Choisissez la langue de votre document :
- bg - български
- es - español
- cs - čeština
- da - dansk
- de - Deutsch
- et - eesti keel
- el - ελληνικά
- en - English
- fr - français
- ga - Gaeilge
- hr - hrvatski
- it - italiano
- lv - latviešu valoda
- lt - lietuvių kalba
- hu - magyar
- mt - Malti
- nl - Nederlands
- pl - polski
- pt - português
- ro - română
- sk - slovenčina
- sl - slovenščina
- fi - suomi
- sv - svenska
|
 Celní kvóty pro víno ***I |
| |||||||
| ||||||||
(Řádný legislativní postup: první čtení) Evropský parlament, – s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0187), – s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0090/2013), – s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, — s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 16. října 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, – s ohledem na článek 55 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0293/2013), 1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení; 2. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem; 3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům. Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. října 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1215/2009, pokud jde o celní kvóty pro víno
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1202/2013.) | ||||||||
| Makrofinanční pomoc Kyrgyzské republice ***II |
| |||||||||
(Řádný legislativní postup: druhé čtení) Evropský parlament, — s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (11703/1/2013 – C7–0314/2013), — s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0925), — s ohledem na dopis předsedy Výboru pro mezinárodní obchod ze dne 11. července 2013, ve kterém doporučuje plénu, aby schválilo postoj Rady v prvním čtení, — s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie, — s ohledem na článek 72 jednacího řádu, — s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro mezinárodní obchod (A7-0334/2013), 1. schvaluje postoj Rady v prvním čtení; 2. konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady; 3. pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie; 4. pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie; 5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
| ||||||||||
| Diagnostické zdravotnické prostředky in vitro ***I |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(Řádný legislativní postup: první čtení)
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zdravotnické prostředky ***I |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(Řádný legislativní postup: první čtení)
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Recyklace lodí ***I |
| ||||||||||||
| |||||||||||||
(Řádný legislativní postup: první čtení) Evropský parlament, – s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0118), – s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0082/2012), – s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, – s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. července 2012(1), – s ohledem na konzultaci s Výborem regionů, — s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. června 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, – s ohledem na článek 55 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0132/2013), 1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2); 2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem; 3. pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům. Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. října 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013 o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2009/16/ES
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1257/2013.)
| |||||||||||||
| Evropská demografická statistika ***I |
| ||||||||||
| |||||||||||
(Řádný legislativní postup: první čtení) Evropský parlament, — s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0903), — s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 338 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0518/2011), — s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, — s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 11. září 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, — s ohledem na článek 55 jednacího řádu, — s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0050/2013), 1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(1); 2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem; 3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům. Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 22. října 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013 o evropské demografické statistice
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 1260/2013.)
| |||||||||||
| Lidská práva v oblasti Sahelu |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na klíčové úmluvy a smlouvy OSN a Afriky v oblasti lidských práv, včetně Africké charty lidských práv a práv národů, – s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a na její opční protokol, – s ohledem na Protokol o právech žen v Africe připojený k Africké chartě lidských práv a práv národů, – s ohledem na Římský statut přijatý dne 17. července 1998, který vstoupil v platnost dne 1. července 2002, – s ohledem na dohodu z Cotonou podepsanou dne 23. června 2000 a revidovanou dne 22. června 2010, – s ohledem na závěry Rady ze dne 25. června 2012 o strategickém rámci EU pro lidská práva a demokracii a o akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii a s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 25. července 2012 o jmenování zvláštního zástupce Evropské Unie pro lidská práva(1) a ze dne 18. března 2013 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro oblast Sahelu(2), a zejména s ohledem na články v jeho mandátu týkající se lidských práv, – s ohledem na závěry Rady o oblasti Sahelu, zejména o Mali, včetně závěrů ze dne 21. března 2011 o strategii EU na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu, a na novější závěry, včetně závěrů ze dne 17. a 31. ledna, 18. února, 22. dubna, 27. května a 24. června 2013, – s ohledem na deklaraci OSN o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů a na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325(2000) a č. 1820(2008) o ženách, míru a bezpečnosti, – s ohledem na závěry Rady ze dne 14. června 2011 o ukazatelích EU pro komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325(2000) a č. 1820(2008) o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU, – s ohledem na obecné zásady EU týkající se lidských práv, – s ohledem na obecné zásady EU týkající se násilí páchaného na ženách a dívkách a boje proti všem formám diskriminace žen, – s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN a na zprávy generálního tajemníka OSN a Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, které se týkají oblasti Sahelu, a zejména Mali, – s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 14. června 2013 adresovanou Radě bezpečnosti OSN a pojednávající o situaci v oblasti Sahelu a na integrovanou strategii OSN pro oblast Sahelu, která tvoří přílohu k této zprávě, – s ohledem na zprávu OSN o lidském rozvoji z roku 2013, – s ohledem na plány Evropské komise pro provádění humanitární pomoci v Sahelu, – s ohledem na společné závěry předsedů z mezinárodní dárcovské konference nazvané „Společně pro nové Mali“, která se konala v Bruselu dne 15. května 2013, – s ohledem na konferenci na vysoké úrovni o ženách ve vedoucích funkcích v oblasti Sahelu, která se konala dne 9. dubna 2013 v Bruselu z podnětu Evropské unie, kanceláře zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro oblast Sahelu a orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women), – s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje (2010–2015), – s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 8. dubna 2013 o Západní Sahaře určenou Radě bezpečnosti OSN, a zejména na její zmínku o provázanosti mezi Západní Saharou a situací v oblasti Sahelu, a s ohledem na strategii na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu vypracovanou Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ), a zejména na tvrzení v ní obsažené, že problémy v oblasti Sahelu jsou přeshraniční a úzce spolu souvisejí a že pouze regionální přístup a ucelená strategie, která zapojí také sousední státy Maghrebu, umožní pokrok v oblasti, – s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje ze dne 28. února 2013 o mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, která se týká jeho mise do Maroka, včetně Západní Sahary, – s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o situaci v Západní Sahaře(3), – s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti(4), – s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 o 22. zasedání Rady OSN pro lidská práva(5), – s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o postoji Parlamentu k 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva(6), – s ohledem na výroční zprávu vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o společné zahraniční a bezpečností politice, která je určena Evropskému parlamentu a byla Radou schválena dne 4. října 2012, – s ohledem na článek 48 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0325/2013), A. vzhledem k tomu, že oblast Sahelu je jedním z nejchudších regionů světa, který se potýká se závažnými problémy, pokud jde o lidská práva, právní stát, bezpečnost a ozbrojené konflikty a také hospodářský a sociální rozvoj; vzhledem k tomu, že extrémní chudobu v regionu zachycuje index lidského rozvoje OSN za rok 2012, který řadí Niger (186. místo), Čad (184. místo), Burkinu Faso (183. místo) a Mali (182. místo) mezi šest nejméně rozvinutých zemí světa; B. vzhledem k tomu, že jedním z charakteristických znaků této oblasti je efekt přelévání, které je způsobeno převážně politickou nestabilitou, chudobou a nezabezpečenými hranicemi a které ve své podstatě zapříčiňuje problémy v oblasti lidských práv společné pro celou oblast Sahelu; vzhledem k tomu, že tento charakteristický znak poukazuje na potřebu dobře sladěného a holistického přístupu k celé ekogeografické oblasti Sahelu; C. vzhledem k tomu, že zavedení demokracie, míru a řádné správy věcí veřejných představuje pro státy Sahelu zásadní výzvu; vzhledem k tomu, že tyto státy musí zahájit proces prosazování lidských práv a základních svobod, vymýcení diskriminace žen a menšin a podpory vzdělávání a etnického usmíření; D. vzhledem k tomu, že oblast působnosti tohoto usnesení zahrnuje země uvedené ve strategii EU pro oblast Sahelu, konkrétně Mauritánii, Mali, Niger a příslušné oblasti Burkiny Faso a Čadu; vzhledem k tomu, že širší zeměpisná a ekologická definice Sahelu je i nadále velice významná s ohledem na sdílené problémy regionu v oblasti lidských práv, které vyvstávají z konfliktů a z různých selhání při zajišťování bezpečnosti osob, včetně státní nestability; vzhledem k tomu, že tato zpráva se bude také zabývat stavem lidských práv v uprchlických táborech na nesamosprávném území Západní Sahary a v oblasti Tindúf; E. vzhledem k tomu, že v Mali je podle údajů OSN nejvyšší úmrtnost matek na světě – odhaduje se na 1 100 úmrtí na 100 000 živě narozených dětí; vzhledem k tomu, že zpráva OSN o lidském rozvoji z roku 2013 uvádí, že Niger a Mali mají obzvlášť vysokou míru úmrtnosti dětí mladších pěti let, která přesahuje 200 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí, pokud matka nemá žádné vzdělání; vzhledem k tomu, že Světová banka odhaduje, že míra dětí zapsaných do škol v Nigeru a Mali, která činí 62 %, respektive 63 %, patří mezi nejnižší na světě; vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN bylo v roce 2012 v oblasti Sahelu a v Západní Africe potravinovou a výživovou krizí zasaženo přibližně 18 milionů osob; vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise se v roce 2013 bude 10,3 milionu osob v této oblasti stále ještě potýkat s problémy se zabezpečením potravin, z čehož 4,2 milionu tvoří obyvatelé Mali, 1,4 milionu děti mladší pěti let, jimž hrozí vážná akutní podvýživa, a další 3,1 milionu děti, jimž hrozí mírná akutní podvýživa; vzhledem k tomu, že Komise přispěla ke zřízení světové aliance pro odolnost v oblasti Sahelu (AGIR-Sahel) a na období 2012–2013 přislíbila humanitární a rozvojovou pomoc ve výši 517 milionů EUR; F. vzhledem k tomu, že části obyvatelstva těchto států nemají přístup k lékařské péči, a že trpí četnými endemickými nemocemi, jako je cholera, zánět mozkových blan, zarděnky a HIV/AIDS; vzhledem k tomu, že počet úmrtí zapříčiněných infekcí HIV/AIDS je vysoký – 11 000 nemocných umírá ročně v Čadu, 7 100 v Burkině Faso, 4 400 v Mali a 4 300 v Nigeru; G. vzhledem k tomu, že státy Sahelu jsou bohaté na přírodní zdroje, zejména ropu, zlato a uran, avšak příjmy plynoucí z této těžby nejsou v dostatečném rozsahu zpětně vkládány do místního hospodářství s cílem umožnit rozvoj těchto států; H. vzhledem k tomu, že občanské války nebo etnické konflikty vyvolávají stěhování obyvatelstva a vedou k budování uprchlických táborů, jako jsou Mentao v Burkině Faso, Mangaize v Nigeru, M’Bera v Mauritánii nebo Breijing v Čadu; vzhledem k tomu, že životní a hygienické podmínky v těchto táborech jsou otřesné; I. vzhledem k tomu, že se v posledních dvaceti letech konaly v Mali pravidelné volby; vzhledem k tomu, že před státním převratem byla tato země považována za relativně úspěšný příklad demokracie v Africe; J. vzhledem k tomu, že krize v Mali má mnoho rovin a nelze ji zjednodušovat na etnický konflikt; vzhledem k tomu, že však skupiny ozbrojených džihádistů zneužily rozhořčení Tuaregů a jejich touhy po nezávislosti či větší autonomii severního Mali a počátkem roku 2012 se připojily k povstání Národního hnutí za osvobození Azawadu a následně zaujaly jeho místo; vzhledem k tomu, že tyto skupiny, zejména Ansar Dine, al-Káida islámského Maghrebu a Hnutí za jednotu a džihád v západní Africe, dále těžily z nestability vyvolané následným převratem v Bamaku i z širší regionální nestability a že byly zásobovány z nekontrolovaných zbrojních skladů v Libyi; vzhledem k tomu, že bezprostřední existenční hrozba, jíž je vystaven samotný malijský stát, spolu se systematickým porušováním lidských práv na severu země uspíšily ozbrojený zásah francouzských a afrických sil a jednotek OSN s cílem ukončit páchání brutálních činů a porušování lidských práv ze strany extremistických skupin, obnovit demokracii, právní stát a autoritu malijského státu a znovu zajistit dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že dne 18. června 2013 byla podepsána předběžná mírová dohoda mezi malijskou vládou a povstaleckými silami; vzhledem k tomu, že situace v Mali vyžaduje reakci, která nebude řešit pouze ohrožení bezpečnosti, ale jejíž součástí bude rovněž dlouhodobý závazek a rázná opatření mezinárodního společenství k řešení hluboce zakořeněných politických, rozvojových a humanitárních problémů; K. vzhledem k tomu, že přítomnost teroristických skupin v oblasti Sahelu vede k velké nestabilitě a nejistotě v regionu z důvodu zajímání rukojmích a násilných útoků; vzhledem k tomu, že Sahel je tranzitní oblastí pro přepravu drog pocházejících od zločineckých skupin z Latinské Ameriky; vzhledem k tomu, že překupníci drog jsou často propojeni s teroristickými skupinami, které zajišťují bezpečnou přepravu; vzhledem k tomu, že přítomnost těchto překupníků je jedním ze zdrojů nestability jak pro Sahel, tak pro Evropskou unii, která je často cílovou stanicí tohoto obchodu; L. vzhledem k tomu, že vlády států v oblasti Sahelu musí zapojit příslušné skupiny obyvatelstva, aby se dosáhlo trvalého řešení krize; vzhledem k tomu, že nezbytným předpokladem pro dosažení dlouhodobé stability je především účast žen na řešení krize v oblasti Sahelu; vzhledem k tomu, že boj proti beztrestnosti, včetně beztrestnosti v souvislosti s násilím páchaným na základě pohlaví během konfliktu, je zásadní pro zajištění stability regionu a pro vybudování trvalého míru; M. vzhledem k tomu, že EU věnuje oblasti Sahelu zvýšenou pozornost, jak dokládá přijetí strategie EU na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu v roce 2011, vyslání mise SBOP EU (EUCAP Sahel Niger) zaměřené na budování kapacit v červenci 2012 a výcvikové mise SBOP EU (EUTM) do Mali v únoru 2013 a jmenování zvláštního zástupce EU pro oblast Sahelu; vzhledem k tomu, že mandát nového zvláštního zástupce EU, schválený dne 18. března 2013, obsahuje silnou lidskoprávní složku; N. vzhledem k tomu, že složité a vzájemně provázané problémy vyžadují komplexní a koordinovaný přístup, jenž využije celé škály nástrojů a politik EU, které by spojily cíle EU týkající se řešení krizí, bezpečnostního sektoru, rozvojové spolupráce a ekologické udržitelnosti se snahami EU v oblasti lidských práv, podpory demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že součástí komplexní strategie pro daný region by měla být účinná koordinace činnosti příslušných komisařů, např. komisaře pro rozvoj a humanitární pomoc, ESVČ, zvláštních zástupců EU, včetně zvláštního zástupců pro lidská práva a pro oblast Sahelu, protiteroristického koordinátora EU a členských států řízená místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou; vzhledem k tomu, že účinné řešení současné krize musí zahrnovat i hospodářské a sociální strategie zaměřené na zlepšení životní úrovně obyvatelstva; O. vzhledem k tomu, že politiky EU by se měly zaměřit zejména na rozvoj venkova a zemědělství s cílem zajistit dostupnost potravin, a přispět tak k trvalému socioekonomickému rozvoji subsaharské Afriky; vzhledem k tomu, že Komise mj. ve spolupráci s Úřadem OSN pro koordinaci humanitární činnosti (UNOCHA), Dětským fondem OSN (UNICEF), Organizací spojených národů, vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Světovým potravinovým programem (WFP) zahájila iniciativu AGIR–Sahel, jejímž cílem je v rámci komplexního přístupu EU zlepšit spolupráci mezi jednotlivými organizacemi při řešení potravinové krize v Sahelu; vzhledem k tomu, že podle zjištění partnerů by v případě, že by v budoucnu znovu udeřilo sucho, bylo nutné do sítě sociálního zabezpečení nejzranitelnějších osob investovat minimálně 750 milionů EUR; P. vzhledem k tomu, že porušování lidských práv a politická, environmentální, rozvojová a humanitární krize v oblasti Sahelu postihují především ženy, které jsou často oběťmi diskriminace, mimořádného fyzického ohrožení a lidské nejistoty, chronické chudoby a marginalizace; vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů, posílení politického a hospodářského postavení žen, podpora rovnosti pohlaví a ochrana práv žen jsou zásadními prvky pro snížení chudoby a posílení udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že společenské prostředí, jež ženy v rostoucí míře omezuje, snižuje jejich mobilitu, produktivitu a v konečném důsledku i schopnost být skutečnými vůdkyněmi a ochránkyněmi ženských práv; vzhledem k tomu, že v oblasti Sahelu tvoří ženy mezi drobnými zemědělci většinu, a přesto jsou z hlediska pozemkových práv znevýhodňovány; vzhledem k tomu, že skutečnost, že ženy půdu nevlastní, přispívá k jejich chudobě; vzhledem k tomu, že ze studií vyplývá, že dostane-li se ženám vzdělání a mohou-li vydělávat a spravovat své příjmy, vede to k řadě pozitivních výsledků, např. k poklesu úmrtnosti matek a dětí, ke zlepšení zdravotního stavu a výživy žen a dětí, k nárůstu zemědělské produktivity, ke zmírnění změny klimatu, zpomalení růstu populace, k rozvoji ekonomik a přerušení cyklů chudoby; Q. vzhledem k tomu, že na summitu o plánovaném rodičovství, který se konal v Londýně v červenci 2012, si více než stovka vlád, mezinárodních agentur a nevládních organizací stanovila jako cíl investovat do roku 2020 další 4 miliardy USD a pomocí nich zvýšit o 120 milionů počet žen užívajících antikoncepci v 69 nejchudších zemích světa, k nimž patří i země Sahelu; vzhledem k tomu, že tato částka pouze doplňuje stávající obnos ve výši 10 miliard USD; R. vzhledem k tomu, že země Sahelu jsou signatáři dohody z Cotonou; vzhledem k tomu, že partnerství s Evropskou unií je založeno na vzájemně dojednaných ustanoveních o lidských právech a řádné správě věcí veřejných a jeho součástí je rozvojová pomoc, řádná správa, podpora lidských práv a humanitární pomoc; S. vzhledem k tomu, že spolupráce EU s Africkou Unií (AU), Hospodářským společenstvím států západní Afriky (ECOWAS), Svazem arabského Maghrebu, regionálními institucemi zabývajícími se lidskými právy, orgány OSN pro lidská práva a organizacemi občanské společnosti zůstává i nadále nezbytným předpokladem produktivního prosazování ochrany lidských práv a pokroku v této sféře v oblasti Sahelu; T. vzhledem k tomu, že dne 14. června 2013 generální tajemník OSN ve své zprávě určené Radě bezpečnosti OSN navrhl, aby byla přijata integrovaná strategie pro oblast Sahelu založená na třech strategických cílech, tj. posílení inkluzivní a účinné správy v celém regionu, vybudování státních a regionálních bezpečnostních mechanismů schopných čelit přeshraničním hrozbám a sjednocení humanitárních a rozvojových plánů a opatření s cílem zajistit dlouhodobou odolnost; U. vzhledem k příměří, které platí od roku 1991 v oblasti Západní Sahary a které bylo uzavřeno mezi marockou vládou a Frontou Polisario; vzhledem k tomu, že OSN považuje Západní Saharu za nesamosprávné území; vzhledem k tomu, že Saharská arabská demokratická republika je řádným členem Africké unie a že ji v současné době uznává více než 35 států OSN, avšak nikoliv OSN jako celek, ani žádný z členských států EU; vzhledem k tomu, že Maroko má zákonnou povinnost zodpovídat se z výkonu faktické správní moci nad územím a obyvatelstvem Západní Sahary; vzhledem k tomu, že OSN funguje pod vedením Rady bezpečnosti jako zprostředkovatel s cílem nalézt řešení konfliktu; vzhledem k tomu, že podle generálního tajemníka OSN však nedošlo k žádnému pokroku v základních otázkách budoucího statusu tohoto území; vzhledem k tomu, že referendum o statusu Západní Sahary, které bylo v zásadě poprvé odsouhlaseno v roce 1988, se doposud nekonalo; V. vzhledem k tomu, že Maroko podepsalo a ratifikovalo několik mezinárodních smluv a smluv o lidských právech, jako například Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), Úmluvu proti mučení (CAT), Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen a Deklaraci OSN o ochraně obránců lidských práv (UNPHRD); W. vzhledem k tomu, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1754(2007), 1783(2007), 1871(2009), 1920(2010), 1979(2011), 2044(2012) a 2099(2013) vyzvaly sousední státy, aby plně spolupracovaly s Organizací spojených národů a mezi sebou a aby zvýšily své nasazení závazek s cílem najít východisko ze současné patové situace a postoupit na cestě k politickému řešení; X. vzhledem k tomu, že uprchlické tábory poblíž města Tindúf v Alžírsku, které byly založeny před 37 lety, jsou dnes druhé nejdéle fungující na světě; vzhledem k tomu, že politická patová situace vylučuje jakýkoliv realistický výhled na jejich zrušení nebo na přesídlení či navrácení jejich obyvatel v blízké budoucnosti do vlasti; Y. vzhledem k tomu, že z porušování lidských práv je obviňována jak marocká vláda, tak Fronta Polisario; vzhledem k tomu, že mandát mise OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO) nezahrnuje lidskoprávní rozměr a neposkytuje žádný mechanismus, který by umožnil hlášení případů údajného porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN v rezoluci č. 2099 ze dne 25. dubna 2013 prodloužila mandát mise MINURSO; vzhledem k tomu, že otázce lidských práv jsou ve zprávě generálního tajemníka ze dne 8. dubna 2013 věnovány tři strany; vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN a členské státy EU v Radě bezpečnosti OSN nepodpořily návrh USA, aby Mise OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO) získala mandát v oblasti lidských práv, což vedlo k veřejným demonstracím v Západní Sahaře; Obecné úvahy 1. vyjadřuje své hluboké znepokojení nad stavem lidských práv v oblasti Sahelu, který zhoršily četné krize v politické, sociální, hospodářské a ekologické oblasti; zdůrazňuje, že hluboce provázané výzvy vyžadují integrovanou a komplexní politickou reakci a politické řešení, do něhož se zapojí různé strany konfliktu; 2. konstatuje, že stav dodržování lidských práv v oblasti Sahelu se stal v důsledku ozbrojeného konfliktu v Mali a intervence francouzských a afrických sil a jednotek OSN viditelnějším v mezinárodním měřítku; uznává, že tento konflikt vyvolal v této zemi specifické problémy a také zhoršil již existující strukturální nedostatky v Mali i jinde v oblasti, jako např. v Libyi; zdůrazňuje však, že současné znepokojení ohledně Mali by nemělo odvrátit pozornost od vleklých a přetrvávajících problémů ve zbytku oblasti Sahelu, které mají zásadní dopad na lidská práva, zejména se jedná o organizovaný zločin, otroctví, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami, džihádistický extremismus a radikalizaci, nestabilizovanou správu věcí veřejných a korupci veřejných institucí a systémovou a oslabující chudobu, dětské vojáky a diskriminaci žen; 3. připomíná, že propustnost hranic je určujícím rysem zemí v tomto regionu; zdůrazňuje, že zhoršení situace v oblasti Sahelu úzce souvisí s masivním pronikáním zbraní do severní části Mali v důsledku války v Libyi, zatímco na hranicích jiných zemí tohoto regionu byli libyjští rebelové systematicky odzbrojováni; znovu opakuje svou výzvu k regulaci a důsledné kontrole prodeje zbraní s cílem zabránit tomu, aby se členské státy podílely na zvyšování počtu konfliktů; 4. vítá zvýšenou pozornost, kterou lidským právům věnuje politika EU; poznamenává, že OSN vypracovala komplexní strategii týkající se oblasti Sahelu se silným důrazem na lidská práva; připomíná, že EU a země Sahelu jakožto signatáři dohody z Cotonou přijaly vzájemné závazky chránit lidská práva a zásady demokracie na základě právního státu a transparentní a odpovědné správy věcí veřejných; zdůrazňuje, že státy v oblasti Sahelu jsou smluvními stranami většiny mezinárodních smluv, které chrání lidská práva, práva žen a práva dětí; 5. zdůrazňuje, že EU jako největší dárce pomoci plní významnou úlohu při řešení rozvojových problémů, kterým oblast Sahelu čelí; zdůrazňuje, že je důležité, aby se do snah například o vymýcení chudoby a hladu, o propagaci rovnosti žen a mužů a o snížení úmrtnosti dětí zapojily v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí i jiné mezinárodní subjekty; Lidská práva v ozbrojených konfliktech 6. za zvlášť naléhavý považuje stav lidských práv v Mali, kde jsou ze severu země hlášeny případy závažného porušování lidských práv ozbrojenými skupinami tuarežských rebelů a džihádistů; poznamenává, že mezi údajné zločiny patří hromadné znásilňování, mučení, mrzačení a kruté zacházení, včetně amputací a veřejného bičování, veřejného ukamenování za podezření z cizoložství, násilí páchaného na základě etnického původu, pokusů o etnické čistky, poprav vězňů bez řádného soudu, masakru malijských vojáků, nezákonného zatýkání a věznění, vynášení rozsudků bez řádného soudního řízení, nucených sňatků a sexuálního otroctví, záměrného útočení na kulturní objekty a ničení a rabování majetku; je hluboce znepokojen novými trendy v oblasti teroristických a zločinných metod, mezi které patří například sebevražedné bombové atentáty, únosy a zadržování rukojmích a využívání dětí jako lidských štítů; podotýká, že od ledna roku 2013 byly také mnohokrát hlášeny případy porušování lidských práv podezřelých džihádistů či dalších osob považovaných za spolupracující se skupinami rebelů ze strany některých útvarů malijských bezpečnostních sil a v menší míře i skupin občanské sebeobrany; podotýká, že oběti pocházejí převážně z komunity Tuaregů, Arabů a Fulbů a že je armáda opakovaně obviňována z odvetných opatření na základě etnického původu; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že mezi údajně spáchané trestné činy patří mučení a nelidské zacházení, nucená zmizení a popravy vězňů i civilistů bez řádného soudu; dále vyjadřuje své obavy nad hlášenými případy zabíjení, mučení a zmizení příslušníků bezpečnostních sil věrných předpřevratovému Tourého režimu v jižním Mali, které má na svědomí armáda; se značným znepokojením dále upozorňuje, že nášlapné miny podle dostupných zpráv zabíjejí a mrzačí malijské civilisty, včetně dětí; vyzývá všechny bojovníky, aby přestali používat nášlapné miny a aby rychle a účinně spolupracovali s regionálními a mezinárodními subjekty, a zajistili tak úplné odstranění této munice; 7. vítá podepsání mírové dohody v Mali dne 18. června 2013, které předcházelo úspěšnému konání prezidentských voleb a mírovým jednáním mezi malijskými orgány a povstaleckými ozbrojenými skupinami v severním Mali, a vítá závazek všech signatářů ukončit jakékoli projevy porušování lidských práv; vítá jejich odhodláním dosáhnout jednoty, dialogu a obnovy ústavního pořádku; uvědomuje si nicméně, že se jedná o předběžnou dohodu, po které musí obě strany provést kroky, jež povedou k definitivnímu ukončení konfliktu; naléhavě vyzývá malijské orgány a jejich mezinárodní partnery, aby za tímto účelem pozorně sledovaly nové formy porušování lidských práv, a to především represálie na základě etnického původu, ke kterým začalo docházet po znovuzískání některých částí severního Mali, které by mohly představovat velkou překážku pro budování míru a usmíření, pokud by jim nebyla věnována patřičná pozornost; v této souvislosti vítá skutečnost, že malijská vláda vytvořila jednotky, jež dohlížejí na vojenské operace v severní části země, a že zahájila vyšetřování údajného porušování lidských práv, které je připisováno některým složkám malijských ozbrojených sil; vyzývá ozbrojené síly, aby se zachovaly profesionálně, když upevňují své postavení v oblastech ovládaných dříve rebely; navíc vyzývá vládu Mali, aby zdvojnásobila své úsilí a usnadnila podávání zpráv o porušování práv v rámci operací, které nyní provádí, i v rámci případných budoucích ofenziv, a to i prostřednictvím podpory Národního výboru pro lidská práva, a aby při výsleších podezřelých ozbrojenců dodržovala řádný postup; opakuje, že odsuzuje oznámené případy krutého zacházení s civilním obyvatelstvem, vězni a vojáky; připomíná rozhodnutí žalobce Mezinárodního trestního soudu, že je důvodné se domnívat, že zvěrstva spáchaná během konfliktu v Mali mohou představovat válečné zločiny; dále se domnívá, že některé z těchto činů by mohly být považovány za zločiny proti lidskosti; 8. vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že dalším důvodem stále se zhoršující destabilizace v Mali je zvyšující se úroveň korupce, která brání v poskytování mezinárodní pomoci obyvatelům severu země, mezi které patří například Tuaregové, Songhajové, Arabové a další; zdůrazňuje, že jedním z nejnebezpečnějších důsledků korupce je vytvoření podmínek pro kulturní a etnickou separaci severního a jižního Mali; 9. s velkým znepokojením konstatuje, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) odhaduje počet vnitřně vysídlených osob v Mali na téměř 300 000, vedle více než 175 000 uprchlíků v sousedních zemích, jako je Burkina Faso, Niger, Mauritánie a v menší míře i Alžírsko; vyzývá k podniknutí okamžitých kroků v těch uprchlických táborech a těch částech severního Mali, které údajně trpí cholerou, extrémními problémy se zabezpečením potravin a hrozivou dětskou úmrtností, která v důsledku podvýživy a nedostatečného přístupu k nezávadné vodě a zdravotní péči výrazně převyšuje celoregionální průměr; vyzývá mezinárodní dárce, aby urychleně splnili své finanční závazky a neprodleně shromáždili chybějících 290 milionů USD, které umožní Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ukončit závažnou potravinovou krizi, v důsledku níž v současnosti trpí 3,4 milionu Malijců; zdůrazňuje význam zajištění bezpečnosti uprchlíků a vnitřně vysídlených osob a usnadnění jejich řádného návratu do domovských komunit jakožto klíčového prvku pro národní usmíření; 10. upozorňuje na utrpení žen v důsledku současného konfliktu v Mali; jako válečné zločiny obzvlášť odsuzuje únosy a znásilnění, které jsou využívány jako válečné zbraně; očekává, že EU a další mezinárodní partneři Mali budou úzce spolupracovat s malijskými orgány na provedení závazků obsažených v rezolucích Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 a v komplexním přístupu EU; upozorňuje, že je důležité zřídit přechodné soudní mechanismy, které pomohou ukončit beztrestnost pachatelů násilí založeného na pohlaví; 11. naléhavě žádá EU a země Sahelu, aby v plném rozsahu provedly tyto rezoluce Rady bezpečnosti OSN: rezoluci č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, která vyzývá k účasti žen na všech aspektech a na všech úrovních řešení konfliktu, rezoluci č. 1820 o sexuálním násilí v konfliktu a situacích po konfliktu a následné rezoluce č. 1888, 1889 a 1960, které