Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1365/2006 o statistice přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí Komisi za účelem přijímání určitých opatření (COM(2013)0484 – C7–0205/2013 – 2013/0226(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2013)0484),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 338 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0205/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0003/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. …/2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 1365/2006 o statistice přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí Komisi za účelem přijímání určitých opatření
(1) V důsledku vstupu Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) v platnost je třeba určité pravomoci svěřené Komisi uvést do souladu s články 290 a 291 Smlouvy.
(2) V souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(2), se Komise s ohledem na kritéria stanovená ve Smlouvě zavázala(3) přezkoumat legislativní akty, které nebyly před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost upraveny v souladu s regulativním postupem s kontrolou.
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1365/2006(4) svěřuje Komisi pravomoci k provádění některých ustanovení tohoto nařízení.
(4) V souvislosti s přizpůsobením nařízení (ES) č. 1365/2006 novým pravidlům SFEU by prováděcí pravomoci, které Komise nyní má, měly být uděleny prostřednictvím zmocnění Komise k přijímání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů.
(5) Pokud jde o nařízení (ES) č. 1365/2006, měla by být na Komisi za účelem zohlednění hospodářského a technického a vývoje přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy fungování Evropské unie, pokud jde o úpravy prahu pro statistické pokrytí vnitrozemské vodní dopravy, úpravy definic a přijímání dodatečných definic, Kromě toho by Komise měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem úprav rozsahu shromažďování údajůjakož iúpravy obsahu příloh. [pozm. návrh 1]
(6) Komise by měla zajistit, aby tyto akty v přenesené pravomoci nepředstavovaly významnou dodatečnou administrativní zátěž pro členské státy nebo respondenty. [pozm. návrh 2]
(7) Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.
(8) V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění nařízení (ES) č. 1365/2006 by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání způsobů předávání údajů, včetně norem pro výměnu údajů, způsobů šíření výsledků Komisí (Eurostatem) a k vypracování a zveřejnění metodických požadavků a kritérií, jejichž cílem je zajistit kvalitu získaných údajů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Pro přijímání těchto aktů by se měl vzhledem k jejich obecné působnosti použít přezkumný postup. [pozm. návrh 3]
(9) V souladu se zásadou proporcionality, stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii, je pro dosažení základního cíle, který spočívá v uvedení pravomocí svěřených Komisi do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie, nutné a vhodné stanovit společná pravidla pro dosažení souladu v oblasti dopravních statistik. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii. [pozm. návrh 4]
(10) K zajištění právní jistoty je nezbytné, aby postupy pro přijímání opatření, které byly započaty, avšak nikoli dokončeny, před vstupem tohoto nařízení v platnost, nebyly tímto nařízením dotčeny.
(11) Nařízení (ES) č. 1365/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (ES) č. 1365/2006 se mění takto:
(-1a) V čl. 2 odst. 4 se zrušuje písmeno b); [pozm. návrh 5]
(-1b) V čl. 2 odst. 4 se zrušuje písmeno c); [pozm. návrh 6]
(1) V článku 2 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:"
„5. S přihlédnutím k hospodářskému a technickému vývoji je Komise vpřípadě potřeby zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 9, pokud jde o úpravy prahu pro statistické pokrytí vnitrozemské vodní dopravy.“ [pozm. návrh 7]
"
(2) V článku 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"
„S přihlédnutím k hospodářskému a technickému vývoji je Komise v případě potřeby zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 9, pokud jde o úpravy definic a přijímání dodatečných definic.“ [pozm. návrh 8]
"
(3) V článku 4 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:"
„4. S přihlédnutím k hospodářskému a technickému vývoji je Komise v případě potřeby zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 9, pokud jde o úpravy rozsahu shromažďování údajů a obsahu příloh.“ [pozm. návrh 9]
"
(4) V článku 5 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"
„2. Pravidla pro předávání údajů Komisi (Eurostatu), včetně norem pro výměnu údajů, přijme Komise v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 10 odst. 2.“
"
(5) V článku 6 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"
„Způsoby šíření výsledků přijme Komise v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 10 odst. 2.“
"
(6) V článku 7 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"
„1. Komise přijme metodické požadavky a kritéria, jejichž cílem je zajistit kvalitu získaných údajů, v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 10 odst. 2.“
"
(6a) V článku 7 se doplňují nové odstavce, které znějí:"
„3a. Pro účely tohoto nařízení se pro předávané údaje použijí kritéria kvality uvedená v čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009.
3b. Komise prostřednictvím prováděcích aktů určuje formy, strukturu, periodicitu a srovnatelné prvky zpráv o kvalitě. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 10 odst. 2.
––––––––––––––––––––
* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164)“. [pozm. návrh 10]
"
(6b) V článku 8 se návětí odstavce 1 nahrazuje tímto:"
„Do …(5) a poté každé tři roky předloží Komise po konzultaci s Výborem pro statistické programy Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Tato zpráva zejména:“; [pozm. návrh 11]
"
(7) Článek 9 se nahrazuje tímto:"
„Článek 9
Výkon přenesenépřenesení pravomoci [pozm. návrh 12]
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku. [pozm. návrh 13]
2. Při výkonu přenesené pravomoci uvedené v čl. 2 odst. 5, článku 3 a čl. 4 odst. 4 Komise zajistí, aby tyto akty v přenesené pravomoci nepředstavovaly významnou dodatečnou administrativní zátěž pro členské státy a respondenty.
3. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 2 odst. 5, článku 3 a čl. 4 odst. 4 se Komisi svěřuje na dobu neurčitoupěti let počínaje dnem…(6) (Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 14]
4. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 2 odst. 5, článku 3 a čl. 4 odst. 4 kdykoli zrušit.
Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 2 odst. 5, článku 3 a čl. 4 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“
"
(8) Článek 10 se nahrazuje tímto:"
„Článek 10
Výbor
1. Komisi je nápomocen Výbor pro Evropský statistický systém zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice(*). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(**).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
2a. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011. [pozm. návrh 15]
______________
(*) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).
(**) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“
"
8a) V příloze B se tabulka B1 nahrazuje tímto:"
„Tabulka B1. Přeprava věcí a cestujících podle země registrace plavidla a druhu plavidla (údaje za rok)
Prvky
Kód
Nomenklatura
Jednotka
Tabulka
dvoumístný alfanumerický
„B1“
Vykazující země
dvoumístný písmenný
kód země NUTS 0
Rok
čtyřmístný číselný
„rrrr“
Země / region nakládky
čtyřmístný alfanumerický
NUTS 2 (*)
Země / region vykládky
čtyřmístný alfanumerický
NUTS 2 (*)
Druh dopravy
jednomístný číselný
1 = vnitrostátní
2 = mezinárodní (kromě tranzitní)
3 = tranzitní
Druh plavidla
jednomístný číselný
1 = nákladní loď s vlastním pohonem
2 = nákladní loď bez vlastního pohonu
3 = tankové plavidlo s vlastním pohonem
4 = tankové plavidlo bez vlastního pohonu
5 = jiné nákladní plavidlo.
6 = námořní plavidlo
7 = výletní loď přepravující více než 100 cestujících
8 = trajekty přepravující cestující na vzdálenost více než 300 metrů
Země registrace plavidla
dvoumístný písmenný
kód země NUTS 0 (**)
Přepravené tuny
tuny
Tunokilometry
tunokilometry
Přepravení cestující
dvanáctimístný číselný
Cestující
Osobokilometry
dvanáctimístný číselný
Cestující
Místa k dispozici pro cestující
dvanáctimístný číselný
Sedadla pro cestující
(*) Pokud kód regionu není znám nebo není k dispozici, použije se tato kodifikace:
– „NUTS 0 + ZZ“ pokud pro partnerskou zemi existuje kód NUTS.
– „kód ISO + ZZ“ pokud pro partnerskou zemi neexistuje kód NUTS.
– „ZZZZ“ pokud je partnerská země zcela neznámá.
(**)Pokud pro zemi registrace plavidla neexistuje kód NUTS, vykáže se kód země ISO. Pokud země registrace plavidla není známa, použije se kód „ZZ“.“
"
[pozm. návrh 16]
(9) Příloha G se zrušuje.
Článek 2
Tímto nařízením nejsou dotčeny postupy pro přijímání opatření podle nařízení (ES) č. 1365/2006, které byly započaty, avšak nikoli dokončeny, před vstupem tohoto nařízení v platnost.
Článek 3
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1365/2006 ze dne 6. září 2006 o statistice přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 1).
Datum vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost.
Statistiky pro postup při makroekonomické nerovnováze ***I
553k
187k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 11. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování a kvalitě statistik pro postup při makroekonomické nerovnováze (COM(2013)0342 – C7-0162/2013 – 2013/0181(COD))(1)
Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 1
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy1 stanoví mechanismus varování za účelem včasného zjištění a sledování nerovnováhy. V rámci tohoto mechanismu má Komise povinnost každoročně vypracovat zprávu mechanismu varování, která obsahuje kvalitativní hospodářské a finanční hodnocení a v níž jsou určeny členské státy, o nichž se Komise domnívá, že mohou být postiženy nerovnováhou či u nich může hrozit riziko vzniku nerovnováhy.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/20111(o „postupu při makroekonomické rovnováze“) stanoví mechanismus varování za účelem včasného zjištění a sledování nerovnováhy. V rámci tohoto mechanismu má Komise povinnost každoročně vypracovat zprávu mechanismu varování, která obsahuje kvalitativní hospodářské a finanční hodnocení a v níž jsou určeny členské státy, o nichž se Komise domnívá, že mohou být postiženy nerovnováhou či u nich může hrozit riziko vzniku nerovnováhy.
__________________
__________________
1 Úř. věst. L 306, 23.11.11, s. 25.
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s.25).
Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 3
(3) Základem účinného dohledu nad makroekonomickou nerovnováhou jsou spolehlivé statistické údaje. S cílem zaručit spolehlivé a nezávislé statistiky by členské státy měly zajistit profesionální nezávislost národních statistických úřadů v souladu s Kodexem evropské statistiky, jak je stanoven v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice3.
(3) Klíčem k účinnému dohledu nad makroekonomickou nerovnováhou jsou spolehlivé, přesné a užitečné statistické údaje. S cílem zaručit spolehlivé a nezávislé statistiky by měla být posílena nezávislost Eurostatu v souladu s návrhy Evropského parlamentu na přezkum nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/20091a a členské státy by měly zajistit profesionální nezávislost národních statistických úřadů v souladu s Kodexem evropské statistiky, jak je stanoven v tomto nařízení.
__________________
3 Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164
1a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).
Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Bod odůvodnění 3 a (nový)
(3a) Je nezbytné, aby se Komise i nadále zabývala potřebou získávání spolehlivých statistických informací, které politikám Unie umožní lépe reagovat na reálnou situaci hospodářského, sociálního a územního charakteru na regionální úrovni.
Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Bod odůvodnění 4
(4) Zpráva mechanismu varování, jež vychází ze srovnávacího přehledu se souborem ukazatelů, jejichž hodnoty jsou porovnávány s orientačními mezními hodnotami, je počátečním nástrojem kontroly, pomocí něhož Komise určuje členské státy, u kterých dle jejího mínění dochází k vývoji, jenž ospravedlňuje hlubší analýzu s cílem určit, zda existuje nerovnováha nebo riziko jejího vzniku. Zpráva mechanismu varování by měla zahrnovat i údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze. Příčiny zaznamenaného vývoje s cílem určit povahu nerovnováh jsou však podrobně analyzovány až v následných hloubkových přezkumech. Srovnávací přehled a mezní hodnoty nejsou vykládány mechanicky, nýbrž v hospodářských souvislostech. Při provádění hloubkových přezkumů bude Komise zkoumat širokou škálu ekonomických proměnných, jakož i další informace, přičemž náležitě zohlední konkrétní situaci dané země. Z těchto důvodů není možné předem vytvořit úplný seznam všech údajů, které mohou být pro účely postupu při makroekonomické nerovnováze použity, nýbrž by tyto údaje měly být stanoveny na základě postupů pro odhalování makroekonomické nerovnováhy v Unii stanovených v nařízení (EU) č. 1176/2011, jakož i tamtéž stanovených postupů pro prevenci a nápravu nadměrné makroekonomické nerovnováhy v Unii. Při provádění postupu při makroekonomické nerovnováze by Komise a Rada měly dávat přednost statistikám, které sestavují a předávají Komisi (Eurostatu) členské státy. Jiné statistiky, které nejsou sestavovány a předávány tímto způsobem, by se měly používat pouze tehdy, pokud prvně zmíněné statistiky neposkytují požadované informace, a s řádným zohledněním kvality těchto jiných statistik.
(4) Zpráva mechanismu varování, jež vychází ze srovnávacího přehledu se souborem ukazatelů, jejichž hodnoty jsou porovnávány s orientačními mezními hodnotami, je počátečním nástrojem kontroly, pomocí něhož Komise určuje členské státy, u kterých dle jejího mínění dochází k vývoji, jenž ospravedlňuje hlubší analýzu s cílem určit, zda existuje nerovnováha nebo riziko jejího vzniku. Zpráva mechanismu varování by měla zahrnovat i údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze. Příčiny zaznamenaného vývoje s cílem určit povahu nerovnováh jsou však podrobně analyzovány až v následných hloubkových přezkumech. Srovnávací přehled a mezní hodnoty by neměly být vykládány mechanicky, nýbrž v hospodářských souvislostech. Při provádění hloubkových přezkumů bude Komise zkoumat širokou škálu ekonomických proměnných, jakož i další informace, přičemž náležitě zohlední konkrétní situaci dané země. Z těchto důvodů není možné předem vytvořit úplný seznam všech údajů, které mohou být pro účely postupu při makroekonomické nerovnováze použity, nýbrž by tyto údaje měly být stanoveny na základě postupů pro odhalování makroekonomické nerovnováhy v Unii stanovených v nařízení (EU) č. 1176/2011, jakož i tamtéž stanovených postupů pro prevenci a nápravu nadměrné makroekonomické nerovnováhy v Unii. Při provádění, sledování a hodnocení postupu při makroekonomické nerovnováze by Evropský parlament, Rada a Komise měly dávat přednost statistikám, které sestavují a předávají Komisi (Eurostatu) členské státy. Jiné statistiky, které nejsou sestavovány a předávány tímto způsobem, by se měly používat pouze tehdy, pokud prvně zmíněné statistiky neposkytují požadované informace, a s řádným zohledněním kvality těchto jiných statistik.
Pozměňovací návrh 5 Návrh nařízení Bod odůvodnění 5
(5) Měl by být stanoven spolehlivý postup pro sestavování, sledování a uvolňování údajů relevantních pro postup při makroeonomické nerovnováze (dále jen „údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze“) a rovněž by mělo být zajištěno soustavné zlepšování podkladových statistických údajů v souladu s rámci Komise pro řízení kvality evropské statistiky4. Skupina ředitelů makroekonomických statistik, kterou zřídila Komise, je vhodnou skupinou odborníků, která může Komisi (Eurostatu) poskytnout potřebnou pomoc při uplatňování postupu důkladného sledování kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze.
(5) Měl by být stanoven spolehlivý postup pro sběr, sestavování, sledování a uvolňování údajů relevantních pro postup při makroeonomické nerovnováze (dále jen „údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze“) a rovněž by mělo být zajištěno soustavné zlepšování podkladových statistických údajů v souladu s rámci Komise pro řízení kvality evropské statistiky4. Skupina ředitelů makroekonomických statistik, kterou zřídila Komise a již mimo jiné tvoří odborníci z Výboru pro Evropský statistický systém a z Evropského systému centrálních bank, je vhodnou skupinou odborníků, která může Komisi (Eurostatu) poskytnout potřebnou pomoc při uplatňování postupu důkladného sledování kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze.
Pozměňovací návrh 6 Návrh nařízení Bod odůvodnění 6
(6) Je nanejvýš důležité, aby se při tvorbě statistik nutných pro činnost Unie vycházelo pouze ze spolehlivých údajů. Při produkci údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze, které jsou základem pro odhalování makroekonomické nerovnováhy, jakož i pro prevenci a nápravu nadměrné makroekonomické nerovnováhy v Unii, mohou mít nespolehlivé údaje významný dopad na zájem Unie.Pro lepší účinnost postupu při makroekonomické nerovnováze jsou nutná další opatření za účelem efektivnějšího vymáhání produkce, poskytování a sledování kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze. Tato opatření by měla posílit věrohodnost podkladových statistických údajů i věrohodnost poskytování a sledování kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze. S cílem odradit od zkreslování údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze, ať již záměrného nebo v důsledku hrubé nedbalosti, by měl být zaveden mechanismus finančních sankcí, který bude rovněž zajišťovat, aby byla produkci údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze věnována patřičná péče.
(6) Je nanejvýš důležité, aby se při tvorbě statistik nutných pro činnost Unie vycházelo ze spolehlivých údajů. Je vhodné doplnit postupy stanovené v nařízení (EU) č. 1176/2011 a EU) č. 1174/2011 odpovídajícím formálním rámcem pro sestavování, sledování kvality a uvolňování údajů relevantních pro postup při makroeonomické nerovnováze v souladu se společnými kritérii kvality stanovenými v nařízení (ES) č. 223/2009. Další opatření by měla zefektivnit vymáhání produkce, poskytování a sledování kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze a jsou nutná pro výkon postupu při makroekonomické rovnováze. Tato opatření by měla posílit věrohodnost podkladových statistických údajů i věrohodnost poskytování a sledování kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze.
Pozměňovací návrh 7 Návrh nařízení Bod odůvodnění 6 a (nový)
(6a) S cílem odradit od zkreslování údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze, ať již záměrného, nebo v důsledku hrubé nedbalosti, by měl být zaveden nápravný mechanismus, který bude rovněž zajišťovat, aby byla produkci údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze věnována patřičná péče.
Pozměňovací návrh 8 Návrh nařízení Bod odůvodnění 7
(7) Za účelem stanovení pravidel pro výpočet výše pokut za zkreslování statistik a rovněž pravidel pro postup, který má Komise při vyšetřování takového jednání uplatňovat, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „Smlouva“) akty, pokud jde o podrobná kritéria pro stanovení výše pokuty a provádění šetření Komise. Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné činnosti vedla patřičné konzultace, včetně konzultací s odborníky. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a řádné předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.
(7) Za účelem doplnění pravidel pro výpočet výše úročených vkladů a pokut za zkreslování statistik a rovněž pravidel pro postup, který má Komise při vyšetřování ve věci zkreslování statistik uplatňovat, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „Smlouva“) akty, pokud jde o podrobná kritéria pro stanovení výše pokuty a provádění šetření Komise. Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné činnosti vedla patřičné konzultace, včetně konzultací s odborníky. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a řádné předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.
Pozměňovací návrh 9 Návrh nařízení Bod odůvodnění 8
(8) V zájmu zajištění kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze poskytovaných členskými státy a podkladových statistických informací by mezi Komisí a statistickými úřady členských států měla být navázána úzká spolupráce a trvalý dialog.
(8) Důležitou součástí účinné koordinace statistických činností v rámci Evropského statistického systému (ESS) je pokračující spolupráce a koordinace mezi Komisí (Eurostatem) a statistickými úřady členských států. Tuto spolupráci je nutné posílit v zájmu zajištění kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze poskytovaných členskými státy a podkladových statistických informací; v rámci vývoje, produkce a šíření údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze uvnitř příslušné struktury řízení a statistických pracovních programů ESS a Evropského systému centrálních bank (ESCB)by mělo být respektováno institucionální oddělení ESCB, stejně jako nezávislost centrálních bank.
Pozměňovací návrh 10 Návrh nařízení Bod odůvodnění 9
(9) V souvislosti s údaji relevantními pro postup při makroekonomické nerovnováze by měla být v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 223/2009 zajištěna úzká spolupráce mezi Evropským statistickým systémem a Evropským systémem centrálních bank za účelem minimalizace zátěže spojené s vykazováním, jakož i za účelem zaručení soudržnosti, zlepšení podkladových statistik a zajištění srovnatelnosti.
(9) Jelikož je za produkci určitého počtu statistik, jež jsou podkladové pro údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze, odpovědný ESS, a za produkci určitého počtu jiných statistik stejného typu naopak ESCB, měla by být v souvislosti s údaji relevantními pro postup při makroekonomické nerovnováze v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 223/2009 zajištěna úzká spolupráce mezi oběma systémy za účelem minimalizace zátěže spojené s vykazováním, jakož i za účelem zaručení soudržnosti, zlepšení podkladových statistik a zajištění srovnatelnosti. Praktická provozní ustanovení týkající se spolupráce mezi ESS a ESCB ve věci zajištění kvality údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze by mohla být stanovena v memorandu o porozumění. Poradenství o praktických provozních ustanoveních týkajících se této spolupráce, které by mohlo být v takovémto memorandu o porozumění zohledněno, by mohl poskytnout Výbor pro měnovou a finanční statistiku a statistiku platební bilance zřízený rozhodnutím Rady 2006/856/ES1a, a to vzhledem ke svým dlouhodobým zkušenostem v oblasti statistik, na něž se vztahují údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze.
_____________
1a. Úř. věst. L 332, 30.11.2006, s. 21.
Pozměňovací návrh 11 Návrh nařízení Bod odůvodnění 9 a (nový)
(9a) Ustanovení uvedená v tomto nařízení by měla být zvažována v rámci posilování evropské správy ekonomických záležitostí, což vyžaduje větší demokratickou odpovědnost na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie. Vylepšený systém statistického sledování údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze by měl zahrnovat užší a včasnější zapojení vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu. Ačkoli se bere na vědomí, že protějšky Evropského parlamentu v rámci tohoto dialogu jsou příslušné orgány Unie a jejich zástupci, může příslušný výbor Evropského parlamentu pozvat i zástupce národních statistických úřadů, aby se dobrovolně zúčastnili slyšení.
Pozměňovací návrh 12 Návrh nařízení Bod odůvodnění 9 b (nový)
(9b) Do posílené správy ekonomických záležitostí prostřednictvím vylepšeného systému statistického sledování údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze by měly být úžeji a včasněji zapojovány vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament.
Pozměňovací návrh 13 Návrh nařízení Bod odůvodnění 12 a (nový)
(12a) Pozastavení prostředků z fondů v návaznosti na postup při makroekonomické nerovnováze by se nicméně mělo používat jako nejzazší opatření a mělo by zohledňovat hloubkové analýzy ukazatelů nezaměstnanosti, chudoby a poklesu HDP.
Pozměňovací návrh 14 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 2 a (nový)
2a. Postupy pro zajištění kvality zavedené v rámci tohoto nařízení zohledňují osvědčené postupy v rámci stávajících postupů zajišťování kvality a vycházejí z nich. Jejich výsledkem nesmí být zdvojování úsilí o zajištění kvality ani souběžné série údajů.
Pozměňovací návrh 15 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 2
2. Lhůtami pro předávání údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze jsou lhůty stanovené podle příslušných základních aktů nebo lhůty, které sdělí Komise ve zvláštních kalendářích s přihlédnutím k potřebám Unie.
2. Lhůtami pro předávání údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze jsou lhůty stanovené podle příslušných základních aktů nebo lhůty, které sdělí Komise ve zvláštních kalendářích s přihlédnutím k rámci evropského semestru a potřebám Unie.
Pozměňovací návrh 16 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 3
3. Komise členským státům každý rok oznámí časový rozvrh výroční zprávy mechanismu varování, jejíž vypracování stanoví článek 3 nařízení (EU) č. 1176/2011. Na základě tohoto rozvrhu a lhůt a kalendářů zmíněných v odstavci 2 Komise také rozhodne o nejzazším datu, kdy mají členské státy předat všechny nejnovější údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze, a toto datum jim sdělí.
3. Komise členským státům každý rok oznámí časový rozvrh výroční zprávy mechanismu varování, jejíž vypracování stanoví článek 3 nařízení (EU) č. 1176/2011. Na základě tohoto rozvrhu a lhůt a kalendářů zmíněných v odstavci 2 Komise také rozhodne o nejzazším datu, kdy má Komise (Eurostat) extrahovat údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze, aby pro každý členský stát vytvořila srovnávací přehled ukazatelů pro postup při makroekonomické nerovnováze a zřídila referenční databázi týkající se údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze, a toto datum sdělí členským státům.
Pozměňovací návrh 17 Návrh nařízení Čl. 2 – odst. 3 a (nový)
3a. Nejpozději do pěti pracovních dnů po tomto nejzazším datu poskytne Komise (Eurostat) každému členskému státu přístup do referenční databáze obsahující extrahované údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze za účelem kontroly. Členské státy tyto údaje v průběhu sedmi pracovních dnů následujících po uplynutí dané pětidenní lhůty zkontrolují a potvrdí je, nebo k nim předloží změny.
Pozměňovací návrh 18 Návrh nařízení Čl. 3 – odst. 1
1. Při předávání údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze podle ustanovení článku 1 členské státy Komisi (Eurostatu) zašlou též informace o tom, jak byly tyto údaje vypočteny, včetně jakýchkoli změn zdrojů a metod, v podobě zprávy o kvalitě.
1. Při předávání údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze podle ustanovení článku 1 členské státy Komisi (Eurostatu) předloží též informace uvádějící, jak byly tyto údaje vypočteny, včetně jakýchkoli změn zdrojů a metod, v podobě zprávy o kvalitě.
Pozměňovací návrh 19 Návrh nařízení Čl. 3 – odst. 2 a (nový)
2a. Členské státy předloží zprávu o kvalitě do sedmi dnů v souladu s čl. 2 odst. 3a.
Pozměňovací návrh 20 Návrh nařízení Čl. 3 – odst. 3
3. Komise přijme prováděcí akty za účelem stanovení způsobu předkládání, struktury a periodicity zpráv o kvalitě. Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2.
3. Komise přijme akty v přenesené pravomoci za účelem stanovení způsobu předkládání, struktury a periodicity zpráv o kvalitě uvedených v odstavci 1. Tyto akty v přenesené pravomoci se přijmou přezkumným postupem podle článku 12.
Pozměňovací návrh 21 Návrh nařízení Čl. 6 – odst. 2
2. Členské státy tyto soupisy vypracují a zašlou Komisi (Eurostatu) nejpozději dne […][devět měsíců po přijetí tohoto nařízení. Komise přijme prováděcí akty za účelem vymezení struktury a způsobu aktualizace těchto seznamů do […][do šesti měsíců po přijetí tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2.
2. Členské státy tyto soupisy vypracují a zašlou Komisi (Eurostatu) nejpozději dne […][devět měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise přijme akty v přenesené pravomoci za účelem vymezení struktury a způsobu aktualizace těchto seznamů do […][do šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost. Tyto akty v přenesené pravomoci se přijmou přezkumným postupem podle článku 12.
Pozměňovací návrh 22 Návrh nařízení Kapitola VI – nadpis
MISE DO ČLENSKÝCH STÁTŮ
MISE DO ČLENSKÝCH STÁTŮ ZA ÚČELEM DIALOGU
Pozměňovací návrh 23 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 1
1. Zjistí-li Komise (Eurostat) problémy, zejména v souvislosti s hodnocením kvality podle článku 5, může se rozhodnout uskutečnit mise do dotčeného členského státu.
1. Zjistí-li Komise (Eurostat), že je zapotřebí, aby prohloubila své hodnocení kvality statistik, zejména v souvislosti s hodnocením kvality podle článku 5, může se rozhodnout uskutečnit do dotčeného členského státu mise za účelem dialogu.
Pozměňovací návrh 24 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 2
2. Účelemtěchto misí je prošetřit do hloubky kvalitu dotčených údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze. Mise se zaměří na otázky metodiky, zdroje a metody popsané v soupisech a údaje a podpůrné statistické procesy s cílem posoudit jejich soulad s příslušnými účetními a statistickými pravidly.
2. Cílem misí za účelem dialogu uvedených v odstavci 1 je prošetřit do hloubky kvalitu dotčených údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze. Mise za účelem dialogu se zaměří na otázky metodiky, zdroje a metody popsané v soupisech a údaje a podpůrné statistické procesy s cílem posoudit jejich soulad s příslušnými účetními a statistickými pravidly.
Pozměňovací návrh 25 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 2 a (nový)
2a. Pokud Komise (Eurostat) pořádá misi za účelem dialogu, předá předběžná zjištění dotčenému členskému státu k vyjádření.
Pozměňovací návrh 26 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 3
3. Komise (Eurostat) o zjištěních misí podá zprávu Výboru pro hospodářskou politiku zřízenému rozhodnutím Rady 74/122/EHS7, včetně informací o jakýchkoli případných připomínkách dotčených členských států k těmto zjištěním. Po předání Výboru pro hospodářskou politiku se tyto zprávy společně s případnými připomínkami dotčeného členského státu zveřejní, aniž jsou dotčena ustanovení nařízení (ES) č. 223/2009 týkající se důvěrnosti statistických údajů.
3. Komise (Eurostat) o zjištěních misí za účelem dialogu podá zprávu Evropskému parlamentu a Výboru pro hospodářskou politiku zřízenému rozhodnutím Rady 74/122/EHS7, včetně informací o jakýchkoli případných připomínkách dotčených členských států k těmto zjištěním. Po předání Evropskému parlamentu a Výboru pro hospodářskou politiku se tyto zprávy společně s případnými připomínkami dotčeného členského státu zveřejní, aniž jsou dotčena ustanovení nařízení (ES) č. 223/2009 týkající se důvěrnosti statistických údajů.
____________
____________
7. Úř. věst. L 63, 5.3.1974, s. 1.
7. Úř. věst. L 63, 5.3.1974, s. 21.
Pozměňovací návrh 27 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 4
4. Členské státy poskytnou na žádost Komise (Eurostatu) pomoc odborníků na statistické otázky týkající se postupu při makroekonomické nerovnováze, včetně pomoci při přípravě a provádění misí. V rámci výkonu svých povinností poskytují tito odborníci nezávislé odborné posudky. Na základě návrhů, které Komisi (Eurostatu) zašlou vnitrostátní orgány odpovědné za údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze, se do(datum bude určeno)vytvoří seznam těchto odborníků.
4. Členské státy poskytnou na žádost Komise (Eurostatu) pomoc odborníků na statistické otázky týkající se postupu při makroekonomické nerovnováze, včetně pomoci při přípravě a provádění misí za účelem dialogu. V rámci výkonu svých povinností poskytují tito odborníci nezávislé odborné posudky. Na základě návrhů, které Komisi (Eurostatu) zašlou vnitrostátní orgány odpovědné za údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze, se seznam těchto odborníků vytvořído[Šest měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].
Pozměňovací návrh 28 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 5
5. Komise (Eurostat) stanoví pravidla a postupy pro výběr těchto odborníků a bude při tom dbát na vhodné rozdělení a vhodnou rotaci odborníků mezi členskými státy, jejich pracovní podmínky a podrobnosti týkající se finančních otázek. Komise (Eurostat) se s členskými státy podílí na úhradě plných nákladů, které členské státy vynaložily na pomoc jejich odborníků.
5. Komise (Eurostat) stanoví pravidla a postupy pro výběr těchto odborníků a bude při tom dbát na vhodné rozdělení a vhodnou a včasnou rotaci odborníků mezi členskými státy, jejich pracovní podmínky a podrobnosti týkající se finančních otázek. Komise (Eurostat) se s členskými státy podílí na úhradě plných nákladů, které členské státy vynaložily na pomoc jejich odborníků.
Pozměňovací návrh 29 Návrh nařízení Čl. 7 – odst. 6 a (nový)
6a. Tento článek se nepoužije v případech, kdy jsou návštěvy Komise v členských státech již stanoveny v odvětvových právních předpisech.
Pozměňovací návrh 30 Návrh nařízení Čl. 8 – odst. 1
1. Komise (Eurostat) poskytuje údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze použité pro účely postupu při makroekonomické nerovnováze, též prostřednictvím tiskových zpráv a dalších cest dle svého uvážení.
1. Komise (Eurostat) zveřejňuje údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze použité pro účely postupu při makroekonomické nerovnováze, též prostřednictvím tiskových zpráv a dalších cest dle svého uvážení.
Pozměňovací návrh 31 Návrh nařízení Čl. 8 – odst. 2
2. Komise (Eurostat) poskytuje údaje členských států relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze bez odkladu i v případě, že určitý členský stát nepředal své údaje.
2. Komise (Eurostat) stanoví datum pro zveřejnění tiskové zprávy a sdělí jej členským státům do deseti pracovních dnů po nejzazším datu uvedeném v článku 2. Údaje členských států relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze poskytuje bez odkladu i v případě, že některý členský stát své údaje nepředal.
Pozměňovací návrh 32 Návrh nařízení Čl. 8 – odst. 3
3. Komise (Eurostat) může vyjádřit výhrady ke kvalitě údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze poskytnutých určitým členským státem. Nejpozději tři pracovní dny před plánovaným dnem zveřejnění sdělí Komise (Eurostat) dotčenému členskému státu a předsedovi Výboru pro hospodářskou politiku výhrady, které zamýšlí vznést a zveřejnit. V případě, že bude záležitost po zveřejnění údajů a výhrady vyřešena, zveřejní se bezprostředně poté odvolání výhrady.
3. Komise (Eurostat) může vyjádřit výhrady ke kvalitě údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze poskytnutých určitým členským státem. Dotčenému členskému státu je poskytnuta příležitost, aby svůj postoj obhájil. Nejpozději deset pracovních dnů před plánovaným dnem zveřejnění sdělí Komise (Eurostat) dotčenému členskému státu a předsedovi Výboru pro hospodářskou politiku výhrady, které zamýšlí vznést a zveřejnit. V případě, že bude záležitost po zveřejnění údajů a výhrady vyřešena, zveřejní se bezprostředně poté odvolání výhrady.
Pozměňovací návrh 33 Návrh nařízení Čl. 8 – odst. 4
4. Komise (Eurostat) může změnit údaje předané členskými státy a poskytnout pozměněné údaje s odůvodněním změn, je-li zřejmé, že údaje oznámené členskými státy nesplňují požadavky čl. 3 odst. 2. Nejpozději tři pracovní dny před plánovaným dnem zveřejnění sdělí Komise (Eurostat) dotčenému členskému státu a předsedovi Výboru pro hospodářskou politiku pozměněné údaje a důvody pro změnu.
4. Komise (Eurostat) může změnit údaje předané členskými státy a zveřejnit je s odůvodněním změn, je-li zřejmé, že údaje oznámené členskými státy nesplňují požadavky čl. 3 odst. 2 ani platné metodické normy a požadavky úplnosti, spolehlivosti, včasnosti a ucelenosti statistických údajů. Nejpozději tři pracovní dny před plánovaným dnem zveřejnění sdělí Komise (Eurostat) dotčenému členskému státu a předsedovi Výboru pro hospodářskou politiku pozměněné údaje a důvody pro změnu.
Pozměňovací návrh 34 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 1
1. Rada může na návrh Komise rozhodnout o uložení pokuty členskému státu, který úmyslně nebo z hrubé nedbalosti zkreslí údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze.
1. Rada může na doporučení Komise ve dvoufázovém postupu rozhodnout, aby členský stát, který úmyslně zkreslí údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnovázenebo v důsledku hrubé nedbalosti zapříčiní jejich zkreslení tak, že to ovlivní schopnost Komise vypracovat věrné a spravedlivé hodnocení, složil úročený vklad, a dojde-li poté Komise k závěru, že členský stát nepřijal nápravná opatření uvedená v odstavci 1a, rozhodne Rada v krajním případě o uložení pokuty dotčenému členskému státu.
Pozměňovací návrh 35 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 1 a (nový)
1a. Členský stát ve stanovené lhůtě informuje Komisi o nápravných opatřeních nezbytných k řešení a nápravě zkreslených údajů – ať v důsledku úmyslného jednání nebo hrubé nedbalosti, jak je uvedeno v odstavci 1 –, a k zamezení toho, aby v budoucnu nedocházelo k podobným situacím. Tato zpráva se zveřejní.
Pozměňovací návrh 36 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 2
2. Pokuta podle odstavce 1 musí být účinná, odrazující a přiměřená povaze, závažnosti a době trvání zkreslování údajů. Výše pokuty nepřekročí 0,05 % HDP dotčeného členského státu.
2. Úročený vklad podle odstavce 1 musí být účinný, odrazující a přiměřený povaze, závažnosti a době trvání zkreslování údajů. Výše úročeného vkladu nepřekročí 0,05 % HDP dotčeného členského státu v předchozím roce.
Pozměňovací návrh 37 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 3 – pododstavec 1
3. Komise může provést jakákoli šetření nezbytná ke zjištění, zda došlo ke zkreslování zmíněnému v odstavci 1. O zahájení šetření může rozhodnout, pokud zjistí, že existují vážné indicie nasvědčující existenci skutečností, které by mohly představovat takové zkreslování. Při šetření domnělého zkreslování Komise přihlédne k veškerým vyjádřením dotčeného členského státu. Za účelem plnění svých úkolů může Komise žádat od dotčeného členského státu poskytnutí informací a může provádět kontroly na místě a zkoumat podpůrné statistické informace a dokumenty související s údaji relevantními pro postup při makroekonomické nerovnováze. Je-li podle práva dotčeného členského státu pro kontrolu na místě nutné předchozí soudní povolení, podá Komise potřebné žádosti.
3. Komise může v souladu se Smlouvami a zvláštními odvětvovými právními předpisy zahájit a vést jakákoli šetření nezbytná ke zjištění toho, zda došlo ke zkreslování zmíněnému v odstavci 1. O zahájení šetření může rozhodnout, pokud zjistí, že existují vážné indicie nasvědčující existenci skutečností, které by mohly představovat takové zkreslování. Při šetření domnělého zkreslování Komise přihlédne k veškerým vyjádřením dotčeného členského státu. Za účelem plnění svých úkolů může Komise žádat od vyšetřovaného členského státu poskytnutí informací a může provádět kontroly na místě a zkoumat podpůrné statistické informace a dokumenty související s údaji relevantními pro postup při makroekonomické nerovnováze. Vyžaduje-li toprávovyšetřovaného členského státu, musí před provedením kontroly na místě získat povolení příslušného soudního orgánu.
Pozměňovací návrh 38 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 3 – pododstavec 2
Po skončení svého šetření a před tím, než předloží jakýkoli návrh Radě, dá Komise dotčenému členskému státu možnost se k vyšetřovaným záležitostem vyjádřit. Při předkládáníjakéhokoli návrhu Radě musí Komise vycházet pouze ze skutečností, k nimž měl dotčený členský stát příležitost se vyjádřit.
Po skončení svého šetření a před tím, než předloží jakékoli doporučení Radě, dá Komise vyšetřovanému členskému státu možnost se k vyšetřovaným záležitostem vyjádřit. Veškerá doporučení Komise předložená Radě musí vycházet pouze ze skutečností, k nimž měl dotčený členský stát příležitost se vyjádřit.
Pozměňovací návrh 39 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 3 – pododstavec 2 a (nový)
Komise informuje příslušný výbor Evropského parlamentu o veškerých šetřeních či doporučeních učiněných podle tohoto odstavce. Příslušný výbor Evropského parlamentu může členskému státu, pro nějž Komise vydala doporučení, nabídnout, aby se zúčastnil výměny názorů.
Pozměňovací návrh 40 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 4 a (nový)
4a. Na základě odůvodněné žádosti dotčeného členského státu adresované Komisi může Komise Radě doporučit, aby úročený vklad snížila nebo zrušila.
Úročený vklad je úročen sazbou odrážející úvěrové riziko Komise a příslušné investiční období.
Pozměňovací návrh 41 Návrh nařízení Čl. 9 – odst. 5
5. Soudní dvůr Evropské unie má neomezenou příslušnost přezkoumávat rozhodnutí Rady ukládající pokuty podle odstavce 1. Uloženou pokutu může zrušit, snížit nebo zvýšit.
5. Soudní dvůr Evropské unie má neomezenou příslušnost přezkoumávat rozhodnutí Rady o úročených vkladech podle odstavce 1. Úročený vklad může zrušit, snížit nebo zvýšit.
Pozměňovací návrh 42 Návrh nařízení Kapitola IX – nadpis
POVAHA A ROZPOČTOVÉ ROZDĚLENÍ SANKCÍ
POVAHA POKUT A JEJICHPŘEVEDENÍ DO ROZPOČTU
Pozměňovací návrh 43 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 2
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 9 odst. 4 je Komisi svěřena na období tří let počínající po uplynutí jednoho měsíce po přijetí tohoto nařízení. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto tříletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 3, čl. 6 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 je Komisi svěřena na období dvou let počínající po uplynutí jednoho měsíce po přijetí tohoto nařízení. Komise po konzultaci s příslušnými subjekty, včetně ECB, v souladu s článkem 127 Smlouvy o fungování EU vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto tříletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
Pozměňovací návrh 44 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 3
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 9 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 3, čl. 6 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
Pozměňovací návrh 45 Návrh nařízení Čl. 12 – odst. 5
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 9 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 3, čl. 6 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
Pozměňovací návrh 46 Návrh nařízení Článek 13
Ve věci opatření uvedených v článku 9 Rada nepřihlíží k hlasu člena Rady zastupujícího dotčený členský stát.
Ve věci opatření uvedených v článku 9 Rada nepřihlíží k hlasu člena Rady zastupujícího dotčený členský stát. Rozhodnutí uvedené v čl. 9 odst. 1 se považuje za přijaté Radou, pokud Rada do deseti dnů od jeho přijetí Komisí kvalifikovanou většinou nerozhodne o zamítnutí doporučení.
Pozměňovací návrh 47 Návrh nařízení Čl. 13 – odst. 1 a (nový)
Kvalifikovaná většina členů Rady uvedená v čl. 9 odst. 1 se vymezí v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování EU.
Pozměňovací návrh 48 Návrh nařízení Článek 15
V souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 223/2009 národní statistické úřady (NSÚ) členských států zajistí potřebnou koordinaci ohledně údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze na vnitrostátní úrovni. Všechny ostatní vnitrostátní orgány předávají za tímto účelem informace NSÚ. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily uplatnění tohoto ustanovení.
V souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 223/2009 národní statistické úřady (NSÚ) členských států zajistí potřebnou koordinaci ohledně údajů relevantních pro postup při makroekonomické nerovnováze na vnitrostátní úrovni. SNSÚ za tímto účelem spolupracují národní centrální banky jakožto členové ESCB poskytující údaje relevantní pro postup při makroekonomické nerovnováze a případně i další příslušné vnitrostátní orgány. Zodpovědnost za tyto údaje nesou vnitrostátní orgány, které je poskytují. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily uplatnění tohoto ustanovení.
Pozměňovací návrh 49 Návrh nařízení Článek 17
Komise (Eurostat) pravidelně podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o činnostech vykonávaných Komisí (Eurostatem) za účelem provádění tohoto nařízení.
Komise (Eurostat) podává Evropskému parlamentu a Radě nejméně jednou ročně zprávu o činnostech vykonávaných Komisí (Eurostatem) za účelem provádění tohoto nařízení v rámci evropského semestru, jak je uvedeno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/20111a.
________________
1a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12).
Pozměňovací návrh 50 Návrh nařízení Čl. 18 – odst. 1
1. Do 14. prosince 2014 a následně každých pět let přezkoumá Komise uplatňování tohoto nařízení a předloží zprávu o svých zjištěních Evropskému parlamentu a Radě.
1. Do 14. prosince 2014 a následně každých pět let přezkoumá Komise uplatňování tohoto nařízení a předloží v této věci zprávu Evropskému parlamentu a Radě. K této zprávě případně připojí legislativní návrh.
Pozměňovací návrh 51 Návrh nařízení Čl. 18 – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. b
b) účinnost tohoto nařízení a použitý postup sledování.
b) účinnost a přiměřenost tohoto nařízení a použitý postup sledování.
Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 57 odst.2) druhého pododstavce (A7-0143/2014).
Prodloužení platnosti Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi ES a Spojenými státy ***
196k
36k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 k návrhu rozhodnutí Rady o prodloužení platnosti Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických (15854/2013 – C7-0462/2013 – 2013/0351(NLE))
– s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15854/2013),
– s ohledem na rozhodnutí 98/591/ES ze dne 13. října 1998 o uzavření Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických,
– s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 186 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7‑0462/2013),
– s ohledem na čl. 81 odst. 1 první a třetí pododstavec, čl 81 odst. 2, čl. 90 odst. 7 a čl. 46 odst. 1 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0126/2014),
1. uděluje svůj souhlas s prodloužením platnosti dohody;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Spojených států amerických.
Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům ***
197k
36k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne. 11. března 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti jménem Evropské unie (06852/2013 – C7-0005/2014 – 2012/0279(NLE))
– s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06852/2013),
– s ohledem na Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti, připojený k výše uvedenému návrhu rozhodnutí Rady,
– s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7–0005/2014),
– s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 7 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0061/2014),
1. uděluje svůj souhlas s uzavřením protokolu;
2. pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.
Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci – žádost EGF/2013/008 ES/Comunidad Valenciana – textilní průmysl
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2013/008 ES/Comunidad Valenciana – textilní průmysl, Španělsko) (COM(2014)0045 – C7-0019/2014 – 2014/2013(BUD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0045 – C7-0019/2014),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(1) (dále jen „nařízení o EFG“),
– s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 12 uvedeného nařízení,
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na bod 13 uvedené dohody,
– s ohledem na postup třístranných rozhovorů podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,
– s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0158/2014),
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začleňování na trh práce;
B. vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a co nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG;
C. vzhledem k tomu, že Španělsko v návaznosti na propuštění 560 pracovníků ze 198 podniků působících podle klasifikace NACE, Rev. 2, v oddíle 13 (výroba textilií)(4) v Comunidad Valenciana (ES52), regionu NUTS II, s 300 pracovníky, na které se vztahují opatření spolufinancovaná v referenčním období od 1. listopadu 2012 do 1. srpna 2013 z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, podalo žádost EGF/2013/008 ES/Comunidad Valenciana, textilní průmysl, o finanční příspěvek z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci;
D. vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,
1. souhlasí s Komisí v tom, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. b) nařízení o EFG jsou splněny, a Španělsko má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;
2. konstatuje, že španělské orgány podaly svou žádost o finanční příspěvek z EFG dne 8. října 2013 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 28. ledna 2014; vítá rychlé posouzení žádosti během čtyř měsíců;
3. domnívá se, že propouštění zaměstnanců textilních podniků v regionu Comunidad Valenciana souvisí s významnými změnami ve struktuře světového obchodu způsobenými globalizací, přičemž poukazuje na to, že na konci roku 2004 byla uzavřena přechodná dohoda Světové obchodní organizace (WTO) o textilu a oděvech, i na silnější celosvětové konkurenční tlaky, zvláště pak ze strany Číny a dalších východoasijských zemí, v jejichž důsledku se výrazně zvýšil objem dovozu textilií do Unie a zmenšil se podíl Unie na světových textilních trzích;
4. konatatuje, že region Comunidad Valenciana byl vážně postižen globalizací a míra nezaměstnanosti v prvním čtvrtletí roku 2013 dosahovala 29,19 %; vítá skutečnost, že region na zmírnění vysoké nezaměstnanosti opět využije pomoc z EFG, o níž v souvislosti s propouštěním v textilním odvětví požádal již podruhé;
5. gratuluje regionu Comunidad Valenciana ke schopnosti žádat o pomoc z EFG a využívat ji k řešení problémů na jeho trhu práce, pro nějž je charakteristický vysoký podíl malých a středních podniků; v této souvislosti připomíná, že region Comunidad Valenciana již požádal o podporu z EFG pro odvětví textilu, keramiky, přírodního kamene i pro stavební odvětví;
6. zdůrazňuje, že EFG poskytuje možnost čerpat prostředky, s jejichž pomocí lze řešit nestabilní situaci v oblasti zaměstnanosti v regionech závislých na tradičních průmyslových odvětvích, např. textilním či stavebním průmyslu; zdůrazňuje, že možnost čerpání těchto prostředků se odvíjí od toho, jak rychle a efektivně jsou vnitrostátní a místní orgány schopny o podporu z EFG zažádat;
7. konstatuje, že dosud bylo pro odvětví výroby textilií u EFG podáno 11 žádostí(5), ve všech případech odůvodněných globalizací obchodu, přičemž region Comunidad Valenciana podal u EFG již šest žádostí: v září 2009 (keramika)(6), v březnu 2010 (přírodní kámen)(7), v březnu 2010(8) (textil), v červenci(9) a v prosinci 2011(10) (stavebnictví a obuv) a v roce 2013(11) (stavební materiály);
8. vítá rozhodnutí španělských orgánů, že dne 1. ledna 2014 – tedy se značným předstihem před konečným rozhodnutím o poskytnutí finanční podpory z EFG na navržený koordinovaný balíček opatření – zahájí realizaci individualizovaných služeb, aby pracovníkům urychleně poskytly pomoc;
9. konstatuje, že koordinovaný soubor individualizovaných služeb, které mají být spolufinancovány, zahrnuje opatření na opětovné začlenění 300 propuštěných pracovníků do pracovního procesu; součástí těchto opatření je profilování, profesní a jiné poradenství, odborná příprava (zvládání průřezových dovedností, odborné vzdělávání, profesní příprava na pracovišti, příprava k podnikání), podpora pro podnikání, intenzivní pomoc při hledání zaměstnání, pobídky (pobídky k hledání zaměstnání, podpora na založení vlastního podniku, pobídky k outplacementu), příspěvek na dojíždění do zaměstnání a příspěvek na péči o závislé osoby);
10. vítá skutečnost, že v době přípravy žádosti o prostředky z EFG proběhly konzultace se sociálními partnery včetně odborů (UGT-PV, CCOO-PV) a že s nimi bylo dohodnuto, že přispějí částkou odpovídající 10 % celkové výše vnitrostátního spolufinancování celkových nákladů na realizovaná opatření, rovněž vítá, že během jednotlivých fází provádění EFG a při zpřístupňování prostředků z tohoto fondu bude uplatňována politika rovnosti mužů a žen, jakož i zásada nediskriminace;
11. připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také stávajícímu podnikatelskému prostředí;
12. vítá skutečnost, že koordinovaný soubor opatření zahrnuje odbornou přípravu se zaměřením na odvětví, v nichž existují nebo pravděpodobně budou existovat pracovní příležitosti, a jeho součástí je i profesní příprava na pracovišti, která odpovídá zjištěným potřebám místních podniků;
13. lituje skutečnosti, že návrh Komise neuvádí vzdělanostní strukturu propuštěných pracovníků;
14. konstatuje, že koordinovaný soubor opatření obsahuje finanční pobídky k hledání zaměstnání (jednorázová částka 300 EUR), příspěvek na mobilitu, pobídku k outplacementu (až 350 EUR) i příspěvek na péči o závislé osoby; vítá skutečnost, že celková částka vyčleněná na finanční pobídky je relativně omezená, přičemž hlavní část příspěvku bude vynaložena na odbornou přípravu, poradenství, pomoc při hledání zaměstnání a podporu podnikání;
15. konstatuje, že tento případ příznačně odráží sociální a hospodářskou situaci v regionu, jehož hospodářství je charakterizováno vysokým procentním podílem malých a středních podniků;
16. konstatuje, že poskytnuté informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; zdůrazňuje, že španělské orgány potvrdily, že na způsobilá opatření není čerpána podpora z jiných finančních nástrojů Unie; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;
17. žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procesních pravidel s cílem urychlit uvolňování prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG rovněž hodnocení Komise týkající se způsobilosti žádosti o podporu z EFG; zdůrazňuje, že do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020)(12) budou začleněna další zlepšení a že bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;
18. zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do stabilního zaměstnání; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na trhu práce, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření na restrukturalizaci podniků nebo odvětví;
19. vítá dohodu, k níž dospěly Evropský parlament a Rada v souvislosti s novým nařízením o EFG na období 2014–2020 a jež se týká opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkového objemu odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Evropského parlamentu a Rady při vyřizování žádostí předložených EFG, čehož by mělo být dosaženo zkrácením doby jejich posuzování a schvalování, dále rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zařazeny i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, i financování pobídek k zakládání vlastních podniků;
20. schvaluje rozhodnutí, které je přílohou tohoto usnesení;
21. pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.
PŘÍLOHA
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (žádost EGF/2013/008 ES/Comunidad Valenciana – textilní průmysl, Španělsko)
(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2014/167/EU.)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).
EGF/2007/005 IT Sardegna, (COM(2008)0609); EGF/2007/006 IT Piemonte, (COM(2008)0609); EGF/2007/007 IT Lombardia, (COM(2008)0609); EGF/2008/001 IT Toscana, (COM(2008)0609); EGF/2008/003 LT Alytaus Textile, (COM(2008)0547); EGF/2008/005 ES Cataluña, (COM(2009)0371); EGF/2009/001 PT Norte-Centro, (COM(2009)0371); EGF/2009/004 BE Oost en West Vlaanderen Textiel, (COM(2009)0515); EGF/2009/005 BE Limburg Textiel, (COM(2009)0515); EGF/2010/009 ES Comunidad Valenciana, (COM(2010)0613) a EGF/2013/008 Comunidad Valenciana (současný případ).
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855).
Produkce rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (právní rámec pro rozmnožovací materiál rostlin) ***I
195k
37k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (právní rámec pro rozmnožovací materiál rostlin) (COM(2013)0262 – C7-0121/2013 – 2013/0137(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0262),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0121/2013),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na odůvodněná stanoviska, která předložily rakouská Spolková rada a nizozemská První komora v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0112/2014),
1. zamítá návrh Komise;
2. vyzývá Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový návrh;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie s účinkem ode dne 1. července 2011 ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se s účinností od 1. července 2011 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (COM(2013)0895 – C7-0459/2013 – 2013/0438(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0895),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na služební řád úředníků Evropské unie a zejména článek 10 přílohy XI tohoto řádu a na pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0459/2013),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Soudního dvora ze dne 4. března 2014(1),
– s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 3. března 2014(2),
– s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. března 2014 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0165/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2011 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 422/2014.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se s účinností od 1. července 2012 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (COM(2013)0896 – C7-0460/2013 – 2013/0439(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0896),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na služební řád úředníků Evropské unie a zejména článek 10 přílohy XI tohoto řádu a na pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7–0460/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na stanovisko Soudního dvora ze dne 4. března 2014(1),
— s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 3. března 2014(2),
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. března 2014 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0164/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2014, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2012 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 423/2014.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o některých postupech pro používání Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé (17930/1/2013 – C7-0028/2014 – 2011/0465(COD))
– s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (17930/1/2013 – C7‑0028/2014),
– s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (COM(2011)0938),
– s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 72 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro mezinárodní obchod (A7-0116/2014),
1. schvaluje postoj Rady v prvním čtení;
2. konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;
3. pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie podepsal;
4. pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/71/ES a 2009/138/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (COM(2011)0008 – C7-0027/2011 – 2011/0006(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2011)0008),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 50, 53, 62 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0027/2011),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 4. května 2011(1),
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 5. května 2011(2),
– s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. listopadu 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0077/2012),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU, kterou se mění směrnice 2003/71/ES a 2009/138/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010 s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy)
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice 2014/51/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků (COM(2013)0044 – C7-0034/2013 – 2013/0024(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0044),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0034/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 17. května 2013(1),
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. listopadu 2013(2),
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na společná jednání Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podle článku 51 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro právní záležitosti (A7-0140/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků
(1) Toky špinavýchnelegálních peněz prostřednictvím převodu peněžních prostředků mohou poškodit stabilitu a pověst finančního sektoru,a ohrozit vnitřní trh i mezinárodní rozvoj a přímo či nepřímo podrývat důvěru občanů v právní stát.Financování terorismu a organizované trestné činnosti je i nadále závažným problémem, jímž je třeba se zabývat na úrovni Unie. Terorismus a organizovaná trestná činnost poškozují demokratické instituce a otřásajíotřásá samotnými základy naší společnosti. Tokům nelegálních peněz rozhodujícím způsobem napomáhají utajované firemní struktury působící v jurisdikcích zajišťujících utajení, často označovaných také jako daňové ráje, a prostřednictvím těchto jurisdikcí. Spolehlivost, integrita a stabilita systému převodu peněžních prostředků a důvěra ve finanční systém jako celek by mohly býtjsou vážně ohroženy snahami pachatelů trestné činnosti a jejich společníků buď zastírat původ výnosů z trestné činnosti nebo směrovat finanční prostředky na trestnou činnost nebo teroristické účely. [pozm. návrh 1]
(2) Ti, kdo perou peníze a financují terorismus, by sevyužívají k usnadnění své trestné činnosti mohli pokoušet využít volného pohybu kapitálu, který s sebou přináší integrovaný finanční prostor, pokud nebudou na úrovni Unie i na úrovni mezinárodní přijata určitá koordinační opatření. Cílem mezinárodní spolupráce v rámci Finančního akčního výboru (FATF) a celosvětového provádění jeho doporučení je zabraňovat regulačním arbitrážím a narušování hospodářské soutěže. Opatření Unie by mělo svým rozsahem zaručit jednotné provádění zvláštního doporučení FATF č. 16 o bezhotovostních převodech Finančního akčního výboru (FATF) přijatého v roce 2012 v rámci celé Evropské unie a zejména to, aby nedocházelo k rozlišování nebo rozporu mezi vnitrostátními platbami v rámci členského státu a přeshraničními platbami mezi členskými státy. Nekoordinovaný postup jednotlivých členských států v oblasti přeshraničních převodů peněžních prostředků by mohl mít významný dopad na hladké fungování platebních systémů na úrovni Unie, a v důsledku toho poškodit vnitřní trh v oblasti finančních služeb. [pozm. návrh 2]
(2a) Provádění a prosazování tohoto nařízení včetně doporučení Finančního akčního výboru (FATF) č. 16 by nemělo vést k bezdůvodným nebo nepřiměřeným nákladům pro poskytovatele platebních služeb nebo občany, kteří jejich služeb využívají, a v celé Unii by měl být v plném rozsahu zaručen volný pohyb legálního kapitálu. [pozm. návrh 3]
(3) Revidovaná strategie Unie pro boj proti financování terorismu ze dne 17. července 2008 poukázala na to, že je třeba nepolevovat v úsilí s cílem zabránit financování terorismu a bránit podezřelým z terorismu ve využívání jejich finančních prostředků. Uznává, že FATF se neustále snaží zlepšovat svá doporučení a pracuje na jednotném výkladu toho, jak by se doporučení měla provádět. Revidovaná strategie Unie konstatuje, že provádění uvedených doporučení všemi členy FATF i členy regionálních subjektů podobných FATF se pravidelně hodnotí a z tohoto úhlu pohledu je společný přístup členských států k jejich provádění důležitý.
(4) Aby se zabránilo financování terorismu, byla učiněna opatření s cílem zmrazit peněžní prostředky a hospodářské zdroje některých osob, skupin a subjektů, k nimž patří nařízení (ES) č. 2580/2001(6) a nařízení Rady (ES) č. 881/2002(7). Za stejným účelem byla přijata opatření zaměřená na ochranu finančních systémů před směrováním finančních prostředků a jiných hospodářských zdrojů na teroristické účely. Směrnice Evropského parlamentu a Rady .../.../EU(8)(9) obsahuje řadu podobných opatření. Tato opatření však dokonale nebrání přístupu teroristů a dalších pachatelů trestné činnosti k platebním systémům za účelem přesunu jejich peněžních prostředků.
(5) Pro podporu soudržného přístupu k bojia zefektivnění boje proti praní peněz a financování terorismu na mezinárodní úrovni by další kroky Unie měly zohlednit vývoj na této úrovni, totiž mezinárodní standardy pro boj proti financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení, které v roce 2012 přijal FATF, a zejména doporučení č. 16 a revidovanou výkladovou poznámku k jeho provádění. [pozm. návrh 4]
(5a) Zvláštní pozornost by měla být věnována povinnostem Unie stanoveným v článku 208 Smlouvy o fungování EU, aby se zastavil rostoucí trend, kdy se činnosti spojené s praním peněz přesouvají z rozvinutých zemí s přísnými právními předpisy proti praní peněz do rozvojových zemí, kde předpisy mohou být méně přísné. [pozm. návrh 5]
(6) Zvlášť důležitým a cenným nástrojem pro předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz nebo financování terorismu může být úplná dohledatelnost převodů peněžních prostředků. Pro zajištění předávání informací v rámci celého platebního řetězce je proto vhodné zavést systém, který ukládá poskytovatelům platebních služeb povinnost doprovázet převody peněžních prostředků informacemi o plátci a příjemci, jež by měly být přesné a aktualizované. Je proto důležité, aby finanční instituce poskytovaly náležité, přesné a aktuální informace o převodech peněžních prostředků, které pro své klienty provádějí, a umožnily tak příslušným orgánům předcházet praní peněz a financování terorismu efektivněji. [pozm. návrh 6]
(7) Ustanovení tohoto nařízení se použijí, aniž by byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(10). Například osobní údaje shromážděné proto, aby se dodrželo toto nařízení, by se neměly dále zpracovávat způsobem, který se směrnicí 95/46/ES není v souladu. Zejména by mělo být přísně zakázáno další zpracování pro komerční účely. Boj proti praní peněz a financování terorismu uznávají všechny členské státy jako důležitý veřejný zájem. Proto by při uplatňování tohoto nařízení mělo být povoleno předávání osobních údajů do třetí země, která nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu čl. 25 směrnice 95/46/ES, a to podle čl. 26 písm. d) uvedené směrnice. Je důležité, aby poskytovatelům platebních služeb, kteří působí v různých jurisdikcích a jejichž pobočky či dceřiné společnosti se nacházejí na území mimo Unii, nebylo bezdůvodně bráněno v předávání informací o podezřelých transakcích v rámci téže organizace. Tím nejsou dotčeny mezinárodní dohody mezi Unií a třetími zeměmi zaměřené na boj proti praní peněz, ani přiměřené záruky zajištění rovnocenné či odpovídající úrovně ochrany občanů. [pozm. návrh 7]
(8) Osoby, které pouze převádějí dokumenty v listinné podobě na elektronické údaje a jednají na základě smlouvy s poskytovatelem platebních služeb, do působnosti tohoto nařízení nespadají; totéž platí pro každou fyzickou nebo právnickou osobu, která poskytuje poskytovateli platebních služeb výhradně informační nebo jiné podpůrné systémy pro převod peněžních prostředků nebo systémy pro clearing a vypořádání.
(9) Z oblasti působnosti tohoto nařízení je vhodné vyjmout převody peněžních prostředků, které představují malé riziko praní peněz nebo financování terorismu. Tato vynětí by měla zahrnovat kreditní nebo debetní karty, mobilní telefony nebo jiná digitální zařízení či zařízení informačních technologií, výběry z bankomatů, platby daní, pokut a jiných dávek a převody finančních prostředků, kdy jsou plátce i příjemce platby poskytovateli platebních služeb, kteří jednají svým vlastním jménem. Kromě toho mohou členské státy s cílem zohlednit zvláštnosti vnitrostátních platebních systémů vyjmout i elektronické žirové platby, pokud je vždy možné dohledat převod peněžních prostředků zpět k plátci, stejně jako převody peněžních prostředků uskutečněné prostřednictvím šeků v elektronické podobě nebo směnek. Nesmí však být vyňaty případy, kdy se debetní nebo kreditní karta, mobilní telefon nebo jiné digitální zařízení či zařízení informačních technologií, a to předplacené i placené následně, použijí pro převod mezi osobami. Vzhledem k dynamicky se rozvíjejícímu technologickému pokroku je třeba zvážit rozšíření oblasti působnosti této směrnice tak, aby pokrývala elektronické peníze a další nové platební metody. [pozm. návrh 8]
(10) Poskytovatelé platebních služeb by měli zajistit, aby informace o plátci a příjemci byly k dispozici a aby byly úplné. Aby nedocházelo ke snižování účinnosti platebních systémů, měly by být požadavky na ověřování týkající se převodů peněžních prostředků z účtu odděleny od požadavků týkajících se převodů, které z účtu prováděny nejsou. Aby se vyvážilo riziko přesunu transakcí do šedé zóny v důsledku uplatňování příliš přísných identifikačních požadavků na jedné straně a riziko potenciálních teroristických hrozeb představovaných malými převody finančních prostředků na straně druhé, měla by se povinnost kontrolovat přesnost informací o plátci v případě převodů finančních prostředků, které nejsou prováděny z účtu, ukládat pouze u jednotlivých převodů finančních prostředků přesahujících částkudo výše 1 000 EUR omezit pouze na jméno plátce. U převodů peněžních prostředků z účtu by se od poskytovatelů platebních služeb nemělo vyžadovat, aby ověřovali informace o plátci doprovázející každý převod peněžních prostředků, pokud jsou splněny požadavky směrnice .../.../EU(11). [pozm. návrh 9]
(11) S ohledem na legislativní akty Unie týkající se plateb – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009(12), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012(13), a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES(14) – je dostačující poskytovat k převodům peněžních prostředků v rámci Unie zjednodušené informace o plátci.
(12) Aby se orgánům, které ve třetích zemích odpovídají za boj proti praní peněz nebo financování terorismu, umožnilo dohledat zdroj peněžních prostředků používaných k těmto účelům, měly by být převody peněžních prostředků z Unie mimo území Unie doprovázeny úplnými informacemi o plátci a příjemci. Uvedeným orgánům by měl být poskytnut přístup k úplným informacím o plátci pouze za účelem předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz nebo financování terorismu.
