Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2014 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363 – C7-0192/2012 – 2012/0193(COD))
(Řádný legislativní postup: první čtení)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0363),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 325 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0192/2012),
– s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
– s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 15. listopadu 2012(1),
– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 10. října 2012(2),
– s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,
– s ohledem na společná jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podle článku 51 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0251/2014),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. dubna 2014 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie
(1) Ochrana finančních zájmů Unie se nevztahuje pouze na správu rozpočtových prostředků, ale týká se všech opatření, jež poškozují nebo mohou poškodit její aktiva, a opatření členských států s významem pro politiky Unie, pokud jsou určena na podporu nebo stabilizaci hospodářství či veřejných financí členských států.
(2) Aby byla zajištěna účinná a přiměřená aochrana odrazující od nejzávažnějších typů jednání souvisejícího s finančními podvody, stejně jako co nejlepší ochrana finančních zájmů Unie, mělo by trestní právo v členských státech u nejzávažnějších typů jednání souvisejícího s podvodem v této oblasti i nadále doplňovat správní a občanskoprávní ochranu aměla by být opatření přijímaná v členských státech v rámci občanského a správního práva doplňována právními předpisy z oblasti trestního práva, přičemž je třeba předcházet rozporům v těchto oblastech práva i mezi nimi. [pozm. návrh 2]
(3) Ochrana finančních zájmů Unie si vyžaduje společnou definici podvodu, která zahrnuje podvodné jednání poškozující jak výdaje, tak i příjmy, aktiva a pasiva rozpočtu EUUnie,včetně výpůjčních a úvěrových činností. [pozm. návrh 3]
(4) Podvod mající vliv na daň z přidané hodnoty (DPH) snižuje příjmy členských států z daní a v důsledku toho uplatňování jednotné sazby pro vyměřovací základ DPH členských států. Jak potvrzuje judikatura Soudního dvora Evropské unie(4), existuje přímá souvislost mezi výběrem příjmů z DPH v souladu s platnými právními předpisy Unie a disponibilitou příslušných zdrojù z daně z přidané hodnoty pro rozpočet Unie, neboť každá nevybraná částka z tohoto zdroje způsobuje potenciálně snížení zdrojů v rozpočtu. Do směrnice proto spadají příjmy plynoucí z DPH v členských státech.
(5) Zvažování zásadního dopadu na finanční zájmy EU v důsledku protiprávního snižování vlastních zdrojů z DPH a uplatňování limitů obsažených v této směrnice je nutno vykládat v souladu se zásadnou proporcionality s ohledem na zvláštní povahu a metodiku používanou při výpočtu těchto vlastních zdrojů, včetně diferencovaného přístupu členských států.
(6) Finanční zájmy Unie mohou být poškozeny v případech, kdy jednotliví uchazeči o veřejnou zakázku s cílem obejít či pozměnit ve svůj prospěchporušit pravidla zadávacího nebo grantového řízení poskytnou orgánům zadávajícím veřejnou zakázku či grant údaje, které vycházejí z informací neoprávněněnezákonně přímo nebo nepřímo získaných od orgánu zadávajícího veřejnou zakázku. Takové jednání je velmi podobné podvodu, avšak jednání uchazeče o veřejnou zakázku nemusí v tomto případě nutně představovat plnohodnotný trestný činnést všechny znaky plnohodnotného trestného činu podvodu, neboť mohl předložit nabídku, která splňovala všechny požadavkyvšechna požadovaná kritéria. Kartelové dohody mezi uchazeči o veřejnou zakázku porušují pravidla Unie pro hospodářskou soutěž a odpovídající vnitrostátní předpisy; tento fenomén je v celé Unii postihován opatřeními a sankcemi za účelem prosazování práva a neměl by být zahrnut do oblasti působnosti směrnice. [pozm. návrh 4]
(7) Právní předpisy Unie upravující praní peněz jsou plně použitelné na praní výnosů z trestných činů uvedených v této směrnici. Odkaz na tyto právní předpisy by se měl zaručit, že režim sankcí zavedený touto směrnicí bude použitelný na všechny trestné činy poškozující finanční zájmy Unie.
