazují, že pro řízení misí SBOP je potřeba vytvořit trvalé operační velitelství v Bruselu;

K. vzhledem k tomu, že v případě revolucí v arabském světě se ukázalo, že EU není schopna zajistit krátkodobě přerozdělení zdrojů včetně personálu tak, aby odpovídaly novým politickým prioritám; vzhledem k tomu, že velikost delegací EU a profil jejich zaměstnanců musí odrážet strategické zájmy Unie;

L. vzhledem k tomu, že v souladu se základními směry zahraniční politiky EU by měla být posílena úloha ESVČ při definování strategické orientace a její přínos k uplatňování nástrojů EU pro vnější financování;

M. vzhledem k tomu, že je důležité zajistit lepší koordinaci a řádnou správu v otázkách rozvoje na mezinárodní úrovni s cílem umožnit EU vystupovat jednotně a zlepšit její viditelnost;

N. vzhledem k tomu, že zejména v době rozpočtových omezení by ESVČ měla působit jako katalyzátor pro dosažení většího synergického účinku, a to nejen v institucionálním rámci EU, ale i mezi EU a členskými státy;

O. vzhledem k tomu, že v době, kdy vlády členských států omezují svou diplomatickou a konzulární přítomnost, by ESVČ měla být vnímána a více využívána jako příležitost k prohloubení spolupráce a synergií;

P. vzhledem k tomu, že by mělo být vynaloženo větší úsilí, aby se předešlo zdvojování činností a struktur ESVČ, Komise – zejména GŘ DEVCO a Úřadu Evropského společenství pro humanitární pomoc (ECHO) – a sekretariátu Rady;

Q. vzhledem k tomu, že byl splněn cíl obsadit jednu třetinu pracovních míst zaměstnanci pocházejícími z členských států, a vzhledem k tomu, že zaměstnanci všech tří složek (Komise, sekretariátu Rady a diplomatických služeb členských států) by měli být náležitým způsobem zastoupeni na všech úrovních a v delegacích i na velitelství;

R. vzhledem k tomu, že ženy jsou na pozicích administrátorů a na vedoucích pozicích zastoupeny nedostatečně, zatímco na pozicích AST je tomu naopak;

S. vzhledem k tomu, že každá úprava služebního řádu musí být přijata postupem spolurozhodování;

T. vzhledem ke zřejmé potřebě rozvíjet schopnost ESVČ zjišťovat předchozí praktické zkušenosti a vyvodit z nich poučení, zejména v oblasti předcházení konfliktům, zprostředkování řešení konfliktů, řešení krizí, usmiřování a budování míru;

U. vzhledem k tomu, že dva a půl roku po přijetí prohlášení vysoké představitelky Unie, místopředsedkyně Komise by mělo dojít k podrobnému vyhodnocení politické odpovědnosti ESVČ vůči Parlamentu, zejména pokud jde o míru, v jaké s Parlamentem konzultuje strategická rozhodnutí a zohledňuje jeho postoje a příspěvky;

V. vzhledem k tomu, že hodnocení by se rovněž mělo zabývat způsoby, jak zlepšit vystoupení vysokého představitele Unie, místopředsedy Komise a úředníků ESVČ včetně vedoucích delegací a zvláštních zástupců EU před Parlamentem a jeho orgány, a tím, jaké kroky podniká ESVČ v návaznosti na usnesení Parlamentu;

W. vzhledem k tomu, že parlamentní kontrola ESVČ má zásadní význam pro to, aby občané EU lépe rozuměli a více podporovali evropskou vnější činnost; vzhledem k tomu, že parlamentní kontrola posiluje legitimitu vnější činnosti;

X. vzhledem k tomu, že současný systém financování delegací postrádá pružnost, což má neblahé důsledky pro pracovní zátěž zaměstnanců;

1. adresuje vysoké představitelce Unie, místopředsedkyni Komise, Radě a Komisi následující doporučení, přičemž si je vědom toho, že při vytváření ESVČ bylo dosaženo značného pokroku, že však s ohledem na příležitosti, které nabízí kombinace úloh vysokého představitele Unie, místopředsedy Komise a předsedy Rady pro zahraniční věci a posilováním nápomocné povahy tohoto útvaru je možné dosáhnout více, pokud jde o interinstitucionální součinnost a koordinaci a politické vedení a viditelnost;

Vůdčí úloha a racionálnější a účinnější struktura diplomacie 21. století

2. podpořit vysokého představitele Unie, místopředsedu Komise při plnění řady úkolů, které mu svěřuje SEU, jmenováním politického náměstka (náměstků), který by byl odpovědný Parlamentu a před převzetím funkce by předstoupil před příslušný výbor a který by byl oprávněn jednat jménem vysokého představitele Unie, místopředsedy Komise; zajistit, aby členové Komise odpovědní za vnější vztahy mohli plně zastupovat vysokého představitele Unie, místopředsedu Komise v parlamentních záležitostech a na mezinárodní úrovni; zvážit zapojení ministrů členských států pro zahraniční věci do konkrétních úkolů a misí jménem Unie, což by posílilo společné postoje EU;

3. vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zjednodušit řídící strukturu ESVČ a posílit úlohu výkonného generálního tajemníka stanovením jasné posloupnosti velení s cílem podpořit účinné rozhodování a rychlou politickou reakci; v této souvislosti racionalizovat pracovní pozice vrchního operačního důstojníka a výkonných ředitelů administrativních oddělení a omezit a zjednodušit hierarchickou strukturu výkonných ředitelství; jasně vymezit příslušné kompetence v rámci struktury řízení ESVČ a revidovat stávající strukturu spočívající na správní radě s cílem zajistit účinnost, jasnost a soulad rozhodování; ve stejném duchu zajistit, aby vysoký představitel Unie, místopředseda Komise obdržel politickou radu, například prostřednictvím politické rady, ode všech příslušných institucionálních činitelů, což mu umožní posoudit dopad činností ESVČ;

4. zdokonalit a posílit úlohu vysokého představitele Unie, místopředsedy Komise v oblasti koordinace, předkládání návrhů a politického vedení, zejména ve funkci předsedy Rady pro zahraniční věci, tím, že v příští Komisi zajistí plné rozvinutí jeho potenciálu vyplývajícího z funkce místopředsedy Komise a jeho pověření předsednictvím skupiny členů Komise pro vnější vztahy (RELEX) rozšířené o další komisaře, jejichž portfolia mají vnější rozměr, s cílem rozvíjet praxi předkládání společných návrhů a přijímání společných rozhodnutí;

5. plně využívat synergický účinek ESVČ a v této souvislosti zvážit možnost hlasování kvalifikovanou většinou o záležitostech SZBP, jak stanoví čl. 31 odst. 2 SEU, a formálně se zabývat rozšířením hlasování kvalifikovanou většinou na otázky SZBP prostřednictvím příslušného překlenovacího ustanovení;

6. zajistit, aby v souladu s čl. 9 odst. 3 rozhodnutí o ESVČ hrál tento útvar vůdčí roli při definování strategií pro příslušné nástroje vnějšího financování a aby měl k tomuto účelu také odborné znalosti nezbytné pro vedoucí postavení v těchto oblastech;

7. zároveň zachovat ucelenou politiku sousedství na úrovni Společenství s vědomím, že Parlament odmítá jakýkoli přenos politik Unie na mezivládní úroveň a že podle Smlouvy je za vyjednávání mezinárodních smluv za Unii a jejím jménem zodpovědná především Komise;

8. dále zlepšovat propojení ředitelství pro nástroje zahraniční politiky a ESVČ;

9. zajistit, aby byli zvláštní zástupci EU úzce zapojeni do činnosti ESVČ tím, že budou spolu se svým personálem pevně včleněni do její struktury, a zvážit, zda by bylo možné svěřit jim dvojí funkci v podobě vedoucích delegací EU;

10. provést systematický a hloubkový audit za účelem sjednocení struktur Komise a sekretariátu Rady, které se zabývají vnější politikou, s cílem odstranit současné zdvojování činností a prosazovat nákladovou účinnost; předložit příslušnou zprávu Parlamentu;

11. obdobně také dále rozvíjet praxi sdílení technických a logistických služeb mezi orgány, a dosáhnout tak úspor z rozsahu a větší účinnosti; jako první krok sjednotit do „jediné společné struktury“ různé logistické útvary včasného varování, posuzování rizik a bezpečnostních úkolů existující v rámci Komise a ESVČ a zabývající se událostmi mimo Unii, při nichž tyto orgány mají spolupracovat;

12. koordinovaným postupem spolu se členskými státy stanovit možnosti, jak ve střednědobém a dlouhodobém horizontu dosáhnout úspor z rozsahu díky spolupráci diplomatických služeb členských států a ESVČ ve třetích zemích, a to i v souvislosti se zajišťováním konzulárních služeb;

13. zaujmout ucelený přístup k předsednictví pracovních skupin Rady a ukončit v těchto skupinách rotující předsednictví;

14. v souladu s článkem 24 SEU zajistit, aby členské státy aktivně, bezvýhradně a v duchu loajality a vzájemné solidarity podporovaly zahraniční a bezpečnostní politiku Unie, jednaly v souladu s činnostmi Unie a podporovaly ESVČ ve výkonu jejího mandátu;

15. podporovat za tímto účelem prohloubenou spolupráci s členskými státy a rozvinout společný systém politických zpráv delegací a velvyslanectví;

„Vhodná struktura“ pro zajištění uceleného přístupu

16. plně realizovat potenciál Lisabonské smlouvy tím, že bude uplatňován ucelený přístup, který propojí diplomatické, hospodářské, rozvojové a – pokud budou vyčerpány všechny ostatní možnosti a přísně v souladu s Chartou OSN –vojenské prostředky v rámci společných strategických obecných zásad politik Unie s cílem chránit a podporovat bezpečnost a prosperitu především občanů EU a jejich blízkých i vzdálenějších sousedů; zajistit v této souvislosti soulad mezi krátkodobými a dlouhodobými opatřeními; dále zajistit, aby ESVČ měla schopnost strategického myšlení, a předložit návrhy na uplatňování důležitých inovací, jež přinesla Lisabonská smlouva, například pověření skupiny členských států, které mají nezbytné schopnosti, provedením určitých úkolů a zřízení stálé strukturované spolupráce, například využití bojových jednotek;

17. za tímto účelem dále rozvíjet „vhodnou strukturu“ (označenou například jako krizový výbor), která bude obsahovat předcházení konfliktům, reakci na krizi, budování míru, příslušné nástroje zahraniční politiky, bezpečnostní politiku a struktury SBOP a zajistí koordinaci s referáty pro jednotlivé zeměpisné oblasti, delegacemi a jinými politickými útvary, které se zapojují do řešení krizí, přičemž tato struktura bude budována na základě koncepce krizové platformy; zajistit celkový soulad a předcházet zdvojování činností v rámci ESVČ; dále posilovat interinstitucionální koordinaci a vyjasnit úlohy;

18. zajistit účinné a integrované plánování a rychlejší rozhodování v případě operací SZBP, a to kombinací příslušných plánovacích kapacit ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování (CMPD) a útvaru schopnosti civilního plánování a provádění (CPCC); dále vytvořit trvalou strukturu vedení, a to zřízením stálého vojenského operačního velitelství, které bude sdílet prostory s útvarem schopnosti civilního plánování, s cílem umožnit účinné provádění vojenských a civilních operací a zároveň zachovat jejich vlastní posloupnosti velení;

Reforma postupů financování pro dosažení efektivní vnější činnosti

19. plně využívat všech prvků pružnosti, které finanční nařízení umožňuje, pokud jde o finanční správu administrativních a provozních výdajů, s cílem umožnit vedoucím delegací, vyžadují-li to okolnosti, přenést svou pravomoc na své zástupce a zaměstnance Komise, což usnadní řízení a hladké fungování delegací a umožní vedoucím delegací, aby se zaměřili na své politické úkoly;

20. urychlit postupy uvolňování finančních prostředků na SZBP v rámci Služby nástrojů zahraniční politiky s ohledem na cíl, jímž je zaručit pružnou a včasnou reakci na krizové situace, a zejména zajistit, aby civilní operace SBOP byly zahajovány rychle a účinně; v této souvislosti prozkoumat, zda mohou být zavedeny změny finančního nařízení, aniž by se omezil dohled;

21. zvýšit flexibilitu a schopnost reakce v rámci vnější pomoci EU prostřednictvím revize pravidel pro rozhodování o plánování a výdajích pro vnější finanční nástroje;

22. zlepšit finanční odpovědnost zvýšením transparentnosti všech rozpočtových položek, které se týkají SZBP, a to včetně operací SBOP, zvláštních zástupců EU, nešíření zbraní a předcházení konfliktům;

Delegace

23. zajistit, aby ESVČ měla větší podíl na rozhodování o (pře)rozdělování zaměstnanců Komise do jednotlivých delegací EU, a zajistit tak, aby profily zaměstnanců a velikost delegací EU odrážely strategické zájmy Unie a její politické priority;

24. přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby byli vedoucí delegací EU jmenováni na základě svých předností a důkladné znalosti zájmů, hodnot a politik Unie, s cílem zajistit motivaci a co nejvyšší kvalitu a efektivitu osob vybraných pro tyto citlivé funkce;

25. zajistit, aby zejména v delegacích, kde je nízký počet zaměstnanců ESVČ, mohl vedoucí delegace v souladu s čl. 5 odst. 2 rozhodnutí o ESVČ pověřit vypracováním politické analýzy a vypracováním politických zpráv rovněž zaměstnance Komise;

26. v této souvislosti také rozšířit pravomoci vedoucích delegací, aby mohli pověřovat úkoly veškerý personál včetně zaměstnanců Komise, a zajistit, aby byly veškeré pokyny vydané velitelstvím zasílány vedoucímu delegace;

27. důsledně rozvíjet možnosti, jež se otevírají díky rozhodnutí o ESVČ a díky SEU, zejména posílením koordinační úlohy delegací, především v krizových situacích, a tím, že jim bude umožněno poskytovat konzulární ochranu občanům EU z členských států, které nemají v dané zemi diplomatické zastoupení; zajistit, aby doplňkové úkoly neodčerpávaly zdroje pro stávající politiky, instituce a priority EU;

28. vzhledem k tomu, že naprostá většina delegací EU má nyní kontaktní místa pro lidská práva, zajistit, aby byla lidská práva a zejména práva žen zahrnuta do činnosti všech delegací a úřadů EU; dále zviditelňovat evropskou kulturu, která je založena na rozmanitosti; případně zajistit, aby měly delegace EU v rámci stávajících zaměstnanců styčného úředníka pro Evropský parlament pověřeného poskytováním odpovídající pomoci delegacím Parlamentu ve třetích zemích a při šetřeních, na základě zásady, že delegace EU zastupují všechny orgány EU stejným způsobem;

29. zajistit , aby delegace měly odborné znalosti v oblasti těch politik (změna klimatu, zabezpečení dodávek energie, sociální politika a politika v pracovní oblasti, kultura atd.), které jsou pro vztahy EU s dotčenou zemí důležité;

30. zajistit, aby každá delegace měla, je-li to vhodné, přidělence pro otázky bezpečnosti a obrany, zejména v případě delegací, které působí v politicky nestabilních oblastech nebo v citlivé situaci, nebo tam, kde byla v nedávné době ukončena operace či mise SBOP, a to s cílem zajistit kontinuitu a odpovídající sledování politické situace;

31. vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise, aby zadala přezkum bezpečnostních ustanovení a požadavků na delegace EU v zahraničí, aby se zajistilo, že rozhodnutí v otázkách bezpečnosti bude přijímat ESVČ, a ne externí poskytovatelé bezpečnostních služeb;

Provádění prohlášení o politické odpovědnosti

32. zajistit v souladu se čtyřstrannou dohodou uzavřenou v Madridu v červnu 2010 úplné a účinné provádění povinnosti vyplývající z článku 36 SEU brát náležité v úvahu názory Parlamentu, např. prostřednictvím aktivních a systematických konzultací s příslušným parlamentním výborem před schválením strategií a mandátů v oblasti SZBP/SBOP;

33. zajistit v rámci regulovaného přístupu, aby delegace Unie podávaly klíčovým funkcionářům Parlamentu úplné politické zprávy;

34. v souladu s čl. 218 odst. 10 SEU zajistit, aby byl Parlament ve všech etapách vyjednávání o mezinárodních dohodách včetně dohod uzavřených v oblasti SZBP okamžitě a plně informován;

35. rozšířit praxi, kdy nově jmenovaní vedoucí delegací a zvláštní zástupci EU předstupují před Výbor pro zahraniční věci předtím, než se ujmou úřadu, i na nově jmenované vedoucí misí a operací SBOP, neboť dosavadní zkušenosti s tímto postupem jsou příznivé;

36. zajistit, aby noví vedoucí delegací byli po svém jmenování vysokým představitelem Unie, místopředsedou Komise a předtím, než se ujmou úřadu, oficiálně potvrzeni příslušným výborem Parlamentu;

37. uskutečňovat systematickou výměnu informací s příslušným výborem Parlamentu před každým zasedáním Rady pro zahraniční věci a po jeho skončení podávat tomuto výboru zprávu o průběhu zasedání Rady;

Vzdělávání a upevňování pocitu sounáležitosti evropského diplomatického sboru

38. podporovat společné vzdělávání a další konkrétní opatření k upevnění pocitu sounáležitosti u zaměstnanců ESVČ s různou diplomatickou kulturou a institucionálním zázemím a zvážit možnost společných iniciativ v oblasti vzdělávání zaměstnanců ESVČ a diplomatů členských států jako součást jejich dalšího profesního růstu;

39. v tomto duchu přezkoumat současné vzdělávání v této oblasti a vzdělávací programy na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU s cílem uvést je do souladu s existující Evropskou bezpečnostní a obrannou školou;

Náborová základna

40. dále intenzivně usilovat o dosažení rovnoměrnějšího zastoupení mužů a žen s náležitým zřetelem k jejich přednostem a dovednostem; zdůrazňovat význam dosažení rovnoměrného zastoupení žen a mužů na úrovni vedoucích delegací a dalších řídících úrovních; zavést souběžně s vypracováním akčního plánu přechodná opatření, která by zahrnovala programy mentoringu, zvláštní vzdělávání a pracovní prostředí vstřícné vůči rodinám s cílem podporovat zastoupení žen a řešit strukturální překážky bránící jejich diplomatické kariéře;

41. přijmout v souladu s čl. 6 odst. 6 a 8 rozhodnutí o ESVČ veškerá nezbytná opatření k nápravě zeměpisné rovnováhy na úrovni vyšších úředníků a na všech dalších úrovních a pozicích s cílem posílit a podporovat politickou odpovědnost úředníků i členských států, pokud jde o ESVČ;

42. vzhledem k tomu, že byl splněn cíl přijmout jednu třetinu zaměstnanců z členských států, zajistit, aby se na řídících pozicích nesoustřeďovali zaměstnanci vnitrostátních ministerstev, což všem umožní kariérní postup, a zaměřit se nyní na přijímání nových zaměstnanců EU na trvalé smlouvy; rovněž přezkoumat v této souvislosti možnost, aby se diplomaté členských států, kteří pracují v ESVČ, ucházeli o trvalé pozice v této službě;

43. stavět se v zájmu vytvoření skutečně evropského pocitu sounáležitosti a zajištění toho, aby ESVČ sloužila společným evropským zájmům, stavět se proti všem pokusům členských států ovlivňovat postup přijímání zaměstnanců ESVČ; zajistit, aby si ESVČ mohla nyní, po skončení přechodného období, vytvořit vlastní nezávislý postup přijímání zaměstnanců, umožňující přijímat prostřednictvím otevřených řízení jak úředníky všech orgánů EU, tak jiné uchazeče;

44. zejména s ohledem na zvláštní úlohu Evropského parlamentu při definování cílů a základních orientací SZBP a na jeho pravomoci jakožto rozpočtového orgánu, jeho úlohu v demokratické kontrole zahraniční politiky a provádění vnějších parlamentních vztahů zvážit možnost, aby se mohli úředníci Evropského parlamentu od 1. července 2013 ucházet o pracovní místa v ESVČ obdobně jako úředníci Rady a Komise;

45. zajistit, aby ESVČ díky rozvíjení dovedností v oblasti zprostředkování a dialogu disponovala vhodnou kombinací dovedností, které jí umožní reagovat na konflikty;

Dlouhodobější hlediska

46. vyzývá v souvislosti s budoucí schůzí konventu, aby bylo na pořad jednání zařazeno další rozvíjení SZBP/SBOP a úlohy ESVČ, včetně změny názvu;

o
o o

47. pověřuje svého předsedu, aby toto doporučení předal vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)	Úř. věst. C 210, 3.8.2010, s. 1.

Podpora a ochrana svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

317k

33k

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 13. června 2013 o návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení (2013/2082(INI))

P7_TA(2013)0279

A7-0203/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na návrh doporučení Radě, který k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení předložila jménem skupiny PPE Laima Liucija Andrikienė (B7-0164/2013),

– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,

– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na obecnou připomínku č. 22 vydanou Výborem Organizace spojených národů pro lidská práva(1),

– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

– s ohledem na závěry Rady o nesnášenlivosti, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté v letech 2009 a 2011(2),

– s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii, které Rada přijala dne 25. června 2012(3),

– s ohledem na společné sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

– s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2012 týkající se zvláštního zástupce EU pro lidská práva(4) a na rozhodnutí Rady 2012/440/SZBP ze dne 25. července 2012 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva(5),

– s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv(6),

– s ohledem na svá usnesení o výročních zprávách o stavu lidských práv a demokracie ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti(7),

– s ohledem na článek 36 Smlouvy o Evropské unii,

– s ohledem na návrh pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení (dále jen „pokyny“),

– s ohledem na čl. 121 odst. 3 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0203/2013),

A. vzhledem k tomu, že článek 21 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že veškerá činnost EU na mezinárodní scéně spočívá na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva;

B. vzhledem k tomu, že právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně teistického, neteistického a ateistického přesvědčení, práva nevěřit a práva své náboženské vyznání nebo přesvědčení změnit, patří mezi základní svobody všech lidských bytostí a je provázáno s dalšími lidskými právy a základními svobodami, jak je zakotveno v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv;

C. vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval k vypracování ambiciózního souboru opatření, která by sloužila k prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci vnější politiky EU;

D. vzhledem k tomu, že Evropský parlament v této souvislosti přivítal snahu EU o vytvoření pokynů ohledně svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v souladu s akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii a zdůraznil, že je třeba, aby do přípravy těchto pokynů byly zapojeny Parlament a občanská společnost;

E. vzhledem k tomu, že na základě standardů mezinárodního práva mají všechny státy povinnost poskytovat ochranu všem svým občanům i všem ostatním osobám ve své jurisdikci; vzhledem k tomu, že existuje mnoho zpráv o tom, že v některých zemích světa dochází v souvislosti s konkrétní náboženskou příslušností, přesvědčením nebo jakýmikoli oprávněnými veřejnými projevy náboženského vyznání nebo přesvědčení k perzekuci osob a jejich rodin a že terčem útoků jsou v této souvislosti i společenství a místa konání náboženských obřadů a příslušné instituce; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení stále existuje ve všech oblastech světa včetně Evropy a že příslušníkům určitých náboženských společenství, včetně příslušníků náboženských menšin či nevěřících, jsou v mnoha zemích i nadále upírána jejich lidská práva a že tito lidé jsou pravidelně diskriminováni, zatýkáni, odsuzováni a v mnoha zemích někdy dokonce popravováni z důvodu svého náboženského vyznání nebo přesvědčení;

1. předkládá Radě tato doporučení:

Důvody k přijetí opatření

a) jednou z priorit vnější politiky EU musí být prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a zamezení tomu, aby bylo toto právo porušováno;

b) násilí páchané na příslušnících náboženských společenství a menšin či osobách s nenáboženským přesvědčením, jejich pronásledování a diskriminace jsou jevy, které v mnoha částech světa stále přetrvávají; v důsledku nedostatečné náboženské tolerance a ochoty k dialogu dochází v prostředí, kde nepanuje atmosféra ekumenické pospolitosti, k politickým nepokojům, násilí a otevřeným ozbrojeným konfliktům, které ohrožují lidské životy a podrývají stabilitu příslušného regionu; základním prvkem politiky EU v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení by mělo být jednoznačné a okamžité odsouzení všech forem násilí a diskriminace; zvláštní pozornost by přitom měla být věnována situaci těch osob, které změní své náboženské vyznání nebo přesvědčení, protože v praxi jsou právě ony v mnoha zemích často vystaveny sociálnímu tlaku, zastrašování nebo otevřenému násilí;

Účel a zaměření

c) účelem a cílem pokynů EU by mělo být podporovat a chránit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení ve třetích zemích, začlenit téma svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení do všech vnějších akcí EU a jejích politik v oblasti lidských práv a stanovit jasné ukazatele, kritéria, standardy a praktické pokyny k výraznějšímu prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci pracovní činnosti úředníků institucí EU a členských států, čímž se přispěje k větší soudržnosti, účinnosti a viditelnosti kroků, které EU činí v rámci svých vnějších vztahů;

Definice

d) pokyny by se měly vyznačovat jednoznačností všech použitých definic a měly by v souladu s mezinárodním právem poskytovat náležitou a neomezenou ochranu práva na svobodné náboženské vyznání nebo přesvědčení projevované v soukromém i veřejném životě, ale i v individuálním, kolektivním a institucionálním rámci, včetně práva věřit či nevěřit, práva změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení a práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování a práva rodičů vychovávat své děti v souladu se svým morálním přesvědčením – tj. náboženským i nenáboženským; vypracovat jednoznačné definice a zajistit plnou ochranu je nutno, i pokud jde o uznání právní subjektivity náboženských a na vyznání založených institucí a o respektování jejich autonomie, o uznání práva odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí, práva na azyl a práva světit dny odpočinku, slavit svátky a dodržovat obřady v souladu s pravidly stanovenými na základě určitého náboženského vyznání nebo přesvědčení a uznání základního práva na ochranu soukromého majetku;