(12a) Orgány, které v členských státech odpovídají za boj proti praní peněz a financování terorismu, a příslušné justiční a donucovací orgány by měly zintenzívnit vzájemnou spolupráci a spolupráci s příslušnými orgány třetích zemí, včetně daných orgánů v rozvojových zemích, aby tak ještě více posílily transparentnost, předávání informací a osvědčené postupy. Za účelem usnadnění této spolupráce by Unie měla v rozvojových zemích podporovat programy zaměřené na vytváření kapacit. Měly by být zlepšeny systémy shromažďování důkazů a zpřístupňování údajů a informací, které jsou důležité pro vyšetřování trestných činů, aniž by ale zároveň došlo k jakémukoliv porušení zásad subsidiarity nebo proporcionality či základních práv v Unii. [pozm. návrh 10]
(12b) Poskytovatelé platebních služeb plátce a příjemce a zprostředkující poskytovatelé služeb by měli mít zavedena vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů před jejich náhodnou ztrátou, změnou, neoprávněným zveřejněním nebo přístupem. [pozm. návrh 11]
(13) Pokud jde o převody peněžních prostředků od jediného plátce několika příjemcům, které jsou zasílány s nízkými náklady hromadným příkazem obsahujícím jednotlivé převody z Unie mimo území Unie, je třeba stanovit, že k těmto jednotlivým převodům lze uvádět pouze číslo účtu plátce nebo jedinečný identifikační kód transakce plátce, pokud úplnou informaci o plátci a příjemci obsahuje hromadný příkaz.
(14) V zájmu kontroly, zda převody peněžních prostředků doprovázejí požadované informace o plátci a příjemci, a s cílem napomoci zjišťování podezřelých transakcí by poskytovatel platebních služeb příjemce a zprostředkující poskytovatel platebních služeb měli mít k dispozici účinné postupy pro zjišťování, zda chybí informace o plátci a příjemci nebo jsou neúplné, zejména je-li do zlepšování dohledatelnosti převodů finančních prostředků zapojena řada platebních služeb. Efektivní kontroly, zda byly informace k dispozici a zda jsou úplné, mohou snížit časovou náročnost vyšetřování a zvýšit jeho efektivitu, především v případech, kdy se na převodu peněžních prostředků podílí více poskytovatelů platebních služeb, čímž dojde rovněž ke zlepšení dohledatelnosti převodů peněžních prostředků. Příslušné orgány členských států by tedy měly zajistit, aby poskytovatelé platebních služeb v rámci celého platebního řetězce připojovali kýžené informace k bezhotovostnímu převodu nebo je uváděli v doprovodné zprávě. [pozm. návrh 12]
(15) Vzhledem k možné hrozbě financování terorismu, kterou představují anonymní převody, je vhodné požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb vyžadovali informace o plátci a příjemci. V souladu s přístupen založeným na posouzení rizik, který vypracoval FATF, je vhodné určit oblasti s vyšším a nižším rizikem pro lepší zacílení rizik praní peněz a financování terorismu. Poskytovatel platebních služeb příjemce a zprostředkující poskytovatel platebních služeb by tedy měli zavést účinné postupy založené na posouzení rizik pro případya posuzovat a zvažovat rizika tak, aby se zdroje soustředily přímo do oblastí s vysokým rizikem praní peněz. Tyto účinné postupy založené na posouzení rizik, uplatňovanév případech, kdy převod peněžních prostředků nedoprovázejí požadované informace o plátci a příjemci, aby mohlinapomohou poskytovatelům platebních služeb, aby mohli efektivněji rozhodnout, zda tento převod peněžních prostředků provést, zamítnout či pozastavit a jaká následná opatření učinit. Pokud je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, měla by být u přeshraničního korespondenčního bankovního vztahu s dotyčným poskytovatelem platebních služeb uplatněna zesílená kontrola klienta v souladu se směrnicí .../.../EU(15). [pozm. návrh 13]
(16) Poskytovatel platebních služeb příjemce a zprostředkující poskytovatel platebních služeb by měli při zjištění chybějících či neúplných informací o plátci a příjemci postupovat zvláště obezřetně a na základě posouzení rizik a měli by podezřelé transakce oznámit příslušným orgánům v souladu s oznamovací povinností stanovenou ve směrnici .../.../EU(16) a vnitrostátních prováděcích předpisech.
(17) Ustanovení o převodech peněžních prostředků s chybějícími nebo neúplnými informacemi o plátci či příjemci se použijí, aniž jsou dotčeny povinnosti poskytovatelů platebních služeb a zprostředkujících poskytovatelů platebních služeb pozastavit nebo odmítnout převody peněžních prostředků, které porušují ustanovení občanského, správního nebo trestního práva. Informace o totožnosti plátce nebo příjemce v případě jednotlivců, právnických osob, svěřenských fondů, nadací, vzájemných společností, holdingů a jiných obdobných stávajících či budoucích právních uspořádání jsou klíčovým faktorem při pátrání po pachatelích trestné činnosti, kteří by jinak mohli skrývat svou totožnost za podnikové struktury. [pozm. návrh 14]
(18) Dokud nebudou odstraněny technické překážky, které mohou zprostředkujícím poskytovatelům platebních služeb bránit v plnění povinnosti předávat všechny obdržené informace o plátci, měli by tito zprostředkující poskytovatelé platebních služeb vést záznamy s těmito informacemi. Tyto technické překážky by měly být odstraněny, jakmile dojde ke zkvalitnění platebních systémů. Aby byla překonána technická omezení, mělo by být u mezibankovních převodů mezi členskými státy a třetími zeměmi podporováno využívání systému bezhotovostních převodů SEPA. [pozm. návrh 15]
(19) Protože při vyšetřování trestné činnosti lze často identifikovat požadované údaje nebo zúčastněné osoby až po mnoha měsících či dokonce letech po uskutečnění původního převodu peněžních prostředků a aby bylo možné mít v rámci vyšetřování přístup k zásadním důkazům, je vhodné, aby poskytovatelé platebních služeb uchovávali záznamy s informacemi o plátci a příjemci pro účely předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz nebo financování terorismu. Délka této doby by měla být omezena na pět let a po jejím uplynutí by měly být veškeré osobní údaje smazány, nestanoví-li vnitrostátní právní předpisy jinak. Další uchovávání záznamů by mělo být povoleno pouze v případě, že je to s ohledem na předcházení, odhalování nebo vyšetřování praní peněz a financování terorismu nezbytné, a nemělo by trvat déle než deset let. Poskytovatelé platebních služeb by měli zajistit, aby údaje uchovávané v souladu s tímto nařízením byly použity pouze k účelům popsaným v tomto nařízení. [pozm. návrh 16]
(20) Aby bylo možné v rámci boje proti terorismu podniknout okamžité kroky, měli by poskytovatelé platebních služeb urychleně reagovat na žádosti o informace o plátci ze strany orgánů odpovědných za boj proti praní peněz nebo financování terorismu v členském státě, v němž jsou usazeni.
(21) Počet dnů na odpověď na žádost o informace o plátci je určen počtem pracovních dnů v členském státě poskytovatele platebních služeb plátce.
(22) Aby se podpořilo dodržování požadavků tohoto nařízení a v souladu se sdělením Komise ze dne 9. prosince 2010 s názvem „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb“, měla by být posílena pravomoc příslušných orgánů přijímat opatření v rámci dohledu a ukládat sankce. Měly by se stanovit správní sankce a vzhledem k významu boje proti praní peněz a financování terorismu by členské státy měly stanovit sankce účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy by je měly oznámit Komisi a rovněž Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví) (dále jen „EBA“) zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010(17), Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (dále jen „EIOPA“) zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010(18) a Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) (dále jen „ESMA“) zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010(19).
(23) Pro zajištění jednotných podmínek k provádění článků XXXkapitoly V tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(20). [pozm. návrh 17]
(24) Řada zemí a území, které nejsou součástí území Unie, sdílí s některým členským státem měnovou unii, jsou součástí měnového prostoru některého členského státu nebo podepsaly s Unií zastupovanou některým členským státem měnovou dohodu a mají poskytovatele platebních služeb, kteří se přímo nebo nepřímo podílejí na platebních systémech a systémech vypořádání daného členského státu. S cílem zabránit tomu, aby uplatňování tohoto nařízení na převody peněžních prostředků mezi dotyčnými členskými státy a zmíněnými zeměmi či územími mělo značný negativní dopad na ekonomiku těchto zemí či území, je vhodné umožnit, aby se s takovými převody nakládalo jako s převody peněžních prostředků v rámci dotyčných členských států.
(25) S ohledem na změny, které by vyžadovalo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků(21), by toto nařízení mělo být v zájmu srozumitelnosti zrušeno.
(26) Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu či účinků akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(27) Toto nařízení ctí základní práva a zachovává zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie, zejména právo na respektování soukromého a rodinného života (článek 7), právo na ochranu osobních údajů (článek 8) a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (článek 47) a zásadu ne bis in idem.
(28) Aby se zajistilo hladké zavedení nového rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu, je vhodné, aby se den, od kterého se toto nařízení použije, shodoval s koncem lhůty pro provedení směrnice .../.../EU(22),
(28a) Evropský inspektor ochrany údajů vydal stanovisko dne 4. července 2013(23)
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
PŘEDMĚT, DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví pravidla pro informace o plátci a příjemci doprovázející převody peněžních prostředků za účelem předcházení, odhalování a vyšetřování praní peněz a financování terorismu při převodech peněžních prostředků.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice:
1) „financováním terorismu“ se rozumí financování terorismu ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice .../.../EU(24);
2) „praním peněz“ se rozumí činnosti praní peněz uvedené v čl. 1 odst. 2 nebo 3 směrnice .../.../EU*;
3) „plátcem“ se rozumí fyzická či právnická osoba, která buď provede převod peněžních prostředků ze svého vlastního účtu, nebo zadá příkaz k převodu peněžních prostředkůplátce ve smyslu čl. 4 odst. 7 směrnice 2007/64/ES; [pozm. návrh 18]
4) „příjemcem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem převáděných peněžních prostředkůpříjemce ve smyslu čl. 4 odst. 8 směrnice 2007/64/ES; [pozm. návrh 19]
5) „poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která v rámci výkonu své profese poskytuje službu převádění peněžních prostředkůposkytovatel platebních služeb ve smyslu v čl. 4 odst. 9 směrnice 2007/64/ES; [pozm. návrh 20]
6) „zprostředkujícím poskytovatelem platebních služeb“ se rozumí poskytovatel peněžních služeb, který není poskytovatelem plátce ani příjemce a který přijímá a odesílá převod peněžních prostředků jménem poskytovatele platebních služeb plátce či příjemce nebo jiného zprostředkujícího poskytovatele platebních služeb;
7) „převodem peněžních prostředků“ se rozumí jakákoli transakce uskutečněná elektronicky jménem plátce prostřednictvím poskytovatele platebních služeb s cílem zpřístupnit peněžní prostředky prostřednictvím poskytovatele platebních služeb příjemci, zejména „služby poukazování peněz“ a „inkaso“ ve smyslu směrnice 2007/64/ES, bez ohledu na to, zda je plátce a příjemce jedna a tatáž osoba; [pozm. návrh 21]
8) „převodem hromadným příkazem“ se rozumí soubor několika jednotlivých převodů peněžních prostředků, které jsou zasílány společně;
9) „jedinečným identifikačním kódem transakce“ se rozumí kombinace písmen nebo symbolů určená poskytovatelem platebních služeb v souladu s protokoly platebních systémů a systémů vypořádání nebo informačních systémů používaných k provedení převodu peněžních prostředků, která umožňuje dohledatelnost transakce k plátci a příjemci;
10) „převodem peněžních prostředků mezi osobami“ se rozumí transakce mezi dvěma fyzickými osobami jednajícími jakožto spotřebitelé za účelem, který nespadá do jejich obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti. [pozm. návrh 22]
Článek 3
Oblast působnosti
1. Toto nařízení se vztahuje na převody peněžních prostředků v libovolné měně, které odesílá nebo přijímá poskytovatel platebních služeb usazený v Unii.
2. Toto nařízení se nevztahuje na převody peněžních prostředků uskutečněné prostřednictvím kreditní či debetní karty,debetní či předplacené karty nebo kuponu nebo mobilního telefonu, elektronických peněz či jiného digitálního zařízení nebo zařízení informační technologie ve smyslu směrnice 2014/.../EU [PSD], pokud jsou splněny tyto podmínky: [pozm. návrh 23]
a) karta nebo zařízení jsou použity k platbě za zboží či služby určité společnosti v rámci její profesní obchodní či podnikatelské činnosti; [pozm. návrh 24]
b) veškeré převody plynoucí z této transakce doprovází číslo karty nebo zařízení.
Toto nařízení se však použije v případě, kdy se kreditní či debetní,debetníči předplacená karta či kupon, nebo mobilní telefon, elektronické peníze či jiné digitální zařízení nebo zařízení informačních technologií použije pro převodza účelem převodu peněžních prostředků mezi osobami. [pozm. návrh 25]
3. Toto nařízení se nevztahuje na fyzické nebo právnické osoby, které pouze převádějí dokumenty v listinné podobě na elektronické údaje a jednají na základě smlouvy s poskytovatelem platebních služeb, ani na takové osoby, které poskytují poskytovatelům platebních služeb výhradně informační nebo jiné podpůrné systémy pro převod peněžních prostředků nebo systémy pro clearing a vypořádání. [pozm. návrh 26]
Toto nařízení se nevztahuje na převody peněžních prostředků:
a) kde převod peněžních prostředků vyžaduje, aby plátce vybral hotovost ze svého vlastního účtu;
b) pokud se peněžní prostředky převádějí orgánům veřejné správy k platbě daní, pokut nebo jiných odvodů v rámci členského státu;
c) u nichž jsou plátce i příjemce poskytovateli platebních služeb, kteří jednají svým vlastním jménem.
KAPITOLA II
POVINNOSTI POSKYTOVATELů PLATEBNÍCH SLUŽEB
Oddíl 1
Povinnosti poskytovatele platebních služeb plátce
Článek 4
Informace doprovázející převody peněžních prostředků
1. Poskytovatel platebních služeb plátce zajistí, aby převod peněžních prostředků doprovázely tyto informace o plátci:
a) jméno plátce;
b) číslo účtu plátce, je-li takový účet pro zpracování převodu peněžních prostředků použit, nebo jedinečný identifikační kód transakce, pokud k tomuto účelu takový účet použit není;
c) adresa plátce nebo jeho vnitrostátní identifikační číslo nebo identifikační číslo klienta nebo datum a místo narození. [pozm. návrh 27]
2. Poskytovatel platebních služeb plátce zajistí, aby převody peněžních prostředků doprovázely tyto informace o příjemci:
a) jméno příjemce;
b) číslo účtu příjemce, je-li takový účet pro zpracování transakce použit, nebo jedinečný identifikační kód transakce, pokud k tomuto účelu takový účet použit není.
3. Před převedením finančních prostředků poskytovatel platebních služeb plátce provede opatření k identifikaci klienta v souladu se směrnicí .../.../EU(25) a ověří přesnost a úplnost informací uvedených v odstavci 1 na základě dokladů, údajů nebo informací získaných ze spolehlivého a nezávislého zdroje. [pozm. návrh 28]
4. Pokud jsou peněžní prostředky převáděny z účtu plátce, ověření uvedené v odstavci 3 se považuje za provedené v případě, že:
a) byla totožnost plátce ověřena při otevření účtu v souladu s článkem 11 směrnice .../.../EU(26) a informace získané při tomto ověření byly uchovány v souladu s článkem 39 uvedené směrnice;
nebo
b) se na plátce vztahuje čl. 12 odst. 5 směrnice .../.../EU*.
5. Odchylně od odstavce 3 však v případě převodu peněžních prostředků neprováděného z účtu poskytovatel platebních služeb informace uvedené v odstavci 1 neověřuje, pokud částka nepřesahujemusí ověřit alespoň jméno plátce provádějícího převody peněžních prostředků nepřesahujících částku 1 000 EUR, avšak pokud je transakce rozdělena do několika operací a zdá se, že tyto operace spolu souvisejí, nebo přesahují-lia nezdá se, že je spojena s jinými převody peněžních prostředků, které společně s dotyčným převodem částku 1 000 EUR přesahují., ověří všechny informace týkající se plátce i příjemce, které jsou uvedeny v odstavci 1. [pozm. návrh 29]
Článek 5
Převody finančních prostředků v rámci Unie
1. Odchylně od čl. 4 odst. 1 a 2 se v případech, kdy jsou poskytovatelé peněžních služeb plátce i příjemce usazeni v Unii, při převodu peněžních prostředků poskytuje pouzevyžaduje poskytnout plné jméno klienta a číslo účtu plátce a příjemce nebo specifický identifikační kód transakce, aniž jsou tím dotčeny požadavky na podávání informací stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) nařízení (EU) č. 260/2012. [pozm. návrh 30]
2. Bez ohledu na odstavec 1 dási poskytovatel platebních služeb plátce v případě, že je identifikováno vyšší riziko ve smyslu čl. 16 odst. 2 nebo 3 nebo přílohy III směrnice .../.../EU(27), vyžádá veškeré informace o plátci a příjemci na žádost poskytovatele platebních služeb příjemce nebo zprostředkujícího poskytovatele platebních služeb dát k dispozici informace o plátci či příjemci v souladu s článkem 4, a to do tří pracovních dnů od obdržení žádosti. [pozm. návrh 31]
Článek 6
Převody finančních prostředků mimo území Unie
1. V případě převodů hromadným příkazem od jediného plátce, u nichž jsou poskytovatelé platebních služeb příjemců usazeni mimo Unii, se čl. 4 odst. 1 a 2 nevztahují na jednotlivé převody spojené do souboru, pokud hromadný příkaz obsahuje informace uvedené v uvedeném článku a jednotlivé převody jsou doprovázeny číslem účtu plátce nebo specifickým identifikačním kódem transakce.
2. Odchylně od čl. 4 odst. 1 a 2 v případě, kdy je poskytovatel platebních služeb příjemce usazen mimo území Unie, převody peněžních prostředků nepřesahující 1 000 EUR doprovází pouze: [pozm. návrh 32]
a) jméno plátce;
b) jméno příjemce;
c) číslo účtu plátce i příjemce nebo specifický identifikační kód transakce.
Přesnost těchto informací nemusí být ověřena, pokud neexistuje podezření z praní peněz nebo financování terorismu.
Oddíl 2
Povinnosti poskytovatele platebních služeb příjemce
Článek 7
Zjišťování chybějících informací o plátci a příjemci
1. Poskytovatel platebních služeb příjemce zjišťuje, zda byla v informačním systému nebo v platebním systému a systému vypořádání využitém k uskutečnění převodu peněžních prostředků vyplněna pole týkající se informací o plátci a příjemci za použití znaků nebo vstupů, které jsou v rámci interních postupů proti zneužívání založených na posouzení rizik podle pravidel danéhotohotoinformačního nebo platebního systému a systému vypořádání přípustné. [pozm. návrh 33]
2. Poskytovatel platebních služeb příjemce musí mít k dispozici účinné postupy pro zjišťování, zda chybí tyto informace o plátci a příjemci:
a) pokud jde o převody peněžních prostředků, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen v Unii, informace požadované podle článku 5;
b) pokud jde o převody peněžních prostředků, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, informace o plátci a příjemci podle čl. 4 odst. 1 a 2 a v příslušných případech informace požadované podle článku 14;
a
c) pokud jde o převody hromadným příkazem, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, informace uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2 týkající se převodů hromadným příkazem.
3. Pokud jde o převody peněžních prostředků přesahující 1 000 EUR, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, ověřuje poskytovatel platebních služeb příjemce totožnost příjemce, pokud jeho totožnost již nebyla ověřena.
4. Pokud jde o převody peněžních prostředků nepřesahující 1 000 EUR, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, poskytovatel platebních služeb příjemce nemusí informace týkající se příjemce ověřovat, pokud neexistuje podezření z praní peněz nebo financování terorismu.
Členské státy mohou tento limit snížit nebo zrušit, pokud vnitrostátní hodnocení rizik doporučilo, aby kontroly převodů peněžních prostředků z určitého účtu, jež nebyly prováděny, byly intenzivnější. Členské státy, které tuto výjimku využijí, o tom informují Komisi. [pozm. návrh 34]
4a. Pokud je poskytovatel platebních služeb plátce usazen ve třetí zemi s vyšší mírou rizika, je u přeshraničního korespondenčního bankovního vztahu s dotyčným poskytovatelem platebních služeb uplatněna zesílená kontrola klienta v souladu se směrnicí .../.../EU(28). [pozm. návrh 35]
Článek 8
Převody peněžních prostředků s chybějícími nebo neúplnými informacemi o plátci a příjemci
1. Poskytovatel platebních služeb příjemce stanoví účinné postupy založené na posouzení rizik, které vycházejí ze zjištěných rizik v souladu s čl. 16 odst. 2 a přílohou III směrnice .../.../EU(29), pro rozhodnutí, kdy provést, zamítnout či pozastavit převod peněžních prostředků, u něhož chybí požadované úplné informace o plátci a příjemci, a pro určení následných opatření. [pozm. návrh 36]
Poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce v každém případě dodržuje platné právní nebo správní předpisy týkající se praní peněz a financování terorismu, zejména nařízení (ES) č. 2580/2001, nařízení (ES) č. 881/2002 a směrnice .../.../EU*. [pozm. návrh 37]
Pokud poskytovatel platebních služeb příjemce při příjmu převodů peněžních prostředků zjistí, že informace o plátci a příjemci vyžadované podle čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 5 odst. 1 a článku 6 chybějí nebo jsou neúplné nebo nebyly vyplněny za použití znaků nebo vstupů, které jsou podle pravidel daného informačního nebo platebního systému či systému vypořádání přípustné, převod buď odmítne, nebo jej před provedením platební transakce pozastaví a požádá o úplné informace o plátci a příjemci. [pozm. návrh 38]
2. Nedodává-li poskytovatel platebních služeb pravidelně požadované úplné informace o plátci, poskytovatel platebních služeb příjemce před tím, než odmítne veškeré budoucí převody peněžních prostředků od tohoto poskytovatele platebních služeb nebo než přijme rozhodnutí o tom, zda omezí či ukončí svůj obchodní vztah s tímto poskytovatelem platebních služeb či nikoli, učiní kroky, které mohou nejprve zahrnovat vydání varování a stanovení lhůt. [pozm. návrh 39]
Poskytovatel platebních služeb příjemce oznámí tuto skutečnost orgánům odpovědným za boj proti praní peněz nebo financování terorismu.
Článek 9
Hodnocení a oznamování
Poskytovatel platebních služeb příjemce vezme v souladu s postupy poskytovatelů platebních služeb založenými na posouzení rizik chybějící či neúplné informace o plátci a příjemci v úvahu jako jeden z faktorů při hodnocení toho, zda je převod peněžních prostředků či jakákoli související transakce podezřelá a zda se musí oznámit finanční zpravodajské jednotce. Poskytovatel platebních služeb se v rámci svých postupů založených na posouzení rizik zaměří i na další rizikové faktory, které jsou uvedeny v čl. 16 odst. 2 a příloze III směrnice .../.../EU(30), a přijme v tomto směru náležitá opatření. [pozm. návrh 40]
Oddíl 3
Povinnosti zprostředkujícího poskytovatele platebních služeb
Článek 10
Uchování informací o plátci a příjemci s převodem
Zprostředkující poskytovatelé platebních služeb zajistí, aby všechny obdržené informace o plátci a příjemci, které doprovázejí převod peněžních prostředků, zůstaly s převodem uchovány.
Článek 11
Zjišťování chybějících informací o plátci a příjemci
1. Zprostředkující poskytovatel platebních služeb zjišťuje, zda byla v informačním systému nebo v platebním systému a systému vypořádání využitém k uskutečnění převodu peněžních prostředků vyplněna pole týkající se informací o plátci a příjemci za použití znaků nebo vstupů, které jsou podle pravidel daného systému přípustné.
2. Zprostředkující poskytovatel platebních služeb musí mít k dispozici účinné postupy pro zjišťování, zda chybí nebo jsou neúplné tyto informace o plátci a příjemci: [pozm. návrh 41]
a) pokud jde o převody peněžních prostředků, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen v Unii, informace požadované podle článku 5;
b) pokud jde o převody peněžních prostředků, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, informace o plátci a příjemci podle čl. 4 odst. 1 a 2, nebo v příslušných případech informace požadované podle článku 14; a
c) pokud jde o převody hromadným příkazem, u nichž je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie, informace uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2 týkající se převodů hromadným příkazem.
Článek 12
Převody peněžních prostředků s chybějícími nebo neúplnými informacemi o plátci a příjemci
1. Zprostředkující poskytovatel platebních služeb stanoví účinné postupy založené na posouzení rizik pro rozhodnutí, kdy provést, zamítnout či pozastavit převod peněžních prostředků, u něhož chybí požadované informace o plátci a příjemci, a pro určení následnýchzda mezi informacemi o plátci a příjemci, které obdržel, některé informace chybí nebo jsou neúplné, a provede odpovídající následná opatření. [pozm. návrh 42]
Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb při příjmu převodů peněžních prostředků zjistí, že informace o plátci a příjemci vyžadované podle čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 5 odst. 1 a článku 6 chybějí nebo jsou neúplné nebo nebyly vyplněny za použití znaků nebo vstupů, které jsou podle pravidel daného informačního nebo platebního systému či systému vypořádání přípustné, převod buď odmítne, nebo jej pozastaví a požádá o úplné informace o plátci a příjemci před provedením platební transakce. [pozm. návrh 43]
2. Nedodává-li poskytovatel platebních služeb pravidelně požadované informace o plátci, zprostředkující poskytovatel platebních služeb před tím, než odmítne všechny budoucí převody peněžních prostředků od tohoto poskytovatele platebních služeb nebo než přijme rozhodnutí o tom, zda omezí či ukončí svůj obchodní vztah s tímto poskytovatelem platebních služeb či nikoli, učiní kroky, které mohou nejprve zahrnovat vydání varování a stanovení lhůt.
Zprostředkující poskytovatel platebních služeb oznámí tuto skutečnost orgánům odpovědným za boj proti praní peněz nebo financování terorismu.
Článek 13
Hodnocení a oznamování
Zprostředkující poskytovatel platebních služeb vezme chybějící či neúplné informace o plátci a příjemci v úvahu při hodnocení toho, zda je převod peněžních prostředků či jakákoli související transakce podezřelá a zda se musí oznámit finanční zpravodajské jednotce.
Článek 14
Technická omezení
1. Tento článek se použije v případech, kdy je poskytovatel platebních služeb plátce usazen mimo území Unie a zprostředkující poskytovatel platebních služeb je usazen uvnitř Unie.
2. Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb při přijetí převodu peněžních prostředků nezjistí, že informace o plátci vyžadované podle tohoto nařízení chybějí nebo jsou neúplné, může pro zaslání převodu peněžních prostředků poskytovateli platebních služeb příjemce použít platební systém s technickými omezeními, která brání tomu, aby převod peněžních prostředků doprovázely informace o plátci.
3. Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb při přijetí převodu peněžních prostředků zjistí, že informace o plátci vyžadované podle tohoto nařízení chybějí nebo jsou neúplné, použije platební systém s technickými omezeními pouze tehdy, může-li o dané skutečnosti informovat poskytovatele platebních služeb příjemce buď v rámci informačního systému nebo platebního systému a systému vypořádání, který sdělování této skutečnosti umožňuje, nebo jiným postupem, pokud tento způsob komunikace oba poskytovatelé peněžních služeb přijímají nebo pokud se na něm dohodli.
4. Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb používá platební systém s technickými omezeními, zpřístupní poskytovateli platebních služeb příjemce na jeho žádost všechny informace o plátci, které obdržel, bez ohledu na to, zda jsou úplné, a to do tří pracovních dnů po obdržení takové žádosti.
KAPITOLA III
SPOLUPRÁCE A UCHOVÁVÁNÍ ZÁZNAMŮ
Článek 15
Povinnost spolupracovat a rovnocennost [pozm. návrh 44]
1. Poskytovatelé platebních služeb a zprostředkující poskytovatelé platebních služeb odpovídají v plném rozsahu a neprodleně, v souladu s procedurálními požadavky stanovenými ve vnitrostátním právu členského státu, ve kterém jsou usazeni, výhradně na dotazy orgánů odpovědných za boj proti praní peněz nebo financování terorismu v dotyčném členském státě, které se týkají informací vyžadovaných podle tohoto nařízení. Je třeba zavést konkrétní záruky, které při těchto výměnách informací zajistí dodržování požadavků na ochranu údajů. Žádné jiné externí orgány nebo subjekty nemají přístup k údajům, jež uchovávají poskytovatelé platebních služeb. [pozm. návrh 45]
1a. Vzhledem k tomu, že velká část nezákonných finančních toků končí v daňových rájích, měla by Unie zvýšit tlak na tyto země, aby spolupracovaly za účelem boje proti nezákonným finančním tokům a zvýšení transparentnosti. [pozm. návrh 46]
1b. Poskytovatelé platebních služeb usazení v Unii uplatňují toto nařízení i u svých dceřiných společností a poboček působících ve třetích zemích, které nejsou považovány za rovnocenné.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22a, pokud jde o uznání právního a dohledového rámce jurisdikcí mimo Unii jako rovnocenného požadavkům tohoto nařízení. [pozm. návrh 47]
Článek 15a
Ochrana údajů
1. Pokud jde o zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení, plní poskytovatelé platebních služeb své úkoly pro účely tohoto nařízení v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES.
2. Poskytovatelé platebních služeb zajistí, aby údaje uchovávané v souladu s tímto nařízením byly použity pouze k účelům popsaným v tomto nařízení a aby v žádném případě nebyly využívány ke komerčním účelům.
3. Orgány na ochranu údajů jsou oprávněny vyšetřovat z moci úřední nebo na základě stížnosti veškerá podání týkající se problémů se zpracováním osobních údajů a mají právo nepřímého přístupu. Tyto pravomoci by měly zahrnovat především přístup k datovému souboru u poskytovatele platební služby a u příslušného vnitrostátního orgánu. [pozm. návrh 48]
Článek 15b
Předávání osobních údajů třetím zemím nebo mezinárodním organizacím
K předání osobních údajů třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, která nezaručuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu článku 25 směrnice 95/46/ES, může dojít pouze v případě, že:
a) jsou zavedena příslušná opatření a záruky v oblasti ochrany údajů a
b) orgán dohledu po posouzení těchto opatření a záruk předem udělil povolení k předání. [pozm. návrh 49]
Článek 16
Uchovávání záznamů
Informace o plátci a příjemci nesmí být uchovávány déle, než je nezbytně nutné. Poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce uchovávají záznamy o informacích uvedených v článcích 4, 5, 6 a 7 maximálně po dobu pěti let. V případech uvedených v čl. 14 odst. 2 a 3 musí zprostředkující poskytovatel platebních služeb uchovat záznamy o všech obdržených informacích po dobu pěti let. Po uplynutí této doby musí být osobní údaje smazány, nestanoví-li jinak vnitrostátní právní předpisy, které pak určují, za jakých podmínek poskytovatelé platebních služeb mohou nebo musí údaje dále uchovávat. Členské státy mohou další uchovávání po delší dobu povolit nebo požadovat jen za výjimečných okolností, pokud je to opodstatněné, a jsou proto uvedeny důvodya pouze pokud v případě, že je to nezbytné pro předcházení, odhalování nebo vyšetřování praní peněz a financování terorismu Maximální délka uchovávání nepřekročí deset let od provedení převodu peněžních prostředků a uchování osobních údajů probíhá v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES. [pozm. návrh 50]
Poskytovatelé platebních služeb plátce, příjemce a zprostředkující poskytovatelé služeb mají zavedena vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů před jejich náhodným nebo nezákonným zničením nebo náhodnou ztrátou, změnou, neoprávněným zveřejněním nebo přístupem. [pozm. návrh 51]
Informace, které o plátci nebo příjemci shromáždí poskytovatelé služeb plátce, příjemce a zprostředkující poskytovatelé, se vymažou po uplynutí lhůty k jejich uchovávání. [pozm. návrh 52]
Článek 16a
Přístup k informacím a důvěrnost
1. Poskytovatelé platebních služeb zajistí, aby k informacím shromážděným pro účely tohoto nařízení měly přístup pouze určené osoby nebo osoby, u nichž je to nezbytně nutné pro překonání podstoupeného rizika.
2. Poskytovatelé platebních služeb zajistí respektování důvěrného charakteru zpracovávaných údajů.
3. Osoby, které mají přístup k osobním údajům plátce nebo příjemce a které s nimi nakládají, zachovávají při jejich zpracovávání důvěrnost a požadavky na ochranu údajů.
4. Příslušné orgány zajistí, aby osoby, které pravidelně shromažďují nebo zpracovávají osobní údaje, měly zvláštní školení o ochraně údajů. [pozm. návrh 53]
KAPITOLA IV
SANKCE A SLEDOVÁNÍ
Článek 17
Sankce
1. Členské státy stanoví pravidla pro ukládání správních opatření a sankcí za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření, jimiž zajistí jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2. Pokud se povinnosti vztahují na poskytovatele platebních služeb, členské státy zajistí, aby se v případě jejich porušení mohly sankce uplatňovat na členy vrcholného vedení a veškeré další osoby, které jsou podle vnitrostátního práva za porušení odpovědné.
3. Členské státy oznámí pravidla uvedená v odstavci 1 do ...(31) Komisi a Smíšenému výboru orgánů EBA, EIOPA a ESMA. Neprodleně oznámí Komisi a Smíšenému výboru orgánů EBA, EIOPA a ESMA veškeré následné změny těchto pravidel.
4. Příslušné orgány mají veškeré vyšetřovací pravomoci, které jsou nezbytné pro výkon jejich funkcí. Při výkonu pravomoci ukládat sankce příslušné orgány úzce spolupracují, aby zajistily, že sankce či opatření povedou k žádoucím výsledkům, a v přeshraničních případech své kroky koordinují.
Článek 18
Zvláštní ustanovení
1. Tento článek se vztahuje na tato porušení:
a) opakované nedodání požadovaných informací o plátci a příjemci ze strany poskytovatele platebních služeb v rozporu s články 4, 5 a 6; [pozm. návrh 54]
b) závažné nedodržení povinnosti poskytovatele platebních služeb uchovávat záznamy v souladu s článkem 16;
c) nezavedení účinných strategií a postupů založených na posouzení rizik, které vyžadují články 8 a 12, poskytovatelem platebních služeb.
ca) závažné nedodržení povinností zprostředkujících poskytovatelů platebních služeb podle článků 11 a 12; [pozm. návrh 55]
2. V případech uvedených v odstavci 1 zahrnují správní opatření a sankce, které je možné uplatnit, alespoň tyto možnosti:
a) veřejné oznámení, které uvádí fyzickou nebo právnickou osobu a povahu daného porušení;
b) příkaz požadující, aby fyzická nebo právnická osoba jednání ukončila nebo aby takové jednání neopakovala;
c) v případě poskytovatele platebních služeb odnětí povolení poskytovatele;
d) dočasný zákaz výkonu funkce u poskytovatele platebních služeb týkající se kteréhokoli člena řídicího orgánu tohoto poskytovatele platebních služeb nebo jakékoli jiné odpovědné fyzické osoby;
e) v případě právnické osoby správní peněžité sankce ve výši až 10 % celkového ročního obratu uvedené právnické osoby v předchozím hospodářském roce; je-li právnická osoba dceřinou společností mateřské společnosti, je příslušným celkovým ročním obratem celkový roční obrat vyplývající z konsolidované účetní závěrky dané mateřské společnosti v předchozím hospodářském roce;
f) v případě fyzické osoby správní peněžité sankce ve výši až 5 000 000 EUR nebo v členských státech, jejíž měnou není euro, odpovídající hodnoty ve vnitrostátní měně k ...(32);
g) správní peněžité sankce ve výši až dvojnásobku zisku, který dotyčná osoba porušením získala, nebo ztráty, které předešla, lze-li jejich výši zjistit.
Článek 19
Zveřejňování sankcí
Správní sankce a opatření uložené v případech uvedených v článku 17 a čl. 18 odst. 1 se zveřejňují příslušné orgány bez zbytečného odkladu včetně informací o druhu a povaze porušení a totožnosti osob za ně odpovědných, je-li to nezbytné a přiměřené, po posouzení v každém jednotlivém případě, pokud takové zveřejnění vážně neohrozí stabilitu finančních trhů. [pozm. návrh 56]
Pokud by zveřejnění způsobilo zúčastněným stranám nepřiměřenou škodu, zveřejní příslušné orgány sankce anonymně.
Uloží-li nebo uplatní-li příslušný orgán členského státu správní sankci nebo jiné opatření v souladu s články 17 a 18, oznámí uvedenou sankci nebo opatření a okolnosti, za kterých byly uloženyy, orgánu EBA. Orgán EBA zařadí toto oznámení do centrální databáze správních sankcí vytvořené v souladu s článkem 69 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(33) a uplatní na ně stejné postupy jako na všechny ostatní zveřejněné sankce. [pozm. návrh 57]
Článek 20
Uplatňování sankcí příslušnými orgány
Při stanovení druhu správních sankcí či opatření a úrovně správních peněžních sankcí zohlední příslušné orgány všechny významné okolnosti včetně:
a) závažnosti a délky trvání porušení předpisů;
b) míry odpovědnosti odpovědné fyzické nebo právnické osoby;
c) finanční síly odpovědné fyzické nebo právnické osoby, kterou udává celkový roční obrat odpovědné právnické osoby nebo celkový roční příjem odpovědné fyzické osoby;
d) výše zisků nebo ztrát, které odpovědná fyzická nebo právnická osoba vytvořila nebo kterým předešla, pokud je možné je stanovit;
e) ztrát třetích osob způsobených porušením předpisů, pokud je možné je stanovit;
f) míry spolupráce odpovědné fyzické nebo právnické osoby s příslušným orgánem;
g) předchozích porušení ze strany odpovědné fyzické nebo právnické osoby.
Článek 21
Oznamování porušení
1. Členské státy zavedou účinné mechanismy na podporu oznamování případů, kdy byla porušena ustanovení toto nařízení, příslušným orgánům. Na ochranu údajů před náhodným nebo nezákonným zničením, náhodnou ztrátou, změnou nebo neoprávněným zveřejněním musí být provedena vhodná technická a organizační opatření. [pozm. návrh 58]
2. Mechanismy uvedené v odstavci 1 zahrnují alespoň:
a) konkrétní postupy pro přijímání oznámení případů porušení a následné kroky;
b) přiměřenou ochranu pro oznamovatele a osoby, které možné nebo skutečné porušení oznámí; [pozm. návrh 59]
c) ochranu osobních údajů týkajících se osoby, která porušení ohlásí, i fyzické osoby, která je za porušení předpisů údajně odpovědná, v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici 95/46/ES.
3. Poskytovatelé platebních služeb ve spolupráci s příslušnými orgány stanoví příslušné interní postupy, které jejich zaměstnancům umožní oznamovat porušení interně prostřednictvím zvláštníhozabezpečeného, nezávislého a anonymního komunikačního kanálu. [pozm. návrh 60]
Článek 22
Sledování
1. Členské státy vyžadují, aby příslušné orgány účinně sledovaly dodržování požadavků tohoto nařízení a aby pro tento účel přijaly nezbytná opatření. Orgán EBA může vydat v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pokyny k postupům pro provádění tohoto nařízení, a to s přihlédnutím k osvědčeným postupům ve členských státech. [pozm. návrh 61]
1a. Komise koordinuje a pečlivě sleduje uplatňování tohoto nařízení, pokud jde o poskytovatele platebních služeb mimo území Unie, a v případech, kdy je to vhodné, posiluje spolupráci s orgány třetích zemí, které jsou odpovědné za vyšetřování porušování ustanovení článku 18 a za ukládání příslušných sankcí. [pozm. návrh 62]
1b. Komise do 1. ledna 2017 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování kapitoly IV, zejména s ohledem na přeshraniční případy, poskytovatele platebních služeb ze třetích zemí a na uplatňování vyšetřovacích a sankčních pravomocí ze strany příslušných vnitrostátních orgánů těchto zemí. Pokud by v souvislosti s uchováváním údajů vzniklo riziko porušování platných předpisů, Komise podnikne vhodná a účinná opatření, v jejichž rámci předloží i návrh na změnu tohoto nařízení. [pozm. návrh 63]
Článek 22a
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 15 odst. 1a je Komisi svěřena na dobu neurčitou počínaje ...(34).
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 15 odst. 1a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Nabývá účinku dnem následujícím po vyhlášení rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 15 odst. 1a vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. [pozm. návrh 64]
KAPITOLA V
PROVÁDĚCÍ PRAVOMOCI
Článek 23
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Výbor pro předcházení praní peněz a financování terorismu (dále jen „výbor“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011, za předpokladu, že prováděcí ustanovení přijatá na základě zde uvedeného postupu nemění základní ustanovení tohoto nařízení [pozm. návrh 65].
KAPITOLA VI
ODCHYLKY
Článek 24
Dohody s územími nebo zeměmi uvedenýmineuvedenými v článku 355 Smlouvy [pozm. návrh 66]
1. Aniž je dotčen čl. 15. odst. 1a, může Komise můžev případech, kdy je osvědčena rovnocennost, povolit členskému státu, aby uzavřel dohody se zemí či územím, které nejsou součástí území Unie a jsou uvedeny v článku 355 Smlouvy, jež se odchylují od tohoto nařízení, s cílem zacházet s převody peněžních prostředků mezi touto zemí či územím a dotyčným členským státem jako s převody peněžních prostředků v rámci uvedeného členského státu. [pozm. návrh 67]
Takové dohody lze povolit jen tehdy, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) dotyčná země nebo území sdílí s dotyčným členským státem měnovou unii, je součástí měnového prostoru tohoto členského státu nebo podepsala s Unií zastoupenou členským státem měnovou dohodu;
b) poskytovatelé platebních služeb v dotyčné zemi nebo na dotyčném území se přímo nebo nepřímo účastní platebních systémů a systémů vypořádání v uvedeném členském státě;
a
c) dotyčná země nebo území vyžaduje od poskytovatelů platebních služeb ve své jurisdikci uplatňování stejných pravidel, jaká stanoví toto nařízení.
2. Členský stát, který si přeje uzavřít dohodu uvedenou v odstavci 1, zašle Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné informace.
Po obdržení žádosti členského státu Komisí se s převody peněžních prostředků mezi tímto členským státem a dotyčnou zemí či územím prozatímně zachází jako s převody peněžních prostředků v rámci uvedeného členského státu, a to až do přijetí rozhodnutí v souladu s postupem stanoveným tímto článkem.
Je-li Komise toho názoru, že nemá všechny potřebné informace, obrátí se do dvou měsíců od obdržení žádosti na dotyčný členský stát a upřesní, jaké další informace požaduje.
Jakmile má Komise všechny informace, které považuje za potřebné k posouzení žádosti, vyrozumí o tom do jednoho měsíce žádající členský stát a postoupí žádost ostatním členským státům.
3. Do tří měsíců od oznámení uvedeného v odst. 2 čtvrtém pododstavci Komise postupem podle čl. 23 odst. 2 rozhodne, zda dotyčnému členskému státu povolí uzavřít dohodu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku.
Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci se v každém případě přijme do 18 měsíců od obdržení žádosti Komisí.
3a. Pro již schválená a platná rozhodnutí týkající se závislých či přidružených území musí být zajištěno nepřerušené pokračování jejich platnosti, jmenovitě pro prováděcí rozhodnutí Komise 2012/43/EU(35), rozhodnutí Komise 2010/259/EU(36) a rozhodnutí Komise 2008/982/ES(37). [pozm. návrh 68]
KAPITOLA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 25
Zrušení
Nařízení (ES) č. 1781/2006 se zrušuje.
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.
Článek 26
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Nařízení (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 70).
Nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (Úř. věst. L 139, 29.5.2002, s. 9).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady .../.../EU o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu (Úř. věst. L …, …, s. ).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/43/EU ze dne 25. ledna 2012, kterým se Dánskému království povoluje uzavírat dohody s Grónskem a Faerskými ostrovy o převodu peněžních prostředků mezi Dánskem a každým z uvedených území, aby se s nimi zacházelo jako s převody peněžních prostředků v rámci Dánska, podle nařízení (ES) č. 1781/2006 Evropského parlamentu a Rady (Úř. věst. L 24, 27.1.2012, s. 12).
Rozhodnutí Komise 2010/259/EU ze dne 4. května 2010, kterým se Francouzská republika zmocňuje uzavřít s Monackým knížectvím dohodu o tom, aby se s převody peněžních prostředků mezi Francouzskou republikou a Monackým knížectvím zacházelo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 jako s převody peněžních prostředků v rámci Francouzské republiky(Úř. věst. L 112, 5.5.2010, s. 23).
Rozhodnutí Komise 2008/982/ES ze dne 8. prosince 2008, kterým se Spojené království zmocňuje k uzavření dohody se správní oblastí Jersey, správní oblastí Guernsey a s ostrovem Man s cílem zacházet s převody peněžních prostředků mezi Spojeným královstvím a každým z uvedených území jako s převody v rámci Spojeného království, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 (Úř. věst. L 352, 31.12.2008, s. 34).
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (COM(2013)0045 – C7-0032/2013 – 2013/0025(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2013)0045),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0032/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 17. května 2013(1),
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 23. května 2013(2),
— s ohledem na závazky přijaté na summitu G8 konaném v červnu 2013 v Severním Irsku,
— s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování,
— s ohledem na zprávu generálního tajemníka OECD o pokroku předloženou dne 5. září 2013 skupině G20,
— s ohledem na stanoviska Hospodářského a měnového výboru ze dne 9. prosince 2013 k návrhu směrnice, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS a směrnice 83/349/EHS, pokud jde o zveřejňování nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými společnostmi jako skupinami podniků,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na společná jednání Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podle článku 51 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro právní záležitosti (A7-0150/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu
(1) Mohutný příliv špinavýchMohutné nezákonné toky peněz můžemohou poškodit stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrozit vnitřní trh a mezinárodní rozvoj. Terorismus narušuje samotnéotřásá samotnými základy naší společnosti. Preventivní úsilí prostřednictvím finančního systému může doplnitNezákonným tokům peněz rozhodujícím způsobem napomáhají utajované podnikové struktury, které působí v jurisdikcích zajišťujících utajení, často označovaných také jako daňové ráje, nebo prostřednictvím těchto jurisdikcí.Je nezbytně nutné nejen důkladněji propracovat trestněprávní přístup na úrovni Unie, ale současně jej doplnit o preventivní opatřenív rámcifinančního systému, která mohou a přinést komplementární výsledky. Preventivní přístup by však měl být cílený a přiměřený a neměl by vyústit v globální systém kontroly všech obyvatel. [pozm. návrh 1]
(2) Spolehlivost, integrita a stabilita úvěrových a finančních institucí a důvěra ve finanční systém jako celek by mohly být vážně ohroženy snahou pachatelů trestné činnosti a jejich společníků buď zastřít původ výnosů z trestné činnosti, nebo směrovat peníze získané zákonným i nezákonným způsobem na teroristické účely. Pokud nebudou na úrovni Unie přijata konkrétní koordinační opatření, ti, kdoOsoby, které perou peníze a financují terorismus, by se mohlimohly pokusit zneužít volného pohybu kapitálu a svobodu poskytovat finanční služby, jež jsou součástí integrovaného finančního prostoru, aby si usnadnily svou trestnou činnost usnadnili. Z tohoto důvodu je třeba na úrovni Unie přijmout určitá koordinační opatření. Ochrana společnosti před pachateli trestné činnosti a ochrana stability a integrity finančního systému Evropské unie, jež jsou cílem těchto opatření, by měly být zároveň v rovnováze s potřebou vytvořit právní prostředí, které podnikům umožní růst, aniž by jim vznikaly neúměrné náklady na dodržování předpisů. Veškeré požadavky, které mají povinné subjekty splnit v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu, by tudíž měly být opodstatněné a přiměřené. [pozm. návrh 2]
(3) Stávající návrh je čtvrtou směrnicí, která se zabývá hrozbou praní peněz. Ve směrnici Rady 91/308/EHS(6) bylo praní peněz definováno v kontextu trestných činů souvisejících s drogami a směrnice uložila povinnosti pouze finančnímu sektoru. Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/97/ES(7), byla oblast působnosti rozšířena z hlediska dotčených trestných činů i škály profesí a činností, na něž se uvedená směrnice vztahuje. V červnu 2003 revidoval Finanční akční výbor (dále jen „FATF“) svá doporučení týkající se pokrytí financování terorismu a předložil podrobnější požadavky, pokud jde o zjištění a ověření totožnosti klienta, situace, kdy vyšší riziko praní peněz může odůvodnit zesílená opatření, a také situace, kdy snížené riziko může ospravedlnit méně důkladné kontroly.
Tyto změny byly zohledněny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(8) a směrnici Komise 2006/70/ES(9). Unie by při realizaci doporučení FATF měla plně dodržovat unijní právní předpisy o ochraně údajů, Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. [pozm. návrh 3]
(4) Praní peněz a financování terorismu často probíhá v mezinárodním měřítku. Opatření přijatá pouze na vnitrostátní úrovni nebo i na úrovni Unie, která by nebrala v úvahu mezinárodní koordinaci a spolupráci, by měla velmi omezené účinky. Opatření přijatá v této oblasti Unií by proto měla být v souladuslučitelná s dalšími iniciativami přijatými na jiných mezinárodních fórech a přinejmenším stejně přísná. Při praní peněz a financování terorismu se mohou používat strategie vyhýbání se daňovým povinnostem a mechanismy nezveřejňování a utajování informací, které mají zabránit odhalení. Opatření Unie by měla i nadále brát v úvahu zejména doporučení FATF, který je předním mezinárodním orgánem činnýma doporučení dalších mezinárodních orgánů činných v boji proti praní peněz a financování terorismu. Za účelem posílení účinného boje proti praní peněz a financování terorismu by měly být směrnice 2005/60/ES a 2006/70/ES případně sladěny s novými doporučeními FATF, která byla přijata a rozšířena v únoru 2012. Při slaďování předpisů s nezávaznými doporučeními FATF je však naprosto nezbytné plně dodržovat právo Unie, zejména právní předpisy Unie v oblasti ochrany údajů a ochrany základních práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie. [pozm. návrh 4]
(4a) Zvláštní pozornost je třeba věnovat plnění povinností stanovených v článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), který požaduje soudržnost politik rozvojové spolupráce, aby se zastavil sílící trend, kdy se činnosti spojené s praním peněz přesouvají z rozvinutých zemí do rozvojových zemí s méně přísnými právními předpisy v oblasti boje proti praní peněz. [pozm. návrh 5]
(4b) Vzhledem k tomu, že nezákonné finanční toky, zejména praní peněz, představují 6 až 8,7 % HDP rozvojových zemí(10), což je desetkrát více než objem pomoci Unie a jejích členských států rozvojovému světu, musí být opatření pro boj proti praní peněz a financování terorismu koordinovaná a musí zohledňovat rozvojovou strategii a politiky Unie a členských států, jejichž cílem je bojovat proti úniku kapitálu. [pozm. návrh 6]
(5) Zneužití finančního systému pro směrování peněz z trestné činnosti nebo dokonce i čistých peněz na teroristické účely navíc představuje zjevné riziko pro integritu, řádné fungování, pověst a stabilitu finančního systému. Preventivní opatření této směrnice by tedy měla zahrnovat nejen manipulaci s penězi plynoucími z ze závažné trestné činnosti, ale takéa shromažďování peněz nebo majetku pro teroristické účely. [pozm. návrh 7]
(5a) Bez ohledu na postihy stanovené v členských státech by mělo být hlavním cílem všech opatření přijatých podle této směrnice zakročení proti všem postupům, které vytváří značné nezákonné zisky. Za tímto účelem by měly být podniknuty veškeré možné kroky k tomu, aby se předešlo zneužívání finančního systému k praní těchto zisků. [pozm. návrh 8]
(6) Při platbách vysokých částek v hotovosti hrozí praní peněz a financování terorismu. S cílem zvýšit ostražitost a zmírnit rizika v souvislosti s platbami v hotovosti fyzickými a právnickými osobami obchodujícími se zbožím by do oblasti působnosti této směrnice měly spadat platby v hotovosti prováděné nebo přijímané těmito osobami ve výši 7 500 EUR nebo více. Členské státy by měly být schopny se rozhodnout pro přijetí přísnějších ustanovení včetně nižší prahové hodnoty. [pozm. návrh 9]
(6a) Jako náhrada bankovních účtů se stále více používají elektronické peněžní produkty. Poskytovatelé těchto produktů by měli být bezpodmínečně povinni předcházet praní peněz a financování terorismu. Pokud jsou však splněny určité kumulativní podmínky, mělo by být možné elektronické peněžní produkty osvobodit od důkladné kontroly klienta. Používání elektronických peněz, které jsou vydávány bez důkladné kontroly klienta, by mělo být umožněno jen při nákupu zboží a služeb pouze od obchodníků a poskytovatelů, jejichž totožnost je známa a ověřena vydavatelem elektronických peněz. Pro převody hotovosti mezi osobami by používání elektronických peněz nemělo být povoleno, aniž by byla provedena důkladná kontrola klienta. Elektronicky uložená částka by měla být dostatečně nízká, aby nevznikaly mezery a aby bylo možno zajistit, že daná osoba nemůže získat neomezené množství anonymních elektronických peněžních produktů. [pozm. návrh 10]
(6b) Realitní makléři provádějí transakce s nemovitostmi v členských státech mnoha různými způsoby. Pokud se při výkonu svého povolání podílejí na finančních transakcích souvisejících s nemovitostmi, měla by se na realitní makléře vztahovat tato směrnice, aby se snížilo riziko praní peněz na trhu s nemovitostmi. [pozm. návrh 11]
(7) Právníci, jak je definují členské státy, by měli podléhat ustanovením této směrnice, jestliže se podílejí na finančních transakcích nebo podnikových obchodech, včetně poskytování daňového poradenství, kde je největší riziko, že služeb těchto právníků může být zneužito za účelem praní výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. Měly by však existovat výjimky z povinnosti oznamovat informace získané před soudním řízením, během něj či po něm, nebo v průběhu zjišťování právního postavení klienta. Právní poradenství by mělo i nadále podléhat povinnosti profesní mlčenlivosti, pokud se právní poradce nepodílí na praní peněz nebo financování terorismu nebo není právní poradenství poskytováno za účelem praní peněz nebo financování terorismu anebo právník neví, že klient vyhledal právní poradenství za účelem praní peněz nebo financování terorismu.
(8) S přímo srovnatelnými službami by se mělo zacházet stejně, jestliže jsou poskytovány kterýmkoliv z příslušníků profesí, na které se tato směrnice vztahuje. Aby byla dodržena práva zaručená Listinou, neměly by oznamovací povinnosti podle této směrnice podléhat informace, jež získají auditoři, externí účetní a daňoví poradci, kteří v některých členských státech mohou obhajovat nebo zastupovat klienta v soudním řízení nebo zjišťovat právní postavení klienta, při plnění těchto úkolů.
(9) Je důležité výslovně upozornit na skutečnost, že tato směrnice zahrnuje „daňové trestné činy“ související s přímými a nepřímými daněmi jsou v této směrnici v souladu s revidovanými doporučeními FATF zahrnuty do širší definice „trestné činnosti“ v souladu s revidovanými doporučeními FATF. Evropská rada na svém zasedání konaném dne 23. května 2013 uvedla, že je nutné komplexně řešit problém daňových úniků a podvodů a všemi prostředky bojovat proti praní peněz na vnitřním trhu a vůči nespolupracujícím třetím zemím a jurisdikcím. Důležitým krokem při odhalování těchto trestných činů je jejich vymezení a dále zveřejňování určitých finančních informací velkými společnostmi působícími v Unii podle jednotlivých zemí. Dále je také důležité zajistit, aby se povinné osoby a právníci, jak je definují členské státy, nesnažili zmařit záměr této směrnice, neusnadňovali agresivní daňové plánování ani se do něj nezapojovali. [pozm. návrh 12]
(9a) Členské státy by měly v daňové oblasti zavést obecná pravidla prevence vyhýbání se daňovým povinnostem s cílem omezit agresivní daňové plánování a vyhýbání se daňovým povinnostem v souladu s doporučeními Evropské komise ohledně agresivního daňového plánování ze dne 12. prosince 2012 a se zprávou OECD o pokroku ze dne 5. září 2013 vypracovanou pro G20. [pozm. návrh 13]
(9b) Subjekty se zvláštní úlohou ve finančním systému, jako jsou Evropská investiční banka (dále jen "EIB"), Evropská banka pro obnovu a rozvoj, centrální banky členských států a centrální vypořádací systémy, by při provádění nebo podpoře obchodních či soukromých transakcí měly co nejdůsledněji dodržovat pravidla použitelná na jiné povinné osoby, která byla přijata podle této směrnice. [pozm. návrh 14]
(10) Je nutné zjistit totožnost kterékoli fyzické osoby, která vykonává vlastnictví právnické osoby nebo ji ovládá. I když podíl na vlastnictvíurčení konkrétního vlastnického podílu automaticky nezaručí nalezení skutečného majitele, je to důkazní faktor, který je třeba zohlednit je jedním z faktorů umožňujících jeho identifikaci. Identifikace a ověřování skutečných majitelů by případně měly být rozšířeny na právnické osoby, jež vlastní jiné právnické osoby, a měly by sledovat řetězec vlastnictví, dokud není nalezena fyzická osoba, která vykonává vlastnictví nebo ovládá právnickou osobu, která je klientem. [pozm. návrh 15]
(11) Potřeba přesných a aktuálních informacíJe důležité zajistit a zlepšit dohledatelnost plateb. Přesné a aktuální informance o skutečném majiteli jakéhokoli právního subjektu, jako jsou právnické osoby, svěřenské fondy, nadace, holdingy a všechny ostatní obdobné, ať stávající či budoucí, právní uspořádání, jsou je klíčovým faktoremprvkem při sledování pachatelů trestných činů, kteří jinak mohou skrýt svou totožnost za korporátní strukturu. Členské státy by proto měly zajistit, aby společnosti mělyuchovávaly informace o svých skutečných majitelích a daly tytoabyv centrálních veřejných rejstřících dostupných on-line zveřejňovaly pomocí otevřeného a bezpečného datového formátuadekvátní, přesné a aktuální informace k dispoziciv souladu s právními předpisy Unie o ochraně údajů a s právem na soukromí zakotveném v Listině. Přístup do těchto rejstříků by měl být povolen příslušným orgánům, zejména finanční zpravodajské jednotce (FIU) a povinným osobám, a veřejným subjektům na základě předchozí identifikace osoby, která si přeje získat přístup k informacím, a případně po uhrazení poplatku. Správci by navíc měli povinným osobám nahlásit své postavení. [pozm. návrh 16]
(11a) Zřízení rejstříků s informacemi o skutečných majitelích v členských státech by významně usnadnilo boj proti praní peněz, financování terorismu, korupci, daňovým trestným činům, podvodům a jiným finančním trestným činům. Lze toho dosáhnout zlepšením fungování stávajících obchodních rejstříků v členských státech. Vzhledem k přeshraniční povaze obchodních transakcí je naprosto nezbytné, aby byly rejstříky propojeny, mají-li být účinně využívány informace v nich obsažené. Propojení obchodních rejstříků po celé Unii stanoví již směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/17/EU(11) a je třeba jej dále posílit. [pozm. návrh 17]
(11b) Díky technologickému pokroku jsou k dispozici nástroje, s jejichž pomocí mohou povinné osoby v případě některých transakcí ověřit totožnost svých zákazníků. Taková technologická zlepšení poskytují podnikům a zákazníkům řešení, jež mohou ušetřit čas i náklady, a měla by proto být zohledněna při posuzování rizika. Příslušné orgány členských států a povinné osoby by měly být iniciativní v boji proti novým a inovativním způsobům praní peněz a zároveň dodržovat základní práva, včetně práva na soukromí a ochranu údajů. [pozm. návrh 18]
(12) Tato směrnice by se měla uplatňovat i na ty činnosti povinných osob, na něž se vztahuje tato směrnice, které jsou vykonávány na internetu.
(12a) Zástupci Unie v řídicích orgánech EBRD by měli EBRD nabádat k tomu, aby prováděla ustanovení této směrnice a na své internetové stránce zveřejnila politiku boje proti praní peněz včetně podrobných postupů, které vyhovují ustanovením této směrnice. [pozm. návrh 19]
(13) Využití odvětví hazardních herJe znepokojivé, že k praní výnosů z trestné činnosti je znepokojujícíje využívánoodvětví hazardních her. V zájmu zmírnění rizik spojených s tímto odvětvím a s cílemv zájmu rovného zacházení s poskytovateli služeb hazardních her by měla být pro všechny poskytovatele služeb hazardních her stanovena povinnost provést identifikaci a kontrolu klienta u jednotlivých obchodů ve výši 2 000 EUR nebo více. Pro účely identifikace a kontroly klienta by měl být zaveden postup založený na posouzení rizik, který bude zohledňovat různá rizika spojená s různými typy hazardních her a skutečnost, zda tato rizika představují vážnou nebo mírnou hrozbu v souvislosti s praním peněz. Zvláštní rysy různých typů hazardních her by měly být zohledněny např. i tak, že se budou rozlišovat kasina, poskytovatelé hazardních her on-line a další poskytovatelé hazardních her. Členské státy by měly zvážit možnost použít tento práh na výběr výher, jakož i na peněžité sázky. Poskytovatelé služeb hazardních her ve fyzických prostorách (např. v kasinech a jiných podobných budovách určených k hraní) by měli zajistit, aby identifikaci a kontrolu klienta, v případě že probíhá v místě vstupu do budov, bylo možné propojit s obchody prováděnými v těchto prostorách klientem. [pozm. návrh 20]
(13a) Praní peněz nabývá stále rafinovanějších podob a zahrnuje také nelegální, ale někdy i legální sázení, zejména sázky spojené se sportovními utkáními. Objevily se nové formy vysoce ziskové organizované trestné činnosti, například manipulace s výsledky zápasů, a rozvinuly se ve výnosné formy trestné činnosti spojené s praním peněz. [pozm. návrh 21]
(14) Riziko praní peněz a financování terorismu není ve všech případech stejné. Proto by se měl použít komplexní přístup vycházející z posouzení rizik na základě minimálních standardů. Přístup založený na posouzení rizik není pro členské státy a povinné osoby příliš liberální možností. Zahrnuje užití rozhodování, které vychází z důkazů, s cílem lépe zaměřit rizika praní peněz a financování terorismu, jimž Unie čelí, a ty, jichž se to týká. [pozm. návrh 22]
(15) Je nutné, aby členské státy a Unie podpořily přístup založený na posouzení rizik, aby identifikovaly rizika praní peněz a financování terorismu, která jim hrozí, porozuměly jim a zmírňovaly je. Význam nadnárodního přístupu k identifikaci rizik byl uznán na mezinárodní úrovni a evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen „EBA“) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010(12); evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen „EIOPA“) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010(13); a evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (dále jen „ESMA“) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010(14) by měly mít za úkol vyjádřit stanovisko ohledně rizik ohrožujících finanční sektor a ve spolupráci s členskými státy by měly vypracovat minimální standardy pro hodnocení rizik prováděné příslušnými vnitrostátními orgány. Do tohoto procesu by měly být formou co nejintenzivnějších konzultací zapojeny příslušné zúčastněné strany. [pozm. návrh 23]
(16) Výsledky posouzení rizik na úrovni členských států by případně měly být včas k dispozici povinným osobám, aby mohly identifikovat svá vlastní rizika, porozumět jim a zmírnit je. [pozm. návrh 24]
(17) V zájmu lepšího pochopení a zmírnění rizik v Unii by mělo být provedeno nadnárodní posouzení rizik, aby bylo možné účinně stanovit rizika praní peněz a financování terorismu, jimž je vystaven vnitřní trh. Komise by měla po členských státech požadovat, aby se zabývaly scénáři, jež jsou považovány za vysoce rizikové. Členské státy by kromě toho měly případně sdílet výsledky svého posouzení rizik mezi sebou navzájem a s Komisí, orgánya případně sorgánem EBA, orgánem EIOPA a orgánem, ESMA a Europolem. [pozm. návrh 25]
(18) Při provádění ustanovení této směrnice je vhodné vzít v úvahu charakteristiky a potřeby malých povinných osob, které spadají do oblasti její působnosti, a zajistit vhodné zacházení, jež odpovídá zvláštním potřebám malých povinných osob a povaze jejich podnikání.
(19) Riziko má proměnlivý charakter a proměnné buď samy o sobě, nebo v kombinaci mohou zvýšit nebo snížit potenciální rizika, což má dopad na odpovídající úroveň preventivních opatření, jako jsou opatření v oblasti identifikace a kontroly klienta. Mohou tedy nastat okolnosti, za kterých je třeba uplatnit zesílenou kontrolu, a jiné, kdy může být vhodná zjednodušená identifikace.
(20) Je třeba uznat, že určité situace představují větší riziko praní peněz nebo financování terorismu. Ačkoliv by měla být zjištěna totožnost a obchodní profil všech klientů, existují případy, kdy jsou zapotřebí zvláště přísné postupy pro zjištění a ověření totožnosti klienta.
(21) To platí zejména o obchodních vztazích s jednotlivciosobami, kteříkteré zastávají nebo zastávalizastávaly významné veřejné funkce, zejména s osobamiz těch členských států Unie nebo ze třetích takovými jednotlivci ze zemí, kde je rozšířena korupce. Takové vztahy mohou vystavit finanční sektor zvláště významnému riziku ztráty pověsti a právnímu riziku. Mezinárodní úsilí o potírání korupce rovněž odůvodňuje potřebu věnovat těmto případům zvláštní pozornost a použít odpovídající opatření zesílené kontroly klientů v případě osob, které zastávají nebo zastávaly významné funkce doma nebo v zahraničí, a vysoce postavených osob v mezinárodních organizacích. [pozm. návrh 26]
(21a) Potřeba přijmout opatření zesílené kontroly klientů v případě osob, které zastávají nebo zastávaly významné funkce doma nebo v zahraničí, a vysoce postavených osob v mezinárodních organizacích by však neměla vést k tomu, aby seznamy s informacemi o těchto osobách byly prodávány pro komerční účely. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření zakazující takové jednání. [pozm. návrh 27]
(22) Získání souhlasu vrcholného vedení s navázáním obchodních vztahů nemusí vždy nutně znamenat, že souhlasí i představenstvo. Takový souhlas by měl udělit někdo, kdo je dostatečně obeznámen s expozicí instituce vůči praní peněz a financování terorismu a v dostatečném postavení na to, aby přijímal rozhodnutí, jež ovlivní její expozici.
