Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 10. září 2013 - Štrasburk
Změna nařízení Rady (ES) č. 850/98 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů ***I
 Majetkové důsledky registrovaného partnerství *
 Majetkové poměry v manželství *
 Evropská strategie pro dopravní technologie pro budoucí evropskou udržitelnou mobilitu
 Právo na přístup k obhájci v trestním řízení a právo na komunikaci po zatčení ***I
 Smlouvy o úvěru na bydlení ***I
 Obchodování zasvěcených osob a manipulace s trhem (zneužívání trhu) ***I
 Změna nařízení Rady (ES) č. 2187/2005, kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu ***I
 Zajistit fungování vnitřního trhu s energií
 Provádění a dopad opatření na zvýšení energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti
 Strategie pro rybolov v Jaderském a Jónském moři
 Efektivnější a hospodárnější tlumočení v Evropském parlamentu
 On-line hazardní hry na vnitřním trhu
 Jmenování Luigiho Berlinguera do výboru zřízeného podle článku 255 SFEU

Změna nařízení Rady (ES) č. 850/98 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů ***I
PDF 408kWORD 39k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 850/98 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů (COM(2012)0432 – C7-0211/2012 – 2012/0208(COD))
P7_TA(2013)0336A7-0256/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0432),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0211/2012),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. listopadu 2012(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů(2),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0256/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. září 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 850/98 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů

P7_TC1-COD(2012)0208


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 850/98(4) svěřuje Komisi pravomoci k provádění některých ustanovení uvedeného nařízení.

(2)  V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba určité pravomoci svěřené nařízením (ES) č. 850/98 sladit s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(3)  Za účelem použití některých ustanovení nařízení (ES) č. 850/98 by Aby mohla být některá ustanovení tohoto nařízení účinně aktualizována tak, aby zohledňovala technický a vědecký pokrok, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o:

   rozdělení regionů do zeměpisných oblastí,
   změnu pravidel týkajících se podmínek pro používání určitých kombinací velikostí ok sítí,
   přijetí podrobných pravidel pro výpočet podílu cílových druhů odlovených více než jedním rybářským plavidlem, aby se zajistilo, že tyto podíly budou dodržovat všechna plavidla zapojená do rybolovné operace,
   přijetí pravidel týkajících se technického popisu a metody používání povolených zařízení, která mohou být připojena k rybářské síti a která neucpávají ani významnou měrou nezmenšují otevření ok sítě,
   podmínky, za kterých se plavidlům o celkové délce vyšší než osm metrů povolí v určitých vodách Unie používat vlečné sítě vlečené pomocí výložníků na bocích lodě,
   opatření, jež mají za cíl s okamžitým účinkem řešit neočekávaně nízké nebo výrazné doplnění stavů nedospělých jedinců, změny migračních vzorů nebo jakékoli jiné změny stavu zachování rybích populací,
   akty, kterými vyjme konkrétní druhy rybolovu určitého členského státu z uplatňování některých ustanovení týkajících se tenatových sítí na chytání ryb za žábry, tenatových a třístěnných tenatových sítí v podoblastech ICES VIII, IX a X, pokud je úroveň vedlejších úlovků žraloků a výmětů velmi nízká. [pozm. návrh 1]

(4)  Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti pro přijímání aktů v přenesené pravomoci vedla odpovídající konzultace, zejména a to i na odborné úrovni, s cílem získat objektivní, přesné, úplné a aktuální informace. [pozm. návrh 2]

(5)  Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(6)  S cílem zajistit jednotné podmínky pro provedení ustanovení nařízení (ES) č. 850/98 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, které se týkají:

   technických pravidel k měření velikosti ok sítí,
   síťoviny se čtvercovými oky a síly vláken,
   technických pravidel týkajících se struktury síťového materiálu,
   uvedení seznamu zařízení, která mohou ucpávat či jinak významnou měrou zmenšovat otevření ok rybářské sítě,
   předání seznamu plavidel, jimž bylo vydáno zvláštní povolení k rybolovu za použití vlečných sítí vlečených pomocí výložníků na bocích lodě,
   technických pravidel k měření výkonu motoru a rozměrů zařízení,
   povinnosti členských států zajistit, aby nebyly překračovány úrovně intenzity rybolovu v určitých oblastech divize ICES IXa, a
   prozatímních opatření, vyžaduje-li ochrana populací mořských živočichů neprodlený zásah.

(7)  Prováděcí pravomoci svěřené Komisi, s výjimkou pravomocí, které se týkají povinnosti členských států zajistit, aby nebyly překračovány úrovně intenzity rybolovu v určitých oblastech divize ICES IXa, by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(5).

(8)  Nařízení (ES) č. 850/98 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 850/98 se mění takto:

1)  V článku 2 se odstavec 3 nahrazuje tímto:"

„3. Regiony uvedené v odstavci 1 mohou být rozděleny na zeměpisné oblasti, zejména na základě vymezení podle odstavce 2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a, pokud jde o rozdělení regionů na zeměpisné oblasti pro účely určení zeměpisných oblastí, v nichž se použijí zvláštní technická opatření pro zachování zdrojů.“ [pozm. návrh 3]

"

2)  Článek 4 se mění takto:

a)  V odstavci 4 se doplňuje nové písmeno, které zní:"

„c) Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a za účelem změny přílohy X a přílohy XI s cílem zvýšit ochranu nedospělých ryb v rámci zachování rybích populací.“

"

b)  V odstavci 5 se písmeno b) nahrazuje tímto:"

„b) Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a, pokud jde o metodu výpočtu podílu cílových druhů a jiných druhů na plavidle, pokud byly tyto jiné druhy odloveny jednou nebo více sítěmi taženými několika rybářskými plavidly, a pokud jde ověřovací metodu, jíž se zajistí, aby všechna rybářská plavidla zapojená do společné rybolovné operace, která skladují ryby na palubě, dodržovala podíly druhů, jak jsou stanoveny v přílohách I až V.“

"

c)  Odstavec 6 se nahrazuje tímto:"

„6. Prostřednictvím prováděcích aktů se určí technická pravidla k měření velikosti ok sítí, a to i pro účely kontroly. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.“

"

3)  V článku 7 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„8. Prostřednictvím prováděcích aktů se určí technická pravidla k měření síťoviny se čtvercovými oky, a to i pro účely kontroly. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.“

"

4)  V článku 8 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„4. Prostřednictvím prováděcích aktů se určí technická pravidla k měření síly vláken a síťového materiálu, a to i pro účely kontroly. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.“

"

5)  Článek 16 se nahrazuje tímto:"

„Článek 16

1.  Je zakázáno používat zařízení, která ucpávají oka kterékoli části sítě, nebo která významnou měrou zmenšují jejich rozměry.

2.  Odstavec 1 nevylučuje používání určitých zařízení, která sice mohou ucpat nebo jinak významnou měrou zmenšovat oka v kterékoli části rybářské sítě, ale která mohou sloužit i k ochraně nebo posílení sítě. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a, pokud jde o technický popis a metodu používání a připojení těchto zařízení.

3.  Prostřednictvím prováděcích aktů se určí úplný seznam zařízení, která splňují technický popis stanovený podle odstavce 2 a která mohou být připojena k rybářské síti. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.“

"

6)  Článek 29 se mění takto:

a)  Odstavec 6 se nahrazuje tímto:"

„6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48a, pokud jde o podrobné podmínky pro uplatňování kritérií stanovených v odstavci 2, podle nichž je plavidlům o celkové délce vyšší než osm metrů povoleno používat v oblastech uvedených v odstavci 1 vlečné sítě vlečené pomocí výložníků na bocích lodě.“

"

b)  Doplňuje se nový odstavec, který zní:"

„7. „Komise stanoví prostřednictvím prováděcího aktu provozní požadavky pro předávání seznamů, které mají Komisi předkládat členské státy, jak je uvedeno v odst. 2 písm. c) první odrážce. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.“

"

7)  V článku 29b se odstavec 6 nahrazuje tímto:"

„6. Členské státy sdělí Komisi opatření přijatá ke splnění povinnosti stanovené v odstavci 5. Pokud Komise shledá, že opatření členského státu uvedenou povinnost nesplňují, může navrhnout změny těchto opatření. Nedojde-li mezi Komisí a dotyčným členským státem k dohodě o nezbytných opatřeních, může Komise tato opatření stanovit prostřednictvím prováděcích aktů.“

"

8)  V článku 34 se odstavec 6 nahrazuje tímto:"

„6. Technická pravidla k měření výkonu motoru a rozměrů zařízení se stanoví prováděcím aktem. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.“

"

8a)  V článku 34b se odstavec 11 nahrazuje tímto:"

„11. Po konzultaci s VTHVR je Komisi svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci, kterými vyjme některé konkrétní druhy rybolovu členského státu v podoblastech ICES VIII, IX a X z uplatňování odstavců 1 až 9, pokud informace předložené členskými státy ukazují, že výsledkem těchto rybolovných činností je velmi nízká úroveň vedlejších úlovků žraloků a výmětů.“ [pozm. návrh 4]

"

9)  Článek 45 se nahrazuje tímto:"

„Článek 45

1.  Dodatkem nebo odchylkou k tomuto nařízení je Komisi, prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijatých v souladu s článkem 48a, svěřena pravomoc určit technická opatření pro zachování zdrojů týkající se používání vlečných zařízení či upevněných lovných zařízení nebo týkající se rybolovných činností v určitých oblastech nebo v určitých obdobích. Tato opatření mají za cíl řešit s okamžitým účinkem neočekávaně nízké nebo výrazné doplnění stavů nedospělých jedinců, změny migračních vzorů nebo jakékoli jiné změny stavu zachování rybích populací mořských živočichů. [pozm. návrh 5]

2.  Vyžaduje-li ochrana populací mořských živočichů neprodlený zásah, může Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnout o prozatímních opatřeních k nápravě situace. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 3.

3.  Je-li ochrana určitých druhů nebo určitých lovišť ryb závažně ohrožena a způsobilo-li by jakékoli prodlení obtížně napravitelnou škodu, může členský stát učinit ve vodách pod jeho jurisdikcí vhodná ochranná a nediskriminující opatření.

4.  Opatření podle odstavce 3 a jejich důvody jsou ihned po jejich přijetí sděleny Komisi a ostatním členským státům.

Ve lhůtě desíti pracovních dní od doručení tohoto sdělení potvrdí Komise vhodnost a nediskriminační povahu těchto opatření, nebo požádá o jejich zrušení nebo změnu prostřednictvím prováděcích aktů. Rozhodnutí Komise je neprodleně oznámeno členským státům.“

"

10)  V článku 46 se odstavec 4 nahrazuje tímto:"

„4. Z podnětu Komise nebo na žádost členského státu může být soulad členským státem uplatňovaného vnitrostátního technického opatření s ustanoveními odstavce 1 tohoto článku předmětem rozhodnutí, které je učiněno Komisí prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2. Je-li takové rozhodnutí přijato, použijí se ustanovení odst. 2 třetího a čtvrtého pododstavce.“

"

11)  Článek 48 se nahrazuje tímto:"

„Článek 48

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu zřízený nařízením (ES) č. 2371/2002. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011*.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

_________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“

"

12)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 48a

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Přenesení Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 písm. c), čl. 4 odst. 5 písm. b), čl. 16 odst. 2, čl. 29 odst. 6, čl. 29d odst. 7, čl. 34b odst. 11 a čl. 45 odst. 1 je Komisi svěřena svěřeno na dobu tří let od …(6) neurčitou.Komise vypracuje nejpozději devět měsíců před koncem tohoto tříletého období zprávu o přenesení pravomocí. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 6]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 písm. c), čl. 4 odst. 5 písm. b), čl. 16 odst. 2, čl. 29 odst. 6, čl. 29d odst. 7, čl. 34b odst. 11 a čl. 45 odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 7]

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 písm. c), čl. 4 odst. 5 písm. b), čl. 16 odst. 2, čl. 29 odst. 6, čl. 29d odst., čl. 34b odst. 11 a čl. 45 odst. 1 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

"

[pozm. návrh 8]

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 86.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0448.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013.
(4)Nařízení Rady (ES) č. 850/98 ze dne 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů (Úř. věst. L 125, 27.4.1998, s. 1).
(5)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(6)* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.


Majetkové důsledky registrovaného partnerství *
PDF 807kWORD 81k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o návrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství (COM(2011)0127 – C7-0094/2011 – 2011/0060(CNS))
P7_TA(2013)0337A7-0254/2013

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0127),

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7‑0094/2011),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko, které v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality předložil italský Senát, polský Sejm, polský Senát a rumunským Senát a v němž se uvádí, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

—  s ohledem na stanovisko Agentury Evropské unie pro základní práva ze dne 31. května 2012,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0254/2013),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie odpovídajícím způsobem změnila;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8
(8)  Kvůli odlišným rysům obou forem svazku – manželství a registrovaného partnerství – a různým zásadám, jež pro ně platí, byly vytvořeny dva různé nástroje: první upravuje oblast majetkových aspektů manželství a ustanovení druhého nástroje – obsažená v tomto nařízení – se věnují úpravě majetkových aspektů registrovaného partnerství.
vypouští se
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8 a (nový)
(8a)  Jediným cílem uznání rozhodnutí, které souvisí s majetkovými důsledky registrovaného partnerství, v členském státě je umožnit výkon majetkových důsledků stanovených v daném rozhodnutí. Neznamená, že je v tomto členském státě uznáno partnerství, na kterém jsou založeny majetkové důsledky, jež daly vzniknout danému rozhodnutí. Členské státy, v nichž instituce registrovaného partnerství neexistuje, nemají na základě tohoto nařízení povinnost tuto instituci vytvořit.
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10
(10)   Toto nařízení se týká otázek souvisejících s majetkovými důsledky registrovaného partnerství. Pojem „registrované partnerství“ je zahrnut pouze pro potřeby tohoto nařízení. Specifický obsah tohoto pojmu je určen ve vnitrostátních právních předpisech členských států.
(10)   Toto nařízení se týká otázek souvisejících s majetkovými důsledky registrovaného partnerství. Pojem „registrované partnerství“ je zahrnut pouze pro potřeby tohoto nařízení. Pro potřeby tohoto nařízení se registrovaným partnerstvím rozumí jiný svazek, než je manželství. Specifický obsah pojmu registrované partnerství je určen ve vnitrostátních právních předpisech členských států.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11 a (nový)
(11a)  Toto nařízení by se však nemělo vztahovat na oblasti občanského práva, jež se týkají jiných záležitostí, než jsou majetkové poměry registrovaného partnerství. Za účelem jednoznačnosti by tedy z oblasti působnosti tohoto nařízení měla být výslovně vyloučena řada otázek, jež by bylo možné považovat za otázky související s majetkovými poměry.
(Odpovídá bodu odůvodnění 11 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 3 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12
(12)   Vyživovací povinnosti mezi registrovanými partnery upravuje nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, proto jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, stejně jako otázky platnosti a účinků darů, kterými se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.
(12)   Vyživovací povinnosti mezi registrovanými partnery, které jsou upraveny v nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, stejně jako otázky dědění, kterými se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu úředních listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení1.
____________________
1 Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 107.
(Odpovídá PN 4 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13
(13)   Z oblasti působnosti tohoto nařízení by měly být dále vyloučeny otázky povahy věcných práv, které mohou být upraveny ve vnitrostátním právu členských států, jako např. otázky týkající se zveřejňování těchto práv, stejně jako je tomu v nařízení (EU) č. … [Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení]. Soudy členského státu, v němž se nachází majetek jednoho či obou partnerů, tak mohou přijímat opatření věcného práva vztahující se zejména na zápis převodu tohoto majetku do veřejného rejstříku, pokud to právní řád tohoto členského státu vyžaduje.
(13)   Toto nařízení stejně jako nařízení (EU) č. 650/2012 – by nemělo mít dopad na omezený počet (numerus clausus) věcných práv podle vnitrostátního práva určitých členských států. Členský stát by neměl mít povinnost uznat věcné právo ve vztahu k majetku, který se nachází na jeho území, pokud jeho právní řád příslušné věcné právo nezná.
(Odpovídá PN 5 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 a (nový)
(13a)  Toto nařízení by však mělo umožnit přizpůsobení neznámého věcného práva nejbližšímu rovnocennému věcnému právu podle práva jiného členského státu, aby měly oprávněné osoby v tomto jiném členském státě možnost vykonávat práva, jež jim vznikla v rámci vypořádání majetkových důsledků registrovaného partnerství nebo jež na ně přešla. V souvislosti s tímto přizpůsobením je třeba zohlednit účel a zájmy sledované příslušným věcným právem a účinky s tímto právem spojené. Pro účely určení nejbližšího rovnocenného věcného práva v rámci vlastního právního řádu se lze obrátit na orgány nebo příslušné osoby státu, jehož právo je rozhodné pro majetkové důsledky registrovaného partnerství, se žádostí o další informace o povaze a účincích daného práva. Za tímto účelem by mohly být využívány stávající sítě v oblasti justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech, jakož i veškeré další dostupné prostředky usnadňující porozumění cizímu právu.
(Odpovídá bodu odůvodnění 16 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 6 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 b (nový)
(13b)  Požadavky pro zápis práva k nemovitému či movitému majetku do příslušného rejstříku by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. To, za jakých právních podmínek a jakým způsobem je zápis prováděn a které orgány, jako například rejstříky nemovitostí nebo notáři, jsou oprávněny kontrolovat, že všechny podmínky jsou splněny a že předložené nebo vytvořené dokumenty jsou dostatečné nebo že obsahují nezbytné informace, proto určí právo členského státu, v němž je rejstřík veden (pro nemovitý majetek lex rei sitae).
(Zčásti odpovídá bodu odůvodnění 18 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 7 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 c (nový)
(13c)  Účinky zápisu práva do rejstříku by rovněž měly být vyloučeny z oblasti působnosti tohoto nařízení. Skutečnost, zda má zápis například deklaratorní nebo konstitutivní účinek, by tudíž měla být stanovena právem členského státu, v němž je rejstřík veden. Pokud tedy například podle práva členského státu, v němž je rejstřík veden, vyžaduje nabytí práva k nemovitému majetku zápis do rejstříku, aby byl zajištěn účinek erga omnes nebo aby byly ochráněny právní úkony, měl by se okamžik takového nabytí řídit právem tohoto členského státu.
(Odpovídá bodu odůvodnění 19 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 8 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 d (nový)
(13d)  Stejně jako nařízení (EU) č. 650/2012 by i toto nařízení mělo respektovat různé systémy řešení otázek týkajících se majetkových poměrů používané v členských státech. Pro účely tohoto nařízení by proto měl být pojem „soud“ vykládán široce tak, aby zahrnoval nejen soudy v pravém slova smyslu vykonávající soudní funkce, ale také notáře a rejstříkové úřady v některých členských státech, kteří nebo které v určitých věcech majetkových poměrů vykonávají soudní funkce stejně jako soudy, a notáře a právní odborníky, kteří v některých členských státech vykonávají v konkrétních věcech majetkových poměrů soudní funkce na základě zmocnění soudu. Na všechny soudy ve smyslu tohoto nařízení by se měla vztahovat pravidla příslušnosti, která jsou v něm stanovena. Naproti tomu by pojem „soud“ neměl zahrnovat nesoudní orgány členských států, které mají podle vnitrostátních právních předpisů pravomoc jednat ve věcech majetkových poměrů, jako jsou například notáři ve většině členských států, v nichž v souladu s běžnou praxí nevykonávají soudní funkce.
(Odpovídá bodu odůvodnění 20 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 10 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 15
(15)   Toto nařízení také musí umožnit rozšíření příslušnosti soudů určitého členského státu, který se zabývá žádostí o zrušení registrovaného partnerství nebo jeho prohlášení za neplatné, na otázky majetkových aspektů registrovaného partnerství související s touto žádostí, pokud s tím oba partneři souhlasí.
(15)   Toto nařízení také musí umožnit rozšíření příslušnosti soudů určitého členského státu, který se zabývá žádostí o zrušení registrovaného partnerství nebo jeho prohlášení za neplatné, na otázky majetkových aspektů registrovaného partnerství související s touto žádostí, pokud oba partneři příslušnost dotčených soudů výslovně či jiným způsobem přijali.
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 15 a (nový)
(15a)  V případech, kdy nejde o otázky majetkových poměrů související se zrušením registrovaného partnerství nebo jeho prohlášením za neplatné či s úmrtím jednoho z partnerů, se mohou partneři rozhodnout k předložení otázek týkajících se majetkových poměrů soudům členského státu, jehož právo si zvolili jako rozhodné právo v této oblasti. To vyžaduje dohodu mezi partnery, jež může být uzavřena nejpozději do okamžiku zahájení soudního řízení a poté podle práva místa soudu.
(Odpovídá PN 12 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 16
(16)   V ostatních případech umožňuje toto nařízení zachovat místní příslušnost soudů určitého členského státu pro řízení týkající se majetkových aspektů registrovaného partnerství dle seznamu hierarchicky seřazených hraničních určovatelů, čímž se zajistí existence silné vazby mezi partnery a členským státem, jehož soudy jsou příslušné. Soudy členského státu – s výjimkou členského státu, kde bylo partnerství registrováno – však mohou odmítnout svou příslušnost v případě, že právo tohoto členského státu neupravuje instituci registrovaného partnerství. Pro případy, kdy žádný soud není příslušný zabývat se situací dle ostatních ustanovení tohoto nařízení, se stanoví pravidlo podpůrné příslušnosti, aby se předešlo odepření spravedlnosti.
(16)   Toto nařízení musí umožnit zachování místní příslušnosti soudů určitého členského státu v řízeních týkajících se majetkových aspektů registrovaného partnerství, s výjimkou rozluky partnerů či úmrtí jednoho z nich, dle souboru hierarchicky seřazených hraničních určovatelů, čímž se zajistí existence silné vazby mezi partnery a členským státem, jehož soudy jsou příslušné. Soudy členského státu – s výjimkou členského státu, kde bylo partnerství registrováno – by však měly mít možnost odmítnout svou příslušnost v případě, že právo tohoto členského státu neupravuje instituci registrovaného partnerství.
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 16 a (nový)
(16a)  Zejména v zájmu napravení případů odepření spravedlnosti by toto nařízení mělo rovněž stanovit forum necessitatis, jež by soudu některého členského státu ve výjimečných případech umožnilo rozhodnout o věci majetkových poměrů, která má úzkou vazbu ke třetímu státu. Takový výjimečný případ může nastat, jestliže se ukáže, že řízení v příslušném třetím státě není možné, například z důvodu občanské války, nebo pokud nelze od oprávněné osoby rozumně očekávat, že v tomto státě podá návrh nebo povede řízení. Příslušnost založená na foru necessitatis by však měla být vykonávána pouze za předpokladu, že věc vykazuje dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu bylo zahájeno řízení.
(Odpovídá bodu odůvodnění 31 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 14 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18
(18)   Pro usnadnění každodenní správy majetku partnerů se na celý jejich majetek vztahuje právo státu, kde bylo partnerství zaregistrováno, i kdyby to nebylo právo členského státu EU.
(18)   Pro usnadnění každodenní správy majetku partnerů toto nařízení umožňuje, aby si partneři pro svůj majetek, bez ohledu na jeho povahu nebo místo, kde se nachází, zvolili rozhodné právo v rámci právních systémů, k nimž mají úzkou vazbu z důvodu svého bydliště nebo státní příslušnosti. Neexistuje žádný důvod, aby tato možnost byla registrovaným partnerstvím odepřena. Pokud si partneři zvolí právo, které registrované partnerství neuznává, měla by být tato volba práva považována za neplatnou. V takovém případě by se uplatňovala objektivní příslušnost práva. Ačkoli jsou dotčené osoby o svých právech zpravidla dobře informovány, měl by být požadavek týkající se zvláštní soudní ochrany vyvážen požadavkem na soudní konzultaci v otázkách dopadů volby práva. Tento požadavek bude splněn zejména v případě, že je tato konzultace zajištěna dodatečnými formálními pravidly týkajícími se volby práva, zejména ohledně notářského ověření.
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18 a (nový)
(18a)  V zájmu zajištění právní jistoty a srozumitelnosti by toto nařízení mělo obsahovat i pravidlo týkající se vícečetné registrace registrovaného partnerství, které by se týkalo poslední registrace. Členské státy by měly zajistit, aby nedocházelo k vícečetným registracím registrovaného partnerství.
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18 b (nový)
(18b)  Nedojde-li k volbě rozhodného práva, musí toto nařízení v zájmu zajištění souladu mezi předvídatelností a požadavkem právní jistoty a současně s ohledem na životní situaci partnerů zavést harmonizované kolizní normy na základě různých hraničních určovatelů, jež umožní určit rozhodné právo pro celý majetek partnerů. Prvním kritériem by tak mělo být obvyklé společné bydliště v době uzavření partnerství nebo první obvyklé společné bydliště partnerů po uzavření partnerství a druhým právo státu, jehož státní příslušnost měli oba partneři v době uzavření partnerství. Pokud není žádné z těchto kritérií splněno, nebo v případech, kdy partneři mají různou státní příslušnost a nemají první obvyklé společné bydliště v době uzavření registrovaného partnerství, by měl být použit třetí určovatel – právo státu, k němuž mají oba partneři nejužší vazby s přihlédnutím ke všem okolnostem. Tyto vazby musí být posuzovány vůči okamžiku uzavření partnerství. Právo vymezené těmito kritérii by se však nemělo použít, neuznává-li instituci registrovaného partnerství. Výchozím pravidlem je, že by se na majetek partnerů mělo vztahovat právo státu, kde bylo partnerství zaregistrováno.
(Odpovídá PN 15 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18 c (nový)
(18c)  Pokud se rozhodné právo určuje podle státní příslušnosti, je třeba zohlednit i skutečnost, že některé státy, jejichž právní systém je založen na zvykovém právu, používají jako hraniční určovatel pojem domicil, a nikoli státní příslušnost.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18 d (nový)
(18d)  Aby byla zajištěna právní jistota soudních rozhodnutí a zamezilo se změnám rozhodného práva pro majetkové důsledky registrovaných partnerství, aniž by to bylo oznámeno partnerům, nesmí být jakákoli změna tohoto druhu provedena jinak, než na výslovnou žádost stran. Tato změna, kterou se partneři rozhodli provést, nesmí mít zpětnou účinnost, pokud to partneři výslovně nestanoví. Toto se každopádně nedotýká práv třetích osob a platnosti dříve přijatých aktů.
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19 a (nový)
(19a)  Všechny potřebné informace by měly být jednoduše přístupné pomocí vhodných prostředků, zejména prostřednictvím vícejazyčné internetové stránky Komise.
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19 b (nový)
(19b)  Měla by být podporována výměna osvědčených postupů mezi právníky.
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19 c (nový)
(19c)  Komise by vytvořením interaktivního internetového portálu ve všech úředních jazycích orgánů Unie, včetně systému pro výměnu odborných znalostí a postupů, měla zavést informační a vzdělávací nástroj pro příslušné soudní úředníky a právníky.
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 23
(23)   Jedním z cílů tohoto nařízení je zajistit vzájemné uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech, a proto je v něm třeba stanovit pravidla pro uznávání a výkon rozhodnutí vycházející z nařízení (ES) č. 44/2001, která by byla případně pozměněna vzhledem ke specifickým nárokům oblasti, na kterou se toto nařízení vztahuje. Uznávání a výkon rozhodnutí nebo části rozhodnutí týkajícího se majetkových aspektů registrovaného partnerství proto nesmí být zamítnuto, pokud je důvodem skutečnost, že právo členského státu registrované partnerství nezná nebo mu nepřipisuje stejné majetkové důsledky.
(23)   Jedním z cílů tohoto nařízení je zajistit vzájemné uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech ve věcech majetkových poměrů v registrovaném partnerství, a proto je v něm třeba stanovit pravidla pro uznávání, vykonatelnost a výkon rozhodnutí vycházející z jiných nástrojů Unie v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech, která by byla případně pozměněna vzhledem ke specifickým nárokům oblasti, na kterou se toto nařízení vztahuje. Uznávání a výkon rozhodnutí nebo části rozhodnutí týkajícího se majetkových aspektů registrovaného partnerství proto nesmí být zamítnuto, pokud je důvodem skutečnost, že právo členského státu registrované partnerství nezná nebo mu nepřipisuje stejné majetkové důsledky.
(Odpovídá PN 19 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 24
(24)   Aby byly zohledněny různé způsoby, jak členské státy řeší otázky majetkových aspektů registrovaného partnerství, musí toto nařízení zajistit uznávání a vykonatelnost úředních listin. Pokud však jde o jejich uznávání, nemohou být úřední listiny považovány za rovnocenné se soudními rozhodnutími. Uznávání úředních listin znamená, že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, že mají stejné účinky jako v domovském členském státě a že platí presumpce platnosti, která může být v případě sporu zrušena.
(24)   Aby byly zohledněny různé systémy, kterými členské státy řeší otázky majetkových aspektů registrovaného partnerství, musí toto nařízení zajistit přijímání a vykonatelnost úředních listin ve věci majetkových poměrů v registrovaných partnerstvích ve všech členských státech.
(Odpovídá bodu odůvodnění 60 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 20 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 24 a (nový)
(24a)  Pokud jde o uznávání, vykonatelnost a výkon soudních rozhodnutí, jakož i přijímání a vykonatelnost úředních listin a vykonatelnost soudních smírů, mělo by toto nařízení stanovit pravidla vycházející především z nařízení (EU) č. 650/2012.
(Odpovídá PN 21 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 25
(25)   Rozhodné právo v oblasti majetkových důsledků registrovaného partnerství má sice upravovat právní vztahy mezi partnery a třetími osobami, ovšem podmínky účinků tohoto práva by mohly být vymezeny v právu členského státu, v němž mají partneři nebo třetí osoby obvyklé bydliště, tak aby byla zajištěna ochrana třetích osob. Právo tohoto členského státu by rovněž mohlo stanovit, že by se tento partner mohl dovolávat použití práva svých majetkových poměrů na třetí osobu pouze tehdy, pokud by byly dodrženy podmínky registrace nebo zveřejnění platné v tomto členském státě s výjimkou situace, kdy třetí osoba znala nebo musela znát rozhodné právo v oblasti majetkových aspektů registrovaného partnerství.
(25)   Rozhodné právo v oblasti majetkových důsledků registrovaného partnerství má podle tohoto nařízení upravovat právní vztahy mezi partnery a třetími osobami. V zájmu zajištění ochrany třetích osob by však v právním vztahu mezi jedním z partnerů a třetí osobou žádný z partnerů neměl mít možnost odvolávat se na toto právo nebo na imperativní ustanovení, pokud partner v právním vztahu s třetí osobou i tato třetí osoba mají obvyklé bydliště v témže státě, který je odlišný od státu, jehož právo je rozhodné pro majetkové důsledky registrovaného partnerství. Pokud třetí osoba nepotřebuje ochranu, tj. znala nebo měla znát rozhodné právo, nebo pokud byly splněny požadavky registrace partnerství nebo zveřejnění platné v tomto státě, mělo by být možné uplatňovat výjimky.
(Odpovídá PN 22 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 26 a (nový)
(26a)  Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci v souvislosti se stanovením a následnými změnami potvrzení a formulářů týkajících se prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, soudních smírů a úředních listin. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí1.
______________
1 Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
(Odpovídá bodu odůvodnění 78 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 23 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 26 b (nový)
(26b)  Pro přijímání prováděcích aktů, jimiž budou stanovena a následně pozměňována potvrzení a formuláře na základě tohoto nařízení, by měl být použit poradní postup uvedený v článku 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
(Odpovídá bodu odůvodnění 79 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 24 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 28
(28)   Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména jejími články 7, 9, 17, 21 a 47, které se týkají práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, vlastnického práva, zákazu jakékoli diskriminace a práva na účinnou právní ochranu. Soudy členských států musejí při používání tohoto nařízení dodržovat tato práva a zásady.
(28)   Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména jejími články 7, 9, 17, 20, 21 a 47, které se týkají práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, vlastnického práva, rovnosti před zákonem, zákazu jakékoli diskriminace a práva na účinnou právní ochranu. Soudy členských států musejí při používání tohoto nařízení dodržovat tato práva a zásady.
(Zčásti odpovídá bodu odůvodnění 81 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 25 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. a
a)  osobní důsledky registrovaného partnerství;
vypouští se
Pozměňovací návrh 31
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. b
b)   způsobilost partnerů;
b)   obecná způsobilost partnerů;
(Odpovídá PN 26 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 32
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. b a (nové)
ba)  existence, platnost nebo uznání partnerství;
(Odpovídá PN 27 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. d
d)  dary partnerů;
vypouští se
Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. e
e)   dědická práva pozůstalého partnera;
e)   otázky dědění vzhledem k pozůstalému partnerovi;
(Odpovídá PN 29 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 35
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. f
f)   společné podnikání partnerů;
f)   otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob;
(Odpovídá článku 1 písm. h) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 30 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 36
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. g
g)   povaha věcných práv vztahujících se k majetku a zveřejňování těchto práv.
g)   povaha věcných práv;
(Odpovídá článku 1 písm. k) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 31 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 37
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. g a (nové)
ga)  jakýkoli zápis práv k nemovitému či movitému majetku do rejstříku, včetně právních požadavků pro takový zápis, a účinky zápisu nebo neprovedení zápisu těchto práv do rejstříku; a
(Odpovídá článku 1 písm. l) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 32 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 38
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. g b (nové)
gb)  otázky ohledně nároku, v případě zrušení registrovaného partnerství, na převod nebo úpravu práv na starobní nebo invalidní důchod mezi partnery či bývalými partnery nabytého během registrovaného partnerství.
(Odpovídá PN 33 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 39
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. b
b)   „registrovaným partnerstvím“: režim společného života dvou osob upravený právními předpisy, který byl zaregistrován veřejnými orgány;
b)   „registrovaným partnerstvím“: režim společného života dvou osob uzavřený v takové formě, která je v členském státě, v němž bylo partnerství zaregistrováno, upravena právními předpisy;
Pozměňovací návrh 40
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. b a (nové)
ba)  „dohodou o partnerství“: jakákoli dohoda, kterou partneři nebo budoucí partneři upravují majetkové aspekty svého partnerství;
(Odpovídá PN 35 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 41
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. c – návětí
c)   „úřední listinou“: dokument, který byl úředně vyhotoven nebo zaregistrován jako úřední listina v domovském členském státě a jehož pravost:
c)   „úřední listinou“: dokument ve věci majetkových poměrů v registrovaném partnerství, který byl formálně vyhotoven nebo zaregistrován jako úřední listina v některém členském státě a jehož pravost:
(Odpovídá článku 3 odst. 1 písm. i) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 36 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 42
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. d
d)   „rozhodnutím“: jakékoli rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v registrovaném partnerství zaregistrované soudem členského státu nesoucí jakýkoli název jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem;
d)   „rozhodnutím“: jakékoli rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v registrovaném partnerství zaregistrované soudem členského státu nesoucí jakýkoli název, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem;
(Odpovídá článku 3 odst. 1 písm. g) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 37 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 43
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. e
e)   „domovským členským státem“: členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, uzavřena smlouva o partnerství, vystavena úřední listina nebo dokument o vypořádání společného majetku nebo jakákoli jiná listina vystavená soudním orgánem nebo jiným subjektem v jeho přenesené pravomoci;
e)   „domovským členským státem“: členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, vystavena úřední listina nebo schválen či uzavřen soudní smír;
(Odpovídá článku 3 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 38 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 44
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. f
f)   „dožádaným členským státem“: členský stát, ve kterém se žádá o uznání a/nebo výkon rozhodnutí, smlouvy o partnerství, úřední listiny nebo dokumentu o vypořádání společného majetku nebo jakékoli jiné listiny vystavené soudním orgánem nebo jiným subjektem v jeho přenesené pravomoci;
f)   „členským státem výkonu“ členský stát, v němž má být vydáno prohlášení vykonatelnosti nebo proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny;
(Odpovídá článku 3 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 39 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 45
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. g
g)  „soudem“: kterýkoli příslušný soudní orgán členského státu vykonávající funkci soudu ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství nebo kterýkoli jiný orgán nebo osoba vykonávající příslušné funkce soudu v přenesené pravomoci či na základě určení soudním orgánem členského státu, jak to stanoví toto nařízení;
vypouští se
(Odpovídá PN 40 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 46
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 a (nový)
1a.  Pro účely tohoto nařízení se „soudem“ rozumějí veškeré soudní orgány a všechny ostatní orgány a právní odborníci s pravomocí ve věcech majetkových poměrů v registrovaném partnerství, kteří vykonávají soudní funkce nebo jednají v souladu se zmocněním soudním orgánem nebo pod dohledem soudního orgánu, jestliže tyto ostatní orgány a právní odborníci nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnut a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práva členského státu, v němž působí:
a)  mohou být napadena před soudním orgánem nebo přezkoumána soudním orgánem a
b)  mají obdobnou platnost a účinnost jako rozhodnutí soudního orgánu v téže záležitosti.
Členské státy informují Komisi o ostatních orgánech a právních odbornících uvedených v prvním pododstavci v souladu s článkem 33a odst. 1.
Pozměňovací návrh 47
Návrh nařízení
Článek -3
Článek -3
Příslušnost ve věcech majetkových poměrů v rámci členských států
Toto nařízení se nedotýká příslušnosti vnitrostátních orgánů členských států ve věcech majetkových poměrů registrovaného partnerství.
(Odpovídá PN 42 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 48
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 1
1.   Soudy členského státu, kde je podána žádost týkající se dědictví jednoho z partnerů podle nařízení (EU) č. … [Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení], jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových důsledků registrovaného partnerství ve vztahu k této žádosti.
1.   Soudy členského státu, které se zabývají dědickými záležitostmi registrovaného partnerství podle nařízení (EU) č. 650/2012, jsou příslušné rovněž ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství souvisejících s touto dědickou věcí.
(Odpovídá PN 43 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 49
Návrh nařízení
Článek 4
Příslušnost v případě rozluky partnerů
Příslušnost v případě zrušení registrovaného partnerství či jeho prohlášení za neplatné
Pokud s tím oba partneři souhlasí, jsou soudy členského státu, kde je podána žádost o zrušení registrovaného partnerství či jeho prohlášení za neplatné, příslušné rovněž ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství souvisejících s touto žádostí.
Soudy členského státu, kde je podána žádost o zrušení registrovaného partnerství či jeho prohlášení za neplatné, jsou příslušné rovněž ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství souvisejících s touto žádostí, jestliže partneři příslušnost dotčených soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali.
Tato dohoda může být uzavřena kdykoli, i v průběhu řízení. Pokud je uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma stranami.
Pokud se partneři nedohodnou, řídí se příslušnost článkem 5.
Pokud nebyla příslušnost soudů uvedených v odstavci 1 přijata, řídí se příslušnost článkem 5.
(Odpovídá PN 44 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 50
Návrh nařízení
Článek 4 a (nový)
Článek 4a
Dohoda o volbě soudu
1.  Partneři se mohou dohodnout, že soudy členského státu, jehož právo si podle článku 15b zvolili jako právo rozhodné pro majetkové důsledky jejich partnerství, jsou příslušné k rozhodování v záležitostech týkajících se majetkových důsledků. Tato příslušnost je výlučná.
Aniž je dotčen třetí pododstavec, dohodu o volbě soudu je možné uzavřít a změnit kdykoliv, nejpozději však do okamžiku zahájení řízení u soudu.
Pokud tak stanoví právo země soudu, mohou si partneři soud, který je příslušný, zvolit rovněž po zahájení řízení. V tomto případě soud tuto volbu uvede do zápisu v souladu s právem místa soudu.
Pokud je dohoda uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma partnery. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.
2.  Pokud soud nebyl zvolen, mohou se partneři rovněž dohodnout, že soudy členského státu, jehož právo si podle článku 15 zvolili jako právo rozhodné pro majetkové důsledky jejich partnerství, jsou příslušné.
Pozměňovací návrh 51
Návrh nařízení
Článek 4 b (nový)
Článek 4b
Příslušnost založená na účasti odpůrce na řízení
1.  Není-li soud některého členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, je příslušným soud členského státu, jehož právo bylo zvoleno podle článku -15b nebo jehož právo je příslušné podle článku 15, k němuž se odpůrce dostaví. Toto pravidlo se nepoužije, pokud se odpůrce dostavil k soudu proto, aby zpochybnil příslušnost soudu, nebo je-li podle článků 3, 4 nebo 5a příslušný jiný soud.
2.  Soud před uznáním vlastní příslušnosti podle odstavce 1 zajistí, aby byl odpůrce informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které jeho dostavení nebo nedostavení se k soudu vyvolá.
(Odpovídá PN 46 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 52
Návrh nařízení
Článek 5
1.   Mimo případy uvedené v článcích 34 jsou pro řízení ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství příslušné soudy členského státu:
1.   Není-li žádný soud příslušný na základě článků 3, 4 a 4a, jsou pro řízení ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství příslušné soudy členského státu:
a)   v němž mají partneři obvyklé společné bydliště, nebo případně
a)   na jehož území mají partneři obvyklé bydliště v době zahájení řízení u soudu, nebo případně
b)   v němž měli partneři poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo případně
b)   na jehož území měli partneři poslední obvyklé bydliště, pokud zde v době zahájení řízení u soudu jeden z nich ještě bydlí, nebo případně
c)   v němž má obvyklé bydliště odpůrce, nebo případně
c)   na jehož území odpůrce v době zahájení řízení u soudu obvyklé bydliště, nebo případně
ca)  jehož státními příslušníky jsou oba partneři v době zahájení řízení u soudu nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí „domicilu“ obou partnerů, nebo případně
d)   v němž bylo partnerství zaregistrováno.
d)   v němž bylo partnerství zaregistrováno.
2.   Soudy uvedené v odst. 1 písm. a), b)c) mohou příslušnost odmítnout v případě, že právo tohoto členského státu instituci registrovaného partnerství nezná.
2.   Soudy uvedené v odst. 1 písm. a), b), c) a ca) mohou příslušnost odmítnout v případě, že právo tohoto členského státu instituci registrovaného partnerství nezná.
(Pokud jde o čl. 5 písm. ca) (nové), viz pozměňovací návrh k čl. 6 odst. 1 písm. b). Odpovídá PN 47 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 53
Návrh nařízení
Článek 6
Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 3, 4 nebo 5 nebo prohlásí-li se soud za nepříslušný, jsou příslušné soudy některého členského státu, pokud:
Není-li žádný soud členského státu příslušný na základě článků 3, 4, 4a nebo 5 nebo prohlásí-li se soud za nepříslušný, jsou příslušné soudy některého členského státu, na jehož území se nachází nemovitý majetek nebo registrovaný majetek jednoho či obou partnerů; v tom případě má soud, u něhož se řízení koná, rozhodnout pouze o tomto nemovitém majetku nebo registrovaném majetku.
a)  se majetek jednoho či obou partnerů nachází na území tohoto členského státu;tom případě má soud, u něhož se řízení koná, rozhodnout pouze o tomto majetku, nebo
b)  jsou oba partneři jeho státními příslušníky nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi „domicilu“ obou partnerů.
V takovýchto případech jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí pouze o tom nemovitém majetku nebo registrovaném majetku, který se nachází v tomto členském státě.
(Odpovídá PN 48 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 54
Návrh nařízení
Článek 7
Není-li stanovena žádná soudní příslušnost na základě článků 3, 4, 5 či 6 nebo prohlásí-li se soud za nepříslušný, mohou ve výjimečných případech a pod podmínkou, že věc vykazuje dostatečnou vazbu na určitý členský stát, rozhodovat ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství soudy tohoto členského státu, jestliže ve třetím státě, k němuž má daná věc úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést.
Není-li žádný soud členského státu příslušný na základě článků 3, 4, 4a, 5 či 6, mohou soudy členského státu ve výjimečných případech ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství rozhodnout, jestliže ve třetím státě, k němuž má daná věc úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v takovém třetím státě nelze rozumně zahájit nebo vést.
Věc musí vykazovat dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu bylo řízení zahájeno.
(Odpovídá článku 11 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 49 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 55
Návrh nařízení
Článek 8
Soud, u něhož probíhá řízení na základě článků 3, 4, 5, 6 nebo 7, je rovněž příslušný přezkoumat protinávrh, pokud spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.
Soud, u něhož probíhá řízení na základě článků 3, 4, 4a, 5, 6 nebo 7, je rovněž příslušný přezkoumat protinávrh, pokud spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.
Pokud bylo zahájeno řízení u soudu na základě článku 6, je jeho příslušnost k přezkoumání protinávrhu omezena na nemovitý majetek nebo registrovaný majetek, jenž je předmětem původního řízení.
(Odpovídá PN 50 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 56
Návrh nařízení
Článek 9
Za zahájení soudního řízení se považuje:
Pro účely této kapitoly se za zahájení soudního řízení považuje:
a)   okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo
a)   okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému,
b)   okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu.
b)   pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu, nebo
ba)  je-li řízení zahájeno z vlastního podnětu soudu, okamžik, kdy bylo soudem přijato rozhodnutí o zahájení řízení, nebo, není-li takové rozhodnutí vyžadováno, okamžik, kdy soud provedl záznam o podání v dané věci.
(Odpovídá článku 14 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 51 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 57
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 1
1.   Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první.
1.   Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení mezi partnery pro tentýž nárok, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první.
(Odpovídá PN 52 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 59
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2
2.   Jedná-li se o řízení u soudu prvního stupně, může se soud, k němuž byla podána žaloba později, prohlásit na návrh jedné ze stran nepříslušným, je-li soud, který zahájil řízení jako první, příslušný pro daná řízení a právo tohoto soudu umožňuje spojení věcí.
2.   Jedná-li se o řízení u soudu prvního stupně, může se soud, k němuž byla podána žaloba později, prohlásit na návrh jednoho z partnerů nepříslušným, je-li soud, který zahájil řízení jako první, příslušný pro daná řízení a právo tohoto soudu umožňuje spojení věcí.
(Odpovídá článku 18 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 54 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 60
Návrh nařízení
Článek 14
Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy jsou pro rozhodnutí ve věci samé příslušné na základě tohoto nařízení soudy jiného členského státu.
Předběžná opatření, včetně zajišťovacích opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný na základě tohoto nařízení soud jiného členského státu.
(Odpovídá článku 19 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 56 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 61
Návrh nařízení
Článek -15 (nový)
Článek -15
Jednotnost a oblast působnosti rozhodného práva
1.  Právo rozhodné pro majetkové důsledky registrovaného partnerství se vztahuje na veškerý majetek, který podléhá těmto důsledkům, bez ohledu na místo, kde se nachází.
2.  Aniž je dotčen čl. 1 odst. 3 písm. g) a ga), právo rozhodné pro majetkové důsledky registrovaného partnerství mimo jiné určí:
a)  rozdělení majetku partnerů do různých kategorií před uzavřením registrovaného partnerství a po jeho ukončení;
b)  převod majetku z jedné kategorie do jiné;
c)  případnou odpovědnost za dluhy partnera;
d)  dispoziční práva partnerů během partnerství;
e)  ukončení a vypořádání majetkových důsledků registrovaného partnerství a rozdělení majetku při zrušení registrovaného partnerství;
f)  dopad majetkových důsledků registrovaného partnerství na právní vztah mezi jedním z partnerů a třetí stranou podle článku 31.
(Odpovídá PN 57 a 58 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 62
Návrh nařízení
Článek -15 a (nový)
Článek -15a
Univerzální použitelnost
Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států, či nikoliv.
(Viz pozměňovací návrh k článku 16; znění bylo pozměněno. Odpovídá článku 20 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 59 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 63
Návrh nařízení
Článek -15 b (nový)
Článek -15b
Volba práva
1.  Partneři či budoucí partneři se mohou dohodnout na právu rozhodném pro majetkové poměry svého registrovaného partnerství nebo toto práva změnit za předpokladu, že uvedené právo uznává instituci registrovaného partnerství a spojuje s ní majetkové důsledky a že se jedná o některé z následujících práv:
a)  právo státu, v němž mají partneři nebo budoucí partneři nebo jeden z nich obvyklé bydliště v době uzavření dohody, nebo
b)  právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku, kdy je dohoda uzavřena, jeden z partnerů či budoucích partnerů, nebo
c)  právo státu, v němž bylo partnerství zaregistrováno.
2.  Pokud zvolené právo instituci registrovaného partnerství nezná nebo s ní nespojuje majetkové důsledky, je rozhodného právo určeno podle článku 15.
3.  Volba práva podle odstavce 1 je účinná pouze tehdy, pokud partneři či budoucí partneři mohou prokázat, že před provedením volby práva požádali o konzultaci týkající se právních dopadů této volby práva.
Tento požadavek je považován za splněný, pokud tuto konzultaci zajišťují dodatečné vnitrostátní formální požadavky platné pro volbu práva.
4.  Pokud se partneři nedohodnou jinak, má změna rozhodného práva ve věcech majetkových poměrů registrovaného partnerství, k níž došlo v průběhu partnerství, účinek pouze do budoucna.
5.  Pokud se partneři rozhodnou provést změnu rozhodného práva zpětně, není touto zpětnou účinností dotčena ani platnost dřívějších ujednání, jež byla učiněna podle rozhodného práva platného do té doby, ani práva třetích osob z něj odvozená.
(Zčásti odpovídá PN 60 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 64
Návrh nařízení
Článek 15
Určení rozhodného práva
Určení rozhodného práva v případě, že je strany nezvolí
Rozhodné právo ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství je právo státu, kde bylo partnerství zaregistrováno.
1.  V případě neexistence dohody o volbě práva podle článku -15b je rozhodným právem ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství:
a)  právo státu, v němž mají partneři v okamžiku uzavření partnerství své první obvyklé společné bydliště nebo v němž po uzavření partnerství získají své první obvyklé společné bydliště, nebo případně
b)  právo státu, jehož státní příslušnost měli oba partneři v okamžiku uzavření partnerství, nebo případně
c)  právo státu, k němuž mají partneři v okamžiku uzavření partnerství s patřičným přihlédnutím ke všem okolnostem nejužší vazby, nebo případně
d)  právo státu, kde bylo partnerství zaregistrováno.
2.  Ustanovení odst. 1 písm. a), b) a c) se nepoužijí, pokud dotčené právo instituci registrovaného partnerství nezná.
3.  Ustanovení odst. 1 písm. b) se nepoužijí, pokud mají partneři různou státní příslušnost.
(Zčásti odpovídá PN 61a násl. zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 65
Návrh nařízení
Článek 15 a (nový)
Článek 15a
Vícečetná registrace
Bylo-li partnerství týchž osob zaregistrováno v různých státech, je pro stanovení rozhodného práva podle čl. 15 odst. 1 písm. d) rozhodující poslední uzavřené partnerství, a to od okamžiku jeho uzavření.
Pozměňovací návrh 66
Návrh nařízení
Článek 16
Článek 16
vypouští se
Všeobecná povaha kolizních norem
Právo určené podle ustanovení této kapitoly se použije i v případě, že není právem členského státu.
(Odpovídá PN 68 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 67
Návrh nařízení
Článek 16 a (nový)
Článek 16a
Formální náležitosti volby práva
1.  Dohoda o volbě práva uvedená v článku ‑15b musí mít písemnou formu, musí být opatřena datem a musí být podepsána oběma partnery. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.
2.  Tato dohoda musí být v souladu s formálními požadavky práva rozhodného pro majetkové poměry registrovaného partnerství nebo práva státu, v němž byla dohoda uzavřena.
3.  Pokud však právo státu, v němž oba partneři měli v okamžiku uzavření dohody o volbě rozhodného práva své obvyklé bydliště, stanoví pro dohody tohoto druhu nebo případně pro dohody o partnerství dodatečné formální požadavky, tyto požadavky se uplatní.
4.  Pokud v okamžiku volby mají partneři své obvyklé bydliště v různých státech a pokud práva těchto států stanoví různé formální požadavky, je dohoda formálně platná, splňuje-li požadavky stanovené právem jednoho z těchto států.
(Podobnost s čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012. Viz též PN 65 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 68
Návrh nařízení
Článek 16 b (nový)
Článek 16b
Formální náležitosti dohody o partnerství
Pokud jde o formu dohody o partnerství, použije se obdobně článek 16a. Dodatečné formální požadavky ve smyslu čl. 16a odst. 3 se pro účely tohoto článku týkají pouze týkají dohody o partnerství.
(Odpovídá PN 66 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 69
Návrh nařízení
Článek 16 c (nový)
Článek 16c
Přizpůsobení věcných práv
Dovolává-li se osoba věcného práva, které jí náleží na základě práva rozhodného pro majetkové poměry registrovaného partnerství, a dané věcné právo neexistuje v právním řádu členského státu, v němž se tohoto práva dovolává, bude toto věcné právo v případě potřeby a v možném rozsahu přizpůsobeno nejbližšímu rovnocennému věcnému právu v rámci právního řádu daného státu, přičemž bude zohledněn účel a zájem, které toto konkrétní věcné právo sleduje, jakož i účinky, jež jsou s ním spojeny.
(Odpovídá článku 31 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 67 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 70
Návrh nařízení
Článek 17
Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití imperativních ustanovení, jejichž dodržování je pro členský stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání, zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak podle tohoto nařízení použilo na majetkové důsledky registrovaného partnerství.
1.  Imperativní ustanovení jsou ustanovení, jejichž ignorování by bylo ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) daného členského státu. Příslušné úřady by neměly výhradu veřejného pořádku vykládat způsobem, který odporuje Listině základních práv Evropské unie, a zejména jejímu článku 21, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace.
2.  Toto nařízení neomezuje použití imperativních ustanovení práva místa soudu, aniž by tím byla dotčena ustanovení na ochranu transakcí použitelná v souladu s článkem 31.
(Odpovídá PN 69 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 71
Návrh nařízení
Čl. 18 – odst. 1
1.   Uplatnění některého ustanovení práva určeného podle tohoto nařízení je možno odmítnout pouze v případě, že je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná.
1.   Uplatnění některého ustanovení práva kteréhokoli státu určeného podle tohoto nařízení je možno odmítnout pouze v případě, že jeho použití je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná.
(Odpovídá článku 35 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 70 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 72
Návrh nařízení
Článek 19
Použitím práva země určeným na základě tohoto nařízení se rozumí použití norem hmotného práva platných v tomto státě, s výjimkou jejích norem mezinárodního práva soukromého.
Použitím práva země určeným na základě tohoto nařízení se rozumí použití právních norem platných v tomto státě, s výjimkou jejích norem mezinárodního práva soukromého.
(Odpovídá PN 71 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 73
Návrh nařízení
Článek 20
Členské státy se dvěma nebo více právními systémy – územně konfliktní právo
Státy s více právními systémy – územně konfliktní právo
1.  Pokud právo určené na základě tohoto nařízení je právem státu, který je složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující majetkové poměry registrovaného partnerství, určí se příslušná územní jednotka, jejíž právní normy se uplatní, na základě vnitrostátních kolizních právních předpisů daného státu.
Je-li stát složen z více územních jednotek, které mají vlastní právní systém nebo soubory pravidel vztahujících se k otázkám, které upravuje toto nařízení:
1a.  V případě neexistence daných vnitrostátních kolizních právních předpisů:
a)   každý odkaz na právní předpisy tohoto státu se pro účely určení rozhodného práva podle tohoto nařízení považuje za odkaz na platné právní předpisy příslušné územní jednotky;
a)   každý odkaz na právní předpisy státu uvedeného v odstavci 1 se pro účely určení rozhodného práva na základě ustanovení odkazujících na obvyklé bydliště partnerů považuje za odkaz na právo územní jednotky, v níž mají partneři své obvyklé bydliště;
b)   odkazem na obvyklé bydliště v tomto členském státě se rozumí bydliště v územním celku;
b)   každý odkaz na právo státu uvedeného v odstavci 1 je pro účely stanovení práva rozhodného na základě ustanovení odkazujících na státní příslušnost partnerů odkazem na právo územní jednotky, k níž mají partneři nejužší vztah;
c)   každý odkaz na státní příslušnost se vztahuje k územní jednotce určené právem tohoto státu, nebo, neexistují-li příslušná pravidla, k územní jednotce zvolené stranami, nebo, nedojde-li k volbě, k územní jednotce, ke které má jeden z partnerů nebo oba partneři nejužší vazbu.
c)   každý odkaz na právo státu uvedeného v odstavci 1 je pro účely stanovení práva rozhodného na základě jiných ustanovení, podle nichž jsou hraničními určovateli jiné prvky, odkazem na právo územní jednotky, v níž se příslušný prvek nachází.
(Odpovídá článku 36 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 72 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 74
Návrh nařízení
Článek 20 a (nový)
Článek 20a
Státy s více právními systémy – kolize právních norem z hlediska osobního
Ve vztahu ke státu, ve kterém dva nebo více právních systémů nebo souborů pravidel použitelných pro různé kategorie osob upravují majetkové poměry registrovaného partnerství, se odkazem na právo tohoto státu rozumí odkaz na právní systém nebo soubor pravidel, který je určen platnými pravidly tohoto státu. Neexistují-li taková pravidla, použije se právní systém nebo soubor pravidel, k němuž mají partneři nejužší vztah.
(Odpovídá PN 73 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 75
Návrh nařízení
Článek 20 b (nový)
Článek 20b
Nepoužití tohoto nařízení v případě vnitrostátní kolize právních norem
Členský stát, který má více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující majetkové poměry registrovaného partnerství, není povinen uplatňovat toto nařízení při kolizích právních předpisů, jež se týkají výhradně těchto jednotek.
(Odpovídá PN 74 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 76
Návrh nařízení
Čl. 21 – odst. 1
1.   Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.
1.   Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Uznání těchto rozhodnutí však neznamená, že členské státy uznají registrovaná partnerství coby součást svého právního systému.
Pozměňovací návrh 77
Návrh nařízení
Čl. 21 – odst. 2
2.   Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném sporu, v řízení podle článků [38 až 56] nařízení (ES) č. 44/2001 navrhnout, že soudní rozhodnutí má být uznáno.
2.   Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném sporu, v řízení podle článků 27b až 27o navrhnout, že toto soudní rozhodnutí má být uznáno.
(Odpovídá článku 39 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 75 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 78
Návrh nařízení
Článek 22 – písm. a
a)   je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu;
a)   je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá;
(Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 76 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 79
Návrh nařízení
Čl. 22 – písm. b
b)   jestliže odpůrci nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na obhajobu, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost;
b)   jestliže odpůrci nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na obhajobu, ledaže žalovaný rozhodnutí nenapadl, i když k tomu měl možnost;
(Zčásti odpovídá čl. 40 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 80
Návrh nařízení
Čl. 22 – písm. c
c)   je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v dožádaném členském státě;
c)   je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá;
(Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 78 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 81
Návrh nařízení
Čl. 22 – písm. d
d)   je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v dožádaném členském státě.
d)   je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá.
(Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 79 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 82
Návrh nařízení
Článek 25
Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.
Rozhodnutí vydané v členském státě nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.
(Odpovídá článku 41 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 80 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 83
Návrh nařízení
Článek 26
Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek.
Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek v členském státě původu.
(Odpovídá článku 42 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 81 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 84
Návrh nařízení
Článek 27
Rozhodnutí vydaná v členském státě a tam vykonatelná a soudní smíry se vykonávají v jiných členských státech v souladu s články [38 až 56 a článkem 58] nařízení (ES) č. 44/2001.
Rozhodnutí vydaná v některém členském státě a vykonatelná v tomto státě a soudní smíry jsou vykonatelné v jiném členském státě, pokud tam byla na žádost kterékoli dotčené strany prohlášena vykonatelnými v souladu s postupem stanoveným v článcích 27b až 27o.
(Odpovídá článku 43 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 82 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 85
Návrh nařízení
Článek 27 a (nový)
Článek 27a
Určení bydliště
Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu výkonu pro účely řízení podle článků 27b až 27o, použije soud, u nějž bylo řízení zahájeno, právo tohoto státu.
(Odpovídá článku 44 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 83 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 86
Návrh nařízení
Článek 27 b (nový)
Článek 27b
Příslušnost místních soudů
1.  Návrh na prohlášení vykonatelnosti se podává u soudu nebo příslušného orgánu členského státu výkonu, o kterém tento členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 33.
2.  Místní příslušnost se určuje podle bydliště strany, vůči níž je výkon navrhován, nebo podle místa výkonu.
(Odpovídá článku 45 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 84 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 87
Návrh nařízení
Článek 27 c (nový)
Článek 27c
Postup
1.  Postup pro podání návrhu se řídí právem členského státu výkonu.
2.  Navrhovatel není povinen mít v členském státě výkonu ani poštovní adresu, ani pověřeného zástupce.
3.  K návrhu musí být přiloženy tyto dokumenty:
a)  jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti;
b)  potvrzení vydané soudem nebo příslušným orgánem členského státu původu za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 33c odst. 2, aniž je dotčen článek 27d.
(Odpovídá článku 46 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 85 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 88
Návrh nařízení
Článek 27 d (nový)
Článek 27d
Nepředložení potvrzení
1.  Pokud není předloženo potvrzení uvedené v čl. 27c odst. 3 písm. b), může soud nebo příslušný orgán určit lhůtu pro jeho předložení, přijmout rovnocennou písemnost nebo, pokud nepovažuje za potřebné další objasnění, jeho předložení prominout.
2.  Na požádání soudu nebo příslušného orgánu je třeba předložit překlad takových písemností. Překlad musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států.
(Odpovídá článku 47 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 86 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 89
Návrh nařízení
Článek 27 e (nový)
Článek 27e
Prohlášení vykonatelnosti
Rozhodnutí se prohlásí za vykonatelné bez přezkumu podle článku 22, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 27c. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání.
(Odpovídá článku 48 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 87 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 90
Návrh nařízení
Článek 27 f (nový)
Článek 27f
Sdělení rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti
1.  Rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti se bez odkladu sdělí navrhovateli postupem stanoveným právem členského státu výkonu.
2.  Prohlášení vykonatelnosti se doručí straně, vůči níž je výkon navrhován, spolu s rozhodnutím, pokud jí toto rozhodnutí již nebylo doručeno.
(Odpovídá článku 49 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 88 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 91
Návrh nařízení
Článek 27 g (nový)
Článek 27g
Opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti
1.  Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek.
2.  Opravný prostředek se podává u soudu, o kterém dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 33.
3.  Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení.
4.  Jestliže se strana, vůči níž je výkon navrhován, neúčastní řízení o opravném prostředku zahájeného navrhovatelem u odvolacího soudu, použije se článek 11, i když strana, vůči níž je výkon navrhován, nemá bydliště v žádném členském státě.
5.  Opravný prostředek proti prohlášení vykonatelnosti musí být podán ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto prohlášení. Má-li strana, vůči níž je výkon navrhován, bydliště v jiném členském státě, než ve kterém bylo prohlášení vykonatelnosti vydáno, činí lhůta pro podání opravného prostředku 60 dnů  a počíná běžet dnem jeho doručení straně, vůči níž je výkon navrhován, osobně nebo do místa jejího pobytu. Prodloužení této lhůty z důvodu vzdálenosti je vyloučeno.
(Odpovídá článku 50 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 89 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 92
Návrh nařízení
Článek 27 h (nový)
Článek 27h
Postup pro napadení rozhodnutí o opravném prostředku
Rozhodnutí o opravném prostředku může být napadeno pouze postupem, o němž dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 33.
(Odpovídá článku 51 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 90 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 93
Návrh nařízení
Článek 27 i (nový)
Článek 27i
Zamítnutí či zrušení prohlášení vykonatelnosti
Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 27g nebo článku 27h podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti pouze na základě důvodů uvedených v článku 22. Rozhodnutí soud vydá neprodleně.
(Odpovídá článku 52 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 91 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 94
Návrh nařízení
Článek 27 j (nový)
Článek 27j
Přerušení řízení
Soud, u něhož byl podán opravný prostředek podle článku 27g nebo článku 27h, přeruší řízení na návrh strany, vůči níž je výkon navrhován, jestliže je odložena vykonatelnost rozhodnutí v členském státě původu z důvodu podání opravného prostředku.
(Odpovídá článku 52 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 92 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 95
Návrh nařízení
Článek 27 k (nový)
Článek 27k
Předběžná opatření včetně opatření zajišťovacích
1.  Musí-li být rozhodnutí uznáno v souladu s touto kapitolou, není navrhovatel omezen v podávání návrhů na přijetí předběžných nebo zajišťovacích opatření v souladu s právem členského státu výkonu, aniž by bylo nezbytné prohlášení vykonatelnosti podle článku 27e.
2.  Prohlášení vykonatelnosti s sebou ze zákona nese možnost přijmout jakákoli zajišťovací opatření.
3.  Dokud běží lhůta k podání opravného prostředku proti prohlášení vykonatelnosti stanovená v čl. 27g odst. 5 a dokud není o tomto opravném prostředku rozhodnuto, nesmí být učiněna jiná opatření než opatření k zajištění majetku strany, vůči níž je výkon navrhován.
(Odpovídá článku 54 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 93 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 96
Návrh nařízení
Článek 27 l (nový)
Článek 27l
Částečná vykonatelnost
1.  Bylo-li vydáno rozhodnutí o více nárocích a nemůže-li být prohlášení vykonatelnosti vydáno pro všechny z těchto nároků, vydá soud nebo příslušný orgán prohlášení vykonatelnosti pro jeden nebo více z těchto nároků.
2.  Navrhovatel může požádat, aby bylo prohlášení vykonatelnosti omezeno na určité části rozhodnutí.
(Odpovídá článku 55 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 94 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 97
Návrh nařízení
Článek 27 m (nový)
Článek 27m
Právní pomoc
Navrhovatel, jemuž se v členském státě původu dostává výhod úplné nebo částečné právní pomoci nebo který je osvobozen od úhrady nákladů nebo výdajů, požívá v jakémkoli řízení o prohlášení vykonatelnosti nejvýhodnější právní pomoci nebo nejširšího osvobození od úhrady nákladů a výdajů podle práva členského státu výkonu.
(Odpovídá článku 56 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 95 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 98
Návrh nařízení
Článek 27 n (nový)
Článek 27n
Žádná jistota, kauce či záloha
Po straně, která v jednom členském státě navrhuje uznání, vykonatelnost nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nesmí být na základě skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště nebo pobyt v členském státě, v němž se výkon navrhuje, požadována žádná jistota, kauce či vklad, jakkoli označené.
(Odpovídá článku 57 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 96 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 99
Návrh nařízení
Článek 27 o (nový)
Článek 27o
Bezplatnost
V řízení o prohlášení vykonatelnosti nemůže být v členském státě výkonu vybírán žádný poplatek stanovený podle hodnoty předmětu sporu.
(Odpovídá článku 58 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 97 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 100
Návrh nařízení
Článek 28
Uznávání úředních listin
Přijímání úředních listin
1.   Úřední listiny vypracované v jednom členském státě jsou uznávány v jiných členských státech, vyjma popření platnosti těchto listin dle rozhodného práva a s výhradou, že toto uznání není ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu.
1.   Úřední listina vyhotovená v jednom členském státě má v jiném členském státě stejné důkazní účinky jako ve státě původu, popřípadě účinky co nejvíce srovnatelné, pokud to není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dotčeného členského státu.
Osoba, jež má v úmyslu použít úřední listinu v jiném členském státě, může požádat orgán, který listinu vyhotovil v členském státě původu, aby vyplnil formulář stanovený poradním postupem podle čl. 33 odst. 2 a popsal v něm důkazní účinky, které daná úřední listina vyvolává v členském státě původu.
1a.  Jakékoli napadení pravosti úřední listiny se provede u soudu členského státu původu a rozhodne se o něm podle práva tohoto státu. Úřední listina, která byla napadena, nevyvolává do rozhodnutí příslušného soudu žádné důkazní účinky v jiném členském státě.
1b.  Jakékoli napadení právních úkonů nebo právních vztahů zaznamenaných v úřední listině se provede u soudů příslušných podle tohoto nařízení a rozhodne se o něm podle práva rozhodného podle kapitoly III nebo podle práva uvedeného v článku 32. Úřední listina, která byla napadena, nevyvolává do rozhodnutí příslušného soudu žádné důkazní účinky v jiném členském státě, než je členský stát původu, pokud jde o napadenou část.
1c.  Pokud výsledek řízení u soudu členského státu závisí na určení předběžné otázky související s právními úkony nebo právními vztahy zaznamenanými v úřední listině pořízené ve věcech majetkových poměrů, je tento soud příslušný o ní rozhodnout.
2.  Uznávání úředních listin znamená, že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, a že platí presumpce platnosti.
(Odpovídá článku 59 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 98 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 101
Návrh nařízení
Čl. 29 – odst. 1
1.   Veřejné listiny, které byly vypracovány a jsou vykonatelné v některém členském státě, se na návrh prohlásí za vykonatelné v jiném členském státě postupem podle článků [38 až 57] nařízení (ES) č. 44/2001.
1.   Úřední listina, která je vykonatelná v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelnou v jiném členském státě na návrh kterékoli dotčené strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 27b až 27o.
1a.  Pro účely čl. 27c odst. 3 písm. b) vydá orgán, který úřední listinu vyhotovil, na návrh kterékoli zúčastněné strany potvrzení za použití formuláře, který bude stanoven poradním postupem podle čl. 33 odst. 2.
2.   Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článků [43 a 44] nařízení (ES) č. 44/2001, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž byl návrh podán.
2.   Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 27g nebo článku 27h, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu výkonu.
(Odpovídá článku 60 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 99 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 102
Návrh nařízení
Článek 30
Uznávání a vykonatelnost soudních rozhodnutí
Vykonatelnost soudních smírů
Soudní rozhodnutí vykonatelná v domovském členském státě jsou uznána a prohlášena za vykonatelná v jiném členském státě na žádost kterékoli zúčastněné strany za stejných podmínek jako veřejné listiny. Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku [42 nebo 44] nařízení (ES) č. 44/2001, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon soudního rozhodnutí byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu výkonu.
1.  Soudní smíry, které jsou vykonatelné v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelné v jiném členském státě na návrh kterékoli zúčastněné strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 27b až 27o.
1a.  Pro účely čl. 27c odst. 3 písm. b) vydá soud, který smír schválil nebo před nímž byl smír uzavřen, na návrh kterékoli zúčastněné strany potvrzení za použití formuláře, který bude stanoven poradním postupem podle čl. 33c odst. 2.
1b.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 27g nebo článku 27h, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon soudního smíru byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) členského státu výkonu.
(Odpovídá článku 61 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 100 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 103
Návrh nařízení
Čl. 31 – název
Účinky vůči třetím osobám
Ochrana třetích osob
(Odpovídá PN 101 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 104
Návrh nařízení
Čl. 31 – odst. 1
1.   Majetkové důsledky registrovaného partnerství pro právní vztah mezi partnery a třetími osobami upravuje právo státu, kde bylo partnerství zaregistrováno, v souladu s článkem 15.
1.   Majetkové důsledky registrovaného partnerství pro právní vztah mezi partnery a třetími osobami upravuje právo, které je podle tohoto nařízení právem rozhodným pro majetkové poměry registrovaných partnerství.
Pozměňovací návrh 105
Návrh nařízení
Čl. 31 – odst. 2
2.   V právu členského státu však může být stanoveno, že partneři nemohou uplatňovat rozhodné právo na třetí osoby, pokud má jedna ze stran obvyklé bydliště na území tohoto státu a pokud formální podmínky zveřejňování nebo zaregistrování stanovené v tomto právu nebyly splněny, s výjimkou případů, kdy třetí osoba rozhodné právo pro majetkové důsledky registrovaného partnerství znala nebo musela znát.
2.   V právním vztahu mezi jedním z partnerů a třetí osobou se však žádný z partnerů nemůže odvolávat na právo rozhodné pro majetkové poměry registrovaného partnerství, pokud partner v právním vztahu s třetí osobou i tato třetí osoba mají obvyklé bydliště ve stejném státě, který není státem, jehož právo je rozhodné pro majetkové poměry registrovaného partnerství. V těchto případech je pro účinky majetkových poměrů na třetí stranu rozhodné právo členského státu, v němž mají daný partner a třetí osoba obvyklé bydliště.
(Odpovídá PN 102 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 106
Návrh nařízení
Čl. 31 – odst. 3
3.   Stejně tak právo členského státu, na jehož území se nachází nemovitost, může pro právní vztahy mezi partnery a třetími osobami týkající se této nemovitosti stanovit podobná pravidla jako pravidla stanovená v odstavci 2.
3.   Odstavec 2 se nepoužije, jestliže:
a)  třetí osoba znala nebo měla znát právo rozhodné pro majetkové poměry registrovaného partnerství;
b)  byly splněny požadavky na registraci nebo zveřejnění majetkových poměrů registrovaného partnerství podle práva státu obvyklého bydliště třetí osoby a toho partnera, který je v právním vztahu s třetí osobou; nebo
c)  v záležitostech týkajících se nemovitého majetku byly splněny požadavky na registraci nebo zveřejnění majetkových důsledků registrovaného partnerství, pokud jde o nemovitý majetek, podle práva státu, v němž se nemovitost nachází.
(Odpovídá PN 103 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 107
Návrh nařízení
Článek -32 (nový)
Článek -32
Obvyklé bydliště
1.  Pro účely tohoto nařízení se za obvyklé bydliště obchodní společnosti, sdružení nebo právnických osob považuje místo jejich ústřední správy. Za obvyklé bydliště fyzických osob, které jednají při výkonu své podnikatelské činnosti, se považuje jejich hlavní místo podnikání.
2.  Je-li právní vztah uzavřen prostřednictvím pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny nebo pokud podle smlouvy musí být plnění poskytnuto takovou pobočkou, zastoupením nebo provozovnou, považuje se za obvyklé sídlo místo, ve kterém se nachází pobočka, zastoupení nebo jiná provozovna.
3.  Pro účely určování obvyklého bydliště je relevantním časovým okamžikem doba uzavření právního vztahu.
(Odpovídá PN 104 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 108
Návrh nařízení
Čl. 33 – odst. 1 – písm. b a (nové)
ba)  názvy a kontaktní údaje soudů nebo orgánů příslušných pro rozhodování o návrzích na prohlášení vykonatelnosti podle čl. 27b odst. 1 a o opravných prostředcích proti rozhodnutím o těchto návrzích podle čl. 27g odst. 2;
(Odpovídá článku 78 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 105 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 109
Návrh nařízení
Čl. 33 – odst. 1 – písm. b b (nové)
bb)  postupy pro napadení rozhodnutí o opravném prostředku uvedené v článku 27h.
Pozměňovací návrh 110
Návrh nařízení
Čl. 33 – odst. 2
2.  Členské státy vyrozumí Komisi o veškerých pozdějších změnách těchto předpisů.
2.  Členské státy informují Komisi o veškerých pozdějších změnách těchto předpisů.
Pozměňovací návrh 111
Návrh nařízení
Čl. 33 – odst. 3
3.   Komise vhodnými prostředky zveřejní informace sdělené jí podle odstavců 1 a 2, zejména prostřednictvím vícejazyčných internetových stránek Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
3.   Komise jednoduše a vhodnými prostředky zveřejní informace sdělené jí podle odstavců 1 a 2, zejména prostřednictvím vícejazyčných internetových stránek Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
Členské státy zajistí, aby informace na těchto vícejazyčných internetových stránkách byly rovněž přístupné prostřednictvím veškerých oficiálních internetových stránek, které vytvoří, zejména tak, že poskytnou odkaz na internetové stránky Komise.
(Odpovídá článku 78 odst. 3 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 108 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 112
Návrh nařízení
Čl. 33 – odst. 3 a (nový)
3a.  Komise vytvořením interaktivního internetového portálu ve všech úředních jazycích orgánů Unie, včetně systému pro výměnu odborných znalostí a postupů, zavede informační a vzdělávací nástroj pro příslušné soudní úředníky a právníky.
(Odpovídá PN 109 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 113
Návrh nařízení
Článek 33 a (nový)
Článek 33a
Stanovení a následné změny seznamu obsahujícího informace uvedené v čl. 2 odst. 1a
1.  Komise na základě oznámení členských států stanoví seznam ostatních orgánů a právních odborníků podle čl. 2 odst. 1a.
2.  Členské státy oznámí Komisi všechny následné změny informací uvedených na tomto seznamu. Komise seznam odpovídajícím způsobem změní.
3.  Komise zveřejní seznam a všechny následné změny v Úředním věstníku Evropské unie.
4.  Všechny informace oznámené v souladu s odstavci 1 a 2 Komise zpřístupní veřejnosti za použití jakéhokoliv dalšího vhodného prostředku, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
(Odpovídá článku 79 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 110 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 114
Návrh nařízení
Článek 33 b (nový)
Článek 33b
Stanovení a následné změny potvrzení a formulářů uvedených v článcích 27c, 28, 29 a 30
Komise přijme prováděcí akty, jimiž budou stanoveny a/nebo následně pozměňovány potvrzení a formuláře uvedené v článcích 27c, 28, 29, a 30. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s poradním postupem uvedeným v čl. 33c odst. 2.
(Odpovídá článku 80 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 111 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 115
Návrh nařízení
Článek 33 c (nový)
Článek 33c
Postup projednávání ve výborech
1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
(Odpovídá článku 81 nařízení (EU) č. 650/2012 a PN 112 zprávy v rámci postupu 2011/0059(CNS).)
Pozměňovací návrh 116
Návrh nařízení
Čl. 34 – odst. 1 – pododstavec 1 a (nový)
Komise ve svých zprávách zkoumá zejména tyto otázky:
–  využívání možnosti dohody o volbě rozhodného práva a soudu ze strany registrovaných partnerů a dopad využívání této možnosti v praxi,
–  účinnost požadavku na konzultaci v otázce volby práva,
–  využívání možnosti odmítnout svou příslušnost ze strany soudů členských států, které neznají instituci registrovaného partnerství, a dopad výužívání této možnosti v praxi a
–  potenciál dalšího sbližování ustanovení tohoto nařízení s ustanoveními [nařízení o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství], s cílem přispět k větší rovnosti.
Pozměňovací návrh 117
Návrh nařízení
Čl. 35 – odst. 3
3.   Ustanovení kapitoly III se vztahují pouze na partnery, kteří své partnerství zaregistrovali.
3.   Ustanovení kapitoly III se vztahují pouze na registrované partnery, kteří po vstupu tohoto nařízení v platnost
a)  vstoupili do registrovaného partnerství nebo
b)  určili rozhodné právo pro své majetkové poměry.
Dohoda o volbě práva, která byla uzavřena před [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], je rovněž platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III nebo je-li platná podle práva rozhodného v souladu s příslušnými pravidly mezinárodního práva soukromého v době, kdy je uzavřena dohoda o volbě práva.
V případě, že byla dohoda o volbě práva uzavřena před [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] v očekávání možnosti volby práva stanovené v tomto nařízení, avšak tato dohoda nebyla platná podle práva rozhodného v souladu s příslušnými pravidly mezinárodního práva soukromého v době, kdy byla uzavřena dohoda o volbě práva, neboť v rozhodném právu nebyla pro registrované partnerství stanovena možnost volby práva, je tato dohoda platná od [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

