Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o podpoře evropských kulturních a tvůrčích odvětví jako zdroje hospodářského růstu a zaměstnanosti (2012/2302(INI))

P7_TA(2013)0368 A7-0248/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na Úmluvu Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005 (Úmluva UNESCO o ochraně kulturní rozmanitosti),

—  s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/515/ES ze dne 18. května 2006 o uzavření Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů(1),

—  s ohledem na závěry ze zasedání Rady konané ve dnech 13.–14. listopadu 2006 a 24.–25. května 2007(2), především pokud jde o přínos kulturních a kreativních odvětví k dosažení lisabonských cílů, a na usnesení Rady ze dne 16. listopadu 2007 o evropském programu pro kulturu(3),

—  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1855/2006/ES ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí program Kultura (2007–2013)(4),

—  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1718/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006 o provádění programu podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007)(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o Evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě(6),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2007 o sociálním postavení umělců(7),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o kulturním průmyslu v Evropě(8),

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o kultuře jako katalyzátoru tvořivosti a inovací(9),

—  s ohledem na sdělení Komise „Autorské právo ve znalostní ekonomice“ (COM(2009)0532) ze dne 19. října 2009,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. dubna 2010 nazvanou „Uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví“ (COM(2010)0183),

—  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 30. června 2010 nazvané „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (COM(2010)0352),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o kulturních dimenzích vnější činnosti EU(10),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví(11),

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 10. prosince 2012 o aktualizaci sdělení o průmyslové politice: silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu(12),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. prosince 2012 o obsahu na jednotném digitálním trhu (COM(2012)0789),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. září 2012 nazvaný „Konkurenceschopnost evropských průmyslových odvětví produkujících luxusní zboží“ (SWD(2012)0286),

—  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 26. září 2012 nazvané „Podpora kulturních a tvůrčích odvětví pro růst a zaměstnanost v EU“ (COM(2012)0537),

—  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 30. května 2013(13),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A7-0248/2013),

A.  vzhledem k tomu, že tvůrčí a kulturní odvětví podporují šíření inovací v jiných odvětvích, a sehrávají tak důležitou úlohu v hospodářském (zejména s ohledem na malé a střední podniky) a sociálním rozvoji Unie a jsou nedílnou součástí strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění;

B.  vzhledem k tomu, že tvůrčí a kulturní odvětví významně přispívají k podpoře sociální soudržnosti, tvořivosti a kulturní a jazykové rozmanitosti v Unii;

C.  vzhledem k tomu, že kulturní odvětví patří mezi odvětví, která pocítila dopady hospodářské krize nejméně, a že se prokázalo, že se jedná o strategickou oblast pro rozvoj společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že tvůrčí a kulturní odvětví by měla být uznána pro svou podstatnou kulturní hodnotu a také pro svůj významný přínos ve prospěch dobrých životních podmínek veřejnosti, sociální integrace a soudržnosti a ekonomiky Unie v oblasti růstu a zaměstnanosti a pro příznivý dopad na cestovní ruch;

E.  vzhledem k tomu, že evropská kulturní a tvůrčí produkce má významný hospodářský dopad na mnohá odvětví, jako jsou cestovní ruch, prodej, digitální technologie atd.;

F.  vzhledem k tomu, že součástí tvůrčích a kulturních odvětví je celá řada tvůrčích činností a služeb, které se vyznačují zvláštními charakteristikami z hlediska modelů financování a rozvoje; vzhledem k tomu, že je tudíž důležité přihlížet k této rozmanitosti při sestavování strategií pro podporu či spolupráci, včetně mezinárodní spolupráce;

G.  vzhledem k tomu, že evropské festivaly jsou příležitostí, jak podporovat evropskou kulturní produkci a vytvořit kulturní, sociální, hospodářskou a turistickou hodnotu na evropské úrovni;

H.  vzhledem k tomu, že tvůrčí a kulturní odvětví jsou tvořena především malými a středními podniky, které představují páteř hospodářství Unie;

I.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém pracovním dokumentu ze dne 26. září 2012(14) uznala význam špičkových kulturních a tvůrčích hospodářských odvětví (móda, šperky, hodinky, parfémy a kosmetika, doplňky, kožené zboží, nábytek a bytové zařízení, vybavení domácností, gastronomie, vína a lihoviny, automobily, čluny, hotely a volnočasové činnosti, maloobchod, aukční síně a vydavatelství), a vzhledem k tomu, že společnosti zaměřené na špičkové výrobky mohou být hnací silou všech tvůrčích a kulturních odvětví;

J.  vzhledem k tomu, že zajištění stabilnějšího postavení pracovníků v tvůrčích a kulturních odvětvích přispívá ke strukturování, životaschopnosti a věrohodnosti hospodářské činnosti a k upevnění zaměstnanosti;

K.  vzhledem k tomu, že významným prvkem tvůrčích a kulturních odvětví je mobilita, která ovšem čelí mnohým překážkám, jež se mezi jednotlivými zeměmi a regiony liší a jsou spojeny s potížemi při získávání víz, nedoceňovaným postavením umělců a zvláštními a různorodými podmínkami umělecké produkce;

L.  vzhledem k tomu, že stávající pilotní projekt „Ekonomika kulturní rozmanitosti“ by měl poskytovat přehled výzev a řešení v oblasti tvůrčích a kulturních odvětví;

M.  vzhledem k tomu, že je nutno zajistit kulturní a umělecké vzdělávání občanů EU již od raného věku, aby se rozvíjelo jejich porozumění umění a kultuře, aby se mohli vyjádřit a získali povědomí v souvislosti s obrovskou kulturní rozmanitostí v Evropě a aby se podpořila jejich tvořivost a projevy a také kulturní rozmanitost;

N.  vzhledem k tomu, že je třeba posílit vazby mezi vzdělávacími institucemi a podniky v tvůrčích a kulturních odvětvích, aby bylo možné zohlednit změny v pracovních místech a potřebu specifických schopností a podpořit tak výměnu informací a vznik smíšených schopností;

O.  vzhledem k tomu, že tvůrčí a kulturní odvětví v Evropě jsou evidentně bohatší a rozmanitější než v jiných částech světa, což by mělo být využito k podpoře růstu;

P.  vzhledem k tomu, že přechod na digitální technologie představuje pro tvůrčí a kulturní odvětví příležitost, neboť vyvstanou nové požadavky a vzniknou služby, které povedou k rozvoji nových ekonomických modelů;

Q.  vzhledem k tomu, že rozvoj nových ekonomických modelů pro on-line přístup ke kulturním dílům zažívá vzestup a měl by být podporován pomocí stabilního právního rámce, který prosazuje investice do tvůrčích a kulturních odvětví;

R.  vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné zaručit tvůrčím a kulturním odvětvím přístup ke stabilním způsobům financování upraveným pro jejich potřeby, aby byl zajištěn jejich budoucí rozvoj;

S.  vzhledem k tomu, že tvůrčí a kulturní odvětví představují důležitý prvek v rámci strategií územního rozvoje na místní a regionální úrovni za účelem dosažení cílů sociální soudržnosti a hospodářského rozvoje;

Podmínky nutné pro rozkvět tvůrčích a kulturních odvětví

1.  připomíná, že tvůrčí a kulturní odvětví mají dobré hospodářské výsledky, zásadním způsobem přispívají k sociální soudržnosti a nadále vytvářejí pracovní místa, zejména pro mladé lidi, a představují významný potenciál pro inovace, a to navzdory složité situaci, v níž se ekonomika Unie v souvislosti s požadavky rozpočtové kázně momentálně nachází;

2.  trvá na tom, že musí být k dispozici aktuální a spolehlivé statistické údaje týkající se tvůrčích a kulturních odvětví, zejména jejich skutečné situace, jejich charakteristických vlastností včetně v souvislosti se statusem, a jejich potenciálu v oblasti tvorby pracovních míst a růstu a jejich hospodářského dopadu na ostatní odvětví, aby bylo možné rozhodovat o nejvhodnějších politických opatřeních v zájmu účinné podpory těchto odvětví; doporučuje zřídit centrum nebo databázi se zaměřením na tvůrčí a kulturní odvětví;

3.  žádá Komisi, aby nadále vypracovávala studie a shromažďovala údaje o hospodářské a sociální úloze tvůrčích a kulturních odvětví, zejména jakožto prvořadého prvku napříč různými hospodářskými odvětvími;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že opatření navržená Komisí v jejím sdělení věnovaném tvůrčím a kulturním odvětvím(15) mají jen omezený výhled a rozsah; zdůrazňuje, že je třeba uvažovat o dlouhodobějších výhledech těchto odvětví a vytvořit program strukturovaných a konkrétních opatření v souladu se strategií Evropa 2020; podotýká, že je zásadní, aby kulturní tvorbu podporovaly Unie, členské státy a místní orgány;

5.  vyzývá Komisi, aby na základě existující platformy o potenciálu tvůrčích a kulturních odvětví svolala rozšířené fórum zahrnující osoby činné v těchto odvětvích, aby zvážily konkrétní řešení a aktivně se tak podílely na vytváření střednědobého a dlouhodobého strukturovaného politického programu;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby kladly důraz na ústřední roli tvůrčích a kulturních odvětví v oblasti inovací s cílem vytvářet meziodvětvové vazby, aglomerační a klastrové účinky a zajistit nové příležitosti pro investice a zaměstnanost;

7.  poznamenává, že by měl být podporován výzkum zaměřený na inovace s cílem expandovat na nové trhy s nabídkou inovativních tvůrčích produktů;

8.  domnívá se, že ke stimulaci hospodářského růstu je zásadní podporovat a prosazovat rozvoj synergií s dalšími odvětvími; v souvislosti s tím zdůrazňuje úlohu, již ve vytváření bohatství má kulturní cestovní ruch, který má podobu seznamování se s kulturním dědictvím, navštěvování kulturních akcí, jako jsou festivaly, či cestování spojeného s učením se jazykům;

9.  zdůrazňuje obrovskou různorodost kulturního a tvůrčího ekosystému a trvá na tom, že je nutno tuto situaci napravit tím, že se bude podporovat vytvoření společné identity podporou společné produkce a vytvořením oblastí společného dialogu a výměn mezi nejrůznějšími subjekty činnými v kulturních a tvůrčích odvětvích s cílem vytvořit nové vazby mezi subjekty a umožnit vzájemnou výměnu dovedností a znalostí s jinými hospodářskými odvětvími; zdůrazňuje skutečnost, že tyto iniciativy by měly umožnit vznik společných zájmů při zohlednění kulturní rozmanitosti, která by měla být uznávána pro svou bohatost, inspirující sílu a potenciál pro rozvoj, jenž jako celek umožňuje vznik společné evropské identity;

10.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat výměnu znalostí a předávání dovedností a znalostí, které jsou zásadní pro spolupráci mezi tvůrčími podniky, v rámci klastrů pro konkurenceschopnost, iniciativ zaměřených na excelenci a sítí, a vytvořit tak společnou kulturu tvůrčích a kulturních odvětví, která podpoří spolupráci mezi různými odvětvími, aby bylo možné účinněji se vypořádat s novými hospodářskými a sociálními výzvami;

11.  vybízí k rozvoji územního zakotvení, ke sdílení dovedností napříč odvětvími prostřednictvím vytváření klastrů a zlepšení vztahů s cílem přilákat investory, a umožnit tak různým kulturním a tvůrčím podnikům (velmi malým podnikům, malým a středním podnikům, nevládním organizacím a kulturním institucím) pokračovat v podpoře růstu a vytváření pracovních míst;

12.  podotýká, že většinu společností v tvůrčím a kulturním odvětví představují malé a střední podniky, a zdůrazňuje proto, že je nutné poskytnout jim v této souvislosti zvláštní podporu;

13.  důrazně žádá EU a členské státy, aby podpořily a uznaly zviditelnění kulturních a tvůrčích odvětví, což je základem výjimečnosti kultury v Evropě;

14.  upozorňuje na rozmanitost právních předpisů, které se týkají tvůrčích a kulturních odvětví, a doporučuje, aby byla provedena opatření na harmonizaci předpisů a postupů v Unii;

Pracovní podmínky pro odborníky z tvůrčích a kulturních odvětví

15.  poukazuje na to, že odborníkům z tvůrčích a kulturních odvětví musí být zaručeno takové sociální postavení, aby se mohli těšit uspokojivým pracovním podmínkám a využívat vhodná opatření, pokud jde o daňové systémy, jejich právo na práci, práva v oblasti sociálního zabezpečení a autorská práva, s cílem zlepšit jejich mobilitu v celé EU;

16.  vyzývá, aby byla zvážena opatření pro spravedlivé financování a odměňování nezávislých umělců; zdůrazňuje navíc, že je nutné zlepšit koordinaci mezi jednotlivými evropskými systémy sociálního zabezpečení pro tyto umělce vzhledem ke značně mobilní povaze jejich práce;

17.  vyzývá členské státy, aby své systémy sociálního zabezpečení přizpůsobily oblastem tvůrčí činnosti, zejména v digitálním odvětví, a náležitě zohlednily skutečnost, že osoby pracující v tvůrčích odvětvích často musí střídat status zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné nebo vykonávat oba druhy činnosti současně;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pracovníkům v tvůrčích a kulturních odvětvích umožnily přístup ke zdravotnímu pojištění a (dobrovolnému) pojištění pro případ nezaměstnanosti a také k zaměstnaneckým penzijním systémům a k individuálním penzijním systémům v případě samostatně výdělečně činných osob, a to za přijatelných podmínek;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v tvůrčích a kulturních odvětvích prosazovaly minimální standardy sociálního zabezpečení a kolektivní smlouvy mimo jiné podmíněním veřejné podpory dodržováním těchto standardů;

Vzdělávání a odborná příprava

20.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zlepšily systémy vzdělávání, odborné přípravy a kvalifikací, zejména tím, že studentům v kulturních a uměleckých oborech bude nabídnuta komplexní odborná příprava zohledňující současné profesní prostředí, a to s cílem sblížit podnikatelský a vzdělávací svět a zajistit účinné provádění ve všech členských státech; zdůrazňuje, že v kurzech zaměřených na informační technologie by měla být věnována dostatečná pozornost příležitostem, které existují v odvětví on-line obsahu (např. počítačové hry);

21.  zastává názor, že v rámci odborné přípravy v kulturních, uměleckých a tvůrčích oborech je nezbytné vyučovat také dovednostem, které jsou nezbytné pro založení podniku, jenž bude působit v tvůrčích a kulturních odvětvích;

22.  domnívá se, že je nezbytné posílit atraktivitu a vnímání manuální, umělecké a kulturní odborné přípravy mezi studenty, rodiči a institucemi, a poskytovat informace o aktuální situaci, pokud jde o příležitosti a vytváření bohatství, a to i zřízením centra nebo databáze;

23.  zdůrazňuje význam, jejž má chránit a podporovat řemeslné živnosti spojené s kulturními a tvůrčími odvětvími;

24.  vyzývá Komisi, aby uznala zvláštní povahu mistrovských řemesel, která jsou skutečným zdrojem pro tvorbu pracovních míst v Evropě a jsou založena na čtyřech kritériích, jež jsou společná pro všechna špičková tvůrčí a kulturní odvětví: inovace a tvořivost; excelence a estetika; know-how a technologie; učení se v průběhu celé kariéry a rozšiřování znalostí;

25.  domnívá se, že je třeba posílit vazby mezi vzdělávacími systémy (včetně vysokých škol, jejichž nezávislost by měla být zachována), výzkumnými středisky, vzdělávacími organizacemi a společnostmi činnými v tvůrčích a kulturních odvětvích (včetně malých a středních podniků) s cílem zvýšit konkurenceschopnost těchto odvětví nabízejících četné pracovní příležitosti, vytvořit inkluzivnější meziodvětvové a mezioborové synergie, zejména zřízením platformy pro výměny, znalostních aliancí, aliancí pro odvětvové dovednosti a partnerství, pomoci účastníkům přemýšlet a jednat tak, aby dosáhli společného úspěchu, nadále zvyšovat hodnotu lidského kapitálu Unie, zajistit subjektům lepší znalosti, určit specifické dovednosti, zlepšit porozumění vývoji v oblasti pracovních příležitostí a dovedností a podpořit podnikatelského ducha;

26.  vyzývá Komisi, aby zřizovala znalostní aliance mezi vyšším vzděláním a podniky v tvůrčích a kulturních odvětvích;

27.  vyzývá Komisi, aby zřizovala aliance pro odvětvové dovednosti mezi institucemi odborného vzdělávání a přípravy a podniky působícími v tvůrčích a kulturních odvětvích;

28.  důrazně vyzývá Komisi a členské státy, aby dosáhly pokroku při vzájemném uznávání oborů, profesních kvalifikací a diplomů týkajících se kulturního a uměleckého studia;

29.  připomíná význam podpory v oblasti přístupu ke kulturní a mediální gramotnosti a vzdělávání již od raného věku a během celého života, aby se podpořil rozvoj tvořivosti, rozvinul talent a předával smysl pro kulturu;

30.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné podporovat tvořivost mladých tvůrců a propagovat účast veřejnosti na tvorbě kultury;

31.  domnívá se, že umělecké a kulturní vzdělávání je nezbytné pro rovné příležitosti, pro demokratizaci přístupu ke kultuře a pro sociální soudržnost, jelikož je prostředkem individuálního a kolektivního projevu a dialogu a umožňuje napomoci vzájemnému porozumění; dále zdůrazňuje, že školákům pomáhá se kultivovat tím, že rozvíjí jejich umělecké schopnosti, umožňuje jim setkávat se s umělci, prohlížet si umělecká díla a navštěvovat místa s kulturní hodnotou;

32.  vyzývá Komisi a Radu, aby zvážily zřízení evropského registru odborných znalostí s cílem chránit a podporovat evropské odborné znalosti; vyzývá členské státy a zúčastněné strany v oblasti tvůrčích a kulturních odvětví, aby zavedly kurzy odborné přípravy zaměřené na tyto znalosti;

Financování tvůrčích a kulturních odvětví

33.  domnívá se, že je naprosto nezbytné zavést a zabezpečit odpovídající systémy financování a poskytnout tvůrčím a kulturním odvětvím, zejména malým a středním podnikům, účinné prováděcí nástroje; zdůrazňuje, že je nutné zachovat a posílit vládní politiky na podporu tvůrčích a kulturních odvětví, a zajistit tak budoucí životaschopnost vysoce kvalitní nezávislé tvůrčí činnosti; vyzývá Komisi a Radu, aby vytvořily prostředky k hodnocení nehmotných děl, zejména prostřednictvím zřízení centra nebo databáze, a zvážily možnost zřídit kulturní investiční banku;

34.  v této souvislosti také vyzdvihuje nové možnosti, jako je skupinové financování (tzv. crowdfunding) a skupinové investování (tzv. crowd-investment);

35.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci svých sociálních a hospodářských politik zvážily odpovídající podporu a financování tvůrčích a kulturních odvětví;

36.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat financování tvůrčích a kulturních odvětví z evropských prostředků, a to i v době hospodářské krize; výslovně žádá Parlament, aby usiloval o vyjednání ambiciózního a významného rozpočtu na kulturu; vyzývá proto Radu, aby nesnižovala rozpočet, který Komise vyčlenila na program Kreativní Evropa;

37.  zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet konzultační a poradenské služby ohledně financování a řízení podniků s cílem pomáhat malým a středním podnikům a velmi malým podnikům osvojit si nástroje nezbytné pro dobré řízení společností, aby bylo možné zlepšit vytváření, produkci, propagaci a distribuci kulturního zboží a služeb;

38.  zastává názor, že členské státy a příslušní odborníci by měli zlepšit schopnosti zainteresovaných subjektů působících v tvůrčích a kulturních odvětvích, pokud jde o přípravu projektů, a to zajištěním odborné přípravy nebo zřízením subjektů, které budou nápomocny při sestavování finančních plánů;

39.  vítá navrhované úvěrové nástroje předjímané v programu Kreativní Evropa, Programu pro konkurenceschopnost podniků s důrazem na malé a střední podniky (COSME) a programu Horizont 2020, neboť tyto nástroje nabízí tvůrčím a kulturním odvětvím rozmanitější možnosti financování;

40.  zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat v rámci finančních institucí znalosti o zvláštních charakteristikách tvůrčích a kulturních odvětví s cílem zlepšit přístup těchto odvětví k soukromým zdrojům financování;

41.  žádá Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření na podporu smíšených forem financování, jako jsou partnerství veřejného a soukromého sektoru, které by podléhaly požadavkům na transparentnost a nenarušovaly by nezbytné financování z veřejných financí, a to zavedením systémů úvěrových záruk pro malé organizace a prozkoumáním alternativních způsobů financování, jako je skupinové financování (tzv. crowdfunding);

42.  naléhavě vyzývá členské státy, aby hledaly alternativní způsoby financování tvůrčích a kulturních odvětví, zejména v době krize; v této souvislosti se domnívá, že schůdnou alternativou by bylo sponzorství;

43.  je toho názoru, že v audiovizuálním odvětví je důležité, aby audiovizuální služby přispívaly k financování evropských audiovizuálních děl v zájmu podpory tvůrčího úsilí, a tento přístup by měl být posílen prostřednictvím jasného a kvantifikovaného provedení směrnice o audiovizuálních mediálních službách(16);

44.  naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby vytvořily příznivý právní rámec, zejména vytvořením podnikatelského prostředí, které bude příznivé pro malé a střední podniky působící v tvůrčích a kulturních odvětvích, a to prostřednictvím snížení jejich administrativní a regulační zátěže;

45.  naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby usilovaly o další pokrok v daňové harmonizaci, zejména aby zrušily odchylky ve zdaňování kulturních produktů mezi jednotlivými členskými státy;

46.  podotýká, že v rámci těchto odvětví působí velké množství malých a středních podniků; domnívá se, že je pro ně třeba vytvořit vhodná daňová pravidla s cílem podpořit jejich růst a zajistit jejich přežití;

47.  připomíná, že strukturální fondy nabízejí velké možnosti v oblasti financování kultury, tvorby a inovací v Unii vzhledem k tomu, že investice do kultury mohou být financovány v rámci všech tří cílů politiky soudržnosti, konkrétně se jedná o konvergenci, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost;

48.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy navrhují, aby byly prostředky v nadcházejícím víceletém finančním rámci vyčleněné na nástroj pro propojení Evropy sníženy o 8,2 miliardy EUR, což bude mít nepříznivý dopad na podporu rozšiřování infrastruktury pro širokopásmové připojení, a tedy na rozvoj on-line obchodních modelů pro tvůrčí a kulturní odvětví;

49.  vyzývá proto členské státy a Komisi, aby využívaly stávající a budoucí nástroje a programy, jako je MEDIA nebo mechanismus záruk programu Kreativní Evropa, a přijaly zvláštní opatření, aby usnadnily přístup osob činných v tvůrčích a kulturních odvětvích k financování prostřednictvím těchto nástrojů, se zvláštním důrazem na maximálně účinné využití digitalizace platforem k usnadnění podávání žádostí, hodnocení a řízení a ke snížení administrativní zátěže na minimum;

50.  vybízí orgány EU, aby ve víceletém finančním rámci (2014‑2020) zajistily ambiciózní úroveň nové složky MEDIA;

Příležitosti a problémy spojené s digitalizací, globalizací a přístupem na mezinárodní trhy

51.  domnívá se, že digitální a on-line nástroje a platformy nabízejí tvůrčím a kulturním odvětvím nebývalé příležitosti pro vývoj nových obchodních modelů, získání nového publika a rozšíření svých trhů v Unii i ve třetích zemích;

52.  zdůrazňuje, že mimořádnou zátěží pro evropská tvůrčí a kulturní odvětví je existence 27 různých systémů pro správu práv duševního vlastnictví a že stávající roztříštěný režim musí být reformován tak, aby byl usnadněn přístup k obsahu a bylo možné posílit jeho (globální) oběh, a to takovým způsobem, který umělcům, tvůrcům, spotřebitelům, podnikům a publiku umožní využít vývoje v digitální oblasti, nových distribučních kanálů, nových obchodních modelů a dalších příležitostí;

53.  domnívá se, že moderní a vyvážený systém ochrany práv duševního vlastnictví, který umožní zajistit odpovídající odměnu všem kategoriím držitelů práv a zároveň zaručit spotřebitelům snadný přístup k různorodému, legálnímu obsahu a skutečnou možnost volby v oblasti jazykové a kulturní rozmanitosti, je v digitální éře základní podmínkou pro zajištění konkurenceschopnosti tvůrčích a kulturních odvětví;

54.  zdůrazňuje, že ochrana práv duševního vlastnictví by neměla ohrožovat neutralitu internetu;

55.  zdůrazňuje exponenciální růst ve využívání inovativních digitálních služeb, pokud jde o přístup ke kulturním dílům, a podtrhuje potřebu zajistit stabilní ekosystém, který podporuje investice do tvůrčích a kulturních odvětví, tvorbu pracovních míst v Evropě a prosazování inovativních obchodních modelů;

56.  žádá proto Komisi, aby v souvislosti s právy duševního vlastnictví vytvořila právní rámec odpovídající specifické povaze jednotlivých odvětví a harmonizovala a reformovala rámec autorských práv s cílem zlepšit přístup k obsahu a posílit postavení a možnost volby tvůrců, a zasazuje se o lepší sdílení povinností v rámci celého digitálního hodnotového řetězce, přičemž je třeba věnovat náležitou pozornost konkurenceschopnosti tvůrčích a kulturních odvětví;

57.  v této souvislosti zdůrazňuje významnou úlohu, kterou mají kolektivní správci, v zajišťování přístupu ke kulturnímu dědictví tím, že účinně vymáhají práva duševního vlastnictví a zjednodušují formality, jimž jsou vystaveni uživatelé;

58.  upozorňuje na mezinárodní spolupráci a potenciál tvůrčích a kulturních odvětví v oblasti vývozu a na skutečnost, že je v zájmu Unie podporovat výměny mezi povoláními v tomto odvětví, a to i se třetími zeměmi, a přilákat a rozvíjet tvůrčí talenty, zdůrazňuje významnou úlohu tvůrčích a kulturních odvětví při šíření atraktivity a propagaci evropské kultury;

59.  zdůrazňuje, že je nutné usilovat o vzájemné uznávání postavení umělců, zabývat se tím, jak zajistit příležitosti k mobilitě a jak nejlépe využívat vzdělávací programy, vytváření sítí a volný pohyb odborníků v tvůrčích a kulturních odvětvích, zejména v případě zúčastněných subjektů v oblasti kultury, umělců, ale také děl;

60.  domnívá se, že je zásadní, aby si EU a její členské státy zachovaly možnost chránit a rozvíjet své kulturní a audiovizuální politiky a aby tak činily v rámci svých stávajících právních přepisů, norem a dohod, včetně Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů; žádá proto, aby bylo vyloučení kulturních a audiovizuálních služeb, včetně služeb poskytovaných on-line, jasně uvedeno v dohodách mezi Unií a třetími zeměmi; v této souvislosti podtrhuje nutnost nezahrnovat oblast kulturních a audiovizuálních služeb do mandátu k jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a USA a zároveň zdůrazňuje, že kulturní a tvůrčí díla nejsou typickým zbožím;

61.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU a její členské státy v souladu s úmluvou UNESCO z roku 2005 vypracovaly a navrhly politiky podporující kulturní rozmanitost, které jsou uzpůsobeny digitální éře;

62.  zdůrazňuje nutnost posílit politiky týkající se digitalizace děl, a podpořit tak přístup k co největšímu počtu děl evropského kulturního dědictví;

63.  zdůrazňuje význam kulturní diplomacie a nutnost, aby EU vystupovala jako globální hráč, s cílem posílit celosvětovou konkurenceschopnost jejích tvůrčích a kulturních odvětví;

64.  vyzývá Komisi, aby navrhla vhodné nástroje, které tvůrčím a kulturním odvětvím umožní vyvážet na mezinárodní trhy, a to za dobrých podmínek;

65.  vyzývá, aby k podpoře tvůrčích a kulturních odvětví byla využívána Evropská služba pro vnější činnost;

66.  poukazuje na to, že kultura nepřímo působí na jiná hospodářská odvětví; žádá proto, aby tvůrčí a kulturní odvětví zintenzivnila spolupráci s jinými odvětvími, jako jsou informační a komunikační technologie (IKT) a cestovní ruch, aby bylo možné čelit výzvám, jež představuje digitální technologie, globalizace a přístup na mezinárodní trhy;

Místní a regionální rozvoj

67.  zdůrazňuje význam regionálních politik v oblasti kultury a tvorby, a tedy ústřední roli místních, regionálních a makroregionálních orgánů při propagaci a podpoře tvůrčích a kulturních odvětví, a to i s řádným zohledněním lidové kultury, za využití vhodných nástrojů a finančních opatření; vítá iniciativy subjektů veřejné správy přijaté v zájmu rozvoje regionálních struktur na podporu podnikání v tvůrčích odvětvích, a to i prostřednictvím projektů financovaných z prostředků EU;

68.  zdůrazňuje, že kulturní a tvůrčí odvětví by se měla stát součástí socioekonomických strategií EU a jednotlivých států; zdůrazňuje potřebu další koordinace různých politik, včetně průmyslových, vzdělávacích a inovačních politik, politik v oblasti cestovního ruchu a regionálního, městského, místního a územního rozvoje; rovněž vybízí místní a regionální orgány, aby v souladu se zásadou subsidiarity začleňovaly kulturní a tvůrčí odvětví do svých střednědobých a dlouhodobých hospodářských strategií;

69.  zdůrazňuje meziodvětvový charakter kulturních a tvůrčích odvětví sloužících jako poutavý komunikační nástroj a jejich globální význam nejen pro světovou ekonomiku, ale i pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, inovaci, podnikání, sociální soudržnost a společný rozvoj; vyzdvihuje skutečnost, že tato odvětví mají bohatý místní a regionální potenciál růstu představující nové tržní příležitosti pro podnikatele v kulturních a tvůrčích odvětvích, tedy zaměstnanosti v oblasti kultury;

70.  domnívá se, že různé schopnosti, jichž je v těchto odvětvích zapotřebí, a také interakce mezi tvůrci a technologiemi jsou často úzce spjaty s místním prostředím, a proto by měly být podporovány vytvářením místních a regionálních platforem, sítí, klastrů, podnikatelských inkubátorů a partnerství, které by posilovaly synergie, pomáhaly nalézt mechanismy k financování tvořivosti a inovací a podporovaly správu volných pracovních míst a možností financování;

71.  zdůrazňuje význam kultury pro sociální a hospodářské oživení měst; naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala vzájemné učení subjektů městské správy, a podpořila tak sdílení osvědčených postupů mezi tvůrci politik na místní úrovni;

72.  domnívá se, že modernizace kulturní infrastruktury může napomoci k oživení městských oblastí, a může tak být přínosná také ze sociálního a hospodářského hlediska;

73.  doporučuje využívat skrytý hospodářský potenciál tvůrčích odvětví s cílem zlepšit kvalitu života ve městech a regionech;

74.  prosazuje přístup založený na územní dynamice s cílem zapojit všechny zúčastněné subjekty (umělce, místní orgány, zástupce odborníků atd.) do správy kulturních záležitostí na místní a regionální úrovni;

75.  poukazuje na to, že kulturní a tvůrčí odvětví jako zdroj potenciálu pro vytváření většího počtu lepších pracovních míst v regionech mohou přispívat k sociální a územní integraci; je znepokojen tím, že tyto aspekty kulturních a tvůrčích odvětví nejsou dostatečně zanalyzovány a podporovány; zdůrazňuje, že sběr statistických údajů v těchto odvětvích je na všech úrovních nedostačující, přičemž nejhorší situace je na úrovni regionální a místní; zdůrazňuje, že je třeba analyzovat dopad IKT na kulturní a tvůrčí odvětví, aby se tato odvětví mohla přizpůsobit novému technologickému prostředí a být v kontaktu s technologickým vývojem;

76.  zdůrazňuje, že tvůrčí a kulturní odvětví, zejména malé a střední podniky, představují významný přínos pro růst a rozvoj na místní a regionální úrovni a napříč hranicemi (členských států) zejména tím, že podporují kulturní dědictví, cestovní ruch a centra excelence, zvyšují přitažlivost území, věnují zvláštní pozornost regionům s významným kulturním dědictvím, podporují sociální a ekonomickou restrukturalizaci, vznik nových činností a tvorbu stabilních a udržitelných pracovních míst; poznamenává, že se to týká především cestovního ruchu, neboť města a regiony s rozvinutým kulturním odvětvím jsou pro turisty zvláště přitažlivé;

77.  vyzdvihuje význam vzdělávacích programů pro to, aby byla podporována kreativita již od raného dětství, a pro rozvíjení uměleckého a kulturního vzdělávání tím, že bude během základního a středního vzdělávání probouzen zájem o práci a výstupy tvůrčího odvětví; zdůrazňuje, že místní a regionální orgány by měly vzhledem k tomu, že jsou často odpovědné za předškolní a základní vzdělávání, hrát významnou vzdělávací a kulturní úlohu v tomto procesu, jehož cílem je zabývat se kulturou a tvořivostí jakožto nedílnou součástí regionálního a městského rozvoje; zdůrazňuje význam neformálního vzdělávání dospělých pro rozvíjení dovedností, které jim umožní přizpůsobit se neustále se měnícím požadavkům trhu práce;

78.  zdůrazňuje, že financování dostupné z příštího víceletého finančního rámce, konkrétně z ESF a EFRR, by mělo být využito tak, aby pomohlo posílit kulturní a tvůrčí odvětví a také vnitrostátní, regionální a místní institucionální a administrativní kapacity pro spolupráci, čímž se zvýší hospodářský, sociální, vzdělávací a kulturní přínos z těchto odvětví; upozorňuje na nejvzdálenější regiony, kde je situace pro vytváření a rozvoj kulturních a tvůrčích odvětví složitější;

79.  zastává proto názor, že požadavky na vazbu na dané území stanovené v některých regionálních nebo vnitrostátních opatřeních na podporu kinematografie pomáhají tuto vazbu mezi kulturou a územím zachovávat a v souladu s podmínkami stanovenými ve sdělení z roku 2001 o filmu(17) by měla být zachována;

80.  poznamenává, že v tvůrčích a kulturních odvětvích často dochází k dynamické přeměně a že umožňují vytváření klastrů, které jsou hnací silou pokroku a rozvoje měst a regionů;

81.  poukazuje na skutečnost, že kulturní a tvůrčí odvětví přispívají k zachování a zušlechťování rozsáhlého kulturního, historického a architektonického dědictví Evropy; zdůrazňuje význam movitého kulturního dědictví, tj. artefaktů jakožto výsledku lidské tvořivosti v průběhu historie až po současnost; zdůrazňuje, že kulturní a tvůrčí odvětví jsou důležitá pro rozvoj odvětví cestovního ruchu EU a těší se obrovskému zájmu turistů z EU i z jiných zemí; domnívá se, že s ohledem na tuto přidanou hodnotu a vzhledem k tomu, že s sebou přinášejí významné hospodářské příležitosti, by kulturní a tvůrčí odvětví měla být významně podpořena v příštím rozpočtu EU a prostřednictvím vnitrostátních a regionálních programových dokumentů vypracovaných na období 2014–2020;

82.  zdůrazňuje, že je třeba chránit národní dědictví a propagovat kulturní bohatství daného regionu doma i v zahraničí;

83.  domnívá se, že kreativní lidé, výrobky a služby by jakožto součást kulturní rozmanitosti EU měli být základem silného evropského jednotného trhu a dobře rozvinutých regionů, ale také místních ekonomik, kde mohou přispívat k vytváření nových oblastí hospodářské činnosti a nových pracovních míst; vyzývá k lepšímu využívání kulturních a tvůrčích odvětví při lákání nových investic a různorodých talentů do Evropy; zdůrazňuje, že podnikatelé v kulturním a tvůrčím odvětví nemají snadný přístup k finančním zdrojům; vyzývá členské státy, aby přijaly příslušná sociální a fiskální opatření s cílem podpořit tvůrčí hospodářství a aby prosazovaly nové obchodní modely pro kulturní a tvůrčí odvětví uzpůsobené evropskému trhu, což by umožnilo mobilitu umělců a osob pracujících v kulturních a tvůrčích odvětvích a pomáhalo jim překonávat překážky související s rozdílnými daňovými nebo sociálními systémy a jazykové bariéry, a aby podporovaly lepší porozumění mezi zeměmi a kulturami;

o
o   o

84.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 201, 25.7.2006, s. 15. (2) Úř. věst. C 311, 21.12.2007, s. 7. (3) Úř. věst. C 287, 29.11.2007, s. 1. (4) Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 1. (5) Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 12. (6) Úř. věst. C 247 E, 15.10.2009, s. 32 . (7) Úř. věst. C 125 E, 22.5.2008, s. 223 . (8) Úř. věst. C 247 E, 15.10.2009, s. 25 . (9) Dok.8749/1/09 REV 1 a 8749/1/09 REV 1 COR 1. (10) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 135. (11) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 142 . (12) Dok.17566/12. (13) CdR 2391/2012. (14) SWD(2012)0286. (15) COM(2012)0537. (16) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1. Opravené znění zveřejněno v Úř. věst. L 263, 6.10.2010, s. 15. (17) Úř. věst. C 43, 16.2.2002, s. 6.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012 (2013/2051(INI))

P7_TA(2013)0369 A7-0257/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012,

–  s ohledem na čl. 24 odst. 3, článek 228 a článek 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 41 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. června 2008(1) o přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(2),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci uzavřenou mezi Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

–  s ohledem na prováděcí opatření statutu veřejného ochránce práv ze dne 1. ledna 2009(3),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na čl. 205 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7-0257/2013),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012 byla oficiálně předložena předsedovi Parlamentu dne 21. května 2013 a že evropský veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouros předložil svou zprávu Petičnímu výboru dne 28. května 2013 v Bruselu;

B.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva za rok 2012 je poslední zprávou pana Diamandourose ve funkci evropského veřejného ochránce práv, jelikož dne 14. března 2013 informoval předsedu Evropského parlamentu o svém záměru odejít do důchodu ke dni 1. října 2013; vzhledem k tomu, že pan Diamandouros byl poprvé zvolen evropským veřejným ochráncem práv v roce 2003 a následně opakovaně zvolen v letech 2005 a 2010;

C.  vzhledem k tomu, že pan Diamandouros ve funkci evropského veřejného ochránce práv působí 10 let; vzhledem k tomu, že jeho nástupce je volen na období od 1. října 2013 do evropských voleb v roce 2014, po nichž musí být zahájen nový volební proces s novým složením Parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že podle článku 24 SFEU „každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228“;

E.  vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů EU s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 298 SFEU „se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“ a že tentýž článek umožňuje, aby za tímto účelem byla v sekundárním právu formou nařízení zakotvena konkrétní ustanovení použitelná na celou správu EU;

G.  vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

H.  vzhledem k tomu, že EU vyhlásila rok 2013 „Evropským rokem občanů“ na oslavu 20. výročí evropského občanství;

I.  vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny základních práv stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“;

J.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 6. září 2001 schválil pravidla řádného úředního postupu, která připravil veřejný ochránce práv;

K.  vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup vzniká tehdy, když veřejný orgán nefunguje v souladu s pravidly či principy, které jsou pro něj závazné;

L.  vzhledem k tomu, že tato definice neomezuje nesprávný úřední postup pouze na případy, kdy nejsou dodržena právně závazná pravidla nebo zásady; vzhledem k tomu, že zásady řádné správy představují vyšší úroveň závazku než rámec zákona a nevyžadují pouze, aby orgány EU plnily své zákonné povinnosti, ale také aby vykonávaly svou službu svědomitě a aby zajistily, že postup vůči všem občanům bude spravedlivý, nestranný a důstojný a občané budou moci stejnou měrou plně využít svá práva;

M.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv v roce 2012 zaznamenal 2 442 stížností (2 510 v roce 2011) a vyřídil 2 460 stížností (2 544 v roce 2011); vzhledem k tomu, že do jeho působnosti spadalo 740 stížností (30 %);

N.  vzhledem k tomu, že většina stížností (56 %) je přijímána v elektronickém formátu pro registraci prostřednictvím interaktivní internetové stránky evropského veřejného ochránce práv, která je přístupná ve všech 23 úředních jazycích;

O.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv zahájil na základě stížností 450 šetření (382 v roce 2011); vzhledem k tomu, že se jedná o 18% nárůst oproti roku 2011; vzhledem k tomu, že zahájil 15 šetření z vlastního podnětu (14 v roce 2011) a předložil jednu zvláštní zprávu Parlamentu;

P.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv uzavřel 390 šetření (včetně 10 šetření z vlastního podnětu), z nichž 206 bylo z roku 2012, 113 z roku 2011 a 71 z dřívějších let; vzhledem k tomu, že 85,3 % (324) uzavřených šetření bylo od jednotlivých občanů a 14,7 % (56) od podniků, sdružení či jiných právních subjektů;

Q.  vzhledem k tomu, že 1 467 obdržených stížností spadalo do kompetence některého z členů Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že tuto síť tvoří vnitrostátní a regionální veřejní ochránci práv a podobné subjekty v EU, EHP, Švýcarsku a kandidátských zemích; vzhledem k tomu, že Petiční výbor Parlamentu je plnohodnotným členem sítě; vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv tomuto výboru předal 63 stížností;

R.  vzhledem k tomu, že se 52,7 % šetření zahájených v roce 2012 týkalo Evropské Komise, 5,2 % Evropského parlamentu, 3,0 % Evropské služby pro vnější činnost, 1,5 % Evropské investiční banky a 20,9 % jiných orgánů, agentur či institucí EU;

S.  vzhledem k tomu, že údajné nesprávné úřední postupy, které byly nejčastěji šetřeny v roce 2012, se týkaly zákonnosti (27,7 %), požadavků na informace (12,5 %), spravedlnosti (10,3 %), lhůt pro rozhodnutí (8 %) a žádostí o přístup k dokumentům (6,7 %);

T.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv nesprávný úřední postup nezjistil v 76 uzavřených případech (19 %) a v 56 případech jej zjistil (14 %);

U.  vzhledem k tomu, že i když není zjištěn nesprávný úřední postup, neznamená to pro stěžovatele nutně negativní výsledek, jelikož se mu od dotčeného orgánu dostane úplného vysvětlení a od evropského veřejného ochránce práv také nezávislé analýzy případu a dostane se mu ujištění, že dotčená instituce jednala v souladu se zásadami řádné správy;

V.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 bylo v 80 případech dosaženo smírného řešení, případně záležitost urovnal dotčený orgán; vzhledem k tomu, že pokud veřejný ochránce práv nezjistí žádný nesprávný úřední postup nebo neexistuje důvod, proč v šetření pokračovat, může učinit další připomínku; vzhledem k tomu, že cílem další připomínky je poradit instituci, jak může zlepšit kvalitu služeb poskytovaných občanům;

W.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv uzavřel 47 případů, u nichž zjistil nesprávný úřední postup, kritickou připomínkou k dotčenému orgánu; vzhledem k tomu, že v devíti případech dotčený orgán přijal návrh doporučení;

X.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv učiní kritickou připomínku, pokud:

1.  schvaluje výroční zprávu za rok 2012 předloženou evropským veřejným ochráncem práv; bere na vědomí, že pan Diamandouros ke dni 1. října 2013 odejde do důchodu;

2.  vyjadřuje panu Diamandourosovi vděčnost za jeho příkladnou práci ve funkci evropského veřejného ochránce práv, kterou v uplynulých deseti letech odváděl, a za výsledky, kterých dosáhl ve snaze o spravedlivější a transparentnější EU; doufá, že si užije důchod ve zdraví a přeje mu do budoucna vše nejlepší;

3.  oceňuje vynikající práci, kterou veřejný ochránce práv vykonal pro posílení a prohloubení dialogu s občany, občanskou společností, orgány a dalšími zúčastněnými stranami na všech úrovních;

4.  s přihlédnutím ke skutečnosti, že polovina občanů Evropy souhlasí s tím, že druhé nejdůležitější občanské právo je právo na řádnou správu, má za to, že nepřetržité úsilí veřejného ochránce práv o posílení a zlepšení otevřenosti, transparentnosti a odpovědnosti v rozhodovacích procesech a správních útvarech Evropské unie zásadním způsobem přispěla k vytvoření Unie, kde jsou rozhodnutí přijímána a prováděna „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“, jak stanoví článek 1 Smlouvy o Evropské unii; vyzývá příštího evropského veřejného ochránce práv, aby pokračovala v kvalitní práci svého předchůdce na dosažení těchto důležitých cílů;

5.  s uznáním oceňuje neutuchající odhodlání, se kterým se veřejný ochránce práv obracel na občany, aby je upozornil na jejich práva zakotvená ve Smlouvách, a podporoval správní útvary orgánů a institucí EU, aby byly transparentnější a vykonávaly svou službu svědomitěji;

6.  má za to, že veřejný ochránce práv vždy vykonával své pravomoci aktivně a vyrovnaně a děkuje mu za vynikající pracovní vztahy a spolupráci s Parlamentem a zejména s jeho Petičním výborem;

7.  konstatuje, že 52 % evropských občanů se domnívá, že nejdůležitější funkcí veřejného ochránce práv je zajistit, aby občané EU znali svá práva a věděli, jak je používat, a že proto musí veřejný ochránce práv zlepšit svou komunikaci s evropskými občany a posílit spolupráci s Evropskou sítí veřejných ochránců práv;

8.  vyzývá k přijetí nezbytných opatření k urychlení postupů šetření stížností, provádění vyšetřování a přijímání rozhodnutí;

9.  znovu opakuje skutečnost, že 42 % evropských občanů není spokojeno s mírou transparentnosti správy EU, a zdůrazňuje, že je potřebné, aby veřejný ochránce práv pokračoval ve svém úsilí pomoci evropským orgánům, aby byly otevřenější, efektivnější a přátelštější k občanům, a aby budoval mosty mezi orgány a občany;

10.  konstatuje, že stížnosti týkající se transparentnosti byly pro veřejného ochránce práv vždy na prvním místě; poznamenává také, že od roku 2008, kdy bylo stížností na údajnou nedostatečnou transparentnost nejvíce, tj. 36 % v porovnání s 21,5 % v roce 2012, jejich počet klesá; má za to, že je to ukazuje na značné úsilí orgánů EU o větší transparentnost; vyzývá orgány, agentury a instituce EU, aby pomohly toto číslo dále snižovat tím, že budou spolupracovat s evropským ochráncem práv a budou provádět jeho doporučení; je však nadále znepokojen stále velkým počtem stížností týkajících se otevřenosti, veřejného přístupu a osobních údajů, neboť tyto problémy ohrožují interinstitucionální dialog, obraz EU v očích veřejnosti a postoj veřejnosti k EU;

11.  zdůrazňuje, že transparentnost, otevřenost, přístup k informacím, dodržování práv občanů a vysoké etické standardy jsou základní předpoklady pro zachování důvěry mezi občany a orgány a že tato důvěra je zejména v současné složité ekonomické situaci mimořádně důležitá pro budoucnost evropské integrace;

12.  vyzývá orgány EU, aby vzhledem ke stále větší míře digitalizace veřejné správy reagovaly na zvláštní potřeby starších lidí, z nichž mnoho se nevyzná v moderních informačních a komunikačních technologiích, a poskytly jim nějaké vyrovnání prostřednictvím uživatelsky vstřícných aplikací, praktických programů pomoci online a snadno přístupných možností nedigitálního kontaktu;

13.  konstatuje, že v roce 2012 zaznamenal veřejný ochránce práv 2 442 stížností a že se jednalo o rekordní rok jak s ohledem na zahájená šetření (46, tj. nárůst o 18 % v porovnání s rokem 2011), tak s ohledem na uzavřená šetření (390, tj. nárůst o 23 %);

14.  s uspokojením bere na vědomí „špičkové případy“, které představil veřejný ochránce práv a jež jsou vzorovými příklady správní praxe v různých orgánech EU v řadě oblastí;

15.  má za to, že snížení celkového počtu stížností předložených veřejnému ochránci práv v roce 2012 svědčí o úspěšnosti interaktivního průvodce na jeho internetových stránkách, což je významný nástroj navržený tak, aby se snížil počet stížností podávaných veřejnému ochránci práv ze špatného důvodu a aby se zlepšily možnosti, jak stěžovatelům poradit, kam jinam se mají obrátit; konstatuje, že vývoj potvrzuje nárůst počtu lidí, kteří se na evropského veřejného ochránce práv obracejí opodstatněně; navrhuje, aby poslanci Evropského parlamentu, orgány, instituce a agentury EU a členové Evropské sítě veřejných ochránců práv umístili na své internetové stránky a sociální média přímé odkazy na tohoto interaktivního průvodce;

16.  zdůrazňuje skutečnost, že počet stížností nespadajících do působnosti veřejného ochránce práv byl nejnižší za deset let (1 720); vyzývá veřejného ochránce práv, aby pokračoval ve svém úsilí o další snižování počtu těchto případů;

17.  uznává významný přínos Evropské sítě veřejných ochránců práv a zdůrazňuje prospěšnost efektivní spolupráce pro evropské občany; poznamenává, že 60 % stížností zpracovaných veřejným ochráncem práv v roce 2012 spadalo do pravomoci některého z členů sítě; připomíná, že Petiční výbor je plnoprávným členem sítě; poznamenává, že veřejný ochránce práv v roce 2013 předal výboru 63 stížností; blahopřeje evropskému ochránci práv k úspěšné koordinaci sítě; má za to, že se jedná o zásadní funkci činností veřejného ochránce práv a že spolupráci se sítí by bylo třeba prohloubit, aby se zlepšilo uplatňování právních předpisů EU na vnitrostátní úrovni; doporučuje, aby se síť rozšířila o příslušné vnitrostátní orgány; domnívá se, že účast veřejného ochránce práv v evropských a mezinárodních sdruženích veřejných ochránců práv by měla být zachována a posílena;

18.  konstatuje, že stejně jako v předchozích letech se většina šetření zahájená veřejným ochráncem práv týkala Komise (52,7 %); poznamenává, že počet šetření zahájených v roce 2012, která se týkala Evropského parlamentu, se oproti roku 2011 téměř zdvojnásobil; vyzývá svůj sekretariát k plné spolupráci s veřejným ochráncem práv a k zajištění souladu a jednotnosti s jeho doporučeními a připomínkami ke správním postupům;

19.  zdůrazňuje skutečnost, že každé uzavřené šetření představuje krok správným směrem a dobrou příležitost pro zlepšení věcí, které veřejnost identifikovala jako záležitosti vyžadující nápravu, což je způsob, jak učinit koncept evropského občanství co nejvíce participativním s ohledem na evropský legislativní proces;

20.  chválí veřejného ochránce práv za jeho iniciativu zveřejnit soubor zásad veřejné služby, jimiž by se mělo řídit chování úředníků EU; připomíná pět zásad veřejné služby: závazek vůči Evropské unii a jejím občanům, etický rozměr, objektivnost, úcta k ostatním a transparentnost; vyzývá orgány, agentury a instituce EU, aby tyto zásady začlenily do všech svých činností;

21.  vítá skutečnost, že veřejný ochránce práv zveřejnil v červnu 2013 nové vydání Evropského kodexu řádné správní praxe, který zohlední zásady evropského správního práva obsažené v judikatuře evropských soudů;

22.  je potěšen zapojením veřejného ochránce práv do řady různých konferencí zaměřených na lepší veřejnou správu, včetně té, kterou pořádal společně s výzkumnou sítí pro správní právo EU (ReNEUAL);

23.  znovu připomíná výzvu Komisi ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2013(4), aby přijala společná závazná pravidla a zásady o správním řízení v rámci správy EU a předložila za tímto účelem návrh nařízení na základě článku 298 SFEU; domnívá se, že dosavadní zkušenosti veřejného ochránce práv a zprávy, které o nich zveřejnil, poskytují vhodné vodítko pro vytvoření obsahu takového legislativního návrhu; domnívá, že by to byl nejlepší způsob, jak zajistit trvalou změnu ve správní kultuře orgánů EU;

24.  s potěšením konstatuje, že orgány poskytly 98 pozitivních odpovědí na 120 připomínek a doporučení, jež veřejný ochránce práv vyslovil v souvislosti se svými šetřeními v roce 2012, což znamená, že v 82 % případů orgány EU plní návrhy veřejného ochránce práv; vyzývá všechny orgány, agentury a instituce EU, aby vyvinuly co největší snahu o zajištění souladu s připomínkami a doporučeními veřejného ochránce práv a aby mu byly nápomocny při rychlých reakcích na šetření, a to, mimo jiné, tím, že s ním budou spolupracovat na zkracování lhůt v procesu šetření;

25.  připomíná, že v roce 2012 předložil veřejný ochránce práv Parlamentu jednu zvláštní zprávu, která se týkala neschopnosti Komise řešit střet zájmů při rozšiřování vídeňského letiště, chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí tohoto rozšíření a nedostupnosti kontrolních postupů pro ty, kdo si na stavební projekt a chybějící posouzení EIA stěžovali; uznává, že pro tyto otázky je taková zpráva velkou příležitostí; připomíná, že Petiční výbor v reakci na tuto zvláštní zprávu předložil návrhy orientované do budoucna, týkající se současného přezkumu směrnice o posuzování dopadů na životní prostředí a správního zákona EU;

26.  má za to, že vědomí, že zejména po vypracování návrhu doporučení by mohla následovat zvláštní zpráva Parlamentu, často pomáhá daný orgán nebo instituci přimět k přehodnocení svého stanoviska;

27.  podotýká, že předchozí a současný veřejný ochránce práv předložili za 17 a půl roku jen 18 zvláštních zpráv; má za to, že se jedná o důkaz přístupu založeného na spolupráci, jímž se ve většině případů orgány EU řídí; uznává význam těchto zvláštních zpráv a vybízí veřejného ochránce práv, aby případy, v nichž se jedná o důležité případy nesprávného úředního postupu orgánů, institucí a agentur EU, dále sledoval;

28.  zdůrazňuje, že iniciativa stanovit den 28. září Mezinárodním dnem práva na informace zlepšuje obraz veřejného ochránce práv v očích evropské veřejnosti a je příkladem správné praxe;

29.  vítá, že se veřejný ochránce práv vedle Petičního výboru Parlamentu, Evropského fóra zdravotně postižených, Komise a Agentury pro základní práva podílí na rámci EU pro čl. 33 odst. 2, jehož cílem je ochrana, podpora a monitorování provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá veřejného ochránce práv, aby při své práci kladl zvláštní důraz na potřeby vysoce ohrožených sociálních skupin, včetně osob se zdravotním postižením;

30.  vítá úsilí veřejného ochránce práv o zajištění provádění Listiny základních práv ze strany orgánů EU, a to prostřednictvím šetření z vlastního podnětu; předpokládá, že další podobná povinnost bude veřejnému ochránci práv svěřena po přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jak je požadováno v článku 6 Smlouvy o Evropské unii;

31.  zdůrazňuje význam šetření veřejného ochránce práv z vlastního podnětu, které mu umožní zabývat se problémy, na které by jinak nebyl upozorněn v důsledku toho, že občané nemají potřebné informace nebo zdroje, aby se na něho obrátily; považuje za důležité zvýšit viditelnost úřadu evropského veřejného ochránce práv;

32.  vítá, že v Turecku byl v roce 2012 přijat zákon, jímž byl vytvořen úřad veřejného ochránce práv; uznává úlohu podpory a rad evropského veřejného ochránce práv v tomto vývoji; je potěšen skutečností, že všechny kandidátské země mají na vnitrostátní úrovni zavedený úřad veřejného ochránce práv; má za to, že podle zkušeností je veřejný ochránce práv vysoce užitečným orgánem pro zlepšení řádné správy, právního státu a ochrany lidských práv a že členské státy, které dosud úřad veřejného ochránce práv nemají, by tedy o jeho vytvoření měly aktivně uvažovat; vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby dál pomáhal budoucím kandidátským zemím v tomto procesu;

33.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným orgánům.

