Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 27. února 2014 - Štrasburk
SOLVIT
 Evropský vyšetřovací příkaz ***I
 Státní příslušníci třetích zemí, kteří musí mít při překračování vnějších hranic vízum ***I
 Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území EU ***
 Režim kontrol osob na vnějších hranicích ***I
 Třetí země, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i třetí země, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ***I
 Situace na Ukrajině
 Situace v Iráku
 Používání ozbrojených bezpilotních letounů
 Stav dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)
 Evropský zatýkací rozkaz
 Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území EU
 Situace ve Venezuele
 Budoucnost vízové politiky EU
 Zvláštní opatření v rámci společné rybářské politiky, jejichž cílem je rozvíjet úlohu žen
 Poplatek za kopírování pro osobní potřebu

SOLVIT
PDF 253kWORD 77k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o síti SOLVIT (2013/2154(INI))
P7_TA(2014)0164A7-0059/2014

Evropský parlament,

—  s ohledem na doporučení Komise 2013/461/EU ze dne 17. září 2013 o zásadách, jimiž se řídí síť SOLVIT(1),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. září 2013 nazvané „Zlepšení pozice podniků a občanů na jednotném trhu EU: Akční plán na podporu portálu Vaše Evropa ve spolupráci s členskými státy“ (COM(2013)0636),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. února 2012 nazvaný „Podpora efektivního řešení problémů na jednotném trhu – uvolnění potenciálu sítě SOLVIT u příležitosti jejího desetiletého výročí“ (SWD(2012)0033),

—  s ohledem na první zprávu Komise ze dne 28. listopadu 2012 nazvanou „Stav integrace jednotného trhu 2013 – příspěvek k roční analýze růstu na rok 2013“ (COM(2012)0752),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. června 2012 nazvané „Lepší správa pro jednotný trh“ (COM(2012)0259),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. února 2012 nazvaný „Zajištění přínosu jednotného trhu – výroční přezkum správy za rok 2011“ (SWD(2012)0025),

—  s ohledem na srovnávací přehled jednotného trhu zveřejněný na internetu dne 4. července 2013,

—  s ohledem na studii o evropském jednotném kontaktním místu z července 2013, jejíž vypracování zadal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 o správě jednotného trhu(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 nazvané „Akt o jednotném trhu: další kroky k růstu“(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o správě a partnerství na jednotném trhu(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o síti SOLVIT(5),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0059/2014),

A.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby občané a podniky na jednotném trhu efektivně využívali svých práv, a že je třeba účinně prosazovat právní předpisy EU, které tato práva zaručují, aby se tak zajistilo, že všichni občané a podniky budou mít prospěch z potenciálu vnitřního trhu;

B.  vzhledem k tomu, že informování občanů o jejich právech a snazší využívání těchto práv napomáhá lepšímu fungování vnitřního trhu;

C.  vzhledem k tomu, že síť SOLVIT v současnosti zpracovává asi 1 300 případů ročně a že pro přibližně 90 % svých klientů dokáže ve lhůtě 70 dnů nalézt řešení;

D.  vzhledem k tomu, že zájem o portál Vaše Evropa a jeho využívání rychle roste, a vzhledem k tomu, že podle internetového srovnávacího přehledu jednotného trhu tento portál v roce 2012 každodenně navštívilo více než 11 000 uživatelů v porovnání s 6 500 návštěvníky v roce předchozím;

E.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval k dalšímu posílení sítě SOLVIT a k poskytování většího množství a lepších informací o právech v EU;

F.  vzhledem k tomu, že SOLVIT je klíčovým nástrojem k řešení problémů, a tedy i prostředkem k zajištění lepšího dodržování práva Unie upravujícího jednotný trh; vzhledem k tomu, že navzdory těmto skutečnostem je síť SOLVIT stále využívána nedostatečně a nenaplňuje svůj potenciál;

G.  vzhledem k tomu, že pokud bude síť SOLVIT plně využita, může se ve velkém počtu oblastí stát užitečným nástrojem prevence nadměrného využívání soudních systémů, které mohou být velmi složité a v důsledku ztěžovat občanům a podnikům řešení jejich problémů;

H.  vzhledem k tomu, že podle studie zadané Evropským parlamentem o evropském jednotném kontaktním místu mají evropští občané a podniky na internetu k dispozici velmi širokou škálu informací a poradenských a podpůrných služeb, avšak informovanost o těchto službách je velmi nízká – 91,6 % dotázaných uvedlo, že nevědí o žádné sužbě poskytované na internetu, na niž by se mohli obrátit v případě problémů týkajících se jednotného trhu;

I.  vzhledem k tomu, že účinnost pomoci poskytované sítí SOLVIT ve značné míře závisí na tom, jak dobře je vyškolen její personál;

J.  vzhledem k tomu, že by se mělo vyvinout větší úsilí o lepší začlenění sítě SOLVIT mezi podpůrné služby a nástroje prosazování práva, jež jsou k dispozici na vnitrostátní a unijní úrovni;

K.  vzhledem k tomu, že občané a podniky musí znát svá práva na jednotném trhu, aby mohli správně určovat případné problémy a aby je dokázali řešit, a vzhledem k tomu, že je stále potřeba udělat více pro posílení této informovanosti;

Úvod: účinné využívání práv a příležitostí na jednotném trhu

1.  znovu zdůrazňuje, že potenciál jednotného trhu lze uvolnit jedině tehdy, budou-li občané a podniky znát svá práva a příležitosti a budou-li je umět účinně využívat; připomíná, že těchto cílů může být dosaženo jedině tehdy, pokud členské státy zaručí účinné prosazování právních předpisů týkajících se jednotného trhu a pokud budou k dispozici kvalitní informace a mechanismy pro efektivní řešení problémů;

2.  upozorňuje na skutečnost, že mnohé problémy týkající se jednotného trhu jsou důsledkem přijímání vnitrostátních právních předpisů nad požadovaný unijní rámec, opožděného nebo nesprávného provedení unijního práva v jednom nebo ve více členských státech nebo vnitrostátních předpisů, které jsou v rozporu s právem Unie; v této souvislosti důrazně vyzývá Komisi, aby vyvinula nátlak na členské státy, které nedodržují pravidla jednotného trhu;

3.  zdůrazňuje, že mnoho problémů s uplatňováním pravidel jednotného trhu bývá odhaleno prostřednictvím sítě SOLVIT, a vyzdvihuje přínos sítě SOLVIT ke správním a regulačním změnám vedoucím k jejich nápravě; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala opatření za účelem zdokonalení úkolů veřejné správy, a posílila tak spolupráci mezi vnitrostátními orgány a Komisí;

4.  zdůrazňuje, že je potřeba, aby síť SOLVIT měla k dispozici účinný prostředek, kterým by mohla upozorňovat Komisi na problémy vnitřního trhu vyplývající z neprovedení právních předpisů EU, jež zaznamená;

5.  zdůrazňuje, že náležité provádění, prosazování a dodržování právních předpisů týkajících se jednotného trhu mají mimořádný význam pro evropské spotřebitele a podniky, a tak i pro celé hospodářství a důvěru občanů ve fungování jednotného trhu; v této souvislosti rovněž upozorňuje na právní závazky členských států;

6.  znovu vyzývá k dalšímu propracování postupů použitelných v případě nedodržení předpisů, k zajištění toho, aby byly tyto postupy důsledněji používány v případech porušení práva Unie v oblasti jednotného trhu, a k zavedení rychlejších postupů;

7.  dále zdůrazňuje, že je důležité vyvinout maximální úsilí o zajištění prevence, odhalování a odstraňování problémů s prosazováním předpisů dříve, než je nutné zahájit formální postupy pro nedodržení předpisů;

8.  zdůrazňuje, že nulová tolerance pro nedodržení směrnice o službách a srovnávací hodnocení toho, jak je uplatňována a prováděna, jsou metody, s jejichž pomocí lze zajistit účinné uplatňování právních předpisů upravujících jednotný trh;

SOLVIT: pomoc jednotlivcům a podnikům s řešením problémů

9.  vítá nové doporučení Komise o zásadách, kterými se řídí síť SOLVIT, jež připravilo půdu pro SOLVIT 2.0;

10.  konstatuje, že síť SOLVIT dosáhla hmatatelných výsledků a prokázala svou užitečnost; shledává však, že stále zůstává značný prostor ke zlepšení, zejména pokud jde o řešení sporů souvisejících s podnikáním a dobu potřebnou pro vyřešení dotazů;

11.  vítá snahy Komise o další zefektivnění činnosti sítě SOLVIT, jež má sloužit k neformálnímu a rychlému řešení přeshraničních sporů v otázkách, které se týkají vnitřního trhu, a jež má představovat nástroj, který lze uplatnit při chybném použití předpisů provedených ve vnitrostátním právu, a to za použití postupů co možná nejpřístupnějších občanům, a navrhuje, aby členské státy na zkvalitnění systému SOLVIT jakožto bezplatné a uživatelsky přívětivé služby úzce spolupracovaly s Komisí;

12.  domnívá se, že by měla být výkonnost středisek SOLVIT neustále zlepšována, zejména pokud jde o případy v oblasti sociálního zabezpečení, a vybízí k lepší koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení;

13.  žádá, aby byla zvláštní pozornost věnována všem otázkám souvisejícím s právy zaměstnanců, sociálními právy a s rovným zacházením v přeshraničním kontextu, a především pak problematice důchodů, situaci pracovníků z Evropské unie a vysílání pracovníků;

14.  zdůrazňuje zejména význam sítě SOLVIT pro mobilní pracovníky s ohledem na otázky rovného zacházení a řešení přeshraničních problémů;

15.  bere na vědomí, že klienty sítě SOLVIT jsou převážně občané; zdůrazňuje, že je nutné uvolnit značný potenciál sítě SOLVIT jakožto nástroje, jenž má podnikům pomoci s řešením problémů; zdůrazňuje, že je nutné síť SOLVIT mezi podniky, zejména malými a středními, více propagovat a vzdělávat je o jejích možnostech tak, aby byly schopny tento nástroj lépe využívat; v tomto ohledu vítá jako vykročení správným směrem nedávnou aktualizaci portálu pro podniky Vaše Evropa;

16.  žádá, aby bylo zintenzívněno veřejné působení sítě SOLVIT, aby se tato síť dostala do výrazně širšího povědomí; vyzývá členské státy, Komisi a poslance Evropského parlamentu, aby se zapojili do informačních kampaní s cílem propagovat úlohu portálu Vaše Evropa a sítě SOLVIT ve svých volebních obvodech; zdůrazňuje skutečnost, že členské státy mají možnost dále propagovat síť SOLVIT na regionální úrovni, řešení jednotlivých případů se však musí odehrávat na úrovni celostátní;

17.  upozorňuje na skutečnost, že síť SOLVIT stále přitahuje velké množství případů, které nespadají do její působnosti, což zpomaluje vyřizování stížností, k jejichž řešení je tato síť příslušná; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí, aby byla působnost sítě SOLVIT občanům a podnikům lépe vysvětlována;

18.  vyzývá členské státy k zajištění adekvátních zdrojů na chod sítě SOLVIT a poukazuje na podmínky, jimiž se řídí organizace středisek SOLVIT, které byly stanoveny v doporučení Komise ze dne 17. září 2013;

19.  zdůrazňuje, že je důležité udržet kvalitu služeb nabízených sítí SOLVIT navzdory snížení rozpočtu a omezeným lidským zdrojům; zdůrazňuje, že je nutné pro střediska SOLVIT zajistit dostatečný počet řádně vyškolených zaměstnanců, kteří budou mít náležitý přehled o právních předpisech a ovládat příslušné jazyky Unie, a náležitou odbornou přípravu personálu, aby mohl průběžně rozšiřovat své dovednosti a znalosti;

20.  zdůrazňuje, že je důležité, aby všechna střediska SOLVIT v různých členských státech poskytovala podobný standard služeb, neboť právě to je klíčové pro účinné řešení sporů;

21.  zdůrazňuje, že je důležité rychle řešit problémy, jež vyžadují pouze vyjasnění právních předpisů Unie a u složitých případů dostatečnou komunikaci se žadateli;

22.  žádá větší sladění s dalšími postupy pro vyřizování stížností, zejména s projektem EU Pilot;

23.  zdůrazňuje, že je důležité síť SOLVIT zaměřit na řešení případů, které více souvisejí s podnikáním; konstatuje, že tento cíl vyžaduje, aby bylo podnikatelské prostředí se sítí SOLVIT více obeznámeno, aby mezi touto sítí a evropskými a vnitrostátními podnikatelskými sdruženími fungovala úzká spolupráce, například v podobě pracovní skupiny spojující střediska SOLVIT a podnikatelská sdružení, a aby byla některá její střediska ochotna ujímat se složitějších případů;

24.  vyjadřuje politování na tím, že síť SOLVIT mnoho případů souvisejících s podnikáním odmítá s poukazem na jejich komplexní povahu; domnívá se, že pokud některá střediska SOLVIT shledávají takovéto případy příliš složitými na to, aby se jimi mohla zabývat, je třeba tento problém řešit přímo na místě v dotčených střediscích;

25.  zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise poskytovala při řešení jednotlivých případů neformální pomoc, včetně neformálního právního poradenství, jedná-li se o složité případy; vyzývá střediska SOLVIT, aby tuto pomoc skutečně využívala;

26.  zdůrazňuje, že je důležité, aby si střediska SOLVIT vyměňovala informace, a doporučuje, aby členské státy investovaly do zlepšení spolupráce mezi těmito středisky; vybízí střediska SOLVIT v celé Unii, aby zahájila detailnější a rozsáhlejší výměnu informací o osvědčených postupech, a zdůrazňuje, že je důležité, aby si střediska SOLVIT vyměňovala informace týkající se uplatňování a propagace poskytovaných služeb;

27.  vítá skutečnost, že Komise ve svém doporučení 2013/461/EU vyjasnila mandát sítě SOLVIT v případech, kdy jsou vnitrostátní pravidla v rozporu s právními předpisy Unie (tzv. „strukturální případy“); vítá skutečnost, že některá střediska SOLVIT se takových případů ujímají; vyzývá všechna střediska SOLVIT k poskytování účinné pomoci, kdykoli se takové problémy strukturálního rázu objeví, např. tím, že pomohou určit potenciální problémy, které by mohly způsobit navržené vnitrostátní právní předpisy;

28.  vyzývá střediska SOLVIT, aby vyřizování žádostí, a zejména složitější případy, řešila s větší sebedůvěrou a účinněji;

29.  zdůrazňuje, že žadatel, zúčastněná střediska SOLVIT a Komise spolu musí během celého procesu komunikovat a úzce spolupracovat; konstatuje, že žadatel často není během procesu konzultován a že je s dotčeným střediskem v kontaktu pouze při podání stížnosti a při uzavření případu;

30.  je přesvědčen, že by měla existovat užší spolupráce mezi všemi úrovněmi správních orgánů v členských státech a sítí SOLVIT;

31.  oceňuje zejména, že poradenská střediska SOLVIT prokázala, že chrání osobní údaje, a žádá, aby tato ochrana byla neustále monitorována a v případě potřeby zintenzívněna tak, aby odpovídala požadavkům na ochranu osobních údajů ze strany uživatelů.

32.  zdůrazňuje, že je nutné síť SOLVIT více zviditelnit, poskytovat o ní více informací a přiblížit ji lidem, kteří nemají o její existenci povědomí; vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily rovný přístup ke střediskům SOLVIT a online portálům, a to například osobám se zdravotním postižením a seniorům, a aby v této souvislosti rozvíjely všechny možnosti, jakými lze mezi uživateli a středisky SOLVIT navázat kontakt; bere v potaz návrh směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru (COM(2012)0721), který předložila Komise;

33.  zdůrazňuje potřebu propojit a integrovat portály SOLVIT s dalšími souvisejícími subjekty a platformami s cílem zvýšit dostupnost a viditelnost sítě pro všechny uživatele; navrhuje, aby členské státy úzce spolupracovaly s Komisí na zlepšení systému SOLVIT, a to tak, že zajistí ucelený přístup v rámci Evropské unie a zlepší viditelnost systému; domnívá se, že internetové stránky příslušných evropských orgánů by měly obsahovat odkaz na portál „Vaše Evropa“;

34.  vyzdvihuje význam šíření informací o databázi případů řešených prostřednictvím sítě SOLVIT a vítá doporučení Komise ohledně potřeby poskytovat informace o alternativních sítích pro řešení sporů nebo zdrojích informací, včetně alternativních prostředků nápravy na vnitrostátní úrovni i úrovni Unie v případech, které nespadají do působnosti sítě SOLVIT;

35.  vybízí střediska SOLVIT, aby aktivně a z vlastní iniciativy navazovala kontakty s občany, podniky a národními parlamenty;

36.  vítá internetový srovnávací přehled jednotného trhu, který poskytuje údaje o výsledcích členských států v souvislosti se sítí SOLVIT a s portálem Vaše Evropa a o jejich plnění právních předpisů EU relevantních pro fungování jednotného trhu;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly další opatření k šíření informací o dostupnosti těchto nástrojů mezi občany, podniky a podnikateli, a to s využitím všech druhů sdělovacích prostředků, včetně internetu, s cílem zajistit, aby se informace dostaly k co nejvyššímu počtu občanů a podniků; vyzývá členské státy, aby uspořádaly informační kampaně zaměřené na konkrétní skupiny, včetně podniků – zejména malých a středních;

38.  vyzývá Komisi, aby v rámci výroční zprávy o integraci jednotného trhu a roční analýzy růstu pokračovala v monitorování výsledků mechanismů Unie pro řešení problémů, zejména sítě SOLVIT; opětovně Komisi vyzývá, aby posílila správu jednotného trhu tím, že v rámci evropského semestru vytvoří zvláštní pilíř a vydá zvláštní doporučení pro jednotlivé země;

39.  je odhodlán výsledky sítě SOLVIT i nadále pečlivě sledovat; naléhá na Komisi, aby stanovila měřitelné průběžné cíle pro žádoucí vývoj sítě SOLVIT; vybízí členské státy, aby stanovily i své vlastní měřitelné cíle a lhůty pro rozvoj metod zpracovávání případů v místních střediscích SOLVIT; v tomto ohledu se domnívá, že dalším krokem vpřed by mohlo být oddělení případů týkajících se občanů od případů týkajících se podniků za účelem sledování pokroku; domnívá se, že pokud nebude těchto cílů dosaženo, měla by se znovu zvážit možnost nahradit neformální postup legislativním aktem, a to se zohledněním stávajících mechanismů, jako jsou mechanismy stanovené ve směrnici 2013/11/EU o alternativním řešení sporů a v nařízení (EU) č. 524/2013 o řešení sporů on-line; naléhavě žádá Radu, aby v tomto ohledu sdílela ambice Parlamentu; vyzývá Komisi a členské státy, aby pozorně sledovaly pokrok dosažený při plnění těchto unijních a vnitrostátních cílů týkajících se sítě SOLVIT v rámci evropského semestru;

Vaše Evropa: lepší zohledňování potřeb občanů a podniků

40.  bere na vědomí, že je portál Vaše Evropa využíván v rostoucí míře;

41.  vybízí Komisi a členské státy, aby jasně rozlišovaly mezi portálem Vaše Evropa a sítí SOLVIT při koordinaci příslušných kampaní na zviditelnění těchto subjektů;

42.  vítá cíle stanovené v akčním plánu pro portál Vaše Evropa, a sice dokončit poskytování praktických a kvalitních informací o právech EU na jednotném trhu, zvýšit informovanost o portálu Vaše Evropa a vytvořit úzké partnerství mezi Komisí a členskými státy;

43.  vybízí Komisi, aby přijala účinnější opatření, která budou portál Vaše Evropa prezentovat jako nástroj pro podniky, a aby jej více zviditelnila, a to i prostřednictvím lepšího využívání sociálních médií; domnívá se, že za pomoci propagace a začlenění sítě SOLVIT by se portál Vaše Evropa mohl stát jednotným přístupovým místem pro evropské spotřebitele a podniky, které se setkají s problémy nebo hledají informace; je přesvědčen, že takové jednotné kontaktní místo by mohlo sloužit jako referenční bod pro občany a podniky a mohlo by usnadnit jejich přístup k různým informačním nástrojům a specializovaným mechanismům pro řešení problémů, včetně sítě SOLVIT;

44.  vyzývá Komisi, aby rozšířila oblast působnosti portálu Vaše Evropa tak, aby plně zahrnovala práva, povinnosti a příležitosti na jednotném trhu, a aby tento portál učinila uživatelsky co nejvstřícnějším;

45.  naléhavě vyzývá členské státy, aby poskytovaly informace o vnitrostátních pravidlech a postupech týkajících se práv EU; vyzývá členské státy, aby zajistily, že tyto informace budou praktické, jazykově neutrální, dostupné všem občanům a aktuální a že budou k dispozici v příslušných jazycích, a aby své vnitrostátní portály (e-government) propojily s portálem Vaše Evropa;

o
o   o

46.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 249, 19.9.2013, s. 10.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0054.
(3) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 72.
(4) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 51.
(5) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 10.


Evropský vyšetřovací příkaz ***I
PDF 305kWORD 86k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (09288/2010 – C7-0185/2010 – 2010/0817(COD))
P7_TA(2014)0165A7-0477/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na podnět skupiny členských států, který byl předložen Evropskému parlamentu a Radě (09288/2010),

—  s ohledem na čl. 76 písm. b) a na čl. 82 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž byl návrh toho aktu Parlamentu předložen (C7-0185/2010),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne 5. prosince 2013, že postoj Parlamentu bude schválen v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na články 44 a 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0477/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. února 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech

P7_TC1-COD(2010)0817


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice 2014/41/EU.)


Státní příslušníci třetích zemí, kteří musí mít při překračování vnějších hranic vízum ***I
PDF 310kWORD 39k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (COM(2013)0853 – C7-0430/2013 – 2013/0415(COD))
P7_TA(2014)0166A7-0104/2014

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0853),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 a Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0430/2013),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 13. února 2014 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0104/2014),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. února 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

P7_TC1-COD(2013)0415


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 259/2014.)


Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území EU ***
PDF 224kWORD 37k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie (11767/1/2013 – C7-0344/2013 – 2013/0205(NLE))
P7_TA(2014)0167A7-0043/2014

(Souhlas)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11767/1/2013),

—  s ohledem na návrh Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie (11769/1/2013),

—  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 3 prvním pododstavcem, čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0344/2013),

—  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,

—  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0043/2014),

1.  uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Indonéské republiky.


Režim kontrol osob na vnějších hranicích ***I
PDF 310kWORD 40k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých dokladů Chorvatskem a Kyprem za rovnocenné jejich národním vízům za účelem průjezdu přes jejich území nebo zamýšlených pobytů na jejich území, jejichž doba trvání během jakéhokoli období 180 dnů nepřekročí 90 dnů, a kterým se zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 895/2006/ES a č. 582/2008/ES (COM(2013)0441 – C7-0186/2013 – 2013/0210(COD))
P7_TA(2014)0168A7-0082/2014

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0441),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) a b) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0186/2013),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 5. února 2014 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0082/2014),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. února 2014 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2014/EU, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých dokladů Bulharskem, Chorvatskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům za účelem průjezdu přes jejich území nebo zamýšlených pobytů na jejich území, jejichž doba trvání během jakéhokoli období 180 dnů nepřekročí 90 dnů, a kterým se zrušují rozhodnutí č. 895/2006/ES a č. 582/2008/ES

P7_TC1-COD(2013)0210


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí č. 565/2014/EU.)


Třetí země, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i třetí země, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ***I
PDF 442kWORD 45k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (COM(2012)0650 – C7-0371/2012 – 2012/0309(COD))
P7_TA(2014)0169A7-0373/2013

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0650),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0371/2012),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 5. února 2014 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0373/2013),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje prohlášení Parlamentu, Rady a Komise uvedené v příloze k tomuto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise uvedené v příloze k tomuto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. února 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni

P7_TC1-COD(2012)0309


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 509/2014.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o dalším hodnocení Kolumbie a Peru

Evropský parlament a Rada uznávají, že je nutné další hodnocení plnění příslušných kritérií ze strany Kolumbie a Peru před tím, než Komise předloží Radě doporučení týkající se rozhodnutí povolit zahájení jednání o dohodách o bezvízovém styku s těmito zeměmi.

Komise se zavazuje tato hodnocení bez prodlení provést a předat je Evropskému parlamentu a Radě co nejdříve po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Evropský parlament a Rada berou tento závazek Komise na vědomí.“

Prohlášení Komise o informování Evropského parlamentu

Komise vítá, že Evropský parlament a Rady přijaly její návrh na změnu nařízení (ES) č. 539/2001, jehož cílem je aktualizace příloh obsahujících seznamy třetích zemí, jejichž státní příslušníci podléhají vízové povinnosti nebo jsou od této povinnosti osvobozeni.

V souladu s rámcovou dohodou ze dne 20. října 2010 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí, a zejména bodem 23 této dohody, Komise opakuje svůj závazek pravidelně informovat Evropský parlament o průběhu jednání o dohodách o bezvízovém styku vyplývajících z převedení určitých zemí do přílohy II nařízení (ES) č. 539/2001. Komise bude nejméně dvakrát ročně předkládat aktualizace příslušným orgánům v Evropském parlamentu.“


Situace na Ukrajině
PDF 227kWORD 70k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o situaci na Ukrajině (2014/2595(RSP))
P7_TA(2014)0170RC-B7-0219/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o evropské politice sousedství, o Východním partnerství a o Ukrajině, se zvláštním důrazem na své usnesení ze dne 6. února 2014 o situaci na Ukrajině(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o výsledcích summitu ve Vilniusu a budoucnosti Východního partnerství, zejména s ohledem na Ukrajinu(2),

–  s ohledem na závěry Evropské rady, která se konala ve dnech 19.–20. prosince 2013,

–  s ohledem na závěry týkající se Ukrajiny přijaté na mimořádném zasedání Rady pro zahraniční věci dne 20. února 2014,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že poté, co ukrajinský prezident a ukrajinská vláda rozhodli o pozastavení procesu směřujícího k podepsání dohody o přidružení, vyšly po celé zemi spontánně do ulic stovky tisíc lidí na podporu evropské integrace; vzhledem k tomu, že v Kyjevě demonstranti poklidně obsadili náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti) a vyzvali k zásadní politické změně, která by vedla k tomu, že vláda přehodnotí své rozhodnutí;

B.  vzhledem k tomu, že státní orgány pod prezidentem Janukovyčem jednoznačně porušily zákon tím, že povolily bezpečnostním silám používat proti demonstrantům ostrou munici a že rozmístily ostřelovače na střechy domů na náměstí Nezávislosti a v jeho okolí, které bylo od konce listopadu 2013 epicentrem protivládního a proevropského protestu; vzhledem k tomu, že v ulicích Kyjeva byli popravováni účastníci protestů i náhodní přihlížející, což vyvolalo na mezinárodní scéně rozhořčení a odsouzení;

C.  vzhledem k tomu, že do Kyjeva současně odcestovali ministři zahraničí tří členských států EU, aby zprostředkovali kompromisní řešení mezi prezidentem Janukovyčem a opozicí; vzhledem k tomu, že se ministrům podařilo zprostředkovat dohodu o plánu na pokojné a demokratické východisko z krize; vzhledem k tomu, že k dosažení dohody přispěl rovněž zvláštní vyslanec Ruska, ačkoli pod dohodu nepřipojil svůj podpis;

D.  vzhledem k tomu, že v důsledku těchto událostí EU přijala rozhodnutí o uložení cílených sankcí, včetně zmrazení aktiv a zákazu udělování víz, namířených proti osobám odpovědným za porušování lidských práv, násilí a používání nepřiměřené síly; vzhledem k tomu, že se členské státy dohodly pozastavit vývozní licence na zařízení, která by mohla být použita k vnitřní represi, a přezkoumat vývozní licence na zařízení, na něž se vztahuje společný postoj 2008/944/SZBP;

E.  vzhledem k tomu, že občané Lvova a Doněcku začali od 26. února 2014 iniciativně používat ruštinu resp. ukrajinštinu v běžném životě jako gesto solidarity a jednoty určené celé zemi;

F.  vzhledem k tomu, že ukrajinský parlament (Verchovna rada) přijal dne 21. února 2014 usnesení, v němž odsoudil „protiteroristické“ operace a požadoval stažení bezpečnostních sil z centra Kyjeva; vzhledem k tomu, že tímto krokem parlament prokázal své odhodlání postavit se do centra dění a převzít kontrolu nad situací v zemi; vzhledem k tomu, že následujícího dne odhlasoval odvolání prezidenta Janukovyče, návrat k ústavě z roku 2004, konání předčasných voleb dne 25. května 2014 a propuštění bývalé premiérky Julije Tymošenkové;

1.  vzdává hold těm, kteří bojovali a umírali za evropské hodnoty, a vyjadřuje nejhlubší soustrast rodinám obětí, ostře odsuzuje veškeré násilí a vyzývá všechny ukrajinské občany, aby spolu s vůdci z řad politiků a občanské společnosti v tento historický okamžik jednali s maximální odpovědností;

2.  ostře odsuzuje brutální a nepřiměřené zásahy pořádkových sil, jako je Berkut, ostřelovači a jiní, které vedly k dramatické eskalaci násilí na Ukrajině; lituje ztrát na životech a zranění, k nimž došlo na obou stranách, a vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám obětí; varuje, že jakákoli další eskalace násilí by měla pro ukrajinský lid katastrofální následky a mohla by podlomit jednotu a územní celistvost země; zdůrazňuje, že nyní má zásadní význam, aby všechny strany ukázaly smysl pro odpovědnost a zdrženlivost a zavázaly se k širokému politickému dialogu a nepřipustily mimosoudní odvetné akce; naléhavě vyzývá všechny politické síly, aby v této pro Ukrajinu rozhodující chvíli vzájemně spolupracovaly a hledaly kompromisní řešení, jednoznačně se distancovaly od extremistů a vyhýbaly se provokacím a násilným akcím, které by mohly nahrávat separatistickým tendencím;

3.  vítá zodpovědnou úlohu, kterou sehrál ukrajinský parlament, jenž beze zbytku splnil své veškeré ústavní funkce a vyplnil politické a institucionální vakuum vzniklé poté, co odstoupila vláda a prezident přestal vykonávat své povinnosti, načež byl parlamentem sesazen; bere na vědomí opatření, která parlament dosud přijal, zejména ohledně návratu k ústavě z roku 2004, rozhodnutí uspořádat 25. května 2014 prezidentské volby, rozhodnutí stáhnout policejní a bezpečnostní složky a propustit z vězení bývalou Juliji Tymošenkovou; zdůrazňuje, jak důležité je, aby ukrajinský parlament a jeho poslanci nadále dodržovali právní stát;

