Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2014/2005(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0254/2014

Předložené texty :

A7-0254/2014

Rozpravy :

PV 14/04/2014 - 23
CRE 14/04/2014 - 23

Hlasování :

PV 15/04/2014 - 8.38
CRE 15/04/2014 - 8.38
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0378

Přijaté texty
PDF 321kWORD 93k
Úterý, 15. dubna 2014 - Štrasburk
Jednání o VFR na období 2014–2020: poučení a budoucí směřování
P7_TA(2014)0378A7-0254/2014

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2014 o jednáních o VFR na období 2014–2020: ponaučení a další postup (2014/2005(INI))

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec (VFR) na období 2014–2020 (COM(2011)0398), v pozměněném znění ze dne 6. července 2012 (COM(2012)0388) a na předlohu interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (COM(2011)0403),

—  s ohledem na svůj souhlas s nařízením o VFR vyslovený dne 19. listopadu 2013(1) v souladu s článkem 312 Smlouvy o fungování Evropské unie a s ohledem na to, že téhož dne schválil uzavření interinstitucionální dohody(2),

—  s ohledem na VFR a interinstitucionální dohodu, které byly s konečnou platností přijaty dne 2. prosince 2013 a zveřejněny v Úředním věstníku dne 20. prosince 2013,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu(3),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 v zájmu dosažení kladného výsledku postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2013 o závěrech zasedání Evropské rady ve dnech 7.–8. února 2013 týkajících se víceletého finančního rámce(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o politické dohodě o víceletém finančním rámci na období 2014–2020(6),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o vztazích Evropského parlamentu s orgány zastupujícími vlády jednotlivých států(7),

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0254/2014),

A.  vzhledem k tomu, že dohoda o VFR na období 2014–2020 byla výsledkem dlouhých a náročných jednání, která trvala dva a půl roku; vzhledem k tomu, že konečné politické dohody mohlo být dosaženo pouze na nejvyšší politické úrovni mezi třemi předsedy (mezi Parlamentem, předsednictvím Rady a Komisí) podle článku 324 SFEU;

B.  vzhledem k tomu, že celková výše příštího VFR (960 miliard EUR v prostředcích na závazky, 908 miliard EUR v prostředcích na platby v cenách roku 2011), o které rozhodla Evropská rada a kterou nakonec schválil Parlament, představuje snížení o 3,5 % u závazků a 3,7 % u plateb ve srovnání s finančním rámcem na období 2007–2013, a to přes posílení pravomocí EU na základě Lisabonské smlouvy a přes rozšíření EU na 28 členských států; vzhledem k tomu, že tato výše není dostatečná s ohledem na politické cíle a závazky EU, zejména co se týče strategie Evropa 2020;

C.  vzhledem k tomu, že roční rozpočet EU bude v následujících letech nadále představovat zhruba 1 % HND EU (míra, jíž bylo dosaženo již na počátku devadesátých let), což je hluboko pod úrovní stropu vlastních zdrojů, která je 1,29 % HND EU pro závazky a 1,23 % HND EU pro platby, jak bylo původně rozhodnuto v roce 1992 a znovu potvrzeno v roce 2010;

D.  vzhledem k tomu, že v důsledku politické nemožnosti změnit celkové částky VFR, o kterých rozhodla Evropská Rada, se Parlament zaměřil na zlepšení provádění VFR a úspěšně vyjednal zahrnutí nových ustanovení, která přispějí k tomu, aby nový finanční rámec a nový roční rozpočet EU byly funkčnější, ucelenější, transparentnější a lépe odrážely potřeby občanů EU a která umožní, aby byly v co nejvyšší možné míře využity stropy VFR; vzhledem k tomu, že se tato ustanovení týkají zejména nových ujednání vztahujících se k revizi VFR, flexibilitě, jednotnosti a transparentnosti rozpočtu EU a zároveň dalšího zapojení do reformy financování rozpočtu EU (Společné prohlášení o vlastních zdrojích);

E.  vzhledem k tomu, že dne 19. listopadu 2013 Parlament v souladu s vůdčí zásadou, že „nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto vše“, vyslovil souhlas s novým nařízením o VFR a poté co Rada splnila podmínky stanovené v usnesení Parlamentu ze dne 3. července 2013, včetně přijetí dalších 11,2 miliard EUR v prostředcích na platby na rok 2013, schválil interinstitucionální dohodu;

