Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2013/2155(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0148/2014

Předložené texty :

A7-0148/2014

Rozpravy :

PV 10/03/2014 - 16
CRE 10/03/2014 - 16

Hlasování :

PV 11/03/2014 - 9.25
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0203

Přijaté texty
PDF 435kWORD 97k
Úterý, 11. března 2014 - Štrasburk
Přístup veřejnosti k dokumentům v letech 2011–2013
P7_TA(2014)0203A7-0148/2014

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7 jednacího řádu) v letech 2011–2013 (2013/2155(INI))

Evropský parlament,

—  s ohledem na články 1, 10 a 16 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 15 a 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na článek 11 SEU a na povinnost orgánů EU udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností,

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 41 (právo na řádnou správu) a 42 (právo na přístup k dokumentům) této listiny,

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

—  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1700/2003 ze dne 22. září 2003, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o přístupu veřejnosti k dokumentům za období 2009–2010(3),

—  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a judikaturu Tribunálu, pokud jde o přístup k dokumentům, zejména s ohledem na rozsudky Soudního dvora ve věcech Access Info Europe (věc C-280/11 P), Donau Chemie (C-536/11), IFAW v. Komise (C-135/11)(4), My Travel (C-506/08 P), Turco (spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P), a na rozsudky Tribunálu ve věcech In ‘t Veld v. Rada (T-529/09), Německo v. Komise (T-59/09), EnBW v. Komise (T-344/08), Sviluppo Globale (T-6/10), Internationaler Hilfsfonds (T-300/10), European Dynamics (T-167/10), Jordana (T-161/04) a CDC (T-437/08),

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 30. dubna 2008 (COM(2008)0229),

—  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 20. března 2011 (COM(2011)0137),

—  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům z roku 2008,

—  s ohledem na výroční zprávy Rady, Komise a Evropského parlamentu o přístupu k dokumentům za rok 2011 a 2012 předložené v souladu s článkem 17 nařízení (ES) č. 1049/2001,

—  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí z roku 2010,

—  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou o přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky,

—  s ohledem na svá předchozí usnesení 12. září 2013 o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012(5) a ze dne 17. prosince 2009 o potřebném zdokonalení právního rámce, pokud jde o přístup k dokumentům v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost (nařízení (ES) č. 1049/2001)(6),

—  s ohledem na výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv za rok 2012,

—  s ohledem na článek 48 a čl. 104 odst. 7 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0148/2014),

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva je v platnosti již čtyři roky; vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU stanoví ústavní rámec pro transparentnost orgánů a institucí EU a dále základní právo občanů EU a každé fyzické či právnické osoby usazené v některém z členských států na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů EU; vzhledem k tomu, že toto právo by mělo být uplatňováno v souladu s obecnými zásadami a omezeními, která jsou stanovena v nařízeních přijatých Parlamentem a Radou;

B.  vzhledem k tomu, že článek 298 SFEU zajišťuje otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

C.  vzhledem k tomu, že obecně platí, že přístup k legislativním dokumentům by měl být umožněn v plném rozsahu a že by měly být zúženy výjimky týkající se přístupu k nelegislativním dokumentům;

D.  vzhledem k tomu, že transparentnost je nezbytná pro demokratickou Evropskou unii, v níž se občané mohou plně zapojit do demokratického procesu a vykonávat veřejnou kontrolu; vzhledem k tomu, že transparentní správa je v zájmu občanů, boje proti korupci a legitimity politického systému a právních předpisů Unie;

E.  vzhledem k tomu, že široký přístup veřejnosti k dokumentům je důležitým prvkem životaschopné demokracie;

F.  vzhledem k tomu, že ve zdravé demokracii by občané neměli být nuceni spoléhat se na oznamovatele, aby zajistili transparentnost pravomocí a činností svých vlád;