(8) Korupce představuje pro finanční zájmy Unie obzvláště závažnou hrozbu, která v mnoha případech souvisí s podvodným jednáním. Proto je nutné tuto oblast kriminalizovat zvlášť. Musí se zajistit, aby se na příslušné trestné činy vztahovala daná definice, a to bez ohledu na to, zda je jednání v rozporu s úředními povinnostmi nebo ne. Pokud jde o trestné činy pasivní korupce a zneužití, je nutné začlenit definici úředních osob, která bude zahrnovat všechny příslušné jmenované a zvolené úředníky a úředníky, ať jižjmenované, zvolenénebo zaměstnané na základě smlouvy, kteří působí ve veřejné službě, jakož i osoby, které sice ve veřejné službě nepůsobí, ale jménem vlády nebo jiných veřejných orgánů vykonávají služby ve prospěch občanů nebo obecně ve prospěch veřejného zájmu, nebo zastávající formální úřad v Unii, v členských státech nebo ve třetích zemích. Na řízení finančních prostředků Unie se stále více podílejí soukromé osoby. Aby se zajistila odpovídající ochrana finančních prostředků Unie před korupcí a zneužitím, měla by se definice „úřední osoby“ pro účely této směrnice vztahovat také na osoby, které sice formální úřad nezastávají, jsou ale nicméně pověřeny podobnými úkoly veřejné služby ve vztahu k finančním prostředkům Unie a tyto úkoly vykonávají, např. smluvní strany podílející se na řízení takových finančních prostředků EU. [pozm. návrh 5]
(9) Finanční zájmy Unie mohou ohrozit jisté druhy jednání úředních osob, jejichž cílem je použít finanční prostředky nebo aktiva k jinému účelu, než k jakému jsou určeny, s úmyslem poškodit finanční zájmy Unie. Je proto třeba zavést přesnou a jednoznačnou definici trestných činů pokrývající uvedené jednání. [pozm. návrh 6]
(9a) Pokud jde o trestné činy spáchané fyzickými osobami definované v této směrnici, je nezbytné prokázat úmysl u všech prvků, z nichž tyto trestné činy sestávají. Tato směrnice se nevztahuje na trestné činy spáchané fyzickými osobami, u nichž se úmysl nevyžaduje. [pozm. návrh 7]
(10) Trestné činy poškozující finanční zájmy Unie v praxi často úzce souvisí s trestnými činy, na něž se vztahuje čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouvy o fungování EU") a právní předpisy Unie vycházející z tohoto článku. Při formulovaní předkládaných ustanovení je tudíž třeba zajistit soulad s uvedenými právními předpisy.
(11) Právnické osoby by měly být odpovědné za trestné činy vymezené touto směrnicí a spáchané jejich jménem v míře, v jaké mohou být jejich jednáním poškozeny nebo ohroženy finanční zájmy Unie.
(12) Aby byla v celé Unii zajištěna rovnocenná ochrana finančních zájmů Unie prostřednictvím opatření s odstrašujícím účinkem, měly by členské státy pro trestné činy vymezené v této směrnici dále stanovit určité minimální počet druhů sankcí a jejich minimální výši. Výše sankcí by neměla překračovat míru, která je pro tyto trestné činy přiměřená, a pro způsobenou peněžní škodu by proto měla zavedena prahová hodnota, pod níž není kriminalizace činů nutná.
(13) Touto směrnicí není dotčeno řádné a účinné uplatňování disciplinárních opatření. Sankce, které nejsou rovnocenné trestněprávním sankcím, lze při výměře trestu za některý z trestných činů uvedených v této směrnici v jednotlivých případech zohlednit v souladu s vnitrostátními předpisy; u ostatních sankcí by měla být plně respektována zásada ne bis in idem. Tato směrnice nekriminalizuje jednání, které není rovněž předmětem disciplinárních sankcí nebo jiných opatření týkajících se porušení úředních povinností, pokud lze na dotčenou osobu takové disciplinární sankce nebo jiná opatření uplatnit.
