Evropský parlament,

—  s ohledem na čl. 3 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—  s ohledem na články 9, 53 a 151 až 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na články 5, 15, 16, 27, 31, 34 a 35 Listiny základních práv Evropské unie,

—  s ohledem na články 1, 2, 3, 4, 11, 12, 13, 19 a 23 (revidované) Evropské sociální charty,

—  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 102 z roku 1952 o minimálních normách sociálního zabezpečení,

—  s ohledem na úmluvu MOP č. 117 z roku 1962 o sociální politice (základní cíle a normy) ,

—  s ohledem na úmluvu MOP č. 121 z roku 1964 o dávkách při pracovních úrazech a nemocech z povolání; úmluvu č. 128 z roku 1967 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách; úmluvu č. 130 z roku 1969 o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci; úmluvu č. 168 z roku 1988 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti; a úmluvu č. 183 z roku 2000 o revizi (revidované) úmluvy o ochraně mateřství,

—  s ohledem na doporučení MOP o minimálních úrovních sociální ochrany z roku 2012,

—  s ohledem na zprávu MOP nazvanou „Sociální zabezpečení ve světě v období 2010–2011: zajištění sociálního zabezpečení v době krize a po jejím skončení“(1),

—  s ohledem na zprávu MOP z listopadu 2003 nazvanou „Sociální ochrana: celoživotní investice pro sociální spravedlnost, snižování chudoby a rozvoj“(2),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(3),

—  s ohledem na směrnici  Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS(4),

—  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(5),

—  s ohledem na doporučení Rady ze dne 24. června 1992 o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany (92/441/EHS)(6),

—  s ohledem na doporučení Rady ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany (92/442/EHS)(7),

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. prosince 1999 o posílení spolupráce s cílem modernizovat a zlepšit sociální ochranu(8),

—  s ohledem na zprávu Výboru pro sociální ochranu ze dne 10. února 2011 nazvanou „Posouzení sociálního rozměru strategie Evropa 2020“(9),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2012 nazvané „Bílá kniha – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“ (COM(2012)0055),

—  s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. ledna 2013 nazvanou „Vývoj v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí v Evropě v roce 2012“(10),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. srpna 2012 nazvané „Sociální ochrana v rámci rozvojové spolupráce Evropské unie“ (COM(2012)0446),

—  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 22. listopadu 2006 o modernizaci pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století (COM(2006) 0708),

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 29. dubna 2010 nazvané „Nové tendence v oblasti samostatné výdělečné činnosti: specifický případ ekonomicky závislé samostatné výdělečné činnosti“(11),

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. března 2013 o zneužívání statusu osoby samostatně výdělečně činné(12),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2008 o doporučení Komise o aktivním začleňování lidí vyloučených z trhu práce (COM(2008)0639) a na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce(13),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2009 (COM(2009)0545) a na své usnesení ze dne 20. května 2010 o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí pro hospodářské oživení(14),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách, flexikuritě a nových formách sociálního dialogu(15),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2006 o sociální ochraně a sociálním začlenění(16),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě(17),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 nazvané „Boj proti nezaměstnanosti mladých lidí: možná řešení“(18),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o zintenzivnění boje proti nehlášené práci(19),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 nazvané „Podpora slušné práce pro všechny“(20),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 nazvané „Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století“(21),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti sociálních služeb obecného zájmu(22),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení(23),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 nazvané „Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“(24),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 ke sdělení Komise nazvanému „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (25),

—  s ohledem na studii zadanou Výborem pro zaměstnanost a sociální věci z května 2013 nazvanou „Práva na sociální ochranu u ekonomicky nezávislých samostatně výdělečně činných osob“ (26),

—  s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) z roku 2013 zpracovanou na konkrétní zadání a nazvanou „Samostatně výdělečně činní, či nikoli? Pracovní podmínky ‚ekonomicky nezávislých pracovníků‛“(27),

—  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 2. března 2009 nazvanou „Osoby samostatně výdělečně činné: průmyslové vztahy a pracovní podmínky“(28),