G.  vzhledem k tomu, že občané mají právo vědět, jak funguje postup rozhodování, jakou činnost vyvíjejí jejich zástupci, volat své zástupce k odpovědnosti a vědět, jak jsou rozdělovány a vynakládány veřejné finanční prostředky;

H.  vzhledem k tomu, že správa Unie dosud řádně neuplatňuje právní předpisy EU o přístupu k dokumentům; vzhledem k tomu, že správní orgány uplatňují výjimky stanovené v nařízení (ES) č. 1049/2001 rutinně, a nikoliv výjimečně;

I.  vzhledem k tomu, že z judikatury vyplývá, že pokud se některý orgán rozhodne odepřít přístup k požadovanému dokumentu, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení (ES) č. 1049/2001 (viz věc In ‘t Veld v. Rada(7));

J.  vzhledem k tomu, že konkrétní a předvídatelné ohrožení dotčeného zájmu nelze založit na pouhé obavě, že občanům EU budou zpřístupněny rozdílné názory orgánů na právní základ mezinárodní činnosti Evropské unie, čímž by mohly vzniknou pochybnosti o legalitě této činnosti (viz In ‘t Veld v. Rada(8));

K.  vzhledem k tomu, že šest z deseti nejdůležitějších případů, jimiž se evropský veřejný ochránce práv zabýval v roce 2012, se týkalo transparentnosti;

L.  vzhledem k tomu, že statistické údaje o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 ukazují snížení počtu původních žádostí u všech tří orgánů;

M.  vzhledem k tomu, že počet konkrétních požadovaných dokumentů se v Parlamentu snížil (z 1 666 v roce 2011 na 777 v roce 2012); vzhledem k tomu, že se však v Parlamentu zvýšilo procento žádostí o nespecifikované dokumenty, např. typu „všechny dokumenty týkající se …“ (z 35,5 % v roce 2011 na 53,5 % v roce 2012); vzhledem k tomu, že počet požadovaných dokumentů Rady se snížil (z 9 641 v roce 2011 na 6 166 v roce 2012)(9);

N.  vzhledem k tomu, že z číselných údajů uvedených ve výročních zprávách za rok 2012 vyplývá, že jak Komise (z 12 % v roce 2011 na 17 % v roce 2012), tak Rada (z 12 % v roce 2011 na 21 % v roce 2012) ve stále větší míře odpírají úplný přístup k dokumentům, zatímco Parlament vykazuje stabilní údaje o úplném odepření přístupu (5 % v letech 2011 i 2012);

O.  vzhledem k tomu, že Komise zaznamenala významný nárůst potvrzujících žádostí (z 165 v roce 2011 na 229 v roce 2012), což vedlo k mírnému zvýšení počtu plně revidovaných rozhodnutí, poklesu počtu částečně revidovaných rozhodnutí a ke zvýšení počtu potvrzených rozhodnutí, zatímco Rada a Parlament vykazují poměrně stabilní počty potvrzujících žádostí (Rada: z 27 v roce 2011 na 23 v roce 2012; Parlament: z 4 v roce 2011 na 6 v roce 2012);

P.  vzhledem k tomu, že řada žádostí vedla k podání stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv (Komise: 10 stížností v roce 2011 a 20 v roce 2012; Rada: 2 stížnosti v roce 2011 a 4 v roce 2012; Parlament: jedna stížnost v roce 2011 i 2012);

Q.  vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv v letech 2011 a 2012 uzavřel řadu stížností vydáním kritických připomínek nebo návrhů na další opatření (Komise: u 10 z celkových 18 případů v roce 2011 a u 8 z celkových 10 případů v roce 2012; Rada: informace nejsou k dispozici; Parlament: v roce 2011 se nezabýval žádným případem a v roce 2012 tak učinil v případě jediného šetřeného případu);