Majetkové poměry v manželství *
PDF 686kWORD 80k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o návrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (COM(2011)0126 – C7-0093/2011 – 2011/0059(CNS))
P7_TA(2013)0338A7-0253/2013

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2011)0126),

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7‑0093/2011),

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené italským senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality a uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0253/2013),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10
(10)  Toto nařízení se týká otázek souvisejících s majetkovými poměry v manželství. Nevztahuje se na pojem „manželství“, který je vymezen vnitrostátním právním řádem členských států.
(10)  Toto nařízení se týká otázek souvisejících s majetkovými poměry v manželství. Nevztahuje se na pojem „manželství“, který je vymezen vnitrostátním právním řádem členských států. Toto nařízení je ve vztahu k tomuto pojmu spíše neutrální. Vymezení pojmu manželství ve vnitrostátních právních předpisech členských států není tímto nařízením dotčeno.
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11
(11)  Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla rozšířit na všechny otázky v občanských věcech týkající se majetkových poměrů v manželství, pokud jde o každodenní správu majetku manželů a jejich majetkové vypořádání, způsobené zejména rozlukou partnerů či úmrtím jednoho z nich.
(11)  Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla rozšířit na všechny otázky v občanských věcech týkající se majetkových poměrů v manželství, pokud jde o každodenní správu majetku manželů a jejich majetkové vypořádání, způsobené zejména rozlukou partnerů nebo rozvodem či úmrtím jednoho z nich.
(Odpovídá bodu odůvodnění 9 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11 a (nový)
(11a)  Toto nařízení by se však nemělo vztahovat na jiné oblasti občanského práva než majetkové poměry v manželství. Za účelem jasnosti by proto z oblasti působnosti tohoto nařízení měla být výslovně vyloučena řada otázek, jež by bylo možno považovat za otázky související s majetkovými poměry v manželství.
(Odpovídá bodu odůvodnění 11 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12
(12)  Vyživovací povinnosti mezi manželi upravuje nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, proto jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, stejně jako otázky platnosti a účinků darů, kterými se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
(12)  Vyživovací povinnosti mezi manželi, které jsou upraveny v nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, stejně jako otázky dědění ze zákona, kterými se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení1.
______________
1 Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 107.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13
(13)  Z oblasti působnosti tohoto nařízení by měly být dále vyloučeny otázky povahy věcných práv, které mohou být upraveny ve vnitrostátním právu členských států, jako např. otázky týkající se zveřejňování těchto práv, stejně jako je tomu v nařízení (EU) č. … [Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení]. Soudy členského státu, v němž se nachází majetek jednoho či obou manželů, tak mohou přijímat opatření věcného práva vztahující se zejména na zápis převodu tohoto majetku do veřejného rejstříku, pokud to právní řád tohoto členského státu vyžaduje.
(13)  Toto nařízení by nemělo mít dopad na omezený počet (numerus clausus) věcných práv podle vnitrostátního práva určitých členských států, stejně jako je tomu v případě nařízení (EU) č. 650/2012. Členský stát by neměl mít povinnost uznat věcné právo ve vztahu k majetku, který se nachází na jeho území, pokud jeho právní řád příslušné věcné právo nezná.
(Odpovídá zčásti bodu odůvodnění 15 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 a (nový)
(13a)  Toto nařízení by však mělo umožnit přizpůsobení neznámého věcného práva nejbližšímu rovnocennému věcnému právu podle práva tohoto jiného členského státu, aby měly oprávněné osoby v jiném členském státě možnost vykonávat práva, jež jim vznikla např. v rámci vypořádání majetkových poměrů v manželství nebo jež na ně přešla. V kontextu tohoto přizpůsobení je třeba zohlednit účel a zájmy sledované příslušným věcným právem a účinky s tímto právem spojené. Pro účely určení nejbližšího rovnocenného věcného práva v rámci vlastního právního řádu se lze obrátit na orgány nebo příslušné osoby státu, jehož právo je rozhodné pro majetkové poměry v manželství, se žádostí o další informace o povaze a účincích daného práva. Za tímto účelem by mohly být využívány stávající sítě v oblasti justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech, jakož i veškeré další dostupné prostředky usnadňující porozumění cizímu právu.
(Odpovídá bodu odůvodnění 16 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 b (nový)
(13b)  Požadavky pro zápis práva k nemovitému či movitému majetku do příslušného rejstříku by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Proto právo členského státu, kde je rejstřík veden (pro nemovitý majetek lex rei sitae), určí, za jakých právních podmínek a jakým způsobem je zápis prováděn a jaké orgány, jako například katastry nemovitostí nebo notáři, jsou oprávněny kontrolovat, že všechny podmínky jsou splněny a že předložené či vytvořené dokumenty jsou dostatečné nebo že obsahují nezbytné informace.
(Odpovídá zčásti bodu odůvodnění 18 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 c (nový)
(13c)  Účinky zápisu práva do rejstříku by rovněž měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Skutečnost, zda má zápis například deklaratorní nebo konstitutivní účinek, by tudíž měla být stanovena právem členského státu, v němž je rejstřík veden. Pokud tedy například podle práva členského státu, v němž je rejstřík veden, musí být nabytí práva k nemovitému majetku zapsáno do rejstříku, aby byl zajištěn účinek rejstříků erga omnes nebo byly ochráněny právní úkony, měl by se okamžik takového nabytí řídit právem tohoto členského státu.
(Odpovídá bodu odůvodnění 19 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 d (nový)
(13d)  Pojem „majetkové poměry v manželství“, jenž určuje oblast působnosti tohoto nařízení, by měl zahrnovat všechna pravidla týkající se majetkových vztahů mezi manželi navzájem a jejich vztahů vůči třetím osobám vyplývajících z manželství i po jeho ukončení. Zahrnuje nejen závazná pravidla rozhodného práva, ale také další fakultativní pravidla, na nichž se mohou manželé v závislosti na rozhodném právu dohodnout.
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 e (nový)
(13e)  Stejně jako nařízení (EU) č. 650/2012 by i toto nařízení mělo respektovat rozdílné systémy vypořádání věcí majetkových poměrů, jež se uplatňují v členských státech. Pro účely tohoto nařízení by proto měl být pojem „soud“ vykládán široce tak, aby zahrnoval nejen soudy v pravém slova smyslu vykonávající soudní funkce, ale také notáře a rejstříkové úřady v některých členských státech, kteří nebo které v určitých věcech majetkových poměrů vykonávají soudní funkce stejně jako soudy, a notáře a právní odborníky, kteří v některých členských státech vykonávají v konkrétních věcech majetkových poměrů soudní funkce na základě zmocnění soudu. Na všechny soudy ve smyslu tohoto nařízení by se měla vztahovat pravidla soudní příslušnosti, která jsou v něm stanovena. Naproti tomu by pojem „soud“ neměl zahrnovat nesoudní orgány členských států, které mají podle vnitrostátních právních předpisů pravomoc jednat ve věcech majetkových poměrů, jako jsou například notáři ve většině členských států, v nichž v souladu s běžnou praxí nevykonávají soudní funkce.
(Odpovídá bodu odůvodnění 20 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 14
(14)  Vzhledem k rostoucí mobilitě párů v průběhu jejich manželského života a k nutnosti podpořit řádný výkon spravedlnosti jsou do tohoto nařízení zařazena pravidla o soudní příslušnosti, jež stanoví, že záležitostmi týkajícími se majetkových poměrů v manželství včetně jeho vypořádání v souvislosti s rozvodovým řízením, rozlukou nebo prohlášením manželství za neplatné se zabývají soudy členského státu, které jsou příslušné k řešení tohoto rozvodového řízení, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné dle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1347/2000.
(14)  Vzhledem k rostoucí mobilitě párů v průběhu jejich manželského života a k nutnosti podpořit řádný výkon spravedlnosti jsou do tohoto nařízení zařazena pravidla o soudní příslušnosti, jež stanoví, že záležitostmi týkajícími se majetkových poměrů v manželství včetně jeho vypořádání v souvislosti s rozvodovým řízením, rozlukou nebo prohlášením manželství za neplatné se zabývají soudy členského státu, které jsou příslušné k řešení tohoto rozvodového řízení, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné dle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1347/2000, pokud manželé výslovně či jiným způsobem uznali příslušnost daných soudů.
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 16
(16)  V případech, kdy nejde o otázky majetkových poměrů v manželství související s dědickým řízením, řízením o odluce nebo o prohlášení manželství za neplatné či s úmrtím jednoho z partnerů, mohou se manželé rozhodnout k předložení otázek majetkových poměrů ve svém manželství soudu členského státu, jehož právo si zvolili jako rozhodné právo v této oblasti. Toto rozhodnutí se vyjadřuje vzájemnou dohodou manželů a může být učiněno kdykoli, i v průběhu řízení.
(16)  V případech, kdy nejde o otázky majetkových poměrů v manželství související s dědickým řízením, řízením o odluce nebo o prohlášení manželství za neplatné či s úmrtím jednoho z partnerů, mohou se manželé rozhodnout k předložení otázek majetkových poměrů ve svém manželství soudu členského státu, jehož právo si zvolili jako rozhodné právo v této oblasti. K tomu je třeba vzájemná dohoda manželů, která může být učiněna nejpozději do okamžiku zahájení soudního řízení a poté podle práva státu, u jehož soudu bylo zahájeno řízení (lex fori).
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 17
(17)  Toto nařízení musí umožnit zachování místní příslušnosti soudů určitého členského státu v řízeních týkajících se majetkových poměrů v manželství, s výjimkou rozluky partnerů nebo úmrtí jednoho z nich, a především by mělo stanovit forum necessitatis, aby se předešlo odepření spravedlnosti.
(17)  Toto nařízení musí umožnit zachování místní příslušnosti soudů určitého členského státu v řízeních týkajících se majetkových poměrů v manželství, s výjimkou rozluky partnerů nebo úmrtí jednoho z nich, dle souboru hierarchicky seřazených kritérií, čímž se zajistí existence silné vazby mezi manželi a členským státem, jehož soudy jsou příslušné.
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 17 a (nový)
(17a)  Zejména v zájmu napravení případů odepření spravedlnosti by toto nařízení mělo rovněž stanovit forum necessitatis, jež by soudu některého členského státu ve výjimečných případech umožnilo rozhodnout o věci majetkových poměrů, která má úzkou vazbu ke třetímu státu. Takový výjimečný případ může nastat, jestliže se ukáže, že řízení v příslušném třetím státě není možné, například z důvodu občanské války, nebo pokud nelze od oprávněné osoby rozumně očekávat, že v tomto státě podá návrh nebo povede řízení. Příslušnost založená na foru necessitatis by však měla být vykonávána pouze za předpokladu, že věc majetkových poměrů manželů vykazuje dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu bylo zahájeno řízení.
(Odpovídá bodu odůvodnění 31 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 21
(21)  Nedojde-li k volbě rozhodného práva, musí toto nařízení v zájmu zajištění souladu mezi předvídatelností a požadavkem právní jistoty a současně s ohledem na životní situaci páru zavést harmonizované kolizní normy na základě různých hraničních určovatelů, jež umožní určit rozhodné právo pro celý majetek manželů. Prvním kritériem by tak mělo být první obvyklé společné bydliště manželů po sňatku a druhým právo státu, jehož státní příslušnost měli oba manželé v době uzavření manželství. Pokud není žádné z těchto kritérií splněno nebo v případech, kdy manželé mají různou státní příslušnost a nemají první obvyklé společné bydliště v době uzavření manželství, by měl být použit třetí určovatel – právo státu, k němuž mají oba manželé nejužší vazby s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k místu svatebního obřadu. Tyto vazby musí být posuzovány vůči okamžiku uzavření manželství.
(21)  Nedojde-li k volbě rozhodného práva, musí toto nařízení v zájmu zajištění souladu mezi předvídatelností a požadavkem právní jistoty a současně s ohledem na životní situaci páru zavést harmonizované kolizní normy na základě různých hraničních určovatelů, jež umožní určit rozhodné právo pro celý majetek manželů. Prvním kritériem by tak mělo být společné obvyklé bydliště v době uzavření manželství nebo první obvyklé společné bydliště manželů po sňatku a druhým státní příslušnost, kterou měli oba manželé v době uzavření manželství. Pokud není žádné z těchto kritérií splněno nebo v případech, kdy manželé mají různou státní příslušnost a nemají první obvyklé společné bydliště v době uzavření manželství, by měl být použit třetí určovatel – právo státu, k němuž mají oba manželé nejužší vazby s přihlédnutím ke všem okolnostem. Tyto vazby musí být posuzovány vůči okamžiku uzavření manželství.
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 22 a (nový)
(22a)  Pro účely použití tohoto nařízení, tj. pokud odkazuje v zájmu uplatnění práva určitého státu na státní příslušnost jakožto kritérium, podléhá otázka řešení případů vícenásobné státní příslušnosti a skutečnosti, kdy je určitá osoba považována za státního příslušníka určitého státu, vnitrostátnímu právu, včetně případných mezinárodních úmluv, při plném respektování obecných zásad Evropské unie.
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 24
(24)  Vzhledem k významu volby rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství musí toto nařízení zavést jisté záruky, tak aby si manželé nebo budoucí manželé byli vědomi následků své volby. Volba rozhodného práva musí mít formu, kterou stanoví pro manželské smlouvy právo zvoleného členského státu nebo státu, v němž je smlouva vypracována, a minimálně musí mít písemnou podobu, být opatřena datem a podepsána oběma manželi. Pokud však právo zvoleného státu nebo státu, v němž je smlouva vypracována, obsahuje doplňující formální pravidla pro platnost, zveřejňování nebo registrování takových dohod, musí být tato pravidla dodržena.
(24)  Vzhledem k významu volby rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství musí toto nařízení zavést jisté záruky, tak aby si manželé nebo budoucí manželé byli vědomi následků své volby. Dohoda stanovující volbu rozhodného práva by měla mít minimálně písemnou podobu, být opatřena datem a podepsána oběma manželi. Volba rozhodného práva musí mít přitom formu, kterou stanoví právo rozhodné pro majetkové poměry v manželství nebo právo státu, v němž byla dohoda uzavřena.
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 24 a (nový)
(24a)  Aby byly zohledněny určité vnitrostátní předpisy, zejména v oblasti ochrany společného obydlí, a rovněž úpravy dispoziční pravomoci ve vztazích mezi manželi, nemělo by být tímto nařízením dotčeno použití imperativních ustanovení ze strany soudu, u něhož bylo zahájeno řízení; nařízení by tedy mělo členským státům umožňovat, aby vyloučily použití cizího práva ve prospěch práva vlastního. V této souvislosti by imperativní ustanovení měla označovat závazná ustanovení, jejichž dodržování je pro členský stát nezbytné při ochraně jeho veřejných zájmů, zejména jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání. Aby bylo např. ochráněno společné obydlí, měl by členský stát, na jehož území se toto obydlí nachází, mít možnost použít vlastní právní předpisy, aniž by tím byla dotčena ustanovení na ochranu úkonů platná v dotčeném členském státě, jejichž přednost je zaručena článkem 35.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 27
(27)  Vzájemné uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech je jedním z cílů tohoto nařízení, proto je v něm třeba stanovit pravidla pro uznávání a výkon rozhodnutí vycházející z nařízení (ES) č. 44/2001, která by byla případně pozměněna vzhledem ke specifickým nárokům oblasti, na kterou se toto nařízení vztahuje.
(27)  Vzájemné uznávání rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství vydaných v členských státech je jedním z cílů tohoto nařízení, proto je v něm třeba stanovit pravidla pro uznávání, vykonatelnost a výkon rozhodnutí vycházející z jiných právních nástrojů Unie v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech.
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 28
(28)  Aby byly zohledněny různé způsoby, jak členské státy řeší otázky majetkových poměrů v manželství, musí toto nařízení zajistit uznávání a vykonatelnost úředních listin. Pokud však jde o jejich uznávání, nemohou být úřední listiny považovány za rovnocenné se soudními rozhodnutími. Uznávání úředních listin znamená, že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, že mají stejné účinky jako v domovském členském státě a že platí presumpce platnosti, která může být v případě sporu zrušena.
(28)  Aby byly zohledněny různé systémy, v jejichž rámci členské státy řeší věci majetkových poměrů v manželství, mělo by toto nařízení zajistit přijímání a vykonatelnost úředních listin ve věci majetkových poměrů v manželství ve všech členských státech.
(Odpovídá bodu odůvodnění 60 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 28 a (nový)
(28a)  Pokud jde o uznávání, vykonatelnost a výkon soudních rozhodnutí, jakož i přijímání a vykonatelnost úředních listin a soudních smírů, mělo by toto nařízení stanovit pravidla vycházející především z nařízení (EU) č. 650/2012.
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 29
(29)  Právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství má sice upravovat právní vztahy mezi manželi a třetími osobami, je přesto třeba, aby podmínky účinků tohoto práva mohly být vymezeny v právu členského státu, v němž mají manželé nebo třetí osoby obvyklé bydliště, tak aby byla zajištěna ochrana třetích osob. Právo tohoto členského státu by rovněž mohlo stanovit, že by se manželé mohli dovolávat použití práva svých majetkových poměrů v manželství na třetí osobu pouze tehdy, pokud by byly dodrženy podmínky zaregistrování nebo zveřejnění platné v tomto členském státě s výjimkou situace, kdy třetí osoba znala nebo musela znát rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství.
(29)  Právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství má podle tohoto nařízení upravovat právní vztahy mezi manželi a třetími osobami. Aby však byla zajištěna ochrana třetích osob, žádný z manželů by neměl mít možnost dovolávat se použití tohoto práva v právním vztahu mezi jedním z manželů a třetí osobou, pokud ten z manželů, který je v právním vztahu s třetí osobou, a daná třetí osoba mají své obvyklé bydliště ve stejném státě, který je odlišný od státu, jehož právo je rozhodným právem pro majetkové poměry v manželství. Výjimky se uplatní v případě, pokud třetí osoba není způsobilá požívat ochrany, jinými slovy, pokud tato osoba znala nebo musela znát rozhodné právo nebo pokud byly splněny požadavky, jež se uplatňují na registraci či zveřejnění v dotčeném státě.
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 30 a (nový)
(30a)   Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provedení tohoto nařízení by měly být Komisi v souvislosti se stanovením a následnými změnami potvrzení a formulářů týkajících se prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, soudních smírů a úředních listin svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí1.
_____________
1 Úř. věst. L 55, 28. 2. 2011, s. 13.
(Odpovídá bodu odůvodnění 78 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 30 b (nový)
(30b)  Pro přijímání prováděcích aktů, jimiž budou stanovena a následně pozměňována potvrzení a formuláře na základě tohoto nařízení, by měl být použit poradní postup uvedený v článku 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
(Odpovídá bodu odůvodnění 79 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 32
(32)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména jejími články 7, 9, 17, 21 a 47, které se týkají práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, vlastnického práva, zákazu jakékoli diskriminace a práva na účinnou právní ochranu. Soudy členských států musejí při používání tohoto nařízení dodržovat tato práva a zásady.
(32)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména jejími články 7, 9, 17, 20, 21, 23 a 47, které se týkají práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, vlastnického práva, rovnosti před zákonem, zákazu jakékoli diskriminace a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý soudní proces. Soudy členských států musejí při používání tohoto nařízení dodržovat tato práva a zásady.
(Odpovídá zčásti bodu odůvodnění 81 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. a
a)  způsobilost k manželství;
a)  obecná způsobilost k manželství;
Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. a a (nové)
aa)  existence, platnost nebo uznání manželství,
Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. c
c)  dary manželů;
vypouští se
Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. d
d)  dědická práva pozůstalého manžela / pozůstalé manželky;
d)  otázky dědění vzhledem k pozůstalému manželovi / pozůstalé manželce;
Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. e
e)  společné podnikání manželů;
e)  otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob;
(Odpovídá čl. 1 písm. h) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 31
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. f
f)  povaha věcných práv vztahujících se k majetku a zveřejňování těchto práv.
f)  povaha věcných práv;
(Odpovídá čl. 1 písm. k) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 32
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. f a (nové)
(fa)  jakýkoli zápis práv k nemovitému či movitému majetku do rejstříku, včetně právních požadavků pro takový zápis, a účinky zápisu nebo neprovedení zápisu těchto práv do rejstříku a
(Odpovídá čl. 1 písm. l) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 3 – písm. f b (nové)
(fb)  v případě rozvodu, otázky způsobilosti mezi manželi či bývalými manželi k převodu či úpravě nároku na starobní či invalidní důchod, který byl získán v průběhu manželství.
Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. a
a)  „majetkovými poměry v manželství“: souhrn všech pravidel týkajících se majetkových vztahů mezi manželi navzájem a vůči třetím osobám;
a)  „majetkovými poměry v manželství“: souhrn všech pravidel uplatňovaných na majetkové vztahy mezi manželi a jejich vztahy vůči třetím osobám vyplývajících z manželství;
Pozměňovací návrh 35
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. b
b)  „manželskou smlouvou“: jakákoli dohoda, v níž manželé upravují své majetkové vztahy mezi sebou a vůči třetím osobám;
b)  „manželskou smlouvou“: jakákoli dohoda, v níž manželé nebo budoucí manželé upravují své majetkové poměry v manželství;
Pozměňovací návrh 36
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. c – návětí
c)  „úřední listinou“: dokument, který byl úředně vyhotoven nebo zaregistrován jako úřední listina v domovském členském státě a jehož pravost:
c)  „úřední listinou“: „úřední listinou“: dokument ve věci majetkových poměrů, který byl formálně vyhotoven nebo zaregistrován jako úřední listina v některém členském státě a jehož pravost:
(Odpovídá čl. 3(1), písm. i) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 37
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. d
d)  „rozhodnutím“: jakékoli rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství vydané soudem členského státu nesoucí jakýkoli název jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem;
d)  „rozhodnutím“: jakékoli rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství vydané soudem členského státu nesoucí jakýkoli název, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem;
(Odpovídá čl. 3(1), písm. g) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 38
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. e
e)  „domovským členským státem“: členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, uzavřena manželská smlouva, vystavena úřední listina, schválen soudní smír nebo vystaven dokument o vypořádání společného majetku nebo jakákoli jiná listina vystavená soudním orgánem nebo jiným subjektem v přenesené pravomoci soudu či jím určeným;
e)  „domovským členským státem“: členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, vystavena úřední listina nebo schválen či uzavřen soudní smír;
(Odpovídá čl. 3(1), písm. e) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 39
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. f
f)  „dožádaným členským státem“: členský stát, ve kterém se žádá o uznání a/nebo výkon rozhodnutí, manželské smlouvy, úřední listiny, soudního smíru, dokumentu o vypořádání společného majetku nebo jakékoli jiné listiny vystavené soudním orgánem nebo jiným subjektem v přenesené pravomoci soudu či jím určeným;
f)  „členským státem výkonu“: členský stát, ve kterém má být vydáno prohlášení vykonatelnosti nebo proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny;
(Odpovídá čl. 3(1), písm. f) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 40
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. g
g)  kterýkoli příslušný soudní orgán členského státu vykonávající funkci soudu ve věcech majetkových poměrů v manželství nebo kterýkoli jiný orgán nebo osoba vykonávající příslušné funkce soudu v přenesené pravomoci či s určením soudním orgánem členského státu, jak to stanoví toto nařízení.
vypouští se
Pozměňovací návrh 41
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 a (nový)
1a.  Pro účely tohoto nařízení se „soudem“ rozumějí veškeré soudní orgány a všechny ostatní orgány a právní odborníci s pravomocí ve věcech majetkových poměrů v manželství, kteří vykonávají soudní funkce nebo jednají na základě zmocnění soudním orgánem nebo pod dohledem soudního orgánu, jestliže tyto ostatní orgány a právní odborníci nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnut a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práva členského státu, v němž působí:
a)  mohou být napadena před soudním orgánem nebo přezkoumána soudním orgánem; a dále
b)  mají obdobnou platnost a účinnost jako rozhodnutí soudního orgánu v téže záležitosti.
Členské státy informují Komisi o ostatních orgánech a právních odbornících uvedených v prvním pododstavci v souladu s článkem 37a.
(Toto ustanovení odpovídá čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 42
Návrh nařízení
Článek -3 (nový)
Článek -3
Pravomoc ve věcech majetkových poměrů v rámci členských států
Toto nařízení se nedotýká pravomoci orgánů členských států ve věcech majetkových poměrů.
Pozměňovací návrh 43
Návrh nařízení
Článek 3
Soudy členského státu, kde je podána žádost týkající se dědictví jednoho z manželů podle nařízení (EU) č. … [Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení], jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti.
Soudy členského státu zvolené ve věcech dědictví jednoho z manželů podle nařízení (EU) č. 650/2012, jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k věci dědictví.
Pozměňovací návrh 44
Návrh nařízení
Článek 4
Soudy členského státu, kde je podána žádost o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné podle nařízení (ES) č. 2201/2003, jsou v případě, že se na tom manželé dohodnou, příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti.
Soudy členského státu, kde je podána žádost o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné podle nařízení (ES) č. 2201/2003, jsou příslušné rovněž v záležitostech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti, jestliže manželé příslušnost dotčených soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem uznali.
Tato dohoda může být uzavřena kdykoli, i v průběhu řízení. Pokud je uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma stranami.
Pokud se manželé nedohodnou, určuje se příslušnost podle článku 5 a násl.
Pokud nebyla příslušnost soudů uvedených v odstavci 1 uznána, určuje se příslušnost podle článku 5 a násl.
Pozměňovací návrh 45
Návrh nařízení
Článek 4 a (nový)
Článek 4a
Dohoda o volbě soudu
1.  Manželé se mohou dohodnout, že soudy členského státu, jehož právo si podle článku 16 tohoto nařízení zvolili jako právo rozhodné pro majetkové poměry v manželství, jsou příslušné rozhodovat v záležitostech týkajících se jejich majetkových poměrů v manželství. Tato příslušnost je výlučná.
Aniž je dotčen odstavec 3, dohodu o volbě soudu je možné uzavřít a změnit kdykoliv, nejpozději však do okamžiku zahájení řízení u soudu.
Pokud tak stanoví právo místa soudu, mohou manželé určit soud rovněž po zahájení řízení. V tomto případě soud toto určení uvede do zápisu v souladu s právem místa soudu.
Pokud je dohoda uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma manželi. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.
2.  Pokud nebyl zvolen žádný soud, manželé se mohou rovněž dohodnout na příslušnosti soudů členského státu, jehož právo je podle článku 17 při neexistenci volby práva rozhodné.
Pozměňovací návrh 46
Návrh nařízení
Článek 4 b (nový)
Článek 4b
Příslušnost založená na účasti odpůrce na řízení
1.  Kromě příslušnosti vyplývající z jiných ustanovení tohoto nařízení je příslušný soud členského státu, jehož právo bylo zvoleno na základě článku 16, nebo jehož právo se uplatňuje na základě článku 17, a ke kterému se odpůrce dostaví. Toto pravidlo se nepoužije, pokud se odpůrce dostavil k soudu proto, aby zpochybnil příslušnost soudu, nebo je-li příslušný jiný soud podle článku 3, článku 4 nebo článku 4a.
2.  Soud před uznáním vlastní příslušnosti podle odstavce 1 zajistí, aby byl odpůrce informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které jeho dostavení nebo nedostavení k soudu vyvolá.
Pozměňovací návrh 47
Návrh nařízení
Článek 5
1)   Mimo případy uvedené v článcích 3 a 4 jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu:
Není-li žádný soud příslušný na základě článků 3, 4 a 4a, jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu:
a)  v němž mají manželé obvyklé společné bydliště, nebo případně
a)  na jehož území mají manželé v době zahájení řízení u soudu obvyklé bydliště, nebo případně
b)  v němž měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo případně
b)  na jehož území měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud zde v době zahájení řízení u soudu jeden z nich ještě bydlí, nebo případně
c)  v němž má obvyklé bydliště odpůrce, nebo případně
c)  na jehož území má odpůrce v době zahájení řízení u soudu obvyklé bydliště, nebo případně
d)  jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí „domicilu“ obou manželů.
d)  jehož státními příslušníky jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí „domicilu“ obou partnerů, nebo případně
2)  Obě strany se také mohou dohodnout na tom, že soudy členského státu, jehož právo si zvolily podle článků 16 a 18 tohoto nařízení jako rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství, jsou příslušné v záležitostech týkajících se jejich majetkových poměrů v manželství.
da)  jehož státním příslušníkem odpůrce je, nebo, v případě Spojeného království a Irska, který je zemí jeho domicilu.
Tato dohoda může být uzavřena kdykoli, i v průběhu řízení. Pokud je uzavřena před začátkem řízení, musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma stranami.
(Odstavec 2 viz pozměňovací návrh k článku 4a (novému); znění bylo pozměněno.)
Pozměňovací návrh 48
Návrh nařízení
Článek 6
Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 3, 4 a 5, jsou soudy členského státu příslušné, pokud se na území tohoto členského státu nachází majetek jednoho či obou manželů; v tom případě má soud, u něhož se řízení koná, rozhodnout pouze o tomto majetku.
Není-li žádný soud členského státu příslušný na základě článků 3, 4, 4a a 5, pak jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území se nachází nemovitý majetek nebo registrovaný majetek jednoho či obou manželů; v tom případě má soud, u něhož se řízení koná, rozhodnout pouze o tomto nemovitém majetku nebo registrovaném majetku.
V takových případech jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí pouze o tom nemovitém majetku nebo registrovaném majetku, který se nachází v tomto členském státě.
Pozměňovací návrh 49
Návrh nařízení
Článek 7
Není-li stanovena žádná soudní příslušnost na základě článků 3, 4, 5 či 6, mohou ve výjimečných případech a pod podmínkou, že věc vykazuje dostatečnou vazbu na určitý členský stát, rozhodovat ve věcech majetkových poměrů v manželství soudy tohoto členského státu, jestliže ve třetím státě, k němuž má daná věc úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést.
Není-li žádný soud členského státu příslušný na základě článků 3, 4, 4a, 5 či 6, mohou soudy členského státu ve výjimečných případech ve věcech majetkových poměrů v manželství rozhodnout, jestliže ve třetím státě, k němuž má daná věc úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést.
Věc musí vykazovat dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu bylo řízení zahájeno.
(Odpovídá článku 11 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 50
Návrh nařízení
Článek 8
Soud, u něhož probíhá řízení na základě článků 3, 4, 5, 6 nebo 7, je rovněž příslušný přezkoumat protinávrh, pokud spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.
Soud, u něhož probíhá řízení na základě článků 3, 4, 4a, 5, 6 nebo 7, je rovněž příslušný přezkoumat protinávrh, pokud spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.
Pokud bylo zahájeno řízení u soudu na základě článku 6, je jeho příslušnost k přezkoumání protinávrhu omezena na nemovitý majetek nebo registrovaný majetek, jenž je předmětem hlavního řízení.
Pozměňovací návrh 51
Návrh nařízení
Článek 9
Za zahájení soudního řízení se považuje:
Pro účely této kapitoly se za zahájení soudního řízení považuje:
a)  okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo
a)  okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že navrhovatel následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo
b)  okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu.
b)  okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti u soudu.
ba)  je-li řízení zahájeno z vlastního podnětu soudu, bylo soudem přijato rozhodnutí o zahájení řízení, nebo, není-li takové rozhodnutí vyžadováno, okamžik, kdy soud provedl záznam o podání v dané věci.
(Odpovídá článku 14 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 52
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 1
1.  Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první.
1.  Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení mezi manželi a pro tentýž nárok, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první.
(Odpovídá článku 17 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 54
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 2
2.  Jedná-li se o řízení u soudu prvního stupně, může se soud, k němuž byla podána žaloba později, prohlásit na návrh jedné ze stran nepříslušným, je-li soud, který zahájil řízení jako první, příslušný pro daná řízení a právo tohoto soudu umožňuje spojení věcí.
2.  Jedná-li se o řízení u soudu prvního stupně, může se soud, k němuž byla podána žaloba později, prohlásit na návrh jednoho z manželů nepříslušným, je-li soud, který zahájil řízení jako první, příslušný pro daná řízení a právo tohoto soudu umožňuje spojení věcí.
(Odpovídá článku 18 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 55
Návrh nařízení
Článek 13 a (nový)
Článek 13a
Poskytování informací manželům
Příslušný orgán je povinen v rozumné době informovat (oba) manžele o jakémkoli řízení v oblasti majetkových poměrů v manželství, které bylo proti nim (němu) zahájeno.
Pozměňovací návrh 56
Návrh nařízení
Článek 14
Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy jsou pro rozhodnutí ve věci samé příslušné na základě tohoto nařízení soudy jiného členského státu.
Předběžná opatření, včetně zajišťovacích opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy jsou pro rozhodnutí ve věci samé příslušné na základě tohoto nařízení soudy jiného členského státu.
(Odpovídá článku 19 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 57
Návrh nařízení
Čl. 15 – odst. 1
Právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství podle článků 16, 17 a 18 se vztahuje na celý majetek manželů.
1.   Právo rozhodné pro majetkové poměry v manželství podle článků 16 a 17 a se vztahuje na veškerý majetek, který je součástí těchto majetkových poměrů, bez ohledu na místo, kde se nachází.
Pozměňovací návrh 58
Návrh nařízení
Čl. 15 – odst. 1 a (nový)
1a.  Aniž by tím byla dotčena ustanovení písm. f) a fa) čl. 1 odst. 3, stanoví právo v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství mimo jiné:
a)  rozdělení majetku manželů do různých kategorií před uzavřením manželství a po jeho ukončení;
b)  převod majetku z jedné kategorie do jiné;
c)  případnou odpovědnost za dluhy manžela/manželky;
d)  dispoziční pravomoci manželů během manželství;
e)  ukončení a vyřešení majetkových poměrů v manželství a vypořádání majetku při ukončení manželství;
f)  důsledky majetkových poměrů v manželství pro právní vztah mezi jedním z manželů a třetí osobou podle článku 35;
g)  věcnou platnost dohody v oblasti majetkových poměrů v manželství.
Pozměňovací návrh 59
Návrh nařízení
Článek 15 a (nový)
Článek 15a
Univerzální použitelnost
Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států, či nikoliv.
(Viz pozměňovací návrh k článku 21; znění bylo pozměněno.)
Pozměňovací návrh 60
Návrh nařízení
Článek 16
Manželé či budoucí manželé si mohou jako rozhodné právo pro své majetkové poměry v manželství zvolit jedno z těchto práv:
1.   Manželé či budoucí manželé se mohou dohodnout, že zvolí či změní rozhodné právo pro své majetkové poměry v manželství jedno z těchto práv:
a)  právo státu, v němž mají manželé či budoucí manželé obvyklé společné bydliště, nebo
b)   právo státu, v němž má v okamžiku této volby jeden z manželů či budoucích manželů obvyklé společné bydliště, nebo
a)   právo státu, v němž mají manželé nebo budoucí manželé nebo jeden z nich obvyklé bydliště v době uzavření dohody, nebo
c)   právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku této volby jeden z manželů či budoucích manželů.
b)   právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku uzavření dohody jeden z manželů či budoucích manželů.
2.  Pokud se manželé nedohodnou jinak, má změna rozhodného práva v oblasti majetkových poměrů manželů, k níž došlo v průběhu manželství, účinek pouze do budoucna.
3.  Pokud se manželé rozhodnou pro zpětnou účinnost změny rozhodného práva, není tímto zpětným účinkem dotčena platnost dřívějších aktů, jež byly přijaty podle předchozího rozhodného práva, jakož ani práva třetích osob z něj odvozená.
Pozměňovací návrh 61
Návrh nařízení
Čl. 17 – odst. 1 – návětí
1.  V případě, že manželé tuto volbu neučiní, je rozhodným právem v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství:
1.  V případě, že není provedena volba podle článku 16, je rozhodným právem v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství:
Pozměňovací návrh 62
Návrh nařízení
Čl. 17 – odst. 1 – písm. a
a)  právo státu, v němž mají manželé či budoucí manželé první obvyklé společné bydliště po sňatku, nebo případně
a)  právo státu, v němž mají manželé či budoucí manželé v době uzavření manželství obvyklé společné bydliště nebo v němž mají první obvyklé společné bydliště po sňatku, nebo případně
Pozměňovací návrh 63
Návrh nařízení
Čl. 17 – odst. 1 – písm. c
c)  právo státu, k němuž mají oba manželé nejužší vazby, s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k místu svatebního obřadu.
c)  právo státu, k němuž mají oba manželé v době uzavření manželství nejužší vazby, s přihlédnutím ke všem okolnostem, bez ohledu na místo svatebního obřadu.
Pozměňovací návrh 64
Návrh nařízení
Článek 18
Článek 18
vypouští se
Změna rozhodného práva
V kterémkoli okamžiku manželství mohou manželé předložit úpravu svých majetkových poměrů jinému právu, než bylo doposud rozhodné. Mohou určit pouze jedno z těchto práv:
a)  právo státu, v němž má v okamžiku této volby obvyklé bydliště jeden z manželů;
b)  právo státu, jehož státní příslušnost má v okamžiku této volby jeden z manželů.
Pokud se manželé nevyjádří jinak, je změna rozhodného práva v oblasti majetkových poměrů učiněná v průběhu manželství účinná pouze do budoucna.
Pokud se manželé rozhodnou pro zpětnou účinnost změny rozhodného práva, není tímto zpětným účinkem dotčena platnost dřívějších aktů, jež byly přijaty podle předchozího rozhodného práva, jakož ani práva třetích osob z něj odvozená.
Pozměňovací návrh 65
Návrh nařízení
Článek 19
1.  Volba rozhodného práva má formu, kterou stanoví pro manželské smlouvy právo zvoleného členského státu nebo státu, kde byla smlouva vypracována.
1.  Dohoda o volbě rozhodného práva uvedená v článku 16 musí být vyhotovena písemně, opatřena datem a podepsána oběma manželi. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.
2.  Aniž je dotčen odstavec 1, tato volba musí být alespoň učiněna výslovně a v písemné podobě, opatřené datem a podepsané oběma manželi.
2.  Tato dohoda musí být v souladu s formálními požadavky rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství nebo práva státu, kde byla dohoda uzavřena.
3.  Pokud právo členského státu, v němž mají oba manželé obvyklé společné bydliště v okamžiku volby podle odstavce 1, stanoví dodatečné podmínky týkající se formy manželské smlouvy, je třeba tyto podmínky dodržet.
3.  Pokud však právo státu, v němž mají oba manželé obvyklé společné bydliště v okamžiku uzavření dohody o volbě rozhodného práva, stanoví dodatečné podmínky týkající se formy tohoto druhu dohody nebo manželské smlouvy, tyto podmínky se uplatní.
4.  Pokud v okamžiku uzavření dohody mají manželé své obvyklé bydliště v různých státech a pokud práva těchto států stanoví různé formální požadavky, je dohoda formálně platná, splňuje-li požadavky stanovené právem jednoho z těchto států.
5.  Pokud v okamžiku uzavření dohody má místo obvyklého bydliště v členském státě pouze jeden z manželů a pokud tento stát stanoví pro tento typ dohod dodatečné formální požadavky, tyto požadavky se uplatní.
(Obdobné článku 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 66
Návrh nařízení
Článek 20
Rozhodné právo pro formu manželské smlouvy
Formální požadavky na manželskou smlouvu
1.  Formu manželské smlouvy stanoví buď rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství, nebo právo státu, kde byla smlouva vypracována.
Pokud jde o formální aspekty manželské smlouvy, použije se obdobně článek 19. Všechny dodatečné formální požadavky ve smyslu čl. 19 odst. 3 se pro účely tohoto článku týkají pouze manželské smlouvy.
2.  Aniž je dotčen odstavec 1, manželská smlouva musí mít vždy alespoň písemnou podobu a být opatřena datem a podepsána oběma manželi.
3.  Pokud právo členského státu, v němž mají oba manželé v okamžiku uzavření manželské smlouvy obvyklé společné bydliště, stanoví dodatečné podmínky týkající se formy manželské smlouvy, je třeba tyto podmínky dodržet.
Pozměňovací návrh 67
Návrh nařízení
Článek 20 a (nový)
Článek 20a
Přizpůsobení věcných práv
Dovolává-li se osoba věcného práva, které jí náleží na základě práva rozhodného pro majetkové poměry v manželství, a dané věcné právo neexistuje v právním řádu členského státu, v němž se tohoto práva dovolává, bude toto věcné právo v případě potřeby a v možném rozsahu přizpůsobeno nejbližšímu rovnocennému věcnému právu v rámci právního řádu daného státu, přičemž budou zohledněny účely a zájmy, které toto konkrétní věcné právo sleduje, jakož i účinky, jež jsou s ním spojeny.
(Odpovídá článku 31 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 68
Návrh nařízení
Článek 21
Článek 21
vypouští se
Všeobecná povaha kolizních norem
Právo určené podle ustanovení této kapitoly se použije i v případě, že není právem členského státu.
Pozměňovací návrh 69
Návrh nařízení
Článek 22
Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití imperativních ustanovení, jejichž dodržování je pro členský stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání, zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak podle tohoto nařízení použilo na majetkové poměry v manželství.
1.  Imperativní ustanovení jsou ustanovení, jejichž nedodržování je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dotčeného členského státu. Příslušné orgány by neměly vykládat výhradu veřejného pořádku způsobem, jenž by byl v rozporu s Listinou základních práv Evropské unie, a zejména s jejím článkem 21, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace.
2.  Tímto nařízením není dotčeno použití imperativních ustanovení práva země soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, aniž jsou dotčena ustanovení na ochranu transakcí platná podle článku 35.
Pozměňovací návrh 70
Návrh nařízení
Článek 23
Uplatnění některého ustanovení práva určeného podle tohoto nařízení je možno odmítnout pouze v případě, že je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná.
Uplatnění některého ustanovení práva jakéhokoli státu určeného podle tohoto nařízení je možno odmítnout pouze v případě, že je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná.
(Odpovídá článku 35 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 71
Návrh nařízení
Článek 24
Kde toto nařízení předepisuje použití práva některého státu, rozumí se tím předpisy hmotného práva platné v tomto státě, s výhradou předpisů mezinárodního práva soukromého.
Kde toto nařízení předepisuje použití práva některého státu, týká se právních předpisů platných v tomto státě, s výhradou předpisů mezinárodního práva soukromého.
Pozměňovací návrh 72
Návrh nařízení
Článek 25
Členské státy se dvěma nebo více právními systémy – územně konfliktní právo
Státy s více právními systémy – kolize právních norem z hlediska územního
1.  Pokud právo určené na základě tohoto nařízení je právem státu, který je složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující majetkové poměry v manželství, určí se příslušná územní jednotka, jejíž právní normy se uplatní, na základě vnitrostátních kolizních právních předpisů daného státu.
Je-li stát složen z více územních jednotek, které mají vlastní právní systém nebo soubory pravidel vztahujících se k otázkám, které upravuje toto nařízení:
1a.  V případě neexistence daných vnitrostátních kolizních právních předpisů:
a)  každý odkaz na právní předpisy tohoto státu se pro účely určení rozhodného práva podle tohoto nařízení považuje za odkaz na platné právní předpisy příslušné územní jednotky;
a)  každý odkaz na právní předpisy státu uvedeného v odstavci 1 je pro účely stanovení rozhodného práva na základě ustanovení odkazujících na obvyklé bydliště manželů odkazem na právní předpisy územní jednotky, v níž mají manželé své obvyklé bydliště;
b)  odkazem na obvyklé bydliště v tomto členském státě se rozumí bydliště v územním celku;
b)  odkazem na právní předpisy státu uvedeného v odstavci 1 se pro účely určení rozhodného práva na základě ustanovení odkazujících na státní příslušnost manželů rozumí odkaz na právní předpisy územní jednotky, k níž mají manželé nejužší vazbu;
c)  každý odkaz na státní příslušnost se vztahuje k územní jednotce určené právem tohoto státu, nebo, neexistují-li příslušná pravidla, k územní jednotce zvolené stranami, nebo, nedojde-li k volbě, k územní jednotce, ke které má jeden z manželů nebo oba manželé nejužší vazbu.
c)  každý odkaz na právo státu uvedeného v odstavci 1 je pro účely stanovení práva rozhodného na základě jiných ustanovení, podle nichž jsou hraničními určovateli jiné prvky, odkazem na právo územní jednotky, v níž se příslušný prvek nachází.
(Odpovídá článku 36 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 73
Návrh nařízení
Článek 25 a (nový)
Článek 25a
Státy s více právními systémy - kolize právních norem z hlediska osobního
V souvislosti se státem, ve kterém dva nebo více právních systémů nebo souborů pravidel použitelných pro různé kategorie osob upravují majetkové poměry v manželství, se odkazem na právo tohoto státu rozumí odkaz na právní systém nebo soubor pravidel, který je určen platnými pravidly tohoto státu. Neexistují-li taková pravidla, použije se právní systém nebo soubor pravidel, k němuž mají manželé nejužší vztah.
Pozměňovací návrh 74
Návrh nařízení
Článek 25 b (nový)
Článek 25b
Nepoužití tohoto nařízení v případě vnitrostátní kolize právních norem
Členský stát, který má více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující majetkové poměry v manželství, není povinen uplatňovat toto nařízení při kolizích právních předpisů, jež se týkají výhradně těchto jednotek.
(Odpovídá článku 38 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 75
Návrh nařízení
Čl. 26 – odst. 2
2.  Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném sporu, v řízení podle článků [38 až 56] nařízení (ES) č. 44/2001 navrhnout, že soudní rozhodnutí má být uznáno.
2.  Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném sporu, v řízení podle článků 31b až 31o navrhnout, že dané soudní rozhodnutí má být uznáno.
(Odpovídá článku 39 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 76
Návrh nařízení
Článek 27 – písm. a
a)  je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu;
a)  je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá;
(Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 78
Návrh nařízení
Článek 27 – písm. c
c)  je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v dožádaném členském státě;
c)  jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení v téže věci mezi týmiž stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá;
(Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 79
Návrh nařízení
Článek 27 – písm. d
d)  je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v dožádaném členském státě.
d)  je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení v téže věci mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá.
(Odpovídá článku 40 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 80
Návrh nařízení
Článek 29
Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.
Rozhodnutí vydané v členském státě nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.
(Odpovídá článku 41 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 81
Návrh nařízení
Článek 30
Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek.
Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek v členském státě původu.
(Odpovídá článku 42 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 82
Návrh nařízení
Článek 31
Rozhodnutí vydaná v členském státě a tam vykonatelná se vykonávají v jiných členských státech v souladu s články [38 až 56 a 58] nařízení (ES) č. 44/2001.
Rozhodnutí vydaná v některém členském státě a vykonatelná v tomto státě jsou vykonatelná v jiném členském státě, pokud tam byla na žádost kterékoli zúčastněné strany prohlášena vykonatelnými v souladu s postupem stanoveným v článcích 31b to 31o.
(Odpovídá článku 43 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 83
Návrh nařízení
Článek 31 a (nový)
Článek 31a
Určení bydliště
Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu výkonu pro účely řízení podle článků 31b to 31o, použije soud, u nějž bylo řízení zahájeno, právo tohoto státu.
(Odpovídá článku 44 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 84
Návrh nařízení
Článek 31 b (nový)
Článek 31b
Příslušnost místních soudů
1.  Návrh na prohlášení vykonatelnosti se podává u soudu nebo příslušného orgánu členského státu výkonu, o kterém tento členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 37.
2.  Místní příslušnost se určuje podle bydliště strany, vůči níž je výkon navrhován, nebo podle místa výkonu.
(Odpovídá článku 45 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 85
Návrh nařízení
Článek 31 c (nový)
Článek 31c
Postup
1.  Postup pro podání návrhu se řídí právem členského státu výkonu.
2.  Navrhovatel není povinen mít v členském státě výkonu ani poštovní adresu, ani pověřeného zástupce.
3.  K návrhu musí být přiloženy tyto dokumenty:
a)  jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti;
b)  potvrzení vydané soudem nebo příslušným orgánem členského státu původu za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 37c odst. 2, aniž je dotčen článek 31d.
(Odpovídá článku 46 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 86
Návrh nařízení
Článek 31 d (nový)
Článek 31d
Nepředložení potvrzení
1.  Pokud není předloženo potvrzení uvedené v čl. 31c odst. 3 písm. b), může soud nebo příslušný orgán určit lhůtu pro jeho předložení, přijmout rovnocennou písemnost nebo, pokud nepovažuje za potřebné další objasnění, jeho předložení prominout.
2.  Na požádání soudu nebo příslušného orgánu je třeba předložit překlad takových písemností. Překlad musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států.
(Odpovídá článku 47 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 87
Návrh nařízení
Článek 31 e (nový)
Článek 31e
Prohlášení vykonatelnosti
Rozhodnutí se prohlásí za vykonatelné bez přezkumu podle článku 27, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 31c. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání.
(Odpovídá článku 48 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 88
Návrh nařízení
Článek 31 f (nový)
Článek 31f
Sdělení rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti
1.  Rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti se bez odkladu sdělí navrhovateli postupem stanoveným právem členského státu výkonu.
2.  Prohlášení vykonatelnosti se doručí straně, vůči níž je výkon navrhován, spolu s rozhodnutím, pokud jí toto rozhodnutí ještě nebylo doručeno.
(Odpovídá článku 49 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 89
Návrh nařízení
Článek 31 g (nový)
Článek 31g
Opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti
1.  Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek.
2.  Opravný prostředek se podává u soudu, o kterém dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 37.
3.  Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení.
4.  Jestliže se strana, vůči níž je výkon navrhován, nedostaví k řízení o opravném prostředku zahájeného navrhovatelem u odvolacího soudu, použije se článek 11, i když strana, vůči níž je výkon navrhován, nemá bydliště v žádném členském státě.
5.  Opravný prostředek proti prohlášení vykonatelnosti musí být podán ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto prohlášení. Má-li strana, vůči níž je výkon navrhován, bydliště v jiném členském státě, než ve kterém bylo prohlášení vykonatelnosti vydáno, činí lhůta pro podání opravného prostředku 60 dní a počíná běžet dnem jeho doručení straně osobně nebo do místa jejího pobytu. Prodloužení této lhůty z důvodu vzdálenosti je vyloučeno.
(Odpovídá článku 50 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 90
Návrh nařízení
Článek 31 h (nový)
Článek 31h
Postup pro napadení rozhodnutí o opravném prostředku
Rozhodnutí o opravném prostředku může být napadeno pouze postupem, o němž dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 37.
(Odpovídá článku 51 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 91
Návrh nařízení
Článek 31 i (nový)
Článek 31i
Zamítnutí či zrušení prohlášení vykonatelnosti
Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti pouze na základě důvodů uvedených v článku 27. Rozhodnutí soud vydá neprodleně.
(Odpovídá článku 52 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 92
Návrh nařízení
Článek 31 j (nový)
Článek 31j
Přerušení řízení
Soud, u něhož byl podán opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h, přeruší na návrh strany, vůči níž je výkon navrhován, řízení, jestliže je odložena vykonatelnost rozhodnutí v členském státě původu z důvodu podání opravného prostředku.
(Odpovídá článku 53 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 93
Návrh nařízení
Článek 31 k (nový)
Článek 31k
Předběžná a zajišťovací opatření
1.  Musí-li být rozhodnutí uznáno v souladu s tímto oddílem, není navrhovatel omezen v podávání návrhů na přijetí předběžných nebo zajišťovacích opatření v souladu s právem členského státu výkonu, aniž by bylo nezbytné prohlášení vykonatelnosti podle článku 31e.
2.  Prohlášení vykonatelnosti s sebou ze zákona nese možnost přijmout jakákoli zajišťovací opatření.
3.  Dokud běží lhůta k podání opravného prostředku proti prohlášení vykonatelnosti stanovená v čl. 31g odst. 5 a dokud není o tomto opravném prostředku rozhodnuto, nesmí být učiněna jiná opatření než opatření k zajištění majetku strany, vůči níž je výkon navrhován.
(Odpovídá článku 54 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 94
Návrh nařízení
Článek 31 l (nový)
Článek 31l
Částečná vykonatelnost
1.  Bylo-li vydáno rozhodnutí o více nárocích a nemůže-li být prohlášení vykonatelnosti vydáno pro všechny z těchto nároků, vydá soud nebo příslušný orgán prohlášení vykonatelnosti pro jeden nebo více z těchto nároků.
2.  Navrhovatel může požádat, aby bylo prohlášení vykonatelnosti omezeno na určité části rozhodnutí.
(Odpovídá článku 55 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 95
Návrh nařízení
Článek 31 m (nový)
Článek 31m
Právní pomoc
Navrhovatel, jemuž se v členském státě původu dostává výhod úplné nebo částečné právní pomoci nebo který je osvobozen od úhrady nákladů nebo výdajů, požívá v jakémkoli řízení o prohlášení vykonatelnosti nejvýhodnější právní pomoci nebo nejširšího osvobození od úhrady nákladů a výdajů podle práva členského státu výkonu.
(Odpovídá článku 56 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 96
Návrh nařízení
Článek 31 n (nový)
Článek 31n
Žádná jistota, kauce či záloha
Po straně, která v jednom členském státě navrhuje uznání, vykonatelnost nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nesmí být na základě skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště nebo pobyt v členském státě, v němž se výkon navrhuje, požadována žádná jistota, kauce či záloha, jakkoli označené.
(Odpovídá článku 57 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 97
Návrh nařízení
Článek 31 o (nový)
Článek 31o
Bezplatnost
V řízení o prohlášení vykonatelnosti nemůže být v členském státě výkonu vybírán žádný poplatek stanovený podle hodnoty předmětu sporu.
(Odpovídá článku 58 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 98
Návrh nařízení
Článek 32
Uznávání úředních listin
Přijímání úředních listin
1.  Úřední listiny vypracované v jednom členském státě jsou uznávány v jiných členských státech, vyjma popření platnosti těchto listin dle rozhodného práva a s výhradou, že toto uznání není ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu.
1.   Úřední listina vyhotovená v jednom členském státě má v jiném členském státě stejné důkazní účinky jako ve státě původu, popřípadě účinky co nejvíce srovnatelné, pokud to není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dotčeného členského státu.
Osoba, jež má v úmyslu použít úřední listinu v jiném členském státě, může požádat orgán, který listinu vyhotovil v členském státě původu, aby vyplnil formulář stanovený poradním postupem podle čl. 37c odst. 2 a popsal v něm důkazní účinky, které daná úřední listina vyvolává v členském státě původu.
1a.  Jakékoli napadení pravosti úřední listiny se provede u soudu členského státu původu a rozhodne se o něm podle práva tohoto státu. Úřední listina, která byla napadena, nevyvolává pro rozhodnutí příslušného soudu žádné důkazní účinky v jiném členském státě.
1b.  Jakékoli napadení právních úkonů nebo právních vztahů zaznamenaných v úřední listině se provede u soudů příslušných podle tohoto nařízení a rozhodne se o něm podle práva rozhodného podle kapitoly III nebo podle práva určeného na základě článku 36. Úřední listina, která byla napadena, nevyvolává pro rozhodnutí příslušného soudu žádné důkazní účinky v jiném členském státě, než je členský stát původu, pokud jde o napadenou část.
1c.  Pokud výsledek řízení u soudu členského státu závisí na určení předběžné otázky související s právními úkony nebo právními vztahy zaznamenanými v úřední listině pořízené ve věcech majetkových poměrů, je tento soud příslušný o ní rozhodnout.
2.  Uznávání úředních listin znamená, že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, a že platí presumpce platnosti.
(Odpovídá článku 59 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 99
Návrh nařízení
Článek 33
1.  Veřejné listiny, které byly vypracovány a jsou vykonatelné v některém členském státě, se na návrh prohlásí za vykonatelné v jiném členském státě postupem podle článků [38 až 57] nařízení (ES) č. 44/2001.
1.  Úřední listina, která je vykonatelná v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelnou v jiném členském státě na návrh kterékoli dotčené strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 31b až 31o.
1a.  Pro účely čl. 31c odst. 3 písm. b) vydá orgán, který úřední listinu vyhotovil, na návrh kterékoli zúčastněné strany potvrzení za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 37c odst. 2.
2.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článků [43 a 44] nařízení (ES) č. 44/2001, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu.
2.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) členského státu výkonu.
(Odpovídá článku 60 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 100
Návrh nařízení
Článek 34
Uznávání a vykonatelnost soudních rozhodnutí
Vykonatelnost soudních smírů
Soudní rozhodnutí vykonatelná v domovském členském státě jsou uznána a prohlášena za vykonatelná v jiném členském státě na žádost kterékoli zúčastněné strany za stejných podmínek jako veřejné listiny. Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku [42 nebo 44] nařízení (ES) č. 44/2001, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon soudního rozhodnutí byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu výkonu.
1.   Soudní smír, který je vykonatelný v členském státě původu, se prohlásí za vykonatelný v jiném členském státě na návrh kterékoli zúčastněné strany v souladu s postupem stanoveným v článcích 31b až 31o.
1a.  Pro účely čl. 31c odst. 3 písm. b) vydá soud, který smír schválil nebo před nímž byl smír uzavřen, na návrh kterékoli zúčastněné strany potvrzení za použití formuláře stanoveného poradním postupem podle čl. 37c odst. 2.
1b.  Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 31g nebo článku 31h, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon soudního smíru byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) členského státu výkonu.
(Odpovídá článku 61 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 101
Návrh nařízení
Čl. 35 – název
Účinky vůči třetím osobám
Ochrana třetích osob
Pozměňovací návrh 102
Návrh nařízení
Čl. 35 – odst. 2
2.  V právu členského státu však může být stanoveno, že manželé nemohou uplatňovat rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství na třetí osoby, pokud má jedna ze stran obvyklé bydliště na území tohoto státu a pokud podmínky zveřejňování nebo zaregistrování stanovené v tomto právu nebyly splněny, s výjimkou případů, kdy třetí osoba rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství znala nebo musela znát.
2.  V právním vztahu mezi jedním z manželů a třetí osobou se však žádný z manželů nemůže odvolávat na rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství, pokud ten z manželů, který je v právním vztahu s třetí osobou, a daná třetí osoba mají své obvyklé bydliště ve stejném státě, který je odlišný od státu, jehož právo je rozhodným právem pro majetkové poměry v manželství. V takovém případě se právo členského státu, v němž mají uvedený z manželů a třetí osoba obvyklé bydliště, uplatní na účinky majetkových poměrů v manželství daných manželů na tuto třetí osobu.
Pozměňovací návrh 103
Návrh nařízení
Čl. 35 – odst. 3
3.  Právo členského státu, na jehož území se nachází nemovitost, může pro právní vztahy mezi manželi a třetími osobami týkající se této nemovitosti stanovit podobná pravidla jako pravidla stanovená v odstavci 2.
3.  Odstavec 2 se nepoužije, jestliže:
a)  třetí osoba znala nebo měla znát rozhodné právo pro majetkové poměry v manželství; nebo
b)  byly splněny požadavky na registraci nebo zveřejnění majetkových poměrů v manželství podle práva státu obvyklého bydliště třetí osoby a toho z manželů, který je ve vztahu s třetí osobou; nebo
c)  v záležitostech týkajících se nemovitého majetku byly splněny požadavky na registraci nebo zveřejnění majetkových poměrů v manželství, pokud jde o nemovitý majetek, podle práva státu, v němž se nemovitost nachází.
Pozměňovací návrh 104
Návrh nařízení
Článek -36 (nový)
Článek -36
Obvyklé bydliště
1.  Pro účely tohoto nařízení se za obvyklé bydliště obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby považuje místo jejich ústřední správy.
Obvyklým bydlištěm fyzické osoby, která jedná při výkonu své podnikatelské činnosti, je její hlavní místo podnikání.
2.  Je-li právní vztah vytvořen prostřednictvím pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny nebo pokud podle smlouvy musí být plnění poskytnuto takovou pobočkou, zastoupením nebo provozovnou, považuje se za obvyklé sídlo místo, ve kterém se nachází pobočka, zastoupení nebo jiná provozovna.
3.  Pro účely určování obvyklého bydliště je relevantním časovým okamžikem doba vytvoření právního vztahu.
Pozměňovací návrh 105
Návrh nařízení
Čl. 37 – odst. 1 – písm. b a (nové)
ba)  názvy a kontaktní údaje soudů nebo orgánů příslušných pro rozhodování o návrzích na prohlášení vykonatelnosti podle čl. 31b odst. 1 a o opravných prostředcích proti rozhodnutím o těchto návrzích podle čl. 31g odst. 2;
(Odpovídá čl. 78(1), písm. a) nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 106
Návrh nařízení
Čl. 37 – odst. 1 – písm. b b (nové)
bb)  řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí uvedených v článku 31h;
Pozměňovací návrh 108
Návrh nařízení
Čl. 37 – odst. 3
3.  Komise vhodnými prostředky zveřejní informace sdělené jí podle odstavců 1 a 2, zejména prostřednictvím vícejazyčných internetových stránek Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
3.  Komise vhodnými prostředky a jednoduchým způsobem zveřejní informace sdělené jí podle odstavců 1 a 2, zejména prostřednictvím vícejazyčných internetových stránek Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
Členské státy zajistí, aby informace uvedené na těchto vícejazyčných internetových stránkách byly rovněž dostupné prostřednictvím jakýchkoli jiných oficiálních stránek, které vytvoří, a především nabídnou „link“ na stránky Komise.
(Odpovídá článku 78 odst. 3 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 109
Návrh nařízení
Čl. 37 – odst. 3 a (nový)
3a.  Komise vytvoří pro příslušné soudní úředníky a pro odborníky v oblasti práva informační a vzdělávací nástroj v podobě interaktivního portálu dostupného ve všech úředních jazycích institucí Unie, jehož součástí bude systém pro výměnu odborných znalostí a postupů.
Pozměňovací návrh 110
Návrh nařízení
Článek 37 a (nový)
Článek 37a
Stanovení a následné změny seznamu obsahujícího informace uvedené v čl. 2 odst. 1a
1.  Komise na základě informací členských států stanoví seznam ostatních orgánů a právních odborníků podle čl. 2 odst. 1a.
2.  Členské státy oznámí Komisi všechny následné změny informací uvedených na tomto seznamu. Komise seznam odpovídajícím způsobem změní.
3.  Komise zveřejní seznam a všechny následné změny v Úředním věstníku Evropské unie.
4.  Všechny informace oznámené v souladu s odstavci 1 a 2 Komise zpřístupní veřejnosti za použití jakéhokoliv dalšího vhodného prostředku, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
(Odpovídá článku 79 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 111
Návrh nařízení
Článek 37 b (nový)
Článek 37b
Stanovení a následné změny potvrzení a formulářů uvedených v článcích 31c, 32, 33 a 34
Komise přijme prováděcí akty, jimiž budou stanoveny a následně pozměňovány potvrzení a formuláře uvedené v článcích 31c, 32, 33 a 34. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 37c odst. 2.
(Odpovídá článku 80 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 112
Návrh nařízení
Článek 37 c (nový)
Článek 37c
Postup projednávání ve výboru
1.  Komisi je nápomocen výbor. Jedná se o výbor ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
(Odpovídá článku 81 nařízení (EU) č. 650/2012.)
Pozměňovací návrh 113
Návrh nařízení
Čl. 39 – odst. 3
3.  Ustanovení kapitoly III se vztahují pouze na manžele, kteří uzavřeli manželství nebo kteří určili rozhodné právo pro jejich majetkové poměry v manželství po vstupu tohoto nařízení v platnost.
3.  Ustanovení kapitoly III se vztahují pouze na manžele, kteří po vstupu tohoto nařízení v platnost:
a)   uzavřeli manželství nebo
b)   určili rozhodné právo pro jejich majetkové poměry v manželství.
Dohoda o volbě rozhodného práva, která byla uzavřena před [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], je rovněž platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III, nebo je-li platná podle práva rozhodného v době uzavření dohody o volbě práva podle příslušných pravidel mezinárodního práva soukromého.