—  s ohledem na srovnávací zprávu nadace Eurofound z dubna 2013 nazvanou „Zapojení sociálních partnerů do systémů poskytování dávek v nezaměstnanosti v Evropě“(29),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0459/2013),

A.  vzhledem k tomu, že přístup k sociálnímu zabezpečení je základním právem, které je v souladu s právem Společenství a vnitrostátním právem a zvyklostmi klíčovou součástí evropského sociálního modelu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace práce (MOP) přijala doporučení týkající se minimálních úrovní sociální ochrany v jednotlivých státech, jejichž účelem je zajistit všem lidem základní právo na sociální zabezpečení a na důstojnou životní úroveň;

B.  vzhledem k tomu, že problematika sociálního zabezpečení je v pravomoci členských států, přičemž je koordinována na úrovni EU;

C.  vzhledem k tomu, že sociální ochrana usnadňuje přizpůsobení se změnám na trhu práce, bojuje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, zabezpečuje zapojení se do trhu práce a je investicí do lidských zdrojů; vzhledem k tomu, že sociální zabezpečení má stabilizační efekt na hospodářství a působí anticyklicky, čímž může přispívat ke zvýšení domácí poptávky a spotřeby;

D.  vzhledem k tomu, že některé členské státy ve snaze překonat krizi výrazně snížily své veřejné výdaje, a to přesně v okamžiku, kdy z důvodu zvýšení nezaměstnanosti vzrostla poptávka po sociální ochraně; vzhledem k tomu, že příděly vnitrostátních rozpočtových prostředků na sociální zabezpečení se dostaly pod ještě větší tlak v důsledku výrazného poklesu odvodů způsobeného vysokým počtem osob, které přišly o zaměstnání, a evropský sociální model se tak ocitl v reálném ohrožení;

E.  vzhledem k tomu, že rozsah a záběr sociální ochrany je v některých členských státech nedostatečný a mohl by se zlepšit; vzhledem k tomu, že jsou stále případy, kdy dochází v EU ke zneužívání zranitelných pracovníků ;

F.  vzhledem k tomu, že v situaci, kdy většina tradičních modelů sociální ochrany, zejména pak systémy sociálního zabezpečení a pracovního práva, jsou koncipovány tak, aby zaručily sociální a zaměstnanecká práva osob v pracovním poměru, hrozí nebezpečí, že s novými formami pracovního poměru, které se objevují, a s rostoucím počtem samostatně výdělečně činných osob by nové skupiny pracovníků mohly požívat menší sociální ochrany;

G.  vzhledem k tomu, že ženy, které se rozhodly začít podnikat, uvádějí častěji než muži jako hlavní motivaci svého rozhodnutí lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a/nebo ekonomickou nutnost;

H.  vzhledem k tomu, že samostatně výdělečné ženy jsou mezi samostatně výdělečnými pracovníky v menšině, hrozí jim však větší riziko, že upadnou do chudoby;

I.  vzhledem k tomu, že osoby samostatně výdělečně činné nemají nárok na přiměřený důchod ani přístup k odpovídající nemocenské, placené dovolené a dalším formám sociálního zabezpečení, což prohlubuje rozdíly v odměňování žen a mužů v neprospěch samostatně výdělečně činných žen, a to především po odchodu do důchodu;

J.  vzhledem k tomu, že stále více samostatně výdělečně činných osob nebo osob, které mají málo práce nebo špatně placenou práci, především žen, klesá pod hranici chudoby, nejsou však oficiálně vedeny jako nezaměstnaní;

K.  vzhledem k tomu, že by mohlo být užitečné jasně definovat fiktivní samostatnou výdělečnou činnost a zamezit zneužívání tohoto jevu, a zabránit tak porušování sociálních práv pracovníků, narušování hospodářské soutěže a riziku vzniku sociálního dumpingu;

L.  vzhledem tomu, že fiktivní samostatná výdělečná činnost je v zásadě formou částečného úniku před odvody, kterou je obtížné odhalit a jež ohrožuje udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů, neboť je připravuje o nezbytné zdroje;

M.  vzhledem k tomu, že obzvláště vysoká míra nezaměstnanosti v řadě členských států spolu s trvalým tlakem na snižování (jednotkových) nákladů na pracovní sílu vede na vnitrostátních trzích práce k tendencím a praktikám, které podněcují další šíření a nárůst fiktivní samostatné výdělečné činnosti;