(14) Sankce pro fyzické osoby by ve vážnějších případech měly zahrnovat tresty odnětí svobody. Tyto vážné případy by měly být definovány vymezením určité minimální celkové škody vyjádřené v penězích, která musí být způsobena trestným činem vůči rozpočtu Unie či případně jinému rozpočtu. Zavedení minimálních a maximálních trestů odnětí svobody je nutné proto, aby se v celé Evropě zaručila rovnocenná ochrana finančních zájmů Unie. Minimální sankce v délce šesti měsíců zajišťuje, aby v případě trestů uvedených v článku 2 rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkaze mohl být vydán a vykonán evropský zatýkací rozkaz; tím se zajistí, že spolupráce soudních a donucovacích orgánů bude co nejúčinnější. Tyto sankce budou mít na potenciální zločince rovněž silný odstrašující účinek v celé Evropě. Přísnější sankce by měly být ukládány v případech, kdy byl trestný čin spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV(5).
(15) Zejména vzhledem k mobilitě pachatelů a výnosů z protiprávního jednání poškozujícího finanční zájmy Unie, jakož i z toho vyplývající složitosti přeshraničních vyšetřování by měly všechny členské státy určit svou soudní příslušnost a stanovit předpisy upravující promlčecí dobu, aby soudy mohly proti tomuto jednání bojovat.
(16) Aby se zajistila soudržnost práva Unie a dodržela zásada, že nikdo nesmí být potrestán dvakrát za stejný čin, je zapotřebí vyjasnit vztah mezi sankcemi podle této směrnice s jinými příslušnými opatřeními podle práva Unie. Směrnicí by nemělo být ovlivněno uplatňování konkrétních správních opatření, sankcí a pokut v souladu s právem Unie.
(17) Aniž jsou dotčeny povinnosti, které ukládá právo Unie, je nutné upravit vhodným ustanovením spolupráci mezi členskými státy a Komisí, aby se zajistil účinný postup proti trestným činům, které definuje tato směrnice a které poškozují finanční zájmy Unie, mj. je nutné upravit vzájemnou výměnu informací mezi členskými státy, Eurojustem a Komisí. [pozm. návrh 10]
(18) Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995(6) a protokoly k ní ze dnů 27. září 1996(7) a 29. listopadu 1996(8) by se měly zrušit a nahradit touto směrnicí.
(19) Řádné provádění této směrnice členskými státy také obnáší zpracování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány a jejich předávání mezi členskými státy na jedné straně a mezi příslušnými orgány Unie na straně druhé. Zpracování osobních údajů na vnitrostátní úrovni příslušnými vnitrostátními orgány by se mělo řídit vnitrostátními právními předpisy v souladu s Úmluvou Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů a s dodatečnými protokoly k této úmluvě (ETS č. 181). Výměna osobních údajů mezi členskými státy by měla splňovat požadavky rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(9). Pokud jsou osobní údaje zpracovávány orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, mělo by být dodrženo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (10), jakož i platné právní předpisy týkající se utajení soudního vyšetřování.
(20) Zamýšlený odrazující účinek těchto trestněprávních sankcí si žádá zvláštní obezřetnost, pokud jde o dodržování základních práv. Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie, především právo na svobodu a bezpečnost, na ochranu osobních údajů, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, svobodu podnikání, právo na vlastnictví, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpci neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů a právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin. Tato směrnice má zajistit plné dodržování těchto práv a zásad a musí být prováděna v souladu s nimi.
(21) Směrnice se použije, aniž jsou dotčena ustanovení o zrušení imunity obsažená ve Smlouvě o fungování EU, Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie, statutu Soudního dvora a příslušných prováděcích předpisech nebo v podobných ustanoveních ve vnitrostátnímu právu.
(22) Touto směrnicí nejsou dotčena obecná pravidla a zásady vnitrostátního trestního práva týkající se uplatňování a výkonu trestů podle konkrétních okolností v každém jednotlivém případě.