(1) Úř. věst. C 286 E, 27.11.2009, s. 172. (2) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15. (3) Přijat dne 8. července 2002 a změněn rozhodnutími veřejného ochránce práv ze dne 5. dubna 2004 a 3. prosince 2008. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0004.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (COM(2011)0290 – C7-0135/2011 – 2011/0138(COD))

P7_TA(2013)0370 A7-0139/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0290),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0135/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst.3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 18. července 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0139/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu / svou předsedkyni, aby předal / předala postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. září 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1289/2013.)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (COM(2012)0512 – C7–0289/2012 – 2012/0244(COD))

P7_TA(2013)0371 A7-0393/2012

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0512),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0289/2012),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 27. listopadu 2012(1),

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. listopadu 2012(2),

—  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 18. dubna 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti,

—  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro právní záležitosti (A7-0393/2012),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  bere na vědomí společné prohlášení předsedy Evropského parlamentu a předsedy Evropské centrální banky, které je přílohou tohoto usnesení

3.  zdůrazňuje, že na rozšíření mandátu Evropského orgánu pro bankovnictví by se měl vztahovat bod 47 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006; zdůrazňuje, že jakékoli rozhodnutí legislativního orgánu ve prospěch takového rozšíření nemá vliv na rozhodnutí rozpočtového orgánu týkající se ročního rozpočtového procesu;

4.  žádá Komisi, aby předložila finanční výkaz plně zohledňující výsledek legislativní dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, aby byly splněny rozpočtové a personální potřeby Evropského orgánu pro bankovnictví, útvarů Komise a případně Evropské centrální banky;

5.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. září 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o svěření zvláštních úkolů Evropské centrální bance podle nařízení Rady (EU) č. 1024/2013

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1022/2013.)

Příloha k legislativnímu usnesení

Prohlášení předsedy Evropského parlamentu a předsedy Evropské centrální banky u příležitosti hlasování EP o přijetí nařízení Rady (EU) č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

My, předseda Evropského parlamentu a předseda Evropské centrální banky, v souladu s nařízením Rady (EU) č. 1024/2013, zejména článkem 20 tohoto nařízení, tímto vyjadřujeme plnou podporu navrženému textu interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou o spolupráci v rámci postupů souvisejících s jednotným mechanismem dohledu (SSM), na němž se shodly naše vyjednávací týmy. Vyzýváme proto EP a ECB, aby tuto interinstitucionální dohodu schválily co nejdříve.

Dohoda stanoví, že ECB se při výkonu svých úkolů v rámci SSM důsledně zodpovídá Evropskému parlamentu, a zavádí náležité záruky pro ochranu důvěrných informací. Návrh interinstitucionální dohody především ukládá přísný parlamentní dohled nad kontrolními úkoly ECB, jenž bude vykonáván prostřednictvím pravidelných výměn názorů s příslušným výborem EP a důvěrných osobních diskusí s předsednictvem tohoto výboru a bude zajištěn větším přístupem k informacím, včetně záznamů z jednání Rady dohledu. Rovněž je zajištěna spolupráce ECB s Evropským parlamentem v rámci jeho šetření.

Interinstitucionální dohoda kromě toho stanoví účast EP na výběru předsedy Rady dohledu. Vzhledem k tomu, že společně usilujeme o co nejrychlejší zavedení SSM, jenž je prvním krokem k vybudování úplné bankovní unie, hodlají EP a ECB bezodkladně zahájit první výběrové řízení na post předsedy Rady dohledu.

Štrasburk/Frankfurt, 12. září 2013

Martin Schulz Mario Draghi

(1) Úř. věst. C 30, 1.2.2013, s. 6. (2) Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 34. (3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 22. května 2013 (Přijaté texty P7_TA(2013)0212).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o návrhu nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (COM(2012)0511 – C7-0314/2012 – 2012/0242(CNS))

P7_TA(2013)0372 A7-0392/2012

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2012)0511),

–  s ohledem na čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0314/2012),

–  s ohledem na protokol č.4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky,

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti,

–  s ohledem na dopis Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0392/2012),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise(1);

2.  bere na vědomí společné prohlášení předsedy Evropského parlamentu a předsedy Evropské centrální banky, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

4.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

5.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

6.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý dne 12. září 2013 k přijetí nařízení Rady (EU) č. .../2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1024/2013.)

Příloha k legislativnímu usnesení

Prohlášení předsedy Evropského parlamentu a předsedy Evropské centrální banky u příležitosti hlasování EP o přijetí nařízení Rady (EU) č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

My, předseda Evropského parlamentu a předseda Evropské centrální banky, v souladu s nařízením Rady (EU) č. 1024/2013, zejména článkem 20 tohoto nařízení, tímto vyjadřujeme plnou podporu navrženému textu interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou o spolupráci v rámci postupů souvisejících s jednotným mechanismem dohledu (SSM), na němž se shodly naše vyjednávací týmy. Vyzýváme proto EP a ECB, aby tuto interinstitucionální dohodu schválily co nejdříve.

Dohoda stanoví, že ECB se při výkonu svých úkolů v rámci SSM důsledně zodpovídá Evropskému parlamentu, a zavádí náležité záruky pro ochranu důvěrných informací. Návrh interinstitucionální dohody především ukládá přísný parlamentní dohled nad kontrolními úkoly ECB, jenž bude vykonáván prostřednictvím pravidelných výměn názorů s příslušným výborem EP a důvěrných osobních diskusí s předsednictvem tohoto výboru a bude zajištěn větším přístupem k informacím, včetně záznamů z jednání Rady dohledu. Rovněž je zajištěna spolupráce ECB s Evropským parlamentem v rámci jeho šetření.

Interinstitucionální dohoda kromě toho stanoví účast EP na výběru předsedy Rady dohledu. Vzhledem k tomu, že společně usilujeme o co nejrychlejší zavedení SSM, jenž je prvním krokem k vybudování úplné bankovní unie, hodlají EP a ECB bezodkladně zahájit první výběrové řízení na post předsedy Rady dohledu.

Štrasburk/Frankfurt, 12. září 2013

Martin Schulz Mario Draghi

(1) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 22. května 2013 (Přijaté texty P7_TA(2013)0213).

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 12. září 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání v Unii (COM(2012)0576 – C7-0322/2012 – 2012/0278(COD))(1)

P7_TA(2013)0373 A7-0263/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Právní východisko -1 (nové) s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti a na Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání, Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění -1 (nový) (-1) Unie začala provádět strategii EU pro biologickou rozmanitost do roku 2020, která ji zavazuje k tomu, aby se aktivněji zasazovala o odvrácení celosvětové ztráty biologické rozmanitosti do roku 2020. Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Bod odůvodnění 1 (1)  Velký počet aktérů v Unii, včetně výzkumných pracovníků z akademické sféry a podniků z různých odvětví průmyslu, využívá genetické zdroje pro účely výzkumu, vývoje i pro komerční účely; někteří z nich rovněž využívají tradiční znalosti související s genetickými zdroji. (1)  Velký počet uživatelů a dodavatelů v Unii, včetně výzkumných pracovníků z akademické sféry a podniků z různých odvětví průmyslu, využívá genetické zdroje pro účely výzkumu a vývoje i pro komerční účely; někteří z nich rovněž využívají tradiční znalosti související s genetickými zdroji. Součástí výzkumné a vývojové činnosti je nejen studium a analýza genetického nebo biochemického složení genetických zdrojů, ale rovněž opatření na podporu inovací a praktického využití. Úspěšné uplatňování Nagojského protokolu rovněž závisí na tom, jakým způsobem jsou uživatelé a dodavatelé genetických zdrojů či tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji schopni dohodnout se na společných podmínkách pro podporu zachování biologické rozmanitosti v souladu se strategií EU pro biologickou rozmanitost do roku 2020. Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 (2)  Genetické zdroje představují genofond jak přírodního, tak pěstovaného či domestikovaného původu a hrají významnou a rostoucí roli v mnoha hospodářských odvětvích, včetně produkce potravin, lesnictví, vývoje léčiv nebo vývoje obnovitelných zdrojů energie biologického původu. (2)  Genetické zdroje představují genofond jak přírodního, tak pěstovaného či domestikovaného původu a hrají významnou a rostoucí roli v mnoha hospodářských odvětvích, včetně produkce potravin, lesnictví, biotechnologií, vývoje a výroby léčiv a kosmetických přípravků nebo vývoje zdrojů energie biologického původu. Genetické zdroje jsou velmi důležité při provádění strategií zaměřených na obnovu poškozených ekosystémů a na ochranu ohrožených druhů. Pozměňovací návrh 5 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 a (nový) (2a)  Unie si je vědoma vzájemné závislosti všech zemí, pokud jde o genetické zdroje pro výživu a zemědělství, a uvědomuje si zvláštní povahu a význam těchto zdrojů pro zajišťování potravin na celém světě a pro trvale udržitelný rozvoj zemědělství v kontextu zmírňování chudoby a změny klimatu. V této souvislosti uznává zásadní úlohu Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství a Komise pro genetické zdroje pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). Pozměňovací návrh 6 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 b (nový) (2b)  Výzkum genetických zdrojů se postupně rozšiřuje na další oblasti, zejména oceány, které nadále představují nejméně prozkoumaná a nejméně známá prostředí naší planety. Zejména hlubiny oceánů představují nejzazší hranici naší planety a přitahují rostoucí zájem o výzkum, průzkum a využívání zdrojů. V tomto kontextu je studium nesmírné biologické rozmanitosti, již skrývají hlubinné mořské ekosystémy, novou, velmi nadějnou oblastí výzkumu usilujícího o objevení genetických zdrojů, které by nabízely potenciálně širokou škálu využití. Pozměňovací návrh 7 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 c (nový) (2c)  Je uznávanou praxí vyměňovat si veškeré genetické zdroje rostlin pro výživu a zemědělství za účelem výzkumu, pěstitelství a odborného vzdělávání za podmínek stanovených ve Standardní dohodě o poskytování genetických zdrojů (SMTA), jež byla uzavřena v rámci Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství (ITPGRFA), jak je uvedeno v Memorandu o porozumění o zřízení evropského integrovaného systému genových bank (AEGIS); v souladu s čl. 4 odst. 3 Nagojského protokolu se uznává, že tato praxe podporuje cíle Úmluvy a Nagojského protokolu a není s nimi v rozporu. Pozměňovací návrh 8 Návrh nařízení Bod odůvodnění 3 (3)  Tradiční znalosti, které mají domorodá a místní společenství, mohou poskytnout důležité základní informace při vědeckých objevech zajímavých genetických nebo biochemických vlastností genetických zdrojů. (3)  Tradiční znalosti domorodých a místních společenství mohou poskytnout důležité základní informace při vědeckých objevech potenciálně cenných genetických nebo biochemických vlastností genetických zdrojů, včetně znalostí, inovací a postupů domorodých a místních společenství, která představují tradiční životní styl vhodný pro zachování a trvale udržitelné využívání biologické rozmanitosti. Je třeba dodržovat práva těchto společenství stanovená v úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu a rovněž v deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 2007, a dosažení tohoto cíle by měla usnadnit prováděcí opatření Unie. Pozměňovací návrh 9 Návrh nařízení Bod odůvodnění 3 a (nový) (3a)  Je důležité připomenout, že v souladu s Evropskou patentovou úmluvou nelze patentovat odrůdy rostlin a plemena zvířat ani biologické pěstitelské a chovné postupy. Jsou-li vynálezy založeny na genetických zdrojích nebo složkách genetických zdrojů, měly by být v žádostech o udělení patentu, jenž se týká mj. těchto zdrojů, produktů, včetně derivátů, a postupů odvozených od využívání biotechnologie nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, tyto zdroje označeny a jejich původ je třeba sdělit dotčeným orgánům a následně poskytnout příslušnému orgánu. Tatáž povinnost by se měla vztahovat i na nová odrůdová práva. Pozměňovací návrh 10 Návrh nařízení Bod odůvodnění 3 b (nový) (3b)  Pravomoc a odpovědnost za praktické provádění opatření na ochranu přístupu původních a místních společenství na území Unie a společného využívání přínosů bude ponechána členským státům a jejich soudům. Pozměňovací návrh 11 Návrh nařízení Bod odůvodnění 4 a (nový) (4a)  Genetické zdroje by měly být zachovány „in situ“ a využívány udržitelným způsobem a přínosy plynoucí z jejich využívání by měly být rozděleny spravedlivým a rovnocenným způsobem. Přispělo by to k vymýcení chudoby a tím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí OSN, jak jsou potvrzeny v předmluvě Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (Nagojský protokol), který byl smluvními stranami Úmluvy přijat dne 29. října 2010. Unie a většina jejích členských států podepsaly Nagojský protokol jako strany Úmluvy. Je třeba podpořit kapacitu pro účinné provádění tohoto protokolu. Pozměňovací návrh 12 Návrh nařízení Bod odůvodnění 4 b (nový) (4b)  Při rozdělování přínosů je třeba mít na paměti, že genetické zdroje poskytují především rozvojové země s bohatou biologickou rozmanitostí, zatímco uživatelé těchto zdrojů se nacházejí hlavně v rozvinutých zemích. Přístup ke zdrojům a rozdělení přínosů mohou přispívat nejen k zachování a k trvale udržitelnému využívání biologické rozmanitosti, ale rovněž k vymýcení chudoby a k udržitelnosti životního prostředí, a tím i k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, jak je potvrzeno v preambuli Nagojského protokolu. Při provádění Nagojského protokolu je třeba usilovat i o využití tohoto potenciálu. Pozměňovací návrh 13 Návrh nařízení Bod odůvodnění 4 c (nový) (4c)  Právo na potraviny stanovené v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv a v článku 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, stejně jako právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví uznané v článku 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech mají mimořádný význam a měla by být za všech okolností chráněna. Pozměňovací návrh 14 Návrh nařízení Bod odůvodnění 4 d (nový) (4d)  Stejně jako genetické zdroje i tradiční znalosti související s těmito zdroji se nacházejí především v rozvojových zemích, zejména v domorodých a místních společenstvích. Je třeba dodržovat práva těchto společenství stanovená v úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu a rovněž v deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 2007, a jejich dodržování by měla usnadnit prováděcí opatření Unie. Pozměňovací návrh 15 Návrh nařízení Bod odůvodnění 5 (5)  Úmluva uznává, že státy mají suverénní právo na přírodní zdroje nacházející se v jejich působnosti a pravomoc určit přístup k jejich genetickým zdrojům. Úmluva ukládá všem smluvním stranám povinnost, aby usnadnily přístup ke genetickým zdrojům, na něž mají suverénní právo. Zároveň musí všechny smluvní strany přijmout taková opatření, aby byly výsledky výzkumu a vývoje a přínosy vyplývající z komerčního a jiného využívání genetických zdrojů rozděleny spravedlivě a rovnocenně se smluvní stranou poskytující takové zdroje. Takové rozdělení se musí dít na základě vzájemně dohodnutých podmínek. Úmluva rovněž řeší přístup a rozdělení přínosů, pokud jde o znalosti, inovace a postupy domorodých a místních společenství vhodné pro ochranu a trvale udržitelné využívání biologické rozmanitosti. (5)  Úmluva uznává, že státy mají svrchovaná práva na přírodní zdroje nacházející se v jejich jurisdikci a pravomoc určit přístup ke svým genetickým zdrojům. Úmluva ukládá všem smluvním stranám povinnost, aby usnadnily přístup ke genetickým zdrojům, na něž mají svrchovaná práva, jiným smluvním stranám, které je musí využívat ekologicky. Zároveň musí všechny smluvní strany přijmout taková opatření, aby byly výsledky výzkumu a vývoje a přínosy vyplývající z komerčního a jiného využívání genetických zdrojů rozděleny spravedlivě a rovnocenně se smluvní stranou poskytující takové zdroje. Takové rozdělení musí být provedeno výhradně s předchozím informovaným souhlasem země původu tohoto zdroje a přínosy musí být stanoveny na základě vzájemně dohodnutých podmínek. Úmluva rovněž řeší přístup a rozdělení přínosů, pokud jde o znalosti, inovace a postupy domorodých a místních společenství vhodné pro ochranu a trvale udržitelné využívání biologické rozmanitosti. Genetické zdroje by měly být využívány vskutku vyváženě a udržitelně s právoplatnou účastí místních společenství, protože jedině takto mohou mít všechny strany spravedlivý a rovnocenný prospěch z příležitostí, rozvoje a přínosů plynoucích z jejich využívání. Pozměňovací návrh 16 Návrh nařízení Bod odůvodnění 6 (6)  Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (dále jen „Nagojský protokol“) je mezinárodní smlouvou přijatou dne 29. října 2010 smluvními stranami Úmluvy. Nagojský protokol výrazně rozšiřuje obecná pravidla Úmluvy týkající se přístupu ke genetickým zdrojům a k tradičním znalostem s nimi souvisejícím a rozdělení přínosů z jejich využívání. (6)  Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (dále jen „Nagojský protokol“) je mezinárodní smlouvou přijatou dne 29. října 2010 smluvními stranami Úmluvy. Nagojský protokol upřesňuje obecná pravidla Úmluvy týkající se přístupu ke genetickým zdrojům a k tradičním znalostem s nimi souvisejícím a rozdělení peněžitých a nepeněžitých přínosů z jejich využívání a následného uvádění na trh. Pozměňovací návrh 17 Návrh nařízení Bod odůvodnění 7 a (nový) (7a)  Nagojský protokol se vztahuje na genetické zdroje ve smyslu článku 15 Úmluvy, jenž má v porovnání s článkem 4 Úmluvy omezenou oblast působnosti. To znamená, že Nagojský protokol se nevztahuje na celou oblast působnosti podle článku 4, tedy např. na činnosti prováděné v mořských oblastech za hranicemi vnitrostátní jurisdikce. Žádné ustanovení Nagojského protokolu však smluvním stranám nebrání v tom, aby své zásady rozšířily na činnosti prováděné v těchto mořských oblastech. Pozměňovací návrh 18 Návrh nařízení Bod odůvodnění 8 (8)  Je třeba vytvořit srozumitelný a spolehlivý rámec pro provedení Nagojského protokolu, který by měl v Unii posílit možnosti výzkumu a vývoje v oblasti přírody. Je rovněž nezbytné, aby se v Unii zabránilo využívání protiprávně získaných genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a podpořilo účinné provádění závazků týkajících se rozdělení přínosů, které byly stanoveny v podmínkách, na nichž se mezi sebou dohodli poskytovatelé a uživatelé genetických zdrojů. (8)  Je třeba vytvořit srozumitelný a spolehlivý rámec pro provedení Nagojského protokolu a příslušných ustanovení Úmluvy, který by měl podpořit jejich hlavní cíl, tj. zachování biologické rozmanitosti a trvale udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů. Znamená to rovněž, že je v Unii nutné zabránit využívání protiprávně získaných genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji. Je také velmi důležité podpořit v Unii příležitosti k výzkumu a vývoji vycházejících z přírody, zejména zlepšením právní jistoty, pokud jde o využívání genetických zdrojů a tradičních znalostí. Pozměňovací návrh 19 Návrh nařízení Bod odůvodnění 8 a (nový) (8a)  Používání nezákonně získaných genetických zdrojů nebo uvedení produktů na trh, které byly získány z takových zdrojů či pomocí souvisejících tradičních znalostí, by mělo být zakázáno. Pozměňovací návrh 20 Návrh nařízení Bod odůvodnění 8 b (nový) (8b)  Rámec vytvořený tímto nařízením je rovněž zapotřebí k zachování a prohloubení důvěry mezi smluvními stranami, domorodými a místními společenstvími a skupinami zúčastněných stran, jež využívají přístupu a rozdělení přínosů z genetických zdrojů. Pozměňovací návrh 21 Návrh nařízení Bod odůvodnění 9 (9)  Aby byla zajištěna právní jistota, je důležité, aby se prováděcí předpisy k Nagojskému protokolu vztahovaly pouze na genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji, k nimž bude umožněn přístup až poté, kdy vstoupí Nagojský protokol v platnost pro Unii. (9)  Aby byla zajištěna právní jistota, je důležité, aby se prováděcí předpisy k Nagojskému protokolu vztahovaly pouze na nové získávání nebo nové využívání genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, tj. na činnosti, které jsou uskutečňovány nebo zahájeny po vstupu Nagojského protokolu v platnost pro Unii. Pozměňovací návrh 22 Návrh nařízení Bod odůvodnění 11 (11)  Je důležité stanovit v souladu s Nagojským protokolem, že využívání genetických zdrojů se týká výzkumu a vývoje v oblasti genetického a biochemického složení vzorků genetického materiálu, což zahrnuje výzkum a vývoj izolovaných složek extrahovaných z genetického materiálu, ke kterému byl v smluvní straně Nagojského protokolu dán přístup. (11)  V souladu s Nagojským protokolem je důležité stanovit, že využívání genetických zdrojů se týká výzkumu a vývoje v oblasti genetického a biochemického složení genetických zdrojů. Výzkum a vývoj by měly být chápány jako zkoumání a studium genetického nebo biochemického složení genetických zdrojů s cílem získat poznatky a dospět k závěrům, včetně zajištění inovací a praktického využití. Pozměňovací návrh 23 Návrh nařízení Bod odůvodnění 14 (14)  S cílem zajistit efektivní provedení Nagojského protokolu by měli mít všichni uživatelé genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji za povinnost postupovat s náležitou pečlivostí při zajišťování toho, aby byl přístup ke genetickým zdrojům a souvisejícím tradičním znalostem využíván v souladu s platnými právními předpisy, a při případném rozdělování přínosů. Vzhledem k rozmanitosti uživatelů v Unii není vhodné uložit všem uživatelům povinnost přijmout stejná opatření při uplatňování náležité pečlivosti. Měly by být proto stanoveny pouze minimální prvky pro opatření náležité pečlivosti. Konkrétní volba nástrojů a opatření použitých při uplatňování náležité pečlivosti uživateli by měla být podporována uznáváním osvědčených postupů a doplňujícími opatřeními na podporu odvětvových kodexů chování, vzorových smluvních ustanovení a pokynů, aby se zvýšila právní jistota a snížily náklady. Povinnost uživatelů uchovávat informace relevantní pro přístup a rozdělení přínosů by měla být časově omezena a mělo by být ponecháno určité časové rozpětí pro případnou inovaci. (14)  S cílem zajistit efektivní provedení Nagojského protokolu by měli být všichni uživatelé genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji povinni postupovat s náležitou pečlivostí při zajišťování toho, aby byl přístup ke genetickým zdrojům a souvisejícím tradičním znalostem využíván v souladu s platnými právními předpisy a aby byly rozdělovány přínosy. Vzhledem k rozmanitosti uživatelů v Unii není vhodné uložit všem uživatelům povinnost přijmout stejná opatření při uplatňování náležité pečlivosti. Konkrétní volba nástrojů a opatření použitých uživateli při uplatňování náležité pečlivosti by měla být podporována uznáváním osvědčených postupů a odvětvových kodexů chování, vzorových smluvních ustanovení a pokynů, aby se zvýšila právní jistota a snížily náklady. Povinnost uživatelů uchovávat informace relevantní pro přístup a rozdělení přínosů by měla být časově omezena a mělo by být ponecháno určité časové rozpětí pro případnou inovaci. Pozměňovací návrh 24 Návrh nařízení Bod odůvodnění 14 a (nový) (14a)  Úspěšné provádění Nagojského protokolu závisí na tom, zda uživatelé a poskytovatelé genetických zdrojů nebo tradičních znalostí spojených s genetickými zdroji se vzájemně shodnou na podmínkách, které nejenže povedou ke spravedlivému rozdělení přínosů, ale rovněž podpoří širší cíl protokolu, jímž je posílení ochrany biologické rozmanitosti. Pozměňovací návrh 25 Návrh nařízení Bod odůvodnění 16 (16)  Při stanovování opatření náležité pečlivosti by měly hrát důležitou úlohu osvědčené postupy vyvinuté uživateli, které jsou zvlášť vhodné pro dodržení systému provádění Nagojského protokolu s vysokou právní jistotou a s nízkými náklady. Uživatelé by měli mít možnost navazovat na stávající kodexy chování zabývající se přístupem a rozdělováním přínosů, které byly vytvořeny pro akademickou sféru a různá průmyslová odvětví. Sdružení uživatelů by měla mít možnost požádat Komisi, aby určila, zda může být konkrétní kombinace postupů, nástrojů nebo mechanismů, na kterou sdružení dohlíží, uznána za osvědčený postup. Příslušné orgány členských států by měly vycházet z toho, že provádění uznaného osvědčeného postupu uživatelem snižuje riziko, že uživatel nedodrží pravidla, a odůvodňuje menší míru nutné kontroly dodržování pravidel. Totéž by mělo platit pro osvědčené postupy, jež byly přijaty společně smluvními stranami Nagojského protokolu. vypouští se Pozměňovací návrh 26 Návrh nařízení Bod odůvodnění 17 (17)  Uživatelé by měli při přesně stanovených příležitostech v rámci řetězce činností, které tvoří využívání, prohlásit, že plní povinnost náležité pečlivosti. Vhodné příležitosti pro tato prohlášení jsou obdržení veřejných prostředků na výzkum, schválení uvedení produktu vyvinutého na základě genetických zdrojů na trh, nebo v případě, kdy takové schválení není vyžadováno, okamžik jeho uvedení na trh. Prohlášení učiněné při podávání žádosti o schválení produktu pro uvedení na trh by nebylo součástí schvalovacího postupu jako takového a bylo by určeno pro příslušné orgány zřízené podle tohoto nařízení. (17)  Uživatelé by měli při přesně stanovených příležitostech v rámci řetězce činností prohlásit, že plní povinnost náležité pečlivosti, a tuto skutečnost by měli doložit. V případě, kdy se vyžaduje schválení produktu vyvinutého na základě genetických zdrojů pro jeho uvedení na trh, jsou vhodnými příležitostmi pro tato prohlášení udělení předchozího informovaného souhlasu a stanovení vzájemně dohodnutých podmínek, obdržení prostředků na výzkum, podání žádosti o práva duševního vlastnictví u příslušných vnitrostátních, regionálních nebo mezinárodních institucí, nebo v případě, kdy takové schválení není vyžadováno, okamžik jeho uvedení na trh. Prohlášení učiněné při podání žádosti o uznání práv duševního vlastnictví nebo žádosti o schválení produktu pro uvedení na trh by nebylo součástí schvalovacího postupu jako takového a bylo by určeno pro příslušné orgány zřízené podle tohoto nařízení. Pozměňovací návrh 27 Návrh nařízení Bod odůvodnění 18 (18)  Sběr genetických zdrojů ve volné přírodě většinou provádějí pro nekomerční účely univerzitní výzkumní pracovníci a sběratelé. V převážné většině případů a v téměř všech sektorech se přístup k nově získaným genetickým zdrojům uskutečňuje prostřednictvím zprostředkovatelů, sbírek nebo subjektů, které získávají genetické zdroje ve třetích zemích. (18)  Sběr genetických zdrojů ve volné přírodě většinou provádějí soukromí sběratelé a soukromé společnosti, často pro komerční účely, a akademičtí výzkumní pracovníci či vědecké instituce pro nekomerční účely. V převážné většině případů a v téměř všech sektorech se přístup k nově získaným genetickým zdrojům uskutečňuje prostřednictvím zprostředkovatelů, sbírek nebo subjektů, které získávají genetické zdroje ve třetích zemích pro komerční i nekomerční účely. Toto nařízení by mělo zajistit, aby všechny zúčastněné strany dodržovaly ustanovení vzájemně dohodnutých podmínek prvotního přístupu týkajícího se převodu provedeného třetí stranou. V mnoha případech by následné využívání nebo uvedení na trh mohlo vyžadovat další stanovení nových vzájemně dohodnutých podmínek. Pozměňovací návrh 28 Návrh nařízení Bod odůvodnění 19 (19)  Hlavními dodavateli genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji využívaných v Unii jsou sbírky. Je třeba zavést v Unii systém důvěryhodných sbírek. Díky tomuto systému by bylo u sbírek uvedených v registru důvěryhodných sbírek Unie zaručeno, že by třetím osobám byly dodávány pouze vzorky genetických zdrojů s dokumentací prokazující jejich zákonné získání a v případě potřeby existenci vzájemně dohodnutých podmínek. Systém důvěryhodných sbírek Unie by výrazně snížil riziko, že by se v Unii využívaly protiprávně získané genetické zdroje. Příslušné orgány členských států by ověřily, zda sbírka splňuje požadavky pro uznání za důvěryhodnou sbírku Unie. U uživatelů, kteří získali nějaký genetický zdroj ze sbírky zařazené do registru Unie, by mělo platit, že postupovali s náležitou pečlivostí při získávání všech nezbytných informací. To by mělo být výhodné zvláště pro výzkumné pracovníky v akademické sféře, jakož i pro malé a střední podniky. (19)  Nejdostupnějšími dodavateli genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji využívaných v Unii je většina sbírek. Jakožto dodavatelé mohou hrát významnou úlohu a pomoci jiným uživatelům v dokumentačním řetězci dodržovat své povinnosti. Za tímto účelem je třeba v Unii zavést systém registrovaných sbírek. Díky tomuto systému je u sbírek registrovaných na úrovni Unie zaručeno, že třetím osobám jsou dodávány pouze vzorky genetických zdrojů s dokumentací prokazující jejich zákonné získání a v případě potřeby existenci vzájemně dohodnutých podmínek. Systém registrovaných sbírek Unie by výrazně snížil riziko, že by se v Unii využívaly protiprávně získané genetické zdroje. Příslušné orgány členských států by ověřily, zda sbírka splňuje požadavky pro uznání za registrovanou sbírku Unie a zda je schopna zohledňovat širší cíle Nagojského protokolu, tj. spravedlivě a rovnocenně rozdělovat přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů a podporovat zachování biologické rozmanitosti. U uživatelů, kteří získali nějaký genetický zdroj ze sbírky zařazené do registru Unie, by mělo platit, že postupovali s náležitou pečlivostí při získávání všech nezbytných informací. To by mělo být výhodné zvláště pro výzkumné pracovníky v akademické sféře, jakož i pro malé a střední podniky. Pozměňovací návrh 29 Návrh nařízení Bod odůvodnění 19 a (nový) (19a)   Registrované sbírky Unie by měly podporovat cíl Nagojského protokolu. V souladu s články 21 a 22 tohoto protokolu by měly přispívat ke zvyšování informovanosti a budování kapacit v rozsahu, v jakém to umožňují zdroje, které mají k dispozici. Příslušné orgány mohou zvážit, zda sbírkám na tyto činnosti poskytnou finanční prostředky. Každá registrovaná sbírka Unie by se měla ve spolupráci s domorodými a místními společenstvími, orgány, antropology a případě i jinými subjekty podílet na úsilí o zdokumentování tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji. Při využívání těchto znalostí je nezbytné plně dodržovat příslušná práva. Informace o těchto znalostech by měly být zveřejňovány, pokud to slouží dané věci a v žádném případě nenarušuje ochranu příslušných práv nebo jejich ochraně nebrání. Pozměňovací návrh 30 Návrh nařízení Bod odůvodnění 20 (20)  Příslušné orgány členských států by měly ověřit, zda uživatelé dodržují své povinnosti. V této souvislosti by měly příslušné orgány přijímat mezinárodně uznávaná osvědčení o shodě jakožto důkaz, že byly genetické zdroje získány legálně a že byly vzájemně dohodnuty podmínky. Příslušné orgány by také měly uchovávat záznamy o provedených kontrolách a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí by měly zpřístupňovat příslušné informace. (20)  Příslušné orgány členských států by měly ověřit, zda uživatelé dodržují své povinnosti. V této souvislosti by měly příslušné orgány přijímat mezinárodně uznávaná osvědčení o shodě jakožto důkaz, že byly genetické zdroje získány legálně a že byly vzájemně dohodnuty podmínky. Není-li k dispozici mezinárodní osvědčení, měly by se za důkaz toho, že příslušné genetické zdroje byly získány legálně a že byly stanoveny vzájemně dohodnuté podmínky, považovat ostatní právně přípustné formy souladu. Příslušné orgány by také měly uchovávat záznamy o provedených kontrolách a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí by měly zpřístupňovat příslušné informace. Pozměňovací návrh 31 Návrh nařízení Bod odůvodnění 22 a (nový) (22a)  Unie by se měla chopit iniciativy a zajistit, aby bylo dosaženo cílů Nagojského protokolu týkajících se globálního mnohostranného mechanismu rozdělení přínosů s cílem posílit zdroje na podporu zachování biologické rozmanitosti a trvale udržitelného využívání jejích složek na celém světě. Pozměňovací návrh 33 Návrh nařízení Bod odůvodnění 23 (23)  Platforma Unie pro přístup by měla umožnit projednávání takových otázek, jako jsou podmínky přístupu v členských státech, navržení a účinnost režimů přístupu, jednodušší přístup pro nekomerční výzkum, postupy přístupu ke sbírkám v Unii, přístup zúčastněných stran Unie v třetích zemích či sdílení osvědčených postupů, a přispět k optimálnímu řešení uvedených problémů. (23)  Platforma Unie pro přístup a spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů by měla umožnit projednávání takových otázek, jako jsou podmínky přístupu v členských státech, navržení a účinnost režimů přístupu a rozdělení přínosů, jednodušší přístup a rozdělení přínosů pro nekomerční výzkum, postupy přístupu ke sbírkám v Unii a rozdělení přínosů, přístup a rozdělení přínosů zúčastněných stran Unie v třetích zemích či sdílení osvědčených postupů, a přispět k optimálnímu řešení uvedených problémů. Platforma Unie by měla plně respektovat pravomoci členských států a případně usilovat o to, aby bylo zajištěno zapojení domorodých a místních společenství v souladu s Nagojským protokolem. Pozměňovací návrh 34 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 1 Toto nařízení stanoví pravidla upravující přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji a rozdělení přínosů z nich plynoucích v souladu s ustanoveními Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (Nagojský protokol). Toto nařízení stanoví pravidla upravující požadavky na přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji a rozdělení přínosů z nich plynoucích v souladu s ustanoveními Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (Nagojský protokol). Pozměňovací návrh 35 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 1 a (nový) Cílem tohoto nařízení je spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, a přispět tak k zachování biologické rozmanitosti a trvale udržitelnému způsobu využívání jejích složek v souladu s cíli Úmluvy o biologické rozmanitosti („Úmluva“). Pozměňovací návrh 36 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 1 b (nový) Toto nařízení stanoví povinnosti uživatelů genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji. Součástí systému, který je zřízen tímto nařízením pro provedení Nagojského protokolu, jsou i opatření, jež uživatelům usnadní plnění jejich povinností, a rovněž rámec opatření pro sledování a kontrolu, jež vypracují a zavedou členské státy Unie. Nařízení také zahrnuje ustanovení, jež podporují činnost příslušných subjektů zaměřenou na zvyšování informovanosti o významu genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji a o souvisejících otázkách přístupu a rozdělení přínosů, jakož i činnosti, které napomáhají budování kapacit v rozvojových zemích v souladu s ustanoveními Nagojského protokolu. Pozměňovací návrh 37 Návrh nařízení Článek 2 Toto nařízení se vztahuje na genetické zdroje, na něž mají státy suverénní právo, a na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, k nimž je umožněn přístup po vstupu Nagojského protokolu v platnost pro Unii. Vztahuje se také na přínosy plynoucí z využívání těchto genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji. Toto nařízení se vztahuje na genetické zdroje, na něž mají státy svrchovaná práva, a na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, k nimž je umožněn přístup po vstupu Nagojského protokolu v platnost pro Unii. Vztahuje se také na přínosy plynoucí z využívání těchto genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji. Toto nařízení se nevztahuje na genetické zdroje, u nichž je přístup a rozdělení přínosů upravováno zvláštním mezinárodním nástrojem, jehož je Unie smluvní stranou. Toto nařízení se nevztahuje na genetické zdroje, u nichž je přístup a rozdělení přínosů upravováno zvláštním mezinárodním nástrojem, jehož je Unie smluvní stranou. Nařízení se nevztahuje na genetické zdroje, jejichž země původu se rozhodla, že nepřijme vnitrostátní předpisy pro přístup v souladu s požadavky Nagojského protokolu nebo pro obchod s komoditami obecně. Je vhodné pečlivě sledovat užitečnou a relevantní aktuální činnost nebo postupy jiných mezinárodních organizací. Pozměňovací návrh 38 Návrh nařízení Čl. 3 – bod 3 3.  „genetickými zdroji“ genetický materiál skutečné nebo potenciální hodnoty; 3.  „genetickými zdroji“ genetický materiál skutečné nebo potenciální hodnoty či jejich deriváty; Pozměňovací návrh 39 Návrh nařízení Čl. 3.– bod 3 a (nový) 3a.  „derivátem“ přirozeně se vyskytující biochemická sloučenina plynoucí z genetické exprese nebo metabolismu biologických či genetických zdrojů, a to i pokud neobsahuje funkční jednotky dědičnosti; Pozměňovací návrh 40 Návrh nařízení Čl. 3 – bod 5 5.  „uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá genetické zdroje nebo tradiční znalosti související s genetickými zdroji; 5.  „uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá genetické zdroje nebo tradiční znalosti související s genetickými zdroji nebo která genetické zdroje nebo produkty, které pocházejí z genetických zdrojů či jsou založené na tradičních znalostech souvisejících s genetickými zdroji, následně uvádí na trh; Pozměňovací návrh 41 Návrh nařízení Čl. 3 – bod 6 6.  „využíváním genetických zdrojů“ uskutečňování výzkumu a vývoje v oblasti genetického nebo biochemického složení genetických zdrojů; 6.  „využíváním genetických zdrojů“ uskutečňování výzkumu a vývoje v oblasti genetického nebo biochemického složení genetických zdrojů, a to i pomocí biotechnologií; Pozměňovací návrh 42 Návrh nařízení Čl. 3. – bod 6 a (nový) 6a.  „uvedením na trh“ první dodání výrobku na trh Unie. Pozměňovací návrh 43 Návrh nařízení Čl. 3 – bod 6 b (nový) 6b.  „biotechnologií" jakákoli technologie, která využívá biologických systémů, živých organismů nebo jejich derivátů k produkci nebo modifikaci výrobků či procesů pro specifické použití; Pozměňovací návrh 44 Návrh nařízení Čl. 3. – bod 8 a (nový) 8a.  „protiprávně získanými genetickými zdroji“ genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji získané v rozporu s platnými mezinárodními a vnitrostátními právními předpisy, které upravují přístup a rozdělení přínosů v zemi původu; Pozměňovací návrh 45 Návrh nařízení Čl. 3 – bod 11 11.  „mezinárodně uznávaným osvědčením o shodě“ povolení přístupu nebo obdobný dokument vydaný příslušným vnitrostátním orgánem v souladu s čl. 6 odst. 3 písm. e) Nagojského protokolu, který má k dispozici Informační systém pro přístup a rozdělení přínosů; 11.  (Netýká se českého znění.) Pozměňovací návrh 46 Návrh nařízení Čl. 3 – bod 12 12.  „Informačním systémem pro přístup a rozdělení přínosů“ celosvětový portál pro sdílení informací zřízený podle čl. 14 odst. 1 Nagojského protokolu. 12.  (Netýká se českého znění.) Pozměňovací návrh 47 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. -1 (nový) -1. Využívání protiprávně získaných genetických zdrojů je v Unii zakázáno. Pozměňovací návrh 48 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. 1 1.  Uživatelé musí postupovat s náležitou pečlivostí při zajišťování toho, aby byly genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji využívány v souladu s platnými právními předpisy o přístupu a rozdělení přínosů nebo regulačními požadavky a aby byly případné přínosy spravedlivě a rovnocenně rozděleny na základě vzájemně dohodnutých podmínek. Uživatelé získávají, uchovávají a předávají dalším uživatelům informace významné z hlediska přístupu a rozdělení přínosů. 1.  Uživatelé musí postupovat s náležitou pečlivostí při zajišťování toho, aby byly genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji využívány s předchozím informovaným souhlasem a na základě vzájemně dohodnutých podmínek, jak je stanoveno platnými právními předpisy o přístupu a rozdělení přínosů nebo regulačními požadavky, a aby byly přínosy spravedlivě a rovnocenně rozděleny na základě těchto dohodnutých podmínek. Uživatelé získávají, uchovávají a předávají dalším uživatelům všechny informace a dokumenty, které jsou významné z hlediska přístupu a rozdělení přínosů a důležité pro dodržování ustanovení tohoto nařízení. Pozměňovací návrh 49 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. 1 a (nový) 1a.  Genetické zdroje a související tradiční znalosti jsou dalším uživatelům předávány pouze na základě mezinárodně uznávaného osvědčení o shodě a vzájemně dohodnutých podmínkách nebo na základě předchozího informovaného souhlasu a vzájemně dohodnutých podmínkách. Pokud nejsou k dispozici vzájemně dohodnuté podmínky nebo pokud následní uživatelé zamýšlejí využívat genetické zdroje či tradiční znalosti za podmínek, které nejsou uvedeny v původních podmínkách, musí tito uživatelé se zemí původu stanovit vzájemně dohodnuté podmínky. Pozměňovací návrh 51 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. 2 2.  Uživatelé: 2.  Uživatelé: a)  získávají, uchovávají a předávají dalším uživatelům informace o a)  v případě genetických zdrojů získaných od smluvních stran Nagojského protokolu, které mají regulovaný přístup ke svým genetickým zdrojům v souladu s článkem 6 Nagojského protokolu, získávají, uchovávají a předávají dalším uživatelům informace o mezinárodně uznávaném osvědčení o shodě, jakož i informace o obsahu vzájemně dohodnutých podmínek nebo informace o: 1)  datu a místě přístupu ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s těmito zdroji; 1)  datu a místě přístupu ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s těmito zdroji; 2)  popisu genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito využívanými zdroji, včetně dostupných unikátních identifikátorů; 2)  popisu genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito využívanými zdroji, včetně dostupných unikátních identifikátorů; 3)  bezprostředním původu získaných zdrojů nebo znalostí , jakož i o dalších uživatelích genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji; 3)  bezprostředním původu získaných zdrojů nebo znalostí , jakož i o dalších uživatelích genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji; 4)  existenci nebo neexistenci práv a povinností týkajících se přístupu a rozdělení přínosů; 4)  existenci nebo neexistenci práv a povinností týkajících se přístupu a rozdělení přínosů; 5)  rozhodnutích o přístupu a případně vzájemně dohodnutých podmínkách; 5)  povoleních k přístupu a případně vzájemně dohodnutých podmínkách, včetně opatření týkajících se rozdělení přínosů; 6)  uplatňování požadavků kladených specializovanými mezinárodními nástroji ve smyslu článku 2 na přístup a rozdělení přínosů, které mohou omezit nebo zmírnit povinnosti uživatele podle tohoto nařízení; v tomto případě informace rovněž uvádějí, že využití je upraveno zvláštními nástroji; b)  získávají doplňující informace nebo dokumenty, pokud přetrvávají pochybnosti ohledně legality přístupu a využívání, a b)  získávají doplňující informace nebo dokumenty, pokud přetrvávají pochybnosti ohledně legality přístupu a využívání, a c)  získávají řádné povolení k přístupu, vypracovávají vzájemně dohodnuté podmínky nebo ukončují využívání, pokud se ukáže, že přístup nebyl v souladu s platnými právními předpisy nebo regulačními požadavky týkajícími se přístupu a rozdělení přínosů. c)  získávají řádné povolení k přístupu, vypracovávají vzájemně dohodnuté podmínky nebo ukončují využívání, pokud se ukáže, že přístup nebyl v souladu s platnými právními předpisy nebo regulačními požadavky týkajícími se přístupu a rozdělení přínosů. Pozměňovací návrh 52 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. 3 3.  Uživatelé uchovávají informace, které jsou významné pro přístup a rozdělení přínosů, po dobu dvaceti let po skončení doby využívání. 3.  Uživatelé uchovávají informace, které jsou významné pro přístup a rozdělení přínosů, po dobu dvaceti let po skončení doby využívání nebo po následném uvedení produktů na trh. Pozměňovací návrh 53 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. 4 a (nový) 4a.  Komise je oprávněna do …1 přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 14a s cílem stanovit pravidla rozdělení přínosů v souladu s odstavcem 4a. Tato pravidla vyžadují, aby k rozdělení přínosů docházelo alespoň na úrovni osvědčených postupů v dotčeném odvětví, a stanoví podmínky rozdělení nepeněžních přínosů. ____________________ 1 Šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost. Pozměňovací návrh 54 Návrh nařízení Čl. 4 – odst. 4 b (nový) 4b.  Uživatelé se při sjednávání vzájemně dohodnutých podmínek s poskytovateli genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji snaží zajistit, aby tyto podmínky přispívaly k zachování biologické rozmanitosti a trvale udržitelnému využívání jejích složek a k předávání technologií do rozvojových zemí. Pozměňovací návrh 55 Návrh nařízení Článek 5 Článek 5 vypouští se Důvěryhodné sbírky Unie 1.  Komise vytvoří a bude spravovat registr důvěryhodných sbírek Unie. Tento registr bude na internetu, snadno dostupný pro uživatele a bude obsahovat sbírky genetických zdrojů, které splňují kritéria důvěryhodné sbírky Unie. 2.  Každý členský stát zváží na žádost sbírky v rámci své působnosti její zařazení do registru důvěryhodných sbírek Unie. Po ověření, že sbírka splňuje kritéria stanovená v odstavci 3, oznámí členský stát neprodleně Komisi název sbírky, kontaktní údaje a druh sbírky. Komise neprodleně zařadí takto získané informace do registru důvěryhodných sbírek Unie. 3.  Aby mohla být sbírka zařazena do registru důvěryhodných sbírek Unie, prokáže vlastník sbírky, že je schopen: a)  používat standardní postupy při výměně vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací s jinými sbírkami i při dodávaní vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací třetím osobám pro jejich využití; b)  dodávat vzorky genetických zdrojů a související informace k využití třetím osobám pouze s dokumentací dokládající, že ke zdrojům a informacím získal přístup v souladu s příslušnými právními předpisy, a případně za vzájemně dohodnutých podmínek pro spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů; c)  vést záznamy o všech vzorcích genetických zdrojů a souvisejících informacích dodaných k využití třetím osobám; d)  zavést nebo využívat unikátní identifikátory u vzorků genetických zdrojů dodaných třetím osobám; e)  používat vhodné nástroje ke sledování a monitorování výměn vzorků genetických zdrojů a souvisejících informací s jinými sbírkami. 4.  Členské státy pravidelně ověřují, zda každá sbírka v rámci jejich působnosti, která je zařazená do registru důvěryhodných sbírek Unie, efektivně uplatňuje opatření stanovená v odstavci 3. Členské státy neprodleně informují Komisi, pokud sbírka v rámci jejich působnosti, která byla zařazena do registru Unie, již není v souladu s odstavcem 3. 5.  Pokud existuje důkaz, že sbírka zařazená do registru důvěryhodných sbírek Unie neuplatňuje opatření stanovená v odstavci 3, určí dotyčný členský stát po projednání s majitelem dotyčné sbírky neprodleně nápravná opatření. Komise vyškrtne sbírku z registru důvěryhodných sbírek Unie, pokud se zjistí, zejména na základě informací poskytnutých podle odstavce 4, že sbírka zařazená do registru důvěryhodných sbírek Unie má výrazné nebo přetrvávající problémy s dodržováním odstavce 3. 6.  Komise je oprávněna přijmout prováděcí akty pro stanovení postupů k provádění odstavců 1 až 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 15 odst. 2. Pozměňovací návrh 56 Návrh nařízení Čl. 6 – odst. 2 2.  Komise zveřejní seznam příslušných orgánů, a to rovněž na internetu. Komise tento seznam aktualizuje. 2.  Komise zveřejní seznam příslušných orgánů, a to rovněž na internetu. Komise tento seznam aktualizuje. Zvláštní pozornost věnuje nejvzdálenějším regionům vzhledem k významu a zranitelnosti genetických zdrojů nacházejících se na jejich území a s cílem zabránit jejich nadměrnému využívání. Pozměňovací návrh 57 Návrh nařízení Čl. 6 – odst. 3 a (nový) 3a.  Kontaktní místo určené Komisí podle odstavce 3 zajistí konzultace s příslušnými orgány Unie zřízenými podle nařízení (ES) č. 338/971 a s příslušnými vnitrostátními orgány, které uvedené nařízení provádějí. __________ 1 Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1. Pozměňovací návrh 58 Návrh nařízení Čl. 6 – odst. 3 b (nový) 3b.  Příslušné orgány a kontaktní místo pro otázky přístupu a rozdělení přínosů poskytují poradenství veřejnosti a potenciálním uživatelům, kteří hledají informace o uplatňování tohoto nařízení a příslušných ustanovení Úmluvy a Nagojského protokolu v Unii. Pozměňovací návrh 59 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 1 1.  Členské státy a Komise požádají všechny příjemce, kteří dostávají veřejné finanční prostředky na výzkum spojený s využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, aby prohlásili, že budou postupovat s náležitou pečlivostí v souladu s článkem 4. vypouští se Pozměňovací návrh 60 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 2 2.  Uživatelé příslušným orgánům určeným podle čl. 6 odst. 1 oznámí, že postupovali s náležitou pečlivostí v souladu s článkem 4, když žádali o schválení uvedení na trh u produktu vyvinutého na základě genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji, nebo v okamžiku jeho uvedení na trh, pokud se takové schválení nevyžaduje. 2.  Uživatelé příslušným orgánům určeným podle čl. 6 odst. 1 oznámí, že splnili povinnosti podle článku 4, a předloží související informace, když: a)  získali předchozí informovaný souhlas a byly stanoveny vzájemně dohodnuté podmínky; b)  obdrželi finanční prostředky na výzkum spojený s využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji; c)  podali žádost o udělení patentu nebo práv k novým odrůdám u příslušných vnitrostátních, regionálních nebo mezinárodních institucí, jež se týká mj. genetických zdrojů, k nimž byl poskytnut přístup, produktů, včetně derivátů, a postupů odvozených na základě využívání biotechnologií nebo tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji; d)   požádali o schválení, aby mohl být na trh uveden produkt vyvinutý na základě genetických zdrojů nebo tradičních znalostí souvisejících s těmito zdroji. nebo e)   v okamžiku jeho uvedení na trh, pokud se takové schválení nevyžaduje. Pozměňovací návrh 61 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 3 Příslušné orgány zašlou Komisi každé dva roky informace získané na základě odstavců 1 a 2. Komise shrne získané informace a dá je k dispozici Informačnímu systému pro přístup a rozdělení přínosů. Příslušné orgány ověří informace poskytnuté podle odst. 2 písm. b) až e) a do tří měsíců zašlou informace získané podle tohoto článku Informačnímu systému pro přístup a rozdělení přínosů, Komisi a případně příslušným orgánům dotčeného členského státu. Komise do tří měsíců získané informace shrne a zveřejní je v snadno přístupném otevřeném internetovém formátu. Pozměňovací návrh 62 Návrh nařízení Článek 8 Osvědčené postupy vypouští se Jakékoli sdružení uživatelů může Komisi předložit žádost o uznání určité kombinace postupů, nástrojů nebo mechanismů, kterou vypracovala a na niž dohlíží, za osvědčený postup. Žádost musí být podložena dokumentací a informacemi. V případě, že Komise na základě informací a dokumentace, kterou jí sdružení uživatelů poskytlo, dojde k závěru, že specifická kombinace postupů, nástrojů nebo mechanismů umožňuje uživateli, který ji efektivně provádí, dodržovat povinnosti stanovené v článcích 4 a 7, uzná ji jako osvědčený postup. Sdružení uživatelů uvědomí Komisi o jakékoli změně nebo aktualizaci uznaného osvědčeného postupu, pro který bylo uděleno uznání v souladu s odstavcem 2. Mají-li příslušné orgány členských států nebo jiné zdroje důkazy o opakovaných případech, kdy uživatelé uplatňující osvědčený postup nedodržují své povinnosti podle tohoto nařízení, Komise přezkoumá se zapojením příslušného sdružení uživatelů, zda opakované případy nedodržování předpisů neukazují na možné nedostatky v osvědčeném postupu. Komise zruší uznání osvědčeného postupu, pokud zjistí, že změny v osvědčeném postupu ohrožují schopnost uživatele dodržovat podmínky stanovené v článcích 4 a 7, nebo pokud opakované nedodržování předpisů uživateli ukazuje na nedostatky v daném postupu. Komise vytvoří a aktualizuje internetový seznam uznaných osvědčených postupů. Tento seznam shromáždí do jednoho oddílu osvědčené postupy uznané Komisí v souladu s odstavcem 2 tohoto článku a do druhého oddílu osvědčené postupy přijaté na základě čl. 20 odst. 2 Nagojského protokolu. Komise je oprávněna přijmout prováděcí akty pro stanovení postupů k provádění odstavců 1 až 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 15 odst. 2. Pozměňovací návrh 63 Návrh nařízení Článek 9 1.  Příslušné orgány provádějí kontroly, aby ověřily, zda uživatelé splňují požadavky stanovené v článcích 4 a 7. 1.  Příslušné orgány provádějí kontroly, aby ověřily, zda uživatelé splňují požadavky stanovené v článcích 4 a 7. 2.  Kontroly uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou prováděny podle pravidelně aktualizovaného plánu a používají přístup založený na analýze rizika. Při vytváření tohoto přístupu založeného na analýze rizika musí členské státy vycházet z toho, že provádění osvědčeného postupu uznaného podle čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení nebo podle čl. 20 odst. 2 Nagojského protokolu omezuje riziko, že uživatel nedodrží předpisy. 2.  Kontroly uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou prováděny podle pravidelně aktualizovaného plánu a používají přístup založený na analýze rizika, jehož hlavní zásady stanoví Komise postupem uvedeným v čl. 15 odst. 2. 3.  Kontroly mohou být prováděny v případě, že příslušný orgán má k dispozici důležité informace, včetně opodstatněných obav třetích osob, o nedodržování tohoto nařízení uživatelem. 3.   V případě, že příslušný orgán má k dispozici důležité informace, včetně opodstatněných obav třetích osob, o nedodržování tohoto nařízení uživatelem, provede dodatečné kontroly. 4.  Kontroly uvedené v odstavci 1 zahrnují alespoň: 4.  Kontroly uvedené v odstavci 1 zahrnují alespoň: a)  posouzení opatření, která uživatel přijal s cílem postupovat s náležitou pečlivostí v souladu s článkem 4; a)  posouzení opatření, která uživatel přijal s cílem postupovat s náležitou pečlivostí v souladu s článkem 4; b)  prověření dokumentace a záznamů, které prokazují v souvislosti s konkrétním využitím, že bylo postupováno s náležitou pečlivostí v souladu s článkem 4; b)  prověření dokumentace a záznamů, které prokazují v souvislosti s konkrétním využitím, že bylo postupováno s náležitou pečlivostí v souladu s článkem 4; c)  namátkové kontroly, včetně auditů na místě; c)  namátkové kontroly, včetně auditů na místě; d)  přezkoumání případů, kdy byl uživatel povinen učinit prohlášení podle článku 7. d)  přezkoumání případů, kdy byl uživatel povinen učinit prohlášení podle článku 7. 5.  Příslušné orgány akceptují mezinárodně uznávané osvědčení o shodě jako doklad skutečnosti, že přístup ke genetickým zdrojům, na které se vztahuje, se uskutečnil v souladu s předchozím souhlasem a že byly stanoveny vzájemně dohodnuté podmínky, a to způsobem vyžadovaným vnitrostátním právem nebo regulačními požadavky ohledně přístupu a rozdělení přínosů smluvní strany Nagojského protokolu poskytující předchozí souhlas. 5.  Příslušné orgány akceptují mezinárodně uznávané osvědčení o shodě jako doklad skutečnosti, že přístup ke genetickým zdrojům, na které se vztahuje, se uskutečnil v souladu s předchozím souhlasem a že byly stanoveny vzájemně dohodnuté podmínky, a to způsobem vyžadovaným vnitrostátním právem nebo regulačními požadavky ohledně přístupu a rozdělení přínosů smluvní strany Nagojského protokolu poskytující předchozí souhlas. Není-li k dispozici mezinárodně uznávané osvědčení, za dostatečný důkaz toho, že genetické zdroje byly získány zákonně a že byly stanoveny vzájemně dohodnuté podmínky, se považují jiné právně přípustné formy souladu. 6.  Uživatelé poskytnou veškerou pomoc nezbytnou pro snazší provádění kontrol uvedených v odstavci 1, zejména pokud jde o přístup do prostorů a předkládání dokumentace nebo záznamů. 6.  Uživatelé poskytnou veškerou pomoc nezbytnou pro snazší provádění kontrol uvedených v odstavci 1, zejména pokud jde o přístup do prostorů a předkládání dokumentace nebo záznamů. 7.  Aniž by tím byl dotčen článek 11, jsou-li při kontrolách uvedených v odstavci 1 tohoto článku zjištěny nedostatky, příslušné orgány uloží uživateli, aby přijal nápravná opatření. 7.  Aniž by tím byl dotčen článek 11, jsou-li při kontrolách uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku nebo po ověření podle čl. 7 odst. 2 zjištěny nedostatky, příslušné orgány uloží uživateli, aby přijal nápravná opatření. Kromě toho mohou členské státy podle charakteru zjištěných nedostatků přijmout okamžitá prozatímní opatření, a to i včetně zabavení protiprávně nabytých genetických zdrojů a pozastavení jejich konkrétního využívání. Pokud uživatel nereaguje kladně nebo uspokojivě, mohou členské státy podle charakteru zjištěných nedostatků přijmout okamžitá prozatímní opatření, a to i včetně zabavení protiprávně nabytých genetických zdrojů a pozastavení jejich konkrétního využívání, včetně uvádění výrobků, které jsou založené na genetických zdrojích a souvisejících tradičních znalostech, na trh. Taková prozatímní opatření musí být účinná, přiměřená a odrazující. 8.  Komise je oprávněna přijmout prováděcí akty pro stanovení postupů k provádění odstavců 1 až 7 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 15 odst. 2. 8.  Komise je oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci podle článku 14a, v nichž stanoví postup provádění odstavců 1 až 7 tohoto článku a stanoví procesní záruky, jako je právo na odvolání, pro ustanovení článku 7 a článků 9 až 11. Pozměňovací návrh 64 Návrh nařízení Čl. 10 – odst. 2 2.  Informace uvedené v odstavci 1 se zpřístupní v souladu se směrnicí 2003/4/ES. 2.  Informace uvedené v odstavci 1 se zpřístupní v souladu se směrnicí 2003/4/ES ve snadno dostupném otevřeném internetovém formátu. Pozměňovací návrh 65 Návrh nařízení Čl. 11 – odst. 2 2.  Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Tyto sankce mohou zahrnovat: 2.  Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Tyto sankce mohou zahrnovat: a)  peněžité sankce; a)  peněžité sankce přiměřené hodnotě využívání dotčených genetických zdrojů, kterými budou odpovědné osoby přinejmenším účinně připraveny o hospodářský zisk vyplývající z porušení předpisů; b)  okamžité pozastavení konkrétního využívání genetických zdrojů; b)  okamžité pozastavení konkrétního využívání genetických zdrojů, jakož i uvádění výrobků, které jsou založené na genetických zdrojích a souvisejících tradičních znalostech, na trh; c)  konfiskaci protiprávně nabytých genetických zdrojů. c)  konfiskaci protiprávně nabytých genetických zdrojů. Pozměňovací návrh 66 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 1 1.  Příslušné orgány spolupracují mezi sebou, se správními orgány třetích zemí a s Komisí, aby zajistily dodržování tohoto nařízení uživateli. 1.  Příslušné orgány spolupracují mezi sebou, se správními orgány třetích zemí a s Komisí, aby upevnily účinnou koordinaci a zajistily dodržování tohoto nařízení uživateli. Ke spolupráci dochází rovněž s dalšími příslušnými subjekty, mezi něž patří sbírky, nevládní organizace a zástupci domorodých a místních společenství, je-li to důležité pro řádné provádění Nagojského protokolu a tohoto nařízení. Pozměňovací návrh 67 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 2 2.  Příslušné orgány si s příslušnými orgány jiných členských států a s Komisí vyměňují informace o závažných nedostatcích zjištěných kontrolami podle čl. 9 odst. 1 a druzích sankcí uložených podle článku 11. 2.  Příslušné orgány si s příslušnými orgány jiných členských států a s Komisí vyměňují informace o organizaci svých kontrolních systémů pro sledování toho, jak uživatelé dodržují toto nařízení, o závažných nedostatcích zjištěných kontrolami podle čl. 9 odst. 4 a čl. 10 odst. 1 a druzích sankcí uložených podle článku 11. Pozměňovací návrh 68 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 2 a (nový) 2a.  Komise usiluje o ujednání s Evropským patentovým úřadem a se Světovou organizací duševního vlastnictví, aby zajistila, aby v registracích patentů byly uváděny genetické zdroje a jejich původ. Pozměňovací návrh 69 Návrh nařízení Čl. 13 – název Platforma Unie pro přístup Platforma Unie pro přístup a rozdělení přínosů Pozměňovací návrh 70 Návrh nařízení Čl. 13 – odst. 1 1.  Zřizuje se platforma Unie pro přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji. 1.  Zřizuje se platforma Unie pro přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji a pro spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů. Členské státy, které mají v úmyslu přijmout pravidla pro přístup ke svým genetickým zdrojům, vypracují nejprve posouzení dopadů těchto pravidel a jeho výsledky předloží k přezkoumání platformě Unie postupem uvedeným v odstavci 5 tohoto článku. Pozměňovací návrh 71 Návrh nařízení Čl. 13 – odst. 2 2.  Platforma Unie přispěje k optimalizaci podmínek přístupu na úrovni Unie, neboť se zde budou projednávat související otázky, včetně navrhování a efektivity režimů přístupu zavedených v členských státech, jednoduššího přístupu pro nekomerční výzkum, postupů pro přístup ke sbírkám v Unii, přístupu zúčastněných stran Unie ve třetích zemích a sdílení osvědčených postupů. 2.  Platforma Unie přispěje k optimalizaci podmínek přístupu na úrovni Unie, neboť se zde budou projednávat související otázky, včetně navrhování a efektivity režimů přístupu zavedených v členských státech, podpory výzkumu, jenž přispívá k zachování a trvale udržitelnému využívání biologické rozmanitosti, zejména v rozvojových zemích, včetně jednoduššího přístupu pro nekomerční výzkum, postupů pro přístup ke sbírkám v Unii, přístupu zúčastněných stran Unie ve třetích zemích na základě vzájemně dohodnutých podmínek poté, co získaly předchozí informovaný souhlas, postupů pro rozdělení přínosů, provádění a dalšího propracování osvědčených postupů a fungování mechanismů pro urovnávání sporů. Pozměňovací návrh 72 Návrh nařízení Čl. 13 – odst. 3 3.  Platforma Unie může poskytovat nezávazné poradenství, pokyny nebo stanoviska týkající se otázek v rámci jejího mandátu. 3.  Platforma Unie může poskytovat nezávazné poradenství, pokyny nebo stanoviska týkající se otázek v rámci jejího mandátu. Takové poradenství, pokyny nebo stanoviska musí náležitě zohledňovat požadavek na zapojení příslušných domorodých a místních společenství. Pozměňovací návrh 73 Návrh nařízení Čl. 14 – písmena da, db, dc,dd, de a df (nová) da)  přijmou opatření – i v rámci stávajících výzkumných programů – na podporu sbírek, které přispívají k zachování biologické a kulturní rozmanitosti, avšak nemají dostatečné prostředky na to, aby své sbírky zaregistrovaly v registru Unie; db)  zajistí, aby poskytovatelé příslušní k poskytnutí přístupu ke genetickým zdrojům a k podpisu vzájemně dohodnutých podmínek byli v případě, že genetické zdroje a související tradiční znalosti jsou využívány protiprávně nebo v rozporu s předchozím informovaným souhlasem nebo vzájemně dohodnutými podmínkami, oprávněni podat žalobu a zabránit tak tomuto využívání nebo je ukončit, a to i prostřednictvím soudních příkazů, jakož i požadovat náhradu škod způsobených tímto využíváním a případně dotčené genetické zdroje zabavit; dc)  vybízejí uživatele a poskytovatele, aby přínosy plynoucí z využívání nebo následného uvádění genetických zdrojů na trh směrovali na ochranu biologické rozmanitosti a trvale udržitelný způsob využívání jejích složek; dd)  na žádost podporují – i budováním kapacit – regionální spolupráci při rozdělování přínosů plynoucích z přeshraničních genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí. de)  zváží, zda je v zájmu lepších poznatků o biologické rozmanitosti nutné sestavit katalogy dostupných genetických zdrojů pocházejících z každého členského státu v souladu s článkem 17 Úmluvy o biologické rozmanitosti; df)  podporují výzkum a sestavování genetických katalogů na území Unie i ve třetích zemích. Pozměňovací návrh 74 Návrh nařízení Článek 14 a (nový) Článek 14a Výkon přenesené pravomoci 1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku. 2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 4b a čl. 9 odst. 8 je svěřena Komisi na dobu pěti let od …1. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. 3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 4a a čl. 9 odst. 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení pravomoci se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 4a a čl. 9 odst. 8 vstupuje v platnost pouze v případě, že proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví do dvou měsíců ode dne jeho oznámení Evropskému parlamentu a Radě námitky, či v případě, že před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. ___________ 1 Datum uvedené v čl. 17 odst. 1. Pozměňovací návrh 75 Návrh nařízení Článek 15 a (nový) Článek 15a Konzultační fórum Komise při uplatňování tohoto nařízení zajistí vyváženou účast zástupců členských států a příslušných organizací poskytovatelů, sdružení uživatelů, mezivládních i nevládních organizací a zástupců domorodých a místních společenství. Tyto strany se podílejí zejména na vymezení a přezkumu aktů v přenesené pravomoci podle čl. 4 odst. 4a a čl. 9 odst. 8, na provádění článků 5, 7 a 8 a pokynů ke stanovení vzájemně dohodnutých podmínek. Tyto strany se setkávají v rámci konzultačního fóra. Jednací řád fóra stanoví Komise. Pozměňovací návrh 76 Návrh nařízení Čl. 16 – odst. 3 3.  Každých deset let po první zprávě Komise na základě zpráv a zkušeností s prováděním tohoto nařízení přezkoumá fungování a účinnost tohoto nařízení. Při podávání zpráv Komise posoudí zejména administrativní důsledky pro veřejné výzkumné instituce, malé a střední podniky a mikropodniky. Posoudí rovněž potřebu dalších opatření Unie pro přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji. 3.  Každých pět let po první zprávě Komise na základě zpráv a zkušeností s prováděním tohoto nařízení přezkoumá fungování a účinnost tohoto nařízení. Při podávání zpráv Komise posoudí zejména administrativní důsledky pro konkrétní odvětví, veřejné výzkumné instituce, malé a střední podniky a mikropodniky. Posoudí rovněž, zda je třeba přezkoumat provádění ustanovení tohoto nařízení, která se týkají tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, a to s ohledem na vývoj v jiných relevantních mezinárodních organizacích, a zda jsou potřebná další opatření Unie pro přístup ke genetickým zdrojům a tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji, pokud jde o uplatňování čl. 5.2, čl. 6.2 a článků 7 a 12 Nagojského protokolu a dodržování práv domorodých a místních společenství. Pozměňovací návrh 77 Návrh nařízení Článek 16 a (nový) Článek 16a Změna směrnice 2008/99/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí1 se s účinností od…* mění takto: 1)  V článku 3 se doplňuje nové písmeno, které zní: „j) nezákonné získávání genetických zdrojů“ 2)  V příloze A se doplňuje nová odrážka, která zní: „– nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2013 ze dne ... o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání v Unii“ __________________ 1 Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28. * Rok ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Pozměňovací návrh 78 Návrh nařízení Čl. 17 – odst. 2 2.  Články 4, 7 a 9 se použijí rok po vstupu tohoto nařízení v platnost. 2.  Čl. 4 odst. 1 až 4 a články 7 a 9 se použijí rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0263/2013).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o mikrogeneraci – malokapacitní výroba elektřiny a tepla (2012/2930(RSP))