4.  oceňuje ukrajinský lid za to, že provedl spořádanou změnu moci, a za jeho občanskou odhodlanost v posledních měsících a poukazuje na to, že občanské a lidové protesty slouží jako příklad a budou znamenat předěl v dějinách Ukrajiny; zdůrazňuje, že toto demokratické vítězství občanů by nemělo být zmařeno pomstychtivostí nebo odvetnými opatřeními vůči protivníkům ani vnitropolitickými boji; zdůrazňuje, že pachatelé zločinů proti ukrajinským občanům, kteří se dopustili zneužití státní moci, by měli být postaveni před nezávislé soudy; žádá ustavení nezávislé komise, která by v úzké spolupráci s mezinárodním poradním výborem Rady Evropy a OBSE vyšetřila případy porušování lidských práv, k nimž došlo od vypuknutí demonstrací;

5.  podporuje přístup EU, který v sobě spojuje intenzivní diplomatické úsilí s cílenými sankcemi proti osobám odpovědným za to, že byly nařízeny akce v rozporu s lidskými právy související s politickým útlakem; požaduje uzákonění cílených sankcí, jak je schválila Rada pro zahraniční věci, a naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly právní předpisy proti praní špinavých peněz, které samy přijaly, s cílem zastavit únik zpronevěřených peněz z Ukrajiny a aby zajistily navrácení odcizeného majetku uloženého v EU; domnívá se, že musí neprodleně začít skutečně nezávislé vyšetřování spáchaných zločinů a že cílené sankce musí být zrušeny okamžitě poté, co se situace na Ukrajině zlepší a vyšetřování spáchaných zločinů začne přinášet výsledky; vyzývá k prošetření rozsáhlé zpronevěry státních prostředků a státního majetku ze strany přátel a „rodiny“ prezidenta Janukovyče a ke zmražení veškerého jejich majetku do doby, než se zjistí, jakým způsobem byl nabyt, a pokud se prokáže, že byl ukraden, vyzývá k jeho navrácení vládami členských států EU;

6.  žádá Komisi, členské státy a mezinárodní humanitární organizace, aby všem obětem rychle poskytly rychlou, přímou a dostatečnou lékařskou péči a humanitární pomoc;

7.  vyzývá všechny strany a třetí země, aby chránily jednotu a územní celistvost Ukrajiny; vyzývá všechny politické síly na Ukrajině a všechny mezinárodní aktéry, kteří jsou do dění zapojeni, aby se zavázali, že budou usilovat o zachování územní celistvosti a národní jednoty Ukrajiny s ohledem na kulturní a jazykové složení země a na její historii; vyzývá ukrajinský parlament a nastupující vládu, aby chránily práva menšin v zemi a používání Ruštiny a dalších menšinových jazyků; vyzývá k přijetí nových zákonů v souladu se povinnostmi, která Ukrajina má na základě Evropské charty regionálních či menšinových jazyků;

8.  připomíná, že záruku pro stávající hranice Ukrajiny poskytly Spojené státy americké, Ruská federace a Spojené království v Budapešťském memorandu o bezpečnostních zárukách, které bylo podepsáno poté, co se Ukrajina vzdala jaderných zbraní a přistoupila ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní; připomíná Ruské federaci, že se stejně jako druhé dvě výše zmíněné země i ona v rámci téhož aktu zavázala, že nebude na Ukrajinu vyvíjet ekonomický tlak s cílem podrobit vlastním zájmům výkon práv neoddělitelně spjatých s její svébytností, a získat tak výhody jakéhokoli druhu;

9.  zdůrazňuje, že je důležité nepolevit ve snaze vyřešit základní příčiny krize a vybudovat důvěru občanů v politiku a instituce; je dále přesvědčen, že k tomu bude nutné provést ústavní a strukturální reformy, aby vznikl systém dělby moci a jejích mechanismů, úzká vazba mezi politikou a společností, právní stát, demokratická odpovědnost a skutečně nezávislý a nestranný soudní systém a věrohodné volby;

10.  vítá závěry přijaté na mimořádném zasedání Rady pro zahraniční věci dne 20. února 2014, a zejména rozhodnutí zavést cílené sankce, včetně zmrazení majetku a zákazu udělování víz, namířené vůči osobám odpovědným za porušování lidských práv, násilí a používání nepřiměřené síly, a pozastavit platnost vývozních licencí na vybavení, které může být použito k vnitřním represím; konstatuje, že tyto sankce měly mimořádný dopad na veřejné mínění Ukrajinců, a zastává názor, že tato opatření mohla být přijata dříve; zastává nicméně názor, že tyto sankce by měly být zachovány jako součást politiky EU vůči Ukrajiny v tomto přechodném období;

11.  vítá, že byla z vězení propuštěna bývalá předsedkyně vlády Julija Tymošenková, a věří, že její propuštění je symbolem toho, že na Ukrajině bylo ukončeno selektivní a politicky motivované uplatňování spravedlnosti; žádá o okamžité a bezpodmínečné propuštění všech demonstrantů a nezákonně zadržovaných politických vězňů, o stažení všech obvinění proti nim a o jejich politickou rehabilitaci;

12.  naléhavě vyzývá veškeré politické síly, aby v této pro Ukrajinu rozhodující chvíli spolupracovaly na pokojném předání politické moci, na ambiciózním a širokém programu reforem a na vedení státu orientovaném na evropské standardy, aby zachovaly jednotu a územní celistvost země a usnadnily dosažení kompromisních řešení v zájmu budoucnosti Ukrajiny; vyzývá prozatímní orgány, aby zaručily demokratická práva a svobody všem demokratickým politickým silám a aby zabránily jakýmkoli útokům na ně;

13.  zdůrazňuje, že pouze ukrajinský lid samotný, bez vměšování ze zahraničí, může rozhodnout o geopolitické orientaci své země a o tom, ke kterým mezinárodním dohodám a společenstvím by se Ukrajina měla připojit;

14.  odsuzuje útok na ústředí Komunistické strany Ukrajiny a dalších stran a jejich zničení a pokusy o zákaz Komunistické strany Ukrajiny;

15.  připomíná, že dohoda o přidružení / dohoda o vytvoření rozsáhlé a komplexní zóny volného obchodu (DCFTA) je připravena k podpisu a nová vláda ji bude moci podepsat, jakmile to bude možné a tato vláda bude připravena tak učinit;

16.  vítá skutečnost, že ze tří kritérií stanovených Radou pro zahraniční věci v roce 2012 bylo splněno kritérium týkající se uplatňování selektivní spravedlnosti (včetně uvěznění Julije Tymošenkové), přičemž dvě zbývající oblasti týkající se soudnictví a volebního systému nyní procházejí hlubokými změnami a reformami, které snad nová koaliční vláda brzy dokončí a nová parlamentní většina podpoří, čímž dojde i ke splnění požadavků protestního hnutí;

17.  žádá Komisi, aby spolupracovala s ukrajinskými orgány ve snaze nalézt způsoby, jak vyvážit důsledky odvetných opatření, která přijalo Rusko s cílem zabránit podpisu dohody o přidružení a přijetí případných nových opatření; vítá prohlášení komisaře EU pro hospodářské a měnové záležitosti a euro Olliho Rehna, že EU je připravena poskytnout značnou a ambiciózní (jak krátkodobou, tak dlouhodobou) finanční pomoc, jakmile bude nalezeno politické řešení založené na demokratických principech, na odhodlání provádět reformy a na jmenování legitimní vlády; vyzývá Rusko, aby zaujalo konstruktivní postoj a vytvořilo takové podmínky, na jejichž základě by Ukrajina mohla čerpat výhody z dvoustranných vztahů jak s EU, tak s Ruskem; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby se vyjadřovaly vůči Rusku jedním hlasem a podporovaly evropské aspirace Ukrajiny a dalších zemí Východního partnerství, které si svobodně zvolí cestu prohlubování svých vztahů s EU;

18.  očekává, že Rada a Komise společně s MMF a Světovou bankou co nejdříve poskytnou krátkodobou finanční pomoc a nástroj pro oblast platební bilance a společně s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj a Evropskou investiční bankou připraví dlouhodobý balíček konkrétních finančních podpůrných opatření, která by Ukrajině pomohla vyřešit její zhoršující se hospodářskou a sociální situaci a poskytla by jí ekonomickou podporu k zahájení nezbytných důkladných a komplexních reforem ukrajinského hospodářství; žádá proto, aby byla bezodkladně zorganizována konference mezinárodních dárců; vyzývá Komisi a ESVČ, aby finanční prostředky uvolněné pro Ukrajinu na základě stávajících finančních nástrojů použily co nejefektivněji a aby zvážily, zda by nebylo vhodné uvolnit pro Ukrajinu v co nejbližší době další zdroje;

19.  konstatuje, že široce rozšířená korupce na všech úrovních státní správy nadále znemožňuje rozvíjet potenciál, který Ukrajina má, a podrývá důvěru občanů v jejich vlastní instituce; naléhavě proto žádá novou vládu, aby boj proti korupci zařadila mezi hlavní priority svého programu, a vyzývá EU, aby jí v tomto úsilí napomáhala;

20.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba zajistit skutečnou nezávislost a nestrannost soudnictví;

21.  vyzývá Radu, aby zmocnila Komisi k urychlení dialogu o vízovém režimu s Ukrajinou; zdůrazňuje, že urychlené dokončení dohody o uvolnění vízového režimu – po příkladu Moldavska – mezi EU a Ukrajinou je nejlepší odpovědí na očekávání ukrajinské občanské společnosti a tamních mladých lidí; požaduje, aby byly na úrovni EU a členských států neprodleně zavedeny dočasné postupy udělování víz, které budou jednoduché a nenákladné, a současně byla prohloubena spolupráce v oblasti výzkumu, rozšířeny výměny mládeže a zvýšena dostupnost stipendií;

22.  je toho názoru, že ustanovení prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu nepředstavují pro Ruskou federaci z obchodního hlediska žádné nebezpečí a že dohoda o přidružení není na překážku dobrým vztahům Ukrajiny s jejím východním sousedem; zdůrazňuje, že nestabilita ve společném sousedství není v zájmu EU ani Ruska; zdůrazňuje, že používání politického, ekonomického nebo jiného nátlaku je v rozporu se Závěrečným helsinským aktem;

23.  bere na vědomí rozhodnutí o uspořádání prezidentských voleb dne 25. května 2014; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby tyto volby byly svobodné a spravedlivé; důrazně vybízí ukrajinský parlament, aby přijal nezbytné volební zákony v souladu s doporučeními Benátské komise, včetně obnovení zákona o financování politických stran, který řeší problémy zjištěné skupinou GRECO a  OBSE/ODIHR; podporuje mezinárodní pozorování nadcházejících voleb a prohlašuje, že je připraven vyslat vlastní rozsáhlé volební pozorovatelskou misi; domnívá se, že volby do zákonodárných orgánů by měly být uspořádány brzy po prezidentských volbách, a to ještě před koncem tohoto roku; vyzývá Komisi, Radu Evropy a OBSE/ODIHR, aby v období před volbami poskytovaly více pomoci a vyslaly řádně zajištěnou dlouhodobou misi pro sledování voleb, aby prezidentské volby naplánované na 25. května 2014 mohly proběhnout v souladu s nejvyššími standardy a přinesly výsledky, které budou moci akceptovat všichni kandidáti; požaduje, aby byli na přechodné období do voleb vysláni do Kyjeva pracovníci Evropského parlamentu;

24.  vítá skutečnost, že Rada nedávno uznala, že dohoda o přidružení, včetně prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu, nepředstavuje konečný cíl spolupráce mezi EU a Ukrajinou; poukazuje na to, že EU je připravena podepsat dohodu o přidružení a o rozsáhlé a komplexní zóně volného obchodu, jakmile bude vyřešena současná politická krize a nové ukrajinské orgány budou připraveny na vážně míněnou evropskou perspektivu; dále zdůrazňuje, že článek 49 Smlouvy o Evropské unii uvádí všechny evropské země, včetně Ukrajiny, coby země, které mohou požádat o členství v Unii, pokud se řídí zásadami demokracie, dodržují základní svobody a liská práva a práva menšin a zajišťují právní stát;

25.  zdůrazňuje význam bezpečných, diverzifikovaných a cenově dostupných dodávek energie coby pilíře hospodářského, sociálního a politického přechodu a význam zajištění soutěžního a prosperujícího hospodářství pro všechny Ukrajince; v tomto ohledu zdůrazňuje strategickou úlohu Energetického společenství, jehož je Ukrajina v roce 2014 předsednickou zemí, coby jediné smlouvy, která v současnosti spojuje Ukrajinu a Evropskou unii;

26.  podporuje iniciativu občanské společnosti a nezávislých organizací spočívající ve vytvoření „majdanské platformy“, jejíž cílem je přijmout strategii pro odstranění zakořeněné korupce na Ukrajině;

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, úřadujícímu prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny, Radě Evropy a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0098.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0595.


Situace v Iráku
PDF 138kWORD 66k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o situaci v Iráku<u (2014/2565(RSP))
P7_TA(2014)0171RC-B7-0188/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Iráku, zejména na usnesení ze dne 10. října 2013 o nedávných násilnostech v Iráku(1),

–  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé a na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem(2),

–  s ohledem na dokument Komise o společné strategii EU pro Irák (2011–2013),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci o Iráku, zejména na závěry ze dne 10. února 2014,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové o Iráku, zejména na její prohlášení ze dne 5. února 2014, 16. ledna 2014, 18. prosince 2013 a 5. září 2013,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie ze dne 28. prosince 2013 ke smrtelným útokům na obyvatele tábora Hurríja,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN o Iráku ze dne 10. ledna 2014,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož je Irák smluvní stranou,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Irák stále čelí závažným politickým, bezpečnostním a sociálně-ekonomickým problémům, a vzhledem k tomu, že politická scéna v této zemi je extrémně roztříštěná a zasažena násilím a sektářskou politikou, což vážně brání splnění legitimní touhy iráckého lidu po míru, prosperitě a skutečném přechodu k demokracii; vzhledem k tomu, že Irák čelí nejkrutější vlně násilí od roku 2008;

B.  vzhledem k tomu, že ačkoliv se Iráku podařilo obnovit produkci ropy téměř v plné kapacitě, sociální nerovnost roste, neboť irácký stát stále není schopen poskytovat iráckému obyvatelstvu základní služby, například pravidelné dodávky elektřiny v létě, čistou vodu a zdravotní péči;

C.  vzhledem k tomu, že podle údajů, které o počtu obětí zveřejnila mise Organizace spojených národů na pomoc Iráku (UNAMI) dne 1. února 2014, bylo při teroristických útocích a násilnostech v lednu 2014 zabito 733 Iráčanů a dalších 1 229 bylo zraněno; vzhledem k tomu, že údaje za leden 2014 nezahrnují oběti probíhajících bojů v provincii Anbár, jelikož je obtížné jejich počet ověřit a určit, kolik osob bylo zabito a zraněno;

D.  vzhledem k tomu, že probíhající občanská válka v Sýrii zhoršila situaci v Iráku; vzhledem k tomu, že se šíří do Iráku, protože militanti – především z organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) – rozšiřují své aktivity na irácké území;

E.  vzhledem k tomu, že RB OSN odsoudila dne 10. ledna 2014 útoky, které provedla organizace ISIL na irácký lid ve snaze destabilizovat zemi a region;

F.  vzhledem k tomu, že vláda premiéra Núrího al-Málikího neřeší obavy sunitské menšiny; vzhledem k tomu, že politika „debaasifikace“ v souladu se zákonem o spravedlnosti a odpovědnosti vedla k propuštění převážně sunnitských úředníků, což mnohé utvrdilo v tom, že program vlády je sektářský; vzhledem k tomu, že zbourání ročního protestního tábora sunnitů v Ramádí na pokyn vlády dne 30. prosince 2013 násilnou konfrontaci v provincii Anbár ještě vyostřilo; vzhledem k tomu, že v důsledku této situace dochází od prosince 2013 ve městě Fallúdža a dalších městech v provincii Anbár k bojům mezi vládními silami a militanty z organizace ISIL;

G.  vzhledem k tomu, že dne 13. února 2014 bylo více než 63 000 rodin postižených boji v provincii Anbár (představujících podle propočtů OSN více než 370 000 osob) registrováno jako vnitřně vysídlené; vzhledem k tomu, že mnoho těchto rodin uprchlo do jiných částí země, např. do provincií Karbalá, Bagdád a Arbíl, zatímco jiné se snaží ukrýt v odlehlých komunitách v provincii Anbár nebo nejsou schopny před boji uniknout; vzhledem k tomu, že situace těchto rodin je stále nejistá, že jim docházejí zásoby potravin a pitné vody a že jejich hygienické podmínky jsou neuspokojivé a přístup ke zdravotní péči jen omezený;

H.  vzhledem k tomu, že v Iráku nepolevují smrtící bombové útoky, jako byl útok na irácké ministerstvo zahraničí dne 5. února 2014, jejichž cílem jsou především šíitské části, přičemž v důsledku několika útěků z vězení se zvyšuje počet bojovníků, kteří plní řady extremistických militantních skupin;

I.  vzhledem k tomu, že dne 25. prosince 2013 bylo zabito nejméně 35 lidí a desítky dalších byly zraněny při bombových útocích v křesťanských čtvrtích Bagdádu; vzhledem k tomu, že podle odhadů opustila Irák od roku 2003 nejméně polovina jeho křesťanských obyvatel;

J.  vzhledem k tomu, že dne 5. února 2014 byl proveden útok na irácké ministerstvo zahraničních věcí v Bagdádu a že dne 10. února 2014 byl napaden konvoj předsedy parlamentu Usámy an-Nudžajfího ve městě Mósul v provincii Ninive;

K.  vzhledem k tomu, že irácká federální vláda a regionální vláda Kurdistánu stále nedospěly k dohodě o tom, jakým způsobem budou sdílet využívání nerostných zdrojů Iráku, když novým ropovodem mají být každý měsíc přepravovány 2 miliony barelů ropy z Kurdistánu do Turecka a centrální vláda připravuje právní kroky proti této provincii;

L.  vzhledem k tomu, že značná část obyvatelstva je i nadále sužována vážnými sociálními a hospodářskými problémy – všudypřítomnou chudobou, vysokou nezaměstnaností, stagnací hospodářství, ničením životního prostředí a nedostatkem základních veřejných služeb;

M.  vzhledem k tomu, že násilí a sabotáže maří úsilí o oživení hospodářství, které je po desetiletích bojů a sankcí zničené; vzhledem k tomu, že zásoby ropy v Iráku jsou třetí největší na světě, avšak vzhledem k tomu, že útoky, korupce a pašování ochromily vývoz; vzhledem k tomu, že sociální struktura země, včetně její bývalé úrovně v oblasti rovnosti žen, je vážně narušena;

N.  vzhledem k tomu, že vláda i extremistické skupiny opakovaně a stále častěji útočí na svobodu tisku a sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že dochází k napadání a cenzuře novinářů a zpravodajských stanic, a že podle zpráv organizace Reportéři bez hranic bylo na informace o situaci v provincii Anbár uvaleno informační embargo; vzhledem k tomu, že podle zprávy organizace Freedom House o svobodě ve světě vydané v roce 2014 je Irák označen za „nesvobodnou zemi“;

O.  vzhledem k tomu, že irácká ústava zaručuje všem občanům rovnost před zákonem spolu se „správními, politickými, kulturními a vzdělávacími právy různých národností“;

P.  vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem a především její doložka o lidských právech zdůrazňuje, že by se politický dialog mezi EU a Irákem měl zaměřovat na lidská práva a posilování demokratických institucí;

Q.  vzhledem k tomu, že novela iráckého volebního zákona přijatá v listopadu 2013 vytvořila podmínky pro všeobecné volby, jež se mají uskutečnit dne 30. dubna 2014;

R.  vzhledem k tomu, že EU potvrdila svůj závazek pomáhat Iráku při jeho demokratické transformaci a připomněla, že při budování bezpečného a prosperujícího státu pro všechny občany a zajišťování stability v celém regionu jsou zásadními prvky jednota a územní celistvost;

S.  vzhledem k první schůzi Rady pro spolupráci mezi EU a Iráckou republikou, která se konala dne 20. ledna 2014, vzhledem k tomu, že tato rada, která se schází k jednání v rámci dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem, potvrdila, že obě strany jsou odhodlány posilovat své vzájemné vztahy; vzhledem k tomu, že EU bude i nadále rozvíjet spolupráci ve všech oblastech vzájemného zájmu a poskytovat cílenou pomoc ve společně dohodnutých oblastech;

T.  vzhledem k tomu, že irácké orgány i nadále uplatňují trest smrti; vzhledem k tomu, že vedoucí mise EU v Bagdádu v říjnu 2013 spolupodepsali prohlášení ke Světovému dni boje proti trestu smrti, v němž vyjádřili hluboké znepokojení nad uplatňováním trestu smrti v Iráku a vyzvali iráckou vládu, aby zavedla moratorium;

U.  vzhledem k tomu, že v Iráku probíhá rozsáhlé vyzbrojování, které zahrnuje prodej vojenského vybavení ve velkém měřítku;

1.  ostře odsuzuje nedávné teroristické útoky a vystupňované sektářské násilí, které s sebou nese nebezpečí, že se země opět dostane do sektářského konfliktu, a vede k obavám, že se tento konflikt rozšíří do celého regionu; poukazuje na to, že ačkoli k násilnostem dochází podle příslušnosti k různým náboženským skupinám, jejich příčiny jsou spíše politického než náboženského charakteru; vyjadřuje svou soustrast všem rodinám a přátelům zesnulých a zraněných osob;

2.  důrazně odsuzuje útoky organizace ISIL v provincii Anbár a podporuje výzvu RB OSN adresovanou iráckému lidu, včetně iráckých kmenů, místních vůdců a iráckých bezpečnostních sil v provincii Anbár, aby spolupracovali v boji proti násilí a teroru; zdůrazňuje, že na organizaci ISIL bylo uvaleno zbrojní embargo a že její majetek má být na základě rezolucí RB OSN č. 1267 (1999) a 2083 (2012) zmražen, a poukazuje na nutnost urychleného a účinného provedení těchto opatření;

3.  je hluboce znepokojen vývojem událostí v provincii Anbár a vysokým počtem vnitřně vysídlených osob, které prchají z oblastí konfliktu; vyzývá k tomu, aby byl humanitárním organizacím umožněn přístup do města Fallúdža; vyzývá iráckou vládu, aby splnila svou povinnost a chránila civilní obyvatelstvo ve Fallúdži i v jiných oblastech; vybízí iráckou vládu, aby pokračovala ve spolupráci s misí UNAMI a humanitárními agenturami s cílem zajistit dodávky humanitární pomoci; vítá snahy OSN, jejichž cílem je poskytnout pomoc osobám, které jsou postiženy boji v provincii Anbár, a to i navzdory problémům spojeným se zhoršující se bezpečnostní situací a s probíhajícími bojovými operacemi v této provincii;

4.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a Komisi, aby podporovaly veškeré úsilí irácké vlády a Mise OSN pro pomoc Iráku (UNAMI) při ochraně civilního obyvatelstva ve Fallúdži a v jiných oblastech ve snaze zajistit bezpečný odchod civilistů z oblastí sužovaných konfliktem a bezpečný návrat vnitřně vysídlených osob, jakmile to podmínky dovolí;

5.  vyzývá iráckou vládu, aby řešila dlouhotrvající problémy přispívající k nestabilitě země, včetně legitimních obav sunnitské menšiny, a to tím, že zahájí národní dialog o reformě zákona o spravedlnosti a odpovědnosti, do něhož se zapojí všechny strany, zdrží se štvavých sektářských výroků a bude provádět opatření zaměřená na národní usmíření; odmítá veškeré výzvy k vytvoření sunnitské federální oblasti v Iráku jako řešení stávajícího konfliktu, neboť by to pravděpodobně vedlo k dalšímu sektářství a násilí;

6.  se znepokojením pozoruje šíření násilí z konfliktu v Sýrii do Iráku; vyzývá iráckou vládu, aby vyvinula velké úsilí a izolovala Irák od syrské občanské vlády tím, že nebude podporovat ani jednu ze stran konfliktu a bude bránit bojovníkům, jak z řad sunnitů, tak šíitů, aby překračovali hranice ze Sýrie nebo do Sýrie;

7.  je krajně znepokojen pokračujícími násilnostmi, jejichž cílem je civilní obyvatelstvo, zranitelné skupiny obyvatel a náboženské komunity; vyzývá iráckou vládu a všechny politické vůdce, aby přijali nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany všech osob v Iráku, zejména příslušníků zranitelných skupin, jako jsou ženy, novináři, mladí lidé, aktivisté bojující za základní práva, zástupci odborů a náboženské komunity včetně křesťanů; vyzývá iráckou vládu, aby zajistila, aby bezpečnostní síly dodržovaly zákony a mezinárodní normy;

8.  podporuje EU v jejích snahách poskytnout Iráku pomoc při prosazování demokracie, lidských práv a řádné správy a při budování právního státu, a to i na základě zkušeností a pozitivních výsledků mise EUJUST LEX v Iráku, která – bohužel – ukončila svůj mandát ke 31. prosinci 2013, a podporuje i činnost mise UNAMI a zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN, kteří se snaží vládě Iráku napomáhat při upevňování jeho demokratických institucí a procesů, při prosazování právního státu, usnadňování regionálního dialogu, zkvalitňování základních služeb a zajišťování ochrany lidských práv; vítá program na budování kapacit zahájený dne 22. ledna 2014 – financovaný z prostředků EU a prováděný úřadem OSN pro projektové služby –, jehož cílem je podpořit iráckou vysokou komisi pro lidská práva při výkonu jejího mandátu, který spočívá v prosazování a ochraně lidských práv v Iráku;

9.  vítá skutečnost, že dne 4. listopadu 2013 byla přijata novela iráckého volebního zákona, která připravila cestu ke všeobecným volbám, jež se mají konat dne 30. dubna. 2014; poukazuje na význam těchto voleb pro pokračující přechod Iráku k demokracii a vyzývá všechny aktéry k zajištění jejich transparentnosti, věrohodnosti a včasného konání a zapojení všech stran; vyzývá ESVČ, aby irácké vládě co nejvíce pomohla s jejich praktickou přípravou;

10.  je hluboce znepokojen vysokým počtem poprav v Iráku; vyzývá irácké orgány, aby vyhlásily moratorium na vykonávání všech trestů smrti; je přesvědčen, že má-li být občanům Iráku navrácen pocit bezpečí, je v první řadě nezbytná reforma justičního systému, která by měla zahrnovat revizi protiteroristického zákona, jenž poskytuje mnohem nižší ochranu podezřelým a zadrženým osobám než trestní řád, a vyzývá k ukončení beztrestnosti, zejména v případě státních bezpečnostních sil;

11.  vyzývá všechny státní i nestátní subjekty, aby respektovaly svobodu tisku a sdělovacích prostředků a aby chránily novináře a zpravodajské stanice před násilím; uznává, že svobodný tisk a sdělovací prostředky jsou nedílnou součástí fungující demokracie, která občanům poskytuje platformu a přístup k informacím;

12.  vyzývá EU, aby zaujala společný postoj prosazující zákaz používání střeliva obsahujícího ochuzený uran a nabídla pomoc s léčbou obětí, včetně obětí chemických zbraní, a podporu případnému úsilí o detoxikaci zasažených oblastí;

13.  domnívá se, že nedávné rozhovory mezi skupinou E3+3 a Íránem byly také příležitostí ke stabilizaci Iráku vzhledem k tomu, že všechny sousední mocnosti ukončily vměšování do iráckých vnitřních záležitosti;

14.  důrazně odsuzuje raketové útoky na tábor Hurríja ze dne 26. prosince 2013, které si podle některých zpráv vyžádaly životy několika obyvatel tohoto tábora a jiným způsobily zranění; zdůrazňuje, že okolnosti tohoto brutálního útoku musí být objasněny; vyzývá irácké orgány, aby zintenzívnily bezpečnostní opatření kolem tábora a chránily jeho obyvatele před dalšími násilnostmi; naléhavě vyzývá iráckou vládu, aby původce tohoto útoku zadržela a postavila je před soud; konstatuje, že EU vyzývá všechny strany, aby usnadnily práci vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který usiluje o to, aby byli všichni obyvatelé táboru Hurríja přemístěni v co nejkratší lhůtě na stálé a bezpečné místo mimo Irák;

15.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Iráku, regionální vládě Kurdistánu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0424.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0022.