(23) Jelikož cíle této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření jej spíše může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
Hlava I
Předmět a definice
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví nezbytná opatření v oblasti prevence a potírání podvodu a jiného protiprávního jednání poškozujícího finanční zájmy Unie tím, že vymezuje trestné činy a sankce s cílem poskytnout účinnou a rovnocennou ochranu v členských státech a v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie a posílit důvěryhodnost orgánů a iniciativ Unie. [pozm. návrh 11]
Článek 2
Definice finančních zájmů Unie
Pro účely této směrnice se „finančními zájmy Unie“ rozumí všechna aktiva a pasiva, která spravuje Unie a její orgány, instituce a jiné subjekty, nebo která jsou spravována jejich jménem; dále veškeré jejich finanční transakce, včetně činností v oblasti půjček a úvěrů, a zejména všechny příjmy a výdaje, které jsou pokryty z následujících rozpočtů, jež pocházejí z těchto rozpočtů nebo do nich mají být odvedeny: [pozm. návrh 12]
a) rozpočet Unie;
b) rozpočty orgánů, institucí a jiných subjektů zřízených podle Smluv nebo rozpočty, které jsou jimi přímo nebo nepřímo spravovány a kontrolovány. [pozm. návrh 13]
Hlava II
Trestné činy v oblasti prevence a potírání podvodu poškozujícího finanční zájmy Unie
Článek 3
Podvod poškozující finanční zájmy Unie
Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění trestnosti následujícího jednání, pokud je pácháno úmyslně:
a) co se týče výdajů, jakýkoliv čin nebo opomenutí v souvislosti s:
i) použitím nebo předložením nepravdivých, nesprávných nebo neúplných prohlášení nebo podkladů, které má za následek zneužití nebo neoprávněné zadržování prostředků z rozpočtu Unie či rozpočtů spravovaných Unií nebo jejím jménem;
ii) neposkytnutím informací v rozporu se zvláštní povinností se stejným účinkem nebo
iii) nesprávným použitím finančních závazků či výdajů za jiným účelem, než pro který byly původně přiděleny;
b) co se týče příjmů, jakýkoliv čin nebo opomenutí v souvislosti s:
i) použitím nebo předložením nepravdivých, nesprávných nebo neúplných prohlášení nebo podkladů, které má za následek protiprávní snížení prostředků z rozpočtu Unie či rozpočtů spravovaných Unií nebo jejím jménem;
ii) neposkytnutím informací v rozporu se zvláštní povinností se stejným účinkem nebo
iii) nesprávným použitím zákonně získané výhody se stejným účinkem.
Článek 4
Trestné činy v souvislosti s podvodem poškozujícím finanční zájmy Unie
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění trestnosti jakéhokoliv poskytnutí či neposkytnutí informací subjektům nebo orgánům zadávajícím zakázku či grant ve veřejném zadávacím či grantovém řízení, které souvisí s finančními zájmy Unie, ze strany účastníků řízení nebo uchazečů o veřejnou zakázku nebo osob, které jsou odpovědné za přípravu nabídek v reakci na výzvu k podávání nabídek nebo žádostí o grant těchto účastníků nebo které jsou do této přípravy zapojeny, pokud je takové poskytnutí či neposkytnutí úmyslné a má za cíl obejít či pozměnit ve svůj prospěch použití kritéria způsobilosti, vyloučení, výběru nebo udělení zakázky či grantu nebo narušit přirozenou hospodářskou soutěž mezi účastníky řízení či jí zcela zabránit. [pozm. návrh 14]
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění trestnosti praní peněz podle definice v čl. 1 bodě. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(11), které se také týká majetku pocházejícíhonebo příjmů pocházejících z trestných činů, na něž se vztahuje tato směrnice. [pozm. návrh 15]
3. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění trestnosti následujícího jednání toho, aby bylo možno postihovat jako trestný čin pasivní i aktivní korupci, pokud je páchánopáchána úmyslně:
Pro účely této směrnice spočívá pasivní korupcev jednání úřední osoby, která přímo nebo za pomoci prostředníka pro sebe či třetí stranu požaduje nebo získápředem přijme výhodu jakéhokoliv druhu nebo přijme příslib takové výhody za to, že bude či nebude jednat nebo pozdrží jednání v souladu se svými povinnostmi nebo při výkonu svých úkolů způsobem, který,ať již je či není v rozporu s jejími úředními povinnostmi, poškodí nebo pravděpodobně poškodí finanční zájmy Unie (pasivní korupce);
Pro účely této směrnice spočívá aktivní korupce v jednání každého, kdo slíbí, nabídne nebo poskytne přímo nebo za pomoci prostředníka úřední osobě výhodu jakéhokoliv druhu určenou pro sebe nebo pro třetí stranu za to, že tato úřední osoba bude či nebude jednat nebo pozdrží jednání v souladu se svými povinnostmi nebo při výkonu svých úkolů způsobem, který poškodí nebo pravděpodobně poškodí finanční zájmy Unie (aktivní korupce), nebo za to, že se tohoto jednání dopustila v minulosti. [pozm. návrh 16]
4. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby úmyslnézneužití, pokud je pácháno úmyslně, bylo možno postihovat jako trestný čin.