vycházejí z výše uvedených rezolucí; vyzývá proto ke zdůraznění a k zajištění účasti žen v procesech budování míru a k uznání nutnosti zohlednit hledisko pohlaví při předcházení konfliktům, při mírových operacích, humanitární pomoci a obnově po skončení konfliktů; odsuzuje mimořádné utrpení, kterému jsou v oblastech, v nichž probíhají válečné konflikty, vystaveny ženy pouze z důvodu, že jsou to ženy; trvá na tom, že činy tohoto typu, včetně znásilňování dívek vojáky, nucené prostituce, nuceného oplodňování žen, sexuálního otroctví, znásilňování, sexuálního obtěžování a konsensuálních únosů (jimž předchází svedení), jsou trestnými činy, před nimiž nelze zavírat oči; tvrdí, že EU musí k těmto činům přistupovat jako k zásadním problémům, jež je nutno zohlednit; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby ženy a dívky, které se staly oběťmi znásilnění v ozbrojených konfliktech, měly možnost podstoupit potrat; 12. zdůrazňuje, že ženy jsou často oběťmi diskriminace, pokud jde o uznání jejich podílu na boji za mír; připomíná, že v případě, kdy je do procesů řešení konfliktů a budování míru pravidelně zapojováno více žen, hrají tyto ženy klíčovou úlohu při mírových jednáních, čímž se rozšiřuje rozsah rekonstrukce, obnovy a budování míru; vyzývá tedy k tomu, aby se ženy podílely na všech vnitrostátních, regionálních a mezinárodních procesech usmiřování týkajících se Mali, a zejména severu země; žádá, aby vnitrostátní akční plány podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 byly předmětem pravidelného přezkumu a aby nejdůležitější body byly pravidelně aktualizovány; 13. vyjadřuje zděšení nad závažnými násilnými činy a brutálním násilím páchanými na dětech v Mali, včetně dobře zdokumentovaného odvodu dětí a využívání dětských vojáků téměř všemi ozbrojenými skupinami, které operují na severu země, počítaje v to i vládní síly; zdůrazňuje, že je důležité vyčlenit dostatečné zdroje na demobilizaci a navrácení dětských vojáků do běžného života; z tohoto důvodu vítá návrh dohody mezi malijskou vládou a OSN, podle níž mohou být dětští vojáci působící v ozbrojených skupinách předáni zástupcům OSN, a oceňuje kroky, které přijala organizace UNICEF za účelem začlenění těchto dětí do běžného života; vyjadřuje hluboké znepokojení nad závěry poslední zprávy OSN o dětech a ozbrojených konfliktech, která zdůrazňuje, že charakter a taktiky konfliktu v Mali představují pro děti nebývalé hrozby; co nejdůrazněji odsuzuje zabíjení a mrzačení dětí, znásilňování a sexuální násilí, nucené sňatky, únosy a útoky na školy a nemocnice a bránění dívkám v přístupu ke vzdělání, k čemuž během konfliktu v Mali dochází; upozorňuje, že většina škol na severu nebyla ještě znovu otevřena, a naléhavě vyzývá, aby byly ihned učiněny kroky, které umožní školám obnovit výuku; upozorňuje na případy opuštěných dětí, které se narodily po znásilněních v severním Mali, což je znepokojující tendence, kterou je třeba naléhavě řešit; dále vyjadřuje hluboké znepokojení nad údajným zadržováním dětí spolu s dospělými a nad výslechy, kterým byly děti podrobeny bez řádné ochrany; vítá v této souvislosti záměr Rady bezpečnosti OSN poskytnout zvláštní ochranu ženám a dětem postiženým ozbrojeným konfliktem; 14. vyzývá všechny země Sahelu, aby se zapojily do politiky prevence a ochrany s cílem zabránit násilnému odvádění dětí do ozbrojených skupin; vyzývá tyto země, aby děti neodváděly jako vojáky do svých řádných armád a aby odsoudily každého, kdo by tento válečný zločin spáchal; 15. odsuzuje pokus o zničení cenného kulturního dědictví na severu Mali, kdy ozbrojené skupiny ničily starobylé súfijské hrobky a další vzácné památky v Timbuktu a Gau spolu s asi 4 200 starobylými rukopisy, obřadní masky etnické skupiny Dogonů, kulturní domy (togunas) v Douentze a knihovny v Kidalu i jinde; domnívá se, že kulturní znesvěcení, jehož jsme byli na severu Mali svědky, představuje válečný zločin; vítá Akční plán UNESCO pro obnovu kulturního dědictví a zachování starobylých rukopisů v Mali a požaduje pro něj podporu ze strany EU; 16. vítá francouzskou vojenskou operaci „Serval“, která byla zahájena dne 11. ledna 2013, a její příslib zajistit suverenitu, jednotu a územní celistvost Mali jako první krok k obnově a demokratizaci Mali; v návaznosti na to vítá rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2100 přijatou dne 25. dubna 2013, která klade silný důraz na lidská práva, a pokyny obsažené v mandátu Multidimenzionální integrované stabilizační mise OSN v Mali (MINUSMA), aby monitorovala, pomáhala, vyšetřovala a oznamovala Radě bezpečnosti všechny případy zneužívání či porušování lidských práv a porušování mezinárodního humanitárního práva; vítá začlenění prvku školení o lidských právech do výcvikové mise SBOP EU (EUTM) v Mali; 17. podporuje mezinárodní misi na podporu Mali, misi MINUSMA, která 1. července 2013 nahradila misi předchozí, a rovněž misi EUCAP Sahel; vítá návrh generálního tajemníka OSN ze dne 14. června 2013 na vytvoření „integrované strategie OSN pro oblast Sahelu“, která by měla řešit všechny aspekty krize: zlepšení správy, boj proti trestné činnosti (obchodování s drogami, lidmi, zbraněmi a cigaretami, praní peněz) a proti terorismu, humanitární pomoc; vítá zejména cíle této strategie, kterými je posílení účinné a globální správy v celé oblasti a integrace rozvojových a humanitárních plánů a zásahů s cílem zajistit dlouhodobou odolnost; 18. vítá důležitou úlohu mezinárodní mise na podporu Mali vedené africkými zeměmi (AFISMA), která položila základy pro vznik mise OSN pro stabilizaci Mali (MINUSMA); vítá rovněž velký africký oddíl v misi MINUSMA, a zejména rozhodnutí AU vyslat pozorovatele v oblasti lidských práv, kteří budou součástí oddílu; doufá, že oba tyto aspekty se v operacích v Africe stanou běžným standardem; vítá skutečnost, že jak malijské orgány, tak ozbrojené skupiny přislíbily v prozatímní mírové dohodě, že usnadní rozmísťování pozorovatelů; vítá příchod pozorovatelů do Gaa a Timbuktu a doufá, že bude brzy možné rozmístit pozorovatele i v Kidalu, neboť je důležité vyšetřit případy porušování lidských práv na severu země, jichž se údajně dopustily všechny strany zapojené do malijského konfliktu; dále vítá pomoc Komise těmto pozorovatelům a její snahu vyškolit a rozmístit další místní a regionální pozorovatele z řad občanské společnosti prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva; naléhavě žádá EU, aby se z této zkušenosti poučila a aby s pomocí subjektů malijské občanské společnosti na celostátní i místní úrovni hledala vhodné cesty, jak zajistit dostatek vyškolených odborníků, kteří by mohli být v urgentních situacích rychle vysláni do terénu, a poskytovat tak tvůrcům politik EU v případě potřeby odborné rady; 19. upozorňuje na naléhavou potřebu zlepšit dodržování mezinárodních norem v oblasti lidských práv a humanitárního práva v ozbrojených konfliktech; vyzývá vysokou představitelku, aby si vzala ponaučení z tragických událostí v Mali i z jiných nedávných konfliktů a přezkoumala obecné pokyny EU týkající se mezinárodního humanitárního práva, snažila se o efektivnější uplatňování těchto pokynů a podpořila probíhající iniciativu Mezinárodního výboru Červeného kříže a švýcarské vlády, jejímž cílem je reformovat současný mezinárodní správní rámec týkající se mezinárodního humanitárního práva; 20. vítá závěry mezinárodní dárcovské konference nazvané „Společně pro nové Mali“, která se konala dne 15. května 2013; zdůrazňuje, že se dárci zavázali darovat Mali v následujících dvou letech 3,25 miliardy EUR, přičemž EU stojí v čele se závazkem ve výši 520 milionů EUR; chválí plán malijské vlády na udržitelnou obnovu Mali; vítá skutečnost, že je věnována mimořádná pozornost zajištění transparentnosti veřejných účtů a účtů v těžebním průmyslu; podporuje návrh zákona proti nezákonnému obohacování a jeho schválení malijskou vládou a zdůrazňuje, že je důležité splnit závazek dárcovské konference pečlivě sledovat systematické uplatňování zákona po jeho přijetí; lituje, že se v závěrech konference neodrazil deklarovaný závazek EU přejít v rámci rozvojové spolupráce na přístup založený na právech; vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby v rámci účinného a koordinovaného postupu navazujícího na konferenci plnili své společné závazky; znovu připomíná, že je třeba spojit pomoc s institucionálními reformami a viditelným sociálním a politickým rozvojem; dále chválí konstruktivní zapojení regionálních subjektů; žádá s přihlédnutím k úrovni všeobecně rozšířené korupce malijských orgánů, aby bylo zavedeno veškeré nezbytné zajištění a záruky, aby vyplacené částky mohly být v co nejkratší lhůtě použity skutečně na pomoc malijskému obyvatelstvu; 21. znovu připomíná důležitost ustanovení EU o lidských právech ve všech dohodách se třetími zeměmi, včetně těch v oblasti Sahelu; domnívá se, že tato ustanovení jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů EU, který může vést jednak k udržitelnému rozvoji nejméně rozvinutých zemí a jednak k řádnému dodržování a ochraně lidských práv v těchto zemích; 22. domnívá se, že boj s beztrestností, poskytnutí odškodnění obětem a stíhání všech pachatelů závažných porušení lidských práv bez ohledu na příslušnost a postavení, včetně beztrestnosti v případě násilí páchaného na základě pohlaví během konfliktů, které má dopad na důstojnost žen, je zásadní pro zajištění trvalého míru a stability v Mali; vítá proto, že malijská vláda situaci postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu a že žalobce tohoto soudu zahájil oficiální vyšetřování, a také vítá prohlášení malijské vlády a povstaleckých skupin, jež učinily v článku 18 předběžné mírové dohody, podle něhož očekávají, že mezinárodní vyšetřovací komise vyšetří údajné válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a další případy vážného porušování lidských práv a mezinárodního a humanitárního práv v celém Mali; vyzývá EU a další mezinárodní partnery Mali, aby během mírových jednání považovali problém beztrestnosti za prioritu, aby vládě pomohli plnit její cíl, kterým je vyšetření a stíhání pachatelů těchto činů a uplatňování ustanovení předběžné mírové dohody, a aby zajistili, že pachatelé trestných činů spojených se sexuálním násilím budou postaveni před soud; znovu opakuje, že toto vyšetřování musí zahrnovat trestné činy a obzvláště kruté jednání, kterých se dopustily všechny strany; 23. vítá skutečnost, že malijská vláda zřídila dne 6. března 2013 Národní komisi pro dialog a usmíření, a to na dvouleté funkční období; trvá na tom, že Národní komise musí mít co nejreprezentativnější charakter a co nejdříve dosáhnout praktických výsledků; proto obzvláště vítá reprezentativní složení Národní komise, o čemž svědčí její místopředsedové, neboť to dokazuje úsilí o začlenění všech skupin obyvatel do politického procesu a o jeho pluralitu; poznamenává, že Národní komise má za úkol dokumentovat porušování lidských práv, ke kterému došlo od začátku konfliktu; vybízí dále Komisi, aby prozkoumala otázky, které vedly ke vzniku malijské krize, aby otevřeně a komplexně prověřila obvinění z údajného zneužívání a diskriminace tuarežských komunit od vyhlášení nezávislosti Mali a aby doporučila smysluplná zlepšení; dále vítá jmenování vyslance malijskou vládou, který má pokračovat v dialogu s ozbrojenými skupinami na severu; v této souvislosti upřímně doufá, že povolební politická scéna v Mali usnadní intenzivnější dialog a větší důvěru mezi jednotlivými komunitami, což je nezbytný předpoklad pro mír a stabilitu, a že se všechny malijské komunity zaváží k výchově dětí ke vzájemné toleranci a respektu; vyzývá EU a její partnery z mezinárodního společenství, aby tento proces národního usmíření a vstřícného dialogu maximálně podpořili; 24. podtrhuje, že různé konflikty v oblasti Sahelu způsobily rozsáhlejší přesídlování obyvatelstva uvnitř států i nárůst počtu uprchlíků; vyjadřuje hluboké znepokojení nad četnými uprchlickými krizemi a situací uprchlíků v oblasti, včetně mnoha uprchlíků, jejichž situace nesouvisí s krizí v Mali; upozorňuje zejména na tisíce uprchlíků z Dárfúru ve východním Čadu a čadské obyvatele vracející se z Dárfúru, kterým chybí čistá voda, přiměřené obydlí a zdravotní péče, a konstatuje, že kvůli polosuchému podnebí hrozí zesílení boje o zdroje s hostitelským obyvatelstvem, a zvyšuje se tedy také potenciál nestability; mimoto upozorňuje na tíživou situaci mnoha tisíců uprchlíků ze Středoafrické republiky v jižním Čadu, kde obydlí a zemědělství ohrožují záplavy; v této souvislosti se připojuje k výzvě Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, aby se zvýšila finanční a logistická pomoc pro čadské bezpečnostní síly při ochraně táborů, především vzhledem k údajným útokům na humanitární objekty; dále vyjadřuje obavy o osoby prchající do Nigeru kvůli nedávným bojům v severní Nigérii; vyzývá celé mezinárodní společenství, aby v případě potřeby navýšilo obecně podíl pomoci pro uprchlické tábory v oblasti Sahelu a aby pomohlo předcházet dalším humanitárním krizím uprchlíků v tomto regionu; žádá EU, státy Sahelu, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Africkou unii a Hospodářské společenství států západní Afriky, aby koordinovaly své politiky ve prospěch uprchlíků, a tím umožnily přijetí uprchlíků, zajistily bezpečnost nejzranitelnějším skupinám a zavedly programy na podporu soběstačnosti; vyzývá hostitelské země, aby spolupracovaly s OSN a dalšími subjekty s cílem zlepšit zejména dostupnost obydlí, hygieny, zdravotní péče, vody, výživy a vzdělání a ochránit ohrožené děti; připomíná, že kromě poskytování přístřeší a ochrany je třeba usilovat o to, aby bylo posíleno ekonomické zajištění uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, zajištěno spojení mezi rozdělenými rodinami a zlepšena dokumentace uprchlíků, aby se uprchlíci i vnitřně vysídlené osoby mohli pokud možno vrátit do oblasti, odkud pocházejí; 25. vyzývá státy a místní a regionální orgány, aby zavedly politiky na ochranu lidské bezpečnosti uprchlíků, přesídlených osob a nejzranitelnějších skupin s cílem bojovat proti terorismu, násilí páchanému na ženách, zneužívání a nedovolenému obchodu s drogami, zbraněmi a zbožím a obchodování s lidmi; Odpovědnost a reforma vládních, soudních a bezpečnostních institucí 26. domnívá se, že současné problémy v oblasti lidských práv v Sahelu nelze oddělovat od obecné krize správy věcí veřejných, včetně značně rozšířené korupce ve veřejné správě, nízké úrovně poskytovaní základních služeb, špatného provádění sociálních a hospodářských práv a velkých výzev, pokud jde o dodržování zásad právního státu a zajišťování účinných pohraničních kontrol, především v rozlehlých a často řídce osídlených saharských regionech; lituje souvisejících případů narušení legitimity institucí a politických systémů v regionu; obává se rizika dalšího konfliktu či budoucích nepokojů, nebudou-li tyto problémy dostatečnou měrou řešeny; připomíná, že přístup obyvatel k jejich přírodním zdrojům, ke vzdělání, zdravotní péči a k veřejným službám jsou základní práva, která musí být uplatňována efektivně, aby se trvale vyřešila otázka nestability v tomto regionu; 27. s velkým znepokojením si všímá úlohy těchto faktorů, které usnadňují pronikání mezinárodního organizovaného zločinu a teroristických sítí do tohoto regionu; zdůrazňuje závažné hrozby, které tyto faktory představují pro lidská práva, stabilitu regionu, veřejnou správu, právní stát a následkem toho i pro rozvojové vyhlídky, a potřebu těmto hrozbám čelit ku prospěchu obyvatel Sahelu; vyjadřuje obzvlášť velké znepokojení nad „překupnickými hlavními tahy“, které využívají propustnosti hranic a procházejí Afrikou ze západu na východ a z jihu na sever od západoafrického pobřeží a usnadňují přepravu zbraní, narkotik, cigaret, ropy, padělaných léků a osob; poukazuje na dopad těchto činností na širší region a také na EU, kam směřuje velká část nedovoleného obchodu; poukazuje na nedávnou zprávu generálního tajemníka OSN o Sahelu, ve které dospěl k závěru, že historické obchodní trasy přes oblast Sahelu jsou k působení teroristických a zločineckých sítí nejnáchylnější; vítá úsilí, které země Sahelu vyvíjejí v boji proti terorismu a organizované trestné činnosti, zejména proti obchodování s těžkými zbraněmi, a vyzývá je, aby zintenzivnily regionální koordinaci a spolupráci, aby zvýšily úsilí o zabezpečení svých společných pozemních hranic a za tímto účelem zapojily Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS); vyzývá dále všechny tyto státy, aby společně s OSN a dalšími mezinárodními subjekty a partnery vytvořily ucelenou strategii proti obchodování s lidmi, která bude zahrnovat sběr a vyhodnocování dat, stíhání a trestání překupníků a opatření pro rehabilitaci a sociální začlenění obětí obchodování s lidmi, především žen a dívek; naléhavě žádá vedoucí představitele zemí oblasti Sahelu, aby spolupracovali na posílení systémů prosazování práva za účelem vymýcení všech druhů nezákonného obchodování, především ale obchodování s lidmi, které v této oblasti postihuje zčásti velmi mladé či chudé ženy; 28. poznamenává, že oblasti Sahelu hrozí další destabilizace z důvodu šíření lehkých zbraní původem z Libye i jiné vážné dopady vyplývající ze situace v této zemi; zdůrazňuje, že nestabilita a špatná správa v Libyi zhoršují situaci, pokud jde o regionální obchod se zbraněmi, šíření ručních a lehkých zbraní, obchod s drogami a nelegální obchod; 29. odsuzuje zvýšený počet případů únosů a zajímání rukojmí v regionu, které se ukázaly jako velmi výnosné pro zločinecké a teroristické skupiny; vítá práci poradní skupiny Rady OSN pro lidská práva o dopadu, jež má zajímání rukojmí na lidská práva; vyzývá k mnohem intenzivnější spolupráci mezi vládami zemí Sahelu i ke spolupráci s vládami klíčových států v oblasti, jako je Alžírsko, Libye, Maroko a Súdán, stejně jako s EU a dalšími nadnárodními orgány, aby se zajistily účinné a koordinované reakce politických, bezpečnostních a soudních institucí na tyto problémy; 30. připomíná, že působení teroristických skupin nezná hranice a že různé organizace se za účelem páchání teroristické činnosti sdružují; připomíná, že skupina Boko Haram působí na většině území Nigérie a ohrožuje stabilitu Nigeru a že al-Káida islámského Maghrebu (AQMI), vedená třemi Alžířany (Abú Zajd, Jahjá Abú al-Hammám a Muchtár Belmuchtár), se pokouší destabilizovat jižní oblast Alžírska; vítá vyslání mise Evropské unie pro pomoc na hranicích (EUBAM) do Libye, jejímž cílem je zajistit bezpečnost libyjských hranic; vyzývá proto státy oblasti Sahelu, aby koordinovaly své úsilí s cílem zajistit bezpečnost v celé oblasti počínaje hranicemi a aby zintenzivnily spolupráci v boji proti terorismu se všemi dotčenými státy, včetně Alžírska, Nigérie, Maroka a Libye; vyzývá Evropskou unii, Africkou unii, Hospodářské společenství států západní Afriky a mezinárodní společenství, aby poskytly veškerou technickou, materiální a lidskou pomoc, již budou státy oblasti Sahelu potřebovat; 31. varuje před údajným šířením extremismu v zemích, v nichž proběhlo arabské jaro – v Tunisku, Egyptě a Libyi, a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistila, že proces spolupráce s vládami, institucemi a organizacemi občanské společnosti těchto zemí bude veden takovým způsobem, aby podpořil opravdu demokratické transformační procesy a zároveň zajistil stabilizaci sousedních regionů náchylných ke konfliktům, konkrétně Sahelu; 32. vyzývá země Sahelu, aby zahájily intenzivní spolupráci se Senegalem, Guineou-Bissau a Ghanou, které jsou tranzitními přístavy pro drogy pocházející od zločineckých skupin z Latinské Ameriky a směřující do Evropy; vyzývá EU, aby země Sahelu podporovala v boji proti tomuto obchodování; 33. považuje proto za klíčové podporovat v zemích Sahelu reformu institucí odpovědných za soudnictví, bezpečnost a základní služby, a napomoci tak obnově právního státu a vytvoření lepších podmínek pro přechod k demokracii, lidská práva, zajištění udržitelného rozvoje a legitimity institucí; vybízí vlády zemí v oblasti Sahelu, aby pokračovaly v procesu decentralizace, přenesly moc a zdroje na místní orgány a posílily jejich kapacity, legitimitu a odpovědnost; zdůrazňuje zejména význam, jejž mají jasné struktury odpovědnosti pro podporu účinnosti a transparentnosti, a vyzývá EU, aby spolupracovala s místními orgány na posílení mechanismů civilní kontroly a civilního dohledu a aby posílila protikorupční iniciativy; dále upozorňuje na to, že je nutné podporovat posilování interního a externího dohledu, jak je uvedeno v nové integrované strategii OSN pro oblast Sahelu, a mechanismy integrity pro policejní důstojníky, soudce a soudní úředníky; 34. poukazuje na naléhavou potřebu zajistit zejména v Mali odpovídající lidské a finanční zdroje pro ministerstvo spravedlnosti a odbornou přípravu jeho zaměstnanců; naléhavě žádá, aby vlády států oblasti Sahelu respektovaly nezávislost a nestrannost soudů, které jsou základními zárukami demokracie a právního státu; žádá země Sahelu, aby pokračovaly ve svém úsilí o zlepšení justičního vzdělávání; vyzývá EU, aby podporovala projekty nevládních organizací, které zvyšují povědomí pracovníků justice o lidských právech; navíc vyzývá malijské orgány, aby stíhaly úředníky, kteří jsou zapleteni do korupce a organizované trestné činnosti, což je klíčové opatření pro obnovení důvěry a snížení rizika budoucí nestability; konstatuje, že organizovaný zločin vyvolává korupci ve všech státních sférách; vyzývá tudíž země Sahelu, aby veškeré formy korupce důrazně odsoudily; 35. vítá skutečnost, že v nové integrované strategii OSN pro oblast Sahelu je kladen důraz na potřebu vytvořit a podporovat procesy pro hledání pravdy, národní konzultace o přechodném soudnictví, mechanismy soudní kontroly a programy odškodnění, včetně odškodnění pro obětí sexuálního násilí; vyzývá EU, aby ve spolupráci s příslušnými agenturami OSN poskytovala vládám zemí Sahelu pomoc při realizaci těchto reforem; 36. vítá s nadšením dohodu mezi Senegalem a AU o vytvoření zvláštního tribunálu, který bude soudit bývalého čadského prezidenta Hissèna Habrého za válečné zločiny, mučení a zločiny proti lidskosti, a vítá dohodu mezi vládami Senegalu a Čadu, která umožňuje senegalským soudcům vést vyšetřování v Čadu; důrazně vyzývá politické představitele různých zemí v regionu a všechny veřejné orgány, aby konkretizovali a urychleně realizovali své odhodlání ukončit kulturu beztrestnosti údajných válečných zločinců a osob porušujících lidská práva v Čadu i jinde v regionu; v této souvislosti poznamenává, že Čad zůstává jedinou zemí Sahelu, která ještě nepodepsala Protokol o zřízení Afrického soudu lidských práv a práv národů připojený k Africké chartě lidských práv a práv národů; vyzývá Čad, aby tak učinil a dal tím jasně najevo své odhodlání trestat systémové porušování lidských práv a poskytovat odškodnění obětem; navíc vyjadřuje lítost nad tím, že Burkina Faso v nedávné době přijala zákon, který uděluje amnestii vedoucím představitelům státu; obává se, že toto vysílá špatný signál osobám, které v regionu porušují lidská práva, a že je to v rozporu s myšlenkou boje proti beztrestnosti; 37. s uspokojením přijímá mírové urovnání hraničního sporu mezi Nigerem a Burkinou Faso, které se obrátily na Mezinárodní soudní dvůr, jenž dne 16. dubna 2013 vydal své rozhodnutí, a vyzývá státy v oblasti Sahelu, aby tento příklad následovaly; 38. vyzývá státy oblasti Sahelu, aby spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem a umožnily mu tak svobodně a zcela nestranně vést svá šetření; žádá státy, které jsou smluvními stranami, aby vykonávaly mezinárodní zatýkací rozkazy vydané Mezinárodním trestním soudem a aby jeho rozhodnutí prováděly bez zbytečného prodlení; navrhuje, aby OSN podporovala státy oblasti Sahelu při zřizování nestranných a nezávislých soudních orgánů, které budou pověřeny souzením pachatelů mezinárodních zločinů, podobně jako zvláštní soud pro Sierru Leone; poznamenává, že Mauritánie je jedinou zemí Sahelu a jednou z mála afrických zemí, které nepřistoupily k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu; vyzývá ji, aby tak učinila a dala tím jasně najevo, že odmítá kulturu beztrestnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité vytvořit politiku EU v oblasti přechodného soudnictví v souladu s akčním plánem EU pro lidská práva; 39. žádá všechny země v regionu, aby urychleně řešily neustále hlášené případy svévolných zatčení, špatného zacházení a zneužívání, k nimž údajně dochází navzdory právním předpisům, které tyto praktiky zakazují; vyjadřuje znepokojení zejména nad hlášeními o mučení ve vazebních zařízeních, svévolným zatýkání tisíců migrantů v Mauritánii a nad tím, že státní orgány odmítají i po dvou letech sdělit rodinám odsouzených vězňů informace o místě jejich pobytu; vyjadřuje také své znepokojení nad zprávami z Čadu o masovém špatném zacházení ve vazbě a o věznění bez soudního řízení a nad stovkami nucených vystěhování ve městě N'Djamena, spolu s nuceným mizením vězňů ; poukazuje na to, že nucená mizení se v souladu s Římským statutem považují za válečný zločin; odsuzuje zprávy o extrémně špatných podmínkách v některých věznicích v regionu, zejména v Čadu a Mali, kde chybí základní zdravotní péče, což způsobuje vězňům velké utrpení; žádá země Sahelu, aby zlepšily životní podmínky vězňů a aby zejména zajistily bezpečnost nejzranitelnějších skupin, jako jsou ženy a děti; dále upozorňuje na nedávné tresty smrti, které byly uloženy malijskými soudy za ozbrojené loupeže, zločinné spolčení, nezákonné držení střelných zbraní a jiné zločiny; Občanské svobody a demokratická správa věcí veřejných 40. zdůrazňuje, že naléhavá otázka zajištění bezpečnosti v současném konfliktu v Mali by neměla odvádět pozornost od prvořadého cíle v regionu, jako jsou dialog na národní úrovni, který zahrne všechny skupiny obyvatelstva, řádná správa věcí veřejných a demokratické reformy jakožto hnací síla politické stability a udržitelnosti; poznamenává, že tyto otázky jsou nerozlučně spjaty se zlepšením v oblasti rozvoje a lidských práv; vyzývá všechny zúčastněné strany v Mali, aby byly při dosahování těchto cílů příkladem pro zbytek oblasti; 41. podporuje závazek, který je obsažen v rezoluci Rady bezpečnosti OSN, pomáhat malijským přechodným orgánům provádět plán na plnou obnovu ústavního pořádku, demokratické veřejné správy a jednoty státu, které jsou zásadními stavebními kameny celkového mírového procesu; považuje za zásadní vytvořit podmínky umožňující uspořádat svobodné, spravedlivé a demokratické volby v souladu s mezinárodními standardy; zdůrazňuje, že je zapotřebí překonat problémy spojené s přípravou voleb v táborech vnitřně vysídlených osob a uprchlíků, aby nedocházelo k jejich další politické marginalizaci; požaduje, aby v této otázce malijská vláda a její mezinárodní partneři okamžitě podnikli příslušné kroky; vítá dohodu podepsanou mezi malijskou vládou a tuarežskými povstalci, která otevírá cestu pro návrat malijské armády a správních orgánů na sever území a která odstranila největší překážku pro konání prezidentských voleb v červenci; zdůrazňuje, že je třeba zajistit bezpečnou účast žen volebním procesu; 42. vítá využití volební pozorovatelské mise EU v malijských volbách; připomíná však, že je nutné, aby ESVČ zajistila odpovídající provádění doporučení volební pozorovatelské mise a jejich dlouhodobé a širší začlenění do politiky EU; domnívá se zejména, že volební pozorovatelská mise by mohla být pro volby v oblasti Sahelu přínosem díky její schopnosti monitorovat lidskoprávní aspekty a v případě potřeby o nich podávat zprávy delegacím EU s cílem podniknout potřebné kroky; 43. vyzývá malijskou vládu a mezinárodní společenství, aby se poučily z přechodu Nigeru k demokracii a z jeho ústavního procesu v letech 2010–2011, zejména pokud jde o rozsáhlé konzultace s občanskou společností a dalšími zúčastněnými stranami, snahy podporovat politickou účast žen jako kandidátek a podporu partnerů z řad občanské společnosti při sledování průběhu voleb občany, vzdělávání voličů a voličských činnostech; zdůrazňuje, že důležité, aby celá oblast Sahelu nadále podporovala Niger s cílem upevnit důvěru občanů v demokratický systém a dále se zabývat novými ústavními požadavky na zvýšení transparentnosti a boj s korupcí při řízení těžebního průmyslu, včetně zveřejnění všech velkých těžebních smluv a informací o příjmech z nich získaných; 44. hluboce lituje omezování svobody projevu, shromažďování a sdružování v oblasti Sahelu; je obzvláště znepokojen zprávami o obtěžování, zastrašování a zatýkání novinářů, politických oponentů, odborářů, představitelů církve a dalších aktivistů z řad občanské společnosti a obránců lidských práv v Čadu; dále je znepokojen zatýkáním pokojných demonstrantů v Mauritánii a údajným násilím vůči nim a údajnými pokusy umlčet opozici v Mali, včetně zatýkání žurnalistů a politických oponentů a cenzurou sdělovacích prostředků; zdůrazňuje v této souvislosti, že v oblasti Sahelu je důležité podporovat obránce lidských práv, nezávislou občanskou společnost, včetně ženských sdružení, a svobodné sdělovací prostředky, jakožto klíčové prvky v životě demokratické společnosti, a to zejména v době voleb; vítá pozitivní vývoj v oblasti svobody projevu, shromažďování a sdružování všude v regionu a vyzývá EU, aby podněcovala místní partnery k dalšímu zlepšování; dále vyzývá EU, aby podporovala mapování občanské společnosti jako základ pro efektivnější podporu a pomáhala při něm; doporučuje, aby EU pomáhala občanské společnosti a obráncům lidských práv jak strategicky, tak finančně a aby zavedla dlouhodobé výměny, včetně výměn uskutečňovaných prostřednictvím příslušných delegací EU; 45. domnívá se, že ochrana a podpora svobody projevu jsou zásadní pro rozvoj aktivní a angažované občanské společnosti, která může náležitě přispívat k rozvoji celého regionu; odsuzuje v této souvislosti jakékoliv pokusy o cenzuru, zastrašování novinářů nebo aktivistů v oblasti lidských práv a o jakýkoliv přímý či nepřímý nátlak na soukromé nebo státní sdělovací prostředky; 46. žádá země v oblasti Sahelu, aby ukončily veškeré svévolné zatýkání a zastrašovací kampaně vůči tisku a sdělovacím prostředkům, obráncům lidských práv nebo členům opozice; vyzývá země v saharské oblasti Sahelu, včetně států severní Afriky, aby plně respektovaly svobodu projevu pokojných skupin a jejich právo demonstrovat; vyzývá soudní orgány, aby soudní řízení s vězněnými opozičními představiteli byla spravedlivá a aby při nich byly dodržovány platné právní předpisy; žádá země v oblasti Sahelu, aby podporovaly pluralismus stran a umožnily politickým uskupením, která respektují právní stát, soutěžit ve volbách bez obavy z represí, a aby obyvatelstvu umožnily účast ve volbách; Rozvoj, humanitární pomoc a lidská práva 47. znovu zdůrazňuje, že bezpečnost a rozvoj v zemích Sahelu jsou nerozlučně spjaty, jak je uvedeno ve strategii EU na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu z roku 2011; zdůrazňuje význam stability v oblasti bezpečnosti, hospodářství, politiky, dodržování lidských práv a základních svobod v oblasti Sahelu pro dlouhodobou úspěšnost rozvojových politik; připomíná však, že k zajištění bezpečnosti v tomto regionu je třeba investovat do rozvojové pomoci, aby obyvatelstvo získalo dostatečné zdroje, které umožní větší stabilitu v regionu; domnívá se, že tím by se ve značné míře předešlo nelegálním činnostem a obchodování, které jsou důsledkem extrémní chudoby, nedostatku prostředků a vyhlídek do budoucna; 48. s patřičnou vážností si všímá extrémní a všudypřítomné chudoby v celé oblasti Sahelu, a zejména v Mali, Nigeru, Čadu a Burkině Faso, ale také v Mauritánii; uznává neblahý dopad chudoby vyhlídky na naplňování lidských práv; konstatuje, že chudoba a nedostatečný rozvoj mají nepřiměřený dopad na ženy a dívky, a vyjadřuje velké znepokojení nad vysokou úmrtností rodiček a dětí mladších pěti let v tomto regionu; upozorňuje na nepřímou úměrnost mezi úrovní vzdělání matek a mírou úmrtnosti dětí; poukazuje proto na důležitost podpory vzdělávání dívek; zdůrazňuje, že podle zjištění OSN je úmrtnost mezi lépe vzdělanými rodičkami nižší, a vyzývá proto k zajištění dostupného vzdělání pro všechny; poukazuje na skutečnost, že rychlý nárůst populace, často s roční mírou přesahující 3 %, zvyšuje tlak na schopnost vlád ochránit i ta nejzákladnější hospodářská a sociální práva; proto považuje za poskytnout lepší přístup ke zdravotnickým službám, a – pokud jde o sexuální a reprodukční práva – zvláště ke službám plánovaného rodičovství; 49. zdůrazňuje vzájemnou závislost rozvoje, demokracie, lidských práv, řádné veřejné správy a bezpečnosti v oblasti Sahelu; znovu připomíná svou podporu přístupu k rozvojové spolupráci založenému na lidských právech a demokratické odpovědnosti, přičemž tato spolupráce musí vycházet ze spojení účasti na místní úrovni a znalostí za účelem dosažení