Evropský parlament,

—  s ohledem na články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(1),

—  s ohledem na společnou dohodu o aktech v přenesené pravomoci, která byla schválena dne 3. března 2011 Konferencí předsedů,

—  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(2), zejména na bod 15 a přílohu 1 této dohody,

—  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. září 2012 ve věci C-355/10, Parlament v. Rada (dosud nezveřejněný), a projednávanou věc C-427/12, Komise v. Evropský parlament a Rada Evropské unie,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o přenesení zákonodárné pravomoci(3),

—  s ohledem na informační zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru o zdokonalení tvorby právních předpisů: prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci, která byla přijata dne 19. září 2013,

—  s ohledem na dopis, který dne 26. listopadu 2012 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Konference předsedů výboru ohledně horizontálních zásad pro používání aktů v přenesené pravomoci v souvislosti s legislativními programy, na něž se vztahuje víceletý finanční rámec (VFR), jak je podpořila Konference předsedů na své schůzi dne 15. listopadu 2012,

—  s ohledem na dopis, který dne 8. února 2013 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Rady a předsedovi Komise ohledně nedostatečného pokroku v Radě při zajišťování souladu mezi návrhy v oblasti zemědělství a rybolovu,

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro rozvoj, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0435/2013),

A.  vzhledem k tomu, že na základě Lisabonské smlouvy mají Parlament a Rada ( dále označeni jako „zákonodárce“) možnost svěřit prostřednictvím legislativního aktu („základní akt“) část své pravomoci Komisi; vzhledem k tomu, že přenesení pravomoci je citlivý úkon, kdy je Komise pověřena výkonem pravomoci, která je podstatou vlastní úlohy zákonodárce; vzhledem k tomu, že je proto nutné zajistit správné uplatňování Smlouvy, aby byla zajištěna dostatečná úroveň demokratické legitimity i pro akty v přenesené pravomoci; vzhledem k tomu, že při úvahách o otázce přenesení pravomoci je proto nutné vždy vycházet z iniciativy zákonodárce; vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury je přijetí základních pravidel upravované oblasti vyhrazeno zákonodárci, tzn. že přijímání ustanovení, která vyžadují politická rozhodnutí spadající do odpovědnosti zákonodárce, nelze přenést; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu se tato přenesená pravomoc týká pouze doplnění a změn částí legislativního aktu, které nejsou podstatné; vzhledem k tomu, že výsledkem aktů v přenesené pravomoci, které přijímá Komise, jsou nelegislativní akty s obecnou působností; vzhledem k tomu, že v základním aktu musí být výslovně stanoven cíl, obsah, rozsah a doba trvání přenesené pravomoci a dále podmínky, které se na toto přenesení pravomoci vztahují;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament, Rada a Komise sjednaly v zájmu stanovení praktických opatření a dohodnutých upřesnění a preferencí použitelných pro přenesení legislativní pravomoci v souladu s článkem 290 SFEU společnou dohodu o aktech v přenesené pravomoci s cílem zajistit bezproblémový výkon přenesené pravomoci a účinnou kontrolu této pravomoci ze strany Evropského parlamentu a Rady;

C.  vzhledem k tomu, že Smlouvy stanoví, že členské státy přijímají veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie; vzhledem k tomu, že jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi (a v některých zvláštních případech Radě), jak je stanoveno v článku 291 SFEU; vzhledem k tomu, že pokud je v základním aktu stanoveno, že přijetí prováděcích aktů Komisí musí podléhat kontrole ze strany členských států, měl by tento základní akt svěřit Komisi prováděcí pravomoci v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011; vzhledem k tomu, že Komise přijala v prohlášení připojeném k uvedenému nařízení klíčový závazek, jenž spočívá v urychleném přizpůsobení acquis novému systému aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, jež má být provedeno do konce tohoto legislativního období, včetně základních aktů odkazujících na regulativní postup s kontrolou;