Evropská strategie pro dopravní technologie pro budoucí evropskou udržitelnou mobilitu
PDF 305kWORD 32k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o podpoře evropské strategie pro dopravní technologie pro budoucí evropskou udržitelnou mobilitu (2012/2298(INI))
P7_TA(2013)0339A7-0241/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Výzkum a inovace pro budoucí evropskou mobilitu – vytvoření evropské strategie pro dopravní technologie“ (COM(2012)0501),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace“ (COM(2011)0808),

–  s ohledem na bílou knihu Komise z roku 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o evropské bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020(1),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A7-0241/2013),

A.  vzhledem k nedostatkům, které Komise zjistila v evropském inovačním systému v oblasti dopravy;

B.  vzhledem k tomu, že investice do výzkumu a inovací v odvětví dopravy jsou zároveň investicemi do hospodářství a tvorby pracovních míst, a mohou tak mít trojí účinek;

C.  vzhledem k tomu, že inovace jsou nezbytné k vytvoření inteligentnějšího a bezpečnějšího veřejného dopravního systému, ke splnění environmentálních výzev, jež stojí před odvětvím dopravy, a k dosažení nízkouhlíkového hospodářství;

D.  vzhledem k tomu, že cíle stanovené strategií Evropa 2020 v oblasti změny klimatu a energetiky jsou úzce propojené s inovacemi v dopravě: 20% snížení emisí skleníkových plynů oproti úrovni v roce 1990, 20 % energie z obnovitelných zdrojů, 20% zvýšení energetické účinnosti a snížení počtu smrtelných dopravních nehod na polovinu oproti roku 2001;

E.  vzhledem k tomu, že se musí zásadně změnit chování a nároky spotřebitelů, aby mnoho podniků a poskytovatelů služeb bylo přesvědčeno k tomu, aby změnili své modely a využívali příležitosti k inovacím, jež skýtají kreativní styčné body mezi jednotlivými odvětvími a nekonvenční myšlení, jak je popsáno v bodu 5.3 sdělení Komise COM(2012)0501;

F.  vzhledem k tomu, že iniciativy uvedené v bílé knize o dopravě jsou vítané, zejména iniciativy v oddíle 3.2 (nazvaném Inovace pro budoucnost – technologie a přístup) a iniciativy č. 7 („Multimodální doprava zboží: e-Freight) a č. 22 (Hladká přímá mobilita);

G.  vzhledem k tomu, že evropská strategie musí zajistit vyvážený poměr mezi úsilím o zmírnění zátěže životního prostředí v důsledku dopravy a o zaručení volného pohybu osob v Evropské unii v zájmu vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru, který bude intermodální, propojený a integrovaný a bude hospodárně využívat zdroje;

H.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 zemřelo na silnicích Evropské unie více než 31 000 osob a více než 1 500 000 osob bylo –v některých případech těžce – zraněno;

I.  vzhledem k tomu, že již existují technologie, které pomáhají plnit cíle „evropského prostoru bezpečnosti silničního provozu“, avšak dosud nebyly uvedeny na trh;

Obecné zásady

1.  zdůrazňuje, že evropská strategie pro dopravní technologie pro budoucí udržitelnou evropskou mobilitu by měla v první řadě podporovat kvalitu služeb, komfort cestujících a vyhovující podmínky pro podniky a udržitelnou mobilitu a měla by se zakládat na cílech stanovených právními předpisy Unie do roku 2020, 2030 a 2050 pro snížení spotřeby energie, dopravního hluku, látek znečisťujících ovzduší, spotřeby surovin a emisí skleníkových plynů, jakož i na cílech stanovených pro zlepšení zdraví a životní úrovně, zkvalitnění služeb, běžnější nabízení individuálních řešení, jež se budou úžeji zaměřovat na potřeby uživatelů, a zvýšení bezpečnosti a ochrany;

2.  vyzývá Komisi a Radu, aby vzhledem k významu výzkumu a inovací pro evropské hospodářství jako celek uznaly důležitost programu Horizont 2020 a náležitě jej financovaly;

3.  potvrzuje cíl Komise lépe propojit výzkum a inovace v dopravě s cíli a plány postupu evropské dopravní politiky stanovenými pro každou oblast, avšak domnívá se, že postup, který Komise navrhuje ve svém sdělení, je třeba upravit podle níže uvedených priorit;

4.  domnívá se, že evropská strategie v oblasti dopravních technologií by měla zahrnovat všechny regiony EU v zájmu hladkého pohybu zboží a osob, jenž by podpořil vybudování skutečně jednotného evropského trhu;

5.  domnívá se, že je velmi důležité, aby při vytváření a provádění dopravní politiky byly efektivněji, soudržněji a cíleněji využívány výzkum a inovace, aby tato politika mohla reagovat na nové skutečnosti, oprostila se od tradičního uvažování a zaměřila se na průkopnické nápady, aby tak uživatelům mohla poskytnout inovativní dopravní řešení, jež by odpovídala jejich potřebám a splňovala nároky na dostupnost, rentabilitu, důvěryhodnost, kvalitu a kontinuitu;

6.  vybízí Komisi, aby pomocí spravedlivých, účinných a inovativních systémů tvorby cen pro všechny druhy mobility a dopravy, zejména pomocí internalizace vnějších nákladů a s ohledem na zásady „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“, vytvořila rámec nakloněný vývoji a inovacím;

7.  považuje monitorovací a informační systém pro výzkum a inovace v dopravě (TRIMIS) navržený Komisí za užitečný a přeje si, aby zahrnoval i pohled spotřebitelů, neboť by se jednalo o ideální nástroj k odhalování překážek bránících inovacím, jež vznikají v důsledku lpění na zvyklostech, k objevování nových příležitostí a k podpoře šíření nových možností v oblasti služeb, s cílem urychlit a podpořit změny postojů společnosti k udržitelné dopravě;

8.  zdůrazňuje, že preferování dominantní technologie (tzv. lock-in) může bránit úplnému rozvinutí potenciálu inovací v oblasti dopravy a hledání nových inovativních řešení; domnívá se proto, že politiky Unie by měly být vzhledem k alternativním technologiím neutrální (tzv. technologická neutralita), kdy o prioritách a přidělování prostředků by se mělo rozhodovat na základě výsledků dosažených za celý životní cyklus technologií v daných oblastech dopravy, a že harmonizační opatření nesmějí bránit vývoji inovativních řešení a alternativ v oblasti dopravy, diverzifikaci skladby energetických zdrojů ani zavádění inteligentních komunikačních technologií;

9.  zdůrazňuje, že aby podniky a veřejné orgány mohly přijmout nová řešení a inovativní technologie, je třeba zefektivnit inovační řetězec a více investovat do opatření, jako jsou ekonomické pobídky, s cílem překonat překážky bránící jejich zavádění na trh a širokému uplatňování na trhu („závazky k provedení celého cyklu“); vybízí proto Komisi, aby vycházela ze své myšlenky, že v zájmu uvolnění veškerého inovačního potenciálu v odvětví dopravy a v zájmu podpory inovativních podniků by měla být finanční podpora využívána také k uvádění nových řešení na trh, jejich předvádění a jejich úplnému zavedení, a že pomocí vhodných řídících a finančních nástrojů lze zajistit rychlé využití výsledků výzkumu v praxi;

10.  je přesvědčen o tom, že tuto strategii by měly využívat všechny evropské regiony a jejich zdroje pracovní síly, a zdůrazňuje, že je třeba zohlednit regionální zvláštnosti a potenciál, zvláště při vývoji ekologičtějších způsobů dopravy; vyzývá orgány na nižších úrovních, aby se zainteresovanými stranami vytvářely partnerství pro inovace v oblasti udržitelné mobility;

11.  žádá, aby malé a střední podniky byly více podporovány v provádění výzkumu a inovací, zejména zjednodušením přístupu k finančním prostředkům EU a snížením administrativní zátěže, a zdůrazňuje, že je důležité prostřednictvím výzkumu a inovací vytvářet a zachovávat pracovní místa a udržitelný růst;

12.  zastává názor, že investice ze strukturálních a investičních fondů EU otevírají evropským regionům široké možnosti pro rozvoj inteligentní specializace v oblasti udržitelné mobility;

13.  vyzývá vnitrostátní a regionální orgány k vypracování strategií pro výzkum a vývoj, které budou založeny na inteligentní specializaci, s cílem zajistit efektivnější využívání prostředků ze strukturálních fondů a posílit synergie mezi investicemi soukromého a veřejného sektoru;

14.  v této souvislosti připomíná, že strategie pro inovativní technologie musí vycházet z územních charakteristik a zvláštností, což znamená, že univerzální řešení nepostačuje; domnívá se například, že regiony se zvláštními územními omezeními, jako jsou ostrovní, hornaté, nejvzdálenější a řídce osídlené regiony, nabízejí specifický, nejen hospodářský potenciál, jenž – má-li být využit – vyžaduje vhodná a inovativní řešení mobility; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit adekvátní zdroje na udržitelnou dopravní infrastrukturu;

15.  zdůrazňuje, že je třeba více zjednodušit administrativní postupy pro financování výzkumu a inovací na evropské, celostátní, regionální, místní a přeshraniční úrovni, aby bylo možné vytvořit jasný a transparentní právní rámec;

16.  zdůrazňuje, že nesmí polevit úsilí o snižování počtu osob usmrcených a zraněných při silničních nehodách; naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila a provedla návrhy na zlepšení bezpečnosti silničního provozu, které Parlament přijal velkou většinou hlasů;

17.  je toho názoru, že změna dopravní technologie je správná a důležitá; zdůrazňuje však, že tato změna musí být docílena nikoli zákazy, ale pobídkami k používání nových technologií hospodárně využívajících zdroje;

18.  zdůrazňuje, že nesmí existovat žádné zákazy, jež by bránily inovativním novým řešením dopravy či uplatňování vyzkoušených postupů v nových kombinacích;

Obecná opatření

19.  domnívá se, že výzkum a inovace zaměřené na udržitelnou mobilitu by měly být založeny na zásadě integrace, jíž by se dosáhlo zejména odstraněním chybějících přeshraničních spojení (propojením), lepší kompatibilitou systémů i v rámci jednotlivých systémů (interoperabilitou) a přechodem na kombinaci druhů dopravy, které jsou nejvhodnější a nejudržitelnější pro danou trasu (intermodalitou a kombinovanou dopravou);

20.  připomíná, že EU musí vypracovat skutečně společnou dopravní politiku, která by zaručila vhodnou dopravu v jednotlivých evropských regionech i mezi nimi a její propojenost na místní, regionální, vnitrostátní a evropské úrovni; vyzývá členské státy a regiony, aby zajistily, aby se kombinací dopravních modelů zaručil větší důraz na vskutku udržitelnou mobilitu;

21.  zdůrazňuje, že tato strategie musí být založena na integračním modelu, v němž je největší důraz kladen na propojení regionů a na chybějící přeshraniční spoje i v geograficky roztříštěných regionech, a na inovativních řešeních pro kombinovanou dopravu, jež mohou snížit regionální rozdíly, stimulovat pracovní mobilitu a posílit územní soudržnost; je si vědom toho, že v současné době existují mezi dopravními sítěmi jednotlivých regionů značné rozdíly, a upozorňuje na to, že je nutné investovat do udržitelných dopravních technologií a řešení v regionech se specifickými problémy a rovněž využít potenciál, který nabízí nástroj pro propojení Evropy;

22.  zdůrazňuje, že výzkum a inovace by se měly zaměřit také na vývoj udržitelných prvků infrastruktury s cílem podpořit přechod na používání obnovitelných primárních produktů, např. dřeva, nebo kompozitních materiálů jako prvků železniční infrastruktury (např. jako stožáry pro trolejové vedení či signalizaci, stavební materiál pro nástupiště či mosty); zdůrazňuje, že sem patří také výzkumné a inovační činnosti zaměřené na vývoj impregnačního prostředku pro dřevěné pražce, který by mohl sloužit jako alternativa kreosotu, jehož používání bude právními předpisy EU od roku 2018 zakázáno;

23.  zdůrazňuje, že nové koncepce mobility nelze vnucovat a že v zájmu podpory udržitelnějšího chování je nutné zintenzívnit výzkum v oblastech ekosociálních znalostí, plánů městského a územního rozvoje a technologií zaměřených na poptávku po mobilitě a na změnu chování s cílem lépe kontrolovat dopravní toky, mimo jiné pomocí inovativních nástrojů pro řízení mobility, řetězců hladké mobility z výchozího místa až do konečné destinace, které uspokojují požadavky uživatelů, systémů ekologické jízdy a využití informačních a komunikačních technologií pracujících s informacemi v reálném čase;

24.  je toho názoru, že do řízení inovační politiky na evropské úrovni je naprosto nezbytné zapojit místní a regionální orgány, neboť se týká dopravy a mobility; poukazuje na to, že tyto veřejné orgány mohou přispět svými zkušenostmi a odbornými znalostmi, pokud jde o integrované technologie, infrastruktury, vozidla a cestující, a mohou podpořit nové sociální návyky v oblasti mobility; konstatuje, že místní a regionální orgány mohou identifikovat akutní problémy s mobilitou a jsou pověřeny jejich řešením, neustále testují a zavádějí osvědčené postupy a inovativní myšlenky a vzhledem k velmi rozmanitým podmínkám, s nimiž se musí vypořádat, jsou nejlépe obeznámeny s inovacemi;

25.  zdůrazňuje, že je třeba provést výzkum intramodálmí a intermodální soutěže v odvětví dopravy a překážek, které vznikají v důsledku zvláštních zájmů spojených se stávajícími obchodními modely, a zejména výzkum technických nástrojů potřebných k důslednějšímu a lepšímu vymáhání a kontrole předpisů pro kabotáž, sociálních ustanovení v silniční dopravě a pracovních podmínek zaměstnanců v tomto odvětví;

26.  zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné, aby byla nalezena inovativní řešení pro snížení hluku ze všech způsobů dopravy, zejména přímo u jejich zdroje s cílem chránit zdraví a kvalitu života občanů EU a zajistit, aby všechny způsoby dopravy byly pro obyvatelstvo přijatelné; v této souvislosti znovu důrazně připomíná své usnesení o jednotném evropském dopravním prostoru, v němž požadoval, aby byl do doku 2020 snížen hluk a vibrace produkované kolejovými vozidly a jejich spotřeba energie o 20 % v porovnání s rokem 2010, a znovu zdůrazňuje, že emise hluku by měly mít při vývoji nových dopravních technologií, koncepcí a infrastruktur od prvopočátku prvořadý význam;

27.  je přesvědčen o tom, že inovativní technologie interakce mezi infrastrukturou a vozidly mohou mít významnou úlohu při snižování počtu nehod, hluku a vibrací, spotřeby energie, emisí plynů a dopadu na klima;

28.  potvrzuje, že snahy o získání čistější energie pro technologie používané v dopravě a mobilitě by měly být propojeny s efektivnějšími koncepty a lepší konstrukcí vozidel; upozorňuje na energetické úspory, kterých lze dosáhnout pomocí inovativních řešení, jako jsou postupy pro získávání energie z netradičních zdrojů, které využívají obnovitelné zdroje nebo alternativní paliva;

29.  zdůrazňuje, že je nezbytné myslet nejen na výstavbu nové dopravní infrastruktury, ale že strategie pro výzkum a vývoj musí rovněž výslovně zohlednit její opravu, údržbu a modernizaci (např. vybavení prvky pro inteligentní řízení dopravy a komunikační technologií „automobil – infrastruktura“);

30.  vyzývá členské státy a Komisi, aby investovaly do výzkumu inteligentních dopravních systémů a dohlédly na jejich vyvinutí, neboť by pomohly zmírnit přetížení dopravní sítě a zvýšily by ekologickou účinnost a bezpečnosti dopravy v Evropě;

31.  vyzývá Komisi, aby zvážila normalizaci kontejnerů a dalších přepravních nádob a také rozměrů dopravních prostředků všech druhů dopravy v zájmu posílení interoperability a intermodality;

32.  vyzývá Komisi, aby pro členské státy vypracovala příručku s osvědčenými postupy pro dodržování limitních hodnot stanovených ve směrnici o kvalitě ovzduší;

Zvláštní opatření

33.  chápe význam výzkumu a vývoje pro individuální mobilitu a zdůrazňuje, že rozhodující je chování uživatelů dopravních prostředků; žádá, aby byly vytvořeny pobídky podporující volbu udržitelných, fyzicky aktivních, bezpečných a zdravých způsobů dopravy a mobility, jež by sloužily k výboji inovativních koncepcí podporujících ekologickou veřejnou dopravu, chůzi a cyklistiku s ohledem na potřeby a specifika městských, příměstských, meziměstských a venkovských oblastí; domnívá se, že je důležité zlepšit interoperabilitu dopravních služeb a že schvalující orgány budou muset věnovat mimořádnou pozornost případným technických nebo administrativním problémům a bezodkladně je řešit, aby se trh otevřel novým způsobům dopravy, které odpovídají výše uvedeným charakteristikám;

34.  zdůrazňuje, že je nutné, aby útvary pro řízení mobility orgánů EU šly příkladem v používání správných postupů a aby vyvinuly náležité úsilí a o dosažených výsledcích, jež budou jejich vizitkou, transparentně informovaly;

35.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat úspěšné postupy udržitelné dopravy a posílit spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi regiony s podobným rozvojovým potenciálem; doporučuje, aby místní orgány vycházely z příkladů osvědčených postupů a aby vytvářely plány udržitelné městské mobility v úzké spolupráci s občanskou společností;

36.  zastává názor, že evropské satelitní navigační systémy, jako je Galileo, by měly být nosným pilířem pro rozvoj inteligentní a účinné dopravy v Evropě;

37.  podporuje výzkum a vývoj, který může podpořit přechod od vlastnictví dopravních prostředků k netradičnímu chování uživatelů a novým službám souvisejícím s dopravou, jako je např. sdílení osobních vozidel a jízdních kol; vyzývá Komisi, aby intenzivněji podporovala kolektivní formy přepravy jednotlivců a individualizované systémy veřejné a hromadné dopravy;

38.  vyzývá k rozšíření výzkumu také na oblast daňovou a správní, tak aby byl připraven terén pro zavedení nápaditých pobídek v oblasti daní, odvodů a veřejných tarifů, jež by byly určeny jak jednotlivcům, tak výrobcům či poskytovatelům produktů, služeb nebo obsahů, s cílem podpořit jízdu na kole a chůzi a případně jejich kombinaci s prostředky hromadné dopravy, jakož i další formy udržitelné mobility;

39.  opakovaně zdůrazňuje, že je nutné zlepšit a podpořit multimodální dopravu pomocí integrovaných elektronických systémů poskytování informací a prodeje jízdenek, které používají otevřené datové formáty; poukazuje na to, že výzkum a inovace v této oblasti by měly být zaměřeny především na bezbariérový přístup, interoperabilitu, cenovou dostupnost a transparentnost, vstřícnost vůči uživatelům a účinnost

40.  zdůrazňuje, že pro infrastrukturu je třeba vypracovat inovativní a dlouhodobá řešení – včetně intenzivnějšího rozvoje informačních, platebních a rezervačních systémů –, která zohlední zejména bezbariérový přístup pro všechny cestující a zejména osoby se zdravotním postižením a se sníženou pohyblivostí, jako jsou cestující na invalidním vozíku či cestující s kočárky, jízdními koly či těžkými zavazadly;

41.  zastává názor, že jízdní řády a informace o zpožděních prostředků hromadné dopravy by měly být volně přístupné, aby třetí strany mohly vyvinout telematické aplikace, jež by cestujícím nabízely větší komfort, např. informace v reálném čase o cestě do konkrétní destinace různými dopravními prostředky nebo porovnání ekologické stopy různých druhů dopravy při cestě do určité destinace;

42.  zdůrazňuje, že v souvislosti s rozvojem inovací pro dopravu a mobilitu v městských a obytných zónách by měl být kladen důraz na zdraví a kvalitu života, včetně spravedlivého sdílení prostoru, snížení hluku a čistšího ovzduší;

43.  připomíná Komisi, že je nezbytně nutné zlepšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu, především těch nejzranitelnějších osob, tedy dětí, starších osob, chodců, cyklistů nebo osob se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí; podporuje vývoj a inovace, které spojují technologická řešení s inteligentním řízením a behaviorálními přístupy řidičů;

44.  domnívá se, že má-li se zmírnit přetížení dopravní sítě v městských oblastech a v regionech s hustou zástavbou, je nutné nejen zefektivnit již existující způsoby dopravy, ale pomocí technologických inovací určit alternativní řešení dopravních problémů a podpořit jejich používání;

45.  vyzývá Komisi, aby výrazně podporovala inovace zaměřené na lodě s nulovými emisemi, zejména trajekty, lodě pro okružní plavby a námořní lodě, které by využívaly obnovitelné energie z větru, slunce či mořských vln ve spojení s technologiemi palivových článků;

46.  vyzývá Komisi, aby výzkumné projekty zaměřila na další zmírňování dopadu emisí ze všech druhů dopravy na lidské zdraví a klima;

47.  zastává názor, že ucelená a efektivní evropská strategie pro dopravní technologie musí být v souladu se strategií Evropa 2020 (COM(2010)2020) a s cíli pro snížení emisí oproti úrovním z roku 1990 a že současně musí, plně v souladu s bílou knihou o dopravě z roku 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144), usilovat o územní soudržnost a vyvážený rozvoj; věří, že by na jejím základě mělo být možné snížit spotřebu energie, dopravní hluk, potřeby v dopravě, emise látek znečisťujících ovzduší a emise skleníkových plynů; zdůrazňuje, že má-li toho EU dosáhnout, musí za tímto účelem stanovit pevné cíle pro roky 2020, 2030 a 2050;

48.  zdůrazňuje, že je nezbytné posílit výzkum a inovace ve vnitrozemské lodní dopravě, zejména s cílem vyvinout ekologické lodě a technologie přizpůsobené pro plavbu s nízkým ponorem, například lodě přizpůsobené pro plavbu po řekách v rámci udržitelné vnitrozemské plavby (River-Adapted Ships for Sustainable Inland Navigation – RASSIN), a umožnit tak úspory na infrastruktuře vnitrozemských vodních cest;

49.  vítá návrh Komise na vytvoření monitorovacího a informačního systému pro výzkum a inovace v dopravě (TRIMIS); zdůrazňuje, že je důležité, aby byly regionálním tvůrcům politik pravidelně, bezplatně a dostupnou formou poskytovány spolehlivé informace; s politováním konstatuje, že je stále velmi složité získat informace o dotacích poskytovaných EU na dopravní projekty;

50.  doporučuje, aby Komise vypracovala iniciativy pro určování a odměňování projektů udržitelného rozvoje měst, např. po vzoru ocenění RegioStars;

51.   zdůrazňuje, že komplexní evropská strategie se musí opírat o solidní základ v podobě integrovaných dopravních strategií, které pečlivě připraví místní a regionální orgány a celostátní vlády; domnívá se, že na vypracování těchto strategií by měly být poskytnuty prostředky z evropských fondů;

52.  domnívá se, že veškeré financování z veřejných prostředků by mělo splňovat příslušné právní předpisy EU o státních podporách, včetně pravidel upravujících výzkum, vývoj a inovace, financování dopravních služeb a infrastruktury; nicméně se domnívá, že předpisy EU pro poskytování státní podpory by měly taktéž brát náležitý ohled na konkrétní znevýhodnění určitých regionů.

53.  poukazuje na to, že Komise musí zlepšit předávání poznatků získaných z výzkumu a inovací zainteresovaným uživatelům (např. MSP nebo výzkumným institucím) a za tím účelem vytvořit souhrnnou databázi, která poskytne jasný přehled všech výzkumných a inovačních projektů financovaných EU, jež budou rozčleněny podle kategorií;

54.  zdůrazňuje význam nových iniciativ, jako je sdílení přepravních a logistických kapacit, usilujících o účinnější přepravu zboží; vyzývá Komisi, aby se zabývala možnými překážkami těchto iniciativ;

55.  zdůrazňuje význam emisních norem pro určité dopravní prostředky, např. automobily; domnívá se, že by mělo být zváženo zavedení podobné koncepce pro letadla a lodě;

56.  podporuje další výzkum a inovace bezpečnostních prvků v dopravě, budou-li zachovány zásady proporcionality, nediskriminace a ochrany údajů;

57.  schvaluje a podporuje koncepci navrženou Komisí, jež stanoví opatření pro evropskou strategii pro dopravní technologie; zdůrazňuje však, že tato koncepce neposkytuje právní základ pro akty v přenesené pravomoci ani podobné akty, ale že Komise musí navrhnout opatření pro přijetí postupem spolurozhodování;

58.  vyzývá Komisi, aby při přípravě evropského strategického plánu pro dopravní technologie a dalších možných kroků zohlednila priority uvedené v této zprávě;

o
o   o

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 54.


Právo na přístup k obhájci v trestním řízení a právo na komunikaci po zatčení ***I
PDF 282kWORD 24k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a o právu na komunikaci po zatčení (COM(2011)0326 – C7-0157/2011 – 2011/0154(COD))
P7_TA(2013)0340A7-0228/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0326),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0157/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na příspěvky, které k tomuto návrhu legislativního aktu předložily bulharský parlament, italský senát a portugalský parlament,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 7. prosince 2011(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne 4. června 2013, že postoj Parlamentu bude schválen, v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0228/2013);

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského patlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. září 2013 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/.../EU o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody

P7_TC1-COD(2011)0154


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice 2013/48/EU.)

(1) Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s. 51.


Smlouvy o úvěru na bydlení ***I
PDF 943kWORD 213k
Text
Úplné znění
Pozměňovací návrh přijatý Evropským parlamentem dne 10. září 2013 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o smlouvách o úvěru na bydlení (COM(2011)0142 – C7-0085/2011 – 2011/0062(COD))(1)
P7_TA(2013)0341A7-0202/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

[Pozměňovací návrh č. 117]

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU(2)
P7_TA(2013)0341A7-0202/2012
k návrhu Komise
P7_TA(2013)0341A7-0202/2012
---------------------------------------------------------
P7_TA(2013)0341A7-0202/2012

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/…/EU
o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnice 2008/48/ES
(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(3),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(4),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V březnu roku 2003 Komise zahájila proces identifikace a posouzení dopadu překážek na vnitřní trh se smlouvami o úvěru na nemovitosti určené k bydlení. Dne 18. prosince 2007 Komise přijala bílou knihu o integraci trhů EU s hypotečními úvěry. Bílá kniha ohlásila záměr Komise posoudit, jaký dopad mají mimo jiné varianty politiky, pokud jde o předsmluvní informace, úvěrové databáze, úvěruschopnost, roční procentní sazbu nákladů a poradenství v oblasti smluv o úvěru. Komise zřídila odbornou skupinu pro úvěrovou historii, aby jí pomohla při přípravě opatření ke zlepšení dostupnosti, porovnatelnosti a úplnosti údajů o úvěrech. Byly také zahájeny studie o roli a fungování zprostředkovatelů úvěru a neúvěrových institucí poskytujících smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení.

(2)  V souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž jsou zajištěny volný pohyb zboží a služeb a svoboda usazování. Rozvoj transparentnějšího a efektivnějšího trhu s úvěry v tomto prostoru je nezbytný k podpoře rozvoje přeshraniční činnosti a k vytvoření vnitřního trhu se smlouvami o úvěru na nemovitosti určené k bydlení. Zákony jednotlivých členských států, které se týkají podnikání v oblasti poskytování smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení, a regulace zprostředkovatelů úvěru a neúvěrových institucí poskytujících smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení a dohled nad nimi se podstatně liší. Tyto rozdíly tvoří překážky, jež omezují úroveň přeshraniční činnosti na straně nabídky i poptávky, a tak omezují konkurenci a výběr na trhu, zvyšují poskytovatelům zápůjční náklady, a dokonce jim brání v podnikání.

(3)  Finanční krize ukázala, že neodpovědné chování účastníků trhu může podkopat základy finančního systému a vést ke ztrátě důvěry všech stran, zejména spotřebitelů, a k potenciálně vážným sociálním a hospodářským důsledkům. Mnoho spotřebitelů ztratilo důvěru ve finanční sektor a úvěry se staly pro dlužníky stále neúnosnějšími, což vede k nárůstu prodlení a vynucených prodejů. V důsledku toho zadala skupina G 20 Radě pro finanční stabilitu úkol stanovit zásady správného poskytování úvěrů na nemovitosti určené k bydlení. Ačkoli k některým z nejzávažnějších problémů spojeným s finanční krizí došlo mimo Unii, jsou spotřebitelé v Unii značně zadluženi a velká část tohoto dluhu je soustředěna v úvěrech na nemovitosti určené k bydlení. Je proto vhodné zajistit, aby byl regulační rámec Unie v této oblasti dostatečně robustní, odpovídal mezinárodním zásadám a vhodným způsobem využíval veškerých dostupných nástrojů, k nimž může patřit používání poměrů úvěru k hodnotě nemovitosti, úvěru k příjmům, dluhu k příjmům nebo podobných poměrů, minimálních úrovní, při jejichž nesplnění by nebyl úvěr považován za přijatelný, nebo jiných kompenzačních opatření v situacích, kdy jsou spotřebitelé vystaveni vyšším rizikům nebo kdy je to zapotřebí k tomu, aby se předešlo předlužení domácností. S ohledem na problémy zviditelněné finanční krizí a ve snaze zajistit efektivní a konkurenční vnitřní trh přispívající k finanční stabilitě Komise ve svém sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ navrhla opatření týkající se smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení včetně spolehlivého rámce pro zprostředkování úvěru v souvislosti s tím, aby byly do budoucna vytvořeny odpovědné a spolehlivé trhy a byla obnovena spotřebitelská důvěra. Závazek k efektivnímu a konkurenčnímu vnitřnímu trhu Komise znovu potvrdila ve svém sdělení ze dne 13. dubna 2011 nazvaném „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry“.

(4)  Na trzích ▌s hypotečními úvěry v Unii byla identifikována řada problémů, které souvisejí s neodpovědným poskytováním a přijímáním úvěrů ▌a s potenciálním prostorem pro neodpovědné chování účastníků trhu včetně zprostředkovatelů úvěru a neúvěrových institucí ▌. Některé problémy se týkaly úvěrů denominovaných v cizí měně, které spotřebitelé v této měně uzavírali, aby využili výhodnější nabízenou výpůjční úrokovou sazbu, aniž ▌měli dostatečné informace o souvisejícím kurzovém riziku nebo aniž toto riziko dostatečně chápali. Uvedené problémy jsou způsobeny selháním trhu a regulace, stejně jako dalšími faktory, například obecným hospodářským prostředím a nízkou úrovní finanční gramotnosti. Další problémy zahrnují neúčinné, nejednotné nebo neexistující režimy ▌pro zprostředkovatele úvěru a neúvěrové instituce poskytující úvěr na nemovitosti určené k bydlení. Shledané problémy jsou spojeny s potenciálně výraznými makroekonomickými efekty přelévání, mohou vést k poškození spotřebitele, působit jako ekonomické nebo právní překážky přeshraniční činnosti a vytvářet nerovné podmínky mezi subjekty.

(5)  Aby bylo usnadněno vytvoření hladce fungujícího vnitřního trhu s vysokou úrovní ochrany spotřebitele v oblasti smluv o úvěru na nemovitosti ▌a aby bylo zabezpečeno, že spotřebitelé usilující o uzavření takovéto smlouvy ▌ si mohou být jisti, že instituce, se kterými přicházejí do styku, se chovají profesionálně a odpovědně, je třeba v řadě oblastí vytvořit náležitě harmonizovaný právní rámec Unie, jenž bude zohledňovat rozdílnosti smluv o úvěru vyplývající zejména z odlišností jednotlivých vnitrostátních a regionálních trhů s nemovitostmi.

(6)  Tato směrnice by proto měla prostřednictvím konzistentních, flexibilních a spravedlivých smluv o úvěru na nemovitosti vytvořit transparentnější, efektivnější a konkurenčnější vnitřní trh a prosazovat udržitelné poskytování a přijímání úvěrů a finanční začleňování, a tím i zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů.

(7)  V zájmu vytvoření skutečného vnitřního trhu s vysokou a rovnocennou úrovní ochrany spotřebitele obsahuje tato směrnice ustanovení podléhající maximální harmonizaci, pokud jde o poskytování předsmluvních informací prostřednictvím standardizovaného formátu evropského standardizovaného informačního přehledu (dále jen „ESIP“) a výpočet roční procentní sazby nákladů. Vzhledem ke zvláštním rysům smluv o úvěru na nemovitosti a rozdílnému vývoji a podmínkám na trzích v členských státech, zejména pokud jde o strukturu trhu, účastníky trhu, kategorie dostupných produktů a průběh procesu poskytování úvěru, by členské státy měly mít možnost v oblastech, které nejsou zřetelně označeny jako oblasti podléhající maximální harmonizaci, zachovat nebo zavést přísnější ustanovení, než jsou obsažena v této směrnici. Tento cílený přístup je nezbytný, aby nebyla nepříznivě ovlivněna úroveň ochrany spotřebitele týkající se smluv o úvěru v působnosti této směrnice. Členským státům by například mělo být umožněno zachovat či zavést přísnější ustanovení o požadavcích na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků a pokynech k vyplňování ESIP.

(8)  Tato směrnice by měla zlepšit podmínky pro vytvoření a fungování vnitřního trhu sbližováním právních předpisů členských států a vytvořením kvalitativních standardů pro určité služby, zejména s ohledem na distribuci a poskytování úvěrů věřiteli a zprostředkovateli úvěru a na prosazování osvědčených postupů. Vytvoření kvalitativních standardů pro služby spojené s poskytováním úvěru s sebou nutně nese zavedení některých opatření týkajících se požadavků na udělení oprávnění k činnosti, dohled a obezřetnost.

(9)  V oblastech, na které se tato směrnice nevztahuje, mohou členské státy zachovat nebo zavést vnitrostátní právo. Členské státy mohou zejména zachovat nebo zavést vnitrostátní předpisy v oblastech, jako jsou smluvní právo spojené s platností smluv o úvěru, vlastnické právo, evidence nemovitostí, smluvní informace a v rozsahu, v jakém je neupravuje tato směrnice, otázky vyvstávající po uzavření smlouvy. Členské státy mohou stanovit, že odhadci či společnosti odhadců nebo notáři mohou být vybíráni vzájemnou dohodou stran. Vzhledem k tomu, že nákup či prodej nemovitostí určených k bydlení probíhá v členských státech rozdílně, existuje prostor k tomu, aby věřitelé nebo zprostředkovatelé úvěru usilovali o získání plateb od spotřebitelů předem s tím, že by jim tyto platby mohly pomoci zajistit uzavření smlouvy o úvěru nebo nákup či prodej nemovitosti, a k tomu, aby byly tyto praktiky zneužívány zejména v případech, kdy spotřebitel nezná požadavky a obvyklou praxi v daném členském státě. Proto je vhodné členským státům umožnit, aby pro tyto platby stanovily omezení.

(10)  Tato směrnice by se měla použít nezávisle na tom, zde je věřitelem či zprostředkovatelem úvěru právnická nebo fyzická osoba. Neměla by se však dotýkat práva členských států vyhradit v souladu s právem Unie úlohu věřitele nebo zprostředkovatele úvěru podle této směrnice právnickým osobám nebo některým formám právnických osob.

(11)  Jelikož se spotřebitelé a podniky nenacházejí ve stejném postavení, nepotřebují stejnou úroveň ochrany. Zatímco práva spotřebitelů ▌je důležité zaručit ustanoveními, od nichž se nelze smluvně odchýlit, podnikům a organizacím je vhodné umožnit uzavřít jiné smlouvy. ▌

(12)  Definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické osoby, které jednají mimo svou živnost, podnikání nebo povolání. Je-li však smlouva mající dvojí účel uzavřena za účelem spadajícím částečně do živnosti, podnikání nebo povolání dané osoby a částečně mimo ně a je-li význam této živnosti, podnikání nebo povolání natolik omezený, že v celkových souvislostech smlouvy nepřevažuje, měla by být tato osoba rovněž považována za spotřebitele.

(13)  Přestože tato směrnice upravuje smlouvy o úvěru, které se výhradně nebo převážně týkají nemovitostí určených k bydlení, nebrání členským státům rozšířit opatření přijatá v souladu s ní v zájmu ochrany spotřebitele na smlouvy o úvěru na jiné nemovitosti nebo tyto smlouvy o úvěru upravit jinak.

(14)  Definice stanovené v této směrnici určují rozsah harmonizace. Povinnosti členských států provést tuto směrnice by se tedy měly omezovat na oblast její působnosti stanovenou uvedenými definicemi. Povinnosti členských států provést tuto směrnici jsou například omezeny na smlouvy o úvěru uzavřené se spotřebiteli, tedy s fyzickými osobami, které v případě transakcí, na něž se tato směrnice vztahuje, jednají mimo svou živnost, podnikání nebo povolání. Podobně mají členské státy povinnost provést ustanovení této směrnice, která upravují činnost osob jednajících jako zprostředkovatelé úvěru ve smyslu této směrnice. Touto směrnicí by však nemělo být dotčeno uplatňování této směrnice členskými státy v oblastech, které nespadají do oblasti její působnosti, je-li to v souladu s právem Unie. Definicemi stanovenými v této směrnici by navíc neměla být dotčena možnost, aby členské státy ve vnitrostátním právu přijaly pro zvláštní účely dílčí definice, pokud budou v souladu s definicemi stanovenými v této směrnici. Členské státy by například měly mít možnost vymezit ve vnitrostátním právu podkategorie zprostředkovatelů úvěru, které nejsou stanoveny v této směrnici, jestliže je na vnitrostátní úrovni potřebují například k tomu, aby u jednotlivých zprostředkovatelů úvěru odstupňovaly požadavky na úroveň znalostí a odborné způsobilosti.

(15)  Cílem této směrnice je zajistit, aby se na spotřebitele uzavírající smlouvy o úvěru na nemovitosti vztahovala vysoká úroveň ochrany. Měla by se proto použít na úvěry zajištěné nemovitostí bez ohledu na účel úvěru, na dohody o refinancování nebo jiné smlouvy o úvěru, které by vlastníkovi či spoluvlastníkovi nemovitosti či pozemku pomohly si práva k nemovitosti či pozemku podržet, na úvěry, jež jsou používány na nákup nemovitosti v některých členských státech, včetně úvěrů, jejichž jistina nemusí být splácena průběžně, nebo nemá-li členský stát přiměřený alternativní rámec, včetně úvěrů, jež mají dočasně poskytovat finanční prostředky v období mezi nákupem jedné nemovitosti a prodejem jiné nemovitosti, a na zajištěné úvěry na renovaci nemovitostí určených k bydlení ▌.

(16)  Tato směrnice by se neměla vztahovat na některé smlouvy o úvěru, u nichž věřitel vyplácí úvěr formou jednorázové částky nebo pravidelných plateb nebo jiným způsobem a výměnou získá určitou částku plynoucí z výnosu z prodeje nemovitosti a jejichž hlavním cílem je podpořit spotřebu, jako jsou produkty financování založené na jištění nemovitostí (equity release) nebo jiné rovnocenné specializované produkty. Tyto smlouvy o úvěru mají zvláštní rysy, které jsou mimo oblast působnosti této směrnice. Například posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je irelevantní, protože platby jdou směrem od věřitele ke spotřebiteli, a nikoli naopak. Tato transakce by vyžadovala mimo jiné podstatně odlišné předsmluvní informace. Navíc další produkty, jako je odprodej obytné nemovitosti jejím vlastníkem, jenž si ponechává právo v ní doživotně bydlet (home reversions), které mají funkce srovnatelné s reverzními hypotékami, poskytnutí úvěru nezahrnují, a proto by zůstaly mimo působnost této směrnice. ▌

(17)   Tato směrnice by se neměla vztahovat na další vyjmenované, úzce specializované smlouvy o úvěru, které jsou svou povahou a riziky odlišné od standardních hypotečních úvěrů, a tudíž vyžadují individuální přístup, zejména na smlouvy o úvěru, které jsou výsledkem urovnání dosaženého před soudem nebo jiným orgánem stanoveným zákonem, a na určité druhy smluv o úvěru poskytovaném zaměstnavatelem jeho zaměstnancům za určitých podmínek, jak je již stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru(5). Je vhodné členským státům umožnit, aby některé smlouvy o úvěru vyloučily, například ty, které jsou poskytovány omezenému okruhu veřejnosti za zvýhodněných podmínek nebo které jsou poskytovány úvěrovými družstvy, je-li zavedena přiměřená alternativní úprava, jež zajistí, že politických cílů týkajících se finanční stability a jednotného trhu lze dosáhnout, aniž se ztíží finanční začleňování a přístup k úvěrům. Smlouvy o úvěru na nemovitost, již nemá obývat jakožto dům, byt nebo jiné obydlí spotřebitel nebo jeho rodinný příslušník a která je jakožto dům, byt nebo jiné obydlí obývána na základě nájemní smlouvy, vykazují rizika a rysy, které jsou od standardních smluv o úvěru odlišné, a mohou tudíž vyžadovat přizpůsobenější rámec. Členské státy by proto měly mít možnost tyto smlouvy o úvěru ze směrnice vyloučit, pokud je pro ně zaveden náležitý vnitrostátní rámec.

(18)  Nezajištěné úvěrové smlouvy na celkovou výši úvěru přesahující 75 000 EUR, jejichž účelem je rekonstrukce nemovitosti určené k bydlení, by měly spadat do oblasti působnosti směrnice 2008/48/ES, aby byla zajištěna rovnocenná úroveň ochrany těchto spotřebitelů a zamezeno jakékoli mezeře v právní úpravě mezi uvedenou směrnicí a touto směrnicí. Směrnice 2008/48/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(19)  Z důvodů právní jistoty by měl být právní rámec Unie v oblasti smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení v souladu s jinými akty Unie, zejména v oblastech ochrany spotřebitele a obezřetnostního dohledu, a měl by je doplňovat. Určité základní definice, včetně definice ▌„spotřebitele“, ▌a „trvalého nosiče“, stejně jako klíčové pojmy používané ve standardních informacích pro označení finančních charakteristik úvěru, včetně „celkové částky splatné spotřebitelem“ a „výpůjční úrokové sazby“, by měly být v souladu s těmi, které jsou stanoveny ve směrnici 2008/48/ES tak, aby totožný pojem označoval stejný typ skutečnosti bez ohledu na to, zda se jedná o spotřebitelský úvěr nebo o úvěr na nemovitosti určené k bydlení. Členské státy by proto měly při provedení této směrnice zajistit ▌důsledné používání a výklad těchto základních definic a klíčových pojmů.

(20)  Aby byl v oblasti úvěrů zajištěn konzistentní rámec pro spotřebitele a minimalizováno administrativní zatížení věřitelů a zprostředkovatelů úvěru, měl by základní rámec této směrnice pokud možno vycházet ze struktury směrnice 2008/48/ES, zejména ze zásad, že by informace obsažené v reklamě na smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení ▌měly být spotřebiteli poskytovány pomocí reprezentativního příkladu, spotřebitel by měl ▌obdržet podrobné předsmluvní informace prostřednictvím standardizovaného informačního přehledu, mělo by se mu dostat náležitého vysvětlení před uzavřením smlouvy o úvěru, měl by být stanoven společný základ pro výpočet roční procentní sazby nákladů bez zahrnutí notářských poplatků a věřitelé ▌by měli posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dříve než poskytnou úvěr. Podobně by měl být zajištěn nediskriminační přístup věřitelů do odpovídajících úvěrových databází, aby bylo dosaženo rovných podmínek s ustanoveními směrnice 2008/48/ES. Podobně jako směrnice 2008/48/ES by i tato směrnice měla zajistit náležité řízení o udělení oprávnění k činnosti a dohled nad všemi věřiteli poskytujícími smlouvy o úvěru na nemovitosti ▌a měla by stanovit požadavky na zřízení mechanismů pro mimosoudní řešení sporů a přístup k nim.

(21)  Tato směrnice by měla doplnit směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku(6), která požaduje, aby byl v případě prodeje na dálku spotřebitel informován o existenci nebo neexistenci práva na odstoupení od smlouvy, a stanoví právo na odstoupení od smlouvy. Avšak zatímco směrnice 2002/65/ES stanoví poskytovateli možnost sdělit předsmluvní informace až po uzavření smlouvy, totéž není žádoucí u smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení vzhledem k významu finančního závazku pro spotřebitele. Touto směrnicí by nemělo být dotčeno obecné smluvní právo jednotlivých států, například pravidla platnosti, sjednávání nebo účinku smluv, pokud tato směrnice tyto aspekty obecného smluvního práva neupravuje.

(22)  Zároveň je důležité zohlednit zvláštnosti smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení, které ospravedlňují rozdílný přístup. Vzhledem k povaze smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení a důsledkům, které může pro spotřebitele mít, by reklamní materiály a individuální předsmluvní informace měly obsahovat přiměřená konkrétní upozornění na rizika, například na možný vliv fluktuace směnného kurzu na částky, které musí spotřebitel splácet, a považuje-li to členské státy za vhodné, na povahu a důsledky sjednání zajištění. S ohledem na to, co již v odvětví existuje na bázi dobrovolnosti v oblasti úvěrů na bydlení, by všeobecné předsmluvní informace měly být vždy dostupné spolu s individuálními předsmluvními informacemi. Odlišný přístup je dále odůvodněný, aby se zohlednilo poučení z finanční krize a aby se zajistilo, že úvěry budou poskytovány rozumně. V porovnání se spotřebitelským úvěrem by v tomto ohledu měla být posílena ustanovení o posouzení úvěruschopnosti, zprostředkovatelé úvěru by měli poskytovat přesnější informace o svém postavení a vztahu k věřitelům, aby byl odhalen potenciální střet zájmů, a všechny subjekty podílející se na sjednávání smluv o úvěru na nemovitosti by měly mít náležité oprávnění k činnosti a měl by nad nimi být vykonáván náležitý dohled.

(23)  Je nezbytné upravit některé další oblasti, aby byly zohledněny specifické rysy úvěrů na nemovitosti určené k bydlení. Vzhledem k významu transakce je nutné zajistit, aby spotřebitelé měli dostatečnou dobu alespoň sedmi dní ke zvážení jejích důsledků. Členské státy by měly mít možnost stanovit tuto dostatečnou dobu buď jako lhůtu na rozmyšlenou před uzavřením smlouvy o úvěru, nebo jako lhůtu pro odstoupení od smlouvy o úvěru po jejím uzavření, nebo jako kombinaci obojího. Je vhodné, aby členské státy měly volnost učinit lhůtu na rozmyšlenou nepřekračující deset dní pro spotřebitele závaznou, ale aby v jiných případech mohli spotřebitelé pokračovat v uzavírání smlouvy i během lhůty na rozmyšlenou, budou-li si to přát, a aby v zájmu právní jistoty měly členské státy v souvislosti s transakcemi s nemovitostmi možnost stanovit, že lhůta na rozmyšlenou končí nebo právo na odstoupení od smlouvy zaniká, jestliže spotřebitel podnikne jakýkoli krok, jenž podle vnitrostátního práva vede ke vzniku nebo převodu vlastnického práva k finančním prostředkům získaným na základě smlouvy o úvěru nebo k jejich použití nebo případně převede tyto finanční prostředky na třetí osobu.

(24)  Vzhledem ke zvláštním rysům smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení věřitelé obvykle nabízejí spotřebitelům soubor produktů či služeb, který lze zakoupit společně se smlouvou o úvěru. S ohledem na význam těchto smluv pro spotřebitele je proto vhodné stanovit pro tyto vázané prodeje zvláštní pravidla. Spojení smlouvy o úvěru s jednou či několika dalšími finančními službami nebo produkty do balíčků je pro věřitele prostředkem, jak diverzifikovat svou nabídku a konkurovat jiným subjektům, lze-li jednotlivé prvky balíčku rovněž zakoupit samostatně. Přestože spojení smlouvy o úvěru s jednou či několika dalšími finančními službami nebo produkty do balíčků může být pro spotřebitele prospěšné, může též v případě, že jednotlivé prvky balíčku nelze zakoupit samostatně, nepříznivě ovlivnit jejich mobilitu a jejich schopnost informovaně se rozhodovat. Je důležité zabránit praktikám, které mohou přimět spotřebitele k uzavření smlouvy o úvěru, jež není v jeho nejlepším zájmu, jako je svázání takové smlouvy s jinými produkty, avšak neomezovat spojování produktů, z něhož může mít spotřebitel prospěch. Členské státy by však měly trhy retailových finančních služeb i nadále pozorně sledovat, aby zajistily, že spojenými prodeji nedochází k deformaci rozhodování spotřebitelů ani soutěže na trhu.

(25)  Obecným pravidlem by mělo být, že vázaný prodej není dovolen, ledaže by finanční službu nebo produkt nabízený společně se smlouvou o úvěru nebylo možné nabídnout samostatně, protože je nedílnou součástí úvěru, například v případě zajištěného přečerpání. V jiných případech však lze považovat za odůvodněné, aby věřitelé smlouvu o úvěru nabízeli nebo prodávali v balíčku s platebním účtem, spořicím účtem, investičním produktem nebo penzijním produktem, například jestliže jsou peněžní prostředky na účtu používány pro splácení úvěru nebo jsou nezbytnou podmínkou pro soustředění zdrojů za účelem získání úvěru, nebo v situacích, kdy například investiční produkt nebo produkt soukromého penzijního spoření slouží jako doplňující zajištění úvěru. Přestože věřitelé mohou od spotřebitele oprávněně vyžadovat příslušné pojištění, aby bylo zaručeno splacení úvěru nebo hodnota zajištění, měl by mít spotřebitel možnost zvolit si vlastního poskytovatele pojištění, pokud jeho pojištění poskytuje rovnocennou úroveň záruky jako pojištění navržené či nabídnuté věřitelem. Členské státy navíc mohou zcela nebo zčásti standardizovat krytí poskytované pojistnými smlouvami, aby usnadnily porovnání různých nabídek spotřebitelům, kteří takové porovnání provádějí.

(26)  Je důležité zajistit, aby nemovitosti určené k bydlení byly před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě oceněny, zejména pokud má ocenění vliv na zbývající závazky spotřebitele v případě prodlení. Členské státy by proto měly zajistit zavedení spolehlivých oceňovacích standardů. Aby byly považovány za spolehlivé, měly by oceňovací standardy zohledňovat mezinárodně uznávané oceňovací standardy, zejména standardy vytvořené Výborem pro mezinárodní oceňovací standardy (International Valuation Standards Committee), Evropskou skupinou asociací odhadců (European Group of Valuers' Associations) nebo Královskou institucí kvalifikovaných odhadců (Royal Institution of Chartered Surveyors). Tyto mezinárodně uznávané oceňovací standardy obsahují obecné zásady, které od věřitelů mimo jiné vyžadují, aby přijali a dodržovali přiměřené interní procesy řízení rizik a zajištění, jejichž součástí jsou řádné procesy vypracovávání odhadů, aby přijali standardy a metody vypracovávání odhadů vedoucí k realistickému a řádně podloženému odhadu hodnoty nemovitosti, jež zajistí, že všechny zprávy odhadců jsou vypracovány s náležitou odbornou dovedností a péčí a že odhadci splňují určité kvalifikační požadavky, a aby uchovávali přiměřenou dokumentaci o odhadu hodnoty zajištění, která je komplexní a věrohodná. V této souvislosti je žádoucí zajistit náležité monitorování trhů s obytnými nemovitostmi a soulad mechanismů obsažených v takových ustanoveních se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky(7). Souladu s ustanoveními této směrnice týkající se standardů oceňování nemovitostí lze dosáhnout například prostřednictvím právní úpravy nebo samoregulace.

(27)  Vzhledem k závažným důsledkům, které má pro věřitele, spotřebitele a potenciálně i finanční stabilitu realizace zástavy, jíž je hypoteční úvěr zajištěn, je vhodné podporovat věřitele v proaktivním řešení vznikajícího úvěrového rizika již v rané fázi a je vhodné, aby byla zavedena opatření nezbytná k zajištění toho, že věřitelé budou postupovat s přiměřenou shovívavostí a vyvinou přiměřenou snahu situaci vyřešit jinými prostředky, než zahájí řízení za účelem realizace zástavy. Je-li to možné, měla by být nalezena možná řešení zohledňující skutečnou situaci spotřebitele a přiměřenou potřebu týkající se jeho životních nákladů. Zbývá-li po realizaci zástavy nesplacený dluh, měly by členské státy zajistit ochranu minimálních životních podmínek a zavést opatření usnadňující splácení, aniž by to způsobilo dlouhodobou předluženost. Členské státy by měly přinejmenším v případech, kdy má cena získaná za nemovitost vliv na částku, kterou spotřebitel dluží, motivovat věřitele k přiměřeným krokům zajišťujícím, že za realizovanou zástavu získají v rámci tržních podmínek nejlepší dosažitelnou cenu. Členské státy by stranám smlouvy o úvěru neměly bránit v tom, aby si výslovně sjednaly, že ke splacení úvěru věřiteli postačuje převod zajištění.

(28)  Zprostředkovatelé se často věnují i jiným činnostem než jen zprostředkování úvěrů, zejména zprostředkování pojištění nebo poskytování investičních služeb. Tato směrnice by proto také měla zajistit určitou soudržnost se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění(8) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů(9). Aby se usnadnil proces zahajování a provozování činnosti zprostředkovatele úvěru i jeho přeshraniční působení, nemělo by být zejména u úvěrových institucí povolených v souladu se směrnicí 2013/36/EU ani u dalších finančních institucí podléhajících podle vnitrostátního práva rovnocennému řízení o udělení oprávnění k činnosti vyžadováno samostatné oprávnění k činnosti zprostředkovatele úvěru. Plná a bezpodmínečná odpovědnost věřitelů a zprostředkovatelů úvěru za činnosti vázaných zprostředkovatelů úvěru nebo jmenovaných zástupců by se měla týkat pouze činností spadajících do oblasti působnosti této směrnice, pokud se členské státy nerozhodnou tuto odpovědnost rozšířit na další oblasti.

(29)  Aby se zvýšila schopnost spotřebitelů činit v otázkách zodpovědného přijímání úvěrů a řízení dluhu informovaná rozhodnutí, měly by členské státy prosazovat opatření na podporu vzdělávání spotřebitelů v těchto otázkách, zejména v souvislosti se smlouvami o hypotečním úvěru. Zejména je důležité poskytnout vodítka spotřebitelům, kteří si hypoteční úvěr berou poprvé. V této souvislosti by Komise měla nalézt příklady osvědčených postupů, jež usnadní další rozvoj opatření na zvýšení finanční informovanosti spotřebitelů.

(30)  Vzhledem ke značným rizikům, která jsou spojena s úvěry poskytovanými v cizí měně, je nezbytné stanovit opatření k zajištění toho, aby si spotřebitelé byli vědomi rizika, které podstupují, a aby měli možnost svou expozici vůči kurzovému riziku v průběhu trvání úvěru omezit. Toto riziko je možné omezit buď tím, že spotřebitel bude mít právo převést úvěr na jinou měnu, nebo jinými mechanismy, jako jsou stanovení horních hranic, nebo pokud to k omezení kurzového rizika stačí, vydávání upozornění.

(31)  Použitelný právní rámec by měl poskytnout spotřebitelům důvěru, že věřitelé, zprostředkovatelé úvěru a jmenovaní zástupci berou v úvahu zájmy spotřebitele na základě informací, které mají v daném okamžiku k dispozici, a na základě přiměřených předpokladů o rizicích pro situaci spotřebitele po celou dobu trvání navrhované smlouvy o úvěru. To by mohlo mimo jiné znamenat, že by věřitelé neměli uvádět úvěr na trh způsobem, který významně zhoršuje nebo pravděpodobně zhorší schopnost spotřebitele pečlivě zvážit, zda úvěr přijme, nebo že by věřitel neměl používat poskytnutí úvěru jako hlavní marketingovou strategii, když spotřebitelům nabízí zboží, služby nebo nemovitosti. Klíčovým prvkem zajištění této spotřebitelské důvěry je požadavek na zajištění vysokého stupně spravedlnosti, čestnosti a profesionality v odvětví, náležitého řešení střetu zájmů, včetně střetu zájmů vyplývajícího ze způsobu odměňování, a požadavek na povinnost poskytovat poradenství v nejlepším zájmu spotřebitele. ▌

(32)  V zájmu dosažení vysoké úrovně profesionality je vhodné zajistit, aby příslušní pracovníci věřitelů, zprostředkovatelů úvěru a jmenovaných zástupců měli přiměřenou úroveň znalostí a odborné způsobilosti. Tato směrnice by tudíž měla vyžadovat odpovídající znalosti a odbornou způsobilost, které by měly být prokázány na úrovni obchodní společnosti, a to na základě minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost stanovených v této směrnici. Členské státy by měly mít možnost zavést nebo zachovat tyto požadavky vůči jednotlivým fyzickým osobám. Členské státy by měly mít možnost věřitelům, zprostředkovatelům úvěru a jmenovaným zástupcům povolit, aby stanovili různou úroveň minimálních požadavků na znalosti v závislosti na zapojení do konkrétních služeb nebo procesů. V této souvislosti označení „pracovníci“ zahrnuje jak externí personál pracující pro věřitele, zprostředkovatele úvěru nebo jmenovaného zástupce a v jejich rámci, tak jeho zaměstnance. Pro účely této směrnice by mezi pracovníky přímo zapojené do činností podle této směrnice měli patřit jak pracovníci, kteří přicházejí do styku se spotřebiteli, tak pracovníci, kteří s nimi do styku nepřicházejí, včetně vedoucích pracovníků, jestliže ve sjednávání úvěrové smlouvy hrají důležitou úlohu. Osoby vykonávající podpůrné funkce, které nesouvisejí s sjednáváním úvěrových smluv (například personál oddělení lidských zdrojů nebo informačních technologií), by za pracovníky podle této směrnice považováni být neměli.

(33)  Poskytuje-li věřitel nebo zprostředkovatel úvěru své služby na území jiného členského státu na základě volného pohybu služeb, měl by za stanovení minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků odpovídat domovský členský stát. Hostitelský členský stát, který to považuje za nezbytné, by však měl mít možnost v některých specifikovaných oblastech stanovit vlastní požadavky na odbornou způsobilost věřitelů a zprostředkovatelů úvěru, kteří na jeho území poskytují služby na základě volného pohybu služeb.

(34)  Jelikož je důležité zajistit, aby byly požadavky na znalosti a odbornou způsobilost v praxi uplatňovány a dodržovány, měly by členské státy od příslušných orgánů vyžadovat, aby nad věřiteli, zprostředkovateli úvěru a jmenovanými zástupci vykonávaly dohled, a měly by příslušným orgánům svěřit pravomoc získávat důkazy potřebné ke spolehlivému posouzení toho, jak jsou uvedené požadavky dodržovány.

(35)  Způsob, jakým věřitelé, zprostředkovatelé úvěru a jmenovaní zástupci své pracovníky odměňují, by měl patřit ke klíčovým aspektům zajišťování důvěry spotřebitelů ve finanční sektor. Tato směrnice stanoví pravidla pro odměňování pracovníků, přičemž snahou je omezit nekalé prodejní praktiky a zajistit, aby způsob odměňování pracovníků neztěžoval dodržování povinnosti zohledňovat zájmy spotřebitele. Věřitelé, zprostředkovatelé úvěru a jmenovaní zástupci by především neměli své zásady odměňování nastavovat tak, aby pracovníky motivovaly k uzavírání určitého počtu nebo druhu smluv o úvěru nebo k nabízení konkrétních doplňkových služeb, aniž jsou výslovně uváženy zájmy a potřeby spotřebitele. V této souvislosti mohou členské státy považovat za nezbytné rozhodnout, že určitý postup, například vybírání poplatků vázaným zprostředkovatelem, je se zájmy spotřebitele v rozporu. Členské státy by měly rovněž mít možnost stanovit, že odměna pracovníků nesmí záviset na úrokové sazbě nebo druhu smlouvy o úvěru uzavřené se spotřebitelem.

(36)  Tato směrnice stanoví harmonizovaná pravidla pro oblasti znalostí a odborné způsobilosti, které by pracovníci věřitelů, zprostředkovatelů úvěru a jmenovaných zástupců měli mít, pokud jde o tvorbu, nabízení, poskytování a zprostředkování smlouvy o úvěru. Tato směrnice nestanoví konkrétní mechanismy přímo související s uznáváním odborných kvalifikací, které osoba získala v jednom členském státě, za účelem splnění požadavků na znalosti a odbornou způsobilost v jiném členském státě. Podmínky uznávání kvalifikací a vyrovnávací opatření, která může hostitelský členský stát požadovat od osoby, jež nezískala kvalifikaci v jeho jurisdikci, by se tudíž i nadále měly řídit směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(10).

(37)  Věřitelé a zprostředkovatelé úvěru ve velké míře využívají reklamy, která často uvádí zvláštní podmínky, aby nalákala spotřebitele na určitý produkt. Spotřebitelé by tedy měli být chráněni před nepoctivými a zavádějícími reklamními postupy a měli by mít možnost si reklamy porovnat. Aby si mohli spotřebitelé porovnat různé nabídky, jsou nezbytná zvláštní ustanovení o reklamě na smlouvy o úvěru a seznam bodů, které by měly obsahovat spotřebitelům určené reklamy a marketingové materiály, jestliže uvádějí úrokové sazby nebo číselné údaje o nákladech úvěru. ▌Členské státy by měly mít možnost zavést nebo zachovat ve svém vnitrostátním právu požadavky ohledně poskytování informací u reklamy, která neuvádí úrokovou sazbu ani číselné údaje o nákladech úvěru. Každý takový požadavek by měl zohledňovat zvláštnosti smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení. V každém případě by mělo být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu(11) zajištěno, aby reklama na smlouvy o úvěru nevyvolávala o daném produktu klamnou představu.

(38)  Reklama se obvykle zaměřuje zejména na jeden nebo několik produktů, avšak spotřebitelé by měli mít možnost se rozhodnout s plnou znalostí škály nabízených úvěrových produktů. V tomto ohledu hrají důležitou roli všeobecné informace, které poučí spotřebitele o širokém spektru dostupných produktů a služeb ▌a jejich klíčových vlastnostech. Spotřebitelům by proto vždy měly být přístupné všeobecné informace o ▌dostupných úvěrových produktech. Jestliže se tento požadavek nevztahuje na zprostředkovatele úvěru, kteří nejsou vázanými zprostředkovateli, neměla by tím být dotčena jejich povinnost poskytovat spotřebitelům individuální předsmluvní informace.

(39)  Aby byla zajištěna rovnost podmínek a aby se spotřebitelé rozhodovali na základě údajů o nabízených úvěrových produktech, a nikoliv na základě distribučních kanálů, které jim tyto úvěrové produkty zpřístupňují, měli by obdržet informace o úvěru bez ohledu na to, zda jednají přímo s věřitelem nebo se zprostředkovatelem úvěru.

(40)   Spotřebitelé by dále měli obdržet individuální informace v přiměřeném předstihu před uzavřením smlouvy o úvěru, aby měli možnost porovnat vlastnosti úvěrových produktů a uvažovat o nich. Podle doporučení Komise 2001/193/ES ze dne 1. března 2001 o předsmluvních informacích, které mají spotřebitelům poskytnout věřitelé nabízející úvěry na bydlení(12), se Komise zavázala sledovat dodržování dobrovolného kodexu jednání pro předsmluvní informace o úvěrech na bydlení, obsahujícího ESIP, jenž spotřebiteli podává individuální informace o smlouvě o úvěru, která je mu předkládána. ▌Důkazy shromážděné Komisí ▌zdůraznily potřebu revidovat obsah a podobu ESIP, aby bylo zajištěno, že je jasný, srozumitelný a obsahuje veškeré odpovídající informace pro spotřebitele. Obsah a forma ESIP by měly zahrnovat nezbytná zlepšení identifikovaná v průběhu spotřebitelských testů ve všech členských státech. Struktura ESIP, ▌zejména pořadí informačních bodů ▌, by měla být revidována, text by měl být uživatelsky vstřícnější, měly by být sloučeny oddíly jako „nominální sazba“ a „roční procentní sazba nákladů“ a doplněny nové oddíly, například „flexibilní prvky“. Je-li poskytnut úvěr s odloženým úrokem, je-li po určité počáteční období odloženo splácení jistiny nebo je-li výpůjční úroková sazba stanovena pevně na celou dobu trvání smlouvy o úvěru, měl by být spotřebiteli poskytnut v rámci ESIP ilustrativní splátkový kalendář. Členské státy by měly mít možnost stanovit, že v případě jiných smluv o úvěru není v ESIP tento ilustrativní splátkový kalendář povinný.

(41)  Spotřebitelský průzkum poukázal na to, že je důležité, aby informace poskytované spotřebitelům byly formulovány jednoduše a srozumitelně. Z tohoto důvodu nejsou výrazy použité v ESIP nutně totožné s právními pojmy definovanými v této směrnici, mají však stejný obsah.

(42)  Požadavky na informace o smlouvě o úvěru v ESIP by neměly být dotčeny požadavky Unie nebo členských států na informace o dalších produktech nebo službách, jako jsou pojištění proti požáru, životní pojištění nebo investiční produkty, jež mohou být nabízeny společně se smlouvou o úvěru jako podmínka pro její uzavření nebo jako podmínka pro poskytnutí nižší výpůjční úrokové sazby. Členské státy by měly mít možnost zachovat nebo zavést vnitrostátní právní předpisy tam, kde žádná harmonizovaná ustanovení neexistují, například pokud jde o požadavky na informace v předsmluvní fázi o výši sazeb považovaných za lichvářské nebo informace, které mohou být užitečné pro účely finančního vzdělávání nebo mimosoudního vyrovnání. Veškeré doplňující informace by však měly být uvedeny v samostatném dokumentu, který může být k ESIP připojen. Členské státy by měly mít možnost použít v ESIP ve svých národních jazycích odlišné výrazy, aniž však změní jeho obsah nebo pořadí informací, pokud je to nezbytné v zájmu lepší srozumitelnosti pro spotřebitele.

(43)  Aby bylo zajištěno, že ESIP spotřebiteli poskytne veškeré důležité informace, aby se mohl informovaně rozhodnout, měl by se věřitel při vyplňování ESIP držet pokynů uvedených v této směrnici. Členské státy by měly mít možnost na základě pokynů obsažených v této směrnici pokyny k vyplnění ESIP hlouběji rozpracovat nebo blíže specifikovat. Členské státy by například měly mít možnost blíže specifikovat informace, které mají být poskytnuty v popisu „druhu výpůjční úrokové sazby“, s cílem zohlednit zvláštnosti svých trhů a produktů, jež jsou na nich nabízeny. Tyto bližší specifikace by však neměly být v rozporu s pokyny obsaženými v této směrnici ani by neměly vést k žádné změně v textu vzorového ESIP, který by měl věřitel převzít jako celek. Členské státy by měly rovněž mít možnost stanovit další upozornění týkající se smluv o úvěru přizpůsobená jejich trhům a praxi, pokud tato upozornění již nejsou v ESIP konkrétně obsažena. Členské státy by měly mít možnost stanovit, že věřitel je v případě, že se rozhodne úvěr poskytnout, informacemi obsaženými v ESIP vázán.