(22a) Je velmi důležité, aby Unie vypracovala společnou strategii a politiku vůči nespolupracujícím jurisdikcím, které dosahují slabých výsledků v boji proti praní peněz a financování terorismu. Za tímto účelem by členské státy měly ve svých vnitrostátních systémech boje proti praní peněz a financování terorismu přímo používat všechny seznamy zemí zveřejněné FATF. Členské státy a Komise by kromě toho měly na základě všech dostupných informací identifikovat další nespolupracující jurisdikce. Komise by měla vypracovat společný přístup k opatřením, která je třeba používat na ochranu integrity vnitřního trhu proti nespolupracujícím jurisdikcím. [pozm. návrh 28]
(23) Aby se zamezilo opakování postupů pro zjišťování totožnosti klientů vedoucímu ke zdržením a neefektivnosti v podnikání, je vhodné, při dodržení odpovídajících ochranných opatření, umožnit klientům, jejichž identifikace již byla provedena jinde, aby byli povinným osobám představeni. V případech, kdy povinná osoba využívá třetí osobu, má konečnou odpovědnost za použití postupu identifikace a kontroly klienta povinná osoba, jíž je klient představen. Třetí osoba nebo osoba, která klienta představila, zůstává nadále odpovědná za splnění požadavků této směrnice, včetně požadavku na oznámení podezřelých obchodů a uchování záznamů, pokud udržuje s klientem vztah, který je předmětem této směrnice.
(24) V případě vztahů s agenturami nebo vztahů s externími poskytovateli služeb na smluvním základě mezi povinnými osobami a externími fyzickými nebo právnickými osobami, na které se tato směrnice nevztahuje, mohou jakékoli povinnosti v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu pro tyto agentury nebo externí poskytovatele služeb, kteří jsou součástí povinných osob, vyplynout pouze ze smlouvy, a nikoli z této směrnice. Za soulad s touto směrnicí je nadále odpovědná především povinná osoba, na kterou se tato směrnice vztahuje. Členské státy by měly dále zajistit, aby všechny takové třetí strany nesly za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice odpovědnost. [pozm. návrh 29]
(25) Všechny členské státy zřídily nebo mají zřídit provozně nezávislé a samostatné finanční zpravodajské jednotky, aby shromažďovaly a analyzovaly informace, které obdrží, s cílem vytvořitodhalit vazby mezi podezřelými obchody a související trestnou činností za účelem předcházení a potírání praní peněz a financování terorismu. Podezřelé obchody by měly být oznámeny finančním zpravodajským jednotkám, které by měly sloužit jako vnitrostátní střediska pro shromažďování, analýzu a předávání oznámení o podezřelých transakcích a dalších informací o možném praní peněz nebo financování terorismu příslušným orgánům. To by nemělo členské státy nutit měnit své stávající systémy oznamování, které jsou založeny na spolupráci se státním zástupcem nebo jinými orgány činnými v trestním řízení, pokud jsou informace předávány rychle a nezkresleně finančním zpravodajským jednotkám a umožňují jim řádně vykonávat jejich úkoly, včetně mezinárodní spolupráce s ostatními finančními zpravodajskými jednotkami. Je důležité, aby členské státy poskytovaly finančním zpravodajským jednotkám nezbytné zdroje, aby tak zajistily jejich plnou provozní kapacitu na řešení stávajících problémů s praním peněz a financováním terorismu, přičemž jednotky musí dodržovat základní práva, včetně práva na soukromí a ochranu údajů. [pozm. návrh 30]
(26) Odchylně od všeobecného zákazu provádět podezřelé obchody mohou povinné osoby provádět podezřelé obchody před tím, než uvědomí příslušné orgány, pokud neprovedení obchodu není možné nebo pokud by se jím mohlo zmařit úsilí o stíhání osob, které mají prospěch z domnělého praní peněz nebo financování terorismu. Tím by však neměly být dotčeny mezinárodní závazky přijaté členskými státy v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti Organizace spojených národů neprodleně zmrazit finanční prostředky nebo jiný majetek teroristů, teroristických organizací nebo těch, kdo terorismus financují.
(26a) Vzhledem k tomu, že obrovská část nezákonných finančních toků končí v daňových rájích, měla by Unie zvýšit tlak na tyto země, aby je přiměla spolupracovat v boji proti praní peněz a financování terorismu. [pozm. návrh 31]
(27) Členské státy by měly mít možnost určit vhodný orgán stavovské samosprávy povolání uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a), b) a d) jako orgán, který bude v prvé řadě informován namísto finanční zpravodajské jednotky. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva představuje způsob, kdy je jako první informován orgán stavovské samosprávy, důležitou záruku, jak chránit základní práva, pokud jde o oznamovací povinnost vztahující se na právníky.
(28) Pokud se členský stát rozhodne využít výjimky uvedené v čl. 33 odst. 2, může povolit nebo požadovat, aby orgán stavovské samosprávy zastupující osoby uvedené v dotčeném článku za okolností stanovených v uvedeném článku nepředával finanční zpravodajské jednotce informace získané od těchto osob.
(29) Vyskytla se řada případů, kdy jednotlivci, včetně zaměstnanců a zástupců,zaměstnanci, kteří oznámili své podezření na praní peněz, byli vystaveni hrozbám nebo nepřátelskému jednání. I když tato směrnice nemůže zasahovat do soudních řízení členských států, jedná se o zásadní otázku pro účinnost systému proti praní peněz a financování terorismu. Členské státy by si měly být tohoto problému vědomy a měly by učinit všechnovše, co je v jejich silách, aby zaměstnancejednotlivce, včetně zaměstnanců a zástupců, před takovými hrozbami,nebo nepřátelským jednáním nebo jiným nepříznivým zacházením či nepříznivými následky ochránily a usnadnily jim oznamování podezření, čímž posílí boj proti praní peněz. [pozm. návrh 32]
(30) Na zpracování osobních údajů pro účely této směrnice se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES(15) provedená do vnitrostátních právních předpisů.
(30a) Na zpracování osobních údajů orgány a institucemi Unie za účelem této směrnice se uplatní nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(16). [pozm. návrh 33]
(31) Konkrétní aspekty uplatňování této směrnice se týkají sběru, analýzy, uchovávání a sdílení údajů. Zpracování osobních údajů by mělo být povoleno v zájmu dodržení povinností stanovených v této směrnici, včetně provedení identifikace a kontroly klienta, průběžného sledování, šetření a oznámení neobvyklých a podezřelých obchodů, identifikace skutečného majitele právnické osoby nebo právního uspořádání, identifikace politicky exponované osoby, sdílení informací mezi příslušnými orgány a sdílení informací mezi finančními institucemi a povinnými osobami. Shromážděné osobní údaje by se měly omezit na to, co je nezbytně nutné pro účely dodržení požadavků této směrnice, a neměly by být dále zpracovávány způsobem neslučitelným se směrnicí 95/46/ES. Zejména další zpracování osobních údajů k obchodním účelům by mělo být přísně zakázáno. [pozm. návrh 34]
(32) Všechny členské státy uznávají boj proti praní peněz a financování terorismu za významný veřejný zájem. Odstranění tohoto fenoménu vyžaduje pevnou politickou vůli a spolupráci na všech úrovních. [pozm. návrh 35]
(32a) Je nanejvýš důležité, aby investice spolufinancované z rozpočtu Unie splňovaly nejvyšší standardy v zájmu předcházení finanční trestné činnosti, včetně korupce a daňových úniků. EIB proto v roce 2008 přijala na právním základě, kterým je článek 325 SFEU, článek 18 stanov EIB a nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(17), interní pokyny „Politika předcházení nedovoleným postupům v činnostech Evropské investiční banky a odrazování od těchto postupů“. EIB by po přijetí této politiky měla oznamovat lucemburské finanční zpravodajské jednotce podezření nebo případy údajného praní peněz, které se týkají projektů, operací a transakcí podporovaných EIB. [pozm. návrh 36]
(33) Tato směrnice se nedotýká ochrany osobních údajů, které jsou zpracovávány v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, včetně ustanovení rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV. [pozm. návrh 37]
(34) Na osobní údaje zpracovávané pro účely této směrnice se vztahují práva přístupu osob, o nichž jsou tyto údaje vedeny. Přístup ze strany osob, o nichž jsou údaje vedeny, k informacím obsaženým v oznámení podezřelého obchodu by však vážně ohrozil účinnost boje proti praní peněz a financování terorismu. Lze Proto lze odůvodnit omezení tohoto práva v souladu s článkem 13 směrnice 95/46/ES odůvodnit. Taková omezení však musí být vyvážena účinnými pravomocemi orgánů pro ochranu údajů, včetně pravomocí nepřímého přístupu, stanovenými ve směrnici 95/46/ES za účelem vyšetřování – z úřední moci nebo na základě stížnosti – všech podnětů týkajících se problémů se zpracováváním osobních údajů. Tyto pravomoci by měly zahrnovat zejména přístup k souboru údajů u povinné osoby. [pozm. návrh 38]
(35) Osoby, které pouze převádějí dokumenty v listinné podobě na elektronické údaje a jednají na základě smlouvy s úvěrovou nebo finanční institucí, nespadají do oblasti působnosti této směrnice, stejně jako veškeré fyzické nebo právnické osoby, které poskytují úvěrovým nebo finančním institucím výhradně informační nebo jiné podpůrné systémy pro převody finančních prostředků nebo systémy pro clearing a vypořádání.
(36) Praní peněz a financování terorismu jsou mezinárodní problémy a snaha o jejich potírání by měla být celosvětová. Pokud mají úvěrové nebo finanční instituce Unie pobočky nebo dceřiné společnosti ve třetích zemích, kde jsou právní předpisy v této oblasti nedostatečné, měly by s cílem vyhnout se uplatňování velmi odlišných norem v rámci jedné instituce nebo skupiny institucí používat normy Unie, nebo pokud použití takových norem není možné, upozornit příslušné orgány domovského členského státu.
(37) Povinným osobám by, pokudJe-li to proveditelné, měla by být povinným osobám poskytnuta zpětná vazba o užitečnosti oznámení podezřelých obchodů, které činí, a následných opatřeních. Aby to bylo možné a členské státy mohly revidovat účinnost svých systémů v boji proti praní peněz a financování terorismu, měly by vést a zdokonalovat příslušné statistiky. Za účelem dalšího zlepšení kvality a souladu statistických údajů shromážděných na úrovni Unie by Komise měla sledovat situaci v EU v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a pravidelně zveřejňovat přehledy. Komise by ve svých přehledech měla rovněž uvádět hodnocení vnitrostátních posouzení rizik. První posouzení by Komise měla vypracovat do jednoho roku od vstupu této směrnice v platnost. [pozm. návrh 39]
(37a) Členské státy by měly nejen zajistit, aby povinné osoby dodržovaly příslušná pravidla a pokyny, ale měly by také zavést systémy, které skutečně sníží rizika praní peněz u těchto povinných osob na minimum. [pozm. návrh 40]
(37b) Aby bylo možné přezkoumávat účinnost systémů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, měly by členské státy vést a zdokonalovat příslušné statistiky. Za účelem dalšího zlepšení kvality a soudržnosti statistických údajů shromažďovaných na úrovni Unie by Komise měla v celé Unii sledovat situaci v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a pravidelně zveřejňovat přehledy. [pozm. návrh 41]
(38) Příslušné orgány by měly zajistit, aby v případě směnáren, poskytovatelů svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti byly osobami, které skutečně řídí podnikání takových subjektů, a skutečnými majiteli takových subjektů vhodné a způsobilé osoby. Kritéria ke stanovení, zda osoba je vhodná a způsobilá, by měla alespoň odrážet nutnost chránit takové subjekty před zneužitím ze strany vedení nebo skutečných majitelů ke kriminálním účelům.
(39) Koordinace a spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami na úrovni EU jsou vzhledem k nadnárodnímu charakteru praní peněz a financování terorismu nanejvýš důležité. Tato spolupráce byla dosud řešena pouze rozhodnutím Rady 2000/642/SVV(18). Aby byla zajištěna lepší koordinace a spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami a zejména bylo zajištěno, aby se oznámení podezřelých obchodů dostala k finanční zpravodajské jednotce členského státu, který jich co nejlépe využije, měla by tato směrnice obsahovat podrobnější, rozpracovanější a aktualizovaná pravidla.
(40) Zdokonalování výměny informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami v Unii je zvláště důležité k tomu, aby se čelilovzhledem k nadnárodnímu charakteru praní peněz a financování terorismu. Členské státy by měly podpořit využití bezpečných zařízení pro výměnu informací, zejména decentralizované počítačové sítě FIU.net a technik, které tato síťzařízení nabízí. [pozm. návrh 42]
(41) Význam boje proti praní peněz a financování terorismu by měl členské státy vést k tomu, aby ve vnitrostátních právních předpisech stanovily za nedodržení vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice účinné, přiměřené a odrazující sankce. Členské státy mají v současné době širokou škálu správních opatření a sankcí za porušení klíčových preventivních opatření. Tato různorodost by mohla být překážkou úsilí vynaloženého v boji proti praní peněz a financování terorismu a hrozí, že reakce Unie je ohrožena tím, že bude roztříštěná. Tato směrnice by tedy měla obsahovat řadu správních opatření a sankcí, které budou mít členské státy k dispozici pro případ systematického porušování požadavků týkajících se opatření identifikace a kontroly klienta, vedení záznamů, oznamování podezřelých obchodů a vnitřních kontrol povinných osob. Tato škála by měla být dostatečně široká, aby členským státům a příslušným orgánům umožnila zohlednit rozdíly mezi povinnými osobami, zejména mezi finančními institucemi a dalšími povinnými osobami, pokud jde o jejich velikost, charakteristiku, míru rizika a oblasti činnosti. Při uplatňování této směrnice by členské státy měly zajistit, aby uložení správníchsprávní opatření a sankcísankce ukládané podle této směrnice a trestních sankcí trestní sankceukládané podle vnitrostátního práva neporušovaloneporušovaly zásadu ne bis in idem. [pozm. návrh 43]
(42) Technické normy v oblasti finančních služeb by měly zabezpečit harmonizaci a přiměřenou ochranu vkladatelů, investorů a klientů v celé Unii. Vzhledem k vysoce odborným znalostem, jimiž orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA disponují, by bylo efektivní a odpovídající pověřit tyto orgány vypracováním návrhů regulačních technických norem, které nevyžadují politické rozhodnutí, s cílem předložit je Komisi.
(42a) Komise by měla vypracovat seznam jurisdikcí mimo Unii, které zavedly pravidla a nařízení podobná těm, jež jsou stanovena v této směrnici, aby příslušným orgánům a povinným osobám umožnila lépe posuzovat rizika vyplývající z určitých transakcí. [pozm. návrh 44]
(43) Komise by měla přijmout návrhy regulačních technických norem vypracovaných orgánem EBA, orgánem EIOPA a orgánem ESMA podle článku 42 této směrnice prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
(44) Vzhledem k velmi podstatným změnám, které by bylo třeba učinit ve směrnici 2005/60/ES a 2006/70/ES, by tyto směrnice měly být z důvodu srozumitelnosti a jednotnosti sloučeny a nahrazeny.
(45) Jelikož cíle této směrnice, konkrétně ochrany finančního systému prostřednictvím předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz a financování terorismu, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, neboť jednotlivá opatření přijatá členskými státy na ochranu jejich finančních systémů by mohla být neslučitelná s fungováním vnitřního trhu a se zásadami právního státu a veřejné politiky Unie, ale spíše ho může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(46) Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou, zejména respektování soukromého a rodinného života, presumpci neviny, právo na ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, zákaz diskriminace a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a právo na obhajobu. [pozm. návrh 45]
(47) V souladu s článkem 21 Listiny, který zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na jakýchkoli důvodech, musí členské státy zajistit, aby tato směrnice byla provedena, pokud jde o posouzení rizik v rámci identifikace a kontroly klienta, aniž by došlo k diskriminaci.
(48) Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,
(48a) Při uplatňování této směrnice nebo vnitrostátních právních předpisů, které tuto směrnici provádějí, jsou členské státy a povinné osoby vázány směrnicí Rady 2000/43/ES(19). [pozm. návrh 46]
(48b) Evropský inspektor ochrany údajů vydal stanovisko dne 4. července 2013(20),
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Oddíl 1
Předmět, Oblast působnosti a definice
Článek 1
1. Členské státy zajistí, aby praní peněz a financování terorismu bylo zakázáno.
2. Pro účely této směrnice se za praní peněz považuje následující jednání, pokud je pácháno úmyslně:
a) přeměna nebo převod majetku při vědomí, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti, za účelem utajení nebo zastření nezákonného původu majetku nebo vyhnutí se příkazům ke zmrazení nebo zabavení majetku nebo za účelem pomoci jakékoliv osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby se vyhnula právním následkům svého jednání; [pozm. návrh 47]
b) utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání, pohybu, práv k majetku nebo jeho vlastnictví při vědomí, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti;
c) nabývání, držení nebo užívání majetku při vědomí, v době jeho obdržení, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti;
d) účast na spáchání, spolčení ke spáchání, pokus o spáchání, napomáhání, usnadňování a návod ke spáchání jakéhokoliv jednání uvedeného v písmenech a), b) a c).
3. Jednání se považuje za praní peněz i tehdy, jestliže k činnostem, na jejichž základě vznikl majetek pro účely praní, došlo na území jiného členského státu nebo na území třetí země.
4. Pro účely této směrnice se „financováním terorismu“ rozumí poskytnutí nebo shromažďování finančních prostředků, jakýmkoli způsobem, přímo nebo nepřímo, se záměrem nebo s vědomím toho, že budou zcela nebo částečně použity ke spáchání některého z trestných činů ve smyslu článků 1 až 4 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV(21) ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2008/919/SVV(22).
5. Vědomost, úmysl nebo záměr požadované jako náležitosti jednání uvedených v odstavcích 2 a 4 mohou být odvozeny z objektivních skutkových okolností.
Článek 2
1. Tato směrnice se použije na tyto povinné osoby:
1) úvěrové instituce;
2) finanční instituce;
3) následující fyzické nebo právnické osoby při výkonu jejich profesních činností:
a) auditory, externí účetní a daňové poradce;
b) notáře a jiné samostatně výdělečně činné právníky, jestliže se podílejí, ať tím, že jednají jménem svého klienta nebo v zastoupení svého klienta na jakékoli finanční transakci nebo obchodu s nemovitostmi, nebo pokud napomáhají při plánování nebo provádění transakcí či obchodů pro svého klienta, které se týkají:
i) nákupu nebo prodeje nemovitého majetku nebo podnikatelských subjektů;
ii) správy peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv klienta;
iii) otevírání nebo správy bankovních nebo spořících účtů nebo účtů cenných papírů;
iv) organizování příspěvků potřebných k vytvoření, provozování nebo řízení společností,
v) vytváření, provozování nebo řízení svěřenských fondů, nadací, vzájemných společností, společností nebo podobných struktur; [pozm. návrh 48]
c) poskytovatele svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti, pokud již nejsou zahrnuti pod písmeny a) nebo b);
d) realitní makléře, včetně agentů zprostředkovávajících pronájem, pokud jsou zapojeni do finančních transakcí; [pozm. návrh 49]
e) ostatní fyzické nebo právnické osoby obchodující se zbožím nebo se službami, pokud jsou platby v částce 7 500 EUR nebo vyšší prováděny nebo přijímány v hotovosti, ať již je takový obchod prováděn jako jediná operace nebo jako několik zřejmě spojených operací; [pozm. návrh 50]
f) poskytovatele služeb hazardních her.
S výjimkou kasin mohou členské státy rozhodnout o úplném nebo částečném osvobození určitých služeb hazardních her, uvedených v bodu 3 písm. f) prvního pododstavce, od vnitrostátních ustanovení, kterými se provádí ustanovení této směrnice, na základě nízkého rizika plynoucího z povahy služeb nebo na základě posouzení rizik. Před uplatněním takového osvobození získá dotčený členský stát souhlas Komise. [pozm. návrh 153]
2. Členské státy mohou rozhodnout, že fyzické nebo právnické osoby, které se zabývají finanční činností příležitostně nebo ve velmi omezené míře, u nichž je malé riziko, že dojde k praní peněz nebo financování terorismu, nespadají do oblasti působnosti této směrnice, pokud fyzická nebo právnická osoba splňuje všechna tato kritéria:
a) finanční činnost je omezená v absolutních hodnotách;
b) finanční činnost je omezená, pokud jde o jednotlivé obchody;
c) finanční činnost není hlavní činností;
d) finanční činnost je doplňková a přímo souvisí s hlavní činností;
e) hlavní činnost není činností uvedenou v odstavci 1, s výjimkou činnosti uvedené v odst. 1 bodě 3 písm. e);
f) finanční činnost se poskytuje pouze klientům v rámci hlavní činnosti a není všeobecně nabízena veřejnosti.
První pododstavec se nepoužije na fyzické nebo právnické osoby, které se zabývají poukazováním peněz ve smyslu čl. 4 bodu 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES(23).
3. Pro účely odst. 2 písm. a) členské státy vyžadují, aby celkový obrat finanční činnosti nepřekračoval práh, který musí být přiměřeně nízký. Tento práh se stanoví na vnitrostátní úrovni v závislosti na druhu finanční činnosti.
4. Pro účely odst. 2 písm. b) použijí členské státy maximální práh na klienta a jednotlivý obchod, ať už je obchod prováděn jako jediná operace nebo jako několik operací, které se zdají být spojené. Tento práh se stanoví na vnitrostátní úrovni v závislosti na druhu finanční činnosti. Je přiměřeně nízký tak, aby bylo zajištěno, že typy dotčených obchodů nepředstavují praktickou a účinnou metodu praní peněz nebo financování terorismu, a nepřekračuje 1 000 EUR.
5. Pro účely odst. 2 písm. c) členské státy vyžadují, aby obrat finanční činnosti nepřesáhl 5 % celkového obratu příslušných fyzických nebo právnických osob.
6. Při posuzování rizika praní peněz a financování terorismu pro účely tohoto článku věnují členské státy zvláštní pozornost všem finančním činnostem, které by vzhledem ke své povaze mohly být s velkou pravděpodobností použity nebo zneužity k praní peněz nebo financování terorismu.
7. V jakémkoli rozhodnutí podle tohoto článku se uvedou důvody, z nichž se vycházelo. Členské státy zajistí možnost zpětvzetí uvedených rozhodnutí, změní-li se okolnosti.
8. Členské státy zabezpečí sledování založené na posouzení rizik nebo přijmou jakákoli jiná vhodná opatření, aby zajistily, že rozhodnutí o výjimkách podle tohoto článku nejsou zneužívána.
Článek 3
Pro účely této směrnice se:
1) „úvěrovou institucí“ se rozumí úvěrová instituce, jak je definována v čl. 4 odst. 1 bodě 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013(24), včetně jejich poboček ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodě 17 uvedeného nařízení umístěných v Unii, jejichž sídlo se nachází v Unii nebo ve třetí zemi;
2) „finanční institucí“ se rozumí:
a) podnik jiný než úvěrová instituce, jehož hlavní činností je výkon jedné nebo více činností uvedených v bodech 2 až 12, 14 a 15 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(25), včetně činností směnáren;
b) pojišťovna řádně povolena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES(26), pokud vykonává činnosti, na něž se vztahuje uvedená směrnice;
c) investiční podnik, jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodě 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU(27);
d) subjekt kolektivního investování obchodující se svými podíly nebo akciemi;
e) zprostředkovatel pojištění, jak je definován v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES(28), s výjimkou zprostředkovatelů uvedených v čl. 2 odst. 7 uvedené směrnice, kteří se zabývají životním pojištěním nebo jinými investičními službami,
f) pobočky finančních institucí, které jsou umístěné v Unii, uvedené v písmenech a) až e), jejichž sídlo se nachází v Unii nebo ve třetí zemi;
3) „majetkem“ se rozumí veškerá aktiva hmotné nebo nehmotné povahy, movitá nebo nemovitá, materiální nebo nemateriální, jakož i právní doklady nebo nástroje v jakékoliv formě včetně elektronické nebo digitální, dokládající právní nárok na taková aktiva nebo podíl na nich;
4) „trestnou činností“ se rozumí jakýkoli druh trestné účasti na spáchání těchto závažných trestných činů:
a) jednání vymezená v článcích 1 až 4 rámcového rozhodnutí 2002/475/SVV ve znění rámcového rozhodnutí 2008/919/SVV;
b) kterýkoli z trestných činů uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. a) Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988;
c) činnosti zločinných spolčení ve smyslu článku 1 společné akce Rady 98/733/SVV(29);
d) podvody ohrožující finanční zájmy Unie, přinejmenším závažné podvody, definované v čl. 1 odst. 1 a v článku 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství(30);
e) korupce;
f) všechny trestné činy, včetně daňových trestných činů souvisejících s přímými a nepřímými daněmi, za něž je možné uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené s omezením osobní svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok, nebo ve státech, jejichž právní systém stanoví pro trestné činy dolní hranici, všechny trestné činy, za něž je možné uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené s omezením osobní svobody v trvání nejméně šesti měsíců;
4a) „orgánem stavovské samosprávy“ se rozumí orgán, který má pravomoc uznanou vnitrostátními právními předpisy stanovovat povinnosti a pravidla, která upravují určitou profesi nebo určitou oblast hospodářské činnosti a která musí fyzické nebo právnické osoby v této profesi či oblasti dodržovat; [pozm. návrh 53]
5) „skutečným majitelem“ se rozumí jakákoli fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo ovládá klienta, a/nebo fyzická osoba, jejímž jménem se obchod nebo činnost provádí a přinejmenším se ji rozumí:
a) v případě společností:
i) fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo ovládá právnickou osobu formou přímého nebo nepřímého vlastnictví nebo držby dostatečného obchodního podílu, podílu akcií nebo hlasovacích práv, pokud jde o uvedenou právnickou osobu, včetně akcií na doručitele, jinou než společnost kotovanou na regulovaném trhu, která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s unijním právem nebo která podléhá rovnocenným mezinárodním standardům.
V každém případě je podíl ve výši 25 % plus jedna akcie jedržený fyzickou osobou důkazem vlastnictví nebo kontroly na základě držby akcií a vztahuje se na všechny úrovně přímého a nepřímého vlastnictví, podíl v klientovi ve výši 25 % plus jedna akcie v držení společnosti, která je pod kontrolou fyzické osoby, nebo v držení několika společností které jsou pod kontrolou stejné fyzické osoby, je známkou nepřímého vlastnictví; pojem kontroly je třeba stanovit mimo jiné v souladu s kritérii stanovenými v čl. 22 odst. 1 až 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU(31); výše uvedené se však použije, aniž je dotčeno právo členských států rozhodnout o tom, že důkazem vlastnictví nebo kontroly může být nižší procento;
ii) v případě jakýchkoli pochybností o tom, že osoba uvedená v bodě i) je skutečným majitelem, nebo pokud poté, co byla přijata veškerá nezbytná opatření, nelze identifikovat osobu uvedenou v bodě i), fyzická osoba, která ovládá řízení právnické osoby jinými prostředky, přičemž touto fyzickou osobou mohou být i vyšší vedoucí pracovníci;
iia) v případě, že není identifikována fyzická osoba uvedená v bodech i) nebo ii), fyzická osoba, která má funkci vyššího vedoucího pracovníka, přičemž v tomto případě musí povinné osoby vést záznamy o opatřeních přijatých k identifikaci skutečného majitele podle bodu i) a ii), aby mohly prokázat skutečnost, že se tyto osoby identifikovat nepodařilo;
b) v případě právnických osob, jako jsou nadace, a právních uspořádání, jako jsou svěřenské fondy nebo vzájemné společnosti, které zajišťují správu finančních prostředků a jejich rozdělování:
i) fyzická osoba, která ovládá nejméně 25 % majetku právního uspořádání nebo právnické osoby; a
ii) pokud již byli určeni budoucí obmyšlení, fyzická osoba, která je obmyšleným nejméně 25 % majetku právního uspořádání nebo právnické osoby; nebo
iii) pokud ještě nebyli určeni jednotlivci, kteří mají prospěch z právního uspořádání nebo právnické osoby, okruh osob, v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání nebo právnickou osobu založit nebo provozovat. O obmyšlených svěřenských fondů, kteří splňují určité charakteristiky nebo náleží do určité kategorie, získají povinné osoby dostatek informací, aby se ujistily, že budou schopny zjistit totožnost obmyšleného v termínu výplaty výnosů nebo v případě, kdy obmyšlený hodlá uplatnit svá nabytá práva;
iiia) v případě svěřenských fondů zakladatel, správce, ochránce (pokud existuje), obmyšlený nebo kategorie obmyšlených a jakákoli další fyzická osoba vykonávající faktickou kontrolu svěřenského fondu (včetně kontroly prostřednictvím kontrolního řetězce nebo vlastnictví); [pozm. návrh 54]
6) „poskytovatelem svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti“ se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která v rámci svého podnikání poskytuje třetím osobám některou z těchto služeb:
a) zakládání obchodních společností nebo jiných právnických osob;
b) vykonávání řídící funkce nebo funkce jednatele nebo tajemníka obchodní společnosti nebo srovnatelné funkce v případě jiných právnických osob nebo zajištění jiné osoby, aby tyto funkce vykonávala;
c) poskytnutí sídla, adresy společnosti, adresy pro doručování nebo administrativní adresy a dalších souvisejících služeb pro obchodní společnost, obchodní společenství nebo jinou právnickou osobu nebo právní uspořádání;
d) vykonávání funkce správce majetku výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání nebo zajištění jiné osoby, aby tuto funkci vykonávala;
e) vykonávání funkce pověřeného akcionáře nebo společníka pro jinou osobu než společnost kotovanou na regulovaném trhu, která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s unijním právem nebo podléhá rovnocenným mezinárodním standardům, nebo zajištění jiné osoby, aby tuto funkci vykonávala;
(7) a) „zahraničními politicky exponovanými osobami“ se rozumí fyzické osoby, které jsou nebo byly pověřeny významnou veřejnou funkcí třetí zemí;
b) „domácími politicky exponovanými osobami“ se rozumí fyzické osoby, které jsou nebo byly pověřeny významnou veřejnou funkcí členským státem;
c) „osobami, které jsou nebo byly pověřeny významnými funkcemi mezinárodní organizací“ se rozumí ředitelé, zástupci ředitelů a členové správní rady nebo osoby v rovnocenném postavení v mezinárodní organizaci;
d) „fyzickými osobami, které jsou nebo byly pověřeny významnou veřejnou funkcí“ se rozumí tyto osoby:
i) hlavy států, předsedové vlád, ministři a náměstci ministrů nebo státní tajemníci;
ii) členové parlamentů nebo podobných zákonodárných orgánů; [pozm. návrh 56]
iii) členové nejvyšších soudů, ústavních soudů nebo dalších nejvyšších soudních orgánů, proti jejichž rozhodnutí se s výhradou výjimečných okolností nelze odvolat;
iv) členové účetních dvorů nebo správních rad centrálních bank;
v) velvyslanci, chargés d'affaires a vysocí důstojníci ozbrojených sil;
vi) vysoce postavení členové správních, řídících nebo kontrolních orgánů podniků ve vlastnictví státu. [pozm. návrh 57]
Žádná z kategorií uvedených v bodech i) až vi) se nevztahuje na středně postavené či nižší představitele;
e) „rodinnými příslušníky“ se rozumí tyto osoby:
i) manžel či manželka;
ii) každý partner / partnerka v rovnocenném postavení k manželovi/manželce;
iii) děti a jejich manželé či manželky nebo partneři či partnerky; [pozm. návrh 58]
iv) rodiče; [pozm. návrh 59]
f) „osobou blízkou“ se rozumí tyto osoby: [pozm. návrh 87]
i) každá fyzická osoba, o níž je známo, že spolu s osobami uvedenými v odst. 7 písm. a) až d) vykonává skutečné vlastnictví právnických osob nebo právních uspořádání nebo má s těmito osobami jakýkoli jiný blízký obchodní vztah;
ii) každá fyzická osoba, která je jediným skutečným majitelem právnické osoby nebo právního uspořádání, o které či o kterém je známo, že ve skutečnosti byla vytvořena či bylo vytvořeno ve prospěch osoby uvedené v odst. 7 písm. a) až d); [pozm. návrh 60]
8) „vrcholným vedením“ se rozumí člen vedení nebo zaměstnanec, který je dostatečně obeznámen s expozicí instituce vůči praní peněz a financování terorismu a v dostatečném postavení k tomu, aby přijímal rozhodnutí, jež ovlivní její expozici. Ne vždy se musí jednat o člena představenstva;
9) „obchodním vztahem“ se rozumí obchodní nebo profesní vztah související s profesní činností povinných osob, o němž se v době vzniku vztahu předpokládá, že bude mít určité trvání;
10) „službami hazardních her“ se rozumí všechny služby spojené s peněžitým vkladem v případě hazardních her, včetně těch s prvkem dovednosti, jako jsou loterie, hry v kasinu, pokerové hry a sázky, které jsou poskytovány na fyzickém místě nebo jakýmikoli prostředky na dálku, elektronicky nebo pomocí jiných technologií pro usnadnění komunikace a na individuální žádost příjemce služeb;
10a) „sázkou“ se rozumí obchod, který se vztahuje na všechny etapy obchodního vztahu mezi poskytovatelem služeb hazardních her na jedné straně a klientem a příjemcem registrace sázky a vkladu až do výplaty jakékoliv výhry na straně druhé. [pozm. návrh 61]
11) „skupinou“ se rozumí skupina ve smyslu definice uvedené v čl. 2 bodě 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES(32);
11a) „neosobními obchodními vztahy nebo obchody“ se rozumí uzavření smlouvy nebo provedení obchodu bez souběžné fyzické přítomnosti dodavatele nebo zprostředkovatele a spotřebitele, přičemž se výlučně používá jeden nebo více internetových, telemarketingových nebo jiných elektronických komunikačních prostředků až do a včetně okamžiku, kdy je smlouva uzavřena nebo obchod proveden. [pozm. návrh 62]
Článek 4
1. Členské státy v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik zajistí, aby ustanovení této směrnice byla zcela nebo částečně rozšířena na profese a kategorie podniků jiné než povinné osoby uvedené v čl. 2 odst. 1, které provádějí činnosti, u nichž je zvláště pravděpodobné, že budou využity k praní peněz nebo financování terorismu. [pozm. návrh 63]
2. Pokud se členský stát rozhodne rozšířit ustanovení této směrnice na jiné profese a kategorie podniků než ty, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 1, uvědomí o svém rozhodnutí Komisi.
Článek 5
Členské státy mohou v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější opatření za účelem předcházení praní peněz a financování terorismu, pod podmínkou, že taková opatření jsou v plném souladu s právními předpisy Unie, zejména pokud jde o předpisy Unie v oblasti ochrany údajů a o ochranu základních práv, jak je zakotveno v Listině. Tato opatření nesmí nepřiměřeně bránit spotřebitelům v přístupu k finančním službám a nesmí být překážkou fungování vnitřního trhu. [pozm. návrh 64]
Oddíl 2
Posouzení rizik
Článek 6
1. Komise vypracuje posouzení rizik v oblasti praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh, se zvláštním přihlédnutím k přeshraničním činnostem. Za tímto účelem konzultuje Komise členské státy, Evropský orgán pro bankovnictví (dále jen „orgán EBA“), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen „orgán EIOPA) a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (dále jen „orgán ESMA“) předloží společné stanovisko týkající se rizik v oblasti praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh, Evropského inspektora ochrany údajů, pracovní skupinu zřízenou podle článku 29, Europol a další příslušné orgány.
Posouzení rizik uvedené v prvním pododstavci zahrnuje alespoň následující:
a) celkový rozsah praní peněz a oblasti vnitřního trhu vystavené většímu riziku;
b) rizika spojená s každým příslušným odvětvím, zejména s nefinančními odvětvími a s odvětvím hazardních her;
c) nejrozšířenější způsoby používané pachateli trestných činů k praní nezákonných výnosů;
e) úlohu eurových bankovek v trestné činnosti a při praní peněz.
Posouzení rizik obsahuje rovněž návrhy na minimální standardy posuzování rizik, jež mají provádět příslušné vnitrostátní orgány. Tyto minimální standardy jsou vypracovány ve spolupráci s členskými státy a zapojí zúčastněné subjekty z odvětví a dalších oblastí, a to prostřednictvím veřejných konzultací a případně i soukromých jednání se zúčastněnými subjekty.
Stanovisko Komise vydá posouzení rizik do ...(33)dvou leta dvakrát ročně nebo případně častěji jej aktualizuje.
2. Komise dá stanoviskoposouzení rizik k dispozici, aby členským státům a povinným osobám napomohlo při identifikaci, řízení a zmírňování rizika praní peněz a financování terorismu a aby mohly ostatní zúčastněné strany, včetně vnitrostátních zákonodárců, Evropského parlamentu, Europolu, Výboru evropských finančních zpravodajských jednotek a orgánů EBA, EIOPA a ESMA, lépe porozumět souvisejícím rizikům. Souhrn posouzení je veřejně k dispozici. Toto posouzení neobsahuje utajované informace.
2a. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o zjištěních vyplývajících z pravidelně prováděných posouzení rizik a opatření, která přijala na základě těchto zjištění. [pozm. návrh 65]
Článek 6a
1. Aniž je dotčeno řízení o porušení předpisů uvedené v SFEU, zajistí Komise, aby byly vnitrostátní právní předpisy přijaté členskými státy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu na základě této směrnice prováděny účinně a byly v souladu s evropským rámcem.
2. Při uplatňování odstavce 1 bude Komisi případně nápomocen Europol, Výbor evropských finančních zpravodajských jednotek, orgán EBA, orgán EIOPA, orgán ESMA a všechny ostatní příslušné evropské orgány.
3. Posuzováním vnitrostátních právních předpisů přijatých v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu stanovených v odstavci 1 nejsou dotčena posuzování, která provádí Finanční akční výbor nebo MONEYVAL. [pozm. návrh 66]
Článek 7
1. Každý členský stát přijme vhodná opatření k identifikaci, posouzení, pochopení a zmírnění rizik praní peněz a financování terorismu, které jej ovlivňují, i jakýchkoli souvisejících obav v oblasti ochrany údajů a posouzení aktualizuje.
2. Každý členský stát určí orgán, jehož úkolem bude koordinovat opatření na vnitrostátní úrovni v reakci na rizika uvedená v odstavci 1. Název orgánu se oznámí Komisi, orgánu EBA, orgánu EIOPA a orgánu ESMA, Europolu a ostatním členským státům.
3. Při provádění posouzení uvedeného v odstavci 1 mohouvyužijí členské státy využítstanoviskoposouzení rizik uvedené v čl. 6 odst. 1.
4. Každý členský stát provede posouzení uvedené v odstavci 1 a:
a) použije posouzení ke zlepšení svého rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu, zejména určením veškerých oblastí, kde povinné osoby uplatní zesílená opatření, a případně s uvedením opatření, která mají být přijata;
aa) identifikuje popřípadě odvětví nebo oblasti se zanedbatelným, nižším nebo vyšším rizikem praní peněz a financování terorismu;
b) použije posouzení, aby mu napomohlo při alokaci zdrojů a stanovení jejich priorit pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
ba) použije posouzení k zajištění vypracování příslušných pravidel pro každé odvětví nebo oblast v souladu s rizikem praní peněz;
c) dá příslušné informace v přiměřené časové lhůtě k dispozici povinným osobám, aby provedlymohly provést svoje vlastní posouzení rizik v oblasti praní peněz a financování terorismu.
5. Členské státy na požádání poskytnou výsledky svých posouzení rizik ostatním členským státům, Komisi a orgánu EBA, orgánu EIOPA a orgánu ESMA. Souhrn posouzení je veřejně k dispozici. Toto posouzení neobsahuje utajované informace. [pozm. návrh 67]
Článek 8
1. Členské státy zajistí, aby povinné osoby podnikly odpovídající kroky k identifikaci a posouzení svých rizik v oblasti praní peněz a financování terorismu s přihlédnutím k rizikovým faktorům, včetně klientů, zemí nebo zeměpisných oblastí, produktů, služeb, obchodů nebo distribučních kanálů. Tyto kroky odpovídají povaze a velikosti povinných osob.
2. Posouzení uvedená v odstavci 1 se doloží a aktualizují a na požádání jsou k dispozici příslušným orgánům a orgánům stavovské samosprávy. [pozm. návrh 68]
3. Členské státy zajistí, aby povinné osoby měly strategii, kontroly a postupy ke zmírňování a účinnému řízení rizik v oblasti praní peněz a financování terorismu identifikovaných na úrovni Unie, členských států a povinných osob. Strategie, kontroly a postupy by měly odpovídat povaze a velikosti uvedených povinných osob a riziku praní peněz a financování terorismu a měly by dodržovat předpisy na ochranu údajů. [pozm. návrh 69]
4. Strategie a postupy uvedené v odstavci 3 obsahují alespoň:
a) vypracování vnitřních strategií, postupů a kontrol, včetně modelových postupů řízení rizik, identifikace a kontroly klienta, oznamování, vedení záznamů, vnitřní kontroly, kontroly dodržování předpisů (včetně jmenování kontrolora dodržování předpisů na řídící úrovni, pokud je to vhodné vzhledem k rozsahu a povaze podnikání) a prověřování zaměstnanců. Tato opatření nedovolí povinným osobám požadovat od spotřebitelů poskytnutí více osobních údajů, než je nutné; [pozm. návrh 70]
b) případně, pokud to odpovídá rozsahu a povaze podnikání, nezávislý útvar auditu pro ověřování vnitřních strategií, postupů a kontrol uvedených v písmeni a).
5. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby získaly souhlas vrcholného vedení se strategií a postupy, které zavádějí, a případně sledují a zesilují přijatá opatření.
Článek 8a
1. Členské státy pravidelně schvalují a přijímají seznamy zemí zveřejňované FATF, aby tak rozvíjely společný přístup a společné politiky proti nespolupracujícím jurisdikcím, u kterých se vyskytují nedostatky v boji proti praní peněz.
2. Komise na é úrovni Unie koordinuje přípravné práce týkající se identifikace třetích zemí se závažnými strategickými nedostatky v systémech boje proti praní peněz, jež představují značné riziko pro finanční systém Unie, přičemž zohledňuje kritéria stanovená v příloze III bodu 3.
3. Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci za účelem vypracování seznamu zemí, jak stanoví odstavec 2.
4. Komise pravidelně sleduje vývoj situace v zemích definovaných v odstavci 2 tohoto článku na základě kritérií stanovených v příloze III bodu 3 a v případě potřeby provede přezkum seznamu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku. [pozm. návrh 71]
KAPITOLA II
IDENTIFIKACE A KONTROLA KLIENTA
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 9
Členské státy zakáží svým úvěrovým a finančním institucím vedení anonymních účtů,nebo anonymních vkladních knížek nebo vydávání anonymních elektronických platebních karet, které nesplňují podmínky uvedené v článku 10a. Členské státy ve všech případech vyžadují, aby majitelé existujících anonymních účtů,nebo anonymních vkladních knížek nebo anonymních platebních karet a příjemci výnosů z nich byli podrobeni opatřením v rámci identifikace a kontroly klienta co nejdříve a v každém případě nejpozději předtím, než budou takové účty nebo vkladní knížky jakkoli použity. [pozm. návrh 72]
Článek 10
Členské státy zajistí, aby povinné osoby uplatnily opatření v rámci identifikace a kontroly klienta v těchto případech:
a) při vzniku obchodního vztahu;
b) při provádění příležitostných obchodů ve výši 15 000 EUR nebo více, ať již je obchod prováděn jako jediná operace nebo jako několik operací, které zřejmě jsou spojené;
c) na fyzické nebo právnické osoby obchodující se zbožím, pokud provádějí příležitostné obchody v hotovosti ve výši 7 500 EUR nebo více, ať již je obchod prováděn jako jediná operace nebo jako několik operací, které zřejmě jsou spojené;
d) na poskytovatele hazardních herkasina, pokud provádějí příležitostné obchody ve výši 2 000 EUR nebo více, ať již je obchod prováděn jako jediná operace nebo jako několik operací, které zřejmě jsou spojené;
da) na on-line hazardní hry zakládající obchodní vztah;
db) na poskytovatele ostatních hazardních her při výplatě výher ve výši 2 000 EUR nebo více; [pozm. návrh 73]
e) při výskytu podezření na praní peněz nebo financování terorismu, bez ohledu na jakoukoli odchylku, výjimku nebo prahovou hodnotu;
f) při existenci pochybností o pravdivosti nebo adekvátnosti již dříve získaných údajů o totožnosti klienta.
fa) při založení společnosti. [pozm. návrh 74]
Článek 10a
1. Na základě prokázaného nízkého rizika mohou členské státy osvobodit povinné osoby od provádění identifikace a kontroly totožnosti klientů, pokud jde o elektronické peníze, jak jsou definovány v čl. 2 bodě 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES(34), jsou-li splněny následující podmínky:
a) platební prostředek není dobíjecí;
b) nejvyšší částka uložená elektronicky nepřesahuje 250 EUR; členské státy mohou tuto prahovou hodnotu zvýšit až na 500 EUR u platebních prostředků, které mohou být používány pouze v jejich konkrétním členském státě;
c) platební prostředek je používán výhradně za účelem nákupu zboží nebo služeb;
d) platební prostředek nemůže být financován elektronickými penězi;
e) náhrada v hotovosti a vyzvednutí v hotovosti jsou zakázány, nebyly-li splněny povinnosti týkající se identifikace a kontroly totožnosti nositele, příslušných a vhodných opatření pro způsob náhrady v hotovosti a vyzvednutí v hotovosti a dále povinnosti týkající se uchovávání záznamů.
2. Členské státy zajistí, aby před náhradou peněžní částky v elektronických penězích přesahující 250 EUR byla vždy uplatněna opatření na identifikaci a kontrolu totožnosti klienta.
3. Tento článek nebrání členským státům, aby povinným osobám umožňovaly uplatňování zjednodušených opatření na identifikaci a kontrolu klienta v souvislosti s elektronickými penězi v souladu s článkem 13 této směrnice, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v tomto článku. [pozm. návrh 75]
Článek 11
1. Identifikace a kontrola klienta zahrnuje:
a) zjištění a ověření totožnosti klienta na základě dokumentů, údajů nebo informací získaných ze spolehlivého a nezávislého zdroje;
b) kromě zjištění totožnosti skutečného majitele auvedeného v rejstříku podle článku 29 přijetí náležitých opatření pro ověření jeho totožnosti, aby instituce nebo osoba, na kterou se vztahuje tato směrnice, byla přesvědčena, že skutečného majitele zná, a to včetně přijetí náležitýchvšech nutných opatření k tomu, aby pochopila strukturu vlastnictví a řízení klienta v případě právnických osob, svěřenských fondů, nadací, vzájemných společností, holdingů a všech dalších a podobných stávajících nebo budoucích právních uspořádání;
c) posouzení a případně získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu;
d) průběžné sledování obchodního vztahu včetně kontroly obchodů prováděných v průběhu daného vztahu, aby bylo zajištěno, že prováděné obchody jsou v souladu s tím, co instituce nebo osoba ví o klientovi, s jeho obchodním a rizikovým profilem včetně, je-li to třeba, zdrojů finančních prostředků a zajištění průběžné aktualizace příslušných dokumentů, údajů nebo informací. [pozm. návrh 76]
1a. Povinné osoby jsou při provádění opatření uvedených v odst. 1 písm. a) a b) rovněž povinny ověřit, že každá osoba, která prohlašuje, že jedná jménem klienta, je k tomu oprávněna, a zjistit a ověřit totožnost této osoby. [pozm. návrh 77]
2. Členské státy zajistí, aby povinné osoby uplatňovaly všechny požadavky na identifikaci a kontrolu klienta uvedené v odstavci 1, ale mohou určit rozsah takových opatření na základě posouzení míry rizika.
3. Při posuzování rizika praní peněz a financování terorismu členské státy vyžadují, aby povinné osoby zohlednily přinejmenším proměnné uvedené v příloze I.
4. Členské státy zajistí, aby povinné osoby byly schopny příslušným orgánům nebo orgánům stavovské samosprávy prokázat, že opatření jsou odpovídající s ohledem na identifikovaná rizika praní peněz a financování terorismu.
5. V případě zprostředkovávání životního nebo jiného investičního pojištění členské státy zajistí, aby finanční instituce, spolu s opatřeními identifikace a kontroly vyžadovanými pro klienta a skutečného majitele, provedly následující opatření identifikace a kontroly klienta pro příjemce plnění ze životního pojištění a jiných investičně pojišťovacích strategií, jakmile jsou příjemci identifikováni nebo určeni:
a) v případě příjemců, kteří jsou identifikováni jako konkrétně uvedené fyzické nebo právnické osoby nebo právní uspořádání, se uvede jméno osoby;
b) v případě příjemců, kteří splňují určité charakteristiky nebo náleží do určité kategorie nebo jsou charakterizováni jinak, získají dostatek informací o uvedených příjemcích, aby si finanční instituce byla jista, že bude schopna zjistit totožnost příjemce v termínu výplaty plnění.
V obou případech uvedených v písmenech a) a b) prvního pododstavce proběhne ověření totožnosti příjemců v termínu výplaty plnění. V případě celkového nebo částečného postoupení životního nebo jiného investičního pojištění třetí osobě identifikují finanční instituce, které si jsou postoupení vědomy, skutečného majitele v době postoupení fyzické nebo právnické osobě nebo právnímu uspořádání, v jejichž prospěch plyne hodnota postoupeného pojištění.
Článek 12
1. Členské státy vyžadují, aby ověření totožnosti klienta a skutečného majitele proběhlo před vznikem obchodního vztahu nebo realizací obchodu.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy povolit, aby ověření totožnosti klienta a skutečného majitele bylo dokončeno během vzniku obchodního vztahu nebo během provádění obchodu u subjektů, na které se vztahují povinnosti uvedené v v čl. 2 odst. 1, a v každém případě v okamžiku výplaty případných výher, pokud je to nutné, aby nedošlo k přerušení běžného obchodování, a pokud riziko praní peněz a financování terorismu je malé. V takovém případě se tyto postupy dokončí co nejdříve po navázání prvního kontaktu. [pozm. návrh 78]
3. Odchylně od odstavců 1 a 2 mohou členské státy povolit otevření bankovního účtu, pokud existují odpovídající záruky, jež zajistí, že obchody prováděné klientem nebo jeho jménem se uskuteční teprve po úplném splnění odstavců 1 a 2.
4. Členské státy vyžadují, aby dotyčná instituce nebo osoba v případě, kdy není schopna splnit čl. 11 odst. 1 písm. a), b) a c), neprovedla obchod prostřednictvím bankovního účtu, nenavázala obchodní vztah, neprovedla obchod a aby zvážila ukončení obchodního vztahu a podání oznámení o podezřelém obchodu finanční zpravodajské jednotce podle článku 32 ve vztahu ke klientovi.
Členské státy neuplatňují předchozí pododstavec na notáře, jiné samostatně výdělečně činné právníky, auditory, externí účetní a daňové poradce pouze v přesně vymezeném rozsahu, v němž se taková výjimka vztahuje na situace, kdy zjišťují právní postavení svého klienta nebo obhajují či zastupují tohoto klienta v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení nebo vyhnutí se řízení.
5. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby uplatňovaly postupy identifikace a kontroly klienta nejen na všechny nové klienty, ale také ve vhodnou dobu na stávající klienty na základě posouzení míry rizika, včetně doby, kdy se relevantní okolnosti klienta mění.
Oddíl 2
Zjednodušená identifikace klienta
Článek 13
1. Pokud členský stát nebo povinná osoba určí oblasti s nižším rizikem, může tento členský stát povinným osobám povolit, aby uplatňovaly opatření v rámci zjednodušené identifikace klienta.
2. Před použitím opatření zjednodušené identifikace klienta povinné osoby ověří, zda vztah s klientem nebo obchod představuje nižší stupeň rizika.
3. Členské státy zajistí, aby povinné osoby dostatečně sledovaly obchody nebo obchodní vztahy, aby umožnily odhalit neobvyklé nebo podezřelé obchody.
Článek 14
Při posuzování rizik v oblasti praní peněz a financování terorismu vztahujících se na typy klientů, zemí nebo zeměpisných oblastí a konkrétních produktů, služeb, obchodů nebo distribučních kanálů, zohlední členské státy a povinné osoby minimálně faktory protýkající se klientů a produktů, služeb, obchodů nebo distribučních kanálů coby případy s potenciálně nižším rizikem uvedené v příloze II. [pozm. návrh 80]
Článek 15
Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA vydají do ...(35), pokyny pro příslušné orgány a povinné osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 1 a 2 v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010, pokud jde o rizikové faktory, které je třeba zohlednit, a/nebo opatření, jež mají být přijata v případech, kterým odpovídají opatření zjednodušené identifikace klienta. Zvláště by se mělo přihlížet k povaze a velikosti obchodu a tam, kde je to vhodné a přiměřené, by měla být stanovena konkrétní opatření.. [pozm. návrh 81]
Oddíl 3
Zesílená kontrola klienta
Článek 16
1. V případech uvedených v článcích 17 až 23 této směrnice a v jiných případech spojených s vyšším rizikem, které určí členské státy nebo povinné osoby, členské státy vyžadují, aby povinné osoby uplatňovaly opatření zesílené kontroly klienta s cílem odpovídajícím způsobem řídit a zmírnit uvedená rizika.
2. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby, pokud je to jen možné, zkoumaly pozadí a účel všech složitých, neobvykle velkých obchodů a všech neobvyklých typů obchodů, které nemají žádný zjevný ekonomický nebo zákonný účel nebo které představují daňový trestný čin ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. f). Zvláště se musí zvýšit míra a povaha sledování obchodního vztahu s cílem určit, zda jsou tyto obchody nebo činnosti neobvyklé nebo podezřelé. V případě, že povinná osoba zjistí takový neobvyklý nebo podezřelý obchod nebo činnost, neprodleně o tom informuje finanční zpravodajské jednotky všech členských států, kterých by se to mohlo týkat. [pozm. návrh 82]
3. Při posuzování rizika praní peněz a financování terorismu zohlední členské státy a povinné osoby alespoň faktory protýkající se klientů a produktů, služeb, obchodů nebo distribučních kanálů coby případy s potenciálně vyšším rizikem uvedené v příloze III. [pozm. návrh 83]
4. Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA vydají do ...(36) pokyny pro příslušné orgány a povinné osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 1 a 2 v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010, pokud jde o rizikové faktory, které je třeba zohlednit, a/nebo opatření, jež mají být přijata v případech, kdy je nutné použít opatření zesílené kontroly klienta. [pozm. návrh 84]
Článek 17
Pokud jde o přeshraniční korespondenční bankovní vztahy s respondenčními institucemi ze třetích zemí, členské státy kromě opatření v rámci zesílené kontroly klienta, jak je stanoveno v článku 11, po svých úvěrových institucích vyžadují, aby:
a) shromáždily dostatek informací o respondenční instituci, aby plně porozuměly povaze podnikání respondenční instituce a z veřejně dostupných informací zjistily, jakou má instituce pověst a jak kvalitní je dozor nad ní;
b) zhodnotily kontroly prováděné respondenční institucí s ohledem na boj proti praní peněz a financování terorismu;
c) získaly souhlas vrcholného vedení předtím, než navážou nové korespondenční bankovní vztahy;
d) zdokumentovaly příslušné odpovědnosti každé instituce;
e) ujistily se s ohledem na platby prostřednictvím účtů, že respondenční úvěrová instituce ověřila totožnost klientů, kteří mají přímý přístup k účtům korespondenta, a prováděla jejich průběžnou identifikaci a kontrolu, a že na vyžádání je korespondenční instituci schopna poskytnout relevantní údaje o identifikaci a kontrole klienta.
Článek 18
Pokud jde o obchody nebo obchodní vztahy se zahraničními politicky exponovanými osobami, členské státy kromě opatření v rámci identifikace a kontroly klienta stanovených v článku 11 po povinných osobách vyžadují, aby:
a) měly náležité postupy založené na posouzení rizik, aby bylo možné zjistit, zda klient nebo skutečný majitel klienta je takovou osobou;
b) získaly souhlas vrcholného vedení k navázání nebo rozvoji obchodních vztahů s takovými klienty;
c) učinily adekvátní opatření s cílem zjistit zdroj majetku a zdroj finančních prostředků, které figurují v obchodním vztahu nebo obchodu;
d) prováděly zesílenou průběžnou kontrolu obchodního vztahu.
Článek 19
Pokud jde o obchody nebo obchodní vztahy s domácími politicky exponovanými osobami nebo osobou, která je nebo byla pověřena významnou funkcí mezinárodní organizací, členské státy kromě opatření v rámci identifikace a kontroly klienta, jak je stanoveno v článku 11, po povinných osobách vyžadují, aby:
a) měly náležité postupy založené na posouzení rizik, aby bylo možné zjistit, zda klient nebo skutečný majitel klienta je takovou osobou;
b) v případech, kdy jsou obchodní vztahy s takovými osobami spojeny s vyšším rizikem, uplatňovaly opatření podle čl. 18 písm. b), c) a d).
Článek 19a
Komise ve spolupráci s členskými státy a mezinárodními organizacemi vypracuje seznam domácích politicky exponovaných osob a osob majících bydliště v některém členském státě, jež jsou nebo byly pověřeny významnou funkcí v mezinárodní organizaci. K tomuto seznamu mají přístup příslušné orgány a povinné osoby.
Komise dotyčné osoby vyrozumí o tom, že byly na seznam zařazeny nebo z něj byly vymazány.
Požadavky stanovené v tomto článku neosvobozují povinné osoby od jejich povinnosti provádět identifikaci a kontrolu klientů; povinné osoby při plnění těchto povinností nespoléhají pouze na tyto informace a nepovažují je za dostačující.
Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření, aby zabránily obchodování s informacemi pro komerční účely o zahraničních politicky exponovaných osobách, domácích politicky exponovaných osobách nebo osobách, jež jsou nebo byly pověřeny významnou funkcí v mezinárodní organizaci . [pozm. návrh 85]
Článek 20
Povinné osoby přijmou náležitá opatření v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik s cílem zjistit, zda příjemci plnění ze životního pojištění nebo jiného investičního pojištění a/nebo, je-li to vyžadováno, skutečný majitel příjemce, jsou politicky exponované osoby. Tato opatření se přijmou nejpozději v termínu výplaty nebo v době celkového nebo částečného postoupení pojištění. Pokud je identifikováno vyšší riziko, členské státy kromě obvyklých opatření identifikace a kontroly klienta vyžadují, aby povinné osoby: [pozm. návrh 86]
a) informovaly vrcholné vedení dříve, než je plnění vyplaceno;
b) provedly zesílenou kontrolu celkového obchodního vztahu s pojistníkem.
Článek 21
Opatření podle článků 18, 19 a 20, ale ne ta uvedená včlánku 19a se rovněž použijí na rodinné příslušníky nebo osoby, které jsou takovým zahraničních či domácím politicky exponovaným osobám průkazně blízké takových politicky exponovaných osob. [pozm. návrh 87]
Článek 22
Pokud osoba uvedená v článcích 18, 19 a 20 přestala být zahraniční politicky exponovanou osobou, domácí politicky exponovanou osobou nebo osobou, která je nebo byla pověřena významnou funkcí v mezinárodní organizaci, povinné osoby musí zvážit další riziko představované touto osobou a uplatnit taková odpovídající a na riziku založená opatření, dokud se nemá za to, že tato osoba již nepředstavuje žádné další riziko. Tato doba nesmí být kratší než 1812 měsíců. [pozm. návrh 88]
Článek 23
1. Členské státy zakáží úvěrovým institucím, aby vstupovaly do korespondenčního bankovního vztahu s bankou bez fyzické přítomnosti nebo aby v takovém vztahu pokračovaly, a vyžadují, aby úvěrové instituce přijaly odpovídající opatření s cílem zajistit, aby nevstupovaly do korespondenčního bankovního vztahu s bankou, o níž je známo, že umožňuje využívání svých účtů bankou bez fyzické přítomnosti, nebo aby v takovém vztahu nepokračovaly.
2. Pro účely odstavce 1 se „bankou bez fyzické přítomnosti“ (tzv. „shell bank“) rozumí úvěrová instituce nebo instituce zabývající se rovnocennou činností, zapsaná do obchodního rejstříku v zemi, v níž není fyzicky přítomna, včetně svého skutečného vedení, a která není přičleněna k žádné regulované finanční skupině.
Oddíl 4
Plnění třetími osobami
Článek 24
Členské státy mohou dovolit, aby se povinné osoby při plnění požadavků stanovených v čl. 11 odst. 1 písm. a), b) a c) spoléhaly na třetí osoby. Konečná odpovědnost za splnění uvedených požadavků však zůstává na povinné osobě, jež se spoléhá na třetí osobu. Členské státy dále zajistí, aby jakákoli z těchto třetích stran nesla rovněž odpovědnost za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice. [pozm. návrh 89]
Článek 25
1. Pro účely tohoto oddílu se „třetími osobami“ rozumí:
a) povinné osoby, které jsou uvedeny v článku 2; nebo
b) jiné instituce a osoby, které se nacházejí v členských státech nebo třetí zemi, jež uplatňují požadavky v rámci identifikace a kontroly klienta a požadavky na vedení záznamů, které jsou rovnocenné požadavkům stanoveným touto směrnicí a jejich dodržování požadavků této směrnice je předmětem dozoru podle kapitoly VI oddílu 2.
2. Členské státyKomise zohlední dostupné informace o úrovni zeměpisného rizika při rozhodování, zda třetí země splňuje podmínky stanovené v odstavci 1, a informují ostatníinformuje členské státy, Komisipovinné osoby, orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA v rozsahu, který je relevantní pro účely této směrnice, a v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010 o případech, kdy se domnívajídomnívá, že některá třetí země splňuje tyto podmínky.
2a. Komise předloží seznam jurisdikcí, jejichž opatření proti praní peněz jsou rovnocenná ustanovením této směrnice a dalším souvisejícím pravidlům a předpisům Unie.
2b. Seznam uvedený v odstavci 2a je pravidelně podrobován přezkumu a aktualizován v souladu s informacemi obdrženými od členských států podle odstavce 2. [pozm. návrh 90]
Článek 26
1. Členské státy zajistí, aby povinné osoby získaly od třetí osoby, na niž se spoléhají, nezbytné informace týkající se požadavků uvedených v čl. 11 odst. 1 písm. a), b) a c).
2. Členské státy zajistí, aby povinné osoby, které o klientovi obdrží reference, podnikly odpovídající kroky, aby zajistily, že příslušné kopie identifikačních a ověřovacích údajů a další příslušná dokumentace o totožnosti klienta nebo skutečného majitele jsou na vyžádání neprodleně předány třetí osobou.
Článek 27
1. Členské státy zajistí, aby domovský příslušný orgán (pro strategii na úrovni skupiny a kontroly) a hostitelský příslušný orgán (u poboček a dceřiných společností), mohl zvážit možnost, aby povinná osoba uplatnila opatření uvedená v čl. 25 odst. 1 a článku 26 prostřednictvím svého programu pro skupiny, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) povinná osoba se spoléhá na informace poskytnuté třetí osobou, která je součástí stejné skupiny;
b) uvedená skupina uplatňuje opatření identifikace a kontroly klienta, pravidla pro vedení záznamů a pro programy proti praní peněz a financování terorismu v souladu s touto směrnicí nebo rovnocennými pravidly;
c) účinná realizace požadavků uvedených v písmeni b) podléhá dozoru na úrovni skupiny, který provádí domovský příslušný orgán ve spolupráci s hostitelskými příslušnými orgány. [pozm. návrh 91]
1a. Orgány EBA, EIOPA a ESMA vydají do ...(37) pokyny pro uplatňování režimu dozoru příslušnými orgány v daných členských státech u skupinových subjektů s cílem zajistit ucelený a účinný dozor na úrovni skupiny. [pozm. návrh 92]
Článek 28
Tento oddíl se nevztahuje na vztahy s externími poskytovateli služeb nebo s agenturami, u nichž má být na základě smluvního uspořádání externí poskytovatel služby nebo agent považován za součást povinné osoby.
KAPITOLA III
INFORMACE O SKUTEČNÉM VLASTNICTVÍ
Článek 29
1. Členské státy zajistí, aby společnosti a další právnické osoby, včetně svěřenských fondů nebo subjektů se strukturou či funkcí podobnou svěřenským fondům, nadací, holdingů a všech dalších z hlediska struktury či funkce podobných stávajících nebo budoucích právních uspořádání se sídlem na jejich území, do jejich území začleněných nebo řídících se jejich právem, získaly,a měly a předávaly do veřejného centrálního rejstříku, obchodního rejstříku nebo rejstříku společností na jejich území adekvátní, přesné a aktuální informace o sobě a svém skutečném vlastnictví v okamžiku svého zřízení, stejně jako veškeré změny těchto údajů.
1a. V rejstříku jsou uvedeny přinejmenším informace, jež jsou nezbytné k jasné identifikaci společnosti a jejího skutečného majitele, konkrétně název subjektu, číslo, jeho právní forma a status, doklad o založení, adresa sídla (a hlavního místa podnikání, pokud se liší od adresy sídla), základní vnitřní předpisy (např. ty obsažené v memorandu a stanovách), seznam ředitelů (včetně jejich státní příslušnosti a data narození) a informace o akcionářích / skutečných majitelích, jako jsou např. jména, data narození, státní příslušnost nebo jurisdikce založení, kontaktní údaje, počet akcií, kategorie akcií (včetně povahy souvisejících hlasovacích práv) a případně rozsah vlastnického podílu nebo kontroly.
Požadavky stanovené v tomto článku neosvobozují povinné osoby od jejich povinnosti provádět identifikaci a kontrolu klientů a povinné osoby za účelem plnění těchto povinností nespoléhají pouze na tyto informace a nepovažují je za dostačující.