N.  vzhledem k tomu, že uvážíme-li, že pracovní podmínky těch samostatně výdělečně činných osob, které nejsou ekonomicky nezávislé, se příliš neliší od situace zaměstnanců, měly by se jejich nároky na sociální zabezpečení a zaměstnanecká práva tam, kde je to vhodné, více podobat právům zaměstnanců;

O.  vzhledem k tomu, že není k dispozici dostatek spolehlivých, přesných a srovnatelných informací a údajů o situaci, pracovních podmínkách a režimu sociálního zabezpečení u osob samostatně výdělečně činných, které současně pracují a pečují o rodinu;

P.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 činil podíl osob samostatně výdělečně činných 15 % celkového počtu osob v pracovním poměru v EU, ale v řadě případů není samostatná výdělečná činnost věcí volby dané osoby, nýbrž spíše nutností kvůli tomu, že nejsou jiné pracovní příležitosti nebo dostatečně flexibilní podmínky, které by umožňovaly současně pracovat a pečovat o rodinu; vzhledem k tomu, že v řadě členských států je pro samostatně výdělečně činné osoby obtížné získat dostatečné nároky na důchod, čímž se zvyšuje riziko, že se tyto osoby v budoucnu ocitnou v chudobě; vzhledem k tomu, že ekonomicky závislé samostatně výdělečně činné osoby se jen zřídka organizují v odborech nebo jsou jimi zastupovány, ačkoli je pravděpodobnější, že budou oběťmi nepřiměřené pracovní doby a jiných nekalých praktik;

Sociální zabezpečení pro všechny

1.  zdůrazňuje, že je nutno neustále optimalizovat a modernizovat systémy sociální ochrany na úrovni členských států s cílem zaručit všem osobám spolehlivou, udržitelnou a přiměřenou sociální ochranu založenou na zásadách všeobecného přístupu a nediskriminace a na schopnosti pružně reagovat na demografické změny a na vývoj situace na trhu práce;

2.  vybízí členské státy, aby zajistily odpovědné a udržitelné dlouhodobé financování systémů sociálního zabezpečení, zejména v obdobích hospodářské krize, a aby rozvíjely preventivní složku systémů sociálního zabezpečení a kladly větší důraz na aktivační opatření, přitom však neztrácely ze zřetele skutečnost, že jeden z nejdůležitějších aspektů sociálních investic spočívá v tom, že umožňují vzájemně skloubit sociální a hospodářské cíle a že mohou v dlouhodobém horizontu přispět k udržení tempa a k rozvoji ekonomiky; v této souvislosti se domnívá, že by sociální investice neměly být považovány přesně za to, čím jsou – za investice, nikoli za výdaje;

3.  upozorňuje na skutečnost, že v některých členských státech mohou stárnoucí populace, nízká míra porodnosti a měnící se trhy práce zvyšovat naléhavost potřeby provést reformu systémů sociálního zabezpečení, včetně důchodů, aby byla zajištěna jejich udržitelnost; zdůrazňuje skutečnost, že ženy ve srovnání s muži častěji přerušují kariéru a pracují na částečný úvazek, aby mohly pečovat o děti a jiné závislé osoby, což může mít negativní dopad na jejich důchody a zvyšovat riziko chudoby; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby při stanovování a výpočtu nároků na důchod považovaly tato období přerušení kariéry za období krytá pojištěním; zdůrazňuje, že do reforem by měli být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi zapojeni také sociální partneři a příslušné zúčastněné strany a že občané by o nich měli být řádně informováni;

4.  vyzývá členské státy, aby zajistily takovou vnitrostátní sociální ochranu, která zabezpečí důstojný příjem stanovený každou zemí a zaručí přístup k základním sociálním výhodám, zejména v případě nemoci, ztráty zaměstnání, mateřství, zdravotního postižení a odchodu do důchodu, což umožní bojovat v členských státech proti chudobě a sociálnímu vyloučení; vybízí členské státy, aby vypracovaly strategie rozvoje sociálního zabezpečení podle pokynů MOP;