Používání ozbrojených bezpilotních letounů
PDF 207kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi (2014/2567(RSP))
P7_TA(2014)0172RC-B7-0201/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávy o používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, které předložil zvláštní zpravodaj OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy dne 28. května 2010 a dne 13. září 2013 a zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu dne 18. září 2013,

–  s ohledem na prohlášení o používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, které dne 13. srpna 2013 učinil generální tajemník OSN Pan Ki-mun,

–  s ohledem na slyšení o dopadech používání bezpilotních letounů na lidská práva konané dne 25. dubna 2013, které uspořádal parlamentní podvýbor pro lidská práva společně s podvýborem pro bezpečnost a obranu,

–  s ohledem na svou studii o dopadu používání bezpilotních letounů a robotů ve válečných konfliktech na lidská práva ze dne 3. května 2013,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. a 20. prosince 2013 o přípravě programu evropských dálkově řízených leteckých systémů (RPAS) příští generace s dlouhou dobou letu určených pro operace ve středních výškách,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech došlo k významnému nárůstu používání dálkově řízených letounů (RPAS, dále jen „bezpilotní letouny“) při exteritoriálních operacích, které mají za následek lidské oběti;

B.  vzhledem k tomu, že nelze stanovit počet osob z řad civilistů, které byly při útocích prováděných prostřednictvím bezpilotních letounů mimo deklarované oblasti konfliktů zabity či vážně zraněny nebo které si nesou v každodenním životě v jejich důsledku trauma;

C.  vzhledem k tomu, že objeví-li se nepodložená tvrzení o smrti civilistů v důsledku útoků prováděných prostřednictvím bezpilotních letounů, mají státy povinnost provést rychlé, nezávislé vyšetření, a jestliže se tato tvrzení prokáží, musí veřejně stanovit odpovědnost, potrestat odpovědné osoby a zajistit přístup k nápravě, včetně odškodnění rodin obětí;

D.  vzhledem k tomu, že se v čl. 51 odst. 2 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám stanoví, že „násilné činy nebo hrozby násilnými činy, jejichž základním cílem je terorizování civilního obyvatelstva, jsou zakázány“;

E.  vzhledem k tomu, že útoky, které bez vyhlášení války vede prostřednictvím bezpilotních letounů jeden stát na území jiného státu bez jeho souhlasu nebo souhlasu Bezpečnostní rady OSN, představují porušení mezinárodního práva a územní celistvosti a svrchovanosti této země;

F.  vzhledem k tomu, že mezinárodní právo v oblasti lidských práv zakazuje svévolné zabíjení v každé situaci; vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární právo zakazuje cílené zabíjení osob nacházejících se ve státech, které nevedou válku;

G.  vzhledem k tomu, že veškeré výdaje vyplývající z operací, které souvisí s vojenstvím nebo obranou jsou vyloučeny z financování z rozpočtu EU (čl. 41 odst. 2 SEU);

H.  vzhledem k tomu, že sedm členských států (Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Řecko a Španělsko) podepsalo s Evropskou obrannou agenturou předběžnou smlouvu, v níž ji pověřuje úkolem vypracovat studii týkající se společné výroby letounů s dlouhou dobou letu určených pro operace ve středních výškách, které by bylo možné používat k útokům na vojenské cíle nebo k vyhledávání lodí s přistěhovalci ve Středozemním moři, a zahájit tak práci na evropských bezpilotních letounech;

I.  vzhledem k tomu, že z finančních prostředků EU jsou v rámci výzkumu a vývoje podporovány studie se zaměřením na výrobu vojenských i civilních bezpilotních letounů, a vzhledem k tomu, že se plánuje v tomto pokračovat i v budoucnu;

1.  vyjadřuje vážné obavy v souvislosti s používáním bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, aniž by pro to existoval mezinárodní právní rámec; naléhavě vyzývá EU, aby přijala odpovídající politické řešení na evropské i celosvětové úrovni, které bude v souladu s lidskými právy a mezinárodním humanitárním právem;

2.  vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členské státy a Radu, aby:

   a) se postavily proti mimosoudnímu cílenému zabíjení a zakázaly je;
   b) zajistily, že se členské státy nebudou v souladu se svými právními závazky dopouštět nezákonného cíleného zabíjení ani umožňovat takovéto zabíjení jiným státům;
   c) zahrnuly bezpilotní letouny vybavené zbraněmi do příslušných evropských a mezinárodních systémů odzbrojování a kontroly zbraní;
   d) zakázaly vývoj, výrobu a používání plně autonomních zbraní, které umožňují vést útoky bez zásahu lidí;
   e) přijaly závazek, že v případech, kdy existuje odůvodněné podezření, že jednotlivec nebo subjekt spadající do jejich soudní příslušnosti může být spojován s nezákonným cíleným zabíjením v zahraničí, budou přijata patřičná opatření v souladu s jejich vnitřními nebo mezinárodními právními závazky;
   f) podpořily činnost a řídily se doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy a zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu;

3.  naléhavě vyzývá Radu, aby přijala společný postoj EU týkající se používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi;

4.  vyzývá EU, aby prosazovala transparentnější a odpovědnější používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi ze strany třetích zemí na základě přijetí právního rámce upravujícího jejich používání a stanovení funkční odpovědnosti, a aby umožnila soudní přezkum útoků vedených prostřednictvím bezpilotních letounů a zajistila obětem nezákonných útoků vedených prostřednictvím bezpilotních letounů účinný přístup k nápravě;

5.  dále vyzývá Komisi k tomu, aby v budoucnu Parlament pravidelně a řádně informovala o všech případech, kdy jsou finanční prostředky EU využívány na projekty v oblasti výzkumu a vývoje související s výrobou bezpilotních letounů; vyzývá k provádění posouzení dopadu na lidská práva v případě dalších projektů zaměřených na vyvíjení bezpilotních letounů;

6.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, parlamentům členských států, zvláštnímu zpravodaji OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy, zvláštnímu zpravodaji OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu a generálnímu tajemníkovi OSN.


Stav dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)
PDF 541kWORD 244k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012) (2013/2078(INI))
P7_TA(2014)0173A7-0051/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), zejména na druhou a čtvrtou až sedmou odrážku,

–  s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhou odrážku a články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a rovněž na články Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU, které se týkají dodržování, prosazování a ochrany základních práv v EU,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000 (dále jen „Listina“), která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu v revidovaném znění z roku 1996 a na judikaturu Evropského výboru pro sociální práva,

–  s ohledem na úmluvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jíž je EU a téměř všechny její členské státy smluvní stranou;

–  s ohledem na základní zásady v oblasti extrémní chudoby a lidských práv, které dne 27. října 2012 přijala Rada OSN pro lidská práva (A/HRC/21/39),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Článek 7 Smlouvy o Evropské unii ­- Dodržování a prosazování hodnot, na nichž je Evropská unie založena“ (COM(2003)0606) a na sdělení Komise „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573) a „Operační pokyny pro zohlednění základních práv při posouzení dopadů Komisí“ (SEC(2011)0567),

–  s ohledem na závěry o činnostech a iniciativách Rady v rámci provádění Listiny základních práv Evropské unie, které Rada přijala dne 23. května 2011, a s ohledem na pokyny Rady k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv(1),

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012 (COM(2013)0271) a na její doprovodné pracovní dokumenty,

–  s ohledem na zprávu o občanství EU pro rok 2013 nazvanou „Občané EU: vaše práva, vaše budoucnost“ (COM(2013)0269),

–  s ohledem na dokument „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“(2),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2011,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů“ (COM(2013)0454) a návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech (COM(2013)0460),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(3),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(4), na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(5) , a na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(7),

–  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie a na judikaturu vnitrostátních ústavních soudů, které se při výkladu vnitrostátního práva odvolávají mimo jiné na Listinu,

–  s ohledem na projev José Manuela Barrosa o stavu Unie, který se uskutečnil v Evropském parlamentu dne 11. září 2013, a projev Viviane Redingové o Evropské unii a právním státu konaný dne 4. září 2013 v Centru pro evropská politická studia (CEPS) v Bruselu,

–  s ohledem na dopis ze dne 6. března 2013, který zaslali ministři zahraničí Německa, Nizozemska, Dánska a Finska předsedovi Komise panu Barrosovi a v němž požadují, aby byl vytvořen mechanismus, který by podpořil dodržování základních hodnot v členských státech,

–  s ohledem na závěry Rady z 6. a 7. června 2013 o základních právech a právním státu a o zprávě Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012,

–  s ohledem na závěry konference „Evropa rovnoprávných občanů: rovnost, základní práva a právní stát“ pořádané v rámci irského předsednictví Rady ve dnech 9. a 10. května 2013,

–  s ohledem na 4. výroční sympozium Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) konané dne 7. června 2013 a nazvané „Podpora právního státu v EU“,

–  s ohledem na návrh závěrů Rady ze dne 13. září 2013 o hodnocení Agentury Evropské unie pro základní práva,

–  s ohledem na činnosti, výroční zprávy, studie a stanoviska agentury FRA, především na výroční zprávu o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v roce 2012,

–  s ohledem na společnou zprávu agentury FRA, Rozvojového programu OSN, Světové banky a Evropské komise s názvem „Situace Romů v 11 členských státech EU, výsledky studie v kostce“, která byla zveřejněna v květnu 2012,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů zveřejněnou v dubnu 2013 o správě vnějších hranic Evropské unie a jejím dopadu na lidská práva migrantů,

–  s ohledem na zprávy a studie nevládních organizací o lidských právech a příslušné studie zadané Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, především na studii o třístranném vztahu základních práv, demokracie a právního státu v EU – zavedení kodaňského mechanismu,

–  s ohledem na svá usnesení o základních a lidských právech, zejména s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) – účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(8) a na své usnesení ze dne 12. prosince 2012 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2010–2011)(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2004 o riziku porušení svobody projevu a práva na informace v EU a zejména v Itálii (čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv)(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005(11)ochraně menšin a protidiskriminačních politikách v rozšířené Evropě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. července 2008 o soupisu romské komunity v Itálii na základě etnického původu(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. září 2009 o litevském zákonu na ochranu nezletilých osob před škodlivým vlivem zveřejňovaných informací(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2010 o situaci Romů a o svobodě pohybu v Evropské unii(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2011 o porušování svobody projevu a diskriminaci na základě sexuální orientace v Litvě(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2011 o mediálním zákonu v Maďarsku(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardních podmínkách svobody sdělovacích prostředků v celé EU(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o boji proti homofobii v Evropě(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o posílení boje proti rasismu, xenofobii a zločinům z nenávisti(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (konečná zpráva)(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o stavu dodržování základních práv: normy a postupy v Maďarsku (na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012)(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích: navazující na zprávu výboru Evropského parlamentu TDIP(24) a na své navazující usnesení ze dne 10. října 2013(25),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(26),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Radou v březnu 2011,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy ze dne 7. dubna 2011 o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(27) a ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(29),

–  s ohledem na pracovní dokumenty I a II o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v roce 2012 (zpravodaj Louis Michel),

–  s ohledem na veřejné slyšení, které dne 5. listopadu 2013 uspořádal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci na téma „Stav dodržování základních práv v Evropské unii: jak posílit základní práva, demokracii a právní stát v EU“,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0051/2014),

A.  vzhledem k tomu, že evropská integrace je politickým projektem, který se zrodil v reakci na druhou světovou válku a pronásledování a utlačování jednotlivců ze strany totalitních režimů, a vzhledem k tomu, že jeho cílem je upevnit v evropských zemích demokracii a právní stát v zájmu dodržování a prosazování lidských práv, základních práv, rovnosti a ochrany menšin, a to na základě Všeobecné deklarace lidských práv, Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP) a jiných nástrojů v oblasti lidských práv a základních svobod, a zabránit návratu jakéhokoli autoritářského režimu;

B.  vzhledem k tomu, že ústředním bodem evropského projektu musí být jednotlivec, ať už občan nebo obyvatel, a vzhledem k tomu, že základní práva chrání jednotlivce před možnými zásahy, zneužitím a násilím ze strany orgánů na všech úrovních, a to s ohledem na jeho soukromý život a na jeho práva a svobody; vzhledem k tomu, že dodržování a prosazování lidských práv, základních svobod, demokracie a hodnot a zásad zakotvených ve smlouvách EU a mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv (Všeobecná deklarace lidských práv, EÚLP, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, atd.) musí být ústředním bodem evropské integrace;

C.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila základní acquis, jehož cílem je zaručit dodržování, ochranu a prosazování základních práv, a to zejména vypracováním tzv. kodaňských kritérií, začleněním článků 2, 6 a 7 do Smlouvy o EU, prostřednictvím Listiny základních práv a povinnosti přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech a dodržovat odpovídající vnitrostátní právní předpisy jednotlivých členských států;

D.  vzhledem k tomu, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se hodnoty a zásady Listiny staly konkrétními a vymahatelnými právy, a vzhledem k tomu, že Listina nabyla stejné hodnoty jako Lisabonská smlouva, a stala se tedy závaznou pro orgány, instituce a agentury EU a členské státy při provádění práva EU;

E.  vzhledem k tomu, že je nutné v orgánech a institucích Unie a rovněž v členských státech rozvíjet, prosazovat a posilovat kulturu skutečně založenou na základních právech, především při uplatňování a provádění právních předpisů Unie ve vzájemných vztazích i ve vztazích se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že dodržování těchto hodnot a zásad musí rovněž vycházet z efektivního sledování dodržování základních práv zaručených Listinou, například při přípravě legislativních návrhů; vzhledem k tomu, že nad dodržováním a zárukou těchto základních práv nesmí převážit jiné zájmy, neboť by tím bylo ohroženo postavení a vnímání Evropské unie v oblasti lidských práv, především ve vztahu se třetími zeměmi;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie funguje na základě předpokladu a vzájemné důvěry, že členské státy EU dodržují zásady demokracie, právního státu a základních práv, jak jsou zakotveny v EÚLP a v Listině základních práv, především v souvislosti s rozvíjením prostoru svobody, bezpečnosti a práva a dodržováním zásady vzájemného uznávání;

G.  vzhledem k tomu, že využíváním zásady vzájemného uznávání dochází k situacím, kdy osoby mohou být převáděny z jedné jurisdikce do druhé, aniž by byla tato rozhodnutí předem prověřena z hlediska lidských práv;

H.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10 zdůraznil, že domněnka dodržování základních práv musí být vyvratitelná, a že soudci tedy musí prověřit, zda neexistují závažné důvody vedoucí k domněnce, že v soudním systému jiných členských států dochází k systematickým nedostatkům;

I.  vzhledem k tomu, že je tedy nutné ověřit, zda vnitrostátní orgány mají k dispozici dostatečné důkazy k přijetí informovaného rozhodnutí o tom, zda v soudním systému jiných členských států nedochází k systematickým nedostatkům;

J.  vzhledem k tomu, že korupce působí škody ve společnosti a vede k porušování základních práv, neboť skupiny zapojené do organizované trestné činnosti ji využívají k páchání další závažné trestné činnosti, jako je obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že pro právní stát a ochranu základních práv a občanských svobod občanů v Evropě je nutné mít k dispozici účinný, nezávislý a nestranný soudní systém;

K.  vzhledem k tomu, že Evropská unie prochází obdobím nejen hospodářské a finanční krize, ale zažívá rovněž demokratickou a ústavní krizi, jak ukázaly nedávné události v některých členských státech, a vzhledem k tomu, že toto napětí poukazuje na nedostatek vhodných nástrojů, které by umožnily čelit této krizi, stejně jako na nedostatek politické vůle a potíže při uplatňování mechanismů monitorování a hodnocení a sankčních mechanismů, které jsou stanoveny v platných smlouvách, zejména pokud jde o povinnosti podle článků 2 a 7 Smlouvy o EU;

L.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament se opakovaně vyjádřil ve prospěch posílení mechanismů, jež mají zajistit dodržování, ochranu a prosazování hodnot Unie, které jsou uvedeny v článku 2 Smlouvy o EU, a umožnit zvládání krizových situací v Unii a členských státech, a vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá diskuse o vytvoření „nového mechanismu“ a Komise, Rada a členské státy se v této otázce připojují k Parlamentu a nevládním organizacím;

M.  vzhledem k tomu, že agentura FRA ve své výroční zprávě za rok 2012, části věnované „Evropské unii jako společenství hodnot: dodržování základních práv v době krize“, zdůraznila, že společné uznávání hodnot uvedených v článku 2 a z nich plynoucích právních závazků vyžaduje zavedení pravidelného dialogu v rámci EU;

N.  vzhledem k tomu, že Komise uvedla, že si přeje posílení právního státu v Evropské unii, a vzhledem k tomu, že by mohla navrhnout použití formálních výzev podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU v platném znění; vzhledem k tomu, že Komise také připomněla, že je nezbytné pozměnit Smlouvy a oznámila, že by mohla navrhnout změny do konce roku 2013, případně začátkem roku 2014, s cílem uspořádat diskuzi v průběhu voleb (která by se mimo jiné týkala článku 7) a usilovat o shodu na těchto návrzích, aby se zajistilo, že politika EU v oblasti základních práv bude vycházet z jasných pravidel a mechanismů, objektivních ukazatelů, údajů a dokladů, bude transparentní, spravedlivá a předvídatelná a zajistí silnou ochranu práv jednotlivců, demokracie a právního státu;

O.  vzhledem k tomu, že každé rozhodnutí týkající se dané věci musí umožňovat, aby bylo v co nejkratší lhůtě zaručeno správné uplatňování článků 2, 6 a 7 Smlouvy o EU a zajištěno, že každé přijaté rozhodnutí bude založeno na objektivních kritériích a objektivním hodnocení, a aby tedy bylo možné reagovat na kritiku ohledně chybějících ukazatelů a hodnotících kritérií, rozdílných přístupů a politické předpojatosti;

P.  vzhledem k tomu, že v Evropské unii a členských státech stále dochází k mnoha porušením základních práv, jak se uvádí ve (výročních a zvláštních) zprávách Komise, agentury FRA, Rady Evropy (výroční zprávy a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, dokumenty a zprávy komisaře pro lidská práva a dokumenty Parlamentního shromáždění Rady Evropy), v dokumentech OSN (včetně dokumentů a zpráv Rady OSN pro lidská práva, vysokého komisaře OSN pro lidská práva, zvláštních zpravodajů OSN atd.), dokumentech zveřejněných nevládními organizacemi (např. organizace Human Rights Watch, Amnesty International, Open Society Institute, ILGA-Europe, Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE), Reportéři bez hranic, Freedom House) atd.; vzhledem k tomu, že na takovéto případy porušování práv by s ohledem na jejich závažnost a opakovaný výskyt měly Komise, Rada a členské státy náležitě reagovat;

Q.  vzhledem k tomu, že tyto organizace vyjadřují a zaznamenávají své obavy, zejména co se týče situace Romů, migrantů, žadatelů o azyl, uprchlíků, menšin, osob LGBT, sdělovacích prostředků a novinářů, co se týče činnosti bezpečnostních složek, policie a tajných služeb, vyšetřování, které je nezbytné k tomu, aby ti, kteří nesou odpovědnost za porušování lidských práv, byli stíháni a potrestáni, zapojení státu do případů mučení a špatného zacházení, jehož se dopouští třetí strany, využití takto získaných důkazů, a co se týče podmínek zadržování a špatného zacházení se zadrženými osobami;

R.  vzhledem k tomu, že preambule Smlouvy o Evropské unii, články 8, 9, 10, 19 a 21 Listiny základních práv EU a judikatura Soudního dvora EU začleňují základní sociální práva mezi průřezové zásady práva Společenství, čímž uznávají jejich význam a dávají jasně najevo, že EU musí zaručovat základní práva a svobody, jako je například právo sdružovat se v odborových organizacích, právo na stávku nebo právo na sdružování a shromažďování, jak je vymezuje Evropská sociální charta, a vzhledem k tomu, že článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie se výslovně zmiňuje o základních sociálních právech, které jsou stanoveny v Evropské sociální chartě;

S.  vzhledem k tomu, že články 2 a 3 Listiny základních práv uznávají právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti;

T.  vzhledem k tomu, že v Evropské unii žije přibližně 100 milionů dětí a přibližně 80 milionů osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením, zejména děti, se stále potýkají s nedostatkem pomoci a podpory, chtějí-li se začlenit do škol, s obtížemi spojenými s přístupností budov či služeb a s překážkami bránícími vyjádření názoru a účasti na rozhodnutích, která ovlivňují jejich životy; vzhledem k tomu, že EU jako smluvní strana Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je povinna prosazovat, chránit a dodržovat práva osob se zdravotním postižením, jež jsou v této úmluvě zakotvena, přijmout strategii pro provádění této úmluvy a zjistit, aby politiky a stávající i budoucí primární a sekundární právo bylo v souladu s jejími ustanoveními;

U.  vzhledem k tomu, že hlavními oběťmi násilí páchaného na základě pohlaví jsou ženy a dívky, neboť podle odhadů v EU zažilo fyzické násilí nejméně jednou za život 20–25 % žen; vzhledem k tomu, že stovky tisíc žen žijících v Evropě byly vystaveny mrzačení pohlavních orgánů a tisíce dalších jsou jím ohroženy;

V.  vzhledem k tomu, že ženy v EU vydělávají přibližně o 16 % za hodinu méně než muži;

W.  vzhledem k tomu, že chudoba, nerovné postavení žen a mužů a genderové stereotypy zvyšují riziko násilí a dalších forem vykořisťování, včetně obchodování se ženami a prostituce, a brání ženám, aby se plně zapojily do všech oblastí života;

X.  vzhledem k tomu, že základní svobody, lidská práva a rovné příležitosti by měly být zaručeny všem občanům Evropské unie; vzhledem k tomu, že ochrana národnostních menšin a regionálních a menšinových jazyků je však v rozšířené EU jedním z největších problémů, který nelze vyřešit pouhým bojem s xenofobií a diskriminací, nýbrž zavedením konkrétních režimů a opatření v právní, jazykové, kulturní a sociální oblasti;

1.  zdůrazňuje skutečnost, že politickým, historickým a etickým záměrem Evropské unie je sdružovat státy, které sdílejí a společně prosazují společné evropské hodnoty, např. hodnoty uvedené v článku 2 Smlouvy o EU, v Listině základních práv a v EÚLP – zejména se jedná o úctu k lidské důstojnosti, demokracii, právní stát, základní práva, rovnost, svobodu, zákaz diskriminace a ochranu menšin – které jsou úzce propojeny a vzájemně podmíněny, a domnívá se tedy, že základním pilířem evropské identity je a musí být podpora lidských práv, základních svobod a demokracie na vnitřní i vnější úrovni, neboť právě ty tvoří evropské hodnoty;

2.  doporučuje, aby Parlament, Komise a Rada uznaly pozitivní závazky k ochraně a prosazování lidských práv; zdůrazňuje, že dodržování základních práv a svobod s sebou nese činnost na různých úrovních; zdůrazňuje úlohu, kterou mají v této oblasti zastávat regionální a místní orgány, nevládní organizace a občanská společnost, a žádá Komisi a Radu, aby prohloubily svou spolupráci s těmito subjekty;

3.  připomíná orgánům a institucím Unie a všem členským státům, že jsou povinny dostát svým závazkům a dodržovat základní svobody a práva; konstatuje, že účast na mezinárodních smlouvách v oblasti ochrany a podpory lidských práv může pouze přinést zesílení ochrany základních práv v rámci EU;

4.  odsuzuje znepokojivý vývoj v oblasti porušování lidských práv v rámci Evropské unie, především co se týče přistěhovalectví a azylu, diskriminace a netolerance – zejména ve vztahu k některým skupinám obyvatelstva (menšiny a migranti) –, bezpečnosti a terorismu, svobody tisku, svobody pohybu v rámci Unie a sociálních a odborových práv; stále častěji pozoruje, že členské státy k dodržování těchto základních práv a svobod, především ve vztahu k Romům, ženám, osobám LGBTI, žadatelům o azyl, migrantům a dalším zranitelným skupinám obyvatelstva přistupují obstrukčním způsobem;

Institucionální otázky

5.  připomíná, že pro Evropskou unii, její orgány a instituce a členské státy je zásadní zaručit dodržování společných evropských hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a že je naléhavě nutné používat a uplatňovat všechny nástroje, které jsou v tomto smyslu v současnosti stanoveny ve Smlouvách, stejně jako připravit změny, které je zapotřebí provést ve Smlouvách v oblastech, kde je to nezbytné; zdůrazňuje, že povinnost plnit kodaňská kritéria nekončí s přistoupením, nýbrž že ji členské státy mají i nadále, a že základní práva jsou součástí primárního práva Unie a že musí být dodržována při uplatňování práva Unie ze strany všech soudů či orgánů bez ohledu na to, zda se jedná o úroveň Unie nebo členských států; v této souvislosti vyjadřuje politování zejména nad tím, že jednání o přistoupení k EÚLP jsou zdlouhavá a že přistoupení EU k EÚLP dosud nebylo dovršeno;

6.  připomíná evropským orgánům a institucím a členským státům, že každá politika týkající se základních práv musí v první řadě, a ještě než jsou přijata rozhodnutí či opatření, bránit případům porušování těchto práv, zejména využitím dostupných postupů prevence a nápravy, aby bylo možné prozkoumat a posoudit konkrétní případy co nejrychlejším, efektivním, spravedlivým a nestranným způsobem bez diskriminace;

7.  domnívá se, že veřejnost se o dodržování, ochranu a podporu základních práv stále více zajímá, o čemž svědčí to, že je ve vztahu k případům porušování lidských práv a zneužívání či k nerovnostem bdělá a že jim věnuje větší pozornost, a to jak v každodenním životě, tak v symbolických nebo známých případech, což je částečně způsobeno lepším šířením informací prostřednictvím nových technologií, sociálních sítí a sdělovacích prostředků; připomíná, že jakýkoli případ porušení a zneužití nebo jakákoli nerovnost škodí demokracii a právnímu státu a zároveň podkopává důvěru občanů v instituce a jejich zástupce, především v politické činitele; zdůrazňuje, že orgány a političtí činitelé si musí tohoto demokratického trendu všímat a podporovat jej zavedením nových postupů pro dialog s občany a posílením kontroly státních orgánů ze strany veřejnosti, parlamentů, soudů a sdělovacích prostředků, přičemž tyto orgány musí být otevřenější a transparentnější, aby mohly lépe sloužit zájmům občanů;

8.  domnívá se, že pro úplné využití potenciálu Smluv, je zapotřebí:

   a) dokončit proces přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech a ihned zavést nástroje nezbytné pro úplné provedení tohoto úkolu, který je stanoven ve Smlouvách, neboť tímto způsobem se získá další mechanismus pro prosazování lidských práv občanů a zajistí se tak mimo jiné to, aby členské státy uplatňovaly rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, především tzv. „pilotní rozsudky“, přistoupily v souladu s požadavky Rady Evropy k Evropské sociální chartě, která byla podepsána v Turínu dne 18. října 1961 a revidována ve Štrasburku dne 3. května 1996, a připojily se k úmluvám o lidských právech Rady Evropy a ratifikovaly je a aby uplatňovaly již existující nástroje acquis communautaire a aby přehodnotily výjimky, které mohou ohrožovat práva jejich občanů;
   b) zajistit, aby legislativní návrhy a politiky byly v souladu s Listinou a dodržovaly základní práva, a to tím, že budou podniknuty konkrétní kroky, jimiž se zajistí, aby tyto návrhy a politiky byly ve všech fázích přípravy ověřovány z hlediska souladu s Listinou a aby byl systematicky zkoumán dopad právních předpisů EU a jejich provádění členskými státy na základní práva, a to v hodnotících zprávách o provádění právních předpisů EU a ve výročních zprávách o sledování uplatňování práva EU;
   c) zajistit, aby Komise – a Rada, předkládá-li návrhy právních předpisů, – využívaly externí nezávislé odborníky agentury FRA;
   d) prohloubit spolupráci mezi Komisí a členskými státy, ale také s Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, a zlepšit tak provádění stávajících právních předpisů EU v oblasti lidských práv;
   e) zajistit, aby vytváření práva EU, které se týká základních práv a rozvíjí je, a provedení tohoto práva do vnitrostátních předpisů bylo posíleno a probíhalo správně, a to prostřednictvím přísné politiky hodnocení, kontroly a žalob u Soudního dvora Evropské unie ve věci porušení, a to zejména v oblastech působnosti EU, jako je zákaz diskriminace, rovnost, genderové otázky, zdravotní postižení, ochrana údajů, azyl a přistěhovalectví;
   f) zajistit prosazování přístupu založeného na právním státu, který zohlední, zda jsou základní práva chráněna v praxi;
   g) uznat, že zejména v době hospodářské a finanční krize je k řešení těchto problémů nutná silná politická vůle;
   h) posílit a zajistit transparentnost v rámci interinstitucionálního dialogu o základních právech nebo v případě, kdy se jedná o zájmy evropských občanů;
   i) zajistit, aby Komise v plné míře využívala stávající mechanismy a, má-li k tomu řádné důvody, zahajovala objektivní hodnocení a vyšetřování a řízení o nesplnění povinnosti, a zamezovala tak vzniku dvojích standardů, kdykoli při provádění právních předpisů EU dojde ze strany členského státu k porušení práv zakotvených v Listině;
   j) připravit ambiciózní, účinné a dalekosáhlé politiky a akční programy zaměřené na základní práva a společné evropské hodnoty, zejména s cílem aktivně a systematicky plnit závazky Evropské unie ve vztahu k boji proti diskriminaci a k podpoře rovnosti, jak uvádí články 8 a 10 SFEU a článek 21 Listiny;
   k) systematičtějším a koordinovanějším způsobem spolupracovat na všech úrovních, zejména s Radou Evropy a ostatními mezinárodními institucemi v závislosti na jejich konkrétní odbornosti, a vyvarovat se tak veškerého zdvojování činnosti;
   l) sjednotit řadu již dostupných mechanismů s cílem předcházet porušování základních práv, řešit případy jejich porušení a zabránit spekulativnímu výběru jurisdikce („forum shopping“) a posílit úlohu, kterou by mohly zastávat regionální a místní orgány společně s organizacemi pro lidská práva;
   m) připravit společné srovnávací tabulky pro každou zemi, na jejichž základě by Komise měla jednotlivým zemím předat doporučení pro politiku v oblasti základních práv, jako je tomu u hospodářské politiky EU27; Rada by tato doporučení a návrhy Komise týkající se závažných případů porušení základních práv mohla na příštím summitu Evropské rady potvrdit či změnit;
   n) zavést mechanismus vzájemného hodnocení, na němž by se podílely vnitrostátní orgány v oblasti lidských práv, podobně jako funguje Výbor pro rozvojovou pomoc (DAC) v OECD; každý členský stát by byl předmětem vzájemného hodnocení pouze jednou za tři nebo čtyři roky, přičemž hlavním cílem by bylo pomoci dané zemi pochopit, jak by mohla zlepšit své strategie a struktury v oblasti lidských práv, a určit a sdílet osvědčené postupy v rámci politiky a strategie v oblasti lidských práv v EU;
   o) zavést „nový kodaňský mechanismus“ s cílem zajistit dodržování, ochranu a prosazování základních práv a hodnot Unie, které jsou stanoveny v článku 2 Smlouvy o EU a v Listině základních práv;