F.  vzhledem k tomu, že Rada neučinila žádný pokrok, pokud jde o velmi potřebnou reformu stávajícího systému financování rozpočtu EU, navzdory ambicióznímu návrhu předloženému Komisí, jehož cílem bylo nejen překonat patovou situaci zapříčiněnou nedostatkem systému skutečných vlastních zdrojů, ale také zajistit, že systém financování rozpočtu EU bude jednodušší, spravedlivější a transparentní pro občany EU;

G.  vzhledem k tomu, že i po dohodě o VFR na období 2014–2020 se období VFR nadále nepřekrývá s mandáty Parlamentu a Komise, jejichž volební/funkční období začne v roce 2014;

H.  vzhledem k tomu, že možnosti, které přinesla Lisabonská smlouva, pokud jde o změnu rozhodovacích postupů ohledně VFR a rozhodnutí v oblasti vlastních zdrojů, nebyly využity;

1.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že jak postup předcházející dohodě o VFR na období 2014–2020, tak politická diskuse týkající se těchto jednání jasně ukázaly, že chybí společná vize, pokud jde o rozpočet EU a politické priority, že přístupy jednotlivých institucí EU se velmi liší a že v jejich rámci nebyla dostatečně zohledněna významnější úloha Parlamentu a jeho výsady podle Lisabonské smlouvy; považuje tudíž za nanejvýš důležité, aby tato zpráva obsahovala nezbytná politická a institucionální ponaučení, která mohou sloužit jako základ pro přípravu budoucích jednání, zejména ve vztahu k povolební revizi VFR, kterou má Komise zahájit nejpozději koncem roku 2016;

Politická hlediska

2.  uznává, že fiskální konsolidace, kterou členské státy nyní procházejí, znemožnila přijetí ambicióznější dohody o VFR na období 2014–2020; velmi však lituje skutečnosti, že nebyla náležitě uznána role rozpočtu EU coby důležitého nástroje společné politiky pro překonání stávající hospodářské a sociální krize; zdůrazňuje, že rozpočet EU je primárně investičním rozpočtem, který poskytuje jednotný rámec pro koordinaci a zintenzivnění vnitrostátního úsilí zaměřeného na opětovné dosažení růstu, podporu konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst v celé EU;

3.  je velmi znepokojen skutečností, že diskuse o rozpočtu probíhající v Radě je již mnoho let zamořena logikou „spravedlivých výnosů“, místo aby se řídila logikou evropské přidané hodnoty; domnívá se, že i když tato diskuse probíhala již před zavedením zdrojů odvozených od HND, situace se vystupňovala v důsledku stávajícího způsobu financování EU, kdy 74 % příjmů pochází z příspěvků členských států, nikoli ze skutečných vlastních zdrojů, jak stanoví Římská smlouva a všechny následující Smlouvy EU; domnívá se, že takovýto systém klade neúměrný důraz na čisté bilance mezi členskými státy, a vede k postupnému zavádění složitých a neprůhledných slev a dalších mechanismů pro opravy financování rozpočtu EU;

4.  domnívá se, že tato logika byla rovněž směrodatná pro to, jakým způsobem Evropská rada uzavřela dohodu o VFR ze dne 8. února 2013; považuje za politováníhodné, že se to odrazilo na skutečnosti, že příděly pro jednotlivé státy, zejména ze zemědělské politiky a politiky soudržnosti jakožto dvou největších oblastí výdajů z rozpočtu EU, byly určeny právě tehdy; kritizuje zejména zvýšení počtu zvláštních přídělů a „darů“ schválených v průběhu jednání hlav států a vlád, které nejsou založeny na objektivních a ověřitelných kritériích, ale spíše odrážejí vyjednávací sílu členských států snažících se zabezpečit vlastní zájmy a maximalizovat čisté výnosy; odsuzuje nedostatek transparentnosti uzavření této dohody a neochotu Rady a Komise poskytnout Parlamentu všechny relevantní dokumenty; zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota by měla převážit nad vnitrostátními zájmy;