R.  vzhledem k tomu, že několik žádostí o přístup vedla k podání žaloby k Tribunálu nebo odvolání k Soudnímu dvoru (Komise: 15 věcí a 3 odvolání v roce 2011 a 14 věcí a 1 odvolání v roce 2012; Rada: 1 věc a 2 odvolání v roce 2011 a 1 odvolání v roce 2012(10); Parlament: bez žaloby či odvolání v roce 2011 i v roce 2012);

S.  vzhledem k tomu, že Tribunál obecně rozhodoval ve prospěch větší transparentnosti nebo v řadě věcí vyjasnil nařízení (ES) č. 1049/2001 (Komise: 5 ze 6 věcí(11) v roce 2011 a 5 z 5 věcí v roce 2012(12); Rada: 1 z 1 věci v roce 2011 (Access Info Europe, T-233/09) a 1 ze 4 věcí v roce 2012 (In ‘t Veld, T-529/09); Parlament: 1 ze 2 věcí v roce 2011(13) ((Toland, T-471/08) a 1 z 1 věci v roce 2012 (Kathleen Egan a Margaret Hackett, T-190/10));

T.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr převážně rozhodl ve prospěch větší transparentnosti ve věcech: Komise: u 1 z 1 věci v roce 2011 (My Travel, C-506/08) a 1 ze 3 věcí v roce 2012 (IFAW, C-135/11 P)(14); Rada a Parlament: v roce 2011 nebo 2012 bez rozhodnutí;

U.  vzhledem k tomu, že výroční zprávy Komise, Rady a Parlamentu neuvádějí srovnatelné statistické údaje; vzhledem k tomu, že uvedené tři orgány nedodržují při předkládání statistických údajů tytéž normy úplnosti;

V.  vzhledem k tomu, že nejčastěji uváděným důvodem výjimky je „ochrana rozhodovacího procesu“, který v reakci na původní žádosti využily Komise a Rada (Komise: 17 % v roce 2011 a 20 % v roce 2012; Rada: 41 % v roce 2011 i 2012); vzhledem k tomu, že „ochrana mezinárodních vztahů“ byla druhým nejčastěji uváděným důvodem Rady; vzhledem k tomu, že v případě Parlamentu byla výjimka nejčastěji zdůvodněna „ochranou soukromí a integrity fyzické osoby“;

W.  vzhledem k tomu, že orgány neprovádějí čl. 15 odst. 2 a čl. 15 odst. 3 pátý pododstavec SFEU, které stanoví povinnost Evropského parlamentu a Rady zasedat veřejně při projednávání návrhu legislativního aktu a zveřejňovat dokumenty týkající se legislativních postupů za podmínek stanovených v čl. 15 odst. 3 druhém pododstavci;

X.  vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001 stanoví výjimku z povinnosti transparentnosti, „pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění“; vzhledem k tomu, že toto předchází Lisabonskou smlouvu a je třeba je uvést do souladu s článkem 15 SFEU;

Y.  vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ve věci Access Info Europe(15) potvrdil, že zveřejnění členských států a jejich návrhů nepoškozuje rozhodovací proces; vzhledem k tomu, že Tribunál ve svém dřívějším rozsudku rozhodl, že „výkon demokratických práv občany předpokládá možnost podrobně sledovat rozhodovací proces orgánů“;

Z.  vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy mají účinky a dopad na právní předpisy EU; vzhledem k tomu, že dokumenty, které s nimi souvisejí, by měly být v zásadě veřejné, aniž tím jsou dotčeny odůvodněné výjimky; vzhledem k tomu, že uplatnění výjimky z důvodu ochrany mezinárodních vztahů platí ve smyslu bodu 19 rozsudku ve věci In ‘t Veld v. Rada (T-529/09);

AA.  vzhledem k tomu, že trialogy mezi Komisí, Parlamentem a Radou mají klíčový význam v procesu vytváření právních předpisů EU; vzhledem k tomu, že trialogy nejsou veřejné a dokumenty týkající se neformálních trialogů včetně programů jednání a souhrnných zpráv nejsou automaticky zpřístupňovány ani veřejnosti ani Evropskému parlamentu, což je v rozporu s článkem 15 SFEU;

