Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 12. prosince 2013 - ŠtrasburkKonečné znění
Soudní dvůr Evropské unie: počet soudců Tribunálu ***I
 Změna některých směrnic, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte *
 Změna směrnice Rady 2010/18/EU z důvodu změny statusu Mayotte *
 Ekologické inovace – zaměstnanost a růst díky politice životního prostředí
 Změna některých nařízení týkajících se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření ***II
 Změna některých nařízení týkajících se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření ***II
 Platební účty ***I
 Územní plánování námořních prostor a integrovaná správa pobřeží ***I
 Změna některých směrnic v oblasti životního prostředí, zemědělství, sociální politiky a veřejného zdraví z důvodu změny statusu Mayotte ***I
 Akce Unie na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2020 až 2033 ***I
 Změna některých nařízení v oblasti rybolovu a zdraví zvířat z důvodu změny statusu Mayotte vůči Unii ***I
 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU), kterým se mění přílohy I, II a IV nařízení (EU) č. 978/2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí
 Výzva k jasným a závazným opatřením na potírání daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem
 Pokrok v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů
 Výsledky summitu ve Vilniusu a budoucnost Východního partnerství, zejména s ohledem na Ukrajinu
 Zpráva o pokroku Albánie za rok 2013
 Příprava zasedání Evropské rady (19.–20. prosince 2013)
 Ústavní problémy víceúrovňové správy v Evropské unii
 Vztahy Evropského parlamentu s orgány zastupujícími vlády jednotlivých států
 Politika na podporu zelené infrastruktury
 Výroční zpráva Evropské centrální banky za rok 2012
 Situace ve Středoafrické republice
 Odebírání orgánů v Číně
 Situace na Srí Lance

Soudní dvůr Evropské unie: počet soudců Tribunálu ***I
PDF 376kWORD 55k
Text
Úplné znění
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 12. prosince 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění statut Soudního dvora Evropské unie na základě zvýšení počtu soudců Tribunálu (02074/2011 – C7-0126/2012 – 2011/0901B(COD))(1)
P7_TA(2013)0581A7-0252/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Pozměňovací návrh 1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU(2)
P7_TA(2013)0581A7-0252/2013
k návrhu Soudního dvora
P7_TA(2013)0581A7-0252/2013
---------------------------------------------------------
P7_TA(2013)0581A7-0252/2013

Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Protokol o statutu Soudního dvora Evropské unie s cílem zvýšit počet soudců Tribunálu

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména čl. 19 odst. 2 druhý pododstavec této Smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména čl. 254 odst. 1 a čl. 281 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména čl. 106a odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na žádost Soudního dvora,

s ohledem na stanovisko Komise,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(5)  Tribunálu je v současnosti předkládán neustále narůstající počet věcí, protože od okamžiku jeho vytvoření se postupně rozšiřují oblasti, v nichž je příslušný rozhodovat.

(6)  Počet věcí předložených Tribunálu v průběhu let stále stoupá, což postupně vedlo k nárůstu počtu věcí, v nichž řízení nebylo ukončeno, a k prodloužení délky řízení.

(7)  Je zřejmé, že toto prodloužení délky řízení je pro strany stěží přijatelné, zejména s ohledem na požadavky stanovené jak v článku 47 Listiny základních svobod Evropské unie, tak v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

(8)  Situace, v níž se nachází Tribunál, má strukturální příčiny související jak s nárůstem intenzity a různorodosti normotvorné činnosti orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, tak s objemem a složitostí věcí předkládaných Tribunálu, zejména v oblastech hospodářské soutěže a státních podpor.

(9)  V důsledku toho je třeba přijmout opatření nutná k tomu, aby bylo možné této situaci čelit, s tím, že využitím možnosti stanovené ve Smlouvách zvýšit počet soudců Tribunálu lze v krátké době snížit objem dosud neprojednaných věcí i omezit případy nepřiměřené délky řízení u tohoto soudu.

(9a)  Tato opatření by měla rovněž přinést trvalé řešení otázky členského státu původu jednotlivých soudců, neboť ve stávajícím systému, v jehož rámci každý členský stát jmenuje jednoho soudce, nebude možné pokračovat v situaci, kdy počet soudců přesáhne počet členských států.

(9b)  Podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii je členem Tribunálu nejméně jeden soudce z každého členského státu. Jelikož je tímto již dostatečně zajištěna zeměpisná vyváženost a zohlednění právních řádů jednotlivých států, bylo by vhodné dodatečné soudce jmenovat výlučně na základě jejich odborné a osobnostní vhodnosti a při zohlednění jejich znalosti právních řádů Evropské unie a členských států. Počet soudců za každý členský stát by nicméně neměl překročit dva.

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Protokol (č. 3) o statutu Soudního dvora Evropské unie se mění takto:

6a.  V článku 47 se první pododstavec nahrazuje tímto:"

„Článek 9a, články 14 a 15, čl. 17 odst. 1, 2, 4 a 5 a článek 18 se použijí na Tribunál a jeho členy.

"

7.  ▌Článek 48 se nahrazuje tímto:"

„Počet soudců Tribunálu je dán výsledkem součtu jednoho soudce z každého členského státu a dvanácti dodatečných soudců. Počet soudců za každý členský stát nepřekročí dva.

Všichni soudci mají stejné postavení, stejná práva a stejné povinnosti.

Částečná obměna, k níž dochází každé tři roky, se střídavě týká vždy jedné poloviny soudců; při lichém počtu soudců se tato obměna střídavě týká sudého počtu soudců a lichého počtu soudců, který je o jednu nižší, než je uvedený sudý počet soudců.“

"

7a.  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 48a

V případě soudcovských míst obsazovaných podle počtu členských států mají právo nominovat soudce příslušné členské státy.“

"

7b.  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 48b

1.  Místa dodatečných soudců se obsazují nezávisle na členském státě původu kandidáta.

2.  V rámci postupu k obsazení jednoho nebo více z dvanácti dodatečných soudcovských míst mohou navrhovat kandidáty vlády všech členských států. Kromě toho se mohou jako kandidáti písemně u předsedy výboru podle článku 255 Smlouvy o fungování Evropské unie přihlásit soudci, jejichž mandát u Tribunálu končí.

3.  V rámci postupu k obsazení jednoho nebo více z dvanácti dodatečných soudcovských míst vydá výbor podle článku 255 Smlouvy o fungování Evropské unie stanovisko o vhodnosti kandidátů pro výkon funkce soudce Tribunálu. Výbor připojí k tomuto stanovisku o vhodnosti kandidátů seznam kandidátů, kteří mají nejvhodnější zkušenosti na vysoké úrovni, seřazených podle zásluh. Je-li počet vhodných kandidátů dostatečný, uvádí tento seznam jména nejméně dvojnásobného počtu kandidátů, než je počet soudců, které mají vlády členských států jmenovat vzájemnou dohodou.“

"

Článek 3

1.  Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.  Dvanáct dodatečných soudců jmenovaných na základě tohoto nařízení po jeho vstupu v platnost nastoupí do funkce neprodleně po složení přísahy.

Funkční období šesti z těchto soudců, které určí los, skončí šest let po první částečné obměně Tribunálu po vstupu tohoto nařízení v platnost. Funkční období zbývajících šesti soudců skončí šest let po druhé částečné obměně Tribunálu po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda nebo předsedkyně předseda nebo předsedkyně

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0252/2013).
(2) Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.


Změna některých směrnic, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte *
PDF 198kWORD 36k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o nejvzdálenější francouzské regiony, a zejména Mayotte (COM(2013)0577 – C7-0268/2013 – 2013/0280(CNS))
P7_TA(2013)0582A7-0405/2013

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2013)0577),

—  s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7‑0268/2013),

—  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

—  s ohledem na článek 55, čl. 46 odst. 1 a článek 37 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7‑0405/2013),

1.  schvaluje návrh Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi a vnitrostátním parlamentům.


Změna směrnice Rady 2010/18/EU z důvodu změny statusu Mayotte *
PDF 376kWORD 54k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice Rady 2010/18/EU z důvodu změny statusu Mayotte (14220/2013 – C7-0355/2013– 2013/0189(NLE))
P7_TA(2013)0583A7-0414/2013

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2013)0413) a návrh Rady (14220/2013),

—  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0355/2013),

—  s ohledem na čl. 155 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který je právním základem, jenž Komise pro tento návrh zvolila,

—  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

—  s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0414/2013),

1.  schvaluje pozměněný návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit svůj návrh;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Návrh Rady   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Název
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice Rady 2010/18/EU z důvodu změny statusu Mayotte
Návrh ROZHODNUTÍ RADY, kterým se mění směrnice Rady 2010/18/EU z důvodu změny statusu Mayotte
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Právní východisko 1
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 349 této smlouvy,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 155 odst. 2 a článek 349 této smlouvy,
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  Evropská rada rozhodnutím 2012/419/EU1 změnila status ostrova Mayotte vůči Evropské unii s účinností od 1. ledna 2014. Od tohoto data tak Mayotte přestane být zámořským územím a stane se nejvzdálenějším regionem Unie ve smyslu článku 349 a čl. 355 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. V důsledku této změny právního statusu Mayotte se na tento ostrov ode dne 1. ledna 2014 vztahuje právo Unie. Měla by však být zavedena některá konkrétní opatření ohledně zvláštních podmínek uplatňování práva Unie odůvodněná zvláštní strukturální sociální a hospodářskou situací ostrova Mayotte jakožto nového nejvzdálenějšího regionu.
(1)  Evropská rada rozhodnutím 2012/419/EU1 změnila status ostrova Mayotte vůči Evropské unii s účinností od 1. ledna 2014. Od tohoto data tak Mayotte přestane být zámořským územím a stane se nejvzdálenějším regionem Unie ve smyslu článku 349 a čl. 355 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. V důsledku této změny právního statusu Mayotte se na tento ostrov ode dne 1. ledna 2014 vztahuje právo Unie. Měla by však být zavedena některá konkrétní opatření odůvodněná zvláštní strukturální sociální a hospodářskou situací ostrova Mayotte jakožto nového nejvzdálenějšího regionu.
__________________
__________________
1 Úř. věst. L 204, 31.7.2012, s. 131.
1 Úř. věst. L 204, 31.7.2012, s. 131.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Přijímací formule
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Článek 1
Směrnice 2010/18/EU
Čl. 3 – odst. 2 – pododstavec 2
V čl. 3 odst. 2 směrnice 2010/18/EU se doplňuje nový pododstavec, který zní:
V čl. 3 odst. 2 směrnice 2010/18/EU se doplňuje nový pododstavec, který zní:
„Odchylně od prvního pododstavce se uvedená dodatečná lhůta pro Mayotte jakožto nejvzdálenější region ve smyslu odstavce 349 SFEU prodlužuje do 31. prosince 2018.“
„U francouzského nejvzdálenějšího regionu Mayotte se dodatečná lhůta podle prvního pododstavce prodlužuje do 31. prosince 2018.“
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Článek 2
Tato směrnice je určena Francouzské republice.
Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Článek 3
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2014.
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2014.

Ekologické inovace – zaměstnanost a růst díky politice životního prostředí
PDF 350kWORD 107k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o ekologických inovacích – zaměstnanost a růst díky politice životního prostředí (2012/2294(INI))
P7_TA(2013)0584A7-0333/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na sdělení Komise „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na sdělení Komise „Inovace pro udržitelnou budoucnost – Akční plán pro ekologické inovace“ (COM(2011)0899),

—  s ohledem na sdělení Komise „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020: Unie inovací“ (COM(2010)0546),

—  s ohledem na sdělení Komise „Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0021),

—  s ohledem na sdělení Komise „Podpora technologií pro udržitelný rozvoj: Akční plán Evropské unie pro ekologické technologie“ (COM(2004)0038),

—  s ohledem na sdělení Komise „Strategická vize pro evropské normy – další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020“ (COM(2011)0311),

—  s ohledem na sdělení Komise „Rio+20: na cestě k zelené ekonomice a lepší správě“ (COM(2011)0363),

—  s ohledem na sdělení Komise „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

—  s ohledem na sdělení Komise „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682),

—  s ohledem na návrh nařízení, předložený Komisí, o zřízení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) (COM(2011)0809),

—  s ohledem na sdělení Komise „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace“ (COM(2011)0808),

—  s ohledem na bílou knihu Komise „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ (COM(2009)0147),

—  s ohledem na zelenou knihu Komise „Učiňme z problémů výhody: na cestě ke společnému strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací v EU“ (COM(2011)0048),

—  s ohledem na nový nástroj „záruka pro mladé lidi“,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o evropských inovačních partnerstvích v rámci stěžejní iniciativy Unie inovací(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o Evropě účinněji využívající zdroje(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2011 o vypracování společného postoje EU před zahájením konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (Rio+20)(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o inovativním financování na celosvětové a evropské úrovni(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu(6),

—  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady, předložený Komisí, o zřízení zvláštního programu k provedení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) (COM(2011)0811),

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, předložený Komisí, o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) (COM(2011)0874),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o Unii inovací: proměna Evropy pro svět po krizi(7),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 na téma „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“(8),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o rozvíjení potenciálu k tvorbě pracovních příležitostí v novém udržitelném hospodářství(9),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o úloze žen v ekologickém hospodářství(10),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2010 o bílé knize Komise nazvané „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“(11),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o zelené knize: Učiňme z problémů výhody: na cestě ke společnému strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací v EU(12),

—  s ohledem na bleskový průzkum Eurobarometru č. 315 „Postoje evropských podnikatelů k ekologickým inovacím, březen 2011“,

—  s ohledem na zprávu s názvem „Analýza a reporting výsledků dosažených prostřednictvím projektů tržní replikace ekologických inovací v rámci programu pro konkurenceschopnost a inovace“, kterou vypracovala Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace (EACI) a která byla publikována v květnu 2013;

—  s ohledem na iniciativu za pracovní místa šetrná vůči životnímu prostředí Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní organizace zaměstnavatelů (IOE) a Mezinárodní odborové konfederace (ITUC) z roku 2008 nazvanou „ Vytvořením zelených pracovních míst k důstojné práci v udržitelném, nízkouhlíkovém světě“,

—  s ohledem na zprávu organizace Greenpeace a Evropské rady pro obnovitelnou energii (EREC) z roku 2009 nazvanou „Práce ve prospěch klimatu: obnovitelná energie a revoluce zelených pracovních míst“,

—  s ohledem na zprávu Evropské konfederace odborových svazů (EKOS) a Agentury pro sociální rozvoj (SDA) z roku 2007 nazvanou „Změna klimatu a zaměstnanost: dopad změny klimatu na zaměstnanost v EU-25 a opatření ke snížení emisí CO2 do roku 2030“,

—  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z ledna 2013 nazvanou „Ekologizace průmyslu v EU: příprava na změny z hlediska množství a kvality pracovních míst a jejich zvládání“ a na databázi případových studií v rámci této zprávy,

—  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2011 nazvanou „Průmyslové vztahy a udržitelnost: úloha sociálních partnerů při přechodu na zelené hospodářství“,

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0333/2013),

A.  vzhledem k tomu, že čisté a zdravé životní prostředí je podmínkou pro zachování prosperity a vysoké životní úrovně v Evropě, což ovšem platí i o silném konkurenceschopném hospodářství;

B.  vzhledem k tomu, že výzvy týkající se životního prostředí, jako je změna klimatu, nedostatek zdrojů a znehodnocování biologické rozmanitosti, vyžadují zásadní přeměnu našeho hospodářství, ve které budou čisté technologie zastávat klíčovou úlohu;

C.  vzhledem k tomu, že krize představuje jedinečnou a historickou příležitost, jak provést transformační změny v našich hospodářstvích a zároveň připravit cestu k udržitelnému a dlouhodobému rozvoji;

D.  vzhledem k tomu, že růst ekologických technologií z minulých let ukazuje, že investice do ekologického růstu jsou nejen nákladnou povinností, ale také významnou hospodářskou příležitostí; vzhledem k tomu, že ačkoliv téměř každé odvětví utrpělo v důsledku recese velké ztráty, ekologické odvětví navzdory poklesu růstu stále roste;

E.  vzhledem k tomu, že je nezbytné nahradit současné hospodářství, které je náročné na zdroje, hospodářstvím účinně využívajícím zdroje, a to přeměnou tradičních průmyslových odvětví na ekologická odvětví s vysokou přidanou hodnotou, která vytvářejí pracovní místa a zároveň chrání životní prostředí;

F.  vzhledem k tomu, že řešení šetrná k životnímu prostředí přilákají technologicky vyspělou výrobu a služby nové generace, posílí evropskou konkurenceschopnost a povedou k tvorbě nových vysoce kvalifikovaných pracovních míst;

G.  vzhledem k tomu, že podporou nových procesů k očištění výrobních postupů, podporou nových metod řízení, nových technologií a nových služeb k zajištění ekologičtějšího podnikání pomáhají ekologické inovace Evropě k tomu, aby v maximální míře využila své příležitosti a zároveň řešila aktuální problémy;

H.  vzhledem k tomu, že ceny zdrojů v posledních letech značně vzrostly, přičemž konkurenceschopnost společností je stále více určována tím, nakolik účinně využívají zdroje;

I.  vzhledem k tomu, že historie prokázala, že orgány mohou jen těžko předvídat, které inovativní technologie budou na trhu konkurenceschopné;

J.  vzhledem k tomu, že daňové pobídky mohou být užitečným nástrojem pro posílení ekologických inovací v Evropě;

K.  vzhledem k tomu, že Evropa zaujímá vedoucí postavení ve vývoji nových technologií; vzhledem k tomu, že rozvoj a širší využívání environmentálních technologií čelí mnoha překážkám, jako jsou závislost na stávajících technologiích, cenové signály s tendencí upřednostňovat méně ekologicky účinná řešení, obtížný přístup k financím a nedostatečná informovanost spotřebitelů; vzhledem k tomu, že je proto zapotřebí zlepšit celkové environmentální působení výrobků v průběhu jejich celého životního cyklu, posílit poptávku po šetrnějších výrobcích a výrobních technologiích a napomáhat spotřebitelům, aby se rozhodovali na základě dostatečných informací;

L.  vzhledem k tomu, že štítky, které u výrobků a služeb značí standard ochrany životního prostředí, musí poskytovat jasné a objektivní informace a musí se vyhýbat tzv. greenwashingu neboli klamání spotřebitele ohledně šetrnosti k životnímu prostředí;

M.  vzhledem k tomu, že ekologická odvětví v současné době zajišťují 3,4 milionu pracovních míst a podle odhadu dosahují ročního obratu ve výši 319 miliard EUR; vzhledem k tomu, že ekologické technologie již jsou nebo v brzké době budou největším zdrojem pracovních míst;

N.  vzhledem k tomu, že ekologické inovace jsou základním kamenem pro další rozvoj strategie EU v oblasti ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelného růstu, na jejímž základě mají být vytvářeny kvalitní pracovní příležitosti v řadě odvětví;

O.  vzhledem k tomu, že hodnotící tabulka pro ekologické inovace na rok 2010 ukazuje příznivý vývoj výkonnosti ekologických inovací v několika členských státech, ale přesto žádná jednotlivá země EU nebo skupina zemí v současnosti nemůže sloužit jako model výkonnosti ekologických inovací v EU;

P.  vzhledem k tomu, že bleskový průzkum Eurobarometru č. 315 z roku 2011 o postojích evropských podnikatelů k ekologickým inovacím ukazuje, že malé a střední podniky čelí nárůstu nákladů na materiál, přestože většina z nich zavedla nové nebo výrazně vylepšené ekologicky inovativní výrobní procesy či metody s cílem snížit náklady na materiál, a že čelí rovněž problémům s nedostatečným přístupem ke stávajícím dotacím a daňovým pobídkám a nejisté poptávce na trhu;

Q.  vzhledem k tomu, že analýza iniciativy týkající se ekologických inovací v rámci programu CIP ukazuje, že předpokládaný přínos pro životní prostředí, hospodářství a zaměstnanost výrazně převažuje nad veřejnými výdaji;

R.  vzhledem k tomu, že měření ekologických inovací je klíčovým požadavkem pro monitorování a hodnocení výkonnosti a pokroku členských států EU na cestě k inteligentnímu a udržitelnému růstu v Evropě, avšak dostupnost údajů o ekologických inovacích je omezená a jejich kvalita se v případě různých ukazatelů výrazně liší;

S.  vzhledem k tomu, že tvůrci politik a další zainteresované subjekty chápou ekologické inovace a jejich cíle různými způsoby;

T.  vzhledem k tomu, že pro definici termínu „ekologická inovace“ a „inteligentní ekologická pracovní místa“ se používají různá kritéria hodnocení (např. v rámci MOP, Programu OSN pro životní prostředí UNEP, Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání CEDEFOP, OECD nebo Eurostatu), což by mohlo mít za následek odlišné statistiky týkající se ekologických inovací, ekologických pracovních míst a ekologického růstu;

U.  vzhledem k tomu, že usnesení Parlamentu ze dne 7. září 2010 o rozvíjení potenciálu k tvorbě pracovních příležitostí v novém udržitelném hospodářství odkazuje na definici udržitelných pracovních míst, kterou vypracovala Mezinárodní organizace práce, a zdůrazňuje, že ekologické inovace mají významnou úlohu ve všech průmyslových a výrobních odvětvích;

V.  vzhledem k tomu, že v současnosti je v rámci programu ekologických inovací financováno více než 240 projektů; vzhledem k tomu, že v květnu 2013 Komise zveřejnila novou výzvu pro výběr dalších 45 projektů ekologických inovací včetně nových řešení příznivých pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že v rámci provádění a financování iniciativy týkající se ekologických inovací v rámci programu CIP byli podpořeni nadějní evropští vývojáři ekologických inovací, a to díky poskytnutí rizikového kapitálu, který by pro ně jinak nebyl dostupný;

W.  vzhledem k tomu, že na období 2014–2020 je nový program EU pro výzkum a inovace Horizont 2020 finančním nástrojem pro realizaci Unie inovací; vzhledem k tomu, že v rámci příštího víceletého finančního rámce (VFR 2014–2020) se na ekologické inovace vztahuje také program LIFE (program pro životní prostředí a oblast klimatu na období 2014–2020);

X.  vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých znepokojivě roste a je naléhavě třeba vypracovat politiky, na jejichž základě budou vznikat četnější a kvalitnější pracovní příležitosti pro mladé;

Y.  vzhledem k tomu, že Parlament vítá iniciativu Komise nazvanou „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“, která uznává význam spolupráce s členskými státy;

Obecné politiky pro inteligentní, udržitelný růst a pracovní místa

1.  vyzývá Komisi, aby nadále pracovala na celoevropské vizi ekologických inovací v souvislosti s přechodem k nízkouhlíkovému hospodářství účinně využívajícímu zdroje, ale také aby se zaměřila na konkrétní cíle, prioritní oblasti a milníky;

2.  podporuje stěžejní iniciativu Komise strategie Evropa 2020, jejímž cílem je provést již nyní změny směrem k udržitelnému hospodářství; zdůrazňuje dále, že cílené investice do ekologické transformace regionů EU jsou velmi užitečným nástrojem k dosažení strategických cílů v oblasti regionální konvergence a územní soudržnosti;

3.  poukazuje na potenciál přímého a nepřímého vytváření kvalitních pracovních míst prostřednictvím důsledného uplatňování strategie EU 2020; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby vyvíjely v této oblasti intenzivnější úsilí; oceňuje, že Komise prosazuje integrovanou strategii zeleného růstu v rámci stěžejní iniciativy „Unie inovací“, a zejména akčního plánu pro ekologické inovace, neboť se jedná o krok správným směrem;

4.  zdůrazňuje důležitost právních předpisů jako prostředku pro zvýšení poptávky po environmentálních technologiích; domnívá se, že konkurenceschopnost evropské výroby závisí na celosvětovém vedoucím postavení Evropy v oblasti ekologicky účinného zboží a produkce;

5.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly strategie pro propojení dovedností pracovní síly s příležitostmi nabízenými odvětvím ekologických technologií a zároveň se zaměřily na jednotlivá dílčí odvětví a jejich potřeby týkající se kvalifikovaných pracovníků;

6.  upozorňuje na to, že v přechodu na zelené udržitelné hospodářství tkví dvojí typ výhod, ekologických a hospodářských, které spočívají ve vytvoření udržitelných pracovních míst v EU i v rozvojovém světě prostřednictvím větší angažovanosti na inovativní výrobě paliv a materiálů a ve vzniku pracovních příležitostí v souvislosti se zpracováváním a distribucí biomateriálů podnikům, veřejnosti, soukromým spotřebitelům a domácnostem; zdůrazňuje, že tyto příležitosti by měly vytvořit kvalitní a udržitelná pracovní místa jak pro kvalifikované, tak pro nekvalifikované pracovníky; je si vědom toho, že je třeba na základě stávajících finančních nástrojů vypracovat dlouhodobý regulační rámec pro podporu udržitelnosti;

7.  poukazuje na složité problémy související se zabezpečením dodávek potravin, změnou klimatu, kvalitou půdy, nedostatkem surovin, přechodem na systémy využívající energie z obnovitelných zdrojů, energetickou účinností atd.; je si vědom toho, že ekologické inovace mohou při řešení mnoha z těchto problémů hrát důležitou roli; znovu opakuje, že tento přechod vyžaduje globální přístup, který se musí týkat i vzdělávání, odborné přípravy, rozvoje dovedností, výzkumu a inovací, investic ze soukromého i veřejného sektoru a rozvoje infrastruktury, což jsou všechno oblasti, které přispějí k vytváření různorodých a udržitelných pracovních příležitostí;

8.  je přesvědčen, že inovativní evropské společnosti potřebují nejen dotace, ale také lepší právní předpisy, lepší propojení s výzkumnou základnou a lepší a rozmanitější přístup k finančním prostředkům a k financování, od grantů až po půjčky a kapitálové financování; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby na vnitrostátní a evropské úrovni vytvořily vhodné podmínky;

9.  zdůrazňuje, že pracovní místa v oblasti ekologických inovací by se neměla omezovat pouze na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a odvětví dopravy, neboť ekologický růst představuje příležitost pro všechna odvětví, která by proto měla prozkoumat možnosti rozvoje ekologických produktů a zvýšit informovanost spotřebitelů o významu nakupování těchto produktů;

10.  je přesvědčen, že má-li se zvýšit konkurenceschopnost společností, je zapotřebí rychlého vývoje čistých technologií; vyzývá proto Komisi, aby ekologické inovace tvořily ústřední prvek její průmyslové politiky;

11.  vyzývá Komisi, aby usnadnila vývoj norem pro označování a jasných definic za účelem identifikace standardů ochrany životního prostředí u výrobků a služeb a informování o těchto standardech;

12.  domnívá se, že nové udržitelné hospodářství v EU musí zajistit vyvážený hospodářský a sociální rozvoj; žádá ambiciózní udržitelnou průmyslovou politiku s důrazem na účinné využívání zdrojů; připomíná, že účinné využívání zdrojů a materiálů sníží náklady průmyslu a domácností, uvolní zdroje pro další investice a umožní větší nezávislost hospodářství EU na omezených zdrojích a vysoce nestálých trzích se zdroji; zdůrazňuje, že ekologické hospodářství musí nabízet vyhlídky na důstojné a dobře placené zaměstnání s rovnými příležitostmi pro muže a ženy a s důrazem na ochranu životního prostředí;

13.  zdůrazňuje, že zatímco ekologická odvětví dnes poskytují 3,4 milionu pracovních míst a odhadovaný roční obrat ve výši 319 miliard EUR, jejich potenciál pro regionální růst, pracovní příležitosti a životní prostředí zůstává z velké části nevyužit, a v této souvislosti připomíná, že cena za nečinnost bude vysoká;

14.  zdůrazňuje, že úspěch ekologických inovací vyžaduje cílenější a dlouhodobější investice, které musí zahrnovat zejména oblasti vzdělávání a odborné přípravy, výzkumu a vývoje, infrastruktury atd.;

15.  vítá stávající univerzitní programy a pracovní vzdělávací programy, které se soustředí na ekologickou, hospodářskou a sociální udržitelnost; zdůrazňuje, že je třeba uspokojovat nové vzdělávací potřeby týkající se rozvoje udržitelných pracovních míst;

16.  je pevně přesvědčen, že tržně orientovaná politika v oblasti životního prostředí se může stát motorem růstu a zaměstnanosti ve všech odvětvích hospodářství; zdůrazňuje, že předvídatelné rámcové podmínky podporující investice jsou základem, který umožní inovačním podnikům co nejlépe využívat těchto příležitostí ve prospěch životního prostředí a zaměstnanců;

17.  je si vědom toho, že přechod hospodářství na nové segmenty trhu může přilákat mladou generaci pracovníků a vést k vytvoření nových pracovních příležitostí v oblasti ekologických inovací;

Pojetí ekologických inovací

18.  vítá sdělení Komise „Inovace pro udržitelnou budoucnost – Akční plán pro ekologické inovace“ (COM(2011)0899);

19.  poukazuje na možné synergické účinky ekologických inovací při vytváření udržitelných a kvalitních pracovních míst, při ochraně životního prostředí a snižování ekonomické závislosti;

20.  vyzdvihuje šíři pojmu ekologické inovace, který je definován jako každá forma inovace usilující o pokrok s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje díky snížení dopadů na životní prostředí a díky účinnějšímu a zodpovědnějšímu využívání přírodních zdrojů;

21.  vyzývá Komisi, aby zmapovala různá pojetí ekologických inovací a s nimi související výzvy a zajistila jednotné chápání různých strategických příležitostí, které ekologické inovace nabízejí pro budoucnost;

22.  domnívá se, že definice „ekologických pracovních míst“ (v odvětví environmentálního zboží a služeb) dle Eurostatu, v níž se např. uvádí, že hlavním cílem ekologických technologií a produktů musí být ochrana životního prostředí nebo řízení zdrojů, je vhodná k tomu, aby se zabránilo odlišným statistikám, ale považuje za nezbytné dále rozvíjet jednotnou definici ekologických pracovních míst a ekologického růstu platnou pro celou EU, která by zahrnovala také např. odvětví veřejné dopravy; považuje v další fázi za užitečné uvážit komplexnější definici ekologických pracovních míst, která by zahrnovala dodatečná pracovní místa/činnosti;

23.  zdůrazňuje nevyužitý potenciál přínosu ekologických inovací životnímu prostředí, jelikož se od něj očekává, že napomůže snížit emise skleníkových plynů, dalších škodlivin a produkci odpadu, mimo jiné prostřednictvím zvýšeného využívání recyklovaných materiálů a výroby kvalitních produktů s menším dopadem na životní prostředí, a že usnadní výrobní procesy a služby šetrnější k životnímu prostředí; zdůrazňuje, že je zapotřebí zaměřit se na překážky a bariéry, které brání uvádění ekologických inovací na trh a celosvětovému rozšíření těchto produktů a služeb;

24.  vyzývá Komisi, aby za účelem podpory udržitelného růstu začlenila do evropského semestru specifická doporučení týkající se ekologických inovací;

25.  je si vědom toho, že ekologické inovace představují jednoznačnou podnikatelskou příležitost pro využití mezer na trhu, přičemž malé a střední podniky, zakladatelé nových podniků, živnostníci a podnikatelé mají možnost těžit z nových trhů a modelů podnikání a také tradiční hospodářská odvětví se mohou oživit tím, že stávající pracovní místa učiní ekologičtějšími, což spočívá v jejich adaptaci na udržitelné výrobní a pracovní postupy účinně využívající zdroje;

26.  vyzývá Komisi, aby rozvíjela systematický přístup k politice ekologických inovací založený na přiměřených rámcových podmínkách, které umožní rovné podmínky pro ekologické inovace v podnicích a infrastruktuře, což poskytne podnikům a spotřebitelům možnost činit udržitelná rozhodnutí;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily ekologické normy pro zadávání veřejných zakázek, díky čemuž dojde k posílení pilotní úlohy veřejných orgánů jakožto zákazníků;

28.  poukazuje zejména na význam přístupu k odpovídající odborné přípravě a k možnostem rozvoje dovedností v oblasti ekologických inovací, což zaměstnavatelům zajistí požadovanou kvalifikovanou pracovní sílu, mladým lidem znalosti, dovednosti a schopnosti nutné k tomu, aby se uplatnili na nově vytvořených pracovních místech v oblasti inovací, a pracovníkům snazší přechod z odvětví zaznamenávajících pokles do nových, ekologických odvětví; zdůrazňuje v této souvislosti, že soubory těchto nových dovedností lze rozvíjet v rámci učňovské přípravy v zemědělství i v rámci jiných forem odborné přípravy;

29.  doporučuje, aby byl podporován tvůrčí a inovační potenciál mladých lidí přispívat k udržitelnému rozvoji a aby se zlepšil jejich přístup k finančním prostředkům.

EU, členské státy a regiony

30.  zdůrazňuje nutnost začlenit koncept ekologických inovací do všech součástí politiky vzhledem k tomu, že ekologické inovace jsou průřezovou politickou oblastí; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby podporovaly spolupráci mezi různými ministerstvy a politickými úrovněmi a pravidelně monitorovaly provádění dotčených politik;

31.  vyzývá všechny klíčové subjekty, aby spolupracovaly v otázkách ekologického růstu, inovací a pracovních míst v každém odvětví a využívaly existující nástroje, jako jsou technologické platformy, odborné panely zaměřené na dovednosti, společné technologické iniciativy, hlavní trhy, klastry a průmyslové skupiny na vysoké úrovni;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly nové právní předpisy a posílily stávající právní předpisy v oblasti rozvoje a využívání energií z obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti a zároveň zajistily právní jistotu a rovné podmínky a podporu veřejných a soukromých investic;

33.  vyzývá členské státy, aby zlepšily koordinaci těchto politik a především podporovaly regionální partnerství pro růst, inovace, zaměstnanost a rovné příležitosti žen a mužů a také přeshraniční iniciativy;

34.  upozorňuje na potenciál ekologických inovací, co se týče vytváření pracovních míst v udržitelném hospodářství; vyzývá Komisi, aby vytvořila platformu, jež členským státům umožní koordinovat jejich úsilí při vytváření nových udržitelných pracovních míst a růstu;

35.  naléhavě vyzývá členské státy, aby si při řešení problémů souvisejících s ekonomickým, sociálním a environmentálním dopadem změny klimatu vyměňovaly zkušenosti a osvědčené postupy, pokud jde o možnosti zaměstnání;

36.  vyzývá k horizontální integraci pojmu ekologické inovace do strukturálních fondů a fondů soudržnosti; doporučuje, aby místní a regionální orgány v souladu s právní a institucionální strukturou každého členského státu v zájmu vytváření nových pracovních míst v udržitelném hospodářství přijaly strategie rozvoje, které by byly v souladu s cíli strategie EU 2020;

37.  zastává názor, že stávající a navrhované právní předpisy EU v oblasti životního prostředí mají značný potenciál k vytváření nových pracovních míst v oblastech, jako jsou ovzduší, půda a voda, energie, veřejné služby, zemědělství, doprava, cestovní ruch, lesnictví a environmentální řízení, a vyzývá členské státy, aby tyto právní předpisy uplatňovaly;

38.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zlepšit efektivitu trhu s uhlíkem v EU, aby byla technologiím šetrným ke klimatu poskytnuta investiční jistota;

39.  vyzývá k vytvoření silnější vazby mezi základním výzkumem a průmyslovými inovacemi a mezi inovacemi a výrobním procesem; naléhavě vyzývá Komisi, aby pro každý členský stát zahájila výzkumné/konzultační případové studie zaměřené na ekologické inovace;

40.  zdůrazňuje, že ekologické inovace EU podporují účinnější využívání zdrojů za našimi hranicemi, čímž omezují vyčerpávání globálních zdrojů; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby posílily své vnitrostátní strategie účinného využívání zdrojů a sdílely své znalosti na mezinárodních fórech;

41.  zdůrazňuje důležitost lepšího začlenění osvědčených postupů ekologických inovací do reálné ekonomiky, aby se zviditelnil pokrok, který přinášejí lidem do jejich každodenního života;

42.  vyzdvihuje skutečnost, že výzkum tvoří základ pro ekologické a jiné inovace; poukazuje na velkou perspektivu růstu v oblasti ekologických inovací a na to, že vzhledem k příležitostem, které tento růst přináší z hlediska nových a kvalitních pracovních míst, má Evropa potenciál stát se v této oblasti celosvětovou špičkou;

43.  domnívá se, že ekologické inovace jsou plně v souladu s investičními prioritami pro výzkum, inovace, klima a životní prostředí v nadcházejícím programovém období strukturálních fondů;

44.  zdůrazňuje nezbytnou úlohu, kterou mohou mít partnerství a součinnost mezi sektorem vzdělávání, podniky a místními a regionálními úřady při zajišťování příslušného odborného vzdělávání, a to i pokud jde o vzdělávání mužů i žen v oblasti přírodních věd a technologií, poskytování služeb zaměřených na utváření profesní dráhy a zajišťování kvalitních a financovaných stáží a příležitostí k duálnímu vzdělávání, s cílem umožnit široký přístup k pracovním příležitostem a kvalitním pracovním místům vznikajícím prostřednictvím ekologických inovací;

45.  vybízí členské státy, aby podniky, zejména ty malé a střední, motivovaly pobídkami k větším investicím do činností výzkumu a vývoje v soukromém sektoru; vítá v této souvislosti akční plán pro ekologické inovace;

46.  naléhavě vyzývá členské státy, aby posílily svou přeshraniční spolupráci, a zajistily tak šíření technologií a osvědčených postupů v rámci celé EU v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti Evropy;

47.  vyzývá k tomu, aby se využívání nejosvědčenějších ekologických inovací propagovalo zejména v rozvojových zemích, kde lze například prostřednictvím účinnějšího procesu výroby dřevěného uhlí, kompostovacích záchodových systémů, využívání energie z obnovitelných zdrojů, systémů na čištění vody a mnoha dalších inovací významnou měrou a přitom relativně levně zvýšit kvalitu života, zlepšit zdraví a podpořit udržitelné podnikání a zaměstnanost;

48.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci zajištění sociálně odpovědného přechodu na kvalitní ekologická pracovní místa využily v co nejkratší lhůtě programy ESF zaměřené na rozvoj dovedností, odborné vzdělávání a rekvalifikaci zaměstnanců;

Financování ekologických inovací

49.  poukazuje na prospěšnost fiskálních politik a vyzývá členské státy, aby za účelem podpory ekologických inovací přesunuly daňovou zátěž ze zdanění práce na zdanění využívání zdrojů a znečišťování;

50.  naléhavě vyzývá Komisi, aby definovala dotace, které škodí životnímu prostředí, jako „výsledek vládního opatření, které uděluje výhodu spotřebitelům nebo výrobcům za účelem doplnění jejich příjmů nebo snížení jejich nákladů, zároveň však působí v neprospěch postupů šetrných k životnímu prostředí“; vyzývá Komisi a členské státy, aby bezodkladně schválily konkrétní plány na odstranění všech dotací, jež mají na základě této definice škodlivý vliv na životní prostředí;

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do roku 2020 postupně odstranily všechny dotace, jež mají škodlivý vliv na životní prostředí, včetně dotací a finančních podpor pro fosilní paliva a dotací, které pobízejí k neúčinnému využívání obnovitelných zdrojů, a aby prostřednictvím národních programů reforem předkládaly zprávy o pokroku v této oblasti;

52.  zdůrazňuje, že pro ekologické inovace by měly být přínosné nové finanční nástroje a prostředky EU ze stěžejních iniciativ Unie inovací a Evropa účinněji využívající zdroje, a rovněž politika soudržnosti po roce 2013 a Horizont 2020;

53.  považuje za důležité, aby ekologické inovace a environmentální technologie byly dlouhodobě životaschopné z finančního hlediska a z hlediska hospodářské soutěže; domnívá se, že podpora veřejných investic by měla vybízet k výrobním metodám šetrným k životnímu prostředí v případech, kdy se poskytuje veřejná podpora;

54.  vítá možnosti financování ekologických inovací, které jsou stanoveny v rámci Společné zemědělské politiky a také v programech COSME, Horizont 2020 a LIFE, zároveň však trvá na tom, aby byla finanční pomoc dostupnější s cílem zvýšit praktické využití již vytvořených ekologických inovací;

55.  vyzývá Komisi, aby uplatnila nezbytné nástroje a vyčlenila dostatečné rozpočtové prostředky a zajistila tak v souvislosti s ekologickými inovacemi hladký přechod mezi rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a programem Horizont 2020 a aby snížila procedurální překážky pro malé a střední podniky a jejich finanční zatížení; připomíná zásadní význam rovného zastoupení mužů a žen při rozhodování ve všech fázích a aspektech financování;

56.  naléhavě vyzývá členské státy, aby začlenily ekologické inovace do svých strategií na období 2014–2020 jakožto prostředek pro podporu ekologického hospodářství, růstu a vytváření nových pracovních míst, díky čemu zajistí rozvoj rovných podmínek podnikání a podpoří spolupráci mezi oblastmi vzdělávání, obchodu a vědy;

57.  zdůrazňuje, že iniciativa pro ekologické inovace je průřezovým programem, který podporuje projekty ekologických inovací v různých odvětvích, přestože současné priority výzvy k ekologickým inovacím na rok 2012 jsou omezené na určitý počet oblastí zájmu; znovu proto připomíná, že možnost získat finanční prostředky by měly mít všechna odvětví a obchodní aktivity;

58.  vyzývá zejména Komisi, aby sestavila program pro jasně vymezené, cílené a posílené prostředky pro projekty tržní replikace, rizikový kapitál, vytváření sítí a internacionalizaci ekologických inovací a jejich uvádění na trh v EU malými a středními podniky;

59.  domnívá se, že jelikož nové obchodní modely začínají otřásat tradičními dodavatelskými řetězci, v prioritách iniciativy pro ekologické inovace by se v příštím finančním období měla lépe odrážet schopnost zohledňovat globalizaci a její dopady na hospodářství a dodavatelské řetězce EU;

60.  domnívá se, že potenciál malých a středních podniků a družstev, co se týče podpory ekologických inovací, nebyl ještě plně vyčerpán; vyzývá proto ke konkrétním možnostem financování malých a středních podniků a družstev v souvislosti s koncepcemi ekologických inovací;

61.  je přesvědčen, že inovační nástroje financování jsou zapotřebí za účelem zajištění lepších příležitostí pro budování kapacit a vytváření sítí;

62.  zdůrazňuje, že zvýšení objemu prostředků musí být spojeno se zjednodušením postupů financování;

63.  upozorňuje, že budoucí politika soudržnosti zahrnuje jako předběžnou podmínku pro regiony EU také strategii inteligentní specializace; vybízí regiony, aby spustily kampaně, které zvýší informovanost všech cílových skupin za účelem začlenění ekologické inovace do regionálních a celostátních strategií inteligentní specializace;

o
o   o

64.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 74 E, 13.3.2012, s. 11.
(2) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 59.
(3) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 106.
(4) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 75.
(5) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 15.
(6) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89.
(7) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 108.
(8) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 81.
(9) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 6.
(10) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 38.
(11) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 115.
(12) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 1.


Změna některých nařízení týkajících se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření ***II
PDF 288kWORD 49k
Usnesení
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření (13283/1/2013 – C7-0411/2013 – 2011/0039(COD))
P7_TA(2013)0585A7-0421/2013

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (13283/1/2013 – C7‑0411/2013),

—  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0082,

—  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 72 jednacího řádu,

—  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro mezinárodní obchod (A7-0421/2013),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení členských států a prohlášení Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

4.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

5.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

6.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby po dohodě s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, a to společně se všemi prohlášeními připojenými k tomuto usnesení;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení týkající se ustanovení čl. 15 odst. 6 nařízení (ES) č. 1225/2009 a čl. 25 odst. 6 nařízení (ES) č. 597/2009

Evropský parlament, Rada a Komise se domnívají, že začlenění čl. 15 odst. 6 v nařízení (ES) č. 1225/2009 a čl. 25 odst. 6 v nařízení (ES) č. 597/2009 je odůvodněné výhradně na základě specifických charakteristik, které daná nařízení měla před tím, než byla změněna tímto nařízením. K zahrnutí ustanovení, jako jsou výše uvedené články, tedy došlo výjimečně, pouze v případě daných dvou nařízení a nepředstavuje precedens pro vytváření budoucích právních předpisů.

V zájmu přehlednosti je třeba poznamenat, že Evropský parlament, Rada a Komise jsou toho názoru, že čl. 15 odst. 6 nařízení (ES) č. 1225/2009 a čl. 25 odst. 6 nařízení (ES) č. 597/2009 nezavádějí rozhodovací postupy, které by byly odlišné od postupů stanovených v nařízení (EU) č. 182/2011 nebo by tyto postupy doplňovaly.

Prohlášení členských států k použití čl. 3 odst. 4 a čl. 6 odst. 2 nařízení (EU) č. 182/2011 v souvislosti s řízením o uložení antidumpingového a vyrovnávacího cla podle nařízení (ES) č. 1225/2009 a (ES) č. 597/2009

Při navrhování změn týkajících se návrhů opatření v oblasti antidumpingového nebo vyrovnávacího cla stanovených v nařízeních (ES) č. 1225/2009 a (ES) č. 597/2009 („základní nařízení“) v souladu s čl. 3 odst. 4 nebo čl. 6 odst. 2 nařízení (EU) č. 182/2011 členské státy:

a)  zajistí, aby příslušná změna byla navržena včas a dodržely se tak lhůty stanovené základními nařízeními a s ohledem na to, že Komise potřebuje dostatek času na případný nutný postup poskytnutí informací a na řádné přezkoumání návrhu a výbor musí posoudit jakékoli předložené změny návrhů opatření;

b)  zajistí, aby byla navrhovaná změna v souladu se základními nařízeními, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie, a s příslušnými mezinárodními závazky;

c)  poskytnou písemné odůvodnění, v němž bude přinejmenším uvedeno, jak navrhovaná změna souvisí se základními nařízeními a se skutečnostmi zjištěnými v rámci šetření, ale v němž mohou být zahrnuty i jiné argumenty na podporu dané změny, které členský stát, jenž změnu navrhl, považuje za vhodné.

Prohlášení Komise

týkající se řízení o uložení antidumpingového a vyrovnávacího cla podle nařízení (ES) č. 1225/2009 a (ES) č. 597/2009

Komise uznává význam toho, aby členským státům byly poskytovány informace v případech stanovených nařízeními (ES) č. 1225/2009 a (ES) č. 597/2009 („základní nařízení“) , tak aby mohly přijímat plně informovaná rozhodnutí, a bude usilovat o splnění tohoto cíle.

* * *

V zájmu zabránění pochybnostem je třeba konstatovat, že podle názoru Komise se ustanovením o konzultacích podle čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) č. 182/2011 od Komise vyžaduje, aby si s výjimkou krajně naléhavých případů vyžádala před přijetím předběžného antidumpingového nebo vyrovnávacího cla názory členských států.

* * *

Komise zajistí účinné řízení všech aspektů postupů v oblasti antidumpingového a vyrovnávacího cla stanovených nařízeními (ES) č. 1225/2009 a (ES) č. 597/2009, včetně možnosti členských států navrhovat změny, a to aby byly dodrženy lhůty a povinnosti vůči účastníkům řízení stanovené v základních nařízeních a aby jakákoli opatření, která jsou nakonec uložena, byla v souladu se skutečnostmi zjištěnými v rámci šetření a s příslušnými základními nařízeními, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie, i s mezinárodními závazky Unie.

Prohlášení Komise ke kodifikaci

Přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 38/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření, přinese velký počet změn uvedených aktů. V zájmu lepší orientace v dotčených právních předpisech Komise navrhne, aby byla po přijetí obou nařízení co nejrychleji provedena kodifikace daných předpisů, a to nejpozději do 1. června 2014.

Prohlášení Komise k aktům v přenesené pravomoci

V souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 38/2013, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření, Komise připomíná, že v bodě 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí se zavázala poskytovat Parlamentu veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s vnitrostátními odborníky v souvislosti se svou prací na přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(1) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 126.


Změna některých nařízení týkajících se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření ***II
PDF 310kWORD 46k
Usnesení
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření (13284/1/2013 – C7-0408/2013 – 2011/0153(COD))
P7_TA(2013)0586A7-0419/2013

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (13284/1/2013 – C7‑0408/2013),

—  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0349,

—  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 72 jednacího řádu,

—  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro mezinárodní obchod (A7-0419/2013),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

4.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

5.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

6.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby po dohodě s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, a to společně se všemi prohlášeními připojenými k tomuto usnesení;

7.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení k nařízení (EHS) č. 3030/93 a nařízení (ES) č. 517/94

Konstatuje se, že postupy upravené v čl. 2 odst. 6, čl. 6 odst. 2, článcích 8 a 10, čl. 13 odst. 3, čl. 15 odst. 3, odst. 4 a odst. 5 a článku 19 nařízení (EHS) č. 3030/93, čl. 4 odst. 3 přílohy IV nařízení (EHS) č. 3030/93 a článku 2, čl. 3 odst. 1 a odst. 3 přílohy VII nařízení (EHS) č. 3030/93 a čl. 3 odst. 3, čl. 5 odst. 2, čl. 12 odst. 3 a článcích 13 a 28 nařízení (ES) č. 517/94 jsou pozměněny na postupy pro přijímání aktů v přenesené pravomoci. Je třeba poznamenat, že některé z těchto článků se vztahují k rozhodovacím postupům pro přijímání ochranných opatření v oblasti ochrany obchodu.

Evropský parlament, Rada a Komise jsou toho názoru, že ochranná opatření je třeba považovat za prováděcí opatření. Ve výjimečných případech, jako jsou konkrétní výše uvedená stávající nařízení, mají tato opatření formu aktů v přenesené pravomoci, neboť ochranná opatření se zavádějí prostřednictvím změn příslušných příloh základních nařízení. To je dáno zvláštní strukturou, která je specifická pro výše uvedená stávající nařízení, a nebude to tedy představovat precedens pro vytváření budoucích nástrojů na ochranu obchodu a jiných ochranných opatření.

Prohlášení Komise ke kodifikaci

Přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 38/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření, přinese velký počet změn uvedených aktů. V zájmu lepší orientace v dotčených právních předpisech Komise navrhne, aby byla po přijetí obou nařízení co nejrychleji provedena kodifikace daných předpisů, a to nejpozději do 1. června 2014.

Prohlášení Komise k aktům v přenesené pravomoci

V souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 38/2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí k přijímání určitých opatření, Komise připomíná, že v bodě 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí se zavázala poskytovat Parlamentu veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s vnitrostátními odborníky v souvislosti se svou prací na přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(1) Přijaté texty ze dne 22.11.2012, P7_TA(2012)0447.


Platební účty ***I
PDF 962kWORD 281k
Text
Úplné znění
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 12. prosince 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přís tupu k platebním účtům se základními prvky (COM(2013)0266 – C7-0125/2013 – 2013/0139(COD))(1)
P7_TA(2013)0587A7-0398/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

[Pozměňovací návrh 1]

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU(2)
P7_TA(2013)0587A7-0398/2013
k návrhu Komise
P7_TA(2013)0587A7-0398/2013
---------------------------------------------------------
P7_TA(2013)0587A7-0398/2013

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky
(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

[...]

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V souladu s čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Roztříštěnost vnitřního trhu poškozuje konkurenceschopnost, růst a vytváření pracovních míst v Unii. Pro dokončení vnitřního trhu je nezbytné odstranění přímých i nepřímých překážek pro jeho řádné fungování. Opatření na úrovni Unie ve vztahu k vnitřnímu trhu v odvětví retailových finančních služeb již podstatně přispěla k rozvoji přeshraniční činnosti poskytovatelů platebních služeb, zlepšení výběru pro spotřebitele a zvýšení kvality a transparentnosti nabídek.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES(5) (dále jen „směrnice o platebních službách“) [...] v tomto ohledu stanovila základní požadavky na transparentnost poplatků účtovaných poskytovateli platebních služeb za služby nabízené k platebním účtům. Podstatně se tak usnadnila činnost poskytovatelů platebních služeb, vznikla jednotná pravidla pro poskytování platebních služeb a informace, jež mají být poskytovány, snížila se administrativní zátěž a poskytovatelé platebních služeb dosáhli úspor nákladů.

(2a)  Hladké fungování vnitřního trhu a rozvoj moderní, sociálně inkluzivní ekonomiky stále více závisí na všeobecném poskytování platebních služeb. Poskytovatelé platebních služeb mají v souladu s logikou trhu tendenci zaměřovat se na komerčně zajímavé spotřebitele, přičemž zranitelným klientům nenabízejí stejnou škálu produktů. Je proto nutné začlenit do inteligentní hospodářské strategie Unie nové právní předpisy v této oblasti.

(3)  Avšak, jak uvádí Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 4. července 2012 obsahujícím doporučení Komisi o přístupu k základním bankovním službám(6), pro zdokonalení a rozvoj vnitřního trhu s retailovým bankovnictvím je třeba udělat více. Takový vývoj by měl být doprovázen opatřeními, která zajistí, aby odvětví finančních služeb sloužilo podnikům a spotřebitelům. Nedostatek transparentnosti a porovnatelnosti poplatků, stejně jako obtíže při změně platebních účtů, v současné době nadále kladou překážky realizaci plně integrovaného trhu. Je třeba řešit problém rozdílné kvality produktů a omezené konkurence v retailovém bankovnictví a dosáhnout standardů vysoké kvality.

(4)  Aktuální podmínky vnitřního trhu mohou poskytovatele platebních služeb odrazovat od výkonu jejich svobody usazování nebo poskytování služeb v Unii v důsledku obtíží při získávání zákazníků při vstupu na nový trh. Vstup na nové trhy často zahrnuje velké investice. Tyto investice jsou odůvodněné pouze v případě, že poskytovatel předpokládá dostatečné příležitosti a odpovídající poptávku ze strany spotřebitelů. Nízká míra mobility spotřebitelů, pokud jde o retailové finanční služby, je do značné míry způsobena nedostatečnou transparentností a porovnatelností ohledně poplatků za nabízené služby, stejně jako obtížemi v souvislosti se změnou platebních účtů. Tyto faktory rovněž dusí poptávku. Zejména to platí v přeshraničním kontextu.

(5)  Značné překážky bránící dokončení vnitřního trhu v oblasti platebních účtů navíc může způsobovat fragmentace stávajících vnitrostátních regulačních rámců. Stávající vnitrostátní ustanovení o platebních účtech, a zejména o porovnatelnosti poplatků a změně platebního účtu se vzájemně liší. U změny účtu vedla absence jednotných závazných opatření na úrovni Unie k rozdílným postupům a opatřením na vnitrostátní úrovni. Tyto rozdíly jsou ještě výraznější v oblasti porovnatelnosti poplatků, kde na úrovni Unie neexistují žádná opatření, byť jen samoregulační povahy. Pokud by se tyto rozdíly v budoucnu ještě prohloubily, neboť banky mají tendenci přizpůsobovat své postupy vnitrostátním trhům, zvýšily by se náklady na přeshraniční působení ve srovnání s náklady domácích poskytovatelů, a přeshraniční podnikání by tak ztratilo na atraktivitě. Přeshraniční činnosti na vnitřním trhu brání překážky, s nimiž se potýkají spotřebitelé, kteří si zřizují platební účet v zahraničí. Stávající restriktivní kritéria, pokud jde o způsobilost, mohou občanům Unie bránit ve volném pohybu v Unii. Když budou mít všichni spotřebitelé přístup k platebnímu účtu, umožní to jejich účast na vnitřním trhu, stejně jako využívání výhod vnitřního trhu.

(6)  Navíc vzhledem k tomu, že někteří potenciální zákazníci si nezřizují účty, a to buď proto, že jsou jim odepřeny, nebo protože jim nejsou nabízeny adekvátní produkty, není potenciál poptávky po službách platebních účtů v Unii v současnosti plně využíván. Širší účast spotřebitelů na vnitřním trhu by poskytovatele platebních služeb dále motivovala ke vstupu na nové trhy. Vytvoření podmínek umožňujících všem spotřebitelům přístup k platebnímu účtu je také nezbytným nástrojem na podporu jejich účasti na vnitřním trhu, který jim umožní plně využít výhod, které přinesl vnitřní trh.