5.  důrazně odmítá tuto vizi rozpočtu EU založenou na čistě účetním hledisku, která nebere v potaz evropskou přidanou hodnotu, odporuje zásadě solidarity EU a podceňuje stávající potenciál a úlohu rozpočtu EU v oblasti posílení správy ekonomických záležitostí; zdůrazňuje, že rozpočet EU je převážně investiční rozpočet se silným pákovým efektem, který umožňuje řadu projektů, které by jinak bylo obtížné nebo nemožné provést, a katalyzátor růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v celé Unii a silný prostředek pro provádění reforem; vyjadřují proto politování nad skutečností, že jak se zdá, některé členské státy považují státní příspěvky do rozpočtu EU čistě za výdaj, který je třeba minimalizovat;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že Evropská rada zaujala k rozhodování o celkové velikosti VFR na období 2014–2020 přístup shora dolů, což ukazuje znepokojující rozpor mezi politickými závazky EU, které Evropská rada přijímá, a její neochotou je náležitě financovat; domnívá se, že toto rozhodnutí by naopak mělo být založeno na procesu zdola nahoru, který by byl výsledkem důkladného posouzení finančních potřeb EU a politických cílů, které jsou stanoveny ve víceletých programech a politikách EU, provedeného legislativním orgánem;

7.  je proto přesvědčen, že jakémukoli rozhodnutí o finančním rámci by měla předcházet skutečná politická diskuse o úloze, funkci a přidané hodnotě rozpočtu EU a jeho slučitelnosti s politickou strategií, kterou Unie zvolila, a operačními prioritami a cíli vytyčenými pro Unii, a že by takové rozhodnutí mělo z této diskuse vycházet; domnívá se, že aby se překonaly rozdíly mezi rozcházejícími se vizemi týkajícími se toho, co rozpočet EU představuje a čeho lze jeho pomocí dosáhnout, měla by tato diskuse být pořádána včas a měla by zahrnovat všechny tři orgány EU a všechny vnitrostátní parlamenty, ale měly by se do ní zapojit i nejvyšší politické kruhy členských států;

8.  je navíc přesvědčen, že hmatatelného pokroku lze dosáhnout pouze na základě důkladné reformy financování rozpočtu EU, které by mělo respektovat literu i ducha Smlouvy a mělo by se vrátit k systému skutečných, jasných, jednoduchých a spravedlivých vlastních zdrojů; zdůrazňuje, že zavedení jednoho nebo několika vlastních zdrojů sníží podíl příspěvků do rozpočtu EU vycházejících z HND na minimum, a tak i zátěž pro státní pokladny; opakuje své pevné odhodlání k jakémukoli procesu, který povede k reformě systému vlastních zdrojů, který se v současné době vyznačuje složitostí, nedostatečnou transparentností a nízkou efektivitou; vyjadřuje politování nad tím, že konečná dohoda Rady o vlastních zdrojích je ještě složitější, než předchozí, jelikož zavádí nové slevy a výjimky;

Institucionální úvahy

9.  připomíná, že Parlament byl prvním orgánem EU, který představil vizi VFR na období 2014–2020 a zdůraznil nutnost reformovat financování rozpočtu EU, a to ve zprávě svého zvláštního výboru SURE z června 2011; je přesvědčen, že tato včasná příprava pomohla Parlamentu dosáhnout širokého konsensu o politických prioritách a udržet si jednotu v průběhu následujícího procesu vyjednávání; dále se domnívá, že tato zpráva poskytla Komisi návod k vypracovávání jejího vlastního návrhu týkajícího se VFR a vlastních zdrojů, a oceňuje pravidelný politický dialog, který byl mezi těmito dvěma orgány navázán ve všech fázích přípravy této zprávy; zastává názor, že tento postup by měl být dále rozvinut ve strukturovanější dialog mezi oběma orgány ještě před předložením jakýchkoli návrhů týkajících se VFR;