Pro účely této směrnice spočívá zneužití jednání úřední osoby, která přidělí nebo vyplatí prostředky či si přisvojí nebo použije aktiva v rozporu s účelem, k jakému jsou určeny, a jedná tak s úmyslem poškoditčímž poškodí finanční zájmy Unie, bylo postihováno jako trestný čin (zneužití). [pozm. návrh 17]
5. Pro účely tohoto článku se „úřední osobou“ rozumí:
(a) každá osoba, která působí v legislativním, správním nebo soudním úřadě a vykonává zde pro Unii či v členských státech nebo ve třetích zemích úkoly veřejné služby;každý úředník Unie či státní úředník, včetně státních úředníků jiného členského státu a státních úředníků třetích zemí;
„úředníkem Unie“ se rozumí:
i) každá osoba, která je úředníkem nebo jiným smluvním zaměstnancem ve smyslu služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „služební řád“);
ii) každá osoba vyslaná k orgánu, instituci či jinému subjektu Unie členským státem nebo veřejným či soukromým subjektem, která plní úkoly rovnocenné úkolům prováděným úředníky nebo ostatními zaměstnanci Unie;
Ke členům orgánů, institucí či jiných subjektů zřízených v souladu se Smlouvami a zaměstnancům těchto orgánů, institucí či jiných subjektů se přistupuje jako k úředníkům Unie vzhledem k tomu, že se na ně nevztahuje služební řád.
Pojem „státní úředník“ je chápán podle definice „úředníka“ či „úřední osoby“ ve vnitrostátních právních předpisech členského státu nebo třetí země, ve které dotčená osoba zastává danou funkci.
V případě trestního řízení, které se týká úředníka členského státu nebo státního úředníka třetí země, ale bylo zahájeno jiným členským státem, je však členský stát, který trestní řízení zahájil, povinen použít definici „státního úředníka“ pouze do té míry, do které se shoduje s jeho vnitrostátními právními předpisy;
(b) každá osoba, která vykonávábyla pověřena úkoly veřejné služby pro Unii čizahrnujícími správu finančních zájmů Unie v členských státech nebo ve třetích zemích a přitom nepůsobí ani v jednom z uvedených úřadů, ale účastní se správy finančních zájmů Unie či se účastní přijímání rozhodnutí týkajících se finančníchtěchto zájmů Unie a která tyto úkoly vykonává. [pozm. návrh 18]
Hlava III
Obecná ustanovení týkající se trestných činů v oblasti prevence a potírání podvodu poškozujícího finanční zájmy Unie
Článek 5
Návod, pomoc, účastenství a pokus
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby navádění k trestným činům uvedeným v hlavě IIke spáchání kteréhokoli z trestných činů uvedených v článcích 3 a 4a pomoc a účastenství při nich a pokus o ně byly postihovány jako trestný čin. [pozm. návrh 19]
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby pokus o spáchání některéhokteréhokoli z trestných činů uvedených v článku 3 neboa v čl. 4 odst. 4 byl postihován jako trestný čin. [pozm. návrh 20]
Článek 6
Odpovědnost právnických osob
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění odpovědnosti právnických osob za trestné činy uvedené v hlavě IIčláncích 3, 4 a 5, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě: [pozm. návrh 21]
a) oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu;
b) pravomoci přijímat jménem této právnické osoby rozhodnutí; nebo
c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.