AB.  vzhledem k tomu, že dokumenty, které vypracuje nebo které má v držení předsednictví Rady v souvislosti se svou činností v této funkci, by měly být podle pravidel EU o transparentnosti přístupné;

AC.  vzhledem k tomu, že jednání o revizi nařízení (ES) č. 1049/2001 jsou v patové situaci; vzhledem k tomu, že nový nástroj bude muset zajistit významně více transparentnosti oproti současnému stavu;

AD.  vzhledem k tomu, že žádosti týkajících se dokumentů k neveřejným schůzím Parlamentu by měly být v zásadně posuzovány v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001; vzhledem k tomu, že tyto žádosti by měl Parlament posuzovat jednotlivě a neměl by je zpřístupňovat automaticky;

AE.  vzhledem k tomu, že klasifikace dokumentů podle úrovní důvěrnosti v rámci působnosti rámcové dohody z roku 2010 o vztazích mezi Parlamentem a Komisí nebo jako „citlivých dokumentů“ podle článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 by měla být prováděna na základě pečlivého a konkrétního uvážení; vzhledem k tomu, že přiznávání příliš vysokého stupně utajení vede ke zbytečnému a neúměrnému utajování dokumentů a k neveřejnému konání schůzí bez řádného odůvodnění;

AF.  vzhledem k tomu, že transparentnost zůstává pravidlem, a to i ve vztahu k programu shovívavosti vůči kartelům; vzhledem k tomu, že automatický zákaz zveřejňování je porušením pravidla transparentnosti, které stanoví Smlouvy; vzhledem k tomu, že utajení je výjimkou a v případě žalob o náhradu škody musí být vnitrostátními soudci zdůvodňováno případ od případu;

AG.  vzhledem k tomu, že se doporučuje vypracovat pokyny EU jako užitečný nástroj pro soudce; vzhledem k tomu, že takové pokyny musí rozlišovat mezi dokumenty společnosti a spisy kartelu v držení Komise;

Právo na přístup k dokumentům

1.  připomíná, že transparentnost je obecným pravidlem a že Lisabonská smlouva stanoví základní právo na přístup k dokumentům;

2.  připomíná, že pouze co nejširší přístup veřejnosti k dokumentům skutečně občanům a občanské společnosti umožňuje vyjadřovat se ke všem aspektům činnosti EU;

3.  připomíná, že transparentnost posiluje důvěru občanů v orgány a instituce EU, protože jim umožňuje, aby byli informováni a aby se účastnili rozhodovacího procesu v Unii a přispívali tak k demokratičtější EU;

4.  připomíná, že každé rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům se musí zakládat na jasně a striktně vymezených zákonných výjimkách, doložených racionálním a konkrétním odůvodněním, tak aby občané mohli zamítnutí přístupu pochopit a účinně využít dostupné opravné právní prostředky;

5.  připomíná, že je třeba nastolit náležitou rovnováhu mezi transparentností a ochranou údajů, jak to vyplývá z judikatury ve věci The Bavarian Lager, a zdůrazňuje, že ochrana údajů by neměla být „zneužívána“, zejména pak pro účely zastírání střetů zájmů a nepřípustného ovlivňování v souvislosti se správou a rozhodováním EU; zdůrazňuje, že rozsudek Soudního dvora ve věci The Bavarian Lager vychází ze stávajícího znění nařízení (ES) č. 1049/2001 a nebrání změně jeho znění, která je nezbytná a naléhavá zejména v důsledku jasné proklamace práva na přístup k dokumentům ve Smlouvách a v Listině základních práv;