10.  připomíná, že podle článku 312 SFEU Rada o přijetí VFR rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Parlamentu, přičemž všechny tři orgány činí „všechna nezbytná opatření k usnadnění tohoto přijetí“; poznamenává však, že Smlouva nestanoví žádný konkrétní postup pro zapojení Parlamentu do jednání o VFR a že tento způsob byl následně stanoven v praxi na základě několika ujednání ad hoc, která byla přijata na politické úrovni na podnět Parlamentu;

11.  považuje za politováníhodné, že před dohodou Evropské rady o VFR ze dne 8. února 2013 se mezi Parlamentem a Radou neuskutečnila žádná smysluplná jednání; domnívá se, že četná setkání, která proběhla mezi vyjednávacím týmem Parlamentu a řadou po sobě jdoucích předsednictví Rady na okraji příslušných zasedání Rady pro obecné záležitosti, a jeho účast na neformálních schůzkách Rady zabývajících se VFR umožnily pouze sdílení některých informací mezi Radou a Parlamentem; považuje tudíž za potřebné, aby Parlament dále stavěl na nabytých zkušenostech a využil všechny dostupné prostředky k posílení svého vlivu na pojetí, harmonogram a obsah jednání s Radou tím, že Radu přiměje k tomu, aby ve větší míře uznala argumenty a stanoviska Parlamentu;

12.  vyjadřuje politování nad skutečností, že přes důrazné námitky Parlamentu obsahovaly všechny po sobě jdoucí „jednací osnovy“ představené různými předsednictvími Rady a nakonec i dohoda Evropské rady o VFR ze dne 8. února 2013 významný počet legislativních prvků, o kterých se mělo rozhodovat běžným legislativním postupem; zdůrazňuje, že jednomyslnosti Rady ohledně nařízení o VFR, kterou požaduje právní úprava, mohlo být dosaženo pouze na základě významných politických změn v odvětvových politikách EU, které byly dohodnuty předem, čímž bylo ve zjevném rozporu se Smlouvami Parlamentu zabráněno, aby uplatnil své výsady, které má v rámci spolurozhodování, zejména své právo upravovat legislativní texty, stejně jako Rada;

13.  poznamenává, že skutečná jednání o nařízení o VFR a interinstitucionální dohodě byla zahájena až v květnu 2013, přičemž vyjednavači Rady neměli oficiální mandát k jednání a místo toho za jediný referenční bod považovali dohodu Evropské rady o VFR a nepřipustili diskusi; zdůrazňuje, že tento přístup vedl nejen ke zbytečné ztrátě času, ale také k nepřijatelným pokusům Rady o vyloučení některých témat z jednání, což přinutilo Parlament bojovat, a to i na nejvyšší politické úrovni, o to, aby byl zapojen do jednání o každém článku nařízení o VFR / interinstitucionální dohody;

14.  připomíná, že Evropská rada podle Smlouvy nevykonává legislativní funkci; trvá tudíž na tom, že závěry ze zasedání Evropské rady mají být považovány za instrukce pro Radu a že v žádném případě nepředstavují rozhodnuté body, o kterých s Parlamentem není možné jednat; žádá, aby do závěrů ze zasedání Evropské rady byla vložena standardní formulace odkazující na ustanovení čl. 15 odst. 1 SFEU;

15.  hluboce lituje skutečnosti, že stejný problém poznamenal jednání o víceletých programech EU, zejména v oblasti zemědělské politiky a politiky soudržnosti; poznamenává, že Rada v několika případech dokonce odmítla zmínit aspekty těchto právních základů „související s VFR“; zdůrazňuje, že Parlament vynaložil značné úsilí a čas k zajištění toho, aby všechny body právních základů, o kterých bylo rozhodnuto postupem spolurozhodování mezi Radou a Parlamentem, zůstaly na jednacím stole; s uspokojením konstatuje, že se vyjednavačům Parlamentu nakonec podařilo vznést námitky proti některým částem dohody Evropské rady;

16.  poznamenává, že částky ve VFR (celková výše výdajů a rozdělení podle okruhů), jak o nich rozhodla Rada, nebyly nakonec ze strany Parlamentu, který uznal obzvlášť složité hospodářské a finanční podmínky v okamžiku tohoto rozhodnutí, zpochybněny; zdůrazňuje však, že by to v žádném případě nemělo být vnímáno jako precedens, a znovu připomíná svůj postoj, že částky ve VFR a všechny další části relevantní politické dohody Evropské rady podléhají jednáním s Parlamentem;