D.  vzhledem k tomu, že je úkolem zákonodárce v jednotlivých případech stanovit do jaké míry bude každý legislativní akt podrobný, a tím rozhodnout, zda je třeba přenést na Komisi pravomoc k přijímání aktů v přenesené pravomoci a rovněž zda bude zapotřebí propůjčení pravomocí k zajištění jednotných podmínek pro provedení daného legislativního aktu; vzhledem k tomu, že svěření takovéto přenesené nebo prováděcí pravomoci není nikdy povinné; vzhledem k tomu, že svěření těchto pravomocí je nicméně třeba zvážit v případech, kdy je zapotřebí zaručit flexibilitu a účinnost, které nelze zajistit řádným legislativním postupem; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o svěření přenesené nebo prováděcí pravomoci musí vycházet z objektivních faktorů, které musí umožnit soudní přezkum přijatého řešení; vzhledem k tomu, že neexistuje judikatura k článku 290 SFEU a ke kritériím v něm stanoveným, a proto je pro Evropský parlament a Radu složitější dospět k dohodě o určení vymezení mezi prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci

E.  vzhledem k tomu, že přenesení pravomocí na Komisi není jen technická záležitost, ale že může rovněž zahrnovat otázky značné politické důležitosti pro občany a spotřebitele, podniky a celá odvětví Unie, vzhledem k jejich možným socioekonomickým, environmentálním a zdravotním dopadům;

F.  vzhledem k tomu, že během legislativních jednání o celé řadě dokumentů vyšlo najevo, že výklad orgánů je v některých otázkách odlišný; vzhledem k tomu, že parlamentní výbory mohou podle článku 37a jednacího řádu v rámci přezkumu návrhu, jenž stanoví přijetí aktů v přenesené pravomoci, požádat Výbor pro právní záležitosti o vypracování stanoviska; vzhledem k tomu, že Konference předsedů schválila dne 13. ledna 2012 společný postup a dne 19. dubna 2012 horizontální přístup, jimiž se mají jednotlivé výbory řídit v zájmu sladění rozdílných názorů; vzhledem k tomu, že tento společný postup je třeba dále posílit tím, že Parlament stanoví svá vlastní kritéria pro uplatňování článků 290 a 291 SFEU a bude usilovat, aby se na těchto kritériích dohodl s Radou a Komisí;

Použití článků 290 a 291 SFEU

1.  domnívá se, že Parlament by se měl při uplatňování článků 290 a 291 SFEU řídit těmito nezávaznými kritérii; tento soubor kritérií nelze považovat za vyčerpávající:

Obecné připomínky

2.  naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby zahájily s Parlamentem jednání v zájmu dosažení dohody ohledně výše uvedených kritérií; domnívá se, že toho lze dosáhnout revizí interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů, která by měla tato kritéria zahrnovat;

3.  znovu připomíná rozhodnutí přijatá na schůzích Konference předsedů konaných dne 13. ledna 2011 a dne 19. dubna 2012 týkající se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a zdůrazňuje, že Parlament by měl vždy trvat na používání aktů v přenesené pravomoci pro veškeré pravomoci přenesené na Komisi, které splňují kritéria uvedená v článku 290 SFEU, a že dokumenty, v nichž nejsou respektována institucionální práva Parlamentu, pokud jde o zahrnutí aktů v přenesené pravomoci, by neměly být zařazovány na pořad jednání plenárního zasedání za účelem hlasování vedoucího k dohodě; zdůrazňuje, že by Parlament měl již při zahájení jednání označit otázku aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů za otázku, která je pro Parlament z institucionálního hlediska klíčová;

4.  vyzývá Komisi, aby v budoucnu výslovně a důsledně zdůvodňovala, proč v rámci daného legislativního návrhu navrhuje formu aktu v přenesené pravomoci či prováděcího aktu a z jakého důvodu tedy příslušný obsah právní úpravy nepovažuje za podstatný prvek; připomíná, že z ustanovení článků 290 a 291 SFEU je zjevné, že akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty plní různé potřeby a nemohou být proto vzájemně zaměňovány;