9.  zdůrazňuje, že tento nový kodaňský mechanismus, jehož cílem je sledovat, zda všechny členské státy dodržují účinným a závazným způsobem kodaňská kritéria, by mohl být okamžitě spuštěn, a to na základě rozhodnutí Komise a s plným zapojením Parlamentu, a že by měl:

   a) stanovit ukazatele – na základě stávajících či již vytvořených a uznávaných standardů v oblasti základních práv –, jako jsou ukazatele vytvořené na úrovni OSN a Rady Evropy, přičemž by se mělo přihlížet k doporučením nevládních organizací působících v oblasti lidských práv a základních svobod (agentura FRA a Komise);
   b) vycházet z objektivních a spolehlivých údajů a informací, členěných pomocí ukazatelů, které by byly dále rozvíjeny transparentním a věrohodným způsobem (agentura FRA, Komise);
   c) zajistit sledování situace v Unii a v členských státech řádnými a objektivními postupy (agentura FRA, Komise, Rada, Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty);
   d) provádět objektivní, srovnávací a pravidelná hodnocení členěná podle jednotlivých základních práv nebo oblastí a podle jednotlivých institucí a členských států – a současně usilovat o největší možnou míru srovnatelnosti – mimo jiné na základě zjištění a doporučení vydaných pomocí stávajících mechanismů sledování Rady Evropy, Organizace spojených národů a orgánů a institucí EU a informací předložených organizacemi občanské společnosti (zprávy agentury FRA, výroční zprávy Komise, výroční zprávy Parlamentu, výroční zprávy Rady), a následně na tomto základě vydávat doporučení;
   e) zavést evropský politický cyklus pro uplatňování článku 2 Smlouvy o EU (demokracie, právní stát, základní práva, rovnost), který bude zastřešovat tyto etapy na ročním a víceletém základě, a otevřené výroční interinstitucionální fórum zaměřené na tyto evropské hodnoty, zejména na ochranu základních práv;
   f) spojit veškeré nynější údaje a analýzy od vnitrostátních, evropských a mezinárodních orgánů s cílem zajistit, aby tyto informace o ochraně základních práv, právního státu, demokracie a rovnosti byly přístupnější a viditelnější;
   g) zajistit, aby GŘ pro spravedlnost a pracovní skupina Rady pro základní práva, občanská práva a volný pohyb osob (FREMP) spolupracovaly s Výborem Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci na navázání pravidelného strukturovaného dialogu s organizacemi občanské společnosti o oblasti základních práv v EU;
   h) vytvořit a přijmout soubor doporučení a efektivních a přiměřených sankcí (např. dočasné pozastavení financování závazků, uplatňování některých aktů atd.), které mají sloužit jako účinný odrazující prostředek, s cílem řešit případy porušení článků 2 a 7 Smlouvy o EU a zajistit úspěšné prosazování práv, která jsou v nich zakotvena;
   i) zahrnovat systém včasného varování, politický a odborný dialogu, formální výzvy a „postup pro zmrazení“, o což Parlament již žádal, s cílem zajistit, aby členské státy na žádost orgánů EU pozastavily přijetí zákonů, které by mohly znevažovat nebo porušovat základní práva nebo právní řád EU; Komise by měla pořádat schůzky na odborné úrovni s příslušnými útvary daného členského státu, ale do doby, než bude dosaženo plného souladu s článkem 2 Smlouvy o Evropské unii, neuzavírat jednání v žádných jiných oblastech politiky než v oblastech souvisejících s tímto článkem;

10.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s agenturou FRA přijala rozhodnutí, kterým bude zřízen tento „nový kodaňský mechanismus“, tak jako v případě monitorování v oblasti korupce v Evropské unii a členských státech, a dále aby upravila předpisy týkající se agentury FRA s cílem posílit její pravomoci a kompetence;

11.  žádá o vytvoření „kodaňské komise“, pokud možno pomocí interinstitucionální dohody složené z nezávislých odborníků na vysoké úrovni pro oblast základních práv, kteří budou rovněž jmenováni Evropským parlamentem, přičemž cílem této komise bude zajistit dodržování společných hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o EU ze strany všech členských států, stálý soulad s „kodaňskými kritérii“ a poradenství a podávání zpráv souvisejících s otázkami základních práv, než bude pozměněno nařízení o agentuře FRA tak, aby měla rozsáhlejší pravomoci a širší působnost, a to i v oblasti sledování jednotlivých členských států z hlediska základních práv, o což Parlament opakovaně žádal;

12.  doporučuje, aby v případě existujícího nebezpečí závažného porušení hodnot Unie ze strany některého z členských států byl mezi ním a orgány a institucemi EU zahájen dialog a aby měly evropské orgány a instituce možnost vydávat doporučení podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU; jednoznačně podporuje návrh Komise ohledně použití formálních výzev v těchto případech;

13.  vyzývá Komisi a Radu, aby společně s Evropským parlamentem ustavily kontaktní skupinu, která by sledovala účinné uplatňování hodnot Unie a v konkrétních případech, jež by upoutaly pozornost kteréhokoli z těchto tří orgánů Unie, prováděly společná posouzení stavu dodržování základních práv; dále vyzývá tyto orgány, aby zohledňovaly usnesení Rady Evropy a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva;

14.  vítá prohlášení předsedy Komise a místopředsedkyně Komise Viviane Redingové, kteří ohlásili zveřejnění sdělení s možnými změnami Smluv nad rámec možností, které jsou k dispozici v rámci stávajícího znění Smluv, a vyzývá své příslušné výbory, aby s cílem posílit ochranu základních práv ve smlouvách EU podrobně prověřily tyto návrhy:

   přezkoumat článek 7 Smlouvy o EU s tím, že bude doplněn o „uplatnění článku 2 Smlouvy o EU“ a oddělí fázi „rizika“ od fáze „porušení“, přičemž stanoví jednotlivé prahové hodnoty pro předpokládané většiny, dojde k posílení odborné a objektivní (a nejen politické) analýzy a k intenzivnějšímu dialogu s institucemi členských států a rozšíření škály podrobných a předvídatelných sankcí uplatnitelných v průběhu celého postupu;
   v návaznosti na článek 121 Smlouvy o fungování EU navrhnout silnější a podrobnější mechanismus koordinace a sledování v oblasti základních práv;
   rozšířit možnosti nápravy a pravomocí Komise a Soudního dvora;
   odkázat ve Smlouvách na agenturu FRA, včetně právního základu, který umožní, aby nařízení o zřízení agentury bylo možné měnit nikoli na základě jednomyslného rozhodnutí, jak je tomu nyní, nýbrž řádným legislativním postupem;
   zrušit článek 51 Listiny základních práv Evropské unie;
   zajistit Parlamentu možnost zahájit řízení o porušení článku 2 Smlouvy o Evropské unii ve stejném postavení jako Komise a Rada a agentuře FRA umožnit k danému postupu přispět prostřednictvím své nezbytné specializované podpory;
   přehodnotit požadavek jednomyslnosti v oblastech souvisejících s dodržováním a ochranou a prosazováním základních práv, jako je rovnost a zákaz diskriminace (např. článek 19 SFEU);

vyzývá rovněž své příslušné výbory, aby objasnily (a případně přehodnotily) použití postupu, kdy Parlament může zahájit uplatňování článku 7 Smlouvy o EU;

15.  vyzývá agenturu FRA, aby vytvořila veřejné internetové stránky, na nichž budou shromážděny a propojeny informace a dokumenty související s otázkami základních práv, které vypracovává OSN, Rada Evropy, OBSE, nevládní organizace, agentura FRA, Evropský parlament, soudy, výbory vnitrostátních parlamentů, veřejní ochránci práv atd.; domnívá se, že je nutné, aby tyto informace bylo možné dohledat podle data, státu, autora a práva, a byly tak poskytnuty zdroje a informace o stavu dodržování základních práv v EU a v jejích členských státech;

Specifická práva na základě Listiny základních práv

Důstojnost

16.  je znepokojen případy porušování lidské důstojnosti, k nimž stále ještě v Unii a jejích členských státech dochází a k jejichž obětem patří menšiny, především Romové, žadatelé o azyl, migranti, osoby podezírané z toho, že mají vazby na terorismus, a osoby zbavené svobody, ale také zranitelné skupiny a chudí lidé; zdůrazňuje, že orgány veřejné moci musí respektovat absolutní zákaz mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a důkladně, rychle, účinně a nezávisle vyšetřovat veškeré případy porušení a viníky postavit před soud;

17.  je znepokojen mnohými případy špatného zacházení ze strany policejních složek a složek zabezpečujících veřejný pořádek, zejména v souvislosti s nepřiměřeným použitím síly proti pokojným účastníkům a novinářům při demonstracích a nadměrným používáním nesmrtících zbraní, jako jsou obušky, gumové projektily a střelné zbraně s elektrickými šipkami (tasery) atd.; vyzývá členské státy, aby zajistily, že na uniformách pracovníků donucovacích orgánů bude umístěno označení, podle nějž lze pracovníka identifikovat, a že tyto osoby vždy ponesou odpovědnost za své činy; vyzývá k ukončení policejních kontrol, které vychází z profilování na základě etnického a rasového původu; vyjadřuje znepokojení nad zvyšujícím se počten opatření omezujících svobodu shromažďování a pokojných demonstrací a zdůrazňuje, že právo na shromažďování, sdružování a svobodu projevu tvoří základ práva na demonstrace; vyzývá členské státy, aby nepřijímaly opatření, která by lidem bránila v uplatňování jejich základních svobod a práv či by zajišťovala trestnost takovéhoto jednání, a naléhavě je žádá, aby přijaly opatření, kterými zajistí, aby použití síly bylo možné pouze ve výjimečných případech, které jsou řádně odůvodněny na základě skutečného a vážného ohrožení veřejného pořádku, a připomíná, že prvořadým úkolem policejních složek je zajistit občanům bezpečnost a ochranu;

18.  znovu opakuje svou podporu evropské iniciativě, která by zajistila dodržování základních práv osob zbavených svobody a opětovné začlenění uvězněných osob do společnosti po jejich propuštění; vyjadřuje znepokojení nad tím, že v řadě členských států jsou věznice katastrofálně přeplněné a že jsou v nich špatné podmínky, což platí i pro zacházení s vězni, a vyzývá k zahájení evropské iniciativy, která by zajistila provádění doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení a rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ze strany policie, imigračních středisek a psychiatrických léčeben; doporučuje, aby byla přijata opatření, která omezí přeplněnost věznic, jako je omezení nadměrného využívání vyšetřovací vazby, zajištění alternativ k trestu odnětí svobody a zvážení zrušení trestního postihu u některých trestných činů nebo zkrácení doby, po niž mohou být zadržovány osoby, proti nimž nebylo vzneseno žádné obvinění;

19.  znovu opakuje svoji žádost, aby byla důkladně prošetřena spolupráce evropských států v rámci programu Spojených států a zpravodajské služby CIA v otázce mimořádného vydávání osob, letů a tajných věznic na území Unie, a naléhavě žádá členské státy, aby byla včas prováděna účinná, nestranná, důkladná, nezávislá a transparentní vyšetřování a neexistoval žádný prostor pro beztrestnost; připomíná členským státům, že zákaz mučení je absolutní, a že se tedy nelze odvolávat na státní tajemství s cílem omezit povinnost států vyšetřovat vážná porušení lidských práv; zdůrazňuje, že v případě nedodržení výše uvedeného bude ohrožena pověst členských států a důvěryhodnost jejich úsilí o ochranu základních práv;

20.  zdůrazňuje, že atmosféra beztrestnosti kolem programu CIA umožnila, aby porušování základních práv v EU a USA pokračovalo v rámci politik boje s terorismem, na což poukázala odhalení rozsáhlé špionážní činnosti, kterou v různých členských státech prováděla Národní bezpečnostní agentura USA a zpravodajské služby v rámci programu dohledu, přičemž touto činností se v současné době zabývá Parlament; žádá, aby byly přezkoumány právní předpisy týkající se agentur EU a členských států v oblasti bezpečnosti a zpravodajských služeb, se zvláštním zaměřením na předběžné soudní a parlamentní kontroly, na právo na odvolání a na opravu shromážděných údajů, které jsou těmito agenturami uchovávány nebo zpracovávány;

21.  vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby v plném rozsahu provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí a přijaly vhodná opatření, jimiž zajistí odpovídající pomoc a ochranu obětem obchodování s lidmi a stíhání překupníků pomocí efektivních, přiměřených a odrazujících sankcí s tím, že budou využívána rovněž preventivní opatření;

22.  vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, a přijaly vhodná opatření, jimiž obětem trestných činů zajistí odpovídající pomoc a ochranu;

23.  žádá o dodržování důstojnosti na sklonku života, konkrétně zajištěním toho, že budou uznána a dodržována rozhodnutí uvedená v závětích;

24.  uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva s ním spojená jsou klíčovou součástí lidské důstojnosti a že je nutné se jimi zabývat v širších souvislostech strukturální diskriminace a nerovností mezi muži a ženami; vyzývá členské státy, aby chránily sexuální a reprodukční zdraví a práva s ním spojená prostřednictvím agentury FRA a Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, v neposlední řadě zajišťováním programů a služeb v oblasti reprodukčního zdraví, včetně takových druhů péče a léků, které jsou předpokladem pro dobrovolné plánování rodičovství a pro zdraví matek a novorozenců, a bedlivým sledováním politik nebo právních předpisů, které by mohly porušovat zásady sexuálního a reprodukčního zdraví a práv s ním spojených;

Svobody

25.  zdůrazňuje, že demokracie a právní stát jsou založeny na respektování základních práv a svobod a že jakákoli činnost nebo opatření proti terorismu či organizovanému zločinu nebo mezinárodní spolupráce za tímto účelem nesmí porušovat evropské normy v oblasti základních práv, nýbrž je musí striktně respektovat, zejména pokud jde o presumpci neviny, řádný proces, právo na obhajobu, ochranu soukromí a osobních údajů atd.; zdůrazňuje, že je zapotřebí důkladnější demokratické kontroly a ochrany a dodržování základních práv v rámci přeshraniční spolupráce v těchto oblastech, zejména s ohledem na stále častější shromažďování a používání osobních údajů ze strany orgánů; vyzývá proto k přijetí opatření, která zajistí soukromí a ochranu osobních údajů v této oblasti;

26.  kritizuje skutečnost, že se strategie vnitřní bezpečnosti zaměřuje na bezpečnost na úkor občanských svobod, základních práv a přijímání preventivních opatření; lituje, že roste vzdálenost mezi oznámenými cíli a způsobem, jak jsou politiky skutečně prováděny; domnívá se, že Parlament by měl při hodnocení a utváření vnitřních bezpečnostních politik hrát rozhodující úlohu, jelikož mají závažné dopady na základní svobody a práva všech osob pobývajících v Unii, s cílem zajistit demokratický dohled nad bezpečnostními politikami včetně činnosti zpravodajských služeb, jejich kontrolu a případně přezkum těchto politik v zájmu ochrany lidských práv a základních svobod;

27.  je znepokojen odhaleními ohledně nehorázného porušování práva na soukromí a ochranu osobních údajů v důsledku tajných programů hromadného sledování evropských občanů bez získání soudního povolení pro jednotlivé případy a bez náležité parlamentní kontroly, které zavedly některé evropské i neevropské státy; odsuzuje tyto praktiky a naléhavě tyto státy vyzývá, aby toto porušování práv bezodkladně ukončily; žádá, aby byly odhaleny veškeré podrobnosti o těchto programech a o případném mezinárodním zapojení do nich a aby byly tyto programy neprodleně revidovány; zdůrazňuje, že EU a její členské státy by měly rázně zakročit proti státům, které porušují základní právo na soukromí tím, tajně sledují komunikaci občanů EU a institucionálních, politických a hospodářských představitelů a subjektů v Evropě; je znepokojen skutečností, že zpravodajské služby se vymkly demokratické, parlamentní a soudní kontrole a provádějí tajné programy a operace bez jejich politického schválení; žádá proto, aby byly neprodleně přehodnoceny mechanismy soudního a parlamentního dohledu nad tajnými službami tak, aby byly zpravodajské služby svázány s demokracií, právním státem a základními právy, jak stanoví článek 2 Smlouvy o EU; odsuzuje tajné zapojení soukromých podniků do hromadného sledování; zdůrazňuje, že EU by měla jednat rozhodněji a že by měla žádat, aby byla na mezinárodní úrovni přijata opatření, která zajistí uplatňování a dodržování evropských pravidel pro ochranu soukromí a údajů, a prosazovat technologie, které v Evropě zaručí důvěrný charakter komunikací;

28.  lituje skutečnosti, že rozhovory o přijetí návrhu nařízení a směrnice o ochraně osobních údajů jsou zdržovány v Radě navzdory tomu, že Parlament jasně podpořil zavedení přísnějších pravidel; vyjadřuje politování nad rozhodnutím dokončit jednotný digitální trh až v roce 2015, které přijala na svém zasedání ve dnech 24.–25. října 2013 Evropská rada, čímž se oddálí přijetí balíčku opatření na ochranu údajů, a vyzývá Radu, aby pokročila v jednáních o směrnici a nařízení o ochraně údajů s cílem přijmout balíček opatření na ochranu údajů před koncem tohoto volebního období;

29.  je přesvědčen, že EU a její členské státy by měly zavést systém na ochranu oznamovatelů, kteří odhalí závažná porušení základních práv ze strany zpravodajských služeb, které se vyhnuly jakémukoli demokratickému, parlamentnímu a soudnímu dohledu;

30.  zdůrazňuje, že, má-li být zaručen důvěrný charakter informací, vyžaduje rychlé tempo změn v digitálním světě (včetně stále rozšířenějšího využívání internetu, aplikací a sociálních sítí) efektivnější ochranu osobních údajů a soukromí;

31.  vítá zvyšující se počet členských států, které zajišťují dodržování práva založit rodinu sňatkem, partnerstvím v občanskoprávním svazku nebo registrovaným soužitím a adopcí, aniž by docházelo k diskriminaci na základě sexuální orientace, a vyzývá zbývající členské státy, aby učinily totéž; vítá nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vallianatos a další v. Řecko, které potvrdilo, že páry stejného pohlaví musí mít možnost uzavírat občanskoprávní svazky; vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby navrhly a přijaly právní předpisy a politiky pro boj proti homofobii, transfobii a trestným činům z nenávisti, a vítá zveřejnění stanoviska agentury FRA č. 2/2013 o rámcovém rozhodnutí o rasismu a xenofobii, které věnuje zvláštní pozornost právům obětí trestných činů; vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby prosazovaly směrnici o svobodě pohybu bez diskriminace na základě sexuální orientace; znovu žádá Komisi, aby předložila ambiciózní návrh nařízení o vzájemném uznávání a právních účinků dokladů osvědčujících osobní stav;

32.  je mimořádně znepokojen počtem sebevražd mezi mladými lidmi, kteří se stali oběťmi homofobie; připomíná závěry průzkumu agentury FRA mezi osobami LGBTI v EU, z nějž vyplynulo, že 26 % všech respondentů bylo doma nebo jinde napadeno nebo jim bylo vyhrožováno násilím, přičemž u transgender respondentů tento podíl činil 35 %, a 19 % transgender respondentů se domnívá, že bylo vystaveno diskriminaci v zaměstnání nebo při hledání zaměstnání, a to přes existenci právní ochrany podle práva EU; vyzývá proto Komisi, aby tyto závěry využila jako základ pro ucelenou reakci na evropské úrovni na problémy osob LGBTI v oblasti základních práv, která bude sestávat z pokynů EU pro rovnost bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu, o což opakovaně žádá Evropský parlament a nevládní organizace;

33.  vyjadřuje politování nad tím, že právní postupy pro uznání pohlaví transgender osob ve 14 členských státech stále zahrnují povinnou sterilizaci; vyzývá členské státy k přezkumu těchto postupů tak, aby v plné míře respektovaly právo transgender osob na důstojnost a tělesnou integritu; oceňuje úsilí, které Komise vynakládá v rámci Světové zdravotnické organizace s cílem zajistit, aby byly poruchy pohlavní identity staženy ze seznamu duševních poruch a poruch chování a aby při jednáních o 11. verzi Mezinárodní statistické klasifikace nemocí (ICD-11) již nebyly klasifikovány jako patologické;

34.  uznává svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání, víry a bezvěrectví a svobodu praktikovat náboženství dle vlastní volby a své náboženské vyznání měnit; odsuzuje veškeré formy diskriminace a nesnášenlivosti a domnívá se, že nejlepším způsobem, jak zaručit nepřípustnost diskriminace a rovnost náboženství a věřících a nevěřících, je sekularizace definovaná jako důsledné oddělení nekonfesních politických orgánů a náboženských orgánů; vyzývá členské státy, aby chránily svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, a to včetně svobody osob bez vyznání, jimž aby zajistily, že nebudou vystaveny diskriminaci v důsledku nepřiměřených výjimek z právních předpisů o rovnosti a nepřípustnosti diskriminace udělovaných náboženstvím;

35.  připomíná, že zákony, které staví rouhání mimo zákon, omezují svobodu projevu v souvislosti s náboženským přesvědčením či vírou a že jsou často používány k pronásledování a zastrašování příslušníků náboženských či jiných menšin či ke špatnému zacházení s nimi a že mohou závažným způsobem potlačovat svobodu projevu a svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; doporučuje, aby členské státy tyto činy dekriminalizovaly;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech jsou mladí lidé stále stíháni a vězněni kvůli tomu, že dosud není dostatečně uznáváno právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí, a žádá členské státy, aby skoncovaly se stíháním a diskriminací osob, které odmítají vojenskou službu z důvodu svědomí;

37.  připomíná, že svoboda projevu, svoboda informací a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadními prvky pro zajištění demokracie a právního státu a znovu žádá Komisi, aby podle pokynů uvedených ve zprávě Parlamentu k tomuto tématu revidovala a pozměnila směrnici o audiovizuálních mediálních službách; důrazně odsuzuje násilí, nátlak a hrozby vůči novinářům a sdělovacím prostředkům, a to i v souvislosti s odhalováním jejich zdrojů a se zveřejňováním informací týkajících se porušování základních práv, kterého se dopouštějí vlády a státy; vyzývá orgány EU a členské státy, aby dodržovaly, zaručovaly, chránily a prosazovaly základní právo na svobodu vyjadřování a na informace, a aby se tedy zdržely uplatňování či vyvíjení mechanismů, které těmto svobodám brání;

38.  je znepokojen dopadem hospodářské krize v Evropě na vlastnictví sdělovacích prostředků a možností, že v některých členských státech budou veřejnoprávní sdělovací prostředky privatizovány; žádá členské státy, aby chránily nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků a plnily svou institucionální povinnost zachovávat pluralitu sdělovacích prostředků a poskytovat různorodé, přesné a spolehlivé informace vysoké kvality; je přesvědčen, že vlastnictví a řízení sdělovacích prostředků by mělo být transparentní a nemělo by být koncentrováno; zdůrazňuje, že transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků je klíčem ke sledování investic do sdělovacích prostředků v rámci EU a investorů, kteří pocházejí ze zemí mimo EU a v rostoucí míře ovlivňují informace, jež jsou v členských státech poskytovány;

39.  zdůrazňuje význam dodržování práv uprchlíků a migrantů a zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována především migrujícím ženám a dětem; je znepokojen četnými případy porušování práva na azyl a povinnosti poskytnout ochranu v případě vyhoštění a vydávání všech migrantů; zdůrazňuje povinnost dodržovat mezinárodní úmluvy týkající se lidských práv, zejména Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků a zásadu nenavracení, a povinnost poskytnout pomoc osobám na moři, které riskují svůj život, aby se dostaly do EU, zajistit podmínky přijetí a podmínky respektující důstojnost a základní práva těchto osob; vyzývá EU a členské státy, aby změnily nebo přezkoumaly veškeré právní předpisy, které ukládají postihy osobám, které na moři pomáhají migrantům v nouzi; vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici Rady 2002/90/ES, která definuje sankce v případě napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu nebo pobytu, neboť je třeba jasně uvést, že poskytování humanitární pomoci migrantům na moři, kteří jsou v nebezpečí, je třeba vítat a že nejde o jednání, jež by mělo mít kdy za následek jakýkoli postih;

40.  vítá dokončení společného evropského azylového systému (CAES) a vyzývá členské státy, aby k jeho účinnému provedení přijaly nezbytné právní a správní reformy a zajistily tak, že tento systém bude v celém rozsahu zaveden tak, jak byl naplánován, že těm, kteří hledají ochranu, přinese lepší přístup k azylovým postupům, že umožní přijímat spravedlivější, rychlejší a lepší rozhodnutí v otázkách azylu a dále že poskytne důstojné a slušné podmínky osobám, které žádají o azyl, i osobám, kterým je v rámci EU udělena mezinárodní ochrana; vyjadřuje však politování nad tím, že je stále ještě možné zadržovat děti, a žádá o jejich systematické vyloučení ze zrychlených řízení; opakuje svou výzvu, aby Komise na základě osvědčených postupů vypracovala strategické pokyny, které stanoví minimální společné normy pro přijímání a ochranu dětí bez doprovodu; zdůrazňuje, že procesní záruky musí být adekvátní a vhodné; požaduje, aby byl uplatňován nedávný rozsudek Evropského soudního dvora, v němž stojí, že žadatelé o azyl z řad osob LGBTI mohou představovat samostatnou sociální skupinu vystavenou pronásledování z důvodu sexuální orientace a že samotná existence trestu odnětí svobody za homosexuální jednání v zemi původu může představovat akt pronásledování;

41.  odsuzuje skutečnost, že i nadále velký počet migrantů umírá na moři ve snaze dostat se do EU, přestože členské státy a EU mají k dispozici řadu různých technických prostředků pro dohled nad vnějšími hranicemi EU a jejich kontrolu; žádá, aby Evropská unie a členské státy provedly doporučení obsažená ve zprávě Parlamentního shromáždění Rady Evropy přijaté dne 24. dubna 2012 s názvem „Ztráty na životech ve Středozemním moři: kdo za ně nese odpovědnost?“(30); vítá rozhodnutí Soudního dvora, jímž se ruší rozhodnutí Rady č. 2010/252/EU;

42.  zdůrazňuje zranitelnost osob, které překračují jižní námořní hranice Evropy, a vyzývá k nalezení schůdného komplexního řešení problematiky přistěhovalectví ve Středomoří, které by v plné míře dodrželo zásadu nenavracení, a žádá členské státy a orgány EU, aby jako absolutní minimum zohlednily nedávná stanoviska agentury FRA ke způsobům, jimiž lze v rámci námořního dohledu nejlépe chránit základní práva migrantů;

43.  vítá vydání příručky o evropských právních předpisech v oblasti azylu, hranic a přistěhovalectví, kterou vytvořila agentura FRA ve spolupráci s Evropským soudem pro lidská práva a která je pro právníky v Evropě konkrétním vodítkem k dodržování základních a lidských práv;

44.  vyzývá členské státy a Radu, aby urychlily činnost Pracovní skupiny pro Středomoří s cílem zajistit značné rozšíření možností záchrany na moři, a aby zahájily komplexní plán týkající se migrace a azylu, který bude vycházet ze solidarity a sdílení odpovědnosti a zaměří se na veškeré relevantní aspekty, jako je přezkum právních předpisů EU a členských států, které umožňují trestně stíhat humanitární pomoc osobám v tísni nacházejícím se na moři, rozvoj bezpečných a legálních cest pro uprchlíky a migranty do Evropy a rozvojová spolupráce s třetími zeměmi s cílem posílit demokracii, základní práva a právní stát a tak zajistit, aby se tragédie podobné těm u ostrova Lampedusa již neopakovaly;

45.  odsuzuje stále častější případy porušování základních práv migrantů, zejména jsou-li vyhošťováni do zemí mimo EU, jak je zdůrazněno ve zvláštní zprávě zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů zveřejněné dne 24. dubna 2013(31) a ve zprávě agentury FRA(32); v souvislosti s tím zdůrazňuje, že je třeba řádně vyhodnotit směrnici o navracení, dohody o zpětném přebírání osob a práci agentury Frontex, pokud jde o jejich dodržování základních práv; vyzývá Komisi, aby konkrétním způsobem navázala na svou zprávu z roku 2011, v níž kritizovala opatření EU v oblasti zpětného přebírání osob a dohody se zeměmi mimo EU; odsuzuje restriktivní politiky členských států ve vztahu k udělování víz státním příslušníkům některých konkrétních zemí mimo EU;

46.  vyzývá členské státy, aby přijaly politiky na podporu legální migrace a aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin;

Rovnost

47.  zdůrazňuje, že zásady lidské důstojnosti a rovnosti před zákonem a zákaz diskriminace na jakémkoli základě patří k základům demokratické společnosti; domnívá se, že Unie a členské státy musí posílit své kroky v oblasti rovnosti a boje proti diskriminaci, v oblasti ochrany kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti a kroky týkající se rovnosti mezi muži a ženami, práv dítěte, práv starších osob, práv osob se zdravotním postižením, práv osob LGBT a práv příslušníků národnostních menšin;

48.  vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní legislativní rámec, který se bude zabývat všemi formami diskriminace a zaručí účinné provádění stávajícího právního rámce EU, včetně zahájení řízení pro nesplnění povinnosti; vyjadřuje politování nad zablokováním jednání o návrhu směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci v Radě a opět žádá Radu, aby tento návrh přijala; vítá rozhodnutí litevského předsednictví návrh podpořit a vyzývá další členské státy, aby tohoto příkladu následovaly; v tomto ohledu vítá stanovisko agentury FRA č. 1/2013 k situaci v oblasti rovnosti v Evropské unii deset let po zahájení uplatňování směrnic o rovném zacházení; domnívá se, že by rovněž měla být řešena diskriminace na základě jazykových důvodů;

49.  připomíná své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(33), v němž vyzval k důslednému dodržování Listiny základních práv Evropské unie;

50.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že osoby se zdravotním postižením jsou stále vystavovány diskriminaci a vyloučení, což jim znemožňuje využívat svá základní práva na rovnoprávném základě s ostatními; vyzývá orgány EU a její členské státy, aby ve svých oblastech působnosti i nadále dodržovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením; konstatuje, že další rozvoj právních předpisů a politik EU v oblasti nediskriminace by mohl přinést užitek v procesu harmonizace právních předpisů s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením v celé EU, například co se týče rovnosti před zákonem; vybízí členské státy k rozvoji náležitě financovaných politik pro lepší integraci osob se zdravotním postižením a k tomu, aby usnadnily jejich přístup k bydlení, vzdělávání, trhu práce, veřejné dopravě a zařízení a účast na politickém procesu, zejména zrušením právní diskriminace i diskriminace v praxi a omezení jejich práva volit a být volen; vyjadřuje politování nad skutečností, že některé osoby se zdravotním postižením nemají jinou možnost než žít ve speciálních domovech, neboť neexistuje dostatek alternativ, a vyzývá členské státy, aby prosazovaly možnosti, díky nimž bude moci více osob se zdravotním postižením žít nezávisle;

51.  vyzývá Komisi, aby komplexně přezkoumala právní předpisy a politiky EU s cílem posoudit jejich soulad s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; domnívá se, že legislativní postupy EU a postupy tvorby politik by měly být upraveny tak, aby zajistily dodržování a provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá Komisi, aby k tomu účelu přijala konkrétní pokyny pro posuzování dopadů a aby Parlamentu předložila návrh zprávy EU o pokroku při provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením v EU; domnívá se, že Parlament by mohl pořádat pravidelné rozpravy a cestou usnesení formulovat doporučení týkající se pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti uplatňování práv osob se zdravotním postižením zakotvených v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to i na základě zprávy Komise; podporuje probíhající iniciativy s cílem zřídit v Parlamentu pracovní skupinu napříč výbory, která by se zabývala prováděním Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a zajišťovala úplnost a soudržnost činností Parlamentu v oblasti sledování a podpory provádění této úmluvy;

52.  vyzývá členské státy a Komisi, aby chránily, podporovaly a prosazovaly práva dítěte ve všech vnitřních a vnějších opatřeních a politikách, které mají na tuto oblast dopad; vyjadřuje znepokojení nad případy dětí, které jsou vystaveny násilí a sexuálnímu vykořisťování, a vyzývá členské státy, aby dokončily provedení směrnice 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii; vyzývá členské státy, Komisi a agenturu FRA, aby pokračovaly ve své práci na posuzování způsobu, s nimiž se s dětmi zachází v průběhu soudního řízení; domnívá se, že dojde-li k odloučení nebo rozvodu rodičů, měly by být vždy zohledňovány nejlepší zájmy dětí a každé dítě by mělo mít možnost být v pravidelném a přímém kontaktu s oběma rodiči;