Zásady praktického postupu

e) pokyny by měly vycházet z mezinárodního práva a smluv, které byly mezinárodním společenstvím uznány a ratifikovány;

Proporcionalita

f) jak se stanoví v návrhu pokynů, v souladu se zásadami přijatými mezinárodním společenstvím nelze omezovat svobodu, která tkví v možnosti odmítnout vyznávat nebo přijmout vnucované náboženství, a svobodu rodičů a zákonných zástupců zajistit náboženskou a morální výchovu; jakýkoli jiný projev práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení smí být podroben pouze „takovým omezením, která jsou předepsána zákonem a jsou nutná pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví či morálky nebo základních práv a svobod ostatních“(8); tato omezení musí být zároveň vykládána pouze s ohledem na ochranu práv ostatních osob, přímo s ní souviset a být jí úměrná, přičemž je nutno nalézt mezi právy všech stran příslušnou rovnováhu; v pokynech by proto měl být kladen důraz na kritérium proporcionality;

Svoboda projevu

g) svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení a svoboda projevu jsou práva, která se vzájemně posilují, avšak v případě, že uplatňování těchto dvou práv vytváří napětí, měla by EU rovněž mít na paměti, že nástroje moderních sdělovacích prostředků umožňují užší vzájemné propojení mezi kulturami a vyznáními; proto by měla být přijata opatření s cílem zabránit tomu, aby v reakci na kritická, a zvláště pak na posměvačná či zesměšňující vyjádření učiněná v rámci svobody projevu nedocházelo k násilí mezi kulturami; v této souvislosti by EU měla přispět k utlumení podobného napětí, např. prosazováním vzájemného porozumění a dialogu, a jednoznačně odsoudit jakýkoli násilný čin spáchaný v reakci na takové vyjádření a měla by se jasně postavit jakémukoli pokusu trestně postihovat svobodu slova ve vztahu k náboženským otázkám, jaký představují například zákony o rouhačství;

Kolektivní rozměr svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

h) v pokynech je třeba zdůraznit, že nedílnou součástí svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení je právo každého jednotlivce tuto svobodu projevovat sám nebo spolu s ostatními; k tomu patří:

	–	svoboda vykonávat obřady nebo se shromažďovat v souvislosti s náboženským vyznáním nebo přesvědčením a budovat a provozovat místa a náboženské objekty pro tyto účely;
	–	svoboda rozhodnout se pro neúčast na dané náboženské činnosti či akci;
	–	svoboda zřizovat a provozovat příslušné náboženské, mediální, vzdělávací, zdravotnické, sociální, charitativní a humanitární instituce;
	–	svoboda žádat a přijímat dobrovolné finanční a jiné příspěvky od jednotlivců a institucí;
	–	svoboda vychovávat, jmenovat, volit nebo určit jako nástupce osoby vhodné k zastávání úlohy vůdce podle požadavků a norem jakéhokoli náboženského vyznání nebo přesvědčení;
	–	svoboda zřizovat a udržovat styk s jednotlivci a společenstvími v otázkách náboženského vyznání a přesvědčení na vnitrostátní a mezinárodní úrovni; v pokynech by mělo být rovněž uvedeno, že právo praktikovat náboženství ve společenství s ostatními (v jehož rámci se musí vždy respektovat osobní svobody jednotlivce) by se nemělo nutně omezovat na oficiálně uznaná místa náboženských obřadů a že EU by měla odsoudit veškerá nepatřičná omezení svobody shromažďování; v pokynech by se měla vyzdvihnout skutečnost, že povinností členských států je zachovat si vůči náboženským skupinám neutralitu a nestrannost, a to i pokud jde o symbolickou nebo finanční podporu;

domnívá se, že sekularizace definovaná jako striktní oddělení církevních a politických orgánů znamená odmítnutí jakýchkoli církevních zásahů do fungování vlády a jakýchkoli veřejných zásahů do náboženských záležitostí s výjimkou případů, kdy jde o zachování pravidel bezpečnosti a veřejného pořádku (včetně respektování svobody ostatních), a že zaručuje stejné svobody svědomí pro všechny, tedy pro věřící, agnostiky i ateisty;

Požadavky týkající se registrace

j) EU by měla zakročit v případě, že požadavky týkající se registrace náboženských organizací a organizací založených na společném přesvědčení nepřiměřeně omezují svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; Registrace by neměla být chápána jako podmínka pro uplatňování lidských práv jednotlivců na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, neboť tato práva nemohou být podmíněna administrativními či právními požadavky; EU by měla vyzvat ke zrušení veškerých právních předpisů, jako je povinnost uvádět náboženské vyznání v dokladech osvědčujících osobní stav, které vedou k diskriminaci osob bez náboženského přesvědčení nebo osob, jež změnily své náboženské vyznání či přesvědčení;

Vzdělávání

k) jak vyplývá z mezinárodně uznávaných standardů, mají rodiče nebo zákonní zástupci dítěte právo zajistit, aby se jejich dítěti dostalo náboženského vzdělání a mravní výchovy v souladu s jejich vlastním přesvědčením, a dítě nesmí být nuceno účastnit se výuky náboženství proti vůli svých rodičů nebo zákonných zástupců, přičemž hlavní zásadou je postupovat v souladu s nejlepším zájmem dítěte; součástí práva rodičů vychovávat své děti v souladu se svým náboženským nebo nenáboženským přesvědčením je jejich právo odmítnout jakýkoli neoprávněný zásah ze strany státních či nestátních subjektů do jejich výchovy, který by byl v rozporu s jejich náboženským nebo nenáboženským přesvědčením; pokyny by měly na tyto aspekty práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení klást důraz a měly by též zaručit sekularizaci v oblasti veřejného vzdělávání a delegace EU by měly v případě porušování této zásady učinit příslušné kroky;

Rodinné a sociální právo

l) EU by měla věnovat patřičnou pozornost diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení v rodinném a sociálním právu třetích zemí, a to zejména, ale nikoli výhradně, pokud jde o právo na uzavření manželství a na výchovu dětí;

Právo odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí

m) pokyny by měly zahrnovat právo odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí jako legitimní uplatňování práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; EU by měla vyzvat státy s povinnou základní vojenskou službou, které mají zaveden systém povinné vojenské služby, k tomu, aby umožnily náhradní civilní službu ve veřejném zájmu, která nebude mít represivní charakter, a aby ustoupily od ukládání trestů osobám odmítajícím vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí, včetně trestů odnětí svobody;

Azyl

n) EU by měla vybízet třetí země k tomu, aby přijímaly uprchlíky stíhané na základě jejich náboženského vyznání nebo přesvědčení a aby jim poskytovaly azyl, a to zejména v případě, že těmto uprchlíkům hrozí smrt nebo násilí; členské státy EU by měly své úsilí, jež vynakládají v souvislosti s přijímáním uprchlíků stíhaných na základě jejich náboženského vyznání nebo přesvědčení, ještě zvýšit;

Podpora občanské společnosti a spolupráce s ní

o) podpora široké škály organizací občanské společnosti, včetně organizací pro lidská práva, náboženských skupin a skupin založených na společném vyznání, a spolupráce s nimi při vypracovávání a provádění pokynů bude mít zásadní význam pro podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; kontaktní místa pro lidská práva v rámci delegací EU by tudíž měla udržovat pravidelné styky s těmito organizacemi, aby mohla co nejdříve určit problémy vznikající v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v příslušných zemích;

Sledování a vyhodnocování

p) Evropská služba pro vnější činnost musí v rámci odpovědnosti vysoké představitelky / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zajišťovat řádné a pravidelné sledování a vyhodnocování situace v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ve světě a této otázce by se měl i nadále věnovat oddíl výroční zprávy EU o stavu lidských práv ve světě obsahující doporučení ke zlepšení; sledování situace v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení by vedle dalších lidských práv a základních svobod mělo být jednou z hlavních otázek ve vztazích mezi EU a třetími zeměmi, zejména v souvislosti s evropskou politikou sousedství; to by se mělo odrážet ve všech dohodách a dokumentech o přezkumu i ve zprávách; zvláštní zástupce EU pro lidská práva by měl v rámci veškeré své činnosti věnovat zvláštní pozornost otázkám spojeným s podporou a ochranou svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení a měl by hrát viditelnou úlohu, pokud jde o prosazování této svobody v rámci vnějších vztahů EU; také by měl, co se týče oblastí zájmu a dosaženého pokroku, úzce spolupracovat s Evropským parlamentem a jeho příslušnými výbory a měl by zapojit příslušné nevládní organizace;

q) měl by být přijat soubor nástrojů sloužící ke sledování, hodnocení a k podpoře pokynů EU, který by lépe odrážel prioritní oblasti opatření uvedené v pokynech a který by se zaměřoval na provozní nástroje a mimo jiné:

	–	poskytoval podrobný soupis analýzy stavu, aby bylo možné sledovat a kontrolovat situaci v oblasti práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v příslušné zemi s cílem určit pokrok/zhoršení;
	–	požadoval po vedoucích misí EU, aby pravidelně podávali zprávy o otázkách svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení s podrobným zhodnocením situace a výskytu porušování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a pronásledování jeho obránců nebo dalších jednotlivců, přičemž budou určeny konkrétní případy zjevného porušení práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; tyto zprávy vedoucích misí EU by měly mít v co nejvyšší možné míře standardní formu, aby bylo možné je porovnávat;
	–	zdůrazňoval konkrétní opatření na mezinárodních fórech nebo v rámci činností rozvojové spolupráce, které byly zásadní pro ochranu a prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně úspěšného zvládnutí konkrétních případů diskriminace či pronásledování (jednotlivců, skupin, menšin, institucí) na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení;
	–	připomínal, že podpora obětí diskriminace či pronásledování na základě jejich náboženství nebo přesvědčení může mít mnoho forem, včetně pozvání těchto osob, aby o své situaci podaly svědectví u orgánů EU;

tento soubor nástrojů (oběžník) by měl být připraven po konzultaci se zúčastněnými subjekty do konce roku 2013;
Využívání vnějších finančních nástrojů

r) vnější finanční nástroje EU by měly být s ohledem na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v určité zemi využívány jako pobídky a zároveň jako odstrašující prostředky (např. zmrazení financí), neboť se jedná o nedílnou součást hodnocení celkové situace v oblasti lidských práv v dané zemi; v případě vážného zhoršení situace lidských práv, a to i pokud jde o svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, by EU měla uplatnit stávající doložky o lidských právech v dohodách s dotčenou zemí; používání doložek o lidských právech v dohodách EU se třetími zeměmi musí být závazné a musí být systematicky zahrnováno do všech dohod mezi EU a třetími zeměmi;

Činnost EU v rámci mnohostranných fór

s) EU by měla pokračovat ve své činnosti na různých mnohostranných fórech s cílem podporovat a chránit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; EU by případně a na požádání měla být nápomocna třetím zemím při vypracovávání právních předpisů na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;

Hodnocení

t) v souladu s článkem 36 Smlouvy o Evropské unii by měl být do hodnocení provádění pokynů, které by mělo proběhnout nejpozději tři roky po vstupu pokynů v platnost, zapojen Evropský parlament; Hodnocení by mělo vycházet z analýzy reakce EU na konkrétní situace, kdy došlo k porušení svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ve třetích zemích; Evropský parlament by měl být pravidelně informován o problematických oblastech nebo vývoji, o kterých podaly zprávy delegace EU; příslušné parlamentní výbory by měly obdržet podrobné informace;

2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a pro informaci také Komisi.

(1)	Obecná připomínka přijatá Výborem OSN pro lidská práva v souladu s čl. 40 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech CCPR/C/21/Rev.1/Add.4, 27. září 1993.
(2)	Rada Evropské unie, 24. 11. 2009, 21. 2. 2011.
(3)	Rada Evropské unie, 11855/12.
(4)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0250.
(5)	Úř. věst. L 200, 27.7.2012, s. 21.
(6)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0504.
(7)	Přijaté texty, P7_TA(2010)0489, P7_TA(2012)0126, P7_TA(2012)0503.
(8)	Deklarace OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře, čl. 1 odst. 3, A/RES/36/55.

Širší transatlantické partnerství

354k

39k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o úloze EU při prosazování širšího transatlantického partnerství (2012/2287(INI))

P7_TA(2013)0280

A7-0173/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na svá předchozí usnesení o transatlantických vztazích, zejména na své usnesení ze dne 1. června 2006 o zlepšení vztahů mezi EU a USA v rámci Dohody o transatlantickém partnerství(1), své usnesení ze dne 26. března 2009 o stavu transatlantických vztahů po volbách v USA(2) a své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o summitu EU a USA ze dne 28. listopadu 2011(3),

– s ohledem na výsledky summitu EU a USA, který se konal ve Washingtonu D.C. dne 28. listopadu 2011,

– s ohledem na společná prohlášení přijatá na 71. zasedání v rámci transatlantického dialogu zákonodárců, které se uskutečnilo v Jacksonville v prosinci 2011, 72. zasedání v rámci transatlantického dialogu zákonodárců, které se uskutečnilo v Kodani a Štrasburku v červnu 2012 a na 73. zasedání v rámci transatlantického dialogu zákonodárců, které se konalo ve Washingtonu D.C.v listopadu 2012,

– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 o obchodních a hospodářských vztazích se Spojenými státy americkými(4), v němž podpořil myšlenku zahájit jednání o komplexní dohodě o hospodářské spolupráci, a na své usnesení ze dne 23. května 2013(5) o mandátu k jednání,

– s ohledem na prohlášení prezidenta USA Baracka Obamy, předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye a předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa ze dne 13. února 2013, v němž oznámili, že Spojené státy americké i Evropská unie zahájí vnitřní postupy nezbytné k otevření jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství,

– s ohledem na prohlášení ze summitu Severoatlantické rady, jenž se konal v Chicagu dne 20. května 2012,

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice(6), své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(7) a na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně(8),

– s ohledem na společné prohlášení Evropské unie a Spojených států amerických ze dne 12. července 2012 o asijsko-tichomořské oblasti,

– s ohledem na dokument Ministerstva obrany USA z ledna 2012 s názvem „Zachování vedoucího postavení USA ve světě: priority obrany ve 21. století“ (Sustaining US Global Leadership: Priorities for 21st century Defense), v němž nastínilo změny ve vojenské strategii USA,

– s ohledem na druhý inaugurační projev amerického prezidenta Baracka Obamy ze dne 21. ledna 2013, na jeho projev o stavu unie ze dne 12. února 2013 a komentáře amerického viceprezidenta Josepha Bidena na bezpečnostní konferenci v Mnichově dne 2. února 2013,

– s ohledem na strategické partnerství EU s Brazílií (2007) a Mexikem (2008), na dohody o přidružení mezi EU a Mexikem, Chile a Střední Amerikou, obchodní dohody s Kolumbií a Peru, probíhající jednání s Kanadou o dohodě o strategickém partnerství a komplexní dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci a současná jednání s organizací Mercosur,

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o definici nové politiky rozvojové spolupráce s Latinskou Amerikou(9), v němž zdůrazňuje podporu EU pro proces regionální integrace Latinské Ameriky prostřednictvím CELAC, UNASUR, MERCOSUR, Andského společenství, SICA, CARICOM a Tichomořské aliance;

– s ohledem na summity, které se pravidelně konají mezi EU či USA a zeměmi Latinské Ameriky, summit EU-CELAC, který se koná dvakrát ročně, a summit Amerik, které se oba mají konat v roce 2015,

– s ohledem na vztahy EU s regionálními a subregionálními organizacemi afrických zemí ležících v oblasti Atlantického oceánu, zejména s Africkou unií (AU), Hospodářským společenstvím států západní Afriky (ECOWAS), Hospodářským společenstvím středoafrických států (ECCAS) a Jihoafrickým společenstvím pro rozvoj (SADC),

– s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů skupiny G20, na výsledný dokument týmu OSN pověřeného systémovými úkoly v rámci Rozvojového programu OSN po roce 2015 (Realizing the Future We Want for All (Zajištění budoucnosti, jakou chceme pro všechny)) a výsledný dokument konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji („Budoucnost, jakou chceme“),

– s ohledem na svá usnesení mimo jiné o arabském jaru, Mali, Blízkém východě, Sýrii, Íránu, Afghánistánu, Východním partnerství, Rusku a Číně,

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0173/2013),

A. vzhledem k tomu, že nejdůležitější politickou a hospodářskou vazbou v celé oblasti Atlantiku je vztah EU a USA; vzhledem k tomu, že nové funkční období prezidenta Obamy je třeba využít k upevnění tohoto vztahu prostřednictvím nového ambiciózního programu;

B. vzhledem k tomu, že základem transatlantického partnerství jsou silné politické, kulturní, hospodářské a historické vazby a sdílené hodnoty, jako je svoboda, demokracie, lidská práva a právní stát, a společné cíle, mezi něž patří prosperita, otevřená a integrovaná ekonomika, sociální pokrok a začlenění, udržitelný rozvoj a mírové řešení konfliktů;

C. vzhledem k tomu, že světový hospodářský pokles vedl jak v EU, tak v USA k podstatným škrtům v oblasti obrany;

D. vzhledem k tomu, že v globálním a stále více multipolárním světě, kde panuje množství spletitých vztahů, by EU a USA měly i přes hospodářskou krizi hrát nadále klíčovou roli ve světové politice a hospodářství i v utváření mezinárodního prostředí a měly by na multilaterálním základě společně čelit regionálním konfliktům a globálním výzvám, především v rámci mezinárodních organizací; vzhledem k tomu, že by za tímto účelem měly rovněž zajistit, aby se zapojily i nové klíčové mocnosti, včetně dvou strategických latinskoamerických partnerů EU, Brazílie a Mexika, i Kanada;

E. vzhledem k tomu, že v kontextu měnící se globální situace, kdy nastupující mocnosti z Asie posilují své postavení, skupiny expertů, mezinárodní organizace a některé vlády v poslední době upozorňují na rostoucí význam atlantické oblasti jako celku, včetně jejího jižního rozměru, a na nutnost spolupráce zemí, které se v této oblasti nacházejí, tak aby všechny dokázaly čelit problémům, jež se týkají celého regionu;

F. vzhledem k tomu, že Latinská Amerika je regionem, který s EU a USA sdílí celou řadu hodnot a zájmů a jejž s nimi pojí historický vývoj a sílící hospodářské vazby; vzhledem k tomu, že latinskoamerické země založily velké množství regionálních a subregionálních organizací; vzhledem k tomu, že je vhodné prozkoumat, ve kterých oblastech by bylo možné rozvíjet různé formy třístranné spolupráce; vzhledem k tomu, že tuto spolupráci by bylo možné rozšířit o africké země v oblasti Atlantiku; vzhledem k tomu, že je důležité, aby se spolupráce v transatlantickém prostoru zakládala na kompromisu různých zájmů, a vzhledem k tomu, že by si všechny zúčastněné strany měly zachovat své právo usilovat o plnění svých národních priorit a rozvojových přístupů;

G. vzhledem k tomu, že některé země, především Čína, a další jako je Indie posilují svou činnost v atlantické oblasti, zejména v její jižní části, přičemž je tato činnost ovlivněna jejich potřebou získat suroviny a potraviny;

H. vzhledem k tomu, že širší transatlantické partnerství musí řešit otázky jako je rozvoj, bezpečnost, energetika či přistěhovalectví, jakož i podpora postupné hospodářské a politické konvergence;

I. vzhledem k tomu, že mimo širší oblast Atlantiku existují i další aktuální otázky a konflikty, ve vztahu k nimž je naprosto nezbytné, aby EU a USA zaujaly koordinovaný přístup;

J. vzhledem k tomu, že vyšší počet i větší sofistikovanost významných kybernetických útoků vedly k přezkumu příslušné legislativy, přičemž USA přijaly dobrovolný mechanismus podávání zpráv a EU hodlá přijmou přísnější povinná opatření;

Dvoustranné vztahy

1. blahopřeje Baracku Obamovi k jeho znovuzvolení prezidentem Spojených států amerických; zve jej, aby během své příští návštěvy Evropy promluvil na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku;

2. žádá, aby se co nejdříve uskutečnil summit EU-USA, na němž se rozhodne o společném programu krátkodobých a dlouhodobých cílů jak v oblasti dvoustranných záležitostí, tak globálních a regionálních otázek;

3. uznává dlouhodobý dopad, který má nalezení geopolitické rovnováhy ve vztahu USA vůči Asii pro transatlantického partnerství; uznává potřebu konstruktivní, soudržné a strategické reakce EU; domnívá se, že to rovněž představuje pro EU příležitost aktivněji se angažovat v regionu Asie-Tichomoří jako autonomní globální aktér, avšak v úzké spolupráci s USA, čímž by prohloubila strategický aspekt transatlantického partnerství;

4. vítá, že byla oficiálně ohlášena jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství; zdůrazňuje, že tato dohoda významně posílí hospodářství EU i USA a přinese oživení do vztahů mezi EU a USA; Konstatuje, že její globální dopad by přesáhl dvoustranný rozměr, neboť by přinesl společný přístup k pravidlům a standardům v globální obchodní a investiční činnosti a v oblastech s obchodem souvisejících; zdůrazňuje potřebu silné politické vůle a konstruktivního přístupu, mají-li tato jednání probíhat efektivně; očekává, že procesy v rámci transatlantického obchodního a investičního partnerství přinesou v transatlantických vztazích znovu politickou dynamiku, kterou bude možno a je třeba využít ke stimulaci užší spolupráce v jiných oblastech, včetně zahraniční politiky;

5. vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radu, Komisi a členské státy EU, aby lépe koordinovaly přístup EU k vládě USA, aby tak vyslaly jasný signál, že EU je vnitřně jednotným a schopným mezinárodním hráčem; zdůrazňuje, že je rovněž důležité posílit společnou bezpečnostní a obrannou politiku, neboť v sousedních regionech EU může dojít k různým krizím a USA přijaly doktrínu, že nebudou ve všech globálních problémech zastávat vedoucí úlohu;

6. připomíná svůj návrh vytvořit Transatlantickou politickou radu, jež by pod vedením vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise a ministra zahraničí USA systematicky konzultovala a koordinovala zahraniční a bezpečnostní politiku,

7. zdůrazňuje přínos transatlantického dialogu zákonodárců k upevnění vazeb mezi EU a USA tím, že nabízí fórum k parlamentnímu dialogu, stanovování cílů a koordinaci při řešení společných problémů; vítá, že ve Washingtonu byla zřízena kontaktní kancelář Evropského parlamentu, a vybízí Kongres USA, aby následoval tohoto příkladu a otevřel svou kancelář v Bruselu; vyzývá, aby se i nadále organizovaly výměny personálu mezi oběma institucemi;

8. jednoznačně odsuzuje teroristický útok, k němuž došlo dne 15. dubna 2013 v Bostonu; vybízí oba partnery, aby nadále bojovali proti terorismu a organizované trestné činnosti a současně dodržovali a prosazovali lidská práva a základní svobody; je hluboce znepokojen nedávnými odhaleními toho, jak Spojené státy prováděly sledování a sběr osobních údajů v rámci programu PRISM, a jejími možnými dopady na ochranu občanských svobod občanů EU; vyzývá Komisi a Radu, aby tuto otázku vznesli na nadcházejícím zasedání ministrů SVV EU-USA, které se bude konat dne 14. června; konstatuje, že dohoda o předávání jmenné evidence cestujících a dohoda o programu sledování financování terorismu (dohoda o sdílení údajů SWIFT), jež Evropský parlament schválil, již vstoupily v platnost; vyzývá partnery, aby zintenzívnili spolupráci na dohodě o důvěrnosti osobních údajů a jejich ochraně s cílem dokončit jednání tak, aby byla zajištěna náležitá transparentnost zpracování údajů i dostatečná ochrana osobních údajů

9. Všímá si rostoucího významu používání bezpilotních letounů; zdůrazňuje, že je třeba, aby proběhla rozsáhlá debata o bezpilotních letounech vybavených zbraněmi a jejich limitech, transparentnosti a kontrole; vítá současnou debatu v USA a očekává, že v brzké době vznikne komplexní regulační rámec; vítá v této souvislosti rozhodnutí prezidenta Obamy, které oznámil ve svém projevu dne 23. května 2013, dát formální podobu novým omezením pro užívání bezpilotních letounů jakožto smrtících zbraní a pověřit Kongres, aby prozkoumal možnosti, jak zvýšit dohled nad jejich užíváním; vyzývá obě strany, aby zahájily podrobné diskuse o ozbrojených bezpilotních letounech, a zdůrazňuje, že je třeba přijmout kroky směřující k budoucí mezinárodní regulaci, a to vzhledem na globální rozměr této otázky;

10. opakuje svůj názor, že EU ve vztazích se Spojenými státy na politické i technické úrovni nadále zdůrazňovat dlouhotrvající otázku vízové povinnosti, kterou mají občané čtyř členských států EU;

11. opakuje, že kybernetická obrana má stále větší význam, a vítá, že na summitu v roce 2010 byla zřízena pracovní skupina pro kybernetickou bezpečnost a kyberkriminalitu; domnívá se, že EU a USA by měly zvláště upřednostnit svou spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména pokud jde o boj proti kybernetickým útokům, a měly by společně na mezinárodní úrovni vyvíjet úsilí o vytvoření komplexního a transparentního mezinárodního rámce, který by stanovil minimální standardy v politikách týkajících se kybernetické bezpečnosti při současném zachování základních svobod;