rozvojových cílů v oblasti; dále připomíná svou podporu silným, účinným a nezávislým donucovacím kontrolním mechanismům, do nichž budou zapojeny parlamenty, další skutečně reprezentativní subjekty a místní a regionální občanská společnost na vnitrostátní i mezinárodní úrovni; připomíná a podporuje závazky EU zavést přístup k rozvojové spolupráci EU založený na lidských právech, jak se uvádí rovněž ve strategii EU v oblasti lidských práv a v jejím akčním plánu; 50. opět připomíná, že je nezbytné podmínit rozvojovou pomoc jednotlivým státům dodržováním základních práv; znovu potvrzuje, že přidělování finančních prostředků v rámci evropské rozvojové pomoci může být účinné, pouze pokud bude Unie moci řádně kontrolovat způsob, jakým jsou tyto prostředky použity s cílem ujistit se, že nedochází ke zneužití ve vztahu k jejich původnímu účelu; znovu připomíná, že pro účinnou ochranu lidských práv je nezbytné zlepšit soudržnost mezi vnějšími a vnitřními politikami Unie v souladu s cíli EU v oblasti rozvoje; 51. vyzývá Evropskou komisi, aby v souladu s předem zjištěnými potřebami obyvatelstva využila v oblasti Sahelu všechny prostředky pro rozvoj: evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, Evropský rozvojový fond, finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, prostředky určené pro odolnost v oblasti Sahelu; 52. vyzývá Evropskou unii, aby podporovala veškerá opatření zemí v oblasti Sahelu, nevládních organizací a občanské společnosti pro zlepšení přístupu ke zdravotní péči, zejména pro nejzranitelnější skupiny obyvatelstva; vyzývá mezinárodní organizace, aby pokračovaly v úsilí o vymýcení HIV/AIDS, tuberkulózy, malárie a zánětu mozkových blan, které jsou příčinou četných úmrtí; zdůrazňuje, že pro posílení zdravotních systémů je nutné vytvořit a uplatňovat zdravotní programy, zároveň je ovšem nutno zohlednit skutečnost, že pokrok v oblasti léčby HIV/AIDS, tuberkulózy, malárie a dalších nemocí zkomplikovala celosvětová hospodářská krize; poukazuje na to, že část obyvatel oblasti Sahelu tvoří kočovníci, kteří nemají ke zdravotní péči snadný přístup; vyzývá v této souvislosti k podpoře informačních a vzdělávacích kampaní o zdravotní péči; 53. odsuzuje skutečnost, že rozpočtové škrty v oblastech, jako je zajištění potravin, zdraví nebo vzdělání, jež jsou klíčové pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí, zhoršují i nadále potravinovou a humanitární krizi v oblasti Sahelu; zdůrazňuje, že strukturální opatření v oblasti zemědělství, zajištění potravin a výživy, stejně jako konkrétní opatření pro vymýcení jevu zabírání půdy, jsou nezbytná pro posílení udržitelného růstu podporujícího začlenění a pro zajištění toho, aby se potravinové krize v oblasti Sahelu každoročně neopakovaly; 54. domnívá se, že politická nestabilita v oblasti Sahelu spolu s vážným suchem, které se dotýká milionů lidí, závažným způsobem ohrožuje demokracii, právní stát a dodržování lidských, sociálních a ekonomických práv, což má nepříznivý dopad na životní podmínky obyvatelstva; připomíná, že právní stát, řádná veřejná správa a dodržování lidských práv jsou nezbytné pro stabilitu států, bezpečnost a respektování základních svobod; 55. vyzývá místní a regionální orgány, aby společně s občanskou společností vytvořily účinné podmínky bezpečnosti a dodržování lidských práv v zemích v oblasti Sahelu a na jejich hranicích s cílem co nejoptimálněji uplatňovat rozvojové politiky a politiky související s humanitární pomocí; 56. vyzývá vlády zemí v oblasti Sahelu, aby řešily hlavní příčiny krize prostřednictvím strategie udržitelného hospodářského rozvoje, která by reagovala na politické, hospodářské a sociální obavy občanů, jako je dostupnost potravin, vzdělání, zdravotní péče, zaměstnání, bydlení, rozdělování bohatství, důstojné životní podmínky atd.; 57. zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti korupci, aby se posílila legitimita institucí, a řešit narůstající množství rozvojových problémů a problémů v oblasti lidských práv v regionu; konstatuje, že přístup k základní zdravotní péči a vzdělání je vlivem různých forem korupce velmi poškozen; vyzdvihuje rovněž důležitost svobodné a organizované občanské společnosti a sdělovacích prostředků, jež by monitorovaly a hlásily porušování lidských práv; 58. konstatuje, že ženy hrají v rozvoji oblasti Sahelu zásadní úlohu, především co se týče výživy, zajištění a produkce potravin, neboť jsou to právě ony, které v první řadě pracují v zemědělství, přestože je pro ně stále téměř nemožné vlastnit půdu, kterou obhospodařují; vyzývá Komisi, aby uznala klíčovou úlohu žen, kterou plní v oblasti drobného zemědělství při zajišťování potravin, a aby investovala do programů určených na jejich podporu; trvá na tom, že by se strategie Unie měla rovněž zaměřit na opatření, jejichž účelem je zajistit, aby nejohroženější osoby, obzvláště na venkově, mohly využívat odborného vzdělávání v oblasti zemědělství a vzdělávání v oblasti výživy, dobrého zdraví a pracovních podmínek a v případě potřeby také záchranné sítě; zdůrazňuje, že aby byli drobní zemědělci, zejména ženy, schopni nejen udržitelné zemědělské produkce, ale mohli také rozvíjet své výrobní kapacity, musí mít lepší přístup k mikroúvěrům, aby mohli investovat do lepších semen, hnojiv a zavlažovacích systémů a také do nástrojů nutných na ochranu plodin před škůdci a nemocemi; 59. zdůrazňuje, že je zcela nezbytné, aby humanitární pomoc EU přispívala k dosažení rozvojových cílů tisíciletí; zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout cíle týkajícího se zlepšení zdraví matek, aby se snížila jejich úmrtnost a zajistil všeobecný přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a plánování rodičovství; upozorňuje na důležitost vzdělání a zvyšování informovanosti ohledně sexuálního a reprodukčního zdraví jako nedílné součásti programu zaměřeného na zdraví žen; 60. konstatuje, že se objevují varovné signály, že oblast Sahelu v letošním roce postihne závažná potravinová a výživová krize, a vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem financovala svou humanitární pomoc tomuto regionu; 61. zdůrazňuje naléhavé problémy, jako jsou hladomor, sucha, dlouhodobý hlad a neschopnost vlády zabezpečit dostupnost základních potravin, které jsou hlavní příčinou nespokojenosti místního obyvatelstva; znovu zdůrazňuje, že je třeba zlepšit schopnost vlád zajistit dostupnost potravin za pomoci zvýšení financování a politické podpory aliance pro odolnost v oblasti Sahelu (AGIR-Sahel) a prostřednictvím regionálního a komplexního přístupu k řešení hlavní příčiny nedostatečného zajištění potravin; 62. vyzývá Evropskou unii, aby ve spolupráci se zeměmi v oblasti Sahelu zavedla prioritní rozvojové politiky založené na přístupu vycházejícím z lidských práv a základních svobod, jejichž cílem by bylo zmírnit potravinovou krizi, podvýživu a hladomor, odolávat suchu a bojovat proti přírodním katastrofám; vyzývá Evropskou komisi, aby co nejoptimálněji využívala prostředky vyčleněné na boj proti podvýživě (123,5 milionu EUR v roce 2012) v souladu s těmito prioritními politikami, aby byly pokryty potřeby dotčeného obyvatelstva a podpořen rozvoj místních kapacit těchto zemí s cílem zajistit pozitivní dopad pomoci; 63. připomíná, že je nezbytné dlouhodobé úsilí o zajištění odolnosti vůči suchu v oblasti Sahelu, což by umožnilo zamezit opakujícím se potravinovým krizím a využívání rozsáhlé humanitární pomoci pokaždé, když nastane nové období sucha; zdůrazňuje, že pro toto úsilí je nezbytné trvalé partnerství mezi vládami, regionálními institucemi, dárci a finančními institucemi, a to po vzoru iniciativy AGIR Sahel, k níž dala popud Evropská unie; 64. se zvláštním znepokojením konstatuje, že v celé oblasti Sahelu je ještě stále problémem přístup k pitné vodě; znovu připomíná, že pro zajištění rozvoje regionu by měl být hlavní důraz kladen na zajištění základních potřeb obyvatel této oblasti; zdůrazňuje, že důležitá část rozvojové pomoci, kterou poskytuje EU, musí být určena na řešení této otázky; v tomto ohledu vítá všechny mezinárodní iniciativy, které se zaměřují na snížení nedostatku vody v oblasti Sahelu; 65. zdůrazňuje, že pro zlepšení každodenního života obyvatel Sahelu a pro podporu rozvoje regionu, který bude mít v roce 2040 150 milionů obyvatel, je nezbytný dlouhodobý přístup založený na dostupnosti vzdělání pro všechny; 66. společně s OSN vyzývá státy v oblasti Sahelu a regionální subjekty, aby pro rozvoj uvolnily nové zdroje; vítá právě zahájené konzultace zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Sahel s Africkou rozvojovou bankou a doporučuje, aby se tyto konzultace rozšířily na Světovou banku a další mezinárodní finanční instituce za účelem vytvoření fondu pro opatření v oblasti Sahelu; vítá integrovanou platformu tohoto navrhovaného fondu pro zdroje, koordinaci regionálních rozvojových projektů se zvláštními potřebami zemí v oblasti Sahelu; vybízí EU, aby odpovídajícím způsobem upravila a koordinovala svou vlastní strategii; 67. vyjadřuje znepokojení nad celkovou situací těžby uranu v oblasti Sahelu, zejména v souvislosti s útokem skupiny MUJAO v severním Nigeru dne 23. května 2013; zdůrazňuje, že závažná porušení bezpečnosti u nigerských uranových dolů by mohla mít katastrofické následky pro místní obyvatelstvo a stabilitu regionu, a proto vyzývá k tomu, aby nigerské orgány a jejich mezinárodní partneři věnovali maximální pozornost otázce bezpečnosti; navíc zdůrazňuje, že je důležité zajistit bezpečnost při těžbě uranu; dále vyzývá těžební společnosti, aby zajistily, aby byl uran těžen odpovědně, s plným souhlasem místních komunit a minimálním negativním dopadem na okolní obyvatelstvo a jejich životní prostředí; 68. s patřičnou vážností si všímá častých krizí v oblasti potravin a výživy a jiných mimořádných humanitárních situací v oblasti Sahelu a jejich dopadu na nejzákladnější lidská práva; vítá významné zapojení EU a jejích členských států do úsilí o řešení humanitárních krizí v oblasti Sahelu; zdůrazňuje, že boj proti nedostatečnému zajištění potravin má klíčový význam jak pro podporu míru, tak pro posilování lidských práv; domnívá se, že by se pro tento účel měla posilovat místní produkce a vlastnictví, distribuční sítě a mobilita zdrojů; konstatuje, že v roce 2012 Komise poskytla celkovou pomoc ve výši 338 milionů EUR, z čehož 174 milionů EUR bylo věnováno na naléhavou humanitární pomoc, řešení potravinových krizí, a že GŘ ECHO uvolnilo na humanitární pomoc 172 milionů EUR, z čehož 58 milionů bylo využito v Mali; 69. vyzývá Unii, aby nadále vyvíjela a zintenzivnila úsilí o posílení humanitární pomoci v oblasti Sahelu, aby zajistila úzkou koordinaci mezi mezinárodními agenturami pro humanitární pomoc, občanskou společností, místními a regionálními orgány a vládami, aby uvolnila nezbytné částky 10. ERF (660 milionů EUR na období 2007–2013) a prostředky aliance pro odolnost v oblasti Sahelu (AGIR Sahel) (172 milionů EUR pro rok 2012); vítá rozpočet ve výši 1,5 milionu EUR vyhrazený pro alianci AGIR Sahel v rámci 11. ERF s cílem zvýšit odolnost států v oblasti Sahelu; 70. podtrhuje, že je nutné, aby všechny země v oblasti Sahelu uplatňovaly politiky pro vytváření základních sociálních infrastruktur a základních sítí (kanalizačních sítí, sítí zdravotnických referentů, dopravních a telekomunikačních sítí) s cílem zajistit neutrální, všeobecnou a neomezenou, řádnou a účinnou distribuci humanitární pomoci; očekává, že státy a místní a regionální orgány zajistí trvanlivost a dostupnost těchto sítí; Situace v oblasti lidských práv žen, dětí a menšin 71. co nejdůrazněji odsuzuje přetrvávající, často dědičné, otroctví v oblasti Sahelu, zejména v Mauritánii, kde se údajně týká početné menšiny obyvatel; konstatuje, že otroctví existuje v rámci pevného kastovního uspořádání a přetrvává i přes jeho oficiální zrušení v této zemi v roce 1981 a jeho výslovné prohlášení za trestný čin v roce 2007; vyjadřuje své hluboké znepokojení, pokud jde o institucionalizaci těchto praktik sahající až do sféry veřejné správy; dále konstatuje, že se vláda Mauritánie velice zdráhá připustit přetrvávající a silně rozšířenou existenci otroctví a že doposud je znám pouze jeden případ úspěšně ukončeného trestního řízení proti majiteli otroků; naléhavě vyzývá vládu Mauritánie, aby dostála svým vnitrostátním i mezinárodním právním závazkům a povinnostem a účinně odstranila všechny podoby otroctví a přijala právní předpisy zakazující otroctví a stanovící mimo jiné postupy odškodnění; dále též naléhavě vyzývá orgány Mauritánie, aby přestaly pronásledovat a dokonce věznit aktivisty organizací občanské společnosti vedoucích kampaň za ukončení otroctví, kteří jsou obviňováni z odpadlictví od víry; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby i nadále podporovaly činnost mauritánských i mezinárodních organizací bojujících proti otroctví, například zvláštního zpravodaje OSN pro soudobé formy otroctví a Mezinárodní organizace práce; 72. s velkou obavou konstatuje, že otroctví přetrvává v širší oblasti Sahelu a že v Mali, Nigeru i jinde je k práci nucen velký počet lidí; naléhavě vyzývá příslušné vnitrostátní a mezinárodní orgány, aby v této souvislosti přijaly příslušná opatření a monitorovaly uplatňování právních předpisů, které otroctví zakazují a označují za trestný čin, a zejména se zaměřily na postavení a zranitelnost žen a dívek; vybízí příslušné orgány, aby vypracovaly programy zaměřené mimo jiné na pomoc při rehabilitaci a opětovném začleňování obětí, shromažďování údajů a pořádání informačních kampaní, neboť otroctví považují mnozí za přirozený stav a společenská hierarchie je spjata s kulturním přesvědčením; vybízí místní orgány, aby vytvořily strategie a programy zaměřené na začlenění bývalých otroků do společnosti pomocí zajištění prostředků na živobytí a přiměřeného přístupu k pracovním místům; 73. vyjadřuje znepokojení nad porušováním základních práv dětí v oblasti Sahelu, zejména nad násilím a diskriminací na základě pohlaví, nad obecně rozšířenou dětskou prací, nad údajným zadržováním nezletilých osob ve věznicích pro dospělé v Mauritánii, v Mali a na dalších místech a nad náborem dětských vojáků do pravidelné armády v Čadu; vyzývá EU, aby úzce spolupracovala s vládami v oblasti Sahelu s cílem zajistit ukončení těchto praktik; 74. vyjadřuje hluboké znepokojení nad důkazy o dětské práci v malijských zlatých dolech, v zemědělství, lesnictví a dalších hospodářských odvětvích, do nichž jsou údajně zapojeny i šestileté děti; konstatuje, že platné právní předpisy států v oblasti Sahelu dětskou práci zakazují; konstatuje rovněž, že těžba zlata je obzvláště nebezpečná; vyzývá proto malijské orgány, aby uplatňovaly návrhy politik obsažené v jejich akčním plánu pro boj s dětskou prací (PANETEM) z června roku 2011 a aby aktivněji podporovaly vzdělání pro všechny; vyzývá EU ke spolupráci s Mezinárodní organizací práce (MOP) a dalšími vnitrostátními i mezinárodními organizacemi s cílem zcela vymýtit dětskou práci v Mali; vyzývá všechny státy v oblasti Sahelu, aby bojovaly proti dětské práci a podporovaly vzdělání; 75. s velkým znepokojením konstatuje, že podle statistických údajů nevládních organizací pracují v Mali přes 3 miliony dětí mladších 17 let; vyjadřuje politování nad touto situací, zejména s ohledem na skutečnost, že tento stav je výsledkem nízké míry vzdělání a nízké gramotnosti; 76. připomíná, že EU se hlásí k zásadám kimberleyského procesu, zavádí programy akčního plánu pro prosazování práva, správy a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT) a usiluje o co nejširší prosazování základních mezinárodních norem v oblasti sociální ochrany, práce a životního prostředí, stejně jako v oblasti sociální odpovědnosti podniků; vyzývá EU a státy v oblasti Sahelu, aby zvážily možnost zavedení postupu sledovatelnosti zlata po vzoru kimberleyského procesu, pokud jde o diamanty; trvá na tom, že je nezbytné, aby evropské společnosti, které mají pobočky v zemích tohoto regionu, zajistily, aby ony samy dodržovaly tyto základní normy a mezinárodní pokyny v oblasti sociální odpovědnosti podniků; připomíná, že EU brzy zavede zásadu podávání zpráv za jednotlivé země; 77. vyjadřuje značné znepokojení nad zprávami o únosech dětí za účelem vymáhání výkupného a jejich prodeje v Čadu a v jiných zemích v této oblasti; konstatuje, že děti jsou prodávány uvnitř státu i do zahraničí jako nucená pracovní síla, k nucenému sňatku a za účelem sexuálního vykořisťování; dále konstatuje, že v některých případech byly děti uneseny a prodány mezinárodním agenturám pro adopci; 78. vyzývá státy v oblasti Sahelu, aby podporovaly přístup všech dětí, jak chlapců, tak dívek, ke vzdělání, a zajistily přístup ke vzdělání pro všechny kočovné obyvatele bez diskriminace na základě rasy, kasty nebo etnického původu; vyzývá státy v oblasti Sahelu, aby podporovaly politiky odborného vzdělávání a přístupu k vysokoškolskému vzdělání a zaměstnanosti s cílem poskytnout mladým lidem v oblasti Sahelu perspektivu do budoucnosti a ochránit je tak před spáry teroristických skupin; trvá na tom, aby životní podmínky dětí ve školách odpovídaly minimálním požadavkům na zdraví, bezpečnost a důstojnost a aby se zajistilo, aby děti nebyly týrány či vystaveny svým opatrovníkem žebrání; 79. vyzývá k vytvoření a sledování účinných politik v oblasti zdravotnictví a vzdělávání určených nejzranitelnějším obyvatelům, jako jsou ženy a děti, a zaměřených na splnění rozvojových cílů tisíciletí: základní vzdělání pro všechny, zlepšení zdraví matek a dostupnost zdravotní péče pro všechny, boj proti HIV/AIDS a všem infekčním chorobám; vyzývá Evropskou unii, aby se v rámci 11. EFR v rámci své činnosti v oblasti Sahelu zaměřila především na mládež a aby vypracovala ambiciózní politiku v oblasti vzdělávání; připomíná význam politik zaměřených na ženy a na přístup k zaměstnání; 80. oceňuje významnou úlohu žen v procesu stabilizace a rozvoje Sahelu a vyzývá k tomu, aby byl posílen jejich zásadní vliv na předcházení konfliktům, zachování a obnově míru, ale také v oblasti bezpečnosti, politiky a hospodářského rozvoje; vybízí rozvojové partnery, aby finančně podporovali projekty, které se zaměřují zvláště na osamostatnění žen v tomto regionu; 81. vyjadřuje své znepokojení nad diskriminací, jíž čelí ženy a dívky ve značné části této oblasti a která má podobu mimo jiné nucených sňatků, sňatků dětí, sexuálního vykořisťování, nedostatečného vzdělání a velice rozšířené praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů, včetně obřízky a tradičních zvyků, jakými jsou sororátní nebo levirátní sňatky, i nad diskriminací v oblasti přístupu ke vzdělání, k zaměstnání respektujícímu jejich práva a ke zdravotní péči; vyzývá k zavedení politik na ochranu lidských práv a rovnosti žen a mužů ve spolupráci se všemi rozvojovými činiteli působícími v této oblasti, zaměřených zejména na dodržování, ochranu a prosazování práv žen, k nimž patří sexuální a reprodukční práva bez diskriminace na základě rasy, kasty, věku, příslušnosti k etnické skupině či určitému vyznání, stavu, původu a skutečnosti, zda je určitá osoba migrující či nikoli; zdůrazňuje, že je nutné více usilovat o to, aby reformy spojené se správou a právním státem odpovídaly specifickým potřebám žen; 82. žádá země v oblasti Sahelu, aby přijaly právní předpisy a konkrétní opatření, jež by zakazovaly jakoukoliv formu násilí páchaného na ženách, včetně domácího a sexuálního násilí, sexuálního obtěžování a škodlivých tradičních praktik, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů a nucené sňatky, a to především nezletilých dívek, a stanovily příslušné sankce; zdůrazňuje, jak důležitá je ochrana obětí a poskytování cílených služeb a že je současně třeba bojovat proti beztrestnosti útočníků a zaručit, že tyto trestné činy budou vyšetřeny, souzeny a náležitě potrestány a že spravedlnost bude plně dostupná pro všechny ženy, aniž by byly jakkoli diskriminovány na základě náboženství či etnického původu; zdůrazňuje, že domácí násilí není soukromou záležitostí rodiny a že omlouvání násilí na základě kulturního či náboženského přesvědčení je nepřijatelné; 83. naléhá na země v oblasti Sahelu, aby přezkoumaly své právní předpisy týkající se žen a vlastnických práv; zdůrazňuje, že je důležité, aby ženy vlastnily půdu, kterou obdělávají a na které žijí; 84. naléhavě žádá mezinárodní společenství, aby věnovalo více finančních prostředků na podporu práv žen a zlepšování jejich postavení v tomto regionu; vítá úsilí Africké unie ve vztahu k právům žen a připomíná klíčovou úlohu společenství ECOWAS při zajišťování stability v tomto regionu; vyzývá země v oblasti Sahelu, aby posílily svou spolupráci za účelem zahájení informačních kampaní o právech žen za účasti nevládních organizací, občanské společnosti, OSN a EU; vyzývá EU, aby spolupracovala s regionálními subjekty za účelem podpory vzdělávání dívek a aby podporovala opatření na posílení finančního zabezpečení a potenciálu žen jako klíčového faktoru pro zajištění sociální, politické a ekonomické emancipace žen; dále vyzývá k tomu, aby byl v politice kladen důraz na zlepšení zdravotní péče o ženy; 85. vyzývá rovněž země v oblasti Sahelu, aby zajistily, aby všechny dívky byly při narození zaregistrovány a následně se jim dostalo základního vzdělání; vyzývá EU, aby spolupracovala s regionálními subjekty za účelem podpory vzdělávání dívek a aby podporovala opatření na posílení finančního zabezpečení a potenciálu žen jako klíčového faktoru pro zajištění sociální, politické a ekonomické emancipace žen; dále vyzývá k tomu, aby byl v politice kladen důraz na zlepšení zdravotní péče o ženy; 86. vyzývá Komisi, ESVČ a Radu, aby podněcovaly více zemí tohoto regionu k tomu, aby ve svých právních předpisech výslovně stanovily práva žen a dívek a aby upřednostňovaly programy zabezpečující tato práva, zejména přístup k veřejným službám, mj. v oblasti vzdělávání, přístupu k právům na sexuální a reprodukční zdraví, k bezpečným úvěrům na potraviny, půdu a výrobní prostředky, zejména ve venkovských oblastech, a ke zdravotní péči a soudnímu systému s cílem posílit finanční nezávislost žen tím, že se jim dostane pomoci při přechodu z neformálního do formálního pracovního sektoru, a podpořit jejich zapojení do politických a hospodářských rozhodovacích procesů a odstranit všechny formy násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně nucených sňatků v útlém věku a barbarské praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů; 87. žádá zvláštního zástupce EU pro oblast Sahelu a zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby vypracovali společná opatření pro účinnější zabezpečení práv žen v tomto regionu, a to tím, že budou bojovat proti beztrestnosti v případech násilí na základě pohlaví a všech dalších typů násilí, které ohrožují důstojnost žen; naléhavě žádá Komisi, ESVČ a partnerské státy, aby učinily z práv žen a rovnosti pohlaví prioritu bilaterálních programů pomoci a aby poskytovaly dlouhodobé a spolehlivé financování iniciativ, které jsou zaměřeny na posílení postavení žen a na podporu rovnosti mezi ženami a muži; odsuzuje zejména násilí, neboť je základní překážkou plného požívání společenské a hospodářské svobody žen; zdůrazňuje, že podpora rovnosti mezi ženami a muži by měla být považována za průřezové téma; 88. vítá právní status vztahů osob stejného pohlaví v Mali, Nigeru, Čadu a Burkině Faso; lituje však, že stále přetrvává společenská diskriminace; vyjadřuje hluboké znepokojení nad uplatňováním zákonů o „veřejném pohoršování“ a zákonů zakazujících shromažďování za „nemorálními účely“ vůči komunitě lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů v Mali a v celém regionu; doufá, že lidé utlačovaní během povstání v severním Mali se mohou znovu bezpečně začlenit do své společnosti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávající kriminalizací vztahů lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů v Mauritánii, které formálně může u mužů vést k odsouzení k trestu smrti ukamenováním na veřejnosti; konstatuje nicméně, že nejsou důkazy o tom, že by tento trest byl kdy použit; přesto naléhavě vyzývá vládu Mauritánie, aby spolupracovala s občanskou společností na reformách svých právních předpisů a pomohla zlepšit životy lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů; 89. je přesvědčen, že pro mír a rozvoj v oblasti Sahelu má zásadní význam přístup k situaci a rozvoji tuarežského obyvatelstva založený na právech a otevřeně řešící historické křivdy, přičemž je třeba zohlednit rovněž skutečnost, že Tuaregové žijí v oblastech, kde žijí i další etnické skupiny; vítá vývoj, jehož v této oblasti dosáhl Niger, avšak naléhavě vyzývá všechny státy s významným počtem tuarežských obyvatel, včetně zemí mimo oblast Sahelu, jako jsou Alžírsko a Libye, aby spolupracovaly se zástupci této komunity s cílem vyřešit na politické a institucionální úrovni problémy nedostatečného rozvoje a nevraživosti; poukazuje také na rozmanitost kultur v oblasti Sahelu; domnívá se, že je třeba umožnit všem těmto populacím obnovit mírové soužití; vybízí vlády v dané oblasti, aby všechny tyto populace zapojily do sociálních a politických dialogů a do rozhodovacích procesů; Doporučení pro politiky EU pro oblast Sahelu 90. vítá jmenování zvláštního zástupce EU pro oblast Sahelu a výrazný lidskoprávní prvek v jeho mandátu; očekává, že nový zvláštní zástupce EU bude úzce spolupracovat se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva, kanceláří žalobce Mezinárodního trestního soudu, Úřadem vysokého komisaře pro lidská práva a obránci lidských práv a pozorovateli v regionu při prosazování dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva; vyzývá k náležité koordinaci zejména mezi zvláštním zástupcem EU pro oblast Sahelu a zvláštním zástupcem EU pro jižní Středomoří a také se zvláštním zástupcem EU pro oblast Afrického rohu, protože krize v Africe s sebou nesou rozsáhlé regionální následky, mají tendenci přelévat se za hranice a mají geostrategický vliv; z tohoto důvodu naléhavě žádá EU, aby se věnovala účinnému koordinování všeho úsilí EU v Africe, zejména zvládání krizí a činností po skončení konfliktu, a vyzývá proto vysokou představitelku Unie, místopředsedkyní Komise, aby takovouto koordinaci zajistila; 91. podtrhuje význam provádění závazků politiky EU v oblasti lidských práv, včetně jejích obecných zásad týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů, násilí páchaného na ženách a dívkách a boje proti všem formám diskriminace žen, na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, ochrany civilistů v misích a operacích společné bezpečnostní a obranné politiky, a také komplexní politický přístup EU týkající se provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti, včetně monitorování vývoje v této oblasti a podávání zpráv o něm; 92. vyjadřuje politování nad skutečností, že strategie EU na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu přijatá dne 21. března 2011 ani závěry týkající se této strategie přijaté Radou pro zahraniční věci dne 23. března 2012 nezmiňují podporu rovnosti mezi ženami a muži, situaci žen či ochranu jejich práv; 93. vítá strategickou činnost v rámci strategie EU pro oblast Sahelu, včetně podpory a prosazování řádné veřejné správy a řešení konfliktů v rámci regionu; domnívá se však, že tato strategie stále nestaví dostatečně do centra svého zájmu lidská práva, právní stát, podporu demokracie, účinnou hospodářskou správu a důsledná protikorupční opatření jako klíčové prvky pro podporu propojení rozvoje a bezpečnosti; naléhavě vybízí orgány EU, aby v brzké době začaly spolupracovat na přezkumu strategie a zařadily do ní konkrétní návrhy na:
94. doporučuje, aby EU zvážila možnost cílených sankcí (zmrazení aktiv, zákazu vydávání víz a dalších nástrojů) vůči osobám, které nejvíce porušují lidská práva v Mali i na dalších místech v této oblasti; 95. vítá nedávnou zprávu generálního tajemníka OSN o situaci v oblasti Sahelu; bere na vědomí přístup „4x4“, jehož cílem je podpořit veřejnou správu, bezpečnost, humanitární požadavky a rozvoj jako součást integrované strategie; vítá zejména výrazné začlenění lidskoprávního rozměru do této strategie a vyzývá EU, aby ji i nadále podporovala; dále vyzdvihuje důraz integrované strategie OSN na zlepšení účasti, na podporu místní a regionální veřejné správy, na posilování společenské a bezpečnostní soudržnosti, na rozvoj systémů včasného varování pro budoucí hrozby a zejména na posilování a zpevňování vnitrostátních a regionálních mechanismů pro lidská práva; vyzývá EU, aby ve spolupráci a v souladu s OSN uplatnila podobný celostní přístup k otázkám udržitelnosti, bezpečnosti, humanitárním a rozvojovým otázkám a lidským právům takovým způsobem, který uznává v zásadě nadnárodní, přeshraniční a propojenou povahu problémů v oblasti Sahelu; 96. zdůrazňuje trvalý a zásadní význam většího zapojení EU do spolupráce s africkými regionálními aktéry, jako je Africká unie, ECOWAS, Svaz arabského Maghrebu, a využití afrických regionálních nástrojů pro lidská práva s cílem dosáhnout v oblasti Sahelu trvalého pokroku, co se týče lidských práv a demokratických iniciativ; naléhavě vyzývá sousední země, jako je Senegal, Alžírsko a Maroko, aby se ujaly vedení a pomohly k vytváření skutečné regionální dynamiky, která posílí hospodářský rozvoj tohoto regionu a lidská práva; připouští, že aby byla řešení problémů v oblasti Sahelu trvalá, musí vzejít z oblasti samotné a její obyvatelé za ně musí převzít odpovědnost; vyzývá avšak EU, aby plnila svůj závazek spolupracovat s partnery z oblasti Sahelu a podporovat je všemi vhodnými prostředky, které umožní zlepšit kvalitu života obyvatel dané oblasti, a posilovat vztahy s jejich demokratickými vládami; Otázka lidských práv v uprchlických táborech v Západní Sahaře a táborech v oblasti Tindúf 97. vítá a připomíná zprávu generálního tajemníka OSN z dubna roku 2013 o situaci v Západní Sahaře, která zdůrazňuje „kritický význam řešení konfliktu v Západní Sahaře, jako součást širší strategie pro oblast Sahelu“, a také, že „otázka lidských práv zůstává důležitá pro jakékoliv řešení konfliktu“; bere rovněž na vědomí, že pokračující konflikty v oblasti Sahelu a zejména existence teroristických skupin, jako je například AQMI v severním Mali a jižním Alžírsku, jsou zdrojem destabilizace v Západní Sahaře i v celém regionu; poukazuje rovněž na negativní vliv konfliktu na regionální integraci, která by měla zahrnovat Maroko a Alžírsko a mohla poskytnout významné příležitosti pro demokratizaci a hospodářský rozvoj, a tím posílit bezpečnost obyvatel celé oblasti Sahelu a Sahary; 98. znovu potvrzuje svou podporu rezolucím OSN o Západní Sahaře; vyzývá k plnému dodržování lidských práv a základních svobod saharawinských obyvatel, a to včetně svobody sdružování, svobody projevu a práva na pokojné demonstrace; 99. zdůrazňuje, že v Západní Sahaře a v táborech v oblasti Tindúf je třeba řešit otázku lidských práv, a to aniž by se předjímalo konečné politické uspořádání či projevoval názor na toto uspořádání; opakuje nicméně, že sebeurčení je základním lidským právem, jak stanoví článek 1 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech, a že územní celistvost je jednou ze zásad mezinárodního práva; připomíná rovněž rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1754(2007), která vyzývá jednotlivé strany, aby se do vyjednávání zapojily v dobré víře a bez podmínek „s cílem dosáhnout spravedlivého, trvalého a vzájemně přijatelného politického řešení, které by umožnilo lidu Západní Sahary rozhodovat o své budoucnosti“; připomíná tuto výzvu, aby Maroko a Fronta Polisario pokračovaly ve vyjednávání mírového řešení konfliktu, a opět poukazuje na práva Saharawinců na sebeurčení; upozorňuje na příležitost, kterou přinášejí politické a demokratické reformy v Maroku, a zároveň bere na vědomí rozsáhlejší povinnosti, které tyto reformy znamenají pro dodržování lidských práv především obyvatel Západní Sahary; obává se, že pětadvacetileté odkládání uspořádání referenda či dosažení jakékoli jiné formy oboustranně přijatelného politického řešení zvyšuje odcizení Saharawinců a potenciál pro násilné činy, a to zejména mezi mladými lidmi; vyzývá EU, aby se více angažovala a podporovala OSN, která vybízí zúčastněné strany, aby obnovily přímá jednání s cílem dosáhnout mírového a trvalého řešení konfliktu; 100. vzhledem k tomu, že politické řešení konfliktu v Západní Sahaře, usmíření a stav lidských práv jsou úzce propojeny, vyzývá Komisi a členské státy k větší aktivitě při řešení konfliktu v Západní Sahaře a k tomu, aby kromě podpory vyjednávání OSN také využívaly různé nástroje vnější politiky (například posilování dohledu nad stavem lidských práv a nad informovaností policie a bezpečnostních sil, podporu demokratických reforem včetně decentralizace nebo boje s diskriminací v tomto regionu) s cílem podporovat nesmírně potřebné budování důvěry mezi znepřátelenými