5.  je přesvědčen, že pro posílení pozice zpravodajů Parlamentu při jednání o právních předpisech by měla být častěji využívána možnost požádat Výbor pro právní záležitosti o stanovisko podle článku 37a jednacího řádu;

6.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Lisabonské smlouvě je po čtyřech letech od jejího vstupu v platnost přizpůsobena pouze část acquis; vítá, že Komise nedávno předložila návrhy na přizpůsobení zbývajících legislativních aktů, jež počítají s uplatněním regulativního postupu s kontrolou; zdůrazňuje však, že je zapotřebí co nejdříve zahájit jednání o těchto návrzích, aby byl tento úkol dokončen do konce tohoto volebního období; domnívá se, že článku 290 SFEU by nyní měly být přizpůsobeny alespoň všechny případy, na které se dříve vztahoval regulativní postup s kontrolou, neboť opatření přijatá tímto postupem mají rovněž obecnou působnost a mohou měnit jiné než podstatné prvky základního aktu, mimo jiné odstraněním některých z těchto prvků či vložením nových jiných než podstatných prvků; zároveň vyzývá Radu, aby pokročila v rozhovorech o těchto konkrétních návrzích na přizpůsobení, jež jsou dosud zablokovány v Radě, včetně návrhů v oblasti zemědělství a rybolovu;

7.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoli může být systematické uvádění všech aspektů politiky v základním aktu v některých případech vhodným řešením, mohlo by časem vést k tomu, že článek 290 SFEU by pozbyl významu coby cenný prostředek racionalizace legislativního procesu, což bylo jeho původním účelem, aby se zamezilo mikro-řízení a těžkopádnému a zdlouhavému postupu spolurozhodování; zdůrazňuje, že používání tohoto přístupu může být v některých případech extrémně složité, například v oblastech, kde technologie prochází neustálým vývojem;

8.  zdůrazňuje, že v případech, kdy bylo rozhodnuto o uplatnění prováděcích aktů, by měl vyjednávací tým Parlamentu pečlivě posoudit, jaký druh kontroly ze strany členských států je potřebný a zda by měl být uplatněn poradní či přezkumný postup; zdůrazňuje, že vyjednávací týmy Parlamentu by v případě uplatnění přezkumného postupu měly akceptovat tzv. „ustanovení o rozhodnutí bez stanoviska“ pouze ve výjimečných, řádně zdůvodněných případech, neboť tento postup brání Komisi v přijímání návrhů prováděcích aktů v případě, že výbor složeného ze zástupců členských států, jemuž předsedá Komise, nepřijme žádné stanovisko;

9.  doporučuje Komisi, aby nezneužívala aktů v přenesené pravomoci k opětovnému otevírání otázek, které byly na politické úrovni dohodnuty v rámci třístranných jednáních; zdůrazňuje, že pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci by měla být Komisi svěřena pokud možno pouze na omezenou dobu;

10.  vybízí své výbory, aby v příslušné oblasti své působnosti důsledně sledovaly využívání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů; za tímto účelem žádá Komisi, aby posílila správní ujednání o předávání a uchovávání dokumentů týkajících se aktů v přenesené pravomoci, včetně přípravných dokumentů, a to ve snaze zajistit přinejmenším stejnou úroveň informovanosti a transparentnosti, jako je tomu u stávajícího rejstříku prováděcích aktů, a zajistit souběžný tok informací do Parlamentu a Rady jakožto zákonodárců;

11.  domnívá se, že bylo dosaženo významného pokroku v zajištění rychlého předávání aktů v přenesené pravomoci příslušným výborům, což zase příznivě ovlivnilo výkon kontrolních pravomocí poslanců;

