Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 6/2013 na rozpočtový rok 2013, oddíl III – Komise (14870/2013 – C7-0378/2013 – 2013/2151(BUD))

P7_TA(2013)0450 A7-0347/2013

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1) (dále jen „finanční nařízení“),

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2013, schválený s konečnou platností dne 12. prosince 2012(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(3),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 6/2013, který Komise předložila dne 10. července 2013 (COM(2013)0518) a pozměnila návrhem na změnu ze dne 18. září 2013 (COM(2013)0655),

–  s ohledem na postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 6/2013, který Rada přijala dne 21. října 2013 a téhož dne předala Parlamentu (14870/2013 – C7-0378/2013),

–  s ohledem na články 75b a 75e jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0347/2013),

A.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 6/2013 ve znění návrhu na změnu předloženého Komisí dne 18. září 2013 se týká úpravy prognózy tradičních vlastních zdrojů (tj. cel a dávek z cukru), základů DPH a HND, zohlednění příslušných oprav ve prospěch Spojeného království a úpravy prognózy ostatních příjmů z pokut, což vede ke změně výše a rozdělení příspěvků členských států z vlastních zdrojů do rozpočtu Unie;

B.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 6/2013 rovněž umožňuje vytvoření rozpočtové struktury, která je nutná s ohledem na zřízení svěřenských fondů podle článku 187 finančního nařízení;

C.  vzhledem k tomu, že postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 6/2013 nemění návrh Komise ve znění návrhu na změnu;

D.  vzhledem k tomu, že tento návrh opravného rozpočtu je zcela nezbytný, aby se zabránilo nedostatku hotovosti, který by mohl vést k nedostatečnému provádění v roce 2013, a to pouze na základě výše plateb schválených v rozpočtu na rok 2013 včetně opravných rozpočtů č. 1 až 5/2013;

1.  bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 6/2013 předložený Komisí dne 10. července 2013 a pozměněný návrhem na změnu ze dne 18. září 2013, který upravuje prognózu tradičních vlastních zdrojů (tj. cel a dávek z cukru) na základě nejlepších odhadů Komise a některých dalších nových skutečností a dále upravuje prognózu dalších příjmů pocházejících ze série pokut, které nyní byly uvaleny s konečnou platností a mohou být tedy zařazeny do rozpočtu;

2.  konstatuje, že snížení prognózy tradičních vlastních zdrojů o přibližně 3955 mil. EUR a snížení vlastních zdrojů založených na DPH o 384 mil. EUR je vyrovnáno uvedenými pokutami v celkové výši 1229 mil. EUR;

3.  poukazuje na to, že výsledkem je automatické zvýšení komplementárních příspěvků členských států založených na HND o 3110 mil. EUR, tj. čisté zvýšení „národních příspěvků“ (včetně DPH) o 2736 mil. EUR;

4.  ačkoli uznává, že tyto příspěvky budou představovat pro rozpočty členských států značnou zátěž, upozorňuje na to, že tato technická úprava na straně příjmů by neměla proběhnout na úkor plného financování oprávněných nároků, které Komise uvádí v návrzích opravného rozpočtu č. 8 a 9/2013; připomíná Radě její postoj založený na uměle nízké úrovni rozpočtů v minulých letech a v této souvislosti zdůrazňuje, že souhrnná výše ročních rozpočtů v období 2007–2013 byla o 60 mld. EUR nižší, než byly schválené celkové stropy plateb VFR na období 2007–2013, zatímco členským státům byl de facto vrácen celkový dodatečný přebytek ve výši 12 mld. EUR v období 2007 až 2013 ve formě odpovídajícího snížení celkových příspěvků na základě HND;

5.  žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu poskytla veškeré informace, které má k dispozici, o tom, kdy a jak budou tyto zvýšené národní příspěvky převedeny ze státních pokladen členských států do rozpočtu Unie; žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla informace o čistém dopadu na vyváženost rozpočtů členských států v roce 2013 nebo 2014, který toto zvýšení příspěvků založených na HDP případně bude mít,

6.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 6/2013;

7.  zdůrazňuje, že přijetím návrhu opravného rozpočtu č. 6/2013 se neřeší problém nedostatku prostředků na platby schválené v rozpočtu na rok 2013, které jsou nezbytné pro proplacení dosud neuhrazených účtů; znovu důrazně upozorňuje na to, že Rada musí neprodleně přijmout návrh opravného rozpočtu č. 8/2013; znovu opakuje, co již jasně prohlásil ve svém usnesení ze dne 3. července 2013, že nevysloví souhlas s nařízením o VFR 2014–2020, dokud nebude návrh opravného rozpočtu č. 8/2013 přijat;

8.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 6/2013 za schválený s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1. (2) Úř. věst. L 66, 8.3.2013. (3) Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ (COM(2012)0710 – C7-0392/2012 – 2012/0337(COD))

P7_TA(2013)0451 A7-0166/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0710),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0392/2012),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. března 2013(1),

—  s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

—  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 26. června 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0166/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. října 2013 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2013/EU o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí č. 1386/2013/EU.)

(1) Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 77. (2) Úř. věst. C 218, 30.7.2013, s. 53.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 o návrhu směrnice Rady, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu před riziky vyplývajícími z expozice ionizujícímu záření (COM(2012)0242 – C7-0151/2012 – 2011/0254(COD))

P7_TA(2013)0452 A7-0303/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2012)0242),

–  s ohledem na články 31 a 32 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0151/2012),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2012(1),

–  s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0303/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie odpovídajícím způsobem změnila;

3.  vyzývá Komisi, aby sdělila Parlamentu, jakým způsobem byl jeho postoj zohledněn;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. října 2013 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2013/.../EU, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu před riziky vyplývajícími z expozice ionizujícímu záření

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii fungování Evropské unie, a zejména na články 31 a 32 čl. 192 odst. 1této smlouvy, [pozm. návrh 1]

s ohledem na návrh Komise, vypracovaný po obdržení stanoviska skupiny osobností jmenovaných Výborem pro vědu a techniku z řad vědeckých odborníků členských států, a po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu s řádným legislativním postupem(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Ustanovení čl. 2 písm. b) Smlouvy stanoví vytvoření jednotných bezpečnostních standardů na článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouvy o fungování EU") poskytuje právní základ pro zachování, ochranu a zlepšování kvality životního prostředí a ochranu lidského zdraví pracovníků a obyvatelstva a článek 30 Smlouvy definuje „základní standardy“ pro ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího a to i ve vztahu k rizikům vyplývajícím z expozice ionizujícímu záření. [pozm. návrh 2]

(1a)  Článek 153 Smlouvy o fungování EU umožňuje stanovit bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva. [pozm. návrh 3]

(1b)  Článek 168 Smlouvy o fungování EU umožňuje zavést základní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření. [pozm. návrh 4]

(2)  Za účelem plnění svých úkolů stanovilo Společenství základní standardy poprvé v roce 1959 podle článku 218 Smlouvy formou směrnic ze dne 2. února 1959, kterými se stanoví základní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření(3). Směrnice byly několikrát revidovány, naposledy v roce 1996 směrnicí Rady 96/29/Euratom(4) a která zrušila dřívější směrnice.

(3)  Směrnice 96/29/Euratom stanoví základní bezpečnostní standardy. Uvedená směrnice se vztahuje na běžné a mimořádné situace a byla doplněna konkrétnějšími právními předpisy.

(4)  Směrnice Rady 97/43/Euratom(5), směrnice Rady 89/618/Euratom(6), směrnice Rady 90/641/Euratom(7) a směrnice Rady 2003/122/Euratom(8) se vztahují na různé konkrétní aspekty doplňující směrnici 96/29/Euratom.

(5)  Definice použité v uvedených právních předpisech se v průběhu času vyvíjely a byly přizpůsobovány konkrétní oblasti působnosti, ale přestože mnohé v nich stanovené požadavky byly v době přijetí uvedených právních předpisů v původním kontextu přiměřené, nelze jejich použití rozšířit na směrnici 96/29/Euratom.

(6)  Skupina odborníků zřízená Výborem pro vědu a techniku doporučila, aby základní bezpečnostní standardy stanovené podle článku 30 a 31 Smlouvy o Euratomu zohlednily nová doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu (ICRP), zejména doporučení uvedená v Publikaci 103 (z roku 2007)(9), a aby byly revidovány ve světle nových vědeckých důkazů a zkušeností z praxe.

(7)  Tato směrnice by měla dodržovat přístup vycházející ze situace zavedený Publikací ICRP 103 a rozlišovat mezi existujícími, plánovanými a nehodovými expozičními situacemi. Při uplatňování standardů a požadavků by se ovšem mělo také rozlišovat mezi stávajícími expozičními situacemi souvisejícími s přírodní radioaktivitou a stávajícími expozičními situacemi způsobenými lidskou činností. S ohledem na tento nový rámec by se směrnice měla vztahovat na veškeré expoziční situace a všechny kategorie ozáření, a to profesní ozáření, ozáření obyvatelstva a lékařské ozáření. [pozm. návrh 5]

(8)  Tato směrnice by měla rovněž zohlednit novou metodiku zavedenou komisí ICRP za účelem výpočtu dávek na základě nejnovějších znalostí o radiačních rizicích.

(9)  Současné roční dávkové limity profesního ozáření a ozáření obyvatelstva se zachovávají. Nemělo by však už být nadále nutné počítat pětileté průměry, s výjimkou zvláštních okolností uvedených ve vnitrostátních předpisech.

(10)  Vzhledem k novým vědeckým informacím o účincích na tkáně je třeba použít zásadu optimalizace také na dávky ozáření orgánů a případně i za účelem udržování dávek na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni. Směrnice by měla rovněž zohlednit nové pokyny ICRP týkající se dávkového limitu profesního ozáření pro oční čočku.

(11)  Odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál ze zemské kůry, vystavují zvýšenému ozáření pracovníky a v případě, že je materiál vypouštěn do životního prostředí, i obyvatelstvo.

(12)  Ochrana před přírodními zdroji záření by se neměla řešit odděleně ve zvláštní kapitole, ale měla by být plně začleněna do celkových požadavků. Zejména odvětví, která zpracovávají materiály obsahující přírodní radionuklidy, by se měla řídit stejným regulačním rámcem jako ostatní činnosti.

(13)  Nové požadavky na přírodní radioaktivitu ve stavebních materiálech by měly umožnit volný oběh stavebních materiálů a poskytnout zároveň lepší ochranu před radiologickými riziky. [pozm. návrh 6]

(14)  Poslední epidemiologická zjištění ze studií týkajících se obytných zón ukazují riziko rakoviny plic z ozáření radonem v budovách od úrovně řádově 100 Bq m-3. Nové pojetí expozičních situací umožňuje začlenit ustanovení z doporučení Komise 90/143/Euratom o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem uvnitř budov(10) do závazných požadavků základních bezpečnostních standardů a přitom ponechat dostatečnou flexibilitu při provádění.

(15)  Vystavení leteckých posádek kosmickému záření by mělo být řízeno jako plánovaná expoziční situace. Činnost kosmických lodí by měla spadat do oblasti působnosti této směrnice a měla by být řízena jako výjimečně povolené ozáření.

(16)  Ochrana zdraví obyvatelstva počítá s výskytem Výskyt radioaktivních látek v životním prostředí má vliv na zdraví obyvatelstva. Kromě přímých cest ozáření v životním prostředí by se pozornost měla věnovat ochraně životního prostředí jako celku, včetně expozice bioty, v komplexním a soudržném celkovém rámci. Protože lidstvo je součástí tohoto prostředí, je tato politika přínosem pro dlouhodobou ochranu zdraví. Vzhledem k tomu, že organismy jsou citlivé na vnitřní a zevní ozáření, mělo by být věnováno více prostředků na důkladnou analýzu dopadu ionizujícího záření jak na člověka, tak na životní prostředí. [pozm. návrh 8]

(17)  Významný technický a vědecký vývoj v lékařské oblasti vedl ke značnému zvýšení expozice pacientů. V tomto ohledu by směrnice měla zdůraznit potřebu odůvodnění lékařského ozáření, včetně ozáření asymptomatických osob, a měla by zpřísnit požadavky týkající se informací poskytovaných pacientům, zaznamenávání a hlášení dávek ozáření ze zdravotnických úkonů, používání diagnostických referenčních úrovní a dostupnosti přístrojů ukazujících dávky.

(18)  Havarijní a neúmyslné lékařské ozáření je zdrojem neustálých obav. Předcházení tomuto ozáření a následná opatření, pokud k němu dojde, je nutno řešit v plném rozsahu. V tomto ohledu by se měla zdůraznit role programů zabezpečování kvality, včetně analýzy rizika v radioterapii, aby se předešlo nehodám, a v případě takové nehody by se mělo vyžadovat vedení záznamů, hlášení, analýza a nápravná opatření.

(19)  Takzvané „lékařsko-právní postupy“ zavedené ve směrnici 97/43/Euratom nyní byly jasně vymezeny jako záměrné ozáření osob pro jiné než léčebné účely anebo „nelékařské ozáření“. Tyto činnosti musí podléhat příslušné regulační kontrole a měly by být odůvodněny podobně, jako je tomu v případě lékařského ozáření. Je však zapotřebí rozdílný přístup na jedné straně k postupům, které uplatňuje zdravotnický personál používající zdravotnické vybavení, a na druhé straně k postupům, které uplatňuje nezdravotnický personál používající nezdravotnické vybavení. Obecně by se měly uplatňovat roční dávkové limity a odpovídající optimalizační meze pro ozáření obyvatelstva.

(20)  Od členských států by se mělo vyžadovat, aby některé činnosti zahrnující riziko v důsledku ionizujícího záření podrobily systému regulační kontroly nebo aby určité činnosti zakázaly. Členské státy by měly při regulační kontrole uplatňovat takový odstupňovaný přístup, aby kontrola odpovídala rozsahu a pravděpodobnosti ozáření vyplývajícího z činností a dále účinku, který regulační kontrola může mít při snižování takového ozáření nebo zvyšování bezpečnosti zařízení.

(21)  Je výhodné mít stejné hodnoty objemové nebo hmotnostní aktivity jak pro zproštění činností povinnosti regulačních kontrol, tak pro osvobození materiálů od regulačních postupů. Po důkladném přezkoumání byl učiněn závěr, že hodnoty doporučené v dokumentu RS-G-1.7(11) agentury MAAE lze použít jako standardní zprošťovací hodnoty, které nahrazují hodnoty vyjádřené jako hmotnostní aktivita stanovené v příloze I směrnice 96/29/Euratom, a jako obecné uvolňovací úrovně, které nahrazují hodnoty doporučené Komisí v dokumentu Radiační ochrana č. 122(12).

(22)  Členské státy mohou některým činnostem zahrnujícím aktivity, které překračují zprošťovací hodnoty, udělit zvláštní výjimku a zprostit je povinnosti povolení.

(23)  Zvláštní uvolňovací úrovně překračující standardní úrovně pro zproštění a uvolňování a dále odpovídající pokyny Společenství(13) zůstávají důležitými nástroji řízení velkých objemů materiálů vyplývajících z demontáže licencovaných zařízení.

(24)  Členské státy by měly zajistit, aby externí pracovníci měli stejnou ochranu jako radiační pracovníci zaměstnaní u provozovatelů, kteří vykonávají činnosti se zdroji záření. Konkrétní opatření pro externí pracovníky ve směrnici 90/641/Euratom by se měla rozšířit tak, aby zahrnovala také práci ve sledovaných pásmech.

(25)  Pokud jde o řízení nehodových expozičních situací, současný přístup založený na úrovních zásahů by měl být nahrazen komplexnějším systémem zahrnujícím analýzu rizik, celkový systém řízení mimořádných situací, havarijní plány týkající se identifikovaných rizik a předem plánované strategie pro řízení každé předpokládané události.

(26)  Zavedení referenčních úrovní pro nehodové a existující expoziční situace umožňuje ochranu osob a zvážení dalších společenských kritérií, jako tomu je u plánovaných expozičních situací díky dávkovým limitům a dávkovým optimalizačním mezím.

(27)  Účinné řízení nehodových expozičních situací s přeshraničními důsledky vyžaduje zvýšenou spolupráci a transparentnost mezi členskými státy v havarijním plánování a reakci na mimořádné situace. [pozm. návrh 9]

(28)  Mezinárodní agentura pro atomovou energii spolu se Světovou zdravotnickou organizací, Organizací pro výživu a zemědělství, Mezinárodní organizací práce, Agenturou pro jadernou energii Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Panamerickou zdravotnickou organizací reviduje mezinárodní základní bezpečnostní standardy s ohledem na novou Publikaci 103 komise ICRP.

(29)  Je třeba vysvětlit úlohy a odpovědnosti vnitrostátních orgánů a odborníků, kteří zajišťují, aby byly technické a praktické aspekty radiační ochrany řešeny s vysokou úrovní odborné způsobilosti,.

(30)  Měly by se zavést patřičné sankce a přesnější požadavky na vydávání povolení k vypouštění a monitorování výpustí. Doporučení Komise 2004/2/Euratom(14) zavedlo standardizované informace pro hlášení údajů o výpustech z jaderných elektráren a závodů na přepracování jaderného paliva. [pozm. návrh 10]

(31)  V nejnovější směrnici Oblast působnosti směrnice 2003/122/Euratom nemusí být provedeny žádné velké změny s výjimkou rozšíření některých požadavků by měla být rozšířena s ohledem na požadavky, aby byly zahrnuty všechny uzavřené zdroje záření. Stále však nejsou vyřešeny všechny otázky týkající se opuštěných zdrojů, například nevybuchlá munice, a rovněž se vyskytlo mnoho případů, kdy se ze třetích zemí dovážely kontaminované kovy. Měl by se tedy zavést požadavek na oznamování událostí v případě opuštěných zdrojů nebo kontaminace kovu. Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, je rovněž důležité harmonizovat úrovně, nad které se zdroj považuje za vysokoaktivní uzavřený zdroj, s úrovněmi stanovenými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. [pozm. návrh 11]

(32)  Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly připojit k oznámení svých prováděcích opatření v odůvodněných případech jeden či více dokumentů, v nichž vysvětlí vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V souvislosti s touto směrnicí považuje normotvůrce předložení takových dokumentů za odůvodněné.

(33)  Směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom by proto měly být zrušeny,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

Předmět

1.  Tato směrnice stanoví základní bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví pracovníků, obyvatelstva, pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření za účelem jejich jednotného provádění členskými státy. s cílem zaručit jednotnou minimální úroveň ochrany v členských státech, aniž by se členským státům bránilo zachovat základní bezpečnostní standardy, jež jsou přísnější než tato směrnice. [pozm. návrhy 12 a 133]

2.  Směrnice se vztahuje na ochranu životního prostředí jako cesty od zdrojů záření k ozáření člověka a případně je doplněna zvláštními úvahami o expozici bioty v životním prostředí jako celku.

3.  Směrnice stanoví požadavky na kontrolu bezpečnosti a ochrany zdrojů záření a ustanovení o příslušných povinných informacích v nehodové expoziční situaci. [pozm. návrh 13]

4.  Směrnice stanoví požadavky s cílem zabránit vystavení pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva ionizujícímu záření pocházejícímu z opuštěných zdrojů a způsobenému nedostatečnou kontrolou vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a harmonizovat kontroly prováděné v členských státech stanovením zvláštních požadavků, které zajistí udržení každého takového zdroje pod kontrolou.

5.  Tato směrnice vymezuje na úrovni Společenství společné cíle týkající se opatření a postupů k informování obyvatelstva za účelem zlepšení ochrany zdraví v případě mimořádné situace.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na každou plánovanou, existující, náhodnou nebo nehodovou expoziční situaci zahrnující riziko, které vyplývá z expozice ionizujícímu záření a které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat, pokud jde o ochranu zdraví pracovníků, jednotlivců z obyvatelstva nebo pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření nebo pokud jde o ochranu životního prostředí. [pozm. návrh 14]

2.  Tato směrnice se vztahuje na veškeré činnosti zahrnující zdroje záření, a to:

a)  výrobu, zpracování, manipulaci, použití, skladování, držení, přepravu, dodávky, dovoz do Společenství a vývoz ze Společenství a zneškodňování radioaktivního materiálu a konečné či přechodné uskladnění radioaktivního odpadu; [pozm. návrh 15]

b)  používání elektrických přístrojů vysílajících ionizující záření a používání jakéhokoli elektrického přístroje, který pracuje při rozdílu potenciálu vyšším než 5 kV;

c)  činnosti zahrnující přítomnost přírodních zdrojů záření, které vedou k podstatnému zvýšení ozáření pracovníků nebo jednotlivců z obyvatelstva, zejména:

i)  činnosti, při nichž jsou pracovníci vystaveni kosmickému záření, zvláště provoz letadel a kosmických lodí, jakož i časté létání; [pozm. návrh 16]

ii)  expozici radonu na pracovištích;

iii)  činnosti v odvětvích zpracovávajících materiály s přírodními radionuklidy nebo činnosti související s takovým zpracováváním;

d)  jakoukoli jinou činnost určenou členským státem.

3.  Tato směrnice se vztahuje na řízení existujících expozičních situací, zejména vystavení obyvatelstva ozáření radonem uvnitř budov, zevní ozáření ze stavebních materiálů a případy trvalého ozařování vyplývajícího z následných účinků mimořádné situace nebo minulé činnosti.

4.  Tato směrnice se vztahuje na řízení nehodových expozičních situací, je-li považováno za nutné zasáhnout, s cílem chránit zdraví obyvatelstva nebo pracovníků nebo za účelem ochrany životního prostředí; potenciální expozice a také havarijní připravenost na mimořádné situace a jejich plánování jsou součástí plánovaných expozičních situací.

Článek 3

Vyloučení z oblasti působnosti

Tato směrnice se nevztahuje na radionuklidy přirozeně obsažené v lidském těle, na kosmické záření vyskytující se na povrchu a na vystavení ozáření nad zemí způsobené radionuklidy přítomnými v neporušené zemské kůře.

KAPITOLA II

DEFINICE

Článek 4

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  lékařským ozářením ozáření, kterému byli vystaveni pacienti nebo asymptomatické osoby jako součást jejich lékařského nebo stomatologického vyšetření nebo léčení a které je prospěšné pro jejich zdraví nebo pohodu, a také ozáření, kterému jsou vystaveny osoby poskytující pomoc a podporu a dobrovolníci v biomedicínském výzkumu;

2)  ionizujícím zářením přenos energie ve formě částic nebo elektromagnetických vln o vlnové délce 100 nanometrů nebo méně (kmitočet 3x1015 hertzů nebo více) schopných přímo nebo nepřímo vytvářet ionty;

3)  mimořádnou situací neobvyklá situace zapříčiněná nehodou, nesprávným fungováním, nezákonným svévolným činem, konfliktem nebo jakákoli jiná událost, která si vyžaduje neprodlené opatření hlavně na zmírnění rizika nebo nepříznivých důsledků pro lidské zdraví a bezpečnost, kvalitu života, majetek nebo životní prostředí. Zahrnuje jaderné a radiologické mimořádné situace; [pozm. návrh 17]

4)  nehodovou expoziční situací expoziční situace v důsledku jakékoli náhlé události, která vyžaduje přijetí naléhavých rozhodnutí za účelem zvládnutí této situace; událost může vyplývat z havárie (ať už předpokládané nebo ne jako potenciální ozáření) nebo z nezákonného svévolného činu;

5)  ozářením ozařování ionizujícím zářením emitovaným mimo tělo (zevní ozáření) nebo do těla (vnitřní ozáření) nebo vystavení účinkům takového záření;

6)  expoziční situací situace, která způsobuje ozáření, včetně zdrojů záření a činností nebo opatření, které mohou mít vliv na ozáření z těchto zdrojů záření;

7)  jednotlivci z obyvatelstva osoby vystavené ozáření obyvatelstva;

8)  zdrojem záření objekt, který může způsobit ozáření – například emitováním ionizujícího záření nebo uvolňováním radioaktivního materiálu – a lze ho považovat za samostatný objekt pro účely ochrany a bezpečnosti;

9)  radioaktivním zdrojem zdroj záření obsahující radioaktivní materiál pro účel využití jeho radioaktivity;

10)  radioaktivním materiálem jakýkoli materiál v kapalném, plynném nebo pevném skupenství obsahující radioaktivní látky; [pozm. návrh 18]

11)  opuštěným zdrojem uzavřený zdroj, který není ani vyňatý ani pod regulační kontrolou, např. protože nikdy nebyl pod regulační kontrolou nebo protože byl opuštěn, ztracen, nesprávně umístěn, odcizen nebo jinak převeden bez náležitého povolení;

12)  stavebním materiálem stavební výrobek vyrobený za účelem jeho trvalého zabudování do budovy;

13)  zneškodňováním umístění radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva ve schváleném zařízení bez úmyslu jej znovu použít;

14)  existující expoziční situací expoziční situace, která již existuje, když se musí přijmout rozhodnutí o jejím zvládnutí, a která nevyžaduje nebo již nevyžaduje přijetí naléhavých opatření;

15)  přírodním zdrojem záření zdroje ionizujícího záření přírodního terestrického nebo kosmického původu;

16)  plánovanou expoziční situací expoziční situace, která vyplývá z plánované činnosti nebo zavedení zdroje záření nebo z činností, jež mění cesty ozáření tak, že způsobují ozáření nebo potenciální ozáření lidí nebo životního prostředí. Plánované expoziční situace mohou zahrnovat běžná ozáření i potenciální ozáření;

17)  potenciálním ozářením ozáření, které se s naprostou jistotou neočekává, ale může vyplývat z události nebo sledu událostí pravděpodobné povahy, včetně závad zařízení a provozních chyb;

18)  radiační ochranou ochrana lidí před nepříznivými účinky expozice ionizujícímu záření a prostředky k jejímu dosažení;

19)  činností jakákoli aktivita, která zahrnuje provoz nebo zavedení zdrojů záření nebo která mění cesty ozáření a je řízena jako plánovaná expoziční situace;

20)  radonem izotop Rn-222 a případně produkty jeho přeměny (expozicí radonu se rozumí expozice produktům přeměny radonu);

21)  skladováním umístění radioaktivních zdrojů nebo radioaktivního odpadu v zařízení, které zajišťuje jeho bezpečné zadržení, s úmyslem znovu je použít;

22)  optimalizací iterativní proces zaměřený do budoucna ke stanovení vhodných ochranných opatření s přihlédnutím k daným okolnostem, dostupným možnostem a charakteru situace ozáření s cílem udržet rozsah a pravděpodobnost ozáření a počet lidí vystavených ozáření na co nejnižší rozumně dosažitelné možné úrovni; [pozm. návrh 19]

23)  ozářením obyvatelstva ozáření osob s výjimkou jakéhokoli profesního ozáření nebo lékařského ozáření;

24)  profesním ozářením ozáření pracovníků, včetně zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, jakož i stážistů a dobrovolníků, způsobené při výkonu jejich práce; [pozm. návrh 20]

25)  zdravotní újmou odhad rizika snížení délky a kvality života u skupiny obyvatelstva v důsledku ozáření. Zahrnuje to Publikace ICRP 103 vymezuje újmu jako poškození způsobené účinky na tkáně, rakovinu a vážné genetické poruchy (srovnatelné se smrtelným onemocněním); [pozm. návrh 21]

26)  efektivní dávkou (E) součet vážených ekvivalentních dávek ve všech tkáních a orgánech těla z vnitřního a zevního ozáření. Je dána vzorcem:

kde

DT,R je průměrná dávka záření R absorbovaná tkání nebo orgánem T,

wR je radiační váhový faktor a

wT je tkáňový váhový faktor tkáně nebo orgánu T.

Příslušné hodnoty wT a wR jsou stanoveny v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Jednotkou efektivní dávky je sievert;

27)  dávkovým limitem hodnota efektivní dávky nebo ekvivalentní dávky v určeném období, která u jednotlivce nesmí být překročena. Dávkový limit se vztahuje na součet ozáření ze všech povolených činností;

28)  dávkovou optimalizační mezí omezení stanovené jako předpokládaná horní hranice osobní dávky použitá k vymezení rozsahu možností zvažovaných v procesu optimalizace pro daný zdroj záření v plánované expoziční situaci;

29)  ekvivalentní dávkou (HT) dávka absorbovaná v tkáni nebo orgánu T vážená pro typ a kvalitu záření R. Je daná vzorcem:

kde

–  DT,R je průměrná dávka záření R absorbovaná tkání nebo orgánem T,

–  wR je radiační váhový faktor.

Je-li pole záření složeno z druhů a energií s různými hodnotami wR, je celková ekvivalentní dávka HT dána vzorcem:

Příslušné hodnoty wR jsou stanoveny v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Jednotkou ekvivalentní dávky je sievert;

30)  externím pracovníkem každý radiační pracovník kategorie A, kterého nezaměstnává provozovatel odpovědný za sledovaná a kontrolovaná pásma, ale vykonává činnosti v těchto pásmech, včetně praktikantů, učňů a studentů;

31)  provozovatelem fyzická nebo právnická osoba, která má právní odpovědnost za provádění činností nebo která má právní odpovědnost za zdroje záření (včetně případů, kdy vlastník nebo držitel zdroje záření nevykonává související činnosti);

32)  rizikovou optimalizační mezí omezení stanovené jako omezení individuálního rizika ze zdroje záření (riziko ve smyslu pravděpodobnosti zdravotní újmy v důsledku potenciálního ozáření, což je funkce pravděpodobnosti neúmyslné události, která způsobuje ozáření, a pravděpodobnosti újmy v důsledku této dávky);

33)  osobami, které poskytují pomoc a podporu, osoby, které jsou vědomě a z vlastní vůle vystaveny ionizujícímu záření, když mimo rámec svých pracovních povinností poskytují pomoc a podporu osobám, které podstupují nebo podstoupily lékařské ozáření;

34)  referenční úrovní úroveň ozáření nebo rizika v nehodové expoziční situaci anebo v existující expoziční situaci, nad kterou se nepovažuje za vhodné, aby došlo k ozáření, a pod kterou by se měla nadále provádět optimalizace ochrany;

35)  radiačním pracovníkem osoba buď samostatně výdělečně činná, nebo pracující u zaměstnavatele, včetně stážistů nebo dobrovolníků, která je vystavena ozáření při práci vykonávané v rámci činnosti upravené touto směrnicí a která může obdržet dávky ozáření překračující jeden nebo několik dávkových limitů pro ozáření obyvatelstva; [pozm. návrh 22]

36)  sievertem (Sv) název jednotky ekvivalentu nebo efektivní dávky. Jeden sievert se rovná jednomu joulu na kilogram: 1 Sv = 1 J kg-1;

37)  příjmem aktivita radionuklidů, které vstoupily do organismu z vnějšího prostředí;

38)  učněm osoba ve věku od 16 let (včetně stážistů a studentů), které provozovatel poskytuje výcvik nebo odbornou přípravu se záměrem vykonávat určité povolání, což zahrnuje činnosti, které by v případě, že by je vykonával zaměstnanec, byly považovány za práci spojenou s ionizujícím zářením; [pozm. návrh 23]

39)  úvazkem efektivní dávky (E(τ)) součet ekvivalentních dávek vázaných v různých orgánech nebo tkáních HT() v důsledku příjmu radioaktivní látky, přičemž každá z nich je násobena příslušným tkáňovým váhovým faktorem wT. Je dán vzorcem:

V členu E() odpovídá τ počtu let, za která je prováděna integrace. Pro účely dodržení dávkových limitů stanovených v této směrnici činí doba  u dospělých osob 50 let po příjmu a u dětí odpovídá počtu let zbývajících do 70 let věku. Jednotkou úvazku efektivní dávky je sievert;

40)  lékařským fyzikem osoba, která má znalosti, výcvik a zkušenosti, aby jednala nebo poskytovala poradenství v otázkách radiační fyziky vztahující se na lékařské ozáření, a jejíž způsobilost jednat je uznávána příslušnými orgány;

41)  službami pracovního lékařství zdravotní odborník nebo orgán, který má pravomoc lékařského dohledu nad radiačními pracovníky a jehož kvalifikace je pro tento úkol uznávána příslušnými orgány;

42)  odborníkem na radiační ochranu osoba, která má znalosti, výcvik a zkušenosti potřebné pro poskytování poradenství v radiační ochraně, aby byla zajištěna účinná ochrana jednotlivých osob, a jejíž způsobilost v tomto úkolu je uznávána příslušnými orgány;

42a)  příslušným orgánem jakýkoliv orgán určený členským státem; [pozm. návrh 24]

43)  vysokoaktivním uzavřeným zdrojem uzavřený zdroj, v němž množství radioaktivního materiálu překračuje hodnoty stanovené v příloze II;

44)  havarijním plánem se rozumí opatření pro plánování vhodné reakce v případě nehodové expoziční situace týkající se konkrétního zařízení nebo činnosti na základě předpokládaných událostí a souvisejících scénářů;

45)  pracovníkem zasahujícím v případě mimořádné situace osoba, která má vymezenou úlohu jako pracovník zasahující v případě mimořádné situace a která by mohla být vystavena záření, když plní úkoly v reakci na mimořádnou situaci;

46)  dozimetrickou službou subjekt nebo jednotlivá osoba, která je odpovědná za kalibraci, odečet nebo výklad hodnot registrovaných zařízeními určenými k osobnímu monitorování nebo za měření radioaktivity v lidském těle či biologických vzorcích nebo za hodnocení dávek, jejíž statut zaručuje nezávislost vůči zaměstnavateli radiačních pracovníků a jejíž kvalifikace pro tento úkol je uznávána příslušnými orgány; [pozm. návrh 25]

47)  systémem řízení mimořádných situací právní nebo administrativní rámec, který stanoví odpovědnosti za havarijní připravenost a reakci na mimořádné situace a opatření pro rozhodování v případě nehodové expoziční situace;

48)  výrazem lékařský radiologický výraz vztahující se k radiodiagnostickým a radioterapeutickým postupům a intervenční radiologii nebo jiné radiologii pro plánování a doporučování léčby používající ionizující záření;

49)  praktickou stránkou postupů lékařského ozáření konkrétní provedení lékařského ozáření a všechna podpůrná hlediska, včetně manipulace a používání lékařského radiologického vybavení, hodnocení technických a fyzikálních parametrů, včetně dávek záření, kalibrace, údržby vybavení, přípravy a podávání radiofarmak a zpracování snímků, vykonávaného mimo jiné rentgenovými laboranty a techniky nukleární medicíny a radioterapie;

50)  aplikujícím odborníkem lékař, zubní lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, který je v souladu s vnitrostátními předpisy oprávněn převzít klinickou odpovědnost za lékařské ozáření;

51)  diagnostickými referenčními úrovněmi úrovně dávek v lékařských radiodiagnostických nebo intervenčních radiologických činnostech nebo – v případě radiofarmak – úrovně aktivity pro typické vyšetření standardní skupiny pacientů nebo standardních fantomů pro obecně definované typy vybavení;

52)  aktivací proces, v jehož průběhu je stabilní nuklid přeměněn na radionuklid ozářením látky, která jej obsahuje, částicemi nebo fotony o vysoké energii.