stranami; 101. vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedávnou zprávou zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení, který odhalil důkazy, že maročtí představitelé zadržovali osoby z politických důvodů, vystavovali vězně saharawinského původu mučení a znásilňování, unášeli protestující osoby do pouště a zde je ponechávali s cílem zastrašit je, a záměrně a často se zaměřovali na zastánce nezávislosti, a to i v jejich domovech; poukazuje na další velmi rozšířená obvinění, že dochází k nuceným zmizením a nespravedlivým procesům; upozorňuje zejména na odstranění protestního tábora Gdeim Izik v listopadu roku 2010, kde si značné násilí vyžádalo třináct obětí na životech, a na následný soud s 25 Saharawinci v únoru roku 2013, z nichž mnozí byli známí aktivisté v oblasti lidských práv; poukazuje na skutečnost, že Maroko trvá na tom, že proces byl spravedlivý a řádný, a na pozitivní hodnocení některých mezinárodních pozorovatelů, avšak zároveň připomíná znepokojení zvláštního zpravodaje OSN nad využitím vojenského soudu, nařčeními z mučení a nad neschopností marockých orgánů tato obvinění prošetřit; bere na vědomí závěry některých nevládních organizací a pozorovatelů v oblasti lidských práv týkající se údajného zpolitizování řízení, chybějících důkazů a nepřiměřených trestů, kdy dvacet osob bylo odsouzeno k trestům pohybujícím se mezi dvaceti lety odnětí svobody a doživotním trestem; vítá proto souhlas marocké vlády s doporučením Národní rady pro lidská práva, podle kterého by civilisté neměli být v budoucnosti souzeni vojenskými soudy; naléhavě vyzývá marockou vládu, aby toto doporučení uvedla do praxe; vyjadřuje zároveň politování nad tím, že se toto rozhodnutí nebude týkat osob, které již byly odsouzeny; naléhavě rovněž vyzývá marockou vládu, aby prováděla všechna doporučení obsažená ve zprávách OSN a Národní rady pro lidská práva a aby nadále rozvíjela kulturu dodržování lidských práv; vyzývá v této souvislosti marocké orgány k okamžitému propuštění všech saharawinských politických vězňů, ke spolupráci s občanskou společností a jinými subjekty za účelem zajištění transparentnosti a spravedlnosti soudních procesů v zemi a k vyšetření a stíhání představitelů bezpečnostních sil, kteří měli být do svévolných zatčení, mučení a jiných forem zneužití pravomocí zapojeni; 102. odsuzuje porušování lidských práv, které postihuje saharawinské ženy a které se projevuje zejména obtěžováním a sexuálním násilím,; 103. znovu připomíná obavy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva obsažené ve zprávě z roku 2006 o omezování svobody slova, shromažďování a sdružování v Západní Sahaře; poukazuje na tvrzení Maroka, že povoluje „demonstrace vsedě“ a jiné formy protestů; vyjadřuje politování nad zjevnými institucionálními překážkami, jež klade Maroko nevládním organizacím hájícím nezávislost tím, že brání jejich zákonné registraci a uznání, což je nezbytné pro to, aby mohly účinně působit ve svých komunitách; odsuzuje mnohdy přísné tresty za „podrývání územní celistvosti Maroka“, což je součást právních předpisů údajně používaná proti Saharawincům, kteří mírumilovně hájí nezávislost; připomíná zjištění nezávislé expertky OSN v oblasti kulturních práv, že marocké orgány potlačují určité aspekty saharawinské kultury; opakuje výzvu nezávislé expertky OSN ke zrušení těchto opatření a k podpoře plné kulturní rozmanitosti; pozitivně v této souvislosti hodnotí ustanovení o kulturních právech, která byla začleněna do nové marocké ústavy; vítá vytvoření saharawinského televizního kanálu; důrazně podporuje uplatňování těchto ustanovení v plném rozsahu; 104. hluboce lituje skutečnosti, že ve středu 6. března 2013 Maroko vykázalo ze země delegaci čtyř poslanců Evropského parlamentu; konstatuje, že cílem delegace byla návštěva oblasti Západní Sahary, prošetření stavu lidských práv a setkání se zástupci mise MINURSO; vyjadřuje hluboké politování nad postojem marockých orgánů a žádá Marocké království, aby nezávislým pozorovatelům, poslancům, tisku a humanitárním organizacím umožnilo volný přístup a volný pohyb na území Západní Sahary; 105. připomíná obavy Úřadu OSN pro projektové služby (UNOPS), že Západní Sahara je stále jednou z nejvíce zaminovaných oblastí světa; konstatuje, že nášlapné miny v Západní Sahaře od roku 1975 tragicky připravily o život 2 500 obětí a nadále ohrožují tisíce saharawinských nomádů a představují zásadní překážku pro vyřešení konfliktu v Západní Sahaře a situace uprchlíků; oceňuje proto činnost mise MINURSO, marocké královské armády, Fronty Polisario a organizace Landmine Action a dalších při mapování a odminování zasažených oblastí; vítá skutečnost, že Fronta Polisario podepsala ženevskou výzvu k zákazu protipěchotních min; vybízí všechny subjekty, aby učinily maximum pro poučení obyvatelstva, pomoc obětem a odstranění veškeré zbývající munice; dále konstatuje, že Maroko je jednou z mála zemí – a jednou z pouze tří afrických zemí –, které nepodepsaly Smlouvu o zákazu min; vybízí Maroko, aby tak učinilo na znamení svého odhodlání prosazovat mír a budovat důvěru; 106. poukazuje na případ saharawinských žen a na jejich důležitou úlohu v saharawinské společnosti, především v uprchlických táborech, kde míra negramotnosti prudce poklesla ; zdůrazňuje klíčovou úlohu žen při organizaci saharawinských institucí a na jejich vysokou účast na rozhodovacích procesech všech úrovní, počínaje místními výbory až po parlament a vládu; upozorňuje na úlohu, kterou západosaharské ženy hrají při udržování míru, podpoře dialogu a řešení konfliktu, stejně jako při ochraně saharawinské společnosti a struktur; 107. je znepokojen chudobou a nedostatkem základních služeb v uprchlických táborech, které spravuje Fronta Polisario v blízkosti města Tindúf, a to především co se týče výživy, zdravotní péče a přístupu k pitné vodě; vítá humanitární pomoc, kterou poskytuje EU prostřednictvím úřadu ECHO dotčeným uprchlíkům; vyzývá přesto mezinárodní subjekty, aby účinněji soustředily, koordinovaly a posílily svou pomoc a aby ji v případě potřeby navýšily s cílem stabilizovat humanitární situaci a zlepšit podmínky v táborech; opakuje doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro adekvátní bydlení, aby byly pro tento účel vyčleněny dostatečné mezinárodní finanční prostředky; poukazuje nicméně na fungující systémy správy v táborech a vítá aktivní účast občanské společnosti spolu se značným zapojením žen do správy i v občanské společnosti; dále vítá důraz, který společnost i navzdory omezeným zdrojům klade na vzdělání; konstatuje nicméně nedostatek jasné dokumentace o přesném počtu obyvatel v táborech; vyzývá orgány Fronty Polisario, aby případně za pomoci Alžírska provedly nebo umožnily pravidelná sčítání či formální registrace; 108. vyjadřuje obavu z toho, že chudoba v táborech v oblasti Tindúf spolu s nedostatkem dlouhodobých vyhlídek pro mnoho uprchlíků je činí náchylnými k radikalizaci v duchu náboženských fundamentalistů; poukazuje na nebezpečí spojené s náborem mladých lidí pro zločinecké nebo teroristické organizace a upozorňuje na prostupné hranice regionu, kvůli kterým hrozí snazší a hlubší pronikání džihádistických skupin ze severního Mali i odjinud; odsuzuje únos tří evropských humanitárních pracovníků z tábora Rabuni, k němuž došlo v říjnu 2011; zdůrazňuje proto prvořadý význam zajištění bezpečnosti táborů; vyzývá alžírské orgány, aby se chopily své odpovědnosti a napomohly zlepšení situace v oblasti lidských práv v táborech v oblasti Tindúf; vyjadřuje plnou podporu programu UNHCR, jehož účelem je podpořit budování důvěry díky umožnění vzájemných návštěv rodin z Tindúfu a ze Západní Sahary; 109. poznamenává, že zatímco většina mezinárodních pozorovatelů a zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Africké komise pro lidská práva a práva národů, Centra Roberta F. Kennedyho pro spravedlnost a lidská práva a organizace Human Rights Watch neodhalily mnoho důkazů systematického a institucionálního porušování lidských práv v táborech, mnoho zúčastněných subjektů, včetně marocké vlády, marockých nevládních organizací a některých bývalých obyvatel táborů v oblasti Tindúf, tvrdí, že orgány Fronty Polisario omezují svobodu projevu a pohybu obyvatel; poukazuje na to, že Fronta Polisario tato obvinění rázně odmítá a je ochotna spolupracovat s orgány OSN pro lidská práva; vyzývá proto Frontu Polisario, aby nezávislým pozorovatelům v oblasti lidských práv umožnila plný, pravidelný a volný přístup do táborů a aby byla jakákoliv obvinění řádně prošetřena; 110. vítá úsilí o lepší dokumentování případů údajného porušování lidských práv v Západní Sahaře, zejména prostřednictvím Národní rady pro lidská práva, jejíž kanceláře se nacházejí v Al-Ajúnu a Dachle, které ocenila OSN; poukazuje na pozitivní práci Národní rady pro lidská práva a vyzývá marockou vládu, aby pomohla posílit její nezávislost a kompetence a zajistila provádění jejích doporučení; vybízí navíc Národní radu pro lidská práva, aby zvýšila úsilí o budování vztahů se Saharawinci, kteří odmítají marockou vládu, a aby zaručila řádné projednání jejich stížností; vítá skutečnost, že Maroko přijalo v roce 2012 tři z pěti doporučení Rady OSN pro lidská práva týkající se situace v oblasti lidských práv v Západní Sahaře, a vyzývá Maroko, aby přijalo i zbývající dvě doporučení; vítá rovněž pozvání ad hoc mezinárodních delegací ze strany Maroka, včetně pozvání zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení, a skutečnost, že tato pozvání byla přijata; naléhavě vyzývá marocké orgány, aby povolily vyšetřovací mise dalších mezinárodních organizací, jako je Africká komise pro lidská práva a práva národů a Evropský parlament; vyzývá všechny příslušné strany, aby i nadále takto spolupracovaly s orgány OSN pro lidská práva; podporuje vznik oficiální mise MINURSO- Mezinárodní výbor Červeného kříže v oblasti Fadret Leguiaa, která by přistoupila k exhumaci a vrácení ostatků rodinám poté, co vyšetřovací tým Baskické univerzity objevil společné hroby; 111. bere nicméně na vědomí závažná a zpochybňovaná obvinění proti správním orgánům Maroka i Fronty Polisario; připomíná, že generální tajemník OSN nedávno zdůraznil „nezávislé, nestranné, komplexní a nepřetržité monitorování situace v oblasti lidských práv v Západní Sahaře i v táborech“; konstatuje v této souvislosti, že OSN v dubnu 2013 neaktualizovala mandát mise MINURSO, aby zahrnoval i lidskoprávní rozměr; vybízí OSN, aby tak učinila nebo případně vytvořila nový trvalý a nestranný orgán pro lidská práva, jehož úkolem by byl dohled nad celkovou situací v oblasti lidských práv a podávání zpráv o ní a také vyšetřování jednotlivých stížností; žádá, aby takový orgán zahrnul do své činnosti Marokem ovládanou část Západní Sahary, tábory v oblasti Tindúf a další území ovládaná Frontou Polisario; 112. vybízí vlády Maroka a Alžírska, aby rozvíjely a posilovaly jejich politický dialog s cílem zlepšit dynamiku regionu a předcházet nárůstu napětí, což bude ku prospěchu celého mezinárodního společenství; 113. naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise a zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby nabídli marockým orgánům a správním orgánům Fronty Polisario v oblasti Západní Sahary a Tindúfu vzdělávací programy v oblasti lidských práv určené příslušníkům policie a dalších bezpečnostních složek, zaměstnancům soudů a místních správních orgánů, sdělovacím prostředkům a organizacím občanské společnosti; tyto programy budou vycházet z politických reforem směřujících k demokracii, právnímu státu a dodržování lidských práv, jež Maroko zahájilo, aniž by byla dotčena jednání o politické dohodě ohledně konfliktu v Západní Sahaře, naopak cílem programů bude podpora těchto jednání; o 114. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a zvláštnímu zástupci EU pro oblast Sahelu, členským státům EU, vládám a parlamentům zemí v oblasti Sahelu, Maroku, Alžírsku a Frontě Polisario, generálnímu tajemníkovi OSN a Radě bezpečnosti, vysokému komisaři OSN pro lidská práva, předsedovi Africké unie a generálnímu tajemníkovi Komise Africké unie a předsedovi společenství ECOWAS a předsedovi Komise společenství ECOWAS.
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Místní orgány a občanská společnost |
| |||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, — s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii, a zejména na čl. 21 odst. 2 této smlouvy, který stanoví zásady a cíle EU v oblasti mezinárodních vztahů, a na čl. 208 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, — s ohledem na body 16, 18 a 87 společného prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Parlamentu a Komise o rozvojové politice EU: „Evropský konsensus“(1), — s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci, — s ohledem na Deklaraci OSN o právu na rozvoj (41/128), — s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů, která stanoví rámec pro cíle tisíciletí, — s ohledem na dohodu o partnerství AKT-ES (dohoda z Cotonou), — s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (SEC(2011)1469 a SEC(2011)1470), — s ohledem na Evropskou úmluvu o rozvojové spolupráci na podporu místní správy věcí veřejných, která byla představena dne 16. listopadu 2008 v rámci Evropských dnů rozvojové pomoci, — s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637), — s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o zvýšení dopadu rozvojové politiky EU(2), — s ohledem na sdělení Komise s názvem „Budoucí přístup k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím“ (COM(2011)0638), — s ohledem na sdělení Komise s názvem „Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“ (COM(2012)0492), — s ohledem na závěry Rady ze dne 15. října 2012 na téma „Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“ (14535/12), — s ohledem na závěry Rady o podpoře EU udržitelným změnám ve společnostech v procesu transformace přijaté na 3218. zasedání Rady pro zahraniční věci dne 31. ledna 2013, — s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. května 2013 s názvem „Posilování místních orgánů v partnerských zemích za účelem zlepšení správy věcí veřejných a účinnějšího dosahování výsledků v oblasti rozvoje“ (COM(2013)0280), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. února 2013 s názvem „Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“ (COM(2013)0092), — s ohledem na mezinárodní závazky přijaté v rámci Pusanského partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci z roku 2011, — s ohledem na závěry Rady ze dne 22. července 2013 týkající se místních orgánů v rámci rozvojové spolupráce (12584/13), — s ohledem na stanovisko Výboru regionů s názvem „Posilování místních orgánů v partnerských zemích za účelem zlepšení správy věcí veřejných a účinnějšího dosahování výsledků v oblasti rozvoje“ (CdR 2010/2013), — s ohledem na své prohlášení ze dne 5. července 2012 o „poskytování informací o rozvojové problematice a o aktivním celosvětovém občanství“(3), — s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Poskytování informací a zvyšování povědomí o rozvojové problematice v Evropě“ (SWD(2012)0457), — s ohledem na studii na téma „Zkušenosti a kroky hlavních evropských aktérů činných v oblasti poskytování informací a zvyšování povědomí o rozvojové problematice“ z listopadu 2010(4), — s ohledem na závěrečný dokument iniciativy pro strukturovaný dialog z května 2011(5), — s ohledem na „Lisabonské prohlášení o zkvalitnění a posílení globálního vzdělávání v Evropě do roku 2015“(6), — s ohledem na konzultace na téma „Organizace občanské společnosti v rozvojové spolupráci“ a na konzultace na téma „Místní orgány a rozvoj“, — s ohledem na hodnocení Evropské unie za rok 2012 členy Výboru OECD pro rozvojovou pomoc, — s ohledem na „Tematické globální hodnocení podpory procesů decentralizace ze strany Komise“(7) z února 2012, — s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2007 nazvané Místní společenství a rozvojová spolupráce(8), — s ohledem na článek 48 jednacího řádu, — s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0296/2013), A. vzhledem k tomu, že článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví jako hlavní cíl politiky EU v oblasti rozvoje snížení a výhledově i vymýcení chudoby, jak je definováno v Evropském konsensu o rozvoji; B. vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji je nadále ideovým rámcem rozvojové politiky EU; C. vzhledem k tomu, že v EU existuje pevné politické odhodlání vytvářet podmínky, které umožní řádné fungování organizací občanské společnosti na regionální, celostátní a mezinárodní úrovni, a vzhledem k tomu, že EU uznává, že silnější občanská společnost v celé své rozmanitosti je důležitá sama o sobě a představuje zásadní a nedílnou součást každé demokracie; D. vzhledem k tomu, že v EU panuje silné politické odhodlání podporovat rozvoj založený na dodržování lidských práv, a vzhledem k tomu, že v prohlášení OSN o společné dohodě o přístupu k rozvojové spolupráci založeném na dodržování lidských práv se uvádí, že „veškeré programy rozvojové spolupráce, strategie a technická pomoc by měly přispívat k naplňování lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v dalších mezinárodních nástrojích pro lidská práva“; E. vzhledem k tomu, že demokratická odpovědnost nezahrnuje pouze vlády, ale také organizace občanské společnosti, místní orgány a vnitrostátní parlamenty, které zásadním způsobem přispívají k propojení občanů a vlády a k zajištění široce založené demokratické odpovědnosti za rozvojové programy v jednotlivých zemích; F. vzhledem k tomu, že odpovědnost v rámci jednotlivých států zahrnuje kontrolní úlohu organizací občanské společnosti, které jsou klíčovými aktéry v boji proti korupci a ve zvyšování transparentnosti; G. vzhledem k tomu, že zpráva Výboru OECD pro rozvojovou pomoc obsahuje doporučení, aby „orgány a instituce EU vyvíjely úsilí o zapojení většího počtu zástupců občanské společnosti do strategického, strukturovaného dialogu a aby účelněji budovaly kapacity občanské společnosti v partnerských zemích, přičemž bude nutné revidovat nástroje pro tyto účely“; H. vzhledem k tomu, že podle legitimního rámce na období po roce 2015 mají mít občanská společnost a jednotlivci, především ti nejvyloučenější, možnost plného zapojení do rozhodovacích procesů a do sledování a podávání zpráv o pokroku, jehož bylo dosaženo; I. vzhledem k tomu, že z veřejných konzultací na téma „Místní orgány a rozvoj“ vyplynula vazba mezi demokratickou správou věcí veřejných na místní úrovni, decentralizací a územním rozvojem; J. vzhledem k tomu, že územní rozvoj je definován jako interakce mezi širokou škálou zainteresovaných stran a víceúrovňovou správou věcí veřejných, jejímž cílem je rozvíjet místní potenciál (lidské, finanční, fyzické a přírodní zdroje) a posilovat tak konkurenční výhody daného území a zvyšovat životní úroveň; K. vzhledem k tomu, že silné a transparentní organizace občanské společnosti a místní orgány, které se zaměřují na to, co je potřebné, a místní správa věcí veřejných otevřená širokému okruhu zainteresovaných stran jsou zásadními předpoklady demokracie a mírotvorného procesu; L. vzhledem k tomu, že místní orgány z nových členských států by si měly vyměňovat poznatky z oblasti rozvojové spolupráce se starými členskými státy, aby nové členské státy získaly větší odbornost a aby staré členské státy mohly využít zkušeností nových členských států získaných v souvislosti s transformací a strukturálními změnami jako cenného nástroje v rámci celosvětového rozvoje; M. vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti a místní orgány se budou zásadním způsobem podílet na zajišťování udržitelného růstu podporujícího začlenění, udržitelnosti životního prostředí, dodržování lidských práv a zajišťování řádné správy věcí veřejných v rámci rozvojového programu na období po roce 2015; N. vzhledem k tomu, že rovnoprávná dlouhodobá partnerství mezi organizacemi občanské společnosti z EU a jejich protějšky z rozvojových zemí se ukazují být důležitým nástrojem pro rozvoj silných, nezávislých a diverzifikovaných organizací a iniciativ občanské společnosti v různých měřítcích a na různých úrovních, od místní až po mezinárodní; Podmínky pro řádné fungování organizací občanské společnosti a místních orgánů 1. vítá aktuální politický vývoj na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, kdy se důraz klade na ambicióznější partnerství s organizacemi občanské společnosti a místními orgány, jejichž cílem je rozvoj založený na dodržování lidských práv, včetně ekonomických, sociálních a kulturních práv, a mezinárodních dohod o ochraně životního prostředí a biologické rozmanitosti, a zřetelné odhodlání k posílení demokratického procesu a odpovědnosti; 2. zdůrazňuje, že vytváření vazeb mezi vládami, místními orgány, organizacemi občanské společnosti, soukromým sektorem a občany, které jsou založeny na odpovědnosti, dodržování lidských práv a široké účasti, poskytuje Evropské unii, včetně občanů, místních orgánů a soukromého sektoru, jedinečnou příležitost, aby navázala udržitelná partnerství s rozvojovými zeměmi; 3. vyzývá EK a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby vypracovaly postupy a plány uplatňování přístupu k rozvojové spolupráci EU založeného na dodržování lidských práv na základě dialogu s organizacemi občanské společnosti a aby prosazovaly provádění obecných zásad Evropské unie týkajících se ochránců lidských práv; 4. vyzývá Komisi a ESVČ, aby podporu vytváření podmínek pro řádné fungování organizací občanské společnosti a místních orgánů začlenily do všech svých programů a aby tuto otázku zařadily mezi priority postoje EU v nadcházejících jednáních o rozvojovém rámci na období po roce 2015; zdůrazňuje, že je třeba vymezit systém kontrol, aby bylo možné hodnotit pokrok, jehož bylo dosaženo při vytváření příznivých podmínek na úrovni jednotlivých států z hlediska politických a regulačních opatření, v souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv a z hlediska vedení dialogu se širokým okruhem účastníků a na více úrovních; vyzývá Komisi, aby příznivost podmínek změřila tak, aby byla doceněna celá jejich šíře a charakteristika aktérů občanské společnosti; 5. vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že řada zemí proti organizacím občanské společnosti spolupracujícím s partnery z EU tvrdě zakročuje, a vyzývá Komisi a ESVČ, aby vypracovaly strategie, jak tyto obtíže překonat, a aby v tolik potřebné podpoře organizací občanské společnosti pokračovaly; 6. vybízí EU, aby prosazovala institucionalizované mechanismy pro víceúrovňový dialog mezi organizacemi občanské společnosti, místními orgány, soukromým sektorem a partnerskými vládami se širokým zapojením zainteresovaných stran o agendách důstojné práce, udržitelném růstu podporujícím začlenění s přerozdělováním příjmů prostřednictvím státního rozpočtu a o otázce vytváření podmínek, které umožňují řádné fungování organizací občanské společnosti a místních orgánů; doporučuje, aby EU ve vztahu ke každé partnerské zemi uplatňovala ustanovení o konzultacích s místními orgány, jak je stanoví dohoda z Cotonou pro země AKT; 7. vybízí EU, aby systematicky zapojovala ženské organizace a sítě do přípravy a případně i průběhu politického dialogu, v souladu se závazky přijatými v rámci akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce; 8. oceňuje Politické fórum pro rozvoj, jež má vytvořit prostor pro dialog s organizacemi občanské společnosti a místními orgány v rámci politických jednání, a vybízí všechny zúčastněné strany, aby z něj učinily strategický prostor pro směrování a ovlivňování politického rozhodování o rozvojové problematice, včetně soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, na úrovni EU a na mezinárodní úrovni; Účinnost v oblasti rozvoje 9. vyzývá Komisi a ESVČ, aby v příštím programovém období vyčlenily dostatečné prostředky, které umožní organizacím občanské společnosti a místním orgánům z partnerských zemí sledovat a analyzovat pokrok v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje na místní, celostátní a mezinárodní úrovni; 10. vyzývá Komisi a ESVČ, aby prosazovaly „partnerství pro zajištění odpovědnosti“ za účelem strategické spolupráce mezi zvolenými zástupci na celostátní a místní úrovni a organizacemi občanské společnosti založené na transparentnosti ohledně oficiálních a neoficiálních toků pomoci a rovněž participativní přístup k rozvoji a odpovědnost, včetně vnitrostátní sociální odpovědnosti a kontroly, za účelem měření dopadu politiky; 11. poukazuje na důležitou roli, kterou mohou hrát místní orgány a organizace občanské společnosti v potírání korupce na všech úrovních, včetně daňových úniků a nezákonných finančních toků z rozvojových zemí; 12. vyzývá Komisi, aby podporovala zapojení zástupců místních orgánů do řídícího výboru globálního partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci; 13. je přesvědčen, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje musí být vůdčím principem jakékoli spolupráce EU s místními orgány, jejímž cílem je rozvíjet místní hospodářství za účelem zajištění důstojné životní úrovně místního obyvatelstva; 14. připomíná, že všichni aktéři rozvoje by měli zodpovídat za své kroky a výsledky v oblasti rozvoje a že by měli odpovědnost vzájemně prosazovat; 15. vyzývá Komisi, aby prosazovala rovnováhu mezi zásadou harmonizace a právem organizací občanské společnosti a místních orgánů na iniciativu; připomíná Komisi, že zjednodušení a sjednocení administrativních postupů pro dárce by mělo probíhat na základě dialogu s organizacemi občanské společnosti a místními orgány; 16. vítá návrh Komise, že vypracuje plány spolupráce s organizacemi občanské společnosti s cílem stanovit globální strategii pro začlenění těchto organizací do všech forem evropské spolupráce; vyzývá Komisi, aby objasnila, v jakém směru mohou organizace občanské společnosti smysluplně přispívat k tomuto procesu, a aby zajistila, že jejich účast bude včas a dostatečně zohledněna již v přípravné fázi a že budou společně určeny priority; 17. vybízí Komisi, aby vytvořila individuální plány pro jednotlivé země i ve vztahu k místním orgánům a aby zvážila vypracování takových plánů také společně pro organizace občanské společnosti a místní orgány; 18. žádá Komisi, aby za klíčový prvek budoucích plánů spolupráce považovala soudržnost politik ve prospěch rozvoje; 19. vyzývá Komisi, aby přijala program udržitelného rozvoje, v němž budou všechny tři hlavní prvky (environmentální, sociální a hospodářský) rovnocennými, neoddělitelnými parametry; 20. připomíná význam partnerství mezi místními orgány z evropských a partnerských zemí pro dosažení udržitelného rozvoje; v této souvislosti naléhá na EU, aby účinně využívala metody sdílení poznatků a budování kapacit, včetně uplatnění zkušeností místních orgánů členských států EU s transformací; 21. vybízí EU, aby přijala rozšiřující program s cílem dosáhnout úměrného zvýšení faktických zkušeností organizací občanské společnosti a místních orgánů s projekty a iniciativami financovanými ze strany EU; Decentralizace a územní přístup k rozvoji 22. vyzývá Komisi a ESVČ, aby s partnerskými zeměmi a v rámci těchto zemí navázaly ambicióznější strategický dialog s cílem prosazovat územní přístup k rozvoji a ucelený přístup k decentralizaci a aby v příštím programovém období zařadily mezi priority posílení možností místních orgánů a organizací občanské společnosti ovlivňovat a sledovat průběh decentralizačních reforem; 23. připomíná, že efektivní proces decentralizace vyžaduje reformy veřejného sektoru, například přesunutí pravomocí, funkcí a zdrojů, a rovněž aktivní účast občanů, prostřednictvím jejich zástupců, a organizací občanské společnosti na participačním plánování a sestavování rozpočtu; vyzývá Komisi, aby decentralizaci a územní přístup k rozvoji řádně zohledňovala při své podpoře všech reforem veřejného sektoru a považovala je za průřezové priority všech geografických programů; 24. zdůrazňuje, že udržitelný územní přístup k rozvoji se musí opírat o odpovědný, transparentní a funkční proces decentralizace; doporučuje, aby EU považovala územní přístup k rozvoji a decentralizaci za důležité faktory, které v budoucím rozvojovém programu navazujícím na rozvojové cíle tisíciletí přispějí ke snižování chudoby; 25. připomíná, že územní přístup k rozvoji přispívá k účinnosti rozvoje díky posilování odpovědnosti, dialogu a programům se širokým zapojením účastníků a aktérů a díky koordinaci politiky na regionální a místní úrovni; vyzývá Komisi, aby zahájila pilotní iniciativy na podporu územního přístupu k rozvoji prostřednictvím geografických a tematických programů; 26. poukazuje na přínos decentralizované spolupráce pro prosazování územního přístupu k rozvoji a decentralizace; zdůrazňuje, že místní orgány v Evropě mají velmi dobré možnosti, aby při decentralizaci – především fiskální – spolupracovaly se svými protějšky; 27. zdůrazňuje význam zvyšování odbornosti a úsilí zástupců EU, zejména na úrovni delegací, pro decentralizaci a úlohu organizací občanské společnosti a místních orgánů v rámci udržitelného rozvoje, mimo jiné v otázce způsobů koordinace s organizacemi občanské společnosti, a žádá zapojení organizací občanské společnosti, včetně ženských organizací, které do těchto procesů vnesou hledisko rovnosti žen a mužů; Nestabilní země 28. zdůrazňuje, že EU by měla ve spolupráci s partnerskými zeměmi v rámci Nové dohody o angažovanosti v nestabilních zemích vypracovat jako součást širších rozvojových strategií strategie pro posílení stability těchto zemí a zvláštní programy zaměřené na odstranění příčin dlouhodobé nestability, včetně komunitní a participativní analýzy rizik, nástrojů pro správu a hloubkového rozboru původců konfliktů či nestability, a to při zohlednění názorů a pohledu přímo dotčených místních obyvatel; 29. připomíná, že posílení stability by mělo být rovněž klíčovým tématem partnerství EU s organizacemi občanské společnosti a místními orgány; připomíná, že je nezbytné zlepšit postavení místních společenství – prostřednictvím činností zaměřených na snižování rizik, které budou tato společenství sama organizovat a řídit – i místních orgánů v nestabilních zemích a úzce s nimi spolupracovat v situacích po vypuknutí a po skončení krize; žádá, aby partnerství místních orgánů v nestabilních státech zajistila rozvoj a přenos a výměnu dovedností ve správní a technické oblasti; 30. připomíná, že místní zvolení zástupci pravidelně vystupují jako prostředníci mezi znepřátelenými stranami a v této souvislosti hrají důležitou úlohu v předcházení konfliktům a jejich řešení; 31. vyzývá EK a ESVČ, aby pro delegace EU vypracovaly obecné zásady jednání s organizacemi občanské společnosti a místními orgány v krizových a nestabilních situacích, a to při uplatnění přístupu založeného na dodržování lidských práv a rovnosti žen a mužů; 32. zdůrazňuje, že nejsou-li veřejné orgány, včetně místních a regionálních orgánů, schopny zajišťovat základní služby, měla by Komise, pokud to okolnosti umožňují, podporovat mnohostranná partnerství s cílem zvýšit schopnost místních orgánů služby poskytovat; 33. vyjadřuje hluboké znepokojení nad návrhem Komise omezit finanční podporu pro poskytování služeb pouze na organizace občanské společnosti činné v nejméně rozvinutých a v nestabilních zemích; připomíná, že klíčovým přínosem organizací občanské společnosti ve všech zemích bez ohledu na stupeň jejich rozvoje je jejich schopnost interpretovat potřeby a práva chudých a vyloučených skupin a navrhovat inovační řešení v jejich prospěch a současně zvyšování informovanosti a politické podpory pro odstraňování prvotních příčin chudoby, nerovnosti a vyloučení; Poskytování informací a zvyšování povědomí o rozvojové problematice 34. připomíná, že ve svém písemném prohlášení o „poskytování informací o rozvojové problematice a o aktivním celosvětovém občanství“ žádá Parlament vytvoření evropské strategie v této záležitosti, která by se měla kritičtěji zamýšlet nad rozvojovou politikou, a zejména nad soudržností politik ve prospěch rozvoje; 35. vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti vypracovala provázanou strategii pro poskytování informací a zvyšování povědomí o rozvojové problematice, zvýšila finanční příspěvek, který bude v příštím programovém období na tuto oblast vyčleněn, a na základě úzkých konzultací s organizacemi občanské společnosti a místními orgány činnými v této oblasti vytvořila pružné formy financování, které respektují jejich právo na iniciativu a umožňují účast široké a rozmanité škály zainteresovaných stran; Programové dokumenty a formy pomoci 36. vítá závazek Komise systematicky provádět politickoekonomickou analýzu pro jednotlivé země a doporučuje, aby v jejím rámci byla analyzována politická a právní situace organizací občanské společnosti a místních orgánů; 37. zastává názor, že pro místní hospodářský rozvoj mají zásadní význam daňové příjmy, a domnívá se, že by mělo být považováno za prioritu zavedení efektivních a životaschopných systémů pro výběr daní, které budou udržitelným zdrojem financování rozvoje; 38. vyzývá Komisi, aby zlepšila koordinaci a komplementaritu mezi tematickými a geografickými programy a nástroji; připomíná, že organizace občanské společnosti a místní orgány by měly být pokládány za klíčové partnery pro provádění především programu pro globální veřejné statky, a že by s nimi měly být vedeny konzultace již v rané fázi přípravy geografických i tematických programů; 39. připomíná, že místní orgány jsou oprávněnými subjekty ve všech programech nástroje pro rozvojovou spolupráci, a vyzývá Komisi a organizace zastupující místní orgány, aby se zasadily o širší účast místních orgánů ve všech programech v rámci tohoto nástroje; 40. žádá Komisi, aby nadále podporovala decentralizovanou spolupráci a partnerství mezi místními orgány z EU a partnerských zemí; tato partnerství se ukazují být účinným nástrojem pro posilování postavení místních orgánů v klíčových oblastech, které přispívají ke snižování chudoby; současně Komisi ze stejného důvodu vyzývá, aby nadále podporovala spolupráci mezi organizacemi občanské společnosti z evropských a partnerských zemí; 41. vyzývá Komisi, aby usnadnila sdílení zkušeností a odborných znalostí mezi místními orgány z EU a partnerských zemí s cílem zajistit přístup k poznatkům v příslušných oblastech udržitelného rozvoje, zejména v oblasti řádné správy věcí veřejných, při využití zkušeností místních orgánů členských států EU s transformací; 42. vyzývá Komisi, aby navázala strategičtější partnerství s národními, regionálními a mezinárodními sdruženími a sítěmi místních orgánů; 43. vybízí Komisi, aby dále rozvíjela kombinaci pružnějších, transparentnějších a předvídatelnějších forem financování s cílem zahrnout co nejširší okruh účastníků z prostředí občanské společnosti; žádá Komisi, aby formy financování určila a rozvíjela na základě širokého dialogu se sdruženími organizací občanské společnosti a místních orgánů a na základě strukturovaného dialogu; 44. vyzývá Komisi, aby prosazovala účast organizací občanské společnosti a místních orgánů v probíhajících jednáních o slučovacích mechanismech v rámci platformy EU pro slučování zdrojů ve vnější spolupráci; žádá Komisi, aby vypracovala obecné pokyny a vytvořila inkluzivní mechanismy pro posuzování dopadu a kontrolu s cílem zajistit, že ve všech fázích projektového cyklu budou vedeny konzultace s dotčenými obyvateli a bude zajištěna jejich účast a že slučování zdrojů přispěje ke snižování chudoby; 45. mimoto žádá Komisi, aby povolila účast organizací občanské společnosti na všech nových formách spolupráce v rámci platformy EU pro slučování zdrojů ve vnější spolupráci; 46. žádá Komisi, aby při vypracovávání a provádění smluv v oblasti rozvoje a řádné správy věcí veřejných, smluv v oblasti odvětvových reforem a smluv v oblasti budování státu věnovala větší pozornost vnitrostátním decentralizačním reformám; o 47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