6.  vyzývá orgány, instituce a agentury, aby důsledně uplatňovaly nařízení (ES) č. 1049/2001, plně zohledňovaly judikaturu související s tímto nařízením a aby harmonizovaly své stávající interní předpisy se zněním a duchem tohoto nařízení, zejména pokud jde o lhůty pro odpověď na žádosti o přístup k dokumentům, a aby zajistily, aby tato harmonizace nevedla k prodloužení lhůt; vyzývá Radu, aby s ohledem na rozsudek ve věci Access Info Europe zveřejňovala zápisy ze schůzí pracovních skupin Rady, včetně identity členských států a jejich návrhů;

7.  vyzývá orgány, instituce a agentury, aby při uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 důsledně posuzovaly možnosti částečného zveřejnění dokumentu, tabulky, grafického prvku, odstavce nebo věty;

8.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby dále rozvíjely aktivnější přístup k transparentnosti tím, že na svých internetových stránkách zpřístupní co nejvíce kategorií dokumentů, včetně interních administrativních dokumentů, a že tyto dokumenty začlení do svých veřejných rejstříků; je toho názoru, že tento přístup pomáhá zajistit skutečnou transparentnost a předchází zbytečným soudním řízením, která mohou vést ke zbytečným nákladům a zatěžovat jak dotčené orgány, tak občany;

9.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty, aby plně uplatňovaly článek 11 nařízení (ES) č. 1049/2001 a aby zavedly veřejný rejstřík dokumentů s jasnými a srozumitelnými strukturami, dobrým vyhledáváním, pravidelně aktualizovanými informacemi o nových dokumentech, které byly vypracovány a zapsány do rejstříku, odkazy na neveřejné dokumenty a uživatelským průvodcem pro jednotlivé typy dokumentů obsažené v rejstříku;

10.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty, aby ve svých rejstřících dokumentů automaticky a bez prodlení zveřejňovaly všechny dokumenty, které původně nebyly veřejnosti dostupné a které byly zpřístupněny na základě žádostí o přístup k dokumentům;

11.  vyzývá správní orgány, aby v plném rozsahu uváděly všechny dokumenty spadající do působnosti žádosti o přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 v návaznosti na původní žádost;

12.  zdůrazňuje, že evropský veřejný ochránce práv je cennou instancí v případech, kdy dotčený správní orgán potvrdil odepření přístupu k dokumentu; připomíná však, že rozhodnutí veřejného ochránce práv nelze nijak vymáhat;

13.  zdůrazňuje, že soudní řízení s sebou nese mimořádně zdlouhavé postupy, riziko vysokých nebo dokonce i příliš vysokých nákladů a nejistý výsledek, což nepřiměřeně zatěžuje občany, kteří chtějí napadnout rozhodnutí o odepření (částečného) přístupu k dokumentu; zdůrazňuje, že v praxi to znamená, že proti odmítavému rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům neexistuje žádný účinný právní opravný prostředek;

14.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby bezodkladně přijaly rychlejší, jednodušší a dostupnější postupy pro vyřizování stížností na odepření přístupu, aby se omezila nutnost soudních řízení a vytvořila skutečná kultura transparentnosti;

15.  zdůrazňuje, že výroční zprávy všech tří orgánů, institucí a dalších subjektů by měly uvádět číselné údaje ve srovnatelném formátu, které by měly například zahrnovat počet požadovaných dokumentů, počet žádostí, počet dokumentů, k nimž je poskytnut (částečný) přístup, počet žádostí, jimž bylo vyhověno před podáním a po podání potvrzující žádosti, přístup umožněný Soudním dvorem, částečný přístup umožněný Soudním dvorem a odepřený přístup;

16.  vyzývá orgány EU, aby nepožadovaly, aby náklady na soudní řízení musela nést protistrana, a aby zajistily, aby občanům nedostatek prostředků nebránil v napadení rozhodnutí;

