Evropský parlament,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006(1) (směrnici o CCS),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. března 2013 o budoucnosti zachycování a ukládání CO2 v Evropě (COM(2013)0180),

—  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

—  s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 o plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(2),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0430/2013),

A.  vzhledem k tomu, že zachycování a ukládání uhlíku (CCS) je slibná technologie, která by mohla být jediným prostředkem na dosažení podstatného snížení emisí CO2 z průmyslových zdrojů a mohla by významně snížit emise CO2 z elektráren na fosilní paliva, a že již nyní je třeba investic soukromého sektoru a demonstrace možností této technologie v průmyslovém měřítku na podporu inovací, bezpečného snižování nákladů a potvrzení její bezpečnosti pro životní prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura předpokládá, že do roku 2013 budou fosilní paliva nadále zajišťovat 75 % celosvětové výroby energie, zastává názor, že CCS je nezbytné pro dosažení 20% snížení CO2 do roku 2050, a upozorňuje, že pokud nebude CCS zavedeno, bude zapotřebí navýšit investice do elektrické energie o dalších 40 %, aby se předešlo zvýšení teploty o více než 2°C;

C.  vzhledem k tomu, že CCS je jedinou technologií, která dokáže přinést výrazný úbytek emisí CO2 z velkých průmyslových odvětví, jako jsou ocelářský, cementářský a chemický průmysl a ropné rafinerie, a v kombinaci s používáním biomasy k výrobě energie má potenciál podpořit čisté snížení emisí CO2;

D.  vzhledem k tomu, že podle současné míry využívání fosilních paliv a jejích prognóz do budoucna se CCS zdá být naprosto nezbytným k dosažení cíle udržet nárůst globální teploty menší než 2 °C;

E.  vzhledem k tomu, že rozvoj CCS by měl být vnímán jako strategie, která při přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství doplňuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie;

F.  vzhledem k tomu, že v roce 2007 hlavy vlád EU doufaly, že v roce 2015 bude v provozu až 12 demonstračních zařízení CCS, ale protože se jejich finanční udržitelnost odvíjela od tehdejší vysoké ceny uhlíku, není tyto ambice v současnosti možné uskutečnit;

G.  vzhledem k tomu, že rozvoj této technologie by neměl sloužit jako pobídka ke zvyšování podílu elektráren na fosilní paliva;

H.  vzhledem k tomu, že EU ztrácí svoji technickou vůdčí roli v oblasti CCS a s pouze jediným projektem, který se nyní projednává pro financování z NER300, a s projekty Evropského programu oživení energetiky, které byly ukončeny nebo pozastaveny, nemá nyní žádnou účinnou politiku na podporu rozvoje stěžejních projektů CCS;

I.  vzhledem k tomu, že ještě před tím, než budou jakékoli projekty zaváděny v komerčním měřítku, by měla být široké veřejnosti vždy prezentována úplná a jasná představa o výhodách a o možných hrozbách technologie CCS;

Zvýšení ambicí

1.  uznává, že budování CCS by mohlo umožnit EU splnit její nízkouhlíkové cíle do roku 2050 za nižší náklady a že je nutné zejména pro odstraňování uhlíku u průmyslových odvětví, která se vyznačují jeho vysokými emisemi; domnívá se, že by to mohlo rovněž přispět k rozmanitosti a bezpečnosti dodávek energie za současného zachování a vytváření pracovních příležitostí; potvrzuje, že je naléhavě třeba rozvíjet celou řadu kompletních stěžejních projektů CCS s cílem určit nejlepší a hospodářsky nejvýhodnější řešení, a vyzývá Komisi, aby stanovila úkoly pro dosažení tohoto cíle; domnívá se, že s ohledem na nezbytnou potřebu investic je třeba vyvinout další nástroje kromě systému obchodování s emisemi (ETS) EU na posílení výzkumu a technicky zvládnutého a bezpečného používání CCS;

2.  je přesvědčen, že ačkoli by technologie CCS mohla nabídnout částečné řešení, jak dosáhnout cílů omezení emisí skleníkových plynů, ještě lepší by bylo, kdyby členské státy dokázaly tyto cíle splnit bez využití CCS;