53)  radioaktivní látkou jakákoli látka, která obsahuje jeden nebo více radionuklidů, jejichž objemovou nebo hmotnostní aktivitu z hlediska ochrany před zářením nelze zanedbat;

54)  nelékařským ozářením každé záměrné ozáření osob při zobrazování, kdy hlavní záměr ozáření nesouvisí se zdravím nebo pohodou ozářeného;

55)  oznámením předložení dokumentu příslušnému orgánu s oznámením záměru vykonávat činnost v oblasti působnosti této směrnice;

56)  registrací povolení udělené v dokumentu příslušným orgánem nebo na základě vnitrostátních právních předpisů k vykonávání činnosti v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech;

57)  spotřebním výrobkem zařízení nebo průmyslový výrobek, do nichž byly radionuklidy záměrně začleněny nebo vytvořeny aktivací nebo které generují ionizující záření a lze je prodat nebo dát k dispozici jednotlivcům z obyvatelstva bez zvláštního dohledu nebo regulační kontroly po prodeji;

58)  urychlovačem přístroj nebo zařízení, v němž jsou částice vystaveny zrychlení, přičemž vysílají ionizující záření o energii vyšší než 1 megaelektronvolt (MeV);

59)  nepoužívaným zdrojem uzavřený zdroj, který se již k činnosti, na niž bylo vydáno povolení, nepoužívá a ani se s tímto používáním nepočítá;

60)  inspekcí kontrola prováděná příslušným orgánem za účelem ověření dodržování požadavků stanovených vnitrostátními právními předpisy;

61)  infračerveným generátorem zařízení schopné generovat ionizující záření, například rentgenové paprsky, neutrony, elektrony nebo jiné nabité částice, které lze použít pro vědecké, průmyslové nebo lékařské účely;

62)  radioaktivním odpadem radioaktivní materiál, jehož další použití se nepředpokládá;

63)  zabezpečováním jakosti veškerá plánovaná a systematická opatření nezbytná pro poskytnutí odpovídající důvěry v uspokojivé fungování zařízení, systémů, složek nebo postupů v souladu se schválenými standardy. Součástí zabezpečování jakosti je operativní řízení jakosti;

64)  licencí povolení udělené na základě žádosti příslušným orgánem vykonávat činnost podléhající podmínkám stanoveným ve specifickém licenčním dokumentu;

65)  uvolňovacími úrovněmi hodnoty stanovené příslušným orgánem nebo ve vnitrostátních právních předpisech a vyjádřené jako objemová z hlediska objemové nebo hmotnostní aktivita aktivity a celkové aktivity, do jejichž výše lze materiály vyplývající z jakékoli činnosti podléhající oznámení nebo povolení osvobodit od požadavků této směrnice; [pozm. návrh 26]

66)  sledovaným pásmem pásmo podléhající dohledu pro účel ochrany před ionizujícím zářením;

67)  kontrolovaným pásmem pásmo, které podléhá zvláštním předpisům pro účel ochrany před ionizujícím zářením nebo zamezení rozšíření radioaktivní kontaminace a do kterého se kontroluje přístup;

68)  havarijním ozářením ozáření osob v důsledku nehody, kromě pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;

69)  havarijním ozářením zasahujících osob profesní ozáření způsobené za nehodové expoziční situace osobám, které činí opatření ke zmírnění následků mimořádné situace;

70)  zdravotním vyšetřením postup, v němž se používají zdravotní radiologická zařízení pro včasnou diagnózu u ohrožených skupin populace;

71)  oblastí ohroženou radonem s vysokým výskytem radonu zeměpisná oblast nebo správní oblast na základě průzkumu, který ukazuje, že procento obytných domů, u nichž se očekává překročení vnitrostátní referenční úrovně, je podstatně vyšší než v jiných částech země; [pozm. návrh 27]

72)  lékařskými radiologickými postupy veškeré postupy týkající se lékařského ozáření;

73)  indikující osobou lékař, zubní lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, který je v souladu s vnitrostátními předpisy oprávněn doporučit jednotlivce na lékařské radiologické postupy k aplikujícímu odborníkovi;

74)  osobní újmou klinicky pozorovatelná poškození způsobená osobám nebo jejich potomkům, která se projeví okamžitě nebo později;, přičemž ve druhém případě se projeví spíše pravděpodobně než jistě; [pozm. návrh 28]

75)  intervenční radiologií používání rentgenových zobrazovacích metod kromě metod zobrazování pomocí ultrazvuku nebo magnetické rezonance či jiných neionizujících metod záření s cílem zavést přístroje do těla a navádět je v něm pro diagnostické nebo léčebné účely;

76)  výrazem radiodiagnostický výraz vztahující se k diagnostice nukleární medicíny in vivo, lékařské diagnostické radiologii používající ionizující záření a stomatologické radiologii;

77)  výrazem radioterapeutický výraz vztahující se k radioterapii, včetně nukleární medicíny pro terapeutické účely;

78)  klinickou odpovědností odpovědnost za lékařské ozáření, kterou nese aplikující odborník, zahrnující zejména: odůvodnění; optimalizaci; klinické hodnocení výsledku; případně spolupráci s jinými odborníky a personálem týkající se praktických aspektů postupů lékařského ozáření; v případě potřeby získání informací o předcházejících vyšetřeních; poskytování existujících lékařských radiologických informací a/nebo záznamů jiným aplikujícím odborníkům a/nebo indikující osobě, je-li to nutné; a případně poskytování informací o riziku ionizujícího záření pro pacienty a jiné dotčené osoby;

79)  klinickým auditem systematické ověřování nebo posuzování lékařských radiologických postupů za účelem zlepšení kvality a výsledků péče o pacienta prostřednictvím strukturovaného přezkumu, přičemž lékařské radiologické činnosti, postupy a výsledky jsou srovnávány se schválenými standardy správných lékařských radiologických postupů, a je-li to žádoucí, jsou tyto činnosti modifikovány, nebo je-li to nezbytné, jsou zavedeny nové standardy;

80)  lékařským radiologickým zařízením zařízení obsahující lékařské radiologické vybavení;

81)  neúmyslným ozářením lékařské ozáření, které se značně odlišuje od lékařského ozáření určeného na daný účel;

82)  reprezentativní osobou osoba dostávající, nebo jež by mohla dostat, dávku záření, která je reprezentativní pro osoby vystavené vyšším dávkám záření v populaci; Posouzení zohlední nepříznivější scénáře než stávající podmínky, pokud se neprokáže, že nemohou nastat nebo že jejich výskyt by byl neočekávaný a byl by důvodem pro opětovné posouzení dozimetrického dopadu; [pozm. návrh 30]

83)  pracovníkem dohledu nad radiační ochranou osoba, která je odborně způsobilá v otázkách radiační ochrany týkajících se daného druhu činnosti a která je určená provozovatelem k vykonávání dohledu nad prováděním opatření provozovatele týkajících se radiační ochrany a jejíž způsobilost v tomto úkolu je uznávána příslušnými orgány; [pozm. návrh 31]

84)  nápravnými opatřeními odstranění zdroje nebo zmenšení jeho velikosti (z hlediska jeho aktivity nebo množství) za účelem zabránění dávkám nebo snížení dávek ozáření, které by jinak mohly být obdrženy v existující expoziční situaci.

85)  ochrannými opatřeními opatření jiná než nápravná opatření za účelem zabránění dávkám nebo snížení dávek ozáření, které by jinak mohly být obdrženy v nehodové expoziční situaci nebo v existující expoziční situaci.

86)  povolením písemné povolení udělené příslušným orgánem provozovateli ve formě registrace nebo licence k vykonávání určených činností podléhajících regulační kontrole;

87)  uzavřeným zdrojem radioaktivní zdroj, v němž je radioaktivní materiál trvale uložen v pouzdru nebo pevně vázán v tuhé formě;

88)  dodavatelem každá fyzická nebo právnická osoba, která dodává nebo poskytuje nějaký uzavřený zdroj;

89)  obalem zdroje obal uzavřeného zdroje, který není součástí zdroje, ale slouží k ochraně zdroje během jeho používání, přepravy, nakládání s ním apod.;

90)  thoronem izotop Rn-220;

91)  zbytkovou dávkou ozáření dávka ozáření, u níž se očekává, že vznikne ze všech cest ozáření po plném provedení ochranných opatření nebo v případě přijetí rozhodnutí neprovádět žádná ochranná opatření; [pozm. návrh 32]

92)  absorbovanou dávkou (D) energie absorbovaná jednotkou hmotnosti,

kde

–   je průměrná energie předaná ionizujícím zářením hmotě v objemovém elementu,

–  dm je hmotnost látky obsažené v tomto objemovém elementu.

V této směrnici se výrazem absorbovaná dávka rozumí průměrná dávka obdržená tkání nebo orgánem. Jednotkou absorbované dávky je gray (Gy);

93)  jednotkou gray (Gy) jednotka absorbované dávky. Jeden gray se rovná jednomu joulu na kilogram: 1Gy = 1 J kg-1;

94)  aktivitou (A) aktivita A daného množství radionuklidu v určitém energetickém stavu a v určitou dobu, která je výsledkem podílu dN:dt, přičemž dN je pravděpodobný počet spontánních jaderných přeměn vycházejících z tohoto energetického stavu v časovém intervalu dt:

jednotkou aktivity je becquerel;

95)  becquerelem (Bq) název jednotky aktivity. Jeden becquerel odpovídá jedné přeměně za sekundu: 1 Bq = 1 s-1;

96)  úvazkem ekvivalentní dávky (H(τ)) časový integrál () příkonu ekvivalentní dávky (ve tkáni nebo orgánu T) jednotlivce v důsledku příjmu radioaktivní látky. Pro příjem radioaktivní látky v okamžiku t0 je úvazek ekvivalentní dávky dán vzorcem:

kde

je příkon ekvivalentní dávky (v orgánu nebo tkáni T) v okamžiku t,

τ je doba, v níž proběhne integrace.

V údaji HT() je τ vyjádřena v letech. Není-li hodnota τ uvedena, činí tato doba u dospělých osob 50 let a u dětí odpovídá počtu let zbývajících do 70 let věku. Jednotkou úvazku ekvivalentní dávky je sievert;

97)  běžným ozářením v běžných situacích ozáření, u něhož se předpokládá, že k němu dojde za běžných provozních podmínek zařízení nebo činnosti (včetně údržby, kontroly, vyřazení z provozu), včetně případných menších nehod, které lze udržet pod kontrolou, tj. v průběhu běžného provozu a předpokládaných provozních událostí; [pozm. návrh 33]

98)  předpokládanou dávkou ozáření dávka ozáření, jejíž obdržení by se očekávalo, pokud by nebyla přijata žádná ochranná opatření;

99)  operativním řízením jakosti soubor činností (plánování, koordinace, provádění) určený k zachování nebo zvýšení jakosti. Zahrnuje sledování, hodnocení a zachování požadované úrovně všech vlastností vybavení, které lze definovat, měřit a kontrolovat;

100)  strategií reakce soubor různých ochranných opatření za účelem reakce na předpokládané nebo skutečné události tak, aby nehodová expoziční situace byla zvládnuta v souladu se stanovenými cíli. V rámci havarijního plánu jsou strategie reakce stanoveny pro každou předpokládanou událost a scénář.

KAPITOLA III

SYSTÉM RADIAČNÍ OCHRANY

Článek 5

Obecné zásady

Členské státy stanoví právní požadavky a příslušný režim regulační kontroly, který u všech expozičních situací odráží systém radiační ochrany založený na aktuálních a solidních vědeckých důkazech a na těchto zásadách odůvodnění, optimalizace a limitování dávek a nápravy škod: [pozm. návrh 34]

a)  odůvodnění: rozhodnutí, která zavádějí nebo mění zdroj zvyšují míru expozice osob ionizujícímu záření, cestu ozáření nebo skutečná ozáření, se zdůvodní tak, že se přijímají s úmyslem zabezpečit, aby přínos pro jednotlivce nebo pro společnost, který z nich vyplývá, vyvážil újmu, kterou mohou způsobit; [pozm. návrh 35]

b)  optimalizace: ve všech expozičních situacích je radiační ochrana optimalizována s cílem udržet rozsah a pravděpodobnost ozáření a počet lidí vystavených ozáření na co nejnižší rozumně dosažitelné možné úrovni s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním faktorům, přičemž optimalizace ochrany lidí, kteří podstupují lékařské ozáření, musí odpovídat lékařskému účelu ozáření, jak je popsáno v článku 55. Tato zásada se uplatňuje u efektivní dávky a dávek ozáření orgánů v souvislosti s deterministickými účinky jako preventivní opatření zohledňující nejistotu, zda může dojít ke zdravotní újmě při nižším ozáření, než je prahová hodnota; [pozm. návrh 36]

c)  limitování dávek: v plánovaných expozičních situacích součet dávek působících na jednotlivce z obyvatelstva pro jednotlivou osobu ze všech regulovaných zdrojů záření a ve všech expozičních situacích způsobených lidskou činností nesmí překročit dávkové limity stanovené pro profesní ozáření nebo pro ozáření obyvatelstva. Dávkové limity se nevztahují na lékařská ozáření.

Součet dávek pro radiačního pracovníka ze všech regulovaných zdrojů záření nesmí překročit dávkové limity stanovené pro profesní ozáření.

Dávkové limity se nevztahují na lékařská ozáření. [pozm. návrh 37]

ca)  náprava škod: před udělením povolení k výstavbě jaderného zařízení nebo před obnovením povolení k provozu členské státy vytvoří mechanismus zajištění nápravy veškerých materiálních škod či poškození zdraví, k nimž by mohlo dojít, kdyby na zařízení došlo k mimořádné situaci. [pozm. návrh 38]

Informace týkající se odůvodnění a limitů ozáření jsou přístupné široké veřejnosti. [pozm. návrh 39]

Oddíl 1

nástroje pro optimalizaci

Článek 6

Dávkové optimalizační meze pro profesní ozáření a ozáření obyvatelstva

1.  Pro profesní ozáření stanoví dávkovou optimalizační mez jako provozní nástroj pro optimalizaci provozovatel po konzultaci se zástupci pracovníků. Jejich rozhodnutí podléhají , který podléhá obecnému dohledu příslušných orgánů. V případě externích pracovníků se dávková optimalizační mez stanoví ve spolupráci mezi zaměstnavatelem a provozovatelem po konzultaci se zástupci pracovníků. [pozm. návrh 40]

2.  U ozáření obyvatelstva se dávková optimalizační mez stanoví pro osobní dávku, kterou jednotlivci z obyvatelstva obdrží z plánované činnosti určeného zdroje záření nebo v důsledku stávající expoziční situace způsobené lidskou činností. Příslušné orgány stanoví mez dávek tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví obyvatelstva a shoda s dávkovým limitem u součtu dávek ze všech povolených činností a z přírodních zdrojů záření a ze zbytkové kontaminace pro téhož jednotlivce. Hodnoty stanovené pro mez dávek se zveřejní, aby si každý občan mohl ověřit, zda v důsledku nahromadění všech plánovaných expozičních situací a stávající expoziční situace způsobené lidskou činností není vystaven vyšší než maximální povolené dávce. [pozm. návrh 41]

3.  Pokud jde o potenciální ozáření, optimalizace zahrnuje odpovídající řízení bezpečnosti a ochrany zdrojů a zařízení. Popřípadě lze stanovit příslušné rizikové optimalizační meze.

4.  Dávkové optimalizační meze se stanoví pro individuální efektivní nebo ekvivalentní dávky za rok nebo za jiné odpovídající kratší období.

5.  Jsou-li zavedeny dávkové optimalizační meze k omezení jakéhokoli vleklého akumulovaného záření, stanoví se z hlediska ročních efektivních dávek nebo ekvivalentních dávek pro orgán.

Článek 7

Dávkové optimalizační meze pro lékařské ozáření

Dávkové optimalizační meze se nevztahují na lékařské ozáření pacientů.

U osob poskytujících pomoc a podporu a dobrovolníků, kteří se účastní lékařského a biomedicínského výzkumu (u nichž se neočekává žádný přímý lékařský užitek z ozáření) se dávkové optimalizační meze stanoví z hlediska osobní dávky, u níž není pravděpodobné, že bude překročena za dobu vyšetření, léčení nebo daného výzkumného projektu.

Článek 8

Referenční úrovně

1.  Referenční úrovně se stanoví pro nehodové a existující expoziční situace jako úroveň efektivní dávky nebo dávky pro orgán, nad kterou se nepovažuje za vhodné, aby došlo k ozáření v nehodových nebo existujících expozičních situacích.

2.  Optimalizované ochranné strategie jsou plánovány a prováděny s cílem snížit osobní dávky na nejnižší možnou rozumně dosažitelnou úroveň pod referenční úrovně úrovní. Hodnoty zvolené pro referenční úrovně jsou závislé na druhu expoziční situace, na povaze rizika, způsobech zásahu a na dostupných ochranných a nápravných opatřeních. [pozm. návrh 42]

3.  Při optimalizaci ochrany má přednost ozáření nad referenční úroveň. Volby referenčních úrovní zohlední jak požadavky na radiologickou ochranu, tak i sociální kritéria.

3a.   Úrovně zásahu se stanoví pro různá protiopatření, jež lze uplatnit při mimořádných expozičních situacích; odpovídají úrovni efektivní dávky nebo dávky pro orgán, při jejímž překročení musí být za účelem snížení rizik pro osoby vystavené ozáření uplatňována ochranná opaření. [pozm. návrh 43]

4.  Volba referenčních úrovní pro efektivní dávku zohlední tři pásma referenčních úrovní stanovených v příloze I bodě 1. Hodnoty úvazku efektivní dávky a ekvivalentní dávky pro orgán, které členské státy zvolily pro referenční úrovně a úrovně zásahu, budou sděleny Komisi a zveřejněny. Členské státy musí do procesu stanovení těchto hodnot zapojit zúčastněné subjekty. [pozm. návrh 44]

Oddíl 2

Limitování dávek

Článek 9

Věková hranice pro radiační pracovníky

S výhradou čl. 12 odst. 2 nesmí být osoby mladší 18 let pověřeny žádnou prací, která by mohla vést k tomu, že budou jako pracovníci vystaveni záření.

Článek 10

Dávkové limity profesního ozáření

1.  Limit efektivní dávky pro profesní ozáření je 20 mSv v každém jednotlivém roce. Za zvláštních okolností nebo v případě určitých expozičních situací určených ve vnitrostátních právních předpisech však může být v jednotlivém roce schválena vyšší efektivní dávka až do 50 mSv ročně, pokud průměrná dávka za každých pět po sobě jdoucích let nepřekročí 20 mSv ročně.

Pro pracovníky zasahující v případě mimořádné situace může být v souladu s článkem 52 schválena vyšší efektivní dávka.

2.  Kromě limitů efektivní dávky stanovených v odstavci 1 se použijí tyto limity ekvivalentní dávky:

a)  limit ekvivalentní dávky pro oční čočku činí 20 mSv ročně nebo se případně použije stejná hodnota, která je stanovena pro limit efektivní dávky;

b)  limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 500 mSv ročně; tento limit se vztahuje na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm² povrchu bez ohledu na ozářenou plochu;

c)  limit ekvivalentní dávky pro ruce, předloktí, nohy a kotníky činí 500 mSv ročně.

Článek 11

Ochrana těhotných žen

1.  Jakmile těhotná žena v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo vnitrostátními postupy uvědomí provozovatele o svém stavu, je nenarozenému dítěti zaručena ochrana, která je srovnatelná s ochranou poskytovanou rovnocenná ochraně poskytované jednotlivcům z obyvatelstva. Pracovní podmínky pro těhotné ženy musí být takové, aby ekvivalentní dávka pro nenarozené dítě byla na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni a aby nebylo pravděpodobné, že překročí 1 mSv během přinejmenším zbývajícího období těhotenství. [pozm. návrh 45]

2.  Jakmile kojící žena uvědomí provozovatele o svém stavu, nesmí být zařazována na práce zahrnující významné riziko příjmu radionuklidů.

Článek 12

Dávkové limity pro učně a studenty

1.  Dávkové limity pro učně starší 18 let a pro studenty starší 18 let, kteří jsou v rámci svého studia povinni pracovat se zdroji záření, jsou stejné jako dávkové limity profesního ozáření stanovené v článku 10.

2.  Limit efektivní dávky pro učně ve věku od 16 do 18 let a pro studenty ve věku od 16 do 18 let, kteří jsou v průběhu svého studia povinni pracovat se zdroji záření, činí 6 mSv ročně.

Kromě limitů efektivní dávky stanovených v prvním pododstavci se použijí tyto limity ekvivalentní dávky:

a)  limit ekvivalentní dávky pro oční čočku činí 20 15 mSv ročně; [pozm. návrh 46]

b)  limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 150 mSv ročně a vztahuje se na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm2 povrchu bez ohledu na ozářenou plochu;

c)  limit ekvivalentní dávky pro ruce, předloktí, nohy a kotníky činí 150 mSv ročně.

3.  Dávkové limity pro učně a studenty, na které se nevztahuje odstavec 1 a 2, jsou stejné jako dávkové limity pro jednotlivce z obyvatelstva stanovené v článku 13.

Článek 13

Dávkové limity ozáření obyvatelstva

1.  Limit efektivní dávky pro ozáření obyvatelstva činí 1 mSv ročně. Tento limit vychází ze součtu dávek vnitřního a zevního ozáření v důsledku všech řízených činností a expozičních situací způsobených lidskou činností. [pozm. návrh 49]

2.  Kromě dávkového limitu uvedeného v odstavci 1 se použijí tyto limity ekvivalentní dávky:

a)  limit ekvivalentní dávky pro oční čočku činí 15 mSv ročně;

b)  limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 50 mSv ročně a vztahuje se na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm² plochy kůže bez ohledu na ozářenou plochu.

Článek 14

Odhad efektivní a ekvivalentní dávky

Pro odhad efektivních a ekvivalentních dávek se použijí tyto hodnoty a vztahy:

a)  u zevního ozáření se pro odhad efektivních a ekvivalentních dávek použijí hodnoty a vztahy stanovené v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu;

b)  u vnitřního ozáření radionuklidem nebo směsí radionuklidů se pro odhad úvazků efektivních dávek použijí hodnoty a vztahy stanovené v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu a ingesční a inhalační dávkové koeficienty stanovené v Publikaci 72 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu.

KAPITOLA IV

POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCVIK A INFORMOVÁNÍ TÝKAJÍCÍ SE RADIAČNÍ OCHRANY

Článek 15

Obecné odpovědnosti za vzdělávání, výcvik a poskytování informací

1.  Členské státy stanoví vhodný právní a správní rámec pro poskytování příslušného vzdělávání, výcviku a informování týkajícího se radiační ochrany všem osobám, jejichž úkoly si vyžadují zvláštní odbornou způsobilost v radiační ochraně. Výcvik, přeškolování a informování dotyčných osob se v příslušných intervalech opakuje a dokumentuje.

2.  Členské státy zavedou celoživotní vzdělávání, výcvik a přeškolování, které umožní uznávat odborníky na radiační ochranu, lékařské fyziky, pracovníky dohledu nad radiační ochranou, služby pracovního lékařství a dozimetrickou službu a také podpoří výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy. Veškeré formy vzdělávání, výcviku a aktuální informace zvyšují připravenost a umožňují rychlejší provedení preventivních opatření nebo opatření v reakci na krizovou situaci přímo na místě. [pozm. návrh 51]

Článek 16

Výcvik radiačních pracovníků, učňů a studentů a informace, které jsou jim poskytovány

1.  Členské státy vyžadují od provozovatele nebo zaměstnavatele, aby bez výjimky radiační pracovníky ,učně a studenty, kteří jsou vystaveni profesnímu ozáření, informoval o: [pozm. návrh 52]

a)  zdravotních rizicích spojených s jejich prací;

aa)  bezpečných pracovních postupech, jimiž se rizika omezují na minimum; [pozm. návrh 53]

b)  obecných postupech radiační ochrany a preventivních opatřeních, která musí být činěna, a to zejména těch spojených s provozními a pracovními podmínkami vztahujícími se jak k dané činnosti obecně, tak i k jednotlivým pracovištím a pracím, na něž mohou být přiděleni;

c)  havarijních plánech a postupech;

d)  důležitosti plnění technických, lékařských a administrativních požadavků;

da)  podmínkách, za nichž mají pracovníci nárok na zdravotní dohled. [pozm. návrh 54]

V případě potřeby je rovněž poskytnuta informace o rizicích spojených s častým létáním. [pozm. návrh 55]

2.  Členské státy vyžadují od provozovatele nebo zaměstnavatele, aby informoval ženy o tom, jak je důležité včas oznámit těhotenství s ohledem na rizika ozáření nenarozeného dítěte a rizika kontaminace kojence po příjmu radionuklidů.

3.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel nebo zaměstnavatel zajistil pro své pracovníky příslušný výcvik v radiační ochraně a informační programy.

4.  Kromě informování a výcviku v oblasti radiační ochrany podle odstavců 1, 2 a 3 provozovatel odpovědný za vysokoaktivní uzavřené zdroje zajistí, aby tento výcvik zahrnoval specifické požadavky pro bezpečné řízení a ochranu vysokoaktivních uzavřených zdrojů s cílem náležitě připravit příslušné pracovníky na jakoukoli událost, která se dotýká jejich vlastní bezpečnosti nebo radiační ochrany jiných osob. Informování a výcvik musí klást zvláštní důraz na nezbytné bezpečnostní požadavky a obsahovat specifické informace o možných následcích ztráty odpovídající kontroly nad vysokoaktivními uzavřenými zdroji.

Článek 17

Informování a výcvik pracovníků potenciálně vystavených záření z opuštěných zdrojů

Členské státy zajistí, aby vedení a pracovníci v zařízeních, kde se s největší pravděpodobností vyskytují nebo zpracovávají opuštěné zdroje, zejména ve velkých sběrnách kovového šrotu a velkých závodech na recyklaci kovového šrotu, a v důležitých uzlových tranzitních bodech, byli:

a)  informováni o možnosti, že se setkají se zdrojem;

b)  poučeni a vyškoleni v tom, jak vizuálně rozpoznat zdroje a jejich obaly a o způsobu jejich oznamování; [pozm. návrh 56]

c)  informováni o základních skutečnostech týkajících se ionizujícího záření a jeho účinků,

d)  informováni o systémech detekce;

e)  informováni a vyškoleni v tom, jaká opatření je třeba učinit na místě v případě zjištění přítomnosti zdroje nebo podezření na jeho přítomnost.

Článek 18

Informování a výcvik pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace

1.  Členské státy zajistí, aby pracovníci zasahující v případě mimořádné situace a všechny další osoby, které mohou být zapojeny do organizace první pomoci v případě mimořádné situace, dostávali odpovídající okamžitě úplné a pravidelně aktualizované informace o možných zdravotních rizicích souvisejících s jejich zásahem a o preventivních opatřeních, která je třeba v takovém případě učinit. Tyto informace musí zohlednit rozsah potenciálních mimořádných situací. [pozm. návrh 57]

2.  Jakmile vznikne mimořádná situace, musí být informace uvedené v odstavci 1, s ohledem na zvláštní okolnosti odpovídajícím způsobem doplněny.

3.  Členské státy zajistí, aby pracovníkům zasahujícím v případě mimořádné situace byl poskytován pravidelný výcvik uvedený v systému řízení mimořádných situací stanoveném v článku 97. Tento výcvik musí v případě potřeby zahrnovat praktická cvičení.

4.  Členské státy zajistí, aby kromě výcviku v oblasti reakce na mimořádnou situaci uvedeného v odstavci 3 tohoto článku organizace odpovědná za ochranu pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace podle čl. 30 odst. 1 písm. b) poskytovala těmto pracovníkům příslušný výcvik a informace týkající se radiační ochrany.

Článek 19

Vzdělávání, informování a odborná příprava v oblasti lékařského ozáření

1.  Členské státy zajistí, aby aplikující odborníci a osoby zapojené do praktických aspektů postupů lékařského ozáření měli odpovídající vzdělání, informace a teoretickou a praktickou odbornou přípravu pro účely lékařských radiologických postupů a také příslušnou odbornou způsobilost v radiační ochraně.

Za tímto účelem členské státy stanoví vhodné učební osnovy a uznávání příslušných diplomů, vysvědčení nebo dokladů o vzdělání.

2.  Osoby, které absolvují související programy odborné přípravy, se mohou účastnit praktických aspektů postupů lékařského ozáření uvedených v čl. 56 odst. 4.

3.  Členské státy zajistí, aby bylo po získání kvalifikace poskytováno pokračující vzdělávání a odborná příprava, a ve zvláštních případech klinického využití nových metod zajistí organizaci odborné přípravy týkající se těchto metod a odpovídajících požadavků radiační ochrany.

4.  Členské státy zajistí, že budou zavedeny mechanismy pro včasné šíření informací týkajících se radiační ochrany u lékařského ozáření v souvislosti se zkušenostmi získanými ze závažných událostí.

5.  Členské státy zajistí zařazení kurzu radiační ochrany do základních učebních osnov lékařských a stomatologických fakult.

5a.  Pokud jde o občany Unie, požadavky na informace, jež stanoví tato směrnice, jsou poskytovány v jednom z úředních jazyků Unie tak, aby každý občan těmto informacím rozuměl. [pozm. návrh 58]

KAPITOLA V

ODŮVODNĚNÍ A REGULAČNÍ KONTROLA ČINNOSTÍ

Článek 20

Odůvodnění činností

1.  Členské státy zajistí, aby nové druhy činností, které mají za následek vystavení ionizujícímu záření, byly před schválením odůvodněny a  předem otestovány a také aby byly pravidelně kontrolovány během provádění. [pozm. návrh 59]

Členské státy dbají na to, aby se rozhodovacího procesu účastnily všechny zúčastněné subjekty, zejména osoby, na jejichž zdraví by tato činnost mohla mít vliv, ať již za běžných provozních podmínek nebo při mimořádných situacích. Jejich účast musí být připravena dostatečně dlouhou dobu před přijetím rozhodnutí, aby bylo možné prostudovat alternativní řešení. [pozm. návrh 60]

2.  Členské státy uvedou seznam schválených druhů činností v právních a správních předpisech.

3.  Získají-li se nové a důležité poznatky o účincích nebo možných důsledcích existujících druhů činností nebo zaznamenají-li se negativní výsledky, přezkoumá se odůvodnění těchto činností. Komise a členské státy zavedou postupy, jež umožní přezkum odůvodnění stávajících činností, ať již na úrovni Unie nebo na úrovni členských států. Tyto nástroje zajistí zejména, aby skupiny nebo jednotlivci vystavení nebezpečím ionizujícího záření, především jednotlivci z obyvatelstva a pracovníci, měli právo iniciovat proces rozhodování a mohli se jej účastnit. [pozm. návrh 61]

Článek 21

Odůvodnění činností s přístroji nebo výrobky, které emitují ionizující záření

1.  Členské státy požádají každého provozovatele, který hodlá vyrábět nebo dovážet či vyvážet nový typ přístroje nebo výrobku emitujícího ionizující záření, aby příslušným orgánům země, ve které má provozovatel své obchodní sídlo, předložil příslušné informace uvedené v příloze III části A s cílem umožnit orgánům na základě posouzení informací uvedených v příloze III části B rozhodnout, zda zamýšlené použití přístroje nebo výrobku může být odůvodněno. [pozm. návrh 62]

2.  Příslušný orgán sdělí informace obdržené podle odstavce 1 příslušným orgánům ostatních členských států, aby jim umožnil přijmout vlastní je informoval o vlastním rozhodnutí o odůvodnění ohledně zamýšleného použití přístroje nebo výrobku. Příslušné orgány zpřístupní tyto informace všem ostatním členským státům. [pozm. návrh 63]

3.  Provozovatel je o rozhodnutích příslušných orgánů členských států informován do šesti čtyř měsíců. [pozm. návrh 64]

3a.  V souladu s článkem 22 jsou tyto typy přístrojů nebo výrobků určeny výhradně pro používání v prostředí podrobeném dohledu. [pozm. návrh 65]

Článek 22

Zákaz činností

Členské státy zakážou záměrné přidávání radioaktivních látek při výrobě potravin, hraček, šperků a kosmetických přípravků a a celkově při výrobě spotřebního zboží i dovoz či vývoz takových výrobků a uloží za ně sankce. Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/2/ES(15), činnosti, které způsobují aktivaci materiálu, a mají tak za následek zvýšení aktivity v souvisejících výrobcích, se považují za neodůvodněné. [pozm. návrh 66]

Článek 23

Činnosti zahrnující záměrné ozáření lidí pro účely jiné než léčbu

1.  Členské státy za pomoci průzkumů nebo jiných vhodných prostředků určí činnosti zahrnující nelékařské ozáření podle přílohy IV. Ročně vyhodnocují individuální a celkové dávky související s každou z popsaných činností i jejich celkový dopad a vývoj v čase. [pozm. návrh 67]

2.  Členské státy zajistí, aby se zvláštní pozornost věnovala sledují odůvodnění činností, které zahrnují nelékařské ozáření a zajistí, aby se jim věnovala zvláštní pozornost, přičemž zejména platí, že: [pozm. návrh 68]

a)  veškeré druhy činností zahrnujících nelékařské ozáření uvedené v příloze IV se odůvodňují předtím, než jsou obecně přijaty;

b)  každé konkrétní uplatnění obecně přijatého druhu činnosti musí být předem odůvodněno;

c)  všechny jednotlivé postupy nelékařského ozáření uvedené v příloze IV části A, které provádí zdravotnický personál s použitím lékařského radiologického zařízení, musí být předem odůvodněny s přihlédnutím ke specifickým cílům postupu a vlastnostem dotyčné osoby;

d)  obecné a konkrétní odůvodnění činností zahrnujících nelékařské ozáření podle písmena a) a b) podléhá pravidelnému přezkoumání příslušným orgánem.