17.  konstatuje, že členské státy se musí přizpůsobit novému rámci transparentnosti, který stanovila Lisabonská smlouva, jak dokládá věc Německo v. Komise (T-59/09), v níž se Německo postavilo proti zveřejnění dokumentů týkajících se výzvy adresované Německu s odvoláním na ochranu veřejného zájmu v souvislosti s „mezinárodními vztahy“, zatímco Tribunál rozhodl, že „mezinárodní vztahy“ mají být považovány za pojem unijního práva, a nemohou se tedy vztahovat na komunikaci mezi Komisí a členským státem;

18.  vyzývá orgány EU, aby na žádosti o přístup k dokumentům a potvrzující žádosti odpovídaly rychleji;

19.  je odhodlán přezkoumat, jak je možné zajistit větší transparentnost jednání předsednictva a Konference předsedů EP, mimo jiné pořizováním podrobných zápisů ze schůzí a jejich zveřejňováním;

Revize nařízení (ES) č. 1049/2001

20.  s politováním konstatuje, že od prosince 2011, kdy v prvním čtení přijal svůj postoj k revizi nařízení (ES) č. 1049/2001, nebylo dosaženo žádného pokroku, neboť Rada a Komise zřejmě nejsou připraveny zahájit zásadní jednání; vyzývá proto Radu, aby konečně pokročila s revizí nařízení (ES) č. 1049/2001; vyzývá Radu a Parlament, aby se dohodly na novém nástroji, který zajistí větší transparentnost, včetně účinného provádění článku 15 SFEU;

21.  vyzývá všechny orgány, instituce a další subjekty EU, aby nařízení (ES) č. 1049/2001 uplatňovaly způsobem, který je v souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy; vyjadřuje plnou podporu politice Evropské agentury pro léčivé přípravky, která na žádost zveřejňuje zprávy o klinických zkouškách farmaceutických výrobků na evropském trhu, jakmile je ukončen postup rozhodování o dotčeném léčivém přípravku; zdůrazňuje, že jakýkoli přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 by měl plně respektovat Aarhuskou úmluvu a veškeré výjimky by měl vymezovat v naprostém souladu s touto úmluvou;

22.  doporučuje, aby každý orgán nebo instituce EU jmenovaly v rámci své řídicí struktury úředníka pro transparentnost, který bude odpovídat za dodržování právních předpisů a zlepšování postupů;

23.  vyzývá všechny orgány, aby vyhodnotily a v případě potřeby přezkoumaly své interní režimy oznamování případů porušení právních předpisů, a požaduje ochranu oznamovatelů; vyzývá zejména Komisi, aby Parlamentu podala zprávu o svých zkušenostech s novými předpisy pro oznamování ze strany zaměstnanců EU, které přijala v roce 2012, a s jejich prováděcími opatřeními; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na ochranu oznamovatelů nejen po morální, ale i finanční stránce, s cílem řádně chránit a podporovat oznamovatele jako součást demokratického systému;

Podávání zpráv

24.  vyzývá orgány, instituce a subjekty EU, aby harmonizovaly své výroční zprávy o přístupu k dokumentům a aby předkládaly podobné, vzájemně kompatibilní a co nejúplnější a nejobsažnější statistiky (např. v tabulkách v příloze, které umožní přímé porovnání);

25.  vyzývá orgány, instituce a subjekty EU, aby uvedly do praxe doporučení předložená Parlamentem v jeho předchozím usnesení o veřejném přístupu k dokumentům;

26.  vyzývá orgány a instituce EU, aby do svých výročních zpráv o transparentnosti začlenily odpověď na doporučení Parlamentu;