12. vyjadřuje politování nad tím, že EU a USA plánují uplatnit různé úrovně dozoru nad kybernetickou bezpečností v době, kdy NATO usiluje o posílenou spolupráci; zdůrazňuje, že takové nesrovnalosti nejen představují hrozbu pro kybernetickou obranu, ale mohou rovněž způsobit problémy v oblasti obchodu pro společnosti, jejichž činnost spadá pod obě jurisdikce;

13. vítá obnovený slib prezidenta Obamy uzavřít zařízení Guantánamo, který vyjádřil ve svém projevu dne 23. května 2013; opětovně vyzývá k tomu, aby každému zadrženému, jenž nebyl obžalován, bylo umožněno se co nejrychleji vrátit domů nebo přesídlit do jiné bezpečné země, a aby USA proti všem osobám zadržovaným na Guantánamu, proti nimž existuje dostatek přípustných důkazů, neprodleně zahájily náležité a spravedlivé soudní řízení formou veřejných slyšení u nezávislého a nestranného soudu, a budou-li tyto osoby odsouzeny, aby byly uvězněny na území Spojených států v souladu s platnými mezinárodními normami a zásadami;

14. zdůrazňuje trvající význam NATO jakožto základu transatlantické bezpečnosti; znovu žádá o posílení strategického partnerství mezi EU a NATO;

Atlantická a celosvětová agenda

15. vyzývá oba partnery, aby prozkoumali oblasti a rámce, v nichž by bylo možné pragmaticky provádět širší transatlantickou spolupráci, a s dalšími zeměmi v oblasti Atlantiku zkoumali účelnost této rozšířené spolupráce; zdůrazňuje, že z pohledu EU tyto případné oblasti zahrnují hospodářské a sociální otázky, globální správu, proces demokratizace, lidská práva, rozvojovou spolupráci, změnu klimatu, bezpečnost a energetiku; vyzývá partnery, aby se zabývali možností využívat pro účely těchto třístranných dialogů regionální a subregionální struktury vytvořené v Latinské Americe, které EU vždy podporovala;

16. navrhuje, aby si partneři pravidelně mezi sebou vyměňovali názory na své summity s latinskoamerickými zeměmi v regionálním rámci, tedy na dvakrát ročně konaný summit EU-CELAC a na summit Amerik pořádaný Organizací amerických států;

17. zdůrazňuje skutečnost, že v současnosti existují různé mnohostranné rámce zaměřené na konkrétní záležitosti, u nichž často dochází k třístranným rozhovorům, jako Iniciativa pro regionální bezpečnost ve Střední Americe;

18. připomíná pozitivní úlohu, kterou může v rámci širší transatlantické spolupráce sehrát Kanada, s níž mají oba partneři pevný vztah;

19. vyzývá oba partnery, aby se rovněž zabývali možností širší spolupráce, jíž by se účastnily africké země v oblasti Atlantiku, a dále s ohledem na příslušné africké organizace určili vhodné oblasti a rámce;

20. vyzývá EU a USA, aby koordinovaně spolupracovaly s cílem přispívat ke stabilnímu mezinárodnímu mírovému pořádku a spolupráci, jež by byly založeny na účinném multilaterálním přístupu a do nichž by se zapojili i země s rostoucím významem, včetně zemí ležících na březích jižního Atlantiku; naléhavě vyzývá partnery, aby pokračovali v programu reformy OSN a zapojili i ostatní země v oblasti Atlantiku a zohlednili jejich zájmy; zdůrazňuje potřebu posílené spolupráce EU a amerických zemí v rámci OSN;

21. připomíná, že Mezinárodní trestní soud je stále nepostradatelnějším nástrojem mezinárodního práva a základním prvkem zahraniční politiky EU zaměřené na ukončení beztrestnosti; při příležitosti desátého výročí založení Mezinárodního trestního soudu vyjadřuje ocenění jeho práci; vítá krok Obamovy vlády směrem k obnovení pracovního vztahu s Mezinárodním trestním soudem a očekává další kroky, které by měly vést k opětovnému podpisu a ratifikaci Římského statutu ze strany USA;

22. vyzývá EU a USA, aby spolupracovaly s cílem posílit regionální a subregionální organizace v atlantické oblasti, a to vzhledem k důležité úloze, kterou tyto organizace hrají při podpoře hospodářské a politické integrace;

23. vyzývá partnery, aby do skupiny G20 vnesli novou dynamiku také tím, že budou současně na rovnoprávném základě angažovat i další mocnosti v oblasti Atlantiku, které jsou členy tohoto fóra; zdůrazňuje skutečnost, že vzhledem ke znovuzvolení Obamy a k počtu nových vedoucích představitelů zemí G20 nastala vhodná doba k tomu, aby byl příští summit G20 ambicióznější a akceschopnější, a očekává, že tato věc bude řešena na příštím bilaterálním summitu;

24. zdůrazňuje, že případné uzavření transatlantického obchodního a investičního partnerství může vést ke vzniku rozsáhlého hospodářského prostoru, jenž by zahrnoval Severní Ameriku, EU a celou řadu latinskoamerických zemí, s nimiž oba partneři vyjednali dohody o hospodářské spolupráci;

25. zdůrazňuje, že integrace dvou největších tržních ekonomik může vést k vytvoření geopolitického vzoru k propagaci liberálně demokratických hodnot;

26. zdůrazňuje, že základní hodnotou zemí v oblasti Atlantiku musí být demokracie, právní stát a dodržování lidských práv; vybízí k další spolupráci mezi programy EU a USA na podporu demokracie, svobodných a spravedlivých voleb a ochrany lidských práv;

27. zdůrazňuje význam koordinace v boji proti hrozbám pro celosvětovou bezpečnost, jako je terorismus, nefungující státy, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami, organizovaná trestná činnost a pirátství, kybernetická bezpečnost, z nichž všechny v současnosti představují hrozby v oblasti Atlantiku; zdůrazňuje, že je třeba prohloubit komplexní spolupráci všech zemí v oblasti Atlantiku v boji proti obchodu s drogami, jenž sílí v celé západní Africe a oblasti Sahelu; vítá skutečnost, že partneři podpořili regionální akční protidrogový plán společenství ECOWAS;

28. upozorňuje na to, že námořní bezpečnost musí hrát v oblasti Atlantiku zvláště důležitou úlohu; vítá úsilí, které partneři vyvíjeli v úzké spolupráci se společenstvími ECOWAS a ECCAS v boji proti pirátství a podpoře námořní bezpečnosti v Guinejském zálivu;

29. zdůrazňuje, že je důležité diverzifikovat dodavatele energie, její zdroje a přepravní trasy; zdůrazňuje rostoucí význam zemí atlantické oblasti, pokud jde o výrobu energie a zásoby a suroviny, neboť tyto všechny nabízí značné možnosti diverzifikace; navrhuje, aby se Rada pro energetiku EU-USA společně s dalšími zeměmi v oblasti Atlantiku zabývala možností spolupráce v záležitostech energetické bezpečnosti a udržitelnosti, včetně technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů; stejně tak navrhuje, aby byla prozkoumána možnost užší spolupráce v oblasti účinného využívání surovin a recyklace;

30. vítá, že prezident Obama ve svém inauguračním projevu zdůraznil, že je třeba obnovit schopnost USA řešit krize v zahraničí, a doufá, že současnou spolupráci EU a USA při řešení krizí ve východní Africe a v rostoucí míře také při předcházení těmto krizím by bylo možné rozšířit i na země ležící na březích Atlantiku; v této souvislosti vybízí oba partnery, aby plně a konstruktivně používali rámcovou dohodu o zapojení USA do SBOP z roku 2011; vyzývá členské státy EU, aby se skutečně zapojily do společných projektů sdružování a sdílení kapacit, aby tak byly schopny samostatně plnit úkoly uvedené v článku 43 Lisabonské smlouvy;

31. vyzývá EU a USA, by i nadále posilovaly svůj dialog o rozvoji a spolupráci v oblasti rozvoje s cílem zvýšit kvalitu a účinnost své rozvojové pomoci; naléhavě vyzývá oba partnery, aby nadále podporovali dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015; vítá skutečnost, že partneři vytvořili poradní skupinu, jež pro období po roce 2015 vypracuje agendu týkající se rozvojových cílů tisíciletí; naléhavě vyzývá partnery, aby v souvislosti s těmito cíli zajistili důslednou koordinaci se zeměmi v oblasti Atlantiku, neboť tyto cíle jsou pro tyto země zvláště důležité; vyzývá EU a USA, aby se v rámci tohoto procesu reflexe zabývaly otázkou, jak by bylo možné propojit rozvojové cíle tisíciletí po roce 2015 s cíli v oblasti udržitelného rozvoje;

32. vítá obnovený závazek prezidenta Obamy bojovat proti změně klimatu; naléhavě vyzývá partnery, aby se co nejdříve a nejpozději do roku 2015 dohodli na povinných závazcích ke snižování emisí skleníkových plynů tak, aby byla změna klimatu udržena pod úrovní 2°C; čekává, že tato otázka bude řešena na příštím bilaterálním summitu; zdůrazňuje, že je nezbytné zapojit do tohoto úsilí i země v oblasti Atlantiku, zejména kvůli negativnímu dopadu, který má v těchto zemích i v celosvětovém měřítku změna klimatu na produkci potravin, biologickou rozmanitost, desertifikaci a v souvislosti s extrémními povětrnostními jevy; pokládá za zásadně důležité, aby v rámci generálního shromáždění ICAO razily EU a USA cestu k uzavření celosvětové dohody o regulaci emisí z letecké dopravy; znovu opakuje, že je zapotřebí úzké transatlantické spolupráce v oblasti těžby břidlicového plynu;

33. vyzývá EU a USA, aby přijaly společnou strategii k omezení šíření zbraní hromadného ničení a konvenčních zbraní, kterou budou uplatňovat na mezinárodních fórech, zejména v OSN, a aby do tohoto úsilí zapojily i země v oblasti Atlantiku; očekává, že USA a Rusko dosáhnou dalšího pokroku v otázce jaderného odzbrojení; velmi vítá, že nedávno Valné shromáždění OSN schválilo smlouvu o obchodu se zbraněmi a vyzývá členské státy EU a USA, aby ji bezodkladně podepsaly;

34. vybízí skupiny odborníků a výzkumné pracovníky, aby dále zkoumali možnost širší transatlantické spolupráce, což by také podpořilo myšlenku širšího atlantického společenství;

35. zdůrazňuje, že kulturní výměny v rámci vzdělávacích programů mají zásadní význam pro vytváření společných hodnot, a budují tedy mosty mezi partnery v oblasti Atlantiku;

Aktuální otázky a konflikty

36. vyzývá partnery, aby na základě komplexní strategie pomoci a pobídek spojených s demokratickými reformami, která bude podmíněna požadavky, stanovili jako prioritu užší spolupráci při podpoře demokratizace v severní Africe a na Blízkém východě; vyzývá partnery, aby dosáhli co nejužší koordinace, pokud jde o podporu opozice v Sýrii, a aby nadále naléhali na Rusko a Čínu s cílem co nejdříve dosáhnout politického řešení tragické krize v této zemi; podporuje výzvu uspořádat v Ženevě mírovou konferenci o Sýrii; podtrhuje rovněž potřebu společné reakce na politickou nestabilitu a rýsující se hospodářskou krizi v Egyptě; vybízí ke spolupráci s cílem podpořit programy demokratizace v této oblasti;

37. zdůrazňuje, že je třeba, aby EU, její členské státy, USA, AU, ECOWAS, OSN a další subjekty koordinovaly svůj postup s cílem podpořit provádění plánu v souvislosti se změnami v Mali, a že je třeba poskytnout mezinárodní podpůrné misi v Mali (AFISMA), jež probíhá pod africkým vedením, finanční a logistickou podporu, přičemž tato mise je připravena přejít pod vedení integrované vícerozměrné stabilizační mise OSN v Mali (MINUSMA) v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2100, která byla přijata dne 25. dubna 2013;

38. vyjadřuje politování nad stagnací mírového procesu na Blízkém východě; vítá skutečnost, že prezident Obama v rámci první zahraniční cesty po svém znovuzvolení navštívil Izrael, palestinskou samosprávu a Jordánsko, a vítá skutečnost, že se mírový proces na Blízkém východě stal opět hlavní prioritou, o čemž svědčí současné úsilí ministra zahraničí Johna Kerryho; vítá závazek prezidenta Obamy k řešení v podobě dvou států; vyzývá USA, aby se zasadily o zastavení výstavby osad a spolupracovaly s EU na obnovení přímých jednání Izraele s Palestinou; sdílí názor prezidenta Obamy na probíhající výstavby osad a na význam zajištění bezpečnosti Izraele;

39. naléhavě oba partnery vyzývá, aby pokračovali v úsilí směřujícímu k diplomatickému řešení nukleární otázky v Íránu, aby tak bylo co nejdříve vyjednáno komplexní dlouhodobé řešení této otázky, jež by podpořilo důvěru mezinárodního společenství v to, že se jaderný program Íránu zaměřuje výhradně na mírové účely, přičemž musí být respektována legitimní práva Íránu na využívání jaderné energie pro mírové účely v souladu se smlouvu o nešíření jaderných zbraní; vyzývá EU a USA, aby v rámci jednání EU 3+3 (P5 +1) s Íránem zvážily koordinované a podmínečné uvolnění sankcí výměnou za oboustranně dohodnutá a ověřitelná opatření íránské vlády s cílem vyřešit všechny zbývající problémy týkající se íránského jaderného programu, a to v plném souladu s ustanoveními smlouvy o nešíření, radou guvernérů MAAE a příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a s požadavky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE); vyzývá oba partnery, aby ve vztahu s Íránem přijali ucelenější přístup, který zohledňuje situaci v oblasti lidských práv i širší souvislosti regionální bezpečnosti, a aby tam, kde to je možné, zapojili íránskou občanskou společnost a nevládní organizace;

40. naléhavě vyzývá partnery, aby společně v koordinaci s afghánskou vládou vypracovali ucelený přístup k Afghánistánu po roce 2014; zdůrazňuje, že řádně vycvičená a vybavená afghánská armáda a policejní složky společně s politikami v oblasti lidského a socioekonomického rozvoje, řádné správy a právního státu budou mít zásadní význam pro mír, stabilitu a bezpečnost v zemi, přičemž bude zapotřebí také mnohem větší závazek k plnění těchto cílů ze strany sousedních zemí; rovněž zdůrazňuje, že v zemi je zapotřebí demokratický a inkluzivní politický proces; uznává zásadní úlohu, kterou plní NATO při koordinaci bezpečnostní reakce na teroristickou hrozbu v Afghánistánu, včetně obnovy a rekonstrukce země, a uznává úlohu, kterou bude NATO nadále hrát i v období po roce 2014;

41. zdůrazňuje význam Východního partnerství pro EU; zdůrazňuje, že země v sousedním regionu je třeba v politické a hospodářské rovině přiblížit EU a společným hodnotám transatlantických partnerů; vyzývá EU a USA, aby v této souvislosti aktivně koordinovaly svou činnost, a zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet společné úsilí, aby se podpořily demokratické reformy, konsolidovaly se demokratické instituce a orgány a posílilo se mírové řešení konfliktů; oceňuje pokračující podporu USA pro proces rozšíření o západní Balkán a vyzývá oba partnery, aby k zemím tohoto regionu uplatňovali koordinovaný přístup;

42. naléhavě vyzývá oba partnery, aby lépe koordinovali své politiky v souvislosti se zásadními jednáními s Ruskem; zdůrazňuje význam spolupráce s Ruskem v otázkách globálního významu, včetně odzbrojování a nešíření jaderných zbraní; vyzývá EU a USA, aby přispěly k procesu modernizace Ruska se zvláštním důrazem na upevnění demokracie, lidských práv a právního státu a podporu diverzifikovaného a sociálně spravedlivého hospodářského růstu; zdůrazňuje význam podpory mezilidských kontaktů; v této souvislosti vyjadřuje politování nad novými restriktivními zákony týkajícími se nevládních organizací a nad zvyšujícím se tlakem, který ruské úřady vyvíjejí na kanceláře nevládních organizací fungujících v Rusku; zdůrazňuje, že uplatňování závazků, které Rusko přijalo při vstupu do WTO, je důležitou součástí plánu modernizace této země; vyzývá oba partnery, aby se zapojili do konstruktivních diskusí s Ruskem o nevyřešených konfliktech; vítá, že Kongres USA schválil „Magnického seznam“, a připomíná, své vlastní usnesení z října 2012;

43. konstatuje, že mezinárodní pozornost je nyní zaměřena na východní Asii, neboť asijsko-tichomořský region posiluje své politické a hospodářské postavení; vítá, že byly nedávno zavedeně užší konzultace mezi EU a USA ohledně tohoto regionu, a je přesvědčen, že tato aktivita by mohla přinést těsnější spolupráci EU a USA v otázkách spojených s Asií; všímá si především, že je třeba koordinovaně reagovat na otázky, které by případně mohly narušit mír v této oblasti, především pokud jde o konflikt v Jihočínském a Východočínském moři, který v některých asijských zemích vyvolává agresivní nacionalismus a představuje hrozbu pro námořní bezpečnost;

44. důrazně odsuzuje stupňující se válečnou rétoriku Severní Koreje a její přímé hrozby vůči Spojeným státům, které vyřkla v reakci na nedávnou rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2087, kterou byly schváleny přísnější sankce; vyzývá Pchjongjang, aby se podřídil příslušným rezolucím Rady bezpečnosti OSN, v nichž je požadováno ukončení jeho programů v oblasti jaderných zbraní a balistických raket; naléhavě vyzývá obě strany, aby zachovaly klid a usilovaly o mírové řešení diplomatickými cestami; naléhavě vyzývá EU, USA a Jižní Koreu, aby vedly blízký dialog s Čínou s cílem omezit režim v Pchjongjangu;

45. vyzývá EU a USA, aby koordinovaně usilovaly o zapojení nového čínského vedení do aktivnějšího řešení otázek celosvětové agendy a konfliktů; vítá skutečnost, že se EU a Čína dohodly na pořádání pravidelného dialogu o obranné a bezpečnostní politice a na udržování pravidelných kontaktů mezi zvláštními představiteli a zvláštními vyslanci; připomíná, že je důležité pokračovat v otevřeném dialogu s Čínou o řádné správě a dodržování lidských práv;

o
o o

46. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a Kongresu USA.

(1)	Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 226.
(2)	Úř. věst. C 117 E, 06.5.2010, s. 198.
(3)	Přijaté texty, P7_TA(2011)0510.
(4)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0388.
(5)	Přijaté texty, P7_TA(2013)0227.
(6)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0334.
(7)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0455.
(8)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0457.
(9)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0235.

Obnova a demokratizace Mali

272k

34k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o obnově a demokratizaci Mali (2013/2587(RSP))

P7_TA(2013)0281

B7-0254/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na svá usnesení ze dne 20. dubna 2012 o situaci v Mali(1) a ze dne 14. června 2012 o lidských právech a bezpečnostní situaci v oblasti Sahelu(2),

– s ohledem na strategii Evropské unie na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu přijatou v březnu 2011,

– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2056 (2012) a č. 2071 (2012) o situaci v Mali,

– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2085 (2012), na jejímž základě bylo schváleno vyslání mezinárodní mise na podporu Mali vedené africkými zeměmi (Afisma),

– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 22. března, 26. března, 7. dubna, 21. prosince a 23. prosince 2012 a ze dne 11. ledna, 7. března a 7. června 2013 o situaci v Mali,

– s ohledem na závěry zasedání Rady EU o Sahelu ze dne 23. března 2012, kterými se schvaluje koncepce řešení krize pro civilní misi SBOP v oblasti Sahelu určenou k poskytování poradenství, pomoci a výcviku,

– s ohledem na závěry zasedání Rady EU ze dne 31. ledna, 18. února, 23. dubna a 27. května 2013 o Mali,

– s ohledem na dopis ze dne 25. března 2013, který adresovaly prozatímní orgány v Mali generálnímu tajemníkovi OSN a v němž žádají o zahájení operace OSN ke stabilizaci a znovunastolení státní moci a svrchovanosti malijského státu na celém jeho území,

– s ohledem na dopis ze dne 26. března 2013, který zaslal předseda společenství Ecowas generálnímu tajemníkovi OSN a v němž požádal o to, aby se mise Afisma změnila ve stabilizační misi OSN;

– s ohledem na rezoluci OSN č. 2100 (2013), kterou přijala Rada bezpečnosti na svém 6952. zasedání dne 25. dubna 2013, kterou se zřizují mírové jednotky,

– s ohledem na malijský plán přeměny, který dne 29. ledna 2013 jednohlasně schválilo Národní shromáždění této země,

– s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

– s ohledem na africké a mezinárodní úmluvy o lidských právech, jejichž signatářem je Mali,

– s ohledem na otázky k písemnému zodpovězení Radě a Komisi O-000040 – B7-0205/2013 a O-000041 – B7-0206/2013 o obnově a demokratizaci Mali,

– s ohledem na konferenci dárců, která pod názvem „Společně za nové Mali“ proběhla v Bruselu dne 15. května 2013,

– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že dopady vojenského převratu v Mali, k němuž došlo v březnu 2012, obsazení severní části země ozbrojenými džihádistickými povstaleckými skupinami a následného ozbrojeného konfliktu v severní oblasti se projevily nejen v Mali a v oblasti Sahelu, ale i jinde v Africe a v Evropě;

B. vzhledem k tomu, že Mali je jednou z nejchudších zemí světa a že podle indexu lidského rozvoje Rozvojového programu OSN pro rok 2013 je na 182. místě ze 187 zemí; vzhledem k tomu, že i před nynější krizí existovaly v Mali sociální a hospodářské rozdíly mezi severní a jižní části a země se vyznačovala nedostatkem demokratických institucí, slabou veřejnou správou, korupcí a organizovanou trestnou činností;

C. vzhledem k tomu, že kapitán Amadou Haya Sanogo, který byl jmenován vůdcem Vojenského výboru pro reformu ozbrojených sil a bezpečnost, stále představuje nebezpečnou osobu, která může nadále působit škody, mimo jiné i díky svému novému úřadu, který mu umožňuje být v přímém kontaktu s armádou;

D. vzhledem k tomu, že malijské orgány schválily plán přeměny a že byla vytvořena Komise pro dialog a usmíření; vzhledem k tomu, že EU společně s přechodnými malijskými orgány a dalšími regionálními a mezinárodními organizacemi zahájila opatření k provedení plánu s cílem dosáhnout trvalého míru;

E. vzhledem k tomu, že politický dialog a usmíření mezi etnickými skupinami, jehož cílem je zachovat mír a podněcovat ochotu jednotlivých etnických skupin v zemi žít společně, představuje pro obnovu Mali důležitou výzvu; vzhledem k tomu, že situace v Kidalu, který stále ovládají Tuaregové z Národního hnutí za osvobození Azawadu (MNLA), by mohla tento usmiřovací proces ohrozit; vzhledem k tomu, že do činnosti Komise pro dialog a usmíření se budou moci zapojit pouze skupiny, které respektují malijskou ústavu a celistvost malijského území;

F. vzhledem k tomu, že na Konferenci dárců, kterou uspořádala Africká unie dne 29. ledna 2013 v Addis Abebě se dárci zavázali poskytnout celkem 337,2 milionu EUR k vyřešení malijské krize; vzhledem k tomu, že z této částky EU přidělila 50 milionů EUR misi Afisma a 20 milionů EUR v rámci nástroje stability na poskytování okamžité podpory donucovacím a soudním orgánům, místním orgánům, na úsilí o dialog a usmíření a na první fázi přípravného procesu před nadcházejícími volbami;

G. vzhledem k tomu, že Komise oznámila postupné obnovení rozvojové pomoci ve výši 250 milionů EUR na takové oblasti, jakými je: podpora usmíření a přecházení konfliktům, volebního proces, poskytování základních služeb, včetně zdravotní péče a přístupu k vodě a hygieně, posilování zabezpečení potravin, a opětovné nastartování hospodářství;

H. vzhledem k tomu, že v Mali působí řada mezinárodních a nevládních organizací s cílem poskytovat místním komunitám základní služby, včetně potravinové pomoci, přístupu k vodě a ke zdravotní péči;

I. vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství a Mali se dohodly na tom, že Plán udržitelné obnovy Mali (PRED) vytváří pevný základ pro vzájemné závazky; vzhledem k tomu, že provádění plánu PRED vyžaduje monitorování a hodnocení plánovaných programů a výdajů; vzhledem k tomu, že podpora plánu PRED ze strany dárců závisí na tom, zda bude Mali plnit své závazky, zejména na provádění nezbytných reforem týkajících se demokratické veřejné správy;

J. vzhledem k tomu, že francouzská vojenská operace Serval zahájená na podporu malijské armády dne 11. ledna 2013 jako reakce na útok radikálních islamistických skupin byla úspěšná při dobývání měst a oblastí, které povstalci obsadili na severu země, a vzhledem k tomu, že podle francouzské vlády zahájily francouzské jednotky v dubnu 2013 své postupné stahování z Mali;

K. vzhledem k tomu, že mezinárodní mise na podporu Mali vedená africkými zeměmi (Afisma), kterou schválila OSN, má v zemi již 6 500 vojáků; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN Pan Ki-mun naléhavě žádal, aby byly do Mali vyslány mírové jednotky OSN s cílem stabilizovat situaci v zemi;

L. vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN přijala dne 25. dubna 2013 podle kapitoly VII Charty OSN rezoluci č. 2100 (2013), kterou se zřizuje integrovaná stabilizační mise OSN v Mali (Minusma), v souladu s doporučeními generálního tajemníka OSN; vzhledem k tomu, že síly Minusma čítající 12 600 vojáků nahradí dne 1. července 2013 síly Afisma, přičemž francouzské jednotky mají povoleno na žádost generálního tajemníka OSN zasahovat na podporu složek sil Minusma, pokud se tyto nacházejí v bezprostředním a závažném nebezpečí;

M. vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v severní části Mali se po francouzské intervenci zlepšila, ale boj proti radikálním islamistickým skupinám pokračuje; vzhledem k tomu, že je třeba nadále intenzivně zasahovat proti izolovaným teroristickým hrozbám v některých severních oblastech, jako jsou nedávná ohrožení Timbuktu a Gaa, které vyžadují stabilizační síly a kapacity schopné rychle reagovat; vzhledem k tomu, že ozbrojení extremisté se stále častěji uchylují k asymetrické taktice, jako jsou přepady prováděné ozbrojenými skupinami, sebevražedné útoky, bombové útoky na auta a používání protipěchotních min; vzhledem k tomu, že zachování míru a bezpečnosti ze střednědobého a dlouhodobého hlediska proto představuje významný problém;

N. vzhledem k tomu, že situace v Mali představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost a vyžaduje reakci, která se neomezí pouze na řešení ohrožení bezpečnosti, včetně dlouhodobého závazku mezinárodního společenství, ale bude obsahovat rovněž rázná opatření k řešení hluboce zakořeněných politických, správních, rozvojových a humanitárních problémů;

O. vzhledem k tomu, že v posledních dvaceti letech se volby v Mali konaly pravidelně, a vzhledem k tomu, že před státním převratem byla tato země vnímána jako úspěšný příklad demokracie v Africe, přestože se hospodářství země nikdy nerozvinulo natolik, aby nabídlo svým mladým obyvatelům budoucnost (mnozí z nich byli namísto toho nuceni odejít) nebo obecně zlepšilo životní podmínky obyvatel;

P. vzhledem k tomu, že opětovné nastartování hospodářského rozvoje Mali vyžaduje cílenou pomoc zaměřenou na skutečné potřeby země;

Q. vzhledem k tomu, že krize v Mali má mnoho rovin a nelze ji zredukovat na etnický konflikt; vzhledem k tomu, že řešení tudíž musí být komplexní a soudržná a musí obsáhnout hospodářské, sociální a environmentální politiky, jejichž cílem je zlepšit životní úroveň obyvatel, a že má-li být těchto cílů dosaženo, je nutné porozumět chybám, k nimž v minulosti došlo, a to na základě analýzy vnitřních a vnějších faktorů, které měly vliv na neúspěch hospodářského rozvoje Mali;

R. vzhledem k tomu, že protiústavní změna vlády je závažnou překážkou míru, bezpečnosti a rozvoje; vzhledem k tomu, že v článku 25 Africké charty pro demokracii, volby a veřejnou správu je stanoveno, že jednotlivým pachatelům nebude umožněno účastnit se voleb, které se budou konat za účelem obnovení demokratického pořádku, nebo zastávat odpovědné funkce v politických institucích jejich státu;

S. vzhledem k situaci v oblasti lidských práv v Mali, která se po zahájení povstání na severu země a vojenském převratu dne 22. března 2012 výrazně zhoršila;

T. vzhledem k tomu, že Mali, kde na potravinové pomoci závisí až jeden milion lidí, včetně 174 129 uprchlíků v sousedních zemích a 300 783 osob, které musely opustit své domovy v rámci své země, má značné humanitární potřeby; vzhledem k tomu, že až budou podmínky na severu umožňovat bezpečný, dobrovolný a důstojný návrat, bude potřebná integrovaná strategie návratu;

U. vzhledem k tomu, že 750 000 osob potřebuje okamžitou potravinovou pomoc a 660 000 dětí ohrožuje podvýživa, z toho 210 000 hrozí těžká podvýživa; vzhledem k tomu, že zejména na severu je přístup k základním sociálním službám stále omezený;

V. vzhledem k tomu, že na schůzce mezinárodních odborníků, kterou v únoru 2013 uspořádalo Unesco, byl přijat Akční plán pro obnovu kulturního dědictví a zachování starobylých rukopisů v Mali;

W. vzhledem k tomu, že Evropská unie považuje dodržování lidských práv za velmi důležité; vzhledem k tomu,že obyvatelé severní části Mali žijí v atmosféře strachu a radikální islamistické skupiny soustavně porušují jejich lidská práva;

X. vzhledem k tomu, že se dne 15. května 2013 konala v Bruselu dárcovská konference na vysoké úrovni nazvaná „Společně za nové Mali“, které se zúčastnily delegace ze 108 zemí, včetně 13 hlav států a předsedů vlád, velkého počtu ministrů zahraničních věcí a vysokých představitelů regionálních a mezinárodních organizací spolu se zástupci místních orgánů a občanské společnosti; vzhledem k tomu, že se dárci zavázali darovat Mali v následujících dvou letech 3,25 miliardy EUR, přičemž EU stála v čele se závazkem 520 milionů EUR;

Y. vzhledem k tomu, že celkem EU vyčlení na podporu Plánu udržitelné obnovy Mali (PŘED) částku 1,35 miliardy EUR, z čehož Komise poskytne 523,9 milionů EUR, včetně 12 milionů EUR určených na humanitární pomoc pro pokrytí nejnaléhavějších potřeb;

Z. vzhledem k tomu, že situace v Kidalu je i nadále nejistá a hrozí, že navzdory zprostředkovatelskému úsilí Burkiny Faso naruší nadcházející prezidentské volby;

1. zdůrazňuje, že se bude zasazovat o svrchovanost, jednotu a územní celistvost Mali; vítá francouzskou intervenci na podporu těchto zásad jako první krok k obnově a demokratizaci Mali; vyzývá, aby se do tohoto procesu EU důrazně zapojila;

2. podporuje politický vývoj vedený Malijci, jehož cílem je umožnit této zemi, aby dosáhla dlouhodobé politické stability a hospodářské prosperity; zdůrazňuje význam celonárodního dialogu, který by nikoho nevylučoval, a význam procesu usmíření v rámci úsilí o dosažení skutečného a demokratického řešení opakující se politické krize v této zemi; vítá v této souvislosti, že dne 6. března 2013 byla vytvořena Komise pro národní dialog a usmíření, a vyjadřuje naději, že tato komise bude brzy funkční; vítá skutečnost, že mezi místopředsedy komise byla jmenována jak žena, tak zástupce Tuaregů, neboť to dokazuje úsilí o začlenění všech do politického procesu a o pluralitu tohoto procesu;

3. je vážně znepokojen situací v Kidalu, kde Tuaregové z MNLA stále odmítají předat kontrolu do rukou malijské armády, čímž vážně narušují proces obnovy; vyzývá vládu a MNLA, aby zahájily předběžné jednání o účasti MNLA v Komisi pro národní dialog a usmíření;

4. naléhavě vyzývá, aby bylo neprodleně zahájeno provádění plánu s cílem podporovat přechod až do doby, než bude znovu nastolen ústavní pořádek a právní stát v celé zemi prostřednictvím demokratických, svobodných, spravedlivých a transparentních voleb v roce 2013; vítá závazek malijských orgánů zorganizovat dne 28. července a 11. srpna 2013 volby a prohlášení představitelů přechodné vlády nekandidovat ve volbách; uznává, že uspořádání voleb s sebou přináší problémy, například zajištění bezpečnosti v severních oblastech, vydávání biometrických voličských průkazů a zapsání uprchlíků na voličské seznamy, a vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby posílily svou podporu připravovanému volebnímu procesu; vítá v této souvislosti úmysl vyslat volební pozorovatelskou misi EU, jak o to žádala malijská vláda;

5. potvrzuje, že prezidentské volby a volby do zákonodárného sboru představují první krok k návratu k demokracii a že uspořádání těchto voleb je základním předpokladem pro zajištění věrohodnosti a legitimity budoucí vlády;

6. vítá zprostředkovatelské úsilí prezidenta Burkiny Faso v rámci jednání, která probíhají v Ouagadougou mezi vládou Mali a tuaréžskými rebely; vyzývá k urychlenému uzavření jednání a připomíná své odhodlání podporovat znovunastolení státní správy na celém území Mali a konání nadcházejících voleb, a to i v regionu Kidal a v uprchlických táborech;

7. trvá na tom, že politické řešení zaměřené na obnovu Mali musí doprovázet jasná strategie ohledně trvalého hospodářského rozvoje, která by řešila problém nezaměstnanosti s cílem zlepšit život obyvatel, a zdůrazňuje, že pro stabilitu v zemi je důležité, aby byly znovu poskytovány základní služby, např. v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, zásobování vodou a hygieny; domnívá se, že institucionální reformy jsou nezbytné pro zajištění politické stability a měly by celému malijskému společenství umožnit zapojit se do vytváření budoucnosti této země; zdůrazňuje rovněž, že má-li být dosaženo lepších výsledků v oblasti rozvoje, je třeba posilovat demokratické procesy a odpovědnost v celé zemi;

8. vítá plán udržitelné obnovy pro období let 2013 až 2014, který tvoří součást plánu přechodu k demokracii ze dne 29. ledna 2013 a strategického rámce pro růst a snížení chudoby pro roky 2012 až 2017 z prosince 2011 (CSCRP 2012–2017);

9. je přesvědčen o tom, že má-li být Plán pro udržitelnou obnovu Mali úspěšný, musí se zohlednit i regionální a subregionální aspekty, zejména konsolidací řádné správy a větší hospodářskou integrací, rozvojem hospodářské infrastruktury, rozvojem lidských zdrojů v oblasti zdravotnictví a vzdělávání a vytvořením partnerství k uvolnění zdrojů a monitorování hodnocení;

10. vyzývá malijskou vládu, aby své úsilí zaměřila společně s příslušnými mezinárodními a nevládními organizacemi na poskytování odpovídající a koordinované pomoci obyvatelům Mali;

11. domnívá se, že řešení rozvojových problémů Mali vyžaduje jak odpovídající finanční prostředky, tak větší koordinaci, a to jak na úrovni EU, tak společně s dalšími mezinárodními dárci; důrazně podporuje individuální přístup zaměřený na potřeby země a odrážející pokrok dosažený při provádění plánu a obnově právního státu;

12. vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby pomohly západoafrickým vládám v boji proti obchodování s drogami a šíření zbraní; vyzývá země v tomto regionu, aby svou rozvojovou politiku založily na vyvážené strategii udržitelného rozvoje, aby poskytovaly všem obyvatelům základní veřejné služby a vytvářely pracovní místa, zejména pro mladé;

13. vyzývá EU, OSN a jednotlivé státy, aby poskytovaly logistickou a technickou podporu obyvatelům Mali v boji proti obchodování s drogami a šíření zbraní; vyzývá všechny země v oblasti Sahelu, aby koordinovaly své bezpečnostní politiky s cílem důrazně toto obchodování potírat;

14. zdůrazňuje, že bezpečnost a rozvoj v oblasti Sahelu jsou oblasti, které se vzájemně podporují; vítá intervenci, kterou zahájila Francie a k níž se připojila mise Afisma (a s účinností od 1. července 2013 mise Minusma), jejímž cílem bylo zastavit další destabilizaci a postavit se extremistickým silám; zdůrazňuje důležitou doplňkovou úlohu, kterou má výcviková mise EU (EUTM Mali) při poskytování pomoci s budováním dlouhodobé kapacity malijské armády; připomíná, že pro dosažení dlouhodobější stability, bezpečnosti a územní celistvosti země je třeba nejen porazit násilné a radikální extremisty a obchodníky se zbraněmi, drogami a lidmi, ale také podporovat alternativní možnosti k nelegální činnosti zbídačených lidí a nezaměstnané mládeže;

15. zdůrazňuje, že je třeba nalézt řešení pro celý region, založené na regionální dohodě podpořené konferencí zemí tohoto subregionu, zejména Alžírska a Mauritánie;

16. vyzývá k zintenzivnění reformy malijských ozbrojených sil a šířeji bezpečnostních služeb za demokratické a civilní kontroly s cílem zajistit stabilitu a vybudovat důvěru v úlohu bezpečnostních složek při budování trvalého míru a demokracie v zemi;

17. vyzývá malijskou vládu, aby věnovala zvláštní pozornost prosazování lidských práv na celém území Mali a aby trestně stíhala všechny osoby, které závažným způsobem porušily lidská práva, bez ohledu na to, zda se jedná o příslušníky skupin radikálních islamistů nebo malijské armády;

18. oceňuje úsilí afrických zemí, kterým přispěly k misi Afisma, a vítá vyslání této mise do Mali; vítá rovněž skutečnost, že byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2100 (2013), kterou se zřizuje integrovaná vícerozměrná stabilizační mise OSN v Mali (Minusma), což je operace se silným mandátem umožňujícím stabilizaci země, podporu při provádění plánu přeměny, ochranu civilistů, prosazování a ochranu lidských práv, ale i podporu humanitární pomoci, zachování kulturního dědictví a vnitrostátní i mezinárodní spravedlnost; vyjadřuje naději, že Minusma bude již brzy plně funkční a že bezpečnostní situace umožní její vyslání dne 1. července 2013;

19. vítá skutečnost, že dne 18. února 2013 byla zahájena výcviková mise v Mali, která má podporovat reformu malijských ozbrojených sil za demokratické civilní kontroly; připomíná, že je naléhavě potřeba podporovat malijskou vládu při zajišťování dlouhodobější územní celistvosti země, což zahrnuje potřebu mít prostředky k řešení hlavních asymetrických hrozeb, které představují radikální islamistické skupiny a skupiny obchodující s lidmi, zbožím a zbraněmi; domnívá se, že EU by měla uvažovat o začlenění modulů týkajících se osvědčených postupů, lidských práv a boje proti korupci do výcvikových programů pro malijské ozbrojené síly;

20. bere na vědomí doplňující činnost mise EUCAP SAHEL Niger, která poskytuje výcvik s cílem posilovat bezpečnostní odvětví v sousedních zemích a koordinuje svou činnost s EUTH Mali prostřednictvím styčného důstojníka v Bamaku; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby poskytovala obdobnou podporu reformě bezpečnostních sil v Mali (včetně policie, národní gardy, četnictva a soudnictví), například posoudila, zda by bylo možné tuto podporu poskytovat prostřednictvím rozšíření mandátu EUTH Mali nebo EUCAP SAHEL Niger, nebo prostřednictvím vytvoření nové mise SBOP zaměřené na širší reformu civilního bezpečnostního odvětví;

21. odsuzuje případy porušení lidských práv a žádá, aby za ně pachatelé nesli odpovědnost; vítá rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (MTS) zahájit vyšetřování a vyzývá malijské orgány, aby s MTS spolupracovaly; vítá rozmístění prvních pozorovatelů v oblasti lidských práv v Mali v souladu s rozhodnutími Rady míru a bezpečnosti Africké unie a Ecowas; zdůrazňuje, že politická obnova a její věrohodnost závisí rovněž na vytvoření přechodných soudních mechanismů;

22. vyzývá k dalšímu poskytování humanitární pomoci potřebným obyvatelům a k přijetí opatření zaměřených na zajištění svobodného a dobrovolného návratu uprchlíků; zdůrazňuje, že je třeba nadále jasně rozlišovat mezi humanitární a politickou/bezpečnostní agendou s cílem zajistit nestrannost humanitárních opatření, bezpečnost humanitárních pracovníků a přístup k pomoci pro ty, kdo ji potřebují;

23. vyzývá bezpečnostní síly v Mali, aby zajistily v zemi bezpečnost s cílem umožnit, aby se humanitární pomoc dostala ke všem obyvatelům;

24. opět odsuzuje drancování a ničení kulturně historických památek; vítá nedávná opatření, která Unesco přijalo s cílem obnovit malijské kulturní dědictví;

25. je toho názoru, že EU by měla v souvislosti s malijskou krizí přistoupit k nezbytným úpravám strategie Evropské unie na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu; zdůrazňuje, že je třeba lépe integrovat pilíře strategie, které se týkají rozvoje a bezpečnosti, a lépe koordinovat její politické nástroje; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit systémy včasného varování EU tak, aby bylo možné naplňovat preventivní rozměr této strategie;

26. vítá příznivé výsledky a závěry dárcovské konference na vysoké úrovni nazvané „Společně za nové Mali“, kterou dne 15. května 2013 pořádala v Bruselu EU a Francie společně s Mali s cílem podpořit Plán udržitelné obnovy v Mali; vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby v rámci účinného a koordinovaného postupu navazujícího na konferenci urychleně zahájili plnění svých vzájemných závazků; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zahájit celkovou reformu veřejné správy v Mali, zavést novou decentralizační politiku a vytvořit podmínky pro udržitelný hospodářský a sociální rozvoj v Mali;

27. zdůrazňuje, že je třeba užší spolupráce v regionu, a je toho názoru, že EU by měla využít svůj politický vliv a finanční pobídky k povzbuzování svých partnerů v regionu k harmonizaci jejich často roztříštěných politických, diplomatických a vojenských iniciativ s cílem účinněji řešit mnohostranné problémy, kterým oblast Sahelu čelí;

28. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a Národnímu shromáždění Mali, Africké unii, společenství Ecowas, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a Unesco.

(1)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0141.
(2)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0263.

Dohoda o partnerství a spolupráci s Afghánistánem

255k

27k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o vyjednávání dohody o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi EU a Afghánistánem (2013/2665(RSP))

P7_TA(2013)0282

RC-B7-0274/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Afghánistánu, zejména na usnesení ze dne 16. prosince 2010 o nové strategii pro Afghánistán(1), ze dne 15. prosince 2011 o rozpočtové kontrole finanční pomoci EU Afghánistánu(2) a ze dne 15. prosince 2011 o postavení žen v Afghánistánu a Pákistánu(3),

– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o Afghánistánu, včetně rezoluce č. 2096 z března 2013,

– s ohledem na závěry zasedání mezinárodních konferencí věnovaných Afghánistánu v roce 2011 a 2012, zejména konferencí, které se konaly v Bonnu v prosinci 2011, v Chicagu v květnu 2012, v Kábulu v červnu 2012 a v Tokiu v červenci 2012,

– s ohledem na prohlášení, kterou po dohodě s vedoucími misí EU v Afghánistánu učinila dne 19. listopadu 2012 delegace EU v Afghánistánu v souvislosti s popravami osob odsouzených k trestu smrti,

– s ohledem na rozhodnutí ministrů zahraničních věcí členských států EU ze dne 27. května 2013 o prodloužení policejní mise EU v Afghánistánu (EUPOL) do 31. prosince 2014,

– s ohledem na čl. 110 odst. 2 a odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že EU podporuje obnovu a rozvoj Afghánistánu od roku 2002 a i nadále se zavazuje přispívat k jeho mírovému přechodu, jeho inkluzivnímu a udržitelnému rozvoji a ke stabilitě a bezpečnosti v celém regionu;

B. vzhledem k tomu, že poskytování pomoci EU v období let 2011 až 2013 se zaměřuje na klíčová odvětví správy (včetně policie), zemědělství, rozvoj venkova, zdravotnictví a sociální ochranu;

C. vzhledem k tomu, že se EU a Afghánistán chystají uzavřít jednání o dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje, která postaví spolupráci mezi EU a Afghánistánem na novou všestrannou úroveň a poskytne jí nový právní rámec;

D. vzhledem k tomu, že Parlament požadoval pětiletý akční plán na odstranění pěstování opia pomocí alternativního rozvoje v Afghánistánu;

E. vzhledem k tomu, že EU podporuje v Afghánistánu výcvik policejních sil a budování kapacit, a vzhledem k tomu, že mise EUPOL podporuje od roku 2007 udržitelnou a efektivní civilní policii, což napomůže vytváření systému trestního soudnictví pod afghánskou správou;

F. vzhledem k tomu, že podle údajů Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu počet drogově závislých občanů Afghánistánu neustále roste, což má závažné sociální dopady na obyvatelstvo;

G. vzhledem k tomu, že i přes aktivní úlohu, kterou EU plní při podpoře opatření v oblasti boje proti drogám, bylo podstatných výsledků dosaženo jen v velmi omezené míře;

H. vzhledem k tomu, že nedostatek koordinace mezi dárci poskytujícími pomoc Afghánistánu a afghánskou vládou oslabuje účinnost příspěvků ze zdrojů EU pro Afghánistán;

I. vzhledem k tomu, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost hraje Parlament klíčovou roli při udělování souhlasu s novými dohodami o spolupráci;

1. znovu potvrzuje svou trvalou podporu výstavbě afghánského státu se silnějšími demokratickými institucemi schopnými zajistit státní svrchovanost, jednotu státu, územní celistvost a prosperitu lidu Afghánistánu; znovu potvrzuje, že mírová budoucnost Afghánistánu závisí na vybudování stabilního, bezpečného a hospodářsky udržitelného státu, v němž není místo pro terorismus a drogy a který vychází ze zásad právního státu, pevných demokratických institucí, respektování dělby moci a silného parlamentu a zaručení základních práv; v této souvislosti oceňuje významný přínos rozvojové spolupráce EU a mise EUPOL v Afghánistánu, jejichž prodloužení je vítáno;

2. vítá úsilí a pokrok dosažený v posledním desetiletí; nicméně opakuje své znepokojení nad bezpečnostní situací a pokračujícím násilím v Afghánistánu, jež představují hrozbu pro místní obyvatelstvo, včetně žen a dětí, národní bezpečnostní síly a mezinárodní vojenský a civilní personál;

3. naléhavě vyzývá afghánskou vládou, aby se připravila k převzetí plné odpovědnosti za bezpečnost země po odchodu mezinárodních sil; vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzívnily své úsilí na podporu budování vojenských a civilních kapacit afghánské vlády a jejích národních bezpečnostních sil za účelem nastolení stability a bezpečnosti jako nezbytného základu sociálně-ekonomického rozvoje a aby zabránily vytváření vakua, jakmile země převezme po roce 2014 plnou odpovědnost za vlastní bezpečnost; zdůrazňuje riziko, že stažení mezinárodních sil v roce 2014 může vytvořit hospodářské vakuum;

4. podporuje jednání o dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje a zdůrazňuje, že by měla vést ke strategičtějšímu přístupu a k podpoře afghánským orgánům během stahování mezinárodních sil a po něm;

5. zdůrazňuje význam této nové dohody obsahující komplexní a udržitelný přístup k řešení vzájemně propojených bezpečnostních, hospodářských, správních a rozvojových problémů v Afghánistánu;

6. vyzývá afghánské orgány, aby všechny rozsudky smrti změnily na tresty odnětí svobody a aby znovu zavedly moratorium na výkon trestu smrti s cílem trvale vyřešit otázku trestu smrti;

7. považuje za politováníhodný nedostatek politického impulsu k uzavření jednání o dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje; vyzývá proto Evropskou službu pro vnější činnost a afghánskou vládu, aby ji rychle uzavřely;

8. vyzývá EU, aby v rámci této nové dohody nadále usilovala o podporu demokratických hodnot, právního státu, spolehlivého systému správy (včetně boje proti korupci), nezávislého soudnictví, lidských práv a vytvoření skutečné občanské společnosti;

9. vyjadřuje politování nad tím, že navzdory povinnosti ESVČ informovat Parlament ohledně všech fází jednání nebyl Parlament řádně informován; připomíná své nové výsady v oblasti zahraničních záležitostí, jak je stanoví Lisabonská smlouva, a požaduje, aby ESVČ a Rada v otázce takovéhoto významu plně spolupracovaly;

10. poukazuje na potřebu dalšího sociálně-ekonomického rozvoje a diverzifikace hospodářství; zdůrazňuje v této souvislosti potenciál podpory růstu využíváním energetických zdrojů a větším zaměřením na těžební průmysl; zdůrazňuje však, že je třeba, aby těžební průmysl prováděl svou činnost transparentně a aby uplatňoval normy stanovené Mezinárodní iniciativou pro transparentnost těžebního průmyslu;

11. konstatuje, že i přes určitý pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů a základních práv v posledním desetiletí jsou ženy v Afghánistánu stále nejzranitelnější částí společnosti a nadále zůstávají vystaveny hrozbám, zastrašování a násilí a trpí v důsledku diskriminačních zákonů; zdůrazňuje, že je třeba – a to jak z právního, tak i praktického hlediska – ženy zcela do společnosti integrovat a zajistit jejich plné zapojení a dosáhnout skutečného posílení postavení žen; důrazně odsuzuje skutečnost, že oběťmi přetrvávajících hrozeb a násilí je mnoho žen a že v posledních několika letech byly zavražděny významné ženy afghánského veřejného života nebo bylo usilováno o jejich život, zatímco pachatelé těchto činů nebyli postaveni před soud;

12. zdůrazňuje, že je nezbytné i nadále podporovat rozvoj infrastruktury v mnoha oblastech, včetně školství, nemocniční péče, dopravních a energetických sítí, zemědělství a emancipace žen v Afghánistánu, a to v souladu s rozvojovou pomocí EU ještě před zásahem v roce 2001;

13. vyslovuje politování nad skutečností, že iniciativa EU zaměřená na boj proti drogám dosud nedosáhla uspokojivých výsledků; poukazuje na to, že výroba drog a obchod s nimi existenčně podporují povstalecké skupiny a vytváří živnou půdu pro korupci na různých úrovních; zdůrazňuje, že hlavním cílem protidrogové iniciativy by měla být podpora zemědělců, pokud jde o jejich příjmy z pěstování jiných plodin, než drog; upozorňuje v této souvislosti na nezbytnost širší strategie pro udržitelný rozvoj venkova a udržitelné vodní hospodářství;