53.  je znepokojen situací Romů v EU a četnými případy pronásledování, násilí, stigmatizace, diskriminace, vystěhování a přemístění a nezákonného nuceného vystěhování, nezákonného vytváření záznamů a profilování na základě etnického původu ze strany donucovacích orgánů, které jsou v rozporu se základními právy a s právem Evropské unie; opakuje svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 12. prosince 2013 o pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů(34) a znovu požaduje účinné provádění strategií s cílem usnadnit skutečné začlenění a dále požaduje důraznější relevantní činnosti ve prospěch začleňování, zejména v oblasti základních práv, vzdělávání, zaměstnání, bydlení a zdravotních služeb a ve prospěch boje proti násilí, verbálním projevům nenávisti a diskriminaci Romů; požaduje ukončení nezákonného nuceného vystěhovávání, demontování osad bez poskytnutí alternativního bydlení a segregace romských dětí ve školách a jejich nezákonného umísťování do zvláštních škol; vyzývá členské státy, aby více využívaly finanční prostředky EU, které mají k dispozici na realizaci projektů v oblasti integrace ve spolupráci s místními orgány, které v první linii každodenně řeší nové příchody osob na jejich území;

54.  vyzývá Komisi a členské státy, aby na vyloučení Romů účinně reagovaly tím, že ve spolupráci se zástupci Romů vypracují integrované politiky a provedou opatření stanovená ve strategiích zaměřená proti diskriminaci a opatření na posílení zaměstnatelnosti a přístupu na trh práce, a současně zajistily plné zapojení Romů do řízení, sledování a hodnocení projektů, které mají dopad na jejich komunity, a aby k tomu účelu vyčlenily dostatečné rozpočtové zdroje a zajistily účinnost výdajů; dále vyzývá Komisi a agenturu FRA, aby předložily společné, srovnatelné a spolehlivé ukazatele ke sledování pokroku v členských státech;

55.  domnívá se, že Komise by měla podnikat kroky v případech porušování základních práv Romů v členských státech, zejména zahájením řízení pro nesplnění povinnosti, pokud jim není umožněn přístup k jejich hospodářským a sociálním právům, k právu na svobodu pohybu a pobytu, právu na rovnost a nediskriminaci a právu na ochranu osobních údajů a výkon těchto práv; vyzývá Komisi, aby vytvořila mechanismus sledování zločinů z nenávisti namířených proti Romům, a vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly tím, že někteří Romové s bydlištěm v EU nemají zápis o narození a rodné listy; opakuje svou výzvu k zaujetí cíleného přístupu k sociálnímu začlenění romských žen s cílem zabránit vícenásobné diskriminaci; žádá, aby byl evropský rámec pro vnitrostátní strategie integrace Romů rozvinut do plnohodnotné evropské strategie;

56.  zdůrazňuje, že je zásadně důležité, aby byla základní práva a svobody příslušníků národnostních, etnických, náboženských nebo jazykových menšin respektována; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že v každodenním životě se členové těchto menšinových společenství potýkají s překážkami ve výkonu spravedlnosti, v poskytování zdravotních a sociálních služeb i ve vzdělávání a v kultuře, což je na újmu jejich práv a lidské důstojnosti a důstojnosti jako občanů Unie a což vede k situacím, kdy s nimi vnitrostátní orgány jejich vlastního členského státu jednají jako s občany druhé kategorie; domnívá se, že tyto menšiny mají specifické potřeby odlišné od potřeb jiných menšinových skupin, že by veřejné politiky měly být více zacílené a že Unie sama se k těmto potřebám musí postavit vhodnějším způsobem;

57.  domnívá se, že pro zlepšení situace těchto menšin neexistuje jediné řešení použitelné ve všech členských státech, že by však pro veřejné orgány v EU měly být vypracovány určité společné minimální cíle zohledňující příslušné mezinárodní právní normy a stávající osvědčené postupy; vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich právní systémy zaručí, aby nedocházelo k diskriminaci osob patřících k uznávaným národnostním menšinám, a aby přijaly náležitá opatření na podporu skutečné rovnosti, a to na základě příslušných mezinárodních norem a osvědčených postupů, mimo jiné Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin; vyzývá Komisi, aby v zájmu zabránění uplatňování dvojích standardů rozlišujících mezi kandidátskými zeměmi a členskými státy standardizovala politiku ochrany národnostních menšin zahrnující ochranu původních, tradičních etnických a jazykových menšinových společenství, a to s ohledem na skutečnost, že tato společenství zahrnují více než 10 % celkového obyvatelstva EU; zdůrazňuje, že je zapotřebí mít po vzoru rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů k dispozici komplexní systém ochrany EU zaměřený na tradiční národnostní menšiny, regionální jazykové skupiny a ústavní regiony doplněný funkčním mechanismem sledování; žádá členské státy, aby poskytovaly úplné údaje o případech porušení základních práv menšin s cílem umožnit agentuře FRA a EU shromažďovat údaje a podávat zprávy;

58.  poukazuje na to, že pozitivní opatření, jejichž přijetí sleduje cíl chránit menšiny a jejich příslušníky, podporovat jejich náležitý rozvoj a zajistit jim stejná práva a zacházení jako ostatním obyvatelům ve správní, politické, hospodářské, sociální a kulturní oblasti a v jiných oblastech, by neměla být považována za diskriminaci;

59.  odsuzuje rasově, antisemitsky, homofobně/transfobně a xenofobně motivované násilí a násilí proti migrantům, náboženským menšinám a etnickým skupinám, které v některých členských státech dosahuje alarmující úrovně, zejména na internetu, aniž by byly ze strany orgánů podnikány řádné kroky v boji proti těmto druhům násilí; vyzývá členské státy, aby prováděly rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, aby se zabývaly diskriminací, zajistily vyšetřování verbálních projevů a zločinů z nenávisti, přijaly trestněprávní předpisy zakazující podněcování k nenávisti na jakémkoli základě včetně sexuální orientace a aby zajistily účinnou ochranu proti rasismu, antisemitismu, nesnášenlivosti vůči Romům, xenofobii a homofobii a aby byla obětem nabídnuta vhodná pomoc; vyzývá Komisi, aby proti členským státům, které řádně neprovedou toto rámcové rozhodnutí do 1. prosince 2014, zahájila řízení pro nesplnění povinnosti; vyzývá k přezkumu tohoto rámcového rozhodnutí tak, aby se vztahovalo i na verbální projevy nenávisti a projevy antisemitismu, islámofobie a náboženské nesnášenlivosti, nesnášenlivosti vůči Romům, homofobie a transfobie a aby bylo posíleno jeho uplatňování; v plné míře podporuje iniciativu, kterou zahájilo irské předsednictví s cílem posílit boj proti netoleranci, a vyzývá Radu, aby v této konstruktivní činnosti pokračovala;

60.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly koordinované a ucelené kroky k systematickému potírání a prevenci trestných činů z nenávisti v EU a aby zločiny z nenávisti zviditelnily pomocí údajů, které budou srovnatelné a které umožní získat přehled o situaci v EU, a to ve spolupráci s agenturou FRA na zdokonalení shromažďování údajů o zločinech z nenávisti a na jejich harmonizaci; odsuzuje verbální projevy nenávisti stigmatizující skupiny lidí z důvodu jejich sociálního, kulturního, náboženského nebo zahraničního původu a podněcování k rasové nenávisti, zejména jsou-li jejich původci veřejní představitelé; poukazuje na stanovisko agentury FRA č. 2/2013 o rámcovém rozhodnutí o rasismu a xenofobii a zdůrazňuje nutnost zajistit dodržování práv obětí trestných činů, především u trestných činů z nenávisti;

61.  vyzývá členské státy, aby s vědomím, že vzdělání je v boji proti diskriminaci velmi důležité, zajistily, aby se jejich strategie integrace zaměřovaly na reformu vnitrostátních osnov tak, aby učební osnovy zahrnovaly xenofobii, rasismus a nesnášenlivosti vůči Romům, díky čemuž se o těchto projevech bude od útlého věku veřejně mluvit jako o diskriminaci;

62.  naléhavě vyzývá členské státy, aby

   zajistily rovnost žen a mužů a předcházely všem formám násilí páchaného na ženách, bojovaly proti němu a stíhaly je jako porušení lidských práv a současně zajišťovaly podporu a ochranu obětem;
   ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva) a zavedly systém shromažďování údajů, který podpoří strany úmluvy zajištěním přesných a porovnatelných údajů o rozsahu, formách a důsledcích násilí páchaného na ženách;
   zintenzívnily úsilí o dosažení cílů Evropského paktu pro rovnost žen a mužů (2011–2020) a přijaly odpovídající opatření s cílem odstranit veškeré formy přímé a nepřímé diskriminace žen, zejména rozdíly v odměňování mužů a žen, profesní segregaci, stereotypy a všechny formy násilí páchaného na ženách, neboť ženy jsou navzdory platným právním předpisům o boji proti diskriminaci stále v různých oblastech každodenního života vystavovány vícenásobné diskriminaci;
   podporovaly vzdělávání v oblasti rovnosti pohlaví, zohledňování otázek pohlaví a rovněž dostatečné kontrolní mechanismy při provádění politiky EU v oblasti pohlaví;
   zintenzívnily úsilí v boji proti obchodování s lidmi, a ukončily tak sexuální vykořisťování – jež postihuje především ženy – a nucenou práci;
   zajistily řádné provádění stávajících směrnic o rovnosti pohlaví, a to včetně zahájení řízení pro nesplnění povinnosti;
   předložily evropskou strategii boje proti násilí páchanému na ženách, která by navázala na předchozí závazky v této oblasti a splňovala četné požadavky Parlamentu; vítá v této souvislosti nulovou toleranci k násilí páchanému na ženách, kterou přijala Komise; žádá nicméně větší aktivitu, včetně celounijní strategie zaměřené na skoncování s násilím páchaným na ženách ohlášené v závěrech Rady z března 2010, která by obsahovala právně závazné nástroje a osvětové činnosti;
   považovaly problematiku násilí páchaného na ženách – včetně násilí mezi osobami v blízkém vztahu, sexuálního násilí (znásilnění, sexuálního napadení a obtěžování), sexuálního vykořisťování a škodlivých tradičních praktik, jako jsou nucené sňatky „zločiny ze cti“ – za dlouhodobě prioritní, neboť násilí páchané na základě pohlaví je důsledkem nerovnosti mezi ženami a muži a překážkou rovnosti, a tudíž by nemělo být tolerováno;
   uplatňovaly politiku nulové tolerance na mrzačení ženských pohlavních orgánů;
   přijaly opatření a zavedly projekty zaměřené na lepší sladění rodinného a pracovního života u žen všech generací, vítaje rozhodnutí vyhlásit rok 2014 Evropským rokem rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem;

63.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při vypracovávání právních předpisů a analyzování situace v oblasti základních práv v EU zohlednily potřeby a obavy žen, a to rovněž formou spolupráce s občanskou společností a s ženskými nevládními organizacemi; zdůrazňuje význam monitorování a hodnocení toho, jak členské státy uplatňují evropské právní předpisy týkající se rovnosti pohlaví;

64.  vyzývá členské státy, aby zaručily důstojné mzdy a důchody, snížily rozdíly v odměňování mezi ženami a muži, vytvořily více kvalitních pracovních míst pro ženy a rovněž aby ženám umožnily využívat veřejné služby na vysoké úrovni a aby zdokonalily ustanovení o sociálním zabezpečení;

65.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k boji s hospodářskými a společenskými příčinami, které k násilí páchanému na ženách přispívají, jako je nezaměstnanost, nízké mzdy a důchody, nedostatek bytů, chudoba a neexistující či nedostačující veřejné služby, především služby veřejného zdraví, vzdělání a sociálního zabezpečení;

66.  vyzývá Komisi, aby zintenzívnila úsilí v boji proti porušování základních práv mladých dívek, zejména proti průmyslu, který vnímá mladé dívky jako sexuální objekt a je příčinou nárůstu obchodování s dívkami za účelem sexuálního vykořisťování v rámci EU;

67.  vyzývá členské státy, aby zajistily provádění vnitrostátních strategií týkajících se respektování a ochrany sexuálního a reprodukčního zdraví žen a jejich práv; trvá na tom, že je úlohou Unie, aby zvyšovala informovanost a propagovala osvědčené postupy v této záležitosti, neboť zdraví je základním lidským právem nezbytným pro uplatňování ostatních lidských práv;

68.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh právního rámce týkajícího se problematiky vícenásobné a průřezové diskriminace;

69.  domnívá se, že nedostatečné zastoupení žen v politickém a obchodním rozhodování představuje deficit; vyzývá proto členské státy, aby zavedly opatření pozitivní diskriminace, jako jsou právní předpisy pro paritní systémy a genderové kvóty;

70.  zdůrazňuje, že pokrok ve zmenšování rozdílů v odměňování mužů a žen je mimořádně pomalý; poukazuje na to, že dodržování zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci je pro dosažení rovnosti mužů a žen naprosto nebytné; naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně přezkoumala směrnici 2006/54/ES a aby v souladu s článkem 32 této směrnice a na základě článku 157 SFEU navrhla její změny a aby při tom zároveň dbala na konkrétní doporučení uvedená v příloze k usnesení Parlamentu ze dne 24. května 2012;

71.  zdůrazňuje, že škrty ve veřejných službách zajišťujících péči o děti mají přímý dopad na ekonomickou nezávislost žen; upozorňuje, že v roce 2010 28,3 % žen nepracovalo nebo pracovalo na částečný úvazek v důsledku chybějících pečovatelských služeb, přičemž v roce 2009 bylo v této situaci 27,9 % žen; upozorňuje, že v roce 2010 byla míra zaměstnanosti žen s malými dětmi v EU o 12,7 % nižší než míra zaměstnanosti bezdětných žen, což představuje nárůst oproti roku 2008, kdy tento rozdíl činil 11,5 %;

72.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech bývají příliš často porušována základní práva starších žen, včetně vysokého počtu případů násilí a tělesného, citového a finančního zneužívání; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly další opatření na ochranu starších žen před jakoukoli formou zneužívání, včetně špatného zacházení v zařízeních péče pro starší osoby;

73.  domnívá se, že ženy se zdravotním postižením trpí dvojí diskriminací, jednak na základě pohlaví a jednak na základě svého postižení; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, která zaručí a ochrání základní práva zdravotně postižených žen v EU;

74.  žádá, aby Komise a členské státy vynaložily více úsilí na odstranění sexistických stereotypů šířených sdělovacími prostředky, především v reklamě, a to s ohledem na to, že mohou hrát zásadní úlohu při změně obecného zobrazování mužských a ženských rolí;

75.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily povědomí a znalosti občanů o všech právech zakotvených v Listině, která jim náleží, a aby podporovaly participativní demokracii tím, že povedou stálý dialog s občanskou společností, příslušnými nevládními organizacemi a organizacemi žen; žádá především organizace žen, aby se podělily o své cenné zkušenosti s přetrvávajícími stereotypy a diskriminací, jelikož ženy vždy byly nejzranitelnějšími oběťmi;

76.  vyzývá k většímu zapojení orgánů EU a ke zlepšení mnohostranného dialogu o výzvách, s nimiž se potýkají starší lidé, chtějí-li v plné míře uplatňovat svá lidská práva;

Solidarita

77.  zdůrazňuje, že finanční a hospodářská krize a opatření přijatá v reakci na ni se více dotkla nejchudších a nejvíce znevýhodněných částí obyvatelstva a často je velmi závažně postihla, jak uvádí tematický dokument komisaře Rady Evropy pro lidská práva nazvaný „Ochrana lidských práv v dobách hospodářské krize“, v němž se odkazuje na skupiny ohrožené sociální marginalizací, jako jsou migranti, žadatelé o azyl, Romové, ženy a děti; upozorňuje, že v roce 2012 byla čtvrtina obyvatelstva EU-28 ohrožena chudobou nebo sociálním vyloučením; žádá, aby byla nápravě této situace a boji proti nerovnostem a chudobě věnována zvláštní pozornost a aby byla v tomto smyslu přijata důraznější a účinnější opatření; odsuzuje výroky politiků, jejichž cílem je udělat z těchto skupin obětní beránky; vyjadřuje znepokojení nad tím, že hospodářské a sociální krize přinesly ohrožení základních práv, právního státu a demokratických hodnot na vnitrostátní i mezinárodní úrovni;

78.  zdůrazňuje, že jak uznávají mezinárodní smlouvy, Evropská úmluva o lidských právech, Listina základních práv EU a Evropská sociální charta, sociální práva jsou základními právy; zdůrazňuje, že tato práva musí být chráněna zákonem i v praxi s cílem zajistit sociální spravedlnost, zejména pak v obdobích hospodářské krize a úsporných opatření; zdůrazňuje význam práva na důstojnost, práva svobodné volby povolání a práva pracovat, zákazu diskriminace včetně diskriminace na základě národnosti, význam ochrany v případě neoprávněného propuštění, práva na bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků, sociální zabezpečení a sociální pomoc, význam práva na zdravotní péči, svobody pohybu a pobytu, práva na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením prostřednictvím zajištění účinného přístupu k zaměstnání, odpovídajícímu bydlení, odborné přípravě, vzdělávání, kultuře a sociální a lékařské pomoci a ve vztahu k odměňování a sociálním dávkám význam zaručení důstojné životní úrovně pro pracovníky a členy jejich rodin, ale i dalších podmínek týkajících se zaměstnání a pracovních podmínek a význam autonomie sociálních partnerů a svobody zapojovat se do vnitrostátních a mezinárodních sdružení s cílem chránit hospodářské a sociální zájmy pracovníků a kolektivně smlouvat;

79.  zdůrazňuje skutečnost, že nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení lidem znesnadňují, ba dokonce znemožňují uplatňovat práva a svobody zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, přičemž nejohroženějšími právy a svobodami jsou především: právo na lidskou důstojnost (článek 1), právo svobodné volby povolání a právo pracovat (článek 15), právo nebýt diskriminován (článek 21), právo na ochranu v případě neoprávněného propuštění (článek 30), právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc (článek 34), právo na zdravotní péči (článek 35) a svoboda pohybu a pobytu (článek 45); zdůrazňuje dále, že nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení může rovněž lidem znesnadnit přístup k základním, sociálním, finančním a dalším službám;

80.  připomíná, že nejlepší ochranou proti sociálním důsledkům hospodářské a finanční krize jsou systémy, které uznávají sociální spravedlnost jakožto důležitou zásadu podepřenou důsledným souborem právních předpisů;

81.  doporučuje, aby všechny členské státy co nejdříve upustily od zbývajících výhrad k Evropské sociální chartě; domnívá se, že by Parlament měl podněcovat stálý dialog o pokroku dosaženém v této oblasti; domnívá se, že by měl být účinněji využíván odkaz na Evropskou sociální chartu v článku 151 SFEU, např. zahrnutím prověření z hlediska sociálních práv do posouzení dopadů prováděných Komisí a Parlamentem;

82.  žádá o důraznější opatření, která by pomohla osobám bez domova a zajistila jim přístřeší a podporu – zvláště v době, kdy přetrvávající hospodářská a finanční krize vyhání na ulici stále více osob v nouzi –, odsuzuje právní předpisy a politiky na vnitrostátní nebo místní úrovni, které tyto osoby v nouzi staví mimo zákon, neboť to závažným a nelidským způsobem porušuje základní práva;

83.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby opatření zaměřená na řešení krize byla v souladu s hodnotami a cíli Unie, a především aby kroky Unie v těch zemích eurozóny, které jsou účinky krize postiženy nejvíce, byly v souladu se zásadami právního státu;

84.  naléhavě opakuje svou výzvu Radě, aby mezi tematické oblasti příštího víceletého rámce agentury FRA zařadila téma přístupu nejchudších osob ke všem svým základním právům;

85.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech platí v oblasti volného pohybu pracovníků dosud přechodná pravidla; zdůrazňuje, že obavy z negativních dopadů migrace pracovníků nejsou opodstatněné; poukazuje na to, že podle odhadů se v důsledku mobility po rozšíření EU (v období 2004–2009) dlouhodobě zvýšil ukazatel HDP v zemích EU-15 o téměř 1 %(35);

86.  konstatuje, že označování volného pohybu jako migrace s cílem mít prospěch ze systémů sociálního zabezpečení, k němuž v poslední době dochází, se nezakládá na faktech(36); zdůrazňuje, že jednou z hlavních překážek, které evropským občanům brání požívat základních práv, je diskriminace; upozorňuje na to, že občané EU s trvalým bydlištěm v jiném členském státě mají podle nařízení (ES) č. 883/2004 nárok na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení;

87.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise a členské státy vynakládaly více úsilí na rozvoj a prosazování pracovních práv a základních sociálních práv, což je klíčovým předpokladem pro zajištění rovného zacházení, důstojného zaměstnání a mezd zaručujících důstojné živobytí v Evropské unii;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly právo pracovníků na bezpečné a zdravé pracovní podmínky, jak je uvedeno v článku 3 Evropské sociální charty, jako nezbytný předpoklad důstojného života pracovníků a zajištění dodržování jejich základních práv;

89.  zdůrazňuje význam úlohy sociálních partnerů při kolektivním vyjednávání pro zabezpečení základních práv a rovného zacházení s pracovníky, zejména pokud jde o mladé lidi, ženy, osoby se zdravotním postižením a jiné sociálně znevýhodněné skupiny na trhu práce;

Občanství

90.  zdůrazňuje, že v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv v platnost a rovněž s ohledem na rostoucí očekávání občanů a občanské společnosti – o němž svědčí neúspěch dohody ACTA a skandály se sledováním – je nutné v EU posílit a zvýšit demokratickou a institucionální transparentnost a otevřenost, zejména v jejích institucích, orgánech, úřadech a agenturách a v jejích členských státech; zastává názor, že transparentnost a otevřenost jsou klíčovými zásadami, které je nutné dále posilovat a podporovat s cílem zajistit řádnou veřejnou správu a plné zapojení občanské společnosti do rozhodovacího procesu v EU;

91.  vyjadřuje politování nad interinstitucionálním blokováním revize nařízení (ES) č. 1049/2001 o právu na přístup k dokumentům a informacím; vyzývá Radu a Komisi, aby znovu zahájily práci na revizi tohoto nařízení a na základě návrhů Parlamentu zaručily větší transparentnost rozhodovacího procesu v EU a lepší přístup občanů EU k dokumentům; vyzývá všechny instituce, úřady, orgány a agentury EU, aby v plném rozsahu prováděly nařízení (ES) č. 1049/2001, jak jim ukládá Lisabonská smlouva, a konstatuje, že jak vyplývá z judikatury Evropského soudního dvora a stížností podaných veřejnému ochránci práv, dosud tomu tak nečiní; současně vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření, která umožní transparentním způsobem informovat všeobecnou veřejnost o tom, jak jsou využívány finanční prostředky svěřené členským státům z rozpočtu EU;

92.  zdůrazňuje, že právo na řádnou správu s sebou nese povinnost orgánů informovat občany o jejich základních právech, pomáhat nejchudším osobám s vysvětlením těchto práv a podporovat je v prosazování dodržování těchto práv;

93.  připomíná, že podle článku 21 Všeobecné deklarace lidských práv je s občanstvím spojeno právo všech osob účastnit se veřejného dění ve své zemi; připomíná, že evropské občanství se nevztahuje pouze na právo volit a být volen ve volbách do městských zastupitelstev a v evropských volbách ani na výkon práv, byť zásadních, týkajících se volného pohybu a pobytu; zdůrazňuje proto, že z evropského občanství vyplývá, že každý občan pobývající na území Unie má možnost účastnit se aktivně a bez jakékoli diskriminace demokratického, politického, sociálního a kulturního života členského státu, v němž pobývá, a vykonávat všechna základní politická, občanská, ekonomická, kulturní a sociální práva a svobody, jež jsou v Evropské unii uznávány;

94.  upozorňuje na to, že v zájmu zvýšení podpory hodnot a cílů Unie mezi občany je třeba pořádat kampaně ke zvýšení povědomí a informovanosti, a konkrétně vyzývá k co nejrozsáhlejšímu šíření textů příslušných článků Smlouvy o EU a Listiny základních práv;

95.  vítá rozhodnutí vyhlásit rok 2013 Evropským rokem občanů; vyzývá však Komisi, aby společně s členskými státy i nadále informovala občany EU o jejich právech, aby mohli své občanství EU v plné míře využívat;

96.  vyzývá členské státy, aby zahájily informační kampaně, v nichž budou občany EU informovat o jejich právu volit a být volen ve volbách; vyzývá k provedení nezbytné reformy volebních postupů při volbách do Evropského parlamentu ve všech členských státech s cílem podporovat aktivní občanství EU; vyzývá členské státy, aby podpořily aktivní účast občanů prostřednictvím občanských iniciativ a prostřednictvím uplatňování jejich petičního práva a práva podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv;

97.  znovu připomíná význam práce evropského veřejného ochránce práv pro práva jednotlivců; zdůrazňuje, že nezávislost veřejného ochránce práv je důležitá pro zajištění věrohodnosti jeho činnosti, a proto vyzývá ke změně jeho statutu tak, aby bylo oficiálně stanoveno, že členové orgánu, který jej jmenuje, ať už se jedná o bývalé, nebo stávající poslance, nemají možnost na tuto funkci kandidovat;

98.  zdůrazňuje, že právo volného pohybu a pobytu evropských občanů a jejich rodin i svoboda výběru povolání a právo zapojit se do práce formulované ve Smlouvách a zaručované směrnicí o volném pohybu patří k základním právům evropských občanů a pro hostitelské země představují významný hospodářský přínos, přispívají k řešení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a pracovními příležitostmi a pomáhají vyrovnávat demografický deficit Evropské unie; zdůrazňuje, že uvedená směrnice již stanoví výjimky a omezení týkající se práva volného pohybu; odsuzuje veškeré pokusy o revizi tohoto acquis a požaduje, aby každé porušení těchto předpisů bylo řešeno před Soudním dvorem;

Spravedlnost

99.  zdůrazňuje, že nezávislý, spravedlivý, účinný, nestranný a řádný výkon spravedlnosti, který dodržuje přiměřené lhůty, je zásadním prvkem demokracie a právního státu a jejich věrohodnosti; je znepokojen četnými případy porušení, k nimž v této souvislosti dochází, o čemž svědčí počet odsuzujících rozsudků vynesených proti státům Evropským soudem pro lidská práva; vyzývá členské státy, aby se rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva v plném rozsahu řídily; zdůrazňuje, že v EU nelze tolerovat beztrestnost z důvodu mocenského postavení, použití síly nebo vlivu na jednotlivce nebo soudní či politické orgány;

100.  uznává, že pro přístup ke spravedlnosti mají kromě soudů velký význam mimosoudní a kvazisoudní orgány, jako jsou vnitrostátní organizace působící v oblasti lidských práv, subjekty zabývající se rovností, veřejní ochránci práv, orgány pro ochranu údajů a další instituce s pravomocemi na poli lidských práv; v souvislosti s tím zdůrazňuje, že ve všech členských státech by měly být určeny nebo zřízeny vnitrostátní organizace působící v oblasti lidských práv, které by získaly plnou akreditaci podle tzv. Pařížských zásad (zásady týkající se postavení a činnosti vnitrostátních institucí na ochranu a podporu lidských práv, rezoluce Valného shromáždění OSN 48/134 ze dne 20. prosince 1993); zdůrazňuje, že požadavek na úplnou nezávislost by prospěl i dalším orgánům s pravomocemi v oblasti lidských práv;

101.  vyzývá agenturu FRA, aby ve spolupráci s příslušným zvláštním zpravodajem OSN vypracovala studii o zvláštních právních předpisech a postupech, které jsou odůvodněny bojem proti terorismu, a o jejich souladu se základními právy; odmítá veškeré zvláštní postupy, které v soudních řízeních očividně způsobují nerovnováhu v postavení obžaloby a obhajoby, např. tajná slyšení nebo odsouzení v tajnosti, nebo které dávají vládám zvláštní pravomoci cenzurovat sdělovací prostředky nebo umožňují tajné sledování obyvatelstva; bere na vědomí, že působnost politik pro boj proti terorismu se postupně rozšiřuje na stále větší počet trestných činů a přestupků, což vede zejména ke zvýšenému využívání souhrnných soudních řízení a zvýšení počtu minimálních trestů, které je nutné odpykat v plné výši, a k zaznamenávání informací o obyvatelích, a vyjadřuje nad tím politování;

102.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své práci v oblasti trestního soudnictví a v provádění pokynů pro procesní záruky, a vyzývá členské státy, aby se v této věci výrazněji angažovaly;

103.  vítá zprávu agentury FRA o přístupu ke spravedlnosti v případech diskriminace v EU a zdůrazňuje, že přístup k spravedlnosti je často složitý a obtížný; domnívá se, že ke zlepšením by mohly patřit zjednodušené postupy a rozšíření podpory poskytované osobám, které se domáhají spravedlnosti;

104.  bere na vědomí srovnávací přehled vydaný Komisí, který se však bohužel týká pouze otázek v oblasti civilního, obchodního a správního soudnictví, přestože Evropský parlament žádal, aby zahrnoval i oblast trestního soudnictví, základních práv a právního státu; požaduje tedy, aby byl tento přehled o zmíněné oblasti rozšířen; zdůrazňuje, že přehled by se měl stát součástí nového kodaňského mechanismu a evropského politického cyklu pro uplatňování článku 2 Smlouvy o EU; dále zdůrazňuje, že jediným cílem zlepšení fungování soudnictví nemůže být pouze to, aby se daná země stala přitažlivější pro investice a podnikání – zacílením v první řadě na efektivitu soudních řízení –, nýbrž že by cílem mělo být i zaručení práva na spravedlivý proces a dodržování základních práv;

105.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda je v EU účinně uplatňováno právo na přístup ke spravedlnosti v souvislosti s právem všech příslušníků současné generace i generací budoucích žít v životním prostředí vhodném pro jejich zdraví a dobré životní podmínky;

106.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že v některých členských státech slouží ústavní soudy politickým účelům, a připomíná prvořadý význam nezávislého soudnictví;

o
o   o

107.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Dokument Rady 10140/11 ze dne 18. května 2011.
(2) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(3) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(4) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(5) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(6) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(7) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(8) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 49.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2012)0500.
(10) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 1026.
(11) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(12) Úř. věst. C 294 E, 3.12.2009, s. 54.
(13) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s. 18.
(14) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 73.
(15) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 50.
(16) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112.
(17) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 154.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2013)0203.
(19) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 54.
(20) Přijaté texty, P7_TA(2013)0090.
(21) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 121.
(22) Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
(23) Přijaté texty, P7_TA(2013)0315.
(24) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 1.
(25) Přijaté texty, P7_TA(2013)0418.
(26) Přijaté texty, P7_TA(2013)0350.
(27) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
(28) Přijaté texty, P7_TA(2013)0045.
(29) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 75.
(30) Usnesení 1872(2012) Parlamentního shromáždění Rady Evropy přijaté dne 24. dubna 2012.
(31) Regionální studie: správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů, zpráva zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva Françoise Crépeaua, 24. dubna 2013, A/HRC/23/46.
(32) Zpráva agentury FRA o základních právech na jižní námořní hranici Evropy, březen 2013.
(33) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 9.
(34) Přijaté texty, P7_TA(2013)0594.
(35) Vývoj v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti v Evropě 2011, kapitola 6: Pracovní mobilita v EU a dopad rozšíření, s. 274.
(36) Viz „Zjišťovací analýza dopadu nároků neaktivních osob migrujících v rámci EU na zvláštní nepříspěvkové peněžní dávky a zdravotní péči poskytované podle místa bydliště na systémy sociálního zabezpečení členských států“, GŘ pro zaměstnanost, závěrečná zpráva společností ICF GHK a Milieu Ltd. ze dne 14. října 2013.