P7_TA(2013)0374 B7-0388/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 192 odst. 2 a článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES(2) a na její důsledky pro výrobu tepla a elektřiny,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie(3) , na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku(4) a na jejich prováděcí nařízení;

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zajistit fungování vnitřního trhu s energií“ a doprovodné pracovní dokumenty (COM(2012)0663), SWD(2012)367, SWD(2012)368,

–  s ohledem na sdělení s názvem „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ (COM(2012)0271),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o revizi akčního plánu pro energetickou účinnost(5),

–  s ohledem na otázku Komisi o mikrogeneraci (E‑010355/2011),

–  s ohledem na otázku Komisi o investičních projektech občanského partnerství v oblasti solárních elektráren (E-011185/2012),

–  s ohledem na otázku Komisi o mikrogeneraci (O-000074/2013 – B7-0217/2013),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že právo na přístup k dodávkám energie, které postačují ke slušnému životnímu standardu, je základním právem pro všechny, a vzhledem k tomu, že ceny energie v posledních letech výrazně vzrostly;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je stále více závislá na dovozech ze třetích zemí pro pokrytí svých energetických potřeb, což se musí změnit, má-li EU dosáhnout svých cílů v oblasti klimatu, energie a růstu;

C.  vzhledem k tomu, že používání fosilních paliv jako zdroje energie zvýšilo množství CO2 v atmosféře a přispělo tudíž ke změně klimatu; vzhledem k tomu, že Evropská unie si stanovila cíle výroby energie z obnovitelných zdrojů, které mají být dosaženy do roku 2020, a v současné době pracuje na politickém rámci v oblasti klimatu a energie do roku 2030; vzhledem k tomu, že ustanovení o malokapacitní výrobě energie (mikrogenerace) sice existují, avšak jsou rozptýlena v různých legislativních a nelegislativních iniciativách, jako je směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o energetické účinnosti;

D.  vzhledem k tomu, že čelní představitelé EU by měli zaujmout vedoucí úlohu při přechodu na novou energetiku, přičemž je třeba dbát na zapojení všech evropských občanů, bez ohledu na jejich příjem či finanční situaci; vzhledem k tomu, že malokapacitní energetika může přispět ke zvýšení soudržnosti komunit, snižovat energetickou chudobu a vytvářet nová pracovní místa a hospodářský růst a může rovněž představovat nový způsob, jak čelit současné finanční krizi;

E.  vzhledem k tomu, že malokapacitní a decentralizovaná výroba energie představuje příležitost pro domácnosti, malé a střední podniky a obce v městských i venkovských oblastech, aby se staly výrobci energie a bojovaly tak ve vzájemné spolupráci proti změně klimatu; vzhledem k tomu, že spotřebitelé by měli získat povědomí o účinných metodách výroby a spotřeby energie; vzhledem k tomu, že budou-li mít spotřebitelé příležitost vyrábět vlastní energii a teplo, bude naše společnost možná udržitelnější a participativnější; vzhledem k tomu, že sdělení Komise o vnitřním trhu s energií se zabývá otázkou, jak posílit postavení těchto spotřebitelů-výrobců; vzhledem k tomu, že spotřebitelé již mají mnoho příležitostí k aktivní účasti na účinné výrobě a spotřebě energie, ačkoli dosud existuje mnoho nevyřešených problémů;

F.  vzhledem k tomu, že mikrogenerace energie může mít rovněž význam v celosvětovém měřítku;

G.  vzhledem k tomu, že pobídky na podporu rozvoje malokapacitní výroby energie a tepla se v jednotlivých členských státech velmi liší; vzhledem k tomu, že pokud se má využít potenciál malokapacitní výroby energie v celé EU, musí se zlepšit provádění politik EU;

Definice

1.  pro účely tohoto usnesení se pojmem „mikrogenerace“ rozumí 1) malokapacitní výroba tepla/chladu a energie dodávané ve formě elektřiny z strany jednotlivců a malých a středních podniků za účelem pokrytí jejich vlastních potřeb a 2) různé formy skupinové nebo kooperativní malokapacitní výroby na místní úrovni za účelem pokrytí místních potřeb; podotýká, že mikrogenerace zahrnuje různé technologie (vodní, geotermální, solární, mořská a větrná energie, tepelná čerpadla, biomasa), se zvláštním zaměřením na aspekt obnovitelnosti a udržitelnosti;

Úvod

2.  tvrdí, že mikrogenerace se musí stát zásadní složkou budoucí výroby energie, pokud má EU dosáhnout svých dlouhodobých cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie; připomíná, že mikrogenerace přispívá ke zvyšování celkového podílu obnovitelných zdrojů energie v energetickém portfoliu EU a umožňuje spotřebovávat energii účinným způsobem v blízkosti místa její výroby, přičemž se omezují ztráty při přenosu;

3.  připomíná, že úspěšný rozvoj mikrogenerace závisí na mnoha různých faktorech, jako je řádně fungující evropský vnitřní trh s energií, technický vývoj mikrogeneračních jednotek, vybudování inteligentní energetické infrastruktury zvláštně na úrovni distribuce, účinné krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé politiky a podpůrné systémy, které vytvářejí pobídky pro mikrogeneraci na evropské, státní a místní úrovni;

4.  uznává, že významnou úlohu pro zlepšování účinnosti a nákladů mikrogenerace hraje věda a technika;

5.  poukazuje na to, že rozvoji mikrogeneračních technologií ve velkém rozsahu brání určité překážky, jako jsou mimo jiné vysoké počáteční investice, velmi složité správní postupy spojené s připojením a přístupu k elektrické síti a nedostatečná informovanost o úsporách energie a nákladů u různých mikrogeneračních technologií za dobu jejich životnosti;

6.  upozorňuje na skutečnost, že energetická chudoba je čím dál tím větším problémem; zdůrazňuje, že usnadnění mikrogenerace na úrovni jednotlivců a obcí může spotřebitelům pomoci, aby se stali aktivními činiteli v odvětví energetiky, získali více kontroly nad svou spotřebou energie a snížili množství energie, kterou musí nakupovat, a tím vyloučili riziko energetické chudoby; podotýká, že mikrogenerace je příležitostí k přeměně společnosti tak, aby se stala udržitelnější, kooperativnější a spravedlivější; žádá, aby byla zvláštní pozornost věnována nájemníkům, kteří jsou často odrazováni od investic do energetické účinnosti a od výroby vlastní energie;

7.  zdůrazňuje, že technologie mikrogenerace, jako jsou malé kogenerační jednotky a malokapacitní obnovitelné zdroje umožňují provozovat budovy s nulovou a pozitivní energetickou bilancí, které přebytečnou energii, kterou vyrábějí, dodávají do elektrické sítě;

8.  poukazuje na to, že je důležité podporovat místní družstva pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů ve venkovských i městských oblastech s cílem zvyšovat veřejnou podporu obnovitelných zdrojů, posilovat povědomí občanů o malokapacitní výrobě energie a jejich účasti na ní, zlepšovat přístup k obnovitelné energii a vytvářet investice; bere na vědomí význam podpory místních a regionálních agregátorů, které by napomáhaly bezpečné a účinné účasti občanů na trhu s elektřinou a zajišťovaly spravedlivé ceny pro spotřebitele-výrobce za služby poskytované energetickému systému; připomíná, že významnou úlohu při podpoře mikrogenerace u občanů, malých a středních podniků a zúčastněných stran a vytváření příslušných pobídek hrají místní orgány;

9.  zastává názor, že evropští občané si nedostatečně uvědomují, jaké výhody mikrogenerace skýtá, a vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily kroky k zajištění publicity mikrogeneračních řešení a osvědčených postupů v této oblasti;

10.  konstatuje, že existuje jen málo dostupných informací ohledně kapacity a budoucího potenciálu mikrogenerace v EU; je přesvědčen, že širší povědomí o mikrogeneraci by Unii umožnilo hrát klíčovou úlohu v rámci klimatické, energetické a průmyslové politiky;

11.  podotýká, že k rozvoji mikrogenerace elektrické energie jsou zapotřebí inteligentní měřiče, které dokáží vypočítat jak elektřinu, již spotřebitel využívá pro svou vlastní potřebu, tak i podíl odváděný do sítě, a měřiče tepelné energie, které monitorují teplo vstupující do budovy připojené k teplovodní síti a teplo tuto budovu opouštějící, takže je možné započítávat vyrobenou tepelnou energii;

12.  konstatuje, že v mnoha případech je možné dodávat teplo vyrobené v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny elektrárnám i při mikrogeneraci, neboť to často výrazně zlepšuje energetickou účinnost;

13.  konstatuje, že pokud by se mikrogenerace rozvinula ve velkém měřítku, znamenalo by to významný krok na cestě od tradičně centralizovaného energetického systému ke spíše decentralizovanému, flexibilnímu systému, který je zapotřebí k dosažení cílů EU v oblasti energetiky a klimatu; zdůrazňuje, že mikrogeneraci je třeba podporovat právě nyní, a současně je třeba vyváženým způsobem řešit otázky spojené s provozovateli distribučních sítí, včetně sdílení nákladů a investičních potřeb v oblasti inteligentních technologií; zdůrazňuje, že je třeba řádně definovat a spravedlivě posuzovat pozitivní dopad doplňkových služeb poskytovaných mikrogenerátory, které přispívají z bezpečnému provozu systémů; poukazuje proto na to, že třeba již nyní přijmout správná rozhodnutí a stanovit správné cíle a dále neodkládat vhodné investice a náročné normy;

14.  zdůrazňuje, že zvýšení mikrogenerační kapacity v Evropě může být velmi nákladné a že navýšení investic individuálních spotřebitelů-výrobců do mikrogenerace povede k tomu, že budou rovněž nutné investice na jiných úrovních energetického systému, například investice do distribučních a přenosových soustav, které usnadňují používání mikrogenerace; zdůrazňuje, že tím nesmí být žádným způsobem narušeny dodávky energie a nesmí dojít k umělému zvyšování cen energie; souhlasí s Evropskou radou, že energetická politika EU musí zajišťovat dodávky energie do domácností a firem za dostupné a konkurenceschopné ceny a náklady;

Právní rámec

15.  vyzývá Komisi, aby na základě osvědčených postupů vypracovala pro regulační orgány a provozovatele energetických systémů doporučení, jak zkracovat a zjednodušovat správní postupy spojené s provozem mikrogeneračních jednotek a jejich připojováním do sítě, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována postupům využívajícím jediné kontaktní místo; zdůrazňuje, že je třeba podporovat ambiciózní provádění stávajících pokynů, jako jsou například ustanovení směrnice o energetické účinnosti týkající se malých kogeneračních jednotek;

16.  konstatuje, že díky tomu, že se energie vyrobená mikrovýrobci spotřebovává ihned na místě, je možné vyhnout se přenosům energie a souvisejícím ztrátám v systému a spotřebitelé-výrobci tak spíše přijmou systém za vlastní; vyzývá proto Evropskou komisi a členské státy, aby vyvinuly zvláštní mechanismy na podporu soběstačnosti ve spojení s celkovým snížením spotřeby;

17.  vyzývá Komisi a vnitrostátní regulační orgány, aby vypracovaly regulační rámce, které vymezí úlohu a odpovědnost každého z aktérů ve vztahu k distribučním sítím se zvláštním zaměřením na podmínky, které umožní vytvářet uskupení příslušných subjektů, jež by měla v budoucnu hrát klíčovou úlohu, pokud jde o aktivní účast mikrogenerace v systému;

18.  upozorňuje na to, že v decentralizovanější energetické síti budou mít rostoucí význam provozovatelé distribučních sítí, pokud jde o zabezpečení dodávek a stabilní a spolehlivý provoz sítě, kdy jsou současně chráněny osobní údaje spotřebitelů; vyzývá Komisi a vnitrostátní regulační orgány, aby tuto úlohu provozovatelů distribučních sítí uznaly a usnadnily jim investování do distribučního systému s cílem zvýšit celkovou účinnost energetického systému; dále požaduje, aby byla lépe vymezena úloha, kterou provozovatelé distribučních sítí hrají při vyrovnávání poptávky a jiných doplňujících službách;

19.  je přesvědčen, že v rámci vytváření evropského vnitřního trhu s energií je nezbytné provádět účinné a koordinované kroky v oblasti malokapacitní výroby energie v Evropě;

20.  konstatuje, že fiskální systémy a právní ustanovení týkající se mikrogenerace mají v jednotlivých členských státech různé cíle a různou strukturu, což může být překážkou širokému uplatnění mikrogenerace; vyzývá Komisi k tomu, aby stanovila příslušné rozpočtové položky v rámci programu Inteligentní energie – Evropa a spolu s členskými státy usilovala o odstraňování překážek ve vnitrostátním právu, které brání projektům mikrogenerace předkládaným jednotlivci a družstvy v přístupu k financování, vytváření nových cílených finančních nástrojů (např. mikroúvěrů) a šíření osvědčených postupů týkajících se těchto činností;

21.  vyzývá členské státy, aby zohlednily zvláštní povahu mikrogenerace při vytváření a změnách vnitrostátních systémů pobídek a podpory s cílem zajistit, aby tyto systémy byly vhodné pro malokapacitní výrobu energie;

Infrastruktura, produkty a standardy

22.  žádá, aby byl neprodleně plně proveden třetí energetický balíček, zejména předpisy týkající se měřičů, aby se usnadnila činnost spotřebitelů-výrobců na síti a zefektivnilo se řízení distribuce; požaduje, aby bylo umožněno převádět technologii mezi výrobcem a spotřebitelem i v malém měřítku, např. v mezi sousedy či v rámci družstva; vyzývá členské státy, aby v případech, kdy je to podle analýzy nákladů a přínosů v zájmu spotřebitele, urychlily zavádění inteligentních elektroměrů s cílem pomoci domácnostem při získávání přesných údajů a plném zhodnocení energie vyrobené v jejich prostorách;

23.  navrhuje, aby Komise přezkoumala možnost zavedení mikrogeneračních systémů do projektů územního plánování; je přesvědčen, že by to mohlo vést ke zvýšení účinnosti a snížení výdajů na rozvoj přenosu a rozdělování obnovitelné energie v malém měřítku;

24.  poznamenává, že klíčem k dalšímu racionalizovanému a nákladově efektivnímu rozvoji zařízení pro masovou výrobu, která se používají pro mikrogeneraci, je vytváření technických norem; vyzývá evropské normalizační orgány, aby urychlily svou činnost v oblasti vytváření norem;

25.  připomíná, že interakce malokapacitních zařízení na výrobu energie s distribuční sítí probíhá jiným způsobem, než je tomu u zařízení velkých, a mělo by se k ní tudíž v budoucích právních předpisech přistupovat odlišným způsobem;

26.  je si vědom toho, že široké využívání mikrogenerace způsobí problémy při řízení distribučních sítí v souvislosti s vyrovnáváním poptávky a nabídky, což bude vyžadovat inovativní investice do vylepšené distribuční sítě; poukazuje na to, že pro dosažení tohoto cíle mají velký význam inteligentní technologie; vyzývá členské státy, aby drobným výrobcům energie usnadnily přístup k elektrické síti a současně vyřešily problém nákladů spojených se sítí, které vznikají malým výrobcům energie, a otázku zachování účinné správy sítě; vyzývá vnitrostátní regulační orgány, aby vytvářely pobídky k inovacím a investicím do místních distribučních sítí;

27.  konstatuje, že bylo prokázáno, že projekty, které zúčastnění aktéři přijmou za vlastní, mají vyšší úroveň přijatelnosti, a jejich zavádění by proto mělo být usnadňováno; připomíná, že ačkoli významnou úlohu při podpoře těchto projektů by mohla hrát uskupení příslušných subjektů, zůstává jejich úloha v evropských právních předpisech nejasná; vyzývá tudíž k rychlému a ambicióznímu provedení ustanovení směrnice o energetické účinnosti týkajících se reakce na poptávku;

28.  vybízí Komisi, aby přezkoumala možnosti podpory modelů crowdfundingu (dlouhodobých investičních systémů, v nichž jsou investoři a podnikatelé v přímém kontaktu prostřednictvím zvláštní platformy), čímž vytvoří příležitosti k zakládání mikrogeneračních družstev a bude vytvářet příslušné pobídky;

29.  poznamenává, že pozornost veřejnosti se stále více zaměřuje na možnost financování projektů prostřednictvím otevřených výzev adresovaných širší veřejnosti, tzv. crowdfundingu; vyzývá Komisi, aby prosazovala možnost společného provádění místních projektů, a tím zlepšovala mobilizaci místní pomoci;

30.  vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry již pravidla EU, jako jsou směrnice o prospektu (směrnice 2003/71/ES), MiFID (směrnice 2004/39/ES) a směrnice o elektronických penězích (směrnice 2009/110/ES), umožňují, aby určité projekty byly prováděny na základě společného vlastnictví místních struktur;

31.  uvádí, že veškeré iniciativy v oblasti mikrogenerace by měly odpovídat kodexům sítě; poznamenává, že cíle sekundárních právních předpisů v oblasti elektřiny – jako jsou kodexy sítě – mohou být dosaženy lépe a nákladově efektivněji tím, že budou stanoveny normy na úrovni EU pro většinu typů technologií mikrogenerace; požaduje aktivní formu správy distribučních systémů na základě úzké spolupráce mezi provozovateli distribučních sítí a provozovateli přenosových soustav a ostatními prvky sítí (zařízení pro výrobu, spotřebu a skladování) s cílem vytvářet pobídky k inovacích a investicím do místních distribučních sítí;

32.  vyzývá Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), Evropskou síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E), Komisi a vlády členských států k tomu, aby v současném procesu vytváření legislativních návrhů a vyjednávání ohledně kodexů pro sítě věnovaly patřičnou pozornost decentralizované výrobě energie z obnovitelných zdrojů;

33.  poznamenává, že při šíření mikrogenerace by mohly hrát zásadní úlohu nové formy výroby, vlastnictví a spotřeby, jako je například leasingová společnost, neboť tento přístup má řadu pozitivních rysů, např. nižší počáteční náklady a transparentnost nákladů díky pevným cenám kombinací výrobků a služeb, řešení významných problémů s financováním, kterým čelí spotřebitelé-výrobci s nižšími příjmy, optimální kvalita zařízení a jejich lepší údržba a tím i delší životní cyklus na straně dodavatele;

Konkrétní činnosti

34.  vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní vyhodnocení potenciálu mikrogenerace a  posoudila osvědčené postupy v EU a potenciální dopady širokého využívání mikrogenerace na evropský vnitřní trh s energií a infrastrukturu;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby mikrogenerace byla způsobilá pro získání finanční podpory z evropských fondů, včetně strukturálních fondů, od období let 2014–2020;

36.  požaduje investice v podobě financování výzkumu, vývoje a inovace v oblasti mikrogenerace, aby tak byla vyvinuta vhodná technická řešení a instalace;

37.  uvědomuje si význam vůdčího postavení EU v oblasti klimatu a energetiky a prohlašuje, že mikrogenerace by měla přispět ke splnění našich dlouhodobých cílů; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zlepšily provádění strategií malokapacitní výroby elektřiny a tepla, které jsou obsaženy ve stávajících politickém rámci EU, a tím uznaly význam mikrogenerace a usnadnily její zavádění v členských státech;

38.  vyzývá Komisi, aby v budoucích právních předpisech EU v oblasti energetiky zohlednila úlohu mikrogenerace, obzvláště pak v rámci chystaného klimaticko-energetického balíčku EU (2030);

39.  vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy důkladně přezkoumala stávající strukturu nákladů v oblasti energetických sítí a vypracovala pokyny ohledně způsobů, jak usnadnit povolování mikrogeneračních jednotek, jejich přístup na síť a jejich provozování;

o
o   o

40.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16. (2) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1. (3) Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10. (4) Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 1. (5) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 66.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci (2013/2678(RSP))

P7_TA(2013)0375 B7-0387/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 8, 157 a 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(1),

–  s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 nazvané „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů – Charta žen“ (COM(2010)0078),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(2),

–  s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty na téma uplatňování zásady stejné odměny pro muže i ženy za stejnou nebo rovnocennou práci(3),

–  s ohledem na studii nazvanou „Rozdílná výše důchodů žen a mužů v EU“(4),

–  s ohledem na otázku týkající se uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci, která byla položena Komisi (O-000078/2013 – B7-0218/2013),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 24. května 2012, které obsahuje doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci, žádal Komisi, aby nejpozději do 15. února 2013 přezkoumala směrnici 2006/54/ES a zohlednila doporučení Parlamentu, včetně revize stávajících právních předpisů;

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku politik uplatňovaných na trhu práce, jejichž cílem je odstranění zásady a praxe kolektivního vyjednávání, dochází stále častěji k individuálnímu vyjednávání mzdy, takže není k dispozici dostatek informací o individualizovaných systémech odměňování, které nejsou transparentní, což způsobuje prohlubování rozdílů v platech zaměstnanců na podobných pozicích a může mít za následek zvětšení rozdílů v odměňování žen a mužů;

C.  vzhledem k tomu, že snižování rozdílů v odměňování pokračuje extrémně pomalu a že v některých členských státech se tyto rozdíly ještě prohloubily; vzhledem k tomu, že navzdory celé řadě právních předpisů, které jsou v platnosti již téměř 40 let, přijatým opatřením a vynaloženým prostředkům zůstává rozdíl v odměňování mužů a žen nadále problémem (na úrovni EU činil v roce 2006 17,7 %, v roce 2007 17,6 %, v roce 2008 17,4 %, v roce 2009 16,9 % a v roce 2010 16,4 %) a v současné době dosahuje v celé EU 16,2 %; vzhledem k tomu, že dodržování zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci je pro dosažení rovnosti mužů a žen naprosto nebytné, vzhledem k tomu, že negativní dopady rozdílů v odměňování na ženy přetrvávají až do důchodového věku a ženy pobírají v průměru o 39 % nižší důchod než muži;

D.  vzhledem k tomu, že podle akademického výzkumu zaměřeného na odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů musí být zváženy a náležitě řešeny různé faktory, jako například rozdíly v míře činnosti a zaměstnanosti, ve mzdových strukturách, ve složení pracovní síly a v odměňování, stejně tak jako jiné makroekonomické a institucionální faktory;

E.  vzhledem k tomu, že zkušenosti ukázaly, že osvědčené postupy či nástroje předpisů, které nejsou právně vynutitelné (soft law), samy o sobě jen zřídka slouží jako pobídky a že se nedostavuje očekávaný efekt vzájemného učení;

F.  vzhledem k tomu, že podle závěrů posouzení evropské přidané hodnoty povede jednoprocentní snížení rozdílu v odměňování žen a mužů ke zvýšení hospodářského růstu o 0,1 % a že odstranění rozdílu v odměňování žen a mužů má v kontextu současného hospodářského útlumu zásadní význam;

G.  vzhledem k tomu, že pomalý pokrok v odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů s sebou nese závažné demografické, společenské, právní i ekonomické důsledky;

1.  vyjadřuje politování nad pomalým pokrokem ve snižování rozdílů v odměňování žen a mužů v Evropské unii;

2.  zdůrazňuje, že snížení genderové nerovnosti prostřednictvím odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů bude přínosné nejen pro ženy, ale i pro společnost jako celek, a že by odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů nemělo být považováno za náklad, nýbrž za investici;

3.  znovu opakuje, že směrnice 2006/54/ES není ve své současné podobě v odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů a ve snaze dosáhnout cíle rovnosti žen a mužů v oblasti zaměstnání a povolání dostatečně účinná;

4.  žádá, aby Komise podporovala členské státy ve snižování rozdílů v odměňování žen a mužů o nejméně pět procent ročně s cílem dosáhnout úplného odstranění těchto rozdílů v roce 2020;

5.  uznává, že víceúrovňový a mnohostranný přístup vyžaduje, aby Komise podporovala členské státy v prosazování osvědčených postupů a provádění politik s cílem řešit rozdíly v odměňování žen a mužů;

6.  naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně přezkoumala směrnici 2006/54/ES a aby v souladu s článkem 32 této směrnice a na základě článku 157 SFEU navrhla změny a zároveň dbala konkrétních doporučení, která jsou stanovena v příloze k usnesení Parlamentu ze dne 24. května 2012;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23. (2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0225. (3) EAVA 4/2013. (4) http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/documents/130530_pensions_en.pdf

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o strategii kybernetické bezpečnosti Evropské unie: otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor (2013/2606(RSP))

P7_TA(2013)0376 B7-0386/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise dne 7. února 2013 a vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku s názvem: Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“ (JOIN(2013)0001),

–  s ohledem na návrh směrnice předložený Komisí dne 7. února 2013 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii (COM(2013)0048),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2010 s názvem „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245) a ze dne 18. prosince 2012 s názvem „Digitální agenda pro Evropu – digitalizace jako hnací síla evropského růstu“ (COM(2012)0784),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. září 2012 nazvané „Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě“ (COM(2012)0529),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. března 2012 s názvem „zřízení Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě“ (COM(2012)0140) a na závěry zasedání Rady ze dne 7. června 2012 v téže věci,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/40/EU ze dne 12. srpna 2013 o útocích proti informačním systémům a zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2005/222/SVV(1),

–  s ohledem na směrnici Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(3),

–  s ohledem na Stockholmský program(4) v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, sdělení Komise s názvem „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům – Akční plán provádění Stockholmského programu“ (COM(2010)0171) a „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (COM(2010)0673) a na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie(5),

–  s ohledem na společný návrh Komise a vysoké představitelky rozhodnutí Rady o ujednáních týkajících se uplatňování doložky solidarity ze strany Evropské unie (JOIN(2012)0039),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001 o potírání podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o ochraně kritické informační infrastruktury „Dosažené výsledky a další kroky: směrem ke globální kybernetické bezpečnosti“(7)a na závěry zasedání Rady ze dne 27. května 2011 o sdělení Komise s názvem „Dosažené výsledky a další kroky: směrem ke globální kybernetické bezpečnosti“ (COM(2011)0163),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o dotvoření jednotného digitálního trhu(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně(9),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení ze dne 16. dubna 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady týkající se Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) (COM(2010)0521(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(11),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě ze dne 23. listopadu 2001,

–  s ohledem na mezinárodní závazky Unie, zejména na Všeobecnou dohodu o obchodu službami (GATS),

–  s ohledem na článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na Listinu základních práv Evropské unie, zejména její články, 6, 8 a 11,

–  s ohledem na probíhající jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že narůstající výzvy v oblasti kybernetiky v podobě stále sofistikovanějších hrozeb a útoků představují hlavní hrozbu národní bezpečnosti, stabilitě a hospodářské prosperitě členských států i soukromého sektoru a širšího společenství; vzhledem k tomu, že ochrana naší společnosti a hospodářství bude přinášet stále se měnící výzvy;

B.  vzhledem k tomu, že kyberprostor a kybernetická bezpečnost by měly být jedním ze strategických pilířů bezpečnostní a obranné politiky EU a všech členských států; vzhledem k tomu, že je tedy velmi důležité zajistit, aby kyberprostor zůstal otevřený pro svobodný tok myšlenek, informací a projevů;

C.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod a služby on-line jsou životně důležitými hybnými sílami internetu a mají zásadní význam pro cíle strategie EU 2020, z nichž mají prospěch jak občané, tak soukromý sektor; vzhledem k tomu, že Unie musí plně realizovat potenciál a možnosti, které představuje internet pro další rozvoj jednotného trhu včetně jednotného trhu s digitálnímu službami;

D.  vzhledem k tomu, že strategické priority zdůrazněné ve společném sdělení o strategii kybernetické bezpečnosti pro Evropskou unii zahrnují dosažení kybernetické odolnosti, snížení kyberkriminality, rozvíjení politiky kybernetické ochrany a kapacit vztahujících se ke společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP) a zavedení soudržné mezinárodní politiky v oblasti kyberprostoru pro EU;

E.  vzhledem k tomu, že síťové a informační systémy v Unii jsou vzájemně velmi propojeny; vzhledem k tomu, že s ohledem na globální povahu internetu mnoho incidentů v oblasti síťové a informační bezpečnosti překračuje národní hranice a mohou podkopat fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů v jednotný digitální trh;

F.  vzhledem k tomu, že kybernetická bezpečnost v Unii a rovněž ve zbytku světa je silná pouze natolik, nakolik je silný její nejslabší článek, a že výpadky v jednom odvětví nebo členském státě mají dopady na jiné odvětví nebo členský stát tím, že vytvářejí externality s dopady na hospodářství Unie jako celek;

G.  vzhledem k tomu, že do dubna 2013 pouze 13 členských států oficiálně přijalo vnitrostátní strategii kybernetické bezpečnosti; vzhledem k tomu, že mezi členskými státy přetrvávají zásadní rozdíly v oblasti připravenosti, bezpečnosti, strategické kultury a schopností rozvíjet a provádět své vnitrostátní strategie kybernetické bezpečnosti a že by mělo být provedeno posouzení rozdílů mezi jednotlivými členskými státy;

H.  vzhledem k tomu, že různá kultura v oblasti bezpečnosti a chybějící právní rámec vedou ke roztříštěnosti a jsou jedním ze základních problémů jednotného digitálního trhu; vzhledem k tomu, že chybějící harmonizovaný přístup ke kybernetické bezpečnosti s sebou přináší závažná rizika pro hospodářskou prosperitu a bezpečnost transakcí, a vzhledem k tomu, že je nutné společné úsilí a užší spolupráce mezi vládami a soukromým sektorem, orgány pro vymáhání práva a zpravodajskými agenturami;

I.  vzhledem k tomu, že kyberkriminalita představuje stále nákladnější mezinárodní problém a v současnosti stojí globální ekonomiku podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu přibližně 295 miliard EUR ročně;

J.  vzhledem k tomu, že mezinárodní organizovaná trestná činnost s ohledem na technologický pokrok nadále přesouvá své pole působnosti do oblasti kyberkriminality, kde tato činnost radikálně mění tradiční strukturu skupin organizovaného zločinu; vzhledem k tomu, že to vedlo k menší lokalizaci organizované trestné činnosti, která na celosvětové úrovni více využívá teritoriality a odlišnosti vnitrostátním právních předpisů;

K.  vzhledem k tomu, že nadále přetrvávají různé překážky vyšetřování kyberkriminality příslušnými orgány, mimo jiné používání takzvaných virtuálních měn pro transakce v kyberprostoru umožňujících praní peněz, využívání teritoriality a hranic jednotlivých jurisdikcí, nedostatečné sdílení zpravodajských informací, nedostatek odborně připravených zaměstnanců a nesystematická spolupráce s dalšími zúčastněnými stranami;

L.  vzhledem k tomu, že pro rozvíjení kyberprostoru je zásadní technologie, je neustálé přizpůsobování se technologickým změnám klíčové pro zlepšení odolnosti a bezpečnosti kyberprostoru EU; vzhledem k tomu, že je nutno přijmout příslušná opatření na zajištění toho, aby byla legislativa stále aktuální s ohledem na nový technický vývoj a umožňovala účinné zjišťování a stíhání kyberzločinců a ochranu obětí; vzhledem k tomu, že strategie kybernetické bezpečnosti musí obsahovat opatření zaměřená na zvyšování povědomí, vzdělávání, rozvoj skupin pro reakci na počítačové hrozby (CERT), rozvoj vnitřního trhu pro produkty a služby kybernetické bezpečnosti a podporu investic do výzkumu, vývoje a inovací;

1.  vítá společné sdělení pro strategii kybernetické bezpečnosti Evropské unie a návrh směrnice týkající se opatření na zajištění vysoké úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii;

2.  zdůrazňuje vrcholný a stále větší význam, který má internet a kyberprostor pro politické hospodářské a společenské výměny v Unii, ale rovněž ve vztahu k dalším aktérům po celém světe;

3.  zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet strategickou komunikační politiku o kybernetické bezpečnosti EU, situacích kybernetické krize, přezkumu strategií, spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem a varováních a doporučeních pro veřejnost;

4.  připomíná, že potřeba bezpečnosti sítí a informací není vyžadována pouze pro zachování služeb, jež jsou nezbytné k řádnému fungování společnosti a hospodářství, ale rovněž pro zachování fyzické integrity občanů posílením účinnosti, účelnosti a bezpečného fungování kritických infrastruktur; zdůrazňuje, že i když je třeba zabývat se bezpečností sítí a informací, je důležitou otázkou i zlepšení fyzické bezpečnosti; zdůrazňuje, že infrastruktura by měla být odolná vůči vědomým i nevědomým zásahům; v této souvislosti zdůrazňuje, že strategie kybernetické bezpečnosti by měla klást větší důraz na běžné příčiny nezamýšlených selhání systému;

5.  znovu opakuje výzvu členským státům, aby přijaly vnitrostátní strategie kybernetické bezpečnosti, které by zahrnovaly technické a koordinační aspekty týkající se lidských zdrojů a přidělování finančních prostředků i samostatná pravidla týkající se zisků a odpovědnosti soukromého sektoru s cílem zajistit jeho účast bez zbytečných odkladů, a aby vypracovaly souhrnné postupy řízení rizik a zajistily vhodné právní prostředí;

6.  konstatuje, že pouze kombinace vedení a politického zvládnutí problematiky ze strany Evropské unie a členských států umožní dosáhnout vysoké úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii, a tak přispět k bezpečnému a hladkému fungování jednotného trhu;

7.  zdůrazňuje že politika Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti by měla poskytnout bezpečné a spolehlivé digitální prostředí založené na zajištění, ochraně a zachování svobod a respektování základních práv on-line, jak je stanoví Listina EU a článek 16 SFEU, zejména práva na soukromí a ochranu údajů, a měla by být k tomuto účelu navržena; domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost ochraně dětí on-line;

8.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podnikly veškeré kroky potřebné na předložení vzdělávacích programů zaměřených na podporu a zlepšování povědomí, vědomostí a vzdělávání evropských občanů, zejména s ohledem na osobní bezpečnost, jako součást curricula digitální gramotnosti od dětského věku; vítá iniciativu na uspořádání Evropského měsíce kybernetické bezpečnosti s podporou ENISA a ve spolupráci s veřejnými orgány a soukromým sektorem, s cílem zvýšit povědomí o problémech v oblasti ochrany síťových a informačních systémů;

9.  domnívá se, že vzdělávání o kybernetické bezpečnosti zvyšuje povědomí evropské společnosti o kybernetických hrozbách, a tím vybízí k odpovědnému využívání kyberprostoru, a pomáhá zvýšit soubor kybernetických dovedností; uznává klíčovou úlohu, kterou hraje Europol a nové Evropské středisko pro boj proti kyberkriminalitě(EC3) a ENISA nebo Eurojust při poskytování školících činností na úrovni EU, při využívání nástrojů mezinárodní soudní spolupráce a při vymáhání práva vztahujícího se k různým stránkám kyberkriminality;

10.  znovu opakuje, že je třeba poskytovat technické poradenství a právní informace a rovněž zavádět programy na předcházení kyberkriminalitě a na boj proti ní; vybízí ke školení inženýrů v oblasti kybernetiky zaměřených na ochranu kritické infrastruktury a informačních systémů i ke školení operátorů dopravních řídících systémů a středisek řízení provozu; zdůrazňuje naléhavou potřebu zavedení systémů pravidelných školení v oblasti kybernetické bezpečnosti pro zaměstnance veřejného sektoru na všech úrovních;

11.  znovu opakuje svoji výzvu k obezřetnosti při uplatňování omezení možnosti občanů používat nástroje komunikačních a informačních technologií a zdůrazňuje, že členské státy by při reakci na kybernetické hrozby a útoky nikdy neměly ohrožovat práva a svobody občanů a měly by mít k dispozici vhodné právní nástroje k odlišení mezi civilní a vojenskou rovinou incidentů v oblasti kybernetické bezpečnosti;

12.  domnívá se, že regulační opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti by se měla zaměřovat na rizika a infrastrukturu zásadního významu, jejíž řádné fungování představuje důležitý veřejný zájem, a měla by vycházet ze stávajícího úsilí odvětví orientovaného na trh s cílem zajistit odolnost sítě; zdůrazňuje rozhodující úlohu spolupráce na operační úrovni při podpoře účinnější výměny informací o kybernetických hrozbách mezi veřejnými orgány a soukromým sektorem, a to jak na úrovni Unie, tak na vnitrostátní úrovni, a rovněž se strategickými partnery Unie, aby se zajistila bezpečnost sítí a informací vybudováním vzájemné důvěry, hodnoty a závazku a výměna odborných znalostí; domnívá se, že partnerství veřejného a soukromého sektoru by měla být založena na neutralitě sítě a na technologické neutralitě a měla by soustřeďovat své úsilí na řešení problémů, které mají výrazný dopad na veřejnost; vyzývá Komisi, aby pobídla všechny zúčastněné účastníky trhu, aby byli obezřetnější a více spolupracovali, a ochránili tak další subjekty od škod způsobených jejich službám;

13.  uznává, že odhalování a oznamování kybernetických bezpečnostních incidentů je při podpoře kybernetické odolnosti v Unii důležité; je přesvědčen, že by měly být zavedeny přiměřené a potřebné požadavky na zveřejňování informací, aby bylo možné oznamovat incidenty týkající se závažného narušení bezpečnosti příslušným vnitrostátním orgánům a umožnit tak lepší monitorování incidentů kyberkriminality a usnadnit zvyšování povědomí na všech úrovních;

14.  vybízí Komisi a další subjekty, aby zavedly politiky kybernetické bezpečnosti a kybernetické odolnosti, které zahrnou hospodářské pobídky na podporu vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti a kybernetické odolnosti;

Kybernetická odolnost

15.  konstatuje, že různá odvětví a členské státy mají rozdílné úrovně kapacit a dovedností, a to brání rozvoji důvěryhodné spolupráce a negativně ovlivňuje fungování jednotného trhu;

16.  domnívá se, že by požadavky vůči malým a středním podnikům měly vycházet z úměrného přístupu založeného na posouzení rizik;

17.  trvá na rozvoji kybernetické odolnosti u kritických infrastruktur a připomíná, že by příští ujednání týkající se provádění doložky solidarity (článek 222 SFEU) měla brát v úvahu rizika kybernetického útoku proti členskému státu; vyzývá Komisi a vysokou představitelku, aby toto riziko zohlednily ve svých společných souhrnných zprávách o posouzení hrozeb a rizik, které budou vydávány od roku 2015;

18.  zdůrazňuje, že zejména pro zajištění integrity, dostupnosti a důvěrnosti služeb zásadního významu musí být identifikace a kategorizace kritické infrastruktury aktuální a musí být stanoveny požadavky nezbytné minimální bezpečností na sítě a informační systémy této infrastruktury;

19.  uznává, že návrh směrnice týkající se opatření k zajištění vysoké společné úrovně ochrany bezpečnosti sítí a informací v celé Unii již takové minimální bezpečnostní požadavky pro poskytovatele služeb informační společnosti a provozovatele kritických infrastruktur obsahuje;

20.  vyzývá členské státy a Unii, aby vytvořily vhodné rámcové podmínky pro rychlé systémy obousměrné výměny informací, které soukromému sektoru zajistí anonymitu, veřejnému sektoru budou neustále zajišťovat nejnovější informace, a aby v případě potřeby poskytly soukromému sektoru pomoc;