5.  zdůrazňuje skutečnost, že efektivní a dostatečně kvalitní sociální ochrana by měla být založena na opatřeních na podporu účasti na trhu práce, což přispívá ke zlepšení zdraví a bezpečnosti při práci a ke zvýšení produktivity, která je zásadní konkurenční výhodou; zdůrazňuje, že snížení úrovně sociální ochrany by nemělo být vnímáno jako řešení vedoucí k vyšší míře zaměstnanosti;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby všem zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným zajistily přístup k celoživotnímu vzdělávání tím, že finanční prostředky, které jsou v současnosti poskytovány z unijních a vnitrostátních zdrojů pouze pro zaměstnance se smlouvami na dobu neurčitou, přerozdělí tak, aby byly využívány pro všechny pracovníky – včetně osob samostatně výdělečně činných – bez ohledu na typ jejich pracovní smlouvy;

7.  vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí při provádění strukturálních reforem a opatření s cílem vytvářet pracovní místa pro mladé lidi a aby zajistily, aby nebyli mladí pracovníci diskriminováni omezováním svých nároků na sociální zabezpečení; vyzývá rovněž členské státy, aby ve spolupráci s Komisí zajistily odpovídající sociální ochranu pro mladé lidi na stážích a na odborných praxích, na kterých mají získat pracovní zkušenosti;

8.  zdůrazňuje, že starší osoby nejsou ekonomickou a sociální zátěží, přesně naopak, zkušenosti, které za celý život získaly, a jejich znalosti jsou přínosem; navrhuje, aby v rámci mezigenerační solidarity byli zaměstnanci nad 60 let podporováni v tom, aby byli i nadále k dispozici na trhu práce, aby předávali své znalosti a zkušenosti následujícím generacím;

9.  vyzývá členské státy, aby zajistily dostupnost cenově přijatelných zařízení pro péči o děti a vzdělávání a aby samostatně výdělečně činným osobám zajistily přístup k veřejným službám a příslušným daňovým a sociálním výhodám v oblasti péče o děti;

10.  vyzývá členské státy, aby všem pracovníkům, včetně osob samostatně výdělečně činných a manželů nebo manželek či životních partnerů nebo partnerek zapojených do jejich činnosti, usnadnily možnosti, jak spojit práci s plněním povinností při péči o rodinu, a to i urychlením uplatňování článků 7 a 8 směrnice 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 a tím, že pracovníkům na jejich žádost poskytnou flexibilní podmínky, pokud jde o pracovní dobu, práci z domova a práci na částečný úvazek za účelem péče o nezletilé a závislé osoby ;

11.  zdůrazňuje, že je nutné zaměstnancům, osobám samostatně výdělečně činným a osobám, které přecházejí ze zaměstnání na samostatnou výdělečnou činnost, nabídnout příležitosti k další odborné přípravě a rekvalifikaci; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby odstranily překážky, které brání další odborné přípravě a rekvalifikaci, a aby podporovaly celoživotní učení pro všechny;

12.  vyzývá členské státy, aby podporovaly a usnadňovaly sdružování osob samostatně výdělečně činných, zejména žen, které by jim umožnilo ve větší míře hájit jejich společné zájmy;

13.  vyzývá členské státy, aby zabezpečily odpovídající sociální zabezpečení nejzranitelnějším skupinám, jako jsou nezaměstnaní, zdravotně postižení, rodiny samoživitelů a samoživitelek, mladé rodiny, mladí lidé, senioři a důchodci; vyzývá rovněž členské státy, aby zajistily širší přístup k sociálním službám pro všechny příslušníky zranitelných sociálních skupin a pro osoby, které potřebují dlouhodobou péči, zvláště ve venkovských oblastech a znevýhodněných regionech;