(44)  Spotřebitel by měl informace poskytnuté prostřednictvím ESIP obdržet bez zbytečného odkladu poté, co poskytl nezbytné informace o svých potřebách, finanční situaci a preferencích, a v dostatečném předstihu předtím, než je vázán jakoukoli smlouvou o úvěru nebo nabídkou, aby mohl porovnat a uvážit vlastnosti úvěrových produktů a v případě potřeby získat poradenství od třetí osoby. Zejména když je spotřebiteli učiněna závazná nabídka, měl by k ní být připojen ESIP, ledaže byl spotřebiteli poskytnut již dříve a vlastnosti nabídky jsou v souladu s poskytnutými informacemi. Členské státy by však měly mít možnost stanovit povinné poskytování ESIP jak před předložením jakékoli závazné nabídky, tak současně se závaznou nabídkou, jestliže ESIP obsahující tytéž informace nebyl předložen dříve. Přestože by měl být ESIP individualizovaný a zohledňovat preference vyjádřené spotřebitelem, poskytnutí těchto individualizovaných informací by nemělo znamenat povinnost poskytovat poradenství. Smlouva o úvěru by měla být uzavřena pouze tehdy, pokud měl spotřebitel dostatek času porovnat nabídky, posoudit jejich dopady, v případě potřeby získat poradenství od třetí osoby a informovaně se rozhodnout, zda určitou nabídku přijme.

(45)  Jestliže spotřebitel uzavřel smlouvu o úvěru na nákup nemovitosti nebo pozemku se zajištěním, přičemž doba trvání zajištění je delší než doba trvání smlouvy o úvěru, a jestliže se může rozhodnout, že po podpisu nové smlouvy o úvěru bude znovu čerpat splacenou jistinu, měl by mu být před podepsáním této nové smlouvy o úvěru poskytnut nový ESIP obsahující novou roční procentní sazbu nákladů a vycházející z konkrétních vlastností nové smlouvy o úvěru.

(46)  Přinejmenším v případech, kdy neexistuje právo na odstoupení od smlouvy, by měl věřitel nebo tam, kde je to relevantní, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce spotřebiteli poskytnout kopii návrhu smlouvy o úvěru v okamžiku, kdy je předložena nabídka závazná pro věřitele. V ostatních případech by měla být kopie návrhu smlouvy o úvěru v okamžiku, kdy je učiněna závazná nabídka, spotřebiteli alespoň nabídnuta.

(47)  Aby byla zajištěna co největší transparentnost a aby bylo zabráněno zneužívání spojenému s možným střetem zájmů, když spotřebitelé využívají služeb zprostředkovatelů úvěru, měli by zprostředkovatelé úvěru podléhat povinnosti sdělit některé informace, dříve než poskytnou své služby. Tato sdělení by měla obsahovat informace o jejich totožnosti a vztazích k věřitelům, například zda se zabývají produkty širšího okruhu věřitelů nebo pouze omezenějšího počtu věřitelů. Spotřebitelům by mělo být před výkonem jakékoli činnosti při zprostředkování úvěru sděleno, zda má věřitel nebo třetí osoba zprostředkovateli úvěru zaplatit v souvislosti se smlouvou o úvěru jakoukoli provizi nebo jinou finanční pobídku, a měli by být v této fázi informováni buď o výši těchto plateb, je-li známa, nebo o tom, že bude tato částka později v předsmluvní fázi uvedena v ESIP, a o právu na informace o úrovni těchto plateb ve stávající fázi. Spotřebitelé by měli být informováni o veškerých poplatcích, které by měli uhradit zprostředkovatelům úvěru za jejich služby. Aniž je dotčeno právo hospodářské soutěže, měly by členské státy mít možnost zavést nebo zachovat vnitrostátní předpisy, které zakazují, aby spotřebitelé platili poplatky některým nebo všem kategoriím zprostředkovatelů úvěru.

(48)  Spotřebitel může stále ještě potřebovat další pomoc při rozhodování o tom, která smlouva o úvěru z řady nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Věřitelé a tam, kde je to relevantní, zprostředkovatelé úvěru by měli tuto pomoc poskytovat ve vztahu k úvěrovým produktům, které nabízejí spotřebiteli, tím, že příslušné informace včetně zejména základních rysů nabízených produktů ▌ vysvětlí spotřebiteli individuálně tak, aby porozuměl možným dopadům těchto produktů na svou ekonomickou situaci. Věřitelé a tam, kde je to relevantní, zprostředkovatelé úvěru by měli způsob, jakým toto vysvětlení ▌poskytují ▌, přizpůsobit okolnostem, za jakých je úvěr nabízen, a tomu, zda spotřebitel potřebuje pomoc, s přihlédnutím ke znalostem a zkušenostem spotřebitele v oblasti úvěru a k povaze jednotlivých úvěrových produktů. Toto vysvětlení by samo o sobě nemělo představovat individuální doporučení.

(49)  Na podporu vytvoření a fungování vnitřního trhu a zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitele v celé Unii je nutné jednotně zajistit porovnatelnost informací týkajících se ročních procentních sazeb nákladů v celé Unii.

(50)  Celkové náklady úvěru pro spotřebitele by měly zahrnout veškeré náklady, které spotřebitel musí zaplatit ve vztahu ke smlouvě o úvěru a které jsou věřiteli známy. Měly by tak zahrnovat úrok, provize, daně, poplatky pro zprostředkovatele úvěru, náklady na ocenění nemovitosti za účelem zřízení zástavního práva a s výjimkou notářských poplatků veškeré další poplatky, které jsou vyžadovány pro získání úvěru, například životní pojištění, nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, například pojištění proti požáru. Ustanoveními této směrnice, která se týkají doprovodných produktů nebo doplňkových služeb (například nákladů na otevření a vedení bankovního účtu), by neměla být dotčena směrnice 2005/29/ES ani směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách(13). Z celkových nákladů úvěru pro spotřebitele by měly být vyloučeny náklady, které spotřebitel platí v souvislosti s nákupem nemovitosti nebo pozemku, jako jsou související daně a notářské poplatky nebo náklady spojené se zápisem do evidence nemovitostí. Otázka, zda věřitel skutečně zná náklady, by měla být posouzena objektivně se zohledněním požadavků náležité profesionální péče. V tomto směru by se mělo předpokládat, že věřitel má znalosti o nákladech na doplňkové služby, které on sám nebo v zastoupení třetí osoby spotřebiteli nabízí, ledaže jejich cena závisí na zvláštních rysech nebo situaci spotřebitele.

(51)  Jsou-li použity odhady, měl by o tom být spotřebitel informován, stejně jako o tom, že jsou dané informace považovány za reprezentativní pro uvažovaný druh smlouvy o úvěru nebo uvažované postupy. Účelem dodatečných předpokladů pro výpočet roční procentní sazby nákladů je její konzistentní výpočet a porovnatelnost. Dodatečné předpoklady jsou nezbytné u zvláštních druhů smluv o úvěru, jako jsou smlouvy, kde výše úvěru, doba jeho trvání nebo jeho náklady jsou nejisté nebo se mohou lišit v závislosti na tom, jak je smlouva nastavena. Pokud sama ustanovení k výpočtu roční procentní sazby nákladů nepostačují, měl by věřitel použít dodatečné předpoklady uvedené v příloze I. Jelikož však bude výpočet roční procentní sazby nákladů záviset na podmínkách konkrétní smlouvy o úvěru, měly by se použít pouze ty předpoklady, které jsou pro daný úvěr nezbytné a relevantní.

(52)  V zájmu dalšího zajištění vysoké míry porovnatelnosti roční procentní sazby nákladů u nabídek různých věřitelů by neměly být časové intervaly použité ve výpočtech vyjádřeny ve dnech, mohou-li být vyjádřeny celým číslem počtu let, měsíců nebo týdnů. Implicitně se má v této souvislosti za to, že časové intervaly použité ve vzorci pro výpočet roční procentní sazby nákladů by měly být použity rovněž při zjišťování částek úroku a dalších poplatků použitých v tomto vzorci. Z tohoto důvodu by věřitelé měli k výpočtu hodnot týkajících se poplatků použít metodu měření časových intervalů popsanou v příloze I. Tento postup se však týká pouze výpočtu roční procentní sazby nákladů a nemá vliv na částky, které věřitel skutečně účtuje na základě smlouvy o úvěru. Jsou-li tyto číselné hodnoty odlišné, může být zapotřebí je spotřebiteli vysvětlit, aby nebyl uveden v omyl. Při stejné metodě výpočtu a při neexistenci dalších nákladů odlišných od úroků však bude roční procentní sazba nákladů rovna skutečné výpůjční úrokové sazbě úvěru.

(53)  Jelikož roční procentní sazba nákladů může být v reklamách uvedena pouze pomocí příkladu, měl by být tento příklad reprezentativní. Proto by měl odpovídat například průměrné délce trvání a celkové výši úvěru poskytnutého pro uvažovaný druh smlouvy o úvěru. Při určování reprezentativního příkladu by se mělo přihlédnout k rozšířenosti určitých druhů smluv o úvěru na konkrétním trhu. Může být vhodnější, aby každý věřitel ve svém reprezentativním příkladu vycházel z výše úvěru, která je reprezentativní z hlediska jeho řady produktů a předpokládaného portfolia klientů, neboť ty mohou být u jednotlivých věřitelů značně odlišné. U roční procentní sazby nákladů uváděné v ESIP je rovněž třeba zohlednit, je-li to možné, preference a informace udané spotřebitelem a věřitel nebo zprostředkovatel úvěru by měl jasně sdělit, zda jsou poskytnuté informace ilustrativní, nebo odrážejí preference a informace udané spotřebitelem. Reprezentativní příklady by v žádném případě neměly v být v rozporu s požadavky směrnice 2005/29/ES. Je důležité, aby bylo z ESIP v příslušných případech spotřebiteli zřejmé, že je roční procentní sazba nákladů založena na předpokladech a může se změnit, a spotřebitel tak mohl vzít tuto skutečnost při porovnávání produktů v úvahu. Důležité je, aby roční procentní sazba nákladů zohledňovala veškerá čerpání podle smlouvy o úvěru, ať již vyplacená přímo spotřebiteli nebo jeho jménem třetí osobě.

(54)  V zájmu zajištění konzistentnosti ve výpočtu roční procentní sazby nákladů mezi různými druhy úvěrů by měly být předpoklady pro výpočet u podobných forem smlouvy o úvěru celkově ve vzájemném souladu. V této souvislosti by měly být začleněny předpoklady ze směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů(14), jíž se mění předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů. Přestože ne všechny předpoklady se budou nutně vztahovat na smlouvy o úvěru, které jsou k dispozici nyní, inovace produktů je v tomto odvětví intenzivní, a je tudíž nezbytné tyto předpoklady mít. Pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů by navíc určení nejpoužívanějšího mechanismu čerpání mělo vycházet z přiměřených očekávání o mechanismu čerpání, který spotřebitelé nejčastěji používají u daného druhu produktu nabízeného daným věřitelem. U existujících produktů by měla být očekávání založena na předchozích dvanácti měsících.

(55)   Je nezbytné, aby před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena a ověřena schopnost a vůle spotřebitele úvěr splatit. Toto posouzení úvěruschopnosti by mělo vzít v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost spotřebitele daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. Zejména by se při posuzování schopnosti spotřebitele úvěr obsluhovat a plně splatit měly mimo jiné vzít v úvahu budoucí platby či navýšení plateb nezbytné v důsledku záporné amortizace nebo odkladu plateb jistiny či úroku a měly by se zohlednit další pravidelné výdaje, dluhy a jiné finanční závazky, stejně jako příjmy, úspory a aktiva. Je třeba přiměřeným způsobem počítat s událostmi, které mohou v budoucnosti během trvání navržené smlouvy o úvěru nastat, jako je snížení příjmu, pokud úvěr přetrvává do důchodového věku, nebo zvýšení výpůjční úrokové sazby či negativní změna směnného kurzu. I když při zjišťování toho, jak vysoký úvěr lze v rámci smlouvy o úvěru se zajištěním spotřebiteli poskytnout, představuje hodnota nemovitosti důležitý prvek, posuzování úvěruschopnosti by se mělo zaměřovat na schopnost spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru. Možnost, že by hodnota nemovitosti mohla převýšit výši úvěru nebo že by se hodnota nemovitosti mohla zvýšit v budoucnosti, by proto obecně neměla být dostačující podmínkou pro to, aby byl daný úvěr poskytnut. Je-li nicméně účelem smlouvy o úvěru výstavba nemovitosti nebo rekonstrukce existující nemovitosti, měl by věřitel moci tuto možnost zohlednit. Členské státy by měly mít možnost k těmto nebo dalším kritériím a k metodám posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vydat další pokyny, například stanovením limitů na poměr úvěru k hodnotě nemovitosti nebo na poměr úvěru k příjmům, a měly by být podporovány v tom, aby uvedly do praxe Zásady správného poskytování hypoték na obytné nemovitosti, které vypracovala Rada pro finanční stabilitu.

(56)  Mohou být zapotřebí zvláštní ustanovení pro jednotlivé prvky, které lze zohlednit při posuzování úvěruschopnosti u některých druhů smluv o úvěru. Členské státy by například měly mít možnost rozhodnout, aby u smluv o úvěru na nákup nemovitosti, v nichž je výslovně uvedeno, že nemovitost nemá obývat jakožto dům, byt nebo jiné místo bydliště spotřebitel nebo jeho rodinný příslušník (smlouvy o nákupu za účelem pronájmu), byl při posuzování toho, zda je spotřebitel schopen úvěr splatit, zohledněn budoucí příjem z pronájmu. V členských státech, jejichž vnitrostátní předpisy takovýto postup nestanoví, se věřitelé mohou rozhodnout, že k obezřetnému posouzení budoucího příjmu z pronájmu přihlédnou. Posouzení úvěruschopnosti by nemělo znamenat, že věřitel přebírá odpovědnost za jakékoli následné nedodržení závazků ze smlouvy o úvěru spotřebitelem.

(57)  Rozhodnutí věřitele o tom, zda úvěr poskytne, by mělo být v souladu s výsledkem posouzení úvěruschopnosti. Má-li například věřitel možnost přenést část úvěrového rizika na třetí osobu, neměla by ho tato možnost vést k tomu, aby závěry posouzení úvěruschopnosti přehlížel a poskytl smlouvu o úvěru spotřebiteli, který pravděpodobně nebude schopen úvěr splatit. Členské státy by měly mít možnost tuto zásadu provést tak, že budou od příslušných orgánů vyžadovat, aby podnikaly příslušné kroky v rámci dohledových činností a aby sledovaly, zda věřitelé při posuzování úvěruschopnosti postupují v souladu s předpisy. Kladné posouzení úvěruschopnosti by však věřitele nemělo k poskytnutí úvěru zavazovat.

(58)   V souladu s doporučeními Rady pro finanční stabilitu by mělo posuzování úvěruschopnosti vycházet z informací o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, včetně jeho příjmů a výdajů. Tyto informace lze získat z různých zdrojů, mimo jiné i od spotřebitele, a věřitel by je měl před poskytnutím úvěru náležitě ověřit. V této souvislosti by spotřebitelé měli poskytnout informace, aby posouzení úvěruschopnosti usnadnili, neboť pokud tak neučiní, bude jim žádaný úvěr pravděpodobně zamítnut, nebude-li možné příslušné informace získat z jiných zdrojů. Aniž je dotčeno soukromé závazkové právo, měly by členské státy zajistit, aby věřitelé nemohli smluvní vztah ze smlouvy o úvěru ukončit z toho důvodu, že po jejím podepsání zjistili, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno nesprávně, protože při jeho provádění nebyly k dispozici úplné informace. Tím by však neměla být dotčena možnost členských států stanovit, že věřitelé smluvní vztah ze smlouvy o úvěru ukončit mohou, pokud lze zjistit, že spotřebitel při posuzování úvěruschopnosti záměrně poskytl informace nepřesné či nepravdivé nebo úmyslně neposkytl informace, které by vedly k zápornému posouzení úvěruschopnosti, nebo pokud existují jiné oprávněné důvody slučitelné s právem Unie. Přestože by nebylo vhodné spotřebitele postihovat za to, že není s to určitou informaci nebo určité posouzení poskytnout nebo že se rozhodl v žádání o úvěr nepokračovat, měly by mít členské státy možnost stanovit sankce pro případy, kdy spotřebitelé vědomě poskytnou neúplné nebo nesprávné informace, aby získali kladné posouzení úvěruschopnosti, zejména pokud by úplné a správné informace vedly k zápornému posouzení úvěruschopnosti, a spotřebitel následně není schopen podmínky smlouvy plnit.

(59)  Vyhledávání v úvěrové databázi je užitečný prvek při posuzování úvěruschopnosti. Některé členské státy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi. Věřitelé by měli mít možnost v úvěrové databázi vyhledávat během doby trvání úvěru výhradně s cílem identifikovat a vyhodnocovat možnost selhání. Toto vyhledávání v úvěrové databázi by mělo podléhat vhodným zárukám, aby bylo zajištěno, že je používáno ke včasné identifikaci a řešení úvěrového rizika v zájmu spotřebitele, a nikoliv jako zdroj informací pro obchodní jednání. Věřitelé by před vyhledáváním v úvěrové databázi měli spotřebitele o vyhledávání informovat v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(15) a spotřebitelé by měli mít právo přístupu k informacím, jež jsou o nich v úvěrové databázi uchovávány, aby mohli případně opravit, vymazat nebo zablokovat osobní údaje, jež se jich týkají a jsou v této databázi zpracovávány, jsou-li nesprávné nebo byly-li zpracovány protiprávně.

(60)  Aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli, mělo by být zajištěno, aby všichni věřitelé, ▌včetně úvěrových institucí nebo neúvěrových institucí poskytujících smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení, měli přístup do všech veřejných a soukromých úvěrových databází o spotřebitelích za nediskriminujících podmínek. Tyto podmínky by proto neměly obsahovat požadavek, aby věřitelé byli úvěrovými institucemi. Podmínky přístupu, jako jsou náklady na přístup do databáze nebo požadavky poskytovat databázi informace na základě vzájemnosti, by se měly uplatňovat i nadále. Členské státy by měly mít možnost v rámci svých jurisdikcí stanovit, zda mohou mít přístup do těchto databází rovněž zprostředkovatelé úvěru.

(61)  Je-li rozhodnutí o zamítnutí žádosti o úvěr založeno na údajích získaných vyhledáváním v databázi nebo neexistenci údajů v databázi, měl by o tom věřitel spotřebitele vyrozumět a sdělit mu název použité databáze a veškeré jiné informace požadované podle směrnice 95/46/ES, aby spotřebitel mohl vykonat své právo přístupu a v odůvodněných případech opravit, vymazat nebo zablokovat osobní údaje, jež se ho týkají a jsou v této databázi zpracovávány. Je-li žádost o úvěr zamítnuta na základě záporného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl by o tomto zamítnutí věřitel spotřebitele informovat bez zbytečného odkladu. Členské státy by měly mít možnost se rozhodnout, zda uloží věřitelům povinnost důvody tohoto zamítnutí blíže vysvětlit. Po věřiteli by však tyto informace neměly být vyžadovány, pokud by to bylo zakázáno jiným právem Unie, jako jsou předpisy o praní peněz nebo financování terorismu. Tyto informace by neměly být poskytovány, pokud by to bylo v rozporu s veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností, například s předcházením trestným činům a jejich odhalováním, vyšetřováním nebo stíháním.

(62)  Tato směrnice se zabývá použitím osobních údajů v rámci posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V zájmu zajištění ochrany osobních údajů by se na zpracovávání údajů prováděné v rámci uvedeného posuzování měla vztahovat směrnice 95/46/ES. ▌

(63)  Poskytování poradenství ve formě individuálních doporučení je samostatnou činností, která může, avšak nemusí být spojena s dalšími aspekty poskytování nebo zprostředkování úvěru. Aby byli spotřebitelé schopni porozumět povaze služeb, které jsou jim poskytovány, měli by tudíž být informováni o tom, zda jim poradenské služby jsou v daném okamžiku poskytovány nebo jim poskytnuty být mohou a kdy jim poskytovány nejsou, a o tom, co poradenské služby tvoří. Vzhledem k významu, jaký spotřebitelé používání výrazů „poradenství“ a „poradce“ přikládají, je vhodné, aby členské státy měly možnost používání těchto nebo obdobných výrazů zakázat, jestliže jsou poradenské služby poskytovány spotřebitelům. Je vhodné zajistit, aby členské státy uložily opatření na ochranu toho, že v případě poradenství popisovaného jako nezávislé jsou spektrum zvažovaných produktů a systémy odměňování přiměřené tomu, co spotřebitel od takového poradenství očekává.

(64)  Poskytovatelé poradenských služeb by měli jednat ve shodě s určitými standardy, aby bylo zajištěno, že jsou spotřebiteli představeny ▌produkty vyhovující jeho potřebám a situaci. Poradenské služby by měly vycházet z přiměřené a dostatečně široké analýzy nabízených produktů, poskytuje-li tyto služby věřitel nebo vázaný zprostředkovatel úvěru, nebo produktů dostupných na trhu, poskytuje-li tyto služby zprostředkovatel úvěru, který není vázaným zprostředkovatelem. Poskytovatelé poradenských služeb by měli mít možnost zaměřovat se na určité úzce specializované produkty, jako je překlenovací financování, pokud v rámci daného úzce specializovaného segmentu zvažují určité spektrum produktů a s jejich zaměřením na uvedené úzce specializované produkty byl spotřebitel zřetelně seznámen. Věřitelé a zprostředkovatelé úvěru by v každém případě měli spotřebitele informovat o tom, zda poskytují poradenství pouze o vlastní řadě produktů nebo o širokém spektru produktů z celého trhu, aby bylo zajištěno, že spotřebitel porozumí tomu, na jakém základě je doporučení učiněno.

(65)  Poradenské služby by měly vycházet ze správného pochopení finanční situace, preferencí a cílů spotřebitele▌ na základě nezbytných aktuálních informací a přiměřených předpokladů o rizicích pro situaci spotřebitele po dobu trvání smlouvy o úvěru. Členské státy by měly mít možnost vyjasnit, jak má být v rámci poskytování poradenských služeb posuzována vhodnost daného produktu.

(66)  Schopnost spotřebitele splatit úvěr předčasně před vypršením smlouvy o úvěru může hrát důležitou roli v podpoře hospodářské soutěže na vnitřním trhu a volného pohybu občanů Unie, stejně jako při zajišťování flexibility po dobu trvání smlouvy o úvěru, která je potřebná k podpoře finanční stability v souladu s doporučeními Rady pro finanční stabilitu. Avšak vnitrostátní zásady a podmínky, za kterých spotřebitelé mohou úvěr splatit, a podmínky, za jakých se může předčasné splacení uskutečnit, se výrazně liší. I přes různorodost finančních mechanismů hypoték a šíři dostupných produktů je na úrovni Unie nezbytné stanovit určité standardy předčasného splacení úvěru, aby bylo zajištěno, že spotřebitelé mají možnost splnit své závazky dříve, než je uvedeno ve smlouvě o úvěru, a aby mohli snáze porovnávat nabídky s cílem nalézt nejlepší produkty s ohledem na své potřeby. Členské státy by proto měly právními předpisy nebo jinými prostředky, jako jsou smluvní ustanovení, zajistit, aby spotřebitelé měli právo na předčasné splacení. Členské státy by však měly mít možnost definovat podmínky pro výkon tohoto práva. Tyto podmínky mohou obsahovat časová omezení výkonu práva, rozdílné zacházení v závislosti na druhu výpůjční úrokové sazby ▌nebo ▌omezení s ohledem na okolnosti, za kterých může být právo uplatněno. Výkon práva na předčasné splacení v době, po kterou je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba, může být podmíněn existencí oprávněného zájmu spotřebitele, který stanoví členský stát. Oprávněný zájem může vzniknout například v případě rozvodu nebo ztráty zaměstnání. V podmínkách členských států může být stanoveno, že věřitel má nárok na spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru. Pokud členské státy stanoví, že věřitel nárok na odškodnění má, mělo by jít o spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru v souladu s vnitrostátními pravidly pro odškodnění. Odškodnění by nemělo převýšit finanční ztrátu věřitele.

(67)  Je důležité zajistit dostatečnou transparentnost, aby byla spotřebitelům jasná povaha přijímaných závazků v zájmu zachování finanční stability a aby jim bylo jasné, kde v průběhu doby trvání smlouvy o úvěru existuje flexibilita. Informace o výpůjční úrokové sazbě by měly být spotřebitelům poskytovány v průběhu smluvního vztahu i v předsmluvní fázi. Členské státy by měly mít možnost zachovat nebo zavést omezení či zákazy jednostranných změn výpůjční úrokové sazby věřitelem. Členské státy by měly mít možnost stanovit, že v případě změny výpůjční úrokové sazby má spotřebitel nárok obdržet aktualizovaný splátkový kalendář.

(68)  I když zprostředkovatelé úvěru hrají v Unii hlavní roli při poskytování smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení, mezi vnitrostátními předpisy o podnikání zprostředkovatelů úvěru a dohledu nad nimi zůstávají podstatné rozdíly, jež tvoří překážky bránící přístupu k činnostem zprostředkovatelů úvěru na vnitřním trhu a výkonu těchto činností. Skutečnost, že zprostředkovatelé úvěru nemohou působit volně v celé Unii, brání řádnému fungování vnitřního trhu se smlouvami o úvěru na nemovitosti určené k bydlení. I přes rozmanitost druhů subjektů zapojených do zprostředkování úvěru jsou na úrovni Unie nezbytné určité standardy pro zajištění vysoké úrovně profesionality a služeb.

(69)   Zprostředkovatelé úvěru by měli před zahájením činnosti projít řízením o udělení oprávnění k činnosti u příslušného orgánu svého domovského členského státu a měli by podléhat průběžnému dohledu k zajištění toho, aby splňovali přísné profesní požadavky přinejmenším ve vztahu ke své kvalifikaci, dobré pověsti ▌a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání. ▌Tyto požadavky by se měly použít alespoň na úrovni instituce. Členské státy však mohou upřesnit, zda se požadavky na udělení oprávnění k činnosti použijí na jednotlivé zaměstnance zprostředkovatele úvěru. Domovský členský stát může stanovit další požadavky, například že akcionáři nebo podílníci zprostředkovatele úvěru musí mít dobrou pověst nebo že vázaný zprostředkovatel úvěru může být vázán pouze k jedinému věřiteli, jsou-li tyto požadavky přiměřené a slučitelné s ostatním právem Unie. Relevantní informace o zprostředkovatelích úvěru s oprávněním k činnosti by rovněž měly být zapsány ve veřejném registru. Vázaní zprostředkovatelé úvěru, kteří pracují výhradně s jedním věřitelem a za které tento věřitel nese plnou a bezpodmínečnou odpovědnost, by měli možnost získat oprávnění k činnosti od příslušného orgánu pod záštitou věřitele, jehož jménem jednají. Členské státy by měly mít právo zachovat nebo zavést omezení týkající se právní formy některých zprostředkovatelů úvěru, zda mohou jednat výhradně jako právnické nebo fyzické osoby. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, zda se všichni zprostředkovatelé úvěru zapisují do jednoho registru nebo zda jsou nezbytné různé registry v závislosti na tom, je-li zprostředkovatel úvěru vázaným zprostředkovatelem úvěru či jedná-li jako nezávislý zprostředkovatel úvěru. Členské státy by dále měly mít možnost zachovat nebo zavést omezení možnosti zprostředkovatelů úvěru vázaných k jednomu nebo několika věřitelům účtovat spotřebitelům poplatky.

(70)  V některých členských státech mohou zprostředkovatelé úvěru využívat služeb jmenovaných zástupců, kteří vykonávají činnosti jejich jménem. Členské státy by měly mít možnost zvláštní režim stanovený touto směrnicí uplatňovat na jmenované zástupce. Členské státy by však měly mít možnost tento režim nezavádět nebo umožnit jiným subjektům plnit úlohu srovnatelnou s úlohou jmenovaných zástupců, jestliže se na tyto subjekty vztahuje stejný režim jako na zprostředkovatele úvěru. Pravidla pro jmenované zástupce stanovená v této směrnici neukládají členským státům povinnost, aby jmenovaným zástupcům umožnily působit v jejich jurisdikci, nejsou-li považováni za zprostředkovatele úvěru podle této směrnice.

(71)  V zájmu zajištění účinného dohledu příslušných orgánů nad zprostředkovateli úvěru by mělo být zprostředkovateli úvěru, který je právnickou osobou, uděleno oprávnění k činnosti v členském státě, v němž má sídlo. Zprostředkovateli úvěru, který není právnickou osobou, by mělo být oprávnění k činnosti uděleno v členském státě, v němž má ústředí. Kromě toho by členské státy měly vyžadovat, aby se ústředí zprostředkovatele úvěru vždy nacházelo v jeho domovském členském státě a aby tam skutečně vykonával činnost.

(72)  Požadavky na udělení oprávnění k činnosti by měly zprostředkovatelům úvěru umožnit působit v jiných členských státech v souladu se zásadami svobody usazování a volného pohybu služeb, pokud byl dodržen odpovídající oznamovací postup mezi příslušnými orgány. I v případech, kdy se členské státy rozhodnou udělit oprávnění k činnosti všem jednotlivým pracovníkům zprostředkovatele úvěru, by se oznámení úmyslu poskytovat služby mělo týkat zprostředkovatele úvěru, a nikoli jednotlivého zaměstnance. Tato směrnice poskytuje rámec k tomu, aby všichni zprostředkovatelé úvěru s oprávněním k činnosti včetně těch, kteří jsou vázáni pouze k jednomu věřiteli, působili po celé Unii, avšak neposkytuje stejný rámec pro jmenované zástupce. Jmenovaní zástupci, kteří si přejí působit v jiném členském státě, by v těchto případech museli splnit požadavky pro udělení oprávnění k činnosti zprostředkovatelů úvěru stanovené v této směrnici.

(73)  V některých členských státech mohou zprostředkovatelé úvěru vykonávat své činnosti v souvislosti se smlouvami o úvěru, které nabízejí neúvěrové instituce i úvěrové instituce. Měla by platit zásada, že zprostředkovatelé úvěru s oprávněním k činnosti mohou působit na celém území Unie. Udělení oprávnění k činnosti příslušnými orgány domovského členského státu by však zprostředkovatelům úvěru nemělo umožňovat, aby své služby v souvislosti se smlouvami o úvěru nabízenými neúvěrovými institucemi poskytovali spotřebiteli v členském státě, v němž takovéto neúvěrové instituce působit nesmějí.

(74)  Členské státy by měly mít možnost stanovit, že osoby, které při své profesionální činnosti vykonávají zprostředkování úvěrů pouze příležitostně, jako jsou právníci či notáři, nepodléhají řízení o udělení oprávnění k činnosti obsaženému v této směrnici, pokud je tato profesionální činnost upravena předpisy a dotyčné předpisy příležitostný výkon činností při zprostředkování úvěrů nevylučují. Toto osvobození od řízení o udělení oprávnění k činnosti stanoveného v této směrnici by však mělo znamenat, že tyto osoby nemohou využívat režimu jednotného pasu podle této směrnice. Osoby, které v rámci své profesionální činnosti příležitostně pouze seznámí spotřebitele s určitým věřitelem či zprostředkovatelem úvěru nebo na ně spotřebitele odkáží, například tím, že se mu zmíní o existenci určitého věřitele či zprostředkovatele úvěru nebo určitého druhu produktu tohoto věřitele nebo zprostředkovatele úvěru, aniž provádějí další reklamu nebo se zapojují do prezentace, nabízení, přípravy nebo uzavírání smlouvy o úvěru, by pro účely této směrnice neměly být považovány za zprostředkovatele úvěru. Za zprostředkovatele úvěru pro účely této směrnice by neměli být považováni ani dlužníky, kteří smlouvu o úvěru pouze převedou na spotřebitele jako postoupení závazku, aniž vykonávají jakoukoli jinou činnost zprostředkování úvěru.

(75)  Aby byla zajištěna rovnost podmínek mezi věřiteli a podpořena finanční stabilita, měly by členské státy do doby, než budou přijata další harmonizační opatření, zajistit, aby byla zavedena příslušná opatření pro udělování oprávnění k činnosti neúvěrovým institucím poskytujícím smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení a pro dohled nad těmito institucemi. V souladu se zásadou proporcionality by v této směrnici neměly být stanoveny podrobné podmínky pro udělování oprávnění k činnosti věřitelů poskytujících tyto smlouvy o úvěru, kteří nejsou úvěrovými institucemi podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky(16), a pro dohled nad těmito věřiteli. Počet těchto institucí působících v současnosti v Unii, jejich podíl na trhu a počet členských států, ve kterých aktivně působí, jsou omezené, zejména od doby finanční krize. Ze stejného důvodu by se tato směrnice neměla týkat ani zavedení jednotného „pasu“ pro tyto instituce.

(76)  Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. I když je volba sankcí i nadále na členských státech, stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(77)  Spotřebitelé by měli mít přístup k mimosoudním postupům vyřizování stížností a zjednávání nápravy v případě řešení sporů mezi věřiteli a spotřebiteli i mezi zprostředkovateli úvěru a spotřebiteli vzniklých z práv a povinností stanovených touto směrnicí. Členské státy by měly zajistit, aby účast v těchto postupech alternativního řešení sporů nebyla pro věřitele a zprostředkovatele úvěru dobrovolná. V zájmu zajištění hladkého fungování postupů alternativního řešení sporů v případě přeshraniční činnosti by členské státy měly vyžadovat, aby subjekty odpovědné za mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy spolupracovaly, a k takové spolupráci je vybízet. V této souvislosti by měly být subjekty pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy v členských státech vybízeny k tomu, aby se zapojily do sítě pro řešení finančních sporů FIN-NET, kterou tvoří vnitrostátní mimosoudní systémy zodpovědné za vyřizování sporů spotřebitelů s poskytovateli finančních služeb.

(78)  Za účelem zajištění důsledné harmonizace a zohlednění vývoje na trzích se smlouvami o úvěru, vývoje úvěrových produktů nebo vývoje hospodářských podmínek a za účelem podrobnější specifikace určitých požadavků obsažených v této směrnici by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu standardního znění či pokynů k vyplnění ESIP a změny poznámek či aktualizací předpokladů používaných pro výpočet roční procentní sazby nákladů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předávány souběžně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(79)  Aby se usnadnilo přeshraniční poskytování služeb zprostředkovatelů úvěru, za účelem spolupráce, výměny informací a řešení sporů mezi příslušnými orgány, by příslušnými orgány odpovědnými za udělování oprávnění k činnosti zprostředkovatelů úvěru měly být ty, které vystupují pod záštitou Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) (dále jen „Evropský orgán pro bankovnictví“), jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví)(17), nebo jiné vnitrostátní orgány, jestliže s orgány vystupujícími pod záštitou Evropského orgánu pro bankovnictví spolupracují při plnění svých úkolů podle této směrnice.

(80)  Členské státy by měly určit příslušné orgány oprávněné k tomu, aby zajistily a vynucovaly dodržování této směrnice, a zajistit, aby měly veškeré vyšetřovací a donucovací pravomoci i přiměřené zdroje nezbytné k plnění svých úkolů. Příslušné orgány by mohly v souvislosti s určitými aspekty této směrnice jednat prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí právního rozhodnutí, a to i v řízení o opravném prostředku. Členské státy by tak zejména v případech, kdy byla ustanovení této směrnice provedena v občanském právu, mohly vynucování jejich dodržování přenechat výše uvedeným subjektům a soudům. Členské státy měly mít možnost určit různé příslušné orgány, aby vynucovaly dodržování velmi rozmanitých povinností stanovených touto směrnicí. Pro některá ustanovení by mohly členské státy určit například orgány příslušné pro vynucování dodržování práva v oblasti ochrany spotřebitele, zatímco pro jiná ustanovení by mohly určit orgány obezřetnostního dohledu. Možností určit různé příslušné orgány by neměly být dotčeny povinnosti týkající se průběžného dohledu a spolupráce mezi příslušnými orgány, jak stanoví tato směrnice.

(81)  Účinné fungování této směrnice a pokrok při vytváření vnitřního trhu s vysokou úrovní ochrany spotřebitele v oblasti smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení bude třeba přezkoumat. Přezkum by měl mimo jiné obsáhnout posouzení dodržování této směrnice a jejího dopadu, posouzení toho, zda je její oblast působnosti i nadále přiměřená, analýzu poskytování smluv o úvěru neúvěrovými institucemi, posouzení potřeby dalších opatření včetně jednotného pasu pro neúvěrové instituce a prozkoumání nezbytnosti stanovit další práva a povinnosti týkající se období po uzavření smluv o úvěru ▌.

(82)  Je pravděpodobné, že činnost jednotlivých členských států samotných povede k nejednotným pravidlům, což může ohrozit fungování vnitřního trhu nebo vytvořit další překážky jeho fungování. Jelikož cíle této směrnice, totiž vytvoření efektivního a konkurenčního vnitřního trhu se smlouvami o úvěru na nemovitosti určené k bydlení, který se vyznačuje vysokou úrovní ochrany spotřebitele, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu účinnosti opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(83)  Členské státy se mohou rozhodnout, že některé prvky, na něž se tato směrnice vztahuje, například posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, provedou ve svém obezřetnostním právu, zatímco jiné prvky, například povinnosti spojené s odpovědným přijímáním úvěru, provedou v občanském právu, trestním právu nebo právu zaměřeném na boj proti podvodům.

(84)  Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011(18) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(85)  Evropský inspektor ochrany údajů zaujal stanovisko dne 25. července 2011(19), vycházející z čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů(20),

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola 1

Předmět, oblast působnosti, definice a příslušné orgány

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví společný rámec pro některé aspekty právních a správních předpisů členských států týkající se ▌smluv o spotřebitelském úvěru zajištěném zástavním právem nebo jinak se týkající nemovitosti určené k bydlení, včetně povinnosti provést před poskytnutím úvěru posouzení úvěruschopnosti, jakožto základ pro to, aby byly v členských státech vytvořeny účinné standardy pro poskytování úvěrů na nemovitosti určené k bydlení, a dále pro některé obezřetnostní a dohledové požadavky, včetně požadavků souvisejících s usazováním zprostředkovatelů úvěru, jmenovaných zástupců a neúvěrových institucí a s dohledem nad nimi.

Článek 2

Úroveň harmonizace

1.  Tato směrnice nebrání členským státům, aby v zájmu ochrany spotřebitelů zachovaly nebo zavedly přísnější ustanovení, jsou-li tato ustanovení v souladu s jejich povinnostmi vyplývajícími z práva Unie.

2.  Bez ohledu na odstavec 1 členské státy ve svém vnitrostátním právu neponechají nebo nezavedou ustanovení odchylná od čl. 14 odst. 2 a části A přílohy II, pokud jde o standard poskytování předsmluvních informací prostřednictvím evropského standardizovaného informačního přehledu (dále jen „ESIP“), a od čl. 17 odst. 1 až 5, 7 a 8 a přílohy I, pokud jde o společný a konzistentní unijní standard výpočtu roční procentní sazby nákladů..

Článek 3

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na ▌

a)  smlouvy o úvěru, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti určené k bydlení nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitosti určené k bydlení nebo které jsou zajištěny právem k nemovitosti určené k bydlení; a

b)  smlouvy o úvěru, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající nebo projektované ▌budově.

2.  Tato směrnice se nevztahuje na

a)  smlouvy o úvěru založené na jištění nemovitosti, u nichž věřitel

i)  vyplácí úvěr formou jednorázové částky, pravidelných plateb nebo jiným způsobem a výměnou získá určitou částku plynoucí z výnosu z budoucího prodeje nemovitosti určené k bydlení nebo práva souvisejícího s touto nemovitostí a

ii)  nebude požadovat úplné splacení úvěru, než u spotřebitele nastane jedna nebo několik blíže určených životních událostí, které stanoví členské státy, pokud spotřebitel neporuší smluvní povinnosti způsobem, který věřiteli umožňuje smluvní vztah z dané smlouvy o úvěru ukončit;

b)  smlouvy o úvěru, kde úvěr poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům v rámci vedlejší činnosti a kde je smlouva o úvěru bezúročná nebo s ročními procentními sazbami nákladů nižšími, než jsou sazby převažující na trhu, a které nejsou obecně nabízeny veřejnosti;

c)  smlouvy o úvěru, u nichž je úvěr poskytnut bezúročně a bez jakýchkoli jiných poplatků s výjimkou úhrady nákladů přímo spojených se zajištěním úvěru;

d)  smlouvy o úvěru ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce;

e)  smlouvy o úvěru, které jsou výsledkem urovnání dosaženého před soudem nebo jiným orgánem stanoveným zákonem;

f)  smlouvy o úvěru, které se vztahují k bezplatně odložené platbě stávajícího dluhu a které nespadají do působnosti odst. 1 písm. a).

3.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat

a)  články 11 a 14 a přílohu II na spotřebitelské smlouvy o úvěru, které jsou zajištěny zástavním právem nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitosti určené k bydlení nebo které jsou zajištěny právem k nemovitosti určené k bydlení, jejichž účelem není nabytí nebo zachování práva k této nemovitosti, jestliže tyto členské státy na takové smlouvy o úvěru uplatňují články 4 a 5 a přílohy II a III směrnice 2008/48/ES;

b)  tuto směrnici na smlouvy o úvěru související s nemovitostí, jestliže smlouva o úvěru stanoví, že nemovitost nesmí spotřebitelem nebo jeho rodinným příslušníkem nikdy obývána jakožto dům, byt nebo jiné obydlí a má být jakožto dům, byt nebo jiné obydlí obývána na základě nájemní smlouvy;

c)  tuto směrnici na smlouvy o úvěru související s úvěry poskytovanými omezenému okruhu osob na základě právního předpisu pro účely obecného zájmu a zcela bezúročně nebo za nižších výpůjčních úrokových sazeb, než jaké převažují na trhu, nebo na základě jiných podmínek, jež jsou pro spotřebitele výhodnější než podmínky převažující na trhu, a za výpůjčních úrokových sazeb, které nejsou vyšší, než jaké převažují na trhu;

d)  tuto směrnici na překlenovací úvěry;

e)  tuto směrnici na smlouvy o úvěru, u nichž je věřitelem organizace spadající do oblasti působnosti čl. 2 odst. 5 směrnice 2008/48/ES.

4.  Členské státy, které využijí možnost uvedenou v odst. 3 písm. b), zajistí, aby byla u tohoto druhu úvěrů uplatňována vhodná vnitrostátní úprava.

5.  Členské státy, které využijí možnost uvedenou v odst. 3 písm. c) nebo e), zajistí uplatňování přiměřených alternativních mechanismů, jež zabezpečí, aby spotřebitelé obdrželi v předsmluvní fázi včas informace o hlavních rysech, rizicích a nákladech těchto smluv o úvěru a aby reklama na tyto smlouvy o úvěru byla přiměřená, jasná a nezavádějící.

Článek 4

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „spotřebitelem“ spotřebitel ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2008/48/ES;

2)  „věřitelem“ fyzická nebo právnická osoba, která při výkonu své živnosti, podnikání nebo povolání poskytuje nebo slibuje poskytnout úvěr spadající do oblasti působnosti podle článku 3;

3)  „smlouvou o úvěru“ smlouva, na jejímž základě věřitel ▌poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr spadající do oblasti působnosti článku 3 ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby;

4)  „doplňkovou službou“ ▌služba nabízená spotřebiteli ▌ve spojení se smlouvou o úvěru;

5)  „zprostředkovatelem úvěru“ fyzická nebo právnická osoba, která nejedná jako věřitel nebo notář nebo pouze přímo či nepřímo neseznámí spotřebitele s určitým věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru a která při výkonu své živnosti, podnikání nebo povolání za odměnu, která může mít peněžitou anebo jakoukoli jinou dohodnutou finanční podobu,

a)  spotřebitelům předkládá nebo nabízí smlouvy ▌o úvěru,

b)  pomáhá spotřebitelům v souvislosti se smlouvami o úvěru ▌prováděním přípravných prací nebo jiných předsmluvních administrativních činností, než jsou činnosti uvedené v písmeni a), nebo

c)  uzavírá smlouvy o úvěru ▌se spotřebiteli jménem věřitele;

6)  „skupinou“ skupina věřitelů, kteří mají být konsolidováni za účelem sestavování konsolidované účetní závěrky ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků(21);

7)  „vázaným zprostředkovatelem úvěru“ jakýkoli zprostředkovatel úvěru, který jedná jménem a na plnou a bezpodmínečnou odpovědnost

a)  jediného věřitele;

b)  jediné skupiny; nebo

c)  určitého počtu věřitelů nebo skupin, který nepředstavuje většinu na trhu;

8)  „jmenovaným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která vykonává činnosti uvedené v bodě 5 a která jedná jménem a na plnou a bezpodmínečnou odpovědnost jediného zprostředkovatele úvěru;

9)  „úvěrovou institucí“ úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

10)  „neúvěrovou institucí“ jakýkoli věřitel, který není úvěrovou institucí;

11)  „pracovníky“ ▌:

a)  všechny fyzické osoby pracující pro věřitele nebo zprostředkovatele úvěru, které jsou přímo zapojeny do činností, jež jsou předmětem této směrnice, nebo které v průběhu těchto činností přicházejí do styku se spotřebiteli;

b)  všechny fyzické osoby pracující pro jmenovaného zástupce, které přicházejí do styku se spotřebiteli v průběhu činností, jež jsou předmětem této směrnice;

c)  všechny fyzické osoby, které přímo řídí fyzické osoby uvedené v písmenech a) a b) nebo na ně dohlížejí;

12)  „celkovou výší úvěru“ celková výše úvěru ve smyslu čl. 3 písm. l) směrnice 2008/48/ES;

13)  „celkovými náklady úvěru pro spotřebitele“ celkové náklady úvěru pro spotřebitele ve smyslu čl. 3 písm. g) směrnice 2008/48/ES, včetně nákladů na ocenění nemovitosti, je-li pro získání úvěru nezbytné, avšak bez evidenčních poplatků za převod vlastnictví nemovitosti. Vyloučeny jsou veškeré částky splatné spotřebitelem v důsledku neplnění závazků stanovených ve smlouvě o úvěru;

14)  „celkovou částkou splatnou spotřebitelem“ celková částka splatná spotřebitelem ve smyslu čl. 3 písm. h) směrnice 2008/48/ES;

15)  „roční procentní sazbou nákladů“ celkové náklady úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procento celkové výše úvěru, případně včetně nákladů uvedených v čl. 12 odst. 2, jež se na ročním základě rovná současné hodnotě všech budoucích nebo stávajících závazků (čerpání, splátek a poplatků) dohodnutých mezi věřitelem a spotřebitelem;

16)  „výpůjční úrokovou sazbou“ výpůjční úroková sazba ve smyslu čl. 3 písm. j) směrnice 2008/48/ES;

17)  „posouzením úvěruschopnosti“ hodnocení vyhlídky, že dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru bude splacen;

18)  „trvalým nosičem“ trvalý nosič ve smyslu čl. 3 písm. m) směrnice 2008/48/ES;

19)  „domovským členským státem“:

a)  členský stát, v němž má věřitel nebo zprostředkovatel úvěru, který je fyzickou osobou, ústředí;

b)  členský stát, v němž má věřitel nebo zprostředkovatel úvěru, který je právnickou osobou, sídlo, nebo jestliže podle svého použitelného vnitrostátního práva žádné sídlo nemá, členský stát, v něž má ústředí;

20)  „hostitelským členským státem“ členský stát jiný než domovský členský stát, ve kterém má věřitel nebo zprostředkovatel úvěru pobočku nebo v němž poskytuje služby;

21)  „poradenskými službami“ poskytování individuálních doporučení spotřebiteli ohledně jedné či více transakcí týkajících se smlouvy o úvěru; tato činnost je oddělena od poskytnutí úvěru i od činností při zprostředkování úvěru uvedených v bodě 5;

22)  „příslušným orgánem“ orgán, který členský stát určí jako příslušný v souladu s článkem 5;

23)  „překlenovacím úvěrem“ smlouva o úvěru, která buď nemá pevně stanovenou dobu trvání, nebo má být splacena během dvanácti měsíců a kterou spotřebitel používá jako dočasné finanční řešení při přechodu k jinému mechanismu financování v souvislosti s nemovitostí;

24)  „podmíněným závazkem nebo zárukou“ smlouva o úvěru, která funguje jako záruka pro jinou samostatnou, avšak doplňkovou transakci a u které je jistina zajištěná nemovitostí čerpána pouze v případě, že nastane určitá událost nebo události, jež jsou stanoveny ve smlouvě a jež mohou, ale nemusí nastat;

25)  „smlouvou o úvěru s podílem na hodnotě nemovitosti“ smlouva o úvěru, u níž se jistina, která má být splacena, určuje na základě smluvně stanoveného procentního podílu z hodnoty nemovitosti v okamžiku splácení jistiny;

26)  „vázaným prodejem“ nabízení nebo prodej smlouvy o úvěru v balíčku s dalšími, odlišnými finančními produkty nebo službami, přičemž smlouva o úvěru není spotřebiteli samostatně k dispozici;

27)  „spojeným prodejem“ nabízení nebo prodej smlouvy o úvěru v balíčku s dalšími, odlišnými finančními produkty nebo službami, přičemž uvedená smlouva o úvěru je spotřebiteli rovněž k dispozici samostatně, avšak nikoli nutně za stejných podmínek jako při nabídce ve spojení s doplňkovými službami;

28)  „úvěrem v cizí měně“ smlouva o úvěru, kde úvěr

a)  je denominován v jiné měně, než ve které má spotřebitel příjem nebo ve které drží aktiva, z nichž má být úvěr splácen; nebo

b)  je denominován v jiné měně, než je měna členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

Článek 5 ▌

Příslušné orgány

1.  Členské státy určí vnitrostátní příslušné orgány oprávněné k tomu, aby zajistily a vynucovaly dodržování této směrnice, a zajistí, aby měly vyšetřovací a donucovací pravomoci i přiměřené zdroje, které jsou nezbytné k účinnému a účelnému plnění jejich úkolů.

Orgány uvedené v prvním pododstavci jsou buď orgány veřejné moci, nebo subjekty uznané vnitrostátním právem nebo orgány veřejné moci, kterým vnitrostátní právo tuto pravomoc výslovně svěřuje. Nejsou jimi věřitelé, zprostředkovatelé úvěru nebo jmenovaní zástupci.

2.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány, všechny osoby, které pracují nebo pracovaly pro příslušné orgány, jakož i auditoři a znalci pověření příslušnými orgány byli vázáni služebním či profesním tajemstvím. Žádné důvěrné informace, které získají při výkonu svých služebních povinností, nesmějí sdělit jiné osobě nebo orgánu jinak než v souhrnné nebo obecné podobě, aniž jsou dotčeny případy stanovené trestním právem nebo touto směrnicí. To však nebrání příslušným orgánům ve výměně nebo předávání důvěrných informací v souladu s vnitrostátním právem a právem Unie.

3.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušnými pro zajištění a vynucování dodržování článků 9, 29, 32, 33, 34 a 35 této směrnice byly jedny nebo obojí z následujících:

a)  příslušné orgány ve smyslu čl. 4 bodu 2 nařízení (EU) č. 1093/2010;

b)  orgány jiné než příslušné orgány uvedené v písmeni a), jestliže vnitrostátní právní či správní předpisy vyžadují, aby tyto orgány spolupracovaly s příslušnými orgány uvedenými v písmeni a), kdykoli je to nutné k plnění jejich úkolů podle této směrnice, a to i za účelem spolupráce s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví) (dále jen „Evropský orgán pro bankovnictví“), jak vyžaduje tato směrnice.

4.  Členské státy uvědomí Komisi a Evropský orgán pro bankovnictví o určení příslušných orgánů i jakýchkoli změnách v tomto určení a uvedou rozdělení povinností mezi různé příslušné orgány. První oznámení se uskuteční co nejdříve a nejpozději ...(22).

5.  Svou pravomoc příslušné orgány vykonávají v souladu s vnitrostátním právem buď

a)  přímo v rámci vlastní pravomoci nebo pod soudním dohledem; nebo

b)  prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, a to i v řízení o opravném prostředku, není-li návrhu na přijetí nezbytného rozhodnutí vyhověno, s výjimkou článků 9, 29, 32, 33, 34 a 35.

6.  Existuje-li na jeho území více než jeden příslušný orgán, zajistí členský stát zřetelné vymezení povinností těchto orgánů a úzkou spolupráci mezi nimi, aby mohly své příslušné povinnosti efektivně vykonávat.

7.  Komise nejméně jednou ročně zveřejní seznam příslušných orgánů v Úředním věstníku Evropské unie a na své internetové stránce jej průběžně aktualizuje.

Kapitola 2

Finanční vzdělávání

Článek 6

Finanční vzdělávání spotřebitelů

1.  Členské státy prosazují opatření na podporu vzdělávání spotřebitelů ve vztahu k zodpovědnému přijímání úvěrů a řízení dluhu, zejména v souvislosti se smlouvami o hypotečním úvěru. Pro orientaci spotřebitelů, zejména těch, kteří si hypoteční úvěr berou poprvé, jsou nezbytné jasné a obecné informace o procesu poskytování úvěru. Informace o tom, jaká vodítka jim mohou poskytnout organizace spotřebitelů a vnitrostátní orgány jsou rovněž nezbytné .

2.  Komise zveřejní vyhodnocení finančního vzdělávání, které je spotřebitelům v členských státech k dispozici, a nalezne příklady osvědčených postupů , které by bylo možné dále rozvíjet s cílem zvýšení finanční informovanosti spotřebitelů.

Kapitola 3

Podmínky vztahující se na věřitele, zprostředkovatele úvěru a jmenované zástupce

Článek 7

Kodex chování při poskytování úvěru spotřebitelům

1.  Členské státy vyžadují, aby věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce ▌při tvorbě úvěrového produktu nebo poskytování úvěru, zprostředkování úvěru či poskytování poradenských služeb o úvěru a případně doplňkových služeb spotřebiteli nebo při plnění smlouvy o úvěru jednal čestně, přiměřeně, transparentně a profesionálně a zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Při poskytování či zprostředkování úvěru nebo poskytování poradenských služeb o úvěru a případně doplňkových služeb se vychází z informací o situaci spotřebitele, z veškerých zvláštních požadavků, které spotřebitel sdělil, a z přiměřených předpokladů o rizicích, kterým může být spotřebitel po celou dobu trvání smlouvy o úvěru vystaven. Při poskytování poradenských služeb se mimoto vychází z informací požadovaných v čl. 22 odst. 3 písm. a).

2.  Členské státy zajistí, aby způsob, jakým věřitelé odměňují své pracovníky a ▌zprostředkovatele úvěru, a způsob, jakým zprostředkovatelé úvěru odměňují své pracovníky a jmenované zástupce, nebránil dodržení povinnosti ▌stanovené v odstavci 1.

3.  Členské státy zajistí, aby při stanovování a uplatňování zásad odměňování pracovníků odpovědných za posuzování úvěruschopnosti dodržovali věřitelé způsobem a v rozsahu, který je přiměřený jejich velikosti, vnitřní organizaci a povaze, rozsahu a složitosti jejich činností, tato pravidla:

a)  zásady odměňování podporují řádné a účinné řízení rizik a jsou s ním v souladu a nepovzbuzují k podstupování rizik překračujících úroveň rizika tolerovaného věřitelem;

b)  zásady odměňování jsou v souladu s obchodní strategií, cíli, hodnotami a dlouhodobými zájmy věřitele a zahrnují opatření na předcházení střetu zájmů, zejména stanovením toho, že odměňování není závislé na počtu nebo podílu akceptovaných žádostí o úvěr.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, že věřitelé, zprostředkovatelé úvěrů nebo jmenovaní zástupci poskytují poradenské služby, nebyla struktura odměňování pracovníků zapojených do těchto služeb na újmu jejich schopnosti jednat v nejlepším zájmu spotřebitele, a zejména nebyla závislá na prodejních cílech. V zájmu dosažení tohoto cíle mohou členské státy nadto zakázat provize, které věřitel platí zprostředkovateli úvěru.

5.  Členské státy mohou uložit zákaz nebo omezení plateb spotřebitele věřiteli nebo zprostředkovateli úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru.

Článek 8

Povinnost bezplatně poskytovat informace spotřebiteli

Členské státy zajistí, aby informace poskytované spotřebitelům na základě požadavků této směrnice byly spotřebitelům poskytovány bezplatně.

Článek 9

Požadavky na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků

1.  ▌Členské státy zajistí, aby ▌věřitelé, zprostředkovatelé úvěru a jmenovaní zástupci u svých pracovníků vyžadovali náležitou a průběžně aktualizovanou úroveň znalostí a odborné způsobilosti v oblasti tvorby, nabízení nebo poskytování smluv o úvěru, výkonu činností při zprostředkování úvěrů uvedených v čl. 4 bodu 5 nebo poskytování poradenských služeb. Tam, kde uzavření smlouvy o úvěru zahrnuje i související doplňkovou službu, ▌jsou vyžadovány také příslušné znalosti a odborná způsobilost týkající se dané doplňkové služby.

2.  S výjimkou případů uvedených v odstavci 3 domovské členské státy stanoví minimální požadavky na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků věřitelů, zprostředkovatelů úvěru a jmenovaných zástupců v souladu se zásadami uvedenými v příloze III.

3.  Poskytuje-li věřitel nebo zprostředkovatel úvěru své služby na území jednoho nebo několika dalších členských států

i)  prostřednictvím pobočky, odpovídá za stanovení minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků pobočky hostitelský členský stát;

ii)  na základě volného pohybu služeb, odpovídá za stanovení minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků v souladu s přílohou III domovský členský stát. U požadavků uvedených v příloze III bodě 1 písm. b), c), e) a f) však může minimální požadavky na znalosti a odbornou způsobilost stanovit hostitelský členský stát.

4.  Členské státy zajistí, aby na dodržování požadavků stanovených v odstavci 1 dohlížely příslušné orgány a aby měly pravomoc od věřitelů, zprostředkovatelů úvěru a jmenovaných zástupců vyžadovat předložení důkazů, jež pro takový dohled považuje příslušný orgán za nezbytné.

5.  V zájmu účinného dohledu nad věřiteli a zprostředkovateli úvěru, kteří poskytují své služby na území jiných členských států na základě volného pohybu služeb, příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu úzce spolupracují, aby v oblasti minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost stanovených hostitelským členským státem fungoval účinný dohled a vymáhání dodržování předpisů. Za tímto účelem může každý z těchto orgánů přenést určité úkoly a povinnosti na svůj protějšek.

Kapitola 4

Informace a postupy ▌předcházející uzavření smlouvy o úvěru

Článek 10

Obecná ustanovení použitelná na reklamu a marketing

Aniž je dotčena směrnice 2005/29/ES, vyžadují členské státy, aby veškerá reklamní a marketingová komunikace týkající se smluv o úvěru ▌byla přiměřená, jasná a nezavádějící ▌. Zejména jsou zakázány formulace, které mohou u spotřebitele vyvolat falešná očekávání ohledně dostupnosti nebo nákladů úvěru.

Článek 11

Standardní informace uváděné v reklamě

1.  Členské státy zajistí, aby jakákoli reklama na smlouvy o úvěru ▌, jež uvádí úrokovou sazbu nebo jakékoli číselné údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele, uváděla standardní informace v souladu s tímto článkem.

Členské státy mohou stanovit, že se první pododstavec nepoužije, pokud vnitrostátní právo vyžaduje, aby v reklamách na smlouvy o úvěru, které neuvádějí úrokovou sazbu ani jakékoli číselné údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele ve smyslu prvního pododstavce, byla uváděna roční procentní sazba nákladů.

2.  Standardní informace musí obsahovat ▌jasným, výstižným a zřetelným způsobem ▌

a)  totožnost věřitele nebo tam, kde je to relevantní, zprostředkovatele úvěru nebo jmenovaného zástupce;

b)  informaci, že je smlouva o úvěru ▌ zajištěna zástavním právem k nemovitosti určené k bydlení nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitosti určené k bydlení nebo právem k nemovitosti určené k bydlení, je-li to relevantní;

c)  výpůjční úrokovou sazbu, přičemž se uvede, zda je pevná, pohyblivá nebo kombinací obojího, spolu s údaji o veškerých poplatcích zahrnutých v celkových nákladech úvěru pro spotřebitele;

d)  celkovou výši úvěru;

e)  roční procentní sazbu nákladů, která musí být v reklamě uvedena alespoň stejně zřetelně jako jakékoli úrokové sazby;

f)  dobu trvání smlouvy o úvěru, je-li relevantní;

g)  výši splátek, je-li relevantní;

h)  celkovou částku splatnou spotřebitelem, je-li relevantní;

i)  počet splátek, je-li relevantní;

j)  upozornění na to, že částku splatnou spotřebitelem by mohla ovlivnit možná fluktuace směnného kurzu, je-li to relevantní.

3.  Informace vyjmenované v odstavci 2 mimo písmena a), b) nebo j) se uvádějí prostřednictvím reprezentativního příkladu a jsou s ním neustále v souladu. Kritéria pro určení reprezentativního příkladu přijmou členské státy.

4.  Je-li pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek spotřebitel povinen uzavřít smlouvu o doplňkové službě ▌, zejména pojištění, a náklady na tuto službu nelze určit předem, musí být spolu s roční procentní sazbou nákladů jasně, výstižně a zřetelně uvedena rovněž povinnost uzavřít smlouvu o této službě.

5.  Informace uvedené v odstavcích 2 a 4 musí být snadno čitelné nebo jasně slyšitelné, podle toho, jaké médium je k reklamě užito.

6.  Členské státy mohou vyžadovat zahrnutí výstižných a přiměřených upozornění na konkrétní rizika, která jsou se smlouvami o úvěru spojena. Tyto požadavky oznámí bezodkladně Komisi.

7.  Tímto článkem není dotčena směrnice 2005/29/ES.

Článek 12

Vázaný a spojený prodej

1.  Členské státy umožní spojený prodej, avšak zakáží vázaný prodej.

2.  Bez ohledu na odstavec 1 mohou členské státy stanovit, že věřitelé mohou od spotřebitele, jeho rodinného příslušníka nebo blízkého příbuzného požadovat

a)  otevření nebo vedení platebního nebo spořicího účtu, je-li jeho jediným účelem shromažďovat peněžní prostředky pro splácení a obsluhu úvěru, soustředit zdroje za účelem získání úvěru nebo poskytnout doplňující zajištění věřiteli v případě prodlení;

b)  pořízení nebo vedení investičního produktu nebo produktu soukromého penzijního spoření, jestliže daný produkt, který investorovi primárně nabízí příjem v důchodu, slouží také k poskytnutí doplňujícího zajištění věřiteli v případě prodlení, ke shromažďování peněžních prostředků pro splácení a obsluhu úvěru nebo k soustředění zdrojů za účelem získání úvěru;

c)  uzavření samostatné smlouvy o úvěru ve spojení se smlouvou o úvěru s podílem na hodnotě nemovitosti za účelem získání úvěru.

3.  Bez ohledu na odstavec 1 mohou členské státy vázaný prodej povolit, pokud věřitel může příslušnému orgánu prokázat, že ze svázaných produktů nebo kategorií produktů, které nejsou k dispozici samostatně, nabízených za vzájemně podobných podmínek, mají s náležitým ohledem na dostupnost a ceny příslušných produktů nabízených na trhu spotřebitelé zřejmý prospěch. Tento odstavec platí pouze u produktů, které jsou uvedeny na trh po...(23)

4.  Členské státy mohou věřitelům povolit, aby od spotřebitelů v souvislosti se smlouvou o úvěru vyžadovali příslušné pojištění. V těchto případech členské státy zajistí, aby věřitel akceptoval pojištění od jiného pojistitele, než jakému by sám dával přednost, pokud dané pojištění poskytuje rovnocennou úroveň záruky jako pojištění navržené věřitelem.

Článek 13

Všeobecné informace

1.  Členské státy zajistí, aby věřitelé nebo tam, kde je to relevantní, vázaní zprostředkovatelé úvěru nebo jejich jmenovaní zástupci trvale zpřístupnili v papírové podobě nebo na jiném trvalém nosiči nebo v elektronické podobě jasné a srozumitelné všeobecné informace o smlouvách o úvěru. Členské státy mohou navíc stanovit, aby všeobecné informace zpřístupňoval rovněž zprostředkovatel úvěru, který není vázaným zprostředkovatelem.

Tyto všeobecné informace musí obsahovat alespoň

a)  totožnost a poštovní adresu toho, kdo je vydal;

b)  možné účely použití úvěru;

c)  formy zajištění, včetně případné možnosti, aby se toto zajištění nacházelo v jiném členském státě;

d)   možnou dobu trvání smluv o úvěru;

e)  ▌typy ▌dostupné výpůjční úrokové sazby, přičemž se uvede, zda je pevná, pohyblivá nebo obojí, spolu se stručným popisem vlastností pevné a pohyblivé sazby ▌, včetně souvisejících důsledků pro spotřebitele;

f)  jsou-li k dispozici úvěry v cizí měně nebo měnách, uvedení této cizí měny nebo měn včetně vysvětlení důsledků pro spotřebitele, jestliže je úvěr denominován v cizí měně;

g)   reprezentativní příklad celkové výše úvěru, celkových nákladů úvěru pro spotřebitele, celkové částky splatné spotřebitelem a roční procentní sazby nákladů;

h)  uvedení možných dalších nákladů, které nejsou do celkových nákladů úvěru spotřebitele zahrnuty a které mají být v souvislosti se smlouvou o úvěru uhrazeny;

i)  spektrum různých dostupných možností splácení úvěru věřiteli (včetně počtu, četnosti a výše pravidelných splátek);

j)  tam, kde je to relevantní, jasné a výstižné uvedení toho, že splnění podmínek smlouvy o úvěru nezaručuje splacení celkové výše úvěru podle smlouvy o úvěru;

k)  ▌ popis podmínek přímo souvisejících s předčasným splacením;

l)  uvedení toho, zda je nezbytné ocenění nemovitosti, a pokud ano, kdo za jeho provedení odpovídá a zda z toho vyplývají pro spotřebitele jakékoli náklady;

m)  uvedení doplňkových služeb, které je spotřebitel povinen si pořídit, aby úvěr získal nebo jej získal za nabízených podmínek, a tam, kde je to relevantní, upozornění, že doplňkové služby mohou být zakoupeny u poskytovatele, který není věřitelem; a

n)  obecné upozornění na možné důsledky nedodržení závazků souvisejících se smlouvou o úvěru.

2.  Členské státy mohou věřitelům uložit povinnost zahrnout další druhy upozornění, jež jsou v daném členském státě relevantní. Tyto požadavky oznámí bezodkladně Komisi.

Článek 14

Předsmluvní informace

1.  Členské státy zajistí, aby věřitel a tam, ke je to relevantní, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce spotřebiteli poskytl individuální informace potřebné k porovnání úvěrů, které jsou na trhu k dispozici, k posouzení jejich důsledků a k učinění informovaného rozhodnutí, zda smlouvu o úvěru uzavře,

a)  bez zbytečného odkladu poté, co spotřebitel poskytl nezbytné informace o svých potřebách, finanční situaci a preferencích v souladu s článkem 20, a

b)  v dostatečném předstihu předtím, než je spotřebitel smlouvou o úvěru nebo nabídkou vázán.

2.  Individuální informace uvedené v odstavci 1 se poskytují na papíře nebo na jiném trvalém nosiči prostřednictvím ESIP obsaženého v příloze II.

3.  Členské státy zajistí, že pokud je spotřebiteli předkládána nabídka závazná pro věřitele, musí být poskytnuta na papíře nebo na jiném trvalém nosiči a doplněna o ESIP, jestliže

a)  předtím nebyl žádný ESIP spotřebiteli poskytnut nebo

b)  vlastnosti nabídky se od informací obsažených v dříve poskytnutém ESIP liší.

4.  Členské státy mohou stanovit povinné poskytování ESIP před předložením nabídky závazné pro věřitele. Pokud tak členský stát stanoví, vyžaduje opětovné poskytnutí ESIP pouze tehdy, pokud je splněna podmínka odst. 3 písm. b).

5.   Členské státy, ve kterých byl před ...(24) zaveden informační přehled splňující přinejmenším tytéž požadavky na informace, jako jsou požadavky uvedené v příloze II, mohou pro účely tohoto článku takový přehled i nadále používat až do ...(25)*.

6.  Členské státy stanoví dobu alespoň sedmi dní, během níž bude mít spotřebitel dostatek času porovnat ▌nabídky, posoudit jejich důsledky a informovaně se rozhodnout.

Členské státy upřesní, zda je doba uvedená v prvním pododstavci lhůtou na rozmyšlenou před uzavřením smlouvy o úvěru, nebo lhůtou pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy o úvěru po jejím uzavření, nebo kombinací obojího.

Jestliže členský stát stanoví lhůtu na rozmyšlenou před uzavřením smlouvy o úvěru,

a)  je nabídka pro věřitele závazná po celou dobu trvání této lhůty, a

b)  spotřebitel může během této lhůty na rozmyšlenou nabídku kdykoli přijmout.

Členské státy mohou stanovit, že spotřebitelé nabídku nesmějí přijmout před uplynutím nejvíce prvních deset dní lhůty na rozmyšlenou.

Jsou-li výpůjční úroková sazba nebo jiné náklady spojené s nabídkou určovány na základě prodeje podkladových dluhopisů nebo jiných nástrojů dlouhodobého financování, mohou členské státy stanovit, že se výpůjční úroková sazba nebo jiné náklady mohou od těch, které jsou uvedeny v nabídce, lišit v závislosti na hodnotě podkladového dluhopisu nebo nástroje dlouhodobého financování.

Má-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle druhého pododstavce tohoto odstavce, článek 6 směrnice 2002/65/ES se nepoužije.

7.  Jestliže věřitel a tam, kde je to relevantní, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce poskytl spotřebiteli ESIP, má se za to, že splnil požadavky na poskytnutí informací spotřebiteli před uzavřením smlouvy na dálku stanovené v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/65/ES; za to, že splnil požadavky čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice, se má pouze tehdy, pokud ESIP poskytl alespoň před uzavřením smlouvy.