3.  Pokud členský stát určí, že konkrétní činnost zahrnující nelékařské ozáření je odůvodněna, zajistí, že:

a)  každá činnost podléhá povolení;

b)  příslušný orgán v případné spolupráci s jinými příslušnými úřady a profesními subjekty stanoví požadavky na činnost, včetně kritérií pro jednotlivé provádění;

c)  pro každou činnost jsou stanoveny dávkové optimalizační meze. Tyto meze jsou značně nižší než dávkový limit pro jednotlivce z obyvatelstva, včetně popřípadě u postupů prováděných zdravotnickým personálem s použitím lékařského zařízení uvedených v příloze IV části A; u jiných činností uvedených v příloze IV části B splňuje dávková optimalizační mez požadavky čl. 6 odst. 2;

d)  zdravotnický personál, který používá lékařské radiologické zařízení, splňuje v prováděných postupech příslušné požadavky stanovené v kapitole VII, včetně požadavků na zařízení, optimalizaci, odpovědnosti a zvláštní ochranu během těhotenství;

e)  vyžaduje se informovaný souhlas osoby, která má být vystavena ozáření, kromě případů, kdy donucovací orgány mohou podle vnitrostátních právních předpisů jednat bez souhlasu;

f)  provádí-li se ozáření běžně pro účely bezpečnosti, vyšetřovaným osobám se dá na výběr alternativní metoda, která nezahrnuje ozáření ionizujícím zářením.

3a.  Členské státy dbají na výzkum, vývoj a uplatňování alternativních technologií. [pozm. návrh 69]

Článek 24

Určení činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál

Členské státy zajistí určení a zveřejnění činností, které zahrnují přírodní radioaktivní materiál a mají za následek ozáření pracovníků nebo jednotlivců z obyvatelstva, které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat. Toto určení se provádí za pomoci průzkumů nebo jakýmikoli jinými vhodnými prostředky zejména s přihlédnutím k průmyslovým odvětvím uvedeným v příloze V. [pozm. návrh 70]

Článek 25

Oznámení

1.  Členské státy vyžadují, aby veškeré činnosti, včetně činností určených v souladu s článkem 24, byly oznamovány, s výjimkou odůvodněných činností zahrnujících:

a)  materiály, které obsahují radioaktivní látky, kde množství zahrnuté aktivity celkově nepřesahuje celkové zprošťovací hodnoty stanovené v příloze VI nebo vyšší hodnoty, které jsou u konkrétních aplikací schváleny příslušnými orgány a vyhovují obecným zprošťovacím a uvolňovacím kritériím stanoveným v příloze VI; nebo

b)  materiály, které obsahují radioaktivní látky, pokud hmotnostní aktivita nepřesahuje zprošťovací hodnoty stanovené v příloze VI tabulce A nebo vyšší hodnoty, které jsou u konkrétních aplikací schváleny příslušnými orgány a vyhovují obecným zprošťovacím a uvolňovacím kritériím stanoveným v příloze VI; nebo

c)  jakoukoli katodovou trubici určenou k zobrazování nebo jiný elektrický přístroj, který pracuje při rozdílu potenciálu nepřekračujícím 30 kV, nebo jakýkoli jiný přístroj či výrobek, který je typově schválen příslušnými orgány členského státu, pokud:

i)  za běžných provozních podmínek nevytváří v žádném bodě vzdáleném 0,1 m od svého dostupného povrchu příkon dávky vyšší než 1 µSv h-1;

ii)  obsahuje-li radioaktivní látky, jsou tyto látky uloženy v pouzdru nebo upevněny k pevnému držáku; a

iii)  podmínky pro zneškodňování byly stanoveny příslušnými orgány.

2.  Členské státy mohou zprostit další druhy činností povinnosti oznamování za podmínky dodržení obecných zprošťovacích kritérií stanovených v příloze VI bodě 3 nebo v případech, kdy posouzení optimalizace ochrany ukazuje, že zproštění představuje nejlepší možnost.

2a.  Členské státy upřesní informace předkládané provozovatelem, aby příslušný orgán mohl posoudit úrovně ozáření jednotlivců z obyvatelstva a pracovníků a radiologická rizika za normální a mimořádné situace. Na základě výše uvedeného a případně s využitím doplňujícího šetření určí příslušný orgán jak správní režim, jenž se bude uplatňovat, tak prostředky regulační kontroly, které jsou zapotřebí. [pozm. návrh 71]

3.  Činnosti zahrnující přírodní radioaktivní materiál, které jsou určeny v souladu s článkem 24 a v jejichž rámci se produkují nebo zpracovávají zbytky, o kterých je známo, že mají být recyklovány do určených stavebních materiálů, podléhají oznamovací povinnosti, pokud by index hmotnostní aktivity vymezený v příloze VII mohl ve výsledných stavebních materiálech překročit hodnotu 1. Provozovatel v tomto případě informuje o hmotnostní aktivitě zbytku také uživatele zbytku.

4.  V situacích určených členskými státy, v nichž existuje obava, že činnost podle článku 24 může způsobit přítomnost přírodních radionuklidů ve vodě, které by mohly ovlivnit kvalitu dodávek pitné vody nebo jakoukoli jinou cestu ozáření, a vedly by tedy k obavám z hlediska radiační ochrany, může příslušný orgán požadovat, aby činnosti podléhaly oznámení bez ohledu na odst. 1 písm. b) tohoto článku.

5.  V případě druhů činností podléhajících oznámení určí členské státy informace předkládané provozovatelem, aby příslušný orgán mohl stanovit vhodné prostředky regulační kontroly.

6.  Pro účel zproštění podle odst. 1 písm. c) si členské státy vyměňují informace o typových schváleních, která byla udělena, a o základní dokumentaci a posouzení. Příslušný orgán zohlední takové obdržené informace a použitelné evropské a mezinárodní standardy v přijímání vlastních rozhodnutí o zproštění odpovídajících činností.

Článek 26

Regulační kontrola

1.  Členské státy vyžadují, aby každá oznámená činnost podléhala regulační kontrole, která odpovídá rozsahu a pravděpodobnosti ozáření vyplývajícího z činnosti a dále účinku, který regulační kontrola může mít při snižování takového ozáření nebo zvyšování bezpečnosti zařízení. prováděné příslušným orgánem. [pozm. návrh 72]

2.  Oznámené činnosti mohou být zproštěny povinnosti povolení. [pozm. návrh 73]

3.  V případě malého množství materiálu určeného členskými státy mohou být pro účel zproštění použity hodnoty hmotnostní aktivity stanovené ve sloupci 2 tabulky B přílohy VI.

4.  Oznámené činnosti, které nejsou zproštěny, podléhají povolení prostřednictvím registrace nebo udělení licence.

Článek 27

Povolení

1.  Pokud si lze pro činnost stanovit měřitelnou dávku ozáření, omezené riziko ozáření nevyžaduje ověření jednotlivých případů a činnost je vykonávána v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech, příslušné orgány mohou omezit regulační kontrolu na registraci činnosti a odpovídající četnost kontrol. Licence by měla být vyžadována pouze tehdy, pokud se povolení vztahuje na celkovou činnost provozovatele. [pozm. návrh 74]

2.  Členské státy vyžadují licenci, nebo případně v souladu s odstavcem 1 registraci, u provozovatelů vykonávajících na tyto činnosti: [pozm. návrh 75]

a)  provoz a vyřazení jakéhokoli zařízení jaderného palivového cyklu a využívání a ukončení těžby uranu;

b)  záměrné přidání radioaktivních látek při výrobě a zpracování spotřebitelských výrobků nebo jiných výrobků, včetně léčivých přípravků, a jejich dovoz nebo vývoz; [pozm. návrh 76]

c)  zpracovávání, používání nebo vlastnění vysokoaktivního uzavřeného zdroje;

d)  provoz, vyřazení a uzavření jakéhokoli zařízení na zpracovávání, ukládání nebo zneškodňování radioaktivního odpadu;

e)  činnosti, v nichž pracovníci mohou za běžného provozu a běžných pracovních podmínek obdržet roční efektivní dávku ozáření vyšší než 6 mSv;

f)  činnosti, v jejichž rámci jsou vypouštěny značné objemy radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného odpadu do životního prostředí.

3.  Členské státy vyžadují buď registraci nebo licenci na tyto činnosti:

a)  záměrné podávání radioaktivních látek osobám, a pokud se jedná o radiační ochranu lidí, rovněž i zvířatům pro účely lékařského nebo veterinárního vyšetření, léčby nebo výzkumu;

b)  používání generátorů záření nebo radioaktivních zdrojů pro průmyslovou radiografii, zpracovávání výrobků nebo výzkum a používání urychlovačů, kromě elektronických mikroskopů;

c)  používání generátorů záření nebo radioaktivních zdrojů pro lékařská ozáření;

d)  výroba a používání elektrických přístrojů vysílajících ionizující záření, které pracují při rozdílu potenciálu vyšším než 30 kV, jakož i dovoz nebo vývoz takových přístrojů;

e)  činnosti, v nichž pracovníci mohou obdržet roční efektivní dávku ozáření vyšší než 1 mSv za běžného provozu a za běžných pracovních podmínek;

f)  odvětví zahrnující přírodní radioaktivní materiál a určená členskými státy podle požadavků článku 24, která mohou způsobit efektivní dávku ozáření jednotlivců z obyvatelstva ve výši nejméně 0,3 mSv ročně.

4.  Členské státy mohou požadovat registraci nebo udělení licence na druhy činností kromě činností uvedených v odstavcích 2 a 3.

Článek 28

Povolovací řízení

1.  Pro účely povolení členské státy požadují předložení informací, které odpovídají charakteru činnosti a souvisejícím rizikům.

2.  Informace požadované za účelem udělení licence zahrnují nejméně toto:

a)  odpovědnosti a organizační opatření pro ochranu a bezpečnost;

aa)  opatření přijatá na základě této směrnice; [pozm. návrh 78]

b)  kvalifikaci pracovníků, včetně informovanosti a výcviku;

c)  konstrukční vlastnosti zařízení a zdrojů záření;

d)  předpokládaná profesní ozáření a ozáření obyvatelstva za běžného provozu;

e)  posouzení bezpečnosti činností a zařízení s cílem:

i)  určit, jakým způsobem může dojít k potenciálním ozářením nebo havarijním a neúmyslným lékařským ozářením;

ii)  odhadnout v největší možné míře pravděpodobnost a rozsah potenciálních ozáření;

iii)  posoudit kvalitu a rozsah ochranných a bezpečnostních ustanovení, včetně konstrukčních vlastností a také administrativních postupů;

iv)  stanovit provozní limity a podmínky provozu;

f)  nouzové postupy a komunikační spojení;

g)  údržbu, zkoušení, kontrolu a servis, aby se zajistilo, že zdroj záření a zařízení bude nadále splňovat konstrukční požadavky, provozní limity a podmínky provozu po celou dobu své životnosti;

h)  nakládání s radioaktivním odpadem a opatření k jeho zneškodnění v souladu s příslušnými regulačními požadavky;

i)  nakládání s nepoužívanými uzavřenými zdroji;

j)  zabezpečování jakosti.

3.  Licence musí obsahovat specifické podmínky, aby se zajistilo, že prvky licence budou právně vymahatelné, nebo aby byla uložena příslušná omezení v provozních limitech nebo podmínkách provozu. Podmínky také vyžadují formální, dokumentované uplatňování zásad optimalizace.

4.  V případě potřeby licence obsahuje povolení k vypouštění vydané v souladu s požadavky stanovenými v kapitole VIII na povolování vypouštění kapalného radioaktivního odpadu nebo radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem do životního prostředí.

5.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel neprodleně oznámil výskyt jakékoli závažné události, která vedla nebo mohla vést k ozáření jednotlivých osob překračujícímu provozní limity nebo podmínky provozu stanovené v licenčních požadavcích na profesní ozáření nebo ozáření obyvatelstva či na lékařské ozáření, jak stanoví orgány. Příslušné orgány zavedou namátkové kontroly.

Se zdravotnickými prostředky využívajícími ionizující záření se zachází ve smyslu směrnice Rady 93/42/EHS(16). Opatření pro výměnu informací stanovená touto směrnicí musí být v nejvyšší míře využita a musí být informovány i další příslušné orgány. [pozm. návrh 79]

Článek 29

Osvobození od regulační kontroly

1.  Ke zneškodňování, recyklaci a opětovnému použití radioaktivních materiálů, které vznikly při jakékoli povolené činnosti, je nutno mít povolení.

2.  Zneškodňování, recyklace a opětovné použití materiálů může být osvobozeno od povinnosti plnit požadavky této směrnice, jestliže hmotnostní aktivita:

a)  nepřekračuje hodnoty stanovené v příloze VI tabulce A části 1; nebo

b)  splňuje zvláštní uvolňovací úrovně a související požadavky na konkrétní materiály nebo na materiály pocházející z konkrétních druhů činností; tyto zvláštní uvolňovací úrovně, kromě obecných uvolňovacích úrovní uvedených v písmenu a), stanoví vnitrostátní příslušný orgán na základě obecných zprošťovacích kritérií uvedených v příloze VI bodě 3 a s přihlédnutím k technickým pokynům poskytnutých Společenstvím.

3.  V případě uvolňování materiálů obsahujících přírodní radionuklidy hodnoty hmotnostní aktivity odpovídají hodnotám stanoveným v příloze VI tabulce A části 2. Uplatňují se však tyto požadavky:

a)  u činností podléhajících udělení licence podle ustanovení čl. 27 odst. 3 písm. f) musí být dodržena dávková kritéria pro uvolňování přírodních radionuklidů;

b)  u ostatních licencovaných činností, zejména činností, které jsou součástí jaderného palivového cyklu, musí uvolňovací úrovně dodržet dávková kritéria pro uvolňování materiálů obsahujících umělé radionuklidy;

c)  u povolovaných činností podléhajících oznámení podle ustanovení čl. 25 odst. 3 musí být dodrženy odpovídající požadavky na uvádění stavebních materiálů na trh.

4.  Není dovoleno záměrně ředit radioaktivní zbytky, kromě mísení materiálů, k němuž dochází v běžném provozu, když radioaktivitu není nutno brát v úvahu. Příslušný orgán může ve specifických situacích povolit smísení radioaktivních zbytků obsahujících přírodní radioaktivní materiál s jinými materiály, aby se podpořilo opětovné použití a recyklace těchto materiálů a snížilo ozáření obyvatelstva.

KAPITOLA VI

OCHRANA PRACOVNÍKŮ, UČŇŮ A STUDENTŮ

Článek 30

Odpovědnosti

1.  Požadavky týkající se profesního ozáření stanovené v této kapitole a v článcích 9, 10, 11 a 12 se vztahují na ochranu pracovníků v každé expoziční situaci, v níž jejich ozáření při práci nebo v důsledku práce spadá do právní odpovědnosti provozovatele nebo jiné právnické osoby, včetně například:

a)  zaměstnavatele externích pracovníků;

b)  organizace odpovědné za ochranu pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;

c)  organizace odpovědné za sanaci kontaminované půdy, budov a jiných staveb;

d)  zaměstnavatele, který má právní odpovědnost za vystavení pracovníků ozáření radonem při práci v situaci uvedené v čl. 53 odst. 4.

2.  Odpovědnost provozovatele za profesní ozáření se rozšiřuje na učně a studenty, kteří jsou během svého studia povinni pracovat se zdroji záření, a na osoby, které jsou samostatně výdělečně činné, nebo pracují jako dobrovolníci anebo pro charitativní organizace.

3.  Provozovatel je odpovědný za posuzování a provádění opatření za účelem radiační ochrany radiačních pracovníků.

Článek 31

Provozní ochrana pracovníků

Provozní ochrana radiačních pracovníků je založena na:

a)  předchozím hodnocení za účelem určení charakteru a rozsahu radiologického rizika pro radiační pracovníky;

b)  provádění optimalizace radiační ochrany za všech pracovních podmínek;

c)  klasifikaci pracovníků do různých kategorií;

d)  zavádění regulačních opatření a monitorování různých pásem a pracovních podmínek, případně včetně osobního monitorování;

e)  lékařském dohledu.

Článek 32

Konzultace s odborníkem na radiační ochranu

Členské státy vyžadují, aby provozovatel s odborníkem na radiační ochranu konzultoval kontrolu a zkoušení ochranných pomůcek a měřicích zařízení, zejména při:

a)  předběžném zevrubném posuzování projektů jednotlivých zařízení z hlediska radiační ochrany;

b)  uvádění nových zdrojů nebo modifikovaných zdrojů záření do provozu z hlediska radiační ochrany;

c)  pravidelné kontrole účinnosti ochranných pomůcek a technických postupů;

d)  pravidelné kalibraci měřicích přístrojů a pravidelné kontrole jejich řádného provozu a správného používání.

Článek 33

Opatření na pracovištích

1.  Za účelem radiační ochrany jsou přijímána opatření pro všechna pracoviště, kde existuje možnost ozáření ionizujícím zářením s efektivní dávkou vyšší než 1 mSv ročně nebo ekvivalentní dávkou 15 mSv ročně pro oční čočku nebo 50 mSv ročně pro kůži a končetiny. Tato opatření musí být přiměřená charakteru zařízení a zdrojů, jakož i rozsahu a charakteru rizik.

2.  Na činnosti zahrnující přírodní radioaktivní materiál, kde efektivní dávka pro pracovníky může překročit 6 mSv ročně, se vztahují požadavky stanovené v této kapitole. Činí-li efektivní dávka pro pracovníky nejvýše 6 mSv ročně, příslušné orgány přinejmenším vyžadují, aby provozovatel vykonával kontrolu ozáření a vzal přitom v úvahu možnosti zlepšení ochrany nebo zohlednil možnost zvýšení dávek v průběhu času nebo jako výsledek změn v procesu pracovních úvazků.

3.  Na provozovatele, kteří provozují letadla, kde efektivní dávka pro posádky z kosmického záření může překročit 6 mSv ročně, se vztahují příslušné požadavky stanovené v této kapitole. Pokud efektivní dávka pro posádky činí nejvýše 6 mSv ročně a pravděpodobně více než 1 mSv ročně, příslušné orgány přinejmenším vyžadují, aby provozovatel vykonával kontrolu ozáření a zohlednil přitom možnost změny dávek v průběhu času nebo jako výsledek změn v procesu pracovních úvazků. Provozovatelé učiní příslušná opatření, aby zejména:

a)  posoudili ozáření dotyčných posádek nebo pracovníků; [pozm. návrh 80]

b)  při vypracování plánů práce vzali v úvahu odhad ozáření s cílem snížit další ozáření členů leteckých posádek, kteří obdrželi vyšší dávky;

c)  informovali dotyčné pracovníky o zdravotních rizicích, která jsou spojena s jejich prací, a o jejich osobní dávce.

Článek 34

Klasifikace pracovišť

1.  Pracoviště se v případě potřeby člení na různá pásma na základě posouzení očekávaných ročních dávek a pravděpodobnosti a rozsahu potenciálního ozáření.

2.  Je nutné rozlišovat kontrolovaná pásma a sledovaná pásma. Příslušné orgány vydají doporučení pro vymezení kontrolovaných pásem a sledovaných pásem podle konkrétní situace.

3.  Provozovatel provádí kontrolu pracovních podmínek v kontrolovaných a sledovaných pásmech.

Článek 35

Požadavky na kontrolovaná pásma

1.  Pro kontrolovaná pásma platí následující minimální požadavky:

a)  kontrolované pásmo musí být vymezeno a vstupovat do něj mohou pouze osoby, které byly řádně poučeny, přičemž vstup do tohoto pásma se kontroluje v souladu s písemnými předpisy stanovenými provozovatelem. V případě významného rizika šíření radioaktivní kontaminace se přijímají zvláštní opatření, včetně opatření pro vstup a výstup osob a zboží a pro monitorování kontaminace v kontrolovaném pásmu a v přilehlém pásmu;

b)  s přihlédnutím k charakteru a rozsahu radiologických rizik v kontrolovaném pásmu je radiologický dohled nad pracovním prostředím organizován v souladu s článkem 37;

c)  musí být vyvěšeny tabulky určující typ pásma, charakter zdrojů a rizika s nimi spojená;

d)  musí být vypracovány pracovní pokyny přiměřené radiologickému riziku spojenému se zdroji a vykonávanými činnostmi.

2.  Za plnění těchto požadavků odpovídá provozovatel po konzultacích s odborníkem na radiační ochranu.

Článek 36

Požadavky na sledovaná pásma

1.  Pro sledovaná pásma platí následující požadavky:

a)  s přihlédnutím k charakteru a rozsahu radiologických rizik ve sledovaném pásmu je radiologický dohled nad pracovním prostředím organizován v souladu s článkem 37;

b)  musí být vyvěšeny tabulky určující typ pásma, charakter zdrojů a rizika s nimi spojená;

c)  musí být vypracovány pracovní pokyny přiměřené radiologickému riziku spojenému se zdroji a vykonávanými činnostmi.

2.  Za provádění těchto požadavků odpovídá provozovatel po konzultacích s odborníkem na radiační ochranu.

Článek 37

Radiologický dohled nad pracovním prostředím

1.  Radiologický dohled nad pracovním prostředím uvedený v čl. 35 odst. 1 písm. b) a čl. 36 odst. 1 písm. a) v případě potřeby zahrnuje:

a)  měření dávkových příkonů od zevního ozáření s uvedením povahy a kvality příslušného záření;

b)  měření objemové aktivity vzduchu a plošné aktivity radionuklidů způsobujících kontaminaci s uvedením jejich povahy a fyzikálního a chemického stavu;

c)  měření koncentrací radonu na pracovišti.

2.  Výsledky těchto měření se zaznamenávají a v případě potřeby slouží k odhadu ozáření jednotlivce podle článku 39.

Článek 38

Klasifikace radiačních pracovníků

1.  Pro účely monitorování a dohledu se rozlišují dvě kategorie radiačních pracovníků:

a)  kategorie A: radiační pracovníci, kteří mohou obdržet efektivní dávku ozáření vyšší než 6 mSv ročně nebo ekvivalentní dávku vyšší než 15 mSv ročně pro oční čočku anebo vyšší než 150 50 mSv ročně pro kůži a končetiny; [pozm. návrh 81]

b)  kategorie B: radiační pracovníci, kteří nejsou klasifikováni jako pracovníci kategorie A.

2.  Rozlišení mezi dvěma kategoriemi radiačních pracovníků podle odstavce 1 je třeba provést před přijetím do práce, která je spojena s ozářením, a podléhá pravidelnému přezkoumání na základě pracovních podmínek a lékařského dohledu.

3.  U pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace se případné rozlišení mezi dvěma kategoriemi radiačních pracovníků podle odstavce 1 tohoto článku nikterak nedotkne požadavků na monitorování stanovených v článcích 37 a 39 až 43, pokud pracovníci nejsou zapojeni do skutečné nehodové expoziční situace.

Článek 39

Osobní monitorování

1.  Pracovníci kategorie A jsou systematicky monitorováni na základě osobních měření prováděných dozimetrickou službou. V případech, kdy pracovníci kategorie A mohou být vystaveni značnému vnitřnímu ozáření nebo značnému ozáření oční čočky či končetin, je stanoven odpovídající systém monitorování. Příslušný orgán musí věnovat zvláštní pozornost určení takových pracovníků.

2.  Monitorování pracovníků kategorie B musí být dostačující nejméně k prokázání, že pracovníci jsou správně zařazeni do kategorie B. Členské státy mohou by měly vyžadovat osobní monitorování a v případě potřeby osobní měření vykonávané dozimetrickou službou pro pracovníky kategorie B. [pozm. návrh 82]

3.  V případech, kdy jsou osobní měření neproveditelná nebo nedostatečná, musí osobní monitorování vycházet z odhadu provedeného buď na základě osobních měření uskutečněných na jiných radiačních pracovnících, nebo z výsledků dohledu nad pracovním prostředím podle článku 37.

Článek 40

Monitorování v případě havarijního ozáření

V případě havarijního ozáření provozovatel ve spolupráci s dozimetrickou službou vyhodnotí příslušné dávky ozáření a jejich rozšíření v těle.

Článek 41

Zaznamenávání a oznamování výsledků

1.  Záznamy obsahující výsledky osobního monitorování se vyhotoví pro každého radiačního pracovníka, pro kterého se takové monitorování vykonává.

2.  Pro účely odstavce 1 se uchovávají tyto informace o radiačních pracovnících:

a)  záznam o naměřeném nebo odhadnutém ozáření a o osobních dávkách podle článků 39, 40, 51 a 52;

b)  v případě ozáření uvedených v článcích 40 a 52 zprávy o okolnostech a přijatých opatřeních;

c)  v případě potřeby výsledky monitorování pracoviště použité k odhadu osobních dávek.

3.  Záznamy uvedené v odstavci 1 se zadají do datového systému pro osobní monitorování vytvořeného členským státem v souladu s přílohou VIII. Informace uvedené v odstavci 1 se uchovávají po celou dobu trvání pracovní činnosti zahrnující ozáření ionizujícím zářením a dále až do doby, kdy osoba dosáhne nebo by dosáhla 75 let věku, v každém případě však alespoň po dobu 30 let po ukončení pracovní činnosti spojené s ozářením. [pozm. návrh 83]

4.  Ozáření uvedené v článcích 40, 51 a 52 musí být v záznamu podle odstavce 1 zaznamenáváno odděleně.

5.  Pokud se výsledky monitorování používají k řízení plánovaných expozičních situací, přijmou se příslušná opatření, aby do záznamů nebyla zahrnuta ozáření přičitatelná existující expoziční situaci, a to zevní ozáření z okolí nebo pronikání radonu z půdy v případě odvětví zpracovávajících přírodní radioaktivní materiál.

Článek 42

Přístup k výsledkům

1.  Členské státy vyžadují, aby výsledky osobního monitorování stanoveného v článcích 39, 40 a 52 byly:

a)  zpřístupněny příslušným orgánům, provozovateli a zaměstnavateli externích pracovníků;

b)  zpřístupněny dotyčnému pracovníkovi v souladu s čl. 43 odst. 1;

c)  předloženy službám pracovního lékařství za účelem výkladu, jaké důsledky mají výsledky pro lidské zdraví podle článku 44;

d)  zadány do datového systému pro osobní monitorování stanovené členskými státy podle odstavce 2.

2.  Členské státy stanoví způsoby sdělování výsledků osobního monitorování.

3.  Datový systém pro osobní monitorování zprostředkovává alespoň údaje uvedené v příloze VIII části A.

4.  V případě havarijního nebo nehodového ozáření jsou výsledky osobního monitorování sděleny neprodleně.

Článek 43

Přístup pracovníků k výsledkům

1.  Členské státy vyžadují, aby pracovníci měli na vlastní žádost včas přístup k výsledkům svého osobního monitorování, včetně výsledků měření, které mohly být použity k jejich odhadu, nebo k výsledkům odhadu svých dávek ozáření provedeného jako výsledek měření na pracovišti. [pozm. návrh 84]

2.  Členské státy usnadní mezi příslušnými orgány, službami pracovního lékařství, odborníky na radiační ochranu nebo dozimetrickou službou v Unii výměnu všech odpovídajících informací o dávkách, kterým byl pracovník dříve vystaven, aby byla lékařská prohlídka provedena před jeho nástupem do zaměstnání nebo před jeho zařazením do kategorie A podle článku 44 a aby byla další expozice pracovníků kontrolována.

Článek 44

Lékařský dohled nad radiačními pracovníky

1.  Lékařský dohled nad radiačními pracovníky je založen na zásadách, kterými se obecně řídí pracovní lékařství.

2.  Za lékařský dohled nad pracovníky kategorie A odpovídají služby pracovního lékařství.

Tento lékařský dohled má umožnit ověření zdravotního stavu monitorovaných pracovníků z hlediska jejich schopnosti plnit svěřené úkoly. Za tímto účelem mají služby pracovního lékařství přístup ke všem příslušným informacím, které potřebují, včetně stavu prostředí v pracovních prostorách.

3.  Lékařský dohled zahrnuje:

a)  lékařskou prohlídku před nástupem pracovníka do zaměstnání nebo před jeho zařazením do kategorie A s cílem ověřit, zda je způsobilý pro pracovní místo, pro které je uvažován, jako pracovník kategorie A;

b)  pravidelné zdravotní prohlídky.

Zdravotní stav každého pracovníka kategorie A je kontrolován nejméně jednou ročně s cílem ověřit, zda je pracovník i nadále schopen plnit své povinnosti. Povahu těchto prohlídek, které mohou být prováděny tak často, jak to služby pracovního lékařství považují za nutné, závisí na druhu práce a na individuálním zdravotním stavu pracovníka.

3a.  Vyšetření pracovníků bude probíhat v pracovní době a bude pro ně bezplatné. [pozm. návrh 85]

4.  Služby pracovního lékařství mohou stanovit, že se má pokračovat v lékařském dohledu i po ukončení pracovní činnosti po tak dlouhou dobu, kterou považují za nezbytnou k zabezpečení zdraví dotyčné osoby.

Článek 45

Zdravotní klasifikace

Pro stanovení zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A se používá tato zdravotní klasifikace:

a)  schopen;

b)  schopen za určitých podmínek;

c)  neschopen.

Článek 46

Zákaz zaměstnávat nebo zařadit nezpůsobilé pracovníky

Žádný pracovník nesmí být zaměstnán nebo zařazen jako pracovník kategorie A na jakoukoli dobu na specifickém pracovním místě, není-li podle lékařských nálezů schopen takové pracovní místo zastávat.

Článek 47

Lékařská dokumentace

1.  Pro každého pracovníka kategorie A se zakládá lékařská dokumentace, která je nepřetržitě vedena po dobu, po kterou je pracovník zařazen do této kategorie. Poté se uchovává až do doby, kdy osoba dosáhla nebo by dosáhla 75 let věku, v každém případě však po dobu alespoň 30 let po ukončení pracovní činnosti, během které byl pracovník vystaven ionizujícímu záření.

2.  Lékařská dokumentace obsahuje údaje o povaze pracovní činnosti, o výsledcích vstupních lékařských prohlídek nebo lékařských prohlídek před zařazením pracovníka do kategorie A, o výsledcích pravidelných zdravotních prohlídek a záznamy o dávkách stanovené v článku 41.

Článek 48

Zvláštní lékařský dohled

1.  Lékařský dohled uvedený v článku 44 prováděný nad radiačními pracovníky je navíc doplněn dalšími opatřeními, která souvisejí s ochranou zdraví osob vystavených ozáření a která služby pracovního lékařství považují za nezbytná, jako jsou další prohlídky, dekontaminační opatření nebo naléhavá léčebná opatření.

2.  Mimořádný lékařský dohled se vykonává ve všech případech, ve kterých dojde v průběhu roku k překročení roční efektivní dávky 50 mSv nebo některého z dávkových limitů stanovených v čl. 10 odst. 2.

3.  Další podmínky ozáření podléhají souhlasu služeb pracovního lékařství.

Článek 49

Odvolání

1.  Členské státy stanoví opravné prostředky proti nálezům a rozhodnutím vydaným podle článků 45, 46 a 48.

2.  Projednávání s pracovníky nebo jejich zástupci a jejich účast se řídí článkem 11 směrnice Rady 89/391/EHS(17). [pozm. návrh 86]

Článek 50

Ochrana externích pracovníků

1.  Členské státy zajistí, aby systém osobního monitorování poskytoval externím pracovníkům stejnou ochranu a zdravotní péči, jakou provozovatel poskytuje pracovníkům ve stálém pracovním poměru. [pozm. návrh 87]

2.  Provozovatel odpovídá buď přímo, nebo na základě smluvních ujednání se zaměstnavatelem externích pracovníků za provozní aspekty radiační ochrany externích pracovníků.

3.  Provozovatel zejména:

a)  ověří, zda dotyčný externí pracovník byl uznán zdravotně způsobilým pro jemu přidělené činnosti;

b)  zajistí, aby kromě základního výcviku v oblasti radiační ochrany uvedeného v článku 16 byl externím pracovníkům poskytnut zvláštní výcvik v souvislosti s charakteristikami kontrolovaného pásma i činností;

c)  zajistí, aby byl externí pracovník vybaven nezbytnými osobními ochrannými prostředky;

d)  zajistí, aby byl externí pracovník dle charakteru činností vybaven osobním dozimetrem a v případě potřeby dalším operačním dozimetrem;

e)  zajistí dodržování systému ochrany stanoveného v kapitole III;

f)  zajistí nebo přijme veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby byly po každé činnosti zaznamenány radiologické údaje podle přílohy VIII části B bodu 2 získané osobním monitorováním ozáření každého externího pracovníka.

4.  Zaměstnavatelé externích pracovníků jsou povinni buď přímo, nebo na základě smluvních ujednání s provozovateli zajistit radiační ochranu svých pracovníků v souladu s příslušnými ustanoveními této směrnice, zejména:

a)  zajistit dodržování systému ochrany stanoveného v kapitole III;

b)  poskytovat informace a výcvik v oblasti radiační ochrany podle článku 16;

c)  zaručit, že jejich pracovníci podléhají hodnocení ozáření a lékařskému dohledu za podmínek stanovených v článcích 37 a 39 až 48;

d)  zajistit, aby radiologické údaje získané osobním monitorováním ozáření každého jejich pracovníka ve smyslu přílohy VIII části B bodu 1 byly uchovávány v aktualizované podobě v datovém systému pro osobní monitorování uvedeném v čl. 42 odst. 1 písm. d).

5.  Všichni externí pracovníci jsou povinni podle svých možností sami přispívat k ochraně, kterou zajišťuje systém radiologického monitorování uvedený v odstavci 1.