| ||||||||||||||||||||||||
| Přehodnocení vzdělávání |
| |||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, — s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2012 nazvané „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků“ (COM(2012)0669), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2012 nazvané „Roční analýza růstu na rok 2013“ (COM(2012)0750), — s ohledem na závěry Rady ze dne 15. února 2013 o investicích do vzdělávání a odborné přípravy – reakce na sdělení „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností v zájmu dosažení lepších socioekonomických výsledků“ a na Roční analýzu růstu na rok 2013, — s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí „ERASMUS PRO VŠECHNY“ – Program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport (COM(2011)0788), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2012 nazvané „Návrh společné zprávy Rady a Komise za rok 2012 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (strategie EU pro mládež 2010–2018)“ (COM(2012)0495) a příslušný pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2012)0256), — s ohledem na závěry Rady ze dne 26. listopadu 2012 o vzdělávání a odborné přípravě v rámci strategie Evropa 2020 – přínos vzdělávání a odborné přípravy k hospodářskému oživení, růstu a zaměstnanosti(1), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 nazvané „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“ (COM(2011)0902), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020), — s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociálním rozměru vzdělávání a odborné přípravy(2), — s ohledem na usnesení Rady ze dne 28. listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých(3), — s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“)(4), — s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(5), — s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2011 o řešení problému předčasného ukončování školní docházky(6), — s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o učení se v raném věku v Evropské unii(7), — s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o iniciativě „Mládež v pohybu – rámec pro zlepšení evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy“(8), — s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o klíčových schopnostech pro měnící se svět: provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ (9), — s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o celoživotním učení jako základu znalostí, kreativity a inovací – provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“(10), — s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 12. dubna 2013 o přehodnocení vzdělávání(11), — s ohledem na článek 48 jednacího řádu, — s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0314/2013), A. vzhledem k tomu, že jedním ze stěžejních cílů strategie Evropa 2020 je snížení míry předčasného ukončení školní docházky na méně než 10 % a zvýšení podílu příslušníků mladší generace s ukončeným terciárním vzděláním či řádným odborným vzděláním na minimálně 40 %; B. vzhledem k tomu, že strategický rámec pro oblast vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) obsahuje referenční hodnoty, podle nichž se má nejméně 95 % dětí mezi čtyřmi lety věku a věkem nástupu povinné základní školní docházky zapojit do vzdělávání v raném věku, podíl 15letých s nedostatečnými schopnostmi v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd by měl být nižší než 15 %; průměrně alespoň 15 % dospělých (ve věku 25 až 64 let) by mělo být zapojeno do programů celoživotního učení; C. vzhledem k tomu, že jednou z hlavních priorit EU je podpora mobility, a vzhledem ke stanovenému cíli, že do roku 2020 by mělo 20 % vysokoškolských absolventů strávit část svého studia na univerzitě v zahraničí; vzhledem k tomu, že mobilita studentů, učitelů a pracovníků má klíčovou úlohu při evropské integraci; D. vzhledem k tomu, že programy mobility mládeže na období 2014–2020 by měly nabízet skutečné příležitosti k učení a získání nových dovedností, čímž by přispěly ke zvýšení míry zaměstnanosti mladých lidí; E. vzhledem k tomu, že Komise ve své Roční analýze růstu na rok 2013 žádá podporu růstu a konkurenceschopnosti a řešení nezaměstnanosti a sociálních důsledků krize pomocí dostatečných investic do vzdělávání a odborné přípravy; F. vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mladých lidí ve věku nižším než 25 let v EU v březnu 2013 činila 23,5 % a že se současně nepodařilo obsadit více než 2 miliony volných pracovních míst; vzhledem k tomu, že v některých členských státech roste počet nezaměstnaných a prodlužuje se doba nezaměstnanosti a sladit nabídku a poptávku na trhu práce se daří stále méně; G. vzhledem k tomu, že přetrvávající hospodářská krize a úsporná opatření prováděná v některých členských státech za účelem fiskální konsolidace staví občany EU do velmi obtížných situací v podobě nezaměstnanosti, sociálního vyloučení a chudoby; vzhledem k tomu, že dopad krize, zejména na mladé lidi, vede v krajních případech k podvýživě nebo psychickým problémům; vzhledem k tomu, že zejména v členských státech s méně stabilními ekonomikami rozpočtové škrty ve vzdělávání znesnadnily přístup ke vzdělání a zhoršily úroveň vyučování; H. vzhledem k tomu, že krize a úsporná opatření mají přímý negativní dopad na perspektivu, že mladí lidé získají přístup ke vzdělávání a zaměstnání a vytrvají v nich; vzhledem k tomu, že výdaje na vzdělání představují investici do budoucnosti, a proto by se jich neměla úsporná opatření týkat; I. vzhledem k tomu, že mladí lidé čelí stále větším obtížím při přechodu ze vzdělávacího systému do zaměstnání a nedostatek institucionalizované interakce mezi vzdělávacími institucemi a pracovním trhem zvyšuje riziko vysokého stupně nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že vysoce kvalitní odborná příprava je závislá na úzké spolupráci veřejného a soukromého sektoru, do níž jsou ve velké míře zapojeni sociální partneři; J. vzhledem k tomu, že přístupné, pružné a kvalitní vzdělání a odborná příprava mají zásadní vliv na osobní rozvoj mladých lidí a jejich uspokojení, přispívají k jejich aktivnímu občanství a blahobytu a posilují jejich adaptabilitu i schopnost být přínosem ve společnosti a pracovním prostředí; vzhledem k tomu, že hospodářské a sociální problémy prohlubují u občanů euroskepticismus; K. vzhledem k tomu, že šikana ve školách maří dobré životní podmínky mladých lidí a vede ke studijním neúspěchům a předčasnému ukončování školní docházky; L. vzhledem k tomu, že otevřené vzdělávací zdroje zlepšují kvalitu, přístupnost a spravedlnost systémů vzdělávání a umožňují, aby byl proces učení díky informačním a komunikačním technologiím a využití nových technologií interaktivní, kreativní, flexibilní a individualizovaný; vzhledem k tomu, že otevřené vzdělávání zlepšuje podporou celoživotního učení trvalou zaměstnatelnost; M. vzhledem k tomu, že i přes celkovou vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí je v některých odvětvích, jako jsou IKT či zdravotnictví, stále těžší obsadit volná pracovní místa kvalifikovanými zaměstnanci; vzhledem k tomu, že v některých členských státech lze pozorovat rostoucí nesoulad mezi kvalifikacemi absolventů a dovednostmi požadovanými na trhu práce; N. vzhledem k tomu, že potřeby trhu práce se rychle mění; vzhledem k tomu, že je nutné usilovat o kvalitní vzdělávání a osobnostní rozvoj a důkladně zkoumat budoucí trendy vývoje poptávky na trhu práce, aby bylo možné podle nich upravit a modernizovat učební osnovy ve vzdělávání a odborné přípravě a strategie celoživotního učení a nabízet potřebné dovednosti pro potřebná povolání, kam patří využívání nových technologií a sociálních sítí, aniž by tím utrpěl akademický cíl předávání znalostí; vzhledem k tomu, že s tím, jak se mění vzdělávací modely, se musí současně měnit i povolání pedagoga, pokud jde např. o dovednosti, kvalifikace, postavení i kariéru; O. vzhledem k tomu, že dovednosti, technologie a pracovní místa se rychle vyvíjejí a každý člověk bude nucen se v průběhu svého pracovního života několikrát přizpůsobit novým technologiím, a musí mít proto základní znalosti, které budou dostatečným základem pro to, aby tak mohl činit; P. vzhledem k tomu, že se ukázalo, že stimulace hospodářského růstu, produktivity a komplexnosti na vnitrostátní úrovni má nesmírný vliv na trh práce, zvyšování počtu pracovních míst a jejich vytváření i kvalitu a na lepší začlenění mladých lidí na pracovní trh; Všeobecné připomínky 1. vítá sdělení Komise, zvláště pak jeho silný důraz na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí pomocí investic do dovedností, a klade důraz na potřebu modernizace systémů vysokoškolského vzdělávání a na podporu odborného vzdělávání a odborné přípravy na světové úrovni, flexibilních vzdělávacích plánů, a to i prostřednictvím podpory otevřených vzdělávacích zdrojů, studia při zaměstnání a zapojení sociálních partnerů do jejich vytváření; dále vítá snahu řešit nedostatek náležitě kvalifikovaných učitelů a školitelů efektivnějším náborem učitelů, jejich udržením a profesní podporou; 2. domnívá se, že úloha vzdělávání je mnohem širší než pouhé plnění hospodářských cílů evropských a vnitrostátních strategií; z tohoto pohledu znovu zdůrazňuje, že primárním posláním vzdělávání je připravovat jedince na život a vést je k tomu, aby byli aktivními občany ve stále složitější společnosti; 3. konstatuje, že kvůli hospodářské a finanční krizi si mnoho rodin již nemůže dovolit platit vysokoškolské vzdělávání, což na této úrovni vedlo k nárůstu míry předčasného zanechání studia; je přesvědčen, že by členské státy měly zaručit právo všech osob na bezplatné, kvalitní a všeobecné vzdělání, a to bez ohledu na jejich ekonomickou situaci; 4. připomíná, že vyšší úroveň jazykových schopností přispívá k větší mobilitě a zaměstnatelnosti, porozumění jiným kulturám a rozvoji mezikulturních vztahů; plně podporuje Komisí předložený návrh nového cíle EU v oblasti jazykových znalostí, podle něhož by do roku 2020 mělo umět jeden cizí jazyk nejméně 50 % dětí ve věku 15 let a nejméně 75 % z nich by se mělo učit i druhý cizí jazyk; 5. bere na vědomí, že nedostatečné jazykové dovednosti představují největší překážku volného pohybu pracovníků a mezinárodní konkurenceschopnosti podniků v Unii, zejména v oblastech, ve kterých žijí evropští občané v těsné blízkosti hranice se sousední zemí, v níž se hovoří jinou řečí; připomíná, že učení se cizímu jazyku se považuje za mnohem efektivnější v raném věku; 6. trvá na tom, že musí být zajištěna mobilita studentů s cílem zvýšit jejich znalost jazyků a zlepšit jejich komunikační dovednosti, což jsou základní předpoklady pro to, aby se mohli přizpůsobit společnému pracovnímu trhu v EU; 7. vyzývá k holistickému přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, který zohledňuje jak akademické, tak profesní aspekty, a připomíná, že je třeba uznat širší poslání vzdělávání s ohledem na osobní růst a rozvoj; naléhavě vyzývá k další podpoře získávání a uznávání schopností na základě neformálního vzdělávání a informálního učení a podtrhuje významnou úlohu neformálního a informálního učení jako součásti celkové strategie celoživotního učení, jejímž cílem je znalostní společnost podporující sociální začlenění se silnými jednotlivci a aktivními občany; zdůrazňuje, že naplnění této strategie bude záležet na míře nezávislosti, které budou moci naši mladí lidé dosáhnout; 8. vyzývá členské státy, aby prováděly důsledné referenční srovnávání s příslušnými evropskými modely osvědčených postupů v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti; 9. připomíná hlavní záměry a cíle, ke kterým se EU zavázala v rámci strategie Evropa 2020, tedy za účelem realizace inteligentního a zeleného růstu podporujícího začlenění a vytvoření silné a inovativní Evropské unie, podpory sociálního začleňování a dosažení vyšší míry solidarity spolu s přípravou občanů na úspěšný život přinášející naplnění; poukazuje na stěžejní cíl, aby výdaje na výzkum a inovace dosahovaly 3 % HDP; 10. vyzývá členské státy, aby veřejné výdaje a investice do vzdělání, odborné přípravy, výzkumu a inovací zařadily mezi své priority; připomíná, že rozpočtové škrty v těchto oblastech budou mít negativní dopad na vzdělávání a že investice v těchto oblastech mají zásadní význam pro hospodářskou obnovu a celosvětovou konkurenceschopnost Unie i pro pokrok v rámci dosahování cílů strategie Evropa 2020; 11. rozhodně podporuje sledování situace v členských státech a zahájení rozpravy s příslušnými zúčastněnými stranami na úrovni Unie, která se bude týkat efektivity a přínosů investic do vzdělávání a odborné přípravy; zdůrazňuje, že vzdělání zaručuje udržitelný rozvoj, který by měl být i nadále prioritou bez ohledu na současnou krizi; 12. naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy zakazující diskriminaci na základě pohlaví, sexuální orientace, genderové identity, zdravotního postižení, náboženského vyznání nebo přesvědčení a věku v oblasti vzdělávání; naléhavě vyzývá Radu k bezodkladnému přijetí horizontální antidiskriminační směrnice, která má klíčový význam pro zaručení skutečné rovnosti a pro boj proti předsudkům a diskriminaci, a to i ve školách; 13. vyzývá členské státy, aby zajistily rovnost v přístupu ke vzdělání a navrhly opatření, která odpovídají potřebám studujících, především ze zranitelných skupin, jako jsou lidé, kteří nestudují, nemají zaměstnání a ani neprocházejí odbornou přípravou; 14. vyzývá k vytvoření zvláštních opatření, která by lépe propojovala vzdělávání a odbornou přípravu s pracovním prostředím, aby se posílila konkurenceschopnost a předvídaly se budoucí potřeby pracovního trhu; zdůrazňuje význam regionálních politik, které podporují zřizování regionálních „inkubátorů inovací“, které spojují tvůrčí podniky, univerzity, investory a kulturní subjekty za účelem podpory vzdělávání a odborné přípravy; 15. doporučuje, aby vzdělávání a věda byly zahrnuty jako prioritní oblasti do strategických dokumentů členských států týkajících se programového období 2014–2020 s cílem zajistit zdroje pro rozvoj těchto oblastí, zavedení nových vzdělávacích technologií, včetně odborné přípravy pedagogických pracovníků, a pro zvýšení výukových standardů; 16. vyzývá členské státy, aby usilovaly o užší propojení mezi klíčovými strategickými politickými výzvami, které byly pojmenovány v průběhu evropského semestru, a činnostmi v rámci otevřených metod spolupráce (OMC) zaměřenými na podporu členských států s cílem zajistit vysoce kvalitní a dostupné vzdělávání a odbornou přípravu také v době fiskálních omezení; Mládež – investice do budoucnosti 17. připomíná, že mladí lidé mají velký potenciál a zásadní úlohu při dosahování cílů strategie Evropa 2020 v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti; členským státům připomíná úzkou spojitost mezi předčasným ukončením školní docházky, nedostatkem dovedností potřebných k uplatnění na trhu práce a nezaměstnaností mladých lidí; připomíná také, že vzdělávání a péče v raném věku spolu s klíčovou úlohou, jež hrají rodiče, jsou základem dalšího učení a rozvoje mladých lidí, ale že by měly být poskytovány výlučně hravou formou, a nikoli školskými metodami či pod tlakem s důrazem na dosažený prospěch; 18. zdůrazňuje, že mladí lidé jsou rovněž nejzranitelnější částí společnosti; podtrhuje, že je důležité, aby v sociální vizi Unie byli mladí lidé uznáni jako prioritní skupina, a vyzdvihuje význam rozšíření mobility mládeže; vyzývá dále členské státy, aby v zájmu snížení počtu případů předčasného ukončování školní docházky a zajištění skutečného přístupu ke vzdělávání pro všechny podporovaly opatření proti šikaně; 19. žádá, aby se při koncipování a realizaci strategií celoživotního učení počítalo s organizacemi mládeže a občanské společnosti a jejich zapojením; vyzdvihuje rovněž jejich roli doplňujících poskytovatelů vzdělání v oblasti neformálního a informálního učení a příležitostí k dobrovolné činnosti, kteří u studujících a u mladých lidí přispívají k rozvoji průřezových dovedností a individuálních osobních schopností, jako je schopnost kreativního a kritického myšlení, smysl pro iniciativu, schopnost zpracovávání informací a řešení problémů, týmové práce a komunikace a také sebedůvěra a schopnost vést druhé lidi či podnikat; 20. vyzývá k tomu, aby byla uznávána kvalifikace, kterou mladí lidé získají během svých studií mimo domovské univerzity, především kvalifikace získaná v rámci programu Erasmus; 21. žádá, aby byli studující a jejich organizace zapojeni do procesů rozhodování o vzdělávání, a zdůrazňuje nutnost toho, aby se učení zakládalo na strukturovaném dialogu se studujícími, pokud jde o přípravu učebních osnov a metod podporujících zájem o celoživotní učení; 22. naléhavě vyzývá členské státy, aby se zasazovaly o zvyšování přitažlivosti odborného vzdělávání a přípravy a posílení jejich významu z hlediska trhu práce a učinily z nich nedílnou součást vzdělávacího systému při současném zajištění kvality; žádá výraznější zaměření na získávání základních dovedností prostřednictvím formálního i informálního vzdělávání od raného věku, ale i u dospělých, a také průřezových dovedností, zvláště pak zavedením školení v oblasti podnikání a IKT ve spolupráci s podnikatelskou sférou a podnícením tvořivosti, což mladým lidem pomůže najít uplatnění na trhu práce a zvýšit jejich zaměstnatelnost, jakož i rozvíjet možnosti k tomu, aby si založili své vlastní podniky; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby členské státy vytvořily podpůrné mechanismy pro neúspěšné začínající podniky a aby odstranily byrokratickou zátěž; 23. uznává, že je důležité vytvořit a zavést v celé Evropě systémy podnikatelského vzdělávání; zdůrazňuje, že přístupnost podnikatelského vzdělávání pro studenty se různí a často je určována na institucionální úrovni; vyzývá proto členské státy a místní a regionální orgány, aby prvky podnikatelského vzdělávání zařadily ve spolupráci se vzdělávacími institucemi do obsahu učiva v základním vzdělávání, v odborné přípravě a ve vysokoškolském vzdělávání; domnívá se, že zvláštní pozornost by se měla věnovat překonávání nerovností a podstatných rozdílů při vytváření podnikatelského vzdělávání, jak ukázal průzkum z roku 2008 o podnikatelství ve vysokoškolském vzdělávání a potvrdilo sympozium na vysoké úrovni v Budapešti v roce 2011; 24. zdůrazňuje, že vyšší úroveň vědomostí a dovedností je nezbytná; zdůrazňuje, že v rámci vzdělávání je třeba zvýšit přitažlivost a význam předmětů v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM), jakož i odvětví, v nichž se v budoucnu očekává nedostatek pracovních sil a která budou v nadcházejících letech potřebovat větší počet kvalifikovaných pracovníků a která pravděpodobně zajistí kvalitní a udržitelná pracovní místa (např. zelená ekonomika, služby pro podniky, IKT, zdravotnictví a školství); uznává, že předměty STEM jsou mimořádně důležité, protože v době krize umožňují většímu počtu mladých lidí najít zaměstnání, a proto také žádá, aby se během studia dbalo na vyvážený poměr mezi získáváním teoretických znalostí a praktických dovedností, aniž by bylo zanedbáváno studium společenských věd; 25. vyzývá členské státy, aby rovněž poskytovaly efektivnější vzdělávání zaměřené na průřezové dovednosti, jazykové a podnikatelské dovednosti v zájmu dosažení vyšší zaměstnatelnosti lidí v celé EU; vyzývá členské státy, aby vzdělávaly své občany ohledně jejich práv vyplývajících z evropského občanství, občanských povinností a závazků a toho, jak mohou ke svému prospěchu využívat právo na volný pohyb v EU; zdůrazňuje, že s ohledem na rozvoj aktivního občanství a sociální integraci musí být dostatečná pozornost v průběhu celého vzdělávacího procesu věnována humanitním vědám; 26. zdůrazňuje, že je třeba, aby byly osnovy mezioborové a aby byly koncipovány tak, aby poskytovaly otevřené přenosné dovednosti, a aby lidé mohli měnit jednu oblast studia za jinou; zdůrazňuje potřebu klást zvláštní důraz na výuku předmětů a obsahu, v jejichž případě bylo ve vnitrostátních a mezinárodních statistikách pro jednotlivé členské státy poukázáno na jejich nedostatek; 27. zdůrazňuje, že je třeba se zaměřit na propojení mezi vzděláváním, očekáváními mladých lidí a potřebami pracovního trhu, aby se usnadnil a zkvalitnil jejich přechod ze systému vzdělávání na trh práce a zajistila se rovněž jejich nezávislost; 28. zdůrazňuje význam podpory mladých lidí, zejména těch, kteří se nevzdělávají, nemají zaměstnání ani nejsou zapojeni v profesní přípravě (tzv. NEETs) tak, aby mohli využívat kvalitních možností stáží a učňovské přípravy, vzdělávacích programů druhé šance, zavedených duálních výukových modelů a učení založeného na pracovní činnosti, jakož i zvláštních opatření na podporu přístupu k vysokoškolskému vzdělávání a aktivního začlenění do vzdělávacího a pracovního procesu; všechny tyto možnosti považuje za významné kroky při přechodu ze vzdělávacího do pracovního procesu i v rámci snižování míry nezaměstnanosti mládeže; 29. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření na zvýšení účasti zaměstnanců a nezaměstnaných na programech změny povolání a rekvalifikace, a snížily tak riziko nezaměstnanosti, zejména dlouhodobé, jež hrozí té části pracovníků, po jejichž profesní činnosti je stále menší poptávka; 30. vyzývá členské státy, aby motivovaly zaměstnavatele k vypisování většího počtu kvalitních stáží, aby vytvořily jasná kritéria kvality s cílem zabránit zneužití a zjednodušily administrativní postupy podnikům, které mladým lidem nabízejí pracovní příležitosti nebo možnosti odborné přípravy, aby si mohli vylepšit svou profesní dráhu; 31. připomíná členským státům, že programy EU jsou důležité pro podporu vzdělávání, mobility, jazykových dovedností, aktivního občanství, evropských hodnot, kulturního povědomí a jiných cenných dovedností, které souhrnně přispívají k lepší zaměstnatelnosti a posilování mezikulturního porozumění mladých lidí; zdůrazňuje, že potřebují další podporu ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 s důrazem na mobilitu ve vzdělávání, spolupráci a politickou reformu; 32. poukazuje na přidanou hodnotu, kterou mají zkušenosti získané v zahraničí, aby se pomohlo lidem, kteří předčasně ukončili školní docházku, a mladým lidem bez vzdělání nalézt zaměstnání; domnívá se, že program Erasmus pro všechny je vynikajícím rámcem, který umožní lidem v této kategorii, aby také mohli strávit část své odborné profesní přípravy v zahraničí; 33. vítá, že byl obnoven důraz na dosažení automatického uznávání srovnatelných akademických titulů, jehož cílem je zajistit pro všechny studenty rovné podmínky, bez ohledu na to, kde své kvalifikace dosáhnou; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby v tomto smyslu vynaložily větší úsilí; 34. zdůrazňuje, jak těžký může být vstup na pracovní trh po ukončení studia, kdy může nastat doba dlouhé nezaměstnanosti a nucené nečinnosti, především v době hospodářské krize, kterou nyní prožíváme; vyzývá členské státy, aby zavedly nezbytné podpůrné politiky k řešení těchto problémů; 35. naléhavě vyzývá členské státy, aby investovaly do mechanismů pro včasné oživení trhu práce a zaměstnaneckých systémů, aby nabízely pracovní zkušenosti, podporovaly pracovní příležitosti a zavedly lepší poradenství a speciální střediska profesních služeb a zajišťovaly odbornou přípravu nebo doškolovací kurzy mladým lidem, kteří ztratili zaměstnání nebo dokončili formální vzdělávání, což jim umožní získat nezávislost, vést samostatný život a zajistit si profesní růst; 36. vyzývá členské státy, aby bezodkladně prováděly evropskou záruku pro mladé lidi, učení se prací, učňovskou přípravu a duální modely vzdělávání, které jsou snadno přístupné a profesně orientované, a aby nabízely přiměřené pracovní podmínky se silnou vzdělávací složkou spojenou se získáváním kvalifikace, a aby ve spolupráci s regiony zajistily, aby Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí skutečně doplňovala stávající regionální a vnitrostátní opatření pro boj s nezaměstnaností mladých; připomíná, že tyto typy dočasného zaměstnání by měly fungovat jako předstupně trvalého pracovního poměru; rovněž žádá využívání finančních nástrojů politiky soudržnosti jakožto podpůrných nástrojů; 37. zdůrazňuje, že systém záruk pro mladé lidi nemůže nahradit strukturální úsilí a reformy, které jsou nutné k tomu, aby byly vzdělávací systémy a trhy práce v některých členských státech připraveny na výzvy budoucnosti; 38. naléhavě vyzývá členské státy, aby přestaly snižovat výdaje na podporu zaměstnanosti a vzdělávání mladých lidí; zdůrazňuje, že pro tento účel by měly být prioritně využívány finanční prostředky a nástroje ze systému záruk; domnívá se, že členské státy by měly rovněž využívat zdroje politiky soudržnosti jakožto podpůrná opatření a že takovéto zdroje by měly být konkrétně cíleny na projekty, jejichž cílem je podpora zaměstnanosti a vzdělávání mládeže; 39. vyzývá k integrovanému přístupu, který by využíval finanční možnosti, které nabízí Evropský sociální fond, Fond soudržnosti a vnitrostátní zdroje financování, za účelem dosažení inteligentního růstu; zdůrazňuje úlohu Evropského sociálního fondu (ESF) při podpoře investic do vzdělávání a odborné přípravy, získávání dovedností a celoživotního učení; vyzývá proto důrazně k tomu, aby byl zaručen celkový minimální podíl prostředků pro ESF ve výši 25 % rozpočtu určeného na politiku soudržnosti; domnívá se rovněž, že je důležité, aby členské státy zvýšily informovanost svých vzdělávacích institucí o jiných možnostech financování z EU pro vzdělávací účely; 40. zdůrazňuje, že je třeba zvýšit informovanost pedagogů o klíčových dovednostech, jako jsou techniky pro učení toho, jak se učit, společenské a občanské dovednosti, iniciativa, kulturní povědomí a sebevyjádření; poukazuje proto na význam, který mají investice do programů celoživotního vzdělávání pro pedagogy; 41. připomíná, že nejpřesnější a nejaktuálnější informace o regionálních trzích práce lze získat právě na nižší než celostátní úrovni, kde mohou hrát místní a regionální orgány důležitou úlohu při zjišťování nesouladu mezi požadovanými a nabízenými dovednostmi, zajišťovat vhodné programy rekvalifikace a odborného vzdělávání a poskytovat investiční pobídky v reakci na místní poptávku; 42. zdůrazňuje, že v mnoha odlehlých a znevýhodněných mikroregionech mají studenti vážný problém s fyzickou dostupností škol, což přispívá k vysokému nárůstu předčasného ukončování školní docházky; vyzývá členské státy, aby vzhledem ke značným ekonomickým obtížím, které postihují většinu evropských občanů, podnikly konkrétní kroky k odstranění překážek tohoto druhu; 43. vítá rovněž vytvoření nové Evropské aliance pro učňovskou přípravu; vyzývá členské státy, aby zahrnuly postupy odborné přípravy do svých reforem a opatření jakožto součást plánů směřujících k realizaci záruk pro mladé a aby za účelem dosažení tohoto cíle uvolnily evropské a vnitrostátní finanční prostředky; Důraz na partnerství 44. zdůrazňuje skutečnost, že silná partnerství využívají synergií finančních a lidských zdrojů a přispívají k dělení nákladů spojených s celoživotním učením, což má v době úsporných opatření obzvláště velký význam a napomůže zastavit pokles veřejných investic do zaměstnanosti a vzdělávání mladých lidí; připomíná, že partnerství mají rovněž pozitivní dopad na vzdělávání a odbornou přípravu, neboť přispívají ke zlepšování jejich kvality a přístupnosti, aniž by byla dotčena celistvost a nezávislost vzdělávacích institucí; 45. požaduje prohloubení sociálního a občanského dialogu o otázkách vzdělávání a odborné přípravy na vnitrostátní i unijní úrovni a posílení úlohy sociálních partnerů při tvorbě politik; 46. domnívá se, že podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru představuje významný krok při zajištění sdílené odpovědnosti za vzdělávání a kariérní rozvoj, přičemž cílem je napomoci absolventům, aby se rychleji přizpůsobovali požadavkům průmyslu a trhu, a zajistit, aby byly k dispozici dodatečné zdroje na modernizaci vzdělávacího procesu v reakci na technologický vývoj; 47. konstatuje, že sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2012 s názvem „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností v zájmu dosažení lepších socioekonomických výsledků“ neobsahuje žádná konkrétní prováděcí opatření, která by se týkala spolupráce mezi vzdělávacím sektorem a rozličnými sociálními partnery a partnery z podnikové sféry; vyzývá Komisi, aby aktivně požadovala podporu, iniciativy a další formy spolupráce se soukromým sektorem v oblasti zlepšování vzdělávání v zájmu lepší přípravy studentů na přechod z procesu vzdělávání na trh práce; 48. vyzývá členské státy, aby zlepšily spolupráci a partnerství mezi podniky a vzdělávacím sektorem na všech úrovních, při začlenění sociálních partnerů a zaměstnavatelů, studentů a organizací mladých lidí, především při vypracovávání učebních osnov, zajištění poradenství a poskytování vzdělávání, odborné přípravy a specializací ve smyslu lepšího provázání učebních osnov s požadavky trhu práce, aby tak nalezly udržitelné řešení problému nesouladu mezi získanými dovednostmi a požadavky trhu práce; požaduje prohloubení sociálního a občanského dialogu na vnitrostátní i unijní úrovni a posílení úlohy sociálních partnerů při tvorbě politik; 49. vítá znalostní aliance a aliance pro odvětvové dovednosti, s nimiž se počítá v Komisí předloženém návrhu nového víceletého programu v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu; považuje tyto aliance za inovativní a udržitelné způsoby posilování lidských zdrojů; 50. zdůrazňuje sdílenou odpovědnost různých činitelů v oblasti celoživotního učení, jako jsou vzdělávací instituce, orgány veřejné moci, podniky, jakož i jednotlivci nesoucí odpovědnost za svůj život; 