21.  vítá názor Komise na vytvoření kultury řízení rizik, pokud jde o kybernetickou bezpečnost, a naléhavě vyzývá členské státy a orgány Unie, aby urychleně zahrnuly otázku řešení kybernetických krizí do svých plánů řešení kybernetických krizí a analýzy rizik; dále vyzývá vlády členských států a Komisi, aby podpořily subjekty ze soukromého sektoru při začleňování řešení kybernetických krizí do jejich plánů řízení a analýzy rizik a aby vyškolily jejich zaměstnance v problematice kybernetické bezpečnosti;

22.  vyzývá všechny členské státy a orgány Unie, aby vytvořily síť dobře fungujících skupin pro reakci na počítačové hrozby (CERT), které by působily 24 hodin denně 7 dní v týdnu; poukazuje na to, že vnitrostátní skupiny CERT by měly být součástí účinné sítě, v jejímž rámci dochází k výměně relevantních informací při dodržování požadovaných standardů důvěry a důvěrnosti; konstatuje, že zastřešující iniciativy, které spojují skupiny CERT a další relevantní bezpečnostní subjekty, mohou být užitečnými nástroji v rozvoji důvěry v přeshraničním a meziodvětvovém kontextu; uznává význam efektivní a účinné spolupráce mezi skupinami CERT a orgány činnými v trestním řízení v boji proti kyberkriminalitě;

23.  podporuje agenturu ENISA při výkonu jejích povinností týkajících se bezpečnosti sítí a informací, zejména prostřednictvím pokynů a poradenství členským státům a podporou výměny osvědčených postupů a rozvoje prostředí důvěry;

24.  zdůrazňuje, že je nutné, aby odvětví uplatňovalo odpovídající požadavky na plnění kybernetické bezpečnosti v rámci celého hodnotového řetězce pro produkty IKT používané v dopravních sítích a informačních systémech, vykonávalo řádné řízení rizik, přijalo bezpečnostní normy a řešení a rozvíjelo osvědčené postupy a sdílení informací s cílem zajistit kybernetickou bezpečnost dopravních systémů;

Průmyslové a technologické zdroje

25.  je toho názoru, že zajištění vysoké úrovně bezpečnosti sítí a informací hraje ústřední roli při zvyšování konkurenceschopnosti jak dodavatelů, tak uživatelů bezpečnostních řešení v Unii; domnívá se, že ačkoli má odvětví IT bezpečnosti v Unii významný nevyužitý potenciál, soukromí, veřejní a firemní uživatelé často nemají informace o nákladech a přínosech investic do kybernetické bezpečnosti, a jsou tak nadále vystaveni škodlivým kybernetickým hrozbám; zdůrazňuje, že zavedení skupin CERT je v tomto ohledu důležitým faktorem;

26.  je přesvědčen, že rozsáhlá nabídka a poptávka po řešeních v oblasti kybernetické bezpečnosti vyžaduje odpovídající investice do vědeckých zdrojů, výzkumu a vývoje a do budování znalostí a kapacit vnitrostátních orgánů, které se zabývají otázkami IKT, aby se podpořily inovace a vytvořilo dostatečné povědomí o bezpečnostních rizicích sítí a informací, což povede ke společnému evropskému odvětví bezpečnosti;

27.  vyzývá orgány Unie a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zavedení „jednotného trhu v oblasti kybernetické bezpečnosti“, na němž budou uživatelé a dodavatelé schopni co nejvíce těžit z nabízených inovací, synergií a souhrnných odborných znalostí a který by umožnil vstup malých a středních podniků na tento trh;

28.  vybízí členské státy, aby zvážily společné investice do evropského průmyslu v oblasti kybernetické bezpečnosti, jak tomu bylo již v jiných odvětvích, například v letectví;

Kyberkriminalita

29.  domnívá se, že trestná činnost v kybernetickém prostoru může být pro blaho společnosti stejně škodlivá jako trestné činy v reálném světě a že se tyto formy trestné činnosti často navzájem podporují, jak lze například pozorovat v oblasti sexuálního vykořisťování dětí a při organizované trestné činnosti a praní špinavých peněz;

30.  konstatuje, že v některých případech existuje propojení mezi dovolenými a nedovolenými obchodními aktivitami; zdůrazňuje význam propojení mezi financováním terorismu a závažné organizované trestné činnosti, které pomocí internetu probíhá snadněji; zdůrazňuje, že veřejnost musí být informována o tom, jak závažným přečinem je zapojení se do kyberkriminality, a že to, co se zpočátku může jevit jako „společensky přijatelná“ trestná činnost – například ilegální stahování filmů –, ve skutečnosti často generuje velké příjmy pro mezinárodní zločinecké syndikáty;

31.  souhlasí s Komisí, že stejné normy a zásady, které platí v reálném světě, musí platit rovněž ve virtuálním světě, a že je tedy třeba posílit boj proti kyberkriminalitě pomocí moderních právních předpisů a operačních kapacit;

32.  zastává názor, že vzhledem k bezhraniční povaze kyberkriminality je obzvláště důležité společné úsilí a nabídka odborných znalosti na úrovni Unie, jež jde nad rámec jednotlivých členských států, a že Eurojustu, Evropskému centru pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) v rámci Europolu, skupinám CERT, univerzitám a výzkumným střediskům musí být proto poskytnuty odpovídající zdroje a kapacity, aby mohly řádně plnit svou funkci center odborných znalostí, spolupráce a sdílení informací;

33.  vřele vítá zřízení Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) a podporuje budoucí rozvoj této agentury a její klíčovou roli při koordinaci včasné a účinné přeshraniční výměny informací a odborných znalostí s cílem podpořit prevenci, odhalování a vyšetřování kyberkriminality;

34.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby občané měli snadný přístup k informacím o kybernetických hrozbách a způsobech, jak proti nim bojovat; je přesvědčen, že takové pokyny by měly obsahovat informace o tom, jak mohou uživatelé chránit své soukromí na internetu, jak zjišťovat a hlásit případy navazování kontaktu s dětmi za účelem jejich pohlavního zneužití (tzv. grooming), jak instalovat software a firewally, jak spravovat hesla a jak odhalit falešné identifikace (phishing), přesměrování na falešné internetové stránky, které požadují zadání osobních údajů (pharming) a další útoky;

35.  trvá na tom, že by členské státy, které dosud neratifikovaly budapešťskou Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě, měly tak bez zbytečného odkladu učinit; vítá úvahy Rady Evropy o potřebě aktualizovat tuto úmluvu s ohledem na technologický vývoj s cílem zajistit i nadále její účinnost při řešení kyberkriminality, a vyzývá Komisi a členské státy, aby se této diskuse účastnily; podporuje úsilí o prosazení ratifikace úmluvy v dalších zemích a vyzývá Komisi, aby úmluvu mimo Unii aktivně propagovala;

Kybernetická obrana

36.  zdůrazňuje, že kybernetické výzvy, hrozby a útoky ohrožují zájmy členských států v oblasti obrany a národní bezpečnosti a že by civilní a vojenské přístupy k úloze chránit příslušné kritické infrastruktury měly maximalizovat prospěch pro obě oblasti prostřednictvím úsilí o dosažení součinnosti;

37.  vyzývá proto členské státy, aby posílily spolupráci s Evropskou obrannou agenturou (EDA) s cílem vypracovat návrhy a iniciativy pro kapacity kybernetické obrany, které by vycházely z aktuálních iniciativ a projektů; zdůrazňuje nezbytnost posílit výzkum a vývoj, včetně sdružování a sdílení zdrojů;

38.  opakuje, že komplexní strategie kybernetické bezpečnosti EU by měla vzít v úvahu přidanou hodnotu stávajících agentur a subjektů, stejně jako osvědčené postupy z těch členských států, které již mají vnitrostátní strategie kybernetické bezpečnosti;

39.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby začlenila řešení kybernetických krizí do plánů řešení krizových situací, a zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy ve spolupráci s EDA vypracovaly plány na ochranu misí a operací SBOP před kybernetickými útoky; vyzývá členské státy, aby vytvořily společné evropské síly kybernetické obrany;

40.  zdůrazňuje dobrou praktickou spolupráci s NATO v otázce kybernetické bezpečnosti a potřebu prohloubit tuto spolupráci, zejména prostřednictvím užší koordinace v oblasti plánování, technologií, školení a vybavení;

41.  vyzývá Unii k vynaložení úsilí o výměnu s mezinárodními partnery, včetně NATO, vymezení oblastí spolupráce, zabránění duplicitě a podle možnosti zajištění vzájemného doplňování různých činností;

Mezinárodní politika

42.  je přesvědčen, že mezinárodní spolupráce a dialog hrají zásadní úlohu při vytváření důvěry, transparentnosti a při prosazování vysoké úrovně vytváření sítí a výměny informací na celosvětové úrovni; vyzývá proto Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby vytvořily tým pro kybernetickou diplomacii, k jehož povinnostem by patřila podpora dialogu s podobně smýšlejícími zeměmi a organizacemi; požaduje aktivnější účast EU na mnoha mezinárodních konferencích na vysoké úrovni o kybernetické bezpečnosti;

43.  domnívá se, že je třeba nastolit rovnováhu mezi protichůdnými cíli v oblasti přeshraničního přenosu dat, ochrany dat a kybernetické bezpečnosti, a to v souladu s mezinárodními závazky Unie, zejména v rámci GATS;

44.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby do vnější činnosti EU, zejména ve vztahu k třetím zemím, začlenila rozměr kybernetické bezpečnosti s cílem prohloubit spolupráci a výměnu zkušeností a informací o tom, jak řešit kybernetickou bezpečnost;

45.  vyzývá Unii k vynaložení úsilí o výměnu s mezinárodními partnery s cílem vymezit oblasti spolupráce, zabránit duplicitě a podle možností zajistit vzájemně doplňování činností; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby v mezinárodních organizacích působily aktivně a koordinovaly postoje členských států v otázce účinného prosazování řešení a politik v kybernetické oblasti;

46.  je toho názoru, že je třeba vyvinout úsilí s cílem zajistit, aby stávající mezinárodní právní nástroje, zejména Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě, byly v kybernetickém prostoru posíleny; domnívá se proto, že v současné době není třeba na mezinárodní úrovni vytvářet nové právní nástroje; vítá nicméně mezinárodní spolupráci s cílem vypracovat normy chování pro kybernetický prostor, podporující právní stát v kybernetickém prostoru; domnívá se, že by bylo třeba zvážit aktualizaci stávajících právních nástrojů tak, aby odrážely technologický pokrok; zastává názor, že otázky jurisdikce vyžadují důkladnou diskusi o soudní spolupráci a stíhání v nadnárodních trestních věcech;

47.  domnívá se, že zejména pracovní skupina EU-USA pro kybernetickou bezpečnost a kyberkriminalitu by měla sloužit všude, kde je to vhodné, jako nástroj pro výměnu osvědčených postupů v oblasti politik kybernetické bezpečnosti mezi EU a USA; v této souvislosti konstatuje, že oblasti spojené s kybernetickou bezpečností, jako jsou služby závisející na bezpečném fungování sítí a informačních systémů, budou zahrnuty do nadcházejících jednání transatlantického obchodního a investičního partnerství, aby je bylo možné uzavřít způsobem, který zabezpečí svrchovanost EU a nezávislost jejích orgánů;

48.  konstatuje, že dovednosti v rámci kybernetické bezpečnosti a schopnost předcházet, odhalovat a účinně čelit hrozbám a nebezpečným útokům nejsou v celém světě rozvíjeny rovnoměrně; zdůrazňuje, že úsilí o zvýšení kybernetické odolnosti a boj proti kybernetickým hrozbám se nesmějí omezovat na podobně smýšlející partnery, ale měly by rovněž směřovat do regionů s méně rozvinutými kapacitami, technickou infrastrukturou a právními rámci; je přesvědčen, že koordinace skupin CERT je v této věci zásadní; vyzývá Komisi, aby vhodnými prostředky usnadnila a případně napomohla třetím zemím v jejich úsilí o vybudování vlastních kapacit kybernetické bezpečnosti;

Provádění

49.  požaduje pravidelné hodnocení účinnosti vnitrostátních strategií kybernetické bezpečnosti na nejvyšší politické úrovni s cílem zajistit přizpůsobení se novým globálním hrozbám a zaručit stejnou úroveň kybernetické bezpečnosti v různých členských státech;

50.  žádá Komisi, aby vypracovala jasný plán, který stanoví lhůty pro cíle, jež mají být dosaženy na úrovni Unie v rámci strategie kybernetické bezpečnosti, a pro vyhodnocení dosaženého pokroku; vyzývá členské státy, aby se dohodly na podobném prováděcím plánu pro vnitrostátní aktivity v rámci této strategie;

51.  požaduje pravidelné zprávy – od Komise, členských států, Europolu a jeho nově zřízeného Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě (EC3), Eurojustu a agentury ENISA –, v nichž bude zhodnocen dosažený pokrok, pokud jde o cíle stanovené ve strategii kybernetické bezpečnosti, včetně klíčových výkonnostních ukazatelů měřících pokrok v provádění;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Europolu, Eurojustu a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 8. (2) Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75. (3) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1. (4) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1. (5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0207. (6) Úř. věst. L 149, 2.6.2001, s. 1. (7) Přijaté texty, P7_TA(2012)0237. (8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0468. (9) Přijaté texty, P7_TA(2012)0457. (10) Přijaté texty, P7_TA(2013)0103. (11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o digitální agendě pro růst, mobilitu a zaměstnanost: čas přeřadit na vyšší rychlost (2013/2593(RSP))

P7_TA(2013)0377 B7-0385/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. prosince 2012 nazvané „Digitální agenda pro Evropu – digitalizace jako hnací síla evropského růstu“ (COM(2012)0784),

—  s ohledem na otázky Komisi a Radě k „digitální agendě pro růst, mobilitu a zaměstnanost: čas přeřadit na vyšší rychlost” (O–000085 – B7–0219/2013 a O-000086 – B7–0220/2013),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 531/2012 ze dne 13. června 2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii(1),

—  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU ze dne 14. března 2012 o vytvoření víceletého programu politiky rádiového spektra(2),

—  s ohledem na probíhající jednání o nástroji pro propojení Evropy a zejména s ohledem na pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropských telekomunikačních sítí, kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1336/97/ES (COM(2013)0329),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o nové digitální agendě pro Evropu: 2015.eu(3),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. září 2012 nazvané „Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě “ (COM(2012)0529),

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. ledna 2012 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně údajů) (COM(2012)0011),

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. října 2011, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (COM(2011)0665),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská rada plánuje přijmout závěry o digitální agendě pro Evropu na svém zasedání ve dnech 24. a 25. října 2013;

B.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem digitální strategie pro Evropu, jež byla přijata v roce 2010, musí být snížení nerovnosti mezi členskými státy, zejména v oblasti rychlého a ultra rychlého pevného a mobilního širokopásmového připojení;

C.  vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie jsou jádrem digitální společnosti a v dnešní době představují přibližně 20 % ročního růstu produktivity EU, 4,5 % HDP EU a generují 25 % soukromých investic do výzkumu a vývoje v EU, a mají tedy potenciál mimořádně přispívat k růstu a zaměstnanosti;

D.  vzhledem k tomu, že rozvinutí potenciálu digitální ekonomiky v EU by mělo pro hospodářství výrazný multiplikační efekt, neboť by vedlo ke zvýšenému růstu a většímu počtu pracovních míst; vzhledem k tomu, že využití tohoto potenciálu tudíž představuje jednu z nejdůležitějších reforem pro růst a konkurenceschopnost, která pomůže EU překonat současnou krizi;

E.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že do roku 2020 bude k internetu připojeno 50 miliard zařízení, a že se do konce roku 2017 15krát zvýší globální přenos dat; vzhledem k tomu, že pokud má Evropa dosáhnout většího růstu, konkurenceschopnosti a produktivity, bude exponenciální růst v oblasti širokopásmového připojení vyžadovat ambiciózní politiky na úrovni Unie i členských států zaměřené na rozšíření kapacity pevné i mobilní sítě;

F.  vzhledem k tomu, že jiné kontinenty byly rychlejší a předběhly současné cíle digitální agendy, která tudíž již není dostatečně ambiciózní na to, aby zajistila, že EU bude do roku 2020 světovým lídrem v oblasti telekomunikací;

G.  vzhledem k tomu, že Parlament a Rada stále čekají na návrhy Komise o neutralitě sítí a univerzálních službách;

1.  zdůrazňuje, že digitální agenda a dokončení jednotného digitálního trhu musí být ústředním bodem úsilí EU o tvorbu růstu a překonání krize; domnívá se, že k překonání stávajících překážek jednotnému digitálnímu trhu, který umožní tvorbu pracovních míst i dosahování růstu v EU, je nezbytné politické vedení na evropské i vnitrostátní úrovni; připomíná, že digitální ekonomika roste sedmkrát rychleji než zbytek hospodářství, a konstatuje, že dokončení jednotného digitálního trhu by EU mohlo přinést 110 miliard eur ročně;

2.  zdůrazňuje, že pokud jde o růst HDP, čelí EU řadě souběžných tlaků, a to v době, kdy jsou možnosti podporovat růst z veřejných prostředků v důsledku vysoké míry zadlužení a vysokých schodků omezené, a vyzývá orgány a instituce EU a členské státy, aby využily veškeré dostupné nástroje na podporu růstu; připomíná, že informační a komunikační technologie představují transformační technologie ve všech odvětvích hospodářství, především pak v oblastech jako je zdravotní péče, energetika, veřejné služby a vzdělávání;

Evropa bez roamingu v roce 2015

3.  vyjadřuje politování nad tím, že je telekomunikační trh dosud rozdělený na vnitrostátní trhy s umělými hranicemi a nelze jej považovat za jednotný ekonomický trh podporující hospodářskou soutěž;

4.  zdůrazňuje, že analytici v tomto odvětví uvádějí, že v mnoha případech přináší roaming operátorům EU přibližně 10 % příjmů, a připomíná, že nejnovější analýzy Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací ukazují, že v průměru platí průmysl a spotřebitelé za roamingové hovory dvojnásobek toho, co musí operátoři platit na velkoobchodním trhu;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že nevyvážené ziskové rozpětí za roaming zvyšuje náklady na mobilitu v EU; zdůrazňuje, že to brání růstu a prosperitě, protože mobilita je jedním z nejvýznamnějších faktorů růstu v EU;

6.  zdůrazňuje, že zrušení poplatků za roaming představuje zásadní krok ke stimulaci inovace a k vytvoření většího domácího trhu pro inovační produkty a služby;

7.  domnívá se, že jednotný telekomunikační trh v současnosti neexistuje, mimo jiné i kvůli významným rozdílům mezi vnitrostátními cenami a cenami roamingu; domnívá se proto, že k vytvoření skutečného vnitřního digitálního trhu, který by podporoval hospodářskou soutěž a nerozlišoval mezi vnitrostátními a roamingovými sazbami, jsou zapotřebí strukturální opatření, jež povedou k vytvoření celoevropského trhu mobilních komunikací;

8.  připomíná Radě a Komisi, že v souladu s digitální agendou pro Evropu by rozdíly mezi roamingovými a vnitrostátními sazbami měly do roku 2015 téměř zmizet a že cílem nařízení (EU) č. 531/2012 je dosáhnout vnitřního trhu mobilních komunikačních služeb a v konečném důsledku nulových rozdílů mezi vnitrostátními a roamingovými sazbami;

9.  domnívá se, že opatření na dokončení jednotného digitálního trhu by tedy měla vést k tomu, aby do roku 2015 zmizel rozdíl mezi roamingovými a vnitrostátními sazbami, což povede k EU bez roamingu (v případě hovorů, textových zpráv a dat);

10.  připomíná, že nové nabídky telekomunikačních operátorů by měly být uživatelsky vstřícné a transparentní, čímž se zabrání vzniku nových skrytých překážek v telekomunikačním odvětví;

11.  připomíná, že Komise má za úkol přezkoumat fungování nařízení (EU) č. 531/2012 a posoudit, jaká je konkurenceschopnost roamingového trhu, nakolik mají spotřebitelé prospěch z reálného snížení cen roamingových služeb, i rozdíl mezi roamingovými a vnitrostátními sazbami, včetně dostupnosti nabídek jednotné sazby pro vnitrostátní a roamingové služby;

12.  připomíná, že skutečně jednotný digitální trh se nevytvoří pouhým odstraněním roamingových sazeb; zdůrazňuje, že toto opatření je třeba brát jako součást komplexní evropské digitální strategie zaměřené především na rozvoj a dostupnost infrastruktury s cílem podpořit zachování a vytvoření pracovních míst v tomto odvětví;

13.  vítá oznámení Komise, že navrhne legislativní balíček s cílem řešit zbývající překážky fungování jednotného digitálního trhu EU; vyzývá Komisi, aby uskutečnila posouzení dopadu, jaký má vytvoření jednotného digitálního trhu v EU na potenciál růstu telekomunikačního odvětví;

Infrastruktura a mobilita

14.  zdůrazňuje, že je třeba, aby k hlavním prioritám i nadále patřilo rozšiřování širokopásmového připojení a zlepšování jeho dostupnosti, elektronický obchod, digitální začlenění, přeshraniční veřejné služby a cíle v oblasti výzkumu a inovace stanovené v digitální agendě pro Evropu, aby tak EU mohla plně využít výhod digitální společnosti;

15.  připomíná, že vedle potřeby odstraňovat překážky na jednotném digitálním trhu EU je pro EU absolutní prioritou investovat do optimální, velmi rychlé širokopásmové infrastruktury s cílem plně využít potenciálu digitální ekonomiky;

16.  zdůrazňuje, že pokud má být EU průkopníkem digitální revoluce a obnovit své globální vedení, potřebujeme ambiciózní a na budoucnost orientované cíle pro rok 2020; domnívá se, že cílem revidované a na budoucnost orientované digitální agendy pro rok 2020 by mělo být propojení všech domácností EU širokopásmovým připojením se 100 megabity za sekundu, kdy by si 50 % domácností objednalo 1 gigabit za sekundu nebo více; připomíná, že Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku ve své zprávě o hlavních směrech pro transevropské telekomunikační sítě tyto ambiciózní cíle již podpořil, stejně jako zrušení rozhodnutí č. 1336/97/ES;

17.  hluboce lituje skutečnosti, že se mnohým členským státům nepodařilo dodržet termín 1. ledna 2013 pro přidělení „digitální dividendy“ v pásmu 800 Mhz pro mobilní širokopásmové služby, jak bylo stanoveno v rámci programu politiky rádiového spektra; zdůrazňuje, že toto zpoždění zbrzdilo v EU rozšíření sítí 4G, a vyzývá proto členské státy, aby přijaly nezbytná opatření a zajistily, aby pásmo 800 Mhz bylo k dispozici pro mobilní širokopásmové služby, dále vyzývá Komisi, aby plně využila svých pravomocí a zajistila jejich rychlé zavedení;

18.  konstatuje, že lze očekávat, že cíle v oblasti poskytování širokopásmového připojení stanovené v digitální agendě zdaleka nebudou splněny; je proto přesvědčen, že bez vyšších investic do budoucích sítí bude EU globálně ještě méně konkurenceschopná; domnívá se, že by Komise měla v souvislosti s aktem o jednotném trhu předložit rozsáhlou revizi právního rámce pro telekomunikační trh s cílem zvýšit investice do pevných a mobilních sítí;

19.  domnívá se, že při podpoře investic do nové digitální infrastruktury na podporu hospodářského růstu by neměla být ohrožena úloha hospodářské soutěže; domnívá se, že je zásadní, aby Komise zaručila regulační rámec, který umožní všem tržním subjektům investovat do inovativní digitální infrastruktury; v této souvislosti se domnívá, že nové předpisy pro stanovování účinných cen za připojení k přístupovým sítím nové generace by měly odrážet související soutěžní proces a zároveň respektovat pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů; dále se domnívá, že vnitrostátní regulační orgány by se proto měly snažit prosazovat společné cíle, např. cíle digitální agendy, a to na základě lepších vědomostí a specifických odborných poznatků o svých vnitrostátních trzích;

20.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na důkladný přezkum regulačního rámce pro elektronické komunikace;

21.  zdůrazňuje, že je důležité dokončit klíčová opatření oznámená v rámci digitální agendy pro Evropy, se zvláštním důrazem na odolnou a důvěryhodnou infrastrukturu i služby a na systém ochrany údajů;

22.  připomíná Komisi, aby uskutečnila hodnocení a revizi směrnice o informační společnosti (2001/29/ES(4)), aby se tak zajistila předvídatelnost, mobilita a flexibilita na jednotném digitálním trhu EU, jak vyzval Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(5);

Informační a komunikační technologie pro zaměstnanost mladých

23.  zdůrazňuje, že dosažení plně funkčního jednotného digitálního trhu vyžaduje koordinované úsilí k zajištění toho, aby všichni občané bez ohledu na to, kde se nacházejí, měli přístup k internetu a potřebné dovednosti k jeho používání;

24.  vítá zahájení velké koalice pro digitální pracovní místa v březnu 2013, jež bude přístupná všem zúčastněným stranám; vyzývá Komisi, aby velkou koalici urychleně zprovoznila a tuto iniciativu reprodukovala na úrovni členských států a jejím účastníkům poskytla přednostní přístup k finančním prostředkům Unie na podporu jejich činností;

25.  zdůrazňuje, že nezaměstnanost, včetně nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobé nezaměstnanosti, dosáhla v EU nepřijatelně vysoké úrovně a pravděpodobně zůstane vysoká i v blízké budoucnosti a že je potřeba přijmout odhodlaná a naléhavá opatření na všech politických úrovních;

26.  konstatuje, že v současné době jsou v EU více než 4 miliony pracovníků v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT) a jejich počet roste o 3 % ročně, dále konstatuje, že podle odhadů Komise nebude do  roku 2015 obsazeno 700 000 až 1 milion vysoce kvalitních pracovních míst v oblasti IKT, a to navzdory krizi; zdůrazňuje, že počítačová gramotnost a digitální vzdělávání mohou mít pro řešení vzrůstající nezaměstnanosti mimořádný význam, zejména pak u mladých lidí;

27.  vítá přijetí unijního programu „záruka pro mladé lidi“, jehož cílem je zajistit všem mladým Evropanům kvalitní nabídku pracovních míst, další vzdělávání nebo odbornou přípravu, vyučení nebo stáž do čtyř měsíců od ukončení školní docházky nebo od doby, kdy se stali nezaměstnanými; připomíná však, že částka ve výši 6 miliard EUR vyčleněná v nadcházejícím finančním rámci (VFR) na iniciativu pro podporu zaměstnanosti mladých lidí je k řešení tak rozsáhlého problému zjevně nedostatečná; vyzývá Komisi a členské státy, aby maximalizovaly účinnost těchto opatření tím, že se přednostně zaměří na získávání digitálních dovedností; zdůrazňuje, že digitální dovednosti by měly být nepostradatelnou součástí odborného vzdělávání, aby se zajistilo, že jak nové generace, tak generace, které jsou již v zaměstnání, budou moci získat dovednosti, které potřebují;

Informační a komunikační technologie pro malé a střední podniky (MSP)

28.  připomíná, že internet, jakožto platforma, která každému občanovi umožňuje nabídnout službu nebo inovativní produkt komukoli dalšímu, čímž vytváří pracovní místa a malé a střední podniky, a dále funguje jako platforma pro sociální komunikaci, hraje na jednotném digitálním trhu ústřední úlohu;

29.  zdůrazňuje, že MSP jsou ústředním prvkem hospodářství EU a že je třeba přijmout další opatření na podporu globální konkurenceschopnosti MSP v EU a vytvořit co nejlepší podmínky pro rozvoj slibných technologických novinek, jako je cloud computing, které mohou mít velký vliv na konkurenceschopnost EU;

30.  konstatuje, že vzhledem k nebývalým příležitostem, jež nabízí internet, cloud computing, mobilní platformy, sociální sítě a obrovské toky dat, se stále více Evropanů, a zejména mladých lidí, namísto běžného zaměstnání rozhoduje pro podnikání; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasadily o podnikatelsky příznivější prostředí, v němž bude snadnější přístup k financování (s „právem na neúspěch”), trhům, sítím a dovednostem a které je třeba podpořit prostřednictvím programů pro sdílení rizik, zajištěním rizikového kapitálu, výhodných daňových podmínek a akcí na navazování kontaktů;

Digitalizace veřejného sektoru

31.  zdůrazňuje, že mezi nadcházející priority digitální agendy by měla patřit digitalizace veřejného sektoru, neboť vedle snížení nákladů na veřejnou správu a poskytování účinnějších služeb občanům by byl digitální pákový efekt velmi prospěšný pro všechna hospodářská odvětví;

32.  považuje za politováníhodné, že se národní strategie v oblasti cloud computingu uskutečňují na úkor ambiciózní a účinné evropské strategie; vyzývá Komisi, aby své návrhy posílila a stanovila zdroje, které budou dostatečně účinné k tomu, aby EU získala vedoucí pozici v oblasti normalizace;

33.  zdůrazňuje, že moderní veřejná správa je základním faktorem pro tvorbu a provádění politik na podporu zaměstnanosti, růstu a konkurenceschopnosti; zdůrazňuje, že by se potenciálu informačních a komunikačních technologií mělo využít k dosažení výkonnějšího a efektivnějšího veřejného sektoru a současně ke snížení administrativní zátěže; připomíná, že informační a komunikační technologie mohou urychlit reformu systémů výběru daní a zdravotní péče, snížit zpoždění plateb dodavatelům a zvýšit účinnost soudních systémů; zejména se domnívá, že poskytování zdravotní péče stojí před revoluční změnou, která umožní nabízet pacientům a odborníkům nákladově efektivnější a individualizované služby;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily činnost Evropského partnerství pro cloud computing;

Financování informačních a komunikačních technologií: víceletý finanční rámec

35.  lituje skutečnosti, že částka ve výši 9,2 miliard EUR, kterou Komise navrhla na investice do informačních a komunikačních technologií prostřednictvím nástroje pro propojení Evropy na období 2014–2020 bude razantně snížena; zdůrazňuje, že kvůli nové finanční situaci jsou investice do širokopásmových sítí v rámci strukturálních fondů a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova důležitější než kdy dříve a měly by být ve srovnání s programovým obdobím 2007–2013 zvýšeny;

36.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se finanční prostředky EU více zaměřovaly na investice do informačních a komunikačních technologií a aby financování těchto technologií v příštím VFR odpovídalo významu a hospodářskému vlivu tohoto odvětví; vyzývá k tomu, aby byl podíl finančních prostředků vyčleněných ve víceletém finančním rámci na informační a komunikační technologie významnější než v letech 2007–2013;

o
o   o

37.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 172, 30.6.2012, s. 10. (2) Úř. věst. L 81, 21.3.2012, s. 7. (3) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 45. (4) Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10. (5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci v Sýrii (2013/2819(RSP))

P7_TA(2013)0378 RC-B7-0413/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii,

—  s ohledem na závěry, které v otázce Sýrie přijala Rada pro zahraniční věci dne 23. ledna, 18. února, 11. března, 22. dubna, 27. května, 24. června, 9. července a 22. července 2013; s ohledem na závěry, které v otázce Sýrie přijala Evropská rada dne 8. února 2013,

—  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová ze dne 21. srpna 2013 o nejnovějších zprávách o použití chemických zbraní v Damašku, ze dne 23. srpna 2013 o naléhavosti nalezení politického řešení konfliktu v Sýrii (s ohledem na dohodnutý postoj EU k otázce Sýrie ze dne 7. září 2013) a ze dne 10. září 2013 o návrhu umístit chemické zbraně Sýrie pod mezinárodní kontrolu;

—  s ohledem na ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dodatkové protokoly, na Ženevský protokol (k Haagské úmluvě) o zákazu užívat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů a bakteriologických prostředků, podepsaný v Ženevě 17. června 1925, a ustanovení Úmluvy o chemických zbraních,

—  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle Organizace spojených národů bylo v Sýrii od března 2011, kdy začaly násilné zásahy proti pokojně protestujícím demonstrantům, zabito více než 100 000 lidí, většinou civilistů; vzhledem k tomu,že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA) je v Sýrii 4,25 milionů vnitřně vysídlených osob a více než 2 miliony Syřanů uprchly do zahraničí, především do Turecka, Jordánska, Libanonu, Egypta a Iráku;

B.  vzhledem k tomu, že 21. srpna 2013 došlo na předměstí Damašku k rozsáhlému chemickému útoku, při němž zahynuly stovky lidí včetně mnoha žen a dětí; vzhledem k tomu, že tento útok byl bezostyšným porušením mezinárodního práva, válečným zločinem a zločinem proti lidskosti; vzhledem k tomu, že informace z různých zdrojů potvrzují, že k tomuto útoku skutečně došlo, a zřetelně ukazují na to, že za tyto útoky je pravděpodobně odpovědný syrský režim;

C.  vzhledem k tomu, že 25. srpna 2013, čtyři dny po chemickém útoku, dala syrská vláda svolení k tomu, aby místo navštívili inspektoři OSN; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyzval tento vyšetřovací tým, aby svá zjištění předložil co nejdříve; vzhledem k tomu, že mandát vyšetřovací mise OSN je omezen na zjištění toho, zda byly, nebo nebyly použity chemické zbraně, aniž by se věnovala otázce, kdo je za tento čin odpovědný;

D.  vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN Ban Ki-moon 9. září 2013 a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Catherine Ashtonová 10. září 2013 přivítali návrh na předání chemických zbraní syrského režimu mezinárodnímu společenství k likvidaci a že tento návrh ochotně přijaly Rusko, Írán a syrský režim; vzhledem k tomu, že Ban Ki-moon uvedl, že zvažuje, že vyzve Radu bezpečnosti, aby požadovala okamžitý přesun těchto zbraní a jejich prekurzorů na místo na území Sýrie, kde je bude možné bezpečně uložit a zlikvidovat;

1.  ostře odsuzuje hromadný chemický útok na civilisty, k němuž došlo 21. srpna 2013 a který si podle západních zpravodajských služeb vyžádal život nejméně 1 400 osob včetně 400 dětí, přičemž podotýká, že podle různých zdrojů za tímto útokem stojí pravděpodobně syrský režim;

2.  upozorňuje na to, že tomuto šokujícímu použití chemických zbraní nemůže mezinárodní společenství nečinně přihlížet; zdůrazňuje, že prokázané použití chemických zbraní, především vůči civilistům, je bezostyšným porušením mezinárodního práva, válečným zločinem a zločinem proti lidskosti, který si žádá zřetelnou, důraznou, cílenou a jednotnou odpověď, popřípadě i v podobě odrazujících opatření, aby bylo zřejmé, že jsou tyto zločiny nepřijatelné, a aby již v Sýrii ani v jiných zemích k používání chemických zbraní nedocházelo;

3.  vítá postoj EU k otázce Sýrie, který byl dojednán na neformální schůzce ministrů zahraničních věci EU dne 7. září 2013; zdůrazňuje, že situace v Sýrii si žádá jednotný společný postup všech členských států; vyzývá EU a její členské státy, aby dále jednaly o situaci v Sýrii v rámci Rady pro zahraniční věci a posoudily, jaká opatření by EU mohla přijmout na podporu demokratických sil v řadách syrské opozice a na podporu dialogu a společného postupu s dalšími členy mezinárodního společenství, a aby poskytly další humanitární pomoc obyvatelům Sýrie a sousedních zemí; zdůrazňuje, že EU by měla důsledně dbát na zapojení všech zainteresovaných stran a zasadit se o to, aby se uklidnila situace v celém regionu;

4.  vyzývá OSN, aby urychleně dokončila své zevrubné vyšetřování použití chemických zbraní v Sýrii; žádá, aby byla zpráva vyšetřovacího týmu co nejdříve zaslána Radě bezpečnosti, aby mohla jednat o hromadném zabíjení v Sýrii na základě závěrů přijatých vyšetřovacím týmem OSN a posoudit, jaká následná opatření je třeba přijmout v reakci na použití chemických zbraní v Sýrii a s cílem pohnat osoby, které za tímto činem stojí, k odpovědnosti;

5.  vítá návrh, aby byl syrský arzenál chemických zbraní předán mezinárodnímu společenství k co nejrychlejší likvidaci na základě ultimáta mezinárodního společenství spolu se závaznou rezolucí Rady bezpečnosti OSN, že v případě, že tak Sýrie neučiní, může být toto opatření vymáháno prostřednictvím všech nástrojů stanovených v Chartě OSN;

6.  domnívá se, že mezinárodní společenství by mělo nalézt politické řešení situace v Sýrii, které umožní ukončit násilí, zabrání dalšímu použití chemických zbraní a podpoří přechod k demokracii; vyzývá zejména Rusko a Čínu jako stálé členy Rady bezpečnosti, aby přijaly svou odpovědnost a přispěly k přijetí společného postoje a dosažení diplomatického řešení syrské krize, a to případně i prostřednictvím Valného shromáždění OSN, které by mohlo tuto záležitost převzít, nepodaří-li se nalézt východisko v Radě bezpečnosti; je přesvědčen, že trvalé řešení stávající krize v Sýrii lze nalézt pouze prostřednictvím širokého politického procesu pod syrským vedením za podpory mezinárodního společenství; nadále v tomto duchu podporuje úsilí EU a jejích členských států a společného zvláštního zmocněnce OSN a Ligy arabských států Lachdara Brahímího o dosažení pokroku v rámci procesu Ženeva II a v Radě bezpečnosti; znovu vyzývá Radu bezpečnosti, aby se ve věci Sýrie obrátila na Mezinárodní trestní soud s žádostí o formální vyšetřování; znovu vyzývá prezidenta Asada a jeho režim k rezignaci a vytvoření podmínek pro přechod k demokracii;

7.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnou humanitární krizí v Sýrii a nad jejími důsledky pro sousední země; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby dostály svým humanitárním povinnostem a posílily svou pomoc syrským uprchlíkům; znovu žádá všechny země, aby plnily závazky, které přijaly na konferenci dárců konané 30. ledna 2013 v Kuvajtu; vyzývá všechny strany konfliktu, aby usnadnily poskytování humanitární pomoci a podpory všemi cestami, a to i napříč hranicemi a liniemi konfliktu, a zajistily bezpečnost zdravotníků a humanitárních pracovníků;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi OSN a všem stranám zapojeným do konfliktu v Sýrii.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci v Egyptě (2013/2820(RSP))

P7_TA(2013)0379 RC-B7-0411/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2013 o navracení majetku zemím arabského jara, které procházejí procesem transformace(1),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 8. února 2013 o Arabském jaru,

–  s ohledem na závěry Rady ze dnů 21. srpna a 22. července 2013 o Egyptě,

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye a předsedy Komise Josého Manuela Barrosy ze dne 18. srpna 2013 o Egyptě,

–  s ohledem na komentáře vysoké představitelky Catherine Ashtonové v návaznosti na mimořádné zasedání Rady pro zahraniční věci věnované Egyptu, které proběhlo dne 21. srpna 2013, na prohlášení vysoké představitelky o vývoji situace v Egyptě ze srpna a července 2013 a na společné prohlášení vysoké představitelky a ministra zahraničních věcí USA Johna Kerryho ze dne 7. srpna 2013 o Egyptě,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004, posílenou akčním plánem z roku 2007, a na zprávu Komise o pokroku při jejím provádění ze dne 20. března 2013,

–  s ohledem na závěry spolupředsedů ze schůze pracovní skupiny EU-Egypt konané dne 14. listopadu 2012,

–  s ohledem na zprávu Evropského účetního dvora o spolupráci EU s Egyptem v oblasti správy věcí veřejných, která byl zveřejněna dne 18. června 2013,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany Egypt patří,

–  s ohledem na ústavní prohlášení vydané v Egyptě dne 8. července 2013, v němž je navržen plán na přijetí ústavních změn a nové volby,

–  s ohledem na program „udržení nastolené cesty k demokracii“ vypracovaný prozatímní egyptskou vládou,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Egypt je největší arabskou zemí, jednou z klíčových zemí jižního Středomoří, významným obchodním partnerem EU a jedním z hlavních příjemců pomoci poskytované Evropskou unií; vzhledem k tomu, že politický, hospodářský a sociální vývoj v Egyptě se výrazně odráží nejen v situaci celého regionu, ale i za jeho hranicemi;

B.  vzhledem k tomu, že prezident Mursí a jeho vláda nedokázali splnit ekonomické sliby, vzít v úvahu oprávněné obavy všech demokratických sil egyptské společnosti a uskutečnit přechod k demokracii, který obyvatelstvo v posledních dvou letech požadovalo, což vedlo k rostoucí politické polarizaci, masovým demonstracím vyzývajícím prezidenta Mursího, aby odstoupil, a k násilným střetům;

C.  vzhledem k tomu, že dne 30. června 2013 se v Káhiře a jiných egyptských městech shromáždily miliony oponentů prezidenta Mursího a vyzvaly ho k odstoupení; vzhledem k tomu, že dne 3. července 2013 po těchto demonstracích provedl velitel ozbrojených sil generál Abd al-Fattáh Chalíl as-Sísí vojenský převrat, při němž byl svržen prezident Mursí a jeho vláda; vzhledem k tomu, že nejvyšší vojenský soud ve svém prohlášení ze dne 4. července 2013 oznámil, že platnost ústavy se pozastavuje a funkce hlavy státu přechází na předsedu ústavního soudu, a to až do předčasných prezidentských voleb, po nichž budou následovat volby do parlamentu, a že bude vytvořena národní koaliční vláda a výbor pro ústavní změny; vzhledem k tomu, že do úřadu prozatímního prezidenta byl uveden Adlí Mansúr;

D.  vzhledem k tomu, že prozatímní prezident rozpustil horní komoru parlamentu, oznámil plán, podle něhož budou v průběhu devítiměsíčního přechodného období provedeny změny ústavy z roku 2012 a přijaty v referendu, po čemž budou následovat parlamentní a prezidentské volby, a jmenoval úřadujícího premiéra; vzhledem k tomu, že plán pro přechodné období podpořili nejvyšší islámské autority, čelní představitelé koptských křesťanů, přední liberální politici a salafistická strana Núr; vzhledem k tomu, že dne 1. září 2013 byl jmenován nový ústavní výbor složený z 50 odborníků, jehož úkolem je vytvořit návrh ústavních změn;

E.  vzhledem k tomu, že bývalý prezident Mursí je od 3. července 2013 ve vazbě na neznámém místě a egyptský generální prokurátor jej spolu s dalšími 14 osobami, mezi nimiž jsou i vůdci Muslimského bratrstva, obžaloval z podněcování k vraždám a násilí; vzhledem k tomu, že mnoho členů Muslimského bratrstva, včetně většiny jeho vůdců, bylo pozatýkáno a nyní čekají na soudní proces; vzhledem k tomu, ze dne 22. srpna 2013 byl z vězení propuštěn bývalý diktátor Husní Mubarak a od té doby se nachází v domácím vězení;

F.  vzhledem k tomu, že od zásahu armády pořádají stoupenci Muslimského bratrstva rozsáhlé demonstrace po celém Egyptě a žádají propuštění bývalého prezidenta Mursího a jeho návrat do prezidentského úřadu; vzhledem k tomu, že během demonstrací pořádaných Muslimským bratrstvem došlo k násilnostem a smrtelným střetům jak mezi občany, tak i mezi stoupenci Muslimského bratrstva a vojenskými a bezpečnostními složkami; vzhledem k tomu, že dne 14. srpna 2013 egyptská armáda a policie v Káhiře násilně rozehnaly dva tábory stoupenců bývalého prezidenta Mursího a Muslimského bratrstva, z nichž jeden se nacházel u mešity Rábaa al-Adavíja a druhý na náměstí an-Nahda, a že během zásahu zahynuly stovky demonstrantů a několik desítek policistů;

G.  vzhledem k tomu, že prozatímní vláda vyhlásila na jeden měsíc výjimečný stav a oznámila, že bude ustavena nezávislá komise tvořená veřejnými činiteli, která bude pověřena vyšetřováním násilného rozehnání táborů u mešity Rábaa al-Adavíja a na náměstí Nahda; vzhledem k tomu, že regionální a egyptské nevládní organizace vyzývají Arabskou ligu k vyslání mise, která by vyšetřila nedávné násilí v zemi; vzhledem k tomu, že pokusy EU a mezinárodních zprostředkovatelů o zahájení širokého politického dialogu zatím selhávají, a vzhledem k tomu, že stále dochází k protestům, střetům a zatýkání;

H.  vzhledem k tomu, že po násilném rozehnání těchto shromáždění následovala vlna tragického sektářského násilí proti egyptským křesťanů, které páchali zejména přívrženci Muslimského bratrstva; vzhledem k tomu, že egyptské ozbrojené síly byly obviněny z toho, že se jim nepodařilo ochránit kostely a koptské komunity před odvetnými útoky, které bylo možné předvídat;

I.  vzhledem k tomu, že na Sinajském poloostrově sílí teroristické akty a násilné útoky proti bezpečnostním složkám, při nichž bylo mimo jiné na severu poloostrova dne 19. srpna 2013 zabito 25 policistů, kteří byli mimo službu; vzhledem k tomu, že egyptský ministr vnitra Muhammad Ibráhím se dne 5. září 2013 v Káhiře stal terčem pumového útoku;

J.  vzhledem k tomu, že prozatímní vláda prohlásila, že národní usmíření a právní stát jsou nejvyššími prioritami její činnosti;

K.  vzhledem k tomu, že Egypt čelí stále vážnějším ekonomickým problémům; vzhledem k tomu, že k zajištění hospodářské prosperity v zemi je nutná politická stabilita, zdravá ekonomická politika, boj s korupcí a mezinárodní podpora; vzhledem k tomu, že zásadními prvky přechodu k otevřené, stabilní, demokratické, svobodné a prosperující egyptské společnosti jsou sociální spravedlnost a vyšší životní úroveň občanů;

L.  vzhledem k tomu, že v tomto pro Egypt velmi důležitém období politických a společenských změn hrají klíčovou úlohu nezávislé odbory a organizace občanské společnosti; vzhledem k tomu, že svobodný a nezávislý tisk a sdělovací prostředky tvoří ve skutečné demokracii klíčovou součást společnosti; vzhledem k tomu, že fyzické násilí a šikanování novinářů v Egyptě sílí a že dne 3. září 2013 soud v Káhiře nařídil uzavření čtyř televizních stanic provozovaných Muslimským bratrstvem nebo s ním sympatizujících, s odůvodněním, že byly provozovány v rozporu se zákonem; vzhledem k tomu, že bezpečnostní složky provedly v uplynulých šesti týdnech razie v kancelářích několika televizních stanic;

M.  vzhledem k tomu, že v současném období přetrvávající politické krize jsou mimořádně ohroženy zvláštně egyptské ženy; vzhledem k tomu, že ženy účastnící se protestů jsou často terčem násilí, sexuálních útoků a dalších forem ponižujícího zacházení, přičemž aktivisté bojující za práva žen čelí výhrůžkám a obtěžování;

N.  vzhledem k tomu, že v rámci pomoci, kterou poskytuje EU, obdržel Egypt mezi lety 2007 a 2012 přibližně 1 miliardu EUR, a vzhledem k tomu, že EU přislíbila další pomoc ve výši 5 miliard EUR, která bude plně k dispozici jen tehdy, budou-li splněny podmínky stanovené MMF;

O.  vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci ve svých závěrech ze dne 21. srpna 2013 o Egyptě pověřila vysokou představitelku, aby ve spolupráci s Komisí přehodnotila pomoc, kterou EU Egyptu poskytuje v rámci evropské politiky sousedství podle dohody o přidružení na základě závazku Egypta, že bude dodržovat zásady, kterými je tato pomoc podmíněna; vzhledem k tomu, že členské státy rozhodly, že pozastaví vývozní licence do Egypta na veškerá zařízení, která by mohla být použita k vnitřním represím, přezkoumá licence na vývoz jiného vojenského vybavení a přehodnotí pomoc poskytovanou Egyptu v oblasti bezpečnosti;

P.  vzhledem k tomu, že v souladu s revidovanou evropskou politikou sousedství a zejména s přístupem „více prostředků za lepší výsledky“ je úroveň a rozsah angažovanosti EU s Egyptem založena na pobídkách a závisí na pokroku, jaký tato země činí při dodržování svých závazků, pokud jde o demokracii, právní stát, lidská práva a rovnost pohlaví;

1.  vyjadřuje hlubokou solidaritu s egyptským lidem a upřímnou soustrast rodinám obětí nedávných střetů a násilí; vyzývá egyptské orgány, aby zřídily soudní komisi, která nezávisle prošetří všechny případy usmrcení osob, jak sliboval úřad egyptského prezidenta dne 8. července 2013;

2.  odsuzuje nepřiměřené používání síly egyptskými bezpečnostními silami a tragické ztráty na životech během likvidace táborů u mešity Rábaa al Adavíja a na náměstí Nahda; žádá egyptskou vládu, aby zajistila, aby bezpečnostní síly zavedly odpovídající interní kontrolní postupy s cílem zjistit, kdo nese odpovědnost za nadměrné použití síly, a postavit pachatele před soud;

3.  zároveň vyjadřuje politování nad tím, že vedení Muslimského bratrstva nedalo své politické základně jasné pokyny, aby se upustilo od veškerých forem násilí namířeného vůči spoluobčanům, vojsku a policii; vyjadřuje politování nad tím, že vedení Muslimského bratrstva nepodniklo žádné kroky, aby těmto útokům zabránilo nebo je zastavilo, nýbrž je pouze zpětně odsoudilo; vyzývá vedoucí představitele Muslimského bratrstva, aby přestali vyzývat k násilí a oslavovat násilné činy, a podporuje soudní stíhání čelních představitelů Muslimského bratrstva, kteří k použití násilí vyzývali;

4.  odsuzuje veškeré teroristické útoky, podněcování k násilí a nenávistné projevy; důrazně vyzývá politické činitele a bezpečnostní složky, aby se v nejlepším zájmu své země chovali zdrženlivě a uchránili se provokací, a zabránili tak dalším projevům násilí; připomíná prozatímnímu prezidentovi, prozatímní vládě a egyptské armádě, že je jejich povinností zajistit bezpečnost všech občanů země bez ohledu na jejich politické názory a politickou příslušnost; vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami o desítkách dětí uvězněných v souvislosti s tvrdým zásahem proti stoupencům Muslimského bratrstva a vyzývá k jejich okamžitému propuštění;

5.  je znepokojen politickým vývojem v Egyptě; ; vyzývá egyptské orgány, aby za účelem vytvoření nezbytných podmínek pro politický proces, do nějž by byly zahrnuty všechny politické subjekty, ukončily co nejdříve výjimečný stav, propustily všechny politické vězně včetně svrženého prezidenta Mursího a aby se zadrženými zacházely způsobem, který by byl plně v souladu s přijatými mezinárodními závazky;

6.  zdůrazňuje, že moc by měla co nejdříve přejít do rukou demokraticky zvolených civilních orgánů; vyjadřuje jednoznačnou solidaritu všem Egypťanům, kteří i nadále věří v demokratické hodnoty a usilují o jejich prosazení ve své zemi, a vyzývá k rychlému návratu k demokratickému procesu, včetně pořádání svobodných a spravedlivých prezidentských a parlamentních voleb v rámci skutečně širokého procesu, jehož se zúčastní všechny demokratické subjekty, a k nezbytným ekonomickým a správním reformám; naléhavě vyzývá Muslimské bratrstvo, aby se zapojilo do procesu usmíření; je přesvědčen o tom, že zákaz, vyloučení nebo pronásledování jakékoli demokratické politické síly či subjektu v Egyptě by byly pouze opakováním chyb z minulosti a vedly by pouze k radikalizaci společnosti;

7.  vyjadřuje svou podporu právě probíhajícímu procesu navrhování nové ústavy a reforem a zdůrazňuje, že v rámci tohoto procesu musí být vytvořeny základy nového, skutečně demokratického Egypta, který bude zaručovat základní práva a svobody, včetně svobody náboženského vyznání, pro všechny egyptské občany – muže i ženy – a  podporovat soužití osob různých vyznání a jejich vzájemnou toleranci a svobodu sdružování a shromažďování a svobodu sdělovacích prostředků; je pevně přesvědčen o tom, že proces konzultací o ústavních změnách by měl zahrnovat všechny složky egyptského politického spektra, včetně umírněných složek Muslimského bratrstva a přiměřeného zastoupení žen, a že by v návaznosti na tento proces mělo být o nové, pluralitní ústavě uspořádáno referendum a měly by být vypsány svobodné a spravedlivé volby do parlamentu;

8.  žádá okamžité ukončení veškerých projevů násilí, sexuálních útoků nebo jiného ponižujícího zacházení s účastnicemi demonstrací a bojovnicemi za práva žen a důkladné a nezaujaté vyšetření všech takových případů, jakož i postavení viníků před soud;

9.  odsuzuje násilí páchané na koptské komunitě a zničení velkého počtu kostelů, komunitních center a podniků v celé zemi; vyjadřuje znepokojení nad tím, že státní orgány nedokázaly navzdory mnoha varováním učinit patřičné kroky na ochranu koptské menšiny; poukazuje na tradiční pluralitu egyptské společnosti a staleté tradice egyptské koptské komunity; žádá egyptskou vládu, aby koptskou komunitu všemožně podporovala, aby egyptská koptská komunita mohla být i nadále důležitou složkou egyptské společenské a hospodářské struktury a aby bylo rychle obnoveno mírové soužití s jinými egyptskými komunitami;

10.  opět zdůrazňuje, že občanská společnost, odbory a sdělovací prostředky mohou významně přispět k budování pevné a udržitelné demokracie v Egyptě; vyzývá prozatímní vládu, aby domácím a mezinárodním organizacím občanské společnosti, nezávislým odborům a novinářům v Egyptě zajistily svobodný výkon činnosti bez zásahů státní moci; vyzývá egyptské orgány, aby zajistily, že komise pověřená vypracováním nového zákona o nevládních organizacích vytvoří návrh, který bude v souladu s mezinárodními standardy; podporuje rozhodnutí Rady pro zahraniční věci ze dne 21. srpna 2013, že EU bude vzhledem k tvrdým dopadům hospodářské situace na nejzranitelnější skupiny egyptské společnosti nadále poskytovat pomoc v socio-ekonomické oblasti a pomoc občanské společnosti;

11.  vítá, že Egyptská národní rada pro lidská práva vydala doporučení vládě, aby v Káhiře otevřela regionální kancelář vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a žádá egyptskou vládu, aby otevření této kanceláře schválila;