8.  Členské státy neupraví vzor ESIP jinak, než jak je stanoveno v příloze II. Veškeré doplňující informace, které věřitel nebo případně zprostředkovatel úvěru či jmenovaný zástupce může nebo podle vnitrostátního práva musí spotřebiteli poskytnout, se poskytují v samostatném dokumentu, který lze k ESIP připojit.

9.   Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci podle článku 40 za účelem změn standardních formulací obsažených v části A přílohy II nebo pokynů obsažených v části B přílohy II s cílem řešit potřebu informací nebo upozornění v souvislosti s novými produkty, které nebyly nabízeny před ...(26).. Tyto akty v přenesené pravomoci však nesmějí měnit strukturu nebo formát ESIP.

10.  V případě hlasové telefonní komunikace podle čl. 3 odst. 3 směrnice 2002/65/ES musí popis hlavních znaků finanční služby, který má být poskytnut v souladu s čl. 3 odst. 3 písm. b) druhou odrážkou uvedené směrnice, obsahovat minimálně položky uvedené příloze II v části A oddílech 2 až 5 této směrnice.

11.  Členské státy zajistí, aby přinejmenším v případech, kdy neexistuje právo na odstoupení od smlouvy, věřitel nebo tam, kde je to relevantní, zprostředkovatel úvěru či jmenovaný zástupce spotřebiteli poskytl kopii návrhu smlouvy o úvěru, v okamžiku předložení nabídky závazné pro věřitele. Jestliže právo na odstoupení od smlouvy existuje, členské státy zajistí, aby věřitel nebo tam, kde je to relevantní, zprostředkovatel úvěru či jeho jmenovaný zástupce v okamžiku, kdy je předložena nabídka závazná pro věřitele, poskytnutí kopie návrhu smlouvy o úvěru spotřebiteli nabídl.

Článek 15

Informační požadavky týkající se zprostředkovatelů úvěru a jmenovaných zástupců

1.  Členské státy zajistí, aby v dostatečném předstihu před výkonem kterékoli z činností při zprostředkování úvěru vyjmenovaných v čl. 4 bodě 5 poskytl zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce spotřebiteli na papíře nebo na jiném trvalém nosiči alespoň tyto informace:

a)  totožnost a poštovní adresu zprostředkovatele úvěru;

b)  registr, v němž je zapsán, registrační číslo, bylo-li přiděleno, a postupy pro ověření této registrace;

c)   zda je zprostředkovatel úvěru vázaným zprostředkovatelem nebo pracuje výhradně pro jednoho nebo několik věřitelů. Je-li zprostředkovatel úvěru vázaným zprostředkovatelem nebo pracuje-li výhradně pro jednoho nebo několik věřitelů, uvede jeho nebo jejich jména či názvy. Zprostředkovatel úvěru může uvést, že je nezávislý, pokud splňuje podmínky stanovené v souladu s čl. 22 odst. 4;

d)  zda zprostředkovatel úvěru nabízí poradenské služby;

e)   má-li spotřebitel zprostředkovateli úvěru uhradit za jeho služby poplatek, jeho výši, nebo není-li to možné, způsob jejího výpočtu;

f)  postupy umožňující spotřebitelům nebo dalším zainteresovaným stranám interně si stěžovat na zprostředkovatele úvěru a případně postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a zjednávání nápravy;

g)  případnou existenci, a je-li známa, výši provizí nebo jiných finančních pobídek, které má věřitel nebo třetí osoba zprostředkovateli úvěru zaplatit za služby v souvislosti se smlouvou o úvěru. Není-li v okamžiku poskytnutí těchto informací výše známa, informuje zprostředkovatel úvěru spotřebitele, že bude skutečná částka později uvedena v ESIP.

2.  Zprostředkovatelé úvěru, kteří nejsou vázanými zprostředkovateli, ale přijímají provizi od jednoho nebo více věřitelů, spotřebitele na jeho žádost informují o různých úrovních provize, kterou jim platí jednotliví věřitelé poskytující smlouvy o úvěru, jež jsou spotřebiteli nabízeny. Spotřebitel musí být informován o tom, že má právo si tyto informace vyžádat.

3.  Jestliže zprostředkovatel úvěru účtuje spotřebiteli poplatek a navíc od věřitele nebo třetí osoby přijímá provizi, vysvětlí spotřebiteli, zda tato provize bude či nebude zčásti nebo v plné výši od poplatku odečtena.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, že má spotřebitel uhradit zprostředkovateli úvěru za jeho služby poplatek, zprostředkovatel úvěru sdělil tento poplatek věřiteli pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů.

5.  Členské státy vyžadují, aby zprostředkovatel úvěru zajistil, že jeho jmenovaný zástupce  při navázání styku s jakýmkoli spotřebitelem nebo před obchodováním s ním kromě informací povinně uváděných podle tohoto článku sdělí, v jaké funkci jedná a kterého zprostředkovatele úvěru zastupuje.

Článek 16

Náležité vysvětlení

1.  Členské státy zajistí, aby věřitelé a tam, kde je to relevantní, zprostředkovatelé úvěru nebo jmenovaní zástupci poskytli spotřebiteli náležité vysvětlení týkající se navrhovaných smluv o úvěru a jakýchkoli doplňkových služeb, aby byl schopen posoudit, zda navrhované smlouvy o úvěru a doplňkové služby vyhovují jeho potřebám a finanční situaci. ▌

Toto vysvětlení obsahuje zejména, jsou-li relevantní,

a)  předsmluvní informace, které mají být poskytnuty podle

i)  článku 14 v případě věřitelů;

ii)  článků 14 a 15 v případě zprostředkovatelů úvěru nebo jmenovaných zástupců;

b)  základní rysy navržených produktů;

c)  konkrétní důsledky, které mohou mít nabízené produkty pro spotřebitele, včetně ▌důsledků prodlení spotřebitele při splácení; a

d)  jsou-li se smlouvou o úvěru spojeny doplňkové služby, zda lze jednotlivé složky balíčku samostatně ukončit a jaké důsledky by to pro spotřebitele mělo.

2.  Členské státy mohou upravit způsob a rozsah poskytování vysvětlení podle odstavce 1, jakož i to, kdo je poskytuje, podle konkrétních okolností souvisejících se situací, ve které je smlouva o úvěru nabízena, komu je nabízena a jaký druh úvěru je nabízen.

Kapitola 5

Roční procentní sazba nákladů

Článek 17

Výpočet roční procentní sazby nákladů

1.  Roční procentní sazba nákladů ▌se vypočítá podle matematického vzorce uvedeného příloze I.

2.   Náklady na otevření a vedení zvláštního účtu, na používání platebních prostředků pro ▌operace a čerpání na tomto účtu ▌a další náklady spojené s platebními operacemi se zahrnou do celkových nákladů úvěru pro spotřebitele, jestliže je otevření nebo vedení účtu povinné pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.

3.  Výpočet roční procentní sazby nákladů je založen na předpokladu, že smlouva o úvěru zůstane platná po dohodnutou dobu a že věřitel a spotřebitel splní závazky podle podmínek a ve lhůtách stanovených ve smlouvě o úvěru.

4.  V případě smluv o úvěru obsahujících ustanovení umožňující změny výpůjční úrokové sazby a případně poplatků, které jsou zahrnuty do roční procentní sazby nákladů, avšak nelze je v době výpočtu číselně vyjádřit, se roční procentní sazba nákladů počítá s využitím předpokladu, že výpůjční úroková sazba a další poplatky zůstanou pevné ve vztahu k úrovni stanovené při uzavření smlouvy.

5.  V případě smluv o úvěru, u nichž je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba na počáteční období alespoň pěti let, na jehož konci se sjednává nová pevná výpůjční úroková sazba na další významně dlouhé období, zahrnuje výpočet doplňkové, ilustrativní roční procentní sazby nákladů uváděné v ESIP pouze počáteční období s pevnou sazbou a vychází z předpokladu, že na konci období s pevnou výpůjční úrokovou sazbou je zbývající jistina splacena.

6.  Umožňuje-li smlouva o úvěru změny ve výpůjční úrokové sazbě, členské státy zajistí, aby byl spotřebitel přinejmenším prostřednictvím ESIP informován o možných důsledcích těchto změn pro splatné částky a pro roční procentní sazbu nákladů. Za tímto účelem se spotřebiteli poskytne doplňková roční procentní sazba nákladů, která ilustruje možná rizika související s významným zvýšením výpůjční úrokové sazby. Není-li pro výpůjční úrokovou sazbu stanovena horní hranice, musí být tato informace doprovázena upozorněním zdůrazňujícím, že se celkové náklady úvěru pro spotřebitele vyjádřené roční procentní sazbou nákladů mohou změnit. Toto ustanovení se nepoužije na smlouvy o úvěru, u nichž je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba na počáteční období alespoň pěti let, na jehož konci se sjednává nová pevná výpůjční úroková sazba na další významně dlouhé období, pro které se v ESIP stanoví doplňková, ilustrativní roční procentní sazba nákladů.

7.  Kde je to relevantní, použijí se při výpočtu roční procentní sazby nákladů dodatečné předpoklady uvedené v příloze I.

8.  Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 40 za účelem změn ▌poznámek nebo aktualizace předpokladů používaných k výpočtu roční procentní sazby nákladů podle přílohy I, zejména pokud poznámky nebo předpoklady stanovené v tomto článku a v příloze I nepostačují k výpočtu roční procentní sazby nákladů jednotným způsobem nebo již nevyhovují ▌obchodní situaci na trhu.

Kapitola 6

Posouzení úvěruschopnosti

Článek 18

Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele

1.  Členské státy zajistí, aby před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel důkladně posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Při tomto posuzování se náležitě zohlední faktory, které jsou relevantní pro ověření pravděpodobnosti, že spotřebitel své závazky ze smlouvy o úvěru splní.

2.  Členské státy zajistí, aby byly stanoveny, dokumentovány a zachovávány postupy a informace, na nichž se toto posouzení zakládá.

3.  Při posuzování úvěruschopnosti však nelze spoléhat převážně na to, že hodnota nemovitosti určené k bydlení převyšuje výši úvěru, nebo na předpoklad, že její hodnota vzroste, není-li účelem smlouvy o úvěru výstavba nebo rekonstrukce nemovitosti určené k bydlení.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, že věřitel smlouvu o úvěru se spotřebitelem uzavře, nemohl následně tuto smlouvu zrušit nebo změnit v neprospěch spotřebitele z toho důvodu, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno nesprávně. Tento odstavec se nepoužije, pokud se prokáže, že spotřebitel vědomě neposkytl informace ve smyslu článku 20 nebo že poskytl informace nepravdivé.

5.  Členské státy zajistí, aby

a)  věřitel dal spotřebiteli úvěr k dispozici pouze tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že závazky ze smlouvy o úvěru budou pravděpodobně splaceny tak, jak smlouva požaduje;

b)  věřitel spotřebitele předem informoval v souladu s článkem 10 směrnice 95/46/ES o tom, že bude vyhledávat v databázi;

c)  v případě zamítnutí žádosti o úvěr ▌věřitel spotřebitele neprodleně informoval o tomto zamítnutí, a pokud uvedené rozhodnutí vychází z automatizovaného zpracování údajů, i o této skutečnosti. Pokud je zamítnutí založeno na výsledcích vyhledávání v databázi, věřitel spotřebitele rovněž informuje o výsledcích tohoto vyhledávání a sdělí mu údaje o použité databázi.

6.  Členské státy zajistí, aby ▌po uzavření smlouvy o úvěru byla před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru úvěruschopnost spotřebitele znovu posouzena na základě aktuálních informací, nebyl-li tento dodatečný úvěr předpokládán a zahrnut v původním posouzení úvěruschopnosti.

7.  Tímto článkem není dotčena směrnice 95/46/ES.

Článek 19

Oceňování nemovitostí

1.  Členské státy zajistí, aby byly na jejich území vytvořeny spolehlivé standardy oceňování nemovitostí určených k bydlení pro účely poskytování hypotečních úvěrů. Členské státy vyžadují, aby věřitelé zajistili používání uvedených standardů, jestliže ocenění nemovitosti provádějí sami, nebo aby podnikli přiměřené kroky k zajištění toho, že uvedené standardy budou použity, provádí-li ocenění třetí osoba. Jsou-li regulací nezávislých odhadců provádějících oceňování nemovitostí pověřeny vnitrostátní orgány, zajistí, aby tito odhadci dodržovali platná vnitrostátní pravidla.

2.  Členské státy zajistí, aby interní i externí odhadci provádějící oceňování nemovitostí byli odborně způsobilí a dostatečně nezávislí na procesu poskytování úvěru, a mohli tak poskytnout nestranné a objektivní ocenění, které musí být zdokumentováno na trvalém nosiči a jehož záznam musí věřitel uchovávat.

Článek 20

Poskytování informací o spotřebiteli a jejich ověřování

1.  Posouzení úvěruschopnosti podle článku 18 se provádí na základě nezbytných, dostačujících a přiměřených informací o příjmech a výdajích spotřebitele a o jeho dalších finančních a ekonomických poměrech. Věřitel tyto informace získá z relevantních vnitřních či vnějších zdrojů, mimo jiné i od spotřebitele, a to včetně informací poskytnutých zprostředkovateli úvěru nebo jmenovanému zástupci v průběhu procesu žádání o úvěr. Tyto informace musí být náležitě ověřeny, mimo jiné v případě nutnosti také použitím nezávisle ověřitelné dokumentace.

2.  Členské státy zajistí, aby zprostředkovatelé úvěru nebo jmenovaní zástupci správně předkládali nezbytné informace získané od spotřebitele příslušnému věřiteli, a umožnili mu tak posouzení úvěruschopnosti provést.

3.   Členské státy zajistí, aby věřitelé v předsmluvní fázi jasně a přímo stanovilinutné informace a nezávisle ověřitelné důkazy, ▌které musí spotřebitel poskytnout, a lhůty, v nichž tak musí učinit. Tato žádost o informace musí být přiměřená a omezit se na to, co je nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Členské státy věřitelům povolí žádat o vysvětlení informací obdržených v reakci na uvedenou žádost, je-li to k posouzení úvěruschopnosti nezbytné.

Členské státy nedovolí, aby věřitel smluvní vztah ze smlouvy o úvěru ukončil z toho důvodu, že informace poskytnuté spotřebitelem před jejím uzavřením byly neúplné.

Druhý pododstavec členským státům nebrání v tom, aby věřiteli povolily smluvní vztah ze smlouvy o úvěru ukončit, pokud se prokáže, že spotřebitel informace vědomě neposkytl nebo poskytl informace nepravdivé.

4.  Členské státy disponují opatřeními k zajištění toho, aby si spotřebitelé byli vědomi nutnosti poskytnout v reakci na žádost podle odst. 3 prvního pododstavce pravdivé informace a aby tyto informace byly úplné v míře, v jaké je to pro řádné posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce spotřebitele upozorní, že nebude-li věřitel schopen posouzení úvěruschopnosti provést, protože se spotřebitel rozhodne neposkytnout k tomu nezbytné informace či ověření, není možné úvěr poskytnout. Toto upozornění lze poskytnout ve standardizované formě.

5.  Tímto článkem není dotčena směrnice 95/46/ES, zejména její článek 6.

Kapitola 7

Přístup k databázím

Článek 21

Přístup k databázím

1.  Každý členský stát zajistí pro všechny věřitele ▌ze všech členských států přístup k databázím používaným v daném členském státě k posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů a za výhradním účelem kontroly plnění jejich úvěrových závazků po dobu trvání smlouvy o úvěru. Podmínky přístupu musí být nediskriminační.

2.  Odstavec 1 se použije na databáze spravované soukromými úvěrovými kancelářemi nebo agenturami, jež referují o úvěrech, i na veřejné registry.

3.  Tímto článkem není dotčena směrnice 95/46/ES.

Kapitola 8

Poradenské služby

Článek 22

Standardy poradenských služeb

1.  Členské státy zajistí, aby věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce výslovně informoval spotřebitele v rámci dané transakce, zda spotřebiteli jsou nebo mohou být poskytovány poradenské služby.

2.  Členské státy zajistí, aby před poskytnutím poradenských služeb nebo případně před uzavřením smlouvy o poskytnutí poradenských služeb poskytl věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce spotřebiteli na papíře nebo jiném trvalém nosiči tyto informace:

a)  zda bude doporučení vycházet ze zvážení pouze vlastní řady produktů v souladu s odst. 3 písm. b) nebo širokého spektra produktů z celého trhu v souladu s odst. 3 písm. c), tak aby spotřebitel porozuměl tomu, na jakém základě je doporučení učiněno;

b)  výši případných poplatků, které má spotřebitel za poskytnutí poradenských služeb uhradit, nebo ji pokud v okamžiku poskytnutí informací nelze zjistit, způsob jejího výpočtu.

Informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b) mohou být spotřebiteli poskytnuty formou doplňujících předsmluvních informací.

3.  Jsou-li spotřebitelům poskytovány poradenské služby, členské státy vedle požadavků stanovených v článcích 7 a 9 zajistí, aby

a)  věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce získal nezbytné informace o osobní a finanční situaci spotřebitele, jeho preferencích a cílech, a mohl mu tak doporučit vhodné smlouvy o úvěru. Toto posouzení musí vycházet z informací, které jsou v daném okamžiku aktuální, a musí zohlednit přiměřené předpoklady ohledně rizik pro situaci spotřebitele po celou dobu trvání navrhované smlouvy o úvěru ▌;

b)  věřitel, vázaný zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce vázaného zprostředkovatele úvěru zvážil dostatečně velký počet smluv o úvěru ve své nabídce produktů a doporučil z ní jednu nebo několik smluv o úvěru vhodných s ohledem na potřeby a finanční a osobní situaci spotřebitele;

c)  zprostředkovatel úvěru, který není vázaným zprostředkovatelem, nebo jmenovaný zástupce zprostředkovatele úvěru, který není vázaným zprostředkovatelem, zvážil dostatečně velký počet smluv o úvěru, které jsou k dispozici na trhu, a doporučil z nich jednu nebo několik smluv o úvěru vhodných s ohledem na potřeby a finanční a osobní situaci spotřebitele;

d)  věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce jednal v nejlepším zájmu spotřebitele tím, že

i)  se informuje o potřebách a situaci spotřebitele a

ii)  doporučí vhodné smlouvy o úvěru v souladu s písmeny a), b) a c); a

e)  věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce poskytl spotřebiteli záznam svého doporučení v papírové podobě nebo na jiném trvalém nosiči.

4.  Členské státy mohou zakázat používání výrazů „poradenství“, „poradce“ nebo obdobných výrazů, jestliže spotřebitelům poskytuje poradenské služby věřitel, vázaný zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce vázaného zprostředkovatele úvěru.

Pokud členské státy používání výrazů „poradenství“ a „poradce“ nezakáží, uloží pro používání slovních spojení „nezávislé poradenství“ nebo „nezávislý poradce“ věřitelem, zprostředkovatelem úvěru nebo jmenovaným zástupcem poskytujícím poradenské služby tyto podmínky:

a)  věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce musí zvážit dostatečně velký počet smluv o úvěru, které jsou k dispozici na trhu; a

b)  věřitel, zprostředkovatel úvěru nebo jmenovaný zástupce nesmí být za tyto poradenské služby odměňován jedním nebo více věřiteli.

Druhý pododstavec písm. b) se použije, pouze pokud je zvažován menší počet věřitelů než většina na trhu.

Členské státy mohou pro používání slovních spojení „nezávislé poradenství“ nebo „nezávislý poradce“ věřitelem, zprostředkovatelem úvěru nebo jmenovaným zástupcem stanovit přísnější požadavky, včetně zákazu odměňování věřitelem.

5.  Členské státy mohou stanovit, že věřitel, zprostředkovatel úvěru a jmenovaný zástupce má povinnost spotřebitele varovat, pokud z určité smlouvy o úvěru může pro spotřebitele vzhledem k jeho finanční situaci vyplývat specifické riziko.

6.  Členské státy zajistí, aby poradenské služby poskytovali pouze věřitelé, zprostředkovatelé úvěru nebo jmenovaní zástupci.

Členské státy mohou rozhodnout, že první pododstavec nepoužijí u osob

a)  vykonávajících činnosti při zprostředkování úvěru uvedené v čl. 4 bodě 5 nebo poskytujících poradenské služby, pokud je vykonávají nebo poskytují příležitostně v rámci určité profesionální činnosti, jež se řídí právními nebo správními předpisy nebo etickým kodexem pro danou profesi, které výkon těchto činností nebo poskytování těchto služeb nevylučují;

b)  poskytujících poradenské služby v rámci řízení stávajícího dluhu, které jsou konkurzními správci, pokud se daná činnost řídí právními nebo správními předpisy, nebo veřejné či dobrovolnické služby dluhového poradenství, které nejsou provozovány na komerčním základě; nebo

c)  poskytujících poradenské služby, které nejsou věřitelem, zprostředkovatelem úvěru ani jmenovaným zástupcem, pokud těmto osobám udělil oprávnění k činnosti a dohlíží na ně příslušný orgán v souladu s požadavky na zprostředkovatele úvěru podle této směrnice.

Osoby požívající výjimky podle druhého pododstavce nemají právo podle čl. 32 odst. 1 poskytovat služby na celém území Unie.

7.  Tímto článkem není dotčen článek 16 ani pravomoc členských států zajistit, aby měli spotřebitelé k dispozici služby, které jim pomohou porozumět svým finančním potřebám i tomu, jakými druhy produktů lze pravděpodobně těmto potřebám vyhovět.

Kapitola 9

Úvěry v cizí měně a úvěry s pohyblivou úrokovou sazbou

Článek 23

Úvěry v cizí měně

1.  Členské státy zajistí, aby v případech, kdy se smlouva o úvěru týká úvěru v cizí měně, existoval v okamžiku jejího uzavření vhodný právní rámec, jenž přinejmenším zajistí, že

a)  spotřebitel má právo za stanovených podmínek změnit měnu, v níž je podle smlouvy o úvěru poskytnut nebo vyjádřen úvěr, na jinou měnu; nebo

b)  existují jiné mechanismy k omezení kurzového rizika, jemuž je spotřebitel na základě smlouvy o úvěru vystaven.

2.  Jinou měnou ve smyslu odst. 1 písm. a) je buď

a)  měna, ve které má spotřebitel primárně příjem nebo ve které drží aktiva, z nichž má být úvěr splácen, jak bylo uvedeno v době, kdy bylo provedeno nejaktuálnější posouzení úvěruschopnosti ve vztahu ke smlouvě o úvěru; nebo

b)  měna členského státu, v němž spotřebitel buď měl bydliště v okamžiku uzavření smlouvy o úvěru, nebo má bydliště v současnosti.

Členské státy mohou upřesnit, zda má spotřebitel k dispozici obě možnosti uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b), nebo jen jednu z nich, nebo mohou ponechat na věřiteli, aby určil, zda má spotřebitel k dispozici obě možnosti uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b), nebo jen jednu z nich.

3.  Má-li spotřebitel právo v souladu s odst. 1 písm. a) změnit měnu, v níž je podle smlouvy o úvěru poskytnut nebo vyjádřen úvěr, na jinou měnu, členské státy zajistí, aby směnným kurzem pro tuto změnu byl tržní směnný kurz platný v den žádosti o změnu měny, není-li ve smlouvě o úvěru stanoveno jinak.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě úvěru v cizí měně věřitel dotyčného spotřebitele pravidelně v papírové podobě nebo na jiném trvalém nosiči upozorňoval přinejmenším tehdy, jestliže se hodnota celkové částky splatné spotřebitelem, kterou zbývá splatit, nebo pravidelných splátek odchýlí o více než 20 % od hodnoty vypočtené za použití směnného kurzu mezi měnou smlouvy o úvěru a měnou příslušného členského státu, platného v okamžiku uzavření smlouvy o úvěru. V tomto upozornění musí být spotřebitel informován o zvýšení celkové částky splatné spotřebitelem, o případném právu na změnu měny a o podmínkách, za jakých lze změnu měny provést, a musí mu být vysvětleny veškeré další použitelné mechanismy k omezení kurzového rizika, jemuž je vystaven.

5.  Členské státy mohou dále upravit úvěry v cizí měně, není-li taková právní úprava uplatňována se zpětnou působností.

6.  O mechanismech použitelných podle tohoto článku musí být spotřebitel informován v ESIP a ve smlouvě o úvěru. Není-li ve smlouvě o úvěru stanoveno omezení kurzového rizika, jemuž je spotřebitel vystaven, na fluktuaci směnného kurzu nižší než 20 %, musí tato smlouva obsahovat ilustrativní příklad dopadu 20% fluktuace směnného kurzu.

Článek 24

Úvěry s pohyblivou úrokovou sazbou

Stanoví-li smlouva o úvěru pro úvěr pohyblivou úrokovou sazbu, členské státy zajistí, aby

a)  veškeré indexy či referenční sazby používané pro výpočet výpůjční úrokové sazby byly pro strany smlouvy o úvěru i příslušné orgány jasné, dostupné, objektivní a ověřitelné a

b)  o indexech používaných pro výpočet výpůjční úrokové sazby uchovávali jejich poskytovatelé nebo věřitelé záznamy.

Kapitola 10

Řádné plnění smluv o úvěru a související práva

Článek 25

Předčasné splacení

1.  Členské státy zajistí, aby měl spotřebitel ▌právo zcela nebo zčásti splnit své závazky ze smlouvy o úvěru před jejím vypršením. V těchto případech má spotřebitel nárok na snížení celkových nákladů úvěru pro spotřebitele, ▌jež ▌sestává z úroku a nákladů za zbývající dobu trvání smlouvy.

2.  Členské státy mohou stanovit, že výkon práva uvedeného v odstavci 1 podléhá určitým podmínkám. Tyto podmínky mohou obsahovat časová omezení spojená s uplatněním tohoto práva, rozdílné zacházení v závislosti na druhu výpůjční úrokové sazby či na okamžiku, kdy spotřebitel toto právo uplatní, nebo omezení s ohledem na okolnosti, za kterých může být právo uplatněno.

3.  Členské státy mohou ▌stanovit, že věřitel v odůvodněných případech nárok na spravedlivé a objektivní odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru, avšak nesmí uložit spotřebiteli sankci. Odškodnění v této souvislosti nesmí převýšit finanční ztrátu věřitele. S výhradou uvedených podmínek mohou členské státy stanovit, že odškodnění nesmí přesáhnout určitou výši nebo že je povoleno pouze po určitou dobu.

4.  Chce-li spotřebitel své závazky ze smlouvy o úvěru splnit před jejím vypršením, poskytne mu věřitel na papíře nebo na jiném trvalém nosiči neprodleně po obdržení žádosti informace nezbytné ke zvážení této možnosti. Tyto informace musí přinejmenším obsahovat vyčíslení toho, jaké důsledky bude pro spotřebitele mít splnění závazků před vypršením smlouvy o úvěru, a zřetelně uvést veškeré použité předpoklady. Veškeré použité předpoklady musí být přiměřené a zdůvodnitelné.

5.  Pokud k předčasnému splacení dojde v době, po kterou je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba, může členský stát uplatnění práva uvedeného v odstavci 1 podmínit existencí oprávněného zájmu spotřebitele.

Článek 26

Flexibilní a spolehlivé trhy

1.  Členské státy musí mít vhodné mechanismy k zajištění toho, aby byly nároky ve vztahu k zajištění věřitelem nebo jeho jménem vymahatelné. Členské státy rovněž zajistí, aby věřitelé vedli vhodné záznamy o druzích nemovitostí přijímaných jako zajištění i o souvisejících uplatňovaných zásadách poskytování hypoték.

2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění vhodného statistického sledování trhu s nemovitostmi určenými k bydlení, a to i pro účely dohledu nad trhem, ve vhodných případech podporou rozvoje a používání konkrétních veřejných, soukromých nebo obojích cenových indexů.

Článek 27

Informace o změnách výpůjční úrokové sazby

1.  Členské státy zajistí, aby věřitel spotřebitele informoval na papíře nebo na jiném trvalém nosiči o každé změně výpůjční úrokové sazby předtím, než tato změna nabude účinnosti. Informace musí zahrnovat přinejmenším výši splátek po nabytí účinnosti nové výpůjční úrokové sazby a v případě, že dochází k jejich změně, i údaje o počtu a četnosti splátek.

2.  Členské státy však mohou povolit, aby se smluvní strany ve smlouvě o úvěru dohodly, že informace uvedené v odstavci 1 mají být poskytovány spotřebiteli pravidelně, jestliže je změna výpůjční úrokové sazby závislá na změně referenční sazby, nová referenční sazba je vhodným způsobem zveřejněna a informace o nové referenční sazbě jsou zpřístupněny v prostorách věřitele a společně s novou výší pravidelných splátek individuálně sděleny spotřebiteli.

3.  Věřitel může i nadále spotřebitele informovat pravidelně v případech, kdy změna výpůjční úrokové sazby není závislá na změně referenční sazby, jestliže to před …(27) bylo povoleno vnitrostátním právem.

4.  Pokud se změny výpůjční úrokové sazby stanovují prostřednictvím aukce na kapitálových trzích, a věřitel tedy nemůže spotřebitele informovat o změně předtím, než nabude účinnosti, informuje ho v papírové podobě nebo na jiném trvalém nosiči o nadcházející aukci v dostatečném předstihu před jejím konáním a naznačí, jaký dopad na výpůjční úrokovou sazbu by mohla mít.

Článek 28

Prodlení spotřebitele a realizace zástavy

1.  Členské státy přijmou opatření podporující věřitele v tom, aby postupovali s přiměřenou shovívavostí, než zahájí řízení za účelem realizace zástavy.

2.  Členské státy mohou vyžadovat, aby v případě, že věřitel může stanovit a uložit spotřebiteli poplatky z prodlení, nebyly tyto poplatky vyšší, než je nezbytné k náhradě nákladů, které věřiteli v důsledku selhání vznikly.

3.  Členské státy mohou povolit, aby věřitelé uložili spotřebiteli v případě prodlení další poplatky. V takovém případě stanoví členské státy pro tyto poplatky horní hranici.

4.  Členské státy nebrání stranám smlouvy o úvěru v tom, aby si výslovně sjednaly, že ke splacení úvěru postačuje vrácení zajištění, jeho převod nebo převod výnosů z jeho prodeje věřiteli.

5.  Jestliže má cena získaná za nemovitost vliv na částku, kterou spotřebitel dluží, musí mít členské státy postupy nebo opatření umožňující, aby byla za realizovanou zástavu získána nejlepší dosažitelná cena.

Zbývá-li po realizaci zástavy nesplacený dluh, členské státy zajistí, aby byla v zájmu ochrany spotřebitelů zavedena opatření usnadňující splácení.

Kapitola 11

Požadavky na výkon činnosti zprostředkovatelů úvěru a jmenovaných zástupců a na dohled nad nimi

Článek 29

Udělování oprávnění k činnosti zprostředkovatelům úvěru

1.  Zprostředkovatelům úvěru musí být pro výkon všech nebo některých činností při zprostředkování úvěru uvedených v čl. 4 bodě 5 nebo poskytování poradenských služeb uděleno příslušným orgánem ▌jejich domovského členského státu řádné oprávnění. Jestliže členský stát umožňuje využívání jmenovaných zástupců podle článku 31, nevyžaduje, aby takovému jmenovanému zástupci bylo rovněž uděleno oprávnění k činnosti zprostředkovatele úvěru podle tohoto článku.

2.  Členské státy zajistí, aby ▌ udělení oprávnění k činnosti zprostředkovatelů úvěru bylo vedle požadavků podle článku 9 podmíněno také splněním alespoň těchto profesních požadavků:

a)  Zprostředkovatelé úvěru musí mít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání na územích, kde nabízejí služby, nebo jinou srovnatelnou záruku splnění závazku z porušení povinné péče při výkonu povolání. V případě vázaných zprostředkovatelů úvěru však může domovský členský stát stanovit, že toto pojištění nebo srovnatelnou záruku může poskytnout věřitel, jehož jménem je daný zprostředkovatel úvěru oprávněn jednat.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat, a pokud je to nezbytné, měnit regulační technické normy, jež stanoví minimální peněžní částku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání nebo srovnatelné záruky podle prvního pododstavce tohoto písmene. Tyto regulační technické normy se přijímají v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Evropský orgán pro bankovnictví vypracuje návrhy regulačních technických norem s cílem stanovit minimální peněžní částku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání nebo srovnatelné záruky podle prvního pododstavce tohoto písmene a předloží je Komisi do …(28). Evropský orgán pro bankovnictví přezkoumá, a pokud to bude nezbytné, vypracuje návrhy regulačních technických norem pozměňující minimální peněžní částku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání nebo srovnatelné záruky podle prvního pododstavce tohoto písmene a předloží je Komisi poprvé do …(29)* a následně každé dva roky.

b)  Fyzická osoba zřízená jako zprostředkovatel úvěru, členové představenstva či správní rady zprostředkovatele úvěru zřízeného jako právnická osoba a fyzické osoby s rovnocennými úkoly u zprostředkovatele úvěru, který je právnickou osobou, ale nemá představenstvo či správní radu, musí mít dobrou pověst. Minimálně nesmějí mít záznam v trestním rejstříku nebo jiném vnitrostátním ekvivalentu, pokud jde o závažné majetkové trestné činy nebo činy související s činností ve finančnictví, a nesměli se v minulosti dostat do úpadku, ledaže byli rehabilitováni v souladu s vnitrostátním právem.

c)  Fyzická osoba zřízená jako zprostředkovatel úvěru, členové představenstva či správní rady zprostředkovatele úvěru zřízeného jako právnická osoba a fyzické osoby s rovnocennými úkoly u zprostředkovatele úvěru, který je právnickou osobou, ale nemá představenstvo či správní radu, musí mít příslušnou úroveň znalostí a odborné způsobilosti v oblasti smluv o úvěru. Příslušnou úroveň znalostí a odborné způsobilosti stanoví domovský členský stát v souladu se zásadami stanovenými v příloze III.

3.  Členské státy zajistí zveřejnění kritérií, která stanovily pro zprostředkovatele úvěru nebo pracovníky věřitele ke splnění požadavků na jejich odbornou způsobilost.

4.   Členské státy zajistí, aby byli všichni zprostředkovatelé úvěru s oprávněním k činnosti zapsáni do registru vedeného u příslušného orgánu jejich domovského členského státu bez ohledu na to, zda jsou zřízeni jako fyzické či právnické osoby. Členské státy zajistí, aby byl registr zprostředkovatelů úvěru průběžně aktualizován a byl veřejně přístupný on-line.

Registr zprostředkovatelů úvěru musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)  jména osob ve vedení, které odpovídají za zprostředkování. Členské státy mohou rovněž vyžadovat registraci všech fyzických osob, které v podniku, jenž vykonává činnost zprostředkování úvěrů, přicházejí do styku s klienty;

b)  členské státy, kde zprostředkovatel úvěru podniká na základě pravidel pro svobodu usazování nebo volný pohyb služeb, o nichž zprostředkovatel úvěru informoval příslušný orgán domovského členského státu v souladu s čl. 32 odst. 3;

c)  zda je zprostředkovatel úvěru vázaným zprostředkovatelem úvěru, či nikoli.

Členské státy, které se rozhodnou využít možnosti podle článku 30, zajistí, aby byl v registru uveden věřitel, jehož jménem vázaný zprostředkovatel úvěru jedná.

Členské státy, které se rozhodnou využít možnosti podle článku 31, zajistí, aby byl v registru uveden zprostředkovatel úvěru nebo v případě jmenovaného zástupce vázaného zprostředkovatele úvěru věřitel, jehož jménem jmenovaný zástupce jedná.

5.  Členské státy zajistí, aby se

a)  ústředí každého zprostředkovatele úvěru, který je právnickou osobou, nacházelo v témže členském státě jako jeho sídlo, pokud podle vnitrostátního práva sídlo má;

b)  ústředí každého zprostředkovatele úvěru, který není právnickou osobou, nebo každého zprostředkovatele úvěru, který je právnickou osobou, ale podle vnitrostátních právních předpisů dotyčného státu nemá sídlo, nacházelo v členském státě, v němž skutečně vykonává svou hlavní činnost.

6.  Každý členský stát zřídí jediné informační místo umožňující rychlý a snadný přístup veřejnosti k informacím ve vnitrostátním registru, který se sestavuje elektronicky a průběžně aktualizuje. Tato informační místa rovněž poskytují identifikační údaje příslušným orgánům každého členského státu.

Evropský orgán pro bankovnictví na svých internetových stránkách zveřejní hypertextové či jiné odkazy na toto informační místo.

7.  Domovský členský stát zajistí, aby všichni zprostředkovatelé úvěru a jmenovaní zástupci, kteří mají oprávnění k činnosti, neustále splňovali požadavky uvedené v odstavci 2. Tímto odstavcem nejsou dotčeny články 30 a 31.

8.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tento článek na osoby vykonávající činnosti při zprostředkování úvěru uvedené v čl. 4 bodě 5, pokud je vykonávají příležitostně v rámci určité profesionální činnosti, jež se řídí právními nebo správními předpisy nebo etickým kodexem pro danou profesi, které výkon těchto činností nevylučují.

9.  Tento článek se nevztahuje na úvěrové instituce povolené v souladu se směrnicí 2013/36/EU ani na jiné finanční instituce, které podle vnitrostátního práva podléhají rovnocennému povolovacímu a dohledovému režimu.

Článek 30

Zprostředkovatelé úvěru vázaní k jedinému věřiteli

1.  Aniž je dotčen čl. 31 odst. 1, mohou členské státy povolit, aby příslušné orgány udělily oprávnění k činnosti vázanému zprostředkovateli úvěru uvedenému v čl. 4 bodě 7 písm. a) prostřednictvím věřitele, jehož jménem tento vázaný zprostředkovatel úvěru výhradně jedná.

V těchto případech zůstává věřitel nadále plně a bezpodmínečně odpovědný za jakékoli jednání či opomenutí vázaného zprostředkovatele úvěru, který jedná jeho jménem v oblastech upravených touto směrnicí. Členské státy od věřitele vyžadují zajištění toho, aby tento vázaný zprostředkovatel úvěru splňoval alespoň profesní požadavky stanovené v čl. 29 odst. 2.

2.  Aniž je dotčen článek 34, sledují věřitelé činnost vázaného zprostředkovatele úvěru uvedeného v čl. 4 bodu 7 písm. a) za účelem zajištění toho, aby tento zprostředkovatel nadále dodržoval tuto směrnici. Věřitel zejména odpovídá za sledování toho, zda vázaný zprostředkovatel úvěru a jeho pracovníci dodržují požadavky na znalosti a odbornou způsobilost.

Článek 31

Jmenovaní zástupci

1.  Členské státy mohou rozhodnout, že umožní zprostředkovateli úvěru ustanovit jmenované zástupce.

Ustanoví-li jmenovaného zástupce vázaný zprostředkovatel úvěru uvedený v čl. 4 bodu 7 písm. a), zůstává věřitel nadále plně a bezpodmínečně odpovědný za jakékoli jednání či opomenutí jmenovaného zástupce, který jedná jménem tohoto vázaného zprostředkovatele úvěru v oblastech upravených touto směrnicí. V jiných případech zůstává plně a bezpodmínečně odpovědný za jakékoli jednání či opomenutí jmenovaného zástupce, který jedná jeho jménem v oblastech upravených touto směrnicí, zprostředkovatel úvěru.

2.  Zprostředkovatel úvěru zajistí, aby jeho jmenovaný zástupce splňoval alespoň požadavky stanovené v čl. 29 odst. 2. Domovský členský stát však může stanovit, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání nebo srovnatelnou záruku může poskytnout zprostředkovatel úvěru, jehož jménem je daný jmenovaný zástupce oprávněn jednat.

3.  Aniž je dotčen článek 34, sleduje zprostředkovatel úvěru činnost svého jmenovaného zástupce za účelem zajištění plného dodržování této směrnice. Zprostředkovatel úvěru zejména odpovídá za sledování toho, zda jmenovaný zástupce a jeho pracovníci dodržují požadavky na znalosti a odbornou způsobilost.

4.  Členské státy, které rozhodnou, že umožní zprostředkovateli úvěru ustanovit jmenované zástupce, zřídí veřejný registr obsahující alespoň informace uvedené v čl. 29 odst. 4. Jmenovaní zástupci se zapisují do veřejného registru v členském státě, v němž jsou usazeni. Registr se pravidelně aktualizuje. Je veřejně přístupný on-line.

Článek 32

Svoboda usazování ▌a ▌volný pohyb služeb zprostředkovatelů úvěru

1.  Oprávnění k činnosti zprostředkovatele úvěru stanovené v čl. 29 odst. 1 vydané příslušným orgánem jeho domovského členského státu platí pro celé území Unie, aniž se vyžaduje ▌udělení dalšího oprávnění příslušnými orgány hostitelských členských států pro výkon činností a poskytování služeb, na které se vztahuje oprávnění, pokud se původní oprávnění týká činností, které zprostředkovatel úvěru hodlá vykonávat v hostitelských členských státech. Zprostředkovatel úvěru však nesmí poskytovat své služby v souvislosti se smlouvami o úvěru nabízenými neúvěrovými institucemi spotřebitelům v členském státě, v němž takovéto neúvěrové instituce nesmějí působit.

2.  Jmenovaní zástupci zapsaní do veřejného registru v členských státech využívajících možnosti podle článku 31 nesmějí vykonávat některé nebo všechny činnosti při zprostředkování úvěru stanovené v čl. 4 bodě 5 ani poskytovat poradenské služby v členských státech, v nichž takovíto jmenovaní zástupci nesmějí působit.

3.  Každý zprostředkovatel úvěru s oprávněním k činnosti, který má v úmyslu poprvé vykonávat činnost v jednom nebo několika členských státech na základě volného pohybu služeb nebo když zakládá pobočku, informuje příslušné orgány svého domovského členského státu.

Do jednoho měsíce poté oznámí tyto příslušné orgány příslušným orgánům dotčených hostitelských členských států úmysl zprostředkovatele úvěru a současně o tomto oznámení vyrozumí dotyčného zprostředkovatele úvěru. Příslušné orgány domovského členského státu oznámí příslušným orgánům dotčených hostitelských členských států věřitele, k nimž je zprostředkovatel úvěru vázán, zda věřitelé nesou plnou a bezpodmínečnou odpovědnost za jeho činnost. Hostitelský členský stát informace od domovského členského státu použije k zadání potřebných údajů do svého registru.

Zprostředkovatel úvěru může zahájit činnost jeden měsíc po dni, kdy byl příslušnými orgány domovského členského státu vyrozuměn o oznámení uvedeném v druhém pododstavci.

4.   Předtím, než pobočka zprostředkovatele úvěru zahájí činnost, nebo do dvou měsíců od obdržení oznámení podle odst. 3 druhého pododstavce se příslušné orgány hostitelského členského státu připraví na dohled nad zprostředkovatelem úvěru v souladu s článkem 34 a v případě potřeby mu sdělí podmínky, za kterých má být tato činnost v oblastech neharmonizovaných právem Unie v hostitelském členském státě vykonávána.

Článek 33

Odnětí oprávnění k činnosti zprostředkovatelů úvěru

1.  Oprávnění k činnosti udělené v souladu s článkem 29 může příslušný orgán domovského členského státu zprostředkovateli úvěru odejmout, jestliže zprostředkovatel úvěru

a)  se oprávnění k činnosti výslovně vzdá nebo jestliže v předchozích šesti měsících evykonával činnosti při zprostředkování úvěru uvedené v čl. 4 bodě 5 ani neposkytoval poradenské služby, pokud dotyčný členský stát nestanoví, že v těchto případech se oprávnění k činnosti zrušuje;

b)  získal oprávnění k činnosti na základě nepravdivých či zavádějících prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky;

c)  již nesplňuje požadavky, za nichž bylo oprávnění k činnosti uděleno;

d)  se dostane do situace, pro kterou vnitrostátní právo stanoví odnětí oprávnění k činnosti v souvislosti se záležitostmi mimo oblast působnosti této směrnice;

e)  vážně nebo systematicky porušuje předpisy přijaté na základě této směrnice, které upravují podmínky výkonu činnosti zprostředkovatelů úvěru.

2.  Jestliže příslušný orgán domovského členského státu zprostředkovateli úvěru odejme oprávnění k činnosti, vyrozumí o tom vhodnými prostředky co nejdříve a nejpozději do 14 dnů příslušné orgány hostitelských členských států.

3.  Členské státy zajistí, aby zprostředkovatelé úvěru, kterým bylo oprávnění k činnosti odňato, byli bez zbytečného odkladu vymazáni z registru.

Článek 34

Dohled nad zprostředkovateli úvěru a jmenovanými zástupci

1.  Členské státy zajistí, aby výkon činnosti zprostředkovatelů úvěru podléhal dohledu příslušných orgánů domovského členského státu.

Domovské členské státy zajistí, aby vázaný zprostředkovatel úvěru podléhal dohledu přímo nebo v rámci dohledu nad věřitelem, jehož jménem jedná, je-li tímto věřitelem úvěrová instituce povolená v souladu se směrnicí 2013/36/EU nebo jiná finanční instituce, která podle vnitrostátního práva podléhá rovnocennému povolovacímu a dohledovému režimu. Poskytuje-li však vázaný zprostředkovatel úvěru služby v jiném členském státě než domovském, podléhá dohledu přímo.

Domovské členské státy, které umožňují zprostředkovatelům úvěru jmenovat zástupce podle článku 31, zajistí, aby takový jmenovaný zástupce podléhal dohledu přímo nebo v rámci dohledu nad zprostředkovatelem úvěru, jehož jménem jedná.

2.  Příslušné orgány členských států, kde má zprostředkovatel úvěru pobočku, zajišťují, aby byly služby poskytované zprostředkovatelem úvěru na daném území v souladu s povinnostmi stanovenými v čl. 7 odst. 1, v článcích 8, 9, 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 20, 22 a 39 a v předpisech přijatých na jejich základě.

Jestliže příslušné orgány hostitelského členského státu zjistí, že zprostředkovatel úvěru s pobočkou na daném území porušuje předpisy přijaté v daném členském státě na základě čl. 7 odst. 1 a článků 8, 9, 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 20, 22 a 39, musí vyžadovat, aby dotyčný zprostředkovatel úvěru tuto protiprávní situaci ukončil.

Pokud dotyčný zprostředkovatel úvěru nepodnikne potřebné kroky, přijmou příslušné orgány hostitelského členského státu veškerá vhodná opatření, aby zajistily, že dotyčný zprostředkovatel úvěru uvedenou protiprávní situaci ukončí. Povahu těchto opatření sdělí příslušným orgánům domovského členského státu.

Pokud i přes opatření přijatá hostitelským členským státem zprostředkovatel úvěru nadále porušuje předpisy uvedené v prvním pododstavci platné v hostitelském členském státě, může tento hostitelský členský stát poté, co uvědomí příslušné orgány domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k tomu, aby zabránil dalšímu protiprávnímu jednání nebo za ně uložil sankce, a pokud je to nutné, aby zabránil zprostředkovateli úvěru zahajovat na jeho území další transakce. Komise je o veškerých těchto opatřeních bez zbytečného odkladu informována.

Pokud s těmito opatřeními hostitelského členského státu příslušný orgán domovského členského státu nesouhlasí, může záležitost postoupit Evropskému orgánu pro bankovnictví a požádat ho o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010. V takovém případě může Evropský orgán pro bankovnictví postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly uvedeným článkem svěřeny.

3.  Příslušné orgány členských států, kde se pobočka nachází, mají právo prověřovat opatření přijatá pobočkou a požadovat změny, které jsou nezbytně nutné k tomu, aby splnila své povinnosti podle odstavce 2 a aby mohl příslušný orgán domovského členského státu vynucovat dodržování povinností podle čl. 7 odst. 2, 3 a 4 a předpisů přijatých na jejich základě v souvislosti se službami poskytovanými pobočkou.

4.  Pokud má příslušný orgán hostitelského členského státu jasné a prokazatelné důvody učinit závěr, že zprostředkovatel úvěru činný na jeho území v rámci volného pohybu služeb porušuje povinnosti vyplývající z předpisů přijatých na základě této směrnice nebo že zprostředkovatel úvěru, který má na jeho území pobočku, porušuje povinnosti vyplývající z předpisů přijatých na základě této směrnice jiné než uvedené v odstavci 2, postoupí tato zjištění příslušnému orgánu domovského členského státu, jenž učiní vhodná opatření.

Pokud příslušný orgán domovského členského státu nepřijme žádná opatření do jednoho měsíce od obdržení těchto zjištění nebo pokud dotyčný zprostředkovatel úvěru i přes opatření přijatá příslušným orgánem domovského členského státu i nadále jedná způsobem, který jasně poškozuje zájmy spotřebitelů hostitelského členského státu nebo řádné fungování trhů, příslušný orgán hostitelského členského státu

a)  informuje příslušný orgán domovského členského státu a poté přijme veškerá vhodná odpovídající opatření nutná k ochraně spotřebitelů a k zajištění řádného fungování trhů včetně toho, že zabrání zprostředkovateli úvěru poškozujícímu zájmy spotřebitelů nebo řádné fungování trhů, aby na jeho území zahajoval další transakce. Komise a Evropský orgán pro bankovnictví jsou o těchto opatřeních bez zbytečného odkladu informovány;

b)  může záležitost postoupit Evropskému orgánu pro bankovnictví a požádat ho o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010. V takovém případě může Evropský orgán pro bankovnictví postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly uvedeným článkem svěřeny.

5.  Každý členský stát zajistí, aby v případě, že zprostředkovatel úvěru s oprávněním k činnosti v jiném členském státě zřídil pobočku na jeho území, mohly příslušné orgány domovského členského státu při výkonu svých úkolů a po informování příslušných orgánů hostitelského členského státu provádět v této pobočce kontroly na místě.

6.  Rozdělením úkolů mezi členské státy podle tohoto článku nejsou dotčeny pravomoci členských států v oblastech, na něž se tato směrnice nevztahuje, v souladu s jejich povinnostmi vyplývajícími z práva Unie.

Kapitola 12

Udělování oprávnění k činnosti neúvěrových institucí a dohled nad nimi

Článek 35

Udělování oprávnění k činnosti neúvěrových institucí a dohled nad nimi

Členské státy zajistí, aby neúvěrové instituce podléhaly odpovídajícímu řízení o udělení oprávnění k činnosti, včetně zápisu neúvěrové instituce do registru, a mechanismu dohledu příslušného orgánu.

Kapitola 13

Spolupráce mezi příslušnými orgány různých členských států

Článek 36

Povinnost spolupracovat

1.  Příslušné orgány různých členských států vzájemně spolupracují, kdykoli je to nezbytné pro účely plnění jejich úkolů podle této směrnice, a využívají své pravomoci stanovené v této směrnici nebo ve vnitrostátním právu.

Příslušné orgány poskytují pomoc příslušným orgánům ostatních členských států. Zejména si vyměňují informace a spolupracují při vyšetřování nebo činnostech dohledu.

K usnadnění a urychlení spolupráce, a zejména výměny informací, určí členské státy jediný příslušný orgán jako kontaktní místo pro účely této směrnice. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům názvy orgánů, které určí k přijímání žádostí o výměnu informací nebo o spolupráci podle tohoto odstavce.

2.  Členské státy přijmou veškerá správní a organizační opatření, aby usnadnily pomoc stanovenou v odstavci 1.

3.  Příslušné orgány členských států, které byly v souladu s odstavcem 1 určeny jako kontaktní místa pro účely této směrnice, si bez zbytečného odkladu vzájemně poskytnou informace vyžadované pro účely plnění úkolů příslušných orgánů určených v souladu s článkem 5 a stanovené v předpisech přijatých na základě této směrnice.

Příslušné orgány, které si podle této směrnice vyměňují informace s jinými příslušnými orgány, mohou v okamžiku sdělení informací uvést, že tyto informace nesmějí být bez jejich výslovného souhlasu dále sděleny, a v tom případě lze výměnu těchto informací provádět výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

Příslušný orgán určený jako kontaktní místo může obdržené informace předávat ostatním příslušným orgánům, avšak jiným orgánům nebo fyzickým či právnickým osobám předá tyto informace pouze s výslovným souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas, s výjimkou řádně odůvodněných okolností, kdy ihned uvědomí kontaktní místo, které informace poskytlo.

4.  Příslušný orgán může odmítnout vyhovět žádosti o spolupráci při provádění vyšetřování nebo dohledu nebo o výměnu informací podle odstavce 3 pouze v případech, kdy

a)  by takové vyšetřování, kontrola na místě, dohled nebo výměna informací mohly nepříznivě ovlivnit svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek dožádaného členského státu;

b)  před orgány dožádaného členského státu již bylo zahájeno soudní řízení ve vztahu ke stejným osobám a stejným činům;

c)  v dožádaném členském státě již bylo ve vztahu ke stejným osobám a za stejné činy vydáno pravomocné rozhodnutí.

V případě takového odmítnutí o něm příslušný orgán vyrozumí dožadující orgán a poskytne co nejpodrobnější informace.

Článek 37

Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány různých členských států

Příslušné orgány se mohou na Evropský orgán pro bankovnictví obrátit v případě, že byla žádost o spolupráci, zejména o výměnu informací, odmítnuta nebo jí nebylo vyhověno v přiměřené lhůtě, a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010. V takových případech může Evropský orgán pro bankovnictví postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly uvedeným článkem svěřeny, a dotčené příslušné orgány jsou vázány jakýmkoli jeho závazným rozhodnutím přijatým v souladu s uvedeným článkem bez ohledu na to, zda jsou členy Evropského orgánu pro bankovnictví či nikoli.

Kapitola 14

Závěrečná ustanovení

Článek 38

Sankce

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušování vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.  Členské státy zajistí, aby příslušný orgán mohl zveřejnit jakoukoli správní sankci, která bude uložena za nedodržení předpisů přijatých k provedení této směrnice, ledaže by toto zveřejnění vážně ohrozilo finanční trhy nebo způsobilo neúměrnou škodu dotčeným osobám.

Článek 39 ▌

Mechanismy řešení sporů

1.  Členské státy zajistí zavedení odpovídajících a účinných postupů vyřizování stížností a zjednávání nápravy v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů s věřiteli, zprostředkovateli úvěru a jmenovanými zástupci, které se týkají smluv o úvěru, přičemž se ve vhodných případech využijí stávající subjekty. Členské státy ▌zajistí, aby byly tyto postupy uplatnitelné ve vztahu k věřitelům a zprostředkovatelům úvěru a aby se vztahovaly na činnost jmenovaných zástupců.

2.  Členské státy od subjektů příslušných pro mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů vyžadují, aby spolupracovaly na řešení přeshraničních sporů týkajících se smluv o úvěru.

Článek 40 ▌

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v ▌čl. 14 odst. 9 a čl. 17 odst. 8 je Komisi svěřena na dobu neurčitou počínaje dnem (30).

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci podle čl. 14 odst. 9 a čl. 17 odst. 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 14 odst. 9 a čl. 17 odst. 8 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament či Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ▌ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 41

Závazná povaha této směrnice

Členské státy zajistí, aby

a)  se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána vnitrostátními právními předpisy provádějícími tuto směrnici;

b)  předpisy, které přijmou k provedení této směrnice, nemohly být obcházeny způsobem, jenž by mohl spotřebitele připravit o ochranu, kterou jim tato směrnice poskytuje, v důsledku formulace smluv, zejména zahrnutím smluv o úvěru spadajících do oblasti působnosti této směrnice do smluv o úvěru, jejichž povaha nebo účel by umožnily vyhnout se použití uvedených předpisů.

Článek 42

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do …(31). Jejich znění neprodleně sdělí Komisi.

Pokud dokumenty, které členské státy připojily k oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice, nestačí pro plné posouzení souladu prováděcích právních předpisů s konkrétními ustanoveními této směrnice, může Komise na žádost Evropského orgánu pro bankovnictví za účelem provádění úkolů podle nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo z vlastního podnětu požadovat, aby členské státy poskytly podrobnější informace o provádění této směrnice a uplatňování daných předpisů.

2.  Členské státy předpisy uvedené v odstavci 1 použijí ode dne …*.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 43

Přechodná ustanovení

1.  Tato směrnice se nevztahuje na smlouvy o úvěru již existující před ...(32).

2.  Zprostředkovatelé úvěru, kteří před …(33) již vykonávali činnosti při zprostředkování úvěru uvedené v čl. 4 bodě 5 a kterým ještě nebylo uděleno oprávnění k činnosti v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátními právními předpisy domovského členského státu provádějícími tuto směrnici, mohou pokračovat ve výkonu těchto činností v souladu s vnitrostátním právem až do …(34)*. Využívá-li zprostředkovatel úvěru této odchylky, může vykonávat tyto činnosti pouze ve svém domovském členském státě, pokud současně nesplňuje nezbytné právní požadavky hostitelských členských států.

3.  Věřitelé, zprostředkovatelé úvěru nebo jmenovaní zástupci vykonávající činnosti upravené touto směrnicí před …(35)** dosáhnou souladu s vnitrostátními právními předpisy provádějícími článek 9 do ...**.

Článek 44

Ustanovení o přezkumu

1.  Komise provede přezkum této směrnice do …(36). Tento přezkum zváží efektivnost a přiměřenost jednotlivých ustanovení pro spotřebitele a vnitřní trh.

Přezkum se zaměří na

a)  posouzení toho, jak je využíván ESIP, jak mu spotřebitelé rozumí a jak jsou s ním spokojeni;

b)  analýzu poskytování dalších předsmluvních informací;

c)  analýzu přeshraničního podnikání zprostředkovatelů úvěru a věřitelů;

d)  analýzu vývoje trhu pro neúvěrové instituce poskytující smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení;

e)  posouzení potřeby dalších opatření včetně jednotného pasu pro neúvěrové instituce poskytující smlouvy o úvěru na nemovitosti určené k bydlení;

f)  přezkoumání potřeby stanovit další práva a povinnosti týkající se doby po uzavření smluv o úvěru;

g)  posouzení toho, zda je oblast působnosti této směrnice i nadále přiměřená, s ohledem na její dopad na další, nahraditelné formy úvěru;

h)  posouzení toho, zda je nezbytné přijmout další opatření, aby byla zajištěna sledovatelnost smluv o úvěru zajištěných nemovitostmi určenými k bydlení;

i)  posouzení dostupnosti údajů o vývoji cen obytných nemovitostí a o míře jejich srovnatelnosti;

j)  posouzení toho, zda je i nadále vhodné uplatňovat směrnici 2008/48/ES na nezajištěné úvěry, jejichž účelem je rekonstrukce nemovitosti určené k bydlení a jejichž celková výše přesahuje maximální částku uvedenou v čl. 2 odst. 2 písm. c) uvedené směrnice;

k)  posouzení toho, zda mechanismus zveřejňování sankcí podle čl. 38 odst. 2 poskytuje dostatečnou transparentnost;

l)  posouzení přiměřenosti upozornění uvedených v čl. 11 odst. 6 a v čl. 13 odst. 2 a potenciálu pro další harmonizaci upozornění na rizika.

Článek 45

Další iniciativy týkající se odpovědného poskytování a přijímání úvěrů

Do ...(37) předloží Komise souhrnnou zprávu analyzující obecnější problémy předluženosti soukromých osob přímo související s úvěrovou činností. Zabývat se bude rovněž potřebou dohledu nad úvěrovými registry a možností vytvoření flexibilnějších a spolehlivějších trhů. Ke zprávě budou případně připojeny legislativní návrhy.

Článek 46

Změna směrnice 2008/48/ES

V článku 2 směrnice 2008/48/ES se vkládá nový odstavec, který zní:"

„2a. Bez ohledu na odst. 2 písm. c) se tato směrnice vztahuje na nezajištěné úvěrové smlouvy na celkovou výši úvěru přesahující 75 000 EUR, jejichž účelem je rekonstrukce nemovitosti určené k bydlení.“

"

Článek 47

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 48

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

Příloha I

Výpočet roční procentní sazby nákladů

I.   Základní rovnice vyjadřující ekvivalenci mezi čerpáním na jedné straně a splátkami a poplatky na straně druhé.

Základní rovnice, kterou se stanoví roční procentní sazba nákladů (RPSN), odpovídá na ročním základě celkové současné hodnotě čerpání na jedné straně a celkové současné hodnotě splátek a plateb poplatků na straně druhé, tj.:20130910-P7_TA(2013)0341_CS-p0000001.png

kde:

—  X je RPSN,

 m je číslo posledního čerpání,

—  k je číslo čerpání, proto 1 ≤ k ≤ m,

 Ck je částka čerpání k,

—  tk je časový interval mezi datem prvního čerpání a datem každého následného čerpání vyjádřený v letech a zlomcích roku, proto t1 = 0,

—  m' je číslo poslední splátky nebo platby poplatků,

—  l je číslo splátky nebo platby poplatků,

 Dl je výše splátky nebo platby poplatků,

—  sl je časový interval mezi datem prvního čerpání a datem každé splátky nebo platby poplatků vyjádřený v letech a zlomcích roku.

Poznámky:

a)  Částky placené oběma stranami v různých okamžicích nemusí být nutně stejné a nemusí být nutně placeny ve stejných časových intervalech.

b)  Počátečním datem je datum prvního čerpání.

c)  Časové intervaly použité ve výpočtech se vyjadřují v letech nebo ve zlomcích roku. Má se za to, že rok má 365 dní (nebo 366 dní u přestupných roků), 52 týdnů nebo dvanáct stejně dlouhých měsíců. Má se za to, že takový měsíc má 30,41666 dní (tzn. 365/12), bez ohledu na to, zda se jedná o přestupný rok.

Nelze-li časové intervaly použité ve výpočtech vyjádřit celým číslem počtu týdnů, měsíců nebo let, vyjádří se celým číslem počtu jednoho z uvedených časových úseků v kombinaci s počtem dní. Při použití dní se

i)  počítá každý den včetně víkendů a svátků;

ii)  stejné časové úseky a poté dny odpočítávají směrem nazpět ke dni prvního čerpání;

iii)  délka období ve dnech určí bez prvního dne a včetně posledního dne a vyjádří se v letech tak, že se toto období vydělí počtem dní (365 nebo 366) úplného roku počítaného nazpět od posledního dne do téhož dne předchozího roku.

d)  Výsledek výpočtu se vyjadřuje s přesností na nejméně jedno desetinné místo. Je-li hodnota číslice na následujícím desetinném místě větší nebo rovna 5, hodnota číslice na předcházejícím desetinném místě se zvyšuje o jednu.

e)  Rovnice může být přepsána pomocí jediné sumy a tokové veličiny (Ak), která bude kladná nebo záporná, jinými slovy buď zaplacena, nebo obdržena v obdobích 1 až n, vyjádřeno v letech, tj.:

20130910-P7_TA(2013)0341_CS-p0000002.png

S představuje současný zůstatek toků. Je-li cílem udržet rovnost toků, hodnota je nulová.

II.  Dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů

a)  Dává-li smlouva o úvěru spotřebiteli volnost v čerpání, považuje se celková výše úvěru za vyčerpanou okamžitě a v plné výši.

b)  Stanoví-li smlouva o úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo výpůjčními úrokovými sazbami, považuje se celková výše úvěru za vyčerpanou při nejvyšším poplatku a nejvyšší výpůjční úrokové sazbě uplatňovaných na nejpoužívanější mechanismus čerpání u tohoto druhu smlouvy o úvěru.

c)  Dává-li smlouva o úvěru spotřebiteli obecně volnost v čerpání, avšak u různých způsobů čerpání stanoví omezení výše úvěru nebo období čerpání, považuje se celková výše úvěru za vyčerpanou k nejbližšímu datu stanovenému ve smlouvě o úvěru a v souladu s těmito omezeními čerpání.

d)  Jsou-li po omezenou dobu nebo pro omezenou výši nabízeny různé výpůjční úrokové sazby a poplatky, považují se ty nejvyšší z nich za výpůjční úrokovou sazbu a poplatky za celou dobu trvání smlouvy o úvěru.

e)  U smluv o úvěru, u kterých je sjednána pevná výpůjční úroková sazba pro počáteční období, na jehož konci je stanovena nová výpůjční úroková sazba, a ta je následně pravidelně upravována podle dohodnutého indexu nebo vnitřní referenční sazby, vychází výpočet roční procentní sazby z předpokladu, že na konci období s pevnou výpůjční úrokovou sazbou je výpůjční úroková sazba stejná jako v okamžiku výpočtu roční procentní sazby, na základě hodnoty dohodnutého indexu nebo vnitřní referenční sazby v tomto okamžiku, ale není nižší než pevná výpůjční úroková sazba.

f)  Pokud ještě nebyla dohodnuta horní hranice úvěru, předpokládá se ve výši 170 000 EUR. V případě smluv o úvěru, jejichž účelem není nabytí nebo zachování práv k nemovitosti nebo pozemku a nejedná-li se o podmíněné závazky nebo záruky, dále v případě přečerpání, debetních karet s odloženou splatností a kreditních karet se tato horní hranice předpokládá ve výši 1 500 EUR.

g)  V případě smluv o úvěru jiných, než jsou přečerpání, překlenovací úvěry, smlouvy o úvěru s podílem na hodnotě nemovitosti, podmíněné závazky nebo záruky či smlouvy o úvěru na dobu neurčitou, jak jsou uvedeny u předpokladů v písmenech i), j), k), l) a m),

i)  jestliže nelze zjistit datum nebo výši splátky jistiny, kterou má spotřebitel provést, předpokládá se, že se splátka provede k nejbližšímu datu stanovenému ve smlouvě o úvěru a v nejnižší výši, kterou smlouva o úvěru stanoví;

ii)  jestliže nelze zjistit časový interval mezi dnem prvního čerpání a dnem první platby, kterou má spotřebitel provést, předpokládá se, že jde o nejkratší časový interval.

h)  Jestliže den nebo výši platby, kterou má spotřebitel provést, nelze zjistit na základě smlouvy o úvěru nebo předpokladů stanovených v písmenech g), i), j), k), l) a m), předpokládá se, že se platba provede v souladu s daty a podmínkami požadovanými věřitelem, a nejsou-li známy, že

i)  úroky se platí společně se splátkou jistiny,

ii)  další náklady odlišné od úroků vyjádřené jako jediná částka se platí v den uzavření smlouvy o úvěru,

iii)  další náklady odlišné od úroků vyjádřené jako několik plateb se platí v pravidelných intervalech počínaje dnem první splátky jistiny, a jestliže výše těchto plateb není známa, předpokládá se, že je stále stejná,

iv)  s poslední platbou jsou zůstatek jistiny, úroky a případné další náklady vyrovnány.

i)  V případě možnosti přečerpání se celková výše úvěru považuje za vyčerpanou v plné výši a na celou dobu trvání smlouvy o úvěru. Není-li doba trvání možnosti přečerpání známa, vypočítá se roční procentní sazba nákladů za předpokladu, že doba trvání úvěru je tři měsíce.

j)  V případě překlenovacího úvěru se celková výše úvěru považuje za vyčerpanou v plné výši a na celou dobu trvání smlouvy o úvěru. Není-li doba trvání smlouvy o úvěru známa, vypočítá se roční procentní sazba nákladů za předpokladu, že doba trvání úvěru je dvanáct měsíců.

k)  V případě smlouvy o úvěru na dobu neurčitou, nejedná-li se o možnost přečerpání nebo překlenovací úvěr, se předpokládá, že

i)  u smluv o úvěru, jejichž účelem je nabytí nebo zachování práv k nemovitosti, se úvěr poskytuje na dobu 20 let počínaje dnem prvního čerpání a že s poslední platbou, kterou spotřebitel provede, jsou zůstatek jistiny, úroky a případné další náklady vyrovnány; u smluv o úvěru, jejichž účelem není nabytí nebo zachování práv k nemovitosti nebo které jsou čerpány prostřednictvím debetních karet s odloženou splatností či kreditních karet, je tato doba jeden rok;

ii)  spotřebitel jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Nicméně v případech, kdy musí být jistina splacena v rámci každého platebního období pouze v plné výši a v jediné platbě, se předpokládá, že následná čerpání a splácení celé jistiny spotřebitelem probíhají po dobu jednoho roku. Úroky a další náklady jsou uplatňovány v souladu s uvedeným čerpáním a splácením jistiny a v souladu s tím, jak stanoví smlouva o úvěru.

Pro účely tohoto písmene se smlouvou o úvěru na dobu neurčitou rozumí smlouva o úvěru bez pevně stanovené doby trvání a zahrnuje úvěry, které musí být plně splaceny v rámci určitého období nebo po něm, ale jakmile jsou splaceny, mohou být čerpány znovu.

l)  V případě podmíněných závazků nebo záruk se

i)  celková výše úvěru považuje za vyčerpanou v plné výši jako jediná částka v tom z následujících okamžiků, který nastane dříve:

a)  nejzazší datum čerpání podle smlouvy o úvěru, která je potenciálním zdrojem podmíněného závazku nebo záruky; nebo

b)  v případě revolvingové smlouvy o úvěru na konci výchozího období, před obnovením smlouvy.

m)  V případě smluv o úvěru s podílem na hodnotě nemovitosti se má za to, že

i)  spotřebitel provádí platby k poslednímu dni nebo posledním dnům povoleným smlouvou o úvěru;

ii)  procentní zvýšení hodnoty nemovitosti, kterou je tato smlouva zajištěna, a hodnota jakéhokoli referenčního indexu inflace uvedeného ve smlouvě je procentní hodnota, která se rovná inflačnímu cíli centrální banky platnému v době uzavření smlouvy o úvěru nebo výši inflace v této době v členském státě, kde se nemovitost nachází, podle toho, která hodnota je vyšší, nebo 0 %, jsou-li tyto hodnoty záporné.

PŘÍLOHA II ▌

Evropský standardizovaný informační přehled (ESIP)

ČÁST A

Znění uvedené v tomto vzoru se reprodukuje jako takové v ESIP. Údaje v hranatých závorkách se nahradí odpovídajícími informacemi. Pokyny pro věřitele nebo případně pro zprostředkovatele úvěru k vyplnění ESIP jsou uvedeny v části B.