1b. Pokud jde o svěřenské fondy nebo jiné typy právních subjektů a právních uspořádání, stávajících či budoucích, s podobnou strukturou nebo funkcí, tyto informace zahrnují údaje o totožnosti zakladatele, správce (správců), (případně) ochránce obmyšlených nebo kategorie obmyšlených a kterékoli další fyzické osoby vykonávající faktickou kontrolu svěřenského fondu. Členské státy zajistí, aby správci o svém postavení informovali povinné osoby, pokud v roli správce navazují obchodní vztah nebo provádějí příležitostný obchod překračující prahovou hodnotu stanovenou v čl. 10 písm. b), c) a d). Získané informace by měly obsahovat datum narození a státní příslušnost všech osob. Členské státy při zveřejňování svěřenské listiny a listin přání (tzv. letter of wishes) důsledně posuzují rizika a v případě nutnosti zajistí, aby byly informace poskytnuty příslušným orgánům, zejména finančním zpravodajským jednotkám, a povinným osobám, přičemž dbají na ochranu osobních informací.
2. Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku byly včas k dispozici příslušným orgánům a povinným osobám. Informace uvedené v odstavcích 1, 1a a 1b tohoto článku jsou včas přístupné příslušným orgánům, zejména finančním zpravodajským jednotkám, a povinným osobám všech členských států. Členské státy zpřístupní veřejnosti rejstříky uvedené v odstavci 1 poté, co určí totožnost osoby, která má zájem o přístup k informacím prostřednictvím základní elektronické registrace. Informace jsou všeobecně dostupné on-line v otevřeném a zabezpečeném datovém formátu v souladu s předpisy pro ochranu údajů, zejména pokud jde o účinnou ochranu práva subjektu údajů na přístup k osobním údajům a na opravu nebo výmaz nepřesných údajů. Poplatky za získání informací nepřevyšují administrativní náklady s tímto spojené. Jakékoliv změny zveřejněných informací jsou v rejstříku neprodleně a jasně uvedeny, v každém případě však do 30 dnů.
Rejstřík společností uvedený v odstavci 1 tohoto článku se propojí prostřednictvím evropské platformy, portálu a případných dalších přístupových míst, které členské státy zřídí v souladu se směrnicí 2012/17/EU. Členské státy s podporou Komise zajistí, aby jejich rejstříky byly interoperabilní v rámci systému propojení rejstříků prostřednictvím evropské platformy.
2a. Komise ve spolupráci s členskými státy rychle, konstruktivně a účinně usiluje o navázání ?spolupráce s třetími zeměmi s cílem podporovat zřizování rovnocenných centrálních rejstříků, jež budou obsahovat informace o skutečném vlastnictví, a zveřejňování informací uvedených v odstavcích 1 a 1a tohoto článku v jejich zemích.
Upřednostní se třetí země, v nichž se nachází značný počet podnikových subjektů či právnických osob, včetně svěřenských fondů, nadací, holdingů a všech ostatních subjektů, které jsou podobné z hlediska struktury nebo funkce a které jsou držiteli akcií formou přímého vlastnictví podle čl. 3 odst. 5 ve firemních subjektech či právnických osobách usazených v Unii.
2b. Členské státy stanoví systém účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro fyzické nebo právnické osoby za porušování vnitrostátních předpisů přijatých na základě tohoto článku a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění toho, aby tyto sankce byly uplatňovány. Pro účely tohoto článku zavedou členské státy účinná opatření proti zneužívání s cílem zamezit zneužití na základě akcií na doručitele a opčních akcií na doručitele.
2c. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do ...(38) zprávu o uplatňování a způsobu fungování požadavků podle tohoto článku, k níž případně připojí legislativní návrh. [pozm. návrh 93]
Článek 30
1. Členské státy zajistí, aby správci jakéhokoli výslovně zřízeného svěřenského fondu, který se řídí jejich právem, získali a měli adekvátní, přesné a aktuální informace o skutečném vlastnictví, pokud jde o svěřenský fond. Tyto informace zahrnují údaje o totožnosti zakladatele, správce (správců), případně ochránce obmyšlených nebo kategorie obmyšlených, a kterékoli další fyzické osoby vykonávající faktickou kontrolu svěřenského fondu.
2. Členské státy zajistí, aby správci o svém postavení informovali povinné osoby, pokud v roli správce navazují obchodní vztah nebo provádějí příležitostný obchod překračující výši prahové hodnoty stanovené v čl. 10 písm. b), c) a d).
3. Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku byly včas k dispozici příslušným orgánům a povinným osobám.
4. Členské státy zajistí, aby se opatření odpovídající těm, která jsou uvedena v odstavcích 1, 2 a 3, vztahovala na ostatní typy právnických osob a právních ujednání s podobnou strukturou a funkcí jako svěřenské fondy. [pozm. návrh 94]
KAPITOLA IV
OZNAMOVACÍ POVINNOST
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 31
1. Každý členský stát zřídí finanční zpravodajskou jednotku k předcházení, odhalování a vyšetřování praní peněz a financování terorismu.
1a. Osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a), b) a d) informují finanční zpravodajskou jednotku nebo vhodný orgán stavovské samosprávy příslušné profese, jak je uvedeno v čl. 33 odst. 1, pokud mají podezření nebo mají náležité důvody se domnívat, že jejich služby jsou zneužívány pro účely trestné činnosti. [pozm. návrh 95]
2. Členské státy písemně sdělí Komisi název a adresu příslušných finančních zpravodajských jednotek.
3. Tato finanční zpravodajská jednotka se zřídí jako provozně nezávislá a samostatná ústřední jednotka na vnitrostátní úrovni. Je odpovědná za příjem,a analýzu zpráv o podezřelých obchodech a dalších předávání informací týkajících se příslušným orgánům (a v povoleném rozsahu má právo je vyžadovat) a poskytování informací, které se týkají možného praní peněz,nebo souvisejících predikativních trestných činů nebo možného financování terorismu. nebo které jsou vyžadovány vnitrostátními právními a správními předpisy. Finanční zpravodajská jednotka je odpovědná za předávání výsledků své analýzy všem příslušným orgánům, existují-li důvody k podezření z praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo možného financování terorismu. Dostává další důležité informace od povinných osob pro uvedené účely. K plnění svých úkolů obdrží finanční zpravodajská jednotka odpovídající finanční, technické a lidské zdroje. Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajská jednotka nebyla vystavena zbytečným zásahům. [pozm. návrh 96]
4. Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajská jednotka měla včasný, přímý nebo nepřímý přístup k informacím z oblasti finanční, správní a z oblasti trestního řízení, které potřebuje k řádnému plnění svých úkolů. Kromě toho finanční zpravodajské jednotky odpovídají na žádosti o informace ze strany donucovacích orgánů ve svém členském státě, s výjimkou případů, kdy se dá věcně předpokládat, že poskytnutí takových informací by mělo negativní dopad na probíhající vyšetřování nebo analýzy, nebo, ve výjimečných případech, kdy by poskytnutí informací bylo zjevně nepřiměřené vůči oprávněným zájmům fyzické nebo právnické osoby nebo irelevantní s ohledem na účely, pro které byla žádost podána. Obdrží-li finanční zpravodajská jednotka takovou žádost, měla by se sama rozhodnout, zda analýzu nebo předání informací donucovacímu orgánu, který o ně požádal, provede. Členské státy vyžadují, aby donucovací orgány poskytovaly finanční zpravodajské jednotce zpětnou vazbu o využívání poskytovaných informací. [pozm. návrh 97]
5. Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajská jednotka byla oprávněna přijmout okamžitá opatření buď přímo, nebo nepřímo, pokud existuje podezření, že obchod souvisí s praním peněz nebo financováním terorismu, pozastavit nebo odejmout souhlas s uskutečněním obchodu, aby bylo možné obchod analyzovat a potvrdit podezření.
6. Analytická role finanční zpravodajské jednotky spočívá v operační analýze, která se zaměřuje na jednotlivé případy a konkrétní cíle, a ve strategické analýze, jež se zabývá trendy a způsoby praní peněz a financování terorismu.
Článek 32
1. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby, a případně jejich ředitelé a zaměstnanci, plně spolupracovali tak, že neprodleně:
a) z vlastní iniciativy informují finanční zpravodajskou jednotku, pokud instituce nebo osoba, na kterou se vztahuje tato směrnice, ví, má podezření nebo má náležité důvody se domnívat, že finanční prostředky jsou výnosy z trestné činnosti nebo mají souvislost s financováním terorismu, a v takových případech neprodleně reagují na žádosti ze strany finanční zpravodajské jednotky o další informace;
b) finanční zpravodajské jednotce na její žádost poskytnou všechny potřebné informace, a to v souladu s postupy stanovenými příslušnými právními předpisy.
2. Informace podle odstavce 1 tohoto článku se předají finanční zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území se instituce nebo osoba předávající tyto informace nachází, a finanční zpravodajské jednotce členského státu, v němž má povinná osoba sídlo. Tyto informace předává osoba nebo osoby určené podle v čl. 8 odst. 4. [pozm. návrh 98]
Článek 33
1. Odchylně od čl. 32 odst. 1 mohou členské státy v případě osob uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a), b),a d) a e) a profesí a kategorií podniků uvedených v článku 4 určit příslušný orgán stavovské samosprávy příslušné profese jako orgán, kterému mají být poskytnuty informace uvedené v čl. 32 odst. 1.
Členský stát zajistí za všech okolností prostředky a způsoby, jak zachovat služební tajemství, důvěrnost a ochranu soukromí. [pozm. návrh 99]
Aniž je dotčen odstavec 2, v případech uvedených v prvním pododstavci předá určený orgán stavovské samosprávy informace neprodleně a v úplném rozsahu finanční zpravodajské jednotce.
2. Členské státy neuplatňují povinnosti stanovené v čl. 32 odst. 1 na notáře, jiné samostatně výdělečně činné právníky, auditory, externí účetní a daňové poradce pouze v přesně vymezeném rozsahu, v němž se taková výjimka vztahuje na informace, jež příslušníci těchto profesí obdrží od svého klienta nebo které o klientovi získají během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení soudního řízení nebo vyhnutí se soudnímu řízení, ať jsou takovéto informace obdrženy nebo získány před tímto řízením, během něj nebo po něm.
Článek 34
1. Členské státy vyžadují, aby se povinné osoby zdržely provádění obchodů, o nichž vědí nebo u nichž mají podezření, že souvisejí s praním peněz nebo financováním terorismu, dokud neučiní nezbytné kroky v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. a).
V souladu s vnitrostátními právem je možné vydat příkaz k neprovedení obchodu.
2. Je-li podezření, že obchod vede k praní peněz nebo financování terorismu, a pokud se jeho provedení nelze takto zdržet nebo by takové zdržení pravděpodobně zmařilo úsilí o stíhání příjemce výnosů z operace podezřelé z praní peněz nebo financování terorismu, vyrozumí dotyčné povinné osoby finanční zpravodajskou jednotku okamžitě po jeho provedení.
Článek 35
1. Členské státy zajistí, aby v případě, kdy příslušné orgány podle článku 45 odhalí během kontrol prováděných u povinných osob nebo jakýmkoliv jiným způsobem skutečnosti, které by mohly souviset s praním peněz nebo financováním terorismu, tyto orgány neprodleně informovaly finanční zpravodajskou jednotku.
2. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu zmocněné právními nebo správními předpisy k dozoru nad burzou, devizovým trhem a trhem s finančními deriváty informovaly finanční zpravodajskou jednotku, jestliže odhalí skutečnosti, které by mohly souviset s praním peněz nebo financováním terorismu.
Článek 36
Sdělení informací provedené v dobré víře povinnou osobou nebo zaměstnancem či ředitelem takové povinné osoby v souladu s články 32 a 33 se nepovažuje za porušení jakéhokoli omezení sdělovat informace uloženého smlouvou nebo právními či správními předpisy a nezakládá jakoukoli odpovědnost dotyčné povinné osoby nebo jejích ředitelů či zaměstnanců.
Článek 37
Členské státy přijmou veškerá odpovídající opatřenízajistí, aby zaměstnancejednotlivci, a to i zaměstnanci a zástupci povinné osoby, kteří podávají oznámení o podezření na praní peněz nebo financování terorismu buď interně, nebo finanční zpravodajské jednotce, ochránilybyly náležitě chráněni před hrozbami nebo nepřátelským jednáním, nepříznivým zacházením a nepříznivými následky, zejména před nepříznivým nebo diskriminačním jednáním v zaměstnání. Členské státy takovým osobám zaručí bezplatnou právní pomoc a zajistí bezpečné komunikační kanály, kde mohou oznámit své podezření z praní peněz nebo financování terorismu. Tyto kanály zajistí, aby byla totožnost osob poskytujících informace známa pouze evropským orgánům dohledu nebo finanční zpravodajské jednotce. Členské státy zajistí odpovídající programy náležité ochrany svědků. [pozm. návrh 100]
Oddíl 2
Zákaz sdělovat informace
Článek 38
1. Povinné osoby a jejich ředitelé a zaměstnanci nesdělí dotyčnému klientovi ani jiným třetím osobám skutečnost, že informace byly v souladu s články 32 a 33 předány finanční zpravodajské jednotce, ani že se provádí nebo může být provedeno šetření týkající se praní peněz nebo financování terorismu.
2. Zákaz uvedený v odstavci 1 nezahrnuje sdělování informací příslušným orgánům členských zemí, včetně orgánů stavovské samosprávy, orgánů pro ochranu údajů, nebo sdělování informací pro účely vyšetřování trestného činu. [pozm. návrh 101]
3. Zákaz uvedený v odstavci 1 nebrání sdělování informací mezi institucemi členských států nebo ze třetích zemí, které ukládají požadavky rovnocenné s požadavky této směrnice, pokud náleží do stejné skupiny.
4. Zákaz uvedený v odstavci 1 nebrání sdělování informací mezi osobami uvedenými v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a) a b) z členských států nebo třetích zemí, které ukládají požadavky rovnocenné s požadavky této směrnice, pokud tyto osoby vykonávají svou profesní činnost, jako zaměstnanci nebo jinak, v rámci téže právnické osoby nebo téže sítě.
Pro účely prvního pododstavce se „sítí“ rozumí širší struktura, k níž osoba patří a která má společné vlastnictví, společné vedení, normy, metody nebo společnou kontrolu dodržování předpisů. [pozm. návrh 102]
5. U právnických nebo fyzických osob uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 1, 2 a bodě 3 písm. a) a b) nebrání zákaz uvedený v odstavci 1 tohoto článku v případech, které se týkají stejného klienta a stejného obchodu a na němž se podílí dvě nebo více institucí nebo osob, sdělování informací mezi dotyčnými institucemi nebo osobami, pokud se nacházejí v členském státě nebo třetí zemi, která ukládá požadavky rovnocenné s požadavky této směrnice, a pokud jsou ze stejné profesní kategorie a vztahují se na ně povinnosti profesní mlčenlivosti a ochrany osobních údajů.
5a. Pro účely tohoto článku požadavky třetí země rovnocenné s požadavky této směrnice zahrnují předpisy v oblasti ochrany údajů. [pozm. návrh 103]
6. Pokud se osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a) a b) snaží odradit klienta od zapojení do nezákonné činnosti, nepovažuje se jejich jednání za sdělení informací ve smyslu odstavce 1.
KAPITOLA V
OCHRANA ÚDAJŮ, VEDENÍ ZÁZNAMŮ A STATISTICKÉ ÚDAJE [pozm. návrh 104]
Článek 39
1. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby uchovávaly následující dokumenty a informace v souladu s vnitrostátními právními předpisy za účelem předcházení, odhalování a vyšetřování možného praní peněz nebo financování terorismu ze strany finanční zpravodajské jednotky nebo jiného příslušného orgánu:
a) v případě identifikace a kontroly klienta kopii požadovaného dokladu nebo údaje o něm, a to po dobu pěti let od zániku jejich obchodního vztahu s klientem nebo ode dne příležitostného obchodu. Po uplynutí dané doby uchovávání se osobní údaje vymažou, pokud vnitrostátní právní předpisy nestanoví jinak, přičemž uvádějí, za jakých okolností povinné osoby smí nebo musí údaje dále uchovávat. Členské státy mohou umožnit nebo vyžadovat další uchovávání, pouze pokud je to nutné pro předcházení, odhalování nebo vyšetřování praní peněz a financování terorismu a pokud je prodloužení doby uchovávání údajů v každém jednotlivém případě odůvodněné. Maximální dobaprodloužení doby uchovávání po zániku obchodního vztahu nesmí být delší než deset letje dalších pět let;
b) v případě obchodních vztahů a obchodů další doklady a záznamy skládající se z originálů dokumentů nebo kopií přípustných pro účely soudního řízení podle platných vnitrostátních právních přepisů, a to po dobu pěti let buď od uskutečnění obchodů, nebo zániku obchodního vztahu podle toho, které období je kratší. Po uplynutí dané doby uchovávání se osobní údaje vymažou, pokud vnitrostátní právní předpisy nestanoví jinak, přičemž uvádějí, za jakých okolností povinné osoby mohou nebo musí údaje dále uchovávat. Členské státy mohou umožnit nebo vyžadovat další uchovávání, pouze pokud je to nutné pro předcházení, odhalování nebo vyšetřování praní peněz a financování terorismu a pokud je prodloužení doby uchovávání údajů v každém jednotlivém případě odůvodněné. Maximální dobaprodloužení doby uchovávání buď po uskutečnění obchodů, nebo po zániku obchodního vztahu nesmí být delší než deset let podle toho, které období skončí dříveje dalších pět let.
2. Žádný z uchovávaných údajů se nepoužije pro jiný než původní/ účel a za žádných okolností nesmí být použit ke komerčním účelům. [pozm. návrh 105]
Článek 39a
1. Pokud jde o zpracování osobních údajů členskými státy v rámci této směrnice, použijí se ustanovení směrnice 95/46/ES. Pokud jde o zpracování osobních údajů evropskými orgány dohledu, použijí se ustanovení nařízení (ES) č. 45/2001. Shromažďování, zpracovávání a předávání informací pro účely boje proti praní peněz se považuje za veřejný zájem podle těchto právních aktů.
2. Osobní údaje se zpracovávají na základě této směrnice výlučně pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu. Před navázáním obchodního vztahu informují povinné osoby nové klienty o možném použití osobních údajů za účelem předcházení praní peněz. Kategorie obsahující citlivé údaje se zpracovávají v souladu se směrnicí 95/46/ES.
3. Zpracovávání shromážděných údajů na základě této směrnice pro obchodní účely se zakazuje.
4. Dotyčná osoba, které povinná osoba nebo příslušný orgán odmítly poskytnout informace o zpracování jejích údajů, má právo obrátit se ve věci ověření, přístupu, oprav či výmazu svých osobních údajů na příslušný orgán pro ochranu údajů a rovněž dát podnět k zahájení soudního řízení.
5. Přístup dotčené osoby k informacím obsaženým v oznámení podezřelého obchodu, je zakázán. Zákaz uvedený v tomto odstavci nezahrnuje sdělení informací orgánům pro ochranu údajů.
6. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby a příslušné orgány uznaly účinné pravomoce orgánů pro ochranu údajů podle směrnice 95/46/ES, pokud jde o bezpečné zpracovávání osobních údajů a jejich přesnost, a aby je dodržovaly, na základě moci úřední nebo na základě stížnosti dotyčné osoby. [pozm. návrh 106]
Článek 40
-1. Členské státy mají vnitrostátní a centralizované systémy, které jim umožňují ve vhodnou dobu rozpoznat, zda fyzické nebo právnické osoby mají nebo kontrolují bankovní účty u finančních institucí na jejich území.
-1a. Členské státy mají rovněž systémy, které umožňují, aby příslušné orgány měly mechanismy, jimiž identifikují zboží, aniž by předem upozorňovaly majitele.
1. Členské státy vyžadují, aby jejich povinné osoby měly k dispozici systémy, které jim v souladu s vnitrostátním právem umožní úplně a rychle zodpovědět dotazy finanční zpravodajské jednotky nebo jiných orgánů, zda udržují nebo v předchozích pěti letech udržovaly obchodní vztah s konkrétními fyzickými nebo právnickými osobami, a o povaze tohoto vztahu, a to prostřednictvím zabezpečených kanálů a způsobem, který zajistí důvěrnou povahu dotazů. [pozm. návrh 107]
Článek 40a
Shromažďování, zpracovávání a předávání informací pro účely boje proti praní peněz se považuje za věc veřejného zájmu podle směrnice 95/46/ES. [pozm. návrh 108]
Článek 41
1. Členské státy pro účely přípravy vnitrostátního posouzení rizik podle článku 7 zajistí, aby byly schopny přezkoumávat účinnost svých systémů pro boj proti praní peněz nebo financování terorismu, a to vedením komplexní statistiky o záležitostech, které jsou relevantní pro účinnost takových systémů.
2. Statistika uvedená v odstavci 1 obsahuje:
a) údaje o velikosti a významu různých odvětví, která spadají do oblasti působnosti této směrnice, včetně počtu právnických a fyzických osob, jakož i hospodářského významu každého odvětví.
b) údaje vypovídající o počtu oznámení, vyšetřování a soudních případů na vnitrostátní úrovni v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně počtu oznámení podezřelých obchodů učiněných u finanční zpravodajské jednotky, o opatřeních přijatých v návaznosti na tato hlášení a v souhrnu ročně počet vyšetřovaných případů, počet stíhaných osob, počet osob odsouzených za praní peněz nebo financování terorismu a hodnotu majetku, vyjádřenou v eurech, který byl zmrazen, zadržen nebo odňat.
(ba) údaje vypovídající o počtu a procentním podílu oznámení, která vedla k dalšímu vyšetřování, společně s výroční zprávou pro povinné instituce podrobně popisující užitečnost oznámení, které předložily, a následná opatření. [pozm. návrh 109]
(bb) údaje uvádějící počet přeshraničních žádostí o informace, které finanční zpravodajská jednotka předložila, obdržela, zamítla a kterým plně či částečně vyšla vstříc. [pozm. návrh 110]
3. Členské státy zajistí, aby byl celkový přehled jejich statistických zpráv zveřejněn a Komisi předají statistiku uvedenou v odstavci 2.
KAPITOLA VI
STRATEGIE, POSTUPY A DOZOR
Oddíl 1
Vnitřní postupy, školení a zpětná vazba
Článek 42
1. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby, které jsou součástí skupiny, zavedly strategie a postupy v rámci skupiny, včetně postupů ochrany údajů a strategií a postupů pro sdílení informací v rámci skupiny pro boj proti praní peněz a financování terorismu. Uvedené strategie a postupy se účinně zavedou v pobočkách a většinově vlastněných dceřiných společnostech v členských státech a třetích zemích.
2. Pokud povinné osoby mají pobočky nebo většinově vlastněné dceřiné společnosti ve třetích zemích, kde jsou minimální požadavky týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu méně přísné než požadavky členského státu, členské státy zajistí, aby pobočky a většinově vlastněné dceřiné společnosti ve třetí zemi uplatňovaly požadavky členského státu, včetně ochrany údajů, v rozsahu, který právní a správní předpisy třetí země umožňují.
3. Členské státy, orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA se vzájemně informují o případech, kdy právní předpisy třetí země nedovolují použití opatření vyžadovaných podle odstavce 1 a bylo by možné usilovat o řešení pomocí koordinované činnosti.
4. Členské státy vyžadují, aby v případech, kdy právní předpisy třetí země nedovolují použití opatření požadovaných podle odst. 1 prvního pododstavce, přijaly povinné osoby další opatření k účinnému řešení rizika praní peněz nebo financování terorismu a informovaly své vnitrostátní orgány dohledu. Nedostačují-li další opatření, příslušné orgány v domovské zemi zváží další opatření v oblasti dozoru, včetně toho, že případně finanční skupinu požádají, aby ukončila své působení v hostitelské zemi.
5. Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA vypracují návrhy regulačních technických norem upřesňující další opatření uvedená v odstavci 4 tohoto článku a minimální opatření, která povinné osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodu 1 a 2 přijmou, pokud právní předpisy třetí země nedovolují použití opatření vyžadovaných podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.
Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do ...(39). [pozm. návrh 111]
6. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v odstavci 5 v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
7. Členské státy zajistí, aby sdílení informací v rámci skupiny bylo možné za předpokladu, že nenaruší vyšetřování nebo analýzu možného praní peněz nebo financování terorismu prováděné finanční zpravodajskou jednotkou nebo jiným příslušným orgánům v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
8. Členské státy mohou požadovat, aby vydavatelé elektronických peněz ve smyslu článku 2 odst. 3 směrnice 2009/110/ES a poskytovatelé platebních služeb ve smyslu článku 4 odst. 9 směrnice 2007/64/ES usazeni na jejich území, jejichž sídlo se nachází v jiném členském státě nebo mimo Unii, určili ústřední kontaktní místo na jejich území s cílem dohlížet na dodržování předpisů pro boj proti praní peněz a financování terorismu.
9. Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA vypracují návrhy regulačních technických norem, pokud jde o kritéria pro stanovení okolností, za nichž je vhodné určit ústřední kontaktní místo podle uvedeného odstavce 8, a jaké funkce by měla tato ústřední kontaktní místa plnit.
Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do ...(40).
10. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v odstavci 9 postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
Článek 43
1. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby přijaly opatření přiměřená jejich rizikům, povaze a velikosti tak, aby si jejich příslušní zaměstnanci byli vědomi ustanovení přijatých podle této směrnice, včetně relevantních požadavků na ochranu údajů.
Tato opatření zahrnují účast jejich příslušných zaměstnanců na zvláštních průběžných školicích programech, které jim pomohou rozpoznávat operace, jež mohou souviset s praním peněz nebo financováním terorismu, a rovněž jim poskytnou pokyny, jak v takových případech postupovat.
Pokud fyzická osoba spadající do kterékoli z kategorií uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 provozuje svou profesní činnost jako zaměstnanec právnické osoby, vztahují se povinnosti stanovené v tomto oddíle na tuto právnickou osobu, nikoli na dotyčnou fyzickou osobu.
2. Členské státy zajistí, aby povinné osoby měly přístup k aktuálním informacím o praktikách těch, kteří perou peníze a financují terorismus, a o náznacích vedoucích k rozpoznání podezřelých obchodů.
3. Členské státy zajistí, aby tam, kde je to možné, byla povinným osobám poskytována včasná zpětná vazba o účinnosti oznámení o podezření na praní peněz nebo financování terorismu a o následném šetření. [pozm. návrh 112]
3a. Členské státy vyžadují, aby povinné osoby jmenovaly člena (členy) správní rady, který bude odpovědný za provádění právních a správních předpisů nezbytných pro dosažení souladu s touto směrnicí. [pozm. návrh 113]
Oddíl 2
Dozor
Článek 44
1. Členské státy stanoví, že směnárny a poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti musí mít licenci nebo registraci a že poskytovatelé služeb hazardních her musí mít povolení.
2. S ohledem na subjekty uvedené v odstavci 1 členské státy od příslušných orgánů vyžadují, aby zajistily, že osoby, které fakticky řídí nebo budou řídit podnikání takových subjektů, nebo skuteční majitelé takových subjektů jsou způsobilé a řádné osoby.
3. S ohledem na povinné osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a), b), d), a e) členské státy zajistí, aby příslušné orgány a orgány stavovské samosprávy přijaly nezbytná opatření, která by zabránila usvědčeným pachatelům trestných činů v těchto oblastech nebo jejich společníkům držet významný nebo kontrolní podíl nebo se stát jeho skutečným majitelem nebo zastávat řídící funkci v těchto povinných osobách. [pozm. návrh 114]
Článek 45
1. Členské státy vyžadují, aby příslušné orgány účinně sledovaly dodržování požadavků této směrnice a aby pro tento účel přijaly nezbytná opatření.
2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly odpovídající pravomoci, včetně pravomoci vyžadovat předložení veškerých informací potřebných ke sledování dodržování právních předpisů a provádění kontrol, a měly odpovídající finanční, lidské a technické zdroje pro výkon svých funkcí. Členské státy zajistí, aby pracovníci těchto orgánů dodržovali vysoké profesní standardy, včetně standardu mlčenlivosti a ochrany údajů, byli bezúhonní a příslušně kvalifikovaní.
3. V případě úvěrových a finančních institucí a poskytovatelů služeb hazardních her mají příslušné orgány posílené pravomoci v oblasti dozoru, zejména možnost provádět kontroly na místě. Příslušné orgány pověřené dohledem nad úvěrovými a finančními institucemi sledují přiměřenost právního poradenství, kterého se jim dostává za účelem omezování právní a regulatorní arbitráže v případě agresivního daňového plánování a vyhýbání se daňové povinnosti. [pozm. návrh 115]
4. Členské státy zajistípožadují, aby povinné osoby, které provozují pobočky nebo dceřiné společnosti v jiných členských státech, dodržovaly vnitrostátní ustanovení tohoto jiného členského státu ve vztahu k této směrnici. [pozm. návrh 116]
5. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány členského státu, v němž je usazena pobočka nebo dceřiná společnost, spolupracovaly s příslušnými orgány členského státu, v němž má povinná osoba své sídlo, za účelem zajištění účinného dozoru nad plněním požadavků této směrnice.
6. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány, kterépři uplatňování přístupu v oblasti dozoru používají přístup založenýzaloženého na posouzení rizik: [pozm. návrh 117]
a) dobře rozuměly rizikům praní peněz a financování terorismu vyskytujícím se v jejich zemi;
b) měly přístup, na místě i dálkový, ke všem relevantním informacím o konkrétních vnitrostátních a mezinárodních rizicích souvisejících s klienty, produkty nebo službami povinných osob; a
c) odvozovaly četnost a intenzitu dozoru, na místě i dálkového, od rizikového profilu povinné osoby a od rizik praní peněz a financování terorismu vyskytujících se v zemi.
7. Posouzení rizikového profilu povinných osob v souvislosti s praním peněz a financováním terorismu, včetně rizik nedodržování předpisů, se přezkoumává pravidelně, a v případě závažných událostí nebo vývoje v řízení a fungování povinné osoby.
8. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zohledňovaly míru vlastního uvážení, která je povinné osobě umožněna, a odpovídajícím způsobem přezkoumávaly posouzení rizik, jež bylo podkladem pro toto vlastní uvážení, a adekvátnost a uplatňování její strategie, vnitřních kontrol a postupů.
9. V případě povinných osob uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a), b) a d) mohou členské státy povolit, aby funkce uvedené v odstavci 1 vykonávaly orgány stavovské samosprávy, splňují-li požadavky odstavce 2 tohoto článku.
10. Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA vydají do ...(41), pokyny pro příslušné orgány v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010, pokud jde o faktory, které se použijí při provádění dozoru na základě posouzení rizik. Zvláště by se mělo přihlížet k povaze a velikosti podniku a tam, kde je to vhodné a přiměřené, by měla být stanovena konkrétní opatření.
Oddíl 3
Spolupráce
Pododdíl I
Spolupráce na úrovni členských států
Článek 46
Členské státy zajistí, aby tvůrci politiky, finanční zpravodajské jednotky, donucovací orgány, orgány dohledu, orgány pro ochranu údajů a další příslušné orgány, které se podílejí na boji proti praní peněz a financování terorismu, měly účinné mechanismy, které jim umožní spolupráci a koordinaci na vnitrostátní úrovni týkající se vypracování a provádění strategií a činností v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. [pozm. návrh 118]
Pododdíl II
Spolupráce s orgánem EBA, orgánem EIOPA a orgánem ESMA
Článek 47
Aniž jsou dotčeny předpisy v oblasti ochrany údajů, příslušné orgány poskytnou orgánu EBA, orgánu EIOPA a orgánu ESMA všechny informace nezbytné pro plnění jejich úkolů podle této směrnice. [pozm. návrh 119]
Pododdíl III
Spolupráce mezi Komisí a finančními zpravodajskými jednotkami
Článek 48
Komise může poskytnoutposkytne pomoc potřebnou k usnadnění koordinace, včetně výměny informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států v rámci Unie. Může Pravidelně svolávatsvolává jednání platformy finančních zpravodajských jednotek EU, která se skládá ze zástupců finančních zpravodajských jednotek z členských států,s cílem usnadnit spolupráci a vyměnit si názory na problémy související se spolupracía v případě potřeby jednání platformy finančních zpravodajských jednotek EU s orgány EBA, EIOPA nebo ESMA. Úkolem platformy finančních zpravodajských jednotek EU je formulovat pokyny k provádění činnosti finančních zpravodajských jednotek a subjektů podávajících zprávy, usnadnit činnost finančních zpravodajských jednotek, zejména v oblasti mezinárodní spolupráce a společného posuzování, sdílet informace o trendech a rizikových faktorech na vnitřním trhu a zajistit podíl finančních zpravodajských jednotek na správě systému FIU.net. [pozm. návrh 120]
Článek 49
Členské státy zajistí, aby jejich finanční zpravodajské jednotky navzájem spolupracovaly mezi sebou a s finančními zpravodajskými jednotkami třetích zemí v co největším možném rozsahu, bez ohledu na to, zda jsou správními, donucovacími nebo justičními orgány nebo hybridními orgány, a to aniž by byly dotčeny předpisy Unie v oblasti ochrany údajů [pozm. návrh 121].
Článek 50
1. Členské státy zajistí, aby si finanční zpravodajské jednotky vyměňovaly, z vlastního podnětujak s finančními zpravodajskými jednotkami členských států, tak i třetích zemí, automaticky nebo na vyžádání, veškeré informace, které mohou být relevantní pro zpracování a analýzu informací nebo šetření ze strany finančních zpravodajských jednotek o finančních transakcích, které souvisejí s praním peněz nebo financováním terorismu, a o fyzických nebo právnických osobách, jichž se to týká. Žádost musí obsahovat relevantní skutečnosti, podkladové informace, důvody žádosti a způsob, jak budou požadované informace využity. [pozm. návrh 122]
2. Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajská jednotka, jíž je žádost adresována, byla povinna použít veškeré své pravomoci, které má na vnitrostátní úrovni k dispozici, aby získala a analyzovala informace v rámci odpovědi na žádost o informace podle odstavce 1 jiné finanční zpravodajské jednotky se sídlem v Unii. Finanční zpravodajská jednotka, které je žádost určena, odpoví včas a jak dožadující, tak dožádaná finanční zpravodajská jednotka použijí k výměně informací, kdykoli je to možné, bezpečné digitální prostředky. [pozm. návrh 123]
Zejména chce-li finanční zpravodajská jednotka členského státu získat další informace od povinné osoby z jiného členského státu, která působí na jejím území, se žádost podává finanční zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území má povinná osoba sídlo. Tato finanční zpravodajská jednotka předá žádosti a odpovědi bez prodlení a bez jakéhokoli filtrování. [pozm. návrh 124]
3. Finanční zpravodajská jednotka může odmítnout sdělit informace, které by mohly vést k narušení vyšetřování trestné činnosti, které probíhá v dožádaném členském státě nebo, ve výjimečných případech, kdy by sdělení informací bylo zjevně nepřiměřené vzhledem k oprávněným zájmům fyzické nebo právnické osoby nebo členského státu nebo irelevantní pro účely, pro které jsou shromažďovány. Každé odmítnutí poskytnout informace je nutné finanční zpravodajské jednotce, která o ně žádá, řádně odůvodnit.
Článek 51
Informace a dokumenty získané podle článků 49 a 50 se použijí v zájmu plnění úkolů finanční zpravodajské jednotky tak, jak stanoví tato směrnice. Při předávání informací a dokumentů podle článků 49 a 50 může předávající finanční zpravodajská jednotka stanovit omezení a podmínky pro použití těchto informací. Přijímající finanční zpravodajská jednotka musí uvedená omezení a podmínky dodržet. Tím není dotčeno použití pro vyšetřování a stíhání trestných činů spojených s úkoly finanční zpravodajské jednotky za účelem předcházení, odhalování a vyšetřování praní peněz a financování terorismu.
Článek 52
Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajské jednotky prováděly všechna nezbytná opatření, včetně bezpečnostních opatření, s cílem zajistit, aby informace poskytnuté podle článků 49 a 50 nebyly přístupné žádnému jinému orgánu, agentuře nebo útvaru bez předchozího souhlasu finanční zpravodajské jednotky, která informace podává.
Článek 53
1. Členské státy podporují svépožadují, aby jejich finanční zpravodajské jednotky, abymezi sebou používaly chráněné komunikační kanály mezi finančními zpravodajskými jednotkami a používaly decentralizovanou počítačovou síť FIU.net. [pozm. návrh 125]
2. Členské státy zajistí, aby v zájmu plnění jejich úkolů podle této směrnice jejich finanční zpravodajské jednotky spolupracovaly mezi sebou a v rámci svého mandátu s Europolem na uplatňování vyspělých technologií. Tyto technologie umožní finančním zpravodajským jednotkám, aby anonymně propojily své údaje s ostatními finančními zpravodajskými jednotkami a zajistily úplnou ochranu osobních údajů za účelem odhalení osob, které jsou v centru pozornosti finanční zpravodajské jednotky v jiných členských státech, a identifikovaly jejich výnosy a finanční prostředky. [pozm. návrh 126]
Článek 54
Členské státy zajistí, aby jejich finanční zpravodajské jednotky spolupracovalypodpoří spolupráci svých finančních zpravodajských jednotek s Europolem v případě provádění analýz vyšetřovaných případů s přeshraničním rozměrem pro nejméně dva členské státy. [pozm. návrh 127]
Článek 54a
Komise by měla zvýšit tlak na daňové ráje, aby zlepšily svou spolupráci a výměnu informací za účelem boje proti praní peněz a financování terorismu. [pozm. návrh 128]
Oddíl 4
Sankce
Článek 55
1. Členské státy zajistí, aby povinné osoby nesly odpovědnost za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice. Stanovené sankce jsou účinné, přiměřené a odstrašující. [pozm. návrh 129]
2. Aniž je dotčeno právo členských států ukládat trestní sankce, zajistí členské státy, aby příslušné orgány mohly přijímat odpovídající správní opatření a uložit správní sankce, pokud povinné osoby poruší vnitrostátní předpisy přijaté na základě provedení této směrnice, a zajistí jejich uplatňování. Tyto opatření a sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
3. Členské státy zajistí, aby v případě, že se povinnosti vztahují na právnické osoby, mohly být sankce uloženy členům řídících orgánů této právnické osoby nebo jakékoli jiné osobě, která je podle vnitrostátního práva odpovědná za porušení.
4. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly veškeré vyšetřovací pravomoci, které jsou pro výkon jejich úkolů nezbytné. Při výkonu pravomoci ukládat sankce příslušné orgány úzce spolupracují, aby zajistily, že správní opatření či sankce povedou k žádoucím výsledkům, a v přeshraničních případech své kroky koordinují.
Článek 56
1. Tento článek se uplatní přinejmenším v případech, kdy povinné osoby systematicky neplní požadavky stanovené v těchto článcích:
a) čl. 9 až 23 (identifikace a kontrola klienta);
b) čl. 32, 33 a 34 (oznamování podezřelých obchodů);
c) článek 39 (vedení záznamů); a
d) čl. 42 a 43 (vnitřní kontroly).
2. Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 1 zahrnovaly použitelné správní opatření a sankce minimálně:
a) veřejné oznámení, které uvádí fyzickou nebo právnickou osobu a povahu daného porušení, je-li to po individuálním posouzení případu nutné a přiměřené; [pozm. návrh 130]
b) příkaz požadující, aby fyzická nebo právnická osoba jednání ukončila a aby takové jednání neopakovala;
c) v případě, že povinná osoba podléhá povolení, odnětí povolení;
d) dočasný zákaz kterémukoli členu řídícího orgánu povinné osoby vykonávat funkce v rámci institucí;
e) v případě právnické osoby správní peněžité sankce ve výši až 10 % celkového ročního obratu uvedené právnické osoby v předchozím hospodářském roce;
f) v případě fyzické osoby správní peněžité sankce ve výši až do 5 000 000 EUR nebo v členských státech, kde euro není úřední měnou, v odpovídající hodnotě ve vnitrostátní měně k ...(42);
g) správní peněžité sankce ve výši až dvojnásobku zisku, který porušením dotyčná osoba získala, nebo ztráty, které se porušením dotyčná osoba vyhnula, lze-li výši této výhody zjistit.
Pro účely písmene e) prvního pododstavce, kdy právnická osoba je dceřiným podnikem mateřského podniku, je příslušným celkovým ročním obratem celkový roční obrat stanovený z konsolidované účetní závěrky vrcholného mateřskéhodceřiného podniku za předchozí hospodářský rok. [pozm. návrh 131]
Článek 57
1. Je-li to po individuálním posouzení případu nutné a přiměřené, členské státy zajistí, aby příslušné orgány neprodleně zveřejnily veškeré sankce nebo opatření, jež byly uloženy za porušení vnitrostátních předpisů přijatých pro provedení této směrnice, včetně informací o druhu a povaze porušení a totožnosti osob odpovědných za porušení, pokud by takové zveřejnění vážně neohrozilo stabilitu finančních trhů. Pokud by zveřejnění způsobilo zúčastněným stranám nepřiměřenou škodu, zveřejnímohou příslušné orgány zveřejnit sankce anonymně. [pozm. návrh 132]
2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zohlednily při určování typu správních sankcí a opatření a úrovně správních peněžitých sankcí všechny relevantní okolnosti, včetně:
a) závažnosti a délky trvání porušení předpisů;
b) míry odpovědnosti odpovědné fyzické nebo právnické osoby;
c) finanční síly odpovědné fyzické nebo právnické osoby vyjádřené celkovým obratem uvedené osoby nebo ročním příjmem uvedené osoby;
d) výše zisků nebo ztrát, které odpovědná fyzická nebo právnická osoba vytvořila nebo kterým předešla, pokud je možné je stanovit;
e) ztrát třetích osob způsobené porušením, pokud je lze stanovit;
f) míry spolupráce odpovědné fyzické nebo právnické osoby s příslušným orgánem;
g) předchozích porušení ze strany odpovědné fyzické nebo právnické osoby.
3. Orgán EBA, orgán EIOPA a orgán ESMA vydají do ...(43) pokyny pro příslušné orgány v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010, pokud jde o typy správních opatření a sankcí a výši správních peněžitých sankcí, které se použijí vůči povinným osobám uvedeným v čl. 2 odst. 1 bodě 1 a 2, aby bylo zajištěno jejich jednotné uplatňování a odrazující účinek v celé Unii. [pozm. návrh 133]
4. Členské státy zajistí, aby právnické osoby nesly odpovědnost za protiprávní jednání podle čl. 56 odst. 1, kterých se v jejich prospěch dopustila jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, která má v rámci této právnické osoby vedoucí postavení na základě jakékoli z těchto skutečností:
a) oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu;
b) pravomoci rozhodovat jménem této právnické osoby; nebo
c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.
5. Kromě případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku členské státy zajistí, aby právnické osoby nesly odpovědnost v případech, kdy nedostatečný dozor nebo nedostatečná kontrola ze strany osoby uvedené v tomto odstavci umožnila osobě podřízené právnické osobě dopustit se v její prospěch protiprávního jednání podle čl. 56 odst. 1.
Článek 58
1. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zavedly účinné mechanismy, které podpoří oznamování porušení vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici příslušným orgánům.
2. Mechanismy uvedené v odstavci 1 zahrnují alespoň:
a) konkrétní postupy pro přijímání oznámení o porušení a návazná opatření;
b) odpovídající ochranu pro zaměstnance institucí, kteří oznámí porušení, k němuž došlo v dané instituci;
(ba) odpovídající ochranu obviněné osoby; [pozm. návrh 134]
c) ochranu osobních údajů týkajících se osoby, která oznámí porušení, i fyzické osoby, která je za porušení předpisů údajně odpovědná, v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici 95/46/ES.
3. Členské státy vyžadují, aby měly povinné osoby zavedené odpovídající postupy pro své zaměstnance pro interní oznamování porušení prostřednictvím specifického, nezávislého a anonymního komunikačního kanálu.
KAPITOLA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 59
Do ...(44) vypracuje Komise zprávu o jejím provádění a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě.
Do ...(45)*,Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o předpisech týkajících se závažných daňových trestných činů a trestů v členských státech, o přeshraničním dosahu daňových trestných činů a o případné potřebě koordinovaného přístupu v rámci Unie, která bude případně doplněna legislativním návrhem. [pozm. návrh 135]
Článek 60
Směrnice 2005/60/ES a 2006/70/ES se zrušují s účinkem od ...(46).
Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV.
Článek 61
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ...*. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 62
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 63
Tato směrnice je určena členským státům.
V ... dne
Za Evropský parlament Za Radu
Předseda předseda nebo předsedkyně
PŘÍLOHA I
Toto je neúplný výčet rizikových proměnných, které povinné osoby musí zohlednit při určení toho, do jaké míry uplatnit opatření identifikace a kontroly klienta podle čl. 11 odst. 3:
i) účel účtu nebo obchodního vztahu;
ii) výše aktiv, která mají být klientem uložena, nebo objem uskutečněných obchodů;
iii) pravidelnost nebo délka trvání obchodního vztahu.
PŘÍLOHA II
Toto je neúplný výčet faktorů a typů důkazů možného nižšího rizika podle článku 14:
1) Rizikové faktory klienta:
a) veřejné společnosti kotované na burze podléhající požadavkům na zveřejnění (buď podle pravidel burzy, nebo právních předpisů nebo vynutitelných prostředků), které ukládají požadavky na zajištění přiměřené transparentnosti, pokud jde o skutečné vlastnictví;
b) orgány veřejné správy nebo státní podniky;
c) klienti usazení v zeměpisných oblastech s nižším rizikem, jak je stanoveno v bodě 3.
(ca) skuteční majitelé společných účtů držených notáři a jinými samostatně výdělečně činnými právníky z členských států nebo ze třetích zemí za předpokladu, že podléhají požadavkům na boj proti praní peněz nebo financování terorismu, které jsou v souladu s mezinárodními normami, a že je nad nimi vykonáván dohled, pokud jde o dodržování uvedených požadavků, a za předpokladu, že údaje o totožnosti skutečného vlastníka jsou na žádost zpřístupněny institucím, které působí jako depozitní instituce sdružených účtů; [pozm. návrh 136]
(cb) povinné osoby, pokud se na ně vztahují požadavky na boj proti praní peněz a financování terorismu podle této směrnice a pokud účinně zavedly tyto požadavky; [pozm. návrh 137]
2) Faktory týkající se produktů, služeb, obchodů nebo distribučních kanálů:
a) životní pojištění, kde je pojistné nízké;
b) pojištění v rámci systémů důchodového zabezpečení, jestliže neexistuje žádná možnost odkupu pojištění a pojištění nemůže být použito jako zajištění;
c) zaměstnanecký systém sociálního, důchodového nebo podobného zabezpečení, z kterého se zaměstnancům vyplácí důchod, pokud jsou příspěvky placeny srážkou ze mzdy a pravidla systému nedovolují postoupení členského podílu v rámci příslušného systému;
d) finanční produkty nebo služby, které poskytují řádně definované a omezené služby určitým typům klientů s cílem zvýšit přístup za účelem finančního začlenění;
e) produkty, u nichž riziko praní peněz a financování terorismu snižují další faktory, jako například limity u elektronické peněženky nebo transparentnost vlastnictví (např. některé typy elektronických peněz podle článku 2 odst. 2 směrnice 2009/110/ES);
(ea) dlouhodobé smlouvy o spoření, které slouží například jako záruka pro účely odchodu do důchodu nebo na získání vlastní nemovitosti a u nichž pocházejí příchozí platby z platebního účtu identifikovaného podle článků 11 a 12 směrnice; [pozm. návrh 138]
(eb) finanční produkty s nízkou hodnotou, u nichž probíhá splácení prostřednictvím bankovního účtu na jméno klienta. [pozm. návrh 139]
(ec) finanční produkty vztahující se na fyzická aktiva ve formě leasingových smluv nebo nízkých spotřebitelských úvěrů za předpokladu, že se transakce provádí prostřednictvím bankovních účtů. [pozm. návrh 140]
(ed) obchodní vztahy nebo obchody za nepřítomnosti parnerů, u nichž lze totožnost ověřit elektronicky; [pozm. návrh 141]
(ee) produkty, služby a obchody, které příslušné orgány domovského členského státu povinných osob hodnotí jako málo rizikové. [pozm. návrh 142]
3) Faktory zeměpisného rizika:
a) ostatní členské státy; [pozm. návrh 143]
b) třetí země, které byly věrohodnými zdroji, jako jsou veřejná prohlášení FATF, zprávy v rámci vzájemného hodnocení, podrobné zprávy o posouzení nebo zveřejněné zprávy o následných opatřeních, označeny jako země uplatňující účinné systémy v boji proti praní peněz a financování terorismu; [pozm. návrh 144]
c) třetí země, které byly věrohodnými zdroji označeny jako země s nízkou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti;
d) třetí země, na něž se vztahují požadavky týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu podle doporučení FATF a které tyto požadavky účinně provedly, a je nad nimi účinně vykonáván dohled nebo jsou sledovány v souladu s doporučeními k zajištění souladu s těmito požadavky.
(da) jurisdikce, které Komise hodnotí jako země, které mají opatření proti praní peněz rovnocenná opatřením stanoveným touto směrnicí a dalším souvisejícím pravidlům a předpisům Unie. [pozm. návrh 145]
PŘÍLOHA III
Toto je neúplný výčet faktorů a typů důkazů možného vyššího rizika podle čl. 16 odst. 3:
1) Rizikové faktory klienta:
a) obchodní vztah je realizován za neobvyklých okolností;
b) klienti usazení v zemích stanovených v bodě 3;
c) právnické osoby nebo právní uspořádání, které jsou osobními nástroji držby aktiv;
d) společnosti, které mají pověřené akcionáře nebo společníky nebo akcie ve formě na doručitele;
e) podniky, které ve velké míře využívají hotovost;
f) vlastnická struktura společnosti se zdá neobvyklá nebo příliš složitá vzhledem k povaze její obchodní činnosti.
2) Faktory týkající se produktů, služeb, obchodů nebo distribučních kanálů:
a) privátní bankovnictví;
b) produkty nebo obchody, které mohou napomáhat anonymitě nebo ji umožňovat; [pozm. návrh 146]
c) obchodní vztahy nebo obchody bez osobní přítomnosti partnera a bez určitých bezpečnostních opatření, např. elektronických podpisů; [pozm. návrh 147]
d) platby získané od neznámých nebo nespřízněných třetích osob;
e) nové produkty a nové obchodní postupy, včetně nových distribučních systémů, a použití nových nebo rozvíjejících se technologií pro nové i již existující produkty. [pozm. návrh 148]
3) Faktory zeměpisného rizika:
a) země, které byly věrohodnými zdroji, jako jsou veřejná prohlášení FATF, zprávy v rámci vzájemného hodnocení nebo podrobné zprávy o posouzení nebo zveřejněné zprávy o následných opatřeních označeny jako země, které nemají účinné systémy pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
b) třetí země, které byly věrohodnými zdroji označeny jako země s významnou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti;
c) země, na něž byly uvaleny sankce, embarga nebo podobná opatření uložená například Unií nebo Organizací spojených národů; [pozm. návrh 149]
d) země, které poskytují finanční prostředky nebo podporu pro teroristickou činnost nebo ve kterých působí identifikované teroristické organizace.
Příloha IIIa
Níže jsou uvedeny příklady typů opatření zesílené kontroly klienta, která členské státy mohou minimálně uložit v souladu s článkem 16:
– Získat další informace o klientovi (např. povolání, objem aktiv, informace dostupné prostřednictvím veřejných databází, internetu atd.) a pravidelněji aktualizovat identifikační údaje klienta a skutečného vlastníka.
– Získat další informace o zamýšlené povaze obchodního vztahu.
– Získat informace o zdroji finančních prostředků nebo zdrojů majetku klienta.
– Získat informace o důvodech zamýšlených nebo prováděných obchodů.
– Získat souhlas vedení se zahájením nebo pokračováním obchodního vztahu.
– Provádět důkladnější sledování obchodního vztahu prostřednictvím častějších a lépe časově rozvržených kontrol a výběrem obchodních schémat, které vyžadují další zkoumání.
– Vyžadovat, aby byla první platba provedena prostřednictvím účtu na jméno zákazníka u banky podléhající podobným normám hloubkové kontroly klienta. [pozm. návrh 150]
PŘÍLOHA IV
Srovnávací tabulka, na kterou se odkazuje v článku 60.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/97/ES ze dne 4. prosince 2001, kterou se mění směrnice Rady 91/308/EHS o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz (Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 76).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
Směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici politicky exponovaných osob a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a o výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře (Úř. věst. L 214, 4.8.2006, s. 29).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/17/EU ze dne 13. června 2012, kterou se mění směrnice Rady 89/666/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES a 2009/101/ES, pokud jde o propojení centrálních, obchodních a podnikových rejstříků (Úř. věst. L 156, 16.6.2012, s. 1).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finační nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1).
Rozhodnutí Rady 2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací (Úř. věst. L 271, 24.10.2000, s. 4).
Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22).
Rámcové rozhodnutí Rady 2008/919/SVV ze dne 28. listopadu 2008, kterým se mění rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV o boji proti terorismu (Úř. věst. L 330, 9.12.2008, s. 21).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).
Společná akce Rady 98/733/SVV ze dne 21. prosince 1998, kterou se stanoví, že účast na zločinném spolčení je v členských státech Evropské unie trestným činem (Úř. věst. L 351, 29.12.1998, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí záruky EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii (COM(2013)0293 – C7-0145/2013 – 2013/0152(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0293),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 209 a 212 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0145/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a související prohlášení připojené k Výboru stálých zástupců, oznámena Parlamentu dopisem z téhož dne,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanovisko Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Hospodářského a měnového výboru (A7–0392/2013),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu / svou předsedkyni, aby předal / předala postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2014/EU, kterým se poskytuje záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí č. 466/2014/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání v Unii (COM(2012)0576 – C7-0322/2012 – 2012/0278(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0576),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž předložila Komise svůj návrh Parlamentu (C7-0322/2012),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality francouzským senátem, italským senátem a švédským parlamentem, v nichž se uvádí, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. března 2013(1),
— po konzultaci s Výborem regionů,
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 11. prosince 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro rybolov (A7-0263/2013]),
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoh Evropského parlamentu přijatý dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 511/2014.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (COM(2012)0380 – C7-0186/2012 – 2012/0184(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0380),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 91 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0186/2012),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality francouzským Senátem, kyperskou Poslaneckou sněmovnou, nizozemskou Poslaneckou sněmovnou, nizozemským Senátem a švédským Parlamentem, která uvádějí, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. prosince 2012,(1)
— po konzultaci s Výborem regionů,
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0210/2013),
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2014/45/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 1999/37/ES o registračních dokladech vozidel (COM(2012)0381 – C7-0187/2012 – 2012/0185(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0381),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 91 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0187/2012),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality kyperským parlamentem, nizozemskou poslaneckou sněmovnou a nizozemským senátem, v nichž se uvádí, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. prosince 2012(1),
— po konzultaci s Výborem regionů,
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0199/2013),
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU, kterou se mění směrnice Rady 1999/37/ES o registračních dokladech vozidel
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2014/46/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných v Unii a o zrušení směrnice 2000/30/ES (COM(2012)0382 – C7-0188/2012 – 2012/0186(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2012)0382),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 91 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0188/2012),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality kyperským parlamentem, nizozemskou poslaneckou sněmovnou a Senátem Nizozemského království, v nichž se uvádí, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. prosince 2012(1),
— po konzultaci s Výborem regionů,
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0207/2013),
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných v Unii a o zrušení směrnice 2000/30/ES
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2014/47/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2003/ES o statistice železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách (COM(2013)0611 – C7-0249/2013 – 2013/0297(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2013)0611),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 338 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0249/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0002/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2003/ES o statistice železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 91/2003(2) stanoví společný rámec pro tvorbu, předávání, hodnocení a šíření srovnatelných statistik železniční dopravy v Unii.
2) Statistické údaje o železniční přepravě zboží a cestujících jsou nezbytné pro to, aby Komise mohla sledovat a rozvíjet společnou dopravní politiku a dopravní prvky regionálních politik a politik transevropských sítí.
3) Statistické údaje o bezpečnosti železniční dopravy jsou také nezbytné, aby Komise mohla připravovat a sledovat činnosti Unie v oblasti bezpečnosti dopravy. Evropská agentura pro železnice shromažďuje údaje o nehodách na základě statistické přílohy směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES(3), pokud jde o společné bezpečnostní ukazatele a společné metody pro stanovení výše škod při nehodách.
(3a) Eurostat by při shromažďování údajů o nehodách na železnici měl úzce spolupracovat s Evropskou agenturou pro železnice, aby zajistil, že získané údaje budou konzistentní a plně srovnatelné. Úloha Evropské agentury pro železnici v oblasti bezpečnosti železniční dopravy by měla být neustále posilována. [pozm. návrh 1]
4) Většina členských států, které předávají Komisi (Eurostatu) údaje o cestujících podle nařízení (ES) č. 91/2003, pravidelně předávaly shodné údaje v předběžných i konečných datových souborech.
5) Při tvorbě evropských statistik by mělo být dosaženo rovnováhy mezi potřebami uživatelů a zatížením respondentů.
6) Eurostat provedl technickou analýzu stávajících údajů o statistice železniční dopravy shromažďovaných podle evropských právních předpisů a politiky šíření ve své pracovní a operační skupině pro statistiku železniční dopravy, s cílem co možná nejvíce zjednodušit různé činnosti nutné pro tvorbu statistik při současném zachování použitelnosti konečných výsledků vzhledem k současným i budoucím potřebám uživatelů.
7) Ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě o zkušenostech získaných při provádění nařízení (ES) č. 91/2003 Komise uvádí, že v dlouhodobém horizontu pravděpodobně dojde k zmenšení objemu údajů shromažďovaných na základě uvedeného nařízení nebo k jejich zjednodušení a že zamýšlí zkrátit lhůtu pro předávání ročních údajů o cestujících po železnici. Komise by měla i nadále v pravidelných intervalech předkládat zprávy o způsobu uplatňování tohoto nařízení. [pozm. návrh 2]
8) Nařízení (ES) č. 91/2003 svěřuje Komisi pravomoci k provádění některých ustanovení uvedeného nařízení. V důsledku vstupu Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) v platnost je třeba uvést pravomoci svěřené Komisi v uvedeném nařízení do souladu s články 290 a 291 Smlouvy.
9) S ohledem na nový vývoj v členských státech a zároveň s cílem zajistit v celé Unii harmonizované shromažďování údajů o železniční dopravě a s cílem udržet vysokou kvalitu údajů předávaných členskými státy by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy svěřena Komisi, za účelem přizpůsobení definic a prahových hodnot pro vykazování, obsahu příloh a přesného určení shromažďovaných informací.
10) Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a zohledňovala stanovisko odvětví železniční dopravy. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. [pozm. návrh 3]
11) Komise by měla zajistit, aby tyto akty v přenesené pravomoci nepředstavovaly významnou dodatečnou administrativní zátěž pro členské státy a respondenty.
12) Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění nařízení (ES) č. 91/2003, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přesné stanovení informací, které mají být poskytovány pro zprávy o kvalitě a porovnatelnosti výsledků a o opatřeních Komise (Eurostatu) k šíření výsledků. Tyto pravomoci je třeba vykonávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(4). Pro přijímání těchto aktů by se měl vzhledem k jejich obecné působnosti použít přezkumný postup. [pozm. návrh 4]
13) Byl konzultován Výbor pro Evropský statistický systém.
14) Nařízení (ES) č. 91/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (ES) č. 91/2003 se mění takto:
1) Článek 3 se mění takto:
a) V odstavci 1 se zrušují body 24–30. [pozm. návrh 5]
b) Odstavec 2 se nahrazuje tímto:"
„2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10, pokud jde o úpravy technických definic uvedených v odstavci 1 a doplnění nových definic podle potřeby, aby byl zohledněn nový vývoj, v jehož důsledku je nezbytné definovat na určité úrovni technické podrobnosti k zajištění harmonizace statistik.“
"
2) Článek 4 se mění takto:
a) V odstavci 1 se zrušují písmena b),a d) a h). [pozm. návrh 6]
aa) V odstavci 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:"
„ga) statistika železniční infrastruktury (příloha Ga);“. [pozm. návrh 7]
"
ab) Doplňuje se nový odstavec, který zní:"
„1a. Eurostat při shromažďování a vyhodnocování údajů o nehodách úzce spolupracuje s Evropskou agenturou pro železnice (ERA), aby zajistil, že údaje o nehodách na železnici shromážděné agenturou ERA na základě přílohy směrnice Komise 2009/149/ES* o statistice bezpečnosti na železnici budou plně srovnatelné s údaji o nehodách, které Eurostat shromáždil u jiných dopravních prostředků.
________________
* Směrnice Komise 2009/149/ES ze dne 27. listopadu 2009 , kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES, pokud jde o společné bezpečnostní ukazatele a společné metody pro stanovení výše škod při nehodách (Úř. věst. L 313, 28.11.2009, s. 65).“ [pozm. návrh 8]
"
b) Odstavec 2 se nahrazuje tímto:"
„2. V souladu s přílohami A a C členské státy předávají údaje za provozovatele:
a) jejichž celkový přepravní výkon v přepravě zboží je 200 milionů tunových kilometrů a vyšší nebo 500 tisíc tun a vyšší.
b) jejichž celkový přepravní výkon v přepravě cestujících je 100 milionů osobových kilometrů a vyšší.
c) pro hodnoty nižší než tyto prahové hodnoty je předávání údajů podle příloh A a C nepovinné.“
"
c) Odstavec 3 se nahrazuje tímto:"
„3. V souladu s přílohou L členské státy předávají celkové údaje za provozovatele s výkonem nižším, než jsou prahové hodnoty uvedené v odstavci 2, pokud tyto údaje nejsou předávány podle příloh A a C, jak je uvedeno v příloze L.“
"
d) Odstavec 5 se nahrazuje tímto:"
„5. Komisi je v případě nutnosti svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10, pokud jde o úpravy obsahu příloh a prahových hodnot pro vykazování, jak je uvedeno v odst. 1 a 3, aby se zohlednil hospodářský a technický vývoj.“ [pozm. návrh 9]
"
e) Doplňuje se nový odstavec, který zní:"
„6. Při výkonu svých pravomocí podle tohoto odstavce Komise zajistí, aby žádný z přijatých aktů v přenesené pravomoci nepředstavoval podstatnou další administrativní zátěž pro členské státy a respondenty.“
"
3) V čl. 5 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:"
„b) administrativní údaje včetně údajů shromážděných regulačními orgány, zejména údaje ze železničního nákladního listu (pokud je k dispozici).“
"
4) Článek 7 se nahrazuje tímto:"
„Článek 7
Šíření
Statistiky založené na údajích uvedených v přílohách A, C, E, F, G, Ga, H a L šíří Komise (Eurostat) nejpozději 12 měsíců od skončení období, k němuž se uvedené výsledky vztahují.“
Opatření k šíření výsledků přijme Komise v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 11 odst. 2. “[pozm. návrh 10]
"
4a) V článku 8 se vkládá odstavec, který zní:"
„1a. Členské státy přijmou veškerá opatření nutná k zajištění kvality předávaných údajů.“ [pozm. návrh 11]
"
5) V článku 8 se doplňují nové odstavce, které znějí:"
„3. Pro účely tohoto nařízení se pro předávané údaje použijí kritéria kvality uvedená v čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009*.
4. Komise prostřednictvím prováděcích aktů určuje modalitu, strukturu, periodicitu a srovnatelné prvky standardních zpráv o kvalitě. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem uvedeným v článku 11.
___________________
* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).“
"
6) Článek 9 se zrušujese nahrazuje tímto:"
„Článek 9
Zpráva
Do ...(5) a poté každé tři roky předloží Komise po konzultaci s Výborem pro statistické programy Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Zpráva zejména:
a) posoudí výhody plynoucí Unii, členským státům a poskytovatelům a uživatelům statistických informací z vypracovaných statistik v poměru k jejich nákladům;
b) posoudí kvalitu vypracovaných statistik, především s ohledem na ztrátu údajů způsobenou vypuštěním zjednodušeného vykazování;
c) uvede oblasti, kde by bylo případně vhodné zlepšení, a změny, které na základě získaných výsledků považuje za nutné.“ [pozm. návrh 12]
"
7) Článek 10 se nahrazuje tímto:"
„Článek 10
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 5 je svěřena Komisi na dobu neurčitoupěti let počínaje dnem ...(6). Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 13]
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 5 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 5 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“
"
8) Článek 11 se nahrazuje tímto:"
„Článek 11
Výbor
1. Komisi je nápomocen Výbor pro Evropský statistický systém zřízený nařízením (ES) č. 223/2009. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011*.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
__________________
* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“
"
9) Článek 12 se zrušuje.
10) Přílohy B, D, H a I se zrušují. [pozm. návrh 15]
11) Příloha C se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.
11a) Příloha F se mění takto:
a) ve sloupci 2 řádku 1 bodu 1 se vkládá tato odrážka:"
„ v tunách/km“;
"
b) ve sloupci 2 řádku 1 bodu 2 se vkládá tato odrážka:"
„– v osobových kilometrech“. [pozm. návrh 16]
"
c) ve sloupci 2 řádku 1 se doplňuje tato odrážka:"
„– modální podíly nákladní železniční dopravy v tunových kilometrech při využití následujícího rozlišení podle vzdáleností:
– vzdálenost ≤ 50 km
– 50 km < vzdálenost ≤ 150 km
– 150 km < vzdálenost ≤ 300 km
– 300 km < vzdálenost ≤ 500 km
– 500 km < vzdálenost ≤ 750 km
– 750 km < vzdálenost ≤ 1 000 km
– vzdálenost > 1 000 km.“ [pozm. návrh 17]
"
d) sloupec 2 řádka 3 nahrazuje tímto:"
„– pro „tuny“ a „tunové kilometry“: každoročně“;
– pro „počet cestujících“ a „osobové kilometry“: každých pět let“. [pozm. návrh 18]
"
11b) Vkládá se nová příloha, která zní:"
„Příloha Ga
Údaje o železniční infrastruktuře
1. Počet kilometrů železniční infrastruktury vybavené ERTMS;
2. Délka železniční sítě nepřetržitě vybavené ERTMS v kilometrech (v daném členském státě);
3. Počet přeshraničních bodů železniční infrastruktury, které jsou pro přepravu cestujících využívány častěji než jednou za hodinu, častěji než jednou za dvě hodiny a méně často než jednou za dvě hodiny.