14. připomíná, že více než 90 % heroinu v Evropě pochází z Afghánistánu a že výdaje na veřejné zdraví v evropských zemích dosahují miliard dolarů; konstatuje nicméně, že produkce opia představuje klíčový sociální, hospodářský a bezpečnostní problém; vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2011 vzrostla jeho produkce oproti roku 2010 o 61 % a představovala 9 % HPD Afghánistánu v roce 2011;

15. konstatuje, že mezi lety 2009 a 2011 vynaložily USA a mezinárodní společenství na opatření související s bojem proti obchodování s narkotiky 1,1 miliardy USD, aniž by to mělo nějaký výrazný dopad na jejich produkci a pašování; připomíná, že Parlament již několikrát vyzval k vytvoření pětiletého plánu pro eliminaci opia, v jehož rámci by byly stanoveny přesné lhůty a ukazatele a který by byl prováděn prostřednictvím zvláštního úřadu, jež by disponoval vlastním rozpočtem a zaměstnanci a fungoval na základě spolupráce mezi EU, USA a Ruskou federací, která je hlavní obětí afghánského heroinu a největším trhem s opiem na světě;

16. připomíná, že v období let 2002 až 2011 vyčlenila EU na pomoc Afghánistánu celkově asi 2,5 miliardy EUR, včetně 493 milionů EUR na humanitární pomoc; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory obrovským dotacím v rámci zahraniční pomoci je její dopad jen omezený; vyzývá Účetní dvůr, aby vypracoval zvláštní zprávu o účinnosti pomoci EU Afghánistánu v posledním desetiletí, podobnou zprávě o misi EULEX v Kosovu;

17. vyjadřuje své nanejvýš silné znepokojení nad neúčinností mezinárodní finanční pomoci a afghánských vládních struktur a nad nedostatečnou transparentností a omezenými mechanismy pro zajišťování odpovědnosti dárců;

18. vyjadřuje hluboký nesouhlas s tím, že významná část evropské i jiné mezinárodní finanční pomoci se ztrácí v distribučním řetězci, a upozorňuje na čtyři hlavní způsoby, jak k těmto ztrátám dochází: plýtvání, nadměrné náklady na zprostředkování a zabezpečení, účtování nadměrně vysokých částek a korupce;

19. znovu připomíná, že má zásadní význam, aby pomoc EU byla koordinována na základě společného přístupu členských států s ostatními mezinárodními aktéry v rámci jednotné strategie; vítá strategický konsensus, kterého bylo dosaženo mezi vládou Afghánistánu a mezinárodním společenstvím ohledně obnoveného a trvalého partnerství pro období příštích deseti let a o němž se hovoří v závěrech z tokijské konference o Afghánistánu a v Tokijském rámci vzájemné odpovědnosti;

20. zdůrazňuje význam komplexního a inkluzivního přístupu k usmíření v Afghánistánu řízeného samotnými Afghánci, kteří za něj ponesou vlastní odpovědnost, a to v zájmu každého, kdo se zřekl násilí, respektuje ústavu – včetně jejích ustanovení o lidských právech, zejména těch, která se týkají práv žen – a je ochoten se zapojit do budování mírového Afghánistánu; zdůrazňuje, že na mírovém procesu, který by měl být co možná nejinkluzivnější, by se měla účastnit politická opozice, občanská společnost a zejména ženy; požaduje, aby se v této oblasti posílila úloha Vysoké rady pro mír a aby se více soustředila na skutečný mírový proces;

21. připomíná, že se afghánská vláda na mezinárodních konferencích v Kábulu a Tokiu zavázala k tomu, že posílí a zkvalitní afghánský volební proces, včetně dlouhodobé reformy voleb, aby se zajistilo, že budoucí volby budou splňovat mezinárodní normy; vítá, že bylo oznámeno datum prezidentských voleb a voleb do oblastních rad, které mají proběhnout v roce 2014, a že byly oznámeny přípravy Afghánistánu na tyto volby; zdůrazňuje potřebu mobilizovat voliče k volební účasti, která může záviset na bezpečnostní situaci, a to zejména v jižních a východních provinciích; připomíná afghánským orgánům, že je nutné, aby domácí a mezinárodní pozorovatelé dohlíželi při nadcházejících volbách na národní seznam voličů a na organizaci a monitorování procesu hlasování; vyzývá EU, aby na žádost afghánských orgánů poskytla podporu při pořádání nadcházejících voleb;

22. zdůrazňuje potřebu regionální spolupráce, jejímž cílem je posílit stabilitu a bezpečnost v širším regionu; zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci s Ruskem, Pákistánem, zeměmi střední Asie, Indií a Íránem jakožto součástí regionálního rámce, s cílem řešit problémy spojené s bezpečnostními otázkami, přeshraničním nelegálním obchodováním s lidmi a zbožím a bojem proti nelegální produkci drog a obchodování s nimi;

23. vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost k prohloubení spolupráce s Parlamentem v otázce pomoci EU Afghánistánu, a to i pokud jde o pokrok v jednáních; očekává kompletní informace o podmínkách jednání a pravidelné podávání zpráv, jakmile bude dohoda přijata;

24. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Afghánistánu, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1)	Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 108.
(2)	Přijaté texty, P7_TA(2011)0578.
(3)	Přijaté texty, P7_TA(2011)0591.

Rozvojové cíle tisíciletí

492k

50k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o rozvojových cílech tisíciletí – stanovení rámce pro období po roce 2015 (2012/2289(INI))

P7_TA(2013)0283

A7-0165/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

– s ohledem na usnesení nazvané „Dodržení slibu: společně k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí“, které přijalo Valné shromáždění OSN na svém plenárním zasedání na vysoké úrovni o rozvojových cílech tisíciletí v rámci své 65. schůze v roce 2010,

– s ohledem na čtvrtou světovou konferenci o ženách, která se konala v srpnu 1995 v Pekingu, na deklaraci a akční platformu přijatou v Pekingu a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 dne 9. června 2000, OSN Peking +10 dne 11. března 2005 a OSN Peking +15 dne 2. března 2010, na nichž se projednávaly nové činnosti a iniciativy zaměřené na uplatňování Pekingské deklarace a akční platformy a kde se členské státy zavázaly přijmout opatření na podporu rovnosti žen a mužů ve dvanácti oblastech,

– s ohledem na istanbulský akční program pro nejméně rozvinuté země pro desetiletí 2011–2020,

– s ohledem na provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD), který byl dohodnut v Káhiře v roce 1994 a který uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva na ně jsou základem pro udržitelný rozvoj,

– s ohledem na zprávu Rozvojového programu OSN (UNDP) nazvanou „Za polovinou cesty – naplňování rozvojových cílů tisíciletí“, zveřejněnou v lednu 2010,

– s ohledem na zprávu UNDP o lidském rozvoji za rok 2010 nazvanou „Skutečné bohatství národů: cesty k lidskému rozvoji“,

– s ohledem na zprávu OSN nazvanou „Rovnost pohlaví: Přehled pokroku v roce 2012“, která vyhodnocuje zlepšení v otázkách rovnosti žen a mužů v rámci osmi rozvojových cílů tisíciletí,

– s ohledem na zprávu o lidském rozvoji za rok 2011 vypracovanou v rámci UNDP,

– s ohledem na závěrečné prohlášení přijaté na konferenci OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20), která se konala v brazilském Riu de Janeiro ve dnech 20.–22. června 2012,

– s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) přijatou Valným shromážděním OSN v roce 1979, která diskriminaci žen definuje a stanovuje agendu pro vnitrostátní opatření k jejímu zastavení,

– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na právní rámec pro lidská práva,

– s ohledem na práci týmu OSN pro systémové úkoly v rámci rozvojové agendy pro období po roce 2015, působícího pod společným vedením odboru OSN pro ekonomické a sociální otázky (UN DESA) a UNDP, s podporou všech agentur OSN a na základě konzultací se všemi příslušnými zúčastněnými stranami,

– s ohledem na zprávu OSN, která byla v červnu 2012 vypracována pro jejího generálního tajemníka pod názvem „Zajištění budoucnosti, kterou chceme pro všechny“,

– s ohledem na práci panelu na vysoké úrovni pro rozvojovou agendu pro období po roce 2015, který sdružuje významné osobnosti pod záštitou generálního tajemníka OSN, a na závěry konference Rio+20,

– s ohledem na Monterreyský konsensus přijatý na mezinárodní konferenci o financování rozvoje konané v mexickém Monterrey ve dnech 18. až 22. března 2002,

– s ohledem na prohlášení a akční plán, které byly přijaty na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se konalo v Busanu v prosinci 2011,

– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a na akční program z Akkry,

– s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji(1) a na kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky(2),

– s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v němž je zakotveno, že EU zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům,

– s ohledem na článek 208 SFEU, který stanoví, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2005 nazvané „Soudržnost politik v zájmu rozvoje“ (COM(2005)0134) a na závěry Rady s názvem „Soudržnost politik v zájmu rozvoje“ přijaté na 3166. zasedání Rady pro zahraniční věci konaném dne 14. května 2012,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin“ (COM(2010)0127),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Humanitární potravinová pomoc“ (COM(2010)0126),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 nazvané „Přístup EU ke zvyšování odolnosti: Poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin“ (COM(2012)0586),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. března 2013 nazvané „Zlepšování výživy matek a dětí prostřednictvím vnější pomoci: rámec politiky EU“ (COM(2013)0141),

– s ohledem na evropskou zprávu o rozvoji ze dne 19. září 2008 nazvanou „Rozvojové cíle tisíciletí v poločase: kde se nacházíme a kam máme směřovat“,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. února 2013 s názvem „Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“ (COM(2013)0092),

– s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (COM(2011)0843, SEC(2011)1475, SEC(2011)1476),

– s ohledem na návrh Komise Rady ze dne 7. prosince 2011 týkající se nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (COM(2011)0840),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2011 nazvané „Rozpočet – Evropa 2020“ (COM(2011)0500) a pracovní dokument Komise z téhož dne nazvaný „Rozpočet – Evropa 2020: stávající systém financování, budoucí úkoly, výsledky konzultací zúčastněných stran a jednotlivé možnosti hlavních horizontálních a odvětvových otázek“ (SEC(2011)0868),

– s ohledem na společné sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 7. prosince 2011 nazvané „Globální Evropa: nový přístup k financování vnější činnosti EU“ (COM(2011)0865),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. prosince 2011 nazvané „Příprava víceletého finančního rámce ve vztahu k financování spolupráce EU s africkými, karibskými a tichomořskými státy a zámořskými zeměmi a územími na období 2014–2020“ (COM(2011)0837),

– s ohledem na závěry Rady o podpoře EU určené na udržitelné změny ve společnostech v procesu transformace, ze 3218. zasedání Rady pro zahraniční věci konaného dne 31. ledna 2013,

– s ohledem na závěry Rady nazvané „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“, ze 3166. zasedání Rady pro zahraniční věci konaného dne 14. května 2012,

– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 12. září 2012 nazvané „Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“ (COM(2012)0492),

– s ohledem na veřejné konzultace Komise týkající se přípravy postoje EU k rozvojovému rámci pro období po roce 2015(3), které probíhaly od 15. června 2012 do 15. září 2012 a jichž se mohli zúčastnit všechny zainteresované subjekty, jednotlivci, organizace (vládní i nevládní, parlamentní, akademické, soukromé atd.) i země,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. dubna 2010 nazvané „Dvanáctibodový akční plán EU na podporu rozvojových cílů tisíciletí“ (COM(2010)0159),

– s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o pokroku směřujícím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: střednědobé přezkoumání v rámci příprav zasedání OSN na vysoké úrovni, které se bude konat v září 2010 (4),

– s ohledem na studii z ledna 2013 nazvanou „Rozvojové cíle tisíciletí po roce 2015 – výrazné zapojení EU“,

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0165/2013),

A. vzhledem k tomu, že rozvojové cíle tisíciletí zvýšily povědomí o naléhavosti potřeby celosvětově vymýtit chudobu a stanovit tento cíl jako prioritu celosvětových opatření, jelikož jsou zaměřeny na omezený soubor konkrétních cílů se závazným harmonogramem pro jejich splnění; vzhledem k tomu, že dva roky před cílovým rokem 2015, kdy mají být rozvojové cíle tisíciletí splněny, lze konstatovat, že došlo k významnému pokroku; podařilo se splnit cíl snížit extrémní chudobu o polovinu, jakož i cíl snížit na polovinu podíl osob, které nemají spolehlivý přístup k upraveným zdrojům pitné vody, zlepšily se také podmínky více než 200 milionů lidí žijících v chudinských čtvrtích; základní školu navštěvuje v současnosti stejný počet dívek i chlapců a je patrný i rychlejší pokrok ve snižování úmrtnosti dětí a matek; vzhledem k tomu, že však stávající rozvojové cíle tisíciletí dostatečně neřeší příčiny chudoby, jako jsou například nerovnosti uvnitř jednotlivých zemí a mezi jednotlivými zeměmi, a sociální vyloučení a dostatečně se nezabývají otázkou biologické rozmanitosti a správy věcí veřejných;

B. vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji podepsaný Komisí, Radou a Evropským parlamentem je součástí acquis communautaire, a vzhledem k významu a dosahu tohoto dokumentu, který obsahuje plán evropské rozvojové spolupráce, včetně příslušného acquis a odpovídajících hlavních směrů;

C. vzhledem k tomu, že rozvojové cíle tisíciletí pomohly definovat chudobu jako vícerozměrnou deprivaci v životě lidí, týkající se vzdělání, zdraví, životního prostředí, stravy, zaměstnanosti, bydlení a rovnosti žen a mužů;

D. vzhledem k tomu, že chudoba, hlad a podvýživa, neodpovídající přístup ke kvalitní zdravotní péči pro všechny, omezený přístup k léčivým přípravkům, neodpovídající sanitární a hygienická zařízení v bezpečné kvalitě, nedostatečná úroveň kvalitního základního a středního vzdělávání, vysoká nezaměstnanost – zejména u mladých lidí –, nedostatečná sociální ochrana, nedodržování lidských práv, nerovnost, včetně nerovnosti mezi muži a ženami, poškozování životního prostředí a změna klimatu představují i nadále celosvětové výzvy, které zvyšují naléhavost potřeby najít nové cesty pro rozvoj, které by mohly vést k udržitelnému inkluzivnímu rozvoji pro dobro všech;

E. vzhledem k tomu, že téměř miliarda lidí na světě trpí podvýživou a více než 200 milionů lidí je nezaměstnaných; vzhledem k tomu, že pouze 28 % celosvětového obyvatelstva má přístup ke komplexnímu systému sociální ochrany, což odráží vysokou míru neformální práce, a vzhledem k tomu, že podle odhadů nemá 1,4 miliardy lidí přístup k dostatečným energetickým službám, což jim brání v překonání chudoby;

F. vzhledem k tomu, že problém podvýživy v rozvojových zemích stojí každoročně život 2,6 milionu dětí, a že vzhledem k dopadům změny klimatu se očekává nárůst počtu osob trpících podvýživou;

G. vzhledem k tomu, že pokud budou i nadále ve stejné míře uzavírány sňatky v raném věku, stane se podle odhadů do roku 2020 až 140 milionů dívek, které budou ještě dětmi, nevěstami;

H. vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny chudých lidí světa žijí v zemích se středním příjmem a podle ukazatelů světového vývoje používaných Světovou bankou (2008) se nerovnosti v příjmu a bohatství od počátku osmdesátých let minulého století ještě prohloubily, a to i v zemích s vysokým příjmem; vzhledem k tomu, že kvůli globalizačnímu modelu založeném na outsourcingu a menší ochraně zaměstnanců vzrostla také nejistota příjmu a zaměstnání;

I. vzhledem k tomu, že podle předpokladů bude v roce 2015 stále ještě více než 600 milionů lidí používat neupravené, zdraví ohrožující vodní zdroje a že jedna miliarda lidí, z toho 70 % žen, bude žít s méně než 1,25 USD na den, a to zejména v řadě afrických zemí, ale i v zemích s rychle se rozvíjejícím hospodářstvím, a že pokud stávající trend bude pokračovat, nebude do roku 2049 splněn rozvojový cíl tisíciletí snížit podíl lidí žijících bez zajištění základních hygienických potřeb; vzhledem k tomu, že v současnosti je téměř 200 milionů lidí nezaměstnaných (z toho přibližně 74 milionů ve věku 15 až 24 let) a pouze 20 % obyvatel světa je zajištěno přiměřenou sociální ochranou, přičemž více než polovina obyvatel světa nemá sociální ochranu vůbec žádnou; vzhledem k tomu, že stanovení roku 2015 Evropským rokem rozvojové spolupráce umožní zvýšit povědomí evropských občanů o významu nových rozvojových cílů tisíciletí;

J. vzhledem k tomu, že globální potravinová, energetická a finanční krize z let 2007–2010 doprovázená hospodářským poklesem a změnou klimatu poukázala na zranitelnost celosvětových systémů dodávek potravin a odhalila chyby ve fungování finančních a komoditních trhů a v mechanismech správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku;

K. vzhledem k tomu, že otázky udržitelnosti, jež se týkají mimo jiné naléhavé potřeby snížit celosvětové emise skleníkových plynů a dosáhnout spravedlivějšího a udržitelnějšího řízení a správy přírodních zdrojů, představují klíčovou výzvu pro program přeměny;

L. vzhledem k tomu, že Deklarace OSN z roku 1986 o právu na rozvoj označuje právo na rozvoj za jedno ze základních lidských práv; vzhledem k tomu, že tato deklarace zavazuje k uplatňování přístupu založeného na dodržování lidských práv, což zahrnuje dodržování všech lidských práv (hospodářských, sociálních, kulturních, občanských a politických), a vzhledem k tomu, že zavazuje i k posílení mezinárodní spolupráce;

M. vzhledem k tomu, že dosažení rozvojových cílů tisíciletí před stanovenou lhůtou bude z větší části záviset na naplňování globálního partnerství pro rozvoj, a vzhledem k tomu, že EU a její členské státy by měly dodržet své závazky a neměly by dovolit, aby současná hospodářská a finanční krize zastavily pokrok, jehož bylo dosaženo;

N. vzhledem k tomu, že podle ustanovení článku 208 SFEU je prvořadým cílem rozvojové politiky EU snižování a z dlouhodobého hlediska úplné vymýcení chudoby;

O. vzhledem k tomu, že 50 let rozvojové politiky založené na poskytování darů vedlo k nadměrné závislosti(5);

P. vzhledem k tomu, že OSN úzce a způsobem, který podporuje začlenění, spolupracuje se všemi zúčastněnými stranami, aby využila impulzu, který přinesly rozvojové cíle tisíciletí, a prováděla ambiciózní agendu pro rozvoj po roce 2015, která by měla být založena na vyšší kvalitě pomoci, účinnější koordinaci a dodržování zásad soudržnosti politik;

Q. vzhledem k závazku EU zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje v souladu se závěry Evropské rady z roku 2005, které byly znovu potvrzeny v jejích závěrech ze dne 14. května 2012(6);

R. vzhledem k tomu, že EU je jakožto největší světový dárce odhodlána dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí v plánované lhůtě a velmi se angažuje v jednáních o rozvojové agendě pro období po roce 2015;

S. vzhledem k tomu, že Evropský parlament přikládá tomuto procesu zvláštní důležitost a že se domnívá, že by EU měla působit jako hybná síla pro rámec na období po roce 2015;

T. vzhledem k tomu, že mnohé ze států, které jsou ohroženy nebo postiženy konfliktem, nesplnily ani jeden z rozvojových cílů tisíciletí(7);

U. vzhledem k tomu, že není-li zajištěn mír, bezpečnost, demokracie, respektování lidských práv a politická stabilita, jejich nepřítomnost spolu s korupcí a s porušováním lidských práv brání chudým zemím naplnit jejich rozvojový potenciál;

V. vzhledem k tomu, že celosvětově žije 75 % chudých lidí v zemích se středními příjmy, a to i přesto, že hospodářství těchto zemí roste, a že revize rozvojových cílů tisíciletí by proto neměla specifickou situaci zemí se středními příjmy opomenout a měla by zohlednit zásadu rozlišování, tak jak byla sjednána v nové rozvojové agendě;

I.Rozvojové cíle tisíciletí a nové výzvy

1. konstatuje, že rozvojové cíle tisíciletí vymezené v roce 2000 jsou spojeny s mnoha úspěchy v zemích se středními příjmy a v rozvojových zemích, které je třeba pro účely nového rámce správně analyzovat, aby bylo možno dosáhnout globálnějších a udržitelnějších výsledků;

2. zdůrazňuje, že celosvětové poměry se během posledních deseti let dramaticky změnily a spolu s tím se změnil i charakter chudoby, přičemž se v souvislosti se snahou o její vymýcení objevují jako hlavní problém prohlubující se rozdíly a nerovnost mezi zeměmi a v rámci jednotlivých zemí;

3. poukazuje na to, že ačkoli se z některých rozvojových zemí stali dárci, stále se potýkají s vysokou a neustále rostoucí mírou nerovnosti srovnatelnou s jinými rozvojovými zeměmi; poukazuje na to, že změna klimatu, potravinová nezajištěnost, migrace, nezaměstnanost, demografické změny, korupce, omezené zdroje, neudržitelný růst a finanční a hospodářské krize, porušování lidských práv, jakož i některé další problémy, představují komplexní a vzájemně provázané výzvy;

4. připomíná, že zhoršování stavu životního prostředí ohrožuje splnění rozvojových cílů tisíciletí, k nimž patří také vymýcení extrémní chudoby a hladu; zejména připomíná, že přetrvávající nerovnosti a boj o vzácné zdroje patří k hlavním příčinám konfliktů, hladu, nejistoty a násilí, a ty jsou zase hlavními faktory brzdícími lidský rozvoj a úsilí o dosažení udržitelného rozvoje; vyzývá k přijetí celistvějšího přístupu, který zohlední závěry konference Rio+20 o udržitelném rozvoji a následný vývoj;

5. připomíná nutnost soudržnosti mezi obchodní politikou EU a jejími politikami v oblasti rozvoje, zejména pokud se týkají nejvzdálenějších regionů;

6. naléhavě vyzývá EU, aby se až do summitu OSN ujala během jednání o rámci na období po roce 2015 hlavní iniciativy a aby přijala společný, účinný a ambiciózní postoj k otázce zásad a cílů, které by měly v novém rozvojovém rámci obsaženy; poukazuje zároveň na to, že musí být vytvořen jednotný, komplexní a integrovaný rámec s jasnými referenčními hodnotami, který bude zahrnovat hlavní otázky rozvoje a udržitelnosti, a že tento rámec musí mít univerzální a globální povahu, podporovat prosperitu, lidská práva a dobré životní podmínky pro všechny a vyslat signál, že rozvojové země se musí přímo a aktivně podílet na vytváření a dodržování tohoto rámce, přičemž je nutno přihlédnout i k tomu, jakou úlohu a odpovědnost za jeho úspěch mají bohatší země, a to nejen z hlediska financování;

7. zdůrazňuje, že zaměření globálního partnerství pro rozvoj by mělo být upraveno tak, aby zohlednilo změnu podmínek, a že by mělo být úzce propojeno s novou dimenzí agendy pro období po roce 2015; zdůrazňuje, že nově formulované a oživené globální partnerství pro rozvoj bude zásadní pro uplatňování agendy pro období po roce 2015 a pro zajištění účinných mechanismů odpovědnosti na všech úrovních;

8. má za to, že tento sjednocený přístup vyžaduje náležitou koordinaci EU a členských států před tím, než bude prezentován na podzimním newyorkském summitu, a vysokou viditelnost během vyjednávacího procesu pod vedením evropského komisaře pro rozvoj; vyzývá EU, která je celosvětově největším dárcem, aby se plně ujala své úlohy klíčového aktéra v rámci agendy pro období po roce 2015;

9. vyzývá, aby cíle rozvojového rámce pro období po roce 2015 zahrnovaly rozvojové cíle tisíciletí i cíle v oblasti udržitelného rozvoje a aby podporovaly prosperitu a dobré životní podmínky pro všechny, a to včetně zranitelných skupin obyvatel, jako jsou ženy, děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že musí existovat skutečná flexibilita podle možností příslušných států stanovit vnitrostátní cíle, přičemž je třeba, aby do tohoto procesu byly přímo a aktivně zapojeny rozvojové země a rozvojoví partneři, zejména občanská společnost; zdůrazňuje, že bohaté země musí přijmout pevné závazky, ať už se jedná o jejich vlastní rozvoj, tak o jejich politiky, jež ovlivňují jiné země;

10. zdůrazňuje, že nedostatečný pokrok v oblasti rozvojových cílů tisíciletí v otázce postavení žen není dán pouze finančními nebo technickými překážkami, ale že jde zejména o důsledek nedostatku politické vůle;

II.Vymýcení chudoby

11. naléhavě vyzývá, aby se vymýcení chudoby, které je prvořadým cílem rozvojové spolupráce EU, a dosažení udržitelného sociálního a environmentálního rozvoje staly v rámci celé planety hlavními celosvětovými prioritami rozvojové agendy pro období po roce 2015;

12. zdůrazňuje, že nerovnost brání úsilí o hospodářský rozvoj a snižování chudoby; připomíná zejména, že vysoká míra nerovnosti ztěžuje vybudování plošných přerozdělovacích a daňově udržitelných systémů sociální péče, jež by se opíraly o zásady solidární společnosti, zatímco vysoká míra nerovnosti může zvýšit kriminalitu nebo rozpoutat násilný konflikt, a to zejména v multietnických společnostech; je přesvědčen, že má-li se společnost skutečně změnit, je zapotřebí se zabývat strukturálními příčinami chudoby;