Článek 51

Výjimečně povolená ozáření

1.  Za výjimečných okolností, s výjimkou mimořádné situace, posuzovaných pro konkrétní případ mohou příslušné orgány, vyžadují-li to některé specifické pracovní postupy, povolit pro určité dobrovolné pracovníky osobní dávky z profesního ozáření překračující dávkové limity stanovené v článku 10 za podmínky, že tato ozáření jsou časově omezena, smí k nim docházet pouze v určitých pracovních prostorách a v rámci nejvyšších úrovní ozáření definovaných pro takový konkrétní případ příslušnými orgány. Přitom se musí zohlednit tyto podmínky:

a)  takovým ozářením smějí být vystaveni pouze pracovníci kategorie A definovaní v článku 38;

b)  učni, studenti, těhotné ženy a v případě rizika příjmu radionuklidů i kojící ženy jsou z těchto ozáření vyloučeni;

c)  provozovatel předem přesně odůvodní taková ozáření a důkladně je projedná s dobrovolnými pracovníky, jejich zástupci, službami pracovního lékařství nebo odborníkem na radiační ochranu;

d)  informace o souvisejících rizicích a opatřeních, která je třeba učinit v průběhu pracovního postupu, se poskytují příslušným pracovníkům v předstihu;

e)  všechny dávky související s tímto ozářením se zaznamenávají odděleně v lékařské dokumentaci uvedené v článku 47 a v osobní dokumentaci uvedené v článku 41.

2.  Překročení dávkových limitů v důsledku výjimečně povoleného ozáření není nezbytně důvodem pro to, aby zaměstnavatel pracovníka bez jeho souhlasu vyloučil z jeho obvyklé pracovní činnosti nebo aby jej přeložil na jiné pracoviště.

3.  S ozářením posádek kosmických lodí překračujícím dávkové limity se nakládá jako s výjimečně povoleným ozářením.

Článek 52

Havarijní ozáření zasahujících osob

1.  Organizace pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby žádný pracovník zasahující v případě mimořádné situace nepodnikal akce, jejichž důsledkem by byla dávka záření překračující 50 mSv, s výjimkou specifických případů určených v národním havarijním plánu. V takových případech se stanoví příslušné referenční úrovně překračující 50 mSv. Ve výjimečných situacích za účelem záchrany života, zamezení závažným účinkům na lidské zdraví v důsledku záření nebo zabránění rozvoji stavu katastrofy lze stanovit referenční úroveň překračující 100 mSv.

2.  Organizace pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby pracovníci zasahující v případě mimořádné situace, kteří musí podnikat akce, u nichž může být překročena hodnota 50 mSv, byli dobrovolníci, kteří byli jasně a zevrubně předem informováni o souvisejících zdravotních rizicích a dostupných ochranných opatřeních.

3.  V případě havarijního ozáření členské státy vyžadují radiologické monitorování pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a lékařský dohled nad nimi. Osobní monitorování nebo zjišťování osobních dávek se provádí v závislosti na okolnostech.

Článek 53

Radon na pracovištích

1.  V rámci akčního plánu uvedeného v článku 103 členské státy stanoví vnitrostátní referenční úrovně pro koncentrace radonu v budovách. Tyto referenční úrovně nesmí na pracovištích překročit roční průměr 1 000 Bq m-3.

2.  Na základě národního akčního plánu členské státy zajistí, aby měření radonu byla prováděna na pracovištích umístěných v přízemí nebo v podzemním podlaží v pásmech ohrožených radonem a na specifických druzích pracovišť určených v akčním plánu.

3.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel, u kterého je vnitrostátní referenční úroveň pro existující pracoviště překročena, učinil příslušná opatření ke snížení koncentrací radonu nebo ozáření radonem v souladu se zásadou optimalizace stanovenou v kapitole III.

4.  Pokud pracoviště nebo specifické prostory v budově nadále překračují referenční úroveň nehledě na učiněná opatření v souladu s odstavcem 3, členské státy nakládají s touto situací jako s plánovanou expoziční situací a uplatní příslušné požadavky na profesní ozáření stanovené v čl. 30 odst. 1 písm. d).

KAPITOLA VII

OCHRANA PACIENTŮ A JINÝCH OSOB VYSTAVENÝCH LÉKAŘSKÉMU OZÁŘENÍ

Článek 54

Odůvodnění

1.  Lékařské ozáření musí prokázat dostatečný čistý přínos, kdy se celkový možný diagnostický nebo terapeutický přínos, který ozáření má, včetně přímého přínosu pro zdraví nebo pohodu osoby nebo přínosu pro společnost, porovná s osobní újmou, jež může ozáření způsobit. Přitom je třeba vzít v úvahu účinky, přínosy a rizika dostupných alternativních metod, které vedou k témuž cíli, avšak nezahrnují žádné nebo pouze nižší ozáření ionizujícím zářením.

Je nutné vzít v úvahu rovněž osobní újmu zdravotnického radiologického personálu nebo jiných osob způsobenou ozářením.

Platí zejména tyto požadavky:

a)  všechny nové druhy činností zahrnující lékařské ozáření musí být odůvodněny předtím, než jsou obecně přijaty;

b)  existující druhy činností zahrnujících lékařské ozáření mohou být přehodnoceny, jsou-li získány nové, důležité poznatky o jejich účincích nebo následcích;

c)  všechna lékařská ozáření musí být předem odůvodněna, přičemž musí být vzaty v úvahu specifické cíle ozáření a vlastnosti dotyčné osoby.

Není-li druh činnosti zahrnující lékařské ozáření předem obecně odůvodněn, může být specifické individuální ozáření tohoto druhu odůvodněno za zvláštních okolností, které se pro konkrétní případ zhodnotí a zdokumentují.

Indikující osoba a aplikující odborník si vyhledá, je-li to možné, předchozí diagnostické informace nebo chorobopisy významné pro plánované ozáření a posoudí tyto údaje, aby vyloučil zbytečné ozáření.

1a.  Pracovníci pravidelně absolvují odbornou přípravu, přičemž se sleduje dodržování platných předpisů. [pozm. návrh 88]

2.  Lékařské ozáření pro biomedicínský nebo lékařský výzkum musí být posouzeno etickou komisí zřízenou v souladu s vnitrostátními postupy a/nebo zřízenou příslušnými orgány.

3.  Zdravotní orgán spolu s příslušnými odbornými organizacemi poskytne zvláštní odůvodnění lékařských radiologických postupů prováděných jako součást vyhledávacího zdravotního programu.

4.  Ozáření osob poskytujících pomoc a podporu musí prokazovat dostatečný čistý přínos s přihlédnutím k přímým zdravotním přínosům pro pacienta, přínosům pro osobu poskytující pomoc/podporu a újmě, kterou může ozáření způsobit.

5.  Jakýkoli lékařský radiologický postup prováděný na asymptomatické osobě za účelem včasného zjištění nemoci je součástí vyhledávacího zdravotního programu nebo vyžaduje zvláštní dokumentované odůvodnění aplikujícího odborníka pro tuto osobu, v konzultaci s indikující osobou a za dodržení pokynů příslušných odborných organizací a orgánů. Zvláštní pozornost musí být věnována poskytování informací pro pacienty podle čl. 56 odst. 3.

6.  Nelze-li ozáření zdůvodnit v souladu s odstavci 1 až 5, je ozáření zakázáno.

Článek 55

Optimalizace

1.  Všechny dávky při lékařském ozáření pro radiodiagnostické účely a pro účely intervenční radiologie musí být tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné, a odpovídat získání požadovaných obrazových informací s přihlédnutím k hospodářským a společenským faktorům.

U všech lékařských ozáření osob pro radioterapeutické účely musí být ozáření cílových objemů plánováno jednotlivě; je nutno vzít v úvahu, že dávky pro objemy a tkáně, které nejsou cílové, musí být tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné, a v souladu s určeným radioterapeutickým účelem ozáření.

2.  Členské státy zajistí stanovení, pravidelný přezkum a používání diagnostických referenčních úrovní pro radiodiagnostická vyšetření a případně pro postupy intervenční radiologie a dostupnost pokynů za tímto účelem.

3.  Členské státy u každého biomedicínského a lékařského výzkumného projektu zajistí:

a)  že se jej každá dotyčná osoba účastní dobrovolně;

b)  že tyto osoby jsou v plném rozsahu informovány o rizicích ozáření; [pozm. návrh 89]

c)  že jsou stanoveny dávkové optimalizační meze u osob, u nichž se nepředpokládá přímý léčebný přínos takového ozáření;

d)  že u pacientů, kteří dobrovolně podstoupí experimentální diagnostický nebo terapeutický zákrok a u nichž se očekává, že budou mít z takového zákroku diagnostický nebo terapeutický prospěch, budou příslušné úrovně dávek jednotlivě posouzeny aplikujícím odborníkem a/nebo indikující osobou.

4.  Optimalizace zahrnuje výběr vybavení, pravidelné získávání odpovídajících diagnostických informací nebo terapeutického výsledku, jakož i praktické aspekty postupů lékařského ozáření, zabezpečování jakosti, včetně náležitého výcviku pracovníků, a posuzování a hodnocení dávek pro pacienta nebo pracovníky nebo podané aktivity s přihlédnutím k hospodářským a společenským faktorům. [pozm. návrh 90]

5.  Členské státy zajistí, že:

a)  budou stanoveny dávkové optimalizační dávky pro ozáření osob poskytujících pomoc a podporu;

b)  bude stanoven náležitý návod pro ozáření osob poskytujících pomoc a podporu a také pro správné používání vybavení. [pozm. návrh 91]

6.  Členské státy zajistí, aby v případech, kdy pacient podstupuje vyšetření nebo léčbu radionuklidy, aplikující odborník nebo provozovatel poskytl v případě potřeby pacientovi nebo jeho právnímu zástupci písemné pokyny s cílem omezit dávky u osob, které přicházejí s pacientem do styku, na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň a poskytnout informace o rizicích ionizujícího záření.

Tyto pokyny musí být předány před propuštěním z nemocnice, ambulance nebo jiného podobného zařízení.

Článek 56

Odpovědnosti

1.  Indikující osoba a aplikující odborník se účastní procesu odůvodnění tak, jak to stanoví členský stát.

2.  Členské státy zajistí, že za každé lékařské ozáření klinicky odpovídá aplikující odborník.

3.  Aplikující odborník zajistí, že pacientovi nebo jeho právnímu zástupci budou poskytnuty příslušné stručné a snadno srozumitelné informace týkající se přínosů a rizik spojených s dávkou záření z lékařského ozáření s cílem umožnit informovaný souhlas. Podobné informace a také odpovídající návod podle čl. 55 odst. 5 písm. b) budou poskytnuty osobám poskytujícím pomoc a podporu. [pozm. návrh 92]

4.  Praktickými aspekty postupu lékařského ozáření může provozovatel nebo aplikující odborník popřípadě pověřit jednu nebo více osob, které jsou v tomto ohledu oprávněny v uznaném oboru specializace jednat.

Článek 57

Postupy

1.  Ke každému přístroji musí být pro každý druh standardního lékařského radiologického postupu vypracovány protokoly.

2.  Členské státy zajistí, aby pokyny pro předání k lékařskému zobrazování, které zohledňují dávky záření, byly k dispozici indikujícím osobám.

3.  Do lékařských radiologických činností je odpovídajícím způsobem zapojen lékařský fyzik, přičemž míra jeho zapojení odpovídá radiologickému riziku, které s činností souvisí. Zejména:

a)  lékařský fyzik je úzce zapojen do radioterapeutických činností kromě standardizovaných terapeutických činností nukleární medicíny;

b)  lékařský fyzik je zapojen do standardizovaných terapeutických činností nukleární medicíny a také do radiodiagnostických činností a činností intervenční radiologie;

c)  lékařský fyzik je případně zapojen do jiných jednoduchých radiodiagnostických postupů za účelem konzultace a doporučení v otázkách radiační ochrany týkající se lékařského ozáření.

4.  Klinické audity se provádějí v souladu s vnitrostátními postupy.

5.  Členské státy zajistí, že při každém trvalém překročení diagnostických referenčních úrovní bude provedeno odpovídající místní šetření a v případě potřeby budou přijata nápravná opatření.

Článek 58

Odborná příprava

Členské státy zajistí, že aplikující odborník, lékařský fyzik a osoby uvedené v čl. 56 odst. 4 splňují požadavky na odbornou přípravu, výcvik a uznávání stanovené v článcích 15, 19 a 81.

Článek 59

Zařízení

1.  Členské státy přijmou opatření, která považují za nezbytná, aby předešly zbytečnému rozšiřování lékařského radiologického zařízení.

2.  Členské státy zajistí, že:

a)  veškeré používané lékařské radiologické vybavení podléhá přísnému dohledu z hlediska radiační ochrany a je rozmístěno v souladu s příslušnými platnými právními předpisy; [pozm. návrh 93]

b)  příslušným orgánům je k dispozici aktuální inventurní soupis lékařského radiologického vybavení v každém radiologickém zařízení;

c)  provozovatel provádí odpovídající program zabezpečování jakosti a hodnocení dávek pacientovi nebo podané aktivity a že

d)  za účasti lékařského fyzika je provedena přejímací zkouška před prvním použitím zařízení pro klinické účely a následně se pravidelně a po každé významné údržbě testuje jeho fungování. Při provádění těchto zkoušek se členský stát řídí pokyny Komise (zejména RP 162 - Kritéria pro přijatelnost lékařských radiologických zařízení používaných v diagnostické radiologii, nukleární medicíně a radioterapii) a evropskými a mezinárodními normami v současnosti uplatňovanými pro lékařské radiologické vybavení (IECT62 o elektrických zařízeních v lékařské praxi, normy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), pokyny Mezinárodní komise radiologické ochrany (ICRP)). [pozm. návrh 94]

3.  Příslušné orgány zajistí, aby provozovatel přijal nezbytná opatření k odstranění všech závad a nedostatků radiologického zařízení. Přijmou rovněž specifická kritéria pro přijatelnost zařízení s cílem určit, kdy je zapotřebí odpovídající nápravné opatření, včetně případného vyřazení vybavení z činnosti.

4.  Používání fluoroskopického vybavení bez zařízení pro kontrolu příkonu dávky nebo bez zesilovače obrazu či jiného ekvivalentního zařízení je zakázáno.

5.  Každé vybavení používané pro intervenční radiologii a výpočetní tomografii musí mít zařízení nebo vlastnosti, které informují aplikujícího odborníka o množství záření vydávaného zařízením během lékařského radiologického postupu. Jakékoli jiné lékařské radiodiagnostické vybavení uvedené do používání po nabytí účinnosti této směrnice musí mít zařízení nebo vlastnosti nebo ekvivalentní prostředky pro určování množství vydávaného záření. Dávka záření je součástí zprávy o vyšetření.

Článek 60

Zvláštní činnosti

1.  Členské státy zajistí, aby bylo používáno vhodné radiologické vybavení, praktické metody a pomocné vybavení v případě lékařského ozáření

a)  dětí;

b)  jako součásti vyhledávacího zdravotního programu;

c)  zahrnujícího vysoké dávky pacientovi, jako je intervenční radiologie, počítačová tomografie nebo radioterapie.

Zvláštní pozornost musí být u těchto činností věnována programům zabezpečování jakosti a hodnocení dávek pacientovi nebo podané aktivity uvedených v čl. 59 odst. 2 písm. c).

2.  Členské státy zajistí, aby aplikující odborníci a osoby uvedené v čl. 56 odst. 4 provádějící ozáření uvedená v odstavci 1 tohoto článku absolvovali v těchto radiologických činnostech odpovídající odbornou přípravu vyžadovanou podle článku 19.

Článek 61

Zvláštní ochrana v průběhu těhotenství a kojení

1.  V případě ženy v reprodukčním věku musí indikující osoba a aplikující odborník zjistit, zda žena není těhotná, případně zda nekojí, jak stanoví členské státy.

Nelze-li těhotenství vyloučit, musí být v závislosti na druhu lékařského ozáření, zejména mají-li být zasaženy oblasti břicha nebo pánve, věnována zvláštní pozornost odůvodnění, zejména neodkladnosti, a optimalizaci lékařského ozáření s přihlédnutím k ozáření jak nastávající matky, tak i nenarozeného dítěte.

2.  U kojících žen musí být v nukleární medicíně v závislosti na druhu vyšetření a léčby věnována zvláštní pozornost odůvodnění, zejména neodkladnosti, a optimalizaci lékařského ozáření s přihlédnutím k ozáření jak matky, tak dítěte.

3.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, členské státy učiní opatření ke zvýšení povědomí žen, na které se vztahuje tento článek, například veřejným oznámením na vhodných místech.

Článek 62

Havarijní a neúmyslná ozáření

Členské státy zajistí, že:

a)  jsou učiněny veškeré přiměřené kroky za účelem minimalizace pravděpodobnosti a rozsahu havarijních a neúmyslných ozáření pacientů ze všech lékařských radiologických postupů při uvážení hospodářských a společenských faktorů;

b)  v případě radioterapeutických činností zahrnuje program zabezpečování jakosti studii rizika havarijních a neúmyslných ozáření;

c)  v případě lékařských ozáření zavede provozovatel systém pro registraci a analýzu událostí spojených nebo potenciálně spojených s havarijními nebo neúmyslnými ozářeními;

d)  provozovatel oznámí co nejdříve příslušným orgánům, že došlo k závažné události specifikované orgány, včetně výsledků vyšetřování a nápravných opatření k zamezení takovým událostem. Příslušné orgány sdělí tyto Jedná-li se o zdravotnické prostředky, sdělí provozovatel nebo uživatel neprodleně veškeré relevantní informace příslušným orgánům vykonávajícím dohled nad zdravotnickými prostředky po jejich uvedení na trh, stanovený ve směrnici Rady 93/42/EHS. Tyto orgány v případě potřeby informují další příslušné orgány; [pozm. návrh 95]

e)  jsou přijata opatření k informování indikující osoby, aplikujícího odborníka a pacienta o neúmyslném nebo havarijním ozáření.

Článek 63

Odhady dávek ozáření obyvatelstva

Členské státy zajistí, že bude stanoveno rozvržení odhadnutých osobních dávek způsobených lékařským ozářením a že se zohlední věkové rozvržení a rozvržení pohlaví obyvatelstva vystaveného ozáření.

KAPITOLA VIII

OCHRANA JEDNOTLIVCŮ Z OBYVATELSTVA

Oddíl 1

Ochrana jednotlivců z obyvatelstva za normálních okolností

Článek 64

Zásady ochrany jednotlivců z obyvatelstva

Členské státy vytvoří podmínky nezbytné k zajištění co nejlepší ochrany jednotlivců z obyvatelstva za daných okolností na základě zásad stanovených v kapitole III týkajících se systému radiační ochrany a uplatňování požadavků stanovených v této kapitole.

Článek 65

Ochrana jednotlivců z obyvatelstva

1.  Ochrana jednotlivců z obyvatelstva za normálních okolností zahrnuje z hlediska činností vyžadujících předchozí povolení všechna opatření a kontroly ke zjištění a vyloučení faktorů, jež by v průběhu jakékoli činnosti vedoucí k ozáření ionizujícím zářením mohly pro jednotlivce z obyvatelstva představovat riziko ozáření, které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat. Tato ochrana zahrnuje následující úkoly:

a)  přezkoumání a schvalování, z hlediska radiační ochrany, plánů zařízení zahrnujících riziko ozáření a návrhů na umístění těchto zařízení na daném území;

b)  uvedení nových zařízení do provozu spojených s rizikem ozáření až po ověření, zda poskytují dostatečnou ochranu před možností rozšíření ozáření nebo radioaktivní kontaminace mimo jejich lokalitu, případně s přihlédnutím k demografickým, meteorologickým, geologickým, hydrologickým a ekologickým podmínkám;

c)  přezkoumání a schvalování plánů pro uvolňování radioaktivních výpustí.

Tyto úkoly jsou plněny v souladu s pravidly stanovenými příslušnými orgány v závislosti na rozsahu rizika spojeného s ozářením.

2.  Příslušný orgán stanoví a zveřejní povolené limity pro vypouštění radioaktivních odpadů. Tato povolení na vypouštění musí [pozm. návrh 96]

a)  vzít v úvahu dávky ozáření u jednotlivců z obyvatelstva v rámci stávajících situací souvisejících s lidskou činností a jiných plánovaných činností a výsledky optimalizace ozáření obyvatelstva; [pozm. návrh 97]

b)  zohlednit osvědčené postupy provozu podobných zařízení;

c)  umožnit rozpětí pro provozní flexibilitu zařízení.

Článek 66

Odhad dávek ozáření u jednotlivců z obyvatelstva

1.  Členské státy na základě souvisejícího rizika ozáření stanoví systém za účelem odhadu dávek pro jednotlivce z obyvatelstva pocházejících z plánovaných expozičních situací.

2.  Příslušné orgány určí činnosti, u nichž se provede realistické posouzení dávek ozáření jednotlivců z obyvatelstva. V případě jiných činností mohou členské státy vyžadovat pouze screeningové posouzení se všeobecnými údaji.

3.  Za účelem realistického posouzení dávek pro jednotlivce z obyvatelstva příslušný orgán:

a)  zajistí, že odhady dávek pro činnosti uvedené v článku 65 budou pro reprezentativní osoby co nejrealističtější;

b)  stanoví četnost posuzování a přijme veškerá nezbytná opatření k identifikaci reprezentativní osoby, přičemž zohlední efektivní cesty přenosu radioaktivních látek;

c)  s ohledem na radiologická rizika zajistí, aby odhady dávek u jednotlivců z obyvatelstva zahrnovaly:

i)  hodnocení dávek způsobených zevním ozářením, případně s uvedením druhu daného záření,

ii)  hodnocení příjmu radionuklidů s uvedením jejich charakteru a případně jejich fyzikálního a chemického stavu a stanovení aktivity a objemové nebo hmotnostní aktivity těchto radionuklidů,

iii)  hodnocení dávek, které by reprezentativní osoba mohla obdržet, a specifikaci charakteristik reprezentativní osoby;

d)  vyžaduje, aby byly uchovávány a aby byly všem zúčastněným subjektům dány k dispozici záznamy vztahující se k měřením zevního ozáření, odhadům příjmu radionuklidů a radioaktivní kontaminaci a výsledky posouzení dávek obdržených reprezentativní osobou.

Článek 67

Monitorování radioaktivních vypustí

1.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel odpovědný za činnosti, u nichž se uděluje povolení k vypouštění, náležitě monitoroval výpusti radioaktivních plynů a kapalin do životního prostředí a příslušnému orgánu oznamoval výsledky tohoto monitorování.

2.  Členské státy vyžadují, aby každý provozovatel odpovědný za jaderný reaktor nebo přepracovatelský závod monitoroval výpusti v běžném provozu v souladu se standardizovanými informacemi zvolenými pro monitorování a oznamování Evropské komisi podle doporučení Komise 2004/2/Euratom(18).

Článek 68

Úkoly pro provozovatele

1.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel plnil tyto úkoly:

a)  dosažení a udržení optimální nejvyšší úrovně ochrany veřejného zdraví a životního prostředí; [pozm. návrh 98]

b)  kontrolu efektivnosti a údržby technických zařízení;

c)  z hlediska dohledu nad radiační ochranou uvádění zařízení do provozu a případně zavádění metod pro měření a zjišťování ozáření jednotlivců z obyvatelstva a radioaktivní kontaminace životního prostředí;

d)  pravidelnou kalibraci měřicích přístrojů a pravidelnou kontrolu jejich řádného provozu a správného používání.

2.  Odborníci na radiační ochranu a případně pracovníci dohledu nad radiační ochranou spolupracují v plnění úkolů uvedených v odstavci 1.

Článek 69

Program monitorování životního prostředí

Členské státy zajistí, aby byl zaveden příslušný program monitorování životního prostředí za účelem odhadu vystavení jednotlivců z obyvatelstva ozáření.

Oddíl 2

Nehodové expoziční situace

Článek 70

Reakce na mimořádnou situaci

1.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel odpovědný za činnost, k jejímuž provozování má licenci, neprodleně oznámil příslušným orgánům jakoukoli mimořádnou situaci ve svém zařízení nebo související s jeho činnostmi a aby učinil veškerá příslušná opatření ke snížení jejích následků. [pozm. návrh 99]

2.  Členské státy zajistí, aby provozovatel v případě mimořádné situace na jejich území provedl počáteční předběžné posouzení okolností a následků mimořádné situace a aby byl nápomocen v ochranných opatřeních.

2a.  Členské státy by se měly vzájemně neprodleně informovat o každé mimořádné situaci spojené s ozářením, ke které došlo na jejich území. [pozm. návrh 100]

3.  Členské státy zajistí, aby byla stanovena ochranná opatření, pokud jde o:

a)  zdroj záření, ke snížení nebo zastavení přímého záření a emise radionuklidů či zamezení ozáření nebo kontaminace vyplývající z opuštěných zdrojů;

b)  životní prostředí, ke snížení přenosu radioaktivních látek na jednotlivce;

c)  jednotlivce, ke snížení ozáření a pro poskytnutí úplných informací o rizicích a možných vedlejších účincích vyplývajících z této mimořádné situace, ke které došlo, a to v co nejkratší době. [pozm. návrh 101]

4.  Členský stát v případě mimořádné situace na jeho území nebo mimo jeho území nebo orgán pro reakci na mimořádnou situaci vyžaduje:

a)  organizaci vhodných ochranných opatření s přihlédnutím ke skutečným charakteristikám mimořádné situace a v souladu se strategií optimalizované ochrany jako součásti havarijního plánu, přičemž prvky, které je třeba zahrnout do havarijního plánu, jsou uvedeny v příloze IX části B;

b)  posouzení a zaznamenání následků mimořádné situace a účinnosti ochranných opatření.

5.  Pokud to situace vyžaduje, členský stát nebo orgán pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby byla stanovena organizace lékařského ošetření obětí.

Článek 71

Informování jednotlivců z obyvatelstva, kteří by byli v případě mimořádné situace pravděpodobně postiženi

1.  Členské státy zajistí, aby jednotlivci z obyvatelstva, kteří by byli v případě mimořádné situace pravděpodobně postiženi, byli informováni o opatřeních na ochranu zdraví, která se na ně vztahují, a o krocích, které by měli v případě takové situace učinit. Toto se použije přinejmenším na osoby, které žijí v okruhu do 50 km od rizikového zařízení. [pozm. návrh 102]

2.  Poskytnuté informace musí obsahovat alespoň údaje uvedené v příloze X části A.

3.  Tyto informace musí být jednotlivcům z obyvatelstva uvedeným v odstavci 1 sděleny bez jakéhokoli vyzvání.

4.  Členské státy budou tyto informace aktualizovat a rozšiřovat pravidelně a pokaždé, když dojde k významným změnám. Tyto informace musí být obyvatelstvu neustále k dispozici.

Článek 72

Informování jednotlivců z obyvatelstva skutečně postižených mimořádnou situací

1.  Členské státy zajistí, aby v případě vzniku mimořádné situace byli jednotlivci z obyvatelstva, kteří byli skutečně postiženi, neprodleně informováni o faktech mimořádné situace, o krocích, které mají být podniknuty, a je-li to v daném případě třeba, o opatřeních na ochranu zdraví, která se na tyto jednotlivce vztahují.

2.  Poskytnuté informace musí zahrnovat body obsažené v příloze X části B, které jsou pro daný typ mimořádné situace významné.

Článek 72a

Informování obyvatelstva

Po oznámení mimořádné situace členské státy zajistí, aby o ní bylo co nejrychleji informováno obyvatelstvo.

Je třeba zveřejnit veškeré údaje nezbytné k tomu, aby mohla být posouzena situace a její vývoj, zejména údaje o povětrnostních podmínkách a jejich předpověď, informace o pohybu vzduchu, kontaminaci půdy, informace o míře dávek ozáření okolí a míře kontaminace základních potravin. Příslušné orgány zveřejní předpovědi efektivních dávek a ekvivalentních dávek pro životně důležité orgány, plánovaná a uskutečněná opatření a předpokládané a skutečné zbytkové dávky. [pozm. návrh 103]

Oddíl 3

Existující expoziční situace

Článek 73

Kontaminované oblasti

1.  Strategie správy kontaminovaných oblastí zahrnují, je-li to vhodné, toto:

a)  vymezení postižených oblastí a identifikaci postižených jednotlivců z obyvatelstva;

b)  zvážení potřeby rozšíření ochranných opatření, která se vztahují na postižené oblasti a jednotlivce z obyvatelstva;

c)  zvážení potřeby zamezit přístup do postižených oblastí či jej kontrolovat nebo stanovit omezení pro životní podmínky v těchto oblastech;

d)  posouzení ozáření různých skupin populace a prostředků, které jsou jednotlivcům k dispozici pro kontrolu jejich ozáření;

e)  cíle a dlouhodobé záměry sledované strategií a odpovídající referenční úrovně.

2.  V případě oblastí s dlouhotrvající zbytkovou kontaminací, v nichž členský stát rozhodl povolit bydlení a obnovu sociálních a ekonomických aktivit, členské státy v konzultaci se zúčastněnými subjekty zajistí, aby v případě potřeby byla zavedena opatření pro neustálou kontrolu ozáření za účelem vytvoření životních podmínek, které lze považovat za normální, včetně:

a)  stanovení referenčních úrovní v souladu s každodenním životem;

b)  vytvoření infrastruktury na ochranu trvalých svépomocných ochranných opatření v postižených oblastech, například poskytování informací, poradenství a monitorování.

Článek 74

Radon v obytných domech a veřejně přístupných budovách

1.  V rámci akčního plánu uvedeného v článku 103 členské státy stanoví vnitrostátní referenční úrovně pro koncentrace radonu uvnitř budov, které nesmí překročit (v ročním průměru):

a)  200 Bq m-3 v případě nových obytných domů a veřejně přístupných budov;

b)  300 Bq m-3 v případě existujících obytných domů;

c)  300 Bq m-3 v případě existujících veřejně přístupných budov. Ve specifických případech, kdy je doba obsazení budovy krátká, lze stanovit referenční úroveň až do 1 000 Bq m-3.

2.  Na základě národního akčního plánu členské státy

a)  identifikují existující obytné domy, v nichž je překročena referenční úroveň, a podpoří opatření ke snížení radonu v existujících obytných domech, v nichž jsou referenční úrovně překročeny;

b)  zajistí, aby ve veřejně přístupných budovách v oblastech ohrožených radonem byla prováděna měření radonu.

3.  Členské státy vytvoří specifické stavební zákony s cílem zamezit pronikání radonu z půdy a, jak je stanoveno v národním akčním plánu, ze stavebních materiálů a vyžadují dodržování těchto stavebních zákonů zejména v oblastech ohrožených radonem, aby se zabránilo koncentraci radonu, která překračuje referenční úroveň pro nové budovy.

4.  Členské státy poskytnou místní a vnitrostátní informace o existujících koncentracích radonu, souvisejících zdravotních rizicích a technických prostředcích, které jsou k dispozici pro snížení existujících koncentrací radonu.

Článek 75

Stavební materiály

1.  Požadavky stanovené v tomto článku se vztahují na:

a)  stavební materiály určené a uvedené příslušným orgánem za materiály, které z hlediska radiační ochrany vzbuzují obavy, s přihlédnutím k orientačnímu seznamu materiálů stanovených v příloze XI, pokud jde o jejich emitované gama záření; nebo

b)  stavební materiály, které orgán vyhodnotil v národním akčním plánu pro radon jako problematické, jak je stanoveno v článku 103.

2.  Odvětví, která tyto určené druhy stavebních materiálů uvádějí na trh,

a)  stanoví objemové nebo hmotnostní aktivity radionuklidů uvedené v příloze VII;

b)  poskytnou příslušnému orgánu informace o výsledcích měření a odpovídajícím indexu hmotnostní aktivity, jak je stanoveno v příloze VII.

3.  Příslušný orgán zajistí, aby určené druhy stavebních materiálů byly klasifikovány, jak je stanoveno v příloze VII, na základě jejich zamýšleného použití a indexu hmotnostní aktivity.

4.  Aniž je dotčen článek 103, určené druhy stavebních materiálů, které pravděpodobně nevydávají záření překračující referenční úroveň 1 mSv ročně pro zevní ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov, navíc k existujícímu zevnímu ozáření mimo budovy, jsou zproštěny požadavků na vnitrostátní úrovni. Tyto stavební materiály jsou však dále monitorovány za účelem zajištění, že hmotnostní aktivita stále dodržuje tuto referenční úroveň. Stavební materiály kategorie A uvedené v příloze VII jsou zproštěny veškerých omezení týkajících se jejich uvedení na trh v Unii.

5.  V případě určených druhů stavebních materiálů, které by mohly vydávat záření překračující referenční úroveň 1 mSv ročně pro zevní ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov, navíc k existujícímu zevnímu ozáření mimo budovy, příslušný orgán rozhodne o odpovídajících opatřeních počínaje registrací a obecným uplatňováním příslušných stavebních zákonů až po specifická omezení pro předpokládané používání těchto materiálů.

6.  Informace o určených druzích stavebních materiálů v souvislosti s prováděním stavebních zákonů, včetně objemových nebo hmotnostních aktivit jejich radionuklidů, indexu hmotnostní aktivity a odpovídající klasifikace, jsou zpřístupněny před uvedením těchto druhů materiálů na trh.

KAPITOLA IX

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Článek 76

Environmentální kritéria

Členské státy zahrnou do svého právního rámce pro radiační ochranu a zejména do celkového systému ochrany lidského zdraví ustanovení o radiační ochraně subhumánních druhů v životním prostředí. Tento právní rámec zavede environmentální kritéria zaměřená na ochranu populací zranitelných nebo reprezentativních subhumánních druhů z hlediska jejich důležitosti jako součásti ekosystému. V případě potřeby se určí druhy činností, u nichž se vyžaduje regulační kontrola s cílem plnit požadavky tohoto právního rámce. Za tímto účelem by členské státy měly posílit výzkum v této oblasti a aktualizovat právní rámec s cílem zohlednit odpovídajícím způsobem veškerá nová zjištění. [pozm. návrh 104]

Článek 77

Povolené limity vypouštění

Příslušné orgány členských států při stanovení povolených limitů vypouštění radioaktivního odpadu v souladu s čl. 65 odst. 2 rovněž zajistí odpovídající ochranu subhumánních druhů. Za tímto účelem může být provedeno obecné screeningové posouzení, aby se zabezpečilo, že environmentální kritéria jsou splněna.