3.  vyzývá Komisi, aby podporovala zavádění technologie CCS nejen v souvislosti s výrobou energie z uhlí a plynu, ale rovněž v celé řadě průmyslových odvětví, jako jsou chemický průmysl, metalurgie, výroba železa a oceli, výroba cementu a rafinerie; zdůrazňuje, že by se Komise měla zabývat otázkou budování CCS v klimatickém a energetickém rámci do roku 2030 a měla by předložit návrhy na podporu brzké výstavby stěžejních projektů CCS;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly dalekosáhlá opatření na podporu mezinárodní spolupráce a využívání technologií ke zmírňování dopadů změny klimatu a naznačily tak rozvíjejícím se ekonomikám cestu směrem k jiným alternativám rozvoje, včetně například technologie zachycování a ukládání uhlíku, které jsou méně náročné na uhlík;

5.  je přesvědčen, že akční plán pro ocelářství by měl konkrétně odkazovat na potřebu rozvíjet stěžejní projekty CCS v tomto odvětví;

Vedoucí úloha členských států

6.  uznává, že CCS se nemůže rozšiřovat bez podpory členských států a soukromých investorů a že členské státy mají absolutní a suverénní právo podporovat jeho zavádění nebo mu bránit; konstatuje, že zatímco některé členské státy uvedly, že nepočítají s tím, že by CCS mělo hrát nějakou úlohu v jejich strategiích na snižování emisí, neměly by bránit iniciativám států, které se domnívají, že tato technologie může hrát účinnou úlohu při jejich přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství;

7.  připomíná Komisi, že Parlament vyzval k přijetí právních předpisů požadujících, aby každý členský stát přijal nízkouhlíkovou strategii do roku 2050; navrhuje, aby byla tyto vnitrostátní pracovní plány aktualizovány každých pět let; očekává, že v nich bude uvedeno, zda a jaká zařízení CCS mají být v daném členském státě zbudována;

8.  vyzývá Komisi, aby navrhla, že by od členských států mělo být vyžadováno vypracování a zveřejnění vnitrostátních nízkouhlíkových plánů ještě před konferencí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v roce 2015;

9.  zdůrazňuje, že za situace, kdy cena uhlíku není vysoká, hrají členské státy, které hodlají podporovat zavádění CCS, klíčovou úlohu při zajišťování transparentního toku příjmů a jakékoli případné další finanční podpory, jež může být nutná pro zajištění výstavby a provozu stěžejních projektů, přičemž zároveň umožní provozovatelům, kteří čelí vysokým nákladům „průkopníků“, zajistit návratnost jejich investice; konstatuje, že pokud mají být zařízení CCS budována na komerčním základě, mohou být potřebná rovněž příslušná regulační opatření; uznává, že je přitom nezbytné dodržet normy ochrany životního prostředí;

Regulace a financování ze strany EU

10.  vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření investičního fondu EU pro průmyslové inovace na podporu rozvoje inovativních technologií šetrných k životnímu prostředí včetně stěžejních projektů CCS a dalších nízkouhlíkových technologií a opatření na snížení emisí CO2 z energeticky náročných odvěcí a jejich procesů; navrhuje, že by mohl být financován z prodeje povolenek v rámci ETS EU; zdůrazňuje, že by to nekladlo dodatečné nároky na rozpočet EU; uznává, že při vymezování parametrů využívání takovéhoto fondu by měl být brán ohled na zkušenost s omezeními a nepružností mechanismu financování NER300;

11.  domnívá se, že politiky a strategie zachycování a ukládání uhlíku by měly být koncipovány pouze na základě spolehlivých důkazů o jejich pozitivních dopadech na životní prostředí, stabilitu průmyslu EU, zaměstnanost v EU a finanční dostupnost cen energií pro veřejnost a průmysl;

12.  domnívá se, že dlouhodobá podpora CCS by se do budoucna měla odvíjet zejména od vhodného signálu ceny CO2; navrhuje, že by Komise měla usnadnit diskusi o nabízejících se možnostech provedení, analýzy systémů požadujících získání certifikátů CCS prokazujících odklonění emisí CO2 prostřednictvím jeho skladování nebo zpracování v úměrnosti k množství CO2 obsaženém ve fosilních palivech uváděných na trh;