(7)  Transparentnost a porovnatelnost poplatků byly řešeny samoregulační iniciativou bankovního odvětví. Ohledně těchto pokynů však nebyla dosažena konečná shoda. Pokud jde o změnu účtu, společné zásady, které v roce 2008 vytvořil Evropský výbor pro bankovnictví, obsahují vzorový mechanismus pro přechod mezi bankovními účty nabízenými poskytovateli platebních služeb, kteří jsou umístěni v tomtéž členském státě. Avšak vzhledem ke své nezávazné povaze jsou tyto společné zásady v Unii uplatňovány nejednotně a neefektivně. Společné zásady se kromě toho zabývají pouze změnou bankovních účtů na vnitrostátní úrovni a neřeší přeshraniční změny. Pokud jde o přístup k základnímu platebnímu účtu, doporučení Komise 2011/442/EU(7) [...] vyzvalo členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění jeho uplatňování do šesti měsíců po zveřejnění. K dnešnímu dni splňuje hlavní zásady doporučení jen málo členských států.

(8)  Mají-li být vytvořeny dlouhodobé podmínky pro efektivní a bezproblémovou finanční mobilitu, je nezbytně nutné stanovit jednotný soubor pravidel, která budou řešit problém nízké mobility klientů a která zejména zlepší možnost porovnání služeb a poplatků spojených s platebními účty a budou motivovat ke změně platebního účtu, přičemž rovněž zabrání tomu, aby spotřebitelé, kteří mají v úmyslu přeshraničně zakoupit platební účet, byli diskriminováni na základě místa pobytu. Dále je nezbytné přijmout odpovídající opatření na podporu účasti zákazníků na trhu platebních účtů. Tato opatření budou poskytovatele platebních služeb motivovat ke vstupu na vnitřní trh a zajistí rovné podmínky, díky čemuž se posílí hospodářská soutěž a efektivní rozdělení zdrojů na finančním retailovém trhuUnie ve prospěch podniků a spotřebitelů. Transparentní informace o poplatcích a možnostech změny účtu v kombinaci s právem na přístup ke službám základního účtu občanům Unie rovněž umožní snadnější pohyb a výběr poskytovatelů v Unii, využívání plně fungujícího vnitřního trhu v oblasti retailových finančních služeb a přispějí tak k nárůstu elektronického obchodování a dalšímu rozvoji vnitřního trhu.

(8a)  Je také nutno zajistit, aby tato směrnice nebránila inovacím v oblasti retailových finančních služeb. Každým rokem se objevují nové funkční technologie, což může vést k tomu, že nynější model platebních účtů začne být zastaralý. Jako alternativy k tradičním bankovním službám musí být podporovány především mobilní bankovní služby, služby umožňující vzájemnou výměnu dat a platební karty s uloženou hodnotou.

(9)  Tato směrnice se vztahuje na platební účty v držení spotřebitelů. Do oblasti její působnosti tak nespadají účty v držení podniků, včetně malých podniků a mikropodniků, pokud účet nepatří fyzické osobě. Tato směrnice se nevztahuje ani na spořicí účty, které mohou mít omezené platební funkce. Tato směrnice se nevztahuje ani na kreditní karty, které nemají pro splnění stanovených cílů, tj. dosažení větší míry finančního začlenění a posílení vnitřního trhu, zásadní význam.

(10)  Definice obsažené ve směrnici jsou sladěny s definicemi obsaženými v jiných právních předpisech Unie, konkrétně ve směrnici 2007/64/ES a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009(8).

(11)  Je nezbytné, aby spotřebitelé rozuměli poplatkům, aby mohli porovnávat nabídky různých poskytovatelů platebních služeb a činit informovaná rozhodnutí o tom, který účet je nejvhodnější pro jejich potřeby. Porovnání poplatků není možné, když poskytovatelé platebních služeb používají pro tytéž ▌služby odlišnou terminologii a poskytují informace v různých formátech. Standardizovaná terminologie v kombinaci s ▌informacemi o poplatcích za nejreprezentativnější ▌služby související s platebními účty v jednotném formátu může spotřebitelům pomoci porozumět poplatkům a porovnávat je.

(12)  Spotřebitelé by měli největší prospěch z informací, které jsou co nejstručnější, standardizované a snadno porovnatelné mezi různými poskytovateli platebních služeb. Nástrojů poskytnutých spotřebitelům k porovnání nabídek platebních účtů by měla být celá řada a měly by být ověřené spotřebiteli. V této fázi by měla být terminologie poplatků v členských státech standardizována pouze pro nejreprezentativnější termíny a definice, aby se umožnilo rychlé provádění.

(13)  Terminologii poplatků by měly určit příslušné vnitrostátní orgány se zohledněním konkrétní situace místních trhů. ▌Tam, kde je to možné, by měla být terminologie poplatků standardizována na úrovni Unie, což by mělo umožnit porovnání v rámci celé Unie. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) by měl vypracovat pokyny s cílem pomoci členským státům určit nejvíce používané služby a služby, které způsobují spotřebitelům na vnitrostátní úrovni nejvyšší náklady. Tyto definice by měly být dostatečně široké, aby bylo možné docílit efektivního uplatňování standardizované terminologie.

(14)  Poté, co příslušné vnitrostátní orgány vypracují prozatímní seznam nejreprezentativnějších ▌služeb souvisejících s platebními účty na vnitrostátní úrovni spolu s termíny a definicemi, měla by je Komise přezkoumat a prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci stanovit služby, které jsou společné většině členských států, a navrhnout pro ně standardizované termíny ▌na úrovni Unie.

(15)  Aby mohli spotřebitelé snadno porovnat poplatky za platební účty v rámci vnitřního trhu, poskytovatelé platebních služeb by měli spotřebitelům poskytnout komplexní sdělení informací o poplatcích, v němž budou uvedeny poplatky za všechny služby spojené s platebními účty uvedené v seznamu nejreprezentativnějších služeb a veškeré další poplatky, které mohou u účtu uplatnit. Sdělení informací o poplatcích by mělo pokud možno používat standardizované termíny a definice stanovené na úrovni EU. To by rovněž přispělo k nastolení rovných podmínek mezi úvěrovými institucemi soutěžícími na trhu s platebními účty. ▌Aby spotřebitelé porozuměli poplatkům, jež musí hradit za svůj platební účet, měl by jim být poskytnut glosář v jasném, jednoznačném a nikoli odborném jazyce vysvětlující alespoň ▌služby související s platebním účtem a příslušné definice a vysvětlení. Glosář by měl sloužit jako užitečný nástroj na podporu lepšího porozumění smyslu poplatků a měl by přispět k tomu, aby spotřebitelé byli schopni vybírat si z širší nabídky platebních účtů. Rovněž by měla být zavedena povinnost poskytovatelů platebních služeb bezplatně informovat spotřebitele alespoň ▌jednou ročně o všech poplatcích a úrocích uplatňovaných u jejich účtu. Tyto informace ex post by měly být poskytnuty ve zvláštním shrnutí. Měly by poskytovat úplný přehled o získaných úrocích, účtovaných poplatcích a předběžné informace o změně poplatků nebo úročení. Spotřebitel by měl mít k dispozici veškeré informace nezbytné k tomu, aby pochopil, čeho se výdaje na poplatky a úroky týkají, a posoudil potřebu buď upravit způsob spotřeby, nebo přejít k jinému poskytovateli. ▌

(16)  Aby splňovaly potřeby spotřebitelů, je nezbytné zajistit, aby informace o poplatcích za platební účty byly přesné, jasné a porovnatelné. Evropský orgán pro bankovnictví by měl proto po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelského testu vypracovat návrh prováděcích technických norem týkajících se standardizovaného formátu sdělení informací o poplatcích a výpisu poplatků a společných symbolů s cílem zajistit, aby byly pro spotřebitele srozumitelné a porovnatelné. ▌Sdělení informací o poplatcích a výpis poplatků by měly být jasně rozeznatelné od jiných sdělení. ▌

(17)  Aby bylo zajištěno jednotné použití platné terminologie na úrovni Unie v rámci Unie, měly by členské státy poskytovatelům platebních služeb uložit povinnost používat při komunikaci se spotřebiteli platnou terminologii na úrovni Unie spolu se zbývající vnitrostátní standardizovanou terminologií identifikovanou v prozatímním seznamu, včetně sdělení informací o poplatcích a výpisu poplatků. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost používat ve sdělení informací o poplatcích nebo ve výpisu poplatků k označení svých služeb nebo platebních účtů obchodní značky pod podmínkou, že je tím doplněna standardizovaná terminologie a že se jedná o druhotné označení nabízených služeb nebo účtu.

(18)  Nezávislé srovnávací internetové stránky představují pro spotřebitele efektivní prostředek, jak z jednoho místa posoudit kvalitu různých nabídek platebních účtů. Takové internetové stránky mohou dosáhnout správné rovnováhy mezi potřebou toho, aby informace byly jasné a stručné, nicméně úplné a vyčerpávající, díky tomu, že uživatelům umožní získat podrobnější informace, mají-li o ně zájem. Mohou také snížit náklady na vyhledávání, protože spotřebitelé nebudou muset shromažďovat informace odděleně od jednotlivých poskytovatelů platebních služeb zvlášť. Je důležité, aby informace poskytované na těchto internetových stránkách byly spolehlivé, nestranné a transparentní a aby byli spotřebitelé informováni o jejich dostupnosti. V této souvislosti by měly příslušné orgány veřejnost aktivně informovat o těchto internetových stránkách.

(19)  Za účelem získání nestranných informací o ▌účtovaných poplatcích a úrokových sazbách uplatňovaných u platebních účtů by spotřebitelé měli mít přístup ke srovnávacím internetovým stránkám, jež jsou veřejně přístupné a nezávislé na poskytovatelích platebních služeb. Členské státy by proto měly zajistit, aby na jejich území měli uživatelé volný přístup k alespoň jedné nezávislé a veřejně přístupné internetové stránce. Tyto srovnávací internetové stránky mohou provozovat příslušné orgány, jiné veřejné orgány a/nebo akreditované soukromé subjekty, nebo mohou být provozovány jejich jménem. Aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v další dostupné srovnávací internetové stránky, měly by členské státy ▌zavést systém dobrovolné akreditace, který soukromým provozovatelům srovnávacích internetových stránek umožní požádat o akreditaci v souladu se stanovenými kritérii kvality. Srovnávací internetová stránka provozovaná příslušným orgánem nebo jiným veřejným orgánem, nebo jejich jménem, by měla být zřízena v případě, že nedošlo k akreditaci soukromě provozované internetové stránky. Tyto internetové stránky by rovněž měly splňovat kritéria kvality.

(20)  Je běžnou praxí poskytovatelů platebních služeb nabízet platební účet v balíčku s jinými finančními produkty či službami. Tato praxe může být pro poskytovatele platebních služeb prostředkem, jak diverzifikovat svou nabídku a vzájemně soutěžit, a v konečném důsledku může být pro spotřebitele prospěšná. Studie Komise o praktikách vázání produktů v odvětví finančních služeb, provedená v roce 2009, jakož i příslušné konzultace a stížností spotřebitelů nicméně ukázaly, že poskytovatelé platebních služeb někdy bankovní účty nabízejí v balíčku s produkty, které si spotřebitelé nevyžádali a které nejsou pro platební účet nezbytné, například pojištění domácnosti. Kromě toho bylo konstatováno, že tyto praktiky mohou snížit transparentnost a porovnatelnost cen, omezit nákupní možnosti spotřebitelů a negativně ovlivnit jejich mobilitu. Členské státy by proto měly zajistit, aby v případě, že poskytovatelé platebních služeb nabízejí platební účet v balíčku s jinými produkty, byly spotřebitelům poskytnuty informace o tom, zda je možné zakoupit platební účet samostatně a pokud ano, o příslušných nákladech a poplatcích spojených s každým z dalších finančních produktů nebo služeb zahrnutých v balíčku ▌. ▌

(21)  Spotřebitelé jsou motivováni ke změně účtu, pouze pokud tento proces neznamená přílišnou administrativní a finanční zátěž. Postup pro změnu platebních účtů a přechod k jinému poskytovateli platebních služeb by měl být jasný, rychlý a bezpečný. Případné poplatky účtované poskytovateli platebních služeb v souvislosti se službou změny účtu by měly být rozumné a v souladu s čl. 45 odst. 2 směrnice 2007/64/ES. V zájmu pozitivního dopadu na hospodářskou soutěž by změna účtu měla být usnadněna rovněž na přeshraniční úrovni. Vzhledem k tomu, že přeshraniční změna účtu by mohla být složitější než změna v rámci jednoho státu a mohla by od poskytovatelů platebních služeb vyžadovat, aby přizpůsobili a upravili své interní postupy, mělo by být poskytnuto delší přechodné období pro službu změny mezi poskytovateli platebních služeb se sídlem v různých členských státech.

(21a)  Členské státy by měly mít možnost v případě změny, kdy se oba poskytovatelé služeb nacházejí na jejich území, stanovit nebo zachovat úpravu odlišnou od ustanovení této směrnice, pokud je tato úprava jednoznačně v zájmu spotřebitele.

(22)  Proces změny účtu by měl být pro spotřebitele co nejjednodušší. Členské státy by proto měly zajistit, aby přijímající poskytovatel platebních služeb odpovídal za zahájení a řízení tohoto procesu jménem spotřebitele.

(23)  Obecně a pod podmínkou, že spotřebitel udělil souhlas, by přijímající poskytovatel platebních služeb měl jménem spotřebitele změnit opakující se platby a převést veškerý zbývající zůstatek, nejlépe při jednom jednání s přijímajícím poskytovatelem platebních služeb. Za tímto účelem by spotřebitelé měli mít možnost podepsat jedno zmocnění, kterým se udělí či odebere souhlas s uvedenými úkoly. Předtím, než toto zmocnění vydá, by měl být spotřebitel informován o všech fázích postupu nutného k dokončení změny účtu.

(24)  Aby byla změna účtu úspěšná, je nutná spolupráce převádějícího poskytovatele platebních služeb. Přijímající poskytovatel platebních služeb by měl mít možnost požádat buď spotřebitele, nebo v případě nutnosti převádějícího poskytovatele platebních služeb, aby mu poskytl informace, které považuje za nezbytné k obnovení opakujících se plateb na novém platebním účtu. Tyto informace by však neměly překročit rámec toho, co je nutné k provedení změny účtu a přijímající poskytovatel platebních služeb by neměl požadovat nadbytečné informace.

(25)  Spotřebitelé by neměli být postiženi sankcemi či jinou finanční škodou způsobenými chybným směrováním příchozích úhrad nebo inkas. To je obzvláště důležité u některých kategorií plátce a příjemce, jako jsou společnosti veřejných služeb, které využívají elektronické prostředky (např. databáze) k ukládání údajů o účtech spotřebitelů a provádějí četné periodické transakce s velkým počtem spotřebitelů.

(26)  Členské státy by měly zaručit, že spotřebitelé, kteří si chtějí otevřít platební účet, nebudou diskriminováni na základě své státní příslušnosti nebo místa pobytu. I když je důležité, aby poskytovatelé platebních služeb zajistili, že jejich zákazníci nevyužívají finanční systém k nezákonným účelům, jako jsou podvody, praní peněz nebo financování terorismu, neměli by klást překážky spotřebitelům, kteří chtějí využívat výhod vnitřního trhu přeshraničním nákupem platebních účtů.

(27)  Spotřebitelé, kteří legálně pobývají v Unii ▌by při podávání žádosti o otevření platebního účtu v Unii nebo při přístupu k tomuto účtu neměli být diskriminováni kvůli své státní příslušnosti nebo místu pobytu či z jakéhokoli jiného důvodu uvedeného v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie. Dále by měly členské státy zajistit přístup k platebním účtům se základními prvky bez ohledu na finanční situaci spotřebitele, například jeho postavení z hlediska zaměstnání, výše příjmů, finanční historie nebo osobní bankrot.▌

(28)  Členské státy by měly zajistit, aby všichni poskytovatelé platebních služeb působící na jejich území v obecných retailových platebních službách a nabízející platební účty jako součást jejich obvyklé činnosti nabízeli spotřebitelům platební účty se základními prvky. Přístup by neměl být nepřiměřeně obtížný a neměl by spotřebitelům způsobovat nepřiměřeně vysoké náklady. V kterémkoli členském státě by mělo být zaručeno právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(9), zejména s ohledem na postupy náležité péče o spotřebitele. Samotná ustanovení této směrnice by zároveň neměla být používána jako důvod pro odmítání komerčně méně atraktivních spotřebitelů. Měl by být zaveden mechanismus pomoci spotřebitelům, kteří nemají stálou adresu, žadatelům o azyl a spotřebitelům, kterým nebylo udělení povolení k pobytu, ale jejichž vyhoštění není možné z právních důvodů podle požadavků kapitoly II směrnice 2005/60/ES.

(28a)  Aby byly uživatelům platebních účtů se základními prvky řádně poskytovány služby, měly by členské státy vyžadovat, aby poskytovatelé zajistili, aby byli příslušní zaměstnanci odpovídajícím způsobem vyškoleni a aby na spotřebitele neměli negativní dopad případné střety zájmů.

(29)  Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb ověřovali, zda spotřebitel již má aktivní a rovnocenný platební účet na stejném území, a požadovali, aby spotřebitel podepsal za tímto účelem čestné prohlášení. Poskytovatelé platebních služeb by neměli mít možnost zamítnout žádost o přístup k platebnímu účtu se základními prvky kromě případů zvlášť uvedených v této směrnici.

(29a)  Členské státy by měly zajistit, aby poskytovatelé platebních služeb zpracovávali žádosti ve lhůtách stanovených v této směrnici a aby tito poskytovatelé v případě odmítnutí informovali spotřebitele o konkrétních důvodech zamítnutí, pokud by tyto informace nebyly v rozporu s cíli národní bezpečnosti nebo boje proti finanční trestné činnosti.

(30)  Spotřebitelům by měl být zaručen přístup k řadě základních platebních služeb. Členské státy by měly zajistit, aby, pokud spotřebitel využívá platební účet se základními prvky pro svou osobní potřebu, nebyl omezen počet operací, které budou spotřebiteli poskytnuty podle zvláštních pravidel pro stanovení cen uvedených v této směrnici. Při stanovení toho, co by se mělo považovat za použití pro osobní potřebu, by měly členské státy vzít v úvahu stávající chování spotřebitele a obvyklou obchodní praxi. Služby spojené se základními platebními účty by měly zahrnovat funkci ukládání a výběru finančních prostředků. Spotřebitelé by měli mít možnost provádět základní platební transakce, jako je obdržení příjmů nebo pobírání dávek, úhrada faktur nebo daní a nákup zboží a služeb, mimo jiné prostřednictvím inkasa, úhrad a používání platební karty. Tyto služby by měly umožňovat nákup zboží a služeb online a měly by spotřebitelům poskytnout možnost zadávat platební příkazy prostřednictvím internetového bankovnictví poskytovatele platebních služeb, pokud je k dispozici. Platební účet se základními prvky by však neměl být omezen na použití online, protože to by vytvořilo překážku pro spotřebitele bez přístupu k internetu. Spotřebitelům s platebním účtem se základními rysy by neměl být umožněn přístup k přečerpání. Členské státy však mohou poskytovatelům platebních služeb povolit, aby jako jasně oddělené služby poskytovali spotřebitelům základních platebních účtů možnost přečerpání zůstatku a další úvěrové produkty, pokud nejsou přístup k platebnímu účtu se základními prvky nebo jeho používání omezeny nebo podmíněny zakoupením podobných úvěrových služeb. Všechny poplatky účtované za tyto služby by měly být transparentní a přinejmenším tak příznivé jako obvyklá cenová politika poskytovatele.

(31)  Aby se zajistilo, že základní platební účty budou přístupné co nejširšímu okruhu spotřebitelů, měly by být nabízeny bezplatně nebo za přiměřený poplatek. Členské státy by měly vyžadovat, aby poskytovatelé platebních služeb zajistili, aby platební účet se základními znaky byl vždy platebním účtem s nejnižšími poplatky za poskytování minimálního balíčku platebních služeb stanovených v rámci určitého členského státu. Jakékoli dodatečné poplatky účtované spotřebitelům za nedodržení podmínek stanovených ve smlouvě by rovněž měly být přiměřené a neměly by být za žádných okolností vyšší než stanoví obvyklá cenová politika poskytovatele.

(32)  Poskytovatel platebních služeb by měl odmítnout zřízení platebního účtu se základními prvky nebo ukončit smlouvu na takový účet pouze za zvláštních okolností, například v případě nedodržení právních předpisů o praní peněz a financování terorismu nebo o předcházení a vyšetřování trestné činnosti. I v takových případech lze odmítnutí odůvodnit pouze tím, že spotřebitel nesplňuje ustanovení uvedených předpisů, nikoli tím, že postup kontroly dodržení těchto předpisů je příliš náročný či nákladný.

(33)  Členské státy by měly zajistit, aby byla zavedena odpovídající opatření ke zvýšení informovanosti o dostupnosti platebních účtů se základními znaky a o postupech a podmínkách jejich využívání stanovených v této směrnici. Členské státy by měly zajistit, aby byla opatření v oblasti komunikace dostatečná a správně zaměřená zejména na osoby bez bankovního účtu, zranitelné a mobilní spotřebitele. Poskytovatelé platebních služeb by měli spotřebitelům aktivně zpřístupňovat informace a odpovídající pomoc, pokud jde o zvláštní znaky nabízených platebních účtů se základními znaky, poplatky, které s nimi souvisejí a podmínky pro používání účtu a také kroky, které by měli spotřebitelé provést k využití svého práva na zřízení platebního účtu se základními prvky. Spotřebitelé by měli být zejména informováni o tom, že pro přístup k platebnímu účtu se základními prvky není povinné zakoupení doplňkových služeb. Aby se snížilo riziko, že spotřebitelé budou finančně vyloučeni, měly by členské státy zlepšit finanční vzdělávání, například ve školách, a bojovat proti nadměrnému zadlužování. Členské státy by také měly podporovat iniciativy poskytovatelů platebních služeb směřující k poskytování platebních účtů se základními prvky v kombinaci s nezávislým finančním vzděláváním.

(34)  Členské státy by měly určit příslušné orgány oprávněné k zajištění prosazování této směrnice, jimž jsou uděleny vyšetřovací a donucovací pravomoci. Určené příslušné orgány by měly být nezávislé na poskytovatelích platebních služeb a měly by mít odpovídající zdroje k výkonu svých úkolů. Členské státy by měly mít možnost pověřit různé příslušné orgány, aby tyto orgány vymáhaly plnění rozsáhlé šíře povinností stanovených touto směrnicí.

(35)  Spotřebitelé by měli mít přístup k účinným a účelným postupům mimosoudního zjednávání nápravy pro řešení sporů vyplývajících z práv a povinností stanovených touto směrnicí. Přístup k alternativním postupům řešení sporů by měl být snadný a příslušné orgány by měly splňovat řadu kritérií, jako například stejnoměrné zastoupení poskytovatelů a uživatelů. Pokud se týká relevantních smluvních sporů, je tento přístup již zajištěn směrnicí 2013/.../EU. Spotřebitelé by však měli mít rovněž přístup k mimosoudním postupům zjednávání nápravy v případě předsmluvních sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí, např. když je jim odepřen přístup k platebnímu účtu se základními prvky. Pro splnění ustanovení této směrnice je třeba zpracovávat osobní údaje spotřebitelů. Toto zpracování se řídí směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(10). Tato směrnice by proto měla být v souladu s pravidly stanovenými ve směrnici 95/46/ES a ve vnitrostátních právních předpisech, které je provádějí.

(36)  Za účelem dosažení cílů stanovených v této směrnici by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o určení standardizované terminologie na úrovni Unie týkající se platebních služeb, jež jsou společné několika členským státům, a související definice těchto termínů.

(38)  Každoročně a poprvé do tří let od vstupu této směrnice v platnost by členské státy měly získat spolehlivé roční statistiky o fungování opatření zavedených touto směrnicí. Členské státy by měly využít jakékoli relevantní zdroje informací a sdělit tyto informace Komisi. Komise by měla na základě obdržených informací předkládat výroční zprávy.

(39)  Čtyři roky po vstupu této směrnice v platnost by měl být proveden její přezkum s cílem zohlednit vývoj na trhu, jako je například vznik nových druhů platebních účtů a platebních služeb, vývoj v jiných oblastech právních předpisů Unie a zkušenosti členských států. Tento přezkum by měl posoudit, zda zavedená opatření zlepšila porozumění poplatkům za platební účty ze strany spotřebitelů a porovnatelnost platebních účtů a zda usnadnila změnu účtů. Měl by také určit, kolik základních platebních účtů bylo otevřeno, včetně těch, které si otevřeli spotřebitelé, kteří dříve bankovní účet neměli, dobu, po kterou byly tyto účty vedeny, počet případů odmítnutí otevřít základní platební účty a počet případů uzavření těchto účtů, včetně důvodů uzavření, stejně jako související poplatky. Měl by rovněž posoudit, zda mají být prodloužené lhůty pro poskytovatele platebních služeb, kteří provádějí přeshraniční změnu účtů, zachovány po delší období. Dále by měl posoudit, zda jsou ustanovení o informacích, které mají poskytovatelé platebních služeb sdělit, když nabízejí produkty v balíčcích, dostatečná a zda jsou zapotřebí dodatečná opatření. Komise by měla předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě, případně doprovázenou legislativním návrhem.

(40)  Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie v souladu s čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.

(41)  V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011 se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

(41a)   Členské státy by měly být oprávněny rozhodnout o vyjmutí poskytovatelů platebních služeb z povinnosti nabízet platební účet se základními prvky. Toto rozhodnutí by mělo podléhat schválení Komise. Komise by měla výjimky schválit pouze za předpokladu, že poskytovatelům platebních služeb budou zaručeny rovné podmínky, že nebude oslabeno právo spotřebitelů na přístup k základním účtům a že nebudou stigmatizováni zákazníci využívající základní účty. Schválením výjimky nesmí dojít k situaci, že by v některém členském státě nabízel základní účet se základními prvky pouze jeden poskytovatel platebních služeb. [pozm. návrh 3]

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato směrnice stanoví pravidla týkající se transparentnosti a porovnatelnosti poplatků účtovaných spotřebitelům za jejich platební účty vedené v Evropské unii a poskytované poskytovateli platebních služeb umístěnými v Unii a pravidla týkající se změny platebních účtů v Unii.

2.  Tato směrnice rovněž definuje rámec pro pravidla a podmínky, v souladu s nimiž členské státy zaručí spotřebitelům právo otevřít si a používat v Unii platební účty se základními prvky.

3.  Otevření a používání platebního účtu se základními prvky podle této směrnice musí být v souladu s ustanoveními kapitoly II směrnice 2005/60/ES.

3a.  Aniž jsou dotčeny články 15 až 19, považuje se platební účet se základními znaky za platební účet pro účely této směrnice.

4.  Tato směrnice se použije na poskytovatele platebních služeb umístěné v Unii.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice platí tyto definice :

a)  „spotřebitelem“ se rozumí jakákoli fyzická osoba, jež jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání;

aa)  „osobou legálně pobývající“ se rozumí status občana Unie nebo státního příslušníka třetí země, který má legální pobyt na území Unie, včetně žadatelů o azyl podle ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, protokolu k této úmluvě ze dne 31. ledna 1967 a dalších příslušných mezinárodních smluv;

b)  „platebním účtem“ se rozumí účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí;

c)  „platební službou“ se rozumí platební služba podle definice v čl. 4 bodě 3 směrnice 2007/64/ES;

ca)  „službami souvisejícími s platebním účtem“ se rozumí všechny služby související s vedením platebního účtu včetně platebních služeb a platebních transakcí v rámci působnosti čl. 3 písm. g) směrnice 2007/64/ES;

d)  „platební transakcí“ se rozumí úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

e)  „poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel platebních služeb podle definice v čl. 4 bodě 9 směrnice 2007/64/EC, kromě kapitoly IV, kde se jím rozumí každý poskytovatel platebních služeb umístěný na území členských států, který působí v obecných retailových platebních službách a který nabízí platební účty jako nedílnou součást své obvyklé činnosti;

f)  „platebním prostředkem“ se rozumí platební prostředek podle definice v čl. 4 bodě 23 směrnice 2007/64/ES;

g)  „převádějícím poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel platebních služeb, od něhož se převádějí údaje o všech nebo některých opakujících se platbách;

h)  „přijímajícím poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel platebních služeb, jemuž se převádějí údaje o všech nebo některých opakujících se platbách;

i)  „plátcem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z tohoto platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu plátce fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz ve prospěch platebního účtu příjemce.

j)  „příjemcem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

k)  „poplatky“ se rozumí veškeré případné poplatky a pokuty splatné ze strany spotřebitele poskytovateli platebních služeb za platební účet a služby související s tímto účtem;

ka)  „úrokovou sazbou pro úvěry“ se rozumí jakákoli úroková sazba placená spotřebiteli v souvislosti s držením peněžních prostředků na platebním účtu;

l)  „trvalým nosičem“ se rozumí jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli nebo poskytovateli platebních služeb ukládat informace určené osobně tomuto spotřebiteli, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu;

m)  „změnou účtu“ se rozumí převod informací o všech nebo některých trvalých příkazech pro úhrady, opakující se inkasa a opakující se příchozí úhrady prováděné na platební účet, od jednoho poskytovatele platebních služeb k druhému, prováděný základě žádosti spotřebitele, a to buď s převodem kladného zůstatku z jednoho platebního účtu na druhý nebo zrušením předchozího účtu anebo bez takového převodu nebo zrušení. Změna účtu neznamená převod smlouvy z převádějícího poskytovatele platebních služeb na přijímajícího poskytovatele platebních služeb;

n)  „inkasem“ se rozumí platební služba odepisující určitou částku z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu plátce;

o)  „úhradou“ se rozumí ▌platební služba za účelem připsání částky na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce nebo řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet;

p)  „trvalým příkazem“ se rozumí služba, která v pravidelných intervalech připisuje částky na platební účet příjemce prostřednictvím řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet;

q)  „peněžními prostředky“ se rozumí bankovky, mince a bezhotovostní peníze, jakož i elektronické peníze podle definice v čl. 2 odst. 2 směrnice 2009/110/ES;

r)  „rámcovou smlouvou“ se rozumí smlouva o platebních službách, kterou se řídí budoucí provádění jednotlivých a po sobě následujících platebních transakcí a která může obsahovat povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu;

ra)  „pracovním dnem“ se rozumí pracovní den definovaný v čl. 4 odst. 27 směrnice 2007/64/ES.

Článek 3

Standardizovaná terminologie spojenáplatebními účty

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány uvedené v článku 20 vypracovaly prozatímní seznam nejreprezentativnějších služeb, které jsou spojeny s platebním účtem, na vnitrostátní úrovni. Seznam obsahuje alespoň 10 nejreprezentativnějších služeb dostupných na národní úrovni. Seznam pro každou z identifikovaných služeb obsahuje termíny a definice, přičemž v každém z úředních jazyků členského státu je pro každou službu používán pouze jeden termín.

2.  Pro účely odstavce 1 příslušné orgány zohlední služby:

a)  které spotřebitelé ve vztahu ke svému platebnímu účtu nejvíce využívají;

b)  které spotřebitelům vytvářejí nejvyšší náklady, a to jak celkové, tak za jednotku;

Aby bylo zajištěno řádné uplatňování těchto kritérií pro účely odstavce 1, Evropský orgán pro bankovnictví vypracuje na pomoc příslušným orgánům pokyny podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

3.  Členské státy oznámí Komisi prozatímní seznamy podle odstavce 1 do ... [12 měsíců od vstupu této směrnice v platnost]. Na požádání poskytnou členské státy Komisi doplňující informace týkající se údajů, na jejichž základě byly tyto seznamy vytvořeny s ohledem na kritéria uvedená v odstavci 2.

4.  Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24, ▌jimiž stanoví standardizovanou terminologii Unie pro služby spojené s platebními účty, které jsou společné alespoň pro většinu členských států, na základě prozatímních seznamů předložených podle odstavce 3. Standardizovaná terminologie Unie je jasná a stručná a obsahuje společné termíny a definice týkající se společných služeb. V každém z úředních jazyků členského státu je pro každou službu používán pouze jeden termín.

5.  Po zveřejnění aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 4 v Úředním věstníku Evropské unie každý členský stát neprodleně a v každém případě do jednoho měsíce začlení standardizovanou terminologii Unie přijatou podle odstavce 4 do prozatímního seznamu uvedeného v odstavci 1 a tento seznam zveřejní.

Článek 4

Sdělení informací o poplatcích a glosář

1.  Členské státy zajistí, aby v dostatečném časovém předstihu před uzavřením smlouvy o platebním účtu se spotřebitelem poskytovatelé platebních služeb poskytli spotřebiteli komplexní sdělení informací o poplatcích obsahující seznam nejreprezentativnějších služeb uvedených v čl. 3 odst. 5 a odpovídající poplatky za jakoukoli službu. Ve sdělení informací o poplatcích se uvedou všechny dostupné služby spojené s platebním účtem, které jsou obsaženy v seznamu nejreprezentativnějších služeb uvedených v čl. 3 odst. 5 a příslušné poplatky za jakoukoli službu. Obsahují rovněž veškeré další poplatky a úrokové sazby, které se mohou k danému účtu vztahovat. Aby bylo možné odlišit sdělení informací o poplatcích od obchodní nebo smluvní dokumentace, musí být na jeho první stránce nahoře uveden společný symbol. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb informovali spotřebitele o jakýchkoli úpravách poplatků a případně poskytli spotřebiteli aktualizované sdělení informací o poplatcích.

Pokud je poplatek za službu platný pouze pro určité komunikační kanály, např. online nebo prostřednictvím pobočky, nebo pokud se poplatek liší v závislosti na použitém kanálu, musí to být jasně uvedeno ve sdělení informací o poplatcích.

1a.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb nestanovovali jiné poplatky než ty, které jsou uvedeny ve sdělení informací o poplatcích.

2.  Pokud jsou jedna nebo více platebních služeb ▌nabízeny v rámci balíčku platebních služeb, uvede se ve sdělení informací o poplatcích poplatek za celý balíček, služby obsažené v balíčku a jejich počet a poplatek za jakoukoli službu, která není hrazena v rámci poplatku za balíček.▌

5.  Členské státy uloží poskytovatelům platebních služeb povinnost zpřístupnit spotřebitelům glosář všech služeb uvedených v odstavci 1 a související definice a vysvětlení.

Členské státy zajistí, aby byl glosář poskytnutý v souladu s prvním pododstavcem vypracován v jasném, jednoznačném a neodborném jazyce a aby nebyl zavádějící.

6.  Poskytovatelé platebních služeb trvale zpřístupní sdělení informací o poplatcích a glosář spotřebitelům a potencionálním spotřebitelům v elektronické podobě na svých internetových stránkách, kde jsou snadno dostupné i pro ty, kdo nejsou jejich zákazníky. Poskytovatelé platebních služeb zpřístupní sdělení informací o poplatcích zdarma na trvalém nosiči v prostorách přístupných pro spotřebitele a glosář poskytnou na trvalém nosiči na požádání.

7.  Evropský orgán pro bankovnictví po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelského testu vypracuje návrh prováděcích technických norem týkajících se standardizovaného formátu sdělení informací o poplatcích a jeho společného symbolu.

Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do … [12 měsíců od vstupu této směrnice v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 5

Výpis poplatků

1.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytovali spotřebitelům bezplatně alespoň jednou ročně výpis všech poplatkůúrokových sazeb použitých na jejich platební účet.

Komunikační kanál, který má být použit k poskytování výpisu poplatků spotřebiteli, se dohodne mezi smluvními stranami. Na žádost spotřebitele je výpis k dispozici v tištěné podobě.

2.  Výpis uvedený v odstavci 1 musí obsahovat tyto informace:

a)  jednotkový poplatek účtovaný za každou službu a počet použití dané služby během příslušného období nebo v případě služeb sloučených do jednoho balíčku poplatek účtovaný za celý balíček;

b)  celkovou výši poplatků účtovaných za každou službu poskytnutou během příslušného období, případně s přihlédnutím ke specifické struktuře poplatků souvisejících s balíčky služeb;

ba)  použitou úrokovou sazbu za přečerpání účtu, počet dnů, kdy byl účet přečerpán, a celkovou výši účtovaných úroků za přečerpání účtu v příslušném období;

bb)  kreditní úrokovou sazbu použitou na účtu, průměrný zůstatek a celkovou výši úroků získaných během příslušného období;

c)  celkový zůstatek (kladný nebo záporný) po odečtení všech poplatků a započtení úroků získaných v souvislosti s použitím účtu během příslušného období;

ca)  předběžné informace o zamýšlených změnách poplatků a úrokových sazeb v následujícím období.

4.   Evropský orgán pro bankovnictví po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelského testu vypracuje návrh prováděcích technických norem týkajících se standardizovaného formátu výpisu poplatků a jeho společného symbolu.

Evropský orgán pro bankovnictví předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do ... [12 měsíců od vstupu této směrnice v platnost]..

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 6

Komunikace za pomoci standardizované terminologie

1.  Členské státy zajistí, aby ve všech sděleních adresovaných spotřebitelům, včetně smluvních a marketingových sdělení, poskytovatelé platebních služeb používali případnou standardizovanou terminologii Unie obsaženou v seznamu nejreprezentativnějších služeb, které jsou spojeny s platebním účtem, uvedených v čl. 3 odst. 5.

2.  Poskytovatelé platebních služeb mohou využívat obchodní značky k označení svých služeb nebo platebních účtů ve svých marketingových sděleních klientům pod podmínkou, že jasně identifikují případný odpovídající termín za pomoci standardizované terminologie obsažené v úplném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5. Poskytovatelé platebních služeb mohou používat takové obchodní značky ve sdělení informací o poplatcích nebo ve výpisu poplatků pod podmínkou, že je tím doplněna standardizovaná terminologie a že se jedná o druhořadé označení nabízených služeb nebo účtu.

Článek 7

Srovnávací internetové stránky na vnitrostátní úrovni

1.  Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli na vnitrostátní úrovni bezplatný přístup nejméně k jedné internetové stránce zřízené v souladu s odstavcem 2 nebo 3, která bude alespoň obsahovat:

a)  porovnání zaplacených či účtovaných úroků na platebním účtu, poplatky, které poskytovatelé platebních služeb účtují za služby nabízené k platebním účtům na vnitrostátní úrovni ▌;

b)  porovnání faktorů úrovně služeb poskytovaných poskytovatelem platebních služeb, včetně faktorů, jako je počet a umístění poboček a počet bankomatů, jehož prostřednictvím lze služby hodnotit;

c)  poskytnutí doplňujících informací o standardizované terminologii Unie, přístupu k platebním účtům, včetně platebních účtů se základními prvky, a o postupech změny účtu, které lze na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni využít. Tyto informace mohou být poskytnuty prostřednictvím odkazů na externí internetové stránky.

2.  Členské státy zřídí systém dobrovolné akreditace pro internetové stránky porovnávající prvky, které jsou za tímto účelem definovány v čl. 7 odst. 1 písm. a) a b), nabízené k platebním účtům soukromými subjekty. Za účelem získání akreditace musí srovnávací internetové stránky provozované soukromými subjekty:

a)  být právně, finančně a provozně nezávislé na jakémkoli poskytovateli platebních služeb;

aa)  jednoznačně odkrýt své vlastníky a financování;

ab)  stanovit jasná a objektivní kritéria, na nichž bude srovnání založeno;

ac)  být nestranný, zejména v tom smyslu, že na domovské stránce ani na stránkách obsahujících srovnání cen se neobjevují reklamy poskytovatelů platebních služeb, jejich zástupců či poboček, ani značky;

b)  používat jednoduchý a jednoznačný jazyk a případně standardizovanou terminologii Unie uvedenou v čl. 3 odst. 5;

c)  poskytovat přesné a aktuální informace a uvést datum poslední aktualizace;

d)  poskytovat uživatelům objektivní a vyčerpávající výsledky a současně v plné míře zohlednit vyhledávací kritéria, která si uživatelé zvolí, a pokud poskytnutá informace nepředstavuje celkový přehled trhu, jasné prohlášení v tomto smyslu předtím, než se zobrazí výsledky;

da)  vyhovovat žádostem všech poskytovatelů platebních služeb působících v dotyčném členském státě o umístění na tyto stránky;

e)  provozovat účinný postup šetření a vyřizování stížností.

Jsou-li za umístění na těchto internetových stránkách účtovány poskytovatelům platebních služeb poplatky, musejí být nediskriminační a uveřejněné na těchto internetových stránkách.

3.  Pokud není podle odstavce 2 akreditována žádná internetová stránka, členské státy zajistí, aby byla zřízena internetová stránka provozovaná příslušným orgánem uvedeným v článku 20 nebo jeho jménem nebo kterýmkoli jiným příslušným veřejným orgánem. Pokud internetová stránka podle odstavce 2 byla akreditována, členské státy se mohou rozhodnout zřídit další internetovou stránku provozovanou příslušným orgánem uvedeným v článku 20 nebo kterýmkoli jiným příslušným veřejným orgánem. Internetové stránky provozované příslušným orgánem podle odstavce 1 musí dodržovat ustanovení odst. 2 písm. a) až e).

4.  Členské státy ▌odmítnou nebo odejmou soukromým subjektům akreditaci v případě opakovaného nebo trvalého nedodržení povinností uvedených v odstavci 2.

4a.  Poskytovatelé platebních služeb nenesou odpovědnost za nesprávné nebo zastaralé informace o nich nebo o jejich službách uváděné na akreditovaných i neakreditovaných srovnávacích internetových stránkách, pokud poskytovatel internetových stránek tyto informace na žádost poskytovatele platebních služeb neopravil.

4b.  Členské státy zajistí, aby spotřebitelé věděli o dostupných internetových stránkách uvedených v odstavci 1 a o akreditovaných internetových stránkách v souladu s odstavcem 2 nebo 3.

Článek 7a

Srovnávací internetové stránky Unie

1.  Členské státy podají Evropskému orgánu pro bankovnictví informace o srovnávacích internetových stránkách, které fungují v souladu s čl. 7 odst. 1, 2 a 3.

2.  Do ... [tří let po vstupu této směrnice v platnost] Evropský orgán pro bankovnictví poskytne veřejně přístupné srovnávací internetové stránky, které umožní spotřebitelům porovnat platební účty nabízené v rámci vnitřního trhu. Srovnávací internetové stránky Unie kromě těchto informací spotřebitelům nabídnou glosář standardizované terminologie Unie, která byla přijata podle čl. 3 odst. 5, a praktické pokyny k přeshraničním změnám platebního účtu.

Článek 8

Účty nabízené v balíčcích

Aniž je dotčen čl. 4 odst. 2, členské státy zajistí, aby v případě, že je platební účet nabízen spolu s jinou finanční službou nebo produktem jako součást balíčku, poskytovatel platebních služeb informoval spotřebitele o tom, zda je možné zakoupit si platební účet odděleně, a pokud ano, aby poskytl odděleně informace o nákladech a poplatcích spojených s každým dalším finančním produktem a službou nabízenými v rámci balíčku.

KAPITOLA III

ZMĚNA ÚČTU

Článek 9

Poskytování služby změny účtu

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytli službu změny účtu podle článku 10 každému spotřebiteli, jemuž vede platební účet jiný poskytovatel platebních služeb umístěný v Unii a který si sjednal otevření nového platebního účtu u přijímajícího poskytovatele platebních služeb.

Členské státy mohou v případě změny účtu, kdy se oba poskytovatelé platebních služeb nacházejí na jejich území, stanovit nebo zachovat jinou úpravu, než je uvedena v článku 10, je-li to jasně v zájmu spotřebitele a služba změny účtu je provedena v maximálně stejné časové lhůtě, jako je lhůta stanovená v článku 10.

Článek 10

Služba změny účtu

1.  Členské státy zajistí, aby službu změny účtu zahajoval přijímající poskytovatel platebních služeb a aby byla poskytována v souladu s pravidly stanovenými v odstavcích 2 až 7.

2.  Službu změny účtu zahájí přijímající poskytovatel platebních služeb. K tomu účelu přijímající poskytovatel platebních služeb od spotřebitele obdrží písemné zmocnění k provedení služby změny účtu. U společných účtů musí být písemné zmocnění získáno od všech spolumajitelů účtu.

Zmocnění je vydáno v úředním jazyce členského státu, v němž je služba změny účtu zahájena, nebo v jakémkoli jiném jazyce, na němž se strany dohodnou.

Toto zmocnění umožní spotřebiteli poskytnout nebo odebrat konkrétní souhlas s tím, aby převádějící poskytovatel platebních služeb provedl každý z úkolů uvedených v odst. 3 písm. e) a f), a poskytnout nebo odebrat konkrétní souhlas s tím, aby přijímající poskytovatel platebních služeb provedl každý z úkolů uvedených v odst. 4 písm. c) a d) a v odstavci 5. Zmocnění spotřebiteli umožní, aby si konkrétně vyžádal předání informací uvedených v odst. 3 písm. a) a b) převádějícím poskytovatelem platebních údajů.

Ve zmocnění se rovněž uvede datum, počínaje kterým mají být opakující se platby prováděny z účtu otevřeného u přijímajícího poskytovatele platebních služeb. Toto datum je stanoveno alespoň na sedm pracovních dnů ode dne, kdy převádějící poskytovatel platebních služeb obdrží od přijímajícího poskytovatele platebních služeb žádost o provedení změny účtu v souladu s čl. 10 odst. 6).

3.  Do dvou pracovních dnů od přijetí zmocnění uvedeného v odstavci 2 požádá přijímající poskytovatel platebních služeb převádějícího poskytovatele platebních služeb, aby provedl tyto úkoly:

a)  předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb a případně také spotřebiteli, pokud si to spotřebitel konkrétně vyžádal podle odstavce 2, seznam všech stávajících trvalých příkazů pro úhrady a povolení k inkasu vydaných dlužníkem;

b)  předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb a případně také spotřebiteli, pokud si to spotřebitel konkrétně vyžádal podle odstavce 2, dostupné informace o příchozích úhradách a o inkasech provedených z podnětu věřitele, jež byly na účtu spotřebitele provedeny během předchozích 13 měsíců;

c)  předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb takové další informace, které jsou nezbytné k tomu, aby přijímající poskytovatel platebních služeb mohl provést změnu účtu;

d)  v případě, že převádějící poskytovatel platebních služeb nemá systém umožňující automatické přesměrování příchozích úhrad a inkas na účet spotřebitele u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, ▌a přestal přijímat inkasa a příchozí úhrady od data uvedeného ve zmocnění;

e)  v den určený spotřebitelem převedl případné zbývající kladné saldo na účet otevřený nebo vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2; ▌

f)  v den určený spotřebitelem zrušil účet vedený u převádějícího poskytovatele platebních služeb, pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2.

fa)  zrušil trvalé příkazy a úhrady k datu provedení uvedenému ve zmocnění.

4.  Po obdržení informací vyžádaných od převádějícího poskytovatele platebních služeb uvedených v odstavci 3 přijímající poskytovatel platebních služeb provede tyto úkoly:

a)  do sedmi pracovních dnů zřídí trvalé příkazy pro úhrady požadované spotřebitelem a ode dne uvedeného ve zmocnění je provádí;

b)  ode dne uvedeného ve zmocnění přijímá inkasa;

ba)  případně informuje spotřebitele o jejich právech souvisejících s inkasem v jednotné oblasti pro platby v eurech, jak uvádí čl. 5 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 260/2012;

c)  pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2, poskytne plátcům provádějícím opakující se úhrady na platební účet spotřebitele údaje o účtu spotřebitele vedeném u přijímajícího poskytovatele platebních služeb. Jestliže přijímající poskytovatel platebních služeb nemá k dispozici všechny informace, které potřebuje k informování plátce, požádá do dvou dnů o chybějící informace buď spotřebitele, nebo, je-li to nutné a se souhlasem spotřebitele, převádějícího poskytovatele platebních služeb.;

d)  pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2, poskytne příjemcům využívajícím inkaso k výběru peněžních prostředků z účtu spotřebitele údaje o účtu spotřebitele vedeném u přijímajícího poskytovatele platebních služeb a uvede datum, od kterého se začnou přijímat inkasa z tohoto účtu. Jestliže přijímající poskytovatel platebních služeb nemá k dispozici všechny informace, které potřebuje k informování příjemce, požádá do dvou dnů o chybějící informace buď spotřebitele, nebo, je-li to nutné, převádějícího poskytovatele platebních služeb poté, co požádal spotřebitele o povolení;

e)  pokud je spotřebitel požádán o poskytnutí chybějících informací pro účely uvedené v písmenech c) a d), poskytne spotřebiteli standardní dopisy, napsány v úředním jazyce členského státu, v němž je služba změny účtu zahájena, nebo v jakémkoli jiném jazyce, na němž se strany dohodnou, obsahující údaje o novém účtu a o počátečním datu uvedeném ve zmocnění.

4a.  Členské státy zajistí, aby byly na vnitrostátní úrovni pro plátce a příjemce stanoveny lhůty, v jejichž rámci budou zohledněny nové údaje o účtu spotřebitele, které poskytne přijímající poskytovatel platebních služeb. Členské státy rovněž zajistí, aby byli spotřebitelé o těchto lhůtách a závazcích informováni.

5.  Pokud spotřebitel poskytl konkrétní souhlas podle odstavce 2, přijímající poskytovatel platebních služeb může provádět veškeré další úkoly nezbytné k provedení změny účtu.

6.  Po obdržení žádosti od přijímajícího poskytovatele platebních služeb převádějící poskytovatel platebních služeb provede tyto úkoly:

a)  do sedmi pracovních dnů od přijetí žádosti zašle přijímajícímu poskytovateli platebních služeb informace uvedené v odst. 3 písm. a), b) a c);

b)  v případě, že převádějící poskytovatel platebních služeb nemá systém umožňující automatické přesměrování příchozích úhrad a inkas na účet spotřebitele u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, zastaví příchozí úhrady a přestane přijímat inkasa z platebního účtu od data, které si vyžádá přijímající poskytovatel platebních služeb;

c)  převede jakýkoli zbývající kladný zůstatek na platebním účtu na účet vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb;

d)  jakmile byly provedeny kroky uvedené v písmenech a), b) a c), platební účet zruší;

e)  provede veškeré další úkoly nezbytné k provedení změny účtu podle odstavce 5.

6a.  Převádějící poskytovatel platebních služeb není povinen zrušit platební účet podle písm. d) odst. 6, má-li spotřebitel vůči poskytovateli platebních služeb neuhrazené závazky. Poskytovatel platebních služeb neprodleně informuje spotřebitele o tom, že jeho platební účet nelze zrušit kvůli těmto neuhrazeným závazkům.

7.  Aniž je dotčen čl. 55 odst. 2 směrnice 2007/64/ES, převádějící poskytovatel platebních služeb nesmí před datem dohodnutým s přijímajícím poskytovatelem platebních služeb blokovat platební prostředky, aby poskytování platebních služeb spotřebiteli nebylo v průběhu procesu změny přerušeno.

8.  Členské státy zajistí, aby se všechna ustanovení odstavců 1 až 7, s výjimkou ustanovení v odstavci 4 (c) a (d), použila i v případě, že službu změny účtu zahájí poskytovatel platebních služeb umístěný v jiném členském státě.

9.  V případě uvedeném v odstavci 8 se lhůty uvedené v odstavcích 3, 4 a 6 zdvojnásobí, což neplatí u transakcí, které spadají do oblasti působnosti článku 1 nařízení (EU) č. 260/2012, pokud je převádějící i přijímající platební účet v eurech. Toto ustanovení podléhá přezkumu podle článku 27.

Článek 11

Poplatky spojené se službou změny účtu

1.  Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli bezplatný přístup ke svým osobním informacím o stávajících trvalých příkazech a inkasech v držení buď převádějícího nebo přijímajícího poskytovatele platebních služeb.

2.  Členské státy zajistí, aby převádějící poskytovatel platebních služeb poskytl informace požadované přijímajícím poskytovatelem platebních služeb podle čl. 10 odst. 6 písm. a), aniž by za ně spotřebiteli nebo přijímajícímu poskytovateli platebních služeb účtoval poplatek.

3.  Členské státy zajistí, aby případné poplatky uplatňované převádějícím poskytovatelem platebních služeb vůči spotřebiteli za zrušení u něj vedeného platebního účtu byly určeny v souladu s čl. 45 odst. 2 směrnice 2007/64/ES.

4.  Členské státy zajistí, aby případné poplatky uplatňované převádějícím nebo přijímajícím poskytovatelem platebních služeb vůči spotřebiteli za jakékoli služby poskytované podle článku 10 jiné než služby uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 byly přiměřené.

Článek 11a

Automatické přesměrování

Není-li po provedení posouzení dopadů právních předpisů rozhodnuto jinak, členské státy zajistí, aby do ... [ šest let od vstupu této směrnice v platnost] byla zavedena funkce automatického přesměrování plateb z jednoho platebního účtu na jiný platební účet spojená s automatickým oznámením pro příjemce nebo plátce, jakmile jsou jejich převody přesměrovány.

Článek 12

Finanční ztráta pro spotřebitele

1.  Členské státy zajistí, aby veškeré poplatky a jiné finanční ztráty, které spotřebiteli vzniknou v důsledku toho, že poskytovatel platebních služeb zapojený do procesu změny účtu nesplnil své povinnosti podle článku 10, byly tímto poskytovatelem platebních služeb uhrazeny do tří pracovních dnů ode dne, kdy došlo ke zjištění nesplnění povinnosti. Důkazní břemeno je na poskytovateli platebních služeb, aby prokázal, že podmínky stanovené v článku 10 byly dodrženy.

2.  Spotřebitelé nenesou žádné finanční ztráty vzniklé v důsledku chyb nebo zpoždění při aktualizaci údajů týkajících se jejich platebního účtu plátcem nebo příjemcem. Členské státy zajistí, aby plátci a příjemci nesli odpovědnost za případy, kdy nedodrží lhůty stanovené členskými státy podle čl. 10 odst. 4a).

Článek 13

Informace o službě změny účtu

1.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytli spotřebitelům tyto informace o službě změny účtu:

a)  úlohy převádějícího a přijímajícího poskytovatele platebních služeb v každé fázi procesu změny účtu, jak jsou uvedeny v článku 10;

b)  časový rámec pro dokončení příslušných fází;

c)  případné poplatky účtované za změnu účtu;

d)  veškeré informace, o jejichž poskytnutí bude spotřebitel požádán;

e)  systém alternativních postupů pro řešení sporů uvedený v článku 21.

2.  Informace se poskytnou bezplatně na trvalém nosiči na všech pobočkách poskytovatelů platebních služeb přístupných pro spotřebitele a jsou trvale k dispozici v elektronické podobě na jejich internetových stránkách.

KAPITOLA IV

PŘÍSTUP K PLATEBNÍM ÚČTŮM

Článek 14

Zákaz diskriminace

Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří legálně pobývají v Unii, nebyli diskriminováni z důvodu své státní příslušnosti nebo místa bydliště, ani z jakéhokoli jiného důvodu, jak je uvedeno v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie, když žádají o platební účet v Unii nebo k němu přistupují. Podmínky přístupu k základnímu platebnímu účtu nesmí být v žádném ohledu diskriminační. Je zakázáno projevit diskriminaci jakýmkoli viditelným způsobem, například prostřednictvím jiného vzhledu karty nebo jiného čísla účtu či karty.

Článek 15

Právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky

1.  Členské státy zajistí, aby všichni poskytovatelé platebních služeb v obecních retailových platebních službách nabízeli jako nedílnou součást platební účty se základními prvky. Členské státy zajistí, aby platební účty se základními prvky nenabízeli pouze ti poskytovatelé platebních služeb, kteří účet poskytují výhradně prostřednictvím online zařízení.

Členské státy mohou se souhlasem Komise rozhodnout, že poskytovatele platebních služeb zprostí povinnosti uvedené v prvním pododstavci. Jakákoli taková výjimka musí být udělena na základě objektivních a přísných kritérií. Komise výjimky schválí pouze za předpokladu, že všem poskytovatelům platebních služeb budou zaručeny rovné podmínky, že nebude oslabeno právo spotřebitelů na přístup k základním účtům a že v důsledku této výjimky nebude zákazníkům, kteří v dotčeném členském státě využívají základní účty, hrozit stigmatizace. [pozm. návrhy 4/rev a 5/rev]

1a.  Členské státy mohou prominout povinnost podle odstavce 1, podle něhož poskytovatelé platebních služeb:

a)  jsou uvedeni na seznamu v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(11);

b)  fungují na neziskovém základě;

c)  vyžadují členství na základě stanovených kritérií, jako např. profese.