12.  poukazuje na politickou odpovědnost zákonodárce a na nutnost do přípravné fáze aktů v přenesené pravomoci pravidelně a včas zapojovat Parlament; vyzývá Komisi, aby Parlament, včetně příslušného zpravodaje pro daný dokument, plně informovala o předpokládaném harmonogramu, naplánovaných schůzích skupin odborníků a o obsahu plánovaných aktů v přenesených pravomocí, a to i poskytováním přístupu do příslušných databází Komise, jako je CIRCA;

13.  naléhavě žádá Komisi, aby plně respektovala bod 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí a mimo jiné zjednodušila postup pro přizvání odborníků Parlamentu na schůze s vnitrostátními odborníky, pokud si to vyžádá příslušný parlamentní výbor; uznává, že by Komise v návaznosti na účast odborníků Parlamentu na těchto schůzích mohla být přizvána na schůze v Parlamentu, kde by proběhly další výměny názorů na přípravu aktů v přenesené pravomoci; naléhavě žádá Komisi, aby bod 15 rámcové dohody uplatňovala také na ty části schůzí členských států a Komise, kde jsou projednávány jiné otázky než prováděcí akty ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011;

14.  domnívá se, že doba mezi předáním končeného návrhu prováděcích aktů a jejich schválením Komisí je často velmi krátká, a neumožňuje proto řádný dohled ze strany Parlamentu; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby plně respektovala právo Parlamentu kontrolovat konečné návrhy prováděcích aktů ve lhůtě jednoho měsíce v souladu s dohodou mezi Parlamentem a Komisí z roku 2008 ohledně postupů projednávání ve výborech;

15.  požaduje vyčlenění dostatečných technických a lidských zdrojů na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, aby tak bylo mimo jiné zajištěno účinné interní předávání informací; domnívá se, že skutečnost, že jsou akty v přenesené pravomoci poslancům zpřístupněny formou informačního bulletinu, usnadňuje kontrolu těchto aktů, a poslanci tak mohou včas vznášet případné námitky;

16.  doporučuje, aby v každém výboru byli jmenováni stálí zpravodajové pro akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, čímž by se zajistila soudržnost v rámci daného výboru i mezi ostatními výbory; domnívá se, že podobné otázky musí být řešeny soudržným způsobem, přičemž musí být současně zajištěna potřebná flexibilita;

17.  vítá skutečnost, že odborníci Komise jsou ochotni se účastnit informačních schůzí s poslanci, neboť pořádání těchto schůzí v dostatečném předstihu před přijetím aktů v přenesené pravomoci je velmi užitečné pro vyjasnění klíčových aspektů těchto aktů a usnadňuje práci Parlamentu při posuzování daných aktů;

18.  dále vyzývá zejména členy vyjednávacích týmů, aby aktům v přenesené pravomoci a prováděcím aktům věnovali zvláštní pozornost při podávání zpráv příslušnému výboru po každém třístranném jednání podle čl. 70 odst. 4 jednacího řádu Parlamentu;

Připomínky týkající se konkrétních témat

Zemědělství a rybolov

19.  vyslovuje politování nad tím, že postupy, které měly vést k přizpůsobení důležitých předpisů týkajících se zemědělství a rybolovu, byly po neúspěšných neformálních trojstranných jednáních a po prvním čtení v Evropském parlamentu Radou zablokovány; zdůrazňuje, že důvodem této situace je často neochota Rady používat akty v přenesené pravomoci; konstatuje, že pouze v rámci úplných legislativních postupů o reformě SZP a SRP bylo možné najít takové řešení pro přizpůsobení, které by bylo přijatelné pro obě strany, ačkoli některá ustanovení byla schválena pouze pod podmínkou, že nebudou představovat precedens; naléhavě vyzývá Radu, aby pokročila v práci na dosud nedokončených postupech přizpůsobování, tak aby mohly být uzavřeny před koncem tohoto volebního období;