12.  naléhavě vyzývá Unii, aby v rámci dvoustranných vztahů s Egyptem a finanční podpory Egypta přihlížela jak k zásadě podmíněnosti („více prostředků za lepší výsledky“), tak k vážným hospodářským problémům, jimž Egypt čelí; požaduje, aby byla pro tento účel stanovena jasná kritéria, která budou výsledkem vzájemné dohody; vítá nedávné rozhodnutí Rady pro zahraniční věci o pozastavení vývozních licencí do Egypta na veškerá zařízení, která by mohla být použita k vnitřním represím, přezkoumání licencí na vývoz jiného vojenského vybavení a přehodnocení pomoci poskytované Egyptu v oblasti bezpečnosti;

13.  znovu potvrzuje své odhodlání pomáhat egyptským občanům během přípravy demokratických a ekonomických reforem; vítá a podporuje snahu místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Catherine Ashtonové a zvláštního zástupce Bernardina Leóna působit jako prostředník mezi stranami s cílem nalézt východisko ze současné politické krize;

14.  bere na vědomí zvláštní zprávu Evropského účetního dvora ze dne 18. června 2013 o spolupráci EU s Egyptem v oblasti veřejné správy a vyzývá k přijetí opatření, která by zaručila větší transparentnost a odpovědnost při využívání prostředků EU v Egyptě, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat projektům na podporu občanské společnosti a na ochranu menšin a práv žen;

15.  znovu vyzývá k tomu, aby byl neprodleně vytvořen mechanismus EU k poskytování právní a technické pomoci zemím arabského jara v jejich snaze o navracení majetku, který byl zmíněn v usnesení ze dne 23. května 2013, avšak odložen kvůli chaotické situaci v Egyptě; opět zdůrazňuje, že je morální povinností EU pomáhat s navracením majetku zcizeného bývalými diktátory a jejich režimy; je přesvědčen o tom, že vracení majetku je vzhledem k symbolickému významu tohoto aktu vysoce politickou záležitostí a že může v dotčených partnerských zemích výrazně přispět k znovunastolení veřejné kontroly, zajištění stability a vybudování silných institucí v duchu demokracie a právního státu;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise/vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě Egyptské arabské republiky.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0224.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky (2012/2318(INI))

P7_TA(2013)0380 A7-0220/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU), a zejména na její články 42, 43 a 45,

–  s ohledem na článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 194 SFEU,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou schválila Evropská rada ve dnech 11.–12. prosince 2008,

–  s ohledem na evropskou integrovanou námořní politiku z roku 2007 (COM(2007)0575) a zprávu o jejím pokroku z roku 2012 (COM(2012)0491),

–  s ohledem na prohlášení evropských ministrů odpovědných za integrovanou námořní politiku a Evropské komise ze dne 7. října 2012 o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti („Limassolské prohlášení“),

–  s ohledem na závěry Rady o námořní bezpečnostní strategii ze dne 26. dubna 2010,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 o strategii EU pro oblast Afrického rohu(1),

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ze dne 10. prosince 1982,

–  s ohledem na společný návrh rozhodnutí Rady o způsobu provádění doložky solidarity Unií ze dne 21. prosince 2012(2),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 7. června 2006 nazvanou „Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře“ (COM(2006)0275),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti(3) a na společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 26. června 2012 nazvané Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky(4),

–  s ohledem na kodex chování Evropské obranné agentury (EDA) týkající se sdružování a sdílení z roku 2012,

–  s ohledem na námořní strategii aliance, kterou přijalo NATO dne 18. března 2011,

–  s ohledem na společnou akci Rady z roku 2008 o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství u pobřeží Somálska (ATALANTA)(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady z roku 2012 o misi Evropské unie zaměřené na budování regionální námořní kapacity v oblasti Afrického rohu (EUCAP NESTOR)(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2011 o oblasti Afrického rohu, a zejména na strategický rámec nacházející se v příloze těchto závěrů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013(9) o vztazích mezi EU a Čínou,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 23. října 2008 o pirátství na moři(10) a ze dne 10. května 2012 o námořním pirátství(11),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0220/2013),

A.  vzhledem k tomu, že členským státům EU dohromady náleží pobřeží dvou oceánů a čtyř moří o délce více než 90 000 km spolu se zámořskými územími a vnitrostátními bezpečnostními zařízeními v jiných oceánech; vzhledem k tomu, že členské státy EU odpovídají za kontrolu, bezpečnost a ochranu evropských pobřežních a teritoriálních vod, výlučných hospodářských oblastí, kontinentálního šelfu, námořní infrastruktury a mořských zdrojů; vzhledem k tomu, že členské státy mají hlavní odpovědnost za zajištění bezpečnosti námořníků na lodích plujících pod jejich vlajkou a za poskytování ochrany svým občanům; vzhledem k tomu, že neschopnost států kontrolovat svůj námořní prostor má důsledky, jež daleko přesahují jejich pobřežní a námořní oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že námořní hranice členských států tvoří vnější hranice Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že námořní prostor je otevřený, obrovský a nezměrný, ohraničený pouze námořní judikaturou; vzhledem k tomu, že námořní prostor je obtížné kontrolovat, zejména s ohledem na to, že hlavním cílem mezinárodního námořního práva je usnadnit obchod a zaručit volný pohyb;

D.  vzhledem k tomu, že 90 % zahraničního obchodu a 40 % vnitřního obchodu EU je přepravováno po moři; vzhledem k tomu, že EU je největším světovým námořním dopravcem a že evropští majitelé lodí spravují 30 % plavidel a 35 % světové lodní nosnosti – mj. 55 % kontejnerových lodí a 35 % tankerů, které představují 42 % hodnoty celosvětového námořního obchodu; vzhledem k tomu, že členské státy EU dohromady tvoří největší světovou výlučnou hospodářskou oblast (o rozloze okolo 25 milionů km2);

E.  vzhledem k tomu, že námořní strategie EU by měla v první řadě podporovat základní zásady článku 21 SFEU, jako jsou demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že státy mají povinnost usilovat o prosazování a posilování mezinárodního práva, především Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, a o zaručení toku námořních tras a ochrany globálních společných statků a obchodních a environmentálních zájmů;

F.  vzhledem k tomu, že v důsledku hospodářského růstu, globalizace a rostoucí světové provázanosti exponenciálně narůstá význam světových námořních toků pro Unii; vzhledem k tomu, že geostrategická námořní rovnováha se rychle mění a nově vznikající mocnosti přijímají technologie a strategie zaměřené na zamezování přístupu ve snaze prosadit se v regionálních a světových námořních oblastech a omezit dřívější absolutní přístup Spojených států amerických a Evropy; vzhledem k tomu, že složitější a nejasná bezpečnostní situace na moři spolu s volným a kolísavým uplatňováním mezinárodních smluv ztěžuje účinný multilateralismus a mezinárodní spolupráci v oblasti regulace námořních záležitostí; vzhledem k tomu, že je proto v zájmu EU zajistit námořní bezpečnost nejen ve vodách u svého vlastního pobřeží, ale ve všech světových oceánech a mořích;

G.  vzhledem k tomu, že různé faktory, např. chudoba, nedostatečný rozvoj, nízká míra státní kontroly a vymáhání práva a zranitelnost tras, podporují rozšiřování různých druhů hrozeb pro námořní bezpečnost; vzhledem k tomu, že tyto hrozby mohou pocházet z chování států, které by mohly mít zájem na narušení mezinárodních námořních toků, i z nezákonných činností nestátních aktérů – jako je nadnárodní trestná činnost (např. obchod se zbraněmi a drogami), mezinárodní terorismus nebo pirátství –, které využívají slabých míst roztříštěného místního, regionálního a celosvětového systému správy námořních záležitostí; vzhledem k tomu, že v důsledku rostoucího počtu subjektů operujících na moři se zvyšuje počet i složitost legálních a nelegálních činností na moři, následkem čehož je stále obtížnější odlišit zákonné a nezákonné činnosti; vzhledem k tomu, že tato situace vyvíjí tlak na EU, aby za účelem řešení složitých nadnárodních problémů, se kterými se žádný členský stát sám nevyrovná, investovala do celostního přístupu;

H.  vzhledem k tomu, že globální perspektiva námořních kapacit a odhady sil se rychle mění a nově vznikající i stávající mocnosti stále více zpochybňují zásady Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, mezinárodní arbitráž nebo regulaci; vzhledem k tomu, že zejména Čína pokračuje ve své „náhrdelníkové“ politice ve snaze zvýšit a rozšířit své působení na moři z mnoha uvedených i neuvedených důvodů, počínaje zajištěním obchodních a energetických tras a konče kontrolou mořských zdrojů a kritické námořní infrastruktury, čímž se dostává do konfliktu s námořními zájmy víceméně všech svých sousedů v Jihočínském a Východočínském moři;

I.  vzhledem k tomu, že EU a všechny její členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, takže je tato úmluva součástí acquis communautaire;

J.  vzhledem k tomu, že EU musí coby globální hráč brát v úvahu bezpečnostní problémy a možné nezávislé reakce, zejména s ohledem na blízké Středozemní moře, oblast Afrického rohu a západního Atlantiku, ale také Tichý oceán skrze Východ i Západ, a od Arktidy po Antarktidu;

K.  vzhledem k tomu, že se množí nezákonní námořní nestátní aktéři, kteří ohrožují kritické námořní trasy a infrastrukturu a využívají slabosti států a jejich jurisdikcí;

L.  vzhledem k tomu, že boj proti těmto nekonvenčním hrozbám se často odehrává v obtížném a nebezpečném prostředí, což vyžaduje použití civilních i vojenských prostředků; vzhledem k tomu, že SBOP s civilním i vojenským rozměrem je vhodným rámcem pro boj proti nebezpečným hrozbám na moři a podél pobřeží;

M.  vzhledem k tomu, že EU nemůže zajistit celosvětovou námořní bezpečnost sama; vzhledem k tomu, že potřebuje vytvořit silné partnerství s třetími zeměmi a regionálními organizacemi, zejména ve vzdálených oblastech, např. v Asii, kde je pro EU obtížnější nasazovat své vlastní zdroje;

N.  vzhledem k tomu, že evropská bezpečnostní strategie se konkrétně nezabývá námořním rozměrem s výjimkou toho, že označuje pirátství za hrozbu pro EU; vzhledem k tomu, že evropská integrovaná námořní politika se námořní problematikou sice zabývá, avšak téměř se nedotýká bezpečnostního rozměru, a tím zanedbává oblast, která je zdrojem rostoucích obav EU; vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné přehodnotit přístup EU k námořní bezpečnosti, zejména v souvislosti s přijetím evropské strategie námořní bezpečnosti, která vyjasňuje, jak by měla evropská integrovaná námořní politika přispívat k provádění evropské bezpečnostní strategie; vzhledem k tomu, že evropská strategie námořní bezpečnosti by měla definovat bezpečnostní zájmy a strategické cíle EU a určit cíle, rizika, dostupné a nezbytné prostředky pro intervenci a také možná místa působení;

O.  vzhledem k tomu, že evropská strategie námořní bezpečnosti je potřebná za účelem systematického zohledňování zájmů, rizik a příležitostí, které Evropskou unii čekají na moři, včetně ochrany evropských občanů a jejich majetku; vzhledem k tomu, že tato strategie by měla podporovat evropské hodnoty a zásady a zároveň musí být progresivní a aktivní a mobilizovat všechny příslušné orgány a subjekty, civilní i vojenské, a zejména musí zdůrazňovat, že členské státy EU si již nemohou dovolit rozvíjet a udržovat námořní kapacity s jediným cílem používat je výhradně v případných velmi náročných operacích;

P.  vzhledem k tomu, že konflikty a nestabilita, které se dotýkají zájmů EU, pokud jde o otevřené námořní toky a bezpečný přístup, vyžadují lepší porozumění souvislostem mezi bezpečností osob, státní správou a rozvojem, a vzhledem k tomu, že strategie EU pro oblast Afrického rohu by tedy měla být vzorem komplexního přístupu, který zahrnuje politické, diplomatické, sociální a hospodářské nástroje EU; vzhledem k tomu, že tento komplexní přístup musí být jádrem strategie námořní bezpečnosti EU a měl by zahrnovat koordinaci různých iniciativ, agentur a nástrojů EU s cílem zaměřit se na hlavní příčiny nestability a pomoci vyřešit konflikty, prosazovat mír a pomáhat při budování států, se správou a s rozvojem, včetně reformy bezpečnostního sektoru, bezpečnosti dodávek energie, námořní bezpečnosti a bezpečnosti dalších odvětví obchodu a dopravy, ochrany rybolovu a životního prostředí a dopadu změny klimatu;

Obecné poznámky k budoucí evropské strategii námořní bezpečnosti

1.  je pevně přesvědčen o tom, že EU má zásadní zájem na existenci zabezpečeného, otevřeného a čistého námořního prostředí, které umožňuje volný pohyb obchodu a osob a mírové, legální, spravedlivé a udržitelné využívání bohatství oceánů; že námořní toky představují páteř evropského obchodu a prostředek evropské prosperity a vlivu; že bezpečnost evropských občanů a prosazování zásad článku 21 SFEU jsou odpovědností EU a členských států; a že civilní i vojenský institucionální rámec EU by proto měl být změněn tak, aby zajistil cíle, prostředky a kapacity nezbytné k plnění této odpovědnosti;

2.  připomíná členským státům, že pouze v duchu odhodlání, vzájemného porozumění a skutečné solidarity bude Unie moci splnit svou úlohu stanovenou v Lisabonské smlouvě a naplnit své ambice v oblasti zajišťování celosvětové bezpečnosti; v této souvislosti připomíná, že čl. 42 odst. 7 SEU („doložka o vzájemné obraně“ nebo „doložka o vzájemné pomoci“), článek 222 SFEU („doložka o solidaritě) a čl. 42 odst. 6 SEU („stálá strukturovaná spolupráce“), jež zavedla Lisabonská smlouva, poskytují institucionální rámec pro účinnou solidaritu mezi všemi členskými státy v oblasti bezpečnosti a obrany Unie; připomíná, že tyto nástroje ještě musí být uplatněny v praxi; chválí zejména Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) za společný návrh o způsobu provádění doložky solidarity Unií a vyzývá je, aby vyhodnotily, co by s sebou nesla její aktivace za účelem řešení problémů na moři nebo co by znamenalo, pokud by zahrnovala námořní aktiva nebo infrastrukturu; naléhavě vyzývá Radu, aby tento návrh urychleně schválila;

3.  zdůrazňuje, že Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu poskytuje právní rámec pro všechny druhy činností vykonávaných v oceánech a mořích a že může sloužit jako vodítko pro mírové řešení námořních sporů; žádá proto EU a její členské státy, aby prosazovaly univerzálnost této úmluvy a trvaly na tom, že je třeba její ustanovení provádět jednotným a konzistentním způsobem;

4.  uznává, že Evropská unie již disponuje některými prostředky a nástroji nezbytnými k řešení problémů v oblasti celosvětové námořní bezpečnosti a potřeby zabezpečeného a stabilního prostředí, a to v rámci ESVČ a Evropské komise, finančních nástrojů, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci, řešení krizí, obchodní spolupráce a dalších příslušných nástrojů, s jejichž pomocí lze jednat; konstatuje nicméně, že většina technických a hmotných prostředků je v rukou členských států a že prvořadou roli pro budoucí evropskou námořní bezpečnost hraje jejich ochota rozšířit svou spolupráci;

5.  konstatuje však, že evropská strategie námořní bezpečnosti je potřebná k zajištění integrovaného a komplexního přístupu, který se zaměří konkrétně na hrozby, rizika, problémy a příležitosti, jež se objevují na moři; že evropská strategie námořní bezpečnosti, ačkoli je založena na evropských hodnotách a zásadách, musí vytvářet součinnosti a hledat společná řešení mobilizující všechny příslušné orgány a subjekty, civilní i vojenské; že tato strategie by měla odhalit všechny možné hrozby, od obvyklých bezpečnostních hrozeb po ty, které představují přírodní katastrofy a změna klimatu, od hrozeb dotýkajících se ochrany nepostradatelných mořských zdrojů po bezpečnost námořní infrastruktury a obchodních toků; že musí rovněž určit konkrétní prostředky a kapacity potřebné k řešení všech problémů, včetně zpravodajství, sledování a hlídek, pátrání a záchrany, vojenského zásobování po moři, evakuace občanů EU a jiných zemí z krizových oblastí, prosazování embarga a pomoci veškerým misím a operacím vedeným v rámci SBOP;

6.  vyzývá vysokou představitelku, Komisi a Radu, aby vypracovaly strategii námořní bezpečnosti EU, která se bude soustřeďovat na jasné rozčlenění a koordinaci všech evropských subjektů a členských států významných pro námořní bezpečnost; vyzývá proto naléhavě Komisi a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se zabývaly nedostatky integrované námořní politiky z roku 2007, která nezahrnuje bezpečnostní rozměr, a omezeními evropské bezpečnostní strategie, která není schopna řešit hrozby a rizika námořní bezpečnosti; je toho názoru, že úroveň ambicí, prostředků a kapacit strategie námořní bezpečnosti by měla být zakotvena v evropské bezpečnostní strategii a integrované námořní politice a měla by být určena potřebou jednat jako zajišťovatel celosvětové bezpečnosti, a tak zajišťovat volné námořní toky a přístup k volnému moři po celém světě; zdůrazňuje skutečnost, že regulace námořní bezpečnosti bude mít krátkodobý, střednědobý i dlouhodobý dopad na všechny další složky evropské bezpečnosti a prosperity;

7.  žádá členské státy, aby úzce napomáhaly ESVČ a Komisi a aktivně se angažovaly při přípravě nové evropské strategie námořní bezpečnosti s cílem účinně využít všech jejich rozličných zdrojů a současně aby měly na paměti, že je třeba určovat a vytvářet nové kapacity prostřednictvím slučování a společného využívání zdrojů; dále se domnívá, že nová strategie by měla rovněž zahrnovat společné dvoustranné či mnohostranné iniciativy vytváření sil, jako bylo např. francouzsko-britské prohlášení z 2. listopadu 2010;

8.  zdůrazňuje skutečnost, že integrovaný námořní přístup jako tento, který spojuje civilní nástroje s vojenskými a pokrývá vnitřní i vnější hlediska bezpečnosti, se na vnitrostátní úrovni již rýsuje v několika členských státech a mezi některými členskými státy je uplatňován dvoustranně, a měl by proto být posílen na úrovni Unie; vyzdvihuje úlohu, kterou by mohly a měly hrát přímořské státy v posilování konstruktivní regionální námořní integrace; zdůrazňuje, že iniciativy regionální námořní integrace mohou a měly by vést ke sdružování a sdílení rozhodujících námořních aktiv za účelem splnění potřeb EU v oblasti kapacity;

Možná rizika

9.  uznává, že rostoucí námořní doprava a rozvoj příbřežních a pobřežních činností jsou problémem pro námořní bezpečnost, neboť stále více ztěžují odlišování zákonných a nezákonných činností na moři;

10.  bere na vědomí, že EU čelí konvenčnímu ohrožení své bezpečnosti, a to zejména od doby, kdy vznik nových námořních mocností zvýšil pravděpodobnost případné mezistátní rivality ohledně vlastnictví námořních oblastí (spory o jurisdikci, územní nároky, povolení k průzkumu a těžbě v hlubokomořských oblastech); dále konstatuje, že rozvíjející se země zvýšily své námořní kapacity (vojenské námořní loďstvo, ponorky) a současně mají tendenci zpochybňovat zásady mezinárodního námořního práva;

11.  varuje před nezákonnou těžbou důležitých přírodních zdrojů a minerálů ve vodách členských států EU nebo v sousedních mořích; konstatuje, že neřízený závod o mořské, přírodní a surovinové zdroje může mít škodlivý dopad na mořský ekosystém a vést ke zvýšení environmentálních dopadů činností na moři; připomíná, že těžba mořských zdrojů může také vést k nežádoucí militarizaci námořních oblastí; zdůrazňuje ovšem právo každého členského státu na provádění průzkumu vlastních mořských přírodních zdrojů a jejich těžbu, a to v souladu s mezinárodním právem a nařízeními v oblasti životního prostředí;

12.  konstatuje, že EU potřebuje v zájmu zajištění bezpečnosti a stability obchodu a těžby zdrojů vybudovat pevné partnerství s třetími zeměmi a regionálními organizacemi; zdůrazňuje skutečnost, že silný námořní rozměr SBOP by dal EU schopnost jednat v případě potřeby jako efektivní mezinárodní rozhodce;

13.  varuje, že jednu z hlavních obav souvisejících s námořní bezpečností představují v současné době státy, které nejsou ochotny spolupracovat s mezinárodním společenstvím a dodržovat mezinárodní smlouvy a normy a jejichž geografická pozice jim umožňuje blokovat obchodní trasy a které k tomu mají technologické a vojenské kapacity; domnívá se, že ESVČ a vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise by měly vynaložit veškeré diplomatické úsilí o zahájení dialogu a spolupráce s těmito státy;

14.  podotýká, že i když nelze zcela vyloučit vojenské konfrontace mezi státy, přímá a nepřímá rizika pro bezpečnost EU představují především nekonvenční hrozby, které využívají obtíží souvisejících s prosazováním práva v námořních a pobřežních oblastech a obecně se selháním státu, jeho nestabilitou a nedostatečnou kontrolou;

15.  konstatuje, že jednou z hlavních hrozeb pro námořní bezpečnost EU je vzestup námořní teroristické činnosti na celém světě, která přímo ohrožuje civilní a vojenská plavidla EU a přístavní a energetická zařízení a která využívá moří k útokům na pozemní cíle a k proniknutí do těchto cílů; poukazuje na to, že tyto subjekty spolupracují s nadnárodními sítěmi organizované trestné činnosti zapojenými do nezákonných aktivit na moři, jako je pašování, obchod s lidmi, nedovolené přistěhovalectví, obchod s drogami a se zbraněmi, včetně obchodu s ručními a lehkými zbraněmi a složkami zbraní hromadného ničení; zdůrazňuje, že tyto nezákonné činnosti zhoršují politické a humanitární krize, brání společenskému a hospodářskému rozvoji, demokracii a právnímu státu, podněcují deprivaci a vedou k migraci, vnitřnímu vysidlování osob a nesmírnému lidskému utrpení;

16.  je znepokojen stále viditelnějšími známkami toho, že teroristické sítě a nestátní subjekty získávají důmyslné námořní kapacity, včetně ponorek a radarových a detekčních technologií, a že mají přístup k logistickým údajům mezinárodního odvětví lodní dopravy, k těžebním kapacitám a vodním improvizovaným výbušným zařízením, čímž významně zvyšují své možnosti hrozby a schopnosti uniknout kontrole a naznačují rozšíření svých činností v blízkosti Evropy, především na obou stranách jižního Atlantiku;

17.  domnívá se, že jedním z předních zdrojů světové nestability, jež ohrožuje dopravní a energetické trasy, podněcuje obchod se zbraněmi a usnadňuje činnost nestátním aktérům, jako jsou zločinecké sítě a teroristické buňky, je přetrvávání zamrzlých konfliktů v blízkosti různých námořních oblastí, např. v oblasti jižního Kavkazu, jihovýchodního Středomoří nebo Japonského moře;

18.  zůstává znepokojen pirátstvím podél východního a západního pobřeží Afriky; poukazuje na to, že útoky pirátů (od ozbrojených loupeží, únosů plavidel a posádek po vymáhání peněz) vážně ohrožují svobodný přístup a tok v těchto mořích, a představují proto značnou hrozbu pro mezinárodní obchod a námořní bezpečnost; poukazuje na to, že pirátství je obecně problémem pramenícím z nedostatečné správy a rozvoje dotčených pobřežních států; doufá, že EU bude stavět na úspěších operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU NAVFOR Atalanta a zahájí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky další operace bojující proti pirátství na jiných místech;

19.  varuje před problémy, které obecně představuje pirátství, mezinárodní terorismus a organizovaná trestná činnost pro bezpečnost plaveb v důležitých a kritických místech námořního tranzitu; zdůrazňuje, že některé z nejdůležitějších vodních cest, které zajišťují celosvětové dodávky energie, jsou zeměpisně umístěny v některých z nejméně stabilních námořních oblastí nebo jsou přes tyto oblasti přístupné, například jde o Suezský průplav, Hormuzský průliv a Malacký průliv;

20.  konstatuje, že boj proti neobvyklým činnostem se musí opírat o úplnou škálu nástrojů SBOP, včetně nástrojů vojenských, neboť k intervencím často dochází ve vysoce obtížné krajině a aktéři disponují širokou škálou nebezpečných zbraní; tvrdí, že po vzoru akcí EU v oblasti Afrického rohu, kde probíhají operace EU NAVFOR Atalanta a EUCAP NESTOR, musí operace v rámci SBOP doprovázet ostatní vnější nástroje EU, neboť je třeba řešit sociální, hospodářské a politické kořeny krizí a zajistit udržitelnou bezpečnost dotčených regionů;

21.  konstatuje, že nelegální migrace bude pravděpodobně nadále vyvíjet tlak na námořní hranice EU, zejména s ohledem na politický a hospodářský vývoj v jižních sousedních oblastech a vyhlídky na pokračující nestabilitu v severní Africe, Sahelu, Africkém rohu a subsaharské Africe; připomíná však, že na migraci nesmí být nahlíženo jako na bezpečnostní hrozbu, ale spíše jako na lidský fenomén, který vyžaduje ráznou strategii řízení spojující regionální, politickou a diplomatickou spolupráci s rozvojovými politikami a investicemi do regionálních partnerství; upozorňuje na skutečnost, že toto úsilí si vyžádá rozvoj námořních kapacit a činností pobřežní stráže v oblasti hlídek a záchrany migrantů cestujících na palubě nelegálních plavidel;

22.  uznává, že nárůst dopravy na moři pravděpodobně zvýší možnost výskytu katastrof, jako jsou ropné havárie a další nehody vedoucí ke znečištění životního prostředí, vypouštění toxického odpadu a nezákonné doplňování paliva; zdůrazňuje, že EU musí dále rozvinout strategii, která staví na předchozích zkušenostech se závažnými environmentálními katastrofami na moři tím, že zajistí, aby všechny subjekty, orgány a agentury EU ve spolupráci s orgány členských států jednaly koordinovaně s cílem vytvořit vhodnou součinnost v duchu solidarity a účinnějších opatření;

Kritické mořské oblasti

Středomoří

23.  zdůrazňuje skutečnost, že Středozemní moře představuje celou řadu výzev, které by teoreticky mohly ohrozit stabilitu EU a jejích přímých zájmů, zejména vzhledem k politickým zvratům a obtížné společenské a hospodářské situaci, která v některých z pobřežních států pravděpodobně přetrvá; konstatuje, že nelegální činnosti podporované v důsledku této situace, jako je terorismus a všechny druhy nezákonného obchodu, mají dopad na námořní bezpečnost EU, včetně bezpečnosti energetických dodávek na jih; je přesvědčen, že je naléhavě nutné investovat do regionální námořní spolupráce a že součástí takové investice musí být činnosti v oblasti evropské a regionální spolupráce, zpravodajství, sledování, hlídek a pobřežní stráže, které všechny vyžadují příslušné prostředky odhadů námořních sil;

24.  zdůrazňuje, že Středomoří se potýká s mnoha regionálními konflikty, mezi které patří spory o námořní hranice, a vyzývá proto EU, aby se zavázala k tomu, že se vyvaruje dalšího stupňování konfliktů v okolí Středozemního moře, což by zesílilo stávající hrozby, jako jsou následky občanské války v Sýrii a dopad na její námořní oblast a na námořní oblasti sousedních zemí, politická nestabilita a chybějící správa v Libyi, Egyptě a Tunisku, nezamýšlený dopad na sousední Maroko a Alžírsko, které jsou stále ve sporu ohledně konfliktu o Západní Saharu a které jsou přímo postiženy vyhrocením konfliktu v Mali a v oblasti Sahelu; dále upozorňuje na nebezpečí plynoucí ze vzájemného propojení krizí ve Středomoří a nestabilní situace a konfliktů na Blízkém východě, v oblasti Sahelu, Afrického rohu, v západní Africe a subsaharské Africe;

25.  podotýká, že nedávné objevy zemního plynu ve východním Středomoří vytvořily nové geopolitické prostředí a významně zvýšily možnost sporů, což přímo ovlivňuje oprávněné zájmy a svrchovaná práva členských států EU; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že Turecko, Rusko, USA a Izrael posílily svoji námořní přítomnost ve Středomoří; dále poukazuje na možné důsledky nevyřešeného sporu s Tureckem v Egejském moři a vyhrocení napětí, které je následkem zamýšlené těžby řeckých a kyperských pobřežních zásob uhlovodíku; naléhavě proto vyzývá EU, aby podnikla kroky k prosazení své pozice a zabránila tak konfliktu o přírodní zdroje ve Středomoří a následným bezpečnostním hrozbám pro členské státy EU z této oblasti, které by nakonec mohly zasáhnout celou EU;

Baltské moře

26.  podotýká, že po vyloučení ruských mořských oblastí je Baltské moře vnitrozemním mořem EU a důležitou dopravní trasou několika pobřežních států; konstatuje, že stabilita v oblasti Baltského moře a hladký chod námořní dopravy závisí na sladění politických zájmů jak jednotlivých členských států EU, tak zájmů mezi EU a Ruskem; podotýká, že politická stabilita v Baltské oblasti úzce souvisí s otázkami týkajícími se ochrany postavení jazykových menšin v pobřežních státech, přepravy energie, vytížené obchodní námořní dopravy, případných havárií ropných tankerů a zamoření rybích populací a životního prostředí; konstatuje, že další problémy, s nimiž se námořní bezpečnost v oblasti Baltského moře potýká, představují chemické zbraně na mořském dně vyhozené po skončení druhé světové války, zastaralé jaderné elektrárny podél pobřeží, potenciální teroristické útoky na dodávky energie a případná nelegální přeprava zbraní přes baltské přístavy;

Černé moře

27.  domnívá se, že dnes je Černé moře z geostrategického hlediska jednou z nejdůležitějších námořních oblastí, s nimiž EU sousedí, zejména s ohledem na potřebu zajistit dodávky energie do EU a jejich diverzifikaci; konstatuje, že tato oblast se vyznačuje vysokým potenciálem střednědobých a dlouhodobých hrozeb, a to vzhledem ke své strategické poloze coby významné přepravní trasy zboží a energie a ke skutečnosti, že se nachází v blízkosti potenciálně vypjatých oblastí s nevyřešenými konflikty, jako je sporné území Abcházie a Jižní Osetie a s tím související konflikt mezi Moskvou a Tbilisi; zdůrazňuje, že jelikož zabezpečení dodávek energie pro několik členských států EU je značně závislé na bezpečnosti tras pro plyn a ropu, které procházejí přes Černé moře a v jeho blízkosti, má EU strategický zájem na tom, aby zabránila vyhrocení dlouhotrvajících regionálních konfliktů a aby pro ně nalezla trvalé řešení; poukazuje na to, že za tímto účelem bude EU možná muset v případě potřeby mobilizovat evropské námořní prostředky;

28.  připomíná své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro oblast Černého moře(12), a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU hrála aktivnější úlohu při utváření bezpečnostní situace v oblasti Černého moře; opětovně vyzývá Komisi a ESVČ, aby pro oblast Černého moře vypracovaly strategii, která bude účinně řešit otázky námořního zabezpečení a bezpečnosti;

29.  zdůrazňuje nutnost posíleného dialogu se strategickými partnery ohledně předcházení konfliktům a jejich řešení, ale také podtrhuje, že je důležité zapojovat se do regionálních vícestranných iniciativ, jako je Černomořská synergie, a bojovat tak proti hrozbám, jako jsou zločinecké sítě zabývající se obchodováním s lidmi, drogami a zbraněmi, nebo řešit problémy, jako je nezákonný rybolov a zhoršování stavu životního prostředí;

Atlantský oceán a Západní Afrika

30.  podotýká, že Atlantský oceán je pro evropský obchod záchranným lanem; je znepokojen skutečností, že Atlantský oceán, a zejména pak oblast Karibiku, je hlavní trasou využívanou pro přepravu drog z Jižní Ameriky; obává se, že vývoj ekonomických aktivit bude v této oblasti v následujících desetiletích podporovat nárůst trestné činnosti, zejména v souvislosti s rozšířením Panamského průplavu;

31.  je přesvědčen, že západoafrické pobřeží, konkrétně Guinejský záliv, je v současnosti místem několika z nejzásadnějších nebezpečí ohrožujících Evropu; je hluboce znepokojen tím, že se podél západoafrického pobřeží objevují závažné problémy týkající se trestné činnosti, obchodu s drogami, lidmi a se zbraněmi; současně země Guinejského zálivu stále více slouží jako operační půda pro regionální teroristické sítě, jako je Boko Haram v Nigérii, jejichž aktivity zasahují do sousedních zemí a které jsou napojeny na sítě s globálním dosahem, jako je Al-Káida v islámských zemích Maghrebu, jak živě dokazuje krize v Mali;

32.  se znepokojením konstatuje, že země v Guinejském zálivu jsou nepřetržitě vystavovány politické nestabilitě, některé z nich čelí selhání státu, jako například Guinea-Bissau, která se stala platformou po obchod s drogami mířícími z Latinské Ameriky do Evropy;

33.  podotýká, že tato oblast je též důležitým poskytovatelem energie, neboť země Guinejského zálivu se v současné době podílejí 13 % na dovozu ropy a 6 % na dovozu plynu do EU, přičemž Nigérie je odpovědná za 5,8 % celkového dovozu ropy do EU; očekává, že význam této oblasti v důsledku nedávného objevu zásob ropy a plynu v pobřežních vodách vzroste; obává se proto, že konkurenční boj o přírodní zdroje v pobřežních vodách s sebou může přinést další konflikty a trestnou činnost;

34.  poukazuje na to, že nestabilita, terorismus a trestná činnost u západoafrického pobřeží jsou hluboce spojeny s nestabilitou v oblasti Sahelu jako celku; naléhavě proto vyzývá EU v souvislosti s civilní misí společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Sahel Niger, aby začlenila snahy o potlačení terorismu v oblasti Sahelu do regionální a komplexní strategie boje proti hrozbám na moři u západoafrického pobřeží, zejména v Guinejském zálivu; vyzývá v této souvislosti EU, aby zajistila koordinaci mezi dvěma misemi SBOP v této oblasti (EUCAP Sahel Niger a EUTM Mali) a koordinovala je také se snahami na pevnině a na moři s cílem bojovat proti terorismu a dalším formám organizované trestné činnosti v regionu;

35.  vítá oznámení Komise ohledně programu důležitých námořních tras v Guinejském zálivu (CRIMGO), jehož cílem je zlepšit bezpečnost ve vodách Guinejského zálivu prostřednictvím výcviku pobřežní stráže a vytvoření sítě pro sdílení informací mezi orgány sedmi pobřežních států západní Afriky a jenž bude financován z prostředků nástroje stability; vyzývá k okamžitému provedení programu CRIMGO u západoafrického pobřeží; vyzývá též ke zřízení zvláštního mechanismu spolupráce, který by spojil tento program financovaný Komisí s misemi společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Sahel Niger a EUTM Mali, jejichž provedení má vnitřní spojitost s příčinami nestability u Guinejského zálivu;

36.  zdůrazňuje, že je třeba posílit účinnost činností EU v Guinejském zálivu; navrhuje vytvořit zvláštní součinnosti, které by přinesly přidanou hodnotu plynoucí z rozčlenění stávajících nástrojů a struktur EU, jako je například Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA);

37.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zmapovala zařízení členských států EU a partnerských zemí AKT ve strategických oblastech, jako je letecká základna Lajes na portugalských Azorech a Kapverdské ostrovy, které by bylo možné využít k rozvoji zvláštních námořních a leteckých operací určených k boji proti šíření zbraní, terorismu, pirátství a organizované trestné činnosti v oblasti Guinejského zálivu a širšího jižního Atlantiku prostřednictvím třístranných partnerství, jež zahrnují transatlantickou spolupráci s USA, Kanadou, Brazílií a dalšími zeměmi Latinské Ameriky a spolupráci EU s Africkou unií;

Adenský záliv a západní část Indického oceánu

38.  poukazuje na to, že Adenský záliv je dnes kvůli pirátství jednou z nejnebezpečnějších námořních oblastí na světě; připomíná, že pirátství je zvláštní formou organizované trestné činnosti, která vyžaduje speciální, komplexní a celostní přístup, jenž se zabývá příčinnou souvislostí mezi pirátstvím a sociální, politickou a hospodářskou správou, jak dokazují především případy Afrického rohu a Somálska; podotýká, že důležitou součástí boje proti pirátství je rovněž sledování finančních toků z výkupného, rozkrývání sítí trestné činnosti a soudní stíhání pachatelů, čehož lze dosáhnout pouze využíváním výhod spolupráce mezi orgány členských států, Europolem a Interpolem; konstatuje, že zde se nachází konkrétní propojení mezi vnější bezpečnostní politikou a vnitřním prosazováním práva;

39.  vítá vytvoření civilní mise společné bezpečnostní a obranné politiky EUCAP Nestor, která byla navržena za účelem posílení námořních kapacit v Africkém rohu a západní části Indického oceánu a jež se má stát udržitelnějším a místním příspěvkem k dosažení cílů operace EU NAVFOR Atalanta;

40.  poukazuje na nedávný úspěch, jehož dosáhla operace EU NAVFOR Atalanta – která musí pokračovat i nadále –, které se podařilo omezit výskyt pirátských útoků v západní části Indického oceánu a posílit důvěryhodnost SBOP; konstatuje, že operace Atalanta je první námořní misí provedenou v rámci SBOP a že by se měla stát vzorem pro další rozvoj a provádění námořního rozměru SBOP, přičemž by měl být vypracován přehled jejích úspěchů, nedostatků a získaných poznatků; vítá pozitivní úlohu EU prostřednictvím operace EU NAVFOR Atalanta v rámci mechanismu SHADE (mechanismu společného získávání poznatků o situaci a odstranění konfliktu) na podporu koordinace mezi nadnárodními, národními a regionálními námořními silami působícími v této oblasti, a zejména s operací NATO „Ocean Shield“; vítá rovněž dobrou spolupráci mezi agenturami EU, například Satelitním střediskem Evropské unie nebo Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, a třetími subjekty, zejména v oblasti vyhodnocování satelitních snímků lodí, a to i v případě, že neexistují oficiální dohody podporující takovou spolupráci; vyzývá EU, aby formalizovala propojení mezi stávajícími nástroji a orgány EU, například to, které se vyvinulo mezi operací Atalanta, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a Satelitním střediskem EU, aby se zabránilo zdvojování úkolů, zdrojů a odborných poznatků a využilo se jasných provozních výhod těchto součinností;

41.  zdůrazňuje, že myšlenka komplexního přístupu, která v tomto konkrétním případě pramení ze strategie strategického rámce pro Africký roh, je zřejmá v kombinaci tří misí SBOP probíhajících v této oblasti (EU NAVFOR Atalanta, školicí mise EU v Somálsku a EUCAP Nestor) doprovázených politickými závazky a rozvojovými politikami; vítá zprovoznění operačního střediska EU, jehož cílem je usnadnit koordinaci a posílit součinnosti mezi těmito misemi a které představuje významný krok ve vývoji SBOP; upozorňuje, že tento příklad vzájemného doplňování se a koordinace by měl být inspirací pro další podobné činnosti, při kterých jsou mise a operace SBOP zapojeny do řešení komplexního problému; podotýká, že schopnost vojenského plánování a provádění by mohla jen dále prohloubit integraci veškerých námořních složek misí a operací SBOP;

42.  bere na vědomí ochranná opatření, jež na palubě lodí přijaly lodní společnosti; podporuje nedávné žádosti ze strany námořního průmyslu o regulaci soukromých společností v oblasti námořní bezpečnosti a opětovně vyzývá nejprve Mezinárodní námořní organizaci, státy vlajky a námořní průmysl, aby spolupracovaly na vypracování kodexu chování, který by stanovil jasné, ucelené a vymahatelné mezinárodní standardy upravující využívání ozbrojených zaměstnanců soukromých bezpečnostních společností na palubě lodí, a následně vyzývá soukromé námořní bezpečnostní společnosti, aby jednaly důsledně v souladu s těmito standardy;

Arktida

43.  zdůrazňuje, že otevření arktické cesty je přímým důsledkem změny klimatu, a upozorňuje na skutečnost, že v prvé řadě by se EU měla věnovat ochraně a zachování této oblasti a jejího důležitého přírodního bohatství a zároveň zajistit udržitelné využívání arktických zdrojů respektující místní obyvatelstvo; vyzdvihuje důležitost celkové stability a míru v oblasti; zdůrazňuje proto, že je nutné vytvořit jednotnou a koordinovanou politiku EU pro tuto oblast, ve které budou jasně formulovány priority, možné problémy a strategie EU; upozorňuje na skutečnost, že vedle zájmů Dánska, Finska a Švédska o Arktidu by nadcházející přistoupení Islandu k EU prohloubilo proměnu Unie v celek s arktickým pobřežím, což podtrhuje nezbytnost ještě více koordinované politiky pro oblast Arktidy na úrovni EU; vítá v tomto ohledu výše uvedené společné sdělení nazvané „Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky“ a znovu opakuje, že je nutný dialog o politikách se všemi partnery v této oblasti, včetně Ruska;

44.  zdůrazňuje význam nových obchodních tras vedoucích přes Arktické moře pro hospodářství EU a jejích členských států; podtrhuje skutečnost, že EU a její členské státy by měly aktivně podporovat svobodu moří a právo na svobodný průjezd mezinárodními vodami; zdůrazňuje, že současné dlouhodobé územní spory mezi arktickými státy by měly být vyřešeny mírovou cestou, a požaduje větší zapojení EU v této oblasti a vyhodnocení toho, které nástroje a schopnosti mohou být nutné k řešení konfliktu v Arktidě; vyzdvihuje v každém případě nutnost vyvarovat se militarizace Arktidy; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, pokud jde o možný přínos projektu Galileo pro politiku v oblasti Arktidy a o to, jak by bylo možné tento projekt rozvinout, aby se zajistila bezpečnější doprava v arktických vodách, čímž by se zároveň investovalo do bezpečnosti a přístupnosti zejména severovýchodní cesty;

Tichý oceán

45.  podtrhuje celosvětový význam Tichého oceánu, a zejména Jihočínského moře, přes které se přepravuje třetina světového obchodu; je znepokojen stupňujícím se napětím a naléhavě vyzývá všechny dotčené strany, aby upustily od jednostranných politických a vojenských opatření, umírnily svá prohlášení a urovnaly své sporné územní nároky v Jihočínském moři prostřednictvím mezinárodního rozhodčího řízení v souladu s mezinárodním právem, zejména s Úmluvou OSN o mořském právu, aby byla zajištěna regionální stabilita a svobodná a bezpečná doprava v Jihočínském moři;

46.  domnívá se, že pokroku v otázce případného mírového řešení napětí v oblasti Jihočínského a Východočínského moře lze dosáhnout díky jednání a společnému uplatňování kodexů chování upravujících mírové využívání dotčených mořských oblastí, včetně vytvoření bezpečných obchodních tras a rybolovných kvót nebo určení oblastí pro výzkum zdrojů;

47.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby identifikovala rizika, která ohrožují mír a bezpečnost, pokud by došlo ke stupňování napětí a eskalaci ozbrojeného konfliktu ve Východočínském a Jihočínském moři;

48.  konstatuje, že některé státy – zejména Austrálie – jsou již v oblasti Tichomoří velmi politicky aktivní a že EU by se měla opírat o dvoustrannou a vícestrannou spolupráci, aby v této oblasti zajistila bezpečnost;

49.  zdůrazňuje význam rozšíření Panamského průplavu, které by mělo být dokončeno v roce 2014, pro změnu geostrategické námořní rovnováhy a mimořádné příležitosti, které se tímto otevřou EU a členským státům; upozorňuje, že dopravní a přístavní infrastruktury členských států by měly být připraveny čelit předvídatelnému nárůstu námořních obchodních toků a souvisejícím bezpečnostním a zabezpečovacím rizikům, která plynou mimo jiné z další zátěže životního prostředí a z trestné činnosti; zdůrazňuje, že toto spojení mezi Tichým a Atlantským oceánem by se mohlo stát významnou alternativní dopravní trasou vedoucí mezi Asií a Evropou přes západ;

Stávající nástroje a rozvoj kapacit

50.  je pevně přesvědčen, že na finanční a hospodářskou krizi je třeba pohlížet jako na příležitost provést iniciativu týkající se „sdružování a sdílení“ v oblasti vytváření námořních kapacit skutečně evropským způsobem, zejména využitím iniciativy LeaderSHIP 2020 a podporou navazování kontaktů mezi subjekty v oblasti stavby lodí a jejich oprav a v přidružených průmyslových odvětvích, což může přispět k udržení věrohodných vojenských kapacit a je to jediný způsob, jak zaručit, že Evropa bude schopná a způsobilá vyřešit celosvětové bezpečnostní problémy, jež postihují její vody a námořní kapacity;

51.  lituje však skutečnosti, že členské státy EU provádějí v reakci na finanční krizi a zpomalení hospodářství výrazné škrty ve svých rozpočtech na obranu a že tyto škrty, které většinou nejsou koordinované na úrovni EU a neberou ohledy na evropskou bezpečnostní strategii, mohou mít závažné důsledky pro schopnost a připravenost Unie čelit námořním a jiným bezpečnostním hrozbám a plnit mezinárodní závazky a mohou být na překážku její úloze zajišťovatele celosvětové bezpečnosti;

52.  zdůrazňuje, že priorita „sdružování a sdílení“, kterou navrhla EU s cílem zlepšit koordinaci, optimalizovat výdaje na obranu a zvýšit úspory z rozsahu mezi členskými státy dosud nepřinesla výsledky, a to ani v oblasti námořních bezpečnostních kapacit;

53.  chválí přípravné práce Evropské obranné agentury směřující ke „sdružování a sdílení“ prostřednictvím harmonizace požadavků a projektů, pokud jde o odbornou námořní přípravu a logistiku; vítá studii skupiny „Wise Pen“ z roku 2012 o námořních požadavcích a kapacitách; s ohledem na pravomoci a odborné znalosti Evropské obranné agentury naléhavě vyzývá členské státy, aby v případě nezbytnosti provést škrty v rozpočtu na obranu využily jejích rad a odborné pomoci a vyhnuly se tak ohrožení rozvoje strategických kapacit napříč EU, které musí řešit mezery a nedostatky koordinovaným způsobem; vybízí členské státy, aby spolupracovaly s Evropskou obrannou agenturou s cílem určit potřebné kapacity, zejména civilní, vojenské a kapacity schopné dvojího využití v námořní oblasti; naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby za pomoci Evropské obranné agentury a GŘ pro námořní záležitosti a rybolov určila veškeré námořní prostředky, které vyhovují námořním kapacitám a požadavkům z roku 2012 a kterým hrozí, že je členské státy EU ztratí v důsledku finančních a hospodářských omezení, a aby prozkoumala způsoby, jak je zachovat a využít pro integrovanou námořní politiku EU a budoucí evropskou strategii námořní bezpečnosti;

54.  připomíná, že kapacity schopné dvojího využití jsou při provádění SBOP nezbytné s ohledem na složité bezpečnostní hrozby v současném světě; zdůrazňuje, že současná krize v oblasti Sahelu a Afrického rohu poukazuje na to, že je zapotřebí komplexní přístup, který využije na jedné straně celou škálu možností civilně-vojenského zapojení a na druhé straně vybavení a kapacity schopné dvojího využití, včetně evropských námořních kapacit a civilních a vojenských kapacit pro stavbu lodí, které zajistí bezpečnost a odolnost plavidel; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s příslušnými orgány a agenturami EU, především s Komisí, Evropskou obrannou agenturou a Evropskou kosmickou agenturou, při hledání finančních prostředků EU pro rozvoj kapacit schopných dvojího využití, což je způsob, jak doplnit chybějící kapacity na vnitrostátní, regionální a unijní úrovni; připomíná možnost dvojího využití programu Galileo a jeho hodnotu pro provádění a účinnost operací SBOP, zejména v námořní oblasti; připomíná nicméně, že by měla být upřednostňována větší transparentnost, účinnost a mnohostranné přístupy v oblasti rozvoje kapacit;

55.  připomíná, že je třeba konsolidovat technologickou základnu EU v oblasti obrany financovanou z prostředků EU, včetně kapacit pro stavbu lodí a výrobu zařízení; vzhledem k současné hospodářské a finanční krizi připomíná, že vznik a podpora schopného a soběstačného evropského odvětví obrany znamená vytvoření pracovních míst a růstu; vyzývá k vedení kvalitativnějšího dialogu se zúčastněnými stranami z oblasti průmyslu, neboť vývoj námořních kapacit znamená závazek na mnoho let; zdůrazňuje, že členské státy EU a průmysl musí racionalizovat a harmonizovat normy, aby zajistily provozní slučitelnost Evropy v oblasti námořních kapacit, včetně systémů komunikace a technologií;

56.  je přesvědčen, že projekt MARSUR (sdílení informací v oblasti námořního dohledu) Evropské obranné agentury představuje takovou inovaci, která přináší přidanou hodnotu k rozvoji námořního rozměru SBOP; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly stanoveny příslušné oblasti spolupráce mezi projektem MARSUR a dalšími projekty EU zaměřenými na rozvoj námořního dohledu, jako je Copernicus – Evropský program pozorování Země (bývalý program GMES – Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti), projekty pro námořní a bezpečnostní služby nebo činnost Evropské agentury pro námořní bezpečnost v oblasti námořního dohledu;

57.  je toho názoru, že práci odvedenou Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, Evropskou kosmickou agenturou a programem Copernicus lze dále využít k zavedení námořního rozměru SBOP a mělo by se tak oficiálně stát; zdůrazňuje, že jejich odborné znalosti jim dávají skvělou příležitost poskytovat služby a podporu probíhajícím misím SBOP v otázkách sledování, dohledu nebo sběru, rozboru a šíření satelitních informací po vzoru již vytvořeného partnerství, ač neoficiálního, mezi Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a operací EU NAVFOR Atalanta;

58.  vyzývá k tomu, aby byla na základě zkušeností, které již získala agentura Frontex a Evropská síť hlídek, vytvořena skutečná evropská pobřežní stráž, jejíž kapacity by poskytly konkrétní vládní orgány a subjekty a která by působila v rámci jurisprudence vyplývající ze spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a zaměřovala se na ochranu hranic EU, evropských občanů a také životů osob, kterým hrozí nebezpečí v pobřežních vodách Unie;

59.  chválí práci vykonanou v rámci rozvoje společného prostředí pro sdílení informací (CISE) za účelem dosažení účinné evropské kapacity námořního dohledu; vyzývá proto EU, aby smysluplně investovala do dalšího rozvoje rámce CISE na základě zkušeností s projekty, jako je MARSUNO, BluemassMed a EUROSUR, aby byla připravena sledovat problémy v námořní oblasti ve vodách členských států EU nebo v blízkém okolí EU a reagovat na ně;

60.  vzhledem k tomu, že členské státy EU a NATO mají pouze jednu skupinu námořních sil, vyzývá k lepší strategické koordinaci v otázkách námořní bezpečnosti mezi těmito dvěma organizacemi; je toho názoru, že budoucí strategie námořní bezpečnosti EU by měla být nezávislá na strategii aliance, avšak měla by ji doplňovat, aby pomáhala řešit co nejvíce výše zmíněných problémů a zároveň zajistila optimální využití omezeného počtu námořních prostředků; vítá pozitivní výsledky vyplývající ze společného umístění operačních velitelství obou organizací v Northwoodu; je přesvědčen, že EU by se měla zaměřit na jasnou přidanou hodnotu pramenící z jejího komplexního přístupu k řešení složitých problémů, jak ukázal případ diplomatických, finančních a soudních opatření navazujících na účinný boj operace Atalanta proti pirátství; vyzývá k dalšímu zlepšení sdílení informací mezi NATO a EU a k aktivnější koordinaci s dalšími mezinárodními partnery;

61.  lituje skutečnosti, že v současné době přetrvává situace, kdy dochází ke zdvojování a překrývání, plýtvání zdroji a bojům o moc a prostředky mezi orgány a agenturami EU činnými v oblasti námořní bezpečnosti; naléhavě vyzývá EU, aby dále prozkoumala způsoby, jak snížit administrativní a finanční zátěž plynoucí ze zbytečného překrývání funkcí, odborných kvalifikací, vybavení a zdrojů, ke kterému dochází mezi různými orgány a subjekty EU, a tak umožnila vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise uplatnit její koordinační funkci;

62.  s ohledem na výše uvedené vyzývá k tomu, aby úsilí o koordinaci a rozčlenění bylo systematicky zohledňováno ve strategii námořní bezpečnosti EU, která by měla načrtnout jasné pokyny pro konkrétní spolupráci mezi příslušnými generálními ředitelstvími Komise, včetně GŘ pro námořní záležitosti a rybolov, vnitřní věci, spravedlnost, podniky a průmysl, mobilitu a dopravu, daně a celní unii, výzkum a inovace a rozvoj, a Evropskou službou pro vnější činnost a Službou nástrojů zahraniční politiky; totéž by se mělo provést v případě spolupráce mezi agenturami, mezi Evropskou obrannou agenturou, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, Satelitním střediskem EU, Europolem, agenturou Frontex, Vojenským štábem EU, ředitelstvím pro řešení krizí a plánování, Střediskem EU pro analýzu zpravodajských informací a příslušnými orgány členských států;

63.  vítá činnost fóra velitelů evropských vojenských námořnictev (CHENS) v oblasti podpory porozumění mezi evropskými vojenskými námořnictvy a průzkumu otázek společného zájmu; žádá, aby se výsledky výročních schůzí fóra CHENS a jeho specializovaných pracovních skupin staly podnětem pro strategii námořní bezpečnosti EU a její provedení na úrovni SBOP, a tak podpořily další spolupráci a zajistily jednotný a účinný přístup;