13. bere na vědomí způsoby, jakými jsou rozvoj a vymýcení chudoby propojeny s výzvami, pokud jde o mír a bezpečnost, životní prostředí, lidská práva, rovnost žen a mužů, demokracii a řádnou správu věcí veřejných; požaduje nový přístupu k otázce vymýcení chudoby, který zohlední, jak velkou důležitost má hospodářský rozvoj a růst podporující začlenění, spravedlivé přerozdělování bohatství prostřednictvím rozpočtů, důstojná práce, účinná odborná příprava, environmentální udržitelnost, dodržování lidských práv a řádná správa věcí veřejných;

14. vyzývá, aby byly „Úkoly po dosažení rozvojových cílů tisíciletí“ zakotveny do Deklarace o právu na rozvoj z roku 1986, která nejenže uznává rozvoj za základní lidské právo, ale také se zabývá rozvojem jako procesem;

15. vyzývá k zohlednění zásady rovnosti žen a mužů v rámci přístupu k vymýcení chudoby zaměřeného na růst a k zahrnutí této zásady do všech programů, politik a strategií a do celého rámce na období po roce 2015;

16. zdůrazňuje, že začleňování je dynamickým konceptem, který jde nad rámec strategie orientované na chudé země a který má širší zaměření umožňující zahrnout zranitelné skupiny obyvatel žijících v nejistých životních podmínkách, což vyžaduje zakotvení strategie v oblasti rozvoje do makroekonomického rámce; má za to, že vymezení kvalitativních ukazatelů bude zásadní pro sledování jak míry, v jaké pokrok rozvoje podporuje začlenění a je udržitelný, tak rozsahu, v jakém jsou řešeny potřeby nejvíce znevýhodněných a zranitelných skupin;

17. vyzývá v této souvislosti k nové definici chudoby, která bude širší než definice založená výlučně na hrubém domácím produktu (HDP); zdůrazňuje, že celosvětové a vnitrostátní průměrné hodnoty nezohledňují situaci velkého množství chudých lidí světa;

Zdravotnictví, výživa, vzdělávání a sociální ochrana

18. uznává, že řešení problému podvýživy dětí a matek vyžaduje dlouhodobé rozvojové strategie zaměřené na odvětví, která mají na podvýživu vliv, jako je například zdravotnictví, vzdělávání, zajišťování dodávek vody a hygienických potřeb a zemědělství;

19. připomíná, že je nutné plně přijmout, že kvality lidského života má více rozměrů; v této souvislosti připomíná, že zdraví, výživa, sociální ochrana, rovnost pohlaví a vzdělání jsou klíčové faktory pro vymýcení chudoby a k dosažení hospodářského rozvoje podporujícího začlenění;

20. zdůrazňuje význam odstraňování nerovností mezi ženami a muži, v první řadě v oblasti vzdělávání, pokud jde o zvyšování průměrné kvality lidského kapitálu, a v druhé řadě v oblasti zdravotní péče, kde je nutno učinit větší pokrok ve zlepšování zdravotního stavu matek a snižování míry dětské úmrtnosti;

21. žádá EU, aby důrazně bránila právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv na ně, a to i s ohledem na HIV/AIDS, mimo jiné prostřednictvím zajištění dobrovolného plánování rodičovství, možnosti bezpečného potratu a antikoncepce;

22. zdůrazňuje, že rámec rozvojových cílů tisíciletí pro období po roce 2015 zahrnuje specifický cíl vyloučit veškeré formy násilí páchaného na ženách;

23. zdůrazňuje, že za hlavní cíle agendy pro období po roce 2015 by se měly považovat všeobecně dostupná lékařská péče kombinující léčbu a preventivní přístup, všeobecný přístup k přiměřené výživné stravě a kvalitní vzdělání umožňující zaměstnatelnost pro všechny a na všech úrovních;

24. trvá na tom, že rámec pro období po roce 2015 musí zahrnovat především cíle týkající se fyzické i cenové dostupnosti kvalitní zdravotní péče s důrazem na klíčové prvky, kterými jsou propagace zdraví, prevence a léčebné zákroky, a to i v souvislosti s pohlavním a reprodukčním zdravím, souvisejícími právy a problematikou HIV/AIDS, ale také na konkrétní kroky k vytvoření systémů základní zdravotní péče, jež zajistí prevenci, léčbu, péči a podporu pro všechny obyvatele, včetně jejich marginalizovaných a znevýhodněných skupin, jako jsou menšiny, vězni, migranti, osoby bez dokladů, sexuální pracovníci nebo drogově závislí;

25. vyzývá k urychlenému přijetí celosvětových opatření na snížení úmrtnosti matek, novorozenců a dětí a znovu připomíná zásadní význam všeobecného přístupu k péči v oblasti reprodukčního zdraví;

26. vyzývá k další podpoře výzkumu zaměřeného na účinnější a udržitelnější programy prevence a léčby, včetně výzkumu a vývoje účinných forem lékařských zákroků, a to i pokud jde o vakcíny, léky a diagnostiku;

27. konstatuje, že ženy hrají klíčovou roli ve výživě a zajišťování potravin, jsou odpovědné za 80 % zemědělství v Africe, ačkoli téměř nikdy nemohou vlastnit půdu, kterou obdělávají; zdůrazňuje, že vymýcení hladu tudíž závisí na podpoře drobných zemědělců, aby byli schopni produkovat dostatek potravy pro sebe a své rodiny; poukazuje na to, že většinu drobných zemědělců tvoří ženy; vyzývá, aby byl do všech součástí plánování zajišťování potravin začleněn přístup zohledňující rovnost mezi ženami a muži; zdůrazňuje, že je třeba předcházet podvýživě a léčit ji a že za tímto účelem je nutné přijímat opatření založená na ověřených poznatcích, přednostně zaměřená na těhotné ženy a malé děti;

28. zdůrazňuje, že je třeba připravit a provádět zdravotní programy s cílem posílit systémy zdravotní péče, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že celosvětová hospodářská krize nepříznivě zasáhla do úsilí v boji proti HIV/AIDS, tuberkulóze, malárii a opomíjeným tropickým nemocem;

29. zdůrazňuje význam cíle dosáhnout zlepšení zdraví matek pro snížení jejich úmrtnosti a pro zajištění všeobecného přístupu ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a plánování rodičovství; zdůrazňuje význam vzdělávání a zvyšování povědomí v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví jako nedílné součásti programu pro zdraví žen;

30. konstatuje, že již od počátku školní docházky je třeba věnovat zvláštní pozornost osvětě žen i mužů ohledně rovnosti pohlaví, aby se postupně změnily jejich postoje a sociální stereotypy a aby se rovnost žen a mužů stala základním principem společnosti ve všech zemích světa;

31. naléhavě žádá, aby se na humanitární pomoc EU, která přispívá k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, fakticky nevztahovala omezení, která na humanitární pomoc uvalily USA nebo jiní dárci, zejména pokud jde o zajištění přístupu k potratům pro ženy a dívky, které se staly oběťmi znásilnění v ozbrojených konfliktech;

32. uznává, že důstojné pracovní příležitosti umožňují chudým domácnostem vymanit se z chudoby, že jsou klíčové pro to, aby jednotlivci a rodiny získali sebevědomí a pocit sounáležitosti se svým společenstvím, a že přestavují způsob, jak přispět k produkci; vyzývá, aby se plná a produktivní zaměstnanost a důstojná práce staly ústředním cílem rozvojové agendy pro období po roce 2015, a žádá, aby byl tento cíl podporován prostřednictvím uplatňování správně nastavených minimálních úrovní sociální ochrany za účelem snížení chudoby a zvýšení odolnosti vůči ní;

33. zdůrazňuje, že zdravotní osvěta a vzdělávání jsou důležitými faktory pro zlepšení veřejného zdraví;

34. naléhavě žádá, aby byla zvláštní pozornost věnována také boji proti nenakažlivým onemocněním, jako je rakovina;

35. žádá, aby rámec rozvojových cílů tisíciletí pro období po roce 2015 posílil postavení žen a rovnosti žen a mužů, a to tím, že odstraní rozdíly v zastoupení dívek a chlapců na všech úrovních vzdělávání, a aby v něm byly stanoveny zvláštní cíle zahrnující univerzální přístup ke kvalitnímu vzdělání a odborné přípravě a jejich dokončení (na základní, střední i vyšší úrovni) v rámci takových politik vytváření pracovních míst, které budou vstřícné vůči mladým lidem, eliminaci ženské negramotnosti a zajištění přístupu ke komplexní sexuální výchově ve školách i mimo ně;

III. Řádná správa věcí veřejných

36. zdůrazňuje, že rámec pro udržitelný rozvoj po roce 2015 vyžaduje, aby byla respektována zásada demokratického vládnutí a dodržování lidských práv, aby existovaly účinně fungující, transparentní a odpovědné instituce a partnerské subjekty na všech úrovních a aby do demokratického procesu byla systematicky zapojována silná občanská společnost; trvá na tom, že klíčovými prvky tohoto rámce musí být participativní demokracie a efektivní účast občanů prostřednictvím plného a posíleného uplatňování občanských a politických práv;

37. vyzývá EU, aby své zkušenosti a odborné znalosti sdílela s rozvojovými zeměmi a aby jim poskytla přístup k poznatkům v relevantních oblastech udržitelného rozvoje, zejména využitím zkušeností členských států EU z jejich vlastní transformace;

38. domnívá se, že stávající jednání a diskuse musí být strukturovány tak, aby se zajistilo, že v novém rozvojovém rámci bude zohledněn a splněn jasný závazek týkající se dodržování zásad demokratické správy;

39. zdůrazňuje, že jak změna klimatu, tak nedávná krize spojená s cenami potravin i globální finanční krize mohou souviset s neexistencí náležité správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku; zdůrazňuje tudíž, že by správa věcí veřejných v celosvětovém měřítku měla být klíčovou složkou rozvojové agendy pro období po roce 2015;

40. vyjadřuje politování nad nedostatečnou soudržností mezi institucemi, jež se podílejí na správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku, zejména pokud jde o mnohostranný obchod a finanční a environmentální uspořádání; je toho názoru, že poté, co nedostatky správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku vedly jednotlivé země k hledání regionálních řešení jako způsobu, jak reagovat na specifické rozvojové potřeby regionů, je nyní třeba provést koordinační opatření, která zabrání tříštění a nesoudržnosti politiky s mnohostrannými režimy a mezinárodními standardy; z obecnějšího hlediska se domnívá, že je zapotřebí přijmout opatření na celosvětové úrovni, která by snahy jednotlivých států doplnila;

41. poukazuje na to, že ačkoli formát rámce rozvojových cílů tisíciletí umožnil stanovení konkrétních cílů se závazným harmonogramem, jejichž plnění lze sledovat prostřednictvím statisticky spolehlivých ukazatelů, přístup k jejich dodržování nevykazuje dostatečný stupeň angažovanosti; v této souvislosti varuje před uplatňováním přístupu spočívajícího v univerzálních řešeních a je přesvědčen, že globální cíle musí být přizpůsobeny vnitrostátnímu a regionálnímu prostředí a původním podmínkám;

42. poukazuje na to, že orgány na všech úrovních mají v rámci agendy pro udržitelný rozvoj zásadní úlohu, která spočívá v tom, že se podílejí na politických debatách, transformují přijaté závazky do podoby právních předpisů, požadují, aby vláda přijala odpovědnost za opatření v sociální, environmentální a soudní oblasti, a samy se řídí zásadou vlastnické odpovědnosti;

43. naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby věnovalo zvláštní pozornost vytváření participativního prostředí, které umožní, aby organizace občanské společnosti, soukromý sektor, filantropické nadace a další nezávislé rozvojové partnerské subjekty, jakož i vnitrostátní parlamenty a místní orgány na oblastní, vnitrostátní a regionální úrovni byly schopny plnit svou odpovědnost za utváření politik a monitorování jejich dodržování, a dostát tak náležitě svému úkolu, který jim s ohledem na rámec pro období po roce 2015 přísluší;

44. naléhavě žádá, aby mladí lidé, zejména dívky a mladé ženy, měli možnost hrát na základě rámce pro období po roce 2015 významnou roli, a připomíná, že účast mladých na správě věcí veřejných může mít značný přínos, mj. v posilování struktur a procesů demokratického rozhodování a zlepšování kvality života mladých lidí a jejich společenství;

Přístup založený na dodržování lidských práv

45. požaduje, aby zásady dodržování lidských práv byly základem rámce pro období po roce 2015, který musí řešit zejména problémy nerovnosti, škodlivých tradičních praktik, diskriminace, genderově motivovaného násilí, nedostatečného zapojení marginalizovaných a znevýhodněných osob do společnosti a nutnost posílení jejich postavení, se zvláštním zřetelem k právům mladých lidí, žen, migrantů, osob nakažených virem HIV, osob diskriminovaných na základě příslušnosti k určité kastě, lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a osob se zdravotním postižením;

46. vyzývá v této souvislosti ke stanovení samostatného cíle vyřešit přetrvávající nerovnosti, jimž čelí ženy a dívky, a k posílení nezbytné politické vůle, zdrojů a odpovědnosti v souvislosti s přijetím udržitelných a účinných kroků;

47. zdůrazňuje, že rozvojová agenda OSN pro období po roce 2015 musí vycházet z přístupu založeného na lidských právech, který zahrnuje sociální a hospodářská práva a zároveň občanská a politická práva týkající se budování míru a zajišťování bezpečnosti, jakož i právo na rozvoj;

48. doporučuje stanovit obecný cíl rovnosti;

49. vybízí EU, aby podporovala rozvojové země v posilování jejich politické vůle a snah o účinnější ratifikaci a uplatňování právních nástrojů v oblasti lidských práv, které zakážou diskriminaci nebo jakékoli právní, politické a regulační překážky a represivní ustanovení na základě věku, pohlaví, rasy, etnického původu, kasty, kultury, náboženství, víry, rodinného stavu, zdravotního postižení, nakažení virem HIV, národnostního původu, migračního statusu, jazykových dovedností, sexuální orientace, pohlavní identity nebo jiných faktorů či okolností; vybízí rovněž EU, aby podporovala rozvojové země v zavádění vhodných standardů sociální ochrany;

50. naléhavě požaduje ratifikaci Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen všemi státy s cílem podpořit rovnost žen a mužů;

Mír, bezpečnost a rozvoj

51. zdůrazňuje, že stav ozbrojeného konfliktu i po jeho skončení je jednou z hlavních překážek rozvoje a snižování chudoby a ohrožuje demokracii; zdůrazňuje rovněž, že mír a bezpečnost, rozvoj a lidská práva jsou vzájemně propojené a vzájemně se posilují; vyzývá proto Unii, aby za účelem posílení prevence konfliktů použila všech příslušných nástrojů, jako je Mezinárodní deklarace občanských práv nebo nástroje zřízené v rámci dohody z Cotonou;

52. vyzývá v této souvislosti, aby bylo mezi priority zařazeno budování kapacit ve státech postižených konfliktem a nestabilitou; domnívá se, že pro stabilizaci a rozvoj těchto států jsou nezbytná účinná mezinárodní partnerství, metody pro sdílení poznatků a rozvoj kapacit založené na transformačních zkušenostech členských států EU, kdy je třeba vycházet z modelu nové dohody o angažovanosti v nestabilních zemích iniciované během čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se konalo v Busanu;

53. vyzývá EU k další významné účasti na dění v nestabilních státech, zajišťování integrované reakce ve spojitosti s rozvojovými politikami, poskytování humanitární pomoci, přispívání ke snižování rizika katastrof, předcházení konfliktům a budování státu;

54. má za to, že rámec pro období po roce 2015 musí odrážet cíle v oblasti upevňování míru a budování státu, k nimž se dospělo při jednáních v Busanu;

55. zdůrazňuje, že by v rozvojovém rámci pro období po roce 2015 měla být řešena otázka prevence násilí a diskriminace, zejména sexuálního násilí páchaného na dívkách a ženách, a že je nutné vytvořit či posílit komplexní systémy ochrany dostupné všem;

IV.Udržitelnost

56. vyzývá EU, aby transparentním způsobem podporujícím začlenění přispívala k posilování soudržnosti cílů v oblasti sociálně a environmentálně udržitelného rozvoje na straně jedné a cílů rozvoje v období po roce 2015 na straně druhé;

57. zdůrazňuje, že konečným výsledkem by měla být „jedna rozvojová agenda“, ve které nebude docházet ke zbytečnému zdvojování úsilí a zdrojů; zdůrazňuje, že vzhledem k tendenci řešit na celosvětové úrovni otázky týkající životního prostředí a rozvoje samostatně by EU měla hledat nové způsoby, jak toto rozštěpení překonat a vytvořit mezi těmito úzce provázanými oblastmi styčné body, a to i z institucionálního hlediska;

58. zdůrazňuje, že udržitelnost je prvořadou výzvou a že selhání v této oblasti pravděpodobně ohrozí všechny rozměry lidského rozvoje; uznává zejména, že s bojem proti chudobě je pevně spjata problematika zabezpečení potravin, zajištění přístupu k energii a vodě, udržitelného využívání půdy, účinného využívání přírodních zdrojů, ochrany moří a jiných ekosystémů a biologické rozmanitosti, odlesňování, zmírňování změny klimatu, adaptace a snižování nebezpečí katastrof, problematika udržitelné výroby a spotřeby, sociálního začlenění a důstojné práce;

59. poukazuje na to, že všeobecná dostupnost nezávadné pitné vody a hygienických služeb jakožto základních horizontálních sociálních služeb pro dosažení všech cílů, a moderních, spolehlivých, cenově dostupných a udržitelných služeb v oblasti zásobování energií, které jsou šetrné vůči klimatu a dostupné pro všechny, je klíčovým faktorem vymýcení chudoby a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

60. zdůrazňuje, že zajištění dodávek energie vyžaduje provádění strategií založených na diverzifikaci zdrojů, včetně solární energie, ochraně ekosystémů a přírodních zdrojů, snižování hrozby katastrof, integrovaném řízení vodních zdrojů, lepším fungování trhů a zkvalitňování infrastruktury a regulačních opatření;

61. vyzývá rovněž k přijetí konkrétních opatření pro podporu a rozvoj zdravých mořských ekosystémů, udržitelného rybolovu a udržitelné akvakultury, jež by mohla sehrát důležitou úlohu v oblasti bezpečnosti potravin, výživy a udržitelného zemědělství;

62. zdůrazňuje význam řádného uplatňování zásady rozlišování, která je zakotvena v nové rozvojové agendě; naléhavě žádá rozvíjející se země, aby přijaly svou odpovědnost za přerozdělování bohatství mezi své občany prostřednictvím rozpočtů, a vyřešily tak problém hluboké chudoby;

V.Hledání postoje EU k rozvojovému rámci pro období po roce 2015
Financování rozvojových cílů tisíciletí po roce 2015

63. připomíná závazek, že na oficiální rozvojovou pomoc bude do roku 2015 uvolněno 0,7 % hrubého národního důchodu; zdůrazňuje, že i v budoucím rámci musí zůstat zachována minimálně tato výše pomoci, a vyzývá všechny členské státy, aby tuto skutečnost stvrdily prostřednictvím závazných právních předpisů a aby pro splnění tohoto závazku přijaly víceleté rozpočtové harmonogramy;

64. zdůrazňuje, že je důležité, aby rozpočet EU byl schopen plnit výzvy, jimž čelí, zejména v době krize, a zejména pokud jde o financování rozvoje; v tomto ohledu a v zájmu toho, aby již rozpočet EU nebyl odkázán pouze na to, jak velké je množství prostředků určených na platby, vyzývá k vytvoření vlastních zdrojů, například daně z finančních transakcí, jejíž část by měla plynout do okruhu IV rozpočtu EU;

65. trvá na tom, aby finanční prostředky pro boj proti dopadům změny klimatu a na přizpůsobení se těmto dopadům skutečně pouze doplňovaly stávající závazky; vyzývá tudíž EU, aby navrhla, aby byly pro řešení problému změny klimatu vyčleněny jiné finanční zdroje, než jsou prostředky oficiální rozvojové pomoci, což umožní, aby diskuse po roce 2015 vyjasnila úlohu oficiální rozvojové pomoci a aby byly vyčleněny finanční prostředky pro přizpůsobení v zájmu udržitelného vymýcení chudoby;

66. vyzývá Komisi, aby zintenzívnila diskuse se všemi zúčastněnými stranami o mechanismech financování, které by umožnily uspokojit finanční potřeby odpovídající rozvojové situaci po roce 2015;

67. připomíná, že během zasedání fóra OSN o rozvojové spolupráci, které se konalo v roce 2012, bylo jasně zdůrazněno, že je důležitější různé mechanismy pomoci a dárce více koordinovat, než aby mezi nimi nedocházelo ke konkurenci; vyzývá EU, aby agendu pro účinnost pomoci EU podpořila, jelikož EU a její členské státy mají společnou odpovědnost za omezování roztříštěnosti pomoci;

Inovativní mechanismy financování

68. vyzývá Komisi, aby spolu s ostatními dárci spolupracovala na celosvětové úrovni na vývoji dalších inovativních finančních mechanismů pro rozvoj, jelikož tyto mechanismy budou spolu s novými partnerstvími hrát v novém rozvojovém rámci zásadní úlohu, neboť doplní jiné zdroje a kompromisní řešení v oblasti financování udržitelného rozvoje; připomíná členským státům EU, že souhlasily s vytvořením daně z finančních transakcí a vyčleněním části těchto finančních prostředků na udržitelný rozvoj a boj proti změně klimatu;

69. poukazuje na to, že EU by měla podporovat integrovaný a doplňkový přístup k financování, a to i formou partnerství soukromého a veřejného sektoru;

70. vyzývá EU, aby jakožto nástroj pro uplatňování rámce pro období po roce 2015 podporovala takové zadávání veřejných zakázek na mezinárodní úrovni, které bude sociálně orientované, etické a šetrné k životnímu prostředí;

71. vyzývá EU, aby ještě před tím, než bude pokračovat v rozvoji možností konsolidovaných půjček a grantů, které by umožnily zvýšit objem finančních prostředků potřebných na rozvoj a podporu mikroúvěrů, náležitě posoudila mechanismy konsolidovaných půjček a grantů, zejména co se týče rozvoje a finanční doplňkovosti, transparentnosti a odpovědnosti, místního vlastnictví a dluhového rizika; vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny a upřesnila kritéria, která budou vycházet z harmonizovaných strategií pro snížení chudoby a jejichž uplatňování bude mít pro udržitelný rozvoj jasný přínos;

Zvyšování domácích příjmů prostřednictvím účinného zdanění a boje proti korupci

72. znovu opakuje svůj požadavek, aby se boj proti korupci, praní špinavých peněz, daňovým rájům, nezákonným kapitálovým tokům a škodlivým daňovým systémům stal hlavní prioritou programu EU v oblasti mezinárodních finančních a rozvojových institucí s cílem umožnit rozvojovým zemím zvýšit své domácí příjmy;

73. zdůrazňuje naléhavou potřebu větší mobilizace vnitrostátních zdrojů, a vyzývá tudíž EU a mezinárodní společenství, aby více podporovaly rozvojové země při zavádění účinné fiskální politiky a udržitelné daňové základny, jakož i při posilování kapacity, dovedností a kvalifikace jejich administrace s cílem bojovat proti nezákonným finančním tokům, vyhýbaní se daňovým povinnostem, proti daňovým únikům a podvodům a zefektivnit výběr daní;

74. připomíná, že kvalita finančního výkaznictví je pro účinný boj proti daňovým únikům zásadní; podtrhuje význam plné transparentnosti při vykazování zisků a daní, které společnosti platí, zvláště pak pokud se – mimo jiné – podílejí na těžbě přírodních zdrojů; žádá proto Komisi, aby prosazovala, aby do mezinárodního standardu účetního výkaznictví Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) byl začleněn požadavek, aby nadnárodní korporace podávaly zprávy o svých příjmech a placených daních podle jednotlivých zemí; připomíná, že tento požadavek je v souladu s potřebou zlepšit sociální odpovědnost nadnárodních společností;

Mechanismy monitorování a ukazatele

75. zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí začít uplatňovat vhodnou kombinaci kvantitativního a kvalitativního vyhodnocování výsledků v oblasti rozvoje;

76. poukazuje na to, že k tomu, aby bylo možné dosáhnout prosperity a rozvoje a překonat nové sociální a environmentální problémy, je nutné zavést jiný soubor ukazatelů, než je HDP, mezi nimiž bude index lidského rozvoje, procento osob žijících pod hranicí chudoby, index rozdílu mezi chudými a bohatými a Giniho koeficient příjmů;

77. poukazuje na to, že jednoznačné a měřitelné ukazatele, týkající se vstupů i výstupů, mají zásadní význam pro monitorování a vykazování pokroku dosaženého mj. s ohledem na úsilí o vymýcení chudoby a v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje a že tyto ukazatele by měly zahrnovat i rovnost mužů a žen, zaměstnanost, sociální ochranu (např. přístup ke zdravotní péči a důchodům, ochranu před rizikem nezaměstnanosti a ochranu před specifickou deprivací žen, dětí a starších osob, pokud jde o živobytí), zdravotní postižení, migraci a status menšiny;

78. vybízí EU, aby stanovila základní hodnoty, ukazatele a cíle pro vyhodnocení dopadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