14.  vyzývá členské státy a Komisi, aby v rámci své působnosti učinily kroky k potírání veškerých forem diskriminace na trhu práce, včetně diskriminace žen, a přijaly opatření sociální ochrany, jimiž zajistí, že ženy nebudou v porovnání s muži pobírat nižší mzdu za rovnocennou práci a nižší sociální dávky, včetně důchodů, zachovaly jejich nároky v mateřství, přijaly opatření k zabránění neoprávněnému propouštění zaměstnankyň během těhotenství a na ochranu žen a mužů s vyživovacími povinnostmi před neoprávněným propuštěním; vyzývá Radu, aby urychlila přijetí směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a zdraví těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu a kojících žen;

15.  zdůrazňuje, že podle směrnice 2010/41/EU o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné musí členské státy odstranit veškeré překážky, které ženám a jejich manželům nebo životním partnerům uznaným vnitrostátním právem brání v požívání sociální ochrany, na kterou mají podle těchto vnitrostátních právních předpisů nárok;

16.  vyzývá členské státy, aby přijaly účinná opatření v reakci na případy nedostatečné sociální ochrany v malých a velmi malých rodinných podnicích u zaměstnaných rodinných příslušníků, včetně jejich manželů/manželek (partnerů/partnerek), v důsledku jejich nejasných a neformálních podmínek pracovního poměru nebo jejich statutu osoby samostatně výdělečně činné;

17.  vybízí členské státy, aby přijaly konkrétní opatření ve snaze bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a to tím, že stanoví přiměřenou výši minimálního příjmu a systém sociálního zabezpečení, a to se zřetelem k marginalizovaným komunitám a osobám ohroženým chudobou, v souladu se svými vnitrostátními zvyklostmi, včetně ustanovení obsažených v kolektivních smlouvách či ve vnitrostátních právních předpisech;

18.  vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí s cílem potírat nehlášenou a nejistou práci, včetně fiktivních zaměstnání na částečný úvazek, a aby zajistily všem pracovníkům odpovídající sociální ochranu; vyjadřuje dále politování nad případy zneužití atypických pracovních smluv s cílem obejít povinnosti spojeným ze zaměstnáváním a sociální ochranou;

19.  vyzývá členské státy, aby zlepšily administrativní spolupráci mezi různými institucemi (inspektoráty práce, daňovými orgány, místními orgány a službami sociálního zabezpečení) na vnitrostátní a unijní úrovni, a usnadnily tak uplatňování ustanovení pracovního práva Unie, omezily nehlášenou práci a účinněji řešily problémy způsobené rozdíly mezi regulačními ustanoveními vztahujícími se na trh práce v jednotlivých členských státech;

20.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala právní úpravu a monitorovala uplatňování a koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v případě potřeby při respektování zásady subsidiarity, a upozorňuje členské státy na skutečnost, že by nemělo docházet k tomu, že se na migrující pracovníky ze zemí EU, kteří pracují v jiném členském státě, vztahují diskriminační opatření sociální ochrany; je přesvědčen, že všichni migrující pracovníci ze zemí EU by měli mít při práci v jiném členském státě odpovídající nároky na sociální zabezpečení v přiměřeném rozsahu; pracovníci vysílaní v rámci volného pohybu služeb musí být zaměstnavatelem před svým vysláním informováni o mzdě a pracovních podmínkách v souladu se směrnicí 96/71/ES ;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby nalezly náležitou rovnováhu mezi bezpečností a flexibilitou trhu práce, například prostřednictvím globálního uplatnění zásad flexikurity, a aby řešily segmentaci trhu práce tím, že poskytnou přiměřené sociální krytí pro pracovníky v přechodu mezi pracovními poměry nebo zaměstnance na dobu určitou či na částečný úvazek a zároveň zajistí přístup k možnostem odborné přípravy; upozorňuje, že pokud by nebyla zajištěna flexikurita, snížila by se udržitelnost systémů sociálního zabezpečení, došlo by ke zhoršení kvality dávek, výdělků a produktivity pracovníků, utrpěla by reálná ekonomika a sociální soudržnost, a v důsledku toho by bylo ohroženo dosažení cílů strategie Evropa 2020, pokud jde o udržení a zvýšení míry zaměstnanosti;

22.  vyzývá Komisi, aby provedla celounijní studii toho, zda se v důsledku nedávných změn pracovněprávních předpisů členských států s cílem zvýšit pružnost trhu práce nesnížil rozsah a záběr sociální ochrany zaměstnanců a nebyla porušena zásada flexibility a bezpečnosti;