51. vyzývá Komisi a členské státy, aby pečlivě zvážily myšlenku sdílení nákladů jako způsobu financování vzdělávání; varuje, že žádný mechanismus sdílení nákladů nemůže být uskutečňován na úkor jednotlivců; při jakékoli reformě systémů vzdělávání a odborné přípravy je v prvé řadě třeba dbát na rovnost a univerzální přístup; 52. vyzývá k větší spolupráci mezi vzdělávacími institucemi a poskytovateli vzdělání, podnikovou sférou, sociálními partnery, občanskými organizacemi a místními, regionálními a vnitrostátními orgány a službami zaměstnanosti, která by vedla k výměně osvědčených postupů, podporovala partnerství a usilovala o to, aby byly nabízeny kvalitní pracovní a odborné stáže a možnosti učňovské praxe jako účinný způsob řešení otázky volných pracovních míst a trvalého začlenění osob do pracovního procesu při přechodu ze vzdělávacího procesu na pracovní trh; zdůrazňuje, že je třeba zajistit slučitelnost těchto postupů s opatřeními a iniciativami prováděnými na úrovni EU; vyzývá k většímu využití různých evropských programů a dostupných prostředků, zejména regionálního financování; 53. domnívá se, že je naprosto nezbytné uznat důležitost spojení veřejných a soukromých investic do vzdělávání a odborné přípravy; zdůrazňuje zároveň, že je třeba zajistit záruky proti případným nežádoucím vedlejším účinkům, jako je např. omezení přístupu ke vzdělání a odborné přípravě socioekonomicky znevýhodněným skupinám; Perspektiva celoživotního učení 54. poukazuje na demografické změny, k nimž v Unii dochází, jako je stárnutí obyvatelstva, nízká porodnost, ale také odliv mozků a únik lidského kapitálu; v důsledku toho poukazuje na potřebu získávat po celý život nové schopnosti a dovednosti, aby se lidé uměli vyrovnat se složitými situacemi, do kterých je staví světové hospodářství, a byli schopni reagovat na nové požadavky pracovního trhu; 55. poukazuje na to, že je důležité uznat vzdělávání jako lidské právo, jež musí být každému dostupné a jehož cílem je osobní a společenský rozvoj a získání dovedností na celý život; naléhavě vyzývá členské státy, aby zlepšily otevřenost přístupu k vzdělávacím a vědeckým materiálům s cílem snížit náklady na vzdělávání a výzkum, zejména vzhledem k tomu, že v této oblasti bylo v celé Unii v nedávné době přistoupeno k rozpočtovým škrtům; 56. vybízí členské státy, aby podporovaly spolupráci a synergie na poli celoživotního učení, zejména aby vzdělání a jeho plánování ve větší míře zpřístupnily a aby upravily a modernizovaly učební osnovy vzdělávacích institucí – např. využitím rychle se rozvíjejících možností digitálního vzdělávání a tzv. otevřených vzdělávacích zdrojů – s cílem naplnit očekávání mladých lidí a řešit nové výzvy současného světa; 57. vítá iniciativu Komise nazvanou „Otevření systémů vzdělávání“, jehož cílem je zlepšit účinnost, dostupnost a spravedlnost systémů vzdělávání, odborného vzdělávání a učení intenzivnějším začleněním IKT a nových technologií do vzdělávání a odborného vzdělávání; vyzývá všechny členské státy, aby podpořily iniciativy k otevření systémů vzdělávání; 58. konstatuje se znepokojením značné rozdíly v dostupnosti zdrojů a znalostí z oblasti IKT ve školách a vysokoškolských institucích mezi jednotlivými členskými státy i uvnitř těchto států; zdůrazňuje, že využívání infrastruktury a znalostí z oblasti IKT by se mělo stát běžnou záležitostí ve všech odvětvích vzdělávání a odborné přípravy, aby byli studenti co nejlépe vybaveni na život v digitálním věku; 59. připomíná význam vysoce kvalitního vzdělání pedagogů a školitelů a potřeby doplňující mobility a odborného vzdělávání pedagogů po celou dobu jejich profesního působení; připomíná, že výběr a odborná příprava, včetně přípravy pedagogů při zaměstnání, představují základní podmínky pro zajištění celkové kvality vzdělávacího systému; 60. zdůrazňuje potřebu inovativních učebních metod a seznámení studujících s poznatky ohledně didaktických přístupů („naučit se učit“), a to i při zohlednění studentů ze zranitelných sociálních skupin nebo se zvláštními vzdělávacími potřebami; upozorňuje především na rychlé změny v oblasti IKT, digitálních médií a podnikatelského vzdělávání; zdůrazňuje, že velký význam mají také další osoby s výchovnou funkcí a jejich fungující vzájemná spolupráce v reakci na měnící se povahu vzdělávání (např. pracovníci věnující se mládeži, pedagogové působící ve vzdělávání dospělých a rodiče); 61. naléhavě vyzývá členské státy, aby investovaly do celoživotního vzdělávání učitelů, a pomohly tak jejich profesnímu a osobnímu rozvoji, a aby také podporovaly finanční postavení učitelů a zlepšily jejich pracovní podmínky; dále zdůrazňuje možné výhody nabytí zkušeností pro učitele vyučováním v jiné evropské zemi; 62. vyzývá k tomu, aby byli pedagogové oceňováni a dostávalo se jim patřičného uznání s cílem zlepšit kvalitu výuky poskytované žákům; 63. zdůrazňuje význam, který má zavedení jednotných a objektivních kritérií pro hodnocení účinnosti a účelnosti práce pedagogů a jejich vlivu na akademické výsledky studentů a jejich osobní rozvoj; 64. zdůrazňuje význam individualizovaných vzdělávacích plánů, které by měly lidem pomoci zdokonalovat v průběhu života své produktivní, sociální a ekonomické dovednosti a osvojovat si nové; považuje individuální přístup formou koučování, tutorování a zaučování za způsob, jak zaučujícím se osobám předávat vědomosti a odborné znalosti i jak jim umožnit rozpoznat silné stránky své osobnosti i požadované schopnosti v dané profesi; 65. domnívá se, že potřeba rozšířit dostupnost učení je klíčovou prioritou Unie, přičemž je třeba se jasně zaměřit na osoby, které nedosáhly dostatečné úrovně základních dovedností; vybízí členské státy k zavedení zvláštních opatření, která budou mít podobu finanční podpory poskytované lidem s horším socioekonomickým zázemím, aby měl každý možnost dosáhnout nejvyššího možného vzdělání a také aby se zajistily potřeby a dobré životní podmínky studujících; 66. vyzývá členské státy k zajištění toho, aby vzdělávací systém pokrýval potřeby všech budoucích studentů po celou dobu jejich studia s cílem rozšířit a zabezpečit integrovaný systém vzdělávání a odborné přípravy podporující začlenění, který nabízí podpůrná a na míru upravená řešení a individualizované vzdělávací programy, zejména příslušníkům zranitelných sociálních skupin, kteří jsou vystaveni riziku nezačlenění do společnosti či sociálnímu vyloučení, jako jsou Romové a jiné menšiny, migranti a osoby s duševním a/nebo tělesným postižením a se zvláštními vzdělávacími potřebami; 67. zdůrazňuje nezbytnost širokého uplatňování hlediska rovnosti žen, především v oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM), kde je nepoměrně více mužů než žen, s cílem odstranění profesní segregace a mzdové diskriminace i odstranění diskriminace na základě pohlaví a sexuální orientace ve vzdělávání, a žádá, aby byla přijata politická opatření, která budou k učení motivovat nejvíce zranitelné a znevýhodněné skupiny obyvatel, včetně starších osob, a zajistí jejich integraci; v této souvislosti vybízí členské státy k zavedení zvláštních opatření, která budou mít podobu praktické pomoci nebo finanční podpory pro další vzdělávání; 68. vyzývá členské státy, aby zajistily širokou škálu podpůrných struktur, např. stipendií, grantů, studentských půjček za výhodných podmínek, doučování, poradenství a vytváření sítí pro znevýhodněné studenty po celou dobu jejich studia, a zabránily tak předčasnému ukončování jejich sekundárního a terciárního vzdělávání, a aby jim pak na terciárním stupni pomohly získat přístup k programu Erasmus, v němž je současná míra účasti pro studenty pocházející z rodin s nízkými příjmy nižší než průměr, a podporovaly jejich přístup ke kvalitním stážím v podnicích, ve veřejné správě a ve sdělovacích prostředcích, a umožnily jim tak získat odpovídající odbornou praxi a podpůrnou síť pro jejich úspěch v budoucím zaměstnání a také integrovat jejich specifické názory do institucionální kultury; 69. trvá na tom, aby byl cílený přístup uzpůsoben odborné přípravě dětí ze zvláštními vzdělávacími potřebami a dětem a dospělým osobám se zdravotním postižením s cílem rozšířit přístup ke vzdělávání, poskytovat podporu jejich rodinám a umožnit jim naplnit svůj potenciál; 70. domnívá se, že by všechny členské státy měly vynaložit maximální úsilí ke snížení míry předčasného ukončování školní docházky pod 10 %, což je hodnota stanovená v hlavních cílech strategie EU 2020, a to zajištěním vysoce kvalitních předškolních vzdělávacích, rozvojových a pečovatelských programů, které jsou vhodné pro danou věkovou skupinu, pokrývají celé období raného dětství od narození do věku 6 let, a zaručují rovný přístup pro všechny děti; 71. dále připomíná, že poskytování široké škály mimoškolních činností a zapojení rodičů do vzdělávacího procesu jsou nezbytné pro řešení nerovností vyplývajících z nevýhod v raném dětství, pro předcházení vzdělávání znevýhodněných žáků ve zvláštních oddělených školách a ukončení přenosu chudoby a sociálního vyloučení z generace na generaci, což lze sledovat zapojením příslušných zúčastněných stran, např. místních dobře fungujících nevládních organizací; 72. sdílí obavy Komise ze znepokojivě nízké míry účasti dospělých na vzdělávání ve většině členských států, která činí v EU v průměru 8,9 %; zdůrazňuje proto potřebu zaměřit se na skupiny dospělých s nízkou kvalifikací a na to, jakou úlohu ve snaze pomoci těmto skupinám sehrává vzdělávání a odborná příprava dospělých, a rovněž na mezigenerační učení; znovu poukazuje na příležitosti, které mohou z hlediska přístupu ke vzdělání a odborné přípravě přinášet otevřené vzdělávací zdroje; připomíná význam podpory digitální gramotnosti a přístupu k IKT i jejich využívání pro všechny věkové skupiny obyvatelstva; 73. vyzývá členské státy, aby za účelem sociální solidarity a řešení demografických problémů podporovaly dobrovolnou činnost pro všechny věkové skupiny a aby také podporovaly odbornou přípravu nezbytnou v odvětví pečovatelských a podpůrných služeb; 74. zdůrazňuje možnosti, které nabízejí hromadně přístupné on-line kurzy z hlediska dostupnosti vysoce kvalitního vzdělávání pro všechny, využitím pružnějších a kreativnějších způsobů učení, posílením rovnosti všech studujících a z hlediska snížení nákladů na vzdělávání na straně studujících, ale i na straně vysokých škol; 75. uznává skutečnost, že překonávání předsudků, které studentům brání ve využívání možností vzdělávání, které nejsou vždy vnímány jako cesta k vysoce uznávanému povolání a postavení ve společnosti je v rámci boje s nezaměstnaností zásadní a zvyšuje přitažlivost odborného a informálního vzdělávání; zdůrazňuje však, že v době vysoké nezaměstnanosti mladých lidí by studenti měli být aktivně informováni o tom, jaké perspektivy zaměstnání se jim volbou určitého vzdělávání realisticky otevírají; naléhavě v této souvislosti členské státy vyzývá, aby podporovaly programy odborného poradenství a podpory pro žáky a studenty při volbě povolání; 76. domnívá se, že uplatňování systémů poradenství pro profesní vzdělávání a kariérní rozvoj představuje významný krok, pokud jde o nasměrování mladých lidí ke správným studijním oborům a volbě profese, a že díky tomu se zvýší jejich motivace ke studiu a odbornému vzdělávání; 77. rozhodně podporuje vytváření evropského prostoru dovedností a kvalifikací, jehož cílem je dosažení transparentnosti a přeshraničního uznávání kvalifikací získaných v rámci odborného vzdělávání a přípravy nebo vysokoškolského studia; navrhuje, aby byly tímto způsobem případně uznávány i kvalifikace, které nebyly získané v rámci systému formálního vzdělávání a odborné přípravy, což je možno vnímat jako nástroj zmocnění, demokratické účasti, sociálního začleňování a jako cestu k zapojení lidí do pracovního trhu nebo k jejich návratu na něj; 78. zdůrazňuje důležitost včasného provedení iniciativ zaměřených na zlepšení přeshraničního uznávání kvalifikací v Unii, zejména evropského rámce kvalifikací, evropského systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS) a evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET), a včasného podání zpráv o jejich provedení; 79. vyzývá členské státy, aby vytvořily srovnávací rámec týkající se vysokoškolských titulů a poskytly referenční bod pro vzdělání a dovednosti nabyté v rámci vzdělávacích systémů; 80. důrazně vyzývá členské státy, aby při zapojení relevantních zúčastněných stran pravidelně sledovaly a vyhodnocovaly, zda jejich systémy a programy vzdělávání dokázaly oslovit příslušníky zranitelných sociálních skupin a zda se jim daří zaručit na všech úrovních rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání podporujícímu začlenění a zda dovednosti, které jejich systém vzdělávání a výcviku nabízí, skutečně zvýšily zaměstnatelnost studentů, sociální integraci a aktivní občanství; rovněž vyzývá členské státy, aby co nejdříve realizovaly doporučení týkající se vzdělávání v rámci evropského semestru a další doporučení Komise; 81. vyzývá Komisi, aby sledovala, zda členské státy podnikly nezbytné kroky k reformě svých systémů vzdělávání s cílem splnit výše uvedené cíle; o 82. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.
| ||||||||||||||||||||||||||||||
| Rozpočtové řízení předvstupních fondů Evropské unie v oblasti soudnictví a boje proti korupci v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, — s ohledem na sdělení Evropské komise o strategii rozšíření a hlavní výzvy na období let 2007–2008, 2008–2009, 2009–2010, 2010–2011, 2011–2012 a 2012–2013, — s ohledem na víceleté orientační finanční rámce, víceleté orientační plánovací dokumenty, vnitrostátní programy a projektovou dokumentaci vyjednané mezi Komisí a příslušnými kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi; — s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 12/2009 na téma efektivnost projektů Komise v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí pro západní Balkán, — s ohledem na zvláštní zprávu č. 16/2009 Evropského účetního dvora na téma řízení předvstupní pomoci pro Turecko Evropskou komisí, — s ohledem na zvláštní zprávu č. 14/2011 Evropského účetního dvora o tom, zda pomoc EU zlepšila schopnost Chorvatska řídit po svém přistoupení poskytované finanční prostředky, — s ohledem na zvláštní zprávu č. 18/2012 Evropského účetního dvora na téma pomoci Evropské unie Kosovu(1) na podporu právního státu, — s ohledem na dokument Komise z října 2012 nazvaný „Tematické hodnocení soudnictví a stavu základních práv v Turecku“, — s ohledem na dokument Komise nazvaný „Tematické hodnocení právního státu, reformy soudnictví a boje proti korupci a organizovanému zločinu na západním Balkáně“ – část 2 a 3 z května 2012 a února 2013, — s ohledem na informační sdělení Komise z března 2013(2) o využívání předvstupních fondů v oblastech soudních systémů a boje proti korupci v západobalkánských zemích a v Turecku, — s ohledem na zprávy Komise o pokroku kandidátských a potenciálních kandidátských zemí za rok 2012, — s ohledem na článek 48 jednacího řádu, — s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0318/2013), A. vzhledem k tomu, že je-li to z hlediska přistoupení pokládáno za nezbytné, měly by potenciální kandidátské země a skutečné kandidátské země usilovat o zkvalitnění svých soudních systémů a bojovat proti korupci a v tomto úsilí by měly pokračovat i poté, co se stanou členskými státy EU; vzhledem k tomu, že na Helsinském summitu v roce 1999 poskytla Evropská rada Turecku status země ucházející se o členství v EU, že v roce 2001 bylo přijato přístupové partnerství EU–Turecko a v roce 2003 v Soluni potvrdila Evropská rada proces stabilizace a přidružení jako politiku EU vůči zemím západobalkánské oblasti, a tyto země jsou tudíž způsobilé k přistoupení k EU; vzhledem k tomu, že nástroj předvstupní pomoci (NPP) není jediným nástrojem, kterým EU podporuje reformy prováděné za účelem budování právního státu v Bosně a Hercegovině a v Kosovu, neboť právní reformy v Kosovu podporuje i EULEX a mezi lety 2003 a 2012 působila v Bosně a Hercegovině policejní mise; B. vzhledem k tomu, že prosazování právního státu, zejména na základě reformy soudnictví, a boj proti korupci a organizované trestné činnosti v zemích západního Balkánu a v Turecku považuje Komise za hlavní priority, a že od roku 2012 se uplatňuje v rámci politiky rozšíření „nový přístup“, na jehož základě se reformy soudnictví a vnitřních věcí řeší v počátečních etapách procesu přistoupení zavedením nové metodiky vyjednávání, která zahrnuje vytyčení jednoznačných priorit a podmínek v oblastech zachycených v kapitolách 23 a 24, což má zlepšit stanovování priorit pro poskytování finanční pomoci v rámci NPP II; C. vzhledem k tomu, že Evropská unie poskytuje finanční pomoc kandidátským a potenciálním kandidátským zemím prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci (NPP), který od roku 2007 nahrazuje programy TPA, PHARE a CARDS, a vzhledem k tomu, že všechny kandidátské a potenciální kandidátské země s výjimkou Islandu čerpají prostředky z předvstupních fondů EU v rámci reforem svých systémů soudnictví a boje proti korupci; D. vzhledem k tomu, že nový nástroj předvstupní pomoci NPP II musí být strategičtější, efektivnější a cíleněji zaměřený než jeho předchůdci, aby umožnil dosažení udržitelných výsledků při zvyšování připravenosti přijímajících zemí na členství a, je-li to možné, posílil odvětvový přístup s cílem podpořit komplexní reformní strategie těchto zemí; E. vzhledem k tomu, že se podpora EU, pokud jde o reformy týkající se budování právního státu v Bosně a Hercegovině a v Kosovu, neomezuje pouze na pomoc z NPP – v Bosně a Hercegovině působila v letech 2003 až 2012 policejní mise a Kosovu byla rovněž poskytnuta podpora ve formě mise EU na podporu právního státu (EULEX), která byla zahájena roku 2008 – a vzhledem k tomu, že tato mise významně podporuje kosovské úřady v oblasti právního státu, včetně reformy soudnictví a boje proti korupci, přičemž celkový počet pracovníků této mise ke dni 1. července 2013 byl vyšší než 2 000 (z nichž více než 730 bylo vysláno členskými státy EU) a její roční rozpočet mírně přesahoval 100 milionů EUR (červen 2012–červen 2013); F. vzhledem k tomu, že regionální projekty podporující spolupráci mezi příjemci pomoci z různých zemí a horizontální projekty zaměřené na řešení společných potřeb různých příjemců pomoci lze od roku 2007 financovat z programů NPP určených pro více příjemců; 1. připomíná, že boj proti korupci a organizovanému zločinu je jednou z hlavních priorit pro jakoukoli kandidátskou či potenciální kandidátskou zemi, která chce dosáhnout svých cílů v rámci evropské integrace; 2. opakuje význam nezávislého soudnictví, ochrany a prosazování základních práv a účinného boje proti korupci pro posílení právního státu a demokracie; vítá nový vyjednávací přístup EU, který tyto klíčové oblasti pevně zasazuje do samého středu procesu přistoupení a v jehož rámci se už v počátečních fázích vyjednávání otevřou na základě jasných a podrobných akčních plánů kapitoly 23 a 24, čímž se bude stimulovat vypracování nutných právních předpisů, zřízení potřebných institucí a dosažení solidních výsledků provádění změn; zdůrazňuje, že je třeba pro celý proces stanovit transparentní a spravedlivá měřítka, na jejichž základě lze tato kritéria převést do podoby konkrétních kroků vedoucích k přistoupení; Rozpočtové a finanční řízení Reforma soudnictví 3. konstatuje, že od roku 2001 činila předvstupní pomoc EU Turecku v oblasti reformy soudnictví 128 938 935 EUR na 30 projektů, z čehož 66 645 666 EUR bylo uhrazeno do 31. prosince 2012; zdůrazňuje, že v současnosti bylo ukončeno 9 projektů, 11 projektů probíhá a 10 bylo zahájeno(3); 4. bere na vědomí, že Komise zahájila v únoru 2012 postup s cílem získat zpět prostředky poskytnuté v souvislosti se dvěma dokončenými projekty v Turecku, jmenovitě s výstavbou tří budov odvolacího soudu ve městech Ankara, Erzurum a Diyarbakir(4) a s podporou zřízení odvolacích soudů v Turecku(5); bere na vědomí, že v dubnu 2012 bylo zpět získáno 21 767 205,29 EUR a že tato částka odpovídá prostředkům, které Komise vydala na oba projekty; poznamenává, že rozhodnutí Komise získat tyto prostředky zpět v plné míře bylo napadeno externími hodnotiteli; vyzývá Komisi, aby do prosince 2013 předložila o této záležitosti podrobné informace a aby své rozhodnutí uvedenou částku vymáhat v plné výši vysvětlila; 5. konstatuje, že od roku 2005 činila předvstupní pomoc EU západobalkánským státům 240 064 387,48 EUR na 124 projektů, z čehož 85 749 243,96 EUR bylo zaplaceno k 31. prosinci 2012; zdůrazňuje, že v současnosti bylo 53 projektů dokončeno, 47 probíhá a 23 má být zahájeno(6);
Boj proti korupci 6. konstatuje, že od roku 2001 činila předvstupní pomoc EU Turecku v oblasti boje proti korupci 6 160 000 EUR na 5 projektů, z čehož 1 661 732 EUR bylo vyplaceno do 31. prosince 2012; zdůrazňuje, že do současnosti byl ukončen jeden projekt, dva projekty probíhají a dva byly zahájeny; 7. konstatuje, že od roku 2005 činila předvstupní pomoc EU západobalkánským státům v oblasti boje proti korupci 55 160 227,76 EUR na 45 projektů, z čehož bylo 16 060 007,57 EUR vyplaceno do 31. prosince 2012; zdůrazňuje, že do současnosti bylo ukončeno 18 projektů, 17 projektů probíhá a 10 bude zahájeno(7);
8. zdůrazňuje nový přístup Komise, kdy se oblastí reforem soudnictví a vnitřních věcí proces přistoupení zabývá již v raném stadiu; upozorňuje však, že v průměru je pouze 3,13 % celkové předvstupní pomoci EU na období 2007–2012 určeno na oblast spravedlnosti a pouze 0,52 % na boj proti korupci; upozorňuje, že za totéž období činí celkový objem prostředků vymezený na všechny oblasti spadající pod kapitoly 23 a 24 (soudnictví a základní práva a spravedlnost, svoboda a bezpečnost) přibližné 7,41 % celkové předvstupní pomoci; dále konstatuje, že účelem přibližně 16,29 % prostředků vyčleněných na první složku je upevnit v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích právní stát; 9. bere na vědomí, že byla pozastavena platnost smlouvy pro projekt zahájený v rámci NPP 2007, který měl posílit kapacity ministerstva spravedlnosti Bosny a Hercegoviny pro strategické plánování a začlenění v rámci EU; vyzývá Komisi, aby do prosince 2013 poskytla o pozastavení platnosti této smlouvy podrobné informace a podala zprávu o aktuálním stavu příslušného projektu; Financování, priority rozšíření a spolufinancování 10. zdůrazňuje nový přístup Komise, kdy se oblastí reformy soudnictví a vnitřních věcí zabývá již v raném stadiu procesu přistoupení; upozorňuje však, že v průměru pouze 2,87 % celkové předvstupní pomoci EU na období 2007–2013 je určeno na oblast spravedlnosti a pouze 0,52 % na boj proti korupci;
11. konstatuje, že úřady přijímajících zemí se na financování projektů podílejí v různých zemích velmi různě, přičemž Chorvatsko a Turecko se podílejí na financování většiny svých projektů, zatímco v Srbsku jsou veškeré projekty financovány z prostředků předvstupní pomoci EU; je toho názoru, že spolufinancování projektů, zejména v oblasti soudnictví a boje proti korupci, vede k vyšší míře odpovědnosti příjemců; vyzývá proto Komisi, aby v rámci NPP II zvýšila počet projektů spolufinancovaných orgány přijímajících zemí; 12. je proto toho názoru, že úroveň předvstupní pomoci vynaložené na reformy soudnictví a boj proti korupci neodráží priority, které v tomto ohledu stanovila Komise; s ohledem na důležitost otázek souvisejících se soudnictvím a korupcí, závažnost problémů v této oblasti i na pozitivní dopady a synergie, z nichž mohou těžit další oblasti, pokud by byly soudní a antikorupční reforma řádně dokončeny a zavedeny, vyzývá naléhavě Komisi a přijímající země, aby těmto dvěma oblastem vyčlenily podstatnější a dostatečný objem prostředků; konstatuje nicméně, že na účinnost předvstupní pomoci EU při reformě soudního systému a boji proti korupci mají dopad i další faktory, například strukturované individuální rozhovory s jednotlivými zeměmi na téma právního státu a soudnictví; je si přitom vědom toho, že efektivita snah EU o posílení právního státu a antikorupčních postupů není závislá pouze na tom, jaký podíl bude z celkového objemu prostředků na financování projektů v těchto oblastech vyčleněn; 13. lituje skutečnosti, že úroveň financování z NPP I se zdá být vzhledem k významu těchto oblastí příliš nízká; všímá si však také toho, že absorpční kapacita NPP I v oblastech týkajících se právního státu je v některých kandidátských a potenciálních kandidátských zemích slabá; domnívá se, že je nezbytné v rámci NPP II zlepšit způsob, jakým se poskytování finanční pomoci v této oblasti řídí, a zdůrazňuje, že pokrok při plnění konkrétních cílů nezávislého a účinného soudnictví, právního státu a boje proti korupci, včetně jejich provedení, by měl být sledován a hodnocen na základě kvantitativních i kvalitativních ukazatelů; domnívá se rovněž, že je důležité zavést v rámci NPP II pobídky k dosažení dobrých výsledků, a odměňovat tak za významné pokroky při plnění cílů uvedených ve strategických programech; 14. vyjadřuje politování nad tím, že Komise nemá nástroj na automatické zajištění míry plnění všech předvstupních projektů EU a zdůrazňuje, že znalost míry plnění je klíčová pro sledování účinného provádění projektů a tedy i pro stanovení možných problémových míst již v raném stadiu; vyzývá Komisi, aby každých šest měsíců soustřeďovala údaje o míře plnění projektů, na něž poskytuje EU předvstupní pomoc; 15. konstatuje, že spolupráce na reformě soudních systémů a v boji proti korupci se odehrává také na politické úrovni, což obnáší zahájení strukturovaných individuálních rozhovorů na téma právního státu a soudnictví s jednotlivými kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi; Obecné připomínky 16. zdůrazňuje, že efektivita předvstupních projektů realizovaných v oblasti soudnictví a boje proti korupci závisí především na politické vůli úřadů přijmout a plně provést reformy; vyjadřuje politování nad tím, že ve většině kandidátských a potenciálních kandidátských zemích neexistuje dostatečná silná politická podpora pro zavedení účinných reforem zaměřených na boj proti korupci a organizované trestné činnosti nebo na vytvoření zcela nezávislého systému soudnictví; poukazuje na to, že kandidátské a potenciální kandidátské země získávají od EU předvstupní pomoc proto, aby své právní systémy po legislativní i praktické stránce sladily s evropskými normami; Reforma soudnictví 17. vítá změny, kterými se právní a institucionální rámec přibližuje acquis EU, a oceňuje také modernizaci institučního uspořádání soudnictví; uznává například příznivý dopad zavedení systému řízení případů na nezávislost a efektivitu soudů, ačkoliv jeho fungování a účinnost jsou někdy oslabeny přehnanými očekáváními, jako je tomu např. v Kosovu; 18. vyzývá Komisi, aby vypracovala jasnou definici rozsahu projektů týkajících se soudních systémů a boje proti korupci, která by v těchto oblastech umožnila soustavnější sledování a podávání zpráv; 19. zdůrazňuje, že Parlament by měl být aktivně zapojen do dohledu nad přidělováním a vynakládáním předvstupní finanční pomoci v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích, a to ve všech oblastech, včetně soudních systémů a boje proti korupci; podtrhuje tudíž fakt, že Parlament by měl být o uplatňování NPP a přidělování finančních prostředků kandidátským a potenciálním kandidátským zemím průběžně informován. 20. připomíná, že právní stát je úhelným kamenem demokracie a předpokladem fungujícího tržního hospodářství, a zdůrazňuje, že je třeba reformy soudnictví nazírat v širším kontextu; trvá na tom, že soudní systém by měl být zcela nezávislý, čitelnější, účinnější a spravedlivější tak, aby jednotlivci a podnikatelská komunita měli v soudní moc důvěru; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zavést náhodné přidělování případů všem soudům, zajistit včasný výkon soudních případů, jednotnost soudnictví, zveřejňování všech soudních rozhodnutí a snadný přístup k těmto rozhodnutím ihned po jejich přijetí a využívání výhod projektu e-justice, a to i výhod finančních; připomíná, že zásadní význam má náležité a průběžné vzdělávání soudců, státních zástupců a soudních úředníků; poukazuje na to, že „nový přístup“ by se měl na tyto záležitosti zaměřit v kontextu přístupových jednání; 21. zdůrazňuje, že je třeba úžeji propojit finanční pomoc EU s prioritami politiky rozšíření, zejména ve vztahu k právnímu státu, a posílit tak nezávislost, odpovědnost, nestrannost, profesionalitu, transparentnost a účinnost soudních systémů; zdůrazňuje, že základním předpokladem udržitelných reforem soudnictví je předvídatelné a dostatečné financování; zdůrazňuje význam soustavného vzdělávání soudců, státních zástupců a úředníků; vyzývá k poskytnutí další finanční pomoci relevantním subjektům občanské společnosti a ke spolupráci s nimi s cílem zvýšit transparentnost soudnictví a zkvalitnit jeho dlouhodobé kapacity, jakož i pomoci subjektům, které působí jako pozorovatelé či oznamovatelé upozorňující na případy zneužití těchto finančních prostředků; 22. vyjadřuje politování nad tím, že dopad a udržitelnost finanční pomoci EU jsou do značné míry omezeny tím, že v přijímajících zemích neexistují čitelné systémy soudnictví a předvídatelné a přiměřené financování z domácích zdrojů; 23. poukazuje na to, že záměrem „nového přístupu“ je zaměřovat se na tyto záležitosti v kontextu přístupových jednání; Boj proti korupci 24. upozorňuje na to, že korupce je velkým problémem pro většinu kandidátských a potenciálních kandidátských zemí; je znepokojen tím, že v několika zemích západního Balkánu byly podle zpráv o pokroku vazby mezi zločinci, sítěmi organizované trestné činnosti a politickou elitou vzniklé během konfliktů přeneseny i do dnešní společnosti; je hluboce znepokojen jevem, který se v některých těchto zemích objevuje a který bývá označován jako „stát v zajetí“; 25. konstatuje, že řádné provádění a konkrétní výsledky v boji proti korupci, zejména v případech politické korupce na vysoké úrovni a korupce v soudnictví, představují dosud velkou výzvu a že je třeba dosáhnout přesvědčivých výsledků stíhání a odsouzení těchto případů za účelem měření dosaženého pokroku; oceňuje skutečnost, že „nový přístup“ se na tyto záležitosti zaměří v kontextu přístupových jednání; zdůrazňuje, že je třeba lépe plánovat a financovat protikorupční činnost založenou na spolupráci širokého spektra zúčastněných stran; vyzývá Komisi, aby vypracovala dlouhodobý a široký strategický výhled financování EU pro organizace občanské společnosti působící v oblastech transparentnosti a boje proti korupci na vnitrostátní i evropské úrovni; poukazuje na to, že „nový přístup“ má za cíl se na tyto záležitosti zaměřit v kontextu přístupových jednání; 26. požaduje pozitivní výsledky při provádění nezaujatých a úspěšných trestních stíhání a vynášení rozsudků týkajících se boje proti korupci, včetně velmi sledovaných případů, aby se tak posílila důvěra občanů v právní stát a veřejné instituce; vybízí příslušné orgány, aby zlepšily interinstitucionální spolupráci, zejména s donucovacími orgány, zvýšily informovanost veřejnosti a vyvinuly kapacity pro plánování, prosazování a sledování protikorupčních pravidel a činností a rovněž aby těsněji spolupracovaly se Skupinou států proti korupci (GRECO) a více se angažovaly v orgánech nezávislých na státu, jako jsou protikorupční agentury; vyzývá k provedení strategií pro předcházení korupci a boj proti ní na vnitrostátní i mezinárodní úrovni; 27. domnívá se, že svoboda tisku a sdělovacích prostředků a digitální svoboda jsou nezbytné prostředky pro kontrolu moci a významná součást boje proti korupci, jelikož poskytují platformu pro svobodu vyjadřování a veřejnost má díky nim přístup k informacím; vyzývá proto, aby byly tyto svobody aktivně uplatňovány prostřednictvím programů NPP zaměřených na vlády, občany a tisk a jiné sdělovací prostředky; 28. je znepokojen tím, že předvstupní pomoc EU není vždy využívána důsledným způsobem, protože chybí regionální přístup a strategie; zdůrazňuje například, že zatímco v Chorvatsku bylo ze zdrojů předvstupní pomoci EU hrazeno zřízení protikorupční agentury s vyšetřovacími pravomocemi, v Kosovu byla ze stejných prostředků financována protikorupční agentura, která tyto pravomoci nemá, což vede k pochybnostem o její efektivitě; vyzývá proto Komisi, aby stanovila jasnou regionální strategii s cílem předcházet tomu, aby se v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích financovaly protikladné modely; Provádění projektů 29. konstatuje, že předvstupní projekty trvají jeden až 3,5 roku; na základě externích tematických hodnocení uznává, že dodržení těchto termínů je náročné, ne-li přehnaně ambiciózní s ohledem na široký rozsah většiny projektů a jejich často komplikované složky; s ohledem na složitost reforem v oblasti spravedlnosti a boje proti korupci a čas, který si žádá pouze činnost