13.  žádá Komisi, aby připravila pokyny pro členské státy týkající se nejrůznějších finančních a jiných mechanismů, které by mohly využít na podporu a pobídku rozvoje CCS a pro přístup k podpůrným fondům v rámci rozpočtu EU;

14.  bere na vědomí rozhodnutí Evropské investiční banky zakázat půjčky na výstavbu uhelných elektráren emitujících více než 550g CO2 /kWh; zdůrazňuje, že bez finanční podpory na rozvoj CCS bude zavedení přísnějších limitů pro emisní výkonnost zásadní;

15.  navrhuje, aby Komise zvážila, jak by bylo možné využít Výzkumný fond EU pro uhlí a ocel na podporu ukázkového zavádění předcházejícího komerčnímu využití v těchto průmyslových odvětvích;

16.  váží si toho, že norská vláda podporuje projekty CCS v rámci EU, a vyjadřuje své přání, aby při jednání o příštím programovém období byl vznesen požadavek na finanční podporu pro stěžejní projekty CCS;

17.  žádá Komisi, aby zhodnotila přínosy schválení a rozvoje pilotního projektu CCS nadace Ciuden ve Španělsku, který získal finanční podporu ze zdrojů EU ve výši přibližně 100 milionů EUR, coby evropského zkušebního zařízení pro technologie zachycování a ukládání CO2 na pevnině;

Doprava a ukládání

18.  uznává, že je možné dosáhnou podstatných finančních úspor tím, že budou zřízeny clustery průmyslových zařízení CCS obsluhovaných sdílenými produktovody nebo jinými systémy přepravy CO2; navrhuje, že nelze očekávat, že provozovatelé elektráren budou obecně zohledňovat budoucí požadavky dalších zařízení, a že významné investice, jako jsou hlavní produktovody, které by mohly případně odvádět CO2 z mnoha zdrojů, by mohly být prováděny prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru; zdůrazňuje, že členské státy snažící se budovat CCS mohou hrát přímou úlohu při zajišťování transportu do CCS a stanovení dostupnosti infrastruktury pro ukládání;

19.  vyzývá k užší spolupráci se Spojenými státy americkými a Kanadou v podobě výměny odborných znalostí a osvědčených postupů ohledně činností v oblasti zachycování a ukládání uhlíku, které jsou prováděny v rámci dialogu USA a Kanady o čisté energii;

20.  zdůrazňuje, že nové nízkouhlíkové technologie by neměly být považovány za konkurenční, nýbrž za vzájemně se doplňující technologie; zdůrazňuje skutečnost, že jak obnovitelné zdroje energie, tak CCS budou hrát svoji úlohu v budoucím energetickém mixu EU a že CCS by neměly být na újmu dosažení povinných cílů EU v oblasti rozvoje obnovitelných energií; vyzývá k tomu, aby byla v klimatickém a energetickém rámci do roku 2030 přijata opatření na podporu obou těchto technologií;

21.  konstatuje, že evropská geologie může vymezit hojný počet možných lokalit pro trvalé ukládání velkých množství CO2, v neposlední řadě pod Severním mořem daleko od lidského osídlení; podporuje opatření a využívání prostředků EU na stanovení společné definice charakteru lokality pro ukládání, stanovení vhodných lokalit pro ukládání v Evropě, rozvoj pilotních projektů a přípravu lokalit pro ukládání v komerčním měřítku na území členských států, které tuto technologii podporují;

22.  vyzývá Komisi, aby podpořila výrobu evropského atlasu možných lokalit pro ukládání CO2;

23.  uznává, že článek 6 londýnského protokolu byl pozměněn tak, že nyní již nadále nevyžaduje bránit přeshraniční přepravě CO2 za účelem ukládání; konstatuje však, že ratifikace této změny by mohla trvat mnoho let; vyzývá Komisi, aby vyjasnila, zda existují okolnosti, za nichž by během období před ratifikací nezbytných změn tohoto protokolu povolila přeshraniční přepravu CO2;