Článek 78

Náhodné úniky

Členské státy vyžadují, aby provozovatelé učinili příslušná technická opatření k zamezení podstatným environmentálním škodám v případě náhodného úniku nebo ke zmírnění rozsahu těchto škod. Vnitrostátní orgány by měly zajistit náhodně prováděné pravidelné kontroly míst nebo zařízení, jakož i postupů, které podniky používají, aby zajistily přijetí těchto opatření a jejich uplatňování. [pozm. návrh 105]

Článek 79

Monitorování životního prostředí

Když příslušné orgány členských států stanoví programy monitorování životního prostředí nebo vyžadují, aby tyto programy byly prováděny, zahrnou v případě potřeby reprezentativní subhumánní druhy a také složky životního prostředí, které tvoří cestu ozáření pro jednotlivce z obyvatelstva. . S cílem zvýšit transparentnost a účinnost provedených opatření by si vnitrostátní orgány členských států měly pravidelně vyměňovat údaje a informace o sledování radioaktivity v životním prostředí, včetně bezprostředního zpřístupnění nových údajů. [pozm. návrh 106]

KAPITOLA X

POŽADAVKY NA REGULAČNÍ KONTROLU

Oddíl 1

Institucionální infrastruktura

Článek 80

Příslušný orgán

1.  Členské státy určí orgán nebo orgány příslušné pro vykonávání úkolů stanovených regulační kontroly stanovené touto směrnicí. Příslušný orgán nebo orgány jsou organizačně nezávislé na jiných institucích podporujících nebo využívajících jadernou energii.v této směrnici. [pozm. návrh 107]

1a.  Každý členský stát zajistí, aby v případě, že jsou stanovovány nebo měněny dávkové limity ozáření, příslušné orgány členského státu v souladu s vnitrostátními právními předpisy vybídly veřejnost k zapojení do konzultací. [pozm. návrh 108]

1b.  Postupy pro zapojení veřejnosti stanoví vždy pro jednotlivé fáze přiměřený časový rámec, aby bylo zajištěno, že veřejnost bude v dostatečném předstihu informována a bude mít dostatek času na přípravu a aktivní účast na procesu rozhodování. [pozm. návrh 109]

1c.  Příslušný orgán zajistí, aby při rozhodování o dávkových limitech ozáření byl náležitě zohledněn výsledek zapojení veřejnosti. [pozm. návrh 110]

2.  Členské státy sdělí Komisi název a adresu příslušného orgánu nebo orgánů a jejich oblasti působnosti k zajištění rychlé komunikace s těmito orgány.

3.  Má-li členský stát více než jeden příslušný orgán pro kontrolu vysokoaktivních uzavřených a opuštěných zdrojů, určí jedno kontaktní místo pro komunikaci s příslušnými orgány jiných členských států.

4.  Členské státy sdělí Komisi jakékoli změny informací podle odstavců 2 a 3.

5.  Komise sdělí údaje podle odstavců 2, 3 a 4 všem příslušným orgánům a pravidelně je zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie v nejvýše dvouletých intervalech.

Článek 81

Uznávání služeb a odborníků

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k uznávání:

a)  služeb pracovního lékařství;

b)  dozimetrické služby;

c)  odborníků na radiační ochranu a pracovníků dohledu nad radiační ochranou; [pozm. návrh 111]

d)  lékařských fyziků.

Členské státy stanoví opatření k zajištění kontinuity odborných znalostí a nezávislosti těchto služeb a odborníků. [pozm. návrh 112]

2.  Členské státy stanoví požadavky na uznávání a sdělí je Komisi spolu s názvem a adresou příslušných orgánů odpovědných za uznávání. Členské státy sdělí Komisi jakékoli změny těchto informací.

3.  Členské státy určí další služby nebo odborníky, kteří musí mít zvláštní kvalifikaci v radiační ochraně, a případně postup uznávání takové kvalifikace.

4.  Komise zpřístupní informace obdržené v souladu s odstavcem 2 členským státům.

Článek 82

Služby pracovního lékařství

Služby pracovního lékařství provádějí lékařský dohled nad radiačními pracovníky, pokud jde o jejich vystavení ionizujícímu záření a způsobilost vykonávat úkoly, které jsou jim přiděleny.

Článek 83

Dozimetrická služba

Dozimetrická služba stanoví dávky vnitřního a zevního ozáření pro radiační pracovníky, kteří jsou sledováni v rámci osobního monitorování, a ve spolupráci s provozovatelem a službami pracovního lékařství dávky ozáření zaznamenává. Dozimetrická služba zahrnuje kalibraci, odečet a výklad hodnot registrovaných zařízeními určenými k osobnímu monitorování a dále měření radioaktivity v lidském těle a v biologických vzorcích.

Článek 84

Odborník na radiační ochranu

1.  Odborník na radiační ochranu na základě odborného posudku, měření a hodnocení poskytuje provozovateli odborné poradenství v otázkách týkajících se profesního ozáření a ozáření obyvatelstva.

2.  Poradenství odborníka na radiační ochranu zahrnuje kromě jiného:

a)  plány na nová zařízení a uvedení nových nebo modifikovaných zdrojů záření do provozu v souvislosti s jakýmikoli technickými kontrolami, konstrukčními vlastnostmi, bezpečnostními prvky a varovnými zařízeními důležitými pro radiační ochranu;

b)  kategorizaci kontrolovaných a sledovaných pásem;

c)  klasifikaci pracovníků;

d)  obsah programů monitorování pracoviště a osobního monitorování;

e)  příslušné měřicí přístroje pro monitorování záření, které se mají používat;

f)  příslušné metody osobní dozimetrie;

g)  optimalizaci a stanovení příslušných dávkových optimalizačních mezí;

h)  zabezpečování jakosti;

i)  program monitorování životního prostředí;

j)  požadavky na zneškodňování radioaktivního odpadu;

k)  opatření k zamezení nehodám a mimořádným událostem;

l)  připravenost a reakce v nehodových expozičních situacích;

m)  výcvikové programy a programy přeškolování pro radiační pracovníky.

3.  Úkol odborníka na radiační ochranu může případně vykonávat skupina odborníků, kteří mají potřebné odborné znalosti.

Článek 85

Lékařský fyzik

1.  V prostředí zdravotní péče lékařský fyzik v případě potřeby jedná nebo poskytuje odborné poradenství v otázkách radiační fyziky vztahující se na lékařské ozáření.

2.  V závislosti na lékařské radiologické činnosti lékařský fyzik odpovídá za dozimetrii, včetně fyzikálních měření pro hodnocení záření dodaného pacientovi, poskytuje poradenství o lékařském radiologickém vybavení a přispívá zejména k:

a)  optimalizaci radiační ochrany pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření, včetně uplatňování a používání diagnostických referenčních úrovní;

b)  vymezení a provádění zabezpečování jakosti lékařského radiologického vybavení;

c)  zpracování technických specifikací pro radiologické vybavení a návrh zařízení;

d)  dohledu nad lékařským radiologickým zařízením z hlediska radiační ochrany;

e)  výběru vybavení potřebného k provádění měření radiační ochrany;

f)  školení aplikujících odborníků a dalších pracovníků v příslušných aspektech radiační ochrany;

fa)  vytváření dokumentovaných postupů pro informování a odbornou přípravu radiačních pracovníků. [pozm. návrh 113]

Úkol lékařského fyzika může případně vykonávat služba lékařské fyziky.

Článek 86

Pracovník dohledu nad radiační ochranou

1.  Členské státy rozhodnou, ve kterých činnostech je nutné určit pracovníka dohledu nad radiační ochranou za účelem vykonávání úkolů radiační ochrany u provozovatele. Členské státy vyžadují, aby provozovatelé poskytli pracovníkům dohledu nad radiační ochranou prostředky, které potřebují k plnění svých úkolů. Pracovník dohledu nad radiační ochranou je podřízen přímo provozovateli.

2.  V závislosti na charakteru činnosti mohou úkoly pracovníka dohledu nad radiační ochranou zahrnovat toto:

a)  zajišťování, že práce spojená se zářením je vykonávána v souladu s požadavky všech stanovených postupů nebo místních předpisů;

b)  dohled nad prováděním programu monitorování pracovišť;

c)  vedení příslušných záznamů o radioaktivních zdrojích;

d)  provádění pravidelných hodnocení stavu příslušných bezpečnostních a varovných systémů;

e)  dohlížení na provádění programu osobního monitorování;

f)  dohlížení na provádění programu zdravotního dohledu;

g)  poskytování vstupního zaškolení nových zaměstnanců v místních předpisech a postupech;

h)  poskytování poradenství a připomínek k plánům práce;

i)  schvalování plánů práce;

j)  poskytování zpráv pro místní vedení;

k)  účast na opatřeních pro zamezení nehodovým expozičním situacím a pro připravenost a reakci na ně;

l)  udržování styků s odborníkem na radiační ochranu;

la)  stanovení dokumentovaných postupů pro informování a odbornou přípravu radiačních pracovníků. [pozm. návrh 114]

Úkol pracovníka dohledu nad radiační ochranou může vykonávat útvar pro radiační ochranu zřízený v rámci provozovatele.

Oddíl 2

Kontrola uzavřených zdrojů

Článek 87

Obecné požadavky

1.  Členské státy učiní opatření k provádění odpovídající kontroly uzavřených zdrojů, pokud jde o jejich umístění, používání a vyřazení z používání.

2.  Členské státy vyžadují, aby provozovatel vedl záznamy o veškerých takových zdrojích, za které odpovídá, o jejich umístění a přemístění.

3.  Členské státy stanoví systém, který jim umožní, aby byly v případě potřeby náležitě informovány o jednotlivých přemístěních uzavřených zdrojů a o každém přemístění vysokoaktivních uzavřených zdrojů.

4.  Členské státy vyžadují, aby každý provozovatel, který je držitelem uzavřeného zdroje, neprodleně oznámil příslušnému orgánu jakoukoli jeho ztrátu, odcizení nebo nedovolené použití.

Článek 88

Požadavky na kontrolu vysokoaktivních uzavřených zdrojů

Členské státy zajistí, aby před vydáním povolení k činnostem zahrnujícím vysokoaktivní uzavřený zdroj:

a)  byla učiněna odpovídající opatření k bezpečnému nakládání se zdroji a jejich ochraně, včetně nepoužívaných zdrojů. Tato opatření mohou stanovovat převod nepoužívaných zdrojů na dodavatele nebo jejich umístění do zařízení na zneškodňování nebo ukládání anebo povinnost výrobce či dodavatele tyto zdroje přijmout;

b)  byla přijata odpovídající opatření, ve formě finančního zajištění nebo jakýchkoli jiných rovnocenných prostředků vhodných pro daný zdroj, pro zajištění bezpečného nakládání se zdroji, když už nejsou používány, včetně případů, kdy se jejich provozovatel dostane do platební neschopnosti nebo ukončí podnikání.

Článek 89

Specifické požadavky na licence pro vysokoaktivní uzavřené zdroje

Kromě obecných požadavků na licence stanovené v kapitole V členské státy zajistí, aby licence pro výrobce, který používá nebo vlastní vysokoaktivní uzavřený zdroj, obsahovala:

a)  minimální výkonnostní kritéria pro zdroj, obal zdroje a doplňující vybavení;

b)  pracovní postupy, které je třeba dodržovat;

c)  vhodné nakládání s nepoužívanými zdroji, včetně dohod o jejich případném převodu na výrobce, dodavatele, jiného oprávněného provozovatele nebo do zařízení na zneškodňování či ukládání odpadu.

Článek 90

Záznamy vedené provozovateli

Členské státy vyžadují, aby záznamy pro vysokoaktivní uzavřené zdroje obsahovaly informace stanovené v příloze XII a aby provozovatel předložil příslušným orgánům na jejich žádost kopii všech těchto záznamů nebo jejich části, přinejmenším podle ustanovení přílohy XIII. Záznamy provozovatele musí být dostupné pro inspekci příslušným orgánem.

Článek 91

Záznamy vedené příslušnými orgány

1.  Příslušné orgány vedou záznamy o provozovatelích oprávněných vykonávat činnosti s vysokoaktivními uzavřenými zdroji a vysokoaktivními uzavřenými zdroji, které vlastní. Tyto záznamy obsahují údaje o daném radionuklidu, o aktivitě v době výroby nebo, není-li známa, v době prvního uvedení na trh nebo v době, kdy provozovatel zdroj získal, a o typu zdroje. Příslušné orgány záznamy aktualizují, přičemž berou v úvahu převody zdrojů a jiné faktory.

2.  Členské státy zajistí, aby držitelé povolení označili obal a dokumentovali postupy nakládání s vysokoaktivními uzavřenými zdroji způsobem, který nepodléhá působení povětrnostních vlivů. Dokumentace obsahuje shrnutí chemické, toxikologické a radiologické složení obsahu a údaje o tom, zda má pevné, kapalné nebo plynné skupenství. [pozm. návrh 115]

Článek 92

Bezpečnost vysokoaktivních uzavřených zdrojů

1.  Provozovatel, který vykonává činnosti zahrnující vysokoaktivní uzavřené zdroje, dodrží požadavky stanovené v příloze XIV.

2.  Výrobce, dodavatel a každý provozovatel zajistí, aby vysokoaktivní uzavřené zdroje a obaly vyhovovaly požadavkům na identifikaci a značení, jak je stanoveno v příloze XV.

Oddíl 3

Opuštěné zdroje

Článek 93

Zjišťování opuštěných zdrojů

1.  Členské státy vyžadují, aby každá osoba, která nalezne opuštěný zdroj, tuto skutečnost neprodleně sdělila organizaci pro mimořádné situace nebo příslušnému orgánu a aby upustila od jakékoli další činnosti v souvislosti se zdrojem, dokud tyto orgány nevydají příslušné pokyny.

2.  Členské státy učiní opatření k zavedení systémů určených k detekci opuštěných zdrojů na místech, jako jsou velká šrotiště a velká zařízení na recyklaci šrotu, kde se opuštěné zdroje obecně vyskytují, nebo případně ve významných tranzitních uzlových bodech, např. na celnicích.

3.  Členské státy zajistí, aby byly neprodleně poskytnuty specializované technické pokyny a pomoc osobám, které pracují na místech uvedených v odstavci 2 a které se běžně neúčastní činností podléhajících požadavkům radiační ochrany. Hlavním účelem těchto pokynů a pomoci je ochrana pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva před zářením a zabezpečení zdroje.

Článek 94

Kontaminace kovů

Členské státy vyžadují, aby zařízení na recyklaci šrotu neprodleně sdělila příslušnému orgánu veškeré činnosti roztavení opuštěného zdroje a aby kontaminovaný kov nebyl dále zpracováván bez povolení příslušného orgánu.

Článek 95

Využití opuštěných zdrojů, nakládání s nimi a jejich zneškodňování

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány byly připraveny nebo přijaly předpisy, včetně určení odpovědností, k využití opuštěných zdrojů a ke zvládání mimořádných situací způsobených opuštěnými zdroji a aby vypracovaly odpovídající plány a opatření pro reakci na takové situace.

2.  Členské státy zajistí případnou organizaci kampaní vedoucích k využití opuštěných zdrojů, které zbyly po dřívějších aktivitách.

Tyto kampaně mohou zahrnovat finanční spoluúčast členských států na nákladech spojených s využitím opuštěných zdrojů, nakládáním s nimi a jejich zneškodněním a dále mohou zahrnovat i vyhledávání v archivech orgánů, jako jsou celnice a provozovatelé, např. výzkumné ústavy, zkušebny materiálu nebo nemocnice.

Článek 96

Finanční zajištění pro opuštěné zdroje

Členské státy zajistí, aby byl v souladu s pravidly, která samy určí, zřízen systém finančního zajištění nebo jakékoli jiné rovnocenné prostředky k hrazení nákladů na zásah spojený s využitím opuštěných zdrojů a nákladů, které mohou vyplynout z provádění ustanovení článku 95.

Oddíl 4

Nehodové expoziční situace

Článek 97

Systém řízení mimořádných situací

1.  Členské státy zajistí, aby byla zohledněna skutečnost, že na jejich území může dojít k mimořádným situacím a že mohou být postiženy mimořádnými situacemi, k nimž dojde mimo jejich území. Členské státy zavedou systém řízení mimořádných situací a příslušné správní předpisy za účelem správy tohoto systému.

2.  Systém řízení mimořádných situací je navržen tak, aby odpovídal výsledkům posouzení rizika a byl schopen účinně reagovat na nehodové expoziční situace v souvislosti s činnostmi nebo nepředvídanými událostmi, včetně zlovolných činů a nálezu opuštěných zdrojů.

3.  Systém řízení mimořádných situací stanoví vypracování havarijních plánů s cílem zamezit deterministickým účinkům na každého jednotlivce z postiženého obyvatelstva a snížit riziko stochastických účinků s přihlédnutím k obecným zásadám radiační ochrany a referenčním úrovním uvedeným v kapitole III. Systém řízení mimořádných situací zahrnuje prvky uvedené v příloze IX části A.

Článek 98

Havarijní připravenost

1.  Členské státy zajistí, aby byly předem vypracovány havarijní plány pro různé druhy mimořádných situací určených v posouzení rizika.

2.  Členské státy zajistí, aby havarijní plány byly v pravidelných intervalech testovány, přezkoumávány a revidovány.

3.  Havarijní plány případně zahrnují příslušné prvky systému řízení mimořádných situací uvedeného v článku 97.

4.  Havarijní plány zahrnují prvky stanovené v příloze IX části B.

Článek 99

Mezinárodní spolupráce

1.  Členské státy spolupracují s jinými členskými státy a třetími zeměmi při řešení možných mimořádných situací na svém území, které mohou postihnout jiné členské státy nebo třetí země, aby byla usnadněna organizace radiologické ochrany v těchto členských státech nebo třetích zemích.

2.  Členské státy v případě mimořádné situace, která vznikne na jejich území nebo která by pravděpodobně mohla mít na jejich území radiologické následky, navážou kontakt za účelem spolupráce s kterýmkoli jiným členským státem nebo třetí zemí, které by mohly být touto situací dotčeny.

3.  Členský stát neprodleně vyměňuje informace a spolupracuje s ostatními příslušnými členskými státy či třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi ve věcech týkajících se ztráty, přemístění, krádeže nebo odhalení vysokoaktivních uzavřených zdrojů, jiných radioaktivních zdrojů a radioaktivního materiálu, který může vzbuzovat obavy, a ohledně následných kroků nebo šetření, aniž jsou dotčeny příslušné požadavky týkající se důvěrnosti a vnitrostátní předpisy.

Oddíl 5

Existující expoziční situace

Článek 100

Programy týkající se existujících expozičních situací

1.  Členské státy zajistí, aby byly zavedeny programy pro identifikaci a hodnocení existujících expozičních situací a pro stanovení, která profesní ozáření a ozáření obyvatelstva vyvolávají obavy z hlediska radiační ochrany.

2.  Požadavky pro existující expoziční situace se vztahují na:

a)  ozáření v důsledku kontaminace oblastí zbytkovým radioaktivním materiálem z:

i)  minulých činností, které nikdy nepodléhaly regulační kontrole nebo nebyly regulovány v souladu s požadavky stanovenými touto směrnicí;

ii)  mimořádné situace po prohlášení nehodové expoziční situace za ukončenou, jak je stanoveno v systému řízení mimořádných situací;

iii)  zbytků z minulých činností, za které už provozovatel není právně odpovědný;

b)  ozáření přírodními zdroji záření, včetně:

i)  ozáření radonem a thoronem na pracovištích, uvnitř obytných domů a jiných budov;

ii)  zevního ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov;

c)  ozáření komoditami, které zahrnují

i)  radionuklidy z kontaminovaných pásem uvedených v písmenu a) nebo

ii)  radionuklidy přirozeně se vyskytující zejména v potravinách, pitné vodě a stavebních materiálech;

d)  jiné existující expoziční situace, které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat.

3.  Členské státy mohou s přihlédnutím k obecným zásadám odůvodnění rozhodnout, že existující expoziční situace nezaručuje zohlednění ochranných opatření.

4.  Existující expoziční situace, za něž právně odpovídá provozovatel a které vzbuzují obavy z hlediska radiační ochrany, podléhají příslušným požadavkům na plánované expoziční situace.

Článek 101

Stanovení strategií

1.  Členské státy přijmou opatření ke stanovení strategií s cílem zajistit, aby existující expoziční situace byly náležitě řízeny a aby zdroje, které jsou k jejich řízení uvolněny, odpovídaly rizikům a účinnosti ochranných opatření.

2.  Příslušný orgán pověřený stanovením strategie řízení existující expoziční situace zajistí, aby strategie obsahovala:

cíle sledované strategií, zejména pokud jde o zbytkovou dávku; [pozm. návrh 116]

b)  příslušné referenční úrovně, které zohledňují rozsahy referenčních úrovní stanovené v příloze I. [pozm. návrh 117]

Článek 102

Provádění strategií

1.  Členské státy přidělí odpovědnost za provádění strategií řízení týkajících se existujících ozáření příslušnému orgánu a případně žadatelům o registraci, nabyvatelům licence a jiným stranám zapojeným do provádění nápravných a ochranných opatření a případně zajistí zapojení zúčastněných stran do rozhodování o vytváření a provádění strategií řízení týkajících se ozáření.

2.  Forma, rozsah a trvání veškerých ochranných opatření, která se berou v úvahu pro provádění strategie, jsou optimalizovány.

3.  Posoudí se rozšíření zbytkového záření, které vyplývá z provádění strategie. Uváží se další úsilí zaměřené na snížení veškerých ozáření, která stále překračují referenční úroveň.

4.  V průběhu provádění strategie příslušný orgán pravidelně:

a)  hodnotí dostupná nápravná a ochranná opatření pro dosažení cílů a účinnosti plánovaných a prováděných opatření;

b)  poskytuje informace osobám vystaveným ozáření o potenciálních zdravotních rizicích a dostupných prostředcích ke snížení jejich ozáření;

c)  poskytuje pokyny, jak se situací ozáření nakládat na úrovni jednotlivých osob a na místní úrovni;

d)  pokud jde o činnosti, které zahrnují přírodní radioaktivní materiál a nejsou řízeny jako plánované expoziční situace, poskytuje provozovatelům informace o příslušných prostředcích k monitorování koncentrací a ozáření a k přijímání ochranných opatření v souvislosti s celkovými zdravotními a bezpečnostními požadavky.

Článek 103

Akční plán pro radon

1.  Členské státy vypracují akční plán pro řízení dlouhodobých rizik ozáření radonem v obytných domech, veřejně přístupných budovách a na pracovištích, a to u každého zdroje pronikání radonu, ať už z půdy, stavebních materiálů nebo vody. Akční plán zohlední otázky uvedené v příloze XVI.

2.  Členské státy sdělí Komisi akční plán a informace o všech oblastech ohrožených radonem. Členské státy akční plán a informace o oblastech ohrožených radonem pravidelně aktualizují.

Oddíl 6

Systém vymáhání právních předpisů

Článek 104

Inspekce

1.  Členské státy vytvoří jeden nebo více systémů inspekcí k dodržování předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a k zavedení dohledu a nápravných opatření, kdykoli to bude nutné.

2.  Příslušný orgán zavede program systematických inspekcí, přičemž zohlední potenciální rozsah a charakter rizika spojeného s činnostmi, obecné posouzení otázek radiační ochrany v činnostech a stav dodržování předpisů přijatých podle této směrnice.

3.  Členské státy zajistí, aby výsledky každé inspekce byly zaznamenány a aby zprávy byly předány dotčenému provozovateli.

4.  Členské státy zpřístupní program inspekcí a hlavní výsledky získané při jeho provádění veřejnosti.

5.  Příslušný orgán zajistí, aby byly zavedeny mechanismy pro včasné šíření informací o ochraně a bezpečnosti, které se týkají zkušeností získaných z inspekcí a z hlášených incidentů a nehod a souvisejících zjištění, příslušným stranám, včetně výrobců a dodavatelů zdrojů a případně mezinárodních organizací.

Článek 105

Vymáhání právních předpisů

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán měl pravomoc požádat provozovatele o přijetí opatření k odstranění nedostatků a zamezení jejich opětovnému výskytu nebo případně odebrat povolení, pokud výsledky inspekce nebo jiného posouzení z hlediska právních předpisů ukazují, že provozovatel nedodržuje předpisy přijaté podle této směrnice.

Článek 106

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato pravidla Komisi nejpozději do data stanoveného v článku 107 a neprodleně jí oznámí každou jejich případnou změnu.

KAPITOLA XI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 107

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [0. 0. 0000]. Ustanovení uvedená v kapitole IX o ochraně životního prostředí provedou do [0. 0. 0000]. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí. Komise o těchto sděleních podá zprávu Evropskému parlamentu. [pozm. návrh 118]

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Pokud členský stát hodlá přijmout přísnější normy, než normy stanovené touto směrnicí, uvědomí o tom Komisi a následně ostatní členské státy. [pozm. návrh 119]

2.  Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Komise vypracuje shrnutí těchto sdělení a předá je Evropskému parlamentu. [pozm. návrh 120]

Článek 108

Zrušení

Směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom, 2003/122/Euratom se zrušují s účinností od ....

Článek 109

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 110

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

PŘÍLOHA I

Rozsahy referenčních úrovní pro ozáření obyvatelstva

1.  Optimalizace ozáření obyvatelstva v nehodových a existujících expozičních situacích je založena na referenční úrovni stanovené v rámci těchto pásem vyjádřených v efektivní dávce mSv (akutní nebo roční):

a)  více než 20 a nejvýše 100;

b)  více než 1 a nejvýše 20;

c)  1 nebo méně.

Výběr referenční úrovně splňuje podmínky stanovené v bodech 2 až 5.

2.  Aniž jsou dotčeny referenční úrovně stanovené pro dávky ozáření orgánů, referenční úrovně vyjádřené v efektivních dávkách se stanoví v rozsahu od 1 do 20 mSv ročně v případě existujících expozičních situací a od 20 do 100 mSv v případě nehodových expozičních situací.

3.  V určitých situacích lze zvážit referenční úroveň nižší, než jsou rozsahy uvedené v bodě 1, zejména:

a)  referenční úroveň nižší než 20 mSv může být stanovena v nehodové expoziční situaci, kde může být zajištěna příslušná ochrana, aniž by byla způsobena nepřiměřená újma v důsledku odpovídajících protiopatření nebo nadměrné náklady;

b)  referenční úroveň nižší než 1 mSv ročně může být případně stanovena v existující expoziční situaci se specifickými zdroji záření nebo cestami ozáření.

4.  Pro přechod od nehodové expoziční situace k existující expoziční situaci se stanoví příslušné referenční úrovně, zejména v případě ukončení dlouhodobých protiopatření, například přemístění.

5.  Stanovené referenční úrovně zohlední charakteristiky aktuálních situací a také společenská kritéria, která mohou zahrnovat toto:

a)  u ozáření nejvýše do 1 mSv ročně obecné informace o úrovni ozáření bez přihlédnutí k individuálním ozářením;

b)  v rozsahu nejvýše do 20 mSv ročně specifické informace, aby mohly jednotlivé osoby pokud možno řídit své vlastní ozáření;

c)  v rozsahu nejvýše do 100 mSv ročně určení osobních dávek a specifické informace o radiačních rizicích a dostupných opatřeních ke snížení expozic. [pozm. návrh 121]

PŘÍLOHA II

Hodnoty aktivity vymezující vysokoaktivní uzavřené zdroje

Pro radionuklidy, které nejsou uvedeny v následující tabulce, je příslušná úroveň aktivity shodná s hodnotou D vymezenou v publikaci MAAE „Nebezpečná množství radioaktivního materiálu (hodnoty D)“, (EPR-D-VALUES 2006).

PŘÍLOHA III

Uvádění přístrojů nebo výrobků, které vydávají ionizující záření, na trh [pozm. návrh 122]

A.  Každý provozovatel, který hodlá uvést přístroje nebo výrobky na trh, předloží příslušným orgánům odpovídající informace týkající se mimo jiné:

1)  technických vlastností přístroje nebo výrobku;

2)  v případě přístroje obsahujícího radioaktivní látky informace o prostředcích upevnění zdroje v držáku a na krytu;

3)  příkonů dávek v příslušných vzdálenostech, z nichž je přístroj nebo výrobek používán, včetně příkonů dávek ve vzdálenosti 0,1 m od jakéhokoli dostupného povrchu;

4)  zamýšleného použití přístroje nebo výrobku a informací o relativním výkonu nového přístroje nebo výrobku ve srovnání s existujícími;

5)  očekávaných dávek pro běžné uživatele přístroje nebo výrobku.

5a)  radiologická rizika spojená s funkčními poruchami a nehodami, které mohou mít vliv na přístroj nebo výrobek. [pozm. návrh 123]

B.  Příslušné orgány vyhodnotí informace uvedené v části A a zejména posoudí:

1)  zda výkon přístroje nebo výrobku odůvodňuje jeho zamýšlené použití;

2)  zda je konstrukce vhodná, aby se snížila ozáření při běžném používání a pravděpodobnost následků zneužití nebo havarijních ozáření;

3)  v případě spotřebitelského výrobku, zda je výrobek zkonstruován odpovídajícím způsobem, aby splňoval zprošťovací kritéria a aby si nevyžadoval zvláštní bezpečnostní opatření pro zneškodnění, když se již nepoužívá;

4)  v případě přístrojů nebo výrobků používaných v činnostech zproštěných povinnosti povolení, zda jsou podmínky pro zneškodnění adekvátní;

5)  zda je přístroj nebo výrobek náležitě označen a zda je zákazníkovi uživateli poskytnuta vhodná dokumentace s pokyny pro řádné používání a zneškodnění. [pozm. návrh 124]

Ba.  Příslušné orgány předem a v plném rozsahu informují potenciální uživatele přístrojů a výrobků a zajistí jejich účast na procesu rozhodování. [pozm. návrh 125]

PŘÍLOHA IV

Činnosti zahrnující nelékařské ozáření

Pro účely článku 23 se zohlední tento seznam činností zahrnujících nelékařské ozáření:

A.  Postupy prováděné zdravotnickým personálem s použitím lékařského radiologického zařízení:

1.  radiologické vyšetření pro účely zaměstnání;

2.  radiologické vyšetření pro účely přistěhování;

3.  radiologické vyšetření pro účely pojištění;

4.  radiologické vyšetření pro jiné účely, které neslouží zdraví a pohodě osoby vystavené ozáření;

5.  radiologické hodnocení fyzického vývoje dětí a dospívajících za účelem sportovní kariéry, taneční kariéry atd.;

6.  radiologické vyšetření k určení věku;

7.  používání ionizujícího záření pro identifikaci věcí skrytých v lidském těle.

B.  Postupy prováděné nezdravotnickým personálem s použitím nelékařského zařízení:

1.  používání ionizujícího záření pro zjišťování věcí skrytých na lidském těle nebo na něm upevněných;

2.  používání ionizujícího záření pro zjišťování skrytých osob jako součást detekční kontroly nákladu;

3.  jiné činnosti zahrnující používání ionizujícího záření pro právní nebo bezpečnostní účely.

PŘÍLOHA V

Seznam průmyslových činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál

Pro účely článku 24 se zohlední tento seznam průmyslových činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál, včetně odpovídajících druhotných procesů:

1)  dobývání vzácných zemin z monazitu;

2)  výroba chemických sloučenin thoria a výroba produktů obsahujících thorium;

3)  zpracování niobové/tantalové rudy;

4)  produkce ropy a plynu;

5)  získávání geotermické energie;

6)  výroba pigmentů TiO2;

7)  termická výroba fosforu;

8)  odvětví zirkonu a zirkonia;

9)  výroba fosfátových hnojiv;

10)  výroba cementu, údržba slínkových pecí;

11)  tepelné elektrárny spalující uhlí, údržba kotlů;

12)  výroba kyseliny fosforečné;

13)  primární výroba železa;

14)  tavení cínu/olova/mědi;

15)  zařízení na filtrování podzemní vody;

16)  těžba rud kromě uranové rudy.

PŘÍLOHA VI

Zprošťovací a uvolňovací kritéria

1.  Zproštění

Činnosti mohou být zproštěny povinností vyplývajících z této směrnice buď přímo, nebo na základě dodržení číselných zprošťovacích kritérií (hodnot aktivity (Bq) nebo hodnot hmotnostní aktivity (Bq g-1)) stanovených v bodě 2 nebo prostřednictvím regulačního rozhodnutí na základě informací poskytnutých spolu s oznámením činnosti a v souladu s obecnými zprošťovacími kritérii stanovenými v bodě 3 za účelem zproštění činnosti dalších požadavků.

2.  Zprošťovací a uvolňovací hodnoty

Hodnoty celkové aktivity (Bq) pro zproštění se vztahují na celkovou aktivitu spojenou s činností a jsou stanoveny ve sloupci 3 tabulky B pro umělé radionuklidy a pro některé přírodní radionuklidy používané ve spotřebitelských výrobcích. V případě ostatních činností zahrnujících přírodní radionuklidy jsou tyto hodnoty obecně nepoužitelné.

Zprošťovací hodnoty hmotnostní aktivity (Bq g-1) u materiálů použitých v rámci činnosti jsou stanoveny v tabulce A části 1 pro umělé radionuklidy a v tabulce A části 2 pro přírodní radionuklidy. Hodnoty v tabulce A1 části 1 jsou uvedeny pro jednotlivé radionuklidy, případně včetně radionuklidů s krátkou životností, které jsou v rovnováze s uvedeným mateřským nuklidem. Hodnoty v tabulce A části 2 se vztahují na veškeré radionuklidy v řetězci rozpadu U-238 nebo Th-232, ale u segmentů rozpadové řady, které nejsou v rovnováze s mateřským radionuklidem, mohou být použity vyšší hodnoty.