Udělením tohoto prominutí povinnosti není dotčeno právo spotřebitele na přístup k platebnímu účtu se základními prvky.

2.   Členské státy zajistí, aby na jejich území byl k dispozici systém, který zajistí právo spotřebitelů na otevření a používání platebního účtu se základními prvky uvedenými v článku 14, který splňuje následující podmínky:

a)  toto právo se uplatní bez ohledu na místo pobytu spotřebitele, aniž by byl dotčen odstavec 2a;

aa)  je zaveden mechanismus, který spotřebitelům bez trvalého bydliště, žadatelům o azyl a spotřebitelům, jimž nebylo uděleno povolení k pobytu, avšak které nelze z právních důvodů vyhostit, umožní splnit požadavky kapitoly II směrnice 2005/60/ES;

b)  možnost uplatnit toto právo není spotřebiteli výrazně ztížena ani znesnadněna;

ba)  je zaveden mechanismus, který spotřebitelům bez bankovního účtu, zranitelným spotřebitelům a mobilním spotřebitelům zajistí informace o dostupnosti platebních účtů se základními prvky;

bb)  služba změny účtu stanovená v článcích 10 a 11 této směrnice se rovněž použije, pokud si spotřebitel přeje v rámci služby změny účtu přejít z jiného platebního účtu na platební účet se základními prvky;

2a.  Za účelem uplatnění práva stanoveného v odstavci 2 budou členské státy vyžadovat, aby spotřebitelé měli skutečnou vazbu na členský stát, v němž si přejí otevřít a používat platební účet se základními prvky.

V případech, v nichž bude vyžadováno, aby spotřebitel prokázal tuto vazbu, členské státy zajistí, aby to nebylo pro spotřebitele zatěžující. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby příslušné orgány stanovily seznam, který stanoví způsob, jakým bude tato vazba prokazována. Tento seznam bude obsahovat přinejmenším státní příslušnost, rodinné vazby, střediska zájmů, místo zaměstnání, stáže nebo učebního poměru, usilování o pracovní příležitosti nebo další profesní vazby, místo studia či odborné vzdělávání, majetek a jakékoli probíhající žádosti o azyl nebo migraci.

Evropský orgán pro bankovnictví vypracuje na pomoc příslušným orgánům při provádění tohoto odstavce pokyny podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Poskytovatelé platebních služeb zohlední informace poskytnuté spotřebitelem a mohou požádat spotřebitele, aby byl při otevření účtu fyzicky přítomen či právně zastoupen třetí osobou v nejbližší možné pobočce.

Členské státy zajistí, aby bylo možné, aby spotřebitelé prokazovali existenci skutečné vazby do jednoho měsíce po otevření účtu na dálku. Předtím než proběhne takové ověření, a to v případě nutnosti i včetně osobní účasti, poskytovatelé platebních služeb budou mít možnost omezit používání tohoto účtu

2b.  Před otevřením platebního účtu se základními prvky mohou členské státy vyžadovat, aby poskytovatelé platebních služeb ověřili, zda spotřebitel disponuje aktivním a ekvivalentním platebním účtem na území tohoto členského státu a mohou požádat spotřebitele o čestné prohlášení, jímž tuto skutečnost ověří.

3.  Poskytovatelé platebních služeb nesmí žádost o přístup k platebnímu účtu se základními prvky odmítnout, s výjimkou těchto případů:

a)  pokud hloubková kontrola klienta provedená v souladu s kapitolou II směrnice 2005/60/ES odhalí významné riziko, že účet bude použit v rozporu s právními předpisy Unie.

b)  v případech, v nichž členské státy uplatňují možnost, na níž je odkazováno v odstavci 2b tohoto článku, pokud spotřebitel má u poskytovatele platebních služeb umístěného na jejich území platební účet, který mu umožňuje využívat platební služby uvedené v čl. 16 odst. 1;

4.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb zpracovali žádosti o přístup k platebnímu účtu se základními prvky do sedmi kalendářních dnů ode dne doručení úplné žádosti, včetně dokladu totožnosti. Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 3 poskytovatel platebních služeb spotřebitele písemně a bezplatně o konkrétních důvodech odmítnutí okamžitě informoval, ledaže by takové informování bylo v rozporu s cíli bezpečnosti státu nebo z důvodu finanční kriminality. Dále je spotřebitel vyrozuměn alespoň o jedné bezplatné nebo finančně nenáročné možnosti opravných prostředků či poradenství a o dostupných mechanismech alternativního řešení sporů.

5.  Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odst. 3 písm. b) poskytovatel platebních služeb přijal vhodná opatření podle kapitoly III směrnice 2005/60/ES.

6.  Členské státy zajistí, aby přístup k platebnímu účtu se základními prvky nebyl podmiňován zakoupením doplňkových služeb ani obchodních podílů poskytovatele platebních služeb.

Článek 16

Vlastnosti platebního účtu se základními prvky

1.  Členské státy zajistí, aby platební účet se základními prvky zahrnoval tyto ▌služby:

a)  služby umožňující veškeré operace, které jsou vyžadovány pro otevření, vedení a zrušení platebního účtu;

b)  služby umožňující vložení hotovosti na platební účet;

c)  služby umožňující v Unii výběry hotovosti z běžného platebního účtu u bankovní přepážky a pomocí bankomatu, který je možno využívat i mimo otevírací dobu banky;

d)  provádění těchto platebních transakcí v Unii:

(i)  inkasa v jednotné oblasti pro platby v eurech a mimo eurozónu;

(ii)  platebních transakcí uskutečňovaných platebním nástrojem (např. platební kartou, softwarového produktu), včetně online plateb, v jednotné oblasti pro platby v eurech a v jiných měnách než euru;

(iii)  úhrad v jednotné oblasti pro platby v eurech a v jiných měnách než euru včetně trvalých příkazů zadaných na bankovních terminálech, u bankovních přepážek a v běžném systému internetového bankovnictví příslušného poskytovatele platebních služeb.

2.   Členské státy zajistí, aby dokud spotřebitel využívá platební účet se základními prvky ke své osobní potřebě, nebyl počet operací, které spotřebitel může v souladu se zvláštními cenovými podmínkami v souladu s článkem 17 provádět, nijak omezen. Při určování toho, co je považováno za používání k osobní potřebě, členské státy zohlední stávající chování spotřebitele a běžnou obchodní praxi.

3.  Členské státy zajistí, aby spotřebitel mohl platební transakce ze svého platebního účtu se základními prvky spravovat a provádět prostřednictvím bankovních poboček nebo internetového bankovnictví poskytovatele platebních služeb, je-li k dispozici.

4.  Členské státy zajistí, aby platební účet se základními prvky nenabízel žádné možnosti přečerpání mimo možnost poskytnout v případě potřeby velmi nízkou částku jako dočasnou rezervu. Členské státy však mohou poskytovatelům platebních služeb povolit, aby nabízeli zákazníkům se základním platebním účtem možnosti přečerpání a další úvěrové produkty, a to jako samostatné služby. Přístup k základnímu platebnímu účtu a jeho užívání nebude žádným způsobem omezeno nebo podmíněno koupí těchto úvěrových služeb nebo produktů. Poplatky za tyto služby budou transparentní a přinejmenším tak příznivé, jako je obvyklá cenová politika poskytovatele.

4a.  Komise má pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24 s cílem aktualizovat seznam služeb, které jsou součástí platebního účtu se základními prvky, s ohledem na vývoj prostředků pro placení a technologie.

Článek 17

Související poplatky

1.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb nabízeli služby uvedené v článku 16 bezplatně nebo za přiměřený poplatek. Členské státy budou vyžadovat, aby poskytovatelé platebních služeb zajistili, že mezi produkty, jež nabízejí, platební účet se základními prvky byl vždy ten s nejnižšími poplatky za poskytování minimálního balíčku platebních služeb, který je v daném členském státě stanoven podle čl. 16 odst. 1 a 2).

2.  Členské státy zajistí, aby poplatky účtované spotřebiteli v případě nedodržení závazků spotřebitele stanovených v rámcové smlouvě byly přiměřené a odpovídaly obvyklé cenové politice poskytovatele.

Článek 18

Rámcové smlouvy a ukončení

1.  Rámcové smlouvy umožňující přístup k platebnímu účtu se základními prvky se řídí ustanoveními směrnice 2007/64/ES, nestanoví-li odstavce 2 a 3 jinak.

2.  Poskytovatel platebních služeb smí rámcovou smlouvu jednostranně ukončit, je-li splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)  spotřebitel účet záměrně využil k nezákonným účelům;

b)  na účtu nedošlo k žádným transakcím po více než 24 po sobě následujících měsíců a poskytovateli platebních služeb nebyly uhrazeny poplatky za služby;

c)  spotřebitel vědomě poskytl nepravdivé informace, aby získal právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky v případě, že by ▌pravdivé informace vedly k zamítnutí žádosti;

ca)  spotřebitel není schopen prokázat existenci skutečné vazby k danému členskému státu, jak je stanoveno v čl. 15 odst. 2a, a to do jednoho měsíc poté, co byl účet otevřen na dálku.

d)  spotřebitel již nemá legální pobyt v Unii nebo si následně otevřel druhý platební účet v členském státě, kde již má platební účet se základními prvky.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, že poskytovatel platebních služeb ukončí smlouvu o platebním účtu se základními prvky, písemně a bezplatně informoval spotřebitele o důvodech ukončení, alespoň o jedné bezplatné nebo finančně nenáročné možnosti opravných prostředků či poradenství, to nejméně 1 měsíc před dnem, kdy ukončení nabude účinku, ledaže by takové informování bylo v rozporu s cíli bezpečnosti státu.

Článek 19

Obecné informace o platebních účtech se základními prvky

1.  Členské státy zajistí, aby byla podniknuta přiměřená opatření ke zvýšení informovanosti ▌o dostupnosti platebních účtů se základními prvky, jejich cenových podmínkách, postupech, které je třeba učinit pro uplatnění práva na přístup k platebním účtům se základními prvky, a metodách, jak získat přístup k alternativnímu řešení sporů. Členské státy zajistí, aby komunikační opatření byla dostatečná a správně zaměřená, zejména na potřeby a zájmy spotřebitelů bez bankovního účtu a zranitelných a mobilních spotřebitelů.

2.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb aktivně poskytovali spotřebitelům dostupné informace a přiměřenou pomoc týkající se konkrétních vlastností platebních účtů se základními prvky v nabídce, poplatcích, které s nimi souvisejí, a podmínek jejich využívání. Členské státy také zajistí informovanost spotřebitele o tom, že zakoupení doplňkových služeb není pro přístup k platebnímu účtu se základními prvky povinné.

2a.  Členské státy by měly vybízet vzdělávací instituce a poradny, aby vytvořily mechanismy pro zajištění poradenství pro své nejzranitelnější klienty s cílem pomoci jim, aby se chovali odpovědněji a správně nakládali se svými finančními prostředky. Členské státy by měly podporovat odpovídající opatření a zlepšovat vzdělávání ve finanční oblasti na školách a jiných zařízeních. Je třeba u všech spotřebitelů snížit riziko finančního vyloučení na minimum. Stejně tak by členské státy měly podporovat iniciativy poskytovatelů platebních služeb, které směřují k poskytování platebních účtů se základními prvky v kombinaci s nezávislým vzděláváním ve finanční oblasti.

2b.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb, od nichž se očekává poskytování platebních účtů se základními prvky, každý rok zveřejnili údaje o počtech platebních účtů se základními prvky, u nichž byla žádost obdržena, u nichž byla žádost zamítnuta, které byly otevřeny a které ukončeny. Příslušné údaje by měly být shromažďovány a zveřejňovány na úrovni pobočky a na úrovni podniku.

2c.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mimo jiné na svých internetových stránkách zveřejnily výsledky auditu hospodaření jednotlivých poskytovatelů platebních služeb z hlediska uplatňování práva na přístup. K tomu účelu jsou příslušní poskytovatelé platebních služeb nezávisle hodnoceni podle svého hospodaření v oblasti poskytování platebních účtů se základními prvky a každý rok je zveřejněno hodnocení deseti nejlepších bank podle podílu na trhu. Veškeré relevantní údaje jsou předány Evropské komisi a  Evropskému orgánu pro bankovnictví.

KAPITOLA V

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY A ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ SPORŮ

Článek 20

Příslušné orgány

1.  Členské státy určí příslušné orgány pro zajištění a monitorování účinného plnění této směrnice. Tyto příslušné orgány přijmou veškerá nezbytná opatření pro zajištění takového plnění. Orgány musí být nezávislé na poskytovatelích platebních služeb. Jedná se o příslušné orgány ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010.

2.  Orgány uvedené v odstavci 1 musí být nezávislé na poskytovatelích platebních služeb a být vybaveny veškerými pravomocemi a prostředky nezbytnými pro plnění svých povinností. Pokud je zajištěním a monitorováním efektivního plnění této směrnice pověřeno více orgánů než jeden, členské státy zajistí, aby tyto orgány úzce spolupracovaly za účelem efektivního plnění svých příslušných povinnosti. Tyto orgány za účelem zajištění řádného a úplného provádění opatření stanovených v této směrnici úzce spolupracují s příslušnými orgány jiných členských států.

2a.  Orgány uvedené v odstavci 1 pravidelně pořádají konzultace se zúčastněnými stranami, včetně zástupců spotřebitelů, s cílem zajistit a sledovat efektivní dodržování této směrnice, aniž by byl dotčen požadavek jejich nezávislosti stanovený v odstavci 1.

3.  O pověřených příslušných orgánech uvedených v odstavci 1 členské státy uvědomí Komisi do ... [jednoho roku ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Také Komisi informují o jakémkoli rozdělení povinností těchto orgánů. Neprodleně Komisi uvědomí o každé následné změně v pověření a příslušných pravomocích těchto orgánů.

Článek 21

Alternativní řešení sporů

1.   Členské státy zavedou přiměřené a efektivní postupy mimosoudního vyřizování stížností a zjednávání nápravy pro řešení sporů mezi spotřebiteli a poskytovateli platebních služeb týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí. K tomu účelu určí členské státy stávající subjekty nebo případně zřídí subjekty nové.

1a.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb podléhali jednomu či více orgánům pro alternativní řešení sporů, které splňují následující kritéria:

a)  promlčecí lhůta pro zahájení soudního řešení sporu se po dobu konání postupu alternativního řešení sporů pozastavuje;

b)  postup je bezplatný nebo za mírný poplatek, jak je stanoveno ve vnitrostátních právních předpisech;

c)  elektronické prostředky nejsou jedinými prostředky, jejichž prostřednictvím mohou mít strany přístup k tomuto postupu;

d)  je zajištěno rovné zastoupení poskytovatelů, spotřebitelů a ostatních uživatelů.

1b.  Členské státy zajistí, aby se poskytovatelé platebních účtů spojili s jedním nebo více orgány pro alternativní řešení sporů.

1c.  O pověřených příslušných orgánech uvedených v odstavci 1 členské státy uvědomí Komisi a  Evropský orgán pro bankovnictví do ... [do šesti měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Případné následné změny týkající se těchto subjektů jsou povinny Komisi oznámit neprodleně.

1d.  Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb informovali spotřebitele o orgánech pro alternativní řešení sporů, s nimiž spolupracují a které mají pravomoc řešit případné spory mezi poskytovateli a spotřebiteli. Poskytovatelé rovněž upřesní, zda se zavazují nebo jsou povinni tyto subjekty používat k řešení sporů se spotřebiteli či nikoli.

1e.  Informace stanovené v odstavci 1 budou uvedeny v jasné, srozumitelné a snadno přístupné podobě na internetových stránkách poskytovatele, jsou-li tyto internetové stránky k dispozici, a ve všeobecných podmínkách smluv o prodeji nebo poskytování služeb uzavřených mezi poskytovatelem a spotřebitelem.

KAPITOLA VI

SANKCE

Článek 22

Správní opatřeníuplatňování správních sankci a dalších správních opatření .

1.  Členské státy stanoví pravidla ohledně správních sankcí a dalších správních opatření, která se použijí v případě porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a podniknou veškerá nezbytná opatření pro jejich uplatnění. Tyto správní sankce a jiná správní opatření musejí být účinné, přiměřené a odrazující.

Peněžité sankce je nutné v co největší míře vyčíslit na úrovni Unie, a zajistit tak účinné provádění vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice.

2.  Evropský orgán pro bankovnictví vydá obecné pokyny pro příslušné orgány v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 ohledně druhu správních sankcí a dalších správních opatření a výše správních pokut.

3.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány bez zbytečného odkladu zveřejnily veškeré sankce nebo jiná opatření ukládaná za porušení vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici, včetně informací o druhu a povaze porušení.

Do ... [18 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] oznámí členské státy Komisi ustanovení týkající se sankcí a jejich veškeré následné změny.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 23

Akty v přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24, pokud jde o ustanovení čl. 3 odst. 4.

Článek 24

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Přenesení pravomoci uvedené v článku 23 je svěřeno Komisi na dobu neurčitou po vstupu této směrnice v platnost.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 23 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu i Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci podle článku 23 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 26

Hodnocení

1.  Členské státy poskytnou Komisi každoročně a poprvé do ... [tří let po vstupu této směrnice v platnost] ▌informace o těchto záležitostech:

a)  dodržování ustanovení článků 3 až 6 ze strany poskytovatelů platebních služeb;

b)  počet akreditovaných srovnávacích internetových stránek vytvořených podle článku 7 a osvědčené postupy v této oblasti z hlediska spokojenosti uživatelů;

c)  počet platebních účtů, jejichž změna proběhla, průměrná doba nutná k dokončení procesu změny účtu, průměrný celkový poplatek účtovaný za změnu účtu, počet případů odmítnutí změny účtu, nejčastější problémy, s nimiž se spotřebitelé v průběhu procesu změny setkali;

d)  počet otevřených platebních účtů se základními prvky, doba vedení tohoto druhu účtu, počet případů odmítnutí a vypovězení a jejich důvod a související poplatky;

(da)  opatření přijatá s cílem pomoci zranitеlným skupinám obyvatelstva v otázkách rozpočtu a nadměrného zadlužení.

2.  Komise na základě informací získaných od členských států předloží výroční zprávu.

Článek 27

Ustanovení o přezkumu

1.  Komise předloží do ... [čtyř let ode dne vstupu této směrnice v platnost] zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování této směrnice doprovázenou, pokud to bude vhodné, návrhem.

Zpráva obsahuje:

a)  seznam veškerých řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila z důvodu nesprávného nebo neúplného provádění této směrnice;

b)  posouzení dopadu této směrnice na harmonizaci a integraci retailového bankovnictví v Unii, na hospodářskou soutěž a na průměrnou výši poplatků v členských státech;

c)  strategie, jejichž cílem je v celé Unii posílit kvalitu, transparentnost a porovnatelnost poskytování platebních služeb, včetně transparentnosti obchodních modelů, investičních strategií a sociální odpovědnost podniků;

d)  posouzení nákladů a přínosů zavedení přenositelnosti čísel platebních účtů v rámci celé Unie, včetně plánu a konkrétních kroků, které jsou k tomu nezbytné;

e)  posouzení charakteristických rysů spotřebitelů, kteří si po provedení směrnice otevřeli platební účty se základními prvky;

f)  příklady osvědčených postupů v členských státech, které pomáhají snížit vyloučení spotřebitelů z přístupu k platebním službám;

g)  posouzení poplatků účtovaných za základní platební účty, a to s ohledem na kritéria uvedená v čl. 17 odst. 3;

h)  posouzení, zda je možné na úrovni Unie stanovit horní hranici celkových ročních poplatků za otevření a používání platebního účtu se základními prvky a jakým způsobem lze tuto hranici přizpůsobit podmínkám jednotlivých členských států;

i)  posouzení dopadu poskytování platebních účtů se základními prvky na trh s ostatními platebními účty, které nabízejí podobné služby;

2.  Přezkum posoudí, rovněž na základě informací obdržených od členských států podle článku 26, zda se má pozměnit a aktualizovat seznam služeb, které jsou součástí platebního účtu se základními prvky, s ohledem na vývoj prostředků pro placení a technologií.

3.  Přezkum rovněž posoudí, zda ▌jsou třeba dodatečná opatření nad rámec opatření přijatých podle článků 7 a 8 pro srovnávací internetové stránky a souborné nabídky.

Článek 28

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... [dva roky po vstupu této směrnice v platnost] [...]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Pokud dokumenty, které členské státy připojily k oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice, nestačí na úplné posouzení souladu těchto opatření s určitými ustanoveními této směrnice, Komise může na základě žádosti Evropského orgánu pro bankovnictví a v souvislosti s plněním svých povinností stanovených v nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo z vlastního podnětu členské státy požádat o poskytnutí podrobnějších informací o provedení této směrnice a uplatňování těchto opatření.

2.  Tyto předpisy se použijí od jednoho roku po vstupu této směrnice v platnost.

Odchylně od prvního pododstavce členské státy uplatní kapitolu III od .... [18 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] s ohledem na službu změny mezi poskytovateli platebních služeb, kteří sídlí ve stejném členském státu a pro platební účty vedené v euro, mezi poskytovateli platebních služeb v Unii ve vztahu k platebních službách poskytovaných v euro.

Odchylně od prvního pododstavce a nerozhodne-li se Komise prostřednictvím návrhu posouzení dopadů regulace jinak, členské státy budou uplatňovat kapitolu III od ... [48 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] s ohledem na službu změny mezi poskytovateli platebních služeb, kteří sídlí v Unii pro platební účty vedené v euro.

Odchylně od prvního pododstavce členské státy uplatní čl. 4 odst. 1 až čl. 6 odst. 1 a 2 a čl. 6 odst. 1 a 2 během 18 měsíců po dni zveřejnění seznamu zmiňovaného v čl. 3 odst. 5.

Odchylně od prvního pododstavce členské státy, v nichž od 1. ledna 2014 funguje vnitrostátní právní systém, který zaručuje přístup k platebním účtům se základními prvky spotřebitelům, jež zákonně sídlí na jejich území, budou uplatňovat ustanovení kapitoly IV od ... [24 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost].

3.  Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 29

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 30

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V [...] dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0398/2013).
(2) Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
(3) Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne....
(5) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2012)0293.
(7) Úř. věst. L 190, 21.7.2011, s. 87.
(8) Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22.
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
(10) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).


Územní plánování námořních prostor a integrovaná správa pobřeží ***I
PDF 624kWORD 259k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 12. prosince 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží (COM(2013)0133 – C7-0065/2013 – 2013/0074(COD))(1)
P7_TA(2013)0588A7-0379/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Právní východisko 1 a (nové)
–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/631/EU ze dne 13. září 2010 o uzavření Protokolu o integrovaném řízení pobřežních zón ve Středomoří k Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří jménem Evropské unie1,
__________________
1 Úř. věst. L 279, 23.10.2010, s. 1.
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)   Značná a rychle rostoucí poptávka po námořním prostoru pro různé účely, jako jsou zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, námořní doprava, rybolov, ochrana ekosystémů, cestovní ruch a zařízení pro akvakulturu, jakož i četné tlaky na pobřežní zdroje vyžadují integrovaný přístup k plánování a správě.
(1)   Značná a rychle rostoucí poptávka po námořním prostoru pro různé účely, jako jsou zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, průzkum a těžba ropy a zemního plynu, námořní doprava, rybolov, ochrana ekosystémů a biologické rozmanitosti, těžba surovin, cestovní ruch a zařízení pro akvakulturu, jakož i četné tlaky na pobřežní zdroje vyžadují integrovaný přístup k plánování a správě.
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)   Takový přístup ke správě oceánů byl vypracován v rámci integrované námořní politiky pro Evropskou unii, jejíž environmentální pilíř představuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky. Cílem integrované námořní politiky je podporovat udržitelný rozvoj moří a oceánů a vypracovat koordinované, soudržné a transparentní rozhodování v oblasti odvětvových politik EU, které mají vliv na oceány, moře, ostrovy, pobřežní a nejvzdálenější oblasti a námořní odvětví, a to mimo jiné prostřednictvím strategií pro mořské oblasti nebo makroregiony.
(2)   Takový přístup ke správě oceánů a námořní správě byl vypracován v rámci integrované námořní politiky pro Evropskou unii, jejíž environmentální pilíř představuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky. Cílem integrované námořní politiky je podporovat udržitelný rozvoj moří a oceánů a vypracovat koordinované, soudržné a transparentní rozhodování v oblasti odvětvových politik EU, které mají vliv na oceány, moře, ostrovy, pobřežní a nejvzdálenější oblasti a námořní odvětví, a to mimo jiné prostřednictvím strategií pro mořské oblasti nebo makroregiony.
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3
(3)   Integrovaná námořní politika označuje územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží za průřezové politické nástroje pro to, aby veřejné orgány a zúčastněné strany mohly uplatňovat koordinovaný integrovaný přístup. Uplatňování ekosystémového přístupu přispěje k podpoře udržitelného růstu námořní a pobřežní ekonomiky a k udržitelnému využívání mořských a pobřežních zdrojů.
(3)   Integrovaná námořní politika označuje územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží za průřezové politické nástroje pro to, aby veřejné orgány a zúčastněné strany mohly uplatňovat koordinovaný, integrovaný a přeshraniční přístup. Uplatňování ekosystémového přístupu přispěje k podpoře udržitelného růstu námořní a pobřežní ekonomiky a k udržitelnému využívání mořských a pobřežních zdrojů.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5
(5)   Ve svém nedávném sdělení o modrém růstu, možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví, určila Komise několik probíhajících iniciativ EU, s jejichž pomocí má být prováděna strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Sdělení také určilo řadu odvětvových činností, na něž by se iniciativy modrého růstu v budoucnu měly zaměřit a které by měly být dostatečně podpořeny územními plány námořních prostor a strategiemi integrované správy pobřeží.
(5)   Ve svém nedávném sdělení „Modrý růst: Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ určila Komise několik probíhajících iniciativ EU, s jejichž pomocí má být prováděna strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Sdělení také určilo řadu odvětvových činností, na něž by se iniciativy modrého růstu v budoucnu měly zaměřit a které by měly být dostatečně podpořeny územními plány námořních prostor a strategiemi integrované správy pobřeží. Jasná podpora členských států těmto stanoveným strategickým oblastem poskytne právní jistotu a předvídatelnost pro veřejné i soukromé investice, což bude mít pákový efekt na veškeré odvětvové politiky spojené s mořskými a pobřežními oblastmi.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 7
(7)   V preambuli Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) se uvádí, že otázky týkající se využívání mořského prostoru jsou vzájemně úzce propojeny a je třeba je zvažovat jako celek. Plánování mořských prostor je logickým výsledkem pokroku a strukturace využívání práv udělených v rámci úmluvy UNCLOS a praktický nástroj, který pomůže členským státům plnit jejich povinnosti.
(7)   V preambuli Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) se uvádí, že otázky týkající se využívání mořského prostoru jsou vzájemně úzce propojeny a je třeba je zvažovat jako celek. Plánování mořských prostor je logickým výsledkem pokroku a strukturace využívání práv udělených v rámci úmluvy UNCLOS a praktický nástroj, který pomůže členským státům a příslušným orgánům na nižší než celostátní úrovni plnit jejich povinnosti.
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 10
(10)   Aby byla zajištěna jednotnost a právní jasnost, zeměpisná oblast působnosti územního plánování námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží by měla být stanovena v souladu se stávajícími legislativními nástroji Unie a mezinárodním námořním právem.
(10)   Aby byla zajištěna jednotnost a právní jasnost, zeměpisná oblast působnosti územního plánování námořních prostor a integrované správy pobřeží by měla být stanovena v souladu se stávajícími legislativními nástroji Unie a mezinárodním námořním právem, zejména úmluvou UNCLOS.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 12
(12)   Přestože je vhodné, aby pravidla pro územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží stanovila Unie, členské státy a jejich příslušné orgány nesou i nadále v rámci svých mořských vod a pobřežních zón odpovědnost za vytvoření a určení obsahu těchto plánů a strategií, včetně rozdělení námořních prostor pro různá odvětví činnosti.
(12)   Přestože je vhodné, aby transparentní a soudržný rámec pro územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží stanovila Unie, členské státy a jejich příslušné orgány nesou i nadále v rámci svých mořských vod a pobřežních zón odpovědnost za vytvoření a určení obsahu těchto plánů a strategií, včetně rozdělení námořních prostor pro různá odvětví činnosti a námořní využití.
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13
(13)   Aby byly dodrženy zásady proporcionality a subsidiarity a minimalizována další administrativní zátěž, provedení této směrnice do vnitrostátního práva a její provádění by měly v co nejvyšší míře vycházet ze stávajících vnitrostátních pravidel a mechanismů. Strategie integrované správy pobřeží by měly vycházet ze zásad a prvků stanovených v doporučení Rady 2002/413/ES a rozhodnutí Rady 2010/631/EU.
(13)   Aby byly dodrženy zásady proporcionality a subsidiarity a minimalizována další administrativní zátěž, provedení této směrnice do vnitrostátního práva a její provádění by měly v co nejvyšší míře vycházet ze stávajících vnitrostátních pravidel a mechanismů a z pravidel a mechanismů regionálních úmluv pro mořské prostředí. Strategie integrované správy pobřeží by měly vycházet ze zásad a prvků stanovených v doporučení Evropského parlamentu a Rady 2002/413/ES ze dne 30. května 2002 o zajišťování integrované péče o pobřežní zónu v Evropě18a a rozhodnutí Rady 2010/631/EU.
______________
18a Úř. věst. L 148, 6.6.2002, s. 24.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 15
(15)   Územní plánování námořních prostor a integrovaná správa pobřeží by měly uplatňovat ekosystémový přístup uvedený v čl. 1 odst. 3 směrnice 2008/56/ES, aby zajistily, že celkový dopad všech činností zůstane v mezích slučitelných s dosažením dobrého stavu prostředí a že nebude narušena schopnost mořských ekosystémů reagovat na člověkem způsobené změny, a přitom umožnily udržitelné využívání produktů a služeb mořského odvětví současnou generací i generacemi příštími.
(15)   Územní plánování námořních prostor a integrovaná správa pobřeží by měly uplatňovat ekosystémový přístup uvedený v čl. 1 odst. 3 směrnice 2008/56/ES, a to s ohledem na zásadu subsidiarity a s přihlédnutím k zásadám obezřetnosti a prevence, jak stanoví čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby zajistily, že celkový dopad všech námořních a pobřežních činností zůstane v mezích slučitelných s dosažením dobrého stavu prostředí a se zachováním přírodních zdrojů a že nebude narušena schopnost mořských ekosystémů reagovat na člověkem způsobené změny, a přitom umožnily udržitelné využívání produktů a služeb mořského odvětví současnou generací i generacemi příštími.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 16
(16)   Územní plánování námořních prostor a integrovaná správa pobřeží budou mimo jiné přispívat k dosažení cílů směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů19, nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky20, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 884/2004/ES, kterým se mění rozhodnutí č. 1692/96/ES o hlavních směrech Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě21, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky, strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 202022, plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje23, strategie EU pro přizpůsobení se změnám klimatu24 a případně také cílů regionální politiky EU, včetně strategií pro mořské oblasti a makroregiony.
(16)   Územní plánování námořních prostor a integrovaná správa pobřeží budou mimo jiné přispívat k dosažení cílů směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů19, nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky20, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků20a, směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin20b, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 884/2004/ES ze dne 29. dubna 2004, kterým se mění rozhodnutí č. 1692/96/ES o hlavních směrech Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě21, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky, strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 202022, plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje23, strategie EU pro přizpůsobení se změnám klimatu24, sdělení Komise COM(2009)0008 s názvem „Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018“ a případně také cílů regionální politiky EU, včetně strategií pro mořské oblasti a makroregiony.
_______________
_________________
19 Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.
19 Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.
20 Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.
20 Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.
20a Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.
20b Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.
21 Úř. věst. L 167, 30.4.2005, s. 1.
21 Úř. věst. L 167, 30.4.2004, s. 1.
22 COM(2011)0244 v konečném znění.
22 COM(2011)0244.
23 COM(2011)0571 v konečném znění.
23 COM(2011)0571.
24 COM(2013) XXX.
24 COM(2013)XXXX.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 17
(17)   Námořní a pobřežní činnosti jsou často úzce propojeny. Proto je nutné, aby byly územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží koordinovány nebo integrovány, aby se zajistilo udržitelné využívání námořních prostor a správa pobřežních oblastí s ohledem na sociální, hospodářské a environmentální faktory.
(17)   Námořní a pobřežní činnosti jsou často úzce propojeny a vzájemně provázány. Proto je nutné, aby byly územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží koordinovány, propojeny nebo integrovány, aby se zajistilo udržitelné využívání námořních prostor a správa pobřežních oblastí s ohledem na sociální, hospodářské a environmentální faktory a cíle.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 18
(18)   V zájmu dosažení cílů této směrnice by se územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží měly vztahovat na celý cyklus identifikace problému, sběru informací, plánování, rozhodování, prováděnísledování provádění a měly by být založeny na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích. Měly by se co nejlépe využívat mechanismy stanovené ve stávajících nebo budoucích právních předpisech, včetně rozhodnutí 2010/477/EU o kritériích a metodických normách pro dobrý stav prostředí mořských vod nebo iniciativy Komise o znalostech v námořní oblasti 202025.
(18)   V zájmu dosažení cílů této směrnice by se územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží měly vztahovat na celý cyklus identifikace problému, sběru informací, plánování, rozhodování, provádění, sledování provádění, revize či aktualizace a měly by být založeny na nejlepších a nejaktuálnějších dostupných vědeckých poznatcích. Měly by se co nejlépe využívat mechanismy stanovené ve stávajících nebo budoucích právních předpisech, včetně rozhodnutí 2010/477/EU o kritériích a metodických normách pro dobrý stav prostředí mořských vod nebo iniciativy Komise o znalostech v námořní oblasti 202025.
____________
_______________
25 COM(2010)0461 v konečném znění.
25 COM(2010)0461.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 19
(19)   Hlavním smyslem územního plánování námořních prostor je určit a řídit využívání prostoru a související střety v námořních oblastech. Pro dosažení tohoto cíle musí členské státy alespoň zajistit, aby postup či postupy plánování vyústily v komplexní mapu zobrazující různá využití námořního prostoru s ohledem na dlouhodobé změny v důsledku změn klimatu.
(19)   Hlavním smyslem územního plánování námořních prostor je určit a řídit využívání prostoru, minimalizovat střety napříč odvětvími v námořních oblastech a posílit udržitelný růst v námořním odvětví. Pro dosažení těchto cílů musí členské státy alespoň zajistit, aby postup či postupy plánování vyústily v komplexní mapu zobrazující různá využití námořního prostoru s ohledem na dlouhodobé změny v důsledku změn klimatu.
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 20
(20)   Členské státy by své plány a strategie měly konzultovat a koordinovat s příslušnými orgány členských států nebo třetích zemí v dotyčné mořské oblasti či podoblasti nebo pobřežní zóně v souladu s právy a povinnostmi těchto členských států a třetích zemí podle evropského a mezinárodního práva. Pro účinnou přeshraniční spolupráci mezi členskými státy a se sousedními třetími zeměmi je třeba určit příslušné orgány v každém členském státě. Členské státy proto musí určit příslušný orgán či příslušné orgány odpovědné za spolupráci s jinými členskými státy nebo třetími zeměmi. Vzhledem k odlišnosti různých mořských oblastí či podoblastí a pobřežních zón není vhodné v této směrnici podrobně předepisovat, jak by tyto mechanismy spolupráce měly vypadat.
(20)   Členské státy by své plány a strategie měly pokud možno konzultovat a koordinovat s příslušnými orgány členských států nebo třetích zemí v dotyčné mořské oblasti či podoblasti nebo pobřežní zóně v souladu s právy a povinnostmi těchto členských států a třetích zemí podle evropského a mezinárodního práva. Pro účinnou přeshraniční spolupráci mezi členskými státy a se sousedními třetími zeměmi je třeba určit příslušné orgány v každém členském státě. Členské státy proto musí určit příslušné orgány odpovědné za spolupráci s jinými členskými státy nebo třetími zeměmi. Vzhledem k odlišnosti různých mořských oblastí či podoblastí a pobřežních zón není vhodné v této směrnici podrobně předepisovat, jak by tyto mechanismy spolupráce měly vypadat.
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 21 a (nový)
(21a)  Pro účely přizpůsobení pobřežních oblastí změně klimatu a boje proti erozi nebo přílišné akreci, rizikům mořské ingrese, zhoršení ekologické situace a rizikům ztráty biologické rozmanitosti pobřežních ekosystémů je extrémně důležité, aby byly pobřežní sedimenty řízeny udržitelným způsobem, který bude šetrný z hlediska životního prostředí a bude se snažit vyvážit problematické oblasti, jež jsou do větší míry vystaveny riziku. Ložiska podmořských sedimentů nacházející se na pevninském šelfu mohou být využívána v případě, že zdroje sedimentů v rámci pobřežních systémů nejsou dostatečné.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 22
(22)   Správa mořských a pobřežních oblastí je složitá a zahrnuje orgány různých úrovní, hospodářské subjekty a jiné zúčastněné strany. Pro účinné zajištění udržitelného rozvoje je zásadní, aby byly v souladu s příslušnými právními předpisy EU provedeny konzultace se zúčastněnými stranami, orgány a veřejností, a to ve vhodné fázi přípravy územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží. Dobrým příkladem ustanovení o veřejných konzultacích je čl. 2 odst. 2 směrnice 2003/35/ES..
(22)   Správa mořských a pobřežních oblastí je složitá a zahrnuje orgány různých úrovní, hospodářské subjekty a jiné zúčastněné strany. Pro účinné zajištění udržitelného rozvoje je zásadní, aby byly v souladu s příslušnými právními předpisy EU provedeny konzultace se zúčastněnými stranami, orgány a veřejností, a to ve vhodné fázi přípravy územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží.
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 25
(25)   Aby bylo zajištěno, že vytvoření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží bude založeno na spolehlivých údajích, a aby se zabránilo další administrativní zátěži, je zásadní, aby členské státy shromažďovaly nejlepší dostupné údaje a informace s využitím stávajících nástrojů pro sběr údajů, jako jsou nástroje vyvinuté v rámci iniciativy pro znalosti v námořní oblasti 2020.
(25)   Aby bylo zajištěno, že vytvoření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží bude založeno na spolehlivých údajích, a aby se zabránilo další administrativní zátěži, je zásadní, aby členské státy shromažďovaly a využívaly nejlepší dostupné údaje a informace tím způsobem, že podpoří sdílení údajů a informací příslušnými zúčastněnými stranami a budou využívat stávajících nástrojů pro sběr údajů, jako jsou nástroje vyvinuté v rámci iniciativy pro znalosti v námořní oblasti 2020.
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 25 a (nový)
(25a)  Na podporu širokého a koordinovaného provádění této směrnice v celé Unii by bylo vhodné nalézt ve stávajících finančních nástrojích prostředky na podporu ukázkových programů a na výměnu osvědčených a znamenitých postupů v rámci strategií, plánů a řízení správy pobřežních oblastí a námořního prostoru.
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 28
(28)   Včasné provedení této směrnice do vnitrostátního práva má zásadní význam vzhledem k tomu, že EU přijala řadu politických iniciativ, které mají být provedeny do roku 2020 a jež má tato směrnice podporovat. Proto by pro provedení této směrnice do vnitrostátního práva měly být přijaty nejkratší možné lhůty,
(28)   Včasné provedení této směrnice do vnitrostátního práva má zásadní význam vzhledem k tomu, že EU přijala řadu politických iniciativ, které mají být provedeny do roku 2020 a jež má tato směrnice podporovat a doplňovat. Proto by pro provedení této směrnice do vnitrostátního práva měly být přijaty nejkratší možné lhůty,
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1
1.   Tato směrnice stanoví rámec pro územní plánování námořních prostorintegrovanou správu pobřeží, jehož cílem je podpora udržitelného růstu námořní a pobřežní ekonomiky a udržitelné využívání mořských a pobřežních zdrojů.
1.   Tato směrnice stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor, které zahrnuje integrovanou správu pobřeží, jehož cílem je podpora udržitelného rozvoje a růstu námořní a pobřežní ekonomiky a udržitelné využívání mořských a pobřežních zdrojů, zejména prostřednictvím podpory prioritních oblastí stanovených ve sdělení Komise ze dne 13. září 2012 nazvaném „Modrý růst: Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“.
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 2
2.   V rámci integrované námořní politiky Unie tento rámec stanoví, že členské státy vytvoří a provedou územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží za účelem splnění cílů uvedených v článku 5.
2.   V rámci integrované námořní politiky Unie tato směrnice stanoví rámec, v němž členské státy vytvoří a provedou územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží za účelem splnění cílů uvedených v článku 5, se zohledněním interakcí mezi pevninou a mořem a posílené přeshraniční spolupráce na základě příslušných ustanovení úmluvy UNCLOS.
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 1
1.   Ustanovení této směrnice se vztahují na mořské vody a pobřežní zóny.
1.   Ustanovení této směrnice se vztahují na veškeré mořské vody a pobřežní zóny Unie v souladu s platnými unijními a vnitrostátními právními předpisy.
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 2
2.   Tato směrnice se nevztahuje na činnosti, jejichž jediným účelem je obrana nebo národní bezpečnost. Každý členský stát se však vynasnaží zajistit, aby takové činnosti byly prováděny způsobem slučitelným s cíli této směrnice.
2.   Tato směrnice se nevztahuje na činnosti, jejichž jediným účelem je obrana nebo národní bezpečnost. Členské státy se však vynasnaží zajistit, aby takové činnosti byly prováděny způsobem – nakolik je to přiměřené a proveditelné – slučitelným s cíli této směrnice.
Pozměňovací návrh 25
Návrh směrnice
Čl. 3 – bod 1
1.   „Pobřežní zónou“ se rozumí geomorfologická oblast na obou stranách mořského břehu, jejíž hranici na moři tvoří vnější hranice teritoriálních vod členských států a na pevnině hranice definovaná členskými státy v jejich strategiích integrované správy pobřeží.
1.   „Pobřežní zónou“ se rozumí mořský břeh a geomorfologická oblast na obou stranách mořského břehu ve znění definic v příslušných zákonech členských států, jejichž hranice na moři nepřesahují teritoriální vody členských států.
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Čl. 3 – bod 2
2.   „Integrovanou námořní politikou“ se rozumí politika Unie, jejímž cílem je podpora koordinovaného a soudržného rozhodování pro maximalizaci udržitelného rozvoje, hospodářského růstu a sociální soudržnosti členských států, zejména s ohledem na pobřežní, ostrovní a nejvzdálenější oblasti v Unii, jakož i námořní odvětví, a to s pomocí soudržných politik týkajících se námořní oblasti a příslušné mezinárodní spolupráce.
2.   „Integrovanou námořní politikou“ se rozumí politika Unie, jejímž cílem je podpora koordinované a soudržné meziodvětvové a přeshraniční námořní správy ve snaze o maximalizaci udržitelného rozvoje, hospodářského růstu a sociální soudržnosti členských států, zejména s ohledem na pobřežní, ostrovní a nejvzdálenější oblasti v Unii, jakož i námořní odvětví, a to s pomocí soudržných politik týkajících se námořní oblasti a příslušné mezinárodní spolupráce.
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Čl. 3 – bod 2 a (nový)
2a.  „Územním plánováním námořních prostor“ se rozumí plán či plány vycházející z veřejného procesu analýzy a plánování prostorového a časového rozvržení lidských činností v mořských oblastech s cílem dosáhnout hospodářských, environmentálních a sociálních cílů stanovených v této směrnici, v souladu s příslušnými vnitrostátními politikami, za účelem určení využívání námořních prostor pro různé způsoby využití moře, a zejména za účelem podpory víceúčelového využití.
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Čl. 3 – bod 2 b (nový)
2b.  „Strategiemi integrované správy pobřeží“ se rozumějí formální a neformální postupy nebo strategie, jejichž cílem je integrované řízení všech postupů politik ovlivňujících pobřežní zónu a které koordinovaně řeší interakce mezi pevninou a mořem u pobřežních činností s cílem zajistit udržitelný rozvoj pobřežních a mořských oblastí. Tyto strategie zajišťují, aby byla rozhodnutí o řízení nebo rozvoji přijímána soudržně napříč odvětvími a zabránilo se střetům ohledně využívání pobřežních oblastí, nebo se tyto střety alespoň omezily.
Oddělené hlasování
Návrh směrnice
Článek 3 – bod 3
3.  „Mořskou oblastí nebo podoblastí“ se rozumí mořské oblasti a podoblasti podle článku 4 směrnice 2008/56/ES“.
3.  „Mořskou oblastí“ se rozumí mořské oblasti podle článku 4 směrnice 2008/56/ES.
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Čl. 3 – bod 4
4.   „Mořskými vodami“ se rozumí vody, mořské dno a podzemí podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2008/56/ES.
4.   „Mořskými vodami“ se rozumí vody, mořské dno a podzemí na straně směřující k moři od základní linie, od níž se měří šíře teritoriálních vod, až po nejvzdálenější hranici oblasti, ve které členský stát má nebo vykonává jurisdikci v souladu s úmluvou UNCLOS, s výjimkou vod přilehlých k zemím a územím uvedeným v příloze II Smlouvy o fungování Evropské unie a k francouzským zámořským departementům a společenstvím.
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Čl. 3 – bod 7
7.   „Dobrým stavem prostředí“ se rozumí stav prostředí uvedený v čl. 3 odst. 5 směrnice 2008/56/ES.
7.   „Dobrým stavem prostředí“ se rozumí stav prostředí uvedený v čl. 3 odst. 5 směrnice 2008/56/ES a v rozhodnutí Komise 2010/477/EU.
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 1
1.   Každý členský stát vytvoří a provádí územní plán nebo plány námořních prostor a strategii nebo strategie integrované správy pobřeží. Mohou být připraveny v samostatných dokumentech.
1.   Každý členský stát vytvoří a provádí územní plánování námořních prostor. V případě, že členský stát nezahrne do svého plánu námořních prostor interakce mezi pevninou a mořem, zabývá se těmito interakcemi v integrované správě pobřeží. Členské státy mohou rozhodnout, zda se budou řídit integrovaným přístupem nebo zda vytvoří plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží odděleně.
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 1 a (nový)
1a.  Členské státy nebo jejich příslušné regionální nebo místní orgány nesou nadále odpovědnost za vytvoření a určení obsahu těchto plánů a strategií, včetně rozdělení námořního prostoru pro činnosti jednotlivých odvětví a námořní a mořské využití.
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 3
3.   Při vytváření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží členské státy náležitě zohlední zvláštnosti oblastí a podoblastí, příslušné odvětvové činnosti, dotčené mořské vody a pobřežní zóny a potenciální dopady změn klimatu.
3.   Při vytváření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží členské státy náležitě zohlední zvláštnosti a potřeby námořních a pobřežních oblastí a podoblastí a příležitosti, které nabízejí, a dále příslušné současné a budoucí odvětvové činnosti, dotčené mořské vody a pobřežní zóny a potenciální dopady změny klimatu.
Pozměňovací návrh 35
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 3 a (nový)
3a.  Zejména v případě nejvzdálenějších regionů Unie je při dodržování článku 349 Smlouvy o fungování EU třeba zohledňovat zvláštní povahu a omezení těchto regionů.
Pozměňovací návrh 36
Návrh směrnice
Článek 5
Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží uplatňují ekosystémový přístup s cílem usnadnit společnou existenci konkurenčních odvětví v mořských vodách a pobřežních zónách a předcházet střetům mezi nimi a jejich cílem je přispívat k:
1.  Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží uplatňují ekosystémový přístup a ekonomická, sociální a environmentální kritéria na stejné úrovni s cílem podpořit udržitelný rozvoj a růst v námořním odvětví. Podporují slučitelné soužití činností příslušných odvětví, minimalizují střety mezi těmito činnostmi v mořských vodách a pobřežních zónách a podporují přeshraniční spolupráci a vícenásobné využití téhož námořního prostoru různými odvětvími.
2.  Cílem územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží je přispívat k těmto cílům Unie:
a)   zajištění dodávek energie v Unii tím, že budou podporovat rozvoj mořských zdrojů energie, rozvoj nových a obnovitelných forem energie, propojení energetických sítí a energetickou účinnost;
a)   zajištění dodávek energie v Unii tím, že budou podporovat rozvoj mořských zdrojů energie, rozvoj nových a obnovitelných forem energie, propojení energetických sítí a energetickou účinnost;
b)   podpoře rozvoje námořní dopravy a zajišťování účinných a nákladově efektivních lodních cest v celé Evropě, včetně přístupnosti přístavůbezpečnosti dopravy;
b)   podpoře rozvoje námořní dopravy, včetně přístupnosti přístavůbezpečnosti dopravy, multimodálních spojů a udržitelnosti;
c)   podněcování udržitelného rozvoje a růstu odvětví rybolovu a akvakultury, včetně zaměstnanosti v odvětví rybolovu a souvisejících odvětvích;
c)   podněcování udržitelného rozvoje odvětví rybolovu a udržitelného růstu odvětví akvakultury, včetně zaměstnanosti v odvětví rybolovu a souvisejících odvětvích;
d)   zajištění zachování, ochrany a zlepšování životního prostředí, jakož i obezřetného a racionálního využívání přírodních zdrojů, především v zájmu dosažení dobrého stavu prostředí, zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémových služeb a snížení rizik znečištění moří;
d)   zajištění zachování, ochrany a zlepšování životního prostředí prostřednictvím reprezentativní a soudržné sítě chráněných oblastí, jakož i obezřetného, preventivního a racionálního využívání přírodních zdrojů, především v zájmu dosažení dobrého stavu prostředí, zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémových služeb a snížení a prevence rizik znečištění mořských a pobřežních oblastí;
e)   zajištění pobřežních a námořních oblastí odolných vůči změnám klimatu.
e)   zajištění toho, aby byly pobřežní a námořní oblasti odolnější vůči dopadům změny klimatu s cílem ochraňovat zranitelné pobřežní oblasti.
3.  Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží se mohou snažit přispívat i k těmto dalším vnitrostátním cílům:
a)  podpoře udržitelné těžby surovin;
b)  podpoře udržitelného cestovního ruchu;
c)  zajištění zachování a ochrany kulturního dědictví;
d)  zaručení rekreačního a jiného využití pro veřejnost;
e)  zachování tradičních ekonomických a sociálních charakteristik námořního hospodářství.
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 1
1.   Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží stanoví provozní kroky k dosažení cílů uvedených v článku 5 s ohledem na všechny příslušné činnosti a opatření, které se na ně vztahují.
1.   Každý členský stát stanoví procedurální kroky k dosažení cílů uvedených v článku 5 s ohledem na příslušné činnosti, využití a opatření, které se na ně vztahují.
Pozměňovací návrh 38
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 – písm. b
b)   zajišťují účinnou přeshraniční spolupráci mezi členskými státy a mezi vnitrostátními orgány a zúčastněnými stranami příslušných odvětvových politik;
b)   zajišťují účinné zapojení zúčastněných stran příslušných odvětvových politik v souladu s článkem 9;
Pozměňovací návrh 39
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 – písm. b a (nové)
ba)  zajišťují účinnou přeshraniční spolupráci mezi členskými státy v souladu s článkem 12;
Pozměňovací návrh 40
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 – písm. c
c)   identifikují přeshraniční dopady územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží na mořské vody a pobřežní zóny spadající pod svrchovanost nebo jurisdikci třetích zemí ve stejném mořské oblasti nebo podoblasti a souvisejících pobřežních zónách a řeší je ve spolupráci s příslušnými úřady těchto zemí v souladu s články 12 a 13.
c)   identifikují přeshraniční dopady územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží na mořské vody a pobřežní zóny spadající pod svrchovanost nebo jurisdikci třetích zemí ve stejném mořské oblasti nebo podoblasti a souvisejících pobřežních zónách a řeší je ve spolupráci s příslušnými úřady těchto zemí v souladu s článkem 13.
Pozměňovací návrh 41
Návrh směrnice
Čl. 6 – odst. 2 – písm. c a (nové)
ca)  na jedné straně se zakládají na nejlepších dostupných údajích a na straně druhé zaručují nezbytnou flexibilitu, která umožní brát v úvahu budoucí vývoj.
Pozměňovací návrh 42
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 1
1.   Územní plány námořních prostor obsahují alespoň zmapování mořských vod, které určuje skutečné a možné prostorové a časové rozložení všech příslušných námořních činností, aby bylo dosaženo cílů stanovených v článku 5.
1.   Územní plány námořních prostor obsahují alespoň zmapování mořských vod, které určuje skutečné, zamýšlené a možné prostorové a časové rozložení všech příslušných námořních využití a činností a důležitých složek ekosystému, aby bylo dosaženo cílů Unie stanovených v článku 5.
Pozměňovací návrh 43
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 2 – návětí
2.   Při vytváření územních plánů námořních prostor berou členské státy v úvahu alespoň tyto činnosti:
2.   Při vytváření územních plánů námořních prostor berou členské státy v úvahu mimo jiné tato využití a tyto činnosti:
Pozměňovací návrh 44
Návrh směrnice
Čl. 7 – odst. 2 – písm. a) až) g
a)   zařízení pro získávání energie a produkci energie z obnovitelných zdrojů;
a)   zařízení pro získávání energie a produkci energie z obnovitelných zdrojů a pro přivádění energie na pevninu;
b)   zařízení a infrastruktury pro těžbu ropyzemního plynu;
b)   zařízení a infrastruktury pro průzkum a těžbu ropy, zemního plynu a dalších surovin;
c)   námořní dopravní cesty;
c)   námořní dopravní cesty;
d)   podmořské vedení kabelů a potrubí;
d)   podmořské vedení kabelů a potrubí;
e)   rybolovné oblasti;
e)   stávající a potenciální rybolovné oblasti;
f)   oblasti pro akvakulturu;
f)   oblasti pro akvakulturu;
g)   oblasti pro ochranu přírody.
g)   oblasti pro ochranu a zachování přírody a druhů, oblasti Natura 2000 a jiné citlivé mořské ekosystémy a okolní oblasti v souladu s unijními a vnitrostátními právními předpisy;
h)  námořní a pobřežní cestovní ruch;
i)  místa ochrany kulturního dědictví;
j)  vojenské výcvikové oblasti.
Pozměňovací návrh 45
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 1
1.   Strategie integrované správy pobřeží musí obsahovat alespoň seznam stávajících opatření uplatňovaných v pobřežních zónách a analýzu dalších opatření potřebných k tomu, aby bylo dosaženo cílů stanovených v článku 5. Strategie stanoví integrované a meziodvětvové provádění politiky a bere ohled na interakce mezi pozemními a námořními činnostmi.
1.   Při vytváření integrované správy pobřeží rozhodnou členské státy o tom, zda se bude používat soubor postupů nebo jedna či více strategií. Určí stávající opatření uplatňovaná v pobřežních zónách a vypracují analýzu dalších opatření potřebných k tomu, aby bylo dosaženo cílů stanovených v článku 5. Integrovaná správa pobřeží zlepšuje integrované a meziodvětvové provádění politiky a bere ohled na interakce mezi pozemními a námořními činnostmi, aby bylo zajištěno propojení mezi pevninou a mořem.
Pozměňovací návrh 46
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – návětí
2.   Při vytváření strategií integrované správy pobřeží berou členské státy v úvahu alespoň tyto činnosti:
2.   Při vytváření strategií integrované správy pobřeží berou členské státy v úvahu:
Pozměňovací návrh 47
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. a
a)  využívání konkrétních přírodních zdrojů včetně zařízení pro získávání energie a produkci energie z obnovitelných zdrojů;
vypouští se
Pozměňovací návrh 48
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. a a (nové)
aa)  postupy a strategie zavedené již v souladu s doporučením 2002/413/ES;
Pozměňovací návrh 49
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. a b (nové)
ab)  stávající formální a neformální postupy, sítě a mechanismy přeshraniční spolupráce;
Pozměňovací návrh 50
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. a c (nové)
ac)  související činnosti, instalace, zařízení a infrastrukturu;
Pozměňovací návrh 51
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. b
b)  rozvoj infrastruktury, energetických zařízení, dopravy, přístavů, námořních děl a dalších struktur včetně zelené infrastruktury;
vypouští se
Pozměňovací návrh 52
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. c
c)  zemědělství a průmysl;
vypouští se
Pozměňovací návrh 53
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. d
d)  rybolov a akvakulturu;
vypouští se
Pozměňovací návrh 54
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. e
e)   zachování, obnovení a řízení pobřežních ekosystémů, ekosystémových služeb a přírody, pobřežní krajiny a ostrovů;
e)   ochranu, zachování, obnovení a řízení pobřežních ekosystémů, chráněných říčních delt a mokřadů, ekosystémových služeb a přírody, pobřežní krajiny a ostrovů;
Pozměňovací návrh 55
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2 – písm. f
f)   zmírňování změn klimatu a přizpůsobení se jim.
f)   zmírňování změn klimatu a přizpůsobení se jim, zejména zvyšování odolnosti ekosystému.
Pozměňovací návrh 56
Návrh směrnice
Čl. 9 – odst. 1
1.  Členské státy stanoví prostředky pro veřejnou účast všech zúčastněných stran v rané fázi vytváření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží.
Členské státy stanoví prostředky pro veřejnou účast informováním příslušných zúčastněných stran, orgánů a dotčené veřejnosti a konzultacemi s nimi v rané fázi vytváření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží. Členské státy také zajistí, aby tyto zúčastněné strany, orgány a dotčená veřejnost měly přístup k výsledkům poté, co budou finalizovány.
Pozměňovací návrh 57
Návrh směrnice
Čl. 9 – odst. 2
2.  Veřejná účast zajistí, aby byly příslušné zúčastněné strany a orgány a dotčená veřejnost konzultovány o návrzích plánů a strategií a měly přístup k výsledkům, jakmile budou k dispozici.
vypouští se
Pozměňovací návrh 58
Návrh směrnice
Čl. 9 – odst. 3
3.  Při stanovení prostředků veřejné konzultace jednají členské státy v souladu s příslušnými ustanoveními jiných právních předpisů Unie.
vypouští se
Pozměňovací návrh 59
Návrh směrnice
Čl. 10 – odst. 1
1.   Členské státy organizují sběr nejlepších dostupných údajů a výměnu informací nezbytných pro územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží.
1.   Členské státy organizují sběr a využívání nejlepších dostupných údajů a výměnu informací nezbytných pro územní plány námořních prostor a provádění strategie integrované správy pobřeží.
Pozměňovací návrh 60
Návrh směrnice
Čl. 10 – odst. 3
3.   Při organizaci sběru a výměny údajů uvedených v odstavci 1 členské státy v co nejvyšší míře využívají nástroje vyvinuté v rámci integrované námořní politiky.
3.   Při organizaci sběru a výměny údajů uvedených v odstavci 1 členské státy v co nejvyšší míře využívají nástroje vyvinuté v rámci integrované námořní politiky a dalších příslušných politik Unie, jako jsou např. nástroje stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE)27a.
_____________
27a Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1.
Pozměňovací návrh 61
Návrh směrnice
Článek 11
Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží podléhají ustanovením směrnice 2001/42/ES.
Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží podléhají ustanovením směrnice 2001/42/ES a případně článku 6 směrnice 92/43/EHS.
Pozměňovací návrh 62
Návrh směrnice
Čl. 12 – odst. 1
1.   Každý členský stát sousedící s pobřežní zónou nebo námořní oblastí jiného členského státu spolupracuje s cílem zajistit, aby územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží byly soudržné a koordinované v celé pobřežní zóně nebo mořské oblasti a/nebo podoblasti. Tato spolupráce musí zejména zohlednit otázky nadnárodní povahy, jako jsou přeshraniční infrastruktury.
1.   Každý členský stát sousedící s pobřežní zónou nebo námořní oblastí jiného členského státu učiní všechny kroky nezbytné ke spolupráci s cílem zajistit, aby územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží byly soudržné a koordinované v celé pobřežní zóně nebo mořské oblasti nebo podoblasti. Tato spolupráce musí zejména zohledňovat otázky nadnárodní povahy, jako jsou přeshraniční infrastruktury, a usilovat o společnou vizi pro každou současnou i budoucí strategii pro jednotlivé mořské oblasti.
Pozměňovací návrh 63
Návrh směrnice
Čl. 12 – odst. 1 a (nový)
1a.  Aby mohla spolupráce probíhat, měly by členské státy pokud možno koordinovat načasování nových územních plánů námořních prostor nebo cyklů přezkumu stávajících plánů.
Pozměňovací návrh 64
Návrh směrnice
Čl. 12 – odst. 2 – písm. a
a)   regionálních institucionálních kooperačních struktur, které se vztahují na dotyčné pobřežní zóny nebo mořské oblasti či podoblasti, nebo
a)   regionálních úmluv pro mořské prostředí nebo jiných regionálních institucionálních kooperačních struktur, které se vztahují na dotyčné pobřežní zóny nebo mořské oblasti či podoblasti, nebo
Pozměňovací návrh 65
Návrh směrnice
Čl. 12 – odst. 2 – písm. b
b)   specializované sítě příslušných orgánů členských států, která se vztahuje na dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti.
b)   sítě příslušných orgánů členských států, která se vztahuje na pobřežní zóny, dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti, nebo
Pozměňovací návrh 66
Návrh směrnice
Čl. 12 – odst. 2 – písm. b a (nové)
ba)  jakéhokoli jiného přístupu, který splňuje požadavky uvedené v odstavci 1.
Pozměňovací návrh 67
Návrh směrnice
Článek 13
Členské státy sousedící s pobřežní zónou nebo námořní oblastí třetí země vyvinou maximální úsilí o koordinaci svých územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží s touto třetí zemí v dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti a související pobřežní zóně.
Členské státy sousedící s pobřežní zónou nebo námořní oblastí třetí země s touto zemí v souladu s mezinárodním námořním právem a úmluvami konzultují a vyvinou maximální úsilí o to, aby s ní spolupracovaly a koordinovaly s ní své územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží v dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti a související pobřežní zóně.
Pozměňovací návrh 87
Návrh směrnice
Článek 14
1.  Každý členský stát určí pro každou dotyčnou pobřežní zónu a mořskou oblast či podoblast orgán nebo orgány příslušné pro provádění této směrnice, včetně zajištění spolupráce s jinými členskými státy podle článku 12 a spolupráce s třetími zeměmi podle článku 13.
1.  Každý členský stát určí pro každou dotyčnou pobřežní zónu a mořskou oblast orgán nebo orgány pověřené prováděním této směrnice, včetně zajištění spolupráce s jinými členskými státy podle článku 12 a spolupráce s třetími zeměmi podle článku 13.
2.  Každý členský stát poskytne Komisi seznam příslušných orgánů spolu s informacemi uvedenými v příloze I této směrnice.
2.  Každý členský stát poskytne Komisi seznam pověřených orgánů spolu s informacemi uvedenými v příloze I této směrnice.
3.  Zároveň členské státy zašlou Komisi seznam svých příslušných orgánů odpovědných za ty mezinárodní subjekty, na jejichž činnosti se podílejí a které jsou významné pro provádění této směrnice.
3.  Zároveň členské státy zašlou Komisi seznam svých příslušných orgánů odpovědných za ty mezinárodní subjekty, na jejichž činnosti se podílejí a které jsou významné pro provádění této směrnice.
4.  Každý členský stát informuje Komisi o jakýchkoli změnách informací poskytnutých podle odstavce 1 do šesti měsíců od vstupu těchto změn v platnost.
4.  Každý členský stát informuje Komisi o jakýchkoli změnách informací poskytnutých podle odstavce 1 do šesti měsíců od vstupu těchto změn v platnost.
4a.  V souladu se zásadou subsidiarity může každý členský stát určit své pověřené orgány v souladu se zavedenými institucionálními a správními úrovněmi.
Pozměňovací návrh 68
Návrh směrnice
Čl. 15 – odst. 2
2.   Tato zpráva musí obsahovat alespoň informace o provádění článků 6 až 13.
2.   Tato zpráva musí obsahovat alespoň informace o provádění článků 6 až 13. Obsah a formát této zprávy je pokud možno harmonizován s příslušnými specifikacemi stanovenými ve směrnici 2008/56/ES.
Pozměňovací návrh 69
Návrh směrnice
Čl. 15 – odst. 3
3.   Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku v provádění této směrnice.
3.   Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku v provádění této směrnice nejpozději jeden rok po uplynutí lhůty pro vytvoření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží.
Pozměňovací návrh 70
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 – návětí
1.   Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijmout ustanovení týkající se:
1.   Aniž jsou dotčeny specifikace týkající se samostatných souvisejících plánů a strategií, Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijmout ustanovení týkající se:
Pozměňovací návrh 71
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 – písm. a – návětí
a)   provozních specifikací pro správu údajů uvedených v článku 10, pokud nebyly stanoveny jinými právními předpisy EU, jako je směrnice 2007/2/ES nebo 2008/56/ES, o
a)   specifikací týkajících se postupů pro správu údajů uvedených v článku 10, pokud nebyly stanoveny jinými právními akty Unie, jako je směrnice 2007/2/ES nebo 2008/56/ES, o
Pozměňovací návrh 72
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 – písm. a – odrážka 1
–  sdílení údajů a propojení se stávajícími postupy pro správu a sběr údajů;
–   efektivní sdílení údajů a propojení se stávajícími systémy postupů pro správu a sběr údajů;
Pozměňovací návrh 73
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 – písm. b – návětí
b)   provozních kroků pro vytvoření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží a podávání zpráv o nich, pokud jde o:
b)   kroků týkajících se postupů, které přispívají k vytvoření územních plánů námořních prostor a strategií integrované správy pobřeží a podávání zpráv o nich, pokud jde o:
Pozměňovací návrh 74
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 – písm. b – odrážka 3
–  podmínky přeshraniční spolupráce,
–   nejefektivnější podmínky přeshraniční spolupráce.
Pozměňovací návrh 75
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 – písm. b – odrážka 4
–  veřejné konzultace.
vypouští se
Pozměňovací návrh 76
Návrh směrnice
Čl. 17 – odst. 2
2.   Odkazuje-li se na odstavec 1, použije se článek 5 nařízení č. 182/2011.
2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Pozměňovací návrh 77
Návrh směrnice
Čl. 18 – odst. 2
2.   Předpisy uvedené v odstavci 1 přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2.   Předpisy přijaté členskými státy podle odstavce 1 po vstupu této směrnice v platnost musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Pozměňovací návrh 78
Návrh směrnice
Čl. 18 – odst. 4
4.   Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží uvedené v čl. 4 odst. 1 se vytvoří do 36 měsíců od vstupu této směrnice v platnost.
4.   Územní plány námořních prostor a strategie integrované správy pobřeží uvedené v čl. 4 odst. 1 se vytvoří do 48 měsíců od vstupu této směrnice v platnost.
Pozměňovací návrh 79
Návrh směrnice
Čl. 18 – odst. 5
5.   Zprávy uvedené v čl. 15 odst. 1 se poskytují do 42 měsíců od vstupu této směrnice v platnost a poté každých šest let.
5.   Zprávy uvedené v čl. 15 odst. 1 se poskytují do 54 měsíců od vstupu této směrnice v platnost a poté každých šest let.
Pozměňovací návrh 80
Návrh směrnice
Čl. 18 – odst. 6
6.   Zpráva o pokroku uvedená v čl. 15 odst. 3 se předkládá do šesti měsíců od data uvedeného v odstavci 5 a poté každých šest let.
6.   Zpráva o pokroku uvedená v čl. 15 odst. 3 se předkládá do šesti měsíců od data uvedeného v odstavci 5 a poté každé čtyři roky.
Pozměňovací návrh 81
Návrh směrnice
Čl. 18 – odst. 6 a (nový)
6a.  Povinnosti provedení do vnitrostátního práva obsažené v této směrnici se netýkají vnitrozemských členských států.