64.  vyzývá nadcházející Evropskou radu ve složení pro obranu, která se sejde v prosinci 2013, aby přijala strategii námořní bezpečnosti EU, jejíž součástí budou stanoviska Evropského parlamentu vyjádřená v této zprávě; připomíná členským státům, že dnešní svět a zejména jeho problémy a hrozby vyžadují soudržná, důsledná a přesvědčivá opatření, která ochrání 500 milionů občanů EU; připomíná, že tyto problémy vyžadují též zahraniční politiku EU, která je založena na potřebě míru a bezpečnosti na celém světě a na jejich podpoře;

o
o   o

65.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO a předsedovi Parlamentního shromáždění NATO.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0006. (2) JOIN(2012)0039 – 2012/0370 (NLE). (3) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 71. (4) JOIN(2012)0019. (5) Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 33. (6) Úř. věst. L 187, 17.7.2012, s. 40. (7) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 7. (8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0455. (9) Přijaté texty, P7_TA(2013)0097. (10) Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 61. (11) Přijaté texty, P7_TA(2012)0203. (12) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 81.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o vojenských strukturách EU: aktuální stav a budoucí výhledy (2012/2319(INI))

P7_TA(2013)0381 A7-0205/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 13. a 14. prosince 2012,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. listopadu 2012 o rozvoji vojenských schopností,

–  s ohledem na hlavní cíl pro rok 2010 schválený na zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 17. a 18. června 2004,

–   s ohledem na doložky o vzájemné obraně a solidaritě v Lisabonské smlouvě, které po členských státech požadují, aby poskytly pomoc a podporu v případě, že se jiný členský stát stane obětí katastrofy, teroristického útoku nebo ozbrojeného útoku,

–  s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění schválenou na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 11. a 12. prosince 2008,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/871/SZBP ze dne 19. prosince 2011 o vytvoření mechanismu pro správu financování společných nákladů operací Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou (Athena)(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/411/SZBP ze dne 12. července 2011, kterým se vymezuje statut, sídlo a způsob fungování Evropské obranné agentury a kterým se zrušuje společná akce 2004/551/SZBP(2),

–   s ohledem na diskusi ministrů obrany na zasedání Rady pro zahraniční vztahy konaném dne 23. dubna 2013 o přípravách na zasedání Evropské rady pro obranu v prosinci 2013,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(3), ze dne 22. listopadu 2012 o doložkách EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr(4), ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečností politice(5) a ze dne 14. prosince 2011 o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU(6),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0205/2013),

Obecné informace

1.  se stále větší naléhavostí poznamenává, že EU nemá dostatečnou schopnost reagovat včas a účinně na mezinárodní krize, přestože má dlouhodobý závazek udržovat mír, chránit lidská práva, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty OSN; zdůrazňuje, že je v zájmu EU a jejích členských států, aby jednaly soudržně jako zajišťovatel bezpečnosti, a to nejen v rámci Evropy, ale také ve zbytku světa, a především v jejich sousedních zemích;

2.  připomíná svůj pevný závazek ke komplexnímu přístupu k řešení krizí, který spojuje široké spektrum diplomatických, hospodářských, rozvojových a jako krajní řešení vojenských prostředků, jak vyjádřil zejména ve svých usneseních o výročních zprávách o společné zahraniční a bezpečnostní politice a společné bezpečnostní a obranné politice; zdůrazňuje, že vojenské struktury a schopnosti jsou nedílnou součástí takového komplexního přístupu a opírá se o ně schopnost EU reagovat na hrozby, konflikty a krize, včetně krizí vyplývajících z humanitárních a přírodních katastrof, pokud by všechny ostatní prostředky selhaly;

3.  s politováním poznamenává, že nedávné vojenské operace v Libyi i v Mali ukázaly, že se nijak nepokročilo směrem ke skutečné společné bezpečnostní a obranné politice, a zdůrazňuje, že je třeba více koordinovat a spolupracovat na evropské úrovni, pokud má být EU brána vážně coby skutečný a důvěryhodný světový činitel;

4.  připomíná, že EU je ve Smlouvě vyzývána, aby pracovala na postupném vymezení rámce společné obranné politiky Unie, která by mohla vést ke společné obraně; dále připomíná povinnosti členských států v rámci doložky o vzájemné obraně;

5.  opakuje, že má velkou obavu z pokračujících a nekoordinovaných škrtů v rozpočtech členských států na obranu, neboť to brání snahám o odstranění nedostatků ve schopnostech provádět operace a podrývá důvěryhodnost SBOP; naléhavě vyzývá členské státy, aby tento nezodpovědný trend zastavily a zvrátily a také aby zvýšily úsilí o omezení jeho důsledků na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU prostřednictvím posílené spolupráce a sdružování a sdílení;

6.  připomíná své usnesení o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU a zdůrazňuje svá doporučení čelit negativním dopadům krize na vojenské schopnosti na úrovni EU, a to lepší koordinací plánování obrany, sdružováním a sdílením schopností, podporou výzkumu v oblasti obrany a technologického vývoje, budováním integrovanější, udržitelné, inovativní a konkurenceschopné evropské průmyslové a technologické základny obrany, vytvořením evropského trhu s obranným vybavením a hledáním nových způsobů financování na úrovni EU;

7.  naléhavě vyzývá členské státy EU a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření k usnadnění restrukturalizace a konsolidace kapacity obranného průmyslu s cílem omezit stávající nadměrné kapacity, které nejsou udržitelné;

8.  vítá práci, kterou odvedla pracovní skupina Evropské komise pro obranný průmysl a trhy, jakož i sdělení Komise ze dne 24. července 2014 nazvané „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542) a vyzývá Komisi, aby vypracovala návrhy, jak by bylo možné flexibilně využívat širší politiky a nástroje EU na podporu cílů týkajících se obrany a bezpečnosti, zejména v oblastech průřezového charakteru, jako např. technologie dvojího užití;

9.  zdůrazňuje, že současné vojenské struktury v rámci EU – na úrovni Unie a mnohonárodní i národní úrovni – musí zůstat v procesu přeměny zachovány, aby byly vybudovány modulární a interoperabilní ozbrojené síly schopné nasazení a přizpůsobené mnohonárodním operacím;

10.  vítá, že Evropská rada dala v prosinci roku 2012 nový podnět ke zvýšení operační účinnosti a účelnosti operací SBOP, k posílení evropské koordinace za účelem vytvoření schopností zaměřených na budoucnost a odstranění zásadních nedostatků a rovněž k posílení evropského obranného průmyslu;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, aby představila návrhy pro zasedání Evropské rady v prosinci 2013, jež budou odrážet doporučení tohoto usnesení a nabídnou možnosti, jak pokročit v evropské spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany mezi členskými státy, které o to budou stát, na základě ustanovení Smlouvy o stálé strukturované spolupráci, pokud nebude možné dosáhnout žádné dohody ani ambiciózního programu pro všechny členské státy;

12.  je odhodlán vypracovat v rámci svého programu příštího ústavního konventu návrhy na posílení Smluv, pokud jde o rozvoj SBOP;

Zlepšení schopnosti EU plánovat a provádět vojenské operace

13.  konstatuje s politováním, že EU nemá deset let po první samostatné vojenské operaci, kterou vedla, stálý útvar vojenského plánování a schopnost vést vojenské operace, a lituje, že to snižuje schopnost EU reagovat na náhlé krize; připomíná, že stávající uspořádání, kdy je nutná ad hoc aktivace vnitrostátními velitelstvími, představuje ryze reaktivní přístup a neposkytuje zdroje pro potřebné plánování předem;

14.  zastává názor, že aktivované operační středisko je sice vítáno, protože je jeho úkolem koordinovat mise v Africkém rohu, nicméně tento krok zdaleka nestačí k tomu, aby byl vytvořen stálý útvar, vzhledem k omezeným zdrojům a striktně podpůrným funkcím tohoto střediska; vyjadřuje politování nad tím, že iniciativa pěti států „Výmar plus“ už nepřinesla žádný významnější výsledek; naléhavě vyzývá členské státy, aby se – jako první krok – dohodly na pověření operačního střediska operačním plánováním misí bez výkonných pravomocí, například výcvikových misí EU v Mali a v Somálsku;

15.  znovu vyzývá k vytvoření plnohodnotného operačního velitelství EU v rámci Evropské služby pro vnější činnost, v případě potřeby prostřednictvím stálé strukturované spolupráce; zdůrazňuje, že by to měla být civilně-vojenská struktura odpovědná za plánování a provádění civilních misí i vojenských operací EU, jež by měla samostatné systémy velení – civilní a vojenský;

16.  poukazuje na to, že vytvoření operačního velitelství EU by velkou měrou posílilo institucionální paměť EU při řešení krizí, přispělo by k rozvoji společné strategické kultury díky přidělování zaměstnanců z členských států, maximálně by zvýšilo přínosy civilně-vojenské koordinace, umožnilo by sdružování některých funkcí, snížilo by náklady z dlouhodobého hlediska a usnadnilo by politický dohled Parlamentu a Rady;

17.  zdůrazňuje, že stálý útvar vojenského plánování a schopnosti vést vojenské operace je potřebný také s ohledem na povinnosti vyplývající z doložky o vzájemné obraně a doložky o solidaritě, a upozorňuje, že je nutné zajistit přiměřenou úroveň připravenosti a rychlosti reakce v případě, že by měla být některá z těchto dvou doložek uplatněna; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby navrhla praktická ujednání týkající se doložky o vzájemné obraně, jež by definovala reakci na úrovni EU;

Posílení bojových skupin EU: nástroj Unie pro rychlou reakci a stabilizaci

18.  uznává přínos bojových skupin EU k transformaci ozbrojených sil členských států, neboť podněcují vojenskou interoperabilitu a podporují mnohonárodní spolupráci; vyjadřuje politování nad skutečností, že ještě nebyla prokázána užitečnost této koncepce jakožto nástroje rychlé reakce při operacích a že se nezdá pravděpodobné, že bude dosaženo jakékoli dohody ohledně jejich nasazení, pokud nebudou provedeny podstatné změny; domnívá se, že situace v Mali je zmeškanou příležitostí pro první nasazení bojových skupin EU;

19.  domnívá se, že za účelem zvýšení efektivity bojových skupin by náležitá pozornost měla být věnována jejich složení, protože je známo, že státy ze stejné oblasti obecně vnímají hrozby podobně, což usnadňuje nezbytnou reakci na tyto hrozby;

20.  zastává názor, že revidovaný mechanismus ATHENA pro společné náklady na vojenské operace dosud dostatečně nezohledňuje zvláštní rysy koncepce bojových skupin, a vyzývá k podstatnému navýšení společných nákladů na operace rychlé reakce až k úplnému pokrytí nákladů v případě využití bojových skupin; domnívá se, že uplatnění zásady „náklady platí ten, komu vzniknou“ na bojové skupiny, jež jsou v pohotovosti na základě dobrovolnosti a rotace, je v rozporu se zásadou spravedlivého sdílení nákladů;

21.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby předložila návrhy s cílem přizpůsobit mechanismus ATHENA specifikům bojových skupin, v případě potřeby prostřednictvím stálé strukturované spolupráce vytvořené společně se stálým velitelstvím; zároveň místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku naléhavě vyzývá, aby představila návrh na zřízení a financování fondu pro zahájení operace, z něhož se budou hradit aktivity související s přípravou vojenských operací EU, jak to požaduje Smlouva;

22.  bere na vědomí úsilí vyvíjené v Radě a ESVČ v zájmu zvýšení flexibility a upotřebitelnosti bojových skupin, které však k dnešnímu dni přineslo jen nepříliš hmatatelný výsledek; upozorňuje, že je zapotřebí vysoké míry interoperability, nejen na technické úrovni, ale i na úrovni procesní a koncepční, zejména kvůli sladění pravidel pro zapojení se a pro přenesení pravomoci a kvůli odstranění výhrad členských států;

23.  vyzývá Evropskou radu, aby prověřila způsoby, jak by bylo možné zefektivnit postup politického rozhodování na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, aby se rychlá reakce stala skutečností; trvá na tom, aby byla ukázána politická vůle nutná pro řešení těchto problémů; vybízí k uvažování o případných zjednodušených postupech v souvislosti s nasazením bojových skupin na omezená časová období za předpokladu, že budou splněny určité, jasně definované a schválené předběžné podmínky, například konkrétní požadavek ze strany OSN;

24.  vítá obnovený závazek členských států týkající se výše ambicí koncepce bojových skupin a příslib plánování příspěvků na základě pravidelně se opakujících závazků, aby se v budoucnosti zabránilo mezerám v rozpisu bojových skupin; vybízí k rozvoji bojových skupin jako dlouhodobých partnerství přetrvávajících i po období pohotovosti, aby se maximalizovaly vojenské a hospodářské přínosy společného zadávání zakázek na vybavení a služby a sdružování a sdílení; konstatuje, že konkrétním příkladem v tomto ohledu je rámcová smlouva pro základní logistické služby poskytované bojové skupině EU ve stavu pohotovosti ve druhém pololetí roku 2012, kterou uzavřela Evropská obranná agentura;

25.  upozorňuje na to, že veškeré náklady, které nesouvisejí s vojenskými operacemi, jako jsou náklady na přípravu a stav pohotovosti bojových skupin, by měly být zahrnuty do rozpočtu EU;

26.  zdůrazňuje, že bojové skupiny jsou specifickým nástrojem omezené velikosti a udržitelnosti, který je přizpůsoben určitému počtu scénářů a nemůže být považován za univerzální nástroj řešení krizí; připomíná, že původní hlavní cíl z Helsinek z roku 1999, který znovu potvrdila Evropská rada v roce 2008, stanovil pro EU cíl, aby byla schopná nasadit do 60 dnů 60 000 mužů na velkou operaci; konstatuje, že od tohoto cíle sice nebylo formálně upuštěno, ale nikdy jej nebylo reálně dosaženo vzhledem k přetrvávajícím nedostatkům ve schopnostech provádět operace; upozorňuje na to, je naléhavě třeba soustavně usilovat o odstranění nedostatků ve schopnostech provádět operace a o zlepšení vytváření a plánování sil s ohledem na vojenské operace EU obecně, místo aby se stanovovaly nahodilé cíle, které mohou ohrozit důvěryhodnost EU;

Budování struktur a schopností s cílem odstranit hlavní nedostatky ve schopnostech

27.  připomíná misi a úkoly Evropské obranné agentury stanovené v čl. 42 odst. 3 a v článku 45 Smlouvy o Evropské unii, zejména na zásadní úlohu této agentury při vytváření a provádění politiky EU v oblasti schopností a vyzbrojování, harmonizaci provozních potřeb, navrhování mnohostranných projektů, koordinaci programů prováděných členskými státy, posílení evropské průmyslové a technologické základny v oblasti obrany a zlepšení účinnosti vojenských výdajů; naléhavě vyzývá členské státy, aby vzhledem k tomu, že se Evropská obranná agentura výrazně soustředí na účinnost z hlediska nákladů, poskytly této agentuře odpovídající finanční prostředky, tak aby mohla plně využít svůj potenciál, a znovu vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby předložila návrhy na financování zaměstnanců této agentury a provozních nákladů z rozpočtu Unie;

28.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy nepřijaly pevné závazky týkající se schopností provádět operace, a vyzývá Radu, aby zajistila provádění souvisejícího požadavku na hodnocení uvedeného v čl. 42 odst. 3 a čl. 45 odst. 1 Smlouvy o EU; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby za tímto účelem předložila vhodné návrhy; domnívá se, že Parlament by měl být pravidelně informován o pokroku učiněném při budování vojenských schopností důležitých pro provádění SBOP;

29.  vybízí k dalšímu pokroku v provádění plánu rozvoje schopností agentury EDA a v souvislosti s jeho přezkumem v roce 2013 naléhavě vyzývá, aby byl lépe začleněn do vnitrostátního obranného plánování, jež je třeba dále harmonizovat; opětovně vyzývá členské státy, aby zahájily institucionalizovaný postup posílené koordinace plánování obrany mezi sebou i v rámci Vojenského výboru Evropské unie, který se bude opírat zejména o poradenství poskytované agenturou EDA; upozorňuje na to, že je obecně třeba zintenzívnit spolupráci mezi Evropskou obrannou agenturou a Vojenským výborem EU / Vojenským štábem EU; očekává, že hlavy států a předsedové vlád během zasedání Evropské rady pro bezpečnost, které proběhne v prosinci 2013, zahájí přezkum evropské obrany;

30.  vyzývá ke strukturovanějšímu přístupu k odstraňování hlavních nedostatků ve schopnostech na úrovni EU a zejména v oblastech hlavních prostředků síly a prostředků ke znásobení síly – jako jsou zdroje pro zpravodajské služby, sledování a průzkum (ISR), strategická letecká doprava, vrtulníky, lékařská podpora, doplňování paliva za letu a přesně naváděná munice – v úzké spolupráci a úplné doplňkovosti s NATO; vítá první výsledky iniciativ sdružování a sdílení řízených agenturou EDA, ale zdůrazňuje, že je nutné v této oblasti i v dalších oblastech dosáhnout dalšího pokroku; vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebyl uspokojivě odstraněn žádný z odhalených nedostatků ve schopnostech, přestože se evropské ozbrojené síly při operacích SBOP i jiných operacích opakovaně setkávaly s nedostatkem těchto prostředků síly a prostředků ke znásobení síly;

31.  vyzývá k vyhodnocení zřízení stálého skladu SBOP (plnícího podobnou úlohu jako Agentura NATO pro údržbu a zásobování), který bude poskytovat integrovanou mnohonárodní podporu vojenským strukturám EU a členských států, včetně nezbytného vybavení pro všechny mise bez těžkopádných zadávacích řízení;

32.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU vyvinula účinný a přiměřený potenciál a nezbytné strategie s cílem čelit zvyšujícím se kybernetickým hrozbám pro její bezpečnost a strategické zájmy; zdůrazňuje, že proto, aby se dosáhlo úspěchu, aby se plně dodržovaly digitální svobody a mezinárodní právní předpisy a aby se zajistil dostatečný demokratický dohled, je třeba spolupracovat se soukromými aktéry;

33.  upozorňuje na příklad evropského velitelství letecké dopravy (EATC), které při operacích prokázalo svou funkčnost a přidanou hodnotu, jako obzvláště užitečný model sdružování a sdílení založený na přenesení některých pravomocí na společnou strukturu, aniž by se přitom účastníci vzdali svého podílu na odpovědnosti; vyzývá k napodobování tohoto modelu v dalších oblastech operační podpory a zejména očekává výsledky práce agentury EDA v souvislosti s případným mnohonárodním útvarem vrtulníkového letectva, kterým by se vyřešil další hlavní nedostatek ve schopnostech provádět operace;

34.  opětovně vyzývá členské státy, aby zvážily společné vlastnictví některých nákladných zdrojů, zejména v oblasti schopností ve vesmírném prostoru, bezpilotních letounů nebo strategické přepravy; vítá práci Komise, která prověřuje možnosti rozvoje schopností, které EU má, s využitím potenciálu součinnosti mezi obrannými potřebami a potřebami civilní bezpečnosti, například v oblastech civilní ochrany nebo ostrahy hranic;

35.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit v Evropě společný přístup k rozvoji systému dálkově pilotovaných letounů dlouhého doletu pro střední hladinu (MALE RPAS), a vybízí Komisi a členské státy, aby vytvořily inovativní přístup k dosažení tohoto cíle;

36.  zdůrazňuje klíčový význam satelitních zdrojů pro moderní operace, zejména s ohledem na ISR, schopnosti komunikace a navigace a potřebu maximalizovat využívání vzácných zdrojů na základě společného přístupu a využívání všech možných součinností mezi civilní a vojenskou sférou, aby se zabránilo zbytečnému zdvojování; v tomto ohledu vybízí k další spolupráci mezi Evropskou kosmickou agenturou, Evropskou obrannou agenturou a Komisí a trvá na tom, aby EU pokračovala ve financování programů Copernicus (GMES) a Galileo;

37.  vybízí k dalšímu pokroku s programem MUSIS, aby se usnadnilo sdílení satelitních snímků pořizovaných družicemi pro pozorování Země nové generace, vyzývá EU k přímé finanční účasti na tomto programu a požaduje přidružení Satelitního střediska EU, aby byl zajištěn přístup ke snímkům uzpůsobeným potřebám EU, zejména SBOP;

38.  vítá přijetí kodexu chování pro sdružování a sdílení jako důležitý krok směrem k větší spolupráci v Evropě a zdůrazňuje, že je třeba do konce letošního roku vytvořit první strategické posouzení jeho provádění; očekává, že Evropská rada v prosinci 2013 bude významným milníkem, pokud jde o poskytnutí politické pobídky ke sdružování a sdílení a jednoznačných pokynů ohledně provádění; upozorňuje na to, že je potřeba, aby EU zintenzívnila informační činnosti, aby tak ještě více posílila úlohu sdružování a sdílení;

39.  zdůrazňuje, že je důležité zabezpečit dodávky vybavení, jež potřebují ozbrojené síly členských států, aby mohly plnit své závazky při mezinárodních krizích; je vážně znepokojen zvyšující se závislostí na technologiích mimoevropského původu a zdrojích dodávek a jejími důsledky pro evropskou nezávislost; podtrhuje strategický význam obranného průmyslu a vyzývá agenturu EDA a Komisi, aby pokročily ve své práci na určení hlavních průmyslových kapacit v Evropě, jež je třeba udržet nebo rozvíjet, a na snížení závislosti Evropy na dodávkách;

40.  vyjadřuje politování nad tím, že jsou snižovány rozpočty na výzkum v oblasti obrany a že je tento výzkum převážně rozdroben v jednotlivých členských státech; poukazuje na to, že EU má potenciál přinést podstatnou přidanou hodnotu prostřednictvím evropské rámcové spolupráce a větší součinnosti mezi výzkumem v oblasti obrany a v oblasti civilní bezpečnosti; zejména zdůrazňuje, že je třeba se zaměřit na investice do klíčových základních technologií, např. do robotiky, nanoelektroniky a mikroelektroniky, a zajistit, aby finanční prostředky EU vynaložené v těchto oblastech představovaly přínos také pro potřeby obrany;

Vzrůstající soudržnost ve stálých mnohonárodních strukturách členských států EU

41.  bere na vědomí řadu iniciativ dvoustranných, regionálních a mnohostranných partnerství v Evropě, jejichž cílem je sdružování zdrojů a posilování interoperability a jež jsou schopny přispívat k operacím EU, OSN, NATO či operacím koalic ad hoc; vítá sice přínosy spolupráce a plně podporuje princip sdružování, nicméně vybízí k určité formě racionalizace a lepší koordinace mezi četnými strukturami s mnohonárodním rozměrem, které vznikly bez jakéhokoli celkového a koherentního plánu;

42.  vyzývá, aby byly posíleny vazby mezi silami Eurocorps a Vojenským štábem EU, a vyzývá, aby se více členských států připojilo k mnohonárodní struktuře Eurocorps, která by mohla vytvořit jádro plně integrované složky evropských ozbrojených sil;

43.  bere na vědomí zrušení útvaru EUROFOR a uznává, že byl v minulosti přínosem pro operace EU a rozpis bojových skupin; bere na vědomí specifický přínos útvarů EUROMARFOR a EUROGENDFOR, baltské obranné spolupráce, severské obranné spolupráce, britsko-nizozemských obojživelných jednotek, španělsko-italských obojživelných jednotek, německo-nizozemských sborů, belgicko-nizozemské spolupráce v oblasti vojenského námořnictva, britsko-francouzských iniciativ na vybudování sloučené společné expediční síly, integrované úderné jednotky a sloučených velitelství společných sil i přínos dalších stávajících nebo vznikajících regionálních a dvoustranných stálých struktur;

44.  znovu upozorňuje, že je třeba zajistit celkovou soudržnost na úrovni EU, a vyzývá členské státy, aby své iniciativy více koordinovaly v rámci Vojenského výboru EU na základě vstupů od agentury EDA;

Posílení evropského rozměru vzdělávání, odborné přípravy a cvičení

45.  znovu vyslovuje plnou podporu evropským strukturám a projektům v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a zdůrazňuje zejména přínos Evropské bezpečnostní a obranné školy (EBOŠ) k podpoře společné kultury bezpečnosti a rovněž její potenciál k určení a rozvoji projektů spolupráce mezi vnitrostátními institucemi, které šetří náklady; vítá rozhodnutí Rady ze dne 12. dubna 2013 o posílení této školy tím, že jí bude zajištěna právní subjektivita a poskytnuto financování z rozpočtu Unie; domnívá se, že by to mohlo představovat vzor podpory z rozpočtu EU i pro další struktury SBOP, jako jsou agentura EDA a Satelitní středisko EU; vybízí k dalšímu rozvoji evropské iniciativy na výměnu mladých důstojníků, jež je inspirována programem Erasmus, a rovněž k účasti institucí pro vzdělávání a odbornou přípravu evropských vojenských důstojníků v programu Erasmus;

46.  vyjadřuje silnou podporu iniciativám sdružování a sdílení v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, kde lze dosáhnout značných úspor, aniž by byla dotčena národní svrchovanost v souvislosti s operačním nasazením; zdůrazňuje úspěch programu agentury EDA pro vrtulníkový výcvik a vítá, že agentura EDA zahájila cvičení taktické letecké přepravy, jež by měla vést k zavedení stálého výcvikového kurzu evropské taktické letecké přepravy; očekává další pokrok v rozvoji společného integrovaného systému odborné přípravy, jenž bude sloužit k výcviku budoucích bojových pilotů; vítá práci agentury EDA na větším sdružování a sdílení odborné přípravy v oblastech počítačové ochrany, boje proti amatérským výbušným zařízením a námořních operací; upozorňuje na to, že je třeba, aby Evropská obranná agentura vzala v potaz potřeby výcviku, které mají ty členské státy, jejichž letadla jsou vyráběna podniky ze zemí mimo EU;

47.  upozorňuje na příležitost ke společné odborné přípravě a cvičením, kterou nabízejí bojové skupiny EU; vyzývá státy podílející se na rámci bojových skupin, aby zpřístupnily cvičení bojových skupin dalším účastníkům, což by přineslo strategický a operační potenciál, a rovněž partnerským organizacím, jako je OSN;

48.  upozorňuje na to, že je nutné vyhnout se případnému zdvojování s NATO, např. pokud jde o výcvik v oblasti kybernetické bezpečnosti;

Zvýšení přínosů spolupráce mezi EU a NATO

49.  zdůrazňuje, že zvýšení evropských vojenských schopností prostřednictvím posílených struktur EU přinese prospěch i NATO a přispěje ke spravedlivějšímu sdílení zátěže v rámci aliance; doporučuje praktickou spolupráci zaměřenou na zabránění zdvojování mezi iniciativami sdružování a sdílení a inteligentní obrany, zejména prostřednictvím interakcí mezi agenturou EDA a velitelstvím NATO pro transformaci (ACT);

50 naléhavě vyzývá k mnohem užší a pravidelnější spolupráci na politické úrovni mezi místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou a generálním tajemníkem NATO za účelem posuzování rizik, řízení zdrojů, strategického plánování a provádění operací jak civilních, tak i vojenských; zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet stávající rámce operační spolupráce EU-NATO, počínaje dohodou „Berlín plus“, jejíž provádění stále blokuje Turecko;

51.  poukazuje na to, že vnitrostátní schopnosti, ať již vytvořené v EU nebo v rámci NATO, i nadále podléhají vnitrostátním orgánům, a mohou být tedy využívány k jakýmkoli operacím, o nichž bylo rozhodnuto na vnitrostátní úrovni;

52.  podtrhuje význam standardů NATO pro evropskou spolupráci v oblasti obrany a zdůrazňuje, že je třeba, aby byla zajištěna úplná interoperabilita schopností vytvořených v rámci EU s NATO;

53.  konstatuje, že síla rychlé reakce NATO a bojové skupiny EU jsou iniciativy, jež se navzájem doplňují a posilují, nicméně vyžadují obdobné úsilí na straně členských států, a vyzývá, aby bylo vynaloženo úsilí o maximalizování součinností mezi nimi;

Posunutí SBOP na novou úroveň

54.  vybízí členské státy, aby učinily krok kupředu v kvalitě evropské obrany posílením vojenských struktur EU v souladu s tímto usnesením; podněcuje členské státy, které jsou k tomu ochotné, aby v případě nutnosti postupovaly podle čl. 42 odst. 6 a článku 46 Smlouvy o EU o stálé strukturované spolupráci, a také podle článku 44 této smlouvy; domnívá se, že pokud by měly být tyto formy spolupráce zahájeny, měly by být založeny především na ochotě zúčastněných členských států převzít své odpovědnosti v rámci mezinárodního společenství a lépe Unii vybavit na operace pro řešení krizí;

55.  domnívá se proto, že by součástí stálé strukturované spolupráce měly být zejména následující prvky, jejichž cílem je zvýšení účinnosti operací:

56.  upozorňuje na to, že členské státy musí také zvýšit své závazky ohledně vytváření schopností, zejména prostřednictvím sdružování a sdílení, nicméně že je třeba zachovat co největší flexibilitu a možnost zapojování, aby se z různých dvoustranných, regionálních a mnohostranných součinností získalo co nejvíce; domnívá se však, že dohoda o stálé strukturované spolupráci by měla obsahovat přinejmenším následující závazky:

57.  konstatuje, že Smlouva jednoznačně stanoví, že stálá strukturovaná spolupráce má probíhat v rámci Unie, a poznamenává, že by proto mohla mít převážná většina činností spadajících pod tuto spolupráci prospěch z přístupu k rozpočtu EU podle stejných podmínek jako jiné činnosti EU, v souladu s článkem 41 Smlouvy o EU;

58.  domnívá se, že stálá strukturovaná spolupráce by také měla usnadnit posílení soudržnosti mezi evropskými iniciativami spolupráce v duchu možnosti zapojování a flexibility, a to díky posílení vazeb mezi různými oddělenými oblastmi spolupráce, jež vznikají v posíleném rámci SBOP;

o
o   o

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce, vládám a parlamentům členských států EU, parlamentnímu shromáždění NATO a generálnímu tajemníkovi NATO.

(1) Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 35. (2) Úř. věst. L 183, 13.7.2011, s. 16. (3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0455. (4) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 9. (5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0334. (6) Přijaté texty, P7_TA(2011)0574.

Doporučení Evropského parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost ze dne 12. září 2013 k politice EU vůči Bělorusku (2013/2036(INI))

P7_TA(2013)0382 A7-0261/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2012 o situaci v Bělorusku po parlamentních volbách, které se konaly dne 23. září 2012(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2012 o situaci v Bělorusku(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o Bělorusku(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o situaci v Bělorusku(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství(6),

–  s ohledem na usnesení konference národní platformy Fóra občanské společnosti Východního partnerství ze dne 1. června 2013,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. dubna 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství – východním rozměru(7),

–  s ohledem na pražskou deklaraci přijatou na summitu o Východním partnerství v roce 2009;

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 15. října 2012 a na nařízení Rady (EU) č. 1014/2012 ze dne 6. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku(8),

–  s ohledem na článek 97 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A7-0261/2013),

A.  vzhledem k tomu, že v Bělorusku od roku 1994 neproběhly svobodné a spravedlivé volby podle právních předpisů upravujících volby, které by byly v souladu s mezinárodními normami;

B.  vzhledem k tomu, že ústavní reformou z roku 1996 byla prakticky zrušena zásada dělby moci a politická opozice od té doby nebyla zastoupena v politických institucích a nemohla se podílet na formulování a uskutečňování politického zaměření země,

C.  vzhledem k tomu, že ve stejné době docházelo k systematickému a rozsáhlému porušování lidských práv a základních svobod, především pokud jde o svobodu projevu, svobodu sdružování a svobodu shromažďování;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská rada v roce 1997 pozastavila ratifikaci dohody o partnerství a spolupráci a zmrazila prozatímní dohodu o obchodu, a proto se vztahy mezi EU a Běloruskem stále řídí dohodou o obchodu a spolupráci z roku 1989;

E.  vzhledem k tomu, že v období 2008–2010 se vztahy mezi EU a Běloruskem začaly více rozvíjet, když Bělorusko projevilo ochotu rozvíjet konstruktivní vztahy s EU a byl zaznamenán určitý posun ke zlepšení podmínek pro činnost občanské společnosti, opozice a svobodného tisku; nicméně přísná opatření po prezidentských volbách v roce 2010 a upevňování represivní politiky, stejně jako zatčení kandidátů na úřad prezidenta, po němž následovalo hromadné zatýkání, politicky motivovaná trestněprávní řízení proti představitelům opozice a vlna represí proti ochráncům lidských práv a nezávislým sdělovacím prostředkům, měla za následek významné zhoršení těchto vztahů;

F.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány odmítají výzvy EU k dodržování mezinárodně přijatých demokratických norem a uplatňují politiku izolace, kterou vnucují běloruským občanům;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament neuznává legitimitu běloruského parlamentu; vzhledem k tomu, že za uplynulých deset let navštívila Bělorusko jen jedna oficiální delegace Evropského parlamentu, a to v roce 2010;

H.  vzhledem k tomu, že 70 % obyvatel Běloruska si přeje změny ve své zemi; část z nich si nicméně uvědomuje, že zásadní změny by zpočátku vedly ke zhoršení životní úrovně(9);

I.  vzhledem k tomu, že demokratická transformace by pravděpodobně měla větší šanci, kdyby se do ní zapojila reformní část příslušníků současné vládnoucí elity; vzhledem k tomu, že její hlavní hybatelé by nicméně měli vzejít z organizací občanské společnosti a soukromého sektoru;

J.  vzhledem k tomu, že navázání stálého politického dialogu s běloruskými orgány při dodržení výše uvedené podmínky by mělo vést k tomu, že se do vícestranného dialogu a provádění reforem zapojí občanská společnost a opozice;

K.  vzhledem k tomu, že summit Východního partnerství ve Vilniusu by se mohl stát další významnou příležitostí pro podmínečné a postupné zlepšení vztahů mezi EU a Běloruskem za předpokladu, že budou propuštěni a politicky rehabilitováni všichni političtí vězni;

L.  vzhledem k tomu, že v důsledku uvedených opatření byla revidována a rozšířena omezující opatření EU (týkající se v současnosti 242 osob a 30 subjektů), zatímco běloruské orgány nadále zakazují určitým politikům, úředníkům i zástupcům mezinárodních organizací, novinářům a zástupcům občanské společnosti vstup do země;

M.  vzhledem k tomu, že další úsilí o jednotnou strategii a akční plán by mohlo přispět k dosažení cílů politické opozice; vzhledem k tomu, že konkrétní opatření, jakým jsou společné seznamy pro místní volby v roce 2014, vypracování společného politického programu nebo představení jednoho kandidáta pro prezidentské volby v roce 2015, jsou v tomto smyslu pozitivním krokem;

N.  vzhledem k tomu, že evropský dialog o modernizaci s běloruskou společností, který byl zahájen v roce 2012, měl kladný dopad na zahájení konstruktivní diskuse v běloruské společnosti o nezbytných reformách v zemi a na povědomí o EU; je však nezbytné koncepci, cíl, strategii, odpovídající financování a strukturu řízení dialogu dále rozvíjet a lépe jej koordinovat s iniciativami Východního partnerství;

O.  vzhledem k tom, že národní platforma Fóra občanské společnosti Východního partnerství je důležitým a spolehlivým partnerem a jediným komunikačním kanálem spojujícím běloruské obyvatele a EU;

P.  vzhledem k tomu, že v Bělorusku jsou nadále političtí vězni(10), například Ales Bjaljacki, ochránce lidských práv jmenovaný na Sacharovovu cenu, který byl podroben závažnému psychickému a fyzickému mučení včetně vyhrožování smrtí, neodůvodněných přesunů, nedostatečné zdravotní péče a odpírání práva setkat se s rodinnými příslušníky; propuštění a politická rehabilitace všech politických vězňů a pokrok Běloruska při plnění jeho mezinárodních závazků a respektování základních lidských práv, právního státu a demokratických svobod jsou i nadále hlavními podmínkami normalizace vztahů mezi EU a Běloruskem;

Q.  vzhledem k tomu, že snížení absolutního počtu politicky motivovaných zatčení (z 868 v roce 2011 na 235 v roce 2012 podle údajů střediska pro lidská práva Vjasna) by mohlo být vysvětleno ovzduším represí a zastrašování;

R.  vzhledem k tomu, že nedávné změny omezujících právních předpisů vedly k dalším represím občanské společnosti, včetně ochránců lidských práv, nezávislých sdělovacích prostředků a obhájců; vzhledem k tomu, že celková situace, pokud jde o lidská práva a základní svobody, je politováníhodná a vyvolává i nadále velké obavy, jak zdůraznila v roce 2013 zpráva zvláštního zpravodaje OSN pro Bělorusko; vzhledem k tomu, že netečnost, s jakou běloruské orgány přistupují k výzvám mezinárodního společenství, vede k dalšímu zhoršování vztahů s EU a přispívá k tomu, že se Bělorusko stále více izoluje;

S.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 běloruské orgány zavedly legislativní změny, které KGB zaručují široké pravomoci umožňující jí volně používat donucovací opatření; vzhledem k tomu, že podle nových právních předpisů mohou bezpečnostní služby bez omezení vstupovat do bytů a zatýkat a zadržovat jak běloruské občany, tak diplomaty a zástupce mezinárodních institucí, kteří jsou chráněni imunitou; vzhledem k tomu, že tento právní předpis obsahuje rovněž ustanovení, které zbavuje agenty KGB právní odpovědnosti za újmu na zdraví způsobenou osobám, které vyšetřují; vzhledem k tomu, že běloruským zvláštním jednotkám byly poskytnuty široké pravomoci při rozpouštění demonstrací;

T.  vzhledem k tomu, že na konci roku 2011 byly zavedeny změny zákona o hromadných akcích, podle kterých by konání masových protestů mohlo vyústit v trestní odpovědnost za rušení veřejného pořádku; vzhledem k tomu, že organizátoři masových protestů musí orgánům poskytnout informace o zdrojích svého financování;

U.  vzhledem k tomu, že v roce 2011 se přijímání podpory ze zahraničí stalo trestným činem a definice velezrady byla rozšířena, takže umožňuje orgánům používat trestní zákoník k likvidaci organizací a osob, které obdrží finanční prostředky ze zahraničí nebo se účastní mezinárodních akcí;

V.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 odmítlo ministerstvo spravedlnosti Běloruska registrovat 19 nevládních organizací a 2 politické strany, přičemž členové neregistrovaných organizací jsou v Bělorusku soustavně zastrašováni, pronásledováni a perzekvováni;

W.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou evropskou zemí, která uplatňuje trest smrti; data poprav nejsou rodinám odsouzených a veřejnosti sdělována, tělo popravené osoby není předáno příbuzným k pohřbu a místo pohřbu se nesděluje;

X.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 byly popraveny dvě osoby, ačkoli soudní řízení nesplňovalo kritéria spravedlivého soudu; vzhledem k tomu, že v roce 2012 se po dlouhém období neobjevily žádné rozsudky smrti, nicméně v roce 2013 byly vyneseny nové rozsudky;

Y.  vzhledem k tomu, že situaci v Bělorusku lze charakterizovat nedostatkem důvěry v soudnictví vyvolaným nedostatečnou nezávislostí a politicky motivovanými rozhodnutími;

Z.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí Východního partnerství, kde dosud nebyla ustavena oficiální instituce pro ochranu lidských práv;

AA.  vzhledem k tomu, že cenzura je v Bělorusku závažným politickým problémem;

AB.  vzhledem k tomu, že podle světového indexu svobody tisku 2013 vypracovaného Reportéry bez hranic se Bělorusko posunulo ze 168. místa na 157. místo ze 179 zemí, nicméně nadále zůstává na nejnižší pozici ze zemí Východního partnerství (Ázerbájdžán – 156. místo, Ukrajina – 126. místo, Gruzie – 100. místo, Arménie – 74. místo, Moldavsko – 55. místo);

AC.  vzhledem k tomu, že v současnosti je dostupnost nezávislých televizních a rozhlasových kanálů a tisku velmi omezená, neboť státní sdělovací prostředky mají dominantní postavení v přístupu k informacím;

AD.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku je nepřijatelná, zejména s ohledem na pronásledování novinářů, kterým není dovoleno opustit zemi, omezující právní předpisy o svobodě vysílání a internetu a selektivní soudní řízení vůči nezávislým novinářům, jak prokázaly tři trestní řízení zahájená v létě roku 2012;

AE.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 bylo nejméně 15 aktivistům a novinářům zakázáno odjet z Běloruska na základě nepravdivých tvrzení;

AF.  vzhledem k tomu, že více než polovina občanů Běloruska má přístup k internetu; elektronické sdělovací prostředky přitom poskytují nové možnosti širšího přístupu k nezávislým sdělovacím prostředkům, ačkoli některé opoziční internetové stránky byly ve vládních a vzdělávacích institucích zablokovány;

AG.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějšího indexu lidského rozvoje OSN obsadilo Bělorusko 50. příčku, a to ve srovnání s Ruskem (55. místo) a zeměmi Východního partnerství – Gruzií (72. místo), Ukrajinou (78. místo), Ázerbájdžánem (82. místo), Arménií (87. místo) a Moldavskem (113. místo);

AH.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních důvodů jisté sociální stability v zemi byl systém sociálních výhod, z něhož lidé čerpají výměnou za politickou pasivitu; 65 % běloruských občanů dostává státní podporu v různých formách, jako jsou důchody, stipendia, příspěvky v nezaměstnanosti atd.;

AI.  vzhledem k tomu, že nízké míry nezaměstnanosti může být uměle dosaženo prostřednictvím podpor státním podnikům, které vytvářejí přibližně 70 % HDP a zaměstnávají 50 % pracovní síly;

AJ.  vzhledem k tomu, že běloruská vláda se snaží získat zahraniční investice – má kvalifikovanou pracovní sílu, privatizační program, šest svobodných ekonomických zón a zóny rozvinutých technologií –, nicméně soustavné zasahování státu do soukromého sektoru je zřejmé;

AK.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány až dosud vyjadřovaly svůj geopolitický zájem na další hospodářské integraci s Ruskem vytvořením euroasijské celní a hospodářské unie; současně naprostá většina všech přímých zahraničních investic v Bělorusku v posledních letech přichází z Ruska; podle odborníků emigrovalo v posledních desetiletích přibližně 700 000 Bělorusů za prací do Ruska, většinou do Moskvy a Petrohradu;

AL.  vzhledem k tomu, že byly zaznamenány signály jak ze strany EU, tak Běloruska, o obnovení jednání o přistoupení Běloruska ke Světové obchodní organizaci, zejména v souvislosti s přistoupením Ruska k této organizaci;

AM.  vzhledem k tomu, že nedávné průzkumy provedené v rámci projektu Barometr sousedství EU naznačují, že více než 50 % běloruských obyvatel se domnívá, že EU by měla posílit svou úlohu, pokud jde o spolupráci s Běloruskem v oblasti hospodářského rozvoje, obchodní a regionální spolupráci;

AN.  vzhledem k tomu, že program modernizace, který nedávno vyhlásily běloruské orgány, je podle odborníků zaměřen převážně na modernizaci základní průmyslové infrastruktury, zatímco země potřebuje zásadnější hospodářské reformy a transparentní podnikatelské prostředí spolu s omezením státní kontroly ve všech odvětvích podnikání;

AO.  vzhledem k tomu, že podle indexu vnímání korupce, který zveřejnila Transparency International v roce 2012, se Bělorusko řadí na 123. místo ze 176 zemí a území ve srovnání s Ukrajinou (144. místo), Ázerbájdžánem (139. místo), Ruskem (133. místo), Arménií (105. místo), Moldavskem (94. místo) a Gruzií (51. místo);

AP.  vzhledem k tomu, že Bělorusko se nedávno stalo členem antikorupčního mechanismu Rady Evropy Greco a stalo se členem mechanismu pro potírání obchodu s lidmi Greta;

AQ.  vzhledem k tomu, že na Bělorusko se vztahuje politika evropského sousedství, ale s ohledem na politickou situaci nebyl dosud vypracován akční plán;

AR.  vzhledem k tomu, že pomoc Bělorusku je v současnosti poskytována v rámci strategického dokumentu pro tuto zemi na období 2007–2013;

AS.  vzhledem k tomu, že ve finančním výhledu na období 2007–2013 byla v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství přidělena částka 33,4 milionu EUR na projekty přeshraniční spolupráce mezi Běloruskem a jeho sousedními zeměmi, přičemž v současné době je v 50 společných projektech přeshraniční spolupráce Lotyšska, Litvy a Běloruska zapojeno přibližně 60 obcí;

AT.  vzhledem k tomu, že v současnosti se různých projektů nástroje evropského sousedství a partnerství účastní pouze 20 běloruských odborníků oproti roku 2008, kdy jich bylo 120;

AU.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány se aktivně účastní setkání odborníků v rámci vícestranné úrovně Východního partnerství, zejména v projektech přeshraniční spolupráce;

AV.  vzhledem k tomu, že 58 měst a obcí v Polsku, 47 v Litvě a 30 v Lotyšsku úspěšně spolupracuje se svými partnerskými městy a obcemi v Bělorusku, přičemž euroregion „Nemunas-Neman-Niemen“ spojující Litvu, Polsko, Kaliningradskou oblast a Bělorusko při realizaci společných projektů by mohl být vnímán jako příklad osvědčeného postupu;

AW.  vzhledem k tomu, že Bělorusové získali v minulých letech nejvyšší počet schengenských víz na obyvatele v celosvětovém měřítku; musí však vynaložit mnohem více peněz a často i času a úsilí než občané jiných zemí Východního partnerství a Ruska, aby vízum získali;

1.  předkládá místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ, Radě, Komisi a členským státům následující doporučení: měli by

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto doporučení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ, Radě, Komisi a členským státům.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0410. (2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0112. (3) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 162. (4) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 57. (5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0334. (6) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 26. (7) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 105. (8) Úř. věst. L 307, 7.11.2012, s. 1. (9) Údaje Nezávislého institutu sociálně-ekonomických studií, duben 2013. (10) Seznam politických vězňů zahrnuje rovněž Mikalaje Statkeviče, Paula Sevjarynce, Eduarda Lobava, Mikalaje Autuchoviče, Mikalaje Dzjadoka a Ihara Aliněviče.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o nátlaku Ruska na země Východního partnerství (v souvislosti s nadcházejícím summitem Východního partnerství ve Vilniusu) (2013/2826(RSP))

P7_TA(2013)0383 RC-B7-0389/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na summit Východního partnerství, který se má uskutečnit v listopadu 2013 ve Vilniusu,

—  s ohledem na skutečnost, že Ukrajina, Gruzie a Moldavsko směřují k podpisu či parafování jednotlivých dohod o přidružení k Evropské unii; s ohledem zejména na novou, bohatší povahu jejich přidružení, jež nabízí rozšířené a prohloubené vztahy s evropskými partnery, a výrazně tedy přesahuje rámec pouhých ekonomických výhod směrem k pevným politickým a společenským vazbám,

—  vzhledem k tomu, že memorandum z Budapešti z roku 1994 o jaderném odzbrojení na Ukrajině poskytuje Ukrajině záruky proti použití nebo hrozbě síly a zajišťuje, že bude této zemi poskytnuta podpora, pokud by došlo k pokusu vyvíjet na ni ekonomický nátlak,

—  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že trvalé zapojení do rámce Východního partnerství poskytlo partnerským zemím obsáhlý program reforem prospěšných pro jejich občany, přičemž dohoda o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu mezi EU a zeměmi Východního partnerství jsou závazkem partnerů, kteří jsou ochotni a schopni posilovat vzájemnou spolupráci v mnoha oblastech a úspěšně v ní pokračovat;

B.  vzhledem k tomu, že tlak, jemuž v poslední době čelí země Východního partnerství postupující na cestě směrem k dohodám o přidružení, včetně cílených sankcí uvalených na ukrajinský vývoz, zákazu vývozu moldavských vinařských produktů a dalších překážek bránících pokroku na cestě k vyřešení podněsterského konfliktu a hrozeb souvisejících s bezpečností týkajících se Arménie, a jehož cílem je přinutit země Východního partnerství, aby nepodepisovaly či neparafovaly dohody o přidružení nebo prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu, ale aby se místo toho připojily k celní unii pod vedením Ruska, kterou Rusko hodlá přeměnit v Euroasijskou unii, přivedl tyto země do nejisté situace, jež je výsledkem geopolitických omezení, kterým by neměly být vystaveny;

C.  vzhledem k tomu, že forma nátlaku na země Východního partnerství, který zahrnuje obvyklé hospodářské a politické aspekty až po oznámení budoucích hospodářských restrikcí, signalizuje, že Rusko má v úmyslu nadále považovat region Východního partnerství za výhradně svou sféru vlivu a že se staví proti perspektivě užší integrace těchto zemí s EU prostřednictvím dohod o přidružení, což je přístup, který je v rozporu se zásadami státní suverenity, vzájemné důvěry a dobrých sousedských vztahů;

D.  vzhledem k tomu, že země Východního partnerství mají plné svrchované právo a svobodu budovat vztahy jako rovnoprávní partneři s partnery, které si zvolí, a to v souladu s Helsinskými dohodami;

E.  vzhledem k tomu, že nyní více než kdy dříve je zapotřebí věnovat pozornost nanejvýš znepokojivému tlaku v oblasti východního sousedství EU a ve vztahu k samotnému projektu Východního partnerství, který Rusko ohrožuje a zpochybňuje;

F.  vzhledem k tomu, že dohoda o přidružení k EU s sebou nese politické a právní reformy, které vedou k posílení právního státu, snížení korupce a zajištění důslednějšího dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že přistoupení k celní unii naopak nezahrnuje měřítka a podmínky založené na hodnotách, a tudíž nemůže být považováno za pobídku k domácím reformám;

G.  vzhledem k tomu, že přetrvávající konflikty jsou opakovaně používány k oslabování či podlamování plné svrchovanosti zemí Východního partnerství, a to v závislosti na geopolitických a ekonomických zájmech Ruska;

1.  připomíná, že zásady rovnosti a respektování práv, která jsou nedílnou součástí svrchovanosti, nevměšování se do vnitřních záležitostí, řádné spolupráce mezi státy a plnění závazků mezinárodního práva v dobré víře, jak bylo dohodnuto v rámci Helsinských dohod, představují základy, jimiž se řídí mezinárodní vztahy mezi nezávislými státy, a jako takové by neměly být žádným způsobem porušovány;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že s blížícím se summitem Východního partnerství ve Vilniusu se zvyšují různé formy nátlaku na země Východního partnerství, které se dostávají do závěrečné fáze jednání o podpisu či parafování svých dohod o přidružení; považuje tento nátlak za nepřípustný; dále se domnívá, že postupná integrace partnerských zemí s EU je v souladu s jejich udržováním dobrých sousedských vztahů s Ruskem, a vyzývá Rusko, aby se zdrželo jakéhokoli jednání, které zjevně odporuje výše uvedeným helsinským zásadám; vyzývá Ruskou federaci, aby přestala vyvíjet další nátlak na východní partnery a aby plně respektovala jejich suverénní právo na přijímání vlastních politických rozhodnutí;

3.  silně zdůrazňuje skutečnost, že svobodná volba zemí Východního partnerství, která nemá naprosto žádný negativní dopad na obchod s Ruskem, by neměla vést k tomu, že tyto země ponesou důsledky, jako jsou obchodní opatření, vízová omezení, omezení mobility pracovníků a ovlivňování přetrvávajících konfliktů; navíc důrazně odmítá hru s nulovým účtem coby paradigma vztahů EU a Ruska se zeměmi Východního partnerství;

4.  je přesvědčen, že další politické a hospodářské reformy v těchto zemích založené na hodnotách a normách EU jsou v konečném důsledku ve vlastním zájmu Ruska, neboť by rozšířily pásmo stability, prosperity a spolupráce podél jeho hranic; připomíná, že EU s trvalou platností vyzývá Rusko, aby k tomuto procesu přispělo prostřednictvím konstruktivní spolupráce se zeměmi Východního partnerství;

5.  vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby tento vývoj považovaly za situaci přesahující čistě obchodní dimenzi, která má pouze skrýt zřetelný politický nátlak, a aby vystoupily na obranu partnerů Unie tím, že vyšlou jasný vzkaz o podpoře všem zemím Východního partnerství v jejich evropském úsilí a směřování;

6.  znovu vyjadřuje silnou podporu parafování nebo podpisu dohod o přidružení na summitu ve Vilniusu s těmi zeměmi Východního partnerství, které jsou připraveny a ochotny tak učinit, za předpokladu, že budou splněny příslušné požadavky; domnívá se, že to v reakci na evropské aspirace těchto zemí znovu oživí myšlenku postupné integrace a povede k podstatnému prohloubení vztahů; v této souvislosti vyzývá země Východního partnerství, aby nadále vyvíjely a zvyšovaly úsilí o dokončení své současné práce ještě před summitem a aby nepodléhaly nátlaku, který je na ně vyvíjen;

7.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU na základě své odpovědnosti zasáhla a bránila ze solidarity ty země Východního partnerství, které jsou vystaveny otevřenému alarmujícímu a stále důraznějšímu nátlaku ze strany Ruska, jehož cílem je odradit je od přidružení k EU, a žádá Komisi a Radu, aby navrhly konkrétní a účinná opatření na podporu partnerských zemí;

8.  připomíná, že dohody o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu mají posílit konkurenceschopnost, hospodářský výkon a výkonnost partnerských zemí a EU při současném respektování hospodářské spolupráce zemí Východního partnerství s Ruskem tak, aby to bylo prospěšné pro všechny strany; poukazuje na to, že dohody o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu jako takové nenarušují dlouhodobé obchodní vztahy, které země Východního partnerství udržují ve svém regionu; je přesvědčen, že by naopak neměly být vnímány jako neslučitelné s těmito obchodními vztahy a že, aniž jsou dotčeny povinnosti pramenící z dohod o přidružení a prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu, by jakékoli spory obchodní povahy měly být vyřešeny v souladu s pravidly a povinnostmi stanovenými v rámci Světové obchodní organizace; dále potvrzuje, že EU je ochotná napomáhat partnerům v rámci Východního partnerství v jejich úsilí o integraci tím, že bude podporovat prozatímní uplatňování příslušných oddílů dohod o přidružení nebo prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu ode dne podpisu, uvolněním pozastavených půjček a programy asistence následujícími po podpisu nebo parafování dohod o přidružení nebo prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu, pokud budou splněny vyžadované podmínky, a tím, že bude usilovat o zjednodušení vydávání víz s výhledem na bezvízový cestovní styk;

9.  poukazuje na to, že evropská integrace má většinovou podporu mezi obyvatelstvem zemí, které čekají na parafování nebo podpis dohod o přidružení; naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby přesto zintenzivnila úsilí a podpořila zviditelnění Východního partnerství a jeho přínosů mezi širokou veřejností v partnerských zemích, což představuje způsob upevnění politického konsenzu, pokud jde o evropské směřování; žádá, aby v krátké době byla vypracována a zahájena široká informační kampaň zvyšující povědomí veřejnosti v příslušných partnerských zemích o povaze, výhodách a požadavcích dohod o přidružení;