Všude, kde je uvedeno „připadá-li v úvahu“, uvede věřitel požadované informace, jestliže jsou pro danou smlouvu o úvěru relevantní. Nejsou-li pro danou smlouvu o úvěru relevantní, věřitel tyto informace nebo celý oddíl vypustí (například pokud se daný oddíl příslušné smlouvy o úvěru netýká). V případě vypuštění celého oddílu se číslování oddílů ESIP patřičně upraví.

Informace uvedené níže ▌se poskytují v jediném dokumentu. Použitý druh písma musí být jasně čitelný. Ke zvýraznění informací se použijí tučné písmo, stínování nebo větší velikost písma. Všechna relevantní upozornění na rizika musí být zvýrazněna.

Vzor ESIP

(Úvodní text)

Tento dokument byl vypracován dne [aktuální datum] a je určen [jméno spotřebitele].

Byl vytvořen na základě informací, které jste nám dosud předložil/a, a na základě aktuálních podmínek na finančním trhu.

Níže uvedené informace – (připadá-li v úvahu) kromě úrokové sazby a dalších nákladů – jsou platné do [datum konce doby platnosti]. Po tomto datu se mohou změnit v souladu s podmínkami na trhu.

(Připadá-li v úvahu) Tento dokument nezavazuje [jméno nebo název věřitele], aby Vám poskytl/a úvěr.

1.  Věřitel

[Jméno nebo název]

[Telefonní číslo]

[Poštovní adresa]

(Nepovinné) [E-mailová adresa]

(Nepovinné) [Číslo faxu]

(Nepovinné) [Adresa internetových stránek]

(Nepovinné) [Kontaktní osoba/místo]

(Připadá-li v úvahu, informace o tom, zda jsou poskytovány poradenské služby:) [(„Po posouzení Vašich potřeb a situace doporučujeme, abyste si vzal/a tento hypoteční úvěr.“ / „Nedoporučujeme Vám žádný konkrétní hypoteční úvěr. Na základě Vašich odpovědí na několik otázek Vám však o tomto hypotečním úvěru poskytujeme informace, abyste se mohl/a sám/sama rozhodnout.“)]

2.  (Připadá-li v úvahu) Zprostředkovatel úvěru

[Jméno nebo název]

[Telefonní číslo]

[Poštovní adresa]

(Nepovinné) [E-mailová adresa]

(Nepovinné) [Číslo faxu]

(Nepovinné) [Adresa internetových stránek]

(Nepovinné) [Kontaktní osoba/místo]

(Připadá-li v úvahu, [informace o tom, zda jsou poskytovány poradenské služby]) [(„Po posouzení Vašich potřeb a situace doporučujeme, abyste si vzal/a tento hypoteční úvěr.“ / „Nedoporučujeme Vám žádný konkrétní hypoteční úvěr. Na základě Vašich odpovědí na několik otázek Vám však o tomto hypotečním úvěru poskytujeme informace, abyste se mohl/a sám/sama rozhodnout.“)]

[Odměna]

3.  Hlavní znaky úvěru

Výše a měna úvěru, který má být poskytnut: [hodnota][měna]

(Připadá-li v úvahu) „Tento úvěr není poskytnut v [národní měna dlužníka].“

(Připadá-li v úvahu) „Hodnota Vašeho úvěru v [národní měna dlužníka] by se mohla změnit.

(Připadá-li v úvahu) Pokud by například hodnota [národní měna dlužníka] v poměru k [měna úvěru] poklesla o 20 %, hodnota Vašeho úvěru by se zvýšila na [uveďte výši v národní měně dlužníka]. Mohlo by to však být více, pokud by hodnota [národní měna dlužníka] poklesla o více než 20 %.“

(Připadá-li v úvahu) Maximální hodnota Vašeho úvěru bude [uveďte výši v národní měně dlužníka]. (Připadá-li v úvahu) Pokud výše úvěru dosáhne [uveďte výši v národní měně dlužníka], budete na tuto skutečnost upozorněn/a. (Připadá-li v úvahu) Budete mít možnost [uveďte právo sjednat nové podmínky úvěru v cizí měně nebo právo změnit měnu úvěru na [příslušná měna] a podmínky].

Doba trvání úvěru: [trvání]

[Druh úvěru]

[Druh použité úrokové sazby]

Celková částka ke splacení:

To znamená, že za každý/ou/é vypůjčený/ou/é [měnová jednotka] zaplatíte zpět [částka].

(Připadá-li v úvahu) „Tento úvěr / Část tohoto úvěru je úvěrem, u něhož se průběžně platí pouze úroky. Na konci doby splatnosti hypotečního úvěru budete stále dlužit [uveďte částku pro případ úvěru, u něhož se průběžně platí pouze úroky].“

(Připadá-li v úvahu) Hodnota nemovitosti předpokládaná při přípravě tohoto informačního přehledu: [uveďte výši]

(Připadá-li v úvahu) Maximální výše dostupného úvěru v poměru k hodnotě nemovitosti [uveďte poměr] nebo Minimální vyžadovaná hodnota nemovitosti pro získání úvěru ve výši zvolené jakožto ilustrativní příklad [uveďte výši]

(Připadá-li v úvahu) [Zajištění]

4.  Úroková sazba a jiné náklady

Roční procentní sazba nákladů (RPSN) vyjadřuje celkové náklady úvěru jako roční procento. RPSN Vám má pomoci porovnat různé nabídky.

RPSN použitá na Váš úvěr je [RPSN].

Zahrnuje:

úrokovou sazbu [hodnota v procentech nebo, připadá-li v úvahu, uvedení referenční sazby a procentní hodnoty úrokového rozpětí věřitele]

[další složky RPSN]

náklady placené jednorázově

(Připadá-li v úvahu) Budete muset zaplatit poplatek za zápis hypotéky do katastru nemovitostí. [Uveďte výši poplatku, pokud je známa, nebo základ pro jeho výpočet.]

náklady placené opakovaně

(Připadá-li v úvahu) Tato RPSN je vypočítána s využitím předpokladů týkajících se úrokové sazby.

(Připadá-li v úvahu) Vzhledem k tomu, že Váš úvěr [část Vašeho úvěru] je úvěrem s pohyblivou úrokovou sazbou, skutečná RPSN by se od této RPSN mohla lišit, pokud se úroková sazba k Vašemu úvěru změní. Pokud by se například úroková sazba zvýšila na [scénář popsaný v části B], RPSN by se mohla zvýšit na [uveďte ilustrativní RPSN odpovídající danému scénáři].

(Připadá-li v úvahu) Upozorňujeme, že výpočet této RPSN vychází z předpokladu, že úroková sazba zůstane po celou dobu trvání smlouvy na úrovni stanovené pro počáteční období.

(Připadá-li v úvahu) Následující náklady nejsou věřiteli známy, a tudíž nejsou do RPSN zahrnuty: [Náklady]

(Připadá-li v úvahu) Budete muset zaplatit poplatek za zápis hypotéky do katastru nemovitostí.

Ujistěte se prosím, že víte o veškerých dalších daních a nákladech spojených s Vaším úvěrem.

5.  Četnost a počet plateb

Četnost splácení: [četnost]

Počet plateb: [počet]

6.  Výše každé splátky:

[výše][měna]

Váš příjem se může změnit. Zvažte prosím, zda si budete stále moci dovolit Vaše [četnost] splátky, pokud se Váš příjem sníží.

(Připadá-li v úvahu) Vzhledem k tomu, že tento úvěr / část tohoto úvěru je úvěrem, u něhož se průběžně platí pouze úroky, budete muset přijmout zvláštní opatření za účelem splacení částky [uveďte částku pro případ úvěru, u něhož se průběžně platí pouze úroky], kterou budete dlužit na konci doby splatnosti hypotečního úvěru. Nezapomeňte přičíst ke splátce, která je zde uvedena, jakékoli další platby, jež budete muset provést.

(Připadá-li v úvahu) Úroková sazba k tomuto / části tohoto úvěru se může změnit. To znamená, že Vaše splátky by se mohly zvýšit nebo snížit. Pokud by se například úroková sazba zvýšila na [scénář popsaný v části B], Vaše splátky by se mohly zvýšit na [uveďte výši splátky odpovídající danému scénáři].

(Připadá-li v úvahu) Hodnota částky, kterou máte splácet v [národní měna dlužníka] každý [četnost splácení] by se mohla změnit. (Připadá-li v úvahu) Vaše splátky by se mohly zvýšit na [uveďte maximální výši v národní měně dlužníka] každý [uveďte období]. (Připadá-li v úvahu) Pokud by například hodnota [národní měna dlužníka] v poměru k [měna úvěru] poklesla o 20 %, musel/a byste splácet další/ch [uveďte výši v národní měně dlužníka] každý [uveďte období]. Vaše splátky by se mohly zvýšit ještě více.

(Připadá-li v úvahu) Pro přepočet splátky v [měna úvěru] na [národní měna dlužníka] bude použit směnný kurz zveřejněný [název instituce zveřejňující směnný kurz] dne [datum] nebo vypočtený ke dni [datum] za použití [uveďte název referenční hodnoty nebo metodu výpočtu].

(Připadá-li v úvahu) [Podrobné údaje o vázaných spořících produktech, úvěry s odloženým úrokem]

7.  (Připadá-li v úvahu) Ilustrativní splátkový kalendář

Tato tabulka ukazuje částku, která má být zaplacena každý [četnost].

Jednotlivé splátky (sloupec [příslušné č.]) jsou součtem příslušného úroku (sloupec [příslušné č.]), příslušné splátky jistiny (sloupec [příslušné č.]) a případných ostatních nákladů, které mají být uhrazeny (sloupec [příslušné č.]). (Připadá-li v úvahu) Náklady ve sloupci ostatních nákladů se týkají [seznam nákladů]. Zbývající nesplacená jistina (sloupec [příslušné č.]) je výše úvěru, kterou po každé splátce ještě zbývá splatit.

[Tabulka]

8.  Další povinnosti

Dlužník musí splnit následující povinnosti, aby se na něho vztahovaly podmínky úvěru uvedené v tomto dokumentu.

[Povinnosti]

(Připadá-li v úvahu) Upozorňujeme, že podmínky úvěru popsané v tomto dokumentu (včetně úrokové sazby) se mohou změnit, pokud nejsou tyto povinnosti splněny.

(Připadá-li v úvahu) Upozorňujeme, že pokud některou z doplňkových služeb souvisejících s úvěrem později zrušíte, může to mít tyto důsledky:

[Důsledky]

9.  Předčasné splacení

Máte možnost tento úvěr předčasně splatit, a to buď zcela, nebo zčásti.

(Připadá-li v úvahu) [Podmínky]

(Připadá-li v úvahu) Poplatek za předčasné splacení: [uveďte výši poplatku nebo, pokud to není možné, metodu výpočtu]

(Připadá-li v úvahu) Pokud se rozhodnete splatit tento úvěr předčasně, kontaktujte nás prosím, abychom stanovili přesnou výši poplatku za předčasné splacení v daném okamžiku.

10.  Flexibilní prvky

(Připadá-li v úvahu) [Informace o možnosti převedení úvěru / subrogaci] Máte možnost převést tento úvěr na [jiného věřitele] [nebo] [jinou nemovitost]. [Uveďte podmínky]

(Připadá-li v úvahu) Nemáte možnost převést tento úvěr na [jiného věřitele] [nebo] [jinou nemovitost].

(Připadá-li v úvahu) Další prvky: [uveďte vysvětlení dalších prvků uvedených v části B a případně jakýchkoli dalších prvků nabízených věřitelem v rámci smlouvy o úvěru, které nejsou uvedeny v předchozích oddílech].

11.  Další práva dlužníka

(Připadá-li v úvahu) Počínaje [začátek lhůty na rozmyšlenou] máte [délka lhůty na rozmyšlenou] na rozmyšlení toho, zda se zavážete vzít si tento úvěr. (Připadá-li v úvahu) Tuto smlouvu nesmíte přijmout dříve než po uplynutí [délka lhůty na rozmyšlenou] od obdržení smlouvy o úvěru od věřitele.

(Připadá-li v úvahu) Ve lhůtě [délka lhůty na odstoupení] od [začátek lhůty na odstoupení] můžete uplatnit své právo na odstoupení od smlouvy. [Podmínky][Uveďte postup]

(Připadá-li v úvahu) O právo odstoupit od smlouvy můžete přijít, pokud v průběhu této lhůty koupíte nebo prodáte nemovitost spojenou s touto smlouvou o úvěru.

(Připadá-li v úvahu) Rozhodnete-li se právo na odstoupení [od smlouvy o úvěru] uplatnit, zkontrolujte prosím, zda budou nadále platit Vaše další povinnosti spojené s úvěrem [včetně doplňkových služeb souvisejících s úvěrem][, uvedené v oddíle 8].

12.  Stížnosti

Máte-li stížnost, kontaktujte prosím [uveďte interní kontaktní místo a zdroj informací o postupu].

(Připadá-li v úvahu) Maximální lhůta pro vyřízení stížnosti [lhůta]

(Připadá-li v úvahu) [Pokud stížnost interně nevyřešíme k Vaší spokojenosti,] můžete kontaktovat [uveďte název vnějšího subjektu pro mimosoudní vyřizování stížností a zjednávání nápravy] (Připadá-li v úvahu) nebo se můžete obrátit na síť FIN-NET pro informace o takovém subjektu ve Vaší zemi.

13.  Nedodržení závazků vyplývajících z úvěru: důsledky pro dlužníka

[Druhy nedodržení]

[Finanční nebo právní důsledky]

Pokud byste měl/a potíže s dodržením [četnost] plateb, neprodleně nás prosím kontaktujte, abychom našli možná řešení.

(Připadá-li v úvahu) Jestliže nebudete splácet, může být v krajním případě Vaše nemovitost zabavena.

(Připadá-li v úvahu) 14. Další informace ▌

(Připadá-li v úvahu) [Určení práva rozhodného pro smlouvu o úvěru].

(Hodlá-li věřitel použít jazyk, který se liší od jazyka ESIP) Informace a smluvní podmínky budou poskytnuty v [jazyk]. Pokud souhlasíte, máme v úmyslu s Vámi po dobu trvání smlouvy o úvěru komunikovat v [jazyk/y].

[Uveďte prohlášení o právu na poskytnutí nebo případně nabídnutí návrhu smlouvy o úvěru]

15.  Orgán dohledu

Dohled nad věřitelem vykonává [název/názvy a adresa/y internetových stránek orgánu/ů dohledu].

(Připadá-li v úvahu) Dohled nad tímto zprostředkovatelem úvěru vykonává [název a adresa internetových stránek orgánu dohledu].

ČÁST B

Pokyny k vyplnění ESIP

Při vyplňování ESIP musí být dodrženy alespoň následující pokyny. Členské státy však mohou pokyny k vyplnění ESIP hlouběji rozpracovat nebo dále upřesnit.

Oddíl „Úvodní text“

1)  Doba platnosti musí být řádně zvýrazněna. Pro účely tohoto oddílu se „dobou platnosti“ rozumí časový úsek, po který informace obsažené v ESIP, například výpůjční úroková sazba, zůstanou nezměněny a použijí se, rozhodne-li se věřitel v tomto časovém úseku poskytnout úvěr. Jestliže určení použitelné výpůjční úrokové sazby a dalších nákladů závisí na výsledcích prodeje podkladových dluhopisů, mohou se konečná výpůjční úroková sazba a další náklady od uvedených hodnot lišit. Pouze v těchto případech je třeba poukázat na to, že doba platnosti se nevztahuje na výpůjční úrokovou sazbu a další náklady tím, že se vloží slova „kromě úrokové sazby a dalších nákladů“.

Oddíl „1. Věřitel“

1)  Jméno nebo název, telefonní číslo a poštovní adresa ▌věřitele odkazují na kontaktní údaje, které může spotřebitel využít v budoucí korespondenci.

2)  Informace o e-mailové adrese, čísle faxu, adrese internetových stránek a kontaktní osobě / kontaktním místu nejsou povinné.

3)  V souladu s článkem 3 směrnice 2002/65/ES, pokud je transakce nabízena na dálku, věřitel musí uvést, připadá-li to v úvahu, jméno nebo název a poštovní adresu svého zástupce v členském státě bydliště spotřebitele. Uvedení telefonního čísla, e-mailové adresy a adresy internetových stránek zástupce poskytovatele úvěru není povinné.

4)  Nepřipadá-li v úvahu oddíl 2, věřitel informuje spotřebitele pomocí formulace uvedené v části A o tom, zda a na jakém základě jsou poskytovány poradenské služby.

(Připadá-li v úvahu) Oddíl „2. Zprostředkovatel úvěru“

Pokud informace o produktu poskytuje spotřebiteli zprostředkovatel úvěru, uvede zprostředkovatel tyto údaje:

1)  Jméno nebo název, telefonní číslo a poštovní adresa zprostředkovatele úvěru odkazují na kontaktní údaje, které může spotřebitel využít v budoucí korespondenci.

2)  Informace o e-mailové adrese, čísle faxu, adrese internetových stránek a kontaktní osobě / kontaktním místu nejsou povinné.

3)  Zprostředkovatel úvěru informuje spotřebitele pomocí formulace uvedené v části A o tom, zda a na jakém základě jsou poskytovány poradenské služby.

4)  Vysvětlení toho, jakým způsobem je zprostředkovatel úvěru odměňován. Dostává-li provizi od věřitele, musí být uvedena její výše a jméno nebo název věřitele, pokud se liší od jména nebo názvu uvedeného v oddíle 1.

Oddíl „2. Hlavní znaky úvěru“

1)  V tomto oddíle musí být jasně vysvětleny hlavní znaky úvěru, včetně jeho hodnoty, měny a možných rizik souvisejících s výpůjční úrokovou sazbou, včetně rizik uvedených v bodě 8, a se způsobem umořování.

2)  V případech, kdy se měna úvěru liší od národní měny dlužníka, uvede věřitel, že spotřebitel bude upozorněn přinejmenším vždy, když se úroková sazba změní o více než 20 %, a připadá-li to v úvahu, uvede rovněž informace o právu změnit měnu, v níž je podle smlouvy o úvěru poskytnut nebo vyjádřen úvěr, na jinou měnu či o možnosti sjednat nové podmínky úvěru, nebo o jiných mechanismech, které jsou spotřebiteli dostupné za účelem omezení jeho expozice vůči kurzovému riziku. Je-li ve smlouvě o úvěru stanoveno omezení kurzovního rizika, věřitel uvede maximální částku, kterou bude spotřebitel muset splatit. Není-li ve smlouvě o úvěru stanoveno omezení kurzového rizika, jemuž je spotřebitel vystaven, na fluktuaci směnného kurzu nižší než 20 %, věřitel uvede ilustrativní příklad toho, jaký dopad na hodnotu úvěru by měl 20% pokles hodnoty národní měny spotřebitele v poměru k měně úvěru.

3)   Doba trvání úvěru musí být vyjádřena v letech nebo měsících podle toho, co je nejvhodnější. Pokud se doba trvání úvěru může v průběhu doby trvání smlouvy změnit, věřitel musí vysvětlit, kdy a za jakých podmínek se tak může stát. Jedná-li se o úvěr na dobu neurčitou, například ve formě zajištěné kreditní karty, věřitel tuto skutečnost zřetelně uvede.

4)  Musí být jasně uveden druh úvěru (například hypoteční úvěr, úvěr na bydlení, zajištěná kreditní karta). Popis druhu úvěru musí jasně uvádět, jak budou jistina a úrok po dobu trvání úvěru spláceny (tj. způsob umořování), a zřetelně upřesnit, zda je daná smlouva o úvěru založena na průběžném splácení jistiny nebo pouze na průběžných platbách úroků, nebo na spojení obou způsobů.

5)  Pokud je úvěr zcela nebo zčásti úvěrem, u něhož se průběžně platí pouze úroky, musí tato skutečnost být zřetelně uvedena na konci tohoto oddílu pomocí formulace uvedené v části A.

6)  V tomto oddíle musí být uvedeno, zda je výpůjční úroková sazba pevná nebo pohyblivá, a tam, kde je to relevantní, doba, po kterou výpůjční úroková sazba zůstává pevně stanovena, četnost následných přezkoumání a existence horních a dolních hranic variability výpůjční úrokové sazby.

Musí být vysvětlen vzorec použitý pro přezkoumání výpůjční úrokové sazby a jeho jednotlivé složky (například referenční sazba, úrokové rozpětí). Věřitel uvede, například prostřednictvím adresy internetových stránek, kde lze o indexech či sazbách použitých ve vzorci zjistit další informace (například o sazbě Euribor nebo referenční sazbě centrální banky).

7)  Uplatňují-li se za různých okolností různé výpůjční úrokové sazby, musí být uvedeny informace o všech použitelných sazbách.

8)  „Celková částka ke splacení“ odpovídá celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit. Je vyjádřena jako součet výše úvěru a celkových nákladů úvěru pro spotřebitele. Není-li výpůjční úroková sazba stanovena pevně na celou dobu trvání smlouvy, musí být zvýrazněno, že je tato částka pouze ilustrativní a může se změnit, zejména v závislosti na změnách ve výpůjční úrokové sazbě.

9)  Pokud bude úvěr zajištěn zástavním právem k nemovitosti či jiným srovnatelným zajištěním nebo právem souvisejícím s nemovitostí, musí na to věřitel spotřebitele upozornit. Připadá-li to v úvahu, musí věřitel uvést předpokládanou hodnotu nemovitosti nebo jiného zajištění, která byla použita při přípravě tohoto informačního přehledu.

10)  Připadá-li to v úvahu, věřitel uvede

a)  buď „maximální výši dostupného úvěru v poměru k hodnotě nemovitosti“, což označuje poměr mezi úvěrem a hodnotou. Tento poměr by měl být doplněn příkladem maximální částky v absolutním vyjádření, kterou si lze vypůjčit za danou hodnotu nemovitosti, nebo

b)  „minimální hodnotu nemovitosti požadovanou věřitelem pro účely poskytnutí úvěru ve výši zvolené jakožto ilustrativní příklad“.

11)  Pokud jsou úvěry vícedílnými úvěry (například částečně pevná sazba, částečně pohyblivá sazba), promítne se to do informací o druhu úvěru a požadované informace se poskytují pro každou jednotlivou část úvěru.

Oddíl „4. Úroková sazba a jiné náklady

1)  „Úrokovou sazbou“ se rozumí výpůjční úroková sazba nebo úrokové sazby.

2)  Výpůjční úroková sazba musí být uvedena v procentech. Je-li výpůjční úroková sazba pohyblivá a je-li založena na referenční sazbě, může věřitel výpůjční úrokovou sazbu vymezit prostřednictvím uvedení referenční sazby a procentní hodnoty úrokového rozpětí věřitele. Věřitel však musí uvést výši referenční sazby platnou ke dni vydání ESIP.

Je-li výpůjční úroková sazba pohyblivá, uvedené informace musí zahrnovat: a) předpoklady použité pro výpočet RPSN, b) použitelné horní a dolní hranice, připadá-li to v úvahu, a c) upozornění, že variabilita úrokové sazby by mohla mít vliv na skutečnou výši RPSN. Toto upozornění musí být napsáno větším písmem a uvedeno na dobře viditelném místě v hlavní části ESIP, aby si jej spotřebitel všiml. Upozornění by mělo být doplněno ilustrativním příkladem RPSN. Je-li stanovena horní hranice výpůjční úrokové sazby, měl by být tento příklad založen na předpokladu, že výpůjční úroková sazba se zvýší při nejbližší možné příležitosti na nejvyšší úroveň, kterou smlouva o úvěru umožňuje. Není-li horní hranice stanovena, musí být jako ilustrativní příklad uvedena RPSN při nejvyšší výpůjční úrokové sazbě, která se vyskytla za období nejméně posledních 20 let nebo za nejdelší období, pro něž jsou k dispozici údaje, z nichž výpočet výpůjční úrokové sazby vychází, pokud je takové období kratší než 20 let, přičemž daný příklad musí vycházet z nejvyšší hodnoty jakékoli vnější referenční sazby použité pro výpočet výpůjční úrokové sazby, připadá-li to v úvahu, nebo z nejvyšší hodnoty referenční sazby stanovené příslušným orgánem nebo Evropským orgánem pro bankovnictví, pokud věřitel vnější referenční sazbu nepoužívá. Tento požadavek se nepoužije na smlouvy o úvěru, u nichž je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba na počáteční významně dlouhé období několika let, na jehož konci mohou věřitel a spotřebitel sjednat novou pevnou sazbu na další období. V případě smluv o úvěru, u nichž je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba na počáteční významně dlouhé období několika let, na jehož konci mohou věřitel a spotřebitel sjednat novou pevnou sazbu na další období, musí uvedené informace zahrnovat upozornění, že RPSN je vypočítána na základě výpůjční úrokové sazby pro počáteční období. Toto upozornění musí být doplněno dalším, ilustrativním příkladem RPSN vypočítané v souladu s čl. 17 odst. 4. Pokud jsou úvěry vícedílnými úvěry (například částečně pevná sazba, částečně pohyblivá sazba), informace se poskytují pro každou jednotlivou část úvěru.

3)  V části věnované „dalším složkám RPSN“ musí být uvedeny veškeré další náklady obsažené v RPSN, jako jsou například jednorázové náklady typu správních poplatků a pravidelné náklady typu ročních poplatků za vedení úvěru. Věřitel zařadí všechny náklady do příslušné kategorie (náklady placené jednorázově, náklady placené opakovaně a zahrnuté ve splátkách, náklady placené opakovaně, ale nezahrnuté ve splátkách) a uvede, v jaké výši, komu a kdy mají být hrazeny. Nemusí zde být uvedeny náklady vzniklé porušením smluvních závazků. Není-li příslušná částka známa, uvede věřitel, pokud je to možné, její orientační výši, a pokud to možné není, popíše, jak bude částka vypočítána; v obou případech uvede, že jde pouze o orientační údaj. Pokud určité náklady nejsou do RPSN zahrnuty, protože nejsou věřiteli známy, musí být tato skutečnost zvýrazněna.

Pokud spotřebitel informoval věřitele o jednom nebo více aspektech jím preferovaného úvěru, jako například o době trvání smlouvy o úvěru a celkové výši úvěru, musí věřitel tyto aspekty pokud možno použít; stanoví-li smlouva o úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo výpůjčními úrokovými sazbami a použije-li věřitel předpoklady uvedené v části II přílohy I, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ smlouvy o úvěru mohou vést k vyšší RPSN. Jsou-li při výpočtu RPSN použity podmínky čerpání, musí věřitel zvýraznit poplatky spojené s jinými mechanismy čerpání, jež nejsou nutně totožné s těmi, které byly použity při výpočtu RPSN.

4)  Pokud je třeba zaplatit poplatek za zápis hypotéky či srovnatelného zajištění do evidence, musí tato skutečnost být uvedena v tomto oddíle spolu s výší daného poplatku, je-li známa, nebo pokud to není možné, musí zde být uveden základ pro stanovení výše tohoto poplatku. Jsou-li tyto poplatky známy a zahrnuty do RPSN, musí být tato skutečnost a výše poplatků uvedeny jako „náklady placené jednorázově“. Pokud tyto poplatky nejsou věřiteli známy, a nejsou tudíž zahrnuty do RPSN, musí být existence takového poplatku jasně zmíněna v přehledu nákladů, které nejsou věřiteli známy. V obou případech se v rámci příslušné položky použije standardní formulace uvedená v části A.

Oddíl „5. Četnost a počet plateb“

1)  Pokud se platby mají pravidelně opakovat, uvede se četnost plateb (například měsíčně). Pokud bude četnost plateb nepravidelná, spotřebiteli to musí být jasně vysvětleno.

2)  Počet uvedených plateb musí pokrýt celou dobu trvání úvěru.

Oddíl „5. Výše každé splátky“

1)  Musí být zřetelně uvedena měna úvěru a měna splátek.

2)  Pokud se výše splátek může v průběhu doby trvání úvěru měnit, musí věřitel stanovit období, během kterého zůstane počáteční výše splátky nezměněna, a kdy a jak často se poté bude měnit.

3)  Pokud je úvěr zcela nebo zčásti úvěrem, u nějž se průběžně platí pouze úroky, musí tato skutečnost být zřetelně uvedena na konci tohoto oddílu pomocí formulace uvedené v části A.

Podléhá-li poskytnutí úvěru, u nějž se platí pouze úroky a který je zajištěn zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním, podmínce, že si spotřebitel pořídí vázaný spořící produkt, musí být rovněž uvedena výše a četnost jakýchkoli splátek pro tento produkt.

4)  Pokud je výpůjční úroková sazba pohyblivá, musí zmíněné informace zahrnovat také prohlášení v tomto smyslu, a to ve znění formulace uvedené v části A, a ilustrativní maximální výši splátky. Je-li stanovena horní hranice výpůjční úrokové sazby, musí být jako ilustrativní příklad uvedena výše splátky v případě nárůstu úrokové sazby na tuto horní hranici. Není-li horní hranice stanovena, musí být jako ilustrativní příklad uveden nejhorší scénář odpovídající výši splátek při nejvyšší výpůjční úrokové sazbě za posledních 20 let nebo za nejdelší období, pro něž jsou k dispozici údaje, z nichž výpočet výpůjční úrokové sazby vychází, pokud je takové období kratší než 20 let, přičemž daný příklad musí vycházet z nejvyšší hodnoty jakékoli vnější referenční sazby použité pro výpočet výpůjční úrokové sazby, připadá-li to v úvahu, nebo z nejvyšší hodnoty referenční sazby stanovené příslušným orgánem nebo Evropským orgánem pro bankovnictví, pokud věřitel vnější referenční sazbu nepoužívá. Poskytnutí ilustrativního příkladu není vyžadováno pro smlouvy o úvěru, u nichž je dohodnuta pevná výpůjční úroková sazba na počáteční významně dlouhé období několika let, na jehož konci mohou věřitel a spotřebitel sjednat novou pevnou sazbu na další období. Pokud jsou úvěry vícedílnými úvěry (například částečně pevná sazba, částečně pohyblivá sazba), informace se poskytují pro každou jednotlivou část úvěru i za celý úvěr.

5)  (Připadá-li v úvahu) Pokud se měna úvěru liší od národní měny spotřebitele nebo pokud je úvěr navázán na měnu odlišnou od národní měny spotřebitele, musí věřitel uvést číselný příklad, ze kterého je zřejmé, jaký vliv mohou mít změny příslušného směnného kurzu na výši splátek, prostřednictvím formulace uvedené v části A. Tento příklad musí vycházet z případu 20% poklesu hodnoty národní měny spotřebitele a musí zahrnovat zvýrazněné prohlášení, že by se splátky mohly zvýšit ještě více, než se v daném příkladu předpokládá. Je-li stanovena hranice, jež se zvyšuje na méně než 20 %, musí být místo toho uvedena maximální hodnota plateb v měně spotřebitele a prohlášení o možnosti dalšího zvýšení splátek se neuvede.

6)  Je-li úvěr zcela nebo zčásti úvěrem s pohyblivou úrokovou sazbou a zároveň platí bod 3, musí se ilustrativní příklad podle bodu 5 zakládat na výši splátky uvedené v bodě 1.

7)  Používá-li se pro úhradu splátek jiná měna, než je měna úvěru, nebo závisí-li výše každé splátky vyjádřená v národní měně spotřebitele na odpovídající částce v jiné měně, musí být v tomto oddíle uvedeno datum, k němuž se použitelný směnný kurz určí, a buď směnný kurz nebo základ, který se použije pro jeho určení, jakož i četnost jejich úprav. Připadá-li to v úvahu, zahrnují tyto informace název instituce, která směnný kurz zveřejňuje.

8)  Pokud je úvěr úvěrem s odloženým úrokem, u něhož nejsou nesplacené úroky plně hrazeny v rámci splátek a přičítají se k celkové výši nesplaceného úvěru, musí být poskytnuto vysvětlení toho, jak a kdy se odložené úroky přičítají k úvěru jako částka v hotovosti a jaké důsledky z toho plynou pro spotřebitele, pokud jde o jeho zbývající dluh.

Oddíl „7. Ilustrativní splátkový kalendář“

1)  Tento oddíl se do informačního přehledu zahrne v případech, kdy je úvěr úvěrem s odloženým úrokem, u něhož nejsou nesplacené úroky plně hrazeny v rámci splátek a přičítají se k výši nesplaceného úvěru, nebo kdy je výpůjční úroková sazba stanovena pevně na celou dobu trvání smlouvy o úvěru. Členské státy mohou stanovit, že tento ilustrativní splátkový kalendář je povinný v jiných případech.

Má-li spotřebitel právo obdržet revidovaný splátkový kalendář, musí být tato skutečnost uvedena spolu s podmínkami, za nichž spotřebitel toto právo má.

2)  Členské státy mohou požadovat, že pokud se výpůjční úroková sazba může v průběhu doby trvání úvěru měnit, věřitel musí uvést období, během kterého zůstane počáteční výpůjční úroková sazba nezměněna.

3)  Tabulka uvedená v této části musí obsahovat následující sloupce: „harmonogram splácení“ (například měsíc 1, měsíc 2, měsíc 3), „výše splátky“, „úrok placený v každé splátce“, „ostatní náklady zahrnuté ve splátce“ (připadá-li v úvahu), „jistina splacená ve splátce“ a „zbývající nesplacená jistina po každé splátce“.

4)  V prvním roce splácení musí být informace poskytnuty pro každou jednotlivou splátku a na konci prvního roku musí být pro každý sloupec vyznačen mezisoučet. Pro následující roky lze údaje poskytnout na ročním základě. Na konci tabulky se musí doplnit řádek „celkem“, který uvádí celkové částky pro každý sloupec. Celkové náklady úvěru placené spotřebitelem (tj. celkový součet sloupce „výše splátky“) musí být jasně vyznačeny a jako takové uváděny.

5)  Pokud výpůjční úroková sazba podléhá přezkoumání a výše splátky po každém přezkoumání není známa, může věřitel ve splátkovém kalendáři uvést stejnou výši splátky po celou dobu trvání úvěru. V tomto případě na to musí věřitel spotřebitele upozornit viditelným odlišením částek, které jsou známy, od těch, které jsou hypotetické (například použitím jiného písma, ohraničení nebo stínování). Kromě toho musí být jasně čitelným textem vysvětleno, ve kterých obdobích se mohou částky uvedené v tabulce lišit a proč.

Oddíl „8. Další povinnosti“

1)  V tomto oddíle věřitel uvede povinnosti, jako je povinnost nemovitost pojistit, sjednat životní pojištění, posílat mzdu na účet u věřitele nebo zakoupit jakýkoli jiný produkt nebo službu. U každé povinnosti musí věřitel uvést, vůči komu a dokdy musí být splněna.

2)  Věřitel musí uvést dobu trvání povinnosti, například po celou dobu platnosti smlouvy o úvěru. V souvislosti s každou povinností musí věřitel uvést jakékoli náklady, které má hradit spotřebitel a jež nejsou zahrnuty v RPSN.

3)  Věřitel uvede, zda má spotřebitel za účelem získání úvěru na základě uvedených podmínek povinnost využít některé doplňkové služby, a pokud ano, zda je spotřebitel povinen pořídit tyto služby od věřitelem vybraného poskytovatele nebo je může pořídit od poskytovatele, kterého si sám zvolí. Jestliže je tato možnost podmíněna tím, že doplňkové služby musí mít určité minimální vlastnosti, musí být tyto vlastnosti v tomto oddíle popsány.

Jsou-li se smlouvou o úvěru spojeny další produkty, uvede věřitel klíčové vlastnosti těchto dalších produktů a jasně stanoví, zda má spotřebitel právo smluvní vztah ze smlouvy o úvěru nebo s ní spojených produktů ukončit zvlášť, za jakých podmínek a s jakými důsledky, a připadá-li to v úvahu, možné důsledky ukončení doplňkových služeb vyžadovaných v souvislosti se smlouvou o úvěru.

Oddíl „9. Předčasné splacení“

1)  Věřitel musí uvést, za jakých podmínek může spotřebitel úvěr předčasně zcela či z části splatit.

2)  V oddíle týkajícím se poplatků za předčasné splacení musí věřitel upozornit spotřebitele na jakékoli poplatky za předčasné splacení nebo jiné náklady, které je třeba uhradit v případě předčasného splacení za účelem odškodnění věřitele, a pokud možno musí uvést jejich výši. V případech, kdy by výše odškodnění závisela na různých faktorech, jako je splacená částka nebo úroková sazba převažující v okamžiku předčasného splacení, musí věřitel specifikovat, jak se toto odškodnění vypočítá, a uvést maximální možnou výši tohoto poplatku, nebo pokud to není možné, ilustrativní příklad, na němž spotřebitel uvidí výši odškodnění při různých možných scénářích.

Oddíl „10. Flexibilní prvky“

1)  Připadá-li to v úvahu, věřitel vysvětlí možnost a podmínky převedení úvěru na jiného věřitele nebo nemovitost.

2)  (Připadá-li v úvahu) Další prvky: Pokud produkt obsahuje kterýkoli z prvků uvedených v bodě 5, musí být v tomto oddíle uveden seznam těchto prvků, včetně stručného vysvětlení: okolností, za jakých může spotřebitel prvek použít; veškerých podmínek spjatých s prvkem; skutečnosti, že pokud prvek tvoří součást úvěru zajištěného zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním, znamená to, že spotřebitel ztrácí jakoukoli zákonnou nebo jinou ochranu, která je s tímto prvkem obvykle spojena; a podniku, který prvek poskytuje (pokud jím není věřitel).

3)  Jestliže daný prvek zahrnuje jakýkoli dodatečný úvěr, musí se v tomto oddíle spotřebiteli vysvětlit: celková výše úvěru (včetně úvěru zajištěného zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním); zda je daný dodatečný úvěr zajištěn, či nikoli; příslušné výpůjční úrokové sazby; a zda je úvěr regulovaný, či nikoli. Výše takového dodatečného úvěru musí buď být zahrnuta do původního posouzení úvěruschopnosti, nebo pokud není, musí být v tomto oddíle jasně uvedeno, že dostupnost této dodatečné částky závisí na dalším posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splatit.

4)  Jestliže prvek zahrnuje spořící nástroj, musí být vysvětlena příslušná úroková sazba.

5)  Možné dodatečné prvky jsou: „přeplatky/nedoplatky“ [zaplacení vyšší nebo nižší částky, než je splátka běžně vyžadovaná v rámci struktury umořovaní]; „platební prázdniny“ [období, během nichž se od spotřebitele nevyžaduje odvádění plateb]; „zpětná půjčka“ [možnost, aby si spotřebitel opětovně půjčil prostředky, které již čerpal a splatil]; „dodatečná půjčka dostupná bez dalšího schvalování“; „dodatečná zajištěná nebo nezajištěná půjčka“ [v souladu s výše uvedeným bodem 3]; „kreditní karta“; „provázaný běžný účet“ a „provázaný spořící účet“.

6)  Věřitel může do tohoto oddílu zahrnout další prvky, které nabízí v rámci smlouvy o úvěru a které nejsou uvedeny v předchozích oddílech.

Oddíl „11. Další práva dlužníka“

1)  Věřitel objasní dostupné/á právo/a, jako například právo na odstoupení od smlouvy, lhůtu na rozmyšlenou nebo případně jiná práva, jako je možnost převedení úvěru (včetně subrogace), upřesní podmínky, s nimiž je/jsou toto/tato právo/a spojeno/a, postup, jakým jej/je spotřebitel má uplatnit, mimo jiné adresu, na niž musí být zasláno oznámení o odstoupení od smlouvy, a odpovídající poplatky (připadá-li v úvahu).

2)  Má-li se spotřebitel lhůtu na rozmyšlenou nebo právo na odstoupení od smlouvy, musí to být jasně uvedeno.

3)   V souladu s článkem 3 směrnice 2002/65/ES, pokud je transakce nabízena na dálku, musí být spotřebitel informován o existenci či neexistenci práva na odstoupení.

Oddíl „12. Stížnosti“

1)  V tomto oddíle je uvedeno interní kontaktní místo [název příslušného oddělení] a způsob, jak jej kontaktovat za účelem podání stížnosti [poštovní adresa] nebo [telefonní číslo], nebo [kontaktní osoba:] [kontaktní údaje] a odkaz na postup podávání stížností na příslušné internetové stránce nebo podobném informačním zdroji.

2)  Musí zde být uveden název příslušného vnějšího subjektu pro mimosoudní vyřizování stížností a zjednávání nápravy, a pokud je využití vnitřního postupu podávání stížností podmínkou pro přístup k takovému subjektu, musí zde tato skutečnost být uvedena prostřednictvím formulace v části A.

3)  V případě smluv o úvěru se spotřebitelem, který má bydliště v jiném členském státě, odkáže věřitel na existenci sítě FIN-NET (http://ec.europa.eu/internal_market/fin-net/).

Oddíl „13.

Nedodržení závazků vyplývajících z úvěru:

důsledky pro dlužníka“

1)  Může-li mít nedodržení jakékoli povinnosti spotřebitele ve vztahu k úvěru pro něho finanční nebo právní důsledky, musí věřitel v tomto oddíle popsat jednotlivé hlavní případy (například pozdní platby / prodlení, nesplnění povinností stanovených v oddíle 8 „Další povinnosti“) a uvést, kde lze získat další informace.

2)  Pro každý z těchto případů musí věřitel uvést jasnou, snadno srozumitelnou formou možné sankce nebo důsledky. Odkaz na vážné důsledky musí být zvýrazněn.

3)  Pokud může být nemovitost, kterou je úvěr zajištěn, vrácena věřiteli nebo převedena na věřitele v případě, že spotřebitel nedodrží své závazky, musí být tato skutečnost v tomto oddíle uvedena pomocí prohlášení ve znění formulace uvedené v části A.

Oddíl „14. Další informace

1)  V případě uvádění na trh na dálku bude tento oddíl obsahovat jakoukoli doložku o právu rozhodném pro smlouvu o úvěru nebo příslušném soudu.

2)  Hodlá-li věřitel komunikovat se spotřebitelem v průběhu doby trvání smlouvy v jiném jazyce, než v jazyce ESIP, musí být tato skutečnost uvedena, včetně jazyka, který má být pro komunikaci používán. Tímto ustanovením není dotčen čl. 3 odst. 1 bod 3 písm. g) směrnice 2002/65/ES.

3)  Věřitel nebo zprostředkovatel úvěru uvede prohlášení o právu spotřebitele na poskytnutí nebo případně nabídnutí návrhu smlouvy o úvěru přinejmenším poté, co byla učiněna nabídka závazná pro věřitele.

Oddíl „15. Orgán dohledu

1)  Musí být uveden orgán nebo orgány příslušné k dohledu v předsmluvní fázi úvěru.

PŘÍLOHA III

Minimální požadavky na znalosti a odbornou způsobilost

1.  Je třeba, aby minimální požadavky na znalosti a odbornou způsobilost pracovníků věřitele, zprostředkovatele úvěru a jmenovaného zástupce uvedené v článku 9 a osob podílejících se na vedení zprostředkovatele úvěru nebo jmenovaného zástupce uvedené v čl. 29 odst. 2) písm. c) a čl. 31 odst. 2 zahrnovaly alespoň

a)  patřičné znalosti úvěrových produktů spadajících do oblasti působnosti podle článku 3 a doplňkových služeb, které jsou s nimi obvykle nabízeny;

b)  patřičné znalosti právních předpisů týkajících se spotřebitelských smluv o úvěru, zejména ochrany spotřebitele;

c)  patřičné znalosti a věcné porozumění, pokud jde o postup při koupi nemovitostí;

d)  patřičné znalosti týkající se oceňování zajištění;

e)  patřičné znalosti uspořádání a fungování evidence nemovitostí;

f)  patřičné znalosti trhu v příslušném členském státě;

g)  patřičné znalosti etických standardů v odvětví;

h)  patřičné znalosti procesu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nebo případně odborná způsobilost v oblasti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele;

i)  patřičnou úroveň finanční a ekonomické odborné způsobilosti.

2.  Při stanovování minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost mohou členské státy stanovit různou úroveň a druh požadavků na pracovníky věřitele, zprostředkovatele úvěru nebo jmenovaného zástupce a na vedení zprostředkovatele úvěru nebo jmenovaného zástupce.

3.  Členské státy určí patřičnou úroveň znalostí a odborné způsobilosti na základě

a)  odborné kvalifikace, například diplomů, titulů, odborného vzdělávání, dovednostních testů; nebo

b)  odborné praxe, kterou lze definovat jako určitý minimální počet let odpracovaných v oblastech spojených s vytvářením, distribucí nebo zprostředkováním úvěrových produktů.

Po …(38) se určení patřičné úrovně znalostí a odborné způsobilosti nesmí zakládat pouze na metodách uvedených v prvním pododstavci písm. b).

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0202/2012).
(2) Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
(3)Úř. věst. C 240, 18.8.2011, s. 3.
(4)Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 133.
(5)Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66.
(6)Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
(7) Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338.
(8)Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.
(9)Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
(10)Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(11)Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
(12)Úř. věst. L 69, 10.3.2001, s. 25.
(13)Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
(14)Úř. věst. L 296, 15.11.2011, s. 35.
(15)Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(16)Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.
(17)Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.
(18) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.
(19)Úř. věst. C 377, 23.12.2011, s. 5.
(20) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
(21)Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19.
(22) Dva roky od vstupu této směrnice v platnost.
(23) Den vstupu této směrnice v planost.
(24) Den vstupu této směrnice v platnost.
(25)* Pět let po vstupu této směrnice v platnost.
(26) Den vstupu této směrnice v platnost.
(27)Den vstupu této směrnice v platnost.
(28)Šest měsíců od vstupu této směrnice v platnost.
(29)* Čtyři roky od vstupu této směrnice v platnost.
(30)Den vstupu této směrnice v platnost.
(31)Dva roky od vstupu této směrnice v platnost.
(32)Dva roky po dni vstupu této směrnice v platnost.
(33)Dva roky od vstupu této směrnice v platnost.
(34)* Tři roky od vstupu této směrnice v platnost.
(35)** Den vstupu této směrnice v platnost.
(36)Pět let od vstupu této směrnice v platnost.
(37)Pět let od vstupu této směrnice v platnost.
(38)Pět let od vstupu této směrnice v platnost.


Obchodování zasvěcených osob a manipulace s trhem (zneužívání trhu) ***I
PDF 312kWORD 32k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10.září 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (COM(2011)0651 – C7-0360/2011 – 2011/0295(COD))
P7_TA(2013)0342A7-0347/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0651) a pozměněný návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0421,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0360/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 22. března 2012(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 28.března 2012(2),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 26. června 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro právní záležitosti (A7-0347/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. září 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES

P7_TC1-COD(2011)0295


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 596/2014.)

(1) Úř. věst. C 161, 7.6.2012, s. 3.
(2) Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 64.


Změna nařízení Rady (ES) č. 2187/2005, kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu ***I
PDF 470kWORD 29k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2187/2005, kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu (COM(2012)0591 – C7-0332/2012 – 2012/0285(COD))
P7_TA(2013)0343A7-0259/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0591),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0332/2012),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2012(1),

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0259/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. září 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2187/2005, kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu

P7_TC1-COD(2012)0285


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 2187/2005(4), svěřuje Komisi pravomoci k provádění některých ustanovení uvedeného nařízení.

(2)  V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba uvést pravomoci svěřené Komisi nařízením (ES) č. 2187/2005 do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(3)  Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci k zajištění jednotných podmínek provádění nařízení (ES) č. 2187/2005, pokud jde o opatření přijatá členskými státy, která se vztahují pouze na rybářská plavidla plující pod jejich vlajkou.

(4)  Pravomoci k přijetí podrobných pravidel k provádění nařízení (ES) č. 2187/2005 již nejsou požadovány. Ustanovení, kterým se svěřují uvedené pravomoci, by proto mělo být zrušeno.

(5)  Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie za účelem změn pravidel týkajících se konstrukce některých lovných zařízení. Uvedené změny by měly odrážet změny selektivity rybolovu, nové technické poznatky o konstrukci lovných zařízení či změnách jejich příslušenství, jimiž lze zvýšit selektivitu daných zařízení.

(6)  Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti pro účely přijímání aktů v přenesené pravomoci vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(7)  Nařízení (ES) č. 2187/2005 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 2187/2005 se mění takto:

1)  V článku 26 se odstavec 5 nahrazuje tímto:"

„5. Jestliže Komise shledá, že opatření nejsou v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 1, přijme prováděcí rozhodnutí akt požadující, aby členský stát opatření odvolal nebo upravil.“ [pozm. návrh 1]

"

2)  Článek 28 se zrušuje.

3)  Článek 29 se nahrazuje tímto:"

„Článek 29

Změny dodatků 1 a 2 k příloze II

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 29a, kterými se mění nebo doplňují dodatky 1 a 2 k příloze II, a to tím, že specifikace lovného zařízení přizpůsobí:

   a) změnám selektivity;
   b) zdokonalení technických poznatků o nových materiálech pro konstrukci lovných zařízení;
   c) změnám příslušenství, jimiž se zvýší selektivita lovného zařízení.“

"

4)  Vkládá se nový článek 29a, který zní:"

„Článek 29a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Přenesení pravomocí uvedené v článku 29 je svěřeno Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 29 je svěřena Komisi na dobu neurčitou tří let počínaje …(5) Komise předloží zprávu o přenesené pravomocí nejpozději devět měsíců před koncem tohoto období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 2]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v článku 29 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 29 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

"

4a)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 31a

Celkové hodnocení a přezkum

Do ...(6) Komise přezkoumá účinnost opatření stanovených v tomto nařízení a případně Evropskému parlamentu a Radě předloží legislativní návrh na změnu tohoto nařízení s cílem zajistit, aby bylo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../20131.

_______________________________

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013 o společné rybářské politice (Úř. věst. L ...)(7)* "

"

[pozm. návrh 3]

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Úř. věst. C 44, 15.2.2013, s. 157.
(2)Úř. věst. C 44, 15.2.2013, s. 157.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013.
(4)Nařízení Rady (ES) č. 2187/2005 ze dne 21. prosince 2005 , kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu, mění nařízení (ES) č. 1434/98 a zrušuje nařízení (ES) č. 88/98 (Úř. věst. L 349, 31.12.2005, s. 1).
(5)* Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(6)* Jeden rok po vstupu nařízení (EU) č. .../2013 [o společné rybářské politice] v platnost (viz. dokument 2011/0195(COD)).
(7)** Poznámka pod čarou odkazem k dokumentu 2011/0195(COD).


Zajistit fungování vnitřního trhu s energií
PDF 442kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o zajištění fungování vnitřního trhu s energií (2013/2005(INI))
P7_TA(2013)0344A7-0262/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zajistit fungování vnitřního trhu s energií“ a doprovodné pracovní dokumenty (COM(2012)0663),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 12. března 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES(1),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES(2),

—  s ohledem na nařízení (Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií(3),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem(4),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou(5) a o zrušení směrnice 2003/54/ES,

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003,

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti(6),

—  s ohledem na směrnici Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení(7),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 994/2012/EU ze dne 25. října 2012, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky (text s významem pro EHP)(8),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu II – Společně pro nový růst“ (COM (2012)0573),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2012 nazvané „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ (COM(2012)0271),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 nazvané „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“(9);

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o zahájení spolupráce s partnery za našimi hranicemi v oblasti energetické politiky: Strategický přístup k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie(10),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o ocelářském průmyslu EU(11),

—  s ohledem na doporučení ze dne 12. února 2013 vzešlá z jednání u kulatého stolu na vysoké úrovni o budoucnosti evropského ocelářství,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(12),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií(13);

—  s ohledem na své usnesení o průmyslových, energetických a ostatních hlediscích břidličného plynu a ropy(14) a na své usnesení o dopadech těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní prostředí(15), jež byla obě přijata dne 21. listopadu 2012,

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7–0262/2013),

A.  vzhledem k tomu, že se členské státy zavázaly dodržet jasné lhůty pro dokončení vnitřního trhu s energií stanovenou na rok 2014 a dosáhnout toho, aby po roce 2015 nebyly v EU žádné „energetické ostrovy“;

B.  vzhledem k tomu, že dotvoření vnitřního trhu s energií je nezbytné pro celkovou energetickou bezpečnost a udržitelnost Unie a má zásadní význam pro celosvětovou konkurenceschopnost, hospodářský růst a vytváření nových pracovních míst v Unii, jak uznává Akt o jednotném trhu II a strategie Evropa 2020;

C.  vzhledem k tomu, že ve své strategii Energie 2020 Komise vychází z odhadů nezbytné investiční potřeby v oblasti energetiky do roku 2020 ve výši 1 bilionu EUR, přičemž z této částky je 540 miliard EUR určeno na výrobu energie a 210 miliard EUR na elektrické a plynárenské sítě evropského významu;

D.  vzhledem k tomu, že energetický plán do roku 2050 zdůrazňuje, že úplná integrace evropských energetických sítí a otevírání trhů s energií jsou nezbytné pro nalezení rovnováhy mezi energetickou bezpečností, konkurenceschopností, nákladovou efektivností, udržitelným hospodářstvím a zájmy zákazníka; vzhledem k tomu, že energetický plán do roku 2050 uvádí, že energetická účinnost, obnovitelná energie a energetická infrastruktura představují dobrou volbu;

E.  vzhledem k tomu, že podíl obnovitelné energie v evropské energetické skladbě vzrůstá z krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého hlediska; vzhledem k tomu, že rozsáhlejší integrace obnovitelné energie předpokládá úpravu rozvodné sítě a vyšší flexibilitu;

F.  vzhledem k tomu, že jednotný trh s energií umožní Unii vystupovat vůči vnějším partnerům jako jeden celek a zajistit rovné podmínky pro všechny společnosti z EU i mimo ni při současném dodržování sociálních a environmentálních norem a usilování o dosažení reciprocity ze strany třetích zemí;

G.  vzhledem k tomu, že je třeba vytvořit systém, jenž členským státům umožní, aby si vyměňovaly informace týkající se dohod o dodávkách energie ze třetích zemí;

H.  vzhledem k tomu, že vnitřní evropský trh s energií a příslušné vnitrostátní trhy s energií musí být konkurenceschopné a nabízet všem spotřebitelům, kteří hrají na tomto trhu ústřední roli, skutečnou možnost volby a transparentní informace; vzhledem k tomu, že dotvoření vnitřního trhu s energií má v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém výhledu zásadní význam pro snížení nákladů a cen energie na dostupnou a konkurenční úroveň; vzhledem k tomu, že pokles cen na energetických trzích se z hlediska spotřebitele často nijak neprojevuje;

I.  vzhledem k tomu, že bude-li uplatňována metoda Společenství, musí se Evropské energetické společenství zakládat na silném společném trhu s energií, na koordinaci nákupu energie za hranicemi EU a společném evropském financování nových udržitelných energetických technologií, zejména v oblasti výzkumu a inovací;

J.  vzhledem k tomu, že již bylo dosaženo určitého pokroku ve věci zlepšení přeshraniční spolupráce, částečného odstranění energetických ostrovů a předcházení výpadkům dodávek;

1.  vítá hlavní body předloženého sdělení a doprovodného akčního plánu, které shrnující pokrok, jehož bylo doposud dosaženo, a výzvy, které zbývá vyřešit k dokončení vnitřního trhu s energií;

2.  bere na vědomí, že tendence růstu cen energie bude pravděpodobně trvat i nadále, neboť ceny plynu jsou v současnosti indexovány podle ceny barelu ropy a ceny elektřiny jsou vázány na proměnlivé ceny pohonných hmot, dále se do nich promítá závislost Evropy na dovozu plynu a ropy, dopad intervenčních opatření, nedostatečná opatření na podporu energetické účinnosti, nedostatek investic nezbytných pro údržbu a modernizaci energetických systémů (včetně zpětných toků a propojovacích vedení) a určených k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti dodávek a k usnadnění integrace energie z obnovitelných zdrojů; zasazuje se tedy o to, aby se při zachování volného obchodování podařilo oddělit vazbu mezi mechanismem stanovování cen plynu a indexací ropy ve prospěch flexibilnějších alternativ;

3.  zdůrazňuje, že rozvoj vlastních zdrojů povede k tomu, že v EU začnou vznikat nová obchodovací střediska a nové krátkodobé trhy s plynem a elektřinou, což bude pro EU a její členské státy představovat skutečnou příležitost k tomu, aby určovaly své vlastní ceny energie, a to i na regionální a místní úrovni;

4.  uznává, že evropská přidaná hodnota spočívá v lepší koordinaci a spolupráci v oblasti energetické politiky členských států v duchu solidarity a ve vytvoření účinných a bezpečných přeshraničních energetických systémů, čímž vznikne součinnost díky lepšímu řízení dodávek energie a poptávky po ní, usnadněná využíváním inteligentních technologií na úrovni distribučních soustav;

5.  poukazuje na význam regionálních trhů a spolupráce mezi členskými státy, pokud jde o odstraňování překážek v zájmu urychlení integračního procesu a zlepšení efektivnosti sítě;

6.  připomíná, že podporuje vytvoření evropského energetického společenství členských států, a žádá Komisi a Evropskou radu, aby podaly zprávu o pokroku, jehož bylo v tomto směru dosaženo;

Trh orientovaný na spotřebitele

7.  zdůrazňuje, že transparentní vnitřní trh s energií vstřícný k uživatelům má vždy na zřeteli koncového spotřebitele energie, ať už jednotlivce, malé a střední podniky nebo průmyslové podniky; konstatuje, že spotřebitelé jako takoví musí být náležitě chráněni a řádně informováni a musí jim být zajištěn snadný přístup k informacím, aby byli schopni uplatňovat plně svá práva a zároveň byli vybízeni k tomu, aby hráli aktivnější roli v podpoře hospodářské soutěže na trhu a nebyli pasivními příjemci služeb, nýbrž aktivními, informovanými zákazníky a prozumenty;

8.  zdůrazňuje význam zajištění konkurenceschopného, snadno spravovatelného a transparentního trhu s energií, který spotřebitelům nabízí skutečnou možnost volby a konkurenční ceny a všem současným i budoucím spotřebitelům energie v EU zajistí bezpečné, udržitelné, cenově dostupné a spolehlivé způsoby výroby energie zohledňující zájmy příštích generací;

9.  domnívá se, že místní družstva zabývající se energií z obnovitelných zdrojů, iniciativy pro kolektivní přechod na obnovitelnou energii a agregátory či jiné prostředky, jako jsou zařízení na decentralizované uchovávání energie a jiná inteligentní zařízení, umožní zvýšit zapojení spotřebitelů; domnívá se také, že díky takovýmto prostředkům budou spotřebitelé lépe chápat a regulovat svou spotřebu energie, a budou tak flexibilnější a interaktivnější (jak z hlediska poptávky, tak z hlediska dodávky), a dále se těmito prostředky posílí přístup k obnovitelným zdrojům a vytvoří potřebné finanční investice;

10.  upozorňuje na výhody plynoucí z uplatňování variabilních poplatků za použití sítě, které spotřebitele pobízejí ke spotřebě mimo energetickou špičku, což je v zájmu podpory udržitelného využívání energie;

11.  je přesvědčen, že inteligentní technologie musí spotřebiteli poskytovat přesné, srozumitelné a uživatelsky vstřícné informace a mají mu umožnit, aby kontroloval svou spotřebu i výrobu energie; domnívá se proto, že inteligentní technologie tudíž musí být doplněny o dynamické řízení přenosových a rozvodných sítí on-line zahrnující takové služby, jako jsou podpůrné služby pro rozvodné sítě, dobrovolné řízení poptávky, služby v oblasti energetické účinnosti, řešení pro mikrovýrobu a uchovávání energie a místní a domácí zprostředkovatelské služby; poukazuje nicméně na to, že je třeba pečlivě posoudit, při jaké spotřebě energie přinášejí inteligentní měřiče ekonomické výhody, a že spotřebitelé, jejichž spotřeba nebude dosahovat těchto objemů, nebudou mít povinnost do inteligentních měřičů investovat;

12.  vyjadřuje své znepokojení nad vývojem, kdy jsou telekomunikační společnosti vybízeny ke spravování údajů o distribučních rozvodných sítích, neboť s takovou odpovědností jsou spojeny závažné otázky týkající se ochrany údajů a riziko, že provozovatelé budou muset kupovat technické údaje nezbytné k tomu, aby mohly plnit svou vlastní funkci provozovatelů distribučních sítí;

13.  je si vědom toho, že energetická chudoba představuje v členských státech značný problém; poukazuje na to, že univerzální přístup nebere v potaz rozdílné situace v jednotlivých členských státech; domnívá se proto, že zranitelní spotřebitelé vyžadují zvláštní a účinnou ochranu a že je třeba za tímto účelem zavést vhodné mechanismy, aniž by přitom došlo k narušení trhu; poukazuje na to, že zvláštní opatření, jež vyžaduje třetí energetický balíček, již existují;

14.  konstatuje, že revoluce, kterou představuje těžba břidlicového plynu ve Spojených státech, vedla ke snížení emisí CO2 a současně poskytla průmyslu Spojených států konkurenční výhodu;

Současné výzvy pro dokončení vnitřního trhu s energií

15.  zdůrazňuje, že vnitřní trh s energií není dosud dotvořen a že vnitrostátní trhy s energií dostatečně neuspokojují potřeby a neplní očekávání spotřebitelů, neboť v některých členských státech se stále potýkají s vysokými cenami, omezeným výběrem dodavatelů, výrobců a sazeb, obecně nízkou kvalitou služeb, často velmi slabou ochranou spotřebitele a obtížemi při změnách dodavatele; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí vytvořit trh, který bude k uživatelům vstřícnější a bude trhem, v němž mohou mít spotřebitelé aktivnější úlohu a mohou fungovat na celoevropském trhu jako prozumenti, a že podmínky jednotlivých dodavatelů musí být spotřebitelům sdělovány způsobem umožňujícím jejich snadné srovnávání; poukazuje v této souvislosti na význam, jaký má pro zlepšení postavení spotřebitelů a pro nabídku nižších výdajů za energii kolektivní přechod na jinou energii;

16.  je přesvědčen, že jednou z hlavních překážek pro dokončení budování vnitřního trhu s energií je i nadále nedostatečné provádění právních předpisů, které jsou s tímto trhem spojeny; domnívá se, že součástí nezbytné konsolidace vnitřního trhu je i další rozvoj naší infrastruktury, současné provádění legislativy týkající se vnitřního trhu a prosazování pravidel hospodářské soutěže;

17.  zdůrazňuje, že modernizace stávající energetické infrastruktury a vybudování nové, inteligentní a pružné infrastruktury pro výrobu, přenos (zejména přeshraniční propojovací vedení elektřiny a plynu), distribuci a skladování energie je nezbytným předpokladem pro vytvoření stabilního, dobře integrovaného a propojeného trhu s energií, na němž se bude předcházet veškerým negativním účinkům, například neplánovaným tokům energie, na němž budou zajištěny dodávky za dostupnou a konkurenční cenu, který umožní plně rozvinout potenciál všech udržitelných energií a mikrovýroby, kombinované výroby tepla a elektřiny, dosažení vyšší účinnosti, řízení poptávky a udržitelné skladování energie, a na němž nebude nejpozději od roku 2015 žádný členský stát izolován od evropských rozvodných sítí elektřiny a plynu, čehož je možné dosáhnout například souběžnou integrací izolovaných systémů elektrického napájení do evropských kontinentálních sítí; zdůrazňuje, že souběžně s investicemi ve velkém měřítku by se měly provádět také investice do regionálních, či dokonce místních rozvodných sítí, neboť stále více energie se začíná vyrábět i na regionální či místní úrovni;

18.  konstatuje v této souvislosti, že decentralizované dodávky energie z obnovitelných zdrojů snižují potřebu výstavby nových přenosových vedení (a tedy i náklady spojené s touto výstavbou), protože decentralizované technologie, které mohou být integrovány přímo v domovech, městech i vzdálených oblastech, mají mnohem blíže ke koncovým spotřebitelům;

19.  uznává, že umožnění růstu objemu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který není provázen úměrným rozvojem nezbytné infrastruktury, může způsobovat nekoordinované přeshraniční kruhové toky a ve svém důsledku může být příčinou neoptimálních cen energie;

20.  připomíná, že cíl dohodnutý na summitech Evropské rady v roce 2002 a v roce 2007, podle něhož má každý členský stát dosáhnout takové úrovně propojení elektrických a plynárenských sítí, jež se rovná alespoň 10 % výrobní kapacity na jeho území, nebyl dosud splněn;

21.  oceňuje důraz, který Komise klade na flexibilitu budoucích evropských energetických soustav; konstatuje, že ve všech časových rámcích představují dobře fungující přeshraniční velkoobchodní trhy snadno přístupné zdroje flexibility; žádá, aby se vyvíjelo další úsilí v zájmu budoucího uplatnění technologií skladování energie a reagování na straně poptávky, neboť obojí představuje další zdroj flexibility;

22.  je přesvědčen, že energetická účinnost je jedním z nejudržitelnějších a nákladově nejefektivnějších způsobu snižování výdajů za energii, zvyšování bezpečnosti dodávek, omezování potřeby dovozu fosilních paliv a předcházení vzniku emisí uhlíku; uznává, že všechna opatření, která prosazují energetickou účinnost, musí být přiměřená potřebám spotřebitelů, nákladově efektivní a podporovaná prostřednictvím vhodně zvolených pobídek;

23.  zdůrazňuje, že podle závěrů Mezinárodní energetické agentury mohou ráznější opatření v oblasti energetické účinnosti snížit objem plynu dováženého do EU v roce 2035 o jednu třetinu, což odpovídá 100 miliardám kubických metrů plynu;

24.  připomíná, že pro naplnění cílů Evropské unie v oblasti energetické účinnosti bude mít klíčový význam součinnost mezi rozvojem, zprovozňováním a údržbou telekomunikační a energetické infrastruktury;

25.  zdůrazňuje nutnost pokračovat na evropských trzích s energií v oddělování výroby a přepravy od vlastnictví a provozování distribučních sítí, aby byla zajištěna konkurence a dodávky elektrické energie za nejnižší možnou cenu;

26.  je přesvědčen, že je třeba pobízet k investicím do infrastruktury pomocí stabilního a předvídatelného regulačního rámce nakloněného inovacím, který nebude omezovat fungování vnitřního trhu, a že penzijní fondy a institucionální investoři by měli mít možnost investovat do přenosových soustav, přičemž uznává, že jediným způsobem, jak toho lze dosáhnout, jsou tržní prostředky; současně nicméně uznává, že v určitých specifických případech lze infrastrukturu stěží transformovat, pokud nejsou k dispozici finanční prostředky z veřejných zdrojů, kterými by bylo možné podpořit klíčové projekty v oblasti infrastruktury, jež by možná nebyly z komerčního hlediska proveditelné; podtrhuje v této souvislosti úlohu nástroje pro propojení Evropy a vyjadřuje politování nad tím, že rozpočet tohoto nástroje v části „Energetika“ je oproti návrhu Komise nižší;

27.  navrhuje, aby byly provedeny studie o možnosti vytvoření evropského fondu pro investice do energetických rozvodných sítí;

28.  zdůrazňuje, že racionalizace postupů schvalování v rámci členských států přispěje k rozvoji infrastruktury rozvodných sítí a uvolnění investičního potenciálu; zdůrazňuje, že místní a regionální orgány by v tomto ohledu měly hrát důležitou roli spočívající ve zjednodušování plánovacích postupů a integrování energetické infrastruktury do jejich systémů místního a regionálního plánování;

29.  podotýká, že nedostatečně otevřený a nediskriminační přístup k přenosové infrastruktuře je v některých případech i nadále překážkou pro zapojení nových subjektů do sítě nebo dokonce do hospodářské soutěže na trhu za rovných podmínek v porovnání s podmínkami zavedených společností; zdůrazňuje, že je třeba řešit problém strukturálního narušování fungování trhu, který je v některých členských státech příčinou vysoké míry koncentrace;

30.  v této souvislosti zdůrazňuje, že pravidla stanovená v rámci třetího energetického balíčku by se měla v celém své rozsahu vztahovat jak na evropské, tak i na zahraniční společnosti; domnívá se, že jakékoli výjimky z těchto pravidel, které Komise udělí, by měly být svým rozsahem i dobou platnosti omezené a měly by podléhat přezkumu Evropského parlamentu a Rady;

31.  zdůrazňuje, že nedostatečná transparentnost a praktiky narušující hospodářskou soutěž na velkoobchodních trzích s energií podrývají důvěru spotřebitelů; domnívá se, že je naléhavě zapotřebí porozumět tomu, jakým způsobem na velkoobchodních trzích vznikají náklady a jaké jsou jejich dopady na spotřebitelské ceny;

32.  plně podporuje opatření na zajištění rovných podmínek, a to vytvořením decentralizovanějších a konkurenceschopnějších tržních modelů, vzhledem k tomu, že nabízejí více příležitostí pro místní výrobce energie a nové subjekty v tomto odvětví;

33.  připomíná, že má-li se předejít tomu, aby zavedení dominantní dodavatelé zabraňovali otevírání trhu, je třeba umožnit rozvoj nových obchodních modelů, jako je možnost uzavírat smlouvy souběžně s několika dodavateli;

34.  konstatuje, že stabilní regulační rámec je – pro výrobce, regulační orgány, provozovatele sítí, dodavatele energie, poskytovatele služeb řízených poptávkou a především pro koncové zákazníky a výrobce/spotřebitele (prozumenty) – klíčový pro dobré fungování vnitřního trhu a pro přilákání dlouhodobých investic do rozvoje infrastruktury; zdůrazňuje, že vypracování kodexů sítě obsahujících rozumná, nediskriminační a vyvážená pravidla by mělo vést k harmonizaci řízení sítí, vytváření tržní koncepce a interoperabilitě; zdůrazňuje, že zásadní význam má to, aby dohody o oddělení přenosových sítí, výroby a distribuce byly respektovány v celé EU, včetně dohod o nezávislém postavení energetických regulačních orgánů a požadavcích na ochranu spotřebitele; zdůrazňuje proto, že je nutné podporovat a dále posilovat úlohu Agentury EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), zvláště pak její schopnost zkoumat rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů a urovnávat spory;