2. Členské státy dále přijmou nezbytná opatření pro zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání některého z trestných činů uvedených v hlavě IIv článcích 3, 4 a 5 ve prospěch dané právnické osoby osobou podřízenou této osobě. [pozm. návrh 22]
3. Odpovědnost právnické osoby podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní stíhání fyzických osob, které jsou pachateli trestných činů uvedených v hlavě IIčláncích 3 a 4 nebo jsou trestně odpovědné podle článku 5. [pozm. návrh 23]
4. Pro účely této směrnice se „právnickou osobou“ rozumí každý subjekt, který má podle příslušné právní úpravy právní subjektivitu, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací.
Článek 7
Sankce pro fyzické osoby
1. Pokud jde o fyzické osoby, členské státy zajistí, aby bylo možné postihovat trestné činy uvedené v hlavě IIčláncích 3, 4 a 5 prostřednictvím účinných, přiměřených a odrazujících trestněprávních sankcí, včetně pokut a trestů odnětí svobody podle článku 8. [pozm. návrh 24]
2. V případě méně závažných trestných činů, u nichž škoda nepřekročí 10 0005 000 EUR a výhody nepřekročí 10 0005 000 EUR a jež nebyly spáchány za obzvláště závažnýchpřitěžujících okolností, může členský stát uložit i jinéjiný postih než trestněprávní sankce. [pozm. návrh 25]
3. Odstavcem 1 tohoto článku není dotčen výkon disciplinárních pravomocí příslušnými orgány vůči úředním osobám, jak je definuje čl. 4 odst. 5. [pozm. návrh 26]
4. Členské státy zajistí, aby při výměře trestu za trestný čin uvedený v hlavě II mohly být zohledněny sankce jiného charakteru, které nejsou rovnocenné trestněprávním sankcím a které již byly dotčené osobě uloženy za stejné jednání.
Článek 8
Délka trestů odnětí svobody
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby trestné činy uvedené v článku 3 a v čl. 4 odst. 1 a 4, kvůli nimž vznikla výhoda či škoda ve výši alespoň 100 000 EUR50 000 EUR, mohly být postihnuty: [pozm. návrh 43]
(a) minimálním trestem odnětí svobody alespoň na šest měsíců; [pozm. návrh 27]
(b) maximálním trestem odnětí svobody alespoň na pět let.
Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby trestné činy uvedené v čl. 4 odst. 2 a 3, kvůli nimž vznikla výhoda či škoda ve výši alespoň 30 000 EUR, mohly být postihnuty:
(a) minimálním trestem odnětí svobody alespoň na šest měsíců; [pozm. návrh 28]
(b) maximálním trestem odnětí svobody alespoň na pět let.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby bylo možné postihovat trestné činy uvedené v hlavě II byly postižitelné v článcích 3, 4 a 5 maximálním trestem odnětí svobody na alespoň deset let, pokud byl daný trestný čin spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841. [pozm. návrh 30]
Článek 8a
Přitěžující okolnosti
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby, pokud se zjistí, že došlo ke spáchání trestného činu uvedeného v článcích 3, 4 a 5 v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841, byla tato skutečnost pro účely vynesení rozsudku považována za přitěžující okolnost. [pozm. návrh 31]
Článek 9
Druhy minimálních sankcí pro právnické osoby
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby odpovědné podle článku 6 podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy, a mohou zahrnovat i jiné sankce, například:
a) zbavení nároku pobírat veřejné výhody nebo podpory;
aa) dočasné či trvalé vyloučení z nabídkových řízení Unie; [pozm. návrh 32]
b) dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;
c) uložení soudního dohledu;
d) zrušení rozhodnutím soudu;
e) dočasné nebo trvalé uzavření provozoven použitých ke spáchání trestného činu.