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0379/2013).


Změna některých směrnic v oblasti životního prostředí, zemědělství, sociální politiky a veřejného zdraví z důvodu změny statusu Mayotte ***I
PDF 414kWORD 82k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění některé směrnice v oblasti životního prostředí, zemědělství, sociální politiky a veřejného zdraví z důvodu změny statusu Mayotte vůči Unii (COM(2013)0418 – C7–0176/2013 – 2013/0192(COD))
P7_TA(2013)0589A7-0399/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2013)0418),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 43 odst. 2, článek 114, čl. 153 odst. 2, článek 168 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0176/2013),

—  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

—  s ohledem na dopis Rady ze dne 10. října 2013(1),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2013(2),

—  s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A7-0399/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu a Rady přijatý v prvním čtení dne 12. prosince 2013 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/.../EU, kterou se mění některé směrnice v oblasti životního prostředí, zemědělství, sociální politiky a veřejného zdraví z důvodu změny statusu Mayotte vůči Unii

P7_TC1-COD(2013)0192


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2, článek 114, čl. 153 odst. 2, článek 168 a čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Rozhodnutím 2012/419/EU(5) změnila Evropská rada status Mayotte vůči Evropské unii s účinností od 1. ledna 2014. Od tohoto data přestane být Mayotte zámořskou zemí nebo zámořským územím ve smyslu článku 198 Smlouvy o fungování Evropské Unie (Smlouva o fungování EU) a stane se nejvzdálenějším regionem ve smyslu článku 349 a čl. 355 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie Smlouvy o fungování EU. V důsledku této změny právního statusu se na Mayotte od 1. ledna 2014 se na Mayotte použije právo Unie. V řadě oblastí je vhodné stanovit některá konkrétní opatření, jež jsou odůvodněna zvláštní strukturální, sociální, environmentální a hospodářskou situací Mayotte v řadě oblastí, jakož i novým statusem Mayotte coby nejvzdálenějšího regionu. [pozm. návrh 1]

(2)  Je vhodné zohlednit zvláštní situaci na Mayotte, pokud jde o stav životního prostředí, který vyžaduje značné zlepšení, aby byly splněny environmentální cíle uvedené v právu Unie, k čemuž je zapotřebí dodatečná lhůta. Konkrétní opatření s cílem zlepšit životní prostředí by měla být přijata během stanovené časové lhůty.

(3)  Ke splnění požadavků směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod(6) je nutné na Mayotte přijmout opatření k vybavení aglomerací stokovými soustavami městských odpadních vod. Tato opatření si vynutí stavební práce, které by měly postupovat podle příslušných správních a plánovacích postupů a které dále vyžadují zřízení systémů k měření a sledování vypouštěných městských odpadních vod. Francii je proto třeba poskytnout dostatečnou lhůtu, aby tyto požadavky splnila.

(4)  V oblasti zemědělství, pokud jde o směrnici Rady 1999/74/EC ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic(7), bylo zaznamenáno, že nosnice jsou na Mayotte chovány v nezdokonalených klecových systémech. Vzhledem k hospodářským a sociálním omezením Mayotte a k značným investicím a přípravným pracím spojeným s výměnou nezdokonalených klecí je nutné u nosnic snášejících ke dni 1. lednu 2014 odložit zákaz používání nezdokonalených klecí na období až 12 měsíců čtyř let od uvedeného data. K výměně klecí během snáškového cyklu by tak nemělo docházet. Aby nebyla narušena hospodářská soutěž, vejce pocházející ze zařízení používajících nezdokonalené klece, by měla být uváděna pouze na místní trh na Mayotte. Za účelem usnadnění nezbytných kontrol by vejce pocházející z nezdokonalených klecí měla být označena zvláštní značkou. [pozm. návrh 2]

(5)  Pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(8), řádné provedení směrnice v oblasti plánů povodí vyžaduje, aby Francie přijala a provedla plány povodí, které obsahují technické a správní opatření k zajištění dobrého stavu vody všech útvarů povrchové vody a k zamezení zhoršení jejich stavu. Je třeba poskytnout dostatečnou lhůtu k přijetí a provedení takových opatření.

(6)  Pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS(9), současný stav povrchových vod na Mayotte vyžaduje výrazné zlepšení, aby splnil požadavky uvedené směrnice. Jakost vod ke koupání přímo závisí na čištění městských odpadních vod, přičemž ustanovením směrnice 2006/7/ES bude možné postupně vyhovět, až aglomerace, které mají vliv na jakost městských odpadních vod, budou splňovat požadavky směrnice 91/271/EHS. Je proto zapotřebí přijmout konkrétní lhůty, které Francii umožní dosáhnout standardů Unie v oblasti jakosti vod ke koupání na Mayotte coby novém nejvzdálenějším regionu a s ohledem na jeho zvláštní sociální, environmentální a hospodářskou situaci. [pozm. návrh 3]

(7)  V oblasti sociální politiky je nutné vzít v potaz potíže při plnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/25/ES ze dne 5. dubna 2006 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (optickým zářením z umělých zdrojů)(10) na Mayotte od 1. ledna 2014. Na Mayotte nejsou vzhledem k jeho převládající zvláštní sociální a hospodářské situaci k dispozici technické možnosti k provedení opatření nutných ke splnění požadavků uvedené směrnice v oblasti optického záření z umělých zdrojů. Je proto možné vhodné udělit Francii do 31. prosince 2017 odchylku od některých ustanovení uvedené směrnice za předpokladu, že na Mayotte nejsou tyto struktury k dispozici, a aniž jsou dotčeny obecné principy ochrany a prevence v oblasti zdraví a bezpečnosti zaměstnanců. [pozm. návrh 4]

(8)  K zaručení vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců v práci by měla být zajištěna konzultace se sociálními partnery, rizika plynoucí z odchylky by měla být minimalizována a dotčení zaměstnanci by měli být pod zesíleným zdravotním dohledem. Je důležité zkrátit dobu platnosti odchylky na naprosté minimum. Vnitrostátní odchylná opatření by proto měla být každoročně přezkoumána a zrušena, jakmile pominou okolnosti, které je odůvodňují.

(9)  Pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči(11), její provedení vyžaduje celou řadu úprav k zajištění kontinuity péče a informovanosti pacientů. Je proto vhodné poskytnout Francii dodatečnou lhůtu v délce 30 měsíců počínaje 1. lednem 2014, aby mohla uvést v platnost ustanovení nutná ke splnění uvedené směrnice, pokud jde o Mayotte.

(10)  Směrnice 91/271/EHS, 1999/74/ES, 2000/60/ES, 2006/7/ES, 2006/25/ES a 2011/24/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 91/271/EHS

Směrnice 91/271/EHS se mění takto:

1)  V článku 3 se vkládá odstavec 1a, který zní:"

„1a. Odchylně od prvního a druhého pododstavce odstavce 1 Francie, pokud jde o Mayotte, zajistí, aby všechny aglomerace byly vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod, a to nejpozději do:

   31. prosince 2020 u aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 10 000 15 000 PE, které pokryjí nejméně 70 % celkového zatížení produkovaného na Mayotte, [pozm. návrh 5]
   31. prosince 2027 u všech aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 2 000 PE.“ [pozm. návrh 6]

"

2)  V článku 4 se vkládá odstavec 1a, který zní:"

„1a. Odchylně od odstavce 1 Francie, pokud jde o Mayotte, zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, a to nejpozději do:

   31. prosince 2020 u aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE, které společně s aglomeracemi uvedenými v čl. 5. odst. 2a pokryjí nejméně 70 % celkového zatížení produkovaného na Mayotte,
   31. prosince 2027 u všech aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 2 000 PE. “ [pozm. návrh 7]

"

3)  Článek 5 se mění takto:

a)  Vkládá se nový odstavec 2a, který zní:"

„2a. Odchylně od odstavce 2 Francie, pokud jde o Mayotte, zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním do citlivých oblastí čištěny podle přísnějších požadavků, než jaké jsou popsány v článku 4, a to nejpozději do:

   31. prosince 2020 u aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 10 000 15 000 PE, které společně s aglomeracemi uvedenými v čl. 4. odst. 1a pokryjí nejméně 70 % celkového zatížení produkovaného na Mayotte, [pozm. návrh 8]
   31. prosince 2027 u všech aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 2 000 PE.“ [pozm. návrh 9]

"

3a)  V článku 7 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

“Časová lhůta stanovená v uvedeném odstavci se pro Mayotte odchylně od prvního odstavce prodlužuje do 31. prosince 2027.“ [pozm. návrh 10]

"

4)  Článek 17 se mění takto:

a)  V odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Odchylně od prvního pododstavce Francie, pokud jde o Mayotte, zavede program provedení této směrnice do 30. června 2014.“

"

b)  V odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Odchylně od prvního pododstavce Francie, pokud jde o Mayotte, poskytne Komisi informace o tomto programu do 31. prosince 2014.“

"

Článek 2

Změna směrnice 1999/74/ES

V článku 5 směrnice 1999/74/ES se vkládá nový odstavec 3, který zní:"

„3. Odchylně od odstavce 2, pokud jde o Mayotte, mohou být nosnice snášející ke dni 1. ledna 2014 a chované k tomuto datu nadále chovány v klecích uvedených v této kapitole, a to mohou být v těchto klecích chovány do 31. prosince 20142017. [pozm. návrh 11]

Od 1. ledna 2014 se nesmějí stavět ani poprvé uvádět do provozu žádné klece uvedené v této kapitole.

Vejce pocházející ze zařízení chovajících nosnice v klecích uvedených v této kapitole budou uváděna pouze na místní trh na Mayotte. Tato vejce a jejich balení musí být jasně označena zvláštní značkou za účelem usnadnění nezbytných kontrol. Jasný popis této zvláštní značky bude sdělen Komisi do 1. ledna 2014.“

"

Článek 3

Změny směrnice 2000/60/ES

Směrnice 2000/60/ES se mění takto:

1)  Článek 4 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta stanovená v písm. a) bodě ii) a iii), písm. b) bodě ii a v písmeně c) končí dnem 22. prosince 2021.“

"

b)  netýká se českého znění.

2)  Článek 11 se mění takto:

a)  v odstavci 7 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, první lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 22. prosince  2015, druhá pak 22. prosince 2018.“

"

b)  v odstavci 8 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 22. prosince  2021.“

"

3)  Článek 13 se mění takto:

a)  v odstavci 6 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 22. prosince  2015.“

"

b)  v odstavci 7 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 22. prosince  2021.“

"

Článek 4

Změny směrnice 2006/7/ES

Směrnice 2006/7/ES se mění takto:

1)  Článek 5 se mění takto:

a)  v odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 31. prosince 2019.“

"

b)  v odstavci 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 31. prosince 2031.“

"

2)  V čl. 6 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 30. června 2015.“

"

3)  V čl. 13 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Pokud jde o Mayotte, lhůta uvedená v prvním pododstavci končí dnem 30. června 2014.“

"

Článek 5

Změna směrnice 2006/25/ES

Ve směrnici 2006/25/ES se vkládá článek 14a, který zní:"

„Článek 14a

1.  Aniž jsou dotčeny obecné zásady ochrany a prevence v oblasti zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, Francie se smí do 31. prosince 2017 odchýlit od uplatňování opatření nezbytných k dosažení souladu s touto směrnicí na Mayotte za předpokladu, že toto uplatňování vyžaduje zvláštní technické zařízení a tato zařízení nejsou na Mayotte k dispozici.

První pododstavec se netýká povinností podle čl. 5 odst. 1 této směrnice ani těch ustanovení této směrnice, ve kterých se odrážejí obecné zásady směrnice 89/391/EHS.

2.  Všem odchylkám od této směrnice plynoucím z uplatňování opatření existujících ke dni 1. lednu 2014 nebo ode dne přijetí nových opatření musí předcházet konzultace se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Tyto odchylky budou použity za podmínek, jež při zohlednění zvláštních okolností převládajících na Mayotte zaručí, že vyplývající rizika pro zaměstnance budou minimalizována a dotčení zaměstnanci budou pod zesíleným zdravotním dohledem.

3.  Vnitrostátní odchylná opatření jsou každoročně po konzultaci se sociálními partnery přezkoumána a budou zrušena, jakmile pominou okolnosti, které je odůvodňují.“

"

Článek 6

Změna směrnice 2011/24/EU

V článku 21 směrnice 2011/24/EU se doplňuje nový odstavec 3, který zní:"

„3. Odchylně od první věty odstavce 1, Francie, pokud jde o Mayotte, uvede v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 2016.“

"

Článek 7

Provedení

1.  Francie přijme a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí v následujících lhůtách:

a)  pokud jde o čl. 1 odst. 1, 2 a 3, do 31. prosince 2018,

b)  pokud jde o čl. 1 odst. 4, do dat uvedených v písm. a) a b) uvedeného odstavce,

c)  pokud jde o článek 2, do 1. ledna 2014,

d)  pokud jde o čl. 3 odst. 1, do 31. prosince 2018,

e)  pokud jde o čl. 3 odst. 2 a 3, do dat v nich uvedených,

f)  pokud jde o čl. 4 odst. 1 písm. a), do 31. prosince 2018,

g)  pokud jde o čl. 4 odst. 1 písm. b), do 30. června 2021,

h)  pokud jde o čl. 4 odst. 2 a 3, do dat v nich uvedených,

i)  pokud jde o článek 5, do 1. ledna 2014, pokud Francie nevyužije možnosti v uvedeném článku,

j)  pokud jde o čl. 6, do data v něm uvedeného.

Francie Komisi neprodleně sdělí znění uvedených ustanovení.

Tyto předpisy přijaté Francií musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví Francie.

2.  Francie sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijme v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 8

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým prvnímdnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 1. ledna 2014. [pozm. návrh 12]

Článek 9

Určení

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Bod 4 zápisu ze schůze konané dne 21. října 2013 (P7_PV(2013)10-21).
(2) Úř. věst. C 341, 21.11.2013, s. 97.
(3)Úř. věst. L 204, 31.7.2012, s. 131.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013.
(5)Úř. věst. L 204, 31.7.2012, s. 131.
(6)Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 1.
(7) Úř. věst. L 203, 3.8.1999, s. 53.
(8)Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.
(9)Úř. věst. L 64, 4.3.2006, s. 37.
(10)Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 38.
(11)Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45.


Akce Unie na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2020 až 2033 ***I
PDF 820kWORD 155k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení akce Unie na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2020 až 2033 (COM(2012)0407 – C7-0198/2012 – 2012/0199(COD))
P7_TA(2013)0590A7-0226/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0407),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 167 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0198/2012),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanoviska Výboru regionů ze dne 15. února 2012(1) a 30. listopadu 2012(2),

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0226/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu / svou předsedkyni, aby předal / předala postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. prosince 2013 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014/EU o zavedení akce Unie na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2020 až 2033 a o zrušení rozhodnutí č. 1622/2006/ES
[pozm. návrh 84(3)]

P7_TC1-COD(2012)0199


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 167 odst. 5 první odrážku této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanoviska Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má za cíl vytvářet stále užší svazek mezi národy Evropy, přičemž ukládá Unii, aby mimo jiné přispívala k rozkvětu kultur členských států a respektovala přitom jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňovala společné kulturní dědictví. V tomto ohledu Unie v případě potřeby podporuje a doplňuje činnost členských států v oblasti zlepšování znalostí a šíření kultury a dějin evropských národů.

(2)  Sdělení Komise ▌o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě ▌, schválené usnesením Rady ze dne 16. listopadu 2007 ▌(6)a usnesením Evropského parlamentu ze dne 10. dubna 2008(7), stanoví cíle pro budoucí činnost Unie v oblasti kultury. Tyto činnosti by měly podporovat kulturní rozmanitost a mezikulturní dialog. Rovněž by měly podporovat kulturu jako katalyzátor tvořivosti v rámci strategie pro růst a zaměstnanost a jako zásadní prvek mezinárodních vztahů Unie.

(2a)  Úmluva UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, která vstoupila v platnost dne 18. března 2007 a jejíž je Unie smluvní stranou, si klade za cíl chránit a podporovat kulturní rozmanitost, stimulovat mezikulturní interakce a zvyšovat povědomí o hodnotě kulturní rozmanitosti na místní, národní i mezinárodní úrovni.

(3)  Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1622/2006/ES(8) ▌byla zavedena akce Společenství na podporu projektu Evropské město kultury pro období 2007 až 2019.

(4)  Z hodnocení projektu „Evropské hlavní město kultury“, jakož i z veřejné konzultace o budoucnosti akce po roce 2019 vyplynulo, že se projekt postupně stal jednou z nejambicióznějších kulturních iniciativ v Evropě, která se zároveň těší velkému ohlasu ze strany evropských občanů.

(5)  Kromě původních cílů akce „Evropská hlavní města kultury“, kterými bylo vyzdvihnout bohatství, rozmanitost a společné rysy evropských kultur a podpořit větší vzájemné porozumění mezi evropskými občany, držitelé titulu postupně rovněž díky využití pákového efektu titulu přidali novou dimenzi stimulace obecnějšího rozvoje města v souladu s jejich příslušnými strategiemi a prioritami.

(6)  ▌Cíle akce „Evropské hlavní město kultury“ jsou plně v souladu se záměry programu Tvůrčí Evropa zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013(9), jejichž cílem je ochrana, rozvoj a podpora evropské kulturní a jazykové rozmanitosti, podpora evropského kulturního dědictví a posílení konkurenceschopnosti evropských kulturních a tvůrčích odvětí, zejména audiovizuálního odvětví, s cílem prosazovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Tyto cíle rovněž pomáhají posilovat pocit příslušnosti ke společnému kulturnímu prostoru a podněcovat mezikulturní dialog a vzájemné porozumění.

(6a)   Pro dosažení těchto cílů je důležité, aby města, která jsou držiteli titulu, usilovala o vytvoření vazeb mezi svými kulturními a tvůrčími odvětvími na jedné straně a odvětvími, jako je vzdělávání, výzkum, životní prostředí, městský rozvoj nebo kulturní cestovní ruch, na straně druhé. Minulé zkušenosti zejména ukázaly, že akce „Evropské hlavní město kultury“ má potenciál podnítit místní rozvoj a kulturní cestovní ruch, jak zdůrazňuje Komise ve svém sdělení nazvaném „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ ze dne 30. června 2010, které Rada uvítala ve svých závěrech ze dne 12. října 2010(10) a Evropský parlament podpořil ve svém usnesení ze dne 27. září 2011(11).

(6b)   Je rovněž důležité, aby města, která jsou držiteli titulu, usilovala o podporu sociálního začlenění a rovných příležitostí a učinila vše pro to, aby byly všechny složky občanské společnosti co nejšířeji zapojeny do přípravy a provádění kulturního programu se zvláštní pozorností zaměřenou na marginalizované a znevýhodněné skupiny.

(7)  Hodnocení a veřejná konzultace přesvědčivě ukázaly, že je-li projekt „Evropské hlavní město kultury“ pečlivě naplánován, má značné potenciální výhody. V prvé řadě zůstává kulturní iniciativou, nicméně může mít i významné sociální a hospodářské přínosy, zejména pokud je začleněn do strategie dlouhodobého rozvoje kultury v dotyčném městě.

(8)  Akce „Evropské hlavní město kultury“ je rovněž velkou výzvou. Připravit program kulturních činností na celý rok je náročné a některá evropská hlavní města kultury dokázala jeho potenciálu využít úspěšněji než jiná. Z toho důvodu by akce měla být posílena tak, aby pomáhala městům co nejvíce titulu využít.

(9)  Titul evropské hlavní město kultury by nadále měl být vyhrazen městům, nehledě na jejich velikost, avšak ve snaze oslovit širší veřejnost a zvýšit účinek projektu by daná města rovněž měla mít možnost zapojit do projektu i okolní oblast.

(10)  Základem pro udělení titulu evropské hlavní město kultury by i nadále měl být kulturní program, který byl vytvořen výlučně pro evropské hlavní město kultury a který by měl mít výrazný evropský rozměr. Program by měl být rovněž součástí dlouhodobé strategie s udržitelným dopadem na rozvoj místního hospodářského, kulturního a společenského prostředí .

(11)  Ukázalo se, že dvoufázové výběrové řízení založené na chronologickém seznamu členských států a zajišťované ▌porotou složenou z nezávislých odborníků (dále jen „porota“) je spravedlivé a transparentní. Městům zařazeným do užšího výběru umožnilo doplnit žádosti na základě odborných stanovisek, která obdržela od poroty, a zajistilo rovnoměrné rozložení evropských hlavních měst kultury mezi všechny členské státy. S cílem zajistit kontinuitu akce a předejít ztrátě zkušeností a know-how, k níž by došlo, pokud by všichni členové byli nahrazeni současně, by měla obměna členů poroty probíhat postupně.

(11a)  Příslušný členský stát má možnost navrhnout do poroty odpovídající za výběr a monitorování měst dva poradce, čímž by mělo být zajištěno, že zkušenosti tohoto státu budou nadále zachovány.

(12)  Kritéria pro výběr by měla být stanovena jednoznačněji, aby kandidátským městům poskytovala přesnější pokyny, pokud jde o cíle a požadavky, které musí pro získání titulu evropského hlavního města kultury splnit. Výběrová kritéria by měla být také snadněji měřitelná, aby se o ně porota ▌mohla při výběru a monitorování měst opírat. V této souvislosti by se měla pozornost zaměřit zejména na plány kandidátských měst pro následné činnosti, jež jsou součástí dlouhodobé strategie v oblasti kulturní politiky, která může mít trvale udržitelný kulturní, hospodářský a společenský dopad.

(13)  Přípravná fáze mezi jmenováním města a vlastním rokem platnosti jmenování má zásadní význam pro úspěch projektu „Evropské hlavní město kultury“. Mezi zúčastněnými stranami panuje široká shoda v tom, že doprovodná opatření zavedená rozhodnutím č. 1622/2006/ES byla pro města velmi užitečná. Na uvedených opatřeních by se mělo dále pracovat, zejména prostřednictvím častějších setkání za účelem monitorování a návštěv měst ze strany členů poroty a prostřednictvím ještě intenzivnější výměny zkušeností mezi bývalými, současnými a budoucími evropskými hlavními městy kultury i kandidátskými městy. Jmenovaná města mohou rovněž navazovat další vztahy s jinými evropskými hlavními městy kultury.

(14)  Cena Meliny Mercouriové má velkou symbolickou hodnotu, jež značně přesahuje skutečnou výši ceny, kterou Komise může udělit. Ve snaze zajistit, aby jmenovaná města plnila své závazky, by však podmínky pro vyplacení ceny měly být přísnější a jasnější.

(14a)  Kandidátská města by měla případně prozkoumat, zda je možné využít finanční podporu z programů a fondů Unie.

(15)  Je důležité, aby dotčená města ve všech svých komunikačních materiálech jasně uváděla, že projekt „Evropské hlavní město kultury“ je akcí Unie.

(16)  Hodnocení výsledků bývalých evropských hlavních měst kultury, která provedla Komise, nemohou poskytnout primární údaje o vlivu titulu a jsou založena na údajích shromážděných na místní úrovni. Klíčovou úlohu v procesu hodnocení by proto měla hrát sama města, která by měla zavést účinné mechanismy vyhodnocování.

(17)  V minulosti získané zkušenosti ▌ukázaly, že účast kandidátských zemí může těmto zemím pomoci přiblížit se Unii zdůrazněním společných aspektů evropských kultur. Projekt „Evropské hlavní město kultury“ by proto měl být pro roce 2019 opět otevřen účasti kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí.

(17a)   Z důvodu spravedlivého přístupu k městům v členských státech byvšak každé město v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích mělo mít možnost během období 2020–2033 zúčastnit se pouze jedné soutěže. Kromě toho by každá kandidátská nebo potenciální kandidátská země měla mít možnost ze stejných důvodů spravedlivého přístupu vůči členským státům stát se během období 2020–2033 zemí držitele titulu pouze jednou. Z tohoto důvodu by se městům v těch kandidátských a potenciálních kandidátských zemích, kterým již byl titul během období, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, udělen, neměla povolit účast v dalších výběrových řízeních během tohoto období.

(18)  Ve snaze zajistit jednotné podmínky pro provedení tohoto rozhodnutí, a to zejména ustanovení o jmenování evropského hlavního města kultury, by prováděcí pravomoci měly být svěřeny Komisi.

(19)  Rozhodnutí č. 1622/2006/ES by mělo být zrušeno a nahrazeno tímto rozhodnutím. Jeho ustanovení by se však měla až do roku 2019 nadále používat pro všechna evropská hlavní města kultury, která již byla jmenována nebo se o jmenování ucházejí.

(20)  Jelikož cílů tohoto rozhodnutí, konkrétně cíle zajistit a podporovat rozmanitost kultur v Evropě, zdůraznit jimi sdílené společné rysy a podpořit přínos kultury k dlouhodobému rozvoji měst, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, zejména z důvodu potřeby společných, jasných a transparentních kritérií a postupů pro výběr a monitorování evropských hlavních měst kultury a úzké spolupráce mezi členskými státy, a proto jich může být vzhledem k rozsahu a očekávaným účinkům akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zavedení

Pro roky 2020 až 2033 se zavádí akce Unie ▌ nazvaná „Evropské hlavní město kultury“ (dále jen „akce“).

Článek 2

Cíle

1.  Obecným cílem akce je:

a)  zabezpečit a podpořit rozmanitost ▌kultur v Evropě, vyzdvihnout jejich společné rysy a zvýšit pocit příslušnosti občanů ke společnému kulturnímu prostoru;

b)  podpořit přínos kultury k dlouhodobému rozvoji měst v souladu s jejich příslušnými strategiemi a prioritami.

2.  Mezi zvláštní cíle akce patří:

a)  zvětšit rozsah, rozmanitost a evropský rozměr kulturní nabídky ve městech, včetně prostřednictvím nadnárodní spolupráce;

b)  rozšiřovat přístup ke kultuře a účast na ní;

c)  posilovat možnosti odvětví kultury a jeho vazby na ostatní odvětví;

d)  zvýraznit mezinárodní profil měst prostřednictvím kultury.

Článek 3

Přístup k akci

-1. O jmenování evropským hlavním městem kultury se mohou ucházet pouze města, přičemž mohou zapojit své okolní oblasti.

-1a. V daném roce („rok platnosti jmenování“) je počet evropských hlavních měst kultury nejvýše tři.

Každý rok je jmenováno nejvýše jedno město v každém ze dvou členských států uvedených v časovém rozvrhu v příloze (dále jen „časový rozvrh“) a v příslušných letech jedno město v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích nebo jedno město v zemi, která přistoupí k Unii za okolností uvedených v odstavci 3a.

1.  Města v členských státech mají nárok být jmenována evropským hlavním městem kultury na dobu jednoho roku v souladu s časovým rozvrhem.

3.  V rámci otevřeného výběrového řízení organizovaného každé tři roky podle časového rozvrhu se města v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích, jež se ke dni zveřejnění výzvy k předložení žádostí uvedené v článku 10 účastní programu Tvůrčí Evropa nebo následných programů Unie na podporu kultury, mohou ucházet o jmenování evropským hlavním městem kultury na jeden rok.

▌Města v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích se mohou během období let 2020 až 2033 účastnit pouze jednoho výběrového řízení.

Stejně tak se každá kandidátská nebo potenciální kandidátská země může během období let 2020 až 2033 stát držitelem titulu pouze jednou.

3a.  Země, které přistoupí k Unii po přijetí tohoto rozhodnutí, avšak přede dnem 31. prosince 2026, jsou oprávněny získat titul „Evropské hlavní město kultury“ podle pravidel a postupů platných pro členské státy sedm let po přistoupení. Časový rozvrh se odpovídajícím způsobem aktualizuje. Země přistupující k Unii po 31. prosinci 2026 nemají nárok podílet se na akci „Evropská hlavní města kultury“ jako členské státy.

V letech, kdy již jsou podle časového rozvrhu stanovena tři evropská hlavní města kultury, mají města v zemích přistupujících k Unii nárok získat titul „Evropské hlavní město kultury“ v nejbližším volném roce podle časového rozvrhu, a to podle pořadí přistoupení těchto zemí.

Jestliže se některé město ze země přistupující k Unii již dříve účastnilo výběrového řízení za kandidátské a potenciální kandidátské země, nemůže se již účastnit žádného následujícího řízení za členské státy. Pokud některé město přistupující země již bylo v období let 2020 až 2033 v souladu s odstavcem 3 jmenováno evropským hlavním městem kultury, nemá tato země po svém přistoupení nárok navrhnout v rámci této akce další ze svých měst jako evropské hlavní město kultury.

Přistoupí-li k Unii ke stejnému dni více než jedna země a nejsou-li tyto země dohodnuty na pořadí účasti v akci, uspořádá Rada losování.

Článek 4

Žádosti

2.  Komise vypracuje společný formulář žádosti na základě kritérií uvedených v článku 5 (dále jen „formulář žádosti“), který budou používat všechna kandidátská města. Pokud město zapojí svou okolní oblast, podává se žádost jménem města.

3.  Každá žádost musí být založena na kulturním programu výrazného evropského rozměru. Kulturní program, jehož délka trvání je jeden rok, se vytvoří výlučně pro rok platnosti jmenování evropským hlavním městem kultury v souladu s kritérii stanovenými v článku 5. ▌

Článek 5

Kritéria

Kritéria pro posuzování žádostí (dále jen „kritéria“) se dělí do šesti kategorií: „přínos k dlouhodobé strategii“, ▌„evropský rozměr“, „kulturní a umělecký obsah“, „schopnost akci uskutečnit“, „zapojení veřejnosti“ a „řízení“.

1.  V případě kategorie „přínos k dlouhodobé strategii“ se zohledňují tyto faktory:

a)  skutečnost, že dané město má v okamžiku podání žádosti vytvořenou kulturní strategii, která zahrnuje akci „Evropské hlavní město kultury“ a plány na zachování kulturních činností po uplynutí roku platnosti jmenování;

b)  plány na posilování kapacity kulturního a tvůrčího odvětví, včetně rozvoje dlouhodobých vazeb mezi kulturním, hospodářským a sociálním odvětvím v dotčeném městě;

d)  předpokládané dlouhodobé kulturní, sociální a hospodářské dopady titulu na město, včetně městského rozvoje;

e)  plány pro monitorování a hodnocení vlivu titulu na město a plány pro šíření výsledků hodnocení.

4.  V případě kategorie „evropský rozměr“ se posuzují tyto faktory:

a)  rozsah a kvalita činností prosazujících kulturní rozmanitost Evropy, mezikulturní dialog a větší vzájemné porozumění mezi evropskými občany;

b)  rozsah a kvalita činností zdůrazňujících společné aspekty evropských kultur, dědictví a historie, jakož i evropskou integraci a aktuální evropská témata;

c)  rozsah a kvalita činností, na nichž se evropští umělci podílejí, spolupráce s aktéry nebo městy v jednotlivých zemích, popřípadě i s dalšími evropskými hlavními městy kultury, a nadnárodní partnerství;

d)  strategie, jak přilákat zájem široké evropské a mezinárodní veřejnosti.

4a.  V případě kategorie „kulturní a umělecký obsah“ se posuzují tyto faktory:

a)  jasná a ucelená umělecká vize a strategie týkající se kulturního programu pro daný rok;

b)  zapojení místních umělců a kulturních organizací do přípravy a zajišťování kulturního programu;

c)  rozsah a rozmanitost navrhovaných činností a jejich celková umělecká kvalita;

d)  schopnost spojit místní kulturní dědictví a tradiční formy umění s novými, inovativními a experimentálními kulturními projevy.

4b.  V případě kategorie „schopnost akci uskutečnit“ kandidátská města musí prokázat, že:

a)  žádost má širokou a silnou politickou podporu a udržitelným způsobem se k ní zavázaly místní, regionální a celostátní orgány;

b)  město má nebo bude mít odpovídající a životaschopnou infrastrukturu, aby akci mohlo zorganizovat.

5.  V případě kategorie „zapojení veřejnosti“ se posuzují tyto faktory:

a)  zapojení místních obyvatel a občanské společnosti do přípravy a zajišťování projektu „Evropské hlavní město kultury“;

b)  vytváření nových a udržitelných příležitostí pro širokou škálu občanů, zejména pro mladé, dobrovolníky a marginalizované a znevýhodněné osoby včetně menšin, které těmto občanům umožní účastnit se kulturních činností nebo se do nich zapojit. Zvláštní pozornost je rovněž třeba věnovat ▌přístupnosti těchto činností pro osoby se zdravotním postižením a starší občany;

c)  celková strategie rozvoje publika, a zejména její propojení se vzděláváním a účastí škol.

6.  V případě kategorie „řízení“ se posuzují tyto faktory:

a)  proveditelnost strategie získávání finančních zdrojů a navrhovaného rozpočtu, a to včetně případného záměru požádat o finanční podporu z programů a fondů Unie. Rozpočet zahrnuje přípravnou fázi, samotný rok platnosti jmenování, hodnocení a prostředky na následné činnosti a plány pro nepředvídané události;

b)  plánovaná struktura řízení a organizační struktura pro realizaci evropského hlavního města kultury, která zahrnuje zajištění náležité spolupráce mezi místním orgánem a organizační strukturou, včetně uměleckého týmu;

c)  postupy jmenování generálního a uměleckého ředitele a činnosti spadající do jejich působnosti;

d)  marketingová a komunikační strategie, která musí být komplexní a musí zdůrazňovat skutečnost, že projekt „Evropské hlavní město kultury“ je akcí Unie;

da)  existence organizační struktury, jež má k dispozici zaměstnance s příslušnými dovednostmi a zkušenostmi pro plánování, řízení a organizaci kulturního programu pro rok platnosti jmenování.

Článek 6

Odborná porota

1.   Zřizuje se ▌porota složená z nezávislých odborníků (dále jen „▌porota“), která provádí výběr a monitorování.

1a.  Porotu tvoří 10 odborníků jmenovaných podle odstavce 2 orgány a institucemi Unie (dále jen „evropští odborníci“).

Pro výběr a monitorování příslušného města z členského státu má dotčený členský stát navíc nárok jmenovat až dva odborníky (dále jen „vnitrostátní odborníci“), a to v souladu s vlastními postupy a v konzultaci s Komisí.

2.   ▌

Poté, co je zorganizována výzva k vyjádření zájmu, navrhne Komise užší výběr možných evropských odborníků.

Evropský parlament, Rada a Komise si následně z užšího výběru zvolí každý tři odborníky a jmenují je v souladu se svými příslušnými postupy. Výbor regionů vybere z užšího výběru jednoho odborníka a tohoto odborníka jmenuje ▌v souladu se svými postupy.

Při výběru evropských odborníků usiluje každý z orgánů a institucí Unie o to, aby byla v celkovém složení poroty zajištěna doplňkovost odborností, geograficky vyvážené zastoupení a genderová vyváženost.

2a.   Všichni odborníci musí být občany Unie. Musí se jednat o nezávislé odborníky s bohatými zkušenostmi a odbornou kvalifikací v kulturní oblasti, v oblasti kulturního rozvoje měst nebo v souvislosti s organizací projektu „Evropská hlavní města kultury“ nebo mezinárodní kulturní akcí podobného rozměru a rozsahu. Odborníci rovněž musí být schopni věnovat práci v porotě příslušný počet pracovních dnů v roce.

Porota určí svého předsedu.

3.  Evropští odborníci jsou jmenováni na období tří let.

Aniž je dotčen první pododstavec, Evropský parlament v případě prvního ustavení poroty jmenuje své ▌odborníky na dobu tří let, Rada na dobu jednoho roku, Komise na dobu dvou let a Výbor regionů ▌na dobu jednoho roku.

4.   Všichni odborníci v porotě ohlásí jakýkoli existující nebo možný konflikt zájmů ve vztahu ke konkrétnímu kandidátskému městu. Učiní-li odborník takové prohlášení nebo pokud se takový střet zájmů zjistí, dotčený odborník odstoupí a příslušný orgán nebo instituce Unie nebo členský stát tohoto odborníka na zbývající část funkčního období v souladu s příslušným postupem nahradí.

5.  Komise zveřejní na svých internetových stránkách veškeré zprávy ▌poroty.

Článek 7

Podávání žádostí v členských státech

1.  Každý členský stát odpovídá za organizaci výběru mezi jeho městy v souladu s časovým rozvrhem ▌.

2.  Výzvu k podávání žádostí zveřejní členské státy alespoň šest let před rokem platnosti jmenování.

Odchylně členské státy, které mají nárok nominovat evropské hlavní město kultury pro rok 2020, zveřejní tuto výzvu co nejdříve po ...(12).

Všechny výzvy k podávání žádostí určené kandidátským městům ucházejícím se o titul obsahují formulář žádosti ▌.

Lhůta pro podávání žádostí kandidátskými městy v rámci jednotlivých výzev k podávání žádostí se stanoví na nejdříve deset měsíců po jejím zveřejnění.

3.  Dotčený členský stát oznámí žádosti Komisi.

Článek 8

Předběžný výběr v členských státech

1.  Každý dotčený členský stát svolá ▌porotu na schůzi k předběžnému výběru kandidátských měst alespoň pět let před rokem platnosti jmenování.

2.  Porota se po posouzení žádostí podle stanovených kritérií dohodne na užším výběru kandidátských měst ▌a vydá o předběžném výběru zprávu o všech žádostech, v níž mimo jiné uvede doporučení pro kandidátská města zařazená do užšího výběru.

3.  Porota zprávu o předběžném výběru předloží dotčeným členským státům a Komisi. Každý dotčený členský stát formálně schválí užší výběr, který byl vytvořen na základě zprávy evropské poroty.

Článek 9

Výběr v členských státech

1.  Kandidátská města zařazená do užšího výběru doplní a přepracují své žádosti s cílem splnit stanovená kritéria a zohlednit doporučení obsažená ve zprávě o předběžném výběru, a předloží je dotčeným členským státům, které je poté předají Komisi.

2.  Nejpozději devět měsíců po schůzi k předběžnému výběru svolá každý dotčený členský stát ▌porotu a zástupce kandidátských měst zařazených do užšího výběru na schůzi ke konečnému výběru ▌.

V případě potřeby může dotčený členský stát po konzultaci s Komisí tuto lhůtu o přiměřenou dobu prodloužit.

3.  Porota posoudí doplněné a přepracované žádosti.

4.  Porota vypracuje zprávu o výběru žádostí a doporučí jmenování jednoho města v dotčeném členském státě evropským hlavním městem kultury. Pokud však žádné z kandidátských měst nesplňuje všechna stanovená kritéria, může ▌porota doporučit, aby titul pro daný rok nebyl udělen.

Zpráva o výběru rovněž obsahuje doporučení určená dotčenému městu, která uvádějí, jakého pokroku musí toto město do roku platnosti jmenování dosáhnout.

Porota zprávu o výběru předloží dotčenému členskému státu a Komisi. ▌

Článek 10

Předběžný výběr a výběr v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích

1.  Za organizaci soutěže mezi městy v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích odpovídá Komise.

2.  Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie výzvu k podávání žádostí alespoň šest let před rokem platnosti jmenování. ▌

Každá výzva k podávání žádostí určená městům ucházejícím se o titul evropského hlavního města kultury obsahuje formulář žádosti.

Lhůta pro podávání žádostí v rámci jednotlivých výzev k podávání žádostí se stanoví na nejdříve deset měsíců po jejím zveřejnění.

4.  Předběžný výběr měst provádí ▌porota nejméně pět let před rokem platnosti jmenování, a to na základě formuláře žádosti ▌. V případě kandidátských měst se neorganizují žádné schůze.

Porota se po posouzení žádostí podle stanovených kritérií dohodne na užším výběru kandidátských měst ▌a vydá o předběžném výběru zprávu o všech žádostech, v níž mimo jiné uvede doporučení pro kandidátská města zařazená do užšího výběru. Porota předloží zprávu o předběžném výběru Komisi ▌.

5.  Kandidátská města zařazená do užšího výběru doplní a přepracují své žádosti s cílem splnit stanovená kritéria a zohlednit doporučení obsažená ve zprávě o předběžném výběru ▌a předloží je Komisi.

Nejpozději devět měsíců po schůzi k předběžnému výběru svolá Komise ▌porotu a zástupce kandidátských měst zařazených do užšího výběru na schůzi ke konečnému výběru ▌. V případě potřeby může Komise tuto lhůtu o přiměřenou dobu prodloužit.

Porota posoudí doplněné a přepracované žádosti ▌.

Vypracuje zprávu o výběru žádostí kandidátských měst zařazených do užšího výběru a doporučí navržení nejvýše jednoho města na evropské hlavní město kultury z jedné kandidátské země nebo potenciální kandidátské země.

Pokud však žádné z kandidátských měst nesplňuje všechna stanovená kritéria, může ▌porota doporučit, aby titul pro daný rok nebyl udělen.

Zpráva o výběru rovněž obsahuje doporučení určená dotčenému městu, která uvádějí, jakého pokroku musí toto město do roku platnosti jmenování dosáhnout ▌.

Porota předloží zprávu o výběru Komisi ▌.

Článek 11

Jmenování

Evropská hlavní města kultury oficiálně jmenuje Komise formou prováděcích aktů s ohledem na doporučení ▌poroty ▌. Komise o jmenování informuje Evropský parlament, Radu a Výbor regionů.

Článek 12

Spolupráce mezi jmenovanými městy

Města jmenovaná ▌pro tentýž rok usilují o to, aby mezi jejich kulturními programy existovaly vazby, a tuto spolupráci lze uvážit v rámci postupu monitorování podle článku 13.

Článek 13

Monitorování

1.  Porota monitoruje přípravu projektu „Evropské hlavní město kultury“ a městům od okamžiku jmenování do začátku roku platnosti jmenování poskytuje podporu a poradenství.

2.  Za tímto účelem Komise svolá ▌tři setkání poroty a jmenovaných měst: první setkání se uskuteční tři roky před rokem platnosti jmenování; druhé se uskuteční 18 měsíců před rokem platnosti jmenování a třetí se uskuteční dva měsíce před rokem platnosti jmenování. Členský stát nebo kandidátská či potenciální kandidátská země mohou pro tato setkání jmenovat pozorovatele.

Šest týdnů před každým setkáním předloží města Komisi zprávu o pokroku.

Během setkání ▌porota získá přehled o stavu příprav a poskytne městům rady, které jim pomohou vypracovat vysoce kvalitní kulturní program a účinnou strategii. Porota věnuje zvláštní pozornost doporučením uvedeným ve zprávě o výběru a v předchozích zprávách o monitorování.

3.  Po každém setkání vypracuje ▌porota zprávu o stavu příprav a o dalších potřebných krocích.

Porota předá zprávy o monitorování ▌Komisi, jakož i dotčeným městům a členským státům nebo zemím. ▌

4.  Kromě setkání za účelem monitorování může Komise podle potřeby organizovat návštěvy ▌poroty ve jmenovaných městech.

Článek 14

Cena

1.  ▌Komise může jmenovanému městu udělit ▌peněžitou cenu (dále jen „cena“ )na počest Meliny Mercouriové, s ohledem na zdroje dostupné na základě příslušného víceletého finančního rámce.

Právní a finanční aspekty této ceny jsou upraveny v rámci příslušných programů Unie podporujících kulturu.

2.  Cena je vyplacena nejpozději do konce března roku platnosti jmenování, za předpokladu, že dotčené město dodržuje závazky, jež učinilo při podání žádosti, splňuje stanovená kritéria a zohledňuje doporučení obsažená ve zprávě o výběru a ve zprávách o monitorování.

Závazky učiněné při podání žádosti se považují ze strany jmenovaného města za dodržené, pokud mezi podáním žádosti a rokem platnosti jmenování nedošlo k žádné podstatné změně v programu a ve strategii, a zejména pokud:

a)  rozpočet odpovídal výši, při níž bylo možné zorganizovat vysoce kvalitní kulturní program v souladu s žádostí a stanovenými kritérii;

b)  byla náležitým způsobem respektována nezávislost uměleckého týmu;

c)  výrazný evropský rozměr je zachován i v konečné verzi kulturního programu;

d)  z marketingové a komunikační strategie a komunikačních materiálů, jež jmenované město používá, jasně vyplývá, že projekt „Evropské hlavní město kultury“ je akcí Unie;

e)  byly přijaty plány pro monitorování a hodnocení vlivu titulu na město.