23.  rozhodně podporuje navrhované vytvoření srovnávacího přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů, který by mohl být prvním krokem ke stanovení konkrétních referenčních hodnot;

24.  naléhavě žádá Komisi, aby tam, kde je to vhodné, začlenila do svých návrhů čtyři cíle stanovené v Agendě důstojné práce MOP a aby se v rámci ročního přezkumu růstu zabývala cíli vytyčenými v doporučení MOP o minimálních úrovních sociální ochrany, aby mohli sociální ochrany požívat všichni pracovníci v Evropě;

Sociální ochrana osob samostatně výdělečně činných

25.  zdůrazňuje, že samostatná výdělečná činnost musí být uznána jako forma práce, která napomáhá vytváření pracovních míst a snižování nezaměstnanosti, a že šíření samostatné výdělečné činnosti by mělo jít ruku v roce s odpovídající sociální ochranou osob samostatně výdělečně činných, jak jsou vymezeny ve vnitrostátních právních předpisech členských států;

26.  vyzývá členské státy, aby usnadnily spojení práce a povinností při péči o rodinu tím, že pracovníkům zajistí flexibilitu, pokud jde o pracovní dobu a místo výkonu práce, aby nenastala situace, kdy by pracovníci neměli jinou možnost, jak dosáhnout flexibility, než se uchýlit k závislé samostatné výdělečné činnosti;

27.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byly k dispozici podrobnější, aktuální statistické údaje pro účely analýzy ekonomické důležitosti osob samostatně výdělečně činných a jednotlivých kategorií samostatné výdělečné činnosti; žádá také, aby otázky týkající se samostatné výdělečné činnosti byly zahrnuty do průzkumu týkajícího se pracovních sil v Evropské unii;

28.  upozorňuje na to, že neexistence jasné vnitrostátní definice samostatné výdělečné činnosti zvyšuje riziko fiktivní samostatné výdělečné činnosti mezi pracovníky v EU a může jim ztěžovat přístup k přiměřené sociální ochraně; upozorňuje na to, že různé postavení samostatně výdělečně činných osob v jednotlivých členských státech vyžaduje řešení vedoucí k lepší koordinaci sociálního zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, aby nedošlo k omezení volného pohybu pracovníků;

29.  vyzývá Komisi, aby podporovala výměny mezi členskými státy s cílem poskytnout pokyny k jednotlivým formám atypického zaměstnávání, včetně samostatné výdělečné činnosti, s cílem pomoci členským státům náležitě uplatňovat příslušné pracovněprávní předpisy a opatření sociální ochrany na takto zaměstnané pracovníky; domnívá se, že je třeba, aby členské státy rovněž jasně stanovily, co se rozumí fiktivní samostatnou výdělečnou činností, a aby postihovaly zaměstnavatele tehdy, když se takové případy zjistí a prokáží; zdůrazňuje však, že určení, zda se jedná o postavení zaměstnance či osoby samostatně výdělečně činné, by mělo zůstat v zákonné odpovědnosti hostitelského členského státu, na jehož území je práce vykonávána;

30.  vyzývá evropské sociální partnery, Komisi a členské státy, aby prozkoumaly problematiku závislé samostatné výdělečné činnosti a nalezly pro ni praktická řešení, především v odvětvích, v nichž hrají důležitou roli přeshraniční činnosti, a u zranitelných skupin, jako jsou osoby zaměstnané v domácnostech a pracující s nízkými příjmy;

31.  naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, aby se samostatná výdělečná činnost nestala způsobem, jak zamezit pracovníkům v přístupu k sociálnímu zabezpečení a k ochraně v pracovním poměru, nebo způsobem, jakým mohou zaměstnavatelé obcházet pracovněprávní předpisy a právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení; požaduje také, aby osoby samostatně výdělečně činné nebyly stavěny na roveň zaměstnancům, což umožní zachovat výhody samostatné výdělečné činnosti i ekonomické činnosti tohoto typu a napomůže rozvíjet ducha podnikání a kvalitu služeb;