Soukromý sektor

79. zdůrazňuje, že je zapotřebí provést obecné zásady OSN pro oblast podnikání a lidských práv; v této souvislosti vyzývá všechny země, aby zavedly skutečně platný rámec pro regulaci obchodu, podporu plné a produktivní zaměstnanosti a důstojné práce a dodržování lidských práv, včetně norem MOP, zásad transparentnosti a sociálních a environmentálních norem;

80. domnívá se, že základním cílem podpory soukromého sektoru by mělo být zvýšení životní úrovně v rozvojových zemích nad hranici chudoby a podpora posílení soukromého sektoru v těchto zemích, neboť v opačném případě by došlo k nevyváženému rozvoji a růstu;

81. naléhavě žádá společnosti usazené v EU, které mají výrobní zařízení v rozvojových zemích, aby plnily své povinnosti, pokud jde o dodržování lidských práv a svobod, sociálních a environmentálních norem, rovného postavení žen a mužů, základních pracovních norem, mezinárodních dohod a placení daní transparentním způsobem;

82. zdůrazňuje význam ochrany soukromého vlastnictví pro zlepšení investičního prostředí a právního státu;

83. zdůrazňuje, že ačkoliv je úloha, kterou v hospodářství zastává soukromý sektor, významná, poskytování kvalitních základních služeb občanům a z něho plynoucí přispívání k boji proti chudobě je hlavní odpovědností státu;

84. zdůrazňuje, že subjekty veřejného i soukromého sektoru musí hledat způsoby, jak své zájmy, schopnosti a snahy sloučit, aby byly schopny přispívat k plnění agendy pro období po roce 2015;

85. zdůrazňuje, že má-li hospodářský růst a rozvoj rozvojových zemí umožnit transformaci jejich hospodářství, měl by být udržitelný, inkluzivní a přispívat k posilování produktivních kapacit a tvorbě důstojných pracovních míst a k sociálnímu začlenění všech jejich obyvatel; vyzývá k tomu, aby byly v rozvojových zemích na národní úrovni zavedeny minimální standardy sociální ochrany a aby byly odstraněny veškeré formy dětské práce;

86. zdůrazňuje, že spravedlivý obchod je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v oblasti mezinárodního obchodu(8); zastává názor, že spravedlivý obchod (fair trade) je příkladem úspěšného partnerství, které zahrnuje řadu subjektů po celém světě a na různých úrovních dodavatelského řetězce, zajišťuje přístup znevýhodněných výrobců na trh, zaručuje udržitelné živobytí, respektuje pracovní normy, postupně se odklání od dětské práce a podporuje ekologicky udržitelné zemědělství a výrobní postupy;

Soudržnost politik ve prospěch rozvoje a koordinace činnosti dárců

87. vyzývá EU, aby zajistila, že do rámce pro období po roce 2015 bude pevně začleněna zásada soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, a aby se i nadále se zvláštní pozorností věnovala těmto prioritním oblastem: obchod a finance, zdraví a vzdělávání, změna klimatu, přírodní zdroje, zemědělství, rybolov, zdravotní péče, výživa a zajištění dodávek potravin, migrace, energetika, mírová a bezpečnostní politika a lidská práva;

88. zdůrazňuje, že obchod může být zásadní hnací silou snižování chudoby, která povede k nastolení větší spravedlnosti a transparentnosti a bude podporovat udržitelný lidský a hospodářský rozvoj; v tomto ohledu EU naléhavě žádá, aby zajistila, že její obchodní politika bude v souladu s rozvojovými cíli EU;

89. domnívá se, že ačkoli rozvojové cíle tisíciletí byly jistě úspěchem v tom, že více poukázaly na nutnost rozvojové pomoci, je pouhé zaměření se na pomoc příliš úzké; má za to, že je zapotřebí nového přístupu, který zahrne význam řádné správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku a výrazně se zaměří na politickou soudržnost pro rozvoj a zajištění globálních veřejných statků;

90. je přesvědčen, že rozvojová agenda pro období po roce 2015 musí definovat základní globální veřejné statky, stanovit jejich financování a vymezit, jaké světové instituce mohou být odpovědné za jejich zajišťování;

91. domnívá se, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje by v Evropě i mimo ni měla jít za rámec zásady „neškodit“ a měla by směřovat k integrovanějšímu přístupu, kdy mezinárodní obchod, životní prostředí a mezinárodní finanční uspořádání jsou chápány jako globální veřejné politiky, jež pomáhají posílit globální rozvojové cíle; v této souvislosti podporuje myšlenku vytvořit v rámci OSN globální hospodářskou radu;

92. poukazuje na to, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje může mít skutečné a účinné výsledky jen za předpokladu kolektivního úsilí a aktivní účasti rozvinutých i rozvojových zemí, rozvíjejících se ekonomik a mezinárodních organizací;

93. zdůrazňuje, že v budoucím rozvojovém rámci by měl být učiněn odkaz na pomoc v souvislosti s „účinností rozvoje“; zejména se domnívá, že přeměna agendy „účinnosti pomoci“ na agendu „účinnosti rozvoje“ vyžaduje kombinaci rozvojové pomoci, podpory při zajišťování globálních veřejných statků a úpravy stávajících struktur správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku s cílem zvýšit jejich schopnosti reagovat na globální výzvy;

94. naléhavě vyzývá EU, aby působila jako aktivní činitel a aby v rámci rozvojového procesu zajistila vzájemnou doplňkovost jednotlivých činností a dělbu práce, a to způsobem, který bude transparentní a inkluzivní, a to i prostřednictvím většího využívání postupů společného plánování;

Souhrnné pokyny platné pro rozvojový rámec na období po roce 2015

95. vítá ambiciózní a zavazující sdělení Komise ze dne 27. února 2013 nazvané „Důstojný život pro všechny“;

96. zdůrazňuje, že při vymezování jednotného postoje EU v souvislosti s jednáním o podobě nového rozvojového rámce by měly být zohledňovány tyto zásady:

struktura rozvojové agendy pro období po roce 2015 by měla odrážet nové skutečnosti a výzvy celosvětového, regionálního, národního a místního rozměru;

vymezení budoucí agendy musí být provedeno za plné účasti a odpovědnosti rozvojových zemí a zemí se středními příjmy, zatímco novou odpovědnost a zátěž musí rovnoměrně, avšak spravedlivě sdílet všechny země;

budoucí agenda by měla být ambiciózní, univerzální, svou povahou globální, mnohorozměrná a pružná, její cíle by měly co nejpřesněji odpovídat konkrétním podmínkám jednotlivých zemí, měly by být jednoduché, stručně formulované, zaměřené na konkrétní činnost, snadno sdělitelné a uzpůsobené místním, vnitrostátním a regionálním podmínkám a měl by být stanoven jen omezený počet konkrétních a měřitelných cílů;

nanejvýš důležité je dodržovat zásady vzájemné odpovědnosti, transparentnosti, demokracie, lidských práv, vlastnické odpovědnosti, řádné správy věcí veřejných, právního státu, míru a bezpečnosti, rovnosti a spravedlnosti a rovnosti mužů a žen a zajistit, aby byly tyto zásady v rámci budoucí agendy zohledněny;

na úspěšnost budoucích cílů má vliv schopnost rozvojových zemí dostát odpovědnosti za kvalitu života svých občanů, zvýšit životní úroveň nejzranitelnějších obyvatel nad hranici chudoby, bojovat proti nerovnosti a zároveň i prosazovat dodržování lidských práv;

zvláštní pozornost by měla být věnována rychlejšímu nastolování rovnosti žen a mužů a posilování práv dívek a žen na všech úrovních společnosti;

poukazuje na to, že nový rámec by měl sloučit hospodářský, sociální a environmentální rozměr udržitelného rozvoje;

pro účely rozvoje je nezbytné mobilizovat veškeré využitelné finanční zdroje a mechanismy inovativního financování, přičemž pozornost je třeba věnovat zvláště:

	i)	boji proti korupci, daňovým rájům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem a nezákonným kapitálovým tokům;
	ii)	odpovědnosti, kterou mají v rámci rozvojové agendy rozvíjející se ekonomiky, včetně podpory spolupráce jih-jih a třístranné spolupráce;
	iii)	zlepšování monitorovacích mechanismů;
	iv)	oficiální rozvojové pomoci;
	v)	soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;
	i)	je třeba zajistit, aby nový rámec zahrnoval také partnery na úrovni přesahující úroveň národních vlád, aby se vytvořilo prostředí příznivé pro podporu skutečné demokratické odpovědnosti a občanské společnosti;

pro úspěšnost budoucí rámce bude mít naprosto zásadní význam soudržnost politik ve prospěch rozvoje, která by měla zohledňovat proměnlivý charakter chudoby a dopady domácích politických opatření v celosvětovém měřítku;

je zapotřebí jasných mechanismů odpovědnosti, aby se zajistilo, že země splní své závazky a budou účinně řešit výzvy týkající se chudoby a udržitelnosti, jimiž se bude rámec pro období po roce 2015 zabývat;
o
o o

97. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1)	Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s.1.
(2)	Závěry Rady 9558/07, 15.5.2007.
(3)	http://ec.europa.eu/europeaid/what/millenium-development-goals/index_en.htm
(4)	Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 48.
(5)	http://www.ecdpm-talkingpoints.org/african-consultations-post2015-development-agenda.
(6)	Dok. 9317/12.
(7)	OECD et al., 2011, „Konflikty, nestabilita a ozbrojené násilí jsou hlavními faktory, které brání dosažení rozvojových cílů tisíciletí“.
(8)	Jak uvádí Světová organizace pro fair trade v Chartě zásad spravedlivého obchodu.

Právní stát v Rusku

226k

27k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o právním státě v Rusku (2013/2667(RSP))

P7_TA(2013)0284

RC-B7-0269/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na usnesení ze dne 17. února 2011 o právním státě v Rusku(1), usnesení ze dne 13. září 2012 o politickém využívání soudnictví v Rusku(2) a usnesení ze dne 13. prosince 2012 obsahující doporučení Parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost týkající se jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem(3),

– s ohledem na současnou dohodu o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé a na probíhající jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem,

– s ohledem na „partnerství pro modernizaci“ zahájené v roce 2010 v Rostově na Donu a na závazek ruského politického vedení, že se dodržování právního státu stane základem pro modernizaci Ruska,

– s ohledem na ruskou ústavu, zejména na její článek 118, který stanoví, že spravedlnost vykonávají v Ruské federaci pouze soudy, a na článek 120, který stanoví, že soudci jsou nezávislí a řídí se pouze ruskou ústavou a federálními zákony,

– s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě,

– s ohledem na výsledky summitu EU-Rusko, který se konal ve dnech 3.–4. června 2013, a na konzultace o lidských právech konané dne 19. května 2013,

– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o sdružení GOLOS, o situaci nevládních organizací v Ruské federaci a o případu Magnitského,

– s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv a Deklaraci OSN o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských organizací propagovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody,

– s ohledem na skutečnost, že Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení za rok 2009 ruské nevládní organizaci Memorial, která mimo jiné bojuje za práva vězňů v Rusku, a s ohledem na to, že v Evropském parlamentu roste podpora kandidatury organizace Memorial na Nobelovu cenu míru,

– s ohledem na stanovisko Benátské komise k federálnímu zákonu Ruské federace č. 65 ze dne 8. června 2012 o shromážděních, setkáních, demonstracích, pochodech a demonstracích před podniky a o přestupkovém zákonu, na její stanovisko k federálnímu zákonu Ruské federace o boji proti extremistickým aktivitám a stanovisko k federálnímu zákonu Ruské federace o federálních bezpečnostních službách,

– s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že Evropská unie hodlá dále prohlubovat a rozvíjet vztahy mezi EU a Ruskem v souladu se zásadami zakotvenými v partnerství pro modernizaci, jež se zakládají na vzájemné neochvějné věrnosti demokratickým zásadám, dodržování základních a lidských práv, právnímu státu, svobodě projevu, svobodě vyjadřování, svobodě shromažďování, respektování lidské důstojnosti a rovnosti;

B. vzhledem k tomu, že Rusko se jako člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a signatář deklarací OSN zavázalo k ochraně a podpoře lidských práv, základních svobod a právního státu;

C. vzhledem k tomu, že zůstávají důvody k vážnému znepokojení nad vývojem v Ruské federaci, pokud jde o dodržování a ochranu lidských práv a dodržování obecně přijímaných demokratických zásad, pravidel a postupů;

D. vzhledem k tomu, že svoboda tisku a sdělovacích prostředků, ať působí online nebo offline, je klíčovým aspektem demokratické a otevřené společnosti a hraje zásadní roli při boji proti korupci, ochraně lidských práv a uplatňování zásad právního státu; vzhledem k tomu, že nezávislý tisk je jako kolektivní projev svobody vyjadřování jedním z hlavních aktérů mediálního prostředí a působí jako strážce demokracie;

E. vzhledem k tomu, že řada procesů a soudních řízení v posledních letech, jako jsou případy Magnitského, Chodorkovského, Politkovské a dalších, vyvolala pochybnosti ohledně nezávislosti a nestrannosti soudních orgánů Ruské federace; vzhledem k tomu, že uvedené věhlasné procesy jsou pouze několika případy, které dosáhly největší proslulosti za hranicemi Ruska, ale ve skutečnosti se jedná o systémovou neschopnost ruského státu uplatňovat zásady právního státu a zajistit spravedlnost pro své občany;

F. vzhledem k tomu, že v současné době probíhá v Rusku soudní řízení s předním právníkem, bojovníkem proti korupci a sociálním aktivistou Alexejem Navalným a že obvinění vznesená proti němu jsou podle jeho tvrzení politicky motivovanou snahou jej potrestat jako jednoho z předních odpůrců vlády; vzhledem k tomu, že Navalnyj systematicky odhaloval rozsáhlou korupci v nejvyšších patrech ruského státního aparátu;

G. vzhledem k tomu, že prokuratura pokračuje v pronásledování opozičních aktivistů, kteří se dne 6. května 2012 – den před inaugurací prezidenta Putina – zúčastnili „pochodu milionů“; vzhledem k tomu, že podle spolehlivých nezávislých zpráv tuto demonstraci násilně přerušila na Bahenním náměstí pořádková policie, která proti účastníkům použila nepřiměřené síly a svévolného násilí; vzhledem k tomu, že zprávy prezidentské rady pro lidská práva, veřejného ochránce lidských práv a nezávislé vyšetřovací komise, jejímiž členy byly vysocí veřejní činitelé, dávaly vinu za násilí ruským orgánům a policii;

H. vzhledem k tomu, že nové zákony – přijaté v průběhu posledních několika měsíců – o registraci politických stran, financování nevládních organizací, právu na shromažďování, extremismu, pomluvě či omezení filtrování internetu značně přispěly ke zhoršení prostředí, pokud jde o rozvoj opravdové občanské společnosti v Rusku;

I. vzhledem k tomu, že ruský parlament přijal v červenci 2012 zákon přisuzující postavení „zahraničního agenta“ ruským nekomerčním organizacím vyvíjejícím politickou činnost a financovaným ze zahraniční; vzhledem k tomu, že právní předpisy týkající se nevládních organizací a předpisy upravující právo na svobodu shromažďování byly v loňském roce používány k utlačování občanské společnosti, potlačování opozičních politických názorů a k pronásledování nevládních organizací, demokratické opozice a sdělovacích prostředků;

J. vzhledem k tomu, že federální orgány neučinily nic proti tomu, aby v devíti regionech Ruska vstoupily v platnost diskriminační právní předpisy, které zakazují „propagaci homosexuality“; vzhledem k tomu, že Duma nedávno přijala podobný zákon na celostátní úrovni;

K. vzhledem k tomu, že prezidentská rada pro lidská práva si stěžovala na pronásledování, zastrašování, výslechy, prohlídky jejích kanceláří a majetku a na další kroky ze strany příslušníků ruských donucovacích orgánů;

L. vzhledem k tomu, že dalšímu vývoji vztahů mezi EU a Ruskem stále brání neschopnost Ruska plně přijmout demokratické hodnoty a posílit právní stát;

1. připomíná Rusku, že je důležité, aby jako člen Rady Evropy plně dodržovalo své mezinárodní právní závazky a základní lidská práva a zásady právního státu zakotvené v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;

2. vyjadřuje hluboké znepokojení nad novými represivními zákony a jejich svévolným prosazováním ze strany ruských orgánů, jež často vede k pronásledování nevládních organizací, aktivistů občanské společnosti, obhájců lidských práv a menšin;

3. je hluboce znepokojen neschopností Ruska dostát svým mezinárodním právním závazkům a ochránit svobodu sdružování, vyjadřování a shromažďování, což ohrožuje jak ruskou pulzující občanskou společnost, tak spolupráci Ruska s EU;

4. znovu potvrzuje své zklamání ze zákona, jenž přisuzuje postavení „zahraničního agenta“ ruským nekomerčním organizacím vyvíjejícím politickou činnost, které jsou financovány ze zahraniční; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby přestaly registrovat nevládní organizace jako „zahraniční agenty“ na základě zákona, který rozšířil státní kontrolu nad nevládními organizacemi, aby přestaly používat vágní definici politické činnosti obsaženou v tomto zákoně, stigmatizovat nevládní organizace a vytvářet atmosféru nepřátelskou vůči občanské společnosti;

5. domnívá se, že rozšířené, cílené a obtěžující inspekce, zabavování majetku a správní pokuty ukládané ruským nevládním organizacím a jejich aktivistům, získávají-li údajně finanční prostředky ze zahraničí, jsou nepřípustné a narušují právo na svobodu sdružování; dále kritizuje razii a tlak na mezinárodní politické nadace; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že několik nevládních organizací již čelí soudnímu řízení, např. Memorial v Petrohradě, nebo již bylo odsouzeno, jako sdružení GOLOS a Levada-Centrum; je znepokojen zahájením vyšetřování mezinárodních nevládních organizací, které usilují o prosazování demokracie v Rusku, mimo jiné mezinárodních institutů;

6. naléhavě vyzývá ruské orgány, aby na tyto obavy reagovaly úpravou výše uvedených zákonů, která by je uvedla do souladu s mezinárodními standardy a mezinárodními a ústavními závazky Ruska v oblasti lidských práv, včetně jeho vlastní ústavy, a zejména aby odstranily nepřiměřená právní, správní a jiná omezení, jimž činnost nevládních organizací podléhá;

7. naléhá na místopředsedkyni, vysokou představitelku, na ESVČ a na Komisi, aby v rámci probíhajících jednání o příštím víceletém finančním rámci a v průběhu fáze přípravy programů braly v potaz zhoršující se situaci občanské společnosti, nucené stažení dalších mezinárodních dárců a rostoucí počet žádostí o podporu EU a aby v souladu s tím umožnily podstatné zvýšení finanční pomoci Unie nevládním organizacím a občanské společnosti;

8. je hluboce znepokojen negativními důsledky přijetí federálního zákona o „propagaci homosexuality“, který by mohl zhoršit diskriminaci a násilí proti lesbickým ženám, gayům, bisexuálům, transsexuálům a intersexuálům;

9. žádá ruské orgány, aby zaručily politickou pluralitu, svobodu sdělovacích prostředků, uplatňování právního státu, nezávislost a nestrannost soudnictví, svobodu vyjadřování a shromažďování, a to i na internetu, efektivní a nezávislé odbory a zásadu nediskriminace jako podmínku nezbytnou pro další rozvoj a modernizaci Ruska způsobem, který bude uznávat a chránit individuální i kolektivní práva všech svých občanů; připomíná, že podle mezinárodního práva mají státy povinnost přímo či nepřímo podporovat financování činností občanské společnosti, zejména vytvářením příznivého prostředí, aniž by přitom zasahovaly do jejich nezávislosti;

10. vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami o politicky motivovaných procesech, nespravedlivých postupech a současně o neschopnosti vyšetřovat závažné trestné činy, jako jsou zabití, pronásledování nebo jiné násilné činy, jak dokládají případy Magnitského, Chodorkovského, Politkovské a jiných; naléhavě vyzývá ruské soudní a donucovací orgány, aby své povinnosti vykonávaly účinně, nestranně a nezávisle, s cílem postavit pachatele trestných činů před soud;

11. připomíná své doporučení týkající se společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského a žádá Radu a Komisi, aby uplatily v celé EU zákaz udělování víz pro všechny úředníky zapojené do smrti Magnitského, který je i nadále posmrtně stíhán, a aby zmrazily jejich veškeré finanční prostředky, stejně jako dalších osob v Rusku, které se dopustily vážného porušení lidských práv; zdůrazňuje, že tito jedinci nesmí mít prospěch z žádné dohody o zjednodušení vízového režimu mezi EU a Ruskem;

12. naléhavě vyzývá členské státy, aby zjednodušily postupy a kladně posuzovaly žádosti o vízum podávané pronásledovanými ruskými politickými aktivisty;

13. vítá nedávné opětovné zahájení řízení v případě vraždy Anny Politkovské, více než šest let od jejího zastřelení, avšak sdílí obavy, že není pravděpodobné, že bude zodpovězena otázka, kdo si její vraždu objednal;

14. vyjadřuje nejhlubší obavy v souvislosti s případem Alexeje Navalného a politování nad údajnou politickou motivací jeho trestního stíhání; naléhá na ruské orgány, aby zajistily, že mu budou přiznána všechna práva a že soud s ním bude splňovat mezinárodně uznávané normy spravedlivého procesu; žádá v této souvislosti delegaci EU a mise členských států v Rusku, aby sledovaly soudní řízení se všemi obhájci lidských práv, včetně soudu s Navalným a dalšími, zejména pak na regionální úrovni;

15. naléhavě vyzývá Rusko, aby v souvislosti s „pochodem milionů“ nechala nezávisle vyšetřit násilí na Bahenním náměstí, a zejména aby vyšetřila údajné nepřiměřené použití síly proti demonstrujícím; vyjadřuje znepokojení nad údajnou politickou motivací pronásledování spojeného s násilím na Bahenním náměstí;

16. naléhá na ruské orgány, aby zajistily svobodu tisku a sdělovacích prostředků působících online i offline, aby podporovaly pluralitní mediální prostředí, aby umožňovaly mediálním platformám, novinářům i bloggerům nezávisle plnit v ruské společnosti svou klíčovou úlohu, aby ochraňovaly volný tok informací a zajišťovaly svobodu vyjadřování; zdůrazňuje význam zákonů o svobodě informací, jež mají prvořadou důležitost, aby mohli novináři a občanská společnost plnit svou úlohu strážců;

17. žádá Rusko, aby plně vyhovělo zvláštním postupům Rady OSN pro lidská práva, mimo jiné aby vydalo stálé pozvání k návštěvám země a aby kladně vyřídilo dosud nezodpovězené žádosti o vstup zvláštních zpravodajů OSN pro ochranu obhájců lidských práv, svobodu sdružování a shromažďování a svobodu vyjadřování v Rusku; žádá Rusko, aby přijalo doporučení předložená v rámci všeobecného pravidelného přezkumu Ruska provedeného Radou pro lidská práva, aby zrušilo nebo revidovalo právní předpisy ovlivňující práci nevládních organizací a přestalo bránit práci v oblasti lidských práv,

18. žádá Radu, aby přijala závěry Rady EU pro zahraniční věci o lidských právech v Rusku, čímž by poskytla zásadní podporu všem osobám, které se v Rusku zasazují o ochranu lidských práv, a aby spojila 27 členských států EU a orgány EU k formulování společného sdělení a přístupu, pokud jde o lidská práva v Rusku;

19. naléhavě vyzývá Rusko, aby přijalo všechna možná opatření s cílem zajistit, aby všichni členové prezidentské rady pro lidská práva, a obecně všichni, kdo pracují v oblasti ochrany lidských práv v Rusku, byli ochraňováni před pronásledováním a zastrašováním;

20. vybízí předsedy Rady a Komise i místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby i nadále podrobně sledovali uvedené případy a aby při jednáních s Ruskem na tyto záležitosti v různých formách upozorňovali a Parlamentu podávali zprávy o svých výměnách s ruskými orgány;

21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1)	Úř. věst. C 188 Ε, 28.6.2012, s. 37.
(2)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0352.
(3)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0505.