Legislativní dokumenty

27.  vyzývá Komisi, aby zvýšila transparentnost odborných skupin a skupin pro projednávání ve výborech tak, že se jejich schůze budou konat veřejně a že bude zveřejňován proces náboru členů, informace týkající se členství, postupů, posuzovaných dokumentů, hlasování a rozhodnutí a zápisy z jednání, přičemž vše bude zveřejňováno on-line ve standardním formátu; zdůrazňuje, že členové odborných skupin a skupin pro projednávání ve výborech musí předem předložit prohlášení, zda mají na projednávaných otázkách osobní zájem; vyzývá Komisi, aby zlepšila interní pokyny pro všechna generální ředitelství pro výběr členů těchto skupin (např. pokud jde o vyvážené zastoupení, postup při střetu zájmů, veřejná výběrová řízení) a pravidla pro úhradu výdajů, a tyto pokyny v plném rozsahu uplatňovala a aby o této otázce informovala nejen ve výročních zprávách o přístupu k dokumentům, ale také ve výročních zprávách o činnosti generálních ředitelství; vyzývá Komisi, aby předkládala zprávy zejména o poradní skupině zúčastněných stran transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic;

28.  vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby zajistily větší transparentnost neformálních trialogů tak, že je budou pořádat veřejně a že budou automaticky zveřejňovat dokumentaci včetně harmonogramů, programů jednání, zápisů z jednání, zkoumaných dokumentů, pozměňovacích návrhů, přijatých rozhodnutí, informací o delegacích členských států a jejich stanovisek a zápisů z jednání ve standardním a snadno přístupném internetovém prostředí, aniž budou dotčeny výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001;

29.  připomíná, že článek 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 o citlivých dokumentech je kompromisem, který po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost již neodráží nové ústavní a právní povinnosti;

30.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby vedly aktualizované záznamy o počtu utajovaných dokumentů, které jsou v jejich držení, a to podle stupně utajení;

Utajování dokumentů

31.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení, které stanoví jasná pravidla a kritéria pro utajování dokumentů orgány, institucemi a subjekty EU;

32.  vyzývá orgány a instituce, aby žádosti týkající se neveřejných jednání posuzovaly a odůvodňovaly v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001;

33.  vyzývá orgány Unie, aby zřídily nezávislý úřad EU pro dohled nad utajováním dokumentů a pro šetření žádostí o konání neveřejných jednání;

Finanční informace

34.  vyzývá orgány a instituce, aby zveřejňovaly a občanům zpřístupňovaly dokumenty související s rozpočtem Evropské unie a jeho plněním a s příjemci finančních prostředků a grantů Unie, a zdůrazňuje, že tyto dokumenty musí být přístupné také na zvláštních internetových stránkách a v databázi věnované finanční transparentnosti v Unii;

Mezinárodní jednání

35.  vyjadřuje obavy z rutinního uplatňování výjimky v této oblasti, kdy utajení dokumentů je zdůvodňováno ochranou mezinárodních vztahů;

36.  připomíná, že pokud orgán rozhodne o odepření přístupu k požadovanému dokumentu, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit veřejný zájem z hlediska mezinárodních vztahů;

37.  zdůrazňuje, že bez ohledu na tyto zásady není tento přístup uplatňován v praxi, jak ukazuje rozsudek Tribunálu ve věci T-529/09 (In ‘t Veld v. Rada) týkající se odmítnutí Rady poskytnout přístup ke stanovisku její právní služby k dohodě mezi EU a USA o programu sledování financování terorismu;

Stanoviska právních služeb

38.  upozorňuje, že stanoviska právních služeb orgánů musí být v zásadě zveřejňována, jak zdůraznil rozsudek Soudního dvora ve věci Turco, podle něhož „nařízení (ES) č. 1049/2001 má za cíl, jak uvádějí jeho čtvrtý bod odůvodnění a článek 1, zajistit veřejnosti co nejširší právo přístupu k dokumentům orgánů“(16);

39.  připomíná, že dotčený orgán se musí před posouzením toho, zda použije výjimku podle čl. 4 odst. 2 druhé odrážky o ochraně právního poradenství, ujistit, že dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, se skutečně týká právního poradenství, a pokud tomu tak je, musí určit, kterých jeho částí se to skutečně týká, a které by tedy mohly spadat do působnosti uvedené výjimky (Turco, bod 38);