Článek 9a
Zásada „ne bis in idem“
Členské státy uplatní ve svém trestním právu zásadu „ne bis in idem“, podle které osoba, jež byla souzena v některém členském státě, nemůže být pro stejné skutečnosti stíhána v jiném členském státě, pokud byl trest uložen, byl vykonán či je vykonáván, nebo jej již podle právních předpisů státu, v němž byl vynesen rozsudek, není možné vykonat. [pozm. návrh 33]
Článek 10
Zmrazení a konfiskace
Členské státy zajistí zmrazení a konfiskaci výnosů z trestných činů a nástrojů trestných činů uvedených v hlavě II v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU(12).
Článek 11
Soudní příslušnost
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření ke stanovení své soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v hlavě IIčláncích 3, 4 a 5:
a) pokud byl daný trestný čin spáchán zcela nebo částečně na jejich území; nebo
b) pokud je pachatel trestného činu jejich vlastním státním příslušníkem nebo má na jejich území obvyklé bydliště; nebo
c) pokud se na pachatele trestného činu vztahuje služební řád, nebo se na něj vztahoval v době spáchání trestného činu. [pozm. návrh 34]
2. V případě uvedeném v odst. 1 písm. b) přijmou členské státy nezbytná opatření pro zajištění toho, aby jejich soudní příslušnost nebyla podřízena podmínce, že trestní stíhání může být zahájeno pouze na základě oznámení učiněného obětí v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo na základě oznámení ze strany státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
3. Členské státy zajistí, aby se jejich soudní příslušnost vztahovala i na trestné činy spáchané prostřednictvím informačních a komunikačních technologií použitých z jejich území.
Článek 12
Promlčení trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie
1. Členské státy zajistí zavedení promlčecí doby, jež bude od okamžiku spáchání trestného činu činit alespoň pět let a v rámci níž bude stále možné, aby trestné činy uvedené v hlavě II a v článku 5 byly předmětem vyšetřování, trestního stíhání, soudního řízení a vydání soudního rozhodnutí.
2. Členské státy zajistí, aby byla promlčecí doba na základě jakéhokoliv úkonu příslušného vnitrostátního orgánu, zejména faktického zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání, přerušena a začala běžet znovu od počátku, a to po dobu alespoň deseti let od okamžiku spáchání trestného činu.
3. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro to, aby bylo po vynesení pravomocného odsuzujícího rozsudku možné vymáhat sankce uložené za spáchání trestných činů uvedených v hlavě II a v článku 5, a to po dostatečně dlouhou dobu trvající alespoň deset let od okamžiku vynesení pravomocného odsuzujícího rozsudku.
Článek 13
Zpětné získání finančních prostředků
Touto směrnicí není dotčeno zpětné získání finančních prostředků, které byly neoprávněně vyplaceny v souvislosti se spácháním trestných činů uvedených v hlavě IIčláncích 3, 4 a 5.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění urychleného zpětného získání těchto částek a k jejich převodu do rozpočtu Unie, aniž jsou dotčena příslušná unijní pravidla pro jednotlivá odvětví týkající se finančních oprav a zpětného získání neoprávněně vyplacených částek. Členské státy rovněž vedou pravidelné záznamy o zpětně získaných částkách a informují o nich příslušné orgány, instituce a jiné subjekty Unie, nebo v případě, že tyto částky nemohly být získány zpět, o důvodech této skutečnosti. [pozm. návrh 35]
Článek 14
Součinnost s jinými platnými právními předpisy Unie
Touto směrnicí není dotčeno použití správních opatření, sankcí a pokut podle práva Unie, především těch uvedených v článcích 4 a 5 nařízení Rady č. 2988/95(13), nebo podle vnitrostátních právních předpisů přijatých v souladu s konkrétním závazkem stanoveným právem Unie. Členské státy zajistí, aby trestní stíhání zahájené na základě vnitrostátních ustanovení, jimiž se provádí tato směrnice, neohrozilo řádné a účinné použití správních opatření, sankcí a pokut, které nejsou rovnocenné trestněprávním sankcím a které stanoví právo Unie nebo vnitrostátní prováděcí ustanovení.