4. Počet přeshraničních železničních bodů, na nichž byla osobní či nákladní doprava ukončena, či množství demontované železniční infrastruktury.
5. Počet bezbariérových stanic, které jsou přístupné osobám se sníženou pohyblivostí a osobám se zdravotním postižením.“ [pozm. návrh 23]
"
11c) Příloha H se mění takto:
a) ve sloupci 2 řádku 1 se vkládá tato odrážka:"
„– počet nehod (tabulka H2)“;
"
b) ve sloupci 2 řádku 4 se bod 2 nahrazuje tímto:"
„Tabulka H2: počet nehod a mimořádných událostí spojených s přepravou nebezpečných věcí“;
"
c) ve sloupci 2 řádku 7 bodu 1 se třetí odrážka nahrazuje tímto:"
„– nehody na úrovňových přejezdech a nehody nezpůsobené vlakem“;
"
d) ve sloupci 2 řádku 7 bodu 2 se první odrážka nahrazuje tímto:"
„– celkový počet nehod a mimořádných událostí zahrnujících alespoň jedno železniční vozidlo přepravující nebezpečné věci podle seznamu nebezpečných věcí v příloze K“;
"
e) ve sloupci 2 řádku 7 bodu 2 se druhá odrážka nahrazuje tímto:"
„– počet takových nehod a mimořádných událostí, při kterých došlo k uvolnění nebezpečného nákladu.“ [pozm. návrh 19]
"
12) Doplňuje se příloha L, uvedená v příloze tohoto nařízení.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Do tří měsíců od svého vyhlášení bude konsolidováno s nařízením (ES) č. 91/2003. [pozm. návrh 21]
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V ... dne
Za Evropský parlament Za Radu
předseda předseda
PŘÍLOHA
„Příloha C“
ROČNÍ STATISTIKA PŘEPRAVY CESTUJÍCÍCH – PODROBNÉ VYKAZOVÁNÍ
Seznam proměnných a měrných jednotek
Přepravení cestující v:
— počtu cestujících
— osobových kilometrech
Dopravní výkon vlaků osobní dopravy ve:
— vlakových kilometrech
Lokomotivy vybavené ERTMS v:
— počtu lokomotiv [pozm. návrh 22]
Referenční období
Rok
Četnost
Roční
Seznam tabulek s členěním pro každou tabulku
Tabulka C3: Přepravení cestující podle druhu dopravy
Tabulka C4: Mezinárodně přepravení cestující podle země nástupu a země výstupu
Tabulka C5: Dopravní výkon vlaků osobní dopravy
Lhůty pro předávání údajů
Osm měsíců po skončení referenčního období
První referenční období
2012
Poznámky
1. Druhy dopravy se člení takto:
— vnitrostátní
— mezinárodní
2. U tabulek C3 a C4 uvádí členské státy údaje včetně informací o prodeji jízdenek mimo vykazující zemi. Tyto informace se dají získat přímo od vnitrostátních orgánů jiných zemí nebo prostřednictvím mezinárodního clearingového vyúčtování jízdného.“
„PŘÍLOHA L“
Tabulka L.1
OBJEM PŘEPRAVNÍ ČINNOSTI PŘI PŘEPRAVĚ ZBOŽÍ
Seznam proměnných a měrných jednotek
Přepravené zboží v:
– tunách celkem
– tunových kilometrech celkem
Dopravní výkon nákladních vlaků ve:
– vlakových kilometrech celkem
Referenční období
Jeden rok
Četnost
Roční
Lhůty pro předávání údajů
Pět měsíců po skončení referenčního období
První referenční období
201X
Poznámky
Pouze za provozovatele, u kterých celkový objem přepravy v přepravě zboží nepřesáhne 200 milionů tunových kilometrů a nepřesáhne 500 tisíc tun a kteří se nevykazují podle přílohy A (podrobné vykazování)
Tabulka L.2
OBJEM PŘEPRAVNÍ ČINNOSTI PŘI PŘEPRAVĚ CESTUJÍCÍCH
Seznam proměnných a měrných jednotek
Přepravení cestující v:
– počtu cestujících celkem
– osobových kilometrech celkem
Dopravní výkon vlaků osobní dopravy ve:
– vlakových kilometrech celkem
Referenční období
Jeden rok
Četnost
Roční
Lhůty pro předávání údajů
Osm měsíců po skončení referenčního období
První referenční období
201X
Poznámky
Pouze za provozovatele, u kterých celkový objem přepravy v přepravě cestujících nepřesáhne 100 milionů osobových kilometrů a kteří se nevykazují podle přílohy C (podrobné vykazování)“
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Směrnice o bezpečnosti železnic) (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 44).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek (COM(2013)0449 – C7-0208/2013 – 2013/0213(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0449),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0208/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. října 2013(1),
— s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 28. listopadu 2013(2),
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 24. ledna 2014 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie],)
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0004/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamenu a Rady 2014/.../EU o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2014/55/EU.)
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1166/2008 o statistických zjišťováních o struktuře zemědělských podniků a o statistickém zjišťování o metodách zemědělské výroby, pokud jde o finanční rámec na období 2014–2018 (COM(2013)0757 – C7-0390/2013 – 2013/0367(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0757),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 338 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0390/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0111/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 1166/2008, pokud jde o finanční rámec na období 2014–2018
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 378/2014.)
Zboží vzniklé zpracováním zemědělských produktů ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (COM(2013)0106 – C7–0048/2013 – 2013/0063(COD))
— s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2013)0106),
— s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0048/2013),
— s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. července 2013(1),
— s ohledem na článek 55 jednacího řádu,
— s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 4. prosince 2013 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0260/2013),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. března 2014 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2014 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 510/2014.)
Příloha k legislativnímu usnesení
Prohlášení Komise k aktům v přenesené pravomoci
V souvislosti s tímto nařízením Komise připomíná, že v bodě 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí se zavázala poskytovat Parlamentu veškeré informace a dokumentaci ze svých schůzek s národními odborníky v souvislosti se svou prací na přípravě aktů v přenesené pravomoci.
— s ohledem na výroční zprávu Evropské investiční banky (EIB) za rok 2012,
— s ohledem na články 15, 126, 175, 208, 209, 271, 308 a 309 Smlouvy o fungování Evropské unie a na její protokol č. 5 o statutu EIB,
— s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2012 o inovačních finančních nástrojích v souvislosti s příštím víceletým finančním rámcem(1),
— s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj o nástrojích pro sdílení rizik určených pro členské státy, jež mají závažné potíže nebo jejichž finanční stabilita je ohrožena, na jeho stanovisko k této otázce ze dne 19. dubna 2012(2) a zejména na stanovisko Hospodářského a měnového výboru,
— s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2011(3),
— s ohledem na zprávu předsedy Evropské rady s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“, zveřejněnou dne 26. června 2012,
— s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 28. a 29. června 2012, a zejména na to, že podle těchto závěrů by měl být kapitál EIB navýšen o 10 miliard EUR,
— s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 27. a 28. června 2013, v nichž vyzývá k vytvoření nového investičního plánu na podporu malých a středních podniků a k podpoře financování hospodářství,
— s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. května 2013, které stanovují cíl využít všechny politiky EU ve prospěch podpory hospodářské soutěže, zaměstnanosti a růstu,
— s ohledem na sdělení Komise o inovativních finančních nástrojích: „Rámec pro novou generaci inovačních finančních nástrojů“ (COM(2011)0662) a „Pilotní fáze iniciativy dluhopisů na projekty strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0660),
— s ohledem na navýšení kapitálu Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), zejména v souvislosti s otázkou vztahů mezi EIB a EBRD,
— s ohledem na rozhodnutí o rozšíření oblasti působnosti EBRD do Středomoří,
— s ohledem na nové memorandum o porozumění mezi EIB a EBRD podepsané dne 29. listopadu 2012,
— s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU(4) o vnějším mandátu EIB na období 2007–2013,
— s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0137/2014),
A. vzhledem k tomu, že EIB byla zřízena Římskou smlouvou a podle článku 309 SFEU je jejím posláním přispívat s využitím jak kapitálového trhu, tak vlastních zdrojů k vyváženému a nerušenému rozvoji vnitřního trhu s cílem pomáhat uskutečňovat priority Unie výběrem ekonomicky životaschopných projektů pro investice ze strany EU;
B. vzhledem k tomu, že za současných mimořádně obtížných sociálních a hospodářských okolností poznamenaných omezováním veřejného rozpočtu je třeba zapojit všechny zdroje a politiky EU, včetně zdrojů a politik EIB, aby se podpořila hospodářská obnova a určily nové zdroje růstu;
C. vzhledem k tomu, že EIB tím, že nahrazuje nebo opravuje mezery na trhu, funguje také jako finanční nástroj pro další zdroje investic a jako jejich doplněk;
D. vzhledem k tomu, že EIB pomáhá EU udržet a posílit její konkurenční výhodu v celosvětovém měřítku;
E. vzhledem k tomu, že EIB bude nadále základním kamenem a katalyzátorem rozvoje politik EU, který zajistí pokračující účast veřejného sektoru a poskytne investiční kapacity, přičemž zaručí nejlepší možné začlenění a uplatnění stěžejních iniciativ strategie EU 2020;
F. vzhledem k tomu, že EIB se jako hlavní nástroj zajišťující stabilitu zaměří na proticyklické působení a bude sloužit jako spolehlivý partner pro dobré projekty po celé EU i mimo ni;
G. vzhledem k tomu, že EIB podporuje klíčové hnací faktory cílů pro růst a zaměstnanost strategie Evropa 2020, jako je infrastruktura podněcující růst, špičkové inovace a konkurenceschopnost;
H. vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné zajistit, aby si EIB udržela svůj úvěrový rating AAA a zachovala si tak přístup na mezinárodní kapitálové trhy za nejlepších možných podmínek financování, což má následný pozitivní dopad na životnost projektu a na zúčastněné strany;
I. vzhledem k tomu, že v červnu 2012 Evropská rada zahájila provádění Paktu pro růst a zaměstnanost, který tvoří široká škála politik, jejichž cílem je stimulovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, účinně využívající zdroje a vytvářející pracovní místa;
J. vzhledem k tomu, že využití inovativních finančních nástrojů je považováno za jeden ze způsobů rozšíření působnosti stávajících nástrojů, například grantů, a zlepšení celkové účelnosti rozpočtu EU;
K. vzhledem k tomu, že je nezbytné obnovit poskytování běžného úvěrování hospodářství a usnadnit financování investic;
L. vzhledem k tomu, že mezinárodní finanční nástroje poskytují nový prostor pro možnosti spolupráce mezi všemi institucionálními subjekty a nabízejí skutečné úspory z rozsahu;
M. vzhledem k tomu, že operace, které EIB provádí mimo EU, slouží k podpoře vnějších politik Unie a měly by být sladěny s cíli EU a prosazovány v souladu s články 208 a 209 SFEU;
N. vzhledem k tomu, že činnost EIB doplňují zvláštní nástroje zajišťované Evropským investičním fondem (EIF), který se zaměřuje na poskytování jak rizikového financování ku prospěchu malých a středních podniků a začínajících podniků, tak mikrofinancování;
O. vzhledem k tomu, že navýšení kapitálu posílilo rozvahu EIB, čímž umožnilo stanovit ambiciózní operativní úvěrové cíle;
P. vzhledem k tomu, že bylo vyvinuto konkrétní úsilí k podniknutí více společných zásahů (kombinujících záruky EIF s úvěry EIB pro malé a střední podniky);
Politický rámec a hlavní zásady zásahů EIB
1. vítá výroční zprávu EIB za rok 2012 a dosažení dohodnutého operačního plánu financovat okolo 400 projektů ve více než 60 zemích ve výši 52 miliard EUR;
2. vítá, že Rada guvernérů EIB schválila navýšení kapitálu o 10 miliard EUR, které umožní poskytnout dodatečných 60 miliard EUR (představujících rozšíření úvěrových cílů o 49 %) na dlouhodobé úvěry na projekty v EU v období 2013–2015;
3. žádá EIB, aby zachovala předpokládané cíle týkající se její dodatečné činnosti a uvolnila na výše zmíněné období 180 miliard EUR ve zvláštních investicích napříč EU;
4. připomíná, že pokud jde o projekty v EU, obzvláště zajímavé vyhlídky existují v případě několika prioritních tematických oblastí v rámci strategie Evropa 2020: inovace a dovednosti, včetně nízkouhlíkové infrastruktury, investice do malých a středních podniků, soudržnost, balíčky týkající se účinného využívání zdrojů a energetické účinnosti (včetně přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství); konstatuje, že těmto ústředním oblastem věnoval operační plán skupiny EIB na období 2013–2015 patřičnou pozornost, a vítá přidělení dodatečných 60 miliard EUR v podobě úvěrů na financování jejich provedení;
5. je však pevně přesvědčen, že v rámci těchto obecnějších priorit je třeba se více zaměřit na investice do dlouhodobého růstu a vytváření pracovních míst a vytváření trvalého a viditelného dopadu na reálnou ekonomiku, a vyzývá proto ke komplexnímu posouzení, které poskytne spolehlivé údaje o dlouhodobé zaměstnanosti vytvářené pomocí úvěrů EIB ve všech oblastech po finanční krizi a o následném dopadu těchto úvěrů na ekonomiku;
6. vítá spuštění nástroje pro růst a zaměstnanost (GEF), který EIB umožní podrobněji monitorovat dopad projektů, jež financuje, na zaměstnanost a růst;
7. vyzývá EIB, aby nadále podporovala dlouhodobé priority EU v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, růstu a zaměstnanosti, udržitelnosti z hlediska životního prostředí a klimatu a účinného využívání zdrojů prostřednictvím dalšího rozvoje nových finančních a jiných nástrojů navržených k řešení jak krátkodobých nedostatků na trhu, tak dlouhodobějších strukturálních rozdílů v hospodářství EU;
8. vyzývá EIB, aby vyjednala a uzavřela memoranda o porozumění s regionálními rozvojovými bankami působícími v oblastech, v nichž operuje, v zájmu posílení součinnosti, sdílení rizik a nákladů a zajištění dostatečného objemu úvěrů pro reálnou ekonomiku;
9. považuje Pakt pro růst a zaměstnanost za důležitou, ale ne dostatečnou reakci na výzvy, kterým čelí EU, přičemž poukazuje na to, že navýšení kapitálu EIB a větší podpora společných nástrojů Komise a EIB pro sdílení rizika spolu se součinností mezi specializovanými činnostmi EIB a EIF jsou hlavními prvky jeho úspěchu;
10. žádá EIB, aby upřednostnila financování projektů, které výrazně přispějí k hospodářskému růstu;
11. připomíná, že Komise předložila společně s Evropskou investiční bankou zprávu o možnostech a cílených prioritách, které by měly být stanoveny v rámci provádění Paktu pro růst a zaměstnanost, a to především s ohledem na infrastrukturu, energetickou účinnost a účinné využívání zdrojů, digitální ekonomiku, výzkum a inovace a malé a střední podniky; žádá, aby na základě této zprávy proběhla v Parlamentu politická debata za účasti předsedů Evropské rady, Komise a Evropské investiční banky;
12. je obzvláště znepokojen skutečností, že finanční prostředky v zemích zapojených do programu (Řecko, Irsko, Portugalsko, Kypr) zůstaly v roce 2012 na nízké úrovni a představovaly zhruba +/– 5 % celkových investic EIB; konstatuje, že cíle EIB v oblasti investic v zemích zapojených do programu na rok 2013 představují necelých 5 miliard EUR z celkového cíle EU ve výši 62 miliard EUR;
13. je znepokojen tím, že EIB při poskytování úvěrů zachovává politiku, která se poněkud vyhýbá riziku, čímž omezuje příležitost možných příjemců splnit její úvěrové podmínky a následně brání vytváření přidané hodnoty úvěrů;
14. požaduje, aby EIB zvýšila svou vlastní schopnost podstoupit riziko tím, že zajistí, že její systémy řízení rizik budou přizpůsobeny současnému prostředí;
15. uznává, že je zásadní, aby si EIB udržela svůj rating AAA a zachovala si tak svou finanční sílu a schopnost dodávat finanční prostředky do reálného hospodářství; naléhavě však EIB vyzývá, aby společně s EIF zvážila intenzivnější zapojování se do rizikovějších činností a zaručila tak přiměřený poměr nákladů a přínosů;
16. bere na vědomí zvýšení cílů v oblasti rizikovějších zvláštních činností EIB na 6 miliard EUR v roce 2013, nárůstu finančních prostředků pro iniciativy týkající se sdílení rizik a úvěrového posílení na 2,3 miliardy EUR, a nedávné zahájení iniciativy financování na podporu růstu (GFI), která usnadňuje přístup k financování pro inovativní středně velké podniky;
17. vyzývá EIB, aby zvýšila svou činnost v rámci mandátu k rizikovému kapitálu a mandátu k mezaninovému nástroji pro růst, které EIB poskytuje Evropskému investičnímu fondu;
18. vítá zvýšení mandátu EIF ke zdrojům rizikového kapitálu poskytovaným EIB o 1 miliardu EUR, které je zaměřeno zejména na rizikovější mezaninové financování, jež je součástí společných opatření EIB a EIF k řešení finančních omezení plánů pro nové inovace a růst evropských středních podniků;
19. vyzývá EIB, aby aktivněji poskytovala své technické poradenství ve všech hlavních oblastech činností s vysokým potenciálem růstu ve všech členských státech; připomíná, že technické a finanční poradenství je účinným prostředkem, jak pomoci uskutečnit projekty a urychlit uvolňování prostředků a reálné investice; domnívá se proto, že odborné znalosti a posudky EIB by měly být rozšiřovány a zpřístupňovány v raných fázích projektů spolufinancovaných ze strany EU a EIB a v předběžných posouzeních projektů velkého rozsahu, a to i prostřednictvím nástroje programu Společné pomoci při podpoře projektů v evropských regionech (JASPERS);
20. naléhavě vyzývá EIB, aby v současné situaci závažně nízké míry čerpání v mnoha členských státech zvýšila úsilí o podporu schopnosti členských států využívat finanční prostředky EU, a to včetně strukturálních fondů, tím, že dále rozvine dodatečné nástroje pro společné sdílení rizik a přizpůsobí stávající nástroje, které jsou již financovány z rozpočtu EU;
21. vyzývá členské státy, aby případně spolupracovaly s Komisí a využívaly část svých přídělů ze strukturálních fondů za účelem sdílení úvěrového rizika EIB a poskytování úvěrových záruk na znalosti a dovednosti, účinné využívání zdrojů a energetickou účinnost, strategickou infrastrukturu a přístup k finančním prostředkům pro malé a střední podniky;
22. oceňuje, že nevyužité strukturální fondy je nyní možné využít jako zvláštní záruční fond pro úvěry EIB, zejména v Řecku;
23. konstatuje, že v roce 2012 banka podepsala úvěry v oblasti strukturálních programů v hodnotě 2,2 miliardy EUR, které umožňují podporu řady malých a středních systémů v souladu s prioritami politiky soudržnosti v různých odvětvích;
24. vyzývá EIB, aby s ohledem na odlišné hospodářské a finanční podmínky, které panují v EU, vytvořila v úzké spolupráci s členskými státy investiční plány zaměřené na výsledky, které budou náležitě přizpůsobeny vnitrostátním, regionálním a místním prioritám růstu, a řádně přitom zohlednila horizontální priority roční analýzy růstu vypracované Komisí a evropský semestr pro hospodářskou správu;
25. vybízí banku, aby prozkoumala možnosti, jak rozšířit své zapojení aktivní účastí na dohodách o partnerství mezi Komisí a členskými státy;
26. poukazuje na klesající trend v počtu partnerství veřejného a soukromého sektoru v období krize a po krizi a současně připomíná obzvláště důležitou úlohu, kterou hrají v oblasti investic, zejména do dopravních sítí a výzkumu a inovací; konstatuje, že ačkoli trh EU týkající se těchto partnerství zvýšil svou hodnotu, zaznamenal výrazně méně transakcí;
27. domnívá se, že státní záruky jsou cenným nástrojem k řešení nedokonalostí trhu, což může podpořit realizaci programů a projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru; vyzývá ke zvýšení účasti EIB v oblasti úvěrových záruk poskytovaných partnerstvím veřejného a soukromého sektoru prostřednictvím státních záruk a k využití odborných znalostí banky v tomto směru;
28. domnívá se navíc, že kapacity EIB v oblasti poradenství opírající se o odborné znalosti získané v rámci Evropského odborného centra pro partnerství veřejného a soukromého sektoru (EPEC) by bylo možné využít k poskytnutí odborné a specializované pomoci na vládní úrovni, a případně také na úrovni regionů, za účelem usnadnění řádného posouzení přínosů plynoucích ze zapojení státních záruk do programu partnerství veřejného a soukromého sektoru;
29. připomíná, že v roce 2012 zahájila EIB a Komise za podpory členských států pilotní fázi iniciativy projektových dluhopisů, jejímž cílem je podnítit financování projektů hlavních infrastruktur pomocí přilákání institucionálních investorů;
30. vítá první pololetní zprávu o pilotní fázi projektových dluhopisů, která zmiňuje schválení devíti projektů v šesti zemích; vyzývá k jejich dalšímu a většímu využívání a k pravidelnému přezkumu jejich účinnosti s cílem podpořit rentabilní investice do dluhových nástrojů, které zaměří soukromý kapitál do potřebných infrastrukturních projektů v oblasti dopravy, energetiky a IKT, a zejména do těch, které mají přeshraniční rozměr; je však přesvědčen, že by EIB měla lépe posuzovat, do kterých projektů si přeje investovat, a posuzovat bezpečnostní a rizikový profil těchto projektů; připomíná, že z rozpočtu EU je poskytováno 230 milionů EUR na podporu posílení úvěrové činnosti EIB v oblasti investic do infrastruktury v odvětvích dopravy, energetiky a komunikací;
31. žádá, aby byl Parlament o vybraných projektech informován vhodným způsobem a včas;
32. se znepokojením konstatuje, že hlavní výzvy (tj. převedení úroků na závazky, omezené zkušenosti zadavatelů s řešeními v podobě dluhopisů, váhání institucionálních investorů, zda se mají zapojit, obavy sponzorů ohledně nákladů) přetrvávají; vyzývá banku, aby za účelem opětovného ujištění investorů a sponzorů náležitě posoudila možnost společných investic do prvních dohod o dluhopisech; vyzývá EIB, aby zajistila, že iniciativa projektových dluhopisů bude v souladu s dlouhodobým cílem EU v oblasti klimatu, tj. že se zaměří na nízkouhlíkové infrastruktury;
33. je znepokojen nízkou výkonností projektu Castor; žádá, aby banka poskytla podrobnosti o řádnosti jeho náležité pečlivosti a předložila informace o tom, zda se provedené geologické studie zabývají možností seismického rizika, jeho příslušným procentuálním vyjádřením a způsobem řešení;
34. očekává závěrečné hodnocení týkající se pilotní fáze iniciativy projektových dluhopisů, jež má být předloženo v roce 2015;
35. vítá novou energetickou politiku EIB, která zavádí nová úvěrová kritéria v oblasti energetiky, jež odrážejí energetickou a klimatickou politiku EU a současné investiční trendy; požaduje, aby byly investice EIB do energetiky každoročně zveřejňovány a analyzovány tak, aby bylo zjevné, jaké zdroje energie EIB podporuje; rád by však zdůraznil, že by se investiční politika EIB měla ještě mnohem více zaměřovat na udržitelné projekty; nicméně připomíná, že je třeba předložit komplexní plán pro postupné ukončení úvěrů na neobnovitelné zdroje energie;
36. vítá skutečnost, že EIB zavedla novou emisní normu, která se použije na veškeré projekty týkající se fosilních paliv za účelem vyloučení investic do projektů s plánovanými emisemi uhlíku přesahujícími určitou prahovou hodnotu; vyzývá Radu guvernérů EIB, aby v budoucnosti prováděla přezkumy emisní normy a zvážila restriktivnější závazky;
37. naléhavě žádá banku, aby s ohledem na klimatický balíček pro období do roku 2030, včetně jeho priorit v oblasti dekarbonizace, zvážila další investice do nízkouhlíkových technologií a pracovala na politikách, které vedou k ambicióznějším cílům v oblasti klimatu; žádá EIB, aby provedla posouzení klimatu a revidovala všechny své činnosti v roce 2014, což by vedlo k obnovení politiky ochrany klimatu, např. prostřednictvím hodnocení projektů a integrovaného přístupu k promyšlenému kombinování odvětvových politik pro klíčová odvětví; vyzývá EIB, aby tuto revizi připojila ke své příští výroční zprávě;
38. připomíná důležitou úlohu, kterou EIB hraje ve financování investic veřejného a soukromého sektoru do energetické infrastruktury a v podpoře projektů, které přispívají k dosažení cílů EU v oblasti energetické politiky; připomíná své usnesení z roku 2007, které vyzývá k ukončení veřejného financování projektů fosilních paliv a přechodu k energetické účinnosti a obnovitelným zdrojům energie; domnívá se, že by EIB měla ve spolupráci s Komisí do konce roku 2015 v souladu s unijními i mezinárodními cíli v oblasti změny klimatu a osvědčenými mezinárodními standardy aktualizovat svou strategii týkající se změny klimatu ve vztahu k finančním operacím, které provádí;
39. vyzývá k posílení zdrojů a odborných znalostí EIB pro účely přizpůsobování se změně klimatu;
40. požaduje, aby EIB prosazovala osvědčené mezinárodní standardy v oblasti vodní energie, zejména hlavní zásady Světové komise pro přehrady a Protokol pro hodnocení dlouhodobé udržitelnosti vodní energie (HSAP), což znamená, že investuje pouze v případech, kdy země zavedly právní rámec pro mechanismus energetického plánování (zahrnující i oblasti, kde stavět nelze), a požaduje, aby bylo provedeno řádné posouzení negativních dopadů na ekosystémy a místní komunity, aby se jim předcházelo, byly zmírňovány a sledovány, což rovněž znamená, že projekty nesmí být umístěny v chráněných oblastech nebo na říčních úsecích s dobrým ekologickým statusem či v jejich blízkosti;
41. vyzývá EIB, aby do svých projektů pečlivě zahrnula vizi a cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál“.
Rozšíření podpory pro malé a střední podniky a podniky se střední tržní kapitalizací
42. připomíná, že malé a střední podniky jsou považovány za oporu hospodářství EU a hlavní hybnou sílu evropského růstu a zaměstnanosti, přičemž se podílejí na více než 80 % pracovních míst v soukromém sektoru;
43. vítá zvláštní pozornost (v souvislosti s rostoucí úvěrovou činností v EU) věnovanou pomoci se zlepšením přístupu malých a středních podniků k financování a následně vítá cíl skupiny EIB na rok 2013, kterým je připsat v rámci EU více než 19 miliard EUR na úvěry pro malé a střední podniky;
44. rovněž vyzývá Radu, aby se v této souvislosti urychleně dohodla na společných iniciativách Komise a EIB a spojila prostředky z rozpočtu EU určené pro malé a střední podniky, a rovněž aby jednala rozhodněji, pokud jde o uskutečňování spolupráce s EIB za účelem snížení omezení financování, která jsou uvalena na malé a střední podniky; zdůrazňuje, že hlavním problémem v některých členských státech je, že roztříštěnost finančních trhů vede k nedostatku financování a vyšším nákladům na financování, zejména pro malé a střední podniky; vyzývá k tomu, aby se úsilí EIB zaměřilo na odstranění této roztříštěnosti s cílem podpořit financování pro malé a střední podniky, podnikání, vývozy a inovace, které jsou pro hospodářskou obnovu klíčové;
45. vítá posílení bankovních úvěrů poskytovaných malým a středním podnikům prostřednictvím revitalizace trhu sekuritizace pohledávek malých a středních podniků pomocí nové iniciativy skupiny EIB týkající se cenných papírů zajištěných aktivy; vyzývá EIB, aby předložila analýzu trhu, jejímž cílem bude lépe přizpůsobit svou nabídku potřebám zúčastněných stran; vítá posílení úvěrové kapacity Evropského investičního fondu prostřednictvím navýšení kapitálu a mandátu a vyzývá EIB a Komisi, aby tento proces dokončily do začátku příštího roku;
46. podporuje iniciativy skupiny EIB týkající se inovativního způsobu financování malých a středních podniků a podniků se střední tržní kapitalizací prostřednictvím finančních nástrojů programů Horizont 2020 a COSME a nástrojů pro sdílení rizika, jejichž cílem je podnítit banky, aby poskytovaly finanční zdroje pomocí úvěrů a záruk, a zajistit poskytování dlouhodobého rizikového kapitálu;
47. podporuje společnou iniciativu Komise a EIB pro financování malých a středních podniků v rámci nového VFR, která kombinuje finanční prostředky EU z programů COSME a Horizont 2020 až s 8,5 miliardy EUR ze zdrojů vyhrazených pro evropské strukturální a investiční fondy s cílem generovat další úvěry pro malé a střední podniky;
48. vyzývá členské státy, aby se aktivně zapojily tím, že přispějí ke společným nástrojům z prostředků, jež jim byly přiděleny z evropských strukturálních a investičních fondů, a podpoří tak navýšení úvěrů pro malé a střední podniky na svém území, čímž zvýší celkový pákový efekt;
49. vyzývá EIB, aby rozšířila iniciativu financování obchodu; domnívá se, že tento mechanismus záruky pro malé a střední podniky má zásadní význam a je třeba jej rozšířit na úrovni EU tam, kde je to považováno za nejvíce potřebné; vyzývá EIB, aby vytvořila vlastní program pro usnadňování obchodu; žádá EIB, aby nejprve stanovila opatření, jimiž se zajistí poskytování záruk, které jsou pro podniky nezbytné, mají-li plně využít svůj exportní potenciál;
50. podporuje skutečnost, že se EIB soustředí na regionální a místní rozměr, a vyzývá členské státy, aby plně využívaly nástroje finančního inženýrství a sdíleného řízení, jako je program JEREMIE, regionální systémy financování mezi jednotlivými fondy a dluhové financování, jež poskytují kapitál místním malým a středním podnikům;
51. vítá ex post hodnocení poskytování úvěrů malým a středním podnikům prostřednictvím EIB v Evropské unii za období 2005–2011; konstatuje, že v této oblasti EIB v letech 2005–2012 podepsala úvěry ve výši 64 miliard EUR určené přibližně 370 finančním institucím v zemích EU 27; konstatuje, že na konci roku 2012 bylo těmto finančním institucím uvolněno 53 miliard EUR z této částky, z níž zase téměř 48 miliard EUR tyto instituce půjčily malým a středním podnikům prostřednictvím přibližně 300 000 dílčích půjček;
52. konstatuje, že podle hodnocení je zprostředkované poskytování úvěrů EIB malým a středním podnikům v souladu s cíli EU; vyzývá však k lepšímu posuzování doplňkovosti mezi produkty EIB a vnitrostátními soubory politik za účelem dalšího zlepšení relevantnosti operací; žádá EIB, aby předložila návrhy na zvýšení účinnosti produktu L4SME, tak aby mohl být využit k zaplnění konkrétních mezer namísto financování širokého spektra malých a středních podniků, což by optimalizovalo přínos EIB v oblasti růstu a zaměstnanosti;
53. se znepokojením konstatuje, že během zkoumaného období měly úvěry EIB „určitý“ dopad na růst a zaměstnanost, ale tento dopad se mezi jednotlivými zeměmi značně lišil (pouze jedna třetina malých a středních podniků přispěla k růstu obratu finančních prostředků poskytnutých ze strany EIB); je znepokojen skutečností, že existují pouze omezené důkazy o tom, že úvěry EIB pomohly udržet zaměstnanost; poukazuje na to, že poměrný dopad na růst a zaměstnanost se ukázal být vyšší v nových členských státech; uznává nicméně, že zkoumané období zahrnovalo finanční a hospodářskou krizi a že bylo dosaženo relativně nízké míry vytváření pracovních míst, a to navzdory situaci, kdy klesá úroveň zaměstnanosti;
54. je znepokojen tím, že jak se zdá, byly finanční prostředky EIB použity na podporu předních zástupců malých a středních podniků, nikoli k financování mezer; konstatuje však, že ve více než 80 % případů oslovených malých a středních podniků šlo o podniky s méně než 50 zaměstnanci, což dokazuje, že EIB oslovuje menší segment množiny malých a středních podniků;
55. žádá EIB, aby plně využívala kritéria způsobilosti, a určovala tak příjemce finančních prostředků účinnějším způsobem;
56. vyzývá EIB, aby určila a vybrala projekty s vyšší přidanou hodnotou a vyšším rizikem, zejména nově založené podniky, mikropodniky, družstva, uskupení podniků, malé a střední podniky a podniky se střední tržní kapitalizací, které provádějí projekty v oblasti výzkumu, rozvoje a inovací v prioritních technologických oblastech;
57. zdůrazňuje, že je třeba zvýšit úroveň povědomí o stávajících inovativních finančních nástrojích a jejich pochopení mezi možnými investory a příjemci; podporuje vypracování komunikační politiky na podporu viditelnosti různých opatření, které EU provádí pomocí těchto nových finančních nástrojů prostřednictvím EIB; dále zdůrazňuje, že je třeba zajistit rozšířený a systematický přístup k projektovým informacím a větší zapojení příjemců projektu i místní občanské společnosti, což by mohlo být zlepšeno prostřednictvím investic financovaných EIB;
58. vyzývá EIB, aby vytvořila akční plán pro zjednodušení přístupu malých a středních podniků k informacím a k financování, se zvláštním důrazem na byrokratické postupy spojené s přístupem k financím;
59. připomíná, že zprostředkované poskytování úvěrů představuje více než 20 % celkových úvěrů, které ročně poskytne EIB;
60. znovu s obavami připomíná, že v této oblasti zůstává nevyřešeno značné množství otázek, zejména nedostatek transparentnosti (především pokud jde o informace o finančních příjemcích), obtížné posuzování hospodářského a sociálního dopadu úvěrů (vedoucí ke špatně zacílenému přístupu) a závislost na finančních zprostředkovatelích daná využíváním externích služeb, pokud jde o provádění hloubkové kontroly; naléhavě vyzývá banku, aby poskytla podrobnosti o svém přístupu s cílem urychlit přijetí opatření, jež tyto otázky vyřeší; a žádá EIB, aby společně s Komisí sestavila a zveřejnila seznam přísných kritérií výběru těchto finančních zprostředkovatelů;
61. naléhavě vyzývá EIB, aby vytvořila aktuální a komplexní hodnocení ohledně toho, jak finanční krize ovlivnila konečné příjemce jejích finančních prostředků, a aby poskytla důkladné posouzení účinků a dopadů finanční krize na současný status finančních zprostředkovatelů, které banka využívá jak v rámci EU, tak mimo ni;
62. požaduje, aby EIB zajistila, že její cíl vytvořit jen za rok 2013 pracovní místa pro přibližně půl milionu lidí pomocí úvěrů poskytnutých na projekty v oblasti infrastruktury, účinného využívání zdrojů a znalostní ekonomiky bude splněn;
63. konstatuje, že kvůli složitému hospodářskému prostředí a přísnějším úvěrovým trhům brzdí finanční omezení podniků a veřejného sektoru nadále zaměstnanost mladých lidí a omezují prostor pro zlepšení odborné přípravy;
64. je přesvědčen, že program EIB na podporu zaměstnanosti mladých lidí (s objemem úvěrů 6 miliard EUR), který tvoří složky Pracovní místa pro mládež a Investice do dovedností, je nanejvýš důležitý pro řešení těchto otázek; vítá průběžnou zprávu o provádění, která ukazuje významné výsledky, jichž bylo v této oblasti dosaženo, například 4,9 miliardy EUR poskytnutých v podobě úvěrů prostřednictvím dílčího programu Investice do dovedností, které doplňují 2,7 miliardy EUR v rámci pilíře Pracovní místa pro mládež; uznává včasné splnění jeho cílů;
65. podporuje cíl banky dále maximalizovat úvěry zaměřené na malé a střední podniky s cílem stanovit jasné propojení mezi úvěry EIB a vytvářením nových pracovních míst pro mladé lidi;
66. vyzývá banku, aby rozšířila oblast své činnosti a využila dodatečných nástrojů za účelem poskytnutí životaschopných pobídek k vytváření pracovních míst pro mladé lidi, a to zejména v členských státech s nechvalně známou vysokou mírou jejich nezaměstnanosti;
Přínos EIB k vnějším politikám EU
67. žádá EIB, aby v souladu s přezkumem jejího mandátu k operacím mimo Evropskou unii podpořila cíle zahraniční politiky EU, které zformulovala Komise a Evropská služba pro vnější činnost;
68. vítá záruku EU za vnější úvěry, které jsou EIB poskytnuty z rozpočtu EU v objemu podobném objemu současnému, se stanoveným maximálním stropem 30 miliard EUR (rozděleným na obecný mandát ve výši 27 miliard a další 3 miliardy EUR podléhající přezkumu v polovině období) na příští finanční období prostřednictvím použití zpětných toků z nevyužitých operací FEMIP (Nástroj pro evropsko-středomořské investice a partnerství) z doby před rokem 2007;
69. žádá Evropský účetní dvůr (ECA), aby vypracoval zvláštní zprávu o výkonnosti EIB, pokud jde o poskytování úvěrů třetím zemím, a o jejich souladu s politikami EU před přezkumem mandátu EIB pro poskytování úvěrů třetím zemím v polovině období a porovnal jejich přidanou hodnotu, pokud jde o vlastní zdroje, které EIB používá; dále žádá Evropský účetní dvůr, aby ve své analýze rozlišoval mezi zárukami poskytnutými z rozpočtu EU, investičním nástrojem se zárukou z ERF, různými formami kombinování používanými ve svěřenském fondu EU-Afrika pro infrastrukturu, Karibským investičním fondem a investičním nástrojem pro Tichomoří a využitím zpětných toků těchto investic;
70. vítá ustanovení o zvýšené flexibilitě podle nového mandátu EIB pro poskytování úvěrů třetím zemím; vyzývá EIB, aby maximalizovala svou podporu politik a cílů EU;
71. žádá EIB, aby ještě pružněji využívala záruční fond a více se zaměřila na poskytování úvěrů na vlastní riziko tím, že rozšíří svou oblast, do níž spadají financovatelné projekty; trvá na tom, aby EIB zajistila vysokou úroveň viditelnosti konečných příjemců projektů evropské finanční podpory, kterou poskytuje;
72. konstatuje, že země usilující o přistoupení k EU a země východního a jižního sousedství jsou na předním místě mezi prioritními oblastmi EIB; zdůrazňuje zejména, že je třeba zachovat podporu demokratické a hospodářské přeměny navazující na arabské jaro, přičemž hlavní důraz je třeba položit na podporu složek občanské společnosti, vytváření pracovních míst a hospodářskou obnovu v jižních zemích a v zemích Východního partnerství; považuje za uspokojivé zaměření se na malé a střední podniky a přístup k finančním prostředkům;
73. podporuje v souvislosti s vnějšími politikami EU postupné vytváření nových finančních produktů ve spolupráci s Komisí a členskými státy, přičemž se jedná o produkty kombinující využití grantů EU, úvěrů a nástrojů pro sdílení rizika, za účelem oslovení nových kategorií podniků; požaduje, aby byly stanoveny osvědčené postupy a správně vymezena kritéria způsobilosti pro využití těchto nástrojů, které budou doprovázet podmínky pro strukturované podávání zpráv, monitorování a kontrolu; vyzývá k finalizaci politiky přidělování prostředků;
74. očekává proto, že kontrolní zpráva o provádění platformy pro spolupráci s mezinárodními finančními nástroji, pokud jde o propojení, bude obsahovat podrobné a konzistentní informace v tomto ohledu a zajistí odpovídající roli EIB; vyzývá Komisi, aby poskytla plně kvalifikovanou zprávu o dopadu a výsledcích uplatňování finančních nástrojů v souvislosti s platformou pro spolupráci v oblasti propojení;
75. vítá podporu, kterou EIB poskytuje projektům v několika odvětvích energetiky zaměřeným na růst a zaměstnanost; připomíná, že je třeba zachovat soulad s novým vývojem politik EU v oblasti energetiky a klimatu; vyzývá EIB v souvislosti s její obnovenou energetickou politikou, aby v EU i mimo EU nadále podporovala projekty věnované energetické účinnosti a energii z udržitelných obnovitelných zdrojů a připravila tak cestu směrem k nízkouhlíkovému hospodářství;
Spolupráce EIB s dalšími mezinárodními finančními institucemi
76. připomíná, že strukturovaná spolupráce mezi institucemi EU (Komise a EIB) a dalšími finančními institucemi je jediným účinným způsobem, jak zabránit překrývání jejich činností;
77. vítá aktualizované memorandum o porozumění podepsané mezi EIB a EBRD, které odráží ochotu EU zvýšit míru koordinace a spolupráce mezi těmito dvěma hlavními mezinárodními finančními institucemi; vyzývá EIB, aby také dojednala a uzavřela memoranda o porozumění s regionálními rozvojovými bankami působícími v oblastech, v nichž operuje, v zájmu posílení součinnosti, sdílení rizik a nákladů a zajištění dostatečného objemu úvěrů pro reálnou ekonomiku;
78. vyzývá obě instituce, aby zahájily co nejlepší možnou provozní koordinaci, pokud jde o doplňkovost a rozdělení úkolů, s cílem systematicky vyhledávat nejlepší příležitosti a součinnost a nalézt optimální pákové mechanismy na podporu a provádění cílů politik EU při dodržení jejich poměrných výhod a specifik;
79. vyzývá EIB a EBRD, aby co nejdříve (ve fázi hodnocení ex ante nebo v identifikačních fázích opatření) posílily své odborné znalosti, svůj strategický a programovací přístup v různých oblastech intervence a zejména svou spolupráci ohledně nástrojů řízení rizik (finančních a provozních rizik a rizik týkajících se zemí), tak aby zlepšily dohled nad rizikem;
80. vítá nový společný akční plán dohodnutý v listopadu 2012 mezi EIB, EBRD a skupinou Světové banky, jehož cílem je podpořit hospodářskou obnovu a růst ve střední a východní Evropě, přičemž bere na vědomí, že akční plán stanovuje na období 2013–2014 více než 30 miliard EUR na společné závazky; vyzývá EIB, aby vyčlenila minimálně 20 miliard EUR, jak bylo dohodnuto;
81. znovu opakuje svůj návrh, aby se Evropská unie stala členem EIB;
Rámec EIB pro správu, dodržování souladu a kontrolu
82. vyzývá EIB a další přidružené partnery a zúčastněné strany, aby dále zlepšili své správní mechanismy, mj. vytvořením ucelených a spolehlivých systémů pro monitorování, podávání zpráv a kontrolu;
83. vítá skutečnost, že EIB posílila své závazky v oblasti transparentnosti tím, že se připojila k Mezinárodní iniciativě na podporu transparentnosti rozvojové pomoci (IATI);
84. požaduje, aby banka zajistila úplnou nezávislost a životaschopnost svého mechanismu pro podávání stížností;
85. vyzývá EIB, aby v souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy zřídila veřejný rejstřík dokumentů s cílem zaručit právo na přístup k dokumentům, které je zakotveno ve Smlouvách o EU; žádá banku, aby dodržela svůj závazek a rejstřík počínaje rokem 2014 zpřístupnila;
86. žádá, aby příští výroční zprávu doplňoval soubor průřezových ukazatelů výkonnosti týkajících se dopadu finančních operací pro hlavní oblasti intervencí EIB, případně očekávaného multiplikačního účinku a převodu finančních výhod ve financovaných programech;
87. znovu připomíná a zdůrazňuje odpovědnost banky za zvyšování úrovně transparentnosti, pokud jde o výběr finančních zprostředkovatelů a partnerů pro spolufinancované projekty a o konečné příjemce;
88. zdůrazňuje, že by EIB měla omezit byrokracii, aby mohla účinněji a rychleji přidělovat finanční prostředky;
89. vyzývá EIB, aby dále posilovala transparentnost svých úvěrů poskytovaných prostřednictvím zprostředkovatelů předkládáním výročních zpráv o úvěrech pro malé a střední podniky, poskytováním souhrnných údajů o částkách vyplacených malým a středním podnikům, počtu malých a středních podniků, které úvěrů využily, průměrné výše úvěru a podporovaných odvětví, včetně hodnocení dosažitelnosti úvěrů pro malé a střední a podniky a jejich účinnosti.
90. vyzývá EIB, aby nespolupracovala s finančními zprostředkovateli, kteří měli v minulosti problémy v souvislosti s transparentností, podvody, korupcí a environmentálními a sociálními dopady; vybízí EIB, aby vytvářela partnerství s transparentními a odpovědnými finančními zprostředkovateli, kteří mají zavedené vazby k místnímu hospodářství v každé zemi, kde působí; v této souvislosti EIB vyzývá, aby zajistila větší transparentnost, zejména při zprostředkovaném poskytování úvěrů, a také aby vykonávala zesílenou hloubkovou kontrolu v zájmu předcházení využívání daňových rájů, převodních cen, daňových podvodů, daňových úniků a agresivního obcházení daňových povinností nebo jejich plánování; vyzývá k vytvoření veřejně dostupného seznamu striktních kritérií pro výběr finančních zprostředkovatelů; vyzývá EIB, aby posílila svou spolupráci s vnitrostátními veřejnými úvěrovými institucemi s cílem maximalizovat pozitivní dopad svých programů financování na malé a střední podniky;
91. vyzývá EIB, aby se okamžitě zapojila do procesu inkluzivní revize své politiky ohledně nespolupracujících jurisdikcí a náležitě přihlédla k nedávnému vývoji v této oblasti na úrovni EU i na mezinárodní úrovni; vyzývá proto EIB, aby zajistila, aby všechny společnosti a finanční instituce zapojené do jejích projektů zveřejňovaly informace o skutečném vlastnictví jakékoli právní struktury přímo nebo nepřímo související se společností, a to včetně svěřenských společností, nadací a bankovních účtů;
92. žádá rovněž, aby byl společně s Komisí sestaven veřejný seznam vyloučených zprostředkovatelů zahrnující finanční zprostředkovatele s negativním záznamem, pokud jde o transparentnost, podvody, propojení na extrateritoriální jurisdikce a sociální a environmentální dopady;
93. považuje za zásadní, aby si EIB udržela svůj rating AAA, díky němuž si v roce 2012 mohla na mezinárodních kapitálových trzích vypůjčit 71 miliard EUR s výhodnými úrokovými sazbami; vyzývá nicméně EIB, aby posílila svou schopnost upřednostňovat projekty s vyšší přidanou hodnotou a s vyšším rizikem;
94. stejně jako v předchozích letech připomíná a zdůrazňuje, že je nezbytné vykonávat obezřetnostní bankovní dohled nad EIB, a žádá, aby byla vypracována právní studie, která umožní nalézt možné řešení této záležitosti;
95. navrhuje, aby tento regulační dohled:
i)
prováděla ECB na základě čl. 127 odst. 6 SFEU, nebo
ii)
byl vykonáván v rámci budoucí bankovní unie, jejíž zřízení předpokládá sdělení Evropské komise ze dne 12. září 2012 nebo
iii)
nebude-li to možné a pokud na to EIB dobrovolně přistoupí, aby byl vykonáván Evropským orgánem pro bankovnictví, a to samostatně nebo za účasti jednoho či více vnitrostátních orgánů dohledu, nebo nezávislým auditorem;
vyjadřuje politování nad tím, že Komise v tomto smyslu nic nenavrhla, a to navzdory žádostem Parlamentu, z nichž první byla podána v roce 2007;
96. vítá nový interní vývoj v EIB související s celkovým souladem s osvědčenými bankovními postupy; žádá, aby bankovní partneři EIB také dodržovali při jejích operacích uvnitř EU i mimo ni osvědčené bankovní postupy, které jsou slučitelné s právními předpisy Unie o finančních službách a se stabilitou finančního trhu; požaduje, aby EIB do svého ročního pracovního plánu zahrnula audit jedné oblasti činnosti, a poskytla tak jistotu, že osvědčené bankovní postupy jsou součástí jejích interních písemných postupů;
97. vyzývá EIB, aby prostřednictvím lepšího přístupu k informacím dále zvyšovala transparentnost a přístupnost svých činností, hodnocení a výsledků, jednak interně ve vztahu ke svým zaměstnancům, a to prostřednictvím jejich účasti na příslušných vnitřních jednáních EIB, a jednak externě, například na svých internetových stránkách;
98. vítá skutečnost, že EIB přijala opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a posílila své zdroje k dodržování souladu jmenováním nového vedoucího pracovníka skupiny pověřeného kontrolou souladu postupů a činností banky s platnými předpisy (GCCO); požaduje, aby byl Parlament pravidelně informován o výsledcích předkládaných ve zprávě vedoucího pracovníka skupiny pověřeného kontrolou souladu postupů a činností banky s platnými předpisy;
99. vyzývá EIB, aby v zájmu boje proti financování nezákonných činností pokračovala v podávání zpráv o jednotlivých zemích; domnívá se, že všichni příjemci, bez ohledu na to, zda jde o podnik, nebo finanční zprostředkovatele, kteří jsou registrováni v různých jurisdikcích, musí mít – pokud chtějí získat přístup k financování ze strany EIB – povinnost ve svých auditovaných výročních zprávách zveřejňovat informace o svých prodejích, aktivech, zaměstnancích, ziscích a úhradách daní v každé zemi, v níž působí; dále se domnívá, že příjemci musí zveřejňovat smlouvy s hostitelskými vládami, zejména musí informovat o daňovém režimu v každé zemi, v níž působí;
100. požaduje, aby bylo kontrolní prostředí přizpůsobeno tak, aby odpovídalo budoucímu zvýšení objemu žádostí o finanční prostředky, ke kterému dojde v důsledku navýšení kapitálu EIB a v rámci dalších finančních partnerství, zejména co se týče úlohy řízení rizik;
Opatření EIB navazující na usnesení Parlamentu
101. vyzývá EIB, aby podávala zprávy o aktuálním stavu a pokroku, jehož dosáhla v souvislosti s předchozími doporučeními, která Parlament vydal v každé výroční zprávě, zejména pokud jde o dopad její úvěrové činnosti v různých oblastech, v nichž operuje, na růst a tvorbu pracovních míst v EU i v daných oblastech, a na hospodářskou integraci mezi EU a kandidátskými a sousedními zeměmi;
o o o
102. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské investiční bance a vládám a parlamentům členských států.
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 obsahující doporučení Komisi o revizi Evropského systému finančního dohledu (ESFS) (2013/2166(INL))
— s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika(1),
— s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví)(2),
— s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)(3),
— s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy)(4),
— s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1096/2010 ze dne 17. listopadu 2010 o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropské rady pro systémová rizika(5),
— s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy)(6),
— s ohledem na své stanovisko ze dne 12. září 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi(7),
— s ohledem na své stanovisko ze dne 12. září 2013, s ohledem na přijetí nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi(8),
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru ze dne 3. června 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví(9), a s ohledem na své stanovisko ze dne 22. září 2010 k tomuto návrhu(10),
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru ze dne 3. června 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění(11), a s ohledem na své stanovisko ze dne 22. září 2010 k tomuto návrhu(12),
— s ohledem na zprávu svého Hospodářského a měnového výboru ze dne 3. června 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy(13), a s ohledem na své stanovisko ze dne 22. září 2010 k tomuto návrhu(14),
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru ze dne 18. května 2010 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy(15) a s ohledem na své stanovisko ze dne 22. září 2010 týkající se tohoto návrhu(16),
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru ze dne 25. května 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika(17), s ohledem na své stanovisko ze dne 22. září 2010 týkající se tohoto návrhu(18),
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru ze dne 25. května 2010 o návrhu nařízení Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika(19), a s ohledem na své stanovisko ze dne 22. září 2010 týkající se tohoto návrhu(20),
— s ohledem na stanovisko Hospodářského a měnového výboru ze dne 1. března 2013 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského orgánu pro bankovnictví na rozpočtový rok 2011,
— s ohledem na stanovisko Hospodářského a měnového výboru ze dne 1. března 2013 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění na rozpočtový rok 2011,
— s ohledem na stanovisko Hospodářského a měnového výboru ze dne 1. března 2013 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy na rozpočtový rok 2011,
— s ohledem na stanovisko Hospodářského a měnového výboru ze dne 5. září 2013 k souhrnnému rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2014 – všechny oddíly,
— s ohledem na základní principy efektivního bankovního dohledu, které schválil Basilejský výbor pro bankovní dohled ve dnech 13. a 14. září 2012(21),
— s ohledem na klíčové atributy účinných režimů řešení problémů pro finanční instituce přijaté Radou pro finanční stabilitu, které byly uveřejněny v říjnu 2011;
— s ohledem na zásady osvědčené praxe na kolegiích orgánů dohledu, které vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled v říjnu 2010(22),
— s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 22. ledna 2014 v případu C-270/12 Spojené království Velké Británie a Severního Irska v. Rada Evropské unie a Evropský parlament,
— s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0133/2014),
A. vzhledem k tomu, že finanční krize ukázala, že nevyhovující způsob řízení rizik a neefektivní, nerovnoměrný a roztříštěný dohled nad finančními trhy přispěl k finanční nestabilitě a nedostatečné ochraně spotřebitelů v oblasti finančních služeb;
B. vzhledem k tomu, že Evropský parlament jednoznačně podporoval zřízení evropských orgánů dohledu (ESA), zajistil, aby měly více pravomocí při koordinaci a přímém dohledu, je přesvědčen, že tyto orgány jsou klíčovými aktéry v procesu vytváření stabilnějších a bezpečnějších finančních trhů a zlepšení koordinovaného dohledu na úrovni Unie;
C. vzhledem k tomu, že vytvoření Evropského systému finančního dohledu (ESFS) zvýšilo kvalitu a jednotnost finančního dohledu na vnitřním trhu; vzhledem k tomu, že se jedná o evoluční proces, v němž by se členové dozorčí rady měli zaměřit na hodnoty a zájmy Unie;
D. vzhledem k tomu, že poté, co byl vytvořen ESFS, vyvíjel se mikroobezřetnostní dohled v Unii rychleji než dohled makroobezřetnostní;
E. vzhledem k tomu, že pravomoci v oblasti mikroekonomického a makroekonomického dohledu se stále více soustřeďují v rukou Evropské centrální banky (ECB), která musí přijímat vhodná opatření k zamezení střetu zájmů v důsledku plnění svých úkolů v oblasti měnové politiky;
F. vzhledem k tomu, že orgány ESA by měly bránit fragmentaci finančních trhů v Unii;
G. vzhledem k tomu, že orgány ESA mají mimo jiné za úkol sbližování dohledu a mají přispívat ke zvyšování kvality jeho každodenního fungování a že je zapotřebí, aby byly vypracovány ukazatele výkonnosti, které se zaměří na regulační výsledky dosahované v rámci každodenního dohledu;
H. vzhledem k tomu, že evropské orgány dohledu (ESA) plní své poslání, kterým je přispívat k legislativní činnosti a navrhovat technické normy;
I. vzhledem k tomu, že právní předpisy, na jejichž základě jsou evropské orgány dohledu (ESA) zřízeny, se od sebe sice téměř neliší, velmi rozdílně se však utváří oblast jejich působnosti;
J. vzhledem k tomu, že pokud jde o regulační technické normy (RTS) a prováděcí technické normy (ITS), je Komise odpovědná za přijetí návrhu těchto norem předloženého některým z evropských orgánů dohledu (ESA), který může případně pozměnit, a měla by podrobně zdůvodnit případy, kdy se od těchto návrhů odchyluje;
K. vzhledem k tomu, že přímý dohled Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) nad ratingovými agenturami může zvýšit kvalitu dohledu v této oblasti;
L. vzhledem k tomu, že regulační technické normy jsou přijímány formou aktů v přenesené pravomoci a zaručují zapojení orgánů ESA v oblastech, v nichž mají věší technické znalosti, do přípravy právních předpisů nižší úrovně;
M. vzhledem k tomu, že v odstavci 2 společného porozumění mezi Parlamentem, Radou a Komisí o aktech v přenesené pravomoci se stanoví, že uvedené tři orgány spolupracují v průběhu celého postupu vedoucího k přijetí aktů v přenesené pravomoci s cílem zajistit hladký výkon přenesené pravomoci a její účinnou kontrolu ze strany Parlamentu a Rady;
N. vzhledem k tomu, že zřízení jednotného mechanismu dohledu (SSM) bylo dalším důležitým krokem k uplatňování jednotného dohledu nad bankami v eurozóně a dalších účastnických členských státech;
O. vzhledem k tomu, že zřízení jednotného mechanismu dohledu (SSM) má v Unii vzhledem k pravomocím, jež byly v této oblasti uděleny Evropské centrální bance, velmi významné důsledky pro institucionální rámec mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního dohledu;
P. vzhledem k tomu, že Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) poskytuje užitečná makroekonomická doporučení pro legislativní proces, která v oblasti fondů peněžního trhu, kapitálových požadavků, směrnice o hypotečních úvěrech či přiměřených dlouhodobých záručních opatřeních ve směrnici Solventnost II(23) Komise ani oba zákonodárné orgány braly v úvahu pouze částečně;
Q. vzhledem k tomu, že není závazně stanovena účast Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB) v legislativním procesu, a to ani v otázkách týkajících se makroobezřetnostního dohledu;
R. vzhledem k tomu, že poradní vědecký výbor sehrál významnou a konstruktivní úlohu v utváření agendy Evropského výboru pro systémová rizika, především v tom smyslu, že podněcoval Evropský výbor pro systémová rizika k tomu, aby se zabýval kontroverzními a základními problémy;
S. vzhledem k tomu, že některé z návrhů Evropského výboru pro systémová rizika, které byly předloženy v dřívější fázi legislativního procesu, mohly brát spoluzákonodárné orgány či Komise v úvahu;
T. vzhledem k tomu, že Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) byl zřízen v době krize, aby umožnil předcházení dalším krizím a zachoval finanční stability;
U. vzhledem k tomu, že ESRB v žádném ze svých prohlášení nezmiňuje systémové riziko, které představuje nepřiměřeně dlouhodobé udržování úrokových sazeb na velmi nízké úrovni;
V. vzhledem k tomu, že měnová politika může mít významný vliv na úvěrové bubliny a cenové bubliny na trhu s aktivy, a může tak docházet ke střetu zájmů mezi měnovou politikou Evropské centrální banky (ECB) a Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB);
W. vzhledem k tomu, že Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) měl mít na základě prvních návrhů Komise více než dvojnásobek pracovníků, než jich má v současné době, a vzhledem k tomu, že časté střídání kvalifikovaných pracovníků má neblahé dopady na jeho práci;
X. vzhledem k tomu, že ESMA nevzal v úvahu prohlášení ESRB k nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR);
Y. vzhledem k tomu, že ESRB, který nebyl zřízen jako součást ECB, by s ohledem na článek 130 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU) nemůže vydávat stanoviska, doporučení či varování týkající se ECB;
Z. vzhledem k tomu, že struktura ESRB a velikost jeho rozhodovacího orgánu brání rychlému rozhodovacímu procesu;
AA. vzhledem k tomu, že podle doporučení ESRB č. 2011/3 by měla hlavní role v oblasti makroobezřetnostního dohledu připadat centrálním bankám, jejichž zástupci by proto nutně měli být členy rozhodovacích orgánů ESRB;
AB. vzhledem k tomu, členství v ESRB je úzce spojeno s prostředím centrálních bank, které sice mají důležitou úlohu, ale také podobné perspektivy;
AC. vzhledem k tomu, že nejdůležitější části odvětvových právních předpisů, jimiž jsou evropským orgánům dohledu (ESA) svěřeny konkrétní pravomoci, nevstoupily dosud v platnost, v důsledku čehož nemohou tyto ESA plnit své úkoly rovnocenným způsobem;
AD. vzhledem k tomu, že právní předpisy, které se týkají finančních trhů, finančních služeb a finančních produktů, jsou velmi roztříštěné a množství právních textů způsobuje mezery, duplicitu oznamovacích povinností, spory mezi jednotlivými orgány a překrývání právních předpisů, nezamýšlené důsledky a negativní dopady na reálnou ekonomiku;
AE. vzhledem k tomu, že Spojené státy americké zřídily federální Úřad pro finanční ochranu spotřebitelů, který má rozsáhlé pravomoci;
AF. vzhledem k tomu, že důležitým prvkem správného řízení je transparentnost a nezávislost a že je důležité zvýšit transparentnost činnosti ESA a její nezávislost;
AG. vzhledem k tomu, že ačkoli ESA všeobecně fungují transparentně a poskytují informace na svých webových stránkách, je třeba zlepšit transparentnost jejich práce a dosáhnout pokroku ohledně doporučení a návrhů a zajistit více informací o činnosti tématických či pracovních skupin atd.;
AH. vzhledem k tomu, že Komise se formálním i neformálním způsobem podílí na činnosti evropských orgánů dohledu (ESA), a její účast dosud není transparentní a její úloha by měla být uvedena v soulad s úlohou Evropského parlamentu a Rady, tak aby nevznikaly pochybnosti ohledně nezávislosti evropských orgánů dohledu;
AI. vzhledem k tomu, že přínos skupin zúčastněných stran k práci evropských orgánů dohledu byl pravděpodobně omezený;
AJ. vzhledem k tomu, že pro skupiny zúčastněných stran má zásadní význam zvýšení transparentnosti, aby mohla vzniknout dostatečně projednaná a prakticky proveditelná pravidla pro finanční trhy, a vzhledem k tomu, že spolupráce s účastníky trhu by fungovala mnohem lépe, kdyby tyto skupiny byly transparentnější a byly k dispozici informace o složení skupin a jednotlivých úkolech, které byly dané skupině uloženy;
AK. vzhledem k tomu, že evropské orgány dohledu (ESA) by měly podporovat činnost Komise a nabízet jí transparentním způsobem své odborné znalosti v oblasti finančních služeb;
AL. vzhledem k tomu, že orgány ESA by měly být Komisi a spoluzákonodárným orgánům nápomocny tím, že budou hodnotit, do jaké míry odpovídají právní předpisy svým regulačním cílům, a v zájmu transparentnosti by tato hodnocení měly zveřejňovat; ESA by měly vydávat formální stanoviska k navrhované unijní legislativě a posuzovat váhu důkazů a kvalitu analýzy obsažených v posouzení dopadů legislativního návrhu;
AM. vzhledem k tomu, že v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v případu C-270/12 se uvádí, že Evropský systém finančního dohledu měl v době, kdy byl vytvořen, podle článku 114 Smlouvy o fungování EU potenciálně větší oblasti působnosti oproti převládajícímu výkladu rozhodnutí v případu C-9/56 Meroni(24), a proto by Komise měla posoudit jeho potenciální dopady v připravovaném přezkumu ESFS;
AN. vzhledem k tomu, že dohled Evropské centrální banky nad finančními konglomeráty, které vykonávají bankovní nebo pojišťovací činnost, je omezen právním základem pro SSM;
AO. vzhledem k tomu, že vytvořením SSM se mění systém dohledu ESFS, který je jeho základem, a vzniká určitá asymetrie mezi různými orgány a rozsahem jeho pravomocí v oblasti dohledu;
AP. vzhledem k tomu, že je velmi důležité, aby poté, co SSM vstoupil v platnost, nedocházelo k regulatorním arbitrážím, aby byly zajištěny rovné podmínky soutěže a aby bylo zajištěno dobré fungování vnitřního trhu, nedocházelo k tržním deformacích a byly dodržovány základní svobody;
AQ. vzhledem k tomu, že ECB a ESA mají odlišné standardy a časové intervaly pro výkaznictví a že vytvoření SSM může v případě nedostatečné spolupráce vnitrostátních orgánů s SSM a ESA přinášet závažné riziko zdvojování požadavků na podávání zpráv;
AR. vzhledem k tomu, že práva na vyšetřování porušení práva Unie a možnosti využít závazné arbitráže bylo využito jen zřídka a že ESA mají jen velmi omezené možnosti zahajovat vyšetřování případů údajného porušování práva ze strany vnitrostátních příslušných orgánů;
AS. vzhledem k tomu, že pokud jde o případy porušení práva Unie, přijímají rozhodnutí, která mají vliv na kontrolu vnitrostátních orgánů dohledu, vnitrostátní orgány dohledu v radách evropských orgánů dohledu;
AT. vzhledem k tomu, že vlivem okolnosti, že evropské orgány dohledu mají pravomoci týkající se závazné mediace, se podařilo nalézt množství užitečných řešení mezi vnitrostátními orgány dohledu;
AU. vzhledem k tomu, že se ukázalo, že pro vnitrostátní zástupce je obtížné oddělit svoji funkci předsedy vnitrostátního příslušného orgánu od rozhodování na evropské úrovni, čímž je ohrožena jejich schopnost fakticky dostát požadavku článku 42 nařízení o ESA, že mají jednat nezávisle a objektivně a ve výlučném zájmu Unie jako celku;
AV. vzhledem k tomu, že partnerský tlak nefunguje tak, jak se plánovalo v původní koncepci evropských orgánů dohledu (ESA), a je nutné, aby těmto orgánům umožnil podnítit jejich rozvoj;
AW. vzhledem k tomu, že některé z orgánů ESA mají stále problémy se získáváním náležitě formátovaných informací, které nezbytně potřebují ke své práci, a vzhledem k tomu, že EBA měl provádět zátěžové testy, avšak neměl však nezbytnou pravomoc, která by mu umožňovala shromažďovat údaje potřebné k provádění těchto testů, ani pravomoci k ověřování údajů, které mohly být nepřesné;
AX. vzhledem k tomu, že se ESA mohou zdržet některých nezbytných žádostí o informace v očekávání, že budou radou orgánů dohledu odmítnuty;
AY. vzhledem k tomu, že nedávno schválené právní předpisy rozšířily pravomoci evropských orgánů dohledu (ESA), které díky nim mohou vyšetřovat případy údajného porušení či neuplatňování práva Unie a které příslušným orgánům ukládají povinnost poskytovat příslušnému evropskému orgánu dohledu veškeré informace, které jsou považovány za nutné, včetně informací o tom, jakým způsobem jsou příslušné právní předpisy uplatňovány v souladu s právem Unie;
AZ. vzhledem k tomu, že v průběhu zřizování SSM bylo dosaženo určitého pokroku, pokud jde o to, aby byly orgánu EBA poskytnuty pravomoci nezbytné pro přímé shromažďování údajů, nicméně tyto pravomoci by měly mít i ostatní orgány ESA;
BA. vzhledem k tomu, že užitečným a nezbytným nástrojem k doplnění mezer v právní úpravě, kde pro ESA v rámci odvětvových právních předpisů nebyly stanoveny žádné pravomoci, se ukázaly být pokyny;
BB. vzhledem k tomu, že orgány ESA jsou sice pověřeny sledováním provádění evropských právních předpisů v jednotlivých členských státech, chybí jim však prostředky, aby mohly posuzovat jejich skutečné uplatňování;
BC. vzhledem k tomu, že směrnice MiFID I(25) byla provedena ve všech členských státech, některé z nich však odmítají prakticky uplatňovat a prosazovat dodržování pravidel na ochranu spotřebitele;
BD. vzhledem k tomu, že členství zástupců evropských orgánů dohledu (ESA) v kolegiích orgánů dohledu přispělo k lepšímu fungování těchto kolegií, jen omezeného pokroku se jim však podařilo dosáhnout v oblasti sbližování dohledu;
BE. vzhledem k tomu, že hlasovací práva v dozorčích radách orgánů ESA nejsou úměrná velikosti příslušných členských států, jako je tomu v ECB a jiných evropských agenturách;
BF. vzhledem k tomu, že změny v původním hlasovacím systému, které, jak se ukázalo, zajišťují rovné zacházení s členskými státy a vytváření dobré pracovní podmínky pro orgány ESA, byly určitým ústupkem členským státům a vedly k tomu, že rozhodování v radě orgánů dohledu je nyní náročnější a složitější;
BG. vzhledem k tomu, že při jmenování do funkce předsedů ESA, která by měla být uváděna ve známost po celé Unii, by nemělo docházet k diskriminaci na základě věku či pohlaví;
BH. vzhledem k tomu, že předseda, výkonný ředitel a členové rady orgánů dohledu a správních rad by měli mít možnost jednat nezávisle a ve výlučném zájmu Unie.