35.  konstatuje, že panují obavy z toho, že některé členské státy již zavedly nebo se chystají zavést vnitrostátní mechanismy finanční podpory pro budování vnitrostátní kapacity, které mají zabezpečit dodávky elektřiny, aniž by náležitě prozkoumaly veškerá možná alternativní řešení, zejména přeshraniční možnosti a flexibilní využívání zdrojů; uznává nicméně, že pokud by tyto mechanismy byly špatně navrženy, mohly by nepříznivě ovlivňovat a narušovat strukturu velkoobchodního trhu, a vést případně k jeho uzavírání, ačkoliv za určitých okolností nezbytné jsou tyto mechanismy; vyzývá Komisi, aby na úrovni EU zajistila koordinovanější přístup, jehož pomocí by zaručila, že veškeré takové mechanismy budou potřebné, účinné, transparentní, technologicky neutrální a nediskriminační;

36.  vyjadřuje své politování na tím, že mechanismy spolupráce zavedené směrnicí 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů nebyly doposud využity; poukazuje na zjištění Komise, podle nichž by mohlo přinést lepší využívání stávajících možností spolupráce značný užitek, například podpořit obchod; vyzývá členské státy, by ve vhodných případech tudíž lépe využívaly mechanismy spolupráce a zintenzívnily vzájemnou komunikaci;

37.  uznává, že aniž by bylo dotčeno právo členských států zvolit si vlastní skladbu zdrojů energie, a bez ohledu na nutnost lepší koordinace v celé EU, musí EU jako celek plně využívat potenciál všech energetických zdrojů, které jsou členským státům k dispozici, a zcela přitom respektovat tři cíle celkové energetické politiky EU, totiž konkurenceschopnost, udržitelnost a zabezpečení dodávek;

38.  konstatuje, že některé členské státy, které jsou označovány za „energetické ostrovy“, jsou dosud naprosto izolovány od evropských rozvodných sítí plynu a elektřiny a i nadále platí za zdroje energie vyšší ceny, což ovlivňuje jejich konkurenceschopnost; poznamenává, že bez výraznějších investic do infrastruktury nebudou tyto členské státy schopny dostát závazku, který zdůraznila Evropská rada, podle něhož by žádný členský stát neměl být v roce 2015 odříznut od energetických sítí EU; domnívá se, pokud o to tyto členské státy požádají, měla by se Komise účastnit jednání s dodavateli energie z nečlenských zemí EU o otázce cen energie, například jednání o nákupu plynu;

39.  zdůrazňuje, že solidarita mezi členskými státy, kterou požaduje Smlouva o EU, by se měla uplatňovat ve vnitřní i vnější energetické politice, jak při každodenní práci, tak v rámci krizového řízení; žádá Komisi, aby stanovila jasnou definici „energetické solidarity“ a zajistila tak, že ji budou dodržovat všechny členské státy;

40.  zdůrazňuje, že s ohledem na zajištění bezpečnosti dodávek energie, rozložení zátěže a spravedlivé fungování vnitřního trhu je třeba řešit otázku předpokládaného zvyšování objemu dovozu plynu a elektřiny ze třetích zemí do EU, k němuž má dojít v krátkodobém a střednědobém výhledu; znovu připomíná, že pro některé členské státy tato výzva úzce souvisí s jejich závislostí na dovozu plynu a ropy z jediné třetí země a že schopnost vyrovnat se s touto výzvou vyžaduje opatření zaměřená na diverzifikaci portfolia dodavatelů energie, jejích tras a zdrojů; uznává, že jedním ze strategických cílů je v tomto ohledu vybudování jižního koridoru pro přepravu zemního plynu, jehož součástí je i plynovod Nabucco a jeho potenciální propojení se zeměmi střední a východní Evropy, jakož i úkol vybudovat přívodovou trasu do EU, která by byla schopna pokrýt do roku 2020 zhruba 10–20 % poptávky EU po plynu, tak aby všechny evropské regiony měly fyzický přístup alespoň ke dvěma různým zdrojům plynu;

41.  je přesvědčen, že otevřený a transparentní vnitřní trh, na kterém všechny společnosti, ať už z EU nebo z třetích zemí, dodržují v oblasti energetiky acquis communautaire, může napomoci posílení vyjednávací pozice dodavatelů energie z EU oproti konkurenci ze zemí, které nejsou členy EU, což je zejména důležité pro možnosti koordinace nákupu energie ve třetích zemích na úrovni EU; vyzývá EU, aby zvážila možnost založení společné agentury pro nákup plynu a vytvoření mechanismů, jež by fungovaly jako protiváha vůči monopolnímu postavení dominantních zahraničních dodavatelů; konstatuje, že vodítkem pro vztahy s dodavateli energie z EU i ze třetích zemí musí být zásada vzájemnosti; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Komise při jednání s dodavateli energie ze třetích zemí brala v úvahu důsledky svých rozhodnutí týkajících se cen a sdělovala je spotřebitelům;

42.  je přesvědčen, že Komisi by měly být uděleny pravomoci k tomu, aby vedla jednání o projektech v oblasti infrastruktury strategického významu, které mají vliv na bezpečnost dodávek energie do EU jako celku, a že o udělení těchto pravomocí by se mělo uvažovat i v případech dalších mezivládních dohod považovaných za dohody s významným dopadem na dlouhodobé cíle energetické politiky EU, zvláště pak co se týče energetické nezávislosti; v tomto ohledu vítá pokrok, který Komise učinila v jednáních o smlouvě mezi EU, Ázerbájdžánem a Turkmenistánem o vybudování soustavy transkaspických plynovodů;

43.  zdůrazňuje, že pro řádně fungující a účinný vnitřní trh s energií, a to jak velkoobchodní, tak maloobchodní, a pro vytvoření příznivých podmínek pro dlouhodobý rozvoj a rozsáhlé využívání obnovitelných zdrojů energie je nezbytné postupné sbližování pobídek týkajících se obnovitelných zdrojů energie a účinnosti na jedné straně a vedlejších nákladů na energii ve všech členských státech po roce 2020 na straně druhé;

44.  domnívá se, že regionální uskupení sousedních členských států by měla být v krátkodobém časovém horizontu vybízena k tomu, aby přecházela od vnitrostátních plánů k harmonizovanému či jednotnému systému regionální podpory obnovitelných zdrojů energie;

45.  vybízí členské státy k pravidelným a transparentním přezkumům svých výkupních cen či jiných podpůrných sazeb, které by umožnily jejich úpravy ve shodě s klesajícími cenami technologií a dodávek;

46.  uznává, že společné výzkumné projekty EU podporované rámcovými programy a iniciativami, jako je plán SET, nebyly využívány dostatečně k rozvoji nových technologií, které by umožnily zlepšení v oblasti účinnosti, obnovitelných zdrojů, bezpečnosti provozu jaderných elektráren, užívání fosilních paliv při vypouštění malého objemu emisí a inteligentních sítí, přičemž všechny tyto oblasti jsou pro trh s energií klíčové;

47.  domnívá se, že je důležité, aby bylo dosaženo výraznějšího pokroku v budování elektrických dálnic budoucnosti, zvláště pak severo-jihovýchodní elektrické dálnice (SENEH), které by mimo jiné napomohly zajistit přenos elektrické energie z fotovoltaických parků, jako je park Helios, z jihovýchodní Evropy do její severní a západní části;

Je zapotřebí přijmout naléhavá opatření

Náležitě integrovaný, otevřený a řádně regulovaný konkurenční vnitřní trh s energií

48.  vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu provedly a uplatňovaly všechny příslušné právní předpisy EU a co nejdříve obzvláště třetí energetický balíček; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala opatření proti těm členským státům, ve kterých se jejich uplatňování neodůvodněně zpožďuje; vítá skutečnost, že Komise již zahájila formální řízení s cílem vyšetřit porušení pravidel EU;

49.  zdůrazňuje, že je třeba řešit problém strukturálního narušování fungování trhu a nedostatečné transparentnosti trhu; vyzývá Komisi, aby se ve větší míře zasazovala o vymáhání provádění třetího energetického balíčku;

50.  žádá Komisi, aby bedlivě sledovala účinné provádění právních předpisů EU v oblasti energetiky, zejména pak ustanovení, která udělují spotřebiteli zásadní práva, a rovněž ta, jež se týkají provozovatelů sítí, vnitrostátních regulačních orgánů a pravidel pro hospodářskou soutěž a státní podporu, a také ustanovení, která usilují o omezení jevu zvaného „kruhové toky“, k němuž dochází na vnitřním trhu s elektřinou, neboť tento jev představuje značný problém pro vnitřní trh s energií, jelikož omezováním možností skladování a kapacity sítě narušuje bezpečnost energetického systému; vyzývá Komisi, aby využila nejvhodnějších prostředků, které má k dispozici, k tomu, aby zakročila proti dlouhodobému nedodržování příslušných právních předpisů EU;

51.  konstatuje, že všechny dosavadní výpadky byly výsledkem provozních poruch, nikoli nedostatku volné kapacity; uznává, že vlivem hospodářské recese, vysokých cen zemního plynu a rostoucího podílu nepravidelných dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů se investoři v EU ocitají ve značné nejistotě, pokud jde o rozvoj flexibilních kapacit výroby elektřiny; vyzývá Komisi, aby na základě harmonizované metodiky provedla komplexní posouzení přiměřenosti výroby elektřiny a vydala pokyny k tomu, jak zvýšit flexibilitu a zachovat dodávky;

52.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby lépe koordinovaly projekty zaměřené na infrastrukturu a společně plánovaly rozvoj sítě, čímž by zajistily plné propojení a nákladovou efektivitu sítí v rámci celé EU, neboť by těžily z přeshraničních synergií a účinnější infrastrukturní energetické sítě; poukazuje na to, že je třeba podporovat přístup založený na integraci zahrnující provozovatele distribučních soustav; vybízí proto Komisi a členské státy, aby zajistily rychlé posouzení, výběr, schválení a provedení projektů, které jsou ve společném evropském zájmu, zejména pokud jde o přeshraniční propojení rozvodných soustav elektřiny a plynu, včetně mechanismů zpětných toků, infrastruktury pro zkapalněný zemní plyn a skladování energie a inteligentních přenosových a přepravních sítí, jež jsou pro dobře propojený a fungující trh s energií klíčové;

53.  doporučuje Komisi, aby při provádění rozpočtu určeného na energii v rámci nástroje pro propojení Evropy upřednostňovala projekty s nejvýraznějším dopadem na fungování vnitřního trhu, a tím stimulovala hospodářskou soutěž, urychlila pronikání energie z obnovitelných zdrojů na trh, vytvářela nezbytná přeshraniční propojení a zlepšila zabezpečení dodávek;

54.  vyzývá Komisi, aby provedla nový přezkum současných plánů na energetické projekty, zvláště pak v oblasti výstavby nových terminálů zkapalněného zemního plynu, jejichž dokončení si vyžádá více než deset let, a posoudila jejich hospodářský přínos – a to na základě terminálů zkapalněného zemního plynu, které jsou v jednotlivých členských státech již nyní ve výstavbě nebo ve fázi plánování a které budou v blízké budoucnosti přispívat ke zvýšení bezpečnosti dodávek energie v členských státech označovaných jako „energetické ostrovy“ – a aby přispívala k financování projektů tohoto druhu;

55.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly účinný systém řízení přetížení sítí s cílem podpořit efektivní využívání stávající kapacity pro přenos elektřiny a přepravu plynu a snižování nákladů spojených s rozšiřováním kapacit rozvodných sítí a aby vytvářely podmínky pro snazší a rozsáhlejší připojování obnovitelných zdrojů energie k elektrické síti;

56.  vyzývá členské státy, aby co nejdříve přestaly na vnitrostátní úrovni používat cenové stropy či regulovat maloobchodní ceny energie na nižší úrovni, než jaké jsou vzniklé náklady, neboť taková opatření mohou narušit hospodářskou soutěž a vážně ohrozit budoucí investice do kapacit a infrastruktury v odvětví energetiky; zdůrazňuje, že tato politika má nicméně zohledňovat oprávněné zájmy zranitelných spotřebitelů, kteří nemají vždy možnost využívat výhod spojených se skutečnou hospodářskou soutěží na trzích s energií;

57.  vítá odhodlání Komise prosazovat antimonopolní pravidla a pravidla pro státní podporu ve vztahu ke všem podnikům a jejich dceřiným firmám působícím na území Evropské unie v odvětví energetiky a zajišťovat rovné podmínky přístupu na trh pro všechny tržní subjekty; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny pro posuzování zneužívání dominantního postavení na maloobchodních trzích s plynem a elektřinou jakýmkoliv podnikem a rovněž pokyny v souvislosti s osvědčenými postupy a zkušenostmi získanými z režimů podpory pro energie z obnovitelných zdrojů;

58.  žádá Komisi, aby v souvislosti s vnitrostátními opatřeními v oblasti energetické účinnosti a s energetickými projekty spolufinancovanými v rámci politiky soudržnosti přezkoumala pravidla pro státní podporu, a zajistila tak, aby byl větší počet těchto činností způsobilý pro financování ze státních zdrojů a dokončilo se tak více projektů;

59.  doporučuje, aby Komise využívala svých pravomocí v oblasti kontroly státních podpor k podpoře rozvoje přeshraniční infrastruktury; domnívá se, že takováto propojení by měla zásadní význam pro zvýšení schopnosti využívat v nouzové situaci či v případě energetické nerovnováhy dodávek ze sousedních zemí a postupem času i pro snižování dotací;

60.  důrazně podporuje úsilí Komise založené na koordinované činnosti evropských sítí provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO) a zaměřené na zavedení harmonizovaných kodexů a pravidel sítě do roku 2014 v souladu s plánem a na zajištění stability regulačního rámce vnitřního trhu s energií a jeho větší otevřenosti vůči inovacím;

61.  rozhodně podporuje regulační opatření přijatá agenturou ACER a vnitrostátními regulačními orgány s cílem zlepšit a zjednodušit přeshraniční obchod s energií, mj. i na trzích s prodejem na následující den, na denních trzích a vyrovnávacích trzích, a prosazováním transparentního využití propojení překlenout rozdíly mezi energetickými systémy v různých členských státech; zdůrazňuje, že k provádění úkolů spojených se sledováním velkoobchodních transakcí, s určením znaků obchodování zasvěcených osob a pokusů o manipulaci trhu je nezbytné, aby Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a vnitrostátní regulační orgány měly k dispozici odpovídající počet pracovníků s potřebnými kvalifikacemi, zkušenostmi a odbornými znalostmi;

62.  pokud jde o vnitřní trh s elektřinou, vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila důkladnou analýzu, v níž přezkoumá, zda jsou vnitrostátní výrobní kapacity v krátkodobém a dlouhodobém horizontu systémově přiměřené a pružné a zohlednila při tom v plné míře potenciální přínos všech flexibilních opatření, například opatření souvisejících s reakcí poptávky a se skladováním energie a propojováním, a aby podala zprávu o dopadu užitých opatření na vnitrostátní úrovni, která se týkají posouzení kapacity, plánování rozvoje na vnitřním trhu s energií a pravidel hospodářské soutěže, a v této zprávě vzala v potaz jak důsledky pro bezpečnost dodávek, tak i přeshraniční hlediska této doplňující politiky zaměřené na strukturu trhu; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby bylo vloženo více úsilí do budoucího uplatnění technologií skladování energie a otázky reakce ze strany poptávky, neboť obojí představuje další zdroje flexibility;

63.  vyzývá Komisi, aby připravila pokyny pro využívání a zprovozňování zdrojů flexibility, jako je řízení poptávky, skladování a fyzická infrastruktura včetně infrastruktury přeshraniční, tak aby členské státy mohly připravit a realizovat vnitrostátní strategie, které povedou k využití zdrojů flexibility na jejich území;

64.  vyzývá Komisi a síť ENTSO-E, aby vypracovaly jednotnou a harmonizovanou metodiku pro dostatečnost výroby energie v Evropě, která bude zahrnovat i pozitivní přínos obnovitelných zdrojů energie, zvláště pak zdrojů s kolísavou dostupností;

65.  vyzývá Komisi, aby se zabývala budoucími způsoby fungování trhu s energií, které by na rozdíl od současných vnitrostátních mechanismů pro budování kapacity umožňovaly investorům získat ve všech formách výroby energie doplňující nediskriminační příjmové toky a zajišťovaly nákladově co nejúčinnější poskytování služeb nabízejících flexibilitu v energetickém odvětví;

66.  vyzývá Komisi, aby stanovila pravidla, která podpoří další rozvoj trhu podpůrných služeb, na němž se budou moci uplatnit všechny zdroje energie včetně zdrojů obnovitelných;

67.  vyzývá Komisi, členské státy a příslušné zúčastněné strany, aby za účelem hlubší integrace trhu poskytovaly pobídky a podporovaly iniciativy a partnerství na regionální úrovni, a to vytvořením regionálních energetických burz a center pro obchod se zemním plynem, stanovením jednotnějších pravidel obchodu se zemním plynem a mechanismů pro propojování trhů ve všech časových rámcích a uplatňováním dostatečné míry likvidity a transparentnosti trhů;

68.  zdůrazňuje, že opatření spjatá s vnitřním trhem by měla napomáhat diverzifikaci zdrojů energie, a to jak domácích, tak i vnějších, a neměla by se primárně zaměřovat na pokračující rozvoj či rozšiřování stávajících tras a dodávek;

69.  upozorňuje na vnější rozměr trhu s energií, který by měl všem členským státům umožnit snazší přístup k diverzifikovaným zdrojům energie; vyzývá Komisi, aby v koordinaci s ESVČ využívala své nástroje zahraniční politiky k prosazování pravidel a norem vnitřního trhu s energií ve vztahu ke třetím zemím, zejména v sousedství EU; naléhavě žádá Komisi, aby ve dvoustranných dialozích s příslušnými třetími zeměmi vyřešila problém jasných pravidel pro řízení přetížení při propojování přeshraničního elektrického vedení a přeshraničních plynovodů a otázku přístupu třetích stran k přepravním sítím; naléhavě vybízí Komisi, aby přijala opatření, která společnostem ze třetích zemí zabrání jednat v rozporu se zásadami hospodářské soutěže, neboť takové jednání může vést k omezení hospodářské soutěže, ke zvýšení cen či ke snížení bezpečnosti dodávek energie; žádá Komisi, aby v rámci svých vztahů s vnějšími partnery zajistila, že společnosti v EU budou mít možnost účastnit se celosvětové hospodářské soutěže za rovných podmínek; naléhavě vyzývá Komisi, aby zintenzivnila spolupráci se sousedními zeměmi EU v oblasti jaderné bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby sdělila všechny okolnosti, které stále ještě brání provedení třetího energetického balíčku, a jednoznačným způsobem vyčíslila jejich dopady na spotřebitelské ceny;

70.  žádá členské státy a Komisi, aby více politicky i finančně podporovaly energetické společenství a přijaly další opatření na podporu rozšíření pravidel vnitřního trhu do jihovýchodní a východní Evropy;

71.  v souvislosti s vytvořením mechanismu pro výměnu informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy EU a třetími zeměmi v oblasti energetiky vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále usilovaly o zajištění toho, že nebudou uzavírány dohody, které jsou v rozporu s právními předpisy o jednotném trhu; je toho názoru, že Komise by měla mít možnost přezkoumávat návrhy dohod z hlediska jejich slučitelnosti s acquis communautaire a případně se účastnit jednání;

72.  připomíná Komisi, že vnitřní trh není nezávislý na globálním trhu; žádá Komisi, aby při plánování svých opatření v oblasti vnitřního trhu v plné míře zohledňovala doporučení Parlamentu týkající se vnějšího rozměru energetické politiky(16); potvrzuje svou podporu myšlence, že pouze plně fungující vnitřní trh umožní EU vystupovat jednotně na globální scéně; žádá Komisi, aby i nadále rozvíjela doplňující opatření v oblasti vnější energetické politiky;

73.  domnívá se, že budoucí dohoda o volném obchodu mezi EU a Spojenými státy by měla obsahovat kapitolu zaměřenou na otázky energetiky, které by mohly mít vliv na vnitřní trh, mj. na: velkoobchodní činnost v oblasti energetiky, obchod s komoditami, pravidla pro námořní přepravu energie, systémy pro obchodování s emisemi, normy pro bezpečnost paliv, účetní postupy, státní dotace na poli energetiky a převádění duševního vlastnictví v oblasti energetického výzkumu, výroby, transformace a produktů na konci životního cyklu;

74.  podporuje mandát, jímž Evropská rada pověřila Komisi, aby do konce roku 2013 předložila analýzu skladby cen energií a nákladů na energie v jednotlivých členských státech a faktorů, jež je ovlivňují, a to konkrétně se zaměřením na dopad na domácnosti, malé a střední podniky a energeticky náročná průmyslová odvětví a obecně na konkurenceschopnost EU ve srovnání s jejími světovými ekonomickými protějšky; vyzývá Komisi, aby v členských státech neustále sledovala ceny energií a náklady na ně;

75.  vyzývá Komisi a členské státy, aby – pokud jde o vnitřní trh s plynem – přezkoumaly všechny smlouvy o jeho dodávkách, které jsou založeny na zastaralých mechanismech určování cen, zejména na principu indexování podle ceny ropy, jejichž důsledkem jsou vysoké spotřebitelské ceny, a naléhavě Komisi vyzývá, aby se podílela na hledání možností, jak opět projednat a změnit smluvní podmínky, a to nejen při prodlužování smluv; zdůrazňuje, že je zapotřebí vyvíjet a podporovat všechny produkty a mechanismy, které jsou zaměřeny na posilování možností krátkodobého obchodování s plynem; zdůrazňuje, že výše zmíněná opatření mají zásadní význam pro zajištění skutečné konkurenceschopnosti, pokud jde o ceny plynu dodávaného všem spotřebitelům na vnitřním trhu s plynem;

Účinná ochrana a podpora spotřebitelů

76.  vyzývá Komisi, členské státy a příslušné zúčastněné strany, aby zlepšily transparentnost a kvalitu a dostupnost informací poskytovaných spotřebitelům, tak aby pro ně byly zajištěny jasné a transparentní postupy fakturace a měli díky tomu k dispozici nástroje na porovnávání cen, které jim umožní na základě dostupných informací učinit nejlepší volbu a seznámí je s různými způsoby kontroly spotřeby, možnostmi energetických úspor, energetické účinnosti a malovýroby; naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly směrnici o alternativním řešení sporů a nařízení o online řešení spotřebitelských sporů; vítá návrh Komise na založení informační platformy o právech spotřebitele; doporučuje Komisi a členským státům, aby spustily informační kampaně vstřícné ke spotřebitelům, na nichž by se aktivně podílely orgány státní správy a organizace občanské společnosti;

77.  poukazuje na to, že i když ceny energie na velkoobchodních trzích s energií v celosvětovém měřítku klesly, spotřebitelé platí i nadále ceny vysoké; vyzývá Komisi, členské státy a jejich regulační orgány k zajištění toho, aby spotřebitelé přímo a náležitě těžili z vývoje cen na velkoobchodních trzích;

78.  vybízí členské státy a Komisi, aby vytvořily ucelenou strategii zaměřenou na motivaci spotřebitelů a prozumentů k aktivní účasti na trhu s energií, a to mimo jiné prostřednictvím jejich zahrnutí do stávajících právních předpisů a rovněž provedením příslušných opatření směrnice o energetické účinnosti; navrhuje, aby byly pravidelně upravovány tarifní impulsy signalizující využívání sítí, tak aby jejich stávající, ale i budoucí uživatelé měli nezbytné vodítko, a bylo tak dosaženo souladu mezi rozvojem sítí a individuálním rozhodováním;

79.  vyzývá Komisi, aby podpořila další spolupráci mezi energetikou a odvětvím informačních a komunikačních technologií (IKT) a prověřila stávající regulační rámce s cílem motivovat k inovacím v oblasti energetiky, jež by byly ku prospěchu všech spotřebitelů, a usnadnit bezpečné, spolehlivé a k uživatelům vstřícné zavádění inteligentních sítí, při jejichž využití nebudou finančně zatíženi spotřebitelé a bude zohledněna ochrana soukromých údajů spotřebitelů; vyzývá ke spolupráci na rozvoji inteligentních sítí na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni a na vytváření evropských norem pro inteligentní sítě;

80.  naléhavě vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby v souvislosti s inteligentními sítěmi zaváděly a vytvářely finanční pobídky investic do řešení založených na IKT a aby usilovaly o vytvoření trhu prozumentů, čímž bude otevřena cesta ke zvýšení flexibility, energetické účinnosti / energetických úspor a dobrovolné účasti ze strany poptávky;

81.  se zájmem očekává pokyny Komise, které pomohou stanovit ambiciózní cíle politiky s ohledem na zranitelné spotřebitele a budou členským státům nápomocny při lepším vymezování přístupu k této kategorii spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby tyto pokyny připravovala s patřičným přihlédnutím ke stávajícím vnitrostátním mechanismům a nástrojům na ochranu těchto spotřebitelů, a byla tak schopna soudržnějšího a ucelenějšího přístupu na úrovni EU, přičemž volbu nejvhodnějších podpůrných nástrojů ponechá na rozhodnutí členských států; dodává, že významnou úlohu mohou hrát komplexní poradenské služby nabízené této kategorii spotřebitelů a výměny osvědčených postupů;

82.  vítá připravovanou analýzu Komise týkající se energetické chudoby v EU; má za to, že v rámci této analýzy by se Komise měla snažit zajistit, aby se boj proti energetické chudobě stal součástí sociální palety služeb pro Evropu, například za využití sociálních fondů a Fondu soudržnosti; zastává stanovisko, že nynější i budoucí programy v oblasti energetické účinnosti by se měly vždy cíleně zaměřovat i na skupiny obyvatel s nízkými příjmy;

83.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala a doporučila vhodný návrh struktury maloobchodního trhu se zaměřením na dodavatele, který by umožnil harmonizaci evropských maloobchodních trhů a zmírnil tak administrativní zatížení spotřebitelů tím, že by účtování veškerých poplatků prováděl dodavatel přímo v rámci vystavování účtů za elektřinu;

Pomoc při překonávání energetických a klimatických výzev budoucnosti

84.  vyzývá členské státy, Komisi a příslušné zúčastněné strany, aby ihned, jakmile to bude možné, transformovaly nezbytné režimy podpory poskytované všem výrobcům elektřiny do podoby transparentních, stejnorodých a tržně orientovaných mechanismů v zájmu vytvoření společného trhu pro žádoucí pomocné prvky – jako jsou energetická účinnost, prozumenti, kombinovaná výroba tepla a elektřiny, obnovitelné zdroje a podpůrné služby rozvodných sítí –, a to způsobem, který zajistí jejich kompatibilitu a zabrání zdvojování těchto prvků; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny týkající se účinných a nákladově efektivních režimů podpory spojených s energiemi z obnovitelných zdrojů;

85.  vyzývá Komisi, členské státy a vnitrostátní regulační orgány, aby revidovaly ukazatele používané k měření úrovně hospodářské soutěže na trzích s energií a začaly uplatňovat ukazatele, jako je poměrný počet spotřebitelů s nejnižšími tarify, schopnost nových podniků vstoupit na trh a úroveň zákaznických služeb a inovací, které všechny napomohou k vytvoření skutečné představy o úrovni hospodářské soutěže na trhu;

86.  co se týče vnitřního trhu s elektřinou, vyzývá Komisi, aby podrobně přezkoumala dopady zapojení rostoucího podílu obnovitelných zdrojů energie na rozvodných sítích energetických zdrojů, a to s ohledem na finanční podporu, technické požadavky týkající se celého systému a strukturu trhu; zdůrazňuje, že dosud zapojení těchto zdrojů do evropských energetických systémů komplikoval nedostatečně koordinovaný přístup k těmto zdrojům; zdůrazňuje, že stávající evropská rozvodná síť a infrastruktura pro skladování musí být přizpůsobeny podílu distribuované výroby využívající energie z obnovitelných zdrojů; podtrhuje význam plynu coby záložního paliva, díky němuž by bylo možné zvládat rozmanitost výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a žádá Komisi, aby posoudila potřebný stupeň flexibility v elektroenergetickém systému (inteligentní sítě, řízení poptávky, skladovací kapacity a flexibilní záložní kapacity); domnívá se, že přečerpávání bude hrát v souvislosti se skladováním elektřiny významnou úlohu;

87.  žádá Komisi, aby v příštím období i nadále využívala fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a další strukturální fondy EU jako zdrojů podpory vytváření inteligentních plynárenských a elektrických sítí s cílem vstřebávat nové typy a zdroje energie a modernizovat všechny evropské regiony; domnívá se, že je třeba také podněcovat provozovatele distribučních sítí, aby přistoupili k úpravám svých sítí;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly pobídky, které by umožnily uvolnit nevyužitý potenciál mikrovýroby elektřiny, a aby věnovaly pozornost tomu, že je potřeba dále rozvíjet kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, jelikož se jedná o jeden z nejúčinnějších způsobů výroby tepla a elektřiny, a aby tuto možnost podpořily rozsáhlým zaváděním dálkového vytápění a klimatizace;

89.  zdůrazňuje potenciál kombinované výroby tepla a elektrické energie / dálkového vytápění a klimatizace, který umožňuje přizpůsobit se vzrůstajícímu podílu nepravidelných dodávek elektřiny tím, že trhu s energií dává větší míru flexibility a odolnosti a možnost hospodárného skladování energie při přebytku elektřiny. Vyzývá Komisí, aby se tímto potenciálem zabývala a ocenila jej ve své chystané iniciativě týkající se rámce pro mechanismy finanční podpory pro budování kapacity a aby podpořila tento způsob integrace napříč odvětvím a hledání rovnováhy v rámci programu Horizont 2020;

90.  vyzývá Komisi, aby zahájila studii, která by analyzovala nové nákladově efektivní tržní modely použitelné pro evropský trh s elektřinou, s cílem zajistit, aby spotřebitelé dostávali elektřinu za přiměřené ceny a aby se předešlo přesouvání zdrojů emisí CO2;

91.  oceňuje práci, díky níž se stal výzkum na poli energetiky prioritou programu Horizont 2020, a vyzývá členské státy, aby této programové oblasti v plné míře využily; vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj inovativních technologií v oblasti energetiky a zdokonalovaly stávající technologie, které překračují rámec programu Horizont 2020 i projektů Evropského inovačního a technologického institutu, naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvářely synergie mezi výzkumnými programy EU a jednotlivých států, a uznaly tak fakt, že výzkum představuje jedinou možnou cestu ke snižování emisí, zlepšování bezpečnosti dodávek energie, zvyšování konkurenceschopnosti průmyslu EU na světových trzích, udržení vůdčího postavení EU v oblasti technologického vývoje a k přínosu k evropské agendě pro růst a zaměstnanost; upozorňuje na potřebu poskytnout průmyslu právní jistotu na dobu sahající dále než do roku 2020;

92.  naléhavě vyzývá Komisi, aby uvolnila dostatečné zdroje pro financování rozvoje inteligentních distribučních sítí, které představují nejekonomičtější způsob co nejrozsáhlejšího rozšiřování distribuované výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, při němž bude současně zajištěna bezpečnost dodávek a budou maximálně využity možnosti energetických úspor;

93.  konstatuje, že současný systém, pro který je typický roztříštěný vnitřní trh, staví společnosti a investory před problém dlouhodobé stability, který by mohl vést k uzavírání výrobních zařízení a k nejistotě v oblasti zaměstnanosti a kapacit; žádá Komisi, aby podnikla nezávislé hodnocení budoucnosti vnitřního trhu s elektřinou a plynem, v němž budou mít zásadní význam otázky týkající se investic, zaměstnanosti v daném odvětví, životního prostředí a ochrany spotřebitelů; žádá, aby toto hodnocení bylo dokončeno do března 2014 a aby v něm byla zohledněna stanoviska zúčastněných stran, například sociálních partnerů, zástupců domácností s nízkými příjmy, ekologických organizací a malých a středních podniků;

o
o   o

94.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0061.
(2) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 1.
(3) Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 1.
(4) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94.
(5) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.
(6) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1.
(7) Úř. věst. L 172, 2.7.2009, s. 18.
(8) Úř. věst. L 299, 27.10.2012, s. 13.
(9) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 64.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2012)0238.
(11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0509.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2012)0086.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2013)0088.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2012)0444.
(15) Přijaté texty, P7_TA(2012)0443.
(16) Přijaté texty, P7_TA(2012)0238.


Provádění a dopad opatření na zvýšení energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti
PDF 484kWORD 40k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o provádění a dopadu opatření na zvýšení energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti (2013/2038(INI))
P7_TA(2013)0345A7-0271/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 37 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. dubna 2013 nazvanou „Finanční podpora energetické účinnosti budov“ (COM(2013)0225),

–  s ohledem na 5. kapitolu zprávy (Evropské rozdíly týkající se čisté energie a chudoby v oblasti paliv) Evropského odborového institutu (ETUI) nazvanou „Referenční údaje o pracující Evropě v roce 2013“, Brusel 2013,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii(1),

–  s ohledem na zprávu Rady ze dne 4. března 2013 nazvanou „Provádění evropského semestru – souhrnná zpráva“ (6754/13),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Přínos regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0017),

–  s ohledem na statistickou příručku Komise na rok 2012 nazvanou „Energetika EU v číslech“(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2008 nazvané „Politika soudržnosti: investice do reálné ekonomiky“ (COM(2008)0876),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2006 nazvané „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“ (COM(2006)0545),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 21/2012 nazvanou „Nákladová efektivita investic do energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2009 o plánu evropské hospodářské obnovy(3),

–  s ohledem na zprávu banky Kreditanstalt für Wiederaufbau nazvanou „Dopady podpůrných programů banky Kreditanstalt für Wiederaufbau v oblasti energeticky účinné výstavby a obnovy na veřejné rozpočty“(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2013 o úloze politiky EU v oblasti soudržnosti a jejích představitelů v zavádění nové evropské energetické politiky(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 s názvem „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o Evropě účinněji využívající zdroje(6),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. dubna 2013 nazvanou „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2013 o provádění programů na období 2007–2013“ (COM(2013)0210),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. května 2012 nazvané „Energetická účinnost ve městech a regionech – zaměření na rozdíly mezi venkovskými oblastmi a městy“(7),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 14. prosince 2011 nazvané „Energetická účinnost“(8),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) nazvané „Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti“(9),

–  s ohledem na politický dokument k projektům MARIE/ELIH-MED nazvaný „Hledání lepších možností řešení výzev v oblasti energetické účinnosti budov na základě nadnárodní spolupráce v rámci programu MED“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán energetické účinnosti 2011“ (COM(2011)0109),

–  s ohledem na doporučení strukturálních fondů a Fondu soudržnosti k investicím do udržitelné energetiky (program SF Energy Invest) nazvaná „Praktická doporučení pro zvýšení podílu investic do udržitelné energetiky v nadcházejícím programovém období strukturálních fondů a Fondu soudržnosti v letech 2014–2020“(10),

–  s ohledem na zprávu předloženou Komisi společností Ismeri Europa nazvanou „Síť pro odborné hodnocení poskytující politickou analýzu fungování politiky soudržnosti v letech 2007–2013 – souhrn vnitrostátních zpráv za rok 2011 – obnovitelná energie a energetická účinnost bydlení“,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

–  s ohledem na studii společnosti Copenhagen Economics nazvanou „Investice do energeticky účinné renovace budov a jejich četné přínosy“(11),

–  s ohledem na příspěvek Komise k zasedání Evropské rady dne 22. května 2013 nazvaný „Výzvy v oblasti energetiky a energetická politika“;

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7–0271/2013),

A.  vzhledem k tomu, že lepší energetickou účinností se rozumí využití menších energetických vstupů při zajištění stejné úrovně ekonomické činnosti nebo služby(12);

B.  vzhledem k tomu, že podpora energetické účinnosti je zakotvena v čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) v souvislosti s vytvářením a fungováním vnitřního trhu a potřebou chránit životní prostředí a zlepšovat jeho stav;

C.  vzhledem k tomu, že dosažení energetické účinnosti je pro Komisi a členské státy klíčovou prioritou, dokladem čehož je i jeden z cílů strategie EU 2020, podle něhož se má energetická účinnost zvýšit o 20 %;

D.  vzhledem k tomu, že snižování spotřeby pomocí energetické účinnosti je nejudržitelnějším způsobem, jak omezit závislost na fosilních palivech, a že vede ke snižování dovozu zhruba o 25 %;

E.  vzhledem k tomu, že velká část energie stále pochází z uhlovodíků, které při spalování uvolňují skleníkové plyny;

F.  vzhledem k tomu, že investice do energetické účinnosti mohou mít v evropských regionech svou ekonomickou, sociální a environmentální návratnost;

G.  vzhledem k tomu, že včasné a nákladově účinné provedení směrnice o energetické účinnosti má potenciál významně snížit spotřebu energie, snížit závislost na dovozu fosilních paliv, vytvořit nová pracovní místa, zajistit sociální ochranu a vymýtit energetickou chudobu;

H.  vzhledem k tomu, že v současném programovém období 2007–2013 bylo v rámci rozpočtu politiky soudržnosti na energetickou účinnost, kombinovanou výrobu tepla a elektřiny a hospodaření s energií přiděleno 5,5 miliardy EUR;

I.  vzhledem k tomu, že v poslední zprávě Komise(13) se uvádí, že do konce roku 2011 bylo na konkrétní projekty v oblasti energetické účinnosti přiděleno téměř 3,8 miliardy EUR včetně revolvingových fondů, což představuje 68% míru plnění; vzhledem k tomu, že ve zprávě se též uvádí, že míra plnění byla v různých částech Unie odlišná;

J.  vzhledem k tomu, že Rada ve své souhrnné zprávě z března 2013(14) uvedla mezi faktory, které nepříznivě ovlivňují rozvoj energetické účinnosti, nedostatečné informace a finanční pobídky, malé zviditelnění opatření na podporu energetické účinnosti a nevyhovující provádění stávajících právních předpisů, přičemž konstatovala, že tyto faktory jsou povahy spíše praktické než regulační;

K.  vzhledem k tomu, že minimální částka pro financování projektu, která je k dispozici z Evropské místní energetické pomoci (ELENA), je 50 milionů EUR a z programu inteligentní energie je minimální částka vyšší než 6 milionů EUR, což je více než na mnoho projektů v malých a venkovských obcích;

Obecné poznámky

1.  zdůrazňuje, že v nynějším krizovém období, ve kterém se do Unie dováží přes 50 % jejích energetických potřeb, může zvyšování energetické účinnosti nákladově účinným způsobem významným způsobem přispět k podpoře konkurenceschopnosti Unie, tvorbě pracovních míst a růstu na místní a regionální úrovni a může představovat všeobecně přínosnou možnost, jak čelit změně klimatu a vysokým nákladům na energii;

2.  podporuje závazek EU dosáhnout cíle zvýšení energetické účinnosti do roku 2020 o 20 %; zdůrazňuje, že včasné a řádné uplatňování směrnice o energetické účinnosti a jejích nástrojů v souladu s individuálními vnitrostátními podmínkami by vrátilo členské státy na správnou cestu k dosažení 20% cíle; v této souvislosti členské státy naléhavě vyzývá, aby v zájmu splnění cíle stanoveného strategií EU 2020 vyvinuly další úsilí a aby vytvořily příznivé předpoklady pro další úspory po tomto datu;

3.  konstatuje, že by evropské strukturální a investiční fondy mohly být podnětem pro soukromé investice do energeticky účinných produktů, způsobů dopravy, budov, průmyslu, prací a služeb, včetně služeb v oblasti energetické účinnosti, a že by mohly přispět ke snížení výdajů veřejných orgánů za energii a poskytnout za veřejné peníze vyšší hodnotu; vítá navržené stanovení priorit v oblasti energetické účinnosti v rámci kapitoly iniciativy Horizont 2020 zaměřené na energetický výzkum;

4.  zdůrazňuje, že zkušenosti ze stávajícího finančního období ukazují, že odpovídající prostředky na energetickou účinnost nelze z evropských strukturálních a investičních fondů plně čerpat; zdůrazňuje proto, že ve finančním rámci pro období 2014–2020, v němž je na energetickou účinnost vyčleněna větší část finančních prostředků než kdykoli předtím, je třeba dbát na to, aby byl místním a regionálním orgánům k těmto prostředkům usnadněn přístup;

5.  zdůrazňuje, že využívání evropských strukturálních a investičních fondů v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly chápat jako investiční příležitost se značným pákovým efektem, nikoli jako výdaj; vyzývá Komisi, aby dále přezkoumala pravidla státní podpory, a umožnila tak rozsáhlejší vnitrostátní financování projektů v oblasti energetické účinnosti souběžně s evropskými investicemi;

6.  zdůrazňuje význam politiky soudržnosti a finančních prostředků, které jsou na ni vyčleněny, aby bylo možné vyvinout inteligentní rozvody a sítě, které by vedly k účinnějším energetickým systémům napříč regiony, což by se odrazilo ve snížení spotřeby energie a v nižších energetických ztrátách;

7.  zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí mít odpovídající kompetence a zodpovědnost nejen ve vztahu k dodávkám a využití energie, ale i k dosahování cílů energetické účinnosti;

8.  vyzývá Komisi, aby v souladu s normami energetické účinnosti zlepšila právní jistotu, pokud jde o pravidla regionální státní podpory na výstavbu sociálního bydlení a investic do udržitelných budov a udržitelné energetiky;

9.  připomíná, že podle některých akademických výzkumů nebylo v roce 2010 téměř 9 % občanů EU, Norska a Švýcarska (52,08 milionů lidí) schopno dostatečně vytápět své domovy; konstatuje, že energetická chudoba je obzvláště závažným problémem v nových členských státech, přičemž ve většině případů je způsobena špatnou izolací obydlí; vyzývá Komisi, aby se podrobně zabývala souvislostmi mezi podporou energetické účinnosti, energetickou chudobou a zranitelnými spotřebiteli; zdůrazňuje, že úspory, kterých bylo pomocí opatření v oblasti energetické účinnosti dosaženo, se musejí odrazit ve snížení účtů zákazníků;

10.  zdůrazňuje, že v některých hospodářských odvětvích, jako například ve stavebnictví a v dopravě, se ještě ne zcela účinně využívá potenciálu energetické účinnosti a že by pracovní možnosti v tomto odvětví mohly být zlepšeny prostřednictvím strukturálního fondu, Fondu soudržnosti či jinou formou investic do vyšší energetické účinnosti;

11.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby výstavba a opravy sociálního bydlení byly prováděny s cílem dosáhnout cílů a standardů energetické účinnosti; vybízí členské státy a všechny zainteresované strany, aby, při dodržování zásada subsidiarity, ve vnitrostátních programech reforem a při vytváření strategických priorit v rámci partnerských dohod na programové období 2014–2020 zohlednily sociální bydlení; v této souvislosti připomíná členským státům ustanovení článku 20 směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti;

12.  uznává, že jednou z největších překážek při dosahování úspor energie na místní a regionální úrovni je nutnost investovat předem; je přesvědčen, že každé opatření přijaté na úrovni EU by mělo náležitě zohledňovat důsledky, jaké přinese obcím a regionům, i jejich rozpočtová omezení; doporučuje proto, aby při vypracovávání pokynů pro rozvoj v oblasti energetiky byli konzultováni místní a regionální zástupci a aby byla poskytována finanční podpora na programy na využití stávajících zdrojů energie na místní a regionální úrovni;

13.  připomíná, že Parlament již schválil zprávu o úloze politiky soudržnosti EU a jejích aktérů při uplatňování nové evropské energetické politiky a že se tato zpráva vztahuje také na otázky energetické účinnosti;

Programové období 2014–2020 a legislativní změny

14.  konstatuje, že základním cílem politiky soudržnosti zůstává snížení hospodářských, sociálních a územních nerovností mezi regiony, a domnívá se, že politika v oblasti energetické účinnosti by neměla do tohoto cíle zasahovat; poukazuje na to, že některé nejchudší regiony EU by mohly mít odlišné priority a vyžadovat nejdříve investice do jiných oblastí; zdůrazňuje, že síla politiky soudržnosti je v její flexibilitě a decentralizované správě finančních prostředků na místní úrovni;

15.  připomíná, že v roce 2009 bylo změněno nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR) týkající se energetické účinnosti, díky čemuž se bydlení stalo způsobilým k podpoře ve všech částech EU až do výše 4 %; konstatuje, že v důsledku opožděné změny ustanovení stanovených během programového období, konkrétně úpravy operačních programů v mnoha členských státech, tato politická činnost nevedla k podstatnému navýšení finančních prostředků poskytovaných na tento cíl; konstatuje, že protože tato změna nebyla spojena s dodatečným financováním EU, některé členské státy tuto možnost z principu odmítají, zatímco v jiných byla zaznamenána významná souvislost mezi nízkým čerpáním prostředků a slabými správními funkcemi; poukazuje na význam zajištění právní jasnosti opatření v oblasti energetické účinnosti ještě před zahájením programového období 2014–2020 a v jeho průběhu;

16.  vítá nové možnosti, které nabízejí EFRR a Fond soudržnosti v programovém období 2014–2020, i významnější úlohu, která byla těmto fondům v souvislosti s plněním cílů v oblasti energetické účinnosti přiřčena; podporuje zejména budoucí úlohu Fondu soudržnosti, který má sloužit k financování celého odvětví stavebnictví, včetně bydlení;

17.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci svých operačních programů zavedly jednoduché a nebyrokratické postupy při využívání prostředků vyčleněných na zvýšení energetické účinnosti domácností;

18.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci decentralizovaného systému zajistily, aby obecní úřady měly přímý přístup k prostředkům určeným na zvýšení energetické účinnosti domácností;

19.  uznává výsledky jednání o regulaci EFRR v souvislosti se stanovením minimálního procentuálního podílu vyhrazených prostředků, jež mají být využity na konkrétní tematické cíle v jednotlivých kategoriích regionů, což umožní zvýšení prostředků přidělených na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie; připomíná, že ambiciózní minimální podíly mají zásadní význam pro snadnější mobilizaci místních subjektů a přispívá k vytváření stabilních a dlouhodobých programů;

20.  vítá návrh Komise, aby inovativní finanční nástroje bylo možné v programovém období 2014–2020 využívat na všechny tematické cíle včetně energetické účinnosti;

21.  podporuje Komisí předložené návrhy na zjednodušení evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014–2020; je přesvědčen, že uzavření jednání o nařízení o společných ustanoveních (CPR) by mělo vést k úspěšnému zavedení možnosti využívání několika fondů zároveň, což by pro projekty v oblasti energetické účinnosti bylo velkým přínosem;

22.  vítá pokrok, jehož bylo při jednání o nařízení o společných ustanoveních (CPR) dosaženo v oblasti dohod o partnerství; vyzývá v této souvislosti členské státy a řídící orgány, aby během příprav operačních programů pracovaly s odborníky působícími v oblasti energetické účinnosti, a mohly tak tohoto mechanismu náležitě využívat;

23.  vybízí členské státy k posilování vztahů mezi jejich jednotlivými vnitrostátními akčními plány energetické účinnosti a operačními programy s cílem zajistit, aby se evropské strukturální a investiční fondy staly součástí jednotné strategie, ale odpovídaly přitom i nadále potřebám jednotlivých území; zdůrazňuje, že hlavním cílem v oblasti energetické účinnosti by mělo být dosažení energetické soběstačnosti na regionální a místní úrovni;

24.  je přesvědčen, že opatření EU by měla podporovat energetickou účinnost jak ve fázi výroby energie, tak i ve fázi její distribuce a spotřeby; konstatuje, že zatímco se financování energetiky v rámci politiky soudržnosti zaměřuje v současné době především na obnovitelné zdroje energie(15), je nutné dosáhnout vyváženějšího přístupu, kde by bylo možné vyčlenit větší část finančních prostředků na projekty v oblasti energetické účinnosti;

25.  zdůrazňuje, že zbytečná specifikace a závazné cíle, pokud jde o dosahování cílů v oblasti energetické účinnosti, mohou vést v případě regionálních a místních orgánů k vyšším výdajům na uplatňování těchto opatření a představovat pro zákazníky další náklady;

26.  zdůrazňuje, že je velmi důležité začlenit hledisko energetické účinnosti do strategií inteligentní specializace v oblasti výzkumu a inovací, které budou muset členské státy a jejich regiony vypracovat, chtějí-li získat přístup k prostředkům na financování inovací v rámci budoucí politiky soudržnosti;

27.  připomíná znovu členským státům význam dobře zajištěného rozpočtu víceletého finančního rámce na období 2014–2020, v němž by politika soudržnosti mohla a měla působit jako hnací síla obnovy;

Zvyšování povědomí a význam šíření informací

28.  vyzývá Komisi ke zdokonalení kvality praktických informací v oblasti energetické účinnosti a jejich předávání místním a regionálním orgánům, zejména o ziskovosti investic do energetické účinnosti, osvědčených metodách, standardech a finančních pobídkách a poskytovatelích příslušných služeb, včetně smluv o energetické výkonnosti; poukazuje na to, že nedostatek společností poskytujících energetické služby v mnoha regionech a mnoha členských státech by mohl mít vliv na využívání finančních zdrojů poskytovaných na zvyšování energetické účinnosti;

29.  zdůrazňuje, že nedostatek podrobných informací o stavu domovního a bytového fondu na regionální úrovni představuje pro celostátní a regionální orgány hlavní překážku, když mají formulovat své strategie a plány; poukazuje na požadavky vytvoření seznamu těchto informací, jak je uvedeno ve směrnici 2012/27/EU, a žádá, aby byly tyto seznamy vytvořeny na regionální úrovni a aby byly zveřejněny;

30.  vybízí řídící orgány, aby zlepšily viditelnost operačních programů a příležitostí pro potenciální příjemce podpory v rámci nabízených projektů v oblasti energetické účinnosti; navrhuje, aby byly za tím účelem vytvořeny vnitrostátní internetové stránky, platformy a databáze pro potenciální příjemce a zainteresované subjekty, organizovány semináře a akce, na nichž by se poskytovaly informace cílovým skupinám, a přijata opatření ke zvýšení viditelnosti a přístupnosti již existujících internetových zdrojů (jako je například internetový portál Build Up a příručka programu SF Energy Invest);

31.  vybízí řídící orgány, aby v programovém období 2014–2020 podporovaly integrované projekty a uplatňovaly za tím účelem holistický přístup k energetické účinnosti na územní úrovni, zejména skrze využívání nových nástrojů strategického plánování, jako jsou integrované územní investice, a zapojení stávajících iniciativ, jako je Pakt starostů a primátorů, do vytváření integrovaných plánů; doporučuje Komisi a členským státům, aby při přidělování finančních prostředků na základě žádostí orgánů, které jsou signatáři Paktu starostů a primátorů a které plní veškeré jeho požadavky, uplatňovaly zkrácený postup;

32.  vítá výroční konferenci v rámci „Otevřených dveří“ a řadu seminářů věnovaných místním a regionálním projektům energetické účinnosti; navrhuje, aby Komise, členské státy a řídící orgány navázaly na tuto akci a za účelem provádění a řízení projektů energetické účinnosti financovaných na základě evropských strukturálních a investičních fondů vytvořily platformu pro výměnu informací, která by podporovala tolik potřebný dialog a výměnu osvědčených postupů;

Budování kapacit a technická pomoc

33.  vyzývá členské státy, aby postupovaly podle doporučení Komise(16) a dbaly ve větší míře o budování kapacit s využitím rozpočtů na technickou pomoc, s cílem posílit účinnou účast subjektů působících na místní a regionální úrovni a v rámci občanské společnosti na navrhování regionálních a místních energetických strategií;

34.  uznává, že přechod k energeticky účinným technologiím vyžaduje nové dovednosti, ekologicky uvědomělé odborné vzdělání a specializovanou odbornou přípravu v oblasti stavebnictví a dalších odvětvích; vybízí v této souvislosti členské státy, aby i nadále využívaly fondů k poskytování technické pomoci na všech úrovních (například prostřednictvím nástroje ELENA); vyzývá je dále, aby využívaly evropských strukturálních a investičních fondů k rekvalifikaci a zvyšování dovedností pracovníků pro nově vznikající pracovní místa v rámci nízkouhlíkového hospodářství a vyhnuly se nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v daném odvětví;

35.  poukazuje na potenciální výhody, které by přinesly iniciativy JESSICA (Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí) a ELENA z hlediska udržitelných investic do energetiky na místní úrovni s cílem pomoci městům a regionům rozpracovat realistické investiční projekty v oblasti zvyšování energetické účinnosti, a vyzývá k propagaci těchto iniciativ;

36.  doporučuje dále správní podporu místním a regionálním orgánům s cílem napomáhat vytvoření skupin malých a středně velkých projektů zvyšování energetické účinnosti, které by samy nedosahovaly minimální finanční hranice pro přístup k programům ELENA, JESSICA a Inteligentní energie; upozorňuje členské státy a Komisi na to, že malá a středně velká města a venkovská společenství často postrádají nezbytné administrativní schopnosti k tomu, aby mohly plně využívat nové finanční nástroje;

37.  poukazuje na to, že kvůli přílišným administrativním požadavkům a nedostatečně jasným postupům při vyřizování žádostí je obtížné prostředky z Fondu soudržnosti a strukturálních fondů získat a že tyto překážky odrazují od podání žádosti o čerpání těchto prostředků subjekty, které je nejvíce potřebují; podporuje proto zjednodušení pravidel a postupů, odstranění byrokratické zátěže a zavedení flexibilnějšího přidělování těchto prostředků jak na úrovni EU, tak i na úrovni jednotlivých členských států; je přesvědčen, že díky takovému zjednodušení se finanční prostředky budou přidělovat efektivněji a více využívat, sníží se počet chyb, zkrátí výplatní lhůty a nejchudší členské státy budou moci tyto finanční nástroje, jejichž cílem je zmenšovat rozdíly mezi regiony a státy, plně využívat; domnívá se, že je zapotřebí dosáhnout rovnováhy mezi zjednodušením pravidel a postupů a jejich stabilitou;

Funkce finančních nástrojů

38.  zdůrazňuje, že spojení grantů a finančních nástrojů může sloužit jako úspěšný a inovativní přístup k podněcování soukromého financování, vytváření nových modelů partnerství soukromého a veřejného sektoru a podpoře inovací; zdůrazňuje význam přilákání soukromých investic v oblasti energetické účinnosti jak v EU, tak i ve třetích zemích;

39.  poukazuje na to, že úsilí o získání finančních prostředků na investice do projektů v oblasti energetické účinnosti naráží často na překážky vytvářené trhem, právními předpisy či nejistotou, jako jsou vysoké počáteční náklady na straně investorů a obtížná možnost předpovídat, jaký je přesný potenciál k dosažení úspor energie; doporučuje členským státům, aby nalezly vhodné způsoby, jak podpořit investice do zvyšování energetické účinnosti domácností;

40.  se znepokojením upozorňuje na to, že současná hospodářská a finanční krize působí členským státům stále větší potíže při hledání finančních zdrojů nezbytných ke spolufinancování programů politiky soudržnosti, které se týkají energetické účinnosti; považuje v této souvislosti za zásadní, aby byly nalezeny nové, inovativní způsoby financování projektů v oblasti energetické účinnosti, a to i v soukromém sektoru;

41.  oceňuje, že Komise podporuje významnější roli nových a inovativních finančních nástrojů v programovém období 2014–2020; zdůrazňuje, že jejich opožděné zavádění a právní nejasnosti představují pro členské státy i pro další zainteresované subjekty podílející se na správě těchto nástrojů značný problém; naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila návrhy, v nichž představí standardizované finanční nástroje dostupné na podporu opatření v oblasti energetické účinnosti;

42.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se struktury vnitrostátních fondů pro energetickou účinnost, v nichž by mohly být jako vlastní či podobný kapitál využity prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů, které by byly doplněny o další zdroje financování ze soukromého sektoru;

43.  vyzývá Komisi, aby se zasadila o další zlepšování možností cílené finanční podpory projektů v oblasti energetické účinnosti ze strany Evropské investiční banky (EIB), Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), Rozvojové banky Rady Evropy (CEB) a Evropského fondu pro energetickou účinnost; vyzývá EIB, CEB a EBRD, aby zřídily společnou pracovní skupinu, která se bude zabývat alternativami nových finančních nástrojů, jichž by členské státy mohly využívat společně se svými vnitrostátními fondy pro energetickou účinnost nebo jejich prostřednictvím ke stimulování dodatečných investic ze strany soukromého sektoru;

44.  zdůrazňuje, že přidělování finančních prostředků se musí zakládat na zásadě proporcionality, rentability a hospodářské efektivity a nesmí vést k vyšší administrativní zátěži;

Klimatické a zeměpisné podmínky a podmínky hospodářské soutěže

45.  zdůrazňuje, že je nutné pravidelně hodnotit, zda požadavky a opatření v oblasti energetické účinnosti jsou vzhledem ke klimatickým podmínkám, k dopadu hospodářské soutěže na průmysl a malé a střední podniky a k jejich dopadu na ceny energie v jednotlivých členských státech a regionech stále přiměřené; vyzývá Komisi, aby tuto okolnost při sestavování souboru výkonnostních ukazatelů pečlivě zvážila;

46.  zdůrazňuje, že je nutné přihlédnout také ke specifickým zeměpisným rysům nejvzdálenějších regionů s ohledem na energetickou účinnost, aby bylo možné lépe využít jejich přírodního bohatství, které vyplývá z jejich ostrovní povahy (geotermální, sluneční, větrná a mořská energie);

47.  podporuje pokrok, kterého bylo dosaženo v rámci programu MARIE při vytváření strategie zlepšování energetické účinnosti bydlení ve Středomoří; vyzývá v této souvislosti členské státy v oblasti Středomoří, aby sdílely osvědčené postupy, které by jim umožnily vytvořit nákladově optimální model pro jižní Evropu; vyzývá k vytvoření podobných programů v jiných evropských regionech, zejména ve střední Evropě; domnívá se, že podobnou strategii by bylo možné uplatnit v případě nejvzdálenějších regionů, zejména proto, že většina z nich, i když ne všechny, se nachází v tropických oblastech;

Ukazatele a kritéria

48.  vyzývá členské státy, aby si vytyčily náročné cíle, jejichž dosažením bude zajištěno, že veřejné budovy a budovy sloužící jiným účelům budou splňovat nejpřísnější normy týkající se energetické účinnosti uvedené ve směrnici 2010/31/EU, a aby stanovily povinnost pravidelného osvědčování jejich energetické účinnosti;

49.  vyzývá Komisi, aby vysvětlila, jaké společné ukazatele energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti budou členské státy uplatňovat a používat v programovém období 2014–2020;

50.  vyzývá Komisi, aby při stanovování investičních nákladů na dosažení úspory ve výši jedné kWh v každém členském státě nebo regionu řádně přihlédla k jejich hospodářské, zeměpisné a sociální situaci;

51.  vyzývá Komisi, aby bez prodlení a v úzké spolupráci s členskými státy a regiony vypracovala pokyny pro posuzování projektů v oblasti energetické účinnosti, které by se mohly stát základem mechanismu hodnocení projektů, jejich monitorování a prověřování, a posoudila jejich rentabilitu;

52.  vyzývá členské státy, aby v případě projektů v oblasti energetické účinnosti uplatňovaly ukazatele výsledků, jak jsou definovány v příloze k nařízení EFRR a používaly transparentní kritéria pro výběr projektů a standardní investiční náklady na jednotku ušetřené energie při maximální přijatelné prosté době návratnosti;

53.  bere na vědomí poslední zprávu Účetního dvora týkající se nákladové efektivity investic do energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že podle doporučení Účetního dvora mají být pro výběr projektů používána transparentní a přísnější kritéria, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států; souhlasí se závěrem Účetního dvora, že používaná hodnotící kritéria, na nichž se zakládá investiční rozhodnutí, musí být jasnější a musí jednoznačnějším způsobem určovat, jak mají být zohledňovány aspekty související s energetickou účinností;

54.  konstatuje nicméně, že pokud jde o zkušební období a dobu návratnosti investic, je hodnocení Účetního dvora poměrně restriktivní; zdůrazňuje, že politika soudržnosti je politikou integrovanou, a že při posuzování projektů je tudíž nutné uplatňovat komplexní přístup založený na analýze nákladů životního cyklu;

Význam odvětví bydlení

55.  poukazuje na to, že spotřeba energie v budovách představovala v roce 2010 v rámci celkové konečné spotřeby energie v EU největší podíl – 40 %, z čehož 26,7 % připadalo na spotřebu domácností, a že spotřeba tvořila 36 % emisí CO2 Unie; vyjadřuje politování nad tím, že většina členských států v případě budov nedokáže plně využívat jejich potenciál k úsporám energie; vyzývá Komisi, aby našla způsoby, jak zajistit, že největší potenciál k zajištění úspor energie nezůstane nevyužitý tím, že poskytne návrhy na jasné cíle v oblasti spotřeby energie v budovách v členských státech;

56.  připomíná, že budovy mají přirozený renovační cyklus v délce 40 let a že tento sektor má dobře vyvinuté technologie na úsporu energie, což znamená, že většina překážek, které brání plnému využití potenciálu energetických úspor, je jiného než technického charakteru; poukazuje na to, že díky povaze projektů renovace zaměřených na zvýšení energetické účinnosti, které jsou často méně vidět, jsou menšího rozsahu a lze je jen těžko slučovat, hrají evropské strukturální a investiční fondy při poskytování finančních prostředků nutných k překonání těchto překážek zásadní úlohu;

57.  konstatuje, že potenciál k dosažení úspor energie, který závisí převážně na stavu existujícího domovního a bytového fondu, není ve všech členských státech a regionech stejný; vyzývá členské státy, aby upřesnily definici „důstojného bydlení“ a zahrnuly do ní normy energetické účinnosti;

58.  zdůrazňuje, že veřejné investice do energetické účinnosti budov jsou potřebné zejména v nejméně rozvinutých regionech a v členských státech, které jsou příjemci finančních prostředků z politiky soudržnosti, kde jsou značné možnosti snižování spotřeby energie prostřednictvím nákladově efektivních opatření;

59.  vybízí členské státy, aby v co největší míře využívaly vnitrostátní a regionální programy, které jim umožní zajistit, aby se s vysokou energetickou účinností počítalo v návrzích nových budov i v úpravách stávajícího domovního a bytového fondu (modernizace), a to i v případě obytných domů pro domácnosti s nízkými příjmy;

60.  podotýká, že venkovské a vzdálené oblasti mají ideální podmínky k zavedení účinných forem decentralizované výroby energie, která by vedla ke snížení ztrát energie, k nimž dochází v důsledku jejího přenosu na velkou vzdálenost;

61.  vyzývá příslušné veřejné orgány, aby urychlily tempo renovací budov, které mají ve svém vlastnictví, a využívaly k tomu financování v rámci politiky soudržnosti, které poskytuje potřebný pákový efekt a slouží jako vzorový případ;

62.  vyzývá členské státy, aby se zabývaly zejména obtížemi, které vznikají na základě společného vlastnictví bytových domů pro více rodin, což představuje závažný problém „parazitování“;

63.  vyzývá Komisi, aby vytvářela povědomí o skutečném potenciálu důkladných nebo postupných kompletních renovací domovního a bytového fondu a podporovala za tím účelem členské státy a regiony při vypracovávání jejich renovačních strategií; doporučuje, aby byly tyto strategie sestavovány souběžně s vytvářením návrhů operačních programů a aby se zaměřovaly na to, že v jejich rámci budou využívány inovativní finanční nástroje, a obsahovaly orientační cíle, které budou posilovat důvěru investorů;

o
o   o

64.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Výboru regionů.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0246.
(2) http://ec.europa.eu/energy/publications/doc/2012_thinkbooklet.pdf.
(3) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 98.
(4) https://www.kfw.de/migration/Weiterleitung-zur-Startseite/Homepage/KfW-Group/Research/PDF-Files/Energy-efficient-building-and-rehabilitation.pdf.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2013)0017.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2012)0223.
(7) Úř. věst. C 225, 27.7.2012, s. 52.
(8) Úř. věst. C 54, 23.02.12, s. 49.
(9) Úř. věst. C 24, 28.1.12, s. 134.
(10) http://www.sf-energyinvest.eu/fileadmin/Dateien/Downloads/May2012-Recommendations.pdf.
(11) http://www.renovate-europe.eu/uploads/Multiple%20Benefits%20Study_Key%20Messages%20Brochure.pdf.
(12) Sdělení Komise – Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností (KOM(2006)0545).
(13) Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Rady ze dne 18. dubna 2013 s názvem „Finanční podpora energetické účinnosti budov“.(COM(2013)0225).
(14) Souhrnná zpráva Rady ze dne 4. března 2013: Provádění evropského semestru., 6754/13.
(15) Zpráva předložená Komisi společností Ismeri Europa nazvanou „Síť pro odborné hodnocení poskytující politickou analýzu fungování politiky soudržnosti v letech 2007–2013 – souhrn vnitrostátních zpráv za rok 2011 – obnovitelná energie a energetická účinnost bydlení“, http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/evaluation/pdf/eval2007/expert_innovation/2011_synt_rep_en.pdf)
(16) Sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Přínos regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0017),


Strategie pro rybolov v Jaderském a Jónském moři
PDF 321kWORD 34k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o strategii rybolovu v Jaderském a Jónském moři (2012/2261(INI))
P7_TA(2013)0346A7-0234/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Námořní strategie pro Jaderské a Jónské moře“ (COM (2012)0713),

—  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a o zrušení nařízení (ES) č. 1626/94(1) a s ohledem na další změny (nařízení o Středozemí“),

—  s ohledem na své usnesení o společné rybářské politice ze dne 6. února 2013(2),

—  s ohledem na své usnesení o vnější dimenzi společné rybářské politiky ze dne 22. listopadu 2012(3),

—  s ohledem na směrnici 2008/56/ES a na povinnost členských států přijmout nejpozději do roku 2020 opatření nezbytná k dosažení či zachování dobrého stavu mořského prostředí,

—  s ohledem na usnesení ze dne 3. července 2012 o vývoji makroregionálních strategií EU: stávající praxe a výhled do budoucna, zejména ve Středomoří(4),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 8. března 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o některých ustanoveních pro rybolov v oblasti dohody GFCM (Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři)(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 o integrované námořní politice EU – hodnocení dosaženého pokroku a nové výzvy(6),

—  s ohledem na návrh směrnice o stanovení rámce pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží, který předložila Komise (COM(2013)0133),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o novém impulsu pro strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury(7).