Hodnoty hmotnostní aktivity v tabulce A části 1 nebo v tabulce A části 2 se vztahují rovněž na osvobozování (uvolňování) pevných materiálů určených k opětovnému použití, recyklaci, běžnému zneškodnění nebo spálení. Pro konkrétní materiály nebo cesty mohou být s přihlédnutím k pokynům Společenství stanoveny vyšší hodnoty, včetně případně dalších požadavků týkajících se aktivity povrchu nebo monitorování.

V případě směsí umělých radionuklidů je vážený součet aktivit nebo hmotnostních aktivit jednotlivých nuklidů (pro různé radionuklidy obsažené ve stejné matrici) vydělený odpovídající zprošťovací hodnotou menší než 1. Tato podmínka může být případně ověřena na základě nejlepších odhadů složení směsi radionuklidů. Hodnoty v tabulce A části 2 se vztahují jednotlivě na každý mateřský nuklid. U některých prvků v rozpadové řadě, např. Po‑210 nebo Pb-210, může být s přihlédnutím k pokynům Společenství třeba použít výrazně vyšší hodnoty, a to až o dva řády.

Hodnoty v tabulce A části 2 se nesmí používat k tomu, aby bylo používání zbytků, které pocházejí z odvětví zpracovávajících přírodní radioaktivní materiál, ve stavebních materiálech zproštěno. Taková recyklace zbytků z určených odvětví se řídí pravidly platnými pro povolenou činnost nebo je zproštěna na základě obecných zprošťovacích kritérií stanovených v bodě 3. Za tímto účelem je třeba ověřit shodu součtu hmotnostních aktivit radionuklidů s příslušnou hodnotou indexu radionuklidů I pro stavební materiály, jak je stanoveno v příloze VII.

Hodnoty stanovené ve sloupci 3 tabulky B platí pro celkovou zásobu radioaktivních látek, které jsou v držení osoby nebo provozovatele jako součást určité činnosti v libovolném časovém okamžiku. Regulační orgán však může tyto hodnoty uplatnit na menší jednotky nebo zásoby, např. za účelem zproštění dopravy nebo skladování zproštěných spotřebitelských výrobků, pokud jsou splněna obecná zprošťovací kritéria v bodě 3.

3.  Obecná zprošťovací a uvolňovací kritéria

Obecná kritéria pro zproštění oznámených činností nebo uvolnění radioaktivních materiálů z povolených činností jsou tyto: [pozm. návrh 126]

a)  radiologická rizika pro jednotlivce způsobená činností jsou dostatečně nízká, takže nevzniká potřeba právní úpravy;

b)  druh činnosti byl určen jako odůvodněný a

c)  činnost je ve své podstatě bezpečná.

V případě činností zahrnujících malá množství radioaktivních látek nebo nízkou objemovou nebo hmotnostní aktivitu srovnatelnou se zprošťovacími hodnotami uvedenými v tabulce A části 1 nebo v tabulce B a obecně u veškerých činností zahrnujících přírodní radionuklidy lze mít za to, že splňují kritérium c).

Činnosti zahrnující množství radioaktivních látek nebo objemovou nebo hmotnostní aktivitu nižší, než jsou zprošťovací hodnoty stanovené v tabulce A části 1 nebo v tabulce B, automaticky splňují kritérium a) bez dalšího zkoumání. Totéž platí pro hodnoty v tabulce A části 2 s výjimkou recyklace zbytků ve stavebních materiálech nebo případu specifických cest ozáření, například pitné vody.

V případě oznámených činností, které nedodržují tyto hodnoty, se provede vyhodnocení výsledného ozáření jednotlivých osob. Pro dodržování obecného kritéria a) musí být prokázáno, že za všech možných okolností jsou splněna tato kritéria dávky ozáření:

Pro umělé radionuklidy a přírodní radionuklidy používané pro jejich štěpné, množivé nebo radioaktivní vlastnosti: [pozm. návrh 127]

Předpokládaná efektivní dávka, které je v důsledku zproštěné činnosti jednotlivá osoba vystavena, se pohybuje ročně v řádu nejvýše 10 µSv.

Pro přírodní radionuklidy:

Přírůstek dávky, při zohlednění záření pozadí z přírodních zdrojů záření, kterému může být jednotlivá osoba v důsledku zproštěné činnosti vystavena, činí pro jednotlivce z obyvatelstva řádově nejvýše 300 µSv ročně a pro pracovníky méně než 1 mSv.

Hodnocení dávek pro jednotlivce z obyvatelstva musí zohlednit nejen cesty ozáření z radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného odpadu, ale rovněž cesty vyplývající ze zneškodňování nebo recyklace pevných zbytků.

TABULKA A:

Hodnoty hmotnostní aktivity pro zproštění nebo uvolnění materiálu, které lze použít jako výchozí pro jakékoli množství a jakýkoli druh pevného materiálu.

TABULKA A část 1: Umělé radionuklidy:

a Mateřské radionuklidy a produkty jejich rozpadu (dceřiné nuklidy), jejichž podíl na ozáření se bere v úvahu při výpočtu dávek (takže vyžadují pouze zohlednění zprošťovací úrovně mateřského radionuklidu), jsou uvedeny v tabulce níže:

U radionuklidů neuvedených v tabulce A části 1 příslušný orgán v případě potřeby přidělí příslušné hodnoty množství a objemových nebo hmotnostních aktivit. Takto přidělené hodnoty jsou doplňující k hodnotám uvedeným v tabulce A části 1.

TABULKA A část 2: přírodní radionuklidy

Zprošťovací nebo uvolňovací hodnoty pro přírodní radionuklidy v pevných materiálech, které jsou v dlouhodobé rovnováze se svými dceřinými nuklidy:

TABULKA B:

Zprošťovací hodnoty celkové aktivity (sloupec 3) a zprošťovací hodnoty hmotnostní aktivity v malých množstvích jakéhokoli druhu materiálu (sloupec 2).

b Mateřské radionuklidy a produkty jejich rozpadu (dceřiné nuklidy), jejichž podíl na ozáření se bere v úvahu při výpočtu dávek (takže vyžadují pouze zohlednění zprošťovací úrovně mateřského radionuklidu), jsou uvedeny v tabulce níže:

PŘÍLOHA VII

Stanovení a používání indexu hmotnostní aktivity pro záření gama vydávané stavebními materiály

Pro účely čl. 75 odst. 2 se u určených druhů stavebních materiálů stanoví objemová nebo hmotnostní aktivita původních primordiálních radionuklidů Ra-226, Th-232 (nebo produktu jejich rozpadu Ra‑228) a K-40.

Index hmotnostní aktivity I je dán tímto vzorcem:

I = CRa226/300 Bq/kg + CTh232/200 Bq/kg+ CK40/3000 Bq/kg,

kde CRa226, CTh232 a CK40 je hmotnostní aktivita v Bq/kg odpovídajících radionuklidů ve stavebním materiálu.

Index se vztahuje přímo na dávku záření gama, které překračuje typické zevní ozáření uvnitř budovy postavené z určeného stavebního materiálu. Používá se na stavební materiály, a ne na jejich složky. Pro uplatňování indexu na tyto složky, zejména zbytky z odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál recyklovaný na stavební materiály, je nutno použít příslušný faktor rozkladu. Index hmotnostní aktivity se použije jako nástroj screeningu pro určení materiálů, které mohou být zproštěny nebo podléhat omezením. Za tímto účelem lze index hmotnostní aktivity I použít pro rozdělení materiálů do čtyř tříd, jejichž výsledkem jsou dvě kategorie stavebních materiálů (A a B):

Rozdělení materiálů na materiály podle bodu 1) nebo 2) na základě jejich použití vychází z vnitrostátních stavebních zákonů.

V případě potřeby budou vyhodnoceny skutečné dávky pro srovnání s referenční úrovní s využitím propracovanějších modelů, které mohou zohlednit rovněž přírodní zevní ozáření mimo budovy z místní hmotnostní aktivity v neporušené zemské kůře.

PŘÍLOHA VIII

Datový systém pro osobní monitorování

Obecná ustanovení

Datový systém pro osobní monitorování vytvořený členským státem může být realizován buď jako centralizovaná vnitrostátní síť, nebo jako vnitrostátní registr dávek. Tyto sítě nebo registry mohou by měly být doplněny vydáním dokumentů o osobním monitorování pro každého externího pracovníka. [pozm. návrh 128]

1.  Každý datový systém členských států pro osobní monitorování radiačních pracovníků obsahuje tyto části:

a)  náležitosti týkající se identity pracovníka;

b)  náležitosti týkající se lékařského dohledu nad pracovníkem;

c)  náležitosti týkající se provozovatele pracovníka a v případě externích pracovníků zaměstnavatele pracovníka;

d)  výsledky osobního monitorování radiačního pracovníka.

2.  Příslušné orgány členských států učiní opatření nezbytná k zamezení jakémukoli falšování nebo zneužití datového systému pro osobní monitorování nebo neoprávněnému zasahování do něj.

A: Údaje zařazené do datového systému pro osobní monitorování

3.  Údaje o identitě pracovníka zahrnují

a)  příjmení;

b)  křestní jméno;

c)  pohlaví;

d)  datum narození;

e)  státní příslušnost a

f)  jedinečné identifikační číslo.

4.  Údaje týkající se lékařského dohledu nad pracovníkem zahrnují

a)  lékařskou klasifikaci pracovníka podle článku 45 (schopen, schopen za určitých podmínek, neschopen);

b)  informace o jakýchkoli omezeních pro práci spojenou se zářením;

c)  datum poslední pravidelné zdravotní prohlídky;

d)  příslušné služby pracovního lékařství a

e)  dobu platnosti výsledku.

5.  Údaje o provozovateli zahrnují jeho jméno, adresu a jedinečné identifikační číslo.

6.  Údaje o zaměstnání pracovníka zahrnují:

a)  jméno, adresu a jedinečné identifikační číslo zaměstnavatele;

b)  datum nástupu do zaměstnání a

c)  klasifikaci pracovníka podle článku 38.

7.  Výsledky osobního monitorování radiačního pracovníka zahrnují:

a)  oficiální záznam o dávkách za posledních 5 kalendářních let (rok, efektivní dávka v mSv, v případě nerovnoměrného ozáření ekvivalentní dávka v různých částech těla v mSv a v případě vnitřní kontaminace úvazek dávky v mSv) a

b)  oficiální záznam o dávkách za aktuální rok (období, efektivní dávka v mSv, v případě nerovnoměrného ozáření ekvivalentní dávka v různých částech těla v mSv a v případě vnitřní kontaminace úvazek dávky v mSv).

B.  Údaje o externích pracovnících dodávané prostřednictvím datového systému pro osobní monitorování

1.  Před zahájením činnosti zaměstnavatel externího pracovníka poskytne provozovateli tyto údaje prostřednictvím datového systému pro osobní monitorování:

a)  údaje o zaměstnavateli externího pracovníka v souladu s částí A bodem 6;

b)  údaje o lékařském dohledu nad externím pracovníkem v souladu s částí A bodem 4;

c)  výsledky osobního monitorování ozáření externího pracovníka v souladu s částí A bodem 7.

2.  Po skončení každé činnosti provozovatel zaznamená nebo zaznamenal v datovém systému pro osobní monitorování tyto údaje:

a)  období, na které se činnost vztahuje;

b)  odhad každé efektivní dávky, kterou externí pracovník obdržel (pracovní dávka za období, na které se vztahuje činnost);

c)  v případě nerovnoměrného ozáření odhad ekvivalentní dávky v různých částech těla;

d)  v případě vnitřní kontaminace odhad příjmu úvazku dávky.

C.  Ustanovení týkající se dokumentu o osobním monitorování

1.  Členské státy mohou rozhodnout, že pro každého externího pracovníka vydají dokument o osobním monitorování.

2.  Dokument není přenosný.

3.  Členské státy učiní opatření nezbytná k tomu, aby pracovníkovi nebyl současně vydán více než jeden platný dokument o osobním monitorování.

4.  Kromě informací vyžadovaných v částech A a B dokument obsahuje název a adresu vydávajícího orgánu a datum vydání.

PŘÍLOHA IX

A.  Prvky zahrnuté do systému řízení mimořádných situací

1.  posouzení rizika;

2.  jasné přidělení odpovědností osobám a organizacím, které hrají roli v připravenosti a opatřeních k reakci, včetně zřízení a koordinace organizací pro reakci na mimořádné situace s celkovými odpovědnostmi v řízení nehodových expozičních situací a případně vytvoření zvláštních týmů pro ochranná opatření;

3.  vytvoření havarijních plánů na vnitrostátní úrovni, na místní úrovni a v zařízeních;

4.  spolehlivá komunikace a účinná a efektivní opatření pro spolupráci a koordinaci na úrovních zařízení a na místních, vnitrostátních a mezinárodních úrovních;

5.  zdravotní ochrana pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;

6.  vzdělávání a výcvik pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a dalších osob s úkoly a odpovědnostmi v reakci na mimořádné situace, včetně pravidelných cvičení;

7.  opatření pro osobní monitorování pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a zaznamenávání dávek;

8.  opatření pro informování obyvatelstva;

9.  zapojení zúčastněných subjektů;

10.  přechod od reakce na mimořádné situace k obnově a sanaci.

B.  Prvky zahrnuté do havarijního plánu

Pro havarijní připravenost:

1.  referenční úrovně s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v příloze I;

2.  optimalizované strategie ochrany jednotlivců z obyvatelstva, kteří mohou být vystaveni záření, pro různé předpokládané události a související scénáře;

3.  předem vymezená obecná kritéria pro konkrétní ochranná opatření vyjádřená z hlediska předpokládaných a obdržených dávek;

4.  obvyklé příčiny nebo provozní kritéria, například pozorovatelné veličiny a ukazatele existujících podmínek;

5.  opatření pro rychlou koordinaci s organizací pro reakci na mimořádné situace v sousedním členském státě nebo státě, který není členem EU, v případě zařízení v blízkosti státních hranic;

6.  opatření pro přezkum a revizi havarijního plánu, aby zohlednil změny nebo zkušenosti získané z cvičení a událostí.

Opatření se stanoví předem, aby bylo možno tyto prvky během případné nehodové expoziční situace měnit a přizpůsobovat je existujícím podmínkám, které se po celou dobu reakce vyvíjejí.

Pro reakci na mimořádné situace:

Reakce na nehodovou expoziční situaci se uskutečňuje prostřednictvím včasného zavedení opatření pro připravenost, včetně mimo jiné:

1.  neprodleného zavedení ochranných opatření pokud možno dříve, než k nějakému ozáření dojde;

2.  hodnocení účinnosti strategií a zavedených opatření a jejich případného přizpůsobení aktuální situaci;

3.  porovnání očekávaných zbytkových dávek s použitelnou referenční úrovní s důrazem na ty skupiny, jejichž dávky překračují referenční úroveň;

4.  v případě potřeby zavedení dalších ochranných strategií založených na panujících podmínkách a dostupných informacích.

PŘÍLOHA X

A.  Předběžné informování jednotlivců z obyvatelstva, kteří by byli mimořádnou situací pravděpodobně postiženi:

1.  základní fakta o radioaktivitě a jejích účincích na člověka a životní prostředí;

2.  různé typy v úvahu připadajících mimořádných situací a jejich důsledky pro obyvatelstvo a životní prostředí;

3.  nouzová opatření k varování, ochraně a pomoci obyvatelstvu v případě mimořádné situace;

4.  příslušné informace o krocích, které má obyvatelstvo v případě mimořádné situace učinit;

4a.  informace o povaze a rozsahu škod, které mohou být důsledkem různých mimořádných situací; [pozm. návrh 129]

4b.  informace o podmínkách v případě poškození zdraví nebo majetku, které vznikly v důsledku mimořádné situace; [pozm. návrh 130]

4c.  informace o podmínkách skladování a používání tablet neaktivního jódu poskytnutých příslušnými orgány. [pozm. návrh 131]

B.  Informace poskytované jednotlivcům z obyvatelstva postiženým mimořádnou situací:

1.  Na základě havarijních plánů předem vypracovaných členskými státy dostávají jednotlivci z obyvatelstva skutečně postiženi mimořádnou situací rychle a pravidelně:

a)  informace o typu vzniklé mimořádné situace a pokud možno o jejích charakteristikách (např. jejím původu, rozsahu a pravděpodobném vývoji); [pozm. návrh 132]

b)  pokyny k ochraně, které v závislosti na typu mimořádné situace mohou:

i)  zahrnovat tyto body: omezení spotřeby některých potravin a vody, které mohou být kontaminovány, jednoduchá hygienická pravidla a návody pro dekontaminaci, doporučení nevycházet, distribuci a použití ochranných prostředků, pokyny pro evakuaci;

ii)  být v případě nutnosti doprovázeny zvláštními výstrahami určenými některým skupinám jednotlivců z obyvatelstva;

c)  oznámení doporučující spolupráci podle pokynů a výzev příslušných orgánů.

2.  Předchází-li mimořádné situaci fáze předběžného poplachu, obdrží jednotlivci z obyvatelstva, kteří by pravděpodobně mohli být postiženi, již v této fázi informace a pokyny, jako jsou:

a)  výzva, aby dotyční jednotlivci z obyvatelstva měli zapnuté příslušné komunikační kanály;

b)  předběžné pokyny pro podniky se zvláštní kolektivní odpovědností;

c)  doporučení pro obzvláště postižené profesní skupiny.

3.  Tyto informace a pokyny budou, pokud to dovolí čas, doplněny základními fakty o radioaktivitě a jejích účincích na člověka a životní prostředí.

PŘÍLOHA XI

Orientační seznam druhů stavebních materiálů uvažovaných pro kontrolní opatření, pokud jde o vydávané gama záření

1.  Přírodní materiály

a)  Kamencová břidlice

b)  Stavební materiály nebo přísady přírodního vulkanického původu jako:

—  žula,

—  rula,

—  porfyry,

—  syenit,

—  čedič,

—  tuf,

—  pucolán,

—  láva.

2.  Materiály obsahující zbytky z odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál, jako:

—  popílek,

—  fosfosádrovec,

—  fosforečná struska,

—  cínová struska,

—  měděná struska,

—  červený kal (zbytek z výroby hliníku),

—  zbytky z výroby ocele.

PŘÍLOHA XII

Informace poskytované v záznamech pro vysokoaktivní uzavřené zdroje HASS)

PŘÍLOHA XIII'

Poskytování údajů o vysokoaktivních uzavřených zdrojích

Provozovatel poskytne příslušnému orgánu elektronickou nebo písemnou kopii záznamů o vysokoaktivních uzavřených zdrojích uvedených v článku 90, které obsahují informace stanovené v příloze XII tímto způsobem:

1.  bez zbytečného odkladu, v době pořízení těchto záznamů, což musí být co nejdříve po získání zdroje;

2.  v intervalech, které určí členské státy, nejvýše 12 měsíců po získání zdroje;

3.  pokud se změnila situace uvedená na informačním listu;

4.  bez zbytečného odkladu po ukončení záznamů o konkrétním zdroji, když provozovatel již není jeho držitelem, přičemž se zahrne název provozovatele nebo zařízení na zneškodňování a ukládání odpadu, kam je zdroj převeden;

5.  bez zbytečného odkladu po ukončení těchto záznamů, když provozovatel již není držitelem žádného zdroje.

PŘÍLOHA XIV

Požadavky na provozovatele odpovědné za vysokoaktivní uzavřené zdroje

Každý provozovatel odpovědný za vysokoaktivní uzavřený zdroj musí:

a)  zajistit pravidelné provádění příslušných zkoušek, jako například zkoušek těsnosti podle mezinárodních norem, za účelem kontroly a zachování integrity každého zdroje;

b)  ověřovat pravidelně ve stanovených intervalech, které mohou určit členské státy, že se každý zdroj, případně zařízení obsahující daný zdroj, nachází stále na místě svého používání nebo skladování a že je ve zjevně dobrém stavu;

c)  zajistit, aby se na každý stacionární i mobilní zdroj vztahovala odpovídající dokumentovaná opatření, např. písemné protokoly a postupy, aby se zabránilo neoprávněnému přístupu ke zdroji nebo ztrátě či odcizení zdroje anebo jeho poškození požárem;

d)  neprodleně oznámit příslušnému orgánu ztrátu, odcizení nebo neoprávněné použití zdroje, zajistit provedení kontroly integrity každého zdroje po jakékoliv události, která mohla zdroj poškodit, včetně požáru, a v případě takové události o ní a o přijatých opatřeních informovat příslušný orgán;

e)  vrátit každý nepoužívaný zdroj dodavateli nebo jej umístit do zařízení na dlouhodobé uložení nebo zneškodnění nebo ho převést na jiného oprávněného provozovatele, není-li s příslušným orgánem dohodnut jiný postup, a to bez zbytečného odkladu po ukončení jeho používání;

f)  před převodem se ujistit o tom, že příjemce je držitelem příslušného povolení;

g)  neprodleně oznámit příslušnému orgánu každou mimořádnou událost nebo nehodu, která způsobí neplánované ozáření pracovníka nebo jednotlivce z obyvatelstva.

PŘÍLOHA XV

Identifikace a označení vysokoaktivních uzavřených zdrojů

1.  Výrobce nebo dodavatel zajistí, aby:

a)  každý vysokoaktivní uzavřený zdroj byl označen jedinečným číslem. Je-li to proveditelné, toto číslo se na zdroj vyryje nebo natiskne.

Toto číslo musí být rovněž vyryto nebo natištěno na obalu zdroje. Není-li to proveditelné, nebo v případě přepravních obalů pro vícenásobné použití musí být na obalu zdroje uvedeny alespoň informace o povaze zdroje.

b)  Obal zdroje, a je-li to možné, i zdroj musí být označeny a opatřeny příslušným štítkem varujícím před nebezpečím záření.

2.  Výrobce poskytne fotografii každého vyráběného typu zdroje a fotografii obalu, který se pro něj obvykle používá.

3.  Provozovatel zajistí, že ke každému vysokoaktivnímu uzavřenému zdroji je připojena písemná informace o tom, že zdroj je identifikován a označen v souladu s bodem 1, a že označení a štítky podle bodu 1 jsou čitelné. Uvedená informace obsahuje v závislosti na případu fotografie zdroje, obalu zdroje, přepravního obalu, zařízení a vybavení.

PŘÍLOHA XVI

Orientační seznam bodů zahrnutých do národního akčního plánu na řízení dlouhodobých rizik z ozáření radonem

1.  Strategie pro provádění průzkumů o koncentracích radonu uvnitř budov, pro správu údajů o měření (národní databáze radonu) a pro stanovení dalších parametrů (typy půdy a horniny, koncentrace půdních plynů, propustnost a obsah radia-226 v hornině nebo půdě).

2.  Dostupné údaje a kritéria používaná pro vymezení oblastí ohrožených radonem nebo pro identifikaci budov ohrožených radonem.

3.  Identifikace typů veřejně přístupných budov a pracovišť, např. škol, podzemních pracovišť nebo míst s minerálními prameny, kde jsou potřebná měření na základě posouzení rizika, včetně doby obsazení.

4.  Základ pro stanovení referenčních úrovní pro existující obytné domy, pracoviště, veřejně přístupné budovy a nové budovy.

5.  Přidělení odpovědností (vládních a nevládních), koordinační mechanismy a dostupné zdroje pro provádění akčního plánu.

6.  Strategie pro snížení ozáření radonem v obytných domech, zejména v oblastech ohrožených radonem.

7.  Strategie, včetně metod a nástrojů, pro zamezení průniku radonu do nových budov, včetně určení stavebních materiálů se značnou exhalací radonu.

8.  Harmonogramy auditů a přezkumů akčního plánu.

9.  Strategie pro komunikaci s cílem zvýšit povědomí obyvatelstva a informovat místní činitele s rozhodovací pravomocí o rizikách radonu v souvislosti s kouřením.

10.  Je-li to vhodné, pokyny o metodách a nástrojích pro měření a nápravná opatření. Zváží se rovněž kritéria pro akreditaci služeb měření a služeb souvisejících se sanacemi.

11.  Je-li to vhodné, poskytování finanční podpory na průzkumy radonu a nápravná opatření, zejména v případě soukromých obytných domů s velmi vysokými koncentracemi radonu.

12.  Dlouhodobé cíle, pokud jde o snížení rizika rakoviny plic přičitatelného ozáření radonem (u kuřáků a nekuřáků).

(1) Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 113. (2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013. (3) Úř. věst. 11, 20.2.1959, s. 221. (4) Směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1). (5) Směrnice Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/Euratom (Úř. věst. L 180, 9.7.1997, s. 22). (6) Směrnice Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace (Úř. věst. L 357, 7.12.1989, s. 31). (7) Směrnice Rady 90/641/Euratom ze dne 4. prosince 1990 o ochraně externích pracovníků vystavených riziku ionizujícího záření v průběhu jejich činností v kontrolovaném pásmu (Úř. věst. L 349, 13.12.1990, s. 21). (8) Směrnice Rady 2003/122/Euratom ze dne 22. prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů (Úř. věst. L 346, 31.12.2003, s. 57). (9) Doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu z roku 2007. (10) Úř. věst. L 80, 27.3.1990, s. 26. (11) IAEA 2004 Safety Standards Series RS-G-1.7 (řada bezpečnostních standardů MAAE z roku 2004 RS‑G-1.7): „Application of the Concepts of Exclusion, Exemption and Clearance“ („Uplatňování koncepcí vyloučení, zproštění a uvolnění“). (12) Radiation protection 122 (Radiační ochrana č. 122): Practical use of the Concepts of the Clearance and Exemption — Part I, Guidance on General Clearance Levels for Practices (Praktické používání koncepcí uvolnění a zproštění – Část I, Pokyny k obecným uvolňovacím úrovním pro činnosti). (13) Radiation protection 89 (Radiační ochrana č. 89): Recommended radiological protection criteria for the recycling of metals from dismantling of nuclear installations (Doporučená kritéria radiologické ochrany pro recyklaci kovů z demontáže jaderných zařízení), Radiation Protection 113 (Radiační ochrana č. 113): Recommended Radiological Protection Criteria for the Clearance of Buildings and Building Rubble from the Dismantling of Nuclear Installations (Doporučená kritéria radiologické ochrany pro uvolňování budov a stavební sutě z demontáže jaderných zařízení), Radiation Protection 122: Practical Use of the Concepts of the Clearance and Exemption. (14) Doporučení Komise 2004/2/Euratom ze dne 18. prosince 2003 o standardizovaných informacích týkajících se vypouštění vzduchem šířených radioaktivních odpadů a kapalných odpadů do životního prostředí z jaderných reaktorů a závodů na přepracování jaderného paliva v běžném provozu (Úř. věst. L 2, 6.1.2004, s. 36). (15) Úř. věst. L 66, 13.3.1999, s.16. (16) Směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích (Úř. věst. L 169, 12.7.1993, s. 50). (17) Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. L 193, 29.6.1989, s. 1). (18) Úř. věst. L 2, 6.1.2004, s. 36. (19) Daná aktivita je aktivita radionuklidu emitujícího záření alfa. (20) Draselné soli v množství menším než 1 000 kg jsou zproštěny.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (2013/2081(INI))

P7_TA(2013)0453 A7-0330/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (14605/1/2012),

—  s ohledem na článek 36 Smlouvy o Evropské unii,

—  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1), zejména na část II, oddíl G, bod 43,

—  s ohledem na svá usnesení o výročních zprávách o společné zahraniční a bezpečnostní politice za rok 2011, 2010 a 2009 ze dne 12. září 2012(2), ze dne 11. května 2011(3) a ze dne 10. března 2010(4),

—  s ohledem na postoj přijatý dne 8. července 2010(5) o Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ) a své doporučení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Evropské komise, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013(6),

—  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o politické odpovědnosti(7),

—  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky o základní struktuře ústřední správy ESVČ, s nímž dne 8. července 2010 vystoupila na plenárním shromáždění Evropského parlamentu(8),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. července 2013 s názvem „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542),

—  s ohledem na probíhající jednání mezi Parlamentem a Radou o nových finančních nástrojích Unie pro oblast vnějších vztahů pro víceletý finanční rámec na období 2014–2020,

—  s ohledem na závěry meziparlamentní konference o společné zahraniční a bezpečnostní politice a společné bezpečnostní a obranné politice, která se konala ve Vilniusu ve dnech 4. až 6. září 2013,

—  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A7-0330/2013),

A.  vzhledem k tomu, že pokud mají občané EU pochopit a podporovat evropskou vnější činnost, je nutné zajistit kontrolu zahraniční politiky EU ze strany Evropského parlamentu a parlamentů členských států na příslušné úrovni; vzhledem k tomu, že parlamentní kontrola posiluje legitimitu této činnosti;

NEUSTÁLE SE MĚNÍCÍ SVĚT: VYVAŽOVÁNÍ ZÁJMŮ A HODNOT V RÁMCI NOVÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY EU

1.  domnívá se, že první čtvrtina 21. století je charakterizována obdobím dlouhodobé strukturální změny, která transformuje světový řád; zdůrazňuje, že tyto okolnosti vyžadují nový přístup k utváření nového multipolárního světa, který podporuje začlenění a jehož základem je právní stát a pluralitní demokratický model, jakož i všeobecné hodnoty zahrnující lidská práva; konstatuje, že existuje celá řada překážek, nejen pokud jde o zahájení spolupráce se vznikajícími velmocemi v oblasti reformy mnohostranného systému, opětovné vyvažování nestabilního regionálního rozdělení moci, ale i o vypořádání se s četnými hrozbami a problémy ze strany států, nestátních subjektů a nestabilních států a regionů;

2.  zdůrazňuje, že světová finanční krize a rostoucí sebevědomí nových rozvíjejících se ekonomik způsobují všem stranám velké politické, hospodářské, sociální, kulturní a environmentální problémy, mezi něž patří i vnitřní problémy, a zastává názor, že řešení těchto problémů vyžaduje přijetí kolektivních a jednotných opatření EU a vytváření spojenectví s cílem podporovat a udržovat mír, bezpečnost, sociální pokrok, blahobyt, kulturní rozmanitost, demokracii, právní stát a lidská práva; zdůrazňuje, že všechny politiky a opatření EU by měly být v souladu s mezinárodním právem a Chartou Organizace spojených národů;

3.  domnívá se, že EU musí odhodlaně a jednotně bránit zájmy svých občanů ve světě, přičemž své politiky musí vždy opírat o základní hodnoty, na nichž je Unie založena (demokracie, právní stát a lidská práva, sociální spravedlnost a boj proti chudobě), a o respekt vůči jiným zemím;

4.  zdůrazňuje, že je nutné, aby zahraniční politika EU byla pružná, pokud jde o reakci na vznikající hrozby a výzvy v oblastech, jako je zdravotní péče, energetika, změna klimatu a přístup k vodě, které mohou mít všechny dopad na naše politické priority a hospodářství i na mezinárodní rozvoj;

5.  zdůrazňuje, že EU musí vypracovat novou a důvěryhodnou zahraniční politiku, kterou by reagovala na současné problémy ve světě; domnívá se, že aby mohla EU bránit a prosazovat své hodnoty, obraz, zájmy a postoje na celosvětovém poli, musí nejen zajistit soudržnost a důslednost své vnější činnosti, ale především jasně definovat a provádět své strategické cíle a přitom v plné míře využívat příležitostí, které poskytuje Lisabonská smlouva; domnívá se, že jak EU jako celek, tak členské státy mají zájem na tom, aby byla vytvořena společná vize, která přesáhne vnímání a historickou zkušenost jednotlivých členských států; žádá, aby byl pro zajištění větší schopnosti jednat a překonat nevhodné uplatňování práva veta v Radě využíván nástroj posílené spolupráce;

6.  prohlašuje, že pouze společně či jednotně máme sílu sledovat naše zájmy a hájit naše hodnoty v tomto světě, a z tohoto důvodu musí členské státy více než v minulosti prokázat svou připravenost a politickou vůli k přijímání kolektivních, rychlých a účinných opatření; potvrzuje, že členské státy musí dostát svému smluvnímu závazku být loajální v rámci SZBP – jak pokud jde o prováděná opatření, tak co se týče ducha –, který je zakotven v Lisabonské smlouvě(9);

7.  zdůrazňuje, že účinnost vnější činnosti EU rovněž závisí na plné podpoře jejích občanů a legitimitě, kterou získává na základě skutečnosti, že je zakotvená v základních evropských hodnotách demokracie, právního státu a lidských práv, a proto vyzývá k úzké, pravidelné a včasné konzultaci s Evropským parlamentem při stanovování jednoznačných priorit a cílů zahraniční politiky EU;

8.  domnívá se, že je žádoucí rozvíjet evropská média, aby se tak podpořila solidarita, sblížilo vnímání problematiky v jednotlivých státech a zvýšila informovanost o SZBP;

VYTVÁŘENÍ NOVÉHO, KOMPLEXNÍHO PŘÍSTUPU K ZAHRANIČNÍ POLITICE EU

9.  naléhavě členské státy žádá, aby podpořily koordinaci strategické politiky na úrovni Unie a hrály tak v zahraniční a bezpečnostní politice Unie konstruktivní úlohu, zejména prostřednictvím účinné koordinace mezi svými hlavními městy a Bruselem, pokud jde o postoje, které přijímají na mnohostranných fórech, zejména v Organizaci spojených národů a v NATO; zdůrazňuje potřebu zlepšit v době hospodářských potíží účinnost Unie jako soudržného globálního aktéra; konstatuje zejména, že členským státům přísluší významná úloha při vypracovávání a účinném provádění SBOP, která spočívá nejen v zajišťování civilních a vojenských schopností, ale i společného financování operací SBOP a posílení evropské průmyslové a technologické základny, a očekává, že dojde k posílení této úlohy na základě diskuse o budoucnosti evropské obrany, která proběhne v prosinci 2013 na zasedání Evropské rady;

10.  domnívá se, že v tomto ohledu je nanejvýš důležité zlepšit spolupráci, posílit koordinaci a rozvíjet součinnost s programy a projekty členských států EU ve třetích zemích s cílem zvýšit efektivitu vnější činnosti EU a vypořádat se se stávajícími rozpočtovými omezeními;