BI. vzhledem k tomu, že v některých členských státech měly vnitrostátní orgány dohledu potíže splnit své povinné příspěvky do rozpočtů ESA;
BJ. vzhledem k tomu, že povinnost členských států platit příspěvky je v rozporu s nezávislostí ESA;
BK. vzhledem k tomu, že ESA prohlašují, že mají obtíže s náborem pracovníků ve vyšších třídách a že jsou při plnění svých úkolů omezovány nedostatkem zdrojů, protože jejich personální a finanční zajištění neodpovídá rozsahu úkolů, které mají provádět;
BL. vzhledem k tomu, že současný způsob financování evropských orgánů dohledu, založený na financování z více zdrojů, je nepružný a administrativně komplikovaný a ohrožuje nezávislost těchto agentur;
BM. vzhledem k tomu, že úkoly v oblasti regulace (vypracovávání prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci) byly pro orgány ESA v počáteční fázi prioritou a tvořily nepřiměřeně vysoký podíl jejich pracovní zátěže ve srovnání s jinými úkoly;
BN. vzhledem k tomu, že evropské orgány dohledu nebyly dosud schopny věnovat dostatečné množství prostředků na plnění hlavní funkce, jíž je podle ustanovení čl. 8. odst. 1 písm. g) nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010 provádění ekonomických analýz finančních trhů, které jsou ovšem úplným základem tvorby kvalitních předpisů;
BO. vzhledem k tomu, že společný úkol spočívající ve vytváření zpráv o spotřebitelských trendech vyžaduje, aby všechny členské státy shromažďovaly informace o těchto trendech;
BP. vzhledem k tomu, že Evropskému orgánu pro bankovnictví stále ještě chybí právní základ, mj. v oblasti platebních služeb a ve směrnici o spotřebitelském úvěru(26);
BQ. vzhledem k tomu, že některé požadavky, které ESA kladou na všechny účastníky trhu, byly některými z účastníků trhu považovány za příliš náročné, nepřiměřené a neúměrné jejich velikosti a obchodnímu modelu, a odvětvové předpisy ne vždy poskytovaly dostatečnou flexibilitu při uplatňování práva Unie;
BR. vzhledem k tomu, že zatímco Evropská centrální banka (ECB) má právo podílet se na činnosti pracovních skupin Rady, evropské orgány dohledu nemají na formálním rozhodovacím procesu téměř žádnou účast;
BS. vzhledem k tomu, že v oblasti ochrany spotřebitelů se úsilí, vynaložené prostředky a výsledky jednotlivých ESA lišily a byly značně nízké, pokud jde o EBA;
BT. vzhledem k tomu, že k současné kriz významně přispěla nevyhovující správa a řízení společností a systém zveřejňování údajů;
BU. vzhledem k tomu, že mezi novými basilejskými zásadami dohledu jsou i dvě nové zásady týkající se správy a řízení společností a zveřejňování údajů;
BV. vzhledem k tomu, že klamavé prodejní praktiky, nekalá soutěž a dobývání renty mohou poškozovat spotřebitele;
BW. vzhledem k tomu, že Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a EBA neposkytly obsáhlé zprávy o spotřebitelských tendencích;
BX. vzhledem k tomu, že zpráva ESRB o finanční stabilitě, kterou přislíbil prezident ECB Mario Draghi, stále ještě nebyla zveřejněna;
BY. vzhledem k tomu, že k přijímání rozhodnutí o otázkách ochrany spotřebitelů je zapotřebí, aby členové orgánů ESA měly srovnatelnou úroveň znalostí, a to navzdory tomu, že nemají ve svých členských státech stejné funkce;
BZ. vzhledem k tomu, že současné ochranné doložky v čl. 38 odst. 1 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010 omezují možnosti zprostředkování podle jejich článků 18 a 19 a že proto, zejména v případech přeshraničního řešení problémů na úrovni skupiny v rámci [směrnice o ozdravných postupech a řešení problémů bank], přísluší pravomoc přijmout konečné rozhodnutí členskému státu, který má fiskální odpovědnost za dotyčné instituce;
1. Žádá Komisi, aby do 1. července 2014 předložila Parlamentu legislativní návrhy na přezkum nařízení (EU) č. 1092/2010, (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010, (EU) č. 1095/2010 a (EU) č. 1096/2010 v návaznosti na podrobná doporučení obsažená v příloze k těmto nařízením, a to na základě zkušeností získaných od založení ESA a na základě hloubkové analýzy právního základu a dostupných alternativ k článku 14 Smlouvy o fungování EU, včetně nedávné judikatury;
2. potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity;
3. domnívá se, že finanční dopady vyžádaných návrhů by měly být hrazeny z příslušných rozpočtových prostředků s ohledem na možnost evropských orgánů dohledu vybírat poplatky od subjektů spadajících pod jejich dohled;
4. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.
PŘÍLOHA
PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU
Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt nebo akty, jejichž přijetí navrhuje, by měly zajistit následující:
Evropský systém finančního dohledu (ESFS) by měl být více přizpůsoben jednotnému mechanismu dohledu (SSM), a to takto:
– měl by být posílen mandát všech orgánů ESA v oblasti závazného i nezávazného zprostředkování, zejména s ohledem na ECB;
– měl by být vyjasněn mandát orgánů ESA, pokud jde o provádění závazného zprostředkování v oblastech, které vyžadují posouzení v rámci dohledu;
– je třeba poskytnout orgánům ESA možnost, aby tam, kde to umožňují odvětvové právní předpisy, prováděly závazné i nezávazné zprostředkování z podnětu správní rady;
– je třeba rozšířit pravomoci všech orgánů ESA tak, aby mohly vykonávat zátěžové testy a získaly tak alespoň možnosti srovnatelné s těmi, které získal EBA při zřízení SSM;
– je třeba zajistit, aby ESA, ESRB, vnitrostátní orgány dohledu a ECB v případě členských států, které se účastní SSM, měly přístup ke stejným informacím v oblasti dohledu, přičemž tyto informace musí být pokud možno poskytovány ve stejných intervalech a v jednotném elektronickém formátu, který stanoví ESA a který s sebou nicméně nenese povinnost předkládat údaje v souladu s mezinárodními standardy, jako je IFRS; při zavedení povinného jednotného formátu by mělo být navíc stanoveno dostatečně dlouhé přechodné období;
– mělo by být zajištěno, aby se ESRB mohla i nadále rozvíjet jako spolehlivě fungující síť, která je schopna zajistit soustavné monitorování a analytické vyhodnocování systémových rizik vznikajících mezi subjekty odpovědnými za rozhodování a která rozvíjí kulturu dialogu mezi mikroobezřetnostním a makroobezřetnostním dohledem;
– je třeba vytvořit mechanismus, který zvýší nezávislost ESRB, avšak současně zajistí interakci s ECB;
– je třeba provést změny ve fungování ESRB, které si vyžádá zřízení SSM; v rámci těchto změn je rovněž třeba stanovit, že ESRB může vydávat varování a doporučení pro ECB a SSM;
– je třeba vytvořit jednotné místo pro shromažďování údajů, které bude odpovídat za výběr, validaci a předávání statistických údajů;
– měla by být rozšířena úloha vědeckého výboru ESRB;
– je třeba jmenovat výkonného předsedu ESRB;
– je třeba posoudit a vyjasnit mandát a úkoly ESRB, aby nedocházelo ke střetu zájmů mezi mikroobezřetnostním dohledem a jeho příslušnými nástroji a makroobezřetnostním dohledem;
– je třeba posílit koordinační úlohu řídícího výboru Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB) a upravit jeho složení;
– seznam institucí, jimž mohou být určena varování a doporučení, by měl být rozšířen na ECB (v těch svých funkcích, které má v rámci SSM) a vnitrostátní makroobezřetnostní orgány;
– doporučení ESRB by měla být zahrnuta do evropského semestru prostřednictvím doporučení pro jednotlivé země a doporučení pro Unii jako celek;
Tam, kde zkušenosti prokázaly nutnost přezkumu, měly být přijaty nové legislativní akty, které zlepší fungování ESFS, a to těmito kroky:
Předsedové
– měly by být posíleny pravomoci předsedů všech tří ESA, aby mohli přijímat rozhodnutí o technických a provozních záležitostech a požadovat informace od ostatních orgánů dohledu v souladu s mandátem daného ESA a mělo by být usnadněno přenášení dalších pravomocí z rady orgánů dohledu na předsedu;
– předsedové by měli mít pravomoc vydávat srovnávací hodnocení podle článku 30 nařízení o ESA;
– předsedům a výkonným ředitelům by mělo být uděleno právo hlasovat v radě orgánů dohledu;
– předsedové orgánů ESA by měli mít pravomoc jmenovat předsedy vnitřních výborů a pracovních skupin podle článku 41 nařízení o ESA;
– je třeba zajistit, aby předsedové ESA a ESRB byli nejméně dvakrát do roka formálně zváni na zasedání Rady ECOFIN, kde by měli informovat o své činnosti a programu práce;
– v rámci výběrových řízení na funkci ředitele a jeho zástupce musí být zajištěno rovné zastoupení obou pohlaví, tento proces musí být transparentní a musí být plánován tak, aby Parlament mohl vykonávat v těchto řízeních svou úlohu;
– bez ohledu na dodržování zásady uvedené v předchozím bodě je třeba zajistit, aby předsedové ESA byli vybíráni výhradně na základě zásluh, dovedností, znalosti fungování finančních institucí a trhů a zkušeností souvisejících s finančním dohledem a finanční regulací;
Řízení: organizace, rozhodování, nezávislost a transparentnost
– je třeba pozměnit článek 45 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010 a přeměnit správní rady tří ESA v nezávislé subjekty, v nichž budou působit tři odborníci s evropským mandátem jmenovaní Evropským parlamentem, předseda ESA a výkonní ředitelé; členové správní rady by měli mít v radě orgánů dohledu hlasovací právo, aby byla zajištěna větší nezávislost na vnitrostátních zájmech; funkci předsedy správní rady by měla zastávat táž osoba, která předsedá radě orgánů dohledu, a tato osoba by měla mít v obou orgánech hlasovací právo;
– měl by být pozměněn článek 40 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010 a upraveno složení rady orgánů dohledu, kterou by měli tvořit vedoucí vnitrostátních příslušných orgánů a šest členů správní rady;
– je třeba přerozdělit úkoly správní rady a rady orgánů dohledu; rada orgánů dohledu by se měla soustředit na vytváření strategických směrnic pro práci příslušného evropského orgánu dohledu, přijímat technické normy, obecné pokyny a doporučení a rozhodovat o dočasných intervencích, zatímco ostatní rozhodnutí by měla přijímat správní rada s tím, že v některých případech bude mít rada orgánů dohledu právo vznášet proti návrhu správní rady námitky;
– pro orgány ESA bude by měla být vytvořena samostatná rozpočtová položka, jako je tomu v případě evropského inspektora ochrany údajů, který je financován z příspěvků účastníků trhu a rozpočtu Unie;
– je třeba zvýšit nezávislost orgánů ESA na Komisi, zejména pokud jde o jejich běžný provoz;
– je třeba zjednodušit rozhodovací postupy v radách orgánů dohledu všech tří ESA;
– hlasovací mechanismy by měly být zjednodušeny a měla by být opět zavedena stejná pravidla pro hlasování ve všech třech ESA na základě stávajících mechanismů ESMA a EIOPA;
– je třeba zvýšit a chránit nezávislost orgánů ESA na Evropské komisi; za tím účelem by měly být stanoveny formální postupy a povinnost zveřejňovat obsah komunikace, právní stanoviska a formální či neformální poradenství, které Komise poskytuje ústní formou;
– v záležitostech týkajících se ochrany spotřebitele by měli být členové rady orgánů dohledu, kteří nemají mandát k ochraně spotřebitelů ve svém členském státě, na příslušných zasedáních rady doprovázeni zástupcem odpovědného vnitrostátního orgánu;
– měly by být vypracovány rychlé a účinné postupy rozhodování v rámci společného výboru, které umožní pohotovější rozhodování a omezí možnosti vznášení námitek;
– ESA potřebují více flexibility při náboru odborných pracovníků pro plnění konkrétních úkolů, včetně zaměstnávání na dobu určitou;
– je třeba zvýšit transparentnost, pokud jde o zapojení zúčastněných stran a možné střety zájmů, a měl by být zpřísněn režim v období po skončení funkce (tzv. cooling-off period); zejména je třeba se snažit oslovit větší počet retailových skupin, zefektivnit konzultace a zvýšit transparentnost procesů;
– je třeba zrevidovat systém skupin zúčastněných stran a jeho strukturu, složení a zdroje a upravit složení skupin zúčastněných stran tak, aby bylo zajištěno, že budou zohledněny příspěvky spotřebitelů i zúčastněných stran z jiných odvětví;
– měl by být zřízen hospodářsko-analytický útvar, který by prováděl plně zdokumentované analýzy nákladů a přínosů navržených prováděcích technických norem, regulačních technických norem a pokynů a vytvářel podklady pro stanoviska určená Komisi, Evropskému parlamentu a Radě v souvislosti s přípravou nových právních předpisů a s revizemi platných předpisů;
Jednotná pravidla a jednotný trh
– měla by být přezkoumána oblast působnosti a seznam odvětvových právních předpisů uvedených v čl. 1 odst.1nařízení o ESA;
– Komise a případně i ESA by měly včas reagovat na připomínky poslanců Evropského parlamentu k návrhům regulačních technických norem, zejména pokud názory poslanců nejsou zohledněny v regulačních technických normách přijatých Komisí;
– Komise by v případě, že neschválí návrhy regulačních technických norem či prováděcích technických norem navržených evropskými orgány dohledu, měla své rozhodnutí odůvodnit a toto rozhodnutí by měla dále podložit i plně zdokumentovanou analýzou nákladů a přínosů;
– je třeba stanovit formální metodu pro komunikaci s generálním ředitelstvím Komise pro hospodářskou soutěž s cílem zajistit, aby právní předpisy týkající se finančních služeb napomáhaly rozvoji spravedlivé a udržitelné hospodářské soutěže v rámci jednotného trhu a zamezovaly případům nerovnováhy plynoucí z právní úpravy, která by narušovala hospodářskou soutěž, a to jak pokud jde o přístup spotřebitelů k retailovým službám a jejich odlišnosti v různých členských státech, tak i s ohledem na profesionální protistrany a velkoobchodní trhy;
– orgány ESA by měly mít za úkol podávat Komisi zprávy o případech, kdy vnitrostátní právní předpisy či rozdíly mezi nimi brání fungování jednotného trhu;
– evropské orgány dohledu by měly mít mandát a pravomoci k tomu, aby mohly určovat rozdíly v cenách mezi jednotlivými členskými státy a provádět analýzu jednotlivých trhů, kde se mohou objevovat zřejmé případy dobývání renty;
– mandát orgánů ESA byl měl být rozšířen tak, aby mohly přispívat k šíření finančních údajů a prosazování tržní kázně, a bude jim za tímto účelem uloženo, aby na svých internetových stránkách uveřejňovaly informace o jednotlivých finančních institucích, které považuje za nezbytné pro zajištění transparentnosti finančních trhů;
– mělo by být vyjasněno, že pokyny pro zlepšení společných norem pro celý vnitřní trh podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010 mohou být vydány pouze na základě příslušných pravomocí stanovených v odvětvových právních předpisech,a měly být vyjasněny příslušné body odůvodnění, čímž bude zajištěna demokratická legitimita;
– je třeba vyjasnit, že pokyny podle čl. 9 odst. 1 nařízení o ESA jsou totožné s pokyny podle článku 16 těchto nařízení;
– je třeba zaručit rovné podmínky pro všechny finanční instituce v Unii a stanovit požadavek, aby ESA při plnění svých úkolů a rozvíjení svých dohledových metod, postupů a příruček, dodržovaly zásadu proporcionality, zejména s ohledem na malé a středně velké účastníky trhu;
– orgánům ESA by mělo být uloženo, aby prováděly posouzení dopadů navrhovaných opatření na malé podniky a na překážky bránící vstupu do finančního sektoru;
– je třeba posílit vyšetřovací pravomoci ESA s ohledem na porušení právních předpisů Unie a regulačních technických norem, které tyto orgány navrhly;
– evropským orgánům dohledu by měl být udělen jednoznačný mandát v oblasti správy a řízení podniků, transparentnosti a poskytování informací s cílem zvýšit srovnatelnost informací v Unii a zlepšit tržní disciplínu, umožnit všem zúčastněným stranám chápat a srovnávat profily rizik a postupy a zvyšovat důvěru veřejnosti.
– mělo by být zajištěno, aby Parlament měl na projednání aktů v přenesené pravomoci či prováděcích aktů a jejich případné zamítnutí nejméně tři měsíce;
– ESA a ESRB by měly být povinně zapojeny do raných fází přípravy legislativních procesů, které se týkají jejich oblasti působnosti;
– je třeba zajistit, aby Parlament a jeho členové mohli těžit z odborných znalostí ESA a ESRB, včetně přípravy a načasování navržených technických norem, a mohli klást těmto orgánům otázky;
Spolupráce a sbližování v oblasti dohledu
– při výkonu dohledu nad všemi třemi oblastmi musí být dosaženo rovnováhy, a to tím, že se v rámci ESFS posílí úloha ESMA a EIOPA, aby nedošlo k tomu, že by právní předpisy určené pro bankovní sektor byly upraveny a nevhodně uplatňovány v jiných odvětvích při současném zachování rovných podmínek hospodářské soutěže;
– měl by být zrevidován model srovnávacích hodnocení uplatňovaný orgány ESA a vytvořen model nezávislejšího hodnocení, jakým je například model, který používá Mezinárodní měnový fond (FSAP);
– měl by být zřízen vhodný mechanismus, který v případech, kdy to bude považováno za nezbytné, bude sloužit k hodnocení postupů členských států v oblasti dohledu, přičemž toto hodnocení bude probíhat v dialogu s příslušnými orgány formou inspekcí přímo v daném místě; ve vhodných případech budou v návaznosti na tato hodnocení vydána doporučení pro zlepšení kvality dohledu;
– je třeba rozšířit úkoly EBA, pokud jde o vývoj a aktualizaci příručky o dohledu nad finančními institucemi, a stanovit podobné úkoly také pro ESMA a EIOPA, aby se zlepšila jednota dohledu a vznikla společná kultura dohledu v Evropě;
– je třeba zajistit, aby ESA ve své činnosti v oblasti ochrany spotřebitelů nenarážely na rozdíly mezi svými právními základy, zřizovacími nařízeními a úkoly, které mají podle odvětvových předpisů;
– musí být vyjasněno, že pravomoc, která orgánům ESA umožňuje urovnávat neshody, je jiná pravomoc než ta, díky níž může vyšetřovat případy možného porušení práva Unie; této pravomoci lze užívat ke zlepšování koordinace při vytváření jednotného dohledu a sbližování postupů v této oblasti bez udílení dalších pravomocí v odvětvových právních předpisech;
– je třeba rozšířit mandát kolegií orgánů dohledu v oblasti dohledu a posílit úlohu ESA jakožto hlavních vykonavatelů dohledu v rámci těchto kolegií;
– v případech, kdy je určeným koordinátorem doplňkového dohledu nad finančními konglomeráty jednotný mechanismus dohledu (SSM), je třeba zajistit, aby se na dohledu nad pojišťovnami či skupinami, které jsou součástí těchto konglomerátů, podílel přinejmenším stejný počet orgánů dohledu, které jsou odpovědné za pojišťovny či jejich skupiny;
– orgány ESA by měly mít povinnost zjišťovat, kde se jejich mandáty překrývají, a podávat doporučení týkající se společných revizí a přezkumu právních předpisů, aby se zvýšila koherentnost a zjednodušit přístup tak, aby byl jednotný v různých odvětvích a v různých právních úpravách, zejména pokud jde o ochranu spotřebitele, s cílem zvýšit koherentnost jednotného souboru pravidel;
– je třeba posílit úlohu ESA a ESRB jakožto orgánů zastupujících Unii v mezinárodních organizacích a udělit jim stejný členský status jako vnitrostátním orgánům dohledu;
– ESA by měly společně se smíšeným výborem vypracovat strukturovanou politiku a strategii, která bude uvádět seznam priorit a vymezí úlohy jednotlivých ESA a jejich vztah k vnitrostátním orgánům dohledu, a každoročně vydávat společnou horizontální zprávu o ochraně spotřebitelů;
Rozšířené pravomoci
– je třeba posílit vyšetřovací pravomoci ESA a navýšit jejich zdroje, aby bylo možné přímo monitorovat řádné provádění pravidel vyplývajících z právních aktů a dodržování dalších rozhodnutí, která byla přijata na základě právního rámce Unie;
– ESA by měly zavést přímý dohled nad vysoce integrovanými celoevropskými subjekty nebo činnostmi, jehož součástí budou i zátěžové testy, a ESMA a EIOPA by měly mít pravomoc, mandát a zdroje, aby mohly tyto činnosti vykonávat a monitorovat jednotnost příslušných plánu na ozdravení a řešení problémů finančních institucí;
– EBA by měl mít pravomoci, mandát a prostředky, aby mohl vytvářet opatření, která umožní odhalovat nová rizika pro spotřebitele v bankovním sektoru;
– měl by být posílen právní základ, o nějž se opírá práce orgánů ESA v oblasti ochrany spotřebitele, a to tím způsobem, že právní předpisy, které obsahují opatření na ochranu spotřebitele, budou zahrnuty od působnosti těchto orgánů; je třeba rozšířit definici finančních institucí, aby se na stejné činnosti vztahovaly stejná pravidla, a aktualizovat odkazy na příslušné orgány pro účely nařízení o ESA;
– ESA musí mít mandát a pravomoci, aby mohly stanovovat normy pro vyřizování stížností na vnitrostátní úrovni a shromažďování údajů o stížnostech;
ESRB
– je třeba zajistit, aby ESRB byla zastoupena na schůzích Hospodářského a finančního výboru;
– ESRB by měla být oprávněna vydávat celoevropsky platné pokyny pro členské státy týkající se makroobezřetnostních nástrojů, jako např. pákový efekt, poměr úvěru k hodnotě a poměr dluhu k příjmu;
– ESRB by měla být oprávněna vydávat varování a doporučení Evropské centrální bance ve vztahu k její činnosti v oblasti měnové politiky i s ohledem na její funkci vykonavatele jednotného dohledu (SSM);
– je třeba revidovat a zjednodušit znění článku 15 nařízení o ESRB s cílem zjednodušit způsob, jakým ESRB shromažďuje údaje; přitom je nutné stanovit rychlejší a jednodušší postup rozhodování o žádostech o poskytnutí údajů pro ESRB a zajistit, aby ESRB měla k údajům přístup v reálném čase;
– měla by být změněna struktura ESRB s cílem umožnit pohotovější rozhodování a zvýšit odpovědnost;
– ESRB by měla větší měrou přispívat k činnosti mezinárodních fór zabývajících se makroobezřetnostní regulací;
– je třeba navýšit prostředky, které má sekretariát ESRB k dispozici pro účely analýzy, a poskytnout více prostředků poradnímu vědeckému výboru ESRB;
– mělo by být zajištěno, aby při vytváření zátěžových zkušebních režimů vedly příslušné orgány, které je vytvářejí, včetně ECB či orgánů ESA, konzultace s ESRB;
– zástupci ESRB by se měli jako pozorovatelé účastnit schůzí a jednání v rámci ECB, včetně schůzí Výboru pro finanční stabilitu;
– měl by být změněn článek 18 nařízení o ESRB, který se týká vydávání varování a doporučení, s cílem posílit veřejný profil ESRB a zajistit, aby její varování a doporučení byla respektována;
Než budou tyto legislativní akty přijaty, měly by být důkladně posouzeny následující otázky, s ohledem na to, že ani v nejhorších obdobích finanční krize nebyly členské státy ochotny svěřit orgánům ESA významné kontrolní pravomoci:
– zda je současný model tří samostatných orgánů dohledu nejlepším řešením k docílení jednotného dohledu;
– zda Evropská komise nepřekračuje v radách orgánů dohledu ESA svou úlohu pozorovatele;
– zda silná závislost ESA na Evropské komisi – u vědomí jejich formální nezávislosti – nebrání těmto orgánům v rozvoji a zda by tento vztah neměl být transparentnější;
– jak se zřízení SSM projeví ve finančním dohledu v Unii jako celku;
– pokud jde o bankovní dohled, zda vytvoření SSM vyžaduje celkovou revizi úkolů a mandátu EBA;
– zda velké množství a částečné překrývání předpisů práva Unie v oblasti regulace finančního sektoru nevytváří mezery a rozcházející se definice a zda je možno se s touto skutečností vypořádat s pomocí uceleného evropského finančního kodexu;
– jakým způsobem je možno docílit toho, aby byly postupy podávání zpráv ESA a vnitrostátním orgánům ze strany účastníků trhu standardizovány, optimalizovány a zjednodušeny;
– jak by měly být zachovány pravomoci ESA zasáhnout v mimořádných situacích;
– zda by bylo užitečné, aby orgány ESA mohly dočasně přestat uplatňovat určité pravidlo v případě, že by jeho uplatňování mělo vlivem mimořádného vývoje na trzích nezamýšlené důsledky;
– zda by sloučení různých oblastí působnosti, tj. převedení působnosti stálých výborů v oblasti ochrany spotřebitele do působnosti smíšeného výboru, zvýšilo účinnost a minimalizovalo duplikaci úkolů;
– zda je Pojišťovací unie vytvořená po vzoru bankovní unie skutečně nezbytná a jaké funkce by v Pojišťovací unii plnil ESFS;
– zda by EBA a EIOPA měly obdržet další prostředky na monitoring a podporu sbližování dohledu s ohledem na interní modely kapitálových požadavků;
– zda by nedávno vytvořený americký Úřad pro finanční ochranu spotřebitelů se svým mandátem, pravomocemi a zdroji nemohl sloužit jako vzor pro ESFS;
– zda by se zavedení dalších poplatků vybíraných z finančního odvětví nemohlo stát doplňujícím zdrojem příjmů orgánů ESA, například pokud jde o výběr poplatků od ústředních protistran (CCP) ze třetích zemí;
– zda by ESA mohly účinnějším způsobem přispívat ke zvyšování finanční gramotnosti a provozovat za tímto účelem „evropský finanční program mezinárodního hodnocení (PISA)“ po vzoru hodnocení PISA, které provádí OECD;
– zda by všechny tři ESA a ESRB neměly vydávat společný informační bulletin.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).
Přístup veřejnosti k dokumentům v letech 2011–2013
435k
97k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7 jednacího řádu) v letech 2011–2013 (2013/2155(INI))
— s ohledem na články 1, 10 a 16 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 15 a 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
— s ohledem na článek 11 SEU a na povinnost orgánů EU udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností,
— s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 41 (právo na řádnou správu) a 42 (právo na přístup k dokumentům) této listiny,
— s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),
— s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1700/2003 ze dne 22. září 2003, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti(2),
— s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o přístupu veřejnosti k dokumentům za období 2009–2010(3),
— s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a judikaturu Tribunálu, pokud jde o přístup k dokumentům, zejména s ohledem na rozsudky Soudního dvora ve věcech Access Info Europe (věc C-280/11 P), Donau Chemie (C-536/11), IFAW v. Komise (C-135/11)(4), My Travel (C-506/08 P), Turco (spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P), a na rozsudky Tribunálu ve věcech In ‘t Veld v. Rada (T-529/09), Německo v. Komise (T-59/09), EnBW v. Komise (T-344/08), Sviluppo Globale (T-6/10), Internationaler Hilfsfonds (T-300/10), European Dynamics (T-167/10), Jordana (T-161/04) a CDC (T-437/08),
— s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 30. dubna 2008 (COM(2008)0229),
— s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 20. března 2011 (COM(2011)0137),
— s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům z roku 2008,
— s ohledem na výroční zprávy Rady, Komise a Evropského parlamentu o přístupu k dokumentům za rok 2011 a 2012 předložené v souladu s článkem 17 nařízení (ES) č. 1049/2001,
— s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí z roku 2010,
— s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou o přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky,
— s ohledem na svá předchozí usnesení 12. září 2013 o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012(5) a ze dne 17. prosince 2009 o potřebném zdokonalení právního rámce, pokud jde o přístup k dokumentům v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost (nařízení (ES) č. 1049/2001)(6),
— s ohledem na výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv za rok 2012,
— s ohledem na článek 48 a čl. 104 odst. 7 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0148/2014),
A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva je v platnosti již čtyři roky; vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU stanoví ústavní rámec pro transparentnost orgánů a institucí EU a dále základní právo občanů EU a každé fyzické či právnické osoby usazené v některém z členských států na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů EU; vzhledem k tomu, že toto právo by mělo být uplatňováno v souladu s obecnými zásadami a omezeními, která jsou stanovena v nařízeních přijatých Parlamentem a Radou;
B. vzhledem k tomu, že článek 298 SFEU zajišťuje otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;
C. vzhledem k tomu, že obecně platí, že přístup k legislativním dokumentům by měl být umožněn v plném rozsahu a že by měly být zúženy výjimky týkající se přístupu k nelegislativním dokumentům;
D. vzhledem k tomu, že transparentnost je nezbytná pro demokratickou Evropskou unii, v níž se občané mohou plně zapojit do demokratického procesu a vykonávat veřejnou kontrolu; vzhledem k tomu, že transparentní správa je v zájmu občanů, boje proti korupci a legitimity politického systému a právních předpisů Unie;
E. vzhledem k tomu, že široký přístup veřejnosti k dokumentům je důležitým prvkem životaschopné demokracie;
F. vzhledem k tomu, že ve zdravé demokracii by občané neměli být nuceni spoléhat se na oznamovatele, aby zajistili transparentnost pravomocí a činností svých vlád;
G. vzhledem k tomu, že občané mají právo vědět, jak funguje postup rozhodování, jakou činnost vyvíjejí jejich zástupci, volat své zástupce k odpovědnosti a vědět, jak jsou rozdělovány a vynakládány veřejné finanční prostředky;
H. vzhledem k tomu, že správa Unie dosud řádně neuplatňuje právní předpisy EU o přístupu k dokumentům; vzhledem k tomu, že správní orgány uplatňují výjimky stanovené v nařízení (ES) č. 1049/2001 rutinně, a nikoliv výjimečně;
I. vzhledem k tomu, že z judikatury vyplývá, že pokud se některý orgán rozhodne odepřít přístup k požadovanému dokumentu, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení (ES) č. 1049/2001 (viz věc In ‘t Veld v. Rada(7));
J. vzhledem k tomu, že konkrétní a předvídatelné ohrožení dotčeného zájmu nelze založit na pouhé obavě, že občanům EU budou zpřístupněny rozdílné názory orgánů na právní základ mezinárodní činnosti Evropské unie, čímž by mohly vzniknou pochybnosti o legalitě této činnosti (viz In ‘t Veld v. Rada(8));
K. vzhledem k tomu, že šest z deseti nejdůležitějších případů, jimiž se evropský veřejný ochránce práv zabýval v roce 2012, se týkalo transparentnosti;
L. vzhledem k tomu, že statistické údaje o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 ukazují snížení počtu původních žádostí u všech tří orgánů;
M. vzhledem k tomu, že počet konkrétních požadovaných dokumentů se v Parlamentu snížil (z 1 666 v roce 2011 na 777 v roce 2012); vzhledem k tomu, že se však v Parlamentu zvýšilo procento žádostí o nespecifikované dokumenty, např. typu „všechny dokumenty týkající se …“ (z 35,5 % v roce 2011 na 53,5 % v roce 2012); vzhledem k tomu, že počet požadovaných dokumentů Rady se snížil (z 9 641 v roce 2011 na 6 166 v roce 2012)(9);
N. vzhledem k tomu, že z číselných údajů uvedených ve výročních zprávách za rok 2012 vyplývá, že jak Komise (z 12 % v roce 2011 na 17 % v roce 2012), tak Rada (z 12 % v roce 2011 na 21 % v roce 2012) ve stále větší míře odpírají úplný přístup k dokumentům, zatímco Parlament vykazuje stabilní údaje o úplném odepření přístupu (5 % v letech 2011 i 2012);
O. vzhledem k tomu, že Komise zaznamenala významný nárůst potvrzujících žádostí (z 165 v roce 2011 na 229 v roce 2012), což vedlo k mírnému zvýšení počtu plně revidovaných rozhodnutí, poklesu počtu částečně revidovaných rozhodnutí a ke zvýšení počtu potvrzených rozhodnutí, zatímco Rada a Parlament vykazují poměrně stabilní počty potvrzujících žádostí (Rada: z 27 v roce 2011 na 23 v roce 2012; Parlament: z 4 v roce 2011 na 6 v roce 2012);
P. vzhledem k tomu, že řada žádostí vedla k podání stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv (Komise: 10 stížností v roce 2011 a 20 v roce 2012; Rada: 2 stížnosti v roce 2011 a 4 v roce 2012; Parlament: jedna stížnost v roce 2011 i 2012);
Q. vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv v letech 2011 a 2012 uzavřel řadu stížností vydáním kritických připomínek nebo návrhů na další opatření (Komise: u 10 z celkových 18 případů v roce 2011 a u 8 z celkových 10 případů v roce 2012; Rada: informace nejsou k dispozici; Parlament: v roce 2011 se nezabýval žádným případem a v roce 2012 tak učinil v případě jediného šetřeného případu);
R. vzhledem k tomu, že několik žádostí o přístup vedla k podání žaloby k Tribunálu nebo odvolání k Soudnímu dvoru (Komise: 15 věcí a 3 odvolání v roce 2011 a 14 věcí a 1 odvolání v roce 2012; Rada: 1 věc a 2 odvolání v roce 2011 a 1 odvolání v roce 2012(10); Parlament: bez žaloby či odvolání v roce 2011 i v roce 2012);
S. vzhledem k tomu, že Tribunál obecně rozhodoval ve prospěch větší transparentnosti nebo v řadě věcí vyjasnil nařízení (ES) č. 1049/2001 (Komise: 5 ze 6 věcí(11) v roce 2011 a 5 z 5 věcí v roce 2012(12); Rada: 1 z 1 věci v roce 2011 (Access Info Europe, T-233/09) a 1 ze 4 věcí v roce 2012 (In ‘t Veld, T-529/09); Parlament: 1 ze 2 věcí v roce 2011(13) ((Toland, T-471/08) a 1 z 1 věci v roce 2012 (Kathleen Egan a Margaret Hackett, T-190/10));
T. vzhledem k tomu, že Soudní dvůr převážně rozhodl ve prospěch větší transparentnosti ve věcech: Komise: u 1 z 1 věci v roce 2011 (My Travel, C-506/08) a 1 ze 3 věcí v roce 2012 (IFAW, C-135/11 P)(14); Rada a Parlament: v roce 2011 nebo 2012 bez rozhodnutí;
U. vzhledem k tomu, že výroční zprávy Komise, Rady a Parlamentu neuvádějí srovnatelné statistické údaje; vzhledem k tomu, že uvedené tři orgány nedodržují při předkládání statistických údajů tytéž normy úplnosti;
V. vzhledem k tomu, že nejčastěji uváděným důvodem výjimky je „ochrana rozhodovacího procesu“, který v reakci na původní žádosti využily Komise a Rada (Komise: 17 % v roce 2011 a 20 % v roce 2012; Rada: 41 % v roce 2011 i 2012); vzhledem k tomu, že „ochrana mezinárodních vztahů“ byla druhým nejčastěji uváděným důvodem Rady; vzhledem k tomu, že v případě Parlamentu byla výjimka nejčastěji zdůvodněna „ochranou soukromí a integrity fyzické osoby“;
W. vzhledem k tomu, že orgány neprovádějí čl. 15 odst. 2 a čl. 15 odst. 3 pátý pododstavec SFEU, které stanoví povinnost Evropského parlamentu a Rady zasedat veřejně při projednávání návrhu legislativního aktu a zveřejňovat dokumenty týkající se legislativních postupů za podmínek stanovených v čl. 15 odst. 3 druhém pododstavci;
X. vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001 stanoví výjimku z povinnosti transparentnosti, „pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění“; vzhledem k tomu, že toto předchází Lisabonskou smlouvu a je třeba je uvést do souladu s článkem 15 SFEU;
Y. vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ve věci Access Info Europe(15) potvrdil, že zveřejnění členských států a jejich návrhů nepoškozuje rozhodovací proces; vzhledem k tomu, že Tribunál ve svém dřívějším rozsudku rozhodl, že „výkon demokratických práv občany předpokládá možnost podrobně sledovat rozhodovací proces orgánů“;
Z. vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy mají účinky a dopad na právní předpisy EU; vzhledem k tomu, že dokumenty, které s nimi souvisejí, by měly být v zásadě veřejné, aniž tím jsou dotčeny odůvodněné výjimky; vzhledem k tomu, že uplatnění výjimky z důvodu ochrany mezinárodních vztahů platí ve smyslu bodu 19 rozsudku ve věci In ‘t Veld v. Rada (T-529/09);
AA. vzhledem k tomu, že trialogy mezi Komisí, Parlamentem a Radou mají klíčový význam v procesu vytváření právních předpisů EU; vzhledem k tomu, že trialogy nejsou veřejné a dokumenty týkající se neformálních trialogů včetně programů jednání a souhrnných zpráv nejsou automaticky zpřístupňovány ani veřejnosti ani Evropskému parlamentu, což je v rozporu s článkem 15 SFEU;
AB. vzhledem k tomu, že dokumenty, které vypracuje nebo které má v držení předsednictví Rady v souvislosti se svou činností v této funkci, by měly být podle pravidel EU o transparentnosti přístupné;
AC. vzhledem k tomu, že jednání o revizi nařízení (ES) č. 1049/2001 jsou v patové situaci; vzhledem k tomu, že nový nástroj bude muset zajistit významně více transparentnosti oproti současnému stavu;
AD. vzhledem k tomu, že žádosti týkajících se dokumentů k neveřejným schůzím Parlamentu by měly být v zásadně posuzovány v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001; vzhledem k tomu, že tyto žádosti by měl Parlament posuzovat jednotlivě a neměl by je zpřístupňovat automaticky;
AE. vzhledem k tomu, že klasifikace dokumentů podle úrovní důvěrnosti v rámci působnosti rámcové dohody z roku 2010 o vztazích mezi Parlamentem a Komisí nebo jako „citlivých dokumentů“ podle článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 by měla být prováděna na základě pečlivého a konkrétního uvážení; vzhledem k tomu, že přiznávání příliš vysokého stupně utajení vede ke zbytečnému a neúměrnému utajování dokumentů a k neveřejnému konání schůzí bez řádného odůvodnění;
AF. vzhledem k tomu, že transparentnost zůstává pravidlem, a to i ve vztahu k programu shovívavosti vůči kartelům; vzhledem k tomu, že automatický zákaz zveřejňování je porušením pravidla transparentnosti, které stanoví Smlouvy; vzhledem k tomu, že utajení je výjimkou a v případě žalob o náhradu škody musí být vnitrostátními soudci zdůvodňováno případ od případu;
AG. vzhledem k tomu, že se doporučuje vypracovat pokyny EU jako užitečný nástroj pro soudce; vzhledem k tomu, že takové pokyny musí rozlišovat mezi dokumenty společnosti a spisy kartelu v držení Komise;
Právo na přístup k dokumentům
1. připomíná, že transparentnost je obecným pravidlem a že Lisabonská smlouva stanoví základní právo na přístup k dokumentům;
2. připomíná, že pouze co nejširší přístup veřejnosti k dokumentům skutečně občanům a občanské společnosti umožňuje vyjadřovat se ke všem aspektům činnosti EU;
3. připomíná, že transparentnost posiluje důvěru občanů v orgány a instituce EU, protože jim umožňuje, aby byli informováni a aby se účastnili rozhodovacího procesu v Unii a přispívali tak k demokratičtější EU;
4. připomíná, že každé rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům se musí zakládat na jasně a striktně vymezených zákonných výjimkách, doložených racionálním a konkrétním odůvodněním, tak aby občané mohli zamítnutí přístupu pochopit a účinně využít dostupné opravné právní prostředky;
5. připomíná, že je třeba nastolit náležitou rovnováhu mezi transparentností a ochranou údajů, jak to vyplývá z judikatury ve věci The Bavarian Lager, a zdůrazňuje, že ochrana údajů by neměla být „zneužívána“, zejména pak pro účely zastírání střetů zájmů a nepřípustného ovlivňování v souvislosti se správou a rozhodováním EU; zdůrazňuje, že rozsudek Soudního dvora ve věci The Bavarian Lager vychází ze stávajícího znění nařízení (ES) č. 1049/2001 a nebrání změně jeho znění, která je nezbytná a naléhavá zejména v důsledku jasné proklamace práva na přístup k dokumentům ve Smlouvách a v Listině základních práv;
6. vyzývá orgány, instituce a agentury, aby důsledně uplatňovaly nařízení (ES) č. 1049/2001, plně zohledňovaly judikaturu související s tímto nařízením a aby harmonizovaly své stávající interní předpisy se zněním a duchem tohoto nařízení, zejména pokud jde o lhůty pro odpověď na žádosti o přístup k dokumentům, a aby zajistily, aby tato harmonizace nevedla k prodloužení lhůt; vyzývá Radu, aby s ohledem na rozsudek ve věci Access Info Europe zveřejňovala zápisy ze schůzí pracovních skupin Rady, včetně identity členských států a jejich návrhů;
7. vyzývá orgány, instituce a agentury, aby při uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 důsledně posuzovaly možnosti částečného zveřejnění dokumentu, tabulky, grafického prvku, odstavce nebo věty;
8. vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby dále rozvíjely aktivnější přístup k transparentnosti tím, že na svých internetových stránkách zpřístupní co nejvíce kategorií dokumentů, včetně interních administrativních dokumentů, a že tyto dokumenty začlení do svých veřejných rejstříků; je toho názoru, že tento přístup pomáhá zajistit skutečnou transparentnost a předchází zbytečným soudním řízením, která mohou vést ke zbytečným nákladům a zatěžovat jak dotčené orgány, tak občany;
9. vyzývá orgány, instituce a další subjekty, aby plně uplatňovaly článek 11 nařízení (ES) č. 1049/2001 a aby zavedly veřejný rejstřík dokumentů s jasnými a srozumitelnými strukturami, dobrým vyhledáváním, pravidelně aktualizovanými informacemi o nových dokumentech, které byly vypracovány a zapsány do rejstříku, odkazy na neveřejné dokumenty a uživatelským průvodcem pro jednotlivé typy dokumentů obsažené v rejstříku;
10. vyzývá orgány, instituce a další subjekty, aby ve svých rejstřících dokumentů automaticky a bez prodlení zveřejňovaly všechny dokumenty, které původně nebyly veřejnosti dostupné a které byly zpřístupněny na základě žádostí o přístup k dokumentům;
11. vyzývá správní orgány, aby v plném rozsahu uváděly všechny dokumenty spadající do působnosti žádosti o přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 v návaznosti na původní žádost;
12. zdůrazňuje, že evropský veřejný ochránce práv je cennou instancí v případech, kdy dotčený správní orgán potvrdil odepření přístupu k dokumentu; připomíná však, že rozhodnutí veřejného ochránce práv nelze nijak vymáhat;
13. zdůrazňuje, že soudní řízení s sebou nese mimořádně zdlouhavé postupy, riziko vysokých nebo dokonce i příliš vysokých nákladů a nejistý výsledek, což nepřiměřeně zatěžuje občany, kteří chtějí napadnout rozhodnutí o odepření (částečného) přístupu k dokumentu; zdůrazňuje, že v praxi to znamená, že proti odmítavému rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům neexistuje žádný účinný právní opravný prostředek;
14. vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby bezodkladně přijaly rychlejší, jednodušší a dostupnější postupy pro vyřizování stížností na odepření přístupu, aby se omezila nutnost soudních řízení a vytvořila skutečná kultura transparentnosti;
15. zdůrazňuje, že výroční zprávy všech tří orgánů, institucí a dalších subjektů by měly uvádět číselné údaje ve srovnatelném formátu, které by měly například zahrnovat počet požadovaných dokumentů, počet žádostí, počet dokumentů, k nimž je poskytnut (částečný) přístup, počet žádostí, jimž bylo vyhověno před podáním a po podání potvrzující žádosti, přístup umožněný Soudním dvorem, částečný přístup umožněný Soudním dvorem a odepřený přístup;
16. vyzývá orgány EU, aby nepožadovaly, aby náklady na soudní řízení musela nést protistrana, a aby zajistily, aby občanům nedostatek prostředků nebránil v napadení rozhodnutí;
17. konstatuje, že členské státy se musí přizpůsobit novému rámci transparentnosti, který stanovila Lisabonská smlouva, jak dokládá věc Německo v. Komise (T-59/09), v níž se Německo postavilo proti zveřejnění dokumentů týkajících se výzvy adresované Německu s odvoláním na ochranu veřejného zájmu v souvislosti s „mezinárodními vztahy“, zatímco Tribunál rozhodl, že „mezinárodní vztahy“ mají být považovány za pojem unijního práva, a nemohou se tedy vztahovat na komunikaci mezi Komisí a členským státem;
18. vyzývá orgány EU, aby na žádosti o přístup k dokumentům a potvrzující žádosti odpovídaly rychleji;
19. je odhodlán přezkoumat, jak je možné zajistit větší transparentnost jednání předsednictva a Konference předsedů EP, mimo jiné pořizováním podrobných zápisů ze schůzí a jejich zveřejňováním;
Revize nařízení (ES) č. 1049/2001
20. s politováním konstatuje, že od prosince 2011, kdy v prvním čtení přijal svůj postoj k revizi nařízení (ES) č. 1049/2001, nebylo dosaženo žádného pokroku, neboť Rada a Komise zřejmě nejsou připraveny zahájit zásadní jednání; vyzývá proto Radu, aby konečně pokročila s revizí nařízení (ES) č. 1049/2001; vyzývá Radu a Parlament, aby se dohodly na novém nástroji, který zajistí větší transparentnost, včetně účinného provádění článku 15 SFEU;
21. vyzývá všechny orgány, instituce a další subjekty EU, aby nařízení (ES) č. 1049/2001 uplatňovaly způsobem, který je v souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy; vyjadřuje plnou podporu politice Evropské agentury pro léčivé přípravky, která na žádost zveřejňuje zprávy o klinických zkouškách farmaceutických výrobků na evropském trhu, jakmile je ukončen postup rozhodování o dotčeném léčivém přípravku; zdůrazňuje, že jakýkoli přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 by měl plně respektovat Aarhuskou úmluvu a veškeré výjimky by měl vymezovat v naprostém souladu s touto úmluvou;
22. doporučuje, aby každý orgán nebo instituce EU jmenovaly v rámci své řídicí struktury úředníka pro transparentnost, který bude odpovídat za dodržování právních předpisů a zlepšování postupů;
23. vyzývá všechny orgány, aby vyhodnotily a v případě potřeby přezkoumaly své interní režimy oznamování případů porušení právních předpisů, a požaduje ochranu oznamovatelů; vyzývá zejména Komisi, aby Parlamentu podala zprávu o svých zkušenostech s novými předpisy pro oznamování ze strany zaměstnanců EU, které přijala v roce 2012, a s jejich prováděcími opatřeními; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na ochranu oznamovatelů nejen po morální, ale i finanční stránce, s cílem řádně chránit a podporovat oznamovatele jako součást demokratického systému;
Podávání zpráv
24. vyzývá orgány, instituce a subjekty EU, aby harmonizovaly své výroční zprávy o přístupu k dokumentům a aby předkládaly podobné, vzájemně kompatibilní a co nejúplnější a nejobsažnější statistiky (např. v tabulkách v příloze, které umožní přímé porovnání);
25. vyzývá orgány, instituce a subjekty EU, aby uvedly do praxe doporučení předložená Parlamentem v jeho předchozím usnesení o veřejném přístupu k dokumentům;
26. vyzývá orgány a instituce EU, aby do svých výročních zpráv o transparentnosti začlenily odpověď na doporučení Parlamentu;
Legislativní dokumenty
27. vyzývá Komisi, aby zvýšila transparentnost odborných skupin a skupin pro projednávání ve výborech tak, že se jejich schůze budou konat veřejně a že bude zveřejňován proces náboru členů, informace týkající se členství, postupů, posuzovaných dokumentů, hlasování a rozhodnutí a zápisy z jednání, přičemž vše bude zveřejňováno on-line ve standardním formátu; zdůrazňuje, že členové odborných skupin a skupin pro projednávání ve výborech musí předem předložit prohlášení, zda mají na projednávaných otázkách osobní zájem; vyzývá Komisi, aby zlepšila interní pokyny pro všechna generální ředitelství pro výběr členů těchto skupin (např. pokud jde o vyvážené zastoupení, postup při střetu zájmů, veřejná výběrová řízení) a pravidla pro úhradu výdajů, a tyto pokyny v plném rozsahu uplatňovala a aby o této otázce informovala nejen ve výročních zprávách o přístupu k dokumentům, ale také ve výročních zprávách o činnosti generálních ředitelství; vyzývá Komisi, aby předkládala zprávy zejména o poradní skupině zúčastněných stran transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic;
28. vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby zajistily větší transparentnost neformálních trialogů tak, že je budou pořádat veřejně a že budou automaticky zveřejňovat dokumentaci včetně harmonogramů, programů jednání, zápisů z jednání, zkoumaných dokumentů, pozměňovacích návrhů, přijatých rozhodnutí, informací o delegacích členských států a jejich stanovisek a zápisů z jednání ve standardním a snadno přístupném internetovém prostředí, aniž budou dotčeny výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001;
29. připomíná, že článek 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 o citlivých dokumentech je kompromisem, který po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost již neodráží nové ústavní a právní povinnosti;
30. vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby vedly aktualizované záznamy o počtu utajovaných dokumentů, které jsou v jejich držení, a to podle stupně utajení;
Utajování dokumentů
31. vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení, které stanoví jasná pravidla a kritéria pro utajování dokumentů orgány, institucemi a subjekty EU;
32. vyzývá orgány a instituce, aby žádosti týkající se neveřejných jednání posuzovaly a odůvodňovaly v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001;
33. vyzývá orgány Unie, aby zřídily nezávislý úřad EU pro dohled nad utajováním dokumentů a pro šetření žádostí o konání neveřejných jednání;
Finanční informace
34. vyzývá orgány a instituce, aby zveřejňovaly a občanům zpřístupňovaly dokumenty související s rozpočtem Evropské unie a jeho plněním a s příjemci finančních prostředků a grantů Unie, a zdůrazňuje, že tyto dokumenty musí být přístupné také na zvláštních internetových stránkách a v databázi věnované finanční transparentnosti v Unii;
Mezinárodní jednání
35. vyjadřuje obavy z rutinního uplatňování výjimky v této oblasti, kdy utajení dokumentů je zdůvodňováno ochranou mezinárodních vztahů;
36. připomíná, že pokud orgán rozhodne o odepření přístupu k požadovanému dokumentu, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit veřejný zájem z hlediska mezinárodních vztahů;
37. zdůrazňuje, že bez ohledu na tyto zásady není tento přístup uplatňován v praxi, jak ukazuje rozsudek Tribunálu ve věci T-529/09 (In ‘t Veld v. Rada) týkající se odmítnutí Rady poskytnout přístup ke stanovisku její právní služby k dohodě mezi EU a USA o programu sledování financování terorismu;
Stanoviska právních služeb
38. upozorňuje, že stanoviska právních služeb orgánů musí být v zásadě zveřejňována, jak zdůraznil rozsudek Soudního dvora ve věci Turco, podle něhož „nařízení (ES) č. 1049/2001 má za cíl, jak uvádějí jeho čtvrtý bod odůvodnění a článek 1, zajistit veřejnosti co nejširší právo přístupu k dokumentům orgánů“(16);
39. připomíná, že dotčený orgán se musí před posouzením toho, zda použije výjimku podle čl. 4 odst. 2 druhé odrážky o ochraně právního poradenství, ujistit, že dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, se skutečně týká právního poradenství, a pokud tomu tak je, musí určit, kterých jeho částí se to skutečně týká, a které by tedy mohly spadat do působnosti uvedené výjimky (Turco, bod 38);
40. vyzývá orgány, aby se řídily rozsudkem ve věci Turco o stanoviscích právních služeb vypracovaných v rámci legislativního postupu, který stanoví, že „právě transparentnost v tomto ohledu přispívá k tomu, aby orgány získaly větší legitimitu v očích evropských občanů a aby vzrostla jejich důvěra v instituce, neboť umožňuje otevřenou diskusi o různých stanoviscích“ a že „ve skutečnosti je to spíše nedostatek informací a chybějící diskuse, které mohou vyvolat u občanů pochybnosti, nejen pokud jde o zákonnost jednotlivých aktů, ale i pokud jde o legitimitu celého rozhodovacího procesu“(17);
41. zdůrazňuje, že podle rozsudku ve věci In ‘t Veld v. Rada (T-529/09)(18) nelze konkrétní a předvídatelné ohrožení dotčeného zájmu podložit pouze obavou, že pokud by občanům EU byly zpřístupněny rozdílné názory orgánů na právní základ mezinárodní činnosti Evropské unie, vznikly by pochybnosti o zákonnosti této činnosti;
Shovívavost vůči kartelům
42. zdůrazňuje, že Soudní dvůr ve věci C-536/11 v bodě 43 rozhodl, že „každá žádost o nahlédnutí do [spisu kartelu] musí být posuzována [vnitrostátními soudy] případ od případu s ohledem na všechny relevantní okolnosti“;
o o o
43. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropskému veřejnému ochránci práv, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Radě Evropy.
Viz IFAW v. Komise (C-135/11 P), kde se v bodě 75 uvádí, že jelikož se Tribunál s požadovaným dokumentem neseznámil, „nemohl posoudit in concreto, zda přístup k tomuto dokumentu mohl být platně odepřen na základě výjimek“.
Německo v. Komise (T-59/09), EnBW v. Komise (T-344/08), Sviluppo Globale (T-6/10), Internationaler Hilfsfonds (T-300/10), European Dynamics (T-167/10).
Viz věc IFAW týkající se dokumentů pocházejících z členského státu a povinnosti Tribunálu posoudit dotčené dokumenty; a dvě další věci týkající se řízení o kontrole spojení podniků, Agrofert (C-477/10 P) a Éditions Odile Jacob (C-404/10 P). Tyto tři rozsudky Soudního dvora nejsou popsány ve výroční zprávě Komise.