17.  zdůrazňuje, že je třeba výrazně vylepšit postupy jakýchkoli budoucích jednání o VFR, aby nedocházelo k patovým situacím a aby se v průběhu jednání ušetřil cenný čas a prostředky; domnívá se, že by tyto postupy měly být formalizovány v dohodě na nejvyšší politické úrovni, která by měla zohlednit nedostatky nedávných jednání a plně zabezpečit úlohu a výsady Parlamentu stanovené ve Smlouvě o EU; domnívá se, že by tento postup měl být nakonec zakotven ve vlastní interinstitucionální dohodě, jak tomu je v případě rozpočtového procesu;

18.  poukazuje na obrovský rozsah výměny informací a spolupráce, které jsou v Parlamentu zapotřebí pro zajištění soudržnosti v rámci souběžných jednání o VFR a o legislativních základech pro více než 60 víceletých programů; zdůrazňuje, že je velmi důležité rozlišovat záležitosti, které mají být přijaty postupem spolurozhodování a ponechat je v nejvyšší možné míře v pravomoci příslušných výborů; doporučuje, aby Evropský parlament v příštích jednáních o VFR přistupoval k legislativním návrhům souběžně a na závěr je přijal jako balíček a uplatňoval přitom zásadu, že nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto vše;

19.  je přesvědčen o tom, že pravidlo o jednomyslném rozhodování Rady znamená, že nejnižším společným jmenovatelem je dosažení shody, neboť je nutné zabránit tomu, aby některý členský stát použil právo veta; zdůrazňuje, že posun směrem k hlasování o nařízení o VFR kvalifikovanou většinou by byl v souladu nejen s řádným legislativním postupem používaným pro přijetí prakticky všech víceletých programů EU, ale také s ročním postupem pro přijetí rozpočtu EU;

20.  konstatuje, že by Evropská rada mohla uplatnit obecné překlenovací ustanovení (čl. 48 odst. 7 SEU), aby tak, co se týče rozhodnutí o oblasti vlastních zdrojů a rozhodnutí ohledně VFR, došlo k přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou a řádný legislativní postup; připomíná dále, že čl. 312 odst. 2 SFEU v každém případě připouští přijetí rozhodnutí o tom, že se při hlasování o VFR bude rozhodovat kvalifikovanou většinou; naléhavě vyzývá Evropskou radu, aby obě tato překlenovací ustanovení používala za zamýšleným účelem, aby se zjednodušil rozhodovací postup v Radě a omezila převaha politiky „spravedlivého vyrovnání“ („juste retour“) nad formulováním společných zájmů Unie jako celku;

VFR na období 2014–2020: další postup

21.  prohlašuje, že má v úmyslu zajistit, aby všechna nová ustanovení, jež byla začleněna do nařízení o VFR a interinstitucionální dohodě, byla plně využita při ročním rozpočtovém procesu; očekává, že se Rada nebude pokoušet o zavedení omezeného výkladu těchto ustanovení, obzvlášť co se týče povahy a oblasti působnosti všech zvláštních nástrojů, nýbrž že bude naopak jednat odpovědně a schválí nezbytné financování, aby splnila své předchozí závazky a pokryla nepředpokládané výdaje, i kdyby z tohoto důvodu bylo zapotřebí překročit roční stropy VFR; v této souvislosti připomíná, že stropy VFR 2014–2020 byly stanoveny hluboko pod stropy vlastních zdrojů;

22.  klade zvláštní důraz na nová pravidla o flexibilitě, která by měla umožnit maximální využití příslušných stropů VFR pro závazky a platby; zdůrazňuje, že nelze déle udržet praxi předchozích finančních rámců, při níž roční rozpočet EU zůstával daleko pod úrovní stropů VFR, zejména u prostředků na platby;