11.  vítá iniciativu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky, která se zaměřuje na rozvoj koncepce „komplexního přístupu“ s cílem plně využít potenciálu Lisabonské smlouvy a zaručit celkovou účinnost a soudržnost SZBP a SBOP; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zahájila diskusi s Parlamentem o tom, jak nejlépe zajistit, aby byl tento komplexní přístup důsledně uplatňován, a zejména o tom, jak zajistit, aby naše priority v zahraniční politice byly dále rozvíjeny v souladu s našimi zájmy a hodnotami a aby byly podporovány prostřednictvím nezbytných finančních prostředků a účinných a pružných nástrojů; zdůrazňuje, že vojenské struktury a schopnosti, včetně stálé struktury plánování a vojenského operačního velitelství, jsou nedílnou součástí takového přístupu, a domnívá se, že zlepšení koordinace mezi vedoucími misí, zvláštními zástupci EU a vedoucími delegací rovněž přispěje k zajištění provázané a soudržné zahraniční a bezpečnostní politiky na místě; vyzývá členské státy, aby místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku podpořily s cílem využít plně potenciál komplexního přístupu;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že EU dosud nevypracovala jednoznačnou strategii pro své vztahy se zbytkem světem a že její činnosti se dají lépe popsat jako reakce než akce; požaduje proto zásadní strategickou diskusi, jíž by se měla účastnit i Rada, Komise a Parlament; vyzývá, aby jako příspěvek do této diskuse, na zasedání Evropské rady v prosinci byla dále prohloubena iniciativa „Evropská globální strategie“;

13.  zdůrazňuje proto, že komplexně pojatá SZBP zahrnuje všechny oblasti zahraniční politiky, včetně postupného vymezení společné bezpečnostní a obranné politiky, které by mohlo vést ke společné obraně, přičemž usiluje především o soudržnost a provázanost jednotlivých složek vnější činnosti, avšak s ohledem na jejich specifickou povahu; domnívá se, že by měla být pod vedením místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky zajištěna užší koordinace vnitřních politik EU a politických rozhodnutí členských států v klíčových oblastech, jako je propojenost, obchod, doprava, energetika, životní prostředí a komunikace, pokud mají jednoznačný nadnárodní dopad, zejména s ohledem na diverzifikaci a zabezpečení energetických zdrojů EU;

14.  vyzývá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby reagovaly na doporučení Parlamentu týkající se přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013 s cílem zajistit další rozvoj vhodné a genderově vyvážené struktury ESVČ (za účasti příslušných útvarů Komise), jejíž součástí jsou zeměpisné a tematické odborné znalosti, a uplatňovat komplexní přístup k plánování, vytváření a provádění politik;

ZAJIŠTĚNÍ VEDENÍ A SOUDRŽNOSTI V ZAHRANIČNÍ POLITICE EU

15.  zdůrazňuje úlohu politického vedení, které se očekává od místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky při zajišťování jednotnosti, soudržnosti a účinnosti činností Unie; konstatuje, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka ve svém přezkumu ESVČ určila oblasti, v nichž by její úloha měla být posílena a zefektivněna při zahajování a provádění opatření a zajišťování jejich souladu s rozhodnutími SZBP, a vydala doporučení k zajištění úzké koordinace s Komisí, při níž bude plně využita její funkce místopředsedkyně Komise; vzhledem ke slyšením nových komisařů, která se uskuteční v roce 2014 zdůrazňuje skutečnost, že Evropský parlament by měl tuto tendenci podpořit posílením úlohy místopředsedkyně Komise ve vnějších vztazích, a tím i zlepšením koordinace mezi ESVČ a Komisí;

16.  opakuje, že podporuje místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku ve vedení jednání – za složitých okolností – s Íránem, a blahopřeje jí k úspěšnému sbližování stran v rámci dialogu vedeného pod záštitou EU mezi Kosovem a Srbskem; domnívá se, že tyto příklady vedoucí úlohy a určování priorit by se měly dále uplatňovat v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích pro členství v EU a v jejím sousedství a v reakci na řadu strategických výzev v oblasti od Střední Asie po Blízký východ a od Afrického rohu napříč Sahelem; prohlašuje, že je připraven tento proces podpořit;

17.  požaduje přezkum rozmístění infrastruktury a personálního obsazení delegací EU s cílem zajistit, aby účinnost, viditelnost a zastoupení Unie ve třetích zemích odrážely naše politické ambice a očekávané priority; žádá, aby byl takový přezkum prodiskutován s příslušným výborem Parlamentu, zejména pokud očekávaný výstup vyžaduje jakékoli přerozdělení zdrojů nebo rozhodnutí o zřízení či zrušení delegací ve třetích zemích; opakuje zejména svůj požadavek na otevření delegace EU v Íránu;

PŘIŘAZENÍ ODPOVÍDAJÍCÍCH ZDROJŮ KE STANOVENÝM CÍLŮM

18.  s ohledem na řadu výzev a žádostí o angažovanost EU ve světě zpochybňuje důvody Rady vedoucí k rozhodnutí provést škrty ve víceletém finančním rámci, které omezí schopnost Unie, pokud jde o podporu míru, bezpečnosti a udržitelného hospodářského rozvoje, a důvěryhodnost jejího úsilí; varuje, že takové škrty prováděné nekoordinovaným způsobem mohou ohrozit účinné prosazování našich zájmů a hodnot, jakož i naši kolektivní schopnost podporovat mír, demokracii, bezpečnost osob a blahobyt v našem sousedství i ve vzdálenějších oblastech;

19.  současně uznává, že je třeba přijímat strategická rozhodnutí a vymezovat priority, aby se zajistilo cílené a účinné využívání zdrojů Unie; v této souvislosti vyzývá členské státy k zajištění toho, aby jejich vnitrostátní politiky byly provázané a koordinované se strategickými cíli a závazky Unie;

20.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby nové finanční nástroje pro oblast vnějších vztahů, o nichž Parlament a Rada jednají, byly navrženy a plně financovány tak, aby prosazovaly strategické zájmy Unie a aby bylo možné přizpůsobit je měnícím se politickým okolnostem;

21.  trvá na tom, že revize interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení z roku 2006 by měla představovat další krok k větší transparentnosti v oblasti SZBP; domnívá se, že demokratická kontrola vyžaduje stanovení samostatných rozpočtových položek pro každý jednotlivý úkol či operaci SBOP, včetně činnosti zvláštních zástupců EU, kterou musí doprovázet zjednodušené, avšak transparentní postupy pro vnitřní převod finančních prostředků, vyžadují-li to okolnosti;

POSOUZENÍ ÚSPĚCHŮ MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ KOMISE, VYSOKÉ PŘEDSTAVITELKY A RADY V ROCE 2011

22.  vítá, že se Rada s podporou místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky snažila, aby výroční zpráva za rok 2011 byla strategickým dokumentem zaměřeným na budoucnost a mapujícím zahraniční politiku Unie;

23.  všímá si úsilí vyvinutého k odstranění nedostatků, na které Parlament upozornil ve svém posledním usnesení na toto téma, zejména stanovení nových úkolů a operací SBOP v rámci celkového přístupu Unie k zemi nebo regionu;

24.  domnívá se však, že výroční zpráva Rady stále nenaplňuje ambice Lisabonské smlouvy v důležitých ohledech, a do budoucna proto požaduje následující:

25.  vyzývá Radu, aby požádala místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby v příští výroční zprávě vymezila své cíle v oblasti zahraniční politiky na rok 2014 a 2015 a rovněž časový rámec a zdroje nezbytné pro jejich provedení; zdůrazňuje, že tyto priority by měly být zaměřeny na strategické cíle EU, především na transatlantické partnerství, hospodářský a politický rozvoj východního i jižního sousedství a mírový proces na Blízkém východě;

26.  vyzývá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby se při vypracovávání budoucích výročních zpráv o SZBP již v rané fázi spojily s Výborem pro zahraniční věci za účelem diskuse o cílech zahraniční politiky v následujících letech a za účelem poskytnutí jasného sdělení občanům EU o vývoji, prioritách a pokroku zahraniční politiky Unie, což by umožnilo rovněž přehodnotit a prokázat úlohu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky v čele zahraniční politiky EU;

27.  vítá iniciativu k uspořádání vrcholné schůzky Evropské rady o budoucnosti evropské obrany v prosinci 2013, která je příležitostí k přezkumu strategických cílů a bezpečnostních zájmů EU, přičemž tyto koncepce by měly být dále rozpracovány v bílé knize o evropské obraně; žádá, aby výsledkem této schůzky byl jasný plán, jehož součástí bude harmonogram pro dosažení klíčových cílů, kterými jsou v první řadě mj. včasný přezkum evropské bezpečnostní strategie a využití bílé knihy jako společného vzoru pro souběžné vnitrostátní přezkumy v oblasti bezpečnosti a obrany; zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet úzkou spolupráci s cílem zaručit vojenskou bezpečnost a dosáhnout úspor;

STRATEGICKÉ PRIORITY: SOUSTŘEDNÉ KRUHY MÍRU, BEZPEČNOSTI A SOCIÁLNĚ-EKONOMICKÉHO ROZVOJE

28.  vítá rozvíjení „strategických partnerství“ jako formy spolupráce EU se zavedenými i nově vznikajícími mocnostmi; tvrdí však, že tato koncepce si žádá jednoznačná a důsledná kritéria, pokud se týká jejího postavení ve struktuře zahraniční politiky EU; žádá proto, aby budoucí rozhodnutí o strategických partnerech byla přijímána v souladu s prioritami zahraniční politiky Unie a aby byl Parlament o budoucích partnerstvích pravidelně informován dříve, než bude přijato rozhodnutí, zejména v těch případech, kdy tato partnerství obdrží finanční podporu z rozpočtu Unie nebo kdy se jedná o užší smluvní vztah s EU;

USA

29.  zdůrazňuje skutečnost, že partnerství s USA vychází ze silných politických, kulturních, hospodářských a historických vazeb a ze sdílených hodnot, jako je svoboda, demokracie, lidská práva a právní stát; je pevně přesvědčen, že i přes odlišné názory na některé důležité otázky jsou USA nejdůležitějším strategickým partnerem EU; naléhavě proto EU žádá, aby za svou politickou prioritu považovala prohlubování transatlantických vztahů na všech úrovních a jejich rozšiřování, tak aby zahrnovaly i další transatlantické partnery, s cílem sledovat prospěch pro obě strany a vzájemnost;

30.  zastává názor, že EU a USA musí úzce spolupracovat při hledání mírového řešení konfliktů a krizí vzniklých v důsledku íránského jaderného programu a procesu přeměny v zemích, kde proběhlo arabské jaro, a na Blízkém východě; vítá závazek prezidenta Obamy řešit izraelsko-palestinský konflikt vytvořením dvou států; po diskusi, která proběhla v Parlamentu, vyzývá EU, aby v rámci dojednané komplexní politické strategie pro dosažení dlouhodobé stability a bezpečnosti v celém regionu zintenzivnila diplomatickou činnost;

31.  vítá, že bylo oznámeno zahájení jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství, které by mohlo významně podpořit výkonnost ekonomiky EU i USA, podnítit pokrok při uzavírání dalších mezinárodních dohod a sloužit jako model, o jehož dosažení by měly usilovat další regionální a globální subjekty; připomíná, že je třeba vytvořit transatlantickou politickou radu; konstatuje, že do té doby bude pořádání každoročních vrcholných schůzek EU-USA poskytovat příležitost k vymezení společných cílů, ke koordinaci strategií pro řešení hrozeb a problémů celosvětového významu, k vypracování společného přístupu k nově vznikajícím velmocím, zajištění multilateralismu a výměně osvědčených postupů; připomíná, že letos se ještě nekonala žádná vrcholná schůzka EU-USA; dále poukazuje na to, že případné navázání transatlantického obchodního a investičního partnerství a probíhající jednání s Kanadou mohou vést ke vzniku rozsáhlého ekonomického prostoru, jenž by zahrnoval Severní Ameriku, EU a celou řadu latinskoamerických zemí, a přinést hospodářský růst a pracovní místa; navrhuje prověřit další politické možnosti pro navázání třístranné transatlantické spolupráce;

32.  domnívá se, že za účelem získání důvěry je nezbytné, aby USA dodržovaly právní předpisy o ochraně citlivých údajů a aby změnily své činnosti v oblasti sběru údajů namířené proti EU a jejím občanům, a žádá rychlé uzavření zastřešující dohody mezi EU a USA o ochraně údajů, která by občanům EU zajistila informace a právní nápravu; zdůrazňuje, že nedávná odhalení vyvolala obavy v celé Evropě, které mohou poškodit vztahy mezi EU a USA; připomíná, že právní předpisy o ochraně údajů musí dodržovat jak EU, tak její partneři, a domnívá se, že jsou zapotřebí společné standardy pro sdílení utajovaných informací, které ochrání občany USA i EU;

Rusko

33.  znovu vyjadřuje svou podporu politice kritické angažovanosti Unie ve vztahu k Rusku; považuje Rusko za důležitého strategického souseda, zastává však názor, že má-li být navázáno skutečné partnerství, je třeba respektovat základní hodnoty demokracie, lidských práv a právního státu; vítá spolupráci s Ruskem, pokud jde o důležité mezinárodní otázky, zejména o Blízký východ, Írán, Afghánistán a Sýrii;

34.  vyjadřuje nicméně politování nad tím, že Rusko využívá v Radě bezpečnosti OSN práva veta k oslabení úsilí mezinárodního společenství reagovat efektivně a rychle na humanitární krize, jako je tragédie a spirála násilí v Sýrii; vyzývá proto místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby využila diplomatického postavení a úsilí EU a dále s Ruskem jednala o těchto otázkách; vítá zprostředkovatelskou úlohu, kterou Rusko sehrálo v souvislosti se skladišti chemických zbraní v Sýrii, spolu s návrhem, jejž přednesl ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov a v němž je Sýrie vyzývána, aby předala kontrolu nad svými chemickými zbraněmi, a rovněž nabídku, že se Rusko na této operaci bude podílet; vyjadřuje politování nad skutečností, že toto zprostředkování neproběhlo v dřívějším stádiu, neboť by zachránilo tisíce životů;

35.  je i nadále znepokojen nedostatkem odhodlání Ruska prosazovat právní stát, pluralitní demokracii a lidská práva, jak vyplývá z nedávno přijatých právních předpisů, které znemožňují činnost organizací občanské společnosti, zaměřují se na menšiny, včetně společenství leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob, a omezují svobodu projevu, shromažďování a sdružování; zdůrazňuje, že posílení právního státu ve všech oblastech ruského veřejného života, včetně hospodářské oblasti, které má zásadní význam pro vybudování skutečného, přínosného partnerství EU a Ruska, by bylo konstruktivní odpovědí na nespokojenost, kterou vyjadřují mnozí ruští občané; zdůrazňuje, že je důležité vyvinout rozhodné úsilí v boji proti korupci, aby se zvýšila důvěra v hospodářské vztahy mezi EU a Ruskem, a že pokrok v jednáních o zjednodušení vízového styku, jejichž předběžná fáze byla úspěšná, by měl být podmíněn pokrokem v oblastech, jako je selektivní spravedlnost a svobodné a spravedlivé volby konané na základě soutěže mezi kandidáty;

36.  zdůrazňuje, že EU je ochotna přispět k partnerství pro modernizaci a k jakékoli dohodě, která by byla nástupkyní současné dohody o partnerství a spolupráci pod podmínkou, že Rusko dosáhne pokroku v oblastech, jako jsou lidská práva, právní stát a pluralitní demokracie, včetně toho, že se uskuteční svobodné a spravedlivé volby založené na soutěži mezi kandidáty; rovněž zdůrazňuje, že EU je i nadále odhodlána budovat vzájemnou důvěru a rozvíjet politický dialog s Ruskem, a to i o záležitostech celosvětového významu, jako je boj proti terorismu, nešíření jaderných zbraní, organizovaný zločin a klimatická změna;

37.  kritizuje, že Rusko v rozporu s mezinárodními normami (například Helsinskými dohodami) využívá nástrojů energetické a obchodní politiky k vyvíjení tlaku na země evropského sousedství, aby je tak přinutilo připojit se k celní unii pod vedením Ruska místo toho, aby podepsaly dohody o přidružení s EU, čímž jim znesnadňuje přijímat nezávislá rozhodnutí; dále se domnívá, že postupné sbližování partnerských zemí s EU může být v souladu s udržováním jejich dobrých sousedských vztahů s Ruskem; naléhavě žádá Rusko, aby zaujalo konstruktivní přístup k řešení zamrzlých konfliktů; vyjadřuje politování nad skutečností, že EU se rozhodnějším způsobem nezapojila do řešení těchto konfliktů; varuje Rusko, že využívání nevyřešených konfliktů k politickým účelům může vyvolat nová nepřátelství a destabilizovat celý region;

Čína

38.  vybízí EU, aby dále rozvíjela své komplexní strategické partnerství s Čínou a přitom podporovala globální zájmy obou stran, společné projekty založené na geostrategických normách a vzájemný respekt; vyzývá EU a její členské státy, aby při jednání s čínskou vládou vystupovaly jednotně; vítá sice existenci téměř 60 aktivních odvětvových dialogů a navržená jednání o investiční smlouvě, vyzývá nicméně k rozvoji dalších odvětvových dialogů a k neprodlenému vyřešení probíhajících šetření v oblasti obchodu; opakuje, že je třeba zintenzivnit dialog o lidských právech mezi EU a Čínou, mj. zapojením občanské společnosti a spoluprací s OSN;

39.  zdůrazňuje, že spolupráce mezi EU a Čínou na multilaterální úrovni má klíčový význam pro podporu stability a řešení celosvětových problémů, mj. v souvislosti s hospodářskými a finančními záležitostmi, jako jsou snahy o potírání daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových rájů; zdůrazňuje, že je třeba spolupracovat rovněž s cílem řešit změnu klimatu, otázky životního prostředí, využívání omezených přírodních zdrojů naší planety a rozvojovou spolupráci, udržovat mír a zajistit dodržování mezinárodního práva v konfliktech, jako např. v Sýrii, a reagovat na výzvy, jež představují Írán a Severní Korea, pokud jde o nešíření jaderných zbraní;

40.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že Čína nadále porušuje lidská práva a práva kulturních a náboženských menšin, zejména v Tibetu;

Japonsko

41.  zdůrazňuje, že je nutné upevnit vztahy mezi Unií a Japonskem, které je strategickým partnerem a významným mezinárodním aktérem, jenž s Unií sdílí společné demokratické hodnoty a je přirozeným partnerem pro spolupráci na mnohostranných fórech; napjatě očekává jednání o komplexní rámcové dohodě a dohodě o volném obchodu;

Jižní Korea

42.  vyzývá EU, aby prohloubila svou politickou spolupráci s Jižní Koreou, která představuje hlavního demokratického činitele v Asii a která před nedávnem zintenzivnila své obchodní vztahy s EU prostřednictvím ambiciózní dohody o volném obchodu;

Indie

43.  vyzývá EU a její členské státy, aby upevnily své vztahy s Indií založené na podpoře demokracie, sociálního začleňování, právního státu a lidských práv, a naléhavě obě strany žádá, aby vyvinuly maximální úsilí o uzavření komplexní dohody o volném obchodu mezi EU a Indií, která povzbudí evropský a indický obchod a hospodářský růst;

Turecko

44.  zdůrazňuje strategický význam dialogu a spolupráce EU s Tureckem s cílem zajistit stabilitu, demokracii a bezpečnost, přičemž zvláštní důraz klade na širší oblast Blízkého východu; poukazuje na to, že Turecko je nejen členem NATO, ale rovněž kandidátem na členství v EU, jakmile splní přístupová kritéria a rozhodnutí o řádném členství bude demokraticky schváleno; žádá, aby byly otevřeny klíčové kapitoly, zejména s cílem podnítit nezbytné politické reformy; konstatuje, že Turecko důrazně a opakovaně odsoudilo násilí použité syrským režimem vůči civilistům a poskytuje nezbytnou humanitární pomoc Syřanům prchajícím před násilím za hranice; vzhledem k sílícímu přílivu uprchlíků na vnějších hranicích EU vyzývá k pokračování spolupráce mezi členskými státy a Tureckem a k současnému přijetí opatření na úrovni Unie; zdůrazňuje, že stále významnější postavení Turecka na mezinárodní scéně by se mělo rovněž opírat o odhodlání ctít základní práva, sekulární stát, pluralitní demokracii a právní stát v rámci vnitrostátní politiky a že dosud nebyly provedeny nejnaléhavější reformy; všímá si živosti demokratických požadavků, které vznesla občanská společnost v Turecku, a opakuje své znepokojení nad násilnou, represivní a často neodpovídající reakcí ze strany úřadů; žádá, aby Turecko podpořilo boj proti fundamentalistickým a nedemokratickým hnutím v regionu;

Jižní Afrika

45.  připomíná význam strategického partnerství EU s Jižní Afrikou; tvrdí, že Jihoafrická republika může být vzhledem ke své zkušenosti s úspěšným mírovým přechodem k demokracii a své úloze jakožto regionální velmoci hlavní silou při podpoře demokracie a řádné správy věcí veřejných, posilování regionální hospodářské integrace a podpoře národního usmíření napříč Afrikou a klíčovým partnerem pro EU v tomto úsilí; zdůrazňuje význam úzké spolupráce mezi EU a JAR v oblasti změny klimatu, udržitelného rozvoje a reformy mezinárodních institucí;

Rozšiřující se EU

46.  zdůrazňuje, že členství v EU zajišťuje mír, blahobyt, demokratický rozvoj, stabilitu a bezpečí v rychle se měnícím mezinárodním prostředí a že být členem EU i nadále nabízí perspektivu sociálně-ekonomického rozvoje; domnívá se, že rozšíření EU zůstává důležitým nástrojem zahraniční politiky EU a je v jejím dlouhodobém strategickém zájmu, což nelze nutně měřit z hlediska krátkodobé rozpočtové bilance; poukazuje však na to, že politika rozšíření musí zohledňovat vlastní integrační kapacitu EU a skutečné odhodlání západobalkánských zemí a Turecka k přijetí odpovědnosti a řešení přetrvávajících problémů; vítá dohodu o telekomunikacích a energii uzavřenou mezi Srbskem a Kosovem v průběhu 16. kola jednání zprostředkovaných místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou a vyzývá k vyvinutí většího úsilí k odstranění všech zbývajících překážek;

Sousedství EU

47.  zdůrazňuje, že EU musí v souvislosti s evropskou politikou sousedství vyvinout více úsilí, považovat tuto oblast za větší prioritu a více se v ní angažovat v dobách, kdy se tato politika nachází v nesnázích a je ohrožována vývojem v řadě zemí; domnívá se proto, že z důvodů solidarity a vzhledem k jejímu vlastnímu zájmu na mírovém a svobodném rozvoji musí EU své nástroje výrazně zacílit, mimo jiné posílením mnohostranných přístupů v regionu, a vytvořit pevnou vazbu mezi svou politikou, finančními nástroji a financováním, aby dosáhla hlavních cílů své politiky, zejména pokud jde o podporu lidských práv, demokracie, právního státu a hospodářských reforem; konstatuje, že vyhlídka na členství v EU zůstává hlavní pobídkou, především pro země evropského sousedství, k provádění ambiciózních reforem;

48.  zdůrazňuje, že modernizace celého evropského sousedství spočívá v postupném rozvoji liberální demokracie, v níž demokraticky zvolené osoby také demokraticky vládnou v souladu s ústavními zásadami, respektují opozici, nesouhlas a nekonformnost;

49.  vyzývá k tomu, aby zásady nového přístupu evropské politiky sousedství stanovené v příslušných společných sděleních(10) místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise – zejména zásady „více za více“, diferenciace, vzájemné odpovědnosti a „společenského partnerství“ –, byly v praxi plně uplatňovány a aby pomoc Unie byla plně v souladu s tímto novým přístupem;

50.  zdůrazňuje, že Komise musí v zájmu zabránění sociálnímu napětí po přistoupení nebo společensko-hospodářské nerovnováze v rámci rozšířené Unie podporovat předvstupní politiky zaměřené na zmírnění strukturálních sociálních nerovností a na překonání kulturního rozdělení v rámci přistupujících států, a to ještě před přistoupením; zdůrazňuje, že za prioritu je třeba považovat začleňování sociálních a kulturních menšin v jednotlivých státech, aby se tak zabránilo jejich hromadnému přesunu do jiných členských států po přistoupení;

Východní sousedství

51.  připomíná strategický význam východního sousedství a rovněž evropskou perspektivu dotčených zemí, která pro tyto země představuje hlavní motivaci k provádění reforem; zdůrazňuje, že EU má v této oblasti skutečný vliv a měla by v plném rozsahu uplatňovat svůj transformační potenciál; domnívá se, že je nejvyšší čas vyvinout intenzivní úsilí a přijmout významnější politický závazek, pokud jde o dosažení cílů Východního partnerství, a mj. vytvořit užší vztah mezi SZBP a evropskou politikou sousedství; vítá dosažený pokrok a dále všechny strany žádá, aby vyvinuly nezbytné úsilí a podepsaly či parafovaly dohody o přidružení, prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu a dohody o uvolnění vízového režimu EU, jakmile budou splněny všechny stanovené podmínky, a vyzývá východní partnery, aby splnili požadavky s cílem zajistit úspěch vrcholné schůzky, která proběhne v listopadu 2013 ve Vilniusu; zdůrazňuje, že tato vrcholná schůzka by měla přinést jednoznačný pokrok, pokud jde o sbližování společností v členských státech a zemích Východního partnerství;

52.  považuje nicméně za politováníhodné, že se celková situace, pokud jde o demokratické normy a dodržování lidských práv, v mnoha zemích Východního partnerství téměř nezlepšila, přičemž v některých případech došlo k jejímu zhoršení; vyzývá EU, aby dlouhodobě hrála aktivnější úlohu při hledání politických řešení zamrzlých konfliktů u našich východních sousedů, zejména pokud jde o překonání mrtvého bodu v Jižní Osetii a Abcházii a ve sporu o Náhorní Karabach a maximální podporu jakékoli následné mírové dohody; pobízí k dosažení dalšího pokroku v otázce Podněsteří; dále zdůrazňuje, že k úplnému rozvoji Východního partnerství může dojít pouze po mírovém vyřešení všech zamrzlých konfliktů, což by mělo být považováno za prioritu; žádá EU, aby pro svou zprostředkovatelskou činnost a k zajištění plného dodržování lidských práv využila všechny nástroje, které má k dispozici; znovu vyjadřuje svůj názor, že rozvoj vztahů by měl být podmíněn smysluplným závazkem k dodržování lidských práv, demokracie a právního státu;

53.  připomíná, že demokratické reformy podporované EU jsou v zájmu samotných partnerských zemí a mohou přispět k jejich hospodářskému a sociálnímu rozvoji; podotýká, že silné demokratické instituce a užší vazby s EU prostřednictvím dohod o přidružení, prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu a opatření k usnadnění vízového styku přispějí k posílení suverenity těchto zemí ve vztahu k mocným sousedům uplatňujícím svůj vliv; je hluboce znepokojen zvyšujícím se tlakem, který je vyvíjen na některé partnerské země, jako je Moldávie, Ukrajina a Arménie, a jehož účelem je zpomalit jejich pokrok na cestě k prohloubení vztahů s EU; žádá EU, aby tyto otázky řešila politicky koherentním způsobem; znovu potvrzuje připravenost EU stát se spolehlivým a silným partnerem těchto zemí na základě společných sdílených hodnot a solidarity a sdílet s nimi veškeré výhody vyplývající z acquis EU v rámci ustanovení týkajících se Evropského hospodářského prostoru plus;

54.  zdůrazňuje, že i když byla dohoda mezi EU a Ukrajinou parafována, k jejímu podpisu a ratifikaci může dojít jedině za předpokladu, že Ukrajina splní nezbytné požadavky stanovené v závěrech Rady o Ukrajině ze dne 10. prosince 2012; znovu vyzývá ukrajinský parlament a vládu, aby se zabývaly problémem selektivní spravedlnosti, konkrétně propuštěním Julije Tymošenkové, a aby provedly reformy stanovené ve společně schváleném programu přidružení, včetně reformy soudnictví (tj. úřad nejvyššího státního zástupce) a reformy volebního zákona; vyzývá Ukrajinu, aby provedla změnu svého trestního zákoníku spočívající v odstranění trestních sankcí za jednoznačně politické úkony státních úředníků jednajících v rámci úřední pravomoci;

55.  podporuje dohodu o přidružení mezi EU a Gruzií, ale domnívá se, že je třeba, aby gruzínské orgány dosáhly hmatatelných výsledků v oblasti právního státu; zejména žádá, aby byli propuštěni všichni političtí vězni, včetně bývalého předsedy vlády Vana Merabišviliho, a aby během blížících se prezidentských voleb byly dodrženy evropské standardy;

Jižní sousedství a Blízký východ

56.  zdůrazňuje dlouhodobé vztahy EU se zeměmi evropského jižního sousedství; vyzývá k tomu, aby zásady nového přístupu evropské politiky sousedství stanovené ve výše uvedených společných sděleních místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise – zejména zásady „více za více“, diferenciace, vzájemné odpovědnosti a „společenského partnerství“ –, byly v praxi plně uplatňovány a aby pomoc Unie byla plně v souladu s tímto novým přístupem;

57.  připomíná, že podporuje místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku ve využívání nových koncepcí, jako je pracovní skupina pro jižní Středomoří, které maximalizují pákový účinek finančních prostředků EU a jejích partnerů ku prospěchu občanů těchto zemí; očekává od takových inovativních přístupů hmatatelné výsledky, pokud jde o lepší koordinaci příspěvků mezi EU a členskými státy, pomoc při budování kapacit pro přijímající země a odpovědnost jejich správních orgánů;

58.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací v Egyptě a nadměrným použitím násilí na všech stranách – jak státních bezpečnostních sil, tak opozičních sil; zdůrazňuje, že EU by měla podporovat demokracii a lidská práva, a vítá rozhodnutí zahraničních ministrů EU ze dne 21. srpna 2013 týkající se pozastavení všech vývozních licencí pro zařízení, které by mohlo být využíváno pro vnitrostátní represi; vyzývá všechny politické aktéry v Egyptě k řešení vzájemných sporů mírovým dialogem a vyzývá k přijetí komplexní politické dohody a předání moci demokraticky zvoleným vůdcům v co nejkratší době; naléhavě žádá EU, a zejména místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby využily svého jedinečného postavení a sítě vztahů s klíčovými hráči a aby neustávaly ve svém úsilí o zprostředkování politického urovnání ohledně základních parametrů přechodu k demokracii;

59.  vyjadřuje politování nad skutečností, že EU upustila od své společné politiky zbrojního embarga, které uvalila na Sýrii, čímž oslabila společný přístup; odsuzuje tragické a přetrvávající krveprolití v Sýrii, které již mělo ničivý a destabilizující humanitární dopad, a to i v sousedních zemích, zejména v Jordánsku, Libanonu, Iráku a Turecku; vyzývá členské státy, aby vyjádřily solidaritu a pomohly uprchlíkům ze Sýrie a vysídleným osobám na území Sýrie; důrazně odsuzuje případy masového zabíjení civilistů a zdůrazňuje, že nasazení chemických zbraní syrskou vládou představuje hrubé porušení mezinárodních norem, které může vést k tomu, že všechny osoby odpovědné za tento čin budou předány Mezinárodnímu trestnímu soudu; vítá rozhodnou reakci mezinárodního společenství a vyzývá k tomu, aby byl pod mezinárodním dohledem neprodleně proveden plán na zničení všech takových chemických zbraní; zdůrazňuje, že vážnost situace v Sýrii si žádá značnou míru soudržnosti a solidarity mezi členskými státy EU, které by měly spolupracovat s NATO a regionálními aktéry, zejména s Ruskem, Íránem, Izraelem a Tureckem; žádá, aby EU aktivně podpořila úsilí o svolání rozhovorů v rámci konference Ženeva II, aby bylo možné nalézt politické řešení přijatelné pro Syřany a ukončit smrtící spirálu násilí;

60.  znovu vyzývá EU, aby hrála aktivnější roli při řešení konfliktu na Západní Sahaře, jenž v současné době představuje nepřekonatelnou překážku pro ničím neomezovaný rozvoj dobrých sousedských vztahů v oblasti Maghrebu;

61.  i nadále podporuje dvojí přístup, který přijala EU, USA, Rusko a Čína za účelem nešíření jaderných zbraní; vyzývá íránského prezidenta, aby navázal na nedávná pozitivní prohlášení tím, že bude plně spolupracovat s mezinárodním společenstvím, pokud jde o řešení obav týkajících se výhradně mírové povahy íránského jaderného programu; vyzývá EU 3-plus-3, aby zvážila přijetí dodatečných opatření a pobídek v závislosti na tom, zda Írán provede prokazatelné kroky, které by řešily znepokojení mezinárodního společenství, a dosáhne tak konkrétního pokroku; zdůrazňuje, že jakýkoli neúspěch či protahování jednání mezi EU 3-plus-3 a Íránem o nešíření jaderných zbraní bude znamenat vážné riziko pro regionální i celosvětovou bezpečnost;

62.  doufá v úspěch mírových jednání na Blízkém východě a připomíná, že vyřešení konfliktu na Blízkém východě má zásadní význam pro EU, jakož i pro samotné strany konfliktu a širší region; zdůrazňuje proto, že potřeba dosažení pokroku v jednáních je ještě naléhavější s ohledem na probíhající změny v arabském světě, syrskou krizi a obzvláště nestabilní situaci v širší oblasti Blízkého východu; vyzývá členské státy, aby nalezly společný postoj ohledně přijetí rozhodnějších opatření EU v úzké spolupráci s Ligou arabských států a dalšími členy Kvartetu; vítá obnovení přímých jednání mezi Izraelci a Palestinci jako základ pro nalezení řešení založeného na vytvoření dvou států; kritizuje izraelskou politiku osídlování, která je v rozporu s mezinárodním právem a oslabuje vyhlídky na dosažení míru a dojednání řešení konfliktu; opakuje, že stabilní a mírový Blízký východ je v zájmu EU, a žádá aktivnější nasazení, má-li být dosaženo tohoto cíle; vítá zveřejnění pokynů týkajících se finančních nástrojů EU a žádá jejich citlivé a nebyrokratické uplatňování;