32.  vyzývá členské státy, aby tam, kde je to nutné, rozvinuly sociální ochranu v důchodu, při zdravotním postižení, při mateřské/otcovské dovolené a v nezaměstnanosti tak, aby ustanovení o sociální ochraně pro osoby samostatně výdělečně činné lépe odpovídaly potřebám těchto pracovníků;

33.  vyzývá členské státy, aby propagovaly a podporovaly skupinové pojištění pro případ pracovních úrazů a nemoci z povolání; vyzývá členské státy, aby samostatně výdělečně činným osobám zajistily přístup ke kolektivnímu a solidárnímu pojištění a důchodovým systémům;

34.  vyzývá členské státy, aby osobám, všem občanům daly k dispozici informace o jejich právech na sociální ochranu a také aby poskytly těm, kteří chtějí pracovat jako osoby samostatně výdělečně činné, náležité informace o změnách jejich sociální ochrany a o pracovněprávních předpisech, které se na ně v důsledku takové změny statutu budou vztahovat, a také o změnách dalších práv a povinností spojených s jejich ekonomickou činností; vyzývá také Komisi, aby dala osobám samostatně výdělečně činným a mobilním pracovníkům k dispozici informace o jejich právech a povinnostech v souvislosti s migrací, přistěhovalectvím a přeshraniční prací;

35.  vyzývá členské státy a Komisi, aby v souladu s vnitrostátními zvyklostmi zapojily sociální partnery do procesu rozvoje a modernizace sociální ochrany a aby rozvíjely sociální dialog na unijní i vnitrostátní úrovni; vyzývá také sociální partnery, aby zařadily na program svých jednání otázky související s pracovními právy a sociální ochranou samostatně výdělečně činných pracovníků s cílem zavést odpovídající rámcová ustanovení o sociální ochraně osob samostatně výdělečně činných, a to na základě reciprocity a zásady nediskriminace, a prozkoumaly, zda a jak by samostatně výdělečně činné osoby mohly být zapojeny do kolektivního vyjednávání, včetně specifických strategií pro zahrnutí otázek týkajících se samostatně výdělečně činných osob v případech, kdy vnitrostátní právo neumožňuje zastupování osob samostatně výdělečně činných odbory; podněcuje sociální partnery k výměně osvědčených postupů mezi odborovými organizacemi a profesními sdruženími ohledně toho, jaké služby poskytují osobám samostatně výdělečně činným, jakým způsobem potírají fiktivní samostatnou výdělečnou činnost a jak organizují osoby samostatně výdělečně činné, které nejsou v pracovním poměru u jiných osob;

o
o   o

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) http://www.ilo.org/global/publications/books/WCMS_142209/lang--fr/index.htm. (2) http://www.ilo.org/public/english/protection/download/lifecycl/lifecycle.pdf. (3) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1. (4) Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1. (5) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (6) Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 46. (7) Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 49. (8) Úř. věst. C 8, 12.1.2000, s. 7. (9) http://register.consilium.europa.eu/pdf/fr/11/st06/st06624.fr11.pdf. (10) http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=cs&pubId=7315. (11) Úř. věst. C 18, 19.1.2011, s. 44. (12) Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 14. (13) Úř. věst. C 212 E, 5. 8. 2010, s. 23. (14) Úř. věst. C 161 E, 31. 5. 2011, s. 112. (15) Úř. věst. C 351 E, 2.12. 2011, s. 39. (16) Úř. věst. C 291 E, 30. 11. 2006, s. 304. (17) Úř. věst. C 70 E, 8. 3. 2012, s. 8. (18) Přijaté texty, P7_TA(2013)0365. (19) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 1. (20) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 321. (21) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 401. (22) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 65. (23) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 57. (24) Přijaté texty, P7_TA(2013)0204. (25) Přijaté texty, P7_TA(2013)0266. (26) http://www.europarl.europa.eu/committees/en/studiesdownload.html?languageDocument=EN&file=92570. (27) http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef1366.htm. (28) http://www.eurofound.europa.eu/comparative/tn0801018s/tn0801018s.htm. (29) http://www.eurofound.europa.eu/eiro/studies/tn1206018s/tn1206018s_3.htm.