Evropský zatýkací rozkaz
PDF 397kWORD 86k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 obsahující doporučení Komisi o přezkumu evropského zatýkacího rozkazu (2013/2109(INL))
P7_TA(2014)0174A7-0039/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 2, 3, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 5 svého rozhodnutí 2005/684/ES, Euratom ze dne 28. září 2005 o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu(1),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy(2),

–  s ohledem na zprávy Komise o provádění evropského zatýkacího rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (COM(2005)0063 a SEC(2005)0267, COM(2006)0008 a SEC(2006)0079, COM(2007)0407 a SEC(2007)0979 a COM(2011)0175 a SEC(2011)0430),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Rady ze dne 28. května 2009 o čtvrtém kole vzájemných hodnocení – praktickém uplatňování evropského zatýkacího rozkazu a souvisejících postupech předávání mezi členskými státy (8302/4/2009 – CRIMORG 55),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (konečná zpráva)(3),

–  s ohledem na revidovanou verzi Evropské příručky k vydávání evropského zatýkacího rozkazu (17195/1/10 REV 1),

–  s ohledem na Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1382/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se zavádí program Spravedlnost na období 2014 až 2020(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2011 s názvem „Budování důvěry v celoevropskou justici – nový rozměr evropského justičního vzdělávání“ (COM(2011)0551),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o evropském rozměru v oblasti sportu(5),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 9. března 2004 k právům vězňů v Evropské unii(6),

–  s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty opatření Unie týkajících se evropského zatýkacího rozkazu, provedené oddělením Evropského parlamentu pro evropskou přidanou hodnotu,

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí ze dne 20. října 2010(7),

–  s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0039/2014),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie si stanovila úkol vytvořit pro své občany prostor svobody, bezpečnosti a práva a že na základě článku 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen "Smlouva o EU") dodržuje lidská práva a základní svobody, čímž na sebe bere povinnosti, které musí splnit, aby tomuto závazku dostála; vzhledem k tomu, že má-li být zásada vzájemného uznávání účinná, musí být založena na vzájemné důvěře, jíž lze dosáhnout pouze tehdy, pokud je v celé Unii zaručeno dodržování základních práv podezřelých a obviněných osob a procesních práv v trestním řízení; vzhledem k tomu, že vzájemnou důvěru zvyšuje vzdělávání, spolupráce a dialog mezi soudními orgány a právními odborníky, které vytvářejí skutečnou evropskou soudníkulturu;

B.  vzhledem k tomu, že rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV bylo ve většině ohledů úspěšné při dosahování svého cíle, tj. urychlení řízení v celé Unii ve srovnání s obvyklými postupy vydávání mezi členskými státy, a tvoří základní kámen vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech, jak jej v současnosti stanoví článek 82 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU");

C.  vzhledem k tomu, že v jeho fungování se přesto vyskytly problémy, z nichž některé souvisejí přímo s rámcovým rozhodnutím 2002/584/SVV a vyplývají z mezer v rámcovém rozhodnutí, jako je např. skutečnost, že se rozhodnutí výslovně neobsahuje záruky týkající se základních práv, a neobsahuje ani test proporcionality, a některé další jsou způsobeny jeho neúplným a nejednotným prováděním; vzhledem k tomu, že jiné problémy se týkají také souboru nástrojů vzájemného uznávání a jsou důsledkem nedostatečného a nevyváženého vývoje v oblasti trestního soudnictví v Unii;

D.  vzhledem k tomu, že jasně definované a účinné nástroje vzájemného uznávání soudních opatření mají klíčový význam pro vnitrostátní útvary pověřené trestním stíháním v souvislosti s vyšetřováním závažné přeshraniční trestné činnosti a budou stejně důležité pro vyšetřování prováděná Úřadem evropského veřejného žalobce, jakmile bude tento úřad zřízen;

E.  vzhledem k tomu, že zvláštní výbor pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz (CRIM) zdůraznil, že je třeba urychleně zajistit vzájemné uznávání všech soudních opatření se zvláštním důrazem na trestní rozsudky, příkazy ke konfiskaci a evropský zatýkací rozkaz (EZR) a současně plně dodržovat zásadu proporcionality;

F.  vzhledem k tomu, že panují obavy mimo jiné ohledně toho, že:

   i) v rámcovém rozhodnutí 2002/584/SVV a dalších nástrojích vzájemného uznávání není obsaženo ustanovení, které by výslovně umožňovalo odmítnout v případě, že existují podstatné důvody domnívat se, že provedení daného opatření by bylo neslučitelné s plněním povinností členského státu podle článku 6 Smlouvy o EU a Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listiny“);
   ii) rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV ani ostatní nástroje vzájemného uznávání neobsahují ustanovení týkající se práva na účinné prostředky nápravy ve smyslu článku 47 Listiny, přičemž toto právo se má i nadále řídit pouze vnitrostátním právem, což vede k nejistotě a nejednotné praxi v členských státech;
   iii) neprobíhá pravidelný přezkum záznamů v Schengenském informačním systému (SIS II) a v databázi Interpolu a ani neexistuje automatické propojení mezi stažením EZR a odstraněním příslušných záznamů a není jisté, jaký má odmítnutí vykonat EZR dopad na pokračující platnost EZR a souvisejících záznamů, přičemž výsledkem je, že osoby, na které se EZR vztahuje, se nemohou volně pohybovat po prostoru svobody, bezpečnosti a práva, aniž by riskovaly budoucí zadržení a předání;
   iv) není dostatečně přesně definován seznam závažných trestných činů související s EZR, ale i s jinými nástroji Unie, které na tento seznam ustavičně odkazují, a do tohoto seznamu jsou zahrnuty i trestné činy, jejichž závažnost není stanovena ve všech trestních zákonících členských států EU a které nemusí projít testem proporcionality;
   v) EZR se nepřiměřeně používá na méně závažné trestné činy nebo v případě okolností, kdy by bylo možné použít ohleduplnější prostředky, což vede k neoprávněným zatčením, neodůvodněné a často nepřiměřené době strávené ve vyšetřovací vazbě, a tedy k nepřiměřeným zásahům do základních práv podezřelých a obžalovaných osob a zátěži pro finanční zdroje členských států;
   vi) rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV ani ostatní nástroje vzájemného uznávání neobsahují vymezení pojmu „soudní orgán“, což je příčinou proměnlivé praxe mezi členskými státy, která způsobuje nejistotu, škodí vzájemné důvěře a vedou se kvůli ní soudní spory;
   vii) neexistují minimální standardy, které by zaručovaly účinný soudní dohled nad opatřeními v oblasti vzájemného uznávání, což ve k nejednotné praxi členských států, pokud jde o právní záruky a ochranu před porušováním základních práv, včetně náhrady škody pro oběti justičních omylů, jako je například záměna totožnosti, což je v rozporu se standardy stanovenými Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a zavedenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie (ESD);
   viii) ačkoli je třeba uznat, že vyšetřovací vazba může být za splnění určitých kritérií nezbytná, neexistence minimálních standardů týkajících se takové vazby, včetně pravidelného přezkumu, jejích využívání jakožto krajního prostředku a zvažování alternativních opatření, společně s nedostatkem řádného přezkoumání toho, zda je daný případ připraven k soudnímu projednání, může vést k neodůvodněné a přehnané době zadržování podezřelých a obžalovaných ve vyšetřovací vazbě;
   ix) podmínky v mnoha zajišťovacích zařízeních napříč Unií jsou nepřijatelné, což ovlivňuje jak základní práva dotčených osob, zejména na ochranu před nelidským nebo ponižujícím zacházením či trestem podle článku 3 EÚLP, tak účinnost a fungování unijních nástrojů vzájemného uznávání;
   x) osobám hledaným na základě EZR není ve vydávajícím ani ve vykonávajícím členském státě poskytováno právní zastoupení;
   xi) v rámcovém rozhodnutí 2002/584/SVV chybí lhůty pro doručení přeloženého EZR, což vede k různým postupům a nejistotě;
   xii) chybí řádná definice trestných činů, na něž se již nevztahuje ověřování oboustranné trestnosti;
   xiii) nejsou využívány ostatní existující nástroje soudní spolupráce a vzájemného uznávání v Unii;

1.  maje na paměti nový právní rámec od roku 2014 podle Lisabonské smlouvy, domnívá se, že toto usnesení by se neměla zabývat problémy vyplývajícími přímo z nesprávného provádění rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, neboť tyto problémy je možné a vhodné řešit prostřednictvím řádného provádění rozhodnutí v členských státech a prosazování tohoto provádění ze strany Komise;

2.  vyzývá členské státy, aby včas a účinně provedly celý soubor opatření Unie v oblasti trestního soudnictví, neboť tato opatření se vzájemně doplňují, a to včetně evropského vyšetřovacího příkazu, evropského příkazu k výkonu dohledu a procesněprávních opatření, a tím soudním orgánům zpřístupnily alternativní a ohleduplnější nástroje vzájemného uznávání, přičemž současně zajistí dodržování práv podezřelých a obžalovaných v trestním řízení; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala jejich správné provedení a jejich dopad na fungování EZR a unijní oblasti trestního soudnictví;

3.  vyzývá členské státy a jejich soudní orgány, aby prozkoumaly všechny stávající možnosti současného rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV (jako je např. bod odůvodnění 12) s cílem zaručit ochranu základních práv a svobod občanů, aby využily veškeré existující alternativní mechanismy předtím, něž vydají EZR, a aby dané případy řešily bez nepřiměřených prodlení, jakmile vedl EZR k zadržení dané osoby, a omezily tak délku trvání vyšetřovací vazby na minimum;

4.  poukazuje na to, že plné uznání a rychlá vymahatelnost soudních opatření jsou krokem směrem k ustavení evropského prostoru trestní spravedlnosti, a zdůrazňuje význam evropského zatýkacího rozkazu jakožto účinného prostředku boje se závažnou přeshraniční trestnou činností;

5.  domnívá se, že jelikož problémy zdůrazněné v bodu odůvodnění F vyplývají jak ze specifických aspektů rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, tak z neúplného a nevyváženého charakteru unijní oblasti trestního soudnictví, legislativní řešení by mělo usilovat o stanovení minimálních norem mimo jiné pro procesní práva podezřelých a obviněných osob a o přijetí průřezového opatření, které stanoví zásady použitelné na veškeré nástroje vzájemného uznávání, nebo, pokud toto průřezové opatření není proveditelné nebo nevyřeší problémy uvedené v tomto usnesení, o změny rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV;

6.  domnívá se, že odhalené nedostatky nejen oslabují vzájemnou důvěru, ale pro dotčené jednotlivce, jejich rodiny a společnost obecně jsou také nákladné ze sociálního a hospodářského hlediska;

7.  žádá proto Komisi, aby do jednoho roku od přijetí tohoto usnesení na základě článku 82 Smlouvy o fungování EU předložila legislativní návrhy, které budou vycházet z podrobných doporučení uvedených v příloze k této zprávě a stanoví:

   a) postup, podle nějž může být opatření vzájemného uznávání ve vydávajícím členském státě v případě potřeby potvrzeno soudcem, soudem, vyšetřujícím soudcem nebo státním zástupcem, aby se tak vyřešil rozdílný výklad termínu „soudní orgán“;
   b) kontrolu proporcionality, která bude prováděna při vydávání rozhodnutí v oblasti vzájemného uznávání a bude vycházet ze všech důležitých faktorů a okolností, jako je závažnost trestného činu, skutečnost, zda je případ připraven k soudnímu řízení, dopad na soukromý a rodinný život vyžádané osoby (včetně otázky ochrany soukromého a rodinného života), příslušné náklady a dostupnost vhodného, ohleduplnějšího alternativního opatření;
   c) standardizovaný postup konzultace, během nějž si příslušné orgány ve vydávajícím a vykonávajícím státě mohou vyměňovat informace ohledně výkonu soudních rozhodnutí, které se týkají například otázky proporcionality a konkrétně s ohledem na EZR za účelem zajištění připravenosti k soudnímu řízení;
   d) závazný důvod pro odmítnutí v případě, že existují podstatné důvody domnívat se, že provedení opatření by bylo neslučitelné s plněním povinností členského státu podle článku 6 Smlouvy o EU a Listiny základních práv Evropské unie, obzvláště jejího č. 52 odst. 1 a jeho odkazu na zásadu proporcionality;
   e) právo na účinné prostředky nápravy ve smyslu čl. 47 odst. 1 Listiny a článku 13 EÚLP, jako jsou např. právo na odvolání ve vykonávajícím členském státě proti požadovanému výkonu nástroje vzájemného uznávání a právo vyžádané osoby napadnout před soudem nesplnění záruk, které vydávající stát poskytl státu vykonávajícímu;
   f) lepší definici trestných činů, na které by se měl uplatnit EZR, za účelem usnadnění provádění kontroly proporcionality;

8.  vyzývá k tomu, aby bylo v členských státech jednoznačně a jednotně uplatňováno právo Unie týkající se procesních práv v trestním řízení v souvislosti s uplatňováním EZR, včetně práva na tlumočení a překlad v trestním řízení, práva na přístup k obhájci v trestním řízení a práva na komunikaci po zatčení a práva na informace v trestním řízení;

9.  vyzývá Komisi, aby od členských států požadovala komplexní údaje související s fungováním mechanismu EZR a aby tyto údaje zahrnula do příští zprávy o provádění s cílem navrhnout vhodná opatření pro jakékoli zjištěné problémy:

10.  požaduje pravidelný přezkum nevykonaných EZR a vyhodnocení toho, zda by spolu s odpovídajícími záznamy v systému SIS II a v databázi Interpolu neměly být staženy; žádá rovněž stažení EZR a příslušných záznamů v systému SIS II a v databázi Interpolu, pokud byl EZR zamítnut na základě zásad kogentní povahy, jako je např. princip ne bis in idem nebo nesoulad s povinnostmi v oblasti lidských práv; žádá, aby bylo vypracováno ustanovení zavádějící povinnost, aby byl k záznamu v systému SIS II a v databázi Interpolu připojen důvod zamítnutí výkonu EZR odpovídajícího záznamu a záznamy Europolu byly také příslušně upraveny;

11.  zdůrazňuje zásadní důležitost řádných postupů, včetně práva na odvolání, avšak současně vyzývá členské státy – ať už se jedná o státy vydávající, nebo vykonávající –, aby zavedly právní mechanismy, které budou poskytovat náhradu škody za justiční omyly související s nástroji vzájemného uznávání v souladu se standardy EÚLP a se zavedenou judikaturou ESD;

12.  vyzývá Radu, aby do své revidované verze Evropské příručky k vydávání evropského zatýkacího rozkazu (17195/1/10 REV 1) zahrnula šestidenní časovou lhůtu pro doručení přeloženého EZR, a zajistila tak větší jasnost a jistotu;

13.  vyzývá členské státy a Komisi, aby spolupracovaly na posilování kontaktních sítí soudců, státních zástupců a obhájců v trestním řízení, čímž se podpoří účinnost a podloženost postupů souvisejících s EZR, a aby nabízely odpovídající odbornou přípravu na vnitrostátní a unijní úrovni pro soudce a právníky, která by se zaměřila mj. na: jazyky, vhodný způsob používání EZR a kombinované využití různých nástrojů vzájemného uznávání; vyzývá Komisi, aby vypracovala praktickou příručku Unie určenou pro obhájce působící v řízeních EZR, která bude snadno dostupná po celé Unii, zohlední dosavadní práci Evropské asociace právníků specializovaných na trestní právo v tomto směru a bude doplněna vnitrostátními příručkami;

14.  žádá Komisi, aby usnadnila zavedení zvláštní Evropské soudní sítě pro zatýkací rozkaz a sítě obhájců, kteří působí v oblasti evropského trestního soudnictví a v záležitostech týkajících se vydávání, a poskytla jim i Evropské síti pro justiční vzdělávání přiměřené finanční prostředky; domnívá se, že Komise může zajistit náležité finanční prostředky prostřednictvím stávajících programů v unijní oblasti trestního soudnictví;

15.  vyzývá Komisi, aby zřídila unijní databázi shromažďující veškerou vnitrostátní judikaturu související s EZR a dalšími postupy vzájemného uznávání a umožnila k ní snadný přístup s cílem usnadnit práci právníků a sledování a posuzování provádění a jakýchkoli problémů, které se vyskytnou;

16.  zdůrazňuje spojitost mezi vazebními podmínkami a opatřeními v oblasti EZR a připomíná členským státům, že článek 3 EÚLP a judikatura Evropského soudu pro lidská práva jim ukládají nejen negativní povinnosti, tím, že jim zakazují vystavovat vězně nelidskému a ponižujícímu chování, ale také pozitivní povinnosti tím, že požadují, aby zajistily, že podmínky ve vězení budou v souladu s lidskou důstojností a že porušování těchto práv bude důkladně a účinně vyšetřeno; vyzývá členské státy, aby zohlednily zejména práva zranitelných osob a v obecné rovině důkladně přezkoumaly alternativy k vazbě;

17.  s cílem zajistit účinnost rámce vzájemného uznávání vyzývá Komisi, aby prozkoumala právní a finanční prostředky dostupné na úrovni Unie k tomu, aby se zlepšily normy platné pro věznění osob, jejichž součástí jsou legislativní návrhy o podmínkách vyšetřovací vazby;

18.  potvrzuje, že tato doporučení jsou v souladu se základními právy, se zásadou subsidiarity a se zásadou proporcionality;

19.  domnívá se, že jakékoli finanční dopady požadovaných návrhů na rozpočet Unie by měly být pokryty ze stávajících rozpočtových prostředků; zdůrazňuje, že pro členské státy i občany by přijetí a provedení těchto návrhů vedlo k podstatným úsporám nákladů a času, a bylo by proto přínosem jak z hospodářského, tak sociálního hlediska, jak jasně ukázalo posouzení evropské přidané hodnoty týkající se opatření Unie v oblasti přezkumu EZR;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE NĚKTERÝCH ZVAŽOVANÝCH LEGISLATIVNÍCH NÁVRHŮ

Postup potvrzování pro právní nástroje vzájemného uznávání v rámci Unie:

—  „Vydávající orgán“ se v trestním právu Unie definuje jako:

(i)  soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce příslušný v daném případě; nebo

(ii)  jakýkoli jiný příslušný orgán, jak jej definuje vydávající členský stát, za předpokladu, že úkon, jenž má být proveden, je po přezkoumání jeho souladu s podmínkami vydání nástroje potvrzen soudcem, soudem, vyšetřujícím soudcem nebo státním zástupcem ve vydávajícím státě.

Kontrola proporcionality pro vydávání právních nástrojů vzájemného uznávání v rámci Unie:

—  Při vydávání rozhodnutí, jež má být vykonáno v jiném členském státě, příslušný orgán důkladně posoudí potřebnost požadovaného opatření, přičemž vychází ze všech relevantních faktorů a okolností, zohledňuje práva podezřelého či obžalovaného a dostupnost alternativních opatření a použije nejohleduplnější dostupné a vhodné opatření k dosažení požadovaných cílů. Pokud má vykonávající orgán důvod se domnívat, že dané opatření je nepřiměřené, může konzultovat důležitost výkonu rozhodnutí v rámci vzájemného uznávání s vydávajícím orgánem. Po této konzultaci může vydávající orgán rozhodnout, že toto rozhodnutí v rámci vzájemného uznávání bere zpět.

Postup konzultace mezi příslušnými orgány ve vydávajícím a vykonávajícím členském státě použitelný na právní nástroje vzájemného uznávání v rámci Unie:

—  Aniž by byla dotčena možnost příslušného vykonávajícího orgánu využít důvody pro odmítnutí, měl by existovat standardizovaný postup, během nějž si příslušné orgány ve vydávajícím a vykonávajícím státě vyměňují informace a vzájemně se konzultují s cílem podpořit bezproblémové a účinné používání příslušných nástrojů vzájemného uznávání nebo ochranu základních práv dotčené osoby, jako je např. vyhodnocení proporcionality, a to i pokud jde o EZR, za účelem zajištění připravenosti k soudnímu řízení.

Důvod pro odmítnutí na základě porušování základních práv použitelný na právní nástroje vzájemného uznávání v rámci Unie:

—  Existují podstatné důvody domnívat se, že provádění opatření by bylo neslučitelné s plněním povinností členských států podle článku 6 Smlouvy o EU a Listiny.

Ustanovení o účinných prostředcích nápravy použitelných na nástroje vzájemného uznávání v rámci Unie:

—  Členské státy v souladu s Listinou a zavedenou judikaturou ESD a Evropského soudu pro lidská práva zajistí, aby každý, jehož práva a svobody byly porušeny rozhodnutím, úkonem či opomenutím souvisejícím s použitím nástroje vzájemného uznávání v trestních věcech, měl právo soudně se domáhat účinného prostředku nápravy. Je-li takovýto prostředek nápravy použit ve vykonávajícím členském státě a má-li odkladný účinek, konečné rozhodnutí o tomto prostředku se přijme ve lhůtě stanovené použitelným nástrojem vzájemného uznávání, nebo pokud tato lhůta není výslovně stanovena, dostatečně pohotově na to, aby se zajistilo, že cíl daného postupu vzájemného uznávání nebude ohrožen.

(1) Úř. věst. L 262, 7.10.2005, s. 1.
(2) Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.
(3) Přijaté texty,, P7_TA(2013)0444.
(4) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 73.
(5) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 82.
(6) Úř. věst. C 102 E, 28.4.2004, p.154.
(7) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.


Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území EU
PDF 309kWORD 73k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o uzavření dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unieEe (2013/2990(RSP))
P7_TA(2014)0175B7-0187/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o uzavření dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie(1),

–  s ohledem na dobrovolnou dohodu o partnerství mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie(2),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 3 prvním pododstavcem, čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0344/2013),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva (přijatou rezolucí Valného shromáždění č. 61/295 dne 13. září 2007)(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(4),

–  s ohledem na zprávu Světové banky ze dne 14. března 2012 nazvanou „Spravedlnost pro lesy: zvýšit úsilí v oblasti trestního práva proti nezákonné těžbě dřeva(5),

–  s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 16. července 2013 nazvanou „Odvrácená strana ekologického růstu. Dopady slabé správy v lesním hospodářství v Indonésii na lidská práva(6),

–  s ohledem na Rámcovou dohodu o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Indonéskou republikou na straně druhé podepsanou dne 9. listopadu 2009,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 30. září 2013 podepsaly indonéská vláda a EU dobrovolnou dohodu o partnerství o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území EU (FLEGT), v níž obě strany potvrdily, že budou společně usilovat o to, aby dřevo vstupující na území EU bylo vyráběno, těženo a přepravováno legálně;

B.  vzhledem k tomu, že cílem dobrovolných dohod o partnerství je zastavit nezákonnou těžbu dřeva, zlepšit správu lesů a v konečném důsledku zajistit udržitelné lesní hospodářství, jakož i podporovat celosvětové úsilí o zastavení odlesňování a zhoršování stavu lesů;

C.  vzhledem k tomu, že dobrovolné dohody o partnerství mají podporovat systémové změny v odvětví lesnictví, odměňovat ty, kteří svědomitě získávají dřevo z legálních a spolehlivých zdrojů, a chránit je před nekalou konkurencí;

D.  vzhledem k tomu, že na území Indonésie se po Amazonii a Konžské pánvi nachází třetí největší oblast deštných pralesů na světě, nicméně Indonésie je zároveň významným emitentem skleníkových plynů, zejména z důvodu rozsáhlé přeměny svých deštných pralesů a na uhlík bohatých rašelinišť k jiným účelům, jako je například výroba palmového oleje a papíru;

E.  vzhledem k tomu, že v Indonésii zmizelo v letech 2009 až 2011 téměř 1 240 000 hektarů lesa;

F.  vzhledem k tomu, že do EU směřuje v současné době pouze 10 % hodnoty indonéského dřeva a dřevařských výrobků, zatímco většina vývozu míří do asijských zemí, což činí z dobrovolné dohody o partnerství důležitý faktor pro stanovení standardů pro celý indonéský dřevařský průmysl;

G.  vzhledem k tomu, že podle Interpolu a studie Světové banky z roku 2012 existuje v odvětví lesnictví v Indonésii velké riziko praní špinavých peněz a daňových úniků;

H.  vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch stály korupce, daňové úniky a praní špinavých peněz v odvětví lesnictví Indonésii v letech 2007 až 2011 až 7 miliard USD; vzhledem k tomu, že místopředseda indonéské protikorupční komise (KPK) označil odvětví lesního hospodářství za „zdroj neomezené korupce“(7); vzhledem k tomu, že Indonésie přesto dosáhla v posledních letech významného pokroku při stíhání finanční trestné činnosti, dokladem čehož je odsuzující rozsudek nad výrobcem palmového oleje Asian Agri Group pro daňový únik vynesený Nejvyšším soudem v prosinci 2012;

I.  vzhledem k tomu, že obě strany se musí dohodnout na indonéském Systému zajištění zákonnosti dřeva (Sistem Verifikasi Legalitas Kayu – SVLK), aby dřevo a dřevařské výrobky z Indonésie, na něž se vztahuje dobrovolná dohoda o partnerství, mohly vstupovat na trh EU jako dřevo s licencí FLEGT, které je podle nařízení EU o dřevu a dřevařských výrobcích(8) automaticky považováno za legální;

J.  vzhledem k tomu, že indonéský systém SVLK nyní prochází revizí s cílem vyhovět požadavkům dobrovolné dohody o partnerství;

K.  vzhledem k tomu, že podle nařízení Rady (ES) č. 2173/2005 o zavedení režimu licencí FLEGT pro dovoz dřeva do Evropského společenství(9) je Komise zmocněna přijmout podrobné požadavky pro udělování licencí FLEGT a pozměnit seznam partnerských zemí a jejich určených licenčních orgánů uvedených v příloze I tohoto nařízení;

L.  vzhledem k tomu, že indonéský ústavní soud vydal dne 6. května 2013 rozhodnutí, podle kterého by tradiční lesy původních obyvatel neměly být klasifikovány jako „státní lesy“, čímž se napomůže širšímu uznání práv původních obyvatel na souostroví;

1.  vyjadřuje Indonésii uznání za to, že dobrovolně vyvíjí obrovské úsilí o zastavení bující nezákonné těžby dřeva a obchodu s touto těžbou spojeného, a to vytvářením systému SVLK se zapojením více zúčastněných stran, a uznává zejména významný pokrok, jehož dosáhla v uplynulých měsících; zůstává však znepokojen určitými problémy; připomíná, že za účelem dosažení cílů dobrovolné dohody o partnerství mohou být licence FLEGT formálně vydávány teprve poté, co bude systém SVLK provozuschopný;

2.  vítá výsledek jednání o dobrovolné dohodě o partnerství mezi EU a Indonéskou republikou o prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie; znovu vyjadřuje svou podporu uzavření této dohody a svou ochotu přispět k jejímu úspěšnému provádění;

3.  konstatuje, že většina příslušných zdrojů dřeva v zemi zatím nebyla systémem SVLK certifikována a že do dodavatelského řetězce vstupuje velké množství neověřeného dřeva pocházejícího z odlesňování;

4.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se systém SVLK, včetně auditu, rozšířil na všechny oblasti produkce dřeva a na všechny stupně dodavatelského řetězce s cílem zajistit, aby bylo ověřené zákonně vytěžené dřevo odděleno od neověřeného dřeva, jež by tak nemohlo vstupovat do dodavatelských řetězců SVLK;

5.  považuje otázku přeměny lesů za trvající problém indonéského systému územního řízení; lituje skutečnosti, že systém SVLK v současnosti neprovádí audit procesu, jehož prostřednictvím jsou podnikům udíleny koncese na přeměnu lesních ploch, zejména pokud jde o dokončování hodnocení dopadu na životní prostředí (AMDAL) a dodržování omezení stanovených v rámci udílení povolení k přeměně lesa (IPK);

6.  konstatuje, že stávající systém SVLK vede k tomu, že je těžba dřeva certifikována jako zákonná, i když nebyly vyřešeny spory s původními obyvateli a místními komunitami ohledně práv na využívání půdy a nebylo případně vyplaceno řádné odškodnění; vyzývá Komisi, aby vyvíjela tlak na indonéskou vládu s cílem zajistit, že při ověřování legality budou řádně zohledňována práva tradičních komunit na lesy, svobodné udělení předchozího a informovaného souhlasu původních obyvatel a místních komunit a jejich případné odškodnění za ztrátu přístupu k lesní půdě a že ověřovací orgány budou mít mandát k posouzení toho, zda podniky dodržují práva místních obyvatel na využívání půdy a zda byla půda předmětem oficiálního oznámení;

7.  vybízí indonéskou vládu, aby zajistila, že proces certifikace nebude diskriminovat malé a střední podniky;

8.  vyzývá Komisi, aby se snažila indonéskou vládu přimět k tomu, aby poskytla ujištění, že:

   veškeré zdroje dřeva a jejich úplné dodavatelské řetězce podléhají auditům, jejichž součástí je i ověřování toho, zda dřevařské podniky vůbec mají právo těžit,
   je odděleno certifikované a necertifikované dřevo a dřevařské výrobky,
   přeměna pralesů je omezena na minimum a ověřuje se zákonný původ dřeva z přeměněných oblastí, včetně toho, zda bylo provedeno hodnocení dopadu na životní prostředí, případně zda byla dodržena ustanovení týkající se využívání půdy v rámci koncese;