předběžného plánování, doporučuje, aby Komise přijala vhodná opatření v rámci programování a projektů NPP II, jimiž by se prodloužil časový horizont (pět až sedm let), přičemž součástí těchto opatření by bylo stanovení periodických přezkumných činností, které by měly umožnit provedení flexibilnějších úprav, včetně přizpůsobení finančního krytí; 30. je znepokojen chronickými zpožděními při provádění projektů a v důsledku toho problémy s jejich účinností; konstatuje, že například v Turecku mají projekty v průměru roční zpoždění v plnění smluv v důsledku kritických míst při zadávání zakázek a uzavírání smluv anebo že v Chorvatsku byly smlouvy k programu PHARE podepsány v průměru o více než rok později než bylo naplánováno, jen několik dní před uplynutím lhůty pro podpis smluv stanovené ve finanční dohodě; 31. je znepokojen rovněž tím, že kvůli složitosti pravidel pro čerpání předvstupní pomoci a jejich nízké flexibilitě dochází vždy, když je třeba do projektu zahrnout nové činnosti, ke kontraproduktivnímu opakování některé činnosti nebo k přijetí nevyhovující projektové formy; je však toho názoru, že je třeba stále hledat tu správnou rovnováhu mezi flexibilitou, která podpoří efektivitu projektů, a nutností předcházet nesrovnalostem a zajistit co nejefektivnější využití finančních prostředků, a vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu učinila vhodná opatření v rámci NPP II; 32. je toho názoru, že v případě rozsáhlých projektů by se měly vždy před jejich plnou realizací provádět přípravné, pilotní činnosti, na jejichž základě se zjistí a zmírní případné nedostatky, omezí prodlevy a obtíže, kterým lze předejít, a kvantifikují dosažitelné výsledky; 33. konstatuje, že komplexnější odvětvový přístup v oblastech soudní reformy a boje proti korupci by přinesl pozitivní změny, jako je lepší zacílení úsilí v rámci národních reforem, posílená koordinace dárců a zajištění lepší spolupráce mezi jednotlivými projekty; vyzývá Komisi, aby zajistila, že budou zavedeny odvětvové přístupy v souladu s pravidly pro odvětvový přístup v rámci předvstupní pomoci a že se zlepší schopnost přijímajících zemí vypracovávat a provádět užitečné odvětvové strategie; vyzývá Komisi, aby i nadále poskytovala pokyny pro uplatňování odvětvového přístupu během fází plánování a programování NPP II; domnívá se, že ve většině přijímajících zemí není ani budování institucí, ani rozpočtový proces na takové úrovni, která by byla pro odvětvový přístup k rozpočtové podpoře vhodná, a vyzývá Komisi, aby v těchto zemích prosazovala nezbytná instituční a procedurální zlepšení; 34. zdůrazňuje, že spolupráce a koordinace s ostatními dárci a mezinárodními finančními institucemi má rozhodující význam pro předcházení zdvojování, zajištění účinnosti pomoci a pro podporu budování kapacit v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích; vyjadřuje politování nad tím, že reforma soudnictví a boj proti korupci nespadají do sféry investičního rámce pro západní Balkán, což je společná iniciativa EU, mezinárodních finančních institucí, dvoustranných dárcovských organizací a vlád zemí západního Balkánu, která posiluje provázanost podpory dárců; vyzývá Komisi a její partnery, aby vytvořili mechanismus fungující ve stejném duchu jako investiční rámec pro západní Balkán, přičemž bude posílena spolupráce a koordinace v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci, a aby Parlament informovali o jakémkoli dosaženém pokroku; Životní prostředí a udržitelnost 35. uznává, že, na základě auditu předvstupních projektů na období 2001–2005 prohlásil Evropský účetní dvůr, že by mohla být zvýšena udržitelnost projektů, pokud by: i) se zvýšilo zapojení příjemců; ii) nebyly zahajovány žádné projekty bez udržovacího plánu; iii) Komise sledovala rozdělování pečlivěji a vyhodnocovala využívání vybavení a infrastruktury financovaných EU a iv) poskytování technické podpory bylo odpovídajícím způsobem doplněno aktivním vybízením ke změně institucí; zdůrazňuje, že i přes jistá zlepšení přetrvávají v programu IPA určité nedostatky, zejména pokud jde o zapojení a udržení zúčastněných stran, a konstatuje, že například během programovacího procesu v roce 2011 v Turecku byli příjemci zapojeni stěží v posledních 12 měsících; 36. konstatuje, že předvstupní projekty jsou založeny na projektové dokumentaci, v níž jsou uvedeny jejich celkové a specifické cíle, zamýšlené činnosti, které mají být provedeny, jejich časový rámec, náklady a způsoby realizace a ukazatele pro měření úspěchu projektů; 37. zdůrazňuje, že podle článku 30 finančních pravidel o ročním rozpočtu Unie (nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 – finanční nařízení) musí být pro všechna politická opatření financovaná z rozpočtu EU stanoveny cíle SMART, které musí být uvedeny ve výročních zprávách o činnosti jako součást sestavování rozpočtu podle činností a řídících procesů; 38. konstatuje, že se projektová dokumentace v průběhu času zlepšovala se zařazením většího počtu lépe navržených cílů SMART i se zařazením konkrétních ukazatelů pro různé části projektu; je nicméně znepokojen tím, že externí hodnocení uvádí, že některé projekty nebyly správně zaměřeny z důvodu nevhodných ukazatelů, neboť ukazatele SMART nebyly vždy vhodné pro odvětví spravedlnosti; trvá na tom, že je třeba navrhnout kvalitativní ukazatele, které dokáží měřit dlouhodobý dopad těchto projektů; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve vydávání pokynů pro používání ukazatelů výkonnosti pro účely programování, sledování a hodnocení pro finanční rámec 2014–20 v souvislosti s NPP II; domnívá se, že by měly být vytvořeny zvláštní ukazatele v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti, které by se měly používat v souladu se strategičtějším přístupem NPP II; 39. zastává názor, že vysoce kvalitní odborná příprava je klíčovým aspektem reformy soudnictví, a vítá skutečnost, že otázkám spravedlnosti, svobody a bezpečnosti se věnuje více než 30 % činností Kanceláře pro technickou pomoc a výměnu (TAIEX), vyjadřuje však pochybnosti o vhodnosti objektivních ukazatelů stanovených v projektové dokumentaci, jež jsou používány pro měření přínosu vzdělávacích činností; zdůrazňuje, že ukazatele, jako jsou „kvalita a množství aktivit odborné přípravy prováděné školiteli“ nebo „proškolení soudní přísedící spokojení se školením“ se hlavně soustřeďují na výstupy a zanedbávají výsledky; zdůrazňuje, že uvedou-li účastníci například v dotazníku, že školení bude mít dopad na jejich práci, není to samo o sobě ukazatelem dopadu; vyzývá proto Komisi, aby dále doladila své ukazatele spojené s odbornou přípravou a uspořádala pečlivé posouzení dopadů školicích činností prováděných v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích; 40. vyjadřuje politování nad skutečností, že často chybí příslušné základní údaje sloužící jako výchozí bod pro měření zlepšení, a tak brání měření změn, k nimž došlo díky projektům předvstupní pomoci; 41. konstatuje, že podpora legislativních reforem je jedním z nejčastějších předvstupních projektů; konstatuje, že institucionální rámce jsou nyní v souladu s evropskými normami, je však znepokojen skutečností, že je ohrožena udržitelnost těchto změn v právních předpisech a rámcích v kandidátských a potenciálně kandidátských zemích, neboť podle externích hodnotitelů neexistuje celková strategie; zejména podotýká, že často chybějí podzákonné a doplňující právní předpisy, nejsou vyjasněny změny v úkolech a povinnostech a pracovníci nejsou řádně proškoleni, a nejsou proto schopni uspokojujícím způsobem uplatňovat nové právní předpisy; trvá na tom, že podpora reformy soudnictví a boj proti korupci musí být dlouhodobé a komplexní a že musí existovat hodnotící kritéria týkající se celého procesu, od stanovení nových rámců, právních předpisů, podzákonných a doplňujících předpisů až po vlastní soudní stíhání v případech na vysoké úrovni; 42. podotýká, že dosud nebyla vyhodnocena výkonnost a udržitelnost programů s více příjemci; vyzývá Evropský účetní dvůr, aby tyto projekty zahrnul do budoucí zvláštní zprávy o předvstupní pomoci v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích; Monitorování a hodnocení 43. oceňuje skutečnost, že Komise hodnotí dopad a udržitelnost předvstupních programů prostřednictvím zpráv monitorování zaměřeného na výsledky (ROM), lituje však, že tyto zprávy nejsou veřejně dostupné; zastává názor, že závěry zpráv ROM by se měly odrážet ve zprávách Komise o pokroku, které by měly poskytnout hodnocení programů a dopadu jejich realizace; naléhavě proto žádá Komisi, aby zavedla kapitolu zahrnující závěry zpráv ROM do všech zpráv o pokroku; 44. poukazuje na to, že počet zpráv ROM (zpráv monitorování zaměřeného na výsledky) je pro jednotlivé země nerovnoměrný, od Albánie s 31 zprávami po Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Černou Horu a Srbsko, pro něž nebyla vypracována žádná taková zpráva; kromě toho zdůrazňuje, že po zemích používajících decentralizovaný systém pro provádění (DIS) se nepožaduje vypracování externí zprávy zaměřené na monitorování výsledků, a proto se v Chorvatsku příliš neprovádí nezávislé sledování výsledků; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby programy financované z předvstupní pomocí EU ve všech kandidátských a potenciálních kandidátských zemí byly pravidelně a důkladně monitorovány nezávislými externími subjekty; 45. je znepokojen tím, že zprávy monitorování zaměřeného na výsledky jsou považovány za strukturálně zaměřené ve prospěch pozitivních ratingů a že jsou nevhodné pro dlouhodobé monitorování výkonnosti; zdůrazňuje, že monitorování by mělo zaznamenávat odvětvovou výkonnost, a nikoliv pouze výsledky projektů; naléhavě vyzývá Komisi, aby vyvinula ucelený akční plán monitorování včetně jiných hodnotících nástrojů, než jsou zprávy ROM, jako např. rámce pro hodnocení odvětvové výkonnosti s ukazateli SMART s cílem umožnit provádět v průběhu času ucelené monitorování výsledků projektů; přeje si být informován o dosaženém pokroku do konce roku 2014; 46. připomíná svou výzvu Komisi, aby posoudila dopad a výsledky, kterých bylo dosaženo v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích pomocí prostředků přidělených EU(9); vítá skutečnost, že Komise v období 2012/2013 zveřejnila hodnocení soudnictví a stavu základních práv v Turecku a hodnocení právního státu, reformy soudnictví a boje proti korupci a organizovanému zločinu na západním Balkáně; vyjadřuje však politování nad tím, že hodnocení týkající se Turecka neobsahovalo přezkum projektů souvisejících s bojem proti korupci; 47. je si vědom toho, že Evropský účetní dvůr v současnosti připravuje zvláštní zprávu o předvstupní pomoci EU Srbsku; rozhodně doporučuje, aby do rámce výkonnostního auditu byly zahrnuty projekty realizované v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci; Transparentnost 48. zastává názor, že by měla být zřízena a veřejně zpřístupněna databáze zahrnující všechny projekty financované z programů předvstupní pomoci; vyzývá proto Komisi, aby vyvinula opatření na zvýšení transparentnosti právní úpravy a navrhla systém, v němž by byli všichni příjemci finančních prostředků z EU zveřejněni na stejných internetových stránkách bez ohledu na správce těchto prostředků a na základě standardních kategorií informací, jež by všechny členské státy poskytovaly nejméně v jednom z pracovních jazyků EU; 49. vítá odhodlání Komise řešit tyto otázky nejpozději do roku 2015 zveřejněním informací o pomoci poskytnuté z NPP v souladu s mezinárodní iniciativou na podporu transparentnosti rozvojové pomoci, která zavedla společné normy pro elektronické zveřejňování včasných, ucelených a výhledových informací o finančních prostředcích poskytovaných prostřednictvím rozvojové spolupráce; zdůrazňuje, že tato iniciativa přinese výsledky pouze tehdy, budou-li informace pravidelně aktualizovány; naléhavě proto žádá Komisi, aby databázi podle plánu každý měsíc aktualizovala; Poznámky týkající se jednotlivých zemí Albánie 50. vítá zlepšení, která podpora EU přinesla jak v právním, tak i v institucionálním rámci a v infrastruktuře soudnictví v Albánii; je však znepokojen tím, že nejsou v dostatečné míře podávány zprávy o výsledcích, pokud jde o skutečné používání, provádění a konkrétní dopad všech těchto transformací; 51. oceňuje výsledky v podobě přijatých strategických dokumentů týkajících se boje proti korupci; je však vážně znepokojen nízkou účinností opatření, která byla v této oblasti přijata; zdůrazňuje, že v roce 2012 byla Albánie označena za nejzkorumpovanější evropskou zemi; vyzývá Komisi a albánské orgány, aby neprodleně znovu posoudily provádění protikorupční strategie a akčních plánů v této zemi; Bosna a Hercegovina 52. vyjadřuje politování nad skutečností, že některé posílené kapacity soudnictví Bosny a Hercegoviny nejsou uplatňovány; je znepokojen tím, že Účetní dvůr ve svém auditu za rok 2009 konstatoval, že nedostatečné financování provozu a údržby nově zavedené infrastruktury s sebou nese riziko, že zlepšení nebudou trvalá; 53. je vážně znepokojen omezenou výkonností protikorupční agentury v Bosně a Hercegovině a nedostatečným podáváním zpráv o konkrétních výsledcích financování EU v oblasti boje proti korupci; Chorvatsko 54. bere na vědomí pokrok, kterého Chorvatsko dosáhlo v některých oblastech reforem soudnictví a v provádění těchto reforem, jejichž udržitelnost byla zajištěna prostřednictvím navazujících projektů; 55. bere na vědomí určité pozitivní výsledky v oblasti boje proti korupci, které jsou popsány ve výročních zprávách o pokroku Chorvatska; obává se však, že opatření přijatá před vstupem Chorvatska do Evropské unie nejsou nezvratná ani trvale udržitelná; zdůrazňuje například, že není jasné, který orgán má vedoucí postavení v oblasti dohledu nad veškerými protikorupčními reformami, že členové komise pro střet zájmů byli jmenováni až počátkem února 2013, což zpochybňuje její skutečnou funkčnost a výsledky, a že nadále a stále častěji dochází k politicky motivovaným jmenováním do funkcí v ministerstvech a dozorčích radách společností; Kosovo 56. konstatuje, že z důvodu nedostatečné kontroly kosovských orgánů sídlících v Prištině nad severní částí území měly projekty NPP, jako je „Reforma systému právního vzdělávání“, která se měla týkat celého Kosova, na severu území celkově zanedbatelný dopad; 57. je vážně znepokojen skutečností, že podle Účetního dvora nebyla pomoc EU Kosovu v oblasti právního státu dostatečně účinná; uznává, že omezenou účinnost intervence EU do jisté míry vysvětlují zvláštní podmínky v Kosovu, konkrétně nepříznivá výchozí pozice pro budování právního státu a nedostatečná priorita, kterou této oblasti přisuzují kosovské orgány; zdůrazňuje však, že existují oblasti, kde by měly Komise a ESVČ očekávat zlepšení:
58. je zejména znepokojen nedostatkem viditelného pokroku v oblasti boje proti korupci v Kosovu; považuje korupci za významný problém a závažnou překážku pro fungování veřejných institucí; Bývalá jugoslávská republika Makedonie 59. vítá pokrok, kterého bylo dosaženo v legislativním rámci pro reformu soudnictví, a pozitivní změny v podobě účinnosti a nestrannosti, které přinesla instalace automatizovaného informačního systému správy soudních případů; oceňuje aktivní přístup Bývalé jugoslávské republiky Makedonie k reformě svého soudnictví a její vedoucí pozici v této oblasti; 60. je znepokojen tím, že nejsou k dispozici zprávy o účinnosti projektů NPP týkajících se boje proti korupci v Bývalé jugoslávské republice Makedonii; Černá Hora 61. vítá zlepšení regionální spolupráce v oblasti policie a soudnictví, posílení právního rámce potřebného pro zajištění nezávislosti soudnictví a posílení efektivity soudnictví v Černé Hoře; je znepokojen nedostatečnou koordinací mezi dárci a nízkým hodnocením trvalé udržitelnosti projektů; 62. konstatuje, že korupce je v Černé Hoře zdrojem vážného znepokojení; oceňuje úsilí vynaložené Černou Horou v boji proti korupci a vítá zejména posílení ředitelství pro iniciativu v boji proti korupci financované z prostředků EU; Srbsko 63. je znepokojen tím, že nezávislost soudnictví v Srbsku je nadále zdrojem vážného znepokojení, zejména z důvodu nežádoucího politického vlivu; vyjadřuje politování nad tím, že nové právní předpisy nejsou důsledně a řádně prosazovány, což ohrožuje jejich účinnost; 64. vítá pozitivní hodnocení projektu „Podpora zřízení protikorupční agentury“ a zejména skutečnost, že tento projekt by měl mít významný dopad na všechny cílové skupiny i na společnost obecně; trvá však na tom, že má-li se zajistit, aby politický vývoj nekladl překážky pokračování projektu, je třeba jej neustále sledovat; Turecko 65. uznává, že projekty uskutečněné v oblasti soudnictví vykazují dostatečnou udržitelnost, a vítá politické odhodlání tureckých orgánů pokračovat v zahájeném reformním procesu, jak dokazuje zvýšení rozpočtového přídělu na justiční vzdělávání; bere nicméně na vědomí řadu slabých míst v koncepci projektů, například chybějící základní údaje a ukazatele SMART, což je třeba řešit, má-li být umožněno řádné posouzení dopadů předvstupních projektů; 66. konstatuje, že v oblasti boje proti korupci začala EU poskytovat finanční pomoc poměrně nedávno, a to v rámci projektu „Etické zásady pro předcházení korupci v Turecku“ z roku 2006; bere na vědomí informaci Komise o tom, že přidělování finančních prostředků EU nemohlo být naplánováno dříve, než byl zřízen nezávislý a jediný protikorupční orgán a než byla přijata národní protikorupční strategie; konstatuje, že výše zmíněný projekt je považován za průměrně uspokojivý, chyběly v něm však ukazatele SMART; o 67. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, dozorčímu výboru úřadu OLAF a úřadu OLAF.
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zdravotní péče |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, — s ohledem na Lucemburské prohlášení o bezpečnosti pacientů ze dne 5. dubna 2005, — s ohledem na zprávu z druhé schůze neformální sítě pro boj proti infekci ve zdravotní péči (červen 2008), — s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 15. prosince 2008 o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče (KOM(2008)0837), — s ohledem na posouzení dopadů provedené Komisí (z prosince 2008), — s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o návrhu doporučení Rady o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí(1), — s ohledem na doporučení Rady ze dne 9. června 2009 o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí, — s ohledem na zvláštní průzkum Eurobarometr (č. 327) „Bezpečnost pacientů a kvalita zdravotní péče“ zveřejněný v dubnu 2010, — s ohledem na zprávu WHO nazvanou „Hlavní oblasti programů boje proti infekci“, — s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, — s ohledem na zprávu Komise Radě ze dne 13. listopadu 2012 na základě zpráv členských států o provádění doporučení Rady o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí (2009/C 151/01), — s ohledem na výroční epidemiologické zprávy Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) za roky 2008 a 2012, — s ohledem na odbornou zprávu ECDC „Základní dovednosti v oblasti kontroly infekcí a nemocniční hygieny v Evropské unii“, zveřejněnou dne 26. března 2013, — s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 18. listopadu 2009 o antimikrobiální rezistenci (SANCO/6876/2009r6), — s ohledem na společnou odbornou zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) ze dne 17. září 2009 nazvanou „Bakteriální výzva: čas konat – výzva k řešení nepoměru mezi multirezistentními bakteriemi v EU a vývojem nových antibakteriálních látek“, — s ohledem na zvláštní průzkum Eurobarometr (č. 338) o antimikrobiální rezistenci, zveřejněný v dubnu 2010, — s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o rezistenci vůči antibiotikům(2), — s ohledem na doporučení Komise ze dne 27. října 2011 o výzkumné iniciativě společného plánování „Antimikrobiální rezistence – nová hrozba pro lidské zdraví" (C(2011)7660), — s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2011 o hrozbě antimikrobiální rezistence pro veřejné zdraví(3), — s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2011 o akčním plánu proti rostoucím hrozbám antimikrobiální rezistence (COM(2011)0748), — s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 22. června 2012 o dopadech antimikrobiální rezistence v oblasti lidského zdraví a v oblasti zdraví zvířat – pohled iniciativy „Jedno zdraví“, — s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o mikrobiální výzvě – rostoucí hrozby antimikrobiální rezistence(4), — s ohledem na článek 48 jednacího řádu, — s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0320/2013), Obecné poznámky A. vzhledem k tomu, že bezpečnost a kvalita života pacientů(5) je součástí celkové kvality zdravotní péče a že úsilí o zvýšení bezpečnosti pacientů závisí na provádění účinných a dlouhodobých politik a programů v celé Evropě; B. vzhledem k tomu, že kvalitní zdravotní péče je základem každého vysoce kvalitního zdravotního systému a že přístup k vysoce kvalitní zdravotní péči je Evropskou unií, jejími orgány a občany považován za jedno ze základních práv; C. vzhledem k tomu, že článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že činnost Evropské unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví; D. vzhledem k tomu, že činnost EU v oblasti bezpečnosti pacientů spočívá v pomoci členským státům, aby koordinovaly svou činnost v této oblasti, a v podpoře jejich činnosti v oblastech, kde opatření EU mohou představovat přidanou hodnotu; E. vzhledem k tomu, že je nezbytné zachovat důvěru občanů ve zdravotní systémy Evropské unie; F. vzhledem k tomu, že množství údajů o prevalenci nežádoucích příhod(6) a jejich dopadech na zdravotnické systémy členských států Evropské unie je zatím omezené, ale postupně roste; G. vzhledem k tomu, že ve zdravotnických systémech na celém světě vyvolává otázka bezpečnosti pacientů čím dál větší obavy, a to i v Evropě; H. vzhledem k tomu, že výsledky zvláštního průzkumu Eurobarometr „Bezpečnost pacientů a kvalita zdravotní péče“ vypovídají o tom, že ačkoli si občané existenci tohoto problému dobře uvědomují, panuje značný nedostatek informací o bezpečnosti pacientů; I. vzhledem k tomu, že mezi nežádoucí příhody spojené se zdravotní péčí, které mají vliv na pacienty a jejich dosud nenarozené děti, patří infekce spojené se zdravotní péčí(7), problémy spojené s medikací či zdravotnickými prostředky, mimo jiné v důsledku užívání léků jiným než schváleným způsobem, diagnostické chyby a komplikace během chirurgického zákroku nebo po něm; J. vzhledem k tomu, že některé nežádoucí příhody souvisejí s rizikem vyplývajícím ze zákroků nebo medikace, které ošetřující personál považuje za nezbytné, avšak jiné nežádoucí příhody jsou způsobeny lékařským pochybením a nedostatky nebo selháním v řetězci zdravotní péče, kterým by se dalo zabránit; K. vzhledem k tomu, že podle odhadů 8 až 12 % hospitalizovaných pacientů v Evropské unii utrpí újmu v důsledku nežádoucí příhody spojené s poskytováním zdravotní péče, ať už se jedná o infekce spojené se zdravotní péčí, chyby v léčbě, chirurgické chyby, problémy spojené s vadnými nebo nedostatečně dekontaminovanými zdravotnickými prostředky, diagnostické chyby nebo nezohlednění výsledků testů; L. vzhledem k tomu, že demografický vývoj vykazuje zvýšení procentuálního zastoupení starších pacientů, kterým je často předepsáno velké množství různých léků, ale kteří často nevědí, jak je správně užívat; M. vzhledem dále k tomu, že starší pacienti, pacienti s oslabenou imunitou a pacienti trpící chronickými onemocněními, zejména degenerativními chronickými onemocněními, představují skupinu obzvlášť citlivou na nežádoucí příhody spojené se zdravotní péčí, jako jsou například: diagnostické chyby, nezohlednění výsledků testů, předepsání, výdej nebo podání nesprávného léku (například užívání léku jiným než schváleným způsobem), nesprávné dávkování nebo podání dvou léků, které nelze kombinovat, selhání nebo špatná dezinfekce zdravotnických prostředků a infekce ran po chirurgickém zákroku; N. vzhledem k tomu, že mezinárodní studie odhadují, že 13 až 16 % nemocničních nákladů (tedy každé sedmé euro) je důsledkem problémů s incidenty spojenými s poskytováním zdravotní péče; O. vzhledem k tomu, že podle odhadů se zdá být 30 až 40 % nežádoucích příhod v nemocniční i ambulantní péči zapříčiněno systémovými faktory, což znamená, že je možné jim zabránit; P. vzhledem k tomu, že zvýšené riziko vzniku nežádoucích příhod při poskytování zdravotní péče souvisí zejména s nedostatkem finančních, technických a lidských zdrojů; Q. vzhledem k tomu, že hospodářská krize zpomalila provádění opatření, která členské státy přijaly v roce 2009, neboť došlo ke změně priorit v oblasti veřejného zdraví; R. vzhledem k tomu, že každá fyzická či právnická osoba má právo v dobré víře a bez obavy z negativních důsledků zveřejnit nebo šířit informace týkající se určité skutečnosti, údaje nebo jednání, pokud by podle ní neznalost této skutečnosti, údaje nebo jednání mohla představovat nebezpečí pro veřejné zdraví; S. vzhledem k tomu, že bezpečnost pacientů je jednou z hlavních priorit politického programu; vzhledem k tomu, že členské státy zavedly v roce 2005 systém umožňující diskusi o otázkách bezpečnosti pacientů a další činnosti v této oblasti; vzhledem k tomu, že byla vytvořena pracovní skupina, jejímž prostřednictvím hodlá Komise podporovat činnost členských států, přičemž členy této pracovní skupiny jsou WHO (především prostřednictvím Světové aliance pro bezpečnost pacientů), Rada Evropy, OECD a evropská sdružení pacientů, lékařů, zdravotních sester, lékárníků, zubařů a nemocnic; T. vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí spadají mezi nejběžnější a nejnebezpečnější příčiny neúmyslné újmy způsobené pacientům; U. vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí, které postihují v průměru 5 % hospitalizovaných pacientů, představují v zemích Evropské unie závažný problém pro veřejné zdraví a zároveň vysokou hospodářskou zátěž pro již omezené zdroje ve zdravotnictví; V. vzhledem k tomu, že v období 2011–2012 se celkový počet pacientů, kteří při pobytu na jednotce intenzivní péče v EU onemocněli infekcí spojenou se zdravotní péči, odhaduje na 3,2 milionu ročně(8); W. vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí, které mají závažné dopady na morbiditu a mortalitu (tyto infekce jsou v EU přímou příčinou úmrtí 37 000 osob) a náklady na zdravotní péči (odhadem 5,5 miliard EUR ročně v celé EU) představují závažný problém pro veřejné zdravotnické systémy v členských státech; X. vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí mohou vzniknout v důsledku pobytu ve všech typech zdravotnických zařízení, jako je primární, komunitní, sociální, soukromá, akutní i chronická péče, nebo v důsledku jakéhokoliv zdravotnického výkonu, případně i doma (zvláště v důsledku chyb v dávkování či kvůli špatně označeným balením léků, kontaminaci zdravotnických nástrojů a prostředků nebo kontaktu s pacienty a zdravotníky); Y. vzhledem k tomu, že infekce spojená se zdravotní péčí, kterou se pacient nakazil během hospitalizace, se může projevit až po jeho odchodu z nemocnice; Z. vzhledem k tomu, že průměrná doba pobytu v nemocnici v členských státech se zkracuje; AA. vzhledem k tomu, že úkolem ECDC je vypracovávat za účasti mezinárodních odborníků vědecká doporučení týkající se fakticky podložených opatření k účinné prevenci infekcí spojených se zdravotní péčí; AB. vzhledem k tomu, že pacienti s chronickými a degenerativními chorobami často nejsou hospitalizováni, nýbrž jsou v domácí péči; AC. vzhledem k tomu, že stav některých nemocných s chronickými a degenerativními chorobami často vyžaduje trvalou a nepřetržitou zdravotní péči, která velmi často vyžaduje používání zdravotnických prostředků (kardiostimulátory, dýchací přístroje, katetry, cévky atd.); AD. vzhledem k tomu, že používání těchto zdravotnických prostředků s sebou nese riziko infekce; AE. vzhledem k tomu, že nedodržování základních hygienických opatření, například ve zdravotnických zařízeních nebo v domácnosti, má často za následek zesílené šíření patogenů, zejména patogenů rezistentních vůči antimikrobiálním látkám; AF. vzhledem k tomu, že jednoduchá a nákladově efektivní preventivní opatření k prevenci infekcí spojených se zdravotní péčí, jako je například zdravotní výchova (zejména osvěta v oblasti nemocniční hygieny), již existují nebo jsou v současné době testovány se slibnými výsledky, a že v boji proti infekcím spojeným se zdravotní péčí by bylo možné zvažovat využití nákladově efektivních alternativních řešení; AG. vzhledem k tomu, že mikroorganismy, které způsobují infekce spojené se zdravotní péčí, jsou přítomny v lidském těle po delší dobu, takže pacienti je mohou přenášet během pobytu v nemocnici i po jeho skončení; vzhledem k tomu, že infekce spojené s poskytováním zdravotní péče se tedy mohou šířit ve všech zdravotnických zařízeních, zařízeních pro střednědobé a dlouhodobé pobyty a dokonce u pacientů doma; AH. vzhledem k tomu, že pouze 13 členských států zavedlo vnitrostátní dohled nad infekcemi Clostridium difficile(9) a pouze ve třech z nich jsou do shromažďování údajů v rámci těchto systémů dohledu zapojeni i praktičtí lékaři, což je situace, kterou je třeba zlepšit; AI. vzhledem k tomu, že zvýšená mobilita občanů v rámci evropských systémů zdravotní péče a výraznější přeshraniční charakter zdravotní péče v Evropě a mezi systémy, stejně jako možnost občanů využívat léčby mimo stát pobytu, navíc podporuje rychlé šíření rezistentních mikroorganismů mezi členskými státy; AJ. vzhledem k tomu, že otázka antimikrobiální rezistence je závažnou, v některých zemích narůstající, hrozbou pro bezpečnost pacientů, která komplikuje léčbu infekcí a následné zotavení a zvyšuje výdaje států na zdravotnictví; AK. vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí se často těžko léčí, neboť mikroorganismy, které je způsobují, jsou nezřídka rezistentní vůči antimikrobiálním látkám; AL. vzhledem k tomu, že jen v EU, v Norsku a na Islandu jsou bakterie rezistentní vůči antimikrobiálním látkám příčinou přibližně 400 tisíc infekcí a 25 tisíc úmrtí ročně, a vyvolávají tak dodatečné náklady ve výši nejméně 1,5 mld. EUR v podobě nákladů na zdravotní péči a ztráty produktivity; AM. vzhledem k tomu, že rezistence vůči antibiotikům v Evropě stále roste a v některých členských státech může u některých bakterií překročit 25 %; AN. vzhledem k tomu, že nejnovější údaje napovídají, že znaky antibiotické rezistence u bakterií, které způsobují infekce spojené se zdravotní péčí, poukazují na sílící celosvětový trend k multirezistenci a na zvyšující se procento enterobakterií rezistentních vůči cefalosporinům třetí generace a šíření bakterií Staphylococcus aureus rezistentních vůči meticilinu; AO. vzhledem k tomu, že dochází k poklesu ve vývoji nových antimikrobiálních látek; AP. vzhledem k tomu, že vznik rezistence vůči antimikrobiálním látkám je přirozeným a nevyhnutelným důsledkem jejich užívání, avšak může být zpomalen, pokud jsou antibiotika užívána opatrně a přiměřeně; AQ. vzhledem k tomu, že vznik antimikrobiální rezistence může být urychlen zejména nepřiměřeným a neuváženým používáním antimikrobiálních látek v humánní medicíně, což může v kombinaci s nedostatečnou hygienou a nedostatečnou kontrolou infekcí ohrozit účinné využívání stávajících antimikrobiálních látek, jejichž počet je dnes již omezen; AR. vzhledem k tomu, že kvůli nedostatečnému vývoji nových antibiotik a antimikrobiálních látek je zásadní, aby současné antimikrobiální látky byly účinně využívány co nejdéle; AS. vzhledem k tomu, že kvůli nedostatečnému vývoji nových antibakteriálních léčiv by Evropská komise a členské státy měly ve vzájemné spolupráci podporovat vývoj a dostupnost těchto látek za podpory ECDC a s využitím odborných znalostí Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA); AT. vzhledem k tomu, že k vzniku rezistence vůči antibiotikům přispívají zemědělské politiky, a to jak prostřednictvím potravního řetězce, tak v důsledku živočišného odpadu, který se dostává do koloběhu vody; AU. vzhledem k tomu, že nejvíce jsou antibiotika užívána osobami, které mají objektivně nejméně informací, a že lepší objektivní znalost antibiotik je spjata se zodpovědnějším přístupem při užívání antibiotik; AV. vzhledem k tomu, že některé členské státy nemají pevný právní ani regulační rámec, který by podporoval racionální používání léků a sankcionoval nesprávné užívání, a vzhledem k velkým rozdílům, které v užívání antibiotik v Evropě existují jak v rámci primární zdravotní péče, tak v péči nemocniční; AW. vzhledem k tomu, že mezi osobami, které mají vliv na využívání antimikrobiálních látek, což jsou mimo jiné političtí činitelé, zdravotnický personál a široká veřejnost, je třeba šířit osvětu s cílem podnítit nezbytné změny v chování občanů a těch, kteří tyto prostředky předepisují a vydávají; AX. vzhledem k tomu, že od doporučení Rady z roku 2009 (2009/C 151/01) bylo vyvinuto značné úsilí pro zvýšení bezpečnosti pacientů v členských státech – bezpečnost pacientů byla zařazena mezi priority politik zdravotnictví všech členských států, byly určeny příslušné orgány pro bezpečnost pacientů (v 19 členských státech) a je podporováno vzdělávání v oblasti bezpečnosti pacientů ve zdravotnických zařízeních (ve 23 členských státech); AY. vzhledem k tomu, že od doporučení Rady z roku 2009 (2009/C 151/01) bylo vyvinuto značné úsilí v přijímání a zavádění strategií (celostátních a regionálních) pro prevenci a kontrolu infekcí spojených se zdravotní péčí v členských státech, zejména byly přijaty pokyny pro prevenci a kontrolu infekcí spojených se zdravotní péčí a byly zřízeny systémy aktivního sledování infekcí spojených se zdravotní péčí (nebo posíleny, pokud již existovaly); AZ. vzhledem k tomu, že některá opatření navržená Radou v jejím doporučení z roku 2009 (2009/C 151/01) pro zlepšení bezpečnosti pacientů v členských státech byla doposud provedena jen v malém počtu členských států a že existuje stále prostor pro zlepšení jak v oblasti nemocniční, tak mimonemocniční zdravotní péče, zejména pokud jde o posílení účasti pacientů, vzdělávání odborných zdravotnických pracovníků a ošetřovatelů v širším slova smyslu, a že zlepšit se musí také provádění evropské klasifikace bezpečnosti pacientů a vývoj evropských pokynů pro normy bezpečnosti pacientů; BA. vzhledem k tomu, že některá opatření doporučovaná Radou za účelem prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí v členských státech byla dosud provedena pouze v malém počtu členských států a že existuje stále prostor pro zlepšení, zejména pokud jde o poskytování informací pacientům ze strany zdravotnických zařízení a podporu výzkumu v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí; Uskutečňování doporučení Rady: zřetelné zlepšení a další nutné pokroky 1. vítá opatření členských států, jejichž hlavním cílem je zlepšení obecné bezpečnosti pacientů a prevence výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí, a to zejména těmito prostředky:
avšak naléhavě žádá, aby se toto úsilí zvýšilo; 2. vítá snahy Evropské komise o zvýšení obecné bezpečnosti pacientů ve formě podpory výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a vypracovávání společných definic a terminologie v oblasti bezpečnosti pacientů, a zejména vítá, že;
3. vítá činnost Komise a ECDC v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí, prováděnou ve spolupráci se zdravotnickými orgány členských států; 4. vítá činnost Komise v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí, neboť tato činnost má úzký vztah k její činnosti v oblasti antimikrobiální rezistence; vítá zejména finanční prostředky, které Evropská komise poskytuje na výzkumné projekty zabývající se infekcemi spojenými se zdravotní péčí, zvláště na projekty s evropskou dimenzí, jako jsou projekty IPSE (zlepšení bezpečnosti pacientů v Evropě), IMPLEMENT (provádění strategické škály opatření pro prevenci a zvládání infekcí) a PROHIBIT (prevence nemocničních infekcí prostřednictvím zásahů a odborného vzdělávání), které analyzují stávající praktické pokyny pro prevenci infekcí spojených se zdravotní péčí v evropských nemocnicích a testují strategii prevence sepse spojené s centrálními žilními katetry (tyto infekce jsou obzvláště znepokojivé, neboť jsou spojovány s vysokou morbiditou a vysokou úmrtností v jejich přímém důsledku); 5. vítá koordinaci a sledování, které provádí středisko ECDC, zejména:
6. konstatuje, že k dnešnímu dni neexistuje na úrovni Evropské unie žádná klasifikace či systém hlášení v oblasti bezpečnosti pacientů, který by umožnil zjistit, pochopit a analyzovat faktory ovlivňující bezpečnost pacientů, a napomohl tak zvyšování znalostí o této problematice a zlepšování příslušných systémů; 7. konstatuje, že zatím jen příliš málo členských států:
8. vyzývá k tomu, aby členské státy pokračovaly ve shromažďování srovnatelných ukazatelů bezpečnosti pacientů a aby se do této činnosti zapojily s podporou Komise všechny členské státy; 9. vyzývá členské státy, aby pokračovaly ve své bilaterální a multilaterální spolupráci v oblasti bezpečnosti pacientů na vnitrostátní nebo regionální úrovni a aby tuto spolupráci dále rozvíjely; Zlepšování bezpečnosti pacientů v Evropě včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí: obecná doporučení 10. doporučuje, aby se bezpečnost pacientů, především prevence a kontrola infekcí spojených se zdravotní péčí, dostala na jedno z předních míst politického programu v EU, a to jak na celostátní úrovni v členských státech, tak i na úrovni regionální a místní; Opatření ke zlepšení obecné bezpečnosti pacientů 11. vybízí členské státy, aby pokračovaly v úsilí o zlepšení bezpečnosti pacientů a prováděly, pokud tak již nečiní, další činnosti, včetně vypracování akčních plánů pro boj s infekcemi spojenými se zdravotní péčí, a aby tudíž plně realizovaly doporučení Rady; 12. zejména vybízí členské státy, aby prováděly nebo posílily, pokud již existují, tyto činnosti:
13. žádá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA), aby vypracovala seznam léků, které jsou používány jiným než schváleným způsobem, a to i přesto, že existuje schválená alternativa; vyzývá členské státy, aby zajistily, že zdravotničtí pracovníci a pacienti budou informováni, pokud se určitý lék používá jiným než schváleným způsobem; 14. vybízí Evropskou komisi a příslušné agentury EU, aby zavedly a případně posílily, pokud již existují, systémy pro hlášení nežádoucích příhod, zejména pokud tyto incidenty souvisí s léky a zdravotnickými prostředky; tím bude možné zjistit, kdo nese zodpovědnost v případě selhání v řetězci zdravotní péče, a vyvodit patřičné důsledky; dále žádá, aby byly zveřejněny informace o těchto systémech a aby byly tyto systémy snadno použitelné, a současně aby byla zaručena transparentnost všech postupů; 15. naléhavě žádá členské státy, aby přehodnotily své systémy podávání zpráv o nežádoucích příhodách a zajistily, aby zdravotničtí pracovníci mohli tyto informace podávat otevřeně bez strachu z negativních osobních důsledků; 16. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření zlepšující kvalitu (a ne pouze kvantitu) systémů podávání zpráv o nežádoucích příhodách, aby systémy shromažďovaly informace, díky nimž dojde k reálnému zlepšení bezpečnosti a které umožní snadno vyhledávat v systému údaje za účelem systematického a úplného posouzení; 17. vyzývá členské státy, aby ve větší míře než nyní vkládaly informace poskytnuté pacienty do elektronických systémů týkajících se bezpečnosti a nežádoucích příhod a systematicky tyto informace vyhodnocovaly, aby bylo možné těmto pochybením předcházet; 18. nabádá členské státy, Komisi a příslušné agentury EU, aby pro popis a rozbor nežádoucích příhod používaly všechny příslušné technické a statistické nástroje; 19. vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily povědomí veřejnosti o iniciativách v oblasti bezpečnosti pacientů a zvýšily zapojení pacientů do této problematiky; 20. žádá Komisi, aby se znovu zabývala výzvami ke zřízení databáze osvědčených postupů, která by napomáhala výměnám těchto postupů mezi členskými státy; je přesvědčen, že pokud by existovala databáze nežádoucích příhod, bylo by možné zamezit opakování těchto incidentů, a tato databáze by mohla sloužit jako příklad osvědčených postupů pro poskytovatele péče; 21. vyzývá členské státy, aby si vzájemně vyměňovaly osvědčené postupy pomocí přístupu založeného na faktických údajích a zvláště aby na základě případových studií a zpětné vazby vypracovaly pokyny, které by používaly v celé Unii; 22. vyzývá členské státy, aby strategie a programy pro bezpečnost pacientů používané v nemocnicích uplatňovaly vždy, kdy je to možné, také v mimonemocniční péči (zejména v zařízeních dlouhodobé a střednědobé péče, ale také v domácí péči); Opatření k prevenci a snížení počtu infekcí spojených se zdravotní péčí 23. vyzývá členské státy, aby si na státní úrovni vytkly jednoznačné cíle snižování počtu infekcí spojených se zdravotní péčí a přijaly, pokud tak dosud neučinily, další opatření k ochraně před infekcemi spojenými se zdravotní péčí a ke snížení jejich výskytu, s cílem zajistit plný soulad s doporučeními Rady, přičemž se jedná zejména o tato opatření:
24. vybízí Komisi, aby prozkoumala, jaké jsou možnosti pro uzavření dohod o partnerství mezi Komisí a jednotlivými členskými státy nebo přímo mezi členskými státy za účelem prevence a řešení problémů s infekcemi spojenými se zdravotní péčí v nemocnicích a domácí péči; žádá Komisi, aby prostřednictvím chystaného programu EU v oblasti zdraví podpořila další činnost v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí; Zlepšit bezpečnost pacientů v Evropě včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí: konkrétní opatření a doporučení Prevence 25. ačkoli uznává, že EU nemůže zasahovat do pravomocí členských států v oblasti zdraví, a uznává rozdíly mezi pravidly v oblasti zdravotní péče a zdravotnickými systémy mezi jednotlivými členskými státy, vyzývá členské státy a jejich delegované partnery, aby:
26. vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly, a to i prostřednictvím osvětových kampaní, osvědčené postupy ve všech oblastech, zejména postupy související s hygienou (hygiena rukou, sterilizace a optimální dezinfekce lékařských nástrojů a pomůcek) v nemocnici i mimo ni (zejména u pacientů a jejich rodin); 27. vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní pokyny pro hygienu rukou a obecný úklid v nemocnicích a pečovatelských domech; 28. vyzývá členské státy, aby podporovaly cílené akce k prevenci chyb v nemocnicích, včetně provádění kontrolního seznamu WHO pro bezpečí chirurgického výkonu; 29. vyzývá k větší a lepší koordinaci výzkumu, aby se zamezilo šíření infekcí spojených se zdravotní péčí; 30. vyzývá členské státy, aby podporovaly snahy o výzkum nemocničních epidemií a šíření infekcí spojených se zdravotní péčí; 31. vyzývá členské státy, aby vyvinuly vnitrostátní postupy pro správné užívání antibiotik s cílem zamezit šíření antimikrobiální rezistence a zajistit, že antibiotická léčba zůstane nadále účinná; 32. vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly platformy a protokoly umožňující přenositelnost zdravotních údajů a zajistily, že tato opatření budou v souladu s příslušnými evropskými předpisy na ochranu údajů; 33. vyzývá členské státy, aby vypracovaly zvláštní bezpečnostní protokoly pro degenerativní a hendikepující chronická onemocnění vyžadující stálou péči mimo nemocniční rámec (ve zdravotnických zařízeních pro dlouhodobé a střednědobé pobyty, ale i v domácnosti); 34. pokud jde o domácí péči, zdůrazňuje, že:
35. žádá členské státy, aby Komisi poskytly informace o programech očkování zdravotnického personálu, včetně dosažené úrovně proočkovanosti ve zdravotnických institucích; 36. vyzývá členské státy, aby podpořily získávání informací od zdravotníků o způsobech, jak mohou pacienti újmě způsobené nozokomiálními infekcemi; 37. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření ke zvýšení účasti rodin pacientů na prevenci chyb v medikaci a samoléčbě; Komunikace, vzdělávání a odborná příprava 38. doporučuje členským státům, aby prováděly zvláštní osvětové a vzdělávací činnosti týkající se infekcí spojených se zdravotní péčí, a to nejen pro odborný zdravotnický personál (lékaře, zdravotní sestry, pečovatelský personál atd.), ale například i formálním a neformálním pečovatelům a nemocničním dobrovolníkům, kteří jsou v kontaktu s pacienty; 39. vyzývá členské státy, aby zavedly vnitrostátní pokyny pro zdravotnické pracovníky týkající se vzdělávání pacientů ohledně užívání antibiotik; 40. vyzývá členské státy, aby prováděly zvláštní osvětové a vzdělávací činnosti s cílem zvýšit informovanost pacientů a zdravotnických pracovníků o problematice antimikrobiální rezistence; 41. vyzývá členské státy, aby při vývoji osvědčených postupů využívaly odborných znalostí vycházejících přímo z vlastních zkušeností pacientů a aby těmto poznatkům přiznaly patřičný význam; Práva pacientů 42. vyzývá členské státy, aby učinily vše, co je v jejich silách, pro zajištění důvěry pacientů ve zdravotnické systémy a zejména aby aktivně zapojily pacienty do problematiky jejich bezpečnosti; 43. vyzývá členské státy, aby do přípravy nových zákonů a programů v oblasti zdraví zapojily organizace pacientů; 44. vyzývá členské státy, aby na místní úrovni určily orgány nebo kontaktní osoby, které by pacientům poskytovaly informace a údaje týkající se jejich bezpečnosti, aby se poskytováním většího množství vhodných a srozumitelných informací zvýšila důvěra veřejnosti ve zdravotnické systémy; 45. vybízí členské státy, aby pacientům poskytovaly informace týkající se rizik, úrovní bezpečnosti a opatření k prevenci nežádoucích příhod při poskytování zdravotní péče, čímž zajistí, aby pacienti mohli vyslovit informovaný souhlas s navrženou léčbou a obecněji se více dozvěděli o problematice bezpečnosti pacientů; žádá členské státy, aby prostřednictvím vhodných organizačních struktur informovaly pacienty o postupech vyřizování stížností a právních možnostech v případě nežádoucích příhod při poskytování zdravotní péče (např. prostřednictvím organizací hájících práv pacientů); 46. vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby v případě nežádoucích příhod při poskytování zdravotní péče v nejvyšší možné míře upřednostňovaly přístupy založené na mediaci; 47. vyzývá členské státy, aby podněcovaly praktické lékaře k tomu, aby informovaly pacienty o jejich právech a o možnostech podávání stížností a hlášení chyb a nežádoucích příhod; 48. uznává, že EU nemůže zasahovat do pravomocí členských států v oblasti zdravotnictví; vybízí nicméně Komisi, aby zavedla kolektivní opravné mechanismy v přeshraničních případech, kdy je negativními jevy souvisejícími se zdravotní péčí, které mají stejnou příčinu, postiženo více pacientů; Kontrola, diagnóza a monitorování 49. vyzývá Evropskou komisi, příslušné agentury EU a členské státy, aby zvážily přijetí opatření k zajištění zpětné vazby o bezpečnosti pacientů, a to jak od zdravotnického personálu, tak od pacientů; zdůrazňuje, že jejich hlášení by měla být ve všech úrovních transparentní; 50. vyzývá členské státy, které provádějí specifické národní studie prevalence infekcí spojených se zdravotní péčí na základě harmonizované metodologie ECDC, aby tyto studie pravidelně opakovaly, a vybízí všechny členské státy, aby tyto studie začaly provádět; žádá Komisi, aby věnovala více pozornosti systému Global Microbial Identifier(10), který se těší podpoře velkého počtu vědeckých pracovníků na celém světě; tento systém dokáže monitorovat a detekovat nebezpečné organismy spojené se zdravotní péčí a zlepšit schopnost reakce na jejich šíření, a to i v přeshraničních měřítku; 51. doporučuje, aby byly na regionální a místní úrovni vytvořeny pracovní skupiny zabývající se konkrétními otázkami bezpečnosti pacientů; navrhuje například, aby se tyto pracovní skupiny zaměřily zejména na prevencí úrazů u starších osob, snižování rizik při chirurgických zákrocích nebo omezení rizika chyb při medikaci; 52. vyzývá členské státy, aby podněcovaly nemocnice a pečovatelská zařízení k tomu, aby se zaměřovaly na základní úkoly v oblasti péče, jako je pozorování pacientů a posuzování proleženin, které jsou jedním za závažných, avšak často skrytých problémů hospitalizovaných osob; 53. žádá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, aby na základě lékařských potřeb a s ohledem na ochranu pacientů vypracovala pokyny k užívání léčiv jiným než schváleným způsobem; 54. vyzývá ECDC, aby ve spolupráci s EMA vypracovalo seznam patogenů, které mohou způsobit závažné nebo potenciálně smrtelné infekce rezistentní vůči antibiotikům a představují tak závažné zdravotní riziko; požaduje, aby byl tento seznam pravidelně doplňován o informace, které poskytuje síť evropského systému sledování spotřeby antimikrobiálních látek (ESAC-Net) a síť evropského systému sledování antimikrobiální rezistence (EARS-Net) střediska ECDC; 55. doporučuje, aby byl ve spolupráci s EMA a ECDC vypracován seznam infekcí spojených se zdravotní péčí, které by měly být systematicky testovány v nemocničních zařízeních a ostatních zařízeních zdravotní péče v Evropské unii; Evropská a mezinárodní spolupráce 56. vyzývá členské státy a Komisi, aby ve spolupráci s WHO a OECD zlepšila spolupráci za účelem standardizace definic, terminologie a ukazatelů v oblasti bezpečnosti pacientů, zejména s cílem izolovat rizikové pacienty v případě vzniku pandemické či přeshraniční hrozby; 57. zdůrazňuje význam zřízení účinné evropské sítě vnitrostátních systémů sledování, které by na základě standardizovaných kritérií, jež přijme Komise a členské státy, zjišťovaly a sledovaly místa, na nichž dochází ke kontaminaci infekcemi spojenými se zdravotní péčí (včetně jiných než nemocničních zařízení), a zkoumaly způsob, jakým se tyto infekce šíří; nabádá členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí o shromažďování srovnatelných aktuálních referenčních údajů o všeobecné bezpečnosti pacientů a infekcích spojených se zdravotní péčí; naléhavě vyzývá členské státy, aby tyto údaje každoročně zveřejňovaly; 58. vyzývá členské státy, aby zejména sdílely příklady osvědčených postupů v oblasti všeobecné bezpečnosti pacientů, pokud existují, zejména v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí a přenosu multirezistentních bakterií (například prevence šíření legionel v rozvodech teplé vody v nemocnicích); 59. uznává význam programu střediska ECDC týkajícího se antimikrobiální rezistence a infekcí spojených se zdravotní péčí a zejména jeho úsilí podporovat a standardizovat sledování těchto infekcí, nabízet vědecké poradenství a poskytovat vzdělávací kurzy a informace; 60. vyzývá členské státy, aby spolupracovaly na vytváření platforem pro výměnu informací o nežádoucích příhodách při poskytování zdravotní péče, podporovaly všechny systémy shromažďování informací v této oblasti a zároveň dbaly na to, aby tato opatření byla v souladu s příslušnými evropskými právními předpisy na ochranu údajů; zdůrazňuje, že s pacienty musí být jednáno v souladu s etickými zásadami a musí být zajištěna ochrana jejich osobních údajů; 61. žádá Evropskou komisi a členské státy, aby spolupracovaly na zavedení pobídek pro vývoj nových antibakteriálních léčiv; soudí, že tyto pobídky by měly být zavedeny jako součást vhodného legislativního rámce EU s cílem rozvíjet spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem za účelem oživení výzkumu a vývoje antimikrobiálních látek; 62. je přesvědčen, že EU by měla v rámci osmého rámcového programu výzkumu a vývoje, který začíná v roce 2014, spolufinancovat projekty výzkumu v oblasti všeobecné bezpečnosti pacientů, infekcí spojených se zdravotní péčí a antimikrobiální rezistence; Monitorování a zprávy 63. vybízí členské státy a Evropskou komisi, aby nejméně o další dva roky prodloužily dobu, během níž se bude sledovat provádění doporučení týkajícího se bezpečnosti pacientů, včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí; 64. vybízí členské státy, aby prohloubily spolupráci s ECDC v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí; vybízí zejména vnitrostátní orgány, aby se pravidelně obracely na středisko ECDC o provedení auditů in situ a aby zveřejňovaly zprávy, které jim středisko ECDC předá, a zdůrazňuje v tomto ohledu, že je nutné zajistit v rámci budoucího finančního výhledu přiměřené financování střediska ECDC, které je nutné k plnění jeho úkolů v oblasti koordinace a dohledu; o 65. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů a členským státům.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Klamavé marketingové praktiky |
| |||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, — s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o ochraně podniků před klamavými marketingovými praktikami a zajištění účinného prosazování práva (COM(2012)0702), — s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění)(1), — s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu („směrnice o nekalých obchodních praktikách“)(2), — s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“)(3), — s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů(4), — s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2011 o nepoctivých katalogových firmách(5), — s ohledem na své usnesení ze dne 13. ledna 2009 o provádění, uplatňování a prosazování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě(6), — s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2008 o podvodných katalogových firmách(7), — s ohledem na studii nazvanou „Nekalé praktiky katalogových firem v kontextu stávajících a budoucích právních předpisů upravujících vnitřní trh, které jsou zaměřeny na ochranu spotřebitelů a malých a středních podniků“, vypracovanou na žádost Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů(8), — s ohledem na návrh stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. dubna 2013 týkající se sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o „ochraně podniků před klamavými marketingovými praktikami a zajištění účinného prosazování práva – revize směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě“ (COM(2012)0702)(9), — s ohledem na článek 48 jednacího řádu, — s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0311/2013), A. vzhledem k tomu, že klamavé obchodní praktiky mohou mít mnoho podob, z nichž nejrozšířenější jsou podvodné katalogové firmy, platební formuláře, jména internetových domén a ochrana obchodní známky a zavádějící nabídky „pracovní příležitostí“, „práce z domova“ nebo nabídky typu „chcete rychle zbohatnout?“; B. vzhledem k tomu, že směrnice 2006/114/ES se v současné době vztahuje na klamavou a srovnávací reklamu a jejich důsledky pro spravedlivou soutěž na vnitřním trhu; C. vzhledem k tomu, že podniky, zejména MSP a drobné podniky, jasně požadují lepší ochranu a účinný postup proti klamavým praktikám mezi podniky, což je však oblast mimo působnost směrnice 2005/29/ES; D. vzhledem k tomu, že finanční ztráty, které v EU vznikají v důsledku klamavých obchodních praktik, zatím nebyly vyčísleny, avšak na základě některých vnitrostátních statistik lze odhadem každoročně hovořit o miliardách eur; E. vzhledem k tomu, že klamavé obchodní praktiky vedou k selháním trhu a narušují soutěž, neboť podnikům znemožňují přijímat informovaná, a tedy efektivní rozhodnutí; F. vzhledem k tomu, že oběťmi takových praktik jsou hlavně MSP, především malé a drobné podniky, jež jsou v Evropě hlavním motorem růstu; vzhledem k tomu, že mezi postiženými jsou i školy, církve, nemocnice, nevládní organizace, úřady místní samosprávy a další veřejné orgány; G. vzhledem k tomu, že Parlament na problém klamavých obchodních praktik, jež jsou často užívány přeshraničně, již několikrát se znepokojením upozornil a vyzval Komisi a členské státy, aby aktivněji vedly informační kampaně, posilovaly spolupráci a vymáhání práva a právních předpisů; H. vzhledem k tomu, že klamavé obchodní praktiky doléhají na spotřebitele, kteří tak musí platit za produkty a služby vyšší ceny; I. vzhledem k tomu, že případy klamavého jednání nebývají ohlašovány, protože oběti klamavých obchodních praktik se často cítí zahanbeny, a tak tyto případy nenahlásí donucovacím orgánům nebo odvádějí požadované platby; vzhledem k tomu, že je tedy mimořádně důležité, aby tyto orgány zjednodušily ohlašování takových případů a aby jim přikládaly náležitou váhu; J. vzhledem k tomu, že členské státy provedly směrnice 2005/29/ES a 2006/114/ES různým způsobem, a proto se vnitrostátní právní předpisy v příslušných oblastech značně liší; vzhledem k tomu, že tyto rozdíly přispívají k roztříštěnosti trhu a vyvolávají nejasnosti ohledně vymáhání pravidel EU pro podniky soudní cestou, zejména v přeshraničním kontextu; K. vzhledem k tomu, že podvodní obchodníci využívají značných rozdílů v míře ochrany podniků v jednotlivých členských státech a že pouze Rakousko a Belgie ve svých právních předpisech výslovně katalogové systémy zakazují a že Nizozemsko podobný zákon připravuje; L. vzhledem k tomu, že základem je koherentní postup s vyváženými preventivními a sankčními opatřeními; vzhledem k tomu, že dokud nebudou přijata jasná právní ustanovení ohledně jejich prosazování, donucovací orgány budou jednat nerozhodně; M. vzhledem k tomu, že v současné době je velmi obtížné nečestné obchodníky vysledovat a trestně stíhat, protože často posílají účty z jedné země do druhé, zatímco jejich bankovní účty jsou vedeny v nějaké třetí zemi, takže není snadné vystopovat ani peněžní převody; N. vzhledem k tomu, že pro MSP a zejména drobné podniky je často vzhledem k jejich velikosti a omezeným zdrojům nemožné individuálně podávat trestní oznámení proti nečestným obchodníkům spadajícím pod jinou jurisdikci; 1. vítá sdělení Komise, ale zdůrazňuje, že je nutné vyvinout větší úsilí, zejména v oblasti prosazování práva; 2. je silně znepokojen negativními dopady klamavých, zavádějících a nepoctivých reklamních praktik na hospodářský růst, zejména na MSP, a na spravedlivou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, zejména v členských státech, které jsou méně rozvinuté a nejvíce postiženy finanční krizí; 3. žádá Komisi, aby vyjasnila oblast působnosti směrnice 2006/114/EC, aby bylo možné zlepšit ochranu podniků proti klamavým obchodním praktikám; Prevence a informace 4. zdůrazňuje, že je nutné zlepšit výměnu informací mezi členskými státy; vyzývá všechny členské státy, aby vytvořily nebo určily národní centrály, jimž by podniky a další oběti mohly ohlašovat nekalé praktiky a které by poskytovaly informace o možnostech nápravy soudní i mimosoudní cestou, jakož i pomoc a poradenství v souvislosti s prevencí a potíráním různých forem podvodu; domnívá se, že každá centrála by měla vést databázi se záznamy všech typů klamavých obchodních praktik a se snadno pochopitelnými příklady; vyzývá Komisi, aby koordinovala hladkou výměnu informací národních databází, mimo jiné tím, že podpoří vytvoření systému rychlého varování, jenž bude identifikovat nové praktiky a současně respektovat rozpočtová omezení; 5. je přesvědčen o tom, že národní centrály by měly hrát aktivní úlohu při předávání informací mezi veřejnými orgány, občany a podniky, že by spolu měly vzájemně spolupracovat, varovat se před novými klamavými praktikami a pomáhat MSP při urovnávání přeshraničních sporů tím, že okradeným podnikům poskytnou informace o možnostech nápravy soudní i mimosoudní cestou; domnívá se, že tyto národní centrály by měly svá obecná zjištění v dotčeném členském státě pravidelně zveřejňovat; 6. vyzývá vnitrostátní a mezinárodní profesní sdružení podniků, zejména sdružení MSP, k úzké spolupráci s národními centrálami; v tomto ohledu vítá rovněž spolupráci veřejného a soukromého sektoru; 7. podporuje záměr Komise prozkoumat případné vytvoření unijní „černé listiny“ zavádějících obchodních praktik, jež by byla sestavována podle schválených kritérií a jež by mohla – bude-li to proveditelné – uvádět firmy, které byly opakovaně usvědčeny z jejich používání; doporučuje, aby tato listina byla soudržná s již existující černou listinou ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, aby byla vyčerpávající a aby uváděla jasné definice podvodných obchodních praktik; 8. vyzývá Europol, aby se více angažoval v boji proti těmto formám podvodu shromažďováním informací o přeshraničních klamavých obchodních praktikách a analýzou podpůrných struktur podvodných společností a aby vytvořil mechanismus pro rychlou výměnu aktuálních informací o těchto praktikách a strukturách mezi donucovacími orgány; 9. zdůrazňuje, že je třeba, aby vnitrostátní donucovací orgány úžeji spolupracovaly s poskytovateli služeb, jako jsou banky, telefonní společnosti, poštovní služby a společnosti vymáhající pohledávky, jejichž služby využívají subjekty používající klamavé obchodní praktiky, čímž by přispěly k prevenci činnosti podvodných společností; 10. naléhá na Komisi a členské státy, aby společně propagovaly vzdělávací a informační iniciativy určené všem podnikům a aby podporovaly výměnu osvědčených postupů mezi podniky, aby zajistily, že si podniky budou vědomy hrozících nebezpečí; Prosazování práva a trestní stíhání 11. zdůrazňuje, že různé úrovně ochrany a rozdílné veřejné donucovací mechanismy v jednotlivých členských státech znemožňují vést nadnárodní informační kampaně, což vede k vážné právní a provozní nejistotě podniků; 12. se znepokojením konstatuje, že vyšetřovací orgány v několika členských státech jsou kvůli nejasným platným ustanovením mimořádně neochotné zabývat se případy klamavých obchodních praktik a že nevěří tomu, že se jim podaří shromáždit dostatečný usvědčující materiál; zdůrazňuje, že orgány státní správy musí aktivně potírat finanční a hospodářskou kriminalitu; 13. zdůrazňuje, že je nutné zlepšit vyšetřování a trestní stíhání klamavých obchodních praktik; vyzývá tedy Komisi, aby pro vnitrostátní donucovací orgány vypracovala obecné pokyny ohledně osvědčených postupů, v nichž určí priority pro vyšetřování a trestní stíhání; vyzývá členské státy, aby posílily kapacity a odbornost příslušných vyšetřovacích a soudních orgánů; 14. zdůrazňuje, že je nutné zavést účinné, přiměřené a odrazující postihy, a připomíná, že sankce mohou mít preventivní charakter; 15. vyzývá Komisi, aby vytvořila síť pro vzájemnou spolupráci vnitrostátních donucovacích orgánů v zájmu lepšího uplatňování směrnice v přeshraničních případech; 16. vyzývá Komisi, aby posoudila doporučení Parlamentu na částečné rozšíření působnosti směrnice o nekalých obchodních praktikách tak, aby příloha I (černá listina) zahrnovala smlouvy mezi podniky, a současně aby zvážila případnou revizi směrnice 2006/114/ES a zhodnotila, zda by se tím dosáhlo koherentnějšího přístupu, protože definice nekalých obchodních praktik i černá listina by se rozšířily na vztahy mezi podniky; 17. vítá záměr Komise navrhnout jasnější definici klamavých obchodních praktik; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby zavedla dodatečnou definici nečestných ekologických tvrzení; 18. vyzývá Komisi, aby prioritně přezkoumala, do jaké míry by mohlo usvědčení společnosti z opakovaného používání velmi nekalých obchodních praktik ohrozit její způsobilost k účasti na veřejných zakázkách EU a/nebo k získání finančních prostředků EU; 19. vyzývá členské státy, aby zajistily úzkou spolupráci svých berních úřadů s národními centrálami, jež by měla podobu častých kontrol společností, v jejichž případě bylo ohlášeno používání klamavých obchodních praktik; 20. zdůrazňuje, že je nutné, aby v zájmu rozpoznání podezřelého chování a prevence podvodných praktik byla organizacím odpovědným za registraci společností, jako jsou např. obchodní komory, přiznána aktivnější úloha; 21. upozorňuje zejména na úlohu podvodných společností vymáhajících pohledávky, které neváhají vyvíjet na podniky nátlak, aby zaplatily faktury, o nichž vědí nebo mohou vědět, že byly vystaveny podvodně; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly způsoby lepší kontroly takových společností, jak před tak i po jejich formálním založení, a aby rovněž zvážily, zda společnostem vymáhajícím pohledávky případně uloží povinnost ohlašovat klamavé postupy; 22. se znepokojením konstatuje, že se ukázalo, že postupy řešení sporů jsou neefektivní, zdlouhavé a nákladné a že nejsou zárukou náležité a včasné náhrady způsobených škod; zdůrazňuje, že tuto situaci je nutné napravit, aby oběti měly možnost domoci se spravedlivého odškodnění; vyzývá členské státy, aby zavedly vnitrostátní právní předpisy, jež obětem klamavých obchodních praktik případně umožní proti podvodné společnosti podat kolektivní žalobu v souladu s nedávno zveřejněním doporučením Komise C(2013)3539 a sdělením Komise COM(2013)0401; zdůrazňuje, že oběti by měly být zastoupeny kvalifikovaným subjektem, jak je uvedeno v dokumentech Komise, aby se zamezilo nekorektnímu vedení soudního sporu; Mezinárodní spolupráce za hranicemi EU 23. zdůrazňuje, že klamavé obchodní praktiky jsou mezinárodním problémem, který přesahuje hranice jednotlivých členských států i hranice EU; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby v této oblasti spolupracovaly na mezinárodní úrovni se třetími zeměmi i s příslušnými mezinárodními organizacemi; 24. vyzývá Komisi, aby se aktivněji zapojila do práce mezinárodní pracovní skupiny pro hromadný marketing, v níž jsou zastoupeny donucovací a regulační orgány a organizace spotřebitelů z USA, Austrálie, Belgie, Kanady, Nizozemska, Nigérie a Spojeného království a rovněž Europol; o 25. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
| ||||||||||||||||||||||||||
| Právní upozornění - Ochrana soukromí |