10.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, vládám a parlamentům zemí Evropského partnerství a Ruské federace, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU (2013/2636(RSP))

P7_TA(2013)0384 B7-0377/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. dubna 2013 nazvané „Druhá zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU“ (COM(2013)0179),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (průběžná zpráva)(2),

–  s ohledem na Stockholmský program a akční plán provádění Stockholmského programu (COM(2010)0171),

–  s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie, kterou přijala Rada dne 25. února 2010,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 7. června 2013, jimiž se stanoví priority EU pro boj proti závažné a organizované trestné činnosti na období let 2014 až 2017,

–  s ohledem na zprávu Europolu o situaci a vývoji terorismu v EU (TE-SAT) v roce 2013,

–  s ohledem na posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti v EU (SOCTA) v roce 2013 vypracované Europolem,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o posouzení politického cyklu EU pro boj proti závažné a organizované trestné činnosti v letech 2011–2013 (SWD(2013)0017),

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a na hlavu V kapitoly 1, 2, 4 a 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její články 6, 7, 8, čl. 10 odst. 1, články 11, 12, 21, 47 až 50, 52 a 53,

–  s ohledem na příslušnou evropskou judikaturu a judikaturu ústavních soudů členských států týkající se kritéria proporcionality a skutečnosti, že ji veřejné orgány v demokratické společnosti musí uplatňovat,

–  s ohledem na příslušná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů Françoise Crépeaua uvedenou ve studii ze dne 24. dubna 2013 a nazvanou „správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů“,

–  s ohledem otázku Komisi o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU (O-000068/2013/ – B7–0213/2013),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva navazuje na Maastrichtskou smlouvu, která zavedla prostor bezpečnosti, svobody a práva, a umožňuje položit základy pro rozvoj bezpečnostní politiky EU a bezpečnostní agendy sdílené EU a jejími členskými státy, která musí vycházet z právního státu a dodržování demokratických hodnot, veřejných svobod, základních práv a solidarity a podléhat demokratické kontrole na evropské i vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že tyto předpoklady odrážejí mezinárodní závazky EU a jejích členských států, a to zejména ty, které vyplývají z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z dohod OSN, jejichž jsou smluvními stranami;

B.  vzhledem k tomu, že se bezpečnostní politiky nemohou zabývat pouze represí, ale musí se také zaměřovat na prevenci, která je klíčová zejména v době, kdy narůstající hospodářské a sociální nerovnosti zpochybňují sociální pakt a skutečné uplatňování základních práv a veřejných svobod;

C.  vzhledem k tomu, že bezpečnost občanů EU je zásadní;

D.  vzhledem k tomu, že se členské státy a Komise dosud nezabývaly všemi dopady vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, a vzhledem k tomu, že Parlament hraje tudíž se svými stanovisky i nadále relativně okrajovou úlohu, zejména pokud jde o potřebu zohledňovat Listinu základních práv Evropské unie, protože není začleněn do rozhodovacího procesu(3);

E.  vzhledem k tomu, že strategie vnitřní bezpečnosti na období let 2010–2014 určila pět prioritních oblastí, v nichž může EU poskytnout přidanou hodnotu: zastavit aktivity mezinárodních zločineckých sítí a pomáhat při jejich rozbíjení, předcházet teroristickým útokům, zvýšit úroveň kybernetické bezpečnosti, zajišťovat zabezpečení hranic a zvýšit odolnost vůči přírodním katastrofám; vzhledem k tomu, že tato strategie může být uplatňována pouze tehdy, pokud bude dbát na volný pohyb osob, práva migrantů a žadatelů o azyl a dodržování všech mezinárodních závazků EU a jejích členských států;

F.  vzhledem k tomu, že druhá výroční zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti potvrdila, že všech pět cílů zůstává v platnosti, a nastínila současný stav, dosažené výsledky a další postup;

1.  považuje za politováníhodné, že druhé sdělení Komise o provádění strategie vnitřní bezpečnosti ze dne 10. dubna 2013 vyjadřuje určitou kritiku činností vykonávaných v rámci této strategie a potvrzuje tytéž priority jako původní sdělení z listopadu 2010, a zejména nezohledňuje dopady začlenění Listiny základních práv do práva Unie, kdy se většina ustanovení této listiny nevztahuje pouze na občany EU, ale na každého, kdo se nachází na území EU;

2.  bere na vědomí činnost zaměřenou na vytvoření strategie vnitřní bezpečnosti i hlavní zásady této strategie, jejímž cílem je umožnit všem orgánům a institucím EU a členským státům směrovat k týmž cílům; zdůrazňuje, že svoboda, bezpečnost a spravedlnost představují cíle, které je nutné sledovat souběžně, a připomíná, že pokud chceme dosáhnout svobody a spravedlnosti, musí být bezpečnost vždy prosazována v souladu se zásadami, které jsou stanoveny ve Smlouvách, s právním státem a závazky Unie v oblasti základních práv; domnívá se, že bezpečnostní opatření EU by se měla soustřeďovat na činnosti, u nichž bylo prokázáno, že přispívají ke snižování kriminality a k předcházení teroristickým útokům, a jež budou vykonávány v souladu se zásadami nezbytnosti, přiměřenosti, dodržování základních práv a na základě řádného dohledu a odpovědnosti;

3.  zdůrazňuje, že se vnitrostátní povinnosti v oblasti základních práv vztahují i na vnitřní bezpečnost, a vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že orgány EU a členských států a občané byli podrobeni tajnému sledování ze strany členských států, třetích zemí a třetích stran, a to za spolupráce se soukromými firmami; vyzývá orgány EU a členských států, aby v této záležitosti provedly šetření a následně přijaly opatření; zdůrazňuje, že všechny strategie vnitřní bezpečnosti EU musí být založeny na společném chápání toho, co je „vnitřní“ a co „vnější“, a musí být zaměřeny na obranu orgánů EU a členských států EU a jejich občanů proti nezákonnému zahraničnímu sledování a proti nepřiměřenému ovlivňování a manipulaci; požaduje posílení zabezpečení a důvěrnosti komunikačních a logistických systémů EU proti sledování ze strany třetích stran nebo zahraničnímu sledování; zdůrazňuje skutečnost, že právo občanů na soukromí a ochranu údajů a právo na přístup k dokumentům a informacím jsou základními evropskými hodnotami a právy, které musí být podporovány na všech úrovních a na všech fórech;

4.  připomíná, že Parlament je nyní plnohodnotným institucionálním aktérem v oblasti bezpečnostních politik, a je proto oprávněn aktivně se podílet na stanovování podoby a priorit strategie vnitřní bezpečnosti a na hodnocení příslušných nástrojů, a to i prostřednictvím pravidelných kontrol provádění strategie vnitřní bezpečnosti, které mají podle článků 70 a 71 SFEU společně vykonávat Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty a Rada;

5.  je toho názoru, že zásadním předpokladem účinné strategie vnitřní bezpečnosti je náležitá analýza bezpečnostních hrozeb, které je třeba řešit; připomíná Komisi její závazek vypracovat meziodvětvový přehled přírodních a člověkem způsobených hrozeb (úmyslných i neúmyslných) v EU; připomíná Evropské radě její povinnost uvedenou v článku 222 SFEU provádět pravidelné posuzování hrozeb v EU a vybízí Komisi, aby konkrétně navrhla nejlepší způsob realizace výše uvedených povinností, který bude spojovat stávající roztříštěná a úzce zaměřená posuzování hrozeb a rizik na unijní a vnitrostátní úrovni;

6.  konstatuje, že účinnost Europolu při hodnocení a analýze teroristických hrozeb a další trestné činnosti do velké míry závisí na ochotě útvarů členských států poskytovat mu informace; navrhuje podpořit poskytování informací Europolu ze strany členských států posílením povinnosti členských států s Europolem spolupracovat;

7.  připomíná, že jednou z hlavních hrozeb pro vnitřní bezpečnost EU je organizovaný zločin včetně mafie; s uspokojením bere na vědomí pokrok, kterého dosáhly členské státy a Komise v rámci politického cyklu EU zaměřeného na organizovanou a závažnou mezinárodní trestnou činnost, a vyzývá členské státy, aby obnovily své závazky a poskytly dostatečné zdroje; domnívá se, že je třeba podporovat společné právní normy a operační nástroje jako zabavování, evropské vyšetřovací příkazy a společné vyšetřovací týmy; domnívá se, že je nezbytné posílit soudní a policejní spolupráci mezi členskými státy a EU a se zeměmi mimo EU, aniž by byly dotčeny právní předpisy a mezinárodní závazky EU v oblasti svobod a základních práv, právního státu a ochrany osobních údajů a soukromí občanů a obyvatel EU, a požaduje, aby Evropský parlament hrál zásadní úlohu při hodnocení a vymezování politik vnitřní bezpečnosti, které mají zásadní dopad na základní práva všech osob žijících v EU; zdůrazňuje tedy, že je třeba zajistit, aby tyto politiky podléhaly pravomoci jediného evropského orgánu voleného v přímé volbě, pokud jde o přezkum a demokratickou kontrolu politik EU;

8.  opakuje – na základě stávající spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty – svou myšlenku „parlamentního politického cyklu“ (řádně sladěného s předkládáním výročních zpráv Komise v této oblasti), který bude uzavírat výroční zpráva Parlamentu o aktuálním stavu strategie vnitřní bezpečnosti;

9.  domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat potírání násilí na dětech a ženách;

10.  vítá skutečnost, že boj proti nezákonnému obchodování se střelnými zbraněmi byl začleněn mezi priority EU pro boj proti organizované trestné činnosti; očekává však, že Komise připraví obecné strategické směřování, pokud jde o střelné zbraně, jež se bude zabývat i jejich používáním při pašování, organizovaném zločinu a terorismu;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že boj proti praní peněz nebyl zařazen – jak doporučoval Europol – mezi samostatné priority EU pro boj proti organizované trestné činnosti; rozhodně se domnívá, že další druhy organizované trestné činnosti jako praní peněz, trestná činnost v oblasti životního prostředí, trestná činnost podniků a korupce jsou propojené a vzájemně se podporující prvky, a vyzývá Komisi a Radu, aby z boje proti korupci a praní peněz bezodkladně učinily svou prioritu;

12.  zdůrazňuje, že boj proti terorismu představuje v rámci strategie vnitřní bezpečnosti prioritu; zdůrazňuje, že podle Europolu je teroristická hrozba v EU skutečná, přestože má velmi mnoho podob, zpochybňuje však priority Unie v tomto ohledu, pokud jde o skutečný původ teroristických útoků; zdůrazňuje, že vedle represivních opatření je třeba se více zaměřovat na politiky v oblasti prevence; připomíná, že je třeba se více zaměřit na cílená politická opatření a informační služby a přidělit na ně dostatečné finanční a lidské zdroje, aby bylo možné teroristickým útokům skutečně předejít; připomíná, že je důležité předcházet financování terorismu, a s nadějí očekává návrh rámce pro soudní a správní opatření, jako je zmrazení finančních prostředků osob podezřelých z terorismu podle článku 75 SFEU; vyzývá Komisi a členské státy, aby řádně posoudily povahu a rozsah hrozby vyplývající z opětovné násilné politické radikalizace; domnívá se, že je klíčové rozvinout mechanismy, které umožní brzké odhalení náznaků takovéto radikalizace, a žádá Komisi a členské státy, aby to ve svých oblastech činnosti vzaly v úvahu, a to i pokud jde o prevenci; je znepokojen vzrůstající aktivitou osob, které jsou obecně označovány jako „osamělí vlci“, jsou občany EU nebo třetích zemí, cestují do oblastí konfliktů a poté se vrací na území EU, protože tyto osoby představují nový typ rizika, který není možný řešit za pomoci běžných protiteroristických metod; podporuje výměnu osvědčených postupů pro prevenci radikalizace mladých lidí a podporuje navrhovaný soubor nástrojů EU zaměřený na tuto oblast; očekává, že hodnocení rámcového rozhodnutí o boji proti terorismu všechny tyto parametry zohlední, a zdůrazňuje, že je třeba lépe propojit stávající nástroje pro boj proti terorismu;

13.  vyzývá Komisi, členské státy a ostatní orgány a instituce EU, aby důkladně zkoumaly násilná extremistická hnutí na území Unie a přijímaly praktická opatření na potírání násilných činností těchto subjektů;

14.  zdůrazňuje, že soukromý sektor, zejména finančnictví, hraje v boji proti organizované trestné činnosti a financování terorismu klíčovou úlohu tím, že odhaluje případy podvodů, praní peněz a dalších podezřelých transakcí a podává o nich zprávy; zdůrazňuje, že finanční sektor musí blíže spolupracovat s vládními agenturami na zjišťování nedostatků ve stávajících předpisech a uplatňovat při řešení těchto problémů inovativní techniky; zdůrazňuje, že je velmi důležité pochopit, že účinnost boje proti organizované trestné činnosti a terorismu závisí na integrovaném přístupu zahrnujícím všechny zúčastněné subjekty na vnitrostátní i unijní úrovni;

15.  domnívá se, že je třeba posílit odolnost kritických infrastruktur vůči přírodním či člověkem způsobeným katastrofám; lituje skutečnosti, že stávající směrnice o ochraně evropských kritických infrastruktur (2008/114/ES(4)) řádně nefunguje, a vyzývá Komisi, aby předložila návrh na zkvalitnění této směrnice;

16.  domnívá se, že je třeba provést statistickou studii zaměřenou na přírodní rizika, v níž budou uvedeny nejkritičtější oblasti, protože ta by měla tvořit základ pro rozvoj automatického záchranného a reakčního systému, který bude účinně a rychle reagovat na mimořádné okolnosti;

17.  domnívá se, že je mimořádně důležité rozhodně bojovat proti trestné činnosti poškozující životní prostředí a proti všem typům hospodářské trestné činnosti, která má velmi negativní dopad na životní podmínky občanů EU, zejména v době krize;

18.  vítá skutečnost, že Komise oznámila iniciativu proti pašování cigaret, a mnoho si od této iniciativy slibuje;

19.  bere na vědomí skutečnost, že se strategie vnitřní bezpečnosti prioritně zaměřuje na boj proti kyberkriminalitě; považuje kyberkriminalitu za rostoucí hrozbu pro EU a domnívá se, že umožňuje páchání další trestné činnosti; žádá Komisi, aby dala novému Evropskému centru pro boj proti kyberkriminalitě k dispozici dostatečné finanční prostředky, a naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o kybernetické trestné činnosti; připomíná, že zpracování a shromažďování osobních údajů v souvislosti se strategií vnitřní bezpečnosti musí být vždy v souladu se zásadami EU v oblasti ochrany údajů, zejména se zásadou nezbytnosti, přiměřenosti a zákonnosti, a s příslušnými právními předpisy EU a úmluvami Rady Evropy v této oblasti; zdůrazňuje, že v digitálním prostředí je třeba věnovat zvláštní pozornost dětem a že je důležité bojovat proti dětské pornografii; podporuje rozšíření globální aliance proti pohlavnímu zneužívání dětí prostřednictvím internetu;

20.  opakuje, že zásadní podmínkou řádného provádění strategie vnitřní bezpečnosti je posílení policejní a soudní spolupráce v EU – mimo jiné prostřednictvím Europolu, Evropské policejní akademie (EPA) a Eurojustu a pomocí náležitých školení – a tato spolupráce musí zahrnovat příslušné orgány členských států i orgány, instituce a agentury EU; domnívá se, že se tato spolupráce nemusí omezovat na zjišťování totožnosti a zadržování osob podezřelých z trestné činnosti, ale měla by se také zaměřovat na prevenci trestné činnosti a recidivy; bere na vědomí příslušné návrhy Komise, včetně návrhu na reformu Eurojustu a předběžných návrhů právních předpisů pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce; zdůrazňuje, že je třeba zajistit dodržování zásady oddělení pravomocí mezi soudním a policejním odvětvím a zachovat jejich autonomii;

21.  podporuje zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, zejména proto, aby účinněji chránil rozpočet Unie, a vyzývá Komisi, aby urychleně předložila příslušný návrh;

22.  lituje skutečnosti, že strategii vnitřní bezpečnosti dosud chybí řádný „soudní rozměr“; v souladu se Stockholmským programem připomíná, že je třeba posílit vzájemnou důvěru tím, že bude postupně rozvíjena evropská kultura soudnictví založená na rozmanitosti právních systémů a zároveň na jednotě vyplývající z evropských právních předpisů, a že tato kultura musí zahrnovat dodržování právního státu, demokratických hodnot a lidských práv a nesmí se omezovat na pouhé pronásledování osob podezřelých z trestné činnosti nebo terorismu; zdůrazňuje velký význam vzájemné důvěry jakožto předpokladu pro posilování soudní spolupráce a domnívá se, že jediným základem pro takovouto důvěru je stanovení a dodržování rovnocenných norem v oblasti občanských svobod a procesních záruk;

23.  zdůrazňuje, že je důležité vyvinout integrovanou správu hranic zajišťující jednotnou, bezpečnou a vysoce kvalitní kontrolu vnějších hranic a zároveň usnadňující legitimní cestování přes vnější hranice a podporující mobilitu v schengenském prostoru; vítá nedávné zprovoznění schengenského informačního systému II a vyzývá agenturu eu-LISA, aby zajistila vysoce kvalitní řízení provozu tohoto nového systému; očekává, že nový systém dohledu nad evropskými hranicemi (Eurosur) bude plně funkční do roku 2014, a domnívá se, že půjde o účinný nástroj, který přispěje k odhalování a prevenci přeshraničního zločinu a nelegálního přistěhovalectví a k boji proti těmto jevům a rovněž k ochraně a záchraně životů přistěhovalců; zdůrazňuje, že by měl být pečlivě analyzován možný vývoj nových systémů informačních technologií v oblasti migrace a správy hranic, jako jsou iniciativy „Smart Borders“, zejména s ohledem na zásady nezbytnosti a proporcionality, a tyto systémy by měly být případně vyvíjeny pouze po přijetí příslušných právních nástrojů; zejména vítá nedávnou dohodu dosaženou ohledně schengenského hodnotícího mechanismu a vyzývá Komisi, aby se ujala svých nových úkolů s cílem zajistit vysokou úroveň kompatibility s schengenským acquis v celém schengenském prostoru; zdůrazňuje, že opětovné zavedení kontrol na vnitřních hranicích by mělo být výjimečným opatřením, jež je možné použít pouze jako nejzazší možnost, a že by se přitom měly zvažovat nejen bezpečnostní aspekty, ale rovněž dopad na mobilitu a svobodu pohybu; zdůrazňuje, že migrace a skutečnost, že vnější hranice překračuje značný počet státních příslušníků třetích zemí, by samy o sobě neměly být považovány za hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost; znovu vyjadřuje důraznou podporu vstupu Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru a vyzývá Radu, aby s jejich přistoupením rovněž souhlasila, protože se tím posílí vzájemná důvěra a solidarita, jež jsou nezbytnými předpoklady pro zajištění vysokého stupně bezpečnosti v EU;

24.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat vzájemnou důvěru mezi policejními orgány s cílem podpořit spolupráci, společné vyšetřovací týmy a výměnu informací; v této souvislosti zdůrazňuje, že je klíčové, aby příslušníci policejních orgánů absolvovali evropské školení;

25.  domnívá se, že je při vytváření a provádění strategie vnitřní bezpečnosti třeba více zohledňovat stávající interakci mezi vnitřním a vnějším rozměrem bezpečnostní politiky a že by orgány a agentury EU aktivní v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí měly své úkoly plnit v plném souladu s hodnotami a zásadami právních předpisů EU a Listinou základních práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby také posoudily dopad strategie vnitřní bezpečnosti na strategii vnější bezpečnosti EU, a to i s ohledem na povinnosti týkající se dodržování a podpory základních práv a svobod a demokratických hodnot a zásad stanovených v mezinárodních dokumentech, úmluvách a dohodách, k nimž přistoupily; vyjadřuje politování nad tím, že provádění pracovního plánu na rok 2011 pro posilování svazků mezi SBOP a aktéry v oblasti svobody, bezpečnosti a práva nepostupuje podle předpokladů, a naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby tuto činnost urychlila;

26.  upozorňuje, že současná strategie vnitřní bezpečnosti skončí v roce 2014; vyzývá Komisi, aby začala připravovat novou strategii vnitřní bezpečnosti pro období 2015–2019, která zohlední vstup Lisabonské smlouvy v platnost a začlenění Listiny základních práv do práva Unie; domnívá se, že by tato nová politika měla být založena na hloubkovém nezávislém vnějším hodnocení stávající strategie a nástrojů, zohledňovat budoucí výzvy a být prováděna na základě rozsáhlých konzultací se zúčastněnými stranami; vyzývá Radu, aby před přijetím nové strategie vnitřní bezpečnosti řádně zohlednila související stanovisko Parlamentu;

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Dokument P7_TA(2012)0207. (2) Dokument P7_TA(2013)0245. (3) Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2010 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) − účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, (Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 49). (4) Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o evropské strategii pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (2013/2685(RSP))

P7_TA(2013)0385 B7-0376/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na preambuli a články 3 a 6 této smlouvy,

—  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 4, 9, 145, 151, 152, 153, 154, 156 a 168 této smlouvy,

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 27, 31, 32 a 33 této listiny,

—  s ohledem na otázku Komisi o hodnocení evropské strategie pro zdraví a bezpečnosti při práci na období 2007–2012 (O-000073/2013 – B7-0214/2013),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2002 s názvem „Přizpůsobit se změnám práce a společnosti: nová strategie Společenství na období 2002–2006 pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci“ (COM(2002)0118),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. února 2007 nazvané „Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012“ (COM(2007)0062),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „Evropa 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 27. dubna 2011 s názvem „Střednědobá evropská strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 “ (SEC(2011)0547),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 31. května 2013 s názvem „Hodnocení evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 “ (SWD(2013)0202),

—  s ohledem na usnesení ze dne 24. února 2005 o podpoře ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2008 o strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období(3),

—  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že strategie Evropa 2020 hodlá dosáhnout do roku 2020 75% míry zaměstnanosti obyvatelstva ve věku 20 až 64 let;

B.  vzhledem k tomu, že technologický pokrok, hospodářský rozvoj a hospodářská a sociální krize mají soustavný dopad na pracovní prostředí a vyžadují rychlou reakci s cílem dosáhnout vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti při práci;

C.  vzhledem k tomu, že by hospodářská krize neměla být používána jako omluva k podkopávání politik prevence před pracovními riziky;

D.  vzhledem k tomu, že podpora legislativních opatření v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci byla řešena v politických dokumentech a akčních programech na úrovni EU od roku 1978;

E.  vzhledem k tomu, že strategie Společenství na podporu ochrany zdraví a bezpečnosti při práci na období 2007–2012 uplynula v roce 2012 a nenásledoval ji až dosud žádný politický dokument na úrovni EU;

F.  vzhledem k tomu, že Komise uznává, že strategie Společenství pro zdraví a bezpečnost při práci na období 2007–2012 měla v EU pozitivní dopad a že je i v nadcházejících letech nutno řešit v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řadu výzev;

1.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že až dosud Komise nepřijala novou evropskou strategii pro zdraví a bezpečnost při práci;

2.  opětovně Komisi žádá, aby předložila novou evropskou strategii pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro nadcházející roky až do roku 2020; vyzývá Komisi, aby tak učinila do konce roku 2013;

3.  vyslovuje politování nad tím, že Komise dosud nepředložila návrh směrnice o poruchách pohybového ústrojí v důsledku výkonu povolání ani návrh revize směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci, ačkoli byly tyto návrhy zmíněny již v pracovním plánu Komise na rok 2011;

4.  připomíná výzvy obsažené v jeho usneseních ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2007–2012 v polovině období;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, s. 400. (2) Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 14. (3) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 102.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o přeshraničním kolektivním vyjednávání a nadnárodním sociálním dialogu (2012/2292(INI))

P7_TA(2013)0386 A7-0258/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na čl. 3 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—  s ohledem na články 9, 151, 152, 154, 155 a 156 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na články 12, 28, na čl. 52 odst. 3 a článek 53 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i na její preambuli a příslušná vysvětlení,

—  s ohledem na článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,

—  s ohledem na články 5 a 6 (revidované) Evropské sociální charty,

—  s ohledem na rozhodnutí Komise 98/500/ES ze dne 20. května 1998 o zřízení výborů pro kolektivní vyjednávání k podpoře dialogu mezi sociálními partnery na evropské úrovni,

—  s ohledem na směrnici Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, provozoven nebo částí podniků nebo závodů,

—  s ohledem na směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, a směrnici Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství,

—  s ohledem na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu zaměstnanců (EPSCO) 17423/11 přijaté dne 1. prosince 2011,

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 10. září 2012 nazvaný „Nadnárodní podnikové dohody: uskutečňování potenciálu sociálního dialogu“, (SWD(2012)0264),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst (COM(2012)0173),

—  s ohledem na zprávu skupiny odborníků Komise o nadnárodních podnikových dohodách ze dne 31. ledna 2012,

—  s ohledem na revidovaný pracovní dokument skupiny odborníků Komise o nadnárodních podnikových dohodách ze dne 31. ledna 2012,

—  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 17. ledna 2012 nazvanou „Restrukturalizace a předjímání změn: poučení z nedávných zkušeností“ (COM(2012)0007) a na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 17. ledna 2012 nazvaný „Restrukturalizace v Evropě v roce 2011“, který tuto zelenou knihu doprovází (SEC(2012)0059),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ (COM(2010)0614),

—  s ohledem na průzkum Komise ze dne 2. července 2008 nazvaný „Mapování nadnárodních textů sjednaných na úrovni podniků“ (EMPL F2 EP/bp 2008 (D) 14511),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise z roku 2008 nazvaný „Role nadnárodních podnikových dohod v kontextu zvyšující se mezinárodní integrace“ (SEC(2008)2155),

—  s ohledem na zprávu Komise z února 2006 nazvanou „Nadnárodní kolektivní vyjednávání: minulost, přítomnost a budoucnost“,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. února 2005 o Sociální agendě (COM(2005)0033),

—  s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce o pracovních doložkách (veřejné zakázky) (č. 94) a o kolektivním vyjednávání (č. 154),

—  s ohledem na judikaturu vypracovanou dozorčími orgány Mezinárodní organizace práce,

—  s ohledem na tripartitní prohlášení Mezinárodní organizace práce o zásadách týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky (1977),

—  s ohledem na Deklaraci Mezinárodní organizace práce o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci ze dne 10. června 2008,

—  s ohledem na deklaraci Mezinárodní organizace práce o základních zásadách a právech při práci ze dne 18. června 1998,

—  s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce zavádějící všeobecné základní pracovní normy, pokud jde (mimo jiné) o svobodu sdružování a právo kolektivně vyjednávat (úmluvy č. 87 (1948) a č. 98 (1949)) a nediskriminaci v zaměstnání (úmluvy č. 100 (1951) a č. 111 (1958)),

—  s ohledem na studii o výkonu základních práv pracovníků, kterou zadal k vypracování Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (září 2012),

—  s ohledem na studii o přeshraničním kolektivním vyjednávání a nadnárodním sociálním dialogu, kterou zadal k vypracování Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (červen 2011),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace(1),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0258/2013),

A.  vzhledem k tomu, že podle Komise(2) bylo v roce 2012 uzavřeno 244 evropských nadnárodních podnikových dohod (TCAs); vzhledem k tomu, že z toho lze vyvodit, že pracovní podmínky v evropských nadnárodních společnostech se postupně více a více integrují;

B.  vzhledem k tomu, že stále více nadnárodních podnikových dohod obsahuje ujednání o mechanismech pro řešení sporů, jak doporučují organizace zaměstnanců i zaměstnavatelů;

C.  vzhledem k tomu, že pro tyto dohody neexistuje právní rámec ani na mezinárodní, ani na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že by se mělo posoudit, zda je to dostatečný důvod k tomu, aby jich bylo uzavíráno méně;

D.  vzhledem k tomu, že každý členský stát Unie má vlastní systém meziodvětvových vztahů, což je výsledkem odlišného historického vývoje a různých tradic, a že je nutno tyto systémy respektovat a není zapotřebí je sjednocovat;

E.  vzhledem k tomu, že přeshraniční partnerství sociálních partnerů se ukázala být osvědčeným postupem na podporu volného pohybu pracovníků a přeshraniční podporu jejich práv; vzhledem k tomu, že podpora EU je pro takováto přeshraniční partnerství zásadní;

F.  vzhledem k tomu, že evropský dialog podporuje udržování a zvyšování zaměstnanosti, zlepšování pracovních podmínek a tím i zlepšování životní úrovně zaměstnanců nadnárodních podniků, a to inovativně a při zachování nezávislosti kolektivního vyjednávání sociálních partnerů;

G.  vzhledem k tomu, že EU uznává svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání jako základní práva;

H.  vzhledem k tomu, že podniky stále více působí na evropské úrovni, zatímco zástupci zaměstnanců jsou převážně organizováni na vnitrostátním základě;

1.  konstatuje, že toto usnesení se nadnárodními podnikovými dohodami zabývá; poukazuje na to, že tyto dohody jsou zpravidla na odvětvové úrovni uzavírány mezi evropskými odborovými svazy na jedné straně a jednotlivými společnostmi a / nebo sdruženími zaměstnavatelů na straně druhé, a konstatuje, že se toto usnesení nevztahuje na mezinárodní rámcové dohody, jež podepsaly mezinárodní odborové svazy a podniky; zdůrazňuje, že je třeba posílit sociální dialog na evropské i mezinárodní úrovni i přeshraniční kolektivní vyjednávání;

2.  navrhuje, aby Komise uvážila, zda by pro uvedené evropské nadnárodní podnikové dohody byl vhodný volitelný evropský právní rámec a zda by byl užitečný pro zajištění větší právní jistoty, vyšší transparentnosti a předvídatelných a vynutitelných právních účinků v případě dohod, jež se řídí rámcovými ustanoveními; v souvislosti s evropskými nadnárodními podnikovými dohodami navrhuje propagování postupů, které uznávají autonomii smluvních stran, a doporučuje, aby byla do dohod začleněna ustanovení o řešení sporů;

Volitelný právní rámec pro evropské nadnárodní podnikové dohody

3.  zdůrazňuje nezávislost sociálních partnerů, která jim umožňuje na všech úrovních zahájit jednání a uzavřít dohodu;

4.  zdůrazňuje, že nadnárodní podnikové dohody se vzájemně liší, například pokud jde o rozsah použitelnosti, působnost a smluvní strany, a to v souladu s účelem, výchozí situací, potřebami a cíli těchto smluvních stran, že podniková kultura je velmi rozdílná a že je při vytváření různých druhů nadnárodních podnikových dohod nutné respektovat smluvní autonomii stran;

5.  navrhuje sociálním partnerům, aby si vyměňovali zkušenosti v oblasti nadnárodních podnikových dohod;

6.  zdůrazňuje, že Komise by měla své úvahy o volitelném právním rámci zakládat na dobrovolném využívání pro sociální partnery, zúčastněné podniky i skupiny podniků, které by mělo rovněž být založené na flexibilitě a postupech na vnitrostátní úrovni, aby příslušná nadnárodní podniková dohoda měla právní účinky; výslovně zdůrazňuje autonomii sociálních partnerů a stran kolektivních dohod;

7.  má za to, že evropské rady zaměstnanců by měly být plně zapojeny do vyjednávání s evropskými odborovými svazy, zejména proto, že jsou schopny odhalit nové potřeby nebo možnosti nadnárodních podnikových dohod, iniciovat příslušný postup, připravit cestu pro vyjednávání a pomoci zajistit transparentnost a předávání informací týkajících se dohod zúčastněným zaměstnancům; vítá skutečnost, že některé evropské odborové svazy navrhly procesní pravidla pro zapojení evropských rad zaměstnanců;

8.  je přesvědčen, že je nezbytné přijmout zásadu příznivějšího ustanovení a ustanovení o zachování úrovně ochrany, a předejít tak riziku, že uzavření evropských nadnárodních podnikových dohod povede k obcházení nebo porušování vnitrostátních kolektivních smluv a vnitrostátních podnikových dohod;

9.  doporučuje zavést mechanismy alternativního řešení sporů; zastává názor, že by měl být sjednán první společný mechanismus ad hoc na úrovni podniku, například podpora smluvních stran, aby se na dobrovolném základě dohodly na ustanoveních o řešení sporů s cílem nalézt řešení sporů mezi smluvními stranami; doporučuje, aby tato ustanovení vycházela ze vzorů pro alternativní řešení sporů, které byly dohodnuty a poskytnuty evropskými sociálními partnery na odvětvové úrovni; uznává, že řada nadnárodních podnikových dohod, které již byly na evropské úrovni uzavřeny, obsahuje pracovní postupy pro mimosoudní řešení sporů, a vybízí sociální partnery k intenzivnější výměně názorů v této věci a ke stanovení metod pro jejich další rozvoj či optimalizaci;

10.  navrhuje Komisi, aby doporučila sociálním partnerům v souvislosti s evropskými nadnárodními podnikovými dohodami zohlednit následující kritéria: postup pro udělování mandátu, tedy objasnění legitimity a reprezentativnosti stran, které vyjednávají a uzavírají dohodu; místo a datum uzavření dohody; rozsah působnosti z hlediska obsahu a ze zeměpisného hlediska, zásadu příznivějšího ustanovení a ustanovení o zachování úrovně ochrany; období platnosti; podmínky pro vypovězení a mechanismy řešení sporů, subjekty, na něž se dohoda vztahuje, a další formální požadavky;

11.  vítá činnosti, které Komise podniká v souvislosti s výměnou informací mezi sociálními partnery a odborníky, aby tyto partnery podpořila, např. jde o shromažďování příkladů, vytváření databází a provádění studií;

12.  v této souvislosti připomíná dobré zkušenosti s přeshraničním partnerstvím mezi sociálními partnery a vyzývá Komisi a členské státy, aby pro tato partnerství zajistily budoucí podporu EU;

13.  vybízí k tomu, aby evropská sociální partnerství plně využívala možnosti dohod EU, jež nabízí článek 155 SFEU, a to při plném respektování jejich autonomie;

14.  vyzývá k tomu, aby evropští sociální partneři hráli významnější úlohu při utváření evropských politik; zejména vyzývá sociální partnery, aby se podíleli na vypracovávání roční analýzy růstu a aby hráli významnější úlohu při monitorování pokroku dosaženého členskými státy;

15.  zdůrazňuje potřebu propagovat, podporovat a zvýšit zastoupení a účast žen v rozličných strukturách podílejících se na sociálním dialogu a kolektivním vyjednávání a zohledňovat v příslušných fórech genderovou dimenzi, jelikož je zapotřebí zajímat se o názory žen a začlenit otázky související s rovností žen a mužů do kolektivního vyjednávání; zdůrazňuje, že sociální dialog a kolektivní vyjednávání nepochybně mají velký potenciál jako prostředek podpory rovnosti žen a mužů na pracovišti;

o
o   o

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, sociálním partnerům EU a vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0005. (2) Nadnárodní podnikové dohody: uskutečňování potenciálu sociálního dialogu, pracovní dokument útvarů Komise,10.9.2012 SWD(2012)0264, s. 2.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu (2012/2263(INI))

P7_TA(2013)0387 A7-0251/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 3 této smlouvy,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na články 67 a 79 této Smlouvy,

–  s ohledem na ustanovení Listiny základních práv Evropské unie, zejména na její článek 24,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly,

–  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu ze dne 6. května 2010 s názvem Akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014) (COM(2010)0213),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 28. září 2012 s názvem Zpráva o provádění Akčního plánu pro nezletilé osoby bez doprovodu v polovině prováděcího období (COM(2012)0554),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 20. dubna 2010 s názvem Akční plán provádění Stockholmského programu (COM(2010)0171),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(1),

–  s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen,

–  s ohledem na závěry Rady o nezletilých osobách bez doprovodu přijaté na 3018. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dne 3. června 2010,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(3), a na sdělení Komise s názvem „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“,

–  s ohledem na směrnice, které se týkají azylu, zejména na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany(4), na směrnici Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl(5), jakož i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí(6),

–  s ohledem na reformní návrhy Komise, které se týkají nástrojů společného evropského azylového systému, zejména na pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o azyl (přepracované znění) (COM(2011)0320), jakož i na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) (COM(2011)0319) a na návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (COM(2008)0820),

–  s ohledem na směrnici Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany(8),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 779/2007/ES ze dne 20. června 2007, kterým se na období let 2007–2013 zavádí zvláštní program pro předcházení násilí páchanému na dětech, mladých lidech a ženách a jeho potírání a pro ochranu obětí a ohrožených skupin (program Daphne III) jako součást obecného programu „Základní práva a spravedlnost“(9),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 23. února 2011 s názvem „Hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob“ (COM(2011)0076),

–  s ohledem na texty Rady Evropy, zejména na rezoluci 1810 (2011) jejího parlamentního shromáždění o problémech, s nimiž se děti bez doprovodu potýkají v Evropě při příjezdu, pobytu a návratu, na doporučení jejího výboru ministrů členským státům ve věci životních plánů pro nezletilé migranty bez doprovodu (CM/Rec(2007)9) a na dokument jejího výboru ministrů s názvem „Dvacet pokynů pro nucené navracení“ (CM(2005)40),

–  s ohledem na mezinárodní nástroje týkající se práv dětí, především na úmluvu OSN o právech dítěte, a zejména na její článek 3, a na obecné připomínky Výboru OSN pro práva dítěte, zejména obecnou připomínku č. 6 (2005) o zacházení s nezletilými osobami bez doprovodu a mimo jejich zemi původu,

–  s ohledem na poznámku k politikám a postupům použitelným v případě dětí bez doprovodu, které žádají o azyl, vydanou v roce 1997 Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky,

–  s ohledem na všeobecné doporučení č. 19 Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen přijaté roku 1992,

–  s ohledem na prohlášení Valného shromáždění OSN o odstranění násilí páchaného na ženách, které bylo přijato v prosinci roku 1993 jakožto první mezinárodní nástroj v oblasti lidských práv, který se týká výhradně násilí páchaného na ženách,

–  s ohledem na protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7- 0251/2013),

A.  vzhledem k tomu, že každým rokem přijíždí na evropské území bez doprovodu tisíce státních příslušníků třetích zemí či osob bez státní příslušnosti, kterým je méně než osmnáct let, nebo jsou na tomto území bez doprovodu po příjezdu ponechány;

B.  vzhledem k tomu, že počet nezletilých osob bez doprovodu v důsledku pokračujících konfliktů v různých částech světa a přetrvávající globální hospodářské krize prudce roste;

C.  vzhledem k tomu, že důvodů, proč nezletilé osoby bez doprovodu přijíždějí, je mnoho: války, násilí, porušování základních práv, přání znovu se shledat s rodinnými příslušníky, přírodní pohromy, chudoba, nezákonné obchodování, vykořisťování atd.;

D.  vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost je třeba věnovat dětským obětem obchodování s lidmi bez doprovodu, jelikož jsou obzvláště zranitelné, a potřebují proto zvláštní pomoc a podporu;

E.  vzhledem k tomu, že mnoho nezletilých osob přichází do EU, aby unikly nuceným sňatkům, a že EU se musí více zasazovat o potírání tohoto jevu;

F.  vzhledem k tomu, že tyto nezletilé osoby jsou ze své podstaty obzvláště zranitelné a že je třeba zaručit dodržování jejich základních práv;

G.  vzhledem k tomu, že podle Smlouvy o Evropské unii, Listiny základních práv EU a Úmluvy OSN o právech dítěte jsou Evropská unie a členské státy povinny chránit práva dětí;

H.  vzhledem k tomu, že ve Stockholmském programu je ochrana nezletilých osob bez doprovodu zařazena mezi priority;

I.  vzhledem k tomu, že nezletilým osobám bez doprovodu se v jednotlivých zemích dostává různé úrovně přijetí a péče a že zde chybí srovnatelná a účinná úroveň ochrany;

J.  vzhledem k tomu, že je nutné zajistit rovnost žen a mužů a stejnou úroveň ochrany lidských práv migrujících dívek i chlapců bez doprovodu, a vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost je potřeba věnovat porušování lidských práv dívek a poskytování přiměřené podpory a vhodné nápravy;

K.  vzhledem k tomu, že dochází k četným případům zmizení dětí z ubytovacího či přijímacího střediska pro žadatele o azyl;

Obecná doporučení

1.  připomíná, že nezletilá osoba bez doprovodu je především dítětem, které může být v nebezpečí, a že vůdčí zásadou ve vztahu členských států a Evropské unie k těmto osobám musí být nikoli imigrační politika, ale ochrana dětí a tedy dodržování klíčové zásady nejlepšího zájmu dítěte; připomíná, že každou osobu ve věku do 18 let je nutné bez výjimky považovat za dítě, a tudíž za nezletilou osobu; zdůrazňuje, že nezletilé osoby bez doprovodu, a zejména dívky, jsou dvakrát náchylnější k problémům a obtížím než ostatní nezletilí; připomíná, že jsou mnohem zranitelnější, protože mají stejné potřeby jako ostatní nezletilí a zároveň i jako ostatní uprchlíci, s nimiž sdílí podobné zkušenosti; zdůrazňuje, že dívky a ženy jsou zvlášť zranitelné vůči porušování svých práv během celého migračního řízení a že dívky bez doprovodu jsou zvlášť ohroženy, neboť jsou často hlavním cílem sexuálního vykořisťování, zneužívání a násilí; zdůrazňuje, že k nezletilým osobám bez doprovodu v EU orgány často přistupují jako k delikventům, kteří porušili přistěhovalecké předpisy, spíše než jako k osobám s určitými právy vzhledem k jejich věku a zvláštním okolnostem;

2.  připomíná rovněž, že v každém kroku vůči těmto osobám, ať už ze strany veřejných orgánů či soukromých subjektů, musí být před všemi jinými ohledy upřednostněn nejlepší zájem dítěte, jak je definován v právních předpisech a judikatuře; vyzývá Komisi, aby podpořila řádné provedení právních ustanovení EU týkajících se nejlepších zájmů dítěte a navrhla strategické pokyny založené na osvědčených postupech, judikatuře a obecné připomínce č. 6 Výboru OSN pro práva dítěte o zacházení s nezletilými osobami bez doprovodu a mimo jejich zemi původu a na základě souboru ukazatelů a kritérií posoudila, co je v nejlepším zájmu dítěte; vyzývá Komisi, aby provedla legislativní i nelegislativní opatření pro zajištění přiměřené ochrany dětí a nezletilých osob bez doprovodu, jejichž cílem by bylo zejména zlepšit metody hledání trvalých řešení;

3.  rozhodně odsuzuje stávající nedostatky v oblasti ochrany nezletilých osob bez doprovodu v Evropské unii a vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že podmínky, za nichž jsou přijímány, jsou často žalostné, a dále nad častým porušováním jejich základních práv v některých členských státech;

4.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby EU a členské státy navrhly ucelené řešení otázek ochrany nezletilých osob bez doprovodu, které by zahrnovalo úplné dodržování jejich základních práv; vítá skutečnost, že některé členské státy přistoupily k opčnímu protokolu OSN k Úmluvě o právech dítěte o poskytování právní ochrany dětem před nejzávažnějšími formami vykořisťování;

5.  vítá skutečnost, že Evropská komise přijala akční plán ve věci nezletilých osob bez doprovodu pro roky 2010–2014; lituje však, že nezvolila přístup, který by byl více zaměřen na ochranu jejich základních práv, a připomíná, že stávající opatření nejsou dostatečná a že komplexní ochrana nezletilých osob bez doprovodu vyžaduje přijetí dalších opatření; připomíná, že jedním z cílů Akčního plánu EU pro nezletilé osoby bez doprovodu je, aby se EU a její členské státy zabývaly základními příčinami migrace a začlenily otázku nezletilých osob bez doprovodu do rozvojové spolupráce, což by přispělo k vytvoření bezpečného prostředí pro děti, které by tak mohly vyrůstat ve svých zemích původu; zdůrazňuje, že je nutné dále rozvíjet preventivní rozměr politik EU, které se týkají nezletilých osob bez doprovodu tím, že se více zaměří na úsilí o odstranění chudoby, na politiky v oblasti zdraví a práce, na lidská práva a demokratizaci a na problematiku obnovy po skončení konfliktů; domnívá se, že mají-li být skutečně posílena základní práva nezletilých osob bez doprovodu, musí jít EU nad rámec akčního plánu navrženého Komisí; obzvláště zdůrazňuje potřebu posílit statut zákonného opatrovníka v EU a partnerských zemích a domnívá se, že je mimořádně důležité vytvořit plán monitorování ve spolupráci se zeměmi původu a veškerými tranzitními zeměmi, aby byla zajištěna náležitá ochrana dítěte po jeho návratu a znovuzačlenění v zemi původu;

6.  vyjadřuje politování nad roztříštěností evropských právních ustanovení týkajících se nezletilých osob bez doprovodu a naléhavě žádá Komisi, aby vypracovala uživatelskou příručku pro členské státy a všechny uživatele, v níž budou jednotlivé právní základy shrnuty, s cílem usnadnit členských státům řádné provádění těchto ustanovení a posílit ochranu nezletilých osob bez doprovodu;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že chybí spolehlivé oficiální statistiky o nezletilých osobách bez doprovodu; vyzývá členské státy a Komisi, aby zlepšily shromažďování statistických údajů o nezletilých osobách bez doprovodu a genderové statistiky pro zlepšení srovnatelnosti shromážděných údajů mezi členskými státy, zavedly koordinované metody pro získávání a sdílení informací ve všech členských státech prostřednictvím platforem sdružujících všechny zúčastněné strany, které přicházejí s problematikou nezletilých osob bez doprovodu do styku, přičemž zajistí ochranu osobních údajů, a prostřednictvím seznamu vnitrostátních kontaktních míst, a lépe využívaly již dostupné nástroje pro shromažďování statistických údajů na úrovni EU, jako je Eurostat, Frontex, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) a Evropská migrační síť; zdůrazňuje, že účelem shromažďování těchto údajů je lépe pochopit situaci, zlepšit ochranu nezletilých osob bez doprovodu a lépe řešit jejich potřeby; vyzývá Komisi, členské státy a Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) a mezinárodní a nevládní organizace, aby vyvinuly další úsilí při shromažďování, monitorování a výměně přesných údajů rozdělených podle pohlaví s cílem získat podrobný přehled o počtu mladých dívek bez doprovodu, aby mohly zkoumat zvláštní potřeby této skupiny s cílem poskytnout jim podporu a provádět konkrétní opatření, která by se zaměřovala na tyto problémy, a vyměňovat si osvědčené postupy k jejich zlepšení;

8.  připomíná, že EU a členské státy by měly rozšířit svou spolupráci se třetími zeměmi, které jsou zeměmi původu a tranzitu, v otázkách týkajících se nezletilých osob bez doprovodu, dodržování jejich základních práv a v záležitostech vypracovávání trvalých řešení, opětovného shledání rodin, navracení a zpětného přebírání osob, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte, obnovování rodinných vazeb a opětovného začlenění v zemi původu; vyzývá ke zlepšení spolupráce se třetími zeměmi, které jsou zeměmi původu a tranzitu, v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi, zejména s dětmi, a vykořisťování nezletilých osob, prevence nezákonného přistěhovalectví a různých forem násilí na ženách jako jsou nucené sňatky, a to rovněž prostřednictvím pravidelného dialogu mezi EU a těmito státy a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ); vyzývá Komisi a členské státy, aby zahrnuly ochranu dětí a problematiku nezletilých osob bez doprovodu do politik v oblasti rozvoje a spolupráce; zdůrazňuje význam koherentního vytváření politik EU týkajících se přistěhovalectví, azylu a práv dětí s ohledem na nezletilé osoby v EU a ve třetích zemích a s přihlédnutím k jejich dopadu na rozvojové země; připomíná závazek ohledně soudržnosti politik zakotvený v Lisabonské smlouvě; vyzývá Komisi, členské státy a třetí země, aby posílily kampaně za účelem zvyšování informovanosti veřejnosti v zemích původu, tranzitu a v cílových zemích nezletilých osob bez doprovodu o rizicích souvisejících s migrací dětí, zejména o vykořisťování nezletilých osob a organizovaném zločinu; zdůrazňuje, že vyšetřování týkající se osobní i rodinné minulosti je velmi důležité pro poznání prostředí, z něhož nezletilé osoby pocházejí, a pro vypracování individuálních plánů pro jejich začlenění v zemi příjezdu nebo opětovné začlenění v zemi původu;

9.  připomíná, že boj proti obchodování s lidmi je zásadním krokem, jelikož nezletilé osoby, zejména dívky, jsou tomuto riziku vystaveny a jsou obzvlášť zranitelné vůči obchodování s lidmi, genderově specifickému násilí, vykořisťování, zejména pracovnímu a sexuálnímu vykořisťování a zneužívání; zdůrazňuje skutečnost, že by měly být zavedeny účinné mechanismy pro prevenci, odhalování, oznamování, postupování, vyšetřování, zpracování a další sledování případu obchodování s lidmi, pracovního a sexuálního vykořisťování a zneužívání a že by rovněž měla být učiněna opatření v třetích zemích s cílem odstranit primární příčiny obchodování s lidmi; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby postupovaly velmi obezřetně a účinně provedly směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí a směrnici 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu; vyzývá rovněž členské státy a EU, aby posílily policejní a soudní spolupráci a při odhalování potenciálních obětí, zvyšování vnímavosti veřejnosti a boji proti obchodování s lidmi spolupracovaly s koordinátorem EU pro boj proti obchodování s lidmi; vítá přijetí strategie EU pro vymýcení obchodování s lidmi na období let 2012–2016, zejména ustanovení o finančních prostředcích na vypracování pokynů k systémům ochrany dětí a výměnu osvědčených postupů; připomíná členským státům článek 11 Úmluvy OSN o právech dítěte, v němž jsou státy vyzvány k přijetí opatření k potírání nezákonného přesunu dětí do jiných zemí; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly se třetími zeměmi při řešení narůstajícího problému nelegálního převádění dětí; naléhavě žádá členské státy, aby převaděče stíhaly a ukládaly jim pokud možno vhodné a přiměřené sankce; je znepokojen situací řady nezletilých osob bez doprovodu, které v EU žijí tajně a jež jsou zvlášť zranitelné vůči vykořisťování a zneužití; vyzývá orgány členských států a organizace občanské společnosti, aby spolupracovaly a přijaly veškerá nezbytná opatření pro zajištění jejich ochrany a důstojnosti;

10.  považuje za politováníhodné, že ochrana dětí je ve srovnání s jinými humanitárními oblastmi výrazně a systematicky podfinancována; vyzývá Komisi, aby v Azylovém a migračním fondu obzvláště zohlednila nezletilé osoby bez doprovodu s cílem poskytnout dlouhodobé záruky v oblasti ochrany dětí, a to i pokud jde o sekce týkající se uprchlíků, žadatelů o azyl, vnějších hranic a navracení, a aby stejně postupovala v případě Evropského sociálního fondu, a to především v zájmu podpory nejpostiženějších regionů; domnívá se, že přiměřené dlouhodobé financování by mělo být zajištěno zejména pro programy zaměřené na odhalování nezletilých osob bez doprovodu, jejich náležité přijetí, ochranu, jmenování zákonných zástupců, dohledávání rodinných příslušníků, znovuusídlení, opětovné začlenění i výcvik pohraničních stráží a školení orgánů;

Strategické pokyny

11.  žádá Komisi, aby vypracovala strategické pokyny pro všechny členské státy, které by měly být založeny na osvědčených postupech, mít povahu minimálních společných norem a zabývat se každou etapou procesu od příjezdu nezletilé osoby na evropské území až po fázi, kdy je pro ni nalezeno trvalé řešení s cílem zajistit řádnou ochranu těchto osob; vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní strategie pro nezletilé osoby bez doprovodu založené na těchto strategických pokynech a určily vnitrostátní kontaktní místo odpovědné za koordinaci a provádění těchto opatření a kroků; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se stávající skupinou odborníků sledovala situaci a opatření přijímaná členskými státy a každoročně předkládala Parlamentu a Radě zprávu na toto téma;

12.  připomíná, že žádnému dítěti by neměl být odepřen přístup na území EU a trvá na tom, že členské státy musí dodržovat mezinárodní a evropské závazky, jež se týkají dětí, které se nacházejí v jejich jurisdikci, a to bez jakýchkoli svévolných omezení; připomíná, že žádné dítě by nemělo být navráceno ve zkráceném řízení na hranici členského státu;

13.  vyzývá členské státy, aby důsledně dodržovaly zásadní povinnost nezadržovat za žádných okolností a bez jakékoli výjimky mladistvé osoby; vyjadřuje politování nad skutečností, že pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o azyl, nezakázal zadržování nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu, a naléhavě žádá členské státy, aby respektovaly kritérium výjimečných okolností stanovené v této směrnici; vyzývá Komisi, aby při uplatňování ustanovení právních předpisů EU o zadržování nezletilých osob postupovala s ohledem na příslušnou judikaturu s velkou obezřetností; naléhavě žádá členské státy, aby rovněž nezletilé osoby umísťovaly do zvláštních domovů pro děti, a to s přihlédnutím k jejich věku a pohlaví;

14.  má za to, že každý členský stát je odpovědný za odhalování mladistvých osob bez doprovodu; vyzývá členské státy, aby tyto osoby směrovaly neprodleně na specializované sociální a vzdělávací služby, které mají jednak vyhodnotit individuální okolnosti a potřeby zvláštní ochrany každé nezletilé osoby, zejména její národnost, vzdělání, etnické, kulturní a jazykové prostředí, z nějž pochází, a úroveň zranitelnosti a na druhé straně jí neprodleně poskytnout veškeré nezbytné informace o jejích právech a možnostech právní pomoci a postupech a jejich významu, a to v jazyce a formě, kterým porozumí, případně prostřednictvím tlumočníků; vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy týkající se nástrojů, které dětem vstřícným způsobem pomohou vyjasnit příslušné postupy a jejich práva; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby zvláštním opatřením týkajícím se odhalování, příjímání a ochrany nezletilých osob bez doprovodu, které vyžadují zvláštní ochranu, a zejména nezletilých osob, jež se staly obětí obchodování s lidmi, věnovaly mimořádnou pozornost a poskytly těmto osobám potřebnou pomoc a ochranu podle směrnice 2011/36/EU;