23.  zdůrazňuje v této souvislosti, že akumulované neuhrazené závazky (RAL) dosáhly kritické úrovně, která by v konečném důsledku mohla vést ke strukturálnímu schodku rozpočtu EU, což by bylo porušením ustanovení Smlouvy (články 310 a 323 SFEU); je hluboce znepokojen tím, že výše nesplacených faktur na konci roku setrvale roste od roku 2011 (23,4 miliard EUR na konci roku 2013 pouze v oblasti politiky soudržnosti), což vytváří značný tlak na stropy pro platby ve VFR 2014–2020; zdůrazňuje, že je nutné stanovit roční stropy plateb ve VFR přesně, přičemž je nutné náležitě zohlednit mimo jiné rozvoj politiky soudržnosti, včetně harmonogramu plánování, provádění, konečného uzavření programů a zrušení závazků;

24.  zdůrazňuje, že účelem celkového rozpětí pro závazky je podpora investic pro růst a zaměstnanost v Evropě, zejména zaměstnanost mladých lidí; připomíná, že tento nástroj vychází z iniciativy Evropského parlamentu;

25.  připomíná, že Komise v novém složení, která nastoupí do funkce po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, má do konce roku 2016 zahájit povinný přezkum a revizi VFR na období 2014–2020; zdůrazňuje skutečnost, že tato doložka o povolebním přezkumu / povolební revizi byla jedním z klíčových požadavků Parlamentu v rámci jednání o VFR, což vychází z potřeby umožnit Komisi a Parlamentu v novém složení znovu posoudit politické priority EU, a tudíž propůjčit VFR obnovenou demokratickou legitimitu; zdůrazňuje, že úroveň investic v Evropě v letech 2008–2012 v důsledku hospodářské krize značně poklesla, a připomíná, že podle některých odhadů(8) přijde tento kontinent do roku 2020 o 540 miliard EUR nerealizovaných příjmů;

26.  zdůrazňuje, že je třeba, aby příští Parlament s ohledem na povolební přezkum / povolební revizi VFR včas zohlednil politické priority, tj. určil oblasti, u nichž bude mít za to, že je do nich ve druhé polovině VFR 2017–2020 nutné investovat více; vyzývá za tímto účelem Komisi a příští Parlament, aby náležitě vyhodnotily dosažené výsledky a cíle strategie Evropa 2020, zejména pokud jde o zaměstnanost, boj s hospodářskou krizí a provádění klíčových programů EU, jako např. Horizont 2020, a zaměřily se tak na oblasti, v nichž byla prokázána přidaná hodnota výdajů EU a pro něž budou třeba dodatečné finanční zdroje;

27.  vyzývá k tomu, aby bylo v rámci přezkumu VFR v polovině období připraveno případné zkrácení období, na něž je příští VFR dohodnut, aby se tak zajistilo jeho následné nové vyjednání v průběhu volebního / funkčního období Parlamentu a Komise, čímž by se zajistila plná demokratická legitimita pravidelných rozhodnutí o finančních výhledech Unie a zároveň by byly podniknuty kroky ke splnění potřeby zajistit stabilitu programových cyklů a předvídatelnost ve vztahu k investicím; je pevně přesvědčen, že pětiletý cyklus VFR by posílil demokratickou legitimitu, zlepšil stanovování priorit pro rozpočtové prostředky a mohl by být považován za předpoklad pro širší politickou diskusi;

28.  zdůrazňuje, že návrh Komise na revizi VFR by měl plně zohlednit nejnovější makroekonomické předpovědi a měl by obsahovat důkladné posouzení fungování všech zvláštních nástrojů, zejména celková rozpětí pro závazky a platby; připomíná, že tento proces nebude mít na předem určené vnitrostátní příděly, ani na jejich podíl prostředků ESF, dopad v podobě snížení; v této souvislosti očekává, že Komise poskytne Parlamentu a Radě identické a ucelené údaje o částkách a odhadech s cílem zabránit při jednáních nedorozumění týkajících se základu diskuse;

29.  zdůrazňuje, že je třeba vybídnout k široké a otevřené diskusi o výsledcích dosažených za pomoci programů financování EU a zejména k posouzení rozsahu, v jakém tyto programy přispívají k dosažení cílů Evropa 2020;

30.  zdůrazňuje, že inovativní finanční nástroje, jako jsou evropské projektové dluhopisy, mohou hrát při správném nastavení velmi důležitou úlohu při podpoře tolik potřebných investic; v tomto ohledu naléhavě žádá Komisi, aby co nejlépe využila nadcházejícího hodnocení také v souvislosti s přezkumem / revizí VFR 2014–2020;