63.  žádá Írán a Spojené arabské emiráty, aby se zapojily do otevřeného a upřímného dialogu, který umožní dosáhnout mírového řešení sporu o území mezi těmito státy, které bude zcela v souladu s mezinárodním právem;

Latinská Amerika

64.  vítá politický dialog mezi EU a Latinskou Amerikou, včetně summitů hlav států a Parlamentního shromáždění EUROLAT;

65.  je přesvědčen, že EU a země Latinské Ameriky sdílí společný závazek k sociálně udržitelnému hospodářskému rozvoji a společně vyznávají demokratické hodnoty a zásady právního státu, zároveň se však potýkají s napětím při slaďování těchto hodnot a cílů s podmínkami státní správy;

66.  vyjadřuje svou podporu jednáním o dohodě o přidružení mezi EU a Mercosurem a bere na vědomí závazek obou stran dospět k nabídce vzájemného přístupu na trh do konce roku 2013; vítá skutečnost, že dohoda o přidružení mezi EU a Střední Amerikou a mnohostranná dohoda o volném obchodu s Kolumbií a Peru vstoupily v platnost, a s nadějí očekává zrušení vízových požadavků ve styku s těmito dvěma zeměmi a rovněž vypracování dalších dohod o přidružení, mj. s Ekvádorem; konstatuje, že takové dohody představují důležitý krok kupředu při rozvoji strategických vztahů mezi EU a Latinskou Amerikou;

67.  zdůrazňuje potřebu posílení kontaktů a koordinace s latinskoamerickými partnery na mnohostranných fórech; vyzývá k přijetí Evropsko-latinské charty pro mír a bezpečnost, jak požadovalo shromáždění EUROLAT;

Afrika

68.  trvá na tom, že příprava čtvrté vrcholné schůzky EU-Afrika, která proběhne v roce 2014, představuje příležitost jít nad rámec budování institucionálních kapacit na úrovni kontinentu a vytvořit politické partnerství pro mír, bezpečnost, sociálně-ekonomický rozvoj, snahy o boj proti nelegálním finančním tokům z Afriky, splnění rozvojových cílů tisíciletí a řádnou správu, a to i na regionální a subregionální úrovni;

69.  zdůrazňuje význam příslušných strategií EU pro oblast Afrického rohu a Sahelu jako klíčových nástrojů k řešení složitých problémů týkajících se bezpečnosti, správy a rozvoje, které postihují tyto oblasti rozpínající se od západní po východní Afriku;

70.  připomíná, že pro dosažení dlouhodobější stability a bezpečnosti osob v těchto dvou regionech je třeba nejen porazit násilné radikální extremisty a obchodníky se zbraněmi, drogami a lidmi, ale také podporovat usmíření, posílit stát a instituce občanské společnosti a zajišťovat alternativní hospodářské činnosti, které by lidem umožnily důstojné životní podmínky, a to zejména vytvářením pracovních míst pro mládež díky snazšímu vypracovávání a provádění opatření pro budování důvěry;

Střední Asie

71.  podporuje úsilí EU o prosazování regionálního přístupu ve Střední Asii, který je klíčový při řešení společných problémů, zejména pokud jde o stabilitu, bezpečnost, vodu a energie, při usnadňování dialogu, rozvíjení dobrých sousedských vztahů a podpoře strategických zájmů EU; žádá, aby činnost EU v tomto regionu byla spojena s pokrokem v oblasti demokratizace, lidských práv, řádné správy věcí veřejných, udržitelného sociálně-ekonomického rozvoje, právního státu a boje proti korupci; rovněž zdůrazňuje, že přítomnost EU na místě je důležitá pro to, aby bylo možné podrobně sledovat politicky motivované procesy, a že je nutné podporovat politický pluralismus;

72.  zdůrazňuje rovněž význam dialogu EU se zeměmi Střední Asie o otázkách týkajících se životního prostředí a bezpečnosti v regionu, zejména pokud jde o hospodaření s vodními zdroji a situaci v Afghánistánu po roce 2014; vítá skutečnost, že dne 13. června 2013 byl zahájen dialog o bezpečnosti mezi EU a Střední Asií na vysoké úrovni;

73.  konstatuje, že středoasijské země, jež jsou bohaté na energetické a přírodní zdroje, mají pro diverzifikaci zdrojů a zásobovacích tras EU potenciální význam, neboť by mohly zlepšit úroveň bezpečnosti dodávek energie; vyzývá ESVČ a Komisi, aby nadále důrazně podporovaly projekty zaměřené na diverzifikaci dodávek energie, jako je jižní koridor a transkaspický plynovod;

Afghánistán

74.  je hluboce znepokojen pokračujícím násilí ve všech formách v Afghánistánu, zejména násilím páchaným na ženách; vyzývá afghánskou vládu, aby se připravila na převzetí plné odpovědnosti po stažení mezinárodních sil v roce 2014; vyzývá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí na podporu budování vojenských a civilních kapacit afghánské vlády a jejích státních bezpečnostních sil za účelem nastolení stability a bezpečnosti, jež jsou základním předpokladem rozvoje, a aby zabránily vytváření bezpečnostního a hospodářského vakua, jakmile země převezme po roce 2014 plnou odpovědnost za vlastní bezpečnost; zdůrazňuje, že EU musí i nadále podporovat boj proti korupci; opakuje, že je nutné stanovit plán na vymýcení produkce opia; připomíná, že Parlament již vícekrát vyzýval k podpoře pětiletého plánu na vymýcení produkce opia;

75.  připomíná dlouhodobý závazek EU pomáhat Afghánistánu při přechodu k míru a dosažení udržitelného sociálně-ekonomického rozvoje; vítá skutečnost, že EU a Afghánistán stojí těsně před dokončením jednání o dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje; vyzývá obě strany, aby tato jednání uzavřela co nejrychleji;

76.  zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci v rámci subregionu Střední Asie, jakož i spolupráci s Ruskem, Pákistánem, Indií a Íránem za účelem řešení problémů týkajících se přeshraničního obchodu s lidmi a zbožím a boje proti nezákonné výrobě a obchodování s drogami; varuje před rizikem přelévání těchto problémů do sousedních zemí a širšího subregionu po roce 2014; zdůrazňuje klíčovou úlohu Pákistánu v rámci boje proti terorismu;

Asie

77.  vyzývá EU k zajištění lepšího zastoupení v asijsko-tichomořské oblasti, přičemž by se měla zaměřit i na jiné země, než je Čína, Indie a Japonsko; zdůrazňuje politický a hospodářský potenciál partnerství uzavřených mezi EU a Indonésií, která představuje demokracii se čtvrtou nejpočetnější, převážně muslimskou, populací na světě a zároveň je členem G-20, a mezi EU a Filipínami; zdůrazňuje nové vyhlídky ve vztazích mezi EU a sdružením ASEAN, jež vyvstaly po demokratických změnách v Myanmaru; považuje akční plán z Bandar Seri Begawanu na posílení partnerství Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) a EU za významný krok; považuje rovněž smlouvu o přátelství za příležitost k prohloubení spolupráce a těší se na hmatatelné výsledky v tomto ohledu;

78.  zdůrazňuje, že je třeba dokončit jednání o dohodách o partnerství a spolupráci a politických rámcových dohodách s některými zeměmi jihovýchodní a východní Asie, které se budou zakládat na sociálních normách a sociální odpovědnosti evropských podniků, s cílem konsolidovat vztahy EU s tímto regionem a zvýšit jejich úroveň;

79.  zdůrazňuje význam bezpečnosti v asijsko-tichomořské oblasti a je znepokojen napětím, jakož i územními spory ve Východočínském a Jihočínském moři, a má rovněž rostoucí obavy ze Severní Koreje; navrhuje, aby EU hrála aktivnější úlohu, a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se zapojily do všech mechanismů dialogu a spolupráce, zejména na multilaterální úrovni, s ohledem na význam stability v této oblasti pro zajištění námořní bezpečnosti EU a jejích obchodních zájmů;

80.  všímá si úsilí vyvíjeného k navázání spolupráce mezi EU a USA, pokud jde o „obrat k Asii“, jak dokazuje společný postoj k rušení sankcí vůči Myanmaru; vyzývá proto k větší koordinaci politik USA a EU uplatňovaných vůči Asii, a to i ve spolupráci s některými klíčovými partnery, jako je Austrálie a Nový Zéland; za tímto účelem naléhavě žádá, aby byla urychleně dokončena jednání o rámcových dohodách s Austrálií a Novým Zélandem, která by měla odrážet společný přístup EU, pokud jde o zapracování jednoznačně formulovaných politických doložek o lidských právech a demokracii do všech mezinárodních dohod dojednaných EU;

81.  připomíná, že v červnu 2012 se uskutečnil první strategický dialog mezi EU a Pákistánem a byl přijat závazek k zahájení konstruktivní diskuse ohledně toho, jak prohloubit dvoustrannou spolupráci a dále sjednotit názory na regionální a mezinárodní otázky společného zájmu, včetně aktivnějšího nasazení ve prospěch pluralistické společnosti jako základního prvku v boji proti terorismu; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby Parlamentu poskytla aktuální informace o opatřeních, která byla přijata v návaznosti na tento strategický dialog, a přípravách na další strategický dialog, který by se měl uskutečnit v Bruselu v roce 2013;

82.  vyjadřuje uznání Tchaj-wanu za trvalé úsilí o zachování míru a stability v asijsko-tichomořské oblasti; uznává pokrok, kterého bylo dosaženo ve vztazích mezi kontinentální Čínou a Tchaj-wanem, zejména pokud jde o vzkvétající hospodářské vazby, cestovní ruch a kulturní spolupráci; znovu zdůrazňuje, že rozhodně podporuje smysluplné zapojení Tchaj-wanu do příslušných mezinárodních organizací a činností, a to i do Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby usnadnily jednání o dohodě o hospodářské spolupráci mezi EU a Tchaj-wanem; podporuje navázání užší dvoustranné spolupráce mezi EU a Tchaj-wanem v oblastech, jako je obchod, výzkum, kultura, vzdělávání a ochrana životního prostředí;

83.  je i nadále hluboce znepokojen tím, že Severní Korea pokračuje v rozsáhlém porušování lidských práv i v testování čím dál silnějších jaderných zařízení a raket delšího doletu, což představuje i nadále závažnou hrozbu pro mezinárodní mír, stabilitu a bezpečnost a hospodářský rozvoj země;

Mnohostranní partneři

84.  domnívá se, že skupina G-20 by mohla být užitečným a obzvláště vhodným fórem pro dosahování konsenzu, zahrnujícím všechny strany, založeným na partnerství a schopným podporovat sbližování, včetně sbližování právních předpisů; domnívá se však rovněž, že skupina G-20 musí ještě prokázat, že je s to vytvořit na základě závěrů přijatých v rámci vrcholných schůzek udržitelné politiky, které budou reagovat na klíčové výzvy;

85.  oceňuje úlohu, kterou Rada bezpečnosti OSN plní z funkce nejvyššího mezinárodního orgánu odpovědného za udržování míru a mezinárodní bezpečnost, zároveň však poznamenává, že nedávné krize upozornily na rostoucí neschopnost Rady bezpečnosti OSN reagovat včas na závažné hrozby pro mezinárodní mír a bezpečnost, a to kvůli své struktuře a pracovním postupům; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby usilovala o zajištění stálého členství EU v Radě bezpečnosti OSN a o ovlivňování reformy tohoto orgánu; vyzývá ty členské státy EU, které jsou stálými členy, aby při přijímání svých rozhodnutí zohlednily názory místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky;

86.  vyzývá EU a její členské státy, aby znovu potvrdily závazek Evropské unie prosazovat účinný multilateralismus, jehož jádrem bude systém OSN, posílením reprezentativnosti, odpovědnosti a účinnosti OSN, což si žádá provedení reformy Rady bezpečnosti OSN, včetně omezení práva veta; zdůrazňuje význam spolupráce s ostatními mezinárodními partnery za účelem řešení mezinárodních výzev; zdůrazňuje, že ústředním a dlouhodobým cílem EU zůstává členství EU v rozšířené Radě bezpečnosti OSN; vyzývá dále členské státy, aby v zájmu posílení přítomnosti EU v rámci systému OSN koordinovaly své úsilí v otázce výběru vyšších úředníků pro vysoké pozice v OSN a dalších mezinárodních institucích;

87.  vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly s partnery při posilování úlohy regionálních organizací při udržování míru, předcházení konfliktům, v rámci civilního a vojenského krizového řízení a řešení konfliktů; zdůrazňuje, že je zapotřebí spolupracovat s partnery s cílem zajistit, aby koncepce odpovědnosti za ochranu (R2P) byla vypracována po právní stránce a v případě potřeby uplatňována, přičemž její součástí by měla být prevence, ochrana a obnova po skončení konfliktu; připomíná své doporučení, aby byl přijat interinstitucionální konsenzus EU o odpovědnosti za ochranu, a očekává, že ESVČ zahájí konzultace za tímto účelem; zdůrazňuje potřebu vypracovat pokyny a vybudovat kapacity pro účinnější zprostředkování, a to i prostřednictvím spolupráce mezi EU a OSN;

88.  vítá závazky přijaté EU a NATO k posílení jejich strategického partnerství prostřednictvím doplňkového přístupu; konstatuje, že současná světová a evropská hospodářská krize podnítila snahy hledat jak v EU, tak v NATO nákladově efektivnější operační schopnosti, jichž je naléhavě zapotřebí; vyzývá k urychlenému politickému řešení trvající patové situace, která znemožňuje řádnou úzkou spolupráci mezi EU a NATO; vítá iniciativy spočívající např. v žádostech dalších členských států EU o členství v Partnerství NATO pro mír, což představuje první krok na cestě k odstranění stávajících překážek mezi EU a NATO;

89.  je nadále znepokojen problémy při zahajování misí SBOP, jako je například zpoždění při plánování a vysílání jednotek, nedostatek personálu, problémy s plánováním a čerpáním finančních prostředků, otázky týkající se statusu dohod se třetími zeměmi a počáteční potíže; požaduje, aby byl vytvořen mechanismus pro následná opatření, který by zajistil, že tyto opakující se problémy budou řešeny společně;

90.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby do vnější činnosti EU začlenila hledisko kybernetické bezpečnosti, koordinovala opatření přijímaná v rámci Stockholmského programu a vytvořila sítě podobně smýšlejících partnerů, které se budou zabývat hrozbami pro kybernetickou bezpečnost a problémy v této oblasti; zdůrazňuje, že je třeba usilovat o to, aby byly posíleny stávající mezinárodní právní nástroje v oblasti kybernetické bezpečnosti;

91.  zdůrazňuje, že je třeba regulovat na úrovni EU prodej, dodávky, transfer a vývoz vybavení či softwaru určených především pro monitorování nebo zachycování internetové a telefonní komunikace do třetích zemí; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba zabránit společnostem EU ve vývozu takových produktů, které umožňují dvojí využití, do nedemokratických, autoritářských a represivních režimů;

92.  znovu vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zhodnotila účinnost strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení a rovněž jejích politik k řešení problémů týkajících se konvenčních zbraní, včetně vývozu zbraní;

93.  vítá koordinovaný přístup, který EU uplatňovala během jednání o Smlouvě o obchodu se zbraněmi, jež vedlo k úspěšnému výsledku; vyzývá členské státy, aby tuto smlouvu urychleně ratifikovaly, aby poté, co Parlament vysloví souhlas, mohla vstoupit v platnost; žádá, aby na EU byly v plném rozsahu převedeny pravomoci týkající se předpisů upravujících vývoz zbraní a vybavení či softwaru určených především pro monitorování nebo zachycování internetové a telefonní komunikace v mobilních či pevných sítích;

94.  podporuje dialog o reformě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a zahájení helsinského procesu 40+ v prosinci 2012, v jehož rámci bude vypracován strategický plán pro posílení této organizace; plně podporuje činnosti Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva, který odvádí neocenitelnou práci v oblasti prosazování a ochrany lidských práv a demokratických norem;

95.  uznává, že regionální organizace, především Liga arabských států, Rada pro spolupráci v Zálivu, Organizace islámské spolupráce a Organizace pro hospodářskou spolupráci, hrají v regionálních záležitostech stále důležitější úlohu, a vyzývá EU, aby prohloubila svou spolupráci s nimi, zejména v záležitostech týkajících se procesu přeměny a řízení krizí v jižním sousedství; vítá snahu EU pomoci Lize arabských států v jejím procesu integrace;

o
o   o

96.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, úřadujícímu předsedovi OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE, předsedovi Výboru ministrů Rady Evropy a předsedovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0334. (3) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 35. (4) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 51. (5) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 454. (6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0278. (7) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 470. (8) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, p. 472. (9) „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. [...] Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích. Rada a vysoký představitel dbají na dodržování těchto zásad.“ (Čl. 24 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii). (10) Společné sdělení ze dne 25. května 2011 nazvané „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami (COM(2011)0303); společné sdělení ze dne 20. března 2013 nazvané „Evropská politika sousedství: směrem k posílenému partnerství“ (JOIN(2013)0004).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 o zprávě o provádění regulačního rámce pro elektronické komunikace (2013/2080(INI))

P7_TA(2013)0454 A7-0313/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na směrnici 2009/140/ES (směrnice o zlepšení právní úpravy),

—  s ohledem na směrnici 2009/136/ES (směrnice o právech občanů),

—  s ohledem na nařízení (ES) č. 1211/2009 (nařízení o Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC)),

—  s ohledem na směrnici 2002/21/ES (rámcová směrnice),

—  s ohledem na směrnici 2002/20/ES (autorizační směrnice),

—  s ohledem na směrnici 2002/19/ES (přístupová směrnice),

—  s ohledem na směrnici 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě),

—  s ohledem na směrnici 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích),

—  s ohledem na nařízení (EU) č. 531/2012 (přepracované nařízení o roamingu),

—  s ohledem na doporučení 2010/572/EU (doporučení o regulovaném přístupu k přístupovým sítím příští generace),

—  s ohledem na doporučení 2007/879/ES (doporučení o relevantních trzích),

—  s ohledem na doporučení 2009/396/ES (doporučení o regulaci sazeb za ukončení volání),

—  s ohledem na COM 2002/C 165/03 (pokyny k VTS),

—  s ohledem na doporučení 2008/850/ES (pravidla uvedená v článku 7 rámcové směrnice)

—  s ohledem na rozhodnutí č. 243/2012/EU o vytvoření víceletého programu politiky rádiového spektra,

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. října 2011, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (COM(2011)0665),

—  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. února 2013 opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii (COM(2013)0048),

—  s ohledem na nedávnou činnost, kterou vykonalo Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) v oblasti neutrality sítí,

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. března 2013 o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací (COM(2013)0147),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0313/2013),

A.  vzhledem k tomu, že regulační rámec pro elektronické komunikace v Unii byl naposledy změněn v roce 2009 na základě návrhů předložených v roce 2007 a následujících let přípravné práce;

B.  vzhledem k tomu, že provedení změn z roku 2009 v členských státech mělo proběhnout do 25. května 2011 a že v posledním členském státě byla dokončena v lednu 2013;

C.  vzhledem k tomu, že každý vnitrostátní regulační orgán (NRA)má jistou volnost pro interpretaci způsobu, jak provést rámec tak, aby hodnocení účinnosti tohoto rámce zohlednilo také podmínky, za nichž je rámec prováděn v členských státech;

D.  vzhledem k tomu, že rozdíly v prosazování a uplatňování regulačního rámce vedly u operátorů působících ve více než jedné zemi k vyšším nákladům a tak brzdily investice a rozvoj jednotného telekomunikačního trhu,

E.  vzhledem k tomu, že Komise nevyužila možnosti přijmout rozhodnutí, které by určilo nadnárodní trhy, jak je uvedeno v čl. 15 odst. 4 rámcové směrnice;

F.  vzhledem k tomu, že celoevropští komerční uživatelé nebyli uznáni za samostatný segment trhu, což vede k nedostatku standardizovaných velkoobchodních nabídek, ke zbytečným nákladům a k fragmentaci vnitřního trhu;

G.  vzhledem k tomu, že cílem rámce je podporovat ekosystém hospodářské soutěže, investice a inovace, které přispívají k rozvoji vnitřního trhu v oblasti komunikací ve prospěch spotřebitelů a podniků, zejména evropských podniků, v dané oblasti;

H.  vzhledem k tomu, že by regulační rámec měl zůstat zachován jako soudržný celek;

I.  vzhledem k tomu, že v souladu se zásadami zlepšení právní úpravy je Komise povinna pravidelně přezkoumávat rámec s cílem zajistit, aby tento rámec držel krok s technologickým a tržním vývojem;

J.  vzhledem k tomu, že Komise nestaví pouze na regulačním rámci, ale paralelně jde cestou jednotlivých iniciativ, přičemž „jednotný digitální trh“ představuje nejnovější příklad;

K.  vzhledem k tomu, že Komise oznámila svůj záměr přezkoumat směrnici o soukromí a elektronických komunikacích a doporučení o relevantních trzích, ale zatím ne jiné části regulačního rámce;

L.  vzhledem k tomu, že Komise od roku 1998 neaktualizovala povinnosti univerzální služby, a to navzdory žádosti obsažené ve směrnici o právech občanů z roku 2009;

M.  vzhledem k tomu, že pro podporu investic, inovací a hospodářské soutěže a tím i pro kvalitnější služby má relevantní, stabilní a konzistentní rámec zásadní význam;

N.  vzhledem k tomu, že při podpoře společné regulační judikatury se ukázal jako účinný společný přístup zdola nahoru založený na vnitrostátních regulačních orgánech;

O.  vzhledem k tomu, že oddělení funkcí, tj. povinnost, aby vertikálně integrovaný operátor převedl činnost týkající se velkoobchodního poskytování příslušných přístupových produktů do nezávisle fungující interní obchodní jednotky, i nadále zůstává pouze poslední možností;

P.  vzhledem k tomu, že důležitým motorem účelných investic v průběhu času je účinná a udržitelná hospodářská soutěž;

Q.  vzhledem k tomu, že regulační rámec podporuje hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a služeb v oblasti elektronických komunikací, která je ku prospěchu spotřebitelů;

R.  vzhledem k tomu, že podpora hospodářské soutěže při zajišťování sítí a služeb v oblasti elektronických komunikací je spolu s podporou investic jedním z hlavních politických cílů stanovených v článku 8 rámcové směrnice;

S.  vzhledem k tomu, že navzdory dosaženému pokroku se EU daří ve stanovené časové lhůtě činit pouze malé pokroky v plnění cílů Digitální agendy týkajících se širokopásmového připojení;

T.  vzhledem k tomu, že využívání přístupu k rychlému širokopásmovému internetu je pozvolné, jelikož 54 % evropských domácností by nyní mohlo využít přístupu k rychlostem přesahujícím 30 Mpbs, avšak evropští spotřebitelé tento přístup využívají jen pomalu (pouze 4,2 % domácností); vzhledem k tomu, že budování přístupu k superrychlému internetu (přes 100 Mbps) je pomalé a představuje pouze 3,4 % všech pevných linek, přičemž poptávka uživatelů s pouze asi 2 % domácností, které si tyto linky předplatily, se jeví jako slabá(1);

U.  vzhledem k tomu, že řízení provozu sítí není samo o sobě dostatečně transparentní na to, aby byla zajištěna neutralita sítí;

V.  vzhledem k tomu, že otázky týkající se hospodářské soutěže jak mezi poskytovateli služeb v oblasti elektronických komunikací, tak mezi nimi a poskytovateli služeb informační společnosti, zejména hrozby z hlediska otevřené povahy internetu, si zaslouží pozornost;

W.  vzhledem k tomu, že mnoho sítí se stále potýká s překážkami hospodářské soutěži; vzhledem k tomu že se nepodařilo stanovit a uplatňovat zásadu neutrality sítí, která by zajistila, že nebude docházet k diskriminaci koncových zákazníků;

X.  vzhledem k tomu, že zavedení technických norem pro mobilní komunikaci 4. generace (4G) brání nedostatečná koordinace přiděleného rádiového spektra, zejména prodlení členských států, pokud jde o ukončení schvalovacího postupu k povolení používání pásma 800 MHz pro služby v oblasti elektronických komunikací do 1. ledna 2013, jak je stanoveno v programu politiky rádiového spektra (RSPP);

Y.  vzhledem k tomu, že program politiky rádiového spektra požaduje, aby Evropská komise přehodnotila využívání spektra mezi 400 MHz a 6 GHz a posoudila, zda by mohlo být uvolněno a poskytnuto pro nové aplikace další spektrum, jako např. , byť nikoli výlučně, pásmo 700 MHz;

Z.  vzhledem k tomu, že je nutné v rámci hodnocení dopadu právního rámce na možnosti, které jsou nabízeny uživatelům a spotřebitelům, posoudit inovace a rozvoj nových technologií a infrastruktur;

AA.  vzhledem k tomu, že rámec by měl zůstat neutrální a pro rovnocenné služby by měla platit stejná pravidla;

1.  vyslovuje politování nad zpožděním, k němuž došlo ze strany členských států při provádění změn regulačního rámce pro elektronické komunikace, které byly přijaty v roce 2009, a poukazuje na roztříštěnost vnitřního trhu v oblasti komunikací, která je způsobena nestejným uplatňováním tohoto rámce ve 28 členských státech;

2.  zdůrazňuje, že zatímco rámec učinil významný pokrok směrem k dosažení cílů, které jsou v něm stanoveny, je unijní trh v oblasti telekomunikací stále rozdělen podle státních hranic, což znemožňuje, aby podniky a občané využívali jednotný trh ke svému prospěchu;

3.  domnívá se, že stimulovat inovace, hospodářský růst a vytváření pracovních míst a nabízet koncovým uživatelům konkurenční ceny lze pouze v případě, že v oblasti vysokorychlostních širokopásmových služeb bude existovat konkurenceschopný evropský trh;

4.  domnívá se, že další přezkum by se měl zaměřit na další vývoj rámce s cílem řešit jakékoli nedostatky a s ohledem na rozvoj trhu, sociální a technický rozvoj a budoucí tendence;

5.  domnívá se, je třeba v přezkumu celého regulačního rámce posoudit tyto aspekty:

6.  domnívá se, že hlavními cíli přezkumu by mělo být:

7.  je přesvědčen, že celkovým cílem rámce by měla být i nadále podpora odvětvového ekosystému pro hospodářskou soutěž a investice, přinášející užitek spotřebitelům a uživatelům a zároveň podporující vytvoření skutečného vnitřního trhu v oblasti komunikací a globální konkurenceschopnosti Unie;

8.  zdůrazňuje, že regulační rámec musí zůstat soudržný, náležitý a účinný;

9.  je přesvědčen, že rámec musí sloužit k zachování konzistentnosti a zajištění právní jistoty, aby byla zajištěna spravedlivá a vyvážená hospodářská soutěž, kde by měli evropští aktéři otevřeny všechny možnosti; domnívá se, že veškerá ustanovení, která navrhuje Komise, včetně např. jednotného evropského povolení, záležitostí spotřebitelů a technického zabezpečení aukcí spektra by mohla hrát důležitou úlohu při vytváření jednotného trku komunikací, ale že je třeba posoudit je s ohledem na tento cíl; domnívá se, že je třeba na požadovaný postup pro přezkum tohoto rámce nahlížet jako na krok k vytvoření digitálního hospodářství EU, a proto by se k němu mělo přistupovat jednotně a plánovitě;

10.  zdůrazňuje, že z hlediska podpory inovací a ke zrušení vstupních bariér je nutné přestat rozlišovat mezi informacemi ve fázi vysílání, přenosu a přijímání;

11.  zdůrazňuje, že v řízení provozu se skrývá potenciál diskriminačního chování porušujícího pravidla hospodářské soutěže; vyzývá proto členské státy, aby zabránily jakémukoli porušení neutrality sítí;

12.  konstatuje, že ustanovení umožňující vnitrostátním regulačním orgánům zasáhnout pro udržení kvality služeb v případě blokování nebo zúžení služeb s cílem omezit konkurenci, spolu s lepší transparentností smluv, jsou mocnými nástroji pro zajištění toho, aby měli spotřebitelé přístup ke všem službám, jež si zvolí, a mohli tyto služby využívat;

13.  zdůrazňuje, že upřednostňování tzv. kvality konec-konec („end to end“) vedle způsobu práce sítě, při němž se nepoužívá systém záruk doručení dat – tzv. „best effort delivery“, by mohly ohrozit neutralitu sítí; vyzývá Komisi a regulační orgány, aby tyto trendy monitorovaly a případně využily nástroje na prosazení povinnosti poskytovat kvalitní služby stanovené v článku 22 směrnice o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací; vyzývá, aby bylo v případě nutnosti zváženo přijetí dodatečných legislativních opatření na úrovni EU;

14.  zdůrazňuje, že pro podporu inovací, zvýšení možnosti volby spotřebitelů, snížení nákladů a zvýšení účinnosti při šíření vysokorychlostní infrastruktury elektronické komunikace by měla být prozkoumána a spotřebitelům nabídnuta kombinace různých opatření a všech dostupných technologií, aby se předešlo zhoršování služby, blokování přístupu a zpomalení síťového provozu;

15.  zdůrazňuje, že cílem příslušných orgánů členských států by mělo být uplatňování regulačních zásad, postupů a podmínek k používání spektra, které by evropským poskytovatelům služeb v oblasti komunikací nebránily v poskytování sítí a služeb v několika členských státech v celé Unii;

16.  je přesvědčen, že větší koordinace spektra spolu s uplatňování společných zásad ohledně práva využívat určité spektrum v celé Unii by mohly být klíčovým prostředkem k řešení nedostatečné předpověditelnosti, pokud jde o dostupnost spektra, což by podpořilo investice a dosažení úspor z rozsahu;

17.  zdůrazňuje, že pobídkové platby, příp. zrušení práva využívat příslušné rádiové spektrum v případě, že se nevyužívá, by mohly být důležitým opatřením k uvolnění dostatečného harmonizovaného rádiového spektra, které by stimulovalo poskytování vysoce kapacitních bezdrátových širokopásmových služeb;

18.  zdůrazňuje, že celoevropské aukce bezdrátových služeb 4G a 5G, s omezeným počtem licencí, které by spolu obsluhovaly celé území EU, by umožnily poskytování celoevropských bezdrátových služeb, což by podkopalo základy, na nichž stojí zajišťování „roamingu“;

19.  vyzývá členské státy, aby dali spotřebitelským aspektům elektronických komunikací mnohem vyšší prioritu; zdůrazňuje, že řádně fungující trhy s dobře informovanými a sebevědomými spotřebiteli jsou základem celého trhu EU;

20.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že si spotřebitelé stále více volí smlouvy v podobě „balíčků“ pokrývající víceré služby, je zvláště důležité, aby se přísně vymáhalo poskytování informací před uzavřením smlouvy i požadavky na aktualizaci informací u stávajících smluv;

21.  zdůrazňuje, že je důležité posílit požadavky na informovanost spotřebitele ohledně omezení služeb, poskytování dotovaných zařízení a řízení provozu; vyzývá členské státy a Komisi, aby konzistentně vymáhaly zákaz klamavé reklamy;

22.  zdůrazňuje, že vytváření balíčků služeb může být na překážku změně operátora a žádá Komisi a BEREC, aby přezkoumaly možné aspekty narušování hospodářské soutěže, o něž se v tomto případě jedná;

23.  konstatuje, že dochází k případům, kdy operátoři omezili navazující funkce (spočívající v tom, že mobilní telefon může být použit jako router nebo přístupový bod) telefonů spotřebitelů ačkoli je ve smlouvě se spotřebitelem stanoveno neomezené využívání dat; žádá proto Komisi a sdružení BEREC, aby se v této souvislosti zabývaly možnými aspekty klamavé reklam a tedy potřebou větší jasnosti v tomto ohledu;

24.  konstatuje důležitost změny a snadné přenositelnosti čísel na dynamickém trhu, transparentnost smluv a poskytování informací spotřebitelům ohledně změn smlouvy; lituje, že není dosahováno cílů přenositelnosti a vyzývá Komisi a BEREC, aby podnikly v tomto směru příslušné kroky;

25.  podporuje členské státy, které zavedly posílené požadavky na ekvivalentní přístup pro uživatele s postižením a vyzývá všechny členské státy, aby následovaly jejich příkladu; vyzývá BEREC, aby více podpořilo příslušná opatření ve prospěch osob s postižením a jejich přístup ke službám;

26.  doporučuje všem členským státům, aby zavedly společné nouzové číslo 112; vyzývá ke zlepšení ohledně rychlosti zjištění polohy volajícího; upozorňuje, na to, že několik členských států již zavedly technologie umožňující rychlou lokalizaci volajícího;

27.  vítá práci Komise, pokud jde o praktické zavádění čísel s předčíslím 116, zejména horkou linku pro pohřešované děti; vyzývá Komisi, aby tato čísla více prosazovala;

28.  konstatuje, že se Komise vzdala svých ambicí ohledně celoevropského systému telefonních čísel;

29.  zdůrazňuje, že došlo ke značnému pokroku při poskytování základního všeobecného přístupu k širokopásmovému připojení, jež bylo, jak konstatuje, až dosud velmi nerovnoměrné; vybízí členské státy, aby splnily cíle digitální agendy podnícením soukromých a vynaložením veřejných investic do nových síťových kapacit;

30.  zdůrazňuje, že rostoucí objem dat, omezená dostupnost frekvencí a sbližování technologií, zařízení a obsahu vyžadují inteligentní řízení datového provozu a různé metody šíření, jako je spolupráce mezi sítěmi pro digitální pozemní vysílání a širokopásmovými bezdrátovými sítěmi.

31.  zdůrazňuje, že přezkum musí být založen na rozsáhlých konzultacích se všemi zúčastněnými stranami a důkladné analýze všech otázek;

32.  vyzývá proto Komisi, aby zahájila další revizi celého rámce, a umožnila tak skutečnou diskusi v příštím volebním období;

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) SWD(2013)0217 Srovnávací přehled Digitální agendy, str. 43.