Hlava IV
Závěrečná ustanovení
Článek 15
Spolupráce mezi členskými státy a Evropskou komisí (Evropským úřadem pro boj proti podvodům) [pozm. návrh 36]
1. Aniž jsou dotčena pravidla v oblasti přeshraniční spolupráce a vzájemné právní pomoci v trestních věcech, členské státy, Eurojust a Komise v rámci svých příslušných pravomocí spolupracují v boji proti trestným činům uvedeným v hlavě IIčláncích 3, 4 a 5. Za tímto účelem Komise poskytujea případně Eurojust poskytují technickou a operativní pomoc, kterou příslušné vnitrostátní orgány mohou potřebovat k usnadnění koordinace svých vyšetřování. [pozm. návrh 37]
2. Příslušné orgány členských států si mohou v rámci svých příslušných pravomocí vyměňovat s Komisí a Eurojustemvyměňovat informace, aby se usnadnilo zjišťování faktů a zajistil se účinný postup proti trestným činům uvedeným v hlavě IIčláncích 3, 4 a 5. Komise, Eurojust a příslušné vnitrostátní orgány zohlední u každého jednotlivého případuzachovávají v každém jednotlivém případě soulad s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii, s Listinou základních práv Evropské unie a s platnými právními předpisy Unie v oblasti ochrany osobních údajů azohledňují požadavky na utajení vyšetřování a ochranu údajů. Za tímto účelem mohou členské státy při předkládání informací Komisi a Eurojustu stanovit zvláštní podmínky pro použití těchto informací Komisí, Eurojustem nebo jiným členským státem, kterému mohou být tyto informace dále poskytnuty. [pozm. návrh 38]
2a. Účetní dvůr, vnitrostátní kontrolní orgány, například při kontrole činností v rámci sdíleného řízení, a auditoři pověření prováděním auditu rozpočtů orgánů, institucí a jiných subjektů zřízených podle Smluv nebo rozpočtů spravovaných a kontrolovaných příslušnými orgány oznámí úřadu OLAF všechny trestné činy, o kterých se dověděli při výkonu své činnosti. [pozm. návrh 39]
2b. Úředníci Unie oznámí úřadu OLAF všechny trestné činy, o kterých se dověděli při výkonu své činnosti. [pozm. návrh 40]
Článek 16
Zrušení úmluv o trestněprávní ochraně finančních zájmů Evropských společenství
Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995 a její protokoly ze dnů 27. září 1996, 29. listopadu 1996 a 19. června 1997 se zrušují s účinkem od [datum použití podle čl. 17 odst. 1 druhého pododstavce].
Článek 17
Provedení
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do ….. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.
Použijí tyto předpisy ode dne …..
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 17a
Podávání zpráv, statistika a hodnocení
1. Do [24 měsíců po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, a zhodnotí účinnost směrnice, pokud jde o dosažení jejích cílů, a takovou zprávu bude poté předkládat každý rok.
Uvedené zprávy odkazují na informace zpřístupněné členskými státy podle odstavce 2.
2. Členské státy pravidelně shromažďují a udržují komplexní statistiky od příslušných orgánů s cílem přezkoumat účinnost systémů zavedených na ochranu finančních zájmů Unie. Shromážděné statistiky se každoročně předkládají Komisi a obsahují tyto údaje:
a) počet zahájených trestních stíhání rozdělených podle počtu zamítnutých trestních stíhání, počtu zproštění obžaloby, počtu stíhání, u nichž byl vynesen rozsudek, a počtu probíhajících trestních stíhání;
b) částky získané zpět a částky, jež nebyly získány zpět, na základě trestních stíhání;
c) počet žádostí o pomoc obdržených ze strany jiného členského státu rozdělených podle počtu žádostí, jimž bylo vyhověno, a počtu zamítnutých žádostí.
3. Do [60 měsíců po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě celkové hodnocení této směrnice na základě získaných zkušeností, a zejména na základě zpráv a statistik poskytnutých podle odstavců 1 a 2. Ve stejný moment Komise případně předloží návrh na změnu směrnice, přičemž náležitě zohlední výsledek hodnocení. [pozm. návrh 41]
Článek 18
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42). Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42.
Rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. (Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zmrazování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39)..
Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1).