31.  vítá společné prohlášení tří orgánů přijaté v souvislosti s jednáními o VFR, podle něhož budou součástí ročních rozpočtových procesů v příslušných případech prvky související s problematikou rovnosti žen a mužů, přičemž se zohlední, jak celkový finanční rámec Unie přispívá ke zvyšování této rovnosti (a jak zajišťuje začleňování hlediska rovnosti žen a mužů); zdůrazňuje, že tyto zásady by měly být začleněny do návrhu Komise o přezkumu VFR;

32.  opakuje svůj závěr učinit tento povinný přezkum VFR svým klíčovým požadavkem při uvedení nové Komise do úřadu; vyzývá tudíž Parlament v příštím složení, aby zvolení navrhovaného kandidáta na předsedu Komise podmínil pevným a jednoznačným závazkem k provedení této doložky o povolební revizi a k zapojení se do skutečného a hlubokého politického dialogu týkajícího se obsahu tohoto přezkumu / revize;

33.  konstatuje, že na příští kolo jednání se uplatní nové články 70 a 70a (interinstitucionální jednání v legislativních postupech) jednacího řádu Parlamentu; doporučuje, aby na počátku příštího volebního období Parlamentu byl výbor odpovědný za jednací řád požádán, aby připravil racionalizaci těchto článků s ohledem na články 75 (VFR), 75c (finanční trialog) a čl. 81 odst. 3 (postup souhlasu), a to s cílem navrhnout jediný ucelený článek, který se bude týkat zvláštních legislativních postupů stanovených v článcích 311 a 312 SFEU, pokud jde o určení mandátu, vedení třístranných jednání (včetně úlohy předsedy) a kontroly ze strany pléna;

34.  domnívá se, že až dojde na příští revizi Smluv, měl by konvent navrhnout systém skutečného spolurozhodování Rady a Parlamentu, pokud jde o přijímání rozhodnutí o VFR a rozhodnutí týkajících se vlastních zdrojů;

35.  je pevně přesvědčen, že skupina na vysoké úrovni pro vlastní zdroje představuje jedinečnou příležitost k překonání patové situace, která vznikla v souvislosti s reformou stávajícího systému vlastních zdrojů; očekává, že tato skupina významně přispěje k pochopení nedostatků stávajícího systému a přínosů, které mohou pramenit z důkladné, komplexní reformy a zavedení nových a skutečných vlastních zdrojů, které mohou výrazně snížit podíl příspěvků do rozpočtu EU založených na HND;

36.  připomíná, že tato skupina na vysoké úrovni má mandát k přezkoumání všech aspektů reformy systému vlastních zdrojů; je pevně odhodlán prostřednictvím svých tří zástupců intenzivně pracovat na všech fázích tohoto procesu a dovést jej do zdárného konce; počítá se stejným „převzetím odpovědnosti“ a se stejným odhodláním, co se týče tohoto procesu, ze strany Rady; zdůrazňuje, že je nutné zvýšit povědomí o uvedené záležitosti rovněž mezi vnitrostátními parlamenty; zdůrazňuje, že zjištění a závěry této skupiny na vysoké úrovni by měly být představeny s dostatečným předstihem, aby mohly být zváženy v rámci přezkumu / revize VFR v roce 2016 a aby připravily půdu pro provedení případných reforem před příštím víceletým finančním rámcem;

37.  vyjadřuje pevné přesvědčení, že jakákoli nová fiskální kapacita či rozpočet vytvořený speciálně pro členské státy eurozóny, jejichž fiskální funkce nebudou kryty VFR, musí být vytvořeny v rámci Unie a podléhat řádné demokratické kontrole a odpovědnosti vůči stávajícím orgánům;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení Parlamentu předal Evropské radě, Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0455.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0456.
(3) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89.
(4) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 1.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2013)0078.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0304.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2013)0599.
(8) Proslov předsedy Rady guvernérů EIB ze dne 21. ledna 2014, během evropského meziparlamentního týdne 2014.

Právní upozornění - Ochrana soukromí