Článek 15

Praktická opatření

Komise zejména:

a)  zajistí celkovou koherenci akce;

b)  zajistí koordinaci mezi členskými státy a ▌porotou;

c)  s ohledem na cíle a kritéria stanovuje v úzké spolupráci s ▌porotou pokyny na podporu výběrových řízení a monitorování;

d)  poskytuje technickou podporu ▌porotě;

e)  zveřejňuje všechny příslušné informace a přispívá ke zviditelnění akce na evropské a mezinárodní úrovni;

f)  podporuje výměnu zkušeností a osvědčených postupů mezi bývalými, současnými i budoucími evropskými hlavními městy kultury a kandidátskými městy, a prosazuje další šíření hodnotících zpráv měst a získaných poznatků.

Článek 16

Hodnocení

1.  Za hodnocení výsledků jednotlivých evropských hlavních měst kultury odpovídá dotčené město.

Ve snaze zajistit jednotný přístup k hodnocení vypracuje Komise pro města na základě stanovených cílů a kritérií obecné pokyny a ukazatele ▌.

Města vypracují své hodnotící zprávy a předají je Komisi do 31. prosince roku následujícího po roce platnosti jmenování. Komise tyto hodnotící zprávy zveřejní na svých internetových stránkách.

2.  Kromě hodnocení měst Komise rovněž ▌zajišťuje pravidelné vypracovávání externího a nezávislého hodnocení výsledků akce. ▌

Externí a nezávislé hodnocení se zaměří na zasazení všech bývalých evropských hlavních měst kultury do evropského kontextu, což umožní srovnávání a budoucím evropským hlavním městům kultury i všem evropským městům poskytne užitečné poučení. Zhodnotí se v nich rovněž akce jako celek, včetně efektivity postupů používaných při jejím zajišťování, jejího vlivu a možnosti jejího zlepšení.

Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Výboru regionů následující zprávy na základě uvedených hodnocení a spolu s nimi případně i příslušné návrhy:

a)  první průběžnou ▌zprávu do 31. prosince 2024;

b)  druhou průběžnou ▌zprávu do 31. prosince 2029;

c)  zprávu ▌ex-post do 31. prosince 2034.

Článek 17

Zrušující a přechodná ustanovení

Rozhodnutí č. 1622/2006/ES se zrušuje. Nadále se však použije pro města, která byla jmenována nebo mají být jmenována evropskými hlavními městy kultury pro roky 2012 až 2019.

Článek 18

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V .. dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA

Časový rozvrh

2020

Chorvatsko

Irsko

2021

Rumunsko

Řecko

Kandidátská nebo potenciální kandidátská země

2022

Litva

Lucembursko

2023

Maďarsko

Spojené království

2024

Estonsko

Rakousko

Kandidátská nebo potenciální kandidátská země

2025

Slovinsko

Německo

2026

Slovensko

Finsko

2027

Lotyšsko

Portugalsko

Kandidátská nebo potenciální kandidátská země

2028

Česká republika

Francie

2029

Polsko

Švédsko

2030

Kypr

Belgie

Kandidátská nebo potenciální kandidátská země

2031

Malta

Španělsko

2032

Bulharsko

Dánsko

2033

Nizozemsko

Itálie

Kandidátská nebo potenciální kandidátská země

(1) Úř. věst. C 113, 18.4.2012, s. 17.
(2) Úř. věst. C 17, 19.1.2013, s. 97.
(3) Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
(4) Úř. věst. C 113, 18.4.2012, s. 17 a Úř. věst. C 17, 19.1.2013, s. 97.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013.
(6) Úř. věst. C 287, 29.11.2007, s. 1.
(7) Úř. věst. C 247 E, 15.10.2009, s. 32.
(8)Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1622/2006/ES ze dne 24. října 2006 o zavedení akce Společenství na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2007 až 2019 (Úř. věst. L 304, 3.11.2006, s. 1).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Tvůrčí Evropa (2014 až 2020) a zrušují nařízení č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES (Úř.věst. L 347, 20.12.2013, s. 221).
(10) 14944/10.
(11) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 41.
(12) Vstup tohoto rozhodnutí v platnost.


Změna některých nařízení v oblasti rybolovu a zdraví zvířat z důvodu změny statusu Mayotte vůči Unii ***I
PDF 410kWORD 82k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění některá nařízení v oblasti rybolovu a zdraví zvířat z důvodu změny statusu Mayotte vůči Unii (COM(2013)0417 – C7-0175/2013 – 2013/0191(COD))
P7_TA(2013)0591A7-0425/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0417),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 43 odst. 2 a čl. 168 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0175/2013),

—  s ohledem na článek 349 a čl. 355 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

—  s ohledem na dopis Rady ze dne 10. října 2013(1),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2013(2),

—  s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A7-0425/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. prosince 2013 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2013, kterým se mění některá nařízení v oblasti rybolovu a zdraví zvířat z důvodu změny statusu Mayotte vůči Unii

P7_TC1-COD(2013)0191


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2, a čl. 168 odst. 4 písm. b) a článek 349 této smlouvy, [pozm. návrh 1]

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Rozhodnutím 2012/419/EU(5) změnila Evropská rada status Mayotte vůči Evropské unii s účinností od 1. ledna 2014. Od tohoto data přestane být Mayotte zámořským územím a stane se nejvzdálenějším regionem ve smyslu článku 349 a čl. 355 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie fungování EU. V důsledku této změny právního statusu Mayotte se na tento ostrov od 1. ledna 2014 se na Mayotte použije právo Unie. Je vhodné stanovit některá konkrétní opatření, jež jsou odůvodněna zvláštní strukturální, sociální a hospodářskou situací ostrova Mayotte, v řadě oblastí.kterou dále zesiluje jeho odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitá topografie a podnebí. [pozm. návrh 2]

(2)  V oblasti rybolovu a zdraví zvířat by měla být změněna následující nařízení.

(3)  Pokud jde o nařízení Rady (ES) č. 850/98 ze dne 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů(6), oblast působnosti nařízení by měla být rozšířena o vody okolo Mayotte a v pásmu 24 námořních mil od základních linií ostrova by mělo být zakázáno použití košelkových nevodů k zátahům na hejna tuňáků a příbuzných druhů ryb za účelem ochrany hejn velkých stěhovavých ryb v blízkosti ostrova Mayotte. [pozm. návrh se netýká všech jazykových verzí]

(4)  Pokud jde o nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury(7), vzhledem k velké roztříštěnosti a nerozvinutosti marketinkových strategií na Mayotte by použití pravidel pro označování produktů rybolovu znamenalo pro maloobchodníky břemeno nepřiměřené informacím, které se dostanou ke spotřebiteli. Proto je vhodné stanovit dočasnou odchylku od pravidel pro označování produktů rybolovu nabízených v maloobchodním prodeji koncovému spotřebiteli na Mayotte.

(5)  Pokud jde o nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(8), měla by být zavedena zvláštní opatření s ohledem na rejstřík loďstev a režim přístupu.

(6)  Za prvé, velká část loďstva plujícího pod vlajkou Francie a provozovaného ve francouzském departementu Mayotte se skládá z plavidel kratších než 9 10 metrů, která jsou roztroušená okolo ostrova, nemají žádné konkrétní přístaviště, ale přesto musí být identifikována, změřena a vybavena minimální bezpečnostní výstrojí, aby mohla být zařazena do rejstříku rybářských plavidel Unie. V důsledku této situace Francie tento rejstřík nestihne vyhotovit do 31. prosince 2016 2020. Francie by nicméně měla uvést do provozu provizorní rejstřík, který zaručí minimální identifikaci plavidel této části loďstva a zabrání nárůstu neoficiálních rybářských plavidel. [pozm. návrh 4]

(7)  Za druhé je v zájmu ochrany citlivé ekologické a biologické situace vod kolem Mayotte a zachování místního hospodářství tohoto ostrova s ohledem na jeho strukturální, sociální a hospodářskou situaci nezbytné omezit některé rybolovné činnosti v těchto vodách na plavidla registrovaná v přístavech tohoto ostrova. [pozm. návrh 5]

(8)  Pokud jde o nařízení Rady (ES) č. 639/2004 ze dne 30. března 2004 o řízení rybářského loďstva zapsaného v nejvzdálenějších regionech Společenství(9), zvláštností u Mayotte je skutečnost, že nařízení (ES) č. 2371/2002, které odkazuje na víceletý orientační plán na období 1997–2002, nestanoví žádný cíl pro loďstvo Mayotte. Z hlediska ochrany rybolovných zdrojů je vhodné zmrazit rybolovnou kapacitu loďstev na současné úrovni, zejména u lodí s vysokou nosností, které mají vysokou rybolovnou kapacitu. U menších lodí však vzhledem k tomu, že Francie předložila Komisi pro tuňáky Indického oceánu (IOTC) rozvojový plán uvádějící očekávaný vývoj loďstva na Mayotte, proti kterému žádná smluvní strana IOTC včetně Unie nevznesla námitky, je vhodné, vzhledem ke stávajícím specifickým sociálním a hospodářským okolnostem ostrova Mayotte, použít cíle tohoto plánu jako referenční úrovně pro kapacitu loďstva registrovaného v přístavech Mayotte a umožnit Francii rozšířit její loďstvo na úroveň cílů jejího rozvojového plánu. [pozm. návrh 6]

(9)  Pokud jde nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002(10), je nutné zmínit, že Mayotte nedisponuje průmyslovou kapacitou ke zpracování vedlejších produktů živočišného původu. Je proto vhodné udělit Francii pětiletou lhůtu k vybudování infrastruktury nezbytné k identifikaci, manipulaci, přepravě a neškodnému odstraňování vedlejších produktů živočišného původu v plném souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009.

(10)  Pokud jde o nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006(11), je zřejmé, že Francie nebude s to splnit všechny kontrolní povinnosti Unie v části „Mayotte. Pelagické druhy a druhy žijící při mořském dnu. Délka < 9 10 m“ loďstva Mayotte do data, ke kterému se Mayotte stane nejvzdálenějším regionem. Plavidla této části loďstva, roztroušená okolo ostrova, nemají žádné konkrétní přístaviště, ale přesto musí být identifikována. Kromě toho je nutné vyškolit rybáře a kontrolory a vybudovat příslušnou správní a fyzickou infrastrukturu. Je proto nezbytné stanovit dočasnou odchylku od některých pravidel kontroly rybářských plavidel a jejich vlastností, jejich činností na moři, jejich lovných zařízení a jejich úlovků ve všech fázích od plavidla po trh, pokud jde o tuto část loďstva. Aby však bylo dosaženo alespoň některých nejdůležitějších cílů nařízení (ES) č. 1224/2009, měla by Francie vybudovat vnitrostátní kontrolní systém, který umožní kontrolu a sledování činností této části loďstva a zajistí plnění mezinárodních oznamovacích povinností Unie. [pozm. návrh 7]

(11)  Nařízení (ES) č. 850/98, (ES) č. 104/2000, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 639/2004, (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1224/2009 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (ES) č. 850/98

Nařízení (ES) č. 850/98 se mění takto:

1)  V čl. 2 odst. 1 se písm. h) nahrazuje tímto:"

„h) Region 8:

Všechny vody při pobřeží francouzských departementů Réunion a Mayotte, pod svrchovaností nebo jurisdikcí Francie.“;

"

1a)  V článku 2 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„3a) Mořským přírodním parkem ostrova Mayotte“ se rozumí celá výlučná hospodářská oblast Mayotte (68 381 km2). Na pevnině území parku dosahuje k horní hranici přílivu na pobřeží, která odpovídá hranici veřejné námořní oblasti.“ [pozm. návrh 8]

"

2)  Za článek 34 se vkládá nový článek 34a, který zní:"

„Článek 34a

Omezení rybolovu v pásmu 24 mil okolo ostrova Mayotte

Plavidlům je zakázáno používat jakékoli košelkové nevody k zátahům na hejna tuňáků a příbuzných druhů ryb v pásmu 24 námořních mil okolo ostrova Mayotte, měřeném od základních linií, od nichž jsou měřeny teritoriální vody. [pozm. návrh se netýká všech jazykových verzí]

Rybolov s unášenými lovnými zařízeními s uzavíracím mechanismem (DCP) a s velkými mořskými savci a veležralokovitými (přirozená DCP) je zakázán v celém mořském národním parku ostrova Mayotte . “ [pozm. návrh 10]

"

Článek 2

Změna nařízení (ES) č. 104/2000

V článku 4 nařízení (ES) č. 104/2000 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 3a, který zní:"

„3a. Do 16 31. prosince 2016 2021 se odstavce 1, 2 a 3 nevztahují na produkty nabízené v maloobchodním prodeji koncovému spotřebiteli na Mayotte.“ [pozm. návrh 11]

"

Článek 3

Změna nařízení (ES) č. 2371/2002

Nařízení (ES) č. 2371/2002 se mění takto:

1)  V článku 15 se doplňují nové odstavce 5 a 6, které znějí:"

„5. Odchylně od odstavce 1 je Francie do 31. prosince 2016 2021 vyňata z povinnosti zapsat do svého rejstříku rybářských plavidel Unie ta plavidla, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů a která jsou provozována na Mayotte. [pozm. návrh 12]

6.  Do 31. prosince 2016 2021 Francie povede provizorní rejstřík rybářských plavidel, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů a která jsou provozována na Mayotte. Uvedený rejstřík musí obsahovat nejméně jméno, celkovou délku a identifikační kód každého plavidla.“ [pozm. návrh 13]

"

2)  Za článek 18 se vkládá nový článek 18a, který zní:"

„Článek 18a

Mayotte

Odchylně od článku 17 smí Francie omezit rybolov ve vodách v pásmu do 100 námořních mil od základních linií ostrova Mayotte a v celém mořském přírodním parku ostrova Mayotte přijímat ochranná opatření považovaná za nezbytná pro zachování přírodních zdrojů chráněných právními předpisy zřizujícími tento park, včetně opatření k omezení rybolovu na rybářská plavidla registrovaná v přístavech Mayotte, a to buď v rejstříku plavidel Unie nebo v provizorním rejstříku podle čl. 15 odst. 6, s výjimkou plavidel Unie, která v průběhu dvou let předcházejících 1. lednu 2014 v těchto vodách operovala po dobu nejméně 40 dní, za předpokladu že nepřekročí svou tradiční intenzitu rybolovu.“ [pozm. návrh 14]

"

Článek 4

Změna nařízení (ES) č. 639/2004

V nařízení (ES) č. 639/2004 se za článek 1 vkládá nový článek, který zní:"

„Článek 1a

Loďstvo Mayotte

1.  Odchylně od čl. 1 odst. 1 písm a) je referenční úrovní pro rybářská plavidla registrovaná v přístavech Mayotte, a to buď v rejstříku plavidel Unie nebo v provizorním rejstříku podle čl. 15 odst. 6 nařízení (ES) č. 2371/2002, kapacita tohoto loďstva ke dni 31. prosinci 2013.

Pro rybářská plavidla, jejichž celková délka je mezi 8 a 12 metry a která používají dlouhé lovné šňůry, a pro plavidla, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů, je referenční úrovní kapacita stanovená v rozvojovém plánu, který Francie dne 7. ledna 2011 předložila Komisi pro tuňáky Indického oceánu. [pozm. návrh 15]

2.  Odchylně od článku 13 nařízení (ES) č. 2371/2002 je Francie oprávněna přidat novou kapacitu v části loďstev definovaných pro rybářská plavidla, jejichž celková délka je mezi 8 a 12 metry a která používají dlouhé lovné šňůry, a pro rybářská plavidla, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů, aniž by ekvivalentní kapacitu odstranila.“ [pozm. návrh 16]

"

Článek 5

Změna nařízení (ES) č. 1069/2009

V nařízení (ES) č. 1069/2009 se článek 56 nahrazuje tímto:"

„Článek 56

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 4. března 2011.

Článek 4 se však pro Mayotte použije s účinkem od 1. ledna 2019 2021. Vedlejší produkty živočišného původu a výrobky z nich vyprodukované na Mayotte před 1. lednem 2019 2021 budou neškodně odstraněny podle čl. 19 odst. 1 písm b). [pozm. návrh 17]

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.“

"

Článek 6

Změna nařízení (ES) č. 1224/2009

V nařízení (ES) č. 1224/2009 se za článek 2 vkládá nový článek, který zní:"

„Článek 2a

Použití kontrolního režimu Společenství u některých částí loďstva francouzského zámořského departementu nejvzdálenějšího regionu Mayotte [pozm. návrh 18]

1.  Do 31. prosince 2016 2021 se čl. 5 odst. 3, a články 6, 8, 41, 56, 58 až 62, 66, 68 a 109 nevztahují na Francii s ohledem na rybářská plavidla, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů a která jsou provozována na Mayotte, jejich činnosti a jejich úlovky. [pozm. návrh 19]

2.  Do 1. ledna 2014 2015 Francie zřídí vnitrostátní kontrolní režim rybářských plavidel, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů a která jsou provozována na Mayotte. Tento režim musí splňovat tyto požadavky: [pozm. návrh 20]

   a) kontrolní činnosti všech místních orgánů bude koordinovat jediný orgán se sídlem na Mayotte;
   b) kontrola, inspekce a donucovací kroky nesmí být diskriminační;
   c) režim zajistí kontrolu úlovků druhů podléhajících řízení v rámci Komise pro tuňáky Indického oceánu a chráněných druhů;
   d) režim zajistí kontrolu přístupu do vod okolo Mayotte, zejména do oblastí podléhajících omezením přístupu pro některé části loďstva;
   e) prioritním cílem režimu je mapování rybolovných činností okolo ostrova s cílem připravit podmínky pro cílenou akci v případě kontroly.

3.  Francie do 30. září 2014 2015 předloží Komisi akční plán, ve kterém stanoví opatření k zajištění plného provedení nařízení (ES) č. 1224/2009 od 1. ledna 2017 2018, pokud jde o rybářská plavidla, jejichž celková délka nepřesahuje 9 10 metrů a která jsou provozována ve francouzském departementu v nejvzdálenějším regionu Mayotte. Akční plán bude předmětem rozhovorů mezi Francií a Komisí. Francie přijme veškerá nezbytná opatření k provedení uvedeného akčního plánu.“ [pozm. návrh 21]

"

Článek 7

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dne 1. ledna 2014. [pozm. návrh 22]

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Bod 4 zápisu ze schůze konané dne 21. října 2013 (P7_PV(2013)10-21).
(2) Úř. věst. C 341, 21.11.2013, s. 97.
(3)Úř. věst. C 341, 21.11.2013, s. 97
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013.
(5)Úř. věst. L 204, 31.7.2012, s.131.
(6)Úř. věst. L 125, 27.4.1998, s. 1.
(7) Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22.
(8)Úř. věst. L 320, 5.12.2001, s. 7.
(9)Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 9.
(10)Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1.
(11)Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.


Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU), kterým se mění přílohy I, II a IV nařízení (EU) č. 978/2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí
PDF 200kWORD 37k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 nevyslovit námitky proti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 30. října 2013, kterým se mění přílohy I, II a IV nařízení (EU) č. 978/2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí (C(2013)07167 – 2013/2929(DEA))
P7_TA(2013)0592B7-0547/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (C(2013)07167),

—  s ohledem na dopis Komise ze dne 25. listopadu 2013, ve kterém Komise žádá Parlament o prohlášení, že proti rozhodnutí v přenesené pravomoci nevysloví námitky,

—  s ohledem na dopis Výboru pro mezinárodní obchod ze dne 2. prosince 2013 adresovaný předsedovi Konference předsedů výborů,

—  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008(1), a zejména čl. 3 odst. 2 a čl. 17 odst. 2 tohoto nařízení,

—  s ohledem na čl. 87a odst. 6 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Komise zdůraznila, že je nezbytné, aby Parlament přijal své rozhodnutí před 16. prosincem 2013, jelikož nařízení v přenesené pravomoci musí být zveřejněno před 1. lednem 2014, aby bylo možné do systému všeobecných celních preferencí včas znovu začlenit Myanmar/Barmu a přijmout Jižní Súdán;

1.  prohlašuje, že proti tomuto nařízení v přenesené pravomoci námitky nevysloví;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1.


Výzva k jasným a závazným opatřením na potírání daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem
PDF 239kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o výzvě k jasným a závazným opatřením na potírání daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem v EU (2013/2963(RSP))
P7_TA(2013)0593B7-0552/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 o akčním plánu pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům (COM(2012)0722),

—  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování(1),

—  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní(2),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2012 o výzvě k nalezení konkrétních způsobů, jak bojovat proti daňovým podvodům a daňovým únikům(4),

—  s ohledem na závěry Rady Ecofin a na její zprávu o daňových záležitostech ze dne 22. června 2012 určenou Evropské radě,

—  s ohledem na závěry Rady Ecofin ze dne 14. května 2013 o daňových únicích a daňových podvodech;

—  s ohledem na prohlášení ze summitu vedoucích činitelů států G20 konaného ve dnech 5. a 6. září 2013 v Petrohradě;

—  s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala v Moskvě ve dnech 15. a 16. února 2013,

—  s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z roku 2013 nazvanou „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“,

—  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle odhadů se v EU v důsledku daňových podvodů, úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem každoročně ztratí 1 bilion EUR potenciálních daňových příjmů, aniž by proti tomu byla přijata jakákoli konkrétní opatření;

B.  vzhledem k tomu, že daňové podvody a úniky představují nezákonnou činnost týkající se neplnění daňových povinností, zatímco vyhýbání se daňovým povinnostem je legální způsob využívání daňového systému za účelem snížení daňových povinností či vyhýbání se nutnosti jejich plnění, což v některých případech vede k agresivnímu daňovému plánování, které spočívá ve zneužívání podružných detailů daňového systému nebo nesouladu mezi dvěma či více daňovými systémy za účelem snížení daňové povinnosti;

C.  vzhledem k tomu, že vyhýbání se daňovým povinnostem lze předcházet pouze pomocí harmonizace daňového základu mezi členskými státy;

D.  vzhledem k tomu, že potenciální zisky z příjmů by členským státům zajistily lepší pozici k zajištění vyváženého rozpočtu a zvýšily by prostředky dostupné k podpoře investic, růstu a zaměstnanosti, což jsou rozhodující socioekonomické faktory udržitelné strategie EU pro překonání krize;

E.  vzhledem k tomu, že míra daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem oslabuje důvěru občanů ve spravedlnost a legitimitu veřejné správy a v její systémy výběru daní;

F.  vzhledem k tomu, že jednostranná opatření na úrovni jednotlivých států se v mnoha případech projevila jako neúčinná a nedostatečná a prokázala, že je zapotřebí zaujmout koordinovaný a mnohostranný přístup vycházející z hmatatelných strategií a cílů stanovených na vnitrostátní, unijní a mezinárodní úrovni;

G.  vzhledem k tomu, že fiskální konsolidace vyžaduje úsilí jak na straně příjmů, tak na straně výdajů veřejných rozpočtů; vzhledem k tomu, že řádná rovnováha mezi daňovými základy a daňovými sazbami je nezbytná k zajištění fiskální stability a konkurenceschopnosti na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU;

1.  vítá skutečnost, že Komise a Rada jsou ochotny řešit otázku daňového deficitu v Evropě tím, že se budou soustředit mimo jiné na posílení boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování;

2.  vítá nedávné návrhy Komise rozšířit automatickou výměnu informací a boj proti podvodům v oblasti DPH a změnit směrnici týkající se mateřských a dceřiných společností, které by měly snížit vyhýbání se daňovým povinnostem v Evropě tím, že pokryjí stávající mezery v právních předpisech, jichž některé společnosti využívají k tomu, aby se vyhnuly placení svého spravedlivého podílu na fiskálních příspěvcích;

3.  připomíná svou naléhavou výzvu členským státům, aby se zavázaly ke splnění ambiciózního, avšak realistického cíle snížit daňový deficit do roku 2020 alespoň na polovinu;

4.  zdůrazňuje, že v současném období obnovy po krizi mohou hmatatelné cíle a skutečný závazek k potírání daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem díky odstranění deficitu v daňové oblasti vést k vysoce potřebnému zvýšení příjmů z daní vybráním daňové pohledávky;

5.  vyzývá Komisi, aby zahájila studii o možných ukazatelích, které se stanou základem pro snížení daňových podvodů, úniků a vyhýbání se daňové povinnosti, a aby, pokud je to vhodné, zavedla standardizovaný soubor ukazatelů za účelem měření daňových úniků a vyhýbání se daňové povinnosti;

6.  vyzývá Komisi, aby zavedla soubor konkrétních cílů za účelem snížení daňového deficitu na evropské a vnitrostátní úrovni, přičemž hlavním cílem by bylo snížení daňového deficitu do roku 2020;

7.  navrhuje, aby byly tyto cíle, je-li to vhodné, začleněny do strategie Evropa 2020, a vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda mohou hrát jasnou úlohu v rámci Evropského semestru;

8.  vyzývá Komisi, aby v této souvislosti také přezkoumala, zda by vnitrostátní reformní programy a programy stability a konvergence mohly být rozšířeny díky začlenění těchto cílů a opatření, aby se tak dosáhlo požadovaného snížení daňového deficitu;

9.  zdůrazňuje, že existuje naléhavá potřeba lepší koordinace a že společné úsilí o snížení daňového deficitu by dodalo váhu zárukám Rady za závazek bojovat proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem;

10.  vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě každoročně podávala zprávu o pokroku, jehož bylo dosaženo v boji proti daňovým podvodům a únikům a agresivnímu daňovému plánování v EU i v celosvětovém měřítku, a aby na svých internetových stránkách zveřejňovala konkrétní příklady osvědčených postupů v této oblasti;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

(1) Úř. věst. L 338, 12.12.2012, s. 41.
(2) Úř. věst. L 338, 12.12.2012, s. 37.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0205.
(4) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 53.


Pokrok v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů
PDF 270kWORD 77k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů (2013/2924(RSP))
P7_TA(2013)0594B7-0555/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na články 2, 3 a 6 Smlouvy o Evropské unii a články 8, 9 a 10 a čl. 19 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na Listinu základních práv („Listina“), a zejména její na článek 21,

—  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1965, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979, Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989 a Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin z roku 1992,

—  s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva,

—  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o situaci romských žen v Evropské unii(1),

—  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (rámcové rozhodnutí o rasismu a xenofobii),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2010 o situaci Romů a o svobodě pohybu v Evropské unii(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o posílení boje proti rasismu, xenofobii a zločinům z nenávisti(5),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. dubna 2011 nazvané Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (COM(2011)0173) a na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2011,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. května 2012 nazvané Vnitrostátní strategie integrace Romů: první krok při provádění rámce EU (COM(2012)0226),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. června 2013 nazvané Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů (COM(2013)0454),

—  s ohledem na návrh doporučení Rady ze dne 26. června 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech (COM(2013)0460),

—  s ohledem na svou studii z ledna 2011 týkající se opatření na podporu situace romských občanů EU v Evropské unii,

—  s ohledem na šetření Agentury EU pro základní práva s názvem Situace Romů v 11 členských státech EU představené v květnu 2012,

—  s ohledem na slyšení týkající se rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů, které proběhlo v Evropském parlamentu dne 18. září 2013,

—  s ohledem na zprávu Komise ze dne 4. září 2013 o nerovnostech v oblasti zdraví v Evropské unii (SWD(2013)0328),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči(6),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 20. února 2013 o investicích do zdraví (SWD(2013)0043),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU(7),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. října 2009 nazvané Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (COM(2009)0567),

—  s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů (O-000117/2013 – B7‑0528/2013),

—  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že Romové čelí v celé Evropě diskriminaci, a vzhledem k tomu, že pokud jde o socioekonomická hlediska a dodržování základních práv, je jejich situace často horší než situace neromských občanů ve srovnatelných případech;

C.  vzhledem k tomu, že události v členských státech EU z poslední doby, násilí na Romech, neexistence řádných strategií začleňování, používání zaujaté protiromské rétoriky, strukturální a systémová diskriminace, zjevné porušování Evropské úmluvy o lidských právech a Listiny základních práv EU a neuspokojivé soudní vyšetřování a stíhání případů porušení základních práv ukazují, že v EU nadále převažuje protiromské smýšlení a že tento problém musí být důrazněji řešen na všech úrovních;

D.  vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení mnoha Romů dosáhly kritické míry, která omezuje životní vyhlídky romských rodin a představuje riziko, že mladé Romy zasáhne chudoba již ve velmi raném věku;

E.  vzhledem k tomu, že k vyloučení Romů přispívají negativní postoje neromských občanů vůči Romům a otevřená diskriminace;

F.  vzhledem k tomu, že rostoucí vyloučení Romů nepříznivě ovlivňuje růst a zvyšuje schodky veřejných rozpočtů;

G.  vzhledem k tomu, že sociální nerovnost a regionální rozdíly vedou ke zhoršující se kvalitě života ve venkovských společenstvích; vzhledem k tomu, že špatně řízený rozvoj měst přispívá k rostoucí chudobě ve městech a zdůrazňuje ji;

H.  vzhledem k tomu, že ze sdělení Komise z roku 2013 o dalších krocích v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů vyplývá, že členské státy v provádění těchto strategií příliš nepokročily, a to ani pokud jde o vytvoření strukturálních předpokladů pro jejich účinné provádění;

I.  vzhledem k tomu, že interní pracovní skupina vytvořená Komisí v roce 2010 prověřila vynakládání prostředků EU na začleňování Romů v 18 zemích a zjistila, že členské státy tyto zdroje nevyužívají účelně a že ačkoli mohou prostředky EU začlenění Romů výrazně napomoci, tomu, aby skutečně podpořily sociální a hospodářské začleňování Romů, brání překážky na celostátní, regionální a místní úrovni;

J.  vzhledem k tomu, že legitimní zastoupení Romů a zapojení příslušných organizací občanské společnosti do plánování, provádění a sledování vnitrostátních strategií zůstává ve většině členských států nedostatečné;

K.  vzhledem k tomu, že zapojení místních a regionálních orgánů do vytváření, provádění, sledování, hodnocení a přezkumu romských strategií je klíčovým předpokladem účinného provádění vnitrostátních strategií integrace Romů, neboť tyto orgány představují úroveň správy s nepraktičtější odpovědností za začleňování Romů, avšak míra jejich zapojení je v rámci členských států nízká;

L.  vzhledem k tomu, že kromě rozdělování cílených finančních prostředků je nutná skutečná politická vůle na straně členských států, která je zásadní podmínkou úspěšnosti provádění navržených strategií, a vzhledem k tomu, že pouze malý počet členských států uplatňuje integrovaný přístup k rozdělování prostředky z EU a vnitrostátních fondů, zatímco v ostatních se provádění vnitrostátních strategií opožďuje v důsledku nízkého čerpání z fondů EU, zejména neexistují-li konkrétní opatření;

M.  vzhledem k tomu, že není jasné, jaký je celkový objem evropských prostředků speciálně vyhrazených na začleňování romského obyvatelstva; vzhledem k tomu, že je proto klíčové, aby Komise nadále sledovala způsob vynakládání prostředků EU členskými státy a získala záruky, že jsou tyto prostředky vynakládány účelně;

N.  vzhledem k tomu, že pro účinné provádění vnitrostátních strategií integrace Romů má zásadní význam řádné sledování a systematické a konsistentní vyhodnocování výsledků opatření zaměřených na začleňování Romů, a vzhledem k tomu, že s uplatňováním mechanismu pro pravidelné podávání zpráv a hodnocení počítá jen méně než polovina členských států;

O.  vzhledem k tomu, že rámec EU předpokládá zřízení vnitrostátních kontaktních míst pro integraci Romů v každém členském státě, přičemž zdůrazňuje, že by měly být plně zmocněny účinně koordinovat začleňování Romů napříč oblastmi politiky;

P.  vzhledem k tomu, že členské státy by měly přijmout veškerá nezbytná opatření, která zajistí, aby nebyli Romové diskriminováni a aby byla dodržována, chráněna a prosazována jejich lidská práva, jak jsou zakotvena v Listině a v Evropské úmluvě o lidských právech a v právních předpisech EU;

Q.  vzhledem k tomu, že Romové čelí diskriminaci a sociálnímu vyloučení a že by měla být věnována zvláštní pozornost nezletilým Romům a romským ženám, především pokud jde o jejich základní práva, včetně jejich práva na vzdělání a fyzickou nedotknutelnost, a rovněž zákazu otroctví a nucené práce, jak je stanoveno v článcích 3 a 5 Listiny základních práv;

R.  vzhledem k tomu, že účinný boj s protiromskými předsudky a negativními postoji vyžaduje přesvědčivé osvětové kampaně, iniciativy podněcující k mezikulturnímu dialogu a spolupráci a získání kladného postoje většiny k začlenění Romů;

S.  vzhledem k tomu, že romští občané Evropské unie by měli požívat a měli by mít možnost v plném rozsahu vykonávat práva a povinnosti spojené s evropským občanstvím;

1.  ostře odsuzuje diskriminaci a rasistické projevy vůči Romům a vyjadřuje politování nad tím, že v Evropské unii stále nejsou vždy plně dodržována základní práva romských osob; vyzývá Komisi a členské státy, aby s diskriminací bojovaly a zajistily řádné provedení směrnic EU, jako je směrnice 2000/43/ES a směrnice 2012/29/EU(8), ve vnitrostátních právních předpisech a jejich řádné uplatňování;

2.  vyzývá Komisi, aby vytvořila pro celou EU účinný mechanismus sledování základních práv Romů, protiromských incidentů a zločinů z nenávisti spáchaných na Romech a aby podnikla rozhodné kroky – popřípadě včetně řízení o nesplnění povinnosti –, jsou-li porušována základní práva Romů v členských státech, zejména je-li jim odepřen přístup k hospodářským a sociálním právům, právu na svobodu pohybu a usazování, právu na přístup ke zdravotní péči a vzdělání, právu na rovné a nediskriminační zacházení (včetně vícečetné diskriminace), právu na ochranu osobních údajů a na zákaz sestavování seznamů na základě rasy a etnického původu a je-li jim znemožněno požívání těchto práv;

3.  vítá iniciativu Komise směřující k rozvoji nástroje on-line, který místním orgánům pomůže pochopit a uplatňovat práva občanů EU na volný pohyb; odsuzuje však veškeré snahy o nezákonné omezování práva Romů na volný pohyb a vyzývá členské státy, aby zastavily nelegální vyhošťování;

4.  odsuzuje veškeré formy protiromského smýšlení a zejména nenávistné projevy na veřejnosti a v rámci politického diskurzu; naléhavě vyzývá členské státy, aby obnovily své závazky v boji proti antiromskému smýšlení a uvědomily si, že takové smýšlení narušuje úspěšné provádění vnitrostátních strategií integrace Romů; naléhavě vyzývá všechny strany, aby se zdržely protiromských prohlášení, která vzbuzují nenávist;

5.  vyzývá členské státy, aby vyšetřovaly a ukončily etnické profilování, policejní zvůli a jiná porušování lidských práv namířená proti Romům, aby zajistily, že trestné činy páchané z nenávisti budou postižitelné, budou řádně zaznamenány a vyšetřeny a že jejich obětem bude poskytnuta řádná pomoc a ochrana, a aby vytvořily zvláštní vzdělávací programy pro policisty a jiné veřejné činitele pracující s romskými komunitami;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby u Romů pobývajících v EU řešily problém chybějících matričních zápisů a rodných listů;

7.  vyzývá členské státy, aby na vyloučení Romů účinně reagovaly prováděním opatření stanovených v jejich vnitrostátní strategii integrace Romů s konkrétními cíli, lhůtami a vyčleněnými rozpočty; vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně zapojily zástupce Romů a občanskou společnost do rozvoje, řízení, provádění, monitorování a hodnocení politik v souvislosti s vnitrostátními strategiemi integrace Romů a s projekty týkajícími se jejich společenství tím, že stanoví mechanismy pro pravidelný a transparentní dialog v souladu se zásadami evropského kodexu chování v oblasti partnerství; vyzývá členské státy, aby ve svých vnitrostátních strategiích integrace Romů jasně uvedly, jakým způsobem hodlají posílit úlohu Romů a jejich zapojení do tohoto procesu; vyzývá Komisi, aby podpořila úsilí členských států tím, že mezi zástupci Romů zvýší povědomí o příležitostech, jež vnitrostátní strategie integrace Romů nabízí, a vybídne je, aby v integračním procesu hráli aktivnější úlohu;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dostatečné financování pro vybudování silné romské občanské společnosti, která bude mít kapacity, vědomosti a odborné znalosti k provádění monitorování a hodnocení;

9.  vyzývá Komisi, aby více usilovala o spolupráci s členskými státy, místními orgány a ostatními příslušnými aktéry s cílem zajistit účinnou komunikaci o provádění vnitrostátních strategií a o přínosech sociálního začleňování Romů, podporovala mezikulturní dialog a informační kampaně, jež usilují o ukončení protiromských předsudků a negativních postojů prostřednictvím změny způsobu myšlení, a realizovala iniciativy, jež umožní dosáhnout většinové podpory politik usilujících o začlenění Romů;

10.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby ve vnitrostátních strategiích integrace Romů zdůraznily genderový rozměr a aby do procesu provádění a monitorování těchto vnitrostátních strategií zapojily také romské ženy i mladé Romy;

11.  naléhavě vyzývá členské státy, aby místní a regionální orgány zapojily do přezkumu, řízení, provádění a monitorování jejich vnitrostátních strategií a aby místním a regionálním orgánů pomáhaly a podporovaly je v souvislosti s opatřeními, jež musí přijmout, aby bylo dosaženo začlenění Romů ve všech čtyřech pilířích vnitrostátní strategie integrace Romů, i při provádění antidiskriminačních opatření;

12.  vyzývá členské státy, aby za pomoci Agentury pro základní práva, rozvojového programu OSN a Světové banky sestavily rozčleněné údaje o socioekonomické situaci Romů, o míře, v níž se Romové setkávají s diskriminací založenou na etnickém původu, a trestných činech z nenávisti, které proti nimi byly spáchány, a plně přitom dodržovaly normy pro ochranu údajů a právo na soukromí, a aby ve spolupráci s Komisí vytvořily základní ukazatele a měřitelné cíle, jež jsou nezbytné pro důsledný monitorovací systém, s cílem zajistit spolehlivou zpětnou vazbu ohledně pokroku při provádění vnitrostátní strategie integrace Romů a při zlepšování situace Romů, zejména pokud jde o nezletilé osoby a ženy; vyzývá Komisi, aby posílila koordinační úlohu Agentury pro základní práva a plně využívala její možnosti;

13.  vyzývá Komisi, aby v souladu se strategií Evropa 2020 stanovila pro členské státy časovou lhůtu a jasné a měřitelné cíle a ukazatele pro provádění vnitrostátní strategie integrace Romů, aby pomáhala členským státům při zlepšování jejich schopnosti využívat dostupné fondy EU a aby připravovala zprávy o jednotlivých zemích a konkrétní doporučení pro jednotlivé země;

14.  vyzývá členské státy, aby zohlednily vícerozměrné a územní aspekty chudoby, aby uvolnily dostatečné rozpočtové zdroje z vnitrostátních rozpočtů a programů EU – zejména z Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova – mimo jiné i prostřednictvím místního rozvoje se zapojením místních komunit, společných akčních plánů, integrovaných územních investic a integrovaných operací k dosažení cílů stanovených v jejich vnitrostátních strategiích integrace Romů, aby vytvořily integrované programy zaměřené na více oblastí a čerpající z několika fondů, jež by byly zaměřeny na nejchudší mikroregiony, aby zahrnuly integraci Romů do dohod o partnerství na programové období 2014–2020 a aby vytvořily operační programy na podporu rovných příležitostí a předcházení diskriminaci a segregaci;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly zvláštní grantové programy v podobě malých a flexibilních fondů pro komunitní projekty a pro zapojení místních společenství do otázek sociálního začleňování;

16.  vyzývá členské státy, aby své hlavní politiky v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a zdraví uvedly do souladu s cíli vnitrostátních strategií integrace Romů;

17.  vyzývá Komisi a její pracovní skupinu pro začleňování Romů, aby i nadále hodnotily, jak členské státy využívají fondy EU vyčleněné na integraci Romů, i dopad jejich vnitrostátních politik na životy Romů, aby o svých zjištěních každoročně podávaly zprávy Parlamentu a Radě a aby ve zprávách uváděly konkrétní způsoby, jak zvýšit účinnost fondů EU; vyzývá Komisi, aby umožnila strukturované zapojení odborníků a občanské společnosti a aby zajistila účinnou spolupráci mezi platformou pro začleňování Romů a rotujícím předsednictvím EU;

18.  vyzývá Komisi, aby prováděla pravidelné externí hodnocení dopadu financování EU na sociální integraci Romů a aby zjišťovala osvědčené postupy a projekty realizované s pomocí finančních prostředků EU a zajistila jejich dlouhodobou udržitelnost;

19.  vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s místními a regionálními orgány na odstranění prostorové segregace, ukončení nezákonného nuceného vystěhovávání a prevenci bezdomovectví, jemuž Romové v současnosti čelí, a aby vytvořily účinné a inkluzivní politiky v oblasti bydlení, jež by zahrnovaly poskytování vhodného bydlení a sociální a zdravotní pomoci v případě vystěhování;

20.  vyzývá členské státy, aby využívaly územní plánování na podporu integrace a desegregace a aby rozvíjely infrastrukturu a prostředí ve městech, jež jsou nejcitelněji postižena sociální nerovností, a posilovaly vazby mezi městskými a venkovskými oblastmi s cílem prosadit rozvoj podporující začleňování;

21.  vyzývá členské státy, aby odstranily segregaci v oblasti vzdělávání a zamezily nezákonnému umisťování romských dětí do zvláštních škol a aby případně vytvořily nezbytnou infrastrukturu a mechanismy, které všem romským dětem usnadní přístup ke kvalitnímu vzdělávání, řešily problém předčasného ukončování školní docházky u romských dětí, mimo jiné zapojením rodičů do vzdělávacího procesu, podporovaly přístup romských dětí ke službám předškolního vzdělávání a rozvoje, poskytovaly školení učitelům, aby byli schopni řešit konkrétní situace, jež mohou při práci s romskými dětmi nastat, zaváděly struktury na podporu začleňování, jako je osobní poradenství a vedení pro romské studenty, aby se předešlo tomu, že předčasně ukončí sekundární nebo terciární vzdělávání, aby zajišťovaly jejich přístup k programu Erasmus a podporovaly možnosti stáže s cílem umožnit těmto studentům získat příslušnou pracovní zkušenost;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily vysokou míru nezaměstnanosti Romů a odstranily veškeré překážky, které jim brání v přístupu k zaměstnanosti, a to i za pomoci stávajících mechanismů, jako je záruka pro mladé a stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020; vyzývá členské státy, aby zřídily protidiskriminační mechanismy, speciální školící programy a programy na usnadnění přístupu na trh práce, včetně přiměřeného zastoupení Romů ve veřejných službách, podpory samostatné výdělečné činnosti, uvolňování příležitostí pro vytváření více pracovních míst v odvětvích s nejvyšším potenciálem zaměstnanosti – jako je zelená ekonomika podporující začlenění, zdravotní a sociální služby a digitální ekonomika – a vytváření partnerství mezi veřejnými orgány a zaměstnavateli;

23.  vyzývá evropské orgány, aby vytvářely programy stáží a zaměstnávaly Romy ve všech orgánech;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily stávající nerovnosti v oblasti zdraví, kterým Romové čelí, a diskriminaci, pokud jde o jejich přístup ke zdravotní péči, vytvořily specificky zaměřené programy a přidělily dostatečné finanční prostředky z vnitrostátních fondů i fondů EU se zvláštním zaměřením na zdraví dětí a matek;

25.  vyzývá členské státy, aby jasně určily vnitrostátní kontaktní body pro integraci Romů a jejich úkoly při provádění vnitrostátních strategií integrace Romů a aby zajistily, že budou mít dostatečnou autoritu, možnosti a politickou i finanční podporu k účinnému naplňování jejich úlohy i přiměřené vazby na romskou komunitu a organizace občanské společnosti k zajištění toho, aby byly kontaktní body díky jasné identifikaci snadno dostupné, a dále aby zaručily, že jejich komunikace se zúčastněnými stranami na všech úrovních bude transparentní;

26.  připomíná členským státům, že osvědčené postupy, jako jsou mediační programy pro Romy a Evropská aliance měst a regionů pro začleňování Romů, kterou realizuje Rada Evropy, jsou v terénu úspěšné, což by mělo členské státy povzbudit k tomu, aby projevily větší politickou snahu ve prospěch účinného začleňování Romů;

27.  vítá přijetí návrhu doporučení Rady, který předložila Komise, o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech;;

28.  zdůrazňuje, že integrace je dvousměrný úkol a že každé úsilí o integraci vyžaduje, aby obě strany plnily sdílené, avšak asymetrické povinnosti s ohledem na své možnosti a hospodářské, politické a sociální zdroje;

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1)1 Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 283.
(2) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 73.
(3) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0246.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2013)0090.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0328.
(7) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 25.
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV.


Výsledky summitu ve Vilniusu a budoucnost Východního partnerství, zejména s ohledem na Ukrajinu
PDF 166kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o výsledcích summitu ve Vilniusu a budoucnosti Východního partnerství, zejména s ohledem na Ukrajinu (2013/2983(RSP))
P7_TA(2013)0595RC-B7-0557/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 nazvané „Evropská politika sousedství: směrem k posílení partnerství. Postoj Evropského parlamentu ke zprávám za rok 2012“(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o nátlaku Ruska na země Východního partnerství (v souvislosti s nadcházejícím summitem Východního partnerství ve Vilniusu)(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 13. ledna 2005 o výsledcích voleb na Ukrajině(3),

—  s ohledem na společné prohlášení přijaté na summitu Východního partnerství ve Vilniusu dne 29. listopadu 2013,

—  s ohledem na společná prohlášení přijatá na summitu Východního partnerství konaném ve Varšavě dne 30. září 2011 a na summitu Východního partnerství konaném v Praze dne 7. května 2009,

—  s ohledem na zhoršující se situaci na Ukrajině poté, co ukrajinské orgány přijaly na vilniuském summitu konaném ve dnech 28. a 29. listopadu 2013 rozhodnutí, že nepodepíšou dohodu o přidružení, na nějž proevropsky orientovaní ukrajinští občané reagovali masovými demonstracemi na náměstí Nezávislosti v Kyjevě a dalších městech po celé Ukrajině,

—  s ohledem na společná prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové a komisaře pro rozšíření a evropskou politiku sousedství Štefana Füleho odsuzující nepřiměřené použití síly policií v Kyjevě s cílem rozehnat demonstranty dne 30. listopadu 2013,

—  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že na summitu Východního partnerství ve Vilniusu potvrdila Ukrajina a všichni ostatní účastníci svůj závazek dodržovat zásady mezinárodního práva a základní hodnoty, jako je demokracie, právní stát a lidská práva;

B.  vzhledem k tomu, že zejména rozhodnutí Arménie neúčastnit se dále jednání o dohodě o přidružení a postoj Ukrajiny, která se na poslední chvíli rozhodla pozastavit přípravu podepsání dohody o přidružení, zmařily úsilí a znehodnotily práci posledních několika let, jejichž cílem bylo prohloubit bilaterální vztahy a pokročit v evropské integraci;

C.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí ukrajinské vlády pozastavit proces příprav na podepsání dohody o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu vyvolalo v zemi nespokojenost a rozsáhlé protesty; vzhledem k tomu, že ukrajinské bezpečnostní složky se v této situaci uchýlily k použití brutálního a nepřijatelného násilí na pokojných protestantech, opozičních stranách a sdělovacích prostředcích;

D.  vzhledem k tomu, že Gruzie a Moldavsko na summitu Východoevropského partnerství konaném ve Vilniusu dne 29. listopadu 2013 iniciovaly smlouvy o přidružení k EU, včetně ustanovení o zřízení prohloubených a komplexních zón volného obchodu;

E.  vzhledem k tomu, že řešení této situace musí mít mírovou podobu a musí být vyjednáno se všemi stranami;

1.  vítá, že byly parafovány dohody o přidružení s Gruzií a Moldavskem, včetně prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu, které stanovují pro tyto dvě země jednoznačný evropský program; očekává, že k podpisu a provedení těchto dohod dojde co nejdříve; vyzývá proto Komisi, aby usnadnila provádění těchto dohod a poskytovala pomoc příslušným orgánům těchto dvou států, aby se brzy projevily některé z konkrétních pozitivních výsledků, které mají tyto dohody přinést jejich občanům;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že během vilniuského summitu Východního partnerství odstoupily ukrajinské orgány pod taktovkou prezidenta Janukoviče od podpisu dohody o přidružení s EU navzdory jasnému odhodlání EU pokračovat v procesu přidružení, budou-li splněny podmínky; domnívá se, že tímto rozhodnutím byla promarněna velká příležitost k posílení vztahů mezi EU a Ukrajinou a pro ambice Ukrajiny; bere na vědomí proevropské smýšlení Ukrajiny, které ukrajinská občanská společnost dala najevo během pokračujících demonstrací na náměstí Nezávislosti v Kyjevě a v dalších městech po celé Ukrajině, když neváhala vyjít do ulic, aby vyjádřila svou nespokojenost s rozhodnutím prezidenta Janukoviče, a znovu opakuje, že dle jeho názoru má prohloubení vztahů mezi EU a Ukrajinou a evropská perspektiva, jež se Ukrajině nabízí, velký význam a že takový vývoj je v zájmu obou stran;

3.  vyjadřuje politování nad násilnými událostmi, které se odehrály v noci z 9. na 10. prosince 2013, když bezpečnostní složky vtrhly do kanceláří opozičních stran a nezávislých sdělovacích prostředků a napadly demonstranty, a také nad událostmi z noci z 10. na 11. prosince 2013, kdy bezpečnostní složky napadly poklidné demonstranty a snažily se je dostat pryč z místa, kde probíhají protesty zvané Euromajdan, a z přilehlých ulic a pokusily se strhnout barikády; poukazuje na to, že se tyto události odehrály dokonce během návštěvy místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové, a na probíhající úsilí o usnadnění rozhovorů u kulatého stolu; obává se, že tyto události mohou vést k další eskalaci již tak velmi vypjaté situace;

4.  připomíná, že mezi EU a Ukrajinou existuje několik komunikačních kanálů, včetně pozorovatelské mise Evropského parlamentu vedené předsedy Aleksanderem Kwaśniewskim a Patem Coxem, a opakuje proto, že obavy, jimiž ukrajinské orgány zdůvodnily své rozhodnutí dohodu na poslední chvíli nepodepsat, měly být formulovány dříve, aby mohly být vyřešeny;

5.  opětovně vyjadřuje svou důraznou podporu tomu, aby byla dohoda o přidružení podepsána co nejdříve za předpokladu, že budou splněny všechny příslušné požadavky, které stanovila Rada pro zahraniční věci dne 10. prosince 2012 a které podpořil Parlament ve svém usnesení ze dne 13. prosince 2012; vyzývá proto Evropskou radu, aby na svém zasedání v prosinci 2013 vyslala jasný politický signál, že EU je i nadále připravena s Ukrajinou spolupracovat;

6.  žádá, aby byla na nejvyšší politické úrovni okamžitě zahájena nová, plnohodnotná smírčí mise EU, jejímž úkolem bude dosáhnout toho, aby se uspořádala jednání u kulatého stolu mezi vládou, demokratickou opozicí a občanskou společností, při těchto jednáních asistovat a zajistit mírové řešení aktuální krize;

7.  vyjadřuje svou plnou solidaritu s demonstranty požadujícími evropskou budoucnost; vyzývá ukrajinské orgány, aby plně respektovaly občanská práva a základní svobody, pokud jde o svobodu shromažďování a nenásilné protesty; ostře odsuzuje použití brutálního násilí proti pokojným demonstracím a zdůrazňuje, že musí rychle proběhnout účinné a nezávislé vyšetřování a viníci musí být stíháni; požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění poklidných demonstrantů zatčených v posledních několika dnech; zdůrazňuje související mezinárodní závazky Ukrajiny; zdůrazňuje, že tato opatření jsou v ostrém rozporu se základními principy svobody shromažďování a svobody projevu, a tedy s všeobecnými i evropskými hodnotami; připomíná, že ochrana a prosazování těchto hodnot na Ukrajině jsou sledovány tím bedlivěji, že Ukrajina je nyní úřadující předsednickou zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

8.  znovu rozhodně odsuzuje nepřijatelný politický a hospodářský nátlak spojený s vyhrožováním obchodními sankcemi, který na Ukrajinu vyvíjí Rusko; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby s Ruskem jednaly jednotně, a žádá EU, aby společně se svými členskými státy vypracovala a uplatňovala strategii adekvátní reakce na nástroje a opatření, které Rusko zavádí vůči členským zemím Východního partnerství, a aby se v rámci této strategie zaměřila zejména na pomoc Ukrajině při zajišťování dodávek energie v situaci současné krize týkající se dovozu zemního plynu z Ruska; opakuje, že dohoda o přidružení je výlučně dvoustranná záležitost, a naprosto rozhodně odmítá jakékoli návrhy týkající se přidružení třetí stany k tomuto procesu;

9.  vyzývá Komisi, aby zvážila možná protiopatření, která by EU mohla iniciovat v případě, že Rusko poruší obchodní pravidla Světové obchodní organizace (WTO) z důvodu krátkozrakých politických cílů; zdůrazňuje, že má-li být Unie politicky důvěryhodná a , měla by být schopna reagovat v případě, že ona sama nebo její partnerské země budou vystaveny politickému a hospodářskému tlaku;

10.  naléhavě žádá ukrajinské orgány, aby zahájily dialog s demonstranty, a zabránily tak stupňování násilí a destabilizaci země, a dále naléhavě žádá všechny politické strany, aby zajistily, že bude moci být vedena řádná, pokojná a reflektivní parlamentní diskuse o hospodářské a politické situaci země a o možnostech budoucí integrace s EU; připomíná, že v každé demokracii mohou být vyhlášeny nové volby, je-li zapotřebí obnovy legitimity u občanů;

11.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby se zavázaly k tomu, že se ukrajinské společnosti výrazně otevřou, a to zejména prostřednictvím rychlé dohody o bezvízovém režimu, posílení spolupráce v oblasti výzkumu, rozšíření výměnných programů pro mladé lidi a zvýšení dostupnosti stipendií; domnívá se, že by mělo by být vyvinuto další úsilí o plné začlenění Ukrajiny na vnitřní trh EU s energií;

12.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU podporovala zapojení mezinárodních finančních institucí, například Mezinárodního měnového fondu a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, s cílem poskytnout finanční pomoc, která by Ukrajině pomohla řešit její zhoršující se finanční situaci;

13.  připomíná, že podepsání dohody o přidružení není cílem samo o sobě, nýbrž spíše prostředkem k dosažení dlouhodobé stability, pokroku v sociální a ekonomické oblasti a také udržitelné systémové transformace, a že je proto zapotřebí opravdového odhodlání k jejímu náležitému a rychlému provedení; vyzývá EU, aby se s ukrajinskými orgány dohodla na konkrétním plánu provádění dohody;

14.  lituje, že více než tři roky po úspěšném završení jednání o dohodě o přidružení, včetně prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu, se arménské orgány pod ruským tlakem rozhodly připojit se raději k celní unii; připomíná arménským orgánům, že protesty a demonstrace proti tomuto rozhodnutí jsou výrazem svobodné vůle arménských občanů a je nutné je respektovat v souladu s mezinárodními závazky, které Arménie přijala; v této souvislosti připomíná, že pronásledování a zadržování občanů je v rozporu s právy shromažďování a projevu a že represivní opatření jsou v rozporu s nedávnými výroky o úctě k hodnotám, které Arménie sdílí s EU; vyzývá arménskou vládu, aby zahájila široký dialog s občanskou společností o budoucím směřování země;

15.  vítá podepsání dohody mezi EU a Ázerbájdžánem o usnadnění vízového styku; je znepokojen zásahy proti disidentům, k nimž v této zemi dochází od prezidentských voleb konaných v říjnu 2013 v podobě pokračujícího zadržování opozičních aktivistů a nedávného zatýkání dalších osob, útoků na nezávislé nevládní organizace a sdělovací prostředky a propouštění kritiků vlády ze zaměstnání výhradně z důvodu jejich politické činnosti; naléhavě vyzývá ázerbájdžánský parlament, aby přehodnotil své rozhodnutí o pozastavení účasti v Parlamentním shromáždění Euronest, které učinil poté, co Evropský parlament přijal své usnesení ze dne 23. října 2013;

16.  vítá legislativní návrh Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 s cílem umožnit občanům Moldavska disponujícím biometrickým pasem bezvízový styk v rámci schengenského prostoru; domnívá se, že toto významné opatření usnadní kontakty mezi lidmi a přiblíží občany Moldavska k EU;

17.  vítá podepsání rámcové dohody s Gruzií o účasti na operacích EU pro řešení krizí, která poskytuje trvalý právní základ pro zapojení Gruzie do současného a budoucího úsilí EU v oblasti řešení krizí po celém světě;

18.  je přesvědčen, že z výsledků a celkového kontextu summitu ve Vilniusu je patrné, že EU musí formulovat strategičtější a flexibilnější politiku na podporu evropské volby svých východních partnerů v souladu s evropskými hodnotami a zájmy, k čemuž je třeba využívat celého spektra dostupných nástrojů, jako je makroekonomická pomoc, uvolňování obchodních režimů, projekty na zvýšení energetické bezpečnosti a na podporu hospodářské modernizace a urychlená liberalizace vízového režimu;

19.  podporuje další zapojení občanské společnosti do reformních procesů v těchto státech; vybízí k užší meziparlamentní spolupráci s Parlamentním shromážděním Euronest; požaduje, aby byla na Ukrajinu co nejdříve vyslána mise Evropského parlamentu; vítá zapojení konference místních a regionálních orgánů Východního partnerství;

20.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, prezidentovi Ukrajiny, vládám a parlamentům zemí Východního partnerství a Ruské federace, Parlamentnímu shromáždění Euronest a parlamentním shromážděním Rady Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0446.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0383.
(3) Úř. věst. C 247 E, 6.10.2005, s. 155.