—  s ohledem na směrnici o ochraně přírodních stanovišť(8),

—  s ohledem na prohlášení evropských ministrů odpovědných za integrovanou námořní politiku a Komise o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti, které bylo vydáno dne 7. října 2012 („Limassolské prohlášení“),

—  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Modrý růst: Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM (2012)0494),

—  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze zasedání, které se konalo ve dnech 23. a 24. června 2011,

—  s ohledem na Úmluvu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním a na její protokoly(9),

—  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na stanovisko z vlastní iniciativy předložené Výborem regionů dne 12. října 2011 na podporu rozvoje nového jadransko-jónského makroregionu(10),

—  s ohledem na prohlášení z Ancony přijaté dne 5. května 2010 na 12. zasedání Jónské rady,

—  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (UNCLOS),

—  s ohledem na kodex chování pro odpovědný rybolov přijatý Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) dne 31. října 1995,

—  s ohledem na doporučení č. 99 Mezinárodní organizace práce (MOP) o práci v odvětví rybolovu,

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0234/2013),

A.  vzhledem k tomu, že u Jaderského a Jónského moře leží sedm zemí(11), z nichž jsou čtyři členskými státy EU (Itálie, Řecko, Chorvatsko a Slovinsko), jedna kandidátskou zemí (Černá Hora) a dvě potenciálními kandidátskými zeměmi (Albánie a Bosna a Hercegovina);

B.  vzhledem k tomu, že pro rozvoj společného řízení rybolovu a zaručení udržitelného využívání rybolovných zdrojů má klíčový význam přeshraniční spolupráce;

C.  vzhledem k tomu, že ačkoliv několik zemí zavedlo zvláštní zóny, značnou část Jaderského a Jónského moře stále tvoří mezinárodní vody;

D.  vzhledem k tomu, že ve svém nedávném usnesení o vývoji makroregionálních strategií Unie Parlament zdůraznil, že makroregionální jadransko-jónská strategie plní významnou úlohu při pokusech o usmiřování jednotlivých zemí západního Balkánu a mohla by přispět k úsilí těchto zemí o přistoupení k Unii, a umožnit tak uplatňování společné politiky v celém Středomoří;

E.  vzhledem k tomu, že signatářské země „prohlášení z Ancony“ vyzvaly Komisi, aby vypracovala pro jadransko-jónský region makroregionální strategii a inspirovala se při tom příkladem makroregionálních strategií, které již navrhla pro Baltské moře (2009), Podunají a Atlantský oceán (2011)(12);

F.  vzhledem k tomu, že Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání pořádaného ve dnech 23.–24. června 2011 vyzvala členské státy, aby „ve spolupráci s Komisí pokračovaly v práci na případných budoucích makroregionálních strategiích, zejména co se týče jadranské a jónské oblasti“;

G.  vzhledem k tomu, že Výbor regionů nedávno ve svém stanovisku vyzval Parlament, aby podpořil vypracování strategie Unie pro jadransko-jónský makroregion, která by brala v potaz náročné úkoly, jimž tento region čelí, a to zejména v odvětví rybolovu a akvakultury;

H.  vzhledem k tomu, že pro většinu oblastí ležících u Jaderského a Jónského moře představuje rybolov již tradičně důležité odvětví a že rybolovná činnost v tomto regionu je v současné době řízena Generální komisí pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) a Mezinárodní komisí pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT);

I.  vzhledem k tomu, že z geofyzikálního hlediska má Jadran, zejména v severní části, mělká a písčitá dna, jež dosahují větší hloubky až v několikamílové vzdálenosti od břehu, a že Jónské moře je z geofyzikálního hlediska podobné zbývajícím částem mnohem hlubšího Středomoří, zejména jeho zeměpisné podoblasti 18 a 19 (podle GFCM), v nichž dosahuje hloubky až 2 000 metrů;

J.  vzhledem k tomu, že rybolov v jadersko-jónské oblasti má různorodou povahu a že je pro něj charakteristická nutnost používat různá vybavení, jelikož zahrnuje drobný rybolov v malém rozsahu a zároveň rybolov vlečnými sítěmi, pelagický rybolov ve střední hloubce či rybolov rekreační;

K.  vzhledem k tomu, že Jadran je oblastí s velmi vysokým endemickým výskytem řady druhů ryb, ale že zvýšená intenzita rybolovu a/nebo silnější znečištění způsobují vážné problémy, pokud jde o rybí populace a odvětví rybolovu obecně, obzvláště na italském pobřeží v severní části Jaderského moře;

L.  dále vzhledem k tomu, že jadransko-jónský region zažívá v posledních letech značný rozvoj akvakultury, která nicméně naráží na podstatná ekologická a územní omezení a na skutečnost, že ne všechny oblasti jsou vhodné k instalaci chovných zařízení na volném moři a/nebo ne ve všech oblastech lze chov sladit s jinými činnostmi;

M.  vzhledem k tomu, že již existuje několik úspěšných projektů regionální spolupráce v zájmu prosazování vědecké spolupráce, která podporuje odpovědný rybolov v Jaderském moři, například projekt ADRIAMED(13);

N.  vzhledem k tomu, že v mnohých zemích Unie chybí konkrétní předpisy pro celostátní či regionální územní plánování, které by v pobřežních a přímořských oblastech upravovaly zakládání podniků a transparentně vymezovaly zóny přístupné podnikům věnujícím se akvakultuře tak, aby se zamezilo snadno předvídatelným střetům zájmů s jinými odvětvími hospodářství, jako je cestovní ruch, zemědělství nebo pobřežní rybolov;

O.  vzhledem k síti chráněných mořských a pobřežních oblastí Jaderského moře (AdriaPAN), což je iniciativa usilující o partnerskou spolupráci zaměřenou na dosažení účinnější správy a lepších projekčních kapacit v těchto oblastech;

P.  vzhledem k tomu, že z důvodu přeshraničního charakteru námořní činnosti a sdílených zdrojů je nutné rozvíjet společně s integrovaným přístupem k námořní politice v oblasti Jaderského a Jónského moře i dialog a partnerství se všemi pobřežními státy;

Obecné úvahy

1.  zdůrazňuje, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se Parlament stal rovnocenným spoluzákonodárcem pro odvětví rybolovu a akvakultury a má tudíž v úmyslu zcela se zhostit této své úlohy při formulování hlavních směrů rybolovu jednak na úrovni Společenství, jednak na úrovni regionální i nadregionální;

2.  domnívá se, že ve strategii pro Jaderské a Jónské moře by měla být obzvláště zakomponována zmínka o udržitelném rozvoji a růstu odvětví rybolovu a akvakultury, a to včetně zmínky o zaměstnanosti;

3.  domnívá se, že strategie pro Jaderské a Jónské moře by měla usilovat o zachování a ochranu životního prostředí;

4.  blahopřeje Komisi k přijetí sdělení ze dne 3. prosince 2012 jakožto důležitého základu ke schválení normativního rámce, který by stimuloval intenzivnější spolupráci mezi zeměmi a regiony u Jaderského a Jónského moře zaměřenou na podporu odpovědného a pro pobřežní společenství ekonomicky udržitelného rybolovu;

5.  v této souvislosti se domnívá, že integrovaná námořní politika by měla hrát klíčovou roli při rozvoji dlouhodobých strategických postupů pro oblast Jaderského a Jónského moře a jejím cílem by měl být udržitelný růst v mořské a námořní oblasti a zachování mořských ekosystémů pro příští generace;

6.  je toho názoru, že další územní plánování mořských oblastí má jakožto veřejný proces analýzy a plánování prostorového a časového rozvržení lidských činností v oblastech Jaderského a Jónského moře, obzvláště na severu Jaderského moře, zásadní význam pro udržitelnou budoucnost odvětví rybolovu ve vztahu k jiným činnostem, jež s rybolovem souvisejí;

7.  připomíná, že se sám v zájmu podpory hospodářského rozvoje a evropské integrace zavázal prosazovat zavádění makroregionální strategie pro tento významný přímořský region, a tak čelit úkolům a problémům, jež jsou obyvatelům dotčených pobřežních oblastí společné;

8.  domnívá se, že všechny programy a nástroje využívané EU k financování(14) jakož i nástroje předvstupní pomoci vztahující se na jadransko-jónskou oblast musí být vzájemně kompatibilní a musí být využívány co nejúčinněji, aby pro pracovníky a podniky působící v místním odvětví rybolovu byly skutečně přínosné;

9.  je pevně přesvědčen o tom, že veškerá úsilí o odpovědný a udržitelný rybolov v jadransko-jónském regionu by mohla fungovat jako katalyzátor pro rozvoj pobřežních a venkovských oblastí těchto zemí a přispět k rozvoji kombinovaných výrobních činností, jako je například rybářská turistika provozovaná profesionálními rybáři a spočívající v tom, že rybářská plavidla přibírají na palubu pasažéry, kteří se rybolovu účastní z turisticko-rekreačních či studijních důvodů, což je činnost, jež je tak plně v souladu se zásadami udržitelného rybolovu zcela respektujícího ekologii a biologickou rozmanitost dané mořské oblasti;

10.  domnívá se, že by Barcelonská úmluva a Protokol o integrovaném řízení pobřežních zón, který je součástí této úmluvy a vstoupil v platnost v březnu 2011, mohly být vzorem pro zavedení povinné integrované politiky v členských státech ležících u Jaderského a Jónského moře;

11.  má za to, že dostupné informace o rybích populacích v jadransko-jónské oblasti, o jejich pohybech a rozmístění, jakož i informace o rekreačním rybolovu nejsou dostačující a vyzývá tedy příslušné orgány a výzkumné ústavy, aby co nejrychleji na tyto požadavky reagovaly a doplnily stávající mezery;

12.  vyzývá Komisi k přijetí dalších opatření, která by podpořila výzkumné programy v oblasti mořského prostředí a rybolovu a rovněž motivovala k využívání a šíření výsledků tohoto výzkumu;

13.  domnívá se, že pokud jde o oblast obchodu, mohly by pozitivní příklady spolupráce mezi správními orgány v různých regionech(15) sloužit jako osvědčené postupy, které by se měly rozšířit i na jiné oblasti, aby tak byla zaručena lepší sledovatelnost a výnosnost produktů rybolovu a akvakultury a jejich uvádění na trh, a to zejména produktů místních;

14.  podporuje zapojení všech stran zainteresovaných na rozvoji odvětví udržitelného a produktivního rybolovu;

15.  je toho názoru, že za účelem udržitelného rozvoje odvětví rybolovu a akvakultury v celém jadransko-jónském regionu a zvýšení zaměstnanosti pobřežních společenství je zcela zásadní ocenit velmi důležitou úlohu žen pracujících v odvětví rybolovu, podporovat jejich odborné kvalifikace a jejich zapojení do pobřežních akčních skupin a organizací producentů;

16.  vyzývá k zavedení pobídek, které by mohly přilákat do odvětví rybolovu a akvakultury v této oblasti mladé lidi a motivovat je k práci v tomto odvětví;

17.  konstatuje, že Parlament již v minulosti upozorňoval na nutnost vypracovat jednodušší, koherentnější a transparentnější právní předpisy v oblasti akvakultury, které by odstranily překážky dosud bránící rozvoji plného potenciálu odvětví akvakultury EU, jež potřebuje jednoznačné a neodporující si předpisy na úrovni Společenství a jednotlivých států a „územní plány mořských oblastí“, které by byly členskými státy jasně vymezeny a odpovídaly by nedávno přijatým návrhům Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM)(16);

18.  připomíná, že cílený rozvoj akvakultury by mohl v pobřežních oblastech jadransko-jónského regionu, které patří v létě k oblíbeným destinacím cestovního ruchu, vytvářet pracovní příležitosti, jež by nepodléhaly sezónním výkyvům, a mohl by tudíž značně přispět ke zlepšení stavu zaměstnanosti;

19.  zdůrazňuje, že rozmach akvakultury nesmí ohrozit úsilí o dosažení dobrého stavu životního prostředí definovaného ve směrnici 2008/56/ES a že při tomto rozmachu musí být zachován naprostý soulad se všemi relevantními právními předpisy Unie platnými v oblasti životního prostředí;

20.  podtrhuje, že chránit rybí populace a mořské prostředí před znečištěním a nadměrným a/nebo nepovoleným rybolovem je možné jen prostřednictvím integrované sítě systémů informací o námořních aktivitách a dohledu nad nimi, která by měla být vytvořena za úzké spolupráce příslušných členských států a pobřežních oblastí;

Konkrétní úvahy

21.  vybízí pobřežní země jadransko-jónského mořského regionu, aby spolupracovaly na zpracování globálního přehledu geomorfologických zvláštností tohoto regionu, zvláštních způsobů měření jeho mořské hloubky, výskytu a rozšíření různých druhů mořských živočichů a rozličných technik rybolovu, který by poskytl celkový obrázek o tomto regionu, jenž by sloužil jako základ k lepšímu řízení rybolovu a k posílení rybolovných činností v rámci každé další makroregionální strategie;

22.  nabádá tedy Komisi, aby co nejdříve a každopádně do roku 2013 přijala příslušný akční plán pro konkrétní uplatňování námořní strategie pro Jaderské a Jónské moře na makroregionálním základě, a současně zdůrazňuje, že odvětví rybolovu by mělo patřit mezi priority této strategie, že by měly být zohledněny geomorfologické zvláštnosti a že tento akční plán aby měl být navázán na regionální politiku, integrovanou námořní politiku Unie a na nástroj pro propojení Evropy s cílem maximálně zvýšit jeho účinnost;

23.  důrazně žádá Komisi, aby v brzké době předložila návrh nařízení, které by stanovilo společné technické normy pro rybolov v jadransko-jónském regionu, intenzitu rybolovu, jeho časová omezení, vybavení povolené pro rybolov v tomto regionu a další příslušná opatření pro řízení;

24.  s politováním konstatuje, že členské státy nevyužily více těchto individuálních plánů řízení, na jejichž základě je možné upustit od dodržování některých obecných předpisů v zájmu zohlednění zvláštních typických vlastností; domnívá se, že by to značně usnadnilo místní řízení, poskytlo cenné údaje o situaci v různých zónách a v důsledku umožnilo zavedení náležitých změn; žádá proto pobřežní členské státy, aby navzájem a rovněž s Komisí konstruktivně spolupracovaly na aktualizaci a neustálých úpravách opatření pro řízení rybolovu;

25.  vybízí Komisi, aby navázala stálý dialog s třetími zeměmi jadransko-jónského regionu, který by vedl k uzavření konkrétních dvoustranných či vícestranných smluv v zájmu pokroku v úsilí o harmonizaci a normalizaci předpisů v oblasti řízení rybolovu za účelem dosažení cílů společné rybářské politiky EU ve Středomoří; v rámci tohoto dialogu by měl být maximálně využíván rámec pro spolupráci, který poskytují mezinárodní a regionální rybářské organizace; poukazuje na to, že strategie pro Jaderské a Jónské moře může být přínosem pouze tehdy, pokud budou zohledněny všechny země ležící u těchto moří, ať už jsou členy EU či nikoliv;

26.  vyzývá Komisi, aby prosazovala cíle společné rybářské politiky, a to zejména dosažení maximálního udržitelného výnosu všech rybolovných zdrojů nejpozději do roku 2020 a uplatňování takového přístupu ke třetím zemím, který bude založen na ekosystému;

27.  vyzývá Komisi, aby zintenzívnila výměnu osvědčených postupů ochrany s pobřežními státy a podporovala vytváření mořských chráněných oblastí sloužících k obnově nejohroženějších druhů;

28.  vyzývá Komisi, aby v přístupu k zemím, jež nejsou členy EU a leží u Jaderského a Jónského moře, prosazovala cíle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, zejména dosažení či udržení dobrého stavu mořského prostředí nejpozději do roku 2020;

29.  v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby členské státy ležící u Jaderského a Jónského moře vybízela k vypracování a uplatňování strategií pro mořské prostředí, jež budou založeny na přístupu vycházejícím z ekosystému a povedou k začlenění otázek životního prostředí do různých politik s dopadem na mořské prostředí, přičemž zohlední přeshraniční vliv na kvalitu mořských vod sousedních třetích zemí;

30.  připomíná, že financování je možné jak z budoucího Evropského námořního a rybářského fondu (FEAMP) prostřednictvím jeho programů na shromažďování údajů, tak v rámci různých výzkumných programů Unie určených k prohloubení znalostí o mořském prostředí, včetně znalostí o druzích ryb, a k zavedení většího počtu inovací a dokonalejších postupů do rybolovných činností; vyzývá tudíž členské státy, aby předkládaly projekty týkající se těchto oblastí, a domnívá se, že užší spolupráce mezi jednotlivými pobřežními státy, ať už jsou členy EU či nikoli, může podnítit zrod mimořádně zajímavých iniciativ, které by mohly být –prostřednictvím projektů předkládaných členskými státy – prospěšné pro celý jadransko-jónský region;

31.  žádá Komisi, aby zvážila možnost vytvořit po dohodě s Evropskou investiční bankou a na základě zkušenosti s nástrojem FEMIP(17) finanční linku ad hoc k uskutečnění opatření a cílů této strategie, a aby tak zabránila dalším komplikacím, k nimž by vedlo přijetí nových rozpočtových nástrojů; rovněž Komisi vyzývá, aby jakožto mimořádně vhodné nástroje financování zvážila také projektové dluhopisy a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

32.  vyzývá Komisi, aby na základě příznivých zkušeností se sítí „distretti del mare“ (námořních obvodů) vytvořenou pro italská moře(18) navrhla zřídit v rámci již existujícího regionálního poradního sboru pro Středomoří zvláštní konzultační orgány jednak pro Jaderské a jednak pro Jónské moře (příkladem je severojaderský obvod rybářství založený v roce 2012 za účelem řízení odvětví rybolovu v severojaderském regionu, které by bylo z politického, ekonomického, sociálního a environmentálního společné a spojené);

33.  vyzývá Komisi, aby do příštího legislativního návrhu na územní plánování mořských oblastí zahrnula ustanovení, jež budou členským státům ukládat povinnost provést soupis předpisů, které na jejich území platí v oblasti životního prostředí a ochrany cestovního ruchu, a přijmout „územní plány mořských oblastí“ v zónách nepodléhajících omezením, které posoudí přípustnost a slučitelnost využívání a zabrání těchto území, pokud jde o usnadnění přístupu na území vhodná k zakládání podniků akvakultury;

34.  vyzývá Komisi, aby zavedla zvláštní pracovní plán pro Jaderské a Jónské moře, v němž budou vytyčeny budoucí cíle pro tento region podobně, jako jsou v současnosti stanoveny pro Středozemní moře (projekt IMP-MED); zdůrazňuje, že tento pracovní plán by měl být vnímán jako projekt způsobilý pro financování z Evropského námořního a rybářského fondu;

35.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila sadu sankčních opatření, která by mohla uplatnit na členský stát, jenž nesplní povinnost týkající se shromažďování a předávání údajů nebo není schopen vyřešit problémy s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem, k němuž dochází v jeho vodách nebo který provozují jeho rybářská loďstva;

o
o   o

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 409, 30.12.2006, s. 11; Úř. věst. L 36, 8.2.2007, s. 6; Úř. věst. L 196, 28.7.2011, s. 42.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0040.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0461.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0269.
(5) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 193.
(6) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 70.
(7) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 132.
(8) Směrnice Rady 92/43/EHS, Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2010)0128.
(10) Stanovisko COTER-V-016, zpravodaj Spacca (ALDE, IT), říjen 2011.
(11) V definici Mezinárodní hydrografické organizace (IHO) je jako jižní hranice Jónského moře uvedena spojnice mezi mysem Passero (Sicílie) a mysem Tenaron (Řecko).
(12) COM(2009)0248, COM(2012)0128, COM(2010)0715 a COM(2011)0782.
(13) ADRIAMED je regionální projekt organizace FAO financovaný italským ministerstvem pro zemedelskou, potravinovou a lesní politiku (MiPAAF) a Komisí, jehož účelem je podporovat vědeckou spolupráci mezi zeměmi Jadranu (Albánií, Chorvatskem, Itálií, Černou Horou a Slovinskem) v souladu s kodexem chování pro odpovědný rybolov (OSN FAO).
(14) Strukturální fondy (EFRR, Fond soudržnosti, ESF, ERF/ENRF), ale rovněž 7. rámcový program a LIFE+.
(15) Například Socio-ekonomické monitorovací středisko pro rybolov a akvakulturu v severní oblasti Jaderského moře.
(16) Rozhodnutí GFCM/36/2012/1 „Guidelines on Allocated Zones for Aquaculture (AZA)“ (Pokyny k zónám přiděleným pro akvakulturu) přijaté na 36. zasedání GFCM (květen 2012).
(17) Nástroj pro evropsko-středomořské investice a partnerství.
(18) Cílem sítě „Distretti del mare“ je posílit spolupráci mezi státem a regiony za účelem rozvoje a podpory odvětví rybolovu a akvakultury, prosazovat partnerství s producenty a podniky spjatými s odvětvím rybolovu.


Efektivnější a hospodárnější tlumočení v Evropském parlamentu
PDF 321kWORD 30k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 „Směřování k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu“ (2011/2287(INI))
P7_TA(2013)0347A7-0233/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 286 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. září 2006 o zvláštní zprávě Účetního dvora č. 5/2005 o výdajích na tlumočení u Parlamentu, Komise a Rady(1),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2005 nazvanou „Výdaje na tlumočení u Parlamentu, Komise a Rady“ spolu s odpověďmi institucí(2),

–  s ohledem na sdělení členům předsednictva nazvané „Zdrojově hospodárná plná mnohojazyčnost v tlumočení – provádění rozhodnutí o rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2012“,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 9. dubna 2013 nazvanou „Příprava na komplexitu – Evropský parlament v roce 2025 – odpovědi“,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0233/2013),

A.  vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost je jedním ze klíčových prvků Evropského parlamentu a Unie jako celku a zajišťuje respekt ke kulturní a jazykové rozmanitosti a rovné zacházení s občany EU různého původu a z různého prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že zásada mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu představuje základ jeho politické, zákonodárné a komunikační činnosti;

C.  vzhledem k tomu, že zásada mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu zajišťuje, že nevznikají zbytečné překážky práva evropských občanů být volen do Evropského parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost zaručuje občanům právo komunikovat s Parlamentem v kterémkoli z úředních jazyků EU, díky čemuž mohou uplatňovat své právo demokratické kontroly;

E.  vzhledem k tomu, že jazykové služby Evropského parlamentu usnadňují komunikaci, čímž zajišťují, že je Parlament otevřen všem evropským občanům, a jsou tedy zárukou transparentnosti v rámci jedinečné mnohojazyčné struktury Unie s 24 úředními jazyky;

F.  vzhledem k tomu, že jednací řád Parlamentu stanoví, že poslanci mohou hovořit úředním jazykem dle svého výběru a že bude zajištěno tlumočení do ostatních úředních jazyků, čímž je zaručeno demokratické právo, že každý může být zvolen do Evropského parlamentu bez ohledu na své jazykové dovednosti;

G.  vzhledem k tomu, že v důsledku postupného rozšiřování představuje mnohojazyčnost výzvu, která nabyla zcela nových dimenzí z hlediska velikosti, složitosti a politického významu, a vzhledem k tomu, že rozsáhlá mnohojazyčnost má přirozeně za následek rostoucí náklady pro Parlament, a tudíž i pro občany Unie;

H.  vzhledem k tomu, že v rozpočtu Parlamentu na rok 2012 bylo nutné dosáhnout značných úspor, které zahrnovaly snížení nákladů na tlumočnické služby o 10 milionů EUR za rok, aby se růst rozpočtu omezil na 1,9 % oproti předchozímu roku;

Systém tlumočení v Evropském parlamentu

1.  uznává, že Evropská unie je jediným subjektem na světě, který uplatňuje oficiální politiku mnohojazyčnosti založenou na 24 úředních jazycích, což představuje celkem 552 jazykových kombinací, jež je třeba pokrýt; vítá v této souvislosti velmi vysokou úroveň kvality tlumočnických služeb Parlamentu, ale domnívá se, že je nutné hledat způsoby, jak snížit zátěž vznikající v důsledku komplexní struktury systému mnohojazyčnosti i značné a rostoucí náklady s ní související;

2.  konstatuje, že ze všech jazyků, jimiž se hovořilo na plenárních zasedáních ve Štrasburku a v Bruselu od září 2009 do února 2013, se angličtina používala 26 979 minut (29,1 %), němčina 12 556 minut (13,6 %), francouzština 8 841 minut (9,5 %), estonština 109 minut (0,1 %) a maltština 195 minut (0,2 %);

3.  zdůrazňuje, že veřejnost může plenární zasedání i schůze výborů volně sledovat prostřednictvím internetového vysílání („webstreamingu“) nebo videa na vyžádání, tj. nových médií, která zvyšují transparentnost činnosti Evropského parlamentu pro občany EU a jejichž dostupnost ve všech úředních jazycích podtrhuje demokratický a multikulturní charakter Parlamentu;

4.  konstatuje, že některé nadnárodní organizace, jako je Organizace spojených národů nebo Severoatlantická aliance, působí jen na mezivládní úrovni a nemají žádnou legislativní funkci; poukazuje v této souvislosti na to, že OSN, která má 192 členů, má jazykový režim s šesti úředními jazyky a NATO, které má 28 členů, používá hlavně angličtinu, přestože má dva úřední jazyky;

5.  zdůrazňuje nicméně, že Parlament je přímo voleným politickým orgánem, jehož členové jsou voleni bez ohledu na své jazykové dovednosti; znovu proto poukazuje na právo každého poslance hovořit úředním jazykem dle svého výběru, což je jedna z hlavních zásad pracovního prostředí Parlamentu;

6.  konstatuje, že praktické aspekty používání úředních jazyků v Evropském parlamentu jsou upraveny v „pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti“, která byla v roce 2008 pozměněna; konstatuje, že koncepce „řízené plné mnohojazyčnosti“ stanovená v těchto pravidlech zachovává rovnost poslanců a občanů; poukazuje na to, že i když bude uplatňování plné mnohojazyčnosti založeno na zásadě „tlumočení na požádání“, bude z dlouhodobého hlediska záležet na tom, zda si budou uživatelé jazykových služeb plně vědomi nákladů na poskytování těchto služeb, a zda si tudíž budou uvědomovat svou odpovědnost za to, aby byly využívány co nejlépe;

7.  je přesvědčen, že zásadu řádného finančního řízení je třeba uplatňovat také na tlumočení a že v zájmu co nejlepšího zhodnocení peněz evropských daňových poplatníků by měly být průběžně prováděny kritické analýzy, které by vyhodnocovaly, kde a jak by bylo možné zvyšovat efektivitu a řídit nebo omezovat náklady;

Efektivní využití tlumočnických zdrojů

8.  bere na vědomí rozhodnutí o „zdrojově hospodárné plné mnohojazyčnosti v tlumočení“, které předsednictvo Parlamentu přijalo v roce 2011 a které zvyšuje efektivitu tlumočnických služeb a snižuje strukturální náklady následujícími způsoby:

   (i) potřeby tlumočení související s cestami delegací Parlamentu budou odpovídat dostupným finančním a lidským zdrojům,
   (ii) během týdnů vyhrazených pro schůze výborů bude upřednostněno tlumočení třístranných jednání,
   (iii) schůze výborů budou rovnoměrněji rozloženy během týdne,
   (iv) budou přísněji uplatňována pravidla pro trvání večerních schůzí;

9.  vítá skutečnost, že rozpočtové prostředky vyhrazené na tlumočnické služby v Parlamentu se v důsledku toho začaly snižovat; poukazuje na to, že v roce 2010 dosáhlo plnění rozpočtu částky 54 990 000 EUR, v roce 2011 pak 56 964 283 EUR a za rok 2012 zatím dosahuje 47 000 000 EUR, avšak konečná výše za rok 2012 bude známa až po 31. prosinci 2013 a může být vyšší;

10.  konstatuje, že odhad rozpočtu GŘ pro tlumočení na rok 2013 je 58 000 000 EUR, z čehož 53 000 000 EUR je přímo vázáno na tlumočnické služby; žádá, aby byl podrobně a pravidelně informován o konkrétních výsledcích iniciativy „zdrojově hospodárná plná mnohojazyčnost v tlumočení“, pokud jde o rozpočet na rok 2013, a to zejména z hlediska očekávaného snížení či zvýšení nákladů;

11.  konstatuje také, že ačkoli náklady na tlumočnické služby Parlamentu za tříleté období, které skončilo na konci roku 2012, činily 157 954 283 EUR, bylo oproti plnění rozpočtu za rok 2010 a za rok 2012 dosaženo snížení o 17 %; konstatuje, že inteligentní úspory v nákladech na tlumočnické služby neohrozily zásadu mnohojazyčnosti, a trvá na tom, že musí být zajištěn rovný přístup poslanců k jazykovým službám a že musí být zachovány řádné pracovní podmínky příslušných útvarů;

12.  vítá skutečnost, že v odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2014 se navrhuje snížit během volebního roku náklady na tlumočení o 23 % ve srovnání s rozpočtem na rok 2013, jenž dosahoval výše 58 000 000 EUR; žádá o podrobné informace, které doloží, že navrhované škrty jsou proveditelné a že bude možné zachovat vynikající kvalitu tlumočení;

13.  zdůrazňuje, že zavedení „zdrojově hospodárné plné mnohojazyčnosti“ přineslo díky rovnoměrnějšímu rozložení schůzí výborů během týdne značné zisky, aniž by se snížil celkový počet schůzí výborů; konstatuje, že ve výsledku se celkový počet dní tlumočení snížil z 105 258 (107 047 386 EUR) v roce 2011 na 97 793 (100 237 825 EUR) v roce 2012, což vedlo k úsporám ve výši 6 809 561 EUR;

14.  se znepokojením konstatuje, že podle zpráv o pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti dochází u žádostí o tlumočnické služby, které podávají výbory, delegace a politické skupiny, často k pozdnímu rušení a tento trend se zesiluje, což je patrné z následujících údajů:

Výbory

2009

2010

2011

2012

Žádosti

984

1712

2213

2448

Pozdní

zrušení

76

172

238

359

%

7,72 %

10,05 %

10,80 %

14,70 %

Delegace

2009

2010

2011

2012

Žádosti

624

813

836

832

Pozdní

zrušení

116

93

102

171

%

18,59 %

11,44 %

12,20 %

20,60 %

Politické skupiny

2009

2010

2011

2012

Žádosti

1922

2310

2297

2146

Pozdní

zrušení

285

378

266

292

%

14,83 %

16,36 %

11,60 %

13,60 %

15.  se znepokojením konstatuje, že pokud by někteří tlumočníci nebyli na poslední chvíli přesunuti na jiná místa, mohly potenciální náklady vzniklé v důsledku těchto pozdních zrušení tvořit značnou část celkového rozpočtu na tlumočení; konstatuje v této souvislosti, že v roce 2011 by se bývalo za tlumočnické služby, které byly zajištěny, ale následně zrušeny po uplynutí lhůt uvedených v pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti, zaplatilo 4 350 000 EUR (7,6 % rozpočtu na tlumočení) a v roce 2012 dokonce 5 480 000 EUR (11,9 % rozpočtu na tlumočení); vyzývá proto předsednictvo, aby Výboru pro rozpočtovou kontrolu poskytlo podrobnou analýzu rostoucího trendu pozdních rušení a aby zavedlo mechanismus, který by zvýšil povědomí o plýtvání zdroji v důsledku pozdního rušení žádostí a výrazně snížil počet a procento takových rušení;

16.  zdůrazňuje, že jakkoli je nutné udržet vysoký standard práce, je rovněž nutné zvýšit účinnost využívání jazykových zdrojů a kontrolovat náklady na ně a za tím účelem posuzovat celkovou pracovní zátěž jednotlivých jazykových sekcí a zajistit, aby byly sníženy náklady způsobené pozdním rušením žádostí o schůze, návštěv delegací s tlumočením a nedodržováním lhůt pro překlad stanovených v pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti; trvá na tom, že výbory, delegace a politické skupiny by měly být informovány o pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti;

17.  žádá předsednictvo, aby vypracovalo systém obsahující další opatření, která omezí pozdní rušení rezervací tlumočníků;

18.  vyzývá administrativu, aby plně a efektivně využívala aktualizované jazykové profily poslanců při zajišťování jazykových služeb pro výbory, delegace a politické skupiny, a to jak v pracovních místech Parlamentu, tak i mimo ně; trvá na tom, že jazykové profily všech poslanců musí být aktualizovány každý rok; poukazuje také na to, že kopie aktualizovaných profilů by měly být předávány sekretariátům výborů, delegací, politických skupin a pracovních skupin;

19.  s ohledem na rozhodnutí předsednictva Parlamentu z prosince 2011 o „zdrojově hospodářské plné mnohojazyčnosti“ požaduje, aby bylo na cestách delegací poskytováno tlumočení do určitého úředního jazyka pouze na výslovnou písemnou žádost zúčastněného poslance Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že počet tlumočníků účastnících se cesty delegace by měl být v souladu s platnými pravidly udržován na úrovni absolutního minima;

20.  připomíná návrh generálního tajemníka, aby byla zavedena opatření na zvyšování informovanosti uživatelů tlumočnických služeb, včetně výborů, delegací a politických skupin, a očekává další podrobné návrhy na zvýšení informovanosti o nákladech na pozdní rušení rezervací těchto služeb;

21.  žádá správu, aby vedoucí tlumočnického týmu po dohodě se sekretariátem schůze i nadále na konci každé schůze sestavoval seznam tlumočnických služeb, o něž bylo zažádáno, ale nebyly využity; podotýká, že kopie tohoto seznamu by měla být předána sekretariátu příslušné schůze; domnívá se, že v tomto seznamu by měli být uvedeni také uživatelé webstreamingu a videa na požádání;

22.  bere na vědomí novou službu tlumočení ad personam poskytovanou poslancům, která byla zavedena po pilotním projektu zahájeném v roce 2010; konstatuje, že náklady na tuto službu dosáhly 157 000 EUR v roce 2011 a 115 000 EUR v roce 2012; je přesvědčen, že tato služba by měla být vyhodnocena s cílem nalézt způsob, jak ji zlepšit;

Tlumočení v Evropském parlamentu: další postup

23.  vítá zvýšení efektivity a snížení nákladů, jichž tlumočnické služby dosáhly v posledních letech při zachování vynikající kvality odvedené práce; zdůrazňuje, že výdaje na tlumočení a překlad stále představují značnou část rozpočtu Parlamentu, a proto se domnívá, že výzvě, kterou představuje mnohojazyčnost za přiměřené náklady, musí Parlament neustále věnovat pozornost;

24.  je přesvědčen, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu by měl být pravidelně informován o změnách v nákladech tlumočnických služeb; požaduje, aby výroční zpráva o pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti, kterou vypracovává tlumočnická služba a která je zasílána generálnímu tajemníkovi, byla zpřístupněna členům výboru;

25.  zastává názor, že by se mělo v nejvyšší možné míře předcházet situacím, kdy je tlumočení do některých jazyků poskytováno, aniž by bylo využíváno; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí opatření na snižování výdajů za nepotřebné tlumočení schůzí, a žádá proto, aby byl vyvinut a rychle zaveden systém, který by umožnil předcházet situacím, kdy je poskytováno tlumočení do jazyků, jimiž se ve skutečnosti na dané schůzi nehovoří a o něž nežádají ani uživatelé internetového vysílání;

26.  očekává, že generální tajemník předloží do konce roku podrobnou analýzu tlumočnických služeb, které byly poskytovány na všech schůzích (pracovních) skupin, výborů a delegací, a analýzu jazyků, jimiž se na těchto schůzích skutečně hovořilo, a rovněž přehled výjimek z obecných pravidel pro tlumočení přijatých předsednictvem dne 12. března 2012(3), o něž delegace požádaly kvůli návštěvám a jež jim byly poskytnuty;

27.  žádá předsednictvo, aby do konce roku přijalo další rozhodnutí o mnohojazyčnosti, které by se konkrétně zabývalo možnými scénáři „tlumočení na požádání“ a zvýšením efektivity, jehož by se takto dalo dosáhnout;

28.  žádá proto Účetní dvůr, aby Parlamentu poskytl v rozumném časovém rozmezí, nejpozději ovšem do března 2014, zvláštní zprávu o výdajích Parlamentu, Komise a Rady na tlumočení a překlad, ve které vyhodnotí řádnost příslušného finančního řízení a aktualizuje svá zjištění uvedená ve zvláštní zprávě č. 5/2005; dále konstatuje, že tato zpráva by mohla být vypracovávána pravidelně a mohla by být používána v rámci postupu udělování absolutoria; opakuje, že tato zpráva by měla poskytovat informace o tom, zda dotyčné orgány mají vhodné nástroje a postupy k tomu, aby zajistily, že:

   poskytované služby nepřesahují skutečné potřeby,
   mohou být poskytnuty všechny potřebné služby,
   služby jsou poskytovány za nejnižší možné náklady,
   služby dosahují vysoké kvality;

29.  konstatuje také, že tato zpráva by měla pečlivě srovnat nákladovou účinnost tlumočnických služeb Parlamentu se službami Rady a Komise a měla by porovnat skutečné náklady na tlumočnické služby těchto tří orgánů s náklady zaznamenanými v období, jímž se zabýval audit;

30.  trvá rovněž na tom, aby se Parlament přednostně zabýval značným počtem případů pozdních rušení, a vyzývá předsednictvo, aby předložilo podrobný akční plán snižování jejich počtu;

31.  připomíná, že je nezbytná interinstitucionální spolupráce v oblasti výměny osvědčených postupů, které pomáhají zvyšovat efektivitu a umožňují provádět úspory; domnívá se, že by se měla zlepšit interinstitucionální spolupráce v oblasti tlumočení; žádá o provedení důkladného hodnocení, jež by se zaměřilo především na zefektivnění sdílení dostupných zdrojů mezi orgány a na konkrétní opatření v oblasti tlumočení poskytovaného externisty;

32.  vyzdvihuje význam softwarových aplikací coby nástrojů pro řízení a žádá, aby na tuto oblast bylo z rozpočtu na příští rok poskytnuto vyšší financování; konstatuje, že pokud budou mít administrativní služby Parlamentu k dispozici přiměřené informace o řízení, lze dosáhnout větší efektivnosti; považuje za politováníhodné, že některá generální ředitelství navzdory zlepšením, k nimž došlo od roku 2010 v oblasti IT, nadále z hlediska dostupných softwarových aplikací zaostávají;

33.  vyzývá příslušné útvary, aby vyhodnotily, zda podstatná zlepšení efektivity, jichž bylo dosaženo v oblasti tlumočení, mohou sloužit jako příklad pro zlepšování v rámci ostatních GŘ;

o
o   o

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 67.
(2) Úř. věst. C 291, 23.11.2005, s. 1.
(3) Konkrétně bylo rozhodnuto, že zatímco během týdnů vyhrazených pro vnější parlamentní činnost (zelené týdny) budou delegace moci nadále využívat plného režimu tlumočení do pěti jazyků, jak stanoví pravidla pro uplatňování mnohojazyčnosti, bude delegacím, kterým musí být udělena výjimka na cesty během týdnů vyhrazených pro schůze výborů, poskytnut jen omezený režim tlumočení, který nepřesáhne tlumočení do jednoho jazyka.


On-line hazardní hry na vnitřním trhu
PDF 332kWORD 39k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (2012/2322(INI))
P7_TA(2013)0348A7-0218/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. října 2012 nazvané „Příprava uceleného evropského rámce pro on-line hazardní hry“ (COM(2012)0596),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o manipulaci s výsledky zápasů a korupci ve sportu(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2012 o evropském rozměru v oblasti sportu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o etické nezávadnosti hazardních her poskytovaných on-line(4),

–  s ohledem na Nikosijské prohlášení o boji proti manipulaci s výsledky zápasů ze dne 20. září 2012,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 10. prosince 2010 a průběžné zprávy francouzského, švédského, španělského a maďarského předsednictví o rámci v oblasti hazardních her a sázek v členských státech EU,

–  s ohledem na přípravnou akci s názvem „Evropské partnerství v oblasti sportu“, a zejména na soubor projektů zaměřených na prevenci manipulace výsledků zápasů prostřednictvím vzdělávání a informování zúčastněných stran,

–  s ohledem na články 51, 52 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke Smlouvě o fungování EU,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, v rámci níž Soudní dvůr v oblasti organizace hazardních her zejména uznává jako naléhavé důvody obecného zájmu, které mohou odůvodnit omezení volného pohybu služeb, ochranu spotřebitelů, předcházení podvodům a zabraňování tomu, aby byli občané naváděni k nadměrným útratám za hru, stejně jako všeobecnou potřebu chránit veřejný pořádek(5),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. května 2012,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro právní záležitosti (A7-0218/2013),

A.  vzhledem k tomu, že hazardní hry nepředstavují běžnou hospodářskou činnost, neboť mohou mít negativní sociální dopady, jako je například patologické hráčství, jehož dopady a náklady nelze snadno vyčíslit, organizovaná trestná činnost, praní peněz a manipulace s výsledky zápasů; vzhledem k tomu, že on-line hazardní hry mohou přinášet větší riziko vzniku závislosti než tradiční hazardní hry nabízené off-line, mimo jiné v důsledku snazšího přístupu a nepřítomnosti sociální kontroly, v tomto ohledu je však stále zapotřebí dalšího výzkumu a údajů; konstatuje, že z těchto důvodů některá pravidla vnitřního trhu, včetně svobody usazování, volného pohybu služeb a zásady vzájemného uznávání, ponechávají členským státům možnost stanovovat si vlastní dodatečná opatření na ochranu hráčů;

B.  vzhledem k tomu, že článek 35 Listiny základních práv Evropské unie stanoví povinnost chránit lidské zdraví při vymezování a provádění všech politik a činností Unie;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 169 Smlouvy o fungování EU je Evropská unie povinna zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele;

D.  vzhledem k tomu, že z důvodu zvláštní povahy odvětví on-line hazardních her by měla být hlavní zásadou při přijímání doporučení a vnitrostátních právních předpisů na úrovni EU ochrana lidského zdraví a spotřebitelů;

E.  vzhledem k tomu, že s náležitým ohledem na zásadu subsidiarity mají členské státy právo určit, jak bude nabídka on-line hazardních her organizována a regulována, a to v souladu s jejich vlastními hodnotami a sledovanými cíli obecného zájmu a při dodržení práva Unie;

F.  vzhledem k tomu, že z důvodu své zvláštní povahy a v souladu se zásadou subsidiarity nepodléhá poskytování služeb hazardních her on-line odvětvovým předpisům na úrovni Evropské unie a nevztahují se na něj směrnice o službách a právech spotřebitelů, nicméně zůstává předmětem řady sekundárních právních aktů EU, jako je směrnice o ochraně údajů, směrnice o ochraně soukromí a elektronické komunikaci a směrnice o nekalých obchodních praktikách;

G.  vzhledem k tomu, že odvětví on-line hazardních her se liší od ostatních trhů, neboť je spojeno s riziky, pokud jde ochranu spotřebitele, a s bojem proti organizované trestné činnosti, jak opakovaně uznal Soudní dvůr Evropské unie;

H.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr potvrdil, že poskytování hazardních nebo sázkových her je hospodářská činnost zvláštní povahy, u níž jsou odůvodněna omezení převažujícím veřejným zájmem, jako je ochrana spotřebitele, předcházení podvodům, boj proti praní peněz a zachování veřejného pořádku a veřejného zdraví; vzhledem k tomu, že jakákoli omezení, jež se na tuto činnost vztahují, musí splňovat podmínky stanovené ve SFEU, a musí být tudíž přiměřená sledovaným cílům a nesmí být diskriminační;

I.  vzhledem k tomu, že dnes více než kdy jindy sdílejí členské státy společné všeobecné obavy, pokud jde o negativní sociální a ekonomický dopad nezákonných on-line hazardních her na vnitrostátní úrovni, a jejich hlavním cílem je ochrana nezletilých a zranitelných členů společnosti a boj proti závislosti, trestné činnosti a daňovým únikům;

J.  vzhledem k tomu, že přeshraniční povaha on-line hazardních her, související rizika v oblasti ochrany spotřebitele, předcházení podvodům a prosazování práva proti nezákonným činnostem, jako je praní peněz a manipulace s výsledky zápasů, ale i potřeba bojovat proti nezákonné činnosti související s hazardními hrami vyžadují lepší koordinaci činnosti mezi členskými státy i na úrovni EU;

K.  vzhledem k tomu, že je nutné zavést mechanismy pro kontrolu sportovních soutěží a finančních toků a také mechanismy dohledu;

L.  vzhledem k tomu, že v současné době je zapotřebí ucelený přehled o odvětví on-line hazardních her, pokud jde o informace a údaje týkající se domácí a přeshraniční nabídky, nabídky v rámci EU a na celosvětové úrovni a autorizované a neautorizované nabídky;

M.  vzhledem k tomu, že podoba reklamy na on-line hazardní hry je v členských státech upravována různě nebo dokonce vůbec;

Zvláštní povaha odvětví on-line hazardních her a ochrana spotřebitele

1.  domnívá se, že má-li být zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitelů, zejména těch nejvíce zranitelných, může spravedlivá a zákonná nabídka služeb hazardních her vymezená jednotlivými členskými státy v souladu s právními předpisy Unie omezit sociální náklady a škodlivé dopady hraní hazardních her;

2.  varuje, že hazardní hry mohou vést k nebezpečné závislosti, což je problém, který bude nutné v zájmu spotřebitelů řešit v jakémkoli legislativním návrhu;

3.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření proti nezákonným hazardním hrám nabízeným na území členských států; v tomto ohledu naléhavě žádá Komisi, aby ve svých plánovaných doporučeních týkajících se ochrany spotřebitele a reklamy vyzvala členské státy k přijetí donucovacích opatření zaměřených proti nabídkám nezákonných hazardních her;

4.  je přesvědčen, že existuje nebezpečná souvislost mezi závažnými hospodářskými problémy a intenzivním hraním hazardních her; zdůrazňuje, že současné extrémně nepříznivé sociální a ekonomické podmínky napomohly k obrovskému vzestupu provozování hazardních her, a to zejména mezi nejchudšími vrstvami společnosti, a že je proto nutné pečlivě průběžně sledovat úrovně závislosti na hazardních hrách a návykového hraní;

5.  má za to, že on-line hazardní hry představují formu komerčního využití sportu a že zatímco se odvětví on-line hazardních her neustále vyvíjí a drží krok s technologickými inovacemi, členské státy se vzhledem ke specifické povaze internetu potýkají s problémy při kontrole toto odvětví, čímž vzniká riziko porušování práv spotřebitelů a toho, že se odvětví stane předmětem vyšetřování v souvislosti s bojem proti organizované trestné činnosti;

6.  trvá na tom, že bez ohledu na způsob, jakým se členské státy rozhodnou organizovat a regulovat nabídku služeb on-line hazardních her na vnitrostátní úrovni, musí být zajištěna vysoká úroveň ochrany zdraví a spotřebitele; vyzývá Komisi, aby se i nadále zabývala opatřeními v oblasti ochrany ohrožených spotřebitelů na úrovni EU, k nimž patří formální spolupráce mezi regulačními orgány členských států; zdůrazňuje, že skupina odborníků na služby hazardních her by měla zajistit, aby nezletilé osoby neměly přístup k hazardním hrám on-line; vyzývá členské státy, aby provozovatelům s licencí členských států nařídily umístit na stálém viditelném místě na svých webových stránkách logo, značku důvěry regulačního orgánu;

7.  žádá Komisi, aby prozkoumala, co je možné udělat pro to, aby se zabránilo praxi, kdy některé společnosti se sídlem v jednom členském státě nabízejí služby on-line hazardních her například prostřednictvím satelitní televize nebo reklamní kampaně v jiném členském státě, ve kterém nemají pro nabízení těchto služeb licenci;

8.  vyzývá k tomu, aby byli provozovatelé povinni na svých stránkách jasně, zřetelně a výrazným písmem uvádět upozornění pro mladistvé, že hraní on-line hazardních her je pro ně nezákonné;

9.  domnívá se, že by měla být přijata opatření s cílem zajistit, aby hraní hazardních her ještě více neohrožovalo živobytí zranitelnějších členů společnosti;

10.  domnívá se, že je nutné provést další výzkum a získat další údaje za účelem zjištění míry hráčské závislosti a rizik spojených s různými formami hazardních her; vyzývá všechny členské státy a Komisi, aby koordinovaně vypracovaly další studie směřující k pochopení problémového hraní hazardních her; poznamenává, že je odpovědností provozovatelů hazardních her, aby přispívali k prevenci závislosti na hraní;

11.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a případně prostřednictvím skupiny odborníků prozkoumala možnost interoperability napříč EU mezi vnitrostátními rejstříky osob vyřazených na základě vlastního rozhodnutí, které obsahují mj. vyřazení na základě vlastního rozhodnutí a osobní limity povolené ztráty a časové limity a které by byly přístupné vnitrostátním orgánům a oprávněným provozovatelům hazardních her, aby mohl být každý zákazník, jenž se rozhodne vyřadit se nebo překročí své osobní limity u určitého provozovatele, automaticky vyřazen z databáze ostatních oprávněných provozovatelů hazardních her; zdůrazňuje skutečnost, že jakýkoli mechanismus pro výměnu osobních informací o problémových hazardních hráčích musí podléhat přísným pravidlům pro ochranu údajů; zdůrazňuje význam skupiny odborníků, pokud jde o její práci v oblasti ochrany občanů před závislostí na hazardních hrách; zdůrazňuje, že pro zvýšení povědomí spotřebitelů o jejich vlastní hráčské aktivitě by měl tento rejstřík vždy, když spotřebitel začne hrát, ukázat všechny informace týkající se jeho historie hraní;

12.  doporučuje, aby se jednoznačně rozlišovalo mezi hazardními hrami a jinými formami on-line zábavy; na služby, jež v sobě zahrnují charakteristické prvky hazardních her, se musí vztahovat náležitá právní úprava v oblasti hazardních her a tyto služby musí být plně v souladu s mechanismy ověřování věku a totožnosti;

13.  konstatuje, že samoregulační iniciativy mohou sloužit jako dobrý přínos pro identifikaci obsahu společných norem; znovu potvrzuje své stanovisko, že v tak citlivé oblasti, jako jsou hazardní hry, může samoregulace doplnit, nikoli však nahradit, vnitrostátní právní předpisy;

14.  vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení povinné identifikační kontroly třetí stranou za účelem vyloučení nezletilých osob nebo osob, které užívají falešnou identitu, z hazardního hraní; navrhuje, že by kontrola mohla spočívat mimo jiné v kontrole čísla sociálního pojištění, informací o bankovním účtu nebo jiného jedinečného identifikátoru a měla by proběhnout před zahájením jakékoli hráčské činnosti;

15.  domnívá se, že je nutné zajistit větší bezpečnost softwaru používaného pro služby on-line hazardních her a zavést společné minimální požadavky na certifikaci, aby se zajistilo uplatňování jednotných parametrů a norem;

16.  upozorňuje, že je zapotřebí vypracovat účinné metody dohledu nad sázením a zohlednit přitom rychlý vývoj on-line prostředí, avšak zároveň zdůrazňuje význam ochrany osobních údajů uživatelů proti zneužití;

17.  zastává názor, že společné normy pro on-line hazardní hry by měly stanovit práva a povinnosti poskytovatelů služeb i spotřebitelů a rovněž zajistit vysokou úroveň ochrany občanů a spotřebitelů, především nezletilých a dalších zranitelných osob, a zamezit klamavé a nadměrné reklamě; vybízí sdružení evropských provozovatelů hazardních her, aby vypracovala a přijala samoregulační kodexy chování;

18.  vyzývá Komisi, aby do svého doporučení zahrnula povinnost pro provozovatele hazardních her aktivně podporovat možnost nastavení vlastních omezení při registraci a rovněž v případě opakovaných ztrát;

19.  doporučuje zavést jednotné celoevropské společné bezpečnostní normy pro elektronickou identifikaci a pro přeshraniční elektronické ověřovací služby; vítá návrh směrnice o elektronické identifikaci a autentizaci předložený Komisí, který umožní interoperabilitu případných vnitrostátních systémů elektronické identifikace; vyzývá proto ke zjednodušení a zefektivnění postupů registrace a identifikace, a to zejména pro zajištění účinných mechanismů identifikace a s cílem předejít tomu, aby hráči používali několik účtů a ke stránkám s on-line hazardními hrami měly přístup nezletilé osoby; doporučuje členským státům, aby si vyměňovaly osvědčené postupy o donucovacích opatřeních, jako je zřizování bílých a černých listin nelegálních stránek s on-line hazardními hrami, dále aby společně vymezily bezpečná a vysledovatelná platební řešení a zvážily proveditelnost opatření k blokování transakcí s cílem chránit spotřebitele před nezákonnými provozovateli;

20.  vyzývá členské státy a provozovatele, aby podporovali odpovědnou reklamu na on-line hazardní hry; vítá iniciativu Komise směřující k přijetí doporučení o odpovědné reklamě na hazardní hry; žádá Komisi, aby do doporučení zahrnula společné minimální normy zajišťující dostatečnou ochranu zranitelných spotřebitelů; zastává názor, že by reklama měla být odpovědná, měla by obsahovat jasná upozornění, pokud jde o nebezpečí závislosti na hazardním hraní, a neměla by být přehnaná ani zobrazována v rámci obsahu konkrétně zaměřeného na nezletilé nebo v souvislosti, kdy existuje vyšší riziko, že se dostane k nezletilým, jak je tomu zejména v případě reklamy v sociálních médiích;

21.  vyzývá k vypracování a uplatňování opatření umožňujících dětem a mladým lidem získat a dále rozvíjet počítačovou gramotnost; domnívá se, že pokud by ve školách byly zavedeny kurzy správného používání internetu zaměřené na mladé lidi, mohli by být uživatelé schopni se sami lépe chránit před závislostí na on-line hazardních hrách;

22.  zdůrazňuje významnou úlohu vzdělávání, poradenství a rodičů při zvyšování povědomí o problematice on-line hazardních her a o jejich dopadech na mladistvé;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly účinná opatření ke zvýšení povědomí o rizicích spojených se závislostí na hazardních hrách, která budou zaměřena především na mladé lidi;

24.  vyzývá k tomu, aby byla sociálně odpovědná reklama na hraní on-line hazardních her povolena pouze u zákonných hazardních her; domnívá se, že by nemělo být nikdy povoleno, aby reklama na on-line hazardní hry přeháněla pravděpodobnost výhry, a vznikl tak mylný dojem, že hraní hazardních her je rozumnou strategií pro zlepšení finanční situace; domnívá se, že by reklama měla obsahovat jasné informace o důsledcích patologického hráčství;

25.  zdůrazňuje skutečnost, že definování neškodlivé formy a distribuce reklamy je klíčové pro prevenci hry osob mladších 18 let a boj proti vzniku problémového či patologického hráčství;

26.  zdůrazňuje, že s cílem omezit kontakt občanů s neoprávněnými provozovateli by měla být opatření na ochranu spotřebitele doplněna kombinací preventivních a následných donucovacích opatření; zdůrazňuje, že je důležité společně vymezit pojem zákonných provozovatelů tak, aby členské státy v souladu s právními předpisy EU udělovaly povolení pouze těm provozovatelům, kteří splňují alespoň následující požadavky, a jsou proto považováni za zákonné:

   a) provozovatel musí mít licenci, která ho opravňuje k provozování činnosti v členském státě hráče,
   b) provozovatel není v souladu s právními předpisy platnými v kterémkoli jiném členském státě pokládán za nezákonného;

27.  domnívá se, že při postupu registrace by si měl hráč povinně nastavit a vymezit maximální limit ztrát za určité časové období; tento prvek by měl být přítomen přinejmenším u her s krátkou četností akce;

Soulad s právními předpisy EU

28.  zdůrazňuje, že na jedné straně by poskytovatelé on-line hazardních her měli ve všech případech dodržovat vnitrostátní právní předpisy členských států, v nichž působí, a na druhé straně by si měly členské státy ponechat právo ukládat omezení, která považují za nezbytná a oprávněná pro boj s nezákonným provozováním on-line hazardních her, za účelem provádění vnitrostátních právních předpisů a zabránění nezákonným poskytovatelům v přístupu na trh;

29.  uznává, že členské státy mají v souladu se zásadou subsidiarity právo určit způsob, jímž bude nabídka on-line služeb hazardních her organizována a regulována na vnitrostátní úrovni, a mají i právo prosazovat veškerá opatření, která považují za nezbytná, proti nezákonným službám hazardních her, a to při dodržení základních zásad Smlouvy o EU; uznává, že taková právní úprava musí být přiměřená, ucelená, transparentní a nediskriminační; bere na vědomí, že s cílem řešit přeshraniční povahu on-line hazardních her je zapotřebí větší soudržnosti politik EU;

30.  bere na vědomí, že Komise písemně požádala řadu členských států o podrobné informace o jejich aktuálních právních předpisech v oblasti hazardních her; vyzývá Komisi, aby v dialogu s členskými státy pokračovala; bere na vědomí práci Komise, pokud jde o případy porušení práva a stížnosti namířené proti některým členským státům; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy pokračovala v monitorování a prosazování souladu vnitrostátních právních předpisů a postupů s právem EU a zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům, které zřejmě porušují právní předpisy EU; respektuje rozhodnutí některých členských států zřídit v tomto odvětví monopoly za předpokladu, že v souladu s judikaturou Soudního dvora podléhají přísné státní kontrole a zajišťují zvláště vysokou úroveň ochrany spotřebitele, jejich činnost je v souladu s cíli obecného zájmu a že stabilně omezují možnosti přístupu k hazardním hrám;

31.  vyzývá Komisi, členské státy a skupinu odborníků v oblasti služeb hazardních her, aby vypracovaly koordinovaná opatření a strategie, včetně výměny osvědčených postupů, za účelem posouzení a řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany oprávněných provozovatelů, kteří poskytují služby on-line hazardních her na trhu EU, ale své sídlo mají registrované v daňovém ráji v rámci EU nebo mimo ni;

32.  bere na vědomí rizika, která by s sebou mohl nést přístup spotřebitelů ke službám on-line hazardních her; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci práce skupiny odborníků na služby hazardních her porovnaly sociální náklady v případě, kdy je povoleno regulované provozování hazardních her, se škodlivými dopady situace, kdy by se spotřebitelé uchýlili k nezákonným provozovatelům;

33.  zdůrazňuje, že členské státy, které se rozhodnou otevřít své odvětví on-line hazardních her, musí zajistit transparentní a právně jistý postup žádosti o licenci, který bude vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií a bude v plném souladu s právními předpisy EU a s dostatečnou a striktní ochranou občanů a spotřebitelů;

Správní spolupráce

34.  vyzývá skupinu odborníků v oblasti hazardních her a Komisi, aby v co největší míře usnadnily pohyb údajů mezi regulačními orgány v členských státech s cílem sdílet osvědčené postupy a informace, a usnadnit tak zavedení společného systému pro identifikaci hráčů a donucovacích opatření proti nelegálním provozovatelům, posílit ochranu spotřebitele a odpovědnou reklamu, zřídit bílé a černé listiny provozovatelů, předcházet manipulaci s výsledky zápasů a uplatnit mechanismy pro vyřazení na základě vlastního rozhodnutí, které obsahují mj. osobní limity povolené ztráty a časové limity, v celé EU; vyzývá Komisi, aby zajistila, že skupina odborníků bude při své činnosti moci využívat co nejrozsáhlejších odborných znalostí; vyzývá členské státy, aby obnovily dialog o službách on-line hazardních her ve fóru pracovní skupiny Rady pro zřizování služeb;

35.  vyzývá Komisi, aby do expertních skupin a konzultací vždy zahrnovala odborníky specializující se na problémové a patologické hráčství;

36.  domnívá se, že by měla být na evropské úrovni posílena spolupráce a sdílení osvědčených postupů mezi národními experty ze sociálního a zdravotnického sektoru, kteří se specializují na problematiku patologického a problémového hráčství;

37.  zdůrazňuje, že pro úspěšné vymáhání práva je důležitá účinná výměna informací mezi vyšetřovacími orgány a že boj proti manipulaci s výsledky zápasů musí být v souladu s vnitrostátními a evropskými předpisy v oblasti ochrany údajů;

38.  vybízí členské státy, aby v rámci skupiny odborníků úzce spolupracovaly s Komisí a mezi sebou navzájem s cílem koordinovat opatření k boji proti neoprávněnému poskytování přeshraničních služeb hazardních her a aby prováděly akční plán obsažený ve sdělení Komise o hazardních hrách provozovaných on-line;

39.  uznává, že spolupráce mezi členskými státy má zásadní význam, ale zdůrazňuje, že je také velmi důležité, aby skupina odborníků v oblasti hazardních her pracovala v úzké spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, včetně zástupců odvětví hazardních her a spotřebitelských organizací;

40.  zdůrazňuje, že je důležité, aby skupina odborníků usilovala o větší transparentnost a zjednodušení postupů s cílem odstranit nadměrnou administrativní zátěž, která je kladena na členské státy a zbytečně by mohla zvyšovat náklady zákonných provozovatelů on-line hazardních v těch zemích, které se rozhodly otevřít svůj trh; konstatuje, že odstranění administrativní zátěže nesmí být na úkor ochrany spotřebitelů;

41.  domnívá se, že by měla být přijata opatření ke sblížení jednotlivých vnitrostátních daňových režimů pro služby hazardních her s cílem zabránit tomu, aby se v důsledku nepřiměřených daňových zvýhodnění šířily a koncentrovaly služby on-line hazardních her;

42.  vybízí vnitrostátní regulační orgány v těch členských státech, které se rozhodly zavést systémy udělování licencí, k výměně osvědčených postupů, které by usnadnily uplatňování vnitrostátních licencí na provozování hazardních her, jejichž součástí by byly technické normy pro hrací zařízení; vyzývá příslušné vnitrostátní regulační orgány, aby povolily činnost společnosti provozující hazardní hry v rámci své jurisdikce pouze tehdy, neprovozuje-li daná společnost svou činnost v rozporu s právem v jiném členském státě, jehož právní úprava nebyla Soudním dvorem označena za nevyhovující;

Praní špinavých peněz

43.  poukazuje na skutečnost, že on-line hazardní hry jsou založeny na bezhotovostním styku a že, vzhledem k závislosti na třetí straně, která poskytuje finanční služby, je nutné nalézt další způsoby, jak zajistit ochranu proti praní špinavých peněz; zdůrazňuje potřebu úzké spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohlížejícími na hazardní hry, státní policií a vnitrostátními donucovacími orgány při prevenci trestné činnosti;

44.  vyzývá Komisi, členské státy a skupinu odborníků, aby podnikly účinné kroky proti praní peněz; v této souvislosti vítá návrh na rozšíření ustanovení směrnice o praní peněz na všechny formy hazardních her a vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby zajistily, že všechny transakce, u nichž existuje podezření z napojení na praní špinavých peněz nebo jinou trestnou činnost, budou ohlášeny v souladu s ustanoveními této směrnice;

45.  vyzývá Radu, aby urychleně pokročila v ambiciózních jednáních o návrhu směrnice Komise o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (COM(2013)0045) a zaměřila se na všechny typy hazardních her, včetně těch on-line, s cílem předcházet zneužívání on-line sázení na sportovní události ze strany zločineckých subjektů za účelem praní peněz;

46.  zdůrazňuje, že systémy spolehlivé registrace a jednoznačného ověřování jsou klíčovými nástroji k prevenci zneužití on-line hazardních her například pro praní špinavých peněz; konstatuje, že pro účely takovéhoto ověřování totožnosti lze využívat již existující a vyvíjející se on-line struktury, jako jsou on-line systémy ověřování při použití bankovních služeb nebo kreditních karet;

47.  zastává názor, že všechny společnosti nabízející on-line hazardní hry působící v EU musí být v EU registrovány jako legální subjekty;

48.  zdůrazňuje, že všechny členské státy musí určit a jmenovat příslušný veřejný orgán, který bude odpovědný za sledování provozování on-line hazardních her; zdůrazňuje, že tento orgán bude rovněž oprávněn zasáhnout v případě jakéhokoli podezřelého provozování on-line hazardních her; společnosti nabízející hazardní hry by měly mít rovněž povinnost orgán informovat o jakékoli podezřelé činnosti v oblasti hazardních her;

Etická nezávadnost sportu

49.  zdůrazňuje, že vzhledem k nadnárodní povaze manipulace s výsledky zápasů vyžaduje boj proti tomuto jevu účinnější spolupráci všech zúčastněných stran, včetně veřejných orgánů, donucovacích orgánů, sportovního odvětví, provozovatelů hazardních her, regulačních orgánů v této oblasti, sportovců a fanoušků, a že je třeba v této souvislosti klást důraz na vzdělávací a preventivní opatření; v tomto ohledu vítá nedávnou přípravnou akci Komise z roku 2012, která podporuje nadnárodní vzdělávací projekty zaměřené na boj proti manipulaci s výsledky zápasů; konstatuje, že manipulace s výsledky zápasů dochází jak na off-line, tak i on-line trzích s hazardními hrami a že ve většině případů dochází k ovlivňování výsledků zápasů pro účely on-line sázek prostřednictvím provozovatelů hazardních her usazených na neregulovaných trzích mimo EU;

50.  požaduje, aby byl v rámci samoregulační iniciativy přijat kodex chování, který by pro všechny profesionály, kteří se účastní sportovních akcí (zejména hráči, trenéři, rozhodčí, zdravotnický a technický personál, vlastníci a manažeři klubů) a kteří mohou mít přímý vliv na výsledek, stanovil všeobecný zákaz sázet na jejich vlastní zápasy či sportovní akce; v této souvislosti také zdůrazňuje, že je třeba mít na úrovni členských států přísné a spolehlivé systémy ověřování věku a totožnosti; vyzývá sportovní organizace, aby prostřednictvím vzdělávacích kampaní a kodexů chování informovaly – od raného věku – sportovce, rozhodčí i funkcionáře o nezákonnosti manipulace s výsledky zápasů;

51.  uznává, že úsilí v boji proti zapojení sportovních organizací do korupčních aktivit, jako je manipulace s výsledky zápasů nebo praní peněz, zahrnující například kodexy chování by se mělo zaměřit na všechny zainteresované skupiny (sportovní činitelé, majitelé, manažeři, agenti, hráči, rozhodčí a fanoušci) a na všechny organizace (kluby, ligy, svazy atd.);

52.  vyzývá členské státy, aby v ještě větší míře učinily svým prioritním zájmem prevenci korupce ve sportu, a zdůrazňuje, že v této souvislosti je třeba se ještě více zaměřit na účinné prosazování práva; vyzývá k přijetí účinných opatření na vnitrostátní úrovni, která zamezí střetu zájmů, zejména tím, že zabrání všem osobám zúčastněným ve světě sportu v sázení na soutěže, do kterých jsou zapojeny; vyzývá všechny řídící sportovní orgány, aby se zavázaly k zásadám dobrého řízení za účelem snížení rizika, že se stanou obětí ovlivňování výsledků zápasů; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zohlednila posouzení rizik určitých typů sázek, které provedla Rada Evropy, a aby posoudila možná rizika sázení na dílčí události („spot-betting“), kdy je možné sázet na některé události v průběhu soutěže a podle toho podnikat příslušné kroky;

53.  vyzývá sportovní federace a provozovatele hazardních her, aby do kodexu chování zahrnuli zákaz sázení na tzv. negativní události, jako jsou například žluté karty, penaltové kopy nebo volné kopy během zápasu či události; vyzývá členské státy a provozovatele hazardních her, aby zakázali všechny formy sázení na sportovních akcích naživo, neboť se ukázaly jako velmi náchylné k manipulaci s výsledky zápasů, a představují proto riziko pro etickou nezávadnost sportu;

54.  vyzývá k tomu, aby byla stanovena povinnost spolupráce a výměny informací mezi sportovními orgány, veřejnými orgány, Europolem a Eurojustem na vnitrostátní i evropské úrovni ohledně podezřelých činností s cílem potírat přeshraniční trestnou činnost v oblasti on-line hazardních her;

55.  vítá záměr Komise podporovat lepší výměnu osvědčených postupů v oblasti boje proti manipulaci s výsledky zápasů; zdůrazňuje význam podpory Evropské unie pro současné snahy Rady Evropy zaměřené na jednání o mezinárodní úmluvě o ochraně a podpoře etické nezávadnosti sportu; zdůrazňuje, že manipulace s výsledky zápasů nesouvisí vždy se sázkami a že tato manipulace s výsledky zápasů nesouvisející se sázkami rovněž představuje problém pro etickou nezávadnost sportu a je třeba se jí zabývat; zdůrazňuje potřebu posílení spolupráce v boji proti manipulaci s výsledky zápasů na úrovni EU i na celosvětové úrovni; vyzývá Komisi, aby se ujala vedení při vytváření globální platformy pro výměnu informací a osvědčených postupů a při koordinaci společných preventivních a donucovacích opatření mezi regulačními subjekty, sportovními organizacemi, policejními a soudními orgány a provozovateli hazardních her;

56.  je přesvědčen, že důsledná politika trestních postihů je pro panevropský přístup k regulaci odvětví on-line hazardních her zásadní, a proto naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily zákaz podvodné manipulace s výsledky za finanční nebo jiné výhody tím, že za trestný čin označí jakékoliv ohrožení etické nezávadnosti sportovních soutěží, včetně manipulování v souvislosti s provozováním sázek; naléhavě vyzývá Komisi, aby na úrovni EU učinila kroky proti neregulovaným on-line hazardním hrám a na podporu boje proti manipulaci s výsledky zápasů;

57.  uznává, že v některých členských státech představují hazardní hry a loterie značný zdroj příjmů, které lze směřovat na podporu veřejně prospěšných a charitativních účelů, kulturních děl, sportu na místní úrovni, dostihů a chovu koní; dále zdůrazňuje význam tohoto udržitelného příspěvku a jeho zvláštní úlohu, která by měla být potvrzena v diskusích na evropské úrovni; opakuje své stanovisko, že sportovní sázení je jednou z forem komerčního využití sportovních soutěží; s naprostým respektem k příslušnosti členských států v této otázce doporučuje, aby byly sportovní soutěže chráněny před jakýmkoli nepovoleným komerčním využitím, zejména tak, že budou uznána vlastnická práva pořadatelů sportovních soutěží, což zajistí nejen bezpečné a spravedlivé finanční výnosy ve prospěch profesionálního i amatérského sportu na všech úrovních, ale poslouží také jako prostředek k posílení boje proti podvodům ve sportu, zejména manipulaci s výsledky zápasů;

58.  vyzývá k větší spolupráci na evropské úrovni koordinované Evropskou komisí, jejímž cílem je označit a zakázat provozovatele on-line sázek, kteří jsou zapojeni do nezákonných činností, jako je mj. manipulace s výsledky zápasů nebo sázky na juniorské soutěže, jichž se účastní nezletilé osoby, a očekává, že odvětví on-line hazardních her bude tento zákaz dodržovat prostřednictvím samoregulace;

59.  vybízí členské státy, aby zvážily zákaz všech forem sázení na dílčí události („spot fixing“), jako je sázení na rohové kopy, volné kopy, vhazování či žluté karty, neboť se ukázaly jako velmi náchylné k manipulaci s výsledky zápasů;

60.  vyzývá Komisi, aby zřídila evropský systém pro varování regulačních orgánů v oblasti sázení za účelem rychlé výměny informací o zmanipulovaných sportovních soutěžích či zápasech;

61.  vítá nadnárodní osvětové projekty zaměřené na boj proti manipulaci s výsledky zápasů na celosvětové úrovni;

62.  zdůrazňuje, že sportovci potřebují účinné mechanismy ochrany, aby se mohli bránit proti korupčním vlivům, včetně ochrany morální a fyzické integrity sportovců, řádných pracovních podmínek a mezd či odměn, a to i prostřednictvím zákazů účasti na různých úrovních soutěže pro sportovní organizace, jež tyto povinnosti vůči svým sportovcům řádně neplní;

63.  zdůrazňuje, že obvinění z manipulace s výsledky zápasů se často projednává před soudy členských států nebo před sportovními rozhodčími soudy a že u obou typů řízení je třeba dodržovat minimální mezinárodní procesní normy, jak je stanoveno v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech;

64.  vyzývá k tomu, aby byly nebezpečné formy hazardních her po vyhodnocení provedeném na úrovni každého členského státu přísně regulovány nebo zakázány;

o
o   o

65.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0098.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0025.
(3) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 35.
(4) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 30.
(5) viz v tomto smyslu věc C 275/92 Schindler, body 57 – 60; věc C 124/97 Läärä a další, body 32 a 33; věc C-67/98 Zenatti, body 30 a 31; věc C-243/01 Gambelli a další, bod 67; věc C-42/07 Liga Portuguesa, bod 56; spojené věci C 316/07, C 358/07 až C 360/07, C 409/07 a C 410/07, Markus Stoß a další, bod 74; věc C 212/08, Zeturf Ltd, bod 38; věc C-72/10 Costa, bod 71; věc C 176/11 Hit Larix, bod 15; spojené věci C 186/11 a C 209/11 Stanleybet a další, bod 44.


Jmenování Luigiho Berlinguera do výboru zřízeného podle článku 255 SFEU
PDF 191kWORD 19k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 navrhující jmenování Luigiho Berlinguera členem výboru zřízeného podle článku 255 Smlouvy o fungování EU (2013/2161(INS))
P7_TA(2013)0349B7-0384/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na druhý pododstavec článku 255 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 107a jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Luigi Berlinguer splňuje podmínky stanovené v druhém pododstavci článku 255 Smlouvy o fungování Evropské unie,

1.  navrhuje, aby byl Luigi Berlinguer jmenován členem výboru;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí předsedovi Soudního dvora.

Právní upozornění - Ochrana soukromí