— s ohledem na význam petičního práva a na to, že je důležité, aby byly parlamentní orgány bezprostředně informovány o konkrétních problémech a názorech občanů a obyvatel EU, jak je stanoveno v článcích 24 a 227 Smlouvy o fungování Evropské unie,
— s ohledem na ustanovení Listiny základních práv Evropské unie, a zejména na článek 44 o petičním právu k Evropskému parlamentu,
— s ohledem na ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se řízení o nesplnění povinností, zejména na články 258 a 260 této Smlouvy,
— s ohledem na článek 48 a čl. 202 odst. 8 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7-0131/2014),
A. vzhledem k tomu, že v roce 2013, který byl „Evropským rokem občanů“, bylo předloženo celkem 2 885 petic, což představuje téměř 45% nárůst oproti roku 2012, přičemž za stávající volební období bylo dosud zaregistrováno bezmála 10 000 petic;
B. vzhledem k tomu, že ačkoli v porovnání s celkovým počtem obyvatel Evropské unie zůstává toto číslo nízké, svědčí o výrazném zvýšení povědomí o petičním právu i o oprávněném očekávání, pokud jde o užitečnost petičního postupu coby prostředku, jak zajistit obavám jednotlivých občanů, místních společenství, nevládních organizací, dobrovolných sdružení a soukromých podniků pozornost orgánů EU a členských států;
C. vzhledem k tomu, že evropští občané jsou přímo zastoupeni pouze jediným orgánem EU, který tito občané volí – Evropským parlamentem; vzhledem k tomu, že petiční právo nabízí evropským občanům možnost obracet se na své zástupce přímo;
D. vzhledem k tomu, že petiční právo zvyšuje vnímavost Evropského parlamentu vůči občanům a obyvatelům Unie, přičemž tam, kde je to legitimní a oprávněné, může lidem poskytovat otevřený, demokratický a transparentní mechanismus, jak dosáhnout mimosoudní nápravy jejich stížností, zejména jde-li o problémy s uplatňováním evropských právních předpisů; vzhledem k tomu, že petice poskytují cennou zpětnou vazbu zákonodárným a výkonným orgánům na unijní i vnitrostátní úrovni;
E. vzhledem k tomu, že se musí zabránit dalšímu nenávratnému úbytku biologické rozmanitosti, zejména v oblastech zahrnutých do sítě Natura 2000; vzhledem k tomu, že se členské státy zavázaly zajistit ochranu zvláštních oblastí ochrany na základě směrnice o stanovištích (92/43/EHS) a směrnice o ptácích (79/409/EHS); vzhledem k tomu, že ačkoliv Komise může plně ověřit dodržování právních předpisů EU teprve poté, co vnitrostátní orgány vydají konečné rozhodnutí, je důležité, a to zejména v otázkách týkajících se životního prostředí, již v rané fázi prověřit, zda místní, regionální a vnitrostátní orgány správně dodržují veškeré relevantní procesní požadavky stanovené právními předpisy EU, včetně provádění zásady předběžné opatrnosti;
F. vzhledem k tomu, že je nezbytné zvýšit zapojení občanů do rozhodovacího procesu EU s cílem posílit jeho legitimitu a odpovědnost; vzhledem k tomu, že petiční postup rovněž představuje prostředek, jak zjistit, jaký je skutečný stav věcí, pokud jde o napětí existující v evropských společenstvích, zejména v době hospodářské krize a sociálních nepokojů způsobených dopadem zhroucení světových finančních trhů a bankovních systémů na občany Evropy; vzhledem k tomu, že Petiční výbor uspořádal na toto téma v září 2013 veřejné slyšení za účasti předkladatelů petic; vzhledem k tomu, že řada petic upozorňovala výbor na nekalé finanční praktiky a porušování práv spotřebitelů v bankovním odvětví, a zejména na dramatické dopady vystěhovávání celých rodin v důsledku nekorektních smluvních podmínek v hypotečních smlouvách;
G. vzhledem k tomu, že petice, které byly předloženy Petičnímu výboru, často poskytovaly užitečné informace i dalším výborům Evropského parlamentu odpovědným za vytváření právních předpisů, jejichž cílem je vytvořit základ pro budoucnost všech občanů a obyvatel EU, který bude ze sociálně ekonomického a environmentálního hlediska bezpečnější, spolehlivější a prosperující;
H. vzhledem k tomu, že se zkoumá a vyhodnocuje opodstatnění každé petice, i když je předložena pouze jedním občanem nebo obyvatelem EU, a každý předkladatel má právo na odpověď ve svém jazyce;
I. vzhledem k tomu, že doba pro zpracování a zodpovězení přijaté petice se sice bude lišit v závislosti na její podstatě a složitosti, je však nutné vynaložit veškeré úsilí, aby předkladatelé dostali řádnou odpověď v přiměřené lhůtě a přiměřeným způsobem, a to nikoli pouze z hlediska procesního, ale také z hlediska věcného;
J. vzhledem k tomu, že předkladatelé, jejichž petice je následně projednávána během pravidelných schůzí Petičního výboru, se mohou do jednání plně zapojit, mají právo doplnit petici o podrobnější informace a aktivně tak přispět k činnosti výboru tím, že členům výboru a Komise i zástupcům členských států, kteří mohou být přítomni, poskytnou bližší informace a informace „z první ruky“; a vzhledem k tomu, že v roce 2013 se jednání výboru zúčastnilo a aktivně se do nich zapojilo celkem 185 předkladatelů;
K. vzhledem k tomu, že činnost Petičního výboru je založena výhradně na informacích a příspěvcích od předkladatelů a na výsledcích vlastního prověřování každého případu, které jsou případně doplněny dalšími odbornými posudky Evropské komise, členských států a dalších subjektů; a vzhledem k tomu, že organizace a priority jeho programu jsou stanoveny na základě demokraticky přijatých rozhodnutí jeho členů;
L. vzhledem k tomu, že podle stanovených kritérií pro přípustnost petic v souladu s podmínkami Smlouvy a pravidly Evropského parlamentu se petice musí týkat záležitosti, která spadá do působnosti EU a má přímý dopad na předkladatele; a vzhledem k tomu, že v důsledku toho jsou některé petice prohlášeny za nepřípustné, protože těmto kritériím neodpovídají;
M. vzhledem k tomu, že petiční právo je klíčovým nástrojem pro zapojení a demokratickou kontrolu ze strany občanů a že je nutné zajistit jeho řádné provádění v průběhu celého postupu; vzhledem k tomu, že toto právo musí být i nadále plně zaručeno, a to nezávisle na vládních zájmech; vzhledem k tomu, že tato zásada musí být na úrovni EU při vyřizování petic v Parlamentu a Komisi příkladně dodržována;
N. vzhledem k tomu, že výše uvedená kritéria byla soudně prověřena a že rozsudky Evropského soudního dvora, například ve věci T-308/07, potvrdily kritéria vztahující se k petičnímu právu a skutečnost, že prohlášení o nepřípustnosti petic musí být řádně opodstatněna a výbor je v následné korespondenci s předkladatelem musí zdůvodnit, a například ve věci T-280/09 a T-160/10 týkající se petic, které mohou být považovány za obsahově příliš nepřesné;
O. vzhledem k tomu, že kromě přijatých petic týkajících se dopadu krize na občany a obyvatele EU se další klíčové podněty předkladatelů týkají environmentálních právních předpisů (zejména problematiky nakládání s odpady a vodohospodářství), základních práv (zejména pokud jde o práva dítěte, práva zdravotně postižených a další otázky týkající se zdraví), práva na osobní a nemovitý majetek, problematiky volného pohybu osob, různých forem diskriminace – zejména z etnických, kulturních či jazykových důvodů –, víz, přistěhovalectví a zaměstnanosti nebo se jedná o petice týkající se výkonu spravedlnosti, podezření na korupci, průtahů v soudních sporech a mnoha dalších oblastí činnosti;
P. vzhledem k tomu, že mnoho předkladatelů petic, zejména těch mladších, hojně využívá jako komunikační kanál sociální média, vytvořil Petiční výbor pod záštitou Evropského parlamentu svou vlastní síť a je pravidelně sledován rostoucím počtem osob na hlavních sociálních médiích, které jsou obzvlášť aktivně využívány a považovány za užitečné v době schůzí výboru; a vzhledem k tomu, že rovněž získal významný počet pravidelných odběratelů (v současné době 1 500) informačního bulletinu výboru – PETI Journal;
Q. vzhledem k tomu, že v této souvislosti Petiční výbor ve spolupráci s příslušnými útvary Evropského parlamentu pracuje na přípravě nového vícejazyčného internetového portálu, který nahradí předchozí, omezenější, elektronickou podatelnu petic na internetových stránkách Europarl; vzhledem k tomu, že tento nový portál má zvýšit efektivitu administrativy a posílit transparentnost a interaktivitu petičního postupu ve prospěch předkladatelů, poslanců Evropského parlamentu i široké veřejnosti;
R. vzhledem ke svému postoji, který se opírá o výroční zprávu za rok 2012, v níž vyjádřil své odhodlání zajistit, aby byl petiční postup účinnější, transparentnější a nestrannější a aby zachovával účastnická práva členů Petičního výboru, tak aby i celý postup vyřizování petic mohl i na procesní úrovni vyhovět požadavkům soudního přezkumu;
S. vzhledem k tomu, že se Petiční výbor aktivně zajímá o způsob uplatňování nařízení o evropské občanské iniciativě (ECI) a je si vědom mnoha nedostatků a určité těžkopádnosti stávajícího právního rámce, který ne zcela odpovídá duchu příslušného ustanovení Smlouvy navzdory úsilí výborů AFCO a PETI při jeho vypracovávání; a vzhledem k tomu, že v souladu s podmínkami ustanovení o přezkumu má Parlament projednat revizi nařízení po uplynutí tří let jeho platnosti;
T. vzhledem k tomu, že mají být v brzké době uplatněna ustanovení nařízení o evropské občanské iniciativě týkající se organizace veřejného slyšení k úspěšné iniciativě na půdě Evropského parlamentu za účasti příslušného výboru s legislativní pravomocí v dané věci a Petičního výboru, a to v souladu s jednacím řádem Evropského parlamentu a prováděcími pravidly přijatými předsednictvem;
U. vzhledem k tomu, že zjišťovací mise týkající se prověřovaných petic, které Petiční výbor pravidelně uskutečňuje v souvislosti se záležitostmi, jimž přikládá zvláštní důležitost, hrají významnou roli a že je nutné, aby zprávy z takových návštěv byly co nejkvalitnější a nejdůvěryhodnější a byly připravovány v loajální spolupráci vedoucí k žádoucímu konsensu zúčastněných stran; vzhledem k tomu, že v roce 2013 byly uskutečněny návštěvy Španělska (dvakrát), Polska, Dánska a Řecka; vzhledem k tomu, že větší flexibilita praktických aspektů těchto misí, zejména pokud jde o to, v jakých týdnech je lze uskutečnit, by přispěla k jejich ještě větší účelnosti, především z hlediska disponibility členů a snížení rizika zrušení účasti;
V. vzhledem k tomu, že Petiční výbor má povinnosti ve vztahu k úřadu evropského veřejného ochránce práv, který je odpovědný za prověřování stížností občanů EU na možné nesprávné úřední postupy v rámci orgánů a institucí EU a že o těchto povinnostech vydává výroční zprávu vycházející z výroční zprávy evropského veřejného ochránce práv; a vzhledem k tomu, že v roce 2013 se výbor aktivně účastnil organizace volby nového evropského veřejného ochránce práv po odchodu dosavadního držitele této funkce Nikiforose Diamandourose;
W. vzhledem k tomu, že ačkoli nová evropská veřejná ochránkyně práv, paní Emily O’ Reilly, byla poslanci Evropského parlamentu zvolena s nástupem do funkce ke dni 1. října 2013, musí se na začátku příštího volebního období konat nová volba, jak stanoví jednací řád (článek 204), a vzhledem k tomu, že by bylo žádoucí zajistit, aby byla v dostatečném předstihu zveřejněna jasná a transparentní pravidla tohoto postupu a aby tato pravidla upřesnila odpovědnost Petičního výboru v tomto postupu a zajistila odpovídající transparentnost volby zejména prostřednictvím vylepšených internetových stránek zaměřených výhradně na tuto záležitost;
X. vzhledem k tomu, že Petiční výbor je členem Evropské sítě veřejných ochránců práv, která zahrnuje některé petiční výbory vnitrostátních parlamentů, pokud existují, a vzhledem k tomu, že je zjevně důležité, aby spolupráce mezi petičními výbory byla nadále zdůrazňována a tam, kde je to praktické, i posilována, a aby Evropský parlament mohl hrát v tomto vývoji ústřední úlohu v zájmu občanů EU;
Y. vzhledem k tomu, že Petiční výbor chce být užitečným a transparentním nástrojem ve službách občanů a obyvatel EU, který zajišťuje demokratickou kontrolu a dohled nad mnoha aspekty činnosti Evropské unie, zejména pokud jde o provádění právních předpisů EU vnitrostátními orgány; a vzhledem k tomu, že může na základě přijatých petic i nadále přispívat na jedné straně ke koherentnějšímu a koordinovanějšímu provádění právních předpisů EU a na druhé straně ke zlepšení budoucích právních předpisů tím, že bude upozorňovat na poučení, které je třeba si z obsahu předložených petic vzít;
Z. vzhledem k tomu, že tato zpráva je poslední výroční zprávou výboru PETI v 7. volebním období Evropského parlamentu, a shrnuje proto kromě činnosti výboru v roce 2013 celé volební období a obsahuje hodnocení toho, do jaké míry se výboru PETI podařilo naplnit očekávání občanů poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva;
1. bere na vědomí podstatnou a zásadní úlohu, kterou Petiční výbor hraje při ochraně a podpoře práv občanů a obyvatel EU tím, že zajišťuje, aby petiční postup umožnil lepší pochopení problémů předkladatelů petic, a je-li to možné, vyřešení jejich legitimních stížností v rozumné lhůtě;
2. je odhodlán zajistit, aby byl petiční postup účinnější, transparentnější a nestrannější a aby zachovával účastnická práva členů Petičního výboru, tak aby i celý postup vyřizování petic mohl i na procesní úrovni vyhovět požadavkům soudního přezkumu;
3. zdůrazňuje, že stejně jako některé další orgány a instituce, k nimž patří vyšetřovací výbory a evropský veřejný ochránce práv, má Petiční výbor nezávislou a jasně vymezenou úlohu kontaktního místa, na které se může obrátit kterýkoli občan; zdůrazňuje skutečnost, že tyto instituce, společně s evropskou občanskou iniciativou, jsou základními nástroji pro demokratickou EU a vytvoření evropského občanství, a že je tudíž nutné zajistit, aby byly dobře přístupné a spolehlivě fungovaly;
4. zdůrazňuje, že v průběhu celého stávajícího volebního období věnoval Petiční výbor veškeré úsilí tomu, aby naplnil očekávání občanů Evropské unie; poukazuje na význam přímého zapojení občanů do činnosti Parlamentu a na to, že je důležité, aby se jejich problémy, návrhy nebo stížnostmi konkrétně zabývali členové výboru; vyzdvihuje množství odvedené práce při řešení možných porušení práv občanů i v rámci spolupráce s vnitrostátními, regionálními a místními orgány na otázkách souvisejících s prováděním evropských právních předpisů;; a to při zachování klíčové úlohy při obnovování vztahů s evropskými občany a posilování demokratické legitimity a odpovědnosti rozhodovacího procesu EU;
5. připomíná významnou úlohu Komise při asistenci s řešením případů vznesených v peticích; domnívá se, že prošetřování petic ze strany Komise by mělo jít více do hloubky a zkoumat podstatu případů z hlediska právních předpisů EU; zdůrazňuje význam transparentnosti těchto postupů a řádného přístupu veřejnosti k relevantním dokumentům a informacím souvisejícím s případy;
6. zdůrazňuje význam proaktivního sledování a včasných preventivních zásahů Komise v případech, kdy existují řádně podložené důkazy o tom, že některé plánované a zveřejněné projekty mohou být v rozporu s právními předpisy EU;
7. všímá si tematické rozmanitosti klíčových oblastí v peticích občanů, mezi něž patří například základní práva, vnitřní trh, environmentální právní předpisy, otázky veřejného zdraví, ochrana dětí, doprava a výstavba, španělský zákon o ochraně pobřeží, nové nařízení o řádné správě, osoby se zdravotním postižením, diskriminace na základě věku, přístup veřejnosti k dokumentům, Evropské školy, fiskální unie, ocelářský průmysl, práva zvířat a řada dalších;
8. domnívá se, že petice, které lze zařadit do uvedených tematických oblastí, dokládají, že se stále objevují četné případy neuspokojivého provedení právních předpisů EU nebo nesprávného uplatňování právních předpisů;
9. domnívá se, že je důležité rozšířit spolupráci s parlamenty a vládami členských států založenou na reciprocitě a v případě potřeby vybídnout orgány členských států, aby zcela transparentně provedly a uplatňovaly právní předpisy EU; poukazuje na význam spolupráce mezi Komisí a členskými státy a lituje nedbalosti některých členských států, pokud jde o plné provedení a uplatňování evropských právních předpisů, a to zejména v oblasti životního prostředí;
10. připomíná, že Petiční výbor považuje přípustné petice, které se týkají zásad a obsahu Smlouvy o fungování Evropské unie a Listiny základních práv Evropské unie, za nedílnou součást své činnosti, a provádí šetření skutkové podstaty každého případu, a upozorňuje, že Evropská komise se často ocitá v situaci, kdy z důvodu existence článku 51 Listiny nemůže na žádost výboru řádně reagovat; zdůrazňuje, že očekávání občanů dalece přesahují to, co striktně právní ustanovení Listiny umožňují;
11. blahopřeje výboru k jeho činnosti v souvislosti s předloženými peticemi zaměřenými na problematiku zdravotního postižení, jejichž počet v roce 2013 výrazně vzrostl; všímá si úsilí o zajištění úspěšného zahájení rámce EU na základě článku 33 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, kdy Petiční výbor spolupracoval s Evropskou komisí, Agenturou pro základní práva a Evropským fórem zdravotně postižených, a bere na vědomí ochotu výboru i nadále tuto činnost podporovat; vyjadřuje politování nad tím, že následně bylo zapojení Petičního výboru do rámce Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ukončeno a že byl nahrazen legislativními výbory, jež jsou pro tuto oblast rovněž příslušné, a domnívá se, že toto rozhodnutí bylo založeno na dezinterpretaci funkcí přidělených v uvedeném rámci;
12. bere na vědomí míru pozornosti, která byla věnována některým významným peticím předloženým ve věci návrhu na vybudování nového letiště v Notre Dame-des-Landes nedaleko Nantes; potvrzuje, že byly předloženy významné příspěvky od překladatelů, kteří se proti projektu staví z důvodu jeho dopadů na životní prostředí, a že byla předložena významná petice i od zastánců tohoto projektu, což ve výboru vyvolalo živou diskusi, do níž se vedle hlavních předkladatelů zapojily také francouzské orgány a generální ředitel pro životní prostředí z Evropské komise; domnívá se, že takovéto seriózní diskuse nejenže zvyšují povědomí veřejnosti a umožňují aktivní a legitimní zapojení občanů, ale zároveň napomáhají objasnění určitých kontroverzních otázek spojených s tímto projektem, jež jsou údajně v rozporu s právními předpisy EU, a nalezení řešení, která jsou plně v souladu s evropskými právními předpisy, jež by za daných okolností měly být uplatněny;
13. bere na vědomí, že v roce 2013 řada předkladatelů vyjádřila hluboké znepokojení nad zjevnými nespravedlnostmi, k nimž dochází v Dánsku v rámci správních a soudních řízení, jež se týkají odloučení a rozvodů rodičů a následného svěřování malých dětí do péče; v této souvislosti připomíná, že v případě párů s různou státní příslušností existují jasné případy diskriminace na základě státní příslušnosti toho z partnerů, který není státním příslušníkem členského státu, v němž probíhá řízení, ve prospěch občana tohoto státu, což má závažné a často velmi negativní a dramatické dopady na práva dítěte; v této souvislosti připomíná závažná porušení základních práv předkladatele petice i dítěte; připomíná, že Petiční výbor uskutečnil zjišťovací misi do Dánska, kde se situace jeví jako obzvláště naléhavá, aby tato tvrzení prošetřil přímo na místě; konstatuje však, že podobné případy byly zaznamenány i v dalších zemích, zejména v Německu (především případy týkající se činnosti úřadu Jugendamt), ve Francii a ve Spojeném království;
14. připomíná šetření, které proběhlo na základě petic ohledně důsledků neprovedení rámcové směrnice o odpadech během celého volebního období, a přijetí zprávy na toto téma; připomíná doporučení týkající se absence řádného rozhodování o skládkách a jejich vlivu na místní obyvatelstvo; zdůrazňuje, že situace není ani zdaleka vyřešena, neboť některé petice byly zohledněny až následně, zejména pokud jde o neustále se objevující toxické požáry způsobené těžce znečištěným průmyslovým odpadem v některých oblastech Kampánie a nedostatek transparentnosti ohledně plánů a institucionálního řízení v Laziu v posledních měsících po plánovaném uzavření skládky Malagrotta, jež je nyní předmětem soudního šetření na vysoké úrovni; připomíná intenzivní zjišťovací misi v Řecku na podzim 2013 ve stejné záležitosti, která upozornila na nedostatky v provádění příslušných směrnic o odpadech, na nedostatečný pokrok v oblasti nakládání s odpady, pokud jde o velmi významné plány a systémy týkající se odpadů, a také na dopady na zdraví obyvatel v některých oblastech Řecka; poukazuje na to, že v nedávné době bylo předloženo několik dalších petic týkajících se pochybení při nakládání s odpady v souvislosti s dalšími členskými státy, jedná se zejména o Valencii ve Španělsku a o Velkou Británii;
15. bere na vědomí zprávu o zjišťovací misi v Polsku, v jejímž rámci bylo provedeno šetření v souvislosti s plánovaným povrchovým dolem v Dolním Slezsku; rovněž vítá intenzívní diskuse, které při této příležitosti proběhly s předkladateli a s vnitrostátními orgány ohledně možnosti průzkumu a těžby zásob břidlicového plynu, což je otázka, která byla tématem semináře pořádaného výborem již v roce 2012;
16. vyzdvihuje vysoce konstruktivní práci celého výboru, pokud jde o petice předložené ve věci španělského zákona o ochraně pobřeží (Ley de Costas), a to jak z hlediska výsledků a závěrů zjišťovací mise, tak z hlediska spolupráce s předkladateli i příslušnými vnitrostátními orgány; připomíná, že výbor ustavil zvláštní pracovní skupinu ad hoc, aby se touto složitou problematikou zabývala podrobněji a spolupracovala s velkým počtem dotčených předkladatelů; uvědomuje si, že ačkoli došlo v nových právních předpisech přijatých španělským parlamentem k určitému pokroku, žádá Komisi, aby tuto záležitost i nadále aktivně sledovala;
17. vítá skutečnost, že během zjišťovací mise v Galicii, která se uskutečnila vúnoru 2013, proběhly rozsáhlé diskuse spředkladateli aregionálními orgány na téma nedostatku vhodných čističek odpadních vod vregionu; potvrzuje závěry a doporučení zprávy zjišťovací mise, kterou schválil Petiční výbor dne 17. prosince 2013, v tom smyslu, že by mělo i nadále pokračovat úsilí o zvýšenou míru čištění a regeneraci navštíveného objektu „rías“;
18. vyzdvihuje úlohu informační povinnosti výboru; upozorňuje na některá usnesení přijatá v roce 2013 v podobě zpráv, jako je například zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv týkající se postupu Komise ve věci nedostatků posouzení vlivů na životní prostředí v rámci projektu rozšíření vídeňského letiště, vedle výroční zprávy o činnosti evropského veřejného ochránce práv jako takové; zdůrazňuje, že v průběhu let výbor díky svým odborným znalostem získaným při projednávání řady konkrétních případů prostřednictvím stanovisek významně přispěl k činnosti hlavních výborů a zejména k revizi směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí i ke stanovisku o umístění sídel orgánů Evropské unie; je přesvědčen, že díky takovým dokumentům může Petiční výbor předkládat témata, která jsou důležitá pro evropské občany, na plenárním zasedání;
19. připomíná, že podle čl. 202 odst. 2 může Petiční výbor na plenárním zasedání předkládat nejen nelegislativní zprávy z vlastního podnětu týkající se záležitostí, které jsou předmětem více petic, ale v případě naléhavých záležitostí může k hlasování v plénu předkládat také stručné návrhy usnesení;
20. je přesvědčen, že pořádání veřejných slyšení je velmi důležitým nástrojem pro projednávání problémů, na něž předkladatelé upozornili ve svých peticích; upozorňuje na veřejné slyšení na téma dopadu krize na evropské občany a posílení demokratické účasti na řízení Unie a rovněž na veřejné slyšení zabývající se tím, jak co nejlépe využít občanství EU, v jejichž rámci byly na základě obdržených petic analyzovány podněty týkající se obou záležitostí předložené občany EU; domnívá se, že informace obsažené v peticích dokládají osobní dopad úsporných opatření na práva předkladatelů i významnější úlohu a odhodlání občanské společnosti; uznává, že má-li být Evropa schopna čelit budoucím finančním výzvám, potřebuje důvěryhodnou, viditelnou a odpovědnou správu ekonomických záležitostí; zdůrazňuje, že je důležité odstranit zbývající překážky, které občanům EU brání v požívání jejich práv vyplývajících z právních předpisů EU a v účasti na dění v EU na politické úrovni;
21. domnívá se, že je pro jeho práci na konkrétních tématech nezbytné využívat další formy činnosti, jako jsou parlamentní otázky k ústnímu zodpovězení projednávané na plenárních zasedáních; připomíná, že jsou jedním ze způsobů přímé parlamentní kontroly ostatních orgánů, institucí a subjektů EU; poukazuje na to, že v roce 2013 devětkrát využil svého práva pokládat otázky, například ve věci zdravotních postižení, dobrých životních podmínek zvířat, odpadového hospodářství a evropské občanské iniciativy; hluboce lituje toho, že některé z iniciativ navržených výborem zůstávají několik měsíců ve fázi příprav předtím, než se o nich diskutuje v plénu, což brání tomu, aby občané EU mohli vyjádřit své obavy a obdržet od Komise přímou odpověď;
22. konstatuje trvalý příliv korespondence od občanů, kteří se na Parlament obracejí s žádostí o nápravu záležitostí, jež nespadají do oblasti pravomoci EU podle článku 227 Smlouvy a článku 51 Listiny základních práv; vyzývá k nalezení lepších způsobů nakládání s těmito podáními občanů s ohledem na povinnosti Parlamentu v rámci jeho korespondence s občany; vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že se příslušné útvary Parlamentu nadále nezabývaly doporučeními na základě podání od občanů, pokud jde o otázky, jež nespadají do pravomocí EU, která byla představena v usnesení Parlamentu ze dne 21. listopadu 2012 o činnosti Petičního výboru za rok 2011;
23. uznává, že pro předkladatele petic zůstává prioritou problematika životního prostředí, a proto upozorňuje na to, že členské státy v této oblasti stále zaostávají; podotýká, že řada překladatelů se zabývá veřejným zdravím, například odpadovým hospodářstvím, bezpečností vody, jadernou energetikou a chráněnými živočichy; zdůrazňuje, že velký počet předkladatelů se zajímá o nové a připravované projekty, které zvyšují riziko dopadů na výše uvedené oblasti; připomíná, že ačkoli členské státy usilují o vyřešení těchto situací, je zřejmé, že nalezení udržitelného řešení je stále obtížné; zdůrazňuje případ ocelářského závodu ILVA v Tarantu, který vyvolává vážné obavy kvůli závažnému zhoršení environmentálních podmínek i zdravotní situace místních obyvatel; naléhavě žádá Komisi, aby využila dostupných mechanismů k zajištění toho, aby italské orgány začaly pokud možno okamžitě dodržovat právní předpisy EU v oblasti životního prostředí;
24. vyzývá Petiční výbor, aby pokračoval v posuzování dopadů judikatury týkající se Řecké radio-televize (Ellinikí Radiofonía Tileórasi, ERT) na výklad článku 51 Listiny základních práv Evropské unie a jejích důsledků v souvislosti s peticemi a aby přezkoumal, jakým konkrétním překážkám čelí občané EU, kteří se chtějí prostřednictvím žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce podaných Soudnímu dvoru domoci spolehlivého výkladu klíčových otázek evropského práva ve věcech projednávaných u vnitrostátních soudů;
25. vítá zahájení evropské občanské iniciativy (ECI) 1. dubna 2012 a rovněž registraci první takové iniciativy zaměřené na politiku pro mladé Evropany – Fraternity 2020, jakož i nedávnou úspěšnou iniciativu zabývající se právem na vodu; je přesvědčen, že evropská občanská iniciativa představuje první nástroj nadnárodní participativní demokracie a umožní občanům aktivně se podílet na tvorbě evropských politik a právních předpisů; znovu vyjadřuje své odhodlání podílet se na pořádání veřejných slyšení ohledně úspěšných evropských občanských iniciativ za aktivní účasti všech dotčených parlamentních výborů; podtrhuje nutnost pravidelného přezkumu situace v oblasti evropských občanských iniciativ s cílem zlepšit postup a omezit administrativní a jiné překážky; je si vědom skutečnosti, že výsledek prvních parlamentních slyšení prvních úspěšných evropských občanských iniciativ, která proběhnou v roce 2014, bude zásadní pro nastavení vysokých procesních standardů a naplnění očekávání občanů v souvislosti s výkonem tohoto práva v budoucnu, a zavazuje se, že zajišťování účinnosti participativního postupu bude považovat za institucionální prioritu;
26. oceňuje rozhodnutí Komise vyhlásit rok 2013 „Evropským rokem občanů“ s cílem poskytnout občanům EU cenné informace o jejich právech a demokratických nástrojích, které mají k prosazování svých práv k dispozici, a zprostředkovat jim vhled do této problematiky; domnívá se, že „Evropský rok občanů“ by měl být využit k všeobecnému šíření informací o nové „evropské občanské iniciativě“ s cílem poskytnout jasné a srozumitelné pokyny, které omezí vysokou míru nepřípustnosti, jež je srovnatelná s mírou, která dosud přetrvává v oblasti petic; je přesvědčen, že internetový portál pro petice je konkrétním a cenným příspěvkem Parlamentu k evropskému občanství;
27. vyzývá Komisi jakožto strážkyni Smlouvy, aby zajistila nápravu stávajícího nedostatečného provádění právních předpisů EU, o němž svědčí řada petic předložených Parlamentu, aby tak občané EU mohli plně využívat svých práv;
28. vyzývá Komisi, aby navrhla právní předpisy křešení problémů, které se týkají vzájemného uznávání dokumentů osvědčujících občanský stav členskými státy při současném respektování pravomocí jednotlivých členských států;
29. vyjadřuje politování nad tím, že evropští občané při uplatňování práva na volný pohyb i nadále často čelí problémům způsobeným nesprávným prováděním právních předpisů v oblasti vnitřního trhu ze strany veřejných orgánů;
30. lituje skutečnosti, že v poslední době nebyly zprávy o zjišťujících misích ani některé další dokumenty přeloženy do úředních jazyků EU, zejména do národních jazyků předkladatelů petic;
31. uznává důležitou úlohu sítě SOLVIT, která pravidelně odhaluje a řeší problémy související s prováděním právních předpisů v oblasti vnitřního trhu; naléhavě vyzývá k posílení tohoto nástroje a k aktivnější spolupráci mezi Petičním výborem a sítí SOLVIT; připomíná, že rok 2013 byl Evropským rokem občanů, a vyjadřuje uznání orgánům, institucím a subjektům Evropské unie i členských států, které v tomto roce více propagovaly své služby pro evropské občany a obyvatele v souladu se zásadami zakotvenými ve Smlouvách a skutečnostmi uvedenými v této zprávě;
Nové horizonty a vztahy s jinými orgány
32. poukazuje na to, že je důležité zdůraznit činnost výboru v rámci Parlamentu a zviditelnit jeho kontrolní funkce; vyzývá nově zvolený Petiční výbor, aby nominoval své roční zpravodaje pro hlavní politiky, které jsou pro evropské předkladatele petic důležité, a aby posílil spolupráci s ostatními parlamentními výbory tím, že bude jejich členy soustavně zvát na diskuse v Petičním výboru, které se týkají oblastí jejich legislativních pravomocí; vyzývá ostatní parlamentní výbory, aby Petiční výbor častěji žádaly o předložení stanoviska ke zprávám o provádění a dalších nástrojích pro monitorování řádného provedení a uplatňování či případného přezkumu evropských právních předpisů v členských státech; zdůrazňuje, že i s ohledem na stále rostoucí počet předkládaných petic a související úkony je důležité, aby měl výbor v rámci portfolia parlamentních výborů postavení zbavené neutrality; vyzývá plénum Evropského parlamentu, aby věnovalo činnosti Petičního výboru více času;
33. upozorňuje na nutnost prohloubit spolupráci Petičního výboru s ostatními orgány, institucemi a subjekty EU a s vnitrostátními orgány členských států; pokládá za důležité zintenzivnit strukturovaný dialog a systematickou spolupráci s členskými státy, zejména s petičními výbory vnitrostátních parlamentů – například pořádáním pravidelných setkání s předsedy všech vnitrostátních petičních výborů; vytvoření takových partnerství umožní optimální výměnu zkušeností a postupů a systematičtější a účinnější praxi postupování peticí na příslušnou úroveň a příslušnému orgánu a v konečném důsledku přiblíží Evropský parlament zájmům evropských občanů; vítá ustavení Smíšeného výboru irského parlamentu Oireachtas pro vyšetřování, dohled a petice i užitečné vazby na Evropský parlament, které navázal v průběhu tohoto roku s cílem poskytnout občanům ještě lepší služby; bere na vědomí, že o vytvoření petičních výborů nebo podobných orgánů uvažují i parlamenty dalších členských států a že některé používají pro vyřizování petic jiné postupy;
34. žádá Komisi, aby řádně uznala úlohu, kterou plní petice při dohledu nad prováděním právních předpisů Společenství, neboť petice bývají prvním ukazatelem toho, že členské státy zůstávají s prováděním právních opatření pozadu; vyzývá Evropský parlament, aby ve své interinstitucionální dohodě s Komisí doporučil omezení času pro zodpovězení žádostí výboru a rovněž průběžné informování Petičního výboru o vývoji řízení o nesplnění povinnosti, která přímo souvisejí s peticemi; obecně se domnívá, že by evropské orgány měly občanům EU poskytovat více informací a měly by být vůči nim transparentnější s cílem bojovat proti narůstajícímu pocitu demokratického deficitu;
35. zdůrazňuje, že úzká spolupráce s členskými státy je pro práci Petičního výboru zásadní; vybízí členské státy, aby proaktivněji reagovaly na petice týkající se provádění a vymáhání evropského práva, a přikládá mimořádný význam účasti a aktivní spolupráci jejich představitelů na schůzích Petičního výboru; je odhodlán zachovat úzkou spolupráci a komunikaci mezi orgány EU a občany;
36. podtrhuje význam prohloubení spolupráce s evropským veřejným ochráncem práv prostřednictvím sjednání nové interinstitucionální dohody; zdůrazňuje, že je třeba zapojit Evropský parlament do sítě veřejných ochránců práv členských států; váží si vynikajících vztahů mezi evropským veřejným ochráncem práv a tímto výborem v institucionálním rámci; oceňuje zejména pravidelné příspěvky veřejného ochránce práv k činnosti Petičního výboru v průběhu celého volebního období; připomíná, že ne všichni občané EU mají svého vnitrostátního veřejného ochránce práv, což znamená, že ne všichni občané EU mají rovný přístup k nápravě; zastává názor, že úřad vnitrostátního veřejného ochránce práv v každém členském státě v rámci evropské sítě veřejných ochránců práv by pro evropského veřejného ochránce práv znamenal výraznou podporu;
Pracovní postupy
37. vyzývá poslance EP, kteří jsou členy Petičního výboru, aby přijali konečné znění svých vnitřních předpisů s cílem zajistit co nejvyšší efektivitu a otevřenost činnosti výboru a aby předložili návrhy příslušných změn jednacího řádu Evropského parlamentu a stvrdili tak své trvalé úsilí o zkvalitnění pracovních postupů v průběhu celého sedmého volebního období; vyzývá Petiční výbor, aby stanovil konkrétní lhůty v rámci petičního postupu a uspíšil tak vyřizování petic v Evropském parlamentu a zvýšil transparentnost a demokratičnost celého procesu; zdůrazňuje, že by takto mohl být definován celý cyklus vyřizování petic od jejich registrace až po jejich uzavření v Evropském parlamentu, obdobně jako existují lhůty pro jednotlivé kroky při zpracovávání legislativních a nelegislativních dokumentů; domnívá se, že tyto lhůty by měly vytvořit mechanismus varování, který automaticky upozorní členy výboru na petice, u nichž po značnou dobu nebyla vykázána žádná činnost ani korespondence, aby se zabránilo situacím, kdy starší petice zůstanou bez náležitého důvodu neřešeny po řadu let; připomíná, že zjišťovací mise jsou jedním z klíčových nástrojů šetření Petičního výboru, a proto je naléhavě nutná revize příslušných pravidel, aby mohli nově zvolení členové uskutečňovat účelné návštěvy a o svých zjištěních a doporučeních neprodleně podávat zprávy překladatelům petic a výboru;
38. vítá přítomnost veřejných orgánů dotčeného členského státu i dalších zúčastněných stran na schůzích Petičního výboru; zdůrazňuje, že Petiční výbor je jediným výborem, který systematicky poskytuje občanům platformu, kde mohou sdělit své připomínky přímo poslancům Evropského parlamentu a která umožňuje vícestranný dialog mezi orgány EU, vnitrostátními orgány a předkladateli petic; doporučuje, aby v zájmu zjednodušení organizace schůzí a snížení cestovních výloh Petiční výbor a správa Parlamentu do budoucna vyzkoušely možnost účasti předkladatelů petic nebo veřejných orgánů prostřednictvím videokonferencí nebo podobnými prostředky;
39. všímá si rostoucího počtu petic vprůběhu volebního období aje inadále hluboce znepokojen tím, že ve fázi registrace aověření přípustnosti vrámci petičního postupu jsou prodlevy adoby vyřízení stále příliš dlouhé; žádá, aby byl jak Oddělení pro příjem a zasílání úředních dokumentů, tak sekretariátu Petičního výboru poskytnut další administrátor s právním vzděláním, který by vydával doporučení ohledně otázky, zda konkrétní petice spadá do oblasti působnosti evropského práva; domnívá se, že je nutné, aby byla tato doporučení společně se shrnutím obsahu petic poskytována členům nejprve pouze v angličtině a teprve později, když jsou zveřejňována, přeložena do všech úředních jazyků, a to v zájmu urychlení prvních rozhodnutí o přípustnosti; očekává, že spuštění nového internetového portálu věnovaného peticím sníží počet sporných podání, která jsou občas zaregistrována jako petice;
o o o
40. pověřuje svoji předsedkyni, aby předala toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv a vládám a parlamentům členských států, jejich petičním výborům a vnitrostátním veřejným ochráncům práv nebo podobným příslušným orgánům.
Pěstitelství
256k
92k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o budoucnosti evropského pěstitelství – strategiích pro růst (2013/2100(INI))
— s ohledem na třetí část Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), hlavy III a VII,
— s ohledem na nařízení (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh,
— s ohledem na směrnici 2009/128/ES ze dne 21. října 2009 o udržitelném používání pesticidů,
— s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty(1),
— s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1182/2007 ze dne 26. září 2007, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro odvětví ovoce a zeleniny(2), a na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny(3),
— s ohledem na nařízení (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům(4),
— s ohledem na nařízení (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů(5),
— s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí(6),
— s ohledem na své usnesení ze dne 21. června 1996 k iniciativě Společenství pro okrasné zahradnictví(7),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. prosince 2008 o cenách potravin v Evropě (COM(2008)0821),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. července 2008 o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku (COM(2008)0397),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2009 o lepším fungování potravinového řetězce v Evropě (COM(2009)0591),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. května 2009 o politice jakosti zemědělských produktů (COM(2009)0234),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. května 2011 nazvané „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (COM(2011)0244),
— s ohledem na rozhodnutí Komise 2008/359/ES ze dne 28. dubna 2008, kterým se zřizuje skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu, na zprávu této skupiny ze dne 17. března 2009 o konkurenceschopnosti evropského zemědělsko-potravinářského průmyslu a na její doporučení a rozpis klíčových iniciativ(8),
— s ohledem na studii z listopadu 2012 s názvem „Podpora zemědělských družstev”, která popisuje zjištění tohoto projektu Komise(9),
— s ohledem na studii Společného výzkumného střediska Komise – Institutu pro perspektivní technologické studie z roku 2013 s názvem „Krátké potravinové řetězce a místní potravinové systémy v EU. Aktuální stav a charakteristické sociálně-hospodářské rysy“(10),
— s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0048/2014),
A. vzhledem k tomu, že odvětví ovoce a zeleniny dostává přibližně 3 % podpory v rámci společné zemědělské politiky (SZP), avšak představuje 18 % celkové hodnoty zemědělské produkce v EU, zahrnuje 3 % použitelné zemědělské plochy v EU a jeho hodnota přesahuje 50 miliard EUR;
B. vzhledem k tomu, že pěstitelství zahrnuje ovoce, zeleninu, brambory, saláty, byliny a okrasné rostliny, a vzhledem k tomu, že do odvětví pěstitelství spadají školky, pěstování trvalek, zahradnické služby, hřbitovní zahradnictví, maloobchodní zahradnictví, zahradní centra, květinářství a úprava krajiny;
C. vzhledem k tomu, že obrat dodavatelského řetězce odvětví ovoce a zeleniny přesahuje podle odhadů 120 miliard EUR s přibližně 550 tisíci zaměstnanci a že toto odvětví je důležité pro hospodářství v oblastech EU, které mají sklon k vysoké míře nezaměstnanosti;
D. vzhledem k tomu, že EU je druhým největším producentem ovoce a zeleniny na světě a současně druhým největším dovozcem tohoto sortimentu; vzhledem k tomu, že poptávka v tomto odvětví roste a momentálně přesahuje nabídku; vzhledem k tomu, že obchod s ovocem a zeleninou vzrostl z více než 90 miliard USD v roce 2000 na téměř 218 miliard USD v roce 2010 a jeho podíl na celosvětovém obchodu s potravinářskými a živočišnými produkty dosahuje téměř 21 %; vzhledem k tomu, že EU výrazně otevřela své trhy dovozům ze třetích zemí, s nimiž uzavřela dvoustranné i mnohostranné dohody;
E. vzhledem k tomu, že odvětví pěstitelství – primární produkce a zpracovatelský průmysl – působí jako hospodářský multiplikátor na evropské úrovni, neboť stimuluje poptávku a vytváření přidané hodnoty v dalších odvětvích hospodářství, jako jsou obchod, stavebnictví a finanční služby;
F. vzhledem k tomu, že odvětví ovoce a zeleniny z ekologického zemědělství je nejrychleji rostoucím odvětvím ekologické produkce na trhu EU a jeho hodnota činila v roce 2011 19,7 miliard EUR, přičemž mezi lety 2010 a 2011 došlo k nárůstu o 9 % a růstový trend za poslední desetiletí dosahuje 5–10 % ročně; vzhledem k tomu, že pokud jde o osázenou plochu, podíl ovoce z ekologického zemědělství vzrostl mezi lety 2010 a 2011 o 18,2 % a podíl zeleniny z ekologického zemědělství o 3,5 %;
G. vzhledem k tomu, že v roce 2011 došlo v zemích EU-27 v porovnání s průměrnou spotřebou v předchozích pěti letech k poklesu spotřeby ovoce a zeleniny na obyvatele o 3 %, a to navzdory skutečnosti, že konzumace ovoce a zeleniny má značný přínos pro zdraví;
H. vzhledem k tomu, že EU je největším světovým producentem květin, cibulí a hrnkových rostlin (44 % světové produkce), kdy dosahuje nejvyšší hustoty na hektar; vzhledem k tomu, že v odvětví okrasných rostlin je obrat odhadován na 20 miliard EUR v produkci, 28 miliard EUR ve velkoobchodu a 38 miliard EUR v maloobchodu, přičemž počet zaměstnanců v něm činí zhruba 650 000 osob;
I. vzhledem k tomu, že režim pro ovoce a zeleninu je součástí SZP a jeho cílem je mimo jiné obnovit rovnováhu v potravinovém řetězci, podpořit odvětví ovoce a zeleniny, posílit konkurenceschopnost a povzbudit inovace; vzhledem k tomu, že by se mělo zvýšit členství v organizacích producentů, a to i v regionech, ve kterých po několik let nebyly k dispozici žádné operační fondy a/nebo jsou v nich používány zastaralé metody produkce, tím, že se zvýší atraktivita tohoto systému, a to s ohledem na skutečnost, že více než polovina všech pěstitelů v EU stále není členem organizací producentů, přestože cílem Komise je dosáhnout do roku 2013 v průměru 60% členství v organizacích producentů; vzhledem k tomu, že nízká míra členství v organizacích producentů v některých členských státech je částečně způsobena rušením těchto organizací, což mezi producenty vzbuzuje nejistotu; vzhledem k tomu, že organizace producentů hrají klíčovou úlohu při zvyšování vyjednávací síly organizací v odvětví ovoce a zeleniny, je nezbytně nutné rozptýlit nejistotu mezi producenty tím, že se vyjasní evropské právní předpisy o uznávání organizací producentů;
J. vzhledem k tomu, že v období 2000–2010 vzrostly podle Eurostatu celkové vstupní náklady zemědělců v EU v průměru téměř o 40 %, zatímco výstupní ceny se v průměru zvýšily o necelých 25 %; vzhledem k tomu, že nárůst vstupních nákladů činil téměř 80 % u syntetických hnojiv a půdních přídavků, téměř 30 % u osiva a sadebního materiálu a téměř 13 % u přípravků na ochranu rostlin;
K. vzhledem k tomu, že úbytek úrodnosti půdy v důsledku eroze, nižšího příjmu organických látek vedoucího k nedostatečně drobtovité struktuře a nízké úrovni humusu, nižší míry zadržování živin a vody a oslabení ekologických procesů znamená značné náklady pro zemědělce i veřejné rozpočty;
L. vzhledem k tomu, že v oblasti pěstitelství probíhá předávání znalostí ohledně převádění výzkumu do praxe obtížně a že výdaje soukromého sektoru v oblasti výzkumu jsou celkově nízké, o čemž svědčí skutečnost, že na výzkum a vývoj v EU-15 v roce 2004 připadalo pouze 0, 24 % celkových výdajů v potravinářském průmyslu, přičemž se jedná o poslední období, o němž jsou známy údaje;
M. vzhledem k tomu, že velké množství odrůd ovoce a zeleniny je ohroženo vyhynutím, neboť nejsou dostatečně ziskové, a vzhledem k tomu, že zemědělci, kteří pokračují v pěstování těchto odrůd, hrají z environmentálního, sociálního a kulturního hlediska důležitou roli při ochraně významných součástí zemědělské základny Evropy;
N. vzhledem k tomu, že dochází ke stále větším problémům v souvislosti s prevencí, tlumením a eradikací rostlinných škůdců a omezenou dostupností přípravků na ochranu rostlin pro pěstování zeleniny, což by mohlo mít nepříznivý dopad na zemědělskou rozmanitost a kvalitu zeleniny v Evropě;
O. vzhledem k tomu, že podniky v oblasti zahradnictví působí často zároveň v oblasti výroby, obchodu a služeb;
P. vzhledem k tomu, že cisgenezi lze definovat jako postup genetického inženýrství, kdy se do předmětné rostliny zavádí gen příbuzného či stejného druhu nebo rodu;
1. zdůrazňuje, že je důležité podporovat odvětví pěstitelství EU a umožnit mu lépe konkurovat na celosvětovém trhu prostřednictvím inovací, výzkumu a vývoje, energetické účinnosti a bezpečnosti, přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování a pomocí opatření ke zvýšení odbytu a také pokračovat v úsilí o odstranění nerovnováhy mezi provozovateli a dodavateli;
2. zdůrazňuje, že je nutné zjednodušit přístup producentů na trhy třetích zemí; vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí o podporu vývozců ovoce, zeleniny, květin a okrasných rostlin s cílem zamezit dopadu stále většího množství necelních překážek, jako jsou rostlinolékařské normy některých třetích zemí, jež ztěžují nebo dokonce znemožňují vývoz z EU;
3. vyzývá Komisi, aby vytvořila rovné podmínky pro přístup všech subjektů na trh v EU, pokud jde o obchodní normy, označování původu atd., a aby jejich dodržování zajistila prostřednictvím příslušných kontrol s cílem zabránit narušení hospodářské soutěže;
4. vybízí k propagaci spotřeby ovoce a zeleniny v členských státech pomocí vzdělávacích činností, jako je projekt „Ovoce do škol“ v EU a jako jsou např. projekty v oblasti potravinářského průmyslu ve Spojeném království s názvem „Grow Your Own Potato“ (Vypěstuj si bramboru) a „Cook Your Own Potato“ (Uvař si vlastní bramboru);
5. poukazuje na to, že místní a regionální trhy jsou často nedostatečně zásobovány místními pěstitelskými produkty, a proto by v těchto oblastech mělo být podporováno zemědělské podnikání, zejména prostřednictvím pobídek pro podnikání mladých lidí, jež by vytvořily pracovní příležitosti v zemědělském odvětví a zaručí dodávky čerstvé místní produkce;
6. zdůrazňuje přínos pěstování okrasných rostlin pro zdraví a dobré životní podmínky lidí, neboť rozšiřuje zelené plochy a tím zlepšuje životní prostředí ve městech a současně bere ohled na změnu klimatu a venkovské hospodářství; zdůrazňuje, že je zapotřebí toto odvětví aktivněji podporovat, pokud jde o pobídky k investování a profesnímu rozvoji;
7. vítá opatření v rámci systému EU pro ovoce a zeleninu, jejichž cílem je zvýšit tržní zaměření pěstitelů EU, podpořit inovace, posílit odvětví ovoce a zeleniny, zvýšit konkurenceschopnost pěstitelů a zlepšit odbyt a jakost produktů a environmentální aspekty výroby zajištěním podpory organizacím producentů, sdružením organizací producentů a uznáváním mezioborových organizací a také podporou vytváření seskupení, která vytvoří nové toky příjmů, jež budou směřovány do nových investic; zdůrazňuje zároveň, že je třeba dbát na to, aby samoprodejci a přímí prodejci nebyli diskriminováni, ale měli možnost uskutečnit inovativní projekty a posílit svou konkurenceschopnost;
8. poukazuje na to, že místní a regionální výroba a prodej přispívají k vytváření a zachování hospodářské činnosti a pracovních míst ve venkovských oblastech;
9. poukazuje na to, že krátké hodnotové řetězce přispívají ke snížení emisí škodlivých pro klima;
10. konstatuje, že tzv. městské zemědělství skýtá pěstitelskému odvětví nové možnosti;
11. vítá zprávu o veřejné konzultaci Komise s názvem „Přezkum režimu EU pro odvětví ovoce a zeleniny“, především její část 3.8, v níž Komise potvrzuje nutnost zjednodušit stávající pravidla pro organizace producentů, podporuje návrh na posílení organizací producentů a poukazuje na to, že většina odpovědí je nakloněna zachování základní filozofie stávajících podpůrných opatření;
12. zdůrazňuje, že omezování byrokracie, zejména pro malé a střední podniky, je zvláště důležité, nicméně že tato opatření nesmí narušit právní jistotu, na kterou se tyto podniky také spoléhají;
13. vítá skutečnost, že dohoda o reformě SZP zachovává systém podpory evropského pěstitelství ovoce a zeleniny, který je založen na organizacích producentů, a současně uznává, že stávající nástroje nebyly vždy účinné, jak shledala Komise ve svém dokumentu o veřejné konzultaci s názvem „Přezkum režimu EU pro odvětví ovoce a zeleniny“, a proto podporuje práci skupiny s názvem „Newcastle Group“, která se zaměřuje na zlepšení režimu EU pro ovoce a zeleninu, jenž by měl zohlednit zvláštní povahu právních předpisů, jimiž se řídí družstva v členských státech, aby neomezoval vytváření nových organizací producentů a současně uznával skutečnost, že se pěstitelé mohou rozhodnout do systému organizací producentů nevstupovat; bere rovněž na vědomí vytvoření unijního nástroje pro zvládání vážných krizí postihujících více členských států a zdůrazňuje, že tento nástroj by měl být otevřen všem producentům bez ohledu na to, zda jsou členy organizace producentů, či nikoli;
14. v zájmu posílení prospěšných činností, jež organizace producentů vykonávají pro jednotlivé producenty, vyzývá Komisi, aby ve svém přezkumu režimu EU pro ovoce a zeleninu stanovila jasná a praktická pravidla pro vytváření a fungování organizací producentů a aby tato pravidla přizpůsobila stávajícím tržním strukturám v členských státech, aby mohly organizace producentů plnit svou úlohu, jak byla zamýšlena, a aby členství v organizaci producentů bylo pro pěstitele atraktivní, pokud tím není ohroženo dosažení základních cílů tohoto režimu a pěstitelé mají i nadále možnost činit v těchto záležitostech vlastní rozhodnutí;
15. se znepokojením poukazuje na to, že pravidla systému organizací producentů ponechávají kontrolorům Komise značnou volnost výkladu, což vede k vysokému stupni nejistoty a může členské státy vystavit nebezpečí zamítnutí a soudního přezkumu; zdůrazňuje rovněž, že kontrolní postupy a finanční opravy musí být prováděny dříve a v dohodnuté lhůtě pro provedení auditu;
16. konstatuje, že v celé EU stále dochází k nekalým obchodním praktikám, které podkopávají činnost pěstitelských podniků a jejich organizací producentů a snižují důvěru pěstitelů v investování do budoucnosti; domnívá se, že kodexy chování, které by schválily veškeré subjekty zapojené do dodavatelského řetězce, které by vycházely z legislativního rámce a na něž by v každém členském státě dohlížel vnitrostátní posuzovatel monitorující obchodní praktiky, by mohly výrazně zlepšit fungování potravinového řetězce a vnitřního trhu;
17. domnívá se, že soukromé normy pro rezidua pesticidů, jež byly přijaty řadou velkých maloobchodních řetězců, jsou protisoutěžní a poškozují zájmy pěstitelů ovoce a zeleniny; vyzývá Komisi, aby tuto praxi ukončila, neboť úrovně reziduí pesticidů stanovené v právních předpisech EU poskytují náležitou ochranu zdraví spotřebitelů i producentů;
18. vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly integrovanou ochranu rostlin, podporovaly inovace a podnikání posílením výzkumu a vývoje nechemických alternativ, jako jsou přirození predátoři a paraziti škůdců, a aby využily rámcový program pro výzkum a inovace Horizont 2020 k financování aplikovaného výzkumu, který bude podporovat rozvoj integrovaných strategií týkajících se kontroly škůdců, nákaz a plevele, poskytly producentům nezbytné nástroje a informace pro naplnění směrnice 2009/128/ES, která v článku 14 stanoví, že členské státy „přijmou všechna nezbytná opatření na podporu ochrany před škodlivými organismy s nízkými vstupy pesticidů, přičemž dle možnosti upřednostní nechemické metody“ a „zajistí nezbytné podmínky pro uplatňování integrované ochrany rostlin nebo podpoří jejich zavedení“;
19. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a vyzdvihovaly intenzifikaci ekologických postupů zajišťujících dlouhodobé zdraví a úrodnost půdy a její tvorbu, stejně jako řízení a regulaci populací škůdců; je přesvědčen, že to může vést k dlouhodobému růstu produktivity zemědělců a ke snížení nákladů pro veřejné rozpočty;
20. zdůrazňuje, že obor pěstitelství je závislý na celé řadě přípravků určených na ochranu rostlin, a naléhavě žádá Komisi, aby svůj přístup k regulaci těchto produktů založila na posuzování rizik a podložila jej odborně posouzenými a nezávislými vědeckými důkazy; zdůrazňuje, že nejvíce ohrožena jsou menšinová použití, a to v důsledku nedostatku vhodných účinných látek; vyzývá Komisi, aby posílila koordinaci vytváření údajů v členských státech, zejména údajů o reziduích, které jsou základním požadavkem pro povolení pro speciální jedlé plodiny; vyzývá GŘ AGRI, GŘ SANCO, GŘ pro životní prostředí a GŘ pro hospodářskou soutěž, aby navázaly strategickou spolupráci, v jejímž rámci budou moci z různých pohledů posuzovat dopad změn regulace přípravků na ochranu rostlin;
21. naléhavě žádá Komisi, aby přezkoumala fungování opatření pro vzájemné uznávání povolení přípravků na ochranu rostlin, jež stanoví článek 40 nařízení (ES) č. 1107/2009, s cílem zjednodušit jejich uplatňování a odstranit veškerou zbytečnou byrokracii, a aby zvážila dlouhodobý cíl celosvětové harmonizace pro regulaci přípravků na ochranu rostlin a omezení necelních překážek obchodu za účelem vývozu;
22. naléhavě žádá Komisi, aby v souladu s čl. 51 odst. 9 nařízení (ES) č. 1107/2009 a bez dalšího odkladu předložila Parlamentu a Radě zprávu o vytvoření evropského fondu pro menšinová použití a speciální plodiny; zdůrazňuje, že tento fond by měl být použit k financování průběžného evropského pracovního programu pro koordinaci a spolupráci mezi provozovateli podniků v zemědělsko-potravinářském odvětví, příslušnými orgány a zúčastněnými stranami, včetně výzkumných institucí, při provádění a případně financování činností v oblasti výzkumu a inovací, které jsou zaměřeny na ochranu speciálních plodin a menšinových použití;
23. zdůrazňuje, že u dovážených produktů není vyžadováno splnění stejných rostlinolékařských požadavků jako u produktů evropských; zdůrazňuje, že tato přetrvávající nerovnost ohrožuje konkurenceschopnost evropských producentů a poškozuje zájmy evropských spotřebitelů;
24. připomíná, že nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (nařízení (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009(11)) i nové nařízení o biocidních přípravcích (nařízení (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012(12)) požadují, aby Komise do prosince 2013 stanovila vědecká kritéria pro určení vlastností vyvolávajících narušení endokrinní činnosti; naléhavě vyzývá Komisi, aby v plné míře zvážila dopad různých přístupů při předkládání návrhů látek vyvolávajících narušení endokrinní činnosti;
25. zdůrazňuje, že odvětví pěstitelství do značné míry závisí na používání vysoce kvalitních a správně specifikovaných hnojiv; vítá stávající revizi nařízení EU o hnojivech, avšak se znepokojením poukazuje na cíl Komise zahrnout do tohoto nařízení dříve nepředepsané půdní přídavky; zdůrazňuje, že tyto přídavky nevyžadují přesné vymezení výrobních postupů a použití, a vyzývá Komisi, aby je do působnosti nařízení o hnojivech nezahrnovala;
26. zdůrazňuje skutečnost, že odvětví pěstitelství je na čele ve vývoji a přijímání inovativních systémů přesného zemědělství, a domnívá se, že tyto systémy omezí používání pesticidů a hnojiv, zvýší obchodní výnosy a omezí plýtvání a zlepší plynulost dodávek a hospodářskou výkonnost; zdůrazňuje, že metody pěstování rostlin, jako je například střídání plodin a pěstování meziplodin, jakož i výzkum a vývoj, by měly být zaměřeny na minimalizaci škod na životním prostředí;
27. bere na vědomí návrh nařízení o rozmnožovacím materiálu rostlin (COM(2013)0262) předložený Komisí a obává se, že by měl nepřiměřený dopad na odvětví pěstitelství, zejména na odvětví okrasných rostlin a ovoce; zdůrazňuje, že jakákoli právní úprava by měla být přiměřená a v souladu se zásadou subsidiarity; zdůrazňuje také, že změny právních předpisů nesmí ohrozit tradiční odrůdy a plodiny, ale měly by přispívat ke genetické rozmanitosti mezi populacemi plodin a uvnitř těchto populací v zájmu dlouhodobé potravinové bezpečnosti a odolnosti potravinových systémů;
28. bere na vědomí dopad nepůvodních invazních druhů pěstitelských plodin na širší životní prostředí, avšak doporučuje, aby byl v návrhu nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, který předložila Komise (COM(2013)0620), zvolen přístup uzpůsobený jednotlivým regionům či zemím, který uznává, že některé oblasti Evropy jsou zranitelnější než jiné a že různé oblasti Evropy mají rozdílné klima, které bude svědčit odlišnému spektru rostlin;
29. důrazně naléhá na Komisi, aby jako obecnou zásadu chránila svobodu šlechtitelů rostlin volně používat stávající rostlinné materiály za účelem vývoje materiálů nových a jejich uvádění na trh, bez ohledu na jakékoli patentové nároky vztahující se na rostlinné materiály;
30. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvoj místních trhů s ovocem a zeleninou a krátké dodavatelské řetězce, čímž se zajistí čerstvost produktů;
31. vyzývá Komisi, aby odlišovala cisgenní rostliny od transgenních a pro cisgenní rostliny zavedla jiný postup schvalování; očekává stanovisko EFSA požadované GŘ SANCO, jež posoudí závěry pracovní skupiny o nových biotechnologických postupech šlechtění;
32. poukazuje na sezónně vysokou potřebu pracovníků v odvětví pěstitelství a vyzývá členské státy, aby zavedly účinné systémy, jimiž pěstitelům v klíčových obdobích roku zajistí potřebnou pracovní sílu a které zároveň budou plně v souladu s požadavky směrnice o sezónních pracovnících, včetně zásady spravedlivé mzdy;
33. vítá opětovný důraz na odbornou přípravu pracovní síly a učňovské vzdělávání, se znepokojením však konstatuje, že počet lidí, kteří dokončí učňovské vzdělání v oboru pěstitelství, je v některých členských státech stále nízký, což omezuje nabídku pracovních míst pro mladé lidi se zájmem o toto odvětví; uznává, že ne všichni mladí lidé v učňovském vzdělávání se pro tento typ vzdělávání hodí; zdůrazňuje, že by měly být podporovány snahy o povzbuzování mladých lidí, aby zvážili možnost práce v odvětví pěstitelství, a o zajištění jejich odborné přípravy v této oblasti, a to prostřednictvím osvětových a informačních kampaní, které zvyšují pozitivní vnímání tohoto odvětví;
34. naléhavě vyzývá zemědělsko-potravinářský průmysl a výzkumnou obec, aby systematickým způsobem spolupracovaly na získávání a odborném vzdělávání nové generace výzkumných pracovníků a na zvyšování kvalifikací stávajících pracovních sil;
35. zdůrazňuje přínosy utužování a rozšiřování partnerství mezi vládními, odvětvovými a výzkumnými organizacemi a potřebu zajistit, aby systémy na podporu těchto partnerství měly takovou strukturu, která maximalizuje celkový dopad a soudržnost investic;
36. zdůrazňuje zásadní význam účinného využívání kvalifikovaných vědeckých zdrojů s cílem urychlit uplatnění výsledků výzkumu a inovací prostřednictvím přesunu inovativní technologie zemědělské výroby na odvětví pěstitelství a propojení výzkumu, inovací, odborné přípravy a šíření v rámci odvětví zemědělství s hospodářskými politikami, jež splňují požadavky rozvoje pěstitelské produkce a současně zvyšují její účinnost;
37. domnívá se, že v odvětví květin a okrasných rostlin musí být umožněno lepší využívání programů Unie pro výzkum, technologický rozvoj a inovace, a vyzývá Komisi, aby do výzev programu Horizont 2020 zahrnula „chráněné pěstování“ s cílem podněcovat inovace týkající se například udržitelné ochrany plodin, udržitelného využívání vody a živin, energetické účinnosti, vyspělých systémů pěstování a produkce a udržitelné dopravy;
38. zastává názor, že v situaci, kdy je rozpočet na financování výzkumu v oblasti zemědělství a pěstitelství v členských státech napjatý, by mělo být podporováno financování třetími stranami, mimo jiné včetně maloobchodníků, a že toto financování by mělo být v souladu s celkovými výzkumnými zájmy odvětví;
39. vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily přístup k dlouhodobému financování investic do moderních technologií produkce pěstitelských plodin s cílem zvýšit konkurenceschopnost pěstitelských produktů a služeb;
40. zdůrazňuje klíčový význam kvalitního podnikatelského plánu při hledání kapitálových financí; doporučuje pěstitelům, aby ve větší míře využívali podporu podnikání a poradenské služby, a naléhavě vyzývá Komisi, aby navázala úzkou spolupráci s odvětvím, a zajistila tak, aby tyto služby byly pro pěstitele snadno dostupné;
41. naléhavě žádá Komisi, aby jakožto součást transparentního procesu zahrnujícího pracovníky v tomto odvětví aktualizovala položky kapitoly 6 (živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a okrasná zeleň) kombinované nomenklatury pro rok 2012;
42. vyjadřuje znepokojení nad možností budoucího přesunu pěstitelské produkce mimo EU;
43. je hluboce znepokojen tím, že třetina až polovina jedlých plodin končí jako odpad kvůli svému vzhledu, a vyzývá Komisi, aby neprodleně umožnila obchodovat se širší škálou jakostí plodin, zejména na místních a regionálních trzích, při současném zajištění transparentnosti a řádného fungování trhu; poukazuje na iniciativy v Rakousku a Švýcarsku, kde je testován prodej ovoce a zeleniny s estetickými vadami; vyzývá supermarkety, aby zohlednily průzkumy trhu, které poukazují na to, že řada spotřebitelů nehledí nutně na estetický vzhled ovoce a zeleniny a ráda by nakupovala produkty nižší jakosti, zejména pokud by mohly být levnější;
44. se znepokojením sleduje celkové ztráty a plýtvání, pokud jde o ovoce a zeleninu určené pro první použití na trhu, a značné hospodářské ztráty pro podniky; uznává, že omezení systémového plýtvání potravinami je zásadním předpokladem pro zvýšení dodávek potravin rostoucímu počtu obyvatel světa; vítá nicméně úsilí, jež subjekty potravinového dodavatelského řetězce vynakládají na přesměrování této produkce na sekundární trhy namísto její likvidace;
45. vyzývá Komisi a členské státy, aby uzpůsobily své legislativní a politické prostředí tak, aby bylo co nejvstřícnější k využití odpadu pěstitelství; poukazuje na to, že existuje řada materiálů, jako je vyčerpaný houbový kompost, které by mohly být využity při výrobě pěstebního substrátu s přidanou hodnotou, pokud by nebyly klasifikovány jako „odpad“;
46. zdůrazňuje, že akvaponické systémy mohou umožnit udržitelnou místní výrobu potravin a že kombinace chovu sladkovodních ryb a pěstování zeleniny v uzavřeném systému může napomoci k omezení spotřeby zdrojů ve srovnání s tradičními systémy;
47. zdůrazňuje důležitost zlepšení sledování cen a vyrobených a prodávaných množství i potřebu vypracování uživatelských statistik oboru pěstitelství z celé EU, které by producentům pomohly lépe pochopit vývojové tendence trhu, předvídat krize a naplánovat budoucí sklizeň; vyzývá Komisi, aby do svých prognóz zařadila okrasné rostliny;
48. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
— s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,
— s ohledem na Deklaraci OSN o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, přijatou Valným shromážděním OSN dne 9. prosince 1975(1),
— s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CAT) a na opční protokol k této úmluvě (OPCAT),
— s ohledem na Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězni a jiné relevantní obecně použitelné normy OSN;
— s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání(2),
— s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o mučení,
— s ohledem na prohlášení Výboru OSN proti mučení přijaté dne 22. listopadu 2001, zveřejněné v souvislosti s událostmi, ke kterým došlo dne 11. září 2001, v němž je poukázáno na to, že zákaz mučení je absolutním závazkem v mezinárodním právu, od nějž se nelze odchýlit, a vyjádřeno přesvědčení, že „veškeré reakce státu, který je signatářem [úmluvy], na hrozby mezinárodního terorismu musí být v souladu s povinnostmi, jež na sebe tento stát vzal ratifikací Úmluvy proti mučení“,
— s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 20. prosince 2012 o moratoriu na používání trestu smrti(3),
— s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o právech dítěte, nejnověji na rezoluci ze dne 20. prosince 2012 týkající se této otázky(4),
— s ohledem na Evropskou úmluvu lidských právech, a zejména její článek 3, podle něhož „nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu“,
— s ohledem na Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,
— s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků, kterou přijala OSN dne 28. července 1951(5),
— s ohledem na 23. souhrnnou zprávu Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání působícího při Radě Evropy, jež byla zveřejněna dne 6. listopadu 2013(6),
— s ohledem na Úmluvu o právech dítěte a její dva opční protokoly týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie(7), respektive účasti dětí v ozbrojených konfliktech(8),
— s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly(9),
— s ohledem na Meziamerickou úmluvu o předcházení mučení a jeho trestání, jež vstoupila v platnost v roce 1997(10),
— s ohledem na Statut Mezinárodního trestního soudu,
— s ohledem na Zásady pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (Istanbulský protokol)(11),
— s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),
— s ohledem na strategický rámec EU a akční plán EU pro lidská práva a demokracii(12) přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012,
— s ohledem na obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, aktualizované v roce 2012(13),
— s ohledem na obecné zásady EU ze dne 16. června 2008 týkající se trestu smrti(14),
— s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva(15),
— s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 přijatou Radou dne 6. června 2013(16),
— s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti(17),
— s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv(18),
— s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích(19),
— s ohledem na svou studii z března 2007 nazvanou „Uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání“(20),
— s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(21),
— s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(22),
— s ohledem na doporučení Evropského parlamentu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013(23),
— s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0100/2014),
A. vzhledem k tomu, že ačkoli je absolutní zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání klíčovou mezinárodní normou zakotvenou v úmluvách OSN i v regionálních úmluvách týkajících se lidských práv, mučení je ve světě nadále praktikováno;
B. vzhledem k tomu, že pojem „mučení“ by měl být v tomto usnesení chápán ve smyslu definice OSN a zahrnuje také kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání;
C. vzhledem k tomu, že úmluva CAT a opční protokol k této úmluvě vytvořily mezinárodní rámec, který má skutečný potenciál k tomu, aby se pokročilo směrem k vymýcení mučení, zejména zavedením nezávislých a účinných vnitrostátních preventivních mechanismů;
D. vzhledem k tomu, že EU posílila závazek přijatý ve strategickém rámci EU pro lidská práva, že bude nadále usilovně bojovat proti mučení a krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení;
E. vzhledem k tomu, že vymýcení mučení a špatného, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání je nedílnou součástí politiky EU v oblasti ochrany lidských práv, a to v úzké provázanosti s jinými oblastmi a nástroji činnosti EU;