9.  vyzývá indonéskou vládu, aby za účelem posílení důvěryhodnosti země při vydávání licencí FLEGT doplnila ověřování legality v rámci systému SVLK o rozhodná opatření proti finanční trestní činnosti v odvětví lesního hospodářství, jako je praní špinavých peněz a daňové podvody;

10.  vyzývá indonéskou vládu, aby navázala na své nedávné rozhodnutí uplatňovat daňové zákony a požadovat doklady o tom, že společnosti vyvážející dřevo plně dodržují indonéské daňové předpisy a zákon proti praní špinavých peněz z roku 2010;

11.  vítá iniciativu indonéské vlády „jedna mapa“, která má rozšířit přístup veřejnosti k aktuálním a transparentním údajům a mapám, bez nichž by nebylo možné řádné řízení lesů v Indonésii kvůli nejednotnému výkladu zákonů a kvůli konfliktům s místním a původním obyvatelstvem; zdůrazňuje skutečnost, že nezávislí pozorovatelé lesů musí mít přístup k těmto základním informacím, mají-li věrohodně plnit svou úlohu, a že mapy koncesí, plány těžby a informace o povoleních by měly být k dispozici ve veřejné evidenci; vyzývá indonéskou vládu, aby iniciativu „jedna mapa“ urychlila a uveřejnila její první verzi, včetně relevantních informací o lesních licencích a sporech o využívání půdy;

12.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím své účasti ve Společném výboru pro provádění dohody zajistila, že bude zásadním způsobem řešeno riziko podvodů a korupce, mimo jiné formou vypracování plánu proti podvodům založeného na rizicích;

13.  uznává, že ověřování zákonnosti dřeva závisí téměř výhradně na kvalitě práce auditorů a subjektů provádějících nezávislé pozorování; vyjadřuje uznání systému SVLK za jeho oficiální úlohu v souvislosti s nezávislým pozorováním ze strany občanské společnosti; konstatuje nicméně, že kapacita sítí nezávislého pozorování je stále obrovsky omezena co do lidských i finančních zdrojů;

14.  vyzývá Komisi, aby naléhala na indonéskou vládu s cílem zajistit, že auditoři, ověřovací orgány a nezávislí pozorovatelé lesů obdrží dostatečné financování a odbornou přípravu, aby mohli provádět pravidelná pozorování na místě, namátkové kontroly a audity;

15.  vítá úsilí indonéské vlády o posílení úlohy lesní policie; konstatuje však, že indonéské ministerstvo lesního hospodářství by mělo dále zlepšit svůj postup pro pozorování, katalogizaci a následná opatření přijímaná v případě nezákonné těžby; zdůrazňuje, že je maximálně důležité, aby byly donucovacím orgánům hlášeny společnosti, u kterých se zjistí, že svou činnost provozují nezákonně;

16.  vyzývá Komisi, aby naléhala na indonéskou vládu s cílem zajistit, že bude přiměřeně reagováno na zprávy nezávislých pozorovatelů hlásících porušování příslušných předpisů a že budou příslušné orgány přijímat efektivní a odrazující opatření, pokud budou takováto porušení zaznamenána;

17.  zdůrazňuje skutečnost, že nezávislé pozorování a dodržování práv původních obyvatel a místních komunit jsou klíčovými faktory, které dodají systému SVLK důvěryhodnost; zdůrazňuje proto, že je důležité, aby tato snaha pokračovala, zvýšila se transparentnost vůči ostatním představitelům občanské společnosti, nezávislé pozorování ze strany občanské společnosti probíhalo bez násilí, hrozeb a veškeré formy nátlaku a aby veškeré případy takového jednání byly důsledně stíhány, pokud se vyskytnou;

18.  vyzývá Komisi, aby se snažila indonéskou vládu přimět k tomu, aby zajistila, že:

   bude zachována a rozšířena účast zúčastněných stran na provádění a praktickém provozu systému SVLK;
   nezávislé pozorování ze strany občanské společnosti bude probíhat bez násilí, vyhrožování a jakýchkoli jiných forem nátlaku, přičemž případy takového jednání budou důsledně stíhány, pokud se vyskytnou,
   nezbytnou podmínkou udělení licence FLEGT bude, že původní obyvatelé a místní komunity ve všech případech svobodně udělí svůj předchozí a informovaný souhlas a bude jim případně vyplaceno spravedlivé odškodnění za ztrátu přístupu k lesní půdě, kterou nezbytně potřebují ke svému životu,
   požadavky na audit systému SLVK nebudou statické, nýbrž předmětem pravidelných přezkumů prováděných indonéskými zúčastněnými stranami za účelem jejich neustálého zdokonalování;

19.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že zjištění obsažená v rozhodnutí indonéského ústavního soudu ze dne 6. května 2013 budou řádně zohledněna při revizi systému SVLK;

20.  vyzývá Komisi, aby napomáhala při plnění požadavků indonéské vlády a zajistila rovné podmínky v regionu tím, že vyhoví žádosti indonéské vlády o zahrnutí Sarawaku do jednání o dobrovolné dohodě o partnerství mezi EU a Malajsií;

21.  je si vědom toho, že některé požadavky týkající se schválení systému vydávání licencí obsažené v tomto usnesení jdou nad rámec kritérií uvedených v příloze 8 dobrovolné dohody o partnerství; vyzývá Komisi, aby zajistila, že dojde k pokroku při plnění těchto dodatečných požadavků, které Parlament považuje za důležité, a aby jej o tomto pokroku informovala předtím, než bude schválen systém licencí;

22.  vyzývá Komisi, aby pravidelně informovala Parlament o pokroku při provádění dobrovolné dohody o partnerství, zejména o tom, jak byly a budou řešeny výše uvedené problémy;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a parlamentu Indonésie.

(1) Dokument Rady 11767/1/2013.
(2) Dokument Rady 11769/1/2013.
(3) http://www.un.org/esa/socdev/unpfii/documents/DRIPS_en.pdf
(4) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(5) Světová banka, Spravedlnost pro lesy: zvýšit úsilí v oblasti trestního práva proti nezákonné těžbě dřeva (Justice for forests: Improving criminal justice efforts to combat illegal logging), 2012, s. 5–10, http://siteresources.worldbank.org/EXTFINANCIALSECTOR/Resources/Illegal_Logging.pdf
(6) Human Rights Watch, Odvrácená strana ekologického růstu. Dopady slabé správy v lesním hospodářství v Indonésii na lidská práva (The dark side of green growth: Human rights impacts of weak governance in Indonesia’s forestry sector), 2013, http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/indonesia0713webwcover_1.pdf
(7) Reuters Online News, 17. září 2010, „Graft could jeopardise Indonesia’s climate deals“, http://www.reuters.com/article/2010/09/17/indonesia-corruption-idUSSGE68G03P20100917
(8) Nařízení (EU) č. 995/2010.
(9) Úř. věst. L 347, 30.12.2005, s. 1.


Situace ve Venezuele
PDF 123kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o situaci ve Venezuele (2014/2600(RSP))
P7_TA(2014)0176RC-B7-0207/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předcházející usnesení o situaci ve Venezuele, tj. usnesení ze dne 24. května 2007 o případu stanice „Radio Caracas TV“ ve Venezuele(1), usnesení ze dne 23. října 2008 o bránění opozici ve Venezuele v politické činnosti(2), usnesení ze dne 7. května 2009 o případu Manuela Rosalese ve Venezuele(3), usnesení ze dne 11. února 2010 o Venezuele(4), usnesení ze dne 8. července 2010 o Venezuele, zejména o případu Marie Lourdes Afiuniové(5), a usnesení ze dne 24. května 2012 o možném vystoupení Venezuely z Meziamerické komise pro lidská práva(6),

–  s ohledem na prohlášení mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 14. února 2014,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 21. února 2014 o nepokojích ve Venezuele,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jehož je Venezuela smluvní stranou;

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k vážnosti současné situace ve Venezuele; vzhledem k tomu, že od 12. února 2014 probíhaly ve Venezuele pokojné pochody vedené studenty, které skončily násilím s nejméně 13 oběťmi na životech, více než 70 zraněnými a stovkami zatčených; vzhledem k tomu, že požadavky studentů se týkají neschopnosti vlády prezidenta Madura řešit problémy vysoké inflace, kriminality, nedostatku základních produktů, rostoucí korupce a zastrašování sdělovacích prostředků a demokratické opozice; vzhledem k tomu, že vláda svaluje vinu za nedostatek zboží na „sabotéry“ a „ziskuchtivé a zkorumpované podnikatele“; vzhledem k tomu, že Venezuela je zemí s největšími energetickými zásobami v Latinské Americe;

B.  vzhledem k tomu, že v posledních dnech se počet demonstrantů nesnížil, ale naopak se stále zvyšuje, čímž se také zvyšuje počet lidí, kteří přišli o život, a počet zraněných a zadržených, což je výsledkem represe ze strany vládních orgánů a nezákonných ozbrojených skupin;

C.  vzhledem k tomu, že ve Venezuele se zvyšuje politické napětí a polarizace; vzhledem k tomu, že místo aby přispívaly k zachování míru a klidu, venezuelské orgány vyhrožují, že provedou „ozbrojenou revoluci“;

D.  vzhledem k represím namířeným především proti studentům, novinářům, vůdcům opozice a pokojným aktivistům z řad občanské společnosti, kteří byli vystaveni pronásledování a jejichž svoboda byla znevážena;

E.  vzhledem k tomu, že násilné a nekontrolované ozbrojené provládní skupiny působí ve Venezuele již dlouho zcela beztrestně; vzhledem k tomu, že opozice obvinila tyto skupiny z podněcování k násilí v průběhu pokojných demonstrací, které vedlo k obětem na životech a několika zraněním; vzhledem k tomu, že venezuelská vláda tyto události dosud neobjasnila;

F.  vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky čelí cenzuře a zastrašování a desítky novinářů byly zbity nebo zadrženy, nebo byly zničeny jejich pracovní nástroje a materiál;

G.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu a právo účastnit se pokojných demonstrací jsou základními prvky demokracie, že rovnost a spravedlnost pro všechny nemohou existovat bez existence základních svobod a dodržování práv všech občanů; vzhledem k tomu, že venezuelská ústava zaručuje svobodu shromažďování a sdružování a svobodu pořádat pokojné občanské demonstrace; vzhledem k tomu, že orgány veřejné moci mají povinnost chránit základní práva občanů a zaručit jejich bezpečnost a život, aniž by tato práva omezovaly;

H.  vzhledem k tomu, že pouze dodržování základních práv a svobod, konstruktivní dialog založený na respektu a tolerance mohou napomoci vyvést zemi z této vážné krize a překonat obtíže, které ji v budoucnu čekají;

1.  odsuzuje veškeré akty násilí a tragické ztráty na životech, k nimž došlo při pokojných demonstracích dne 12. února 2014 a v následujících dnech, a vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám obětí;

2.  vyjadřuje svou pevnou solidaritu s venezuelským lidem a s jeho obavami, že nové protesty by mohly vést k dalšímu násilí, které by jen prohloubilo propast mezi postoji vlády a opozice a vedlo by k ještě větší polarizaci citlivého politického vývoje, který ve Venezuele probíhá; vyzývá zástupce všech stran a složek venezuelské společnosti, aby ve svých činech i výrocích zachovávali klid;

3.  připomíná venezuelské vládě, že svoboda projevu a právo účastnit se pokojných demonstrací jsou v demokracii základními lidskými právy, jak ostatně uznává i venezuelská ústava, a vyzývá prezidenta Madura, aby dodržoval mezinárodní smlouvy, které Venezuela podepsala, zejména Meziamerickou demokratickou chartu;

4.  připomíná venezuelské vládě, že je její povinností zajistit bezpečnost všech občanů země bez ohledu na jejich politické názory a politickou příslušnost; vyjadřuje hluboké znepokojení nad zatýkáním studentů a čelných představitelů opozice a vyzývá k jejich okamžitému propuštění;

5.  připomíná, že v demokratickém uspořádání má zásadní význam dodržování zásady dělby moci a že státní orgány nesmí používat justici k politickému pronásledování a represi demokratické opozice; vyzývá venezuelské orgány, aby stáhly nepodložená obvinění a zrušily zatykače na přední představitele opozice;

6.  vyzývá venezuelské orgány, aby okamžitě odzbrojily a rozpustily nekontrolované ozbrojené skupiny provládního charakteru a aby ukončily jejich beztrestnost; požaduje objasnění úmrtí, k nimž došlo, a to tak, aby se pachatelé museli ze svých činů zodpovídat;

7.  vyzývá všechny strany, zejména venezuelské státní orgány, aby vedly pokojný dialog a snažily se oslovit všechny složky venezuelské společnosti s cílem vymezit otázky, na nichž se mohou shodnout, a umožnily politickým činitelům jednat o nejzávažnějších problémech, se kterými se země potýká;

8.  zdůrazňuje v tomto ohledu, že dodržování svobody tisku, informací a přesvědčení a politického pluralismu je základem demokracie; s politováním konstatuje, že v zemi panuje cenzura sdělovacích prostředků a internetu a že přístup k některým blogům a sociálním sítím je omezen; odsuzuje pronásledování, jemuž muselo čelit několik tiskovin a audiovizuálních sdělovacích prostředků, jako jsou např. kanál NTN24 a vysílání CNN ve španělštině, a domnívá se, že tyto praktiky porušují venezuelskou ústavu a závazky, které přijala Venezuelská bolívariánská republika;

9.  žádá, aby byla do Venezuely urychleně vyslána ad hoc delegace Parlamentu s cílem vyhodnotit situaci, která v zemi panuje;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a Národnímu shromáždění Venezuelské bolívariánské republiky, Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění a generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států.

(1) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 484.
(2) Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 85.
(3) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010. s. 113.
(4) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 69.
(5) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 130.
(6) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 88.


Budoucnost vízové politiky EU
PDF 210kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o budoucnosti vízové politiky EU (2014/2586(RSP))
P7_TA(2014)0177B7-0194/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na článek 77 této smlouvy,

–  s ohledem na sdělení Komise pod názvem „Provádění a rozvoj společné vízové politiky k podpoře růstu v EU“ (COM(2012)0649),

–  s ohledem na zprávu Komise o fungování místní schengenské spolupráce během prvních dvou let provádění vízového kodexu (COM(2012)0648),

–  s ohledem na Sedmou zprávu ohledně přetrvávajících případů, ve kterých některé třetí země neuplatňují ve věci bezvízového styku zásadu vzájemnosti (COM(2012)0681),

–  s ohledem na nedávné revize(1) nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni(2),

–  s ohledem na nedávno uzavřené dohody o zjednodušení vízového režimu s Gruzií(3), Ukrajinou(4), Moldavskem(5), Kapverdami(6), Arménií(7) a Ázerbájdžánem(8),

–  s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně budoucnosti vízové politiky EU (O‑000028/2014 – B7‑0108/2014),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že společná vízová politika představuje nezbytný důsledek zrušení kontrol na vnitřních hranicích v rámci schengenského prostoru;

B.  vzhledem k tomu, že hlavními prvky společné vízové politiky jsou: společné seznamy zemí, jejichž občané podléhají vízové povinnosti a zemí, jejichž občané jsou od této povinnosti osvobozeni, jak je uvedeno v příloze k nařízení (ES) č. 539/2001, společná pravidla pro vydávání víz, která jsou obsažena ve vízovém kodexu, jednotná podoba víz, výměna informací pomocí vízového informačního systému a řada mezinárodních dohod se třetími zeměmi týkajících se bezvízového režimu a usnadnění udělování víz;

C.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanoví pro všechny aspekty společné vízové politiky požívání řádného legislativního postupu a souhlas Parlamentu pro všechny mezinárodní dohody v této oblasti;

D.  vzhledem k tomu, že je důležité iniciovat úvahy a interinstitucionální diskusi o budoucnosti společné vízové politiky EU, zejména pokud jde o kroky směrem k další harmonizaci vízových postupů, včetně společných pravidel pro vydávání víz;

Obecná vízová politika a přezkum vízového kodexu

1.  vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti právních předpisů týkajících se víz, avšak vyzývá také Komisi a členské státy ke zlepšení provádění stávajícího vízového acquis; vyzývá zvláště k posílení místní schengenské spolupráce s cílem zlepšit krátkodobé provádění vízového kodexu;

2.  je přesvědčen, že v budoucnu by měly být učiněny kroky směrem k další harmonizaci vízových postupů, včetně společných pravidel vydávání víz;

3.  domnívá se, že v mnoha třetích zemích je stávající konzulární zastoupení zjevně neuspokojivé;

4.  domnívá se, že společná střediska pro žádosti o víza prokázala, že jsou užitečným nástrojem, který se v budoucnu může stát standardem;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise nepředložila studii o možnosti zavést společný evropský mechanismus pro vydávání krátkodobých víz včetně přezkumu, „do jaké míry by posouzení individuálního rizika mohlo doplnit předpoklad rizika spojeného se státní příslušností žadatele“, k čemuž byla vyzvána ve Stockholmském programu (bod 5.2);

6.  domnívá se, že by mělo být dále usnadňováno cestování v dobré víře a cesty častých cestujících, zejména pomocí častějšího využívání dlouhodobějších vícenásobných víz;

7.  vyzývá členské státy, aby využívaly stávající ustanovení vízového kodexu a Schengenského hraničního kodexu, které umožňují vydávání víz z humanitárních důvodů, a aby usnadňovaly poskytování dočasného přístřeší pro obránce lidských práv, kteří jsou ve třetích zemích vystaveni riziku;

8.  očekává předpokládaný návrh revize vízového kodexu, avšak vyjadřuje politování nad tím, že Komise jeho přijetí opakovaně odložila;

9.  lituje, že Komise stále nepředložila celkové hodnocení vízového kodexu; vyjadřuje politování nad úmyslem Komise předložit toto hodnocení společně s návrhem na revizi vízového kodexu; domnívá se, že by bylo vhodnější, kdyby Komise nejprve předložila hodnoticí zprávu, což by orgánům a institucím umožnilo, aby na jejím základě vedly diskusi;

Zjednodušení postupu vyřizování žádostí o vízum

10.  vyzývá k uzavírání dalších dohod o zjednodušení vízového režimu tam, kde je to vhodné, a k monitorování a zdokonalování dohod již existujících;

11.  vyzývá k systematickému hodnocení stávajících dohod o zjednodušení vízového režimu s cílem posoudit, zda tyto dohody dosahují svého zamýšleného cíle;

Nařízení (ES) č. 539/2001

12.  vítá nedávnou aktualizaci seznamů třetích zemí, jejichž státní příslušníci podléhají či nepodléhají vízové povinnosti, který je obsažen v nařízení (ES) č. 539/2001, a zejména dodatečné výjimky z vízové povinnosti; připomíná význam bezvízového cestování pro třetí země a zejména pro jejich občanskou společnost, ale také pro vlastní zájmy EU;

13.  domnívá se v této souvislosti, že dohoda o bezvízovém styku mezi EU a Ukrajinou je cestou, jak reagovat na výzvy ukrajinské občanské společnosti a studentů, kteří demonstrovali v několika uplynulých dnech; zdůrazňuje, že tato dohoda by upevnila výměny a mezilidské kontakty mezi příslušníky občanských společností, což by zlepšilo vzájemné porozumění a prospělo hospodářským výměnám; vyzývá Komisi, aby předložila návrh s cílem zařadit Ukrajinu na seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci nepodléhají vízové povinnosti; vyzývá také členské státy, aby plně prováděly stávající dohodu o zjednodušení vízového režimu s cílem usnadnit přístup k EU zejména pro studenty a vědecké pracovníky;

14.  vítá aktualizaci kritérií bezvízového režimu s cílem zahrnout zohlednění základních práv, ale také hospodářských přínosů, zejména v oblasti cestovního ruchu a zahraničního obchodu, a jejich začlenění do jednoho článku nařízení;

15.  zdůrazňuje, že další uvolňování vízového režimu vyžaduje více znalostí o uplatňování stávajících případů osvobození od vízové povinnosti, včetně využívání elektronického systému cestovních povolení EU (EU-ESTA); vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily podrobnější informovanost Parlamentu, pokud jde o situaci třetích zemí, o nichž se vede diskuse, aby tak byl umožněn řádný výkon demokratické kontroly;

16.  vyzývá Komisi, aby zvážila, jak v budoucnu mohou být paralelně zajištěny změny v přílohách nařízení a ve dvoustranných dohodách o zrušení vízové povinnosti, pokud je to považováno za nezbytné, aby se tak zabránilo riziku, že po změně příloh nebude bezprostředně následovat nezbytná dohoda o zrušení vízové povinnosti;

17.  bere na vědomí dohodu o mechanismu pozastavení; očekává, že členské státy budou tento mechanismus aktivovat v dobré víře a pouze jako nejzazší opatření v naléhavé situaci, kdy je zapotřebí urychleně reagovat s cílem vyřešit obtíže, jimž čelí Unie jako celek, a při splnění odpovídajících kritérií;

18.  domnívá se, že Unie by měla ve svých vztazích se třetími zeměmi aktivně usilovat o úplnou vzájemnost v oblasti vízového styku se třetími zeměmi, a napomoci tak k větší důvěryhodnosti a soudržnosti vnější politiky Unie na mezinárodní úrovni;

19.  vyzývá k diskusi o souvislosti mezi budoucím uvolněním vízového režimu a výzvami ze strany některých členských států ke zvýšení bezpečnostních opatření a zpřísnění pohraničních kontrol u cestujících osvobozených od vízové povinnosti;

Vízový informační systém (VIS)

20.  vyzývá Evropskou agenturu pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva eu-LISA, aby co nejdříve předložila očekávanou zprávu o hodnocení Vízového informačního systému (VIS);

Zapojení Evropského parlamentu

21.  vyzývá Radu a Komisi, aby zlepšily tok informací pro Evropský parlament, pokud jde o jednání o mezinárodních dohodách v oblasti víz, v souladu s čl. 218 odst. 10 SFEU a s rámcovou dohodou o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí;

22.  oznamuje svůj záměr zřídit ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci kontaktní skupinu pro vízovou politiku; vyzývá předsednictví Rady a členské státy, aby se spolu s Komisí účastnily zasedání této kontaktní skupiny;

o
o   o

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Nařízení (EU) č. 1091/2010, (Úř. věst. L 329, 14.12.2010, s. 1); nařízení (EU) č. 1211/2010, (Úř. věst. L 339, 22.12.2010, s. 6); nařízení (EU) č. 1289/2013; (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 74); COM(2012)0650; COM(2013)0853.
(2) Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1.
(3) Rozhodnutí Rady 2011/117/EU, (Úř. věst. L 52, 25.2.2011, s. 33).
(4) Rozhodnutí Rady 2013/297/EU, (Úř. věst. L 168, 20.6.2013, s. 10).
(5) Rozhodnutí Rady 2013/296/EU, (Úř. věst. L 168, 20.6.2013, s. 1).
(6) Rozhodnutí Rady 2013/521/EU, (Úř. věst. L 282, 24.10.2013, s. 1).
(7) Rozhodnutí Rady 2013/628/EU, (Úř. věst. L 289, 31.10.2013, s. 1).
(8) COM(2013) 0742.


Zvláštní opatření v rámci společné rybářské politiky, jejichž cílem je rozvíjet úlohu žen
PDF 354kWORD 78k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o zvláštních opatřeních v rámci společné rybářské politiky, jejichž cílem je rozvíjet úlohu žen (2013/2150(INI))
P7_TA(2014)0178A7-0070/2014

Evropský parlament,

—  s ohledem na právní předpisy, které se vztahují na Evropský rybářský fond, zejména nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007, která stanoví pravidla a dohody týkající se strukturální pomoci Společenství v odvětví rybolovu,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS(1),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 6. února 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice(2),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 12. září 2012 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury(3),

—  s ohledem na návrh, který předložila Komise, a na stanoviska Parlamentu a Rady k Evropskému námořnímu a rybářskému fondu (COM(2011)0804),

—  s ohledem na návrh, který předložila Komise, a na stanoviska Parlamentu a Rady k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020)(COM(2011)0810),

—  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015 (COM(2010)0491),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2005 o ženských sdruženích: rybolov, zemědělství a rozmanitost(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o vnější dimenzi společné rybářské politiky(6),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o reformě společné rybářské politiky – zastřešujícím sdělení(7),

—  s ohledem na slyšení na téma „Ženy a udržitelný rozvoj v odvětví rybolovu“, které uspořádal Výbor pro rybolov dne 1. prosince 2010,

—  s ohledem na slyšení Výboru pro rybolov a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví na téma „Rozvoj úlohy žen v evropském rybolovu a akvakultuře“, které se konalo v Evropském parlamentu dne 14. října 2013,

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na společná jednání Výboru pro rybolov a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 51 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0070/2014),

A.  vzhledem k tomu, že práce žen v odvětví rybolovu a akvakultury není uznávána a obvykle zůstává bez povšimnutí, ačkoli představuje z ekonomického hlediska významný přínos a přispívá k sociální, hospodářské a ekologické udržitelnosti mnoha míst a regionů v Evropě, zejména v oblastech, které jsou na rybolovu závislé;

B.  vzhledem k tomu, že v členských státech pracuje v odvětví rybolovu více než 100 000 žen, z toho 4 % ve vlastním rybolovu a na pracovních místech spojených s provozem rybářských lodí, jako je výroba sítí, práce v přístavech či balírnách ryb, 30 % v akvakultuře, zejména při ručním sběru měkkýšů a korýšů, a přibližně 60 % ve zpracovatelském průmyslu;

C.  vzhledem k obtížné povaze činností tradičně vykonávaných ženami v odvětví rybolovu a akvakultury, jako je ruční sběr měkkýšů a korýšů, tradiční prodej ryb, jak podomní, tak v odpovídajících zařízeních, výroba a oprava rybářských sítí, vykládka a třídění úlovků a práce při balení ryb ve zvlášť náročných klimatických podmínkách;

D.  vzhledem k tomu, že statistiky hrubě podceňují skutečnou situaci pracujících žen v některých těchto odvětvích a rozsáhlá hospodářská krize a vysoká nezaměstnanost v některých členských státech vedla k dalšímu zvýšení těchto čísel a k tomu, že stále větší počet žen se zapojuje do činností v odvětví rybolovu, zejména do sběru měkkýšů a korýšů na pevnině, jako prostředku k doplnění, či dokonce zajištění příjmu své rodiny;

E.  uznávaje přínos žen v činnostech souvisejících s rybolovem a akvakulturou, zejména v činnostech spojených s výrobou a opravou rybářských sítí, vykládkou a tříděním úlovků, řízením dodávek na palubu, zpracováním ryb, balením a uváděním na trh nebo při řízení rybářských podniků;

F.  vzhledem k tomu, že Parlament v bodě 30 svého usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky vyzývá členské státy, aby vzaly v úvahu důležitost hospodářské, sociální a kulturní úlohy žen v odvětví rybolovu a umožnily jim tak získat přístup k sociálním výhodám, a zdůrazňuje, že aktivní zapojení žen do různých činností souvisejících s odvětvím rybolovu předně přispívá k zachování odvětví rybolovu a zajištění jeho pokračování, ale také napomáhá ochraně kulturní rozmanitosti těchto oblastí;

G.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém postoji ze dne 12. září 2012 žádá, aby byla podporována účast žen v organizacích producentů v odvětví rybolovu a akvakultury;

H.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky žádá v bodě 31, aby byly z Evropského námořního a rybářského fondu financovány akce v oblasti zapojení žen v odvětví rybolovu, podpory ženských sdružení, odborného vzdělávání žen a posílení úlohy žen v oblasti rybolovu zajištěním podpory činnostem prováděným na souši a činnostem souvisejícím s rybolovem, jak v rámci produkce, tak zpracování a uvádění na trh;

I.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky vyzývá v bodě 39 Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, jimiž zaručí ženám stejnou mzdu a další pracovní, sociální a ekonomická práva, včetně pojištění, které bude pokrývat rizika, a opatření týkajících se žádosti o předčasný důchod jako kompenzaci za náročnou povahu práce (práce v noci, nebezpečí, pracovní doba podřizovaná tempu výroby a rybolovným možnostem), jíž jsou při práci v odvětví rybolovu vystaveny, a aby uznaly jejich specifická onemocnění za nemoci z povolání;

J.  vzhledem k tomu, že statistickým informacím týkajícím se pracovní síly a zejména informacím o genderovém rozložení pracovních sil v určitých činnostech, stejně jako informacím o řemeslném rybolovu, drobném pobřežním rybolovu a extenzivní akvakultuře a činnostech, které s nimi souvisejí, není ve srovnání s informacemi o úlovcích, vykládkách, tonáži atd. věnována dostatečná pozornost;

K.  vzhledem k tomu, že statistické údaje týkající se pracovní síly v odvětví rybolovu, akvakultury a souvisejících odvětvích v EU a členských státech nejsou dostatečně úplné, harmonizované či rozčleněné podle ukazatelů, aby mohly sloužit jako podklad pro odhad míry zapojení žen v těchto odvětvích;

L.  vzhledem k tomu, že navzdory práci, kterou ženy vykonávají v odvětví rybolovu a akvakultury, a jejímu hospodářskému významu, nemají odpovídající sociální a pracovní ochranu ani odpovídající profesní a pracovní status;

M.  vzhledem k tomu, že ženy čelí v odvětví rybolovu ekonomické diskriminaci a že za stejnou práci pobírají nižší plat než muži;

N.  vzhledem k tomu, že práce žen v odvětví rybolovu často není právně uznávána a neumožňuje přístup k sociální ochraně odpovídající specifickým rizikům a účinkům na zdraví spojeným s uvedenými činnostmi;

O.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o drobném pobřežním rybolovu, řemeslném rybolovu a reformě společné rybářské politiky vyzývá v bodě 42 Komisi a členské státy, aby podnikly kroky v zájmu dosažení větší míry uznání práce žen v odvětví rybolovu jak na legislativní, tak na sociální úrovni, a aby zajistily, aby se ženám, jež pracují na plný nebo částečný úvazek v rodinných podnicích nebo které pomáhají svým partnerům, a přispívají tak k vlastní hospodářské samostatnosti i samostatnosti své rodiny, dostalo právního uznání nebo sociálních dávek rovnocenných s dávkami samostatně výdělečně činných osob, zejména prostřednictvím uplatňování směrnice 2010/410/EU, a aby byla zaručena jejich sociální a hospodářská práva, včetně rovného odměňování, práva na podporu v nezaměstnanosti v případě ztráty zaměstnání (dočasné nebo trvalé), práva na získání důchodového příspěvku, možnosti sladit pracovní a rodinný život, dostupnosti mateřské dovolené, přístupu k sociálnímu zabezpečení a bezplatné zdravotní péči a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a další sociální a hospodářská práva, včetně pojištění námořních rizik;