Zpráva o pokroku Albánie za rok 2013
PDF 342kWORD 83k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o zprávě o pokroku Albánie za rok 2013 (2013/2879(RSP))
P7_TA(2013)0596B7-0556/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, týkající se vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k Evropské unii,

—  s ohledem na závěry Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 11. prosince 2012, jež byly potvrzeny Evropskou radou dne 14. prosince 2012,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Stanovisko Komise k žádosti Albánie o členství v Evropské unii“ (COM(2010)0680),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. října 2013 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2013–2014“ (COM(2013)0700) a pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Zpráva o pokroku Albánie za rok 2013“ (SWD(2013)0414),

—  s ohledem na předběžná zjištění a závěry mezinárodní mise pro sledování průběhu parlamentních voleb, které se konaly dne 23. června 2013 v Albánii,

—  s ohledem na svá usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy(1) a usnesení ze dne 13. prosince 2012 o zprávě o pokroku Albánie za rok 2012(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o rozpočtovém řízení předvstupních fondů Evropské unie v oblasti soudnictví a boje proti korupci v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích(3) a na svá vyjádření ohledně Albánie,

—  s ohledem na doporučení přijatá na 6. schůzi Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Albánií, která proběhla ve dnech 28.–29. října 2013,

—  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Albánie prokázala pokrok při dosahování 12 klíčových priorit obsažených ve stanovisku Komise z roku 2010, i k tomu, že reformní proces uspokojivě pokračuje; vzhledem k tomu, že Albánie přijala zbývající klíčová opatření pro reformy v oblasti soudnictví, veřejné správy a parlamentní reformu na základě konsensu napříč politickým spektrem; vzhledem k tomu, že problémy přetrvávají a je třeba je rychle a efektivně řešit, aby se pokročilo na cestě ke členství v EU;

B.  vzhledem k řádnému průběhu parlamentních voleb v červnu 2013 a k mírovému předání moci, které měly kladný dopad na demokratizační proces v zemi a zlepšily její vnímání mezinárodním společenstvím;

C.  vzhledem k tomu, že postup přistoupení k EU se stal vůdčí silou pokračujících reforem v Albánii a že podpora přistoupení k EU ze strany občanů je stále na vysoké úrovni;

D.  vzhledem k tomu, že navzdory dosud dosaženému pokroku bylo nové parlamentní období zahájeno opět v napětí mezi politickými silami; vzhledem k tomu, že tyto události ukazují, že politické síly by měly neprodleně posílit duch dialogu, spolupráce a kompromisu, v první řadě ve vztazích mezi dvěma hlavními politickými silami, ale rovněž mezi všemi dalšími subjekty, které se účastní společenského života země;

E.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament hraje důležitou úlohu v rámci úsilí o vytvoření zdravého politického klimatu v zemi; vzhledem k tomu, že udržitelný politický dialog je zásadní pro zachování dynamiky reformního procesu a provádění agendy EU;

F.  vzhledem k tomu, že jako jednu z hlavních zásad procesu rozšiřování stanovila EU právní stát; vzhledem k tomu, že nadále panují vážné obavy ohledně nezávislosti soudnictví, boje proti korupci, organizovanému zločinu, obchodu s lidmi a obchodu se zbraněmi a s drogami; vzhledem k tomu, že pokrok v těchto oblastech je zásadní i pro pokrok procesu integrace do EU; vzhledem k tomu, že silná politická podpora je klíčová pro dosažení pokroku v těchto oblastech;

G.  vzhledem k tomu, že práva menšin by měla být dále posílena, zejména pokud jde o romskou menšinu a komunitu LGBTI; vzhledem k tomu, že životní podmínky Romů v Albánii jsou alarmující a musí být co nejrychleji zlepšeny, především co se týče přístupu Romů k registraci, bydlení a vzdělávání a začlenění romských dětí do vzdělávacího systému, počínaje předškolní úrovní až k vyššímu vzdělávání;

H.  vzhledem k tomu, že sociální reformy jsou stejně důležité jako reformy politické a právní; vzhledem k tomu, že Albánie se snaží zvýšit míru společenské soudržnosti a potřebuje k tomu silnou oporu ze strany EU, jakož i výraznější snahy vlády o podporu sociálního dialogu, jehož se zúčastní jako třetí strana spolu s odbory a organizacemi zaměstnavatelů;

I.  vzhledem k tomu, že fungování profesionální a efektivní veřejné správy založené na výsledcích má velký význam pro jakoukoli zemi, která usiluje o členství v EU;

J.  vzhledem k tomu, že korupce a beztrestnost trestné činnosti je v albánské společnosti nadále značně rozšířena; vzhledem k tomu, že státní orgány, které se zabývají bojem proti korupci, i nadále podléhají politickým tlakům a ovlivňování; vzhledem k tomu, že korupce v soudnictví a orgánech potírajících trestnou činnost je i nadále obzvláště závažným problémem;

K.  vzhledem k tomu, že pokrok každé země na cestě ke vstupu do EU závisí na jejím úsilí o splnění kodaňských kritérií a podmínek spojených s procesem stabilizace a přidružení;

L.  vzhledem k tomu, že politika rozšiřování musí být i nadále důvěryhodná a založená na objektivních kritériích, která musí být splněna; vzhledem k tomu, že Albánie je velmi blízko dosažení statusu kandidátské země, jelikož splňuje potřebná kritéria;

Obecné informace

1.  vítá a podporuje analýzu a doporučení vyplývající ze zprávy o pokroku Albánie za rok 2013 a vyzývá Radu, aby ocenila pokrok Albánie tím, že jí bez průtahů přizná status kandidátské země; naléhavě vyzývá albánské orgány a veškeré politické síly ke konsolidaci pokroku, kterého bylo dosud dosaženo;

2.  chválí všechny politické síly za celkově řádný průběh nedávných parlamentních voleb a hladké předání moci; doporučuje dále posilovat důvěru veřejnosti ve volební proces, mimo jiné posílením institucionální nezávislosti ústřední volební komise a profesionality volebních komisařů; domnívá se, že je důležité rozvíjet skutečný politický dialog a spolupráci mezi všemi stranami a nalézt kompromisy, které jsou klíčovým prvkem pokroku politického procesu;

3.  zdůrazňuje, že všechny politické strany a aktéři politického života v Albánii by měli společně se sdělovacími prostředky a občanskou společností usilovat o zlepšování politického klimatu v zemi, aby umožnili dialog a vzájemné porozumění; vyzývá proto všechny politické strany, nevládní organizace, odbory a další zúčastněné subjekty ke skutečnému odhodlání;

4.  zdůrazňuje skutečnost, že přípravy na integraci do EU by měly mít širokou politickou i veřejnou podporu; vybízí vládu, aby soustavně pokračovala v reformách v rámci integračního procesu a zahrnula do nich všechny politické síly a občanskou společnost; domnívá se, že opozice rovněž v tomto ohledu hraje důležitou úlohu, a uznává její dosavadní odpovědné politické chování; považuje za důležité, aby albánská občanská společnost, sdělovací prostředky a občané vedli své vedoucí představitele k odpovědnosti za konkrétní výsledky politik, především co se týče evropského integračního procesu;

5.  vyzývá albánskou vládu, aby posílila správní kapacity tím, že bude pokračovat v provádění reforem veřejné správy a podpoří depolarizaci a znalost práva EU i rozhodovacích procesů;

6.  bere na vědomí povzbudivý pokrok v oblasti reformního programu a vyjadřuje důvěru v potenciál Albánie, její možnosti a závazek dosáhnout dalšího pokroku na cestě do Evropy za předpokladu, že politické síly budou nadále konstruktivně spolupracovat; chválí přijetí klíčových reformních opatření v oblasti legislativy, mimo jiné revizi jednacího řádu parlamentu, přijetí zákona o veřejné službě a změny zákona o vrchním soudu; vyzývá Albánii, aby předvedla výsledky účinného provádění těchto reforem;

7.  všímá si zbývajících nedostatků v provádění právních předpisů a zdůrazňuje, že je zapotřebí zintenzívnit provádění reformního programu a zajistit jeho jasný výsledek; vybízí vládnoucí většinu i opozici, aby i nadále rozvíjely spolupráci napříč stranami a napomáhaly úspěšnému přijetí a důslednému provádění klíčových reforem;

8.  vyzývá Albánii, aby včas a účinným způsobem uplatňovala zákon o státní službě a v přiměřené době přijala zákon o obecném správním postupu a posílila zákon o organizaci a fungování veřejné správy; zdůrazňuje, že je zapotřebí silnějšího úřadu pro veřejnou správu a zároveň úplné zprovoznění informačního systému pro řízení lidských zdrojů;

9.  vyjadřuje uspokojení nad skutečností, že evropská integrace a modernizace země zůstávají klíčovými prioritami nové vlády; vyzývá Albánii, aby pokračovala v dosahování výsledků v souladu s klíčovými prioritami obsaženými ve stanovisku Komise z roku 2010, zejména pokud jde o dodržování zásad právního státu, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, a aby vytvářela dlouhodobé přehledy výsledků dosažených při uplatňování těchto zásad a přijala potřebnou legislativu; naléhavě vyzývá Albánii, aby zlepšila spolupráci mezi ministerstvem pro evropskou integraci a příslušnými ministerstvy, a posílila tak evropský reformní program;

Politická kritéria

10.  vyzývá vládu i parlament k dalšímu úsilí o posilování nezávislosti, odpovědnosti, nestrannosti a účinnosti soudního systému, včetně Vysoké soudní rady a nezávislého nejvyššího státního zástupce jmenovaného na základě transparentních a nestranných kritérií vycházejících ze zásluh; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby zlepšily přístup ke spravedlnosti pro všechny osoby, které to potřebují, také prostřednictvím informačních činností Státní komise pro právní pomoc a zřízením plánovaných místních kanceláří pro právní pomoc; vyzývá příslušné orgány, aby posilovaly nezávislost, účinnost a efektivitu lidskoprávních struktur, jako je funkce veřejného ochránce práv a komisaře pro ochranu před diskriminací;

11.  trvá na tom, že albánský soudní systém by měl být zcela nezávislý, čitelnější, účinnější a spravedlivější, aby občané a podnikatelská komunita měli důvěru v soudnictví; vyzývá proto příslušné orgány, aby zaručily depolitizaci soudního systému vytvořením transparentního postupu jmenování soudců a státních zástupců vycházejícího ze zásluh, ale také spolehlivý přehled výsledků disciplinárních řízení, a aby zajistily včasný výkon spravedlnosti a jednotnost soudnictví, zveřejňování všech soudních rozhodnutí a snadný přístup k těmto rozhodnutím ihned po jejich přijetí a zavedly náhodné přidělování případů všem soudům;

12.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit profesionální a transparentně fungující veřejnou správu, která by byla založena na výsledcích a měla by možnost přijímat a uplatňovat právní předpisy; požaduje přijetí nezbytných sekundárních právních aktů, které zajistí řádné uplatňování zákona o státní službě, a přepracovaného zákona o obecných správních postupech; zdůrazňuje, že je zapotřebí silnějšího úřadu pro veřejnou správu a zároveň úplné zprovoznění informačního systému pro řízení lidských zdrojů; zdůrazňuje, že je potřeba vynaložit další úsilí o depolitizaci veřejné správy, boj proti korupci a posílení meritokracie při jmenování, povyšování i propouštění a zvýšit účinnost a finanční udržitelnost veřejné správy;

13.  vítá záměr vlády zahájit a dokončit významnou reformu veřejné správy a územní reformu před komunálními volbami v zemi, které se mají konat v roce 2015; zdůrazňuje nicméně, že je důležité zajistit náležité konzultace s veškerými místními zástupci zúčastněných stran a soulad reformy s ustanoveními Evropské charty místní samosprávy, včetně ustanovení na ochranu práv komunit a ustanovení zaručujících politickou, správní a finanční nezávislost místních vlád;

14.  zdůrazňuje, že je třeba dále posílit politický závazek bojovat proti korupci na všech úrovních, budovat institucionální kapacity a zlepšit institucionální koordinaci; vyzývá k většímu úsilí o potírání korupce v rámci místních vlád; oceňuje dosažené výsledky v podobě přijatých strategických dokumentů týkajících se boje proti korupci; s uspokojením konstatuje, že byla splněna všechna doporučení třetího kola hodnocení Skupiny států proti korupci (GRECO), tj. jmenování národního protikorupčního koordinátora, a vítá záměr vlády jmenovat osobu odpovědnou za dohled v rámci každého ministerstva; trvá na potřebě provádět platné protikorupční právní předpisy soustavným způsobem;

15.  vyzývá vládu, aby vypracovala jasný mandát a akční plán / strategii národního protikorupčního koordinátora a aby zahájila přípravu nové národní protikorupční strategie, včetně jasných ukazatelů výsledků a mechanismu navazující činnosti a systému monitorování; dále vyzývá příslušné orgány, aby vyjasnily úlohu odboru pro vnitřní kontrolu a boj proti korupci a posilovaly kapacity v oblasti vnitřních kontrolních mechanismů, aby poskytly dostatek prostředků společným vyšetřovacím jednotkám, aby sledovaly uplatňování antikorupčních strategií a akčních plánů a aby dále vypracovávaly přehledy o výsledcích dosažených při vyšetřování, stíhání a trestání, včetně případů korupce na vysoké úrovni; naléhavě vyzývá albánské orgány, aby řešily otázku zranitelnosti vůči politickým útokům na instituce, které se zabývají bojem proti korupci;

16.  znovu opakuje potřebu rezolutně prosazovat reformy a regionální spolupráci v rámci boje proti organizovanému zločinu, i že je třeba dosáhnout dobrých výsledků ve vyšetřování, stíhání a vynášení rozsudků na všech úrovních, především v oblasti výroby drog a obchodování s nimi, obchodování s lidmi, a to i nezletilými, a v oblasti nelegálních hazardních her; naléhavě vyzývá vládu, aby pracovala na rozvoji přehledu výsledků finančních vyšetřování, která se zaměřují na případy nevysvětlitelného nabytí majetku a jeho spojení s trestnou činností a organizovaným zločinem; připomíná, že je nutné zlepšit koordinaci mezi donucovacími orgány;

17.  vyjadřuje své uznání veřejnému ochránci práv za jeho činnost ve prospěch prosazování lidských práv, za jeho otevřenost vůči zranitelným osobám a za spolupráci s organizacemi občanské společnosti; vyslovuje politování nad tím, že výroční a zvláštní zprávy veřejného ochránce práv nebyly v parlamentu projednávány, takže nemohou být zveřejněny a nejsou tedy oficiálně uznány; naléhavě vyzývá vládu a parlament ke zlepšení spolupráce s úřadem veřejného ochránce práv; lituje skutečnosti, že veřejný ochránce práv dosud není pravidelně a včas informován či konzultován vládou ohledně relevantních návrhů právních předpisů; se znepokojením poznamenává, že rozpočet přidělený úřadu veřejného ochránce práv je i nadále nedostatečný a byl opětovně snížen; zdůrazňuje, že tento orgán potřebuje další finanční i politickou podporu jak ze strany parlamentu, tak ze strany vlády, aby mohl plnit své povinnosti; vyzývá k tomu, aby byla uskutečněna rozsáhlá osvětová kampaň zdůrazňující úlohu a význam tohoto orgánu;

18.  vybízí parlament a vládu i ostatní relevantní státní orgány k zachování a prohlubování integrity a nezávislosti klíčových institucí, jako jsou státní policie, Vysoká soudní rada, nejvyšší inspekční úřad pro majetková přiznání a audity, úřad pro audiovizuální média a Národní statistický úřad;

19.  je znepokojen přetrvávající existencí krevní msty v Albánii, což nejen podněcuje vraždy a násilí, ale rovněž nutí mnoho dětí zůstávat po neurčitou dobu doma, což má dalekosáhlé sociální následky pro život mnoha tisíců lidí; konstatuje, že počet vražd na základě krevní msty se zvyšuje; vyzývá albánské úřady, aby reagovaly na požadavek OSN a doporučení veřejného ochránce práv vytvořit důvěryhodnou databázi, aktivizovat Radu pro koordinaci boje proti krevní mstě, jež byla zřízena v roce 2005, a vytvořit akční plán k řešení problematiky krevní msty;

20.  oceňuje zlepšení dialogu mezi občanskou společností a vládou a zdůrazňuje, že je třeba jej prohloubit, rozšířit a upevnit dosažené výsledky, a to jak v oblasti demokracie, lidských práv a občanských svobod, tak při vytváření právního rámce pro nové reformy; zdůrazňuje klíčovou úlohu občanské společnosti v rámci regionální spolupráce týkající se sociálních a politických hledisek; vyzývá vládu k usnadnění zapojení aktérů občanské společnosti do postupu vytváření politik;

21.  vítá skutečnost, že práva menšin se obecně respektují a že je rozšířena náboženská svoboda; vyzývá příslušné orgány, aby dále posilovaly ovzduší začleňování a tolerance ke všem menšinám v zemi; je znepokojen skutečností, že skupiny jako jsou Romové, osoby se zdravotním postižením či LGBTI osoby jsou stále vystaveny diskriminaci, a to i ze strany státních orgánů; zdůrazňuje, že je třeba všechny menšiny chránit; naléhavě žádá vládu, aby zajistila úplné provádění příslušných právních ustanovení, a vybízí orgány, aby vyvinuly další úsilí o zvýšení povědomí o všech typech diskriminace; konstatuje, že je důležité zvyšovat povědomí veřejnosti o právních prostředcích, které mají občané k dispozici pro podávání stížností souvisejících s různými formami diskriminace;

22.  žádá, aby byla přijata další opatření zaměřená na zajištění ochrany práv romské menšiny, jež se neustále potýká s častou diskriminací; v této souvislosti vyzývá k urychlenému provedení akčního plánu v rámci iniciativy „Dekáda romské integrace“ a k tomu, aby na jeho provádění byly vyčleněny dostatečné a přiměřené prostředky a byly přezkoumány příslušné právní předpisy; zdůrazňuje fakt, že klíčem k řešení problémů romské menšiny v Albánii je registrace a poskytnutí přístupu k bydlení a vzdělávání; naléhavě vyzývá vládu, aby učinila rozhodné kroky k zajištění potřebných podmínek;

23.  žádá řádný přezkum a provádění právních předpisů, zvyšování povědomí, vzdělávání a další činnosti cílené na boj proti diskriminaci osob LGBTI, včetně sankcí za nenávistné projevy, a zavedení přehledu výsledků v tomto ohledu;

24.  podtrhuje zásadní význam profesionálních, nezávislých a pluralitních sdělovacích prostředků, a to veřejných i soukromých, coby základního kamene demokracie; klade důraz na význam přístupu k internetu, který patří k nejnižším v tomto regionu, a digitální svobodu;

25.  vítá zlepšení právního rámce pro audiovizuální sdělovací prostředky přijetím zákona o audiovizuálních sdělovacích prostředcích; konstatuje, že mediální prostředí je pluralitní a diverzifikované; je však dále znepokojen politickým ovlivňováním a zásahy ve sdělovacích prostředcích, jakož i autocenzurou, zejména ve veřejných sdělovacích prostředcích; zdůrazňuje, že je nutné vyvinout další úsilí, aby byla v plné míře zajištěna nezávislost regulačních orgánů pro sdělovací prostředky a veřejnoprávního rozhlasu a televize; žádá zajištění opatření na ochranu novinářů a jejich investigativní činnosti; podtrhuje význam zajištění a propagace plurality sdělovacích prostředků s cílem dále posilovat svobodu projevu a zajistit transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a jejich financování; zdůrazňuje potřebu dlouhodobé strategie pro rozvoj veřejnoprávních mediálních služeb v systému nových médií;

26.  s uspokojením bere na vědomí rozhodnutí nové vlády zvýšit počet žen ve vedoucích pozicích ve vládě a doufá, že to bude mít pozitivní vliv na celou společnost; požaduje přístup nulové tolerance ke všem formám násilí na ženách a k odstranění jakékoli předpojatosti v právních předpisech a jejich provádění;

27.  vyzývá vládu, aby zvýšila úsilí o prosazování práv a provádění politik v oblasti práv žen a rovnosti mužů a žen, se zvláštním zaměřením na ochranu žen před všemi formami násilí a jejich rovnou účast na veřejném a politickém životě; vyzývá k vynaložení dalšího úsilí o uplatňování hlediska genderové rovnosti na ústřední a místní úrovni;

28.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit práva a kvalitu života osob závislých na státu, jako jsou vězni, sirotci a duševně nemocní;

29.  vyzývá k dalšímu úsilí o zajištění účinného uplatňování strategie a akčního plánu v oblasti vlastnických práv, které jsou základními kameny hospodářského rozvoje; bere na vědomí kroky přijaté s cílem řešit problematiku nelegálních staveb v celé zemi; je znepokojen omezeným pokrokem v oblasti registrace a restitucí majetku; vyzývá vládu, aby oznámila jasný plán a časový harmonogram výkonu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ohledně vlastnických práv;

30.  naléhavě vyzývá vládu, aby vypracovala politiky v oblasti obnovitelných zdrojů energie, účinněji se zabývala problematikou nakládání s odpady a rozvíjela environmentálně udržitelný cestovní ruch; vítá nedávnou iniciativu občanské společnosti ohledně referenda o dovozu odpadů; s uspokojením vítá, že parlament dne 10. října 2013 odhlasoval zrušení povolení na dovoz odpadů stanovené v zákoně č. 10463 ze dne 22. září 2011;

31.  požaduje opatření, která by zabránila nárůstu neoprávněných azylových řízení v důsledku zavedení systému osvobození od vízové povinnosti s EU;

Společenské a ekonomické reformy

32.  vyzývá příslušné orgány, aby rozhodným způsobem řešily nedostatečné prosazování právních předpisů a výběr daní, stejně jako rozsáhlou neformální ekonomiku, které poškozují sociální soudržnost a ekonomické vyhlídky země; vybízí novou vládu, aby zintenzívnila opatření na podporu zaměstnanosti, zdraví a bezpečnosti na pracovišti, práv na sociální zabezpečení, antidiskriminačních práv v oblasti práce z jakýchkoli důvodů, rovného odměňování mužů a žen a jiných zákonů týkajících se práce, především mezi mladými lidmi a ženami, a zlepšila právní předpisy v těchto oblastech;

33.  s obavami konstatuje, že v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti nebylo dosaženo dostatečného pokroku; vítá záměr nové vlády tento problém řešit; je si vědom rozpočtových omezení, vyzývá nicméně ke zvrácení trendu ke snižování rozpočtu na provádění sociální pomoci a ochranných reforem; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné poskytnout sociální pomoc nejzranitelnějším skupinám nezaměstnaných; s vážným znepokojením konstatuje, že dětská práce zůstává závažným problémem, a žádá vládu, aby se jím bez prodlení zabývala;

34.  podtrhuje skutečnost, že Albánie ratifikovala osm základních úmluv Mezinárodní organizace práce v oblasti pracovního práva; je znepokojen tím, že v oblasti pracovních práv a práv odborů bylo dosaženo pouze malého pokroku; vyzývá vládu k dalšímu posílení pracovních práv a práv odborů; naléhavě vyzývá vládu, aby zaručila dodržování pracovního práva, a to jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru, a aby zlepšovala třístranný sociální dialog, a tak posilovala úlohu odborových svazů i provádění reformních právních předpisů; konstatuje, že tento dialog byl přerušen v březnu 2013, kdy skončil mandát národní pracovní rady, a že dvoustranný sociální dialog je stále nedostatečný, zejména v soukromém sektoru; klade důraz na to, že sociální dialog a dodržování pracovních práv jsou základními kameny sociálního tržního hospodářství;

35.  zdůrazňuje, že by se měla věnovat zvláštní pozornost ochraně práv dětí, a vyzývá k investicím do vzdělávání v raném věku, zejména pro děti z menšinových či marginalizovaných skupin, s cílem předcházet jejich vyloučení, a k přijetí opatření zaměřených na zajištění péče o děti, výživu a podporu rodin s cílem zabránit přenášení chudoby z generace na generaci; zdůrazňuje, že je třeba neprodleně zlepšit situaci nezletilých osob v soudním řízení v souladu s osvědčenými postupy používanými v Evropě; zdůrazňuje, že je důležité zajistit řádné financování veřejného vzdělávacího systému; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby přijaly strategii, která by zajišťovala spravedlnost pro děti; zdůrazňuje skutečnost, že široce rozšířená korupce v rámci soudního systému představuje i nadále překážku, která brání zejména vymáhání zákonů proti obchodování s lidmi a snahám o ochranu obětí;

Regionální spolupráce

36.  vítá stabilizující úlohu Albánie v oblasti západního Balkánu, zejména v jejích vztazích s těmi sousedními zeměmi, v nichž žijí početné albánské menšiny, a její příspěvek k harmonickému soužití náboženských vyznání;

37.  vítá, že nová vláda se postavila odmítavě k nacionalistickému diskurzu i její záměr rozvinout politiku „bezproblémových vztahů se sousedy“; zdůrazňuje pivotní úlohu Albánie při posilování dobrých sousedských vztahů na území západního Balkánu; vybízí Albánii, aby pokračovala ve svém konstruktivním regionálním postoji;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a parlamentu Albánie.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0453.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0508.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0434.


Příprava zasedání Evropské rady (19.–20. prosince 2013)
PDF 219kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o přípravách na zasedání Evropské rady (19.–20. prosince 2013) (2013/2626(RSP))
P7_TA(2013)0597B7-0560/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 o posílení evropské demokracie v budoucí HMU(1), ze dne 23. května 2013 o budoucích legislativních návrzích týkajících se hospodářské a měnové unie: reakce na sdělení Komise(2) a ze dne 21. listopadu 2013 ke sdělení Komise nazvanému „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie (HMU)“(3),

—  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že orgány a instituce EU a členské státy vyvíjejí rozhodné úsilí s cílem obnovit finanční důvěryhodnost a stabilitu, zejména prostřednictvím přijetí a provádění strukturálních reforem a přijetí nového rámce správy ekonomických záležitostí; vzhledem k tomu, že toto úsilí musí být doplněno zavedením skutečné bankovní unie;

B.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí lepší koordinace hospodářské politiky s cílem posílit konkurenceschopnost, udržitelnost a vytváření pracovních příležitostí v EU;

C.  vzhledem k tomu, že „metoda Společenství“ představuje vhodný přístup při řešení výzev, jimž čelí EU a její měna;

D.  vzhledem k tomu, že veškerá rozhodnutí by se měla opírat o parlamentní přezkum a odpovědnost na té úrovni, na níž se přijímají;

E.  vzhledem k tomu, že základním prvkem této politiky je plné dodržování a důkladné provádění právních předpisů EU;

F.  vzhledem k tomu, že v rychle se měnícím a kolísavém geostrategickém prostředí, které se vyznačuje novými bezpečnostními výzvami, odklonem USA směrem k oblasti Asie a Tichomoří a dopadem finanční krize, potřebuje EU přijmout svou odpovědnost jakožto důvěryhodný poskytovatel bezpečnosti se skutečnou strategickou autonomií, a to především ve svém sousedství, což bude mít za důsledek posílení její vlastní bezpečnosti;

G.  vzhledem k tomu, že jediným způsobem, jak mohou představitelé států a vlád čelit těmto geopolitickým tendencím a nekoordinovanému snižování výdajů na obranu, je urychlit koordinaci spolupráce v oblasti obrany;

Bankovní unie

1.  zdůrazňuje, že „metoda Společenství“ je vhodným přístupem pro řešení problémů, jimž čelí EU a její měna, včetně otázky regulace finančních služeb a bankovní unie;

2.  připomíná Evropské radě politický závazek, podle nějž bude do konce tohoto volebního období dosaženo dohody o jednotném mechanismu pro řešení problémů; vyzývá Evropskou radu, aby zopakovala svou žádost vůči Radě ministrů, aby jednání o směrnici o pojištění vkladů a rámci pro ozdravné postupy a řešení problémů byla úspěšně uzavřena do konce roku 2013;

Prohlubování HMU

3.  vyzývá Evropskou radu, aby přijala politický závazek týkající se přípravy právních předpisů o lepší koordinaci hospodářské politiky na základě Smluv; očekává, že Evropský parlament a další orgány a instituce EU se dohodnou o klíčových znacích této lepší koordinace hospodářské politiky ještě před koncem současného volebního období;

4.  požaduje, aby na základě výše uvedené lepší koordinace hospodářské politiky byl řádným legislativním postupem přijat právní akt o „konvergenčních zásadách“, které na dané období stanoví velmi omezený počet cílů pro nejnaléhavější reformní opatření;

5.  znovu opakuje svůj požadavek, aby členské státy zajistily, aby jejich vnitrostátní parlamenty projednaly a schválily vnitrostátní reformní programy, které by měly být zavedeny na základě výše uvedených konvergenčních zásad a přezkoumány Komisí; považuje to za zásadní pro posílení kontroly a demokratické odpovědnosti celého procesu;

6.  považuje za vhodné, aby se členské státy zavázaly, že plně provedou vnitrostátní reformní programy ve znění, ve kterém byly prověřeny; navrhuje, že by členské státy na tomto základě mohly vstoupit do „konvergenčního partnerství“ s orgány EU s možností podmíněného financování reformních činností;

7.  znovu opakuje, že užší hospodářská spolupráce by měla jít ruku v ruce s mechanismem založeným na pobídkách; domnívá se, že jakékoli další financování nebo nástroje, jako je mechanismus solidarity, musí být nedílnou součástí rozpočtu EU, avšak mimo dohodnuté stropy víceletého finančního rámce (VFR);

8.  připomíná, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii musí být začleněna do práva EU nejpozději k 1. lednu 2018 na základě vyhodnocení zkušeností s jejím prováděním, jak stanoví článek 16 této Smlouvy;

9.  připomíná svůj zásadní postoj, podle nějž by posílená HMU neměla EU rozdělovat, nýbrž by naopak měla zajistit hlubší integraci a posílit správu a řízení, přičemž možnost dobrovolně se do tohoto procesu zapojit by měly mít všechny členské státy, které nejsou členy eurozóny;

10.  vyzývá Evropskou radu, aby v plném rozsahu dodržovala čl. 15 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU);

Obranná politika

11.  domnívá se, že v rychle se měnícím a kolísavém geostrategickém prostředí, které se vyznačuje novými bezpečnostními výzvami, odklonem USA směrem k oblasti Asie a Tichomoří a dopadem finanční krize, by měla EU – aniž by zdvojovala již existující činnosti v rámci NATO – přijmout svou odpovědnost jakožto globální hráč a důvěryhodný poskytovatel bezpečnosti, a to především ve svém sousedství a se skutečnou strategickou autonomií, s cílem podporovat mezinárodní mír a bezpečnost, chránit své zájmy ve světě a zajišťovat bezpečnost svých občanů; zdůrazňuje v této souvislosti, že EU musí být důsledná ve svých politikách a rychleji a účinněji přebírat výše uvedenou odpovědnost;

12.  konstatuje, že EU se v současné době potýká se značnými finančními omezeními a že členské státy se z finančních, rozpočtových i politických důvodů, jež mohou ale nemusí být spojeny s krizí eurozóny, nacházejí ve fázi nekoordinovaného snižování rozpočtů na obranu; upozorňuje na možný negativní dopad těchto opatření na jejich vojenské schopnosti, a tudíž na schopnost EU účinně přebírat odpovědnost za udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti;

13.  domnívá se, že aby mohly být řešeny výše uvedené problémy, musí představitelé států a vlád EU využít příležitosti, již skýtá zasedání Rady v prosinci 2013, a zaujmout postoj, který bude jednoznačně podporovat posílený systém evropské obrany;

14.  v této souvislosti vítá sdělení Komise ze dne 24. července 2013 nazvané „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542) a konečnou zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ředitelky Evropské obranné agentury ze dne 15. října 2013;

15.  vyzývá Evropskou radu, aby provedla návrhy obsažené ve zprávách Parlamentu na téma společné zahraniční a bezpečnostní politiky, společné bezpečnostní a obranné politiky a evropské obranné technologické a průmyslové základny;

16.  je přesvědčen, že členské státy se musí především zavázat, že překonají operační nedostatky společné bezpečnostní a obranné politiky, a to tím, že potvrdí svou podporu jak civilním misím, tak i vojenským operacím prováděným v rámci této politiky, obzvláště pak přispěním k budování kapacit;

17.  zdůrazňuje skutečnost, že Lisabonská smlouva zavedla několik nových nástrojů týkajících se společné bezpečnostní a obranné politiky, které dosud nebyly uplatněny; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné tato ustanovení uplatňovat s cílem dále tuto politiku posílit, a vyzývá Radu, aby plně využívala výše uvedené nástroje (např. stálou strukturovanou spolupráci mezi členskými státy (čl. 46 odst. 6 SEU), financování iniciativ (čl. 41 odst. 3 SEU) a možnost svěřit mise společné bezpečnostní a obranné politiky právě takové skupině členských států (čl. 42 odst. 5 a čl. 44 odst. 1 SEU));

18.  zdůrazňuje, že je důležité zahájit proces strategického promýšlení s cílem definovat cíle a priority EU a vypracovat cestovní mapu opatřenou příslušným harmonogramem za účelem prohloubení spolupráce v oblasti obrany (jedná se o bílou knihu, která by sloužila jako rámec umožňující vyhodnotit vnitrostátní postupy);

19.  vyzývá Radu, aby zahájila posílenou spolupráci v oblasti vyzbrojování, zejména tím, že Evropské obranné agentuře dá možnost plně hrát svou úlohu při podporování koordinace, dohlížení nad plněním závazků, upřednostňování investic do technologií (včetně strategických podpůrných schopností, jako jsou plnění palivem za letu, družicové komunikační systémy, strategická vzdušná přeprava, systémy dálkově řízených letadel, kybernetická obrana a jednotné evropské nebe), dosahování souhlasu s širším využíváním ad hoc koalic zemí / klíčových skupin zemí a hledání praktického řešení umožňujícího využívání bojových skupin EU;

20.  vyzývá členské státy, aby poskytly svou podporu silné evropské obranné technologické a průmyslové základně, která bude schopna překonat roztříštěnost a posílit tvořivost a postavení evropského průmyslu prostřednictvím užší koordinace plánování vnitrostátních rozpočtů na obranu (případně zavedením „evropského semestru“ pro otázky obrany) a užší koordinace na úrovni průmyslu (harmonizace standardů a certifikace obranného materiálu); vyzývá k poskytnutí dalších pobídek a podpory obrannému průmyslu a k přijetí závazku, že budou rozvíjeny klíčové obranné technologie a systémy (daňové pobídky, finanční podpora pro výzkum a vývoj a institucionalizace synergií mezi civilními a vojenskými kapacitami);

21.  vyzývá členské státy, aby výrazně prohloubily svou spolupráci a koordinaci, pokud se jedná o aspekty obrany, které jsou relevantní pro účinnost společné bezpečnostní a obranné politiky; vyzývá členské státy, aby byly mnohem ctižádostivější, pokud jde o společné využívání a sdílení schopností;

22.  zdůrazňuje, že síla EU ve srovnání s ostatními organizacemi spočívá v jejím jedinečném potenciálu mobilizovat celou škálu politických, hospodářských, rozvojových a humanitárních nástrojů na podporu civilního a vojenského řízení krizí, misí a operací pod záštitou jediného politického orgánu – místopředsedy Komise, vysokého představitele – a že tento komplexní přístup, ať už prostřednictvím tzv. „měkké síly“, nebo díky důraznějším krokům, je-li to nezbytné, jí dává ojedinělou a široce oceňovanou pružnost a účinnost;

23.  podporuje zavedení Rady ministrů obrany, která by obraně dala význam, který si zasluhuje;

24.  naléhavě vybízí představitele států a vlád, aby v hledem ke strategickému významu evropské obrany a rozsahu výzev, jimž Unie čelí, v prosinci 2015 vyhodnotili pokrok, jehož bylo dosaženo při provádění závěrů ze zasedání Rady v prosinci 2013, a to na základě zprávy o provádění vypracované místopředsedou Komise, vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku;

25.  je hluboce znepokojen politickou situací na Ukrajině po konání summitu ve Vilniusu a vyzývá Evropskou radu, aby ji řešila;

o
o   o

26.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0269.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0222.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0515.


Ústavní problémy víceúrovňové správy v Evropské unii
PDF 441kWORD 126k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o ústavních problémech víceúrovňové správy v Evropské unii (2012/2078(INI))
P7_TA(2013)0598A7-0372/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na Smlouvu o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM)(1),

—  s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii(2),

—  s ohledem na balíček šesti právních předpisů týkajících se správy ekonomických záležitostí (tzv. six-pack)(3),

—  s ohledem na balíček dvou legislativních aktů (tzv. two-pack)(4),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(5),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 12. září 2013 o návrhu nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi(6),

—  s ohledem na zprávu předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny ze dne 5. prosince 2012 s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“(7),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2012 nazvané „Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse“ (COM(2012)0777),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“(8),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2013 o budoucích legislativních návrzích týkajících se hospodářské a měnové unie(9),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 o posílení evropské demokracie v budoucí HMU(10),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0372/2013),

A.  vzhledem k tomu, že diferenciace je určujícím rysem procesu evropské integrace a prostředkem, který umožňuje její postupování a zaručuje skutečné dodržování zásady rovnosti, chápané ve smyslu stejného zacházení ve stejných situacích a nestejného zacházení v situacích, které nejsou stejné;

B.  vzhledem k tomu, že diferencovaná integrace by v procesu prohlubování evropské integrace měla mít i nadále funkci iniciátora, kterou bude zprvu plnit dílčí skupina členských států, k nimž se však budou moci připojit všechny členské státy, s tím, že cílem bude její úplné začlenění do Smluv;

C.  vzhledem k tomu, že existují dva druhy diferencované integrace: „několikarychlostní“, v jejímž rámci státy dosahují stejných cílů v různých časových rámcích, a „víceúrovňová“, u níž se státy dohodly, že si stanoví odlišné cíle;

D.  vzhledem k tomu, že diferenciace nesmí oslabit význam unijního občanství, které je základním statusem státních příslušníků jednotlivých členských států a umožňuje těm, kdo se nacházejí ve stejné situaci, aby si před zákonem, bez ohledu na svou státní příslušnost, činili v oblastech působnosti Smlouvy nárok na stejné zacházení;

E.  vzhledem k tomu, že každá diferenciace respektuje a upevňuje jednotu evropského právního řádu a její účelnost a soudržnost, zásadu nediskriminace na základě státní příslušnosti, jakož i vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic a fungování vnitřního trhu;

F.  vzhledem k tomu, že k diferenciaci se lze uchýlit, kdykoli není možný nebo proveditelný společný postup;

G.  vzhledem k tomu, že diferenciace je a vždy by měla být zakotvena v jednotném institucionálním rámci Evropské unie;

H.  vzhledem tomu, že diferencovaná integrace musí dodržovat zásadu subsidiarity podle článku 5 TEU a protokol č. 2 o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality;

I.  vzhledem k tomu, že Smlouvy poskytují několik možností a nástrojů diferencované integrace, mezi které patří omezení územní platnosti, ochranné doložky, výjimky, účast či neúčast na provádění právních předpisů, posílená spolupráce a ustanovení týkající se členských států, jejichž měnou je euro, a které jsou použitelné za předpokladu, že respektují jednotu, účelnost a soudržnost evropského právního řádu a jsou zakotveny v jednotném institucionálním rámci (metoda Společenství);

J.  vzhledem k tomu, že některým členským státům byla u různých politik povolena neúčast na provádění, jak stanoví různé protokoly ke Smlouvám, což může narušit jednotu, účelnost a soudržnost evropského právního řádu;

K.  vzhledem k tomu, že výjimky stanovené v čl. 27 odst. 2 SFEU připouštějí v rámci určitého právního aktu, který se týká všech členských států, diferenciaci mezi určitými členskými státy, přičemž stále sledují cíl postupně zavádět a zajišťovat funkčnost vnitřního trhu;

L.  vzhledem k tomu, že Smlouva o fungování Evropské unie obsahuje ve svém čl. 114 odst. 4 a 5, čl. 153 odst. 4, čl. 168 odst. 4, čl. 169 odst. 4 a článku 193 ochranné doložky, které členským státům umožňují ponechat v platnosti či zavést přísnější ochranná opatření v rozsahu použitelnosti právního aktu, který se týká všech členských států;

M.  vzhledem k tomu, že posílená spolupráce vyžaduje účast nejméně devíti členských států v oblasti mimo výlučnou pravomoc Unie, neúčastnickým členským státům umožňuje účast na jednáních, avšak bez hlasovacího práva, a je kdykoli otevřená účasti všech členských států;

N.  vzhledem k tomu, že v rámci postupu posílené spolupráce je možné v krajním případě přijímat opatření, která jsou závazná pro určitou dílčí skupinu členských států, pokud k tomu Rada udělí svolení, které přijímá buď kvalifikovanou většinou svých hlasů, nebo v oblasti SZBP na základě svého jednomyslného rozhodnutí;

O.  vzhledem k tomu, že tento mechanismus se již používá pro celoevropské rozvodové právo a právní předpisy týkající se evropského patentu a byl schválen Evropským parlamentem a Radou pro oblast daní, a sice v souvislosti se zavedením daně z finančních transakcí;

P.  vzhledem k tomu, že v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky mohou skupiny států plnit zvláštní úkoly nebo mise a že v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky se předpokládá založení stálé základní skupiny států s vojenskými kapacitami;

Q.  vzhledem k tomu, že jak je známé už z dřívější doby, Schengenská dohoda z roku 1986, Schengenská úmluva z roku 1990, podepsaná určitou dílčí skupinou členských států, které se rozhodly zrušit na svých společných hranicích hraniční kontroly, Dohoda o sociální politice z roku 1991, již mezi sebou uzavřela určitá skupina členských států, které se rozhodly rozšířit dosavadní pravomoci Evropské rady v oblasti zaměstnanosti a sociálních práv a umožnit hlasování kvalifikovanou většinou, a Prümská úmluva z roku 2005, kterou mezi sebou uzavřela určitá dílčí skupina členských států a Norsko a která se týká výměny údajů a spolupráce v boji proti terorismu, představuje formu diferencované integrace;

R.  vzhledem k tomu, že schengenské acquis bylo Amsterdamskou smlouvou učiněno součástí Smluv s uznáním neúčasti Spojeného království, Irska a Dánska;

S.  vzhledem k tomu, že Spojené království a Irsko mohou kdykoli požádat o přistoupení k účasti na uplatňování všech nebo některých ustanovení schengenského acquis, a vzhledem k tomu, že Dánsko je i nadále vázáno původní Schengenskou dohodou a úmluvou;

T.  vzhledem k tomu, že Prümská úmluva byla částečně začleněna do právního rámce EU;

U.  vzhledem k tomu, že Dohoda o sociální politice byla Amsterodamskou smlouvou učiněna součástí Smluv bez výjimek;

V.  vzhledem k tomu, že Smlouvy nabízejí několik způsobů, jak lze dosáhnout pokroku v oblasti zaměstnanosti a sociálních politik, a že potenciál těchto možností doposud nebyl plně využit zejména s ohledem na článek 9 SFEU, článek 151 SFEU a článek 153 SFEU, ale rovněž obecněji s ohledem na článek 329 SFEU; vzhledem k tomu, že většího sociálního sblížení lze proto dosáhnout beze změny Smlouvy a aniž by byla dotčena zásada subsidiarity;

W.  vzhledem k tomu, že Evropský mechanismus stability (ESM) a Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (tzv. rozpočtový pakt) byly uzavřeny na mezivládní úrovni mimo rámec Smluv;

X.  vzhledem k tomu, že Evropský nástroj finanční stability (EFSF) a Evropský mechanismus stability (ESM) jsou dohody uzavřené podle mezinárodního práva členskými státy, jejichž měnou je euro;

Y.  vzhledem k tomu, že musí být podniknuty nezbytné kroky v souladu se SEU a SFEU s cílem začlenit obsah Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, uzavřené v rámci mezinárodních právních předpisů všemi členskými státy kromě Spojeného království a České republiky, do právního rámce Unie ve lhůtě nejvýše pěti let ode dne vstupu této smlouvy v platnost, a to na základě vyhodnocení zkušeností s jejím plněním;

Z.  vzhledem k tomu, že Pakt euro plus, strategie Evropa 2020 a Pakt pro růst a zaměstnanost by měly být začleněny do právního rámce Unie a připravit podmínky pro zavedení konvergenčního kodexu pro hospodářství členských států;

AA.  vzhledem k tomu, že mezinárodní dohody uzavřené mimo rámec Smluv, jejichž cílem je uskutečňování cílů Smluv, byly použity jako prostředek poslední možnosti (ultima ratio) v rámci diferencované integrace, která stanoví povinnost začlenění obsahu dané mezinárodní dohody do Smluv;

AB.  vzhledem k tomu, že vytvoření hospodářské a měnové unie (EMU) bylo krokem představujícím kvalitativní změnu v integraci a definovalo model víceúrovňové správy, který se týká institucí i postupů;

AC.  vzhledem k tomu, že jeden členský stát má v případě, pokud si tak přeje, trvalou výjimku z přijetí eura (protokol č. 15) a jiný má ústavní výjimku (protokol č. 16.);

AD.  vzhledem k tomu, že v oblasti měnové politiky počítají ustanovení týkající se Evropské centrální banky jednak s diferenciací její institucionální struktury, kdy hlavním rozhodovacím orgánem je Rada guvernérů, jejímiž členy mohou být pouze členské státy, jejichž měnou je euro, zatímco členské státy, jejichž měnou není euro, se sdružují v Generální radě, jednak s diferenciací její struktury finanční, kdy základní kapitál Evropské centrální banky upisují národní centrální banky všech členských států (čl. 28.1 statutu ECB), příslušnou částku základního kapitálu ECB však splácejí pouze národní centrální banky těch členských států, jejichž měnou je euro (čl. 48.1 statutu ECB);

AE.  vzhledem k tomu, že čl. 127 odst. 6 SFEU uděluje Radě pravomoc, která jí umožňuje svěřit Evropské centrální bance zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi, s výjimkou pojišťovacích podniků, a vzhledem k tomu, že tohoto článku bylo použito jako právního základu nařízení, kterým se zřizuje jednotný mechanismus dohledu nad eurozónou a stanoví dobrovolná účast členských států, jejichž měnou není euro, v podobě těsné spolupráce s ECB;

AF.  vzhledem k tomu, že článek 139 SFEU stanoví, že na členské státy, na které se vztahuje výjimka, se nepoužijí určitá ustanovení Smluv a že tyto státy nemají příslušná hlasovací práva;

AG.  vzhledem k tomu, že články 136 a 138 SFEU stanoví zvláštní způsob přijímání opatření vztahujících se na členské státy, jejichž měnou je euro, s tím, že hlasování o těchto opatřeních probíhá v Radě a účastní se ho pouze členové zastupující tyto členské státy, a vyžaduje-li to příslušný postup, koná se hlasování celého Evropského parlamentu;

AH.  vzhledem k tomu, že článek 136 SFEU již byl použit v souvislosti s čl. 121 odst. 6 pro přijímání nařízení;

AI.  vzhledem k tomu, že v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru stanoví článek 184 SFEU možnost doplňkových programů k víceletému rámcovému programu, jichž se mohou účastnit jen některé členské státy, které je s výhradou případné účasti Unie financují, a jejichž přijímání probíhá v souladu s řádným legislativním postupem za účasti celé Rady a celého Evropského parlamentu a vyžaduje souhlas členských států, kterých se tyto doplňkové programy týkají;

AJ.  vzhledem k tomu, že podle článku 21 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 zásada všeobecnosti rozpočtu nebrání tomu, aby některé členské státy finančně přispívaly do rozpočtu EU nebo do určité příjmové položky určité rozpočtové kapitoly, jak k tomu již dochází například podle rozhodnutí 2012/709/Euratom v případě reaktoru s vysokým tokem neutronů;

AK.  vzhledem k tomu, že ustanovením článku 137 SFEU a Protokolu č. 14 je zřízena Euroskupina jako neformální orgán;

AL.  vzhledem k tomu, že k řádnému fungování hospodářské a měnové unie je nutné v plné míře a urychleně provést opatření, která již byla dohodnuta na základě posíleného rámce pro správu ekonomických záležitostí, např. Pakt o stabilitě a růstu a evropský semestr, doplněná o politiky podporující růst;

AM.  vzhledem k tomu, že provázanější hospodářská a měnová unie vyžaduje větší pravomoci, finanční zdroje a demokratickou odpovědnost a že její budování by mělo probíhat v rámci dvoufázového postupu, který by spočíval v tom, že v první fázi by bylo bezprostředně využito veškerých možností stávajících Smluv a ve fázi druhé by způsobem definovaným v konventu došlo ke změně Smlouvy;

AN.  vzhledem k tomu, že účinná, legitimní a demokratická správa hospodářské a měnové unie by měla být založena na institucionálním a právním rámci Unie;

AO.  vzhledem k tomu, že na úrovni, kde se přijímají rozhodnutí, musí být zajištěna demokratická legitimita a odpovědnost;

AP.  vzhledem k tomu, že byla zřízena hospodářská a měnová unie, jejíž občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni Evropským parlamentem;

A.ZÁSADY

1.  znovu připomíná svou vůli budovat skutečnou hospodářskou a měnovou unii, která s sebou nese rozšíření pravomocí Evropské unie, zvláště pak na poli hospodářské politiky, a posílení jejích vlastních zdrojů a rozpočtových kapacit, jakož i úlohy a demokratické odpovědnosti Evropské komise a výsad Evropského parlamentu;

2.  je toho názoru, že zvýšená rozpočtová kapacita by měla vycházet ze specifických vlastních zdrojů (včetně daně z finančních transakcí), a rozpočtová kapacity by měla – v rámci rozpočtu Unie – podporovat růst a sociální soudržnost, řešit nerovnováhu, strukturální rozdíly a finanční krizové situace, které přímo souvisejí s měnovou unií, aniž by se tím podrývaly její tradiční funkce zaměřené na financování společných politik;

3.  vítá program Komise a vítá plán Komise a vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrhy v rámci postupu spolurozhodování, pokud je to z právního hlediska možné, umožňující jeho neprodlenou realizaci, včetně posílené rozpočtové koordinace, širší politické koordinace v oblasti daní a zaměstnanosti a vytvoření vlastní fiskální kapacity HMU s cílem podpořit uplatňování politických rozhodnutí; zdůrazňuje, že kvůli některým z těchto prvků bude třeba změnit Smlouvy;

4.  domnívá se, že je třeba urychleně přijmout opatření v rámci každého ze čtyř stavebních článků uvedených ve zprávě nazvané „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“, kterou představili předsedové Van Rompuy, Juncker, Barroso a Draghi, a zejména:

   a) vytvořit integrovaný finanční rámec, jenž zajistí finanční stabilitu zejména v eurozóně a omezí na minimum náklady na úpadky bank, které nesou evropští občané; takový rámec přesouvá odpovědnost za dohled na evropskou úroveň a stanoví společné mechanismy řešení problémù bank a pojištění vkladù klientù;
   b) vytvořit integrovaný rámec hospodářské politiky disponující dostatečnými mechanismy k zajištění toho, aby byly na úrovni jednotlivých státù i na evropské úrovni zavedeny politiky na podporu udržitelného rùstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti, které jsou v souladu s bezproblémovým fungováním HMU;
   c) zajistit nezbytnou demokratickou legitimitu a odpovědnost rozhodování v rámci HMU na základě společného uplatňování svrchovanosti, pokud jde o společné politiky a solidaritu;

5.  je toho názoru, že lepší a jasnější rozdělení pravomocí a prostředků mezi EU a členské státy může a musí jít ruku v ruce s větší parlamentní vlastnickou odpovědností ve vztahu k vnitrostátním pravomocím;

6.  opakuje, že má-li být správa skutečné hospodářské a měnové unie zcela legitimní a demokratická, musí být zasazena do institucionálního rámce Evropské unie;

7.  domnívá se, že diferenciace je užitečným a vhodným prostředkem prosazování hlubší integrace, který, zachovává-li celistvost EU, by mohl mít klíčový význam pro dosažení skutečné hospodářské a měnové unie v rámci EU;

8.  zdůrazňuje, že stávající postupy diferencované integrace, které stanoví Smlouvy, umožňují učinit první krok směrem k vybudování skutečné hospodářské a měnové unie, která bude plně odpovídat požadavkům větší demokratické odpovědnosti, rozsáhlejších finančních zdrojů a lepších možností rozhodování; vyzývá všechny orgány, aby postupovaly rychle a využily co nejvíce možností, které skýtají stávající Smlouvy a jejich prvky flexibility, a aby se zároveň připravily na nezbytné změny Smlouvy, aby mohla být zaručena právní jistota a demokratická legitimita; znovu opakuje, že možnost nové mezivládní smlouvy by měla být vyloučena;

9.  zdůrazňuje, že změny ve Smlouvě, které jsou nezbytné pro vybudování skutečné hospodářské a měnové unie a k vytvoření Unie občanů a států, mohou vycházet ze stávajících nástrojů, postupů, praktik a filozofie diferencované integrace, a zároveň vést ke zlepšení jejich účinnosti a soudržnosti, a potvrzuje, že by měl plně využívat své výsady předkládat Radě návrhy na změnu Smluv, které musí následně prozkoumat konvent, s cílem dokončit rámec skutečné hospodářské a měnové unie zvýšením pravomocí Unie;

10.  připomíná, že se diskuse o víceúrovňové správě nepřekrývá s otázkou vícestupňové správy, která se týká vyváženosti pravomocí a zapojení vnitrostátních, regionálních a místních orgánů;

11.  zdůrazňuje, že má-li diferenciace v souladu se svým určením sloužit jako prostředek posilování integrace, ochrany jednoty EU a zaručení skutečného respektování zásady rovnosti, musí zůstat otevřená a jejím cílem musí být konečné zahrnutí všech členských států;

12.  zdůrazňuje, že pro pozitivní vývoj EU je nutná rovnováha mezi politikou zaměstnanosti a hospodářskou politikou podle článku 121 SFEU a článku 148 SFEU;

B.POSTUPY

13.  je toho názoru, že přednostně by diferenciace měla probíhat pokud možno formou výjimek a ochranných doložek stanovených v rámci právního aktu, který se vztahuje na všechny členské státy, nikoli v podobě apriorního vyloučení některých členských států z územní působnosti určitého právního aktu; zdůrazňuje však, že velké množství výjimek a ochranných doložek oslabuje jednotu EU a soudržnost a účinnost jejího právního rámce;

14.  zastává názor, že koordinace politiky v oblasti hospodářství, zaměstnanosti a sociálních věcí patří do kategorie sdílených pravomocí, které podle čl. 4 odst. 1 SFEU zahrnují všechny oblasti, které nejsou uvedeny v úplných seznamech výlučných nebo podpůrných pravomocí;