15.  vyjadřuje politování nad skutečností, že pro určení věku jsou v některých členských státech používány nevhodné metody invazivní povahy, které mohou způsobit trauma, některé z metod založené na zjišťování kostní zralosti nebo mineralizaci zubů jsou sporné a vykazují velkou míru chybovosti; vyzývá Komisi, aby do strategických pokynů zahrnula společné standardy týkající se metod pro posuzování věku založené na osvědčených postupech, které by měly spočívat ve vícerozměrném a multidisciplinárním posouzení, měly by být prováděny odborně, bezpečně, vůči dětem citlivým způsobem zohledňujícím hledisko pohlaví a nestranně, se zvláštním ohledem na dívky, a to nezávislými, kvalifikovanými lékaři a odborníky; připomíná, že při určování věku musí být náležitě respektována práva dítěte, fyzická nedotknutelnost a lidská důstojnost a že v případě nezletilých osob je třeba v případě pochybnosti vždy rozhodovat v její prospěch; připomíná, že lékařská vyšetření by měla být prováděna pouze, pokud jiné metody pro určení věku byly vyčerpány, a že musí existovat možnost se proti výsledkům tohoto posouzení odvolat; oceňuje práci, kterou v této věci vykonává Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) a jejíž výsledky by měly platit pro všechny nezletilé osoby;

16.  vyzývá členské státy, aby neprodleně po příjezdu nezletilé osoby na území Unie zajistily stanovení opatrovníka, který ji bude doprovázet, poskytovat pomoc a zatupovat ji ve všech řízeních a umožní jí využívat svá práva ve všech řízeních, a to až do okamžiku, kdy pro bude pro nezletilou osobu nalezeno trvalé řešení, a požaduje, aby nezletilé osoby byly neprodleně po svém příjezdu do členského státu o jmenování této odpovědné osoby informovány; dále požaduje, aby tyto osoby měly odborné vzdělání v oblasti problematiky nezletilých osob bez doprovodu, ochrany a práv dítěte, právních předpisů v oblasti azylu a migrace, a aby jednaly zcela nezávisle; je přesvědčen, že by tyto osoby měly procházet kontinuální odbornou přípravou a být pravidelně a nezávisle kontrolovány; žádá Komisi, aby do strategických pokynů začlenila společné standardy založené na osvědčených postupech týkající se pověření, funkcí, kvalifikace, schopností a kompetencí této osoby;

17.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že úředníci a pracovníci orgánů, u nichž je pravděpodobné, že budou v kontaktu s nezletilými osobami bez doprovodu, včetně osob, jež se staly oběťmi obchodování, budou mít kvalifikaci a odbornou průpravu, které jim umožní tyto případy odhalit a náležitě s nimi nakládat, a poskytly těmto osobám příslušnou odbornou přípravu v oblasti zvláštních potřeb nezletilých osob bez doprovodu, práv dítěte, dětského chování a psychologie a právních předpisů v oblasti azylu a migrace; vyzývá členské státy, aby zavedly povinná školení zaměřená na problematiku rovnosti žen a mužů jak pro personál, který v zařízeních přijímá nezletilé osoby bez doprovodu, tak i pro vyslýchající osoby, osoby s rozhodovací pravomocí a právní zástupce nezletilých osob bez doprovodu, a aby zajistily, že tato školení budou pravidelně absolvovat také příslušníci policie a právních orgánů členských států; zdůrazňuje, že osoba odpovědná za nezletilou osobu by tuto osobu měla informovat a poskytovat jí rady, avšak co se týče právního poradenství, může ho pouze doplňovat, nikoli nahradit; upozorňuje, že nezávisle na státní příslušnosti dítěte, ať už je uznána, či nikoliv, musí členský stát, ve kterém se toto dítě bez doprovodu nachází, jednat jako jeho opatrovník a zajistit mu nejvyšší možnou ochranu;

18.  vyzývá členské státy, aby v zájmu jednotnosti a rovnocenných norem v oblasti ochrany nezletilých osob v celé EU poskytly nezletilým osobám bez doprovodu přiměřenou ochranu bez ohledu na jejich status a za stejných podmínek jako dětem, které jsou státními příslušníky hostitelské země:

19.  připomíná, že všechny postupy musí být přizpůsobené potřebám dětí, zohledňovat jejich věk, míru vyspělosti a úroveň chápání a musí být citlivé vůči potřebám dětí v souladu s Pokyny Rady Evropy o justici zohledňující potřeby dětí, a vítá činnost Komise směřující k prosazování těchto pokynů; ve spolupráci s kompetentními a vyškolenými osobami, jako jsou psychologové, sociální pracovníci a kulturní mediátoři, je třeba vyslyšet stanoviska nezletilých osob a brát je v úvahu ve všech krocích těchto postupů;

20.  vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v právních předpisech v oblasti azylu a vyzývá členské státy, aby v zájmu účinného provádění těchto ustanovení přijaly nezbytné legislativní a správní reformy; připomíná nicméně, že politiky EU v oblasti azylu musí řešit v první řadě situaci nezletilých osob bez doprovodu jakožto dětí a žádá proto členské státy, aby se na nezletilé osoby bez doprovodu pokud možno nevztahovala zrychlená řízení a řízení na hranici členského státu; připomíná rovněž, že v případě, že na území daného členského státu nepobývá legálně žádný rodinný příslušník nezletilé osoby, je členským státem odpovědným za žádost o azyl podanou nezletilou osobou bez doprovodu ve více než jednom členském státě stát, v němž se nezletilá osoba zdržuje poté, co v tomto státě podala žádost o azyl, a vyzývá členské státy, aby se řídily rozhodnutími Evropského soudního dvora; zdůrazňuje, že vzhledem ke specifickým potřebám nezletilých osob bez doprovodu je rovněž zásadní, aby byly jejich žádosti o azyl posuzovány přednostně, a bylo tak možné co nejrychleji přijmout spravedlivé rozhodnutí; vyzývá členské státy, aby své azylové systémy rozvíjely s cílem vytvořit harmonizovaný a vůči dětem citlivý institucionální rámec, který zohlední zvláštní potřeby a nejrůznější problémy nezletilých osob bez doprovodu, zejména obětí obchodování s lidmi;

21.  zdůrazňuje, že jakékoli rozhodnutí týkající se nezletilých osob bez doprovodu by mělo být přijímáno na základě individuálního posouzení a s patřičným ohledem na nejlepší zájmy dítěte;

22.  odsuzuje skutečnost, že jakmile tyto nezletilé osoby dosáhnou zletilosti, jsou náhle vystaveny nejisté situaci; vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy a stanovily mechanismy k zajištění přechodu těchto nezletilých osob ke zletilosti; oceňuje práci Rady Evropy v této věci a žádá Komisi, aby do svých strategických linií začlenila osvědčené postupy o vypracovávání „individuálních životních plánů“, které mají být připravovány ve spolupráci s nezletilou osobou a pro její dobro;

23.  vyzývá členské státy, aby vymezily odpovědnost každého partnera, zejména vnitrostátních a místních orgánů, sociálních služeb, pedagogických pracovníků, rodin a zákonných zástupců, při uplatňování a monitorování životních plánů a při zajišťování jejich koordinace;

24.  důrazně připomíná, že od okamžiku příjezdu nezletilé osoby bez doprovodu na území EU musí být nejdůležitějším cílem nalezení dlouhodobého řešení, které bude v jejím nejlepším zájmu; připomíná, že úsilí o jeho dosažení musí být vždy zahájeno přezkoumáním možnosti opětovného shledání rodiny v EU či mimo ni za předpokladu, že je to v nejlepším zájmu dítěte; zdůrazňuje, že nezletilá osoba v zásadě může být požádána o pomoc při pátrání po rodinných příslušnících, avšak že jakákoli povinnost ke spolupráci nesmí být stanovena jakožto faktor při rozhodování o žádosti o mezinárodní ochranu; připomíná, že v případech, kdy je život nezletilého či jeho rodinných příslušníků ohrožen, zejména pokud tito rodinní příslušníci zůstali v zemi původu, musí být shromažďování, zpracovávání a předávání informací o těchto osobách prováděno důvěrným způsobem, aby nedošlo k ohrožení životů dotčených osob; vyzývá členské státy a veškeré odpovědné orgány, aby zlepšily spolupráci zejména odstraněním byrokratických překážek při dohledávání rodinných příslušníků a slučování rodin a sdílely osvědčené postupy; vyzývá Komisi, aby sledovala provádění směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, a zejména čl. 10 odst. 3 této směrnice;

25.  vyzývá Komisi, aby do strategických pokynů důsledně začlenila společné standardy založené na osvědčených postupech týkající se podmínek, které je nutno splnit, než může být nezletilá osoba navrácena, jež zohledňují nejlepší zájem dítěte a vycházejí ze Srovnávací studie o postupech v oblasti navracení nezletilých zveřejněné Komisí v roce 2011, která obsahuje kontrolní seznam a soubor osvědčených postupů; důrazně připomíná, že rozhodnutí o navrácení nelze přijmout, není-li to v nejlepším zájmu dítěte, nebo existuje-li riziko, že bude ohrožen život nezletilé osoby, fyzické nebo psychické zdraví a duševní pohoda, její bezpečnost či základní práva nezletilé osoby nebo její rodiny, a že je nutno důkladně zvážit a plně vyhodnotit individuální okolnosti každé nezletilé osoby (a v souvislosti se sloučením rodiny i jejích rodinných příslušníků); připomíná, že rozhodnutí o navrácení může být přijato pouze v případě, pokud je zaručeno, že nezletilá osoba bude po návratu do země požívat výhod z bezpečných, konkrétních a přizpůsobených opatření, která zohledňují její práva a jsou propojena s opatřeními k opětovnému začlenění v zemi návratu; naléhavě žádá členské státy, aby s cílem zaručit bezpečné navrácení dítěte zavedly se zeměmi původu a tranzitu a ve spolupráci s nevládními, místními a mezinárodními organizacemi mechanismy spolupráce a sledování, aby byla zajištěna ochrana a opětovné začlenění nezletilých osob po jejich návratu; konstatuje, že taková opatření jsou základním prvkem postupu navracení; vyzývá Komisi, aby vyžadovala zhodnocení toho, jaký má směrnice 2008/115/ES dopad na nezletilé osoby bez doprovodu, a to zejména dopad článku 10 a čl. 14 odst. 1 písm. c) a článku 17 této směrnice; vyzývá EU, aby se zavázala zlepšit svůj postup v zájmu vymýcení potenciálních faktorů podporujících migraci, včetně sňatků v raném věku a nucených sňatků, škodlivých tradičních zvyků, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, a sexuálního násilí po celém světě;

26.  zdůrazňuje, že začlenění nezletilé osoby bez doprovodu do hostitelské země musí probíhat na základě individuálního životního plánu, který je vypracován ve spolupráci s nezletilou osobou a určen pouze pro ni, přičemž je třeba plně zohlednit její původní etnické, náboženské, kulturní a jazykové prostředí;

27.  vyzývá členské státy, aby zavedly povinnost veřejných orgánů přijmout opatření vůči nezletilým osobám bez doprovodu, které se staly obětí žebrání; domnívá se, že vykořisťování nezletilých osoby v souvislosti se žebráním by mělo být za každou cenu zabráněno;

o
o   o

28.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12. (2) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57. (3) Úř. věst. L 101, 15.04.2011, s. 1. (4) Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9. (5) Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18. (6) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98. (7) Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12. (8) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23. (9) Úř. věst. L 173, 3.7.2007, s. 19.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci v Demokratické republice Kongo (2013/2822(RSP))

P7_TA(2013)0388 RC-B7-0390/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá předchozí usnesení,

—  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 30. srpna 2013 o situaci v Severním Kivu a ze dne 7. června 2012 a 10. července 2012 o situaci ve východním Kongu;

—  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o nestabilitě a špatné bezpečnostní situaci v oblasti Velkých jezer a zejména na východě Demokratické republiky Kongo, přijaté na setkání v surinamském Paramaribu, které se konalo 27. až 29. listopadu 2012,

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 22. července 2013 týkající se oblasti Velkých jezer a ze dne 10. prosince 2012, 19. listopadu 2012 a 25. června 2012 o situaci na východě Demokratické republiky Kongo,

—  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2053 (2012) o situaci v Demokratické republice Kongo, č. 1925 (2010), č. 1856 (2008) upřesňující mandát mise OSN v Demokratické republice Kongo (Monusco) a č. 2098 (2013) obnovující mandát mise Monusco,

—  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 28. června 2013 o stabilizační misi Organizace spojených národů v Demokratické republice Kongo,

—  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 25. července 2013 o situaci v oblasti Velkých jezer,

—  s ohledem na rozhodnutí Rady pro mír a bezpečnost Africké unie (AU) týkající se situace v oblasti Velkých jezer, především ve východní části Demokratické republiky Kongo, které bylo přijato na 393. zasedání dne 28. srpna 2013,

—  s ohledem na prohlášení hlav států a vlád členských států mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer týkající se bezpečnostní situace v Demokratické republice Kongo, ze dne 6. srpna 2013 a 24. listopadu 2012,

—  s ohledem na usnesení Mezinárodní organizace frankofonních zemí o situaci v Demokratické republice Kongo, které bylo přijato na XIV. summitu frankofonních zemích konaném ve dnech 13. a 14. října 2012,

—  s ohledem na Dohodu o partnerství z Cotonou podepsanou v červnu 2000,

—  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000), č. 1820 (2008), č. 1888 (2009) a č. 1960 (2010) týkající se žen, míru a bezpečnosti,

—  s ohledem na článek 3 Ženevské úmluvy z roky 1949 a na její protokol č. II, který zakazuje hromadné popravy, znásilňování, nucený odvod a další krutosti,

—  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o právech dítěte ze dne  20. listopadu 1989, která zejména zakazuje zapojení dětí do ozbrojených konfliktů,

—  s ohledem na Opční protokol k Mezinárodní úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, který byl ratifikován zeměmi oblasti Velkých jezer,

—  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

—  s ohledem na Africkou listinu lidských práv a práv národů, kterou Demokratická republika Kongo ratifikovala v roce 1982,

—  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že od července minulého roku ve východní části Demokratické republiky Kongo eskaluje násilí, neboť znovu propukly potyčky mezi skupinou M23 a vládními jednotkami, které způsobily ztráty tisíců životů a při nichž bylo zraněno nespočet osob, včetně útoků na civilní obyvatele a mírové jednotky OSN; vzhledem k tomu, že humanitární situace je i nadále kritická;

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku opakujícího se ozbrojeného konfliktu dochází v oblasti Kivu k páchání krutých činů a násilí, včetně rabování, sexuálního násilí a násilí založeného na pohlaví, únosů, nucených odvodů dětí prováděných ozbrojenými skupinami a porušování lidských práv, což má ničivé dopady a podrývá úsilí Rady bezpečnosti OSN a regionálních subjektů o ukončení konfliktu;

C.  vzhledem k tomu, že dne 28. srpna 2013 byl během útoku na skupinu povstalců M23 v oblasti Kibatiských výšin v severním Kivu, kdy Monusco poskytovalo podporu konžským ozbrojeným silám při ochraně civilních obyvatel v Gomě, zabit příslušník mírových sil OSN a dalších 10 příslušníků těchto jednotek bylo zraněno;

D.  vzhledem k tomu, že více než 2,7 milionu vnitřně vysídlených osob bylo nuceno opustit své domovy, včetně více než 1 milionu osob jen v roce 2012, a že více než 440 000 konžských uprchlíků uteklo do dalších afrických zemí, přičemž asi 6,4 milionu osob, které potřebují potraviny a mimořádnou pomoc, nyní stěží přežívá v nejistých podmínkách v důsledku opakujících se bojů a porušování jejich lidských práv i mezinárodního humanitárního práva ve východní části Demokratické republiky Kongo;

E.  vzhledem k tomu, že skutečnost, že osoby zodpovědné za porušení lidských práv a válečné zločiny nejsou orgány Demokratické republiky Kongo stíhány, podporuje atmosféru beztrestnosti a motivuje k páchání nových zločinů;

F.  vzhledem k tomu že jednání mezi povstaleckými skupinami a orgány Demokratické republiky Kongo jsou od května 2013 přerušena; připomíná, že povstalci ze skupiny M23, kteří byli po uzavření mírové dohody v roce 2000 začleněni do armády, se v dubnu 2012 vzbouřili a že skupina M23 představuje jednu z mnoha ozbrojených skupin bojujících v této oblasti bohaté na zdroje;

G.  vzhledem k tomu, že dne 5. září 2013 byl zahájen 7. summit ICGLR, který vyzval k obnovení a rychlému dokončení mírových jednání;

H.  vzhledem k tomu, že rezoluce rady bezpečnosti OSN č. 2098 (2013) ze dne 28. března 2013 prodloužila mandát mise Monusco do 31. března 2014 a zřídila na základě výjimky specializovanou „intervenční brigádu“ v rámci jednotek účastnících se operace, které v současné době čítají 19 815 osob;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 členské státy ICGLR spustily společný ověřovací mechanismus, jehož úkolem je sledování pohybu jednotek ve východní části Demokratické republiky Kongo a případné nasazení nestranných mezinárodních sil;

J.  vzhledem k tomu, že skupina expertů OSN zveřejnila důkazy o napojení Rwandy na povstalce a Spojené státy následně vyzvaly Kigali k ukončení poskytované podpory; vzhledem k tomu, že Rwanda opakovaně popírá jakékoli napojení na skupinu M23;

K.  vzhledem k tomu, že sexuální násilí a stále častější znásilňování, kterých se používá jako válečných zbraní, mají ohromné dopady, jako je fyzická a psychologická devastace obětí, a musí být považovány za válečné zločiny; vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány i mezinárodní společenství se významným způsobem zasazují o posílení soudního systému, zejména na vojenské straně, a podporují zahájení vyšetřování a stíhání v případech sexuálního násilí; vzhledem k tomu, že sice probíhají soudní řízení, avšak soudní rozsudky nejsou často vykonány a v mnoha případech mohou osoby, které byly shledány vinnými, uprchnout, a pro odškodnění oběti se toho činí jen velmi málo;

L.  vzhledem k tomu, že je nutné vypořádat se s následky konfliktů, zejména prostřednictvím demilitarizace, přezkumu místní samosprávy, demobilizace a znovuzačlenění bývalých bojovníků, repatriace uprchlíků, znovupřesídlení obyvatel, kteří byli přemístěni v rámci své země, a prováděním uskutečnitelných rozvojových programů;

M.  vzhledem k tomu, že Evropská unie přispívá k obnově sektoru práva a bezpečnosti (policie a armáda) a prostřednictvím finanční a technické pomoci a školení personálu v rámci misí EUSEC RD a EUPOL RD usiluje o to, aby řádně fungovaly;

N.  vzhledem k tomu, že jedním z faktorů, které podněcují a vyhrocují konflikt v Demokratické republice Kongo a jsou neustále zdrojem nejistoty v celé oblasti, je nelegální čerpání přírodních zdrojů země, z nichž některé se dostávají do jiných zemí;

O.  vzhledem k tomu, že za nestabilitu v zemi a v oblasti Velkých jezer jsou částečně zodpovědné také rostoucí nezaměstnanost, sociální krize, potravinová krize, nedostatečné základní služby, chudoba obyvatelstva a zhoršení životního prostředí;

P.  vzhledem k tomu, že se za poslední měsíce nijak nepokročilo v otázce návrhu zákona o ochraně zastánců lidských práv a že se represe vůči aktivistům v oblasti lidských práv a novinářů v Demokratické republice Kongo ještě zvýšily a dochází k jejich svévolnému zatýkání a zastrašování; vzhledem k tomu, že nebyla podniknuta žádná opatření s cílem předat zodpovědné osoby spravedlnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že poté, co bylo dne 9. dubna 2013 před nejvyšším vojenským soudem obnoveno odvolací řízení v případu vraždy, jejíž obětí se v červnu 2010 stali výkonný ředitel organizace Voice of the Voiceless (VCV) a člen valného shromáždění Světové organizace proti mučení (OMCT) Floribert Chebeya a člen VCV Fidèle Bazana, se obhájci Peter Ngomo Milambo, Emmanuel Ilunga Kabengele a Regine Sesepe stali terčem vyhrůžek;

R.  vzhledem k tomu, že dne 7. srpna 2013 byl ve vesnici Kawakolo v oblasti Pweto (provincie Katanga) brutálně zavražděn člen nevládní organizace Libertas Godfrey Mutombo, a to příslušníky povstaleckých skupin, které od roku 2011 terorizovaly několik vesnic na severu této provincie;

1.  vyjadřuje silné znepokojení nad eskalací násilí, k níž v poslední době dochází v Demokratické republice Kongo a která má závažné politické, hospodářské, sociální, humanitární a bezpečnostní důsledky pro tuto zemi i celý region, jenž je i tak nestabilní;

2.  rozhodně odsuzuje vypuknutí násilí, k němuž došlo v poslední době ve východní části Demokratické republiky Kongo, zejména bezohledné odstřelování ze strany skupiny M23 a jiných ozbrojených skupin, zejména Demokratických sil pro osvobození Rwandy (FDLR), která je zodpovědná za smrt a zranění v řadách civilního obyvatelstva a za škody jemu způsobené; odsuzuje cílené útoky povstalců na misi Monusco, které si vyžádaly smrt několika osob, včetně tanzanského příslušníka mírových jednotek, a zranění několika dalších osob; naléhavě žádá všechny dotčené strany, aby poskytly přístup a ochranu humanitárním agenturám, které přicházejí na pomoc strádajícímu civilnímu obyvatelstvu;

3.  žádá okamžité ukončení veškerého porušování lidských práv, včetně alarmujícího a rozšířeného sexuálního a na pohlaví založeného násilí (rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1820 (2008) ze dne 19. června 2008) a politováníhodného najímání a využívání dětí armádními silami; vyjadřuje solidaritu obyvatelům Demokratické republiky Kongo zasaženým válkou;

4.  důrazně žádá všechny příslušné orgány, aby přijaly okamžitá opatření na zajištění nestranného a důkladného prošetření všech minulých i současných případů porušování lidských práv a plně spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem; naléhavě žádá, aby byla přijata opatření, na jejichž základě by byli ti, kdo porušují lidská práva, páchají válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, sexuální násilí na ženách a provádějí nábor dětských vojáků, nahlášeni, identifikováni, trestně stíháni a potrestáni podle vnitrostátního a mezinárodního trestního práva;

5.  jednoznačně odsuzuje všechny formy vnější pomoci skupině M23 a jiným rozvratným skupinám v Demokratické republice Kongo a žádá okamžité a trvalé ukončení takovéto podpory;

6.  vyjadřuje podporu intervenční brigádě mise Monusco, která je povolána k zásahu proti ozbrojeným skupinám, včetně skupiny M23, a chválí aktivní kroky mise Monusco přijímané za účelem naplnění jí svěřeného mandátu, zejména pokud jde o ochranu civilního obyvatelstva, a vybízí k pokračování v tomto úsilí; naléhavě žádá zejména Radu bezpečnosti OSN, aby přijala veškeré nezbytné kroky v souladu se svou rezolucí č. 2098 (2013) s cílem chránit civilní obyvatelstvo v Demokratické republice Kongo;

7.  vyzývá k tomu, aby byl prostřednictvím rozšířeného společného mechanismu ověřování důkladně vyšetřen zdroj minometných granátů a bomb pocházejících z území Demokratické republiky Kongo, které dopadly do sousední Rwandy; vyzývá k tomu, aby zprávy rozšířeného společného mechanismu ověřování byly transparentnější a pravidelnější;

8.  zdůrazňuje, že jakýkoli přímý zásah zemí sousedících s Demokratickou republikou Kongo může vést pouze k vyostření situace; vyzývá všechny regionální aktéry, aby projevili maximální zdrženlivost a vyhnuli se jakýmkoli činům či prohlášením, jež by mohly vést k dalšímu zhoršení situace; vyzývá všechny sousední země, aby plně respektovaly svrchovanost Demokratické republiky Kongo a její územní celistvost;

9.  vítá úsilí členských států ICGRL, Africké Unie (AU) a OSN, pokud jde o kroky a iniciativy věnované hledání dlouhodobého, strukturálního a mírového politického řešení krize; vyzývá k dodržování všech ustanovení obsažených v rámcové dohodě o míru, bezpečnosti a spolupráci;

10.  vyzývá země oblasti Velkých jezer, aby se – zejména v souvislosti se závazky, které učinily v únoru 2013 v rámci dohod z Addis Abeby – společně zasazovaly o podporu míru, stability a bezpečnosti za účelem posílení regionálního hospodářského rozvoje a věnovaly přitom zvláštní pozornost usmíření, dodržování lidských práv, boji proti beztrestnosti, vytvoření nestranného soudního systému a větší vládní odpovědnosti;

11.  vítá rozhovory v Kampale zaměřené na mír v tomto regionu, které se uskutečnily dne 5. září 2013 pod záštitou předsedy ICGLR, ugandského prezidenta Yoweriho Museveniho; vyzývá všechny zúčastněné aktéry, aby se těchto rozhovorů zúčastnili, a žádá konžské orgány, aby podpořily dialog mezi jednotlivými společenstvími, a zejména mezi těmi, které jsou konfliktem zasaženy;

12.  vyzývá AU a země oblasti Velkých jezer, aby podnikly další kroky v boji proti nezákonné těžbě přírodních zdrojů a obchodování s nimi, což je jeden z důvodů šíření a pašování zbraní, který následně představuje hlavní faktor podněcující a vyostřující konflikty v oblasti Velkých jezer;

13.  vyzývá mezinárodní společenství, včetně EU, AU a OSN, aby nadále podnikalo veškeré proveditelné kroky s cílem poskytnout lidem na východě Demokratické republiky Kongo koordinovanější a účinnější pomoc a přispět ke snahám řešit tuto humanitární katastrofu;

14.  vítá skutečnost, že Komise uvolnila dodatečných 10 milionů EUR na naléhavě nezbytnou pomoc 2,5 milionům lidí v Demokratické republice Kongo, čímž celkový objem nouzové pomoci Evropské unie Demokratické republice Kongo a oblasti Velkých jezer v roce 2013 dosáhl 71 milionů EUR, a EU se tak v této zemi stala největším humanitárním dárcem;

15.  trvá na tom, aby vláda Demokratické republiky Kongo dokončila reformy bezpečnostního odvětví, a žádá, aby bylo na vnitrostátní i mezinárodní úrovni vyvinuto úsilí o posílení autority státu a právního řádu v Demokratické republice Kongo, zejména v oblastech správy věcí veřejných a bezpečnosti, a to i v úzké spolupráci s pomocnou vojenskou misí EU (EUSEC) a pomocnou policejní misí EU (EUPOL), které by měly pokračovat v zájmu upevnění míru a bezpečnosti v této zemi i v oblasti Velkých jezer;

16.  vyzývá Parlament, Senát a prezidenta Demokratické republiky Kongo, Josepha Kabilu, aby prováděli veškerá opatření nezbytná k upevnění demokracie a zajištění skutečné účasti všech politických sil, které vyjadřují vůli konžského lidu, na správě země, a to na základě ústavních a právních předpisů i svobodných a spravedlivých voleb; dále připomíná, že je třeba zohlednit doporučení volební pozorovatelské mise EU z roku 2011, aby byly provedeny reformy nezbytné k zajištění volebního cyklu, včetně zaručení konání místních voleb;

17.  vyzývá konžské orgány, aby za všech okolností zajistily fyzickou i psychickou integritu obránců lidských práv a provedly rychlé, důkladné, nestranné a transparentní vyšetřování, jež povede ke zjištění všech osob odpovědných za ohrožování, napadení nebo vraždy několika těchto obránců;

18.  zdůrazňuje, že je důležité přijmout dlouho očekávané zákony, včetně zákonu o ochraně obránců lidských práv a zákonu o souladu vnitrostátních právních předpisů s Římským statutem;

19.  doporučuje, aby Rada OSN pro lidská práva na svém 24. zasedání přijala odhodlanou rezoluci, jež obnoví určitou podobu mechanismu pro monitorování situace v oblasti lidských práv v Demokratické republice Kongo a požádá vysokého komisaře OSN pro lidská práva o předložení zprávy o situaci v oblasti lidských práv v Demokratické republice Kongo;

20.  naléhavě žádá konžské orgány, aby zajistily skutečné vytvoření specializovaného smíšeného soudu, který pomůže bojovat proti beztrestnosti a bude soudit pachatele závažného porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva v Demokratické republice Kongo, včetně sexuálního násilí na ženách;

21.  domnívá se, že transparentní přístup k přírodním zdrojům v Demokratické republice Kongo, jejich kontrola a spravedlivé přerozdělení prostřednictvím státního rozpočtu jsou pro udržitelný rozvoj země nezbytné; žádá proto AU a země oblasti Velkých jezer, aby přijaly další opatření v boji proti nelegální těžbě přírodních zdrojů a obchodování s nimi, a žádá EU a celé mezinárodní společenství, aby zintenzívnily svou spolupráci s Demokratickou republikou Kongo v této oblasti;

22.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, vládám zemí oblasti Velkých jezer, prezidentovi, předsedovi vlády a parlamentu Demokratické republiky Kongo, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, zvláštní zástupkyni OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při konfliktech, Radě bezpečnosti OSN, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o Středoafrické republice (2013/2823(RSP))

P7_TA(2013)0389 RC-B7-0399/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu z Libréville (Gabon) ze dne 11. ledna 2013 o řešení politicko-vojenské krize ve Středoafrické republice (SAR) podepsané pod záštitou vrcholných představitelů států a vlád Hospodářského společenství států střední Afriky (ECCAS), která stanoví podmínky pro ukončení krize v SAR,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 14. srpna 2013 o situaci v SAR a zprávy vedoucího spojené kanceláře OSN pro upevnění míru ve Středoafrické republice (Binuca), zástupce generálního tajemníka pro humanitární záležitosti a zástupce generálního tajemníka pro lidská práva,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2088 (2013) ze dne 24. ledna 2013 a na prohlášení Rady bezpečnosti o situaci v SAR, a se žádostí, aby Rada bezpečnosti podpořila novou operaci vedenou v Africe,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady pro mír a bezpečnost Africké unie ze dne 19. července 2013, které schvaluje zahájení operace na podporu míru pod africkým vedením od 1. srpna 2013,

–  s ohledem na mimořádné summity vrcholných představitelů států a vlád ECCAS konané v N'Djameně (Čad) dne 21. prosince 2012, 3. dubna 2013 a 18. dubna 2013 a na jejich rozhodnutí zřídit Přechodnou národní radu (NTC) s legislativními a ustavujícími pravomocemi a přijmout časový plán pro proces přechodu v SAR,

–  s ohledem na zasedání Mezinárodní kontaktní skupiny dne 3. května 2013 v Brazzaville (Kongo), která validovala časový plán přechodu a zřídila zvláštní fond na pomoc SAR,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o SAR ze dne 21. prosince 2012, 1. a 11. ledna 2013, 25. března 2013, 21.dubna 2013 a 27. srpna 2013,

–  s ohledem na prohlášení komisaře pro humanitární pomoc a civilní ochranu o propuknutí nového konfliktu ve Středoafrické republice ze dne 21. prosince 2012,

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o SAR ze dne 19. června 2013,

–  s ohledem na tisková prohlášení Rady bezpečnosti OSN o Středoafrické republice ze dne  27. prosince 2012 a ze dnů 4. a 11. ledna 2013,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ze dne 26. prosince 2012, v němž odsuzuje útoky povstalců a vyzývá všechny strany, aby respektovaly rozhodnutí ECCAS v N'Djameně ze dne 21. prosince 2012 a 5. srpna 2013, které vyzývá k ukončení beztrestnosti za závažná porušování lidských práv v SAR, včetně zvážení sankcí,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navanethem Pillayové ze dne 16. dubna 2013, ve kterém vyzvala k ukončení násilí a obnovení právního státu v zemi,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Komise Africké unie, Nkosazany Dlamini-Zumy o situaci v SAR ze dnů 12., 19. a 31. prosince 2012,

–  s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. ledna 2013 o situaci v SAR(1),

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že poté, co bojovníci koalice Séléka dosáhli dne 24. března 2013 vojenského vítězství a chopili se moci, se mnohonásobně zvýšil počet případů násilí na obyvatelstvu, znásilnění, trestných činů, zvýšil se rozsah fyzického násilí, rabování a dalšího porušování lidských práv, a to jak v hlavním městě, tak i na venkově, neboť uvedení bojovníci se zcela vymkli kontrole;

B.  vzhledem k tomu, že odzbrojovací operace vedená Sélékou dne 20. srpna roku 2013 v Boy-Rabé, tj. v oblasti, kde převažují stoupenci bývalého prezidenta Françoise Bozizé, vedla k zabití 11 osob, přičemž desítky dalších byly zraněny, a došlo i k drancování;

C.  vzhledem k tomu, že 28. srpna 2013 více než 5 000 obyvatel Bangui uprchlo na hlavní mezinárodní letiště v SAR, aby uniklo před drancováním bývalých povstaleckých bojovníků, a obsadilo rozjezdovou dráhu letiště asi na 18 hodin;

D.  vzhledem k tomu, že riziko obnovení ozbrojených nepřátelských akcí ze strany bývalých středoafrických ozbrojených sil, které podporují sesazeného prezidenta Françoise Bozizé a vzhledem k možnosti rozdmýchání napětí mezi náboženstvími a vzniku rizik z něho plynoucích;

E.  vzhledem k tomu, že státní zástupce požadoval dne 4. září 2013 u soudu v Bangui trest odnětí svobody na 10 let pro 24 bývalých povstalců z koalice Séléka, kteří byli postaveni před soud v první procesu, jenž se zabývá trestnými činy spáchanými v SAR;

F.  vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv je základní hodnotou Evropské unie a představuje zásadní prvek dohody z Cotonou;

G.  vzhledem k tomu, že nemožnost stíhat osoby porušující lidská práva a pachatele válečných zločinů před soudem nahrává ovzduší beztrestnosti a páchání nových trestných činů;

H.  vzhledem k tomu, že žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) vydala dne 7. srpna 2013 své druhé varování, že trestné činy spáchané v SAR mohou spadat pod jurisdikci Mezinárodního trestního soudu a že její úřad je bude v případě potřeby stíhat;

I.  vzhledem k tomu, že výše uvedené násilí vede k dalšímu vysídlování obyvatelstva, Úřad OSN pro koordinaci humanitární pomoci odhaduje, že z domova odešla třetina populace a trpí podvýživou, že 1, 6 milionu lidí zoufale potřebuje pomoc, z toho 200 tisíc zdravotní péči, že 484 000 osob má velký nedostatek potravin, 206 000 osob bylo vysídleno, 60 000 osob nalezlo útočiště v sousedních zemích; navíc 650 000 dětí nechodí do školy, protože školy obsadily ozbrojené skupiny a 3 500 dětí naverbovaly ozbrojené síly a skupiny;

J.  vzhledem k tomu, že kamerunské úřady dne 21. srpna 2013 dočasně uzavřely hranici se SAR hned poté, co vydaly prohlášení, že povstalci z koalice Séléka rebelové zaútočili na pohraniční město Toktoyo a zabili kamerunského pohraničníka; vzhledem k tomu, že i když byla hranice znovu otevřena, řidiči nákladních vozů nadále váhají, zda mohou přejet hranice do SAR, a to kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci;

K.  vzhledem k tomu, že SAR čelí sociálním a hospodářským problémům, protože veřejný i soukromý sektor byl zpleněn a zničen, což vážně podkopalo správu země a její hospodářskou strukturu a způsobilo sociální bouři; vzhledem k tomu, že masivně byly vytunelovány také nemocnice, v důsledku čehož se zdravotní péče v zemi dostala do katastrofální situace;

L.  připomínaje, že dohoda z Libreville je i nadále základem pro přechodná ujednání; vzhledem k tomu, že po uplynutí 18měsíčního přechodného období se musí konat svobodné, demokratické, transparentní a regulérní volby, avšak prezident země, předseda vlády, členové přechodného kabinetu a členové předsednictva Přechodné národní rady v nich nebudou moci kandidovat;

M.  vzhledem k tomu, že schůzka společenství ECCAS dne 3. dubna 2013 vytvořilo Přechodnou národní radu a na schůzce dne 18. dubna 2013 byl přijat plán jejího složení a fungování;

N.  vzhledem k tomu, že v květnu 2013 byla vytvořena Mezinárodní kontaktní skupina pro Středoafrickou republiku, aby koordinovala regionální, celoafrický a mezinárodní postup s cílem nalézt trvalé řešení problémů, do nichž země opakovaně upadá;

O.  vzhledem k tomu, že Evropská unie navázala řádný politický dialog se SAR na základě Dohody z Cotonou a je hlavním dárcem finanční pomoci a že se dne 8. července 2013 rozhodla svou humanitární pomoc navýšit o 8 milionů EUR, takže celkově dosahuje 20 milionů EUR; vzhledem k tomu, že tato pomoc EU by nemusela stačit a musí se zapojit i další mezinárodní partneři;

P.  vzhledem k tomu, že se SAR již od své nezávislosti, kterou získala v roce 1960, celá desetiletí potýká s nestabilitou a politickými nepokoji; vzhledem k tomu, že navzdory skutečnosti, že jde o zemi bohatou na přírodní zdroje (dřevo, zlato, diamanty, uran atd.), patří SAR až 179. místo v indexu lidského rozvoje OSN (ze 187 zemí) a tato země, v níž žije pod hranicí chudoby zhruba 70 % obyvatel, tak zůstává jednou z nejchudších zemí na světě;

1.  odsuzuje neústavní převzetí moci ozbrojenými silami a koalicí Séléka dne 24. března 2013;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací v SAR, kterou charakterizuje naprosté zhroucení právního řádu a veřejného pořádku a neexistence právního státu; odsuzuje násilí z poslední doby, které ještě dále podlomilo fungování těch nejzákladnějších služeb v zemi a ještě zhoršilo již tak děsivou humanitární situaci, v níž se nachází veškeré obyvatelstvo;

3.  vyzývá orgány SAR, aby přijaly konkrétní opatření na ochranu civilního obyvatelstva, aby učinily přítrž tomu, aby ozbrojené skupiny najímaly a využívaly děti, a obnovily bezpečnost a veřejný pořádek a také základní služby dodávky elektřiny a vody;

4.  důrazně odsuzuje vážná porušení humanitárního práva a široce rozšířené porušování lidských práv, zejména příslušníky povstalecké skupiny Séléka, včetně poprav bez řádného soudu, hromadných poprav, případů násilných zmizení, svévolného zatýkání a zadržování, mučení, sexuální násilí a násilí založené na pohlaví a najímání dětských vojáků;

5.  vyzývá orgány SAR a veškeré zúčastněné strany, aby se zabývaly strukturálními příčinami opakujících se krizí v zemi a společně pracovaly na plnění dohody z Libreville, která stanoví podmínky pro přechodnou situaci v zemi a pro návrat k ústavnímu pořádku, s cílem dosáhnout trvalého míru a zavedení demokratických postupů;

6.  vyzývá mezinárodní partnery, aby plně podpořili jejich společné úsilí v oblasti bezpečnosti, humanitární pomoci a budování právního státu; vybízí Radu bezpečnosti OSN, aby se bezodkladně zabývala žádostí o podporu, kterou podala Africká unie a která má umožnit financovat 3 600 civilních pracovníků a vojáků v misi pro upevnění míru v SAR;

7.  podporuje současný přechod od Mise pro upevnění míru v SAR (Micopax) k Mezinárodní misi na podporu míru v SAR pod africkým vedením (AFISM-CAR), která by měla plnit svůj mandát pod záštitou OSN;

8.  vítá rozhodnutí hlav států společenství ECCAS zvýšit výrazně velikost mnohonárodních sil pro střední Afriku (FOMAC) a schválit odpovídající mandát mise, která musí přispět k obnovení bezpečnosti v SAR; zároveň je znepokojen tím, že i když bylo v SAR rozmístěno 1 300 vojáků ze zemí ECCAS, nedokázali zabránit pádu země do stavu, kdy v ní panuje bezpráví; upozorňuje, že zhoršující se situace v SAR by mohla vést k nestabilitě v regionu;

9.  žádá, aby ti, kdo porušují lidská práva, páchají válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, sexuální násilí na ženách a provádějí nábor dětských vojáků, byli nahlášeni, identifikováni, trestně stíháni a potrestáni podle vnitrostátního a mezinárodního trestního práva; poukazuje v této souvislosti na to, že situace v SAR již byla postoupena Mezinárodnímu trestnímu soudu a že podle statutu soudu se na genocidu, zločiny proti lidskosti ani na válečné zločiny nevztahuje žádná promlčecí doba;

10.  vítá rozhodnutí SAR zahájit program shromažďování nezákonně držených zbraní v reakci na násilí a drobnou kriminalitu v této chronicky nestabilní zemi; naléhavě vyzývá vládu, aby odevzdání takových zbraní stanovila jako povinné;

11.  bere na vědomí zřízení smíšené vyšetřovací komise, která se má zabývat násilnostmi spáchanými poté, co se chopila moci Séléka, a vyzývá všechny strany zapojené do této struktury, aby společně usilovaly o národní usmíření;

12.  dále pokládá za nezbytné řešit důsledky konfliktů, zejména reformou ozbrojených sil a bezpečnostních složek, demilitarizací, demobilizací a znovuzačleněním bývalých bojovníků do společnosti, repatriací uprchlíků, návratem vysídlených osob do jejich domovů a provedením životaschopných rozvojových programů;

13.  trvá na tom, že pro nalezení východisek z krize a vybudování cesty pro udržitelný rozvoj v regionu je nezbytně nutné komplexní politické řešení, včetně spravedlivého rozdělování příjmů prostřednictvím státního rozpočtu; vyzývá generálního tajemníka OSN, aby jmenoval expertní komisi, jejímž úkolem by bylo prozkoumat, jak jsou využívány zemědělské a nerostné zdroje SAR, s cílem vytvořit právní rámec, který umožní, aby ze zdrojů země mělo prospěch její obyvatelstvo;

14.  vítá větší podporu EU řešení humanitární krize v SAR a vyzývá EU a její členské státy jako hlavní dárce pomoci pro tuto zemi, aby zvýšily koordinaci svého postupu s dalšími dárci a mezinárodními institucemi, aby se podařilo odpovídajícím způsobem pokrýt naléhavé humanitární potřeby a zmírnit utrpení lidu SAR; požaduje, aby se u příležitosti zasedání Valného shromáždění OSN v září 2013 konala mezinárodní schůzka o SAR;

15.  požaduje zintenzívnění mezinárodních operací se souhlasem SAR, které mají za cíl zadržet příslušníky skupiny ARS a ukončit ničení, které tato zločinecká skupina provádí;

16.  žádá orgány Středoafrické republiky, aby splnily povinnosti obsažené v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu, ke kterým se jejich země zavázala;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, orgánům Africké unie, společenství ECCAS, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU a členským státům Evropské unie.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0033.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci v oblasti lidských práv v Bahrajnu (2013/2830(RSP))

P7_TA(2013)0390 RC-B7-0410/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bahrajnu ze dne 27. října 2011(1), 15. března 2012(2) a 17. ledna 2013(3),

–  s ohledem na návštěvu delegace podvýboru pro lidská práva v Bahrajnu ve dnech 19. a 20. prosince 2012 a na tiskové prohlášení vydané touto delegací, jakož i s ohledem na návštěvu delegace pro vztahy s Arabským poloostrovem ve dnech 27. až 30. dubna 2013 a tiskové prohlášení této delegace,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, o Bahrajnu, zejména na její prohlášení ze dne 7. ledna, 11. února a 1. července 2013,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN, zejména na prohlášení ze dne 8. ledna 2013, a na prohlášení mluvčího vysoké komisařky OSN pro lidská práva ze dne 6. srpna 2013,

–  s ohledem na 23. zasedání Smíšené rady EU–GCC a zasedání ministrů konané v Manámě v Bahrajnu dne 30. června 2013,

–  s ohledem na mimořádné zasedání bahrajnského Národního shromáždění konané dne 28. července 2013, jehož výsledkem byly výnosy o výjimečném stavu, které vydal bahrajnský král Hamad bin Ísá al-Chalífa,

–  s ohledem na bahrajnské právní předpisy z roku 2006 o ochraně společnosti před teroristickými činy,

–  s ohledem na rozhodnutí zasedání Rady ministrů Ligy arabských států ze dne 1. září 2013 zřídit v hlavním městě Bahrajnu Manámě panarabský soud pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu Bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise (BICI) z listopadu 2011 a její navazující zprávu ze dne 21. listopadu 2012,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a Arabskou chartu lidských práv, k nimž Bahrajn přistoupil,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv z roku 2004, které byly aktualizovány v roce 2008,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že po tvrdém zákroku proti účastníkům protestů za demokracii, které proběhly v roce 2011, vzbuzuje situace v oblasti lidských práv v Bahrajnu i nadále obavy; vzhledem k tomu, že aktivity bahrajnské vlády v poslední době nadále porušují a omezují práva a svobody určitých skupin bahrajnských obyvatel, především právo jednotlivce na účast v pokojném protestu, svobodu slova a digitální svobodu; vzhledem k tomu, že bahrajnské orgány pokračují v tvrdých zásazích proti účastníkům pokojných politických protestů, včetně nepřiměřeného používání násilí a mučení bezpečnostními a policejními silami;

B.  vzhledem k tomu, že aktivisté v oblasti lidských práv čelí v Bahrajnu pokračujícímu systematickému pronásledování, obtěžování a zadržování, přičemž někteří z nich byli odsouzení k doživotnímu odnětí svobody;

C.  vzhledem k tomu, že před pokojnými protesty plánovanými na 14. srpna 2013 v Manámě nařídil bahrajnský král dne 1. srpna 2013 provést doporučení přijatá parlamentem, která zahrnují zákaz veškerých stávek vsedě, shromáždění a protestů v hlavním městě Manámě, další omezení činnosti sociálních médií, prodloužení přípustné doby zadržení a odnětí občanství kterékoli osobě uznané vinnou ze spáchání teroristického činu nebo z nabádání k němu;

D.  vzhledem k tomu, že Úřad vysoké komisařky pro lidská práva uvedl, že ačkoli vítá doporučení Národního shromáždění, aby „nebyly dotčeny základní svobody, zejména svoboda přesvědčení, s cílem zachovat rovnováhu mezi prosazováním právních předpisů a ochranou lidských práv“, opakovaně vyjadřuje své obavy ohledně omezení veřejných demonstrací a jiných veřejných shromáždění;

E.  vzhledem k tomu, že po zprávě BICI se samotné bahrajnské orgány zavázaly provést reformy; vzhledem k tomu, že bylo dosaženo pokroku při přepracovávání právního systému a systému prosazování právních předpisů, že zaměstnanci, kteří byli nespravedlivě propuštěni, byli opět zaměstnáni, že bylo zřízeno zvláštní oddělení prokuratury pro vyšetřování tvrzení o případech zneužití, a rovněž proběhla reforma policie; vzhledem k tomu, že provádění doporučení BICI celkově probíhá pomalu;

F.  vzhledem k tomu, že ve dnech 7.–27. září 2013 se oficiální delegace vedená ministrem pro lidská práva věcí, dr. Saláhem bin Alí Abd ar-Rahmánem zúčastní 24. zasedání Rady OSN pro lidská práva a bude během svých schůzí zkoumat provádění doporučení Rady pro lidská práva a doporučení Bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise, jakož i doporučení Národního shromáždění, která se vláda Bahrajnu zavázala provést v souladu s časovým plánem a plánem opatření;

G.  vzhledem k tomu, že v Bahrajnu byly zatčeny i děti a drženy ve vazebních zařízeních pro dospělé, která nejsou vhodná pro mladistvé, kde byli údajně mučeny a bylo s nimi zacházeno nevhodným způsobem;

H.  vzhledem k tomu, že dne 24. dubna 2013 vláda podruhé – tentokrát na neurčito – odložila návštěvu zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské a ponižující zacházení a trestání;

I.  vzhledem k tomu, že dne 2. září 2013 Bahrajn oznámil, že bude hostit stálé sídlo Arabského soudního dvora pro lidská práva po jeho schválení na zasedání Ligy arabských států v Káhiře;

J.  vzhledem k tomu, že v červnu 2013 navštívil Bahrajn zvláštní zástupce pro lidská práva Stavros Lambrinidis v rámci zasedání ministrů EU a Rady pro spolupráci v Zálivu;

1.  vyzývá bahrajnské orgány, aby dodržovaly lidská práva a základní svobody včetně svobody projevu na internetu i mimo něj a svobodu shromažďování; vyjadřuje hluboké politování nad nedávnými omezujícími nařízeními bahrajnského parlamentu a bahrajnského krále a vyzývá, aby byl odvolán zákaz pokojných demonstrací a volného shromažďování se v hlavním městě Manamě a odvolány rozkazy ministra spravedlnosti ze dne 3. září 2013, které jsou neslučitelné s vládním závazkem zahájit reformy a nikterak nepomohou národnímu usmíření nebo budování důvěry mezi jednotlivými stranami;

2.  naléhavě vyzývá k plnému dodržování práv bahrajnských občanů na svobodné vyjádření svého názoru, pořádání shromáždění a pokojné demonstrace; zdůrazňuje význam svobodných a pluralitních sdělovacích prostředků; vyzývá, aby byl mezinárodním nevládním organizacím a novinářům umožněn plný přístup do země;

3.  vítá kroky bahrajnských orgánů na provedení doporučení nezávislé bahrajnské vyšetřovací komise; uznává, že bylo v tomto ohledu podniknuto určité úsilí, nicméně zdůrazňuje, že pro zlepšení situace v oblasti lidských práv v této zemi je třeba učinit více; vyzývá bahrajnskou vládu, aby plně a urychleně provedla doporučení BICI a všeobecného periodického přezkumu; doporučuje 24. zasedání Rady OSN pro lidská práva zavést monitorovací mechanismus pro sledování provádění doporučení BICI a celkového řešení situace v oblasti lidských práv v Bahrajnu,

4.  vyzývá bahrajnskou vládu, aby zavedla nezbytné demokratické reformy, a vybízí k vše zahrnujícímu a konstruktivnímu vnitrostátnímu dialogu a usmíření, včetně propuštění disidentů;

5.  vyzývá bahrajnské orgány, aby okamžitě ukončily veškeré represivní akty včetně soudního obtěžování, a vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech vězňů svědomí, politických aktivistů, novinářů, bloggerů, lékařů a zdravotníků, obhájců lidských práv a pokojných demonstrantů, včetně Abdulhádího al-Chawádže, Nabíla Radžaba, Ibráhíma Šarífa, Nádžího Fatíla, Zajnab al-Chawádžové, Mahdího Íssy Mahdího Abú Díba a Džalíly as-Salmánové;

6.  vítá skutečnost, že král Hámid bin Ísá al-Chalífa zřídil nezávislou komisi pro práva vězňů a zadržovaných osob, a vyzývá tuto komisi, aby účinně sledovala a zlepšovala podmínky vězňů a zadržovaných osob a zacházení s nimi;

7.  vítá, že král Hamad bin Ísá al-Chalífa vytvořil ministerstvo pro lidská práva a sociální rozvoj v Bahrajnu, a vyzývá toto ministerstvo, aby jednalo v souladu s mezinárodními standardy a povinnostmi v oblasti lidských práv; zejména konstatuje přetrvávající zdrženlivý postoj Bahrajnu vůči společenské angažovanosti žen;

8.  bere na vědomí formální zřízení policejního ombudsmana u bahrajnského ministerstva vnitra v červenci 2013 a vyjadřuje naději, že tento krok umožní účinně se zabývat stížnostmi bahrajnských občanů;

9.  konstatuje, že probíhající úsilí bahrajnské vlády o reformu trestního zákoníku a právních řízení podporuje tento proces; vyzývá bahrajnskou vládu, aby podnikla veškeré nezbytné kroky k zajištění práva na řádný proces a nezávislosti a nestrannosti soudnictví v Bahrajnu a k zajištění toho, že soudnictví bude postupovat v plném souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv;

10.  naléhavě vyzývá k tomu, aby bylo vedeno nezávislé vyšetřování všech údajných případů mučení a jiného špatného zacházení a aby byly výsledky vyšetřování zveřejněny; domnívá se, že odpovědnost za minulé případy porušení práva v této oblasti je klíčovým prvkem na cestě k nalezení spravedlnosti a opravdového usmíření, které jsou nezbytné pro společenskou stabilitu;

11.  naléhavě vyzývá bahrajnské orgány, aby dodržovaly práva mladistvých a nezadržovaly je v zařízeních pro dospělé a aby zacházely s mladistvými v souladu s Úmluvou o právech dítěte, k jejímž signatářům Bahrajn patří;

12.  domnívá se, že svévolné zbavování občanství by mohlo vést ke stavu bez občanství se závažnými důsledky pro ochranu lidských práv jednotlivců, kterých se to týká; konstatuje, že zbavování politických oponentů občanství, k němuž přistupují bahrajnské orgány, je v rozporu s mezinárodním právem;

13.  vyjadřuje politování nad slabou reakcí EU na současnou situaci v Bahrajnu a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby odsoudila probíhající porušování základních lidských práv a základních svobod a aby uvalila cílená restriktivní opatření (prostřednictvím omezení víz a zmražení majetku) na jednotlivé osoby odpovědné za porušování lidských práv a do tohoto porušování zapojené (jak je dokumentují zprávy BICI);

14.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby spolupracovaly na rozvoji jasné strategie, jak bude EU veřejně i soukromě aktivně prosazovat propuštění vězňů svědomí, a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby spolupracovala s členskými státy na zajištění přijetí závěrů ze zasedání Rady pro zahraniční věci ohledně situace v oblasti lidských práv v Bahrajnu, která by měla zahrnovat konkrétní výzvu k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění těchto vězňů;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že návštěva zvláštního zpravodaje pro mučení byla znovu odložena a vyzývá bahrajnské orgány, aby vydaly víza zvláštním zpravodajům pro svobodu sdružování a shromažďování a pro situaci obhájců lidských práv;

16.  vítá rozhodnutí Ligy arabských států zřídit Arabský soud pro lidská práva v Manámě a vyjadřuje naději, že tento soud bude působit jako katalyzátor v prosazování lidských práv v celém regionu; naléhavě vyzývá bahrajnskou vládu i její partnery v Lize arabských států o zajištění čestnosti, nestrannosti, účinnosti a důvěryhodnosti tohoto soudu;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Bahrajnského království.

(1) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 125. (2) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 111. (3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0032.