P.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 12. září 2012 vyjádřil názor, že úloha žen v odvětví rybolovu by měla dostát většího právního a společenského uznání a ocenění a ženy v odvětví rybolovu by měly mít stejná práva jako muži a že manželky a životní partnerky rybářů, které podporují rodinný podnik, by měly získat stejné právní postavení a sociální výhody, jaké mají osoby samostatně výdělečně činné;

1.  vyzývá Komisi, aby zřídila zvláštní statistický program pro oblasti závislé na rybolovu, se zvláštním zaměřením na pobřežní a řemeslný rybolov, tradiční metody rybolovu a specifické obchodní kanály, a na práci a sociální a pracovní podmínky žen věnujících se sběru měkkýšů a korýšů, vyrábějících a opravujících sítě a žen pracujících v řemeslném rybolovu a souvisejících činnostech s cílem posoudit zvláštní potřeby činnosti žen a zlepšit sociální uznání těchto velmi obtížných profesí;

2.  považuje za nezbytné zlepšit shromažďování a analýzu statistických informací týkajících se zaměstnanosti v odvětví rybolovu, členěných podle pohlaví, typu činnosti a pracovního rámce (samostatná výdělečná činnost, zaměstnanecký poměr, částečný úvazek, plný úvazek, příležitostná práce), aby bylo možné posoudit přínos žen v odvětví rybolovu a akvakultury;

3.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že se shromažďování údajů rozčleněných podle pohlaví rozšíří také na odvětví lovu a že budou zavedeny nové ukazatele, jako je věk, stupeň vzdělání a odborné přípravy a činnost manželů/manželek nebo životních partnerů/partnerek;

4.  považuje za nezbytné stanovit jasné definice týkající se statistických ukazatelů používaných pro shromažďování údajů o zaměstnanosti pracovní síly v odvětví rybolovu, akvakultury a souvisejících odvětvích; považuje rovněž za nezbytné vypracovat harmonizovaný soubor statistických ukazatelů EU, a žádá proto členské státy, aby včas poskytovaly úplné údaje v souladu s těmito ukazateli;

5.  vyzývá Komisi a Radu, aby poskytly právní a společenské uznání úloze žen v odvětví rybolovu a akvakultury a při udržitelném rozvoji oblastí závislých na rybolovu s cílem odstranit veškeré ekonomické, správní a sociální překážky jejich rovnoprávného zapojení;

6.  vyzývá Komisi a Radu, aby členské státy vybízely k tomu, aby v právních předpisech upravily a uznaly jako nemoci z povolání poškození kloubů nebo páteře či revmatická onemocnění způsobená obtížnými meteorologickými podmínkami, v nichž musí pracovat ženy sbírající měkkýše a korýše, vyrábějící a opravující sítě, ženy pracující ve zpracovatelském odvětví, rybářky, prodejkyně, stejně jako poškození způsobená zdviháním nadměrné váhy;

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby uznala, že práce žen přispívá k lepší sledovatelnosti produktů rybolovu, což přispívá ke znalostem spotřebitelů a zaručuje vyšší standardy kvality a bezpečnosti produktů rybolovu a akvakultury a zvyšuje tak ekonomické, gastronomické a turistické možnosti rybářských oblastí;

8.  vyzývá k vytvoření (v rámci Evropského námořního a rybářského fondu nebo jiných nástrojů) zvláštních podpůrných mechanismů, které lze aktivovat v mimořádných situacích (přírodní katastrofy), a mechanismů finančních náhrad na podporu rybářů, rybářek a jejich rodin během období přechodného zákazu rybolovu, zejména v oblastech, kde je rybolov jediným zdrojem příjmů;

9.  považuje za nezbytné prosazovat a finančně podporovat prostřednictvím vnitrostátních a evropských sítí ženských organizací vznik ženských sdružení, jejichž cílem bude zviditelnění žen v odvětví rybolovu, budování společenského povědomí o podílu žen na rybolovných činnostech, snazší výměna zkušeností a předávání informací o potřebách a požadavcích žen, a to od úrovně místní samosprávy až po evropské orgány;

10.  naléhavě vybízí Komisi a členské státy, aby ženským organizacím v odvětví rybolovu, akvakultury a souvisejících odvětvích usnadnily přístup k financování a umožnily jim provádět své iniciativy, upevnit své organizace a kontaktovat dalších ženské organizace za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů;

11.  považuje za nezbytné podporovat a posilovat účinné zapojení žen do konzultativních orgánů, poradních sborů a rozhodovacích, zastupitelských, regionálních a profesních orgánů a zaručit tak jejich účast na přijímání rozhodnutí ve veřejném i soukromém sektoru za podmínek rovnocenných s muži;

Evropský námořní a rybářský fond 2013–2020

12.  bere na vědomí, že pouze jediný členský stát využil možnosti nabídnuté v rámci osy 4 Evropského rybářského fondu k financování projektů, jejichž příjemci jsou ženy, vyzývá naléhavě členské státy, aby se chopily příležitostí, které nabízí Evropský námořní a rybářský fond, a:

   uplatňovaly zásadu rovných příležitostí, a to jak při vypracovávání, tak při rozvíjení nebo provádění operačních programů;
   učinily odvětví rybolovu vstřícnějším vůči ženám pomocí jeho reformy a poskytnutím odpovídajícího vybavení (například šatny na lodích a v přístavech);
   podporovaly ženská sdružení a jejich organizaci do sítí (např. sdružení žen vyrábějících a opravujících sítě, pracujících v přístavech či při balení ryb);
   podporovaly projekty zaměřené na řešení problémů, které vyplývají z pracovních podmínek žen ručně sbírajících měkkýše a korýše, včetně opatření na slaďování pracovního a rodinného života;
   podporovaly projekty, jejichž cílem je podpora, diverzifikace a zviditelnění úlohy žen v odvětví rybolovu a akvakultury;
   umožňovaly ženám a dívkám snadnější přístup ke vzdělání prostřednictvím financování specializované odborné přípravy a vzdělání a uznávání profesní kvalifikace jejich činnosti; členské státy by za tímto účelem měly zahájit postupy pro získávání oficiálně uznávaných osvědčení o dovednostech a zřídit školicí střediska pro tato povolání, jež v daných komunitách tradičně vykonávají ženy;
   nabízely dívkám kvalitnější pracovní činnosti a podporovaly kontinuitu mezi generacemi, zejména rozvojem udržitelných činností v námořním prostředí;
   podněcovaly odborné vzdělávání, zejména pro ženy, které pracují v odvětví rybolovu a akvakultury, s cílem zvýšit jejich možnosti získat řídící pozice a kvalifikovaná odborná a vedoucí pracovní místa související s rybolovem za stejných platových podmínek;
   zlepšovaly úlohu žen v rybolovu, zejména prostřednictvím podpory činností prováděných na souši a v rámci činností spojených s rybolovem, jak v produkci, tak při zpracování, uvádění na trh a prodeji;
   podporovaly podnikatelské iniciativy žen, včetně případné hospodářské diverzifikace určitých činností souvisejících s odvětvím rybolovu, a to mj. činností, jako jsou muzeologie, kulturní tradice, řemesla, gastronomie a pohostinství;
   podporovaly podnikatelské iniciativy týkající se činností nesouvisejících s rybolovem v pobřežních oblastech, kde došlo ke ztrátě pracovních míst v důsledku provedení reformy v oblasti rybolovu;

13.  vyzývá členské státy, aby podporovaly poskytování zvýhodněných úvěrů, které by ženám umožnily vyhnout se specifickým obtížím, jimž čelí v souvislosti s financováním projektů, které by mohly být zařazeny do národních programů v rámci Evropského námořního a rybářského fondu;

14.  vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikatelské iniciativy žen tím, že vytvoří výhodný systém pro poskytování mikroúvěrů a budou poskytovat náležité informace o možnostech financování;

15.  naléhavě žádá členské státy, aby přijaly opatření pro rozvoj a modernizaci místní infrastruktury, diverzifikaci hospodářských činností a zlepšení kvality života v rybolovných oblastech, zejména pokud jsou na rybolovu zcela závislé, s cílem zajistit jejich udržitelný rozvoj, a aby zároveň bojovaly proti chudobě obecně, zejména pokud postihuje ženy a děti, a usilovaly o prevenci násilí páchaného na ženách a domácího násilí;

16.  trvá na svých postojích přijatých v rámci postupu týkajícího se Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020), pokud jde o podněcování účasti žen na celém výzkumu, projektech a vědeckých disciplínách, zejména těch, které se profesně věnují poznání mořského prostředí;

17.  vyzývá členské státy, aby:

   poskytly právní uznání práci žen, které ekonomicky podporují rodinu nebo které ji podporují svou prací, i když neplacenou;
   zajistily pomoc ženám prostřednictvím poskytování podpor v nezaměstnanosti v případě nuceného přerušení práce (dočasného nebo trvalého), nároku na důchod, slaďování profesního a rodinného života, přístupu k rodičovské dovolené (bez ohledu na to, zda žijí v manželském nebo nesezdaném svazku), sociálnímu zabezpečení a bezplatné zdravotní péči a k ochraně před riziky, jimž jsou tyto osoby vystaveny při práci v námořním a rybářském odvětví;

18.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o vnější dimenzi společné rybářské politiky v bodě 28 žádá, aby v rámci WTO byly penalizovány země, které diskriminují ženy, a v bodě 45 stejného usnesení naléhavě žádá Komisi, aby během jednání o dohodách o udržitelném rybolovu zaručila, aby pobřežní stát věnoval určitou část odvětvové podpory na projekty, jejichž cílem je uznání, podpora a diverzifikace role žen v rybářském odvětví, čímž se zajistí uplatnění zásady rovného zacházení a rovných příležitostí pro ženy a muže, především pokud jde o odbornou přípravu a přístup k financím a úvěrům;

19.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila začlenění evropského genderového rozměru do dohod o hospodářském partnerství týkajících se odvětví rybolovu a zaručila přítomnost tohoto rozměru v těchto dohodách;

Základní nařízení o společné rybářské politice

20.  vyzývá členské státy, aby dohlížely na plnění cílů nové společné rybářské politiky, které se týkají přístupu k rybolovným zdrojům na základě transparentních ekologických, sociálních a ekonomických kritérií, jejichž součástí jsou zásady rovného zacházení a rovných příležitostí pro muže a ženy;

21.  vyzývá členské státy, aby uznaly pracovní status žen v případech dočasného přerušení činnosti, včetně období biologického klidu;

22.  žádá Komisi a členské státy, aby dohlížely na plnění směrnice 2010/41/EU, aby ženy v odvětví rybolovu, které pracují na plný nebo částečný úvazek v rodinných podnicích nebo pomáhají svým manželům nebo životním partnerům a přispívají tak k vlastní samostatnosti i samostatnosti své rodiny, stejně jako ženy, pro které je tato činnost obživou a které nepatří k žádné domácnosti, získaly právní uznání a sociální výhody, jakých požívají osoby samostatně výdělečně činné;

o
o   o

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1.
(2) Texty přijaté, P7_TA(2013)0040.
(3) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 212.
(4) Úř. věst. C 286 E, 23.11.2006, s. 519.
(5) Texty přijaté, P7_TA(2012)0460.
(6) Texty přijaté, P7_TA(2012)0461.
(7) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 104.


Poplatek za kopírování pro osobní potřebu
PDF 310kWORD 76k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o poplatku za kopírování pro osobní potřebu (2013/2114(INI))
P7_TA(2014)0179A7-0114/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti(1),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu (COM(2012)0372) a na doprovodné hodnocení dopadů,

–  s ohledem na články 4, 6, 114 a 118 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie, zejména ve věcech C-467/08, Padawan v. SGAE ze dne 21. října 2010 (Sb. rozh. 2010, I-10055), C-462/09, Stichting de Thuiskopie v. Opus Supplies GmbH a další ze dne 16. června 2011 (Sb. rozh. 2011, I-05331), C-277/10, Martin Luksan v. Petrus van der Let ze dne 9. února 2010 (dosud nezveřejněno ve Sb. rozh.), ve spojených věcech C-457/11–C-460/11, VG Wort v. Kyocera Mita a další ze dne 27. června 2013 (dosud nezveřejněno ve Sb. rozh.) a C-521/11, Austro Mechana v. Amazon ze dne 11. července 2013 (dosud nezveřejněno ve Sb. rozh.),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. května 2011 nazvané Jednotný trh práv duševního vlastnictví – podpora kreativity a inovací za účelem zajištění hospodářského růstu, vysoce kvalitních pracovních míst a prvotřídních výrobků a služeb v Evropě (COM(2011)0287),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. prosince 2012 o obsahu na jednotném digitálním trhu (COM(2012)0789),

–  s ohledem na doporučení Antónia Vitorina ze dne 31. ledna 2013, která byla výsledkem zprostředkování ohledně poplatků za kopírování pro osobní potřebu a soukromou reprografii,

–  s ohledem na pracovní dokument Výboru pro právní záležitosti nazvaný Autorské právo u hudebních děl a v audiovizuálním odvětví, který byl přijat dne 29. června 2011,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0114/2014),

A.  vzhledem k tomu, že kultura a umělecká tvorba představují základ evropské identity, a to v minulosti i dnes, a že budou hrát klíčovou úlohu v budoucím hospodářském a sociálním rozvoji Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že kulturní a umělecká tvorba je nedílnou součástí digitální ekonomiky; vzhledem k tomu, že vyjádření špičkového i každodenního kulturního obsahu spočívá na rovném přístupu k digitálnímu rozvoji v Evropě; vzhledem k tomu, že z konzultací vyplývá, že evropský digitální trh doposud nedostál slibům o efektivní distribuci, spravedlivých odměnách pro tvůrce a spravedlivém a účinném rozdělování příjmu v odvětví kultury obecně, a že je nezbytné přijmout opatření na úrovni EU, mají-li být nalezena řešení těchto problémů;

C.  vzhledem k tomu, že přechod do digitálního prostředí má obrovské dopady na způsob, kterým je kulturní identita vyjadřována, šířena a rozvíjena; vzhledem k tomu, že zmenšení překážek pro účast a nové distribuční kanály, které se objevily, usnadňují přístup k dílům a ke kultuře, zdokonalují šíření, objevování a znovuobjevování kultury a umělecké tvorby na celém světě a vytváří příležitosti pro tvůrce a umělce; vzhledem k tomu, že v důsledku toho mimořádně vzrostly tržní možnosti, pokud jde o nové služby a podnikání;

D.  vzhledem k tomu, že i v digitálním věku musí existovat nárok autora na ochranu jeho tvůrčího díla a jeho právo na spravedlivou odměnu za tuto práci;

E.  vzhledem k tomu, že kopírování pro osobní potřebu získalo v důsledku technologického pokroku a přesunu k internetu a k tzv. cloud computingu velký hospodářský význam a že stávající systém poplatků za kopírování pro osobní potřebu dostatečně nezohledňuje vývoj v digitálním věku; vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje v této oblasti žádný alternativní přístup, který by nositeli práv zajistil odpovídající odměnu a zároveň by umožnil kopírování pro osobní potřebu; vzhledem k tomu, že je nicméně třeba pokračovat v diskusi s cílem aktualizovat tento systém kopírování pro osobní potřebu, učinit jej účinnějším a lépe zohledňovat technologický pokrok;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu, kterou Parlament a Rada přijaly dne 4. února 2014, posiluje správu autorských práv tak, aby vyžadovala věnování zvláštní pozornosti transparentnosti toků plateb, které jsou vybírány, přerozdělovány a vypláceny nositelům práv organizacemi pro kolektivní správu, a to i v případě kopírování pro osobní potřebu;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice 2001/29/ES opravňuje členské státy k tomu, aby stanovily výjimku nebo omezení týkající se práva na rozmnožování v případě určitých druhů rozmnožování zvukových, obrazových nebo audiovizuálních materiálů pro osobní užití, pokud jsou tato výjimka nebo omezení doprovázeny spravedlivou odměnou, a umožňuje spotřebitelům v zemích, které toto omezení zavedly, aby – jedná-li se o osobní užití – svobodně a bez omezení kopírovali své hudební či audiovizuální materiály z jednoho multimediálního nosiče (či zařízení) na druhý, aniž by žádali o povolení nositelů práv; vzhledem k tomu, že případné poplatky musí být vypočítávány na základě potenciální škody, kterou z důvodu dotčeného kopírování pro osobní užití utrpěli nositelé práv;

H.  vzhledem k tomu, že celkový součet poplatků za kopírování pro osobní potřebu, které se vyberou ve 23 z 28 členských států Evropské unie, se od vstupu směrnice 2001/29/ES v platnost více než ztrojnásobil a v současnosti představuje podle odhadů Evropské komise více než 600 milionů EUR; vzhledem dále k tomu, že toto číslo představuje pro dotčené umělce značnou částku;

I.  vzhledem k tomu, že pro výrobce a dovozce tradičních a digitálních nosičů a zařízení určených k nahrávání představují tyto poplatky jen omezenou část obratu, jehož souhrn je odhadován na více než 1 000 miliard EUR;

J.  vzhledem k tomu, že mnohé mobilní terminály teoreticky umožňují kopírování pro osobní potřebu, avšak ve skutečnosti nejsou k tomuto účely používány; vyzývá tedy k dlouhodobé diskusi s ohledem na rozvoj účinnějšího a aktuálnějšího přístupu, který se nemusí nutně opírat o paušální poplatek za zařízení;

K.  vzhledem k tomu, že srovnání cen prodávaných zařízení mezi zeměmi, jež uplatňují poplatek, a zeměmi, jež poplatek neuplatňují, nevykazuje znatelný dopad poplatku za kopírování pro osobní potřebu na ceny produktů;

L.  vzhledem k četným soudním sporům na vnitrostátní i evropské úrovni, které vedou výrobci a dovozci tradičních a digitálních nosičů a zařízení určených k nahrávání od vstupu směrnice 2001/29/ES v platnost;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice 2001/29/ES a judikatura Soudního dvora Evropské unie členským státům neukládají, aby zajistily nositelům práv přímé vyplacení veškerých poplatků za kopírování pro osobní potřebu; vzhledem k tomu, že členské státy mají velký prostor pro uvážení, který jim umožňuje stanovit, že bude část této kompenzace poskytována nepřímým způsobem;

N.  vzhledem k tomu, že poplatek za kopírování pro osobní potřebu hradí spotřebitel při nákupu nosiče nebo nahrávacích a ukládacích služeb, a že tedy spotřebitelé mají právo být informováni o jeho existenci a jeho výši; vzhledem k tomu, že výše poplatku za kopírování pro osobní potřebu by měla odrážet skutečné využívání příslušného zařízení či služby pro účely kopírování zvukových, obrazových nebo audiovizuálních materiálů pro osobní potřebu;

O.  vzhledem k tomu, že ceny nosičů a zařízení se neliší v závislosti na rozdílné výši poplatků z kopírování pro osobní potřebu, jež jsou v Unii uplatňovány; a vzhledem k tomu, že případ Španělska z roku 2012 ukázal, že zrušení poplatků za kopírování pro osobní potřebu nemělo žádný dopad na ceny nosičů a zařízení;

P.  vzhledem k rozdílům mezi jednotlivými modely a výší poplatků za kopírování pro osobní potřebu, a to i pokud se jedná o jejich dopad na spotřebitele a jednotný trh; vzhledem k tomu, že je potřeba vytvořit evropský rámec, který zajistí vysokou úroveň transparentnosti ve prospěch nositelů práv, výrobců a dovozců zařízení, spotřebitelů a poskytovatelů služeb v celé Unii; vzhledem k tomu, že je žádoucí modernizovat mechanismy poplatků v řadě členských států, aby rovnováha systému přetrvala i v digitálním věku a v éře jednotného trhu, a vytvořit evropský rámec, který by nositelům práv, spotřebitelům, výrobcům a dovozcům zařízení a poskytovatelům služeb v celé Unii zaručoval obdobné podmínky;

Q.  vzhledem k tomu, že mechanismy osvobození od poplatku a jeho zpětného proplacení v případě profesionálního použití, které byly zavedeny v členských státech, musí být účinné; vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou tyto mechanismy nezbytné a že soudní rozhodnutí v některých členských státech nebyla vždy uplatňována;

R.  vzhledem k tomu, že v rámci on-line prodeje děl i přístupu k dílům udělování licencí doplňuje systém poplatků za kopírování pro osobní potřebu;

S.  vzhledem k tomu, že zejména v digitální oblasti se klasické kopírování nahrazuje systémy datových toků, kdy na uživatelský terminál není umístěna žádná kopie díla chráněného autorským právem, a v tomto případě je tedy třeba upřednostnit systémy udělování licencí;

Přínosný systém, který je třeba modernizovat a harmonizovat

1.  připomíná, že kulturní odvětví v Unii představuje 5 milionů pracovních míst a 2,6 % jejího HDP, že je jedním z hlavních hnacích sil evropského růstu a zdrojem nových pracovních míst, která nelze přesunout do třetích zemí, a že podněcuje inovace a představuje účinný prostředek boje proti současné hospodářské recesi;

2.  připomíná, že zákon o autorském právu by měl vyvažovat mimo jiné zájmy tvůrců a spotřebitelů; v této souvislosti se domnívá, že by všichni evropští spotřebitelé měli mít právo kopírovat legálně získaný obsah pro osobní potřebu;

3.  vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh na přezkum směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, včetně opatření směřujícího k plné harmonizaci výjimek a omezení, mimo jiné s ohledem na kopírování pro osobní potřebu;

4.  zdůrazňuje, že stávající roztříštěný systém autorského práva je nutné reformovat, aby se usnadnil přístup ke kulturnímu a tvůrčímu obsahu a zvýšil se jeho pohyb (na celém světě), a to takovým způsobem, aby umělci, tvůrci, spotřebitelé, podniky i publikum mohli využívat přínosů digitálního rozvoje, nových distribučních kanálů, nových obchodních modelů a dalších příležitostí, zejména v době rozpočtových úspor;

5.  konstatuje, že poplatky za kopírování pro osobní potřebu představují v současné době zdroj příjmu, který má pro různé kategorie nositelů práv různý význam, a že jeho význam se podstatně liší i mezi členskými státy;

6.  je přesvědčen, že systém kopírování pro osobní potřebu je přínosný a udržuje řádnou rovnováhu mezi výjimkou na kopírování pro osobní potřebu a právem na spravedlivou odměnu pro nositele práv, přičemž tuto rovnováhu je třeba zachovat zejména v případech, kdy nositelé práv nemohou přímo udělit licenci na právo na rozmnožování na více zařízeních; je přesvědčen, že k tomuto vyváženému systému neexistuje v krátkodobém horizontu alternativa; zdůrazňuje však, že v dlouhodobém horizontu je třeba pořádat diskuse s cílem setrvale vyhodnocovat systém kopírování pro osobní potřebu vzhledem k vývoji digitálního prostředí, trhů a chování spotřebitelů a pokud možno využívat případné alternativy, které by plnily cíl, jímž je zajistit rovnováhu mezi výjimkou pro kopírování pro osobní potřebu ze strany spotřebitelů a právem tvůrců na odměnu;

7.  zdůrazňuje, že velké rozdíly mezi vnitrostátními systémy výběru poplatků, především pokud jde o druh produktů, které jsou takto zpoplatněny, a výši poplatků, mohou mít za následek narušování hospodářské soutěže a umožňovat tzv. forum shopping (tj. spekulativní výběr jurisdikce) na vnitřním trhu;

8.  vybízí členské státy a Komisi, aby provedly studii základních prvků kopírování pro osobní potřebu, zejména pojmu „spravedlivá odměna“, který není v současné době výslovně upraven směrnicí 2001/29/ES, a pojmu „újma“, kterou utrpí autor v důsledku rozmnožování jeho díla pro osobní potřebu bez souhlasu nositele práv; vyzývá Komisi, aby usilovala o nalezení kompromisu týkajícího se volby produktů, které by měly podléhat poplatku, a stanovila společná kritéria pro vyjednání dohody ohledně výše poplatků účtovaných za kopírování pro osobní potřebu s cílem prosadit systém, který by byl pro spotřebitele a tvůrce transparentní, spravedlivý a jednotný;

Jednotný systém výběru, jednoznačnější informace pro spotřebitele a účinnější postupy proplácení

9.  zdůrazňuje, že poplatek za kopírování pro osobní potřebu by se měl uplatňovat na veškeré zařízení či nosič využívané pro nahrávání či skladování pro osobní potřebu, kdy dané kopírování pro osobní potřebu vytváří pro tvůrce újmu;

10.  zdůrazňuje, že pojem kopírování pro osobní potřebu by měl být jasně definován pro všechna zařízení a že uživatel by měl mít možnost přístupu k obsahu chráněnému autorským právem na všech nosičích na základě jedné platby; vyzývá k tomu, aby byly dodržovány předpisy, které jsou již platné v členských státech, jako jsou výjimky a osvobození od poplatků, a aby bylo možné je paralelně uplatňovat na trhu;

11.  domnívá se, že poplatky za kopírování pro osobní potřebu by měly být vybírány na úrovni výrobců nebo dovozců; dále uvádí, že přenesení tohoto výběru na úroveň maloobchodníků by pro MSP podnikající v distribuci a pro organizace kolektivní správy představovalo nepřiměřenou administrativní zátěž;

12.  doporučuje, aby v případě přeshraničních transakcí byly tyto poplatky za kopírování pro osobní potřebu vybírány v členském státě, v němž pobývá konečný uživatel, který si produkt zakoupil, v souladu s výše uvedeným rozsudkem ve věci C-462/09 (Opus);

13.  domnívá se proto, že aby se předešlo případům dvojí platby v případě přeshraničních transakcí, měla by mít organizace kolektivní správy členského státu možnost vybírat poplatky za kopírování pro osobní potřebu u téhož produktu pouze jednou a poplatky, které byly vybrány neoprávněně v jiném členském státě, než je stát konečného uživatele, by měly být zpětně proplaceny;

14.  je toho názoru, že členské státy, v nichž se v současné době účtují nebo vybírají poplatky, by měly zjednodušit a harmonizovat jejich sazby;

15.  žádá členské státy, aby v konzultaci se všemi zúčastněnými stranami zjednodušily postupy, jimiž se stanoví poplatky, a to při zajištění jejich spravedlivosti a objektivity;

16.  zdůrazňuje, že je třeba více u spotřebitelů zviditelnit úlohu systému poplatků za kopírování pro osobní potřebu pro odměňování umělců a šíření kulturního obsahu; naléhavě vybízí členské státy a nositele práv, aby zavedli „pozitivní“ kampaně zdůrazňující výhody poplatku za kopírování pro osobní potřebu;

17.  je přesvědčen, že spotřebitelé musí být informováni ohledně výše, účelu a dalšího využití poplatků, které hradí; naléhavě proto Komisi a členské státy vyzývá, aby zahájily jednání s výrobci, dovozci, maloobchodníky a sdruženími spotřebitelů s cílem dosáhnout toho, aby byly tyto informace snadno dostupné spotřebitelům;

18.  naléhavě vybízí členské státy, aby přijaly transparentní pravidla v oblasti vynětí profesionálního použití, a zajistily tak, že bude i v praxi osvobozeno od poplatků za kopírování pro osobní potřebu v souladu s judikaturou Soudního dvora;

19.  žádá členské státy, aby zajistily, že poplatky za kopii pro osobní potřebu nemusí být nikdy placeny v případech, kdy využívání těchto nosičů spadá pod profesionální použití, a že různé systémy proplácení zaplacených poplatků pro profesionální uživatele budou nahrazeny systémy, jež v prvé řadě zaručí, aby tito uživatelé neměli povinnost je platit;

Transparentnost při rozdělování příjmu

20.  vítá směrnici o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících, kterou nedávno přijal Parlament a Rada a která vyzývá k posílení transparentnosti toků odměn, které jsou vybírány, přerozdělovány a vypláceny nositelům práv organizacemi pro kolektivní správu, například prostřednictvím výročního zveřejňování zprávy o transparentnosti obsahující zvláštní oddíl o využití části vybraných poplatků na sociální a kulturní účely;

21.  vybízí členské státy, aby zaručily větší transparentnost, pokud jde o přerozdělování výnosů z poplatků za kopírování pro osobní potřebu;

22.  žádá členské státy, aby stanovily, že nejméně 25 % celkové částky vybraných poplatků za kopírování pro osobní potřebu bude využito na podporu tvorby a scénických umění a jejich produkce;

23.  vybízí členské státy, aby zveřejňovaly zprávy popisující toto přerozdělování, a to v otevřeném formátu a s údaji, které lze snadno vykládat;

24.  vybízí organizátory kulturních akcí a akcí věnovaných scénickým uměním, kteří těží z poplatků za kopírování pro soukromou potřebu, aby tyto dotace u svého cílového publika více propagovali;

Technická ochranná opatření

25.  připomíná, že výjimka pro kopírování pro soukromou potřebu dává občanům právo, aby – jedná-li se o osobní užití – svobodně kopírovali své hudební či audiovizuální materiály z jednoho multimediálního nosiče či zařízení na druhý, aniž by žádali o povolení nositelů práv;

26.  zdůrazňuje, že zejména v digitálním věku je třeba povolit používání technických ochranných opatření, aby byla obnovena rovnováha mezi svobodným pořizováním kopií pro osobní potřebu a výlučnými právy na kopírování;

27.  zdůrazňuje, že technická ochranná opatření nesmí bránit spotřebitelům v kopírování ani nositelům práv v obdržení spravedlivé náhrady z titulu kopírování pro soukromou potřebu;

Licence

28.  konstatuje, že navzdory rozvoji přístupu k dílům on-line (streamingu), i nadále pokračují praktiky stahování, skladování a kopírování pro osobní potřebu; domnívá se proto, že poplatek za kopírování pro osobní potřebu je doposud relevantní i v on-line prostředí; zdůrazňuje však, že je vždy třeba upřednostňovat systémy licencí, které jsou ve prospěch všech nositelů práv, pokud není umožněno kopírování díla chráněného autorským právem na nosiče či zařízení;

29.  zdůrazňuje tedy, že výjimka pro kopírování pro osobní potřebu by měla být uplatňována na některé on-line služby, včetně některých služeb cloud computingu;

Nové modely podnikání v digitálním prostředí

30.  žádá Komisi, aby vyhodnotila dopady digitálních služeb tzv. cloud computingu umožňujícího nahrávat a uchovávat chráněná díla na režim kopírování pro osobní potřebu s cílem vymezit, zda by tyto kopie chráněných děl pro osobní potřebu měly být zohledněny v rámci mechanismů kompenzace kopírování pro osobní potřebu, a pokud ano, jak by to mělo být učiněno;

o
o   o

31.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.

Právní upozornění - Ochrana soukromí