15.  je toho názoru, že specifikum opatření přijímaných podle článku 136 SFEU se proto netýká pouze skutečnosti, že tato opatření se vztahují specificky na členské státy, jejichž měnou je euro, nýbrž že toto specifikum rovněž předpokládá možnost jejich větší závaznosti; a vzhledem k tomu, že článek 136 SFEU umožňuje Radě na doporučení Komise a s hlasem pouze těch členských států, jejichž měnou je euro, přijmout závazné směry hospodářské politiky pro země eurozóny v rámci evropského semestru;

16.  zdůrazňuje, že v případech, kdy se některé členské státy nechtějí podílet na přijetí určitého právního aktu v oblasti mimo výlučné pravomoci Evropské unie, měla by být v souladu s příslušným ustanovením Smlouvy namísto uzavírání mezinárodních dohod mimo právní rámec EU dojednána posílená spolupráce;

17.  domnívá se, že článek 352 SFEU, který Radě uděluje pravomoc přijímat vhodná opatření k dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami, ukáže-li se, že Smlouvy k tomu neposkytují nezbytné pravomoci, může být použit ve spojení s článkem 20 SEU, a umožnit tak uplatnění doložky flexibility, není-li prostřednictvím mechanismu posílené spolupráce možné dosáhnout v Radě jednomyslného souhlasu;

18.  vyzývá členské státy, aby v situaci, kdy existují mezi členskými státy rozdíly v politickém směřování, které brání dosažení pokroku, rozšířily zásadu posílené spolupráce na sociální politiku a politiku v oblasti zaměstnanosti;

19.  domnívá se, že do rozpočtu EU je nutné zahrnout výdaje vyplývající z provádění posílené spolupráce jako jiné příjmy nebo jako zvláštní vlastní zdroj, aby bylo možné zajistit shodu se zásadami rozpočtového práva EU a ochránit ústřední úlohu Evropského parlamentu jako rozpočtového orgánu;

20.  žádá, aby při sjednávání podmínek posílené spolupráce v oblastech nespadajících do výlučné pravomoci Evropské unie, která je vázaná na zvláštní legislativní postup, bylo systematicky využíváno čl. 333 odst. 2 SFEU, a vyzývá Radu, aby na základě jednomyslného hlasování účastnických členských států přijala rozhodnutí, v němž stanoví, že pro účely posílené spolupráce mají v úmyslu jednat řádným legislativním postupem;

21.  požaduje, aby v případě postupů mimo rámec posílené spolupráce bylo pokud možno systematicky využíváno překlenovacího ustanovení čl. 48 odst. 7 SEU s cílem posílit demokratickou legitimitu a účinnost správy hospodářské a měnové unie;

22.  domnívá se, že v případech, kdy použití tohoto překlenovacího ustanovení není možné, jako je tomu například v případě přijímání hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti či roční analýzy růstu, by mělo být v maximální míře využito možnosti uzavření závazných mezinárodních dohod;

23.  připomíná, že účelem článku 48 SEU je zaručit demokratickou legitimitu veškerých změn prováděných ve Smlouvách, a požaduje proto, aby se postupu provádění změn povinně účastnil Evropský parlament a aby se vnitrostátní parlamenty členských států zapojily do následného postupu ratifikace;

24.  vyjadřuje nesouhlas s pojetím „smluvních ujednání“ a žádá o nalezení lepších způsobů, jimiž lze formálně propojit finanční prostředky, které jsou uvolněny v rámci nástroje pro konkurenceschopnost a sbližování, se strukturálními reformami, a znovu opakuje, že nedostatek kompetencí a pravomocí Unie lze překonat využíváním vhodných postupů, stanovených ve smlouvách, anebo v případě, že příslušný právní základ chybí, změnou Smluv;

C.DEMOKRACIE A ORGÁNY

25.  připomíná, že v souladu s čl. 3 odst. 4 Smlouvy o EU hospodářskou a měnovou unii zřizuje Evropská unie a její fungování musí být založeno na zastupitelské demokracii;

26.  zdůrazňuje, že Evropský parlament je jediným orgánem EU s přímým zastoupením občanů na úrovni Unie, že je parlamentním orgánem hospodářské a měnové unie a že jeho řádná účast je nezbytnou podmínkou zajištění demokratické legitimity a demokratického fungování hospodářské a měnové unie a základní předpoklad jakéhokoli dalšího kroku směrem k bankovní unii, fiskální unii a hospodářské unii;

27.  zdůrazňuje, že skutečná legitimita a odpovědnost musejí být na úrovni členských států i EU zajištěny parlamenty členských států, resp. Evropským parlamentem; připomíná zásadu uvedenou v závěrech Evropské rady z prosince 2012, že „obecným cílem v průběhu celého procesu zůstává zajištění demokratické legitimity a odpovědnosti na úrovni, na níž se přijímají a provádějí rozhodnutí“;

28.  vyjadřuje proto politování nad nedostatkem parlamentní kontroly ve vztahu k trojce, Evropskému nástroji finanční stability a k Evropskému mechanismu stability;

29.  zastává názor, že jakékoli formální rozlišování práv na parlamentní účast podle původu poslanců Evropského parlamentu představuje diskriminaci na základě státní příslušnosti, jejíž zákaz je jedním ze základních principů Evropské unie, a porušuje zásadu rovnosti občanů Unie, která je zakotvena v článku 9 SEU;

30.  domnívá se, že v případě opatření přijímaných podle článku 136 SFEU nebo v případě ujednání o posílené spolupráci je nesouměrnost vyplývající na jedné straně z účasti zástupců členských států, jejichž měnou je euro, v Radě (nebo zástupců účastnických zemí) a z účasti Evropského parlamentu a Komise jakožto orgánů zastupujících všechny občany Unie a prosazujících její obecný zájem je plně v souladu se zásadami diferenciace a nesnižuje, nýbrž naopak zvyšuje legitimitu těchto opatření;

31.  zdůrazňuje, že vnitřní pravidla Evropského parlamentu nabízejí dostatečný manévrovací prostor pro organizování konkrétních podob diferenciace na základě politické dohody v rámci politických skupin nebo mezi nimi, umožňující zajištění náležité kontroly fungování hospodářské a měnové unie; připomíná, že čl. 3 odst. 4 SEU stanoví, že „Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro“, a že protokol č. 14 o euroskupině uvádí, že „je nezbytné stanovit zvláštní ustanovení pro posílený dialog mezi členskými státy, jejichž měnou je euro, dokud se euro nestane měnou všech členských států Unie“; poukazuje na to, že pokud by tento přechodný stav měl trvat, musí se v rámci Parlamentu uvážit mechanismus přiměřené odpovědnosti pro stávající eurozónu a pro členské státy, které se zavázaly, že se k ní připojí;

32.  považuje za důležité, aby se na základě článku 9 Protokolu č. 1 připojeného ke Smlouvám zintenzivnila spolupráce s vnitrostátními parlamenty, a vítá dohodu o zřízení meziparlamentní konference pro diskusi o rozpočtové a hospodářské politice; a zdůrazňuje však, že taková spolupráce by neměla být považována za vytvoření nového smíšeného parlamentního orgánu, který by byl neefektivní a z demokratického a ústavního hlediska i neúčinný, a připomíná, že neexistuje náhrada za formální posílení plné legitimity Parlamentu jako parlamentního orgánu na úrovni Unie pro posílenou a demokratickou správu a řízení hospodářské a měnové unie;

33.  zdůrazňuje, že eurosummit a Euroskupina jsou neformálními orgány, které slouží jako místo pro vedení diskusí, nikoli instituce, jejichž účelem by bylo rozhodovat o správě hospodářské a měnové unie;

34.  zdůrazňuje, že stěžejní úlohu při správě hospodářské a měnové unie, zaručení právního rámce Smluv EU a při sledování společných zájmů Unie jako celku má Komise, což potvrzuje i rozpočtový pakt a smlouvy o Evropském mechanismu stability (ESM);

D.DIFERENCOVANÁ INTEGRACE V RÁMCI STÁVAJÍCÍCH SMLUV: SMĚREM KE SKUTEČNÉ HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNII

35.  domnívá se, že metoda Společenství by měla být použita pro všechna opatření, jejichž cílem je posílení HMU; připomíná článek 16 TSCG, který stanoví, že ve lhůtě nejvýše pěti let ode dne vstupu této smlouvy v platnost musí být na základě vyhodnocení zkušeností s jejím plněním přijaty v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie nezbytné kroky s cílem začlenit obsah této smlouvy do právního rámce Evropské unie;

36.  zdůrazňuje, že členské státy, které používají euro jako společnou měnu, a členské státy, které se zavázaly tuto měnu přijmout, musí zdvojnásobit úsilí o posílení souladu se Smlouvou, zvýšení konkurenceschopnosti, účinnosti, transparentnosti a demokratické odpovědnosti; připomíná, že měnou Evropské unie je euro a že se očekává, že všechny členské státy kromě těch, na které se vztahuje výjimka, přijmou euro ve vhodnou dobu;

37.  konstatuje, že vlády členských států a instituce EU přijaly ke zvládnutí krize a v reakci na strukturální nedostatky ve struktuře hospodářské a měnové unie řadu opatření zaměřených na zachování finanční stability a zlepšení správy ekonomických záležitostí; konstatuje, že tato rozhodnutí, stejně jako určitá ustanovení balíčku šesti právních aktů týkajících se správy ekonomických záležitostí a vytvoření Evropského mechanismu stability, se týkají pouze členských států eurozóny;

38.  vítá vytvoření jednotného mechanismu dohledu pokrývajícího eurozónu a otevřeného všem dalším členským státům EU; zdůrazňuje, že zřízení jednotného mechanismu pro řešení problémů pro banky je nezbytným krokem při vytváření skutečné bankovní unie; má za to, že navržená „bankovní unie“ by měla v zájmu odstranění strukturálních nedostatků hospodářské a měnové unie a účinného omezení všudypřítomného morálního rizika vycházet z dřívější reformy odvětví finančních služeb Unie, z posílené správy ekonomických záležitostí, zejména v eurozóně, a z nového rozpočtového rámce evropského semestru, aby se zajistila větší pružnost a konkurenceschopnost bankovního sektoru Unie, větší důvěra v tento sektor a vyšší kapitálové rezervy, neboť je třeba zajistit, aby se do veřejných rozpočtů členských států v budoucnu nepromítaly náklady na záchranu bank;

39.  je krajně znepokojen zpožděním při vytváření bankovní unie a praktických pravidel přímé rekapitalizace bank z ESM; zejména je zděšen nadále postupující fragmentací bankovního systému EU; zdůrazňuje, že odolná a ambiciózní bankovní unie je klíčovou součástí prohloubené a skutečné HMU a klíčovou politikou, na níž Parlament trval více než tři roky, konkrétně od přijetí svých postojů k nařízení o evropském orgánu pro bankovnictví;

40.  domnívá se, že ustanovení nařízení o jednotném mechanismu dohledu (SSM), které stanoví požadavek, že ke jmenování předsedy a místopředsedy dozorčí rady je nezbytný souhlas Evropského parlamentu, představuje důležitý precedens pro výraznější úlohu Evropského parlamentu ve správě hospodářské a měnové unie založené na diferenciaci;

41.  podporuje nové nástroje solidarity, jako je například nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost; domnívá se, že koncept nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost by mohl posílit vlastní odpovědnost a účinnost hospodářských politik; zdůrazňuje, že podobné nástroje musejí být navrhovány takovým způsobem, aby se zabránilo právní nejistotě a prohlubování demokratického deficitu Unie;

42.  vyzývá Komisi, aby v rámci evropského semestru předložila návrh na přijetí konvergenčního kodexu, který bude založen na strategii Evropa 2020 a vytvoří pevný sociální pilíř; trvá na tom, že národní prováděcí programy musí zajistit, aby tento konvergenční kodex uplatňovaly všechny členské státy a aby byl podpořen mechanismy založenými na pobídkách;

43.  upozorňuje na to, že mechanismus pobídek by posílil závaznost koordinace hospodářských politik;

44.  poukazuje na to, že vytvoření systému založeného na pobídkách a zaměřeného na zvýšení solidarity, soudržnosti a konkurenceschopnosti musejí doprovázet další opatření zaměřená na koordinaci hospodářské politiky, jak je uvedeno v prohlášení Komise, které je přiloženo k uvedenému balíčku dvou předpisů, s cílem dodržet zásadu, že „kroky k větší odpovědnosti a hospodářské kázni se mají kombinovat s větší solidaritou“;

45.  klade důraz na to, že způsoby koordinace ex ante a nástrojů pro konvergenci a konkurenceschopnost by se měly vztahovat na všechny členské státy, které přijaly jako svou měnu euro, s možností, aby se k ní jiné členské státy trvale připojily; vyzývá Komisi, aby zajistila toto povinné ověřování budoucích legislativních návrhů ze strany parlamentů členských států a aby zajistila větší zapojení sociálních partnerů do hospodářské koordinace;

46.  domnívá se, že každý nový navrhovaný nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost by měl být podmíněn splněním určitých podmínek a měl by se zakládat na solidaritě a konvergenci; zastává názor, že k zavedení takového nástroje by mělo dojít pouze v případě, že byla zjištěna sociální nerovnováha a nutnost zásadních dlouhodobých a udržitelných strukturálních reforem zaměřených na zvyšování růstu, a to na základě vyhodnocení souladu konvergenčního kodexu a prováděcích plánů členských států, a že do tohoto procesu by měl být řádně formálně zapojen jak Evropský parlament, tak Rada a parlamenty členských států;

47.  domnívá se, že nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost by měl být hnací silou zvýšení rozpočtové kapacity a měl by fungovat na základě podmíněné podpory strukturálních reforem s cílem zvýšit konkurenceschopnost, růst a sociální soudržnost, zajistit užší koordinaci hospodářských politik a trvalé sbližování hospodářských výsledků členských států a vyřešit otázku nerovnováhy a strukturálních rozdílů; domnívá se, že tyto nástroje jsou stavebními články k dosažení skutečné fiskální kapacity;

48.  zavedení tohoto nástroje chápe jako počáteční fázi posilování fiskálního zajištění hospodářské a měnové unie a zdůrazňuje, že finanční zdroje nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost se musejí stát nedílnou součástí rozpočtu EU, ovšem nikoli součástí VFR a jeho stropních hodnot, tak aby byly v souladu se Smlouvami a právem EU a aby byla zajištěna plnohodnotná účast Evropského parlamentu jakožto rozpočtového orgánu, mj. i tím, že o přidělování příslušných rozpočtových prostředků bude možné rozhodovat případ od případu;

49.  žádá, aby byly začleněny nové vlastní zdroje financované z příspěvků členských států zapojených do využívání nástroje pro konkurenceschopnost a sbližování a který bude příjmy z těchto nových vlastních zdrojů uvolňovat na výdaje spojené s tímto nástrojem, a žádá, aby byla provedena změna rozhodnutí o vlastních zdrojích, anebo aby v případě, že by taková změna nebyla možná, byly použity příjmy z daně z finančních transakcí jako jiné příjmy, které by svou výší odpovídaly takovýmto přímým příspěvkům;

50.  trvá na tom, aby na jarním zasedání Evropské rady přednesl předseda Parlamentu názory Parlamentu na roční analýzu růstu; zastává názor, že by měla být sjednána interinstitucionální dohoda, která by umožnila zapojení Evropského parlamentu do schvalování roční analýzy růstu a hlavních směrů hospodářské politiky a zaměstnanosti;

51.  opětovně vyzývá k posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie prostřednictvím sociálního paktu, že politika zaměstnanosti a sociální politika jsou politikami Unie;

52.  znovuopakuje, že podle Smluv je třeba při definování a provádění politik a činností Unie přihlédnout k podpoře vysoké úrovně zaměstnanosti a záruce přiměřené sociální ochrany; vyzývá k zavedení ukazovatelů zaměstnanosti a sociálních věcí, které budou dopĺňovat finanční a makroekonomické ukazovatele, jakož i zprávy o pokroku strukturálních reforem, jejichž cílem je zabezpečit přiměřenou a účinnou úroveň sociálních investic a tedy udržitelnost sociální Evropské unie z dlouhodobého hlediska;

53.  vítá skutečnost, že Komise dne 2. července 2013 po uzavření dohody o balíčku dvou legislativních aktů zřídila skupinu odborníků pod vedením Gertrudy Trumpel-Gugerellové, jejímž úkolem je důkladně posoudit hlavní rysy možného fondu pro umoření dluhu a evropských dluhopisů, včetně veškerých právních ustanovení, finanční struktury a doplňkových rozpočtových rámců a má v úmyslu k této záležitosti zaujmout postoj poté, co skupina odborníků předloží zprávu;

54.  domnívá se, že operace v rámci Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a Evropského mechanismu stability (ESM) a jakékoli obdobné budoucí struktury by měly podléhat pravidelné demokratické kontrole a dohledu Evropského parlamentu; je toho názoru, že ESM by měl být plně zakotven v rámci Unie;

55.  poukazuje na to, že trojka musí nést náležitou odpovědnost; je toho názoru, že Komise by měla jménem trojky Evropskému parlamentu pravidelně předkládat zprávy; připomíná, že na účast EU v systému „trojky“ by se měla vztahovat demokratická kontrola ze strany Parlamentu a povinnost zodpovídat se Parlamentu;

E.DIFERENCOVANÁ INTEGRACE A ZMĚNY VE SMLOUVÁCH

56.  domnívá se, že veškeré budoucí změny ve Smlouvách by měly výslovně uvádět diferencovanou integraci jako nástroj pro dosažení větší integrace a zároveň zabezpečení jednoty Unie;

57.  zastává názor, že prostřednictvím změny ve Smlouvách by v budoucnu bylo možné zavést jako novou úroveň přidružené členství, které by s sebou neslo částečnou integraci v rámci určitých konkrétních oblastí politiky Unie a sloužilo by tak jako prostředek posilování evropské politiky sousedství;

58.  domnívá se, že budoucí změna Smlouvy by měla potvrdit eurosummit za neformální uskupení Evropské rady, jak stanoví hlava V Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii;

59.  navrhuje, aby se Euroskupina stala neformálním uskupením Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci;

60.  žádá, aby se komisař pro hospodářské a finanční věci stal ministrem financí a stálým místopředsedou Komise;

61.  žádá, aby u postupů hlasování v Radě, pro které je požadováno jednomyslné přijetí, byl tento požadavek až na určité výjimky změněn na požadavek kvalifikované většiny, a aby na místo stávajících zvláštních legislativních postupů bylo užíváno řádných legislativních postupů;

62.  žádá, aby byl stanoven právní základ umožňující zřizování unijních agentur, které by mohly plnit zvláštní výkonné a prováděcí funkce, jež by jim byly řádným legislativním postupem svěřovány Evropským parlamentem a Radou;

63.  domnívá se, že obrácená kvalifikovaná většina, kterou stanoví rozpočtový pakt, je více politickou deklarací než účinným nástrojem rozhodování, a žádá proto, aby byl tento hlasovací postup začleněn do Smluv a aby do článků 121, 126 a 136 takovým způsobem, který by umožnil, aby návrhy či doporučení, které předložené Komise a proti kterým není ze strany Parlamentu nebo Rady vznesena během určité předem stanovené lhůty žádná námitka, vstupovaly v platnost a byla tak zaručena maximální právní jistota;

64.  žádá, aby byla provedena změna článku 136 SFEU, tak aby do své působnosti zahrnoval i dobrovolnou účast členských států, jejichž měnou není euro, a aby v souladu s postupem posílené spolupráce stanovil rovnocenná hlasovací práva, a žádá rovněž, aby byla zrušena omezení uvedená v článku 136 SFEU a aby tento článek byl nově formulován jako obecná doložka pro přijímání právních aktů týkajících se koordinace a stanovování minimálních právně závazných norem hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti;

65.  žádá o rozšíření působnosti právního základu čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování EU na všechny finanční instituce, včetně pojišťoven působících v rámci vnitřního trhu;

66.  žádá, aby se na postupu jmenování prezidenta, viceprezidenta a dalších členů Výkonné rady Evropské centrální banky podle článku 283 SFEU podílel i Parlament, a to na základě ustanovení, že doporučení Rady vyžadují jeho souhlas;

67.  žádá, aby příští Úmluva přezkoumala možnost zavedení zvláštního legislativního postupu, který by vyžadoval čtyřpětinovou většinu hlasů v Radě a většinu hlasů všech členů Evropského parlamentu podle článku 312 SFEU a který by sloužil k přijímání nařízení, jímž se stanoví víceletý finanční rámec;

68.  žádá, aby příští konvent přezkoumal možnost zavedení zvláštního legislativního postupu, který by vyžadoval čtyřpětinovou většinu hlasů v Radě a většinu hlasů všech členů Evropského parlamentu podle čl. 311 odst. 3 SFEU a který by sloužil k přijímání rozhodnutí o vlastních zdrojích;

69.  žádá, aby příští konvent posoudil možnost, aby členské státy, jejichž měnou je euro a všechny členské státy, které si přejí účastnit se nových společných politik, stanovily zvláštní vlastní zdroje v rámci rozpočtu EU;

70.  zastává názor, že finanční prostředky agentur Unie by měly být nedílnou součástí unijního rozpočtu;

71.  žádá, aby změny ve Smlouvách mohly být prováděny jen se souhlasem Evropského parlamentu vyžadujícím dvoutřetinovou většinu jeho členů;

72.  trvá na tom, že budoucí konvent by měl mít co největší demokratickou legitimitu, čehož lze dosáhnout zapojením sociálních partnerů, občanské společnosti a dalších zainteresovaných stran a že svá rozhodnutí bude přijímat v plénu a v naprostém souladu s demokratickými pravidly, že si zajistí dostatek času na vážná a důkladná jednání a že bude pracovat zcela transparentním způsobem a všechny své schůze zpřístupní veřejnosti;

73.  hájí rozšíření překlenovacího ustanovení čl. 48 odst. 7 SEU na Smlouvy jako celek;

o
o   o

74.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a předsedovi Evropské rady.

(1) Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM).
(2) Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii.
(3) Úř. věst. L 306, 23.11.2011.
(4) Úř. věst. L 140, 27. 5.2013.
(5) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0372.
(7) https://www.ecb.europa.eu/ssm/pdf/4preport/fourpresidentsreport2012-12-05EN.pdf
(8) Přijaté texty, P7_TA(2012)0430.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2013)0222.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2013)0269.


Vztahy Evropského parlamentu s orgány zastupujícími vlády jednotlivých států
PDF 325kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o vztazích Evropského parlamentu s orgány zastupujícími vlády jednotlivých států (2012/2034(INI))
P7_TA(2013)0599A7-0336/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na články 15 a 16 Smlouvy o Evropské unii a na článek 235 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25.–26. března 2010, 17. června 2010, 16. září 2010, 28.–29. října 2010, 16.–17. prosince 2010, 4. února 2011, 24.–25. března 2011, 23.–24. června 2011, 23. října 2011, 9. prosince 2011, 1.–2. března 2012, 28.–29. června 2012, 18.–19. října 2012, 13.–14. prosince 2012, 7.–8. února 2013, 14.–15. března 2013 a 27.–28. června 2013,

—  s ohledem na prohlášení hlav států nebo předsedů vlád členských států Evropské unie v návaznosti na neformální schůze členů Evropské rady ve dnech 26. října 2011 a 30. ledna 2012,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o zlepšení praktických opatření pro konání evropských voleb v roce 2014(2),

—  s ohledem na články 48, 110 a 127 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0336/2013),

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přiznala Evropské radě status evropského orgánu, aniž by měnila její úlohu, neboť podle čl. 15 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii „Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci“;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament si je plně vědom nezávislosti Evropské rady a významné úlohy, kterou jí takto svěřují Smlouvy;

C.  vzhledem k tomu, že pod tlakem krize úloha Evropské rady však značně vzrostla: stále roste počet mimořádných schůzí a na úrovni Evropské rady jsou projednávána témata, jež jsou obvykle řešena na úrovni Rady ministrů; vzhledem k tomu, že v tomto ohledu Evropská rada překračuje rámec klíčového ustanovení Smlouvy, že nemá žádnou legislativní funkci;

D.  vzhledem k tomu, že snahy hlav států a předsedů vlád uchylovat se k řešením na mezivládní úrovni ohrožují „metodu Společenství“ a porušují Smlouvy;

E.  vzhledem k tomu, že v zájmu posílení demokratičnosti rozhodovacího procesu by měla být prováděna opatření pro řádnou parlamentní kontrolu;

F.  vzhledem k tomu, že členové Evropské rady jsou podle Lisabonské smlouvy odpovědni jednotlivě svým vnitrostátním parlamentům, ale kolektivně jsou odpovědni výhradně sami sobě;

G.  vzhledem k tomu, že předseda Evropské rady získal pravomoc předkládat návrhy, nejčastěji ve spolupráci se svými protějšky z jiných orgánů, čímž se stal fakticky hlavním vyjednavačem jménem členských států o tématech, u nichž se od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost uplatňuje postup spolurozhodování;

H.  vzhledem k tomu, že ve shodě s orgány Parlamentu, a to zejména ve formě výměny dopisů, se předseda Van Rompuy snaží co nejlépe vyhovět požadavkům na informovanost a na transparentnost: osobně setkává s předsedy výborů, zpravodaji a zástupci Parlamentu k jednání o řadě důležitých témat, zodpovídá písemné dotazy, pravidelně informuje plénum nebo rozšířenou Konferenci předsedů o zasedáních Evropské rady a udržuje četné kontakty s předsedy politických skupin;

I.  vzhledem k tomu, že tento postup si zaslouží být formálně zakotven, aby pro budoucnost sloužil jako precedens, a že si rovněž zaslouží být vylepšen; vzhledem k tomu, že v souvislosti s evropským patentovým systémem Evropská rada zpochybnila legislativní dohodu uzavřenou mezi Parlamentem a Radou, že v souvislosti se správou ekonomických záležitostí považovala Evropská rada za vhodné znovu jednat o ustanoveních shodných s těmi, která již nabyla účinnosti v rámci předchozího nařízení, a že ve vztahu k evropskému orgánu bankovního dohledu přijala Evropská rada s ročním odstupem dva protichůdné postoje, čemuž bylo možné předejít, pokud by více zohlednila postoj Parlamentu; vzhledem k tomu, že víceletý finanční rámec na období 2014–2020 dal vzniknout de facto legislativní loupeži, neboť z právního hlediska nezbytné jednomyslnosti Rady nebylo možné dosáhnout jinak než tím, že některá zásadní politická rozhodnutí ohledně právních předpisů o financování některých politik byla učiněna předem, což v těchto oblastech omezilo úlohu Parlamentu na předkládání pozměňovacích návrhů k dílčím předpisům;

J.  vzhledem k tomu, že ve všech těchto případech, svou podstatou těch nejdůležitějších, brání neexistence formálního dialogu mezi Parlamentem a Evropskou radou Parlamentu v tom, aby se plně zhostil své úlohy jako spolutvůrce právních předpisů, jak je stanoveno ve Smlouvách; vzhledem k tomu, že oficiální partneři zástupců Parlamentu často nemají pravomoc skutečně zavázat své vlády; vzhledem k tomu, že ačkoli úřadující předseda Rady a Rada pro obecné záležitosti(3) teoreticky zůstávají odpovědni za přípravu zasedání Evropské rady, je stále zjevnější, že hrají pouze okrajovou nebo technickou úlohu; vzhledem k tomu, že tradiční úvodní projev předsedy Evropského parlamentu na zahájení zasedání Evropské rady nepostačuje;

K.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament nemůže pozvat předsedu Evropské rady k debatě před zasedáními Evropské rady; vzhledem k tomu, že Parlament není dobře připraven na rozpravy, během nichž předseda podává zprávu o uplynulém zasedání Evropské rady;

L.  nicméně vzhledem ke chvályhodné snaze několika předsedů vlád členských států EU nalézt prostor pro účast Parlamentu v debatách o budoucnosti Evropy;

M.  vzhledem k tomu, že činnost Rady ministrů je důvodem k vážnému znepokojení a že se nezdá, že by byly Evropská rada nebo rotující předsednictví schopny vnést do své činnosti potřebné zásady rychlosti, strategie, důslednosti, koherence a transparentnosti; vzhledem k tomu, že takové nedostatky v rámci druhého zákonodárného orgánu poškozují tvorbu právních předpisů v Evropské unii;

N.  vzhledem k tomu, že po nadcházejících evropských volbách bude poprvé uplatněn čl. 17 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii; vzhledem k tomu, že toto klíčové ustanovení umožní, aby předsedu Komise zvolili občané prostřednictvím volby svých poslanců, což odpovídá parlamentnímu systému; vzhledem k tomu, že tohoto výsledku může být dosaženo, pouze pokud evropské politické strany, Parlament a Evropská rada budou jednat v tomto duchu v souladu se svými příslušnými pravomocemi, zejména v rámci konzultací o provádění prohlášení č. 11 připojeného k Lisabonské smlouvě;

1.  je přesvědčen, že ve světle zkušeností získaných za poslední čtyři roky se zlepšení a formalizace pracovních vztahů mezi Evropskou radou a Parlamentem jeví jako nezbytné; domnívá se, že se tak může stát formu společného prohlášení či interinstitucionální dohody nebo prostřednictvím výměny dopisů;

2.  zastává názor, že kromě výjimečně naléhavých případů musí každému zasedání Evropské rady předcházet rozprava v Parlamentu umožňující přijetí usnesení, kde by měl předseda Evropské rady osobně představit témata, která jsou na pořadu jednání; domnívá se, že Parlament a Evropská rada by měly zorganizovat svou činnost tak, aby měl Parlament příležitost včas se k těmto tématům vyjádřit a aby umožnily předsedovi Evropské rady podat zprávu o závěrech přijatých na každém zasedání Evropské rady na plenárním zasedání; zdůrazňuje, že je-li to možné, neměla by se zasedání Evropské rady konat v týdnech plenárních zasedání Parlamentu;

3.  připomíná, že závěry Evropské rady představují pokyny pro vyjednávání ze strany Rady ministrů a že v žádném případě nejsou hranicemi, jež není možno při jednání s Parlamentem překročit; žádá, aby byla do závěrů ze zasedání Evropské rady vložena standardní formulace odkazující na ustanovení čl. 15 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii;

4.  naléhavě žádá, aby v případě, že bude uzavřena dohoda mezi zástupci Parlamentu a zástupci Rady v rámci legislativního postupu, Evropská rada dané téma znovu neotvírala, ledaže by úřadující předsednictví upřesnilo, že se jedná o dohodu ad referendum;

5.  navrhuje, aby byli jednou ročně pozváni předseda Evropské rady a vysoká představitelka Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku spolu s předsedou Komise k účasti na obecné debatě o vnitřním a vnějším stavu Unie, která by se nekryla se stávající každoroční rozpravu o stavu Unie, v jejímž rámci předseda Komise představuje svůj pracovní program a podává zprávu o své činnosti Parlamentu, kterému je odpovědný;

6.  připomíná, že na rozdíl od předsedy Komise není předseda Evropské rady odpovědný Parlamentu a že organizace rozprav, jichž se zúčastní, musí brát tuto skutečnost v úvahu, ale zároveň umožnit účast na dialogu s předsedou Evropské rady i jiným poslancům než předsedům politických skupin; domnívá se nicméně, že postup otázek k písemnému zodpovězení není vhodný;

7.  žádá, aby kdykoli, když Evropská rada navrhne akční plán nebo postup, který by mohl mít legislativní rozměr, bylo včas a ve spolupráci s Parlamentem rozhodnuto o přidružení Evropského parlamentu v takové formě, která se jeví v daném případě vhodná; trvá na tom, že předseda Parlamentu by se měl plně účastnit zasedání Evropské rady, na nichž jsou projednávány interinstitucionální otázky – Parlament a Evropská rada by tedy ve svém jednacím řádu stanovily výběr svých zástupců a způsob, jakým tito zástupci získávají mandát pro jednání a jak o jednání informují;

8.  vyzývá Evropskou radu, aby před zahájením evropské předvolební kampaně vysvětlila, jakým způsobem hodlá v rámci konzultací, které by měly proběhnout mezi Parlamentem a Evropskou radou ohledně provádění prohlášení č. 11 připojeného k Lisabonské smlouvě, ze své strany respektovat volbu evropských občanů ve věci jmenování předsedy Komise v souladu s čl. 17 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii; připomíná, že je důležité zviditelnit předvolební kampaň a posílit její evropský charakter; vyzývá všechny členy Evropské rady, aby předem oznámili, jakým způsobem hodlají respektovat volbu svých spoluobčanů při navrhování jednoho nebo více kandidátů na funkci komisaře z vlastní země;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě a Komisi, a hlavám států a předsedům vlád a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 82.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0323.
(3) Viz článek 16 Smlouvy o Evropské unii.


Politika na podporu zelené infrastruktury
PDF 308kWORD 68k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o zelené infrastruktuře – zlepšování přírodního kapitálu Evropy (2013/2663(RSP))
P7_TA(2013)0600B7-0549/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na sedmý akční program pro životní prostředí,

—  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy“ (COM (2013)0249),

—  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na sdělení nazvané Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (COM(2011)0571),

—  s ohledem na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 (COM(2011)0244),

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30.listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků(1),

—  s ohledem na směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin(2),

—  s ohledem na závěry zasedání Rady pro životní prostředí z června 2011 a ze dne 17. prosince 2012 (bod 14),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 na téma „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“(3) , zejména bod 50 tohoto usnesení,

—  s ohledem na studii o ekonomické stránce ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB)(4),

—  s ohledem na bílou knihu Komise z roku 2009 nazvanou „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ (COM(2009)0147) a na sdělení Komise nazvané „Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2013)0216),

—  s ohledem na otázku položenou Komisi na téma „Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy“ (O-000094/2013 – B7‑0525/2013),

—  s ohledem na dokument „Územní agenda Evropské unie 2020: Pro soudržnou, inteligentní a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů“,

—  s ohledem na cíle v oblasti biologické rozmanitosti z Aiči, které jsou obsaženy ve strategickém plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020 přijatém stranami Úmluvy o biologické rozmanitosti v říjnu 2010,

—  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že je třeba řešit úbytek biologické rozmanitosti a zhoršení stavu našich ekosystémů, aby bylo možné zajistit trvalé poskytování ekosystémových služeb a ochranu přírodního kapitálu pro současné i budoucí generace;

B.  vzhledem k tomu, že díky zelené infrastruktuře lze naplno rozvinout potenciál přírody, pokud jde o ekosystémové služby, které může společnosti poskytnout;

C.  vzhledem k tomu, že je třeba řešit úbytek biologické rozmanitosti, aby bylo možné ochránit přírodní kapitál pro současnou i budoucí generaci;

D.  vzhledem k tomu, že antropogenní tlak ohrožuje biologickou rozmanitost a integritu ekosystémů v Evropské unii, a to i v důsledku tříštění a ničení přírodních stanovišť, změny klimatu a intenzivního využívání polopřírodních stanovišť;

E.  vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost a dobré životní podmínky lidské společnosti spolu úzce souvisejí;

F.  vzhledem k tomu, že má-li být biologická rozmanitost v Unii zachována a posílena, je nezbytné co nejvíce omezit roztříštěnost a zlepšit ekologickou konektivitu;

G.  vzhledem k tomu, že 11. cílem v oblasti biologické rozmanitosti z Aiči je dosáhnout toho, aby do roku 2020 bylo prostřednictvím ekologicky reprezentativních a vhodně propojených systémů chráněných oblastí s účinným a šetrným hospodařením a prostřednictvím dalších účinných opatření na ochranu jednotlivých území chráněno a začleněno do širšího pevninského a mořského prostředí nejméně 17 procent povrchových a sladkých vod a 10 procent pobřežních a námořních oblastí, zejména oblastí se zvláštním významem pro zachování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

H.  vzhledem k tomu, že zelená infrastruktura a zemědělství jsou úzce propojeny z hlediska zemědělské produktivity a ochrany tradičního zemědělství, a s ohledem na dopady zemědělské činnosti na územní plánování;

I.  vzhledem k tomu, že zkušenosti ukazují, že projekty zelené infrastruktury nabízejí výbornou příležitost k propojení přírody se životním prostředím člověka, včetně městského prostředí, kde žije stále větší část populace, a vzhledem k tomu, že tito lidé jsou vystaveni závažným účinkům jevu označovaného jako „tepelný ostrov města“;

J.  vzhledem k tomu, že by zúčastněné strany měly mezi sebou sdílet informace o tom, jak vytvářet, chránit, vylepšovat a účinně využívat zelenou infrastrukturu v krajině, a že by tyto informace měly být zveřejňovány;

K.  vzhledem k tomu, že zkušenosti ukazují, že projekty zaměřené na plánování a rozvoj infrastruktury patří mezi klíčové fáze, během nichž je nutné zajistit začlenění ekologických, ekonomických a společenských potřeb, a to jak v městském, tak venkovském prostředí;

L.  vzhledem k tomu, že programy a projekty týkající se regionální a městské infrastruktury, na jejichž financování se podílí EU, by měly začleňovat prvky zelené infrastruktury a rovněž zmírňovat dopady na existující ekosystémy s cílem zvýšit environmentální, společenský a hospodářský přínos těchto programů a projektů;

M.  vzhledem k tomu, že zelená infrastruktura má díky přírodním řešením, jež jsou obecně méně nákladná a udržitelnější a mohou přispět k tvorbě pracovních míst, široký přínos pro životní prostředí, hospodářství a společnost;

N.  vzhledem k tomu, že investice do zelené infrastruktury obvykle přinášejí vysoký výnos;

Obecné poznámky

1.  vítá sdělení o zelené infrastruktuře a záměr Komise aktivně se věnovat cílům vytyčeným v tomto sdělení;

2.  uznává, že zelená infrastruktura má klíčový význam pro efektivní ochranu evropského přírodního kapitálu, ochranu přírodních stanovišť a druhů a zachování dobrého ekologického stavu vodních útvarů;

3.  zdůrazňuje, že zelená infrastruktura může přispět ke splnění četných cílů, které si Unie vytýčila do roku 2020, a podtrhuje, že je nezbytné její budování a její začleňování do nástrojů na provádění víceletého finančního rámce, aby účinně podpořila dosažení cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti;

4.  uznává, že budování zelené infrastruktury napomůže Unii k naplnění jejích mezinárodních závazků vyplývajících z cílů v oblasti biologické rozmanitosti z Aiči a strategického plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020;

5.  vítá inovativní přístup zelené infrastruktury, která nabízí efektivnost nákladů prostřednictvím četných výhod a řešení, která mohou uvést do souladu environmentální, sociální a hospodářské cíle;

Začlenění do různých oblastí politiky

6.  zdůrazňuje, že je nezbytné začlenit zelenou infrastrukturu do všech oblastí politik EU a příslušných finančních opatření, a to prostřednictvím postupů, které se osvědčily v členských státech;

7.  poukazuje na to, že zelená infrastruktura může hrát obzvláště důležitou roli ve městech, v nichž v dnešní době žije stále více lidí, neboť může poskytovat služby, jakými jsou například čistý vzduch, regulace teploty, zmírňování místního „efektu tepelných ostrovů“, rekreační oblasti, ochrana před povodněmi, zadržování dešťové vody a předcházení povodním, zachování hladiny podzemních vod, obnovení či zachování biologické rozmanitosti, zmírňování extrémních povětrnostních jevů a jejich dopadů, zlepšení zdraví občanů a obecně zlepšení kvality života, a to mimo jiné zajištěním přístupných a cenově dostupných ploch pro provozování tělesné činnosti; zdůrazňuje souvislost mezi zelenou infrastrukturou a veřejným zdravím a je přesvědčen, že investice do zelené infrastruktury je rovněž investicí do veřejného zdraví;

8.  zdůrazňuje přínos, který má zelená infrastruktura jako nezbytný doplněk sítě Natura 2000 díky tomu, že zvyšuje soudržnost a odolnost této sítě, která přispívá k zachování klíčových druhů a stanovišť v evropské přírodě a pomáhá zachovávat poskytování ekosystémových služeb odhadovaných na několik stovek miliard eur ročně; v této souvislosti poukazuje na to, že právní předpisy týkající se sítě Natura 2000 a iniciativa pro zelenou infrastrukturu se vzájemně doplňují;

9.  naléhavě vyzývá členské státy, aby do svého územního plánování jako prioritu zahrnuly zelenou infrastrukturu a aby konzultovaly se zúčastněnými subjekty v příslušném místě a s místními obyvateli a zvyšovaly jejich informovanost prostřednictvím vzdělávacích kampaní, aby do plánování zapojily všechny úrovně, na nichž jsou přijímána rozhodnutí (místní, regionální i celostátní), a žádá Komisi, aby podporovala poradenství a stanovování referenčních hodnot v této oblasti s cílem zajistit, aby se zelená infrastruktura stala v celé Unii standardní součástí územního plánování a územního rozvoje; poukazuje na to, že schvalovací postupy pro nové trendy nebo zelenou infrastrukturu musí zaručit důkladné posouzení všech negativních dopadů na ekosystémy a stávající zelenou infrastrukturu s cílem předcházet těmto dopadům a zmírňovat jejich dopady a zajistit skutečné dlouhodobý přínos pro společnost;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby, pokud je to třeba, využívaly všechny finanční prostředky EU, včetně prostředků v rámci politiky soudržnosti a společné zemědělské politiky, zejména pro plochy využívané v ekologickém zájmu, k podpoře zelené infrastruktury s cílem zajistit širokou škálu ekosystémových služeb a ochranu přírodních procesů ve venkovských a městských oblastech; vyzývá Komisi, aby pravidelně Parlamentu předkládala zprávu o využívání prostředků SZP k podpoře zelené infrastruktury; zdůrazňuje v této souvislosti významnou úlohu, kterou zelená infrastruktura plní při ochraně včel a zajištění účinného fungování opylení;

11.  zdůrazňuje pozitivní dopady, které má zelená infrastruktura na zmírňování změny klimatu díky svému příznivému vlivu na zásoby uhlíku a bilance skleníkových plynů, zejména s ohledem na zachování rašelinných půd, polopřírodních a přírodních zalesněných oblastí a lesů a dalších ekosystémů bohatých na uhlík, čímž přispívá k provádění politiky EU v oblasti klimatu;

12.  podporuje úsilí o propojení územního plánování a budování zelené infrastruktury v pobřežních oblastech s cílem zachovat biologickou rozmanitost a zajistit udržitelný rozvoj pobřežních krajinných oblastí;

13.  uvědomuje si zásadní význam zelené infrastruktury pro přizpůsobení se změně klimatu, neboť tato infrastruktura zvyšuje ekologickou propojenost mezi oblastmi sítě Natura 2000, usnadňuje zvýšený pohyb a změny v rozšíření druhů mezi jednotlivými oblastmi sítě Natura 2000 a zajišťuje adaptaci krajiny v náležitém měřítku ve prospěch biologické rozmanitosti, čímž přispívá k provádění politik EU v oblasti ochrany přírody a rovněž podporuje a zajišťuje ekosystémové přizpůsobování i dalších odvětví, jako je vodní hospodářství či zabezpečení potravin;

14.  domnívá se, že budování zelené infrastruktury v přístavních oblastech a rozvíjení dopravních sítí, které jsou příznivé pro ekologizaci těchto oblastí, má pro členské sáty – především přímořské – zásadní význam;

15.  upozorňuje na skutečnost, že díky vytváření a obnově zelené infrastruktury, jejíž součástí jsou například přírodní záplavové oblasti, zalesněné oblasti či mokřiny, dochází rovněž ke snižování rizik spojených s přírodními katastrofami, například záplavami a lesními požáry, což může zvyšovat odolnost vůči těmto katastrofám, napomáhat přizpůsobení se změně klimatu a výrazně snížit náklady, které společnost nese v souvislosti s těmito katastrofami;

16.  zdůrazňuje, že do této oblasti politiky je třeba plně zapojit odvětví lesnictví s cílem dosáhnout četných výhod, které vedle produkce dřeva a biomasy poskytuje udržitelné obhospodařování lesů a lesnictví nezasahující do přírodních procesů, a s cílem obnovit narušené či již zaniknuté zalesněné oblasti;

17.  vítá iniciativu na podporu zelené infrastruktury jako nástroje, který přispívá k filtrování vody, prevenci eroze a zachování hladiny podzemní vody, a tím k řádnému uplatňování rámcové směrnice o vodě, směrnice o povodních a příslušných právních předpisů týkajících se vody, jak je uvedeno v návrhu, a rovněž k integrované správě pobřeží a územnímu plánování námořních prostor;

18.  zdůrazňuje význam řádného začlenění požadavků na zelenou infrastrukturu do provádění nástrojů strukturální politiky a politiky soudržnosti Unie, a to především v oblasti financování zelené infrastruktury měst, a naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby prosazovaly příslušná opatření;

19.  zdůrazňuje, že je třeba začlenit zelenou infrastrukturu do operačních programů fungujících v rámci finančních nástrojů EU na období 2014–2020;

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby na základě svého sdělení včas, tedy do konce roku 2013, dokončila podpůrný poradenský materiál, a umožnila tak zlepšit porozumění zelené infrastruktuře a její podporu v příslušných oblastech politiky a zajistit možnosti financování prostřednictvím operačních programů;

21.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby vhodně využívaly stávající možnosti financování s cílem prosazovat investice do koordinovaných a ucelených projektů zelené infrastruktury;

Rozvoj strategie pro zelenou infrastrukturu

22.  zdůrazňuje, že je třeba zvýšit účast soukromého sektoru na investicích do zelené infrastruktury, a vyzývá Komisi a EIB, aby urychleně zřídily a uvedly do provozu systém financování, včetně inovativních mechanismů financování, a podpořily tak investice do zelené infrastruktury a jiných projektů spojených s přírodním kapitálem, a zároveň aby posoudily možnost skutečné a dlouhodobé podpory pro ekosystémové funkce; upozorňuje na to, že bude třeba hledat další zdroje financování na místní, regionální a vnitrostátní úrovni;

23.  je přesvědčen, že budování zelené infrastruktury musí být podpořeno spolehlivými údaji a podrobnými znalostmi, a vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí, členskými státy a dalšími zainteresovanými stranami zajistila, aby Unie posílila svou způsobilost ve vztahu k mapování a posuzování ekosystémů a souvisejících ekosystémových služeb a aby tyto informace a poznatky byly náležitě zohledňovány, mimo jiné při plánování a provádění projektů spolufinancovaných z prostředků EU;

24.  naléhavě vyzývá Komisi, aby propagovala projekty zaměřené na výzkum, inovaci, budování kapacit, vzdělávání, šíření informací a zvyšování informovanosti veřejnosti o této otázce a podporovala výměnu informací a osvědčených postupů; upozorňuje, že rozvoj zelené infrastruktury usnadňují schopnosti a vzdělání zaměstnanců, kteří jsou schopni uplatňovat tento inovativní přístup a náležitě ocenit výhody, které ekosystémy poskytují především v oblasti dodávky a čištění vody, hospodaření s odpady, stavebnictví, zvládání katastrof, zemědělství, cestovního ruchu a zdraví;

25.  zastává názor, že začlenění zelené infrastruktury do všech oblastí politiky je zásadní podmínkou, bez které není možné provádět důvěryhodnou politiku v této oblasti;

26.  zdůrazňuje úlohu, kterou mohou hrát vlastníci a správci půdy, organizace občanské společnosti, občané podílející se na výzkumu, občanská odpovědnost a účast veřejnosti na plánování, provádění, provozování a kontrole projektů zelené infrastruktury na místní úrovni, a naléhavě vyzývá členské státy, aby tyto procesy usnadňovaly;

27.  souhlasí s rozvojem strategie spočívající v budování prioritních os pro projekty zelené infrastruktury v Evropě a zdůrazňuje, že jsou potřeba další přeshraniční a meziregionální strategie a projekty;

28.  podporuje projekt TEN-G, který Komise zveřejnila ve svém sdělení, a vyzývá Komisi, aby splnila cíle v oblasti rozvoje tohoto projektu do roku 2015;

29.  zdůrazňuje potenciál pro inovace v oblasti zelené infrastruktury a klíčovou úlohu, kterou mohou v této oblasti plnit malé a střední podniky; poukazuje na to, že společné normy, certifikaci a systém označování by měly podporovat investice do zelené infrastruktury a vytvářet potřebný prostor pro průkopníky;

30.  očekává přezkum strategie EU týkající se biologické rozmanitosti v roce 2015, navazující přezkum sdělení o zelené infrastruktuře v roce 2017 s cílem nadále zajišťovat zelenou infrastrukturu v souvisejících plánovaných investicích na úrovni EU a přezkum v polovině období týkající se souvisejících oblastí politiky (kontrola stavu reformy SZP, přezkum REGIO v polovině období atd.);

o
o   o

31.  pověřuje svého předsedu , aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s.7.
(2) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s.7.
(3) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s.99.
(4) http://www.teebweb.org


Výroční zpráva Evropské centrální banky za rok 2012
PDF 317kWORD 83k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2012 (2013/2076(INI))
P7_TA(2013)0601A7-0382/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2012,

—  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské Unie, zejména na články 123 a 282 a na čl. 284 odst. 3 této smlouvy,

—  s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na články 15 a 21 tohoto statutu,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2013 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2011(2),

—  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013 [kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi], nadále uváděné jako nařízení SSM,

—  s ohledem na 83. výroční zprávu Banky pro mezinárodní platby (2012/2013) zveřejněnou dne 23. června 2013,

—  s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0382/2013),

A.  vzhledem k tomu, že podle prognózy útvarů Komise z jara 2013 se HDP v eurozóně snížil v roce 2012 o 0,6 % poté, co v roce 2011 zaznamenal 1,4% nárůst, a že v roce 2013 poklesne o 0,4 %, přičemž v roce 2014 vzroste o 1,2 %;

B.  vzhledem k tomu, že podle stejné prognózy stoupla v eurozóně nezaměstnanost z 10,2 % na konci roku 2011 na 11,4 % na konci roku 2012 a v roce 2013 se může ještě zvýšit na 12,2 % s tím, že v roce 2014 zase mírně poklesne, přičemž mezi zeměmi eurozóny byly zaznamenány velké rozdíly, neboť se u nich nezaměstnanost pohybuje mezi 4,3 % a 25 % a nezaměstnanost mladých lidí, která se v tomto období výrazně zvýšila, dosáhla dokonce ještě vyšších hodnot;

C.  vzhledem k tomu, že ECB snížila v roce 2012 úrokové sazby jednou, a to v červenci (25 bazických bodů), a že v květnu 2013 tyto sazby znovu snížila na další historické minimum ve výši 0,5 %;

D.  vzhledem k tomu, že podle prognózy útvarů Komise z jara 2013 klesla průměrná míra inflace v eurozóně z 2,7 % v roce 2011 na 2,5 % v roce 2012, zatímco tempo růstu M3 se snížilo z 1,7 % v roce 2010 na 1,5 % v roce 2011;

E.  vzhledem k tomu, že konsolidovaný finanční výkaz Eurosystému dosáhl na konci roku 2012 3 bilionů EUR, což představuje nárůst za rok 2012 o přibližně 12 %;

F.  vzhledem k tomu, že neobchodovatelná aktiva představovala největší složku aktiv předložených jako zajištění Eurosystému v roce 2012, a tvořila tak přibližně 25 % všech aktiv; vzhledem k tomu, že neobchodovatelné cenné papíry společně s cennými papíry zajištěnými aktivy představují více než 40 % celkových aktiv předložených jako zajištění;

G.  vzhledem k tomu, že souhrnný obrat u veškerých nástrojů na peněžním trhu s eurem klesl ve druhém čtvrtletí roku 2012 ve srovnání s druhým čtvrtletím předchozího roku o 14 %;

H.  vzhledem k tomu, že linie pro nouzovou hotovostní pomoc, které poskytly vnitrostátní centrální banky a jež jsou uváděny pod bodem „ostatní pohledávky v eurech za úvěrovými institucemi eurozóny“ konsolidovaného finančního výkazu Eurosystému, dosáhly za rok 2012 bezprecedentních úrovní a na konci roku 2012 činily 206 miliard EUR;

I.  vzhledem k tomu, že dlouhodobé refinanční operace ECB z února 2012 zajistily pro finanční instituce eurozóny 529,5 miliardy EUR v úvěrech s tříletou splatností a počáteční 1% úrokovou sazbou;

J.  vzhledem k tomu, že míra růstu úvěru měnových finančních institucí poskytovaného obyvatelům eurozóny se od prosince 2011 do prosince 2012 výrazně snížila, a to z 1 % v prosinci 2011 na 0,4 % v prosinci 2012, zatímco úvěr pro soukromý sektor se v prosinci 2012 snížil o 0,7 %;

K.  vzhledem k tomu, že podle stejné prognózy útvarů Komise z jara 2013 se průměrný hrubý veřejný dluh v eurozóně zvýšil z 88 % v roce 2011 na 92,7 % HDP v roce 2012 a celkový schodek veřejných financí klesl z 4,2 % na 3,7 % HDP;

L.  vzhledem k tomu, že v rámci dlouhodobých refinančních operací ECB z prosince 2011 a února 2012 byl evropským bankám poskytnut více než 1 bilion EUR – 489, resp. 529,5 miliard EUR – v podobě kolateralizovaných úvěrů s maximálně tříletou splatností a úrokovou sazbou indexovanou na průměrnou sazbu hlavních refinančních operací ECB za dobu operací;

M.  vzhledem k tomu, že evropská hospodářská prognóza z jara 2012 ukázala nízkou úroveň podnikatelského a spotřebitelského sentimentu, a to vzhledem k vysoké nezaměstnanosti, která od roku 2010 omezovala soukromou spotřebu a snižovala růst vývozu, což vedlo k tomu, že se růst HDP během let 2011 a 2012 vyrovnal;

N.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky jsou nadále hlavní oporou hospodářství eurozóny, představují přibližně 98 % všech podniků v eurozóně, zaměstnávají přibližně tři čtvrtiny zaměstnanců eurozóny a produkují přibližně 60 % přidané hodnoty;

O.  vzhledem k tomu, že úvěruschopnost a finanční zdraví malých a středních podniků se zhoršily více než u velkých podniků a že vleklé období špatných hospodářských podmínek ještě zdůraznilo výzvy, s nimiž se potýkají malé a střední podniky, pokud jde o asymetrické informace;

P.  vzhledem k tomu, že podle informací vzešlých z Průzkumu o přístupu podniků k financování (SAFE) se zisky, likvidita, rezervy a vlastní kapitál malých a středních podniků vyvíjely během krize méně příznivě než u velkých podniků;

Q.  vzhledem k tomu, že článek 282 SFEU stanoví, že prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu; vzhledem k tomu, že Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) funguje pod záštitou ECB v oblasti finanční stability;

R.  vzhledem k tomu, že Banka pro mezinárodní platby (BIS) ve své výroční zprávě uvedla, že v důsledku politiky nízkých úrokových sazeb v eurozóně značně polevilo reformní úsilí v členských státech;

S.  vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zakazují peněžní financování vlád;

T.  vzhledem k tomu, že prostředí s nízkou mírou inflace je to nejlepší, čím může měnová politika přispět k vytvoření příznivých podmínek pro hospodářský růst, tvorbu pracovních míst, sociální soudržnost a finanční stabilitu;

U.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní makroobezřetnostní orgány by ve své činnosti měly brát v úvahu odpovědnost Evropské rady pro systémová rizika za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v rámci EU;

V.  vzhledem k tomu, že je zvlášť důležité zachovat tok úvěrů pro malé a střední podniky, neboť zaměstnávají 72 % pracovních sil eurozóny a vzniká (a zaniká) v nich podstatně více pracovních míst než ve velkých podnicích;

W.  vzhledem k tomu, že doporučení navržená v předchozích usneseních Parlamentu o výročních zprávách ECB týkající se trasparentnosti schvalování a zveřejňování souhrnných zápisů nebyla dosud zohledněna;

X.  vzhledem k tomu, že vkladová facilita evidovala ke dni 28. září 2012 částku 315 754 milionů EUR;

Y.  vzhledem k tomu, že objem úvěrů v eurozóně klesá každým rokem o 2 %, přičemž v některých zemích klesá ještě výrazněji, jako například ve Španělsku, kde roční propad za rok 2012 činil 8 %;

Z.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky musí platit mnohem vyšší výpůjční náklady v závislosti na zemi eurozóny, v níž se nacházejí, což vede k narušení jednotného trhu;