Ázerbájdžán: případ Ilgara Mammadova

253k

26k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o Ázerbájdžánu: případ Ilgara Mammadova (2013/2668(RSP))

P7_TA(2013)0285

RC-B7-0289/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Ázerbájdžánu, zejména na usnesení o lidských právech a právním státě,

– s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové a komisaře Štefana Füleho o zatčení fejetonisty a místopředsedy opoziční strany Müsavat Tofiqa Yaqublua a vedoucího představitele a prezidentského kandidáta Republikánské alternativní strany (REAL) Ilgara Mammadova ze dne 9. února 2013,

– s ohledem na společné prohlášení příslušných mluvčích Catherine Ashtonové a komisaře Füleho o omezování svobody projevu v Ázerbájdžánu ze dne 7. června 2013,

– s ohledem na prohlášení generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjørna Jaglanda ze dne 3. května 2013 o nových obviněních pana Mammadova,

– s ohledem na prohlášení Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy ze dne 18. března 2013,

– s ohledem na společné prohlášení vydané 52 ázerbájdžánskými organizacemi občanské společnosti, v němž se požaduje propuštění pana Mammadova a pana Yaqublua,

– s ohledem na vztahy navázané mezi EU a Ázerbájdžánem, které nabyly účinnosti v roce 1999, jak ukazuje uplatňování akčního plánu v rámci evropské politiky sousedství, vytvoření Východního partnerství, jednání o dohodě o přidružení mezi EU a Ázerbájdžánem a účast Ázerbájdžánu v parlamentním shromáždění Euronest,

– s ohledem na probíhající jednání mezi EU a Ázerbájdžánem o dohodě o přidružení,

– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(1),

– s ohledem na zprávu o pokroku Ázerbájdžánu dosaženém v rámci evropské politiky sousedství za rok 2012 ze dne 20. března 2013,

– s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že vedoucí představitel opozičního hnutí REAL a ředitel bakuské Vysoké školy politických studií Rady Evropy pan Mammadov a místopředseda opoziční strany Müsavat pan Yaqublu byli dne 4. února 2013 zatčeni ázerbájdžánskými orgány a od té doby jsou nezákonně zadržováni; vzhledem k tomu, že pan Mammadov je obviněn z podněcování nepokojů ve městě Ismayilli po své návštěvě tohoto města;

B. vzhledem k tomu, že jeho předběžná vazba byla ve zjevné snaze, aby v době nadcházejících voleb zůstal za mřížemi, dvakrát prodloužena; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších zpráv byl Ilgar Mammadov umístěn do trestní cely, což vzbuzuje obavy, že je zadržován v samovazbě;

C. vzhledem k tomu, že se však navzdory schválení akčního plánu evropské politiky sousedství v posledních několika letech celková situace v oblasti lidských práv v Ázerbájdžánu neustále zhoršuje, přičemž je vyvíjen rostoucí nátlak na nevládní organizace a nezávislé sdělovací prostředky a dochází k jejich zastrašování, což mezi opozičními silami a ochránci lidských práv i mezi mládežnickými aktivisty a aktivisty sdružujícími se v sociálních sítích vyvolává všeobecný pocit strachu a mezi novináři vede k autocenzuře;

D. vzhledem k tomu, že před svým zatčením byl pan Mammadov potvrzen v roli kandidáta opoziční strany REAL na prezidenta v ázerbájdžánských prezidentských volbách plánovaných na říjen 2013;

E. vzhledem k tomu, že se ochránci lidských práv a zástupci občanské společnosti domnívají, že zatčení pana Mammadova je nezákonné a politicky motivované a představuje pokus o zastrašení opozice;

F. vzhledem k tomu, že Komise, Parlamentní shromáždění Rady Evropy a vlády členských států vyjádřily nad tímto případem vážné znepokojení;

G. vzhledem k tomu, že EU vyjádřila své vážné obavy, pokud jde o používání selektivní spravedlnosti pro politické účely;

H. vzhledem k tomu, že zástupce Rady Evropy v Baku nebyl v únoru 2013 vpuštěn na zahajovací slyšení, a vzhledem k tomu, že skupině vyslanců Rady Evropy, kteří Ázerbájdžán nedávno navštívili, nebylo umožněno se s panem Mammadovem sejít;

I. vzhledem k tomu, že svoboda tisku a internetových i jiných sdělovacích prostředků je základním prvkem demokratické a otevřené společnosti a má také zásadní roli při ochraně lidských práv a právního státu;

J. vzhledem k tomu, že novináři, blogeři, aktivisté a další nezávislí myslitelé se v Ázerbájdžánu nadále potýkají s vážným omezením své svobody projevu, přičemž čelí stíhání na základě falešných obvinění, pronásledování, zastrašování a fyzickým útokům;

K. vzhledem k tomu, že v centru Baku jsou demonstrace od roku 2006 v podstatě zakázány, a vzhledem k tomu, že nedávno byly zavedeny přísné nové pokuty a delší lhůty správního zadržování osob, které se organizují nebo se účastní nepovolených veřejných shromáždění;

L. vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské orgány nedávno požádaly o snížení statusu mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v Baku na status „úřadu pro projektovou koordinaci“, což je považováno za pokus omezit očekávanou kritiku ze strany této organizace, pokud jde o prezidentské volby plánované na říjen 2013;

M. vzhledem k tomu, že na rozdíl od učiněných závazků ázerbájdžánské Národní shromáždění (Milli Məclisi) schválilo novelu trestního řádu, podle něhož hrozí za pomluvu na internetu až tři roky odnětí svobody, což je akt, který představuje další překážku při dodržování nezbytných podmínek, kterými jsou nezávislé a objektivní sdělovací prostředky v Ázerbájdžánu;

N. vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán v současné době vede konzultace s Benátskou komisí Rady Evropy o reformě právních předpisů země týkajících se pomluv, která musí být provedena za účelem výkonu dvou rozsudků Evropského soudu pro lidská práva proti Ázerbájdžánu; vzhledem k tomu, že ázerbájdžánský parlament schválil novelizaci zaměřenou na snadnější uplatňování ustanovení o pomluvě v případě pomluvy na internetu;

O. vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán je členem Rady Evropy a v roce 2014 převezme rotující předsednictví a že je také stranou Evropské úmluvy o lidských právech;

P. vzhledem k tomu, že se Ázerbájdžán aktivně účastní evropské politiky sousedství a Východního partnerství, je zapojen do jednání o dohodě o přidružení a o další podpoře iniciativ v oblasti spolupráce, které jsou založeny na rámci Východního partnerství, je zakládajícím členem shromáždění Euronest a zavázal se k dodržování demokracie, lidských práv a právního státu, což jsou hlavní hodnoty těchto iniciativ;

Q. vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán přijal nové zákony, které rozšiřují definici trestného činu pomluvy, zpřísňují předpisy, kterými se řídí financování nevládních organizací, a zavádějí mnohem přísnější pokuty za přestupky týkající se veřejného shromažďování;

R. vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán se stal nestálým členem Rady bezpečnosti OSN na období 2012–2013 a že se zavázal ctít hodnoty zakotvené v Chartě lidských práv OSN a ve Všeobecné deklaraci lidských práv;

S. vzhledem k tomu, že rok 2013 je pro Ázerbájdžán, který se zavázal ke zlepšení celkového prostředí pro demokratické volby, důležitým volebním rokem;

1. zdůrazňuje, že plné dodržování lidských práv, základních svobod a právního státu je jádrem rámce pro spolupráci v rámci Východního partnerství a závazků, které Ázerbájdžán učinil v Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

2. rozhodně odsuzuje zadržení pana Mammadova, požaduje jeho okamžité bezpodmínečné propuštění a ukončení jeho stíhání a naléhavě vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby urychleně vyšetřily obvinění vznesená proti němu, a to spravedlivým, transparentním a nezávislým způsobem;

3. vyzývá EU k tomu, aby byla Ázerbájdžánské republice nápomocna při jejích snahách o upevnění demokracie a právního státu a při reformě soudnictví a systému orgánů činných v trestním řízení, se zvláštním zaměřením na ochranu lidských práv, a aby ji dále podporovala;

4. vyjadřuje vážné obavy, pokud jde o zprávy ochránců lidských práv a tuzemských i mezinárodních nevládních organizací týkající se údajného využívání vykonstruovaných obvinění proti politikům, aktivistům a novinářům;

5. odsuzuje veškeré zastrašování, zatýkání, zadržování nebo stíhání vedoucích činitelů či členů opozičních stran, aktivistů, novinářů a blogerů jen z toho důvodu, že vyjádřili své názory a v souladu s mezinárodními normami uplatnili svá základní práva a svobody;

6. jednoznačně vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby dodržovaly svobodu tisku a internetových i jiných sdělovacích prostředků a aby zajistily svobodu projevu;

7. vyzývá ázerbájdžánské orgány k tomu, aby zreformovaly právní předpisy své země týkající se pomluvy, aby se pomluva stíhala spíše na základě přiměřených pokut než na základě trestu odnětí svobody;

8. vyzývá ázerbájdžánské orgány k tomu, aby plně dodržovaly svobodu shromažďování ázerbájdžánského lidu;

9. podporuje probíhající jednání o dohodě o přidružení mezi EU a Ázerbájdžánem a znovu potvrzuje své stanovisko, že tato dohoda by měla zahrnovat ustanovení a kritéria týkající se ochrany a propagace lidských práv, zejména s ohledem na svobodu sdělovacích prostředků a svobodu projevu, sdružování a shromažďování, která jsou odrazem zásad a práv zakotvených v ázerbájdžánské ústavě a závazků, které Ázerbájdžán přijal v rámci Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

10. vyzývá ázerbájdžánské orgány k tomu, aby sladily právní přepisy o volbách, svobodě shromažďování, svobodě sdružování a svobodě sdělovacích prostředků s mezinárodními normami a aby zajistily jejich neomezené uplatňování;

11. vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) k přísnému uplatňování zásady „více za více“ se zvláštním důrazem na svobodné a spravedlivé volby, z nichž by nebyl nikdo vyloučen, na nezávislost soudnictví, demokratické reformy a základní práva a svobody a k tomu, aby jasně poukázala na důsledky zaostávání při provádění reforem;

12. naléhavě vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby zintenzivnily své úsilí o reformu všech prvků soudnictví: trestního stíhání, soudního procesu, odsouzení, zadržování a odvolání;

13. vyzývá předsedu Komise José Manuela Barrosa k tomu, aby v průběhu plánované návštěvy prezidenta Ilhama Alijeva v Bruselu jasně vyslovil obavy EU, pokud jde o dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu, jak je uvedeno v nejnovější zprávě o pokroku dosaženém v rámci evropské politiky sousedství;

14. podporuje práci Evropské služby pro vnější činnost a vyzývá delegaci EU v Baku, aby v nadcházejícím volebním cyklu i nadále pozorně sledovala problematiku dodržování lidských práv a zároveň ukázala svou podporu ochráncům lidských práv tím, že by navštívila akce organizované občanskou společností a promluvila jejich jménem, pozorně sledovala soudní jednání a podpořila svobodu sdělovacích prostředků mj. tím, že by vyžadovala funkční vysílání nezávislých rozhlasových a televizních stanic v průběhu volební kampaně;

15. naléhavě vyzývá ázerbájdžánské orgány k tomu, aby vydala organizaci Human Rights House v Ázerbájdžánu bezpodmínečné povolení ke znovuotevření a aby bez dalších prodlev nebo administrativní zátěže zaregistrovala Středisko pro sledování voleb a demokratické studie a Klub lidských práv;

16. vyzývá ázerbájdžánské orgány k tomu, aby dodržovaly veškerá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva týkající se Ázerbájdžánu;

17. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské službě pro vnější činnost, Evropské radě, Komisi, vládě a parlamentu Ázerbájdžánské republiky, Radě Evropy, OBSE a Radě OSN pro lidská práva.

(1)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.

Situace muslimů z etnické skupiny Rohingya

230k

28k

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2013 o situaci rohingyjských muslimů (2013/2669(RSP))

P7_TA(2013)0286

RC-B7-0295/2013

Evropský parlament,

– s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se Barmy/Myanmaru, zejména na usnesení ze dne 20. dubna 2012(1), 13. září 2012(2)a ze dne 22. listopadu 2012(3),

– s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2013 o znovuzavedení přístupu Myanmaru/Barmy k všeobecnému systému celních preferencí(4);

– s ohledem na závěry Rady EU pro zahraniční věci ze dne 22. dubna 2013 týkající se Myanmaru/Barmy/,

– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 27. listopadu 2012 o rezoluci Valného shromáždění OSN z roku 2012 o situaci v oblasti lidských práv v Myanmaru,

– s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 1. června 2013 o dohodě uzavřené mezi vládou Myanmaru/Barmy a Kačjinskou organizací pro nezávislost,

– s ohledem na prohlášení komisařky EU pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí Kristaliny Georgievové ze dne 9. srpna 2012 o situaci rohingyjských muslimů,

– s ohledem na závěrečnou zprávu delegace svého podvýboru pro lidská práva k Barmě/Myanmaru ze dnů 3–5. dubna 2013,

– s ohledem na soubor omezujících opatření Evropské unie uvedených v rozhodnutí Rady 2010/232/SZBP ze dne 26. dubna 2010, která byla naposledy pozměněna nařízením Rady (EU) č. 1083/2011 ze dne 27. října 2011,

– s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 23. března 2013 o násilných střetech ve městě Meiktila v Barmě/Myanmaru,

– s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 2. dubna 2013 o údajném úmrtí 13 dětí způsobeném požárem v muslimské škole v Barmě,

– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

– s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966,

– s ohledem na úmluvu OSN z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a na protokol k této úmluvě z roku 1967,

– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 67/233 ze dne 24. prosince 2012 o situaci v oblasti lidských práv v Myanmaru,

– s ohledem na výzvu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze dne 13. listopadu 2012 adresovanou vládám v jihovýchodní Asii, aby nechaly své hranice pro osoby prchající z Barmy po moři otevřené,

– s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Barmě/Myanmaru ze dne 6. března 2013 a na jeho prohlášení ze dne 11. června 2013 o tom, že „porušování lidských práv, k němuž dochází v případě Rohingyů v Arakanském státě, je velmi rozšířené a systematické“,

– s ohledem na prohlášení Aun Schan Su Ťij ze dne 27. května 2013 o „politice dvou dětí“ v případě rohingyjských muslimů,

– s ohledem na rozhodnutí ze summitu organizace ASEAN konaného v listopadu 2011 o tom, že této organizaci bude v roce 2014 předsedat Barma/Myanmar,

– s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch nazvanou „Můžete se pouze modlit: zločiny proti lidskosti a etnické čistky rohingyjských muslimů v barmském Arakanském státě“ ze dne 22. dubna 2013,

– s ohledem na článek 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že stíhání rohingyjské menšiny a násilí proti ní neustále sílí, zejména na základě ničení majetku a míst pro konání bohoslužeb, masového zatýkání, svévolného zadržování, mučení, znásilňování a omezování svobody pohybu, práva na uzavření sňatku a přístupu ke vzdělání;

B. vzhledem k tomu, že náboženské násilí, které začalo v Arakanském státě, se nadále šíří po celé zemi; vzhledem k tomu, že v období mezi březnem a květnem 2013 bylo v oblasti Rangún, Mandalaj a Pegu a také v Kačjinském a Šanském státě hlášeno několik protimuslimských útoků, které vedly ke 46 úmrtím a k vyhnání 14 000 lidí;

C. vzhledem k tomu, že sektářské násilí v Barmě se nyní rozšířilo do nové oblasti a že dne 28. května 2013 vypálil rozvášněný dav ve městě Lašio v Šanském státě obchody a dne 4. června 2013 zabila policie ve vesnici Parein při střetech týkající se ubytování pro menšinu, která musela utéci ze svých domovů, tři rohingyjské ženy;

D. vzhledem k tomu, že v táborech a dalších oblastech zůstává přes 130 000 Rohingyů, kteří museli utéct ze svých domovů, a vláda Barmy/Myanmaru povolila přístup k ohrožené populaci pouze omezenému a nedostatečnému počtu humanitárních pracovníků; vzhledem k tomu, že Rohingyové jsou uzavřeni v záplavových oblastech, kde jsou vystaveni monzunovým dešťům a cyklonám; vzhledem k tomu, že z důvodu přetrvávajícího násilí nebo zničených domů se nemohou vrátit do svých domovů a bezpečnostní síly jim brání opustit tábory, kde jsou zadržováni;

E. vzhledem k tomu, že tisíce Rohingyů uprchly ze země po moři, aby unikly pronásledování, a vzhledem k tomu, že stovky jich ztratily životy v potopených člunech nebo proto, že byly zahnáni zpět na moře; vzhledem k tomu, že 1 700 Rohingyů prchajících z Barmy je údajně drženo v katastrofálních podmínkách v thajských záchytných střediscích pro přistěhovalce;

F. vzhledem k tomu, že dne 23. dubna 2013 nezávislá vyšetřovací komise ustavená v srpnu 2012, aby vyšetřila sektářské násilí v Arakanském státě, vydala zprávu s doporučeními ohledně uvolnění napětí, nicméně odmítla uznat rohingyjskou identitu, z porušování lidských práv, k němuž v průběhu nepokojů docházelo, nikoho neobvinila, přiklonila se k „dočasnému oddělení“ muslimských a buddhistických komunit a doporučila provádění nepřijatelných programů na kontrolu porodnosti mezi muslimy;

G. vzhledem k tomu, že prezident Thein Sein se ve svém projevu dne 6. května 2013 zavázal, že jeho vláda zajistí základní práva muslimů v Arakanském státě, a přestože přijal řadu kroků k rozšíření občanských práv v zemi, mohla by dramatická situace Rohingyů a vztahy mezi etniky vůbec podkopat celý reformní proces v Barmě/Myanmaru; vzhledem k tomu, že důvěryhodné zprávy poukazují na spoluúčast barmských orgánů při páchání trestných činů proti lidskosti, které se zaměřují na rohingyjské obyvatelstvo, což vedlo k tomu, že je Arakanský stát z velké části rozdělen podle náboženských hranic;

H. vzhledem k tomu, že vláda Barmy/Myanmaru nedávno prohlásila, že znovu zavede politiku dvou dětí; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro problematiku lidských práv v Barmě/Myanmaru Tomás Ojea Quintana tuto politiku odsoudil jako opatření, které je vůči Rohingyům v Arakanském státě diskriminační a nátlakové a které porušuje základní lidská práva Rohingyů a také povinnosti a závazky Barmy v oblasti mezinárodních lidských práv;

I. vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství barmskou vládu důrazně vybízí k revizi zákona o státním občanství z roku 1982, aby jej bylo možno udělit Rohingyům a aby byly odstraněny hlavní důvody jejich dlouhodobé diskriminace;

J. vzhledem k tomu, že v červnu 2012 byl zatčen Dr. Tun Aung, 65letý lékař a uznávaná vůdčí osobnost komunity z Arakanského státu, který byl odsouzen k 17 letům vězení na základě politicky motivovaného obvinění, jak veřejně kritizovala většina skupin sdružujících ochránce lidských práv, včetně organizace Amnesty International;

K. vzhledem k tomu, že podle zprávy organizace Human Rights Watch s názvem „Můžete se pouze modlit: zločiny proti lidskosti a etnické čistky rohingyjských muslimů v barmském Arakanském státě“, která byla publikována dne 22. dubna 2013, zločiny spáchané proti Rohingyům minulý rok, do nichž byly údajně zapojeny i státní úřady, představují zločiny proti lidskosti a etnické čistky; vzhledem k tomu, že tato zpráva obsahuje také důkazy o čtyřech místech s masovými hroby, které vznikly v Arakanském státě v roce 2012;

L. vzhledem k tomu, že svoboda tisku a internetových i jiných sdělovacích prostředků hraje při odhalování a dokumentaci případů porušování lidských práv a při pohnání vlád k odpovědnosti zásadní úkolu;

M. vzhledem k tomu, že podle Všeobecné deklarace lidských práv má každý právo žádat o azyl před pronásledováním;

1. odsuzuje závažné porušování lidských práv a násilí páchané proti rohingyjským muslimům v Barmě/Myanmaru a vyzývá všechny strany, aby se zdržely používání násilí;

2. vyjadřuje svou soustrast s oběťmi násilí a nezákonného pronásledování v Barmě/Myanmaru;

3. uznává kroky, které učinil prezident Thein Sein a další reformátoři v Barmě/Myanmaru za poslední roky pro zavedení demokratických reforem; s politováním však konstatuje, že se vládě nepodařilo ochránit Rohingye před organizovaným násilím, a vyzývá vládu a celou barmskou/myanmarskou společnost, aby začala okamžitě jednat s cílem ukončit porušování lidských práv a soudně stíhat pachatele násilných útoků a dalších s tím spojených trestných činů;

4. naléhavě vyzývá vládu Barmy/Myanmaru, aby zajistila, že její bezpečnostní složky učiní vše, co je v jejich silách, aby ochránily rohingyjské muslimy před násilím; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad údajnou účastí členů barmských bezpečnostních sil při násilí a opakuje svou naléhavou výzvu, aby byla tato obvinění s pomocí OSN beze zbytku a nezávisle vyšetřena;

5. zdůrazňuje, že je nutné okamžitě jednat, má-li se vyřešit humanitární riziko, kterému v Barmě/Myanmaru čelí všechny osoby, jež musely opustit své domovy, zejména Rohingyové; opakovaně vyzývá vládu Barmy/Myanmaru, aby umožnila agenturám OSN a humanitárním nevládním organizacím, novinářům a diplomatům bezproblémový přístup do všech oblastí země, včetně Arakanského státu, a aby poskytla neomezený přístup k humanitární pomoci všem komunitám postiženým konfliktem a sektářským násilím; vyzývá barmské orgány, aby co nejrychleji zlepšily podmínky v táborech pro vysídlené Rohingye;

6. naléhavě vyzývá všechny země regionu, aby dostály svým mezinárodním závazkům, pokud jde o práva uprchlíků, otevřely hranice Rohingyům, kteří žádají o azyl, a poskytly jim alespoň dočasnou ochranu a aby zároveň podpořily barmskou vládu při hledání dlouhodobého spravedlivého řešení základních příčin tohoto konfliktu;

7. vyzývá thajskou vládu, aby okamžitě ukončila nehumánní zadržování alespoň 1 700 Rohingyů, kteří žádají o azyl, a zajistila jim přístup k agenturám OSN pro uprchlíky; s politováním konstatuje, že thajská vláda Vysokému komisaři OSN pro uprchlíky zatím nepovolila, aby prováděl stanovování uprchlického statusu Rohingyů, kteří žádají o azyl;

8. naléhavě vyzývá barmskou vládu, aby v zemi povolila vytvoření Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva, který by měl v provinciích pobočky, aby bylo možné v této zemi řádně sledovat situaci v oblasti lidských práv;

9. vítá slib prezidenta Thein Seina, že všichni pachatelé násilí budou stíhání, i jeho závazek k vytvoření multikulturní mnohonárodnostní společnosti s řadou různých náboženství; vyzývá prezidenta, aby se dále zasazoval o posílení právního státu a řešení hlavních příčin násilí;

10. vítá prohlášení prezidenta Thein Seina ze dne 4. června 2013 o propuštění všech politických vězňů v Barmě/Myanmaru; opakuje své stanovisko, že je nutné bezodkladně a bezpodmínečně propustit všechny politické vězně, včetně Dr. Tun Aunga, a znovu nastolit jejich práva a svobody;

11. naléhavě vyzývá vládu, aby i nadále usilovala o nalezení a uplatňování trvalých řešení hlavních příčin napětí, včetně řešení otázky statusu Rohingyů; opakuje své dřívější výzvy k novelizaci nebo zrušení Zákona o občanství z roku 1982, aby mohli barmské občanství, které s sebou nese práva i povinnosti, získat i Rohingyové, a k tomu, aby byl tento novelizovaný nebo nahrazený zákon dán do souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv a s povinnostmi Barmy podle článku 7 Úmluvy OSN o právech dítěte;

12. kritizuje prohlášení barmského ministra pro přistěhovalectví Khin Yiho ze dne 11. června 2013, v němž vyjádřil svou podporu pro znovuzavedení politiky dvou dětí;

13. vítá nedávné prohlášení opoziční vedoucí představitelky Aun Schan Su Ťij na protest proti znovuzavedení politiky dvou dětí v případě Rohingyů a naléhavě vyzývá barmskou vládu, aby toto nařízení spolu s dalšími nátlakovými nebo diskriminačními strategiemi, pravidly, předpisy či zákony okamžitě zrušila;

14. zdůrazňuje význam provedení legislativních a administrativních změn, které jsou nutné k zajištění co největší účasti barmského lidu, včetně menšin, ve volbách v roce 2014;

15. vyzývá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby se v rámci svých kontaktů s Barmou/Myanmarem a s dalšími členskými státy uskupení ASEAN touto problematikou zabývala na nejvyšší možné politické úrovni;

16. připomíná, že Evropská unie nedávno v případě Barmy/Myanmaru znovu zavedla všeobecný systém celních preferencí; opakuje, že tyto preference jsou podmíněny dodržováním základních svobod a lidských práv; naléhavě vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala pokrok barmských orgánů při dodržování těchto podmínek;

17. žádá Komisi, aby k aktu v přenesené pravomoci týkajícího se pokračování systému všeobecných celních preferencí pro Barmu/Myanmar po 31. prosinci 2013, který bude předkládat Parlamentu a Radě, přiložila doprovodnou zprávu prokazující neexistenci závažného a systematického porušování zásad stanovených v úmluvách uvedených v tomto nařízení, se zvláštním zaměřením na Rohingye;

18. žádá Komisi, aby účinně a komplexně posoudila lidskoprávní dopady zamýšlené dvoustranné dohody o investicích dříve, než zformuluje svůj návrh směrnic pro jednání, a aby v rámci tohoto procesu úzce konzultovala s Parlamentem a občanskou společností;

19. očekává, že ESVČ bude konzultovat s Parlamentem a pravidelně jej informovat o procesu navazování lidskoprávního dialogu s Barmou/Myanmarem; žádá ESVČ a členské státy, aby vytvořily seznam přesných ukazatelů v oblasti lidských práv, proti němuž by se hodnotil pokrok, který barmské orgány dosahují při provádění reforem; zdůrazňuje, že další rozvoj vztahů mezi EU a barmským vedením by měl být podmíněn dosažením hmatatelného pokroku, především pokud jde o situaci Rohingyů;

20. požaduje začlenění silného a viditelného prvku občanské společnosti, v němž by byly zastoupeni i Rohingyové, do pracovní skupiny mezi EU a Barmou, která má zahájit činnost ke konci tohoto roku, a aby byly v rámci této snahy využity zkušenosti pracovní skupiny vytvořené mezi EU a Egyptem;

21. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Barmy/Myanmaru, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN, mezivládnímu výboru sdružení ASEAN pro lidská práva, zvláštnímu zástupci OSN pro lidská práva v Myanmaru, vysoké komisařce OSN pro uprchlíky, Radě OSN pro lidská práva a vládám a parlamentům dalších států v daném regionu.

(1)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0142.
(2)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0355.
(3)	Přijaté texty, P7_TA(2012)0464.
(4)	Přijaté texty, P7_TA(2013)0218.

Právní upozornění - Ochrana soukromí