F. vzhledem k tomu, že obecné zásady EU týkající se mučení byly aktualizovány v roce 2012, zatímco poslední komplexní veřejné hodnocení a přezkum prováděcích opatření byly provedeny v roce 2008;
G. vzhledem k tomu, že podle aktualizovaných obecných zásad jsou členské státy v rámci boje proti terorismu rozhodnuty důsledně naplňovat mezinárodní závazky zakazující mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání;
H. vzhledem k tomu, že mučení může být fyzické i psychické; vzhledem k tomu, že stále narůstá počet případů, kdy je psychiatrie využíváno jako nástroje nátlaku na bojovníky za lidská práva a disidenty, kteří jsou umisťováni do psychiatrických ústavů s cílem zabránit jim ve výkonu politických a společenských činností;
I. vzhledem k tomu, že soudy členských států by měly mít k dispozici nástroje k pronásledování pachatelů mučení, kteří nebyli nikdy souzeni, a vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost by měla být věnována případům mučení za diktátorských režimů v Evropě, neboť řada těchto zločinů zůstala nepotrestána;
J. vzhledem k tomu, že problematickým bodem zůstává v mnoha zemích rozmělňování požadavku na absolutní zákaz mučení v souvislosti s protiteroristickými opatřeními;
K. vzhledem k tomu, že významnou výzvu pro tuto politiku představují potřeby specifické ochrany ohrožených skupin, zejména dětí;
L. vzhledem k tomu, že v některých zemích využívá policie mučení jako svou přednostní vyšetřovací metodu; vzhledem k tomu, že mučení nesmí být pokládáno za přijatelný prostředek pro vyšetřování trestný činů;
1. zdůrazňuje, že zákaz mučení je podle mezinárodního a humanitárního práva a podle úmluvy CAT absolutní; zdůrazňuje, že mučení patří mezi nejhorší formy porušování lidských práv a základních svobod, vybírá si na milionech jednotlivců a jejich rodinách strašlivou daň a za žádných okolností ho nelze ospravedlnit;
2. vítá skutečnost, že do akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii byla zahrnuta tři opatření týkající se vymýcení mučení, ale zdůrazňuje, že pro posouzení jejich včasného provádění v partnerství s občanskou společností jsou zapotřebí konkrétní měřitelné cíle;
3. vyjadřuje uznání všem organizacím občanské společnosti, vnitrostátním institucím na ochranu lidských práv, vnitrostátním preventivním mechanismům a jednotlivcům usilujícím o nápravu a odškodnění obětí, bojujícím proti beztrestnosti a aktivně bránícím hrozbě mučení a špatného zacházení po celém světě;
4. konstatuje, že podle úmluvy CAT se „mučením“ rozumí jakékoli jednání, „jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení ..... veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem“; domnívá se však, že situace, kdy k aktům mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání dochází při zapojení jiných subjektů než státu či veřejných činitelů, musí být rovněž řešeny cestou strategických opatření v oblasti prevence, odpovědnosti a rehabilitace;
5. odsuzuje přetrvávající praxi mučení a jiných forem špatného zacházení po celém světě a znovu ostře odsuzuje tyto akty, jejichž páchání je a nadále musí být vždy a všude zakázáno, a nelze jej tudíž nikdy ospravedlnit; připomíná, že uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení je stále nedostatečné a neodpovídá prohlášením a závazkům k prioritnímu řešení této otázky; naléhavě žádá Evropskou službu po vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby daly nový impuls k uplatňování těchto obecných zásad, a to stanovením priorit, osvědčených postupů a možností otevřené diplomacie, konzultací s relevantními zainteresovanými stranami, včetně organizací občanské společnosti, a kontrolou uplatňování opatření týkající se mučení, která obsahuje akční plán; v této souvislosti vyzývá k úplnému a včasnému provedení tří opatření souvisejících s vymýcením mučení, která jsou uvedena v akčním plánu;
6. doporučuje, aby nadcházející přezkum akčního plánu definoval ambicióznější konkrétní opatření pro vymýcení mučení, jako např. účinnější sdílení informací a zátěže, odbornou přípravu a společné iniciativy s místními zastoupeními OSN, příslušnými zvláštními zpravodaji OSN a dalšími mezinárodními aktéry, jako je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rada Evropy, spolu s podporou vytvoření a posílení regionálních mechanismů pro prevenci mučení;
7. vítá, že v roce 2012 byla provedena aktualizace obecných zásad EU týkajících se mučení; zdůrazňuje důležitost účinného uplatňování těchto obecných zásad společně s dalšími obecnými zásadami a politickými iniciativami, přičemž je třeba se zaměřit na výsledky;
8. vítá skutečnost, že tyto obecné zásady jsou odrazem celostního politického přístupu, který zahrnuje prosazování odpovídajícího legislativního a soudního rámce pro účinné předcházení praktikám mučení a jeho zákaz, monitorování vězeňských zařízení, úsilí o řešení otázky beztrestnosti a plnou a účinnou rehabilitaci obětí mučení, přičemž se tento rámec současně opírá o důvěryhodná, důsledná a koherentní opatření;
9. vyzývá Radu, ESVČ a Komisi, aby přijaly účinnější opatření s cílem zajistit, aby se Parlament a občanská společnost podílely přinejmenším na posouzení obecných zásad EU týkajících se mučení;
10. znovu zdůrazňuje zásadní význam rehabilitačních středisek pro oběti mučení v EU i mimo ni při řešení nejen fyzických, ale také dlouhodobých psychických problémů, s nimiž se potýkají oběti mučení; vítá poskytování finanční podpory ze strany EU rehabilitačním zařízením pro oběti mučení po celém světě a doporučuje, aby tato zařízení při své činnosti uplatňovala víceoborový přístup zahrnující zároveň poradenství, přístup k lékařské péči i sociální a právní podporu; je nadále přesvědčen, že financování takových středisek ve třetích zemích z prostředků evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) by nemělo být kráceno ani kvůli současné finanční a hospodářské krizi, neboť vnitrostátní systémy zdravotní péče v těchto zemích nejsou často schopny specifické problémy obětí mučení náležitě řešit;
11. vyjadřuje politování nad tím, že od roku 2008 nebylo provedeno ani jedno komplexní veřejné hodnocení a přezkum uplatňování těchto obecných zásad, a zdůrazňuje nutnost pravidelného komplexního hodnocení jejich uplatňování;
12. doporučuje, aby byly obecné zásady doplněny podrobnými prováděcími opatřeními, která budou předána vedoucím misí EU a zastoupením členských států ve třetích zemích; vyzývá vedoucí misí, aby ve zprávách o provádění a o následných opatřeních uváděli jednotlivé případy mučení a špatného zacházení;
13. zdůrazňuje, že základem politiky EU by měla být účinná koordinace iniciativ a opatření na úrovni EU a členských států, aby byl plně využit potenciál dostupných politických nástrojů a jejich součinnosti s projekty financovanými EU;
14. vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby prováděly periodické přezkumy provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 zakazujícího obchodování se zbožím, které by mohlo být použito k mučení a výkonu trestu smrti, a rovněž aby toto nařízení propagovaly v celosvětovém měřítku jako životaschopný model prosazení účinného zákazu mučících nástrojů;
15. bere na vědomí návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, nedávno předložený Komisí (COM(2014)0001); zdůrazňuje, že je třeba se zabývat zprostředkovatelskými službami, technickou pomocí a tranzitem příslušného zboží; opakuje dřívější výzvu Parlamentu, aby byla do tohoto nařízení vložena univerzální doložka týkající se zboží, jež může sloužit k mučení, která by umožnila členským státům, aby na základě předchozích informací udílely licence a zamítaly veškerý vývoz zboží, který představuje značné riziko, že zboží bude použito k mučení, špatnému zacházení či výkonu trestu smrti;
16. domnívá se, že trest smrti je jakožto porušení práva na osobní integritu a lidskou důstojnost neslučitelný se zákazem krutého, nelidského či ponižujícího trestání, který stanoví mezinárodní právo, a vyzývá ESVČ a členské státy, aby oficiálně uznaly tuto neslučitelnost a aby podle toho přizpůsobily politiku EU týkající se trestu smrti; zdůrazňuje, že je zapotřebí vykládat příslušné obecné zásady EU týkající se trestu smrti a mučení jako průřezové; považuje za politováníhodné, že vězni v celách smrti jsou fyzicky a psychicky izolováni a pod tlakem; znovu konstatuje, že je zapotřebí komplexní právní studie a diskuse na úrovni OSN o souvislostech mezi uplatňováním trestu smrti, včetně jevu závažných psychických traumat a zhoršování tělesného stavu v celách smrti, a zákazem mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání;
17. podporuje okamžitý zákaz kamenování; zdůrazňuje, že se jedná o krutý způsob popravy;
18. vybízí k tomu, aby byla obnovena činnost pracovní skupiny Rady pro otázky mučení, což by mělo provádění obecných zásad EU dodat nový stimul tím, že by pojmenovávala priority, osvědčené postupy a příležitosti pro otevřenou diplomacii, vedla konzultace s příslušnými zainteresovanými stranami a organizacemi občanské společnosti a přispívala k pravidelnému přezkumu provádění opatření týkajících se mučení, jež jsou uvedena v akčním plánu;
19. je obzvláště znepokojen mučením bojovníků za lidská práva, včetně komunitních aktivistů, novinářů, právníků v oblasti lidských práv a bloggerů, ve vězení; uznává, že nezákonné zadržování, zastrašování, mučení a vystavení rodinných příslušníků nebezpečí se často týká osob, které jsou nejvíce zapojeny do boje za lidská práva a demokracii; trvá na tom, aby jak mise EU na místě, tak vysocí úředníci EU systematicky a důsledně vznášeli tuto otázku na setkáních se svými partnery ze třetích zemí, včetně zmiňování konkrétních jmen bojovníků za lidská práva, jež jsou vězněni;
20. s velkým znepokojením bere na vědomí existenci tajných vězeňských zařízení a praxe držení v izolaci a prodlužované samovazby v některých zemích, což jsou jedny z nejvíce zneklidňujících příkladů mučení a špatného zacházení; domnívá se, že tyto případy by měly být systematicky zmiňovány v prohlášeních a demarších a měly by být doplněny na seznam individuálních případů projednávaných v rámci dialogů a konzultací o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi;
21. znovu opakuje, že je znepokojen rozsáhlým systematickým porušováním lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR), zejména používáním mučení a pracovních táborů proti politickým vězňům a občanům navráceným do KLDR; vyzývá orgány KLDR, aby jako první krok umožnily inspekce nezávislých mezinárodních expertů ve všech typech vězeňských zařízení;
22. zdůrazňuje, že nelze ospravedlnit žádné výjimky z absolutního zákazu mučení a praktik obnášejících kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání a že státy mají povinnost uplatňovat záruky bránící páchání aktů mučení a špatného zacházení a trvale zajistit odpovědnost a dostupnost účinné nápravy, a to i s ohledem na obavy o národní bezpečnost a opatření proti terorismu; je znepokojen skutečností, že některé země svěřily polovojenským skupinám úlohu paralelní policie, aby se vyhnuly svým mezinárodním závazkům; zdůrazňuje, že zákaz se vztahuje také na předávání a využívání informací, pokud byly získány mučením nebo mohou k mučení vést; připomíná, že zákaz mučení je závaznou normou mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, což znamená, že je platný jak v době míru, tak v době války;
23. vyjadřuje znepokojení nad policejním násilím v některých zemích a domnívá se, že tato otázka je ústředním bodem boje proti mučení a ponižujícímu zacházení zejména v kontextu potlačování poklidných projevů, neboť podle mezinárodních definic představuje takové násilí přinejmenším špatné zacházení, či dokonce mučení;
24. vítá společný projekt Rady Evropy a Sdružení pro prevenci mučení týkající se vypracování praktických pokynů pro poslance parlamentů při návštěvách záchytných zařízení pro přistěhovalce;
25. žádá, aby byly přijaty praktické pokyny pro poslance týkající se návštěv zajišťovacích zařízení v rámci pravidelných cest delegací Evropského parlamentu do třetích zemí; domnívá se, že tyto pokyny by měly obsahovat konkrétní doporučení ohledně návštěv vězeňských zařízení a jiných míst, kde by mohly být zadržovány děti a ženy, a měly by zajišťovat uplatňování zásady „neškodit“ v soulad se vzdělávací příručkou OSN pro monitorování lidských práv, zejména s cílem zabránit odvetným opatřením vůči zadržovaným a jejich rodinám po těchto návštěvách; žádá, aby tyto návštěvy probíhaly po konzultaci s delegací EU v dané zemi, nevládními organizacemi a organizacemi působícími ve věznicích;
26. vyzývá ESVČ, Pracovní skupinu pro lidská práva (COHOM) a další relevantní subjekty, aby společně provedly průzkum týkající se podpory EU v oblasti vytváření a fungování vnitrostátních preventivních mechanismů s cílem určit osvědčené postupy, o nichž hovoří akční plán;
27. vyzývá ESVČ, členské státy a Komisi, aby usnadnily vytváření a fungování nezávislých a účinných vnitrostátních preventivních mechanismů, zejména odbornou přípravu jejich personálu;
28. vyzývá Pracovní skupinu pro lidská práva, pracovní skupinu pro otázky mučení a GŘ HOME Evropské komise, aby vypracovaly opatření pro začlenění opatření pro prevenci mučení do všech činností týkajících se svobody, bezpečnosti a práva;
Řešení nedostatečné ochrany, zejména ve vztahu k mučení dětí
29. vyjadřuje znepokojení zejména nad akty mučení a špatného zacházení, které jsou páchány na příslušnících ohrožených skupin, zejména na dětech; vyzývá EU, aby přijala politická, diplomatická a finanční opatření pro předcházení mučení dětí;
30. vyzývá EU, aby se zabývala různými formami porušování lidských práv, která se dotýkají dětí, zejména těmi, jež jsou spojena s obchodováním s dětmi, dětskou pornografií, dětskými vojáky, dětmi ve vojenských vězeňských zařízeních, dětskou prací, obviňováním dětí z čarodějnictví a kybernetickou šikanou, pokud mají charakter mučení, mimo jiné v sirotčincích, vězeňských zařízeních a uprchlických táborech, a aby zavedly účinné záruky na ochranu dětí v případech, kdy jsou do mučení, jež se dotýká dětí, jakýmkoli způsobem zapojeny veřejné orgány;
31. připomíná, že migrující nezletilé osoby bez doprovodu by neměly být nikdy vraceny do země, kde hrozí, že se stanou obětí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení;
32. připomíná, že zneužívání omezení svobody dětí, zejména v rámci preventivního zadržování a zadržování migrujících dětí, vede k přeplnění záchytných zařízení a k nárůstu mučení a špatného zacházení páchaných na dětech; vyzývá státy, aby zajistily, že omezování svobody dětí bude skutečně uplatňováno pouze jako poslední možné opatření, na nezbytnou dobu a vždy při zohlednění nejlepších zájmů dítěte, jak to požadují všeobecně platné normy v oblasti lidských práv;
33. vyzývá státy k nastavení soudního systému tak, aby byl šetrnější k dětem, včetně bezplatných a důvěrných mechanismů pro podávání oznámení zohledňujících specifickou situaci dětí – a to i ve vězeňských zařízeních –, a aby dětem umožňoval nejen prosazení jejich práv, ale také oznamování jejich porušování;
34. zdůrazňuje, že je třeba, aby se EU zabývala využíváním internetu ze strany dospělých a dětí k psychickému týrání dětí a šikanování prostřednictvím sociálních médií; poukazuje na to, že i přes existenci programu „Bezpečnější internet“ je reakce EU na jev šikany prostřednictvím internetu nedostatečná; upozorňuje na nedávnou vlnu sebevražd dětí v důsledku internetové šikany a přetrvávající existenci internetových stránek, jež byly do těchto akcí přímo či nepřímo zapojeny a jež fungují na serverech v členských státech; zdůrazňuje proto, že by EU měla naléhavě učinit jasné a odhodlané kroky proti internetové šikaně a obtěžování a proti internetovým stránkám, které je umožňují;
35. doporučuje, aby se politické úsilí EU zaměřilo na centra pro rehabilitaci a psychologickou podporu dětí, které jsou oběťmi mučení, s přístupem vstřícným vůči dětem a zohledňujícím kulturní hodnoty;
36. doporučuje, aby bylo mučení dětí součástí plánované cílené kampaně o právech dítěte, jak je uvedeno v akčním plánu;
37. doporučuje, aby ESVČ a Komise věnovaly zvláštní pozornost mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, jehož terčem jsou umělci, novináři, bojovníci za lidská práva, studentští vůdci, zdravotníci a jednotlivci z ohrožených skupin, jako jsou etnické, jazykové, náboženské a jiné menšiny, a to zejména v případě jejich zadržování či věznění;
38. vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vedoucí delegací EU, aby v rámci dialogu s orgány třetích zemí nastolovali otázku mučení na základě pohlavní příslušnosti, kdy jsou zvlášť ohroženou skupinou dívky, a to zejména mrzačením ženských pohlavních orgánů a brzkými či nucenými sňatky, jak je uvedeno ve strategickém rámci a akčním plánu;
39. vyzývá ESVČ a Pracovní skupinu pro lidská práva, aby v rámci nadcházející aktualizace obecných zásad EU týkajících se mučení a akčního plánu věnovaly zvláštní pozornost mučení dětí;
40. je znepokojen skutečností, že ženy jsou obzvláště často oběťmi specifických aktů mučení a forem nelidského či ponižujícího zacházení (znásilnění, mrzačení pohlavních orgánů, sterilizace, potrat, nucená kontrola porodnosti a záměrné oplodnění), a to zejména během ozbrojených konfliktů, kde jsou tyto akty využívány jako způsob vedení války, a to i vůči nezletilým osobám;
41. podobně odsuzuje akty mučení, násilí a zneužívání z důvodu sexuální orientace nebo pohlavní identity;
42. v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba podporovat činnost nevládních organizací zapojených do boje pro předcházení násilí v konfliktních situacích, a tedy i mučení a špatného zacházení, jimž je civilní obyvatelstvo v těchto situacích vystaveno, a za tímto účelem zvyšovat povědomí ozbrojených skupin o nutnosti respektovat mezinárodní humanitární normy, zejména pokud jde o násilí páchané na základě pohlavní příslušnosti;
Boj proti mučení v rámci vztahů EU s třetími zeměmi
43. vyzývá ESVČ, zvláštního zástupce EU pro lidská práva a Pracovní skupinu pro lidská práva, aby zajistily, že strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země budou pro každou zemi obsahovat cíle a referenční ukazatele týkající se boje proti mučení, včetně označení skupin, které vyžadují zvláštní ochranu, jako jsou děti, ženy, vysídlené osoby, uprchlíci a migranti, a osob, které čelí diskriminaci na základě etnického, kastovního či kulturního původu, náboženského nebo jiného přesvědčení, sexuální orientace nebo pohlavní identity;
44. vyzývá EU a celé mezinárodní společenství, aby dodržovaly zásadu nevracení žadatelů o azyl do zemí, kde jim hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení, jak je definována Úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951;
45. zdůrazňuje, že strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země by měly identifikovat mezery v ochraně, příslušné kontaktní osoby a vstupní místa, jako je rámec OSN, bezpečnostní sektor nebo reforma soudnictví, za účelem řešení problémů souvisejících s mučením v konkrétních zemích;
46. doporučuje, aby se tyto strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země zabývaly hlavními příčinami násilí a špatného zacházení ze strany vládních agentur a soukromých subjektů a aby definovaly potřebnou pomoc za účelem nabídnutí technické pomoci EU s budováním kapacit, právní reformou a odbornou přípravou s cílem napomoci třetím zemím splnit mezinárodní závazky a normy, zejména v souvislosti s podpisem a ratifikací úmluvy CAT a jejího opčního protokolu a naplněním jejich ustanovení týkající se prevence (zejména zavedením vnitrostátních preventivních mechanismů), bojem proti beztrestnosti a rehabilitací obětí;
47. dále doporučuje, aby strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země zahrnovaly opatření vybízející k vytváření a činnosti vnitrostátních institucí, nebo případně k posílení vnitrostátních institucí, jež by se mohly účinně zabývat prevencí mučení a špatného zacházení, včetně možnosti finanční a technické podpory, je-li nutná;
48. zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby ESVČ a delegace EU zpřístupňovaly konkrétní informace týkající se dostupnosti podpory a možných zákonných prostředků nápravy pro oběti mučení a špatného zacházení v třetích zemích;
49. vyzývá ESVČ a delegace EU, aby plně využívaly politické nástroje, které mají k dispozici, v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se mučení, včetně veřejných prohlášení, místních demarší, dialogů a konzultací o lidských právech s cílem hovořit o jednotlivých případech, legislativním rámci pro předcházení mučení a ratifikaci a provádění příslušných mezinárodních úmluv, avšak činily tak vždy cíleně s ohledem na situaci v konkrétní zemi; vyzývá ESVČ a členské státy, aby pokračovaly ve své dřívější praxi vedení cílených globálních kampaní o tematických otázkách týkajících se mučení;
50. vyzývá delegace EU a velvyslanectví členských států na místě, aby prováděly ustanovení obsažená v obecných zásadách EU týkajících se mučení, a dále vyzývá ESVČ a Pracovní skupinu pro lidská práva, aby jejich provádění pravidelně sledovaly;
51. naléhá na delegace EU a velvyslanectví členských států po celém světě, aby každoročně v Mezinárodní den na podporu obětí mučení, kterým je 26. červen, pořádaly semináře, výstavy a jiné akce;
52. vyzývá ESVČ a zvláštního zástupce EU, aby otázku mučení a špatného zacházení systematicky nastolovali jako téma v rámci dialogů a konzultací o lidských právech s třetími zeměmi;
53. doporučuje zaměřit pozornost místních a regionálních fór a seminářů občanské společnosti na otázky spojené s mučením, s možností návazných kroků v rámci pravidelných konzultací a dialogů o lidských právech;
54. vyzývá EU, aby v rámci svých dialogů o lidských právech prosazovala uplatňování standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni s cílem zajistit respektování přirozené důstojnosti zadržovaných osob a dodržování jejich základních práv a záruk, a aby zajistila, že tato pravidla budou uplatňována na všech místech, kde jsou lidé zbaveni svobody, včetně psychiatrických léčeben a policejních služeben;
55. vyzývá delegace EU a delegace Parlamentu, aby vykonávaly návštěvy ve vězeňských a zajišťovacích zařízeních, včetně zajišťovacích zařízení pro mladistvé a míst, kde by mohly být zadržovány děti, a sledovaly soudní procesy v případech, kdy se lze odůvodněně domnívat, že obžalovaní byli mučeni nebo s nimi bylo špatně zacházeno, a aby požadovaly informace o jednotlivých případech a jejich nezávislé vyšetření;
56. vyzývá delegace EU, aby poskytovaly podporu členům občanské společnosti, jimž je bráněno v návštěvách věznic a pozorování soudních řízení;
57. vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby splnily závazky uvedené v akčním plánu a usnadnily vytváření a fungování nezávislých a účinných vnitrostátních preventivních mechanismů; vyzývá členské státy, aby řádně a transparentně přezkoumaly a analyzovaly stávající vnitrostátní preventivní mechanismy a vnitrostátní instituce v EU a ve třetích zemích zabývající se lidskými právy a identifikovaly u nich osvědčené postupy a zajistily, aby obsahovaly aspekt dětských práv, s cílem posílit stávající mechanismy, dosáhnout zlepšení a prosazovat tyto příklady vůči partnerským zemím;
58. vybízí delegace EU, aby vyzývaly k využívání zadržování osob pouze jako posledního možného opatření a aby usilovaly o alternativní řešení, zejména u osob ve složité situaci (např. žen, dětí, žadatelů o azyl a migrantů);
59. je hluboce znepokojen nedávnými zprávami o tom, že společnosti se sídlem v EU dodávají chemické látky používané pro smrtící injekce do USA; v této souvislosti vítá, že některé evropské farmaceutické společnosti vyvíjejí smluvní systém pro vývoz a kontrolu, jehož cílem zajistit, aby přípravek Propofol nebyl používán pro smrtící injekce v zemích, jež stále uplatňují trest smrti, mimo jiné v USA;
Činnost EU v rámci mnohostranných fór a mezinárodních organizací
60. vítá trvalé úsilí EU iniciovat a podporovat pravidelné přijímání rezolucí Valného shromáždění OSN a Rady OSN pro lidská práva a považovat tuto otázku v rámci OSN za prioritu; navrhuje, aby vysoká představitelka, místopředsedkyně a zvláštní zástupce EU byli v pravidelném kontaktu se zvláštním zpravodajem OSN pro otázky mučení s cílem sdílet informace relevantní pro vztahy EU se třetími zeměmi v rámci zahraniční politiky; rovněž navrhuje, aby Výbor pro zahraniční věci a jeho podvýbor pro lidská práva pravidelně žádaly zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení o informování Parlamentu o problematice mučení v konkrétních zemích;
61. poukazuje na to, že podle článků 7 a 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu může mučení páchané systematicky či ve velkém rozsahu představovat válečný zločin nebo zločin proti lidskosti; domnívá se, že zásada odpovědnosti za ochranu ukládá mezinárodnímu společenství povinnost chránit obyvatelstvo, které se stalo obětí takových zločinů, a vyzývá v tomto smyslu k revizi rozhodovacího postupu v Radě bezpečnosti s cílem zabránit jakémukoli blokování v případech týkajících se odpovědnosti za ochranu;
62. vyzývá třetí země, aby plně spolupracovaly se zvláštním zpravodajem OSN, Výborem proti mučení a regionálními orgány pro potírání mučení, jako je Výbor pro zabránění mučení v Africe, Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) a zpravodaj Organizace amerických států pro osoby zbavené osobní svobody; vybízí členské státy a ESVČ, aby systematicky zohledňovaly doporučení zvláštního zpravodaje a dalších subjektů ohledně dalších kontaktů se třetími zeměmi, a to i v rámci procesu všeobecného pravidelného přezkumu;
63. naléhavě vyzývá ESVČ, zvláštního zástupce EU a členské státy, aby aktivně prosazovaly ratifikaci a uplatňování úmluvy CAT a jejího opčního protokolu jakožto prioritu a aby zintenzívnily své snahy napomoci zavedení a fungování účinných a nezávislých vnitrostátních preventivních mechanismů v třetích zemích;
64. vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby podpořily vytvoření a fungování regionálních mechanismů pro zabránění mučení, včetně Výboru pro zabránění mučení v Africe a zpravodaje Organizace amerických států pro osoby zbavené osobní svobody;
65. vyzývá ESVČ, zvláštního zástupce EU a Komisi, aby posílily podporu třetím zemím, a tak jim umožnily účinně uplatňovat doporučení příslušných orgánů ustavených smlouvami OSN, například Výboru proti mučení a jeho podvýboru pro předcházení mučení, Výboru pro práva dítěte a Výboru pro odstranění diskriminace žen;
66. vyzývá ESVČ, aby v rámci své kapacity poskytla technickou podporu pro rehabilitaci obětí mučení a jejich rodinám, aby mohly snadněji začít nový život;
67. zdůrazňuje, že je třeba, aby se členské státy aktivně zapojily do uplatňování ustanovení akčního plánu a aby pravidelného poskytovaly ESVČ aktuálních informací o opatřeních, jež v tomto ohledu provedly;
68. vybízí EU, aby účinněji spolupracovala s výborem CPT a komisařem Rady Evropy pro lidská práva;
Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)
69. vítá stávající iniciativy a projekty v rámci EIDHR, z nichž bylo 7 % finančních prostředků vyčleněno na projekty související s mučením, a zdůrazňuje potřebu dalšího vyčleňování zvláštních finančních prostředků na boj proti mučení a krutému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, se zaměřením na zvyšování povědomí, prevenci a řešení beztrestnosti, jakož i na sociální a psychologickou rehabilitaci obětí mučení, přičemž přednost je třeba dávat projektům celostní povahy;
70. zdůrazňuje, že finanční prostředky vyčleněné na projekty v rámci nadcházejícího programového období by měly zohledňovat priority EU vymezené v akčním plánu;
71. vyzývá členské státy, aby poskytly přehled dvoustranných programů pomoci v oblasti prevence mučení a rehabilitace s cílem sdílet osvědčené postupy, zajistit účinné sdílení zátěže a dosáhnout součinnosti a doplňkovosti s projekty EIDHR;
Důvěryhodnost, soudržnost a důslednost politiky EU
72. připomíná, že je nutné, aby Unie a její členské státy šly příkladem, chtějí-li si zajistit důvěryhodnost; vyzývá proto Belgii, Finsko, Řecko, Irsko, Lotyšsko a Slovensko, aby jako svou prioritu ratifikovaly opční protokol k úmluvě CAT a vytvořily nezávislé, zdrojově dobře zajištěné a účinné vnitrostátní preventivní mechanismy; bere na vědomí důležitost individuálních sdělení jakožto nástroje pro zabránění mučení a špatnému zacházení a naléhavě žádá členské státy, aby akceptovaly individuální jurisdikce v souladu s článkem 21 úmluvy CAT; vyzývá signatářské státy Úmluvy OSN o právech dítěte, aby podepsaly a ratifikovaly třetí protokol k této úmluvě; vyzývá rovněž 21 členských států, které dosud neratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, aby tak neprodleně učinily;
73. vyzývá členské státy, které neučinily prohlášení uznávající jurisdikci úmluvy CAT podle článku 22, aby tak přednostně učinily;
74. vyzývá všechny členské státy, jež mají vnitrostátní preventivní mechanismy, aby se zapojily do konstruktivního dialogu s cílem provést uceleným a doplňkovým způsobem doporučení pro tyto mechanismy a doporučení výboru CPT, úmluvy CAT a podvýboru pro zabránění mučení;
75. vyzývá EU, aby posílila svůj závazek ctít univerzální hodnoty lidských práv, a vyzývá ji v tomto smyslu k využívání politiky sousedství a zásady „více za více“ pro motivaci sousedních zemí k zahájení reforem posilujících boj proti mučení;
76. vyjadřuje politování nad velmi omezenou podporou poskytovanou členskými státy Dobrovolnému fondu OSN pro oběti mučení a zvláštnímu fondu v rámci opčního protokolu k úmluvě CAT; vyzývá členské státy a Komisi, aby podpořily činnost těchto fondů prostřednictvím značných a pravidelných dobrovolných příspěvků v souladu s jejich závazky v rámci akčního plánu;
77. konstatuje, že by EU měla přijmout rozhodnější postoj, a vyzývá orgány EU a členské státy, aby posílily své odhodlání a politickou vůli s cílem dosáhnout moratoria na uplatňování trestu smrti na celém světě;
78. vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán s cílem vytvořit mechanismus pro vytváření seznamů a ukládání cílených sankcí (zákazy cestování, zmrazení aktiv) úředníkům třetích zemí (včetně policejních úředníků, státních zástupců a soudců) zapojených do závažného porušování lidských práv, jako je mučení či kruté, nelidské nebo ponižující zacházení; zdůrazňuje, že kritéria zařazení na seznam by měla vycházet z dobře zdokumentovaných, konvergenčních a nezávislých zdrojů a přesvědčivých důkazů, přičemž by měly existovat mechanismy umožňující osobám, proti kterým jsou sankce namířeny, nápravu;
79. připomíná povinnost všech států, včetně členských států EU, přísně dodržovat zásadu nenavracení, podle níž státy nesmí deportovat či vydat osobu do jurisdikce, kde by jí hrozilo pronásledování; domnívá se, že praxe usilování o diplomatické záruky od přijímajícího státu nezbavuje vydávající stát jeho povinností, a odsuzuje postupy, jejichž účelem je obejít absolutní zákaz mučení a nenavracení;
80. poukazuje na zásadní postavení EU na světové scéně, pokud jde o boj proti mučení, v úzké spolupráci s OSN; zdůrazňuje, že posílení zásady nulové tolerance mučení zůstává v centru politik a strategií EU na podporu lidských práv a základních svobod, a to jak v EU, tak mimo ni; vyjadřuje politování nad skutečností, že ne všechny členské státy zcela dodržují nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 a že některé společnosti sídlící v rozvinutých zemích mohly zřejmě nezákonně prodat třetím zemím policejní a bezpečnostní zařízení, která mohou být použita k mučení;
81. vyzývá Radu a Komisi, aby dokončily nynější přezkum nařízení Rady (ES) č. 1236/2005, včetně jeho příloh, s cílem účinnějšího provádění v souladu s doporučeními Parlamentu uvedenými v jeho usnesení ze dne 17. června 2010 o provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005; vyzývá členské státy, aby plně dodržovaly ustanovení tohoto nařízení, zejména povinnost všech členských států včas vypracovávat a zveřejňovat výroční zprávy o činnosti a sdílet s Komisí informace o rozhodnutích týkajících se povolení, která je obsažena v článku 13;
Úvahy o boji proti mučení a rozvojové politice
82. připomíná, že je třeba vytvořit integrovanou a komplexní strategii boje proti mučení, která by řešila jeho prvotní příčiny; je přesvědčen, že součástí této strategie by měla být celková transparentnost orgánů a posílení politické vůle na úrovni států k potírání špatného zacházení; zdůrazňuje, že je naléhavě potřeba bojovat proti chudobě, nerovnosti, diskriminaci a násilí za použití vnitrostátních preventivních mechanismů a posílení místních orgánů a nevládních organizací; zdůrazňuje, že je třeba dále posílit prováděcí nástroje EU v oblasti rozvojové spolupráce a lidských práv, aby se řešily základní příčiny násilí;
83. zdůrazňuje, že přístup ke spravedlnosti, boj proti beztrestnosti, nezávislé vyšetřování, posilování občanské společnosti a podpora vzdělávání zaměřeného proti špatnému zacházení mají v boji proti mučení zásadní význam;
84. zdůrazňuje, že výraz „mučení“ a z něho vyplývající absolutní zákaz, stíhání a trestání této praktiky by měly platit i v případě, že se takovýchto činů dopustí nelegální ozbrojené síly, kmenové, náboženské nebo povstalecké skupiny;
85. připomíná význam a specifičnost dialogu o lidských právech jako součásti politického dialogu podle článku 8 dohody o partnerství z Cotonou; připomíná rovněž, že v každém dialogu o lidských právech s třetími zeměmi by měl být kladen silný důraz na boj proti mučení;
86. naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby partnerské země podporovaly v tom, aby v rámci boje proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení přijaly přístup zaměřený na oběti, a to tak, že budou v rámci politiky rozvojové spolupráce věnovat zvláštní pozornost potřebám obětí; zdůrazňuje, že zavedení podmíněnosti pomoci představuje účinné řešení tohoto problému, nicméně lepších výsledků lze dosáhnout prostřednictvím dialogů a vyjednávání na vysoké úrovni, zapojením občanské společnosti, posílením vnitrostátních kapacit a zaměřením se na pobídky.
Úvahy o boji proti mučení a ženských právech
87. naléhavě vyzývá EU, aby prostřednictvím podmíněnosti pomoci zajistila, aby třetí země chránily před mučením všechny lidi, zejména ženy a dívky; vyzývá Komisi, aby přehodnotila svou politiku pomoci zemím, které se k mučení uchylují, a aby pomoc přesměrovala na podporu obětí;
88. vítá opatření, která zvažuje Komise ve svém sdělení s názvem „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“ (COM(2013)0833), a znovu poukazuje na nezbytnost soudržnosti vnitřních a vnějších politik Unie ve vztahu k tomuto problému; mimoto znovu opakuje, že EU musí nadále spolupracovat se třetími zeměmi na vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů; vybízí členské státy, které tak ještě neučinily, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovily trestní postih za mrzačení ženských pohlavních orgánů a zajistily, aby byly příslušné právní předpisy uplatňovány;
89. vyjadřuje znepokojení nad případy poprav žen s duševními problémy nebo s poruchami učení;
90. odsuzuje všechny formy násilí páchaného na ženách, zejména vraždy ze cti, násilí zakořeněné v kultuře nebo v náboženství, nucené sňatky, sňatky dětí, vraždy na základě pohlavní příslušnosti a úmrtí kvůli věnu; trvá na tom, že EU musí k těmto praktikám přistupovat jako k formám mučení; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby aktivně přispívaly k předcházení mučení prostřednictvím vzdělávání a opatření ke zvyšování informovanosti;
91. odsuzuje všechny formy mučení žen v souvislosti s obviněními z čarodějnictví nebo magie, k němuž dochází v různých zemích světa;
92. vítá progresivní a inovativní přístup Římského statutu, který pokládá sexuální násilí a násilí založené na pohlavní příslušnosti, včetně znásilnění, sexuálního otroctví, nucené prostituce, nuceného těhotenství, nucené sterilizace nebo jiných forem sexuálního násilí srovnatelné závažnosti, za formu mučení, a jako takové za válečný zločin a zločin proti lidskosti; rovněž vítá, že fond Mezinárodního trestního soudu na podporu obětí zavedl programy na rehabilitaci žen, které se staly obětí mučení, zejména v období po skončení konfliktu;
93. vyzývá EU, aby vybídla země, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly a prováděly úmluvu CAT a Římský statut a aby do svých právních předpisů začlenily příslušná ustanovení o násilí založeném na pohlavní příslušnosti;
94. naléhavě vyzývá všechny státy, aby důrazně odsuzovaly mučení a násilí páchané na ženách a dívkách během ozbrojených konfliktů a po jejich skončení; uznává, že sexuální násilí a násilí založené na pohlavní příslušnosti postihuje oběti a přeživší osoby, příbuzné, komunity a společnosti, a vyzývá k účinným opatřením zajišťujícím odpovědnost a nápravu a k účinným řešením;
95. považuje za klíčové, aby vnitrostátní žalobci a soudci měli způsobilost a odborné znalosti k řádnému stíhání a souzení jednotlivců za trestné činy na základě pohlaví;
96. domnívá se, že praxe, kdy nejsou při zadržování oddělovány transsexuální vězenkyně od vězňů, je krutá, nelidská, ponižující a nepřijatelná;
97. vyzývá EU, aby v rámci svých dialogů o lidských právech podporovala provádění pravidel OSN pro zacházení s vězněnými ženami a pro opatření nespojená s odnětím svobody vůči pachatelkám trestné činnosti (bangkocká pravidla) s cílem posílit mezinárodní normy pro zacházení s vězněnými ženami, která zahrnují hlediska zdraví, citlivosti k otázkám rovnosti žen a mužů a péče o děti;
o o o
98. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení.
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o Saúdské Arábii, jejích vztazích s EU a její úloze na Blízkém východě a v severní Africe (2013/2147(INI))
— s ohledem na dohodu o spolupráci ze dne 25. února 1989 mezi Evropskou unií a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (GCC),
— s ohledem na své usnesení ze dne 13. července 1990 o významu dohody o volném obchodu, která má být uzavřena mezi EHS a Radou pro spolupráci v Perském zálivu(1),
— s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 1996 o Saúdské Arábii(2),
— s ohledem na dohodu o hospodářské spolupráci mezi zeměmi GCC přijatou dne 31. prosince 2001 v Maskatu v Sultanátu Omán a na prohlášení GCC z Dohá o zahájení celní unie určené Radě pro spolupráci arabských států v Perském zálivu ze dne 21. prosince 2002,
— s ohledem na ratifikaci Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) Saúdskou Arábií v říjnu 2004, zejména na článek 7 této úmluvy o politickém a veřejném životě,
— s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2005 o Saúdské Arábii(3),
— s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o svobodě projevu na internetu(4),
— s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2007 s názvem „Reformy v arabském světě: jaká má být strategie Evropské unie“(5),
— s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2007 o právech žen v Saúdské Arábii(6),
— s ohledem na zprávu „Provádění evropské bezpečnostní strategie: Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ přijatou Radou v prosinci 2008,
— s ohledem na společné komuniké z 19. zasedání Smíšené rady a ministrů EU-GCC, které se uskutečnilo dne 29. dubna 2009 v Maskatu,
— s ohledem na společný akční program (2010–2013) pro provádění dohody o spolupráci EU-GCC z roku 1989,
— s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o Unii pro Středomoří(7),
— s ohledem na společné komuniké z 20. zasedání Smíšené rady a ministrů EU-GCC, které se uskutečnilo dne 14. června 2010 v Lucemburku,
— s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2011 o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu(8),
— s ohledem na své usnesení ze dne 7. dubna 2011 o situaci v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu(9),
— s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o situaci v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu v souvislosti se situací v arabském světě a severní Africe(10),
— s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o situaci v Sýrii(11),
— s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2011 o Bahrajnu(12),
— s ohledem na svá usnesení z výročních zasedání Komise OSN pro lidská práva v Ženevě (2000–2012),
— s ohledem na návštěvu předsedkyně podvýboru Evropského parlamentu pro lidská práva v Saúdské Arábii, kterou podnikla jménem předsedy Parlamentu Martina Schulze ve dnech 24.–25. listopadu 2013,
— s ohledem na své výroční zprávy o dodržování lidských práv,
— s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0125/2014),
A. vzhledem k tomu, že Království Saúdské Arábie (SA) je vlivným politickým, hospodářským a náboženským aktérem na Blízkém východě a v islámském světě, předním světovým producentem ropy a zakladatelem a významným členem Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) a skupiny G-20; vzhledem k tomu, že Království Saúdské Arábie je důležitým partnerem EU;
B. vzhledem k tomu, že EU je hlavním obchodním partnerem Saúdské Arábie s 15% podílem na jejím celkovém obchodu a že SA je jedenáctým největším obchodním partnerem EU; vzhledem k tomu, že mnoho velkých společností z EU investuje do saúdskoarabského hospodářství, zejména do tamního ropného průmyslu, a že SA je významným trhem pro vývoz průmyslového zboží z EU v oblastech, jako je obrana, doprava, automobilový průmysl, zdravotnictví či chemických průmysl;
C. vzhledem k tomu, že dovoz zboží z SA do EU a vývoz zboží z EU do SA mezi lety 2010 a 2012 významně vzrostl;
D. vzhledem k tomu, že jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Radou pro spolupráci v Perském zálivu, která byla zahájena před dvaceti lety, stále nedospěla do konce;
E. vzhledem k tomu, že EU a SA čelí společným výzvám, které mají globální povahu a dopad, jako je rychle se měnící hospodářství, migrace, energetická bezpečnost, mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a zhoršování životního prostředí;
F. vzhledem k tomu, že měnící se politická a strategická situace na Blízkém východě a v severní Africe vyžaduje přehodnocení vztahů mezi EU a SA;
G. vzhledem k tomu, že SA je dědičnou absolutní monarchií bez voleného parlamentu; vzhledem k tomu, že čelí sporům o nástupnictví; vzhledem k tomu, že SA čítá 28 milionů obyvatel, včetně 9 milionů cizinců a 10 milionů mladých lidí mladších 18 let; vzhledem k tomu, že od roku 2001 jsou v SA prováděny skromné a pozvolné reformy, které ale nejsou institucionalizovány, takže mohou být snadno zrušeny; vzhledem k tomu, že pověst země v oblasti lidských práv zůstává neutěšená, s výrazným rozporem mezi mezinárodními povinnostmi a jejich plněním;
H. vzhledem k tomu, že vůbec první komunální volby konané v Saúdské Arábii v roce 2005 byly prvními volbami v historii země; vzhledem k tomu, že v roce 2015 vzejde z voleb pouze polovina členů obecních rad, zatímco druhá polovina bude i nadále jmenována králem;
I. vzhledem k tomu, že až letos bylo 30 žen poprvé jmenováno do poradního shromáždění (Šúry), a vzhledem k tomu, že ženy budou mít právo volit v komunálních volbách až v roce 2015;
J. vzhledem k tomu, že Světová banka umístila ve své zprávě „Ženy, podnikání a právo v roce 2014 – odstraňování překážek v zájmu větší rovnosti žen a mužů“(13) Saúdskou Arábii na první místo v seznamu zemí, jejichž právní předpisy omezují ekonomický potenciál žen;
K. vzhledem k tomu, SA je jedinou zemí na světě, kde ženám není dovoleno řídit automobil, a ačkoli neexistuje žádný oficiální předpis, který by ženám řízení zakazoval, formalizoval ministerský dekret z roku 1990 stávající zvykový zákaz a ženám, které se pokusí řídit, hrozí zatčení;
L. vzhledem k tomu, že Index genderové nerovnosti (GII, vytvořený UNDP) řadí Saúdskou Arábii na 145. místo ze 148 zemí, což z ní činí jednu ze zemí s nejnerovnějším postavením žen a mužů; vzhledem k tomu, že světová zpráva o genderových rozdílech za rok 2012 (Global Gender Gap Report 2012, Světové ekonomické fórum) řadí podíl žen na trhu práce v SA mezi nejslabší na světě (133. místo ze 135 zemí);
M. vzhledem k tomu, že v SA je u mnoha trestných činů uplatňován trest smrti a že v roce 2013 bylo popraveno nejméně 24 osob; vzhledem k tomu, že v roce 2011 bylo popraveno nejméně 80 osob a podobný počet osob byl popraven i v roce 2012 – tedy více než třikrát tolik ve srovnání s rokem 2010 – a to včetně nezletilých osob a cizinců; vzhledem k tomu, že SA je jednou z mála zemí, které stále vykonávají veřejné popravy; vzhledem k tomu, že byly hlášeny případy, kdy byly ženy v Saúdské Arábii popraveny ukamenováním, což je v rozporu s normami stanovenými Komisí OSN pro postavení žen, která tuto praxi odsuzuje jako kruté mučení;
N. vzhledem k tomu, že SA přijala a uplatnila rozhodná a přísná opatření k potírání terorismu a finančních aktivit souvisejících s terorismem; vzhledem k tomu, že SA zároveň hraje vedoucí úlohu v šíření a propagaci mimořádně přísného salafistického (wahhábistického) výkladu islámu po celém světě; vzhledem k tomu, že nejextrémnější projevy salafismu (wahhábismu) inspirovaly teroristické organizace, jako je al-Káida, a představují celosvětovou bezpečnostní hrozbu, včetně pro SA samotnou; vzhledem k tomu, že SA vyvinula systém kontroly finančních transakcí, aby zajistila, že žádné finanční prostředky nebudou směřovány do teroristických organizací, a že je nutné tento systém dále posílit;
O. vzhledem k tomu, že odborníci OSN v oblasti lidských práv vyjádřili dlouhotrvající obavy z příliš rozsáhlých protiteroristických opatření včetně využívání tajných vězení, která vystavila vazbě a věznění na základě obvinění z terorismu také pokojné disidenty; vzhledem k tomu, že mezinárodní organizace na ochranu lidských práv naléhavě vyzvaly krále Abdalláha, aby zamítl protiteroristický zákon přijatý radou ministrů dne 16. prosince 2013, neboť jeho příliš široká definice terorismu ukládá nespravedlivá omezení svobody projevu tím, že může kriminalizovat jakékoli projevy kritické vůči saúdskoarabské vládě či společnosti;
P. vzhledem k tomu, že svoboda slova a svoboda tisku a sdělovacích prostředků, ať on-line, či off-line, jsou klíčovou podmínkou a katalyzátorem demokratizace a reforem a zásadním prostředkem kontroly moci;
Q. vzhledem k tomu, že SA má aktivní komunitu on-line aktivistů a nejvyšší počet uživatelů sítě Twitter na Blízkém východě;
R. vzhledem k tomu, že práce organizací na ochranu lidských práv je v SA velmi tvrdě omezena, jak o tom svědčí odmítnutí úřadů zaregistrovat Centrum na ochranu lidských práv Adala či Sdružení pro lidská práva; vzhledem k tomu, že charitativní organizace jsou stále jediným povoleným typem organizací občanské společnosti v zemi;
S. vzhledem k tomu, že SA musí zajistit skutečnou náboženskou svobodu, zejména té, týkající se veřejného praktikování a náboženských menšin v souladu s důležitou úlohou, kterou SA hraje jako správce dvou svatých mešit islámu v Mekce a Medíně;
T. vzhledem k tomu, že SA se nadále ve velkém měřítku dopouští porušování základních lidských práv, a to i přes deklarovaný souhlas s řadou doporučení vzešlých z všeobecného pravidelného přezkumu v roce 2009 přednesený před Radou OSN pro lidská práva; vzhledem k tomu, že k těmto doporučením patří reforma systému trestního soudnictví, který porušuje většinu základních mezinárodních norem, neboť vězni běžně čelí systematickému porušování práva na řádný proces, jelikož neexistuje žádný psaný trestní zákoník, který by jednoznačně vymezil, co je trestným činem, a soudci mohou rozhodovat zcela dle svého vlastního výkladu islámského práva a prorockých tradic; vzhledem k tomu, že stávající ministr spravedlnosti zdůraznil svůj záměr kodifikovat právo šaría a vydat pokyny pro vynášení rozsudků;
U. vzhledem k tomu, že v roce 2007 inicioval král Abdalláh několik postupných reforem soudnictví, když schválil plán nového soudního systému, včetně vytvoření nejvyššího soudu a specializovaných obchodních, pracovních a správních soudů;
V. vzhledem k tomu, že více než milion Etiopanů, Bangladéšanů, Indů, Filipínců, Pákistánců a Jemenců bylo v posledních několika měsících posláno domů poté, co byla zavedena reforma pracovního práva mající za cíl snížit vysoký počet migrujících pracovníků v rámci boje proti nezaměstnanosti saúdskoarabských občanů; vzhledem k tomu, že velké počty navrátivších se osob mimořádně zatížily často chudé a zranitelné země původu;
W. vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2013 zvolilo Valné shromáždění OSN Království Saúdské Arábie členem Rady pro lidská práva, a to na tříleté období počínaje 1. lednem 2014;
X. vzhledem k tomu, že zahájení dialogu mezi SA a EU o lidských právech by mohlo být velmi užitečnou příležitostí ke zvýšení vzájemného porozumění a pro podporu dalších reforem v zemi;
1. uznává vzájemnou závislost EU a SA z hlediska regionální stability, vztahů s islámským světem, osudu přechodů zemí arabského jara k demokracii, izraelsko-palestinského mírového procesu, války v Sýrii, zlepšování vztahů s Íránem, boje proti terorismu, stability světových trhů s ropou a finančních trhů a otázek obchodu, investic a správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku, zvláště v rámci Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a skupiny G-20; poukazuje na skutečnost, že geopolitické prostředí SA a dalších členských států Rady pro spolupráci v Perském zálivu činí z těchto zemí ohnisko bezpečnostních problémů, jež mají regionální a globální dopady;
2. sdílí některé obavy vyjádřené SA, avšak naléhavě žádá její vládu, aby aktivně a konstruktivně spolupracovala s mezinárodním společenstvím; vítá v této souvislosti zejména dohodu mezi USA a Ruskem o zbavení Sýrie chemických zbraní a o zabránění vojenské konfrontaci;
3. apeluje také na SA, aby aktivně podpořila nedávnou prozatímní dohodu mezi skupinou E3/EU+3 a Íránem a aby v zájmu míru a bezpečnosti celého regionu pomohla během příštích šesti měsíců zajistit prostřednictvím komplexnější dohody diplomatické řešení dosud nevyřešených jaderných otázek;
4. zdůrazňuje zájem Evropy o mírový a spořádaný vývoj a politický reformní proces v SA jako klíčový faktor pro zajištění dlouhodobého míru, stability a rozvoje této oblasti;
5. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby s EU zahájily dialog o lidských právech s cílem umožnit lepší porozumění a identifikaci potřebných změn;
6. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby umožnily činnost organizací na ochranu lidských práv tím, že zjednoduší registraci jejich licencí; vyjadřuje politování nad obtěžováním aktivistů působících v oblasti lidských práv a nad jejich zadržováním bez obvinění;
7. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby svému Národnímu sdružení pro lidská práva umožnily nezávislé působení a aby dodržovaly veškeré normy OSN týkající se vnitrostátních institucí pro lidská práva (Pařížské zásady);
8. připomíná, že situace v oblasti lidských práv v SA byla hodnocena v rámci všeobecného pravidelného přezkumu Rady OSN pro lidská práva v únoru 2009 a že saúdskoarabské orgány formálně přijaly značný počet doporučení, která během tohoto přezkumu předložily členské státy EU, například včetně doporučení požadujících zrušení mužského poručnictví a doporučení zaměřených na omezení uplatňování trestu smrti a tělesných trestů; očekává výraznější pokrok při uplatňování těchto doporučení a naléhavě žádá SA, aby zaujala konstruktivní přístup k doporučením předloženým v souvislosti s probíhajícím všeobecným pravidelným přezkumem za rok 2013;
9. vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že zůstává nadále rozšířeno porušování lidských práv, jako je svévolné zatýkání a zadržování, mučení, zákaz cestování, obtěžování ze strany soudní moci a nespravedlivé soudní procesy; je zvlášť znepokojen zprávami, že takzvaná protiteroristická opatření jsou stále více využívána jako nástroj k zatýkání zastánců lidských práv a že beztrestnost porušování lidských práv údajně narůstá; vyzývá saúdskoarabskou vládu, aby naléhavě konala v souladu s doporučeními všeobecného pravidelného přezkumu z roku 2009, včetně dalšího provádění a posílení reformy soudního systému;
10. vítá skutečnost, že se SA prostřednictvím Rady pro lidská práva a úmluv o všeobecných lidských právech, které dosud ratifikovala, zapojila do systému lidských práv OSN; vyzývá však SA, aby podepsala a ratifikovala další klíčové smlouvy a dohody OSN o lidských právech, jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin;
11. je přesvědčen, že s členstvím v Radě OSN pro lidská práva jsou spojena očekávání celého světa ve smyslu zvlášť důsledného dodržování lidských práv a demokracie, a apeluje na SA, aby zvýšila své reformní úsilí; očekává, že členové Rady pro lidská práva budou plně spolupracovat v rámci jejích zvláštních postupů a že umožní nerušené návštěvy všech zvláštních zpravodajů OSN, zejména že přijmou návštěvu zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání;
12. připomíná, že SA má údajně nejvyšší procento uživatelů sítě Twitter na světě, což ukazuje na významnou úlohu internetových sociálních sítí v zemi a na rostoucí používání internetu a sociálních sítí u žen; vyzývá saúdskoarabské orgány, aby umožnily existenci nezávislého tisku a sdělovacích prostředků a zajistily svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování pro všechny obyvatele SA; vyjadřuje politování nad útiskem aktivistů a účastníků protestů při pokojných demonstracích; zdůrazňuje, že mírové prosazování základních zákonných práv či vyjadřování kritických připomínek prostřednictvím sociálních médií představuje projevy nezadatelného práva, jak zdůraznil Parlament ve své zprávě o digitální svobodě; zdůrazňuje, že svoboda tisku a sdělovacích prostředků, on-line i off-line, je ve svobodné společnosti nezbytná a je klíčovým prostředkem kontroly moci;
13. vyzývá vládu Království Saúdské Arábie, aby ctila své závazky vůči několika nástrojům na ochranu lidských práv, včetně Arabské charty lidských práv, Úmluvy o právech dítěte, Úmluvy proti mučení a Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen;
14. vyzývá SA, aby podepsala a ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC);
15. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zlepšily svůj soudní systém založený na právu šaría, tak aby splňoval mezinárodní normy, jimiž se řídí postupy pro zatýkání, vazbu a soudní řízení, jakož i práva vězňů;
16. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby propustily vězně svědomí, ukončily soudní a mimosoudní obtěžování zastánců lidských práv a urychlily provádění nových právních předpisů o nevládních organizacích zabezpečujících jejich registraci, svobodné působení a možnost legálního fungování;
17. vyzývá ESVČ, aby aktivně podporovala skupiny občanské společnosti, které pracují na posílení lidských práv a demokracie v Saúdské Arábii; vyzývá delegaci EU v Rijádu, aby vedla aktivní agendu v oblasti lidských práv prostřednictvím sledování soudních případů v roli pozorovatele a vykonávání návštěv ve věznicích;
18. znovu opakuje svůj požadavek na všeobecné zrušení mučení, tělesných trestů a trestu smrti a vyzývá k okamžitému moratoriu na výkon trestu smrti v SA; vyslovuje politování nad skutečností, že SA nadále uplatňuje trest smrti v souvislosti s velkou škálou trestných činů; vyzývá rovněž saúdskoarabské orgány, aby reformovaly soudní systém s cílem vyloučit veškeré formy tělesných trestů; v této souvislosti vítá, že SA nedávno schválila právní úpravu, jež činí trestný čin z domácího zneužívání;
19. vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že v lednu loňského roku byla v SA popravena pracovnice v domácnosti ze Srí Lanky Rizana Nafeeková za trestný čin, který údajně spáchala ještě jako dítě, což je v jasném rozporu s Úmluvou o právech dítěte, která výslovně zakazuje trest smrti u osob, jež v době spáchání trestného činu nedosáhly věku 18 let;
20. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zajistily důkladné a nestranné vyšetření veškerých nařčení z mučení a jiného špatného zacházení, aby všichni údajní pachatelé byli stíháni a aby žádná prohlášení, jež mohla být získána za použití mučení, nebyla používána jako důkaz v trestním řízení;
21. hluboce lituje skutečnosti, že i přes ratifikaci Mezinárodní úmluvy proti mučení je získávání přiznání pod nátlakem nebo v důsledku mučení běžnou praxí; naléhavě žádá saúdskoarabské orgány, aby zajistily úplné vymýcení mučení ze saúdskoarabského soudního a vězeňského systému;
22. vyjadřuje hluboké zděšení nad skutečností, že SA patří k zemím, jež stále praktikují veřejné popravy, uříznutí údu a bičování; vyzývá saúdskoarabské orgány, aby přijaly právní předpisy zakazující tyto praktiky, jež představují hrubé porušení řady mezinárodních nástrojů na ochranu lidských práv, jejichž signatářem je i SA;
23. lituje skutečnosti, že saúdskoarabské orgány nepozvaly k návštěvě zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení a zvláštního zpravodaje OSN pro zastánce lidských práv, a to i přes doporučení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) určeného všem státům, aby pozvaly zvláštní zpravodaje OSN na oficiální návštěvu;
24. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby respektovaly veřejné vyznávání jakéhokoli náboženství; vítá založení Mezinárodního centra krále Abdalláha ibn Abd al-Azíze pro mezináboženský a mezikulturní dialog (King Abdullah Bin Abdulaziz International Centre for Interreligious and Intercultural Dialogue, KAICIID) ve Vídni, jehož cílem je podpora dialogu mezi stoupenci různých náboženství a kultur po celém světě; pobízí orgány, aby podporovaly umírněnost a toleranci náboženské rozmanitosti na všech úrovních vzdělávacího systému, včetně náboženských zařízení, a rovněž ve veřejném projevu úředníků a státních zaměstnanců;
25. zdůrazňuje potřebu dodržování základních práv všech náboženských menšin; vyzývá orgány, aby vyvinuly větší úsilí na zabezpečení tolerance a pokojného soužití všech náboženských skupin; naléhavě je žádá, aby pokračovaly v revizi vzdělávacího systému s cílem odstranit existující diskriminační odkazy na vyznavače jiných náboženství či přesvědčení;
26. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby stanovily minimální věk pro sňatky a aby přijaly opatření k zákazu sňatků dětí v souladu s Úmluvou o právech dítěte a Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen, jež byly obě SA ratifikovány;
27. konstatuje, že král jmenoval v roce 2013 do poradního shromáždění SA (Šúry) první ženy, které získaly 30 křesel ze 150, a očekává další rozvoj kontaktů a institucionálních vazeb mezi Evropským parlamentem a poradním shromážděním (Šúrou); očekává, že král dostojí svému prohlášení, že ženy budou moci volit a být voleny v příštích komunálních volbách, které se budou konat v roce 2015, a následně rovněž ve všech ostatních volbách;
28. naléhavě vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zrušily systém mužského poručnictví, a upozorňuje, že uplatňování zákona na ochranu žen před domácím násilím přijatého dne 26. srpna 2013 bude účinné pouze tehdy, pokud bude systém mužského poručnictví odstraněn, neboť brání tomu, aby ženy mohly případy domácího nebo sexuálního násilí hlásit; naléhavě žádá saúdskoarabské orgány, aby rovněž zrušily všechna omezení týkající se lidských práv žen, jejich volného pohybu, zdravotní péče, vzdělávání, sňatků, pracovních příležitostí, právní subjektivity a zastupování v soudních řízeních, a aby odstranily veškeré formy diskriminace žen v rodinném právu a v soukromém a veřejném životě s cílem podpořit jejich účast v hospodářské, sociální, kulturní, občanské a politické oblasti; vítá celosvětovou kampaň na podporu zrušení zákazu řízení vozidel ženami; vybízí orgány, aby ukončily vyvíjení nátlaku na účastníky kampaní za právo žen na řízení vozidel; připomíná dále saúdskoarabské vládě její závazky vyplývající z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy o právech dítěte a také závazky, které vyplývají z rezoluce Valného shromáždění OSN č. 53/144, v jejímž rámci byla přijata Deklarace o zastáncích lidských práv; upozorňuje na nutnost podporovat tyto osvětové kampaně a zaměřit je i na muže, aby si i oni byli vědomi práv žen a celkového negativního dopadu na společnost v případě jejich nedodržování; zdůrazňuje, že tyto informace by měly rovněž proniknout i do venkovských a odlehlých oblastí;
29. vítá nový právní předpis, který dovoluje sportování saúdskoarabských dívek v soukromých školách, lituje však, že se nevztahuje i na dívky ve školách veřejných; vítá rovněž vysoký počet žen, jež absolvují studium na univerzitě, který v současnosti převyšuje počet mužů, a vybízí vládu, aby zintenzivnila své úsilí na podporu vzdělávání žen; zdůrazňuje však, že ačkoli saúdskoarabské ženy tvoří 57 % absolventů v zemi, pouze 18 % Saúdských Arabek starších 15 let má zaměstnání, což Saúdskou Arábii řadí mezi země s nejnižší mírou zaměstnanosti žen na světě; vyzývá tudíž saúdskoarabskou vládu, aby provedla přezkum a reformu systému vzdělávání žen s cílem zvýšit jejich ekonomickou účast, zajistila větší zaměření na zlepšování podnikatelských schopností a zabývala se problémy rovnosti žen a mužů v právním prostředí za účelem zlepšení přístupu žen ke službám státu v oblasti vydávání povolení k podnikání; vítá zavedení vzdělávacího programu vytvořeného ve spolupráci s vnitrostátní organizací pro společné vzdělávání, jehož cílem je příprava dívek na vstup na pracovní trh, a oceňuje úsilí saúdskoarabských orgánů zlepšit situaci dívek v oblasti vzdělávání a poskytnout jim přístup do nových odvětví, ve kterých se obvykle uplatňují pouze muži;
30. podporuje úsilí SA o podporu vysokoškolského vzdělávání žen, které vede k novým vzdělávacím trendům v zemi; konstatuje, že v roce 2011 činil počet žen zapsaných ke studiu na vysoké škole 473 725 (oproti 429 842 mužům), zatímco v roce 1961 byly k vysokoškolskému studiu zapsány pouze čtyři ženy, a počet žen, které tyto instituce absolvují, se vyšplhal na 59 948 (oproti 55 842 mužům); konstatuje rovněž, že podíl studentek na všech typech škol se zvýšil z 33 % v letech 1974–1975 na 81 % v roce 2013; vítá mezinárodní stipendijní program, jenž umožnil 24 581 studentkám studovat v zahraničí;
31. vítá první oprávnění vydaná právničkám, ale vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že právní systém je v rukou soudců mužského pohlaví s vazbami na náboženské struktury; bere na vědomí postupnou kodifikaci práva šaría, jež v současnosti probíhá, a naléhavě žádá její urychlení, jelikož nedostatečná kodifikace a tradice precedenčního práva mají často za následek značnou nejistotu v rozsahu a obsahu právních předpisů země a justiční omyly; trvá na zásadním významu zabezpečení nezávislosti soudnictví a přiměřeného právního vzdělání soudců;
32. vítá skutečnost, že SA ratifikovala čtyři smlouvy OSN v oblasti lidských práv, konkrétně: Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (ratifikována v roce 2000), Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (1997), Úmluvu o právech dítěte (1996) a Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (1997);
33. vyzdvihuje význam otevření diskuse mezi vzdělanými islámskými ženami, jejímž cílem je interpretovat náboženské texty z hlediska práv žen a rovnosti žen a mužů;
34. zdůrazňuje, že při veškerých jednáních EU o dohodě o volném obchodu, která by zahrnovala Saúdskou Arábii, je nutné v první řadě stanovit přísné požadavky na zajištění ochrany žen a dívek;
35. vítá nedávné rozhodnutí ministerstva práce urychlit nábor žen v různých sférách soukromého sektoru, které vedlo ke zvýšení počtu saúdskoarabských žen pracujících v soukromém sektoru z 55 600 v roce 2010 na přibližně 100 000 v roce 2011 a 215 840 na konci roku 2012; vítá rozhodnutí ministerstva práce ve spolupráci s Fondem pro rozvoj lidských zdrojů zavést programy na podporu zaměstnávání žen;
36. vyzývá orgány, aby zlepšily pracovní podmínky a zacházení s pracovníky z řad přistěhovalců, se zvláštním důrazem na situaci žen, které pracují jako pomocnice v domácnosti a které jsou zvláště ohroženy sexuálním násilím a často se ocitají v podmínkách faktického otroctví; vyzývá saúdskoarabskou vládu, aby pokračovala v reformách pracovního práva, zejména aby zcela zrušila systém „kafala“ (sponzorství), a vítá nedávnou výzvu Národní společnosti pro lidská práva adresovanou vládě, aby nábor zahraničních pracovníků prováděla raději prostřednictvím agentury ministerstva práce; vítá nedávné úsilí o zavedení vnitrostátních právních předpisů v oblasti pracovního práva s cílem poskytnout standardizovanou ochranu pomocníkům v domácnosti a zajistit stíhání zaměstnavatelů odpovědných za sexuální či fyzické zneužívání a za porušování pracovních práv;
37. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zastavily nedávné násilné útoky na migrující pracovníky a propustily tisíce z nich, kteří byli zatčeni a jsou zadržováni v provizorních centrech údajně často bez náležitého přístřeší či lékařské péče; naléhavě žádá domovské země, aby spolupracovaly se saúdskoarabskými orgány při organizaci co nejhumánnějšího návratu těchto pracovníků domů; hluboce lituje skutečnosti, že uplatňování pracovního práva často neprobíhá v souladu s mezinárodními standardy a že vůči nelegálním migrantům bývá používáno neodůvodněné násilí, jako tomu bylo při zákrocích v listopadu 2013, kdy byli zabiti 3 etiopští občané, 33 000 osob bylo zadrženo a přibližně 200 000 nelegálních migrantů bylo deportováno;
38. vítá, že SA ratifikovala některé z nejdůležitějších úmluv MOP, konkrétně Úmluvu č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce; vítá přistoupení k Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi (Palermský protokol); očekává, že budou provedeny právní a politické reformy s cílem zajistit uzákonění všech těchto mezinárodních dohod;
39. bere na vědomí skutečnost, že SA nedávno odmítla místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN;
40. domnívá se, že řešení narůstajících bezpečnostních problémů v tomto regionu spočívá ve vytvoření společného bezpečnostního rámce, z kterého nebude vyloučena žádná země a ve kterém budou zohledněny oprávněné bezpečnostní zájmy všech států;
41. podtrhuje klíčový význam spolupráce mezi EU a SA v boji proti terorismu a násilnému extremismu a zdůrazňuje, že má-li být tento boj efektivní, musí respektovat základní lidská práva a občanské svobody; vyzývá saúdskoarabské orgány, aby zlepšily kontrolu nad finančními prostředky, které radikálním vojenským skupinám v zahraničí poskytují saúdskoarabští občané a charitativní organizace; vítá dohodu o poskytnutí příspěvku na zahájení činnosti centra OSN pro boj proti terorismu, kterou podepsaly OSN a SA dne 19. září 2011, a rozhodnutí SA financovat jeho fungování po dobu tří let;
42. vyjadřuje znepokojení nad tím, že někteří občané a organizace SA poskytují finanční a politickou podporu některým náboženským a politickým skupinám, zejména v severní Africe, na Blízkém východě, v Asii – zejména jižní Asii (konkrétně v Pákistánu a Afghánistánu), v Čečensku a Dagestánu mohou být posíleny fundamentalistické a tmářské síly, které oslabují úsilí o rozvoj demokratické vlády a staví se proti účasti žen na veřejném životě;
43. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby ve spolupráci s EU a na mezinárodní úrovni usilovaly o zastavení salafistických hnutí podporujících protistátní činnost ozbrojených povstalců v Mali, která vede k destabilizaci celé oblasti;
44. zdůrazňuje, že SA je klíčovým členem skupiny „Přátelé Sýrie“; vyzývá SA, aby přispěla k mírovému a všeobecně přijatelnému řešení konfliktu v Sýrii, zejména bezpodmínečnou podporou rozhovorů na mírové konferenci Ženeva II; vyzývá také k aktivnější podpoře a poskytnutí veškeré možné humanitární pomoci obyvatelům Sýrie postiženým syrskou občanskou válkou; vyzývá SA, aby ukončila veškerou finanční, vojenskou a politickou podporu extremistických skupin a vybídla ostatní země, aby učinily totéž;
45. znovu vyzývá SA, aby konstruktivně přispěla k mírovým reformám a vnitrostátnímu dialogu v Bahrajnu a fungovala v této věci v roli prostředníka;
46. vyzývá saúdskoarabské orgány, aby se zapojily do mírového dialogu s Íránem o dvoustranných vztazích a budoucnosti regionu; vítá dále prohlášení vlády SA ze dne 24. listopadu 2013 o výsledku Ženevské dohody s Íránem;
47. vyzývá EU a SA, aby účinně spolupracovaly na dosažení spravedlivého a udržitelného výsledku v rámci ukončení izraelsko-palestinského konfliktu;
48. naléhavě žádá orgány EU, aby zvýšily svou účast v regionu a posílily pracovní vztahy s SA prostřednictvím navýšení zdrojů pro delegaci v Rijádu a plánování pravidelných návštěv země, zejména vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku;
49. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Evropské službě pro vnější činnost, generálnímu tajemníkovi OSN, vysokému komisaři OSN pro lidská práva, Jeho Veličenstvu králi Abdalláhovi ibn Abd al-Azízovi, vládě Království Saúdské Arábie a generálnímu tajemníkovi Střediska pro národní dialog Království Saúdské Arábie.