Odpovědnost za ukládání

24.  konstatuje obavy některých potenciální developerů CCS, že požadavky a odpovědnost na ně kladené ohledně geologického ukládání CO2 na lokalitách schválených členskými státy jsou nekvantifikovatelné a přehnané; připomíná však pravidla odpovědnosti za ukládání CO2 stanovená směrnicí o geologickém ukládání CO2 (směrnici o CCS) a povinnosti, které se vztahují na držitele povolení k ukládání;

25.  plně akceptuje, že je třeba předcházet jakémukoli náhodnému úniku CO2 z lokalit, v nichž je uložen, a že je nutno chránit nezávadnost projektu pro životní prostředí v souladu s článkem 1 směrnice o CCS; vyzývá Komisi, aby poskytla pokyny týkající se míry, do níž by měly být předem stanoveny podrobnosti o požadavcích na shodu, prostřednictvím jednání mezi možnými provozovateli a příslušnými orgány dotyčných členských států;

26.  poukazuje na tom, že směrnice o CCS dává členským státům velkou pružnost stanovit finanční záruku ze strany provozovatelů CCS a délku období, než odpovědnost za uzavřenou lokalitu přejde na příslušný orgán; navrhuje, aby členské státy usilující o rozvoj CCS přistupovaly ke věci podnikavějším způsobem a přijaly větší podíl odpovědnosti, než je tomu v současnosti,

27.  vyzývá Komisi, aby revidovala své pokyny ke směrnici o CCS s cílem tyto body vyjasnit;

28.  uvádí, že požadavek směrnice o CCS, aby v případě úniku CO2 museli provozovatelé vrátit příspěvek, nezohledňuje nákladná opatření na nápravu; obává se, že tato povinnost bude představovat další překážku rozvoji CCS; žádá Komisi, aby ve svém posouzení směrnice o CCS navrhla přezkum tohoto ustanovení;

Status připravenosti k zachycování a ukládání uhlíku

29.  zdůrazňuje, že nadále není přijatelné investovat do elektráren nebo průmyslových zařízení s pravděpodobnými vysokými emisemi CO2 bez přehlédnutí k jejich omezení v budoucnu;

30.  zdůrazňuje, že podle průzkumu Eurobarometru nemá značný podíl evropské populace o technologii CCS stále povědomí, avšak ti, kteří jsou o ní informováni, ji častěji podporují; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily komunikaci s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o technologii CCS, a věří, že hlubší porozumění technologii zachycování a ukládání uhlíku je zásadní pro její veřejné přijetí, a tedy i pro její provádění;

31.  bere na vědomí, že členské státy mohou hodnotit různými způsoby ustanovení směrnice o CCS požadující posouzení schopnosti zachycování, transportu a ukládání předtím, než obdrží elektrárny příslušné povolení k provozu;

32.  vyzývá Komisi, aby navrhla, že v členských státech, které se rozhodly využívat technologii CCS, by podmínkou pro výstavbu mohla být odpovídající příprava na CCS nebo další opatření na podstatné snížení emisí CO2 pro všechny nové elektrárny na fosilní paliva a pro průmyslová zařízení nad schválenou velikost s výjimkou případů zařízení pro pokrytí poptávky po elektřině ve špičce nebo pokud daný členský stát splnil legislativní požadavek na zveřejnění pracovního plánu ukazujícího, jak splní své cíle na snížení emisí CO2 do roku 2050 bez použití CCS;

33.  žádá Komisi, aby analyzovala, v jaké míře by bylo zapotřebí technologii zachycování a ukládání uhlíku zavést do určitého rozhodujícího data, tj. do roku 2030, má-li významně přispět ke splnění cílů snížení emisí pro rok 2050, a aby o této analýze předložila zprávu;

Zachycování a ukládání uhlíku

34.  vítá různé iniciativy na využití CO2 tak, aby došlo ke snížení celkových emisí do atmosféry a na vytvoření alternativních produktů, jako jsou udržitelná paliva v dopravě; vyzývá zejména naléhavě Komisi, aby posoudila potenciál využívání CO2 na posílení těžby ropy a zemního plynu v EU;

o
o   o

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L140, 5.6.2009, s.114. (2) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 75.