Rozvojová spolupráce

20.  připomíná, že obzvláště v případě finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci uplatňuje Parlament již od roku 2006 postup „demokratické kontroly“ v podobě politického dialogu s Komisí o návrzích opatření; konstatuje nicméně, že zkušenosti Parlamentu s tímto postupem byly smíšené a že jeho vliv na rozhodnutí Komise byl omezený;

21.  upozorňuje, že v oblasti rozvojové spolupráce jsou prováděcí akty často založeny na předchozích konzultacích s třetími stranami, což činí změny v pozdější fázi postupu formálního projednávání ve výborech obtížnějšími; zdůrazňuje proto, že dřívější informování Parlamentu a dialog s ním by byly významným krokem k účinnějšímu uplatňování kontrolních pravomocí Parlamentu;

Hospodářské a měnové záležitosti

22.  poukazuje na skutečnost, že nařízení o evropských orgánech dohledu (dále jen „orgány dohledu“) zavádějí v oblasti finančních služeb regulační technické normy (dále jen „RTN“) a prováděcí technické normy (dále jen „PTN“) a orgánům dohledu ukládají, aby návrhy RTN a PTN předkládaly Komisi k přijetí; zastává názor, že vzhledem k technické způsobilosti a odborné kvalifikaci orgánů dohledu by akty v přenesené pravomoci měly mít pokud možno formu RTN nežli běžných aktů v přenesené pravomoci; domnívá se také, že Komise by měla před přijetím řádných aktů v přenesené pravomoci požádat příslušný orgán dohledu o odborné poradenství ohledně jejich obsahu;

23.  upozorňuje na skutečnost, že podle některých legislativních aktů lze lhůtu pro kontrolu RTN prodloužit o další měsíc s ohledem na jejich rozsah a složitost, a domnívá se, že by se takováto flexibilita měla stát obecným pravidlem; dále upozorňuje na skutečnost, že zákonodárce v případě všech aktů v přenesené pravomoci týkajících se finančních služeb stanovil tříměsíční lhůtu pro přezkum, kterou lze prodloužit o další tři měsíce, a domnívá se, že by se tato praxe měla rozšířit i na další složité oblasti;

24.  zdůrazňuje, že podmínka, že během parlamentních prázdnin nelze předkládat žádné akty v přenesené pravomoci, by měla být rozšířena i na RTN;

25.  je přesvědčen o tom, že výzva k zapojení zúčastněných stran do skupin zúčastněných stran v rámci orgánů dohledu by měla být zveřejněna s dostatečným (minimálně dvouměsíčním) předstihem prostřednictvím různých komunikačních prostředků a dodržovat jasný a zracionalizovaný postup, aby se přihlásilo široké spektrum kandidátů; připomíná, že je nutné, aby byly skupiny zúčastněných stran v orgánech dohledu vyváženě zastoupeny v souladu s příslušnými právními předpisy;

Zaměstnanost a sociální věci

26.  připomíná, že v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí Parlament zpochybnil platnost rozhodnutí o EURES před Soudním dvorem, aby tak chránil své výsady;

Občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

27.  vyzývá Komisi, aby do svého pracovního programu začlenila návrhy na změnu veškerých právních aktů původního třetího pilíře s cílem uvést tyto akty v soulad s novou hierarchií norem a respektovat pravomoci a příslušnost Evropského parlamentu a jeho právo na informace o přenášení pravomocí na Komisi, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě; zdůrazňuje, že to bude vyžadovat jednotlivé posouzení každého právního aktu, aby se vymezila rozhodnutí, která musí – jakožto podstatné prvky – přijmout zákonodárce, zejména pokud se dotýkají základních práv dotčených osob, a rozhodnutí, která lze považovat za nepodstatná (viz rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-355/10);

28.  upozorňuje na skutečnost, že ačkoli Lisabonská smlouva vstoupila v platnost před dlouhou dobou, Rada stále přijímá právní akty na základě ustanovení bývalého třetího pilíře, takže Parlament je nucen podávat žaloby u Evropského soudního dvora;

o
o   o

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. (2) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47. (3) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 6.