AA.  vzhledem k tomu, že zamrznutí úvěrového trhu, jež v současné době postihuje malé a střední podniky v některých částech eurozóny, je jedním z hlavních problémů brzdících hospodářské oživení;

Měnová politika

1.  vítá rázná opatření, která přijala ECB v roce 2012 a jež rozhodným způsobem přispěla ke stabilizaci bankovního sektoru a pomohla přerušit spojení mezi bankami a státním dluhem;

2.  je hluboce znepokojen skutečností, že trvale špatné hospodářské podmínky se stávají v některých částech EU normou, jsou zdrojem nestability pro eurozónu jako celek a ohrožují podporu veřejnosti a politickou podporu celého evropského projektu;

3.  konstatuje, že využívání hlavních refinančních operací a střednědobých a dlouhodobých refinančních operací s úplným přidělováním a pevnou sazbou a využívání mezní zápůjční facility, nouzové hotovostní pomoci a vkladové facility zůstalo po celý rok 2012 na značně vysoké úrovni, což značí závažné narušení mechanismu přenosu měnové politiky a mezibankovního úvěrového trhu eurozóny, ačkoli bylo během druhé poloviny roku zaznamenáno značné zlepšení situace tím, že došlo ke stabilizaci spreadu a nerovnováh systému TARGET II;

4.  je přesvědčen, že pozitivní účinky rozhodnutí z července 2012 snížit klíčové úrokové sazby ECB jsou omezeny vzhledem k tomu, že v řadě oblastí eurozóny je transmisní kanál měnové politiky nefunkční či velmi narušený; upozorňuje, že v dlouhodobém horizontu mohou velmi nízké úrokové sazby způsobit poruchy v podnikatelském sektoru a poškodit soukromé spoření a důchodové systémy;

5.  zdůrazňuje, že prezident ECB dne 8. července 2013 sdělil Hospodářskému a měnovému výboru Evropského parlamentu, že se očekává, že klíčové úrokové míry ECB zůstanou na stávajících nebo nižších úrovních po delší dobu vzhledem k celkově nízké očekávané inflaci, a to i ze střednědobého hlediska, a kvůli k slabosti hospodářství a snížené měnové dynamice;

6.  se znepokojením konstatuje, že poptávka bankovního systému po likviditě z Eurosystému v roce 2012 stoupla, čímž se zvýšila závislost bankovního systému na intervenci Eurosystému, a varuje před riziky, která tato závislost obnáší;

7.  domnívá se, že dlouhodobé refinanční operace zřízené v březnu 2012 na období tří let přispěly ke stabilizaci bankovního systému, ale měly by představovat pouze dočasné opatření; podotýká, že navzdory likviditě, kterou bankovní systém pomocí dlouhodobých refinančních operací získal, se úvěr pro reálnou ekonomiku nadále pohybuje pod úrovní před krizí; chápe, že poptávka po úvěrech ze strany podniků je v současné době na velmi nízké úrovni, což bankám ztěžuje půjčování;

8.  je hluboce znepokojen přenosem rizik z problematických bank a států do rozvahy ECB v důsledku rozhodnutí ECB o nákupu „neomezeného“ objemu krátkodobých dluhů vládního sektoru; zdůrazňuje, že dlouhodobé refinanční operace nepředstavují zásadní řešení krize;

9.  má za to, že funkce vnitrostátních centrálních bank musí být plněny způsobem, který je zcela v souladu s jejich funkční, institucionální a finanční nezávislostí, aby tak bylo zajištěno náležité plnění jejich úkolů v souladu se Smlouvou a statutem Evropského systému centrálních bank a ECB;

10.  zdůrazňuje, že primární příčinou nedostatečného růstu v evropském podnikatelském sektoru není nedostatečná dostupnost úvěrů poskytovaných bankovním sektorem;

11.  je znepokojen tím, že se ukazuje, že přísnější poskytování úvěrů velmi těžce dopadá na malé a střední podniky, neboť je banky vnímají jako subjekty s vyšší pravděpodobností úpadku než velké podniky a proto, že nejsou často schopny přejít od bankovních úvěrů k jinému zdroji vnějšího financování;

12.  zdůrazňuje své obavy ohledně značné roztříštěnosti podmínek pro poskytování úvěrů pro malé a střední podniky v rámci zemí eurozóny;

13.  zdůrazňuje významnou, ač omezenou úlohu, kterou hrál do září 2012 program pro trhy s cennými papíry při řešení špatného fungování některých segmentů trhů se státními dluhopisy v eurozóně;

14.  vítá zřízení přímých měnových transakcí bez jakéhokoli množstevního omezení ex ante s cílem zabezpečit přenos měnové politiky a vítá rozhodnutí spojit aktivaci přímých měnových transakcí s přísnými podmínkami souvisejícími s programem Evropského nástroje finanční stability / Evropského mechanismu stability (EFSF/ESM);

15.  chápe varování Banky pro mezinárodní platby (BIS) týkající se příliš dlouhého období pružné měnové politiky; se zájmem sleduje diskuse ve většině hlavních centrálních bank o nejlepším harmonogramu pro utlumování jejich uvolněných měnových politik; připomíná mimo jiné, že rada Federálního rezervního systému zamýšlí upustit co nejdříve od stávajících politik; chápe, že ECB chce udržet vstřícnou politiku, kterou umožnil výhled nízké inflace ve střednědobém horizontu, dokud bankovní sektor nebude plně stabilizován, a že hrozbou zůstávají také vedlejší účinky na veřejný sektor,

16.  považuje za nezbytné, aby programy ECB pro poskytování likvidity rovněž náležitě řešily otázku inflace, například prostřednictvím sterilizace;

17.  domnívá se, že s ohledem na nedávný vývoj v USA představuje hospodářské oživení a vyšší růst hospodářství zdravý a pevný základ pro postupné rušení politických opatření kvantitativního uvolňování;

18.  připomíná, že nestandardní opatření ECB v oblasti měnové politiky byla zamýšlena jako přechodná, a neměla by tudíž být bankovním odvětvím v žádném případě považována za trvalý nástroj;

19.  vybízí ECB, aby trhu vyslala jasný signál, pokud jde o odhadované období pro aktivaci svých nestandardních opatření v oblasti měnové politiky, a aby zahájila jejich rušení, jakmile dojde ke zmírnění napětí v bankovním odvětví a podaří se přerušit spojení mezi bankami a státem a jakmile hospodářské ukazatele týkající se růstu a inflace toto rozhodnutí odůvodní;

20.  domnívá se, že nástroje měnové politiky, které ECB používá od začátku krize, sice poskytují vítanou úlevu finančním trhům v tísni, ale ukázaly i svá omezení v souvislosti s podporou růstu a zlepšením situace na trhu práce; domnívá se proto, že by ECB měla zvážit další opatření;

21.  je znepokojen velmi vysokými úrovněmi linií pro nouzovou hotovostní pomoc, které poskytly vnitrostátní centrální banky v roce 2011, a požaduje, aby byl dále zveřejněn přesný rozsah těchto linií, uskutečněné operace a podmínky, jež jsou s nimi spojeny, a aby byly poskytnuty doplňující informace;

22.  domnívá se, že nedostatky mechanismu přenosu měnové politiky by měly vést ECB k tomu, aby hledala způsoby, jak se bezprostředněji zaměřit na malé a střední podniky; poukazuje na to, že podobné malé a střední podniky z celé eurozóny nemají v současnosti přístup k úvěrům za stejných podmínek, přestože jejich ekonomické vyhlídky a rizika, kterým jsou vystaveny, jsou podobné; vyzývá ECB, aby zavedla politiku přímého nákupu vysoce kvalitních sekuritizovaných úvěrů poskytnutých malým a středním podnikům, zejména v některých členských státech, ve kterých mechanismus přenosu měnové politiky nefunguje; zdůrazňuje, že tato politika by měla být omezena z hlediska prostředků a doby, plně sterilizovaná a vedena tak, aby neohrozila rozvahu ECB;

23.  je přesvědčen, že ECB by měla velmi vážně zohlednit možnost spuštění zvláštního programu na pomoc malým a středním podnikům v přístupu k úvěrům po vzoru financování systému půjček Bank of England;

24.  zdůrazňuje, že systém zúčtování plateb TARGET II sehrál zásadní úlohu při zajištění integrity finančního systému eurozóny; konstatuje však, že značná rozkolísanost tohoto systému odhaluje znepokojivou nejednotnost finančních trhů v rámci eurozóny a pokračující odliv kapitálu z členských států, jež jsou zasaženy nebo ohroženy vážnými problémy souvisejícími s finanční stabilitou;

25.  vyzývá ECB ke zveřejnění právního rozhodnutí ohledně programu přímých měnových transakcí, aby mohly být hlouběji analyzovány jeho podrobnosti a důsledky

26.  zdůrazňuje, že linie pro nouzovou pomoc v oblasti likvidity jsou v rámci konsolidovaných rozvah Eurosystému uváděny v rámci kategorie „ostatní pohledávky v eurech za úvěrovými institucemi eurozóny“, aniž by byly stanoveny jakékoli další povinnosti zveřejnění strukturovanějších informací o těchto liniích a o uskutečněných operacích a podmínkách, jež jsou s nimi spojeny; žádá ECB, aby na svých internetových stránkách zlepšila podávání zpráv o vývoji nouzové pomoci v oblasti likvidity pro jednotlivé země;

27.  je potěšen, že během druhé poloviny roku 2002 došlo ke stabilizaci nevyvážených úrovní systému TARGET II; zdůrazňuje, že systém zúčtování plateb TARGET II sehrál zásadní úlohu při zajištění integrity finančního systému eurozóny; je však nadále znepokojen pokračující nejednotností finančních trhů v rámci eurozóny;

28.  připomíná nezávislost ECB při vedení své měnové politiky, tak jak je zakotvena ve Smlouvách; tvrdí, že měnová politika by měla být vedena demokraticky a měla by být výsledkem zvažování mezi nejrůznějšími názory a přístupy s cílem posílit transparentnost a tedy i demokratickou odpovědnost; připomíná v tomto ohledu význam měnového dialogu a otázek k písemnému zodpovězení, jež položili poslanci EP;

29.  je znepokojen možnými vedlejšími dopady dlouhotrvající mimořádně uvolněné měnové politiky, jako je agresivní riskování, vytváření finančních nerovnováh, narušování tvorby cen na finančních trzích a odsouvání nezbytné nápravy a reforem rozvahy; vybízí ECB, aby nalezla správnou rovnováhu mezi riziky vyplývajícími z předčasného ukončení mimořádně uvolněné měnové politiky a riziky spojenými s dalším odkládáním jejího ukončení;

30.  zdůrazňuje, že ECB by měla být připravena řídit se při plnění svých úkolů v oblasti měnové politiky a úkolů dohledu nejvyššími standardy odpovědnosti vůči Parlamentu, a v této souvislosti připomíná význam měnového dialogu a otázek k písemnému zodpovězení předložených poslanci EP; připomíná neustálé výzvy k větší transparentnosti činností ECB, která by vedla k větší důvěryhodnosti a předvídatelnosti, a oceňuje zlepšení, k nimž již v této oblasti došlo;

31.  domnívá se, že směnný kurz je klíčovou proměnnou hospodářské politiky, která má vliv na konkurenceschopnost eurozóny; podtrhuje potřebu podporovat euro jako mezinárodní měnu;

32.  vyzývá ECB, aby ve spolupráci s vnitrostátními centrálními bankami vysvětlila své politiky, pokud jde o měnové swapy určené na pomoc udržení finanční stability;

Bankovní unie

33.  podotýká, že evropský bankovní systém je stále křehký a je třeba jej reformovat co do struktury a konsolidovat prostřednictvím vytvoření skutečné bankovní unie;

34.  vítá pokrok, jehož se podařilo dosáhnout při jednáních o nařízení o jednotném mechanismu dohledu, které svěřuje ECB pravomoc dohledu nad úvěrovými institucemi eurozóny a institucemi, které si přejí přistoupit; je přesvědčen, že zřízení jednotného mechanismu dohledu přispěje k přerušení spojení mezi bankami a vládami a pomůže vytvořit společný evropský přístup k řešení krize;

35.  vítá především svou účast na jmenování předsedy a místopředsedy dozorčí rady;

36.  domnívá se, že vytvoření jednotného mechanismu dohledu by mělo přispět k obnovení důvěry v bankovní sektor a k oživení mezibankovních úvěrů a přeshraničních úvěrových toků pomocí nezávislého integrovaného dohledu pro všechny zúčastněné členské státy;

37.  vyzývá, aby byl jednotný mechanismus dohledu provozován zcela v souladu s jednotným souborem pravidel pro finanční služby a zcela v souladu se zásadami, které tvoří základ pro jednotný trh finančních služeb;

38.  domnívá se, že by ECB měla uvítat možnost zapojit do jednotného mechanismu dohledu členské státy, které nejsou členy eurozóny, s cílem zajistit větší míru harmonizace postupů dohledu v rámci EU;

39.  zdůrazňuje význam plodné spolupráce mezi ECB a příslušnými vnitrostátními orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu s cílem zajistit účinný a bezproblémový dohled;

40.  vítá přípravu komplexního přezkumu kvality aktiv pro všechny banky, které budou pod přímým dohledem jednotného mechanismu dohledu a které poskytnou údaje pro celkový zátěžový test, který vypracuje Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) ve spolupráci s jednotným mechanismem přezkumu ve druhém čtvrtletí roku 2014;

41.  podotýká, že posílení ECB na základě vytvoření jednotného mechanismu dohledu je třeba vyvážit její větší odpovědností vůči vnitrostátním parlamentům a Evropskému parlamentu;

42.  domnívá se, že dohled nad bankami musí být prováděn transparentně, jak bylo schváleno v interinstitucionální dohodě mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou;

43.  podotýká, že přidělení činností dohledu ECB obnáší nové výzvy v souvislosti se střetem zájmů, a vítá ustanovení, která byla v tomto ohledu zahrnuta do interinstitucionální dohody uzavřené mezi Evropským parlamentem a ECB; připomíná, že k tomu, aby tato ustanovení mohla být plně uplatněna, je třeba, aby ECB zavedla přesnější pravidla, mimo jiné ustanovení pro zaměstnance vrcholného vedení Eurosystému zapojené do bankovního dohledu o době, po kterou po skončení smlouvy nesmějí přejít ke konkurenčním subjektům („cooling-off period“);

44.  připomíná, že je nanejvýš důležité, aby ECB zajistila funkční oddělení hlavních útvarů připravujících návrhy rozhodnutí v oblasti měnové politiky a politiky v oblasti dohledu; zdůrazňuje, že je velmi zapotřebí dohody mezi ECB a Evropským parlamentem o praktických opatřeních pro zajištění demokratické odpovědnosti;

45.  domnívá se, že je naléhavě třeba schválit zřízení jednotného mechanismu pro řešení sporů, který by pomohl chránit daňové poplatníky a předcházet dalším bankovním krizím;

46.  zdůrazňuje, že v zájmu zlepšení odolnosti bankovního systému je důležité posílit jeho rozmanitost podporou zakládání malých a středně velkých místních bank;

Institucionální otázky

47.  poukazuje na to, že nařízení o jednotném mechanismu dohledu stanoví, aby Evropský parlament a ECB sjednaly interinstitucionální pravidla týkající se demokratické odpovědnosti, která by zdůraznila úlohu Parlamentu; naléhavě vyzývá ECB, aby splnila tyto nové požadavky, zejména co se týče demokratické odpovědnosti a transparentnosti svých činností dohledu;

48.  vyzývá ECB, aby každý aspekt své činnosti podrobila kritickému vlastnímu posouzení, včetně dopadu ozdravných programů, jež pomohla zformovat, a adekvátnosti makroekonomických předpokladů a scénářů, z nichž tyto programy vycházejí, jak se tato adekvátnost jeví při zpětném pohledu;

49.  vyzývá ECB, aby zveřejňovala souhrnné zápisy ze schůzí Rady guvernérů, včetně diskusí a záznamů o hlasování;

50.  je znepokojen pohrdáním, se kterým Rada nahlíží na usnesení Parlamentu ze dne 25. října 2012 o jmenování nového člena Výkonné rady ECB(3), a podotýká, že při jmenování vrcholného vedení ECB by se mělo přihlížet jak k odborným kvalitám uchazečů, tak i k vyváženému zastoupení mužů a žen; domnívá se, že instituce EU, včetně ECB, by měly jít příkladem v oblasti vyváženého zastoupení žen a mužů a že je zásadní, aby zastoupení žen a mužů na vedoucích pozicích v rámci ECB bylo zlepšeno; odsuzuje to, že členské státy při jmenování Yvese Mersche ignorovaly negativní výsledek hlasování Parlamentu, a to jak ve výboru ECON, tak v plénu, který byl reakcí na nedostatečné zohlednění vyváženosti zastoupení žen a mužů; naléhavě žádá členské státy, aby se při jmenování členů Výkonné rady řídily zásadou vyváženého zastoupení žen a mužů a aby případně zavedly pozitivní opatření na základě vyváženého zastoupení žen a mužů;

51.  připomíná, že podle článku 10.4 Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky jsou zasedání Rady guvernérů důvěrná, avšak Rada guvernérů může rozhodnout o zveřejnění výsledků svých jednání; žádá ECB, aby ve svých následných výročních zprávách poskytovala odůvodněnou odpověď na výroční zprávu Parlamentu o ECB;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. C 138, 4.5.1998, s. 177.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0176.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0396.


Situace ve Středoafrické republice
PDF 347kWORD 76k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o situaci ve Středoafrické republice (2013/2980(RSP))
P7_TA(2013)0602RC-B7-0561/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá usnesení o situaci ve Středoafrické republice ze dne 17. ledna 2013(1) a 12. září 2013(2),

—  s ohledem na tyto rezoluce Rady bezpečnosti OSN: rezoluce č. 2088(2013) ze dne 24. ledna 2013, rezoluce č. 2121(2013) ze dne 10. října 2013 a rezoluce č. 2127(2013) ze dne 5. prosince 2013,

—  s ohledem na zprávu, kterou dne 15. listopadu 2013 předložil generální tajemník OSN, jakož i na zprávu pana Aboua Moussy, zástupce generálního tajemníka a vedoucího regionálního úřadu OSN pro střední Afriku,

—  s ohledem na to, že předseda vlády Středoafrické republiky Nicolas Tiangaye vyzval na půdě OSN mezinárodní společenství k poskytnutí pomoci,

—  s ohledem na dopis ze dne 20. listopadu 2013, v němž orgány Středoafrické republiky požadují, aby mezinárodní misi na podporu míru v této zemi (MISCA) posílily francouzské jednotky,

—  s ohledem na informace, které ohledně situace ve Středoafrické republice předal Radě bezpečnosti dne 25. listopadu 2013 zástupce generálního tajemníka OSN Jan Eliasson,

—  s ohledem na prohlášení, která o Středoafrické republice učinila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dne 21. prosince 2012, 1. a 11. ledna 2013, 25. března 2013, 21. dubna 2013, 27. srpna 2013 a 5. prosince 2013,

—  s ohledem na prohlášení komisařky EU pro humanitární pomoc a civilní ochranu ze dne 21. prosince 2012 o novém vypuknutí konfliktu ve Středoafrické republice a na její prohlášení ze dne 10. září 2013 o prohlubování krize v této zemi,

—  s ohledem na revidovanou dohodu z Cotonou,

—  s ohledem na to, že v květnu 2013 byla vytvořena Mezinárodní kontaktní skupina pro Středoafrickou republiku, aby koordinovala regionální, celoafrický a mezinárodní postup s cílem nalézt trvalé řešení problémů, do nichž země opakovaně upadá;

—  s ohledem na setkání Mezinárodní kontaktní skupiny, které se konalo dne 3. května 2013 v Brazzaville (Konžská republika) a na němž skupina potvrdila platnost plánu postupu při postupném přechodu a zřídila zvláštní fond pomoci Středoafrické republice (SAR),

—  s ohledem na prohlášení o SAR, které Mezinárodní kontaktní skupina přijala dne 8. listopadu 2013 na svém třetím setkání uspořádaném v Bangui,

—  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu z roku 1998, který SAR ratifikovala v roce 2001,

—  s ohledem na opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů připojený k Úmluvě o právech dítěte, který Středoafrická republika podepsala,

—  s ohledem na tiskové prohlášení, které ohledně situace v SAR vydala dne 13. listopadu 2013 Rada míru a bezpečnosti Africké unie,

—  s ohledem na nové pojetí postupů, které schválila Rada míru a bezpečnosti Africké unie dne 10. října 2013,

—  s ohledem na prohlášení ze dne 13. listopadu 2013, v němž Rada míru a bezpečnosti Africké unie vítá plánované posílení mise MISCA o francouzský kontingent,

—  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o Středoafrické republice ze dne 19. června 2013,

—  s ohledem na prohlášení, které dne 27. listopadu 2013 vydali spolupředsedové Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v Addis Abebě (Etiopie),

—  s ohledem na závěry Rady EU ze dne 21. října 2013 týkající se Středoafrické republiky,

—  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

Násilnosti

A.  vzhledem k tomu, že od konce roku 2012, kdy v SAR vypukly boje, a od března roku 2013, kdy se povstalci ze skupiny Séléka zmocnili moci a svrhli dosavadního prezidenta Françoise Bozizého, zachvátil SAR chaos, který způsobuje značný nedostatek potravin a léků;

B.  vzhledem k tomu, že poté, co koalice Séléka dosáhla dne 24. března 2013 vojenského vítězství a chopila se moci, někteří členové této koalice začali jednat velmi brutálním způsobem a šířit vlnu znásilňování, trestných činů, fyzického násilí, krádeží, rabování a dalších případů porušování lidských práv, a to jak v hlavním městě, tak i na venkově, a vzhledem k tomu, že chování těchto osob se zcela vymklo kontrole; vzhledem k tomu, že vzrůstá využívání dětských vojáků a šíří se sexuální násilí;

C.  vzhledem k tomu, že násilností se dopouští i jiné ozbrojené skupiny, z nichž některé tvrdí, že podporují bývalého prezidenta Bozizého;

D.  vzhledem k tomu, že v Bangui zemřelo od 5. prosince 2013 za 72 hodin 400 osob;

E.  vzhledem k tomu, že tyto boje jsou zneužívány jako nástroj náboženské války, v níž trpí komunity křesťanů, a hrozí, že se situace vymkne kontrole, pokud nebudou přijata náležitá opatření, ačkoliv se vůdčí náboženští představitelé společně snaží zabránit válce mezi příslušníky různých vyznání a ačkoliv mezi různými náboženstvími a společenstvími tradičně panovalo mírové soužití;

F.  vzhledem k tomu, že pokud se SAR stane baštou teroristů, obchodníků s narkotiky, džihádistů a ozbrojených lupičů, hrozí, že se násilí rozšíří po celém regionu a bude mít dopad i na okolní státy; vzhledem k tomu, že kamerunské úřady dočasně uzavřely hranice se SAR poté, co povstalci z koalice Séléka zaútočili na pohraniční město Toktoyo a zabili kamerunského pohraničníka;

G.  vzhledem k tomu, že tyto násilné činy páchají skupiny vybavené moderními zbraněmi a některými druhy těžké vojenské techniky;

H.  vzhledem k tomu, že strany zapojené do ozbrojených konfliktů je stále častěji financují z vlastních zdrojů, jelikož povstalecké skupiny, sítě pachatelů trestné činnosti, žoldáci a špičky loupeživých skupin k financování svých vojenských akcí stále více využívají příjmy z přírodního bohatství;

I.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány přechodné správy nejsou schopny získat kontrolu nad pachateli násilností a plnit úkol ochrany obyvatelstva;

J.  vzhledem k tomu, že násilné činy, k nimž dochází v SAR, jsou pádným důvodem k okamžitým opatřením, která by zabránila masovým trestným činům, jež ohrožují nejen obyvatelstvo SAR, ale i stabilitu zemí v celém regionu;

K.  vzhledem k tomu, že situace v SAR může podporovat šíření mezinárodní trestné činnosti (jak se uvádí v rezoluci Rady bezpečnosti OSN);

Bezpečnost

L.  vzhledem k tomu, že Hospodářské společenství států střední Afriky (ECCAS) sice nasadilo v SAR 1 300 jednotek, ovšem tyto síly nebyly schopny zabránit tomu, aby zemi nezachvátilo bezpráví;

M.  vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN prostřednictvím jednomyslně přijaté rezoluce 2127 (2013) schválila důraznější vojenský zásah francouzských a afrických jednotek, jehož cílem je obnovit v SAR bezpečnost a chránit civilní obyvatelstvo, uvalila zbrojní embargo a požádala Organizaci spojených národů, aby připravila případnou misi na podporu míru;

N.  vzhledem k tomu, že generál Jean-Marie Michel Mokoko (Kongo) byl dne 26. listopadu 2013 jmenován zvláštním zástupcem Africké unie ve Středoafrické republice a velitelem afrických jednotek, jejichž rozmisťování po zemi probíhá (MISCA);

O.  vzhledem k tomu, že mise MISCA může být nasazena na dvanáct měsíců s tím, že po šesti měsících bude její působení přezkoumáno, a že jejím účelem je chránit civilní obyvatelstvo, obnovit pořádek a bezpečnost, stabilizovat situaci v zemi a usnadnit poskytování humanitární pomoci;

P.  vzhledem k tomu, že „operace OSN na udržení míru“, o niž požádala Africká unie a jež se má uskutečnit na základě rezoluce 2127 Rady bezpečnosti OSN, by umožnila zajištění finančních prostředků pro takovou akci;

Q.  vzhledem k tomu, že má-li být mise OSN účinná, podle zprávy generálního tajemníka OSN by na ni muselo být nasazeno 6 000 až 9 000 příslušníků mírových sborů;

Lidská práva

R.  vzhledem k tomu, že zhroucení veřejného pořádku a bezpečnosti v SAR vede k humanitární katastrofě a závažným způsobem ohrožuje i bezpečnost v celém regionu;

S.  vzhledem k tomu, že zabíjení civilistů, vypalování domů a ničení základní infrastruktury již přinutilo půl milionu lidí k útěku ze země, jež má celkem 4,6 milionu obyvatel;

T.  vzhledem k tomu, že státní zástupce požadoval dne 4. září 2013 u soudu v Bangui desetiletý trest odnětí svobody pro 24 bývalých povstalců z koalice Séléka, kteří byli postaveni před soud v prvním soudním řízení ve věci porušování lidských práv v SAR;

U.  vzhledem k tomu, že celá řada osob, které se provinily porušováním lidských práv a válečnými zločiny, není stíhána; vzhledem k tomu, že se tak šíří atmosféra beztrestnosti, jež vybízí k páchání dalších trestných činů;

Humanitární pomoc

V.  vzhledem k tomu, z nedávného posouzení zabezpečení potravin v mimořádných situacích (Emergency Food Security Assessment, EFSA) vyplynulo, že v této zemi nejsou dostatečně zajištěny potraviny pro 484 000 osob;

W.  vzhledem k tomu, že kvůli nedostačující bezpečnosti a nevyhovující úrovni financování, což jsou důsledky rozsahu krize, působí humanitární organizace pouze ve městech;

X.  vzhledem k nestabilitě způsobující, že 70 % dětí přestalo chodit do školy;

Y.  vzhledem k tomu, že Evropská unie pokračuje ve svém pravidelném politickém dialogu se SAR a je pro tuto zemi i nadále hlavním dárcem, neboť svou humanitární pomoc zvýšila o 8 milionů EUR, tj. na celkovou pomoc ve výši 20 milionů EUR; vzhledem k tomu, že tato pomoc EU není dostačující a musí se do ní zapojit i další mezinárodní partneři;

Rozvoj

Z.  vzhledem ke komplexnímu charakteru krize, který vyžaduje globální, koherentní, ucelenou a víceúrovňovou reakci, není možné vyřešit vzniklé problémy pouze vojenským zásahem;

AA.  vzhledem k tomu, že v zájmu trvalého řešení je důležité přistupovat k této situaci obecně a komplexně a brát v úvahu spojitost mezi hospodařením s přírodními zdroji SAR a otázkami míru, bezpečnosti a rozvoje;

AB.  vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby mezinárodní společenství poskytlo značnou hospodářskou pomoc;

AC.  vzhledem k rozhodnutí o vyřazení SAR z Kimberleyského systému certifikace;

AD.  vzhledem k tomu, že EU nikdy nepřerušila rozvojovou spolupráci se SAR a je i nadále největším poskytovatelem humanitární pomoci v této zemi navzdory místní nejisté situaci; vzhledem k tomu, že EU dne 5. prosince 2013 nabídla mezinárodní misi na podporu míru vyslané do SAR pod vedením Africké unie 50 milionů EUR, aby tak přispěla ke stabilizaci v zemi, k ochraně místního obyvatelstva a k vytvoření podmínek, jež by umožnily poskytování humanitární pomoci a reformy na poli bezpečnosti a obrany;

Násilnosti

1.  důrazně odsuzuje závažná porušení humanitárního práva a široce rozšířené porušování lidských práv, zejména bývalými příslušníky povstalecké skupiny Séléka a milicí, především skupin zvaných „anti-balaka“, včetně poprav bez řádného soudu, hromadných poprav, případů násilných zmizení, svévolného zatýkání a zadržování, mučení, sexuálního násilí a násilí založeného na pohlaví a najímání dětských vojáků; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad nově propukajícím násilím a odvetnými akcemi, k nimž v SAR dochází a které mohou vést k nekontrolovatelné situaci, včetně trestných činů, které mezinárodní právo považuje za nejzávažnější, jako jsou válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; je rovněž znepokojen možným vedlejším účinkem, který by mohl vést k destabilizaci celého regionu;

2.  opět vyjadřuje své hluboké znepokojení nad situací v SAR, která se vyznačuje naprostým zhroucením zákona a pořádku, neexistencí právního státu a sektářským násilím; odsuzuje násilí, které v poslední době dále podlomilo fungování nejzákladnějších služeb v zemi a ještě zhoršilo již tak děsivou humanitární situaci, v níž se nachází veškeré obyvatelstvo;

3.  vítá v této souvislosti rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o uvalení zbrojního embarga na SAR;

Bezpečnost

4.  vítá rezoluci 2127(2013), kterou Rada bezpečnosti OSN přijala v souladu s kapitolou VII Charty OSN, a vyzývá k jejímu urychlenému provádění s cílem uchránit obyvatelstvo SAR dalšího násilí a nejistoty;

5.  vítá rychlé nasazení francouzských vojenských sil na základě povolení vydaného Radou bezpečnosti OSN a jejich úsilí zaměřené na zastavení násilí, ochranu civilního obyvatelstva a odzbrojení milicí;

6.  vyjadřuje úctu dvěma francouzským vojákům, kteří měli působit po boku afrických sil a byli zabiti v první den jejich mise na ochranu civilního obyvatelstva SAR;

7.  vítá pokračující mezinárodní úsilí o obnovení pořádku, včetně posílení mírových sil mise MICOPAX společenství ECCAS a jejich přeměny v mírové síly Mezinárodní mise na podporu Středoafrické republiky (MISCA) pod záštitou Africkou unie;

8.  vyzývá mezinárodní společenství, aby přispělo veškerými nezbytnými finančními, vojenskými a jinými prostředky k posílení především afrických mezinárodních bezpečnostních sil a aby zajistilo provádění jejich mandátu; vítá v této souvislosti skutečnost, že EU poskytla na podporu mise AFISMA v SAR částku 50 milionů EUR;

9.  vyjadřuje politování nad pomalým rozmísťováním mise OSN k udržování míru a nad dobou, která byla nezbytná, aby Rada bezpečnosti udělila misi mandát podle kapitoly VII Charty OSN;

10.  považuje navíc za nezbytné řešit následky konfliktů, zejména prostřednictvím reformy ozbrojených a bezpečnostních sil, demilitarizace, demobilizace a opětovného začleňování bývalých bojovníků v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 2121(2013), repatriace uprchlíků, návratu vnitřně přesídlených osob do jejich domovů a provádění funkčních rozvojových programů;

11.  žádá Radu EU, aby se zabývala možnými opatřeními v oblasti vzdělávání a podpory mise MISCA, stejně jako tomu bylo v případě mise AMISOM, s cílem zvýšit schopnost afrických sil samostatně zvládat plánování a realizaci zabezpečovacích operací;

12.  konstatuje, že nedávné krize v Mali a v SAR dokazují, že je nezbytné, aby africký kontinent měl vlastní přiměřené kapacity v oblasti bezpečnosti; vyzývá v této souvislosti EU a její členské státy, aby zintenzivnily podporu účinného nasazení Africké kapacity pro okamžitou reakci na krize (Caric) vytvořené v červnu 2013, které musí následovat po rychlém zahájení činnosti Afrických pohotovostních sil (FAA) Africké unie, s nímž se původně počítalo již v roce 2010;

13.  vyjadřuje přání, aby byla posílena regionální spolupráce v boji proti „Armádě božího odporu“;

Lidská práva

14.  zdůrazňuje, že pachatelé závažných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva by neměli zůstat nepotrestáni; vyzývá, aby byli pachatelé takových činů oznámeni, identifikováni, stíháni a potrestáni v souladu s vnitrostátními a mezinárodními trestněprávními předpisy; poukazuje v této souvislosti na to, že situace v SAR již byla před Mezinárodním trestním soudem přednesena a že podle statutu MTS jsou genocida, zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nepromlčitelné; vítá prohlášení žalobce MTS ze dne 7. srpna 2013;

15.  vyzývá k přijetí naléhavých opatření pro boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách, k zajištění jejich ochrany a ukončení beztrestnosti pachatelů podobných trestných činů;

16.  vítá zejména skutečnost, že Rada bezpečnosti OSN ustavila komisi pro vyšetření oznámených porušení mezinárodního humanitárního práva a porušování lidských práv, jehož se všechny strany dopouštěly v SAR od ledna 2013; vyzývá všechny strany, aby s touto komisí plně spolupracovaly s cílem zajistit, aby se pachatelé museli z těchto odporných činů zodpovídat;

17.  vybízí k plné spolupráci s výborem pro sankce zřízeným na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2127(2013);

18.  žádá orgány SAR, aby splnily povinnosti obsažené v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu, jehož signatářem je jejich země;

19.  vyzývá ke splnění národních a mezinárodních závazků týkajících se zákazu najímání dětí a jejich využívání v ozbrojených silách a ozbrojených skupinách;

Humanitární pomoc

20.  vítá skutečnost, že EU zřídila vzdušný humanitární most prostřednictvím letů ECHO – vzdušné humanitární přepravní služby –, který funguje od 9. prosince s cílem podpořit mezinárodní úsilí o stabilizaci v SAR a zajišťuje, aby se humanitární pomoc dostala k těm, kteří se nacházejí v nejzoufalejší situaci; vítá úsilí Evropské služby pro vnější činnost a členky Komise pro humanitární pomoc a jejich rychlou reakci na vzniklou situaci;

21.  vyzývá mezinárodní společenství, aby SAR nadále zachovalo jako důležitý bod na pořadu jednání a aby podporovalo tuto zranitelnou zemi; zdůrazňuje v této souvislosti, že humanitární společenství musí rovněž navzdory současné politické a bezpečnostní situaci splnit svůj závazek vůči SAR a vyčlenit odpovídající zdroje na řešení zdravotní a humanitární krize, kterou tato země prochází; vyjadřuje znepokojení nad omezeným přístupem humanitární pomoci a odsuzuje útoky na humanitární pracovníky; vyzývá všechny strany konfliktu, zejména skupinu Séléka, aby umožnily bezpečný a neomezený přístup humanitárních organizací a organizací poskytujících pomoc;

22.  vítá větší podporu EU řešení humanitární krize v SAR a vyzývá EU a její členské státy jako hlavní dárce pomoci pro tuto zemi, aby zlepšily svou koordinaci s dalšími dárci a mezinárodními institucemi, aby se podařilo odpovídajícím způsobem pokrýt naléhavé humanitární potřeby a zmírnit utrpení obyvatel SAR;

Rozvoj

23.  vyzývá Mezinárodní kontaktní skupinu pro SAR, aby poskytovala této zemi nezbytnou finanční pomoc s cílem nastartovat udržitelný hospodářský rozvoj, obnovit fungující veřejnou správu a služby a zřídit funkční demokratické instituce schopné chránit občany;

24.  trvá na tom, že pro nalezení východisek z krize a vybudování cesty pro udržitelný rozvoj v tomto regionu je nezbytně nutné komplexní politické řešení, včetně spravedlivého rozdělování příjmů prostřednictvím státního rozpočtu;

25.  odsuzuje nelegální využívání přírodních zdrojů v SAR;

26.  domnívá se, že transparentnost a veřejná kontrola důlního odvětví jsou klíčové pro účinnou důlní správu a pro zveřejnění činností a příjmů důlních a vývozních společností;

27.  vyzývá k tomu, aby byla za pomoci mezinárodního společenství přijata opatření k intenzivnějšímu úsilí o řešení politické krize a vybudování systému soudnictví a správní infrastruktury, přičemž přednostně je třeba obnovit základní služby v oblasti justice, zdravotnictví a vzdělávání; vyzývá k přijetí opatření zaměřených na zajištění a podporu práva na vzdělání a k tomu, aby vláda zintenzivnila své úsilí o uplatňování akčního plánu „Vzdělání pro všechny“;

28.  odsuzuje ničení přírodního dědictví, zejména pytláctví (rezoluce Rady bezpečnosti OSN);

Politický vývoj

29.  opětovně zdůrazňuje svou podporu svrchovanosti, jednoty a územní celistvosti SAR;

30.  vyzývá orgány SAR, aby prováděly dohody týkající se bezodkladné politické transformace, aby se mohly do února 2015 konat volby a byl obnoven ústavní pořádek;

31.  opětovně vyjadřuje svou podporu předsedovi vlády Nicolasi Tiangayemu, kterého podporuje mezinárodní společenství;

32.  vyzývá k obnovení veřejné služby v SAR s cílem uspořádat důvěryhodné a nezpochybnitelné vnitrostátní volby, aby bylo možno zemi nadále vést po cestě k demokracii; konstatuje, že navzdory úsilí předsedy vlády Tiangayeho byly státní struktury a kontrola podlomeny takovým způsobem, že z nich nezbývá téměř nic; vybízí k zapojení občanské společnosti do diskuzí o budoucnosti SAR;

33.  naléhavě žádá, aby dočasné orgány zajistily plnou účast žen ve všech fázích tohoto procesu (rezoluce Rady bezpečnosti OSN);

34.  vítá skutečnost, že OSN hodlá „pozorně sledovat průběh transformace“;

o
o   o

35.  žádá svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie Catherine Ashtonové, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, orgánům Africké unie, společenství ECCAS, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, členským státům EU a Národní přechodné radě Středoafrické republiky.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0033.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0389.


Odebírání orgánů v Číně
PDF 213kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o nedobrovolném odebírání orgánů v Číně (2013/2981(RSP))
P7_TA(2013)0603RC-B7-0562/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá usnesení ze dne 7. září 2006(1) a ze dne14. března 2013(2) o vztazích mezi EU a Čínou, na usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracii ve světě v roce 2011 a o politice Evropské unie v této oblasti(3), na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a o politice Evropské unie v této oblasti(4) a na své usnesení ze dne 19. května 2010 o sdělení Komise: Akční plán pro dárcovství a transplantaci orgánů (2009–2015): posílená spolupráce mezi členskými státy(5),

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její článek 3 o právu na nedotknutelnost lidské osobnosti,

—  s ohledem na slyšení pořádaná dne 21. listopadu 2009, dne 6. prosince 2012 a dne 2. prosince 2013 podvýborem pro lidská práva a na svědectví bývalého státního tajemníka kanadské vlády pro oblast Asie a Tichomoří Davida Kilgoura a právníka zaměřeného na oblast lidských práv Davida Matase o četných případech nedobrovolného odebírání orgánů stoupencům hnutí Falun Gong v Číně, které byly zaznamenány od roku 2000,

—  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ratifikovanou Čínou dne 4. října 1988,

—  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v Čínské lidové republice se provádí více než 10 000 transplantací orgánů ročně a 165 čínských transplantačních center nabízí možnost nalezení vhodných orgánů během dvou až čtyř týdnů, přičemž zde doposud neexistuje organizovaný účinný veřejný systém dárcovství a přidělování orgánů; vzhledem k tomu, že systém transplantace orgánů v Číně nesplňuje požadavky Světové zdravotnické organizace, pokud jde o transparentnost a zpětnou sledovatelnost získaných orgánů, a že čínská vláda odmítá přijmout systém nezávislé kontroly; vzhledem k tomu, že předpokladem etického dárcovství orgánů je dobrovolný a informovaný souhlas;

B.  vzhledem k tomu, že v Čínské lidové republice je míra dobrovolného dárcovství orgánů z důvodu tradiční víry mimořádně nízká; vzhledem k tomu, že v roce 1984 Čínská lidová republika zavedla nařízení, jímž bylo povoleno odebírání orgánů popraveným vězňům;

C.  vzhledem k tomu, že když bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestů Manfred Nowak, kanadský výzkumník a právník zaměřený na oblast lidských práv David Matas a bývalý státní tajemník kanadské vlády pro oblast Asie a Tichomoří David Kilgour požádali o příslušné informace, nebyla vláda Čínské lidové republiky schopna dostatečně doložit původ odebraných orgánů;

D.  vzhledem k tomu, že ředitel čínského výboru pro dárcovství orgánů a bývalý náměstek ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu na madridské konferenci o dárcovství a transplantaci orgánů v roce 2010 uvedl, že více než 90 % transplantovaných orgánů odebraných zesnulým dárcům pochází od popravených vězňů v Číně, a prohlásil, že od poloviny roku 2014 se od všech nemocnic, které jsou oprávněny provádět transplantace orgánů, bude požadovat, aby přestaly využívat orgány popravených vězňů a používaly pouze orgány dobrovolných dárců přidělené prostřednictvím nově zaváděného vnitrostátního systému;

E.  vzhledem k tomu, že Čínská lidová republika ohlásila svůj záměr postupně ukončit odebírání orgánů popraveným vězňům do roku 2015 a zavést digitalizovaný systém přidělování orgánů označovaný jako čínský systém reakce pro účely transplantací (China Organ Transplant Response System), což je v rozporu s jejím příslibem, že bude od všech nemocnic oprávněných k provádění transplantací orgánů požadovat, aby do poloviny roku 2014 přestaly využívat orgány odebrané popraveným vězňům;

F.  vzhledem k tomu, že v červenci 1999 zahájila Komunistická strana Číny intenzivní celonárodní vlnu pronásledování s cílem vymýtit duchovní hnutí Falun Gong, což mělo za následek uvěznění a zadržení stovek tisíc stoupenců Falun Gong; vzhledem k tomu, že podle některých zpráv byli nucenému odebírání orgánů podrobeni i ujgurští a tibetští vězni;

G.  vzhledem k tomu, že Výbor OSN proti mučení a zvláštní zpravodaj OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání vyjádřili v souvislosti s tvrzeními o nedobrovolném odebírání orgánů vězňům své znepokojení a vyzvali vládu Čínské lidové republiky, aby zvýšila odpovědnost a transparentnost systému transplantace orgánů a trestala osoby odpovědné za jeho zneužívání; vzhledem k tomu, že zabíjení náboženských nebo politických vězňů pro účely prodeje orgánů na transplantace představuje mimořádně vážné porušování základního práva na život, které nelze tolerovat;

H.  vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2013 zvolilo Valné shromáždění OSN Čínu do Rady OSN pro lidská práva, na tříleté období počínající 1. lednem 2014;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad stále se opakujícími a důvěryhodnými zprávami o systematickém, státem schvalovaném nedobrovolném odebírání orgánů vězňům svědomí v Čínské lidové republice, mezi nimiž je i mnoho stoupenců Falung Gong uvězněných za jejich náboženské přesvědčení a také členové dalších náboženských a etnických menšinových skupin;

2.  zdůrazňuje, že plán postupného ukončení nedobrovolného odebírání orgánů popraveným vězňům až do roku 2015 není přijatelný; vyzývá vládu Čínské lidové republiky, aby praktiky nedobrovolného odebírání orgánů vězňům svědomí a členům náboženských a etnických menšinových skupin ukončila okamžitě;

3.  vyzývá EU a její členské státy, aby na téma nedobrovolného odebírání orgánů v Číně upozornily; doporučuje Unii a jejím členským státům, aby veřejně odsoudily nekalé praktiky týkající se transplantací orgánů v Číně a zvýšily povědomí svých občanů cestujících do Číny o tomto problému; vyzývá k tomu, aby EU praktiky transplantace orgánů v Číně plně a transparentním způsobem prošetřila a aby ti, kteří byli do těchto neetických postupů zapojeni, byli trestně stíháni;

4.  vyzývá čínské orgány, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání a zvláštnímu zpravodaji OSN pro svobodu náboženství a vyznání na jejich žádost podrobně vysvětlily, z jakých zdrojů pochází orgány používané poté, co se zvýšil počet transplantací, a umožnily jim provést šetření transplantačních postupů v Číně;

5.  vyzývá k okamžitému propuštění všech vězňů svědomí v Číně, včetně stoupenců hnutí Falun Gong;

6.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva, vládě Čínské lidové republiky a Všečínskému shromáždění lidových zástupců.

(1) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 219.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0097.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0503.
(4) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 81.
(5) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 65.


Situace na Srí Lance
PDF 163kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o situaci na Srí Lance (2013/2982(RSP))
P7_TA(2013)0604RC-B7-0563/2013

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá usnesení ze dne 22. října 2009(1) a ze dne 12. května 2011(2) o situaci na Srí Lance,

—  s ohledem na konečnou zprávu srílanské komise pro poučení a usmíření z listopadu 2011,

—  s ohledem na rezoluce Rady OSN pro lidská práva ze dne 18. března 2013 a 22. března 2012 o podpoře procesu usmíření a odpovědnosti na Srí Lance,

—  s ohledem na zprávu, kterou v listopadu 2012 předložil interní přezkumný panel generálního tajemníka OSN a jež se týkala zásahu OSN na Srí Lance v posledních stádiích války v této zemi a po jejím skončení a zabývala se selháním mezinárodního společenství, které nebylo schopno ochránit civilní obyvatele před rozsáhlým porušováním humanitárního práva a lidských práv;

—  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 31. srpna 2013 a na její zprávu Radě OSN pro lidská práva ze dne 25. září 2013,

—  s ohledem na zprávu francouzské dobročinné organizace „Action against hunger“ (ACT), která se týkala popravy 17 místních pracovníků této organizace, k níž došlo v roce 2006 ve městě Muttur na severu země;

—  s ohledem na prohlášení Evropské unie ze dne 5. prosince 2012 o právním státě na Srí Lance(3), jež bylo vydáno delegací EU v této zemi;

—  s ohledem na prohlášení, které dne 18. ledna 2013 vydala jménem Evropské unie místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová ve věci odvolání bývalé předsedkyně srílanského Nejvyššího soudu Shirani Bandaranayakeové,

—  s ohledem na nedávné zasedání předsedů vlád zemí Britského společenství národů ve městě Kolombo a na výzvu britského premiéra Davida Camerona k tomu, aby proběhlo nezávislé vyšetřování obvinění z válečných zločinů;

—  s ohledem na úmluvy, jichž je Srí Lanka smluvní stranou, především Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodní úmluvu o vyloučení všech forem rasové diskriminace, Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, Úmluvu o právech dítěte, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen a na Úmluvu OSN proti korupci;

—  s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v květnu 2009 byl po desetiletích bojů mezi vládou Srí Lanky a separatistickou organizací Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE) na severu země ukončen konflikt, když došlo k porážce a kapitulaci separatistické organizace a smrti jejího vůdce;

B.  vzhledem k tomu, že v posledních měsících konfliktu si intenzivní boje v oblastech osídlených civilisty podle odhadů vyžádaly desítky tisíc mrtvých a zraněných civilistů, přičemž asi 6 000 osob zmizelo,

C.  vzhledem k tomu, že dne 23. května 2009 podepsali generální tajemník OSN Pan Ki-mun a prezident Srí Lanky Mahinda Rajapaksa společné prohlášení, v němž se srílanská vláda zavázala k přijetí opatření, která zaručí, že bude určena odpovědnost za údajné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, k nimž došlo v posledních fázích vnitřního konfliktu, který trval 26 let;

D.  vzhledem k tomu, že dne 15. května 2010 prezident Rajapaksa jmenoval komisi pro poučení a usmíření; vzhledem k tomu, že podle zpráv oslovilo tuto komisi z vlastní iniciativy velké množství osob, což prokazuje silný zájem o národní dialog o tomto konfliktu a jeho potřebu;

E.  vzhledem k tomu, že zpráva panelu odborníků OSN, která byla zveřejněna dne 26. dubna 2011, zjistila, že podle důvěryhodných zpráv spáchaly jak vládní síly, tak rebelská organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE) válečné zločiny v měsících bezprostředně před květnem 2009, kdy vládní síly oznámily vítězství nad separatisty;

F.  vzhledem k závažnému charakteru obvinění obsažených v této zprávě a pokračující mezinárodní kampani, jejímž cílem je zajistit věrné vyhodnocení událostí a která probíhala i v kuloárech na nedávném summitu zemí Britského společenství národů, což jsou skutečnosti, které podtrhují potřebu vyřešit tuto otázku, má-li být na Srí Lance dosaženo trvalého smíření;

G.  vzhledem k tomu, že na Srí Lance bylo právě na základě klíčového doporučení obsaženého ve zprávě komise pro poučení a usmíření zahájeno celostátní sčítání obyvatelstva, jehož cílem je stanovit bezprostředně rozsah a okolnosti úmrtí a zranění civilních obyvatel a rovněž škody na majetku, k nimž došlo v době konfliktu,

H.  vzhledem k tomu, že v srpnu roku 2013 byla ustavena prezidentská vyšetřovací komise, jejímž účelem je vyšetřit zmizení osob v severní a východní provincii v letech 1990 až 2009;

I.  vzhledem k tomu, že dne 25. září 2013 vyzvala Navi Pillayová srílanskou vládu, aby využila čas, který jí zbývá do března 2014, kdy tato vysoká komisařka předloží zprávu o této zemi na schůzi Rady OSN pro lidská práva, k tomu, aby „se zapojila do důvěryhodného celostátního procesu s hmatatelnými výsledky“, včetně „stíhání jednotlivých pachatelů“, neboť v opačném případě „bude mezinárodní společenství nuceno zavést vlastní vyšetřovací mechanismy“.

J.  vzhledem k tomu, že interní přezkumný panel pro působení OSN na Srí Lance v posledních fázích válečného konfliktu dospěl k závěru, že selhání orgánů a institucí OSN, které „nechránily práva lidí, kterým měly na základě svého mandátu poskytovat pomoc“ „přispělo ve výsledku k tomu, že OSN nejednalo v rámci institucionálního mandátu a nesplnilo své povinnosti v oblasti ochrany“;

1.  oceňuje obnovení míru na Srí Lance, které přináší velkou úlevu všem obyvatelům, a uznává úsilí, které s pomocí mezinárodního společenství vynaložila vláda Srí Lanky na znovuvybudování infrastruktury a přesídlení většiny z přibližně 400 000 vnitřně vysídlených osob;

2.  všímá si pokroku, kterého bylo dosaženo při plnění rozvojových cílů tisíciletí, v oblasti politiky trojjazyčnosti,především díky výuce sinhálského, tamilského a anglického jazyka pro státní úředníky, a rovněž celonárodního sčítání lidu, které bylo nedávno schváleno a jehož cílem je vyčíslit „lidské a majetkové škody“, k nimž došlo v průběhu občanské války;

3.  vítá historicky první volby do zastupitelstva provincie v Severní provincii konané dne 21. září 2013, v nichž naprostou většinou zvítězila strana Tamilská národní aliance (TNA);

4.  doufá, že mírový vývoj přispěje k dalšímu posílení rozvojového programu země a umožní občanům a rostoucímu počtu zahraničních návštěvníků plně využít přírodního a kulturního potenciálu, který Srí Lanka nabízí; zdůrazňuje, že dlouhodobá stabilita vyžaduje skutečné usmíření za plného zapojení místního obyvatelstva;

5.  se znepokojením si všímá, že vojenská přítomnost vládních jednotek v oblastech bývalého konfliktu je i nadále značná, což vede k porušování lidských práv, včetně zabírání půdy, přičemž dosud nebylo uzavřeno více než tisíc soudních řízení ve věci majitelů půdy, kteří přišli o svůj majetek, a podle zpráv dochází také ke znepokojujícímu počtu sexuálních útoků a dalšího zneužívání žen, přičemž je třeba vzít v potaz zvláště zranitelné postavení desítek tisíc válečných vdov;

6.  oceňuje národní plán opatření k provedení doporučení vydaných komisí pro poučení a usmíření a vyzývá vládu, aby zintenzívnila své úsilí a plně prováděla doporučení této komise, konkrétně aby plně vyšetřila velké množství obvinění mimosoudního zabíjení a násilných zmizení, dále demilitarizovala severní oblast Srí Lanky, dokončila zavedení nestranného mechanismu pro řešení sporů o půdu, znovu vyhodnotila politiky v oblasti zadržování osob, posílila dříve nezávislé občanské instituce a orgány (jako je policie, soudnictví a komise pro lidská práva) a dosáhla dlouhodobého politického řešení, pokud jde o další přenesení pravomocí do provincií; vyzývá prezidentskou vyšetřovací komisi, aby se zabývala případy osob, které zmizely nejen v severní a východní provincii, ale také ve zbytku země;

7.  vyjadřuje značné obavy v souvislosti s pokračujícími zprávami o zastrašování a porušování lidských práv (to i ze strany bezpečnostních složek), o mimosoudním zabíjení, mučení a porušování práva na svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování, a o odvetných opatřeních vůči ochráncům lidských práv, zástupcům občanské společnosti a novinářům, hrozbách pro nezávislé soudnictví a právní stát a o diskriminaci na základě náboženského vyznání či víry; vyzývá srílanskou vládu, aby přijala nezbytná opatření;

8.  vítá nedávné kroky úřadů v souvislosti s vyšetřováním obvinění, že v roce 2006 vládní síly zabily 17 místních pracovníkům francouzské dobročinné organizace „Action for Hunger“ ve městě Muttur na severu země a 5 mladých osob v okrese Trincomalee; naléhavě vyzývá orgány, aby učinily vše pro to, aby byly před soud postaveny osoby, které za tento masakr nesou odpovědnost;

9.  naléhavě vyzývá srílanskou vládu, aby reagovala na žádosti o vyšetření porušení lidských práv a humanitárního práva, k nimž došlo v průběhu války, a do března 2014 zahájila nezávislé a věrohodné vyšetřování všech údajných porušení, a domnívá se, že pokud tak neučiní, měla by OSN zahájit mezinárodní vyšetřování;

10.  vyzývá srílanskou vládu k tomu, aby přijala účinný zákon o ochraně svědků, aby se tak svědkům takovýchto zločinů poskytla náležitá ochrana;

11.  oceňuje úsilí srílanské armády a mezinárodních nevládních organizací, jako je Halo Trust, při odstraňování min a bere na vědomí značný objem finančních prostředků z EU a další poskytnutí prostředků, které oznámilo Spojené království; naléhavě vyzývá vládu a ozbrojené síly Srí Lanky, aby spolu s EU a jejími členskými státy i nadále poskytovaly nezbytné finanční prostředky na další odstraňování min, které představují závažnou překážku pro návrat k běžnému životu a hospodářskou obnovu; znovu vyzývá Srí Lanku, aby se připojila k Ottawské úmluvě o zákazu min;

12.  se znepokojením konstatuje, že podle nedávné zprávy Europolu o situaci v oblasti terorismu a jejím vývoji v EU je organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu, která v minulosti provedla různé teroristické útoky, i nadále aktivní na mezinárodní scéně;

13.  vyzývá OSN a její členské státy, aby provedly pečlivou analýzu selhání mezinárodního společenství na Srí Lance a aby přijaly příslušná opatření, která zajistí, že dojde-li v budoucnu k podobné situaci, bude OSN schopna splnit daleko vyšší standardy, pokud jde o plnění jejích povinností týkajících se ochrany a humanitární činnosti;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Srí Lanky.

(1) Úř. věst. C 265, 30.9.2010, s. 29.
(2) Úř. věst. C 377, 7.12.2012, s. 156.
(3) http://eeas.europa.eu/delegations/sri_lanka/documents/press_corner/20121205_en.pdf

Právní upozornění - Ochrana soukromí