40.  vyzývá orgány, aby se řídily rozsudkem ve věci Turco o stanoviscích právních služeb vypracovaných v rámci legislativního postupu, který stanoví, že „právě transparentnost v tomto ohledu přispívá k tomu, aby orgány získaly větší legitimitu v očích evropských občanů a aby vzrostla jejich důvěra v instituce, neboť umožňuje otevřenou diskusi o různých stanoviscích“ a že „ve skutečnosti je to spíše nedostatek informací a chybějící diskuse, které mohou vyvolat u občanů pochybnosti, nejen pokud jde o zákonnost jednotlivých aktů, ale i pokud jde o legitimitu celého rozhodovacího procesu“(17);

41.  zdůrazňuje, že podle rozsudku ve věci In ‘t Veld v. Rada (T-529/09)(18) nelze konkrétní a předvídatelné ohrožení dotčeného zájmu podložit pouze obavou, že pokud by občanům EU byly zpřístupněny rozdílné názory orgánů na právní základ mezinárodní činnosti Evropské unie, vznikly by pochybnosti o zákonnosti této činnosti;

Shovívavost vůči kartelům

42.  zdůrazňuje, že Soudní dvůr ve věci C-536/11 v bodě 43 rozhodl, že „každá žádost o nahlédnutí do [spisu kartelu] musí být posuzována [vnitrostátními soudy] případ od případu s ohledem na všechny relevantní okolnosti“;

o
o   o

43.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropskému veřejnému ochránci práv, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(2) Úř. věst. L 243, 27.9.2003, s. 1.
(3) Úř. věst. C 51E, 22.2.2013, s. 72.
(4) Viz IFAW v. Komise (C-135/11 P), kde se v bodě 75 uvádí, že jelikož se Tribunál s požadovaným dokumentem neseznámil, „nemohl posoudit in concreto, zda přístup k tomuto dokumentu mohl být platně odepřen na základě výjimek“.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2013)0369.
(6) Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 12.
(7) In ’t Veld v. Rada (T-529/09), bod 19.
(8) In ’t Veld v. Rada (T-529/09), bod 75.
(9) Komise neuvádí konkrétní počet požadovaných dokumentů. Počet původních žádostí o dokumenty Komise činil 6 447 v roce 2011 a 6 014 v roce 2012.
(10) Rada v. In 't Veld (intervence Evropského parlamentu na podporu poslankyně In ‘t Veldové).
(11) Věci Batchelor (T-362/08), IFAW II (T-250/08), Navigazione Libera del Golfo (T-109/05 a T-444/05), Jordana (T-161/04), CDC (T-437/08) a LPN (T-29/08).
(12) Německo v. Komise (T-59/09), EnBW v. Komise (T-344/08), Sviluppo Globale (T-6/10), Internationaler Hilfsfonds (T-300/10), European Dynamics (T-167/10).
(13) Další věcí je Dennekamp (T-82/08), v níž Tribunál potvrdil rozhodnutí Parlamentu přijaté na základě ochrany osobních údajů.
(14) Viz věc IFAW týkající se dokumentů pocházejících z členského státu a povinnosti Tribunálu posoudit dotčené dokumenty; a dvě další věci týkající se řízení o kontrole spojení podniků, Agrofert (C-477/10 P) a Éditions Odile Jacob (C-404/10 P). Tyto tři rozsudky Soudního dvora nejsou popsány ve výroční zprávě Komise.
(15) Rada v. Access Info Europe, věc C-280/11 P.
(16) Spojené věci Švédsko a Turco v. Rada a Komise (C-39/05 P a C-52/05 P), bod 35.
(17) Spojené věci Švédsko a Turco v. Rada a Komise (C-39/05 P a C-52/05 P), bod 59.
(18) In ’t Veld v. Rada (T-529/09), bod 75.

Právní upozornění - Ochrana soukromí